Full text of "Rozhledy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 










• ■ I 



.^ X 



4f 



% 



«raOřBRTY Oh 




A R T E 9 SCiaNTIA V 



r 



1 



,! 



k 



ROZHLEDY 

TÝDENNÍK PRO POLITIKU, VÉDU, 
LITERATURU A UMÉNÍ. 



í ROČNÍK XIII. SVAZEK II. 



REDAKTOR A VYDAVATEL 

JOSEF PELCL 




v PRAZE 
JOSEF PELCL 

1906. 



Rejstřík Jmarr. 

Andrejev Leonid 926 

April 670 

Branberger Jan 1089 

Candide 985 

Qankar Ivan 899 

Cas 1174 

D 860 

Dalemil 1222 

Dlouhý Fr., Prof 1064 

E 670 

Ego 862 984 982 

E. K 986 1018 

Ertl V 1140 

F. Ch 785 

Oelner Fr 910 

Gottwald Ad 997 

Hoffer Dr. E. 666 667 690 714 891 

958 

Housková Nora 829 

-ch- .... 836 1005 1052 1231 

Chalupný E 1182 

JelovSek Vladimir ... 897 899 
K. 741 789 812 884 842 888 988 1002 

1006 1016 1068 1064 1091 1197 

1198 1217 
K. F. 767 889 1008 1186 1199 

1228 

Koutek E .... 770 

Ks 669 717 766 816 908 

-1 760 775 886 929 982 

Lowenbach J .676 

Lsk 988 

Lynkeus .... .... 666 

M 1177 

Majkií Kosta .... 911 988 1067 

Marholm Laura 656 

Minařík Hugo, Dr. . . . 1068 1116 

-ml- 1006 

Modrovous 766 958 1054 

Moir 790 888 

Mráz K. D. (K. D. M.) 669 667 692 

707 715809 817 846 869 974 1010 

1208 

Clay Neal Joseph 1028 

Neklaň Alex 696 

Nevšímalova Krista . . . 1055 

Nezmar Vladimír 668 682 732 766 

777 804 861 874 893 919 960 992 

1044 1074 

N. H 686 

Olivet Gustav . ... 1108 1149 
Opolský Jan .... 768 1060 1232 

P 866 1001 1284 

. J. P 647 719 791 798 905 

965 
Pelant Karel 826 



Prusík Josef 678 708 72S 

Ratzenhoffer G 1099 

Die Beform (Franz Schuselka) 1185 

Boháčkova Ludmila 827 

Rosný J. H. 997 

Euslan V 648 1095 1148 

Eybák Jindř., Inž 680 977 

S. 1178 1229 

Scheinpfíug Karel 80& 

Sedláček Jos., Dr. . . . 1168 1186 

Sighele Scipio 782 

Skalák V. 926 

S. K., Dr 766 

Sokol E. 704 724 867 917 970 1082 
1111 1119 1156 1189 1212 1227 

tychravova Anna 666 
mid 746 863 1226 

Šr 742 762 

Tel 1106 

V 1176 

vk 786 1168 

V. N 748 96^ 

O. V. . . 972 989 1012 1181 1202 

Vorel J 1188 

V. R 947 120G 

-X 671 

X. Y. Z 711 

Žeromski Stefan 880 

Články. 

Proti alkoholismu 988 

My a rak.-uher. banka ... 816 

Jiří Brandes 1158 1186 

Ivan Cankar 897 

Nový celní tarif ... 678 708 726 
Celm jednota či celní rossluka? 1199 

Na cesty! 986 

Cukr 1177 

Na nových cestách ..... 1228 

Poddanství Cechů 798 

Radosti čeledi 1106 

Falšování selských déjin 'jiho- 
českých 786 

Maric Dostálova 707 

Svoboda Finska . . . 770 

Reč dra. Fořta pro obstrukci 

— druhá 696 

Proti fosforu . 1081 

Reformní gymnasium . . . 1016 

Jan Hus 959 

Z nové literatury o J. Husovi 965 
Nékolik návštěv v ústavu pro 

choromyslnó v Praze . . 686 
Král. čes. zemsk. ústavy pro 

choromyslné 711 

Veřejné opatrovny (ústavy pro 
choromyslnó 947 



15^ -96'b55 



Sjezd katol. duchovenstva . 1175 
výroéni výstava Krasoomné 

Jednoty v Praze . . 816 845 869 

Divadelní krise 887 

grise 1007 

Úpadek kritiky 1095 1148 1182 1202 

Láska a uméní 750 

-Hmotné zájmy lidu ... . 719 
Z humoristické literatury . . 867 
Drobty z literární tabule 989 1012 

118(5 
Z moravských literám, zjevů 1111 

Literánu historism 1227 

Mámení se přitovaryšilo . . 647 
Mánes: České umění . . . 659 
Výstava obrazů Jos. Mánesa 974 
Laura Marholm: Tři generace 

žen 655 

Čtvrt století Matice školské 

v Brně • ... 671 

Nové německé romány . . 802 820 

Norské umění 1108 1149 

Zanedbaný okres 648 

Zanedbaný okres 5. 2 752 

Z nové poesie ....... 704 

Politika práce 767 

Náhrobek kanovníka Premer- 

steina 826 

Z nové prosy 724 1034 

Ny^ní jde o Rakousko .... 1185 

Eectus 744 

Také k „otázce česk. románu 972 

Smetanův týden 791 

Po Smetanově týdnu ... 891 
Sociologie a její praktické u- 

žití 668 682 732 755 777 804 822 

851 874 893 919 950 992 1044 

1074 
Srbi ... .... 911 938 1067 

Z jposlední stanice 1229 

O školských programech . . 970 
Nový rak. uh. levantský tarif 1225 

Tuláci 1063 1116 

Tunel Simplonský 680 

Tvoření a kritika 775 

Klerisovám' vzdělavatelen udit. 

v Eakousku 1281 

Nové verše 917 

James Mc. Neil Whistler . . 1140 

Vlečka 827 

Worpswede 1208 

J. Vrchlický-překladatel ... 794 
Světová výstava v St. Louis 

r. 1904 977 

Výstavy mladých 1010 

Zemědělský týden 839 

E. Zola o hudebním dramatě 

francouzském 676 

Postátnění železnic 746 

Budolf hr. Czemin o úkolech 

a cílech že'ezn minist. . 863 
Zeny odsouzených k nucené 

práci 782 

Co jste učinili z ženy .... 1055 



Židovské a babylonské dějiny 

stvoření 842 888 

Židovská otázka . . 985 1018 1036 
Sóítání živnostensk podniků 1138 
Život 1099 

Novely, drama. 

Cizoložnice 666 

Hladový 758 

Holubice .808 

Politik bez strany 1023 

Potřeba krásy 666 

Pokušeni .... . . 880 

Poledne 1232 

První deštík májový .... 829 

Smích .926 

Světlo filosofa 665 

Sílená ... 997 

Vnitřek chrámu 1050 

Volte nme 1 1082 1119 1156 1189 
1212 

Zápas duší 666 

Zlos3m 899 

Literatura, umění, véda. 

a) Literatura. 
Balph Waldo Emerson . . 1002 
Alois E[iy'n: Politické strany 

u nás 785 

Adolf Heyduk 6í)2 

Prof dr. C. HUty: Štěstí . . 785 
Mistr J. Hus: Sebrané spisy 716 
Jan Kapras : K dějinám oesk. 

práva zástavního 761 

Ellen Keyová 1217 

Dr. Zd. Nejedlý : Dějiny českéj 

hudby 666 

Dr. L. Niederle: Národopisná 

mapa uh -Slováků . . • . 929 
J. Tews: Wie e;rttndet und 

leitetmanVolksoibliotheken? 1091 
J. Vrchlický: Duše mimosa . 857 
A. Sova: Zlomené duše Vy- 

bouřené smutky a Theod. 

Momsenovi 691 

V 

Drobné zprávy 809 858 907 930 
1003 1091 1235 1236 
V 
Nové knihy . . 762 834 907 1218 

b) 'Divadlo. 
Jaro Hilbert: Falkenštejn . 856 

J. Moor: Vy 1089 

AI. Jirásek: Jan Žižka . . . 1001 



Drobné zprávy: 

Činohra 786 809 1234 

Opera 833 



c) Hudba. 
667 6d0 714 838 1285 

d) Výtvarné uméni. 

667 692 715 809 905 1008 1090 1166 

e) Věda, 
78á 929 1168 

Přehledy politické, soolálnf, 
hospodářské a školské. 

a) Politické: 
áíšská rada . 762 810 884 858 981 

955 1027 

Zemé české . 668 693 716 787 763 

810 859 981 1004 1092 1128 1170 

1196 1219 1288 

Anglie .... 858 1008 1027 1237 

BaSkkn , 668 692 786 810 834 lOOd 

Bagdadská dráha 786 

Bnlharsko 1027 

Francie 668 810 834 1027 

Holandsko 693 

Itálie 882 

Japonsko 1091 1127 

Kuba . 1126 

Macedonie 787 1027 1126 1195 1218 

Mandžnrsko 762 

Némeoko668810 931 981 10031126 

Bakousko-Uhersko . . 668 786 762 

810834858 882 931 955 981 1004 

1027 1052 1092 1127 1169 1195 

1237 

Bijsko 858 1091 1127 

Srbsko 693 930 931 1004 1195 1218 

Španělsko 693 762 

Turecko 1027 

Vatikán 1092 1126 

b) sociální: 
660 716 740 764 790 888 909 932 

956 1004 1132 1197 1239 

c) hospodářské: 
669 717 738 765 787 811 835 859 
882 908 955 1092 1129 1171 1219 

d) školské: 
693 740 789 81^2 885 860 884 983 

957 1028 1052 1094 1133 1240 

e) veřejná správa: 
737 764 

Ozvuky a pabérky. 

Apotheosa 862. iOrálovství BoSí na 
zemi 814. A v Cechách ještě není 



ticho 740. Článek Poddanství Ce- 
chů 838. Ke dni 5 dce. 1908 962. 
Československá vzájemnost 1173. 
Česká sláva 1222 Falšování sel- 
ských dějin jihočesk. 766. Prof. 
Delitzsch proti cis. Vilémovi 741. 
Moravský diletantism 670| 813. 
Brněnský naduč. Drezler 1005, 
1054. Halucinace 1080. Zasláno 
dra. E Hoffera 958. Starý ústav 
hluchoněmých v Praze 1006. Hu- 
sovy slavnosti 1029. Král. 6es. 
zemský ústav pro choromyslné 
v Praze 742, 887. Chorvatští stu- 
denti v Innomostí 958. Literární 
produkce v Japonsku 1241. Po- 
rušování jazyka obchodnictvem 
1005 Oo b3lo příčinou sporu 
mezi Kainem a Ábelem? 1198. 
KoSovné knihovny 1174. Arcib. 
olom. dr. Kohn 861. Kolkovna 
766. Kubelík Maďarem 887. Lite- 
rární politika 718. Píseň ku chvále 
literární kritiky 8S8, Příchod 
Máje 766 Máj na cestách 888. 
Dante agentem Máie 838. Vý- 
prava ]^'istů v Ml. Boleslavi 
860. Máj v Ml. Boleslavi 885. 
jjDle pův náčrtků" 958 „Nár. 
Listy- 1060. Nirvána 1134. J. 
Novopackého „Obrazy z Alp" 
1029. PaříS - esthetické svědo- 
mí světa! 910. Schůze politické 
742. Politika a jazyk 86J. Bebus 
politický 1242. ťomoc v neštěstí 
958. Za Starou Prahu 886. Rectus 
813. Revolver a láska 1029. Eu- 
skin a Gladstone 1197. Servus 
Březina ! 967. Po sjezdu 790. Po- 
mník B. Smetanovi 1094. Pod- 
pory společnosti 934, <- Paděláni 
starožitností v Busku 1053. 
Špačci vracejí se 742. J. J. Tou- 
žimský 1094. Třéfbíóská sgrafita 
887. O moravské iiniversitě 887. 
Edition Mojmir UAanek 670. Dr. 
Edv. Weyr 1094.1 Vzdech veli- 
kého vezu-a 670. Vrchlický 910. 
Vlaáské výkopy n^ Krétě 1054. 
Základm' kámen 982. Bůzné zje- 
vy 670. Ha, zrada 1054. Žena 
718. Nová žena 836. Jakž^eme? 
1174. Žití napaluje 718. 

Dopisy. 
670, 742. 

Upozornění čtenářů .... \ 862 



ROZHLEDY 

TÝDENNÍK PRO POLITIKU - VÉDU 
LITER/ITURU Ř UMÍNÍ 



ROČNfK XIII. V PRAZE, DNE 4. DUBNA 1003. ČÍSLO 27. 



JMámení se pritov^aryšilo. 

A dím: Jak pak tobé Hkají? — 
Odpovédil : Jméno mé jest Mimeaf 

V mladočeské straně šlehají požáry vnitřních rozbrojů a 
anarchie. Poslanci jsou proti sobě, politické spolky a kluby 
jsou proti poslancům, osobní nepřátelství mezi stranníky se 
prohlubuje a šiří. Vše ostatní, co jest u nás politického kolem 
mladočes. strany, přihlíží se založenýma rukama, někde škodo* 
libě, jinde vypočítavě k nastalému zmatku. Aby tomu všemu 
nasazena byla koruna, svolán byl do Prahy na den 26. dubna 
sjezd důvěrníků znesvářené mladoč. strany, aby rozsoudil, ma- 
jí-li pravdu ti z poslanců na říš. radě, jež vlivem svého tempe- 
ramentu, vzdělání a osobních zkušeností vidí možnost úspěchu 
mladoč. klubu na říš. radě v taktice oportunní, či oni, jež jsou 
pro taktiku radikální. Než se důvěrníci sjedou, bude míti každý 
i nejposlednější politický spolek mladočeský, který doma a ve 
svém okolí celý rok k vážnější činnosti politické rukou nehne, 
vítanou příležitost, aby uspořádal slavnostní schůzi, dal hlaso- 
vati svým členům o tom, jaká má býti národní politika, a při- 
jati resoluci, která z opatrnosti se nevysloví ani pro modré ani 
pro bílé, a aby konečně o všem tom poslal zprávu do »Nár. Listů< 
podle známého slavnostního šimlu sepsanou. A dlouho se bude 
pak po 26. dubnu mluviti o tom, jaký to nastal živý politický 
ruch v Čechách, který bohužel vlivem nepříznivých poměrů ne- 
měl těch blahodárných následků, jež . . 

Jest očividno, že ze všech chyb, jež mladočeská strana 
učinila, tato jest nejvíce hodná trestu a mohla se státi jen za 
omrzelosti a obecné únavy vůdčích osob. Politické spolky 
a zemští důvěrníci jsou zřízeni na to, aby doma pracovali o po- 
litické uvědomění lidu, ne však aby hlasovali a přijímali reso- 
luce o taktice a postupu poslanců ve Vídni. Sjezdy zemských 
důvěrníků mohly by míti smysl a význam, kdyby na nich po- 
dávány byly zprávy o poměrech politických a hospodářských 
ze všech okresů země, kdyby rokováno bylo o budování a 

54 



^48 J. P.: MÁMENÍ SE PŘITOVARYŠILO. 

Utužení vlastní strannické organisace a usnášeno bylo, jakými 
nejvhodnějšími prostředky zásady programové a uvědomění po- 
litické šířiti. Měly by význam, kdyby svolávány byly dle po- 
třeby, aby d&vémé vyslechly výklad poslanců o politické si- 
tuaci a přijaly pokyny, co na podporu jejich postupu mají doma 
konati a jak se chovati. Měly by význam konečně, kdyby (jako 
v nynějším případě) byli důvěrníci svoláni, aby podali spoleh- 
livou zprávu, dá-H se čekati, že ostrý oposiční postup (aneb 
jak chce radikálnější křídlo, i obstrukce) na říšské radě bude 
podporován doma protivládní agitací ve velikém a činným spolu- 
účastenstvím lidu, aby poslanci dle toho se rozhodli o svém 
postupu. 

Svolávati však důvěrníky zemské za tím účelem, aby roz- 
soudili, má-li pravdu posL dr. Fořt anebo posl. dr. Kramář, a 
rozhodli, jaké taktiky užiti na říšské radě, jest zvrácenost, 
která by byla prostě směšná, kdyby z ní nečouhalo tolik chy- 
tráctví. Bud poslanečtí přívrženci jednoho směru doufají, že se 
jim podaří osobní agitací a vystupováním na sjezde strh- 
nouti většinu důvěrníků, aby hlasovala pro ně. Tu — nehledě 
k směšnému a zavržitelnému prostředku hlasování — jde o za* 
skočení a znásilnění strany druhé. Anebo odpovědné orgány 
strany, samy nevědouce kudy kam, dají po 2^3 parádních 
řečech nekompetentnímu sjezdu odhlasovati lacinou rešoluci, jíž 
odpovědnost za to, co se stalo, i za to, co se stane, svalí s be- 
der svých na bedra drahého národa. A to bude prostě ne- 
chutná, demagogická fraška. Kdyby důvěrníci chtěli b]^ k sobě 
i na venek upřímni, odepřeli by rozhodovati o mladočeské po- 
litice klubovní. 

Násilnictví a neupřímnost jsou vůdčí hvězdy veřejného ži- 
vota v Čechách. j, p. 



Zanedbaný okres. 



Mám na mysli politický okres ledečský, který leží ve vých. 
cechách po obou březích Sázavy, v krajině hornaté, prostou- 
pené většinou útvarem prahorským — rulou a žulou — a proto 
s velkou část zalesněné. Až do nedávné doby položen byl 
okres mimo železnici a teprve stavba severozápadní dráhy do- 
tkla se ho na vých. kraji asi 10 km, takže patří pouze jedinká 
stanice (Světlá) celému okresu. Z Ledče musí jezditi pošta na 
stanici (Leštinu) do druhého okresu asi 12 km. Teprve 1. srp- 
nem m. r. byla otevřena místní dráha spojující Dol. Královice 
s Vlašimí a staví se místní dráha podle Sázavy z Kacova do 
Ledče a Světlé, čímž nabude okresní město železničního spo- 
jeni se severozápadní a Františka Josefa drahou. Ovšem obě 
lokální dráhy pojedou prý rychlostí 15 km za hodinu či o něco 
málo rychleji nežli bicykl. Jest ku podivu, že ve všech otáz- 
kách, týkajících se povznesení tohoto ryze českého okresu staví 



v. RUSLAN: ZANEDBANÝ OKRES. 649 

se proti němu rozhodující orgány, jakoby co nejdéle chtěly 
jej zachovati v tom smutném stavu, v němž vstoupil do XX. 
století. 

Vrátím se ještě k otázce komunikací, leč chci probrati po* 
řadě nynější stav toho přírodně tak krásného, jako hospodář- 
sky a kulturně zanedbaného koutku krásné naší vlasti, na němž 
proto spočívá kletbou tíha nezaviněných poměru, protože je 
ryze český. 

1. Školství. — Škola jest beze sporu nejlepším měřítkem 
pokročilosti a pokrokovosti místa i kraje. Škola podporuje vzrůst 
blahobytu lidu a blahobyt zase způsobuje vzrůst a množení 
škol. Tímto kruhem zdaru povznáší ?e pak kraj a dobývá si 
nejen předního místa mezi sousedy, nýbrž dokonce zjednává 
si nové a nové prameny příjmů na účet méně pokročilých sou- 
sedů. Vzdělaný rolník hospodaří racionálně; vzdělaný řemeslník 
užívá všech průmyslových vymožeností ve svůj prospěch a 
lehčeji, rychleji, správněji a výnosněji uspokojuje své zákazníky ; 
vzdělaný obchodník zanechává podvodného odírání kupců špat- 
ným zbožím a zjednává si nejlacinější a nejsolidnější prameny 
k nákupu, aby mohl správně a poctivě posloužiti kupci a 
udržeti si ho po léta a rozšiřovati obchod na solidním základě. 
Ale toho všeho postrádáme v ledečském okresu po většině nej- 
větší, protože zdejší školství až do r. 1900 jen těžce a s vel- 
kými nesnázemi bralo se ku předu. 

R. 1869 nařízeno, aby v každém okresu zřízena byla nej- 
méně jedna škola mesiánská (pro dívky a pro chlapce), ale 
v naiem okresu zřízena byla měšťanská škola chlapecká 
v Led či teprve r. 1896 (tedy po 26 letech!) a dívčí r. 1901; 
tím teprve dala pohnouti se Světlá, že zřídila měšfan. školu 
chlapeckou. V Královicích (sídle okr. soudu) postrádají jí 
dosud, ba jsou živly, které vzpírají se podnes takové škole. 

1 třídní 2 tř. 3 tř. 4 tř. 5 tř. 6 tř. 
R. 1889 bylo škol 13 14 7 3 4 1 

K tomu družila se židovská škola německá o 2 třídách. 

R. 1902 jsou: 
měšL chlap. měšť. dívčí 1 třídní 2 tř. 3 tř. 4 tř. 5 tř. 6 tř. 

2 1 7 20 11 5 4 1 

K tomu druží se 2 expositury (1 a 2 tř.) a židovská 
šk. něm. o 1 tř. (D. Královice). 

Srovnáme-li tato čísla, dovedeme si učiniti přibližný pojem 
o zdejších školských poměrech. Před 13 lety bylo 1 a 2 tříd- 
ních škol celkem 27 a dnes jich je rovněž 27, pokrok je 
/ouze v tom, že ubylo 6 jednotřídek a přibylo tolikéž dvou- 
ndek. Dále rozmnožily se trojtndky o 4, čtyřtřídky o 2, pěti- 
dky o O a přibyly tri měšť. školy, z nichž je jedna dívčí, 
cdiná třída židovské školy znamená, že židovské děti nenavště- 
ijí tuto školu až do 14 let, nýbrž naučivše se německy za 
tavičného cviku v rodině, navštěvují pak školu českou a po 

54* 



060 V. RUSLAN: 

případě odcházejí jinam do německých škol. Vůbec v celém 
okresu mluví německy pouze jenom židé. 

Hledíme-Ii k počtu obyvatelstva přiškoleňých obcí, připa- 
dají dvě měšťanské školy na 7677 obyv., 1 šestitřídka na 2697 
obyv., 3 pětitřídky na 5304 ob. a 3 čtyrtřídky na 4526 ob. — 
na trojtřídky připadá *1 1.731 ob., na dvojtrídky 12.072 ob. a na 
jednotřídku 2450 ob. Z toho viděti, že v okresu převahu má 
dvojtřídka, t. j. že většina dětí nucena jest po 8 roků navštěvo- 
vati školu, která při nejsvědomitější píli učitelově nedostačuje 
k tomu, aby nabyla zajímavosti v očích dětí a vážnosti v očích 
rodičů. Tento systém našeho obecného školství bez odporu ná- 
leží až příliš do archaeologie a měl by býti nahrazen raději 
půldenním vyučováním každého oddělení, čímž by se škola roz- 
padla na 4 samostatné třídy o dvo'u učitelích. Při tom by nic 
nevadilo, že by každý žák byl v každé takové třídě dva 
roky, neboť by se tu zase mohlo postupovati v každém roce 
od snazšího k méně snadnému a co by se prvým rokem pro- 
bralo, to by se druhým prohloubilo. Vím, že* hned někdo 
Ťekne, že je to nemožno, že žáci tak špatně chodí do školy, 
že by to nešlo atd. Ale jsem pevně přesvědčen, že by to šlo 
a velmi dobře, ba že by se návštěva takové školy i povznesla, 
protože by samo dítě vábila a rodičům poskytla velikou úlevu, 
zvláště u dětí starších. 

Bylo by ovšem potřebí, aby takové školy vedeny byly nej- 
lepšími učiteli, aby pak to bylo možno, musel by býti ha ta- 
kové škole zvláštní příplatek, protože tu učitel má vlastně pří- 
pravu jako na čtyřtřídce dva jeho kolegové. Také to dalo by 
se upraviti. 

Jiná věc, která zde v okresu velice jest na závadu pro- 
spěchu školy, jest nedostatek expositur. Jsou pouze 3. Uvá- 
žíme-li, že jest tu krajina horská, kde za velikých větrů a deštů, 
zvláště pak v zimě za vánic a v době závějí jest nemožno óasto 
dostati se z jednoho konce vsi na druhý, neřku z jedné ves- 
nice do druhé a to až hodinu cesty. Uvážíme-li, že pro ven- 
kovskou školu začíná se dítěti povinnost školní v 6. roce jako 
na př. v Praze, kde je do školy několik minut po krásných 
chodnících, vysvětlíme si špatnou návštěvu škol velmi snadno. 
Není ani jediného člena zemské školní rady, ani zemského yý^ 
borUy ani okresních inspektoru^ kteří by za nepohody poslali 
vlastní dítě z Vilimovic do Pavlova nebo z Češtíc do Královic 
atd. A rodiče chudí nemající pro děti dostatečných šatů a obuvi 
jsou k tomu nuceni až i vězením! 

Naše školství jest čisto čistě řízeno od zeleného stolu, bez 
znalosti venkova a jeho slabin. Jak zcela jinak vypadá to ve 
Švédsku, kde nikomu ani nenapadne, aby venkovskou školu 
narazil na kopyto štokholmské. Tu nepomohou nové čítanky, 
ani pěkná osnova nějakého třeba dobrého paedagoga, ani po- 
kyny ministerstva: zde potřeba nasaditi páku z dola a budo- 
vati samostatně bez šablon a vyšlapaných cest. Ovšem při tom 



ZANEDBANÝ OKRES. 651 

ft 
nelze jen nová břemena uvalovati na chudinké obce, nýbrž tu 
musí pomoci stát a země : nejchudším obcím měly by tyto dvě 
sběrny dani zcela zaplatiti stavbu potřebné školy. Tak 
by budila se k škole láska nikoli však četníkovými řetízky na. 
mozolné ruce rodičů. 

V ledeckém okresu teprve poslední dobou usilovnou snahou, 
předsedy okresní školní rady a okresního inspektora probírá se 
školství ze své z^anedbanosti. Dříve spokojila se okresní školní 
rada, že vymohla rozšíření školy, ale nepostarala se o prove- 
dení toho. Tak v Bělé, Pavlovicích, Křešíně a snad i jinde 
plných 18 roků a více to trvalo, nežli otevřena byla druhá, po- 
kud se týče třetí třída již povolena. V tom bohužel vinen je 
i zdejší velkostatek patřící ústavu šlechtičen na Hradčanech, 
jehož správa všemožně brání se novým výdajům vzniklým 
stavbou školy, zřizováním nových tříd atd. V tom daleko hu- 
manněji vede si správa panství Osvalda hr. Thuna na Světel- 
telsku. Teprve nyní jedná se o zřízení měšťanské školy chla- 
pecké v Dol. Královicích, kde bohužel ani učitelé nepřáli no- 
vému ústavu, tím méně ovšem občané, jimž hrozilo mnohatisícové 
vydání. 

NávStěva škol souvisí se všemi nedostatky ostatními a je 
chatrná přes usilovnou snahu úřadů i učitelstva. Co do počtu 
dítek na třídu stojí Ledecko na 60. místě (70 dítek). Při tom 
je zajímavo, že takový průměr vykazuje pouze jediný něm. 
okres. Co do návštěvy je na 53. místě a ačkoli se žádná obec 
neucházela o povšechnou úlevu v docházce školní, přece je co 
do skutečné návštěvy až na 60. místě. Aby se návštěva zímni 
na ph v Zruči a v Ledči usnadnila, utvořil se polívkový spolek, 
poskytující dítkám bez rozdílu zámožnosti v poledne polévku^ 
kterou vaří místní dámy v Ledči v budově okr. hejtmanství^ 
ve Zruči v místnostech, poskytnutých velkostatkářem šlechticem 
ze Sebků. Přes to však výkaz trestaných rodičů pro nedbalou 
návštěvu školy jich dítkami jest velmi obsáhlý a lze s polito- 
váním říci, že mnozí rodičové již v svůj roční rozvrh zaměst- 
nání zařadili i toto uvěznění. 



S nedostatečným školním vzděláním ruku v ruce kráčí celá 
řada nedostatků občanských, z nichž na předním místě stojí 

2. alkoholismus. — Chudoba zdejšího obyvatelstva a 
jeho duševní zakrnělost jsou namnoze příčinou tohoto zjeva 
Selské živnosti jsou malé a málo výnosné, takže i usilovnou 
práci odměňují sotva dostatečnou obživou. K tomu přistupuje 
poměrná neúrodnost a to, že starší obyvatelstvo s největší část 
jest analfabetické a mladší rovněž s velkou část, takže není pří- 
stupno tištěným hlasům varovným proti této neřesti. Vždyť 
v každé vsi takřka je tu několik nalezenou z Prahy a Vídně je- 
dině proto, aby získány byly hotové peníze na jich výchovu^ 
která pak ovšem není přiměřena. Většina lidí >chodí na lásku« 

55 



^ 



«52 V. RUSLAN: 

t. j. robotuje v lese na jaře, začež na zimu smí na panském 
sbírati chrastí. 

Následující tabulka ukazuje nám počet politických obcí a 
zároveň na ně připadající výčepy lihových nápojů. Přibral jsem 
k tomu i živnosti, kde se prodává jídlo a poskytuje nocleh, 
rovněž kde se pěstují dovolené hry v karty. Není tu vytčeno, 
kde se prodávají lihové nápoje mimo výčep (kupci, hokynáři 
atd.) a rovněž, kde se pěstují nedovolené hry (jednadvacet, bar- 
vička atd.) — protože ty unikají zraku veřejností. 

Obce polit víno pivo kořalka jídla nocleh hry dovolené všech výčepů 
79 20 243 200 71 46 28 270 

Ledeč t 

Již tento přehled velmi poučný. Na 79 politických obcí, z nichž 
pouze 7 jest městeček, připadá 243 výčepu a pivních prodejů 
t. j. na každou obec průměrně tři prodeje. Uvážíme-li, že na 
př. v Ledči pouze plzeňské v hotelu je dobré, ostatní piva jsou 
více méně pochybné jakosti zvláště nedostatečnými místnostmi 
a nepřístojnou manipulací hostinskou, představíme si, co asi 
se prodává po vesnicích pod jménem pivo. Tím ohroženo je 
zdraví nejen alkoholem, nýbrž i vši podstatou těchto piv. Zá- 
roveň pak lid po alkoholu toužící vhání se mimoděk do ná- 
ruče kořalky. 

Kořalečná číslice ještě jasněji vysvitne, připomenu-li, že 
spotřeba kořalky daleko přesahuje poměrnou spotřebu piva co 
do kvantity. Co do kvality možno říci bez pochybení, že jest 
ještě horší nežli pivo. Stačí pouze připomenouti, že 40 židov- 
ských kořalečných prodejů obstarává výrobu kořalky vesměs 
studenou cestou, aby se to pochopilo. Většinou vyrábí se ko- 
kořalka z bramborového lihu, tedy z materiálu chatrného, po- 
mocí dovolených i zakázaných olejíčků a essencí barvených 
i anylinem. Tato špatná kořalka má pak jedinou dobrou vlast- 
nost, že obsahuje co možná nejméně lihu a co možná nejvíce 
vody. Výdělek na této lihové špíně je pak neobyčejný : 3()0 až 
400°/o jest tak asi průměr. Nejvíce spotřebuje se kořalky bílé 
1. zv. žitné, která ovšem má s tímto obilím pouze jméno pří- 
buzné, jinak nic. Tento druh prodává se v čase polních prací 
na celé soudky, protože mnoho dělníků jinak nepracuje, leč dá-li 
jim hospodář »svačinu« L j. kořalku. Nápoj tento zdaleka je 
cítit, nese-li se ve džbánu, svým shnilým zápachem, leč to ne- 
vadí ani mužům ani ženám, ba ani dětem, aby si na něm ne- 
pochutnali. Někdy přilévá se do bílé kořalky barevná břečka 
pod jmény: rum, jalovcová, hořká atd.; této směsi užívají pi- 
jáci po výplatě, v neděli a vůbec v »slavnostnější« náladě. Tyto 
směsi jsou ještě škodlivější nežli bílá. 

Zemědělský lid užívá kořalky nejenom jako nápoje, nýbrž 
i jako potravy. Jest zde místy ještě zvykem, že nalijí kořalky 
na mísu, nakrájejí do ní chleba a jedí to pak asi jako polévku 
nebo kávu. Rozumí se samo sebou, že se tak živí nejen do- 



ZANEDBANÝ OKRES. 668 

spěli, nýbrž i děti a to často i kojenci. Pro ty stačí někdy ču- 
měl z buchty nebo housky namočené v kořalce. Jak smutný 
vliv má to na vývoj tělesný i duševní, jest samozřejmo. Mládež 
na vyká tomuto moru, výrostci a pacholci mu přivykají a do- 
spělí jsou mu pak oddáni. Málo je míst v Čechách, kde bylo 
by lze na pr. na náměstí ve všední i sváteční dny viděti tolik 
opilých lidí jako v Ledči. A nejsou to jenom otrhaní lidé, kteří 
se tu potácejí. 

Nežli ještě prohlédneme následky alkoholismu, nebude od 
místa prohlédnouti další číslice tabulky. Jak viděti, prodávají se 
pokrmy pouze v 71 hostinci. Ale tu lze pouze říci, že tato 
číslice značí oprávněné k podávání jídel. Vařené jídlo lze do- 
stati pouze asi v polovici těchto míst a to ovšem ne kdy ho 
host žádá, nýbrž kdy hostinský jest ochoten mu jím posloužiti. 
Snad ani ve 20 hostincích nelze si objednati pravidelný oběd, 
a sotva v polovici z nich lze býti obslouženu čistotně a chutně. 
Jest to obzvláštní vadou našich hostinských, že považují čistotu 
za něco obtížného a zbytečného ve své živnosti, jak viděti na 
špinavých ubrusech a ubrouscích, špatně umytém příboru a 
všeličems v jídle, co tam nepatří. Jsou sice někteří hostinští vý- 
minkou, ale těch je tak málo, že se to nedá vyjádřiti ani per- 
centuálně. Velmi často řekne hostinský v 7i 1 1 dop. příchozímu, 
že mu nedá oběda i když pro jiné týž den vaří, a nebojí se, 
že by hejtmanství na hostovu stížnost mohlo mu uložiti pokutu 
— takový hospodský v Ledči jest pasa, před jehož velmožností 
sklání společnost šiji. Ubohý turista, který sem zapadne hladov 
a nemůže jísti špatné uzenice! 

S noclehy vypadá to rovněž tak. Dostati čistou postel ve 
větrané místnosti za přiměřenou cenu jest vzácností, o kterou 
se obyčejný turista a cestující ani nepokouší. Ani v t. zv. hote- 
lích není to lepší, jsou to pouze hospody, mající francouzské 
jméno, ale nikoli francouzskou čistotu a pohodlí. Většinou jsou 
to pouhé noclehárny pro potulný a cestovní lid, který spoko- 
juje se s vyspáním na slámě. 

To je asi celkový obraz živností výčepných v našem 
okresu. 

Vraťme se opětně k alkoholismu. 

Dalo by se úředně vyšetřiti, že mnoho lidí našeho okresu 
mužského i ženského pohlaví vypije denné 1 az 2 litry korálky. 
Bylo zjištěno, že v okresu nalézalo se r. 1900 notorických 
opilců 320 mužů a 20 žen a mezi nimi docela jeden graduo- 
vaný universitou. V svátcích a nedělích bývají kořalny plny, 
při čemž viděti i mladíky a dívky »síliti se€ tímto jedem, čehož 
následky jeví se i jinak nežli pouhou otravou alkoholickou. 
K zdejším dvorům patří 9 vinopalen; tyto dvory platí větší část 
mzdy dělníkům v poli kořalkou a totéž činí židovští majitelé 
žulových lomů v okolí Dol. Města. Výminku činí pouze ně- 
kolik obcí jako Brzotice, Hněvkovice a j., kde se lidé neoddá- 
ají pití kořalky a následkem toho nejsou tu známy sváry a 

65» 



654 V. RUSLAN: ZANEDBANÝ OKRES. 

nepořádky. Že alkoholismus způsobuje všeliké nemoci a je pří- 
činou i smrtí jednotlivců, bylo lékařsky zjištěno (cirrhosy jako 
delirium tremens, srdeční vady, nefritídy a j.). 

O podporu alkoholismu mají zvláštní zásluhu velkostatky. 
Že bývají i děti školou povinné opíjeny kořalkou, toho do- 
svědčují sami učitelé. Také děti bývají stížený nedokrevností, 
tupostí mysli, zvláštní otrlostí tělesnou atd. A při tom správy 
škol konstatují, že spíše přibývá těchto případu nežli ubývá. 
Zejména při svatbách, pohřbech a muzikách pije kde kdo ko- 
řalku a tudíž i školní mládež. 

Příčinou četných poranění při hospodářské práci a v lo- 
mech bývá kořalka. Také muziky neobejdou se bez pranic, 
neboť kořalka »činí z člověka nejprve lišku a pak vlka, na 
konec svini* jak praví Tolstoj. Hlučné slovo při tom vedou 
výrostci. V Ledči samé povoluje obec muziku ve dvou hospo- 
dách přes to, že se tu pokaždé perou, patrně to panu tajem- 
níku nepřekáží. Hejtmanství nařídilo, aby v sobotu (den výplat) 
směla se kořalka prodávati jen do 5 hod. odpol. a v neděli a 
ve svátek do 11 hod. dopol., ale plní se to jen, pokud je to 
»na očích.« 

Sestavíme-li notorické pijany dle stáří, dostaneme následu- 
jící čísla: mužové přes 20 let — 16 os., přes 30 1. — 52 os., 
od 40—60 1. — 203 os., přes 60 1. — 45 os.; ženy: přes 
20 1. — 2 os., přes 30 1. — 3 os., přes 40 1. — 7 os., přes 
50 1. — 9 os. Pouze 2 muži z nich dosáhli (r. 1900) 70 roků 
a pouze jeden 84 r. I vidíme, že nezhojitelný alkoholismus za- 
číná se velice záhy u osob obojího pohlaví. Dle zaměstnání 
mají převahu výminkáři, nádenníci, zedníci, tesaři, málo je ji- 
ných řemeslníků. 

Brániti alkoholismu pouze zvyšováním daně z lihu nepo- 
máhá, protože kompensuje se to tím, že se dávají do prodeje horší 
výrobky, ba opravdový piják v nouzi nepohrdne ani douškem 
denaturovaného lihu. Jediná cesta tu zbývá: chrániti děti před 
pitím lihových nápojů v dvorcích velkostatků, kde je možný 
dozor, ve veřejných místnostech vůbec a po případě — ač to 
považuji za nejslabší prostředek — stihati rodiče, kteří svádějí 
děti k pití. Nejlepší prostředek jest — povznésti blahobyt oby- 
vatelstva přiměřeným výdělkem a chrániti ho před nesvědomi- 
tým využitkováním na panské práci. Také bylo by možno nu- 
titi velkostatky a velké rolníky, aby obmezovali znenáhla dávky 
kořalečné při práci a pomalu je odstraňovali. Nade vše pak nej- 
účinnější prostředek jest povznesení vzdělanosti lidu nejen zřizo- 
váním škol, nýbrž i podporou v jich chudých obcích, aby vůbec 
všecky dítky dostávaly své potřeby školní od obce, jako to jest 
již v Šebořicích, kde vlivem několika rozšafných rolníků to pro- 
vedeno. Vzdělání samo nejmocněji brání člověku, aby neklesal 
na úroveň němé tváři, nýbrž hleděl i v chudobě žíti tak, aby 
zachoval lidskou důstojnost a občanskou vážnost v, Rusian. 



LAURA MARHOLM: TŘI GENERACE ŽEN. 655 



Laura Marholm: Tři generace žen. 

úvodem k této studii vypravuje Marholm následující epi- 
sodu: Lázeňští hosté výborně se bavili. Jedna z pntomných 
dam žertem pochovávala svého muže a několik družek jí po- 
máhalo. »Manžel, vážný flegmatig v nejlepších letech, pod 
hlavou hromádku písku, nehybně ležel naznak, a mladá jeho 
žena, snědá, hubená a malá s hladce přičísnutými vlasy a po- 
hledem uličníka, pracovala všem v čele, námahou supíc. No- 
hami, rukami a lopatami byl nad ním pahorek nahrabán a na- 
házen ; manžel zmizel, jen ještě špičky noh a nos bylo viděti ; 
když pak se již nemohl hnouti, vzpřímila se manželka, ucho- 
pila za ruku dvacetiletého mladíka, který netečně tu stál a vý- 
skajíc, přeskakovala s ním hrob. Ostatní stáli kolem a prová- 
zeli symbolické její jednání hloupým smíchem.« 

Marholm však připomněla tato triviální žena jinou, jemnou 
a duchaplnou ženu, Camillu Collet, spisovatelku a tvurkyni 
ženské otázky na severu a mnoho a mnoho žen jiných. 

Tváře mladé i staré, svěží i umdlené, tváře žen-mužatek, 
i žen-dětí, matek s dcerami i >bezdětných upírů«, žen příbuz- 
ných, mezi nimiž vyrostla, i těch, mezi nimiž žije, tváře dobře 
známé i ty, jež nahodile jen kolem ní se mihly, všechny po- 
jednou si připomněla a ve všech četla »jak jen žena v ženě do- 
vede a může«, totéž, co v počínání ženy, která s jásotem a 
smíchem, byť žertem, pochovávala za živa svého muže a pak 
okázale lhostejným mladíkem se zabývala, totéž co ve volání 
Camilly Collet a neklidném a bezútěšném jejím bloudění svě- 
tem, hlubokou totiž nechuť k muži, tajemnou a chorobnou touhu 
po něm a zároveň nejvyšší odpor, nechuť k vlastnímu pohlaví 
a snahu uniknouti mu, dostati se mimo ně, neb nad ně. A tisí- 
ceré proč? proč? zavířilo její Duší a hledala k němu odpo- 
vědi. — 

Jaký rozdíl mezi dneškem a nedávnou minulostí, námi a 
našimi bábami a prabábami! Dnes touha ženy pó svobodě, vo- 
lání po právech, hájení a dobývání jich, urputný zápas konku- 
renční mezi mužem a ženou a všecko to zoufalství, jež sluje 
emancipace. A tenkrát? Hluboká a radostná pokora před Osu- 
dem, jenž ženě zosobněn byl V muži, posvátná úcta a hrůza 
před Mystériem Bytí, jež se uskutečňovalo v manželství. »Žena 
ještě před koncem minulého století (18.) nevnímala muže, jako 
určitou, vymezenou osobnost, ale jako »muže« (vůbec), ne jako 
něco, co ji přináleželo, ale jako něco, čemu přináležela ona, 
jakožto pohlaví, druh. Mystérium, distanci, něco, co nechápeme 
a před čím se skláníme. Život nebyl našim babičkám ani ha- 
zardní hrou, ani výpočtem, ani experimentem, jenž obyčejně se 
nezdaří a jímž jest často našim mužům a mladíkům a proto 
přirozeně také i našim panám a ženám, ale byl jim Mystériem, 
jemuž se podrobovaly.€ 



s 



656 LAURA MARHOLM: 

V ničem nejeví se Marholm tento hluboký rozdíl tak zře- 
telně jako v tom, jak tehdejší ženy nazíraly na těhotenství, 
porod a plození a jak na ně nazírá dnešní žena. Praví, že pama- 
tuje se zřetelně a že náleží k jejím prvým hlubokým dojmům 
tichá, téměř náboženská péče, jakou viděla obklopovati některé 
staré ženy tento akt u svých dcer. »Žádné reptání, žádné roz- 
mary, žádná vzpoura. « 

Byl-li život i muž, ať jakýkoli byl. Osudem, bylo jím tím 
více vše, co spadalo ve zvláštní úkol ženský, jenž přijímal se 
tak, jak přicházel, » poněvadž s Osudem není žertu a mohlo 
býti ještě hůře.« — 

Jest zcela přirozeno, že při takovémto pojímání života 
i svého úkolu, žena ani necítila, neb úplně zapomínala své 
osobnosti, že existencí svou úplně splývala s existencí muže, 
jehož se jí dostalo, a v rodinném životě nalézala úplného uspo- 
kojení. 

Jinak jest již za dcer těchto žen, našich matek. »Ještě 
žádná vzpoura, ale přece již nepříjemný stav nepohodlí, velmi 
častá a všeobecná nechuť k plnění manželských povinností, ne- 
snášelivost a rozmary v těhotenství, podezřívavé hájení svého 
vlivu v domácnosti, zkrátka kyselá ctnost. Tyto ženy vočko spá- 
vají svým mužům úctu k sobě chvályhodným plněním svých 
povinností, sugerují jim s tuhou vytrvalostí názor, že jsou 
vlastně zakuklené mučenice, jimž pouze jejich přirozená ne- 
zištnost nedovoluje činiti důsledků; jejich oblíbené slovo jest: 
obětovati se. Obětují se pro muže, pro děti, pro domácnost, 
pro společenské postavení rodiny; jejich život jest jedinou, ve- 
likou obětní slavností.* — Tak vylíčila Marholm matky nynější 
generace, ženy, které přísně, ale bez radosti plnily svoje po- 
vinnosti, které cítily a čítaly své oběti, nebyly mužům svým 
rozkoší, ale oni přece byly jim oddáni a podrobeni, vychovaly 
syny, kteří o nich blouzní a činí je svým nevěstám vzorem, a 
dcery, které zůstávají starými pannami. 

A dnešní žena? Emancipuje se, ale její snaha jest jen zou- 
falý pokus dostati se ze slepé uličky, kam zahnaly ji poměry. 
Neblahé poměry hospodářské, rozervané kulturní, mravní a 
náboženské odloučily od sebe v přítomné době ženu a muže 
více než kdykoli jindy, oddělily sféru jejich života a způsobily, 
že dnes oba zcela jinak smýšlejí o tom, co k sobě je pudí, 
než smýšleli druhdy. Garborg vyjadřuje přítomnou situaci řka: 
»Žena smýšlí o muži hloupě, muž o ženě surově.« Emancipač- 
ními snahami pak se tento nesprávný a neblahý poměr jen 
ještě přiostřuje, neboť emancipačni snahy mají za cíl dosažení 
pokud možno největší rovnosti mezi mužem a ženou, * kdežto 
»vývoj směřuje spíše k tomu, aby se žena stávala způsobem 
vždy jemnějším a rozmanitějším muži nepodobnou. V její jino- 
tvámosti spočívá její půvab pro muže a její vlastní štěstí. « 

A s proměnou všech těchto mnohonásobných okolností, 
nastala i vnitrní proměna ženy. Žena pojednou uvědomila si 



TRI GENERACE ZEN. . 667 

vlastní bytost, která druhdy mravně i hmotně splývala s by- 
tostmi jinými, v nich se ztrácejíc a uvědomila si svoje ženství, 
svou zvláštní od muže odlišnou bytost, která ihned počala 
se projevovati, jakmile vstoupila v šlépěje mužovy, žena počala 
se individualisovati, diferencovati. Marholm ovšem nikde do- 
slovné takto své pozorování neformuluje, ale nedovedu je, na 
nesčetných stránkách v» nejrozmanitějších variacích naznačené, 
jinak stručně zachytiti. 

Dle toho pak, v jakém stupni se žena dosud diferencovala 
rozeznává Marholm tři nejobecnější typy moderní ženy: la 
détraquée, la grande amoureuse, ala cérébrale. 
Označujíc je těmi francouzskými, jak sama dí, nepřeložitelnými 
názvy, připomíná, že neužívá jich v přesném lokálním smyslu 
pařížském, v němž grande amoureuse znamená nenasytnost 
v lásce, la cérébrale ženu s chladným srdcem, ale rozpálenou 
hlavou, která miluje z důvodů, a la détraquée, ženu ne sice 
v hrubých formách, ale přece k perversní lásce nakloněnou. 

Produktem dnešní zvrácené rodinné i školní výchovy jest 
détraquée. — » Druhdy věděla dorůstající žena vše, čemu 
mohla rozuměti, a její vlastní panenství bylo velmi zřetelnou 
mezí rozumění, ale v tomto století oblažující humanity a ob- 
šťastňující výchovy, smí nanejméně věděti to, čemu instinktivně 
rozumí; velký humanitní úkol všech dívčích škol jest: vycho- 
vati ženu k bezpohlavnosti.c Leč následek tohoto nechutného 
potlačování jest »uměle stupňovaná zvědavost, která se u měst- 
ského dítěte stává předčasně rozpálenou, duši i tělo sžíhající 
chtivostí, propukající na venek neplodnou šílenou koketerií, 
která dychtivě od muže k muži přelétá, u žádného nemohouc 
spočinouti, v konečném ukojení nenalézá leč zklamání; uchvá- 
ceného muže podceňuje, manželství činí mukou a — zvláštním 
způsobem — skoro nikdy, ač věčně kolem krouží, nechápe fy- 
sické base mezi mužem a ženou. « Détraquée jest typ velmi 
častý ve všech společnostech a ve všech vrstvách. Jest the 
greatattraction pro dnešního muže, poněvadž se vyzname- 
nává vtíravým půvabem a stálou, nikdy neukojenou svou tou- 
hou muže rozněcuje. 

Pravým opakem détraquée jest grande amoureuse, 
zjev dnes ještě řídký, forma nejvyšší individualisace ženy, žena 
vášnivá a čistá, která úzkostně bdí nad svou neposkvrněností, 
žárlivě schraňujíc všecky síly své bytosti pro velké blaženství 
individualisované Lásky k jedinému, určitému muži. Grande 
amoureuse jest výkvět ženskosti, vyznamenává se nejen zvláštní 
inteligencí, hloubkou a bystrostí ducha, prudkým temperamentem 
a hrdou přímostí povahy, ale i všemi pasivními vlastnostmi 
ženy: velikou potřebou Lásky, oddaností, věrností a starostli- 
»^ostí. Její Láska nezná pýchy, nezná nasycení, v její Lásce 
proměňuje se vše fysické nezkráceně v rozmach duševní, její 
Láska jest konečně dlouhého trvání, jest > posedlost mužem bez 
intervalů prázdnoty a umdlení.« Osud grande amoureuse vždy 



666 LAURA MARHOLM: 

rozhodne muž; ale právě zde jest největší úskalí, nebof »gran- 
des amoureuses nejsou pro mnohé, ale nemnohé muže, a jest 
otázkou^ setkají-li se s některým z těch nemnohých a budou-Ii 
zpozorovány. A dnešní muž nechce grande amoureuse; proto 
jest také zjevem tak řídkým, neboť »ženy se stávají vždy tím, 
čím je chtějí míti muži.« 

Třetím typem jest konečně la céřébrale. Má mnoho 
společného s grande amoureuse, ano jest to snad grande amou- 
reuse, které se nedostalo Lásky, a proto všecka její energie se 
obrátila k činnosti intelektuelní. Ona nejvíce ze všech si uvě- 
domila dnešní postavení ženy a proto volá po právech a stojí 
v čele emancipačních snah. Ač dosti často se s ní setkáváme, 
lze ji přece těžko karakterisovati, poněvadž její forma kolísá. 
Na jedné straně stojí již na hranici muže, na druhé má mnoho 
z nezralosti předčasně rozumujícího dítěte. Má vlastnosti, které 
jsou základními liniemi grande amoureuse, ale tyto vlastnosti 
vyvinují se u ní až k bezpohlavnosti. — »La cérebrale jest 
moudrá, chladná, bezvadná manželka s ovzduším distinkce, 
čistoty a čistotnosti v&kol. Jest mladá dívka, bez smyslného 
výrazu v jasných, otevřených, přívětivých tazích. Jest vdova, 
která po smrti manželově omládne, nabývá jasnějšího, šťast- 
nějšího vzezření, aniž krokem přestoupila hranice svého vdov- 
ství, jest zralé děvče s němým pohledem, když ústa pronášejí 
dobré, chytré ano předsudku prosté věci; jest matka, která 
cele se vyčerpává vychovatelskou péčí o své. děti a v muži 
vidí ponejvíce jen jejich otce a představitele společenského po- 
stavení. < 

Toto jsou tři typy moderní ženy dle Marholm, — a myslím, 
že by bylo těžko se s ní příti. Potlačený instinkt mateřství se 
v nich mstí, trpí neb vítězí. Nemohlo býti jinače. Čtyři století 
věnována byla myšlence chladné, střízlivé myšlence a ani žena 
nemohla ujíti zhoubnému vlivu jejího panství. — Minul však 
již a nastává nová doba, doba citu a s ní přichází doba ženy. 
Žena navrátí se k svému původnímu určení — mateřství, ale 
mateřství vyššímu, jemnějšímu než jakému sloužila dosud. Jest- 
liže se mu dosud jen podrobovala jako Osudu, bude nyní jejím 
vítězstvím, bude nejvyšší její metou, nejsvětějším právem. 



Při studiu psychologie ženské a pátrání po podmínkách 
jednotlivých jejích jevů, bezděky dotýká se Marholm i psycho- 
logie přítomného muže. Podám stručně přehled výsledků jejího 
pozorování v tomto oboru. Dnešní muž jest právě tak jako 
žena ve stadiu přechodném a typ jeho rovněž není jednotný. 
Jeho převládající formy jsou rovněž tři a odpovídají jako pod- 
mínka vývoji a bídě moderní ženy. Jsou: barbar, dekadent 
a barbardekadent 

Barbar jest prostý, silný a zdravý muž se srdcem dítěte 
a » nervy buvola «, jakýsi »tlustokožec« v ohledu citovém, který 



TŘI GENERACE ŽEN. 659 

V lásce reaguje jen na hrubší půvab. K němu nejvíce ze všech 
cítí se puzena grande amoureuse »jako k silné, života schopné 
formě praotcu«, ale on skoro nikdy neopětuje její náklonnosti. 
Proč? — těžko říci. Snad jej odpuzuje její poměrně vyšší čin- 
nost mozková, nebo různý stupeň vývoje, jímž dvě nerovné 
mocniny se stávají rovnocennými. Těžko říci, ale něco tu pře- 
máhá pohlavní půvab, p&sobí duševní rozmrzelost a brání du- 
ševnímu srůstu, jenž jest Láskou. Za to však obyčejně uvázne 
barbar v klepetech détraqué, ^zhloupne u ní a plodí mnoho 
dětí, které dále hloupnou. « 

Dekadent jest bytost nedostatečně a chabě diferencovaná, 
•s umdlenou mužností, ve které nereaguje celým člověkem — 
mozkem, duší, nervy, pohlavím — v nerozlučné jednotě a je- 
muž jest třeba drzého, vtíravého půvabu, jímž vládne pikantní 
détraqué. 

A barbar*dekadent? Jest neblahá směs těchto dvou typfi 
»jest tupý tlustokožec, který však přece reaguje u ženy na 
dekadentní půvab*, jest individuum, které >uvízlo velmi osobní 
-omezenosti v těžkém přechodním procesu. « Setkáváme se s ním 
velmi často ve veřejném životě a Marholm shledává jej zejména 
ve velkých i malých literárních geniích, kteří nemohouce vy- 
držeti ve vlastní kůži, »brzy ženě, brzy společenským poměrům 
vyklepávají kožich. « — 

I jim stačí détraqué. 

Ti však, kteří milují grande amoureuse, kteří dovedou si 
ji i vytoužiti a dají jí štěstí — ti jsou dosud »nemnozí.« 

V Uhříněvsi, v únoru 1903. Anna Syckrawvá. 



J^anes : GesUé umění. 

(Dokončení.) 
Svými olejovými obrazy a pastelem presentuje se V. Stře tt i 
jako umělec samostatný v plném rozvoji. Byli na omylu ti, 
kteří považovali jej jen za radiristu : vystavené lepty dokazují 
sice znalecké ovládání techniky i proniknutí jeho za pouhé hra- 
nice řemeslnické šikovnosti a bravurnosti, ale koloristické jeho 
práce, na př. » Portrét* žida Rumuna, s vousem po pařížsku 
střiženým, kloboukem nonchalantně stlačeným do čela a celou 
výborně traktovanou posou člověka, který nestojí ani trošku 
o laskavost vaší pozornosti, — nebo dříve juž zmíněný pařížský 
kout >Po dešti« svědčí o talentu autorové, odpozorovati vý- 
značné a charakteristické znaky líčeného a podati je pak v jed- 
noduchém, zhuštěném koloritu beze všech pomíjejících pretensí 
sensace a pravdy. Mluvil-li jsem juž o portrétu Strettiově, ne- 
mohu nevzdati chvály Pollakově portrétu herce Marona, 
výborně traktovanému, působícímu vesele a neobyčejně živě. 

Nevím, zda úmyslně, ale přece trochu významně pověsili 
ípořadatelé obraz J. Preislera, otitulovaný chudě v katalogu 



I 



660 K. D. MRÁZ: 

jako část z většího cyklu, právě proti Švabinského »U stavu«. 
Jsou tu na koncích černého koberce, věnčeného drobnou alejí 
vavřínů snad tak náhodou pověšena dvě nejlepší díla výstavy^ 
ale pak jistě šťastnou náhodou. Neboť obraz Preislerův (o Šva- 
binského »U stávu« juž byla řeč), třebas připomínal vzdáleně 
francouzského mistra, nad nímž u příležitosti francouzských 
umělců upřímně krčili jsme ramenoma, jest dílem silným, my- 
šlenkově bohatým a poetickým, a zůstaneme-li přece ještě při 
srovnávání s Denisem, vyniká nad jeho práce pěknou kresbou 
a zachováváním daných, osvědčených zákonů perspektivy. Po- 
zoroval jsem nejednou nepatrnou pozornost a všímavost obe- 
censtva pro tento obraz a to, — ať nedím, že činilo mně jej 
sympathičtějším, — mrzelo mne z duše. Zastavíte se a díváte. 
Chvíli, zase chvíli a pak již dlouho, jistě dlouho. Neboť onen 
hoch tváře bronzové a vlasů černých, rozběhnuvší se někam 
za ves, na louku tmavou, rozkvetlou do sta jarních květů, žije 
tu před vámi svůj krásný, neuvědomený jarní sen, tak krásný, 
že neví o vás a nechce ani věděti. Usedl do trávy a z vůně 
její květů vyrostla mu postava dívčí, pletoucí věnec květin a 
podávající jej jeho srdci a duši. A kukačka přiletěla, do vůně 
květů spustila se (na obraze do šatu dívčina) a studánka roz- 
modrala se v jarních barvách. Pravý kout obrazu, vrby a bříza 
s pozadím stráně s polem zoraným, loukou křiklavě zelenou 
a lesem tmavým, nezdařil se tak, jak zasloužily si ostatní části 
obrazu: než to vše vyváží mdle zlatý vlas a průhledná, same- 
tově hebká pleť dívčího zjevu s jemnou nuancí světla na ra- 
menou a její kontrast s temnou tváří hocha sedícího v trávě 
v posici, jež tak přirozeně podána a proti mizivě táhlé vlně 
postavy dívčiny realisticky a hutně nesena. 

Jsou nedostatky v tomto díle, ale celek jest básní, jejíž 
sladká melodie zní z hluboká a nezapomene se. Obrátíte-li se 
trochu jen v právo, Jiránkovi Sokolové pražští, rozestavení 
pod sprchami po odbytém cvičení, vyvedou vás ze světa snů. 
Vyvedou, až příliš prudce vyvedou. Dobře malovány jsou lec- 
které partie světelné na aktech mužských, ale volba motivu 
mohla přece, aspoň poněkud, vedena býti delikátněji. 

Hofbauerův obraz »Před východem slunce» jest my- 
šlenky smělé a odvážné. Na kusu sněhové plochy, temné hla- 
dině moře a vysoké obloze líčí se první zvěstové příchodu 
světla. Nezřetelné paprsky tříští se v polosvitných nuancích 
o bílou plochu, z daleké hloubky horizontu prší v neznatelném 
dešti světla a v spoustě drobných obláčků se topí. Toto roz- 
stříknutí se paprsků podáno jest velmi náladově. Beránky po 
obloze v řadách rozběhlé ruší však její perspektivu, varhaní 
klenbu její do nemožných tvarů a svou symetričností rozbijí 
nejvyšší partii obrazu. Ostatní práce Hofbauerovy směřují k zjed- 
nodušení podání barevného v několika málo skvrnách, někdy 
ovšem otevřeně hlásajíce známé vzory. F r. Šimon řeší rád 
problémy světelné, někdy se zdarem, jak toho důkazem hebká. 



1 



MÁNES : ČESKÉ UMĚNÍ. 661 

skoro prchavá studie dámy před zrcadlem, jejíž mdle fialové 
šaty lehce jako mlha jsou malovány, jinde ale dává strhnouti 
se k zasládlé uhlazenosti, jako v »Zimě«, kde vše až příliš 
urovnáno a upraveno. >Arnští rybáři* s převládajícím žlutým 
osvětlením a »Benátské stíny« (až na anedoktovost sujetu) jsou 
harmonicky uceleny. H. Bóttinger v pastelovém portrétu 
dámy hraje na subtilních strunách, nevyznívajících v plných, 
hlasitých škálách, ale se surdinou, šeptem a jemně I •Vzpo- 
mínka na Zelené Mládí « tomu svědčí, líčíc chaos figur, z nichž 
některé v zajímavých podrobnostech v mysli umělcově utkvěly 
a přes veškeru rozptýlenost svou pravdivostí až do věrnosti 
portrétové jsou vystiženy. >Zimní spánek přírodyc jest kom- 
ponován na základě dobrých a svědomitých studií, ale zůstává 
přece jen komposicí nucenou na eflfekt, ovšem že nepopiratelně 
působivý a nikterak nepěkný. Jisto jest, že Bóttinger z Máne- 
sovské družiny jest jedním z nejslibnějších a nejopravdovějších. 

Z českých malířů v Paříži usedlých Fr. Kupka a V. Preissig 
se dostavili: F. Kupka ať maluje či radiruje, rád filosofuje, 
hloubá a svoje traktáty vypráví plným, zvučným přednesem. 
V leptech »Hlas tichac někdy až na úkor podání protěžuje 
myšlenky svoje, užívaje obdivuhodně techniky barevné. Vlastní 
podobizna ukazuje vám tohoto uměleckého filosofa : tváře vážné, 
vysokého, krásného čela a očí hlubokých a jasných jako jeho 
duše. »Vzdor« a »RadostÍ€ neseny jsou sytými, ač hýřícími 
barvami a nutí diváka, aby dlouho před nimi postál a pře- 
mýšlel. Myšlenka » Vzdoru* i v leptech se opakuje: byla mu 
milá svou originálností a přesvědčivostí. Tragicky mohutným, 
ohromujícím jest vzdor, padá na vás jako tisícileté těžké bal- 
vany, ztápí radost vaši do hlubin, v jichž vlnách zrcadlí se 
blýskající plameny známých a neznámých ohňů. V »Radostech> 
zpíjí se smyslné ženy na prudkých, divokých koních vášní a 
touh v palčivých požárech slunce, na břehu výskajícího moře 
barev, po jehož vodách do daleka nese se ržání veselé a vy- 
zývavé, kultus těla a života, zpěv slavností oddání se přírodě 
a její nesmrtelné moci. Kobyla a nezkrocené hříbě s nahými 
těly ženy a děvčete, v jich odlišných zbarveních pleti i vlasů, 
rozčesávaných v prudkém objetí ApoUonově — to jsou sym- 
boly radostí, které zchvátí do výskotu a výkřiků, vyrážených 
s vnitřním požitkem i bez uvědomí, plaše, skoro s obavou. — 

Preissigovy leptané pohádky o modráčku a sedmi 
havranech vyprávěny jsou s rozvážným vkusem dekorativisty, 
s jistou dávkou úmyslné naivity a noblesy. Stulili se k sobě 
bratří-havrani na stromovém kmeni, zobáčky k sobě jako ustra- 
šené děti, tvoříce černými těly skvrnu, v níž jen princovské ko- 
runy zvláště svítí. A jak prostě traktovány jsou listy stromu 
— jako v pohádce pro děti. Jest třeba upozorniti i se stano- 
viska technického na tyto ukázky Preissigova umění, při nichž 
jen jednoho lituji: že není jich více. Již v některých dřívějších 
pracech dokumentoval Preissig svoje umění ilustrovati říkání 



«62 K. D. MRÁZ: MANBS: ČBSKÉ UMĚNÍ. 

podmiňující fantasii něžnou, nepracující s aparátem složitým a 
dramatickým: tu v známých sujetech pohádkových 2no>m 
osvědčuje poetickou měkkost své duše a schopnost vyslovovati 
se v liniích i plochách barevných tvořících ozdobný, taktně 
umělecky procítěný celek. 

Pro historický význam výstavy musím uvésti, že nacházíme 
tu několik Kniipfrových moří, Schikanedrovo >Pn 
měsíčku«, Schwaigrovy »Krysaře«, a jednu Stibralovu 
akvarelu podřízené ceny. 

Ze sochařů kladu vavřín k výtvorům Suchardovým, 
roztomilým hlavičkám dětským, podaným s přesvědčující, 
psychologicky zdůvodněnou pravdivostí a elegancí. Zdá se mi, 
že slovo »ladné« jest pro charakterisování prací Suchardových 
nejvýstižnějším. V nich není chvatného ohlížení se po jiných 
ani nucení se do pos odkoukaných na cizích vzorech: proto 
ono plné, bezvadné vyslovení se, samostatné a svérázné. F.Bíl- 
kovi »Slepci« jsou dramaticky vyjádřeni. Jdou krokem bázli- 
vým dvě k sobě přitisklé postavy, s očima vyhaslýma, prázdně 
rozevřenýma a tím děsivou hrůzu a tápání dvou nešťastných 
vyprávějícíma sugestivně a nekonečně smutně. Loutnu tiskne 
jedna ze slepých bytostí, jejíž chvějné tóny jako by v srdci 
jejím vyprávěly historie o nepoznaných slastech slunečního 
2lata, po němž druhá napřahuje ruku v touze jako po idolu 
zapadlém na vždy a nikdy nedosažitelném. >Jak Syn náš uvidí 
a strhne hvězdu »Vím« ve svou vesmírem vládnoucí korunu* 
jest založeno hluboce a v celé pose působí neobyčejnou, kos- 
mickou silou a markantností. Za to mnohé z ostatních prací 
nedosahují té výše umělecké, ať motivově, vnitřně, tak technicky, 
jak uvykli jsme tomu u Bílka nejen viděti, ale také juž a priori, 
— snad k své chybě, — věřiti. Jsou přes veškeru smělost svého 
podání jako by nehotový, v polovičním stadiu svého utváření 
a snad i reminiscencemi Rodina trpí. Také vystavené kresby 
Bílkovy jsou pod obvyklým niveau, což třeba konstatovati, ač 
nemilo a trpko. L. Saloun jest umělec vážně a opravdově 
tvořící, nepachtící se po sensacích a bravurách. Vystavuje velmi 
dobré věci, až na » portrét dámy* (č. 124), jemuž nelze jak 
v traktaci, tak i samém posazení modelu nevytknouti zašilhání 
po Troubetzkém. 

F. Úprk a a Havlíček buďtež aspoň jmenováni, Kaf- 
kova »Láska< jest směle řešena, jsouc interessantní pro nás 
juž tím, že autor její na tomto motivu juž dříve síly svoje 
zkoušel, >Markýza< jest bizarní, snad až příliš originální revo- 
lucí proti daným teroriim a zákonům. 

A tak pomalu byli bychom s výstavou hotovi. V sumě 
můžeme konstatovati převážnou, radostně vysokou kvalitu vy- 
stavených prací a srovnávání s pracemi osvědčené, na mnoze 
juž historicky slavné generace starší ukázati na zřejmý postup, 
spojený se zdárnými výsledky. Pak ovšem jistě namane se nám 



VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 6ea 

Otázka, proč mnozí z vynikajících representantů oné generace 
umělecké výslovně nepříznivě staví se proti snažení »Manesu«, 
a na tuto otázku nikdo nedovedeme odpověděti bez trpkosti. 

K. D. Mráz. 



Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 
Od náboženství není daleko k mravnosti. Jaký stav 
mravních pojmu a jednání nalézáme u českého národa? vyka- 
zuje jeho morálka ráz typu autoritativního či representativního ř 
Hlavním znakem morálky autoritativní jest objektivism, t. j. okol- 
nost, že pohnutkou mravních činu je cosi člověku vnějšího, 
mimo něj se nalézajícího, totiž rozkaz autority, a d&sledně že 
základní povinností mravní je poslušnost Český lid ven- 
kovský, jsa katolickým, představuje i v příčině mravních svých 
vlastností ráz právě katolicismu vlastní. Co považuje průměrný 
český venkovan za svou povinnost? V neděli a ve svátek jíti 
do kostela na mši, nepracovati v tyto dny, modliti se v jisté 
doby, nejísti v pátek masa, jíti občas ke zpovědi, smeknouti 
před křížem nebo »svatou< sochou atd. ; to vše pokládá za svou 
povinnost proto, poněvadž se domnívá, že to vše přikazuje Bůh 
a že na vyplnění tohoto rozkazu je vysazena odměna, na nevy- 
plnění pak trest; a hlavně tato bázeň před hrozným posmrtným 
trestem jej určuje k řečenému, dle jeho pojmů mravnému jed- 
nání. Žíti mravně znamená mu totéž co plniti přikázání Boží. 
Podobně vystríhá-li se pomluvy, nadávek, krádeže atd., činí tak 
hlavně proto, že to jsou »hříchy€ t. j. přestoupení zákona Božího, 
jichž následkem jsou hrozné posmrtné tresty. Jest to tedy, jak 
patmo ze všeho, morálka ryze objektivistická a kázeňská. Ale 
jedna věc tu zasluhuje zvláštní pozornosti: převaha povin- 
ností, které určují poměr člověka k náboženské autoritě (Bohu, 
svatým, církvi) nad oněmi, které určují poměr jeho k bliž- 
nímu. Opomenouti svévolně večerní modlitbu považuje v praxi 
prostý člověk za horší mravní přestupek než třeba přiorati sou- 
sedovi mez. S tím souvisí, že ony náboženské předpisy, které 
se vztahují na poměr člověka k bližnímu, nejsou samy o sobě 
pokládány za dosti silné, aby mohly býti jedinou normou to- 
hoto poměru a jsou proto doplňovány rozkazy moci světské. 
Přiorati mez jest nejen »hnch€. Kdyby to byl jen hřích, bylo 
by přioráváni mezí pravděpodobně zjevem poněkud častějším 
nežli vskutku jest Ale jest to také přečin dle jistého § trest- 
ního zákona. Zejména urážky na cti byly by asi také častější, 
kdyby k nim nebyl vzat zřetel v trestním zákonníku Tento zjev 
je nejen dokladem zmíněného již objektivismu, ale spolu také 
dokladem toho, že altruism je dosud méně zakořeněn v citu a 
povaze lidí, nežli aby mohli býti ponecháni sami sobě bez 
obavy, že společenské soužití bude znemožněno, aneb alespoň 



664 VLADIMÍR NEZMAR: 

značně stíženo. Jistý druh autoritativísmu jest tu tedy nutný: 
člověk se nedovede ještě ovládati sám do té míry, aby neubli- 
žoval bližním. 

Morálka měst*) vykazuje povahu dosti odlišnou od mo- 
rálky venkova. Především rigorosnost v povinnostech vztahu- 
jících se k autoritě náboženské není již taková jako na ven- 
kově : opomenouti v neděli mši, jíti spát bez modlitby, jísti maso 
v pátek atd. nevzbuzuje již v mysli průměrného měštana tako- 
vých výčitek jako tomu jest u venkovana. Za to altruism zdá 
se o nějaký stupeň pokročilejší. Poněkud banální, ale přece ne 
bezvýznamný doklad toho poskytují posvícenské a poutní mu- 
ziky; počet násilností při nich je průměrně větší na venkově 
nežli ve městě.**) Jinak však rozdíl jest jen stupňový: strach 
před hříchem a policejní mocí jest také při většině městského 
obyvatelstva pohnutkou spolupůsobící při vykonávání, resp. 
opomíjení jistých činů. 

K jednáním těmto, jichž mravní ráz se nepopírá, lze při- 
čísti i ta, která bývají označována názvy: slušnost, dobrý ton atd.; 
pohnutkou takovýchto jednání bývá tlak společenských tradic 
a veřejného mínění. Šatiti se jistým způsobem (třebas nám to 
bylo nepohodlno a proti mysli, takže, nebýti bázně před >ostu- 
dou«, šatili bychom se jinak), pozdravovati určité osoby (třebas 
proti vnitrnímu citu, — ale >slušnost to žádá . .«), zachovávati 
jistá pravidla etikety a bon tonu (návštěvy, určité tituly v oslo- 
vení atd.) *♦*): to jsou takové prvky slušného chování a jich ráz 
je patrně také objektivistický, poněvadž pohnutkou k nim je ře- 
čený již tlak vnější a bázeň >před ostudou.* 

Myslím, že se nemýlím, řeknu-li, že jedním z dosti rozší- 
řených příznaků naší morálky jest nízké cenění práce, 
zvláště fysické; zjev to, s nímž se setkáváme, dost podivno, 
u pracujícího lidu samotného, především zase u lidu nejúmorněji 
pracujícího totiž venkovského. Náboženský názor označuje 
práci za trest Nepracovati pokládá se za jakousi panskou vý- 
sadu; »to jsou časy!« povzdychne si venkovan, vida pána je- 
doucího kolem v kočáře, a v povzdechu tom utajena jest i jistá 
závist i přání, míti se také tak, zbýti se té »dřiny«. Leckterá 
matka vypravujíc synka do studií, těší se v duchu zejména 



1 



*) Mám na mysli hlavně mésta průmyslová a větší vůbec, a hlavně 
obchodní a výrobní třídy jejich ob3rvatelstva. Tak zvaná buržoasie čili 
„lepší** třídy 'se celkem"^ jen nepatrné liší co do způsobu morálky od 
objrv. venkovského. 

**) Ovšem ani v městském obyvatelstvu není altruism právě ide- 
álně vyvinut, — zde jest řeč pouze o vývinu poměrném. Protíaltruisti- 
cké přestupky a zločiny v městském obyvatelstvu v t. zv. vyšších tří- 
dách vyznačují se zase proti oněm na venkově větší rafinovanosti 
<podvocry, defraudace atd.). 

♦*♦) Pozoruhodno jest, že etiketa zachovává se nad jiné přísněji 
v oněch kruzích, kde i jiné způsoby autoritativismu se uchovaly v po- 
době nejméně porušené : tecfy zejména u šlechty a hierarchie ; u této 
zvláště v podobě složité soustavy titulatur. 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 665 

tím, Že bude pánem, že nebude musit »nic děláte. S tímtéž ná- 
zorem setkáváme se i u samé inteligence a buržoasie fysicky 
nepracující, představme si, jaký stupeň mravní odvahy by to za 
dnešních názorů o práci vyžadovalo, aby některý člen těchto 
tříd se odhodlal vyčistit si sám obuv anebo donésti si bedničku 
s jistou zásilkou sám na poštu! Jistý farář, velice řádný muž, 
měl zálibu v tom o žních nakládati a skládati snopy a pomá- 
hati i jinak při polních pracích (nikoli z lakoty!) >intelígence< 
i pracující lid byly svorný v tom, že »se zahazuje". Rozumí se, že by- 
<:hom mohli přistoupiti k téže věci i se strany opačné ; mohli bychom 
poukázati na to, že nečinný a jen požitku věnovaný život ne- 
bývá pokládán za mravní vadu takovou, jakou vskutku jest. 
»v*šak na to mál« tato omluva, kde jí lze užiti, stačí obyčejně, 
aby člověka, který vede takový život, zbavila vší mravní pří- 
hany. Nemyslí se na to, že bohatství, peníze atd. nemohou tu 
býti omluvou, poněvadž jsou to jen poukázky na práci cizí, a 
že nedává- li člověk za tuto cizí práci, jíž dík řečeným poukáz- 
kám užívá, ekvivalent práce vlastní, jest to jistý druh cizopas- 
nictví a krádeže.*) Sem by se konečně mohlo vřaditi i nazí- 
rání na služebnictvo a zacházení s ním, jak je shledáváme 
u všech jmenovaných tříd obyvatelstva: jest .v tom velmi zře- 
telná obdoba k poměru bývalé milostivé vrchnosti k poddaným. 
Všecky tyto znaky, jichž výčet daleko ještě není úplný, doka- 
zují autoritativní ráz dnešní morálky. 

Avšak existují nepopiratelně v moderní společnosti a tudíž 
také u nás síly, které směřují k proměně morálky autoritativní 
v morálku individualistní.**) Ujasněme si některé projevy a 
ličinky těchto sil nejprve na dnešním umění. (p. d.) 



Světlo filosofa. 



Veliké světlo náhle se roznítilo na vrcholu vysoké hory. 
Obyvatelé v údolí neuměli si to vysvětliti. Hospodář pravil : 
> Viděl jsem před tím jíti filosofa na horu. < Všichni upřeli zraky 
na horu a když se tam z ostrá zahleděli, zvedl se právě filosof 
s onoho místa na vrcholu hory, kde seděl, jal se dolu sestu- 
povati a v tom také světlo uhaslo. Když kráčel kolem lidí, 
stařec vystoupil ze zástupu a se tázal : > Vycházelo to veliké 
světlo snad z Vašeho obličeje? Jakými šťastnými city bylo asi 
naplněno nitro Vaší Slovutnosti?* 



*) Nízké cenění práce vysvítá také z nízkého odměňování práce 
jak fysické tak duševní. K poslednímu momentu se obyčejně talc ne- 
přihlíží, ale jistě ie příznačným v tomto směru fakt, ze lidé sloužící pře- 
devším k pasivnímu ukojeni požitku (virtuosové, herci atd.) jsou nepo- 
měrně lépe honorováni než pracovníci vědečtí. Jiný, neméně příznačný 
v témž směru fakt je ten, že o výši odměny rozhoduje dosucl více vý- 
sada postavení, nežli skutečná práce; srov. na pr. soustavy úředního 
zvyšování platův atd. 

**) Ve filosofii dal prvý silný výraz tomuto směru Kant, v poesií 
Goethe. 



666 LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 

»Před lety mne přítel pokára],€ děl filosof, »a na to jsen^ 
si vzpomenul, sedě na hoře.« 

Zápas duší. 

Dva muži se brali silnicí. Slova nepromluvil nikdo z nich. 
Jejich kroky byly dlouhé a pevné, prach drtili pod svýma no- 
hamá. 

Byli to dva bratři. Šli rozdělit dědictví. 

Nikdo z nich nebyl ani o coul napřed nebo pozadu. Krá- 
čeli v před mohutnými kroky. A nikdo nepronesl slova. 

Potřeba krásy. 

Poustevník Banaprastha na hoře Gridhrakuta zarýval se již^ 
plných sto let v žilobytí světa; konečně se v něm ozvala po- 
třeba krásy. 

Bohové raději vyhoví hlubokým potřebám lidí než jejich 
nejvroucnějším modlitbám; a ježto již veškery zásoby krásy 
rozdali jiným lidem, poslali poustevníku ošklivou starou ženu. 
Snesla se k němu v závoji mlhy. 

Rychle si přitlačil obě ruce na oči, aby nebyl oslněn leskem 
převeliké krásy. A tak jej našli žáci jeho ještě po deseti letech. 
Nepohnuv sebou, ani oka neodvrátiv volal k nim Banaprastha! 
»Právě tato krása nebeská ke mně sestoupila; jsem teprve na 
prahu vytržení. Nevyrušujte mne, abych neztratil ani jediné 
šťastné minuty v životě.« 

Plni úcty k bohům a Banaprasthovi, pozvolna sestupovali 
žáci s hory dolů. 

Cizoložnice. 

Dva lidé vycházeli ze brány domu na ulici: žena a její 
slepý muž. V týž okamžik, kdy žena podporovala slepce sestu- 
pujícího se stupně před bránou bral se kolem člověk hluboce 
zamračený; sotva že jej žena spatřila a něco na něm postřehla, 
co si ani uvědomiti nemohla a což by také nikdo jiný nepo- 
chopil, bleskurychle po něm hodila pronikavě svůdným po- 
hledem. 

Příchozí, jemuž nevěra žen podkopala život a jenž proto 
stále kolísal mezi životem a sebevraždou, vrhl strašlivý pohled 
na ženu a pak na jejího muže. >Tak to umíte, ženy?« zvolal 
a rychle vytrhnuv dýku, vrhl se na ni a na místě ji probodl. 

Lynkeus, 

Literatura^ uměním \?zda. 

Dr. Zdeněk Nejedlý: Dějiny české hudby. (Illustrované kate 
cbismy naučné č. 8. Nákladem Hejdy a Tučka.) Knize schází to, ca 
b^ mělo autoru bvti v prvé řade blízké : pragmatickost líčeni histo- 
rického ve světle doby předváděných zjevů. Místo toho hlediska knihy 



LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. ,667 

jsou vesměs apriorní, schematická a odtud schopná v konkrétním užití vy- 
volati spory pro svá nahozená tvrzení. Tak zv. pokrok v umění svádí autora 
k mylným a zvráceným hlediskům na vý^voj uménné ideje v běhu časů : 
poslední zjevy ěeské hudby, Fibich a poněvadž nelze jinak, i Smetana jsou 
mu jediné pokrokové, ostatní je vše malé, konservativní — a výjimku pro 
nejnovější dobu činí jen u J. B. Foerstra, jež pravdou je vynucena, 
a u svých přátel ^.elanského a Ostrčila. Schematikou učeonic načichla 
spisovatelova snaha prototypisovat pro určitou dobu nebo směr určitý 
-ziev umělecký (Tomášek, Dvořák, Smetana, Fibich — Konopásek, Pivoda, 
Hostinský), ač jedinec nikdy nemůže zachytit zrcadlem své individua- 
lity obraz své doby, nýbrž je pouze jeho složkou. Celé rozdělení kni- 
hových statí a kapitol nese ráz bezkrevného schématu. Nedůslednost 
hledisk velmi častou při vytčeném již pokrokovém apriorismu doloží 
nám na pr. na jedné straně akcentování souvislosti uměn všech u Fi- 
bicha, rozdíl hledisk u J. Boreckého a výtka F. V. Krejčímu na druhé 
straně o přenášení ideových sporů literárních do hudební kritiky, při 
čemž zároveň objeví se v pravém osvětlení povážlivý tón těch „ostrých" 
autorových mínění. O objektivnosti nelze rovněž mluvit v knize, která 
udílí oceněm' příznivé a nepříznivé podle přátelských poměrů autora 
k posuzovaným a tím nejnovější fakta českého hudebního života a celé 
zjev\' staví do osvětlení jeho nevraživosti (Dvořák, Novák, Suk, Ko- 
vařovic, Weis — hudební kritika). Proto komické je zakončení auto- 
rovy předmluvy — takovou knihu (pouhý materiál bez pevné ideově 
spravedlivé a kritické páteře) mu záviděti nikdo nebude. 

Dr. E. Hoffer, 

Hudba. Dvořákovo oratorium „Stahat mater", v jehož provedení 
uvázal se opětně po několika letech pražský „Hlahol" ve svém druhém 
koncertě 29. března, je jedním z těch děl, jež povahou svojí průměr- 
nému posluchačstvu nejméně jsou přístupna a lež s úspěchem počítati 
mohou jen tehdy, je-li vnější ráz provedení takový, aby strhl k sobě 
bud pro gigantskou massu z\iikovou nebo pro živost rozmanitých hu- 
debně vyjádřených podnětů účinně uplatněnou. Bylo by přílišné, aby- 
chom po obecenstvu žádali porozumění pro zjev tou měrou dnešnímu 
životu a nazírání vzdálený jako je oratonum s povlo\Tiým spádem dě- 
jovým, zpodobenj'm prodlužovanými variantami, imitacemi a návraty 
thematických zpěvů nejčastěji jen striktně dle latinských textů dekla- 
movaných. Pro tu nevděčnost podniku stalo se vesměs a všude — 
mimo konservativní Anglii — oratorium občasným a v celku řídkým 
zjevem v koncertní síni. Též Dvořák se svými oratorií neušel vlivu 
utlačujícímu je do pozadí hudebnické a obecné pozornosti a to ne ne- 
. právem se stanoviska doby a jejích cílů, ale neprávem s hledisk vý- 
voje uměni. Jet „Stahat mater" dílo o sobě velmi pozoruhodné jak 
svou členitou výstavbou rovnající se nejkrásnějším vzorům toho druhu, 
tak svými ryze hudebními vlastnostmi, mezi něž v neposlední řadě ná- 
leží plastická výraznost hudební koncepce nekalená nadbytkem thema- 
tického propracování v uzavřených formách. Ale jak jsem"^ pravil: době 
naší je oratorium poloprázdným zvukem, nedovede již téměř chápat ni- 
ternou zbožnost a tím méně velký rys milosrdenství ryze lidského, jež 
v těch starých obrazech zhudebněného textu blýská jako nezrýžované 
zlato. Přistupuje-li nad to ještě jednotvárné provedeni, zleněné v rytmu, 
bez vjrjpuklosti výrazové, jakým bylo v celku provedení řízené nynějším 
sbormistrem „Hlaholu" panem K. Doušou, míjí se dílo š pravým za- 
.sloužen5'm úspěchem: řekněme to bez vytáček a bez meziřádkových 
myšlenek, jichž obyčejně se jiní z rozmanitých ohledů přidržují. 

Dr, B. Hoffer. 

Výtvarné uméní. UAssiette au Beurre vydala čislo Dědmovo 
pod titulem „Le Flirt". Jest to třetí umělec (Kupka, Preissig, Dědina) 
český, jehož souborné čislo tento sympatický časopis vydává. Některé 
illustrace jsou v tomto velice působivý, na gr. „le flirt du laid jeune 
homme" „le flirt des fiancés", které podávají důkaz o Dědino vě umění 
.lehce a elegantně vládnouti štětcem při jednoduché a velmi měkké ko- 
lorisaci. 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 668 

V KarIsruhe zahájena bude 4. dubna t. r. výstava moderních 
kostýmů v museu uméleckého j^růmyslu. Tri veliké \'ý8tavy umělecké 
otevřeny budou v Itálii na jaře tohoto roku: mezinárodní v Benát- 
kách, v Říme zemská ^Mostra Romana *" a každoroční ^de amatorí 
e cultori". O benátské přineseme po zahájení delší zprávu. 

Postavení a umístění M. Klingerova Beethovena v lipském 
městském museu jest dokončeno. Veškera práce s tím spojená, s úpra- 
vou, malbou a stavbou sálu byla ovšem jen provisorní, poněvadž jedtě 
letos přistavěn bude k museu trakt, v němž umístěna budou jen díla 
Klingerova, kamž i Beethoven bude přenesen. 

Eduard Munch vj^stavoval v březnu t. r. v Berlíně. K. D. M. 

Přehled politickým hospod. , sociální. 

Za hranicemi. V Německu vypsány volby do říš. sněmu na den 16- 
ěervna. S velikými nadějemi se připravují socialisté. Stranv liberální 
a nacionální ujednávají volební kartelv. Katolickému centru hrozí v již. 
Německu a ve Slezsku ztráta mandáte. K zabezpečení naprostého ta- 
jemství volebního chystá vláda v Německu zvláštní opatření (volební 
místnosti, postup volby, hlasovací lístky ve zvláštních státem vydaných 
obálkách) a p. Tu bylo by se Rakousku čemu u spojence přiučiti. — 
V německém sněmu promluvil 20. března velezrádně E. Bemstein, řka, 
že Německo zřídka kdy přispělo některému národu na pomoc, aby si 
zjednal svobodu, ale jak dějiny ukazují, pomáhal vždy spíše utlačova- 
telům. — 

Francouzská sněmovna schválila 300 hl. proti 257 politiku vlády 
Combesovy proti vyučovacím ústavům kongrcgačním, zamítnuvši 24 žá- 
dostí za autorisaci najednou. Vláda vypověděla již 54 muž. řádů, mezi 
nimi i Kartusiany (vyrabitele likéru Grande Chartreuse). 

Na Balkáne hrozí válečná zápletka z počínání Amautů (Albánců 
moham. vyznání), jež z nábož. i kmenového fanatismu odpírají opravám 
a ozbrojivše se, drobnou válku již vedou. Oblehají na př. v Novém Pa- 
zaru Mitrovici, jež leží ve sféře rakouských zájmů, tafe že válečné za- 
kročení rak-uher. a okupace území toho"^ je na obzoru. 

Rak. -Uher. Záhřeb pořádá proti madarským a německým nápisům 
a znakům demonstrace, vedené hlavně studenty. Demonstranti jsou za- 
týkáni a stržené znaky a nápisy znovu zavěšovány pod ochranou po- 
licie a vojska. Demonstrace vznikly 24. března schůzí akademiků proti 
biskupu Stadlerovi, ienž dal bosenskou mohamedánku se 3 dětmi od- 
vésti do kláštera, kde měla byli obrácena na víru křesťanskou. Sara- 
jevští mohamedáni stěžovali si vládě na biskupa a brojili proti dior- 
vatům vůbec, což přívržence velkochorvatské myšlenky, jež doufají 
i v pomoc bosenských mohamedánů, přimělo k pořádání uvedené 
schůze. Mezi zatčenými byl i Št. Řadič. 

Posl. Kaftan vypočítal 19. t. m. na říš. radě, že nynější vjTovnání 
rak.-uherské bude stát každého ^přednostu domácnosti" o 50—60 K více. 

„Arbeiter Ztg." uveřejnila 19. t. m. výtah z přísně tajného výnosu 
ministerstva války, v němž se důstojníkům zakazuje, aby přistupovali 
k lize proti souboji a kteří by snad v ní už byli členy, se vyzývají, aby 
z ní vystoupili. 

Zemé české. Posl. dr. Kramář svolal 25. března voliče táborské, 
aby obhájil nový kurs české politiky. Stalo se tak za vlivu různých 
vmtřních událostí v mladoč. straně, jimiž vesměs projevovala se nespo- 




k 



jak obyčejně byrprvnO, kolínského a mělnického a měst. rad v Poličce 
a Litomyšli, jež žádaly, aby svolán byl sjezd zem. důvěrníků mlado- 
českých a rozhodl, iednali-li poslanci správně. Parlamentní komise klubu 
mladočeského ihnea vyslovifa souhlas a výkonný výbor mladoč. strany 



6i;9 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

usnesl se 29. března svolati sjezd zem. důvěrníků na den 26. dubna. 
Posl. dr. Kramář zásadně se obstrukce v Táboře nezříkal. On sám ne- 
dal podnět k tomu, aby nastoupena byla nynější taktika oportunní, (kdo 
byl původcem návrhu toho, posud známo nenO a dlouho se tomu vzpí- 
ral, ale uznává nutnost rozluky přívrženců směru oportunního od pří- 
vrženců sméru radikálního a vyzýval ke sjednoceni všechny (Staro- 
^echy?), kdo postup oportunní považují za správný. Bylo by lze takto 
se domnívati, že nastává možnost rozlišení duchů ve straně mladoč. a 
ozdravém' české politiky. Mnohotvárný politický oiiganism národa vyža- 
duje rozmanitých orgánů k různým úkonům. Potřebuje strany oportunní 
i radikální, pokrokové i konservativní a bude dobře, bude-li míti v zá- 
loze i politiky loyální, udržující dobré styky s dynastii a t. zv. rozhodujícími 
kruhy. Taková dělba politické práce umožní zásadní vjrhránéní a či- 
stotu každého sméru a bude záležeti jen na zdravém instinktu národa, 
aby početní síla každého směru byla úměma jeho důležitosti. Jest 
vsak málo naděje, že sjezd 26. dubna bude počátkem takového rozli- 
šení. V „Podřipanu" posl. E. Spindlera praví se, že bude-li míti na 
sjezdu vrch směr radikální, poslanci složí mandáty, jinde bylo řečeno, 
že vedení strany vybírá a prosívá důvěrníky tak, aby na sjezd přišli 
len ti spolehliví, jež k návrhům výboru prostě kývnou a konečné uji- 
stuje se, že vedení strany nasadí Vše, aby nedošlo k roztržce. Tu je 
málo naděje na vyjasnění. 

Sociální. Ve schůzi soc.-poUt. výboru podal 17. března dr. Fořt 
iEprávu o přepracované jím vládní osnově zákona o pcnsijnim pojistováni 
soukromých úředníku. K návrhu Němcův bvla zpráva dána do tisku a 
výbor svolán na 1. dubna, aby o ní rozhodl. Finanční úhradu navrhuje 
dr. Fořt opatřiti prémiemi 13'5 proč. (později 10 proč.) ze služného ; če- 
kací lhůta na dosazeni nároku na rentu invalidní obnáší 10, na rentu 
starobní 35 příspěvkových let; renta invalidní čim' 40 proč. služného a 
za každý další rok (po 10.) až k dokonanému 35. roku o 1 procento 
více. Po 35. roce příspěvkovém má každý pojištěnec právo na odpo- 
^ivné ve výměře 65 proč. služného jako rentu starobní. Renta vdov- 
ská Činí polovici odpočivného, jež manžel v době úmrtí skutečně po- 
iíval, (anebo nároku na ně do té doby nabytého). Příspěvek na vycho- 
vání činí pro každé dítě po pojištěnci 10 proč, pro každé dvojnásob 
osiřelé 20 proč. oné renty invalidní, kterou měl zemřelý pojištěnec. 
Pensijním pojištěním soukromých úředníkův bude tisíce rodin zbaveno 
tíživých starostí. Jen aby potrvala dělnost parlamentu, aby zákon mohl 
býti brzv přijat a sankcionován. 

Volby ao hromady pomocnické pražského grémia dne 30. března skon- 
čily porážkou německé kandidátní listiny. Kandidáti národní dostali 
752 hl., němečtí 723 hl., soc.-demokratičtí 562 hl. Bude nutná užší volba. 
Němci, aby udrželi své panství, provozovali volební švindle ve velkém. 
Hospodářský. Ndi/rh zákona o placení hotovými jest poslední součástí 
reformy valutové; na základě dohodnutí obou vlád z r. 1899 jest po- 
třebí k zavedení placeni hotovými zvláštního zákona, stane-li se skut- 
kem až po zrušení nuceného oběhu státovek. Zavedením placení hoto- 
vými uvalena jest na rakousko-uherskou banku pod ztrátou privileje 
povinnost, vypláceti bankovky na požádám' zákonnou mincí, kteroužto 
povinnost vykonává banka dobrovolné již od srpna 1901, uvádějíc od 
té doby do oběhu zlaté mince dle potřeby. První etapou reformy valu- 
ové bylo vzetí státovek z oběhu, jež provedeno jest na malý^ 'obnos, 
'♦erý již asi k výplatě předložen nebude. Celkem obíhalo státovek za 
54 m. K, v kteréžto sumě jest zahrnuti obnos státovek vydaných r. 1899 na 
nístě salinek. Nucený oběh státovek přestal 28. února 1903. K prove- 
ím' reformy valutové povoleno bylo rakouské vládě vydati zlatou 
ntu v obnosu K 436 mil., kteréhož úvěru však vláda nepoužila, vy- 
Tvši k zmíněnému účelu renty toliko za K 342,318.949-71, Zbytek na 
-edlitavsko připadajícího podílu uhrazen jednak vydáním stříbrných 
jrun, jednak postoupemm zlata státní ústřední pokladny bance ra- 
lusko-uherské. — Proti placení hotovými pozdviženy v kruzích odbor- 
ch varovné hlasy, které vidí závadu v nepříznivém vývoji rakouské 



670 OZVUKY A PABERKY. 

platební bilance. Proti té námitce mluví však neobyčejné pevná posice 
banky rakousko-uherské, jejíž poklad vykazuje za 1.100 mil. zlata a 20(> 
mil. pohledávek Ve zlaté splatných, takže oběh bankovek v poslední 
době kryt jest zlatem 70—75 procenty a 90—100 procenty kovem vůbec. 
Rovněž i čilá poptávka po rakousko-uherských cenných papírech v ci- 
zině zmírní dle mínění optimistů i nepříznivé následky platební bilance 
monarchie. Příznivé kursy devisní, pohybující se na úrovni relační pa- 
rity r. 1892 stanovené, jakož i nízká míra úroková, jsou dalšími přízni- 
vými okolnostmi k dovršení reformy měny. V návrhu zákona o placenř 
hotovými jest obsaženo i ustanovení o malých bankovkách. Dosavadní 
kontingent 160 mil. malých bankovek potřebě nestačil. Proto má ra- 
kousko-uherská banka vydávati malé 20ti a lOtikorunové bankovky dle 
skutečné potřeby obchodu, při čemž obě vlády mají přispívati na vý- 
lohy spojené s tiskem bankovek půl mil. korun. Rovněž oběh stnbmých 
Pětikorun má býti zdvojnásoben, k čemu užito bude za 32 mil. zlatníku* 
étikoruny vnikly poměrně rychle do oběhu, a udržely se v něm, což- 
platí zejména o krajích průmyslových. Kš, 



OzN^uky a pabérUy. 



Různé »Jevy. „K premiérám a novým nastudováním nejsou referentům 
žádné vstupenky k disposici, poněvadž beztoho vždy je vyprodáno": cituje 
z dopisu Hditelství Národního divadla recensent německého sice, ale v pod- 
statě mezinárodního listu „Zeitschrift der Intemationalen Musikgesellschafť*, 
£. Rychnowsky. Provází pate poznámkou spravedlivou ten názor, že zpravodaj 
je dobrý jen k tomu, aby vyplňoval lavice tehdy, když jsou prázdné. Jed- 
náni divadelní správy srovnati lze zajímavě s chováním se správy pražského 
německého divadla k českým interesentúm bez rozdílu, zda recensují tak 6t 
onak, či recensují vůbec. Správa německého divadla vychází s největším tak- 
tem a ochotou vstříc hudební kritice české, bez ohledu, zda je vyprodáno, zda. 
je představení zvláštní (cizích hostí) či cyklické, zda-li za obyčejné či zvýšené 
ceny. Chce vzbuditi zájem pro svoje počínání — a to jí nelze míti za zlé^ 
zvláště, když náš ústav odmítá a vzdaluje si ty, kteří zájem tištěným slovena 
šířiti mohou, když je k tomu spravedlivého podnětu. Ani zahraničně správy 
divadelní neodmítají českým hudebním kritikům hostinné právo při sebe krat- 
ších jejich zastávkách, když projeví o tu nebo onu věc zájem! 

Edition Mojmír Urbánek. 

Vás slečny spanilé, jež nyvé oči máte 

a kromé očí téch i klavír doma stát, 

jež „Zvony vánoční" a „Waldesíliistem"* hráte 

než den se nachýlí vždv nejmíň desetkrát, — 

Vás muže otrlé, ]ichž chladnost nezlomena 

ten klavír vystoji a trpí v domě svém, 

již Griega přespí tak, jak přespi Beethovena, — 

mé srdce bolavé vás za svědky si vem, 

že ten, jejž velebím a jenž je moje nebe, 

mou láskou povrhá a ^it můj slape v prach, 

že zdá se milovat a uctívat jen sebe 

a sebe jenom vzývat v novinách, 

jen o svém duchu psát ve dvojí řeči, 

za vrchol všeho edice své mít — 

má láska mohla býti ještě větší, 

sám sebe kdyby přestal velebit. B. 

Redakční. J. R. Díky! Schovali jsme do archivu. Věc ta je již odbyta 
a nám se nedostává místa. Až bude M. posílat prosebné listy o čisté vý- 
těžky abiturientských věnečků, můžete mu to připomenouti. Tam bude jeho 
svědomí — citlivé. Přihlaste se zase! — 

Nákladem Jos. Pelcla. — Knihtiskárna národnč-Boc. déloictva (K. Pittera) v Prase. 



:^ 



R0ZI1LEĎT 

TÝDENNÍK PRO POLITIKU - YÉDU 
LITCR/ITURU Ř UnÍNÍ 



ROČNÍK XIII. v PRAZE, DNE 11. DUBNA 1003- ČÍSLO 28. 



GWrl století Matice školské \? Brně. 

Slavnosti krotce dozněly, a příliš brzo zapomenuto zas 
všecko, pro co dosti dlouhou dobu vzbuzován zájem; trochu 
vinou naší mělké vnímavosti, trochu vinou matičního výbonv 
jenž dal hned po přijetí posledního blahopřání vyprchati inte* 
resu, domnívaje se, že dosti učinil, připraviv náladu, zapomínaje, 
že ovoce se musí sebrat, že zřídka samo padne do klína. Než 
o tom jindy. Jako dozvuk slavností vydána byla obsáhlá bro- 
žura historického rázu, obsahující tu a tam data, jež přímo nutí 
přemýšlet o příčinách a následcích i o dnešku a budoucnosti. 
Jako celek není monografie nejšťastnější; prvá část je zajímavá 
svým bojovným ovzduším (je otiskem zprávy z r. 1888), druhé 
schází objektivní propracování. Je příliš akcentován rozvoj školek 
mateřských oproti všemu ostatnímu, škola obecná je načrtnuta 
jen linií vývojovou, schází jí statistická dokumentace, a ještě 
stručněji je nahozeno finančnictví, ač by ono právě veřejnost 
nejvíce zajímalo u spolku veřejností tak subvencovaného. Dá 
se takové skreslení sice vysvětlit tím, že školky jsou jediným 
dnešním argumentem pro trvání Matice, že vykazují hezká čísla, 
ale nedá se zcela omluvit při práci, jež bude někdy dosti dů- 
ležitým pramenem studijním. Ale i při nekorektnosti dá se vy* 
brat mnohé, jak jsem již pravil. Návštěva škol na př. Záhadný 
je úžasný skok z r. 1887 na 1888, z 2126 dítek na 1740, pro 
nějž není ve vývoji důvodu pražádného, jenž je snad zaviněn 
změnou methody statistické nebo čím. Poněvadž do r. 87. vze- 
stupuje počet pravidelně, nedá se číslo samo v sobě považovat 
za nesprávné, ale je tu myšlenková mezera, jež úplně odtrhuje 
prvé desítiletí od dalších let, tak že k němu nelze brát zřetele^ 
Po roce 88. nastává úpadek v návštěvě škol dosti značný, tím 
značnější, uvážíme-li, že v pětiletí předcházejícím průměrně přes 
200 dětí školám českým přibývalo, rovněž tak v pětiletí po 
roce 92. Období ta měla a mohla souviseti. Několikaletý úpa- 
dek způsoben byl zrušením matiční školy obecné r. 89., které 
sice donutilo obec ku zřízení nové školy, ale současně vehnala 

56 



€72 ČTVRT STOLETÍ BIATICB ŠKOLSKÉ V BRNĚ. 

množství českých dětí do gcrmanisace. Od r.99. přestává Msa 
českých dětí přibýval, až r. 1902 konci úpadkem, jehož vy- 
světlení v knize nenalézáme, leda bychom chtěli zaň zodpovědí 
ným učinit vedení Matice. - Zajímavý je rovněž stav členstva 
Matičního, o němž se dé soudit z výkazu pnspevku : J- Jf^J 
obnášely pnspěvky 10.247 K, r. 89. hned na to jen 2328 K, 
kterýžto ohromný rozdíl 8000 K dá se ovšem opět vysvethu 
zrušením matiční školy, jež mimoděk pnmělo členstvo, aby po- 
chybovalo o nutnosti národní daně. Od toho roku koUsaji a 
klesají pnspěvky až na 1406 K r. 9&, ale je znát velmi cithve 
na jejich kolísání každou vlnu energie, jež se ve výboru zvedU; 
tak r. 93. byl učiněn pokus získati obce za členy a utvond 
síí místních jednatelů, a pnspěvky stouply na 3009 K, aby pak 
rok za rokem klesaly; r. 99. rozeslány dopisy jednotlivcům, 
a pnspěvky stouply na 2590 K; klesají zas, snad letošní slav- 
nosti jim pomohou na nohy. Tolik je jisto, že přízeň a podpora 
stoupá i klesá s velikostí úkolu a s agilností výboru, a žádá-li 
se dnes po Matici brněnské, aby rozšířila práci svou na pole, 
kde nám Němci nejvíce sil ubírají, aby totiž zřídila školu mě- 
šťanskou, nežádá se tím nemožnost ani přepjetí sil, ^ nýbrž jen 
zvýšení energie a podnikavosti v mezích zcela lidských. Pohled 
do další finanční činnosti sUčí na důkaz. Tak zmíněné již zru- 
šení obecné školy mělo za následek snížení příspěvku Ústřední 
Matice o 5000 K, příspěvků členských o 8000 K, ostatních dů- 
chodů okrouhle o 1000 K, celkem dobrovohiě připiótěný úbytek 
o 14.000 K, k čemuž by nebylo tireba mnoho přizískat, aby se 
škola měšťanská vydržela, A bývalého státu dalo by se jistě 
dosíci, kdyby se vrátily nebo zvýšily úkoly. — Nejzajímavější 
partií brožury je však > Činnost výboru« od r. 88., jež obsahuje 
dle úplného výběru: r. 8a slavnost a schůzi rodičů; r. 89. nic; 
r. 90. slavnost a rozvinutí >klubka« (nezdar); r. 91. slavnost; 
r* 92. slavnost a schůzi lidu ; r. 93. slavnost, schůzi lidu, pokus 
o místní jednatele a získání obcí za členy (nezdar) ; r. 94. slav- 
nost; r. 95. slavnost; r. 97. slavnost; r. 98. slavnost; r. 99. 
slavnost a petici o subvenci; r. 1900. slavnost; r. 1901. sbírku 
a slavnost. Jaká to mnohotvárnost a vynalézavost, jaká řada 
myšlenek a vznětů ! Oasou zůstává tu takový rok 96., kdy Jar. 
Tflna, po kratičkou dobu jen člen výboru, za heslem » Morava 
Bvým Maticím* sorganisoval sbírku, jež vynesla 39.491 K, kdy 
vydal slavnostní list, jenž vynesl 4012 K, z čehož brněnské 
Matici pnpadlo jen přes 11.000 K. Oasou myšlenky zůstává 
takový rok, vedle něhož celá ta řada stereotypních a sev 
nóvších slavností je holou pouští. Uznávám, že nelze ka 
ročně tak velký podnik vyvolati, ale občas je přece jen ti 
vzruSiti sebe i veřejnost, aby nenastala sterilnost Brožura ov 



J. PRUSÍK: NOVÝ CELNÍ TARIF. 67^ 

některé drobnosti, jež místně by měly svou váhu, na př. ná- 
padný vzrůst neurčité rubriky »Různé příjmy « z 221 K, r. 94^ 
na 8012 K r. 1901, v čemž je snad zbytečné tajemnustkářství, 
ale poněvadž věci ty nemají té váhy, aby mohly zajímat širšt 
veřejnost, přestávám na uvedeném, s přáním, aby bylo klidné 
uvažováno. x. 



NoN^ý celní tarif. 



Ohlášený celní tarif spatřil konečně světlo světa a jest nám 
možno důkladněji jej sobě prohlédnouti jmenovitě na kolik se 
odchyluje od stavu dosavadního. 

Z dosavadních ukázek můžeme konstatovati, že neodchý- 
léno se od stavu nynějšího tou měrou, jak se všeobecně v od* 
horných kruzích očekávalo a že skutečně jen ojedinělá jsou 
ona odvětví, v nichž narážíme na překvapení, ačkoliv i tu mnohé 
z těchto sensačních odchylek otupí vyjednávání se smluvními 
státy a říšská rada, takže se mnohé rozbouřené vlny ještě 
utiší. 

Rozebírajíce postupně látku nového celního tarifu, přistou-^ 
píme nejprve ke krátkému srovnání celního zákona s dosa- 
vadním. 

Až na malé změny jeví se starý celní zákon doslovná 
opsán v novém návrhu, jen to po příkladu německého taritu 
jest novotou, že stanovena jsou minimální cla pro následující 
druhy obilí: pšenici, souržici, špaldu 6 K 30 hal, žito 5 K 80 h.,. 
ječmen 2 K 80 h., oves 4 K 80 h., kukuřice 2 K 80 h. 

Proč jest pro ječmen minimální clo poměrně nejnižší, o tom 
jest třeba přemýšleti, ale tolik jest jisto, že by našim zeměděl- 
cům svědčilo, kdyby jmenovitě do Německa bylo clo aspoň 
tak nízké jako sazba k nám. 

Mimo některé nepatrné odchylky, jako na př., že jest cla 
prosto 10 kusů doutníků, 25 kusů cigaret (nové), a S5 gr ta- 
báku, dále že jest cla prosto každé zboží, které platí méně než 
10 h. (dosud 4 h.) cla, nacházíme zde ustanovení, s kterým 
nelze vysloviti souhlas, že se totiž cla platí ve zlatě. Ačkoliv 
uznáváme, že výhody státní správy jsou značné, seběhne-li se 
celý obnos cla ve státních pokladnách ve zlatě, jest přece na 
druhé straně známo, že jest pro vyclívajícího s nevýhodou ho- 
"í«i se teprve po zlatě, když má peníze třeba jen papírové 
rukou, které mají přece tutéž cenu. Jmenovitě při větších ob- 
seeh jest placení zlatem věcí nepraktickou, což v Německu 
dávno uznali a sotva lze je nahraditi tou novotou, že dle 
>vého celního zákona bude možno kreditovati každý obnos, 
'^žto až dosud kreditován byl obnos nejméně 50 zl. cla ve 
tě. 

Ze starých dob přešla v doby novější ustanovení o pla- 
. různých vedlejších poplatků jako jsou : vážné, skladné, pe- 

66« 



674 J. PRUSÍK: 

Četní, poplatek za drátěnou šňůru a t d. Dle návrhu víme, že 
jsou zachovány aspoň dva z těchto nemístných poplatků, 
o osudu ostatních dozvíme se později. Jako dosud bude se 
platiti celní kuriosum, vážné a skladné. Poplatky budou sice 
sníženy na polovičku, ale i tak jsou nespravedlivé, ježto stát, 
jako právní osoba, vymáhající cla, má povinnost, zdarma zjed- 
nati všechny prostředky ke zjištění cla. 

Není to v zájmu strany, zjistiti při vyčlení buď hrubou 
nebo čistou váhu, nýbrž v zájmu státu. Podivně by se kupu- 
jící podíval na obchodníka, kdyby si dal mimo cenu zboží za- 
platiti ještě za vážení neb měření. Všechny váhy u celních 
úřadu v Rakousku zaplaceny jsou stonásobně, ba mnohé z nich 
snad by koupil za vážné ze zlata. 

Pokud jde o skladné, má zboží, které přišlo z ciziny, býti 
na tak dlouho skladného prosto, dokud se o ně strana nepři- 
hlásila, jakmile však strana odbírá a vyclívá zboží po částech 
(t zv. dělenO, nechť jest povinna skladné zaplatiti od počátku, 
neboť by jinak veškeré zboží koloniální zaplavilo celní skla- 
diště tou měrou, že by nestačila budova sebe větší pro nával 
zásilek. 

Dle vzoru německého má býti zavedeno pro ulehčení celní 
manipulace ještě jedno praktické zařízení, že totiž při vypočí- 
távání cla obnosy pod 3 halíře se vynechávají a přes 3 počí- 
tají za 5 haléřů. 

Kromě těchto a několika ještě nepatrnějších změn jest celní 
zákon zachován z dob dřívějších. 

Druhou a nesrovnatelně důležitější částí nové předlohy jest 
sám tarif. 

Také jeho hlavní kostra jest zrobena dle starších vzorů, 
jak viděti z postupu i počtu tříd. Starý tarif měl 50, nový má 
51 tříd. Neodchylují se od sebe tyto: I. zboží koloniální, II. ko- 
ření, III. jižní ovoce, IV. cukr, V. tabák, VI. obilí, luštěniny atd., 
VII. zelenina, ovoce, rostliny a části rostlin, VIIL dobytek ja- 
tečný a tažný, IX. zvířata jiná, X. plodiny živočišné, XI. tuky, 
XII. oleje mastné, XIII. nápoje, XIV. potraviny, XV. dříví, uhlí 
a rašelina, XVI. látky soustružnické a řezbářské, XVII. mine- 
ralie, XVIII. látky lékárnické a voňavkářské, XIX. barviva a 
třísloviny, XX. gummy a pryskyřice, XXI. oleje minerální, 
XXII. bavlna, příze a zboží z ní, XXIll. len, konopí, juta atd., 
XXIV. vlna, příze vlněná a zboží vlněné, XXV. hedbáví a zboží 
hedbávné, XXVI. šatstvo, prádlo a zboží výstrojné, XXVII. zboží 
kartáčnické a řešetářské, XXVIII. zboží slaměné a lýkové, 
XXIX. papír a zboží papírové, XXX. kaučuk, perčovina a zboží 
z nich, XXXI. plátno voskované a dykyta voskovaná, XXXII. 
kůže a zboží kožené, XXXIII. zboží kožešnické, XXXIV. zboží 
dřevěné a kostěné, XXXV. sklo a zboží skleněné, XXXVI. zboží 
kamenné, XXXVll. zboží hliněné, XXXVIII. železo a zboží že- 
lezné, XXXIX kovy nedrahé a zboží z nich. 



NOVÝ CELNÍ TARIF. 675 

Teprve následující třída XL. rozdělena jest ve dvě a to 
XL. stroje, přístroje a částky jejich ze dřeva, ze železa nebo 
z kovů nedrahých, vyjímajíc třídu XLI. a XLIL — Třída XLI. 
obsahuje: elektrické stroje a přístroje a elektrotechnické po- 
třeby. Třída XLII. povozy. Třída XLIII. pozměněna obsahuje 
kovy drahé, drahokamy a polodrahokamy, zboží z nich a mince* 

Největší a zajisté praktická změna stala se se třídou XLIV.» 
která obsahuje instrumenty a hodiny, z níž však vypuštěna 
jest řada věcí, která měla kuriosní pojmenování: krátké 
zboží. 

Tyto pod uvedeným názvem libovolně seskupené před- 
měty zařazeny do tříd příbuzných a rakouský celní tarif zbaven 
nesmyslného pojmenování zboží. 

Další třída XLV. : sul kuchyňská a třída XLVI: pomocné 
látky chemické zůstaly sice postupem i názvem nezměněny, za 
to rozčleněny jsou takovým způsobem, jak toho pokročilý, 
novodobý chemický průmysl vyžaduje a jmenovitě v poslední 
třídě splynula v jedinou bývalá třída XLVI. (výrobky chemické^ 
zboží barvené, lékárnické a voňavkářské.) V novém tarifu zbylo 
z této v třídě XLVII. pojmenování: fermeže, zboží barvové, lé- 
kárnické a voňavkářské. Takřka nezměněny zůstaly pak násle- 
dující třídy XLVIII.: svíčky, mýdla a zboží voskové, XLIX. : 
zboží zápalné, L. : předměty literární a umělecké a konečné 
třída LI.: odpadky. 

Ačkoliv tedy kostrou a postupem jest nový tarif takřka na 
vlas podoben dosavadnímu, jest přece jen vnitřní uspořádání 
jednotlivých tříd na mnoze tak odchylné, že se jmenovitě co 
se výměry cla týče, shledáváme tu i tam s poměry úplně no- 
vými. 

Především zavádí se novota, že konečně odpadne veškeré 
agio (nadávek) a že se bude moci tolik cla zaplatiti, kolik ceny 
peníz má. Až dosud přiházely se pro nezasvěcené při placení 
cla až směšné komplikace. Kdo měl na př. zaplatiti 10 zl. cla 
ve zlatě a položil v celním úřadě na stůl zlatou dvacetikorunu 
maje za to, že tímto penízem obnos 10 zl, ve zlatě jest úplně 
vyrovnán, byl nemile překvapen, slyše, že tam platí zlatá dva- 
cetikoruna jenom 8 zl. 40 kr. a nedostávající se obnos, že jest 
mu vyrovnati stříbrem s 20 proč. nádavkem. To dle příštího 
tarifu přestane, neboť veškera cla jsou převedena na koruny 
s dosavadním nádavkem. 

Měřítka sazby jsou jako v tarifu dosavadním : 100 kg, kuSy 
pro dřevěné lodi t&na tmosnosti, pro lodí železné neb z kovů 
nedrahých jest váha kovu. 

V některých státech jako jmenovitě ve Spojených státech 
severoamerických jest zavedeno vybírání dle ceny zboží. Tento 
způsob jest nejspravedlivější, neboť clo zvyšuje hodnotu veške- 
rého zboží stejnoměrně. U nás hlavním měřítkem jest 100 kg^ 
neboť dle kusu vyclívají se až dosud jenom některé předměty 
ako: dobytek, kapesní hodinky, pouzdra a stroje hodinkovém 

67 



676 JAN LÓWENBACH: 

deštníky a slunečníky; veškeré jiné zboží jest stíženo clem dle 
váhy a tu se pnrozeně často vyškytá, že mnohý předmět tak 
vysokému clu jest podroben, že sama cena jeho bývá zdvoj- 
násobena ba i ztrojnásobena. 

V novém tarifu zůstalo tudíž vše při starém i po té stránce, 
ačkoliv se našeptávalo, že v mnohých případech dojde na cla 
dle ceny zboží. (p. d.) 



E. Zola o hudeb- dramaté francouzském. 

Proud nového umění hudebního razí si cestu do upjaté 
Paříže, která kdysi vypískala >Tannháusera<. Edouard Colonne 
a jiní vnutili jí Wagnera a připravili tak půdu mladým talen- 
tům domácím. Ne z posledních průkopníků byl Emile Zola, 
o jehož společných pracech s Alfredem Bruneauem pronikly 
zprávy až k nám, jakož i novinářské noticky o Claude Dé- 
bussym. 

Už roku 1891 resp. 1893 jest Zola libretistou Bruneauo- 
vých oper >Le Rěve« a »L'Attaque du Moulin«. Oba texty, 
jichž sujety přejal ze svých starších prací, zveršoval Louis 
ÍJallet. Avšak již libreta k operám Mesidoru (poprvé 19. února 
r. 1897) a »UOuragan« (poprvé 29. dubna 1901) jsou zcela 
samostatné práce a psány prosou. Dva dny před prvním pro- 
vozováním >L'Attaque du Moulin« v komické opeře pařížské, 
Zola v časopise »Le Journal* (22, listopadu 1893) uveřejnil své 
esthetické credo. Podstatnou jeho část otiskl nejnověji J. G. 
Prod*homme v »Zeitschrift der internationalen Musikgesellschaft* 
(IV. 3.) ve článku »Zola et la musique«. Vývody Zolovy mají 
zájem po leckteré stránce i pro nás, pročež je v překladu po- 
dávám : 

>V pozdní době svého života počal jsem se zajímati 
o hudbu, setkav se šťastnou náhodou s Alfredem Bruneauem, 
jedním z nejprobudilejších inteligentů, z nejbystřejších citlivých 
nadšenců, jež jsem kdy poznal. V otázce tak zajímavé, jako 
jest otázka hudby divadelní, byl jsem den ode dne více pře- 
kvapen hlavní, pro hudebníka rozhodnou důležitostí toho, co 
zveme dobrou básní . . Naposledy při smrti Gounodově, čta 
články, které oceňovaly jeho dílo, pozoroval jsem, že jeho četné 
neúspěchy divadelní, byly od kritiků naveskrz přičítány nedo- 
statkům nešťastných textů. A to byla přece doba, kdy báseň 
nebyla než záminkou pro hudbu . . 

Dnes, kdy slaví vítězství nová formule hudebního dramatu, 
musíme konečně pochopiti vzrůstající důležitost dobré básně. 
Jsem přesv ědčen, že nedávné porážky několika mladých, talen- 
tovaných skladatelů třeba přičítati podivné volbě kusu, který 
propadl a který je zničil. Dle mého mínění musí býti v hu- 
debním dramatě jasně určené prostředí a živoucí osoby, jedním 
slovem lidský děj, jejž komentovati a objasňovati jest jediné 



E. ZOLA O HUDEBNÍM DRAMATĚ FRANCOUZSKÉM. 677 

Úlohou hudebníkovou; a pak, vše chce záviseti na tomto ději, 
na tomto prostředí, na těchto osobách, neboť hudebník marně 
bude plýtvati velikým talentem, nebude zajímati, nebude moci 
provésti nic ani pravdivého ani velikého, nutíme-li jej, aby zá- 
pasil s barokní historií a s loutkami bez srdce a mozku. 

Poslední dobou se v tisku spravedlivě zápasilo, aby se 
zjistilo, jaký podíl by měl býti prirčen v dokonalém díle hu- 
debním libretistovi a hudebníkovi. A zdálo se mi, že většina 
jednala o prvním z nich jako o obyčejném dělníku, který jest 
určen k tomu, aby připravoval práci druhému. Vskutku nic není 
kratší a nic nezdá se snazší než opatřiti báseň. Za tři neděle 
zručný fabrikant může ji dodati podle míry, jen když jsme ku- 
lantní vzhledem na jakost veršů. Představte si pak obrovskou 
práci hudebníkovu: partitura vyžaduje měsíců, někdy i roků 
práce; a ještě tu je instrumentace, psaní přes tisíc stran hudby. 
Také myšlenka, že u divadelní pokladny libretista' bere právě 
tolik co skladatel, může se zdáti nespravedlivou. S druhé strany 
jsou libreta z pravidla tak špatná i u oper, jež se udržely na 
repertoáru, že si vysvětlujeme úžas lidí, když se dovídají, že 
autor textu i autor hudby jsou stejně ceněni. Pravda, na konec 
zvítězí spravedlnost, neboť jméno hudebníkovo jediné zůstane 
v paměti. 

Avšak, pravím-li, jak vzácná je dobrá báseň, rozumím tím 
báseň, která hudebníkovi pomáhá, místo aby mu škodila. Ze- 
ptejte se mladých skladatelů a oni vám povědí všecky své sta- 
rosti, svá zoufalství v této honbě za libretem, o němž sní a 
jehož nemohou najíti. Není moudré chovati se pohrdavě k práci 
básníkově. Budiž si sebe skrovnější, tož přece nabývá vými- 
nečné důležitosti tím okamžikem, kdy na ní závisí společné 
dílo. Překladů je na neštěstí dost: všecko se sřítí, když básník 
nevzal na ramena hudebníka, aby jej nesl. 

Myslím, že je poněkud chlapecké diskutovati o podílu práce 
libretistovy a skladatelovy; i mám rozřešení velmi prosté, aby 
podíly ty byly uvedeny v soulad : totiž aby skladatel byl svým 
vlastním libretistou. Ano! mé přesvědčení jest, že dnes, v době 
hudebního dramatu, hudebník má si sám napsati svoji báseň. 
Nemohu si ani představiti, že by tomu bylo jinak. 

Aby bylo rozuměno tomu, co jsem řekl příliš hlasitě: 
hudba není už mimo vše, ona objímá děj, ona jest jedno tělo 
s osobou. Zdá se mně tedy nemožno, aby děj a osoby vzaly 
původ svůj z jedné strany, zatím co jejich život a jejich duši 
rozvíjí strana druhá. Je zde taková intimnost, organism ve svých 
částech tak těsně spjatý, že jediný otec se vnucuje. Snažím-li 
se představiti si vznik hudebního dramatu, vidím, kterak by- 
tosti, kterak události jedny z druhých se rodí, přinášejíce s se- 
bou symfonii jako vzduch, jejž dýchají, rozvinujíce zpěvnou 
větu jako hlas, který jim jest vlastní. Dva otcové pro toto 
dítko, které nesmí mít než jediné srdce a jedinou hlavu, mně 
naprosto překážejí . . Nenapíše-li si hudebník sám svoji báseň, 

57* 



678 JAN LĎWENBACH: 

tož jest ještě jeden způsob, aby ji učinil svojí, totiž porozuměti 
si vroucně s básníkem a pak býti prostě jedno s ním.« 

»Ah! francouzské drama hudební, jak mne zaměstnává! 
Když se objeví v umění genius despotický a všemocný jako 
Wagner, jest jisto, že hrozně tíží generace, které následují. Vi- 
děli jsme to v naší poesii po Hugovi, Lamartinovi a Mussetovi. 
Zdá se dnes, že lyrism je vyčerpán na vždy. Naši mladí básníci 
se zouíale souží, hledajíce originalitu. Podobně v hudbě formule 
wagnerovská, tak logická, tak plná, tak bohatá se vnutila způ- 
sobem tak suverénním, že lze za to míti, že mimo ni od drahné 
doby nic nevznikne ani znamenitého ani nového. Země je do- 
byta, nerodí se nic než díla, jež jsou dětmi mistrovými . . 
A proto od té doby, co můj přítel Bruneau ve mně vznítil 
lásku k hudbě, někdy o těchto věcech uvažuji. Nedbáti Wag- 
nera bylo by dětinské. Je třeba osvojiti si každou jeho Vymo- 
ženost. On obnovil formuli, a není dovoleno vraceti se zpět a 
přijati jinou. Lze toliko na místě ztrnutí při něm jíti od něho 
dále, a rozřešení není zajisté jiné pro naše hudebníky francouz- 
ské. Nic není neměnného, všecko se vyvíjí a pokračuje. Přijdou 
jiní mistři, kteří způsobí, že Wagner zastará. A pak jsou zde 
rasy, které diferencují díla, když týž tvůrčí duch provál světem. 

Představoval jsem si tedy, že hudební drama francouzské 
jdouc ruku v ruce s nepřetržitou symfonií v orchestru, který 
objasňuje situace a komentuje osoby, nepřinášejíc více zpěvu 
než výkladu mozků a srdcí, mohlo by se zvláště udržeti, ve 
vášni, v živém jasu ducha naší rasy. Vidím drama mnohem 
bezprostředněji lidské, nikoli v mlhách mythologie severu, nýbrž 
zářící mezi námi ubohými lidmi v realitě našich strastí a na- 
šich radostí. Nezdráhám se žádati operu ve svrchníku nebo 
dokonce v blůze. Nikoli: stačily by mně na místě fantomů, na 
místě abstrakcí sestoupivších z legendy živoucí bytosti, které 
se radují našimi radostmi, které trpí našimi bolestmi. A chtěl 
bych ještě, aby báseň zajímala sama sebou, jako vášnivý pří- 
běh, který by nám někdo vyprávěl. Oblékmštění znamená emancipaci její od autority církevně-nábožen- 
ské; mluvíme-li tedy o mravnosti, máme na zřeteli jedině po- 
vinnosti k sobě samým a bližním. Řekl jsem, že 
snad až příliš mnoho mluvíme o mravnosti, o potřebě umrav- 
ění a podobných věcech: nuže čeho jiného je to důkazem, 



'St tedy protiva mezi obéma mysliteli jen zdánlivá ; oba se navzájem 
tplňuji. (viz také brožuru Grotovu : Nietzsche a Ťolstoj. 20 h. u Pelcla). 



684 VLADIMÍR NEZMAR: 

než že úsilí mravní t. j. úsilí o mravnost zaujímá důležité místo 
v našem úsilí vůbec? A přihlédneme-lí k obsahu článků, které 
o předmětu tom byly napsány, a řečí, které byly o něm pro- 
mluveny, nenalezneme v nich důkaz toho, že tato mravnost, 
o níž se usiluje, je taková, jak jsme naznačili : vnitřní, subjekti- 
vistická oproti staré objektivistické a autoritativní, že to je 
mravnost individualistní a spolu altruistní? Ovšem jest mnoho 
nejasného v tom, co o mravnosti a umravnění se píše a mluví; 
ale základní směr nemůže býti nejasný. Tak na př. i slovo 
,humanita*, které od nějakého času velmi často bývá opa- 
kováno, není dosti jasné co do významu; dokladem toho 
mohou býti nekonečné diskuse, které o tomto předměte 
byly vedeny po vydání Masarykových spisů o České otázce a 
Naší nynější krisi, kde ,humanita' vyslovena důrazně jakožto 
národní program. Ale jest to nejasnost, kterou řečené slovo 
sdílí se všemi jinými slovy příliš širokého významu, u nichž 
právě pro tuto širokost je těžko ujasniti si pojednou do po- 
drobností příliš bohatý jejich obsah, ačkoliv jej tušíme; 
ale jistě nejsme na rozpacích s odpovědí na konkrétní otázky, 
jako jsou na př. znamená humanita pokoru? neomezenou po- 
slušnost a úctu k pánům ? chození do kostela ? kropení se svě- 
cenou vodou? odříkávati žalmy? A znamená ona vážiti si lid- 
ské důstojnosti v sobě i jiných? Pracovati? Starati se o potřeby 
svého života a nepoškozovati oprávněných zájmů jiných lidí? 
Pomáhati, kde třeba a kde možno ? atd. U žádné z těchto ^ 
pod. otázek nebudeme na rozpacích, jak odpověděti ; a tyto od- 
povědi budou úplně ve shodě s povahou mravnosti individua- 
listního typu, jak jsme ji stručně výše nastínili. 

Tolik o tendencích mravnostních, pokud se jeví v části 
literatury a v zálibě pro tuto literaturu — tedy hlavně u části 
inteligence. Přejdeme-li dále do života, setkáme se s týmiž ten- 
dencemi i u jiných vrstev obyvatelstva, především zase v děl- 
nictvu průmyslovém. Protiklerikalism není toliko odporem proti 
staré víře, nýbrž také proti staré morálce a platí o něm po 
této stránce totéž, co o něm bylo pověděno dříve. Všimněme si, 
když již o této věci jednáme, že kdežto asketické ctnosti a po- 
vinnosti obřadní jsou všemožně napadány, povinnosti k bliž- 
nímu (v nichž právě spatřujeme »čisté křesťanství*, po mém 
soudu silně ideologicky) jsou za to akcentovány a mezi nimi 
zejména spravedlnost k bližnímu. I to jest významno, že dobro- 
činnost, almužna necení se daleko tak jako dříve, poněvadž s ní 
souvisí poměr jisté závislosti podarovaného na dobrodinci a 
v důsledku i jisté spoléhání na dobrodiní, momenty to vlastní 
typu autoritativnímu: naproti tomu nová doba potírá každou 
takovou závislost a žádá na jedincích, aby pokud lze sami na 
sebe spoléhali, z čehož pak zcela důsledně vyplývá i větší zdů- 
razňování povinnosti a významu práce. Zdůrazňujíc povinnosti 
k bližnímu neklade za pohnutku jich žádný rozkaz, žádnou 
hrozbu trestem posmrtným ; apeluje na člověka, nikoli na sluhu 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 685 

Božího neb na poddaného jakékoli vlády; na nitro, ne na 
zákon. 

Takové jsou tyto tendence, jichž představiteli jsou tíž lidé 
a tytéž vrstvy, které jsme označili dříve jakožto nositele po- 
krokových snah v politice a v náboženství. Ale nezapomínejme, 
že jsou to dosud hlavně jen tendence, od jichž úplného realiso- 
vání skutečnost je ještě daleko ; dnešní člověk nemá ještě ani 
toho stupně sebevlády ani altruismu, aby mohl odvrhnouti 
všechny berly, jež podepírají slabou jeho morálku. Jeho »vnitřní 
síla mravní* není ještě dosti zralá; a také dnešní společnost 
není ještě taková, aby nevykonávala na jedince nátlaku, který 
mu stěžuje žíti mravně ve smyslu naznačeného ideálu. Také to 
budiž poznamenáno, že radikalism mravních snah zvláště tu, 
kde jeho představitelkami jsou strany, upadá ve vady zcela 
podobné těm, o jichž odstranění usiluje. Horuje se pro vnitřní 
mravnost, pro odstranění vnějších, kázeňských prostředků; ale 
čím jsou intensivnější tyto snahy, tím větší zároveň bývá kladen 
důraz na kázeň strany: jedinec může se svobodně rozvíjeti 
jen v rámci strany, z něhož vybočiti brání mu strach před je- 
jím anathematem, pranýřováním v novinách a pod. ; strana tudíž 
jest i po stránce mravní zbudována na principu autoritativně- 
kázeňském. *) A totéž platí i o druhé stránce mravních snah : 
o altruismu. Altruism platí jen pro příslušníky strany; jed- 
nání však téže proto jiným stranám protichůdným jsouc 
bojem je vším jiným spíše než altruismem; a tento nealtruism 
je co do stupně přímo úměrný stupni altruismu uvnitř strany 
samé, t. j. čím ostřejší boj vede strana, tím těsněji vlastní její 
příslušníci k sobě lnou. To jest nevyhnutelný circulus stran- 
nictví, který i dříve jsme pozorovali; jediná naděje na vyšší 
vývoj morálky jest tudíž v přechodnosti stran, t. j. v na- 
značené jich přeměně ve volné spojení duševně příbuzných in- 
dividualit 

Mají však tendence, z nichž některé jsme tuto nastínili, 
nějaký vliv na skutečný život? Uskutečňuje se v naší společ- 
nosti přeměna autoritativní a objektivistické morálky v subjekti- 
vistickou? Zvyšuje se stupeň altmismu? Jistě. Jen pesimističtí 
snílkové, kteří generalisují jednotlivé stinné stránky našeho 
mravního stavu a přehlížejí jeho stránky světlé, a ti, kteří ve 



*) A jest tudíž, jak jsme pravili dříve, surogátem osobního regimu. 
Vývoj společenský. kd\^ž došel stupně pevného autoritativismu, bére se 
odtud dále cestou postupujícího odosobnění autority. Toto od- 
osobněnéní autority může se odívati v různé formy : tak na př. v ohledu 
politickém na místo absolutní monarchie nastupuje vláda kast a vláda 
stran (dnešní t. zv. konstituční státy nepřekročily iešté tohoto stadia, 
jak jsme dříve viděli) a na místo vůle vladařovy, která často bývala 
liboN^ůlí, nastupuje zákon; v životě církevním neosobní autorita 'bible 
měla nahraditi osobní autoritu papeže a hierarchie vůbec, atd. Koneč- 
ným stupněm vývoje tohoto je splynutí autoritj' s celou společností, a 
tedy její zvnitřnení ve všech údech společnosti. Každý z těchto jest si 
autoritou zákonem sám. 



^6 VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITL 

Staré autoritativní morálce vidí morálku absolutní, mohou tvrditi, 
že úroveň mravnosti klesá.*) Co vskutku klesá, není úroveň 
mravnosti, ale stará forma morálky: stále více ubývá lidí, kteří 
považují za mravní svou povinnost zachovávati jisté formy 
náboženské, a také bývalé pohnutky mravnosti: naděje na od- 
měnu posmrtnou a strach před posmrtným trestem, vytrvale 
slábnou. Již tento poslední fakt musil by míti za následek uvol- 
nění zločinných, protispolečenských pudů, kdyby ony staré po- 
hnutky mravního konání byly jedinými jehb pohnutkami, takže 
by nemohly býti ničím nahrazeny. Ale jak zkušenost ukazuje, 
protispolečenské jednání nestoupá v té míre, jakou slábnou 
náboženské pohnutky mravnosti, což dokazuje patrně, že tyto 
pohnutky nejen nejsou nenahraditelný, ale že vskutku jsou na- 
hrazovány čímsi jiným. A to, čím jsou nahrazovány, jsou po- 
hnutky vnitrní, čili jest to postupné sílení mravního chara- 
kteru. K tomu však sluší ještě dodati, že altruism nejen 
neklesá, aíe stoupá spíše ; během krátké doby jest ovšem 
tento pokrok sotva znatelný, avšak velmi patrným se stane, 
jakmile vezmeme v úvahu periody delší. Než i v krátkém ob- 
dobí několika posledních let můžeme nalézti jisté, byť nepatrné 
indicie takového pokroku; tak na př. surových zločinů proti 
životu nebo majetku celkem ubývá, ráz jejich se zjemňuje, jaksi 
rafinuje; nálada pro smírné vyrovnání konfliktů (tedy také ná- 
lada pro diskusi) stoupá. Mimo tento pokrok altruismu můžeme 
pozorovati i vzrůst individualistních hodnot: člověk stává se 
sebevědomějším, přímějšíma schopnějším svépomoci; akcentuje 
více svá práva, ale jest spolu ochotnější uznávati práva jiných. 
Co se konečně týká otázky, v jakém stupni zasahuje tento po- 
krok ty které vrstvy obyvatelstva, platí tu táž stupnice, kterou 
jsme stanovili v obou případech předešlých. A tak rozbor na- 
šeho stavu mravního je v úplné harmonii s rozborem stavu 
politického i náboženského: i po stránce mravní jest doba naše 
dobou přechodu, ale starý typ ještě převládá. (p. d.) 



Několik náv^štěv? \? ústavou pro choromyslné 

\? Praze. 

přede dvěma lety dostala jsem zprávu od příbuzných svého 
snoubence, že pojednou onemocněl a odvezen byl z vojenské 
nemocnice v Praze do zemského blázince. Zpráva ta mne zdě- 
sila, ačkoliv jsem věděla o neštěstí svého snoubence již z jeho 
dopisů, v nichž prozrazovalo jeho písmo i obsah, jakou nemocí 
je postižen. 

Ihned odjela jsem s matinkou do Prahy, protože ve svých 
dopisech, které mi posílal z domova (kam měl dovolenou pro 



•) O některých zjevech, které zdánlivé svědčí ve prospěch mínění, 
jež tuto popíráme, bude reě později. 



N . H. : NĚKOLIK NÁVŠTĚV V ÚSTAVU PRO CHOROMYSLNÉ V PRAZE 68 * 

své zotavení) a z vojenské nemocnice, neustále jen naléhal, 
abych přijela do Prahy, že nás bude čekat na nádraží. DěsilO' 
mne vědomí, že je v blázinci, a ačkoliv neměla jsem tušení 
o poměrech tamnějších, přece jen jsem tušila, že není dobře 
uschován. 

Nemocný byl důstojníkem, charakteru pevného a jemného. 
Byl zvyklý poroučet, a vědorfií, že nikdy svou důstojnost jako 
muž a člověk nezaprodal, činilo ho sebevědomým. Byl přísný 
k sobě, a přísný k ostatním. 

Znajíc tak dobře jeho povahu, bála jsem se, že není ta 
pravé místo, kde má se uzdravit. Měla jsem dojem, že se vrata 
blázince zavřely za ním, aby mu cestu zpět na vždy odepřely. 

Zajely jsme s matinkou k vojenskému lékaři, který tvrdil, 
že nebude možno nemocného viděti, stav jeho je prý tak hro- 
zný, že by -nedovolil ani vlastnímu bratru návštěvu. Znepoko- 
jeny jely jsme do blázince. Budova šedá a ponurá hleděla nám 
vstříc. Právě byla hodina návštěv, a my byly předpuštěny. Ne- 
vlídného vrátného ptaly jsme se na cestu k nemocným. Bylo 
nutno zajíti do kanceláře a žádati o předpuštění. 

Vlídně nám popošel řiditel ústavu vstříc, a odpovídal, že 
chovanec, po kterém se ptáme, dva dny je již tichý a pokojný. 
Obdrželi jsme lístek s jeho jménem, a odešly do zahrady. Bylo 
léto a krásný den. Nemocní procházeli se v zahradě. 

Opatrovník stál u vchodu do zahrady, a zavolal hlasitě 
jméno mého snoubence. Přiletěl všecek se chvěje radostí. 

Žasla jsem nad jemným jeho chováním k nám. (Vojenský 
lékař nám řekl, že cit studu je první, který choromyslného 
opouští, a mého snoubence že opustil už docela.) Procházeli 
jsme se, hovoříce, a on, ubožák vysvětloval mně, že je tu 
v blázinci, a lidé, kteří se tu procházejí, že jsou vesměs ne- 
mocní. Mladý kněz že je tu, a mladík-básník, který trpí ne- 
šťastnou láskou atd. 

Nabídly jsme mu přinesené cigarety, aby si zakouřil. Za- 
radoval se a hned si chtěl zapálit. Ale už přiskočil opa- 
trovník, vytrhl mu sirky z ruky, a řekl: »Kouřit smějí, ale roz- 
svěcet sami neíc (V zahradě byl by oheň skoro nemožností, 
a pak — byl by nám sirky ihned vrátil.) 

Můj snoubenec pocítil převahu opatrovníka, a viděla jsem, 
že je mu odpověď taková trapnou, zvláště přede mnou. Ukrý- 
val své nesnáze, které jsem četla na rozpačitém úsměvu, a 
'•htěje dojem zmírniti, honem nám vysvětloval : »Víš, zde ne- 
lůžeme nosit sirku u sebe, mohlo by se stát snadno neštěstí,, 
íš, k vůli těm druhým. Rovněž nesmíme nosit stříbrné taba- 
érky, hodinky a prsteny, bojí se, že by nám mohly být ukra- 
leny, a je to tak správné.* 

Tušila jsem tu omluvu pro chování opatrovníka, pro tu 
dvládu, a bylo mi nesmírné úzko v duši. Usedli jsme na la- 
ku a já ptala se, obdržel-li můj" dopis v ústavě? Přikývl 
.vou, a vyňal ze záňadří velkou obálku, na které četla jsem 






^ _ .-^i^- . '^ *.^n ii^ L-kiTwe^ Li i esianst alt in Prag.« 

^ 7 _• rM_v- ^^rr. r-^-rs: ': _ inla dopis dvx>jú jedcti 

^z^ '^r^íT.:^ -L iTJi-T^* ^3. ^ j.: reism se zdvořilou 

^ :-^r^ .\ ~-ř ^ rř^ ^iei:: meimi snoubenci 

-r-- -tk - ii.-u:. ^ 3^v . -.'j. adresou? 
L ^<: — -^ií^ i"s - — í^- '^i- <a. pm ného. Odpo- 
_• r ;í _ -r-^s^^* 4. rre-_:sii s^'o\r adresu: •-Zde 

' ^^r^^T ^^--Ti -:rM-i^i.'. ^>::i'io se mi. že nem 

• X >-,■•:? ^* *^^ i r. -ířrr i 'jj^^sán což jsem 
-- > ^ x^ -j -<r^ r. r-^n- :3^:a* reki, že jsem 
r ' — ^_ ^ --- ^-_r-;, i. :.: r^-íMrzi ^ by!o jtíio po- 

.. \i ' .'^ -. > _ r-v, ^ -ít- ::-v-~^ ^u. Pt: poslední 

-> «• -" — 'v--^ ir iz^r^-i:^'- r-r s š- senv^dv i ku dve* 

^ ^^ — .^ - :-.^ -^ • :l 1^ - . ^I -iL-nu na stupeň, 

" '^•^ ^ ^vr->.. * ~ ^-r m. res^rrr-.ieL :iůstants zde'.« 

~^ ~ •- ^ ^ -^•'::í*v r^^T"- :• rr^- ^o se obavatL 

"^^ -^^v>^- ■:?*_ ^-. ^ . -^^^-xt :r.- • 1 -nodby. pak 

"^'=^-*' '*^ - ^ '* ^^ ~>^ :l-: "•^-leni^ s^né. rovněi 

" ^ ^^ ■" -^*- - -r^^-^r: ->: HL, >^r-;j -"Musím přece 

• " "--'^ - ^^^^. l' - Tris.-^:-< ju. se^^ně ho upo- 

^ ' •^^'-^-'-^ --v-^^ — wi^j. Tiivšcě\'y nesmi 

^^ " ^ ~^*' "' '-'T-vs^r.i -i^ -Lsmul. X doložil : 

^ 7 ' " -^ --^~ >^-*n -.^virr. TU e aěco ji- 

■^^/"' ^""^^ ■ ^''^ -^ '^^ ro^j^-:^^ iscor-. že 

~ ^ " ^"-^ - '-^xwr*-7: ^=-^j.u. níio. ale 

^ . ,^ ~ - *- — r X _ - JI ^^ Tt^í^isiŤ am ;eh ? 

.^ ^^ . , \ ""^. ^ ^ ^'^- -^*^ ^^ :L'j.iH»;\Tn nuiu* za. 

- v. ^"'v.-. i ^ V^ " ^"^ -i.^ ^-ií"^-'a ^lein^a sem 

* '^ ^' i ^.^ ,^ ^ *- ^^ x.^. <^<c!"\> SÍTU mře ce 



NĚKOLIK NÁVŠTĚV V ÚSTAVU PRO CHOROMYSLNÉ V PRAZE. 689 

dle kterých poznala jsem svého nemocného. Vešel sám, za ním 
opatrovník. Lekla jsem se vzezření snoubencova. K nepoznání 
změnil se za těch pět měsíců! Tvář jeho, jindy vždy červená, 
byla bledá a nesmírně nadurelá, vlasy ostříhané jako u tre- 
stance, vous zanedbaný, oči od pláče zarudlé. Byl v pantoflích, 
V blůze zaprášené, bez límečku . . 

Bylo mně do pláče, ale přemohla jsem se. Přivítavše se, 
usedli jsme k oknu. Ptala jsem se ho, jak se mu vede, co dělá 
po celý den? Odpovídal už zcela změněným hlasem: » Ležím 
po celý den.« »A proč?« divila jsem se. Přišel do nesnází. Ret 
se mu zachvěl, hladil si knír a odpověděl: »!nu, co mám zde 
dělat? Ležím tedy a přemýšlím.* 

Přinesla jsem mu cukroví, a když už nechtěl více jíst, na- 
bízela jsem mu krabici k uschování, aby dle chuti potom po- 
jedl. Bránil se, a nutil mně, abych si vzala vše zpět, on že bez- 
toho by to nedostal. Rozlobil se a huboval, že sní mu opa- 
trovník (lotr ho jmenoval), všechno lepší, že tedy by i toto snědl. 
Uschovat prý to nemůže. Pak prosil, abych psala jeho rodičům, 
aby ho vzali odtud. Slíbila jsem mu vše, aby se upokojil. Stal 
se klidnějším, a postavil se k oknu — a otevřel malou oke- 
ničku, které jsem si ani nepovšimla,, a prostrčiv hlavu skrze 
mříže, (bylo to hrozné podívání) vyhnul se jak daleko mohl 
do zahrady, a vydychuje nesmírně hluboce a dlouze, 
ssál do sebe čerstvý vzduch. Toto vdychování vzduchu opa- 
kovalo se každou návštěvu. Zapomněl na své okolí, na mne, 
a dýchal osvěžující vzduch, opakuje stále : Ten vzduch ! Ten 
vzduch !< . 

Teď jsem věděla, čím ta změna jeho tváře a barva ne- 
zdravá, ten opuchlý obličej! 

Vnitřní okno bylo otevřeno, a tabule jeho, těsně k tmavé 
stěně přitisknuté, tvořily jakési zrcadlo. Konečně vzpřímil se 
nemocný můj snoubenec, a nahlédl do improvisovaného zrcadla. 
Zalekl se svého obrazu, a omlouval se. » Vypadám jako divý, 
tak jsem zanedbaný, ale já nevěděl, že přijdeš.* Pohyby svých 
prstů marně hledal límeček, hladil si kníry, a stahoval blůzu. 
Usedl pak, oprašoval se, a zase se omlouval. Druhý den byl 
oholen, ale blůza zůstala zaprášená . . 

Následujícího roku v dubnu navštěvovala jsem ústav po 
celý měsíc. Ubohý nemocný lépe sice vypadal, (patrné tělo 
zvyklo uzavřenému vzduchu), ale chod jeho byl potácivý. Vedl 
''ic za rámě opatrovníka. Proto tedy po celé dny, po měsíce až 
Jo dvou let byl nucen ležeti v posteli! Uznala jsem, že trpí 
chorobou nevyléčitelnou, měknutím mozku, od čehož ty pří- 
znaky, špatná chůze, chvějící se hlas. Nebylo mu tedy pomoci, 
tle ulehčiti bylo možné. A kdyby i pomoc byla — mohl se 
/yléčiti za takového léčení? 

Po celou tu dobu nacházela jsem ho vždycky v jediném 
strojení. Táž stará, zaprášená a špinavá blůza, u které později 
knoflíky scházely, tytéž střevíce a punčochy, ba i — ó dive 



690 N. H.: NĚKOLIK NÁVŠTĚV V ÚSTAVU PRO CHOROMYSLNÉ V PRAZE. 

Šetrnosti — týž kapesník. Poznávala jsem jej po okolku a po 
barvě šedavé, která stále se přitemňovala. A vždy bez manšet, 
vždy bez límečku, vždy hlavu tak oholenou. 

A to byl na první třídě ! Jaká asi obsluha je ve třídě 
druhé, a teprve — třetí?! 

Že nebylo nemocnému lhostejno, jak je ustrojen, dokázaly 
požalovav si na utržený knoflík blůzy. Když se vracel, ležel 
náhodou rovněž takový knoflík na podlaze jídelny. Ač těžko, 
přece se shýbnul a zvednul jej, a zastrčil do kapsy. O příští 
mé návštěvě ponořil ruku do kapsy, a šťastně se usmívaje, uká- 
zal na dlani už knoflíky dva. Prosil mne, abych mu je přišila. 
Přinesla jsem si tedy později černé nitě a jehlu, a oba pHšila. 

Jednou zastala jsem ho s okem skrvavělým a poraněným, 
podruhé s prstem u ruky silně sedřeným. Na mou otázku od- 
povídal, že se sám poranil. Nikdy by nebyl řekl, že ho někdo 
udeřil. Vždycky se styděl doznati, že je hlídán a že poroučí 
nad ním opatrovník. 

Nebyla jsem ráda vídána, a bylo mi řečeno, že časté ná- 
vštěvy pacienta rozčilují. Možno, myslila jsem, a řídila se dle 
toho. Nevím, mluvím-li pravdu, a nerada bych někomu křivdila, 
ale zazdálo se mi tak, jakobych nebyla předpuštěna, že jsem 
po dvakráte nedala zpropitné opatrovníkovi. (Dávati zpropitné 
je ostatně zapovězeno.) Když pak spěchala jsem nahraditi, bý- 
vala jsem předpuštěna. Bylo tedy lékařům od opatrovníka sdě- 
leno, že pacient v noci se nerozčiluje. 

Celkem byl v ústavě v Praze můj nemopný po 20 měsíců, 
a po všecku tu dobu v jediné neokartáčované blůze. Ani prádlo 
nebylo čisté. Nosil jen noční Tcošili k vůli měkkosti, ale jak 
dlouho ji nosil, poznala jsem z krvavé skvrny, kterou měl na 
límečku, a kterou vždycky a vždycky jsem viděla. 

K dodatku mohu ještě říci, že konečně, když odvezen byl 
do svého domova jako pacient už zcela bezpečný, ležel mnoho 
dní úplně bezvládně a nehnutě v posteli, tak zhroucený, že zdál 
se býti o polovic menší. Po několika nedělích počal teprve ru- 
kama a nohama znenáhla pohybovati, až je pak skoro ovládal. 
I mluvit opět začal, kdežto po dobu bezvlády byla jediná slova,, 
která promluvil: »Halte kuš — drž hubu.« Patrně slova, která 
výhradně slyšel. Z nehybnosti jeho soudili rodiče, že nesměl 
se v posteli hnouti, anebo že byl, aby byl bezpečný, k posteli 
připoután. Myslím, že doměnka ta je úplně správná. jv. fř. 



Literatura, uméní, N^éda. 

Hudba. V hudebních recensích často ozývaly se hlasy po novii 
kách operního repertoiru Národního divadlo, ačkoli snad lépe by b> 
válo, kdyby byla pozornost obrácena na pevný kmen každodenní témé 
operní stravy toho našeho uměleckého ústavu; na jistý přívlastek vš£ 
se docela zapomnělo, na dobré operní novinky. Kromě Charpenti 
rovy „Louisy", jež zajímavostí svou pi^edčí mnohé, co u nás bylo v r 



LITERATURA, UMĚNI, VĚDA. 691 

sledních letech provedeno, nebylo zvláštního podnétu, abychom zmínili 
se o způsobu, jakým obstaráván je nyní úkol dramaturg^a operního 
u nás, až při posledním novém zjevu, který v minulou neděli oT dubna 
k nám uveden, je nutno dotknouti se základu samé otázky. Váša Suk 
nabídl již před několika lety svoji operu „Lesův pán" Národnímu di- 
vadlu a byl z velmi rozumných uměleckých důvodů zamítnut. Touž 
operu uvedl k nám nyní pan Kovařovic. Úspěch opery, při premiéře 
sice zdánlivě prostřední, protože jistá pohostinná povinnost k dirigují- 
címu autoru ozvala se v potlesku obecenstva, b>rl uměleckým neúspě- 
chem. Vše v ní vykazuje negaci: staré J.V. Fricovo libreto, z něhož 
teprve bedlivá sonda musí vypátrati vztahy k udávané předloze, Má- 
chovu „Máji**, Je plodem té řemeslné příštipkařiny, která dříve bujela 
a do dnes ještě někdy vypučí z půdy operního dramatu. Plno zvráce- 
ností logických, charakterových i situačních, neobratnost scénického 
užití, lyrických momentů, vypadajících ploše v primitivním myšlenkovém 
rouše tuctového rýmování, které v njntiější podobě je dílem podniknu- 
tých v něm oprav — to jsou charakteristické známky knihy, které pro- 
půjčil Váša Suk své tónv. Tóny bezkrevného eklektiasmu, bez jadrnější 
hudební vynalézavosti, ktej-émii schází i nejprostší macha hudebně dra- 
matické formální stavby. Čirá poušť neslohovosti, bezduchého rozknko- 
vání orchestru k hlučnosti, jež nahraditi má sílu dramatického vzletu, 
a zase rozbředlého, plihého koUsání v j}ísku se ztrácejících malomoc- 
ných melodických rozběhů k vznětlivějšímu lyrismu. Tak představoval 
jsem si, že mohl hleděti na umělecké dílo — čirý diletant, lepící 
z hlíny své krátkodeché hudební útvary podle předloh úctyhodného 
stáří z první polovice a prvních dvou desetiletí minulého století. Ve dva 
útvary totiž rozpadá se celá konstrukce Sukový opery: ve vícehlasou 
vokálm' větu a v ariosní zpěv. První je styfisován ve směru lieder- 
taflových komposic se všemi jejich falešnostmi a nepřirozenostmi ; druhý 
je otřelá šablona dávno známá. Po moderním duchu, ba vůbec po ně- 
jakém duchu té hudby není ani památky : ve sborech melodické paral- 
lelismy mají vrch, v ariosech zase prázdný, bombastický pathos, bez 
pravděpodobnosti dramatické. O náladě rovněž nemůže býti řeči při 
díle tou měrou slohově roztříštěném. Instrumentace pak má tolik nejen 
formálních, nýbrž i zvukových vad, že hříchem na pr. proti Rimskému- 
Korsakovovi je instrumentační vztah, ve který je uváděn k Sukovi od 
kteréhosi komentátora v kuriosním nyní „Meziaktí". 

Pn této naprosté neuspokojivosti díla tím více zaráží rozhodnutí, 
uvésti je na scénu Národního divadla, jemuž od provedení Tmečkovy 
opery „Andrea Crini" nedostalo se podobně umělecky smutné podí- 
vané. Nebylo by však myslím správné, viniti z toho neodčinitelného 
již nedopatření nedostatek kritickosti u chefa naší opery; víme, že je 
k původním českým dílům zpěvohemím velmi kritický, tak že dosud 
nepropustil na scénu mimo svoji idyllu „Na starém bělidle" z prací 
mladší skladatelskou g^enerací vytvořených nižádnou. Potom však tím 
více bije do očí, že přece dal provésti dílo, jehož umělecká bezvýznam- 
nost a jevištní slabost byla mu patrně známa a jež jednou bylo již od- 
mítnuto, aniž se mu dle našeho nejnovějšího přesvědčení stala křivda. 
Umělecká zodpovědnost padá tu na něho za tento jako za jiné činy. 

Dr. E. Hoffer. 

A. Sova vydal znovu své básně Zlomená duše, Vybou- 
řené smutky a Theodoru Momsenovi, v jednom svazku 
u Hejdy a Tučka v Praze. Ke sbírce té připíná několik slov Viktor 
Dyk v čís. 18. Přehledu. Kdo čte tyto Sovo vy verše dnes, praví, nepo- 
cítí už toho dojmu, který budily tehdy, když poprvé vyšly. Vzrušení, 
odboj, všechnu skrytou touhu po velikém, četli jsme kdysi v těch ver- 
ších. Milovali jsme v nich ten živý sociální zájem, to hluboké cítění ná- 
rodní, odvracející se od oficielmho patriotického humbugu. Tleskali jsme 
slovům předmluvy: „Urážet však a tupit mladší generaci, že touží být 
poctivou a pravdomluvnou, jak už toho jednou je potřebí, že chce po- 
valit byzantmism, že chce vymanit se ze světa ramenářství a zbabě- 



É 



692 LITERATURA, UMĚNÍ, VÉDA. 

losti, to je přece jen výkvět naší pokročilé hniloby tak zv. inteligence,, 
naší bezmyšlenkovité podráždénosti, tusíme-li rodit se néco antegoni- 
ckého, rušícího naši pohodlnost, naši reputaci, naši mnoholetou slávu a 
staroslavný už zvyk: nemyslit ničeho upřímné. V. Dyk cituje tento vý- 
rok, poněvadž předmluva k „Zlomené duši" tvořila podstatnou část 
knihy, poněvadž je literárním dokumentem a poněvadž v nynějším vy- 
dání schází. Jak trapně je dnes tomu, kdo vrací se k oněm veršům, 
jež opojovaly tenkráte I Dnes je atmosféra trudnější a mnohem dusi- 
věiší. „2^ každou vírou, za každým opojením čenichá se drobný ob- 
chůdek. Za každým slovem úmysl postranní ; za každým míněním jakás 
nekalá příčina. Xervánky nad bařinami domova" dosud se nedostavují 
a my už jsme běda unaveni čekáním; zasedněme ke stolu. StaňmeíS 
se vUvnými ; zmocněme se významu ; podejme ruku Skampům, Stechům» 
Klosům; hlavní věc, abychom se nemísih do ničeho; možno se kom- 
promitovat a pak budeme nemožnými; nižádná cena Akademie, ni- 
žádná podpora Svatobora ? . . . Literatura může b^ omezenou, plochou, 
idíotm', nač poukazovati na to? Mohou .hospodařiti u nás názor}' pánů, 
proti nimž bojujeme*. Co nám po tom?" — Pan V. Dyk vystihl docela 
správně ovzduší let devadesátých, ale jeho poznámky, jak se nám zdá, 
nevztahují se pouze na samoiediného pan A. Sovu, nýbrž platí všem 
„buřičům" let devadesátých (V. Mrštík, F. X. Svoboda a j.), které mlá- 
dež tendenčně vyzdvihla na svůj štít proti starým. Buřiči však záhy 
přišli k rozumu a uklidnili se moudře. A za jedné hluboké Májové noci 
po špičkách přenesli své židle na oficielní parnas. 

Adolf Heyduk. „Čas" charakterisuje v čís. 94. Heyduka (v posudku 
o Biblických zvěstech): 1) není s to pojat a obsáhnout nějakou velikost. 
Mojžíš a Aron jsou u něho jacísi podvodní chytráci, kteří vodí hloupý 
lid za nos, aby mohli dobře jíst a nádherné se odívat. 2) Básník Heyduk 
skládá buřičské a revoluční básně, ale jaká je souvislost života Heydu- 
kova s jeho poesií? 3) Kdyby nebylo faktem zjištěným, že jsme náro- 
dem velikých a okázalých řečí, dalo by se to dovodit z Biblických 
zvěstí. 4) S vášm' řečnění jde ruku v ruce vášeň divadelního aparátu 
a divadelních efektů, zevně nastrojených pro úžas a oslnění. 

Výtvarné uminí. „UAssiette au Beurre" wdala opět Číslo če- 
ského umělce. Jest to V. Hradeckého „La béte víctorieuse", výborná 
v invenci, bohatá myšlenkové. Provedení samo ovšem leckde — snad 
pro obtíže technické — není dokonalé a působí nezřetelně a rozma- 
zaně. Kresba Hradeckého jest široká, v liniích rázných, tvrdých, libujíc 
si v silhouetovém kreslení pozadí, ve velikých skvrnách stínů i ostrých 
bodech a plochách světel. Na Steinlena i Kupku si vzpomenete. Vý- 
tečný jest obraz „I^ veuve" s guillotinou, jako by oživlou, rukama při- 
tahujícíma si oběť (výborné jsou k tomu verše Bruantovy), a „Noc- 
tume", suggestivní, náladou až hrůzný. — Pan Schwarz, vydavatel „L' 
Asiette-u", nějak oblíbil si Cechy pařížské, — patrně k svému pro- 
spěchu . . K. D, M. 

Přehled politický, hospody sociální. 

Za hranicemi. Na Balkáne svádějí Amauti pravé bitvy (30. března 
u Mitrovic, kdež dělostřelba tr\'ala 2 hodiny) a turecké vojsko skláda- 

Í'icí se z Albánců spojuje se s nimi. Amautů ve zbrani prý je 10.000. 
*orta posílá do Mitrovice velikou sílu vojska, kdež věci oospěly tak 
daleko, že albánský^ voják střelil po ruském konsulovi a jej postřelil. 
S macedonskými povstalci mnoho okolků se nedělá. Dne 25. března 
obklíčilo turecké vojsko (1000 mužů, 6 děl) obec Karabunce u Skolpje, 
kdež se prý skrývalo 20 povstalců, zasypalo ji granáty a druhý den na 
to do obce' vtrhlo, pobilo všecko obyvatelstvo a srovnalo obec o 40 do- 
mech se zemí. — Kusko oficiálně znovu ohlašuje, že na Balkáně vojen- 
sky nezakročí. Chce zachování všeobecného míru. Vjrtýká anglickému 
i francouzskému tisku. (i oficiálnímu „Tempsu"), že tajně pracují proti 



PŘEHLED POLITICKÝ. HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLMÍ. 693 

rusko-rakouskému projektu oprav a budí na Balkáne naděje na pomoc 
Francie a Ruska. 

V Srbsku proveden 7. dubna ústavní převrat, ohlášený již nastou - 
fiením ministerstva Marko viíova. Zrušeno tajné hlasování gri volbácA, 
tisková svoboda omezena, členové státní rady dáni do príkaznosti a 
skupstina rozpuštěna. V Bělehradě den před ohlášenou reakcí byly ne- 
pokoje studentské, ale lidu bude asi jedno, jaká je ústava ! 

Jezuitsko-monarchická reakce ve Španělsku budí odpor všeobecný 
a vzpoura se ozvvá hlavně mezi studenty a vKatalonii. Policií krvavé 
potřené studentské demonstrace v Barceloně, Salamance, Saragose a j. 
městech universitních, jsou jen ohlasem nespokojenosti země finančně 
vyssáté a zubožené. Hnutí pro republiku silně se zmáhá. 

Několik měsíců již stojí strana socialně-demokratická v Hollaudsku 
připravena vyvolat všeobecnou stávku všech dělníků při železničm' do- 
pravě osob a zboží zaměstnaných. Nejde o mzdový boj, ale o chystaný 
a ve sněmovně projednávaný zákon protistávkový, dle něhož každý, kdo 
by násihm nebo vyhrožováním chtěl někoho donutit ke stávce, trestán 
bude měsíčním vezením nebo pokutou 100 zL Ježto ve sněmovně 
všechny strany až na soc. demokraty se vyslovily pro vládní předlohu, 
zahájena byla v noci na 6. t. m. zmměná stávka, k níž se asi přidají 
i jiná odvětví děhiictva (y přístavech). Železné dráhy měly dosti času 
se na stávku tu přichystati, tak že osobní dopravu provádějí bez ne- 
snází. Železniční trati a nádraží jsou střeženy vojskem. 

Země české. Z říš. rady, jež jako by ani nebyla, rozejeli se čeští 
poslanci domů, dostávše předsedou klubu mladočeského napomenutí, 
aby pikiěji chodili do parlamentu a aby prázdnin užili k častým schů- 
zím s vohči. To zamrzelo mnohé z nicn a tak v Plzeň. Listech, jež v po- 
slední čas tisknou i projevy oportunní většiny a {)ředsednictva klubu 
i projevy oposiční, kdosi \ytkl posl. Pacákovi, že jen jeho silnou ner- 
vosou dají se vysvětlit nešetrné výtky poslancům, že zanedbávají 
schůze plenární a výborové. „To je táž psychologie, jež vedla pisatele 
manifestu k tomu, že čtenářům jeho a českému lidu četl — levity !** 
A na konec se praví: „Nesvalujte jen vinu na jiného a nevzbouzejte 
odium veřejnosti proti více osobám, když víte, že jen dvě osoby vše 
vedou.** Plzeň. Listy jsou oficielm' list mladočeský. Proč pisatele tak 
rozezlila pravdivá a včasná slova posl. Pacáka, jest těžko uhodnouti. 
Ale dá se i z toho souditi, jak by včasná byla rozluka klubu v opor- 
tunní a státoprávně radikální. Posl. dr. Fořt svolal 5. t. m. schůzi vo- 
ličů v Cesw Érodě, kdež proti vědem' klubu a politickému obratu mluvil, 
uváděje podobné důvody jako 25. ledna v Kolíně. Navrhl pak, aby vše, 
co souhlasí se starým původním programem mladočeským, seřaděno 
bylo do společného šiku a nikdo aby nebyl odpuzován, kdo má schop- 
nost a je prost osobních ambicí (?). Neurčitost snah státoprávních musí 
I>ak ustoupiti určitému cíli: domáhati se f ederativní úpravy říše a v ní 
zjednati platnost právům zemí koruny České na samosprávu a svézá- 
konnost. Jinými slovy: odložme zatím státoprávní boj a pracujme 
s ostatními národy o ústavní reformu. To také posL Fořt vý- 
slovně uvádí v 3. požadavku : poctivý mír s Němci však dosažený a 
zabezpečený přeměnou ústavy ve směru decentralisace zákonodárství 
a správy. — Zdá se z toho, že v hlavm', zásadní otázce není rozdílu 
mezi posl. Fořtem a vedením klubu. — 

Sjezd mladočeských důvěrníků má býti prý z části také pracovní, 
jmenovitě po stránce organisační. Hlavně „mladá generace" má se 
organisovati ! 

Školství. Ministerským výnosem o schvalovám' pomůcek pro kre- 
sleni a rýsování nabyly pokraéovaci školy průmyslové uvolnění. Posud 
měli učitelé vybírati učivo toliko z modelů, předloh a škol kreslířských, 
které byly ministerstvem schváleny. Nyní uznalo ministerstvo, že zku- 
šenost učitelských sborů také něco znamená a proto svolilo, aby mohly 
^bírati potřebné modely a předlohy, které jejich škole, svědčí, i ze 
(Dírek neschválených. Uloženo jim vsak bylo, aby žádaly o jich schvá- 



670 



OZVUKY A PAĎĚRKY. 



iení pro své školy. Tím učinén krůček ku předu. Za to za málo vý- 
znamné pokládáno nařízení, aby každý žák popisoval sám své výkresy 
a pak, aby učitelé ku konci každé hodiny vypočítávali percentuálně 
(na 2 desetinná místa !) zanedbanou návštěvu. Skoda drahého školního 
času na toto počínání. Zapíše-li učitel do rubriky ,,počet přítomných" 35, 
do rubriky „počet nepřítomných" 5, k čemu ještě vypočítávati, že 
5 = 12'507o a 35 = 87-50"/o ? 



OzVuky a paběrky. 



Moravský diletantism. Noticka toho jména, uveřejněná v č. 26. , Roz- 
hledů*, vyvolala odpor na Moravě, na místech, jichž se dotkla. ^Selsk^ listy^ 
a 9 Pozor*, oba orgány olomoucké se ozvaly, oba se značnou podráždéností 
a nehledaností ve výrazech. Zdá se vsak, že nebylo dost jasně pochopeno, 
proti čemu byla slova namířena. Vyvrcholilf , Pozor* v replice tím, že přičetí 
věe na vrub jakéhos brněnského centralismu. Co ten má s kritickou po* 
známkou dělat? Ani hudební kritik a feuilletonista, ani lokálkář „Pozora^ ne* 
hledal osten, kde byl, nevím, zda úmyslné; dovoluji si tedy malý výklad* 
Diletantism je každá práce neodbornická, jednotlivců i celků; zpevácké spolky 
jsou dobrou institucí, mají dnes ohromný obor působnosti, materiál nepře- 
braný, ale opustí-li pole zpěvu sborového, oratorního, chtějí-li se změnit 
v operní společnost, je to diletantism. Myslí-li olomoucký „..^erotín^ že úkol 
umělecké výchovy mu káže seznamovat lid s operami Smetanovými, dobrá, 
proč nezpívá je ve formě oratorní, s niž je, proČ nutí laiky k pestrému di* 
vedelničeni? Výkony ^Zerotína' mají na Moravě svůj zvuk, a ani mi nepři- 
padlo snižovat ho ve věcech, jako je Dvořákovo Stabat mater, ale také se 
mi nechce klanět věcem, jichž neuznávám za dobré. Konstatoval-li jsem dile-» 
tantství, nedotekl jsem se, tužím, ani tak bolestně jako výtkou procovství, 
parvenuovství. Uvažte důvod, jenž mě přiměl užit těch slov. Kdyby si ochot- 
níci doma zazpívali „Dalibora* a uznali, že dokonalost provedení je učed* 
nicka, budiž, jsou neškodnými nadšenci; jakmile si však řeknou: „my, my 
jsme zázrak, půjdem po vlastech ukazovat velikost svou*, jsou procové, pře- 
pjatci, kterým to třeba říci, aby skutky jejich nebyly přičteny na vrub všech 
vlastí. Myslí „Pozor* snad, že by „brněnský centralism* tleskal, kdyby Filh. 
Beseda nastudovala cyklus Smetanův a podnikla s ním uměleckou výpravu 
po Moravě? Noticka nebyla psána z důvodů centralistických, nebyla psána 
proti Olomouci, byla diktována uměleckým vkusem. Mohla uvést ještě hezkou 
řadu moravských dokumentů, takové na př. školní kopírování originálů Úpr- 
kových, na nichž učitel pomůže .udělat* hlavu, aby to lépe dopadlo, a jež 
potom sebevědomě vystaví na krajinské výstavě jako obrovský úspěch roč- 
ního vyučování; ale zasáhla i tak, přiměla k úvaze, a to stačí. Stačí to snad 
i „Pozoru*, jenž jeví o umění zájem poctivý a má pro ně i porozumění větši 
než .Selské listy*, jichž polemickému tonu se celkem nediv.m. 

Vzdech velikého vezíra. 

Tmí se voda na Bosporu Bože Turků, dolů shlédni 

dnes tak jako předvčírem, prv než oči vypláču, 



koho mini Allan trestat, 
dá mu býti vezírem. 

Milé díté, uvaž sobe, 
vezírem být, co to je, 
ve dne v noci, v žádné dobé 
vezír nemá pokoje. 

Jaký želí Ach jaké brímé! 
Klid můj rozbit na kousky. 
Stokrát denně navštíví mě 
ruský posel, rakouský. 



na siestu odpolední 
ještě pHchod Klořáčůl 

Není jenom čibuk míti, 
mokka, lůžko v harému, 
ideální živobytí 
není dáno každému. 

K čemu je mi zapotřebí 
těchto muk a zápasů? 
Složím úřad, přisám nebi 
u všech koňských ocasů. 



Apríl. 



Nákladem Jos. Pelcla. — KnihUsKárna národně-soc. délnietva (K. Pittera) r Praze. 



ROZHLEĎT 

TTĎENMÍK FRO POLITIKU - YÉĎU 
LITERATURU Ř UMĚNÍ 



ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 18. DUBNA 1003. ČÍSLO 29- 



Reč dra Fořta pro obstruUci — druhá. 

v horlivé agitaci pro obstnikci poslanců českých na radě 
říšské proti t zv. nutnostem státním, kterou poslanec dr. Joset 
Fořt zahájil řečí 25. ledna v politickém klubu kolínském, po« 
kračoval řečí druhou na schůzi voličů v Českém Brodě v ne- 
děli 5. dubna. Já obstrukci tu pokládám, jak v článcích svých : 
„Opět nutná upřímnost" v čísle 17. (24./ 1.) a >Řeč dra Fořta 
pro obstrukci* v číslech 22. a 23. (28./2. a 7./3.) jsem vyložil, 
za jednání pro národ český zhoubné a sice proto, že dle úsudku 
mého výsledkem jejím bude: 1. vydání Koerbrových vražed- 
ných pro nás „ dorozumívacích € návrhu jazykových nařízením 
a 2. udolání právě této obstrukce české viribus unitis. Roz- 
trhají ji nikoli na zemi, nýbrž jako hladovící krkavci dopadenou 
na zasněžené pláni koroptev v letu, a vyrovnání uherské — 
jak věci nyní stojí — projednáno říšskou radou bude, a sice 
povedeme-li proti němu obstrukci, bude projednáno nikoli přes 
to, že vedeme obstrukci, nýbrž právě proto ; za nsmějších okol- 
ností ani parlamentu neučiníme konec, neřku-li ústavě. 

Řeč dra Fořta druhá jest co do duvbdů, uvedených pro 
obstrukci, tak jako řeč první venkoncem nesprávná. Lituji, že 
řeč tu, zaujímající v „Národních Listech" dne 5./4. čtyry celé 
sloupce, nemohu zde otisknouti celou a za každým nemrav- 
ným tvrzením hned uvésti dfikaz nesprávnosti jeho. A nespráv- 
ných tvrzení jest v řeči té tolik a jedno krásnější druhých v té 
míře, že i pouhý výběr jest věcí nad míru nesnadnou a téměř 
nemožnou. Ted vím, jak bylo chudákovi Jankovi v pohádce, 
když se octnul o půlnoci v zaklené hoře v komnatě plné třpyt- 
ných skvostů, z nichž do jedné s půlnoci vybrati si měl, co 
chtěl. Abych nepochodil jako oti a abych vybral si alespoň 
něco a do věci vůbec nějak se dostal, začnu s tím, co dr. Fořt 
tvrdí správného. 

Víme, že — dte úsudku mého hlavně následkem první 
řeči dra Fořta a následkem velikého vlivu >Národních Listů* — 
(jež, jako kdysi realisté všechny pseudovědecké rozumy terorí- 

58 



696 ALEXANDER NEKLAŇ : 

sovali svými frásemi o věcném svém na vše nazírání a vědec- 
kém všech věcí promyšlování, terorisují všechny pseudo-politické 
hlavy — a těch jest spousta ohromná, poněvadž zaplativ dávku 
nabývá kde kdo též i rozumu politického — svými úvodníko- 
vými frásemi o nezadatelnosti práv národa českého, o jeho 
bohatýrství a o své vlastní nelekavosti a udatnosti) — víme, 
pravím, že v posledních dobách jménem klubu . českého se 
tvrdí, že upuštěno od obstrukceproti projednávání uherského vyrov- 
nání pouze při čtení prvním. To vytýká dr. Fort správně slovy : 
. . »Dnes již arci samo naše vedení, vidouc jaký nastává" (též 
následkem agitace mé) „debácle, leká se jeho důsledku a pro- 
hlašuje několika ústy současně, že obrat, jehož důvodnost 
v manifestu tak vřele byla obhajována, obratem vlastně není, 
že obstrukční zbraň nebyla odhozena, nýbrž že se tu jedná jen 
o pouhý >odklad" tak dlouho slibované bitvy. Přál bych si 
z plna srdce, aby tomu tak bylo a aby zejména svolaný sbor 
důvěrníku učinil energický pokus, by z nynějších pochrouma- 
ných poměrů (následků to r. 1897) — zachráněno bylo, co se 
•vůbec ještě zachrániti dá«. (V tom přání, týkajícím se svolané 
•na den 26. dubna schůze důvěrníku, jsem s drem Fořtem za 
jedno — ve svém, rozumí se, smyslu!) » Bohužel však, znaje 
dopodrobna, co se v lůně vedení našeho ode dvou let odehrává, 
jiemám víry, že by se jednalo skutečně jen o pouhý odklad. 
Předstírání odkladu toho zdá se mi být** (správně řečeno : j e s t) 
^novým aktem politování hodné neupřímnosti a dvojakosti, 
které během poslední doby tolik škod nám způsobily. ' Nebof 
zdaž« (nesprávný!) »argument Qánku 14., který se pro propu- 
štění prvého čtení uvádí, pozbude své váhy při čtení druhém? 
Zdaž obava před mrskáním škorpiony a před případným zlo- 
mením obstrukce ztratí při druhém čtení význam? . .« Rozumí 
se, že neztratí a proto jest výtka, kterou zde dr. Fořt činí 
vůdčím poslancům, správná! — 

Druhá správná výtka, kterou jim činí, jest, že se vyhrožo- 
valo obstrukcí i tehdy, když on, shledav, že ve většině vedení 
našeho není potřebné k obstrukci odhodlanosti, již r. 1901 před 
Velikonocemi, když běželo o první t ssv, dočasný obrat, ve ve- 
řejné schůzi radil předstoupiti před voliče, vyložiti jim důvody 
pro obrat ten a' dáti jim mandáty k disposici. Praví : >. . Však 
kdyby bylo jen dost na porážce hmotné! K této druží se po- 
hříchu i bolestná úhona mravní. V ohledu tom dopustilo se 
vedení naše chyby přímo osudné, chyby, ve které leží vlastní 
kořen zbědovaného postavení našeho." (Kořen zbědovaného 
postavení našeho vězí v tom, že když nařízeními Badeniho již 
položen byl správnou cestou správný základ k provedení jazy- 
kové rovnoprávnosti, žádali jsme přídavkem ještě i spravedlivé 
vyrovnání s Uhry. A kdo arciť puzen svým národohospodář- 
ským svědomím, této rerum nátura nemožné věci nejdůrazněji 
žádal, to byl dr. Fořt!) My po tři léta hrozili, řinčeli oružím- 
slibovali urbi et orbi „hlavní bitvu« a, když rozhodný okamžik 



ŘEČ DRA. FOŘTA PRO OBSTRUKCI — DRUH^ 697 

nadešel, vzali jsme< — (puzeni konečně alespoň jedenkráte dle 
přísloví >Lépe pozdě nežli nikdy*, střízlivou úvahou faktických 
ponfiěrň) — »nohy na ramena. V tom leží, drazí přátelé, tra- 
gická vina dramatu, jež dnes duši českou rozechvívá." (Tragická 
vina dramatu leží v tom, že dosud jsme nepochytiii, že r. 1897 
jsme prohráli, jak na Moravě říkají, gatě, a že na nějaký čas 
jsme odvařeni a že nikdo na světě není povinen, odvraceti od 
nás nemilé nám toho následky.) 

Nevím, jakou aneb zdaž vůbec nějakou akcii má dr. Fořt 
na heslo >zadostučinění'' žádané námi za křivdu učiněnou nám 
úplným zrušením jazykových nařízení Badenových, nařízeními 
Gautschovými a Claryho. Jak směšným jevilo se heslo to lidem 
soudným, toho důkazem jest na př., co napsal jsem já o tomto 
>zadostučinění'' v článku „Z Vaškova politického života", uve- 
řejněném v „Moravské Orlici* 31. května 1901.: „. . a za uči- 
něnou nám křivdu, kterou jsme hloupostí svou přímo provoko- 
vali, žádáme bez obstrukce občas — k posměchu všem soud- 
ným lidem — zadostučinění, jehož se nám, jak věci stojí, ani 
tak brzy dostati nemůže. Nemožnost tato zračí se i v tom, že 
dosud — pokud vím — nikdo z nás ani nenaznačil, jakým 
způsobem by žádané zadostučinění nám mělo býti dáno; neníf 
nyní takového způsobu žádného." Když se pak k tomuto vše- 
obecnému „zadostučinění" nikdo neměl, specifikoval je — kdo, 
nevím říci -r- slovem „vnitřní úřadní řeč česká", a té pak jsme 
po vládě žádali, vyhrožujíce jí zároveň, že shledáme se u Filippi. 
Vyhrůžka tato působila. na dra Kdrbra, který spolu podepsal 
i ndrízení Gautschova i nařízení Claryho tímže dojmem, jako 
na hocha, jemuž, když spráskal jiného, tento pak v malomocné 
zlosti vyhrožoval: „Počkej jenom, až pudeš okolo našeho!" — 
A ted přihlédněme alespoň k některým z nesprávných 
tvrzení a názorů dra Fořta. 

1. Obstrukcr českou pokládá dr. Fořt za rovnocennou 
s obstrukcí německou; pravíť: „ . . Úspěchu svého dosáhli 
Němci vytrvalou, do krajnosti neústupnou bezohledností. Pod 
dojniem bezohlednosti jejich teroru leží jim parlament i celý 
vládní systém u nohou. Vůči tomu byl postup náš dán sám 
sebou. Byť bychom i nebyli s to, na bořivý postup trvale se 
zaříditi, a tím centralistickou soustavu na jeden ráz vyvrátiti" 
— (o Němcích řečník právě ted pravil : „Úspěchu svého dosáhli 
Němci vytrvalou, do krajnosti neústupnou bezohledností*, 
kdežto k dosažení cílů našich stačí prý bezohlednost s přestáv- 
kami, nedostatkem sil vynucenými a intermitující jako geysir 
na Islandě !) — , »bylo nutno, proti bezohlednosti německé po- 
staviti jakožto rovnocenou bezohlednost českou* — (to bylo 
by beze vší pochybnosti nejen žádoucí, nýbrž i příjemné, jen 
kdyby to bylo možné!) — „bylo nutno, ať běží o jakékoli tak 
wané státní nezbytnosti, mařit, tak jako Němci dělali, vytrvale 
bezohledně dělnost parlamentu" — (a co v těch geysirských 
ístávkách? V těch vláda a všichni ostatní patrně budto se 



698 ALEXANDER NEKLAŇ; 

vším počkají, aneb jednou pro vždy svolí k tomu, aby projed- 
návány byly jen věci malicherné, až opět nabudeme sil!) — 
„až proveden bude dfikaz, že Kórber, tento prokonsul vítězné 
obstrukce německé na lavici ministerské, z nynější kampaně 
jako vítěz nevyjde . .* Jest to totéž, co „Národní Listy" ozna- 
čily (v úvodníku dne )3./3.) velmi dovedně slovy : , Tato síla od* 
póru českého, porazivší Korbrovo uherské vyrovnání^ byla by 
po našem přesvědčení vzbudila ve Vídni patřičný respekt . ." 
(Rozuměj : kdyby byla porazila ! aneb i : kdyby porazila !) 
Rčení, že obstrukce česká s německou je rovnocenná, jest tvrze- 
ním již vzhledem k rozdílu pOčtu obstručníku německých a 
českých — k ostatním faktorům, obstrukci německé příznivým 
a obstrukci české nepříznivým ani nepřihlížeje — naprosto ne- 
správným. 

2. Obavu, že budou-li naši poslanci obstruovati, dr. Kórber 
>dorozumívací< návrhy své jazykové, pro nás vražedné, vydá 
nařízením, pokládá dr. Fořt za neodůvodněnou. Pravit: » Druhý 
důvod, jenž v poslední době asi dvakráte byl opakován, leží 
v obavě, že prý vláda, zmaríme-li dělnost parlamentu, povolí 
Němcům trhání země a začne nás mrskat škorpiony. Hrozbám 
těmto nevěřím. Měl jsem dosti čilé účastenství na všech poli- 
tických úkonech, však nikdy jsem hrozeb podobných neslyšel, 
aniž si odnesl dojem, že by k provedení jejich bylo odhodlání.* 
O >mrskání škorpiony* mluvil, pokud vím, dosud pouze dr. Fořt; 
co se však týče případného provedení » dorozumívacích* ná- 
vrhů Korbrových nařízením, tu jest jisté, že nesprávně soudí 
a) nejen ten, kdo drže v ruce bambitku, myslí že ten, proti 
němuž jest namířena, bude báti se zastřelení přes to, že bez- 
pečně ví, že v bambitce není náboje, jen když on — držitel 
bambitky — jemu vyhrožovati bude zastřelením (jako my dru. 
Korbrovi bitvou »u Filippi*), nýbrž b) i ten, kdo stoje před 
puškou, před očima jeho důkladně nabíjenou a s nataženým 
kohoutkem naň namířenou, myslí, že mu držitel pušky s prstem 
na spoušti nevyhrožuje zastřelením a že mu netřeba obávati se 
zastřelení, když z úst držitele pušky žádné hrozby a ani žád- 
ného >holberdó!* neslyšel. 

Tím, že dr. Kórber > dorozumívací* návrhy své sestavil a 
ku projednání jich svolal konferenci, jest nezvratně dokázáno, 
že vláda úpravu české otázky jazykové, tak jak v návrzích jest 
obsažena, pokládá za dobrou. Z toho, že z konference •doro- 
zumívací*, ku které poslancové naši, prohlásivše návrhy Korb- 
rovy právem za indiscutable, dostavili se za tím účelem, aby 
o smír národnostní vyjednáváno bylo na jiných základech, 
Němci ihned odešli, jak mile dr. Kórber prohlásil, že na ná- 
vrzích svých nestojí, s naprostou jde jistotou, že by Němci pro- 
vedení návrhů těch přijali jako mastný pekáč, a to proto, že v nich 
obsaženo vše, čeho si dříve zadávali a kromě toho i důkladné 
zárodky státní řeči německé. Jisté jest dále, že možnost, v pří- 
padě naší obstrukce proti vyrovnání uherskému získati pro udo- 



ŘEČ DRA. FOŘTA PRO OBSTRUKCI - DRUHÁ. 699 

láni obstrukce této a tím i pro přijetí vyrovnání uherského 
všechny Němce provedením návrhů těch nařízením, pokládati 
dlužno za motiv dostatečně silný, aby přiměl dra Kórbra pro- 
vésti, co sám navrhuje. Překážeti v tom mu nebude někdejší 
prohlášení, že v otázce jazykové ničeho neučiní bez svolení 
obou národu, neboť vzhledem k tomu, že každé jen poněkud 
spravedlivé upravení poměru jazykových nezbytně vyžaduje 
alespoň částečného zrušení německého nadpráví, tímto svolením 
>obou« národu mínil jen svolení Němců, a pak víme, že, ač- 
koli slavnostně se odříkal článku 14 , jednou si již omočil. Dále 
jest jisté, že dr. Korber návrhy své jazykové provésti muže dle 
libé vůle své buďto na základě a za šetření zákonitých ustano- 
vení o kompetenci vládní ve věcech jazykových jednoduchým 
nařízením aneb za obvyklého již zneužívání pověstného článku 14í 
nařízením císařským. Jisté jest konečně, že ani v tomto ani 
v onom případě Němci naši přes to, že od r. 1897 upíraj. 
vládě kompetenci k vydání nařízení jazykových, kompetenci tu 
popírati nebudou, a že Všeněmcům obou odrůd provedení ná- 
vrhů Kórbrových, pro nás vražedných, nařízením nebude mo- 
tivem k tomu, aby obstrukci naši proti vyrovnání uherskému 
podporovali, jako r. 1897 podporovali jsme, puzeni vyškolenou 
chytrostí svou, boj Němců proti vyrovnání uherskému, přes to, 
že vydána již byla nařízení hraběte Badeniho nám tak příznivá. 

A za těchto okolností a vůči těmto faktům žádá dr. Fořt, 
abychom a sice jen proto, že on nikdy hrozeb podobných ne- 
slyšel, aniž si odnesl dojem, že by ku provedení jich bylo od- 
hodlání a že on hrozbám těmto nevěří, i my ostatní Korbrovy 
tak důkladně nabité a s nataženým kohoutkem proti nám na- 
mířené pušky neviděli. Jest, tážu se, v požadavku tom — jehož 
neskromnost bez výtky pouze konstatuji — i jen nějaký sebe 
menší ždibec logiky? 

3. Taktéž za neodůvodněnou pokládá dr. Fořt i obavu, že 
by obstrukce Česká mohla býti zdolána. Pravíť: >Třetím dů- 
vodem jest obava, že by naše obstrukce mohla být zlomena. 
Tvrdím, že bez pronikavé změny nynějšího jednacího řádu by 
trvalé zdoláni obstrukce naší bylo nemožným. Byf i tu a tam 
snad stihl nás nezdar« — (na př. v dotčených již přestávkách 
geysirských) — »trvalá dělnost parlamentu, návrat do poměrů 
normálních a možnost vyřízení velikých předloh byly by vy- 
loučeny. A o to tu vlastně běží. Nepustit parlament z krise^ 
dokud v něm vládne německý teror a dokud prok9nsulové te- 
roru tohoto, sedící na lavicích ministerských nebudou vystří- 
dáni kabinetem skutečně neutrálním. « Já obavy, že by případná 
obstrukce naše proti uherskému vyrovnání mohla býti zlomena, 
nemám, mně jest za nynějších okolností věcí naprosto jistou, 
že zdolána bude. Ony veliké předlohy, nynější i budoucí, které 
netýkají se pouze zemí na radě říšské zastoupených, nýbrž 
i Uherska a států cizích, jako na př. vyrovnáni uherské, celní 
tarif a smlouvy obchodní, a před krátkou dobou na př. kon- 

59 



700 ALEXANDER NEKLAŇ . 

verse cukerní, vždy důležitostí, nezbytností a neodkladností svou 
vynutí si projednání říšskou radou anebo provedení bez hsské 
rady, poněvadž k vůli nám Čechům ostatní svět nezůstane stát, 
až boj svůj s Němci dobojujeme, jako kdysi k vfili Židům zů- 
stalo státi slunce nad Gabaonem a měsíc nad údolím Aialon, 
až Židé v bitvě dorazili Amorejských. A velké předlohy bu- 
doucí, které týkati se budou pouze zemí na radě říšské zastou- 
pených, budou, pak-li »trvale«, byf i sgeysirskými přestávkami, 
budeme obstruovat a napořád, předkládány jen ve smyslu 
Němců a jim vždy věrných našich bratrů Poláků a ve smyslu 
jejich vykonávána bude i moc vládní. Prvním takovým opatřením 
bude provedení Kórbrových návrhů jazykových nařízením. A v pří- 
padech nutných ani Němci ani Poláci se nebudou nikterak ostý- 
chati, aby dle vzoru námi jim poskytnutého v naprostém od- 
poru s jednacím řádem odhlasovali si potřebnou lex Falkenheyn 
ad hoc a pak ji, aby snad neškodila i Němcům, opět zrušili. — 
(Velmi zajímavým faktem jest, že v původní obšírné zprávě, 
datované z Českého Brodu 5./4. stejného znění v „Bohemii* a 
„Neue Freie Presse" v pondělí 6./4., uvádí se jako výrok dra 
Fořta, že stačí 50 poslanců, aby ochromili parlament O tom 
v „Nár. Listech** není ani zmínky.) A téměř jako náhradou za 
to, co zatajil, podává dr. Fořt názor svůj o tom, co by nastalo a 
čím bychom se měli troštovat, kdybychom přes vše jeho oče- 
kávání byli zdoláni. Pokračuje totiž: »Nuže a kdyby v nej- 
horším případě dosažení cíle toho se nezdařilo, kdybychom byli 
po tuhém zápasu konečně přece zdrceni a poraženi, myslíte, 
že by dojem a politické účinky takovéto porážky byly horší, 
nežli budou dojem a účinky postupu nynějšího? (Ovšem !)« — - 
(Toto správné „ovšem** vyrazil snad ze sebe některý z oněch 
voličů, kteří v tomto stadiu řeči dra Fořta ještě nebyli podlehli 
výmluvnosti řečníkově). — „Vzpomeňte si jen na onu matku 
spartánskou, jež vypravujíc syna do boje, dadouc mu štít, 
pravila: „Vrať se jako vítěz se štítem neb mrtev na štítu, však 
nikoli bez štítu!" Případnou porážku vysvětlí a odpustí každý, 
útěk bez boje však nikoli . .** Co, tážu se, za to vysvětlení a 
za to odpuštění koupí sobě: a) ten mrtvý na štítě (rozuměj: 
národ český) a b) ta jeho maminka, v případě našem pojmově 
nemyslitelná? Lze diviti se, že vůči takovéto argumentaci, jaké 
užívá tu dr. Fořt ve věci pro osudy národa českého tak nad 
míru důležité, neúprosně vtírá se hořkost v srdce a v péro 
satira? — 

4. „Všechny tyto« — tak tvrdí dr. Fořt dále — „a podobné 
důvody, jimiž se obrat vysvětluje, jsou tedy liché. « Tímto 
skvostným „tedy" prohlašuje dr. Fořt své argumenty pro 
obstrukci za správné. 

Agitující pro obstrukci část řeči své ukončil dr. Fořt, jenž 
hned na počátku výkladů svých pravil, že přichází, aby voličům 
vrátil mandát, těmito slovy: „. . národ pokoření z hrozícího 
fiaska" (t j. z upuštění od obstrukce a z jeho následků) „ne- 



ŘEC DRA. FOŘTA PRO OBSTRUKCI — DRUHÁ. 701 

snese a nemoha vzíti odvetu na Vídni, vyleje si hořkost svoji 
vespolným zápasem všech proti všem! 

Tak se dívám na konce, ke kterým nynější vedení stranu 
naší postupně přivedlo. Pochopíte, že další spoluzodpovědnost 
nésti nehodlám. Však úloha má nebyla by vyčerpána, kdybych 
přestal na pouhé negativní kritice. Máte právo žádat ode mne, 
jemuž dvakrát jste svěřili mandát, abych naznačil positivní cesty^ 
po kterých kráčejíce, mohli bychom snad uniknouti z politické 
bídy, do které se horem pádem" (zvláště propagovanou drem 
Fořtem obstrukcí) — „řítíme. Jakkoli cítím nedostatečnost svých 
sil, učiním tak přece, jak umím a dovedu.* S tím, co pak 
řečník za tímto účelem vykládal, nebudu se zabývati a sice 
proto, že zde jedná se mně jen o agitaci jeho pro obstrukci, 
a jen za tím účelem, abych ukázal, jaká nejasnost a nelogičnost 
i v těchto vývodech řečníkových se jeví, přihlédnu k tomu, co 
řečník, jakožto summu přemyšlování svého o politice české 
podává. Pravíť: » Lodice mladočeské politiky v bouřných dobách 
Badena a Thuna ztratila kompas a znovu jej nalézti, musí býti 
úkolem politické generace nynější. Pokud mne se týče, nechf 
o věci přemýšlím jakkoli, vždy přicházím k přesvědčení, že 
prvním cílem, první metou státoprávních našich snah musí být: 
poctivý smír s Němci, však dosažený a zabezpečený přeměnou 
ústavy ve směru dece^-ítralisace zákonodárství a správy." 
K tomu poznamenávám: 

a) Ku každému smíru třeba jest dvou a Němci k smíru 
s námi náchylností nejeví ani té nejmenší, leč k smíru takovému, 
jak si jej v souladu a patrné i v dorozumění s Němci před- 
stavuje dr. Korber ve svých » dorozumívacích « návrzích, pro 
nás vražedných. Kdo vůbec kdy mohl a zvláště ještě i nyní 
může míti za to, že » poctivý smír«, t, j. smír, jenž by i nám 
Čechům dovoloval svobodně dýchati o hřbetě přímém, s Němci 
jest možný v době dozírné? 

h) Výrok dra Fořta jest dle úsudku mého klasickým pří- 
kladem logické chyby, kterou zoveme hysteron-proteron (konec 
v před). Jako vždy i teď mám za to, že i když by otázka česká 
z božího dopuštění byla najednou upravena dohodou s Němci, 
musela by dohoda ta (smír) předcházeti své výsledky (prove- 
dení jazykové rovnoprávnosti, zavedení spravedlivých řádů vo- 
lebních a konečně provedení státního práva českého t. j. pře- 
měna ústavy ve směru decentralisace zákonodárství a správy). 
\ dosud myslel jsem též, že všichni téhož jsme názoru. Avšak 
'r. Fořt výslovně praví : » . . . prvním cílem, první metou státo- 
rávních našich snah musí býti: poctivý smír s Němci, však 
1osažený« — opakuji: dosažený — »a zabezpečený pře- 
íiěnou ústavy ve směru decentralisace zákonodárství a správy c 
. j. přeměna ústavy má dle dra Fořta býti prostředkem 
: dosažení smíru s Němci, musí tudíž jakožto prostředek smír 
předcházeti a, jelikož přeměna ta dosud není provedena musí 
^ti »prvním< cílem snah našich provedení přeměny té ane- 

69* 






702 ALEXANDER NEKLAŇ: 

muže jím býti smír s Němci, jak tvrdí dr. Fořt. I zde netřeba 
trvám, žádné další poznámky. 

Abych skončil. Na začátku řeči své praví dr. Fořt, že zbraň 
obstrukční jemu osobně se příčí, >jakožto člověku, zvyklému 
bojovati argumenty ducha . . . « Výrok, že dr. Fořt zvyklý jest 
bojovati argumenty ducha, jest — potřeba tu ukázati jen na 
jeho skvělý referát podaný radě říšské ve příčině zákona o za- 
bezpečení pense úředníkům soukromým — svatou pravdou, 
když doplníme jej slovy : pokud nevzbouří se jeho city. V jaké 
míře však dr. Fořt podléhá vlivu citů a v jaké míře vlivem jich 
stává se nelogickým a v jaké míře bojuje pak nikoli argumenty 
ducha nýbrž argumenty citu, to zřejmé jest z uvedených již 
tvrzení jeho a zvláště z argumentu jeho spartánského, o němž 
i dr. Fořt, byť i ne snad teď, avšak někdy později, sám — 
trvám — připustí, že historka ta jest sice na místě, když na 
gymnasiu v sekundě do nekritických duší hochu vtlouká se 
nesmyslný pojem tak zvané cti, zdroje to smrtelného hříchu 
ctižádosti, že však není na místě, když v politice jedná se 
o věc takového dosahu jako nyní, ani v Českém Brodě a že 
historka ta není argumentem ducha, nýbrž argumentem citu. 

Avšak city svádějí dra Fořta k rčením a obrazům ještě 
hroznějším, jak z výroku tohoto viděti: »Jsou-li dva muži na 
lodici, deroucí se skrz bouřné vlny do přístavu, nesmí jeden 
druhému šlapat na krk. Ten pak jenž leže pokořen cítí nohu 
soka na hrdle, nesmí skutečně rozplývat se v loyalitě, nýbrž, 
má-li v sobě kouska životního ohně, musí se po utlačovateli 
rozehnat* (v této své posici?!) > volaje: »pusť mne a veslujme 
oba, abychom se zachránili; nepustíš-li mne dobrovolně, nuž 
dobrá, změříme* (nedošlápneš-li mne totiž hned ted!) »své síly 
a padneme-li oba do vln, uvidíme, kdo umí lépe plovati.* Já 
mám za to, že v situaci tu vylíčené ten, jehož situace ta při* 
měla k tomu, aby soku svému šlápnul na krk, soka svého do- 
šlápne bez dalšího měření sil svých se silami jeho. A jisté jest, 
že tato povídka dra Fořta ani mezi milujícími se vřele bratry- 
dvojčaty nemůže býti pokládána za argument ducha, nýbrž že 
pak-li vůči věcné své nesprávnosti vnitřní nazvána býti může 
vůbec argumentem, jest pouze argumentem citu. Jak na příkL 
hněte dra Fořta, že někdo (ted dr. Kórber) má býti aneb správně 
řečeno: jest vítězem nad námi. Oproti tomu já prostě vím, že 
v politice tak jako na př. při tarokách, dělám-li já chyby, někdo 
jiný ovoce hlouposti mé musí kliditi. Mně tu jedná se o to, 
abychom konečně ustali ožebračovati se hloupostí svou vlastní. 

Sboru důvěrníků rozhodovati bude, zdali říditi se máme co 
do postupu politického radou dra Fořta, doloženou argumenty 
citu a vésti proti projednávání uherského vyrovnání, celních 
tarifů a smluv obchodních obstrukci, aneb říditi se radou opačnou, 
doloženou argumenty obyčejnými a obstrukci nevésti. Není sice 
vyloučeno, že někdy i rada, doložená pouze argumenty citovými 
může býti správná. Avšak z pravidla jest zavrhnouti radu ta- 



ŘEČ DRA. FOŘTA PRO OBSTRUKCI — DRUHÁ. 706 

kovou tehdy, když v odporu jest s radou, doloženou argumenty 
obyčejnými. A jisté jest, že zavrhnouti jest a limine radu ta- 
kovou, když a) udíH ji ten, jehož v dřívějším důležitém stadiu 
věci rada se neosvědčila a jednání dle rady té bylo zhoubné a 
když b) zároveň nynější rada jeho jest v odporu s radou právě 
toho, kdo i v dotyčném dřívějším stadiu věci před zhoubným 
jednáním tím varoval. Anebo konkrétně řečeno: R. 1897 žá- 
dáno ve smyslu tehdejší rady dra Fořta k vydaným již naří- 
zením hraběte Badeniho přídavkem téžještě spravedlivé vyrovnání 
s Uhry a sice v odporu s radou mou, aby poslanci naši prohlásili, že 
vstupují do majority, vládou za účelem přijetí uherského vyrovnání 
kýžené, a že hlasovati budou pro vyrovnání ; výsledkem bylo, že 
jsme oškrábali kolečka. Teď radí týž dr. Fořt, dokládaje radu svou 
argumenty citovými, abychom vedli obstrukcí a sice v odporu 
s opačnou, obyčejnými argumenty doloženou radou téhož člo- 
věka, jenž r. 1897 varoval před zhoubným jednáním ve smyslu 
tehdejší rady dra Fořta. Proti tomu, abychom uposlechli ny- 
nější rady dra Fořta, odporující radě mé, mluví nejen okolnost, 
že rada jeho doložena jest jen argumenty citovými, nýbrž 
i okolnost druhá, že i dřívější rada dra Fořta, taktéž odporující 
tehdejší radě mé, osvědčila se chybnou. Z toho jde, že po- 
slechnout jest rady mé, jako bylo poslechnouti rady mé r. 1897, 
a že hřeší všichni, kdož umlčují nynější radu mou, tak jako 
hřešili r. 1897 ti, kdož umlčovali radu tehdejší. K hlavním 
hříšníkům patřily a patří tu vzhledem k vůdčí posici své „Ná- 
rodní Listy. « *) Odkud, když ne z „Národních Listů" mají čle- 
nové sboru důvěrníků, jemuž rozhodovati bude o nejdůležitější 
nyní otázce politické, zvěděti o protiargumentech mých, jimiž 
potírám citové argumenty dra Fořta? 

A vzhledem k tomu, že jest věcně nutné, aby ten, kdo roz- 
hodovati má o věci nějaké a zvláště o věci tak důležité a roz- 
hodovati správně, informován byl o všech pro a contra, 
žádám, aby na schůzi důvěrníků slyšán byl i hlas můj. Nej- 
účinněji mohl by hlasu mému dáti výraz dr. Fořt sám, kdyby 
s láskou, mně v životě soukromém prokázanou, podjal se úkolu 
toho a po vzletném přednesu svých důvodů pro obstrukci vy- 
ložil mé protidůvody. Že by argumenty mé přednesl loyalně, 
rozumí se samo sebou, a že by je přednesl správně, jde z toho, 
že by je, jelikož vylučují veškeré nadšení, vykládati musel bez 
vzrušení svých citů jako argumenty obyčejné a s argumenty ta- 
kovými operovati dr. Fořt, jak víme, jest zvyklý. — 



•) Aby vývodům mym nebyla na újmu lichá domněnka, že na 
„Národní Listy", které mlčí tak, ze na sanglantní výtku, učiněnou jim 
v článku „Taktický obrat poselstva českého a ^Národní Listy" (v čísle 26. 
ze dne 28. března), dosud dluhují odpověd, mám nějak spadeno ze 
zájmů osobních, konstatuji při této příležitosti s veliko.u radostí, že „Ná- 
rodní Listy** houževnatou kampaň proti německé „Coské" spořitelně 
vedou dle úsudku mého tak šikovně a správně, že z mnoha důvodů 
jest žádoucno, aby dotyčné články vydány byly jako samostatný spis. 



^ 



704 E. SOKOL : 

Svrchovaně jest na čase, aby o osudech národa českého 
konečně — alespoň s jeho strany — rozhodoval střízlivý rozum 
a nikoli vřelý cit Nestane-li se tak a rozhodne-li sbor důvěr- 
níku pro obstrukci, pak vydány budou ^dorozumívací* návrhy 
jazykové dr. Korbra nařízením, obstrukce naše bude zdolána a 
věci poslední horší budou prvních. Arci, dr. Fořtovi bude tu 
útěchou, že naši »porážku vysvětlí a odpustí každý«, i Němci 
naši, a vezdy nelekavé »Národní Listy« občas napíšou : »Toho 
bohdá nebude, aby odvěká vlast naše rodná, označená i pří- 
rodou jako celek věncem pohoří, k vůli cizím k nám vetřelcům 
rozdělenou zůstala na věky«, a když pak snad přijde do tu- 
hého, podvážou si more probato křídla, a z nás a najmě z českých 
menšin v tak zvaném nyní a pak skutečně uzavřeném území 
bude se kouřit! Quo usque tandem patiemur amentia nostra?! 

V Praze, dne 14. dubna 1903. Alexander Neklaň, 



Z nov^é poesie. 



s 



II. — A. Sova: Ballada o jednom člověku a jeho 
radostech. Není nejnovější, a proto snad jsem četl tolik již 
posudků o ní, že těžko je mi psát bez ohledu k nim. Většinu 
překvapila alegorická epika u subjektivního vždy poety a nejas 
alegorie. Přiznávám i já, že není vše tak silné, jak bych si přál, 
však nestanul jsem nad myšlenkou ztrnulý; zdálo se mi, že 
příliš mnoho chtěli vidět kritikové v myšlenkovém jádře, celou 
filosofií životní, faustiádu, již mamě ovšem hledali, kde jí ne- 
bylo. Málo jim bylo spokojit se ideou, že je radost základem 
života, bez ní že hyne vše, a byť i byla malá, k zemi připjatá 
a vzletu neschopná, jak »pánova« ; málo jim bylo, že velké ra- 
dosti jen' rostou v samotách a k výškám duši nesou, byť tělo 
bylo v okovech, zkrátka málo se jim zdálo, aby básník nej- 
vypjatější své přesvědčení o kráse života do veršů vtiskl vý- 
pravných, pro ně aby dal sřítit se krajům, zástupům — a Sova 
nechtěl víc. Snad byla vinna neporozuměním faustovská stavba 
Ballady, jež »pána« dala v ruce šaška Mefista, snad ironické 
zájezdy do jiných oblastí, jichž nemohl se Sova vzdát, jsa 
příliš ještě subjektivním k tomu. Neviděl jsem úrazu v my šlence^ 
ale ve formě, jíž jde chlad a stísněnost, jež nenutí procítit tra- 
giku bezradostné pouti tak vehementně, jak žádá katastrofa zá- 
věrná; nechává symboly své abstrakcemi, nevlévá jim krve, 
nesrůstá s nimi ani necítí, a tak se rozvíjejí scény prázdných 
mask pojmových, z nichž chlad jde v duši čtenářovu místo 
vzrušení, jak kdy opona se zvedne před vyhřátým hledištěm* 
Ač lehce plyne verš a jiskří slovo tvrdým poznáním i kresli 
výrazně, přece znát je nesnáz přechodu, tutéž, s jakou se se- 
tkává všechna lyrická generace minulá, když klene mosty k šíř- 
kám epiky; a přechody se hledají již od dvou let vždy úsi- 
lovněji, což je zajímavým symptomem nového období, V tom 



z NOVE POESIE. 706 

nastoupení nové cesty, v nejistotě ovládání nových prostředků 
a forem, v hledání zkrátka bylo úskalí, o něž Sova leckdy na- 
razil, však neztroskotal. 

Z mladých poetu tři sbírky mám dnes v programu. 
K. Babánek v Písních tuláka vystupuje sym- 
paticky nenuceností svých vzrušení, průhledným jasem formy 
lehké dost, aby nerušila často, však zřídka přestupuje přes 
hranici vlídného úsměvu, ovládnuv tak celou duši čtenářovu 
na chvíli silnější emocí. Jde v úzkých obzorech nitra prostě 
a nevtíravě. Ve slokách melancholických je celkem chůd, pruž- 
nější obsahově i formálně je v popěvcích lehkého rozběhu, 
v nichž blíží se stylu písní národních (v dobrém smyslu řečeno, 
bych nebyl viněn z kontradikce.) Nejpěknější pie9ou toho druhu 
je »Potkal jsem děvčátko cestou včera«. Písně nejsou debutem, 
tak zůstávají drobtem, ničím víc. 

J. J a n o v i c k é h o V 1 n y tekou ve stopách poesie Březinovy 
širokými svými verši, napodobíce je i plností obrazů i rythmy 
slavnostními ; vtírá se odsouzení, kdykoli přiliš upomíná vnějšek 
na svůj vzor, zatím co plna jsou slova prázdnoty a dutosti a 
obrazy zas vůní vyvětralých. Však přece vždy znovu odložil 
jsem rozsudek, zavlnilť se chvílemi v plavném rythmu obsah 
jadrný, kus hudby znělo z veršů, i celá myšlenka se někdy 
rozvinula v pathetickou linii, by obhájila tvůrce svého. Ten 
dojem silně vystupuje: Je jádro, však příliš ještě zacloněno 
epigonským parafrasováním mistra, jejž ctí a v jehož stínu pra- 
cuje. Něco originelního však přece má, aspoň chybu svou, že 
bez příčiny, bez důvodu zaopakuje si slovo některé, jež se 
mu líbí: 

A přijdou temné obzory, 
obzory, obzory . . . 
a západ vstává. 

jinak právě tento zpěv úvodní tak pěkně charakterisuje titul 
knihy chodem svým, když začíná 

Vlny jdou, vlny jdou . . 
a vrou a vrou 
tou mojí mhou a tmou — 
jdou z rána jako z rána, 

atd. 

a jdou a jdou. 

Široce a plně rozvinuta svým celkem je báseň »Noc měsíční 
zářila .!« I Vlny nejsou debutem, a škoda zas. 

Jediným nováčkem v trojici je Jar. Havlíček. Smutné 

chvíle jeho našly myšlenky, mají i výraz ohebný, dávajíce 

tušit zrno, z néhož může vzklíčit klas, však i ony tonou ještě 

v nesvobodě, ve vleku melancholických lyriků nejmladších. Pa- 

afrasuje se příliš často, k únavě často, zejména v básních ti- 

alních, a nedovede ještě slovo ovládnout, by určitě vy reliéfoval 

lyšlenku. To jsou chyby, kterých se lze střást 

Zcela výminečné místo v poesii naší má Bezručovo 
'^zské číslo. Kniha, v níž vyhořívá vlastenectví a sociální 



s 



706 E. SOKOL: Z NOVÉ POESIE. 

revolta jediným plamenem, kniha temných smutku zhořklých 
až v nenávist a prokletí, kniha zoufalých výkřiku plných ne- 
nasytné touhy k životu, vyzpívané elementární silou vroucí velké 
duše básnické však bez vší umělecké kultury : tof Slezské číslo, 
jež smutek rozsévá, uráží, jež krev rozpaluje všem, kdo poznali 
umírání nejzazších, polozapomenutých větví národa, jež sotva 
bude pochopeno šťastnýnji, však ztělesňuje, co vře nitrem ubí- 
jených a mluví k nim. Úžasné je bohatství citu, jež živí sloky 
Bezrucovy, bohatství hutné a těžké, že slovo sotva stačuje mu, 
že zaplavuje nás svým proudem strhujícím a omamuje nás, 
zvyklé malým hnutím, zřidlým záchvěvům do velkých forem 
zapadlým. Bohat je básník zřením vnímavým, bohat je odva- 
hou, jíž vyjadřuje- svoje bolesti, ač je přesvědčen, že darmo 
zpívá hluchým a jen bláznem zdát se bude těm, jež stíhá ne- 
návistí svou. A při všem silném fondu vniterném je slab ve 
výrazu, kterému nevěnoval nic ze sil svých, snad aby neumdlela 
ani o stín intensita myšlenky. Nechci tím říci, že není ciselo- 
ván verš a rým a sloka, rytmus snad, ne, ať drsný výkřik drsně 
vyzní, ale není slovo ovládnuto vůbec, nestačuje říci vše a za- 
mlčuje celé tragedie nitra mezi dvěma verši, jež vyčte, vytuší 
jen tvrdý poeta jak on, a o které jsou ochuzeni ostatní, jimž 
není dáno pochopení nejhlubší. Tak as vzrůstá národní poesie, 
jejíž lašskou vůni Slezské číslo dýchá, jen že nemá lid v svém 
nitru tak drtivý přízvuk pesimistický. Ničím víc není Bezruč, 
než poetou z lidu, duší lidu, jež vyzpívá se neznáma a zajít 
chce, jak přišla, v zapomnění, však krev svou zanechavši dě- 
dictvím — embryo velkého umělce. 1 tu slabost jeho má, že 
opustí-li půdu svou, láme se, podléhá jako Anteus, nejsa s cizo- 
krajnou myšlenku ni formu, čehož důkazem jsou historické 
transkripce »Michalkovice«, »Leonidas« a dvě as ještě pie9y, 
jež chtěly lehkým rytmem vyznít. 

Vyšla ještě jedna kniha s emblémem vlastenectví a socia- 
lismu v čele: V. L. Liberté Písně dělníka. 

Jaké chtěl autor určit stanovisko čtenáři, když napsal 
titul ? Svůj charakter chtěl jim vtisknout omluvou či hrdě, nebo 
chtěl říci, tak že představuje si poesii pro našeho dělníka ? Píše 
stylem vlastenecké školy básnické, jejž dosti si osvojil; má 
myšlenky, jež opakuje však příliš často, a jsou-li silné, for- 
mou svou je rozředí, má ustrnulý způsob nazírání tenden- 
čního, málo života svého, jak byl by mluvčím strany, ne 
svým; kde však se sprostí tohoto pouta programového, pro- 
jevuje silně svou osobitost, zejména postřehuje plně a kreslí 
prostě sic, však jistě. Ty písně samostatné vznikem svým 
jsou ve sbírce nejlepší; v ostatních sociálních je dosti če- 
ského sentimentálního revolucionářství, jež drsně křikne sic, 
ale na prázdno jaks, nezvučně. Zpola škrtnout, co se vrací 
znovu a znovu, očistit zbylé verše poctivou prací a sebehle- 
dáním, a písně dělníka mohou se jimi stát opravdu. 

E. Sokol. 



K. D. MRÁZ : MARIE DOSTÁLOVA. 707 



JMarie DostaloN^a. 

Posmrtná výstava. 

»Přételská svá slova posýlám za Ní a' pro vzpomínku při- 
pojuji je k nadšeným Jejím pracem. Nemají býti také ničím 
jiným, nežli rozloučením.* Těmi slovy ukončil F. Engelmiiller 
průvod, který podával návštěvníkům výstavy prací mladistvé 
žákyně Marie Dostálovy, již v atelieru svém uspořádal k uctění 
umělecké památky její. Nekrology, plné dat a vypočítávání zásluh 
psávají se umělcům hotovým, uznaným, s jichž jmény počítá se 
jako s jedničkami, tvořícími řetěz vývinu a postupu. Tu dnes 
stojíme před výstavou umělkyně, zemřelé u věku necelých 24 let, 
v době rozvíjení se talentu a hledání samostatné, nezávislé dráhy. 
Že té by se byla dopracovala, jest nepopíratelno. 

Pevná, mužská energie jest charakteristickou vignetou její 
práce. Ta položila kamenný základ její studiu a přípravné práci, 
vedené dobrou a poctivou rukou učitele, který dovedl rozpoznati 
nerv talentu, bijící v její tvoření, a opíraje se o houževnatost 
její upřímného oddání se umění řídil její krok. Prirozeno, že 
vliv jeho nezůstal bez účinků: v celé řadě prací její hned řek- 
nete: »Engelmuller«, jak ve volbě sujetu tak i jeho líčení. Jsou 
to hlavně motivy dumné, melancholické, zapředené do fialově 
zeleného pavučí mlhových přísvitů, pohádkové, trochu i roman- 
tické 'úbočí a stráně skal, opuštěné, zapomenuté kouty daleko 
od světa, prostředí duší snících a do sebe uzavřených. Ale studie 
z Poděbradská, z lučin a rovin kolem Labe dávají tušiti krok 
ku předu v samostatnosti. Silný, odhodlaný krok, učiněný v ne- 
dlouhé chvíli nenáhodně, ale s rozmyslem a po dobrém uvá- 
žení. Hlavně skizy, práce nahozené široce a odvážně podané 
v hlavních charakterisujících barevných náladách ukazují, jak 
dovedla se tato dívčí duše podívati směle objektu do očí a re- 
produkovati dojem. Tam u Poděbrad lány luk, svěže zelené 
táhnou se hluboko do horizontu, věnčeny řadou topolů ; v měkkých 
plochách zapadají do sebe různé odstíny zeleně a žluti, od še- 
divě sivých záhonů do zlatě smaragdových tučných travin po- 
břežních a modře mlhavých kontur vrbin a olší. V slepých ra- 
menech stulík pokryl hladinu srdcovitě vykrojenými terči svých 
lupenů, mizících v husté spleti vodních řas a rostlin. A když 
na jaře zahýří si Labe spoustami svých vln, tu zaleje kraj a 
z hladiny jeho trčí řady stromů, blýskajíce v kalných reflexech. 
A voda, plná rozmoklého jílu, v zarůžovělých svitech odráží 
zapadající slunce, modré nebe, perleťovou klenbu jeho a splývá 
se zelenými rovinami. V tom kraji bloudila zesnulá ráda a v pil- 
nosti obdivuhodné znamenala svým štětcem náladu za náladou, 
partii za partií. Tak opakují se mnohé sujety, tu v rychlé skize, 
tu již propracované, všímajíce si detailů bez odporu a strachu. 
Najdete výborná čísla, připomínám jen na př. nepatrný, malý 
obrázek: kus vodní hladiny a břeh zarostlý hustou, košatou 



708 J. PRUSIK: 

spoustou Starých stromů, podaný několika bravurně širokými 
tahy štětce, ale nezapomenutelné pro svoje indivíduelnf pojetí. 
Ale i do zahrad nesla paletu, tu ovšem někdy zamilována do 
detailu, celek rozptylujících, jinde však, na př. v hlohovém keři 
rudě rozkvetlém, dávajíc unášeti se barevným akordem a směle, 
nehledíc k podrobnostem, zachycujíc kolor a jeho působivost 
Mnohé motivy odjinud (na př. partie od Stromovky) líčí 
i v rozměrnějších obrazech, hledajíc nezávislost od své školy 
a neulpívajíc na mistrově vzoru. — Zasloužila si piety svého 
učitele, hrdého na ni a my s ním litujeme žačky, která tak 
upřímně umělecky jala se bráti svou cestou. K. D, Mráz. 



NoVý celní tarif. 



^ 



(Pokračování.) 

První třída zboží koloniální zůstala v celku táž jako 
v tarifu dosavadním i s oním ustanovením, že při dovozu po 
moři přes Terst a Rjeku* jádra kakaová, káva i čaj požívají 
značné úlevy. Tato úleva měla i má účelem podporovati oba 
hlavní rakousko-uherské přístavy Terst i Rjeku, aby lodi s ká- 
vou je vyhledávaly a celý obchod s tímto koloniálním zbožím 
i s kořením a jižním ovocem soustředil se v nich. Ale naděje 
zcela se nesplnily. Starý obchod holandský i hamburský nedal 
se i přes vyšší clo vylákati ze svého území a to hlavně z toho 
důvodu, že jest jmenovitě obchod holandský nad míru reelní. 
Nejen že se poskytuje obchodníkům dobrá váha, nýbrž, a to je 
hlavní věcí, zboží prodává se přesně dle vzorku a smíchání 
nebo jinaké poškozování zboží se neděje. To však nelze říci 
o Terstu, kde některé firmy pověst obchodu terstského s kávou 
poškodily tou měrou, že se obchodník přes všechny slevy 
obrací raději do Amsterodamu neb Hamburku k veliké škodě 
rakouského obchodu. Jmenovitě několik obchodníků cizinců 
usazených v Terstu, jež velikou část rakouského obchodu na 
sebe strhli, počíná si nereelně. Takto lze si vysvětliti nespo- 
kojenost Terstu, kdež žádají pro zmíněné zboží ještě větší slevy 
při dovozu po moři než dosud a chtějí, aby činěn byl rozdíl 
mezi obchodníkem zdejším a cizím. Jest očividno, že stanovisko 
několika vyděračných italských obchodníků nemohlo býti vládě 
při sestavování nového tarifu měřítkem a že také říšská rada 
si rozmyslí zjednati jim nějaké výlučné postavení, které ostatně 
při patřičné reelnosti mohli již dávno míti. 

Se svétio českého stanoviska litovati musíme, že ani 
v Hamburku, ani v Amsterodamu, ba ani v Terstu nemáme 
české nebo aspoň slovanské firmy! 

Také třída II. : Koření, doznala v sazbách jenom nepa- 
trného zvýšení a totéž možno říci i o třídě následující. 

V této jedině budí pozornost nové zařazení a zvýšení cla 
z fíků a pak že sem zařazen byl zcela správně ananas s po- 



NOVY celní tarif. 709 

někud zvýšenou sazbou, kteréž obě patrně doznají ve smluvním 
tarifu značného zlevněni. 

Prakticky zjednodušeny jsou další položky cukru se tý- 
kající a proti všeobecné zvyklosti bude se i na dále vybírati 
daň spotřební zvláště. # 

Pozornost vzbuditi muže třída V. t a b á k. Rakousko-Uhersko 
jest z těch států, v nichž jest tabák monopolem. Stát hájí svá 
výhradní práva na výrobu a prodej tabáku také při dovozu ta- 
bákových výrobku z ciziny tím, že dle platného tarifu na každý 
kilogram doutníku a cigaret ukládá zvláštní licenční poplatek 
11 zL, na jiné tabákové výrobky 8 zl. 40 kr. a na tabák su- 
rový 7 zl. V návrhu nového celního tarifu jest clo sice totéž 
jako dosud, ale licenční poplatky jsou zvýšeny : za cigarety 
15 zl., za doutníky 13 zl. a za jiné tabákové výrobky a tabák 
surový 10 zl. z jednoho kilogramu. 

K tomuto zvýšení licenční dávky dáti svolení nebude za- 
jisté lidovému poslanci nijak závadou, neboť nehledě k tomu, 
že přibude výnosům tabákového monopolu několik tisíc, jest 
ještě rozhodující i ta okolnost, že tento poplatek zapraví jen 
lidé zámožní a oni přepjatci, kteří se nemohou spokojiti s laci- 
nějším a lepším doutníkem rakouským. 

Poměrně největšího zvýšení doznala třída VI. : obil í, slad ; 
luštěniny, rýže, mouka atd. a to, jak jsme se již dříve obšír- 
něji zmínili, hlavně vlivem maďarským. Že by bylo štěstím 
pro Rakousko, že tak ochotně vyhovělo přáním maďarským, 
lze pochybovati. Obchodní kruhy maďarské, s povděkem sice 
přijímají, dle zprávy Obchodní komory peštské, zvýšená cla 
agrární, při tom však by si přály, aby cla na průmyslové vý- 
robky, které dosud Uhry nevyrábějí, byly co nejnižší. Lhostejný 
jest jim osud rakouského průmyslu, který ve zvýšených clech 
průmyslových by našel kompensační předmět za cla agrární. 
Maďaři by vůbec nejraději dovozu obilí uzavřeli hranice bal- 
kánské, ruské i rumunské, za to by otevřeli dokořán hranice 
výrobkům průmyslovým z Německa. Proti této snaze ozval se 
na poslední schůzi ústřední spolek rakouských průmyslníků, 
prohlásiv, že jest tarif ovládán agrárními tendencemi, které zne- 
možňují říši, aby nabídla rovnocenné ústupky smluvním státům 
jiným na ph Rusku, a budí zároveň obavu, že bude ohrožen 
odbyt průmyslový na Balkán. 

Jako svaz průmyslníků rakouských, tak, a to ještě větší 

bavou pohlíží ' na vývoz do Ruska i na Balkán náš malý 

růmysl český. Našemu rolnictvu cla agrární z veliké většiny 

-íprospějí a přece ocitne se náš průmysl snad před vážnou 

isí, neboť místo, aby se nám otvíraly hranice Ruska, které by 

ohlo našemu malému národu poskytnouti na veškeré druhy 

úmyslu neocenitelné odbytiště, zavírají se nám snad na dlou- 

u dobu, nepostará-li se naše poselstvo o patřičnou změnu 

ifu. 



710 J. PRUSIK: 

V třídě následující, která jest vesměs pokračováním v agrár- 
ních clech, jest význačno zvýšení cla na vinné hrozny ze 24 K 
na 40 K, jakož jmenovitě jemné ovoce k tabuh'm, které dříve 
bylo cla prosto, jest ted stíženo clem 20 K. Rovněž na sušené 
ovoce a zeleninu jsou cla značně ^výšena a mezi posledními 
vyškytá se také jako novinka clo 40 K na lanýže, které až 
dosud byly beze cla. 

Překvapující jsou dále sazby máku z 2 K 40 h. na 14 K, 
jetelového semena i travného semena z I K 20 h. na 30 K, 
semen v obálkách z 1 K 20 h. na 50 K, květin ozdobných 
z 12 K na 50 K, z listů ozdobných z 12 K na 25 K., a t. d. 
O těchto clech budou zajisté vážně přemýšleti naši zahradníci, 
kteří do roka spotřebují značné množství dvou posléze jmeno- 
vaných druhů zboží, jichž pěstění ve sklenicích jest přece jenom 
holou nemožností. 

Plně uspokojeni mohou býti chmelaři, neboť na ty pama- 
továno v předloženém návrhu nejlépe a to stanovením cla na 
chmel místo 24 K na 70 K a na lupulín s 24 K na 100 K. 
Jak příjemné bude toto zvýšení pro žatecké chmelaře, tak ne- 
příjemné bude to asi Bavorsku. 

Třídy VIII , IX., X. a XI. obsahující zvířata jatečná i tažná, 
zvířata jiná, jakož i plodiny živočišné a tuky jsou poslední 
v souvislém řetěze položek agrárních a vykazují kus od kusu 
značné zvýšení cla, chráníce jmenovitě chov uherských koní a 
bráníce takřka nadobro vstupu živému prasečímu dobytku ze 
Srbska, což obé jest zajisté nejvroucnějším přáním Madarů. Po- 
měrně značné zvýšení vykazují vejce, med, střeva a měchýře, 
máslo, slanina, sádlo a rybí tuk. Takořka jediné snížení cla vy- 
kazuje vosk japonský původu roslliného. 

Při olejích mastných třídy XII. budí pozornost zvýšení cla na 
olej ze semena bavlníkového z 19 K 20 h. na 40 K v sudech, 
a ze 24 K na 48 K v lahvích. Toto nápadné zvýšení, proti 
kterému již jak terstské tak rjecké kruhy obchodní protestují 
a které snad dohodou s Itálií dozná značné slevy, jest z větší 
části paralisováno clem 12 K, které uloženo bude na olej ba- 
vlníkový, když se ho užívati bude pro technické potřeby na 
listy dovolovací 

Třídy následující, XIII. a XIV, jednají o nápojích a potra- 
vinách a budou pro mnohé odběratele značným překvapením, 
pokud ovšem nebudou změněny při uzavírání obchodních smluv. 
Tak jmenovitě koňak jest zdražen clem asi o 60 K, likéry 
o 30 K, vína v sudech o 12 K a v lahvích 6 27 K. Nechy- 
bíme, přicteme-li zdražení to zejména vlivu maďarskému. 

Dle dosavadního tarifu jest při víně v sudech pro Itálii 
zvláštní úleva. Italská obyčejná vína jistých druhů stížená jsou 
clem pouze 8 K 60 h. Tato t. zv. vinná klausule způso- 
bila rakouskému vinařství značné škody a jest proto pocho- 
pitelná touha jak uherských, tak dalmatských i rakouských vi- 
nařů, aby byla zrušena. Z tohoto návrhu není sice vidět, ja- 



NOVY celní tarif. 711 

kému clu tato zmíněná italská vína pro příště podrobena budou, 
jisto jest však, že při nejmenším clo smluvně proti nynějšímu 
značně zvýšeno bude. 

Kromě mírného zvýšení cla na obyčejný chléb, vykazuje 
návrh k novému tarifu novou položku: pekařské výrobky, 
která proti nynějšímu trojnásobným clem stížená jest a to místo 
dosavadních 84 K 150 K. 

Při cle na maso, které zvýšeno jest ze 14 K na 30 K, 
dlužno připomenouti tolik. Konkurenci srbskou, která se stala 
Maďarům nepohodlnou, hleděli tito ubili, zostřivše předpisy zdra- 
votní tak, že byl dovoz živého dobytka nemožný. Proto utvo- 
řila se v Srbsku veliká akciová společnost, mimo . jiné menší, 
která zasílala prasata již vyvržená, takže se proti těm nemohlo 
v ohledu zdravotním celkem ničeho namítati. Dosavadní clo 
14 K za 100 *^ bylo sice dosti závažnou překážkou vývozu, 
přes to však obchod vzkvétal takovou měrou, že jmenovitě do 
Prahy nedovážen vepřový dobytek z Uher téměř žádný a ve- 
škera potřeba kryta byla ze Srbska, odkud v zimních měsících 
až na 150 vagónů měsíčně do Prahy dopraveno bylo. Tomuto 
obchodu má patrně učiněna býti přítrž zvýšením cla ze 14 K 
na 30 K, aby zůstal na dále obchod madarský jediným pánem 
v Rakousku. Uvidíme na kolik vliv maďarský vystačí! 

Za clo odvetné lze považovati clo na droby masité (sa- 
lámy, jaternice, párky atd.), které zvýšeno na 100 K z 38 K^ 
popř. 86 K. 

Zůstane-li toto clo, jak by si přáti bylo, stihne vývoz ně- 
mecký značná pohroma. Až dosud naši sousedé zavádějíce 
nemístná zdravotní opatření, boykotují naše šunky i ostatní 
uzenářské zboží á sami^ zaplavují nás paštikovými výrobky ve 
střevech, které jako lahůdkářské zboží s lanýži neb sardelemi 
v našich obchodech všeobecně zavedeny jsou. Že se za vy- 
spělosti našeho uzenářského průmyslu až dosud nepovedlo vy- 
puditi toto cizozemské zboží, které v Německu čeští uzenáři 
připravují, jest dosti smutné. Snad konečně zvýšené clo při- 
spěje k tomu, aby vznikla u nás podnikavá flrm.a (v malém 
vyrábí tyto firma Vokas ve Vršovicích), která konkurenčními 
výrobky dovoz zmíněného zboží naprosto znemožní. (p. d.) 



Král. čes. zem. ústavný pro choromyslné. 

I. — Navazujíce na článek, uveřejněný v posledním čísle 
R, přinášíme další příspěvek k poznání povahy zemských ústavů 
pro choromyslné. 

Dnešní zemské blázince nejsou ústavy léčebnými, za jaké 
jsou na mnoze považovány, nýbrž ústavy jen detenčními. Při 
množství ošetřovanců, jimž náležitá péče, pokud se týče dušev- 



712 XYZ. : 

ního léčení, se nevěnuje, nelze se tomu ani diviti. Vždyť do 
těchto ústavů dodáváni jsou lidé, kteří tam vůbec nepatří. Jednak 
není dosud zemských ústavů pro různé choroby podobné, jednak 
obce hledí se zbaviti svých obtížných příslušníků a předepsaný 
chorobopis pro dodání do blázince zaopatří si i pro ty, kdož 
by nikdy do blázince nepřišli, patříce do ústavu pro blbé, neb 
do obecního či okresního chorobince a p. Bývajíť do zemských 
ústavů pro choromyslné dodáváni i 701etí starci, které z při- 
jímací kanceláře na oddělení — odnesou I Ti přece nejsou ne- 
bezpečni okolí svému, jak vyznačeno v chorobopise, jen když 
jim obec poněkud péče věnuje. Však dle stávajících předpisů 
nemůže ředitel blázince, předloží-li se mu předepsaný chorobo- 
pis, nemocného odmítnouti, není-li ovšem jiných podstatných 
závad. Jak se však chorobopisy vystavují, jest známo. Do ústavu 
přivede choromyslného městský strážník z N. a nemá chorobo- 
pisu. Ředitel ústavu odmítne nemocného dokud průvodce ne- 
předloží předepsaného chorobopisu. I jde průvodce nemocného 
k místnímu neb obvodnímu lékaři (v místě ústavu), vypoví jemu 
co ví o přítomném choromyslném a jeho příbuzenstvu, kterého 
ve většině případů ani nezná, a lékař sepíše chorobopis, na 
jehož základě choromyslný přijat jest do ústavu. Jak' viděti, 
pouze forma! 

Jest tudíž na čase, aby záležitost přijímání ošetřovanců do 
zemských ústavů pro choromyslné co nejdříve byla upravena 
a postavena na solidnější základ. Tím současně vyřídila by se 
otázka neustálého přeplňování zemských ústavů pro choromy- 
slné. Příslušné činitele na tuto věc upozorniti jest ovšem věcí 
lékařů, vlastně ředitelů zemských blázinců. 

Pokud jde o vlastní ošetřování a léčení choromyslných lékaři, 
o té věci vyslovíme se šetrně, ale bez obalu. Jest v zemských ústa- 
vech pro choromyslné tolik lékařů, že kdyby se věnovali sku- 
tečně léčení choromyslných, nebylo by to bez výsledku. Lékaři 
v ústavech zemských sice dokazují statistickými výpočty a srov- 
náváním s jinými ústavy, že jest jich málo. Ale jejich denní 
práce netrvá déle než asi 2—3 hodiny i bylo by možno vý- 
konnost jich zvýšiti a také by to mnohými vděčně bylo přijato, 
jež nemají čím nudu zaplašiti. 

Lékaři, obvykle primární lékař se sekundárním, mají svě- 
řeno několik oddělení, obvykle po 150—200 ošetřovanců, jež 
podrobují každodenní prohlídce ráno a odpoledne. Visita tato 
trvá ráno, dobře počítáno 1 — 1 Vs hod., a to musí při ní pro- 
hlédnuta býti oddělení tak zv. ležatá, t. j. s choromyslným 
somaticky nemocnými, jichž mnohdy 50 a více. K visitě ne 
mocní nastoupí na koridoru, v létě v zahradě, do řady, jak< 
vojáci k raportu, lékaři jdou podle řady, tu neb onde na ně 
koho promluví, podají sem neb tam ruku, a za půl hodiny 
po lékařské visitě. A ošetřovanců bylo — 150! 

Další výše naznačenou dobu ztráví lékaři na oddělení pro 
ležaté, kde třeba obnoviti obvazy atd. Tím uběhlo dopoledne 



KRÁL. ČES. ZEM. ÚSTAVY PRO CHOROMYSLNÉ. 713 

do 10 hodin. Odpoledne opakuje se táž procedura, však v men- 
ším rozsahu, poněvadž visitu koná sekundární lékař sám, a z nej- 
větší části věnuje se tělesně nemocným. Primán se odpoledne 
o nemocné nestarají a z pravidla na oddělení ani nevstoupí, 
tak že denní jejich služba trvá 2 — 3 hodiny. 

Všecku ostatní denní dobu odkázáni jsou choromyslní na 
opatrovnictvo, které sice dle instrukcí zle s nimi nakládati 
nemá, ale o instrukce čerta dbá ! Aby nějak přispělo k zlepšení 
duševní choroby, dle úrovně svého vzdělání a všech poměru 
ani schopno není. Mohli a měli by ovšem lékaři sami vycho- 
vávati si zdatné opatrovnictvo na př. i tím způsobem, že by 
jakousi školou, demonstracemi potřebné vědomosti jemu vště- 
povali. 

Lékaři v ústavech pro choromyslné jsou skutečnými zem- 
skými úředníky a dle poslední úpravy hmotně dobře situováni. 
Nejsou tísněni starostí o vezdejší věci. Ve většině ústavů za- 
řízeny jsou vysokým nákladem laboratoře, operační síně, opa- 
třené všemi pomůckami, vědeckými knihami atd. Materiálu 
k studiu psychiatrie jest až přebytek, času volného více než 
třeba, a přece? Laboratoře zejí prázdnotou, operační síně jsou 
svědky pouhého trhání zubů 1 Stane-li se něco a potřeba-li sebe 
menší operace, ustálil se již v zemských některých ústavech 
zvyk, odvésti nemocného do blízké okresní nemocnice. K čemu 
vydány byly tisíce na moderní operační nástroje, nikdo neví. 

Poněvadž pro lékaře nejsou stanoveny úřední hodiny, jde 
každý, jakmile jest po visitě, po svém a z dlouhé chvíle pro- 
hlíží v ústavě, kde se co staví, jak roste zelenina atd. Odvolá- 
vají se sice lékaři, že musí býti stále k disposici, ale to jen 
v případě povinností veškerého personálu. Mimo to jest zave- 
dena denní inspekční služba, tak že vždy po několikadenní 
prázdni povinen jest jeden z lékařů býti doma, t j. v rayonu 
ústavu. Ostatně tyto inspekce týkají se pouze lékařů sekundár- 
ních; proč primáři jsou jich sproštěni, není známo. 

V čele ústavu, pokud se týče celkového řízení a záležitostí 
lékařských, jest lékař, ředitel. Věci hospodářské vyhrazeny jsou 
správci a ostatnímu úřednickému personálu. 

Ačkoliv všechny zemské ústavy pro choromyslné podřízeny 
jsou témuž referentovi zemského výboru, nemají jednotné in- 
strukce. Téměř každý ústav má instrukce jiné, Ize-li vůbec in- 
strukcemi nazvati zastaralý, před 20—25 lety pořízený seznam po- 
vinností a nejasných nařízení. Tolik času nebylo dosud v dotyčném 
rferátě zemského výboru, aby vypracoval jednotnou, modernímu 
"chu vyhovující instrukci pro všechny ústavy ! Vinu toho ovšem 
má nynější přísedící zemského výboru, posl. J. Ždárský, který 
>rv krátkou dobu agendu tu vede po dru Ed. Grégrovi. 

Za těch okolností vede v některém ústavě ředitel, lékař, 
^iitosti hospodářské, ač ty jsQU vyhrazeny správě ústavu, 
ditel by měl ve svém oboru práce ovšem dosti.* Máť denní 
*^u, přijímání nemocných, vyřizování dotazů, veškeré lékařské 



714 XYZ,; KRÁL. ČES. ZEM. ÚSTAVY PRO CHOROMYSLNÉ. 

záležitosti atd. Rozumný řiditel to také uznává. Ale mnohý 
strhne veškeru pravomoc na sebe a učiní z lékařského perso- 
nálu i úřednického jen vykonavatele svých rozkazu. Jak se 
vyvinou poměry v takovém ústavě, lze se lehce domysliti. Kdo 
samostatný, přímý člověk, uteče odtamtud brzy. Nelze ovšem 
zamlčeti, že jest v zemské účtárně dosti bývalých ústavních 
úředníků. Ti však přiděleni jsou jiné agendě. 

Tím stručně jsme narýsovali hlavní nepřístojnosti. Zbývá 
o některých promluviti podrobněji 

Že se z některých ústavu zřizují veliké hospodářské dvory, 
hotové velkostatky, bylo již vylíčeno v Rozhledech loni v čís. 36, 
Dvory ty prospívají ! Zástupy nemocných nastupují do práce právě 
tak jako zdravé dělnictvo na jiných dvorech, musí pracovati celý 
dén za dozoru opatrovníků a za to denně se jim uloží několik 
haléřů, do pokladny. Proč by dvory ty hospodářsky neprospí- 
valy, zvláště když z peněz zemských se kupují koně, krávy, 
zvláštní druhy slepic, opatřují násady pstruhů a p.? Ale jsou 
zemské ústavy pro choromyslné na to? A jsou nemocní tu 
k vůli hospodářství? 

To jen tak z hrubá. Jsou i jiné nepřístojnosti a jest jich 
dosti. Rozmohly se hlavně za panování dra Ed. Grégra, jenž 
svůj referát v zem. výboru odbýval až běda! Sám do ústavu 
pro choromyslné zřídka kdy zašel. A úřednictvo v jeho referáte 
jemu »přes hlavu* růsti nesmělo! Kontrolní pak úřad pro hospo- 
dářství ústavní, kr. čes. zem. účtárna, svým povinnostem v této 
záležitosti také nedostála, protože nemohla; jednak agendu 
v referáte tomto při účtárně obstarávají většinou úředníci, kteří 
nikdy v ústavech nesloužili a je na distanc jen znají a nedo- 
vedou účelnost nebo bezúčelnost jednotlivých opatření posou- 
diti, jednak kompetence účtárny v těchto věcech na příslušných 
místech se oklesťuje a k platnosti nepřipouští. xyz. 



Literatura^ uméní, v^ěda. 

Hudba. Ve čtvrtém večeru Českého spolku pro komorní hudbu 
7. dubna hrálo České kvarteto Griegův kvartet z G-moU a Beethovenův 
z Es-dur, op. 127. Nedávno upozornil jsem na těchto místech na ve- 
likou rozpínavost výkonů tohoto sdružení obsahujícího svým uměním 
různé hudební světy: i zde měli jsme o tom novy důkaz, nebof Grie- 
govo dílo dýše zcela jiným, reálnějším životem nežli Beethovenovo, 
rozpínající svou náruč v touze po světlých říších duševného. Velký 
norský mistr synthetisuje zpěv své vlasti, oživen]^ kolorit kraje, zvučící 
podstatu jeho v silných svérázných mvšlenkách, jež spíná jeho zvláštní 
formální umění v celek obdivuhodné krásy. Největší mistr Beethoven 
pak abstrahuje ode všeho hmotného, jen do kraiu od světa odvrácených 
obrací svůj zrak, spatřuje v nich vrcholky svýcn strmých cest. Každý 
má svůj vlastní sloh, zásadné rc^dílnv svou odlišnou duchovní náladu 
a proto tím vzácnější je umění Českého kvarteta, že dovede obé tak 
výborně tlumočiti. Intimní výkony zpěvní ruských hostí, dam M. Mi- 
chajlovy a M. J. Gorlenko-Doliny z Petrohradu, jež před tím již v sa- 
mostatném ruském večeru v Národním domě na Král. Vinohradech 



r 



LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 715 

radami krásných a VA^borné traktovaných písní se u nás letos uvedly, 
doplnily z části nekornomé komorní program. Dr. E, Hoffer, 

Výtvarné umční. Frožské uméUcké plakáty \ Už jim odzvonili I Umí- 
ráčky klinkavými i témi, jež zní plně čistým kovem, Skoda jich. Plakát 
zůstane jako reklamní prostředek, nevymizí hned tak, bude dlouho vo- 
lati a křičeti ze svých nároží do ulic. Ďanální, hloupé figury vystřídaly 
umělecké zjevjr, které přece lépe, ideověji a estetičtěji působily nežie- 
jich nástupci pitomí a nepěkní. Páni obchodníci raději objednají z Ně- 
mecka tuctový škvár než by obrátili se na domácího umělce a aspoň 
tak, pro svůj prospěch, stávali se mecenáši- Bývalo to někdy aspoň 
pěkné podívání na pražská nároží. Vzpomínám si leckterých výborných 
afisí, na pr. Hofbauerových, s jakou radostí vítali jsme je a upozorňo- 
vali se na ně. Když jsme přijeli z Mnichova, kde na nás nároží přece 
trochu jinak působila (pres to, že nebyla výstavami, jak se Kdesi 
psalo . .)» což tu bylo upřímné radosti, že také u nás začínáme. Celá 
obec plakátových umělců tu byla, jako by ji vydupal. A rostla, známost 
o rú šířila se do ciziny. Tenkrát Cnéret byl juž starší pán, Francie měla 
znamenitou etapu plakátů uměleckých skoro odbytu. Angličtí opanová- 
vali pole, ti do afisového uměni vnesli nový živel, střízlivější, ale za to 
markantnější a základní, zásadní ideji předmětu bližší. Srovnejte si jen 
Chéreta nebo Pala (Paléologue-a) s beggarstaffy, co tu kmenových 
rozdílů ! Němci z říše odkukovali, co se dalo, ač mezi nimi vyrostly ori- 
ginály znamenité, na př. Heine nebo Unger. Celá Evropa pracovala. 
Itálie, Španělové (ženich Riquer, karikaturista Xaudaro), hollandští (vý 
bomý v. Caspel), Švédové, belgičtí a pak i čeští. A když u nás věc 
se ujímala — venku zazpívali „requiescat**, v Anglii přestali vydávati 
„The Poster", jediný výborný plakátový časopis, a změnili zúplna jeho 
program, a třebas že v Německu dál svižně vypisovali konkursy pla- 
kátové, třebas že i ve Francii dál mistři malovali nová, krásná díla 
toho oboru, my u nás jsme si řekli: móda přešla, nadšení vyhaslo a 
o věci přestalo se mluviti. A tak zase straší nároží hnusnými obrázky 
dováženými odněkud z židovských fabrik za žebrácký halíř, který naši 
podnikaví a prozíraví obchodnici platí ovšem zlatem. Srovnával jsem 
pražská nároží s nárožími obchodních měst, na př. Berlína, Kodaně, 
Hamburku. Neříkám, že by vše tam bylo výborné a krásné : sprostoty 
dost a dost, ale slušné procento je plakátů uměleckých. Jdete dnes 
pražskými ulicemi a pozorujete nároží. V těchto dnech jsou to dva pla- 
káty nesoucí heslo umem'. Oba výstavní, nebof tento obor dosud ^vii 
se u nás nad niveau ostatmch reklam. „Mánes" a „Rudolfinum". Žu- 
panský jest výborný, znamenitý plakatista: vzpomínám plakátu pro 
Mánes drženého ve fialových a zelených tonech (ženská figura s dívčO, 
neodolatelného plakátu výstavy ^pdinoyy, plakátu výstavy francouz- 
ských umělců (bílý páv). "Plakát „České umění" umělecké výše oněch 
nedosáhl. Plakátově t. j. reklamně nepůsobí. Zlaté písmo, jež nyní 
změněno bylo v temné, ztrácelo se v rumělkovém podkladu a nelákalo, 
nevybízelo. Jako tapeta b^l by výborný tento návrh, což nejlépe doka- 
zují nároží, kde nalepeno jich několik vedle sebe. Pěkná stěna salónová. 
Ze bílý ornament jest písmena M a v ní tři stylisované umělecké štítky, 
jest dosti těžko rozeznati. Krátce : práce umělecky cenná, ale plakátově 
nevýstižná. — Druhý plakát Ciperův pro výstavu Krasoumné Jed- 
noty není ničím epochálním. Ani myšlenkově ani provedením. Figura 
známé sfingy na schodišti do vchodu výstavního křídla Rudolfina, tro- 
chu zkrácená, dobře ovšem nesená v tónu a odlišnosti od ostatního 
koloru plakátu. Spousta písmen a mnoho ornamentů ruší celkový 
dojem. 

To jsou plakáty těchto dnů. Mnoho psalo se v žurnálech o Frol- 
kově plakátu Slováckého večera. Ti, kdož psali dithyramby, neznali, 
myslím, onoho reklamního oznámení ubohých písmen a slaboučkéha 
provedení. Nebot nebyli by zbytečně upozorňovali . . 

Dychtivě můžeme očekávati nový přírůstek umělecký na našich 
nárožích. A že by bj^lo třeba, aby jich tam narostlo a rozkvetlo řada. 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKY, SOCIÁLNÍ. 71(> 

jest samozrcjmo. I kdyby jinde by] vyšel z mody. Ale ani to tvrzení 
není správné. ^ K, D. M, 

Mistra Jana Husi Sebrané spisy. Rada L Spis^ latinské. Přel. M. 
Svoboda. Úvody a vysvětlivkami opatřil dr. V. Flajshans. Nákl. J. Bur- 
šíka na Kr. Vinohradíech. — Dle oznámení má se nám nyní dostati 
úplného vydání veškerých nejen českých, ale i latinských děl Huso- 
vých, kterýchž posud si u nás nebylo ani všímáno. Nejprve vyjdou réči 
akademické, pak žaloby na Husa a jeho odpovědi k nim. Jsou to díla 
jeho česky dosud nevydaná. Z prospektu není zcela jasno, obsáhne-li 
toto vydání vše, co dnes z Husových spisů je zachováno i doporučovalo 
by se při 2. sešitě to uvésti podrobněji. H, sp. V3'^cházejí v sešitech po 
40 hal. 

Přehled politický, hospod., sociální. 

Země české. Na pondělní (14. t. m.) schůzi posl. dra. Fiedlera v Krá- 
lové Městci ležela zpříma tíseň, což zevně se projevilo i tím, že k ofi- 
cielní resoluci přijat dodatek člena radikál, stranv dra. Monika, vyslo- 
vující nedůvěru poslaneckému klubu. Dr. Fiedler pravil, že účelem 
podzimní obstrukce bylo vymoci na vládě vnitřní úřadní češtinu a če- 
skou universitu na Moravě. Obstrukce selhala. Dr. Fiedler nedoporu- 
čuje obnovu staré pravice, ježto strany bývalé pravice se hodně zmé- ' 
nily a my bychom ničeho nedosáhli, ani kdybychom se obmezili na 
rovné právo a národní autonomii. Na součinnost s mírnějšími némecj 
stranami nelze zatím počítati. Bude-li se znovu nyní obstruovati, bude 
asi parlament rozpuštěn. Ježto prý dru. K5rbrovi záleží na rozdrobení 
velltych stran, doporučuje se, aby strany ještě před volbami se do- 
hodly o společný postup v určitých otázkách politických a národnost- 
ních. — 

Bojovně naproti tomu vyzněla schůze dra. Boxy (12. t. m.) v Kon- 
vikte. Kozbít parlament, zvrátit centrální ústavu — nic snazšího, jen 
chtít! Za ohromného souhlasu přijat kýmsi podaný návrh, aby poslána 
byla hr. Vettrovi depeše, že si česky národ nedá více líbiti šlapání 
svých ja2>'kových i národních práv I K. S. Sokol pravil, že třeba zlomiti 
nadvládu a teror Němců v Rakousku a pak také bude lze zvrátiti cen- 
tralism a navrhl — resoluci. 

Ještě romantičněji vyzněla schůze posl. Kíofáce (13. t. m.), kdež 
bylo usneseno varovati bulharskou vládu před rakouskými intrikami. 

Všecka politika otáčí se kol otázky: budou Mladočesi na říš. radě 
obstruovati či ne? To jest, povolí jim vláda zřízení čes. university na 
Moravě či nepovolí? Proslechlo se, že před velkonocemi o tom jednali 
posl. dr. Pacák a Stránský s mp. Kórbrem a že odešli s nepořízenou. 
A má se za to, že 22. t. m. až se říš. rada sejde, začne se s obstrukcí í 
„Nedomnívejme se, že naše domnělé či skutečné neúspěchv politické 
jsou zjevem osamělým. Nikoli. Jsou spíše výsledkem normálního stavu 
ostatmho." („Nár. L." 12. t. m.) A přece pořád se sází jen na tu poli- 
tickou kartu I 

Zemský výbor na Moravě usnesl se 9. března 1903 zapověděti 
rolnické záložně v Hnévotiné, aby použila postavené školní budovy 
k umístění soukromé školy obec, kterou v obci zřídila Ůstř. Mat. Sk., 
ač zemská školní rada k tomu svolení dala, ježto budova všem ^poža- 
davkům vyhovuje. Čeští členové zem. výboru, pp. Rozkošný a dr. Žáček 
přeslechli prý ve schůzi zem. výboru 9. března jednáni o tom a zvě- 
děli o usnesení výboru až z výnosu, jejž zem. hejtman hr. A^etter do- 
ručil zástupcům rol. záložny v Hněvotmel Snad konečně budou členy 
zem. výboru muži v Brně přebývající, jež budou moci svůj úřad ale- 
spoň fysicky zastati! 

Sociální. Sociální demokracie česká provedla o svátcích veliko- 
nočních již minulého roku v podstatě usnesenou přeměnu svých spolků 
vzdélavacich ve všeodhorové. Ježto politická síla strany značné závisí na 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 717 

síle jejích odboro\'ých organisací, jest touto přeměnou síla ta dojista 
zvýšena. „Doba. kdy vzdělávací skolky byly odůvodněny, přešla, a my 
dnes potřebujeme ke svým zápasům zbraně účinnější, jíž jsou odborové 
organisace," pravil referent na sjezdu, red. A. Němec. „Vzdělávací 
spolk}^, které byly dříve oporou našeho hnutí, jsou dnes jeho brzdou. 
Svými nízkými príspěvky poskytují příležitost, aby se ve straně vzmáhal 
zakrytý inmferentism . . Dnes koo chce slouti soudruhem, musí b^-ti 
hlenem politické a odborové organisace. Soukromě může býti členem 
vzdělávacího spolku kdo chce, ale tyto spolky nemůžeme považovat za 
část organisace strany. V rámci naší organisace jest tedy nutno vzdě- 
lávací spolky zrušit." Znamená tedy usnesení strany soc. dem. posílení 
centralismu a sesílení bojovné moci strany. — O požadavku starobního 
a invalidního pojištování a o pojištění vdov a sirotků referoval dr. Winter. 
Všeobecná sidvka dopravních zřízenců v Holandsku skončila jako v lednu 
nezdarem, když stávková předloha byla ve sněmovně 9. t. m. přijata 
81 proti 14 hlasům a hned sankcionována. Vyloučených stávkářů je 
25.000. V dělnictvu samém došlo k třenicím. — V Řimé V3rvinula se ze 
stávky typografů stávka všeobecná, asi 27.000 dělnictva všeho odboru. 
Dne 8. t. m. bylo v Římě jako po vymření. Ale hned už 9. stávka ocha- 
bovala a 10. t. m. dělnická komora se usnesla, aby práce byla bez pod- 
mínky zahájena. Stávka byla také bezúspěšná. — V Budapešti zřízenci 
městské dráhy zastavili práci pro neshody mezdní. Stávkující shromáždili 
se v zahradní místnosti mimo město a nikdo nesměl tábor opustiti. Do- 
prava nebyla přerušena a stávkující 10. t. m. propuštěni ze služby. Jak 
daleko je před Evropou Amerika, kdež právě komise Rooseveltem svo- 
laná podala po pětiměsíční práci návrhy na smírné vyrovnání havířů a 
majitelů dolů, jež střetli se minulé zimy ve stávce, jež stála 99 mil. do- 
laru. O tom příště! 

Hospodářský. Železářský kartel byl považován za úplně ujed- 
naný a příslušná smlouva podepsána již rakouskými závody, kdežto 
podniky uherské byly vázaný ústné. Kartelem měly býti regfulovány 
odbyt a ceny nejen výrobků již v dřívějším kartelu obsažených, nýbrž 
i produktů různých odvětví železářského průmj^slu, jako na př. rour, 
jemných plechův a i. Zásada, aby s hlavním kartelem souvisela i sdru- 
žení těchto vedlejších odvětví, vyšla od nynějšího řiditele Pražské že- 
le^řské společnosti, a po dlouhém jednání přistoupily na ni i společ- 
nosti uherské. Ustavení však jednothvých sdružení potkávalo se s veli- 
kými obtížemi a zvláště kartel továren na jemné plechy ohrožoval dlouhou 
dobu uskutečnění se kartelu celkového- Konečně vsak i v tomto oboru 
nastalo dohodnutí a kartel by byl uzavřen, přes to, že nádražské žele- 
zárny prohlásily, že necítí se ujednám'mi mezi rakouskými a uherskými 
Icomitéty kartelovými vázány, ačkoliv rakouský komitét musil mít za to, 
že komitét uherský má mandát ode všech podniků uherských. Hlavní 
příčina rozpadnutí se celkového kartelu vyšla opět z kartelu továren na 
jemné plechy. Ujednání rakouských a uherských továren tohoto odvětví 
směřovalo k tomu, stanoviti hranice rakouského odbytu jemných plechů 
v Uhrách, a naproti tomu uherského zboží v Předhtavsku. Za základ 
k tomuto ujednání měly sloužiti průměrné číslice za léta 1899— 1900 í 
než továrna na jemné plechy „Union", jejíž akcie jsou převážnou vět- 
šinou v rukou Rimamuráňské železářské společnosti, odvolala svůj 
podpis se smlouvj' kartelové. Věc byla připravena vedoucími faktory 
Kimamtu^áňské společnosti, a měla zjednati tomuto odvětví volné ruce, 
ostatním odvětvím však dopřáti výhod kartelu. Tím však pozbyl by kartel 
ceny pro závody předlitavské, kdyby uherské továrny libovolně zhošto- 
valy se svých povmností. Než uherské kruhy neočekávaly od rakouských 
v teto příčině nějaké radikální obrany, a při prvních objevivších se pro- 
testech poukazovaly nespokojence na smírčí soud^ Tento však nebyl 
kompetentní, poněvadž kartel nebyl dosud podepsán a tu ohlásila Pražská 
^lezářská společnost své vystoupení z kartelu. Tím kartel jest pocho- 
1, ač nebudou-li uherské společnosti samy vyhledávati cestu k do- 
Inutí. V odborných kruzích neočekává se pro nejbližší dobu přeru- 



718 OZVUKY A PABERKY. 

šení příměří půl roku trvajícího. Jakým způsobem vyvinul by se v pří- 
padě tom boj konkurenční, nelze určitéji odhadnouti. Polohou svojí byia 
by na př. Alpinská montanní společnost oproti Rimamuráňské společ- 
nosti ve výhodě, a vzhledem k tomu, že by státní potřebu v Uhrách 
kr>'Ijr v prvm' řadě železárny státní, jeví* se býti situace společnosti této 
nepříznivou. Dlužno však míti na paměti, že rakouskému produktu je 
v Uhrách bojovati s dobře organisovaným odporem proti rakouskému 
dovozu. Rovněž možnost samostatné tarifové politiky uherských drah 
znesnadňovala by v případě uskutečnění se kartelu rakouským vý- 
robkům cestu do Uher. Ks, 

V Rimé zasedá mezinárod. zemědělsky kongres, na němž má se 
jednati také o středoevropské celni unii\ navrhované i rak. národ, hospol 
dáři. Návrh zní, aby při sjednání nových obchod smíuv zaručeny byly 
středoe\Topskému dovozu celní slevy, je-li zboží evropského původu. 
Tím má býti připravena půda celní unii evropské (hlavně proti Americe). 

Ozv^uUy a paběrky. 

žena. Že základem mravnosti společenské je vzájemný poměr ženy a 
muže, je přesvědčeni obecné. Ale není to pouze mínění lidu. Moderní ethika 
vyšetřujíc normv pro vzájemné vztahy lidí, vidí jádro svého učení pravé 
v úpravě vztahu obou pohlaví. Uvedu jen Ratzenhofera. Vědecká ethika se- 
tkává se tedy s podáním lidovým a můžeme se nadíti z toho spojení vzpru: 
Žení ethické vědy. U n&s o poměru ženy a muže uvažuje se již Čile. V čas- 
v čís. 52. ze dne 22. února pěkně jest řečeno v či. „Jednoho jest potrebí*e 
yČeské ctnosti občanské, mají-li plně vystačiti důstojnému žití národnímu, 
nesměji postrádati čestného názoru na ženu, upřímného, pravdivého poměru 
k ženě . Naši mužové neváží si žen a v následcích toho s lehkým srdcem 
jim ubližují. Ale sami na sobě a dětech svých nutně pocifují zpětný náraz 
svého falešného poměru k ženám. V manželství zaslouženě mučívají je ženy 
povrchní, lstivé a vychytralé, proti nimž nezvítězí žádnou pravdou, žádným 
sebe správnějším myšlenkovým důkazem. Dán chce stejné vzdělání u mladíka 
i dívky a tím již dokazuje, že ženy nepodceňuje, že v ní vidí a vychovává 
Člověka právě jako u hocha. A výsledky těchto názoru o ženě u Dánů jsou 
patrné i ve veřejném i rodinném životě dánském a ovšem i ve výslednici to- 
hoto života, v blahobytu a mravnosti národa dánského. « — Že takový názor 
u nás proniká, o to jsme se také my přičinili, vydavše několik pěkných 
knih o ženské otázce. Poslední z nich EUis Ethelner: Odkud přišel 
bratříček? (za 20 hal.) došla všude, komu se dostala do rukou, přijeti 
velmi vřelého, jak vidíme z dopisů nám od čtenářů zaslaných. Dojista ušlech- 
tilý názor na ženu nic tak neposiluje, jako výklady matčiny v této knížce. 

Literární politika. Ve vymýšlení nových zdrojů příjmů neúnavný 
»Máj< zval před 14 dny všechny své Členy, aby se sjeli na večírek Vrchli- 
ckého do Turnova, z toho večírku, že »kus Čistého výtěžku připadne ,MáJi'. 
Skutečné několik nesmrtelných z ,Máje' do Turnova zajelo, Z oslavy Vrchli- 
ckého — obchod. — P. V. stech obchází pražské knihkupce, aby mu svěřili 
svoji biografii a děiiny svého závodu, že o nich bude psáti v »Máji<. Vedle 
jednotlivcův a stavuv i města chytá p. Stech na tuto primitivní udici. Tak 
napsal o Táboru několik tlustě lichotících slov, jež sám místní časopis Tábor 
odmítl, řka, že se literatuře neposlouží, ujišťuje-li p. Stech, že by Táborany 
a Táboranky na potkání líbal. Obchodní triky i^Máje' jsou jak viděti tak jar- 
mareční, že i političtí Kleonové by se mohli chodit ke , krásné literatuře' učiti 

Žití, sousede, jen napaluje, Hm, co \'yjevil jste, pravda čistá í 

nedá člověku, co prislibuje. Dnes už solidnost si není jistá. 

A když dá, jen aby ukázalo, Clovék na vlastní to oči vidí, 

že to není tak. jak nám se zdálo. že ted, jak by nic, i druhý šidí. — 



Nákladctn Job. Pelcla. — Knlhtislcáma národné-soc. dólnictva (K. Fittera) v Prate. 



ROZHLEĎT 

TtDEWNÍK FRO POLITIKU - YÉĎU 
LITER/ITURU Ř UMÍNÍ 



ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 25. DUBNA 1008. ÓfSLO 30. 

J-Imotné zájmy lidu . . 

Na tuto neděli svoláni jsou do Prahy zem. důvěrníci mlado- 
české strany. Jsou svoláni v době, když mezi příslušníky strany 
již zřejmě propukly zápasy a spory a hrozí v ní rozvrat. Bude 
tedy hlavním z úkolfi sjezdu, stranu sjednotiti. »Národní 
Listy« dne 19. dubna 1903 praví (Ke sjezdu důvěrníků), že 
^příčiny nynějšího rozvratu jsou dvojího druhu: jednak od- 
chylky od programu strany, jednak odchylky od taktických 
usnesení«. Přehlížejíce zásady programu a usnesení strany, 
aby zjistily, pokud jsou plněny a pokud od nich bylo upu- 
štěno, uvádějí, že dle programu má strana mladoč. usilovati 
o zřízení svobodomyslná^ spočívající na základech demokratu 
ckých, t j. na rovném právu všech; má hájiti zásady konsti- 
tuční a přičiňovati se k opravě a ke zdokonalení řád& parla- 
mentních, k rozšíření samosprávy okresů a obci; domáhati se 
na sněmu zemském uznání a uskutečnění samostatnosti a samo- 
správy zemí českých na základě platného a neporušitelného 
státního práva a usilovati o vydání spravedlivého zákona na 
ochranu národnosti v zemi; pracovati, aby nynější sněmovní 
řád volební opraven byl dle zásad všeobecného práva hlaso- 
vacího; usilovat o zvelebení českého školství, o bezplatné vy- 
učování, o zřízení české university a starati se o hmotné zájmy 
lidu. — »Ve volebním provolání do sněmu r. 1889 ohlášen 
byl dále boj proti klerikalismu, obmezení kurie velkostatků, 
odstranění politických privilejí, zamezování ztenčování selského 
majetku, odstranění systému zemských přirážek, autonomiso- 
vání politické správy« a ve volebním provolání (do rady říšské) 
r. 1891 bylo prohlášeno, že poslanci budou domáhati se fede- 
rativní úpravy říše" aby v ní zjednali »platnost nepochybným, 
odvěkým právům zemí koruny České na samosprávu a své- 
zákonnost«. »Jest třeba otevřeně doznat, že úsilí strany o usku- 
tečnění všech programových požadavků ochablo od té doby, 
kdy strana naše přinucena byla zrušením jazykových nařízení 
Badenových pustit se v zápas o rozluštění otázky jazykové za^ 
vedením vnitřní řečí úřadní« a »úplně zastaven byl boj o usku. 

60 



720 J. P.: 

tečnění všeobecného hlasovacího práva a upuštěno bylo od do- 
máhání se federativpí úpravy říše změnou ústavy, jediným to 
způsobem, jenž k cíli tomu vede.« Mimo vše to, co bylo vy- 
tknuto, nic se nestalo na ochranu menšin, nic v zájmu slovan- 
ské otázky, nic pro demokratickou opravu volebních řád& a 
nic pro odstranění kurie velkostatkářské. 

Z výkladu »Nár. List&« jest jasno, že strana mladočeská, 
t. j. osoby, jež stranu vedou, a poslanci — s programem strany 
se rozešli. Program zůstal na papíře — snahy a touhy zodpo- 
vědných osob nesly se k cílům jiným, ano programu zpříma 
protilehlým. Ježto záleží nejen na programu, ale především na 
osobách, náprava se nestane, uvede-li se na sjezdu pouze pro- 
gram na paměť. 

Jest toho mnoho, co Mladočeši ve svém programu opu- 
stili. Jest to skoro vše, čím kdysi v Čechách uměli dojíti přízně 
a stali se hlavní stranou. Jako však zbavili se povinností z pro- 
gramových závazku, tak podkopali si zárovér^ pevnou pfidu 
pod nohama. V neděli bude v Praze shromážděna pod jediným 
stropem bezmála strana celá, alespoň na jiné příslušníky mimo sjezd 
s jistotou počítati nelze. A to by pro stranu, jež před 10 — 12 léty 
•2a sebou vodila statisícové zástupy, bylo koncem neslavným. 
Co však kde komu se již rozbřeskovalo, že ohromný kdysi 
tábor mladočeský pustne a tichne, že na všechny strany z něho 
se rozbíhají proudy nespokojenců a odpadliků, zahazujících 
barvy strany i zbraně, to nebylo známo ústřednímu vedení. To ve 
svém generálském stanu pyšně a s vysoká přijímalo zprávy 
o tom, co se kolem děje, až z čistá jasná 18. března t r. bylo 
přepadeno vlastními vojáky, jež byli tábor již opustili a bez 
kázně i vůdce kolem se potloukajíce, přidali se k útoku ten- 
kého houfce Baxova a pomohli mu poraziti mladočeský tábor. 
Pak vedení uznalo, že bude nutno něco učiniti. A svolán byl 
sjezd důvěrníkův. 

Strana mladočeská není dnes už stranou zastupující národ. 
O tom svědčí pouhý vznik a zmohutnění všech zájmových 
stran českých právě v posledních letech mladočeská politiky. 
Strana agrární, sociálně-demokratická a národně-sociální, každá 
z nich počtem svých přívrženců a svojí organisací jest silnější 
a vlivnější než strana mladočeská. Mají za sebou to, co mlado- 
česká dnes nemá — lid ! Mají ony a vedle nich i ostatní menší 
strany: česká lidová, radik.-pokroková a radikální množství 
mladých a podnikavých podvůdců-organisatorů, jež Čechy ne- 
ustále všemi směry projíždějí a všude dobývají pro svoji stranu 
půdy a zjednávají jí nové přívržence. A takových dobrovolných 
agitátorů mladočeská strana také nemá. Její existence je již 
skoro jen zdánlivá. 

Bude možno vzkřísiti ji zase k jarému a plodnému životu ? 
O tom dnes v samé straně mladočeská se pochybuje. Nechf 
však osud její bude jakýkoliv, nyní o to jde a každému na tom 
záleží, aby strana mladočeská se alespoň sebrala a vrátila k pů- 



HMOTNÉ ZÁJMY LIDU. 721 

vodnímu programu svému, který byl a je demokratický a svo* 
bodomyslný a byl opuštěn, proto že rozhodující většina ve ve- 
deni strany je nesvobodomyslná a nedemokratická. Nebude 
proto nápravy bez opravy v hlavě i údech ! 

Nedemokratická je strana mladočeská. Především a hlavně 
nedemokratická. Zapomenula na lid, na českého průměrného 
člověka, na jeho strasti a potřeby. Zapomenula na hmotné zá- 
jmy lidu. Sem tam slyšeti slova a slova, ale skutků neviděti. 
Nejnutnější prostředky životní jsou vyháněny do výše nepřímo 
státem a přímo kruhy, jež k tomu užívají moci státu a mlado- 
česká strana nehne rukou, ona ani nepromluví. Rozhořčení 
rozlévá se po celé zemi, když dnes ti, zítra oni drancují kapsu 
prostého člověka, tak sklíčeného obecnou tísní hospodářskou, 
a nikdo se neozve, nikdo to rozhořčení nevysloví, nikdo se ne- 
zastane. Fiskální hospodářství státu trvá a sociální nesprave- 
dlivost se rozmáhá, a nikde odporu, nikde zastání. Zdražování 
životních potřeb t zv. nepřímými daněmi netroufá si zastávati 
už žádný fiskalista, ale co proti tomu učinila strana? Stát sám 
dovoluje užiti občanských práv jen tomu, kdo odvádí daň pří- 
mou, ač právě t zv. nepřímými daněmi vyždímá z občanstva 
Vi všeho svého důchodu. Kdo koupí kilo cukru, již v kupní 
ceně odvádí státu 50 hal , kdo koupí kilo kávy, odvede na dani 
96 h., za kilo soli 22 h., za kilo mastnoty 32 h., za litr petro- 
leje 24 h., za litr piva 8 h., vína 6 h., kořalky 36 h. a skoro 
za každý krajíc chleba 1 h. Stát vybéře, aniž poplatník o tom 
ví, ročně přes tisíc milionů korun. Jen potravní daně zaplatí 
860 milionů korun. Pětičlenná rodina platí nepřímých daní 
průměrně 240 korun ročně, kolik je rodin, že takto zaplatí 
plnou třetinu živitelova výdělku. Taková je daňová spra- 
vedlnost, takový hlavní zdroj příjmů státních! Dostaví-li se ně- 
kdy nevysvětlitelný záchvat, státní hospodářství poněkud zmo- 
demisovat, dopadne to jako blahé pamětí s osobní daní z příjmů. 
Ročně splyne nyní daní tou o 46 mil K do státních kas více, 
ale jinak zůstalo vše při starém. Ale jakkoli tato daňová ne- 
spravedlnost je zřejmá, není to ona, jež právě teď jitří tak vše- 
chen cit kde koho, kdo nepatří k horním deseti tisícům. Státní 
vydání rostou, každý vše žádá jen od státu, peníze musí stát 
míti vem kde vem! Veliké reformy daňové nelze provádět na- 
jednou a dokonce ne s parlamentem rozvráceným. Zatím nelze 
jinak než opatřovati důchody státu dosavadním způsobem. 
A třebas měl každý hořko v srdci, umlkne, neboť v zásadě 
nikdo nic nemá proti tomu, aby se dalo státu, co mu patří. 

Ale bóře li stát, neohlížeje se na to, jaké jsou důchody po- 
platnictva, nemá to trvale činiti, pokud jde o nejnutnější potřeby ži- 
votní. A především: nesmí to také dovolovati jiným. A o to právě jde ! 
V posledních letech byly značně zdraženy uhlí, chléb, maso, 
cukr, pivo a zdá se, že jistým kruhům nejsou tyto nevyhnu- 
telné prostředky k živobytí ještě dosti drahé a že má býti zdra* 
žováno dále! Ale jak ve světové konkurenci vypadá obyvatelstvo 

60« 



722 J. P. : 

Špatně živené? Není tomu dávno, co prolétla novinami o tom 
zpráva. Zástupce jisté německé firmy v Anglii marně se snažil, 
aby její výrobky tam zavedl. Po marných pokusech dopsal své 
firmě: „Nezbývá, než abych se vzdal úmyslu zavésti tu vaše 
zboží. Nemá té jakosti, v jaké se tu v Anglii vyrábí, a když 
jsem upnmně o tom mluvil s jedním Angličanem, pravil mi: 
Naši dělníci mají, panečku, více beefsteaku v kostech než vaši, 
a proto se také jinak postaví k takové práci než vaši." — Co 
by tak asi řekl onen upnmný Angličan o našem dělnictvu ! Má-li 
dělník německý málo beefsteaku v kostech, nemá v nich náš 
skoro žádný. Je životní úroveň rakouského dělníka k něme- 
ckému v tom asi poměru, jako německého k anglickému. A co 
se u nás děje? Ač na př. v Čechách chov hovězího dobytka 
klesá, zavírají se hranice dovozu dobytka cizího. R. 1880 bylo 
v Čechách 2.092 mil. hovězích kusu v ceně 345 mil. zlatých, 
r. 1890 již 2 007 mil. kusů v ceně 339- mil. zl. Přes to, že usi- 
lovnou snahou zemědělských ústředí a hospodářských spolku 
značně přibylo vepřů, (z 332.025 kusů v ceně 14Va ^^^* zlatých 
r. 1880 na 497.030 kusů v ceně 23 mil. zl.), přece za desetiletí 
1880 — 90 ubylo v Čechách všeho dobytka hovězího, vepřového 
a skopovéhoo leVsmil.zl. A přece není Rakousko-Uhersko tak 
naň bohato, aby se dalo u nás brát odjinud. Nehledě k zemím po té 
stránce bohatým, jako jsou Belgie, Nizozemí, Dánsko a Irsko, 
stojíme za Německem i za Francií. Je-li v Německu na 1 čtvr. 
kilometr hovězích kusů 34*2, ve Francii 25*1, jest ho u nás 24*5; 
je-li v Německu na 1 knť^ skopců 20, ve Francii 39 9, je jich 
u nás na 1 km^ 17-5, je-li vepřů v Německu 264, jejich u nás 
17 na i km^ Sní-li tedy anglický dělník průměrně ročně 68*^ 
masa a německý 48 kg^ musí se náš Člověk spokojiti průměrně 
28 kg\ Ale hranice zůstanou zavřeny a ceny masa každý rok 
popolézají o stupínek výše. Právě letos o svátcích velikonočních 
ucítila Praha pokus zdražiti skopové a vepřové až o 18 h. na 
kilo ! Tu stát svojí celní politikou zpříma pracuje jistým kruhům 
do ruky. A není to ve prospěch rolníka. Tomu zavření hranic 
neprospívá. Tomu by jen prospělo, kdyby stoupla spotřeba masa. 
— Hospodářsky silné státy evropské ohlížejí se po obraně proti 
citelné konkurenci americké. Bylo řečeno, jak se mají evropské 
státy brániti konkurenci Ameriky, když platí hovězí maso v Ham- 
burku 111 M., v Londýně 96, v Chicagu 49 ! A vepřové maso 
v Hamburku 129 M, v Londýně 106, v Chicagu 49! Počítejte 
však, jak teprve u nás v Rakousku to vypadá a jak žije dělník 
v Rakousku proti dělníku americkému! — Jako v tomto případě 
účinkuje stát i v jiných jako dobrovolný aparát na zdražování 
nezbytných poživatin ve prospěch určitých interesentů. Způsob, 
jakým se chystají využitkovati rakouští rafinéři důsledků bru- 
selské konvence a povolené jim státem kontingentace, je vskutku 
pobuřující. Místo aby po bruselské smlouvě, jak se právem 
všude čekalo, cena cukru byla snížena nejméně o 36 h. na kilo, 
aby spotřeba vzrostla, byla právě nyní cena cukru o 8 h. na 



HMOTNÉ ZÁJMY LIDU. 728 

kilogramu zvýšena. To jest zřejmým porušením bruselské kon- 
vence, jejíž účelem bylo zabrániti, aby z některé země vývoz 
cukru byl uměle podporován zdražováním cukru pro domácí 
spotřebitele. Ozval se někdo ? Ozvala se mladočeská strana ? Po- 
živá-li posud Angličan průměrně 45 kg ročně cukru (našeho) 
a to po^ h. 2A kg a požívali Němec v říši pr&měmě za rok 
14 kg po 77 h. za kg a obyvatel Rakouska pr&měrně ročně 
pouze 8 kg po 96 h. za kg, zhorší se nyní ještě poměr ten 
v náš neprospěch. Páni rafinéři však vyssají nynějším zdražením 
cukru jen z Čech ročně o 4 mil. K více než posud. Ale rafi- 
néři nejsou sami. Páni hostinští zdraživše pivo o 2-3 h. na litru 
nad zemskou přirážku, vydrancují ročně 18Vi '"i'* ^ a bude-li 
velikonoční zdražení masa v Praze zavedeno všeobecně, pomohou 
nám v Cechách řezníci ročně od 12 mil. K, Tím vším výživa 
lidu se ztěžuje a co do jakosti zhoršuje. A ztížení nejprostší 
existence člověka se děje v době, když lidu se nelze najísti už 
ani chleba, když i konsum chleba značně klesá. Nelítostná je to cifra, 
ale jest zde a mluví, ano křičí. Spotřeba chleba v Rakousku 
klesla ze 173 kg na hlavu na 149 ifc^, tedy o plných 14 proč. Kde 
je viděti starost o hmotné zájmy lidu? Mlčí vláda a mlčí par- 
lament, mlčí země, mlčí obce. Nějaká sem tam schfize a v par- 
lamentě interpelace nic nepomůže, tu jest třeba parlamentní 
práce a organisovaného odporu obecenstva ve velkém, nemá-li 
zdražování jíti do nekonečna, dnes uhlí, zítra železa, papíru, 
chleba, k&že, petroleje, pryže, masa, piva atd. Na tom poli čeští 
poslanci pracovati opomenuli zcela A nevypadá to u nás přece 
nějak idylicky. Poslanec Kaftan vypočetl, že nové vyrovnání 
(viz celní tarií) bude státi každého „přednostu domácnosti ** o 50 
až 60 K ročně více než posud. Sečtěte co jen v Čechách už 
připlácíme za zdražené letos maso, pivo a cukr, připočtěte 
že se vyrovnáním zvýší na rodinu vydání ročně (většinou zá 
chléb) o 50—60 K a vyjde: 4 mil. K (cukr) + 18-5 mil. K 
(pivo) + 12 mil. K (maso) a 65 mil. K (chléb atd.) = okrouhle 
100 mil. K. O tolik budeme platiti více za potraviny rocné 
v Cechách. Z toho bude dobře 70 mil. K peněz českých a z nich 
více jak polovice se postěhuje ze země. Nevolá to po české 
sociální politice? Po péči o hmotné zájmy lidu? — Ale těchto 
100 mil. K ročně co je konečně proti těm několikanásobným 
stům milionů, jež se mimo to ročně vyplýtvají nerozumně bez 
užitku z nevzdělanosti lidu, předsudku, pověr, požívačnosti a 
furiantsvíl Jak to pravil Multaluli? „Zákon ani neuznává ani 
nežádá jiných dávek vedle těch, které jsou pevně stanoveny. 
Zvyk však nás nutí k výdejům celých kapitálů a to jen k vůli 
marnivosti, hlouposti, blouzniyosti, obyčeji a podvodu.^ Četli 
jste v Rozhl. v č. 27. článek Zanedbaný okres (Ledečsko) ? Pře- 
čtěte si jej. Budeme moci ukázati vám několik tak zanedbaných 
okresů. Kterak však je to možno, aby takové okresy byly v zemi, 
ve které 40 let několik stran se předbíhá „ve výchově" lidu? 
Není velikou lehkomyslností mladočeské strany, že po celé de. 

61 



724 E. SOKOL : 

setiletí ani prstem nehnula, aby stála a se zakotvila na pevnější 
půdě nežli jsou takové okresy jako je Ledečsko ? Nevolá-li i to, 
pravím znovu, po české sociální politice? — — 

Co jsem napsal, jest pouze částí velikého problému, jenž 
slově obrození mladočeské strany. Jen jednu z výtek Národních 
Listu, straně vlastní učiněných, jsem rozvedl a objasnil. Co by 
se dalo napsati k těm ostatním ? Sjezd mladočeských důvěrníku 
se sjede a zase rozjede, ale mladočeskou stranu neuzdraví. To 
sjezdy důvěrníků nemohou. Kéž by se mu podařilo alespoň po- 
zvednouti stranu, než se vyskytne svědomitý lékař a dovedný 
operatér — anebo než bude tu za ni řádná náhrada. /. p. 



Z nov^é prosy. 



Kniha G. Preissové: Máky v žitě je vlastně pokra- 
čováním Korutanských povídek, tak zcela nahodile otitulovaná 
letním květem nejlehčím, s nímž společnu má jistou lehkost 
vnitřní. Je něco v drobných nejnovějších povídkách Preissové, 
z čeho vzklíčit by mohla úroda, nejsou prázdny, bez jádra, 
však málo je toho a málo i slunečné síly v duši její, že nestačí 
živnou mízou naplnit slabé stonky, vyhřát květy v plod. Dobré 
jsou na př. typy vybrány, vezměme kterýkoli z nich. Takový 
dobrák vrah, jenž zabíjí naivně jak dítě, takové »pláně« člověk, 
jdoucí mimo život vážný jako pták, nebo konečně švec Kajt 
ve své řemeslné pýše zlomený — pěkné postavy i charaktery, 
ale škoda, že je našla ruka tak příliš ženská. Pozbyli u ní 
všichni své rázovité vůně, své výraznosti, stali se změklými je- 
jími dětmi jak všichni kdys ve Slováckých obrázcích; senti- 
mentálnost zamhlila jejich kontury, zženštili ve vlastním slova 
smyslu a mohli by být vytrženi ze svého ovzduší, vsazeni kam- 
koliv; krom vnějších několik detailů nic by jim ne\adilo, neníť 
sentimentalita a měkkost jich charakterem, než pouhým odeurem 
duše autorčiny. Všecky psychické prvky dfivější její tvorby 
podržely Máky v žitě, jen stylisticky jsou vypracoemné« 
v niž jako novota zařaděny jsou hračky z kamene. 

Sazby zboží hliněného mění se v návrhu jen nepatrně 
Jedině u cihel jest jiné rozdělení a také zvýšení cla a pak re- 
torty, kelícnky atd z tuhy mají býti na dále místo 2 K 38 baL 
podrobeny clu 6 K. 



730 J. PRUSÍK: 

Přicházíme k obsáhlé tndě XXXVIII. Tato se zvláštní pílí 
a rozvahou pracovaná třída připadá čtenáři tak, jako by ze ssutin 
staré budovy vyvstávala nová monumentální stavba střízlivého 
slohu. 

Tak jmenovitě do očí padá bohaté rozdělení plechů a rour, 
k nimž pojí se dosud neznámá položka železných sud&. Do 
detailu propracovány jsou železniční potřeby. Vyšším clem 
v celku nejsou železné předměty stížený až na některé výjimky 
jako pily, pilníky a nástroje, při čem rozhodl patně ohled na 
štýrský průmysl železářský. 

Zvláště podrobné jsou položky o šroubech a mírně zdra- 
žené železné potřeby tkalcovské. 

Při jehlách nečiní se více rozdíl, zda jsou pod nebo přes 
5 cm délky, za to zámky vy clí váti se mají na dále při sou- 
časném zvýšení cla dle váhy, při čemž hranici tvořiti bude 
300 gr. 

Největší ještě zdražení postihnouti má nůžky a nože, jakož 
i zbraně sečné a střelné. Jmenovitě u posledních budeme snad 
litovati, že tak rychle zanikl projekt na výrobu zbraní v Písku, 
neboť mohla mu býti nově zamýšlená cla znamenitým podpo- 
rovatelem. Snad konečně tato okolnost vzbudí nové tužby a 
cíle bude brzo dosaženo- • Zajímavé a úplně nové, jakož i roz- 
umné rozdělení vyškytá se při nekujné i kujné litině, kde clo 
má se dle nové sazby vybírati dle váhy ve čtyřech stupních. 

Z dodatku sluší uvésti, že se při zboží nejjemněji zpraco- 
vaném, tedy hlazeném, niklovaném atd. vybírati má dle návrhu 
50 proč přirážka. 

Třída následující pojednávající o kovech nedrahých a zboží 
z nich obsahuje sice na místě 9 dosavadních položek 37 po- 
ložek nových, leč při své neobyčejné rozčleněnosti neposkytuje 
pro znalce žádná překvapení, odečteme-li některé malé změny, 
na př clo na plechy zlatem pokládané místo dosavadních 238 K 
10 h jest vyměřeno 60 K, což u přirovnání s drátem stíženým 
clem 300 K poněkud překvapuje. Toto laciné clo na plechy 
zlatem pokládané by mohlo míti do konce vliv na výrobu zboží 
granátového. 

Stroje a přístroje nevykazují větších změn až na to, že 
jsou rozděleny na stroje elektrické a jiné. Při jiných strojích 
zajímavým můžeme nazvati clo pro parní stroje, které se má 
říditi dle váhy stroje při malém zvýšení cla. Bohužel clo na 
stroje hospodářské není takové, aby chránilo náš domáoí drobný 
průmysl, což by se ostatně ještě mohlo napraviti. 

Za to při strojích elektrických v každé položce jsou cla 
dvojnásobně až trojnásobně zvýšena a bylo by si přáti, aby 
ani jednání o tarifu ani sazby smluvní neměly na výši tohoto 
cla vlivu, nebof tak by snad nejjistěji položil se základ k to- 
muto novému a nade vše slibnému průmyslu. Nedejme ujíti si 
tuto lákavou příležitost 1 



NOVÝ CELNÍ TARIF. 781 

V třídě XLII. jednající o povozech, dlužno zmíniti se hlavně 
o velocipédech a automobilech. Aby se povznesl průmysl 
velocipédů, bylo na kus uloženo clo 25 zl. zlata = 60 K. Jak 
toto clo blahodárně působilo na vývin tohoto průmyslu, viděti 
z toho, že se rakouské kola dosti houfně vyvážejí do ciziny, 
kde částečně vydržela i konkurenci kol anglických. Při tom 
ještě platilo to ustanovení, že hlavní kolo samo o sobě 
podrobeno bylo témuž clu jako celý velocipéd. Od té doby 
zmizely vysoké velocipédy a s ním hlavní kola, ale clo a zmí- 
něné ustanovení přeneseno bylo na kola nynější soustavy. 
V návrhu nového tarifu zůstalo sice clo na celé kolo 60 K 
jako dříve, leč kola s pneumatikou mají býti stížená clem 24 K 
a bez nich clem 20 K. V novém tarifu jde však ochrana to- 
hoto průmyslu ještě dále, neboť veškeré součástky, které dosud 
podrobeny byly průměrně clu 60 K budou na dále stížený 
clem 190 K za 100 kg. 

Jako společník a částečně nepřítel velocipédu vystupuje 
s úspěchem automobil a toho povšimnuli si v novém tarifu 
s uznání hodnou důkladností. Clo bude dle různé váhy od 
60—150 K za 100 kg a jest tudíž toto vysoké clo zárukou, 
že nový tento průmysl nedáme si tak snadno ubíti nadprodukcí 
ciziny. 

Při kovech drahých a zboží z nich jest nápadné clo vy- 
soké na př. za \Q0 kg zlatého neb stříbrného zboží místo do- 
savadních 715 K 3000 K a měřítkem k vyčlení není více 100 kg 
nýbrž 1 kg. Až dosud dovážejí se do Rakouska obrovské zá- 
silky zboží zlatého i stříbrného, jmenovitě z Německa. Nebylo 
by divu kdyby tím způsobem náš zlatnický průmysl byl již 
dávno býval zničen. Jest záhodno, aby se tato vysoká cla 
udržela. 

Také při optických výrobcích má sloužiti za základ vy- 
člení na dále 1 kg a clo v některých případech dostatečně zvý- 
šeno. 

Částečně zvýšeno dále clo na klavíry, pianina a harmonia 
a zároveň zařazeny do této třídy také struny. 

Při hodinách, které nám takřka výhradně dodává průmysl 
švýcarský, zůstala cla, až na malé výjimky, nezměněna. 

Obsáhlá třída chemických pomocných látek rozdělena v no- 
vém tarifu daleko účelněji na př. dle různých kyselin a kovů 
a kromě toho zahrnuty jsou v této třídě ještě další předmětv, 
které patřily až dosud mezi chemické výrobky. Celkem mů- 
žeme říci, že ve clech není žádného rozdílu jen některé zvlášt- 
nosti dlužno poznamenati Jednou z takových jest pro naše 
veliké pivovary důležitá novota, že semenné kvasnice mají býti 
na dále za určitých kontrol a výminek cla prosty, což činí při 
pivovarech, jakými jest na př. plzeňský a smíchovský, veliké 
obnosy do roka. 

Při éterech zvýšena cla dvojnásobně ba až trojnásobně.' 
Něco y tarifu rakouském dosud nebývalého jest clo (poL 622.) 



782 J. PRUSÍK: NOVÝ CELNÍ TARIF. 

na chemické výrobky zvláště nejmenované, které mají býti dle 
návrhu stiženy clem 15 proč. ceny. Snad že toto nejspravedli- 
vější ze všech cel zavedeno na zkoušku. 

Totéž ustanovení je ještě při dehtových barvivech (po- 
ložka 625.) a rovněž zde jest na svém místě, neboť až dosud 
obnášelo clo za tato barviva 3 K 57 h. a můžeme rovněž říci, 
že tato nízká cla ubila tuto část průmyslu rakouského na dobro. 

Jinak nelze ani o třídě XLVII ani o XLVIII mnoho ríci> 
neboť cla jsou takřka nezměněna s jedinou výjimkou pol. 632 
a 633, kde vzhledem na zvýšenou dávku z alkoholu také clo 
přiměřeně upraveno bylo. 

Třída XLIX, v níž nalezlo místa zboží zápalné, jest sou 
hlasná s dosavadní v seřazení, jenom cla několika položek a 
to jmenovitě u prázdných patron zvýšena o 50 proč. 

Dvě poslední třídy dovozného tarifu pojednávající o lite- 
rárních a uměleckých předmětech a odpadcích nedoznala pod- 
statných změn leda tím, že vinné kvasnice clu 5 K a vinné 
mláto clu 15 K podrobeny býti mají, ačkoliv až dosud byly 
beze cla Za to ale slyšeli jsme již mnohou výtku esthetiků» 
že dvě tak od sebe různé třídy položeny vedle sebe. 

Tarif dovozný obsahuje 657 položek, tarif vývozný zahrnut 
v položce jediné: hadry a odpadky k výrobě papíru se hodící, 
se clem dosavadním. 

Jiná jest otázka, nejsou-li oprávněny výtky pronesené na 
poslední schůzi továrníků papíru, na které důvodně poukazo- 
váno k tomu, že výroba papíru se úplně změnila a že vyrábí 
se ted papír hlavně z cellulosy a žádáno se vším důrazem, 
aby hlavně na vývoz dříví položeno bylo clo. Co tomuto sta- 
novisku řekne vláda, dosud říci nelze, za to však široké obe- 
censtvo, které hledá zdravý vzduch v lesích, přivítalo by rádo 
obmezení přehnaného vývozu dříví do Německa. 

V hrubých rysech nevykazuje tedy návrh k novému cel- 
nímu tarifu značných změn, ačkoliv jsou mnohé třídy řádně, 
ba až k nepoznání přeházeny. Jeví se v něm snaha zvýšiti 
v celku nepatrně clo a některá odvětví hájiti zvýšenými dáv- 
kami proti cizozemské konkurenci. 

Tak jak jest, byl by snad přijatelnější nežli jakým bude 
až vyjde přepracován z říšské rady, ale jmenovitě dliižno se 
obávati sazeb smluvních, neboť právě ony na mnoze zničí jeho 
dobré stránky. Aby se tak nestalo ke škodě rakouského a 
jmenovitě mladého českého průmyslu, jest třeba, aby veškeří 
poslanci s porozuměním věci vytrvale stáli na stráži. 

Jos. PrusiK 

Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 
Také rodinný život je podepřen principem autority, 
Naznačiye to již způsob, jakým bývá sňatek uzavírán; nepo- 



VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 733 

stačuje ku spolužití manželu obapolné jich rozhodnutí a sou- 
hlas, ale vyžaduje se nad to vnější obřad (zase se setkáváme 
s objektivismem) a potvrzení autority; to pak jest v praxi při 
uzavření sňatku věcí hlavní.*) Ano i to se prihází (ač dnes již 
řidčeji než dříve), že rozhodující vliv na uzavření sňatku man- 
želského má nikoliv vůle snoubenců, ale vůle jejich rodičů.**) 

Při slavnostním aktu samém slibuje žena muži poslušnost, 
čímž vláda muže v rodině a poddanství ženy dochází náboženské 
sankce. A zase můžeme znamenati, že tento patriarchální ráz 
rodinného života, kde muž je ,hlavní* a svrchovanou autoritou, 
žena pak ne o mnoho více než služkou, jest nejostřeji vyhraněn 
v obyvatelstvu venkovském, nejméně pak v dělnictvu průmy- 
slovém, kde samy hospodářské poměry, zejména nutnost, aby 
i žena se účastnila v opatřování výživy pro rodinu, vedou k ji- 
stému jejímu usamostatnění. 

Žena, pasivní subjekt tohoto autoritativismu, jest dosud 
málo schopna vyjíti z něho. Je právě pasivní, nesamostatná, 
což však není původní a nezměnitelná její vlastnost, nýbrž vý- 
sledek společenského řádu a vývoje dosavadního. Již u dívek 
potvrzuje se tato pasivita mezi jiným i tou známou zkušeností 
pedagogův, že děvčata mnohem lépe memorují, ale daleko hůře 
soudí než hoši; jejich duše je velmi plastická, aby přijímala 
formy vtlačené jí z věnčí, ale schází jí síla vnitřní, jíž by sama 
si své formy určovala. Tento nedostatek samostatnosti a sebe- 
vlády a souvisící s tím potřeba býti ovládána bývá osudná 
ženě, zejména je-li postavena do poměru, kde se nelze o ni- 
koho, O nic opříti, kde je sama na sebe odkázána, nucena sama 
o sebe se starati; veliké procento žen v takových poměrech 
fysicky i mravně hyne nebo degeneruje. Jsou to oběti poměrů 
kladoucích na ně větší požadavky, než se které jejich síla je. 

Vůbec »ženská otázka*, t. j. postavení žen v dnešní spo- 
lečni>sti jest příznačná v mnohém směru nejen pro rodinný 
život, ale pro celý ráz této společnosti. Co do postavení poli- 
tického, jest žena jen poddanou autority; myšlenka konstitucio- 
nalismu nepronikla až k ní. Zřízení církevní trvá dosud na zá- 
sadě: mulier taceat in ecclesia, a ačkoliv právě v ženě má 
církev nejpevnější svou tvrz, vylučuje ji zásadně ze všech 

•) Theoretikové manžel, práva sice dovozuií, že souhlas snoubenců 
je podstatným činitelem pn uzavření sňatku. Nicméně trvám na tom, 
že souhlas tento je v dnešm' praxi jen velmi podřízeným faktorem, 
nebot 1) manželství má povahu veřejnoprávní, kdežto souhlas je aktem 
vnitřním, 2) kdyby souhlas byl vécí podstatnou, mohlo by manželství 
b>'ti jeho pominutím rozvázáno ; zatím však se pokládá za nerozlučitelné. 
Protestantism svou praxi rozlučitelného manželství představuje zde vyšší 
stupeň; 3) mnohé z překážek manželských autoritou církevní nebo 
státní stanovených dokazují jednak odvislost sňatku od řečených autorit, 
jednak fakticky podřízený raz souhlasu. 

*•) Proti dřívější době, kde nejen vůle rodičů, ale i vůle patrimo- 
niálních vrchností byla směrodatná v této příčině, jest ovšem dnešní 
praxe značným pokrokem. Přežitkem z těch dob jsou některé manžel- 
ské překážky, právem církevním neb státním stanovené. 



784 VLADIMÍR NEZMAR: 

vůdčích míst ve své organisací. Mnohá povolání jsou jí za- 
vřena; to znamená tedy, že jsou výsadami mužského pohlaví. 
Se stanoviska mravního je zejména pozoruhodný poměr dnešní 
společnosti k t. zv. padlým ženám. Kdežto muže-svfidce zůstavuje 
veřejné mínění beze vší mravní příhany (ano dovoluje mu často 
i chlubiti se svými obětmi a věsí na něho takto prestyž jakési 
rekovnosti), stíhá ženu celou tíhou svého anathematu: v tako- 
vémto způsobu mravního nazírání otvírá se nám pohled do 
nejprimitivnějších útvarů společenského vývoje, kde žena byla 
pouhou věcí, u muže pak ceněny byly takové vlastnosti, jež 
. dnes (v kontrastu k názoru uvedenému) se přisuzují obyčejně 
jen lupičům a vrahům. 

Než vrafme se již k rodině samé- Charakteristický pro ráz 
dnešní rodiny jest také poměr rodičů k dětem. Rodinná vý- 
chova dnešní jest kázeňská: dosud platí za vzornou rodina, kde 
děti jsou poslušný a otec dosti přísný; poručníkování a metla 
jsou skoro jediným prostředkem, poslušnost a analogické ctnosti 
(mezi nimi i vděčnost) jediným cílem výchovy. »Hodné" dítě 
a »na slovo poslušné* jsou synonyma. O výchově k samostat- 
nosti a sebevládě sotva může býti řeči; i příští povolání dítěti 
určuje otec, který také mívá rozhodující slovo v příčině volby 
ženicha či nevěsty pro svého rozence. To ovšem platí zase 
především o venkově, z městského pak obyvatelstva o t zv. 
lepších třídách. U dělnictva průmyslového již z té pochopitelné 
příčiny, že rodiče jsouce zaměstnáni skoro celý den v dílně 
nemohou stále na děti dohlížeti, požívají tyto větší volnosti. To 
má sice dnes více účinků nepříznivých než příznivých, ale mezí 
těmito posledními jest i ten, že z takových dětí ty, které pře- 
žijí, stávají se z pravidla samostatnější a schopnější se probit 
bez cizí podpory životem. 

To stačí pro pochopení hlavních rysů autoritativismu ro- 
dinného života: ale již také objevují se jisté tendence k jeho 
překonání. » Poddanství žen« dochází uvědomění tu a tam a 
vzbuzuje nespokojenost. Vedle tolika jiných ^otázek* vztyčuje 
se také otázka ženská, skromně sice a jaksi bojácně, ale 
již to je pokrokem, že nám jméno i pojem nejsou docela cizí. 
Již není u nás neslýchaným názor, že sňatek má býti svo- 
bodnou smlouvou, k níž netřeba potvrzení církevně-náboženské 
autority, a že může také za jistých podmínek býti rozvázán. 
V literatuře objevují se porůznu požadavky rovnoprávnosti žen, 
reformy manželského poměru (aby žena nebyla služkou, ale 
rovnocennou družkou manželovou), vymanění jich z područí 
mužův atd.; jsou to dnes ovšem náběhy ještě slabé (poněvadž 
se pocifuje, že ženy nejsou dosud k úplnému usamostatnění 
schopny a že je tudíž potřeba je prve vychovat), ale již to, že 
se takové názory vyskytují, je pokrokem. Také povinností ro- 
dičů k dětem bývají přetřásány a jsou pojímány protiautorita- 
tivně, ve smyslu nového výchovného ideálu, o němž záhy bude 
řeč. Propaganda všech těchto snah o reformu rodinného života 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 785 

a rozření »otázky ženské« jest vedena týmiž činiteli, kteří i jinde 
pracuji pro idee pokrokové. Literárně činí to část inteligence, 
prakticky část průmyslového dělnictva, které požadavky týkající 
se reformy manželství a rovnoprávnosti žen, vytýčilo nejrázněji. 

A neschází také na jistém pokroku ve všech těchto smě- 
rech; ovšem, zde jest tento pokrok ještě povlovnější a méně 
znatelný, nežli ve všech případech, jimiž jsme se dosud obírali. 
O dělnictvu, ve kterém způsob uzavírání sňatku celkem nejdále 
pokročil v emancipaci od církevní autority a od autority vůbec, 
a kde poměr muže a ženy z příčin diktovaných hlavně hospo- 
dářskými poměry, není již v té míře, jak tomu bylo dříve, po- 
měrem pána a služky, bylo již promluveno. Ale dokonce i ve 
venkovském obyvatelstvu rolnickém neschází na skromných 
nábězích k témuž cíli ; o tom však lépe nás poučí bezprostřední 
názor na rodinný život nynějšího venkova a srovnání jeho se 
životem našich otců a dědů, než sebe delší výklady; pokrok 
je sotva znatelný, ale přece nepopiratelný. Budiž poznamenáno, 
že již stoupající nedostatek rolnických nevěst (viz nářky rolníků 
a jich časopisectva na to, že venkovské dcerky se raději pro- 
vdávají za „pány« nebo i za řemeslníky, než do statků) čině 
tyto vzácnějšími, přispívá k jemnějšímu s nimi nakládání. Ze 
širšího života společenského může tu býti za doklad uvedeno 
postupné šíření ženského studia (dívčí školy, gymnasium etc), 
přístupnost některých povolání ženám (školy, pošty, telegrafní 
úřady atd.), jakož i ten zjev, že žena-spisovatelka není dnes již 
úkazem vzácným, kdežto dříve byl to zjev neznámý; dále po- 
čátky organisace žen (spolky paní a dívek, ženské tělocvičné 
spolky atd.) a pod. 

Co se výchovy týče, je tu asi pokrok nepatrný, přece však 
zdá se mi, soudě z některých zkušeností, že porozumění pro 
duševní život dítěte a následek toho: úpadek kázeňského rázu 
rodinné výchovy pokračuje. (P. d.) 



Falšov^ání selských dějin jihočeských. 

Po uveřejnění článku Ad. L. Krejčíka » Falšování selských 
dějin jihočeských « v Rozhledech č. 23., očekávali jsme všichni 
interesující se o hnutí kubatovské na Blatech, odpověď p. F. 
M. Čapka, autora brožury: » Rychtář Jakub Kubáta, dal hlavu 
za Blatac, ve které vyvrátí tvrzení p. Ad. L. Krejčíkovo, že 
falšoval dějiny jihočeské. Čekali jsme tím spíše, jelikož p. F. 
M. Čapek dal brožuře své tvar nikoliv románu, ale historické 
stati a sám za znatele dějin jihočeských se vydával; mimo to 
nezdálo se nám pro p. F. M. Čapka obtížným, dokázati histo- 
ricky aspoň základní body své brožury ku př. osobu, život, 
smrt Kubátovu, svobodu Blat, držení těchto pány z Hradce. 
Vždyť svou brožuru snad z historie čerpal? 



786 F. CH. : FALŠOVÁNÍ SELSKÝCH DĚJIN JIHOČESKÝCH. 

Však mýlili jsme se. Jak rozumí obhajování pravdy histo- 
rické a jaké obránce pro historičnost své brožury našel, doví- 
dáme se v » Jihočeských listech* ze dne 6. dubna č. 40 v re- 
ferátu jeho o » Bouřlivé schůzi spolku Kubatovského pro zbu- 
dování pomníku Kubátovi*. Schůze tato konaná 29. března veZbu- 
dově na rychtě »u Kubátu*, naprosto prý se lišila ode všech přede- 
šlých a svým bouřlivým průběhem dlouho zůstane v paměti všem 
přítomným účastníkům, ale i v dějinách hnutí kubatovského. Vy- 
jímáme nejdůležitější. Po zahájení schůze předsedou spolku F. 
M. Čapkem, vstává pan Č. rolník z Písecka, a nabádá sedláky, 
aby věrni zůstalí tradici. V tom rozlehne se místností volání a 
nepokoj, volání » Hanba*. Mnozí vztyčují ruce do výše, v nich 
drží nějaký časopis. (Že by ve Zbudově měli tolik exemplářů 
>Rozhledů«, pochybujeme. Pozn. red.) Předseda zjednav klid, 
táže se po příčině nepokoje. Hlasy: »Druhdy nám rvali půdu, 
ted nám rvou tradici a památku. Zjednav opět klid, vysvětluje 
předseda p. F. M. Čapek, že knížecí archivář z Třeboně Ad. 
L. Krejčík vydal prostřednictvím » Rozhledů* leták, ve kterém 
nejen předsedu, ale i myšlenku Kubatovskou tupí a že účelem 
tohoto letáku jest, zaseti nešvár mezi obyvateli Blat. Všeobecný 
smích a hlasy: Kdo dal ty kameny na Blata? Spadly s nebe? 

Předseda vida nepokoj, končí schůzi, před tím ovšem shro- 
máždění se usnesli, poslat dva mluvčí ke knížeti Švarcenber- 
kovi, aby zakázal úředníkům tímto způsobem myšlenku kuba- 
tovskou tupiti. 

Tak předseda spolku kubatovského na Blatech a autor 
brožury >Jakub Kubáta dal hlavu za Blata. Děj a vzpoura na 
Blatech ke konci 16. století*, F. M. Čapek dokázal historičnost 
své brožury. F, ch. 



Přehled politickým hospod. , sociální. 

Za hranicemi. Před Mitrovicí postřelený ruský konsul Šócrhina dne 
8. t. m. zemřel. Voják Arnaut, jenž po ném střelil, byl původně od- 
souzen k několikaletému žaláři. Ale proti tak nízkému trestu ozvaly se 
ruské listy a tak rozsudek byl v Cařihradé zrušen a vynesen trest 
smrti. Zdá se, že tím, jakož i peněžitou náhradou, jež Turecko zaplatilo 
rodině wsěerbinově a diplomatickým zadostucinéním je odbyta lato aféra, 
od níž se čekalo ráznějsí vystoupení Ruska a že zájem Kuska a Ra- 
kouska, aby zůstalo ph státu quo, bude i na dále rozhodující: 

Rak.-Uhersko. Říšská rada sešla se 22. t m. na den. 

Uherskou sněmovnou táhne protirakouský a protiarmádní duch. 
Dne 16. t. m. byla veliká bouře, že bylo v kadetní škole v Pétikostelí 
potrestáno několik chovanců za to, že' odepřeli zpívat hymnu „Zachovej 
nám !** Dle zprávy min. Fejervarya „střídají se každou neděli uher. a 
rakouská hymna. Ježto několik chovanců nechtělo 15. března „Zachovej 
nám" zpívat, nedostali dovolenou. Na to jeden z nich řekl, že se to 
musí říci posl. Rakovszkému, že je to svinstvo. Chovanec, jenž nechtěl 
zpívat, byl zavřen jen na 3 dny.** Oposice ve sněmu bouřila pro to 
dva dny. 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 787 

Zemi české. Od velikonoci značně se pnostřil poměr náš k vládě. 
Ka schůzi voličů 16. t. m. na Smíchově posl. Fiedler již otevřeně vy- 
ložil, že poslanci propustili 1. čtení vyrovnacích zákonu, ježto ^dle sdě- 
lení klubovního vedení měla mimo jiné spkiěna býti dávná naše tužba, 
česká universita v Brně" a protože vláda „projevila ochotu k ústup- 
kům, o kterých mezi vedením klubu a vládou bylo vj^jednáváno" . , 
, Smíru, jak dnes se vysvětluje, se nedaří, nikoliv naší vmou." A tudíž 
postup obstrukční proti vyrovnání bude asi nevyhnutelný" a nové volby 
i^zdají se býti blízkými". I tu doporučoval dr. Fiedler jako v Králově 
Městci usjednocení stran, jež se volby účastní, o jednotném postupu 
v určitých politických a národnostních otázkách. 

Také „Nár. Listy" ladí od předvelikonočního nezdařeného jednání 
dra Pacáka a Stránského s mp. Korbrem do obstrukce. Jmenovitě ví- 
deňská redakce ve svých telefonických zprávách do obstrukce. žene. 

V neděli 19. t. m. zasedal v Praze mladoč. výkonný výbor. Patrně 
šlo o sjezd důvěrníků. Nebude prý se na něm jednati jen o taktice a 
minulosti, ale i o oi^anisaci a programu pro budoucnost. „Nár. Listy" 
19. t. m. počaly tisknouti článek o programových zásadách strany, zvláště se 
zřetelem k tomu, pokud byly stranou zanedbány či odstaveny. Sjezd 
prý bude rokovati o tom, které státoprávní, kulturní a hospodářské po- 
žadavky jsou nejnutnější. Zdá se, že volba dra Baxy stranou zatřásla! 
Jinak lze jen schvalovati, že důvěrníci budou zaměstnáni rokováním 
o programu a oreanisaci strany a že patrně o taktice klubu rozhodovati 
nebudou. (Viz „Rozhl." č. 27 či. „Mámení se přitovaryšilo".) Alespoň 
novinami se potlouká zpráva, že dr. Pacák složí mandžty, neponechá-li 
sjezd důvěrníků klubu volnou ruku v rozhodování o taktice. Dalo by se 
to vyřídit zpříma (viz citovaný Článek v Rozhl. 27), ale hrozbou a ná- 
tlakem je to češtéjšíl 

Posl. dr. Fořt mluvil na schůzi voličů v Nymburce a Sadské 19. t 
m. Pravil: „Korber kd3rby i chtěl, nemůže a nesmí nám proti diktátu 
německému poskytovati jakékoli opravdové koncese jazykové či ná- 
rodní, hrozící výbuch německé obstrukce tomu bráni. Nějakou ma- 
kavou positivní kořist svojí obstrukcí na ten čas nedosáhneme.*^ „Účel 
náš muže být jen negativní ; musí záležeti v tom, abychom zmařili vzrůst 
a vývoj vládní a parlamentní soustavy.** „Vybavit Rakousko a parlament 
z kleští německého teroru" a na jiném místě zcela konkrétně pravil 
dr. Fořt, že jde o to, aby Kórbrova vláda byla poražena a aby nasto- 
leno b3'lo ministerstvo neutrálnL S těmito názory posl. dra Fořta jsme 
se zabývali v tyto dni častěji. Dnes můžeme tedy přestati na tom, 
řekneme-li, že vybaviti parlament z teroru německého obstrukcí jest 
tolik co hasiti oheň olejem. Tu je pomoc „zameziti obstrukci vůbec při- 
měřenou změnou jednacího řádu", jak pravil posl. Fořt v Kolíně 25. leana. 
Posl. Fořtovi byla v Sadské odhlasována resoluce, jež končí slovy: 
„Kdyby poselstvo české na radě říšské dosavadním směrem v politice 
se bralo, aby (dr. Fořt) z klubu vystoupil a samostatnou práci na radě 
říšské zahájil." 

Veřejná správa. Reforma veřejné správy je nejnovější frází vládní. 
Že frází patmo je ze zpráv přímo ohromujících, jež zvěstovaly, že a 
jaký atentát chystala vláda na samosprávu našich obcí. „Rad. Listy" 
z 1. dubna č. 27. str. 5. první přinesly zprávu z Moravy o oběžníku 
c. k. okr. hejtmanství v Moravské Ostravě, dle něhož připadlo mini- 
sterstvo války na mj^lenku zaopatřovati vysloužilé poddůstojníky 
tím, že by „svéprávnými" úřady ph obsazování kancelářských a mani- 
pulačních míst úřednických byla dávána vysloužilým poddůstojníkům 
přednost před ostatními uchazeči i aby všechna místa sluhů a aozorců 
11 zmíněných úřadů takovým poddůstojmlcům byla vyhrazena, že by se 
jim započítávala vojenská služební léta tak jako by byli sloužili samo- 
správě a že by se přípustné stáří k dosažení míst v občanské službě 
pro vysloužilé důstojnucy stanovilo podobně jako u státních úřadů 45 ro- 
kem, poněvadž by stanovení nižšího stáří výhody poddůstojníkům po- 
skytnuté značně obmezilo. Podobného obsahu byl asi oběžník, o němž 



im pteHUD pocmcKÝ, hospodářský, sociální. 



dle zprítw *V«i*i'h í0fi bylo oduuU y ě pojednáiio v zem. výboru král 
Ceslíélm. P ažada lí kj r vlác^ tálo rjkižeDé Tefam podezřele iipomínají na 
pohlední řeč dra Kdrbra: Zkonnooceně jsem pozoroval, že starostové 
malých vesníckýcfa obcí, kten při své volbé bsrU ve spořádanvch po- 
mérecfa, na kond své úřední <%Mi>wti až pnlg často jsou Udmi finančné 
TWDonasfmL Tomuto zlo má bvti ii fitiftM přítrž a může se tak státi, 
bode-li cid počátkn starosta přkfržován k pořádku a dá-li se mu k ruce 
schopný společník jako óčetm.* Feklvéblové, vysk>užili četničtí stráž- 
mistři a p. šarže map snad bvti k tomuto úkolu povoláni? Tím způso- 
bem oviem by se odstranilo hladce to, co nazval dr. KQrt>er v téže 
řeči ,,Víelregierereí*, stačilo bv ien postavit tyto .schopné společníky*^ 
pod řtmé komando okresmch hejtmanů. A tak se skoro zdá, že ve 
Vídni od let nem' vioucn^stho přáni, než aby se néco podobného usku- 
tečnilo. Více jak desítiletí tomu, co bvlo jednáno o úpravu služebních 
pomérů obecních úředníků. Co tehdy bjio potíží s vládou (poslanec dr. 
Fiedler mnoho o tom asi ví), než se á^pěU> k nějakým ^sitivnim vý- 
sledkům a to ien tím, že mimo vše očekáváni její zem. výbor v osnově 
příslušného zákona pro sněm kráL Českého přistoupil na požadavek 
vládni, aby i konceptní i účetm' úředmd, na něž jpomýsleno bylo, ko- 
nali praktické zkoušky za účasti a dozoru státu. Osnova podáioa sou- 
časně s osnovou podobné úpravy poměrů úředníků okresních. Do dnes 
však ani jedna ani druhá nestala se zákonem, poněvadž jsme u nás 
sice ukrutm' autonomisti, kteří by s chuti nadělali předpisů a zákonů, 
ale sami, neb svými organy je prováděti, sebe samy spravovati, nám 
nevoní Jen at někdo vyjde za humna Prahy a uvidí, jak to se samo- 

rávou u nás vypadal A i české odpovědi vládě, i ty, nad nimiž se 
L. dmula prsa radostí, i ty, pří nichž tomu tak nebylo, dopadly po- 
dle toho. Nikde se neřeklo, že inteligence feldvéblů naši samosprávě 
na nohy nepomůže, ta že potřebuje něčeho jiného. Právnická fakulta 
české university je nabita, hodně našich lidí studuje práva i jinde, za 
chvílí budeme českými právníky dláždit ulice, ale přes to si nám vůbec 
někdo troufá přijít s feldwébly, spasiteli české samosprávy I Ovšem 
i Němcům, ale juni nikdy nebyl na samosprávu kladen takový důraz» 
jako se strany naší, mimo to však jsou na straně německé v tomto 
směru velmi parátní. Dokladem je mimo jiné zajímavý projev, piv 
z kruhů venkovského velkostatku v Pr. Tagblattu 25. března otištěny, 
který ukazuje stemě nevalnou přízeň — bohužel přesvědčivě odůvod- 
něnou — vůči některým samosprávným tělesům. Slabou útěchou je 
nám pouze, že ovšem proti nyné;$im, V článku tom navrhuje se tobž 
spojováni menších obci ku společné zemí placené správě, avšak ien 
liceini, nepovolovám' nových samostatných, z dosavadních vylučovaných 
obcí a prudce se útočí na okresní zastupitelstva (preludium pro krajské 
zřízeni?) proto, že ochuzují obce venkovské ve prospěch okresních 
měst Jak patmo, všude, kam se podíváme, je v samosprávě u nás 
něco v nepořádku, ale odhodláni, udělati jednou pořádek, neviděti ni- 
kde. A tak konec konců, kdož ví, nebyli-li by ti i feldvéblové pokrokem. 
Hospodářský. Ještě Velká Praha. Zmínka naše v č. 26. letošního roč- 
níku o Velké Praze, která bvla napsána dříve, než uveřejněno poslední vy- 
jádření obcí předměstských o věci té, tála do živého i budiž náležitým 
způsobem doplněna. Obce předměstské poukazují ve svém vyjádření 
v podstatě na tytéž okolnosti, jako my jsme učiniiL Poukazuiít na zvý- 
šení daně činžo\'ní a rozšíření čáry pótravm' daně, jako hlavní překážkj 
sloučení obcí předměstských s Prahou a vším právem. Poulumiji dáf 
na zdražení sprá\'^' autononmí jednak tím, že by rozsfrený kruh půsol 
nosti magistrátu přešla t zv. politická správa, kterou dnes v predmt 
stich vykonávají c k. okr. hejtmanství* jednak tím, že by správa tal 
velikého ob\-odu bvla složitá v^ajisté!) a vsím právem wtvkap, že stá 
nejeví nejmenší ochotv ze zvy^ráého \*Viiosu uvedenvch "daní něco m 
úliradu těchto nákladi chystané nové obd poskvtnoatL Na tuto věc ze 
jmtea nebodíž zapomínáhvv Je d^^bre mámix jak vláda dra Rdrbr 
omt si předcházeti kde koho i viivných činitelů v kruzích vojenslr^c 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 739 

a dvorských — stačí jen poukázati na to, co všecko učinila pro vojsko, 
vůči němuž dávno nebyla žádná vláda tak povolná jako tato, a na před- 
k>ha o civilní listě, jak umí sháněti potřebné prostředky na splněni kde 
kterého přáni těchto kruhů, a íak na druhé straně šetří ve všech obo- 
rech správy v vdechách. — Dolní Rakousy, Halič, Slezsko (!) ba i Mo- 
rava lepe JSOU ve veřejné správě na tom, než Cechy a v Čechách zase 
Praha. S jakým personálem vede se politická a finanční správa v Praze, 
je neuvěhtelno. Politická správa, která pohybuje se pořád jenom na 
samém pokraji katastrofy t. j. naprostého zbahnení agendy, má se ho- 
diti nove Praze na krk. To však znamená ihned velké rozmožení počtu 
úřednictva oproti nynějšímu stavu, nebot autonomní správa nemohla bjr 
tak ignorovat nářky a stesky občanstva do ma^strátní správy jak činí 
vládní kruhy vůči výtkám bídnosti správy nj^ejší při naprostém vy- 
íierpávání sil a přes nejlepší vůli a schopnosti dotyčných úředníků. Co 
všax se správou finanční? Prý by i vyhitáni daní v předměstích přešlo 
na novou Prahu. Bylo by zajisté úkolem jednatelů vymoci, aby aspoň 
toto břemeno a spolu vybírání v dosavadní Praze převzal resp. pone- 
chal si stát. Avšak co s úřady pro vyméřováni daní? Dosavadní dvě 
pražské berní správy a berní referáty u předměstských c. k. okr. hejt- 
manství jsou přímo příklad.em správy daní přímých, jaká nemá byt. 
Nedostatek věcí řádně znalých konceptních úředníků (dlouho-li je tomu, 
co jednomu z nich v „Právu Lidu" bylo vyčteno, že si dává vyřízení 
nesnadnějších spisů koncipovati od úředníka podřízeného druhu a že 
je pak sám pouze opíše !), záplava berních (kasovmch) úředníků (nepráv- 
níků) na místě konceptních, při hejtmanstvích naprostý nedostatek úřed- 
níků účetních, jak z jediného pohledu do „Statusu" patmo. U c. k. okr. 
hejtmanství pak vůbec, jak u politických, tak u finančních oddělení, 
scnází to, k čemu u souau |e soudní kancelář, orgán pro práce mani- 
pulační. A jaké místnosti úradní má na př. II. berní správa pražská, 
s tmavými chodbami, kde ani umělé světlo nehořívá, bez veškeré orien- 
tace, pravé bludiště pro poplatníka, s těsnými úřadovnami, v níž každé 
sedí více úředníků, jež současně konají úřední šetření, která mají po- 
dle zákona zůstati v tajnosti, ale která se takto stávají veřejnými, ze- 
jména, čeká-li v téže místnosti na úredm' řízení ještě celá řada osob ! — 
Z Libně zase musí poplatníci choditi 2 hodiny cesty až do Náprstkovy 
ulice k I. berní správě. — A konečně ten berní šroub v Praze 1 Známe 
případy z kruhu velkého průmyslu, že průmyslníci raději přesídlili do 
Víoně, která sbírá smetanu důchodů celé říše a kde se dosti vybere 
i když se větší přiznané obnosy beze všeho berou za základ zdanění, 
jen aby tak ušli zdejšímu zcela libovolnému a často závratnému zvj'šo- 
vání přiznaných obnosů důchodových. Zde by tedy bylo na místě za- 
sáhnout a v čas na nápravu pamatovat a to v tom směru, aby se zří- 
dfl dostatečný počet berních správ (Holešovice-Bubny dlouho již mamě 
jedné se domáhají!), aby dotovány byly výtečnými konceptnimi úřed- 
níky v dostatečném počtu, aby odstraněni byli od nich berní úředmci, 
zřízeny kanceláře pro práce manipulační a rádná účetní oddělení. — 
Stejné pak mělo by se státi s úřady poplatkovými, jediný by nestačil 
a byl by nepraktický pro město tak velké rozíohy a o hodnotě nyněj- 
šího dafy by se povídat veselé anekdoty, kdyby se věc tak smutně ne- 
dotýkala kapes poplatníků. Ve věcech finančních, jimiž advokáti nej- 
méně se obírají a jež pak přirozeně také nejméně ovládají, je potřebí 
úřadováni co nejsvědomitějšího a nejpřesněišího, nemá-li se poplatní- 
kům natropiti nesčetných škod I Praha, tolik poplatná, zejména pak 
Praha Velká, má nárok, aby se jí úřadovalo 9spon tak jako směšně ne- 
patrně poplatné a skvěle úřady i úřadnictvem dotované Haliči, ze- 
jména když by stát měl z ní vymačkati takový tribut (jen větší výnos 
zvýšené činžovní daně státní vypočítávají předměstské obce na 2,860.959 K 
46 hal.l), jaký se neukládá vždycky ani po prohraných vojnách. Prá- 
vem volají předměstské obce po větší dávce rozumu a hodně menší 
citu. Hodnou dávku věcné znalosti a řešení již dnes naléhavých úkolů 
správních atp. doporučovali bychom my ! Ponechati starost o úkoly zmí- 



740 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

něné vládním kruhům samotným nelze, znamenalof by to prosté zacho- 
vání stavu nynějšího sem tam s néjakou záplatou. Je ovšem piirozeno, 
že na bezprostředné úkoly nové autonomní správy na př. politické a p. 
v první řadě se pamatuje, ale to nemůže a nesmi bvti na ^vadu tomu, 
aby se pamatovalo i na ostatní, právě zmíněné. Konečně pak jesté 
něco. Běží-li již o úpravu dané Činžovní, mělo býti — bez ohledu na 
možné změny soustavy zdaňovací I — j^stupováno aspoň tak, že bv 
se sice o něco zvýšila daň v obcích předměstských, současné však 
částečně snížila daň v dosavadní Praze, ač netřeba se tajiti míněním^ 
že nikterak není nutno bezhlavě daň v dosavadních předměstích zvy» 
šovati, poněvadž jiné jsou poměry nájemní v dosavadní Praze, středisku 
všeho obchodu a hospodářského ruchu budoucí Velké Prahy a jiné 
v předměstích na ijeriierii ležících a tudíž narážení jich na jedno ko- 
pyto je nepřirozeným, stejně jako na př. poměrů nájemních na Malé 
Straně a Hradčanech na kopyto poměru v Praze ostatní. — A daň po- 
travní měla by býti vůbec zrušena a nahrazena jedině smysl mající 
obecní daní tr^í, stíhající prodavače výhodněji než na venku prodávaiící 
na velkopražském trhu, a pokud možno zařízenou tak, aby nebylo lze 
ji přesunouti (na př. vstupní lístky na pražské tržiště atp.). 

Národní podnik obchodní a průmyslový spěje za usilovné činnosti 
svého místopředsedy p. J. Urbana a úřednictva ke kýžené konsolidaci. 
Spolek čítá 6400 členů se závodním kapitálem 445.800 K. Podnik vyro- 
bil loni 6*8 milionů tužek; dvě třetiny^ jich spotřebuji školy. Celkový 
prodej vyrostl loni o 10 tisíc korun. Cistý zisk 4328 K popouštěl by 
vyplácení 3proc. dividendy, ale správní rada navrhuje, aby přenesen 
byl na nový účet. Letos asi už naposledy to bude, co se nevyplatí 
dividenda. 

Školský. Civrta třída při měš(. školách, jíž se dožaduje učitelstvo ve- 
škerých mést. škol v Přealitavsku, stala se podnětem německému škol- 
nímu inspektoru, prof. Effenbergerovi, pro drsný výrok, že mnohé učitele 
měst. škol žene jen ctižádost a marnivá snaha po postavení a titulu 
profesorském, a to prý je hlavní základ všech návrhů na zřízem' 4. tr. 
K tomu připomínáme, že učitelstvo českých měš(. škol prohlásilo, že 
nemůže svoliti, aby měst škola byla jen pouhým napodobením škol 
středních, nýbrž že má svojí 4 třídou zvýšiti vzdělání lidové na základě 
praktického života. 

Sociální, v Ohlašuje se osnova starobního a invalidního pojišténí dél- 
nictva, jež bude zahrnovati jak dělnictvo pracující za denní mzdu tak 
zřízence $ platem týdenním a měsíčním, (předloha o starobním a inva- 
lidním pojišťování soukromých úředníkův stala by se tak zb3'tečna a 
b^la by vzata zpět), jakož i reformu úrazového a nemocenského poji- 
šténí. Předloha je prý v ministerstvu vnitra vypracována a bude před- 
ložena pracovní radě a na podzim anketě složené z podnikatelů, zástupců 
dělnických organisací a všech zástupců V. kurie. Social.-demokratické 
listy praví, že dělnictvo nedá souhlasu k žádné osnově zákona, která 
by stát sprostila povinnosti přispívat na invalidní a starobní rentu. 

Ozv^uky a pabérky. 

A v Čechách Jeétě není ticho I V předminulém čísle »Rozhledů« se- 
známili jsme na str. 691. Čtenáře své se článkem p. V. Dýka v Přehlede 
č. 18, jímž p. Dyk karakterisoval ovzduší let devadesátých v literatuře. Pan 
A« Sova jemu odpovídá v č. 20. > Přehledu* obšírnějším článkem, ve kterém 
příkře odsuzuje a se zříká celé starší generace literární, zastoupené — »Má- 
jem*. Praví p. Sova: »Je tu generace stará, se starými tradicemi, se svým 
nevkusem, svou autokritickou zabedněností, se svou tradiční literaturou, 
která už nebude jinou — « a >generace stará jako generace mladá (v Máji?) 
všude hnus dne, smutek neupřímnosti, Istná zloba stolních společností, jimž 
záleží na zužitkování chvíle pro vyvýšení sebe, pro svou politiku a pro svá 
kréda. < Dále praví p. Sova, že Družstvo Máje bylo založeno »pro šíření li- 
teratury hlavně dočasných. (Což jsou i věční členové Máje? To by bylo 



OZVUKY A PABĚRKY. 741 

jistě k zoufání 1) členu «, a >prejíti musí po energickém boji (Ovšem že !) 
T dědictví nových a schopnějších generací, než byly všecky minulé a nes 
jsou nynější«« (P. Sova prohlašuje níže, že není >ani v táboře staré ani 
mladé generace*.) Pan Dyk velice trefně k tomu praví, že ta příští >schop- 
nejšt« generace Máje, jsou ti .Fučíkové, Breskové. řlavlasové, Muldnerové, 
Rožkové, Lešehradové, Zikové* a konČí svojí polemiku slovy: >Je třeba se 
rozhodnout: buďto jste ^proti Máji, jeho působnosti, jeho vystupování, proti 
cenám dávaným Škampům. proti hromadným projevům, proti nájezdům na 
>repti]nt tisK« — anebo kryjete to vše, ml5íte, zůstáváte v oné společ- 
nosti, na niž jste tolikrát útočil. « Vítáme tuto polemiku p. A. Sovy s p. V. 
Dykem, jakožto důkaz, že není v Čechách tak mrtvé ticho, jak se v táboře 
starých myslilo. Naše » Oslava papírové pyramidy^ nebyla tedy výkřikem na 
vyprahlé poušti. Po zdrcující kritice společnosti Máje, již p. Sova pronesl, 
jsme zvědavi na resoluci, již Máj na příští valné hromadě jistě neopomene 
proti p. Sovovi prohlásiti a k podpisu celému 76 člennému cechu dáti. 

Prof. Delltzsch proti císaři Vilémovi. Druhá přednáška prof. Bedř. 
Dělit zsche o thematě .Babel a bible* vyšla již v třetím vydání (nákl. 
něm. nakladatelského ústavu v Stuttgarte). Třetí vydáni jest rozmnoženo úvo- 
dem, kterým se prof. Delitzsch ohrazuje, říkajíc proti pojímání císaře Viléma, 
prosloveném ve známém jeho listu admirálu HoUmannovt, jakoby starý zákon 
měl prese všechna novější zkoumání ve všem význam knihy náboženské, a 
proti jeho přeceňování ethického profetismu israelského. Zníf úvod Delitz- 
schův takto: 

Na objasněnou. 

Kdož jest to, ježto se bére z Edom, v ubroceném rouše z Boxra 7 
ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? 
,Jáf *;| jsem, ktei^^i mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.' 
Proč jest červené roucho tvé, a oděv tW^ jako tóno, kterýž tlačí v presu? 
»Prea jsem tlačil sám, aniž kdo z lidi byl se mnou : 
tlačil Jsem nepřátely v hnSvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, 
až stHkala krev (i nejsilnéjiich) jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem . 
Den zajisté pomsty v srdci mém. a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, pHSlo. 
Když jsem pak vídél, že neni žádného spomocníka, až jsem se užmI, 
že Žádného nebylo, kdo by podpíral, a protož mi vysvobozeni 
' ' hlivc ' • ■ • - 



způsobilo ráme mé, a prchlivost má, ta mé ]>odepřela. 
I požlapal jsem národy v hní * ' 
svou, a porazil jsem na zem 



I požlapal jsem národy v hnSvé svém, a opojil jsem je prchlivostí 
nejsilnější reky jejich/*) 



Opravdu, pravý beduinský zpěv válečný a vítězný dle slohu a smýšlení. Ni- 
koliv! Toť IsaJáše kap. 63, v. 1--6. Tento výrok a sta jiných prorockých vý- 
roků, plných nezhladitelného záští proti okolním národům: proti Edomu a 
Moabu, Assuru a Babelu, Tyru a Aegyptu, většinou mistrovské kusy hebrej- 
ské výmluvnosti, mají představovati etbický profetismus Israele, snad 
na jeho vrcholu ! Tyto výlevy politické žárlivosti, vyrozené z určitých po- 
měrů časových a s lidsk.ho stanoviska, snad pochopitelného náruživého 
záští pokolení dávno zašlých, mají nám dětem dvacátého století po Kristu, 
mají také západním a křesťanským národům sloužiti ještě za knihu nábožen- 
skou k umravňování a povzbuzování I Místo abychom »s díkem se podivu- 
iíce« ponořovali se v řízení boží ve vlastním svém národu od germánského 
pravěku až na naše dny, přiznáváme dále z nevědomosti, vlažnosti nebo za- 
slepenosti oněm staroisraelským věštbám ráz >zjevenic, který neobstojí ani 
ve světle vědy ani ve světle náboženství nebo ethiky. Čím hlouběji se po- 
nořuji v ducha starozákonného prorockého písemnictví, tím úzkostlivěji stává 
se mi u Jahve, jenž národy poráží nenasytným svým mečem válečným, který* 
má jen jediného miláčka, naproti tomu vydávaje v šanc všechny jiné národy 
noci, hanbě, zkáze, jenž děl již Abrahamovi (I. Moj. 12, 3): » Požehnám také 
dobrořečícím tobě a zlořečícím tobě zlořečiti budu« — já***) pak beru své 
útočiště k tomu, jenž žiie a umíraje, uČil: >Žehnejte těm, kteří vám zlořečí* 
a skrývám se pln jsa důvěry a radosti a opravdového snažení po mravném 
zdokonalení v boha, k němuž nás učil se modliti Ježíš, k Bohu, který lest 
milujícím a spravedlivým otcem nade všemi lidmi na zemi. K, 



*) t. j. Jahve. — **) dle znění Biblí kralické. 
■*) t. j. prof Delitzsch proti císaři. 



742 OZVUKY A PABÉRKY. 

Král. Žes. zem. ústavy pro choromyslné v Praze. Před třemi roky 
zavezl můj švakr syna svého do ústavu pro choromyslné v Praze. Chlapec 
přidělen byl německému oddělení, ačkoli neuměl slova německy. Téhož dne 
byla totiž řada na německém oddělení a proto všichni nemocni tam byli při- 
děleni bez ohledu na národnost. Když jsem navštívil svého synovce, prote- 
stoval jsem u lékaře >ode dne< proti tomu přidělení, ale marně. Chlapec zů- 
stal mezi Němci. Štěstí bylo, že na chlapce přicházely záchvaty šílenství 
v určitých dobách, tak že v ostatní dobu byl zcela rozumný a lékaři mohli 
ho potřebovati ku své posluze, ku stavbě kuželek a k různým pracím. Jen 
to jej snad po 1 Voletem setrváni v ústavě vyléčilo. Styk s ostatními nemoc- 
nými, Němci, byl by jej jistě připravil o rozum. V dobách šílenství býval 
od opatrovníků bit a nerad vzpomíná nyní na ty chvíle. Opatrovníci při 
každé návštěvě měli otevřené ruce na bakšiš, a kromě toho, co bylo přine- 
seno nemocnému pro pochoutku, odejmuli mu hned po návštěvě. Ostatní po- 
měry shledal jsem takové, jak jsou vylíčeny v předešlých číslech >Rozhledů« 
a chtěl jsem je uveřejniti svého času v denních listech, ale zprávy mé o tom 
dostaly se do redakčních košů. Taková byla obava, aby se neťuklo na sla* 
biny našich zemských ústavů. Šr. 

Schůze politické s obligátním thematem O politické situaci se už pře- 
jedly, jak jsme se zmínili v Rozhl. č. 17. >Čas« 14. t. m. správně prav: : 
>Naši poslanci nesmějí přijíti k voličstvu jen s řeči o politické situaci, je 
nutno, aby šli mezi lid a pověděli mu právě tak, jak má použiti nových vy- 
nálezu hospodářských, jako mu mají povědět, jak má spořiti a co má čísti. '^ 

Špačci vracejí se v české budky k jaru, 

do Čech zavítala z vlasti kaviáru, 

zpěvačka jediná, Gorlenko-Doliná. 

Čemozobým špačkům staví v sadech budníky, 

po městech koncertní pořádají podniky. — 

Ho] ty spačku ptáku, za lubem co míváš, 

přicházíš nás těšit, lahodné nezpíváš, 

v sadě třešně mlsáš, třešně sotva' zralé, 

a to peří tvoje, peří krásy malé. — 

Radostné, holenku, vítám za to Gorlenku! 

Její koncerty, nu péro nechť prozradí, 

politické mají tajné všem pozadí: 

na oko v nich světu zpívají a hrají, 

měnu korunovou v bráně vybírají. 

však jen k ošálení německého světa ! 

Jiná za tím v dáli, jiná kyne meta, 

Hosudara z mlhy jasná silhueta. 

Těmi koncerty se nenápadně chystá, 

v evropském koncertě akord, změna jistá, 

g oslyšte a mlčte, máť už velké chance 
anko-rusko-česká svatá aliance I 

Dopisy. Národní slavnosti? Nic snazšího Zde je recept (na letní se- 
zónu)! V předvečer v 8 hodin promenádní koncert místní kapely ostrostřelců 
nebo voj. vysloužilců. O 9. hod. več. osvětlení města a pochodňový průvod. 
Zpěv. Ohňostroj (bengálský oheň). V neděli ráno o 5. hod. budíček Vítání 
hostů (banderia, na žebrinových vozech). O půl 11. hodině dopol. seřadí se 
průvod. Střelba z hmoždířů Na náměstí polní mše. Pak kantáta. Slavnostní 
řeči. O 2, hod. banket. O 3. hod. koncert. Od 5. hod. až do rána tanec. 

Redakční. P. Dr. T. zde a p. K. v T. Díky za upozornění. > Kon- 
certní* zpěvačka slČ. Kačenka Narcisa Colli-KoUihová v Turnově zpívat umí 
sice špatně, jak jsme v Praze slyšeli, ale patrně je pravý její obor dávat kon* 
čerty v nadávání. V tom už mistrovství dosáhla takového, že chybí jen 
k úplné slávě její, aby pohostinsky vystoupila někde na Zeleném trhu. Tam 
by našla mnoho příbuzných duši, ale my s touto >pěvkynÍ€ > koncertovati* 
nebudeme. — Kš. V. Pozdě. Bude příště. 

Nildadem Jos. Pelcla. — Knihtiskárna národni-soc. délnictra (K. Plttara) t Praze. 



r 



ROZHLEĎT 

týďenmík: fro politiku - yéďu 
liter/ituru ř uméní 



ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 2. KVĚTNA 1003. ČÍSLO 81- 



Rectus. 

Případ Rectusův, v jehož projednávání osvědčila veškera 
žurnalistika bez rozdílu národností a stran vzácnou jinak jedno- 
myslnost, je hluboce významný nejen pro osoby v něm súčast- 
něné, ale mnohem ještě více pro kulturní prostředí, v němž se 
odehrál. Dva muži tu stojí proti sobě. Jeden z nich mohl by 
býti bez vší nadsázky řečeno, typem orientálního despoty. 
Člověk dnešní doby s trochou jen citu mamě se snaží pocho- 
pit otupělost či spíše nevyvinutost svědomí a právního citu, 
jakého bylo potřebí, aby člověk jednal s člověkem tak, jako jedná 
olomoucký arcibiskup s kněžstvem své diecése. Případ faráře 
Ocáska nestojí tu nikterak osamocen, ač ovšem je nad jiné 
drastický. Chápete surovost mysli, jaká se tají v depeši zaslané 
Hoferovi (po denunciaci Leparíkově), v níž jeho doznání činí se 
podmínkou propuštění Ocásková z vazby? Neslyšíte v těch 
slovech, s nimiž konečně nevinně vězněný kněz je propuštěn 
na svobodu: »Odeber se na své stanoviště,* ozvuk hlasu pána, 
který zmrskav bez příčiny psa káže mu lehnouti si pod stfil ? 
Chápete úroveň právního citu, jakou předpokládá instrukce d aná 
arcibiskupem soudu delegovanému nad Ocáskem? Tak jednati 
muže pouze člověk, který zná jen zásadu despotické vlády: 
Mým právem jest Má moc; člověk, který právě z této příčiny 
nemůže pochopiti, že by vůči svým podřízeným mohl se do- 
pustiti bezpráví — neboť že se tu nejedná o ojedinělý akt oka- 
mžitého návalu vášně, uražené osobní ješitnosti, ale o stabilní 
vlastnost povahy, vysvítá z tolika případů jiných, kde s kněžími 
rovněž tak despoticky nakládáno,' z jednání arcibiskupova vůči 
úřednictvu, dělnictvu, sousedům jeho statků atd. Jest třeba 
vmysliti se hodně daleko nazpět do středověku, anebo do vzdále- 
nějších nám ještě poměrů ve starých asijských státech a stá- 
tečcích, abychom si utvořili nějaký pojem o stavu mysli, jaký 
toto jednání předpokládá. Nemluvím o jiných vlastnostech této 
povahy : o úžasně nízké úrovni jak rozumové tak mravní, jaká , 
zračí se na př. v článcích » Moravana* nebo »01mútzer Zeitung*, 
při kterých, četli-li jste je, zachvívali jste se hnusem; ale pře- 

tí2 



F 



744 V. N.: 

cházím k jiné věci, důležitější. Jest jistě příznačno, že tento 
muž, který měrou tak podivuhodnou a dnes již vzácnou před- 
stavuje vlastnosti despoty, jest spolu representantem jednoho 
z nejvyšších úřadu v církvi, která samojediná činí si nárok na 
to, že dochovala a hlásá Kristovo evangelium lásky a svobody ; 
a že není katolíkem nikterak povrchním, ale horlivým, zaníce- 
ným a zbožným. A přece tato katolická zanícenost a zbožnost 
dovede se v jeho mysli docela dobře snést s oněmi vlastnostmi, 
které, řekli byste, jsou tak příkře protikřesťanské. Toto nábo- 
ženství nemá v sobě tedy ani tolik síly, nepravím, aby vykoře- 
nilo, ale jen aby uvědomilo člověku tyto vlastnosti — já ale- 
spoň nepochybuji o tom (a znám dra Kohna dosti dobře), že 
Kohn vše, co koná, koná bona fide, v nejlepším úmyslu, bez 
nejmenší výčitky svědomí, v přesvědčení, že koná věc dobrou, 
nutnou, spasitelnou; ženění to subjektivně zlomyslný člo- 
věk, zla, jež koná, si vědomý, ale naopak konající je s touž 
naivní prostomyslností, s jakou malý chlapec utrhává křidélka 
lapené mouše. Nuže to je příznačno mnohem více než pro dra 
Kohna pro katolicism dnešní : že tento katolicism klade v praxi 
tak málo důrazu na mravní ctnosti, na povinnosti člověka k člo- 
věku, že tak malý má vliv na vývoj mravního sebevědomí 
v člověku, klada hlavní důraz na kultus, na formality, na rů- 
žence, modlitbičky, obrázky, škapulíře, u kněze na brevíř, as- 
kési, až k té nebolené bradě a po kolena sahajícím kabátům ; 
že kněz, který by na př. se objevil před svým biskupem ve 
světlém krátkém saccu, vzbudil by u tohoto mnohem větší ne- 
libost, než kněz lakomý anebo dopustivší se bezpráví vůči ji- 
nému člověku. Pochopíte-li to, pak pochopíte zároveň, jak Tu- 
recký, defraudant z Kateřinek, mohl býti horlivým katolíkem, 
jak Drozd mohl napsati knížku (Cesty veřejného mínění) dý- 
šící vroucí katolickou zbožností a voditi poutnické vlaky, jak 
může dr. Kohn dělati to, co dělá, pochopíte konečně ty faráře, 
kteří ač hluboce zbožní, dovedou s touto zbožností ve svém. 
svědomí srovnati i lakotu a nečitelnost, s jakou vymáhají što- 
lami poplatky na chudině. Nekazí-li tento katolicism dnešní 
zvlášť ve formě, jaká mu dána jezuity, svědomí přímo, kazí je 
jistě nepřímo tím, že ho nevychovává anebo vychovává jen 
málo; tím, že dodávaje zdání nejvyšší mravnosti skutkům a 
vlastnostem pro skutečnou mravnost, zejména pro poměr člo- 
věka k člověku, bezvýznamným, dává mravnímu snažení člověka 
falešný směr a ukolébává ty, kteří tímto směrem se berou, 
v ilusi mravní povýšenosti, byť to byli i lidé vskutku vysoce 
nemravní. 

Než vraťme se k našemu, případu. K tyranii je třeba otroků 
a k tomu, aby kdo byl otrokem, je třeba otrockého smýšlení; 
to jsou podmínky, bez nichž by žádná tyranie vůbec nebyla 
možná. A tisíce takovýchto otroků žije v českých vlastech, 
z těch pak na Moravě mnohem ještě víc než v Čechách: ni- 
kde s takovou byzantinskou servilností nevycházejí vstříc de- 



RECTUS. 745 

spotovi, nikde s takovou slávou jej nevítají, jako právě tam, a 
chcete-li poznati, co znamená byzantinism v literatuře, přečtěte 
si oslavné články a knížky napsané u příležitosti lOtiletého 
jubilea Kohnova. Je-li pravdou, že řekl jistý jezuita kněžím 
olomouckým stěžujícím si do tyranie Kohnovy: sami jste vinni, 
sami jste si jej tak vychovali, týká se tato pravda nejen oněch 
knězi, ale i lidu samého, neboť tito knězi jsou přece krev z krve 
tohoto lidu. A tu se naskýtá příležitost uvažovat o nás samých, 
o jistých vlastnostech národní povahy, daleko rozšířenějších 
mezi námi, než bychom snad byli ochotni přiznati; na př. 
o příčinách slabosti naší politiky, o příčinách, proč cizinec mohl 
vysloviti známé slovo o Čechu líbajícím ruku, slovo, které se 
nám zdálo urážkou, které však jen ostře charakterisuje pravý 
stav věcí. 

Takový je stav věcí, takové je prostředí, pro které jest 
případ moravský příznačný. Ale hleděli bychom příliš černě na 
českou skutečnost, kdybychom v ní nepozorovali také příznaky, 
ač dosti slabé příznaky nové doby. Nejsou jen otroci se smý- 
šlením otrockým, jsou též tací, v nichž se probouzí vědomí 
lidské důstojnosti. Proti despotovi Davidovi povstávají proroci 
Nathanové pravící mužně: Zhřešil jsi, pane! Proti despocii Olo- 
moucké povstal Rozvoj — v Olomouci vznikl a odtamtud také 
čerpal nejvíce látky. Povstávají Hoferové : četli-li jste před rokem 
ty články jeho v » Pozoru*, plamenné ; jako ze žuly tesané 
články apostroíující biskupa slovy: Ty Pane, překvapoval vás 
jistě prorocký jejich ton a ta živelná touha po uvolnění a lid- 
skosti. Než kde je tyranie příliš krutá, kde mimo to vězí ne 
ve vůli, ne v osobě jednoho člověka, ale v celé soustavě, v ce- 
lém prostředí církevním a národním, tam je nebezpečno býti 
prorokerh. Otrok, v němž se probudilo lidské sebevědomí a 
jemuž vynutilo plamenná tato slova, zůstává skryt : Rectus . . 

Rectus se přiznal; byl nucen se přiznati. Sympatie všech 
octly se rázem na jeho straně. Byli jsme zvědavi na výsledek 
zápasu. Už jsme viděli Husa stojícího před koncilem mužně, 
sebevědomě a těšili jsme se na bezmocnost hněvu tyranova, 
na jeho pokoření.. »vždyť přece nežijeme už v 15. století!* 

Ale kdo zmařil tyto naděje, byl P. Hofer sám. Prohlašuje, 
že je knězem z přesvědčení, uznává, že chybil proti •Nejdůstoj- 
nějšímu Arcipastýři*, je hotov se káti, prosí, aby z jeho článků 
nikdo nebral pohoršení proti víře atd. A naše sympatie chlad- 
nou tak rázem, jako rázem vznikly. Hledali jsme mužnost a 
nalézáme zase otroctví, otrockou mysl . . Ale nebuďme příliš 
kvapní v odsuzování! Především 'si tu zase přiveďme k vědomí 
náš národní charakter: či neviděli jsme jej tolikrát v radikálním 
nadšení s heslem: hrr na vrahy! za nímž však následovalo 
v zápětí malomyslné: prr! Nenásledovaly po slavných výpra- 
vách husitských, po Tachovu, Ústí, Domažlicích atd. výpravy 
do Bazileje, smlouvání, kompaktáta. Lipany a konečně prosebná 
vyslanectva do Říma? Neměli jsme v nejnovější době po mlado- 

62' 



746 V. N.: RECTUS. 

Češích z r. 1891 mladočechy z let přítomných? Po hrdém lite- 
rárním vzmachu z let devadesátých periodu literárních druž- 
stev, Máju atd.? 

Ale odbočujeme zase poněkud; trvám, že nemáme více 
práva odsuzovati Hofera než odsuzovati sami sebe a to tím 
spíš, že u Hofera byla ještě jiná okolnost, která mu stěžovala, 
aby vytrval, okolnost, na níž nikdo dosud po zásluze neupo- 
zornil. »Jedna věc však v duši mne pálí« (tak zní zpráva o jeho 
rozmluvě s přátely uveřejněná v Ostravském denníku) » — a tu 
hlas jeho se zach/ěl a zanikl v tlumeném stkáni — vzpomínka 
na staré chudé mé rodiče, na matičku, která schromla v práci 
pro mé dobro, na otce, který již již očekává hodinku poslední 
a kterého jistě usmrtí zpráva o mém zatčení. Vždyť v prostotě 
své nedovede pochopiti moje poctivé snahy, mé nejlepší úmysly 
a působí na mne hrozným dojmem, uvažuji-li, že zemře snad 
v domněnce, že syn jeho je knězem nehodným!* — Představte 
si takovéto rodiče: prosté venkovské lidi odněkud ze slováckých 
hor, pro něž nejlepším ideálem člověka je »panáček« a kteří 
tonou v moři nevýslovného blaha, je-li to jejich dítě, které do- 
stoupilo této nebetyčné výše; jak hrdi jsou na svého syna, jak 
šťastni jím! Ale téhož stupně, jakého dostihuje tato radost a 
tato vážnost pro stav kněžský, dosahuje i hrůza před odpad- 
lictvím, před knězem, který se stavu svého sešel. Při nábožen- 
ských názorech takovýchto prostých lidí mohla by rána, kterou 
by jim takový čin synův zasadil, býti smrtelná. Nuže pro 
P. Hofera, nechtěl-li se podrobiti, nezbývalo jiné cesty než se- 
jíti s kněžství, a zasaditi tak svým rodičům ránu, o jejíž účin- 
cích nemohl předvídati ničeho jiného nežli že by stařičké jeho 
rodiče uvedla na pokraj zoufalství, kde by viděli celou strašnou 
práci svého života zmařenu svým dítětem, před tím nejvyšší 
pýchou a radostí jejich, teď skvrnou nejvyšší hanby^ ač-li by 
je rána taková neusmrtila. Člověk je snad mravně povinen obě- 
tovati vlastní své štěstí svému přesvědčení, ale je-li také opráv- 
něn či docela povinen obětovati svému přesvědčení i štěstí lidí 
jiných, a zejména štěstí posledních dnů lidí sobě nejbližších, 
matky, která schromla v práci pro něho a otce, který již již 
umírá, to může býti otázkou. Vmyslete se do postavení tako- 
vého člověka, a dovedl li byste v tomto postavení jednati jinak 
než jednal Hofer, pak — vrhněte po něm kamenem. v. řr. 



Postátnění železnic. 

Není žádné pochybnosti, že nejdůležitějším momentem v po- 
státňování, která s denního pořádku sotva již zmizí, jest a 
bude otázka tarifní. Ne po změně firmy té které dráhy se 
volá, nýbrž po změně dosavadního systému její správy, či lépe 
konkrétněji řečeno, o to se ve věci usiluje, aby se na postát- 
něných železnicích levněji dopravovalo, nežli dnes. Postátnit 



r 



O. ŠMÍD : POSTÁTNĚNÍ ŽELEZNIC. 747 



velké naše soukromé dráhy a ponechati dosavadní jejich tarify, 
o čem, jak známo, též se uvažovalo, znatnenalp by přijíti z deště 
pod okap. Jedná se tedy při postátnění o levnější dopravu, tudíž 
o levnější nižší tarify. 

Přirozeným východiskem bude tu otázka, jaký vliv, jaký 
účinek by mělo jednoduché přenesení dnešních tarifíi c. k. stát. 
drah, totiž drah postátnujících na dráhy postátněné, aneb, což 
totéž jest, záměna vyšších tarifu soukromých drah za nižší ta- 
rify c. k. stát. drah. Účinek ten dá se vyjádřiti nejkonkrétněji 
v určitých, aneb aspoň v přibližných číslicích, V podstatě možno 
říci toto: 

Kdyby se dosavadní tarify c. k. stát. drah přenesly tale 
quale na trati železnic, jež se mají postátuiti, byl by nezbytný 
následek toho úbytek v dosavadních příjmech dotyčných že- 
leznic a to z příčiny dvojí, předně proto, že tarify c. k. stát. 
drah jsou již samy o sobě nižší, než-li drah soukromých, za 
druhé proto, že by další snížení nastalo propočítáváním tarifů, 
stupňovitě s klesající jednotkou sazbovou zařízených, ve vzá- 
jemné dopravě státních a postát, tratí, tudíž na velkém kom- 
plexu želez. sítí. 

Dle prflměmých výpočtů vládních činilo by naznačené pří- 
jmové minus — dopravní pohyb z r. 1900 předpokládajíc — 
z propočítávání nižšího baremu vyplývající ročně u spol. stát 
dráhy asi 7 mil. korpn, u sev.-záp. dráhy a jiho-severo-německé 
spoj. dráhy asi 5 mil. korun a u sev. dráhy cis. Ferdinanda, 
jejíž tarify se pohybují v stejné výši jako tarify c. k. stát. drah, 
asi 1*5 mil. korun. S tímto příjmovým úbytkem bylo by nutno 
počítati, kdyby se naznačené tři soukromé dráhy postátňovaly 
jedna po druhé. 

Kdyby však dráhy fyto byly současně postátněny, byl 
by naznačený úbytek, vyplývající nutně ze současného propo- 
čítávání nových sazeb dle nižšího baremu (c. k. stát. drah) ve 
vzájemné doprava těchto drah, ještě asi o 5 mil. korun ročně 
větší. 

Tomu jest rozuměti takto. Tvoří-li se nyní pravidelně sazba 
pro tar. tř. C, dle které tarifuje na př. živec při zásilkách nejméně 
10.000 íjf. vrelaci »Příbram-Pardubice« (=194*m), zapo- 
čítávají se sazbové jednotky v této třídě dle barěmů dvou, totiž 
pro trať »Pnbram-Praha (Hrabovka) transit* (=85*m) dle niž- 
šího baremu c. k. stát. drah a pro trať Praha (Hrabovka) trs. — 
Pardubice* (= 109 kni) dle vyššího baremu spol. stát. drah. 

Dle prvého baremu (c. k. stát. drah) proběhne jednotka 
sazbová v relaci »Pnbram-Praha trs* (85 *m) celé 1. pásmo, 
t. j. vzdálenost od 1 —50 km, a jest část 2. pásma t. j. vzdá- 
lenost od 51— 85ifcm, v tomto druhém pásmu důsledkem stup- 
nicového tarifu s klesající jednotkou sazbovou značně 
zmenšena. 

Obdobně týž pochod děje se na trati » Praha trs.-Pardu- 
bice« (109 km) dle vyššího a jinak (stupňovitě) rozděleného 

63 



748 O. ŠMÍD: 

barému spol. stát dráhy; ježto sazbová jednotka přebíhá ve 
spojovací stanici »Praha-Hrabovka trs.< na nový, cizí barěme, 
proběhne znovu 1., 2. atd. pásmo tohoto nového barému, ztrá- 
cejíc tím výhody sukcesivního zmenšování, nabyté již za ba- 
rému c. k. stát. drah. 

Jaký to má vliv na výši celkové sazby, viděti z tohoto 
přikladu. Jednotka sazbová pro třídu C obnáší za každý 100 kg 
na 1 km dopravených, haléřů : 

á) na trati: »Pří bram - Praha trs. (c. k. stát dráhy) 
=^85 km v 1. pásmu od 1 — 50 iw = 0-48, v 2. pásmu od 
51— 85*f» = 0-30; 

b) na trati » Praha trs.- Pardubice* (sp. st. dr.) = 109 km 
v 1. pásmu od 1 —40 km == 052, v 2. pásmu 41 —80 km = 0*48, 
v 3. pásmu 81 — 109 km = 0-42. 

Jak z příkladu tohoto viděti, klesla zprvu jednotka saz- 
bová při přechodu z 1. pásma do 2. pásma na c. k. stát. dra- 
hách z 048 h. na 0-30 h.; ale pak začínajíc znova s 1. pás- 
mem (na trati spol. stát dr.) zvýšila se na 0*52 a klesnula 
teprve v 2. pásmu nového barému na 0*42. 

Kdyby celá trať » Příbram- Pardubice (194 km) byla v ma- 
jetku c. k. stát drah s jediným harémem (dnešním), nastala 
by v ohledu tarifním ta d&ležitá změna, že by jednotka saz- 
bová trvale při přechodu z 1. do 2. pásma, a z 2. do 3. pásma 
téhož barému klesala a to takto: 1— 50*ifi = 0-48 h za 100 J^^ 
a 1 iw, od 51—150 *f« = 0-30 h. za 100*^ a 1 km, od 151 
až 194 *#» = 0-22 h. za 100*^ a 1 km. 

Dnes za platnosti dvou rozličných barému činí sazba 
(za 100*^) pro třídu C v relaci »Příbram-Pardubice« 103 h., 
za platnosti jednotného nynějšího barému (c. k. stát drah) pro 
tutéž trať činila by pouze 72 h., tudíž o 29 h. méně (včetně 
manipulační poplatek). 

Na tento způsob, totiž propočítáváním nízkého 
barému c. k. stát drah ve vzájemné dopravě postátněných že- 
leznic, z nichž dnes má každá jiný barem, povstal by značný 
úbytek v příjmech, odhadnutý v případě současného postát- 
nění spol. stát dráhy, sev. záp. dr. a sev. dr. cis. Ferdia as 
18*5 mil. korun ročně. 

Lícem příjmového minus jest ovšem značný prospěch, jaký 
by z této harémové transankce vzešel dopravovatelům, zvláště 
na velké vzdálenosti. Nejlépe by na tom byla Halič, kteráž 
dnes vyvážejíc a přivážejíc do západních resp. ze západn. zemí 
(zvláště Rakous a Čech) platí při přechodu na trati sev. dráhy, 
resp. spol. st dr., jak jsme ukázali, důsledkem rozličných, stup- 
ňovitě zařízených tarif, harémů, značně vyšší dopravné, nežli by 
platila, kdyby nynější trati sev. dráhy, a spol. stát dráhy po- 
státněné, tvořily jednak s haličskými, jednak s českými a dolno- 
i homorakouskými sítěmi stát drah jedinou, tarifně jednotně 
upravenou sít Doprava vagónu železného neb ocelového zboží 
á 10.000 kg v relaci »Plzeň-Przemys*< (866 km) stojí dnes 



POSTÁTNĚNÍ /^ELEZNIC. 749 

dle přímého svazového tarifu východo-severo-západo rakou- 
ského (díl IL, ses. 3.) 452 K, za platnosti dnešního barěmu 
a klasifikace c. k. stát drah v této relaci stála by pouze 318 K 
t j. o 134 K méně! Pochopitelno proto úsilí Polského klubu 
na říš. radě, s jakým domáhá se brzkého provedení postátňo- 
vaci akce. 

Podotknouti dlužno, že propočítávání barěmu c. k. státních 
drah již dnes jest (částečně) v dopravě c. k. stát. drah se s e v. 
českou drahou. 

Pokud o to jde, jak by bylo nutno nový tarif upraviti, aby 
se nepříznivý finanční účinek převedení barěmu c. k. stát. drah 
tale quale na postátněné trati buď úplně, neb aspoň částečně 
paralysoval, jest vláda toho náhledu, že předvídaný úbytek 
z postátnění řečených tří drah soukromých není tak veliký, aby 
se mu nedalo zabrániti přiměřenou tarifní konstrukcí 

Dle enunciace této, jakož i z nedávného jednání železnič- 
ního výboru postátňovací lze souditi, že vláda na postátňovací 
akci vážně pohlíží. Jedná se však o to, zda-li vláda dnes má týž 
zájem jako dříve na postátnění velkých drah soukromých. Uvá- 
žíme-li dobře okolnost tu, budeme dle míry dotyčných zájmů 
moci usouditi též, s jakou asi rozhodností k postátňování znovu 
přikročí a za jakých asi podmínek bude je chtíti provésti. 

Polititická i hospodářská situace se valně změnila od té 
doby, kdy postátňovací akce znovu oživena byla. Nejprve nutno 
si uvědomiti, že v době, kdy vláda tak slibně o této akci ústy 
želez, ministerstva v poslanecké sněmovně (13. května př. r.) 
se pronesla, bylo pravděpodobné, že k rak. uher. vyrovnání 
v nejbližší době sotva dojde, z které příčiny si vláda chtěla pro 
všecky případy zabezpečiti mohutného hospodářského činitele 
směrem k Uhrám, totiž sp. st. dráhy. Dnes však, kdy téměř jisto, 
anebo aspoň pravděpodobné jest, že dojde k vyrovnání, které 
i v ohledudopravně-politickém dle předložených osnov vyrovná- 
vacích na zásadě parity v celku spočívá, oslabuje se přirozeně 
v přiměřeném poměru dřívější míra zájmu, které vláda hlavně 
na postátnění společ. státní dráhy byla měla. Namítne se ovšem, 
že ustanovení v záležitostech železničních ve vyrovnávacích 
předlohách (či. VIII. a IX.) jest doslovně totéž, jaké již obsa- 
huje ministr, nařízení ze dne 22. září 1899 (č. 178 ř. z. ex 1899), 
publikované v souhlase s vládou uherskou s eventuelní plat- 
ností do konce roku 1907, čím by de facto podstatné změny 
oproti status quo nenastalo, avšak dlužno uvážiti, předně, usta- 
novení toto bylo předem za provisorní (časově i materielně) 
opatření prohlášeno a po druhé, že nemělo klausule loya- 
litní, kteráž právě pro tarifní politiku, prakticky jsouc prová- 
děna, velikou důležitost má. 

Než i jiné momenty též fiskální povahy nasvědčují tomu, 

^-e vláda nemá už dřívějšího zájmu na okamžitém provedení 

)ostátňovací akce ve velkém slohu. Jest si jista vláda již dnes, 

5ik se utváří náš hospodářský poměr k našemu nejdůležitěji 

63* 



760 LÁSKA A UMĚNÍ. 

šímu zahraničnímu kompaciscentu v Německu, na základě nové 
smlouvy obchodní, resp. za platnosti obou nových celních ta- 
rifu? Vždyť dnes sotva lze odhadnouti dosah nových ochra- 
nářských cel agrárních německých i rakouských, zvláště po 
stránce dopravně-politické ; klesne-li vývoz obilí do Německa, . 
bude to znamenati pro dráhy, jež mají býti postátněny, zajisté 
velký úbytek příjmový, uvážíme-li, že jen na tratích spol. stát 
dráhy r. 1901 dopraveno bylo 78 tisíc vagónů obilí, z kteréhož 
množství zajisté velmi značná (v želez, statistice za r. 1901 ne- 
uvedená) část do Německa vyvezena byla. Podobně se to má 
s vývozem pivovarského ječmene, jemuž novým německým 
celním tarifem mají býti hranice Německa přímo zavřeny, a jež 
právě na železnicích, jež stát míní do vlastnictví převzíti, velmi 
důležitým dopravním předmětem jest. Neméně nutno počítati 
s okolností, že nejsou dnes ani přibližně známy účinky, jaké 
míti bude bruselská cukerní konvence na dopravu cukru, jehož 
r. 1901 jen na tratích spol. státní dráhy přes p&l milionu tun 
(53 tisíc vagonfi) bylo dopraveno. 

Uvážíme-li, že i velice nejasné poměry zahraniční rázem 
též hospodářské politice nový, jiný směr dáti mohou, který by 
současně podstatnou změnu v dosavadním dopravním ruchu 
přivoditi mohl, seznáme, že vláda octla se před spletitým kom- 
plexem dopravně-politických otázek, před jejichž rozluštěním 
stěží přikročí k definitivnímu vyřízení tak eminentně důležité 
otázky, jakou jest postátnění celé řady velkých soukromých 
železnic. 

V Plzni, 10,4. 1903. O. Šmid, zel. komisař. 



Láska a umění. 

Jestliže ve filosofii pokračují, anebo alespoň živější zájem 
budí ethika a theorie poznání, esthetika leží na dobro ladem. 
Za to však přírodní vědy čím dál více se zabývají problémy 
krasovědy. Pokusná psychologie převádí esthetické city a před- 
stavy na dojmy nejjednodušší a tyto zase na poměry vyjádři- 
telné čísly i geometrií. Esthetická anthropometrie zkoumá zá- 
kony proporce, symetrie a rytmu lidského těla v celku i jeho 
údů. Počátky umění zabývá se srovnávací národozpyt Až k bio- 
logickým kořenům uměleckého tvoření se proniká (zkoumání 
o hrách lidí i zvířat, o zpěvu ptactva) a dochází k problémům, 
jež zabývají se uměním a krásou po stránce historickoevoluční. 
A tu poprvé objasněny byly souvislosti pohlavního života a 
pudu uměleckého a vysloveny názory, že vznik krásných tvarů 
a dojmů jest v úzké souvislosti s pudem pohlavním. 

Čtyři badatelé' Naumann, Schenk, Moebius a Pudor skoro 
současně a každý z nich samostatně došli k podobným závě- 
rům, že totiž mezi pudem pohlavním a uměleckým a mezi krásou 
a láskou jsou určité vztahy. Jako krásné formy rostlin a zví- 



r 



LÁSKA A UMĚNÍ. 751 



řat, zpěvy ptáku atd. jsou účinkem pohlavního rozčilení, tak 
jest i u člověka. I nehezký dorůstající člověk stane se hezký, 
jakmile nastane pohlavní život, krása a pohlavní život dosáhnou 
asi současně své výše a když pominou, člověk zase seškaredí. 
Časně vyklestění lidé ztratí na kráse. Cítění a konání umělecké 
jsou nejsilnější, když nastane dospělost. Doba zamilovanosti a 
tvůrčí období dostavují se umělcům současně. Ovšem odpoutá- 
vají se ponenáhlu umění ú lidí vyšší civilisace od pohlavnosti, 
souvislost obou stává se více nepřímou a vědomí té souvislosti 
skoro zcela mizí, ale roztržen svazek není nikdy. 

Zkoumání o původu krásných tvarů a hnutí souvisí s otá- 
zkou po příčinách a zákonech organického rozvoje vůbec. Pro 
účel tohoto referátu postačí říci, že organická substance ve svém 
rozvoji a životě vyznačuje se esthetickou zákonitostí symetrie, 
proporce a rythmu. Pud umělecký jest přírodě vlastní a pro- 
jevuje se jak v útvarech krystalových a organických, tak i du- 
ševních. Ale esthetické není v přírodě zjevem druhořadým, 
nebof všecky variace a všecka přizpůsobení obsahují esthetické 
elementy a pravidla Krása jest ledy dle biologie dokonalým 
přizpůsobením k účelům druhu. Krása jest zračitým významem 
dokonalosti organického druhu a všude, kde se organismy mění 
a přizpůsobují, děje se tak podle vlastních esthetických pra- 
videl. 

Schiller již v esthetických svých pracech mluví obšírněji 
o tom, že krásná tvářnost a stupňovaná krása stává se patrnou 
zvláště v době plemenění, kdy přebytečná síla tlačí se do barev 
a forem. V tuže dobu spadá také hodina probuzení dojmů 
esthetických.. Zvířata jinak tupá se probouzí a oživují. Nejpri- 
mitivnější úkony esthetické libosti projevují se v rythmických 
pohybech a ve hře. Procitá vnímavost pro vnadu jiné bytosti, 
pro barvy, vůně, pohyby a formy. Že se nejinak děje člověku, 
pozná každý, pozoruje sebe. Tak praví Goethe: » První zamilo- 
vanost nezkaženého mládí obrací se veskrze na duševní stránku. 
Příroda jako by chtěla, aby jedno pohlaví v druhém vnímalo 
dobro a krásno. A tak i mně patřícímu na tuto dívku, zjevil 
se náklonností mojí nový svět krásy a dokonalosti.* 

Psychofysická souvislost pudu pohlavního a uměleckého 
jest již od Darvina četnými pozorováními zjištěna. Organism 
sprostí se napjetí nastřádané a přebytečné síly fysiologickým 
procesem, vybaveným smyslovými dojmy z bytosti druhého 
pohlaví, viděním, čichem, dotykem. A proces ten jest zároveň 
podnětem vzniku nové bytosti. Tak vábí krása k lásce a láska 
stává se činitelem nového rozvoje dokonalejších íorem a dojmů 
esthetických. Jsou tedy díla určitého umělce anebo období 
uměleckého zrcadlem a ozvukem převládajícího pohlavního 
charakteru, na němž závisí cítění a myšlení různých dob. 

Moebíus snaží se dokázati, že umělecké talenty, vyjma 
talent pro poesii, bývají často, ale jen po otci děděny, ježto 
původně byly pohlavními vlastnostmi mužů. S druhé strany 



752 SR.. 

umělec má dvojitou povahu, citovou povahu ženy, an se od 
abstraktního odvrací autkvívá na dojmech zrakových a sluchových, 
ale zase jako tvůrčí muž ve zvýšeném smyslu slova jest docela 
neženský. Podobně se v uměleckém tvoření rozlišují elementy 
mužské a ženské, tvoření patří k oněm, požívání a vzdávání 
se k těmto. . Refer. — /. 



Zanedbaný okres č. 2. 

v c. 27. t 1. bylo poukázáno na zanedbaný okres ledeč- 
ský. Budiž mi dovoleno poukázati na zanedbanější okres 
nasavršský. Okres ten nemá vůbec dráhy. Z Nasavrch jezdí 
pošta denně do Chrudimi a zpět. Také denně jezdí pošta do 
Trhové Kamenice a odtud do Hlinská. Kromě toho jde posel 
denně ze Slatiňan a zpět, jakož i na poštu do Seče a zpět 
To je celá komunikace v okresu nasavršském. Jednalo a snad 
i dosud se jedná o postavení dráhy, kteráž by vedla od Tře- 
mošné přes Bestviň, Malec, Bradlo, Trh. Kamenici, Mířetice, 
Nasavrchy do Skuče, a tak spojovala by přímo Prahu s Mo- 
ravou a stala by se jistě nejen tepnou celé té krajiny, kteráž 
na ploše 12 čtv. mil nemá dráhy, ale i důležitou strategickou 
dráhou.*) Je smutným vysvědčením pro naši samosprávu, že ku 
postavení dráhy této dal impuls baron Hercogenburg z Bestvině 
a kníže Auersperg ze Slatiňan, zastoupen ingenieurem Som- 
merem a že pak ani na tento impuls nenavázala samospráva 
veškeré své úsilí, aby okresům těm zaopatřila nejnutnější pod- 
mínku komunikace.**) Bylo mi sděleno, že jmenovitě okres na- 
savršský nikterak se nestará o uskutečnění té dráhy. A přec již 
jest vypočítáno, že tato dráha bude dosti výnosnou, neboť v ob- 
vodu jejím nalézají se podniky, které dodávati budou stále 
hojnost voziva pro dráhy, nehledě ani ku dopravě osob, kteráž 
by zde byla jistě veliká, neboť celé Nasavršsko slyne krásami, 
jimž je málo kde rovno. Jmenuji jen celé horní údolí Ohebky, 
(Chrudimky), Oheb, Seč, Bradlo, Malá Střítež, Kamenici, Strá- 
dov, Libáň, atd., atd., vesměs krajinky hodné malířského štětce 
a dosud nezkažené kouřem a hlukem továren. Nikde není pě- 
knějších a klidnějších míst pro letní byty, jako zde. Bohužel 
daleko jest sem od dráhy a protož ty krajinné drahokamy ne- 



♦) Dráha měla býti elektrická. Sílu měla dodávati reka Chini- 
dimka centrálou u Hoješína. Aby měla Chrudimka stálou vodu, měly 
býti zřízeny na nejhořejším toku nádržky, z nichž by se přítok vody re- 
guloval. Zřízeni nádržek nepožadovalo by velkého nákladu, jen 2 hal. 
za «f' vody. Generální projekt dráhy pracovali inženýři Reiter z Prahy 
a Spitzer z Vídně. 

*•) Dne 18. dubna měli schůzi zástupcové okresů: chotěbořského, 
nasavrsského a skuteěského, na níž usnesli se upisovati akcie na stavbu 
dráhy ve výši nedostávajícího se obnosu po odečtem' subvence zem- 
ské a státní. Obce měly by nyní ukázati porozumění pro dráhu a uložiti 
do akcií kmenové své jmění. 



ZANEDBANÝ OKRES C. 2. 758 

nalézají dosti ctitelů. Také těžce lze cestovati po našem okrese 
pěšky. Každá vesničk6^ čítající třebas i jen 100 obyvatelů, má 
dvě i více hospod, ale jakých. Je ku podivu, do jakých děr 
udělí okr. hejtmanství koncesi hostinskou a jakým lidem. Na 
mnoze nemají o nejnutnějších pravidlech zdravotních ani zdání* 
Vyplachování sklenic zdá se jim úplné zbytečné. Chléb 
viděl jsem podávati z rozestlané nečisté postele od noh, nuž 
k němu podával hostinský z kapsy a očišťoval jej o lesknoucí 
se nohavici, o niž utírají si obyčejně ruce. Ve většině venkov- 
ských hospod nedostane se ničeho k jídlu. Mnohde povolen 
jest jen prodej piva a kořalky v lahvích, ale prodává se ote- 
vřeně na skleničky a tak obchází se nařízení ke cti a chvále 
alkoholismu. Někde bývá hostinský nejhlavnějším konsumentem 
ve svém obchodě a pak nelze se diviti, že v takových hostin- 
cích nejyíce bývá sporů, svárů a rvaček, tak že okresní soud 
v Nasavrchách má neustále zaměstnání víc než dost Alkoholism 
jest rozšířen na našem okrese tak, jako snad nikde jinde. Ne- 
jsou jím zachváceni jen muži, ale i ženy, kteréž pijí, aby ne- 
obtěžkaly, a když obtěžkaly, aby měly snadný porod. Následky 
toho jsou zřejmý na dětech, neboť velké procento dětí jest 
slabomyslných, blbých. Bohužel, že děti musí pomáhati rodi- 
čům svým výdělkem na kořalku. Již od pěti, šesti let učí se 
dítky navazovati vlasy a síťovati. Je to práce úmorná.*) Dítky 
trpí při ní katarhy očními, neboť síťují dlouho do noci a časně 
z rána. Tělesně se nevyvinou, jsou slabé, útlé, s prsy vtla- 
čenými do vnitř, ručky tenké. Oblé rámě, pěkně vyvinuté dívčí 
tělo je na Nasavršsku velkou vzácností mezi dělnictvem. Jaké 
to bude míti následky pro budoucí generace! **) Školní návštěva 
trpí velice tímto průmyslem, neboť dítky zůstávají doma k vůli 
síťování anebo pro nemoce povstalé následkem síťování, tj. ná- 
sledkem stálého sezení v uzavřených místnostech. Jsou sice 
jen 2*79 proč. neomluvených půldnů ve škol. okrese chrudim- 
ském, k němuž nasavršsko náleží, ale jen 88*02 proč. půldnů 
jest skutečně navštívených, tak že téměř 12 proč. půldnů jest 
zameškaných, (nehledě ani k tomu, že okres chrudimský značně 
zlepší návštěvu v celém šk. okrese. [Zpráva zem. školní rady 
za rok 1901 — 1902].). 

V našem okrese jest několik vodních pil a parní pila, bed- 
náma v Trh. Kamenici (se zaniklou skelnou hutí, jež má opět 
oživnouti), skelná huť v Bradle. Také dosti je zde knoflíkářských 



*) Školní díté usituje denně 4—5 sítek a dostává od jedné 8 až 
24 hal., dle toho, jak jest mnoho sítovaček a „jak sitky jdou''. Dospělá 
sitovačka, má-li navazovače vlasů, zhotoví denně až tucet sítek, od něhož 
dostane 96 hal. až 2 K 88 hal. Všechna děvčata zde sifuií, žádné nejde 
do služby. Ba sitují i děvčata selská i městská. Sitovačkám říkají zde 
,necudy** a faktorům, kteří dávají síťovati (něco váti) „necudák". 

**) Také zde vyšívají vložky, nazvané „štráíky", ale ty pracují 
je^ dospělejší děvčata a proto není tato práce tak zdraví škodlivá, 
ibtráfky" pomalu přestávají, neboť od nich není ten výdělek, jak od 
,neců". Obojí průmysl mají v rukou židé úplně. 



764 ŠR.: ZANEDBANÝ OKRES Č. 2. 

dělníku, kteří nehotové výrobky odvádějí svým mistrům do 
Vídně. Zde mají syrovátku, ve Vídni smetanu z toho průmyslu. 

Školství na Nasavršsku jest tak zanedbáno jako ^ snad ni- 
kde v Čechách. Na celém okrese není dosud mesiánské 
školy a dosud se o ní ani nejedná. Podmínky pro měšťan- 
skou školu měla by Trhová Kamenice, která jest nejčilejším 
městečkem na okrese. V sídle okresních úřadů, v Nasavrchách, 
nezdají se býti příznivé podmínky pro měšťanskou školu a 
město samo nestojí o ni, jak dokázalo tím, že postavilo novou 
školu jen vhodnou pro nynější počet tříd. Od r. 1889, tedy za 
14 let, přibylo na okrese zdejším jen 8 tříd, v nichž počítána 
jest nová 2tndní škola v Lukavici, Itř. škola v Dřeveši, expo- 
situra v Proseči a soukromá evang. Itř. škola v Hradišti. V ce- 
lém okrese jsou jen 52 třídy v 16. školách. Nejbližší měšťanské 
školy jsou v Hlinsku, Chrudimi, Chotěboři, kamž jsou nejméně 
3—4 hodiny jízdou kočárem. Jiných škol na okrese není, ani 
pokračovacích průmyslových ani hospodářských, ač bylo by je 
lze zříditi ve všech městečkách okresu, kdyby pohlaváři jejich 
o to dbali, O vzdělání školní tedy není zde valně postaráno 
a o jiné je též malá péče. Několik ochotnických divadel živoří, 
o hospodářských a čtenářských besídkách není ani slyšeti a 
okresní hosp. spolek má do roka dvě nebo tři schůze. Inteli- 
gence je na okrese málo, a ta která jest, stará se o vzdělání 
lidu, majíc na starosti různé sporty, karban, ano í alkoholismus. 
Tak jest mnohý inteligent (je-li to vůbec inteligent?) vlastně 
špatným a ne dobrým příkladem ostatním spoluobčanům. Kněží 
starají se po většině jen o zklerikalisování lidu, což stává se 
až směšným, tak že ku př. v Seči odložili hasiči svůj ples 
k vůli příchodu misionářů. »Fary bývají středem kolportáže 
klerikálního tisku, jako časopisů »Khz«, »Maria<, kalendářů 
»Meč«, »Kalich«, ano i barvotiskových mazanic, jímž se zde 
říká obrazy svatých. Takto není platná nic starost o uměleckou 
výchovu lidu! 

Učitelstvo je zastrašeno klerikálním udavačstvím a proto 
vzdaluje se veřejné práce. Také zde nemá půdy, neboť ve- 
škerou moc v okrese strhují na sebe knížecí úředníci, od nichž 
závisí zde téměř všechno obyvatelstvo a k vůli nímž i úřady 
mnohé udělají. 

V hostincích na vsích lze všude nalézti dosti karet, ale 
žádného časopisu. Analfabetů jest v okrese dosud mnoho, ale 
zajisté není zde mužů, kteří by neuměli hráti v karty. Vý- 
dělky jsou zde slušné a stálé, jednak při porážení dříví, v to- 
várnách, při lámání a upravování kamene, ale všechen výdělek 
Utopí se v alkoholu a probije se v kartech. 

Obce jsou většinou dosti zámožné a výnos zdejších rusti- 
kálních lesů a pozemků kryje* téměř všude přirážky obecní a 
školní. Mohl by tedy panovati v celém okresu blahobyt, avšak 
pahuje zde většinou chudoba, která kráčí ruku v ruce s chu- 
dobkou ducha. šr. 



r 



VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 756 



Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 

Přicházíme ke školství, tedy k předmětu, jehož dnešní 
ráz a žádoucí opravy byly tolikrát probrány ve veřejném tisku, 
zvláště v listech učitelských, že se zde můžeme omeziti na ně- 
kolik málo význačnějších bodů. 

Celkový ráz našeho školství jest po výtce autoritativní, 
kázeňský. Již zákonem předepsané osnovy učební, velice po- 
drobné, naznačují, že školní výchova směřuje k uniformitě, 
a že tudíž zanedbává individualitu chovancův, to platí o škol- 
ství nižším a středním vůbec, poněkud v menším stupni pak 
také o školách vysokých. Pozorujeme-li nepředpojatě výchovnou 
praxi, shledáváme, že ve všech školách, ani vysokých nevyjí- 
maje, klade sé hlavní důraz na cvičení paměti, kdežto schop- 
nosti duševní (rozum, vůle atd.) i fysické jsou odbývány ma- 
cešsky. S tím souvisí také ráz zkoušek: zkouší se právě jen 
paměť. To jsou vesměs příznaky autoritativismu školní výchovy 
(srv. str. 440). 

Avšak na tom není dosti. Povšimněme si zkoušek ještě 
s jiné stránky: proč se vlastně dějí, jaký jest jejich účel? Aby 
žák mohl býti klasifikován, aby dostal vysvědčení. Vysvěd- 
čení pak jest poukázkou na jistou privilej: s ním může i ob- 
mezenec dosíci úřadu, postavení, zkrátka »existence«, která 
člověku sebe schopnějšímu, ale nemajícímu vysvědčení, to jest 
potvrzení o tom, že si vštípil v pamět jisté poučky, kterých 
pak pravděpodobně záhy zase zapomenul, jest nepřístupna. 
Považuji tento význam zkoušek a -vysvědčení za zvláště cha- 
rakteristický pro to, co jmenuji objektivismem školství a školní 
výchovy; aby však věc byla jasnější, pohledněme na ni ještě 
s jiné stránky. Proč posílají rodiče své děti do škol ? Snad 
proto, že zvláště si cení bezprostřední význam výchovy pro 
individuelní rozvoj svých dětí, že si přejí, aby z nich byli lidé 
dokonalí? Nikoliv: to jsou u většiny rodičů zcela podružné 
věci, pró které jim schází všecko porozumění; cílem je právě 
»existence«, zaopatření, které se pokládá za zvláště pohodlné 
a výhodné; poněvadž pak nevyhnutelnou podmínkou takového 
zaopatření je školní vysvědčení, jeví se škola spíše jako nutné 
zlo, které však třeba snésti, aby cíle bylo dosaženo. Výchova 
se tedy necení pro sebe samu, ne pro bezprostřední význam, 
který má (či spíše: má míti) pro žáka, ale jakožto prostředek 
k dosažení privilegovaného postavení ve společnosti.*) 



*) K tomuto dolíčenémii, objektivistickému rázu klasifikace, vy- 
svědčeni atd. připomeňme si některé, dílem již odstraněné, dílem dosud 
udržované formy: dřívější slavné zkoiíšky u přítomnosti vrchností, od- 
měny a ovace činěné premiantům, nedávno odstraněnou lokaci, středo- 
věké přežitky při některých příležitostech ve vys. školství; při imma- 
trikulaci, promoci atd.; význam a prestyž pojící se k titulům jako »Dr.* 
a t. d. 



756 VLADIMÍR NEZMAR: 

Ale vraťme se ještě do školy samé. Představa žáka o uči- 
teli nebo profesoru velmi se blíží představě středověkého pod- 
daného o jeho vrchnosti; jest jí přimísen jistý pocit bázně a 
úcty (tato bývá výslovně přikazována), ale také pasivní důvě- 
řivosti. Není to pomluvou, dím-li, že leckde ve střední škole, 
opraví-li i dospělejší žák profesora dopustivšího se chyby v před- 
nášce, nebo projeví- li samostatný úsudek, který se však nesho- 
duje s úsudkem profesorovým, bývá to pokládáno za přestupek 
proti kázni — a nejsou to nikterak ojedinělé případy, naopak, 
je to typ. Ujde-li takový žák bezprostřednímu trestu, sotva ujde 
nepřímé mstě svého učitele, který za přední ctnost u svých 
žáku pokládá úctu, poslušnost a tudíž i naprosté podřizováni 
se učiteli-autoritě. Ostatně i v mysli žákfi samých jest jakési 
instinktivní vědomí o tom ; proto neodvažují se pronésti svůj 
úsudek (mají-li taký) a simulují víru v autoritu učitelovu, i když 
jí pozbyli; největší část jich však se vůbec nepokouší samo- 
statně souditi. S tím souvisí, že zjev servilního, podlízavého 
žáka (zejména mezi premianty) není vzácný; a jest vzácnou 
výjimkou učitel, který tomuto zlu brání. Poslušný žák, pasivní 
stroj, nechávající sebe úplně ovládati stroj vudcem-uči tělem, je 
dosud vzorem žáka* proto také soudnost je méně ceněna než 
mechanická paměť. Žák »dnč<, byť jinak byl sebe obmezenější, 
je klasifikován lépe než student myslící, který však nalézá méně 
zájmu na mechanickém memorováni podrobností, z pravidla 
neplodném. »Jen ne úsudek, raději slepá víra v dogma slov 
učitelových, jen ne samostatná práce, tak z kořenu samostatná, 
raději uniformita. « (E. Sokol, Kritika školy v Životě III. str. 384). 

Ke kázeňskému řádu patří také tresty. Některé tresty tě- 
lesné*) jsou sice i ze školství obecného zákonitě vyloučeny 
ač v praxi se vždy tohoto zákazu nedbá), ale přece je trestům 
jakožto výchovnému prostředku ponecháno ve všem školství 
pole dosti široké. Každý praktický pedagog řekne ovšem, že 
ani nelze jinak, zejména v nižším (obecném) školství, kde vý- 
chova podrží pravděpodobně vždy ráz kázeňský. To jest správno, 
ale s dvěma výhradami; předně jde o ráz a míru trestů a o to, 
kdy jich užívati (jsou na př. pedagogové, kteří trestají děti za 
to, že se klouzají, že se »kulují< sněhem, že běhají) ; a za druhé 
to, co je oprávněno ve škole obecné, je méně oprávněno na 
vyšším gymnasiu. Ostatně nám zde nejde o otázku oprávně- 
nosti, nýbrž o prosté konstatování věci. Většina ve škole uží- 
vaných trestů má týž ráz, jako celé školství: omezovati samo- 
činnost, podporovati pasivitu; takový ráz mají na př. tresty 
nechávání dětí po »škole« bez oběda, mnohonásobné opisováni 
a pod. Školní kázeň namnoze podobá se kázni vojenské. Po- 
žadavek úplně nehybného seděni, vstávání na povel, podrobné 



*) Pravím „některé" z dobrého důvodu. Nepovažuji za tělesný trest 
jen švihnutí metlou, ale také nechání dítěte po škole bez oběda, sto- 
násobné opisování mravoučné průpovídky a pod. Prvé jest zakázáno 
druhé nikoliv. Který trest je horší? 



r 



SOCIOLOGIE A JEJ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 757 

určování gest, školní tělocvik, všecko to je vzato z typu vojen- 
ského a svědčí, že základním (byť ne vždy uvědomělým) prin- 
cipem školní výchovy jest naprostá pasivita žákův, stotožnění 
jich se strojem, který nditi, s nepopsanou deskou (tabula rasa), 
na niž psáti smi a jest povinen toliko učitel-autorita. 

Ale tento učitel, vrchnost vzhledem k žákům, jest zase 
poddaným vzhledem k nadřízeným úřadům, takže i po této 
stránce jeví se shoda s autoritativním, hierarchicky utříděným 
Qrpem společenským (srv. str. 40—1). Bylo již vzpomenuto, že 
je vázán osnovami, které mu předpisují celý modus procedendi; 
mimo to je vázán takým disciplinárním řádem. Mnozí z před- 
stavených nakládají s učitelem skoro jako s nevolníkem (po 
této stránce je na tom učitel jen o málo lépe než kněz), anebo 
v něm vidí stroj, jehož řídicí silou jsou osnovy a ordonance 
vyšších mocností. Jest to především valná část učitelstva sa- 
mého (zejm. učitelstvo mladší), která si uvědomuje tento stav 
a dává na jevo svou nespokojenost s ním ; a tato nespokojenost 
jest opět hlavní hybnou silou pokroku ve školství. 

Dějí se tedy (zejména od let devadesátých) náběhy k no- 
vému chápání úkolů výchovy; zdůrazňuje se výchovný ideál, 
který chce z dětí vytvořiti ne tak dobré poddané, pasivní po- 
vahy, jako dobré občany, samostatné a svézodpovědné, do- 
statečně vyzbrojené k existenčnímu bojí, samostatně myslící a 
soudné lidi, zvyklé a schopné spoléhat na sebe samy; na auto- 
maty, potřebující strojvůdců a odehrávající písničky cizí. Má-Ii 
výchova takovýto cíl, je nutně její úlohou pěstit individuelní 
vlohy chovance, podporovat a zvyšovat jeho aktivitu, harmo- 
nický rozvoj jeho schopností. Proto se pedagogika staví na 
základ psychologický, studuje se duše dítěte, a poznává se, jak 
to krásně pověděl Bělinský, že to není »bílá deska, na niž lze 
napsati všecko«, ale že »každý člověk je individuelní osobností, 
jež se může státi horší neb lepší jen po svém, individuálně*; 
že duše dítěte je »stromem v jádru, člověkem v možnosti*. 
Proto také nespatřuje se úkol vychovatele již v tom, aby on 
sám výlučně byl aktivním, aby jen on psal na tu » bílou desku", 
přednášel, vštěpoval v paměť svých žáků poučky v domnění, 
že v duši jejich bude jen to, co on tam vloží, že on je tvůrcem, 
dárcem výchovného obsahu, a aby je mistroval: ale aby byl 
spíše podporovatelem rozvoje chovancova, který se utváří sa- 
močinně a ovšem individuálně. V dítěti jsou zděděné disposice, 
a to právě jsou semena, jichž vzrůst má učitel podporovati,*) 



• Jsou ovšem také zdědéné disposice škodlivé, zejména protispole- 
čenské, které učitel musí tlumiti, čímž výchova zase nabývá rázu auto- 
ritativné-kázeňského. Proto jsme dříve yž (str. 486.) podotkli, že nevy- 
hnutelnou podmínkou individualistní výchovy jest vymítění protispole- 
čenskj^ch pudů předchozím vývojem společenským. Odtud také plyne, 
že jako není absolutní ústavy, t. j. takového zrízem' politického, které 
by se hodilo stejné \šem národům a společnostem, tak není také ab- 
solutního ideálu výchovného; děti australských divochů nebo i jiho- 

nerických míšenců nemohou býti stejným způsobem vjxhovávány 

*"> na pr. děti anglické. 



768 JAN OPOLSKY; 

Upravovati podmínky, odstraňovati překážky, které jej uchylují 
do pravého směru. Učivo, obsah paměti, není nikterak cílem 
(jako dříve), ale pouze prostředkem k tomu, aby žák se učil 
samostatně mysliti ; je materiálem rozumové činnostL Tedy roz- 
voj individuelních schopností se vyžaduje, ale ne pouze dušev- 
ních, neboť tyto jsou v nejtěsnějším vztahu ku vlastnostem a 
disposicím fysickým, a proto staví-li se pedagogika na základ 
psychologický, staví se neméně na základ fysiologický : odtud 
pak přímo vyplývá náležité oceňování významu výchovy tě- 
lesné, dosud zneuznávané. S tímto základním plánem výchovy 
souvisí či spíše z něho vyplývají specielnější požadavky, jako 
jsou: psychologičtější oceňování přestupků mládeže, odstranění 
klasifikace, větší volnost učitele ve výběru učebné látky, zmen- 
šení počtu žákův ve třídě a pod. K programu pak tělesné vý- 
chovy náleží péče o školní hygienu (zavedení školních lékařů) 
a mezi jiným také slabé sice dosud, ale přece občas slýchané 
požadavky, aby dnešní uniformní, vojenský tělocvik školní byl 
nahrazen hrami na volném vzduchu a prací, což by jistě bylo 
účelnější.**) (P. d.) 



HladoVý. 



Nauky, směřující k přirozené správě života, nebyly samy 
o sobě spůsobily, aby daly Duchoňovi chleba. Ať se obracely 
na tu nebo onu stranu, vycházely stále z téhož předpokladu, 
z nějakého po lidsku snesitelného stavu. Ale Duchoň nežil ani 
snesitelně a nauky objevily se jako chatrný výmysl několika 
lidí. Mohlo to přinésti trochu nepříjemností vrstvám, které nauky 
tyto vynalézaly, ale svrchovaně lhostejno zůstalo Duchoňovi, 
který už měj jednu velmi starou, ustálenou >nauku o naukách*. 

Ani hořkost, ani zvlčilá tužba po jídle nemohly zahladit 
rozmarné jeho vzezření. Bylo to na překážku cizí útrpnosti, ale 
z jeho strany nedalo se tomu ničím odpomoci. Tvář jeho zdála 
se vypravovat o štěstí právě zažitém a malý jeho nos přímo se 
uškliboval ve své zakrslosti. Oči mrkaly usilovně a každý mohl 
jim jen takto rozuměti: otvíráme a zavíráme se pouze pro radost 
a co vidíme, líbí se nám jak náleží! I jeho chůze, v každém 
pohybu nepravidelná, pudila k všetečným přirovnáním a Duchoň 
bral se z místa na místo, zastíraje svým zevnějškem bídu, které 
mu bylo dáno v hojnosti dosud nepoznané. Nenaříkal si na svůj 
obličej, i myslím, že neměl o jeho falešné veselosti mnoho po- 
nětí. Byl, jak byl a lidé říkali o něm, že má z pekla štěstí, 



*•) Požadavky, týkající se reformy školství středního^ jsou velmi 
určitě a jasné vyjádřeny ve spise prof. dra O. Kramáře „Úvahy 
o střední škole". (Viz také referát o tomto spise v Rozhledech XII. 
str. 1060 a násl.); požadavky ty jsou v úplné shodě s nastíněným ide- 
álem výchovy individualistní. 



HLADOVÝ. 759 

utkvívajíce na sobě pohledem, který naznačoval, že v nich zá- 
visti není. 

Věru nebylo a tedy jednou jedinkrát mluvily jejich pohledy 
pravdu. Ale ani tato psychická vzácnost nepřinesla žádoucího 
nasycení a jeho řemen do břicha vrezaný působil podlitiny. 

Ptáci málo šveholili a všude kolem se rozestírala nesmírná 
záře slunečního disku. Bylo o polednách, z několika stavení 
ubíhal nedbale kouř a malý, krvavý kohoutek křičel ze hno- 
jistě. Vzdýmal se jako měchýř a v jeho dlouhém chvostu ob- 
jevila se nejasná prisma. Domníval se býti váženým, krásným 
ptákem, třinácte slepic ze sousedstva uznávalo jeho vynikající 
vlohy, načež on přimhuřoval víčka rozvážně jako úřadní posel. 
Netrpěl nikdy hladem a vylezl na hnojiště z pravé svévole. 

Bylo o polednách a na parném slunci kysaly zbytky žrádla 
v korytě. Pohled na pokálená prasata, vlekoucí svoje bledá 
břicha jako cíchy, probouzel nejvyšší fysický hnus. Hýbala se 
jako zpití lidé a každá změna polohy provázena byla zápachem 
vlastního moče. Nad vikýřem stáli holoubci s krky přecpanými, 
nemajíce dosti hlasu k naznačení sladké únavy; s bidla na bidlo 
přenášely se pohlavní hříčky jejich a nad jejich příbytkem dý- 
chala kytice suchého feniklu, jehož požitá zrna činila je pří- 
chylnými k člověku a jeho moci. Ocasy krav jako kyvadla 
komíhaly se ve vchodu chlíva a tučný králík zabýval se svým 
zevnějškem v postavení nejvýše rozmařilém. 

Z neznámé pohnutky prodlužovala se dnešní siesta, při- 
krývajíc tvory i věci a pes, nevzhledný kříženec, přemáhal spánek 
jenom z neskonalé devotnosti své. 

Neozval se hovor lidí, jakoby nadobro ustaly běžné jejich 
styky a všecko důležité jenom znameními vyřízeno býti mohlo, 
neozval se leda hlásek porcelánového talíře a rozevřenými okny 
valila se vůně chleba a zelí. V sadě bzikaly včely a na záspi 
se rozestíral lenivý přídech církevního svátku. 

Všecko to dalo se pojmouti jediným pohledem, každý další 
stal se lačnému prostě nesnesitelným. Hlad se proměňoval ve 
svém účinku a postupem času vzal na se povahu periodických 
křečí. Duchoň připomínal si s trpkostí lásku boží a pitvomost 
jeho obličeje zvětšovala se na roven s jeho bolestmi. Zatmělo 
se mu před očima. Prasata skupila se k ohavnému tanci, krávy 
hýbaly čelistmi jako třecími kameny, holubi lítali těsně kolem 
jeho hlavy a králík tvářil se hodně potměšile a salutoval jako 
gardový voják. Hlásek porcelánového talíře vedl prim a patrně 
byl pravým původcem tohoto pozdvižení. Čelilo proti Ducho- 
ňovi a tento nemohl zabrániti, aby jeho hrdlem nevyšel strašlivý 
výkřik, podobný oněm, s jakými se ze sna probouzíme. 

Prohlédl jasně a chabý a stydlivý úsměv zahrál po tomto 
výkřiku na jeho rtu i očích. 

>Není se vskutku čeho obávati,* pravil nepřirozený úsměv 
a vrátil se jako slabé zablesknutí na jeho tvář ještě několikrát. 
Není obavy, neboť nebývalo zvykem, aby prasata tancovala, tím 



760 JAN OPOLSKÝ: 

méně kdo viděl králíka, provozujícího samostatně vojenská 
cvičení. 

Co pak se týče hlásku porcelánového talíře, upustil nyní, 
patrně ve svém zájmu, ode všeho hlomozu. Není obavy a hanba 
zraku, který ostatním smyslům cosi hrozného namluviti hledí. 
Jsou žerty krvavé i nekrvavé, ale Duchoň bude příště vždy na 
stráži, aby nedošlo více k bláznivému pobluzení smyslů. 

Vytřel vlasy potem slepené a minul stavení, které bylo 
ostatně posledním ve vsi. Neboť tady už počínala se rozkládati 
luka ve své horké vůni, potok je rozděloval jasný a chladný 
a olše po jeho březích šelestily od rána do večera. Písek na 
dně slynul jemností, stříbrné mřeny mohly toho lehce využíti 
k mnohostrannému pohodlí, ale jejich choVání zůstávalo vždycky 
graciésní a pružné, přes vrozenou zádumčivost svou. V tůni 
zrcadlilo se nebe i země a tak bylo tedy lze nalézti klidu kaž- 
dému, kdo by ho tu vyhledával. 

Duchoň usadil se na mez a režné kobylky vyskakovaly 
kolem něho jako střely. Každý oblouk jejich povzletu zanechá- 
val před jeho očima černou linii na znamení své dráhy. Byla 
z toho bludná, zoufalá, asimetrická kresba a Duchoň neměl 
síly, přistoupiti k jejímu rozluštění, neboť kobylky neumdlévaly 
va svém počínání a zdalo se to býti trestným údělem jejich. 

Všechno dělo se na dosah jeho ruky a tomuto šílenství 
nebylo konce. 

Vztáhl dlaň a mezi prsty mu uvízla zelená kobylka, če- 
listmi živě pracující. Nesl ji k ústům, mechanicky, v náhlém 
pocitu čehosi hmotného a živného, přehlížeje smrtelné rozpaky 
zvířete a jeho bolest představila si těchto malých předmětů 
deset, sto, tisíc, až by se jimi žaludek naplnil do sytosti a do 
zvůle. Nesl ji k ústům mechanicky, ale lapený hmyz vyrůstal 
v jeho ruce do rozměrů nikdy netušených. 

Tuhý pancíř přikrýval jeho hrud a týlo a oči se přiblížily 
k němu jako svítilny vlaku. Zvíře objevilo nadsmyslnou sílu 
svalů a z jeho tlamy vyléval se rmut, který otravoval a šuměl. 
Hrozilo vážným nebezpečím, jako bezprostřední blízkost vze- 
pjatého koně. 

Vedro naplnilo Duchoňovi hlavu a přivřel oči jako . ve 
spánku, domnívaje se býti v tomto postavení lépe zabezpečen, 
ale jeho pokradmý pohled spatřil už jen mezi palcem a ukazo- 
váčkem zbylou nožku kobylky, chvějící se v konvulsi sotva 
viditelné. 

Prudké bolesti útrob nezabránily, aby se na tvář Ducho- 
ňovu nedostavil opět onen úsměv stydlivý a chabý, který zna- 
menal tichou omluvu hallucinace sobě samému i všem těm, 
kteří by na něho v tuto chvíli pohlíželi. Vstal zase a přejít 
tato liika mělo pro něho obtíž celodenního putováni. 

Metlice, které míjel, třásly se plny živoucnosti, vonné ex- 
trakty vycházely z trav a motýl cestoval jako barevný list 
nevěda, kam by padl. Oči mohly se napínati do únavy, ani2 




HLADOVÝ. 761 

spatřily človíčka, tíhnoucího za svým cílem a jenom daleko od 
kopců pncházelo jednotvárné, smutné volání sedláka, který koně 
popoháněl. Nebylo ho však viděti, patřil dojista jinému okrsku 
země, nejsa v žádném myslitelném vztahu k tomu, co se tady 
odbývalo a strojilo, cizí tomuto rozpálenému nebi i lukám, 
která měnila svoje vůně jako otevřená lékárna. 

Ale z tohoto vzdáleného »hyéhót« mnohokrát opakovaného 
utvořena byla v nitru Duchoňově píseň, obzvláštní ve své mo- 
dulaci a nepochopitelná ve svém sestrojení, vhodná jako po- 
hřební průvod pro tenkrát, když se vědomí člověka ubírá na 
svou poslední cestu 

Přešla-li se luka, byl tu les, vyrostlý na mírném svahu 
způsobem amfitheatrálním. Tady seděl Duchoň po nějakou dobu, 
jejíž délku nemohl posouditi ani on, ani kdo jiný. Bylo tu 
ovzduší celkem pochmourné, bez kukačky milencům prorokující 
a představa mysliveckého mládence nemohla vyklíčit ani v duši 
romanticky předrážděné. Jehličí a nepojmenovatelná směs listí, 
které nikdy nevykvétalo, pokryla zemi docela, mrtvé stelivo ze 
spodu uhntvalo a stromy mlčíce, odcizovaly se jeden druhému, 
tak že to byl rayon, na který si vždycky vzpomínáme. Duchoň 
seděl a seděl a jeho bolesti zdály se mizeti. Žaludek tkvěl na 
svém místě jako horký hadr, který si ničeho více nežádal, po- 
chopiv zevrubně svoje postavení, pro nějž se změny nedomůže. 

»Vše je v pořádku !€ a tato zpráva zdá se sterými dráty 
docházeti k vědomí Duchoňovu, který ji přijímá jako samo- 
srozumitelnou, s jistotou očekávanou, pro kterou tahy jeho 
obličeje nestanou se o vlas pitvornějšími, pro kterou se ani 
z místa nehne a neučiní vůbec ničeho, cokoliv je v jeho moci. 
Zachov^ati klid přikazuje mu i nynější potřeba nezabývati se 
dojmy vnitřními ani vnějšími, aby se bez nejmenšího zdržení 
mohlo dokonati ustrnutí a zastavení života, o čemž nemá horký 
hadr, jako malý, skrytý funkcionář, tušení. Život se zastaví 
a horký hadr ztratí poslední pojem o svých bývalých požadav- 
cích, tyto stromy, vzdychajíce, odcizí se jeden druhému a s pří- 
chodem noci objeví se mezi jejich modrými mezerami hvězdy 
jako na klenbě chrámu. jan Opólský, 



Literatura^ umění^ v^ěda. 

Jan Kaprar: K dějinám českého zástavního práva. (Knih. Sborníku 

'ěd práv. a státních.) Soustavné dějiny zástavního práva českého ne- 

►ude lze tak brzy podati, pokud alespoň budou aějiny soukromého 

)ráva našeho ve stavu tak zanedbaném. Proto omezil se spisovatel na 

KKlání přehledu a nástinu jednotlivých zjevů, třídě je ve dvě hlavní 

kategone: zástavu soudm', obsahující exelaici jak obecnou, tak i celou 

radu zvláštních účelově přetvořených a zkrácených, a zástavní právo 

smluvené) tvořící vlastní ládro práce. Mezi obé bylo třeba umístiti tvary 

rechodní, z nichž mnohé podávají zajímavé doklady pro tehdejší sta- 

ivisko sociákií. Zástavní právo smluvené přihlíží jak k právu soukro- 

ému, tak i veřejnému, jež ostatně tehdy od sebe lišena nebyla, a vě- 



762 LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 

> nttje zvláštní pozornost zjevům, kde užito zástavního práva k účelům 
přeneseným. Časové končí práce obnoveným zřízením, které pro sou- 
kromé právo značí dle mínéní spisovatele uzavření staršího vývoje; 
teritoriálně vztaliují se výklady na Cechy, Moravu a Opavsko, a doka- 
zují, že Morava u vývoji právním aspoň o dvě století se opozdila, kdežto 
C^avsko středm' místo mezi oběma zeměmi zaujalo. Varuje se zbyteč- 
ných hj^otes, jimiž mnohé j>ráce trpí, pracuje Kapras pouze na zákla- 
dech pramenů, přihlížeje ovsem k literatuře dosavadní. Jen mimochodem 
navrhuje několik theoni odchylných od dosavadních^ nepouštěje se však 
v dlouhé polemiky, a ponechávaje si patrně bližší jich propracování a 
odůvodnění na budoucnost. 

Nové knihy. V literatuře státovédecké a právnické jest stále čilejL Po- 
slední dobu vydal Dr. J. J. Svátek: Uvedení do práva mezinárodního, 
J. Kapras: K dějinám čes. zástav, práva, prof. Dr. J. Fiedler: Rakousko- 
uherská vyrovnání po r. 1878, Dr. B. Prusík překlad Balického: Parla- 
mentarismu a Dr. J. E. Salaba překlad Ehebergovy Finapční védy. 
Dr. L. Winter populárně vykládá v 20 hal. brožurce o Právech a povin- 
nostech nájemníků. — Obec. zákoníka občanského Dr. A. Nevšímala 
vysel seš. 17.— Dvacáté výročí Marxova úmrtí oslavila strana soc. dem. 
Májovým listem jemu věnovaným a V. Stein napsal životopisný nárys : 
Karel Marx, jeho život a dílo. — Rovněž cesto- a ndrodop^nd literatura 
má se k světu. Vrázovy cesty světem dospěly k seš. 47. (Čína), O. Sver- 
drupa Nová země na severu k seš. 6., J. Kořenského K protinožcům 
k seš. 14. (V hlavním městě Viktorie); burského plukovníka Schiela 
23 let bouře a slunečná v již. Africe seš. 17. a Pamětí Pavla Krůgera 
seš. 12. — 

Přehled politickým hospod., sociální* 

Za hranicemi. Ve Španělsku odbyty 26. dubna volby do kortesů. 
Vládních kandidátů zvolena sice veliká většina (232), ale překvapením 
je síla hnutí republikánského. V Madridě (29.000 hlasů proti 15.000), 
Barceloně a Valencii a jiných větších městech měli republikáni většinu 
a zvoleno jich bylo 28 (v dřívější sněmovně 17). Kromě republikánů 
zvoleno 7 Karlistu, 6 Katalonistů, 6 Tetuanovců, 1 1 demokratu, 70 libe- 
rálů, 8 neodvislvch atd. Hnutí republikánské se sjednotilo pod vůdcem 
Salmeronem a bude prováděti vetší agitaci. 

O AfaiMřiwrsAopropukne asi spor mezi Ruskem a evrop. velmocemi. 
Pokračováním sibiřské dráhy je vý^chod. dráha mandžurská a čínská. 
Ježto Čína je slabá, alespoň ne vědoma své síly, jest M. v obvodu 
ruské moci. Východ, dráha čínská má býti letos dohotovena a jakmile 
by nastoupil ruský na místo čínského správního aparátu, uhodí hodina 
ku přivtělení Mandžurská k Rusku. Proto nyní tak náhle vyvřela tato 
zápletka. Mandžursko je bohatá země s kvetoucím zemědělstvím a do- 
b3rtkářstvím, jež bude míti veliký význam, až bude dráhou spojeno 
s mořem a se Sibiří. Rusko za rostoucího upadám' svého rolnictva a 
nedostatku půdy — venkovského proletariátu přibývá ročně 1 mil. duší 
— nevydá asi tuto zemi, jež se mu výborně nodí ke kolonisaci, jakož 
vůbec Sibiř a asijská politika Ruska nejsou nic jiného než politikou 
kolonisační, jenže Rusko má tu výhodu, že má kolonie u ruky. Mandžur- 
sko je pro Rusko otázkou agrámě-sociální. 

Rak. Uhersko. Říšská rada sešla se 28. t. m. Schůze památná tím, 
že ukázala, jak projednání nového jednacího řádu asi uvázne. Hrozí se 
i obstrukcí, kdyby k projednávání došlo (sociální demokraté a Vše- 
němci) a podlé všeho zůstane návrh pochován. Také mladočeští po- 
slanci jsou proti opravě! Jde-li jim však o porážku vlády Koerbrovy, 
měli by se přičinit, aby německá obstrukce a hrozba tou obstrukcí byía 
nemožná, neboť ta drží dnešní kabinet a drží jej ve svém zajetí. — 
V téže schůzi žádali Všeněmci a křest, sociálové, aby ihned vypově- 
zena byla smlouva se Srbskem, t. j. aby hranice úplně byly uzavřeny 
dovozu srbského dobytka. Nepochodili však. 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 863 

Mp. Szell yj^slovil se v uher. sněmovně, že na podzim objasní, kdy 
bude lze zavésti dvouletou vojen, službu a možno že i podá předlohu. 
V zásadě je přijata a řešena ; rozmnožení poddůstojníků, rozložení vojska, 
ozbrojení a vý^zbroj značně zvýší náklady. — Bouře proti vojenské před- 
loze v Pešti neutuchají. Studenti jsou poslanci strany Kosutovy v\'z5'- 
váni, abv jako nejmocnější zástupcové veřejného mínění setrvali v boji 
proti vlídě a proti branné předloze. — Také min. Wclsershťimb přislíbil 
důvémě dvouletou službu vojenskou za to, odhlasují-li poslanci brannou 
předlohu. Zvýšení rozpočtu bude z toho prý 45—70 mil. K ročně. Kdož 
se za 21etou službu drive přimlouvali, nyní toho litují. Praví se, že prý 
by byla vláda za odhlasování branné předlohy byla svolila k dovoleným 
vojínům jmenovitě o žmch a to že by bylo alespoň nic nestálo. 

Zemé české. Sjezd mladočeských duvémiku dne 26. t. m. v Praze 
odbyl se „hladce". Sjezdový aparát, důkladně namazán a vycíděn, pra- 
coval vzorně. K 500 osob sjelo se do Prahy vyslechnout celkem známé 
řeči a přijati 3 resoluce; o programu strany, o taktickém postupu po- 
slanců a o oi^anisaci strany, a rozejeli se zase s hlodajícími pochyb- 
nostmi a nejistotami v srdci, ponechavše záležitosti strany v dosavad- 
ních rukou. „Spor, vzniklý o taktiku, kázeň a organisaci strany byl 
štastně vybojován a uklizen již před sjezdem ve výkonném výboru 
strany naší vřasteneckým dohodnutím**, J)íší Nár. Listy 28. t. m. „Vla- 
stenecké" dohodnutí zavání jaksi divně. Praktický výsledek sjezdu bude 
snad v pokusech o zpevnění organisace. Zrevidují se důvěmické pětky 
a doplní mladšími silami. Pětky takto sestavené v celé zemi tvořily by 
základ organisace, předsedové jejich venkovští i ve městech společně 
s poslanci a důvěrníky pražskými a s representanty mladočeské publi- 
cistiky tvořili by sbor zem. důvěrníků. Mezi pětkami a sborem zem. 
důvěrníků bude snad zřízen krajský sbor důvěrníků po několik okresů. 

— ^e sjezd hlasováním neuložil poslancům taktiku, rozumí se samo 
sebou. To netroufali si žádat už ani zasílatelé resolucí z Kolína, Slaného 
a Poličky. Že však se nejednalo a nehlasovalo o jiných důležitých vě- 
cech, z nichž dosti jich „Nár. Listy" v článcích „Ku sjezdu důvěrníků** 
uvedly, bylo neupřímné. Byla to taktika kdysi nazvaná notáblovskou, 
jež se neosvědčuje. Dr. Fořt sice (dle N. L.) nadhodil, že „na reorgani- 
saci strany naší a na vymanění její z vlivu někdejšího staročeského 
státoprávního radikalismu, je nejvyšší čas pomýšleti (Pochvala a po- 
tlesk)", ale to bylo všecko. A přece příčinou tolika nesnází a podnětem 
sjezdu samého byla a [est dvojí politika, již táž strana koná a již se takto 
nelze zbýti; dále opuštění mnohých programových požadavků strany 
a konečně záležitosti poslanecké kvalifikace, vesměs věci, o kterých 
sjezd rokovati měL Formálně sjezd schválil „obrat" poslance, klubu na 
říšské radě. Věc sama, jasná a nevyhnutelná, tu zvítězila. Ale vnitřní 
protivy názorů ve straně na vedení české politik}'^ nejsou srovnánv. Jest 
asi obecný dojem, že po sjezde bude hůře než před sjezdem. Mlado- 
české listy od sjezdu čekaly a si slibovaly zásadní vyjasnění. Nepomůže 
asi jen nová organisace. Politickou stranu musí pohromadě držeti něco 
jiného než důvěrníci, — Zbývá dodati, že na sjezde důvěrník p. Sebor 
z Mnich. Hradiště vytkl za hlavní překážku české politiky nynější hmotné 
poměry českého lidu, jehož zvelebení po stránce kulturní i sociální nemá 
Dýti z programu yj^lučováno a p. MaK'petr z Klobúk žádal (proti Nár. 
Listům .0, aby vedení pamatovalo na založení vlastního laciného orgánu. 

— Nár. Listy po sjezdu 28. dubna 1903 vyjely si na ministra dra Rezka, 
že prý resoluce sjezdová potírá vládu dra Ivórbra nevyjímaje dra Rezka. 
\q smířlivosti sjezdové jest tento za vlasy přitažený výpad stejně ná- 
padný jako nespravedlivý. Kdyby alespoň všichni poslanci a redaktoři 
konán svoji českou povinnost' tak jako dr. Rezek, česká politika by 
jistě vypadala jinak. Výpad na dra Kezka vyjímá se divně po nedělní 
resoluči důvěrníků, že se „pokládá za úkoly praktické politiky české 
k rozmnožení politické moci vedoucí, aby národu českému byl zjednán 
příslušný vliv na veřejnou správu, zejniéna přiměřeným zastoupením 
České národnosti ve wšších úřadech státních". 




764 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

Veřejná správa. Na ochranu značky a jména červeného krize vydán 
zákon ze dne 14. dubna 1903. č. 85. r. z. (vyhlášen 16. dubna). — Jím 
stanoví se výhradní právo používati odznaku červeného kříže v bílém 
poli [Ženevskou úmluvou (1864.) pro pásky na ruku nebo prápory za- 
vedeného odznaku neutralitv] pro rakouskou společnost červeného kříže 
a rád maltézských rytířů. Ministerstvo vnitra v souhlase s ministerstvem 
zemské obrany může však povoliti užívání tohoto odznaku i jiným sdru- 
žem'm, věnovaným vojenské službě zdravotní. — Ode dne 1. ledna 1905. 
pak . bude dovoleno užívání červeného kříže v bílém poli nebo slov 
„červený kříž* k označování obchodních podniků nebo provozoven, 
k označení zboží na odiv vystaveného neb do oběhu daného jeho obalu, 
obstírce nebo nádobě, v oznámeních, cirkulářích, cennících atp., jakož 
i jako součástky firmy, dále prodávání, vystavování nebo dávání do 
obchodu zboží, lež je označeno tímto odznakem nebo jménem, pouze na 
základě zvláštního povolení politického úřadu zemského (místodržitelství, 
zemské vládv), pro něž mají býti o tom vydány zvláštní předpisy. Povolení 
až dosud u(fělená zůstanou v platnosti! Dodati jest, že na přestoupení 
uvedeného zákona stanoví se pokuty od 2—200 K, po případě vězení 
od 6 hodin do 14 dnů, jež mají ukládati politické úřady (okr. hejtman- 
ství, magistráty) a že zakázáno jest také užívání odznaku červeného 
kříže s takovými dodatky a změnami, kterých při obyčejné pozorností 
nelze uznamenatí. — Oáe dne vyhlášky tohoto zákona nesmí se bez 
průkazu úředního povolení zapisovati do obchodního rejstříku firmy, 
které obsahují jméno červeného kříže, firmy již registrované mají se do 
1. ledna 1905. povolením takovj^m obchodnímu soudu prokázati nebo 
změnití firmu. — Také „reforma" I Upozorňujeme na ni jednak pro pří- 
značnost její pro „starostí** vládní, jednak i proto, že si jí dosud patřičné 
nebylo všimnuto, ačkoli by se mohla citelně leckoho dotknouti. 

Reforma divadelní censury je jedním z posledních Kórbrov^xh parol. 
-- Předseda ministerstva vydal totíž k místodržitelstvím výnos o této 
censuře, kde píše způsobem velmi zajímavým o časté úzkoprsostí její 
— možno, že by v bojovné náladě za tak břitkou kritíku některého cen- 
sorského svého výkonu leckteré hejtmanství venkovský list konfisko- 
valo. — S důrazem před úzkoprsostí takou varuje a ohlašuje zřízení 
zvláštního poradního sboru pro censuru divadelních kusů, s nimiž by 
si politícké úřady I. instance nevěděly rady. Sbor>^ t>'to mají zřízeny 
hýú u místodržitelství a býti složeny z literárně vzdělaných úředníku, 
zástupců dramatických spisovatelů, profesorů a p. Censura vůbec má 
býti svěřována literárně vzdělaným úředníkům. Na pohled \ypadá věc 
pěkně, záleží ovšem ještě mnoho na osobách, jež censuru budou pro- 
váděti, ale kdo zná cesty byrokratícké, neubrání se obavám, aby pro- 
jektované poradní sbory nebyly propadlištěm neb aspoň vítaným pro- 
středkem odstavování nepohodlných divadelních kusů. Než taková ko- 
mise přečte zejména rukopis, muže hodně vody uplynouti. 

Sociální. Zemský zákon o úpravě všeobecného sprostred- 
kování práce vstoupil v král. Českém dnem 16. dubna v platnost. 
Jím prohlašují se především okresní stravovny dle zákona z roku 1895. 
zřízené za ústavy pro všeobecné a bezplatné sprostředkování práce, 
s působností každé stravovny pro celý okres, v němž zřízena jest. Dále 
ukládá se jím zemskému výboru povinnost určití, které stravovny mají 
fungovati jako ústřední sprbstředkovací ústavy pro více zastupitelských 
okresů. Vedle toho zůstavuje se okresům, aby vedle stravoven zaři- 
zovaly ještě samostatné ústavy pro všeobecné a bezplatné sprostřed- 
kování práce a služeb a zmocňuje se zemský výbor, aby po vy^sljršení 
dotyčného okresního výboru „na základě prokázané potřeby" uloži' 
jednoUivým okresům, aby zřídily vlastním nákladem ústavj' takové. 
Praze a Liberci se ukládá, aby zřídily vlastním nákladem ústavy pra 
všeob. a bezplatné sprostředkování práce a služeb. Oi^anisace pak má 
býti vyvrcholena v zemských ústavech pro sprostředkování práce po- 
čtem, jejž určí zemský výbor (ústupek Němcům? proč by se jinak zři 
zovalo několik zemských ústavů ?) Dále se stanoví, že okresům sprc 



r 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 765 



slredkovacími ústav>' nepoměrně obtíženým, poskytnuta bude ku zřízení 
a vj^držování těchto ústavů přiměřená "^ subvence ze zemského fondu. 
Obecní úřady mají spřostředkování práce všemožně podporovati a 
v místech, ^ káe není okresní střavovny, sbírati přihlášky a odhlášky 
uprázdněných pracovních míst. — Zemskému výbořu se zůstavuje sta- 
noviti všeobecné zásady úpravy sprostredkovatelské činnosti stravoven 
a vnitřního zařízení samostatných okresních, pražských a libereckých 
i zemských ústředních ústavu, jakož i dohled k nim prostřednictvím 
zemskjxh insi)ektorů stravoven. Stát má právo dozoru. Podklad pro 
blahocfámou činnost naší samosprávy v tomto směru by tu tedy byl, 
běží jen o to, aby získáno bylo porozumění nejširších kíruhů pro vec. 
Pokud pak jde o zásady, jež zemský výbor má vydati, nemáme vře- 
lejšího přání, než aby náležitou měrou bylo pamatováno na statistiku 
práce a to dle národnosti odděleně vedenou, doufajíce, že důvody a 
prospěchy z takovéto statistiky jsou zřejmé. 

Hospodářský. Období bilanční podalo již z veliké části své číslice 
a hospodářský stav roku 1902 jeví se jako jpovlovný přechod z nejnižšího 
bodu hospodářské stagnace k intensivnějsí činnosti. Přechod udržován 
bude i budoucně hojnými překážkami všeobecnV^mi, jednotlivé obory 
průmyslové a obchodní budou míti ještě na dále své vlastní bolesti, 
zaviněné osudnými chybami let minulých. K nedostatku vodních drah, 
k nemožnosti jednotně organisované politiky tarifové na železnicích, 
k nedostatkům zákonodárství hospodářského, k neurovnanosti v hospo- 
dářských vztazích k Uhrám, druží se nesnáze některých oborů zvláště, 
na pr. průmyslu cukemího, strojírenského a j 

Hospodářská stagnace obrážela se roku minulého v trhu peněž- 
ním. Nízká míra úroková od samého počátku roku stlačila bilance bank. 
Úbytek úrokového zisku největší měrou odnesla banka rakousko-uher- 
ská, jež za nadbytku peněz a za minimální potřeby jich v průmjí^slu a 
obchodě nemohla těžiti ze své privileje cedulové, neboť celý oběh bani 
kovek byl téměř phiě kovem kryt, takže banka měla sotva příležitost- 
vlastní prostředky zcela zúročitelně umístiti. Potřeba peněžního trhu 
zůstala za přílivem zlata z ciziny, jenž \yvolán byl umístěním domácích 
půjček za hranicemi. Půjčkv ty opatřily i ostatním tuzemským velkým 
bankám nadbvtek prostředků,*^ celý výtěžek jich nemohl totiž býti bez- 
prostředné odevzdán svému účelu, naproti tomu byly půjčky mezi obe- 
censtvem za překotné poptávky po zúročitelných papírech rychle umí- 
sťovány. Tento čilý obchod s cennými papíry ukláaacími dal bankám 
(mimo rak.-uh.) značný zisk, který skoro všude nahradil úbytek zisku 
z obchodů půjčovních,*^ a u bank, jež jsou silně angažovány v podnicích 
průmyslových, i úbytek na dividendách. 

Bilance železnic jsou celkem příznivější než r. 1901. Definitivní 
cifry příjmů drah vj^padly lépe než prozatímní. Hlavní příčinou celko- 
vého zlepšení však jest úbytek na správních výdajích. Do doby nejtěžší 
krise let minulých spadaly zároveň i zvýšené výdaje na potřeby mve- 
stiční, na regulaci služebních poměrů, zvýšené břemeno berní, a v letech 
1900—1901 i drahota uhlí. Tyto okolnosti r. 1902 namnoze odpadly, u ně- 
kterých však společností nastoupily jiné příčiny zmenšení výtěžku, jako 
na přiklad u společnosti státní dráhy, jejíž přírůstek zisku z dopravy 
pohltily částečně neúspěchy průmyslových závodů společnosti nále- 
žejících. 

Z průmyslu přicházejí porůznu také příznivější cifry bilanční proti 
loňsku. To platí v posledním týdnu na př. v odvětví stavebním, a o vý- 
robě stavebních hmot (cementárny). Domácímu průmyslu železářskému 
platí příznivější zprávy o rostoucí zaměstnanosti v Německu, a stálé 
potřebě amencké, a to při vyšších cenách, následkem prý zvýšených 
mezd. Průmysl strojnicky a elektrotechnický čeká vysvobozeni z tísně 
objednávkami státními a obecními, jakož i od lepší konjunktury za hra- 
nicemi, kde za nynějšího boje konkurenčního těžko lze soutěžiti. 

Vývoj hospodářský závisí jak řečeno od tempa, s jakým prove- 
deny budou žádoucí Vnitrohospodářské reformy, na nichž mají býti za- 
''^leny budoucí obchodní smlouvy. jKí. 



766 OZVUKY A PABÉRKY. 



OzVuUy a paběrky. 



Falšování selských déjin jihočeských. Mythicky' hrdina blatský 
Kubáta, nemá štěstí ani na svého ^historika", ani na své epigony, ny- 
néjší blatské chlapíky. Proti p. Krejčíkovi vzplanuli vesmés hrozným 
hněvem, ale ani pahistorik nezmohl se na přiměřenou odpověd pérem, 
ani o „své tradice olupovaní** bodří a stateční potomci Kubato\a ne- 
zničili p. Kreičíka rázným činem. Jenom heroicky se odhodlali jíti 
plovati ke „knížeti pánu" na jeho úřadníka; patrně zdá se jim to i p. 
Čapkovi hrdinnj^m odhodláním, jiným to zase připadá tak, jako když. 
školáci jdou k panu učitelovi žalovati na kamarády, od nichž byli biti. 
Bytli skutečně ten nešťastný Kubáta, a byl-li vskutku takový, "jak jej 
p. Čapek líčí, co by řekl tomuto modernímu blatskému hrdinství? S ja- 
kým despektem hfedí kníže Schwarzenberk, kterýž jest ovšem grand 
seig^neur, ale při tom muž přímého a dobrého charakteru, na tuto depu- 
taci rolnictva, prosícího o pomoc proti kritikovi pana Čapka! To 
se hrdinům nové doby povedlo ! Že p. historik potomky selských revo- 
lucionářů sám neupozornil na ubohost a zbabělost takového denuncování 
úředníka u jeho „ctilebodárce", to vrhá naň podivné světlo. Což nemohla 
raději valná hromada spolku Kubatovského požádati neohroženého jk)- 
slance Holanského a věhlasného poslance říšského Dvořáka z Podcrištt 
tA^to dva osvědčené „sloupy" jihočeského rolnictva, by se o to vzali, by 
zlý kritik Kreičík řádně potrestán a neškodným učiněn byl? Vždyf by 
to b3'^la pro V. Holanského brilantní příležitost k interpelaci na ministra 
vnitra pro nedovolené t>Tání a „odírání o tradice" atd. bodrých Blatáků 
knížecím schwarzenberským archivním úředmlíeml Dr. 5. K, 

Kolkovna č. p. 922-L v Dlouhé třídě, dům starobylý naleževši kdysi 
rodině^ Rokycanskvch a v XV. stol. králi Václavu Iv., v němž je nyní 
sídlo Živnostenského soudu, má býti zničen dopadnutím asanačního 
krumpáče, přes to, že je úplně zachovalý a že z doby gotické chová 
ještě pěkný arkýř s pilířem s původní nmohouhelnou nohou, jakož 
1 neporušenou vež. Bořiti dům z důvodů komunikačmch je zcela zby- 
tečno, poněvadž by postačilo j>ro její účely úplně otevříti někdejší nyní 
zavřeny průchod ao ulice Dusm' a znovuzríditi rovnčž stávavší průjezd 
k ulici Kozí. 

Příchod Máje. 

Už v polích zela strniště Sám Procházka se polekal, 

a pelichaly háje, Jak bude dál se neví . . 

když český národ rozechvěn Část poetické přítěže 

na příchoa čekal „Máje". svr'h s balonu své revue . . 

Děl v dumách Matěj Anastáz Už v polích zela strniště 

se smutným hlavy sklonem : a pelychaly háje, 

— Autoři staří tu i tam. koyž v rozechvěný český kraj 
Toť soutěž zlá s mým Zvonem. spaď první lístek „Máje." 

Pan Hladík týden nespal už, Jak zajásal pan Šimáček, 

neb hrud mu starost svírá. když sešit zrakem prolet ! 

— Jak, staří v spolku s mladými ? Jak zasmál se chef Lumíra 1 
Sok vážný pro Lumíra. — To nemusí mne bolet. 

I Procházka se zachmuřil — Hm, trochu jsem se přenáhliU 

a výdech těžká slova: pan Procházka děl suše. 

— Toť konkurence Moderně, Té noci spaly blaženě 
vždyf v redakci je Sova. všech redaktorů duše. 

I rozhoupal se mocně „Zvon", Jen nakladatel Vilímek 

by svolal věrných řadu, zbled, jak se listu dotek, 

a Lumír pěl, že písní svou O, nebesa! můj kalendář! 

hnul skalou Vyšehradu. mé sbírky anekdotek . . I 



ModrovoHS, 

Nákladem Jo». Pelcla. — oihtiskAraa národně-eoc. délaictva (K. Pittera) v P raxe. 



ROZniEĎT 

TtbEWNÍK PRO POLITIKU - VÉDU 
LITERATURU Ř UMÉNÍ 



ROČNÍK XIII. v PRAZE, DNE 9. KVĚTNA 1003. ČÍSLO 82. 



Politika práce . . 

Je po schůzi sboru mladočeských důvěrníků, přijata p. He- 
roldova resoluce a »s povzneseným uspokojením z výsledku 
sjezdu a s odhodláním k další usilovné práci stranou pod- 
nikané, rozcházeli se účastníci do svých domovů* — jak praví 
zpráva předsednictva^ slov »úsilovné práci « však nepodškrtujíc. 
Neradi bychom viděli, aby tato zmínka o usilovné práci jen tak 
mimochodem byla pronesena, aby znamenala pouhý závěrečný 
stilistický effekt ve zmíněné zprávě, budiž tedy s důrazem po- 
třeba usilovné práce v popředí postavena. — 

Příčina je velmi prostá: v činnosti mladočeské delegace 
mimo činnost několika jednotlivců, a to ještě nestejné ceny, 
usilovné práce neviděti. Poslanec je u nás výlučně advokát 
národa, muž, který snáší více méně trefné řečnické argumenty, 
aby dokázal, co práv má český národ — míti. Bohužel schází 
tu onen třetí, onen rozsudí, který by práva nám přiřknul tak, 
jako děje se v obyčejných procesech s advokáty. Že voláme 
pak po vládě, činitelích koruně ještě bližších, ba po koruně 
samé, aby byly takovými rozhodčími, dá se z tohoto hlediska 
psychologicky sice vysvětliti, otázka jiná však jest, jeli možno 
v politice něco takového, resp. v politice konstitučního státu. 
A tu při bližším zkoumání brzo vysvitne, že tomu tak není. 
Činnost politická liší se přec podstotně od jurisdikce soudní 
i správní v tom směru, že jí právě tvoří se právo, jehož pro- 
váděním a výkladem jurisdikce se zabývá. Tvořiti pak nové 
právo znamená vtělovati určité mocenské vztahy ve formální 
předpisy. Ony mocenské vztahy musí tedy tu býti, než mohou 
býti vtěleny v právo platné, kde jich není, nelze jich z ničeho 
stvořiti. Politika tedy v tomto smyslu není než projevem moci 
těch kterých na ní súčastněných činitelů, zejména tedy také 
moci oněch skupin parlamentních, jež na ní jsou interesovány. 
Politika pak naše nemůže nebýti než projevem moci a váhy, 
kterou jako národ máme a které požíváme. Politické naše ne- 
úspěchy nejsou než projevem naší slabosti a nevážnosti. Cesta 
k nápravě ovšem nemůže pak býti jiná nežli síliti vnitřně a na- 

64 



^ 



768 K. F.: 

bývati vážnosti na venek. Nabývati síly a vážnosti nelze však 
jinak než prací, usilovnou prací v každém směru: bez práce 
nikdo nejídá koláče. 

Příliš mnoho plevele rozmohlo se v našem živote, soukro- 
mém i veřejném. Demagogie nejhoršího druhu — a právě i u t. zv. 
mladých stran nalézáme zjev, že nejméně se jí štítívají — pod- 
ryla nám základy solidního národního bytu. Byly volby, bývají 
a bohužel asi vicekráte ještě budou, kdy budeme slýchati chválu 
požadavku a stížností z řad rolnictva, živnostnictva, dělnictva 
i jiných společenských tříd, které v podstatě nejsou než sebe- 
obžalobou těchto tříd, svědectvím jejich nepěkných vlastností, 
hlouposti, zabedněnosti vůči pokrokům doby, aniž kdo má ku* 
ráže říci jim, že bloudí, že žádná moc na světě nevykoná za 
ně to, co sami konati mají: usilovnou prací. Byly, bývají a 
budou v parlamentě scény, kdy všecky tyto požadavky a stíž- 
nosti budou s hrozně vážnou tváří přednášeny jako s tribuny 
lidu, o jejíž posvátnosti nesmí býti pochybováno. Byly, jsou a 
budou asi ještě řady kórmutlivých zjevů podobných, svědectví 
nepráce a s ní souvisící slabosti spojené s nevážností. 

Kamkoliv se ohlédneme, všude spousty, všude nedostatky 
a z největší části naší vinou. Krise v zemědělství, úpadek živ- 
nosti, krise v průmyslu, jedno zasahuje v druhé a podmiňuje 
druhé. A nic se neděje, jenom odevšad zní volání: Slavná vládo 
pomoz! Ale slavná vláda i kdyby chtěla, při nejlepší vůli po- 
moci nemůže: několik lidí prostě nemůže vykonati za miliony 
to, co ony mají konati a tak nezbude než dobře poručiti, ale 
ještě lépe vykonati samil Pečovati o vzdělání všeobecné a ze- 
jména odborné, o něž nijak není postaráno, zejména na př. 
řádné odborné vzdělání kde kterého rolníka, živnostníka a 
dělníka, pokud ten není členem některé o jeho vzdělání peču- 
jící organisace dělnické, avšak i příslušníků stavů jiných. Je-li 
vědění moc, jak praví Bačo — a ono skutečně mocí je — pak 
nám tato moc valně schází. A přece pro národ početně malý 
není jiné bezpečné síly, než síly ducha! Je to tak čistě lidské: 
čím více kdo zná, čím více rozumí, tím více váhy požívá — 
tak je to samozřejmé a prosté. V každodenním životě viděti 
lze, že věčné ale prázdné bolestíny nikdo nebere vážně — a to 
je jejich konec. — 

Politika práce však žádá mužů práce, zejména politika ná- 
roda, jehož parlamentní zastoupení je absolutně i relativně co 
do počtu slabé, který si tedy může co nejméně dopřáti luxu 
bezvýznamných zástupců. A tu jsme, pokud jde o nás, u ney 
bolestnější stránky věci. Kolik poslanců českého národa vynik 
inteligencí, odbornou znalostí a schopností k činorodé a kloudn 
zákonodárné práci? Jak provedena dělba práce v klubech, t j 
jak rozdělena starost o nejrůznější agendy zákonodárné a správn 
a s jakým uspokojením možno hleděti obstarávání těchto agenc 
vstiríc? Kolik prázdných hlav a prázdných vyřídilek za to za- 
ujímá i čelná postavení v českém politickém zastoupení! 



POLITIKA PRÁCE. 76^ 

Tak to nemůže jíti dále: lomozná politika bankrotu, jež 
usnesením zmíněného sjezdu z hrůzy před bankrotem aspoň na 
čas byla odložena, nemfiže býti vystřídána než politikou práce, 
skutečné, intensivní práce, neboť politika založených rukou je 
stejně konec konců politikou bankrotu. 

Dvě jsou pak cesty vedoucí ke skutečné politice práce. 
Jedna: nechat nynější zastoupení politické tam, kde je a tako- 
vým, jakým je, aby zhynulo, ubilo se svou neschopností resp. 
převahou neschopných lidí v něm, druhá: součinnost všech 
práce schopných lidí různých politických stran, postupná zá- 
měna lidí neschopných za schopné a touto cestou rekonstrukce 
dosavadního politického zastoupení národa. Cesta poslední ovšem 
předpokládá ještě jedno tříbení duchů: rozhodnutí mezi poli- 
tikou pokrokovou a politikou reakce, podle něhož by se sku- 
pení zmíněných různých stran řídilo. 

Tato poslednější cesta v duchu pokroku byla by zajisté 
spojena s nepoměrně menšími ztrátami pro národ, než cesta 
prvá. Právem b>lo na sjezde mladočeském řečeno, že žádná 
z mladých stran není dosti silná, aby přejala vedení věcí ná- 
roda, neprávem však, pokud mladočeská strana sama byla pro- 
hlášena za tak silnu. Pravda je totiž, že žádná z t. zv. mladých 
nemá tolik schopných lidí, aby stačili na všecky úkoly pracov- 
ního politického zastoupení národa, pravdou však je též, že 
kterákoliv z těchto stran stačila by vyslati tolik bezvýznamných 
lidí do parlamentu, kolik jich vyslala mladočeská. Běží však 
o to, aby neopakovala se historie se Staročechy, aby práce 
schopné talenty, které v politice nynějšího zastoupení se zby- 
tečně zabíjejí, lepšímu politickému zastoupení zůstaly zacho- 
vány a aby nedošlo k novým vydáním hnusných rozmachů 
demagogie a k volebním bojům v tomto znamení, jež vznášejí 
stále horši, jen když vášním lidu lichotící, plody na povrch a 
schopné lidi zahánějí v nedobrovolné ústraní. Tato cesta však 
je také tím žádoucnější, čím větší nebezpečí hrozí zájmům ná- 
roda z neschopnosti jeho politického zastoupení. Vláda ohla- 
šuje na př. jednou po dlouhých letech reformu správy — a 
jaká je veškera správa veřejná v zemích českých! — : Smíme 
my nečiníiě přihlížeti k tomu, jak reforma tak dalekosáhlá, jež 
opět po dlouhá léta byla by v platnosti, neschopností zmíněnou 
reformuje se bez ohledu na nás a naše potřeby, ne-li dokonce 
proti nám? Podobných příhod mohlo by nás potkati více. Na 
druhé straně předpokládá zase tato cesta tolik vlastenectví u všech 
těch, kdož nestačí na úkoly platného zástupce lidu, aby po- 
chopili, že nejlépe poslouží věci svého národa, když se odeberou 
v ústraní a učiní místo jiným, schopnějším. Běží taky o to, 
jsou-li všichni bezvýznamní lidé v mladočeské delegaci tak velel 
vlastenci, aby pochopili svoji bezvýznamnost a své vetřelství 
la místa, kam nepatří, a učiní-li to, co povinnost jejich vůči 
lárodu jim káže? Neučiní-li, nezbyla by ovšem než cesta prvá, 
echati nynější zastoupení osudu, bankrotu, a snažit se ze všech 

64* 



770 K. F.: POLITIKA PRÁCE. 

sil jej uspíšit, aby došlo k očistě zastoupení národa od neschop- 
ných sebemilců. Ale i tehdy by mohli aspoň dědicové bankro- 
tárů spojiti své nejlepší pracovní síly k vybudování lepší repre- 
sentace. 

Pokrokové hnutí vydalo kdysi J. S. Millovu knihu úvah 
o vládě representativní, v níž veliká váha se klade na vysokou 
inteligenci representativních zastoupení a zejména parlamentním 
menšinám dává se rada, že jedině touto inteligencí a svou pra- 
covní potencí mohou konkurovati s panujícím vládním systé- 
mem, který má a může si opatřiti v činnosti vyškoleného a 
inteligentního úřednictva dostatečný duševní fond a pracovní 
oporu pro parlamentní převahu nad neodborníky parlament- 
níky. Poučení si však z toho, zdá se, dosud u nás nevzal ni- 
kdo. Zmiňte se o kandidaturách státních úředníků za poslance, 
mužů na př. správní techniky a všech jejích fines znalých, na 
zákonodárné předlohy tudíž jiným okem pohlížejích než důvě- 
řivé oko laika, třebas teoreticky věci znalého. A přec jsou dnes 
již i příslušníci těch t z v. mladých stran státními úředníky, 
jsou lidé osobně milí, bývali nejlepšími a nejspolehlivějšími 
kamarády za studentského života, jakmile oblékli úřednický 
kabát, jak na ně vlastní stranníci pohlížejí? 

Va banque politika řvoucích plic nenávidí muže práce, po- 
litika založených rukou nebo rozpačitého kolísání je politika 
bankrotu — politika práce, jediná politika lepší budoucnosti, 
shledává a sdružuje kde kterou schopnou hlavu a dovednou 
ruku k společnému dílu. Co se stane u nás na politickém 
rozcestí ? k. F. 



S 



SVoboda Finska. 

Finsko patřívalo ke Šs^édsku. Petr Vel. připojil jižní část 
k Rusku a během necelého století připadl i ostatek až po řeku 
Torneu k této říši. Při tom ponecháno bylo zemi protestantské 
vyznání a politické svobody. Za Kateřiny IL provedena revise 
ústavy, dle níž velké knížectví má svobodu politickou s roz- 
sáhlou samosprávou, švédská úřední řeč má platnost všude a 
pouze dopisování s nejvyššími úřady ruskými děje se ruštinou. 
V čele země stojí generál-guvernér, jemuž k ruce dán senát, 
osm guvernérů spravuje jednotlivé provincie, zákonodárná moc 
svěřena sněmu. Města mají purkmistry a rady vedle magistrátů, 
obce zastupitelstva samosprávná Soudy jsou úplně neodvislé, 
rovněž representativní zastupitelstvo země. Tato ústava byla za- 
chována všemi panovníky až do předloňského roku. První otřes 
utrpěla r. 1898, kdy prohlášena ruština za úřední jazyk. 

Ode dávna bylo trnem v oku ministerstvům a vysoké hie- 
rarchii úřednické v Rusku, že v jedné části říše panují řády, 
které »jsou zlým příkladem pro ostatní říši, protože Rusové 
touží, aby bylo jim uděleno to, co má toto velkoknížectví*. Již 




E. KOUTEK: SVOBODA FINSKA. 771 

V dřívčjších dobách několikrát pokoušeli se tito živlové vyhu- 
biti >zlý příklad « pro vlastní zemi, ale panovníci neměli dosti 
odvahy sáhnouti na staleté svobody země, jejíž obyvatelstvo 
bylo jim nezlomně věrno a vždy plnilo své občanské povinnosti 
vzorně. Také nebylo Ize^ ukázati, že by ústava finská byla na 
škodu trůnu nebo nše ruské. Ale čím hřmotněji v samém Rusku 
ozývají se hlasové po občanské svobodě, čím hrozivěji otřásáno 
jest mírem bouřemi selskými, studentskými a dělnickými, čím 
siřeji proniká vzdělanost a s ní nové ideály v západní Evropě 
uskutečněné, čím více praská to v chatrné budově absolutismu, 
tím horlivější a usilovnější projevila se činnost namířena proti 
Finsku. 

Finnové zařazeni jsou do ruského vojska a když proto 
objrvateistvo hlučně protestuje a branci nedostavují se k od- 
vodu, sazeno k represáliím. Potom zavedena ruština do úřadu 
finských vyšších kategorií, zaveden policejní řád ruský, zřízena 
státní policie a žandarmerie a obmezovány svobody občanské. 
Leč čím větši nátlak provádí stát, tím větší klade se mu odpor, 
nebof Finnové jsou daleko vzdělanější nežli Rusové a tudíž 
znají cenu svobod občanských, které jsou jim beze vší zjevné 
přífiny brány a proto se všemožně brání. Toho hledí využit- 
kovati ony osoby ve svůj prospěch, které mají na státní zále- 
žitosti v Rusku největší vliv a podtíti u kořene strom dosavad- 
ních svobod, který sice nevrhal na říši stínu, ale byl nenáviděn 
pro svůj ušlechtilý zjev a zdravé ovoce. Že snahy tyto nebyly 
mamy, ukazuje nad jiné jasněji právě vydaný nejvyšší res- 
krípt ze dne 20. března (2. dubna) 1903. V něm velmi obratně 
zastřeny jsou snahy byrokracie absolutistické a svalována vše- 
cka vina nynějšího stavu i budoucnosti na Finny samotné a 
hledána v tom příčina pro rušení svobod občanských v zemi 
ve XX. stol. zděděných z dob XVlII. stol., kdy jak známo byly 
časy politicky i kulturně velmi temné. Kromě reskriptu vydáno 
ještě nařízení (27. března, [9. dubna] 1903) pro gen. guvernéra^ 
jeho náměstka a guvernéry. 

Co je příčinou, že reskriptem na tři roky suspenduje se 
ústava a zavádí se úřednický absolutismus ? »Spatně smýšlející 
lidé majíce namířeno svésti na cestu protivení se vládě pokojné 
obyvatelstvo, které není ochotno následovati jich, a k svádění 
ke skutkům, které porušují klidný chod života, nezastavili se 
ani před zjevným násilím při jednání s osobami věrnými své 
povinnosti . .« »Za obyčejných okolností porušený takovými 
událostmi pořádek mohl by býti obnoven pohnáním vinníků 
k soudní zodpovědnosti a jinými způsoby, uvedenými v plat- 
ných zákonech. Tyto způsoby jsou však nyní nevhodné, poně- 
vadž někteří hodnostáři a právě soudní rozsudky nejenom 
nedostačují k ochraně veřejného pořádku, nýbrž často samy 
podávají zhoubný příklad neposlušnosti zákona." Tu jsou obvi- 
něni reskriptem soudy a vyšší úředníci finští z neplnění povin- 
ností ano přímo ze zlého příkladu pro občanstvo. Každý roz- 

65 



n 



772 E. KOUTEK: 



umný by soudil, že stačí tudíž odstraniti tyto osoby z úřadu 
a posaditi tam osoby, které by poctivě prováděly zákon — ale 
zatím osoby budou ponechány a nevinný zákon bude potrestán 
suspendováním. Muže-li býti jasnějšího svědectví, oč tu běží 
ve Finsku, může-li lépe býti dokázáno, kdo je v této skrývačce 
vinníkep a co jest účelem suspendování stávajícího pořádku 
v této zemi. Zda nejde tu pan Plevě s Pobědonoscevem ruku 
v ruce? Jisto jest, že hned na tri roky suspendovati ústavu je 
prostředek tím krutější, že snad potom bude zrušena navždy. 

Nařízení dané gen. guvencrovi je stejně významné. Týž 
» rozhoduje o dočasném zavření hostinců, knihoskladů, skladišf 
a vůbec obchodních a průmyslových závodů.« Tu má býti 
utažen šroub v nejcitlivějším místě — na hmotnou existenci 
obyvatelstva. Hostinský, knihkupec, obchodník a továrník jsou 
nebezpečné osoby státu a proto na prvém místě jim se zahro- 
žuje. Gen. guvernér smí ^zapovídati všecka veřejná i sou- 
kromá shromáždění, € tedy na př. i náboženská, vědecká a p. 
— »rozpouštěti soukromé spolky a jich odvětví", zapověděti 
ve Finsku pobyt osobám, které má za nebezpečné státnímu 
pořádku nebo veřejnému pokoji;*) tohoto prostředku kromě pří- 
padů, které nepřipouštějí odkladu, smí užiti gen. gubernátor 
pouze jen s nejvyšším svolením a smí to provázeno býti inter- 
nováním takových osob do určitého kraje říše* — tedy na př. 
do Uralu nebo Kavkazu. » Osoby určené k interno vání v říši 
mají býti odevzdány — k vyřízení záležitosti — ministerstvu 
vnitra, od něhož závisí, budou-li odevzdány veřejnému policej- 
nímu dozoru na základě platných zákonů v říši.« Takové osoby 
jsou stíhány zatykačem a po dopadení zavezeny do Ruska. 
»Týchž prostředků užívá se proti osobám, které nebyly od- 
souzeny k internování na Určitém místě, nýbrž po zakázání jim 
pobytu ve Finsku neodešly v ustanovené lhůtě ze země nebo 
se do ní o své vůli vrátily.« Že tu míní se na předním místě 
finští úředníci zemští a j., viděti jest z následujícího odstavce: 
»Osoby označené v odst. 1. a 2. tohoto nařízení mohou zá- 
roveň s vypověděním jich z hranic Finska zbaveny býti pla- 
cených jim pensí ze státních (nikoli ruských!) peněz, avšak 
nejinak nežli vyžádáním si v každém jednotlivém případě nej- 
vyššího svolení. « Toto obmezení o sobě velmi důležité zmírňuje 
příkrost ustanovení a má patrně za účel působiti konejšivě na 
mysl ohroženého obyvatelstva. 

Zároveň rozšiřuje se administrativní moc gubernátorů, že 
mohou ?e své moci odsuzovati přestupníky veřejných nařízení 



I 



•) Dosud vypověděni byli: senátor Lev Mechelin, vůdce konsti- 
tuční strany; dor Axel Lilie, spolupracovník „Nya Pressen", a redaktor 
Konni Zilliakus; vůdce mladonnské strany Jonáš Kastren, vůdce pa- 
sivní oposice selské; hrabě Karel Nannerneim, podporovatel osvét>' a 
řed. Severní banky ; Eug. Wolf, velkoobchodnic a vůdce adresní depu- 
tace k carovi, jeho bratr Reguel, továrník, Václav Chagelstam, knih- 
kupec, historik a pubUcist ; dor Líilu, publicista mladoíinský. 



r 



SVOBODA FINSKA. 773 



<nar. ze dne 2. června 1902) k pokutě do 400 marek neb od-, 
povídajícímu pokutě vězení. Ještě Však důležitější jest § 6., 
jímž vlastně ruší se samospráva. »Městské magistráty a městská 
i selská 2^stupitelstva podřizuji se vrchnímu dozoru gen. gu- 
bernátora a nejbližšímu gubernátorovi na tomto základě: a) stíž- 
nosti na osoby volené za purkmistra, rady, předsedy a místo- 
předsedy městských zastupitelstev a rovněž i ostatní hodnosty 
městských a selských obecních zastupitelstev vedou se u míst- 
ního gubemátora, od něhož závisí potvrzení navrženého kandi- 
dáta v hodnosti. V případě dvojího zamítnutí potvrzení volené 
osoby, obsadí hodnost příslušné departement senátu v souhlase 
s gen. gubernátorem ; b) purkmistři a radové magistrátu, před- 
sedové a místopředsedové městských zastupitelstev a rovněž 
jiné osoby, jsoucí ve službě městské nebo selské obecní správy, 
mohou býti administrativní cestou zbaveni služby pří- 
slušným departementem senátu v souhlase s gen. gubernátorem 
a zachováním předpisů nejv. nařízení ze dne 1. (14.) srpna 1902.« 
Tedy v prvé části obchodník, živnostník a průmyslník ve druhé 
pak úředník samosprávný jest vydán úplně v moc ruských 
— dle ústavy finské cizích — dozorců, čímž úplně je podlo- 
mena zákonná oposice lidu. Nebe budoucnosti pokryto jest právě 
tak chmurnými mračny jako v Rusku, na obou stranách hro- 
madí se politická elektřina, poslední klidní živlové ženou se od- 
boji do náruče. (Krvavé velikonoce v Kišiněvě). 

Jak odhodlaně postupuje absolutismus proti konstitučnímu 
Finsku, viděti z toho, že již 13. (26.) března 1903 vydána zvláštní 
instrukce pro gen. guvernéra. Tato instrukce je svým duchem 
právě tak zajímavá jako reskript a proto si dovolím čtenáře na 
některé body zvláště upozorniti. 

Gen. guvernér byl ve Velkém knížectví finském podle in- 
strukce z r. 1812 dané cis. Alexandrem I., nejvyšším úředníkem 
-zemským a tudíž i předsedou senátu. Ovšem při konstituci 
zemské nemohl ani ze své vůle vydávati všeobecná nařízení, 
-ani neměl práva bez svolení senátu přijímati taková nařízení 
k provedení z Petrohradu. Proto prohlašovali v Petrohradě tuto 
instrukci za zastaralou a říši t. j. Rusku nebezpečnou, protože 
zde »náměstník císařův" nespravuje se pouze vůlí svého pána, 
nýbrž podléhá senátu a zemskému sněmu. Až do říšského mi- 
nistra V. K. Plevě nepodařilo se však nikomu skoro stoletou 
instituci zvrátiti. Teprve Plevě rozložil v státní radě a také cí- 
saři, že jsou poměry ve Finsku neudržitelný. 

Důvody jeho předem dotýkaly se zemského zřízení. Ve 
Finsku byla řečí úřední švédština — řeč finské literatury, škol, 
církve a obchodu. Poněvadž bez ohledu na to byli gen. gu- 
vernéry jmenovány osoby, které této řeči neznaly, množily se 
prý nepořádky, protože ostatní úřady byly bez dozoru. Aby 
takový gen. guvernér nemusil učiti se úřední řeči zemské, na- 
léháno na to, aby vypuzena byla švédština z úřadů! Ze finští 
oíředníci kladli právo a zákon nad vůli gen. guvernéra, bylo jim 

es* 



774 E. KOUTEK : 

v3rtýkáno za buHčství a neloyálnost. Senát rovněž nemínil býti 
slepým nástrojem gen. guvernéra a býval řízen jeho náměstkem, 
neuměl-li onen švédsky. O jednání senátu dověděl se gen. gu- 
vernér někdy až z rekursu, poddaných proti rozhodnutím se- 
nátním. Také ostatních osm guvernérů v provinciích netnél 
gen. guvernér ve své moci, poněvadž bylí odpovědni senátu ; 
poněvadž pak bývali to Finnové, hájili rovněž platné ústavy 
naproti absolutistickým choutkám »nšec a byli prohlašováni 
za úředníky nespolehlivé. 

Podle jich vzoru vedly si i magistráty a obecní zastupi- 
telstva. Nepodrobily se prostým rozkazům gen. guvernéra, nýbrž 
odvolávajíce se na piatné zákony a ústavu podávali »drzé« re- 
soluce a » pobuřovaly* obyvatelstvo, aby podávalo adresy a 
protesty, nebo dokonce kladli »pasivní odpor«. To prý velice 
ohrozilo bezpečnost »nše« a když čtyři neděle marně na- 
máhal se nynější gen. guvernér, aby to přetrhl a zavedl »po- 
řádek*, žádal za mimořádnou plnou moc k skrocení »zvule« 
lidu finského. Stalo se. 

Podle nové instrukce je gen. guvernér nejvyšším zástup- 
cem Velikého knížectví a jest jmenován jmenovitým úkazem 
daným nejvyššímu senátu v říši, čímž stává se úředníkem ru- 
ským nikoli finským. Jemu podléhají všecky instituce a všichni 
úředníci v zemi. V mimořádných okolnostech smí užívati mi- 
mořádných prostředků. Odpověden je pouze císaři a nikoli se- 
nátu finskému a sněmu. Sám podává zemské zprávy. Zvláště 
důležitou činností jeho je dozor nad školami. Jest povinen 
říditi je v duchu oddanosti k císaři a říši (Rusku) a sám vésti 
dozor nad vyučováním a výchovou; neboř až dosud byly fin- 
ské školy vedeny v partikulárním duchu finském, vlastenecké 
tendence nevztahovaly se i na Busko a zejména ruský abso- 
lutismus přímo obviňuje vlastenecké učebnice Z. Topeltusa a 
apisy básníka Runeberga (Povídky praporečníka Stolla). Knihy 
ty jsou sice naprosto loyální k osobě panovníkově, ale jinak 
dbají o zájmy svého lidu a nikoli o říšskou politiku samo- 
vládného Ruska. 

Všecky osoby úřední a veřejné ústavy jsou mu osobně 
odpovědny, proto může kdykoli zasednouti v kterékoli správní 
instituci. Má nejvyšší policejní moc ve svých rukách, zvláště 
pak censům škodlivých učení, peněžních sbírek, darů k veřej- 
ným účelům, loteriím věcným atd. Jemu svěřen tisk, může za- 
staviti vydávání novin kdykoli, zavříti veřejné knihovny a čí- 
tárny kdekoli, rovněž odníti koncese tiskárnám, obchodům, 
továrnám, ba stíhati tím i zemědělce. 

Zeptá se snad někdo, co se to vlastně dělo ve Finsku, že 
tak přísných prostředků bylo třeba užiti? 

•Příčinou všeho toho« — praví vládní noviny ruské — 
>byli zle smýšlející lidé ve Finsku*. »Zle smýšlející osoby* 
jsou odjakživa locus communis všech pauSálních stížností ab- 
solutismu* Kdo byli tito lidé? Snad spiklenci nebo socialisté? 




SVOBODA FINSKA. 776 

Slyšme: soudy odpíraly poháněti vinníky k zodpovědnosti a 
úředníci sami nezřídka dávati »zhoubný příklad neposlušnosti 
zákona.« Jednání sněmů r. 1899 a 1900 bylo vyzývavé, neboť 
sněm nechtěl prostě a mlčky přijmouti, co mu bylo diktováno 
ruským min. Plevem; senátoři podávali protesty proti nucení 
k protiústavnímu jednání a když tyto byly prostě hozeny do 
koše, tedy podá\ ali hromadně žádost za pensionování, aby tím 
protestovali proti zavedení ruštiny jako úředního jazyka ve 
Finsku. Rovněž gubernátoři v provinciích postavili se na stranu 
oposice proti nezákonnému vypuzení švédštiny z úřadu a také 
nechtěli spolupůsobiti při nových odvodech, k nimž ani sněm 
ani senát nedal svolení. Pastoři místo aby pomáhali ruské vládě, 
odepřeli ohlásiti ve svých kostelích nový (neústavní) zákon 
o vojenské povinnosti a ani nyní nechtějí podati vládě seznamy 
branců. Část jich podepsala petice (na to je v Rusku vězení 
až do 6 měsíců!) a adresy a sbírala peníze k národním úče- 
lům, ba měla i »politická« kázání, vzývajíc lid k hájení svobod 
země a jazyka. Také učitelstvo » ne vlastenecky c vedlo mládež 
a zvláště ve vyšších školách nabádalo ji k separatismu. 

A tak sněm, senát, církev, školy, politické úřady a soudy 
zavlečeny byly do » vzpoury* proti říši, ano byli tvořeny 
i »tajné« spolky politické, v nichž osoby z těchto institucí byli 
»členy«. Ani jediný list finský nedržel s absolutní vládou ru- 
skou, což >jest politování hodné, nebof tato neměla vlivu na 
široké vrstvy.* Ba nedávno pobouřila celé Finsko brožura „Ná- 
rod ni katechismus*, jímž autor zejména obracel se proti 
finským renegátům ve veřejných službách, kteří ^jediní byli 
spolehliví ve velikém knížectví*. Lid i společnost vybízení, aby 
přetrhli s nimi všechen styk a dávali jim na jevo své opo- 
vržení. Ale i celnice pomáhala prý agitaci kontrabantem •ne- 
legální literatury* a pošta dodáváním spisů jako byl »Nový 
katechismus.* K tomu prý všecky možné spolky — asi prý 
1000 — svorně vedly politiku odbojnou »nši«, takže i vojsko 
propouštěné domů dělalo demonstrace. 

Ze všeho toho viděti, že obyvatelstvo spoléhajíc na plat- 
nost dané ústavy a zákonů opíralo se všemi legálními pro- 
středky absolutistickému násilí petrohradskému, začež prohlá- 
šeno bylo za buřiče, hnutí nazváno vzbouřením a sazeno, jak 
tomu v podobných případech bývá, k mimořádným prostřed- 
kům. Tyto mimořádné prostředky suspendují na »tn* roky 
zemskou ústavu a zavádějí absolutismus úřednický; po třech 
letech ohlásí se, že obyvatelstvo se posud »neutišilo* a bude 
se v tom pokračovati, až snad nastane jiná svobodomyslnější 
doba i v Rusku. B. Kouiek. 

TVorení a kritika. 

v lednu 1903 přednášel M. Harden v Berlíně v >Kraso- 
umné jednotě* o Tvoření a kritice a na jeho přednášku na- 



776 L. : 

vázal H. Schudt několik poznámek v č. 3. >Das Freie Wort«- 
Nejhlavnější z nich vybírám především se zřetelem na poměry 
naše. 

Kritika je dobrá, dovede-li říci umělci, jenž se odchyluje 
od své individuality, jak by zase sebe sama našel a je špatná, 
vytýká-li mu jeho individualitu. Je vůbec jen potud kritikou, 
pokud se umí zabývati individualitou umělcovou. 

Ale individualita umělce a právě toho, jenž poprvé vy- 
stoupil, je cosi nového, nezvyklého, ano, je-li dílo jeho geniální,, 
cosi tak absurdního, že kritiku nezbývá než odvrci všecka pra- 
vidla, podle nichž, třebas toho nepřiznal, posud kritisoval. Kritik 
bezvýznamný zavrhne, co se nehodí do jeho rámce, vynikající 
však bude se zabývati zjevem, jenž překvapuje. 

Zabývá-li se kdo jinými, jest kritik, je-li sám sebou dosti 
zaměstnán, jest duch tvůrčí. Velicí zralí t/ůrci celkem kritiky 
si nevšímají. Nemůžef jim prospěti ani uškodit. Vědí, že úsudek 
nižádného člověka významu jejich nezvýší ani nesníží a vědomí, 
že pracují i pro příští věky, obrňuje je lhostejností ke kritice 
současníků. Skuteční tvůrci kráčejí svojí cestou suverénně prese 
všecky úsudky k kritiky. 

Dovede-li kdo pérem, notami, štětcem či dlátem vyjádřiti 
svůj život vnitřní, jest tvůrcem ; dovede-li jej vysloviti řečí svojí 
vlastní, takovou^ jakou posud nikdo nepromluvil, jest hodeii 
nejvyšší kritiky; vyjádří-li jej řečí naučenou u jiných, kritiky 
potřebuje. Ale právě tato třída bude se rozhořčeně stavěti kri- 
tice na odpor, kritice vůbec, nebof dnes i nejposlednější kritikus 
je tak sečtělý, že vypátrá prameny, z nichž tito tvůrci čerpají. 
A vzplane-Ii zápas^ bude to zápas malých lidí, který je vždy 
nenávistný a osobní. Ale zápas prvého dnihu tvůrců a kritiků 
jest vznešený, není to ani boj — duševní hody to jsou. Genius 
cítí, že duchaplnou kritikou je pochopen a nejvyšším štěstím 
jest proň, že jest správně chápán a ceněn člověkem, jehož si 
váží. Pak nevidí v kritikovi » druhou stranu* , nýbrž pomocníka 
u společného cíle. 

Nejlepšími kritiky byli — apoštolé Kristovi. Kristus tvořil, 
oni kritisovali. Zachovali nám jeho dílo, snažili se nám vysvě- 
tliti jeho úkol životní a ujali se ho sami všemi silami. A přece 
kritika jejich neměla té moci, aby byla ochránila Mistra, jemuž 
bylo vytrpěti mučenickou smrt nejvyšších mezi tvůrci. Vskutku, 
kritika nemá té moci, jaká se jí přisuzuje. Přes jednosvorný 
hlas kritiky bují na všech jevištích nejhorší plevel a nejčte- 
nější jsou plytké romány. Mělo by se rozlišovati pravé umění, 
dílo opravdového tvůrce, od umění, jehož účelem jest na jeden 
večer pobaviti. To rozpoznati a určiti jest věcí kritiky. Jen 
kdyby se více na její úsudek dalo! 

Mělo by tedy býti prvním úkolem kritikovým, aby určil, je-li 
jisté dílo dílem umělce- tvůrce anebo výrobkem lovce sensací. 
Říci pravdu je nebezpečno. Zvedne se pokřik, vyhlašují se ortely; 
ale pravda jest již sama o sobě beze studu a kdyby jednou 



TVOŘENI A KRITIKA. 77% 

mezi nás vstoupila nahá a promluvila tak, ják by chtěla,, vši- 
chni bychonn utekli. 

Kritika má býii poctiva! Ale to nestačí. Nestačí oznámiti, 
že nemáme tvůrců-umělců, nýbrž povinností její jest objeviti 
tvůrce, je-li jaký tu. A pak nechť objasní nám, jaký jest rozdíl 
mezi tím, jejž jsme právě vynášeli do nebes, a mezi oním ne- 
známým, skutečným geniem. Ovšem byla by pak úloha kriti- 
kova podobna úloze detektivově — ale tou jest tak jako tak, 
ať se směje, kdo chce. — Ale ani to nestačí, vysloví-li kritika 
poctivě svůj soud o každém díle. Nemohla by podniknouti cosi 
podobného tomu, co dokázala Armáda spásy, jež s úspěchy 
nám nepochopitelnými proniká i do nejzalehlejších peleší za 
svými oběťmi a zaopatřivši je, užije jich ihned k šíření »slova 
božího ?« Neměla by činně pracovati o zušlechtění lidské duše? 
U nás se občas ohrne nosem nad »krváky« a dost! (Nedávno 
ve Zvonu). A krvákům se při tom stále dobře daří. Ale státi 
proti krvákům a vytlačovati je — nebyl by to problém hodný 
kritiky? Neosvědčila by se tu organisace nějaké Armády spásy? 
Aneb, proč by nemohla kritika uspořádati výstavu výtvarných prací 
odmítnutých ? Kdo by pochyboval, že by se na této výstavě vy- 
skytly geniální tvorby? Proč se posud nikdo nepokusil o to, 
vypraviti ten tucet původních českých oper, většinou mladších 
umělců, jež nebyly přijaty k provozování na Národ, divadle? 
Není pochyby, že i mezi těmi jest pochována nějaká, dobrá 
opera. Kdo by se měl takových podniká ujímati? Kdo jiný než 
kritika ! — /. 



Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračováni.) 
Tyto požadavky vyjadřují vesměs ideál výchovy individua- 
listní^; ale zároveň a zcela důsledně směřuje se k sociabilitě 

•) Myšlenka výchovy k Individualitě není nikterak docela nová. 
U nás již v 17. stol. vyjádřil ji Komenský (ačkoliv, jak za jeho doby 
ani nemohlo jinak býti, ne zcela důsledně a přesně), táda\e si výchovu 
na základě přirozeném, výchovu, která odpovídajíc přirozeným schop- 
nostem mládeže a jejich vývoji se přizpůsobujíc, by mládeži byla spise 
snadnou a příjemnou hrou, než ustavičným mistrováním. Je pozoru- 
hodno, že v Didaktice své (viz zejm. hl. XlV.— XIX.) Komenský k opření 
svých požadavků důsledně užívá dvou zejména analogií: prírozeného 
vývoje zárodku živočišného a růstu stromu; jeho theorie jest takto 
prvvm významným pokusem o to, aby pedagogika byla postavena na 
základ vědecký. Celkové oceněm' významu K— ho viz ve spise Quickově : 
Vychovatelstí reformátoři (přel. Dr. B. Foustka, Fr. 1897), kde 
naznačený tuto ráz (individualistnO pedagogiky K. pěkně jest vysloven. 
Nejradikáhiěji podal individuaUstm' ideál Rousseau ve svém Emilu, 
podrobněji jej propracovali Pestalozzi, Froebel a jim'. Zejména 
v Rousseauve, ovšem ideologicky výstředním a jednostranném obraze 
výchovy je základní rys ic&álu individualistního výrazně znázorněn. 
Tyto zjevy nejsou nikterak nahodilé, a zejména pro sociologa velice 
poučné: Komenský, Rousseau, Pestalozzi, Froebel a všichni ti 



778 VLADIMÍR NEZMAR: 

ve výchově, k uschopnění chovanců pro život pospolitý. Myslím, 
že ten a ne jiný smysl mají snahy : zavést do škol ethiku jako 
učebny předmět (ač po mém soudu tento požadavek, netníjí-U 
se docela s cílem, bývá alespoň velmi přeceňován), zavést do 
skoIy jistý konstitucionalism; z téhož asi důvodu se žádá od- 
dělené vyučování děti mravně zanedbaných, společné vyučování 
dětí ze všech tříd společenských a obou pohlaví atd. 

Ovšem přihledneme-li k ohromné literatuře (ponejvíce roa- 
ptýlené ve spoustě časopiseckých článku), v níž tyto požadavky 
bývají vyslovovány, neshledáme, že by byly vždy vyjádřeny 
jasně a celistvě, s úplným vědomím toho, co by mělo býti 
požadováno. Někdy se výstředně horuje pro individuálnost, 
jindy pro sociálnost ve výchově, aniž jest poznávána homo- 
genita obou požadavků; jindy bývá celá reforma spatřována 
v rozmnožení učebních předmětů a v rozmnožení škol; jindy 
opět zdůrazňují se jednotlivé, nedobře pochopené požadavky 
tak, jakoby v nich záležela celá reforma anebo alespoň pod- 
statná její část atd. Ale dvojí věc je velmi jista : předně, že 
zmíněná literatura vyjadřuje živě pociťovanou nespokojenost 
s nynějším stavem školství ; a za druhé, že i ony neuvědomělé 
a nejasné představy o reformě jeho nejsou ve sporu, ale ve 
shodě s oněmi, jichž povahu jsme právě stručně nastínili ; jsou 
primitivnějším a především emočním výrazem týchž ideálů. 

K snahám o reformu výchovy školní druží se co nejtěs- 
něji emancipační snahy stavu učitelského. Organisace tohoto 
stavu a požadavky jako: vyšší vzdělání, odstranění disciplinár- 
ního řádu, immunita vychovatelů, učitelská samospráva, exi- 
stenční zajištění a pod. nejsou indiferentní v těchto otázkách; 
jsou právě výrazem správného úsudku, že k samostatnosti a své- 
zodpovědnosti vychovávati mládež nemůže člověk, který sám 
je odvislý; ovšem že vedle toho jsou tytéž snahy také jedním 
z příznaků širšího proudu emancipačního, který se neomezuje 
jen na učitelstvo, ale zabírá, měrou ovšem nestejnou, i ostatní 
vrstvy obyvatelstva.*) 

Všecky tyto k reformě školní výchovy a k emancipaci 
Stavu učitelského směřující tendence uplatňují se především 
v učitelstvu samém, ale docházejí také sympatie všech stran 
a jednotlivců, jižto také v jiných směrech se hlásí k ideálům 

vychovatelští reformátoři nečinili nic jiného, než co činili vidy a činí 
všichni filosofové (zejména ethikové) a všichni velcí spisovatelé' vůbec : 
dali výraz potřebě, temné pociťované u ostatní společnosti své doby — 
v našem prípadé doby, v níž přechod společnosti z útvaru stáného 
v nový počínal b\'tí uv^édomován, doby poreformační a předrevoluční. 
*) V poslední dobé zdá se jakoby stavovské zájmy učitelstva na- 
byJy převahy nad zájmy bezprostředné výchovy se týkajícími; souvisí 
to se zjevem, jehož několikrát isme se iiz dotkli: se splošténím pokro- 
kov^xh ideí v posledních nekouká letecru Dokladem tohoto úsuaku mi 
jest' srovnání dnešního časopisectva učitelského co se obsahu jeho týká 
s týmž časopisectvem před 6— 7 roky a mnohé zkušenosti bezprostřed- 
ním pozorováním nabyté. 



r 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 779 

pokrokovým. Nejméně porozsumění pro ně nalezneme u vrstev 
vůbec konservativních, tedy u venkovského (zejm. rolnického) 
obyvatelstva a u nevýrobní nebo byrokratické buržoasie. 

Zbývá ještě otázka, zda-li ve stavu školství, jehož převážně 
autoritativní ráz jsme výše vypsali, dějí se nějaké změny ve 
smyslu tendencí právě nastíněných. Otázku tuto nelze jinak 
zodpovídati než kladně Již a priori lze souditi, že učitelstvo 
své, k pokroku a výchově směřující idee uplatňuje pokud to 
možno i v praxi; s porozuměním pro nové úkoly výchovné 
stoupá zároveň i tlak směřující k prolomení starého systému, 
a tlak ten nemůže jistě zůstati docela beze stopy vlivu na praxi 
výchovnou. Ale také přímé pozorování dotvrzuje pokrok ve 
školství. Slýcháváme sice někdy, že ve starých školách se děti 
více naučily; a vskutku otcové a matky mnohých z nás pře- 
kvapovali nás leckdy odříkáváním neobyčejně dlouhých statí, 
jimž se naučili ve staré škole, a jichž nezapomněli do pozdních 
let Avšak to neznamená nic jiného, nežli že ve staré škole 
byl hlavní zřetel brán k vycvičení paměti. Ve škDle nové ne- 
naučí se sice děti z paměti takovému množství učiva, ale jsou 
za to spíše vedeny k tomu, aby porozuměly*). Názorné 
vyučování, které je na stálém postupu, rovněž tak pokračující 
vnikání, přírodních věd do škol, zmírnění kázně, větší než dříve 
přihlížení k potřebám praktického života atd. jsou symptomy 
nepopiratelného pokroku. •♦) Jest to ovšem jen pokrok nenáhlý 
a prihlížíme-li ku krátkému jen období, sotva znatelný; proto 
také autoritativní ráz dosud ve školství podržuje převahu. Ale 
není jinak možno: také podmínky, na nichž pokrok školství 
závisí a z nichž ne posledními jsou i povaha (zejm. vrozená 
či zděděná) žákův samých i učitelstva, mění se jen znenáhla. 

Také emancipace učitelského stavu je na postupu: přirov- 
nejme jen dnešního mladého učitele, hrdého a sebevědomého, 
s někdejším poníženým »pomocníkem« ; sledujme poměr uči- 
telstva k církvi, jeho snahy sebevzdělávací atd. Rovněž existen- 
ční poměry se zlepšily ; a jak se zdá, i tuhý řád disciplinární 
dostává trhliny. 

A tak poměry ve školství (faktický ráz autoritativní, ten- 
dence protiautoritativní, nenáhlé jich uskutečňování) jsou v do- 
konalém chodě s poměry v ostatních oborech veřejného života, 
které jsme dříve probrali. 

*) Ovšem tento výrok sluší bráti cum grano salis. Jako celá dnešní 
doba — doba přechocfu — trpí i škola dnešní vnitrním rozporem, na 
jedné straně vskutku se hledí k tomu, aby žáci učivu porozuměli, s vět- 
ším důrazem, než se to dělo ve škole staré (a to chce vyjádřiti hořejší 
výrok); ale na druhé straně se dosažení úkolu toho stěžuje, zejména 
přetížením žactva, nakupením uěiva, nedokonalým ještě přihlížením 
K fysioloeickým podmínkám duševní činnosti, zejména k významu 
únavy atd.). 

**) Nejznatelněji jeví se pokrok ve školách měšíansk5'ch, v^ celém 
jejich rázu a v neobyčejném jich rozvoji. Za to ve školství středním 
jest pokrok nejmenší, ie-li vůbec jaký : jest však významno, že žactva 
v těchto školách ubj^vá — není i tento zjev jakousi značkou pokroku? 



^ 

^ 



780 VLADIMÍR NEZMAR: 

Také věda má svůj autoři táti vism a objektivism. O prvém 
jsme se již zmínili; záleží v tom, že za kriterium pravdy jest 
užíváno výroků mužů, k jichž jménům se pojí prestyž genia- 
lity nebo uznané velikosti. V tomto ostře vymezeném smyslu 
autoritativism již ovšem z dnešní vědy mizí*), ale nikoliv beze 
stopy. Jestliže spisovatel vědeckého pojednání nebo řečník pro- 
bírající vědecké thema dosud rádi citují autority na dotvrzení 
svého mínění, svědčí to (snad bezděčně) o jakési nedůvěře ve 
vlastní úsudek, o potřebě opřít se o něco, v tomto případě 
o mínění znamenitého muže. A jest to rys tak hluboce zako- 
řeněný v povaze dnešního učence, že i tu, kde si je vskutku 
svou věcí jist, z instiktivního popudu shání se po »dokladech«. 
A totéž platí o čtenářstvu; kniha domácího spisovatele věde- 
ckého, která od počátku do konce podává jen výsledky jeho 
vlastního myšleni, zdá se fádní a vzbuzuje nedůvěru; obé však 
je zažehnáno, i fádnost i nedůvěřivost, jestliže spisovatel (resp* 
řečník probírající vědecké thema) vetkal do svého výkladu do- 
klady cizích, anglických, francouzských, německých autorit, do- 
klady, jichž myšlenková cena leckdy stojí za vlastními úsudky 
autorovými. Sečtělost, shledáváme-li ji u autora, je v našich 
očích vždy zvláštní předností aneb alespoň omluvou, je-li kniha 
jinak slabá; naproti tomu myslitel sebe bystřejší, ale nesečtělý^ 
je nám ,diletantem' ve známém příhanlivém významu tohoto 
slova. To je vědecký autoritativism a ovšem i objektivism, ne- 
dostatek samostatnosti v myšlení a odtud potřeba opory o autoritiu 

Avšak jest ještě jiná forma vědeckého objektivismu, kterou 
si ujasníme stručným rozborem povahy věd. K našemu účelu 
postačí, popatříme-li jen letmo na hlavní ráz a rozdíly dvou 
rozsáhlých tříd věd; věd popisných a abstraktních. 

Vědy popisné zabývají se shledáváním, konstatováním 
a popisem fakt zkušenosti; patři k nim zejména historie 
(v nejširším co možno významu tohoto slova: tedy dějiny po- 
litické, kulturní, děj. náboženství, práva, filosofie, umění atd., a 
pak i vědy s historií příbuzné, jako jsou na př.: archeologie^ 
národopis a lidopis, statistika, geografie, životopis a j.) a pří- 
rodopis ve všech svých odvětvích (mineralogie, botanika, zoo- 
logie, anthropologie, fysika, astronomie, geologie atd.); ovšem 
pouze potud, pokud se vskutku zabývají jen popisem jevů, jinak 
přecházejí do třídy následující. Tyto vědy činí především nárok 
na dobrou schopnost pozorovací a tia dobrou paměť (tedy na 
schopnosti, jichž pasivní ráz je znám); vyšší schopnosti rozu- 
mové jsou jimi zaměstnávány v míře jen nepatrné. Jejich před- 
mět je hotov, dán, jest to vnější skutečnost sama; úlohou ba- 
datele jest, vzíti tento předmět takový, jaký jest, nechati mu na 
sebe působiti a dojmy odtud povstalé přesně a věrně reprodu- 
kovati t. j.: danou skutečnost popsati. A z této právě příčiny, 

*) Leda v theologických a katolicko-filosofických pojednáních, kde 
dosud o pravdě t:i nepravdě úsudků nerozhoduje rozum, ale sv. Tomáš 
Aqu. aneb jiné podobné autority. 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 781 

Že hlavní váha ve vědách popisných spočívá na vnějšku, a že 
vyšší činnosti duševní jsou v nich tak málo zaměstnány, lze 
vědy ty nazvati objektivistickými.*) 

Druhá třída věd (v. abstraktní) zabývá se zpracováním 
materiálu vědami popisnými poskytnutého. Táž skutečnost vnější, 
která byla vědám popisným, jak právě pověděno, hotovým, 
daným předmětem, stává se zde problémem; badatel staví se 
k ní v poměr ne pouze trpného, jí se podřizujícího pozorovatele, 
ale v poměr člověka, který ji chce ovládnouti, podrobiti svému 
rozumu a vniknouti v její smysl. Abstraktní věda nenalézá svou 
pravdu hotovu, takže by bylo třeba ji jen vzíti a popsati, ale 
hledá ji teprve, hledá zákony, t j. společné prvky v mnoho- 
tvárném dění, v němž zkušenost (a její výraz: věda popisná) 
podává zprávu. Ať již íorma tohoto hledání jest jakákoliv, ať 
je to indukce či dedukce, vždy hlavní úkol připadá vyšším, a 
tedy subjektivnějším činnostem rozumovým; chválíme-li při 
dobré knize historické přesné pozorování, znalost pramenů, 
věrný popis dějinných fakt, chválíme při dobré knize sociolo- 
gické nebo filosofické bystré myšlení, důmysl autorův; takový 
jest asi také rozdíl významů slov »učenec« a » myslitel*. Z toho 
již vysvítá, proč a v jakém smyslu můžeme tyto vědy nazvati 
subjektivistickými. Psychologie, biologie (a vůbec příro- 
dov ě d a na rozdíl od přírodop i s u), sociologie, filosofie jsou 
hlavními členy této rodiny; a zároveň tyto vědy to jsou, jež 
konstituují L zv. názor světový.**) 

Která z obou tříd věd má převahu v české práci vědecké ? 
Na první pohled je patrno, že to jsou vědy popisné. Zejména 
historie (s příbuznými vědami: archeologií, lidopisem) podržuje 
dosud d9minující postavení ve vědecké naší práci, ačkoliv v po- 
slední době s ní počínají o žezlo zápasiti vědy přírodopisné. 
Vedle dějepisu a přírodopisu také filologie, a sice opět popisná 
filologie klasická jest dosti zastoupena. Literatura těchto tří 
oborů, počet vědeckých pracovníků, kvantita i kvalita jejich 
prací, jsou jistě úctyhodný. Avšak oproti tomuto bohatství jaká 
chudoba zeje na nás s pole věd abstraktních 1 Vezměme v úvahu 
kteroukoliv z věd, jež jsme zařadili do této třídy, a shledáme 
vždv totéž: nedostatek vědeckých prací, malý počet pracov- 
níku a nedostatek samostatnosti u většiny těch, kteří jsou. Tak 



•) V této povaze historických véd máme zároveň výklad, J)roč 
Nietzsche — v5'strední individualista — choval proti nim" tak příkrý 
odpor. 

•*) Samo sebou se rozumí, že toto rozdělení nelze pojímati přísně 
schematicky; jest asi právě tak málo vědeckých prací ryze popisných 
t i. takových, v nichž by [en pamět a pozorovací schopnosti byly za- 
městnány — již soustava, radění popisovaného materiálu jest činností 
rozumovou), jako není věd ryze abstraktních. Obé stránky jsou vždy 
sm&eny a ráz vědeckého díla určuje se dle toho, která z obou stránek 
má převahu. Nuže jest jisto, abychom užili názorného příkladu, že 
v Brehmově „Životě zvířat" převládá stránka popisná, ve Spencerové 
Biologii rozumová. 



782 VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 

na př. v psychologii: Angličané mají svého Spencera, Baina, 
Němci svého Herbarta, Wundta, Brentana, Francouzi Tainea, 
Ribota atd.; — my kromě několika učebnic (závislých na cizích 
vzorech) máme jen menší spisy psychologické; jediný větší spis 
z tohoto oboru, dílo prof. Dr. O. Kramáře,*) musilo býti, mělo-Ii 
nalézti čtenáře, vydáno německy: ohled to, který u děl histo- 
rických v té míře na váhu nepadá. V přírodovědě pokusil se 
prof. Mareš o vypracování synthetického názoru ; s jakým zdarem 
to posouditi* jest ovšem věcí odborníků. V sociologii nemáme 
vůbec původního díla a ve filosofii máme skoro jen knihy a 
články zase historické, t j. o dějinách filosofie. Nepravím, že 
by samostatné práce ve všech těchto oborech (až na jedinou 
sociologii) vůbec nebylo ; jest, ale v poměru k ostatní mizí. Ná- 
mitka, že srovnání s Angličany, Francouzi, Němci je v zásadě 
pochybeno, poněvadž to jsou národové velcí, vyvrací se tím, že 
naše historická, přírodopisná i filologická práce snese zcela 
dobře toto přirovnání. 

Pravili-li jsme dříve, že abstraktní vědy především to jsou, 
jež konstituují vědecký názor světový, dlužno dle řečeného do- 
dati, že my (a potiori řečeno) nedíváme se na svět očima svýma, 
ale očima myslitelů německých, francouzských, anglických. Ta- 
kový je faktický stav naší vědy převaha objektivismu. Jest 
pozoruhodno, že i zde, kde bychom toho asi nejméně čekali, 
shledáváme shodu s faktickým stavem v ostatních, z části již 
popsaných oborech veřejného života. (P. d.) 



Zeny odsouzených U nucené práci. 

Ruský spisovatel pan Čechov v několika článcích Ruské 
Mysli vyh'čil život vypovězenců na Sachalině, ztraceném ostrůvku 
mezi Ocholským a Japonským mořem, a jeho řádky odkrývají 
před našimi zraky svět nám neznámý, který nás vždycky poutá 
a často dojme.* 

Tito vypovězenci odsouzeni k nucené práci, kteří opustili 
vlast bez čáky, že opět jednou ji uzří, kteří chodí na práci 
trudnou a dlouhou jako život, spříkřelou ještě nelítostnou pří- 
sností státních zřízenců, mají alespoň jednu útěchu, které pro 
naše zločince není. Na ten daleký ostrov mohou je provázeti 
jejich ženy; v tom strastném vyhnanství nepostrádají společ- 
nosti a pohodlí ženy, která přináší strunu poesie do této sme* 
čky bídníkův a dodává ještě mízy slabému kvítku citu v těch 
nepravostmi otrlých svědomích. 

Je mnoho případů v Čechovově vypravování, kde ženy 
dobrovolně šly za muži do vypovězenectví a jest velmi mnoho 
takových, kde deportovaný nalezl v ženě, jako on odsouzené 

*) Die Hypothcse der Seele, ihre Degrandung; und metafysische 
Beleuchtung. 2 díly. Lipsko 1898. Dílo toto náleží do oboru nejen psy- 
chologie, ale i filosofie. 



SCIPIO SIGHELE: ŽENY ODSOUZENÝCH K NUCENÉ PRÁCI. 788 

k nucené práci, novou družku života, která mu nahrazuje ztra- 
cenou rodinu a dává mu zapomenouti na ni. 

Ne všechny deportované na Sachalin mohou se státi že- 
nami nebo milenkami vypovězencuv : slouží (je to tvrdé slovo, 
ale bohužel pravdivé), slouží též obyvatelům toho ostrova. 

K rukám vrchního správce kolonie zhusta docházívaji na- 
léhavé žádosti, koncipované zpravidla skoro do slova takto: 
> Prosíme Vaší Excelenci o opatření dojného dobytka k zaže- 
hnáni hrozícího nedostatku mléka, jakož i o opatření žen- 
ského pohlaví k řádnému spravování našich domácností.* 
Žádost je podepsána sedláky, a vrchní správce si pospíší od- 
pověděti, že se postará o vše, jakmile přibude nový transport 
z Ruska. 

Vizme, kterak se stará, aby vyhověl této podivné su- 
plice. 

Jakmile přibude nový transport žen do Alexandrovskaje, 
hlavního města na Sachalině, jest houfně veden přímo do věz- 
nice. Ubohé ženy, ještě bledé a vysílené mořskou nemocí, krá- 
čejí pomalu, sehnuté pod tíží svých zavazadel. Za nimi hrne 
se pestrý dav zvědavců. Truchlivý obrázek maně připomíná na 
zástupy sleďu, pronásledované velrybami, tuleni, delfíny, žádo- 
stivými zmocniti se těchto ryb. Osadníci provázívají takovou 
eskortu s prostou a poctivou myšlenkou : potřebují ženy, která 
by jím řádně spravovala domácnost, nežádají si než hospo- 
dyně. Naproti tomu úředníci a zřízenci trestničtí potřebují mi- 
lenky. 

Nadchází soumrak. Zeny zavírají se do žaláře. Lid venku 
mluví o nich, posuzuje je, připravuje se k volbě mezi nimi, 
k níž zítra bude připuštěn. 

S rozbřeskem jitra rozděluje se kořist mezi obyvatele 
Sachalinu. Nejmladší a nejkrásnější z žen zůstanou ve hlavním 
městě u úředníkův a bohatých sedlákův, staré a nehezké po- 
nechají se z části pro vypovězence na nucené práci, z části 
pro venkovské sedláky a pro mužíky. Učinivše výběr pro harém 
úředníku, rozhodnou tito, kteří ze sedlákův a kteří z mužíku 
mohou se hlásiti o svoji ženskou kořist. Tito šťastní jsou pak 
pozvání, aby toho a toho dne v tolik a v tolik hodin přišli si 
vybrati — »svoje nevěsty «. 

A v ustanovený den všichni ženichové (nazývají je 
skutečně tím jménem) také se dostaví do věznice. Mají opravdu 
podivné vzezření, jako praví ženichové: obléknou svoje nejlepší 
a nejnovější šaty, klobouky co možná největší a boty co možná 
nejvyleštěnější. 

Jakmile všichni se sešli, otevře se jim ženské oddělení. 

První čtvrthodinku všichni jsou jakísi nesví, jako pomateni, 
omámeni: se všech stran obcházejí a prohlížejí ty ženy, sedící 
nehybně v zamyšlení. Jsoutě to muži, kteří si vybírají: volí si, 
posuzujíce se stanoviska estetického i spolu se stanoviska uti- 
litarístického, hledíce vyčísti z pohledu všecky ctnosti své bu- 



784 LITERATURA, UMĚNÍ, VÉDA. 



n 



doučí hospodyně. Avšak hle, nyní se každý již rozhodl. Při- 
sedne ku své vyvolené a nyní začne rozhovor. Ona se vyptává, 
je-li chalupa, do které přijde, kryta šindelem či doškami, a je-li 
tam také samovar. On na to odpovídá, že samovar má, a že 
má také jednoho koně, a jalovici má a jednu postel. A když 
je s inventářem hotov, ona bázlivě osmělí se ho zeptati: >. . 
A vy mne nebudete bít, viďte že ne?« 

Tím je vše ujednáno. Žena ihned je zapsána jakožto ne- 
věsta toho a toho sedláka či mužíka a civilní sňatek jest uza- 
vřen. Muž vydá se na cestu k domovu se svou ženou, po pří- 
padě vezme si nějaký povoz. 

Přišedši domů, nevěsta především zapálí samovar a rozdělá 
oheň v krbu A sousedé, vidouce vystupovati kouř z chalupy 
závistivě si povídají: »A . . ten si přivedl ženu!« 

Z knihy Scipio Sighele: Nová zena. 



Literatura, umění, v^ěda. 

Obzor historický. — Česká Akademie připravuje x^ydávání Pra- 
menů náboženského hnutí českého v 14. a 15. st., především 
spisů Husových. K návrhu prof. Celeikovského byla zřízena ze Členů 
I. a m. thdy stálá prováaécí komise, která má vypracovat statut 
a program pro své práce. Akademie se tedy konečně ujímá myšlenky, 
kterou měl v podstatě Spolek pro vydávání písemných památek ná- 
boženského a církevního vývoje národa českého, ustavený r. 1885. Nový 
podnik Akademie uvítá každý český historik, a nejen historik s nej- 
vřelejší sympathií, poněvadž se jím má počít soustavné studium husitství 
po stránce náboženské. Ovšem, podnik Akademie bude vyžadovati k pl- 
nému uskutečnění řadu let, a bude záležeti především na sorganisování 
ediční práce a na dostatečném počtu náležitě připravených a do doby 
zapracovaných historiků, má-li býti česká historiografie o jedno monu- 
mentálm' dílo bohatší. Jedná se především o vydání všech spisů Huso- 
vých. Kdyby Literární činnost Husova od dra Flajšhanse nebyla tak 
nespolehlivá a kusá, byl by tu již základ edice; nebot rozumí se samo 
sebou, že vjrdání musí předcházet netoliko svědomité prozkoumání 
spisů Husových pravých a nepravých, sestavem' přesného katalogu 
všech spisů Husových, ale i pokud možná úplné zjištění a popsání 
všech rukopisů Husových spisu, soupis všech rukopisných i knižních 
hussitik. Dnes na takovou přípravnou práci musíme teprve čekat. Dokud 
nebude prvm' požadavek vyplněn či lépe dokud vůbec nebudeme míti 
vědecké vydání spisů Husových, je oosti riskantní „úplné vydání děl 
Husových veškerých českých i latinských'', vydání české pro nejširší 
knih^ určené, jak je obětavě podnikl nakladatel J. Buršík s pomocí dra 
Flajšhanse, jehož „vědecké" a „kritické'' vydání latinské, ve kterém 
„každé písmeno jest doloženo rukopisy dosua zachovanými a v úvodech 
obšírně vyloženo o vzniku a pramenech našich nynějších textů Husových", 
teprve má být vydáhq. — Jsme-li již u doby Husovy, zaznamenáváme 
zajímavou zprávu dra Flajšhanse o rukopise kapitulní knihovny 
(Popis vzácnějších (po stránce umělecké) rukopisů kapitulní knihovny 
podal. nově ar. Podlaha v Soupise histor. a uměl. památek v král. 
v^eském (vydává v^. Akademie) pod n. Kjiihovna kapitulm'. V Praze 
1903) obsahujícím dosud neznámé „největší původní dílo celé literatury 
staročeské", t. česky Výklad na Apokalypsi z r. 1420 (v. Vrstev- 
ník Husův, nákl. Učené Společnosti, 1903) a pojednání dra Fikr I a 
„vdechové na koncilu lOpstnickém" v novém (2.) čísle Ces. Časopisu 
Histor. — V témž čísle C. v.. H. vedle pokračování kritiky dra Novot- 



r 



LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 



ného Bachmannových Dějin Čech a J. Truhlářových Pabérků z ruko- 
pisů klementínsk3'^ch nalezneme odpo véd prof. Pekaře na Kalouskovy 
námitky činěné (v únorové Osvětě) proti jeho Nejstarší kronice české. 
Odpověd Pekařovu můžeme považovat za definitivní rozhodnutí sporu 

Kristiána; nespokojuje se vyvrácením všech námitek Kalouskem či- 
něných, nýbrž přináší nové a přesvědčivé doklady pro tvrzení, že 
Kristiánova práce je z 10. st. a že je skutečně pro svou historickou 
cenu neistarsí kronikou českou. Hlavmm důkazem pravosti Kristiána 
v práci Pekařově jest netoliko positivní zjištěm' příme závislosti Kosmy 
na Kristiánovi a (negativně) naprosté nezávislosti Kristiána na Kosmovi, 
nýbrž, a především konstatovaní, že pramen svou formální i věcnou 
povahou (reč, styl, názory a celkové pojímání historické i světové) ná- 
leží do doby, do níž se svou předmluvou hlásí, a že do 12.-14. století 
náležeti nemíiže. Vedle vy vrácení Kalouskových námitek a pochybností 
obsahuje pojednání P. ještě nové poznatky historické, s nimižlCristiánova 
otázka jen nepřímo souvisí: 1. o způsobu historické práce Kosmovy: 
Kosmas-humanista 12. st. jen vzplál české dějiny báječné více na zá- 
kladě cizí fabule než pramenů, 2. Cechy doby Václavov^^ pravděpodobné 
slušely k poslušenství vévod bavorských a 3. Morava za Boleslava II. 
nenáležela ještě k vdechám, nýbrž teprve za Břetislava. — Jak nedosta- 
tečné je vydávání Sněmů českých (vydává Fr. Dvorský), ukazuje věcný 
posudek dra GlUcklicha o desátém dílu Sněmů (1600— 1604). Gi. 
na základě srovnání edice s archiválním materiálem vytýká vydavateli, 
že některé listiny nejsou vůbec otištěny, že souvislé kusy nebývají opa- 
trovány vzájemnými odkazy, že jsou pomíjena akta, jež mají se sněmy 
souvislost, data praesenční a úřední vyřízení na rubni že se neotiskují, 
ie chybějí odkazy k tiskům jiným a konečně že ani předmluvy k Sněmům 
nestojí za nic. — O f dru Kie^rovi, který také náležel historické lite- 
ratuře, napsal tato charakteristická slova prof. Goll (v Zprávách 
Č. C. H.): „Frant. Lad. Rieger byl politik, ale byl více než politik. Jemu 
byla politika částí většího celku: povznesení národa, jemuž své bohaté 
síly věnoval, všestranného a harmonického. Vyšel ze školy Palackého 
a odpovídalo to jeho individualitě. Rieger se v tom podobal vynikajícím 
a karakteristickým representantům doby renaissanční. V něm se spo- 
jovaly rozmanité talenty a interesy s obdivuhodnou pružností těla 

1 ducha; on sám byl harmonický celek — odtud ono kouzlo jeho osob- 
nosti, nezměněné, ba stupňovaně pokračujícím věkem." — Politiky upo- 
zorňuje prof. Goll (v témž č. Č. Č. H.) na zajímavou knihu StKoz- 
miana „O dziaianiach i dzie^ach Bismarcka'' (Krakov, 1902). — vk, 

Alois Hajn: Politické strany u nás. Brožura podává historii strany 
staro-, mladočeské, čes. lidové, radik. pokrokové, státoprávní a stran 
zájmových: sociálně demokratické, národ, sociální, agrární, klerikální, 
šlechty, a anarchistů. Spisovatel, známý předák radíík. pokrokový, cha- 
rakterisuje strany a nazírá na události se svého stanoviska pokroko- 
vého, jez má v něm jednoho z nejčistších svých zastanců a hlasatelů. 
Brožura chce zaujati lid jmenovitě na čes. východě pro politickou činnost 
a zahajuje sbírku populárních spisů z oboru politiky a národ, hospo- 
dářství. Vzhledem k svému poslám' nemůže ani jmak než bráti se 
cestami staré ideologie politické, dle niž n. př. lidskost, myšlenka svo- 
body a p. jsou „vůočími hvězdami" politického dění. Rovněž její ráz 
propagační nese sebou, že ke všem ostatním stranám nechová se ne- 
předpojaté. Ale bez užitku ji nepřečte nikdo £( Jhienovitě historii po- 
sledních let přečte každý se zájmem. 

Prof. dr. C. Hilty: Štěstí. Volně přeložila Lud. Pokorná. - Známý 
tento spis cituplného švýcarského profesora, německy již asi ve 30.000 
exempl, vyšedší, dojde zajisté i u nás obliby, jíž zasluhuje. Jet četba 
jeho obohacením a povznesením vnitřního života a k nám pnchází za- 
jisté v čas, rozumime-li dobře volání po náboženství, jež i u nás slyšeti, 
lakkoli mu zcela nevěříme a ani s Hiltjin nesdílíme naději, že toto sto- 
letí bude vysoce náboženské. Dosud vyšel překladu I. dfl. Přáli bychom 



j 



786 LITERATURA, UMĚNÍ, VEDA. 

si, aby díl 11. přeložen byl věrně a ne volně. Rozevřeli jsme knihu na- 
mátkou ve sir. 164 našli jsme značné odchylky od onginálu (25 vyd. 
z r. 1897 str. 198). Vynechána Jsou i^ova, věty i odstavce, 4rádkový 
citát z Danta a p. (Leitende Iďee Napoleons neni „jedinou'' ideou NT) 
Také na věrném překlade poznámek záleží. Kniha jest vypravena 
velice vkusně. 

Činohra. Pam' Sklenářom-Mald rozloučila se 3. května s Národním 
divadlem v roli Hermiony v Zimní pohádce Shakespearově. Pro mnohé 
bylo jistě překvapením, že jest tato paní ještě členem Nár. divadla — 
bylat již poslední desetiletí jako by v pensi. Na př^dě pí. Sklenářové- 
Malé viděti, co na ostatmch oborecn našeho národmno žrvota: ne- 
pravidelný vývoj, nedostatek tradice a zkušenosti. Nejslavnější česká 
umělkyně ustupuje najednou se scény v plném rozkvětu své umělecké 
síly v provisorní ústraní a živoří v něm celé desetiletí. Pak skoro ]iž 
zapomenuta rozloučí se jubilejním večerem. Čím byla starší generaci 
české, čím byla českému umění? Co zůstane po ní? Přes to, že o české 
herečce nebylo posud napsáno tolik studií, co o ní, a že posud žádná 
se tak nestala ^o všech českých jevištích populární iako ona, jíž bylo 
dáno svým uměním ověnčiti dokonanou stavou národního obrození I Co 
zůstane po čWřicetileté její činnosti umělecké ? Pro tragédku her Shakes- 
pearových a Šchillerových měla zjev i hlas i inteligenci, v^eská dekla- 
mace její strhovala v létech 70týcn k bouřlivým potleskům. Ale tehdy 
už ohlašoval se naturalism, jenž p^' Sklenářovou předča«iě postavil (ío 
stínu a odsoudil k nečinnosti. — Čas charakterísuje umem' jdi v č. 121, 
že bylo ušlechtilé, totiž zdrželivé, „neomylným taktem" (Durdile) vedené- 
Všecko příkré a divoké obnovuje se v umění jejím zmírněno a oslabeno, 
více zmírněno a oslabeno než činí dnešní naše umem', troufalejší a svo- 
bodnější. Té zdrželivosti konečně bylo by Lze se naučit aspoň do jisté 
míry, ale mnohem tíže lze napodobiti její úctu a ryzí zájem pro před- 
měty divadeku' tvorby, pro jejich životní a myšlenkový obsah. Její 
osoba ve hře ustupuje úplně do pozadí, stává se pouhou prostřednici 
která sama sebou nic neváží proti tomu, co interpretuje. Nutí, aby 
divák se obíral jen předmětem samým a ne jí a dociluje toho tím, že 
sama také soustředěně se jím a jen jim obírá. Je to pravý klasicismus 
divadeku hry, kde herec a divák (divák vlivem hercovým) stávají se 
zároveň společnými pozorovateli a poživateli téhož předmětu, téže věci 

Přehled politickým hospod. ^ sociální. 

Za hranlcomi. Bagdadshá dráha znepokojila minulý týden Evropu. 
Anglie svojí tajnou i zjevnou oposicí proti ní pobouřila tisk v Německu 
a za té príležitosti ukázala se hloubka konlcurenční žárlivosti a zášti 
mezi těmito dvěma „spřízněnými" zeměmi. Ježto správa dráhy bude 
z větší části v německých rukou, Anglie činí oposici. Budou toho pří- 
činy také jiné, politické, (Rusko), ale hlavm' jsou nevraživost na Ně- 
mecko. Mimo to, a nikoHv na posledm'm místě, dráha ta není hospo- 
dářsky na pevných nohou. Byla sice po dlouhém jednání, jež zdálo se 
několikrát již rozbito, r. 1902 dojednána smlouva mezi tureckou vládou 
a společností anatolských drah (čili německou bankou) o stavbě dráhy 
bagdadské, dle níž stavba má býti za 8 let hotova. Ale dojednati 
snuouvu nebylo totéž jako začít se stavbou. A vskutku dnes ještě je 
do stavby bagdadské dráhy daDeko. Turecko totiž nemůže dáti žádané 
záruky a opatřiti kapitály na splacení povolených garancií ve výši 
16.500 franků ročně za kilometr. Ježto bagdadská dráha má se táhnouti 
na délku 2000 km., jest třeba kapitálů velikých. Záruka zúrokovad 
záleží v tom, že Turecko ročně doplatí železniční společnosti každý rok 
tolik, co bude se nedostávati do 16.500 fr. (na kilometr.) V prvním 
desitfletí jsou rozpočteny příjmy na 4000 fr. na kilometr, i mělo by Tu- 
recko, ovsem až bude celá dráha hotova, pripláceti ročně 2000 X 12.500= 
25 mil. franků. Za těch okokiostí jest možno, že bagdadská dráha ja- 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCLÁLNÍ. 7S7 

koito dráha spojující dvé more, dočká se konkurenta dříve než^sama 
bude hotova stát. Chystají se totiž stavby ještě těchto evropsko- 
indických drah: 1. Jižním Ruskem a Turkestanem do Afghánistánu 
s výhodnými poměry provozovacími. 2. Jižním Ruskem a Kavkazem do 
sever. Persie a Afghánistánu. 3, Z Cařihradu přes Erzerum a Persii do 
Afghánistánu. 4. Z Canhradu pres Bagdad, jižní Persii a Beludžistan. 
Ovšem záleží uskutečnění těchto drah nejen na zdolání překážek tech- 
nických a j., nýbrž i na tom, jak se utváří politické poměry zemí těch. 
V Macedonii to zabouřilo 30. dubna. V Soluni byla vypálena filiálka 
Otomanské Banky a asi prý na 50 místech města spáchány byly dyna- 
mitové atentáty. Atentáty hned byly přiřknuty na vrub komitétů. 

V Soluni trvalý na to pouliční střelba a šarvátky od 8 h. več. až do 
půlnoci. Zahynulo mnoho osob, prý 400 Bulharů bylo při tom vojskem 
tureckým usmrceno. Podle zpráv konsulámích jest prý to poslední 
zoufaly pokus Bulharů, jimž docházejí peníze. Pátrá se po členech vý- 
borů macedonských a mnoho osob bylo pozatýkáno. Do přístavu soluň- 
ského připluly rakouské válečné lodi. 

Hospodářský. Finačními návrhy velmi pozoruhodnými obdařili po- 
slanci polští parlament ve schůzi dne 3. dubna 1903. Především je to 
návrh poslanců Sapiehy, dr. Niementowského a soudruhů, vyzývající 
vládu, aby vyjednávala s vládou uherskou o snížení ceny soli k vaření 
o 8 hal. na kilogramu. Návrh ten odůvodněn jest úvahou, že sůl k va- 
ření přispívá ve velmi vysoké míře ku zlepšení potravin nejchudších 
tříd obyvatelstva a že vysoká cena její od všech vrstev mimořádné 
těžce se pociíuje. Dále pak poukazují navrhovatelé k tomu, že snížení 
ceny^ soli k vaření může se státi jenom v souhlase s král. uher. vládou 
a že tudíž nynější okamžik před skoncováním rakouskouherského vy- 
rovnání je rozhodný, ježto by jinak tato „nejvýš" důležitá otázka znovu 
musila na dlouhou řadu let zmizeti s denního pořádku. Mají opravdu 
pánové tak velikou starost o zlepšení potravin nejchudších tříd obyva- 
telstva, či spíše zakrývají touto starostí péči o zvýšení soutěživosti ha- 
ličské soli se všemi hosppdářskými důsledky toho pro zemi? A jak a 
odkud krvti úbytek ve příjmech ze státních solnic? Opět z aktivních 
zemí? — Síimo tento návrh podány poslancem drem Glabinskim (o němž 
v posledním čase proběhla novinami zpráva, že má býti jmenován vice- 
presidentem haličského zemského finančního řiditelství) tri další návrhy, 
čistě finančního obsahu. Jednak je to paragrafovaný návrh zákona 
na změnu poplatků nařízením(!) ministerstva financí z 25. dubna 
1857. (Ivovského listu příloh k věstníku ministerstva financí č. 16. ex 1857. 
č. 7220.) stanovených, za exekuční upomínky dlužníků daní, podle něhož 
při těchto upomínkách vybírati se má po čtrnácte dní, co tento způsob 
exekuce trvá, jednoduchý poplatek 10 hal. denně z každých 100 K a 
jež navrhovatelé chtějí míti změněn tak, aby jednoduchý poplatek byl 
vybírán i z nedoplatku daňových 100 K přesahujících. Jak si věc před- 
stavují, těžko se ovšem domysliti, vždyť i za daného stavu vybírá se 
2 obnosu přes 100 K, a to za každých 100 K i prvních i dalších 10 h denně. 

V odůvodnění uvádějí, že se v Haliči a Bukovině od dlužníka vybírá 
vedle exekučních poplatků v ostatních zemích platných 10 h denně, 
ještě další poplatek, zmínén5'^ch 10 hal. z každých 100. K dlužných daní 
s přirážkami. To však především třeba opraviti tak, že v ostatních 
zemích vybírá se po 7 dní 10 h a dalších 7 dní po 20 h denně a dále 
nutno poznamenati, že znění příslušných nařízení, zejména s důrazem 
uváděný jednoduchý poplatek, je takové, že pravděpodobně tento 
haJíčskobukovinský^ poplatek má býti vybírán místo poplatku v jiných 
zenuch zavedeného. Ale budiž. Zajímavo jest slyšeti jakými důvody 
t3*to poplatky se potírají. Tyto poplatky (vůbec), pro východní země 
v říši nespravedlivě zvýšené, principu rovnoprávnosti zemí (!) se po- 
smívající, mají za následek, že, jak známo, exekuční poplatky v těchto 
zemícn poskytují státní pokladně přebytek nad exekuční výdaje a stá- 
vají se ve mnohých okresích stálým zdrojem čistého důchodu pro stát. 
Tomu musí býti učiněna přítrž ata. Po našem soudě — i když by sku- 



s 



788 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

tečně vybírati se měly v Haliči a Bukovině zvýšené exekuční poplatky 
daňové — není jejich pouhá existence i rozličné důsledky její než do- 
kladem velmi laxních pojmů těchto zemí, které naopak dovedou se velmi 
účinně dovolávati své (I) rovnoprávnosti, o povinnostech veřejných 
(dávná bolest staré Polsky 1) a vedle všeho i velké „benevolence" or- 
gánů polské berní exekutivy vůči poplatnictvu. U nás do lidí se střílí 
(viz Soběslavsko) I ~ Dále podán drem Glabinským opět paragrafo- 
vaný návrh, dle něhož mají býti vyňaty ze zdaněni podle U. hlavy no- 
vého zákona o osobních daních přímých (r. 18%) všecky ku všeobec- 
nému dobru a vzdělání zřízené, od veřejnoprá\Tiích korporací (zemí> 
okresů, obcQ ]3rovozované podniky. Daň tato jest příliš vysoká, 10 proč, 
a ještě citelnější se stává způsobem stanovení jejích základů, to jest 
onoho výnosu, z něhož právě oněch 10 proč. se vybírá. V důvodech 
vytýká se právem a správně, jak podivně se manipulovalo při daňové 
reformě se zmíněnými korporacemi. V důležitém § 83. zmíněného zá- 
kona není o nich zmínka, avšak sem tam do jiných §§ vpašovány 
zmínky o nich, které páni poslanci ovšem přehlíali. A širokých vrstev 
poplatnických dotýká se konečně co nejvíce a co nejsymjjatičtěji třetí 
návrh dra Glabinského, opět paragrafovaný, žádající, aby předsedou ko- 
mise pro ukládání osobní daně z příjmů nesměl býti úředník onoho 
daňového úřadu (berní správy, berního referátu okresního hejtmanstvi% 
kterému přísluší zaříditi a vykonati ukládání daně a dále, aby do jed- 
nacích protokolů odhadních komisí zapisovány byly důvody odchylek 
odhadů od přiznání poplatníků a aby tyto důvody byly na platebním 
rozkaze sdělovány. — Odůvodněn jest návrh tento takto : Je všeobecný 
a důvodný názor, že se zákon o osobní dani z příjmu ve mnohém 
směru v Rakousku neosvědčil, v první řadě co do očekávání, že se 
berní morálka poplatnictva znenáhla povznese a libovolnému vyměřo- 
váni daně finančními úřadv učiní se konec. Zdroj tohoto zlého sklamání 
jistě nelze hledati v tendencích a ustanoveních zákona (?) nýbrž ve 
vykonávacích nařízeních a ve vykonávání jejich, které jasnému zněnř 
zákona často nápadným způsobem odporují a jej z pravých kolejí vy- 
šinuly. Jde nym' o to autentickým výkladem zavésti praxi do správných 
kolejí. Pánové se však mýlí domnívají-li se, že zákon je tak výborným 
že se nepotřebuje než řádného výkladu, aby se věc odbyla. 'Ostatně 
navrhují změny jeho a to pak již není jen autentický výklad I Na druhé 
straně ovšem nebudiž ani v nejmenším popíráno, že je tu libovůle až 
báječná, ale jak se má bez ní obejíti systém daňový založený na odhadu^ 
bez něhož bylo by konec ukládání daně: V osobách finančních úředníků 
a předsedů nebylo by nutno hledati závadu, kdyby bylo dostatečným 
však způsobem postaráno o kautely správného odhadu, z nichž ze- 

1'ména důvody odchylek od přiznání hrají důležitou roli již při výděl- 
cové dani dle IL hlavy nového daňového zákona, svrchu zmíněného. 
Ale i o tyto kautely je zle, nemá-li býti odhad znemožněn a přece 

správnost jeho postaráno. Zajisté však je přímo vzorem poslanecké 
práce kautely takové hledati a odíti své návrhy v roucho paragrafů*^ 
To je něco jiného než „slavné" u nás: slavná vláda se vyzývá, aby ta 
a to udělala za nás! Jak na př. bylo by pěkné, kdyby naši poslanci 
přišli s urči^mi návrhy ve věci zlepšeni nnanční správy u nás, proti 
níž správa finančm' v Haliči vypravena jest přímo královsky ! Není lepší 
kautely správného provádění zákonů než dobře dotovaná správa. Na- 
řiká-li Halič na praxi finančních úřadů, jeik to vjrpadá teprv u nás — 
aspoň tolik by mohlo našim poslancům napadnouti, ale nenapadne, po- 
něvadž nejsou zvykli se o „takové věci" starat, majíce pohodlného ši- 
mla : až dobudeme státního práva, pak . . inu pak nebudeme vědět co 
s ním dělat, poněvadž nebudeme ničemu rozumět! 

O celni tarif válčí se a kompromisuje mezi agrárníky a průmyslníky 
ve výboru celním i mimo něj. V cel. výboru je mnoho položek již pro- 
jednáno a pracuje se vůbec rychle. Mimo výbor hlásí se o slovo jedna 

1 druhá strana veřejnými projevy a pamětními spisy. Stál^^ výbor slo- 
žený z předsednictva sdružení rak. průmyslníku, industríel. klub«- 
a ústřed. svazu průmyslníků v Rakousku připomíná, že „splnění po?« 



PŘEHLED POLITICKY, HOSPODÁŘSKY. SOCIÁLNÍ. 789 

dávku, aby uvaleno bylo clo na takové suroviny, jež jsou pro průmysl 
nanejvýš důležitý, zachvátilo by celá odvětví rakouského průmyslu 
v kořenech jejich exSstencé a vydalo je soutěži výrobků cizozemských 
ve vlastní zemi. Zvýšeni cel na dobytek a jeho produkty, jak se žádá 
v celním výboru, zdražilo by měrou ještě ohromnější než to má být 
provedeno vysokými sazbami osnovy vládní, živobytí nejširších vrstev 
obyvatelstva.' Stálý výbor tří centrál, svazů průmyslových ohrazuje se 
co nejrozhodněji prou nesmírným požadavkům agrárních poslanců 
v celním výboru." 

Banka „Slavia''. V životním odboru bylo v těchto třech měsících 
podáno ,Slavii" 1950 přihlášek na kapitál kor. 5,295.760---, z čehož bylo 
vyhotoveno 1507 pojistek na kapitál kor. 4,108.960. Kapitálův a pensí 
bylo v téže době vyplaceno kor. 372.052-50. — Za trvání svého „Sla- 
vía" Naplatila ve všech odborech kor. 73,962.032-88, reservní fondy do- 
sáhly obnosu kor. 26,906.032-32, dividendy pak bylo až dosud bankou 
, Slavií" \^laceno kor. 1,061.385*37, ro^ieluje totiž banka tato jakožto 
ústav vzájemný veškerý- zisk členům. Cech, uznávaje oprávněnost na- 
šeho stanoviska národohospodářského, při volbě ústavu obrací se 
k ryze české „Slavii". 

Školský. Suaz ženských Jednal v Německu (Bund Deutscher Frauen- 
vereine) zahrnuje 151 jednot s asi 80.000 členy ve všech částech Ně- 
mecka. Valnou schůzi delegátů konává svaz každý druhý rok. Zmiňu- 
jeme se o ní proto, poněvadž byly na poradě její také otázky i>aedagogické. 
Za pr\'é jednáno o dětských zahrádkách Fróblových, kterým 
stoupenci sociální vý^chovy (za příkl. Natorp, Bergemann) věnují 
zvlástm' pozornost. Hromada delegační se usnesla, aby se bylo domá- 
háno toho, by škohií zahrádky Fróblovy se staly všeobecným ústavem 
obecním a státním. — Deleg^ace za druhé zaujala také stanovisko v pří- 
čině vzdělávání dívek na vyšších (středních) školách a zdůrazňovaného nyní 
společného vyučování obou pohlaví (koedukace). Žádá, aby 
byly dívky připouštěny ve všech státech Německého spolku do chla- 
peckých gymnasií a škol reálních. Bylo sice na kongresu navrhováno, 
zřizovati zvláštní dívčí gymnasia. Ale přítomní učitelé vyšších škol, na 
nichž společné vyučování žákův obojího pohlaví již prozkoumáno, po- 
tvrzovali obecně, že se za těch pokusů nabylo zkušeností příznivých. 
Smíšené střední školy lze míti proměňováním dosavadních výhradné 
chlapeckých snadno a bez patrnějšího nákladu. — Reforma vyššího 
dívčího školství má se díti dle jisté obdoby reformních gymnasií 
v Německu feymnasu Komenského). Školy ty mají míti dvanáct tříd, 
z nichž prvních šest (1.— 6. školní rok) jest společným podstavkem (ob. 
škola), po čemž se rozštěpují vrchní stupně tolikéž sestitřídní v oddělení 
humanistické a realistické. Abiturientky obou oddělení mají po vybyté 
zkoušce maturitní oprávněnost k studiu akademickému. — Dále jest se 
domáhati zřizování ženských škol zemědělských. Těmi by se 
měla část žen, tíhnoucích za učeným povoláním, odluzovati k povoláním 
praktickým, jako jest zahradnictví a hospodářství, prospěšným tělesnému 
zdraví a podmínkám sociálního žití více nežli jednostranné vzdělání du- 
chové. — Nejpozoruhodnějším thematem výchovným delegační schůze 
byla palčivá již bez nadsázky otázka o poučování o pohlavních 
poměrech ve škole a doma (otázka o rození dítek, die Storchfrage, 
přináší-li děti vrána). Jednosvomě téměř připouštěno, že dosavadní za- 
mlčováni přirozeného rozmnožování a vyvíjení se lidstva mívá následky 
kodlivé. Důsledkem dosavadního zvyku jest, že se dětem dostává o tom 
zpráv od osob k tomu nepovolaných, že se jimi podávají se zámysly 
necudnými jako výron fantasie znecudněné, ze následkem toho bývá 
pokrytectví takto poučovaných a vzrušováni city plzkými. Nesvornou 
ršak byla delegace v tom, má-li se poučováni případné díti ve škole 
lebo v rodině. Věc ta ovšem, pokud se jí hledí ku škole, jest více 
iiežli na pováženou. Správné jest asi mínění, že tu třeba individua- 
sovati naprosto, totiž počínati takovým poučovámm tehdy, když ho 
dnotlivcům třeba nebo když si ho přejí. Děti, kterým jest dosud po- 



793 OZVUKY A PABERKY. 

hádkovy svět všechno, nebylo by dobře strhovati podobnvm poučením^ 
jim ještě nepotřebným, před časem do skutečnosti. Ale odbývati otázku 
tuto ukvapenou alespoň poznámkou, že o takoVých vécech se vůbec 
nemá s dětmi mluviti (ba snad ani ne ve shromáždění žen), jak učinily 
některé naše politické listy, k tomu zrovna ještě s úsměškem (třeba 
, Politik**), svěačí o nesoudném vyhj^bání se věcem, jež by konečně žur- 
nalistika naše měla také pozorovati v jiném ozařování nežli pod zorným 
uhlem hampejzství. S větším právem Svaz ženských jednot může na- 
stupovati na školu s požadavkem, aby byla bojovatelkou proti alkoho- 
lismu. Žactvu vůbec v Německu (jako v Rakousku) jest úředně za- 
pověděno tvořiti spolky. V Anglicku a americkém Soustátí spolkováni 
školní mládeže jest nejen dovoleno, ba se také zdárně \'jrvíjí. Za príkL 
vzniká tam spolky školní mládeže zrovna armáda zdrženhvcuv. Proto se 
Svaz ženských jednot hodlá domáhati, aby případný zákaz tvoření žá- 
kovských spolků byl v ten smysl pozměněn, že za účely mravními 
žákovská sdružení se dovolují. — Také otázkou péče o děti bez 
rodičovské výchovy (nucené vychovávání dětí) se delegace za- 
bývala. Zejména sneseno, aby případný pruský zákon (Fursorge- 
B!rziehungsgesetz), jehož účinky jeví se již dosti patrně, ač teprve 
nedávno nabyl platnosti, přijat byl také v ostatních státech spolkových. 

Nový návrh reformy školské předvádí Čes. Škola z Dr. E. Mayera 
ve článku Škamna a výchova, v němž se vytýká, že 8— 16letým mo- 
řením ve škamnách se ubijí mladý věk bez užitku. „Ta pravá doba 
školní mohla by být od 12. do 15. roku. Do té doby stačí veselé myslí 
dětské čísti, psáti, počítati. Teprve po 15. roce nastupte školy pokračo- 
vací a odborné: ona povolání, Hteré vyžadují mathematiky (algebry^ 
geometrie, triffonometne) a řeči. Žáci by vše rychleji chápah a si osvo- 
jili. Idea výchovy té vyšla z Anglie (dr. Reddie), do Němec zavedl ji 
dr. M. Lietz a založil v Dsenburgu ústav, jejž záhy bylo ve větších 
rozměrech. přeložiti do řfóubindy u Meiningen. Podobný ústav je v Glari- 
seg^ ve Svýcařích a dívčí „domácnost" u Potsdamu. Úkolem „domác- 
nosti** ie v prvé řadě vychovávati, ač se vyučování, jaké vyžaduje stát, 
nikterak nezanedbává. V prostých, ale umělecky spořádaných síních 
vládne duch svobodný, čistotný, zbožný, ale nedogmatický. Není kon- 
troly dopisů a vycházek. Alkonol je úplně vyloučen. 

Sociální. Počátkem léta zahajuje se vždy agitace o nedclni klid. 
Posud nem* nedělního klidu v závodech s potravinami, pro něž místo- 
držitelství zavádí klid až od 11. hod. dop. Za zavedení úplného klidu 
volá organisace obchodního pomocnictva specereiního a za to se také 
přimlouvali obecní starší Pinč, dr. Horáček a dr. Scharf na schůzi sboru 
obec. starších v Praze dne 4. t. m. žádajíce, aby městská rada půso- 
bila k zavedení celonedělního klidu a aby příště dobrozdání měst. rady 
znělo příznivěji než letos. — Též spolek advokátních úředníků pro 
Prahu a předměstí domáhá se celoročního nedělního klidu a svátečního 
klidu ve všech advokát, a notář, kancelářích. 

Po sjezdu. 

Hle, hrozivá se kupí mračna, A národ vešel. Na lavici 

kraj kolem ztmul v úděsu blíž kamen posadil se rád, 

a bídných vlků smečka lačná zřel venku blesky létající 

se na nás žene od lesů. a deště kalný vodopád. 

Ted třeba je nám ruky chranné, Však než den noci ruku podá, 

kdo pomoc dá, kdo útěchu? lká národ: ^Běda duši mé. 

Dřív nežli nebe v blescích vzplane vždyt světnice je samá voda — 

sem mladočeskou pod střechu! ó, pomoc, už se topíme. Moir. 

.nákladem Jos. Pelcla. — Knihtiskárna narodně-soc. délnicnra (K. Pittera) v Praxe. 



r 



RoznLnbT 

ttďenhík: fro politiku - yéďu - 
literaturu ř uméhí 



ROČNÍK XIII. v PRAZE, DNE 10. KVĚTNA 1003. ČÍSLO 83- 



Smetanův týden. 

Dne 12. května o 5. hod. odpol. bylo tomu 19 let, kdy 
Smetana zemřel. Jednou za svého života dojemně se ve své 
skromnosti vyslovil o svém díle : > Jsemť dle zásluh svých a dle 
svého snažení skladatelem českým a stvořitelem českého slohu 
v dramatickém a symfonickém oddílu hudby výhradné české* 
a sám určil za neutuchajících ještě bojů a útoku na sebe místo 
své v duchovním snažení národa. Dnes jest Smetana sluncem 
rozlévajícím světlo života a radosti, kamkoli přijde, čarovným 
množitelem hodnot a krás žití. Nic nebylo Smetany tak daleko, 
jako uvažovati o mravním obsahu své hudby. Jeho svéráznost 
a samostatnost nejlépe se právě značí v tom, že na toto pole 
neučinil za Wagnerem ani nejmenšího krůčku a že ani na oka- 
mžik nezakolísav, prohlédl marnost Wagnerovy iluse, jíž pod- 
lehlo tolik duchů ! Smetana nesnil o tom, založiti svojí hudbou 
nové jakés náboženství a učiniti je hlasatelem hlubšího cítění 
mravního. A přece poslechnete-li hudbu Smetanovu, cítíte, že 
jste poznali v sobě mnoho mravní krásy, o níž jste před tím 
nevěděli. Jako čarovným proutkem otvírá hudba jeho skryté po- 
klady ve vašem nitru a předvádí je blaženým vašim zrakům. 
Vaše snahy, touhy a naděje zastkvějí se jako květy na ozářené 
louce v plné nádheře svých barev a vaše hrud plní se citem 
odhodlání a síly vykonati to krásné a veliké, co ještě ukrýváte 
jako nejdražší svoje tajemství zrakům okolního světa. Ta hudba 
jeho posiluje vás k dobru a kráse, naplňuje sebevědomím a 
vnitřní blažeností, že odhodláváte se podstoupiti a podniknouti, 
k čemu vám jindy by se nedostávalo odvahy. Útěcha, odvaha, 
vroucnost, nadšení plyne z tónů a harmonií Smetanových. Jeho 
hudba jest mravním povznesením ve všech okolnostech života, 
jest skutečně tvůrčí moc, jest projevem síly a moci trans- 
cendentní. 

K nám Čechoslovanům mluví naším jazykem, harmonií a 
rythmem naší duše, melodií našeho citu. Čím ve vesmíru zvlášt- 
ním složením prvků jsme, to nám ona zjevuje. Jejím zřídlem 



s 



792 J. P. : SMETANŮV TÝDEN. 

jest tajemný základ světa, našeho světa, z něhož vyšli i my. 
Hudba Smetanova odtamtud prýští čistě a bezprostředně a pro- 
bouzí v nás temné tuchy a vzpomínky veliké harmonie světové. 
V tom smyslu, aniž Smetana kdy theoreticky to hlásal a hájil, 
jest hudba jeho zjevením, jest náboženstvím, naším českým ná- 
boženstvím, naší českou bohoslužbou. Ona svými tóny otvírá 
nám zásvětí. Neodvratné kroky neúnavně chvátajícího osudu 
vylíčí tak mistrně jako mystérium smrti a smutek hrobu, ony 
děje a místa, kde člověk vrací se k prazdrojům a silám ve- 
smíru a s nimi splyne, aby v novém seskupení látek znovu 
nastoupil organický život. 

Jestliže tu hudba Smetanova našemu citu podává, co pro- 
střednictvím zkušenosti nikdy zvěděti nemůžeme, jakkoliv po 
tom neukojitelně toužíme, předvádí s druhé strany zjevy nám 
známé v podobě tak očištěné a svčži a odhaluje na nich stránky 
á vlastnosti tak nové, že nám je na vždy a nezapomenutelně 
ukládá v srdce. Česká krajina požehnaná úrodou zlatých ván- 
kem zčéřených klasů, s jásajícím skřivanem pod boží oblohou, 
hluboký klid zadumaného lesa, hravý proud řeky mezi luči- 
nami, bouři v horách, mírně zvlněnou krajinu středočeskou 
probudí ve vašich vzpomínkách tak, že obraz plasticky vám 
vystoupí na oči. Bujarost mládí, resignaci a trud stáří, české 
rodiče a děti, milence, idylu na naší vsi i velikost a tragiku 
českých dějin najdete v jeho díle, v tónech tak jímavých a vý- 
razných, že nové půvaby odkrýváte na všem tom našem, mi- 
lém a známém a více je milujete, lépe a všestranněji poznáváte. 

Českost, prostonárodnost a lidovost Smetanova nebyla však 
přijata u nás vlídně a dnes ještě přes veškeru úctu k němu 
i přes všechen obdiv jeho genia jest Smetana málo znám svému 
lidu. Jest jen vítati podnik, jako je Smetanův týden v Ná- 
rodním divadle, za kterého dostanou se na jeviště po sobě od 
12. do 19. května Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Da- 
libor, Hubička, Dvě vdovy, Tajemství, Libuše a Vlast. Škoda, 
že neuvidíme Čertovu stěnu, jež přece byla provedena 19. října v po- 
sledním cykly Smetanově před 4 léty. Dostane se nám ovšem 
z části náhrady v novém pečlivém nastudování a krásné vý- 
pravě všech uvedených oper a budeme spokojeni, uloží-li si 
Národní divadlo za povinnost, vypraviti cyklus Smetanův i příští 
a každý další rok a vloží-li do něho na přes rok a již pro 
vždy nově nastudovanou Čertovu stěnu. Národní divadlo ne- 
může jinak než předváděti operní tvorbu Smetanovu celou Ná- 
rodní divadlo musí jíti v čele a býti dobrým příkladem a po- 
bídkou všem ostatním divadlům českým i hudebním a pěveckým 
jednotám v pietě a úctě k Smetanovu dílu. Neboť, jak F. V. 
Krejčí uzavírá svoji knihu Bedřich Smetana*, jako klidné Ostrovy 
Blažených září nám díla Smetanova na této cestě, ale nebu- 
deme jich míjeti netečně a nespustíme jich s dohledu. Ona uka- 
zují cestu naší umělecké kultuře, neboť rajským tímto souostro- 
vím vede cesta k novým pevninám krásy, života a společnosti 




J. P. : PODDANSTVÍ ČECHŮ. 798 

a V poslední formuli dá se dílo našeho prvého velkého umělce 
svésti na slovo, drahé všem, kdož sni o prolnutí života s krá« 
sou, na zlaté a blankytné slovo: »Renaissance<. /. p. 



Poddanství Gechů. 

K dlouhému v tomto listě již uvedenému seznamu nedo- 
statků a vad českých připínáme číslo, jež nejen v ničem ne- 
zadá dnes dostatečně již z případu České spořitelny známé 
dobrovolné na cizině závislosti a poplatnosti české, ale jej snad 
i předčí. Jde o to, kterak se české výrobky dostanou na mezi- 
národní trh, kdo sprostředkuje spojení mezi českými výrobci 
ječmene, chmelu, sladu, cukru a mezi bursou anebo zpříma 
určitým těžištěnr a odbytištěm. 

Proberme české cukrovary. Komu svěřují české cukrovary 
zastoupení a komisionářský obchod? České cukrovary patří 
význačně českému průmyslu a také se tu vždy o první místo 
hlásí; zastoupení a komisionářský obchod je však s polovice 
v rukou německých bank, v rukou filiálek vídeňských bank 
v Praze a Brně, jež jsou v těchto městech svou poplatností a 
svým úřednictvem nejsilnější oporou němectví, které nechce 
národnostní rovnoprávnosti v českých krajích a které svojí sna- 
hou po národnostní hegemonii německé je příčinou tolika zmatků 
a úpadku hospodářského v říši. Pražská filiálka vídeňské UUider- 
banky má na př. zastoupení skoro celé průmyslové Chru- 
dimi. Cukrovar, lihovar, pivovar, sladovna, záložna i spořitelna 
chrudimská jsou klienty pražské filiálky vídeňské Lánderbanky. 
Celé jedno české a národně prý uvědomělé město svěřuje svůj 
majetek této vídeňské bance. Rozevřete si Batovcův kalendář 
na r. 1902. Na str. 398 najdete ony 4 filiálky vídeňských bank 
v Praze i s výkazem vrchních úředníků: rak. úvěrního ústavu 
(Creditanstalt), banky pro země rak. (Landerbank), anglorakouské 
banky (Anglobank) a vídeňského bank. spolku (Wiener Bank- 
Verein), pro něž naše české průmyslové podniky, především 
cukrovary pracují. Pátá ve spolku s nimi je Česká eskomptní 
banka (Bohm. Escomptebank), jež od roku 1900 je sloučena 
s dolnorakouskou eskomptní společnosti ve Vídni. Těchto pět 
bank má zastoupení a komisionářský obchod polovice českých 
cukrovarů. 

Filiálka Lánderbanky v Praze zastupuje : rolnický cukrovar 
akciový v Dřevohosticích, cukrovar v Cholticích (komand, spol. 
Klimeš, Salášek, Horký a spol.), akciovou továrnu na cukr 
v Chrudimi, cukrovary Močovice a Libice Fr. Wiesnera a spol., 
cukrovar hr. Šlika v Kopidlně, cukrovar v Pětipsech (G. Hodek), 
cukrovar kníž. Schwarzenberga v Čes. Budějovicích. 

Filiálka vid. bank. jednoty zastupuje: akciový spol. rol. 
cukrovar v Čelechovicích, rol. cukrovar v Litovli (a prostějov- 
skou sladovnu). 

66 



794 J. P. : PODDANSTVÍ ČECHŮ. . 

Anglorakouská banka zastupuje rolnický cukrovar v Kro- 
měnži, cukrovar v Libňovsi (Márky, Bromovský), akc. cukrovar 
v Mělníku. 

Rak. úvěrní ústav zastupuje rolnický cukrovar ve Vrbát- 
kách, rol. akc. cukrovar v Holiči u Olomouce, kníž. Schwarzen- 
berský cukrovar v Postoloprtech a v Sulejovicích a kníž. Lobko- 
vický cukrovar v Roždalovicích. 

Česká eskomptní banka zastupuje: akc. cukrovar v Klo- 
bukách, akc. cukrovar v Pardubicích, kníž. Lobkovice v Dolních 
Beřkovících a cukrovar kníž. Kinského v Kostelci n. O. 

Některé české cukrovary se tím na venek tají, že svěřují 
svůj cukr německým ústavům, mnohé pak obchodují s něme- 
ckými agenty, jako rolnický akc. cukrovar v Dašicích, cukrov. 
v Cerekvici, rol. akc. cukrovar Horka, akc. cukrovar v Kolíně, 
v Napajedlích, Plaňanech, akciový cukrov. ve Vinoři a kníž. 
Kinského cukrovar v Hospozíně. Dojista, že ke 30 cukrovarů 
českých svěřuje německým bankám svůj obchod a dává jim 
výdělek, jenž ročně dosahuje několika set tisíc korun. Že Mo- 
rava je skoro zcela v německých rukou, netřeba dokládati. 

Zastupitelství a komisionářský obchod s cukrem mají z če- 
ských bank: Živnostenská, Pražská úvěrní a Čes. průmyslová. 
Tyto tři české banky zastupují : 

Živnostenská: rolnické akciové cukrovary v Brodku, 
v Nov. Bydžově, v Háji, v Holiči, v Kralupech, v Lenešicích, 
v Lounech, v Lužci, v Moravanech, Čes. společ. pro průmysl 
cukerní v Domažlicích a hr. Harracha v Sadové. 

Pražská úvěrní banka : rol. akc. cukrovar v Holiči, v Kou- 
řimi, Svojšicích, dále cukrov. v Bečvarech, Radboři a Básnicích. 

Česká průmyslová banka: akc. cukrovar ve Vys. Mýtě, ve 
Velvarech a hr. Martinice v Studňovci. 

Mimo to jsou zastupovány českými agenty cukrovary v Bo- 
hušovicích, Dol. Bousově, Dol. Bučících, Černožicích, Hradci 
Král., Lounech I, Mochově, Mšeném, Nymburce, Poděbradech, 
Prosenicích, Předměřicích, Přelouči, Roudnici, Slapanicích, Hr. 
Týnci, Uhříněvsi, Velimi (akc), Vranovicích, Vrbátkách a Záboří. 

České zastoupení má tedy ke 40 českým cukrovarům. 

Jaké jsou příčiny, že polovice českých cukrovarů, velikou 
většinou české akciové rolnické cukrovary, zůstávají klienty 
bank německých, a to přes veškeru snahu českých, jmenovitě 
obou mladších bank, pražské úvěrní a české průmyslové, aby 
jich zastoupení na sebe převedly ? j, p. 



k 



d. Vrchlický - překladatel. 

Anatole France napsal roiyián » Červená lilie, »Le lys rouge*, 
J. Vrchlický to přeložil, Vilímek vydal, a já, žel Bohu, četl. 
Kéž by mi^ nebyla přišla do rukou ta nešťastná » Červená lilie* 
v onen večer, kdy zapáliv si cigaretu, usedl jsem do lenošky. 



J. VRCHLICKÝ - PŘEKLADATEL. 796 

a těšil jsem se, že po celodenní lopotě se příjemnou četbou osvě- 
žím, pobavím ! Místo toho nalezl jsem mimo nadání a proti své 
vůli práci neutěšenou, piplavou, nevděčnou, smutnou, ale ne- 
vyhnul jsem se jí, poněvadž poctivost káže vystoupiti proti po- 
dobnému ledabylému, nejapnému překládání, které stírajíc nejen 
veškerý půvab, ráz i smysl originálu, uráží nebo zhrubuje svou 
bídnou češtinou vkus čtenářstva. Kdyby šlo o nezdařený pokus 
nějakého amatéra kdesi pod čarou venkovského listu, mohlo 
by se to pominouti útrpným mlčením, ale má-li takový překla- 
datelský brak smělost vyplouti na plný jas literárního světa a 
to ještě pod vlajkou předního spisovatele, pak je věcí svědomí 
to také veřejně přibíti. Překladatelé jsou lidé křehcí, kteří někdy 
klopýtnou, vím to, a vím také, že jejich honoráře nejsou dle 
toho, aby překlad mohli pilovati, avšak překladateli, který tak 
neskonale a veskrze bídně pracuje jako uslyšíte, tomu se 
musí prostě říci: když to neumíš lépe, tedy toho nech! 

Avšak raději už čtěte a sudte sami. — 

Začnu případným citátem na str. 6. »0d té doby, co jsme 
zde, hloupneme spolu« místo »jsme jí hodně protivnými* 
(nous Tembětons ferme). S malou změnou »co to čteme* hodí 
se za motto pro zrobitele i čtenáře tohoto překladu. 

Vyberme některé ukázky nejpodařenější. Čteme na str. 7. 
>čemý humor* místo »temná nálada*. — Na str. 11. »básník< 
m. »básnířka«, — str. 14. » odvětila . ., že bylo pozdě, že ne- 
očekávala více návštěv, atd.* m. »že jest pozdě, že neočekává* 
atd. Doslovně z frančiny, kde musí být arci minulý čas. A tak 
i zhusta jinde. — Na str. 15. »na těle jejím unylém, ještě chut- 
nej ším v tomto spánku duše*, m. »žádoucnějším* (plus dési- 
rable). — Na str. 17. »nalezl, aby je (t j. kreditní ústavy) 
udržel v těžkých hodinách, zdroje plodného ducha* m. •pro- 
středky* (les ressources, nikoli sourcesl). — Str. 17. »Těšil 
se všemu, co je vzácného ve společnosti* m. >Užíval všeho* 
(il jouissait, nikoli se réjouissait). 

Na str. 18. »Jako všichni velcí masožravci měl on 
své hodiny roztomilé veselosti* m. »Jako všichni velcí dravci* 
(carnassier, v přeneseném smyslu zde, tolik co dravý člověk, 
uchvatitel, nikoliv »masožravec*). Nemístné je zde také klásti 
nadbytečně »on* dle francouzského »il*, jak se to v>'skytá ča- 
stěji. — 

Str. 22 »v a 1 i 1 i se mezi neurčitými stíny* m. »jeli* (v drožce), 
naivně a doslovně přeloženo »ils roulaient*! (Srovn. »kam to 
valíš?* f)- — Str. 26. Neporozumění textu. Řádek 4.-7. mluví 
Robert, nikoli Tereza, má tedy státi »Nejsem přísný*, atd. 

Str. 27. >jest těžký jako slon* m. ^těžkopádný* (mluví se 
o „Notre-Dame" !) — Str. 28. »To je ohromná potvora* m. 
•nesmírný netvor* (také o N.-Dame). — Str. 30. »Slova . . ne 
více chlípná a spilá* m. » posměšná a kluzká* (gouailleuses 
et giivoises, nikoli grises). — Str. 33. »(Utopie) směřují vnu- 
knouti nechuť k realitě* m. »Směřují k tomu*. — Str. 41. (Don 

67 



/I 




796 J. VRCHLICKÝ — PŘEKLADATEL. 

Juan) »utrácel svůj čas s třemi ženami « m. »ztrácel€, tj. marně 
se o ně ucházel, což dává arci zcela jiný smysl dotyčnému 
místu (ilperdit son temps). — Str. 41. » Jisté naše skutky., jsou 
naše dcery* m. »naši synové*. Mechanicky dle franc. »nos 
filles«, poněvadž je Taction (čin) ženského rodu. -— Str. 54. 
»Ona nevěděla a on byl lhostejný to věděti* m. ^Nevěděla a 
bylo j í lhostejno zda to ví« (EUe ne savait pas et il lui était 
indifférent de savoir). — Str. 58. » roztomilou dívku s — krkem 
kulatým a tlustým* m. >s krkem okrouhlým a silným* (rond 
et fořt). — Str. 67. »Dechartre se rozlobil a trhl s ní" m. 
» přerušil poměr* (il rompit). — Str. 68 »Zavolala jej zpět Pane 
Věnce, víte, co je vážné* m. »víte, je to do opravdy* (vous 
savez que c'est sérieux). — Str. 71. ^Nepřipomínala si ráda, 
jak s ním (t. j. s jejím životem) byl smíchán* m. »do něho 
zapředen* (mělé). 

Str. 76. » Kráčel podél nábřeží* m. »šel po nádražním pe- 
ronu*. Celý výjev odehrává se na nádraží před odjezdem vlaku 
a zdravý rozum, když ne slovník, by mohl tu překladateli říci, 
že »il longeait le quai* nemfiže nic jiného znamenati. — Str. 
78. »Zatím co vlak se valil* (!) m. » vlak jel* (le train roulait). 

Str. 78. Choulette vyjímá z » peněženky* dopisy a papíry 
m. z »tobolky* (portefeuille nikoli portemonnaie). — Str. 90, 
>Kněží vás složí a prohlásí proti vám protipapeže* m. »se- 
sadí* (déposeront), neboť jedná se tu o papeže. — Str. 94. 
»íilosofové duchaplní a světáčtí* m. »stýkající se s velkou 
společností* (mondains). 

Str. lOl. »Savonarola .. nenalézaje soucitu v žádném díle 
uměleckém, chtěl je spáliti všecka* m. »zbožnosti< ; p i é t é a 
nikoli pitié! — Str. 102. » probošt Jesuitů* m. »převor* (prieur), 
jak je správně na str 103. — - Str. 103. »modř zvaná outremer*, 
sluje prostě >ultramarin*. Na témže místě ledabylá čeština : »váš 
outremer, který jsem nabíral svým štětcem, kleslo na dno*. 

Str. 103. »domácí pán* podává stiríbrné umývadlo k omý- 
vání rukou. Tak úslužní nejsou ani Francouzi, to koná »správce 
domu" (maítre ďhótel); ostatně tu vůbec ani žádného »domá- 
cího pána* není, poněvadž dům patří slečuě Bellové! — Str. 
104. >mistr a sluha* m. »pán a sluha*. — Str. 105. »Měla 
lidi jediné schopné citu, oceniti účin toiletty*. Nesmyslný překlad 
věty : EUe croyoit les hommes capables seulement de sentir TefTet 
ďune toilette = Považovala muže za schopné pocítiti pouze 
dojem toiletty (a nic více). 

Str. 105. » Podával se jaksi nedbale* m. » Dodával si ne- 
dbalého zjevu*. — Str. 106. » Neměl touhy žíti déle* m. i^nemě^ 
touhy přežíti svá díla* (de se survivre). 

Str. 106. »Dechartre s okem žlutým v obličeji trochu una- 
veném*. Podivný hrdina románu, který má žloutenku, že? Ale 
jeho oko je zdravé, >mladistvé* Qeune), za to však oko pře- 
kladatelovo je chatrné nebo spíše nedbalé, že čte j a u n e (žlutý) 
m. jeune. 



r 



J. VRCHLICKÝ - PŘEKLADATEL. 797 

Str. 107. »Nemohla viděti svůj obličej a to ji mátlo«. Jak 
ze souvislosti nad slunce jasněji vysvítá, jedná se o »jeho€ 
obličej (son = svůj i jeho). 

Str. HO. »smělé zvlnění taillec m. »vykrojení« (cam- 
brure). 

Str. 111. »jeho hlas ji hladiN m. laskal (caresser). 

Str. 112. »déjeuner< není »posnídávka«, nýbrž snídaně, 
vlastně náš oběd. 

Str. 113. »její vloha« m. »temperament«. 

Str. 113. »ná silná záliba v ženách*; »violent« vždy pře- 
kládáno zde »násiiný« ; ale obyčejně spíše se hodí » ohnivý, 
horoucí, prudký* a pod. 

Stn 116. „jak sestupovali" m. „sjížděly". — Str. 117. „to 
je talíř Pampaloniho, každý jí dle své chuti* m. Jídlo P., 
každý je jí dle.." — Str. 117. „Šl< jsme obě". 

Str. 118. „Na chmurné faí;adě vzezření rustiky (?)" m. 
«Na pošmourném průčelí, vzezření venkovského". 

Str. 118. „panoval vkus pro Quidy a Carrache" m. „pře- 
vládala záliba pro Quida (t. j. Quido Reni) a Carraccie" (oů 
dominait le gout du Guide et des Carrache). 

Str. 123. „Měl dosti jemnosti, ale byl neschopný, aby 
chápal" m. „bystrosti" (finesse). 

Str. 126. „peří celuloidové bílé a lehké" m. „péra" (ku 
psaní). 

Str. 126. „(velebila obrazy) bez vkusu, jen aby stránky 
vyplnila" m. „bez záliby". — Str. 127. „Ale miss Bell je za- 
hanbila, nevědouc o krásné fresce" m. „že nevěděli oni". Vždyť 
je právě upozorňuje! — Stí. 129. „A aniž by se pokoušel ji 
2^držeti, šla dohoniti miss B." převedena slovně a nemístně 
fráse franc. — Str. 129. „Teresa opouštějíc D., snídala" m. 
opustivši. 

Str. 130. „v ryzosti vzduchu" m. „čistotě" (pureté). 

Str. 131. cítíc „v obličeji žár libeccia" — proč uvozovky? 
V originále nejsou a není též důvodu k tomu. 

Str. 133. „do hrubých vln Arna' m. „do rozvodněných"; 
{les eaux grossies ; záměna s „grossier" !) 

Str. 134. „Vyšší lidé postrádají někdy jemnosti", m. „Vy- 
nikající lidé postrádají někdy prozíravosti" (finesse). — Str. 134. 
„Ejhle proč jsem přišla" m. „Proto jsem přišla" (Voilá pour- 
quoi je suis venue). 

Str. 135 »cítím velký fond záští a hněvu* m. »hluboké 
záští «. 

Str. 145. »před temnou alej í, »allée< zde znamená »chodba< ; 
a dále: »šli po vlhkém stínu stromořadí. Přešli dvůr* m. »šli 
temným stínem chodby*. 

Str. 146. ^několik pláten staré látky* m. »kusů< (lé). — 
Str. 147. *oblečen do houně z ovčí kůže* m. »do kalmuku* 
(casaque). — Str. 147. ^roztomilá ob rýně* m. »lidožroutka* 
<ogresse), žertovně řečeno. 

67* 



s 



798 J. VRCHLICKÝ — PŘEKLADATEL. 

Str. 148. »Bolestná něha a spálená jeho víčka* m. »Bo- 
lestná unylost a palčivost jeho viček*. 

Str. 150. »Jest třeba, aby hluboká pravda byla uzavřena 
do prokletí Evina* m. ^Zatracení Evy obsahuje asi hlubokou 
pravdu*. (II faut qďune vérité profonde soit enfermée dans la 
malediction ď Ěve). 

Str. 151. »prozíravost její vlohy* m. »jejího rozumu* 
(intelligence). 

Str. 152. »k malé uličce vroubené uličk ami* (!) m. 
•zahrádkami* (jardinets). — Str. 155. »Sabina« m. »Sabinka*. — 
Str. 161. »jsem lehká* (!) m. „lehkomyslná* — str. 162. »kdo 
poznal tebe, shledá i u té nejkrasši nudný vkus* m. »fádní 
příchuť* (uň goút fade). — Str. 163. »šum šatu* m. »šustění< 
— Str. 163. ;,plachý cit" m. „neurčitý** (vague). — Str. 164. 
„přehoupla se přes to" místo „pominula to" (elle glissa). — 
Str. 175. „o radosti a nevinnosti příští J. Krista" m. „o nevin- 
nosti a o příští J. K." — Str. 192. „vuz sledoval na ná- 
břeží" m. „jel po n." — Str. 193. „také sobě, »aby se líbila, 
chtěla se h'biti"(?) m. „také sobě se líbila, chtěla se líbiti" (Cest 
a elle aussi qu*elle plaisait, qďelle voulait plaire). — Str. 193, 
„A tak hodiny., rychle se ničily" místo „mizely, zapadaly 
v nivec", nebo prostě „míjely" (s'anéantir). 

Str. 193. A ted, prosím, pozor: „Šedý den . . sklem nádraží 
padal na ni jako zrnka ohromné zástěry (!!), která jí měřila 
vteřiny ztracené pro štěstí." Čtenáři, sevři hlavu do dlaní, za- 
mhuř oči a představ si, můžeš-li, ten pokrouceně secesní obraz,, 
jak zrnka zástěry měří vteřiny! Jen že ta smělá licence nejde 
na účet chorobné fantasie Anatola France, nýbrž na vrub těch 
špatných očí překladatelových; přehlédl, že je tam sablier 
(přesýpací hodiny) a nikoli tablier (zástěra). Nemyslíš, čte- 
náři, že tu vadí ještě něco jiného než jen špatné oči ? 

Str. 194. „díval se na ni s druhem chmurné a násilné 
radosti" m. „s jakousi pochmurnou a bouřnou r." (avec une 
sortě de). 

Str. 196. »V hloubi hotel-- otvíral šest oken* m. » v po- 
zadí* (t j. dvora, au fond). 

Str. 196. »s naivní těžkopádností tří rytířů sotva zhruba 
otesaných*. Zase ty prožluklé špatné oči! Místo *vikýř* (lu- 
carne) četl překladatel ve slovníku *rytiř*^ spletl si r-v, spletl 
si y-i, a spletl dohromady nesmysl. 

Str. 196. »uváděl se pokorně v souhlas s bytem čtvrti 
zohyzděné* (!?) m. »shodoval se (dum) s ponížeností zohyzJěné 
čtvrti* (s'accordait avec j^humilité ďun quartier enlaidi). 

Str. 200. »pan F., Švycar a pán hotelu* m. »pan F., vrátný 
(suisse) a správce domu* (maítre d*hótel). 

Str. 201. »pinquin« m. »tučňák* (pinguin). — str. 205. •na- 
jali si lodku, již vídala tak často projížděti pod svými okny* 
m. »jeli parníčkem* (prendre le bateau, dle smyslu jen tak 
tomu lze rozuměti). — Str. 207. »Je to květ jeho těla, který 



J. VRCHLICKÝ — PŘEKLADATEL. 799 

dává to nezhojitelné zlo< m. »puvab jejího těla, který pů- 
sobí*, a i dále podobné nedorozumění. — Str. 207. »Nenkám, 
z paměti* m. »Z paměti, to je něco jiného* (De mémoire, je 
ne dis pas). 

Str. 208. » Večeřeli obavě vestách* (!) Jaká nonchalance 
v nejlepší pařížské společnosti! Jen že »veston< znamená krát- 
ký kabát, naše »sako*^ a smysl zde je, že ve spěchu nepře- 
vlékli se před večeří do fraku, — Podobně str. 220. maluje D. 
ve svém atelieru ve »ílanelové vestě*. 

Str. 209. »v poštovním voze*; hraběcí rodina jede tu 
s hosty na procházku v angl. společenském voze, zvaném 
mail-coach (v originálu jen zkrátka »mail*). — Str. 209. 
•nebyl nikdy rozesmán ější*. m. »smavější* (riant). 

Str. 210. >celé to tělo, kde se důlky smály pružné, 
svěží a vonné jako potok . .* m. »celá tato pleť, kde smály se 
důlky, to pružné tělo . .* (toute cette chair oů riaient des fosset- 
tes, ce corps souple . .). 

Str. 211. »0 čekávajíc ruch parníku, který se měl za- 
staviti* m. »Slyšíc hukot parníku, který se zastavoval* (En 
entendant le bruit du vapeur qui venait se placer). 

Str. 213. >Již se kněžna S-. zavěšovala na ž e b ří k s í tě* (!) 
Tážeš se, čtenáři, jaký tělocvik to ta kněžna provozuje? Velmi 
prostý: ^zavěšovala se na schůdky mail-coache. Na str. 209. 
bylo »mail* ^poštovským vozem*, ted je to už zase »sítí« ! 
(síť, oko = maille). 

Str. 214. »zvonice" m. »věž*. — Str. 215. »povoz ubíral 
se po jedné straně" m. »povoz jel vzhůru po úbočí* (lavoi- 
ture gravit une cóte; strana = le cóté!) — Str. 216. »VítávG 
dva nebo tři starce* m. »přijímá návštěvy dvou . .* (re90it). — 
Str. 216. Pozoruhodná kostrbatost věty: »Užívá, aby se ukryl, 
energie, s kterou druhdy vystupoval*. — Str. 217. »mignonne« 
nepřeloženo; »milouši*. — Str. 218. >lišíc exquisní formu 
pod bídou těla špatně živeného*; m. > vystihujíc rozkošnou t.* 
(démélant). 

Str. 219. »na mlatu zrnka i koule (! !) jsou míchána* 
m. »na ošatce (přesývce) míchají se zrna a plevy*! (van; balle 
znamená arci >koule*, ale zde jest přec patrno, že to musí 
míti ještě jiný význam!) — Str. 230. >nestejnost jeho humoru* 
m. » nálady. » ' 

Str. 230. »nalézal myšlenky při hnětení korku, z něhož 
zátky se řezají* m. » připadal na myšlenky při hnětení drobtů 
(t j. chleba) nebo při krájení zátek* (c*est en pétrissant des 
miettes ou en taillant des bouchons qďil trouvait ses idées). 

Str. 231. »A dívaje se na G. s očima pitomýma* (!) 
Vždyť Loyer je přeci chytrák! » očima blízko sebe ležícíma* 
(les yeux bridés). 

Str. 232. » Chechtal se, zaměstnán střídou chleba, modeluje 
čubičku* m. ^Uštěpačně se usmíval (ricana), zabývaje se mo- 
delováním pudlíka (caniche) ze střídky* (Mimo to, jaký sloh!) 



800 J. VRCHLICKÝ — PŘEKLADATEL* 

Str. 233. »shledávala, že jest zajímavější než druzí pod 
svou tloušťkou* m. »pod svou tlustou špinou« (souš sa 
crasse épaisse; nikoli graisse«, tuk!) 

Str. 235. »zakoušela šťavnatou trpkost vzduchu« místo 
»okoušela chutnou (savoureusé) t. v.« — Str. 237. > Hledal 
jsem, jak vás zapomenout* m. »Snažil jsem se . .« (J*ai cherché 
a vous oublier). — Str. 237. »A po šest měsíců jsem plavaU 
m. »plavil jsem se« (t j. po lodi »naviguait«). — Str. 237. 
•Silou myšlení a utrpení já pochopil" m. »Tím že jsem pře- 
mýšlel a trpěl, pochopil jsem* (á force de penser — j'ai com- 
pris). — Str. 239. »objevila tak přirozený mžik překvapení* 
m. »hnutí* (mouvement nikoli moment!) 

Str. 242. »Drobné zbraně jsou jedině dobré*. Tento fa- 
mosní výrok pochází od — Napoleona! Jen že s malou změ- 
nou: »Les petites armées*, tedy »vojska*, nikoli »armes<, 
(zbraně). 

Str. 242. (dáma sedí v loži v divadle) •$ pentlemi přiléha- 
jícími na tvářích*. Podivné mody v téhle Francii! >bandeaux< 
však jsou » prameny vlasů*, tedy s »účesem k tvářím při- 
přilehlým. 

Str. 243. »Jinak byl tu její muž* m. » Ostatně* (d*ailleurs.) 
— Str. 244. (na sloupu Trajánově nalézá se sedmiramenný 
svícen) »mezi*cáry židů* m. imezi kořistí odňatou Židům* 
(les dépouilles). — Str. 245. »Moje (sláva) krvácí pod deštěm 
drahokamů* m. »kamenů* (une pluie de pierres), což arci 
dává místu jiný smysl. — Str. 245. (kdosi vchází do lože v di- 
vadle) >porotičející a řvavý* (!) m. ^velitelsky a hlučně* (im- 
périeux et tapageur). 

Str. 246. » President republiky, ptala se paní Marti n- 
B e 1 1 e m o v á, nedělal námitek, když mé jméno bylo vyslo- 
veno před ním*. Jedná se o kandidáta ministerského portefeuillu 
a v originálu stojí také »M. Martin-B.*, totiž pan, jak se samo 
sebou rozumí, a nikoli „Mme*, neboť ani ve Francii nejsou 
dámy ministry. 

Str. 246. „soutěž finančního světa (státu)* m. *pnspění* 
(concurrence). — Str. 246. »od dob Grévyho* m »za dob G.* 

Str. 247. » Dostali jsme do ohne vašeho přítele* m. >Do 
ministerstva války* (nous avons mis á la Guerre!) 

Str. 248. »ženy v krátkých a vzdutých jupkách místo 
>v suknicích* (en jupe courte). Jedná se o baletky ! — Str. 249. 
»hádal na zálohu* m. »tušil léčku*. — Str. 251. »nalezl ně- 
kolik závazných slov* m. »laskavých< (obligeant). — Str. 252. 
» Vládna sám sebou, velmi prostý, mluvil (t. j. Le Ménil) s kli- 
dem : Ach, pane Le Ménile, . .< Mluví tu tedy Le Ménil sám 
k sobě! Dvojtečka sem nepatří, ruší se jí smysl. 

Str. 253. »Jsem odhodlán odejíti každodenně o třeoh ho- 
dinách od nás, ulice Spontiniho* ; naopak má býti. »Budu 
každodenně od tří hodin v našem bytě, v ulici Spontiniho*. (Je 
serai touš les jours á partir de 3 h. chez nous, rue S.) Vždyf 



r 



J. VRCHLICKÝ — PŘEKLADATEL. 801 



přece se dává zde dostaveníčko, jak tedy možná napsati takový 
nesmysl, že »odejde« z bytu, kde se mají sejíti? Na str. 263. 
totéž místo správně pochopeno. 

Str. 255. »V posteli . . válela jedinou myšlenku v hlavě« 
m. »premítala€ (remuait). — Str. 255. »0n (by mohl) se zne- 
pokojovati jinou !« m. »jiným«, ďun autre. totiž jiným mužem, 
sokem. 

Str. 257. „nárazy okovaných dřeváku*. Podivný to article 
de PariSy » okované dřeváky!« Líčí se tu brčeni kočáru a dusot 
koní v nočním tichu: >des sabots ferrés« »okovaná kopyta«. 
Překladatel nalezl ve slovníku význam »dřevák€ na prvním 
místě a bezmyšlenkovitě ho sem položil. 

Str. 258. »dešf padal ze šalebného nebe« m. »ze sina- 
vého« (blafard; zmýlil tu překladatele snad výraz »oblafnout« 
= ošálit?) 

Str. 260. » Madame se zatím ohřeje, čekajíc« m. »Madame 
se zatím může ohřáti « (Que madame se chauffe en attendant.) 

Str. 265. > oplachoval ve skleněné karafě své prsty « 
m. »v umývadle* (bol de verre); karafa je skleněná láhev na 
vodu k pití, (»skleněná karafa« asi jako »skleněná sklenice*). 

Str. 266. „a jinak nevyhledávala příležitost^ m. „ostatně^, 
(ďailleurs, nikoli: autrement). 

A aby byl i konec důstojný konfusního překladu, stojí 
tam: „Konec dílu II. a posledního**, ač marně hledáte v knize 
nějaký I. a II. díl! 

Tato snůška nevyčerpává všecky slabosti překladu. Tak na 
př. vyškytá se zhusta nadbytečně a nečesky náměstka »on< a 
»ona« a pod., mechanicky dle frančiny přejatá ; důsledně čte se 
vždy »můj příteli* místo »milý p.< atd. a kdyby mimo oči- 
vidné chyby a nesmysle měl se podrobně vytýkati ještě kostr- 
batý, nepříjemný, místy k originálu otrocky přiléhající sloh a 
jazyk, citování by nemělo konce. Uhlazená řeč Anatola France 
by se v tom českém zrcadle nepoznala. Lituji čtenáře, kteří 
jsou odkázáni na takovéto překlady, aby jich prostřednictvím 
se seznamovali s francouzskou literaturou. Vytříbenosf, hladkost, 
odstíněnost zvláště konversační mluvy francouzské je vůbec ne- 
snadno vystihnouti jiným jazykem, ale překlad tak drsný a ne- 
japný odráží se tuze křiklavě od elegantního ovzduší rafínované 
a duchaplné společnosti, v níž děj se odehrává. 

Avšak čtenář, který měl tolik trpělivosti, že se probral hlo- 
žím a suchopárem citátů, nepotřebuje dojista již žádných do- 
datečných glos. Resumujme tedy suše a stručně: 

1. Kdo to překládal, neumí pořádně francouzsky; jeho 
práce je, mírně řečeno, prací začátečníka, který nevyzná se 
ještě ani v hledání ve slovníku. Tak mate : source-ressource, jouir^ 
se réjouir, arme-armée, piété-pitié, grossi-grossier, mail-maille, 
crasse-graisse, grivois-gris, la cóte-le cóté, veste-veston, sablier- 
tablier, vikýř-rytíř atd. 



802 J. VRCHLICKÝ. - PŘEKLADATEL. 

2. Neumí tolik česky, mnoho-li třeba k správnému vystižem' 
tak jemného originálu; nemá smyslu a citu pro výraznost, pri- 
padnost slova pro hladký, plynný spád vět, ještě méně pak 
pro jemnější odstíny myšlenkové a konversační. Na př. roze- 
smanější, chechtal se, řvavý, ta ohromná potvora (Notre Dáme), 
lišiti formu (m. vystihnouti), válela v posteli myšlenky v hlavě, 
vlak se valil, valili se (v drožce), černý humor, atd. 

3. Často nerozumí originálu, nesleduje smysl pásma dějo- 
vého, mate si mluvící osoby (posílá paní ministra nového ka- 
binetu představiti se presidentovi!) a jich hovor, ba nechává 
jednu osobu oslovovati samu sebe, jinou jíti podél vlaku na 
» nábřeží* místo na nádražním peronu atd. 

4. Je ledabylý a nepozorný, tak že napíše očividné, neho- 
rázné nejapnosti jako: »zrnka ohromné zástěry*, »žluté oko* 
(m. mladistvé), »ulička vroubená uličkami* (m. zahrádkami), 
^stromořadí* (m. chodba), »celuloidové peří* Cm. péra), »zmka 
i koule* (m. zrní i plevy), »dostati do ohně* (m. do minister- 
stva války), »krátké jupky baletek* (m. sukně), »okované dře- 
váky* (m. kopyta), nesmysl na str. 253 a jinde. 

A tohle že psal Vrchlický, nejrutinovanější překladatel, 
tvůrce a tříbitel moderní češtiny? Není-li však on původcem 
tohoto literárního skandálu, pak od Vrchlického je snad 
jen literární úvod, knihu překládal někdo jiný a Vrchlický půj- 
čil nebo prodal své jméno nakladateli a pod jeho firmou pro- 
běhlo v nestřežené chvíli toto nedochůdče na svět. Když již 
tak učinil, mohl překlad aspoň pročísti, revidovati; byl by se 
zajisté sám zhrozil a byl by zamezil literární ostudu, která se 
snad už ted nebude více opakovati v zájmu českého čtenářstva, 
v zájmu dobrého jména české literatury a v zájmu jeho vlastním. 



s 



|íoVé němecUé romány. 

o průměrné literární produkci německé lze si učiniti po- 
nětí na základě knihy, jež dobyla úspěchu, jakého nebylo již 
několik let Ode dnů Scheffelova sladce romantického Trubače 
ze Sákkingu neodbylo se ještě knihy v takových spoustách 
jako románu „Jorn Uhl", jehož autorem je holštýnský pastor 
Gustav Frenssen. Za rok vydáno bylo více než 100.000 vý- 
tisků, událost i v SOmilionovém národě německém vzácná. 
Dnes jest požadavkem „obecného vzdělání" znáti Jorn Uhla. 
Není něco hned tak zajímavého, než jak byl tento knižný úspěch 
inscenován. Jednoho dne jistý veliký berlínský list „odkryl* 
Frenssena, přirovnal jej k Stormovi a Raabovi. Tato fanfára se 
odrazila tu i tam odezvou. Vycházely kritika za kritikou, kri- 
tikové trnuli, jak zralé a klidné je umění autora, jehož jména 
posud neslyšeli, ač byl vydal několik už knih. Storm a Raabe 
ani už pak nestačili k přirovnáním, nastaly předháňky v obdi- 
vovatelství, jména čím dál větší brána byla nadarmo, už i Zela 



r 



NOVÉ NĚMECKÉ ROMÁNY. ř03 



Goethe a konečně Homer! Ale také se ozvaly varovné hlasy: 
z části zásadně odporující, z části na pochvalu skoupé a činící 
výhrady. Tato tlustá pracně sepsaná kniha že by mohla býti 
jakýms standard-work ? Není-li pak vlastně nudné to vypravo- 
vání o životě sedláka, toho těžkopádného a tuhého zádumčivce ? 
A má celek jakous komposici ? Nerozpadá-li se J5rn Uhl v samé 
«pisody, z nichž tak mnohá je zbytečná a prostřední, třebas že 
jiné za to překvapují a odměňují naturalistickým líčením. Ale právě 
ten naturalism, jehož máme již dávno až po krk ! . . Nu, pra- 
vilo se, alespoň je ten román ryze cítěn. A nikdo slova nena- 
mítal až najednou se odkudsi ozvalo- » Vždyť je to renaissance 
šosáctvílc A tu je klíč k onomu velikému úspěchu. J5rn Uhl 
jest psán vřele, s poctivou pílí, hodně připomíná domov a budí 
vzpomínky. Za dlouhé zimy, když oheň v krbu praská, lze jej 
předčítati v rodinném kroužku, každý večer kousek. Netřeba 
se při tom unaviti, jen tak volně se ukolébávati. Tu i tam lze 
smlsnouti nějakou pochvalu, jeť básník evangelickým pastorem. 
Vypravuje o strasti a práci. Každý má svůj křížek, pravda, 
pravda! A takový chlapík jako Jčrn má jich ovšem více než 
ten vlastní, má na př. křížek i svých lehkovážných otců a bra- 
trů. Ale dvě tvrdé selské pěsti a klidné svědomí najdou cestu 
přece, jen do nebe. Gustav Frenssen je dobrý, vzdělaný a vřelý 
Němec, solidní hlava, ale do geniálnosti má daleko. Jeho úspěch 
jest příznakem toho, čeho si žádají široké vrstvy německého 
čtenářstva. 

Vedle Jórn Uhla došly pozornosti ještě dva romány, nále- 
žející v příbuzný řád knih »o prostotě ducha«. Jeden pochází 
z péra lyrika Wilhelma Holzamera a nazývá se »Peter 
Nockler, příběh krejčíhoc. Osudy nuzného života jsou tu lí- 
čeny prostředky daleko jednoduššími než v Jorn Uhlu. Velikou 
událostí v životě vesnického krejčího Petra Nocklera jest jeho 
láska k domkářově Elišce, jež slouží v témže městě, ve kterém 
Petr dostal po vyučení práci. Eliška je pálená, veselá kopa, 
pravý opak ostýchavého, nemluvného Petra. Když před svatbou 
se Eliška zapomene s jiným hochem, propuká tragika přítul- 
ného, pasivního srdce Petrova. Opuštěn a zrazen vrací se domů 
do vsL Jednoho dne zaklepe na jeho dvéře z nenadání Eliška, 
všecka proměněna, kajícná, zlomena a s prosícíma očima raně- 
ného tvora* A Petr ji opravdu přijme a pojme za ženu. Štěstí 
jim ovšem už nerozkvete. Neboť Eliška hřích svůj a svoji vinu 
nese příliš těžce a žalem brzy zemře. Wilhelm Holzamer vy- 
pravuje tuto tichou tragedii s krásnou zdrženlivostí a nekonečnou 
prostotou. Soucitným úsměvem přikrývá toto veliké hoře na 
kousku zemské hroudy. A jeho obrazy i postavy dýchají silnou 
zdravou vůni hesenské domoviny. 

Ještě výše stavím román Friedrich Hucha »Peter Mi- 
cheU. Jeť daleko složitější a subtilnější než příběh krejčího 
Nocklera, byť osou jeho byla také jen naivní a prostá duše. 
Pr\ní věty knihy začínají tímto popisem: »Otec Petra Michla 



804 NOVÉ NĚMECKÉ ROMÁNY. 

byl na vsi ševcem. Měl zádumčivé oči, které jako by vědomě 
utkvívaly na jednom místě, a ducha, jenž neustále hloubal, aniž 
se na čem pevném ustálil. Přemýšlel o věcech nejdobrodruž- 
nějších, ale jistoty žádné se ani z daleka nedomyslil. K jiným 
choval úctu neobmezenou, především ke své ženě, která kdo 
ví co o sobě myslila, jako by ani nebylo nad ni.€ Takoví jsou 
otec a matka Petrovi a Petr je jejich výslednicí : prostřední na- 
dání, ale nadbytek citu. Přivedl to až za učitele. Svému životu 
nevykazuje dráhu sám, ale určují mu ji lidé, s nimiž se stýká. 
Dojímavé tragikomické jsou příběhy zaviněné jeho nerozhod- 
ností a loudavostí. Obdivuhodná je ironie, líčící tento život 
sebetrýzně! Jest to ironie tichá, dlouho sotva pozorovatelná^ 
která teprve na konec, když se už nemůže zdržeti, propukne 
y hlasitý smích! Vskutku Němcům není se báti »renaissance 
šosáctví,« pokud mají duchy tak jemné a rozmarné jako jest 
Friedrich Huch. I po slohové stránce jest kniha jeho umělecky 
vynikající a lahodná. 

Společný znak všech těchto tří knih jest vyjádřen již v je- 
jich titulech. Vystupují beze zvláštních nároků, jméno hrdiny 
jest titulem knihy; obsahem jejich tedy jsou osobní životní 
osudy. — Nic jednoduššího nemůže již býti, jest to návrat 
k umění starých kronikářských životopisů a reakce na snahy 
posledních let Ani slechu po úzkostlivě sesbíraných podrob- 
nostech prostředí, po duševním hloubání a po chorobně zají* 
mavých zjevech! Jsou-liž > hrdiny €, — sedlák, krejčí a učitel? 
V pravém slova smyslu jimi nejsou; jest setřeno tu právě to, 
co jest románového. Co naturalism zašil, teprve my nyní sklí- 
zíme. Není hlavní věcí, co člověk prožije a koná, nýbrž čím 
a kým jest A není hlavní věcí co jest na králi královského, 
na dobrodruhu romantického a továrním dělníku utlačeného,, 
nýbrž co jest všem společno) co jest lidské. 

Mluvil jsem však jen o třech knihách, jež vznikly v se- 
verním Německu. Ditmarská lada a Hamburk žijí a kvetou 
v Jorn Uhlu; v Petru" Nocklerovi Odenwald a Mohuč a v Petru 
Michlu jedno z prostředních měst pruhu Mohanského. Mohan 
jest v literárních věcech vůbec starou hranicí. Jih uchoval si 
vždy živější barvy, čilejší zájem pro stránku uměleckou a buj- 
nější fantasii. (p. a.) 



Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračovánu) 
Ale také v tomto oboru lidské činnosti nalézáme snahy 
směřující k vyšším útvarům. Jeví se dvojím způsobem. Vzpo- 
meňme si nejprve, jak často zejména v devadesátých letech 
(a dosud, ač dnes méně hlasitě) bývala vyslovována potřeba 
vědeckého názoru světového a touha po něm. Bylo to zejména 
časopisectvo hnutí pokrokového, realistické, později učitelské a 



r 



VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 805 

Z Části také tisk dělnický, odkud tyto hlasy se ozývaly. Nuže, 
tato touha po vědeckém názoru světovém neznačila nic jiného 
než požadovat rozumového ucelení roztříštěných poznatku 
vědami popisnými a zkušeností vůbec zjednaných, podřízení 
jich jednotné formuli. Byl to tedy patrně proud tíhnoucí k vě- 
deckému subjektivismu. Tenkráte také to bylo, kdy častěji než 
jindy byla vyslovována jména: Spencerovo, Taineovo a jiných 
myslitelů, jichž význam spočívá právě v tom, že podali takový 
ucelený názor světový aneb alespoň značně k němu přispěli. 
Lví podíl v podněcování a částečném ukájení takových snah 
připadá realismu vůbec a činnosti prof. Masaryka zvlášť, myslím, 
že právě zde spočívá těžiště jeho významu. 

Druhá, s právě uvedenou co nejtěsněji souvislá forma, jíž 
se projevovaly tytéž tendence, jest vědecká literatura překla- 
dová, vycházející zejména ze dvou nakladatelství: Laichterova 
(tábor realismu) a Pelclova (hnutí pokrokové). Jest pozoruhodno, 
že mezi všemi těmito překlady není ani jediného díla ryze hi- 
storického (až na dějiny literatur), ani přírodopisného. Jsou to 
díla filosofická, psychologická, přírodovědná a pod, a pokud 
jsou také historická, nejsou ryze taková, nejsou to holé zá- 
znamy a popisy dějinných fakt, ale snaží se sociologicky či 
libo-li: filosoficky vypátrat hlubší smysl těchto fakt, skrytou 
jich souvislost, jež nr\,&že býti objevena jen rozumovým úsilím. 
Význam těchto překladů nemůže býti jiný (a v prospektech 
i v referátech bylo to nejednou vysloveno) než podnítiti domácí 
práci vědeckou podobného rázu, jakého jsou díla překládaná. 
A zase bychom mohli upozorniti na circulus, ovšem sotva vy- 
hnutelný: předně, že se pracuje pro samostatnost našeho my- 
šlení vědeckého, pro jeho emancipaci — překlady, tedy něčím 
eminentně odvislým od téže ciziny; a za druhé, že radikalism 
překladový, či jak bych měl nazvati tento úkaz, poněkud stě- 
žuje domácí práci vědeckou tím, že rozsáhlá literatura překla- 
dová zabírá pro sebe celý téměř knižní trh (pokud se týká věd. 
literatury), takže ani nakladatelům ani odběratelům nezbývá po- 
třebných prostředků k podpoře domácí literatury vědecké (je-li 
totiž jaká). Mimo to stopa autoritativismu: při překládání roz- 
hoduje často vigneta, jméno spisovatele, z něhož se překládá, 
více než obsah spisu samého. 

Těmito dvěma směry — snahou po uceleném názoru svě- 
tovém a překládáním děl cizích — utvářela se česká »vědecká 
moderna«: bez hluku, tiše, jsouc daleko méně temperamentní 
než současná moderna umělecká, ale právě proto i zklamání, 
či řekněme rovně: sploštění těchto tendencí, ač tuším, nepopi- 
ratelné, nebylo přece tak zřejmé, jako právě v umění. 

Konečná otázka, je-li i ve vědecké činnosti znatelný nějaký 
pokrok od autoritativismu a objektivismu, nemůže býti zodpo- 
věděna než kladně. Co se především vědeckého autoritativismu 
týče, bylo pověděno již, že a jak ho ubývá. V historické 
literatiiře shledáváme dvojí příznak pokroku. Předně, jsou histo- 



806 VLADIMÍR NEZMAR: 

rikové, kteří se nespokojují již pouhým výčtem a popisem dě- 
jinných fakt, ale snaží se vypátrati hlubší jich souvislost a 
smysl : čili dějí se náběhy k sociologisování historie. Především 
v historii písemnictví se tento pokrok jeví; poukazuji na př. na 
práce prof. Vlčka. Za druhé, zřetel historikův obrací se rád 
k temným místům v historii, kde nestačí pouhá píle ve shle- 
dávání a četbě pramenů, nýbrž i bystré soudnosti a intensiv- 
ního , úsilí rozumového jest třeba, mají-li místa ona býti osvět- 
lena. V přírodovědě (a rovněž tak ve filologii) jest pokrok 
v naznačeném směru (nepravím : pokrok vůbec !) z příčin právě 
u tohoto oboru snadno vysvětlitelných nejslabší; pozorování a 
popis převládá; ale přece některé pokusy o synthesu alespoň 
částečnou lze zaznamenati. Co se konečně filosofie a pří- 
buzných oborů týká. uvádím (vedle známých prací prof O. 
Kramáře, Drtiny, F. Krejčího a j.) časopis »Česká mysN r. 1900 
založený, v jehož programu výslovně bylo uvedeno, že chce 
nejen podávati celkový přehled o ruchu ve filosofické práci 
přítomné doby, ale také » dávati podnět k samostatné práci 
vlastní. « 

Srovnáme-li ovšem vědu naši s vědou jiných západoevrop- 
ských národů, nalézáme v této (poměrně) více snahy po syn- 
thetičnosti a více positivních výsledků v tomto směra*) 

Nerozpakuji se jakožto příznak vědeckého pokroku uvésti 
i práce t. zv. diletantův, práce, jichž význam je daleko větší 
než se jim obvykle zejména u nás přiznává; ano mám tyto 
práce za hlavní symptom vědeckého pokroku. V našich revuích 
i v jiných časopisech (zvi. učitelských a studentských) nalézáme 
dosti článků, nevelikých rozsahem, ale svědčících o úsilí vě- 
deckém a sice právě v těch směrech, které jsme označili za 
subjektivistické. Již vnější forma těchto článků bývá pozoru- 
hodná: naleznete v nich málo citátův, autoři podávají mínění 
svá, výsledky vlastní duševní práce, a dovolávají-li se autorit 
přece, nepodřizují se jim, nýbrž staví se k nim kriticky; chtí 
patrně viděti svět svýma očima, což není nikterak nutně na 
závadu, aby jej viděli správně. Co pak obsahu se týká, bývají 
to články filosofické, psychologické a pod. Největší však díl 
mezi nimi připadá t. zv. vědecké kritice, nuže, právě v této 
nové vědě (bez rozpaků dovoluji si ji tak nazvati, třebas že 
nemá dosud přísně vědecký ráz a svou methodu teprve hledá) 
brány jsou nejvíce v potaz nejvyšší schopnosti rozumové. 

A tak i v oboru vědy je analogie k oborům dříve vypsa- 
ným úplná. 



^ 



*) Konstatuje, že pokrok k subjektivismu a k synthese je ve vě- 
decké naší činnosti tak slabý, nechci to vytýkati jako nějalnr zvláštní 
nedostatek. Jednak je naše věda tak mladá ješté a jednak veda vůbec, 
nemá-li sejíti na scestí, může pevným krokem přistoupiti k synthese 
teprve tehda, když vynaložila co nejvíce úsilí na shledávání a pozoro- 
vání materiálu objektivních fakt. Veda Je nejsublimnější essenci lidské 
činnosti; i může ku své dokonalé formě, k ucelenému názoru na svět 
dospéti teprve potom, když již obdobný pokrok v ostatních, hrubších 
oborech lidské činnosti byl vykonán. 



r 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 807 



Máme-Ii se nyní pokusiti o rozbor umění, jest nám tato 
práce usnadněna jednak tím, co v tomto směru bylo již vyko- 
náno od jiných, zvláště od t. zv. mladých kritiků,*) jednak tím, 
že větší část takt, o něž jde, došla výrazu literárního a může 
tudíž snadno býti kontrolována. Nutná stručnost, kterou již roz- 
sah článku ukládá, brání nám i zde zabrati se do jednotlivostí 
a detailů; jde nám o to, určiti spíše základní jen linie, pián 
obrazu, než nuance jeho koloritu a proto si budeme, všímati 
jen toho, co fakta tohoto oboru mají společného, typického a 
tím rázovitého. 

V devadesátých letech ruchu a vření na všech stranách 
počaly se v literatuře naší ostře odlišovati dva směr>% záhy 
označené přívlastky »starých« a »mladých«; v krátce, zejména 
v létech 1894—95, rozvinul se mezi oběma boj na celé čáře. 
Dnes protivy mezi »starými« a »mladými< nejsou daleko tak 
vypjaty jaho tehda, vlastně pominuly již, skončily vzájemnou 
jakousi tolerancí či lhostejností a s nimi pohřbeny i zmíněné 
názvy. Konservativním a patrně zvítězivším**) činitelem v těchto 
sporech jedině byl směr »starých« a ten také převážně určuje 
základní ráz soudobé umělecké literatury české ; jeho tedy bude 
se týkali nejbližší část našeho rozboru. 

Význačný pro tuto literaturu jest její ráz popisný. Není 
nahodilé, že k nejplodnějším a nejoblíbenějším autorům v prose 
náleží historikové: Třebízský ***) a Jirásek. Umělecký historism 
je zajímavým pendantem k historismu politickému a vědeckému. 
Vždy jest to stránka dějová, k níž se pne interes autorův i čte- 
nářstva, ve všech dílech bez rozdílu rozsahu spočívá hlavní důraz 
na ději, bud křiklavém a zkresleném podle vzoru staré roman- 
tiky či všednějším a opisovaném po způsobu cizího realismu 
a naturalismu. V poesii, důsledně k uvedenému popisnému 
rázu, má převahu poesie výpravná (epická i dramatická, ač 
tato v menší míře); a pokud tu jest lyrika, je to zase lyrika 
popisná : krajinomalba, erotika líčící půvaby milenky, báseň ro- 
dinná (předmětem obyčejně: matka) a vzpomínková (zašlé 
mládí a pod.), nebo konečně báseň vlastenecká, opěvající krásy 
vlasti, slávu a utrpení národa nebo zlobu jeho nepřátel. Ly- 
rika čistě náladová jest zjevem celkem vzácným — a i tu ne- 
jsou tyto nálady prožitými a jemně odstíněnými stavy nitra, 
ale jsou to jakési loci communes, konvenční majetek literatury ; 
a lyrická báseň tyto nálady opěvuje t. j. zpředmětňuje si je 



*) Srv. zejména: F. V. Krejčí, Deset let mladé literatury 
v Rozhl. XII. ; také samostatné ; týž: Dekadence v Naší době, r. II. 
•*) Nemám na mysli vítězství ideové t. j. silnějšími, bystřejšími 
zbraněmi ducha dosažené; ale prostě fakt, že dnešní literatura se da- 
leko méně odchýlila od směru „starých" z let 90tých, nežli se přiblížila 
k ideálům „mladých". 

•♦*) Pro povahu českého čtenářstva je velice charakteristický 
enthusiasmus jeho pro tohoto autora, jehož historism je zabarven pa- 
sivním sentimentalismem ; jest tu jistě nějaký těsný vztah mez; tímto 
osledním znakem a povahou českou (a slovanskou vůbec). 



'1 



808 KAREL SCHEINPFLUG: 

(a tedy zase popisuje), není tedy bezprostředním, elementárně 
subjektivným jich výrazem. 

Druhým význačným znakem této literatury jest její pod- 
řizování se konvenčním estetickým tradicím a dogmatům. Její 
slovesnost je vskutku velmi dogmatická a velmi škatulkářská : 
určuje do detailů rytmy i rýmy, mistruje sloh, přihrádkuje 
jednotlivé druhy umělecké tvorby, ano obsahuje předpisy: pro 
obsah děje^ jeho spád, zauzlení atd. Spisovatelé přizpůsobují se 
s fatalistickou pasivitou těmto tradicím ; a když pak vyvstanou 
kacíři, kteří vypoví poslušnost konvenčním dogmatům a pro- 
lomí stěny přihrádek, vzbudí to nejprve úžas a po té prudký 
odpor. (p. d.) 

Holubice. 

Tři holubice vypustil Noé ze svého korábu, když byl uvízl 
na hoře Araratu. První nenalezši, kde by odpočinula noha její, 
navrátila se k němu .do korábu; druhá vrátila se k večeru s li- 
stem olivovým v zobáku; třetí nevrátila se k němu více. 

Všecky tři holubice vyletěly poslušný rozkazu Noémova, 
ochotny podati mu zprávu o stavu vod na zemi. Ale pouze 
druhou z nich zamiloval si Noé. Ji choval na dvoře svém v úctě 
a hojnosti, ji sledoval pohledem laskavým, když se vznášela 
nad jeho hlavou, ji hladily a celovaly jeho děti. Její památka 
uctívána v rodu jeho od pokolení do pokolení, a holubice při- 
nášející ratolest olivovou stala se všemu lidstvu symbolem 
vracejícího se Míru. 

Pouze druhou holubici oblíbil si Noé. Holubice první 
žila na dvoře jeho v hejně ostatních, neznámá mezi neznámými. 
A když udeřila její hodina, kdož ví, zdali neskončila smrtí ná- 
silnou jako oběť Noémova stolu nebo jeho zápalného oltáře? 
Holubice třetí nikdy nevzpomněl Noé, ani ti, kdož byli sním. 

A přece holubice první vydávala se v největší nebezpečí, 
když opouštěla okénko korábu; neboť vysoké vody pokrývaly 
ještě všecku zem a hltavé vlny číhaly na mdlobu jejích křídel. 
A přece i ona byla by ráda usedla na vyčnívající korunu 
stromu, utrhla list a přinesla jej čekajícím v korábu; ale stromy 
spaly tehdy ještě na dně moře, které pohltilo všechen život. 

A holubice třetí? Mohla-liž i ona přinésti čekajícím 
lístek olivový, jaký byla přinesla již holubice druhá? Chtěla 
přinésti více, chtěla přinésti luční květ Ale květy spaly ještě 
utajeny a nedostupný na dně vod. Letěla tedy dál a dále stále 
hledajíc a vzdalujíc se víc a více černé archy na vrcholu Ara- 
ratu, v níž byl zaklet všechen život v oněch dnech. Zlomena 
únavou, klesla konečně na jednu z oněch vyčnívajících větví, 
jež byla povodeň zbavila všech plodů, a nenalézajíc nikde po- 
travy, kterou by posílila svá křídla k dalšímu letu, zhynula 
v středu opadávajících vod, pod rozjasňující se oblohou. Ona 
jediná přinesla svému poslání největší oběť, vlastní život . . 



HOLUBICE. fc09 

Noéme! Otče! Všickni jsme tvé děti. Tvá krev koluje v na- 
šich žilách, tvé pudy a city žijí v našich duších. I my milu- 
jeme pouze holubice druhé, ty, které vyletěvše z korábu v čas, 
kdy se z vod na blízku vynořily první koruny stromu, vrátily 
se s olivovým listem v zobáku. I my je zahrnujeme projevy 
přízně, chováme je na svých dvorech v úctě a hojnosti, sle- 
dujeme se zálibou každé hnutí jejich křídel a dochováváme 
památku jejich svým dětem a vnukům jako světlé symboly. 
Kdož by však vzpomínal holubic prvních a třetích, těch, 
které se vrátily s prázdnem a těch, jež se nevrátily vůbec ? 
Kdož by dokonce vzpomínal černého krkavce, jenž je před- 
cházel všecky výzkumnou cestou do zatopených krajů? 

Kdož by vzpomínal těch, kteří přišli příliš záhy a těch ^ 

kteří přišli pozdě ? Karel Scheinpflug, 



Literatura, umění, s^ěda. 

JiH Bittner zemřel 6. května 1903. (nar. 23. ledna 1846. v Milavči 
u Domažlic). Od r. 1866. trvale byl hercem (r. 1866—1877 u Národ, div., 
1877—1881 v Německu, r. 1881—1899 a od 7. dubna 1900 do své smrti 
D Nár. Divadla). Bittner byl z našich nejlepších herců. Jeho bonvivantí, 
intrikám, kavalíri a hrdinové salonů zůstanou dnes nedostiženi. Bittner 
vydal souborně „Z mých pamětí** (1894) a „Frašky a tragedie** (1896). 
(ThArstal se po r. 1899 napsati román divadelní. Přeložil z polštiny ně- 
kolik divadelních her a román Orzeškové „Ctnostní**. Bittner vytvořil 
v kusech starého i nového směru k 60 postavám klasické dokonalosti. 
S nim skoro současně 

P. Beneš M. Kulda zemřel (v noci na 6. května) u věku 83 let (nar* 
16. března 1890 v Ivančicích). Vedle spisů theologických vydal Kulda 
několik knížek zábavných pro lid (nářečím lidu moravského), v nichž 
horlil proti alkoholismu, lehKomyslnosti selského lidu a p. Takové čtení 
velmi se lidu líbilo a dosud po vsích moravských se čítává. 

V. Hynalsa soubor prací vydala právě „Unie** v Praze ve velikém 
foliovém svazku s úvodní studií K. B. Mádla. Obsahuje technicky do- 
konalých barevných reprodukcí ke fřiceti, od proslaveného „Pandova 
soudu" z r. 1891 až nejposlednější práci Hynaisově „Zimě** z foyeru 
král. lože v Nár. divadle. 

Výtvarné uméní. Obrazy z Alp dle oríeinálů Jana Nowopackého 
počalo vydávati umělecké nakladatelství B. Kočího v Praze. Reprodu- 
kovány hto^aficky působí tyto obrazy pracované před 40—50 lety ne- 
obyčejně živě a plasticky. Kadost, upřímnou radost mám, že stařičký 
mistr uplatněn bude v našem českém světě. Cítá-li jej vídeňská škola 
krajinářská mezi přední svoje členy předešlého století, jsme my povinni 
paralysovati tuto usurpaci tím, že hlásíme se k jeho práci a uplatníme 
ji dříve než vídeňští, Znaje originály, s tím větším tíznáním píši o re- 
produkcích litografíckých, jež barvou a svěžím valeurem daleko lépe 
působí, než byla by snad umožnila reprodukce methody jiné. Vím, že 
starý pán v slavětínském atelieru spokojen prohlížeti bude právě vy- 
dané první čt3ny obrazy, srovnávaje je pečlivě s originály až do detailů 
nejpodrobnějších. A p&i-li juž nyní, hned po vydaní prvního sešitu, 
o tomto díle, nutí mne k tomu {^ak uznání nad zdařilostí reprodukci, 
tak spokojení, že jedenaosmdesátiletý kmet zaraduje se nad svou prací. 
Myslím, že jsme povinni, připraviti mu takovou pěknou chvíli. 

K. D. Mrdz. 



s 



810 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODARSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

Přehled politický, hospod. , sociální. 

Za hranicemi. Od 29. dubna, kdy jali se komiti pracovati dynami' 
tovými pumami (v Soluni), velmi se priostnl stav na Balkáne. Nejistota 
osoby i majetku dávají Turecku volnost, nemilosrdné jednati s každým 
podezrelvm. V makedonských místech jsou zatýkání bulharští učitelé, 
ženy a aěti jsou týrány a pobíjeny a napjetí tak vzrostlo, že snad do 
vypovězení války Bulharsku není dle novm ani daleko. Turecko viní je, 
že podporuje komity, Bulharsko však se brání, tvrdíc, že atentáty jsou 
vinny anarchistické poměry v Turecké správě. Bulharsko je zajisté od 
války zdržováno jen vědomím, že by jen tahalo z ohně kaštany pro jiné, 
neboť bude-li se dělit mapa Turecka, jsou tu silnější, jež budou chtíti 
kus urvati pro sebe. Jsou to Rakousko a Itálie I 

Francouzský nacionalism spěje ku svému konci. Jest to ta Francie, 
za níž jezdil p. Hladík a kterou okurovaly Nár. Listy. Uhlazený p. Dausset, 
za nímž si mohl „český národ" (z několika elegantních ochotníků a žur- 
nalistů) předloni nohy uběhat, není už pánem Paříže a marné bylo 
české lásky snažení. Za to nyní ve francouzských listech radikální 
strany se pálí do nás jen se kouří a co věky stavěly, zbořila jedna 
chvíle I oeská informační kancelář již vypustila j)áru a stojí nehybné. — 
Vláda nastupuje přísně proti neautoriso váným řádům mnisským a ježto 
většinou ustupují teprve branné moci, vyvádí je z klášteru vojsfeem. 
Při tom jsou srážky lidu s vojskem dosti častý, V některých krajích 
staví se biskupové řádům po bok. Vláda pohrozila v Římě odloučením 
církve od státu, neobrátí-li biskupi. 

Německo se připravuje k volbám, jež postaví říš. parlament před 
důležité úkoly: obnovu obchodních smluv, finanční reformu, nový vo- 

Í*enský a nový námořní zákon a projekt stavby nových drah v afrických 
colomích. Z nich nejdůležitější — i pro volby — je obnova obchodních 
smluv. Sráží se tu zájmy agrárních junkeru, jež přejí si politiku silně 
ochranářskou, se zájmy průmyslu a aělnictva, jimž záleží na tom, aby 
cizí státy neuzavíraly své hranice německému průmyslu. Všechny strany 
vyhlásily již svá volební provolání, jen „ svobodomyslná ** strana Rich- 
trova žádného nevydala, aby její kandiíáti měli pro užší volbu volné 
ruce! — 

Rakousko-Uhersko. Dne 28. dubna „pracovala'' řisská rada a dala 
si na týden prázdno. Sešla se 6. května, ale ve sněmovně nebylo tolik 

Poslanců, kolik jich k usnášem' třeba a sněmovna si dala zase prázdno, 
ilný návrh dra Stránského v záležitosti Recta a Kohna nebyl projednán 
a povleče se do třetí schůze. Při hlasování o návrhu dra Stránského 
bylo ve sněmovně f6 poslanců mladočeských. „Kd3rž se mělo o pilnosti 
hlasovati, nebylo lze sehnati ani samé Mladočechy", praví Plzeň. Listy* 
č. 102. „Musili je hledat po celém domě, až posléze počet jich dophien 
na 16: Při druhém hlasování o meritu téhož pilného návrhu bylo v ro- 
kovací síni toliko 15 Mladočechů a schůze musila jako bezvýsledná býti 
uzavřena. Na sjezdu mladočeském nedávno konaném bylo poslancům 
na srdce vloženo, aby pilně se schůzí účastniti — a hle, na jak úrodnou 
půdu padla slova důvěrnického |boru I A to se včera (5. květ.) jednalo 
o mladočeském návrhu..." Ze většina nynějších poslanců (mlado- 
českých i z jiných stran) jsou pouze desetizlatoví dietaři a více nic jest 
oči\ddno a rovněž je očividno, že parlament s takovou většinou za nic 
nestojí. 

V Uhrách sněmovna do 1. května neprojednala rozpočet i nastává 
stav t. zv. ex lex, za kterého nikdo není povinen platiti daně a stát jich 
nesmí vymáhati tak dlouho, dokud nebude ústavní cestou schválen 
alespoň prozatímný rozpočet. Oposiční časopisy rozšiřují výklad stran 
toho, že prý může každý ve svých vinopalnách svobodně pálit líh, ne- 
platit mýta, potravní daně, právní listiny nekolkovat atd. 

Zemé české. Národní Radu znzují Němci (vylučují ze zastoupem' 
křeší, sociály) i vzpomenuto tedy i naší Nár. Rady a jedná se prj' o to 
vzkřísit ji k životu. Všechny strany mají býti zastoupeny 1 Zda-li i soc 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 811 

demokratická, nevíme. — I mezi mladými stranami se pracuje o sply- 
nutí v jedinou stranu. Jsou to radik. pokroková, Baxova a národní-so- 
ciatisté. Konečně i v agrární straně se jedná o větší rozmach oreani- 
sa<!ní. Selský List, orgán katol. rolnictva v cechách i Obrana zemědělců 
oznamují, že dne 16. a 17. května bude na sjezdu katolického rolnictva 
či „selsKé pouti" „rozhovor o dohodě s českou stranou agrdmi, načež 
provede se přihlašování členů ke „Sdružení českých zemědělců** a volba 
zástupců ze řad katolických sedláků do výkonného vj'^boru strany 
agrární, jež prohlásivši, že proti cílům katolického rolmctva českého 
nebude vystupovat, k tomuto spojení dala podnět. Rovněž, dle Obrany 
zeměděl., přilne k ní připravované sdružení evangelických zemědělcův. 
— Všechny tyto přípravy jsou přímým účinkem rozkladný^ch zjevů ve 
straně mladočeské. ^eská strana lidová stojí zatím strahou. Poslední 
dobu vznikla mezi Časem a pardubickou Osvětou Lidu polemika o ně- 
které zásady programové (státm' právo, jedno- a dvojjazyčnost úředníků 
státních), a z obsanu polemiky i z tónu lze souditi, že sotva dojde k jakés 
fusi mezi těmito dvěma listy a jejich stranníky. 

Hospodářský. O Velké Praze rozepsaly se též „Národní List}"^** dne 
5. t. m. v Článku „Příští úprava potravní dané v Praze", ve kterém pře- 
s\*ědčivě se ukazuje, jaké chystaná úprava dle nového velkovídeňského 
tarifu potravní daně znamenala by břemeno nejen pro nynější obce 
předměstské, nýbrž i pro nynější Prahu samu na příkladě jedmé chy- 
stané položky — daně z masa. Dále se poukazuje na nebezpečí, které 
odtud hrozí pražskému uzenářství, které v chystaném obvodu platnosti 
nového tarifu nemohlo by vůbec obstáti a musilo by jej opustiti, celkem 
pak na značné zdražení masa a výrobků z masa pro veškeré obyva- 
telstvo mést a míst pojatých do nového obvodu potravní čáry a značné 
zdraženi výrobků z masa, pro vývoz určených, i žádá se právem sní- 
žení dosavadního pražského tarifu v oněch položkách, které i pro 
budoucnost měly by zůstati. Otázka přec pořade zní: „Co bude míti 
obyvatelstvo z toho, když stát vezme „na vědomí" vlastně již stávající 
Velkou Prahu? Stojí to jemu za jediný groš obětí? Je správno opájeti 
se blouzněním o něčem, co střízlivě vzato neznamená mnoho a uvazo- 
vati si na krk v takovém záchvatu „břemena těžká a nesnesitelná?" 
Ze způsobu, jak odpověděla dle „Nár. Potitiky" ze 6. t. m. městská rada 
pražská na klidný a důstojný pamětní spis obcí předměstských aspoň 
přímo číší pohroma. Zbavují rozumu bohové, koho chtí zničiti I Spis 
pražské rady městské, neklidný, plný advokátského planého popírání 
a rozčilených slov, domnívající se, že vykonal bůh ví co, když prostě 
popře, co druhý podepřel ciframi a zlenčí-li tyto cifry, tím že nazve 
pole jejich imaginárním (! co pak je jisté, když cifr\' jsou imaginární?), 
zřejmě nese všecky známky poruchy příčetnosti. Ale přece uvádí se 
v „Nár. Pol." něco věcného: i kdyby prý nakrásně nastalo větší zatí- 
žení obcí předměstských daní činžovní (i jistě I) stane se tak prý až po 
22 letech, co jinak během této doby a doby zajisté nedaleké se stane 
a státi musí, o tom prý v podání není zmínky. To zní velmi záhadné a 
teprve v dalším vidíme, že se tu operuje s velikým Kdyby : totiž kdyby 
došlo k reformě Činžovní daně pražské, pak budou jí prý účastný i obce 
předměstské. Obce předměstské však mohou klidné odvětiti: kdyby 
nebylo kdyby, nebylo by chyby — nač tedy dělán byl na 22 let napřed 
zákon na sklad, kdyby byla reforma daně činžovní tak blízka, dokonce 
pak zákon, ve kterém se mluví jen o zvyšování procenta daňového a 
nic o stejných změnách v něm se změnami v procentu pražském ? 
Mají si předměstské obce navaliti takové břemeno dobrovolně a pak 
choditi s čepicí pod paží na prosík ku vládě, aby jim slevila na tom, 
do čeho nemusily lézt? Dále pak operuje se, „předpokládaje nynější 
stav přirážek" s něčím, s čím operovati může jenom svéhlavé dítě, 
nebot tvrdí-li někdo, že „je nepochybno, že celková výměra všech při- 
raz^ obecních a okresních ie dnes v předměstích větší, než budou 
přirážky obecní a školní ve Velké Praze", aniž uvedl sebe menších do- 
kladů pro toto tvrzení — co je to jiného než trucovité dětinství, které 



I, 



812 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

však může býti hodné draze zaplaceno — státu. O to přec hlavně béží, 
jak stát k tomu přijde, ab}^ pro nic za nic shrábl za splněni velmi pro- 
blematického ideálu, z našich kapes nové miliony? Kdyby se městská 
rada pražská s tou energii a ovsem pomocí soudnějšího materiálu -- 
nénít z uveřejněných tabulek vůbec viděti, za jakých premis byly po- 
čítány — obracela proti neslýchaným choutkám vládním, kdyby v jedné 
řadě s obcemi přeoměstskýmí usilovala o reformu dané činžovní, dané 

g otravní ve formě správy atd. napřed, než se bude o Velkou Prahu de- 
nitivné jednati, bojovala by za zájmy lidu, kdežto dnes v překotné ne- 
dočkavosti své za cočovici zaprodavá jeho zájmv . . 

Školský. Profesor štrasburské university Th. Ziegler (paeda- 

fogický spisovatel, po prof. Schillerovi spoliu-edaktor známé sbírky „ Ab- 
andlungen aus dem Gebiete der paedagogischen Psychologie") podává 
rozpravou Německé školstvo v devatenáctém století ve Wolfové publikaci „Das 
neimzehnte Jahrhundert" (str. 47—54) stručný přehled vývoje školstva 
německého v devatenáctém století. Na počátku století toho jsou význační 
Pestalozzi a Herbář t. Herbart a stoupenci jeho, druhdy u výstřed- 
nictví upadající, ovládli v druhé polovici století. Ku konci jeho vsak po- 
číná se paedagogika pronikati sociálním duchem a školu jímají se sta- 
věti ve služby sociálních úkolův; Vtom Ziegler shledává znamenitý 
pokrok. S tím souvisí, že si opět více všímáno sociálního paedago^a 
Festalozze, dříve více jen jako paedagoga pro obecnou školu oceňo- 
vaného. Když Herbartism dohospodařil, opět se připojuje zvláště k Pe- 
stalozzovi a Herbart zůstává v platnosti potud, pokua jest vykladatelem. 
(Pavel Natorp vybudoval svou „Sociamí paedagogiku** hlavně na zá- 
kladech těchto.) Nynější obecná škola, totiž vlastně ráz její, jest dítkem 
devatenáctého století. Ale také gymnasium a škola reákií u věku tom 
nabyly svého definitivního útvaru. Školstvo chlapecké, stojící na postáti 
staiych tradic, stojí pevné v bouřích, jež na ně odevšad dorážejí (míní 
se tu hlavně nastupování proti gymnasiím, pěstujícím obzvláště staro- 
klassické jazyky); vyšší dívčí školstvo však nevybředlo dosud z expe 
rimentování a tápání. /ř. 

O reformách v rakouském školství píše „Věstník českých profesorů* 
v čís. 4. : Letošní měsíc duben stál ve Vídni ve znamení anket školních, 
jež svědčí o neobyčejné čilosti v nynější správě ministeria vyučovám'. 
rrvní zasedala hned počátkem měsíce anketa, rokující za předsednictví 
ministra dra Hartla, o potřebách průmyslového školství. IC ní pozváni 
ředitelé průmyslových škol. Doporučila zřízení pobočných kursů při 
státních průmyslových školách ve Vídni, v Praze a ve Lvové nebo v Kra- 
kově, na nichž by byly vzdělávány výpomocné síly technické pro stavbu 
vodních drah a regulaci řek. Anketa mimo to se radila o rozšíření, po 
případě rozmnožení státních škol průmvslových a prohlásila se pro zří- 
zení nových škol podobných v jednotlivých zemích rakousko-tíherské 
říše. Velká většina účastníků prohlásila se proti přijímání žáků vyšších 
průmyslových škol na techniku, leda v případech zcela výjimečných, 
a to tím, že by jim b/Io ulehčeno složiti maturitu na reálkach. Posléz 
přijat i návrh na zřízem' 4. ročníku škol měšťanských, čímž doufají prů- 
myslové školy dostávati pak dobře připravený materiál žákovský. — 
Po této anketě konány ve Vídni další porady o reformě mesiánských 
škol za účasti zemských inspektorů a vynikajících odborníků, pak o' re- 
formě škol reálních, a posléz o školách středních. K těmto posledním 
povoláni toliko zemští inspektoři středoškolní ze všech zemí. — Ke 
zprávě této připojujeme, že by byl již svrchovaný čas, aby se v Ra- 
kousku od aioket, zabývajících se více jen jednotlivostmi, kterých by 
snad ani nebylo, kdyby se více hledělo se strany dozorských a správ- 
ních úřadů k duchu věci nežli k mrtvému písmeni zákona, přikro- 
čilo ke skutečnému reformatorskému činu. A k tomu od anket v Ra- 
kousku hý\á dlouhá cesta. Nadělá se s anketami dosti hluku, a každoi 
anketu předchází a následuje diskuse v časopisech odborných a politi 
ckých — často vyspělejší a upřímnější, poněvadž nezamyká nisomu 
ústa přítomnost ministra a jeho rozhčných úředníků — a za několil 
neděl jako by se po všem země slehla; věci druhdy bývají pak jer 



OZVUKY A PABÉRKY. 813 

horší než před tím. Co za příklad bylo letos žalováno na sjezde středo- 
školských profesorů ve Víoni na týrání učitelův a žáků pri maturitách 
a za nedlouho bude zase dosti zpráv o samo vražedných pokusech abi- 
turientův u zkoušky následkem „lidomilností" předsedy zkoušky pro- 
padlých a o úmrtí mladých profesorů „blahovolnými" představenými 
rok od roku do nových útrap duševních štvaných. Co bylo koncem 
minulého století hluku s připravovanou reformou učitelských ústavů I 
A vyseděli tam pánové něco, s čím se z dobrých asi příčin dosud ne- 
odvažují na veřejnost. K. 

Ozv^uky a paběrUy. 

Moravský dileUntism. (Viz Rozhl. č. 28). Píše se nám: Všeobecné 
bylo chváleno, že se někdo ozval proti profanování nejvýznamnějších 
dél nejpřednějších našich mistrů. Nepravím, že Olomúc profanovala. Ale 
za příkladem Olomouce přikulhal Tišnov s Daliborem a strojil se i na 
Libuši (s venkovskou „muzikou" jako Dalibora) a byly již i v jiných 
místech vystrkovány růžky s různými jmény oper a operet. Mám za 
nutno však několik slov říci k tomu, co bylo uvedeno v čís. 20. Urbán- 
kova Dalibora. Připouštím, že přípravě provedení Dalibora věnována 
byla všechna péče. Přes to konstatuji, že je nesmyslem, píše-li obhájce, 
že p. Bouchal uplatnil svůj s on orní hlas v úloze krále. Na úlohu krále 
nestačí ani 5 takových „sonorních" hlasů, Nesmyslem je říci, že 
v Daliboru jsou „vlastně" jen dvě úlohy, jež třeba vytvořiti v pravém 
moderním pojetí. Úloha Jitky je rovnocenná a po . jisté stránce obtíž- 
nější než úloha Milady, a žalářníka provede „s praArý^m moderním po- 
jetím" jen umělec prvého řádu. Ze diví se p. obhájce, navrhuje-li se 
v Rozhledech koncertní provedení oper, tomu divím se zase já tím více, 
čím známější je záslužný a umělecky významný čin dra Theuerera, jímž 
ukázal, jak možno popularisovati i díla operní bez profanace. Proto jsou 
absurdní poznámky, které p. obhájce na počátku str. 151 Dalibora při- 
pojuje. A nyní hlavní věc : Provozováním oper chce prý se v Olomouci 
alespoň dUetantsky nahradit, čeho se tu nedostává. V Olomouci není 
divadla českého a divadelní společnost nesmí prý v obvodu města hráti, 
dokud město nedá povolem'. Je smutná kapitola, že dosud nebyla tato 
překážka odstraněna, neboť zvůle olomoucké obce nebude o nic lepší 
ani horší než v jiných městech s německým zastupitelstvem, a v Brně 
na př. dávno divadlo české zřízeno bylo, ač finačně by divadlo v Olo- 
mouci vzhledem k bohatému českému okolí lépe si asi stálo než v Brně. 
Dávno se měli páni v Olomouci postarati o to, aby dovoleno bylo bud 
brněnskému divadlu hráti část roku v Olomouci, nebo aby jiná slušná 
společnost činoherní a operní v Olomouci vystupovala. Ale ať tak či 
tak, scénické provozování oper není úlohou zpěváckých spolků a kde 
se děje, musí jeviti tak velfcé nedostatky, že je lépe se mu vyhnouti. 

Rectus. Píše se nám: Vaše zpráva o vzdání se p. Hofera není již 
správná. Kolísal jen první okamžik. Ale brzo se rozhodl a podal žalobu 
do Říma — se souhlasem svého otce dodatečným. „Podrobiti se trestu" 
bylo zatím nezbytno. Zatím donášejí sé o Rectovi nepříznivé zprávy 
z Moravy. Věstník ústřed. spolku učitelských jednot na Moravě praví, 
že protiučitelské články v ICohnově Moravanu psal za arcibiskupova 
dohledu Rectus sám. Z Mor. Ostravy pak se oznamuje, že si došel kdys 
do redéikce Duchu i^asu na redaktora v uniformě vojenského kaplana 
a p. Jsou-li zprávy tyto a takové pravdivý, byly by svědectvím, že 
P. Hofer má jednak slabůstky, jako konečně každý člověk, jednak že 
je čistokrevným klerikem římsko-katolickým, čemu se u něho netřeba 
diviti. Pokud však jde o hnutí proti despocii arcibiskupa olomouckého, 
ve kterém jest i P. Hofer zúčastněn, nemůže býti, co uvedeno bylo proti 
ImvL příčinou, aby hnutí to bylo oslabováno aneb zlehčováno někte- 
'-m\ řekněme kousky nerozvážlivostí a strannictví, jichž se dopustil, 



8U OZVUKY A PABÉRKY. 

Líime-lí hierarchickou despocU Oistokrcvmy klcrikál a dokonce oblíbenec 
arcibiskupú%% pak je véc pokroku na doBré cestě. Zatím arcibiskup na 
obrat jííšté snad ani nepomyslil. Ve svém úmyslu je dojista un-^nsován 
trhováním lidu a kněžstva i pres protesty s rti2;ných stran (ve Frenštátě 
se podepsalo vice nei 200() osob.) Proti arcibisklipu Kobnovi vystupuje 
sice již 1 knéŽst\-o v díecesi. Pět městských farářů olomouckých* i>oslalo 
mu pnpiSt v němi žádají^ aby byio vyíic třeno, je4i pravda, že vvbizel 
dommikána, jemuž se Reclus zpovídal, aby mu Kecta prozradiL Vraví 
se také, že v Římě považují věc Kohnovu za ztracenu a očekávaje že 
odstoupí. Z kruhů „kněžstva a věřícího lidu arcidiecese olomoucké^ 
zaslán byl kardinálu Rampollovi i tiuntiovi Tallianimu a vscm rakou- 
ským biskupům projev, atlv dali vyscti4ti jmenoWté t<'ž případ zpověď, 
tajemství. Ale časopisy od iKohna odvislé (Moravan, Sbr, Hanácký kraj, 
Noviny z Pod- Radhoště, Našinec a j.) lichotí mu dále. kněžím, kteří se 
ozvali, na dá ^■'a jí knvo přísežníků a Jidášů, a děkani i faráři krajů, kam 
má arcibiskup přijet visí to vat, staríiji se o uvítání co nejskvělejší. 

Království Boží na ^emi. 

Proč moravský tak jásá lid? On pobožnost a blahobyt 

Kdo taký rozruch zvinlí v lé dobré zemi zvýší 

Ha stůjte, neslýchaná zvěst, a vzkřísí znovu mohutnou 

že Pán se s liffem smířil, kdys Jeěminkovu říši. 

Ted z Mora\'>' on udělá A lid moravský ochrání 

ňs z vlastnit ne jak jinde, ho věrně svojí" krví 

Kráíovstvt Boži na zetni a zajásá mu v nadšeni r 

nám na Moravu přinde. ^Ať iije náš Kohn prvý^ h 



^&JJjulcni Jott. PftlGhL ^ KnihiisK^íia narodně-Hoc. délUKtv^^K. Pitier^) v í*rM%^^ 



^ir£:iLf^oi^£2 





uméleoká 
xtoirlnkai 



V. HYNAIS. 

Výběr prací z tet 1891-1901. 
Text napsat Karel B. Mádl. 

^^^ PRÁVĚ VYŠLO i ^^^ 

Obsahuje: 40 straa textil, i!9 iUustrad 
f černou uutotypíí, 6 barevnou v textu, 

''' - (> listů přeskvoytnfch reprodukcí, 

t IH barevDÝch, 7 svĚÍIoiÍHkú» 1 hflho- 

gmvtiru, portrét miatrůir a autograf 

I^ejkrá5r>ěj5í un)šÍccM rjot/iol^a japrjí saisooy- 

0«nA broí. K 60"-, skvostné váž, K 66 — . 
Lze obj odňati v každém knihkupectvíj jiikoi i v 

NakladatBiství íeskfi orafické společností Joie" y Prazs. 



ROZHLEĎT 

TTĎEHNÍK FRO POLITIKU - VÉDU 
LITER/ITURU Ř UflÉHÍ 



ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 23. KVĚTNA 1903. ČÍSLO 34. 



J^y a rak.-uher. banUa. 

Snaha českých ústavů peněžních domoci se jednoho místa 
v generální radě rakousko-uheriké banky, ukázala opětně naše 
staré nedostatky v hospodářské organisaci naší. Akce ta nebyla 
zahájena teprve v poslední době, neboť již dříve doporučovaly 
některé české banky českým spořitelnám nákup akcií rakousko- 
uherské banky, ale marně. Vyzvání taková zůstávala nezodpo- 
věděna a teprve v poslední době, kdy věci ujal se ústřední 
svaz českých spořitelen, dospělo se jakéhosi výsledku, takže 
zajištěno jest pro nejbližší valnou hromadu rakousko-uherské 
banky asi sto českých hlasů. Způsob však, jakého bohužel bylo 
nutno užíti k propagování této myšlenky, vyvolal podobnou akci 
na straně ústavů německých a v poslední době stoupl kurs 
akcií rak.-uher. banky následkem ,koupí z obou stran dosti 
značně. Toho bylo možno se vyvarovati, kdyby dříve již pone- 
náhlu a soustavně bylo se zakupovalo a nebylo ani potřebí, 
aby i druhá strana byla alarmována. Neboť to právě může zne- 
snadniti, ba i znemožniti žádoucí výsledek. Aby měly české 
ústavy přiměřený počet hlasů k celkovému akciovému kapitálu, 
musily by míti v rukou svých 12.500 akcií (všech akcií jest 
150.000), kdežto dosavadních asi sto hlasů odpovídá toliko asi 
dvěma tisícům akcií (20 akcií připadá na jeden hlas). Ovšem 
dlužno míti na zřeteli, že veliká část akcií banky nezní na 
jméno, nemá tudíž práva k účastenství na valné hromadě, přece 
však může býti přírůstek přihlášených akcií ústavy německými 
na překážku cíli, za kterýmž české hlasy se valné hromady 
súčastní. Proto jest třeba, aby zbývající krátké doby do čer- 
vence (jenom akcie do července na jméno připsané mohou se 
účastniti valné hromady) bylo užito k sesílení české posice^ 
Kromě spořitelen musí i větší záložny do ohně, aby celá věc 
neselhala. Investování části kapitálu v akciích rak.-uher. banky 
není za dnešních poměrů na trhu peněžním nevýhodno. Hubená 
léta nízké sazby úrokové zdají se býti již za námi. Z různých 
úkazů na mezinárodním trhu peněžním jest patmo, že činnost 
bchodní a průmyslová pomalu sice, ale přece oživuje a nena- 

68. 



816 KS.: MY A RAK.-UHER. BANKA. 

stane-li v tom rozvoji nepředvídaná překážka, lze čekati, že 
v příští podzimní saisoně budou peníze daleko hledanější než 
loni. Pak banka bude zase moci těžiti ze své privileje. Výsledky 
běžného roku možno nazvati velice uspokojivými, neboť vý- 
sledkem prvních čtyř měsíců samotných jest již zajištěn polo- 
letní čtyřprocentní kupon srážkový, takže celkový zisk letos 
zdvihne se nad čtyry procenta roku minulého, kteréžto procento 
bylo dosaváde nejnižší dividendou banky rakousko-uherské. Co 
se tkne cedulové privileje banky, jest ujednána do roku 1910, 
může však i rokem 1907 přestati, nedojde-li toho roku k ob- 
novení jednotnosti celního území říše rak.-uh. V tomto případě 
by se dostalo bance náhrady za zbývající tři léta po 22 K 
ročně na každou akcii. Nebude-li obnovena privilej, přísluší 
státu právo převzíti bankovní obchody banky, vyjímaje obchod 
hypotékami za náhradu K 1520 na akcii, při čem reservní fond 
bude vrácen akcionářům. Přihlédne-li se ještě k výši reservního 
fondu (10 mil. K), jest zřejmo, že dnešní kurs akcií banky rak.- 
uherské není vysoký. 

Podaří-li se nám prosaditi jednoho člena generální rady 
mezi šesti členy předlitavské části její, připadne mu hájiti pro- 
spěch českého úvěrnictví a bude třeba, aby na místo ono za- 
sedla osobnost znající praktické potřeby a nedostatky organisace 
jeho. Jak dosaváde jest český živel u cedulové banky beze 
vlivu, jest viděti z nepatrného poměrně počtu českých úřed- 
níků u banky (celkem toliko asi 60 českých úředníků v celé 
říši ; u brněnské filiálky banky jest tou dobou prý toliko jediný 
úředník, jemuž lze dorozuměti se správnou češtinou se stranami). 

Bude-li snaha po českem zastoupení v generální radě banky 
korunována žádoucím výsledkem, bude na řadě zahájiti akci 
další, aby v gen. radě zastoupeny byly i ostatní slovanské národ- 
nosti říše. Ks, 



Výr. v^ýstav^a J^rasoumné Jednoty v^praze. 

Boj o galerii jest jedním z důvodů, že letos Krasoumná 
Jednota uspořádala výstavu. Žertovná korporace, tahle Jednota. 
Do černých flórů rozloučení halila se předešlého roku, smutně 
hlavou kývala nad finančními i jinými nezdary svých výstav, 
a ejhle: když bylo třeba dokázati, že existuje německé umění 
v Čechách, že jsou zde umělci, mající právo i nárok na místo 
v galerii, rovnocenné i spravedlivě stejné s českými a na jiné 
s tím spojené prospěchy, Krasoumná Jednota jako mraveneček 
pilný snáší, věsí, ozdobuje, háje vavřínů sází do pochmurných 
a nepříjemných místností Rudolfina, jako dobrá matka stará se 
a pečuje a hotova se svou prací pyšně ukazuje: tu je máte, 
pojďte a vizte! Nuže, tu je máme. Soubornou výstavu »Spolku 
německých výtvarníků v Čechách* a soubornou výstavu prof. 
Frant Thiele, Tu tváří v tvář stojíme prý umění německých 



K. D. MRAZ : VÝR. VÝSTAVA KRA60UMNÉ JEDNOTY V PRAZE. 817 

výtvarníků v Čechách. Totiž členstva shora zmíněného spolku, 
tedy namnoze umělců, kteří Čech vůbec ani nt viděli, pak mno- 
hých, kteří aspoň narodili se v této zemi, ale obrátivše se do 
ciziny již v době studií, tam zůstali a sem, jako hosté, občas 
zavítají. Teprve v třetí řadě stojí umělci, pracující, žijící v Če- 
chách, súčastněni na kulturním jich pochodu činně, osobně a 
seznámení s proudy, prochvívajícími politickou atmosféru. 

Jest paskvilem mluviti o výstavě umění německých výtvar- 
níku v Čechách z nějakého jen stanoviska příslušnosti. Vždyť 
třeba rozlišovati spolek výtvarníků (mající nota bene velikou 
část svého členstva mimo tuto zemi) a umění kmene obývají- 
cího jisté teritorium. Byloli by ukazováno na tuto výstavu 
jako dokument, hle německé uměni v Čechách! pak byla by 
to komedie průzračná sice, ale při tom nedůstojná a nehodná, 
poněvadž jdtí tu o vysoké cíle kulturní a následky daleko- 
sáhlé. 

Z Mnichovských »českých Němců* uvedeni budtež Bedř. 
Hegenbart (nar. v Solnohrade) se zajímavým cyklem leptů 
•Kanón života", z něhož čísla »Radost«, >Potměšilost", »Vsna- 
žení« jak konceptem tak i vyjádřením jsou působivá a silná. 
Hugo Steiner vystavuje mnoho ilustrací k básním, z nichž 
ilustrace k Lenanovi jsou namnoze mistrovskými ukázkami 
ilustračm'ho umění. Ať líčí žhavé barvy podzimu nebo veselé 
tony jara, pracuje vždy pro konečný efekt delikátní harmonie, 
v šeptavých nuancích, polovyslovených, s úmyslně naivní kres- 
bou zvláště tam, kde motivy biedermeierovské na ruku jsou md 
svým stylem rozněžnénýma hravým. Melancholické dojmy poesie 
Lenauovy prožity jsou citlivým srdcem a vysloveny plasticky, 
v barevných průvodech plných jich romanticky snivého kouzla. 
Jmenuji aspoň »postiliona«, » nemocného v zahradě* »jara« 
nebo »vesnu«. Kytičky v roztomilých guirlandách rozhazuje tu 
štětec malířův bohatě, hvězdičky do modra nebe rozsévá, jako 
by si dítě hrálo a smálo se na vás. A v tom úsměvu jest dose 
trpkosti, zklamání, znícího přidušeně jako dumka tam od za- 
sedlých hor z dáli. Exlibris Steinerova a barevné kresby svědčí 
o ovládání materiálu i hbité produktivnosti. Konstantin 
Korzendorfer portréty mistra svého Stucka namnoze při- 
pomíná, tak na př. v podobizně » dvorního hudebníka^. Vý- 
borná jest vlastní podobizna, pracovaná temperou a olejem, 
s tváří k. předu skloněnou a očima sugestivníma, plnýma ži- 
vota a jeho proudění. Emil U,hl věren svým náladám a moti- 
vům z Orientu nevnáší nic nového ani uchvacujícího. W. Zieg- 
ler ex libris kreslí. Em. Hegenbarth v svých »Náhončích« 
v ostrých, až trochu tvrdých barvách světelné problémy v bře- 
zovém háji líčí, v ostatních opět Zíigela připomínaje. Jmenován 
budiž z Mnichovských ještě Gabr. šl. Max a Václav 
Wirkner se svojí »Legendou« a >Mučednicí«. » Legenda* jest 
náladovou, velmi dobře podán barevný soulad šedavých a ze- 
lenavých kmenů bukových, rudě hnědé půdy a několika mo- 

68* 



N 



818 K. D« MRÁZ : 

drých skvrn prosvitající oblohy. Z vídeňských K. K u b í n o vá 
poslala řadu obrazu, traktovaných až příliš energicky a odvážně, 
až úmyslná rafinovanovanost na první pohled zaráží a odpu- 
zuje. Ještě tak nejlepším jest „V parku", za to ^Jaro" jest 
ubohé, skoro trapné. R. Jettmar, H. Pontini poslali pěkné 
lepty, R. A. Wolf uhlokresby dost všedních motivů, E. Le- 
biedzki tuctový „Pariduv soud", chudičký v invenci i podání. 
Ostatní vídeňské pomíjím, z drážďanských zmiňuje se o R. 
Mu Ue rove studii hlavy starce pěkně působivé, ač do příliš- 
ných detailů propracované, kteráž chyba mnohdy kazí Tpráce 
tohoto známého umělce. 

Konečně tedy o českých Němcích. Lepty hluboce zalo- 
žené svým obsahem a podané s vážnou opravdovostí vysta- 
vuje ve svém cyklu „Smrt a dívka" Aug. Brómse. Najde- 
me-li mezi těmito listy tu i tam hledanost, jest -tím, myslím, 
spíše vinen motiv leckde opakovaný a nové, originální vyjá- 
dření si vynucující. Emil O r 1 i k leptané podobizny Klinge- 
rovu, Mahlerovu a Kalckreuthovu, — odjinud již známé, — 
poslal, pak dobrou „Zimní náladu" a méně zdařené „V záme- 
ckém parku" a „Hagar". 

Zjevem kypící životní síly, produkujícím dojmy svoje 
v pyšně hýřících barevných efektech, nelhaných, nestrojených, 
ale upřímně cítěných a líčených jest Richard Teschner. 
Reminiscence na Orlíka často jej ovládnou: ale cesta, kterou 
jde, jest dobrá, třebas by ještě ohlížel se po oblíbeném a tak 
OTU sympatickém vzoru. Af litografuje nebo ilustrace maluje 
či olejové obrazy tvoří, vždy a všude převládá u něho radost 
z barvy, její záření a zpěvných její tonů. V motivech báchor- 
kových plným proudem dává rozložiti se duze své palety, 
a aby docílil hodné romantického a tajemného, z hluboce 
temných akordu náhle do prudce svítících bengálů přechází, 
v jichž zlaté dává figurkám fantastickým přebíhati s humorem 
i satyrou. Tak vyprávěna jest „Pohádka" s gnomem palčivě 
červeného šatu ženoucím před sebou bublinu mýdlovoUj lesk- 
noucí se chvějícími reflexy. A tráva hoří smaragdem, jako za- 
lita požárem slunce, zatím co pozadí umírá v indigové modři 
udušeno, ač průsvitné a lazumí. Tu není hmotnosti, není rea- 
lity: jest to pohádka barev, rozkošná, jakou málo kdy dovedl 
někdo říkati v tomto veselém a ohnivém rytmu. Jen bizarrní 
rámování nemusilo býti, ač svědčí vtipu autorově. Z ilustrací 
jsou zdařeny čtyři k básni H. Sanerové, z nichž zvláště zazna- 
menána budiž „o Růžence" s dalekým pohledem do kraje svým 
vystižením ubohé odloučenosti Růženky zarostlé do šípkoví. 
— Jako portrétista přísných aspirací a techniky dokonalé vy- 
stupuje Ferd. Michl. Jednoduše a směle líčí v tvářích svých 
modelů jejich nitro, vystihuje charakter a duši. Podobizna básj 
nika V. H. jest takovým obrazem duševního života. Žlutavě 
bledá tvář, rtů semknutých, s očima hluboce zapadlýma kloní 
se tu k vám v zamyšlení, připoutávájíc vás svým démonickýin 



VÝROČNÍ VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY V PRAZE. 819 

zjevem, pohledem smutným, plným nevyzpívaného bolu, ale 
i zlé ironie a odmítání. Byl přemýšlivým psychologem malíř, 
jehož ruka dovedla tento obraz v celé životnosti nerostva a 
mozku položiti na plátno. V kolorístickém ohledu velmi jemně 
podány odstíny pletí, barvy prostěradla na stole a bílých skvrn 
papíru. A ruce, ruce tohoto rozrušeného poety chvějí se jak by 
v žilách modravých vřela krev. „Podobizna dámy" nedosahuje 
již té výše. — Jindřich Jakesch také maluje podobiznu 
dámy, ne sice tak oduševnělou, spíše parádní, na zevnější no- 
blesu; a eleganci vypočítanou, ale tou právě působivou a v har- 
moniích zbarvení vynikající. 

Zbývá mi jmenovati Karla Krattnera libujícího si 
v pastósním nanášení, kladení širokých barevným ploch podle 
sebe, teprve v určité větší distanci tvořících celek. Nejlepší ještě 
jest „Soumrak", takový shluk starých domů mansardových 
střech stopený v zamlženém fialově svítajícím pološeru, v němž 
lámou se určité, vyslovené tóny v přidušené a nejasné. Mohl 
bych leckdes ještě zastaviti se s vámi, než netřeba u prostřed- 
ních, méně významných prací plýtvati slovem a lépe juž re- 
sumovati. Projdete sálem IX., X. a schodištěm k nim vedoucím 
( — neboť ty věnovány byly pořadatelstvem této souborné vý- 
stavě „Spolku" — ) a konečně řeknete si, že mimo několik 
opravdově uměleckých věcí Steinerových, Teschnerových, Mich- 
lových, Orlíkových a několika málo jiných, ostatní nad pro- 
strednost nevynikají. Z plastiků K. Wilfertova „Podo- 
bizna" učencova a A. Rieberův portrét malíře Krattnera 
budtež uvedeny. Z místností „Spolku" cesta naše do souborné 
výstavy profesora Františka Thiele vede. Tu rozesmutní 
se duše vaše. Jste na jihu, kdes v Sabině, kde slunce praží, 
tetelí se barvy v jeho žáru a černé oči vášnivě vlhnou. V těch 
krajích září barvy, v chorovodech pestrých výskají a splývají 
do extatických záchvěvů. U Frant Thiele však barvy nehoří. 
Jsou odstupňovány na suchou reguli, odměřeny na paletě podle 
procent a sluníčko jest dobrá, poctivě a pořádně reflektující 
lampa. Jest v tom příliš mnoho snahy po efektu, honba za lí- 
bivostí, úmyslné cukrování bez pravdy, obrázky, které nama- 
lovati musí dobrý praktik z paměti, aniž modely a prostředí 
viděl. To již motivy od Vídně, nebo z Rakous přece jsou lepší, 
daleko realističtěji a upřímněji podány. 

Plachtu „Rekové" nebo „Masky" nechávám vůbec stranou, 
chci ušetřiti umělce směšnosti. 

Jest, bohužel, málo autokritiky u profesora akademie, jemuž 
svěřuje se výchova mladých a nerozhodných talentů, vyvěsí-li 
takovéto práce na výstavě. Jsem přesvědčen, že menší počet 
dobrých prací vystavovatelných lépe byl by svědčil jeho umě- 
leckému jménu. (P. d.) 



69 



820 NOVÉ NĚMECKÉ ROMÁNY. 



J^loVé německé romány. 

IL Než dojdeme k prostým, vypjatým a podivným knihám 
Ricardy Huch a H. Manna, zmínil bych se o malé vybrané 
sbírce novel „Die Letzten" (Poslední) Rainera Marie Rilke, 
rodem z Čech. Jest známa jeho něžná a virtuosní lyrika. Jako 
jeho verše jest i prosa jeho zvláštní a delikátní. Tíhne také ke 
klidné prostotě a čistotě, ale zůstavuje dojem rafinovanosti. 
Jestiť více esthetem než ostatní. U něho záleží /šecko na tom : 
Jak? Hledá-Ii v naší duši, co je jako sen plaché, nevyslovené, 
ta nejtišší a nejskrytější hnutí, vábí jej při tom pouze to, kterak 
je zachytiti těžkopádným nástrojem slov. Jsou proto novely 
jeho řadou nejintimnějších postřehů, mizících pozorování, po- 
chodů jemně tušených. Má jako Jiří Karásek zálibu v „Posled- 
ních", v odkvětajících, vůněmi přetížených haluzích starých 
rodů, v dědicích zvláštních duševních vlastností, avšak i těles- 
ného zatížení. 

Jméno Huch má dnes v Německu dobrý zvuk. Vedle 
Friedricha Hucha přihlásil se také Rudolf Huch s pěkným 
a pozoruhodným románem „Hans, der Tráumer" (Zádumčivý 
H.). Rudolf Huch je bratrem Ricardy Huch, již stavím nad 
oba její příbuzné. Její příběh „Aus der Triům ígasse" 
(Z vítězné ulice) považuji za nejzajímavější a nejkrásnější román 
posledních let. Nazvala svoji knihu „Lebensskizzen", ale nelze 
říci, že by zůstala skizou, jako nelze nějaký sen nazvati nedo- 
konalým, protože neznáme viditelných vnějších příčin pro to, 
co se v něm děje. V pravdě jest tato kniha Ricardy Huch jako 
veliký, pestrý, těžký sen, tak zvláštní svým rázem a svojí for- 
mou. V ní znovu se k životu hlásí jakás divná čtvrt města, 
plná zločinců a mrzáků, plná bídy a nouze, neřestí a strastí 
a vrhá ze sebe svůj chmurný a bizarní život. Na jejích strán- 
kách vystřídávají se vražda a nemoc, hlad a duševní muka, 
hřích a zoufalství, v tichém smutku a klidu, jenž dalek je toho, 
aby se dovolával soucitu. Řádí tu neslyšně temná, mystická, 
strašlivá moc, sama neodvratná nutnost Všecky postavy a pří- 
běhy „vítězné ulice" jsou projevy bídy, bídy záhadně chmurné 
velikosti. Kdo mohl stvořiti onu nuznou, v hadry zahalenou 
ženu Farfallu, jejíž srdce na suchopár zpráhlo pod ranami 
osudu a jež přijímá vše, ať přijde co přijde, neohroženě a s pře- 
vahou vychytralé moudrosti životní, kdo stvořil jejího syna 
zchromlého a neduživého Riccarda, jenž na smrt čeká, maje 
v srdci nesplněné a zklamané touhy, ten má schopnosti genia 
a jasnovidce. Tato kniha z romantického ducha zrozená, není 
snad jen šťastnou náhodou podařenou treíou. Ricarda Huch, 
krajanka Gottfrieda Kellera, dokázala již skvěle, co dovede, 
v románě „Ludolf Ursleu", kronice hynoucího patricijského 
rodu. A nedávno teprve vydala objemný román „ Viia somnium 
breve" (Život krátký sen), jenž upoutal na sebe všeobecnou 



NOVÉ NĚMECKÉ ROMÁNY. 821 

pozornost, ač se oběma uvedeným knihám nevyrovná. Nic není 
tak velice hodno obdivu na této paní, jako umělecká opravdo- 
vost, ve všem převládající, co tvoří. Ricarda Huch patří dnes 
k nejpečlivějším stilistfim německým. Od „Ludolfa Ursleu" li- 
buje si v mluvě kronikářské, jež zaokrouhleností a ladnou 
stavbou period připomíná Goetha a Kellera. 

Stilistou až oslňujícím, snad vůbec nejdovednějším a nej- 
smělejším ze žijících Němcův, jest H. Mann, o jehož třídílném 
románě „Die Herzogin von Assy" jest poměrně málo sly- 
šeti. Zdá se, že si H. Mann důkladně rozlil ocet prvním ro- 
mánem „Im Schlaraffenland" (Mezi blahorády, kde pečení ptáci 
do huby lítají), v němž v plné nahotě vylíčil jisté berlínské 
kruhy, blízké burse a novinám. Ale jeho vzácný talent nelze 
mlčením pomíjeti. Jef on fenomén v německé literatuře. Kdo 
čte jeho „Herzogin von Assy", neubrání se, aby autora ne- 
srovnával s Gabriele ďAnnunzio. Podrobnosti jsou až zaráže- 
jící. Jest případ překvapující a posud nebývalý, že se vyskytl 
mezi Němci takový kolorista, takový fanatik krásy. Co doposud 
bylo výhradně věcí románských národů, záliba totiž v okázalé 
nádheře, grácii, hře, bohatství, eklekticismu, duchaplnosti, v krá- 
sných formách těla i vzdělání ducha, má také on a mimo to 
i rozmarnost antických bajkařň. Poprvé románský element ví- 
tězně zachvátil německého ducha a ze spojení toho vzešlo umě- 
lecké dílo okouzlující krásy. Nikdy ještě nekráčela německou 
knihou žena tak čarovně krásná, s tak rozněcujícím úsměvem 
a tak vznešená, jako tato vévodkyně z Assy v románě H. 
Manna. Autor dal také románu jméno „Die Góttinen" (bohyně) 
a tři díly označil jmény „Diana", „Minerva** a „Venus", neboť 
vévodkyně vystupuje v těchto třech přeměnách. V prvním chce 
dáti isterskému Jidu svobodu a připraví pozdvižení, musí však 
uprchnouti do Říma. V druhém díle žije ve svém benátském 
paláci svým sochám, obrazům a velikým, skvělým slavnostem. 
V třetím a posledním díle probudila se v ní bohyně lásky a 
vede ji v závrati opojení svými kvetoucími říšemi a nevyčer- 
patelnými poklady až ji šílenou nenasytností zahubí. Veliko- 
lepý rej předvádí básník čtenářům na oči v barvách žhavých, 
stále znovu se rozhořívajících. Jasnozvuká a přece ztlumená 
poesie srsí z každé věty silnou sugestivností. Postavy typické 
pro celé společenské kruhy přicházejí a odcházejí, ale k neza- 
pomenutí se vrývají do paměti, v tak ostrých obrysech a s tak 
originelními znaky, je básník vylíčil. Vzedmutý proud široce 
rozpředeného děje plní čtenáře sladkou nedočkavostí, jež spěje 
ku předu, jakkoliv by čtenář rád prodlel u mnohé vzácně vy- 
broušené podrobnosti. Mnohá vzpomínka a narážka na nějakou 
událost historickou, mnohý, věrně vystižený portrét a mnohé 
pravé jméno způsobem rafinovaným napjetí zvyšují. Veliký 
oslavovatel umění a lásky ďAnnunzio, dočkal se znamenitého 
soka: v zemi Gambrinově! To zase jednou zajímavým způsobem 
osvětluje nezávislost ideálných uměleckých principů od rasy a 

69* 



s 



822 VLADIMÍR NEZMAR: 

půdy, kosmopolitická proudění v literatuře a především roz- 
hodnou hodnotu suverénní fantasie. 

Ve Vidni. Camill Hoffmann. 

Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 

Nelze také nepozorovati jistý autoritativism : klanění se ge- 
niům a nápodobu jich. V literatuře existuje jakási konvenčně 
utvořená hierarchie umělcův; odepříti uznání tomu, koho lite- 
rární veřejné mínění uznalo za umělce prvého řádu, je crimen 
laesae maiestatis, které se snadno neodpouští; a naopak, zjed- 
nati si přízeň literárních veličin a přiblížiti se jim co nejvíce 
(a »přibližiti se* znamená také: napodobiti) bývá nejvyšší cti- 
žádostí a spolu nejjistějším prostředkem literární kariéry. Bylo 
nejednou pověděno, jak i nejvlivnější a nejnadanější básníci to- 
hoto směru (na př. Vrchlický) jsou nesamostatní, co však platí 
o vrcholech, platí tím více o veličinách nižšího řádu, jichž díla 
jsou převážnou většinou jen více méně zdařilé imitace cizích 
(a to nejenom českých) originálů; proto také velmi dobře se 
hodí pro klasifikaci této literatury pojem školy (ve smyslu li- 
terárním). 

Nuže, toto vše: utkvění na vnějšku, závislost od tradic a 
jmen vtiskuje této literatuře ráz neosobnosti. Tím nemá býti 
řečeno, že by se osobnost autorův nejevila nikterak v jejich dí- 
lech, to prostě není možno; ale je tu skryta; je vidět, jak to 
vnější, ten motiv, ty tradice a vzory tisknou, přemáhají, ovlá- 
dají a upoutávají osobnost, která zůstává tím vším pasivní. Je-li 
každé dílo výslednicí obou činitelů : subjektu i objektu, spočívá 
v této literatuře převaha na druhém. 

A tento ráz jak jen možno krátce nastíněný, obráží se také 
v literární kritice. Kritika přihlíží asi k těmto věcem: k ději 
(motivu) — obyčejně udává se obsah díla a chce-li kritika býti 
důkladnější, »analysuje» také charaktery (jde-li o dílo výpravné); 
dále k formě: tu se přikládají na umělecké dílo zmíněná již 
esteticko-dogmatická měřítka, a mimo to posuzuje se též filolo- 
gická správnost mluvy. Ale nebéře se zřetel k personalitě auto- 
rově; ten se nanejvýše pochválí či odsoudí, je-li či není-li 
umělcem, a v případě prvém dostane se mu některého z epithet, 
jichž je celá gradace (nadějný, nadaný, veliký, posvěcený, ge- 
niální) a poví se mu několik příjemných slov. O uměleckosti 
rozhoduje způsob, jakým umělec ovládá techniku (t. j. jak vy- 
hovuje estetickým dogmatům), jeho plodnost, poutavost děje 
a pod.; někdy i jiné, t zv. přátelské ohledy. 

Takový byl asi povšechný ráz české literatury do let de- 
vadesátých*) a z největší části dosud. V letech těchto však se 

•) Samo sebou se rozumí, že dolíčená schémata nehodí se na 
všechny autory stejně, na Zeyera na př. se nehodí skoro vůbec. Ale 
Zeyer také stoji tu jaksi stranou. 



. SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 828 

objevuje skoro náhle, bez pnpravy (ač ne docela bez pnpravy) 
nový směr a nová hesla; hlásí se o slovo »mladá« literatura. 
Pnstupujeme-li k její charakteristice, musíme dobře rozeznávati 
mezi tím, co chtěla vykonati, a tím, co skutečně vykonala, čili 
mezi tendencemi a praktickou aplikací. 

Všimněme si nejprve tendencí. Jsou příkře protiautorita- 
tivní a protiobjektivistické, tedy : individualistní (subjektivistické). 
Protiautoritativní : příkře, bez milosrdenství trhají noví kritikové 
(neboť to jsou přední representanti těchto tendencí) nimbus 
s hlav dosud ovládajících český Parnas; není u nich (alespoň 
v theorii) ani stopy úcty k uznávaným jménům, spíše by se 
dala konstatovati jistá averse, nechuť k nim. Neméně příkře se 
staví proti konvenční estetice, proti tradicionelním formám, 
v nichž dosud je umění sešněrováno. Pryč s formami ; chceme 
viděti duši umělce, chceme dílo životné, prošlé výhni duše, 
volné duše, které netřeba šněrovačky estetických dogmat, ani 
tradičních rytmu a rýmfi, poněvadž ona sama si určí formu 
svých projevů. S tě se však málo kdo z mužů 
dosud ozval rázně proti vlečce, ať veřejně nebo soukromě, ač 
je řádění její nepochybně většině mužů všude proti mysli a musí 
jim být zřejmo nebezpečí vyvolané všeobecným nošením vlečky 
na ulici. Proč neozývají se páni lékaři proti vlečce, když umějí 
tak pěkně mluvit a psát o tuberkulose a nákaze tuberkulosní 
vdechováním bacilů ze suchých chrchli? Kdo z nich dosáhl 
toho, aby aspoň jeho žena po boku jeho vlečkou tuberkulosu 



*. 



r^ 



VLEČKA. 



nevinným lidem za ní jdoucím neočkovala? Proč mlčí spolky 
pro veřejné zdravotnictví, státní i samosprávní orgánové a jiní 
hodnostové, jichž povinnosti by bylo proti veřejnému nebez- 
pečí zakročiti ? *) Nemožno si to jinak vysvětlit, než že se toho 
vůči ženám, a hlavně ovšem vůči svým ženám, neodváží. A tak 
vlečka zřejmě dokazuje, jak ti slovutní, učení a všemocní mu- 
žové jsou bezmocní a v podJanství nevzdělaných, prý •pod- 
daných a odvislých* žen. Nestydí se za to a postačí jim, že to 
zatím nikdo na ně nepokřikuje ? V tomto směru je vláda vlečky 
věru zajímavým a poučným úkazem a zároveň smutným vy- 
svědčením pro muže i ženy. 

A odpomoc odnikud nekyne. Nesmyslná a zhoubná móda 
tak brzy ještě nepomine, neboť dosud všecky secesní víly roz- 
plývají se v cárech, na divadle ženy všech století vláčí dlouhé 
vlečky napřed i v zadu a i na nejnovějších obrázcích módních 
jsou samé vlečky, snad ještě delší než dosud. Ostatně je to 
pochopitelno, vždyť tak výtečná móda se módním závodům a 
jiným rozhodujícím činitelům při výrobě mod, jichž otrokyněmi 
jsou ženy, hned tak nepodaří a není proto důvodu nynější modu 
měniti. Vlečková móda, při níž se zničí šatů víc než při které- 
koliv jinak možné, je tedy přímo ideální se stanoviska módních 
závodů a to rozhoduje. Můžeme se proto připravit, že ještě 
hodně vody uplyne než nám některý módní obrázek přinese 
spásnou zvěst, že paní hraběnka, markýza nebo vévodkyně X. 
v Paříži »stvořila« krátkou sukni. 

Sbírejte proto zatím pilně na sanatoria pro souchotináře, 
jichž velkovýroba ještě dlouho potrvá. Ludm, Roháčkova, 



P^^?ni deštík májov^y. 

Otevírám okno, a vlahé krůpěje řídkého deštíku stříknou 
mně v oči. Tichý vzduch, prosycený vůní skropené půdy jarní, 
milostné zpěvy špačka z protější zahrady, jejíž vrcholky stromů 
přes střechu nizounkého domu se dívají — táhlé volání drozda, 
zvonivý zpěv rudé pěnkavy květen I 

Skromně a tiše dává nebe zeleným loukám a polím své 
požehnání — déšť lehounký a teplý .... 

•) Proti vlečce ozval se obecní rada ve Stuttgarte Fischer. Uvedl, 
že podle rozhodnutí policej. oddělení měst rady několikrát již uveřejnil 
městský policejní úřad provolání císař, zdravotního úřadu o tuberkulose, 
dle něhož každý třetí ze zemřelých ve věku od 15—60 let této nemoci 
podlehl a že mimo jiná opatrem proti tuberkulose jest nutno zakázati 
nosem' vleček. Pres to vlečky panuji a jsou to i matky, jež nechávají 
své dítky jíti vedle sebe v prachu, jejž samy zvířily a tak k vůli ne- 
pěkné módě stávají se vražednicemi svých dětí. I navrhl Fischer, ab^j 
se další řízem' proti té módě odevzdalo policejnímu oddělení. V debatě 
na to bylo uvedeno, že místními policejm'mi nařízeními nelze zlu brániti, 
iniciativa že musí vyjíti od říšského zdravotního ústavu. Na konec byl 
přijat návrh, že se bude záležitostí tou dále obírati policejní oddělení. 



"^ 



s 



880 NORA HAUSKOVA: 

Z vedlejšího krámu krupařského vychází sedlák stařeček, 
a s úsměvem na širokých rtech promlouvá ještě na ulici s ob- 
chodnicí. Co povídají, neslyším, ale napadá mi ta milá, bodrá 
tvář stařečka, jejíž dobrota vryta je do každé vrásky kolem 
úst a na čele. Nejsou to vrásky prázdného života nudy, ale 
vrásky práce, které tak milou ji utvářily ! Mluví volně, rozkládá 
při tom rukama, a ani na okamžik nevyndá svou starou, krátkou 
dýmku, jediný snad luxus sedláka, ze svých širokých, stále a 
stále se usmívajících úst. 

Uzavíral s krupařem snad obchůdek nějaký — a pomalu 
obrací se k odchodu, když dorozprávěli a rukou si potřásli. 
Má v ruce deštník slušně provázkem svázaný, rezavě šedivý a 
bachoratý, a pevně naráží ním při každém kroku o mokrou 
dlažbu ulice. 

Májový deštíček houstne, krůpěje narostly, ale sedlák ne- 
dbá. Vyciťuji jen úsměv jeho, stále spokojenější, slyším slova, 
která si snad v důvěře pronáší: »Pane Bože, houšť I « Ten 
povzdech zná už jen sedlák; snad proto, že závisí od svého 
políčka, o které od rána do večera nutno se starati. 

>Děti, to padají dukáty !« slyším v duchu slova našeho 
tatíčka, když nebe kropilo úrodu takovým teplým deštíkem 
májovým. 

řlledím za sedlákem stařečkem celou dlouhou ulicí, dokud 
nezahne za rohem na silnici. Vidím, jak spokojeně si pokuřuje, 
o deštník se opírá, a ani si neprichvátne. Bylo dlouho sucho, 
a osení, úroda všechna tolik té vláhy má potřebí. A sedlák 
stařeček nemyslí ani na svůj klobouk, ani na kabát, myslí jen 
na svá milá políčka a louky, jak pěkně do tmavá se ted za- 
zelenají, a je vděčen a spokojen .... 

Zmizel za rohem, a já mimovolně si připomínám, že nej- 
bližší vesnice je více než hodinu odtud, jestli vzpomene cestou 
přece na sebe a ten vysloužilý deštník si otevře? Napadá mi, 
že ten sedlák stařeček ve své tak jednoduché a namáhavé 
denní práci přece jen lépe život pochopil než já, a se mnou 

tak mnozí, mnozí jiní ... Naproti mně v prvém poschodj 

zelenavého domu právě okno se otevírá, a mladá paní, rok už 
provdaná, v ranním obleku nejmodernějšího střihu vyloží se 
na chvilečku ven, rozhlédne se na právo i na levo do ulice, 
a vidí, jak je prázdna. Několik jen chodců, otevřených dešt- 
níků, a nic jiného. Pošine tedy záclonu krajkovou za sebou do 
úpravnějších záhybů, pohlédne na mně, zdali ji aspoň já pozo- 
ruji, a staví prsty u ruky tak, aby na nich dobře viděti byl 
kroužek zlatj^, široký, ten odznak manželství, a vedle něho 
ještě několik malých, drobných prsténků. Pak mizí do temna 
pokoje za krajkovou záslonou. 

Zpozorovala jsem její úmysl a touhu, být aspoň zraky 
ženskými pozorována, a ráda jsem jí vyhověla; viděla jsem, 
jak je spokojena, jak pomalé byly její pohyby, jak chvilenku 
déle u okna postála, půvabnými pohyby záslonu upravujíc — 



PRVNÍ DEŠTÍK MAJOVÝ. 881 

jen abych dobře si povšimla světle fialového jejího matinée 
s límcem žlutým, krajkovým .... 

Ráda jsem ji potěšila svým uznáním — hned v zápětí se 
však lekám, že ji neprávem snad podezřívám, že ji křivdím tak 
ošklivě. Ale ne — přece jen nekřivdím. Znova k oknu přistupuje, 
a znovu vyloží se ven. Zadívám se na ni, a pozoruji, jak 
s úsměvem oči klopí, a své jemné, bílé ruce si prohlíží, ne- 
vědomě asi, v hlubokém zamyšlení . . . Jak jsou pěstěné, jak 
tlustouňké, zarůžovělé ... i přes ulici lze barvu a tvar jejich 
rozpoznati ! 

Bezvadně je upravena také její hlava; účes pečlivě zkade- 
řelý, zčechraný kolem drobného obličeje jako rudá zář zlata, 
uprostřed nad čelem nepatrně rozčísnutá, zadržená dvěma roz- 
tomilými hřebínky blýskavými . . . Bezvadné . . . 

Vzpomínám, zdali jsem jedenkrát ji viděla v účesu třeba 
spořádaném, ale na rychlo jen upraveném, a vzpomínám mamě ; 
ani jedenkrát! Uznávám, že musí býti velice pořádná a přece 
mně mimovolně napadá, že účes tak dokonale upravený, se 
všemi těmi vlnami, želízkem vytvořenými, asi hodinu, snad ho- 
diny dvě času vyžaduje ... ale pilná hospodyňka ten ztracený 
čas si už nahradí . . . 

Ovšem že — hospodyňka pilná! Mladá žena mně naproti 
odchází od okna, a ihned zas přistupuje k němu, a v náruči 
tiskne a upřímně líbá mourka-kočičku. Posadí si jí k sobě na 
podušku čistě bílou, a hladí, lichotí se k ní, někdy ji také 
trochu zaškádlí, vytahá za uši, štípne do ocasu, až kočička- 
mourek hlasitě zamňouká, aby mladá paní mohla se zasmáti. 

Ach, ubohá žena! Její manželství zůstává bezdětné a 
manžel zhusta odchází. Mladá paní se nudí a zase nudí; ráda 
by si dlouhou chvíli zahnala, a má už k tomu všeliké před- 
měty. V saloně stojí nový klavír, na který mnohdy celé hodiny 
hraje a zpívá, až ji hudba i zpěv omrzí. Pak má roztomilého 
psíčka, huňatého a ospalého častým jejím laskáním. Je už k ní 
nadmíru lhostejný, a dlouhé hodiny líně a netečně prospí na 
bílé podušce za oknem. Také klec, hezounkou a výstavnou 
mladé své ženě dobrý manžel opatřil, a do ní žluťoučkého, he- 
zounkého kanárka posadil : a ten kanárek zpívá a zpívá touhou 
po družce, a nadzdvihuje štíhlá křidélka, jakoby chtěl tu svou 
hezounkou klícku opustit Je-li možná, že je tak nevděčný? 
Všeho má do sytá, nemusí sám každé sousto pracně si hle- 
dati, jako ptáci na svobodě, i zlacený, nádherný má domeček . . 
což na tom, že je tak uzounký, že nemožno se v něm ani 
prolétnout? 

Tolik předmětů tady je pro ukrácení chvíle a přece všecko 
to nestačí, neboť mladá paní se nudí a nudí, a proto celý den, 
od rána do večera jen s kraťoučkými přestávkami dívá se 
z okna. Divím se, že to vydrží. 

A najednou si vzpomene, že ještě něco jiného je na světě 
pro ukrácení chvíle: Práce. 



«32 NORA HAUSKOVA : PRVSf DEŠTÍa MÁJOVÝ. 

Odchází opět od okna, a usedá nedaleko něho s nějakou 
prací v ruce. Každou chvilenku podívá se ven a na mé okno 
se zahledí, ačkoliv vždycky se snaží ukrýti ten pohled přede 
mnou. Ach, ta podivná, intimní, vzájemná pozorování dvou 
protějšků ! 

Škoda bylo by té hezounké práce, na které vyšívá, kdybych 
ani netušila, k jakému účelu slouží. A proto mladá paní štíhlýma 
rukama svou práci pozvedá, jakoby na světle si jí prohlížela. 
Není to ani zástěrka, ani prádlo nebo utěrák, ale hezounká, 
roztomilá pokrývka, se středem barevným hedvábím vyšitým 
a kolem středu vine se bohatá krajka rokoková, taková titěrná, 
jemňounká moderní práce pro pilné ruce, jakou je na poslední 
stránce každého módního časopisu viděti . . . 

Ach, nikdo netuší, mnoho-li práce dá přesné takové nápo- 
dobení obrázku! Ale třeba také něco pracovati, aby čas volný 
byl tím sladší. Nemůže mladá žena přece prádlo spravovati — 
u okna je to nemožný nezpůsob — a od okna se jí nechce. 
V pokoji je prázdno a ticho a kuchyňské ovzduší pleti ne- 
svědčí. Tam už je kuchařka dobře zaměstnána — a pak! Je 
třeba, ukázati vždycky a každému, že provdala se dobře, a že 
muž její mohl by výborně uživiti četnou rodinu, jak pak by 
neuživil tedy pouze ji ? Nesmí ho zahanbit a každá její práce 
musí být svědkem jejich blahobytu. Kdo mohl by takové zdobné 
maličkosti vyrábět, když ne ona a pak by vycházely ty svůdné 
obrázky ženské dovednosti v módních časopisech docela na- 
darmo ! 

— Ale bolí oči při pohlížení do titěrného vzorečku ; není 
to maličkost, pracovat s nití tak tenounkou, počítati stehy tak 
drobounké a mladá paní práci opět odkládá. Není třeba jejího 
spěchu, nikdo na ni nečeká. Vezme tedy knihu do ruky a když 
přehlédne ulici, stále ještě tak prázdnou a pustou, zahledí se 
mezi potištěné stránky. Ale kroky jednotlivých chodců ji vyru- 
šují — a tam dokonce vychází herečka, provázena hercem, 
nesou cedule a vstupenky. Divadlo, ach, divadlo! 

Koupí si lístek a čeká do večera na příjemné rozechvění, 
které ji očekává; na knihu už zapomněla. 

A zase hledí s okna, překládá ruce, které ji obolely, bradu 
si podpírá . . A v růžovém, drobném obličeji pomalu, zlehounka 
kreslí ji nuda ostré rýhy kolem úst, a bujné rty stlačuje dolů. 
Ach není divu, prší ještě, a prší stále, vydatně, jednotvárně a 
ulice, beztoho málo živá, jako po vyhoření. Ošklivý, protivný 
déšť! Přiláká k ní náladu pochmurnou, zjitří ji nervy, a před 
oči ji přivábí ohromnou představu nudy, prázdnoty, bezúčel- 
nosti . . 

Jak veselá byla za svobodna! Na žádnou budoucnost ne- 
myslila, jen se provdati, a dobře provdati! A život plynul jí 
v bezstarostné zábavě, a při polibcích mladých mužů ani jednou 
se nelekala, co ji očekává. Nemyslila ani na to, krčilo li se nad 
způsobem takového života ramenoma a zůstávalo jí lhostejno, 



r 



LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 838 

když muži, zlíbavše jí ruce a rty, druhý den ani ji nezdravili, 
ba ani nepoznávali! 

Vysmívala se těm hlupákům; vždyť našel se opět druhý 
a opět jiný, jiný, a zase jiný, až přišel ten pravý, s hlavou 
sešcdivělou sice, se srdcem vyhořelým, koktavou řečí a odpor- 
nými návyky, ale s penězi, dobrým postavením a mlsnýma 
žádostivýma očima. 

Hledím dolů, mezi mokré kameny, a dívám se, jak hltavě 
ssaje iami půda oživující vláhu do sebe, třeba že ani úrodu 
nepřinese. A vzpomínám na stařečka sedláka, který zatím snad 
už polovici cesty urazil, a dlouhými výdechy ssaji do sebe 
vlhký vzduch, který mně tolik osvěžil. Tu těším se, že od- 
stoupím od okna, usednu a budu psát . . Nora Hauskom. 



Literatura^ umění^ v^ěda, 

Smetanův týden v Národ, divadle nesplnil očekávání k nému při- 
pjatá. Především účast obecenstva, na hanbu naši, nepřevyšovala nor- 
málu obyčejných představení. A provedení většiny oper ani nedosaho- 
valo normálu provedení oper Smetanových. Bjrlo ztěžováno indisposi- 
cemi herců, únavou a hlavně neštastným experimentem nového obsa- 
zení hlavních úloh. Tak Dalibor, ve kterém experiment ten zvrhl se 
v obsazení všech hlavních rolí silami většinou druhého řádu, zůstavil 
v posluchačích jen smutek a rozjitření. Myslili jsme, že ó Smetanově 
týdnu budou představení vzorná s drahvmi nám postavami krále Vla- 
dislava- Viktorina, Milady-pí. Maturové, Přemysla-tíenonia a zatím nám 
bylo poslouchati operního pensistu p. Kroupu a herce, jichž umění 
kvete na jiných polích. Teprve závěrečný koncert Smetanova týdne 
uhodil nepoměrně souzvučnější akord a smírnější — odtud také přízni- 
vější nálada v hledišti. Těžisko hudebního zájmu přesunulo se již pře- 
dem do druhé polovice, k provedení cyklu symfonických básní „Má 
Vlasť*, jemuž nelze upříti píli a nejlepší snahy, ale které přec jen trpělo 
v celku povahou orchestru zvukem nedosti barvitého a kypřeno, v jed- 
notlivostech pak upřílišeným tempem v živějších scénách; dosavadní 
zvyk dirigentův zvrátil se v opak. K podrobnostem se vrátíme ještě 
v souborné úvaze o cyklu Smetanově příště. 

Bménská Filharmonieká Beseda projevila vůli k plodnějšímu a 
zdárnějšímu životu, což konstatuji tím raději, že neměl jsem dosud pro 
ni než výtky. Uskutečnila jeden z největších svých úkolů, počala po- 
řádat lidové koncerty v nejlepší formě: zdarma. Získala buaovu diva- 
delní, na léto prázdnou, prodává křesla, aby uhradila režijní výlohy, 
ostatní pak místa dává všem dělnickým spolkům na rozdání. Co tím 
dělá pro popularisaci umění, jak může pozvedat úroveň vkusu lidového, 
je tak samozřejmo, že netřeba hovořit o obem; chci vyzvednout jen 
ony momenty, jež myšlenku Besedy mohou učinit přijatelnou i ostat- 
ními korporacemi uměleckými. Bylo mi vždy líto veliké práce, jíž vy- 
žaduje nacvičení kteréhokoliv díla pro jediné jeho uvedení, bylo mi 
líto, že energie vynaložená i dílo samo vyzní tak rychle. Hle, všecky 
produkce potřebují finančm' base, nuž aí si ji získají prvým, elitmm 
večerem, pak ale ať se postaví na širší cestu, at nesou krásu všem 
lidem dobré vůle, kteří nemohou honorovat. Nové práce takové roz- 
šíření nežádá ani větších výloh, jen právě dobré vůle. Jakmile však tu 
najdou spolky umělecké, získají oprávněnost lidskou, řekl bych, získají 
důiežitosi jaké jim dnešní úzké působiště dát nemůže, stanou se sil- 
nějšími vědomím rozdávaného dobra. A té síly je jím třeba, aby se 



^ 



884 UTERATURA, UMĚNl, VĚDA. 

osvěžily ze sevšednělosti. Filh. Beseda myšlenku našla, realisovala jir 
bylo by nyní třeba, aby našla i následovníky. 

Líčení ošklivého — vyavobozeaí z bédnosti literární. Věcmi těmito 
se obírá spisek Heřmana Hólzkea (Das Hdssliche in der mo- 
dernen aeutschen Litteratur. V Brunšviku 1902 u Rich. Satt- 
lera). Líčení malichernůstek předmět&v a zacházem' s nimi, všednost- 
nin, surovostí, trýzní, plzkostí a necudností, brutalit a bizarností způso- 
bilo literatuře b^dnost (netoliko německé — sluší doložiti; v Cechách 
jsme až příliš učeliví odposlouchači súsedů Němců, druhdv teprve za- 
věšujíce na sebe odhozenou |iž jimi veteš). Z bědbosti te, jíž strádá 
německá literatura, mohl by ii vysvoboditi jediný básmlc, který by byl 
silným, zdravým ryze německy mužem, nevzrostlým v oparu velko- 
města, nvbrž od mládí vyrůstajícím ve svěžím a čerstvém ovzduší hor- 
ském nebo na pobřeží anebo vřesovišti. K. 

Přehled politickým hospod. ^ sociální. 

Za hranicemi. Odpor, jejž kongregace a biskupové kladou fran- 
couzské vládě, svádí k pouličním výtržnostem a pramcím. Kněží pořá- 
dají procesí a modlitby, aby bůh a matka boží přispěly církvi v boji 
proti republikánské vládě, a přirozeně dráždí ostatní obyvatelstvo k od- 
poru, jež postřehuje, že se tu s náboženstvím provozuje politika. Vati- 
Kán prý považuje postup vlády za j)orušení konkordátu a schvaluje 
úmysl biskupův, pomocí kazatelny překaziti prováděni protikongregač- 
ního zákona. Stane-li se to, měh bychom podívanou na veliký zápas 
církve s mocí státní. Jak to bude pak do^dati, můžeme posouditi již 
z toho, co se ted děje. Dne 17. t m. na pr. chtěli socialiste znemožniti 
kázání členů řeholí v kostelích pařížslr^ch. Katolíci však se připravili 
k odporu a vyzbrojili se holemi s olovenými vložkami, zabijál^r a ame- 
rickými prstenci. Tak připraveni v nekouká kostehch vrhli se katolíci 
na socialisty a před kostelem Belle ville zraněno bylo 100 osob, z nichž 
10 těžce. Také v Marseillu, Toulonu, Rouenu a Remeši byly krvavé 
bitky. 

Solunské atentáty hnuly diplomaty a evropským tiskem alespoň 
tolik, že se uvažuje, nebyfa-li by včasná intervence evropských vel- 
mocí. Při tom píše se o nevýslovném utrpení nešťastného objrvatelstva, 
které jsouc samo na sebe odkázáno (z Bulharska není podporováno 
vojensky ani penězi), chápe se ze zoufalství dynamitu, aby svět při- 
mělo k nějakému pořádku. Opravy navržené Rakouskem a Ruskem 
zůstaly mrtvou literou právě tak jako ujednání obsažená v berlínské 
smlouvě. Bulharský mimstr Danev otevřeně řekl, že Macedonii upoko- 
jiti jsou povinny velmoci evropské. Ty věrolomné velmoci I 

Rak.-Uhersko. Říšská raáa má pry vyříditi v letním zasedání celné- 
obchodní smlouvy a celní tarif již pry vzhledem na vypověděnou ob- 
chodní smlouvu s Itálií, jejíž obnovení musí býti na podzim projednáno. 
Vederemo! — Dne 30. června vyprší rozpočtové provisorium, jež si 
dala vláda §. 14. Po letnicích podá vláda nové provisorium rozpočtové 
na druhou polovinu roku. Cely rok povládne bez rozpočtu mp. Kórber 
i Szell, nepodá-li tento zatím demisi, jemuž odpor proti branné před- 
loze podrývá půdu pod nohama. 

V Chorvatsku-Slavonsku jsou nepokoje následkem dlouholetého po- 
rušování zákonů a násilnictvi Maciarů. Po celé zemi šíří se touha po 
finanční samostatnosti Chorvatska a rozšíření volebního práva. Lid in- 
stinktem projevuje odpor k maďarským úřadům i úředníkům, jmeno- 
vitě železničním a postovmm, tak že skoro každé nádraží jest hlídáno 
vojskem. Na baňa Khuen-Hedervary jsou v Budapešti rozezleni, ^^'2 
kalíce mu, že všecko vždy j^n ututlává a vůbec potlačuje pravdivé 
vylíčení věcí v Chorvatsku. Žurnalisté i dopisovatelé do zahraničnýcn 
listů, jakmile jsou mu nepohodhii, propadají trestu a vypovězem'. KosU; 
tovská oposice v Uhrách domnívá se, že jejímu chauvinismu má hyt 



r 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 88B 

čeleno chauvinismem chorvatským a má baňa v podezření, že touží po 
kresle ministrpresidenta v Uhrách a že on sám, jakož i „podnécovatelé" 
bouři chorvatslých jsou ve spo|ení „s jistými vídeňskými kruhy**. — 
Bouře byly posledně v Brodě, Sisku,'Rěce, kdež byl 12. t. m. napaden 
osobní vlak a ve Vukovaru, kdež prý úředníci železniční opatřeni byli 
liz revolvery I Podle všeho chystají se Madaři šlápnout Chorvatsku na 
krk (viz báji o spojem' s „jistými vídeňskými kruhy"), jak viděti z pře- 
sily vojska, rozloženého v zemi, z náhlého soudu zavedeného veřejné 
(v okrese Kříževci) i tajné, relegování studentů, suspendování úředníků, 
kteří nebyli dost brutální proti lidu, konfiskací, rušení listovního tajem- 
ství a p. Raněno bylo již přes 1000 osob, zabito 19. Ze Maďarům po- 
máhá v tom i vláda rakouská, odhalil pilný návrh posl. Biankini na 
říš. radě 19. t m., jímž vládu vyzval, aby 1) nedovolovala tajným agen- 
tům banovým špiclovat v Lublani a aby 2) udala, ze kterých důvodů 
zavedla soudní vyšetřování proti slovinské tiskáme v Lublani. Obé se 
stalo pro chorvatské letáky proti tyranii panově, jež prý tištěny byly 
v Lublani. Za debaty správně řekl posl. Zitnik, že Rakousko místo re- 
forem v Macedonii mělo by odkliditi nesnesitelné poměry v obou po- 
lovidch říše a upraviti poměr Rakouska k Uhrám. Maďaři vládnou si 
po své libosti za i před Litavou! My zajisté přáti si musíme, aby stalo 
se Chorvatům po právu. Bojíme se však, že v boii proti Maďarům ne- 
vydrží, ježto rozbitím nékolÍKa tabul v úřadních oknech dali vládě pří- 
ležitost, aby se bránila hrubou mocí, vojskem a žaláři. 

Hospodářský týden zahájen 17. t m. i ve Vídni za účasti zemsk. 
výborů a zástupců zemědělských rad, společenstev a různých korpo- 
raci ze všech korunních zemí. Pracováno v sekcích. Org^anisacc zájmů 
zemědělských má se díti především zřizováním hospodář, společenstev, 
nebot zemědělská rada, ustanovená vládou, nemůže zastupovati země- 
dělské zájmy (Postelt, taj. něm. odb. zeměd. radv morav.) Dr. Viškov- 
ský sdělil, že čes. i něm. odbor zeměd. rady v Cechách se dohodly již 
o podstatných zásadách zem. zákona. Usneseno svolávati každý rok 
sjezd zástupců zeměd. rad a společenstev a založiti velký agrární den- 
ník. — Hospodářský týden v Praze vedle hojně obeslané hospodářské 
výstavy měl ráz a směr vzdělávací. Konány byly odborné přednášky 
v čes. technice i na výstavišti. 

Výkonné výbory české i německé sociální demokracie v Cechách 
konaly 16. t. m. v Teplicích společnou schůzi, v níž usneseno: Vyrov- 
nací předlohy a celní tarif buďtež v parlamentě potírány všemi pro- 
středky nejostřejší oposice. Budiž žádána rozluka společného celního 
území. 

Zřizeni IV, iřidy na c. k. státních drahách domáhají se zvláštním 
návrhem poslanci Kaiser, Hamansk>^ a soudruzi, ne tecyr poslanci „de- 
mokratického" národa Českého! Prostě asi proto, že němečtí poslanci 
vyjedou si aspoň za humna do hse a všelicos dobrého tam uvidí, co 
za našimi humny se nevidí. — Jiná ovšem je, zdali výtečná dosavadní 
železniční politika postátňovací uvedla c. k. státní dráhy do takového 
postavení, aby mohly v tomto směru býti s úspěchem průkopm'ky 
dobré věci# 

Školský. Právě se dočítáme v brněnských denních časopisech 
zoravy o schůzi tamnější místní skupiny německého školského spolku 
^'Ďeutscher Schulverein), v níž se uvádí mimo jiné, že sčitatelem voleb- 
ních hlasův ustanoven nadučitel Drexler. Co na tom, řekne čtenář: 
vždyť v naší Matici školské jsou také učitelé, a jsou hmkcionáři. Dobrá ; 
ale nadučitel Drexler jest přes své německé jméno a vyzývavé německé 
smýšlení, |ež ho uchránilo disciplinárního stihání za skutek proti mravo- 
počestnosti, jímž hrubé porušil vážnost stavu učitelského, nadučitelem 
— české obecné školy v Brně! Věc ta ovšem křičí ještě více, 
nežU že podepisuje volební provolání brněnských Němců, v nichž až se 
řeští zuřivostí proti snahám na zvelebem', neb abychom neupřílišovali, 
n rozšíření českých obecných škol v Brně. A ani vlásku se mu ne- 



836 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

zkřiví od jeho paedagogických představených (od administrativních 
městských tím méné), ba zrovna na- roven se staví působení tohoto 
správce nejvétói témér obecné školy české v Brně, jež dle zpráv okres- 
ního školního dozorce ředitele Bunána, podávaných okresní učitelské 
poradě a pirece pak dle toho i okresní a zemské školní radě, jest cel- 
kem, t. j. ve všech školách českých velmi uspokojivé. Tato „velmi 
uspokojivá** známka ovšem už pro jediného nadučitele Drexlera a 
pro druhého nadučitele Hyštáka (podepisujícího se Hystak, snadná 
věcech, jež se dostávají do rukou okresnímu školnímu dozorci Buria- 
novi, správné také „Hysfák") tento jinak velmi pochvalný posudek, ne- 
lišící v ničem plevel a pozadinu od plného zrna, již mnohému se jevila 
podezřelou, zvláště kdo měl příležitost slyšeti, jak řečení správcové 
bud z neznalosti nebo hříšné umíněnosti mluví češtinou, až mluviti 
o tom hanba, a kdyby pan inspektor četl jejich česká (bvvají-li která) 
podání s Červenou tužkou v ruce, vznikalo oy mu pod rukou jistě čer- 
vené moi^e. Snad přece nyní, kdy nadučitel české školy tak metá po- 
líčky v tvář českéno obecenstva V Brně, zmohou se paedagogičtí před- 
stavení toho pána, sedící na křeslech inspektorskych v ředitelnách 
paedagogií a na „místodržitelském plácku" v Brně a dávající (či jen 
„ nechávající •*?) se ob chvíli v časopisech vlasteneckých velebiti do de- 
sátého nebe za osvědčené vlastence, aby mu ukázali, že i pro porušo- 
vání základního pravidla paedagogického může se najíti pa- 
ragraf. Ovšem, těžká věc jest to pro lidi, kteří majíce své dcery, dcerv 
příbuzných, přátel a známý^ch na školách městských, aby néco proti 
miláčkům mcstsk^í-ch otcův — začínali. — ch — 

České školy průmyslové oslavily 17. t. m. čtyřicetileté jubileum zalo- 
žení první pražské školy průmysl, v Rakousku. Za nejbližší cíl budou- 
cnosti vytkl dvorní rada ar. K. ryt. Kořistka, výchovu k podnikavosti. 
Až v údolí Sázavy, Berounky a Vltavy vzniknou průmyslové závody, 
přestane se náš lid ze země stěhovati. Technické vzdělání podává praž- 
ská škola průmyslová nejen středoškolským technikům, ale ve večer- 
ních a neaělních hodinách i vrstvám dělnickým. Volné běhy a mistrov- 
ská škola zdatně přispívají k zvýšení úrovně' lidové vzdělanosti. 

OzVuky a paběrky. 

Nová iena Od prof. Scipio Sighele. (V Knih. „Rozhledů" XLVl). 
Učený sociolog italský vydal krátkou studii psvchologickou o současné 
ženě. Vybíráme z ní několik aforismů. „Žena dopouští se daleko menší 
měrou zločinu než muž, ale když se dopouští zločinu, pak jest nestoud- 
nější, krutější, brutálnější, podlejší muže. Vedle toho postavte jiné fak- 
tum: že totiž žena daleko převvšuje nás mravní velikostí, nebot není 
ctnosti, není obětavosti ani hrdinství, ve kterých by nás nepřekoná- 
vala . . Stále a vždycky je to jen psychologie extrémů, která projevuje 
se v ženské duši. A je to psvchologie nebezpečná, která nicméně, co 
by měla spíše odpuzovati, přitahuje a vábí. A proč? Ve všem nebez- 
pečném, riskantním je zvláštní přitažlivost: co je jisté, bezpečné, ne- 
může opravdově nadchnouti. Tak je tomu i v lásce. V ženě, v této by- 
tosti rozmarné, vrtošivé a zrádné, od níž třeba očekávati největších a 
nejbolestnějších zklamání, muž nalézá onu sensaci nebezpečí, která nic- 
méně dnešního dne ie tak řídká a která působí takovým kouzlem na 
každého, komu lahodí poetický život.'' — „Faktem nepopiratelným a 
význačným, jež může býti zároveň nemalou hrdostí žen doktorek, jest 
absolutní neexistence rozvodu v jejich manželství. Dokončivše svá stu- 
dia jakožto dívky-doktorky medicíny, advokátky, architektky, jeví ne- 
snadnější vybíravost u volbě svých kolegů — pardon, chtěl jsem říci 
svých manželů — ale činí důkladnější volbu, vážnější, která nikdy jim 
nedává příležitosti, aby jí litovaly . . Nicméně tím není řečeno, že po- 
něvadž není rozvodů, je v těchto manželstvích láska v povzneseném^ a 
vášnivém smyslu toho slova. Žena, která vedle svého určení, jakožto 




OZVUKY A PABERKY. S37 

manželka a matka, má ješté svoje zaměstnání, žena, která se musí 
uzavírati do své studovny nebo navštěvovati soudní dvory, banky ci 
ministerské konference, "zajisté nevycítí tak potřebu intimního života, 
které tak téžce leží na bedrách jiných žen; ona však ani necítí a ne- 
může oceniti oněch splývavých odstínů úcty a oddanosti, oněch pre- 
jemný'ch psychologických stehů, ze kterých delikátní cit splétá tkán 
svojí' lásky." A to, co bývá považováno za štěstí manželské, není snad 
ničím víc než necitlivostí. 

O moravské universitě se nám píše: „U nás otázka se točí o to, 
zda-li „Česká či utrakvistická? Ve Vídni odpovídají na to stále stejně: 
utrakvistická. Česká nemá naděje (jistě ne do 2—3 let), leda by se celá Viden 
převrátila, třebas že s jistých stran, zvláště jistou částí konservativců 
se přeje zřízení české university, aby se tím posílil separatism morav- 
ský, v čem soudí tito dobře. A já bych k tomu dodal : ab}- dorost za- 
krněl, jak to hrozí skutečně dorostu i na technice brněnské. Proti utra- 
kvistické brojí obě strany, bojíce se, že by se převrátila v jednotnou, 
ať tu, at onu. Upřímně řečeno : utrakvistická byla by vlastně velmi do- 
brá, mohla by se rozvinout, nestála by tolik atd. Ale to je v theorii, 
v praxi rád bych viděl, kde by vzali Rdi, kteří by se nedali v univer- 
sitních přednáškách zavést na tu či onu stranu. Nehledě k otázce poli- 
tické, řekněme si upřímně, jak bychom asi universitu moravskou ob- 
sadili? Beztoho i při nejlepším výběru vidím, že bychom tam dostali 
na př. na filosofickou fakultu několik pánů, kteří píší knihy na kila a 
obsah je podle toho! 

V Třebíči objevena b3'Ia pod omítkou domu p. F. Svobody na ná- 
městí zachovalá sgrafita z druhé polovice 15. stol., vynikaiící jemností 
a krásou. K zachování jich je třeba 800—1000 K, jež rodáci Třebíčtí 
mimo Třebíč dlící sbírkou uhradí. Provolání Třebíčáků je podepsáno 
Tnimo jiné prof. dr. A. Bráfem, prof. dr. J. Hanelem a redaktorem AI. 
Simonidesem. 

Kubelík Maďarem, rozčilují se české noviny. Zažádal o státní ob- 
čanství v Uhrách, aby nab3^1 stejného pnslušeňství jako jeho nevěsta. 
— Čtenáři Rozhledů vědí, že noviny v cizině Kubelíka obyčejně (angli- 
cké listy, anglické adresáře) vydávaly za Madara. Při známých ^vlaste- 
neckých" názorech jeho impresaria" Skřivana (o Husovi, "^ Havlíčkovi, 
Palackém), jest to konečně přirozené ! 

Král. čes. zem. ústavy pro choromyslné. (Viz Rozhledy čís. 11 
str. 281, čís. 28, 29 a 30.) Píše se nám: Bývalý ošetřovanec jednoho 
z těchto ústavů (nezáleží na tom, kterého), nyní úplně normální, jehožto 
věrohodnost po stránce mravní jest mimo vsi pochybnost, mi důvěrně 
sdělil, že mu za pobytu v ústavě snášeti bylo různé nepřístojnosti od 
opatrovníkův. Jeden z nich, veda ho k lékařské visitě, namluvil mu, že 
„ho ted budou sekcírovat". Při iiné příležitosti vy^táhl (opatrovník) 
z kapsy velký klíč a namířil jím jako revolverem na hlavu nemocného. 
Jindy na procházce strašil jej, schovav se za křoví v parku a z ne- 
nadání proti němu (nemocnému) vyskočil a pod. Tý^ž (bývalý ošetřova- 
nec) mne ujištoval, že jej to velice děsilo. Skutečně věřil, co mu bylo 
namluveno, obával se zastřelení a přepadení. Jednou za nahodilé (přá- 
telské) schůze s lékaři, jichž povoláním jest léčiti duševně choré, 
odsuzoval jsem takové chování opatrovníkovo. Než jaké se mi dostalo 
odpovědi? Takovéto. „To byl paranoik a tomu se nevěří a nemůže 
věřiti. Tito nemocní vyprávějí úžasné věci, aniž jim třeba víry přiklá- 
dati." Tázal jsem se teay, zdaž jistá mylná představa může potrvati až 
do vyléčení nemocného, tak že on, ]sa jako uzdravený z ošetřování 
propuštěn, tuto mylnou představu i po svém uzdravení za správnou po- 
kládá? A bylo mi přisvědčeno. To jest tedy úsudek znalců a proti němu 
ničeho nechci uvésti. Avšak zároveň moji znalci prohlásili, že různým 
žertům opatrovníků nelze zabrániti i připouštějí, že opatrovníci nemocné 
straší a děsí. Já úplně věřím tomu, co mi přítel vyprávěl a myslím, že 
':aždý, kdo sl3'^šel, čeho tito opatrovníci jsou schopni, uvěří také. 



838 OZVUKY A PABERKY. 

Mái na cestách. K vyzvání „Máje" a v jeho prospěch pořádají 
spolky Mladoboleslavské spolu s Májem tuto sobotu a neděli tri nSlav- 
nosti" a zvou na ně po M. Boleslavi a okolí, řkouce: „Při návštěvě města 
našeho slovutnými českými spisovateli a členy Máje" 23. a 24. května bude 
„ku poctě vzácných hostí" „velká slavnostní akademie za spolupůsobeni 
slovutných česlech spisovatelů, pánů:, Ignáta Herrmanna, Dra 
R. J. Kronbaura, Dra Panýrka, Václava Stecha, Josefa Smahy, vir- 
tuosky na housle si. M. Heritesovy a koncertm' pěvkyně si. R. Mattu- 
sovy. Porad: Dr. Panýrek: Jak jsem umřel. — J. Herrmann: 
Desertér jubilant — Dr. R. J. Kronbauer: Z mého g3rmnasiálního vy- 
hnanství. — Václ. Stech: Z literárního zákulisí. — V neděli dne 
24. květ. v 11 h. dopol. v měst. divadle: Přednáška velmistra české 

g)esie, slovutného professora Dra Jar. Vrchlického: Danteova 
eatrice v poesii a ve skutečnosti**. — Lože v přízemí whraženy jsou 
vzácným hostím. — Odpůldne: Dětský průvod: „Holdmaličkých 
českým spisovatelům". Proslov jj. EÍra R. Kronbaura. Pak velký 
Ldový koncert úplné kapely H. Pospíšila. „Prosíme vlastenecké občan- 
stvo král. města našeho i vůkolí, aby laskavě hojnou účastí na všech 
slavnostech uctilo vzácné vynikající muže české, do města našeho 
zavítající a podalo tak důkaz upřímné vděčnosti našim spisovatelům 
českým, jichž zásluhy o svatou věc národa jsou neocenitehiy a jinak 
chudé odměňovány." — V pořadatelstvu je člen Máje Dr. v. Walter, 
okres, lékař v Ml. Boleslavi a přihlášky dětí do průvodu přijímá pL 
Z. Waltrová, jeho choť. — Bude-li v Ml. Boleslavi v tuto neděli i Dan- 
teův duch, poklekne před „slovutnými" spisovateli a pokloní se řka: 
Tys zvítězil, Václave Stechul 

Dante agentem M^je, Neruda agentem J. Cr. Seliga. V úterý 19. trn. 
otiskly české denníky tuto nestydatou reklamu: „Kde je jedna houba^ 
je jich více", říkával mistr náš Weruda, slyšel-li, že u firmy J. G. Selig 
na Příkopě zase někdo učinil hlavní výhru. Zdá se, že v těchto slovech 
i pro časy budoucí vysloveno bylo proroctví, neb, jak se právě do- 
vídáme," atd. Co je dovoleno Máji, proč bj' nebylo dovoleno Seligovi? 
Článek Poddanství Čechů v minulém čísle opravujeme tím : 1) že 
cukrovary Horka a ve Vinoři mají českéhg komisionáře a ne něme- 
ckého a 2) pro úplnost uvádíme leště, že Živnostenská banka má za- 
stoupení mimo již uvedených cukrovarů ještě cukrovarů v Mochově, 
Kr. Městci, Kunovicích, Básnicích také haličského v Przeworsku a v Bu- 
kovině Zučce. K věci se ještě vrátíme. 



Piseň ku chvále literární kritiky. 

1. sbor: 3. sbor: 

Sdruženi isme jednou pod střechou. Jednoho jsme „Srdce" rozenci^ 

proto buame sobě potěchou. musíme býti vždycky spojenci* 

Kronbauer a Skampa, také Stech Rožek, Otomar a Havlasa 

největší jsou z pisatelů všech. českého jsou nebe okrasa. 

— Jenom sebe chvátíme, — Jenom sebe chválíme, 
koterie pobijme! — koterie pobijme I — 

2. sbor: 4. sbor: 

Protože jsme Revue Moderní, Moderní jsme; oheň Života 

nesmíme si býti nevěrní. ve mladých nám žilách kolotá. 

Karásek a Hiibert, Marten, Dyk — Velhartický, Hilar, Vyskočil 

v Evropě kdo z nich by nevynik? rety v krásy zdroji omočil. 

— Jenom sebe chválíme, — Jenom sebe chválíme, 
koterie pobijme I — koterie pobijme ! — 

(S různými variacemi, ale se stejný^m refrainem do nekonečna.) 

Moi\ 

.Nákladem Jos. Pelcla. ^ Knihtiskáraa národné-soc. délmctra (K. Pittera) ▼ ťrai* 



r, 



ROZHLCbT 

TtDEMNÍK PRO POLITIKU - YÉĎU - 
LITER/ITURU Ř UflČNÍ 

ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 80. KVĚTNA 1903. 6Í8LO 85- 



Zemědělský týden. 

Tak tedy nejen Berlín, také my již dovedeme míti země- 
dělský týden ! Nikdo se ani nepozastavuje, ač je to přece pravda 
z Němec — a to je chyba, ne ovšem proto, že by se snad 
mělo proti takové pravdě brojiti, ale proto, že neúčast řemesl- 
ného tisku a hluboké jeho mlčení o věci, ze které mohlo by 
se vyvinouti mnoho, byla až křiklavá. Představme si jen, co to 
znamená, když pojednou týden se pojednává o zemědělství, 
jeho nesnázích a potřebách, tisk však nedovede než otisknouti 
politickou řeč, která jen zásluhou řečníka byla více než pouhou 
politickou řečí dle osvědčeného šimla označeného slovy »pro 
sedláky.« 

Zemědělský týden — manifestace selského živlu! Význač- 
nými zjevy byly tu zejména dvě paralelní zemědělské akce 
v Praze a ve Vídni. U nás v Praze byla to především obvyklá 
jarní výstava a sjezd delegátů čes. odboru rady zemědělské. 
Mimo to však řada přednášek a praktický kurs pro činovníky 
spořitelních a záložních spolků a hospodářských družstev na 
čes. technice. — Přednášky zahájeny rektorem techniky a před- 
nášeli pak: Proi Hrázský »0 uplavnění toků a účinku jeho 
na melioraci zájmového území«, dr. Ot- Laxa »0 racionelním 
zužitkování mléka«, dr. K. Polák »Výměnek a starobní pojišťo- 
vání «, prof. Jedlička »0 zásobování hospodářského statku hnací 
sílou«, A. Blažek »0 budoucích úkolech hospod, družstev^, 
pro£ dr. C. Horáček »0 úvěru zemědělském*, docent dr. Lukáš 
''O některých právních a společenských poměrech zemědělcům, 
idjunkt Andrlík »0 hnojení k řepě cukrové«, konána anketa 
\ otázce »Jakými prostředky dalo by se docíliti toho, aby naše 
iomácí pšenice dostoupla oné hodnoty a ceny, jako pšenice 
:izokrajné zejména uherské*, odbýval se manifestační sjezd 
rolnictva českého na výstavišti s přednáškou prof. dra A. Bráfa : 
»Proudy veřejného mínění v názorech zemědělsko-politických* 
Wla valná hromada Ústřední Jednoty řeparů — jak zřejmo, 
ogram velmi pestrý a různorodý. — Význam celé akce ne- 

70 



8áO K. F.: 

lze dosud přehlédnouti, zejména pokud není uveřejněn obsah 
přednášek. Prozatím jest a patrně i definitivně zůstane kulmí- 
načním bodem přednáška prof. Bráfa. Z bohatého obsahu je- 
jího, s nímž seznámiti by se měl v plném rozsahu každý, kdo 
se zajímá o předmět, o němž jedná, vytknuto budiž aspoň 
toto: Prodělali jsme dle něho v posledních 50 létech trojí ob- 
dobí zemědělsko-politických názorů, a to 1) liberální, 2) období 
rozmachu pro tak zvané velké problémy, a konečně 3) návrat 
zemědělství v sebe sama, také na pudu vlastní pomoci. O obo- 
jím prvnějším období nalézáme v přednášce velmi zajímavé po- 
drobnosti a doklady, třetí však zajímá nás nejvíce. Navazuje 
na program zemědělsko-poUtické strany agrární a vzpomenuv 
své kritiky jeho, konstatoval prof. Bráf. že se mu v něm líbí a 
zdá velmi důležitou okolnost, že »s jistým klidem a jistou roz- 
vážností pojímají se« zmíněné velké projekty, >které očekávají 
od zákonodárného počinu mocného převratu. Chce se praco- 
vati k jejich uskutečnění, ale neukvapuje se.« To však znamená, 
že se nevrátíme nikdy více na půdu čirého liberalismu. »My 
z něho vybereme jen to, co vskutku je v něm mravně silné, 
co může býti podkladem pokroku. A to je duch zodpovědnosti 
za své vlastní dobro. My žádáme dnes na státu celou řadu 
opatření, nevzdáváme se však naděje, že se nám podaří na zá- 
kladě domácích potřeb přetvořiti nynější právo agrární, ale my 
také budeme postupovati s vědomím, že i pro toto nové agrární 
právo musí býti teprve vytvořeny nové mravní a intelektuální 
podmínky v zemědělstvu samém. Jsme na počátku nové doby, 
na počátku třetího období v proudech zemědělsko-politických, 
které slučuje snahu a víru v záměrné zasahování veřejné moci 
s přesvědčením, že zákon zůstává pouhou literou, když mu 
ducha nedají lidé, kteří jej provádějí. A my musíme to obojí 
sloučiti.« Ukazuje-li se tu nový duch, který je mravně plodný, 
který může nésti mnoho dobrého ovoce, musíme rozvinouti 
větší rozvahu i při různých návrzích opravných. Je potřebí stopo- 
vati soustavně kde co dobrého v zákonodárství agrárním vykonáno 
v cizině. >Vidíme s radostí, že-zemědělská revue moravská dala 
k tomu^náběh a bylo by, myslím, velmi důležito, ' aby země- 
dělství české mělo orgán, ve kterém by se soustavně a úplně 
sledovaly všecky agrárně-politické snahy v cizině, všecky změny 
v zákonodárství, osnovy a pod. Při nynějším stavu sil a inte- 
ligence se to dá docíliti* a bylo by užitečnější než leckterý „pů- 
vodnic článek. Další pak věc: ^vypěstiti rolníka-podnikatele. 
Na jiném místě se o tom siřeji vyslovil . . Ať nikdo neříká, že 
my nejsme pro obchod. To je fráse, čirý fatalismus. X je ob- 
chodníkem čilým, ne že to sdědil, že to má > v krvi«, nýbrž 
že od dětství je mezi lidmi, kteří ustavičně tak jsou činni, 
o těch věcech mluví a myslí, o ně se starají. My se však od 
školy až příliš navykáme pohlížeti na takové věci jako na holé 
chlebíčkářství, jako na interesy neideální, odvykáme si úvaze, 
že pomocí lepšího zabezpečení svých hmotných interesů nej- 



ZEMĚDĚLSKÝ TÝDEN. 841 

lépe také jiných ideálů se doděláme. I můžeme také obchod- 
nicky se povznésti, vychovati a zdokonaliti, když se na to dáme 
se vší potřebnou opravdovostí*. To jsou konečně jiná slova, než 
na jaká zvyklý byl dosud náš selský lid, jemuž se pořád jenom 
říkalo, on že je ten výtečník, nad něhož není a jenž všemu ro- 
zumí, poněvadž má — vřelý cit! Souhlasíce však jinak plně 
s vývody těmito zde zúmysla podrobně uvedenými, nemůžeme 
potlačiti názor, že obsahují mnoho anticipace i sugesce, zejména 
pokud jde o sjezdové posluchačstvo samo. Záleží přece mnoho 
na tom, kdo je to »my«, kdo střízlivě usuzuje atd. Sama re- 
soluce sjezdová, v níž zdůrazňuje se vlastně jediný požadavek: 
selského práva, jinak — budiž to loyálně doznáno — stylisticky 
dosti střízlivá, je podezřelou co do střízlivosti věcné. Tím více 
pak současně téměř se sjezdem vydané provolání zástupců mly- 
nářů, pekařů a zemědělců v král. Českém proti uherské soutěži 
podezřele dokonce mluvící pouze o uherském dovoze mlýnském, 
nikoliv též o uherském obilí, jehož se u nás přece něco se- 
mele, provolání ubezpečující, že nežádá od veřejnosti podpory 
hmotné, že organisace těchto stavů nehodlá »ukládati« hospo- 
dářských obětí ani haléře, že nemá v úmyslu vykořisťovati 
konsumenta, jako činí snad různé kartely, nýbrž žádá jen naši 
veřejnost o morální, ale za to silnou podporu — jakou vlastně? 
V čem záležeti má? Ale máme i jiné poznámky. Zmíněným 
svrchu orgánem zemědělským pro sledování agrárně politických 
snah v cizině má snad býti signalisován nový list? Bylo by to 
rozhodně tříštění sil, když je tu jednou dobrý list moravský 
a neradi bychom viděli, kdyby prof. Bráf svým jménem krýti měl 
někoho, kdo dosud není redaktorem takového listu. Agrární 
revue moravskou posílit plně stačí a je také nejvýhodnější, 
A vychovat rolníka-podnikatele ? Jistě není hned tak něco žá- 
doucnějšího. Kde však nabereme učitelů? Otázka těchto je 
přednější a musí svědomitě býti uvážena a řešena napřed! Ale 
to vše jsou úvahy ex post, látka sama přirozeně narůstá pod 
rukama, jakmile se o ní počne hlouběji uvažovati. Důležitý a 
potěšitelný je fakt, že to všecko, co prof. Bráf na selském sjezde 
místy sice opatrně, jak ani jinak nebylo lze, ale přec jen řekl, 
vůbec mohlo býti a bylo řečeno a bylo dokonce uvítáno bouř- 
livým souhlasem. V tom vedle cenného obsahu řeči, tkví hlavní 
váha tohoto projevu. To také činí tento náš zemědělský týden 
tak sympatickým, jako málo který projev stavovský našich dnů. 
Jinak měla se věc s týdnem vídeňským. Jednáno za pří- 
tomnosti vysokých hodnostářů státních, samosprávných, za účasti 
odborných referentů vládních atd. P. Simitsch Reichsritter von 
Hohenblum pojednal o thematě > Je-li agrární hnutí v Rakousku 
oprávněno « tak šťavnatě, že- proti němu na místě vystoupil 
dr. rýt Kozlowski, potíraje agrární radikalism. Centrální řiditel 
Leopold Hufnagl pojednal o obchodněpolitických požadavcích 
lesnictví, žádaje zejména: hustší sí( železniční, snížení tarifů, 
zastoupení lesnictví v radě železniční, nové dráhy plavby po 

70* 



842 K. F.: ZEMĚDĚLSKÝ TÝDEN. 

moři. Dť. Eduard TOrk referoval o zákoně o revisí výdělkových 
a hospodářských společenstev, sekční rada dr. Ertl přednášel 
o skladištní otázce, odbýván sjezd zástupců zemědělských rad 
a společností, kde jednáno o odborových společenstvech země- 
dělských atd. Konečně nebudiž pominuto přednášky profesora 
dr. Wolfa v zemědělské společnosti o hospodářském svazu 
středoevropských států. Společný nepřítel Amerika (nikoliv Anglie, 
jak v Římě tvrdil hr. Schwerin), nutí ku semknutí, které by se 
mělo provésti tak, že by se stanovilo, pro které speciality prů- 
myslu jedné a druhé země ke svazu příslušící také druhá zů- 
stati mu má volna, učinil se konec mnohostrannosti, ba vše- 
strannosti v zemědělství specialisací, obmezením odvětví provo- 
zování, dělbou práce mezi zeměmi, tudíž se zřídily obchodně poli- 
tické aliance (Rakousko Uhersko, Německo, Francie) ne však ad 
hoc, pro případ celních potíží, nýbrž trvalé, dále pak větší jednota 
práva, větší jednotnost sociálně politických břemen a zjednodušem' 
hraniční kontroly. To by byly co nejstručněji hlavní myšlenky 
přednášky, po níž následovala čilá debata. — Aniž se pouště- 
jíce do podrobností, nechybíme zajisté, když si všimneme toho, 
že málo se pamatuje na to, se tázati, jak se stalo, že Amerika 
je tak nebezpečným nepřítelem. A tu sotva chybíme, obrátíme-li 
pozornost k vysokému stupni vzdělání, ku politické svobodě a 
zkrátka všem těm složkám amerického ovzduší, které dopou- 
štějí mocný rozmach a bezpříkladné dosud prospívání schop- 
ných jednotlivců i mohutný rozvoj celku. Celní šraňky a kosinky 
.finanční stráže jsou ubohými prostředky proti eruptivnímu pří- 
boji práce silných duchů! Ať jen se podívá někdo na oba země- 
dělské naše týdny: nesmělé první kroky nemluvněte v Praze, 
mladičké pošetilosti anebo zoufalá bezradnost lidí studoven ve 
Vídni — takový dojem odnáší si pozorovatel, který jen nakoukl, 
třebas jen pomocí novin, ústní tradice, zkrátka z druhé ruky 
za oceán. Fr. List svého času dojel se do Ameriky podívat, 
žil tam, poznal dokonale poměry, dokonce i vůdčí roli měl a 
když se vrátil — psal plamenné své epištoly. Jak teprve nyní 
dovedla by Amerika poučiti, nadchnouti a varovati, kdo by se 
tam pustil vyzbrojen jako Listí k. F. 



ZidoN^ské a babylonské dějiny sWorení. 

Bohoslovecký učenec Heřman Gunkel podává v čís. 8. 
měsíčníku „Deutsche Rundschau** (květen 1903) časovou zají- 
mavou rozpravu »Die júdische und die babylonische 
Schópfungsgeschichte*, z níž uvádíme některé věci u nás 
obecněji méně známé: 

Biblické dějiny stvoření (1. Mojžíš 1) jsou obecně známy 
a u nás se vštěpují již drobným dětem v pamět; výkladu 
k nim se nedostává však ani věřícím dospělým. Výklad jejich 
jest nesnadnější nežli se zdá tomu, kdo nezná dějin nábožen- 



K.: ŽIDOVSKÉ A BABYLONSKÉ DĚJINY STVOŘENL 848 

ských. Dějiny tyto považují však svým úkolem, hlavě jako 
I. Moj. 1, porozumívati z její doby, nedbajíce při tom naprosto 
nic církevních a synagogalních výkladů, které se průběhem 
dějin k tomu připojily. 

Patero knih z Mojžíšova zákona — muže se tvrditi s úplnou 
jistotou — nepochází od Mojžíše a netvoří vůbec původní lite- 
rární jednotky, nýbrž knihy ty srostly z celé řady pramenů, 
pocházejících zase z rozličných dějin Israele^ v dílo jedno. 
Biblický děj stvoření, kap. I. celého díla, jest, jak dokazuje 
způsob mluvení a myšlenkový obsah, původně první část řeče- 
ného námi zákonníku kněží, který dle všech téměř nynějších 
zpytatelů, složen byl v babylonském zajetí kněžími dřívějšího 
chrámu v Jerusalemě (okolo r. 500 př. Kn). Tehdy došlo po 
mocných katastrofách, kterými Israel byl roztříštěn a Juda až 
do nejhlubších hlubin otřesena, za vedení starých kněžských 
pokolení jerusalemských k veliké restauraci, z níž vyšlo »židov- 
stvo«. Památníkem toho velikého reformačního ruchu, jemuž se 
skutečně podařilo, rozptýlené zbytky národu spojiti v nábožen- 
skou obec, jest »kodex kněží< ; a tudy mluví k nám z I. Mojž. 
1 duch »židovstva«. Jinak kosmogenie za starověku nikdy ne- 
byly vybajovány volně, nýbrž podobné výpravy záležejí vždy 
na starých a většinou prastarých podáních (skazkách), kteráž 
asi pak zpracovatelé pozdnější přetvořovali. Také v tomto pří- 
běhu o stvoření jest nám vzhledati k dvěma rozličným momen- 
tům, k duchu spisovatele a k látce, kterou shledal. 

Ve vypravování biblickém vyskytují se rozličné archaistické 
zbytky. Tak za příkl. mnohým způsobem vykládaný plurál ve 
větě : » Učiňme člověka dle obrazu našeho a podoby (n a š í) !« ♦) 
Stálo již mnoho práce, aby množné číslo toto bylo se světa 
sprovozeno ; nebof židovské náboženství se svou naukou o jedi- 
ném (jednom) bohu nemůže — dí se — takového plurálu na- 
prosto snášeti. Úvaha nábožensko-dějepisná však řeší otázku tu 
nejprostěji pokládajíc toto množné číslo za působení polythei- 
stické prarecense vypravování toho. Měl sice starý Israel od 
počátku silnou sklonnost k monotheismu^ která se za jeho 
klasické doby plně vyvinula. Ale přes to Israel pocifoval za 
rozličných dob svých dějin mocně vliv polytheismu jej obklopu- 
jícího; tak v Israeli mluví zvláště lidové kruhy a básníci 
archaisující o nižších božských nebo poloubožských bytostech, 
o týchž, kterým dáno později jméno »andělé«, jež však jsou 
národnímu bohu Jahve řečenému podřízeny, jemu sloužíce. 
Takové bohobytosti tvoří — což jest představou velmi obvyklou 
— nebeskou »radu«, s níž se Nejvy^í radí o věcech své říše. 
Na tu nebeskou »radu« se tu obrací bůh ; nejvyšší z tvorů má 
vyjíti ze společné činnosti celého okruhu, a podoba člověka má 
se vzíti od podoby >božstva« samého! Tedy není myšleno to, 



*) Po česku ovšem správně: dle obrazu svého a podoby své. 
Zvratné tvary mají však pomysl o podmétu v čísle množném. 

71 



8U K. 

že člověk jest »stvořen« dle obrazu nejvyššího boha Jahve 
(Jehovy), nýbrž dle >našeho« obrazu, t. j. dle obrazu boho- 
bytostí vůbec; člověk jest, jak židovská tradice ve svém jazyku 
zcela správně vykládá, utvářen dle obrazu >andělův«. Tím jest 
už řečeno, v čem vlastně bohopodobnost záleží: jest to pů- 
vodně jistě podobnost v podobě, jako také starohebrejské po- 
dání nemluvilo jinak jako jiní národové zcela nepodjaté o po- 
době boha nebo bohu; myšlenka beztělesnosti boží vymáhá 
síly abstrahovací, jaké se starý Israel naprosto nemohl domoci 
a které dospěla teprve filosofie řecká. Učení, že člověk na sobě 
nosí podobu božstva, jest nám známo také jinak z antiky, a 
tu máme zbytek starého způsobu uvažování, v nějž pozdější 
zpracovatelé, jak bylo dobrým jejich právem, vložili smysl hle- 
dící k duchovému. 

Babylonské vypravování o stvoření jest nám známo 
z řecké tradice Damasciem a Berosem a od objevení Georga 
Smitha 1873 z domácí tradice babylonské. Báje babylonská, 
zvaná Babyloňany dle počátečných slov Enuma eliš, klade 
se assyriology v tom tvaru z 'doby kol r. 2000 př. Kr. Jest 
tedy starší půldruhého tisícletí biblického vypravování a tohoto 
vzdáleno asi tak, jako my od stěhování národův. Mythus, psaný 
původně na sedmi tabulkách, dosud ještě není zcela úplně znám 
— ještě minulý rok přibyly nové důležité části Kingem. Ale 
souvislost celku lze již nyní zřetelně poznávati. 

Mythus ten v zachované podobě připisuje stvoření světa 
bohu Mardukovi a rozhlašuje chvalozpěvně, že bohu tomu, 
poněvadž stvořil svět, také proto náleží vláda nad světem. Mar- 
duk jest bohem města Babylona; mythus slaví a prohlašuje 
tudy zároveň světovou vládu Babylona: Babelův bůh 
stvořil svět, proto panuje Babelův král právem nade vším světem. 
Městu Babylonu se dostalo v celém kulturním okruhu za doby 
teprve poměrně mladší, od doby Hammurabie (okolo 2200), 
panství; tudy postavení Mardukovo v tomto spojení nemůže 
býti prastaré; také můžeme ještě ohlásiti, že v starším podání 
připisováno vítězství nad Tiámatem Bělu z Nippura. 

Tento babylonský mythus míval asi v starém světě vý- 
znam nad ostatní předčící; býval — můžeme se domnívati •— 
vypravováním tehdy nejvíce známým, právě tak, jaki> nyní jest 
I. Moj. 1. Neboť zvěstoval mythus o Mardukovi vznešenost 
onoho města, které od dob Hammurabie třímalo panství nad 
východem ve všech věcech kulturních. Jak veliký jest vliv báje 
té, poznává se nejzřetelněji z rozmanitých Variací, v nichž se 
vrací v Starém, ba dokonce i v Novém zákoně. (Odkazuje se 
tu na Gunkelův spis: Schópfung und Chaos. V Gotinkách 
r. 1895). 

I. Moj. 1 není jediným vypravováním o vzniku světa, již 
máme v St zák.; starý Israel jich měl asi celou řadu, z nichž 
některá bud úplně nebo zbytky se dochovala až na nás. Nej- 
důležitější vypravování jest ono v II. Moj,, 4 n., jež jest způ- 



ŽIDOVSKÉ A BABYLONSKÉ DĚJINY STVOŘENÍ. 846 

«obu mnohem naivnějšího nežli vypravování v I. a náleží po- 
<lanou formou době mnohem starší. Narážky na jiné, ještě 
-archaističtější báje o stvoření zachovány jsou u básníkův a 
v poetických částech proroků. V takových básnických naráž- 
kách se nezřídka předpokládá, že předcházel před tvořením 
světa zápas boha s obludou pramoře. (Žalm 89, 10 n.; 
Jsaiáš 51, 9 n.; Job 26, 12 n.; 9, 13.; žalm 74, 12 n. — 
Přemožení Leviathana udalo se před stvořením a následkem 
jeho stal se Jahve pánem světa; a Leviathan jest zvíře vodní; 
jeho přemožení a » rozdělení « [rozklání] moře souvisí.) 

Pokládá-li se původ I. Moj. 1 z babylonské tradice za 
pravděpodobný na výsost, nesmí se jinak nedbáti velikého, ne- 
přemožitelně velikého rozdílu obou vypravování. Vnitřní té roz- 
•dílnosti Delitzsch výslovně nezjistil, a tím se dopustil ve- 
liké chyby; větší, nežli by bylo provinění proti skutečnostem. 
Neboť když zpytatel zjistí původ látky, má, chce-li podati vě- 
decké, t. j. obsažné a spravedlivé vypsání, neodpuštěnou po- 
vinností, dodati, co se z látky té v nové podobě stalo. 

Babylonská báje o stvoření dýše čirým polytheismem staro- 
foabylonské doby, israelská předpokládá monotheismus ; tam 
mnozí, kteří se rozměšili v divoký boj proti sobě, zde jeden; 
tam bohové plodící a zplození, zde Bůh, který žije od věků 
věkoma; tam Marduk, který mater bohův rozestřihuje ve dví, 
-zde Nejvyšší, jenž mluví, a ono se stává; tam bohové rozma- 
nitě na přírodu vázaní: Tiámat zároveň pramoře, zde Bůh, 
který jest mimo svět a stojí nad ním; tam pestrá a groteskní 
mythologie, zde přesný a střízlivý duch ; zde sice také ještě 
jisté zbytky dřevnější mythologie, ale jen již archaismy a počtem 
skrovným proti bujnému rozkvětu fantastické mythologie v po- 
dání babylonském ; slovem : tam polytheistické náboženství pří- 
rodní, zde monotheistický supernaturalism. k. 



Výr. \^ýsta\^a )(rasoumné Jednoty n^ praže. 

II. — Nelze diviti se, že při procházce dvoranou, kde z vy- 
stavených děl veliká většina jest česká, vzpomínáme prací če- 
skými Němci výstavě zaslaných a tu také ve sraženém šiku 
předvedených. Srovnáváme, ač dobře víme, že důvodem této 
německo-české výstavy nebylo dokázati jakost, kvalifikaci vy- 
stavujících umělců, nýbrž že jednalo se pouze o vyvrácení 
tvrzení, že tu výtvarníků není a že není jich tolik, kolik třeba 
pro nároky a výsadýj jichž oni se domáhají, A přece, i když 
to jsme si uvědomili, srovnáváme. Jednáť se tu o konkurenci 
uměleckou, třebas že převážně rázu prakticky-obchodnického, 
ale přece jen konkurenci, která letos sice poprvé vyvěsila firmu, 
ale bude jistě dále hleděti sesilovati svůj kapitál a pracovati 
co možná hezky do široka. A pak jistě dostaví se i druhá 
věta této nově počaté sonáty, kterou letos hrají ve všech ná- 

71* 



846 K. D. MRÁZ: 

Strojích i tóninách, třebas že s hodně slabými muzikanty . . 
Nejdříve řeklo se : tu jsme, a podruhé bude snaha říci : a jsme 
lepší. Že není toto tvrzení tak nesprávné, o tom poučí se každým 
přečte-li si jen několik stránek v časopise » Deutsche Arbeit 
in Bohmen*. To třeba si uvědomiti. — 

Ač mnoho umělců českých, kteří k representaci bylí by 
nezbytni, letos schází, poněvadž v pavilonu Kotěrově sešli se 
ku souborné výstavě, přece jen oddělení české zůstává jednou 
z nejlepších částí výstavy. Řada vystavovatelů z Mánesu sešla 
se tu opět. A mnozí lepší věci vystavují než v Mánesu. Poví- 
dalo-li se po českých krajích, že bude v Rudolfině výstava 
české Secesse od Mánesu, čili lépe řečeno věcí jím zamítnutých^ 
nebylo tvrzení to asi správné. Neboť pak byla by přísná jury 
Mánesu leckdy dobré věci zamítala . . 

Nedostatek figurálních motivů není letos tak hrozný, jak 
se leckde tak píše. Portrétů vystaveno poměrně nejvíce. Vácha,. 
Schusser, Koudelka, Pollak, Jelínek, Ondrušek, Kejmar, Klein- 
mondová, Hron, B5ttinger, poslali podobizny různě traktované. 
Dle toho, jaký kdo z nich v portrétu vidí umělecký účel a cíl. 
Jeden maluje potrétovaného v pestře barevných látkách, dávaje 
přednost pěkně a věrně podaným druhům hedvábu a sametu 
nad živostí a oduševnělostí tváře, jiný model svůj do temného,^ 
mizícího pozadí posazuje, dávaje konturám rozzařovati se do 
šera a dociluje jakési mdlé neurčitosti, nuancované v měkkých, 
sympatických tónech, jiný zase v tváři svého portrétu duši jeho 
a srdce odhaluje, nedbaje rigorosních podrobností a dekorují- 
cích doplňků. Z portrétů Schusserový ch nejvíce líbí se mi 
podobizna paní W., při níž nestály v cestě slavnostní parády,, 
jimž při t zv. representačních portrétech leckdy důležitější vý- 
znam se přikládává, než samé tváři portrétovaného. V této tváři 
starší dámy zrcadlí se duševní život, jenž z jejích očí září a 
hřeje. 

Výborný jsou portréty Pollakovy, Hronův (skizza 
k Vrchlickému), Váchův »otec€, Ondruškův a velmi deli- 
kátní' B5tt i ngerů v hoch s černým psem, neobyčejně půso- 
bivě založený, dýšící pravdivým, intimním kouzlem, Bottinger 
zastoupen jest v této výstavě větším počtem prací, z nichž 
všechny dokumentují snahu jeho po barevně harmonickém vy- 
slovení dekorativních námětů. Tyto alegorické figury vznáše- 
jící se před vašima očima tu v ladných, tu ještě v tvrdých 
posách vysnila fantasie umělcova jen proto, aby na nich svítiti 
mohly ty či ony modře zelenavé či růžové nebo hnědé tóny, 
jež pak ve svém souzvuku daly by výslední harmonii nálady. 
Tak v ^Podzimním hávu přírody* červenavě rezavá roucha, 
žluť listí v trávě, barva oblohy a inkarnát těl tvoří akord, (třebas 
ne dosud úplně souladný), v němž trochu zelené barvy v pásu 
příjemně doplňuje celek. Tato nenápadná, přece svítící zeleň, 
hrající poněkud do modra, jest vůbec charakteristickou jedničkou 
Bóttingerovy palety. Pěkně portrétuje Koudelka malíře Bu- 



VÝROČNÍ VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY V PRAZE. 847 

beníčka a Šimon sochaře Kafku. Šimon vystavuje dále ně- 
kolik Benátských nálad, z nich »Reflexy« jsou koloristicky nej- 
působivější. Dobře řešena >Měsíční noc v Benátkách* ; sujetem 
málo originelní, za to barevně rozkošné jest »Jaro«, »V loži 
při koncertu* jest sladěno na jednu základní notu, ale bedli* 
vější studium a tím i správnější kresba nebyly by bývaly věci 
na škodu. Šimon jest neobyčejně plodným a neúnavným pra- 
covníkem, vybírá si motivy nesnadné pro umělecké vyjádření, 
tím ovšem slibné a pro umělce jeho energie účinné. Libuje si 
v chvěj ných bravurách večerních a nočních přísvitů a efektů, 
jež dovede reprodukovati sugestivně a bez nucené šperkova- 
nostL Nemyslím, že snaha stvořiti mnoho a s tím spojené pře- 
pínání sil, jsou důvodem některých nedostatku architektonických 
neb anatomických, vyskytujících se tu i tam v jeho pracích. 
Dle mého jest to láska k barvě, která převládajíc u něho, nutí 
zanedbávati leckde formu, hýčkajíc problémy barevné na její 
úkor. Projevem umělecké vervy, hlasité a pevné, jest Va- 
c átkovo »Ego«. Na první pohled zarazíte se nad těmito těly 
kolotajícími a ženoucími se v prudkém rozmachu síly neústupné 
a bouřlivé, řítící se do propasti. V barvě i kresbě směle, vy- 
zývavě podáno p&sobí toto barbarské credo individua odvážnou 
pýchou slepě vlečeného, skoro divoce. Ale jest v tom kus umě- 
lecké poctivosti, neohlížející se v žádnou stranu, tvořící, jak 
diktuje temperament a přesvědčení. 

Ji ranek representuje se svojí »Kopanou< daleko zdařileji 
než v Mánesu nahými Sokoly. Třebas že nese obraz namnoze 
charakter rychlé skizy, jest na něm pěkně zachycen moment ze 
života závodiště, figury zdají se pohybovati, po trávníku pře- 
bíhati. Jest v tom ruch, nervosa nedočkavosti, vystižení daného 
děje. Perspekticky jest kreslen velmi zajímavě a směle. Ovšem že 
barva, rozložení její skvrn a ploch umělce zajímalo nejvíce. 
Krátce: dobrá věc zasluhující povšimnutí, významná svým do- 
bovým charakterem, tak ostře svádějícím k banálnosti, jíž autor 
tu lehce se vysmekl. Střet ti dobře řeší akord jednotné barvy 
ve svém ^Koncertu Lamoureux« a ještě náladověji v »Pohledu 
z atelieru«, kde v tmavě šedém tónu načrtává známý, ale dosud 
nemalovaný kout Prahy za zimního mlhavého večera a znovu 
dokumentuje svůj chic ve volbě barvy. Lepty > Večer* a »Pa- 
řížanka* buďtež aspoň názvem uvedeny. Knupfer jakousi 
zapomenutou nymAi našel kdesi na úskalí. Chuděrka zablou- 
dila tam daleko od břehu a neví, kam se obrátiti. Jest v roz- 
pacích — a autor s ní. » Chrám Vesty v Římě« téhož autora 
jest prostřední ceny. Kolorované fotografie, libující si v na- 
sládlých barvách neliší se příliš od tohoto obrazu. Jisto jest, 
že pevnina nesvědčí Kníipferovi a že jeho nevěra moři tuto se 
pomstila. Mandl román o lásce s nešťastným koncem vy- 
práví v triptychu ve visionářských rozníceních. Barevně jest 
obraz jeho velmi delikátní. Skoro týž motiv vybral si S k r am 1 í k 
ve svém »Fatu«, ale nepochodil. To jsou nepřirozené, teatrální 



848 K. D. MRÁZ : 

posice lidi bez citu, modelů, hrajících jak principál volá. Jest 
tu sice upřimně vyslovena snaha po pravdivém, realistickén) 
ději, s volbou lidi skutečného, strohého života — ale pak zde 
malovaná gesta jejich jsou neupřímná, falešná. Na jedné straně- 
V » Polibku* iest líčení až nepěkně naturalistické a v třetím 
obraze, na hřbitově, odpuzuje strojené podání bolu, neživotné 
a u lidí, jež vybral si autor, naprosto nemožné. 

Satyra a karikatura ozvaly se letos hezky vesele. Nová- 
kův »AlkohoU jest snůškou roztomilých typů, namnoze por- 
trétů, jež v celku však nedostatkem živého pohybu přece trpí. 
Figury mají hnáti se v bezmocné touze a neodvratném oddání 
se alkoholu za svým všemocným králem, jenž strhává je ve 
svůj vír s ironickým, panovačným pošklebkem v své opičí tváři. 

Než onoho vzrušeného, spitého shluku tu není. Loukota. 
jest umělcem výborným. Neodolatelný jsou věci jeho, prosy- 
cené drastickým humorem, plným ostré tepající karikatury, pří 
tom věrně vystihující charakter a komičné jeho stránky. Zádí- 
váte-li se na jeho „Vztek<, neubráníte se smíchu. Veselému^ 
upřímnému. Měli jste nepřítele: ani nevíte, jak, kde vznikl jeho 
hněv. Plivl po vás. Mlčeli jste. Plivl zase. Obrátili jste se a 
pokrčili rameny. Než tu pohlednete mu do tváře: hle, zutí, že 
jste také neplivli dle jeho vzoru. A sliny, zbytečné sliny tekou 
mu od koutků tlamy, která se šklebí v grimasu odpornou a 
přece nesmrtelně směšnou. A vy smějete se, máte v srdci ra- 
dost, že obluda zuří . . To řekl, dle mého, Loukota znamenitě. 
»Na galerii« jest směs portrétů animálního publika galerijního, 
jež chechtá se a řve při nějakém sprostém, surovém vtipu,, 
který spadl s rampy jeviště. Tak ve všech pracích ukazuje 
Loukota, jak dovede kresliti život ze svého stanoviska. I tam, 
kde mistra svého Schwaigra připomíná, jeví se umělecká indi- 
vidualita a není kopírování. V >hádce< vadí sice trochu ulí- 
zanost barvy, ale tváře podány úžasně živě. — 

Holárkův cyklus »Bojem unaven* jest sice myšlenkově 
velice bohat, pln symbolův a smutně vyčítavých allegorií, ale 
výtvamicky, vyjádřením jeví až příliš nonchalantní opomíjení 
esteticky dokonalou formou. R. Bém partii Paříže u Seiny vy- 
stavuje, pěkně osvětlenou a bez pretensí barevné afektace 
podanou. »Návrat z práce< poslaný jako dodatek výstavy v po- 
slední době, není realistickým obrazem^ majícím jen za účel věrné 
a pravdivé ukázání dvou starých lidí, vracejících se při slunce 
západu z gráce. Mladý a nadaný autor obral si vyšší metu pro 
své dílo. Řeknu: apoteosa práce založená na motivu venkov- 
ském. Monumentálního poznesení docíleno snížením horizontu 
pod obvyklé niveau obrazu, čímž figury nabývají — odrážejíce 
se ostře od oblohy — formy mohutné a lapidární. Zality jsouce 
vibrujícími plameny slunce zapadajícího, jeho brunátnými, fialo- 
vými a ultramarínovými paprsky hoří a svítí velmi významně. 
Jsou podrobnosti, namnoze dost význačné, jež ruší tu v dosa- 
žení celkové složky dojmů, leccos mohl malíř, odváživší se 



VÝROČNÍ VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY V PRAZE. 849 

smělou rukou ovládnouti toto veliké plátno, lépe propracovati 
a originálněji, nedávaje působiti na sebe odjinud — než to ne- 
vytkneme v odměnu za to, že dovedl poeticky a v opravdové 
vážnosti vysloviti, co chtěl. Interesantními barevným řešením 
jsou Homoláčovy »Pn toiietě* »Studie ženského aktu« a 
»V knihovně«. Pominuli-li jsme zúmyslně > Portrét dámy « tohoto 
umělce vystavený v Mánesu, tu opět upozorňujeme na tyto tři 
pastely, pracované s uměleckým taktem a výběrem neobyčejně 
jemným. 

Ze starých pánfi poslali práce námětA figurálních Melka 
(nar. 1836), Javfirek (1815) a Mathauser (1846). 

Krajinářů celá řada se dostavila a z nich mnozí opět s ko- 
lekcemi. Kalvoda, Rašek, EngelmíUler a Havelka zastoupeni 
jsou nejbohatěji. Ód obrazfi krajinových, realisticky věrně trakto- 
vaných až do stylisovaných poemat, malovaných tak jak na- 
rodily se v celé své barevné slávě v duši básníka-umělce, tuto 
celou stupnici sledovati můžete ve vystavených obrazech Kal- 
vodových. 

•Nálada v břízách « věrně vypráví, bez komposičního apa- 
rátu, bez hledanosti a úmyslné volby těch či oněch tónů, > Ryb- 
ník v dešti«, »Po dešti* jsou rovněž vystiženými výkroji z kraji- 
nového prospektu, na nichž směle a pevně zachycena nálada 
kraje a denní doby. »V zimním ránu« nebo »Ránu« vidíte styl, 
úmyslné vynesení jistého barevného prvku a vyvršení jeho 
druhými, jej podporujícími a sesilujícimi. 

Roztomilé jest »Zimní ráno<: obloha zlatá se sněhem za- 
modralým, průsvitným a jasným doplňuje se v měkký, sice 
ostře svítící, ale velmi sympatický akord, jehož působivost zvý- 
šena jest, řekl bych, dramaticky, silhuetou vozu s vozkou podle 
šlapajícím a několika stromky, jichž chudé linie odrážejí se od 
oblohy. Tu vyjádřeny jsou ticho a mrazivý klid zimního rána 
prostředky výborně uměleckými jako na málokterém jiném 
obraze. 'Básníkův hrob« jest pak juž pouze fantasií, snad vy- 
rostlou v základě reality kdes viděné, ale opředené umělcovou 
silou tvůrčí tolika jinotvárnými prvky prokomponovanými do 
mračen, stromů, teritoria atd., že stojíte zde juž před visí, básní^ 
v tomto případě sice velmi pěkně provedenou, ale ne tak hlu- 
boce působící. Kalvoda velikými kroky jde po krajině, rukama 
jako by .stromy ohýbal a deformoval a hlavou mračna rozrážel. 
Jeho umění libuje si v monumentálnosti, mohutnosti, není skromné, 
třebas že dovede subtilně vnímati a i sladce přednášeti. Neb v tctvu platí mutatis 
mutandis i o drobném obchodnictvu. 

•**) Tento poměr poddanství patrně souvisí s faktem, že zaměst- 
navatel je jediným vlastníkem výrobmch prostredkíí; nebof pravé tato 
okolnost nutí lidi, kteří k uhájeni živobytí nemají než schopnost práce, 
sdružovati se s ním (a pnjati pak ovšem pracovní podmínky jím na- 
bídnuté) a činí tak práci odvislou od kapitálu. 

t) I u samých zaměstnavatelů lze pozorovati jisté tendence po- 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 865 

k jeho povaze, nalezneme zajímavé doklady pro pravdu tohoto 
rozpoznání: všechny jednotlivé body programu dělnických stran 
směřují s větší či menší uvědomělostí k tomu cíli, aby orga- 
nisace průmyslová nabyla těch znaků, které vyznačují typ 
representativní; tento směr lze v zmíněných programech obje- 
viti i tenkrát, když jsou zahaleny jakkoli hustou mlhou roman- 
tické ideologie. Tak odpor proti kapitalismu, snahy po sespo- 
lečnění výrobních prostředků*) atd. neznamenají nic jiného 
než touhu po emancipaci z nadvlády kapitalismu a dokonalejší 
úpravě sdružení. Požadavky ty směřují k zvýšení altruismu ve 
společnosti a samy jsou výrazem pokroku téhož altruismu, 
nebof se zakládají na vědomí solidarity zájmů a na myšlence 
stavovské svépomoci. Požadavek zkrácení doby pracovní, zvý- 
šení mzdy, zájem pro vzdělání, organisace (odborová, podpůrná 
a j.), snahy po rovnoprávnosti politické a pod. vyjadřují touž 
povahu a vycházejí zároveň vstříc nárokům osobnosti. Ovšem 
nebývají (zejména u nás) vždycky takové snahy prosty nejasné 
radikální ideologie, která vykazuje všecky známky, jichž jsme 
se již nejednou u radikalismu dotkli ; není však možno do po- 
drobná tento ráz zde rozebírati. Ostatně nemýlím-li se, počíná 
již i u nás dělnické hnutí pozvolna opouštěti dráhy revoluč- 
nosti a nastupovati cestu reálnějších reformních požadavků, po 
které se postupuje sice volněji, ale za to jistěji a účinněji; je-li 
tomu vskutku tak, jest to zase pokrok ve směru naznačeném. 
Tímto hnutím, o němž právě mluvíme, není však ještě dosud 
zasaženo dělnictvo celé; existuje dosud dosti početná minorita 
apatických jednotlivců, kteří zastupují v dělnictvu živel konser- 
vativní, spokojený s přítomným stavem. Ale jest to přece jen 
menšina, která nad to vytrvale řídne. Jinak snahy dělnické po- 
žívají sympatie u pokrokové inteligence a u části téže »buržo- 
asie<, proti které dosud někteří zástupci dělnického hnutí po- 
važují za nutno vésti třídní »boj«; a tyto sympatie se stále 



dobného rázu. Tak na př. ačkoliv jsme pravili, že průmyslník má lepší 
rozhled po poměrech trnu a více možnosti uplatnit svůj vliv na něm 
než rolník nebo řemeslník, přece nepozbývá trh ani pro něho úplně 
rázu nahodilosti; výhoda na straně průmyslníkově jest jen relativní, 
totiž pokud máme právě na zřeteli jen srovnám' mezi nim s jedné a 
rolníkem (řemeslníkem) s druhé strany. Snaha umenšit risiko vyplý- 
vající z této nahodilosti trhu (socialisté říkají: anarchie výroby) vede 
jednak ke sdružování, jednak ku přeměně soukromého kapitálu 
v akciový. Přihlédneme-h nyní k vlivu, jaký toto sdružování nebo 
tato přeměna (sotikromého kapitálu v akciový) mana osobnost prů- 
myslníkovu, poznáme snadno, že tím jest jeho osobní svoboda a sa- 
mostatnost zvýšena, právě proto, že nyní jest emancipován z vlivu na- 
hodilýctf vnějších čimtelů. 

••) Toto sespolečnění může býti pojímáno různě: bud ideologickým 
způsobem Marxovým, který proste „V3rvlastnřním vyvlastňovateiů* 
chce majetek výrobních prostředků přenésti na stát; anebo tím způso- 
bem, jakým se již počíná uskutečňovati, totiž přechodem soukromého 
kapitálu v akciový; že konečně sespolečnění prostřednictvím konsum- 
ních společenstev (a výrobních), jak je pojímá Cxschwind (viz o tom 
v Herknerově Dělnické otázce str. 196—198.). 



856 LITERATURA, UMŽNÍ, VĚDA. 



n 



Šíří. Nejméně asi sympatie má dělnické hnutí mezi konservativ- 
ními vrstvami hlavně venkovského obyvatelstva, takže přichá- 
zíme opět k stupnici, kterou jsme již dříve stanovili při roz- 
boru poměrů politických. 

Konečně by zbývala ještě otázka, zda vedle těchto tendencí 
lze pozorovati i skutečný nějaký pokrok v průmyslu k na- 
značenému cíli, t j. k typu representativnímu. Že vskutku tento 
typ se v průmyslu vytrvalým (ač ovšem zase jen nenáhlým) po- 
stupem uplatňuje, o tom nemůže býti pochybnosti žádné. Po- 
čátky přeměny soukromého hospodářství kapitálového ve spole- 
čenstevní (akciový kapitál), nepopiratelné zlepšování poměrů 
dělnictva jsou fakta všeobecně známá a tato fakta jsou právě 
symptomem zmíněného pokroku. (p. d.) 



\ 



Literatura^ uméní^ v^éda. 

činohra. — Falkenstein^ Hra v 5 dějstvích od Jaroši. Hilberta, Po- 
prvé v Nár. divadle dne 24. května 1903. — Postava Závise z Rosen- 
berka jest pro české divadlo zvláštním obetkána kouzlem a jako drama- 
ticky vděčnÝ sujet stáje svádí k scénování. Náčelník nejbohatšího a 
nejzrádnějšího rodu v Cechách, přičinil se pan Závis o páa Otakara II. 
a podlomení samostatnosti české; zradil krále i manžela. K svnu Ota- 
karovu choval se za to dobrodušně, ale strašnou od něho vzal odplatu 
za zrádu na otci : Istně vylákán jím do Prahy, byl zajat, vězněn a pod 
svým vlastním hradem prknem popraven. Co vše se dalo mezi oso- 
bami zúčastněnými, jest pohřbeno v ssutínách věků a historie míiže 
ien nesnadno a matně načrtnouti obrysy dějů a osob, tak že pro tvůrčí 
fantasii jest tu látka nad jiné i>odajná a pružná. Ale záhadnost těchto 
osudnj^ch a tragických událostí, jež kdysi otřásaly celou zemí, nedo- 
pouští, aby si s nimi fantasie jen tak pro efekt pohrávala. Čím živější 
jest v náírodé vědomí strašných následků oněch událostí, utrpení a 
strastí, jež zachvěly i srdcem tehdejších nepřátel Cech, tím neodbvt- 
nějši pro českého dramatika příkaz, zachovati to, co jest zjištěno, v hi- 
storicKé podobě. Připomenouti si Goethova slova: „in der Beschrán- 
kung zeigt sich der Meisler**, Jest právě tu na místě. Pan Hilbert však 
jako jeho čeští předchůdci, zdramatisovavší historii Závišovu, nrnoho 
se neptal po smyslu moudrého příkazu Goethova a stvořil Falkenšteina 
svého, Falkenšteina fín de siécle, odkojeného módní lekturou Zarathu- 
stry a politických žurnálů, posmívajícího se „oddané české rase", ho- 
rujícího o „svém století", o svébvtí Cech, zakotvení |ich do nových 
věků samostatnosti a sl^vy atd. Nechť jest svoboda historického ára- 
matu jak chce široká, přece má pevnou nepřekročitelnou hráz. Taje- 
mný paralelism minulosti a přítomnosti může býti nesen jen tím, co 
2 minulosti ještě dnes žije v našich představách, citech a snahách 
a naopak k životu dramatickému může křísiti osoby a děje minulostí 
jen těmi představami, city a snahami našimi, jež nejsou teprve pro- 
duktem oné minulosti. Jen tehdy bude dramatik moci něco nám říci a 
zasáhne v život náš. Jeho umění sblíží dva světy a z jich doteku vze- 
jde život, smysl i tvar. Pan Hilbert nevycítil aniž si uvědomil tuto mez 
a jeho Falkeňštein námi, skutečně nic nepraví. Jako prvá scéna s osu- 
dovou hvězdou vyzní na prázdno, ježto astrologické pověry jsou pro 
nás právě jen pověrami již dávno překonanými, tak Falkenšteinovy de- 
klamace o svém historickém poslání (Samostatnost Cech jsem njiií já 
a ve mně jsou jejich věky, soupeřská Evropa) a o Otakarovi, (jenž byl 
„nejmocnější postavou Evropy), historické \'ýklady krále V^áclava, ještě 



LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 857 

hocha télem, aby zachovány byly pro nějaký now český podnik průmyslový. 
Výbor Národního podniku mamě po tolik let hleděl odb^ pozemky 
do rukou některého českého poanikatele a oběti podstoupil značné* 
Nedostatečná finanční síla jeho již nedovoluje, aby udržel dále nevý- 
nosná staveniště. Doporučujeme proto, aby každý působil k tomu, by 
pozemky, o které jde, brzy byly speněženy a pak také českou továr- 
nou zastavěny. Pozemky mají polohu nad míru příznivou, a Národní 
podnik nevyhledávaje žádného zvláštního zisku, hodlá je prodati za 
cenu poměrně velmi mírnou. 

Nákladem Jos. Pelcla. — Knihtiskárna oárodné-soc. dólnietra (K. Pittera) v Prase. 



r 



ROZHLEĎT 

TÝDENNÍK FRO POLITIKU - VÉDU 
LITERATURU Ř UflÉMÍ 



ROČNfK XIII. V PRAZE, ONE 6. ČERVNA 1003- ČÍSLO 36- 



Rud. hr. Gzernin o úkolech a cílech želez. 
ministerstva. 

v komisi firmy K. Gerolda syn ve Vídni vyšla brožura: 
•Aufgaben und Ziele des k. k. Eisenbahnministeriums. Kritische 
Betrachtungen uber die Eisenbahnen in ósterreich von Rudolf 
Graf Gzernin*. Brožura jest vlastně důkladný spis o 302 stranách, 
v kterémž autor kritisuje se znalostí neobvyklou u neodbomíka, 
za nějž se v předmluvě sám, ovšem s patrnou skromnosti, ozna- 
čuje, rakouskou železniční správu. Spis tento vzbudil nejen 
v kruzích odborných, nýbrž i v širší veřejnosti jistou sensaci, 
ježto, čeho upříti nelze, velmi mnohou dobrou myšlenku a radu 
obsahuje, i mám za to, že nebude nezajímavo a bez účele, též 
čtenáře naše v hlavních rysech s obsahem jeho seznámiti. Pře- 
dem budiž podotknuto, že autor této brožury není homo novus 
na poli odborné literatury, neboť znám jest svojí polemikou 
proti Kaizlově brožuře o pasivních drahách (otisk z »Zeitu«) 
z r. 1895, kdy uveřejnil (rovněž ve Vídeňském »Zeitu« a též 
samostatně) odpověď »Sollen Staatsbahnen rentiren?* 
v níž proti Kaizlovu mínění, že státní dráhy mají býti spravo- 
vány dle principu soukromohospodářského a tudíž vysokými 
tarify opatřiti mají nejen úplného zúročení investovaného ka- 
pitálu, nýbrž nad to značné výnosnosti, hájí stanovisko opačné, 
že totiž dráhy 'itátní mají sledovati politiku ryze veřejnohospo- 
dářskou a pokud možno nejnižšími tarify, jimiž by jen dopravní 
výlohy se kryly, nejlacinější dopravu umožniti. 

Spis svůj >Aufgaben und Ziele des k. k. Eisenbahnmini- 
steriums* rozdělil autor na 10 kapitol, v nichž probírá a kri- 
tisuje nejdůležitější odbory železniční služby resp. správy. A to 
administrativní, technický, dopravní a komercielní. 

Pokud se týká administrativy, obírá se pouze nejdůležitější 
části její, totiž otázkou personalii, a dovozuje, jak ve velkém, 
složitém organismu železniční služby každý člen od posledního 
dělníka a zvláště hlídače až do řad nejvyšších úředníků k pl- 
nění důležitých, zodpovědných úkolů povolán jest. 



864 OT. ŠMÍD: 

Nejlépe postaráno jest o službu technickou, která dle ná- 
zoru autorova spočívá v nejjistějších a nejpovolanějších rukou, 
ježto prý vědecká a praktická kvalifikace rakouských vys. škol 
technických, které síly tyto odchovávají, nade vši pochybnost 
povznesena jest, přes to odporučuje, aby na našich technikách 
byla zřízena specielní oddělení pro výchovu zvláštních želez- 
ničních inženýru. V tom zdá se mně, jeví se jistá nedůslednost 
autorova. 

Ne tak spokojen jest autor s právníky, jímž prý se ne- 
právem přisuzuje příliš velká způsobilost k železniční službě. 
Ač prý nelze postrádati ingerence právníka při spletitýeh otáz- 
kách železničně právních, vyžaduje prý správa železniční hlavně 
•vědomostí technických, komercielního nadání a národohospo- 
dářsky zdravého rozumu« a měla by tudíž spočívati správa že- 
leznic v rukou techniku, kupou, sociálních a národohospodář- 
ských politiků. 

V tomto bodě, jehož tendence jest výlučně namířena proti 
právníkům, nemohu ovšem jako právník, ale též ne jako prakti- 
cký úředník komercielní s autorem souhlasiti. Jako nikdo ne- 
bude popírati, že ke správě technického odboru nejlépe se hodí 
technik, tak nikdo nemůže důvodně odpírati způsobilosti práv- 
níku pro vedení a obstarávání železniční administrativity, právě 
tak, jako nikomu nenapadne potírati upotřebení právníka v ad- 
ministrativě poštovní, finanční, politické, úřadů samosprávných 
atd. Tím méně možno odpírati právníku způsobilosti pro odbor 
komercielní, přihlíží-li se k praktické agendě tohoto odboru, 
totiž reklamační, dopravně-právní a tarifní (národohospodářské), 
ke kterým odborům právník vzhledem ke svému předběžnému 
odbornému vzdělání přímo povolán (viz obchodní komory!) 
zajisté ale daleko povolanější jest, nežli mnozí úřednicí, dnes 
v tomto odboru důležitou roli hrající, jež postrádajíce i prů- 
měrného (středoškolského) vzdělání, nemohou míti náležité 
schopnosti pro obor ten, rozhledu a vzdělání všeobecného i od- 
borného vyžadující. A má za to autor, že >zdravý národo- 
hospodářský rozume, jehož u komercielního úředníka požaduje, 
nemůže se u právníka v tak velké míře vyvinouti, jako u ne- 
právníka ? 

Zcela nespokojen jest autor s exekutivním staničním per- 
sonálem dopravní a komercielní služby, kteráž většinou piý 
spočívá v rukou orgánů, jež bez odborného předběžného vzdě- 
lání, teprve v praxi nejpotřebnějších vědomostí nabývají a bez 
dostatečného porozumění pro důležitost svého povolání služl 
zastávají; žádá proto, aby byli přijímání k této těžké a zodp( 
vědné službě jen lidé inteligentní, spolehliví, k jichž předběžr 
výchově měla by se zříditi zvláštní učiliště přípravná, do ^kt 
rýchž by mohli vstupovati absolventi nižších středních ško 
Mám za to, že by vlastně požadovanou inteligenci železničníc 
úředníků jen zvyšovalo, kdyby do takovýchto škol, které dn" 
v Linci a ve Vídni již jsou, byli přijímáni absolventi vyšší 



RUD. HR. CZERNIN O ÚKOLECH A CÍLECH ŽEL. MINISTERSTVA. 865 

Škol Středních, čímž by bylo zároveň umožněno, vyučovací 
dobu na těchto listavech přiměřeně obmeziti. 

S největší důkladností, prohloubenou znalost odbornou 
prozrazující, kritisuje autor technickou službu železniční, zvláště 
strojní. Probírá skoro všechny typy strojové, staré i nové doby 
jednotlivých rak. drah. V celku uznává, že si na poli tom nej- 
větších zásluh získaly rak. stát dráhy, hlavně zavedením mo- 
derních lokomotiv (s nápravou ^4 spreženou*)) v dopravě 
osobní. Tím více dlužno odsouditi, že rak. dráhy soukromé; 
jež v celku mnohem příznivěji profilovány jsou než naše státní 
dráhy, v tomto ohledu daleko za těmito zůstaly, ponechavše 
na př. ještě dnes stroje (lokomotivy) v dopravě osobní v uží- 
vání, jež v Německu dokonce již před 30 lety jako nezpůsobilé 
z dopravy vyloučeny byly. Dále vytýká autor, že u nás není 
dostatečně využitkováno moderních výhod technických, hlavně 
ohledně zatížení osového, jež u nás nepřesahuje 14*5 tun, 
kdežto v Uhrách 15-6, v Německu a Francii 16, v Americe až 
20 tun obnáší. 

Menší pokrok učiněn v dopravě nákladové, kdež se po 
výtce stále ještě užívá strojů požadavkfim moderní dopravy 
nevyhovujících (o nápravě Vj a V4 spřežené), aniž se při no- 
vých objednávkách dbá moderních vymožeností. 

Za to s našimi vozidly (vagóny), zvláště osobními, jest 
kritik celkem spokojen, a to hlavně na stát. drahách, které 
i dráhy cizozemské předčily. Žádá po příkladu Belgie za od- 
stranění I. třídy jako nepotřebné (v Rak. jezdí v L tř. 0*75 proč. 
všech cestujících) a dopravní konto nepoměrně zatěžující. Po- 
stulát ten není ovšem u nás nic nového, neboť to již delší dobu 
v kruzích (zvláště v časopisech) odborných se požaduje a na 
lokálních drahách I. tř. skoro nikde zavedeny nejsou. 

Pokud se týče dopravní služby, není autor s touto u rak. 
uherských drah spokojen. Obšírně vyličuje její vady. Nejvíce 
odsuzuje pověstné prý nedodržování jízd. řádu na rak drahách, 
totiž pravidelné zpožďování vlaků, čehož příčinu hledá autor 
ve všeobecně zakořeněném šlendriánu, s jakým prý se želez, 
služba odbývá, mimo to v naprosté apatii cestujícího obecen- 
stva, jež prý si takovýto nepořádek nechá líbiti. Mohu však 
z vlastní zkušenosti pana autora ujistiti, že by bylo zejména 
vůči dopravnímu úřednictvu, které často s napjetím všech svých 
sil těžkou a nejvýš zodpovědnou službu koná, nespravedlivo, 
výtku tuto generalisovati. 

Další příčinu nedostatečné vozby shledává autor v zasta- 
ralých normách, které stanoví u nás poměrně nízko >maxi- 
lální jízdní rychlosti, totiž u osob. vlaků nejvýše 80 km (vý- 
jimečně 90 *w), u nákl. vlaků nejvýše 40 km za hodinu a po- 
ikazuje na to, že v cizozemsku mnohem výhodněji stanovena 



•) Vi spreženou nápravou znamená, že ze 4 kol lokomotivy na | 

le straně se nacházejících, jsou 2 kola nápravou spojena. j 

72* 



866 OT. ŠMÍD : 

jest: V Německu 100 km, ve Francii 120 km, v Anglii 130 km 
za hodinu a požaduje, aby u nás na příznivě profilovaných 
tratích sev. dráhy cis. Ferd. a spol. stát. dráhy na 100 *i« zvý- 
šena byla; dále požaduje naprosté zrušení »uhelných přemi íc 
(odměn to za úsporu uhlí při topení parních strojů), ježto jsou 
jen na závadu využitkování energie strojové. 

Ve zvláštní kapitole pojednává autor o službě rychlíkové. 
Z tabulky brožuře připojené patrno, že v létě r. 1901 nejrych- 
leji jezdily, dobu zdržení ve stanicích v to čítajíc, rychlíky v re- 
laci Vídeň-Pešť (69*6 *m za hodinu), pak v relaci Mar. Lázně- 
Vídeň (66 2 km). 

V relaci Praha- Vídeň jezdily rychlíky rychlostí : a) na dráze 
cis. Frant. Josefa 609 km za hodinu, b) na spol. stát. drah 57-1, 
c) na sev.-záp. dr. 54'6. 

V dopravě nákladové požaduje autor zavedení 1) zvlášt- 
ních rychlých vlaku nákladních pro dopravu mezi hlav. stáni* 
cemi téže dráhy a pro dopravu transitní, 2) zvi manipulačních 
vlaků pro lokální dopravu drobného zboží, 3) zvi. vlaků pro 
dopravu zboží v celých vagónech. K tomu podotknouti dlužno, 
že na tratích stát. drah od I. května 1902 zásadně v tomto 
směru vozba zregulována byla. 

Kategoricky žádá autor odstranění § 51, odst. 1, rak.-uher. 
doprav, řádu, dle něhož ponechána u nás železnicím volba 
směru při instradování zásilek a žádá náhradu dle vzoru ně- 
meckého dopravního řádu, dle kterého jest železnice povinna, 
zásilku po tratích (dle sazeb) nejlacinějších dopraviti, k čemuž 
podotýkám, že se v praxi i u nás zásada tato již léta provádí. 

S relativně menší důkladností kritisuje autor obor komer- 
cielní (tarifní). I zde hájí mínění, že železnice jako instituce 
veřejné mají se úplně přizpůsobiti státním požadavkům národo- 
hospodářským a obchodně-politickým a spokojili se pouze 
úhradou dopravních výloh. Aby se tak mohlo státi, nechť stát 
použije autority a vlivu svého v naznačeném směru na sou- 
kromé dráhy, anebo nechť je postátní. 

Autor ostře kritisuje příslovečnou prý komplikovanost 
a nepřehlednost našich železničních tarifů, jež nazývá »ein un- 
entwirrbares Chaos* a »ein Buch mit sieben Siegeln«. Konečně 
tvrdí, že má železniční ministerstvo v ohledu tarifním býti pouze 
výkonným orgánem ministerstva obchodu a orby, ježto jinak 
prý zájmy jeho často paralysuje. 

Též místním drahám věnuje autor zvláštní kapitolu, v níž 
železniční politiku ohledně těchto drah na dobro odsuzuje. 
Místní dráhy nestaví se prý u nás z potřeby hospodářské, nýbrž 
často prý z motivů zcela jiných (politických a pod.) Nákladnost 
stavby a vozby není prý v žádném poměru s jejich pravdě- 
podobnou a skutečnou výnosností a též těžkopádnost jejich a 
výše tarifů naprosto neodpovídá požadavkům pružné a laciné 
místní dopravy. Autor žádá zlacinění a zjednodušení dopravy 
na místních drahách a navrhuje, aby se zavedla na nich do- 



RUD. HR. CZERNIN O ÚKOLECH A CÍLECH ŽEL. MINISTERSTVA. 867 

pravá vozy motorovými na způsob tramwaye a aby se místo 
stavby nových drah místních zaváděla doprava na automobilech 
po upravených silnicích. K tomu nutno podotknouti, že loni 
udělena byla koncese k okružní dopravě automobilové (osobní 
i nákladové) pro město Zatec a okolí. 

Neutěšené finanční výsledky místních drah žádají katego- 
ricky jich reorganisace. Roku 1900 zatížily místní dráhy stát 
-obnosem 1,660.992 K, království České pak obnosem 4,346.454 K 
(= 6*53 proč. zemské přirážky). 

Zajímavé své výklady zakončuje autor delší úvahou o vý- 
voji železniční politiky v Rakousku (dle Kaizlovy brožury >Die 
Verstaatlichung der Eisenbahnen in Osterreichc. Lipsko 1885), 
vytýká, že nebylo třeba stavěti nákladnou, novou dráhu terst- 
skou, ježto toho účele bylo lze dojíti postátněním jižní dráhy 
a končí přáním,, aby v akci postátňovací rychlým tempem bylo 
pokračováno, při čem za nejvýš nutné považuje a odůvodňuje 
zvláště postátnění velkých drah soukromých: dráhy jižní, sev. 
cis. Ferd., státní a severozápadní. 

Pro posudek o nazírání spisovatelově na úkoly a cíle že- 
lezniční politiky stujž zde následující úryvek z poslední kapi- 
toly této knihy (str. 292) : > V politických boj ích^ jimiž Rakousko 
dlouhou řadu let jest drásáno, přivedl to úzkoprsý chauvinism 
národních stran tak daleko, že záležitosti vynikajícího státně- 
politického a kulturního významu, ne méně pak záležitosti po- 
vahy výlučně hospodářské rády a úmyslně se stanoviska ná- 
rodnosti využitkovány bývají. Že velmocenské postavení říše 
se tím neutuží a blahobyt jejího obyvatelstva prospívati ne- 
může tam, kde slučující tmel hospodářské práce chybí a jenom 
slepá náruživost veřejný život ovládá, nahlédne každý nepřed- 
pojatý člověk. Co má otázka postátnění železnic, byla-li prin- 
cipielně uznána, činiti s jazykem a národností obyvatelstva? 
Kdo opodál stojí, zajisté nepochopí, proč výkup severozápadní 
dráhy, pro který veškery podmínky příznivý byly, před něko- 
lika léty, majoritou zastupitelství lidu, hlavně z toho důvodu 
zamítnut byl, ježto v tomto opatření oporu germanisačních ten- 
dencí spatřovala a jak tato akce nyní zase od protivné strany 
potírána jest, ježto v státní správě hrozivé počešťovací choutky 
(Čechisirungsgeluste) tuší.< 

V Plzni, Ref. Ot, Smid. 



Z humoristické literatury. 

Vymírá ponenáhlu český humor, soudíme-li dle posledních 
zjevů. Ani jediného výrazného díla po léta, ani jediného humo- 
ristického časopisu, nečítám-li ovšem některé »humoristické<. 
ani jediného literáta humoristy, jenž by representoval lehký 
přízvuk naší krve. Z dnešních privilegovaných řierrmann dávno 
již přestal hledat, senilně ždímá poslední krůpěje Kondelikov- 

73 



868 E. SOKOL : 

ských situací, Stech a Šípek dlouholetým pachtěním po dosa- 
žení nejnižšího niveau uondali se a nemohou již (dřív zas 
ještě nemohli), Dyk a jiní mladí, zdá se, podceňují tvorbu 
humoristickou a bohatství své ukládají jen do satyrických po- 
lemik časopiseckých^ Holeček a AI. Mrštík, podávající největší 
dnes románové kresby a studie lidu, mají sice silný smysl 
pro komiku niternou i vnější, pro usmívavouotivy 
nápadné, působící sice brilantním svým zbarvením i formou, 
v nichž přece najdete kus nucenosti, která zanechává diváka 
chladným, dávajíc mu stále věděti ono >divácké« stanovisko. 
Nestrhuje, ale s jistou dosí koketerie a sebepýchy ukazuje 
svoji krásu. Realistický jest obraz >V kravíně*, na větší dis- 
tanci až panoramaticky klamaje, náladově silný jsou »sněhová 
vichřice* šedivým proudem sněhu, v němž jen oranžový terč 
slunce pohasíná a černé pahýly lodí trčí, nebo >Jitro«, kde 
veselá zeleň a voda vibrující v růžově modrém světle dobře se 
doplňují, konečně »Noc« jeden z nejlepších obrazů Courten- 
sových. Není příliš barevný: tma modrého tónu, průsvitná 
a hluboká, v níž do dálky táhne se řada lodí, s blikajícími 
žlutavými body lamp — ticho usnulého přístavu, kde jen vlnky 
tlukou se o boky lodí, to vše vypráví toto plátno s jakýmsi 
přízvukem tajemného a nemile smutného, skoro příšerného. 
Jinak většinou jsou tyto obrazy interesantními ukázkami umě- 
lecké obratnosti, ovšem že nedivoké a samy sebou spokojené. 

Glasgowští, Praze vždy věrní, dostavili se letos opět 
hojně a přinesli věci nám povědomé i blízké. Zůstávají si 
věrni, svou intimitou i svou hebkostí koloritu, někoho unavují, 
někoho svou noblesou opájejí, — vždy přinášejíce díla urči- 
tého signa, mnohdy se opakují a i na manýru narazí. Ale věci 
jako A. Black ova »rybářská ves«, Kayův »ovčák€ 
A. Brownlie-Dochartyho »potok«, »domov«, Terr i- 
sovy >červánky« jsou vždy ucelenými, hotovými díly vyso- 
kých uměleckých kvalit, jichž studium jest čtením rozkošných 
básní nebo posloucháním příjemné, měkké hudby. — Ze sbírky 
Jana knížete z Liechtensteinu staré slavné pány německé tu 
máme zastoupeny, ač ne nejlepšími nebo právě nejcharakterí- 
stičnějšími díly. Defregger, Uhde, velmi pěkný Leibl, 
Vautier, Hugo Kaufmann, Seitz dívají se tu na vás 
ze svých zlatých rámů tak nějak fotrovsky, usedle, se svými 
anekdotami pěkně pořádně namalovanými a jako by si poky- 
vovali hlavou nad tou spoustou kolem. Ba, vždyť i interpelo- 
vanou >Medicinu« Kli m to v u tu máme letos. Výklad? Hygiea 
v předu, odvrácená od spousty nemocných a umírajících těl, 
v jichž středu smrť proplétá se s hroznou grimasou. A v pruhu 



874 K. D. MRÁZ : VÝR. VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY V PRAZE. 

obětí naděje i doutáni se nesou, jako bolesti i oddání se smrti, 
vše V jednom řetěze bez konce a začátku. Proč Hygiea tvrdě 
odvrací se, bez podání pomoci, strnulá a odpuzující ve své po- 
sici a zlatých ornamentech? Tuto otázku těžko zodpověděti. 
Nelze upříti překrásný kolorit obrazu, jako nádherně bohatý 
tón, proud splývajících barev, vyznívajících v mohutně dojem- 
ném akordu. Malebné, dekorativní bylo cílem tvůrce tohoto 
obrazu a zcela správně: neboť účelem jeho jest zdobiti strop 
universitního sálu a jako nástěnná dekorace jest jistě řešen 
znamenitě. 

Pěkná jest kolekce G. Kuehlových pastelu a olejů 
z Drážďan, Gdánska a Brém, partií vybraných umělcem exqui- 
sitních aspirací koloristních a náladových, hlasitě volajících do 
naší umělecké obce o umělce Prahy, té krásné, malířsky vzá- 
cně krásné Prahy, nad jejíž uměleckou slávou stále do výše 
zdvihají se nádenické motiky a jejíž krása rozpadává se jako 
prokletá . . Kuehlovy pohledy nutí vzpomínati Prahy, jejíž bo- 
hatství, třebas že několik juž uměleckých rukou počalo je do- 
bývati, dosud vyváženo není. Není možno tuto ještě z celého 
ostatního množství vybírati a aspoň u některých se zastavo- 
vati: Lepty a litografie Lunoisovy, Zornovy, Lautre- 
covy, Jean Amanovy, Robbeovy, Segantiniho ne- 
budtež přehlédnuty, jakož i roztomilé výrobky společných dílen 
pro umění v řemesle v Mnichově, společnosti The Guild of 
Handicrafl Ltd v Londýně, Argentoru ve Vídni, práce du Boi- 
sovy, našeho výborného J. L. Němce, práce Vallgrenovy, Lou- 
chetovy a jiných. 

O Dánských umělcích nereferuji, odkazuje čtenáře na 
samostatný článek, jenž uveřejněn bude v »Rozhledech.< 
KvéUn 1903. K. D, Mráz, 



i 



Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 
Jestliže rozbor politiky, náboženství, morálky, rodinného 
života, výchovy, vědy, umění a posléze poměrů hospodářských 
dovedl nás k výsledkům tak shodným, můžeme uzavírati 
s pravděpodobností blížící se jistotě, že kdybychom rozbor svůj 
rozšířili i na jiné, méně podstatné složky národního našeho ži- 
vota, nenalezli bychom žádné úchylky. Tím zjednali jsme si 
potvrzení prve deduktivně vyvozené pravdy o konvergenci slo- 
žek společenského útvaru a spolu jsme s to nyní pochoditi 
přesně smysl výroku, že naše doba je dobou přechodu, pře- 
chodu totiž od nižšího útvaru autoritativního k vyššímu, indi- 
vidualistnímu. 

Avšak každý přechod, každý pokrok je po jedné stránce 
své krisí; jak praví Giddings, »pokrok není statkem nesmíše- 
ným ; stojí nejen námahu, ale i utrpení« (Zákl. soc. str. 399). 



VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 876 

Žádný boj, ani boj vítězný neobejde se bez padlých. Spotečen- 
ský pokrok jest pohybem nesmírně složitým; je to výsledek 
tření přečetných sil, a tu není jinak možno, nežli že tam, kde 
je tření nejsilnější, vyskytují se zmrzačené, zraněné nebo do- 
cela zničené existence. Čím rychlejší je pokrok, anebo přesněji, 
čím větší je protiva mezi silami, které tíhnou ku předu, po- 
krokovými, a těmi, které představují setrvačný život společnosti, 
konservativními, tím silnější tření, tím více obětí vyžaduje si 
pokrok* Odtud vyplývá jisté nebezpečí každého radi- 
kalismu zejména pro menší národy. Radikalism vnáší 
vždy příliš mnoho pohybu do společenského organismu, ale 
příliš mnoho pohybu škodí právě tak jako škodí úplná nehyb- 
nost; vydrží-li takové přepjetí sil veliký národ, 
menšímu může býti osudno. Zde se nám naskytuje pří- 
ležitost upozornit na fakt, jak zajímavý tak poučný. Bylo opět 
a opět poukazováno v předchozích rozborech k tomu, že měst- 
ské obyvatelstvo bývá z pravidla hybnější, pokrokovější než 
obyvatelstvo venkovské. Nadšenec pokroku bude patrně v tomto 
zjevu spatřovati superioritu města nad venkovem a bude si 
přáti, aby venkovské obyvatelstvo nabylo téže čilosti, hybnosti, 
jedním slovem týchž pokroku příznivých vlastností, jakými se 
vyznačuje obyvatelstvo městské. Vlastnosti tyto, blíže-li k nim 
přihlédneme, lze redukovati na jedinou : na větší přizpůsobivost 
Cím řidší jest obyvatelstvo (a tento případ jest právě na ven- 
kově), tím méně je společenských styků a tím více se takové 
obyvatelstvo utvrzuje ve svém způsobu života, ve svých zvycích 
a tradicích, tím konservativnějším, setrvačnějším a tedy méně 
hybným a přizpůsobivým se stává. Naproti tomu hojné styky 
společenské v obyvatelstvu hustěji nahromaděném, množství a 
rozmanitost těchto vztahů nedopouštějí vytvoření pevných forem 
života a tak stává se městské obyvatelstvo pohyblivějším a 
změně přístupnějším : v tom právě spočívá jeho superiorita vzhle- 
dem k pokroku. Avšak za jistých okolností může se- 
trvačnost venkovského obyvatelstva býti cennější 
než přizpůsobivost, již shledáváme v obyvatel- 
stvu městském — toť právě úkaz, na který upozorňuji. 
Důkaz toho podávají dějiny českého národa: v těžkých dobách 
národní poroby a germanisace byl to právě venkov, který ná- 
sledkem své setrvačnosti, nehybnosti, svého tuhého konserva- 
tismu nepodlehl odnárodňujícím vlivům; kdo jim podlehl, byly 
právě vrstvy pokrokovější. 

Než vratme se ještě k oné stinné stránce pokroku, kterou 
jsme nazvali krisí. Samovraždy, šílenství, různé zločiny a známky 
zkaženosti mravní docela i mezi mládeží se objevující, rozvrat 
života rodinného, defraudace, krise hospodářské, nezaměstnanost 
a pod., to( vesměs hrubší příznaky této krise. Ale těmi se ona 
daleko ještě nevyčerpává. Ve všech oborech společenského ži- 
vota, jichžto analysí jsme se dosud zabývali, mohli bychom 
shledávati chorobné příznaky, jimiž snadno by mohl náš názor 



876 VLADIMÍR NEZMAR: 

O soudobém stavu společnosti naší býti zakalen. Tu spatřu- 
jeme bezradnost politiku, kolísání politických stran a útvarů; 
zjevy politické nepoctivosti u lidí, kteří v politice hledají pro- 
středek kariéry nebo aspoň popularity, rozeštvanost našeho ve- 
řejného života, frásovitost atd. ; náboženské farizejství simulující 
víru, kde jí není a na druhé straně úžasnou poverečnost (spi- 
ritism — Suchodol); »zlomené dušec, rozervané nebo blaseo- 
vané nedostatkem pevného názoru na svět, nemohoucí se vy- 
V znáti v chaosu myšlenkových směrů, jimiž tak bohatá je naše 

\ doba; bezpáteřnost, slabost mravní, objevující se zejména v ob- 

tížných situacích; těžký zápas o chléb, zločiny z hladu, stěho- 
vání do Ameriky atd. Kdo by dovedl vypočísti jen přibližné 
; všecky ty oběti, jimiž vykupován jest pokrok? 

Přihlédáme-li k těmto obětem, posuzujeme-li společnost a 
: běh jejího života jen se stanoviska těchto » obětovaných «, se 

stanoviska lidí trpících, podléhajících, hynoucích, objeví se nám 
ovšem obraz společnosti a jejího života velmi temný a pocho- 
píme, proč tito lidé vidí ve společenském životě spíše úpadek 
nežli pokrok. Jejich názor na život utváří se pesimisticky; po- 
dobně pesimisticky utváří se životní názor lidí nadaných pře- 
mírou sympatie, poněvadž jejich pozornost jest právě zbystfena 
jen pro stinné stránky společenského života. Taková je povaha 
sympatie. S oběma těmito druhy lidí setkáte se tedy nutně ve 
společnosti dnešní, s pesimisty vychovanými utrpením i s pe- 
simisty sympatie, budou vám mluviti o úpadku společnosti, 
o příštích válkách nebo revolucích, a je-li jejich názor nábo- 
žensky zbarven, budou snad očekávati brzký konec světa. 

Ale s vyššího hlediska, se stanoviska celku národa jeví 
se obraz poněkud jinak. Co záleží na smrti jednotlivce, žije-li 
i národ? Co záleží na bolestech, na útrapách části, je-li celek 

^ šťasten ? Co záleží na tom, jestliže část milionového zástupu na 

'-.. cestě do budoucnosti únavou klesá, když druhá, větší část jde 

i*' ku předu? Organism žije, roste — jednotlivé buňky hynou. 

I Jest třeba jen, má-li to být růst, aby převyšoval ztrátu. 

^^ Při celku společenském platí totéž: krise jest jen tenkráte krisí, 

I' úpadkem, není-li vykoupena převahou života, štěstí, či krátce : 

pokroku. 

Proto nemohu viděti v krisi dnešní, jíž nikterak nepopírám, 
ani neseslabuji (neboť uvedené i neuvedené její příznaky jsou 
příliš patrný), skutečný úpadek. Jest stínem, ale světla je více. 
A specielně u nás je současná krise jen únavou po poněkud 
upřílišeném vzmachu nedávných let, únavou sice, ale spolu 
sbíráním nových sil. 

V. — Po jedné stránce však vyžadují předchozí rozbory 
ještě doplnění ; neboť příliš obecné jejich výrazy mohly by vy- 
jadřovati skoro právě tak stav národa německého, nebo dán- 
ského, jako českého. Příčinou toho je fakt dříve dovozený, ^e 
společenský pohyb nezastavuje se u národnostních hranic, ale 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 877 

děje se (aneb alespoň směřuje k tomu, aby se děl) mezinárodně. 
Čím více pokračuje společnost národů, tím více se jednotlivé 
její části sbližují a tím více se tedy také národ účastní života 
národů ostatních. Následkem toho i přítomný kulturní stav 
českého národa má mnoho společného se stavem národů ostat- 
ních, především těch, s nimiž bezprostředně sousedí. V této 
skutečnosti zakládá se také pravý smysl výroku, že otázka 
česká je otázkou evropskou ; neboť existuje-li společný kulturní 
stav evropského lidstva, šíří-li se každý popud jako vlna z jed- 
noho místa v šíř i dál, musí nezbytně každému národu v zájmU 
vlastního jeho pokroku jíti o to, aby pokrokové tendence na- 
bývaly převahy a tudíž také materielní i duševní pokrok če- 
ského národa čili příznivé řešení otázky české je v zájmu celé 
Evropy. 

Avšak tím, co kultura toho kterého národa má společného 
s kulturou národů ostatních, se celý obsah její nevyčerpává, 
společné ty prvky jsou jen basí, podmalbou, spodní a základní 
vrstvou, na které se zdvihají jiné vrstvy konkrétnější a své- 
ráznější, určitější rysy a*barvy, doplňující obraz. Život. každého 
národa má svůj vlastní osobitý spád a rytmus, třeba že i zde 
nepopiratelně existují jisté tendence nivelisační, směřující k úpl- 
nému vyrovnání všech protiv a rozdílů.*) 

Dosavadní naše rozbory týkající se hlavně posledního de- 
sítiletí našeho života národního přihlížely hlavně k oněm spod- 
ním,* základním tónům i bude nyní naším úkolem doplniti ve 
smyslu naznačeném výsledky, k nimž jsme dospěli, ukázati, co 
v našem kulturním pohybu je svérázného, osobitého, jedineč- 
ného. Učiníme tak seč možno krátce. 

Tu především namítá se důležité faktum, že déle než jiní 
národové žili jsme v porobě. Emancipační vlna vyšlá z Fran- 
cie dotkla se nás ze západoevropských národů poměrně nej- 
později a našla nás nejméně připraveny: bylaf naše poroba 
také tužší než u národů jiných (západoevr.) vyjímaje snad je- 
diné Irčany. Byla povahy nejen politické a hospodářské, ale 
i národnostní a dříve i náboženské. Nejpokročilejší vrstvy ná- 
roda byly po osudné bitvě bělohorské ze země vypuzeny, kul- 



*) Tyto nivelisační tendence mohou za jistých podmínek nabýti 
takového rázu a takové síly, že jimi i výše naznačené společenství po- 
krokových zájmů bývá rušeno. Múze na př. býti v zájmu některého 
národa — odnárodriěm' druhého a poněvaož jedním z nejjistějších pro- 
středků odnárodnění bývá odejmutí kulturních prostředku, tedy může 
býti — alespoň dočasn*^ — v zájmu onoho národa kulturní zpátečnictví 
a útlak v druhém. Za doklad mohou nám tu býti Angličané v poměru 
k Irům, Němci v poměru k nám a Polákům Foznaňským. (Sama Ví- 
deňská „Zeit" mluvíc o zákazu vyučování polských dítek v mateřštině 
praví, že to je „ein Verbot von barbarischem Charakter, das fast ohne 
Beispiel dasteht in der Weltgeschichte!" — viz týdenník „Zeiť* r. 1903 
str. 100). Ale tento způsob surového násilnictví, jaký spatřujeme v pří- 
padech právě uvedeních, je nutně jen přechodný, s pokrokem národů, 
jak zřejmo z našich výroku o vývoji altruismu, seslabuje se násilnictví 
1 uvnitř jich i oproti národům cizím. 



878 



VLADIMÍR NEZMAR: 



turní prostředky národu násilím odňaty, poněvadž na nich lpělo 
osudné stigma kacířství a — přiměřeně k názoru tehdejších 
politiku — i podezření velezrády. Konečně germanisováno zcela 
zjevně. 

První následek krutého tohoto útlaku byl, že jsme se 
v kultuře poněkud opozdili a že ani dnes nebylo by 
pravdou tvrditi, že jsme západní národy, jichž vývoj se dál za 
podmínek daleko příznivějších, dohonili. Přiznati to není ni- 
kterak hanbou, neboť opoždění nebylo vinou jen naší ani není 
důkazem vrozené inferiority, menší kulturní schopnosti rasy 
slovanské oproti germánské. K takovému důkazu bylo by za- 
jisté třeba i rovnosti podmínek, za nichž se dál vývoj náš a 
oněch pokročilejších národů, ale toho není: podmínky byly 
pro nás a pro Slovany vůbec daleko nepříznivější*) 

Povaha útlaku, který nás tísnil a z velké části tísní dosud, 
způsobila, že když jsme se v 19. století počali z něho probí- 
rati, přijímal národní náš život ráz především národnostní a pak 
i politický. Národnostní: po této stránce šlo především o to, 
dáti národu opět kulturní prostředky a čeliti úsilí germanisač- 
nímu, což bylo hlavním předmětem obrozertských snah do 
r. 1848: český jazyk byl fetišem tehdejších nadšených vlastenců. 
Když pak tímto rokem počínal se vlivem kulturních konjunktur 
probouzeti u nás i život politický, byl přirozeně i tento za- 
barven národnostně. Politika a to politika národnostní, jazyková 
zabírá dosud největší část národního našeho úsilí. Dosud, ne- 
dovedeme si téměř pojem ^veřejného života* mysliti jinak než 
sub specie politiky, národnostní, jazykové politiky — a dů- 
sledně, všechny skoro naše >otázky« nabývají tohoto zabar- 
vení. To jest jeden charakteristický rys našeho života, který 
se, alespoň v takové míře, nevyskytuje nikde jinde. 

Dlouhá a těžká porpba měla však i jiné následky na po- 
vahu našeho života v 19. století. 

Předně, když jsme se probouzeli k životu, byla západní 
Evropa již daleko napřed, neboť jak praveno již, u ní byl 
vývoj přirozenější, dál se za menších překážek. Prvním účin- 
kem toho byla závislost naše na cizině: všecky téměř 
pokrokové vzněty přicházely k nám přes hranice, ze západu, 
hlavně literaturou. A to dosud. Vzmach devadesátých let byl 
podnícen hlavně činiteli evropskými**); překladová literatura a 



*) Ostatně výtku inferiority vyvrací s dostatek někdejší naše 
superiorita : doba Rarla IV., Husova, Jiřího z Poděbrad . . 

••) Vím, že ne pouze jimi ; ale věc tato vyžadovala by zvláštní stu- 
die, pro kterou však, alespoň po mém soudu, měla-li b}^ býti uspokojivým 
výkladem zmíněné doby, nenadešel ještě čas. Bude ještě třeba mnoho 
práce vykonati v sociologii, a hlavně pro sociologii (mám na mysli 
různá desiderata sociologického bádání, jako dobře organisovanou sta- 
tistiku a j., o nichž snaď někdv promluvím), nežli bude možno přistou- 
piti k přesnému a úplně uspokojujícímu výkladu nejen českého života, 
ale i jen tak malého zlomku českého života, jakým byla doba 1890 až 
r. 1896. 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 879 

vůbec cizí literatura má dosud velký vliv na literaturu naši 
a tím i na celý veřejný náš život, jako jej měla od počátku 
obrození. Toto přejímání z ciziny dusilo poněkud a dusí ještě 
přirozený rozvoj našich vlastních rasovních a národních pudů 
— jinými slovy, jest cosi nečeského, vneseného, s naší původní 
povahou ne docela shodného v našem životě; nevyvíjí se tento 
pokrok především z nás samých, ale jest k nám vnášen. 

Za druhé, predkrok západní civilisace před naší byl pří- 
činou, že jsme příliš rychle snažili se dohoniti, co zameškáno. 
Náš výšin byl příliš rychlý, chvatný, a tedy poněkud abnor- 
mální. A v tom je spolu příčina jisté chorobnosti našeho ži- 
vota v 19. století. Pokrokový výšin netýkal se celku 
národa, nýbrž jen jeho části a jevil se více v theorii, ve sna- 
hách, než ve skutečném uplatnění jich. Tou částí byla zejména 
mladší inteligence, na kterou působila cizí literatura. Ostatek 
národa, lid, převahou venkovský lid, neopouštěl příliš chvatně 
stanovisko, na kterém stál, t j. zděděný, dlouhou porobou vy- 
pěstovaný způsob života, názorů a zvyků. Následkem toho byl 
rozpor mezi ideály poměrně nepatrné menšiny národa a sku- 
tečným stavem většiny národa příliš veliký ; ony ideály hleděly 
příliš daleko ku předu a ti, kdož o nich snili, byli příliš ne- 
trpěliví, nežli aby celek národa, málo hybné, setrvačné masy 
mohly jim stačiti, aby mohly dosti rychle jich dostihnouti. 
A tak se odehrával nejednou na jevišti českého života násle- 
dující obraz: naši mladí lidé dychtiví ruchu dívali se přes hra- 
nice, t j. četbou nebo jiným způsobem dovídali se o tamněj- 
ším ruchu, o tamnějších ideálech, které si z dálky ovšem ještě 
více zidealisovali. Byli příliš vznětliví, aby srovnávajíce s oněmi 
preidealisovanými ideály stav svého národa nepocítili jednak 
hlubokou nespokojenost s tímto stavem, jednak touhu dohonit, 
rychle dohonit to, v čem dle jejich soudu jsme se opozdili. 

Dali se tedy v běh — ale tíže české skutečnosti, o níž 
neměli tušení a na které ještě lpělo nejedno znamení okovů 
nedávno a to ještě nedokonale setřesených, byla příliš veliká, 
příliš těžce se jim věsila na paty, aby je takový chvat záhy 
neunavil ; a tu nastalo dvojí : bud pesimism, kritika pro kritiku, 
resignace aneb oportunism, přizpůsobení se daným poměrům 
(»stavěti se na půdu reální skutečnosti^ zní ted oblibovaný 
termin); anebo konečně odtržení se od lidu a pokračování 
v běhu za ideály, které však za tohoto stavu věcí bylo jen 
slovnou, theoretickou autosugescí síly, s přídechem planého 
radikálního don quijotství.*) (p. <l) 

*) Různé tyto způsoby východu souvisí s různým způsobem pojí- 
mání příčin nezdaru: bud se poznává pravá jeho příčina, totiž opozoi- 
lost a malá hybnost lidových mas, poznání toto gak vede při různých 
individualitách opět k různým výsledkům ; u slabších k resignaci nebo 
pesimismu, u energičtějších k oportunismu ; anebo se za příčinu nezdaru 
pokládá slabost snah — pravá příčina se přehlíží — a odtud radikalism. 
Tento někdy vyplývá i z naprostého přehlížení neúspěchu. 



880 STEFAN ŽEROMSKI 



pokušení. 



Nejmladší ze synů paní Anny Krzywosqd-Nasíavské za- 
světil se stavu duchovnímu. Od pacholeckých let jevil nezvyklou 
zálibu v modlitbě, byl tichý, pokorný, nad míru vážný a svatý. 
Vzdělával se v Římě za dozoru vzdáleného bratrance kardi- 
nála, a tamtéž v devatenácti letech ukončil slavně seminář. 
Poněvadž nemohl, nemaje přiměřených let obdržeti kaplanská 
svěcení, přišel do rodné země poprvé po mnoha letech a uby- 
toval se v domě matčině. Bydlel v rohové jizbičce paláce, 
pusté a vlhké jako žalářní cela, spal na zemi, postil se bez 
přestání, čítal latinské knihy, bičoval se a pod obnošenou kle- 
rikou nosil řemínky. Byl nevýslovně dobrý, příjemný, odpou- 
štějící urážky a velice skromný. Seděl-li, tož na samém kraji 
křesla, jakoby se bál, že ve chvíli možného nanebevzetí zavadí 
tělem o stolek, chodil po prstech, jakoby měl pod podešvy 
sandálů jakési tajuplné drátky chránící jej zemského prachu, 
mluvil neslýchané biblicky, stranil se lidí, šeptal modlitby, spa- 
třiv vesnická děvčata. Každého dne před svítáním opouštěl 
byt a chodil do polí. Tam mohl nejlehčeji nalézti jména 
Tvůrci, tam tvořila jeho exstatická blouznění nejširší kruhy. 
Stezkou vyšlapanou středem velikého lánu žita chodíval na od- 
lehlou horu, kde ve stínu sosen skrývala se lesní, na pólo 
zbořená kaplička. 

Toho dne šel jak obyčejně. Okolí bylo ještě pohrouženo 
v noční temno, ačkoli na východě zapalovala se již liliová 
stuha zábřesku. U kolének žitných stébel visely veliké krůpěje, 
jimiž byla zmočena cestička, stébla se schylovala pod tíží klasů. 
Obilí slabě osvětlené třpytem řítilo se. jak ohromná vlna k hoře 
a k lesu, ve který vnikalo zátokami. Vzduch voněl zemí a do- 
zrávajícím obilím, což rozněcuje v člověku vědomí síly, zdraví 
a mladosti. Ostrý, vlhký dech lesa šel odtud, z té černé hlu- 
biny velikých stromů, po jejichž vrcholcích rozcházel se mo- 
dravý předsvit. Kněz šel volně, nohy jeho se posouvaly bez- 
vládně, ruku nesl na povrchu žita. U nohou vylétali skřivánci 
a chocholouši a zapadali hbitě jako kamení do houště obilí. 

Svítání se rozlévalo v červánky, vzrostlo jako veliký pla- 
men, osvětlovalo rozsedliny, úvozy a záhyby černých chmur, 
lenivě ležících nad lesem. Stoleté smrky věnčící okraj hory 
vyšly z noci nejprve veliké a krásné jako slovanští kněží. Ha- 
luze jejich trčely k jasnému blankytu jako ruce vztáhnuté 
k slunci, které přijde. 

Náhle přeplynula nad zemí rychlá vlna: to zavanuti větru 
ženoucí svítání sletělo s haluzí smrkových zvěstujíc rostlinám, 
trávám a obilí; slunce I Zdálo se, že země se chvěla, že srdce 
její počíná tlouci. Potom i vítr složil křídla a zavěsil je v pro- 
storu páchnoucím pryskyřicí, chrastím a obilím. Nastala chvíle 
hrobového ticha, dlouhá a příjemná, nastala ta tajemná minuta 
předsvitu, kdy rostliny pohlcují uhlík, jak jen mohou. Mladý 



r 



POKUŠENÍ. 881 

kněz měl zrak obrácený k červánkům. Slova modlitby splývala 
ze srdce na rty, jako splývá míza na kůru sosny, když přijde 
vesna. Došel ke kapličce, otevřel dvéře sbité kolíky ze šedých 
destiček a padl na tvář s rozpjatýma rukama před tváří Kri- 
stovou, nakreslenou neumělou rukou prostého člověka. Zdálo 
se, že duše jeho uprchlá ze země k nohoum božím. Za chvíli 
spadnou s očí jeho lístky slepoty, uzří obličej věčného . . 
Náhle se rozléhá brutálný zpěv mužský: 

„Tehdy se*s mi, tehdy, Hanko, líbila, 
Na poli, když se's, jak labuí bělala . ." 

Písni té odpovídala jiná, dívčí přicházející z daleka : 

„Nebělala já se — košilička lněná, 

a ty's Janku myslel, že jsem malovaná I . .** 

Mládeneček se zdvihl se země a stanul na prahu kapličky. 
Spatřil vysokého čeledína v košili, bosého, v slaměném klo- 
bouku, káceti na kraji lesa jalovce. Vytrhával ze země motykou 
kořeny, otáčel si ruce větvičkami a vytahoval keře i s hrou- 
dami. Stezkou šla dívka nesoucí na plecích břímě chvoje. 
Kraj sukně zatknula za pas, široká její ramena sbíhala se pod 
tíží, toliko hlavu pokrytou červeným šátkem nesla vzhůru. 
Když stanula na záhybu stezky, zastoupil jí kopající cestu, od- 
vázal konce plachty s jejích prsou a položil břímě na zem. 
Odstrkovala jej rukama, smějíc se. 

Kněz si zaslonil dlaněmi oči, leč po chvilce mu ruce spadly, 
když zavzněla nová jejich píseň, která se v lese odrážela. Byla 
to divná hudba. Les jak napjatá struna se vlnil udeřením těch 
dvou hlasů. 

Na zahrádce višnička 

A v sádečku dvě, 

Měl jsem tě rád Hanko víc 

Než svět i sebe. 

Dával jsem ti na střevíčky 

A ty*s nechtěla 

Byla*s tehdy, byla's mladá. 

Nerozuměla! . ,*^ 

Šli dolů obilím, které sáhalo k jich hlavám k sobě nachý- 
leným. Hlavy ty osvětlené ohromnou měděnou koulí, která 
vyšla nad okraj rozsedliny, jasně se odrážely od šerého žita. 
Šli dlouho po mezích, pokud jich obilí úplně nezakrylo. 

Slzy plynou zpod zavřených víček kněze. Zalomil prudce 
rukama. Neznámá slova, která volají tesknotu a milostné prosby 
tisknou se mu na rty. 

Mluví je k vidění se slzavýma očima, s dlouhými ple- 
tenči dívčích vlasů, které plyne z jakési jeskyně a padá mu na 
oči. Vznikne v něm jakási síla neznámá, neodpustitelná, dotěrná, 
mocná, rozkošně sladká a táhne jej v daleký svět. Divoká vol* 
nost duše rozpoutala provazy a vzchopí se jak mladý kůň 
v šíleném běhu . . 

Po dloujié chvíli, ve které byl jako spojen s tichem polí 
a luk, jal se probouzeti z ospalosti. Zatřásla jím náhle jakási 



882 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

Úzkost. Ohlédl se kolem a pozdvihl oči vzhůru k blankytu. 
Pod stříbrným oblakem vznášel se skřivánek pěje svoji píserL 
Myšlenky asketovy běžely za ozvěnou, zrak se zvolna rozjasnily 
moc víry zailjala nad nim ztracenou vládu. 

»Bože, odpusť mi, odpusť,« šeptaly vybledlé rty. 
Přeh Václav Proltop, Stefan Žertmskú 



s 



Přehled politický, hospod., sociální. 

Za hranicemi. Oznamuje se, že agitace v Itálii, zejména mezi stu- 
denty přiměly rakouskou vládu zříditi (pro půl miliouu Vlachů) v Terstu 
při obchodní v3rsoké škole právnickou fakultu. Mimo to prý zřídí se 
smíšená fakulta pro vědy a literaturu pro vzdělání všeobecné. Italská 
irredenta osvědčila se tu jako nepřímý činitel kultunu. Nebot zpráva 
uvedená rozhlásila se hned na to, kdy v osmi italských městech ve- 
řejně byly spáleny prapory rakouských barev a kdy v celé Itálii už 
měsíc se demonstruje tak, že na pr. v Kímě nepřátelské projevy proti- 
rakouské bylo nutno obmeziti vojskem. Za to Slovincům, Kusínům a 
nám Cechům bude na university čekati. Italské časopisy vládní píší 
velmi nepřátelsky Rakousku, takže posice Rakouska v trojspolku není 
záviděni hodná, nehledě ani k možnosti srážky s Itálií na Balkáně. 

Rakousko-Uhersko. Pátý sjezd slovanských novinářů v Plzni 
30. květ až 1. června ukázal, že do zřízení slovanské tiskové kanceláře 
je ještě tak daleko, jako o sjezde prvním. Jest to vysvědčeni pro no- 
vináře málo chvalitebné. Na třetím sjezde v Dubrovníce uloženo 8. dubna 
r. 1901, aby sjezd zvolil pro každou slovanskou zemi delegáta, který by 
se postaral doma o zřízení novinářských výborů jako středisek zpravo- 
dajské služby. Sjezd resoluci přijal, ale zapomenul jmenovat delegáty 
a ani sjezd následující na to nevzpomenul. Tak, ač se již pátý rok po- 
řádají hlučné sjezdy, předplácejí se slovanské listy stále u německých 
kanceláří a letos 31. května sjezd vyslechl, že prozatím na zřízení slo- 
vanské kanceláře pomýšleti nelze. Slovanské listy o ně nestojí a peníze 
odnikud na ni nejaou. Je sice třeba jen 60 tisíc K, ale sebráno bylo 
u jednotlivců a okresních výborů u nás teprve 12 tisíc K, čemu jest se 
ostatek jen diviti, nebot jest to prostě povmností novin samých, aby si 
kancelář opatřily. Za to, co dosavadních pět sjezdů už stálo, byla bjr 
kancelář světová. Jest to jen Slovanům k hanbě, že co jinde jednotlivci 
podnikají sami na svou pěst, tu se uvádí s takovou okázalostí a slávou 
na svět. Letos alespoň schválena volba delegátů a schválen návrh, aby 
byl sestaven katalog slovinských novinářů a vydán red. J. Kummrem 
založený slovník slovanských místních jmen. K osnově tiskového zákona 
přijata chabá resoluce. Odhlasován byl jistě na sjezdech podobných ne- 
uskutečnitebiý návrh, aby podávány byly výroční zprávy o kulttuním 
a národohospodářském pokroku každého jednotlivého slovanského 
národa. 

Hospodářský. Blíží se nové ukládání všeobecné dané výdéíkové. Nové 
dvouleté období, na které se ukládá. I bylo by na čase, aby všichni 
povolaní činitelé věnovali věci pozornost. Ústrojí nynější všeobecné dané 
výdělkové, spočívající na zákoně z 25. října 1^96. č. 220. ř. z. je násle- 
dující: Všichni poplatníci rozděleni jsou ve čtyři třídy a to dle výše 
roční placené daně tak, že ti, kdož platí méně než 60 korun, patří do 
IV. tHdy, kdož platí od 60 K do 300 K do IH., kdož od 300 K do 2000 K 
do II. a kdož pres 2000 K do I. třídy, — Uloží-li se komu, kdo pdtrí 
do vyšší neb nižší třídy, daň nižší neb vyšší, než jest ta dle které za- 
řazen byl dosud, zařam se při následujícím ukládání do nižší neb ' 



třídy a to za podmínek v § 12. odst 2. uvedeného zákona stanovených. 
Všichni poplatníci I. a II. třídy, kteří bydlí v obvodu jedné a téže ob- 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 888 

chodni komory, tvoří samostatné společnosti berní, stejně poplatníci IIL 
a IV. třídy v městech a průmysIo\'ych místech, majících pres 20.000 oby- 
vatel (vyjma vojsko), pak poplatníci IIL a IV. třídy každého politického 
okresu (okresního hejtmanstvo. Větší města mohou býti a jsou z nařízení 
ministra financí rozdělena ve více okresů ukládacích a v každém z nich 
pak jsou samostatné berní společnosti poplatnické, tak v Praze : Staré 
město- Josefov, Hraděany-Maíá Strana, Holešovice-Bubny, Libeň: Horní 
Nové Město, Dolní Nové Město-Vyšehrad. T)'^to berní společnosti pak 
stojí tu vlastně v první řadě proti státu, nikoliv jednotliví poplatníci. Jim 
— těmto společnostem — ukládá vlastně stát, mnoho-li mají na dani 
\'vdělkové v tom kterém období zapraviti. Suma ta — kontingent se jí 
říká — teprve se rozděluje mezi jednotlivé příslušníky, komisemi z jejich 
středu volenými dle zvláštní sazby. Kontingent jednotlivých berních spo- 
lečností určuje pro každé období kontingentní komise ve Vídni, která 
opět nečiní nic jiného nežli že rozdělí (repartuje) říšský kontingent, sumu 
to všeob. daně výdělkové, zákonem stanovenou, která v celé říši vy- 
brati se má, mezi jednotlivé berní společnosti. Pro toto dělení, vídeňskou 
kontingentní komisí není však stanovena žádná sazba, není tu žádný^ 
klíč, jenom volná úvaha komise té rozhoduje. Dosud ovšem praxe byla 
ta, že obnos dosavadm' daně brán za východišté s menšími změnami ve 
prospěch neb neprospěch jednotlivých tříd (nehledě k původnímu sta- 
novení kontingentů, které neseno bylo zásadou ulehčiti menším a řídilo 
se přesnými, v zákoně uvedenými ustanoveními). Avšak i tato praxe, 
nehledě k tomu, že není nutná, neposkytuje záruk spravedlivého roz- 
dělení daně mezi jednotlivé berní společnosti, zejména pak, při tak 
různotvámých poměrech v říši, je tu nebezpečí, že ti, kdož více na- 
říkají a se o úlevu hlásí, dojdou spíše vyslyšení než jiní, kteří spíše by 
zasloužili ohledu, avšak z neznalosti, z nedostatku iniciativy atp. nehlásí 
se. A přec, nestejná břemena berní mohou býti skrytou prémií pro ně- 
které kraje nebo pokutou pro kraje jiné. I melo by býti jednou z před- 
ních našich starostí, aby v tom u nás zavládla rovnováha a nejen u nás, 
zejména tíiké mezi oběma národnostmi a tu zas, ab}- slabší náš prů- 
mysl nebyl přetěžován a německý snad na jeho újmu protěžován — 
ale i vůči jiným zemím v říši. T.u by bylo věcí všech samosprávných 
korporací, mezi nimi hlavně živnostenských společenstev, aby žádostmi 
za úpravu, kde jí třeba, k tomuto cíli pracovaly, zejména však bylo by 
třeba, aby tu byl orgán, který by tuto akci ovládal a záměrně řídil, 
který by znal všechen dostupný materiál, jehož k tomu třeba atd. Máme 
tu obchodní a živnostenské komorj% mohly bychom míti sekci národní 
rady, avšak stačil by také odborník pracovitý poslanec — ale kam pak 
s tou flintou! Či se přece někdo najde? 

Sociální. Opatřením proti úrazům v Rakousku věnován byl v „Zeit" 
^. 216. zvláštní článek, jehož obsah stručně je asi tento: Ochrana děl- 
níků proti nebezpečím v průmyslových závodech je v Rakousku tepr\'é 
od poměrně krátké doby předmětem zákonodárství. Ale i tu § 74. živ- 
nostenského řádu, na němž ochrana ta nyní spočívá, neposkytuje jí 
s dostatek, je to jedno z tolika prázdných rakouských ustanovení : krásně 
znějící zákon bez garancií provedení^ řekněme aspoň : dostatečných, 
neboť úplně bez garancií tu nejsme (§ 188. a 133. a) živ. ř. Důsledek 
toho je, že dokud nebezpečí provozovací nebyla tak očividná, § 74. žil 
život téměř nepozorovaný. Stalo se dokonce manchestrovsky liberálním 
dogmatem, že nebezpečí úrazu nutně s průmvslovým podnikem spojena 
jsou a boj proti nim že je málo úspěšný. Přišlo však úrazové pojišťování, 
v němž spatřováno původně jediné možné sociální remedium proti hospo- 
dářské nouzi úrazem stížených, ale ukázalo se, že účele tak dosíci nelze, že 
zkrátka úrazové pojišťování nemůže býti než doplňkem opatření proti 
úrazům, ne však nlavní věcí. Na 80.000 úrazů v roce a zejména také 
deficit úrazoven v obnosu 27*3 mil. korun přesvědčily o tom, že opatření 
proti úrazům, i když by se na ně pohlíželo čistě finačně, musí býti věcí, 
která se vyplatí a'^zasluhuje podpor. Byly ovšem dříve již různé snahy 
podobné, zejména živnostenských inspektorů a úrazoven samý-ch, které 



884 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

vydaly poučení pro majitele zemědělských strojů („Zeiť* uvádí jenom 
příklady z německých krajů), avšak nevedly k cíli. Přibýváním necviče- 
ných dělníků, novými způsoby fal)rikace, zvýšenou rychlostí strojů roz- 
množila se nebezpečí v podnicích a následek, zejména v létech prů- 
myslového rozmachu byl, že úrazů přibylo, stav dosavadm' stával se ne- 
udržitelným, zejména když přírůstek rent úrazových byl daleko větší, 
než úbytek, (jen od r. 1899. do 1900. stoupl počet příjemců rent úrazo- 
vých o 9000, tak že koncem r. 1900. bylo poživatelů trvalého odškod- 
ného 47.920 osob, mužů, žen, dětí) a deficit úrazoven rostl. Přes to ne- 
dělo se nic. V Německu za to zákony z r. 1884. a 1887. dáno bylo od- 
borově organiso váným družstevním pojištovnám, jakož i vykonavacím 
úřadům právo vydávati předpisy o opatřeních proti úrazům, stejně zem- 
ským vládám. Z 61 živnostenských odborných sdružení vydalo 58 takové 
předpisv, 49 ústavů ustanovilo nad to 134 technických úředníků, kteří 
mají bditi nad zachováváním těchto předpisů. Dvě velké sbírky před- 
pisu vydány, jedna od svazu odborových sdružení, druhá od říšského 
pojišťovacího úřadu. Ale ani zde dobrá vůle nestačila, zejména na země- 
dělce, jimž sám císař Vilém IL v pruském zemědělském kolegiu musil 
povinnost jeiich v tomto směru výslovně připomenouti. Za to však ve- 
liké jsou v Německu pokroky techniky opatření proti úrazům (výstavy 
v Berlíně 1883., 1886., 1889., Mnichově 1890., Frankfurtě 1901.), způsobené 
vj^pisováním cen a bohatou literaturou brožurovou a odborných spisuj 
neinověji je tu „stálá výstava pro blaho dělnictva** v Charlottenburgu 
(oa r. 1900. podobná v Mnichově). A tak v Německu přec jen říšská 
vláda je tak daleko, že bude moci udomácniti v podnicích opatření 
k ochraně dělnictva, která tu pro každé odvětvi průmyslové dávno jsou. 
V Rakousku schází však dosud i potřebné zásady, dle nichž mělo by 
býti postupováno. R. 1900. dosazena byla komise, které dáno za úko\ 
raditi vládě ve všech záležitostech, které týkají se ochrany života a 
zdraví děbiictva v živnostenských i jiných podnicích, které podléhají 
povinnosti pojišťovati dle zákonů o úrazovém pojišťování dělmky a 
úředníky, jež zaměstnávají, zejména pak podávati dobrá zdání o opa- 
třeních proti úrazům a nemocem. Komise tato sice vypracovž^la ná- 
vrhy i všeobecných i zvláštních ochranných předpisů pro jednotlivá 
odvětví podnikání, avšak hotový materiál leží někde v ministerstvu ob- 
chodu a podivné jsou osudy, které prodělává, V několika týdnech však 
končí mandát komise a členové její měli by se ptáti, mají-li nadále býti 
španělskou stěnou pro dekorativní sociální politiku vlády, za níž se 
skrývá úřední nečinnost našich sociálně-politických hofrátů, nebo mají-li 
naléhati na takovou změnu statutu a j^dnaciho řádu komise, která by 
z tohoto výstavního předmětu učinila „Živoucí orgán pro ztlumení ne- 
bezpečí úrazu". To je ovšem šťavnatá poklona byrokratickému fortwuřt- 
lování, pomůže však? Svého času přece odpověděl sekční šéf p. Jorkasch- 
Koch v lihovém sboru poradním jednomu českému členu na otázku: 
„Wozu sind wir eigentlich da" s největším klidem : „Um die Ver- 
antwortung zu Ubemehmen!" 

V^ídeňská městská rada připravuje IV. sjezd rakouských měst» 
na němž bude se rokovati 1) aby zavedeno bylo povinné pojišťování 
proti ohni; 2) aby výdělečné podniky obecní byly osvobozeny od 
daní ; 3) aby státní potravní dan byla ponechána příslušným městům ; 
4) aby zrevidován byl zákon o příslušnosti obecní a zavedeno bylo 
pojištění starobní a za neschopnosti k práci; 5) aby náklady za úkon- 
v přenesené působnosti byly hrazeny obcím. 

Školský. Mánie zkoušecí. Byl jsi (zkoušen) z dějepisu (latiny, ře 
tiny atd.)? jest stereotypní otázka, kterou denně vítají rodiče "svéh 
gymnasistu, přicházejícího ze školy. Odpověď bývá také stereotvpní 
ano, ne, pan professor dnes přednášel (to jest ani nezkoušel). Před- 
nášení a zkoušení (přednášenéno) — zkoušení (přednášeného minulou 
hodinu) a přednášení (nového, jež se pak „zadává"), toť věčný koloto 
práce školní některých profesorů, ba někdy i celých škol," zejmér 



r 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 885 

gymnasií, kde je méně předmětů technických nebo žádný. Ba jsou i p n- 
pady. že se jen „zadává" a „zkouší'*, a aby bylo ještě třetí, napřed se 
z učebnice čte. Bývá pak typ takové hodiny (říkati „vyučovací**, bylo bv 
neospravedlněno) : zkoušeti, čísti (v učebnici) a zadávati (odtud až potucl) 
nebo „zatrhovati* poznačená místa, .podškrtovati", co se má memoro- 
vati — v tom učení se hlavně záleží — a „^řeskrtovati**, co se má vy- 
nechati. Sem tam ještě nějaká poznámka připsaná k učebnému textu 
nel)0 do „Poznámek" bývá známkou bud zvláštní horlivosti neb učenosti 
p. „profesoru" (kdyby mu někdo řekl: pane učitel! hrozně by ho tím 
urazil. Však on také učitelem není; nikdy neučí, jen přednáší.) Tak 
to chodí osm a třebas i více let, aby vidět bylo, jak „pitomé" jest známé 
propovědění latinské „variatio delectat", jemuž a na němž se učí již 
desítiletí parváni. Zkoušení pravé ovšem jest umění, jest zrovna vrcho- 
lem paedagogické umy. Ale nežli se může zkoušeti, musí býti něčemu 
se naučeno; a aby bylo naučeno, musí tomu býti vyučováno. A ježto' 
tohoto (vy-) tak často nebývá, nemůže býti ani onoho (na-); a pak-li 
nebylo ani toho, ani onoho, nemůže býti ani — zkoušeno. (Jo se oby- 
čejně zkoušením býti praví, jest pouhé „vyslýchání", jež dovedou také 
monitori žákovští ve škole ofeecne. K tomu ovšem není třeba paedago- 
gické vědy. A kolik se takovým pseudozko ušením (vyslýcháním) maří 
v našich školách středních času! tíylo vypočítáno (viz: dr. Schipper, 
Alte Bildung und modeme Kultur), že každý gymnasijní žák „podstupuje" 
.ročně asi 100 vyzkoušenL To činí pro 400 žáků 40.000 zkoušek. Trvá-li 
zkouška 3—4 minuty, činí to za rok 2000—2600 hodin. Polovice té doby 
„promrhané" pro vyučování, vystačila by na naučení se dvěma mo- 
derním jazykům (ovšem, že by se jim nesmělo učiti tak jako se učí 
klasickým : překládáním, slovíčkováním, odříkáváním gramatických pra- 
videl a subtilností atd.) Nedávno se v učitelských (pardon: profesor- 
ských) „kruzích" mluvilo dosti o Martinákovi, řediteli gymn. v St. Hradci 
a prof. tamnější university (Psychologische Untersuchungen íiber Prtifen 
und Klassificieren). Ale jak se kruhy ty řídí jeho psychologickými vý- 
vody, každý den můžeme nyní pozorovati — na procházce! iřde jaké 
zákoutí, tam krok za krokem střetáš „dříče" knih, kteří budou zítra — 
„vyvoláni". 

Středověk, Farář modlansjcý, Pieschel, udal „jménem katolických 
rodičů" okres, školní radě v Ústí n. Lab., že učitelka Antony o vá se" ve 
škole rouhá. Učitelka byla po disciplinárním řízení suspendována a pro 
přečin rušení náboženství dle § 303. tr. z. obeslána před čtyřčlenný 
senát kraj. soudu v Litoměřicích. Soud ji však osvobodil. „Proviněni" 
její bylo: 1. že ve škole, když děti se učily vlastní jména rozeznávat od 
podstatných, žačce, jež uvedla „Svatá panna Marie", řekla, aby první 
dvě slova si nechala, 2. když farář držel dětem v kostele dvě svíčky 
křížem nad hlavou, aby prý nedostaly bolest v krku, řekla ve škole, že 
svíčky nemají moci léčivé a 3. o popeleční středu stírala dětem popel 
s tváří! Proto bj^la suspendována a obžalována! 

V Brně uveden 1. června v život spolek DivČi akademie, jenž bude 
se starati, aby na Moravě bylo zřízeno ženské gymnasium. Spolek je 
dílem hlavně Jednoty učitelek moravských, jíž v čele stojí si. Wieder- 
mannová. 



Ozv^uky a pa bérUy. 



Miy v Ml. Boleslavi. Zprávu svého referenta o obchodním podniku 
Máje v Ml. Boleslavi v předešlém čísle Rozhledů doplňujeme zprávou 
2 Čes, Stráže č. 16.: „Pořadatelstvo, v němž hlavní slovo měl zástupce 
Máié (dr. VValter) prosilo pivovary o darováni piva, mezi nimi 
i pivovar německého rázu, jenž dal na jevo, jak nemístná 
iest prosba tato ... A při Akademii representoval se Máj prašpatně. 
Byla to přece Akademie Níáje! A koho jste slyšeli: Ignát Herrman po. 



886 OZVUKY A PABÉRKY. 

véděl humoresku o tom, jak Sv. Čech nemiluje společnost — néco po- 
dobného můžete si přečíst každou neděli v ^Ňárod. Listech**. Dr. Kron- 
bauer spletl sebe, mladoboleslavské gymnasium, prof. Hradilíka, Sme- 
tanu, tó)smonosy, blázinec, své flámy, svou rodmu, šachty své duše, 
dokonce i své umělecké krédo, které prý dosud nikde nerekl a kterému 
jsme při nejlepší vůli nerozuměli." — O' slč. Héritesové praví referent, 
že nemluví k srdci, virtuosita její je mrtva, studena, uměleckého prožití 
a procítění v ní není. SI. Mattušova má hlas příjemný a deklamaci do- 
konalou, ale „v druhém vystoupeni byla unavena, či má jen tak málo 
nuancí, že se opakovala?*** Zpěv -a hra na Akademii beletristů vyplnily 
pres polovici času a vlastně celou Akademii musily vytrhnout. Tri účin- 
kující nepřijeli, což prý obecenstvo rozladilo (Panýrek, Smaha, Stech). 
Že běželo v první řade o výtěžek a nikoliv o umělecké hody, ukazuje 
nejenom případ s pivem, nvbrž i vysoké ceny míst (trojnásobné 
zvýšené) a síiánění dárků áo buffetu, takže i rodiny aobře situované 
z mteligence se nad výškou cen pozastavovaly.** — Vrchlického před- 
náška o Danteově Beátrici ^ byla v podstatě dosti učená, ale málo pří- 
stupná. Holdování dítek dopadlo komicky a uboze. — V , Mladoboleslav- 
ských Listech** psalo se o přítomn5'ch Rožkovi, Sekaninovi, Kron- 
bauerovi atd. jako o „národních geniích v krásném umění sešedivě- 
lých**, ale jejich jména tak si ten list pletl, že jich patrně slyšely 
,^Mladobol. Listy** ve svém životě poprvé. Slovem: Máj yýdělkaří jako 
všickni ti jeho representanti. A výdélkaří nečestně, protože humbukem. 

„Za Starou Prahu". Pivovar „u modré štiky**, památný dům v Kar- 
lově ulici, známý snad každému dobrému Pražanu, byl právě vystěhován, 
aby propadl krumpáči, u nás vždy vítěznějšímu zfobohu právě v těch 
místech, kde ho je nejméně třeba. Na místě pivovaru bude se stavěti 
dům čtyřpatrový. Nevíme, proč u nás si zasednuto zrovna na nejzacho- 
valejší uhce. Není tomu dávno, co v malostranské Míšeňské ulici, jedné 
z nejudrženějších starým rázem v té krásné čtvrti, při „obnově** domu 
proti voňavkáři Demartinimu odstraněny lomenice (aniž kompetentní 
úřad použil svého práva ustanovení stavebního řádu o změně lasady), 
nová ideálně typická staropražská ulice bude zkažena. Vyjma svato- 
václavskou záložnu — bohudíky zastrčenou na nejužší místo ulice, takže 
její architekturu lze pozorovati jen s hvězdárny, nebyla ulice ta ničím 
rušena v kráse svého uceleného jednotného charakteru. Nyní bude jinak. 
Na nejchoulostivější místo ulice, povšimněte si, prosím, dobře, jako pro- 
tějšek úchvatné skupiny vlaské kaple a kostela sv. Klimenta na presby- 
teři chrámu sv. Salvátora, postaví se čtyřpatrový obytný dům rohový 
v linii hrozný^ch, nových, sousedních domů ulice Liliové. Nebude-li jeho 
sloh volen s nejstarostlivějším zřetelem ku stavebně histoncky 
drahocennému okolí a jeho výška sražena na nevyhnutelné minimum, 
pak lučme se s velebenou uncí Karlovou, lučme se s její posavadní 
nádherou a přestaňme tudy voditi cizince v zájmu své vlastm' kulturm' 
pověsti. V Německu už od pěti let vydávají si obce s historickou minu- 
lostí ustanovení trestná ttichž prostředkem je i vězenO na porušení za- 
chovalých obrazů starého města stavbami, slohem, nátěrem, krytem 
nebo niveau do historického uličního zákoutí se nehodícími a mají právo 
absolutního veta (bez ohledu na tak zv. právo soukromého vlastnict\% 
které se u nás už přes míru povýšilo za nejvyšší instanci) na ochranu 
i jen charakteru ulic. Netroufáme si ani se ptáti, kdy u nás k po- 
dobným výsostným regulativům komuny dojde, ale v tomto jednotlivém 
Eřípadě voláme plni úzkosti: Nedejte nevhodnou snad budovou za- 
ynouti rázu překrásné ulice Karlovy. — /— 



Nákladem Job. Pelcla. — Knihtísk&rna narodné-»oe. délmcnra <K. Finera) v Prake. 



1 



ROZHLEbT 

Týdenník: pro politiku - védu 
literaturu ř ujiéní 



ROČNÍK XIII. v PRAZE, DNE 13. ČERVNA 10O3. ČÍSLO 87. 



Divadelní krise. 

v bezvládném ztmutí, ve kterém se octl podnik, jemuž se 
říká česká politika, viděli jsme v poslední dny několik jako by 
drastickými visicatory vynucených škubnutí, jež měly svět udr- 
žeti v blahé víře, že podnik kvete a prospívá na národa roli 
dědičné. Ačkoliv se jedná o věci dle jména aspoň důležitosti 
veliké a nebylo nouze o slova, jež třaskala a hřímala jako zá- 
kulisní hřímání děl v nějakém operetním obležení Račic, p. t. 
politiky - a škandálumilovné české obecenstvo nedalo se 
strhnouti ani k nadšenému potlesku ani k syčení a představení 
tolika atrakcemi vystrojeného hrubě si ani nevšímalo. Byla svo- 
lána Národní rada — nikdo si toho nevšiml a Národní rada 
dále zase leží někde v nějakém temném a zaprášeném koutě 
nehybně a mrtvě, jak ji tam političtí aranžeři s pódia svého 
čemokněžnického umění odhodili. V Lidových Novinách byl 
vypuštěn balónek dohody státoprávních stran o společný klub 
— číslo úplně selhalo, sem tam trochu pohrdlivého škubnutí 
hlavou, co si to myslí páni choditi na nás s tak slabými věcmi 
a dost! Sjezd slovanských žurnalistů — k smíchu! Trochu 
bolení hlav z panslavistického nadšení pro prazdroj a ještě ně- 
kolik vtipů na slovanskou kancelář — přijetí celkem mrazivé. 
Jakáž pomoc, sem s parádním číslem: hrozba obstrukcí na 
říšské radě, rozbití parlamentu, absolutism. Nebesa, tentokrát 
číslo úplně selhalo ! Dokonce jako by záhadným tím obecenstvem 
projel záchvat netrpělivosti. Co počít? Podnik uvízne na měl- 
čině! S těikým srdcem sahá řiditelství divadla k těm několika 
až posud neodolatelným nádherným pantomimám, jež má jen 
pro zvláštní příležitosti na skladě. Ministr dr. Rezek jako zrádce 
Nu přece ! Na galerii jako by to mládeží trhlo ! Radostné 
ozvalo se zavití, ano dokonce zařičení! Ale energické fuj ! 
zkušenějšího publika mládež zarazilo a umlčelo a v aréně to 
bouří odporem a smíchem. Na rychlo stlučená pantomima byla 
velmi mizerně vypravena na naše obecenstvo tak vyhýčkané 
nádhernými národními pantomimami. Krise, na obzoru prudká 
divadelní krise! p. 

74 



K.: 



Zidov^sUé a babylonské dějiny sWorení. 

II. — Mythologie babylonská vyzřejmí pronikavěji míst- 
nějším podáním obsahu a průběhu tvoření světa a jednotlivých 
v něm bytostí a těles. Praveno v prvé části tohoto náčrtu 
(str. 844.), že: ^Babylonské vypravování o stvoření 
jest nám známo z řeckého podání Damasciem a Berosem*) 
a od objevení Georgem Smithem r. 1873 z domácí babylonské 
tradice. Babylonská báje o stvoření, řečená Babyloňany samými 
dle počátečných svých slov Enuma eliš, pokládá se v tom 
tvaru od a syorologu za pocházející z doby kol 2000 př. Kr.; 
jest tedy půldruhého tisícletí starší nežli biblické vypravování 
o stvoření *♦). Báje, původně psaná na sedmi deskách, ještě není 
zcela úplně známa; ještě minulý rok přibyly nové důležité 
části; ale souvislost celku lze již zřejmě poznávati '^^^^ Obsah 
těchto desk: První deska (tabulka) obsahuje napřed líčení 
prapoiátku. Byla doba, kdy nebesa a země neměly ještě žád- 
ného jména, poněvadž byla toliko voda, kdy praotec Apsú 
a pramáti Tiámat (t j. dle Jansena voda sladká a slaná) své 
vody míchaly, kdy ještě žádný z bohfi nebyl vznikl, kdy ne- 
bylo vyslovováno ještě žádné jméno, kdy nebyl určen žádný 
osud; tu teprve se stali bohové; jmenují se Lahmu a Lahamu, 
Anšar a Kišar, a jako třetí pokolení Anu (lUil-Bél) a Ea. Do- 
chází pak k roztržce mezi Tiámatou, mateří bohův, a nově 
vzniklým světem bohův. Za. první fáse toho sporu, kdy se spol- 
čili Apsu, jeho »poseN, Mummu (syn Apsůův?) a Tiámat, po- 
daří se Eaovi, učiniti Apsůa a Mummua neškodným. Tu pak se 
pozvedá Tiámat, aby se pomstila za Apsúa a Mummua a strojí 
se k boji bohův. Jednu část bohů dostává na svou stranu. 
Ohromné obludy, obrovské hady, otroky, mloky, štírové lidi, 
rybí lidi a j., stvoří sobě za pomocníky. Z počtu bohů po- 
vznáší Kingua za svého milce a za velitele vojska. Na znamení 
své hodnosti dostává Kingu »desky osudu« : »Rozkaz tvůj ne- 
budiž měněn; nebud vratká úst tvých výpovědí* 

Druhá tabule vypravuje, jak se tím způsobem rozpřádá 
mezi Tiámatou a bohy válka. Anšar, který má na straně bohů 
velení, uslyší od Ea o vzpouře Tiámaty a vysílá napřed Anua ; 
ten se však vrací s nepořízenou. Právě tak také Nudimmut 



*) Řecké texty s německými překlady u Zimmerna a Zommer- 
nově a Winklerově díle ^Die keilinschriften und das Alte Testament". 
3. vyd. V Berlíně 1902. 

♦♦) ^Rozhledy- č. 35, str. 842. 

***) Poslední úplnou publikací textu jest Kingovo, The Se ven 
Tablets of Creation -London 1902. — (Dřívější publikace: Zim- 
mernúv převod v Gunkelově díle SchOpfung und Chaos. V Gottin- 
kách 1895. — Delitzsch, Das babilonische Weltschopfungsepos. V Lip- 
sku 1896. — Jansenův text, převod a komentár v ^ICeilinschriften 
Bibliothek" sv. VL V Berlíně 1900. — Zimmernova stručná zpráva 
s výklady v „Keilinschriften und das Alte Testament." Gunkel v 4)eut- 
sche Rundschau" následuje bytně Zimmerna. 



ŽIDOVSKÉ A BABYLONSKÉ DĚJINY STVOŘENÍ. 889 

(=z lllil-Běl). Konečně se obrací Anšar na Marduka, syna Eaovk. 
Marduk jest ochoten, podstoupiti Tiámatu bojem; ale jen tehdy 
chce býti »mstitelem« bohů, přiznají-Ii mu v shromáždění bohů 
pro případ, že zvítězí, vrchní vládu nad bohy a právo, •určo- 
vati osudy «. 

Třetí deska vypravuje, kterak k tomu shromáždění bohů 
došlo. Anšar posílá svého posla Gagu k prabohům Lahmu 
a Lahamu a vzkazuje jim průběh celé události a Mardukovu 
nabídku: jak jest obyčejem homerických básní, tak se i tu, co 
se přihodilo, opáčí týmiže slovy. K té zprávě Anšar připojuje 
výzvu, aby bylo vykonáno, co Marduk chce, aby šel a s mocným 
nepřítelem se utkal. Tak se bohové sejdou; nejdříve se vystrojí 
hostina, při níž se bohové patrně po dosavadním zvyku, opí- 
její; potom jímají se, určiti Mardukův osud, 

O tom vypravuje pak čtvrtá deska: jeho moci nemá býti 
rovné; povznášeti a ponižovati má býti v jeho ruce; žádný 
z bohů nemá překračovati jeho hranic! >Marduku, a ty chceš 
býti naším mstitelem, propůjčujeme tobě panství nad vším míremt. 
»Ó pane, kdož tobě důvěřuje, toho života šetřiž; ale bůh, který 
jal se zlého, toho život zahlad«. Jeho slovo má býti síly divo- 
ívorné a má moci povolávati věci v život a dávati jim mizeti. 
Na důkaz toho, že sílu takovou skutečně přijal, Marduk dá před 
bohy zmizeti oděvu a opět se mu objeviti. Když to bohové, 
jeho otcové, viděli, radovali se a holdovali : Marduk jest králem ! 
Darovali mu královské odznaky a dali se mu odebrati na stezku, 
štěstí. 

Pak se vykládá, která se Marduk chystá k boji. Jeho zbraní 
jsou luk, šíp a toul ; od bohů dostal darem >zbraň božskou* ; 
dále má »blesk« a síť, jíž chce obestříti Tiámatu. Doprovázejí 
ho řada větrův. Jeho hlavní zbraní jest však abúbu, dle Jensena 
•spousta světla* : Mardukův boj proti Tiámatě jest bojem světla 
proti tmě. Pak vstoupí Marduk na svůj válečný vůz, do něhož 
jest zapraženo čtvero hrozných válečných ořův, a vydává se. na 
cestu: v ústech drží amulet a v ruce čarovnou bylinu. 

Kinku a ostatní bohové se lekají, jakmile se blíží. Tiámat 
však mu čelí a neobrací své šíje. Vzájemné láni předchází boj 
jako při bojích homerických ; Tiámat vyzývá Marduka a Marduk 
jí vytýká její zločinnou vzpouru: »postav se, já a ty, budeme 
bojovati*. Když Tiámat slova ta uslyšela, zšílela, pozbyla roz- 
umu ; přes to staví se v potýkání proti Mardukovi. Marduk však 
ji obestřel svou sítí, dal vjeti v její otevřenou tlamu vichoru a 
vstřelil ji v tělo šíp; tak ji dorazil. Pak povrhl její mrtvolu 
a postavil se na ni. Po té se obrací proti bohům, jejím pomoc- 
níkům ; polapí je a vrhá do síti ; tam sedí spředeni a naplňují 
svět svým řevem. Také podivné bytosti, které utvořila Tiámat, 
svážou provazy, Kinguovi vyrve » desky osudu* a sám si je 
vkládá na prsa. Pak se bůh vrací k Tiámatě, rozbíjí jí lebku 
a krev její dává severáku roznášeti daleko široko. Když to však 
otcové jeho viděli, radovali se, plesali a dávali mu donášeti dary. 

74* 



890 K. : ŽIDOVSKÉ A BABYLONSKÉ DĚJINY STVOŘENÍ. 

Nyní přichází vlastní zpráva o stvoření: buh si zkou- 
mavě prohlíží mrtvolu a tvoří umělá díla. Rozhrušuje tělo ve 
dvé částí; jednu polovici vztyčuje a činí ji stropem, nebesy; 
zastrčil závoru a postavil tam strážce; jejích vod (t. j. vody 
pramoře k nebi postavené) aby nevypouštěli, jim přikázal. Ná- 
sledující není zcela jasno; zdá se však, že obsahovalo tvoření 
země. Tak dává také řecko-babylonská recense Berosova zprávu, 
že Běl ženu pramoře rozklál vejpul a učinil z jedné polovice 
zemi, z druhé nebe. 

Pátá tabule vypravuje o stvoření těles nebeských: líčení, 
nyní velmi zkomolené, bylo kdysi zvláště podrobné, přiměřeně 
k vynikajícímu zvláště astronomickému vědění, které měla od 
pradoby babylonská kultura a v němž byla mistryní všeho světa. 
Tabule ta na všechen způsob obsahovala také ještě stvoření 
zvířat; snad i rostlin. 

Šestou poznáno poznovu stvoření člověka, které také 
v babylonském bylo vyvrcholením tvořící činnosti Mardukovy. 
Člověk jest stvořen, jak vypravuje Berosus, ze země a božské 
krve. Ku konci desky jsou bohové shromážděni opět v >komnatě 
osudu*, aby Marduka velebili. Zvelebování to obsahuje deska 
sedmá. 

Mimo tuto báji jeví ještě řada vypravování, kteráž obmě- 
ňují podobné motivy ; také jsou neřídká vyobrazení, která před- 
stavují mnohými variacemi bytost chaosu samu nebo v boji 
s bohem světla atd., mezi nimi zvláště velkolepá reliéfní vý- 
tvarnina z paláce Assurnasirpala v Nimrud-Kelachu *), kteráž 
ovšem nepředstavuje právě Mardukova boje proti Tiámatě, nýbrž 
nějaký podobný výjev. 

Babylonský epos o tvoření jest esthetickým účinkem pra- 
mohutnou básní, plnou náruživostí a pestrých barev, dle našeho 
pociťování krásna, pocházejícího od Řekův, sice příliš křiklavou 
a groteskní, ale přece i pro nás s účinkem unášejícím. Doba 
před stvořením světa vyličuje se tu (jako jinde v podobných 
bájích) jako nejhroznější zima, které svět vůbec zažil: déšť 
proudí s nebes a zaplavuje zemi vodami bohatou, a s vodou 
zároveň vládne tma. Tak kdysi měla správu Tiámat, pramoře, 
a (dle Bcrosa) tma. Hrůzyplný dojem, který činí Maos, ozřej- 
mujeme si mythologickým způsobem, představujíce sobě pra- 
moře, ano se hemží hroznými obludami. Počátek jara, kdy ještě 
zápasí spolu světlo a tma, zobrazuje se jako nerozhodnutý 
dosud boj vyšších bohů proti Tiámatě, až konečně vzniká 
Marduk, bůh jarního slunce, a obdržuje vítězství. Pak po- 
číná Mardukova vláda a tvoření světa. Svět však, to jest pointou 
báje, již zachoval i Berosus, stvořen jest způsobem tím, že Marduk 
rozklene Tiámatu ve dví. k. 



*) Též u Delitzsche (Prvm' přednáška) uverejnéno. Vyobrazeni 
u Delitzsche jsou příliš drobná. 



DR. E. HOFFER : PO SMETANOVĚ TÝDNU. 891 

fo Smelanov^é týdnu. 

Umělecký a výchovný význam cyklického provádění děl 
jednoho nebo více hudebních skladatelů náležejících téže nebo 
různým dobám bylo by zbytečno na tomto místě dokazovati, 
kde zřetele vývojové v umění vždy byly jedním z předních 
bodů, o které se posuzování všech uměleckých zjevů ať pro- 
duktivních ať reproduktivních otáčelo. I Smetanův týden přes 
jeho základní vady mohli jsme vítati z těchto příčin. Dnes však, 
když zavřely se bez hluku vlny nad jeho osudy a přehlížeti 
máme výsledky práce, jež za daných poměrů skytala zajisté 
mnoho obtíží, aniž však okolnosti povahou věci nezaviněné 
měly míti právo, aby vydávány byly za podnik již o sobě, dle 
vlastní podstaty neobyčejný a namáhavý — nemůžeme se ubrá- 
niti mnohému, co neosvětluje příznivě snahy a cíle stejně jako 
výsledky toho českého uměleckého podniku. 

Vzpomínka, že teprve po třech letech a to ještě neúplně 
mohl chef opery Národního divadla pan Kovařovic uskutečniti 
jediný ze slibů, k nimž marně byly připínány sny zkušených 
českých hudebníků o novém životě a květu naší zpěvohry, je 
sama pro poměry hudební posledního tříletí zpěvoherního skoro 
typickou. Byla totiž zvláštní methoda, v okamžiku repertoiro- 
vých úzkostí ukazovati na práci ohrožující dílo Smetanovo, 
která však nedodělala se ani toho nepoměrně laciného úspěchu, 
aby za tři léta nastudovány byly všechny zpěvohry Smetanovy, 
tedy i >Čertova stěna«, za to však dovedla stlačovati životní 
stupeň a tím i stupeň výkonnosti operního ústavu na nízkou 
míru, která je jeho zvláštností. Smetanovo dílo po zásluze sice 
stálo v popředí, ale uměle utlačovalo mnohé, jež má stejné 
právo býti provozováno: míním tím zejména dílo Fibichovo. 
A když konečně mělo dojíti k soubornému provedení jeho cy- 
klickému, ukázala se práce let nedostatečnou. 

Zdá se mi, jako by ani si nebývalo uvědomeno významu, 
jaký každá umělecká manifestace v českém rámci míti musí, 
aby bylo ji nazvati oprávněnou. Pro naše poměry každý ta- 
kový podnik je bojovným doma i na venek a v první řadě tedy 
po něm žádati třeba úplnou pohotovost a vyzbrojenost Sme- 
tanovým cyklem měl býti podán doklad nejen vývoje svérázu 
díla Smetanova, nýbrž i průkaz o umělecké výši jeho repro- 
dukce, při čem tato podmiňuje ono. Příklad osvětlí snad rázem 
nedostatečnost pravého názoru o těchto nezbytných předpo- 
kladech cyklu; představení » Dalibora* snížilo míru umělecké 
výkonnosti tak, že k nejslabšímu provedení tohoto díla na př. 
ve vídeňské dvorní opeře ani zdaleka nelze je přirovnati ; a přec 
na české zpěvoherní scéně, pro kterou Smetana zápasil a trpěl, 
máme právo žádati vesměs dobrá provedení jeho děl. Příčiny 
nezdaru v tomto i jiných případech jsou na snadě: způsob, 
jakým celý cyklus byl budován, byl stavbou na písku. S ko- 
nečným chvatem rozmetány mnohé úlohy k novému studiu do 

75 



892 DR. E. HOFFER: PO SMETANOVĚ TÝDNU. 

nových rukou, pracováno nervosně, jako by šlo o úkol, jehož 
každá složka musí býti znova přepracována a přec málo času 
k tomu zbývá, a výsledek se dostavil v dokonalém zmatku a 
předčasné uoavené pokleslosti. Praxe, které se správa opery 
přidržela, pomohla ubíti cyklus umělecky. Bylo nejen nespra- 
vedlivo a libovolné, ale ohrozilo a zdolalo umělecký význam 
cyklu, že nejskvělejší postavy zpěvoher provedených, viděli jsme 
primitivně tvořeny od umělců, kteří nebyli povoláni býti jejich 
representanty při provedení cyklickém, kdežto práva ne sice 
psaná, ale za to tím vřeleji cítěná umělců povolaných odstr- 
čena: příčin, proč ten či onen byl nově vyvoleným, těžko by 
bylo se dopátrati; libovůle zná jen direktivu záliby nebo zvrá- 
cené představy. Smíme-li doufati vůbec, že správa opery zmou- 
dří ze svých nedobrých zkušeností, máme za nezbytné říci ote- 
vřeně, žepodobný cyklus Smetanův rok co rok pro- 
váděný stal by se nesmazatelnou skvrnou české 
zpěvohry. 

Smetanův cyklus úplný musí se státi ozdobou našeho hu- 
debního života, květem lásky a porozumění k dílu genia, pro- 
pagátorem kulturního proudu z díla toho pramenícího. Musí 
býti vybudován na neporušené umělecké tradici, na zkušenostech 
a právech umělců k dílu jimi spolutvořenému, nikoli na libovůli 
dalekosáhlých, charakteru díla a psychologii jeho vzniku od- 
porujících změnách či úpravách (»Branibon v Čecháchc) nebo 
přemísťování (v závěrečném koncertě cyklus symfonických 
básní »Má vlast*), na provedení nedostatečném po stránce hu- 
dební a pěvecké. Podmínkou ovšem je zároveň, aby v čele 
podniku stál muž, který by si byl vědom svého úkolu a své 
zodpovědnosti za jeho výsledek nejen slovy vytištěnými, v roz- 
mluvách konaných v šeré dálce tří let, nýbrž i skutkem, před- 
pokládajícím porozumění hudební, zkušenosti a úctu k dílu 
prováděnému, neboť to jsou vlastnosti, kterých bylo nám těžce 
nyní postrádati. 

Pak bude moci býti splněn úkol další, vedle uměleckého 
i úkol výchovný. Nelze se nezmíniti o nápaclném zjevu, který 
důsledně provázel celý cyklus : v obecenstvu jakoby utuchl zájem 
o Smetanovo umělecké dílo. Tíž lidé, kteří náležejí do počtu 
několika set z širšího kruhu Smetanova, dostavovali se k slav- 
nostním večerům, ostatně nebylo lze nabyti přesvědčení, že by 
se kruh ten byl za několik let rozšířil. A přec umělecké dílo 
Smetavovo musí se nám státi kvasem všudy přítomným a všude 
působícím k správnému vytčení cest našeho veřejného hudeb- 
ního života, musí se státi kulturní složkou českého uměním 
interesovaného ducha. Cyklické provedení jeho děl musí se 
státi českým Bayreutem, populárním, nikoho nevylučujícím a 
paprskovitě šířícím světlo uměleckého ideálu svého tvůrce» 

Tyto požadavky musí však cele splniti budoucnost, když 
letošní pokus úplně selhal. Dr. B, Hoffčr, 



VLÁD. NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 898 

Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 
Ovšem byly různé variace tohoto děje: vizme některé 
2 nich. 

Nejprve z oboru politiky. Je jisto, že lid náš velmi málo 
politicky myslí a žije; je dosud příliš uvyklý býti ovládán. 
Kdo tedy dělá u nás politiku? Vždy to byla část inteligence; 
poněvadž ji však nemohla dělati sama, byly idee politické do 
lidu vnášeny, či lépe ani ne tak idee jako prostý požadavek 
jít k volbě a volit Petra nebo Pavla. Nuže za tohoto stavu věcí 
je pozoruhodno, že naše politické ideály, t. j. politické ideály 
nepatrného počtu lidí inteligentních a polointeligentních pnuly 
se hodně vysoko. To je jedna věc. Za druhé je pozoruhodno, 
že tito političtí nadšenci neznali lidu. V jejich recích a 
v žurnálech až do dnes paraduje bodrý uvědomělý lid, jehož 
předním zájmem je dosažení odňatých mu historických práv 
a který je hotov nasaditi vše za tato práva, vždyť je to lid pa- 
mětlivý bývalé slávy, svých předků. Husitů a schopný obnoviti 
tuto slávu . . Takovéhoto však lidu ve skutečnosti u nás nebylo 
a není. (Přiznávám se ostatně, že ten skutečný lid se všemi 
svými nedostatky je mi milejší než tento papírový, právě že 
tento je papírový jen, tam ten živý.) Politika česká pracovala 
tedy s ilusí, s ilusí tím vzdálenější pravdy, čím radikálnější byla 
ona politika. Obé spolu souvisí: politika, zejména politika radi- 
kální potřebovala této iluse, sice by nebývala vůbec možná; 
kdyby česká politika (zvláště v minulosti) chtěla stavěti jen na 
lidu skutečném, nebývala by, pravím opětně a s důrazem, 
možná, poněvadž tento lid politicky nežil, vždyť teprve nyní po- 
čínají se objevovati v něm záblesky politického probouzení! 
Ale zároveň tento rozpor iluse a skutečnosti způsoboval, že 
česká politika byla čímsi ve vzduchu se vznášejícím, lidu cizím. 
To se ani dnes ještě úplně nepoznává. Dosud je mezi politiky 
našimi dosti lidí, kteří nevystřízlivěli ze své iluse; na př. posl. 
Choc prohlásil před nedávném, že rolnictvo české je živel emi- 
nentně státoprávní. (Je povšimnutí hodno, že posl. Choc je 
v politice jedním z nejradikálnějších.) Ale vizme další pochod. 
Rozpor iluse a skutečnosti nemohl se nadlouho utajiti, tím méně, 
poněvadž intervenovaly i jiné příčiny. Nejenom že lid byl a je 
politicky pasivní, ale také jiné překážky, které brání uskuteč- 
nění našich politických ideálů, byly příliš mocny. Co následo- 
valo? Co musilo následovati? Bud větší ještě zpovrchnění 
politiky, bud oportunism, t. j. upuštění od radikálních ideálů, 
aneb aspoň poodložení jich (čili rozdělení politického programu 
na program budoucnosti a program aktuální, poslanec Pacák 
31. ledna 1903*). Touto cestou brala se politika staročeská. Jí 

*) Čas od času obracel se zřetel od ideálů ke skutečnosti, t, j. k ži- 
votu a povaze našeho lidu a ozývalo se heslo: upravovati tuto sku- 
tečnost, uvědomovat lid, drobná práce. Tento program propagovali 

75* 



894 VLADIMÍR NEZMAR: 

ubírala se také politika mladočeská: kdysi upřímně radikální, 
vedli Mladočeši od éry Badeniho politiku neupřímně radikální 
a povrchní, dnes pak plují v oportunismu, čili >staví se na půdu 
reálné skutečnostic (vyslovují-li tento — po, mém soudu velice 
správný — požadavek dnes samy mladočeské listy, není to ne- 
přímým doznáním, že dosavadní politika jejich visela ve vzduchu?). 
Radikální, státoprávníci byli od samého počátku stranou po- 
vrchní a nezměnili se dosud; zajímavý však a poučný pohled 
poskytuje strana radikálně pokroková. Její program je vyznačen 
názvem; chtěla pokrok, radikální pokrok ve všech směrech: 
politické prohloubení, povznesení kulturní úrovně lidu, boj proti 
klerikalismu, zlepšení školství atd. Avšak tato ideálnost byla 
tuze daleko před danou skutečností a v příkrém rozporu s ní, 
takže tato poslední blížila se pokrokovým ideálům jen velmi 
zvolna, tak zvolna, že se snadno mohlo zdáti, že se jim vůbec 
neblíží. Ideály jsou, zejména jsou-li od přítomnosti a jejích pod- 
mínek příliš vzdáleny, předmětem, o němž se sní, mluví a píše. 
Radikální pokrokáři činili toto všecko : psali, vydávali Lid, Ruch 
a jiné publikace, řečnili. Ale lid, zdálo se, zůstával nehybný. 
Publikací nečetl, do schůzí a přednášek nechodil, žil svůj po 
otcích zděděný způsob života nedávných nevolníků. A četl-li 
publikace, vyslechl-li přednášku, nestal se proto ještě uvědomě- 
lým; náraz byl v poměru k síle jeho zvyků příliš slab, aby 
jimi otřásl. Nepravím, že tato činnost neměla vůbec významu; 
měla a to takový, jaký jen míti mohla za daného stavu věcí, 
ale tento význam a úspěch nestačil příliš nedočkavým a horko- 
krevným jednotlivcům z radikálně-pokrokové strany. V Osvětě 
lidu v únoru 1903 dokazuje p. Alois Hain, že se část strany 
rad. pokrokové odchýlila od původního programu, že pluje 
směrem k rad. státoprávníkům, že povrchní. Je tomu vskutku 
tak. Bývalý všestranný radikalism vyhrocuje se, opouštěje 
(alespoň v praxi když ne v theorii) ostatní části svého pro- 
gramu, v radikalism pouze státoprávnický. A p. Alois Hain 
sám ? Možno říci, že se také staví — ač jinak a lépe než Mla- 
dočeši — »na půdu reálné skutečnostic. 

Vizme jiný příklad, z jiného oboru. Literární revoluci, boj 
za ideál nového umění s takovým enthusiasmem podniknutý 
v letech devadesátých t. zv. mladou kritikou. Vznikl zcela tak, 
jak nahoře psáno: naši mladí lidé dychtiví ruchu patřili přes 
hranice atd. Bilanci dalšího jeho vývoje podává F. V. Krejčí 
v loňskérfi ročníku Rozhledů: je z ní vidět, že pyšné ideály 
prvního vzmachu hodně se setřely. Povšechně lze říci, že lite- 
rární hnutí vybíhá hlavně ve dvě tronty : v radikální, od života 
odříznutý Tart pour Tartism a v přiblížení se »starým< (tedy 
zase : stavění se na půdu reálné skutečnosti). 



s 



hlavně realisté a do nedávná strana rad.-pokroková. I tento způsob 
nazírání vyplýval z poznání rozporu mezi našimi ideály a sku- 
tečností, z poznání potřeby upravovat nejprve podmínky pro dosa- 
žení ideálních cílů. 



r 



SOCIOLOGIE A její PRAKTICKÉ UŽITI. 895 

Učitelstvo. Vezměte do ruky jeho tisk z let 1895—7; jaké 
ideály! Jaké nadšení pro reformu výchovy, jak intensivně po- 
ciťována potřeba vyššího vzdělání atdj A dnes — nejsme již 
svědky počínajícího ochabování, smiřování se s daným stavem, 
takže se namanuje otázka, co zbude zítra ze všech těch ideálů? 

Než dosti příkladů. Špatně by mi rozuměl, kdo by se do- 
mníval, že tu obviňuji. Nikoliv; konstatuji pouze fakta, která 
z uvedených premis chápu sociologicky jakožto nutná a po 
většině nikterak politování hodná. Prozatím mi jde o formuli, 
která by vyjadřovala a shrnovala to, co tyto zjevy mají spo- 
lečného a podstatného. Můžeme říci, že náš život veřejný 
vyznačoval se a vyznačuje dosud občasnými záchvaty 
radikalismu, čilého, svěžího ruchu a následujícími na to do- 
bami ústupu, reakce. Asi od roku 1896 prožíváme takovouto 
dobu ústupu (název: ,úpadek- byl by tuším příliš silný), který 
se u mnohých jeví jako únava, přesycení kritikou a znechu- 
cení veřejného života. Uvedený rok má ovšem účelem jen při- 
bližnou orientaci časovou, určitým, pevným datem býti nemůže, 
poněvadž ústup nedál se všude najednou, ale tu dříve, jinde 
později dle nejvýš složité rozmanitosti poměrů a individualit 
Nutno však doložiti ještě, že uvedená formule neplatí stejnou 
měrou o všech vrstvách obyvatelstva, nýbrž hlavně o těch, jež 
jsme označili za pokrokové (tedy hlavně o části inteligence): 
lid na příklad i přes úpadek (zde se nerozpakuji již užiti tohoto 
slova) vedoucích politických stran postupoval a postupuje svým 
hlemýždím, ale stálým krokem (i politicky) v před. Ale docela 
z formule té vyňat není: hnutí agrární, protižidovské, a jiné 
zjevy ukazují, že i životní pohyb lidových mass děje se v rytmech 
jí odpovídajících, ale střídání je tu méně časté a méně výrazné 
než u vrstev ,pokrokových*. 

Tato nestálost, toto střídání se radikálních výšinů s únavou 
jest tím, co bychom mohli nazvati ,francouzským' rázem našeho 
života národního; tak soudí i p. Jozífek. Jednostranným však 
zdá se mi jeho výklad těchto úkazů katolicismem jakožto je- 
dinou základní příčinou. Co se především Francouzů týká, ne- 
stálost jejich politického a vůbec veřejného života má svůj kořen 
v samém rasovním, národním jejich temperamentu, který jest 
ostatně u všech jižních (t j. jižnímu, ale ne docela tropickému 
podnebí staletým pobytem přizpůsobených) národů navzájem 
velice podobný. Jest to temperament emoční. Emoční tempera- 
ment nepřipouští vytvoření pevných forem životních, pevných 
zvyků, musí tudíž v zájmu pospolitého života býti něčím držen 
na uzdě, krocen. Odtud politický i náboženský autoritativism ; 
katolicism není tedy příčina, ale následek; katolicism (a když 
ne ten, tedy jiná forma náboženská podobné povahy) je 
nutným postulátem jižní povahy, na jejíž půdě se ostatně kato- 
licism vytvořil v ten ráz, který nyní má*); jinak by také bylo 



*) Emoční temperament podléhá vznětům a znesnadňuje takto 
u člověka vývoj sebevlády. Z této příčiny lze jej označiti také jakožto 



896 VLADIMÍR NEZMAR: 

nepochopitelno, proč se reformace neujala v románském obyva- 
telstvoi a pravděpodobně nikdy neujme. Emoční temperamenty 
mohou v pevný sociální útvar býti přivedeny jedině autoritou, 
proti které se ovšem za každé příležitosti budou bouřiti. Odtud 
každé nebezpečí války anebo rozháranost vnitřní, překročila-li 
jistou míru, vyvolá diktaturu, a každý mír a blahobyt ji svrhne 
(— obyčejně však jen proto, aby ji nahradil novou, byť všelijak 
maskovanou, třeba republikánsky) ; každé národní neštěstí, každá 
živelní pohroma vžene lid do chrámfi a každý blahobyt je roz- 
mete (obyčejně však jen proto, aby je nahradil jinými, Pantheony, 
Musei, kult náboženský kultem genia, umění atd). 

Jest otázka, zda-li nás národní temperament nepodobá se 
poněkud írancouzskému, jižnímu. Zda-li fakt (ne sice úplně 
zjištěný, ale velice pravděpodobný), že germánské plémě žilo 
déle v severním, chladném podnebí a lépe se mu tudíž přizpů- 
sobilo nežli slovanské, které z jižních, teplejších končin vyšlo 
později, nezůstavil jistých stop v povaze ras. Ale to jsou ovšem 
otázky, na něž dáti odpověď úplně spolehlivou, je dnes při nej- 
menším velmi obtížno*); tolik však z nich vysvítá, že vedle 
katolicismu a před ním jest ještě jisté neznámé x (původní, zdě- 
děný charakter), které má vliv na jednotlivé rysy dnešního 
života národního. Mimo to katolicism byl sice jednou, ale ne 
jedinou z forem útlaku, který na nás po 2 století plnou tíží 
doléhal; vykládati tedy ráz dnešního života národního pouze 



bjektivistícký. Projevy jeho možno sledovati ve všech složkách ro- 
lanské kulturjr. Kult formy, sloh, umění zrodily se na půdé románské ; 



obje 
ma 

nesouvisí to s jistými známkami katolicismu, ria př. s jeho vy\'inutým 
obřadnictvím, s jeho často připomínaným uměleckým rázem, pro který 
i Zola dává katolicismu přednost před protestantismem ? Co znamená 
objektivistický temperament ve vědé, můžeme poznati snadno, srovná- 
me-li románská vědecká díla (příbuzných neb stejných oborů) na př, 
s anglickými. Francouz není schopen klidné, trpělivé úvahy; jest i ve 
vědě umělcem. Duchaplnost, formální dokonalost, podi\aihodně bystré 
postihování a charakteristika fakt, pravé dohadování se závěrů a pod., 
toť některé znaky francouzské tvorby vědecké, oproti níž tu stojí trpě- 
livá, těžkopádností a zdlouhavosti svou únavná, ale železně logická 
práce dejme tomu Spencerova, Míliova atd. O bližší výklad a rozbor 
tohoto objektivísmu a jeho souvislosti s katolicismem pokusil jsem se 
v netištěném dosud svém spise o sociologii abstraktní. 

*) Přes to zůstává i)ravděpodobno, že původní charakter slovanský, 
v němž kotví také český, drží jaksi střed mezi románským (jižmm) a 
germánským (severním). Připomenutí zasluhují na tomto místě i tj^o 
zjevy z naší minulosti: předně vznětlivost, s jakou se ujaly u nás 
na počátku 15. století ideje Husovy a s jakou se rozšířily i nřijiné obory 
sociálního života (srovnej zejména sociální živel v nauce Táborské); 
této vznětlivosti a resolučnosti nebylo u Germánských národů, když 
tyto přijaly reformaci v 16. století. Ža druhé, záhv na to se dostavivší 
ochablost a hledání opory jinde: strana „mírných kališníků**. Lipany, 
kompaktáta, vyslanectva k papeži, do Byzance, k Rusům. Toho také 
nebylo u germánských národu přijavších reformaci; osvědčily se hou- 
ževnatější. Tento rozdíl je patrné zakotven v rozdílu národních povah: 
u nás ve větši vznětlivosti, která právě vede k výraznému rjrtmickému 
střídání dob vzmachu až revolučního a pak zase ochablosti, u národů 
germánských ve větší, ale za to houževnatější zdlouhavosti, 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 897 

jím znamená nejen opomíjeti ono neznámé x, ale také opomí- 
jeti ostatní formy útlaku, čili bráti partem pro toto (část za 
celek) Odvolávati se na českou reformaci, není taktéž docela 
přesvědčivé, poněvadž není známo, co by se z ní na české půdě 
bylo vyvinulo, kdyby ií býval ponechán průběh docela volný. 
Z premis tuto uvedených vysvítá tuším zcela jasně a s lo- 
gickou nutností, že »otázka českác není otázkou jen nábožen- 
skou; ale že to jest otázka 1. jak působiti na zděděný charakter 
českých lidí (jaké změny v něni provésti) a 2. jakým způsobem 
(tempem i methodou) odstraňovati přežilé formy útlaku (z nichž 
jednou je také katol), aby dosaženo bylo národních cílů, které 
se nám zdají žádoucí a které není ovšem dovoleno stanoviti 
libovolně, ale s použitím nejúplnějších a nejpřesnějších znalostí 
a) přítomného stavu národa a jeho potřeb, b) podmínek a směru 
jeho vývoje, c) zákonů společenského vývoje vůbec. Ale o tom 
budeme moci promluviti teprve v praktické části své studie; 
tu také nalezneme příležitost vyslovit se o stanovisku těch, kteří 
vidouce v České otázce otázku především náboženskou, chtí ji 
řešiti taktéž nábožensky. (P. d.) 



Iv^an Gankar. 

Jeden ze vzácných našich jihoslovanských spisovatelů, ryze 
slovinská duše, žijící ve Vídni a tam ve velkém městě bolestně 
a ironicky tvořící své plody, jež oddaně podává svému národu. 

Jeden z těch vzácných našich spisovatelů, kteří jsou tím 
větší, čím lépe známe dnešní 2:ápadní produkci. Naše spiso- 
vatele můžeme teprve tehdy spravedlivě oceniti a vůbec správně 
pochopiti, až když poznáme poměry jejich vlastí. Musíme se sní- 
žiti k těm malicherným a tragickým poměrům, zájmům a zá- 
pasům, pozorovati ten chaos, ve kterém jsou tančící hvězdy 
tak malé a bez lesku — a pak teprve nalezneme relativní mě- 
řítko. Teprve v této relativnosti jsou naši spisovatelé velcí — 
vyjma řídké jednotlivce, jako ku př. básnik Kranjčevič. U Can- 
kara můžeme býti docela objektivní — je velkým pro každého, 
i pro toho, jenž nemá ani ponětí o jeho národu a poměrech, 
jenž ho prostě vidí jako jedničku, individuum. Ovšem, pozoru- 
jeme-li jej relativně, máme-li vedle objektivního měřítka na mysli 
i trudné poměry národu, ze kterého vyšel, pak je nám Cankar 
ještě větším. On první postřehl krásnou synthesu mezi umě- 
leckými požadavky Západu, národními motivy a individuálním 
spracováním. Viděl a pochopil moderní snažení v umění a 
nemohl zůstati při naivní a neumělecké formě svých kolegů. 
Je příliš výrazná individualita, příliš silný a neodvislý charakter, 
aby svým pracem nevtiskl pečet svého ducha a myšlení. Celá 
pak jeho bytost mocně je zakořeněna v jeho národu, rozehnal 
své kořání v jeho půdě, ale nedal se spoutati mělkým idea- 



^ 



898 VLADIMÍR JELOUŠEK : IVAN CANKAR, 

lismem a prázdným nadšením, nýbrž vysoce výrost nad tyto 
poměry i ostře ohledal dobré a zlé. 

Svou vlast miluje nade všechno. V pustém okolí cizá- 
ckého veleměsta sní o ní. Tak ji miluje, že jí až nenávidí, že 
k vůli jejím hříchům z celé duše jí opovrhuje. Je příliš kritický 
a analytický, aby neviděl mnohé a mnohé její vady. Zuří ve 
své bezmocné samotě, poněvadž nevědomky cítí, že východu 
není. Problém malého národu a — velkých jeho synů ? Je asi 
osudem takového nárůdku, že prostě nechápe své velké lidi — 
mezi ním a nimi musí vzniknout osudná propast. Hrdina 
nejnovější Cankarovy povídky »TujcÍ€ pod tíhou toho problému 
hledá smrt ve vlnách. Národ nechce takových synů, on vše- 
chno niveluje: »Po poli sráží kosa jednotlivce a klas, jenž příliš 
vysoko vyrostl, ztratí pyšnou hlavu.* 

V takové situaci rodí se velicí odpadlíci anebo bezmocní 
satyrikové. Cankar jest příliš sentimentální, aby byl nešel mezi 
druhé. Proto jeho práce je jen kritika, zoufalý bezmocný odpor 
na bezpočetné rány a bolesti, žíravá ironie, řízný sarkasm. 
V mimořádných poměrech mění se tak mimořádně každý pro- 
jev velkého citu. Tak miluje své lidi, že ještě v nejtěžším tu- 
pení vždy má na mysli jen jejich hříchy, je šťastný, může-li 
se aspoň tím zabývat, vždyf je to také kus jeho národu ! Z do- 
brovolné emigrace, z objektivní dálky pozoruje ten smutný 
kaleidoskop, přichází domů a nabízí ironicky a sarkasticky své 
zraněné teplé srdce — a doma tupě se naň dívají nebo suro- 
vými poznámkami rozdírají jeho zkrvavělé srdce.. 

V tom je dost příbuzný Chrvatu S. Kranjčevicu a Čechu 
V. Dykovi. Kranjčevič je básníkem ohromného vzletu, hledá 
útěchu svému zklamání, zoufalosti a sarkasmu ve velkých pro- 
blémech všehomíru a přírody, je širší a vyšší nad Cankara, 
jenž zůstal ve formách dnešního reálního života, — oba jsou 
pak silnější, neklidnější a barbarštější nad Dýka, jenž již ze 
subtilného sarkasmu přechází v unavenou, kontem plativní re- 
signaci. 

Cankar je prvním, nejsilnějším a veskrze moderním saty- 
rikem slovanského jihu. Nejsilnějším proto, poněvadž volně a 
bezohledně se unáší svými city, moderní proto, poněvadž mi- 
mořádně šťastně dovedl spojit umění s tendencí. Jedno bez 
druhého není. Čistokrevný esthét a příliš citlivý člověk jako 
on mohl nalézti tuto šťastnou synthesu. A to ho vysoce vy- 
zdvihuje nade všechny naše tendenční neumělce a nudné utili- 
táře a didaktiky. Proň je všechno tendenční, celý život, vše- 
chny příběhy, on jenom podloží své zrcádko, aby každý viděl 
svůj příšerný obličej . . K tomu ještě přichází jeho skvělá psy- 
chologie, v mistrné formě umí zachytiti nejsubtilnější a nej- 
skrytější záchvěje duše. 

Cankar patří k nejmladší slovinské generaci, jež nastoupla 
po vášnivých zápasech naturalismu. Psal doposud verše, po- 
vídky menší a větší a dramata. Básně jeho většinou mají ráz 



r 



IVAN CANKAR: ZLOSYN. 899 

<iosti povrchního a všedního pro slovinské dnešní básnictví 
tak charakteristického naivního a ironisujícího sentimentalismu, 
dramata však vzdor povídkářské šířce vynikají mocnou akcí a 
dramatickou dynamikou. Ale jeho nejvlastnějším polem jest 
asi povídka; o tom vypravují dvě jeho doposud vydané knihy: 
»Vinjete< a »Knjiga za řahkomiselne Ijudi* (nákl. L. Schwent- 
nera, Lublaň), z které poslední přinášíme jednu ukázku. Nej- 
novější jeho delší povídka »TujcÍ€, kterou kromě ostatních vy- 
dala loni »Matice Slovínskác, jakoby zvěstovala novou fási jeho 
plodné práce, jakoby zvěstovala klidnější, méně revolucionářskou, 
méně sarkastickou, ale více prohloubenou a myšlenkovou epo- 
chu. Či je to první příznak smíření s poměry anebo začátek 
pronikavějšího a aktivnějšího působení? Přál bych sym- 
pathickému spisovateli to poslední. 

V Praze, v kveinu 1903, Vladimír Jelopšek. 



Zlosyn. 

Chystal jsem se k vysokému hodnostáři pro vstupenku. 
Bylo v předvečer toho slavného dne, který očekávali tisíce 
v zimniční nedočkavosti. Také já byl nervosní a zvlášť jsem 
se bál, aby mně nikdo nepředešel. 

Přišel jsem zrovna v pravou chvíli, vstupenka již byla pro 
mne uchystána. O pět minut později byl by ji shrábl hodno- 
stářův pan domácí, jenž se proto na mne ukrutně zlobil, až 
zčervenal a nadmul svou tvář. Bylo na něm vidět, že ho stihlo 
něco hrozného a bylo mi ho líto. 

Hodnostář mi ve své blahosklonnosti nabídl doutník a 
takto jsme seděli a kouřili. Měl mě rád, poněvadž věděl, že 
jsem znamenitý člověk a že šilhám za jeho dceruškou. Ne- 
chával nás někdy o samotě v pokoji, tak že jsem mohl učiniti 
s ní všechno, co by mi bylo zrovna padlo na mysl. Jsem však 
v takových věcech velice morální, vyvolal bych bůh ví jaké ne- 
příjemnosti a hodnostář byl báječně zadlužen. 

Rozmlouvali jsme moudře a věcně o zlosynu Maslinovi, 
kterého již očekával provaz, aby se na něm vesele zahoupal. 

Ale co vlastně zamýšlel? rozjímal hodnostář. V čem mu 
tihle lidé překáželi ? Děti, ženy, všechno zabíjel a vraždil. Dávil 
jich jenom tak mimochodem, jen aby měl z toho radost ! A ani 
nemocen nebyl. 

Opravdu, je to ošklivé! rozzlobil jsem se. Kdyby mu lidé 
překáželi, kdyby usedali k jeho stolu — ano, řekněme, kdyby 
byl zabil jednoho . . nebo dva . . Nikdo by nic neřekl. Ale 
takto . . 

Hodnostář poněkud rozmýšlel. Čelo skládalo se ve vrásky 
A kouř svého doutníku podržel v ústech, tak že se mu na- 
pjala tvář. 



900 IVAN CANKAR: 

Tahle věc mi nejde do hlavy — ale již mi zdaleka 
svítá. Rozumím a nerozumím . . Ovšem že nemocen nebyl, — 
kdo pak je vůbec nemocen a konečně co je to vlastně nemoc ? 
Není moudře usuzovati o věcech s tohoto hlediska ! Není-li do- 
cela jedno, zabije-li mne člověk s nosem červeným, anebo jiný 
s bledým a žádnou bradavkou na něm ? Všechno jsou jenom 
vnější různosti. Lidé beztoho ani nemohou míti stejný mozek. 
Je nemocen, nachýlen k zločinnému řádění, proto že není zod-- 
pověděn za své hříchy . . hloupost ! Každý člověk nachýlen je 
k tomu či onomu! Já, ku příkladu, toužím za povýšením, za 
nějakou hvězdičkou v knoflíkové dírce a nebál bych se žádné 
hříšné denunciace, jen abych podrazil člověka, jenž by mi ne- 
šikovně stál v cestě. A všickni jsou takoví, všickni mají tu 
nebo jinou mánii a všickni jsou proto hříšni, poněvadž odstrká- 
vají, podrážejí, ošizují a zabíjí ty, kdož jim nešikovně stojí 
v cestě. A hleďte, Košutu, vraha, strčili do blázince, Maslina 
budou věšet, mne a Vás nehodlají ani strčit do blázince ani 
povýšit provazem . . 

Toť prospěšné — docela v pořádku! 

Ovšem že v pořádku, — pro mne a pro Vás, Pro Maslina 
však není . . Hleďte, kolík je jich, jež se lísáním a brutalitou 
vyšplhají k vysokým hodnostem, a není zákonu, jenž by jich 
pro tu brutalitu trestal, docela klidně a poctivě jednají podle 
své náchylnosti i dosahují cíle. Také Maslin oddal se své ná- 
chylnosti, byl brutální — a věší ho! Je to spravedlivé? 

Ten rozdíl je divný . . 

Ať ho nechají, aby vraždil! Nechť jde světem svou ce- 
stou. Je to vůbec směšné, že omezují lidskou náchylnost a moc, 
ale když již ji omezují, nechť tak činí se vším, ne jen jistým 
druhem náchylnosti náležejícím jistému druhu lidí. Každá ná- 
chylnost škodí, jenom mrtvý člověk neškodí žádnému — nechť 
tedy je každá svobodna anebo každá omezena. Rozlišovat^ 
vybírat, toť strannické a nespravedlivé. 

Je to hnusné, pravda! Skoro mne již přesvědčil. A smál 
se tak měkce a vlídně. 

Vybírají ze strachu, z nízké bojácnosti a závisti. Ano, ze 
závisti, toť hlavně. Co pak myslíte, že zavřeli Maslina, vraha,, 
aby ho potrestali pro jeho skutky a aby ho polepšili? Ne, co 
jim je po těch lidech, které Maslin zabil, kdo pak pláče nad 
jejich rovy? Aby se polepšil? Udělá tak, jako ten, jenž ještě 
v poslední chvíli pod provazem obrátil záda knězi a vykonal 
něco velmi neslušného. Jeho moc zavřeli, pane! 

Hodnostář poněkud se naklonil i podíval se mi sladce da 
očí: Proč dnes není velkých lidí, herou, o jakých se dočítáme 
v dějepisu dávných dob? Proto, poněvadž je to zapovězeno. 
Krista by dnes na kříž nepřibili, zavřeli by ho hezky hned ze 
začátku. Věci nynější urovnány jsou dnes pro prostředně mou- 
dré, prostředně mocné, prostředně poctivé lidi. Všechno je hezky 



r 



ZLOSYN. 901 

znivelisováno. Po poli sráží kosa jednotlivce, a klas, jenž vy- 
rostl příliš vysoko, ztrácí smělou hlavu. Děsná nuda! 

Ano, nuda! — Také na jeho rtech vznikl nudný výraz a 
nosem zakroutil, že kníry zavlály. 

Přírodní, bezohlednou moc zavírají a pronásledují. Ó pane, 
dějiny velkých mužů jsou zpečetěny — finiši Už žádného 
Krista, žádného Husa, žádného Napoleona. Lidé jsou stále 
menší, stále prostředněji moudří, prostředněji mocní, prostřed- 
něji poctiví. Nemýlím-li se, jsou si dokonce také zevně stále 
podobnější. Nadejde okamžik, pane, kdy bratr nebude znát 
bratra, ženich nevěetu, rozejdou se na cestě, nikdy se již ne- 
potkají. Nos bude stejný nosu! — 

Ale Maslin, dovolte; nebyl heroem ! 

Jak pak ne ? Vnější efekt jeho mocné vůle byl ovšem po- 
někud jiný než ku př. u Napoleona. Ale co to dokazuje? Kdyby 
byl Maslin jinak vychován, kdyby byl žil v jiných poměrech, 
kdo ví, jakou cestu by byla nastoupila jeho veliká, bezohledná 
moc. Takto jenom zabíjel a vraždil . . 

Bude to asi osud . . 

Nějak smutně bylo mi kolem srdce. Také hodnostář se 
zadumal. Díval se ke stropu a v jeho očích bylo lze čísti, že 
se zabýval řešením Maslinova problému. Mluvil snad jenom 
proto, aby mu mezi mluvením, nahodile vysloveným slovem 
zableskla myšlenka . . Ale zamávl rukou ; myšlenky se mu asi 
rozplynuly, zamlžily a hledal tedy nadarmo. 

Divný člověk, ten hodnostář. Bylo v něm něco, co se ni- 
kdy na jeho tváři neukázalo, sotva někdy zavzlyklo nejasně 
v jeho slovech. Konal své povinnosti, jak se sluší a všickni hó 
ctili. Nikdy se neopíjel, ale toužil za vyznamenáním. Byl čirá 
skromnost a slušnost, ale já bych nechtěl, aby můj život byl 
jakkoli odvislý od něho, vždy bych se bál, aby se v něm ne- 
probudilo zvíře, jež bylo v něm, jež ho hlodalo, a jež se chví- 
lerhi neočekávaně v něm protahovalo jako ve snách. 

Ztemnělo se a má nedočkavost a rozčílení rostlo. Na cestě, 
v hospodách a kavárnách mluvilo se o Maslinovi. Žasly nad 
jeho hroznými činy a všichni měli velkou radost a uspokojení, 
že ho zastihne zasloužený trest. Něco dětinského, pěkného bylo 
v té radosti a spokojenosti. Černé strašidlo zahoupe se na pro- 
vaze, vyplázne jazyk; černé, zločinné strašidlo, jež obcházelo 
s velkou sekerou a strašilo hodné děti. Strašidla jsou všemo- 
houcí; kolik je jich, tolik je rukou neúprosného osudu ; člověk 
mu nemůže utéci, nemůže se před ním schovati; přijde o půl- 
noci, skrze trojnásobné zamčené dvéře, sáhne pod postel a při- 
táhne ubohého tvora za nohu . . Maličký, směšný a bezmocný 
je člověk vůči němu, nemůže hýbati prstem, ani prosit nemůže; 
jenom vzlyká a se třese, ó, jak jsem někdy toužíval, abych se 
stal tak mocným strašidlem a strašil děti velkou sekerou ! . . 

A strašidlo bude viset! Také z časopisů smála se sladká 
radost, že bude viset. Popisovaly zevrubně všechny jeho hrozné 



s 



902 IVAN CANKAR: 

Činy, nezapomněly ničeho ; a s dětinskou zvědavostí, jež byla 
pomísena nevědomým obdivem a zřejmě ještě měla na sobě 
stopy přestálého strachu, hovořily o vedlejších a docela nedů- 
ležitých okolnostech a přetřásaly je svědomitě a starostlivě jako 
důležité prvky dějinných událostí. Celý život Maslina, od dět- 
ských košilek až do kalhot zlosyna, rozestřel se široce před 
námi. Seznali jsme celý život a působení lidí, jež s Maslinem 
obcovali anebo během let náhodou přišli s ním do styku. 
Kdyby mě byl někdy na cestě požádal o oheň, slyšeli by také 
můj život a ten nebo onen časopis přinesl by dokonce . mou 
podobiznu. Bylo vidět, že Maslinova díla jsou velká a že byl 
sám velmi důležit. Ale nade vším třpytila se čistá, jarní záře: 
Bude viset! Tak jako zatřpytila po celé maličké, strachem se 
chvějící Evropě toho dne, když malý Wellington kousnul pod 
koleno velkého Napoleona. Dějinné události se opakují . . 

Přežil jsem tenkrát divnou noc. Toulal jsem se po městě 
pozdě ve tmě, nešel jsem domů ani do hospody. Všechno již 
utichlo, když jsem lehl a jaké divné věci přišly mi ve snu! 
Všechno letělo kolem, nikdy jsem již neviděl tolik a tak pe- 
strých věcí najednou. V okamžiku obešel jsem svět, seznámil 
se s tisíci lidí, prožil jistě devateronásobný život Bizarní život 
ve velkých, tvrdých rysech, bez vysílených a nudných odstínů, 
jichž je pln vezdejší život. Tak sní člověk v předvečer důleži- 
tých příběhů, poněvadž teprve po takových snech je způsobilý 
pro ně a na ně připraven : jeho oči jsou zvyklé na velké kontury, 
na groteskní barvy, nic jich nepřekvapuje. Nadešel den, jakých 
jsem málo viděl ve svém životě. Jako by černé sukno plápo- 
lalo ve vzduchu. Hodnostář již byl ustrojen i šli jsme mlčky. 
Slunce svítilo na cestě, po střechách. Když jsme se octli u vel- 
kého, šedého stavení, jež se rozprostíralo jako začarované město 
mezi čtverými cestami, bylo tam již plno lidí. Davem tlačili se 
páni v černých šatech, to byli vyvolení ; dámám zakázali vstup 
a tady se jich hemžilo na sta. Něžné, bledé tváře, holubicí 
očička, drobounké ručičky, koukající zvědavě a dojemně pod 
bílými krajkami anebo bojácně se skrývající v napjatých ru- 
kavičkách. Měl jsem s nimi soucit, rád bych jim byl otevřel 
dvéře. Jak by se tlačily, věrné holubičky, vlahooké hrdličky, 
přes černý most, na černé nádvoří, pod provaz, na schody, 
k němu, aby se dotkly jeho rukou, jeho těla, aby v sladké 
touze zaťaly třpytné nehty v jeho šťavnaté, zločinné maso, aby 
zakously ostré bílé zoubky v tlusté zločinné rty a třásly se 
i skvěly — věrné holubičky, vlahooké hrdličky — holubicím 
strachem i holubicí chtivostí . . 

Lomozem se zavřely dvéře. Bylo k půl sedmé, chvíle se 
blížila. Hodnostář a já byli jsme téměř poslední, skoro nás 
zachytli dveřmi. Nádvoří bylo nabyto, velké, fádní nádvoří. Na 
všech čtyřech stranách vypínaly se zdi; zamřížená okna vzhlí- 
žila dolu prázdně a tupě. Jen na straně, odkud dopadal široký 
slunečný pruh, bylo okno otevřeno a dívala se skrz mříž ku- 



r 



ZLOSYN. 903 

látá plešatá hlava. Až vysoko, u samé střechy vyskočilo slunce' 
dopadlo jenom několika paprsky na protější zecf, ale dole bylo 
ještě všechno zahaleno ve tmě a vlhkost. Několik mladých ka- 
štanů rostlo v řadě přes nádvoří, — ubohé, mladé kaštany 1 
Bylo na nich vidět, že zavřeny jsou pro vědy; kvítky byly ja- 
lové, listí zaprášeno a viselo vysíleno, jako vymačkáno. 

Ode dveří až k popravišti stáli vojáci ve dvou dlouhých 
řadách. Tváře jejich byly vážné a surové. Za nimi tlačilo se 
obecenstvo, samí černě a starostlivě ošacení lidé, převážně 
hodnostáři. Obecní radové byli téměř všickni, také starostu a 
oba jeho náměstky bylo vidět. Starosta byl ve fraku i v bílých 
rukavičkách, silný zlatý řetěz visel mu kolem krku; také ná- 
městkové měli řetězy, ale poněkud tenčí a menší. Ale dokonce 
starosta nestál v popředí; nejlepší místa, odkud přesně dalo se 
přehlédnouti celé popraviště, zaujali vysocí hodnostáři v uni- 
formách, s dlouhými šavlemi v pozlacených pouzdrech s po- 
zlacenými rukojetmi. 

V tom fádním nádvoří byla v této chvíli duše a ruka člo- 
věčenstva. Nejvyšší duchovní, světské a vojenské mocnosti vy- 
braly si sedadla na podnoží popraviště; popraviště bylo ústřed- 
ním bodem, z něhož vycházely paprsky mocností, zákonu, 
pořádku a morálky do nejzazších končin vlastí . . 

Čekali jsme nedočkavě; třásli jsme se sladkou zimnicí. 
Mluvili jsme tichounce, jako v kostele. 

Přišel kat, zvolna kráčel mezi řadami vojáků. Viděl jsem 
jenom část jeho rudé, široké tváře až do malých, hustých knírů, 
pak vysoký cylindr. Vítr zavlál obecenstvem, zašumělo, za- 
chvělo se. 

Já nic nevidím ! — vykřflcl někdo za mnou. Ohledném se : 
sestárlá tvář, kozí brada, kulaté jiskřivé oči jako dvě zelené 
sklovité koule ; frak a bílé rukavičky. — Já nic nevidím, nechtě 
mě ku předu! — Znovu se tlačil dál. Také on by byl slušný 
kat, jenom ruce nemá tak široké, třebas dostatečně svalnaté. 
Také on by uchopil, stočil, přitiskl všechno, v jednom oka- 
mžiku. 

— Vždyť já také nic nevidím! Nerýpejte, k čertu! — Za- 
valitý člověk, tlusté tváře, zakalených očí; frak a bílé ruka- 
vičky. Také on by byl slušný kat a ruce měl široké. 

Pohnutí rostlo. Viděli jsme jen katův cylindr .v dálce nad 
hlavami, nic jiného. Strach nás opanoval, veliký, mocný; nohy 
se chvěly a slzy zalily kde jaké oko. 

— Nechtě mě ku předu, k čertu! Já nic nevidím! Nerý- 
pejte, sakra! 

Tlačili jsme se sem a tam, valili se na právo a na levo, 
a vojáci stáli klidně a jejich tváře byly vážné a surové. 

Vítr zavlál mocněji, zašumělo hlasitěji a zachvělo. Dvéře 
sebou škubly, krky se vytáhly, oči vypoulily. Tváře byly děsné : 
nadmuté, zarudlé, křečovité; tři sta katů stálo na nádvoří. 
Všichni nevědomky a z vnitřního popudu svlékli rukavičky a 



904 IVAN CANKAR : 

Stáhli prsty jako drápy. Někdo, jenž stál za mnou, zahrabal 
své drápy do mého boku, a já tak stejně svému hodnostáři, 
jenž však asi necítil, poněvadž se neohlédl. Kdyby byl někdo 
v té chvíli vyslovil nerozvážné slovo, vřítil by se jeden nf^ dru- 
hého a stalo se velké vraždění : nebe by zarudlo, kaštany oka- 
mžitě uschly, potok krve svlažil šedý písek nádvoří a vytékal 
černým mostem. Ale nikdo nevyslovil toho nerozvážného slova. 

Výkřiky z mačkanice. Štíhlý člověk se světlou hvězdou 
na prsou t- nemýlím-li se, pan rada zemského soudu B. — 
vyšvihl se na kaštan, plazil šikovnými nožkami a zasedl mezi 
prašné větve ; kalhoty vyhrnuly se mu nahoru, bylo viděti pestré 
punčochy. Ostatní dívali se naň závistným a nenávistným po- 
hledem; za chvíli byly všechny kaštany obsazeny hodnostáři; 
fraky visely jako bizarně černé květy; na vrchol nejvyššího 
kaštanu zasedl židovský žurnalista a bylo vidět, jakoby ze 
stromu rostla kozobradá a šilhavá tvář. 

Ticho. 

Otevřely se dvéře, objevil se on. Někdo mě rýpnul vší 
silou a takto jsem se dostal do první řady, hned za vojáky. 
Přišel v průvodu tlustého kněze, dvou policajtů a ještě dvou 
černě oděných pánů. Všichni byli velmi vážnpětně pro Spojené státy severoamerické. Ježto letos oseté pudy při- 
bylo o 4 a pul mil. akrů, dá se odhadnouti přírůstek budoucí severo- 
americké žně asi stem milionů bushelů. Z evropských zemí mají 
hlavně země dunajské dobré naděje. Naproti tomu země konsumní, 
zvláště Francie a Prusko mají slabší vyhlídky. V Rusku trpěly zvláště 
severní kraje mrazy, a očekává se v této časti úb3rtek žně. Rakousko- 
uherský trh obilm', jenž jest dosti isolován od trhu světového, vykazuje 
sice značný přebytek produktu čekajícího na vývoz, neboť zejména oče- 
kávaný vyvoz pšenice nevyvinul se měrou kýženou, zvýšená však do- 
mácí spotřeba přebytek tento zmírnila. Zcenení produktu mělo tento 
rok klidný průběh a nikdy nevystupovala naléhavá nabídka. Za okol- 
nost tuto dekovati sluší vyprázdněným skladištím v době žně, takže 
nový výrobek b}'! na trhu již toužebně očekáván. Následkem toho byla 
první naléhavá peněžní potřeba výrobců hladce ukojena, a těm bylo 
takto umožněno s dalšími prodeji vyčkati. Rovněž i pokročilejší orga- 
nisace úvěru rolníku pomáhala. 

Meeting všech světových výrobců železa odbývaný v posledních 
dnech v Londýně, na němž zastoupeny byly též čelné závody rakou- 
ské, zabýval se situací mezinárodního trhu železářského a vyhUdkami 
do budoucna. Těžiště výroby a trhu železářského leží za Oceánem, a 
od vývinu průmyslu amerického jsou závislé trhy evropské. ^ Obavy 
před reakcí, která následkem bezmezné nadvýroby přers^ati může roz- 
květ odvětví toho v Americe, docházejí ohlasu jak v Anglii tak i na 
kontinentě. Posuzovatelé dnešní situace dělí se ovšem na optimisty a 
pesimisty. První z nich důvěřují solidní or^anisaci americk^j-ch trustů 
a nepnpouštějí možnost, že by americká výroba vpadla se svými vý- 
robky na trhy evropské. Pn dnešních cenách byl by to krok zoufalý,, 
ke kterému nemohla by se americká výroba odhodlati, neb jí nestačí, 
aby v tržní cenu produktu vkalkulováný byly náklady výrobní, nýbrž 
i lívota na zúročení dluhů trustu. Optimisté důvěřují opatrnosti ocelo- 
vých magnátů amerických, kteří zavčas rozhodnou se pro náležité ome- 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 909 

zeni výroby, a tak, podobně jako roku 1900 krisi v několika měsících 
zažehnají. Pesimisté však nepřidávají se k těmto názorům, uznávajíce 
za vůdčí zmíněných magnátů snahu spíše, aby závody jich byly plně 
zaměstnány a vvužitkovány. Dokud domácí potřeba americká neob- 
sáhla celou produkci domácí, dokud nebylo v Americe lepších cen pro 
domácí produkt než v zámořských územích odbytu, dotud konkuroval 
americky výrobek i mimo svou vlast, jako na pr. v jižní Africe, v Le- 
vantě a jinde. Z toho důvodu není vyloučena možnost, že v případě 
nadvýroby a klesnutí cen domácích, vyhledá si americký výrobek dří- 
vější svá místa odbytu. Taková krise vykonala by svůj bezprostřední 
vUv na trhu anglickém a německém. — V létech rozkvětu německého 
ielezářského průmyslu tvořila domácí spotřeba skoro výhradní oporu 
jeho. Nyní, po přestálé krisi tvoří vyvoz dobrou polovinu výroby a tím 

Iest německý trn závislý na trhu světovém, hlavně na trhu americkém, 
camž německé výrobky, ovšem za cen málo výhodných, z největší 
části jsou vyváženy. Domácí potřeba německá jest však nyní na po- 
zvolném vzestupu, a lze očekávati, že nadejde doba, kdy domácí spo- 
třeba s výrobou budou v souladnéjším poměru. (V době rozkvětu ob- 
nášela spotřeba železa v Německu na hlavu 131 kg, nyní jen 76 kgí) 
Do té doby bude americké nebezpečí pro německý železářský průmysl 
tím větší, a možná krise zhoubně by zasáhla v proces zotavovací. 

Vliv americké krise na železářský průmysl rak.-uherský nebyl by 
bezprostřední. Vývoz rakouský do Ameriky tvoří nepatrný zlomek cel- 
kového vývozu, a jsou to z velké Části jen" výrobky speciální, na něž 
se americká konkurence nevztahuje Další vývin cen železa v Rakou- 
sku jest závislý v první řadě na zvýšení domácího odbytu, a ten opět 
Í*de ruku v ruce s povšechným hospodářským oživením. Ceny v Ra- 
kousku jsou na úrovni německé parity. Dřívější nižší ceny byly násled- 
kem kartelového boje, a nikoliv nějaké intensivní soutěže německé. 
Krise na světovém trhu nezůstala b}'^ ovšem bez následků na trh do- 
mácí, leč k té snad ani nedojde. 

Zlepšení cen pelroUjox/ých na trhu světovém vyvoláno bylo znač- 
ným obmezením nadv^^roby. Jak anglické tak i ruské korporace petro- 
lejové, dva hlavní činitelé na trhu světovém, zvýšily značně ceny su- 
rového výrobku, a tak i u nás stoupla cena suroviny o více než dvě 
koruny na metr. centu, ze IVa na 3, 3V?, 4. Následkem obmezení nad- 
výroby zmenšují se staré zásoby, ačkoUv oba sokové petroleje, plyn 
a elektřina nabývají stále více půdy. Domácí spotřeba raťinády v Rak.- 
uhersku obnáší ca. 2,400.000 metr. centů, což odpovídá asi dvojnásob- 
nému počtu suroviny. Oproti dřívější značné nadvýrobě, přebývá nyní 
poměrně nepatrný zbytek na vývoz. Za účelem ustálení cen ozývají se 
hlasy po vnitřní organisaci, jež by měla zabrániti opětné nadvýrobě, a 
položiti pevné základy činnosti vyvozm'; organisace taková musila by 
ovšem také vésti k sblíženi s americkými a ruskými korporacemi pe- 
trolejovými. Nová konkurence, jejíž v>'hh'dky při dnešním stavu nejsou 
nikterak lákavé, akci této nehrozí, a proti importu jsme chráněni na 
ten čas dostatečnými cly. Závadou k dohodnutí se mohly by býti ně- 
které technické různosti mezi jednotlivými závody. Tak na př. čerpací 
zařízení „Schodnice" teprve pri vyšších cenách výrobků skytají podni- 
kateli výtěžek, v kterémžto ohledu „ fontáno vé** pramenv haličské kar- 
patské společnosti jsou v nepoměrné výhodě. Od dohodnutí se jednotli- 
vých výrobců na poli kvanta xýroby závisí ovšem další x^^tváření se 
cen petrolejových. " Ks. 

Sociální. O problému pojišťováni nezaméslnaných, jednom z nejtvrdších 
oříšků děln. pojišťování vůbec, přednášel prof. dr. Hirschberg a pod ti- 
tulem „Arbeitslosenversicherun^und Armenpfle^e". Spisovatel praví, že 
dosavadní soukr. pojišfování proti nezaměstnanosti nehodí se ku všeobec- 
nému dalšímu zákonnému vytváření nebo přetvoření, a doporučuje, aby při 
podpoře nezaměstnaných pomýšlelo se na přetvoření nebo lépe vynětí 
ji z chudinství. Stanoví pak proto tyto směrodatné zásady: 1. Z obec- 
ních prostředků zřídí se pomocný fond pro nezaměstnané, z části na 



910 OZVUKY A PABERKY. 

účet rozpočtu chudých. 2. Osoby, které dovolávají se chudinské pod- 
por}^ pro nezaměstnanost, poukáží se především na poptavárnu po 
práci, když pomocí této nelze nalézti práci, podporují se z pomocnéna 
fondu. 3. Podpora z fondu pro nezaměstnané nepokládá se za chudinskou 
podporu (dúležito pro zachování práv politických I). 4. Trvá-li nepřetržité 
podporování déle než 3 měsíce, může býti podporovaný odkázán na 
podporu chudinskou. 5. Osoby, které nejsou v bydlišti oprávněny k pod- 
pore, obdrží prostředky z pomocného fondu jen tehdy, má-li obec, která 
k podpore je povinna, přiměřený podpůrný fond a nahradí-li z něho 
vyplacený obnos. — Je správno, že se ukládá užším samosprávným 
tělesům městským, aby se zabývala otázkou, pojišíování nezaměstnaných, 
neboť samosprávná tělesa jsou bezprostředněji zúčastněna než stát. Pro- 
nás významno jest upozorniti na věc vzhledem k uchystané úpravě 
chudinství. Při úpravě, která léta potrvá, jest V3aižíti všeho, co na ten 
čas je k disposia. 



OzVuUy a paběrUy. 



s 



Paříi — esthetické svidomi svéta I Tuto naivní frási, již přežvy- 
kují povrchní žurnalisté, vyřkl v Berlíne i Maeterlinck a utržil za to 
ostuQu. Německé časopisy se mu vysmály, připomenuvše Paříži nepo- 
chopení Bocklina, Wa^era a ovšem i Berlioza, který teprve přes Ně- 
mecko probudil esthetické svědomí svých krajanů.' Dokonce sám Mae- 
terlinck platí v Paříži jen za jakous kuriositu. Není tomu dávno, co 
Bjomson Pařížanům veřejně vytkl, že jsou ve věcech uměleckých ob- 
klíčeni čínskou zdí. Ibsen a Tolstoj byli již světoznámí a Paříž o nich 
málem ještě ani nevěděla. A což Shakespeare a Goethe? Ne, jemno- 
citem nevyniká esthetické svědomí Francouzů, naopak, vždy belnalo za 
ostatním světem. Nanejvýš v umění řádu nižšího, jako je opereta, mody,, 
bulevardní rozkoše atd. Ale v tom si každé město hledí svého profitu. 
Suma : 1) V kruzích duchovních považovaných za vynikající, strašné se 
lže. 2) Slavní básníci nestydí se lži roznášeti po světě. 3) Až se jednou 
domůžeme skutečně kultury a, umění jakožto svatého majetku národ- 
ního, pak budeme také míti svědomí a jako lidé ušlechtilí zastydíme se 
za leží — Jak viděti, vyprovodili Němci Maeterlincka vehni zkrátka. 
Ach, co by teprve řekli, kdyby četli pařížské dojmy Váčl. Hladíka. 
Němci dovedou b^^ nezdvořilí až hrůza I 

Vrchlický zase v vdal knihu špatnou. 
Kdo nechce, čistí přec ji nemusí. 
Kritici však své spáry do ní zatnou 
a hned ji roztrhají na kusy . . I 

V překladu novém Vrchlický prý šláp' si 
na rozum. Nestoií prý za mnoho. 
(Ten překlad!) Opať Vilímkovy kapsy 
hlásají. Tak co komu do toho ? 

Vrchlický v službách vlasti nezná klidu. 
Pro „Máj" ted vede život kočovný 
co atrakce, on, pýcha svého lidu 
a zároveň člen panské sněmovny. 

Však mlčte o x^šeml Sice divou mukou 
zalká pan Hilbert: „Foot-ball Vrchlický 1" 
a o orchestru černém bílých rukou 
sepíše pan Dyk sonet nelidský. 

Však mlčte o všem! Pohladte si hrby 

á nedávejte zdraví do sázky! 

Zas Kvapila prý ruka pravá svrbí. 

Ach, zeptejte se pana Procházky . . Fr. Gclncr. 

Náldadem Jos. Pelcla. — KnihtiBk&rna národne-soe. dftlnictra (K. Plttera) t Prase 



ROZHLEĎT 

TÝDENNÍK FRO POLITIKU - YÉĎU - 
LITER/ITURU Ř UflÉNÍ 



ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 19. ČERVNA 1003. ČÍSLO 88- 



Srbi. 

I. — Kdo nestopoval všechny ony proměny, které se ode- 
hrávaly od počátku osvobozování jedné části srbského národa 
z pod tureckého jařma až po dnešní den, nemůže utvořiti si 
pravý soud o událostech, které se v hlavním městě král. srb- 
ského, v Bělehradě, právě staly. Tímto článkem rád bych českým 
kruhům podal trochu světla po událostech srbských, o kterých 
se v celém světě mnoho píše a různé soudy nestejné hodnoty 
vyslovují. Znalci poměrů v Srbsku, čtoucímu některé listy, bylo 
nápadno, kterak se i mezi Čechy velmi povrchně a jednostranně 
soudí o srbském převratu. Nechtěje se pouštěti s nikým ve 
spory, umínil jsem si na tomto místě podati stručný přehled 
života a vývoje oné části srbského národa, která dnes žije 
v oblasti srbského království. Tím není řečeno, že na některých 
místech nebudu se zmiňovati o všem srbském národu jako 
celku. 

Veškeré srbské země vyjma malou skalnatou Černou Horu 
docela podlehly tureckým zbraním koncem XV. století. Dnešní 
srbské království spolu s neosvobozeným ještě starým Srbskem, 
pozbylo posledních znaků samostatného života už roku 1459, 
Bosna r. 1463 propadá Turecku v plen, Hercegovina se ještě 
jak tak drží do r. 1485 a tohoto roku také upadá v moc tu- 
reckou. 

Dějiny slovanských národů vypravují, jak všecky jsou ná- 
chylný k partikularismu a drobení. Přímo partikularism při- 
pravil záhubu balkánským národům a rozumí se i Srbům. Tu- 
recko podmanivši Srby žádalo od nich jako ode vší ráje po- 
slušenství a pokornost. Svojí prací musili Srbové vydržovati 
své utiskovatele, jež nad nimi panovali. Srbové dovedli býti 
trpěliví a vytrvalí v utrpeních. Rádi postupovali svoje statky 
pozemské vítězným výbojcům, ale těžko jim bylo, když jim 
Turci odváděli nejsilnější děti do Cařihradu a tam je převáděli 
na islámskou víru, tvoříce z nich nejzatvrzelejší tyrany srbského 
lidu. Ale bylo ještě cosi horšího, co nebylo lze Srbům přetr- 
pěti : když jim Turčín znesvěcoval život rodinný. Kdykoli Turci 

76 



912 KOSTA MAJKIC: 

znásilnili provdanou ženu nebo dívku, muži, bratři a příbuzní 
ihned vytáhli do hor hajdučit, aby odtud se pomstili násilníkům 
a utiskovatelům. Tak vznikli uskoci a hajduci, jež po celé XVI. 
a XVII. a také XVIII. stol. byli jedinými obhájci a záštitníky 
potlačovaných Srbů a jedinými mstiteli uražených a zneuctěných 
srbských rodin. Srbům žijícím pod tureckou vládou bylo sná- 
šeti mnoho muky. Turecká vláda vyznamenávala se krutostí a 
surovostí a pod takovou vládou nelze se kulturně a osvětově 
vyvíjeti. Srbskými osvětnými středisky byly rodiny, kostely a 
několik klášterů, které jednotliví srbští vladaři, pokud Srbové 
byli ještě svobodni a samostatní, zbudovali a k uctění bohu 
určili. 

Počátkem XIX. stol., když vystoupil nesmrtelný Vuk St. 
Karadžič a jal se sbírati a vydávati srbské národní písně, pře- 
kvapila krása těch písní učené lidi ve všech vzdělaných ná- 
rodech. Tyto národní písně, jimž se obdivovala cizina, vytvořil 
srbský národ většinou za doby nejtěžší své poroby. V těch 
básnických výtvorech Srbové podali svůj národní obraz. Tyto 
písně jsou nejvěrnějším zrcadlem, v němž se nejjasněji i nej- 
lépe ukazuje srbský národ se všemi svými ctnostmi a dobrými 
vlastnostmi, jakož i všemi stinnými stránkami a nedostatky. 
V písních národních jsou opěváni velicí synové srbského ná- 
roda a v nich se ukazuje, jak srbský člověk miluje svobodu, ctí 
neohroženost, váží si obětavosti i velebí dobro a pravdu. S druhé 
strany, jak odsuzuje zbabělství, nenávidí podlost, opovrhuje 
zrádci víry i národa, odsuzuje křivdu, již činí silný slabému. 
Své průkopníky dobra, všechny zastance svobody i pravdy do- 
vedl srbský národ, i za nejčernějších dnů, zvěčňovati a památku 
jejich zachovati: povstalce, uskoky i hajduky, jež žili a bez 
oddechu křižovali v hustých lesích a odtud se mstili na ukrutných 
nepřátelích srbské víry i srbského jména a strašlivých útočnících 
na srbskou poctivost a čest. Všichni stali se národními reky a 
jejich slávu lid srbský ve své poesii až do nebe vynáší. Ve 
dnech svého nejtrpčího života národ srbský napájel se ze zřídla 
své poesie a tak osvěžoval i posiloval se, aby docela nezma- 
látněl. 

V srbském národě bylo vždy čisté křesťanství; z kře- 
sťanské víry čerpal důvěru v sebe sama a docházel přesvědčení, 
že jednou bude konec jeho strádání a otročení a nastanou lepší 
a šťastné dni. Věřil, že poroba naň došla, protože bůh potrestal 
jeho předky pro různé přestupky i hříchy. Všechna morálka 
i všechna křesťanská theologie (můžeme-li se tak vysloviti) vy- 
jádřeny jsou prostě a krásně v nábožných srbských písních. 
Učený člověk, seznámený s tímto druhem národních písní, ne- 
může se neobdivovati tomu, jak srbský národ přímo mistrovsky 
znal populárním způsobem vyjádřiti, celé Kristovo učení a svému 
ztlumočení dal takovou formu, pomocí které se nenapsané du- 
ševní statky národa dají nejlépe zachovati v paměti jeho. 
Není přeháněno, pravím-li, že bychom ještě dnes my Srbové, 



SRBI. 913 

kdyby se stalo, že by svaté písmo bylo ztraceno, mohli i ze 
své náboženské poesie čerpati poučení o křesfanském životě 
i o zásadách mravního jednání. Junácké i náboženské poesie- 
byly jedinými učebnými předměty i výchovnými prostředky, 
pomocí jichž potlačení Srbi svoji mládež odkojovali a pro život 
připravovali. I staří i mladí, jak slyšeli guslara hráti a vypra- 
vovati srbská rekovství a tehdejší strádání a utrpení, nadchnuli 
se a zároveň cítili se poníženi pro stav, ve kterém se ocitli. 

Že Srbům bylo panství srbské nesnesitelné, dokazuje jasně 
to, že ohromné množství Srbů koncem XVII. stol. (r. 1690) 
se vystěhovalo ze Starého Srbska, ve kterém divocí Arnauti 
dnes by rádi zbytek srbského lidu docela vyhubili, opustili 
svoje krby a přestěhovali se do Uher, doufajíce, že tu dojdou 
většího klidu a lepších podmínek sebezachování. Ve všech také 
válkách mezi Tureckem a Rakouskem účastnil se i srbský 
národ. Kdo by mohl vypočísti všechny oběti, jež Srbové v těchto 
válkách na válečném poli přinesli! 

Všem balkánským národům bylo zle pod tureckou vládou. 
Ale možno říci, že stav nižádného národa nebyl tak nesnesi- 
telný jako srbského. Jaká toho příčina, krátce vyložím. 

Srbové byli v sousedství Rakouska. Rakouský dvůr kuje 
nepřátelské plány proti Turecku, vždy docházel opory mezi 
Srby. Rakousko je moc křesťanská, a to už stačilo, aby sym- 
patie srbské byly na jeho straně. Rakouští vladaři slibovali 
Srbům osvobození. Tyto sliby tak účinkovaly, že vždy v ra- 
kouském vojsku bylo mnoho Srbů a Chorvatů, mezi nimiž není 
žádného rozdílu než v náboženství. Z toho, že jen Arsenije 
Čamojevic, jak to bylo již řečeno, převedl na pozvání císaře 
Leopolda více než třicet tisíc srbských rodin do Uher, snadno 
lze pochopiti, že Srbové byli významným činitelem v Rakousku, 
zvláště v jeho vojsku. Ve srážkách Rakouska s Turky Srbové 
vždy hráli důležitou úlohu. Byly celé srbské legie vždy poho- 
tově prolít krev, jakmile povelí rakouský dvůr. Srbové byli spo- 
kojeni, jen když rakouské vlády šetřily jejich národního jména 
a se nedotýkaly jejich pravoslavné víry. Jak velice jsou Srbové 
oddáni pravoslavné víře, nejlépe z toho viděti, že jich více než 
100.000 opustilo svůj nový domov a vystěhovalo do Ruska, jen 
aby si zachovali pravoslaví, když proti němu se jala vystupo- 
vati panující církev katolická za Marie Terezie. (V Rusku se 
všichni zatím byli již poruštili.) 

Rakousko, pozvavši Srby ze Starého Srbska, aby se pře- 
stěhovali v jeho državu; slíbilo jim, že jakmile se příležitost 
naskytne, osvobodí jejich otčinu od Turka. Srbi věřili tomuto 
slibu vídeňského dvoru a domnívali se, že se budou moci opět 
jednou ke svým starým krbům vrátiti. Většinou byli Srbové * 
usazeni na jižní hranici Rakouska a byli vždy první vystaveni 
tureckým nájezdům. Kdykolivěk Rakousko bojovalo s Turky, 
vždy se bojů súčastnil vedle Srbů, jež žili v Rakousku, i veliký 
zástup dobrovolníků z turecké strany. Tak bylo r. 1718, když 

76* 



914 KOSTA MAJKIC: 

Rakousko po šťastné válce obsadilo větší část dnešního krá- 
lovství srbského, jímž vládlo od 1718 až do 1739. Toho roku 
turecká vojska opět zatlačila rakouská za Sávu, rozumí se, že 
se Turci za té příležitosti mstili Srbfim: mučili je, věšeli, věz- 
nili, na koly naráželi i pronásledovali. 

Po válce rakousko turecké n 1788, když byl uzavřen mír 
mezi oběma státy, Srbové v dnešním království byli pravými 
muSenníky: Turci se jim nejhroznějším způsobem mstili za to, 
že bojovali v rakouském vojsku. Tisíce srbských životů zhy- 
nulo po kasematech, na šibenicích, na kolech a na hranicích. 
Tak r. 1789 Turci zmocnivše se Kapetana Koce s 60 druhy, 
jež junácky bojovali s rakouským vojskem, všechny u Teky 
naproti Oršavě za živa na koly vbili. Za nejhroznějších muk 
vydechli synové srbského národa. R. 1788 byl v rakouském 
vojsku i Karadjordje Petrovič, děd právě zvoleného krále srb- 
ského Petra I. a války tehdy se účastnil jako šikovatel. 

Počátkem XIX. stol. jařmo turecké stalo se Srbům už na- 
dobro nesnesitelné. Zvlášť když bezúzdní Dachijové*) povstali 
prostřed r. 1804, aby pobyli všechny vynikající Srby, jichž se 
báli. Tehdy Srbové se odhodlali, že se chopí zbraní, aby bud 
všichni zahynuli nebo aby se osvobodili od pohanských násil- 
níkův. Když Dachijové se jali už prováděti svůj plán a opravdu 
zabíjeti ty Srby, jichž se báli, Srbi zvolivše Karadjordje Petro- 
viče za svého starješínu (vůdce), usnesli se, povstati proti 
utlačovatelům a dáti se v zápas s nimi za svobodu i práva 
lidská na život i smrt. Takto vzniklo známé srbské povstání 
pod Karadjordjem r. 1804. Oběti, jež Srbové během tohoto po- 
vstání na oltář svobody i hrdinství položili v tomto zápase 
s ohromnou tureckou říší, nejlepšími jsou svědky síly i vytrva- 
losti a houževnatosti srbského plemene.**) Srbské zápolení 
s Turky pod Karadjoidjem i Milošem v ničem nezadá úspěchy 
i odhodlaností zápasům Čechů s evropskou koalicí za doby 
Žižky a Prokopa Velikého. 

Daleko by nás tu zavedlo, kdybychom měli vypočísti všecky 
bitvy, jež Srbové pod Djordjem a Milošem svedli. Pod Kara- 
djordjem zvítězili nad daleko většími tureckými vojsky u Běle- 
hradu, Šabce, na Mišaru, Tičaru, u Užice, u Ložnice, Sjenice, 
Vyšegradu, na Suvom Dolu, na Prachovu (zde se třikrát utkali 
s Turky), u Štibeka proti Malajnici. V těchto místech byly 
hlavní bitvy, o menších potyčkách ani nemluvím. Ve všech lěch zá- 
pasech Turci mívali daleko více vojska, více nábojů, lepší zbraň 
i vycvičenější vojsko než Srbi. Vzdor tomu ustupovali před od- 
vahou, sebeobětováním i nadšením těchto. 



*) Dachijové, Čctyry Dachije byli majetní a vlivní Turci v Srbsku, 

t'ež pokládali Srbsko za svůj pasalík, stavíce se na odpor nejen béle- 
iraaskému pašovi, ale i sultánu. Dachijové také několik vůdců vynika- 
jících pom-avili. 

**) Časopisy, kdyby znaly alespoň trochu velikolepy zápas srbský 
v povstáních r. 1804 á r. 1815Í^ dojísta by jinak posuzovaly události, jež 
se v Bělehradě právě sběhly. 



SRBI. 915 

Vedle toho, že Srbové v těch zápasech byli odvážní a do- 
vední zápasníci, byli i do krajnosti vytrvalí. Různé strasti a ne- 
dostatky snášeli až ku podivu. V bitvě u Štibeka proti Malaj- 
nici stálo 6 Turku na 1 Srba. Srbové trpěli žízeň i hlad, ale 
nechtěli ani ustoupiti ani se vzdát. Delší dobu všecka jejich 
strava byla 8—10 gramů suché pšenice denně na jednoho 
vojáka. Za nějaký čas přece zvítězili. 

Dnešní království mělo by zcela jiný vzhled, kdyby nebylo 
r. 1813. Toho pro srbský národ nešťastného roku Napoleon vedl 
válku s Ruskem. Rusko veškeru svoji vojenskou sílu musilo 
obrátiti proti tomuto nebezpečnému nepříteli. Turecko, třeba že 
se zavázalo mírem v Bukurešti, že bude zachovávati nezávis- 
lost, jíž si Srbové zbraní vydobili, zrušilo svůj závazek a zvedlo 
veškeru vojenskou sílu proti Karadjordjevovu Srbsku. Srbi 
byli desítiletými zápasy skoro již vyčerpáni, ale vzdor tomu 
vyčkali nepřítele, jenž postupoval se všech stran k hranicím 
srbským, a chrabře s ním zápasili. Ale na konec několikrát 
větší vojska turecká přece zvítězila. Vůdcové srbských vojsk 
v zoufalství, že je vše ztraceno, opouštějí nešťastnou svoji vlast 
a hledají spásu svého života v cizině. Sám Karadjordje opustil 
Srbsko. Pro srbský národ nastaly strašné dni. Miloš Obrenovid 
zůstal v Srbsku, ale po marných pokusech, aby Turky zadržel 
ve vítězném postupu do Srbska, sám se vzdal Turkům a byl 
vsazen do bělehradské pevnosti. Nastaly v Srbsku řeže a mu- 
čení. Mučení dostoupilo vrcholu, když vybuchla r. 1814 t zv. 
Hadži Prodanova buna (povstání). Udusivše bunu Turci jali se 
odebírati Srbům zbraň. Aby lid ukázal, kde je zbraň schována, 
mučili nejen muže, než i ženy a děti a to nejhroznějším způ- 
sobem. Některé dokonce i na ohni pekli. Na pravoslavné vá- 
noce 1814 porubáno bylo v Bělehradě 115 předních občanů a 
36 živých nabíjeno na koly. My dnes těžko si dovedeme po- 
mysliti, jaká jsou to úžasná muka umřít na kolech; lehčí 
je i na kříži umřít. 

Miloš Obrenovié chytrostí dovedl zachránit svoji hlavu. 
R. 1815 Turci jej propustili z vazby a vyslali mezi Srby, aby 
sbíral daň. Miloš dostav se jednou z jejich rukou, umínil si, 
že vícekrát v jejich ruce neupadne. Na Květnou neděli Miloš 
přišel do Taková, kam na bohoslužby sešlo se mnoho lidu. 
Po bohoslužbě Miloš ve vojvodském oděvu s praporem v ruce 
oznámil přítomným, že je hotov znovu s Turky podstoupiti 
zápas za víru i jméno srbské. Miloš třímaje prapor v ruce děl : 
Ejhle zde jsem, ejhle boj s Turky! Lid radostně jej obklopil 
a slíbil mu poslušnost Tak počalo druhé povstání srbské r. 1815. 
V tomto zápase dokázali Srbové právě jako pod Karadjordjem, 
jak mnoho dovedou přetrpět, aby se domohli svobody a lid- 
štějšího života. Turecká vojska napadala na Srby se všech 
stran, ale Srbové kladli hrdinsky odpor. Pod Milošem Srbové 
zvítězili u Čáčku, Palezu, Valjevu, na Rtaru, na Batočině, u Pa- 
žarevce, Karanovce i na Dublju. Miloš dovedl vítězství svých 

77 



916 KOSTA MAJKIC: SRBI. 

vykoristiti, ale nebyl jist, že je zajištěna svoboda srbského ná- 
roda, poněvadž ještě táhli se silným vojskem proti němu Rušid 
pasa i Marašli-Ali pasa. Miloš měl však tolik odvahy, že šel do 
ležení těchto pašů, aby s nimi umluvil mír. Skutečně tam vy- 
mohl příměří. Příměří to mu poskytlo dosti čř:su, aby pomocí 
Ruska ujednal konečný mír s Tureckem, jímž dána byla Srbsku 
samospráva. Už r. 1817 Srbové provolali Miloše za knížete. 
Toto prohlášení opakovali r. 1826 a 1829. Sultán však teprve hatiše- 
rifem r. 1830 potvrdil volbu srbského národa a uznal Miloše 
za dědičného knížete srbského. Za pomoci Ruska Miloš při- 
vtělil k Srbsku r. 1834 ještě 6 žup původně osvobozených 
Karadjordjem. 

Veškeren srbský lid, jenž ještě pod Turky žil, pohlížel na 
hrudu osvobozené srbské země i na knížete Miloše jako na svoji 
spásu. Opravdu Miloš velice pečoval o Srby, jež úpěli posud 
pod tureckým jařmem, i sám čekal na příležitost, aby pod- 
stoupil zápas i za jejich osvobození. Miloš zemřev zůstavil 
v závěti ideu sjednocení Srbska svému synu Michaelu. Tento 
byl moudrým vladařem a nebyl přenáhlený. Za 8 let (1860 až 
1868) svého vladaření učinil Srbům mnoho dobra a hlavně zá- 
sluhu si zjednal, očistiv Srbsko od tureckých posádek. Všichni 
Srbové nejen z tehdejšího knížectví, leč i v Turecku milovali 
Michaela a s plnou důvěrou očekávali okamžik, až pod ním 
bude ustavovati Srbsko svoje sjednocení. Dojista se Michael 
i na tento okamžik připravoval, ale zákeřná ruka zničila roku 
1868 v Topčideru drahocenný jeho život. Upřímně za ním za- 
kvílel celý národ, věřiv, že v něm ztratil svého osvoboditele. 

Po zavraždění knížete Michaela dosedl na trůn srbský ne- 
plnoletý synovec jeho Milan Obrenovič. Za prvních let jeho 
vlády byla na balkánském poloostrově mezi tureckými přísluš- 
níky zvláště mezi Srby v Bosně a Hercegovině veliká nespoko- 
jenost. Výsledek nespokojenosti bylo povstání v Bosně a Herce- 
govině r. 1885. Diplomacie evropská klidně se dívala, jak se 
prolévá srbská krev v těchto zemích. Srbsko i Černá Hora, 
třebas věděly, že jsou malé, aby zápasily s tureckou říší, ne- 
mohouce se více dívati, jak se divý a fanatický Turek zvedl, 
aby vyhubil srbský lid, ohlašují Turecku válku. V první válce 
s Tureckem r. 1876 Srbové ze Srbska i Černé Hory chrabře 
zápasili, ale srbská vojska, jež nebyla počtem veliká, prohrála 
rozhodnou bitvu u Djunisu. Humánní evropské státy hleděly na 
nestejný zápas mezi Srby a Turky a ani jeden nepřikvapil na 
pomoc. Barbarské Rusko (nejen podle německých i podle slo- 
vanských listů) nemohlo se dívati na muku balkánských Slo- 
vanů a vyhlásilo Turecku válku. Srbsko třebas uzavřelo mír 
s Tureckem, opět se dává v zápas a svými šťastnými opera- 
cemi dobylo na Turecku malé části země. Válkou tou poně- 
kud přispělo ruskému vojsku, aby osvobodilo dnešní knížectví 
bulharské. Neboť Turecko nemohlo všechnu sílu obrátiti proti 
Rusům, značný díl svého vojska vyslavši proti Srbům a Cerno- 



E. SOKOL: NOVÉ VERŠE. 917 

hořcům. Výsledek velikých úsilí a krveprolití srbského bylo, že 
evropská diplomacie vydala Rakousku srbské země Bosnu 
i Hercegovinu a Rusko, jež prolilo potoky krve v Bulharsku, 
odtamtud vypudila a konečně Srbsku i Černé Hoře dala sebrat 
drobty pod stolem. Jakové toho byly následky, uvidíme, až 
promluvíme o vnitřním životě Srbska v XIX. stol. a o zápase 
o trůn mezi Obrenoviči a Karadjordjevici. To nám pomůže po- 
chopiti nejnovější krvavý převrat v Bělehradě. Kosta Majkič, 



JNloVé Verše. 



Vybírám z řady knih především tři, jež mají aspoň jeden 
ton společný, ton ironický, co ostatní jsou tříští nejrůznějších 
směrů, charakterů i kvalit. 

Josef Holý ve svých Satirách je nejsilnější v trojici. 
Je dost osamělým zjevem v moderně vším svým založením. 
Nejzvláštnějším, nejodlišnějším rysem jeho je vyslovené vlaste- 
nectví, ne ono pouze cítěné, ale rvavé a přímé, jehož jako ideje 
dosti prostituované se ostatní vzdalují. Snad také v té přizná- 
vané a milované českosti dal by se hledati základ jeho osobi- 
tého podbarvení i kořen, z něhož si vypracovává formu. Kniha 
jeho je výsměch, hodně nemilosrdný, a většinou trpkým ná- 
dechem kolorovaný, český, nerudovsky trpký, jenž nejsilněji 
proráží v úvodním konfiteor s parodistickým gestem nahoze- 
ťiém. A forma prostá, úmyslně hledající přímou linii primi- 
tivní síly, je zřejmé ze stop národní poesie dedukována. V té 
sice má ve své skupině blížence i předchůdce ve Viktoru Dy- 
kovi, ale liší se od něho robustností myšlenky a vehemencí 
útočnou. V Dykově elegantnějším stylu je jediná >Ballada o kříži 
Jana Nerudy*, vše ostatní je jeho vlastní. Nejsilnější krom úvod- 
ního >Já« jsou výrazné karikatury ať politické či jinaké, nej- 
slabší jsou písně slepého mládence, jež příliš jsou spoutány 
rytmisací národní a proti ostatním i zředěny obsahově. Satiry 
jsou dobrou a zdravou knihou, mají svůj charakter individuelní a 
pro výstih základních slabostí našich podrží ve většině obsahu 
svou časovost po dlouhou dobu. 

E. Lenského Kopřivy chtějí být skoro tímtéž, čím 
kniha předešlá, ale neurčitost, neskrystalisovanost rozbíjí i sledy 
síly v nich obsažené. > Šlehnout, udeřit bezohledně do všech 
zbahnělých míst« psal jim básník v čelo, v doslovu se však 
přiznal, že chtěl pouze pobavit. Má jistou lehkost nehledaného 
výrazu, dovede dost rutinované formovat myšlenku, ale my- 
šlenky namáhavě nehledá; nestuduje, co biče zaslouží, sbírá 
pouliční vtipy, promrskané pointy, jen zřídka dá zablýsknout 
nápadu originelnímu. Chápe, že nahý, přímý úder je působivý, 
ale nezná hranic síly a sprostoty, což je dost choulostivá kolí- 
savost, chce ironisovat, chce bavit, ale zapomíná, že zmrzuje 
se a otírá vše, co se do nekonečna odehrává jako jeho rispetti, 

77* 



918 E. SOKOL : 

zkrátka nenaučil se dosud nejmenší sebekázni, bez níž zůstane 
sic preplodný, ale rozbředlý a nechutný, ač některé prvky 
zdravé v sobě má. 

Frant Gelner: Radosti života. Cynická nota zní 
Radostmi, málokdy se vracejíc ku břehům solidní morálky, ale 
vracejíc se přece, což je důkazem, že nestrouchnivěl  mimo nás uhánějící mladé, veselé páry, řekl 
jsem : »Ješt to nehezké smáti se. Což necítíte za mou směšnou 
maskou živou, trpící tvář; vždyť jen proto jsem si vzal masku, 
abych vás uviděl. Dala jste mi naději na svou lásku a tak rychle 
a tak krutě ji odmítáte. Proč jste nepřišla?* 

Rychle, s odpovědí na milých usmívajících se ústech, obrá- 
tila se ke mně, a hrozný smích zachvátil ji vší silou. Zarážejíc 
se, skoro plačky, zakrývajíc líce krajkovým, vonným šátkem, 
namáhavě řekla: » Pohlédněte . . na sebe. V zadu je zrcadlo . . 
Ó, jak jste . .!* 

Zdvihaje brvy, stiskuje bolestí zuby, s chladným obličejem, 
z něhož se odlila krev, pohlédl jsem do zrcadla — hleděla na 
mě idiotsky klidná, docela lhostejná, nelidská, nehybná fysio- 
nomie. A já, já jsem rozesmál se také. S neutuchajícím ještě 
smíchem, ale již se záchvěvem zdvihajícího se hněvu, se šíle- 
nou zoufalosti řekl jsem, ba skoro vzkřikl: » Nepotřebujete se 
smáti!* 

A když utichla, pokračoval jsem šeptem o své lásce. Nikdy 
jsem nemluvil tak krásně, protože jsem nemiloval nikdy tak 
horoucně. Mluvil jsem o mukách čekání, o jedovatých slzách 
šílené řevnivosti a tesklivé touhy, o své duši, kde všude byla 
láska. Viděl jsem, jak sklánějící se řasy vrhaly hustý stín na 
zblednuvší tváře. Viděl jsem, jak jejich matnou bělostí zmítal 
červený odraz vzplanuvšího ohně, a jak pružné tělo celé se 
klonilo ke mně. Byla oděna jako bohyně noci, byla celá zá- 
hadná, jakoby oděna černým krajkovím mlhy, třpytila se bri- 
lanty hvězd a byla krásná, jako zapomenutý sen dalekého dětství. 
Mluvil jsem — slzy mi kanuly s očí a srdce bilo radostí. Spatřil 



ZLOSYN. 929 

jsem konečně, jak milý, ubohý úsměv otevřel její ústa, jak 
řasy se zachvěly a zdvihly. Pomalu, bázlivě s nekonečnou dů- 
věrou naklonila ke mně hlavu, a . . 

Takového smíchu jsem ještě neslyšel! »Ne, ne, nemohu..* 
téměř sténala a sklonivši hlavu, znovu vypukla ve zvučnou 
kaskádu smíchu. 

Ó, kdyby mi chtěli dáti na minutu lidskou tvář! Kousal 
jsem pysky, slzy kanuly po rozpálené tváři, a ta idiotská fysio- 
nomie, v níž bylo všechno pravidelné, nos, oči i rty, dívala se 
se ztrnule úžasnou ve své ohyzdnosti, lhostejností. A když 
belhaje se po svých barevných nohách jsem odešel, dlouho 
ještě ke mně docházel zvučný smích: jakoby s ohromné výše 
padal stříbrný pramének vody a s veselou písní rozbíjel se 
o skálu. 

IV. — Rozprchli jsme se po spící ulici a budíce, noční 
ticho smělými, bodrými hlasy, šli jsme domu a soudruh mi 
pravil: »Ty's měl kolosální úspěch. Nikdy jsem neviděl, aby se 
tak smáli. Stůj, co děláš? Proč strháváš masku? Bratři, on 
sešel s rozumu! Hleďte, roztrhá vá svou masku! Pláče!!* 

Z RazkazH přeložil V, Skalák, Leonid Andrejev, 



Literatura, uméní, v^ěda. 

Národopisná mapa uher. Slováků. Na základě sčítání lidu z r. 1900 
vydal dr. L. Niederle. Nákl. Národop. společnosti českoslovanské 
r. 1903. — Národopisné mapy slovenské důkladné a spolehlivé posud 
nebylo. I sestavil autor mapu na základě nové statistiky říše uherské 
z r. 1900, [ež třebas na újmu živlu slovenského, načítala o 200.000 Slo- 
váků méně, není správnosti mapy na újmu, ježto autor jednak osady 
slovenské třídí a na mapé znamená podle kategorií percentuálnícli, 
jednak všechny důležitéjší a spornější části map\^ (zejména celou slo- 
vensko-madarskou hranici) poslal před uveřejněním na Slovensko znal- 
cům příslušných krajů s prosbou za revisi. Obce, kde označeno Slo- 
váků pod 10 proč, ostavil úplně stranou a rozdělil ostatní v osady čistě 
slovenské s více než 90'7o Slováků, dále v osady s 90—75, 75—50. 
50—25 a 25— 107i) a s různým označemm v mapu vkreslil, vlastně 
v mapy, ježto celou oblast bylo nutno rozděliti v řadu map detailních, 
jež obsahují obyčejně dvě, někdy jen jednu stolici. K praktickým úče- 
lům zhotoveny ovsem nejsou. SIo autoru o to, zachytiti co možná přesně 
stav národnosti slovenské na počátku tohoto století, což vzhledem k po- 
stupující usilovné madarisaci jest důležito. Ke spisu je přidán abecední 
slovensko-madarský seznam jmen obcí. 

Na Velehrade přišlo se počátkem května při odvodňovacích pra- 
cích na starém hřbitově v hloubce 2 m na tři kamenné hroby v jedné 
řadě položené podélnou osou k východu, v nichž odpočívaly kostry 
hlavou k západu, beze stop rakvi, kovu a jiných předmětů." Hrobky 
jsou složeny ze 4 kvádrů oískovcových, v nichž vytesáno 40 cm hlu- 
boké koryto pro mrtvolu. Na zachovalé plotně jedné hrobky jsou v>'- 
tesány značky, u hlavy jednoduchý kříž, u nohou obrácený' kříž dvo- 
jitý. Ze které doby hrobky jsou, jest zatím (a snad vůbec) nemožno 
určiti. Mimo hrobky objeveny byly 1 sáh silné zdi starých hradeb 
anebo základů bývalého kostela, jenž byl asi širší nežli nynější, a pod 
nejjižnější chodbou kláštera vykopány byly 1 sáh široké a 7 >« od sebe 



930 LITERATURA, UMĚNÍ, VĚDA. 

odstávající rovnoběžně základy cihelné, jež někteří chtějí míti za zá- 
klady pobočních kaplí někdejšího chrámu. Dle směru těchto kaph' ne- 
byl by však chrám stál, jak tehdy přísně dle církevního zřízení zacho- 
vávali, k východu, nýbrž kolmo' k nynějšímu, t. j. od jihu k severu. 
Nálezy b3^1y podnětem, aby se pečlivě kopalo a hledalo na celém pro- 
stranství za dozoru a vědecké odpovědnosti znalce, jímž ustanoven 
dp. P. Wurm z Olomouce. Na Moravě jsou zvláště dychtiví na vý- 
sledek pátrání. Vážení dějepisci moravští praví, že někdejší Velehrad 
stával někde v okolí Uh. Hradiště. Jiní praví, že Velehradu nikdj'- ani vůbec 
v těch místech ani kde jinde nebylo. Konečně jiní (jmenovitě klérus) kladou 
Velehrad bývalý na totéž místo, na kterém stojí nynější, spojujíce jej 
s posláním sv. Cyrilla a Methodéje a říší velkomoravskou anebo ale- 
spoň s kulturou byzantskou, jmenovitě stavitelstvím, jež se šířilo cestou 
Velké Moravy i do Němec a v končinách velehradských mohlo se za- 
kotviti. Tvrdí se, že máme na Velehradě chrámy tři, jeden větší než 
druhý. Nynější vystaven r. 1681 na místě chrámu Cisterciáky kol 1193 
založeného a dle jiných 1246 Tatary, dle jiných 1421 Husity zničeného. 
Při stavbě druhé nebylo však užito základů prvého, ač posud dobré 
jsou. Kromě těch jsou prý však i základy, jež ukazují na třetí chrám 
a o tom by rádi měli ti, kdož do velkomoravské myšlenky jsou zami- 
lováni, že tento ze všech nejstarší byl klášter mnichů slovanských, tam 
původně osazených, po nichž teprve je vypudivše, Velehrad zabrali 
Cisterciaci. Tyto domněnky, dohady a spory ovšem učiněnými nálezy 
se znovu hlásí o slovo i čeká se zvědavě, zdali a co objeveno a roz- 
hodnuto bude. O tom, čtenářům zprávu zase podáme. -Z. 

Monolog u Shakespeara. To bylo thematem slavnostní přednášky 
na 39. valné hromadě „Německé společnosti Shakespearovy** 23. dubna 
r. 1903 ve Výmaru. Přednášku měl dr. E. Kilián, režisér dvorního di- 
vadla v Karlsruhe. U Shakespeara jsou dva typy tohoto uměleckého 
prostředku: 1) monology ve způsobe staré techniky, které se říkají, 
hledíc k posluchačstvu, jsou na rozveselení posluchače nebo mu mají 
podávati předběžné děje ku porozumění potřebné neb také vysvětlení 
nesnadných věcí bajky; 2) proti ním jako způsoby starší jsou mono- 
logy upravené po způsobu modenu techniky, vyjevující duševní život 
hrdinův, zejména vyličujíce boje v jeho nitru, a orientující diváka toliko 
o tom, co dialogem bua nemůže býti vyjádřeno nebo jen nedokonale. 
Monology tyto nemluví se k obecenstvu, nýbrž se jeví jako bezděčné 
výbuchy duševních pochodů, jež se konají v nitru mluvícího. Nesnadný 
líkol herce záleží v tom, aby četné monology druhu prvního, které se 
nám nyní zdají neobratnými a starožitnými, přeměňoval v druh mono- 
log moderních. Jest to úkol, kterého nemůže rozřešiti někdy ani umělec 
největší. K, 

Leonid Andrejev, z jehož Razkazů přinášíme v dnešním čísle malou 
skizzu, jest nejmladší hvězda na literárním ruském nebi. Zdá se, že 
brzy bude konkurentem Gorkého a snad i nebezpečným. Jeho tvoři- 
vost a plodnost je neobyčejná. Jeho povídky jsou ctiímurné, mrazivé, 
skoro suše objektivní. Na svět hledí prostě a s krutou upřímností, vy- 
pravuje osudy svých hrdin. Myšlenky jeho v symbolické roucho zaha- 
lené, vábí jak svojí symbolikou tak impresionisticko-realistickou drobno- 
malbou. Patří ke skupině, literární, do níž se hlásí Telešev, Kupriv a 
Seraíimovič a jíž vévodí Čechov a Gorký. 

Přehled politicky^ hospod., sociální. 

Za hranicemi. V Srbsku byli 11. t. m. v noci zavražděni král Ale- 
xander s manželkou Drahou, oba bratři královniny, generální pobočnOc 
králův a druhý pobočmk, předseda ministerstva a ministr války a 
mnoho jiných osob, o kterých všech bezpečných zpráv ani není. Vraždu 
provedu (íustojníci za pomoci dvou oddělem' pěchoty a prohlásili Petra 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 931 

Karadordeviče králem. Vláda Naumičova převzala hned zprávu země. 
Dne 15. t. m. byl jednohlasnou volbou skupštiny a senátu Petr Kara- 
dordevič za krále zvolen a volbu přijal. Ještě před volbou krále obno- 
vena byla ústava z r. 1888, králem Alexandrem 7. dubna zrušená. Ústa- 
vou tou zavedena v Srbsku moderní ústavm' monarchie s representa- 
tivním systémem a odpovědným ministerstvem. Národní zastupitelstvo 
volí se přímo, a menšmy docházejí poměrného zastoupení. Úplná svo- 
boda tisku, svoboda osobní, spolčovací a shromaždovací, svoboda voleb 
a samospráva církví byly pro Srbsko zřízením zpříma ideálním. Král 
však „pro bezmezné útoky tisku" 7. dubna svobodu tiskovou obmezil, 
tajné hlasováni a senát r. 1901 zřízený zrušil, skupštinu rozpustil a nové 
volby s veřejným hlasováním nařídil. Od té doby byl osud krále zpe- 
četěn a zprávy o ohrožení jeho života \'yskytovaly se občas v časopi- 
sech, ač jim víra dávána nebyla. V Bělehradě docházelo k výtržnostem, 
za kterých mnoho lidí pohynulo a mnoho na rozkaz vlády bylo postří- 
leno. Nové volby vykonány jen přívrženci vládní strany, většina národa 
k volbám vůbec nešla. Nenávist k Draze, na královnu z měšťanky po 
výšené a jejímu příbuzenstvu, jmenovitě hejskovi N. Luněvicovi, jenž 
byl králem vyhlédnut za následníka, provedení krvavého díla jen uspí- 
šily. Ze v zemi všeobecná nespokojenost s vládou Milanovou i Ale- 
xandrovou byla, pochopí každý, kdo si připomene ideální tužby a cíle 
srbského národa, o čem dočte se v obšírnějším článku p. Maikiče, jejž 
v tomto čísle R. začínáme. Také hospodářský stav země se horšil aen 
ze dni. Dluhů státních rychle přibývalo a je jich dnes přes 500 mil. fr. 
Zahraniční věřitelé vynutili si a dosadili, když Srbsko r. 1895 provedlo 
částečný bankrot formoíu konversí, zvláštní správu monopolů, jež 1902 
2 příjmu monopolových 32*6 mil. fr. více jak polovici (17 mil. fr.) zaba- 
vila. Žilo tedy státní hospodářství srbské pod sekvestrem. — Nová 
vláda Avakumičova rozšířila ústavu z r. 1888 o všeobecné rovné hla- 
sovací právo a vymanila armádu z vrchního velitelství králova. Úřední 
list přinesl již prohlášení vlády, že jen ministr vojenství důstojníky jme- 
nuje, přesazuje a propouští. Skupštma sešedší se k volbě krále, udělila 
kralovrahům anmestii. 

V Némccku provedeny v úterý 16. t. m. volby do říš. sněmu, jež 
vlastně již celý rok, od zápasu o celní tarif na říš. sněmu byly na den- 
ním pořádku úsilí všech stran a vůbec politiky. Z toho, co posud o vol- 
bách známo, jež provedeny teprve z polovice (druhou polovicí budou 
volby užší), vychází, že císařská vojensko-imperialistická politika vy- 
chovala armádu 3 milionů voličů sociálné-demokratick^^ch, odmítajících 
císařský kurs. Všude kde císař proti sociální demokracii vystoupil a 
mluvil, jako ve Vratislavi, Bochumu, Essenu přibylo jí tisíce hlasů. 
V Essenu na pr. volilo o předešlých volbách sociálního aemokrata 4400 
voličů, nyní 22.000, v Bochumu 22.000 nyní 40.000, v Duisburku 7800 
nyní 25.000. V samém Berlíně přibylo sociálním demokratům 100.000 
hlasů, v Mnichově s okolím 18.000 a v Sasku ze všech 23 poslanců do- 
stali sociální demokraté již v první volbě 18, zbytek 5 přijde dq užší 
volby za podmínek výhodných. To byla odpoved militarismu. Úplně 
voličstvem opuštěny jsou siíné kdysi strany svobodomyslné a půdy ne- 
nabyli kandidáti krajně agránu'. Také antisemitům se nepodarilo' pro- 
razit. Prošlo o první volbě 72 členů centra a 28 konservativců, sociál- 
ních demokratů 51. agránuci 3. Do užších voleb přijde 35 členů centra, 
36 konservativců, 110 sociálních demokratů, 4 agrámíci. Nejdůtklivější 
agitačm' prostředek, celní tarif a zdražování potravin, vykonal svůj úkol 
dobře I 

Rakousko-Uhersko. Příští týden má dojíti na říšské radě na pro- 
jednání prozatímního rozpočtu. Ťo znamená, že musí také býti jasno, 
dojde-li k dohodnutí mezi vládou a Mladočechy či nic. Pra\n se, že 
se mezi nimi vyjednává. Mimo to mluví se i o vyjednávání mezi Cechy 
a Němci. Dr. Baerenreither, dr. Eppinger v Pílimoni a dr. Beuerle 
k císaři v Linci mluvili o nutnosti shody českoněmecké. Vypra\nije se, 
že otázka jazyková by byla odstavena a že by na Moravě zřízena bjMa 



^ 



932 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

universita česká a německá. Vládě jde ovšem o parlamentní projed- 
nání vyrovnacích předloh, k čemu si musí urovnávati cestu, nebot na ty 
má prý již dojít od pondělka za týden. Situace se však zauzluie opět- 
nými predpovědmi, že začne obstrukce česká. Proti obstrukci prý 
stlouká se z „pracovitých stran" polskoněmecká většina. Co jsme proti 
obstrukci psali a uváděli v dubnu, platí i dnes. Jako tehdy to, čo se 
stalo, nám dalo za pravdu, tak i po našem soudu stane se n3mí. K ob- 
strukci sotva asi dojde, alespoň mezi poslanci není k ní ani chuti. Za- 
tím se projednává zákon o nedělním klidu. V kruzích obchodních a 
výrobních jsou rozděleni v přívržence úplného a všeobecného neděl- 
ního klidu a v přívržence 4-6 hodinové práce v různých oborech a 
na venkově. Z těchto jsou na říšské radě nejhorlivější zastanci záímik 
židovských obchodníku v Haliči, pro něž prý nemá celonedělní klid 
platiti. Dne 16. června ohlašovala sněmovna, že nedělní práce je obme- 
zena jen na 4 hod. dopolední. 

Tiskový užší výbor projednal dne 9. t. m. vládní osnovu nového 
tiskového zákona. Osnova oostává se nyní do výboru. Za lhostejnosti 
samé žurnalistiky přijímá se vládní návrh, jímž zrušují se poroty pro 
urážky na cti i osob úředních a ponechává se opravné řízení v plat- 
nosti. Sama žurnalistika tak mlčky připouští, že nynější stav jest až 
příliš přízniv, ba zrovna svádí k výpadům osobním. Jmenovitě v politice 
nejde žurnalistice tak o zásady a zřízení politická jako o osoby a vět- 
šina politických článků jest hanobením a tupením osob z jiných stran 
a vynášením vlastních stranníků. Kdyby se novinám dalo zameziti 
v této činnosti, snad by nuceny byly psáti věcněji. To však souvisí 
s hlubší nápravou nejen novin samých (odborné vzdělání žurnalistů), 
ale vůbec veřejného života. Sami pp. poslanci, odhlasujíce, že má býti 
žurnalistika za urážky osobní trestána, poctívají sebe navzájem jmény, 
jichž nejposlednější žurnalista ani v nejsmělejším rozletu své bojovné 
fantasie netroufá si napsati — prostě ze studu. Bylo by jistě podařené, 
kdyby tento parlament odhlasoval tiskovou osnovu zavádějící v žurna- 
listice dobré mravy I 

Ex lex u nás i v Uhrách. U nás vláda má zadní dvířka § 14. a 
povolí si rozpočet; v Uhrách nezbývá vládě než demise. K te Szella 
tlačili spojem se stranou neodvislosti klerikálové a hlavně nevyřízená 
vojenská předloha. Dne 15. t. m. konečně, když demise Szellova byla 
hotovou věcí, podána a přijata byvši již den před tím, začali ve sně^ 
movně oposiční poslanci technickou obstrukci, aby mp. Szella donutili 
podati zprávu o stanovisku vlády a o situaci. Szell druhý den, na to 
sněmovně svoji demisi ohlásil. Nástupcem Szellovým je hr. Štěpán 
Tisza. Troufá-fi si sněmovnu přimět, aby odhlasovala brannou před- 
lohu, o kterou jde především, bude to boj krutý, jejž mu ihned 16. t. m. 
ohlásili Košut i Ugron. Tisza, jak jsme zaznamenali na str. 858, byl 
z těch, jež vedli župy proti obstrukci. Dne 20. května pravil na schůzi 
v biharské župě, že je zájmem Madarů, aby armáda byla co nejsilnější. 
Mnichovská Allg. Zeitung v dopise z Vídně, kdež mluví hlasatel blízký 
vládě rakouské, tyto dni praví: „Přes nejpádnější důvody vojenské 
správy nebylo možno vymoci větší počet nováčkův a tím jest porušen 
duch vyrovnám' r. 1867, jež nepraví nic jiného, než že za to, že Maďa- 
rům bylo přenecháno panství ve vlastní zemi, jsou povinni hájiti dle 
svých sil mocenské postavení Rakousko-Uherska na venek a je upev- 
niti. Menšina mezi Madary bezohledně nedbá pravidel konstitučního ži- 
vota.** Pádem Szellovým je mravně posílena košutovská strana neod- 
vislosti. Dokonce se uvažuje, neznačí-li pád ten konec dualismu. 

V Chorvatsku vzmáhající se nespokojenost zabouřila zvláště prudce 
demonstrad v Záhřebe o svatodušních svátcích, kdy policie byla de- 
monstranty zahnána kamením. Jako obvčejně policie svým bezohled- 
ným chováním vášně jen jitřila, tak že do ulic byla poslána zemébrana 
a dělostřelectvo, 1120 vojáků, 110 četníků, 92 policajtů atd. Oposiční 
noviny bývají v Záhřebe co den konfiskovány. 

Sociální Dílnička akademie jakožto vzdělávací ústav strany soc- 
demokratické, prožívá dobu krise, zjevné i tím, že o jejím působení 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 938 

lze se tak málo dočísti. Ježto působení její vedle knihovny soustřeďuje 
se hlavně na přednášky a naučné kursy, můžeme jednu z příčin krise 
postřehnouti ve slovecn předsedy jejího K. Vaňka na devátém sjezde 
D. A. dne 7. června: „Aby D. A., jak původně bylo míněno, mohla in- 
tensivně starati se o všeobecné vzdělání délnictva, k tomu nemá v prvé 
radě finančmch prostředků, v řadě druhé nemá i nutných vyučovacích 
sil. Na pomoc kruhů mimodělnických počítati nelze jako nelze počítati 
s vyučovacími silami z kruhů mimodělnických. Setkali Jsme se ve svých 
zkušenostech jen s málo lidmi z kruhů t zv. měštáckych, kteří by ve 
směru tom přicházeli dělnictvu jen z čisté lásky vstříc a neměli ph tom 
nějakých politických zámyslů/ Z toho co dále předseda řekl, vychází, 
že kursy účetnický, němčiny a stenografie mají dosti účastníky, za to 
kursy z frančiny, zdravoděay, anatomie a p. jich neměly. Bude se tedy 
pohlížeti k praktické poiřebě délnictva i ku potřebám celého děl- 
nického hnutí. — O svátcích velikonočních provedla strana soc-demo- 
kratická přeměnu svyxh spolků vzdělávacích ve všeodborové. V ob- 
mezené činnosti AkaŠemie předsedou ohlášeném vidíme t>'též snahy, 
jež jsme znamenali v zastavení vzdělávacích spolků, totiž zúženi inte- 
lektuálných zájmů délnictva na zájmy třídní a politické. Je-li to v souvi- 
slosti a do jaké míry s obecnou reakcí, jež se jeví u nás v politice, 
literatuře, a s hospodářskou tísní výrobních tříd, [est nesnadno vyme- 
zovati, ale zjev jest podobný ostatním v životě veřejném u nás. Mimo 
to ovšem jest zřejmo, že politické strany se nehodí k úkonům všeobecně 
vzdělávacím, strhujíce je vždy do proudů svých praktických snah a 
cílů. Konečně ani forma předíiášek není dosti účelná v době laciného 
tisku a hesla sebevzdělávám'. To vše asi přispělo k úžení činnosti 
D. Akademie vedle známé, většinou zcela opodstatněné nedůvěry dél- 
nictva k „měštácké inteligenci**, jež chodí k dělnictvu okukovat " man- 
dátové hrozny. Ale špatné příklady několika mlsných mandatolovců ne- 
nakazily ještě vesměs dobré mravy a je v ^^echách dost skutečných 
přátel délnictva a t}^ by délnictvo mělo neodpuzovati ale spíše v>"hle- 
dávati. Jsou to ti, jež se k dělnictvu nedotírají a třebas jemu vždy oká- 
zale ani netleskají: Byl takovým na př. Horínek, jejž ^za jeho života 
délnictvo považovalo prostě za „měštáka" a dost. Pocti vjxh lidí z inteli- 
gence délnictvo potřebuje právě pro neodbytné úkoly obecně-vzdělá- 
vací, bez nichž se trvale neobejde. Jest jisto, že se D. A. k svému 
prvotnímu širšímu úkolu vrátiti musí, má-li se udržeti, třebas poslání 
své plnila jinými prostředky než poprvé. — /. 

Školský. Učitelé knězi na středních školách. Po nedávném sjezdu 
středoškolských učitelů ve Vídni počíná se opět přetřásati v listech od- 
borných zjev, že se zejména v zemích alpských tak výborně daří 
gymnasiím řeholních řádů, ba že se jim i s míst úředních dostává často 
pochvaly tak vzácné, že g3rmnasia světskými učiteli opatřovaná 
nikdy se takové nemohou ani nadíti. A přece platí pro takové řehol- 
nické ústavy také instrukce úřední. Může-li vsak skutečně katolický 
kněz vyučovati ve smyslu "instrukcí, které nečiníce žádné zmínky 
o poutech neb ohradách, mluví toliko o vý^sledcích vědy? Kněz kato- 
lický může podávati prvopočátky starých jazykův; může uváděti žáky 
své v taje trigonometrie ; snad umí také velmi obratně v silozpytně ex- 
perimentovati ; může býti velmi statečným numismatikem nebo snad 
ještě lepším rozřešovatelem listin. Ale má-li býti s úkol svůj — to jest 
má-li ponzovati v nejdůležitějších věcech pravou osvětu; má-li raziti 
cestu porozumívání přítomosti a její kultuře — nemůže býti zcela a 
naprosto sluhou církve ; a pakli je jím, tedy nemůže býti s úkol, který 
má konati ve smyslu instrukcí. Muži, kterýž odpřísahaí úplné podrobo- 
vání se rozumem svým dogmatům, každý okamžik je úzko bud jako 
„právo věřícímu" nebo jako prostředkovateli výsledku vědy. Muž ta- 
kový, je-li učitelem dějepisu, nemůže a nesmí objasňovati v5'znamu 
náboženských reformátorův (Hus, Luther a j.), ani nesmí dojasnovati 
důležitosti o významu národových revolucí, poněvadž se mu musí je- 
^ všechno to, co lidstvo poněkud osvobodilo od katolického autoritář- 



934 OZVUKY A PABERKY, 

ství, namířeno proti víre, církvi, papeži, biskupům, kněžím — slovem 
dílem ddblovým. Jak na príld. muže kněz učiti theorii Kantově-Lapla- 
ceově, dle níž nemohla býti země před sluncem; a on přece musí se 
držeti knihy „Genesis", kteráž učí právě opaku? Jediné slovo, kterým 
by se stavěl v takých věcech na stranu vědy, může mu způsobiti spory 
s představenými duchovními, kteří ho pak prohlašují za „kacíře". Jeho 
světští představení (na přikl. zemští inspektoři) ho ovšem nestíhají, ne- 
vyučuje-li v těch věcech ve smyslu instrukce, totiž v duchu vědy, činíce 
se, jakoby neslyšeli, ač někdy až ostentativně právě v jejich přítom- 
nosti „koriguje" dogma učebnou knihu úřadem školním i po věcné 
stránce schválenou. Ale zase tíž proti duchu instrukce stíhají učitele 
světského, který v duchu jejím vyučuje něčemu jinak než se líbí církev- 
níkům ; neb alespoň mu „blahovolně" radí va jí, aby se pečlivě vj^stříhal 
všeho, s čím se dostává ve spor věda s věrou, třeba bylo to obsaženo 
i ve schválené učebnici (tomu „schválení" prý se musí rozuměti tak, 
že nemá jako odporovati konsistoriálnímu Imprimatur), sic že . . . Ta- 
kový nad prováděním instrukce dozor světsky" ovšem musí způsobo- 
vati, že i světští učitelé na středních školách „nechávají védy vědou** 
pozorují-li, že jim způsobuje jen trpkosti u představených ředitelů, po- 
slouchajících více hlasu „božího" nežli „zákona", a že jim hatí veškeru 
naději, aby se mohli prací usamostatniti ; kdežto „opatrnějším" jejich 
kolegům razívá se postup se strany představených sboru učitelského 
i zemských školmch dozorců, ba nezřídka přes hlavy a přes odpor 
obojích těchto. A tím se namnoze také vysvětluje ráz nynější výchovy 
na mnohých našich středních školách a zjev, že neřídcí učitelé těch 
škol staví na odiv svůj katolicism a klerikalism; že třeba jinak i „vě- 
dátor" mathematiky a fysiky si přezdívat dávající profesor neostýchá 
se na veřejnosti vyznati, že Galileiho tvrzení: a (země) se přece točí, 
nelze nikterak očitě dokázati, a že přece musíme věříce své denní 
zkušenosti dávati pravdu „knize knih", dle níž slunce zapadá, a tudy 
také vychází a kol naší země se točí. Církev také odpadlictví takové 
od „vědy" dobře honoruje, často státními penězi nebo tituly čestných 
a skutečnýeh hodností (ředitelství, inspektorát, titul školního rady atd.). 
Tím vším také možno i nutno si vysvětlovati, že podobní šplhavci kleri- 
kální dobývají záhy „klobúků" hodnostářů školských a že knězi, Jinak 
ve vědě neb v umění vyučovatelském nic neznamenající, stávají se 
řediteli státních gymnasií, c. k. zemskými školními dozorci gymnasii 
(jak jest a bylo na Moravě), že jsou považováni za první autority v oboru 
svém, jež kde kdo z ostatních jim rovných musí uznávati, nemá-li mu 
býti ztrpčeno bydlo až do nesnesitelnosti : ba že i na paedagogia se 
zrizují za hlavní učitele (piaristé) nebo dokonce za ředitele (v PrazeX 
kteří pak inaugurují na nich vzdělání učitelského dorostu tak pokrokové, 
jako lest na príkl. od evolucionismu v psychologii k „mohutnostem* 
íilosone scholastické. K, 

Podpory společnosti. 

O podporách společnosti Ovšem! Věda sice praví 

porady se konají, krev že vzácná míza je, 

krev prolitá ticho teče kterou by měl každý stříci 

teplou struhou k Dunaji. vstávaje a léhaje. 

O podporách společnosti Tím směrem i víra svatá 

mylná vládne představa, vede lidstvo za ruku: 

nemůže je z klidu přivést Nezabiješ I Nezabiješ I 

každá louže krvavá. Pro Kristovu nauku. 

Nemohou se exponovat Ve šlápotách víry svaté 

pro ministry zabité, ubírá se slavný soud, 

pro každičkou hloupost na ně na kriminál v každém čase 

spoléhat se nesmíte. možno se jest spolehnout. 

Blasfemické tu i onde 
zákony se dělají, 

krev prolitá ticho teče 
teplou struhou k Dunaji . . Ego, 

NáJdadem Jos. Palcla. — KnitotiBlc&rna národne-soc. détnictra (K. Flttera) v Prase. 



ROZHLEDY 

TÝDENNÍK PRO POLITIKU - YÉĎU - 
LITER/ITURU A UMĚNÍ 



ROČNÍK XIII. V PRAZE, DNE 27. ČERVNA 1908. ČfSLO St* 



Na cesty I 

červené desky »Baedekrů« tlačí se u vědomí své nastáva- 
jící saisonní důležitosti zase okázale do popředí skfíní knih- 
kupeckých. Ano, už je tu zase ta doba, kdy člověku při každém 
písknutí lokomotivy srdce prudčeji zabuší, kdy začíná se nás 
měštákfi zmocňovati nepokoj jako tažného ptáka v kleci za 
doby tahu, a kdy sešívá se váznoucí rozhovor nejpohodlněji 
otázkou: >No tak, kam pak se podíváte letos ?« A neslyšíte 
tuto otázku jen německy nebo z úst elegantních dam, jako 
před nemnoha lety, nýbrž i mezi lidmi, na nichž je patrno, že 
nemají ležeti kapitál u banky. Rozhoupali jsme se i my, čeští 
peciválové, a počínáme se osmělovati za hranice, do obecného 
cestovatelského proudění. Souvisí to jednak s tím, že přeci už 
vyr&stáme pomalu z dětských kalhotek a dospíváme v Evro- 
pany, ale ještě spíše s všeobecnou sportovní zálibou, která se 
u nás šíří. Dnes, jf»k známo, každý uvědomělejší pekařský 
učedník vám vyjmenuje koryfeje goolu a »šutne< si příležitostně 
třeba škatulkou od sardinek. Studentíkové v letech, kdy nám 
byl pojem sportu něčím anglicky mlhavým, znají dnes všecky 
celebrity tennisové a hovoří znalecky o rekordech všech lehkých 
i těžkých athletfl. Zájem o sport, hlavně o kopanou, zdá se 
býti u nás všeobecný ; alespoň naše denníky cítí se povinno- 
vány referovati o každém hnutí proslulých kopajících noh, a 
také v oboru turistickém informují nás s obdivuhodnou důklad- 
ností o každé nové chatě a cestě v nejzastrčenějším údolí 
štubajských Alp. Do nedávná dívali se u nás na člověka, který 
byl kousek za Drážďany, jako na zcestovalého, a Sedmihorky 
byly jediným místem, kde se shromažďovala česká společnost,, 
vycházející v létě do >světa« ; dnes jsou slovinské Alpy takřka 
letní dependancí české země, a naši výtečníci datují své histo- 
rické dopisy »z Misdroye* (srvn. »emžská depeše*). Otevřel se 
nám, pravým nehybným vnitrozemcfim, trochu svět, turistika je 
nám novou, neznámou hračkou, a opravdoví cestovatelé, zvláště 
výzkumní nám nesmírně imponují. Nebožtík Holub se narodil 

7& 



N 



936 CANDIDE : 

příliš brzy; dnes by byl národním hrdinou I. třídy, jako Kubelík, 
Kocián; vždyť je jím skoro i krotký Vraz se svým caňonem- 
A což teprve koketní poseur Nansen, který umí tak obratně 
uvésti v pohyb celý aparát moderní reklamy! Sotva že složil 
své kožešiny, už hlásají na pražských i venkovských nárožích 
plakáty radostnou novinu českému lidu, že se podařilo výpravě 
přiblížiti se zase o dva kilometry k severní točně, o čemž lze 
se dočísti v sešitech po tolik a tolika haléřích. Také i jiné 
cestopisy naleznou u nás hojný odb3rt Vždyť už máme také 
v kritice své jemné, vybíravé, bystronosé znalce pro cestopisný 
obor. Když nedávno jedna česká spisovatelka byla tak šťastna, 
že si mohla popřáti krátkého výletu do Svýcar a uveřejnila 
dojmy, které učinila na její rozdivenou psychu alpská scenerie, 
měli jste čísti, jak břitkým pitevním nožíkem rozebral jeden 
kritik ty její dojmy! Krčí útrpně rameny nad jejím naivním 
rozplýváním se před alpskou nádherou a vůbec nad jejím 
>plochozemsky« užaslým nazíráním na horský svět, a víte, jaký 
vysoký požadavek vztyčuje tento theoretický znalec alpského 
světa, který je sám beze vší pochyby alpinistou prvého řádu? 
Formuloval bych to v jeho duchu takto: ^Holečkové, dnes už 
nám neimponují »štucny« a lodenový oblek, a my víme, že ne 
každý, kdo chodí s eispiklem. je opravdový »hochturist< ; ne- 
stačí jenom s ruksakem a bergštokem (všecko to je dnes k do- 
stání i u > Města Paříže«) plížiti se jako »talkríecher«, jak říkají 
Němci, po alpských vozovkách, šlápnouti si pro jméno na 
ledovec u nějakého »jochu« nebo >šarty« a mysleti si při tom, 
že člověk může psáti už o horách. K tomu je třeba, aby člověk 
pohroužil se hluboko, přehluboko do tajemného ducha Alp a 
a měl-li zrovna smůlu, že se narodil někde v labské rovině 
a nekoukal se už z kolébky na ledovce, nezbývá mu než k del- 
šímu studiu se do Alp odebrati. Ano, to nebylo tak špatné, 
takhle na několik neděl zahloubati se do Alp, ale kdo to za- 
platí? Věděl bych radu. Nejdříve žádejte, literární horomilci, 
o podporu Akademie věd, a poněvadž asi nic nedostanete, udě- 
lejte to po amerikánsku: vstupte pro letní saisonu za sklepníky; 
resp. sklepnice, k literárnímu hoteliérovi v Góschenen, který 
v letě bohatne z cestovatelů gothardské dráhy a v zimě píše * 
romány. Ten vám porozumí a půjde snad na ruku, a když se 
od něho naučíte jen tomu letnímu zaměstnání, nebude vám to 
také na škodu. 

Nechme však stranou cestování s literárními nároky a mluvme 
jen o cestách pro soukromou potřebu a zálibu. Ano, jen ven, 
hodně daleko, hodně často a kdo jen trochu může! Nikdo ne- 
potřebuje více setřásti se sebe všelikého škodlivého, protivného 
prachu jako my, obyvatelé toho úzkého, úzkoprsého a dusného 
českého světa. Jen se nalokat hodně jiného, volnějšího, svěžej- 
šího vzduchu venku a poznat jiné lidi a jiný život, tónám bude 
zdravé. Nikde se člověk nenaučí tak dobře znáti svou zem a 
svůj národ jako v cizině: srovnávání je nejlepší poznávání. Při 



NA CESTY! 987 

tom kolportujeme známosti o svém národě po Evropě lépe než 
tisková kancelář. Ovšem, někdy kolportují přehorliví jednotlivci 
falšované zboží a člověk se doví v cizině úžasných věcí o Če- 
ších. Bylo to v městě nad Sekvanou. Při hromadné návštěvě, 
za vedení jednoho Francouze a známého radikálního Čecho- 
Francouze, pověstného kdysi svým žižkovským, tuším^ výrokem, 
projížděly jsme na vozíkách sítí ulic podzemní Paříže. Bylo to 
v době jistého napjetí mezi Rakouskem a Ruskem, a oba pá- 
nové, sedící přede mnou, mluvili o možné válce mezi těmito 
státy. >0 páne,« pravil temperamentní krajan, jmenujme ho 
třeba pan Boucharon, »české pluky by nepozvedly zbraní proti 
svým bratřím, ty by v okamžiku boje dojista vypověděly po- 
slušnost* Francouz poslouchal a divil se a já jsem poslouchal 
a divil se ještě víc. Vida, sám jsem netušil, jaké nezdolné slav- 
janofilství v nás dřímá a prsa se mi dmula hrdostí při pomy- 
šlení na ty neochvějné kaprály a frajtry, volající v kritické 
chvíli hrdinské »nepečem«! Později však, když jsem vystřízlivěl, 
a když se počala tvořiti franko-ruská alliance s jedné a franko- 
česká s druhé strany, činil jsem si výčitky, že jsem nevyslovil 
tehdy svou pochybnost. Což jestli celá tato politická kombinace 
opírá se o onen výrok z pařížských kloak? Jakou strašnou 
spoluodpovědnost jsem tím na svá bedra uvalil ! Proto, krajané, 
kolportujte jen nefalšované zboží na cestách, a nevydávejte sebe 
a nás za něco čím nejsme. 

Začínáme se pouštět do cestování, a poněvadž to ještě 
dobře neumíme, dávají nám moudři lidé rady. Na př. : hlaste 
se hrdě k svému národu. Dobrá. Že na přihlašovací lístek v ho- 
telu nenapíšu, že pocházím z Kodaně a že se nepředstavím jako 
Madar, toho zárukou je i bez vlastenectví respekt před policií. 
A mluvit? Mluvit nebo když to nejde třeba koktat musím ve 
světě tak, abych se s lidmi srozuměl. Nuže, mnozí čeští turisté- 
tomuto utlačovanému národnímu sebevědomí ulevují v turisti- 
ckých knihách. Proč pak se zapisuje do takových knih? Aby 
turista, zvláště když zaprší, mohl si z dlouhé chvíle přečísti, kdo 
a z kterého koutu světa sem před ním zavítal. Co še tím nyní 
dokáže, když někde v Trafoi nebo v Zermattu podepíše vla- 
stenec Bořivoj Hrdina své jméno pod sebe duchaplnější české 
motto ? Nikdo tomu nerozumí a přejde to. Rusové se přizpůso- 
bují mezinárodním požadavkům a užívají obyčejně Irančiny, 
Maďaři, kteří si umí doma, kde toho je třeba, trochu vážněji 
dupnout než my, neužívají v cizině maďarštiny, jenom my hle- 
dáme v takových malichernostech výraz bůh ví jakého národ- 
ního uvědomění. Je to zvláštní, u nás se politika vplétá všude, 
a nejméně je jí tam, kde by měla být opravdu. A před cizinou 
se tím děláme směšnými. 

A ještě o jednom rysu oficielní naší turistiky se zmíním. 
Je to společné cestování, ustavování českých kolonií ve velkém 
i malém. Řekne-li mi někdo >Jděte tam a tam, naleznete tam 
českou společnost*, dojista se tomu místu vyhnu. Předně se mi 

78* 



>988 CANDIDE: NA CESTY! 

nezamlouvá, řeknu to upřímně, slyším-li mluviti o vlastenecké 
povinnosti při zábavě, vidím-li přisypávati vlastenecký šumící 
prášek do věcí, které chtějí míti svou zvláštní osobitou příchuť, 
a pak milí, zlatí krajanově, mám vás takto sice od srdce rád, 
ale užiju vás za celý ten boží rok tolik, že odpustíte, když jdu 
jednou za rok na těch pár dní za hranice, že chci vidět nejen 
jiný kraj, ale také poznat jiné lidi, zkrátka dostat ise do zcela 
jiného ovzduší životního. Čím pronikavější a úplnější změna té 
každodenní jednotvárnosti, tím více se osvěží mysl. Proto mne 
nenaláká žádná česká chata se svými českými konservami 
2 české továrny. Nestojím za hranicemi o vůni domoviny a šířící 
«e s ní mnohokráte přemílané klepy. — A když už by se to 
také chtělo bráti se stanoviska vlasteneckého, je otázka, co je 
pro naši pověst lepší: sdružovati se pod heslem >nix dajč« 
a zanášeti národnostní separatism i na cesty, kde každý úmyslně 
a rád odkládá všecku drsnost životního boje, poněvadž vyjel si 
proto, aby se pobavil, zapomněl, vybavil z útlaku sterých 
ohledu; nebo poddati se obecnému družnému duchu, který 
panuje na cestách, baviti se i s milými súsedy Němci německy, 
když neumějí jinak, a pomáhati tak V3rvraceti předsudek, ně- 
meckými novinami po říši šířený, že co Čech to Němcožrout 
a že s Čechy není možno vyjíti. Nemyslíte, že takováto propa- 
ganda ad personam nám prospěje víc než uzavřená nepřístup- 

JlOSt? 

Třeba však necestujeme okázale pod červeno-bílou vlajkou 
A za zvuků národní hymny, je nám přece dbáti jisté solidárnosti, 
míti na paměti, že naše vystupování jako jednotlivců připíše se 
na účet celého národa a v první řadě arci těch, co přijdou za 
námi, a že proto máme si dáti dvojnásobný pozor representu« 
jíce jaksi svůj národ v cizině. Slyšel jsem na př. kohosi se 
chlubiti: »Já nedávám na cestě diškrece vůbec žádné, nebo kd3'ž 
to musí být, tedy nepatrné; do smrti tam více nepřijdu, tak af 
si mně nadávají, co na tom ?« Že to odnesou jeho krajané, 
kleří přijdou po něm a vůbec jméno české, na tom mu nezáleží. 
V těchto a podobných věcech je na místě více společenského 
svědomíj smyslu pro pospolitost a příslušnost; končím také 
radou: kdykoli se zavolá Cech, at se ozve gentleman! 

Tedy šťastnou cestu, krajané, a na shledanou — ale zas 
až doma! Candidc. 



Srbi. 

II. — Viděli jsme, jak Miloš Obrenovič po několika slav- 
ných vítězstvích užil veškerého svého diplomatického umění, 
aby ujednal smír s Marašli-Ali pašou i Rušid pašou. A to se 
mu podařilo.- Kdyby se byla obě dvě silná vojska, jež vedli 
oba pašové, srazila se Srbi, jež byli dlouhou válkou již umo- 
řeni, bůh ví, co by se bylo stalo. Stěží by se byli Srbové těm 



KOSTA MAJKIČ: SRBI. 989 

dvěma vojskům ubránili. Bylo štěstím pro Srby, že armáda 
Napoleonova byla v Rusku zničena. Když Srbové podruhé 
pod vůdcovstvím Milošovým se zvedli proti Turkům a když 
byli již několikrát nad Turky dobyli vítězství, v tu dobu byli 
evropští vladaři shromážděni ve Vídni a jednali o osudech ne- 
jen Francie, nýbrž celé Evropy. Srbští vyslanci ve Vídni pro- 
sili cara Alexandra I., aby pomohl srbskému národu v těžkém 
jeho postavení. Car Alexandr nezůstal k srbským prcřsbám 
hluchý. Svým vyslancem dal se otázati sultána, co se to děje 
v Srbsku a taklt se zachovává smlouva bukureštská? Význam 
Ruska vzrostl v celé Evropě po vítězství nad Napoleonem a 
rozumí se, že to účinkovalo i v Cařihradě. Turecká vláda po- 
spíšila si, aby ujistila ruského cara, že nepodnikne nic nepřá- 
telského proti Srbsku a že bude se říditi mírem bukureštským. 
Rozumí se, že turecká vláda jinak myslila a jinak mluvila. Ale 
pro Srby nejhlavnější věcí bylo, že Turci ustali v dalším vál- 
čení a jali se s knížetem Milošem vyjednávati. Třeba že kní- 
žete Miloše podporovala ruská diplomacie, nepodařilo se mu, 
Srbsku vymoci takovou autonomii, jako byla bukureštským 
mírem přiznána Srbsku za doby Karadjordje. Od r. 1815 do 
r. 1830 nebyl Miloš ničím jiným než vyšším tureckým úřed- 
níkem, jenž sbíral a do Cařihradu zasílal určenou daň a staral 
se, aby Srbům ve vlastní jejich zemi nedala se křivda od Turků. 
Teprve tehdy, když mírumilovný car Alexandr I, byl na věč- 
nosti a na ruský trůn nastoupil silný car Mikuláš, nastává 
změna. Akrmanskou konvencí r. 1826. se Rusko postaralo, aby 
zjednána byla platnost ujednáním bukureštské smlouvy. Po- 
něvadž Turecko nemělo na spěch svůj slib dodržeti a smlouvě 
zjednati platnost, Rusko r. 1829 válečným zakročením je k tomu 
přimělo. Po ruském zakročení rozmnožena byla autonomie 
Srbska, jež bylo rozšířeno o 6 nových žup, jak bylo již uve- 
deno. R. 1835 kníže Miloš jel do Cařihradu učinit poklonu 
sultánovi, jakožto svému suverenovi, a jemu poděkovat za »da- 
rováníc šesti žup. 

Dobu od r. 1815 do r. 1830 možno nazvati prvním ob- 
dobíni vývoje knížectví srbského. Rokem 1830 vstupuje do ob- 
dobí druhého. Do tohoto roku zajímá se o ně jen Rusko, 
Rakousko málo a ostatní evropské mocnosti skoro nic. V zá- 
pase s Turky nedošli Srbové nikde podpory leč v Rusku. Ně- 
kteří evropští vladaři stavěli se dokonce proti srbskému osvo- 
bození. Tak tvrdí se, že Napoleon I. před výpravou na Rus 
radil Portě, aby si znovu podrobila Srbsko. Že Srbové za 
prvního svého povstání nikde v Evropě nedošli podpory, snad 
by se dalo vyložiti tím, že Evropa byla úplně zaměstnána 
iisurpatorem Napoleonem. Také za prvního povstání přichvá- 
talo Rusko Srbům na pomoc teprve r. 1806 jen s několika ti- 
síci vojáků. Všecka ruská pomoc od r. 1807 do r. 1813 ne- 
byla větši 10000 mužů. Kdo alespoň poněkud seznámil se 
s osvobozením balkánských národů, snadno pochopí, že ani 

7d 



S40 KOSTA MAJKIČ: 

jeden nemusil tolik ^vlastních sil vynaložiti v zápase s Turky 
jak Srbové. Když Řekové se jali prováděti své osvobození, 
všecka vzdělaná Evropa zvedla se jim na pomoc. Řeckofilství 
v letech třicátých zavládlo po celé Evropě. O Rusku ať myslí, 
kdo a jak chce, Srbové, třeba Rusko několikrát se na jejich 
národních zájmech prohřešilo, musí mu býti vděčni. Nejenom 
že jednotlivec chybuje, není-li vděčen za dobrodiní,, náro- 
dové nejsou pomoci hodni, nedovedou-li býti vděčni těm, kdož 
jim dobře činili. 

Od r. 1830 evropské velmoci jeví vyšší zájem o Srbsko. 
Snad příčinou bylo to, že východní otázka se stávala palči- 
vější. Ihned v Srbsku nastávají roztržky. Evropská diplomacie 
zatahuje sítě i mezi Srby. V zemi se tvoří strany a jedná se 
jim o to, aby obmezily moc Milošovu. Vlastně nebyly to strany, 
ale pouze jednotlivci, vojvodové, vyšší úředníci, jež usilovali, 
aby zvýšili v zemi svoji moc. Jednotlivci ti byli prosluli za 
srbských povstání a odtud měli značný význam, v národě. Již 
ve čtyřicátých letech začíná se v Srbsku mluviti o ústavě. 
Miloš byl proti všeliké ústavnosti, chtěl sám vládnouti a sám 
býti pánem v Srbsku. Říkával: »Nechápu, co to znamená, 
dělit se o vládu s národem. Někdo musí býti pánem a dokud 
já budu živ, budu tím pánem já.« Protivníci Milošovi měli 
oporu nejen v národě, ale i mezi některými vyslanci evrop- 
ských vlád. Opravdu za pomoci evropské diplomacie a Porty 
podařilo se jim, že vznikla jakás takáš ústavnost, kterouž ob- 
mezena byla moc panovníkova, ale omezením tím ani dost 
málo práva národa rozšířena nebyla, pouze jednotlivcům byla 
zabezpečena vlivná místa. První srbskou ústavou, jež byla dána 
Portou a evropskými mocnostmi, nebyl Srbsku zabezpečen 
klidný vnitřní vývoj. Jen Turecku a interesovaným mocnostem 
evropským dáno bylo právo, aby se více míchaly do vniffních 
záležitostí srbských. Jakmile ústava byla uložena, Miloš se zřekl 
vlády, nemoha snésti, aby se dělil o ni s jinými. Opustil zemi 
a vládu odevzdav nejstaršímu synu Milanovi, jenž byl těžce 
nemocen, odešel na své statky v Rumunsku. Připomínám, že 
za panování Milošova bylo v zemi mnoho pozdvižení, jež od- 
půrci jeho proti němu zosnovali, ale on je vždy mocí potlačil. 

Milan Obrenovič II., jemuž Miloš vládu zůstavil, panoval 
všeho všudy 26 dní, od 1. do 26. června 1839. Poněvadž byl 
těžce nemocen, ani mu neoznámili, že mu otec vládu předal. 
Umřel aniž věděl, že je vladařem. 

Po smrti Milanově prohlásili pohlaváři za knížete mladšího 
Milošova syna, Michaela. Michael byl se odebral s otcem ze 
země a Miloš nechtěl jej pustiti od sebe. Pravil: »Je-li Vám 
třeba Obrenoviče a vladaře, jsem tu já ; Michajlo je posud dítě 
není mu ani 17 let. Co pořídíte s ním?« Uslyševše takovou 
zprávu pohlaváři, ujednali, že pošlou k Miloši deputaci, aby 
mu vytkla takové jednání a zároveň dali deputaci pokyn, aby 



SRBI. 941 

Michajla tajně unesla, kdyby jej Miloš dobrovolně neprQpustil. 
Miloš však Michajla propustil. 

Michajlo byl velmi mlád a v^i srbské byly ne$nftdné a 
napletené, i bylo mu těžko panovati. Miloš působil rad^tiii na 
syna, ale to se nelíbilo pohlavárům, jez chtěli mít větší moc 
než sám panovník. Oni již r. 1842 pozvedli národ proti Mi- 
chajlu. A když vojsko knížete bylo od povstalců v srpnu 1842 
poraženo, opustil kníže Srbsko a uprchl do Zemunu. Opouštěje 
zemi, pravil prý: »Čas a mé právo nezahyne.* 

Roku 1842 přetrhlo se panování Obrenovičů a na knížecí 
trůn srbský nastupuje Alexandr Karadjordjevič, syn Kára 
Djordje. Ale ten syn Karadjordje a otec dnešního krále Pestrá I. 
neměl ani morálních ani duševních vlastností svého velikého 
otce. Za jeho vlády zakotvila se v Srbsku oligarchie. Několik 
vysoce postavených osob, zvláště v Praviteljstonjuščeg Sovjeta 
{v senátě) prováděli v Srbsku, co se jim líbilo. Jediný světlý 
okamžik za jeho vlády by], když pod junákem vojvodou Knjí- 
caninem přešlo do Uher lO.OOO dobrovolníků na pomoc Srbům 
z vojvodství proti Maďarům. Jinak bylo jeho panování samá 
povolnost, vrtkavost a malátnost Nedovedl si ani u Porty ani 
u evropských vyslanců v Bělehradě zjednati úcty. Jftkkoli ne- 
ustále se snažil, aby Rakousku ve všem byl po vůli, přece pe- 
rně! ve Vídni opory. Tejo Radosavljevič, rakouský vyslanec 
v Bělehradě, měl značný vliv na knížete Alexandra. Kníže vy- 
slance často navštěvoval a o všem se s ním radil. Rusko 
Alexandra Karadjordjeviče nemělo nikdy v lásce, nejvíce pro 
to, že byl přívržencem západní rakouské politiky. Zvláště od 
r. 1848 podléhal vlivu Rakouska. Za krimské války chtělo 
Rusko, aby i Srbsko se jí účastnilo. Západní državy evropské 
byly však proti tomu. Třeba Alexandr byl zcela oddán Ra- 
kousku, přece mu nedůvěřovalo, a pokud trvala Krimská válka, 
rozestavilo vojsko podél srbských hranic, aby pozorovalo, co 
se v Srbsku děje.. Po pádu Sevastopole byl v Bělehradě vše- 
mohoucí francouzský konsul De Serres. Co on chtěl, konal, 
vláda i kníže. Jen za to, že Srbské Noviny otiskly z ruského 
časopisu článek, ve kterém byla trochu pochválena vojska ru- 
ská, na zakročení De Serres byli sesazeni i redaktor i censor. 

Alexandr Karadjordjevič neměl v lidu opory a také ne 
u nejvyšších hodnostářů. Měl více odpůrcův než přátel. Oli- 
garchie po Krimské válce nabývala víc a více moci. Chtěla 
moc knížete stlačiti na nic. Neostýchala se žádných prostředků. 
Osočovala knížete na všech stranách, jak u evropských vyslanců, 
tak u sultána, zpříma i prostřednictvím velitele turecké posádky 
v bělehradské tvrzi. Kníže jevil příliš málo prozíravosti, aby 
postřehl, jak nebezpeční lidé jej obklopují. Dnes se spoléhal 
na ty, zítra na ony. A oni všichni byli za jedno, aby mu zlo- 
mili vaz. Hodnostáři na vyšších místech podrývali mu půdu 
v národě. Aby lid od knížete se odvrátil, postačoval ten důvod, 
že on jde více s Rakouskem než s Ruskem. 

79* 



942 KOSTA MAJKIC: 

Přiznati nutno, že v Srbsku ku konci vlády Alexandra 
Karadjordjeviče bylo mezi vyšším úřednictvem vedle politické 
přetvářky i mnoho politické porušenosti, R. 1857 stalo se 
spiknutí mezi nimi proti životu vladařově. Ve spiknutí byli 
i čtyři senátoři a předseda nejvyššího zemského soudu. Spiknutí 
bylo v čas prozrazeno a spiklenci pozatýkáni. U nich mezi 
ostatními papíry nalezena také adresa na Evropu, v níž se 
ospravedlňuje atentát na život knížete a zároveň se hledá cizí 
princ na srbský trůn. Se spiklenci naloženo velice přísně. Když. 
byli odsouzeni, byli jak obyčejní vrazi za tuhé zimy v lehkých 
šatech, ale v těžkých okovech vsazeni do otevřených vozů a tak 
odvezeni do vnitřního Srbska >u gurgusovacku kulu«, ve které 
Turci věznili Srby. Zde připomenu jeden karakteristický rys 
srbského lidu. Srbové z příkrého odsuzování rázem přecházejí 
v soucit a sympatii. Tak se i Srbové jali přísně odsuzovati 
spiklence, jež chtěli sáhnouti vladaři na -život, ale sotva viděli, 
jak příkře se jednalo se spiklenci ve vězení v Bělehradě a na 
cestě do Gurgusovců, rázem jich litovali a jevili soucit s jejich 
osudem. Knížeti málo pomohlo, že spiklence trestal, neboť tito 
měli mnoho příbuzných a lidí vlivných, jež všemožně se přiči- 
ňovali, aby je z vězení osvobodili. I evropská diplomacie >ve 
jménu lidskosti* žádala, aby vězňové byli osvobozeni. Napo- 
sledy i Turecko se do toho vmíchalo, rozumí se na žádost 
srbských pánův a Porta poslala jednoho ze svých pašů, aby 
vyšetřil spor mezi knížetem a spiklenci, (kníže totiž o své újmě 
žádného senátora beze svolení Porty trestati nesměl). Tureckého 
vyslance vítá jak vládce tak i odpůrci knížete, nejen lichotivě,, 
ale až servilně. Vyslanec ubytoval se v tvrzi a přijímal stížnosti 
na knížete. Protivníci tohoto tak nízko a hanebné podlízali 
pašovi, že se dal na jejich stranu a přiměl knížete, aby dal 
milost vězňům, jež mu ukládali o život. Ale ne dosti na tom, 
žádal ještě na knížeti, aby se poděkoval a vzdal trůnu. Kníže 
mysle, že je proň vše ztraceno, byl odhodlán se vzdáti a byl 
by tak učinil, kdyby jej od toho neodvrátil jeden z ministrů. 
Ten mu poradil, aby se Porty zeptal, dala-li plnou moc svému 
vyslanci, aby mohl i odstoupení na knížeti žádati. Z Cařihradu 
přišla odpověď, že vyslanec té moci nemá a to Alexandru do- 
dalo zase mysli a odepřel vzdáti se trůnu. Poněvadž odpůrci 
knížete nemohli jej více na trůně viděti, vynasnažili se, aby jej 
svrhli. Aby cíle dosáhli, odhodlali se odvolati k národu. Když 
získali knížete, aby svolal velikou národní skupštinu, rozešli 
se sami a rozeslali agenty po zemi, aby jej osočovali i na- 
padali a navedli lid, aby zvolil takové lidi do skupštiny, jei 
nejsou nakloněni Alexandru. Kníže také vydal se na cestu p< 
Srbsku, aby poznal, jaká v národě nálada. Z vnitra země psa 
ministru Ilji Garašaninovi, jednomu ze svých nejpotutelnějších 
a nejchytřejších odpůrců, že se málo stará, aby lživé zprávy 
o něm po národu roznášené, byly vyvráceny. Ministr tedy na- 
řídil jakési vyšetřování, ale to bylo jen na oko. 



SRBI. 94ň 

Veliká národní skupština, která byla svolána do Bělehradu 
r. 1858, a jíž předsedal jeden z nejrozhořčenějších protivníků 
Alexandrových, Miša Anastasievič, bohatý obchodník, dne 11. 
prosince svrhla knížete s prestolu a prohlásila Miloše Obreno- 
viče opět za vladaře země. Alexandr utekl se k Turkům do 
tvrze. Rakousko převratem tím překvapené, ihned Evropu po- 
žádalo, aby mohlo vtrhnouti do Bělehradu. Ale tomu se postavil 
na odpor Napoleon III. a Rakousko jakkoli bažilo, aby >zavedlo 
pořádek* v Bělehradě, musilo od toho ustati. Kromě Rakouska 
i sultán se vzepřel proti volbě Milošově. Ale když Rusko a 
Francie Miloše potvrdily, nezbylo sultánu než Miloše i po druhé 
uznati za dědičného knížete srbského. Zajímavo je, že se odpůrci 
Karadjordjevičovi strašně napálili. Když se odhodlali svolat 
národní skupštinu netušili, že Miloš bude zvolen za knížete. 
Národní shromáždění povolalo Miloše zcela proti jejich vůli. 
Myslilif někoho ze svého středu povýšiti na trůn anebo povo- 
lati cizího prince. 

Národ za vlády Alexandra Karadjordjeviče měl velice málo 
účastenství v záležitostech státních. Za všechen čas jeho vlády 
vidíme třenice o moc mezi ním a vysokými úředníky. Jakmile 
oligarchie r. 1 848 urvala moc, odvrhla všecky ohledy a prová- 
děla v Srbsku, co se jí líbilo. Oni »ve jméno národa* snažili 
se ústavou obmeziti moc Milošovu, ale jakmile toho dosáhli, 
hned obrátili národu záda a více naň nemyslili. Ústavou z r. 1839 
pokoušeli se zavésti aristokratické zřízení v Srbsku. Když do- 
sáhli ústavy, t. zv. obránci ústavy neprojevili ani dost málo 
ochoty a odhodlanosti dopřáti sebe menší účast národu v zále- 
žitostech státních. Ústavou z r. 1893 pomáhalo se jen snahám 
a rozvoji oligarchit. 

Národ zase pozval Miloše na prestol, došed za 161eté vlády 
Alexandra Karadjordjeviče přesvědčení, že Miloš byl dovednější 
a odhodlanější aby zabezpečil práva lidu než Alexandr. Třebas 
za prvé vlády Milošovy v Srbsku nebylo ústavy, lid docházel 
u autority vladařské více záštity nežli pod ústavou, již r. 1839 
Srbsko bylo donuceno přijati. Tato ústava prospívala jen něko- 
lika prospěchářům a ctižádostivcům. V zápase s nimi Alexandr 
vyčerpal všechny své síly a nezbylo mu než aby s rodinou 
vystěhoval se ze Srbska a jako psanec umřel v cizině. 

Miloš vrátiv se do Srbska v lednu r. 1859 byl již stár 
a vetchý. Do Srbska se navrátil i jeho syn Michajlo, muž 
v nejlepších létech. Miloš neznal školy a neuměl čísti ani psáti. 
Michajlo naproti tomu byl pečlivě vychován a všestranně vzdě- 
lán. Miloš měl bohaté zkušenosti, ale ty bral z událostí, jež sám 
prožil a z doby, v níž žil. Michajlo své zkušenosti rozšířil po- 
znáním historie i různých politických a kulturních dějů, jež se 
odehrály od úsvitu dějin. Miloš byl věrný typ Srba, jaký vyrostl 
za výhradného vlivu pravoslavné víry, národních tradic a národní 
filosofie. Michajlo vedle Srba byl také jemným a uhlazeným 
Evropanem, jenž se vyznal i v nejvyšších kruzích diploma- 



d44 KOSTA MAJKIČ: 

tictcých, Miloš vrátiv se do Srbska bn^ podlehl stáří a nemoci. 
R. 1860 umřel a po něm nastupuje, také podruhé, Michajlo^ 
jenž vládl do r- 1S68. 

Michajlo Obrenovič III. byl vážen nejen od osvobozených 
a neosvobo2ených Srbův, ale i ode vsebo Slovanstva. Rusko 
mělo v n^ neobmezenou důvěru. Jak Srbům tak Bulharům 
radilo, aby se držeK Bělehradu a Michajla, nebot on chystá "se 
je osvoboditi. Dojtsta Míchají pracoval moudře a neúnavně. 
Svoji zahraničnoti politiku tak zařídil, aby neprovokoval ni- 
žádnou vehnoc, ale nejoddaněji a vytrvale se držel Ruska 
Pro to byl miláčkem Srbů. Nedá se pof^rít, že veškerý srbský 
národ je jak v království, tak mrmo království rusoíilský. Rusko 
je prostému srbskému člověku ideálem moci, pravdy a doko- 
nalosti. Ovšem že inteligentnější Srbové jinak o Rusku soudí 
a mysli. Ale kdykoli některý srbský politik chtěl vštípiti lidu 
jiné ponětí o Rusku a jeho moci, narazil na silný odpor a 
vznítil nenávist lidu proti sobě. V lidu srbském nenalezneme 
ani drobet důvěry v Rakousko. Ať rakouské noviny a rakouští 
agenti cokoli hanlivého mluví o Rusku, tím Srbové stávají se 
jemu oddanější. Ještě dnes může se o tom každý přesvědčiti^ 
i káyi přijde mezi Srby v Bosně a Herc^ovině. Všelikou hanu 
na Rusko odbývají Srbi krátce : Švábi Ihou i jejich noviny f 
Ježto Michajlo udržoval stále styky s Ruskem a snažil se, aby 
potlačil všelikou úřednickou libovůli, dovedl na sebe strhnouti 
lásku celého národa. Lid měl v něj velikou důvěru a přenechal 
mU, aby on vedl srbskou zahraniční politiku, jak sám nejlépe 
uzx\&. Za Michajla sám lid poprvé zaujímá silnější podíl ve 
správě země. 

Nutno je, abych tu uvedl ještě jednu věc. Jak Miloš, tak 
i Michajl starali se víc o neosvobozené Srby nežli Alexandr 
Karadjordjevič. Připomínám jen to, že všichni neosvobozeni 
Srbi spoléhali v Michajla, že je on časem všechny z tureckého 
jařma vysvobodí a sjednotí v jeden stát. Veliký kněz, mučedník 
(tak jej Srbové jmenují) opravdu se připravoval k tomu slav- 
nému činu. Ale topčiderská katastrofa zatarasila mu cestu, aby 
vdikou myšlenku neuskutečnil. 

Můžeme říci, že s Michajlem Obrenovicem rod Obrenovičů 
vymřel. Milan Obrenovič IV., kterého náhoda uvedla na srbský 
trůn po zavraždění Michajla, nebyl již čistým potomkem Obre- 
novičů v. Kníže Miloš měl bratra Jevrema. Ten byl r. 1815 
uvězněn v kule Ncbojše. Turci jej chytili a vsadili v Nebojši 
právě v tu dobu, když Miloš Srby podruhé přiměl k povstání. 
Po Milošových vítězstvích a uzavření míru s Turky byl Jevrem 
puštěn na svobodu. Za prvního panování Milošova byl starje- 
šinou v Mačvi a Šabcu. Když Miloš r. 1635 se vypravil do 
Cíúrihradu, zůstal v Kragujevci jako knížecí zástupce. Zajímavo 
je, že také on byl mezí těmi, jež bylí žádali omezeni moci 
knížete Miloše. Proto bylo mu r. 1837 opustiti zemi. Ale když 
odpůrci Milošovi r. ISSé pomocí Porty a diplomacie evropské 



SRBI. 945 

Utvořili nikoli pro Srbsko, ale pro sebe ústavu, i Jevrem se 
navrátil do Srbska a byl jedním ze tři poručnikfiv neplnoletého 
knížete Michajla, Tento Jevrem oženil se s dcerou jednoho 
srbského vojvody, Ante Bogičevica a měl s ní 5 dcer a jednoho 
syna. Synu narozenému 13. listop. r. 1829 dal jméno po svém 
bratru Miloš. Tento Miloš oženil se v mladém věku s dcerou 
multanského bojara, Kataradžeje a měl s ni syna Milana. Ejhle, 
tohoto Milana vyzvala topčiderská skupština r. 1868, aby vlád- 
nul v Srbsku. Milanu Obrenoviči nejprve knížeti a pak králi 
srbskému bylo teprve 14 let, když přišel do Srbska. Ve jménu 
jeho vládli tři vladaři s Jovanem Rističem v čele. Jeden z nich 
Milevoj Blazňavac byl zlým duchem Milanovým. Užíval všech 
prostředku, aby neplnoletého Milána co nejvíce zkazil a zničil. 
Praví se, že jemu ještě jako dítěti objednával sličné, ale zvrhlé 
ženštiny, aby mu otrávil krev. Nikdo nebránil mladému knížeti 
v požitcích šampaňského i jiných alkoholických nápojů a v ha- 
zardních hrách. Mimo to pokoušel se, aby jej zmalomyslněl a 
zastrašil. S jeho vědomím byla podstrčena pod Milan&v kočár 
bomba, když se z divadla vracel dom&. Milevoje Blazňavac 
otravuje a v záhubu přiváděje mladého Milána, chtěl jej učinit 
nezpůsobilým k vládě a sám se zmocnit knížectví. Blazňavac 
svého cíle nedošel, ale dosáhl, že se Milán stal litým bičem 
Srbska. Proti Milanovu životu zosnováno bylo několik atentátů, 
z nichž nejodpornější známý jménem »smederevská díra«, jímž 
měl být zardousen na záchodř se Smederevu. Vše to dohro- 
mady přispívalo, že Milán v nic víry neměl a nejméně v lidi. 
Byl krutý, marnotratný, nestálý a bázlivý. Rouseau ve svém 
Emilu praví, že lidé, jež se za ranného mládí oddávají požitkům 
pohlavním, nebudou míti pevného charakteru. To potvrdilo se jak 
na Milanovi, tak na Alexandrovi. Byli vrtkaví a bezcharakterní. Od 
jejich bezcharakternosti strádal národ nejvíce. My tyto dva ne- 
štastné krále srbské nebudeme posuzovati přísně a hledati pří- 
činy jejích zkaženosti v jejich zlé povaze. Možno říci, že Milán 
byl obětí svého okolí, zlých lidí, jichž rukám byla svěřena jeho 
výchova a Alexandr byl obětí obou svojich rodičů a zvláště 
otce a v mnohém celého prostředí, v němž své dětství, plné 
otřesů prožil. 

O Milánu nelze říci, že by nic dobrého pro Srbsko nebyl 
učinil. Za mladých let byl zaujat myšlenkou rozšířit v Srbsku 
vzděláni. Srbsko dostalo přemnoho odborných a středních škol. 
Milán si přál rázem povznést Srbsko na onen stupeň vzděla- 
nosti, na který dospěli západní národové. Tím však Milán jen 
přispěl k tomu, že v Srbsku nastaly ony převraty, jichž jsme 
byli za posledních 20 let svědky. 

V článku tomto mluví se více o Obrenovičích než o Ka- 
radjordjevičích, což je pochopitelno, uvážíme-li, že Obrenoviči 
vládli v Srbsku více než 70 roků, kdežto Karadjordjevičum při- 
padlo vtóst Srbsku jen 25 let. Tu bych rád ještě přirovnal 
k sobě nejzasloužilejší Srby, voždu Karadjordje Petro viče I. a 



N 



946 KOSTAMAJKIČ: 

Miloše Obrenoviče, prvního knížete srbského. Oba pocházeli 
z prostého lidu a venkovských chýší. Oba neměli v mládí ni- 
čeho, oba se vyznamenali jako velicí zápasníci za blaho a svo- 
bodu národa, byli od přírody bohatě nadáni a obdařeni du- 
ševní bystrostí. O Milošovi lze říci, že byl rozvážnější a střízli- 
vější a dovedl lépe počítati se všemi obtížemi a nebezpečími, 
ve kterých Srbi za jeho doby žili. Karadjordje byl prudší a 
vyznamenával se větší výbojností. V mnoha případech byl da- 
leko bezohlednější než Miloš. Jakožto mladík pásal vepře. Jed- 
noho dne naskytl se Turek se psy, jež se vrhli na pasoucí se 
vepře. Karadjordje jednoho psa zabil a to Turka tak dopálilo, 
že vytáhl bambitku a jal se páliti do vepřu. Karadjordje nele- 
noval, přikrčil se, namířil a srazil Turka s koně. Ačkoli agu 
celého rozsekal a do jámy zahrabal, časem přece mezi Turky 
se začalo šuškati, že Turka zabil. Obávaje se o život jednoho 
dne i s celou rodinou vydal se >u Němačku« (t. j. do Rakou- 
ska). Když byli už na cestě najednou starý otec jeho nechtěl 
dále, mermomocí chtěl se vrátit Všichnj jej prosili, aby je do- 
provodil alespoň na rakouskou hranici a pak af jde, kam mu 
libo. Ale stařec tvrdošíjně trval na svém. Na to matka Maria 
pravila Karadjerdjovu : »Zabij ho! Hřích na moji duši! Nechť 
raději sám zahyne, než aby nás všecky Turci zařezali « Ka- 
radjordje pokynul jednomu z průvodčích, a ten vj-pálil ránu 
a otec Petr na místě zfistal mrtev a tam jej i pochovali. Z toho, 
co řečeno, viděti, že se Karadjordje více zvedl po matce než 
po otci. Za prvního povstání proti Turkům dal Karadjordje 
pověsit i svého bratra, když si mu venkované stěžovali, že 
jeho bratr svádí děvčata. Karadjordje poručil bratru, aby vzal 
do ruky konopí. Povolal pak dva muže, odvedl jej do kostelní 
věže, aby jej oběsil. Venkované vidouce, co míní učiniti, pro- 
sili a zapřísahali jej, aby bratru odpustil, ale marně. Praví, že 
po té události zavřel se Karadjordje do své jizby a po dva 
dni s nikým slova nepromluvil. Byl ovšem vždy málomluvný. 
Z těchto dvou případů viděti, že byl náhlý a prudký. Sám on 
byl si vědom této vady a nechtěl přijati vůdcovství za prvého 
povstání, radě, aby si vybrali jiného, Stanoju Glavaša, jenž 
není povahy tak výbušné. Když však naléhali, že je právě třeba 
starješiny tak přísného jako je on, vůdcovství přijal. Byl ote- 
vřený a neústupný nepřítel Turků a junákem, jakých je málo 
v dějinách národů jiných. Svými višňovými děly (nemaje na 
kovové) naháněl Turkům strašného strachu. Jakožto vítěz byl 
ukrutný a nemilosrdný. Pouhé jeho jméno slyšíce >bule€ (tu- 
recké ženy) drkotaly zuby. 

I Miloš byl nebázlivý a veliký junák. Ale silnějšího ne- 
podceňoval. Vědom si byl, že Srbi prese své junáctvo nemohou 
trvale nad velikou tureckou říší vítěziti. Po každém vítězství 
jednal shovívavě se zajatci a turecké ženy chránil ode všeho 
příkon, takže mu turecké »hanumy< (dámy) žehnaly. Pamětliv 
byl malomoci svého národu, nedostatečnosti prostředků, jimiž 



SRBI. 947 

Srbové vládli a přemoci nepřátelské. Jako byl Karadjordje ob- 
divován pro svoji prudkost a ukrutnost, tak obdivován byl 
Miloš pro svoji velikodušnost a lidskost Karadjordje byl ne- 
dostižný junák, Miloš byl znamenitý junák a moudrý politik. 
Tito dva byli zakladateli dvou srbských dynastií. Setkáme se 
s nimi ještě, až promluvíme o velkosrbské myšlence. 

Kosia Majkič. 



Veřejné opatrovány (úst. pro choronnyslné). 

Kdo pozoruje naše veřejné ústavy pro veřejné blaho, po- 
stihne brzy patrný nedostatek útulku pro jistý druh dnes bo- 
hužel zhusta se vyskytujících chorob nervových — neurasthe- 
niku všech odstínů, plodu to naší jednostranné kultury. Máme 
sice veřejné nemocnice, ústavy pro choromyslné, avšak kdo zná 
bud z vlastní zkušenosti, buď z pozorování choroby tohoto 
druhu, tomu jest jasno, že většina nemocných takových nepatří 
do ústavů těch. Choroby, jež vznikly u lidí k tomu dispono- 
vaných ať chybnou výživou, jednostrannou činností duševní a 
tedy nedostatkem práce fysické a čerstvého vzduchu, duševním 
rozrušováním v povolání, okolnostmi rodinnými atd. nemožno 
léčiti v takových ústavech. Také v cizině čím dále tím více 
hledí se odpomoci nedostatku tomuto zřizováním ústavů sou- 
kromých pro choroby nervové. Tito lidé nepatří do uzavřených 
místností, nemocnic, avšak ani do ústavů pro choromyslné, 
kamž patří při obmezenosti ústavů těch hlavně osoby nebe- 
zpečné okolí; ale ani pobyt doma, je-li to vůbec možná, jim 
nesvědčí, neboť jim třeba změny okolí. V cizině jest mnoho 
ústavů soukromých pro choroby nervů. Nyní jest též podobný 
u Prahy. Avšak pobyt v nich jest příliš nákladný a tudíž třídám 
chudším téměř nedostupný, kromě toho neodpovídají jejich 
zařízení zhusta účelu. Nastřádav pobytem a návštěvami v roz- 
ličných podobných ústavech v cizině a studiem tohoto předmětu 
zkušenosti, podám zde malý náčrtek ústavu, jaký mám na 
mysli. 

Ústav (kolonie) musil by býti zřízen v krásné lesnaté kra- 
jině, chráněné před ostrými větry v blízkosti vody a sice o více 
domcích v rozsáhlém parku nebo zahradách, prostým plotem 
ohrazených s útulnými prostě zařízenými pokojíky. Pěstovalo 
by se tam zahradnictví a ovocnářství, zkrátka vedlo vlastní 
hospodářství, jehož výtěžek by kryl z hlavní části spotřebu a 
výlohy ústavu. Práce ty vykonávali by za řádného dohledu do 
jisté míry choří v ústavu, jimž zaměstnání druhu tohoto — 
bez starosti, v plném klidu duševním na čerstvém vzduchu, při 
účelné výživě velmi ano jedině prospívá. Přirozeně používalo 
by se též jiných prostředků léčebných, vody, masáže atd. 
V ústavě byly by též koupelny, hříště, věci, jimiž nejlépe lze 
účinkovati na náladu takto chorých zároveň s příjemnou spo- 



948 V. R. : 

lečností lidí, této službě samaritánské se věnujících, jichž vliv 
nelze dosti oceniti. To by byla tak kostra ústavu, k níž ostatně 
nemnoho co přtčiňovati, nebof čím prostší zařízení, tím příje- 
mnější a nenucenější je pobyt v něm. Podobnou kolonii pode 
jménem: »Alkoholfreie Kolonie Friedau« (Heimstátte ftír Nerven- 
kranke) zamýšlejí zaříditi ve Švýcarích. Kromě toho navštívil 
jsem nedávno soukromý ústav podobně zařízeny v Horních 
Rakousích ve Hinterstoderu a jiné v Německu. 

U nás navykli jsme si dožadovati se ve všem iniciativy 
a pomoci státu nebo země, kdežto jinde zřizují ústavy nejroz- 
ličnější jednotlivci nebo korporace bud jako dobročinné anebo 
požadují jen pranepatrných příspěvků, tak že možno i lidem 
méně majetným požívati výhod ústavů blahodárně účinkujících. 
Napadá mi zrovna ústav, který by mohl býti i nám ve své- 
pomoci vzorem. Jest to tak zvaný: »Evangelische Diakonissen- 
anstalt v Gallneukirchen« v Hor. Rakousích, vydržovaný spolkem : 
Oberost Verein f. innere Mission a veřejnou dobročinností, o němž 
nedávno prolétla zpráva našimi novinami, když nemocnice 
v Teplicích vyžádala si sestry z tohoto ústavu na místě kato- 
lických jeptišek a spor z toho povstal se zemským výborem. 

Jest to ústav soukromý trvající již 16 let Základ k němu 
dal ev. farář a senior L. Schwarz v Galhieukirchen, správcem jest 
Líc. theol. C. J. Bauer, taktéž v Galiu, kdež jest středisko ústavu 
(Mutterhaus), pozůstávajících ze tří budov, totiž: a) Mutterhaus; 
b) Zoan opatrovny nemocných, sešlých stářím, lehce chorých 
a dětí ; c) Martinstift (dar jednoho tamnějšího občana) opatrovna 
choromyslných, epileptiku, slabomyslných. Kromě toho jsou 
stanice ošetřovací tohoto ústavu ve Vídni, Meranu, Jablonci 
n. J., v Ústí n. L., Aši, Goisseru, H. R., v Treflfen v Korut, 
Gasteinu, Mariánských Lázních, Hallu H R. a nyní též v Te- 
plicích. Sestry ošetřují též na požádání nemocné v bytech. 
R. 1902 účinkovalo ve všech zde uvedených místech 59 sester. 
V ústavu v Galiu ošetřovaly v roce 1901 celkem 206 nemoc- 
ných ze všech zemí rakouských, všech národností a různých 
náboženství, což jest v ústavu tomto, zřízeném na základě čistě 
humanitním, samozřejmé. 

Podmínky pobytu jsou nepatrné. V první třídě platí se za 
jeden pokojík pro sebe denně K 3, v druhé třídě za pokojík 
pro dva nemocné K 2, ve třetí třídě několik nemocných po- 
hromadě K 1-20 s celým zaopatřením. V případech hodných 
ohledu poskytuje se ošetřování zdarma. Navštívil jsem tam ně- 
kolikrát nemocného přítele krajana a odnesl si odtamtud dojmy 
nejlepší. Již rozdíl v chování se sester k nemocným oproti 
našim nesdílným jeptiškám jest nápadný. Celým ústavem vládne 
něco tak milého, jakási prostota a otevřenost Stěny chodeb a 
pokojíků jsou ozdobeny případnými citáty z písma, dávajíce 
tak nahlédnouti v duch řízení tohoto ústavu evangelického. 

Mimoděk napadlo mi, proč nemáme u nás v Cechách také ústav 
sprostředkující mezi nemocnicí a ústavem pro choromyslné a to 



VEŘEJNÉ OPATROVNY (UST. PRO CHOROMYSLNÉ). 949 

mne také přimělo k zmínce o něm. Naši evangelíci měli by si 
obrati zříaení takového ústavu za cíl snažení po způsobu svých 
homorakouských spolubratři, kteří by jim zajisté svými zkuše- 
nostmi posloužili. Naše katolická hierarchie nemá smydlu pro 
něco podobného a potřebuje vždy teprve nějakého nárazu od- 
jinud, aby se vzchopila k odvetě, z obavy před konkurencí^ 
nikoliv k činnosti z vnitřního popudu, z touhy po konání dobra. 
Předejděte ji proto Vy, potomci českých bratří a ukažte dílem 
podobným, že i Vy podjímáte se dobrovolně a samostatně úkolu 
pro veřejné blaho. Snad pak, povzbuzena dobrým Vaším pří- 
kladem, hnou se srdce různých t. zv. křesťanů stavu ducho- 
vního, šlechtického a j. v. a ucítí po příkladu také jiných na př. 
amerických milionářů-lidumilů svoji povinnost k svým chudým 
spolubližním. Pole působnosti tohoto druhu jest veliké! 

Podobné soukromé ústavy ošetřující mají pak též ještě 
jednu přednost, již nutno zcela obzvláště vytknouti, že totiž 
nemocní, v nich bydlící, jsou prosti přívlastku > bláznů*, jimiž 
neuvědomělá veřejnost je obmýšlí, dlí-li v úst. pro choromyslné, 
a kterýž ulpí po celý život nesmazatelně. Bohužel nečiní se také 
nic se strany povolaných kruhů, aby podobné předsudky byly 
vymítěny poučováním o příčinách chorob duševních, jež spo- 
čívají ve svém základě na poruše funkcí našeho organismu. 

Na takovýchto mezerách a nedostatcích ve veřejném životě, 
svědčících o naprosté lhostejnosti a nelásce jedněch lidí k dru- 
hým, nejlépe lze studovati smysl celého našeho t. zv. křesťanství. 
Všechno se honí bezohledně za statky pozemskými a vrchní 
pastýři dávají dobrý příklad. Lidé dnes náhodou zámožní ve 
své zaslepenosti zapomínají, že časy se mění, a že ti, kdo včera 
byli zámožní, zítra mohou býti chudí a poukázáni též na ve- 
řejnou dobročinnost. (Viz: Sv.- Václavská záložna.) Toto poznání 
mělo by je příměti, aby ze svých přebytků věnovali část pro 
podobné veřejné ústavy, aby jednou i jejich potomci, kteří ne- 
umírají vždy též bohatí, nalezli v nich útočiště v časech zlých. 

Činí se nyní sice mnohé pro veřejné ústavy a najmě Ame- 
rika může býti mnohým příkladem svépomoci, přihlédneme li 
však k věci, vidíme, že mnohá taková dobročinnost ve skuteč- 
nosti obiaží jen málo lidí strádajících. Zřizovati ohromnými 
obnosy hvězdárny, university, knihovny, podporovati rozhodčí 
soudy je zajisté dobrou věcí, jen kdybychom měli vědomí, že 
již není mezi námi nikoho strádajícího nejnutnějším, ale pokud 
jich mezi námi tolik umírá hlady a bídně živoříc propadá ne- 
mocem, potud musí býti líto citlivému člověku, že není dobro- 
činnosti po této stránce. 

Velmi případně karakterisuje dnešní naší společnost starý 
osmačtyřicátník řians Kudlich v dopise z Ameriky na svého 
přítele v Trutnově, pravě: »Máte pravdu. Lidstvo ocitlo se nyní 
ve všeobecném podrážděném nervósním paroxysmu. Tendence 
jeho nesměřuje ke zbudování mravních, politických nebo umě- 
leckých ideálů; nýbrž k urvání statků hmotných. Největším jest 



950 VLÁD. NEZMAR : 

národ, kterému se podaří vyvézti co nejvíce produktů přírodních 
nebo vyrobených a rozmnožovati přebytky rok od roku statky 
národního jmění! Elektřina a pára slouží pak k rozmnožování 
této vášnivé honby a činí celý svět jedinou bandou hazardních 
hráčů a spekulantů. Za znění fanfár rozhlašují pak rok co rok 
do světa, o mnoho-li milionů národ (t. j. několik těch šťastných 
podnikatelů a spekulantů) zbohatl. StaMi se šťastnějším, o tom 
se nemluví. « 

S lidmi kteří neznají vyšších ideálů, nemají jiných tužeb 
a neznají sebezapření, bojuje se těžko za svobodu, za samo- 
statnost! v, R. 



Sociologie a její praktické užití. 

(Pokračování.) 

A přece i despekt je oprávněný. 

Jsou vůbec dva různé, téměř protivné a přece se nevylu- 
čující a oba správné způsoby nazírání na jevy sociální; ne- 
bude snad zbytečno, jestliže zde, na konci theoretického roz- 
boru našeho stavu sociálního^ učiníme o nich kratičkou zmínku. 

Jeden je způsob nazírání sociologova, který se snaží so- 
ciální jev neb souhrn takových jevů, stav sociální, pochopiti 
a vysvětliti. Aby to mohl, musí si tento jev nebo stav dříve 
zpředmětniti, musí se jaksi postaviti mimo studovaný předmět; 
je-li tímto předmětem vlastní jeho národ, přítomný jeho stav, 
musí se i mimo tento postaviti, což ovšem vyžaduje velikého 
úsilí abstrakčního a sotva kdy dokonale se daří; obtiž ta Jest 
o málo jen menší než při individuelním sebepozorování. Čím 
lépe kdo dovede abstrahovati od svého příslušenství v národu a 
tento si zpředmětniti, tím lépe je také uschopněn jeho stav a 
souvislost znaků tento stav skládajících poznati. Vida pak tuto 
souvislost, nemůže žádnou její složku zavrhnouti, se žádnou 
býti nespokojen; neboť vidí, že tu vše je nutným výsledkem 
vývoje a spolu nepostradatelnou podmínkou vývoje dalšího. 
Abychom mluvili konkrétně, uvedme příklad : známý, často vy- 
týkaný ^hospodský ráz« naší politiky. Sociolog vidí, že i tento 
úkaz je nutným výsledkem vývoje, že nebýti ho, nebyli by- 
chom ani tam, kde jsme, a vidí také, že touto etapou vývo- 
jovou musíme projíti, abychom se dostali dále. Totéž platí 
o klerikalismu a o všech těch úkazech, které bývají vytýkány 
jakožto vady našeho života národního. A tak není s ničím ne 
spokojen ; není to také jeho úlohou : jeho úlohou jest chápati 
konstatovati, vysvětlovati. V této úloze bylo by mu každé při- 
mísení citu překážkou. 

Ale jeden ze zákonů, které týž sociolog objevuje v životě 
společnosti, je zákon pohybu : národ nestojí, ale hýbe se, roste 
ku předu jde, nebo upadá; v případě, jehož studiem jsme se 
právě obírali, roste. Ke každému pohybu však je třeba si'" 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 951 

která pohybí působí. Co je takovou silou u pohybu sociálního I 
Jest to mezi jiným a hlavně nespo kojen ost s právě za- 
ujatým stanoviskem, s přítomným stavem; tato ne- 
spokojenost vyskytující se nejprve u několika jednotlivců a od 
těchto přecházející postupně v širší a širší kruhy národa, nutí 
vyjíti z tohoto stavu, jíti dále, jíti ku předu. A tak je nespa« 
kojenost pohnutkou pokroku čili jeho hybnou silou; čím je 
intensivnější, tím je radikálnější. 

Vidíme tedy, že tentýž předmět, stav národa, jsa s různých 
stránek pozorován, podněcuje představy a zejména city zcela 
různé, ano protivné; jeví se přirozeným, nutným a dobrým so- 
ciologovi, který se snaží pozorovati objektivně a proto abstra- 
huje od svého příslušenství k národu pokud to možno, a jevi 
se zavržení a odstranění hodným politikovi a vůbec uvědomě- 
lému příslušníku národního organismu.*) 

Oba tyto způsoby názoru jsou oprávněny a nutný, ale 
každý v jiném směru: prvý je nutný pro pochopení a vý- 
klad stavu národa, druhý je nutný pro pokrok národa; čili 
totéž jinými slovy prvý je nutný pro poznání toho, co jest, 
druhý pro chtění toho, co býti má.**) Jakkoli se to tedy 
zdá paradoxní, přece tyto tak rozdílné způsoby nazírání se lo- 
gicky nevylučují, takže i týž člověk může postupně zaujmouti 
prvý i druhý. 

VII. — Jest již na čase, abychom z předchozích úvah vy- 
vodili důsledky pro národní praxi. 

O >české otázce« bylo mnoho psáno, a tak, že definice 
její nevyšla vždy na stejno. Je to zcela pochopitelno : člověk, 
který se zabývá mnoho politikou, bude patrně nakloněn označit 
českou otázku jakožto otázku především politickou nebo jen 
politickou (na př. jakožto otázku vyrovnání Čechů s Němci,, 
nebo otázku státního práva či nějak podobně); filosofický uče- 
nec bude jí hleděti zjednat výklad filosofický a bude ji řešiti, 
filosoficky; věřící katolický kněz shrne snad svůj úsudek 
o »české otázce* ve větu, že třeba vrátiti se ke katolickému 
křesťanství, protestant opět bude viděti spásu jen v přijetí re- 
formace; básník či jiný umělec učiní z ní otázku českého 
umění a bude doufati v národnostní smír na poli umění; ná- 
rodní hospodář označí ji jakožto otázku hospodářskou a bude 



*) Tento jest také rozdíl mezi způsoby nazírání na náš zejména 
politický stav p. Jozífkovým a mým; v konstatování příznaku tohoto 
stavu se skoro docela shodujeme (nž snad na některé podřadné a na 
vylíčený již výklad p. Jozífkuv našeho stavu katolicismem); rozdíl je 
tedy jen v tom, že p. J. zaujímá stanovisko praktické, odtud ta nespo- 
kojenost přecházející až v despekt nad naší malicherností, já theore- 
tické. V následující části své studie, kde chci stručně pojednati o otá- 
zkách programových, budu důsledně i já nucen postaviti se na stano- 
visko praktické, a tu se ukáže, na kolik se i zde shoduji s p. J. 

**) V tom také spočívá fundamentální rozdíl mezi sociologií 
theoretickou a praktickou (politikou), který pohříchu často bývá. 
přehlížen. 



952 VLADIMÍR NEZMAR: 

zdůrazňovati potřebu hospodářského probuzení a povzneseni, 
a t d. 

Kdo má pravdu? 

V jistém smyslu všichni; ale žádný úplnou. Česká otázka 
vskutku není ani otázkou jen politickou ani hospodářskou atd., 
ale jest otázkou i politickou, i hospodářskou, i náboženskou, 
i'%mravni atd.; viděli jsme, jak se různé ty obory v národním 
životě vespolek víží. Ale tím věru není pro charakteristiku její 
pověděno mnoho; je nutno ohlédnouti se po formulaci po- 
někud určitější. 

O tuto formulaci jsme se již pokusili; tím totiž, že jsme, 
byť zhruba jen, analysovali přítomný, daný stav českého ná- 
roda a že jsme si určili cíl, k němuž se ubírá jeho vývoj. 
Shledali jsme, že tímto cílem je vytvoření individualistního typu 
společenského v národě našem a povahu tohoto typu jsme 
také předem již popsali. Tím jsme si zjednali podklad pro ře- 
šení otázk> praktické; jaký musí býti český program, t^ j. 
jakých prostředku nutno užiti, aby řečeného cíle bylo dosa- 
ženo. Odpověď je obsažena již v otázce samé : patrně takových 
prostředku bude třeba, užiti, které podporují vývoj individua- 
listního typu. Ale to jest jen věcná stránka otázky ; mimo ni 
jest ještě otázka postupu a taktiky. 

Postup určován jest častěji již zmíněným principem: 
Vývoj jedince předchází vývoj společnosti, vý- 
voj společnosti menší předchází vývoj společ- 
nosti větší. 

Bude nám tedy počíti jednotlivcem, odtud postoupiti k men- 
ším kruhům společenským, pak k širším atd. a naposledy te- 
prve k celku národa. Takovým zajisté postupem bére se vývoj. 

Co se otázky taktiky týká, byla ukázána nevhodnost 
ano i nebezpečí taktiky radikální (zejména pro národ 
malý). 

Provésti aplikaci těchto programových zásad šíře bylo by 
nynější naší úlohou: omezenost místa však nás nutí tuto apli- 
kaci pouze naznačiti. 

1. Národ je sdružením jedinců. Směřují-li tedy vývojové 
tendence k individualismu, znamená to především úlohu, aby 
každý tento jedinec (tedy: já, ty..) snažil se býti samo- 
statnou individualitou. 

Nesmím se cítiti otrokem ; nesmím jednati jako otrok. Ná- 
ležím v první řadě sobě, nikomu jinému. Mám býti svým v my- 
šlení, chtění, jednání. »Býti svým« neznamená nutně tolikéž 
jako býti jiným než druzí, nýbrž pouze: nenáležeti, neotročiti 
nikomu jinému; na místo víry, spoléhání na cizí pravdu a 
rozum — mysliti samostatně; na místo poslušnosti *- mravní 
-charakter a sebevláda; na místo spoléhání na jiné — spolé- 
hati na sebe sama. Býti svým neznamená dále: uzavříti se 
v sebe, odloučiti se od jiných, od společnosti (jest tomu zcela 
•naopak : individualita se vyvíjí jedině ve společnosti a společ- 



SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 953 

ností), ale opět jen: nebýti závislým ve smyslu podřízenosti, 
ale býti rovnocenným členem sdružení. 

Mám právo na život a toto právo znamená právo uplat- 
niti své síly, své schopnosti: rozvoj individuality. Uplat- 
niti pak své síly a schopnosti není možno jinak než prací: 
povinnost práce jest takto přímým důsledkem práva na život. 
:Směr tohoto uplatnění nalézáme především v sobě samých : ve 
svém zděděném charakteru, ve zděděných disposicích a vlo- 
hách. Příroda vytýčila každému člověku určitý takový směr: 
jest třeba jen, aby jej našel a jím se bral. Jinými slovy: můj 
zděděný charakter obsahuje v sobě pudovou potřebu rozvoje 
sobě přiměřeného — vyhovění této potřebě je zdrojem radosti, 
pravé radosti životní a radosti z práce. 

Ale to vše je zřejmě ideál. Budu-li se snažit jej realisovat, 
narazím na překážky i v sobě i mimo sebe. Ve mně jest to 
zděděná a pak výchovou přejatá a jí dále vypěstěná anebo jen 
touto výchovou vštípená pasivita: služebníčky duch, ochota 
podřizovat se, věřit, sloužit, poslouchat, klanět se, pohodlnost, 
vášnivost zamezující sebevládu, protialtruism atd. To jsou pře- 
kážky vnitřní — patrně ne u každého stejné. Z věnčí pak pů- 
sobí na mne přítomný stav společnosti, který věru není ještě 
takový, aby v něm mohl žíti úplně svobodný jedinec. Svými 
tradicemi, formami a tisícerými jinými vlivy vykonává tento 
společenský stav na jedince tlak, který rozvoji jeho individua- 
lity brání a jej dusí. Také tyto vnější překážky nejsou u kaž- 
dého stejné; někteří nepociťují vůt5ec žádného tlaku, bud že 
potřeba i možnost individuelního rozpjetí jest u nich příliš 
skrovná, takže nevybočuje z hranic daných ve stavu společ- 
nosti, buď že okolnosti jim jsou zvláště příznivé; jiní naopak 
pociťují tento tlak neobyčejně intensivně, brání se mu ale oby- 
čejně mamě, zůstávajíce bezmocnými nevolníky poměrů po- 
dobni mouše, která se zmítá v pavučině, v níž uvízla. Cha- 
rakterisoval jsem v jiném článku takový stav: tuto intensivní 
snahu zbavit se tlaku a nemožnost zbavit se ho pro přílišnou 
jeho sílu, u některých mladších kněží; ale nalezli bychom jej 
v nejrůznějších podobách u všech stavů, i tam, kde bychom 
se ho nejméně nadali ; a o čem nám vypravuje moderní litera- 
tura častěji nežli o tomto boji jedince proti dusivému tlaku 
společnosti? 

Co mám činit proti těmto překážkám, které mi brání, abych 
byl sebou, svým já, abych šel svobodně cestou, jíž kráčeti 
mí velí neodolatelný individuelní pud života a sebezáchova? 

Patrně bojovati proti nim. Po této stránce bylo by opravdu 
třeba, aby trochu té Nietzscheovské »vůle k moci«, toho ra- 
dostně energického, pevného »Ano« k životu veSlo v duši 
každého z nás. Mé právo k životu a ku svobodnému rozvíjení 
«e je prvním právem a nezadatelným a tudíž zahrnuje v sobě 
i právo odstraňovat jakékoliv překážky, které životní mé roz- 
pjetí dusí a i toto právo je nezadatelné a první. Tento boj za 



954 VLADLMÍR NEZMAR: SOCIOLOGIE A JEJÍ PRAKTICKÉ UŽITÍ. 

právo vlastni individuality jest základní formou, uhelným 
kamenem národni práce — bez něho stojí ona na pí- 
sčině. 

Ale jde také o taktiku tohoto boje. Mám bojovati až do 
sebezniČení, jsou-li překážky příliš silné? Když všecky »po- 
měryc, když celý svět řve »Ne« k mému životu, mám si zou- 
fati proto, že mé slabé »Ano« v tomto řevu zaniká? Tlouci 
hlavou o zed? Připusťme, že ano; vidíme hned, že cíl boje ne- 
dosažen, naopak : místo co bych rozmnožil své životní rozpjetí,. 
zničím je docela. Tedy radikalism mučen ic tví není 
vhodnou, ale spíše sebevražednou taktikou. Sláva t zv. •mo- 
rálních vítězství* vykoupených mučenictvím vítězů jest sice 
velmi romantická a láká snivé duše; ale právě proto, že ro- 
mantická, je také velmi nereálni a, řeknu přímo, nerozumná. 
Má větší význam v divadle pro hodnotu tragedií než v životě. 
Politika kompromisu je všude nutná, praví tuším Spencer; jest 
tedy nutná i v životě individua. Připustíme-Ii to, pak vyplývá 
nám pro zásadu výše položenou omezení : snažit se o uplat- 
nění své individuality, ale bez radikalismu kon- 
čícího mučenictvím; čili: snažit se, ale na kolik je to 
vůbec možno. 

Ale neznamená to, co tuto obhajuji, nejničemnější slaboš- 
ství? Slabošstvím by bylo úplně couvnouti, kapitulovati před 
tlakem, který nás dusí; oproti tomu však zdůrazňuji po- 
třebu brániti se mu všemi silami a vytrvale. Vy- 
trvale: to pak je možno jedině tenkrát, když nevymrhám 
všecky své síly na ráz (to jest, proti čemu vystupuji, abych 
pak skončil jako »zlomcná duše«, jako vysílený, politování 
hodný dekadent, který se uzavře do skořápky své znavené 
psychy a zanevře na svět a život. Vytrvale: když vidím, že 
přímý rozhodný boj s nepřáteli mých životních snah by pro 
mne skončil nevyhnutelnou porážkou, poněvadž tito nepřátelé 
jsou přece nepoměrně silnější nežli já, vyhnu se takovému boji 
rozhodnému a zvolím boj guerillový; budu čekati vhodnou 
příležitost, budu ji hledati, budu hledati slabiny nepřátelských 
posic, budu nepřítele seslabovati, kdy a jak se udá, žádné pří- 
ležitosti k tomu nepropasu ; nedám se ovládnouti citem a vášní 
sebe šlechetnější, ale budu prozíravý, chladně uvažující, opa- 
trný, ale neústupný. To znamená boj vytrvalý; sebe- 
vláda (oproti vládě citu nebo vášně) je přední jeho pod- 
mínkou a výsledkem jeho jest, že uchráním a vyvinu z in- 
dividuality své tolik, kolik se vůbec dá. Ale to není výsledek 
jediný: tlak společnosti na jedince klesá, zvolna sice, velmi 
zvolna, ale klesá přece, dík boji, který přečetní většinou ne- 
známí jednotlivci proti němu vedou; a třeba že se nedožija 
doby, kdy bude docíleno úplné harmonie mezi zájmy jedince 
a společnosti a kdy následkem toho onen tlak zmizí docela 
( — je to zřejmě ideál, kterému i v nejvzdálenější budoucnosti 
bude možno jen hodně se přiblížiti, nikdy však dokonale a 



s 



PŘEHLED POUTICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 936 

ttrvalc ho dostihnouti), přece vytrvalým bojem za právo své 
osobnosti prokazuji službu nejen sobě, ale i budoucím, jimž 
vpřipravuji a usnadňuji cestu. (p. d.) 



Přehled politický, hospod., sociální.. 

Rak.-Uhersko. „Z kruhů poslaneckých ** podaly „Nár. Listy" 22. t. m. 
.zprávu, že tento týden skončí se zasedání říš. rady, aby si mohl mp. 
dr. Kdrber povoliti druhé rozpočtové provisorium § 14. a že hlavní 
práce, projednání rak.-uher. vyrovnání a celního tarifu, se odloží až na 
podzim. Ale ježto prý mladoč. klub je odhodlán obé předlohy tyto ob- 
strnovati, -poKtid Kórber nesplní jejich požadavky (neoznačené zevrub- 
něji), ale KSrber vázán slibem Němcům, že bez jejich svolení nic ne- 
učmí, dáti ani sílíbití nic nemůže, „předpovídá se" prý, že nastane doba 
bezparlamenlni, doba tichého absolutismu. Ale ne dost na tom. V roz- 
hodujících místech prý se uvažuje propustiti nynější vládu a povolati 
ministerského předseáu, který není žádnou formuh' Němcům zavázán. 
— Kombinace tyto rostou patrně z krise uherské. Má se za to. že 
v Uhrách parlament bude na podzim asi jednati o vyrovnacích před- 
lohách. Pak by musilo se o nich jednati i u nás a p. Kčrber šel by 
pěšinkou, již právě vyšlapal Szell. Bylo tedy překvapením, když vzhledem 
k tomu, co o § 14. a rozpočtovém provisoriu bylo řečeno, začali Mlado- 
češi v předposlední schůzi říš. rady prováděti obstrukci, suchou t. i. čte- 
ním interpelací, peticí atd. — Sněmovna odbyla Ještě volby do delegací 
a šla „na prázdniny". Do delegací žádali na Miadočesích jedno místo 
posl. agrární, nár.-sociál. a dr. Baxa, ale nebylo jim postoupeno, poně- 
vadž prý jich dohromady není 12 (všech českvcn poslanců z království 
48, delegáti jsou 4). — Vyzrazování klubovních tajemství přimělo klub, 
^aby v příštím zasedání pověřen byl jeden člen parlamentní komise 
informací žurnalistiky české." Tajemství klubovní vyzrazují se však ně- 
meckým listům od Neue Fr. Presse a Bohemii až po Politik ! — Risská 
rada se rozchází za tísnivého dojmu, že vláda nechtěla ani tolik při- 
'pověditi, že vyjde nařízení, které by pro budoucnost přislíbilo zřízení 
university české a německé na Moravě! 

V Uhrách vládu nepovede Tisza, ale Khuen-Hederváry, jenž vyjed- 
nává s oi)08Íč. stranami a 24. t m. dorozuměl se s oposicí Košutovškou, 
úplně se jí podřídiv ve věci vojenského zákona. Vojenská správa upu- 
stila od požadavku náhradní zálohy, povolení rekrutů stane se na zá- 
kladě starého zákona. Ani těch 6000 mužů nežádá, jež byli tak nezbytni 
k obsluhování houf nic! Poněvadž zdejší říš. rada branný zákon přijala 
s tím dodatkem, že zvýšený kontingent nováčků se povoluje jen za 
podmínky, že bude povolen i v Uhrách, bude zajímavo pozorovat, jak 
se vojenská správa zdejší ted z kličky vytočí. 

, Hospodářský. Cukr stal se pramenem hořkosti, zvláště pro nás 
v Cechách, konsumenty i výrobce. Zmínili jsme se několikrát (posledně 
na str. 545), že si jak naše vláda tak velicí rafineři chtěli nadlehčit bru- 
selskou smlouvu zvláštním zákonem o kontingentu cukenum. Vláda 
zachránila pro sebe příjem ze spotřební daně z cukru a rafineři si na 
domácím spotřebitelstvu nahradili, co by jim ubylo soutěží na světovém 
trhu. A hned tehdy jsme uvedli, že mocnosti uzavřevší úmluvu bru- 
selskou, nebudou trpěti, aby náš cukr pomocí takové zahalené prémie 
konkuroval na cizích trzích. Skutečně došlo tyto dni k jednání bru- 
selské komise a v ní odpor proti kontingentačnímu zákonu jakožto 
zákonnému, povinnému kartelu, je tak všeobecný, že nelze v jeho udr- 
ženi doufati. Namítá se sice, že zákon kontingentační má za účel jen 
rozdělení spotřeby mezi obě poloviny říše, ale o tom, že pravý a sku- 
tečný jeho účel jiode leží, svědčí zpráva, že v kruzích cukrovamích 
:pomýšlejí vyjíti z tísně obnovou soukromého kartelu cukrovarů, založe- 



956 PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIÁLNÍ. 

ného na zásadách zákona o cukerní kontíngentaci. Mají kruhy tjr za 
to, že hy proti soukromému kartelu komise bruselská podnikati mc ne 
mohla, ježto dle konvence nemá míti vlivu na výrobní a prodejní orga 
nisaci cukemího průmyslu jen stát, aby volná soutěž, obmezená pouze 
ochranou domácího trhu, totiž clem 6 fr., zavládla na celém trhu. Bu- 
de-li zrušena kontingentační úprava dnešní, jde Uhrám především o to, 
jakým způsobem bude i pak cislajtánský cukr vyloučen z Uher (snad 
zavedením potravní dané) a našim českým zvlášté menším cukrovarům 
o t^, jak uhájí existenci. O Uhry se stará vláda, podporujíc ustavení 
soukromého kartelu a dohodu mezi cukrovarníky zde a v Uhrách. 
O menší české cukrovary se nestará posud nikdo. Stát stojí nyní před 
otázkou: bud vystoupiti z konvence a ztratit anglický trh, aneb kon- 
tingentační zákon zrušit. 

Tento mésíc byla veškeré naši veřejnosti odevzdána mislni dráhu 
Táborsko-Beckynskd, prvm' dráha normálné-rozchodová a normáíně zaří- 
zená s elektrickým pohonem. Délka trati 23*2 km. Dovolená rychlost 
jízdy je 30 ifcw za hodinu, kde je stoupání a kde jsou oblouky o malém 
poloměru 15 Aw za hodinu. Stanic a zastávek je 10. Dopravu provO' 
zují na účet podniku c. k. státní dráhy, elektrárnu vede zatím firma 
Křižíkova. K otevření dráhy vydal táborský knihkupec V. Kraus vhod- 
ného Průvodce po elektr. áráze z Tábora do Bechyně. Drahou tou se 
dostane lázním bechyňským i známé škole keramické dojista vzpružem'. 
Železničního spojení potřebují rovněž neobyčejně zkvéta|ící Luhačovice 
a jedná se již o to postaviti dráhu z Újezda do Luhačovic a motoro^ 
vými vozy spojiti lázně s hlavní tratí severní dráhy v Hradišti. Od té 
doby, co se JLuhačovice dostaly do rukou českých, nabývají rychle 
přízně. Letos mají jii dvojnásob hostí jak loni a koupelí minerálních 
a vodoléčebných procedur rovněž značně přibylo. 

Sociální. Bylo již v Rozhledech r. 1901 č. 6. str. 148. uvedeno, že 
co do početnosti porodů v Cechách jsme my proti Němcům v nevý- 
hodě. V r. 1896—98 bylo v oblastech českých porodů 277.171, v ně- 
meckých 153.751. Poměr porodů českých k německým je 64.33 : 35 67,. 
jsme tedy o 1'87^/o v nevýhodě, čili ročně o 0*62 7u- Ža to jsme ve 
výhodě co do úmrtnosti, k. 1896—98 zemřelo v ryze českých krajích 
188.260 osob, v ryze německých 105.511 osob, poměr úmrtí českých 
k německým je 64*1 : 35-9, jsme tedy ve výhodě o 2'VU (66*2— 64-1), 
čili ročně o 0*7 7o« Ale tím není nevýhoda uvedená vyvážena, nebot 
přirozený přírůstek (t. j. rozdíl počtu porodů a úmrtO obnášel v krajích 
českých 88.911 a v německých 48.240, vzhledem k počtu obyvatelstva 
ír. 18%) obnáší přírůstek český 3-43"o, německý pak 3-64«/e. Příčinou 
rychlejšího přib3rvání obyvatelstva německého než českého v Cechách 
a to pres „slovanskou plodnost", jest, že české obyvatelstvo žije po- 
měrné hůře, podléhajíc více bídě, hladu, nemocem, zakmělpsti a ochab- 
losti, než hospodářsk}' silnější obyvatelstvo německé. V Cechách, na 
Moravě a ve Slezsku umírá ročně 25'V,ki obyvatelstva, umírá tudíž če- 
ských duší k 175.000 ročně. Kdvby náš lid žil v uspořádanějších po- 
měrech zdravotních a hospodářských, a úmrtnost klesla, jako v jiných 
lépe opatřených zemích na 20" o,,, byla by úmrtnost naše ročně o 35.000 
osob menší. Měla by tudíž býti nacionálni politika česká především so- 
ciální: zvyšovati životní úroveň lidu (a ne ji stlačovati zdražováním ne- 
zbvtných potřeb životních), nebot žádnými zákonnými opatřeními, ani 
jednotami, ani Ústř. Maticí nezachráníme od germanisace tolik osob^ 
o kolik nám jich ročně ubývá z bídy, strastí a muk. 

IV. sjezd rakouských mést počal 22. t. m. porady své ve Vídni. Po- 
zváno bylo 31 měst a pozvání přijalo 28. Praná pozvána nebyla. Mimo 
to, co o programu sjezdu jsme již napsali na str. 884 v čís. 36, jednalo 
se, aby obecní korespondence byla poštou dopravována zdarma, aby 
obcím vedle výnosu státní potravní daně připadla i přirážka pivní a 
aby provedena byla reforma domovní daně činžovní. Kesolučnim ná- 
vrhem pak žádáno, aby obcím nebylo se starat o místnosti obchodních 
komor a živnostenských soudů. 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIALNÍ. 957 

Novinami proběhly onehdy stesky na majitele lesu, že brání cho- 
uliti po lesích, a bylo dovoláváno se humanity, šlechetností a p. a má- 
lem že lesy nenevyhlášeny za majetek veřejný. Podle platných zákonů 
jsou lesv výhradným majetkem vlastníka, a bez jeho svolení nikdo 
nesmí do lesa ani na krok, nemá-li propadnouti obvinění a trestu z les- 
ního pychu. Barbarská dravost a neláska k přírodě, jíž slynou zvláštč 
měštáci, jsou vlastníkům lesů dostatečným důvodem, aby lesy p. t. xý- 
letnímu obecenstvu uzavírali. Jest ovšem absurdní myšlenka, že by člo- 
věk do lesů nesměl, ale nápravu nelze provést sentimentálními vzde- 
chy. K tomu [sou zákonodárné sbory a poslanci, aby obecné důleži- 
tosti a prospěšnosti lesů bylo dbáno i v zákonech. Že však není ještě 
dosti vyirinuto vědomí důležitosti věci té, svědčí liknavost samých zem- 
ských správ v záležitosti zalesňování- Vždy za nějaké desetiletí pro- 
slechne se něco o návrhu zákona a zalesňování a neděje se nic. Jest 
tomu jako s osazováním alejí a stromořadí podél silnic. § 1. zák. ze 
^ne 2. pros. 1884 z. z. č. 72 praví: „Podél veškerých silnic říšských, 
zemských, okresních a obecmch musejní býti aleje, anebo kde b}r ne- 
mohly býti, aspoň jednoduchá stromořadí . ,** Nu, a |ak to na silnicích 
vypadá? A co činí zemský výbor, co okresní zastupitelstva a zákono- 
dárný sbor? Nic. Protož noviny místo sentimentálních povzdechů po- 
hánějte pravé a zodpovědné kruhy k činnosti a zodpovědností. 

Školský. Zprávy v č. 34. Rozhl., že nadučitel české ob. školy v Brně 
DrexUr je funkcionářem místm' skupiny něm. šulfrajnu, všiml si Pozor 
a praví: Ježto brněnské české denníky (Mor. Orlice, Lid. Nov., Hlas) 
na zprávu tu nereagovaly, domnívali isme se, že se v Rozhledech stalo 
fiějaké nedopatření. Zpráva jejich však ve všech podrobnostech a vý- 
vodech se pot\'rzuje ... Tu člověk skutečně pomíjí se s rozumem. Což 
pak se v Brně takové věci nevědí? Ba vědí, ale nedbá se jich.** 

O vyšH obchodní kursy pro dívky hodlá, dle zpráv v novinách, usilo- 
vat Jednota učitelek českoslov. v Praze se svými místními odbor}-. 
Mají v nich vzdělávány býti příští manželky řemeslníků a obchodníků 
•českých, jež prý o to jsou v nevýhodě proti německým, že tito mají 
paničky vzdělané pro život a práci obchodníka nebo moderního řemesl- 
níka. Toto odůvoanění nutnosti škol zní hodně falešně a také výklad 
účelu a potřeby škol se nám nezdá dosti šťastný. Učitelky pro tyto 
kursy vzdělávány jsou na prázdninových kursech ^^eského obchodního 
musea. Jinak lze jen vítati, že o vzdělání žen po této stránce pokusy 
se dějí. 



OzVuUy a paběrky. 



Servus Březina! Nár. List 3-^ 22. června: „Zahájení jízdy na pr\Tií 
elektrické dráze v Čechách. Když pražští hosté z lýchliku vystoupili 
za zvuků hudby, uvítal je srdečným způsobem starosta města Tá- 
bora dr. Kotrbě lec, jenž akcentoval, že celá stavba elektrické 
dráhy je triumfem české práce." — Hr. Schónbom pronesl vřelý 
toast českým poslancům na sněme zemském a zejména poslancíun za 
Bechyň a Tábor (dr. Kotrbelec a Vojta), že účinné zasáhli v celou akci 
a dočkali se plného zdaru. — Hr. Harrach: „My Češi stojíme tímto dí- 
lem v čele kultury v celé říši. Nechí pro všechnu budoucnost patří 
českému národu toto dílo ke cti.* 

Národní Listy 23. června: Germanisace ve znamení okřídle- 
ných kol c. k. rak. stát. dráhy. Nějakým nedoukem všeněmeckým 




řejnosti otiskujeme zde věrně do poslední písmeny jména 
dle německého Fahrplanu a dle českého „Jízdního řádu**: 
Tahor t. j. Tábor 

BergstadU b. Tábor P. H. „ Horky u Tábora z. 

Slap „ Slapy 



9B8 OZVUKY A PABĚRKY. 

Malschitz n Malšice 

Cenkow P. H. „ Cenkov z. 

Třebelitz P. H. ^ Trebdice z. 

Wschechlap-Diidow P. H. „ Všechlapy-Dudov z. 

Smoleč P. li. „ Smoleč z. 

Sudomentz-cemic „ Sudoměrice-Cemice 

Bežerowitz P. H. „ Bežcrovice z. 

Bechin , Bechyně 

Nejklasíčtějšim zMárá ostid obce Slapy. Ve Fc^nplána zkrátili je 
ó y, teay ^Slap" a na nápisu budovy staniční přidali o jedno p více, 
teay Slapp. Kloktáni ve slově Slapp snad se hodí na reklamní plakát 
tingUtangln, ale ne na informační tabnfí dráhy pod státnhn dozorem, 
vedoad ryze českými kraji, kde připadají jctío slovné „hříčky*' stejně 
nbohými a nejapnými jako „Servus Brzezina . .•* 

Pomoc v iittit&stí. Loubet telegrahije: Hluboce do^t strašnýnv 
neštěstím ve woolvichskěm arsenále vyslovuji V. V. uphmnou účast 
s bolem rodin nešťastných. — Král Eduard: Jsem velmi vděčen za 
Vaše účastenství pro strašné neštěstí woolvichské. Sdělím hned Vaši 
depeší rodinám oběti, jei budou hluboce dojaty Vaší soustrastí. 

„Dle původních náčrtků*' líčil „Uhistr. Kurýr*' krvelačnému publiku 
..zavražděni královských manželů srbských ", „smrt královniných bratří" 
a I* výjev hledání královslrýy:h manželů srbských v jejich úkiytu důstoj- 
ntky-vrahy". — Není tomu tak dávno, kd;y 111. Kurýr ^líčil* také ^dle 
půívodnich náčrtků*', jak ledové kry unášeti v temné noci zedníka Valtu 
z Modřan. Ovšem po několika dnech prohlašovak) představenstvo Mo- 
dřan úředně: 1) že z Modřanských nikdo nechybí, 2) že nějakv Valta 
v Modřanech nikdy nebyl a 3) že oné noci ledy žádné nesly. Kdo pak 
asi nytd pošle Kurýru opravu? — „Několikanásobný naklaď* Kuiyra 
14. t m. (zavraždění královských manželů) byl „do posledního exem- 
pláře** vyprodán. Proto 16. t. m. ohlašuje Kurýr, že zítra „přinese další 
radu vyobrazení z dějiště srbské kralovraždy" „dle původních náčrtků**. 

Chorvatští studenti v Inomostí vyloučili ze svého spolku „Vele- 
bitu"* všechny české členy pro článek otisknutý v „N. ^bě* pod ná- 
zvem „Insbrucká universita^. Chorvati založili si totiž „Cumpti-Bumptí 
Club" ku sbírání nes^datvch německých pohlednic a ještě ku jiným 
účelům. V článku, o který jde, zmíněno o německých a italských stu- 
dentech, stručně o dějinách „ Velebitu", jehož význam v Insbrudoi popřít 
se nedal, o všeobecné nečinnosti v jposlednich letech a jako známem' 
úpadku o existenci „Cumpti-Bumpti Clubu". Následek byl vyhazov všech 
Cechů. S pisatelem onoho článku chtěli mít — souboj. B. M-ous 

Veíectený pane redaktore, 
neodpovídám „Slovu" — jak mi bylo řečeno: orgánu několika spole- 
čensř^ch á tout prix „výtečníků" — na útok, který podniklo na mne 
a na mého domnělého patrona pana doc. dra. Pečirku pro můj slánek 
„Po Smetanově týdnu" v tomto listě uveřejněný. Neumím odpověděti 
na tu znamenitou ukázku sesurovělého žurnalistického slohu „Slova" 
jinak, nežli že si jí dále nevšímám. Prohlašuji Vám však, že tvrzení 
o vlivu nějakém, jejž piý na mé kritické nazíraní má salon nespokojenců 
u pana dra. Pečírk^ se scházejících, je výmyslem strachu a nejistoty 
oněch kruhů, za jejichž bolestí křičí vždy ochotně „Slovo"; ncbot salon 
líčeného rázu u pana dra. Pečírky neexistuje aniž kdy existoval. Tato 
souvislost „Slovem" vynalezená je novým dokladem, na jak ubohé a 
nízké úrovni založen je list, jenž neštítí se zneužíti mých společenských 
styků k surovým výpadům na moje známé ničeho netušící. Mluvl-li 
o mně pisatel dnes jako o jakémsi p. Hofferovi, konstatuji z toho 
jeho osobm' neslušnost, táže-li se, co já jsem, konstatují z toho jeho 
literární ignorantství, které ostatně je po mém názoru údělem váech, 
již ve „Slovu" kdy bláboliii o věcech hudebních a jiných. 
V Král. Vinohradech, dne 22. června 1903. 

Dr, Emil Hoffer. 

Náldadem Job. Peldt. — Knihtiskárna národn»4oe. déJaietva (K. Pittara) ▼ Pi»sě! 



F 



ROZHLEĎT 

TTĎENHÍK PRO POLITIKU - YÉĎU 
LITER/ITURU Ř UMĚNÍ 



ROČNÍK XIII. v PRAZE, DNE 4. ČERVENCE 1003. ČÍSLO 40- 



Jan Hus. 

úvaha objektivní a kacířská. 

Každá ase ve vývoji kterékoliv společnosti jest výslednicí 
dvou velmi složitých skupin sociálních sil; jednu z nich tvoří 
ony, které představují utvrzený, z minulosti přejatý, konser- 
vativní živel ve společenském útvaru, druhá pak obsahuje 
síly progresivní, hybné, útočné, které působí jako lučavka 
na stará zřízení, na soustavy tradičních názorů a zvyků, pod- 
něcuji tyto k reakci, až konečně po delším nebo kratším zápo- 
lení (jehož ráz i výsledek bývá vždy určován poměrem kvalit 
a intensit zápolících sil) se s nimi vyrovnávají, pozměnivše je 
ovšem a samy jsouce jimi pozměněny, a stávají se složkami 
v novém útvaru, opět konservativním a opět vystaveném úto- 
kům nových sil progresivních . . Takový je koloběh sociálního 
dění. — 

— Chceme-li tedy pochopit tu kterou fasi dějin vědecky, 
musíme vzíti v úvahu oba druhy zápolících sil a zachovati si 
při tom tolik nestrannosti, tolik vědecké objektivity, abychom 
dovedli oceniti stejně prospěch činitelů konservativních jako 
pokrokových, neboť oběma přísluší ve vývoji funkce stejně dů- 
ležitá. 

Tato zásada nepřipouští výjimky ; platí tedy také pro oce- 
nění funkce, kterou v životě národů evropských vykonával a 
z části dosud vykonává katolicism. Není však nikterak snadno 
uchovat si tuto nestrannost úsudku, pro vědecké oceňováni so- 
ciálních fakt nevyhnutelnou. Nebof pokud se sami účastníme 
ve mnohotvárném tom děni, jehož souhrn se zove sociálním 
životem doby přítomné — a účastnit se ho musíme, neboť jsme 
lidmi a členy této společnosti — jsme přirozeně poutáni sym- 
patiemi k jednomu z obou velikých táborů, konservativního a 
pokrokového, a odpuzováni antipatiemi od druhého; a tyto 
sympatie i antipatie přenášíme pak nutnosti psychické asociace 
také na analogické činitele v minulosti. Jsme na příklad zaní- 
ceni pro pokrok v době své a potíráme proto každý ztrnulý 

80 



s 



960 V. N. : 

konservatism stavící se na odpor našim ideálům; není-liž to 
jedna z hlavních příčin, pro kterou cítíme sympatie k Husovi 
a odpor proti Sigmundovi, sněmu Kostnickému a celé té spo- 
lečnosti, která stála v táboře Husovi protivném? Tento způsob 
nazírání může býti velice oprávněný a prospěšný s jistého hle- 
diska, ale vědecký není; naopak, síla sympatii a antipatií je 
v obráceném poměru k objektivitě úsudku o dějinných faktech 
a osobách. 

Ale abychom přišli již k věci : se stanoviska sociologické 
vědy, která je nutně deterministická jako každá jiná věda, 
t. j. pokládá každý sociální jev a každou historickou osobnost 
za nutnou výslednici daných příčin, nelze neuznati veliký vý- 
znam, který pro národy evropské měl katolicism a z části dosud 
má. Význam tento v minulosti záležel hlavně v tom, že kato- 
lická církev učinila z nesouvislého konglomerátu národů a ná- 
růdků evropských společnost, sjednotivši je pod společnou 
autoritou a davši jim společný názor světový, a zjednala tak 
podmínky nevyhnutelné pro další vývoj těchto národův. Nebylo 
to ovšem dílo snadné a také se nezdařilo dokonale ; i to třeba 
říci, že nebylo vykonáno hladce, beze srážek často krvavých, 
bez obětí se strany súčastněných národů. Ale i to bylo nutno: 
jako v duševním životě jedincově není možný pokrok bez vnitř- 
ních zápasů a bez kolisí se společností, přivozujících vedle říd- 
kých vítězství i častá zklamání a útrapy, tak i dráha pokroku 
sociálního je značena srážkami; cesta pokroku je cesta krve. 
Snad nás to zaráží a děsí. Máme na vybranou ; buď se hrozíme 
této cesty, zavrhujeme ji — ale pak důsledně musíme zavrh- 
nouti i cíl, k němuž vede: civilisaci dnešní, která by nebyla 
vůbec možná bez oněch oběti ; anebo ceníme si tuto civilisaci, 
a tu zase důsledně musíme se smířiti s oběťmi, jimiž byla vy- 
koupena. 

Pravili jsme již, že katolicism nevykonal úlohy své do- 
konale; ale již to, co vykonal, zaručuje mu čestnou paměť 
v dějinách i tenkrát, až ho nebude více. Když docílil toho, seč 
byl, když podřídil národy jižní, západní a severní Evropy své 
autoritě a své nauce, jest síla jeho již téměř vyčerpána. Od 
této doby nebude míti již skoro žádného jiného zájmu než 
udržet a upevnit to, čeho dobyl; přejde se stanoviska progre- 
sismu do posice konservatismu. Ale v této posici záhy bude 
ohrožen. Nutně. Neboť národové nestojí, nemohou stát usta- 
vičně na témž stupni vývoje. Rostou — a poněvadž rostou, 
tedy také odrůstají i poručnické autoritě i názorům a způsobu 
života svého mládí. Děje se to ovšem zvolna, velmi zvolna, ale 
děje se to. A v historickém okamžiku, kdy si toto dění počí- 
nají národové uvědomovat, umírá středověk, míjí doba dětského 
věku evropské civilisace a nastává doba nová, a spolu počátek 
konce, nesmírně zdlouhavého konce katolicisma Na všech stra- 
nách vidíme vznikati novou soustavu názorů a novou morálku. 
Jest to, pravda, neujasněné ještě, amorfní, jest to právě chaos 



JAN HUS. 961 

přechodné doby, který se teprve později bude moci vyhraniti 
v určitější tvary; ale to již poznati se dá, že tu vzniká cos 
nového, nebývalého, s katolicismem sporného. Katolicism ztrácí 
již výlučné vedení života ideového a mravního; to co v něm 
dosud bylo živého, hybného, ideového, jakoby vyprchalo, je 
vidět již, jak on vadne a usychá tak jako vadne a tuhne zelený 
kdysi a svěží obal květový, když byl vykonal svou funkci Ale 
i toto vadnutí potrvá mnohá století; důkaz to obrovité síly a 
setrvačnosti, jaká tkvěla v tomto útvaru. 

Tento přechod a kríse nejznatelněji se jeví na morálce. 

Stará morálka, která svým převážně asketickým a kázeň- 
ským rázem vyhovovala tak dobře individuálním i sociálním 
potřebám polobarbarských kmenů, nenalézajíc dostatečné po- 
travy ve změněných podmínkách společenských, stává se z ve- 
liké části zbytečnou a přebírá proto ráz pouhé šablony. Změ- 
něné ony podmínky vyžadují již morálku méně asketickou a 
kázeňskou, za to však ve vyšším stupni individualistní aaltru- 
istní. A tu právě je příčina krise : lidé vězící dosud ve starých 
názorech, zvycích a řádech nedovedou se novým potřebám 
přizpůsobiti dosti rychle, dílem ani nechtějí: proto také krise 
nejhlouběji zasáhne tyto poslední, arcikonservativní vrstvy, mezi 
něž v první řadě náleží představitelé církevní autority. 

V popředí naznačeného procesu přetvářecího stojí český 
národ a jedním z nejvýznačnějších zástupců útočných směrů 
pokrokových, ohlašujících počátek nové doby, je M. Jan Hus. 
Že obrovská většina staví se na jeho stranu a přijímá idee jeho 
za své v době, kdy germánský svět stojí ještě docela ve službách 
konservativního živlu (až na ojedinělé případy, jakým byl na př. 
i Wiklef, ale ten nenalezl ve své vlasti širšího ohlasu a ne- 
vyvolal zde tudíž mohutného hnutí), není nikterak nahodilé. 
Svědčí to myslím, o větší vznětlivosti a přizpůsobivosti slo- 
vanské rasy : germánská je těžkopádnější, postupuje zdlouhavěji, 
— ale za to jistěji. Čechové po úžasném vzepjetí sil, v němž 
ukázali, seč jest i malý národ, je-li ovládán mocným citem, 
ochabují, až příliš rychle ochabují : či kde nalezneme vysvětlení 
Lipan a rozšíření smírných nálad než v některých vlastnostech 
národní povahy? Němci budou vytrvalejší: ale třeba také říci, 
že jim snazší bude vytrvati, mimo jiné i proto, že jim česká 
reformace upravila cestu, oslabivši ztrnulý římský konservatism. 

Než vraťme se k Husovi. Bude vděčným úkolem příští 
historické vědy, podpírané sociologií a psychologií, vysvětliti 
tuto postavu našich dějin, tak milou nám. Tato historie ukáže 
ovšem, že Hus nebyl zázrakem, tím co z něho činí (se svého 
stanoviska pochopitelně) národní enthusiasm, neboť historie (kterou 
jsem nazval příští — ale již počíná byli přítomnou) budouc 
nutně deterministická, nebude znáti dějinných zázraků ; a z téže 
příčiny nebude viděti svůj úkol v tom, kupiti morální světlo 
nebo stín na osobnosti, jimiž se bude obírati. Jejím úkolem je 

80* 



962 V. N.: 

pouze vykládati. A v tomto směru stojí Páleč nebo Sigmund 
na stejném stupni s Husem; všichni ti lidé, v nichž my dnes 
s různých svých stanovisek národnostních, pokrokových, proti- 
kleríkálních či jakých ještě spatřujeme buď anděly či ďábly dle 
poměru, v jakém stojí k našim osobním nebo sociálním názorům, 
zálibám a zájmům, jsou jí nutnými výsledky daných phcin, 
totiž zděděných disposic a vlivů prostředí. Vidí ve všem tom 
myšleni a konání jak řlusově a jeho stoupenců, tak strany 
římské proces tak nutný, tak podmíněný, tak přirozený jako 
kterýkoli proces přírodní. 

Tenkráte, až historie osvojí si dokonale toto stanovisko, 
budeme chápati Husa vědecky. Uzříme, jak vyrůstá z prostředí, 
ve kterém již dobu před jeho vystoupením objevují se tendence, 
jimž on dá určitější výraz. Uvidíme, proč nabývá tak rychle 
popularity, nejprve ve studentstvu, pak v lidu pražském, pak 
i venkovském. Poznáváme, v jaké souvislosti je Hus se Štítným, 
s Miličem, s mistrem Pařížským a j.; není to bezprostřední 
svazek příčinný, přímé navazování na práce předchůdců, ale 
přece příbuznost, která však tkví v tom, co nejasně nazýváme 
,duchem doby' a z části i v povaze národa řadícího se ke 
skupině národů severních, který právě z této příčiny, když 
vyspívá (a k tomu, aby vyspěl, přispěla jistě nemálo i šťastná 
vláda >otce vlastí «) nutně se musí octnouti v konfliktu s nábo- 
ženstvím a církví, které nabyly svých charakteristických vlast- 
ností na půdě jižní, románské. 

Čili krátce řečeno, úkolem této historie bude vyložiti Husa 
a jeho dílo z daného stavu prostředí národního a vzdáleněji 
ze stavu, v němž se nalézala soudobá společnost evropská. Až 
vykoná historie tento úkol, budeme vědět, čím Hus byK 

Smí se již dnes historie odvážiti tohoto úkolu? Nesmí. 
Alespoň ne naše domácí historie. Viděli jsme přece, že jakmile 
se dva čeští profesoři dějin, prof. Kalousek a Pekař, odvážili 
učiniti jen praslaboučký náběh ku kritičtějšímu pojímáni Husa, 
byli zakřiknuti. Zakřiknuti právě s té strany, v jejímž táboře se 
nalézá crěme české inteligence. 

Ale nejedná se jen o to poznati, čím Hus byl a poznati 
tak část české minulosti; jde také o to, abychom věděh, čím 
nám Hus nyní jest, neboť víme-li to, osvětlí se nám zá- 
roveň, alespoň s jedné stránky, česká přítomnost, kulturní 
úroveň, na které se právě nalézáme. 

Nuže, čím nám je Hus ? Co jsme z něho pro sebe učinili .> 
Čím je Hus těm, kdož se za účelem jeho oslavy rok od roku 
v den jeho smrti scházejí a také letos sejdou? 

— — Jsou chvíle, kdy člověk, který má bohatou minulost 
činů za sebou, rád se oddá vzpomínkám na tyto činy kdysi — 
tak dávno užl — vykonané. Je dnes hodně vystřízlivělý; jeho 
život je vyplněn všedním, jednotvárným shonem za všedními 
a malichernými často zájmy, a to ovšem časem unaví. Právě 



JAN HUS. 963 

V takovémto životě je občas příjemno a prospěšno oddat se 
vzpomínkám a — hře. Kouzlo jakési je v tom, a osvěžení je 
v tom, tedy i hygienický význam. A čím jednotvárnější, čím 
plošší je život, tím bývají vzpomínky i hra pestřejší. 

Kolika z těch lidí, kteří budou letos oslavovati Husa, není 
tento bojovník ducha ničím víc nežli příležitostí ke hře? 
Kroje, odznaky, prapory, družice, hudba, zpěv, lampióny, osvět- 
.lená okna, střelba, parádní řeči . . Což, je v tom příjemné osvě- 
žení po nudě denního života. — 

Typický zjev. Právě čtu v novinách: V městě X. oslaví 
Husa lampiónovým průvodem k Sokolovně za zvuků kapely 
p. N. Tedy lampiónovým průvodem oslaví Husa? Ničím víc? 
Ještě něco: očekává se, že vlastenecké měšťanstvo osvětlí na 
počest národního mučeníka okna. A již nic? Ne. 

Co to píšu, vříská mi před oknem tlupa děti: »Záhrajem 
si ná vojáky, máme flinty á bodáky..* Vyhlédnu. Vskutku: 
děti; mají flinty a šavle. Obojí dřevěné. 

Tak tedy Hus příležitostí ku hře? Je tím? Ničím víc? 

O ano. — Ale poslyšte dříve kratičkou historii »o hrdém 
chuďasu.* 

Hrdý chudas má zdravé údy, ale nechce se mu do práce. 
Neboť byl kdysi bohat, a nezapomněl na to dosud. O jmění 
přišel nepoctivostí souseda, který býval kdys u jeho otce po- 
domkem, ač ne také docela bez viny vlastní. Pak se namáhal, 
soudil, aby ku svému přišel, ale marně. Soudy byly zcela pa- 
trně na straně nepoctivě zbohatlého podomka. Od té doby náš 
chuďas živoří. Není dosud stár; naopak, v plné síle. Ale do té 
malé, drobné práce se mu nechce, považuje ji za něco 
sebe nedůstojného; sní dosud o tom, že právo a pravda na 
konec zvítězí, že mu soud přiřkne ztracené jmění a jak si to 
pak všecko zařídí hezky, přiměřeně . . Čeká a sní ovšem marně. 
A tu, čas od času, dopálí se a vyjde si na souseda Michla. 
» Vydej, o cos' mne oloupil !« praví zhurta. Ale Michl nic. A tu 
je to právě, kdy náš chuďas stává se hrdým. »Jakže? Takhle 
se mnou jednáš ty, který jsi býval u mého otce podomkem? 
Zapomněrs už, jak ti můj otec několikrát napráskal, zloději, 
jak jsi stál před ním skroušený, ponížený? Vzpomeň si na to 
a pamatuj, že já jsem synem tohoto otce.. Ty se netřeseš?« 
A tak dále. Celý příval slov se hrne z úst chuďasových na 
lichváře — ale to již za dveřmi: lichvář jej vystrčil. Lichvář 
se netřese. Jak by také? Ví, že tam ten otec a tenhle syn — 
to je rozdíl. 

Nevím, jakou asociací představ vybavil se mi tento příběh 
právě ve chvíli, kdy jsem myslil na jistý způsob oslav Huso- 
vých . . Na ty Grégry, Podlipné. Na ty vlastenecky radikální 
řeči. Na tu autosugesci síly: »My, národ Husův, Žižkův . .« 
Anebo: »Neškodilo by našim nepřátelům připomenout zase 
jednou Domažlice..* Na papírové plameny úvodníků >Národ. 

81 



964 V. N. : 

Listfi* z doby, kdy jsem tento orgán ještě pravidelně čítal. Na 
mtadočeské oslavy Husa a na to mladočešství celé, donquijot- 
ství české . . / 

My, národ Husův . . 

Ale ta asociace? Vyložil jsem si ji takto. Lidé, kten 
se nerovnají svým otcům, nalézsají v síle těchto otcův omluvu 
své slabosti. Velikost, síla, práce, sláva předkův má přikrývati 
malost, slabost, nečinnost, hanbu epigonův. Potřeba opírat se 
o minulost svědčí o slabosti naší přítomné. Nemáme chuti 
k tomu, abychom konali svou práci, tu tichou drobnou 
práci na poli osvětném, hospodářském, národním, ale sníme 
jen o velkých činech, především o velkých politických činech, 
a poněvadž k takovým činům nemáme dosti sil, tedy si dodá- 
váme kuráže Husem, Žižkou . . A » národa role dědičná« ležela 
by zatím docela úhorem, kdyby se o ni nestaralo tisíce a ti- 
síce těch drobných, malých našich lidí, kteří by však mohli 
konati daleko víc a daleko líp^ kdybychom jim rozumným způ- 
sobem věnovali trochu té energie, kterou promrháváme ve velko- 
lepých řečech a hazardních hrách! 

Ale jak to vše, pro bůh, souvisí s naší otázkou, čím nám 
je Hus? Myslím, že dobře souvisí. Myslím, že jsem tím, co 
jsem právě pověděl, na tuto otázku vlastně již odpověděl. Pro 
ty však, kteří této odpovědi dosud nevidí, řeknu to jinými 
slovy: Hus je mnohým mezi námi lví škraboškou, 
kterou si nasazuje ovce, aby se sobě samé zdála 
lvem a vlku aby nahnala strachu. Výsledek? Sebe snad 
v ilusi ukolébá, vlka však nikoli. 

Jaká škoda! K čemu všemu by bylo ještě možno užiti 
Husa — a my na to zapomínáme, docela zapomínáme! Jak 
vhodnou by byl fangličkou! Naší osudnou chybou je sice 
historism — ale není pravidla bez výjimky. A tady je zrovna 
taková výjimka: po Husovi byl organický vývoj našeho života 
národního přetržen a jest tudíž třeba svázat konce nitky; pak 
spása český národ nemine! 

Hus . . 

Vidím pokolení mladé, silné, schopné pracovat. A nejen 
schopné, ale chtíči pracovat. Pravím : pracovat, ne vybíjet svou 
energii v hysterických záchvatech radikalismu, po nichž hned 
by následovalo klesnutí sil, ochablost — corsi ricorsi; poko- 
lení střízlivé, které bude míti smysl pro volnou, ale vytrvalou 
chůzi ku předu, místo co by se odvažovali krkolomných skoků, 
které by rázem ochromily jejich sílu. 

Pokolení mladých pracovníků vidím: mým snem budou- 
cnosti jsou . . Dobří dělníci s tuhými svaly a zdravými, ne 
hysterickými nervy, vytrvalí v práci, ne sportsmeni národní, 
kteří se do díla vrhnou s bůh ví jakou chutí, aby za chvilenku 
zničeni klesli bez mocně na mez . . 



JAN HUS. 965 

Hm . . Čím jim bude Hus ? 

Hračkou? Podnětem a předmětem zábavy? Sotva; ačkoliv 
i oni si rádi na něj vzpomenou, a při vzpomínce té se zara- 
dují. — 

Čím jim tedy bude ? Posilujícím nápojem, jehož by užívali, 
aby osvěžili ochablé síly ? Nikoli — nebudou potřebovat žádné 
silice, v sobě samých vždy budou nalézati dosti sil ku své 
práci. 

Čím jim tedy bude Hus, když ne tím ani oním ? 

Bratrem a zároveň symbolem. 

Bratrem. Jako on pracoval v době své na odstranění 
toho, co bylo přežilé, a pro to, co tenkrát bylo nové a pokro- 
kové, tak také oni budou pracovati ve své době ve směru po- 
dobném — proto osloví Husa: bratře! Budou k tomu míti 
právo, budou-li silni a pracovití. Budou k tomu míti právo, 
kdežto dnešní pokolení slabých, choulostivých a líných toho 
práva nemá, ale jen klaněti se Husovi smí.. 

A symbolem jim bude. Idee Husovy nebudou již ide- 
ami tohoto pokolení ovšem. Nebudou do 20. století přenášet to, 
co mělo smysl ve století patnáctém. Jim nebude Hus agitačním 
prostředkem pro pastory. A naleznou v ideách doby své, 
v myšlení a cítění 20. věku prostředky účinnější i čestnější 
v boji proti klerikalismu, než odvolávat se na Husa a křivdu 
na něm spáchanou. Jen v tom, že snahou jich bude pracovat 
pokrokově v 20. století, podobně jako Hus pracoval pokrokově 
v 15. století, je celý ten symbol a to bratrství. Ale snad mi 
nerozumíte? Nevadí; přijdou, kdož pochopí tyto myšlenky, byť 
jich ani nečetli. Zdola přijdou. 

Snad jsem vás pohoršil, oficielní vlastenečtí oslavovatelé 
Husa? Dobrá; mohlo by vám to býti pohnutkou, abyste jej 
oslavovali víc, třeba na vzdor kacířským slovům, která jsem 
pronesl. O jak bych se radoval, kdybyste jej oslavovali víc 1 
Kdybyste chtěli k husitským slovům a k husitským hrám při- 
pojiti trochu Husovské energie a užili této energie k práci ! 
K takové práci, která by pomáhala, aby tento národ, jehož * 
příslušníky býti se chlubíte a k němuž prý láskou lnete, ne- 
dřímal, ale šel, třeba pomalu, ale jistým, pevným krokem v před 
k\x vyšší slávě života, svobodného života a krásného! 

V, K 



Z noVé literatury o J. j^usoVi. 

z knih letos k 6. červenci vydaných, zasluhuje pozornosti 
spis Fr. Modrácka: Mistr Jan Hus a jeho doba. Spisovatel 
snaží se populárně a stručně narýsovati dějinný proces v kře- 
sťanské církvi od Krista až do Husa a vyložiti, kterak hnutí, 
jemuž dal Kristus náboženský a mravně sociální program a 

81* 



966 J. P.: 

které stalo se prvým větším hnutím vůbec, jež neuznávajíc sta- 
vovských rozdílů, pozdvihlo lidskou důstojnost člověka nejníže 
postaveného, zvrhlo se ve světovládu papeže a kléru, vládnou* 
cích obrovským bohatstvím, ale stížených také četnými nepra- 
vostmi a zlořády, proti nimž od stol. 12. na všech stranách 
zvedá se odpor. Pokusy o nápravu, jež daly se z dola, byly 
zaklínány jako kacířství a potlačovány. 

V 2. oddíle: »Společenský obraz české zemé v době Hu- 
sově« popisuje^ kterak nálada proticírkevní jevila se na pude 
české. Od stol. 13. nehospodaří již páni sami na svých velko- 
statcích a půdách, nýbrž pronajímají půdu poddaným za určitou 
rentu, zprvu naturální, později peněžní. Vzniká četný stav pod- 
danský. Rentu snaží se páni zvyšovati a hledí z lidu co nej- 
více vytěžiti — odtud nespokojenost selského stavu. Druhý 
četný stav v zemi, nižší šlechta, zemane a rytíři, trpěli neméně 
hospodářským a politickým vývojem, jenž jejich společenské 
postaveni degradoval, a všeobecným zdražením a úpadkem 
hodnoty českých stříbrných grošův, jenž je vydal nouzi. Ne- 
bylo proto horlivější vrstvy nad nižší šlechtu, která pracovala 
k násilnému rozuzlení náboženského konfliktu, nebylo vrstvy^ 
která více nenáviděla duchovenstvo, pány a městské kapitalisty, 
jimiž byla zatlačena do pozadí. Právě z této šlechty vyšli »je- 
nerálové české revoluční demokracie*. To je rozpor sociální. 
Další rozpor je národnostní. Bohatství, jakož i řízení měst v Če- 
chách, na Moravě a ve Slezsku je ve stol. 14. po většině, ba 
skoro veskrze v rukou německých. V úřadech staroměstských 
(v Praze) na př. užívalo se výhradně jazyka německého nebo 
latinského. I soudové na radnici konaly se větším dílem od 
konšelů jazyka českého neznalých, a kdo německy neuměl, 
musil opatřit si tlumočníka. Z toho byly ovšem spory tuhé. 
Když pak Karel IV. nařídil po spojení úplně českého Novéha 
Města se Starým, aby pře projednávány byly u soudů praž- 
ských po Česku, Němci neuposlechli a udržovali německoa 
správu dále. I na pražské universitě měli Němci vrch a své 
nadvlády zneužívali: na všecky kanonikáty a jiné výnosné 
prebendy voleni byli Němci, mistrům a bakalářům českým do- 
stávalo se jen hubených míst v nižších školách a na vsích. 
Konečně byl tu rozpor náboženský. Překlady bible kolují přes 
zapovědí církevní ve všech vrstvách a lid žasne, moha po- 
rovnávati co učil Kristus a jak učí a jedná duchovenstvo. Uni- 
versitar. 1348 Karlem IV. založená zachycuje jako broušené zrcadlo 
paprsky vědění a duševního proudění celé Evropy. Z university 
každoročně putovaly řady učitelů po krajinách českých, aby 
v lidových školách, rozšířených tehdáž pod vrchním dohledem 
a správou university jakožto školy světské a farní po veškeré 
zemi, mládež národa seznamovali se základy vzdělanosti i du- 
chem doby. Dle slov Aeneáše Sylvia znaly staré ženy v Če- 
chách lépe písmo svaté než italští kněží. » Italští knězi nechf se 
zastydí. Je jisto, že nikdo z nich ani jedenkráte nečetl novéha 



z NOVÉ LITERATURY O J. HUSOVI. 967 

testamentu.* Na takové půdě vzklíčila a ovšem rychle se vy- 
víjela reformace česká. — Ze stručného tohoto nástinu střední 
kapitoly spisku Modráčkova viděti, že spisovatel podává vý- 
těžky svědomitého studia a že je podává seřazeny a spořádány 
podle určitého theoretického plánu a na základě . určitého ná- 
zoru filosofického. O tom spisovatel také výklad učinil v 9. se- 
šitu Akademie ve článku >Několik poznámek k mému spisku 
o Husovi*. » Dějinně filosofické hledisko, jež vedlo mne při 
psaní této brožurky, je založeno na myšlence, že k objasnění 
příčinného pozadí dějinných dob, jejich události, myšlení a zří- 
zení, zvláště pak dějinných obratu nepostačuje, vyšetří-li se 
současné poměry ekonomické a sociální, nýbrž že právě tak 
nezbytno je seznati stupeň a rozvoj vzdělanosti v nich obsa- 
žený. Je to přirozený zákon dějin, že všecky velké myšlenkové 
a sociální převraty nenastanou nikdy, pokud ke společenským 
rozporům, jež mají rozřešiti, k bídě a potlačování, k nespoko- 
jenosti a hmotné moci mas nepřipojí pokrok vzdělanosti po- 
třebné dorozumívací prostředky, vyšší vědomí celku a v hla- 
vách inteligence nová kultura nezkypří půdu pro vytvoření a 
ujasnění ideí doby. To jsme viděli na počátcích křesťanství, to 
vidíme na reformaci husitské, to je i tajemstvím revolucí mo- 
derní doby »dnešni otázky sociální.« Zpříma pak praví pan 
Modráček, že Kautský ve svém spise » Předchůdci novějšího 
socialismu^ líčí reformaci českou jednostranně jako zápas o bo- 
hatství a proti vykořisťování země papežem, jako boj šlechty 
o majetek kněžstva, boj národa za účelem uchvácení bohatství 
Němců a p. a tím vlastně opravuje M. v kruzích dělnictva sociálně 
demokratického rozšířené pojetí Kautského, jako by dějiny člo- 
věčenstva byly jen saldocontem hospodářských vztahů a člověk 
pouze obchodvedoucím a hospodářským správcem. A přece 
praví Marx, v jehož jméně Kautský píše: »Dějiny liší se od 
přírody tím, že původcem jejich je sám člověk, a v »18. Bru- 
mairu« dí: »Die Menschen machen ihre eigene Geschichte 
aber sie machen sie nicht aus freien Stilcken, nicht unter selbst- 
gewáhlten, sondern unter unmittelbar vorgefundenen, gegebenen 
und úberlieferten Umstanden.« To je přímý opak onoho pojetí 
filosofie dějin, jež Kautský a Marxovi epigoni dnes za theorii 
Marxovu vydávají. Neboť Marx nepokládá ekonomického činitele 
za hlavního činitele v dějinách jako oni, nýbrž naopak indi- 
viduum. Proto »dějinně filosofická methoda« Modráčkova je 
zcela správná a třebas u svých stoupencův se omlouval, že 
» nikoliv pouhá libůstka ani nějaký vliv cizích tendencí, nýbrž 
velmi vážné konkrétní důvody vedly mne k tomu, že rozšířil 
jsem podmínky a příčinnost společenského dění a element kul- 
turní* a pod., jest jasno, že alespoň v této publikaci stojí vě- 
domě proti Kautskému a vůbec »proti starým* v sociální de- 
mokracii německé. Není zde místa vykládati, že materialistická 
filosofie dějin je theorii překonanou a že způsob výroby, jenž 
hraje v marxistickém pojetí dějin hlavní úlohu, nemá vlivu na 



968 J. P. : 

potřeby člověku hlavní i druhotné, jež existují nikterak na způ- 
sobu výroby nezávisejíce, ale stojí za připomenutí, že Marx do 
takových krajností jednostranných ani nezašel, jak Kautskýaj. 
tvrdí. 

V poslední, třetí části nadepsané »Mistr Jan Hus«, vypisuje 
Modráček poslání a působení Husovo. Stručně karakterisuje 
osobnost jeho takto: »Největší obliby v okolí svém získal si 
jadrností a jasností své mluvy, jsa schopen nejobtížnější věci 
vyložiti prostému rozumu tak, že je pochopil, bezohledností, 
jakou tepal všecky nešvary, ušlechtilou, všem přístupnou svou 
povahou, v níž obrazilo se jako v křišťálovém zrcadle jeho 
pevné přesvědčení o všem, co káže a v níž v pravém slova 
smyslu všecky mravní zásady reformace se ztělesňovaly. Tento 
jeho vznešený charakter musili uznati jeho nejzarytější ne- 
přátelé a nezmohli se posud proti němu na jiné výtky, nežli že 
byl ctižádostivý, neústupný, tvrdohlavý a někdy poněkud prudký, 
rozuměj proti licoměrníkům a kšeftařůms náboženstvím*. Význam 
Husův pak vymezuje slovy, že vystoupením jeho nešlo již 
o to, zda ten neb onen článek je správný nebo kacířský nebo 
jistý výklad lepší staršího, jako o otázku, zda rozum, svědomí 
člověka má se podrobiti ve všem a mechanicky autoritě cír- 
kevní nebo jíti svou drahou, již přesvědčení mu ukazuje. U Husa 
vystupuje do popředí zásada, týkající se práva jednotlivcova, 
svobodně mysliti a věřiti, co rozum a svědomí mu ukládá, 
která i ostatními reformátory byla hájena, u něho však nej- 
většího zdůraznění došla. 

Není pochyby, že brožura Modráčkova dojde hojného roz- 
šíření v lidu. Jest psána stručně, přístupně a zajímavě, jest za- 
ložena a nesena sociálním a mravním přesvědčením širokých 
vrstev lidových a vybírá z historie to, co dnes ještě žije v nás, 
tak že četba jeho spisku je živě nesena akordy a odezvami 
citovými a mravními. Jeho zásadní názor, že husitské reformaci 
jde jako v prvotním křesťanství a v dnešním sociálním zápase 
proletariatu o emancipaci vrstev utlačených, problém zjednodu- 
šuje a s dělnickými vrstvami, pro něž spis je určen, sbližuje* 
Nelze však říci, že by toho Modráček tendenčně využíval. Lze 
tedy ze spisu jeho se radovati, ač neradi postrádáme jednoho: 
že svým čtenářům Modráček nevylíčil obšírněji mravní povahu 
Husovu. Hus byl zápasník jako jsou dnes proletáři zápasníky. 
„Doufám od milosti boží, že nikdy neustoupím od pravdy po- 
znané* a »Stanu v pravdě boží až do smrti*, jsou zpříma oce- 
lová hesla zápasná. I lze na Husovi se učiti, jak bojovati 2 
svoji pravdu, ale také jak bojovati a přece míti ruce čistý 
nepotřísnény zápasem. Je těžko říci, je- li srdečnější a dojei 
nější poměr jeho k přátelům či k nepřátelům. »Věrnému 
statečnému rytíři* a svému »dobrému dobroději* Janu z Chlume 
a > Nejvzácnějšímu dobrodinci a pravdy obránci*, Václavu z Du** 
nesčíslněkrát vroucně děkuje za vše, co proň učinili a koní 
Petru Mladenovicovi píše: >Věz, že není peněz, kterými bv 



z NOVÉ LITERATURY O J. HUSOVI. 969 

já chtěl zaplatiti za tvou nejvroucnější, nejpevnější a nejvěrnější 
lásku, kterou máš ku pravdě, za tvou službu a za potěchu, 
kterou jsi mi poskytl v souženích mých. Bůh bud odplatou 
tvou velikou, poněvadž nemám, čím bych ti splatil. Jestli se 
mi podaří v Praze žíti, chtěl bych nejinak než jako s vlastním 
bratrem nebo ještě štědřeji vše s tebou děliti.* Z žaláře píše 
Janu z Chlumu: » Vyčítám si, že vida z nenadání mistra Kři- 
štána, nemohl jsem zadržeti slz, které mi z očí vytryskly při 
pohledu na věrného učitele svého a obzvláštního dobrodince.* 
Vedle toho ukázku, jak psal o svém největším protivníku, kte- 
rému mnohá dobrodiní prokázal, Pálčovi. V listě ze žaláře 
zmiňuje se o události^ sběhší se po Novém Roce 1415: »Dů* 
kladnějšího utěšitele za dnu života svého jsem nenašel v ne- 
moci nad Pálče.« Později: > Domnívám se, že jsem nebyl kromě 
pozdravení M. Pálce tak zmaten v mysli, jak těmi listy*. — 
Na to: >Páleč přímo pracuje pro mé odsouzení. Bůh ho ušetři 
a mne posíliž* a »Žádný mi víc neškodí než Páleč; ušetři ho 
všemohoucí Bůh.< V dalších listech neustále naráží na událost, 
jež jej tak zhroutila, až teprve' po 5. březnu 1415 napovídá: 
»A týž Páleč rovněž nejusilovněji se vynasnažuje, aby mne po- 
nížil co nejvíce, ježto mne nemocí schváceného před mnohými 
pozdravil pozdravením nejhroznějším, které, bude-li se líbiti 
Bohu, později vám sdělím.* Stále se tím obírá na mysli a trápí 
a teprve za půl roku, v červnu, kdy již on i jeho přátelé měli 
takřka jistotu, že Hus sejde upálením, svěřuje se přátelům 
svým v Kostnici: » Páleč v největší nemoci přišel ke mně do 
žaláře a takto mne pozdravil u přítomnosti komisařův, řka : 
jNepovstal nebezpečnější kacíř nad tebe od narození Kristova 
mimo Viklefa.' Též řekl, že všickni, kteří kázání mé navštěvo- 
vali, nakaženi jsou tímto kacířstvím : Podstata chleba hmotného 
trvá ve svátosti oltářní. Jemužto jsem řekl : ,Ó mistře, jak krutě 
jsi mne pozdravil a jak těžce hřešíš. Hle, zemru, nebo snad 
pozdrave se, budu upálen. Jaké tedy odměny dostane se ti 
v Čechách ?' Toto snad neměl jsem napsati, aby se nezdálo, že 
ho zle nenávidím.* — O Zikmundovi, poznav jeho věrolomnost, 
píše: > Zahanbení jeho velké bude. Soudil jsem, že má smysl 
pro zákon Boží a pravdu; nyní poznávám, že nehrubě smyslu 
má.* Kterak a na jakých zásadách stál ve velikém svém 
zápase, poučením budiž nám několik těchto citátů z jeho 
listů. Svým přátelům do Čech píše z cesty do Kostnice 
Pozdravení od Ježíše Krista. Vězte, že jsem nikdy nejel ve 
shrnuté kapuci, ale zřejmě s odkrytou tváří. A vzkázali mi 
mistři, abychom rozmlouvali v soukromí a já jim řekl: Já káži 
veřejně, také chci, aby poslouchali, kteříkoliv budou chtíti. — 
A na vší cestě jeda zjevně jako kněz a sám se hlasitě ozna- 
muje lidu ve všech městech nenalezl jsem zjevného nepřítele. — 
Mistr Jan z Husince . . jest pořád hotov zodpovídati se kaž- 
dému, kdo by ho žádal, aby vydal počet ze své víry a naděje, 
viděti i vyslechnouti všecky a každého zvlášf, kteří by chtěli 



970 J. P. : Z NOVÉ LITERATURY O J. HUSOVI. 

mu vytknouti tvrdošíjné bludařství nebo sektárství jakékoli. — 
A ví-li kdo na mne co bludného anebo co kacířského, chystej 
se tam (do Kostnice), aby to vedl tam na mně ze jména svého 
před prohlášeným sborem : a já za svú pravdu nechci se likno- 
váti, ni malému, ni to velkému řádem odpovídati. — Neboť já 
jsem ničemu neučil v skrytě, ale veřejně, kde se nejvíce schá- 
zejí mistři, bakaláři, knězi, páni, vojíni a ostatní lid, tak si přeji 
ne v skrytě, ale ve veřejném slyšení býti slyšen, býti vyslýchán, 
kázati a všem, kteří budou chtíti mne viniti, třeba jich bude 
sebe více, odpovídati. — Nechci nic zarputile hájiti, nýbrž hotov 
jsem od kohokoli dáti se poučiti. — Věztež, že kdybych byl 
věděl, že jsem něco bludného napsal neb kázal, chtěl bych po- 
níženě to od\ olati : Bůh jest můj svědek : já vždy žádám, aby 
mně ukázali lepší a pravděpodobnější pisma, než ta jsou, kteráž 
jsem psal a učil a když mně budou ukázána, chci co nejochotněji 
odvolati. Často napomíná přátele: Nečiň ničeho proti svému svě- 
domí! — Stůj až do smrti v poznané pravdě ! a o sobě dí : Dou- 
fám od milosti Boží, že nikdy neustoupím od pravdy poznané. « 
Jsou to rysy zápasníka nepřemožitelné síly a neoblomné 
neústupnosti, ale i vzácné jemnosti a vysoké urozenosti du- 
ševní. Skoro v pokušení bychom upadli a řekli, že vane z Hu 
sova veřejného vystupování a obhajování své pravdy duch ryze 
moderní, kdyby v životě veřejném naší doby dalo se najíti něco 
jemu příbuzného. Právě však pro nedostatky a poklesky svoje 
máme tím více vyhledávati vzor takové dokonalosti, jakým byl 
„Mistr Jan Hus, v naději kněz a sluha Pána Ježíše Krista. « 

/. P. 



O školských programech. 

Od doby, co staly se výroční zprávy či programy středo- 
školské zákonitě povinnými a upravenými, vyrůstá v nich roČně 
ohromná literatura, spousta knih, která by neměla být pouštěna 
se zřetele jako dosud. Dnes pouze jediná jich část je sledována, 
úvodní články totiž, a to samo sebou je již dost charakteristickým 
posudkem obsahu ostatního. 

Čím má takový program být? Esencí veškeré vnitřní práce 
školské, života ústavního, historií roku a současně i disposicí 
pro budoucnost Jako takový měl by svůj význam. Ale byro- 
kratickou nedůvěrou v osobní poctivost učitelstva a v jeho po- 
tenci duševní sešněrována je dnes škola v každém kroku a 
dechu svém, tak že nesmí míti nic individuelního v sobě, musí 
být uniformována. Může být v takových poměrech zpráva ústavu 
prací, v níž poznáme duši jeho? I kdyby měl ředitel a sbor 
svobodu vypravit ji dle svých názorů, neobsahoval by mnoho, 
uvážíme-li však, že normován je obsah její zase až do posledních 
detailů, objeví se nám prázdnou šablonou, novým prostředkem, 
jak vyčerpávat čas a síly ředitelů, aby nemohli snad přemýšlet 



E SOKOL: O ŠKOLSKÝCH PROGRAMECH. 971 

O paedagogíckých svých úkolech vedle administrativních.' Kdyby 
konečně nebylo na nich nic víc špatného, nu budiž, beztoho 
pří dnešním systému úředního postupu, jenž dosazuje na místa 
ředitelská ne dle schopností ale dle stáří a protekce, je nutno 
uznat takové ubíjení sil za užitečné pro mnohé, mnohé celky; 
zde však padá na váhu i maření majetku, jež při ohromném 
počtu škol dostupuje číslic pozoruhodných a to činí programy 
ještě nesmyslnější institucí, v níž by se mělo radikálně, a hlu- 
boce reformovat. 

Počítejme průměrný ro2»ah každé výroční zprávy na 3 tiskové 
archy velkého oktávu (mnohé dokonalé neostýchají se rozvléci 
se na 7 i více archu, pod 3 nesestoupí myslím žádný, tak že 
počítám minimum místo průměru). V celém Předlitavsku bylo 
v r. 1902 středních a jim na roven postavených škol okrouhle 
500. Vydání na jeden program může se počítati na 400 K, tak 
že celkem se vydá v Předlitavsku asi 200.000 K na literaturu 
zbytečnou, prázdnou, čilí vyhodí se. Z toho připadá na české 
země lví podíl 100.000 K, nečítáme-li nižších odborných a mě- 
štanských škol, jež většinou se po středních opičí. 

Přihlédněme tedy k obsahu, abychom poznali prázdnotu. 
První místo zaujímá článek po výtce vědeckého obsahu, sepsaný 
některým členem sboru učitelského. V úmyslu bylo podnítiti 
jimi ku vědecké práci, ale poněvadž se spíše donucuje než pod- 
něcuje, vyhýbají se článkování téměř všichni dobří pracovníci 
vědečtí, kteří raději umístí svou studii na místě sympatičtějším, 
všímavějším a honorovaném. Dominují tedy práce diletantské, 
po případě šplhavecké, mezi nimiž se zrno plné topí, objeví-li 
se obȀis. 

Po té bývají umístěny zprávy školní. Přehled sboru učitel- 
ského je zbytečný, protože je obsažen v úřední statistice Jahr- 
fouch des hoheren Unterrichtswesens. Dovolené jednotlivých členů 
jsou prazbytečny. Literární a jiné práce sboru mají do sebe 
něco, co ukazuje na agilnost či sterilnost, ale právě proto se 
snad odbývají buď frasí »že jsou všeobecně známy«, nebo se 
pomíjejí, poněvadž nejsou dost úřední a mohly by snad i ne- 
libost vzbudit nahoře. Sbírky učebné, knihovna učitelská a žá- 
kovská, jsou oddíly plané, obsahujíf doplňky během roku opa- 
třené, není v nich přehledu o stavu a hodnotě pomůcek, není 
v nich účelnosti. Kronika ústavu je stereotypní přemílání věcí, 
jež jsou povinny nebo samozřejmý: kdy byl zápis, zpověd, 
přijímání, zemská inspekce a podobné lapalie, jež se ještě ně- 
kolikrát úředně zaznamenávají jinde. Aby v kronice byl probrán 
zjev zvláštní, nestává se, neníť dovoleno míti nějaké zvláštnosti. 
Právě takovou je zpráva o cvičeních tělesných. Nejnesmyslnější 
je, musí-li se uveřejniti osnova učebná, něco tak zkornatěle 
nehybného a stejného na všech koncích říše. Výkaz o četbě 
a úkolech je zase zbytečný^ je( učebnicemi a zákony tak do- 
konale předepsáno, co se má číst a pracovat, že nevysvitne, 
je-li v práci toho či onoho učitele něco samostatného, svěžej- 



972 V. O. : 

šiho než v jiné; četba soukromá, jež jakous takous volnost 
pnpouští, bývá tak opatrně censurována a redigována, že i z ní 
zůstane šablona. Seznam učebnic a důležitých výnosů a nanzení 
jsou pak korunou bezúčelnosti. — Důležitým oddílem je jedině 
statistika žactva jako element proměnlivý a dokument historický, 
ne tak již seznamy žactva. Ale jako při všech partiích důleži- 
tějších, i ve statistice jsou pomíjeny věci velmi důležité, na př. 
čemu se věnuje žactvo té které školy a třídy, když odchází. 
Z toho by bylo možno po čase vyšetřit podrobně cíle, k nimž 
školy připravují, poněvadž to u mnohých dnes>naprosto není 
jisto, zejména ne u gymnasií. 

Shrneme-li úsudek celkový, obdržíme výsledek: Programy 
obsahuji důležitou ač neúplnou čás( statistickou o žactvu, re- 
lativně hodnotné články úvodní a bezcenné partie ostatní, jež 
rozsahem svým převyšují obě předešlé. Poněvadž pak na knihy 
tyto vynaloží se ročně as 200.000 K, měla by být již z důvodů 
hospodářských, když neceníme ostatních, provedena v nich zá- 
sadní náprava. 

Nebylo by lépe, kdyby na př. každá země vydala statistiku 
(ovšem zlepšenou) o žactvu svých středních škol jako se vy- 
dává státní o učitelstvu? Ta kniha by obsáhla v sobě nejdůle- 
žitější z nynějších výročních zpráv přehledně sestaveno, sceleno, 
a měla by stokrát větší cenu. Místo aby pak vydávány byly 
řady bezcenných článků úvodních, nemohlo by se kapitálu 
určeného na programy užit na vydání opravdu cenných prací 
z profesorstva vyšlých, jež pro knižní vydání dosti nesnadno 
nacházejí vydavatele? Tím by se zajisté lépe podnítila snaha 
pracovat vědecky i umělecky a dosáhlo by se i krásnějších 
výsledků. 

Těmato dvěma návrhy rád bych zachránil to plodné, co 
záchrany zasluhuje, rád bych tomu dal formu lepší i lepší cíl. 
Ostatek zavrhuji, pokud nebude škola tak volna, aby mohla 
nakreslit obraz svůj oduševnělý, nešablonovaný. Rád bych, aby 
bylo o věci uvažováno ve spolcích profesorských, když bez- 
pochyby nebude tak lze ve všech sborech, poněvadž by se tím 
sahalo na nedotknutelné úřední předpisy. Koncem školního roku 
se vyrojí sta a sta literárních trubců programových, je tedy 
doba nejvhodnější. E. Sokol. 



^ 



Jaké ffk otázce českého románu'^ 

Mánie pobíjet reky svých prací rozkořenila se v swihonu 
naší prosy jako blínoví. Pomalu nebude knihy, jež neskončí se 
jinak než tragickým zkroucením finálních kapitol, násilným pře- 
rváním tepen organismu díla, nebude jiného řešení gordického 
uzlu než prostým přetětím . . Proč? Reální okolí jistě neskytť 
tolik markantních případů, aby reflex jeho slavil takovV 
vítězný triumf, nové tony v této filtrované látce též se stě^^ 



TAKÉ »K OTÁZCE ČESKÉHO ROMÁNU*. 978 

najdou. Tedy snad pohodlnost autorů . . Nemajíce orlího po- 
střehu pro provinuto niti a dosti lehké prsty pro rozmotání 
zadrchaných pásem řeší nebezpečný a namáhavý problém prak- 
ticky jednoduše: 

»Quido přiložil na její bílé, hebké tělo, kde bušilo popla- 
šené srdce, studený revolver a stisk. Rána třeskla . . . Pak opa- 
trně, jakoby si nechtěl ublížit, jakoby se bál chladného dotyku, 
položil zbraň ke spánku, a lehce, jakoby si jenom hrál, stisknul 
péro* (Svobodová „Milenky* 370.) 

Bratr za ní křičel: >Ryčinko, Ryčinko!« a ona již se ká- 
cela s okna a pozbyla vědomí. Nastala tma, dlouhá, mrtvá, ne- 
vědomá tma. fíamže 396.) 

— Otřásla se, přiložila skleničku ke rtům a pila . . Bílé 
tělo sebou škubalo stále ve větších pausách- a její žhavé, šílené 
srdce, které nejprve zabouřilo v poplašných úderech, se tišilo 
jako dítě.« (Tamže 424) 

„Zatím ona vyňala ukrytý revolver a v tom okamžiku, kdy 
mladá pani dotkla se červenými rty úst mužových, vystřelila 
rychle za sebou na ni a na něho. (A. Brabec »Ve víru 
velkoměsta* 84—85.) 

>Olga naše skočila včera v návalu těžkomyslnosti do VN 
tavy<. (V. Schwab »Stesky a úsměvy« 81.) 

Vzal jsem příklady namátkou, bez výběru. Mohl bych je 
znamenitě rozšířiti haldami jiných, ale nač? Proto uskrovním 
se — jen ještě představím jednoho: p. K. Rožka-Egora. 
P. Rožek je jakýsi děsný zuřivec — druhé vydání toho pána 
z Uhlandovy ballady „Des Sángers Flucht«, neboť také »was 
er schreibt, ist Blut«. Ad exemplum. 

•Samot chorobné květy* : Mrázek: »Zastřelil se!< 
(- Horáček.) 

>Červ€ : Eliška: >Je mrtva! Oběsila sel« (zipí. Svo- 
bodová.) 

•Zbytečný živote: » Bílá, s rukama sepjatýma na prsou, 
s víčky přivřenými na vyhaslých očích, s modrými rty, v nichž 
dosud bělala se pěna velikých bolestí, ležela Anna v poduškách, 
jež srovnal kdos po odchodu jejím ze života v smrt* (otrávila se). 

»V království děsu« (>Srdce«): >Tam z dola vyvalil 
se černý, ohromný kotouč dýmu. Dýmem probleskly rovnej 
krátké plameny. Pak rachot divější hromu a ve výšce nad dýmem 
trámy, prkna, sloupy a lidská těla.* 

•Falešný akkord*. > A Pavlu nalezli druhého dne uto- 
nulou a vyvrženou na břeh zahnědlého, písčitého jesepu* 

P. Rožkovi by divochové říkali >Krvavá ruka* (obětí jeho 
mordýřské mánie je ještě daleko více) — on tomu říká •vy- 
soký názor na umění* . • . 

Leč nevoní krví jen prosa: zasládlý přídech drahé — pra 
naše pp. autory bezcenné ! — tekutiny dráždí čivy i v básních 
na př.: 



974 * K. D. MRÁZ : 

Noc chechtá se, sta ozvěn v ni . . nebo : 

Pak ticho pojednou tak rázem — ,,Na jeho loži byla Ghisola 

Oh — než se smyčka upevní a jehlice jí v srdci trčela.* 

(A. Velhartický ^Ghisola*.) 
Tam na poslední sosně kdes 
tam osud dovršil své dílo. 

(A. Sova „Balada o jednom člověku a o jeho radostech^) 

Pak ovšem v dramatech: Jaroslav: Bodného (»Vilouše«, 
A. Brabec >Bratři«). 

Konečně někdy je tragika konce logická a zdůvodněná, 
zvláště jsou-li psychické složky stavěny na sebe tak, že násilná 
smrt je jen jejich vyvrcholením. Proti tomu nemáme ničeho: 
ale že stále tentýž ztrhaný závěrečný úhoz a v tolika tóninách 
se ozývá, musí v pravém slova smyslu ubodávat každého 
soudnějšího člověka. Jak zcela jinak radostnou teplotou prolí- 
nají duši sametové, smířlivé akordy Sovovy prosy >Ivův ro- 
mán< neb Otomarových »Dvou žen< . . nechť cožkoliv v roz- 
vaze chladné, vážně namítne rozum proti poslední. v. O. 



Výstavba obrazů Josefa Mánesa. 

Neposkvrněné zlato krásy, které leželo v úkrytu zapomnění 
a nepoznání pod lomenicemi českoslovanských chalup, v kan- 
cionálech a biblích ukládaných starostlivě pod trámovím 
stropu, v truhlách, nábytku, oděvech plných krajkoví a vý- 
šivek, v písních, chvějících se na rtech mlčením vzdoru a nářku 
zakrvácených — to směla odkrýti ruka posvěcená, ovládaná 
nadšeným, ohnivým a statečným srdcem, to směl ukázati světu 
jen mučeník, který dovedl brániti je svým duchem a vyjeti na 
pohádkovém bělouši svého genia daleko z řad, aby jim mohl 
ukázati cestu. Tenkrát ovšem už zacházelo jeho slunce, když 
ony všimly si jeho silhouetty, kreslící se na červáncích západu, 
zastavily se ve svém pochodu pomalém a odměřeném, a jed- 
notlivci s modlitbou na rtech a pobožným zpěvem rozběhli se 
za ním. Ale našli juž jen mrtvolu rytíře svatého, zahalenu 
v temném plášti smrti a nezbývalo více, než pochovati jej a na 
hrobě vystavěti mohylu. A tuto mohylu dosud zůstal mu jeho 
národ dlužen, nevzrostla na něm vítězná a slavná, ale prostý, 
skromný hrob, kolem něhož mnozí, přemnozí chodí, mlčky 
šlapouce jeho trávu. 

Rádi vzpomínáme za různých příležitostí svých velikých 
mužů a s vážnou tváří si říkáme, že jsme jich nepochopili, jim 
nerozuměli. Historie se Smetanou, Mánesem opakuje se na 
Alšovi, Jeneweinovi a jiných. V pojednáních napíšeme tvrdá 
slova sebeodsouzení a pak — jdeme zase klidně dál. Tři byly 
výstavy Mánesovy v Praze : první Uměleckou Besedou pořádaná 
brzy po jeho smrti, druhá u Lehmana r. 1882, třetí nyní peč- 
livě a krásně vypravená spolkem umělců, nesoucím jeho jméno. 



VÝSTAVA OBRAZU JOSEFA MÁNESA. d7& 

Žurnály, revue píší články, nadšené pro velikého umělce, pu- 
blikum je čte a mluví o nich — ale ve výstavě prázdno. Říkám^ 
prázdno, neboť nynější nepatrná frekvence jest pro výstavu 
Mánesovu skutečně prázdnotou. Výstava, do níž měly hrnouti 
se zástupy, rozradostnělé, že konečně jednou zase dána jim 
příležitost, aby poznaly svého, tak věrně a cele svého umělce^ 
výstava, která měla se státi první událostí všech dní, v nichž 
jest otevřena, ta výstava smutně musí stále a stále reklamovati 
se, upomínati, upozorňovati a lákati. Jen když si dovedeme 
z paměti vypočísti umělce, jež už jsme zabili svým nepocho- 
pením . . . 

V komposici i technice nesa v sobě stopy vedení Tkadlí- 
ková a Rubenova, syn jemné, umělecky vznešeně cítící rodiny, 
utekl před pražskými poměry do Mnichova. Tam Cornelius^ 
staří mistři, pak Schwind, namnoze i Genelli zaujali jeho duši 
a zvolna vytlačUi pražské stopy. Zůstaly ony sice, jak v kresbě 
a podání i později někdy vidíme, ale v míře pranepatrné, vždy 
podřaděny jeho hlubokému, nesmírnému citu a pozorovací síle. 
Po třech létech domů se vrátil, do Prahy. A poutě nastaly po 
Sirém kraji. Na Moravu odejel a Slovácko. Tam odtud přinesl 
pro svoje umění kořist, kterou dovedl vyvážiti, jak nikdo před 
ním, třebas že nevyvážil ji ani pro sebe do dna. Studoval svě- 
domitě, všímaje si detailů nejpodrobnějších, kresle, akvareluje, 
poznámkami hojně doplňuje a paměf podpíraje. Při těch studiích 
v hedvábně měkkém sensitivním jeho srdci slavně rodila se 
idea, čistá a bílá jako terč měsíce vyvstávající zvolna z ve- 
černích mlh. Vytváří typ českého umění, něžný a cit- 
livý, ale zdravý a rozkošně veselý, široký a pevný až do mo- 
hutnosti monumentální. Jest smyslný tak nevinně a bezpohlavně, 
jako umění samo. Jeho ženy, tvarů bujných a kyprých, jsou 
symboly plodné a žímé síly přírody, jejíž vůně z nich dýše 
jako z polí obtížených hojnými a plnými klasy. Jeho hrdinové 
jsou zjevy snů ženoucích se v dunícím proudu z pramene bájí 
a pověstí, vyhýčkané láskou k jich kráse a poetičnosti. To nejsou 
oráči nebo selky, které potkával na svých potulkách, to nejsou 
ony strohé a tvrdé postavy s rukama mozolnýma a čely 
spocenými: jsou to lyrická vidění, bukolika zpívaná ne drsným 
hlasem zlomeným denní únavou, ale harmonicky zvonící jako 
zní klepání kos a srpů nebo zvuky klekání ve vzpomínkách na 
venkov a jeho dojímavost. Ve všem jest neuvědomená, nenu- 
cená noblesa a elegance knížecí, a přece tak lidově prostá a 
tím působivá. 

V svém podání říká vše plným dechem, ne zběžně, udý- 
chaně, nýbrž jistě a výstižně. Jeho technická jistota, zázračná 
kvalita machy, trpělivá a nezlomná, vedená rukou bystrou a 
řízená duší tak básnicky nadanou musela vytvořiti věci epo- 
chálníy významu trvalého a nikdy neustávajícího. I tam, kde 
se tříštil, kde rozbíjel talent a sebe unavoval, vždy jsou třísky 



976 K. D. MRAZ : 



lovane I 



kovu ryzího a čistého. Ať díváte se na podobizny malované 
rutinou iiluministy, připomínající ony krásné podobizny oválních 
tvarů vdechnuté na deštičky slonovinné, ať studujete návrhy 
monumentálních dekorací, nebo veliké olejové podobizny sou- 
časníku jeho či ilustrace písní Rukopisu: vždy táž ideální pro- 
stota, umělecká opravdovost, svatý klid umění. Jeho linie pružná 
a volně vinoucí se v nenapodobitelných vlnách, jeho barva, da- 
leko předstihující kolorit současníku, svěží a veselá — ty jsou 
prostředky, jimiž vyjadřuje svůj cit, hřejivý a harmonický, jako 
píseň lidu, z něhož vyčerpal prvky svého umění. 

Mánesovy dětské postavičky jsou takovým citovým doku- 
mentem, zjevem v umění svou rázovitostí samostatně a odlišně 
od jiných stojícím. Srovnávejte si andělíčky Raffaelovy, putty 
Rubensovy, Tiepolovy, či malé uličníky Boucherovy, Du Ques- 
nayovy, — nebo Donatellovy či Lucy della Robbia dětské figurky. 
€o tu rozdílů v podrobnostech i celé konstrukci těl, syntaxi 
pohybu a výraznosti tváří. Mánesovy dětské postavy, původem 
z rokoka, jsou koketní šviháci a módní dámy, zjevy neodola- 
telně komické svými pohyby starých, rozumných osob, ale 
hravé, trochu^ neohrabané ve svých poskocích a tancích. Tak 
kreslí je v »Životě na panském sídle«, kde předvádí jich tu 
tu bujnou, skotačivou, tu opět vážnou, ale hrozně směšnou 
eleganci a saloní moresy tak, jak málokterý umělec kdy do- 
vedl. Tlusťoučká tílka jejich, namnoze až příliš oválná a bou- 
belatá, kreslena i v akvarelových obrázcích malována jsou 
v liniích hebkých a v takových posicích a milých allurách, že 
nechce se oku vůbec od nich. Měkkost a umělecká srdečnost 
Mánesova jest tu vyslovena nad jiné jasně a intensivně. 

Kolorit Mánesův jest jakoby vánkem vydechnutý, něžný 
i tam, kde hýří šťavnatostí a sytostí. Připomínám jen zbarvení 
pleti, vlasů a očí na >portrétní studii*, hlavičce ženské, nebo 
podobizně mladičké M. hraběnky Sylva-Tarouccovy, andělíčka 
to v bílých, širokých sukénkách s modrýma pentlema, hrstí 
květů v ruce a zástěrce bílé, s překrásnýma očima a vláskj'. 
Co tu něhy, nebeské, pobožné lahodnosti v těch několika skvr- 
nách barevných, s převládající bílou základnou! Kolorovaná 
kresba »Podobizna staré panic jest rovněž tak něžná a jemná. 
A díváte-li se opět na >Ukolébavku«, »Slováckou rodinu« nebo 
akvarely ročních počasí, kde štětec umělcův plné, vyslovené 
a bohaté tóny barevné nanáší, přece shledáte se zase s oním 
delikátným souladem, tak vysoce umělecky vyznívajícím. 

Skizzy krojové, architektonické, leckdy na rychlo na 
:sené a stenografované přece rovněž svědčí jeho kolorístické.. 
umění. Ať koloruje v několika málo tonech nějakou křesl 
tužkovou, ať pečlivou malbou olejovou krajinu nebo genre r 
jaký líčí nebo tvář modelu, ať barevné problémy polostínu 
plného osvětlení řeší, jak tomu jest na př. ve »Veceru« 
»Jitru«, kde nuance světelné na nahém těle ženy maluje s h*^ 



VÝSTAVA OBRAZŮ JOSEFA MÁNESA. 977 

kostí virtuosní, — vždy barevně dovede vystihnouti charakter 
a místní tón. 

Ve všech oborech pracoval, všechny techniky výborně 
ovládal, i tam, kde reprodukční obtíže v cestu házely mu pře- 
kážky, přes tyto přesunuje se lehce a se zdarem. 

Komu se tedy kdysi vysmívali? Kdo byl zneuznán a Pro- 
hlašován za podivína neb umělce bláznivého? Bohem umění 
nadaný poeta hluboké, nesmírně citlivé duše, umělec vášnivé 
tvůrčí síly a rozpjetí, malíř v každém trhnutí tužkou a štětcem. 

Červen 1903. k. D. Mráz. 



5\féioyJá v^ýstaVa V St. Louis 1904. 

Poprvé organisovaly Spojené státy severoamerické velký 
podnik výstavní ve Filadelfii r. 1876 k stoleté oslavě neodvislosti 
Unie, po druhé v Chicagu r. 1893 na počest Kolumbovu u pří- 
ležitosti čtyřstaletého jubilea objevení Ameriky, a nyní po třetí 
■činí tak na oslavu stého výročí zakoupení obrov- 
ského území, známého podjménem Lousiana,zněhož 
povstaly později státy Arkansas, Colorado, Jowa, Louisiana, 
Kansas, Wyoming, Minnesota, Missouri, Montana, Nebraska, 
Severní a Jižní Dakota, Oklahoma a území indiánské. 

Louisiana náležela dříve Španělsku, pak Francii a o vlast- 
nické právo byly dlouhé rozepře. Rok před tím, než Napoleon I. 
ji Spojeným státům prodal, náležela koruně Španělské, tak že 
obyvatelstvo její ve dvou létech přísahalo věrnost třem různým 
praporům. Proč Napoleon, který tehdy vedl válku s Anglií a 
cítil, že se zaplete do bojů s ostatní Evropou, americký majetek 
prodal, je pochopitelno. Věděl, že by v případě kombinovaného 
útoku na něho zámořské území neubránil, a pozoroval mimo 
to, že se schyluje k sporu s Amerikou o právo svobodné plavby 
po Mississippi. Proto rozhodl se přenechati Louisianu Spojeným 
státům. Za území, které mělo přes milion čtverečních mil an- 
glických, které bylo větší než všecky tehdejší spojené Obce 
dohromady, bylo mu roku 1803 vyplaceno patnáct milionů 
dolarů. Zbavil se tedy Napoleon Louisiany přímo za babku, 
nebof Amerika kupovala hektar půdy od něho za pouhých 
třiatřicet haléřů. 

A na oslavu přivtělení ohromného territoria, jež mělo pak 
dalekosáhlý vliv na rozvoj Spojených států, pořádána bude 
v srdci bývalé Louisiany, v St Louis světová výstava dle jedno- 
hlasného usnesení kongresu a dle proklamace Mac-Kinleyovy 
ze dne 20. srpna 1901, či roku neodvislosti 126 a to v roz- 
měrech dosud nebývalých. Měla býti otevřena již letos, v roce 
jubilejním, ale vzhledem k ohromným a nákladným přípravám 
stane se tak až 1. května 1904. Letos byly pouze — dne 30. 
dubna — výstavní paláce za okázalých slavností odevzdány 
rresidentem Rooseveltem svým účelům, u přítomnosti celého 



978 JINDŘICH RYBAK: 

kabinetu, kongresu, nejvyššího soudu a diplomatického sboru 
zástupců všech státu světa. 

V čele ředitelství výstavy, které se skládá z 93 nejpřed- 
nějších občanů všech států někdejší Louisiany jest ex guvernér 
D av i d R. F r a n c i s, bývalý ministr vnitra za druhého období 
presidenta Cievelanda. Výstavní společnost sebrala soukromou 
subskripcí 5 milionů dolarů, město St. Louis a vlády daly pak 
tolik, že má výstava dnes k disposici 25 milionů dolaru, čili 
1 25 milionů korun, tedy třikrát tolik, co kdy pro podobný účel 
bylo sebráno. Ale peníze nejsou hlavní věcí, která výsledek 
výstavy St. Louiské zaručuje. Je to obdivuhodná organisace a 
duch, který podnikatele ovládá, energie a součinnost všech nej- 
důležitějších činitelů a států světa. Výstava má znázorniti v prvé 
řadě pokrok Ameriky ve všech oborech lidské činnosti, v druhé 
řadě předvésti má člověka vůbec, jakým byl ve stavu barbar- 
ském, polodivém a jakým jest nyní ve stavu nejvyššího rozvoje. 
Má ukázati návštěvníku^ jak člověk žije, pracuje a se baví. 
Každá skupina bude upravena tak, aby za sebe mluvila, samo- 
statně. 

Výstaviště založeno jest ve Forest-Parku, zalesněném kom- 
plexu u města a má plochu 1200 akrů či 480 hektarů. Hlavní 
paláce zaujmou samy přes 80 hektarů, i možno si učiniti před- 
stavu o tom, jaká příležitost tu dána k uplatnění architektonické 
mnohostrannosti Všechny výstavní plochy jsou dány k použití 
zdarma a nebudou od vystavovatelů vybírány vůbec žádné 
poplatky jako se to dělo při všech výstavách až dosud. Vý- 
stavní předměty zahraniční nepodléhají clu, jenom v tom 
případě, b>ly-li by prodány. Zpáteční doprava jich provedena 
bude též zdarma, nebudou-li prodány. To jsou výhody, které 
získaly podniku tisíce vystavovatelů, jež by se jinak jistě ne- 
byli súčastnilL 

Veliká obchodní důležitost výstavy nesmí býti podceňována. 
Obyvatelstva Spojených států úžasně přibývá i jeho blahobjrt 
roste a ten se jeví v mohutné kupovací síle a zvýšených po- 
žadavcích živobytí. Roku 1880 mělo 14 států vzniklých z dří- 
vější Louisiany 8,154.139 obyvatel. Dvacet roků později, jak 
vykazuje sčítání z roku 1900, obývalo tam již 14,572.189 duší, 
což značí přírůstek 797o- Jelikož se rozmnožení toto vztahuje 
na plochu milionu angl. mil, možno tvrditi, že není ve světových 
dějinách podobného případu vzrůstu populace. K porovnání stůj 
několik čísel o přírůstku jiných rychle se množících národů 
světa: Německo mělo r. 1880 obyvatelů 45,194.172 a r. 1900 
již 56,345.014 duší. Tudiž pnrůstek 247o. V Anglii bylo r. 1881 
obyvatel 35,241.482 a v roce 1901 již 41,605.220. Pnrůstek 18*'/o. 
Není zajisté třeba zabíhati do podrobností, aby se dokázalo, kde 
se konsumenti a producenti na světě nejrychleji množí, netřeba 
ukazovati, že jest to ve Spojených státech severoamerických, 
kde i majetek občanstva v posledních dvaceti letech zvýšil se 
o 185 až 150 procent. Proto na výstavě v St Louis bude jistě 



1 



SVĚTOVÁ VÝSTAVA V ST. LOUIS 1904. 979 

poptávka odpovídati přiměřeně nabídce, která stažena bude tam 
ze všech zemí světa. A to značí, že tepnu výstavní bude také 
ve všech zemích cítiti, jmenovitě ovšem v Evropě. Výstava 
bude tržištěm, kde věci v Americe dosud neznámé, dobré a 
vhodné budou kupovány, ovšem jen tak dalece, aby stačily 
tamnějším výrobcům za vzor, nebof dnes Amerika, která dříve 
od Evropy sé učila, nejen, že se snaží z Evropy co nejméně 
přivézti, ale začíná již Evropu svými výrobky zaplavovati. Ne- 
bude dlouho trvati a těžiště světového trhu přesune se za oceán, 
jak k tomu všichni činitelé američtí pracují. A podobné podniky 
jako jest St. Louisská výstava, jsou jen velkým vykřičníkem, 
jímž Amerika na sebe upozorňuje a oznamuje jak rychle se 
žene v před. 

Rozčlenění výstavy jest jednoduché, přehledné a mohutné. 
Jednotlivá oddělení jsou : vychovatelství, umění výtvarná, umění 
svobodná, rukodělství, strojnictví, elektřina, dopravnictví, země- 
dělství, zahradnictví, lesnictví, hornictví a hutnictví, rybářství, 
lidoznalství, národní hospodářství, výchova tělesná, a mezinárodní 
kongresy a sjezdy. 

Každé oddělení má svůj vlastní palác ohromných rozměrů. 
Na příklad vychovatelství, které obsahuje skupiny pro 
školství obecné, střední a vysoké, pro akademie, hudební kon- 
servatoře, školství rolnické, obchodní a průmyslové, pro výchovu 
dětí zatemnělých a nevyvinutých a konečně skupinu pro po- 
můcky vyučovací všech států světa, toto oddělení umístěno bude 
v paláci o rozměrech 600X525 stop a vystavěném nákladem 
335.000 dolarů, či 1,570.000 K. 

Palác umění výtvarných zaujímá plochu 830X450 
stop a státi bude milion dolarů, či asi pět milionů korun. 
Veliký dvůr v hlavní budově vyhrazen je dílům sochařským 
všech zemí, hlavní dvorany obrazům, ostatní prostranství archi- 
tektuře a řezbářství. 

Jak rozuměti jest výrazu >umění svobodná*, jejž utvo- 
řilo ředitelství výstavní? Sem spadá třináct důležitých skupin, 
které v praktickém životě obzvlášť vynikají. Jsou to typografie, 
časopisy a knihy, mapovnictví, vědecké přístroje, chirurgické 
přístroje, hudební nástroje, moderní zařízení a mechanism di- 
vadel, chemie a lékárnictví, výroba papíru, technika stavební, 
moderní město a moderní byt Palác umění svobodných 
zbudován jest v klasické renaisanci francouzské a má kolem 
do kola sousošími bohatě zdobenou kolonádu. Stavba vyžaduje 
nákladu půl třetího milionu korun a budova sama má rozměry 
750 X 525 stop. V paláci tom bude se letos v září konati mezi- 
národní sjezd zástupců tisku. 

Výrobkům rukodílným jsou k disposici budovy dvě: pa- 
lác průmy s lovy a vlastní palác pro rukodělství. Oba 
mají po 1200 X 525 stopách plochy v půdoryse, jsou hlavní 
součástí celkového pohledu a ozdobeny jsou věžemi 400 stop 
vysokými. Každý stojí 600.000 dolarů. Pro stroinictví postaven 



980 JINDŘICH RYBAK: SVĚTOVÁ VÝSTAVA V ST. LOUIS. 

palác O 1000X525 stopách za půl milionu dol. Palác elektřiny, 
provedený v bohatém slohu korinthském nákladem 400.000 do), 
má 600X525 stop, palác dopravnictví o 1300X525 stopách vy- 
žaduje nákladu 700.000 dol, palác zemědělství o rozměrech 
1600X600 stop dokonce 800.000 dolaru. Budovy pro zahrad- 
nictví a lesnictví stoji dohromady též přes pul milionu 
dolarů, rovněž jako palác pro hutnictví a hornictví. Rybářství 
umístěno jest v budově o 600X400 stopách v ceně 350.000 d. 
Také paláce pro anthropologii, národní hospodářství a tělesnou 
výchovu representují pěknou sumu 620.000 dolarů. Zkrátka 
náklad jen na hlavní budovy výstavní obnáší daleko přes 15 
milionů dolarů či 75 milionů korun. 

Středem hlavního prospektu výstavního >Main Picture* 
budou terasovité zahrady s vodopády po svazích rozlehlého 
přirozeného amfiteátru, jenž končí velkým basinem. Na hořejší 
obrubě amfiteátru jest symetricky založena nádherná kolonáda, 
zdobená sousošími čtrnácti států Louisiany. Uprostřed mění se 
v slavnostní dvoranu a na koncích přechází v representační 
restauranty. 

Velkých mezinárodních kongresů všech stavů a povolání 
přihlášeno jest dosud 144 a počet jich zajisté ještě stoupne. 
Zvláštní přitažlivostí mají býti závody vzducholodí všech druhů, 
z nichž ta, která propluje dráhu v podobě prostorové osmičky 
určité velikosti a navrátí se v místo východiště, obdrží cenu 
150.000 dolarů. 

Mimo uvedených šestnácti obrovských paláců, ústřední 
budovy vládní a spousty budov a podniků soukromých bude 
na výstavišti přes sto úředních budov jiných, z nichž 59 ná- 
leží jednotlivým státům Unie a jich osadám, ostatní pak vlá- 
dám všech států světa, až na Turecko, které o svoji represen- 
taci většinou velmi slušně se postaraly. Na př. Francie zbuduje 
do detailu věrnou kopii zámku Trianon pro svoji exposici. 

Rakousko nejevilo původně příliš ochoty súčastniti se vý- 
stavy oficielně, rozhodlo se k tomu teprve před několika týdny, 
kdy k vládě zvlášť vyslaný komisař p. Eridler přednesl ve Vídni 
dlouhé výklady sociálně-politické a ekonomické. Pak teprve se 
usneslo ministerstvo obchodu dorozuměvši se s ministerstvem 
financí na úředním obeslání a připojení se k ostatním moc- 
nostem a státům zeměkoule, které všecky výstavy se sůčastní, 
jenom říši nemocného muže vyjímaje. V nejbližší době jme- 
nován bude generální komisař rakouský, .který se ujme pří- 
pravných prací pro zřízení samostatného pavilonu rakouského. 
Povolený kredit obnáší 600.000 korun. 

Konečně několik slov ještě o městě samém. St. Louis, 
které leží na střední cestě mezi New- Yorkem a St Franciskem, 
mezí zálivem Mexickým a Velkými jezery jest největším městem 
Louisiany. Leží na západním břehu Mississipi, 27 km pod 
ústím Missouri a má nyní na 650.000 obyvatel, jichž počet do 
otevření výstavy jistě na tři čtvrtě milionu vzroste. Má osm 



PŘEHLED POLITICKÝ, HOSPODÁŘSKÝ, SOCIAlNÍ. 081 

tisíc továren, takže jest Čtvrtým průmyslovým městem světa. 
Do moderního vzorného, centrálního nádraží ústí 24 železnic, 
jež vypravují denně pres 500 vlaků. Pohostinnost klidného a 
pracovitého obyvatelstva jest proslulá. inz. Jindřich Rybák. 



Přehled politickým hospod. ^ sociální. 

Za hranicemi. Volby do říš. německého sněmu jsou již provedeny 
cele. Hlavní zájem upínal se na soc. demokracii. Ta také dobyla o už- 
ších volbách 25 nových mandátů, takže jich má celkem 81. Jsouc druhou 
největší stranou na říš. sněmu má nárokv na místo 1. místopředsedy 
sněmu. Centrum má 99 poslanců (pozbylo jich 7), zemědělci 2 (— 4), 
Poláci 17 (+ 3). svobodomystoí 31 (— 12). 

Z Bělehradu byl angl. vyslanec odvolán, ježto prý král Petr již 
delší dobu byl doroztmiěn se spiklenci proti Obrenovičům. 

Rak.-Uhersko. Předešlý týden lze nazvati pro oficielní Rakousko 
černým. V Uhrách musilo se i s většinou sněmovm' podrobiti Košutov- 
ské oposici, jež seškrtala správě vojenské předlohu až na nulu. I dvor- 
ský erár zřekl prý se zvýšení civilní listy o 2 mil. K, jež bylo již v roz- 
počtu zdejším i uherském na r. 1903. (Za to značný náklad na gardy 
bude přenesen prý na společný rozpočet vojenský.) Stalo se však, že 
nejwssí vojenské kruhy {jověhvše Rhuen-Hedervárya úkolem sestaviti 
nové ministerstvo, zmocnily jej učiniti Uhrům větši ústupky než bylo 
ujednáno ve společné ministerské radě, následkem čeho nejen utier. 
ministr vojenství Fejerváry podal demisi, ale i společ. ministr Pittreich 
a rak. min. voj. Welsersheimb se ocitli „v krisi". Khuen-Hedervaryovi 
se podařilo sice ministerstvo sestaviti a se dohodnouti s oposicí potud, 
aby přijetím rozpočtu, odvodem atd. dostal se státm' stro] do normál- 
ních kolejí, ale strana neodvislosti slibuje pouze příměří do podzimu a 
Fr. Košut ohlásil další boj vyrovnání z r. 1867. Jest viděti, že odpor 
Uhrů iest namířen na sám cmešní dualism říše a že Uhrům se nejedná 

nic jiného než o vlastní samostatný stát, který by s Rakouskem byl 
svázán jen personální unií. K tomu směřují snahy jejich, aby měli své 
vojsko se svým velením a svými ústavy, v čem se jim vyhovělo nyní 
potud, že honvédi dostanou vlastní délostřelectvo, k tomu směrují 

1 snahy po hospodářské emancipaci od Rakouska. Tak otázka rak.-uh. 
vyrovnáni stává se dnes nejpalčivější záležitostí říše a nejvyšších kruhů 
a její bezprostřední účinky na stav věcí předlitavských nedají na sebe 
dlouho čekati, třebas přes léto státní a parlamentní aparát má odpo- 
čívat. V Rakousku šla říšská rada domů, neprojednavši žádnou na ter- 
mín vázanou předlohu, a z ostatních jen dvě, kontigentační a brannou, 
jež obě však pozbyly platnosti, prvá projednáním v Bruselu, druhá ví- 
tězstvím oposice v Uhrách. Nebylo by tedy divu, kdyby se to i v Ra- 
kousku zkusilo zase změnou ministerstva. Bankrot Rorbrovy vlády je 
k tomu dostatečným důvodem. Jeho na pohled pohodlné stanovisko 
k moravské universitě bude mu přece jen osudné, ježto pikle 3 mo- 
ravských Němců nemohou stavit žádost celého národa českého. 

Zem6 &6ské. O velikém úpadku politiky naší svědčí, že někdo 
z čelných mladočeských poslanců prozrazuje klubovní tajemství ně- 
meckým žurnalistům za trochu kadidla v německých listech. Již na 
sjezde důvěmickém se jednalo o tom a oficielně se jistilo, že se vše 
vyšetří, že seto opakovati nesmí a pod. Míchaný materiál poslanecký 
v mladoč. klubu není však zárukou nápravy, to vyšlo na jevo hned po 
sjezde, když bylo vesele prozrazováno dále. Poslední čin, jímž v „Po- 
litik" dva dni napřed prozrazen světu tajný plán mladoč. klubu, jímž 
mp. K6rbr měl být z nenadám' překvapen obstrukčnim výpadem, roz- 
čeríl vody zásluhou ovšem jen tisku. Hlas Národa, Čas, Pozor a brněn- 



OZVUKY A PABĚRKY. 



ský Hlas vinily z činu posl. dra Stránského, jenž však v zápětí pro- 
hlásil, že tyto listy stíhati bude žalobou. Dojde-li k žalobě a vyšetřování, 
doufejme, že časopisy žalované příležitosti té použijí, aby se důsledně 
pátralo výslechy třebas všech poslancův! 



^ 



Ozv^uUy a paběrUy. 



Základní kámen Palackého pomníku se ztratil! Za skvělých pří- 
prav k položení základního kamene k Husovu pomm'ku náhle vzpome- 
. nuli si na radnici, kam se ocitl základní kámen k ponmíku Palackého. 
Nastal poplach. Všechno hledalo kámen. Kdosi vyřkl strašnou myšlenku, 
není-li nynější základní kámen Husův ztraceným kamenem Palackého. 
Konečně kámen v hospodářském úřadě našli. A hle, byl dobře uložen 
a je vedle něho místa ještě pro několik jinvch. Za 14 dm' přibude 
k němu Husův, za nějaký čas Rie&^v — vida, za krátko budeme snad 
míti novou českou zvláštnost: sbírku základních kamenůvl 



Ke dni 5. července 1903. 



Když soumrak nastal v kouzlu celém 
a zkalil Prahy podobu, 
byl mrtvý oděn živým tělem, 
Jan Hus vstal ticho ze hrobu. 

Tak ticho, jak jen stíny samy, 
jak živí chodit nemohou; 
kol stály ve snách zdi a chrámy 
pod sesinalou oblohou. 

Co za němý dnes význam chová 
ta svatá noční hodina? 
Jsou živým skutkem mrtvá slova 
můj lid si na mne vzpomíná. 

Ne na mne! Vari, pvcho pustá 
on pro mé these plápolá, 
už pýř a plevel nevyrůstá 
jen čistá setba dokola! 

Ne darmo tady vzal jsem s klidem 
smrt hořkou z jícnu hranice. 
Ziv bude duch můj se svým lidem, 
ku výším spolu spějíce . ," 

To řekl dnes . . a jeho řeči 
vyzněly smutně do ticha . . 
Praha sa budí, hudba ječí. 
Prapory. Znaky -kalicha. 

Kokardy. Zpěvy tisícové. 
Na co si duše vzpomene. 
Tohoto druhu výkon slově 
slavnostní základ kamene. 

Ataman starý v davy hřímá 
písemnou jakous úlohu 



o článcích víry, hýbá jima, 
o kněžstvu zvrhlém, o bohu. 

O Bílé Hoře, reformaci 
slova mu tekou s jazyka, 
„na břehu Rvna" v exaltaci 
zahraje po tě muzika. 

Vzbuzuje údiv pořad skvělý, 
slavnosti projekt důvtipný." 
Jakou jste sílu v čele měli? 
V^ěhlasný doktor Podlipný. 

Nestačí šerpy mít a zpívat, 
není ta snaha maličká, 
na jedné straně Husa vzývat, 
na druhé pana Rezm'čka. 

Jsou tu znát zkrátka drápy lvovy, 
aC se již mluví cokoli. 
Marné jsou dojmy divákovy, 
čacké je peří sokolí. 

Ubývá křiku v chvíli šeré, 
Praha je dosud na nohou, 
smutné se bílý měsíc dere 
sinavou letní oblohou. 

. . Když soumrak nastal v kouzlu celém 

a zalil Prahy podobu, 

byl živý oděn mrtvým tělem 

a klad se zase do hrobu. 

Kdo víc jej ztýral? Sláva dneska 
či v dávnu římští katané? 
Kdo jednou v sladkém hrobě mešká, 
ten vícekrát už nevstane . . 

Ego, 



Nákladem Jos. Pelcla. -> Knihtiskárna národné-boe. délnietra (K. Pittera) v Praxa. 



Koimnfí 

TÝDENNÍK PRO POLITIKU - YÉĎU 
LITERATURU Ř UMĚNÍ 



ROČNÍK XIII. v PRAZE, DNE 11. ČERVENCE lOOS- ČÍ8LO 41- 



Proti alkoholismu. 

— Ls*— Ve dnech od 14. do 19. dubna odbýval se v Brémách 
devátý mezinárodní sjezd proti alkoholismu. Sjezd ten byl prvým 
svého druhu v Německu, a místo šťastně zvoleno, neboť v se- 
verním Německu boj proti alkoholismu se již dosti ujal, zejména 
neúnavnou péčí řádu Guttemplerova, jenž i v samých Brémách 
má tisíce členů. 

Více než 1200 osob, mezi nimi zástupci cizích státu, spolku 
střídmosti i abstinentu súčastnilo se horlivě jednání. Přednášky 
byly cenné, vyvolávající zajímavé rozhovory, místy i dosti bouř- 
livé, neboť utká>iali se tu ti, kteří se úplně odřekli píti lihoviny 
— abstinenti — a přívrženci proudu umírněnějšího — ale spíše 
uskutečnitelného — přátelé střídmosti. 

Čestný předseda, státní ministr hrabě Posado vský pozdravil 
sjezd, řka, že nejlepšími prostředky v těžkém zápasu proti zlému 
nepříteli je radost z tělesných výkonu a pohybů na čerstvém 
vzduchu, zlepšení obytných poměrů nejnižších vrstev lidu a 
milé, čisté a zdravé příbytky za levnou cenu. Zákonodárstvím 
se asi málo napraví. Vnitřní léčení zla musí pocházeti z ušlech- 
tělých mravů a tu naskytuje se výše vzdělaným vrstvám spo- 
lečnosti, aby byly lidu vůdci a svým příkladem ukazovaly cestu 
a směr. Cnosť, kterou druhým ustavičně kážeme, ale sami ne- 
cvičíme, zůstává vždy jen chudičkým uměním bez přesvědčující 
síly. Alkoholismu lze čeliti jedině sociálními reformami, nikoliv 
však zákony, nýbrž zlepšením mravnosti u národů, tedy po- 
tíráním zvyků a obřadů, při nichž je alkoholismus nezbytný. 

Dr. Bergman ze Stockholmu promluvil o moderní kultuře 
a boji proti alkoholismu. 

Pokud alkohol jen zřídka se objevoval jako s^bíječ generací 
lidských, byl boj snadný, vybízelo se prostě k střídmosti; za 
nynějších časů, kdy změnami produktivními, usnadněním do- 
pravních prostředků, vývozem velkých měst, stoupajícím počtem 
lidí svobodných, častokráte i bez přístřeší, spotřeba alkoholu 
všeobecně a denně stoupá, musí se zakročiti způsobem radikál- 

82 



> 



984 PROTI ALKOHOLISMU. 

ním proti pijáctví, jež ubíjí kulturu. Radikální touto methodou 
je úplná abstinence, jež vznik svůj má ve SkandinaviL Kdyby 
přece alkohol normálním lidem přinášel něco dobrého, bylo by 
jednání to neoprávněné; protože však je zjištěno, že působí 
pravý opak i v těch nejmenších dávkách nejmírnějšího alkoholu, 
nikdo neztratí ničeho abstinencí, ni radosti života, duševních siL 

Pražský prof. dr. Hueppe praví, že sportmanům, závodníkům, 
cestujícím v tropických krajinách, a lidem, kteří jsou v posta- 
vení těžké zodpovědností (obsluhovači lokomotiv, parních kotlů) 
jest se odříci úplně požívání lihovin. 

Předbojovnfk proti alkoholismu ve Francii, známý doktor 
Legrain, označil ve svém referáte o vztazích mezi tuberkulemi 
a alkoholismem ony činitele za pravé příčiny souchotin, jež 
schopny jsou moc bacilů zvyšovati, a poukázal, že svůj původ 
mají častokráte v požíváni lihovin. Má-li se potírati tuberkulosa, 
staňte se abstinenty nebo mírnými pijany! 

Znalec otázky alkoholistické dr. Helenius pojednal druhý 
den sjezdu o významu alkoholu ve státním hospodářství. V Ně- 
mecku vydá se naň ročně 3000 mil. marek, to jest třikráte až 
i čtyřikráte tolik co na vojsko a lodi a desetkráte více než na 
kult a vyučování. V tom jsou zahrnuty jen přímé výdaje, ni- 
koliv náklady na škody, vyplývající z požívání alkoholismu (na 
nemocnice, blázince, trestnice). 

Švýcarský psychiatr dr. F o r e 1 přednáškou Lidstvo a nar- 
kosa svým posluchačům připomíná, že lidé se proto narkosuji 
(omamují). že se jim potirebné, omamující prostiredky podávají, 
protože je to bezmyšlenkovitý zvyk piti a proto, že prodávajíce 
tento jed, obohacují se podnikatelé, majitelé kořalen atd. Tam, 
kde lid měl dosti odvahy přihlásiti se za stoupence abstinence, 
pozorováno mocné vzpružení těla i ducha, jak u jedince, tak 
u celé společnosti. 

16. dubna večer súčastnilo se přes 2500 osob všech stavu 
slavnosti Guttemplářů-abstinentů. . Slavnost ta byla jakýmsi ná- 
zorným vyučováním pro ony, kdož myslí, že bez alkoholu není 
veselosti. Posl. hrabě Douglas chválil ethický moment společ- 
ností bavících se bez alkoholu. 

Hlavním thematem třetího dubna byl rozhovor o reformě 
zařízení hostinců. Ředitel Fritzger a dr. Eggers žádali, aby výčep 
v každé obci přenesen byl na jedinou osobu nebo společnost. 
Prodávala by se s výdělkem káva, pokrmy a jiné nápoje, vy- 
jímaje lihoviny. 

Učitel Don z Rotterdamu pojednal o významu alkoholismu 
ve výchově a vyučování. Don, jenž je také tajemníkem spolku 
hollandských učitelů abstinentů, uvádí následující : Školní mládež 
zhusta požívá lihovin. Vyšetřováním zjištěno, že mezi 4380 ho- 
landských dítek jen 1 i'6% nepožili lihových nápojů. A což te- 
prve u nás ! Lékaři a vychovatelé tvrdí, že veškeren vývoj dítek 
trpí mnoho působením alkoholu. Žáci, kteří příležitostně požívají 
lihovin, jsou se svojí mozkovou činností daleko za těmi, kdož 



PROTI ALKOHOLISMU. 96& 

neppžili lihovin ; ti» kteří každodenně holdují, ovšem vinou svých 
rodičů, kořalce, jsou tupí, blbí. Ve škole je vhodná příležitost 
doporučovati žactvu zdrželivost Také soustavné přednášky, 
rozhovory, jichž zúčastní se rodiče, pracující vrstvy, by mohly 
mnohé seménko zaseti v úrodnou pudu. HoUandské učitelstvo 
domáhá se zákona, dle něhož by osoby mladší než 18 let ne- 
mMy vstoupiti do veřejných náleven. Ve Velké Britanii jsou 
spolky dítek odřeknuvších se pití lihovin. Je jich 28 tisíc se 
3 mil. členů (tak zvané Bands of Hope). U nás podobnou akci 
provádí učitel Kálal. Také zdrženlivost od požívání lihovin ve^ 
lice prospívá umělcům^ sochařům atd., jak velmi podrobně ro- 
zebral ředitel Dússeldorfské umělecko-průmyslové školy P.Behrens. 
Příští kongres je svolán r. 1905 do Budapešti. 



ZidoVsUá otázUa. 

Jedna z nejdůležitějších hospodářských otázek v naší 
době jest zajisté t. zv. židovská otázka. Ve všech zemích se 
ozývají hlasové proti hospodářskému vykořisťování usedlého 
obyvatelstva přistěhovalým židem, ukazuje se na enormní vzrůst 
jmění v židovských nikách a neobyčejně rychlé bohatnutí ob- 
chodníků židovských, neštítících se žádných prostředků k do- 
sažení cíle a vrtících se mezi paragrafy trestního zákona jako 
tanečník mezi vejci. Zvláště Němci všemi prostředky bojují 
proti tomuto hospodářsky nebezpečnému živlu a užívají všech 
prostředků, jak by znemožnili židům boj o statky vezdejšího 
světa a jak by chránili sebe proti vykořisťování. Ale nesmíme 
za^pomínati ani na druhou stranu. Od vzniku t zv. hnutí sioni* 
stického sami židé ukazují, jak jsou vlastně ubohým živlem 
v evropském- obyvatelstvu, že jsou vykořisťováni všemi stavy, 
že jsou v celku nejchudším lidem a že jimi všude se opovrhuje 
nezaslouženě a bez příčiny. Jsou si nebo lépe začínají si bytí 
vědomi svých špatných vlastností a alespoň tí rozumnější uzná- 
vají, že musí sami obrátiti v jiné koleje, má-li nastati náprava. 

Na pátém sionistickém kongrese v Basileji zahájeném dne 
26. pros. 1901 referoval známý Max Nordau o nynějším stavu 
židovstva. Všimněme si některých črt. »Naši řemeslnící trpí ji- 
stým nedostatkem. Zůstávají ve svých živnostech nejen za nej- 
lepšími, nýbrž za průměrnými výrobky svých nežidovských 
soudruhů v povolání . . Židé postrádají vlastní industrielní tra- 
dice. V dobách ghetta byla provozována nejjednodušší a nej- 
obyčejnější řemesla. Lepší byla rozdělena v cechy a ty vylu- 
čovaly každého žida . . Po čas studií jest (chudý žid) prole- 
tářem, při zkouškách hraje se štěstím a s diplomem v kapse 
stává se teprve pravým chuďasem. Chudý žid, který se po- 
vznese ku vzdělanému povolání, nepřestává bytí proletářem, 
nýbrž proletarisuje každý učený stav . .< »Říká se všeobecně, 
že židé jsou národem obchodním. Na velkoobchodě mají malý 

82* 



n 



E. KA 



podíl a přebytečně se věnují maloobchodu, kde pracují 
beze jmění s úvěrem, který v hospodářských krisích bývá ome- 
zen nebo zastaven a pak obyčejně stojí tu žid po letech chudý, 
jak začal, a ještě se skvrnou na své obchodní cti..« 
>U6iníli |co pro své bratry (na př. bar. Hirsch), není na tom 
požehnání, nýbrž kletba. Rozdává almužnu a vychovává tak 
syčáky, zakládá kolonie, v nichž se vystéhovalci ožebračí, nebo 
zanechá židovstvu miliony s ustanoveními, která vše zvrací 
v nepřítele, v neprospěch židů.« Také o tělesné a duševní de- 
generaci mnoho tu mluveno. Statistika vykazuje nepoměrně 
vice slepců, hluchoněmých a duševně chorých nežli jest v oby- 
vatelstvu v stejných krajinách osedlém". To platí zvláště i o Ru- 
sku, kde na tom vinu nesou úžasné hygienické poměry, v nichž 
velká část židů žije. Předčasné sňatky způsobuje předrážděná 
smyslnost a časná pohlavní vyvinutost obou pohlaví. Proto 
také značné procento je mrtvých novorozeňat Přes patrnou 
degeneraci však přece je průměrné stáří u židu větší nežli 
u křesfanu, s čím souvisí neobyčejná houževnatost povahy 
vfibec. Sňatku veliké procento u židfi jest nešťastných a příčiny 
toho leží v polyandrícké a polygamické zálibě, která sama se- 
bou je hrobem manželského štěstí vždy a všude. Příbuzenské 
poměry nejsou daleko tak pokojné a klidné, jak se obyčejně 
myslívá a vzájemné se podporování je pouze potud, pokud se 
cítí ohroženi svým okolím. A ještě více vyložili jednotliví ře č- 
níci na sněmu. 

U nás a také jinde, zejména od samotných židu ráda se 
hospodářská stránka židovské otázky zastírá náboženskou 
růzností obyvatelstva, ale zcela neprávem. Žid stejně s křesťa- 
nem modh' se desatero, ale či. 6, 7, 8 a 9 alespoň o 75 proč. 
častěji přestupuje a právě to ho činí nenáviděným v ostatním 
obyvatelstvu. V době, kdy křesťanská školená část obyvatel- 
stva jest v 90 proč. nábožensky indiferentní, nemůže jí býti 
jiná, v stejném poměru indiferentní a jen na zevnějšek jinou 
konfesi vyznávající část obyvatelstva protivná z příčin nábo- 
ženských. To by mohlo platiti pouze o neskoleném obyvatel- 
stvu na venkově, ale to jest u nás zvláště v chudších krajích 
tak filosemitické, že jsou židé obecními radními a j. hodno- 
stáři, ba mají účastenství i v čistě konfesionáíních podnicích 
obcí a nejednomu při pohřbu zvoní se i na křesťanské zvonici ! 
Žid staletým útiskem je daleko nervosnější našeho lidu a je-li 
ortodoxní, pak jest daleko nesnášenlivější, jízlivější a kousavější, 
kdykoli může vystoupiti proti nenáviděnému »goim« a nehrozí 
mu z toho nebezpečí. Jest potřebí pouze obrátiti se do halič- 
ských obcí a hned je tu tisíce dokladů. 

Leč nemíním tuto otázku probírati v celku, byla by z toho 
kniha. Mně stači držeti se pouze stránky hospodářské a uká- 
zati na příčiny a pokusiti se o výklad některých vlastností, jak 
je u židů shledáváme, a to zejména takových, které zavinují 



ŽIDOVSKÁ OTÁZKA. 987 

jich neoblíbenost s jedné a nebezpečnost pro ostatní společnost 
z druhé strany. 

Židé jakožto malý, ale neobyčejně houževnatý národ žili 
od pradávna ve výmínečných poměrech. Sledujeme-li jejich 
dějiny od nejslavnějšího jich krále (Davida) a všimneme si toho, 
co nám sami o svých vlastnostech vypravují (v bibli), shledáme, 
že některé uchovali si podnes, jenom že jsou markantněji vy- 
značeny. Již za patriarchů jeví se nám úskočnost a lstivost 
v příbuzenstvu Jakubové, jako stinná stránka jich povahy. 
V Egyptě se útiskem tyto vlastnosti jenom sesilují a v Assyrii 
a Babylonii nabývají pnznačné formy. Když jim nastaly lepší 
poměry za doby římské, nezměnilo se v této příčině ničeho, 
byly již příliš vlastnosti tyto u nich zakořeněny a byly jednou 
z příčin, která jim přivedla záhubu. Když pak Titus Flavius 
Vespasianus vypudil je z Palestiny do všech koutů světa, na- 
staly pro ně poměry velmi smutné a až do nejnovější doby 
tvoří jich dějiny nepřetržitý řetěz strádání v porobě všemožných 
národností, stavů a jednotlivců. Když ve Španělsku po šťastné 
pro ně epoše maurské zavládla ink visíce, zase uskok a lest 
staly se jim štítem a úkrytem před nemilosrdnou mocí. Jen tím 
lze si vysvětliti, že kabalou a talmudem formulují se tyto vlast- 
nosti za předpis pro každého žida, nechce-li ztratiti duši i tělo. 
Ještě hůře nežli ve Španělsku, dařilo se židům v Německu, a 
snad proto největší sympatie chovají k této zemi, kde tolik jejich 
krve bylo prolito a tolik hranic jim zapáleno. Křižácké války 
byly pro ně hroznou dobou strádání a to, že se bránili, lítilo 
jenom fanatické masy proti nim a uvádělo je ještě do horší 
bídy. Jen přetvářka a lest mohly je tu spasiti. Němci při každé 
vhodné i nevhodné příležitosti se na ně vrhali, do jich ghetta 
(uzavřená obec židovská v středověkém městě) vpadali, loupili, 
trýznili a zabíjeli je. Nejhůře bylo jim r. 1347, kdy v Evropě 
zuřila »černá smrt*. Říkalo se, že otrávily studny — ještě r. 1866 
se to při choleře říkalo — a proto byli ve většině měst na Rýně 
a jinde v Němcích vyvražděni, nebo sta najednou upáleno (ve 
Vormsu) na hranicích, nebo v zimě přinuceni prchati v houfech 
na východ do slovanských zemí . . . 

Po každém pronásledování v Německu utíkali židé do slo- 
vanských zemí,*) zejména do Čech, Moravy, Slezska, Polska a 
záp. Ruska, kde se obyvatelstvo nad nimi slitovalo, poskytlo 
jim útulku a pomoci. Avšak tito noví přistěhovalci přinesli 
s sebou zášť a nenávist proti křesťanům německým a místo 
vděčnosti přenesli je prostě na slovanské obyvatelstvo, s nímž 
následkem toho nikdy nesrostli v přátelský poměr, ano spojo- 
vali se později s každým nepřítelem proti němu (na př. se Švédy, 
Prusy a j. proti Čechům) a konali tomu nepříteli vyzvědačské 
služby (M. Teresie vypověděla je z Čech za to). 

•) Ke klasickým zemím v této príčiné patří Chorvatsko a Slavonie, 
kde Židé vesměs tvoří „německý" živel, vedou po němečku obchody 
a vydávají německé noviny. 

83 



^ 



988 E. K.: ŽIDOVSKÁ OTÁZKA. 

Do nového domova přinesli s sebou také německý jazyk 
ovšem promíšený obraty a slovy hebrejskými a j., který byl již 
tenkráte jich obcovaci a mateřskou řečí (žargon) a tento i s láskou 
k němectvi zachovali si podnes. Je to zdánlivě neuvěřiteino, ale 
kdo měl příležitost meškati v rozličných místech Haliče, Polska 
a záp. Ruska až k Černému moři, ví, že tu židé vesměs mluví 
žargonem v základě německém a že většina nebo alespoň značná 
část i >jiidluje« t j. mluví svým způsobem spisovnou němčinou 
Rusky a polsky nemluví mezi sebou a v rodině téměř nikdy a 
proto také tyto jazyky mluví »po židovsku«. Totéž pozorujeme 
i u židů podunajských, ba i tak zvaní maďarští židé raději 
>jiidlujou«, nežli by se mezi sebou bavili madarsky. Ve všech 
těchto zemích jeví velmi živé sympatie pro každého Němce a 
pro vše, co je německé a vyhledávají jich společnost i tehdy, 
když tato jimi zřejmě opovrhuje. Jsouť na opovržení Němců 
tak zvyklí, že jim to pranic nevadí, jen když se mohou k nim 
přitříti. Proto ochotně a rádi prokazují jim služby i když o ně 
tito nestojí, a kdyby jednou Vojsko německé vtrhlo do těchto 
zemí, bude se opakovati to, co tak výborně sloužilo Fridrichu 
Hohenzollemskému v Cechách. Ve všech slovanských zemích 
bez výminky je židovstvo nepřítelem slovanského obyvatelstva 
a z&lt a nenávist jeho spíše roste, nežli by jich ubývalo. Oni 
jsou pionýry germanisace a posud se v té příčině ničemu ne- 
přiučili ani z dějin ani z prakse života. 

Žid většinou nucen je živiti se obchodem. Čím je národ 
primitivnější a lid nevzdělanější, tím více zakládá se obchod 
na vzájemné nedůvěře, uskoku, lsti a po^dvodu. Pro- 
davač napaluje kupce a tento ošizuje onoho. Židé majíce od 
doby římské výminečné postavení mohli jen málo věnovati se 
pastýřství, rolnictví a řemeslům (která byla privilegována) a po- 
něvadž ve středověku pouze výminečně tu a tam připouštěn byl 
žid do škol, zůstávala většina židovstva nevzdělána. Jsouce 
uzavřeni v ghettech (servi regii) a nesmějíce bydleti mimo ně 
ani na čas, byli od ostatních odděleni nejen nábožensky, nýbrž 
i politicky a hospodářsky. Kde jiné obyvatele chránil zákon a 
výsada, tam byly jedinou jich zbraní lest, uskok a podvod 
v obchodě i živnosti. Tomu otec musel vyučovati děti, jako ie 
učil řemeslu, chtěMi je uchrániti budoucích nehod. 

K tomu čas rychle přidával jiné nekalé vlastnosti Středo- 
věký pán byl většinou ukrutný, panovačný, npdutý. Bezohled- 
nost k podřízeným neznala mezí. Proto pokornost u židů přešla 
v podlízavost a otrockou poddajnost, neboť jen tak dalo se ně- 
čeho získati. Nenávist k ostatnímu obyvatelstvu, které požívalo 
lepších práv, měnila se v zášť. Křivdy, které se přes tu chvil" 
židům daly, budily touhu po pomstě, která byla dětem vštěpo- 
vána s vyučováním modlitbě. Ještě dnes edom a goim boui 
v prostém židu krev. Poněvadž pak byli židé vůči ostatnín 
většinou bezmocní a nemohli s nimi přímo účtovati, naučili se 
dosahovati cíle denunciantstvím, které dovede zničiti protivník 



v. o.: DROBTY Z LITERÁRNÍ TABULE. 989 

aniž byl původ vysazen nebezpečenství. Také zákony byly jim 
buď nepříznivé, nebo vSbec pro ně nebyly, proto naučili se je 
obcházeti a kde jim zákon byl na odpor, dosahovali cíle uplá- 
cením, pomazánkami — a to dělají až podnes. Konečně jsouce 
„pacholky královskými*, neměli jiného účastenství v politických 
bězích a museli jíti vždy s vládnoucí stranou. Tato nutnost 
změnila se u nich v dědičnou vlastnost. (P. d) 



Drobty z literární tabule. 

I. Nakradená „Ghisola^. Kdyby Musa p. Velhartického 
bývala jen zašla k lomiskům, z nichž vybíral Zeyer surovou 
rudu k svým sochám, kdyby jí bývala i užila, ale roztavila 
v žárech duše vlastni a vlila do kadlubu myšlenky své, ne- 
mohli bychom namítati ničeho : lomy ty známy a vyčerpávány 
jsou stoletími. Avšak p. V. přejal nejen surovinu, ale i její ori- 
ginelní zpracování a to způsobem hraničícím s literárním zlo- 
dějstvím: slepil svoji celou báseň z pozurážených kousíčku 
prací Zeyerových a vyloupaných kaménků jeho mosaik . . po- 
čínaje látkou až do důsledných vad pravopisných. 

Titul: Velhartický: Ghisola — Zeyer: Ghismonda. [Z 1. 
1. II. b*)]. 

Látka: Práce čte se jako předčasná padavka »Z letopisu 
lásky <: Venedigo (»zlákán Molochem*?!) prodal sestru Ghisolu 
markraběti (»knížeti< ? str. 29.) Obizovi, zabiv jejího milence 
Nicolu. Ghisola procitnuvši z omámení v paláci probodla se 
jehlicí z vlasu (?!) Čistě Zeyerovské, jen že neskoncentrovaných 
šťáv, dětsky primitivních linií a naivního rozuzlování. 

Rythmus: pětistopý jamb Zeyrových >Z letopisů lásky «, 
ale i zde jeví se školácká nemotornost p. V. Tančí-li štíhlo- 
boké bajadéry Z. veršů lehkonoze, nenucené, rozkračuje se verš 
tohoto jako čáp v kaluži, tančí, ale na chůdách (ku př. : » Jsem 
cele tvá Ghisola zašeptla« (12) viz i 11, 14, 16, 17, 18. 21,23, 
23, 28, 28, 29 str. a mn. j.) 

Dočista opsané scény: 

V. „Však jinak, nežli pévec věč- Z „Však způsobem svým sdělit 
ných muk chtěl jsem ji 

tě vylíčil, ty zkvetlas duši mé . . a v rouše podat, jak se zračila 

v mé mysli, v duši mé (Z 1. 1. 1. 7.) 
„Ty čistá rosteš z hloubi duše mé . . a tak tu píseň nyni podávám 
a proto Ghisoio, že jsi fantom jen jak z mého přemýšlení vyšla mi 
jak z mého cítěni se probrala 



•) Z 1. I. I-IV. - Z letopisů lásky I-IV.; O. Č. = Ondřej Čemy- 
šev; N. I— II. = Novely I— II.; D. M. = Dobrodružství Madránv; K. Z. 
= Kristina Zázračná ; Z. M. = Zahrada Mariánská ; J. M. P. I— U. = Jan 
Maria Plojhar I -11.; B. Š. = Báje Sošams R. & M. = Radúz a Mahú- 
lena ; M. v. = Maeldtmova výprava ; S. P. = Sestra Paskalina ; K. o sv. 
B. = Kronika o sv. Brandánu; T. L. = Tn legendy o krucifixu. 



990 



V. O.: 



já odvahu mám, cudirý obraz tvůj, 
jak v duši září mi, zde nakreslit. 
Byl večer juž . . . (7—8.) 

. . „Bídná, prodejná 
jsi a chceš mluvit jako nevinná I 
Ža zády mými s milcem hýřila: 
a já chtěl přísahat v tvou nevinu. 
Rci, kdo je on, af muka největší 
ted zakusí, že tebe v hanbu sved! 

Chceš jméno zvědět mého milence? 
To, vez, že nikdy přes rtv ne- 
sejde . . (18-19.) 



Ráno bylo též . . (Z 1. 1. II. 8.) 



,Jeho jméno, jeho jméno !" opa- 
koval otec s rostoucím hněvem a 
zatínal pěsti. ,Ano, pověz jméno 
toho bídníka, jenž nám tebe ukradl 
tak podle I** ozvala se matka. — 
„Tajila jsi nám svou hanbu." — 
Evadna odvětila: ,Nevím o hanbě 
žádné". — „A neuslyšíš ji!* hně- 
val se otec. „Vypátrám tvoje ta- 
jemství a běda jemu — a snad 
1 tobě. 

„Ni slova více s vámi nepromlu- 
vím o něm . . (K. Z. 68-69.) 



. a prchni se mnou v dálku mo- 
dravou 



Nuž, půjdeš se mnou, sladké dítě 

mé 
a budeš sdílet moji samotu, 
v níž šťastni budem, volni v lásce 

své?.. (22). 
„O Ghisolo, ty květe vidin mých 
ty cudný, nevysněný, bílý sne 

tvá představa mne časem schvátila. 



tvé panenství, ten vonný, čamý květ 

tvá božská krása 

cudný obraz tvůj, jak v duši září 

ml 
a slunce žhavý šperk se halil 
v mraky jako do pláště 

šer se spouštěl zvolna z (!) vysoká 

o sladká Ghisolo 

. . Boloně — té Boloně, v níž tolik 

neřestí 
se páchalo, a v jejím bahně ty 

jak bílý leknín zkvetlas čarovný . . 

Nach západu ti nimbus (?) utvořil 

kol krásné hlavy, zadumaně tecI 
se klonící, jak kalich li lije — 
duše — juž jinému se stala pra- 
menem 
srdce ■— jako zázrakem jsi dobyla 

a pak jsi prchla jako plachá laň 

po jeho hlase, jenž zněl jako zvon 



„Prchněme !* šeptala Kateřina . . 

Tam, Ondřeji, uplyne nepovšimnut 
klidně a štastně život náš . . 
(O. C. 150-1). 



„Ó . . svatá vidino". (Z. M. 113.) 
„cudný ty sne mé dívčí duše" (K. 
Z. 139) » vysnily sen" (O. c 102.) 
mdloba ji schvátila (K. Z. 38) ča- 
rem jati (Z. M. 63) [K. Z. 47.) 

čistá jako bílý květ (Z. M. 38.) 
vedle své božské krásy (S. P. 7.) 
Jdi, obraz tvůj je v duši mé (R. 

& M. 79) fN. I. 1631. 
„A vše se halilo do řasnatého 
pláště (N. I. 198.) 

šer padal s nebe (J. M. P. 11. 234.) 
sladkou Azizu (Z. 1. 1. I. 42.) 
. . Avila - ta Avila (Z 1. 1. m.) 

„Ale duše moje přirostla k té pro- 
klatě půdě, z kteréž byla vzklí- 
čila jako bledý květ z otrávených 
močálů . ." (N. I. 431) [Z. M. 6.] 
Paprsky tkaly kolem ní . . velkou 
aureolu (D. M. 112; O. C. 26; 
Z 1. 1. II. 14,) 
klon její hlavy byl tak spanilý 
jak pohyb lilie . . (Z 1. 1. 11. 13.) 
„Ty lásky čistý pramene** (Z. M. 

3; B. S. 58) juž (Z 1. 1. I. 45.) 
úcta pojala je jak zázrakem (Z. M. 

42; N. I. 22.) 
„ pak prchala jako plachá laň" 
(Z 1. 1. 11. 100.) 
— a zvolal hlasem pevným a hřmí- 
cím jako zvon 

(S. P. 65; Z 1. 1. n. 76.) 



DROBTY Z LITERÁRNÍ TABULE. 



991 



po jeho očích snivých, měkkých- 
tak, jak oči dívky 

a oči tvé se staly temnější 
a brvy čemé lesk jich stínily 

touha pojala . . jak vichnce 

má duse je jak vonný bflý květ, 

jenž hyne mrazem ve své samotě 



slzy proudily po bledé tváři, jako 

z mramoru a rosou plály . . 

rtů hebký květ 

vůně snící ve vlasech 

a s duše tabernaklu citů proud 

výš stoupal jako mraky kadidla, 

a žádost těla klekla pokorně 

před bílým květem svaté cudnosti 
lampa stříbrná 

až soumrak máme temnou perutí 

ty bílý květe černé Boloně! 
. . nás duše spojují 



a jsem mu kněten, jehož vůní jest 

zas duše jeho 
a jazyk, jako jedovatý plaz 



jasmínu dech voněl zahradou 

sladká ženo má 

byOh zemdlen láskou 

bílá Ghisolo 

Jak lotosu květ tvoje ňadro je 

a dýku stopil Nicolovi v hrud 

pravil krvavě 
na liliální tvoji nevinu 
a víno blesklo v skvostných po- 
hárecn 



sen . . . paď jí na víčka 

a úsměv kvetl z retů privr 
a ležela jak ulomený květ 



prsy bílé jak dvě lilije 
a propletly je kamv vzácnými a per- 
lami, jež plály v kadeřích jak oílé 
hvězdy v noci modravé 



— a čistý, takorka dívčí výraz jeho 
oka" (D. M. 34; O. Č. 1.) 

noc stávala se světlejší (B. Š. 80.) 
a temné řasv clonily mu zrak 

("Z 1. 1. I. 82; II. 87.) 
touha uchvacovala. . jako bouře.. 

(Z. M. 23; B. Š. 13.) 
. . yžáyt duše vaše se přede mnou 
rozevřela jako mystický květ 
(N. II. 29.) 
by v domě tom jste v stínu uvadla 
— jak beze slunce vzácná kvě- 
tina (Z 1. 1. IIL 17.) 
obličej . . bledší než ten mramor 
slzy jako rosa (J. M. P. II. 170.) 



růže svěžích úst (B. Š. 
(I 
svatý citů proud (N. 1. 2O0.) 



sladká vůně z vlasů (B 



26.) 
. S. 67.) 



sladká láska., nesla se k výším., 
jak . . oblak kadidla (Z. M. 13.) 
klekl před čistotou toho zjevu 
Q. M. P. II. 152) 

v záři stříbrných lamp (M. V. 7.) 
tmavá noc vane křídly svými 
(Z. M. 70; Z 1. 1. L 127; Ň. L485.) 
tys úsměv čemé země egyptské 
(B. S. 39.) 
a vejdu s ním ve svaté manžel- 
ství, tož ve spojení duší bez těla 
(Z. M. 40.) 
jest sluncem, jehož stínem jesti 
duch a. M. P. I. 175.) 
slova její jako sykot hadí z úst je- 
jich přicházela (N. I. 391 ; Z 1. 1. 
L 133.) 
zahrada růžemi a jasmínem dýšící 
(N. L 163.)^ 
sladká moje paní (S. P. 50; B. S. 

134.) 
láskou omdlel (B. Š. 47.) 
Noéma jest bílá . . (B. S. 27.) 
ňadra mladistvá . . jak dva plné 
lotosy (Z 1. 1. II. 14.) 
chopil se dýky . . a vnořil ji rázem 
do prsou svého soka (N. IL 180.) 
J. M. P. I. 130; N. IL 94. 
S. P. 7.; Z. M. 63. 
M. V. 14. 

spánek spustil se ií na vička 

^(Z. L 1. n. 59.) 
R. & M. 20; B. S. 57. 
.bled v kráse své jak ulomené 
květ (K o sv. B.; D. M. 125; 
Z. 1. 1. II. 70.) 
D. M. 215. 

R. & M. 37. Z 1. 1. n. 87. 
drahokamy kmitaly jak hvězdy sou- 
mrakem (Ž. M. 14.) do modravé noci 
B. S. 65, 84.) 



992 VLADIMÍR NEZMAR: 

slunce zapadlo . . íako . . pták slunce vzlétlo opět, zlatý pták 

(R. & M. 12.) 
soumrak . . vešel stíny slunce své purpurové růže veselo 

(Z. 1. 1. I. 86.) 
zář mésíce jí tryskla v tvář, na zář pochodní vrhala rudé své blesky 
tahy zsinalé na zsinalou tvář (D. M. 213.) 

nahé télo vstříc svítilo mu Tilottama . . svítí opáo přibývalo, svítil tyčinkami mříže a zíral 
do cely. Rozčilovalo ji, viděla-li stříbrné oko kmitat, zvídat. 
Věděla jistě, že měsíc svítí lhostejně spravedlivým i nespra- 
vedlivým, ale její nervy byly nad její rozum. Jakmile hvězda 
ona na nebi vyšla, pojalo ji nervosní chvění, její jasné oči po- 
mžikávaly, krev jí vstoupila ve tváře a vrhla se zoufale na 



s 



1000 J. H. ROSNÝ: 

lůžko, cukajíc tajným pláčem. Potom ho ubývalo; srpek se 
stéle menšil. Za novoluní oddechla si; aspoň nebylo jí se bát 
už nediskretních, stříbrných pohledů. 

Ted stala se nekonečně čilou, plaché, opatrné, trpělivé ži- 
vosti. Stále méně na ni dozírali; neboť přetvařovací umění zí- 
skalo jí naprostou důvěru hlídačů. Tak mohla dokonat své 
pomalé dílo mnoha měsíců, neviditelné, úporné, trpělivé vrtací 
dílo červa, jež prohlodá dub, ořech. 



Za noci, temné noci, v níž husté mraky hnaly se oblohou, 
proklouzla lehká postava mezi uvolněnými tyčinkami mřížo- 
vými okna cely a spustila se na dvůr. Kráčela zrovna, nevá- 
hajíc, temnotou; neboť ve svém dávno pojatém plánu vše uvá- 
žila a přemyslila s tuhostí utkvělé myšlenky, jež roste samotou 
a vězením. Přešla malý trávník. Hustý stín halil ji: klouzala 
tichounce a jistě jako kočka. Vítr jí čuchal vlasy. Vězeňka dý- 
chala chtivě vzduch, ale nezastavila se. 

Její bílý obličej bělal nocí, odrážel se oslnivě ode tmy; 
přebalila se vlasy a hvězdy jejich modrých očí blýskaly jako 
dva safíry z nich. 

Ted stanula. Jasná zeď s okny a dveřmi strměla do výše. 
Jak jen otevře dvéře ? Zámek zachřestil tichounce, znělo to jako 
píknutí myší, potom se otevřel temný čtverec. 

Kolem ticho. Mračna klouzala přes hvězdy, utápěla je na 
chvíli f potom zazářily znova na modrém pozadí. Noční pták 
zařičel chroptivě za zdí; zvadlé listí šelestilo. Potom nastal 
v pošmurné budově zmatený křik, dunivé vytí. Nervosní blázni 
s lehkým, nepokojným spánkem procitli. Křik zazněl z cel. 
Nepokoj rostl, šílenci třásli mřížemi, povídaví rozvíjeli své the- 
orie, jiní se smáli a zpívali v příkrých disonancích. 

V hlubokém stínu každé cely procitl zmatený duch ke 
svým šíleným ideám. Zvířecí zvuky draly se z lidských úst, 
chorobnými nervy vzrušení naráželi šílenci hlavou do zdi. 

Dvéře se otvíraly a zavíraly; řiditel a hlídači se objevili. 
Řiditel myslil, že je obecná vzpoura; byl na smrt bledý a zma- 
tený. Tu zaslechnul rozumný hlas: »Sem, pane řediteli, sem!< 

Ve dveřích stála žena a držela lampu; několik dětí při- 
mknulo se na záhyby její sukně. Řiditel poznal ženu hlídače 
Desambra; přistoupil blíže. »Co je?< tázal se řiditel. 

Žena podávala s pláčem zprávu. Nevěděla, jak se to stalo. 
Spali vše