Sborník příspěvků k dějinám Král. hlav. města Prahy. Vydáva Obec král. hlav. města Prahy

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at jhttp : //books . qooqle . com/

KRÁL. HLAV. MĚSTA PRAHY.

Vydává

OBEC KRÁL. HLAV. MĚSTA PRAHY PRACÍ ARCHIVU MĚSTSKÉHO

za ri.'di'ikc(?

PROP- bRfl. JflROniRfl ČELflKOVSKÉMO,

rnlllrlť* ;w<liivu kiúl. hlav. nií-.-t.i IVihv \. v.

Scňit I.

6^^6^

V l'KAZK 1ÍHJ7.

Xiikliulum ilftchuriuv olwe král. hlav. iní-sta Prahy.
Tukem .Viro-liií liákiirny a naldadatclslví JUDra. Edvarda Jana Uaštýfe a spol. v Praze.

DB

rn

/r 6 . 2

P^EbHLUVfl.

Často vyslovuje se práni, aby se pokračovalo v objasňováni slávou
ozářené minulosti hlavního města království Českého touže cestou, kterou
se ubíral a s tak velkým úsilím a úspěchem sledoval zvěčnělý dějepisec
Pražský Václav Vladivoj Tomek.

Ve dvanácti dílech svého proslaveného Dějepisu města Prahy
dospěl, jak známo, ve vypravování události politických, pokud souvisely
s Prahou, k roku 1608 a v líčeni Pražského místopisu a zřízení městského
přišel až do konce doby Jagellonské, sebrav si hojně materiálu i pro dobu
následující, k jehož spracování ale více nedošlo. Rovněž tak s mravenči
píli pracované jeho Základy místopisu Pražského nesahaji dále,
než>i do konce válek husitských a některé části hlavního díla jeho, ze-
jména starší, vyžadují doplnění s použitím mnohých pramenův, jež v no-
vějších časech na světlo vyšly a pozvolna v obecnou známost přicházejí.

Úkol, který nástupci v práci Tomkově zbývá, je ohromný a sílu jed-
notlivce daleko přesahující. I nezbývá na ten čas, nežli aby v této práci
tak velezáslužně započaté aspoň tim způsobem bylo pokračováno, by jed-
notlivé části dějepisu Pražského novějšího i staršího monograficky byly
spracovávány a tak cesta se razila k budoucímu budováni a dokončeni to-
hoto památného díla.

Archivu královského hlavního města Prahy připadnulo přirozené
v tomto podnikáni hlavní účastenství. Vedle uveřejňováni pramenů,
o něž neocenitelných zásluh sobě byl získal hlavně zvěčnělý městský
archivář prof. dr. Josef E ml er, a jehož účastnil se též podepsaný re-
daktor; vedle pokračováni ve vydáváni Základů místopisu praž-
ského, jež za životni úkol sobě vyvolil nynější archivář městský dr.
Josef Teige a vedle sepisováni novějších dějin obecni správy
z let 1860—1880, jež řidí magistrátní adjunkt Vojtěch Kraus, byl ta
posud Almanach královského hlavního města Prahy, archi-
vem městským vydávaný, v němž uveřejňovány jsou v letech 1898—1906
(v ročnicích 1— IX) příspěvky k novějšim i starším dějinám hlavního
města. A sice vyšly tam články:

1. Starostové Pražští od r. 1848 až do r. 1897 (v díle I).

2. Čestní měšťané král. hlavního města Prahy (I, VII a IX).

3. Obecni starší král. hlav. města Prahy od r. 1848 až po naše dni
a posmrtné vzpomínky zemřelým členům sboru obecnich starších (II, VIII,.
a IX) od Vojtěcha Krausa.

4. Medaille a diplomy král. hlav. města Prahy (VII — IX).

5. Jednáni o sloučeni obci předměstských s Prahou (I) od Vá-
clava Hrnčíře.

6. Zprávy o činnosti komise pro soupis stavebních, uměleckých a hi-
storických památek král. hlav. města Prahy (II) od Hugona Wunsche
a (VII) od JUDr. Františka Hermana.

7. Městské museum Pražské, jeho vznik a dějiny (III) od Břeti-
slava Jelínka.

8. Chudinstvi král. hlav. města Prahy (IV) od Josefa Vlka.

9. Česka dětská nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. (V) od
MUDr. Antonína Haasza.

10. Městská spořitelna Pražská (VI — VIII) od JUDr. Čeňka Kliera.

11. Obecni kronika Libeňská z 1. 1896—1901 (VI) od Ladislava
Hejtman ka.

12. Statistická data o král. hlav. městě Praze za r. 1904 (IX), jež
podala městská statistická kancelář.

13. Obecní kronika (chronologické zápisky o věcech politických, obec-
ních, spolkových, uměleckých a místních) z 1. 1897—1906 (I-IX) od PhDr.
Františka O. Vaňka.

14. O účasti měst Pražských při stavbě městských hradeb v XVII.
a XVIII. stólétr (I) od dra. Josefa Teige.

15. Příspěvky k místopisu král. hlav. města Prahy I. Rynk Staro-
městský (II) a II. Boršov (III a IV) od dra. Josefa Teige.

16. Měšťané Pražští I. Staré město r. 1324-1621 (IV— VIII) od dra.
Josefa Teige a

17. Kostel sv. Martina Většího ve zdi na Starém městě Pražském
(VIII) od dra. Josefa Teige.

Poněvadž pak uznalo se věci býti přiměřenějším, aby budoucně
články tohoto druhu, zejména menši monografie dějepisné, v souborné
stálé publikaci vycházely a tak pohromadě zůstávaly, usnesla se rada
městská k návrhu archivu městského ve schůzi dne 14. února 1905. aby
po vydáni IX. ročníku Almanachu na r. 1906 spis ten byl rozdělen na
dvě samostatné publikace, jednu, jež obsahujíc část schematickou i nadále
pod názvem „Almanachu" by vycházela, a druhou s obsahem historickým,
jež ve volných lhůtách má se vydávati pod názvem: „Sborník pří-
spěvků k dějinám král. hlav. města Prahy.*

Prvnímu sešitu, který se tímto vydává, bude následovati bohdá brzo
druhý, do kterého budou pojaty články, které původně do prvního sešitu
měly přijíti a pro urychleni tisku této publikace v druhém sešitu budou vydány.

V PRAZE, dne 1. února 1907.

JUDr. Jaromír Čelakovský,

ředitel archivu král. hlav. města Prahy v. v.

HRAD PRAŽSKý

a majetková práva k němu do r. 1526.

Píše proí. Dr. J. Celakovský.

V novější době byla obrácena pozornost veřejnosti k otázce, komu
vlastně náleží hrad Pražský, nádherné sídlo knížat a králů Českých, slavný
památník velkých dějů hlavního města a celého království a zároveň po
všem světě proslulý skvost stavitelského umění, velebený domácími i cizími
pro nesrovnatelnou krásu a malebnost.

Bylf hrad Pražský druhdy považován za skupinu veřejných budov
(publique Gebáude) a neměl až do novějších časů žádného vkladu knihov-
ního. Teprve 13. listopadu 1866 bylo do desk zemských vloženo právo
vlastnické k tomuto .cis. král. dvornímu hradu 5p. 1 na Hradčanech v Praze"
pro ,c. k. dvorní aerár(k. k. Hofaerar)", a to hlavně na základě vy-
svědčení vydaného c. kr. místodržitelstvím v Praze ze dne 11. června 1866,
když před tím nejednou v právních listinách z r. 1840—1865 mluvilo se
o vlastnictví nejv. c. kr. dvorního zámeckého aeráru (des allerh. k. k.
Hofburgaerars) k hradu a také na jméno toto mínilo se právo vlastnické
k němu do desk zemských vložiti.

Naproti tomu v četných osvědčeních sborů samosprávných i veřejných
schůzi z poslední doby, zejména pak v obšírném, mnohými pro novější
dobu doklady opatřeném pojednáni dra. Ladislava Macha če: .Kdo
jest vlastníkem královského hradu Pražského?" 1 ), proneseny byly názory,
že vklad deskový pro c. kr. dvorní aerár není správný, poněvadž hrad
Pražský jest korunním neb zemským statkem, jehož vlastníkem
jest .koruna království Českého" anebo „království koruny
České* jakožto zvláštní .český státoprávní subjekt*, jenž má povahu
veřejné osoby právnické. J. V. císař jakožto král Český nalézá se prý vůči
hradu v dvojím právním postavení, jednak jako .účastník v sub-

') Pokroková Revue II., str. 42, 81, 150, 232, 310 a 451.

jektu vlastnického práva k hradu*, jednak tak, že „hrad jest
jenom v částečném osobním jeho užívání a že má království
vedle krále právo užívati jej k svým obecným potřebám zemským*. Při
tom se dokládá, že .všecky disposiční projevy královy s hradem jako
majetkem království vázány jsou svolením českého sněmu*. 2 )

2 ) Srov. tamže str. 235, 238, 310, 312, 315, 320, 333 a 340. V tomže smyslu se-
psáno je memorandum ve příčino královského hradu Pražského ze dne 28. února
1906, jež deputace vyslaná veřejnou schůzí na Žofíně dne 15. ledna 1906 odbý-
vanou odevzdala do rukou nejv. maršálka král. Českého J. J. knížete z Lobkovic
a starosty král. hlavního města Prahy dra. Groše. Projevy tohoto druhu, třebas
nebylo možno s obsahem jich ve všem souhlasiti, mohou se považovati za doklady
netoliko živého historického a státoprávního vědomí, nýbrž i dobrého royalistického
a tedy dynastického smýšlení, kterými každý upřímný Čech je naplněn při po-
hledu aneb vzpomínce na dávné sídlo panovníků Českých, na královský hrad
Pražský.

Při tom pozoruhodno jest, že krakovský Wawel zapsán je v pozem-
kových knihách krakovských za nápisem : „Z a m e k k r ó 1 e w s k i v K r a k o w i e"
na jméno vlastníka: „Skarb (= aerar) rzeczypospolitej Krakowskiej"
(Pokr. Revue II. str. 242). A právo vlastnické k hradu Budínskému bylo
vloženo r. 1873 do kněh veřejných na jméno „Uherské svaté koruny (Má-
gy ar Szent Korona)" a jak z kněh těch patrno, předsevzal právní jednání
jménem koruny Uherské, když šlo na př. o přikoupení parcel od obce Poštské
k hradu, předseda král. uherského ministerstva na základě nejv. zmocnění
J. V. císaře jakožto krále Uherského. Dle mínění totiž uherských právníků
(na př. T i m o n a, Ungarische Verfassungs- und Rechtsgeschichte v překladu
dr. Schillera, 1904 str. 510 násl.) je prý základem a zvláštností uherské ústavy
personifikace svaté koruny, které přísluší výsostná práva státní. Práva ta
přecházejí na členy koruny, jimiž jsou král a národ (membra Sacrae regni Co-
ronae). Proto nezcizitelné statky koruny Uherské zovou se prý „bona Sacrae
Coronae". Proti těmto názorům vyslovil prof. Dr. Kadlec námitky v Riegrově
Sborníku věd právních a státních V. (1905) str. 217, dovodiv v souhlasu s prof.
Kalouskem, České státní právo (2. vyd.) str. 68, že v Uhrách jako v Čechách
a Polsku názvem koruna byl označován stát neb říše a že tedy statky
korunní mi neb stolními zvány jsou statky státní neb zemské, jež
byly prý od země ustanoveny k výživě dvora královského a jež bez svolení sněmu
nemohly býti zcizeny, na rozdíl od statků komorních, jež byly soukromým
vlastnictvím králův a s nimiž králové mohli svobodně disponovati. Uvidíme ovšem
že přesného rozdílu mezi statky korunními a komorními se u nás v době před-
habsburské nečinilo, a že v době této starší nejedny komorní statky stávaly
se korunními a zase naopak s korunními statky nakládáno bylo časem jako
s komorními.

Českým komorním statkem byla na př. polovice ostrova Stře-
leckého, jež byla v deskách zemských ve vložce č. 200 vlastnicky připsána „do-
časnému králi Českému" (dem jeweiligen Kónige von Bóhmon) a kterou
obec Pražská 10. května 1892 koupila od c. kr. finačního zemského ředitelství
v Praze s výhradou ratifikace c. kr. ministerstva financí. Naproti tomu smlouvou
ze dne 13. prosince 1884 koupila obec Pražská pro opatrovnu od c. kr. zámeckého
hejtmanství v Praze deskový dům pážat čp. 69. (tak zv. něm. Edelknabenhaus)
v Kanovnické ulici na Hradčanech se zahradou, jenž byl zapsán v deskách na
jméno n e j v. dvorního aeráru, s výhradou schválení c. kr. nejv. hofmistrov-

Podnót k těmto úvahám a námitkám zavdal aspoň částečně zvěčnělý
•dvorní rada prof. dr. Jiři Pražák, jenž pojednávaje ve svém proslulém
díle práva ústavního o majetku zemském a o postavení vladařovu
v ohledu majetkoprávním, 3 ) činil pro dobu, ve které se ještě neutvořil
rakouský stát ústřední, rozdíl mezi statky zemskými v užším smyslu
slova, jež „se nacházely v bezprostřední správě stavů v a pokud se tý5e
oněch úřadniků zemských, k jichž výživě byly určeny* (jako na př. statky
úřadu nej v. purkrabství) a mezi statky korunními neboli komor-
ními, za jichž „subjekt vlastnického práva mohla též země jakožto celek
politický a nikoliv vladař pro osobu svou býti považována, což se jevilo
v tom, že ku každému zcizení a zavazeni statků těchto zapotřebí bylo
svolení sněmu zemského*. 1 poznamenal dále, že , jmění komorní se pře-
vedlo postupem času na centrální stát Rakouský, který na se vzal uhra-
zováni nákladu na vydržování dvora vladaře společného 44 ; avšak že ,,p r á v n í
důvod tohoto závažného převodu, jenž se udal netoliko v pří-
čině statků komorních, nýbrž i v příčině předmětů sloužících bezprostředné
osobním potřebám panovníkovým (jako královského zámku na Hradčanech,
král. obory .Hvězdy* v Liboci a král. obory v Bubenči) není s do-
statek objasněn*. 4 ) Pražák tedy nečiní rozdílu mezi statky: korun-
ními a komorními, maje je za jediný druh statků zemských, ale mezi nimi
předce rozeznává ty statky, jež slouží k potřebám panovníka anebo lépe
řečeno k účelům dvora jeho.

Nemáme ovšem za pochybno, že názvy koruna Česká a ozna-
čeni její statků za korunní jsou mnohem pozdějšího původu, nežli
hrad Pražsky 5 ) a že pojem cis. král. dvorního aeráru jakožto

ského úřadu ve Vídni, když bylo Jeho cis. a král. Ap. Veličenstvo nejvyšším
rozhodnutím ze dno 20. srpna 1884 dalo k tomu svolení. Zde tedy patrně šlo o od-
prodej části korunního statku. Srov. též moje ,,Povšechné česko dějiny
právní" (druhé vyd.) str. 107.

») Rakouské právo ústavní H. (1901) str. 228 násl. a IV. (1903) str. 70 násl.

4 ) Srov. tamže II. str. 230 a IV. str. 71, kdež se opakuje, že »statky komorní
dostaly so spůsobem nevysvětleným, jak co do podstaty tak i co do
užitků v držení státu ústředního*, kdežto „uherské statky korunní navráceny byly
disposici státu uherského/* A k tomu v dílu IV. na str. 71 poz. 3 dokládá Pražák:
„Že se výtěžek statků komorních a všech dávek do té doby „inkamerovaných"
převedl do rozpočtu státního, není ani tou měrou podivné jako skutečnost, kterak
se mohly óeské statky komorní dokonce co do podstatysvé
ocitnouti v majetku státu ústřední h o."

5 ) Poprvé užívá se, pokud nám známo, výrazu koruna království Českého
v listě z roku 1329, v kterém král Jan zavazuje se „cives Gorliczenses, civitatem
et proventus advocacie ibidem a corona (et mensa) regni nostri Bohemie
nuÚo unquam tempore alienare, vendicione videlicet, obligacione, permutacione,
infeudacione, donacione vel alio quovis módo" (Emler, Reg. III. str. 612). Od
r. 1341 užívá se pak častěji tohoto výrazu na př. Reg. IV. str. 399 (pertinentie ad
regnum Boemie seu coronam regni), 402, 413 a 538; též 682 a při „corona regni
Bohemiae" myslilo se patrně na české důstojenství královské.

1*

státního majetku účelům c. kr. dvora určeného 6 ) je mnohem ješté-
zánovnější, neboť dle všeho vešel v užíváni teprve v době císařovny
Marie Terezie, následkem toho, že r. 1749 byla dvorská komora spojena
s bývalými dvorskými kancelářemi českou a rakouskou ve Vídni v jediný
centrální úřad zvaný directorium in publico-politicis et cameralibus a že
vedle tohoto direktoria udržela se zvláštní dvorská komora pro finanční
záležitosti Uher a dvora (aulicum), jíž připadla správa majetku dvorního. 7 >

Z toho následuje, že při objasňování otázky, komu druhdy vlastnicky
náležel a posud náleží hrad Pražský, nutno přihlédnouti k majetkovým
poměrům k němu v době velmi dávné a když seznáme, že v starší době
byl hrad majetkem knížat a králů Českých, musíme ovšem na jisto posta-
viti, zdali v tom ohledu nastala během času změna, vysvětliti, kdy a jakým

8 ) Výraz „aerarium" je římského původu a znamenal za republiky státní
pokladnu ve správě senátu, která v době císařsko větším dílem splynula v jedno
s pokladnou císařskou neboli tiskem a jejíž toliko část zůstala jakousi městskou
pokladnou. Ve středověku a také v době novější obou výrazů aeráru a tisku užívá
se promiscue, ač jich pojem velmi kolísá. Užívá se názvů těch zejména k označení
státu jakožto právnické osoby veřejného práva, jenž je subjektem státního jmění
a jenž ve správě tohoto jmění podléhá pravidlům civilního práva. Ulbrich definuje
fiskus v Oester. Staatswórtcrbuch (2 vyd.) II. str. 13 „der Sinat als Vermogcns-
subjekt zuniichst in seinen privatrechtlichen Beziehungen", dokládaje, že v Rakousku
se fiskus označuje též slovem aerár, jenž má více orgánu neb pokladou (stationes
fisci), avšak pres to tvoří jednotnou osobu právnickou. — Rozhodnutím nejv.
oudního dvora ze dne 22. prosince 1875 (Sbírka Glaser-l-neer-Walter XIII. č. 5 ( J54)
přiznáno bylo finanční prokuratuře, že má zastupovati c. kr. dvorní aerár ..als
das fúr Hofhaltungszwecke bestimmte Staatsvermogcn*, poněvadž jí náleží vésti
pře v záležitostech, jež se týkají jmění státního aneb fondu jmění tomuto za
rovné pokládaných. — Vynesením ministerstva vnitra ze dne 5. srpna 1 ( J02 č. 25043.
(Verordnungsblatt str. 232) bylo dále nařízeno, že politické úřady ve výnosech
mají užívati toliko výrazu aeráru. „da die I3czeichnung Aerar nur děni Staate
als solchem in vermógensrechtlicher Beziehung zukommt. welcher nur als Einheit
die Qualifieation einer juristischen Person besitzt, wáhrend dio einzelnen staat-
lichen Verwaltungszweige eine solené Qualifikazion niebt besitzen und oine
Theilung des einheitlichen Begrifťes des Staates in vermógensrechtlicher Be-
ziehung in verschiedene ..Aerare k * nicht zulássig ist.* ; V stejném smyslu vydalo
c. kr. finanční ministerstvo výnos ze dne 23. srpna 1 ( J02 c. 58.N63, v kterém na-
řídilo, aby nemovitý majetek státní byl do veřejných knih toliko na jméno
c. kr. aeráru zapisován bez ohledu na to. ve správě kterého úřadu se nachází,
pres to ale v či. 8 povolilo z tohoto pravidla výjimku, že totiž „dio Bezeichnung
Ho faerar ist auch wciterhin anzuwendeir*. Ve výnosech těchto ani ohledně
c. kr. aeráru ani ohledné c. kr. dvorního aeráru neposkytuje se poučení, zda-li
tu jde o jmění státu ústředního aneb předlitavského, avšak sotva lze pochybo-
vati, že se mysli na jmění státu cislajtánského. nebot o nem jediné mohou mi-
nisterstva předlitavská dávati předpisy bez dohody s ministerstvem uherským?
ačkoli označení c. kr. dvorní aerár by tomu nevadilo, aby se myslilo na jmění
ústředního státu, nebot. jak známo, dle nejv. kabinetního listu ze dne 17. října 188 ( J
má se pro vojsko a společná dvorská důstojenství a místa užívati označení ..cis.
a král." a c. kr. dvorní aerár není ani důstojenstvím ani místem neboli úřadem..

7 ) Srov. B. R i e g e r v Ottově Slovníku Naučném XXI. str. 179.

-spůsobem pozměnily se právní názory, s nimiž právo vlastnické k hradu
~v starší i novější době souviselo. Jinače sotva lze ku správnému názoru o ny-
nějším stavu vlastnického práva k této dávné stolici panovníků českých dojíti.

Při tom třeba zpředu podotknouti, že otázka vzniku a vývoje práva
k majetku zeměpanskému a zemskému u nás, zejména k statkům korun-
ním a komorním, nebyla posud projednávána v literatuře samostatně a
podrobně na základě archivních pramenův a že následkem toho pojednáni
o vlastnickém právu k hradu Pražskému v době předhabsburské, jaké
zde chceme podati následkem vyzváni k nám učiněného 8 ), může toliko
za příspěvek k dějinám důležité této otázky se považovati a že při něm
musí se nutně přihlížeti také k otázce, komu patřily vůbec korunní neb
komorní statky v Čechách v té které době.

Konečně z pojednání našeho bude patrno, že mluvíce o hradu
Pražském, nesmíme mysliti na jednotný předmět práva vlastnického
určitého subjektu právního, nebot velmi záhy v obvodu neb ohradě hradu
Pražského, v dnešním to zámeckém okresu, přišla k platnosti soukromá
práva vlastnická soukromých i právnických osob k různým pozemkům
•hradským a na nich vystavěným veřejným i soukromým budovám, chrámům,
klášterům, palácům, dvorcům, věžím i domkům. Otázka práva vlastnického
k hradu Pražskému týká se proto hlavně královského zámku a realit
k němu příslušejících.

8 ) Zemský výbor totiž na základě sněmovního snesení ze dne 25. července
1005, aby byl právní stav českých komorních či korunních statků prozkoumán,
« následkem usnesení mnohých okresních a obecních výborů, aby „zemský výbor
vymohl pro království České držbu a knihovní zápis král. hradu Pražského,
posud v deskách zemských pro dvorní aerár vloženého", vyzval 19. ledna 1906
^autora tohoto článku, prof. dra. Josefa Kalouska a prof, dra. Bohuše svob. pána
Riegra, aby podali jednak krátký obraz historie královského hradu Pražského
spojený s výkladem, jaké části k hradu patří, a jednak dobré zdání o otázkách
s právem vlastnickým k hradu souvisejících. Dobré zdání má se týkati otázek:
a) komu sluší přičítati vlastnictví královského hradu Pražského až do doby, kdy
nynější vklad v deskách zemských byl proveden ; b) zda odpovídá nynější zápis
v deskách skutečnému právnímu stavu a c) zda je vůbec třeba nápravy
nynějšího stavu knihovního, a jaké kroky po případě sluší zemskému vý-
boru v tom směru podniknouti. Zmínění professoři podělili se o tento úkol
tím spůsobem, že prof. Kalousek převzal sepsání krátkých dějin hradu Praž-
ského, prof. R i e g e r uvolil se k obecnému zodpovídání předložených otázek,
a pí ofessor Čelakovský vzal na se zpracovati starší materiál z doby před-
habsburské o této záležitosti, aby ho při společném dobrém zdání mohlo býti
-užito Konečně byl dvorní rada professor dr. Josef Stupecký požádán,
aby se o věci vyjádřU se stanoviska platného práva soukromého. Rovněž
rada městská král. hlav. města Prahy požádala autora tohoto pojednání 5. března
1906 o podáni dobrého zdání v této věci, které ovšem musilo vyzníti v ten smysl,
.že nynější zápis v deskách skutečnému právnímu stavu neodpovídá.

I.

Ve státech evropských nečinil se v ranním středověku rozdíl mezi
majetkem panovnickým a státním. Panovník považován obecně za vlast-
níka všeho osobního, rodinného i fiskálního jmění a nakládal s ním svobodně,
užívaje důchodů z něho k nákladu jak na správu statni, tak i na potřeby
dvora. Teprve v pozdním středověku odlišil se majetek statni od soukro-
mého statku panovníka, zejména tam, kde stát dostával se do rukou nové
dynastie, a pak i majetek státní třídil se dle toho, zdali měl sloužiti k účelům
státnim neb zemským anebo k účelům dvora panovnického a zdali mohl
se zcizovati anebo měl zůstati nezcizitelným. 9 )

Není příčiny pochybovati o tom, že tak bylo v době Přemyslov-
ské i u nás, třebas názor o nemovitém majetku knížecím jakožto jmění
rodovém činil v tom jistou změnu na prospěch členů rodu Pře-
myslovců. Moc zeměpanská náležela některému členu rodu Přemyslov-
ského, jenž nastoupiv na zděděný stolec knížecí svobodně nakládal se statky
a důchody zeměpanskými. Veliký počet zachovaných panovnických listin
a zpráv je toho dokladem. Kníže český byl dědicem země české, jež se
za dědinu rodu Přemyslovského považovala. Převládající tento názor soukromo-
právní o české moci zeměpanské, při němž důchody z hradův a statků
knížecích bez ohledu na jich původ tvořily hlavni zdroj příjmů knížete,
členů jeho rodu a všech, kdo stáli ve službách knížecích, byly dlouho na
překážku tomu, aby byl mohl ve věcech zemské a dvorské správy činiti
se rozdíl mezi soukromým neb osobním hospodářstvím knížecím a mezi
hospodářstvím zemským neb státním. Všechno hospodářství veřejné
mělo ráz soukromého hospodaření zeměpanského a vladař jak s příjmy
ze statků domaniálnich, tak i se statky samými mohl neobmezeně vládnouti.
Organisované obce zemské, jejíž zástupcové by byli mohli neb chtěli pa-
novníka v tom snad obmezovati, dlouho nebylo. 10 )

9) Srov. na př. ohledně Německa: Waitz, Deutsche Verfassungsge-
schichte II., (3 vyd.) str. 308 a IV. 1 str. 5 násl.; Zoepfl, Deutsche Rechtsge-
schichte II., str. 218 a 266 a III. str. 139; Schroder, Lehrbuch der deutschen
Rechtsgeschichte (1598) str. 195, 515 a 526 a Brunner, Deutsche llechtsge-
schichte II., str. 12, 68 a 71 a ohledne Francie: Ésmein, Cours élémentaire
ď histoire du droit francais (4 vyd.) str. 327, Viollet, Histoire des institutions
de la France I., str. 318 a Brissaud, Manuel ď histoire du droit francais
str. 557.

10 ) Srov. Ji re c e k, Slovansko právo I., str. 12$, kdež se uznává, že zejména
„hrady byly jmění zeměpanské", a II., str. 20 násl.; moje Povšechné České
dějiny právní (2 vyd.) str. 58, 62 a 69. a K a i z 1, Finanční voda I. (2 vyd.) str.
45 a 126 násl. Tím méně byl obmezen panovník Český v nakládání se statky
knížecími svazkem manským, v kterém stál ke králi neb císaři římskoně-
meckému, což by bylo nutně musilo nastati, kdyby svazek ten byl měl povahu

Za takových poměrů nelze se tomu diviti, že v nejstarší době právni
a faktické vztahy také sídelního hradu Pražského, tohoto střediska veškeré
knížecí a zemské správy, týkají se hlavně panovníka (vévody, krále) a
toliko v druhé řadě jeho úřednictva, jež mělo účast na správě dvora a
země, anebo stavů, jichž členové účastnili se sněmů, rad a soudů na
hradě odbývaných.

Dle starých zpráv kronikářských a jiných panovnici češti z rodu
Přemyslovského byli zakladateli, budovateli a vlastníky hradu
Pražského, tohoto hlavního svého sídla, a kdokoli v obvodu hradském
nabýval práva k nemovitostem, odvozoval větším dílem právo své od knížete
neb krále českého.

Dle kronikáře Kosmy kněžna Libuše prý v přítomnosti muže svého
Přemysla a jiných starlích lidu oznámila, kde má býti vystavěn hrad, jenž
bude zván Prahou, a ti, kterým tak nařídila, šli do starého lesa, který ji
patrně náležel, a nalezše znamení sobě dané (totiž práh) vystavěli hrad
panující celé zemi České. 11 ) Na zprávě té zajisté jest pravdou, že i hrad
Pražský byl vystaven společným úsilím knížete Českého a obyvatelstva,
k jehožto těžkým robotám neb břemenům druhdy náleželo stavění
hradů, jakož i jich opravování a hájeni (tak zv. aediflcationes, reaediflcati-
ones, reparationes et custodia castrorum). 12 )

netoliko osobního, nýbrž i věcného práva. Tvrdí tak sicu nověji zase F is chel
Studien zur oesterreichischen Reichsgeschichte (1906) str. 9 násl., ale beze všech
důkazů, ačkoli na str. 17 svého spisu výslovné uznává, že kmenové statky Pře-
myslovců byly jich dědinou, hereditas neb terra aviatica, k nimž mel rod spo-
lečné vlastnictví. Smělé — nejmírněji řečeno — vývody tohoto spisovatele o po-
měru Cech a Moravy k říši vykazují i jinak mnohé nesrovnalosti, sledujíce hlavně
německonacionální tendence a nečiní patrné nároku, aby byly brány vesměs
vážně.

ll ) Libuše „praesente viro suo Premisl et aliis senioribus populi astantibus"
prý prorokovala: „Ad quem locum cum perveneritis, invenietis hominem in
media silva limen domus operantem. Jit quia ad humile limen etiam magni
domini se inclinant, ex eventu rei urbem, quam aedificabitis, vocabitis Pragam.
Continuo itur in antiquam silvam et reperto dato signo in praedicto loco
urbem, totius Boemiae dominam, aediíicant Pragam". Prameny dějin
Českých (cit. Fontes) II. str. 1 6. Pozdější kronisté na př. Dálemi 1 a Pul káva
ve svých kronikách (Fontes III. str. 17 a V. str. 8 a 21 i) celkem totéž opakují.
V legendě Krista nove čte se, že „Sclavi Boemiae" dle rady věštkyně „accepto
consilio civitatem statuunt nomenque imponunt Pragam" (Fontes I., str. 192 a
202). Ve slovech těch není příčiny spatřovati nějaký odpor ke kronice Kosmově.
Srov. Tomek, Dějepis m. Prahy I. str. 4. kdež ale jméno Prahy od pražiti (od
vypáleného lesa) se odvozuje, a Pekař, Nejstarší kronika česká str. 61 a 134.

la ) Srov. Erbenova a Emlerova Regesta Bohemiae et Moraviae (cit. Reg.).
L, str. 1157 a 1161, II. str. 36, 41, 240, 288, 597, 761, 788 a 811 a III. str. 360 a 517.
Kníže Soběslav v privileji Němců Pražských asi r. 1178 ustanovuje: „Si dux est
extra Bohemiam in expeditione, tunc debent Theutonici Pragam custodire
cum duodecim scutis". (Čelakovský, Sbírka pramenů práva městského [citováno
Sb.] I. str. 2,) a ještě r. 1305 nejv. purkrabí Pražský Hynek z Dube měl s klášterem

8

Bezpečnější máme ovšem zprávy o dalších stavbách na hradě, jež
Přemyslovci v době historické podnikli. Kníže Břetislav I. dal kolem r. 1050
stavěti znovu zdi z kamene kolem dokola hradu. 13 ) Kníže Soběslav I. ujav
se r. 1130 sídelního tohoto hradu a drže vněm (in sua metropoli Praga)
r. 1 134 porady, počal rok na to po způsobu hradů latinských jej obnovovati. 14 )

Za knížete Vladislava r. 1142 bratr a náměstek jeho Děpold s Čechy
hradby na hradě opevňoval. 15 ) Král Václav I., když syn jeho Přemysl
Otakar byl nucen vzdáti hrad do rukou jeho, 18 ) ku konci svého panování
(1253) obávaje se vpádu Kumánů znovu jej dal hraditi. 17 ) V tom pokračoval
syn jeho do r. 1257, přestavoval hrad a opevňoval jej novými silnými
zdmi, sárn na krátký čas usídliv se dole ve městě. ,s )

Budovy světské, jež během času na půdě hradské povstaly, byly ná-
kladem panovníků českých vystavěny a dále opravovány, jsouce za majetek
knížecí neb královský považovány, třebas byly zvláštním účelům věnovány.

Mezi nejpřednějšími budovami byl ovšem knížecí dvorec (curia
ducis), vlastní sídlo panovníka, jeho rodiny a družiny. 19 ) Už o knížeti
Neklanoví má zprávu Kosmas, že seděl v radě s kmety neb župany svými
ve dvorci Pražském. 20 ) Kníže Kunrát Otto zakládaje r. 1190 klášter Lúcský
vydal na to veřejnou listinu „ve svém dvorci Pražském*. 21 ) Dvorec ten
v době královské zove se královským zámkem neb palácem (pa-

Břevnovským rozepři „super reparatione et structura pontium castri Pragensis
ipso Hincone dicente, quod vicina monasteria pontes ipsos renovare et con-
struere tenerentur\ (Reg. II. str. 877).

13 ) „Bracislaus reaedificaret moenia totius urbis Pragae per girum" (Fontes
II., str. 88). Podobno Dále mil: ..Kněz Brečislav hrad Pražský zdiú hradieše
a syn jeho Spitihněv okolo sv. Juřie hraditi jmějieše". (Fontes III. str. 92). Srov.
Tomek u. ni. I., str. 13.

,4 ) ,.Eodem anno metropolis Boemiae Praga more latinarum civitatum
coepit renovari". (Fontes II. str. 222, též 209 a 221) aneb dle Dalemila tehdy
.kněz svój zemi k okrase zdiú obnovi hrad u Praze" (Fontes III. str. 136).

U) Fontes II. str. 235.

ltí ) „Filius necessitate castrum Pragense et alia castra in manus patris
resignavit". (Fontes II.. str. 307).

17 ) „Propter potenciam Cumanorum rex Wenceslaus muniens castrum
Pragense 4 *. (Fontes V. str. 145 a 300).

ls ) Dle kroniky Františka Pražského ..rex specialiter castrum Pragense
firmissimis muris, tumbus et fossatis munivit diligenter muros quoque disponens
sic et cooperiens, quod de una turri ad aliam per totum girum castri transitus
erat sub teoto" (Fontes IV.. str. 351). Srov. též Tomek u.m. I. str. 192.— R. 1281
sesulo se ale silou větru 24 těchto věží. (Fontes 11. str. 312 a 343).

») Srov. Tomek u. m. I. str. 19.

2°) „Durinch — invenit ducem in Pragensi palatio cum omnibus residentem
comitibus in consilio" (Fontes II., str. 25).

2I ) „in curia no str a Pragae" (Reg. I., str. 185).

latium regium, domus domini regis). 22 ) V něm odbývaly se rady, sněmy
a soudy 23 ), při něm byly věže a vězení 24 ) a před ním ještě ve XII. sto-
letí stál památný kámen neboli stolec knížecí, na nějž knížata jsou
slavně nastolováni, kterýmžto symbolickým činem uvazovali se v držení
hradu a země. Kronista Vincencius ještě kámen ten viděl a napsal o něm
r. 1142, že proĎ krev mnoha tisíců byla prolita. 25 ) Zámek sám r. 1303
za krále Václava II. vyhořel; ale musil brzo býti poněkud opraven, nebot
nástupcové jeho, zejména králové Rudolf a Jindřich Korutanský na něm
zase sídlili. M )

Náhradě nalézaly se dále budovy některých nejv. úředníků.
Ačkoli většina nejvyšších úře dníků ve svých soukromých bytech úřadovala,
předce některým z nich panovníci velmi záhy vykázali stálá úřední sídla
na hradě Pražském, svolivše k tomu, aby si na půdě hradní vlastni domy
neb dvorce postavili, při čemž k úřadům jich důchody z některých statků
knížecích přikázali. Byl to hlavně dvorec kastelána neb pur-
krabího Pražského, jenž postaven byl blíže zadní brány zámecké.
Purkrabí byl náčelníkem posádky hradské, k obrané hradu ustanovené.
Spravoval hrad dle rozkazů panujícího knížete, ale též po čas nepřítom-
nosti jeho v zemi aneb v čas uprázdněni trůnu. Musil proto na hradě býti
stále přítomen, jsa též výkonným orgánem soudu knížecího a pak i zemského.
Edo chtěli zmocniti se hradu a tím knížecího stolce, musili si jej získati,
jakož i ostatních hradčanů. Kdežto působnost purkrabího ve XIII. století stále

w ) Tak r. 1287 nejv. komorník přiznal se „coram rege Wenceslao inpalacio
predicti domini et heredis regni Boemie" a r. 1289 kníže Opolský
Kazimír přijal léno na své knížectví „in castro et palacio regio" (Reg. II.,
.str. 605 a 6:0). R. 1344 se mluví „in domo regál i in castro" (Fontes III.,
str. 438).

M ) Srov. Reg. II., str. 1007 (in judicio in castro Pragensi) a Kontes II.,
str. 351 (zpráva o mučení a jiných hanebnostech páchaných r. 1279 „in palacio
regah'"); vůbec Tomek u. m. I., str. 51 a 353 násl. a III. str. 5.

«) Fontes II., str. 307, 303, 3«, 343, 351, 418, a IV. str. 3?, 220 a 350; též
Tomek u. m. I., str. 189, 190 a 210.

M ) Legenda sv. Václava praví, že kníže tento po smrti otce Vratislava
„revocatur metropolitanam in urbem Pragam, sedemque in pate mam
ab omni plebe sublimatur" a v staroslovanských legendách se o nem dí: „prija
VjaČeslav stol oteč" a ,.i posadiša knjaza Vjačeslava na stole otca
Bvojego" (Fontes I., str. Iá5, 128 a 206). —Podobně nástupcové jeho na stolec
knížecí jsou sázeni. Srov. Tomek u. m. I., str. 54, 111, 118. 138, 141 a 142. —
Vincencius praví, že kníže Vladislav ,,firmata civitate" zanechal v něm bratra
svého Děpolda „cum quibusdam militibus valde bellicosis pro tuenda civitate et
principali throno, quodam saxo, quod etiam nunc, sed etiam ab antiquo,
naulta millia militum bello corruerunt". (Fontes II., str. 412).

w ) Srov. Tomek u. m. I., str. 239, 483 a 485.

10

vzrůstala netoliko nad hradem, nýbrž i nad celou zemí, přidružený mu
mistopurkrabí měl v opatrování zejména vězení 27 ) na hradě. Podobně
i komorník měl na hradě vlastní dvorec 28 ) a nejspíše i sudí dvorský
(judex curiae) a vladař Pražský (villicus Pragensis). 29 )

A jako světské tak i církevní budovy, chrámy panny Marie,
sv. Víta (major ecclesia Pragensis), sv. Jiří a Všech Svatých (capella
regia) povstaly na půdě hradní hlavně úsilím knížat a králů Českých, je£
bohatě je nadali a vypravili, 30 ) a totéž platí o stálých příbytcích církevních

r ) Srov. Tomek u. m. L, str. 121, 125, 2(0 a 357, a III. str.6a374. Jména
kastelánů hradu Pražského čtou se v Reg. 1., str. 771 a II., str. 1382. O působ-
nosti purkrabího Pr. srov. též Reg. II. str. 877 a 1007. Král Václav I. zmocnil
se hradu Pražského „ejectis tamen prius omnibus, qui fuerant ejusdem castri
custodes". (Fontes II., str. 307). — K r. 1279 mluví letopisec o purkrabích
Pražských, „qui praeerant urbi Pragensi et qui rempublicam terrae Bohemorum
a simplioribus gubernare videbantur, sed destruere ipsam nitebantur" (Fontes
II., str. 338). — R. 1320 král Jan postoupil kapitole Pražské některá „bona
nostra regalia pertinentia ad purgraviatum castri no str i Pragensis"
a sice ,,de maturo consilio baronům et consiliariorum nostrorum" a „ex quo
contractu et regno nostro et burgraviatui praedicto necnon ecclesiae antedictae
utilitates magnae provenient", a r. 1346 nařídil Hynkovi Berkovi z Dube, „burgravio
castri Pragensis, ut sine nomine nostro de singulis bonis ad castrum Pragense
spectantibus — intromitet se" (Reg. III., str. 241 a IV'., str. 871). — Vš e h r d pak
v Knihách devaterých VIII., str. 27 praví o nejv. purkrabí, že „má chovati dvo-
řany a služebníky, aby mohl každého svévolného zkrotiti, neb na to a proto o d
starých králó v a od z e m o České zbožio znamenitá k úřadu purkrabstvie
nejvyššieho jsú obrácena, aby úřadu tomu purkrabí mohl dosti učiniti. Kteréžto
zbožie k úřadu purkrabskému ne pro purkrabí jsú obrátili, aby on toho sám
k své libosti užíval, ale pro zemské a obecné dobré aby on ty
dóchody z obecnieho vybieraje, úřad svój se vším dostatkem vedl — ne z svého
na to náklady dělaje, než z obecnieho. Z té příčiny i na hradě Pražském sedí
a z práva seděti má, aby k němu snadný a ustavičný přístup v potřebách
lidských mohl býti" (Vydání Jirečkovo str. 384).

2 >) Tak r. 12G6 se datuje ,.in curia d. Andree, camerarii Bohemie, in castro
Pragensi". (Reg. II., str. 202).

2u ) Ohledně sudího viz násl. poznámku a o vladaři srov. Reg. 1., str. 34.
79, 89, 94 a 177.

,0 ) Nejstarší chrám ke cti p. M árie na hradě vystavěl kníže Bořivoj I.
po r. 874. (To mek u. m. I., str. 7). — O založeni a stavbě chrámu sv. Víta
knížetem Václavem asi r. 930 a jeho nástupci, při kterémžto chrámu r. 973
biskupství bylo zřízeno, srov. Fontes II., str. 30, 36, 77 a 92; vůbec pak Tomek
u. m. I., str. 8, 14, 18, 240 a 242, IL. str. 75 násl. a III., str. 27. — O založení
kostela sv. Jiří spolu se ženským klášterem knížetem Boleslavem II. a jeho
sestrou Mladou asi r. 973 srov. Fontes II., str. 3G a Tomek u. m. I., str.
a 18 a III., str. 28. — Kapli Všech Svatých sice vystavěl a nadal nejv. sudí
Čéč r. 126J, ale brzo po vysvěcení prohlášena je za kapli královskou a správce její
(rector capelle regie) zove se „capellanus regis Boemie". Srov. Reg. II., str. 208, 800,
1092 a 1093 a III., str. 124; Fontes II., str. 298 a 322 a Tomek u. m. I., str. 246, IL,
str. 93 a III., str. 28 a 149. Snad kaple byla vystavěna na pozemku přikázaném

li

hodnostů při kostelích těch ustanovovaných, o domech biskupa, děkana,
kapitoly atd., jež vesměs uvnitř nádvoří původního hradu jsou vystaveny. sl )
Nic tedy divného, že panovnici češti v listinách mluví o hradě Pražském
jako o svém vlastním, předním, sídelním a královském hradě
a že i stáři spisovatelé podobně se vjslovují. 3l ) Mluví se též o „přeslavnénv
hradě sv. Václava/ anebo o , svatém* hradě Pražském, při čemž
vyslovuje se zajisté názor, že světec Václav ochraňuje tento hrad a že
jeho potomstvu hrad náleží. 33 ) Přemyslovci konečně přebývají v hradě a
odtud vládu nad zemi vykonávají, pročež uznává se pravidlo, že kdo z nich
drží hrad Pražský, má právo vládnouti celou zemí. 34 )

králem úřadu sudího jakožto úředníka královského a proto král činil si na ni
nárok. Ustanovení při ní kr. Václavem II. probošt a kanovníci zovou se r. H9ř>
a 1316 „praepositus etcanonici capellae regiae in castro Pragensi". (Reg. II., str.
719 a ni., str. 124).

31) Srov. Fontes II. str. 342 a 343 a Tomek u. m. I. str. 19. a 245 a 111
str. 68. Biskupův dům stál tam, kde je nyní staré probošství a měl v6ž v prů-
čelí hradu.

3J ) Cestovatel Ibrahim lbn Jacub zove kolem r. 965 knížete Boleslava 11.
králem Prahy (Čas. Č. Musea 1880 str. 294.) Hrad zove se »regia urbs Praga"
(Fontes II. str. 30, 35 a 235) neb „met ropo lis urbs, metropolis civitas Praga"
(Tamže II. str. 30. 3*, 77 a 209.) Dle Kosmy Vltava dělí „metropolitanas nostras
urbes Pragam et Wissegrad" (Tamže II. str. 221). Císař Jindřich III. dal koruno-
vati Vratislava II. na krále „insedesua metropoliPraga" (Tamže II. str. 1 14 a
118). — Král Václav 1. nařizuje r. 1235, aby lidé poddaní byli povinni „coram
nostris judicibus responderc adcastrum no str um Prage n se" (Reg. 1. str. 409.)
— Král Václav II. mluví r. 1289 o „c astrům regium" a r. 1299 o klášteru
sv. Jiří „in castronostro Pragensi" (Reg. II. str. 630 a 781). Srov. též T o m e k u. m
1. str. 51.— V listinách panovnických datuje se obyčejné v 1. 1160-1253 prostě „Prage".
aneb „in Praga kí neb „apud Pragam* 6 ; výjimečně v pramenech našich přichází
„in urbe Praga" (Reg. I. str. 45, 189, 258, 265, 288 a 347; Fontes I. str. 206 a II.
str. 53,130, 166, 169,209, 306 a 347), aneb v 1. 1222— 1232 „in c i vita te Pragensi"
(Reg. I. 303, 322, 387 a II. str. 1160; Fontes I. str. 180 a II. str. 39, 235 a 412), při
čemž civitas jako i urbs znamená obyčejně hrad, též ale i podhradí. V 1. 1213—1305
užívá se pro hrad obvykle výrazu c astrům P ragense (Reg. I. str. 251, 336, 409
a 451 a II. str. 56, 171,202, 234, 661, 1007 a 1222; Fontes II. str. 293, 305-303, 333
a V. str. 145 a 300) na rozdíl od města Pražského, kterému v 1. 1245—1253
říká se civitas Pragensis (Reg. I. str. 609 a 610; II. str. 1221 a Fontes II.
str. 306). Malá Strana pak zove se, jak známo, od roku 1257 „nova civitas sub
castro Pragensi."

33) V kanónu sv. Václava vesele jásá , ? Prag, prěsljavnij ti grád" (Fontes I.
str. 138.) — Na Hradčanech přebývají r. 1435 lidé „před hradem Pražským
sv. Václava" (Sb. I. str. 218); r. 1449 mluví se o lidech „k hradu sv. Václava
příslušejících" a podobně r. 1475 (Archiv Český IV. str. 28 a 303). Tomek u. m. II.
str. 73 uvádí doklad též pro r. 1351. — V legendě sv. Vojtěcha čte se „sub sacrae
c i vita tis Pragae episcopo" a „ventum est ad san c tam ci v it a tem Pragam,
ubi dux praecluus Wenceslaus (juondam regnum tenuit" (Fontes II. str. 239 a
241). A tak i kr. Vladislav uvítán byl po cestě Italské r. 1158 „Prage in civitate
sancta" (Fontes II. str. 443).

w ) Už v legendě o sv. Václavu praví se o hradě Pražském: „In quo videlicet
loco civitas šita est Praga antirmitus vocitata, uue regalibus habilis usibus a sceptri-

d2

A tak všechny zprávy, které se nám z doby nejstarší zachovaly,
vedou k úsudku, že hrad Pražský byl považován za majetek knížat a králů
•Českých z rodu Přemyslovského a nikomu ani na mysl nepřicházelo, že
by tak mohlo býti jinače. Ale po r. 1278 a opět po vymření rodu Pře-
myslovského po meči r. 1306 nastaly události, jež opravňovaly k obavám,
že by mohlo dojíti i na odcizeni tohoto hradu na veliký úkor dosud vlád-
noucího rodu královského a správy zemské. Kromě toho hojné promrhá-
^vání statkův a důchodů královských, jež bylo zejména za krále Václava I.
nastalo, vedlo nástupce jeho Přemysla Otakara II. i Václava II.
k vykupováni hradův a jiných statků královských ze zástav 35 ) a asi též
k uvažování, jakby se zboží ta udržela při panství a důstojenství králov-
ském neboli při koruně, jak se později říkalo. 86 )

Po bitvě na Moravském poli markrabí braniborský Otto, jakožto
poručník králeviče Václava obdržel v souhlasu s kr. Rudolfem r. 1278
hrad Pražský, donutiv ovdovělou královnu Kunhutu, aby se se synem
usídlila ve městě. Spůsobilo to obecnou nevoli, takže sněm rok na to vy-
zval markrabího, aby královnu se synem v zámku usadil, poněvadž jest
hrad pražský „nepopiratelně sídlo krále Českého a celého
království" 37 ). Markrabí sice slíbil vyhověti tomuto požadavku, ale
slib neplnil; kdežto purkrabové spravujíce jeho jménem kruté zemi českou
^a jsouce prý .zpozdilého rozumu" ani biskupa a kanovníky do hradu
vpustiti nechtěli. 38 ,i

Podobné odcizení hradu rodu královskému nastalo r. 1307, kdy —
jak Dalemil žaluje — za kr. Rudolfa „královnu Václavovnu s násilím
s hradu Prahy vedu u podružstvie do města* 39 ) a zase r. 1309, kdy

geris quibusque earundem partium solet inhabitari." (Fontes I. str. 170.) — Jarloch
píše o knížeti Fridrichovi, že „obtenta Praga obtinuit et dominium totius Boemie,"
že kníže Soběslav vzdav se Prahy ztratil i Čechy „omissa Praga perdita Bohemia"
a že Kunrát Otto r. 1189 ,,adeptus primo castrum deinde Boemiam necnon et fa-
vorem Boemorum Ratisponam adihV' (Fontes II. str. 473. 475 a 508).

35 ) Srov. Palackého, Dějiny národa č. í. 2 str. 189, 199 a 2S2 a II. 1
str. 9, 107 a 176.

' M ) Nejstarší doklad na zásadu nezcizitelnosti zachoval se ve formuláři listu,
v kterém kr. Přemysl Otakar II. zavazoval se m ě š ( a n ů m klatovským „quod
ipsos — nullius alterius dominio subjicere nisi no str o et quod nullo mediante
nobis et nostre camere in perpetuum sint subjecti." (Sb. II. str. 91).

* 7 ) „Quatenus locaret eos in urbe Pragensi, ubi sedes regis Boho-
morum et totius regni esse non dubitatur" (Fontes II. str. 347).

a $) Fontes II. str. 339, 341 a 351. Srov. též Tomek u. m. 1. str. 201 a 207.

*>) Fontes III. str. 209. — Před volbou Rudolfa za krále dvě dceiy Václava II.
dovolávaly se dědičných svých práv ke království a sice ,.Flexis genibus coram
omnibus nobilibus Boemiae publice supplicarunt. ne hereditate sua. puta regno
Boemie, privarentur" (Fontes V. str. 188).

nejv. úřednici odňali králi Jindřichu Korutanskému hrad a ustanovili Vitka
z Ojířovic z Landštejna purkrabím na něm, aby jej bránil proti Míšřianům,
spojencům krále Jindřicha. 40 )

Velké tyto otřesy české moci panovnické, jakož i hojné rozdáváni
statků královských za obou těchto králů musily vésti k úvahám o právní
povaze majetku královského vůbec a hradu Pražského zvláště. Názor
o osobním vlastnictví krále k hradu nepostačoval více. Zájmy veřejné
vedly k tvrzení, že hrad je také „sídlem království*. A kromě
toho těžce snášeno, že hrad dostal se do rukou cizincův a že členové
domácí rodiny královské z něho vy puzeni. Sněm, který r. 1279 se ujímal
jich práva sídliti na hradě, vycházel patrně z předpokladu, že hrad patří
ke královské „ dědině* (hereditas). Sněm také poprvé užil slova, že i krá-
lovství neboli „regnum" má právo k hradu, nebot hrad byl sídlem nejvyšších
úřadův a soudů zemských, jakož i sněmů. Ale sněm nečinil z toho žádných
dalších důsledků; nehledal ještě záruk a prostředků, aby v budoucnosti
nemohlo k odcizení hradu od koruny dojiti. To bylo zůstaveno teprve
následující době Lucemburské.

II.

V pozdním středověku ve všech takořka státech evropských činí se
rozdíl mezi statky, jež při důstojenství královském neboli koruně mají
trvale zůstati a proti jichž odcizení uchopováno se různých prostředků, a
mezi statky a důchody, s nimiž panovníci svobodně mohli nakládati. Na
uznávání pojmu nezcizitelných korunních statků měli zájem panovnici
a stavové.

Čím více bylo nezcizitelných hradův, měst a statků, o něž se moc
králův mohla opírati, čím rozsáhlejší byly statky, jež náležely k jich panství
(dominium, demanium, franc. domaine), majíce i nástupcům jich býti za-
chovány, tím mocnější bylo jich postaveni ve státě. 41 ) A rovněž stavové

*>) Tomek u. m. I. str, 405.

**) Dle Du Cange. (ilossarium III. U8S4) str. 55, 158 a 172 užívá se výrazu
demanium obeonft ve středověku. „Occuritr praví „passim in Constitutionibus
Siculis (z r. 1232) et apud scriptores aevi medii pro dominium i. e. jus. tutela,
potestas". „Do m ani um (franc. domaine)" vykládá dále „quasvis possesiones ad
dominům pertinentes signifieat, sir-nt dominia regum, pae legeregni
dicuntur alienari non posse." Cituje pak zákony o nezcizitelnosti statků
domaniálníeh anglického krále Eduarda z r. 1275 (srov. též Pollock and Maitland,
History of the english law I. str. 495 násl.)„ sicilského krále Jakuba z r. 1285 (curiae
nostrae domania alienari aliquatenus non debere) a j. Dominiálním statkům
časem říkalo se také stolní neboli mcnsální a Du Cange v Glossarium V.
str. 341 dokládá, že .,mensa dietám, quiequid ex bonis alicujus est, bona ipsa,
patrimonium, dominicum," jako „mensa episcopi, mensa r e g a 1 i s."

14

měli zájem na šetření zásady nezcizitelnosti statků korunních, neboť čím
lépe byl král opatřen a zabezpečen důchody z těchto statků, tím méně
bylo jim míti obav, že bude jim třeba pečovati o potřeby dvora a státu
povolováním berní, a konečně ti, jichžto předkové aneb kteří sami nabyli
tím neb oným spůsobem statků královských, mohli býti spíše chráněni
.před nároky nového krále, když byl nucen panovnické skutky svého před-
chůdce uznati a když šlo při tom o statky, jež byly za scizitelny uznány.

Nejvhodnějším prostředkem zdála se býti z počátku přísaha
královská o nezcizitelnosti určitých statků korunních anebo závazek,
že statky korunní toliko se svolením stavův neb sněmů směji býti
zcizeny a že zcizeni bez takovéhoto svolení předsevzaté je neplatné.

Tak v říši římskoněmecké, jež byla říši volební, rozeznávaly se
ve XIII. století říšské statky, s nimiž král římský mohl nakládati toliko
se svolením říšského sněmu neb knížat voličův arodinné jeho statky
domácí (hausgůter), s nimiž svobodně disponoval. Počet statků říšských
stále se tenčil přecházeje do rukou zeměpánů, kteří je obyčejně spojovali
s vlastními statky rodinnými neb komorními, hájíce si právo nakládati
s nimi svobodně a užívati výnosu jich k ukojení potřeb zeměpanských a
zemských. 42 )

Nálezem říšského soudu dvorského z r. 1282 za krále Rudolfa Habs-
burského vyneseného obmezeni jsou pak němečtí knížata ve scizováni
statků knížecích potud, pokud by tím nástupcům jich újma mohla býti
spůsobena 43 ) a postupem času v jednotlivých — nikoli ve všech — územích
i stavové nabyli práva dávati svolení k zcizováni některých statků knížecích.
V Uhrách skládali králové přísahu, že budou hájiti práv svého králov-
ství a koruny (jura regni sui et honorein coronae alligata servare) a papež
Honorius III. jsa r. 1220 tázán, zdali mají platnost zcizení statků králov-
ských proti této přísaze učiněná, prohlásil zcizeni ta za neplatná, třeba
byla i přísahou utvrzena, 44 ) načež v zlaté bulle krále Ondřeje II. z r. 1222
bylo ustanoveno, že královské statky odcizené mají koruně býti navráceny.
Ve Francii král Filip VI. z rodu Valois, jehožto sestru Blanku měl náš
Karel IV. za manželku, složil r. 1328 přísahu, že nebude zcizovati doma-
niálních statků korunních a tak i nástupcové jeho činili. Moc královská
hledíc užiti státu k svému účelu, vyvolala tam myšlenku nezcizitelnosti —
jak praví Ésmein — ,du domaine de la couronne, dont le roi avait la
pleine propnete". 45 )

42 ) Schróder u. m. str. 515 a 526.

43 ) V sententia Rudolphi 1. z r. 1281 „de non alionandis bonis principatuum"
ustanovuje se, „quod curie et alia bona principům ad principatus suos spec-
tantia — alienari non possint, nec de eis aliquid per ipsos principes ordinari,
quod successoribus prejudicium aliquod valeat generare 4 -. (Pertz, Monumenta
Germaniae, Leges II. str. 426.)

") Cap. 33 X., De jurej. II. 24. Srov. též Timon u. m. str. 156.
tó ) Ésmein u. m. str. 328 a násl.

15

Duchaplný tento právní historik francouzský, jemuž i v této otázce
děkujeme za mnohé poučeni, dokládá k tomu: „Jakmile nescizitelnost
statků domaniálnich byla takto uznána, vedla k uznáni další vyšší zá-
sady. Byla to idea, že král neni vlastníkem statkův a práv, jichž
se přísaha jeho týká, nebot okolnost ta byla příčinou, zeje nemohl sciziti.
Avšak kdo měl skutečně právní titul k těmto statkům? Personifikováno
zpočátku důstojenství královské, korunu, jež byla odznakem tohoto důsto-
jenství, odlišným od osoby krále, a tak koruna to byla, která vydávána
byla za vlastníka domaniálnich statků. Tolik zahrnoval v sobě
výraz: korunní statky. V XVI. století idea ta se vytříbila a zdokona-
lila. Pravilo se od té doby, že skutečným vlastníkem domén je národ
<la nation). Král, řeklo se prostě, je toliko poživatelem neb uživatelem
neb správcem s právy velmi rozsáhlými. Takovým spůsobem dospělo se,
aspoň v tomto bodu, k osobnosti státu.* 46 ) A Ésmein má za to, že
tu jde o zjev obecný, jenž v různých zemích evropských přichází, a ne-
toliko ve Francii.

Poučeni takto o obecném vývoji, jenž vedl jinde k proměně statků
královských ve statky korunní a pak státní, při čemž vývoj veřejného
práva velice spolupůsobil, 47 ) chceme dále pokračovati ve sledování otázky,
jaké byly u nás právní poměry statků královských vůbec a hradu Praž-
ského zvláště v době Lucemburské a do jaké míry cizí názory právní v této
věci se domáhaly neb přicházely v ten čas v státě českém k platnosti.
Vývoj cizí mluví sice pro obdobný vývoj u nás, ale bez průkazů nelze
ovšem tvrditi, že by se byl skutečně udal.

Král Jan, na něhož přešla práva vymřelého českého rodu královského
po přeslici prostředkem sňatku s Přemyslovnou Eliškou, uvázav se 10. pro-
since 1310 v drženi hradu Pražského, vydal brzo na to stavům českým
zápis, že úřady při dvoře neb na hradech svých, zejména úřady purkrabí
neb kastelánů, nebude dávati cizozemcům, nýbrž toliko Čechům a Mora-

48 ) Cours str. 330. Dokládá při tom na str. 332, že právo veřejné v XV. a
XVI. století dávalo ovšem králi francouzskému možnost, aby mél soukromý ma-
jetek, jejž získal jako král na př. konfiskací lén neb jako soukromá osoba koupí,
darováním neb odkazem; ale, že i tyto jeho statky stávaly se dle ediktu z r. 1566
korunními, když byly po deset let spravovány veřejnými úředníky jako statky
korunní. V Prusku r. 1713 domácím řádem krále Bedřicha Viléma I. byl dua-
lismus fiskálního jmění odstraněn a všechny zeměpanské domény jsou prohlá-
šeny za majetek státní, při čemž bylo ustanoveno, že z důchodů jich má se
částka ročně dávati králi na osobni jeho potřeby (Schroder u. m. str. 841). Co
se říše rakousko -uherské týče srov. poznámku 6 na str. 4.

47 ) Podobně Kaizl u. m. 1. str. 50, přidržuje se Schmollera, má za to, že
od představy fysické osoby panovníkovy postupovalo se pomocí abstrakce ku
představě právní osoby státu a že z této příčiny mohl teprve pozvolna vy-
vinouti se názor, že domaniální statky královské jsou statky státní mi.

16

vanům* s ) a rovněž že nepřipustí, aby cizozemci statkfiv a hradů v zemi
nabývali. Práva tato uznal opětně v majestátu daném 18. června 1311
Moravanům 49 ) a podruhé také Čechům 20. srpna 1323 je potvrdil. 50 )

Bylo listy těmi také uznáno, že purkrabím hradu Pražského může
býti toliko Čech a že hrad nesmí býti více správě cizozemců svěřován a
v tom shledávala se tehdy po nabytých trpkých zkušenostech zajisté záruka
proti odcizení hradu, na něž ani král Jan se neodvážil, ačkoli postupem
času většinu hradův od koruny odcizil a tím správu zemskou a krajskou
do velkého nepořádku uvedl.

Syn jeho Karel vrátiv se r. 1331 do Čech naleznul hrad Pražský
opuštěný a zkažený, i musil přebývati bud v městě neb v starém domě
purkrabském na hradě, ale v následujících letech dal společně s otcem
velkým nákladem obnoviti královský zámek (palatium regále) podle
vzoru paláce králů francouzských v Paříži. 51 ) Pravit sám ve svém životo-
pise, že po návratu do vlasli naleznul království tak opuštěno, že „ani
jednoho hradu nenalezli jsme svobodného, ježto by nebyl zastaven se
vším zbožím královským* a že i hrad Pražský byl zkažen, ale že
na jeho místě „znovu sieíi velikú a krásnu s velikými náklady vzdělati
jsme kázali.* 52 ) Po obnovení hradu markrabí Karel r. 1342 v něm se

4> ) „(juori nu U ii ni capitaneuni, nulluin purcravium vel castellanuin in castris
nostris. nullum bcneficiarium vol oflicialem aliquem in Boemia vel Mora via vel
in curia nostra ponemus alienigenam, nec bona. possessiones vel castra vel oíficia
aliqua alienigenis ipsis in perpetuum vel ad tempus dabimus. noc eos here-
ditare in regno Hocmie aliíiualiteradmirtemus, sed praedicta omnia in Boemos
vel Moravos tantuni per nos ita dispensari debere deerevimus, quod nobis non
licere aliud judicamus" (Reg. II. str. 074). O vydání tohoto listu srov. Kalousek.
České státní právo str. 141, 2-i.S násl. a 505. V seznamu privilegií, jež se chovala
r. 1418 na Krumlově v archivu p. z Kosenberka děje se zmínka o liste kr. Jana
„do non looatione in castris Boeniie alienigenarum pro purgraviis et servandis
juribus regni lí (Pangcrl, LYkundenbuch des eh. Cistercienserstiftes (ioldenkron
str. 2JÍM5), což snad týká se listu z r. 1310, jehož znění toliko ve formulářích se
zachovalo, anebo listu z r. 1323.

*») lio.fr. lil. str. 11.

*>) .jPromittimus praeterca nulli alienigenao alupjani munitionem regálem
vel castrum aliquod suppe nomine vel alio quocunque módo committere vel locare
aut eum bunrravium facere in eodoin nisi tantum Boemis." (Reg. III. str. 351).

51 ; Kontes IV. str. 504 a Tomek u. ni. 1. str. 500 násl. a II. str. 74.

") ..Ubi de novo palacium mairnuin et pulchrum cum magnis sumptibus edi-
řlcari procuravimus" (Fontes III. str. 348 a 37«*. též 350, 380, 404 a 400). — Kro-
nika Zbraslavská rovněž praví, že Karel dal zbořeno budovy královsko
ruinosa e <1 i f i c i a r e g a 1 i a) opět 6tavěti a že od r. 1335 král Jan ve stavbě zámku
„módo galico ík pokračoval (Fontes IV. str. 318 a 331); k čemuž doložil kronista
František Pražský: „ct in brevi domům regiam construxit admirabilom
nunquam prius in hoc regnotalem visam [et] ad instardomus regis Francie cum

17

usídlil, předsedaje jako náměstek králův soudům a mnohé skutky vládní
•odtud předsebera. 53 )

Dosednuv pak na trůn královský potvrdil r. 1347 po přikladu otce
stavům českým a moravským výsadu, že úřady v Cechách bude dávati v Če-
chách toliko Čechům a na Moravě Moravanům 64 ) a vykoupiv množství
panství, hradů, měst a jiného zboží ze zástav, mínil v zákonniku svém
Majestas Carolina vydati přísná nařízení, aby značná jich část zůstala
v stálém držení králů Českých.

V článcích VI., VIII. a XIII. zákonniku činil rozdíl mezi královskými
statky (hrady, městy), jež neměly nikdy od důstojenství královského býti
odcizeny; mezi statky, jež toliko v čas nutné potřeby na dobu deseti let
mohly býti zastaveny, a mezi takovými statky, jež spadly právem od-
limrtným nebo následkem konfiskace do komory královy (bona ad
regiam cameram sivé fiscum devoluta) anebo jež trhem neb jiným pravým
jednáním právním byly nabyty a s nimiž král svobodně mohl nakládati. 55 )

K nezcizitelným statkům korunním počítá Majestas jede-
nácte hradů v a 19 měst v Čechách, o nichž králové Češti mají skládati
přísahu, že jich nikdy neodcizí v celosti ani částečně, nýbrž že je k p ans t v í
a stolu svému královskému budou držeti a vlastními úředníky
spravovati „ke cti a chvále královstvie Českého, k obecnému do-
brému, sudu a spravedlnosti k obraně, ku posile, ku přízni a vší obce
toho království bezpečenstvi a pokoji pod pokutou křivé přísahy.* 56 )
Kromě toho uvádí se 14 hradův a 13 měst, jež sice rovněž nemají býti
odcizeny, ale jež mohou králem na dobu deseti let býti zastaveny.

maximis sumptibus edificavit" (Fontes IV. str. 414). Památná pak jsou vůbec tato
.slova autobiografie Karlovy: „Videns autem communitas de B o emia pr oborům
virorum (obec Česká šlechetných můžóv), quod eramus de antiqua stirpe regum
Boemorum, diligentes nos dederunt nobis auxilium ad recuperanda castra et bona
regalia." (Fontes ni. str. 349 a 379).

") Reg. IV. str. 508, 526, 527 a 631. Zejména povýšil kapli Všech Sva-
tých r. 1339 na kostel kolegiátní (Reg. IV. str. 858 a 569 a Fontes IV. str. 504)
a r. 1344 zřídil při chrámu sv. Víta sbor mansionářův, učiniv mu značné nadání
na statcích a vyhradiv sobe a budoucím králům Českým právo patronátní pii
-obsazování míst v tomto sborn (Fontes IV. str. 438).

84 ) Codex Moraviae VII. str. 546.

*) Archiv Český III. str. 81, 86 a 93.

w ) „quod nullo umquam tempore — castra seu jura domanii regii,
justitiae atque mensae — non donabunt, non vendent, non pignori obliga-
bunt — , sed ea custodiri et regi facient per officiales proprios — ad honorem
■et gloriam diadematis regalis Boemiae (ke cti a k chvále koruny královstvie
<5eského), r e i publicae, iudicii atque justitiae tuitionem, fortitu dinem atque favo-
rein, et totius universitatis dictiregni (všie obce věrných toho královstvie)
.securitatem atque pacem. poena perjurii dignitati regiae imminente" (Archiv
•Český III. str. 83).

2

18

Aby každé další odcizování těchto statkův od koruny se zamezilo r
ustanovuje Majestas, že, když král zemře, mají purkrabové hrady spravo-
vati a novému králi teprve pak je postoupiti, když složi přísahu, že .nemá
od koruny odchylovati zbožie a práv královských.* 57 ) Přísahu tuto „de
non alienandis castris et juribus demanii regii sivé mensae* má
král složiti ovšem hlavně při korunování na svaté čteni před pány a zemany,
rovněž jest mu složiti tutéž přísahu, kdykoli poprvé přijde před čtyři krá-
lovská města Prahu, Vratislav, Budišín a Kutnou Horu, a konečně nejvyš-
šímu písaři bylo každého roku na sněme tato ustanoveni o neodcizování
hradův a měst čísti a vykládati .hlasem velikým a řečí česku," 58 ) patrně
za tím účelem, aby sněm mohl králi připamatovati jeho přísahu, kdyby
proti znění zákonnika některé statky korunní zcizil.

Příčiny tohoto zamýšleného opatření, aby zvláště hrady zůstávaly při
panství královském, vyložil Karel IV. sám v předmluvě k Majestas
obšírnými slovy. Od smrti krále Václava II. prý bylo množství zámků
šlechticům rozdáno a rozzastaveno a následkem toho „moc spravedlnosti
všelijak hynuti počala," všecka bezpečnost v zemi přestala a královská moc
nemohla spomoci a přísně popravu vésti, když „purkrabové a strážní těch
hradů v těch úřadech mocí královskou nevládli." Pročež aby moc královská
byla obnovena a trvání pokoje v zemi zabezpečeno, vyplatil Karel hrady
„ku popravě královské a k stolu tudiež příslušející* (castra nostri demanii
et ad justiciam regiam sivé mensám immediate spectantia), uživ k tomu
berní mu povolených, když potřebné summy peněz ze svého vlastního
důchodu (de proprio) nemohl sehnati. 69 ) Rovněž v osnově zákonnika vede
stížnost na velké škody, které králi i poddaným takovým odcizováním
hradův a práv královských byly spůsobeny a aby budoucně nemohlo na
to opět dojíti, proto právě měl každý nastupující král složiti přísahu, že
jistý počet hradův a zemí „k popravě a stolu královskému příslušejících"
nikdy neodcizí od královské pravomoci ani dáním ani prodejem ani zastavo-
váním, ani jiným spůsobem. Kdo by pak z poddaných proti zákazu tomu
jednal neb krále k porušení přísahy nabádal neb sváděl, měl propadnouti
statkem a hrdlem, 60 )

57 ) ČI. IX. v Archivu Č. III. str. 88. — Výrazu „koruna" užívá Majestas pouze
v českém textu, kdežto v latinském se praví: „rex dictus solemne praestiterit jura-
mentum de non alienandis bonis et juribus regiis superius annotatis"

«) ČI. X., XI. a XII. tamže str. 89, 91 a 92.

») Archiv Český III. str. 70 násl.

w ) Tamže str. 81 a 84. — V zachovaném řádu korunování krále Českého,
jejž dal dle všeho Karel IV. sestaviti dle vzoru ceremonielu francouzského, aby se
ho mohlo užiti při jeho korunovaci dne 2. září 13*7 odbývané, neděje se ještě
zmínka o takovémto závazku neodcizovati hradův v korunovační přísaze, nýbrž
král slibuje toliko, že chce „regnum a deo sibi concessum secundum justitiam
patrům suorum regere et defendere". Srov. Loserth, Die Krónungsordnung der
Konige von Bóhmen str. 18, 21 a 29aEmler, Spisové císaře Karla IV. str. XIII.

19

Mezi královskými hrady, jež neměly nikdy býti zcizeny, uvádějí se
Karlštein, nikoli ale hrady Pražský a Vyš ehradský. Naprot
tomu mezi městy nezcizitelnými přichází na předním místě Praha (urbs
neb civitas Praga) 61 ) a dá se důvodně souditi, že pod tímto názvem mínil
Karel IV. netoliko tři tehdejší města Pražská, nýbrž i hrady Pražský a
Vyšehradský, o nichž nemohlo se přece pochybovati, Ze v první řadě patří
k Českému panství a stolu královskému a že důvody pro neodcizování
hradův uváděné ve zvýšené míře platí pro oba tyto sídelní hrady.

Jak známo, byl Karel IV. nucen r. 1355 zákonnik svůj odvolati, 62 )
přes to předpisy jeho o nezcizitelnosti korunních statků nepozbyly úplně
platnosti, nebot je hleděl jinou cestou provésti. Tak bratr jeho markrabí
Jan musil se r. 1356 přísahou za sebe i dědice zavázati, kdyby měl po
něm na trůn dosednouti, že má prve, nežli by byl na krále korunován,
složiti přísahu dlepředepsaného řádudomácího (juxta declaraciones
alias, quas predicti domini nostri disposuit laudanda provisio), že neodcizí
ničeho z toho, co ke království Českému přísluší (dominia regni Boemie). 63 )
A podobné hleděl Karel IV. mnohými výsadami zabezpečiti země přivtělené,
hrady i města před možným odcizením od koruny, následuje v tom přikladu
svých předchůdců. 64 ) Osnova zákonníka kromě toho šířila se v přemnohých

76 a 79. Řád ten byl zhotoven brzo po r. 1344, poněvadž v něm je řeč o arci-
biskupovi Pražském, ale před r. 1348, kdy Majestas byla sepsána a ovšem před
r. 1355, kdy Karel byl v Římě na císaře korunován, neboí se arcibiskup dle řádu
toho (str. 34) modlil, aby král byl povýšen na císaře.

C1 ) Archiv Český III. str. 85 a Jireček, Codex j. boh. II. 2 str. 113.

M ) Kalousek u. m. str. 321.

W) „quod in eventum ubi nos seu heredes nostros in regno Boemie con-
tinget succedere, quod tunc in eodem instanti, prius et antequam nos aut dicti
heredes nostri ad prefati regni fastigia coronemur — in presencia principům,
baronům, procením et nobilium ac eciam civitatum dicti regni Boemie publice
jurabimus — , quod nunquam aliquo tempore principatus, dominia — et per-
tinentias regni Boemie alienabimus aliquo eciam alienacionis titulo".
(Codex Mor. IX. str. 21). — Před tím v inkorporační listině na krajinu Sulzbašskou
z r. 1355 Karel IV. dovolávaje se předpisů obsažených „in státu tis regni nostri
Boemie" ustanovil, že kdo by z králův Českých odcizil „dictas terras, castra, muni-
tiones, praedia — in toto vel in parte — a regno et corona Boemie, nulli
poenae corporali reddatur obnoxius, cum non sit conveniens, quod regiam maje-
státem corporalis poena constringat, sed ipsum regem poenam et notám per-
jurii ipso íacto incurrisse decernimus" (Jireček, Cod. j. boh. II. 1. str. 397).

w ) Srov. ohledně zemi a hradů na př. Reg. IV. str. 399 a 593 a Jireček,
Cod. j. boh. II. l.str. 307, 339, 358, 361, 364, 365 a 396. — Co se nezcizitelnosti a ne-
zastavitelnosti měst týkalo, uvedli jsme už příklad z doby kr. Přemysla Otakara n.
(pozn. 36. na str. 12). Ve XIV. století příklady se množí. Tak král Jindřich Korutanský
zavazuje se r. 1308 měšťanům Litoměřickým, „quod nulli principi, baroni, duci
aut nobili ipsos cives aut civitatem Lithomiericensem obligabimus, sed quod eos
sicut civitas et cives Pragenses debent facere, celsitudini nostre tantum-
modo volumus deservire* (Sb. n. str. 156.) — Téhož roku královna Alžběta slibuje
měšťanům pěti věnných měst Hradce, Jaroměře, Chrudimi, Vyso-

2*

20

přepisech, přichází ve většině středověkých našich rukopisů právních a
poněvadž se o ní tvrdilo, že statuta v ní obsažená „na stará práva zemská*
ukazuji, podržela nadále aspoň platnost právní knihy. Y každém případě
obsahuje velmi závažný právní názor Karla IV. o právní povaze statků
královských, o němž nelze pochybovati, že byl vysloven a hájen pod vlivem
vývoje veřejného práva zejména ve Francii. Majestas je dokladem, že za
časů tohoto vynikajícího panovníka činil se v Čechách rozdíl mezi ne-
zcizitelnými statky korunními, jež měly trvale sloužiti potřebám
králův a království Českého, a ostatními zcizitelnými statky králov-
skými neboli komorními, s nimiž král svobodně mohl nakládati.

Okolnost, že Karel IV. užil berní k vyplacení mnohých těchto statků
ze zástav, velmi k tomu přispěla, že se na ně počalo pohlížeti, jako na
zboží, s nimiž panující král nemůže svobodně nakládati a jež mají býti
zachovány neztenčeně jeho nástupcům. Netoliko králi, ale i d ů s t o j e n s t v í
královskému neboli koruně mohlo se odtud připisovati právo
vlastnické k těmto statkům, 65 ) a při této personifikaci koruny docházelo

kého Mýta a Poličky, „quod predictos cives a n o b i s per nullum modům
alienabimus nec in potestatem aliam transferemus sine ipsorum consilio
et consensu" (Sb. II. str. 159). — Král Jan r. 1310 totéž slibuje měšťanům
Kolínským, že je „p r o n o b i s civitatem ipsam tenebimus et reservabimus, cen-
sumque nobis abinde debitum ad cameram nostram regiara recipi facie-
mus". (Sb. II. str. 166). — Týž r. 1318 Hradci se zavázal, „quod inantea civitatem
ipsam nulli obligabimus, sed ipsam cum Monte Chutnensi et civitate
Pragensi volumus permanere". (Sb. II. str. 178). — Cheb obdržel r. 1322 od
kr. Jana a r. 1348 od kr. Karla výsady na nezastavování (Sb. II. str. 200 a 390),
načež Karel IV. r. 1354 slibuje měštanům Domažlickým, že je „impei-
petuum a nobis et a corona regni Boemie nunquam alienabimus, veram
vos sub regali n ostrá potestate confovere volumus". (Sb. II. str. 501) a
r. 1355 Chebským jako císař opětně se zavazuje „quod predictam civitatem
Egrensem nuncquam alicui — pignori obligabimus aut quovis alienacionis titulo
seu módo aregno seu corona regni nostris Boemie segregabimus
et curabimus aliqualiter separare". (Sb. II. str. 504). Viděti z toho, že zásada ne-
odcizování a nezastavování měst a podobně i hradů vyjadřovala se z počátku vý-
razy „a d o m i n i o r e g i o" neb „a nobis et nostra camer a", až v době
Lucemburské mluvilo se o odcizení »a nobis et corona regni Boemie"
anebo „a regno seu corona Boemie". Srov. též Reg. III. str. 511 a 612 a IV.
str. 402 a 413.

6ft ) J u n g m a n n ve Slovníku II. str. 134 a 164 uvádí doklady na to, že pod
korunou a královstvím rozumělo se druhdy jednak královské důstojen-
ství, vláda, moc královská (regia potestas, regnum, das Kónigthum, die konigliche
Wůrde), jednak území králem spravované (regnum, das Kónigreich) ; tedy pod
korunou Českou časem také království České a země k němu příslušející, časem
pouze království České. Význam koruny (corona regni Boemie) jakožto moci
královské je ale zajisté starší. V době Karla IV. se ho v tomto smyslu obyčejně
užívá v listinách, jež se týkají poměrů státoprávních, aleje možné, že v nich už začíná
se užívati výrazu koruny též pro státní svazek království Českého. Srov. J i r e č e k,
Základy zemského zřízení str. 32, Kalousek u. m. str. 69 a zde pozn. 2 na str. 2.

21

přirozeně k úvahám, že to leží v zájmu veřejném, aby statky při koruně
zůstávaly. K myšlence, že statky tyto korunní jsou vlastnictvím státu neboli
země, se ještě nedospělo. Ani o právu sněmu dávati svoleni k případnému
zcizení korunních statků neděje se v Majestas zmínka. Na nejvýše, jak
jsme řekli, dá se souditi na právo sněmu bdíti nad zachováním přísahy
královské ohledně nezcizitelnosti těch statků korunních, jež byly vyplaceny
ze zástav pomocí berní sněmem povolených. Zde vlastně země vstoupila
na místo zástavního věřitele, kdežto král zůstával zástavním dlužníkem a
tedy vlastníkem korunních statků, ale země, upouštějíc od soukromých svých
práv věřitelských k vlastnímu držení zastavených druhdy statků uznávala
jich veřejnoprávní povahu. Na druhé straně Karel IV., kterému šlo o zabez-
pečení práv krále a jeho nástupců na trůně českém k statkům králov-
ským a nikoli o jich ztenčení, mluvě o prospěchu vši obce království
Českého z trvalého věnováni statků k panství neb stolu královskému, ne-
mínil tím bráti v pochybnost právo vlastnické panujícího krále a jeho nástupců
k těmto statkům, nýbrž jemu šlo toliko o odůvodnění potřeby obmezení práva
disposičniho s těmito statky na úkor dědicův a nástupců na trůně českém*
jakož i na úkor království samého, tedy v zájmu veřejném. Nicméně ná-
zorem o nezcizitelnosti domaniálních statků příslušejících ke královskému
panství, stolu a koruně (diadema regále Boemie) razila se cesta dalšímu
nazírání na tyto statky jakožto na statky krále a království Českého na
rozdíl od statků pouze královských.

Cokoli pak zde o statcích korunních pravíme, platí ovšem též o hrad ě
Pražském, jenž se považoval v první řadě za královský statek domani-
álni neb stolní. Za Karla IV. nalézal se úplně v rukou královských a měl
býti zachován dědicům tohoto krále i všem budoucím nástupcům jeho
na trůně českém, jakož i sloužiti též nadále potřebám „vší obce království
Českého". Zárukou i pro jeho nezcizitelnost byla přísaha královská. Jest
pak obecně známo, kterak právě znamenitý tento panovník trvalé své
sídlo královské se všemi chrámy a budovami nádherně obnovil a vyzdobil,
a že zde také 29. listopadu 1378 zemřel a je pochován. 66 )

Na rozdíl od úmyslů Karlových za syna jeho Václava IV. začaly
se poměry statků korunních v neprospěch moci královské měniti. Král
opustil r. 1384 hrad Pražský a ubytoval se v králově dvoře na Starém
městě 6T ) a zápasy s jednotou panskou připravily jej delší dobu o panství

V latinském překladu Vladislavského zřízení, jož r. 1527 od Doubravského z Dou-
bravy byl pořízen, překládá se koruna Česká pravidelně regnum Boemiae (Archiv
Český V. str. 127, 150, 188, 193, 212, 219 atd.).

»)Tomeku.m.U. str. 63 a 72 násl. a m. str. 24 a Fontes IV. str. 343,
540 a 541.

W) Tomek, Děj. m. Prahy II. str. 154 a III. str. 330 a jeho Základy starého
místopisu Pražského I. str. 166, kdež čtou se nejstarší zprávy o této „curia domini
regis apud sanctum Benedictum".

22

nad hradem, kdež r. 1394 a 1402 byl dokonce v bílé věži uvězněn. 6S )
Hrad dostal se v ten čas v moc nejv. purkrabího Jindřicha z Rosenberka
a spolčeného s nim panstva, takže král musil se jim 30. května 1395
zavázati : „aby purkrabstvie Pražské pán urozený zemský, jako od staro-
dávna bylo, držal a na ten úřad sazen byls panskú radů, jenž by
i králi Mti i zemanóm i obci hodný byl tf . 69 ) A při úmluvě s panskou
jednotou ze dne 12. srpna 1401 bylo králi dále k tomu svoliti, aby všichni
úředníci se všemi úřady a hrady byli povinni slíbiti poslušnost čtyřem
členům rady panské, mezi nimiž byl nejv. purkrabí. S jich toliko sou-
hlasem měl král dosazovati úředníky a kdyby tuto úmluvu s ním uza-
vřenou zrušil, měli všichni úřednici s hrady a úřady na zmíněné čtyři
pány zření míti a jim pomáhati, aby se vždy tak stalo. 70 )

Následkem toho hrad Pražský vlastně je od koruny odcizen a dostal
se pod moc náčelníků českého panstva 71 ) a teprve v posledních letech
panování krále Václava IV. zdá se, že nějaká náprava se v tom stala. 72 )

Po smrti krále Václava IV. nejv. purkrabí Čeněk z Vartenberka
vládnul hradem a uzavřev s Pražany příměří vstoupil 15. dubna 1420
s nimi ve spolek proti králi Sigmundovi ; ale už 7. května zradiv Pra-
žany postoupil hrad k rukoum krále, jenž 28. června mohl se zde na
rychlo dáti korunovati. 73 ) Konečně po dobytí Vyšehradu vzdal se
24. května 1421 hrad Pražský Pražanům, kteří se uvázali v držení jeho
a dosazovali na něm vlastního místopurkrabího. 74 ) Rozvášněný lid městský
měl tehdy úmysl rozbořiti hrad, ale vážnější měštané tomu zabránili. 75 )
Král Sigmund uslyšev o tom, domlouval Pražanům horlivě, aby nedo-
pouštěli tak činiti, dokládaje: a Již jste jednu stolici obořili té ko-
runy na Vyšehradě i kostely, k veliké hanbě té koruně, a obořiete-li
druhů, tehdy vězte, že skrze to dokonce zbúřiete na se všechno kře-
sťanstvo, i nás také.* 70 )

«) Tomek u. m. III. str. 386 a 415.

w ) Archiv Český I. str. 57.

™) Archiv Český I. str. 67.

71 ) Jan Krušina z Lichtenburka drže v 1. 1403—1407 úřad nejv. purkrabí byl
členem čtyřčlenné rady panské. Srov. Tomek u. m. m. str. 409 a V. str. 42.

T2 ) Ondřej z Dube ve svém Výkladu na právo země České ovšem hájil, že
„purkrabie Pražský hól mocí královu nade vsí zemí drží" (Jireček, Codex II.
2 str. 375, též 358 a 380 a III. 2 str. II.).

™) Srov. Tomek u. m. IV. str. 15, 21, 39, 48 a 86 a Fontes V. str. 350, 363,
366, 396, 482 a 582.

") Tomek u. m. IV. str. 156, 163 a 174; Fontes V. str. 483, 484 a 591.

75) Tomek u. m. IV. str. 164 a 178; Fontes V. str. 484.

7 «) Archiv Český 1IL str. 238 a Fontes V. str. 483.

23

Ačkoli k pobořeni hradu nedošlo, pfece lid veliké spousty uvnitř
-spůsobil a mnohé budovy i dvůr královský v sutiny obrátil. 77 ) Když pak
byl kníže Sigmund Eorybut přijat za zemského správce, usnesla se veliká
obec Pražská 28. května 1422, že mu má hrad Pražský býti postoupen 78 )
a knize měl na hradě své purkrabí i posádku až do r. 1427. 79 ) Po jeho
odjezdu ze země konšelé Staroměstští opět obnovili své panství nad
hradem, ustanovujíce purkrabího na něm a také v úmluvě s Novoměst-
skými 15. října 1429 uzavřené bylo ustanoveno, že Staroměstští mají
držeti purkrabství Pražské, dokud nebude zvolen správce vší země. 80 )

Takovým spůsobem ve válkách husitských došlo k odcizení hradu
Pražského z rukou krále a koruny České po delší dobu a držení jeho do-
stalo se do rukou městských, ovšem na tak dlouho, pokud země neobdržela
nového krále neb správce země.

III.

Když po námluvách Jihlavských císař Sigmund 23. srpna 1436 přijel
do Prahy, konšelé Staroměstští odevzdali mu klíče od hradu Pražského,
které ale císař jím vrátil zanechav je na čas v drženi sídla královského. 8I )
Sám ubytoval se ve dvoře králově na Starém městě. Bylt hrad válkami,
jak řečeno, velmi utrpěl, takže mnohé budovy v sutinách se nacházely
a tudíž bez opravy k sídleni se nehodily. Císař ujav se konečně panství
nad hradem dal nejprve velkou síň v zámku královském znova opraviti,
aby se ji ke slavnostním příležitostem, zejména k zasedáním sněmu a soudu
zemského, mohlo užívati. 82 )

Před příchodem do Čech zavázal se stavům českým majestátem ze
dne 20. července 1436, že nemá býti „v Čechách žádný cizozemec na úřadě,
nežli Čech" a že se chce spravovati radou, kterou mu stavové zvolí, patrně
i pro případ obsazování úřadů zemských. Kdyby ze země České vyjel,
sliboval, že nebude poroučeti země cizozemci, nýbrž že chce jmenovati

77) Tomek u. m. VIII str. 1 násl.

7*) Archiv Český I. str. 213.

70) Tomek u. m. IV. str. 245, 333 a 365.

so) Tomek u. m. IV. str. 414, 442 a 672; Fontes V. str. 617.

M) Tomek u. m. m. str. 716 a Fontes V. str. 619.

82) Tomek u. m. ÍIL str. 716, VT. str. 20,25 a 33 a Vílí. str. 1 násl. a Font es V.
.str. 619. Soud zemský byl 28. ledna 1437 na hradě pod předsednictvím císaře za-
hájen (E m 1 e r, Pozůstatky desk n. str. 150 a T o m e k u. m. Vm. str. 2) ; 10. února
1437 posvěcen znovu chrám sv. Víta a 11. června t. r. odbýván zde sněm.

24

náměstky, kteří radě zemské slib učiní „se zámky, kteréž mají, a
s tiem zbožím, aby komoře královské nebylo odtrženo" a konečně
převzal závazek, že nikoho nebude tisknouti „ke vzděláni zbořených
hraduov*. 83 )

Správa hradu i země měla zůstati tedy v rukou Čechů, třebas
nikoli kališniků, pročež cisař jméno vav 5. října 1436 nejv. purkrabím
Pražským Menharta z Hradce nepřipustil za jeho pomoci, aby se na
hradě podávalo pod oboji spůsobou, háje se tím, že tak činí na „svém
panství". 84 ) Konečně 16. srpna 1437 přesídlil na čas sám z města na
hrad, zůstav tam bytem až do odjezdu z Prahy dne 11. listopadu 1437.
Po nastalé brzo na to smrti jeho převzalo správu země šest hejtmanů
zemských s nejv. purkrabím v čele, jenž ovšem hrad Pražský ve své
moci podržel. 85 )

Nástupce jeho Albrecht I., byv zvolen za krále celkem za týchže
podmínek, jako tchán jeho Sigmund, vydal 8. června 1438 majestát, že
chce „úřady a zámky v Čechách Čechóm, kteříž by se mu líbili, po-
ručiti, aby na úřadiech v Čechách nebyl cizozemec než Čech" a že se
bude spravovati „s radů Česku ve věcech, kteréž by se kolivěk tej
koruny České dotýkaly*. Při tom nově se zavazoval, že všechny dluhy
a zápisy předešlých králů „buďto na království neb na duchovenství"
chce každému držeti a „což by zámkóv neboli zboží od koruny České
bylo bezprávně odtrženo, o navrácenie těch zase chcme rádi s jich radii
a pomocí státi, neb dobře rozómieme, což bychom v tom dobrého učinili,
že sobě i tej zemi užitku a dobrého přispoříme 14 . 86 ) Sám přebývaje
na dvoře králově ponechal moc nad hradem nejv. purkrabí Menhartovt
z Hradce, který ovšem i po smrti jeho (27. října 1439) ji podržel. 87 )

Přes to v nastalém mezikrajoví činili též Pražané Staroměstští, majíce
v čele samovládného purkmistra Pešíka z Eunvaldu nárok, aby purkrabí

*3) Archiv Český ID. str. 448. Též soud zemský schválil 29. ledna 1437 „nález
panský první", aby „hradové a tvrze, kteříž jsú pro jisté příčiny zbořeny, dělány
nebyly a opravovány zase bez vuole najjasnějšího kniežete a pána, pana Sigmunda
CMti krále Českého a zemské" (Emler, Pozůstatky desk zemských II. str. 151). —
Nález zajisté se týkal též hradu Pražského.

^) Tomek u. m. VI. str. 10 a 56.

W) Tomek u. m. VI. str. 43 a 51.

*>) Archiv Český VI. str. 450.

w )Tomeku.m. VI. str. 79. Nejv. purkrabí Menhart z Hradce hlásil se r. 1440
k jednotě své strany s „hradem Pražským" (Palacký u. m. IV. str. 40) a když se
r. 1444 jednalo o společný sněm na hradě Pražském, nabízela strana Ptáčkova neboli
pozdější jednota Poděbradská záruku, že má Menhart v držení zámku býti po-
nechán. Srov. Tomek u. m. VI. str. 117.

25

Pražský byl jim podřízen, jako tomu bylo ve válkách husitských, 88 ) a také
dle všeho obdrželi néjaký vliv na správu hradu v ten čas, jsouce spojenci
nejv. purkrabího Menbarta z Hradce. Aspoň r. 1441 královna Barbora,
vdova po císaři Sigmundovi, žádala Pražany, aby ji postoupili královské
pokoje na hradě k přebývání a oni žádost její zamítli. 89 )

Když pak Praha dobyta jest 3. záři 1448 Jiříkem z Poděbrad a nejv.
purkrabí Menbart byl zatčen, tu dostal se brad pod panství nového správce
zemského, jenž ustanovil Zdeňka ze Šternberka nejv. purkrabím Pražským. 90 )
Přední tito dva členové panstva rozdělili se tim způsobem o moc nad
zemi a hradem 91 ) po čas nepřítomnosti mladého krále Ladislava v zemi t
což císařem jakožto poručníkem krále a sněmem bylo schváleno. 02 )

Král Ladislav v majestátu ze dne 1. května 1453 převzal tytéž zá-
vazky, jako předchůdcové jeho, ohledně dluhův a zápisů předešlých králův
a v příčině navráceni hradů, zámkův nebo zboží, jež „od koruny
České byly odtrženy". Rovněž se zavázal, že zámky a úřady v Čechách
bude osazovati Čechy „po radě pánuov a zeman" a že po vyjití ze země
svěří Čechům správu země „s radii pánuov a zeman". 93 ) A v korunovační
přísaze slíbil v intencích Karla IV., že „mezí apřislušenstvie téhož
královstvie nebude odlučovati a jich umenšovati, ale roz-
množovati a šířiti, což najviece moci bude. tf 94 )

K podnětu pak správce zemského Jiříka z Poděbrad povolil sněm
v listopadu 1453 berni za účelem vyplacení královských statků v a důchodů,
aby král mohl „tiem lépe dvuor svuoj opraviti", učiniv zároveň snesení,
že každýma statky a důchody „k komoře královské příslušné"
správci zemskému postoupiti, pokud by neměl a nemohl předložiti zápisů
na takovéto „království neb duchovenství." 05 ) Následkem toho jistý

*) Tím se dá vysvětliti, že v ten čas sepsaná tak zv. práva Soběslavská
obsahují podivné ustanovení : „Stalo se jest svolenie — , když by dědice v Čechách
nebylo k kniežetství, tehdy purkmistr Pražský z Větčieho města jmá zemi zpravo-
vati v té sirobě, doniž nebude knieže voleno a všecka města jiná i purkrabie
jmají k němu hleděti, kteráž k kniežetství příslušejí a purgmistr v té chvíli — jmá
jmieti v radě své sudí zemského a purkrabí Pražského a úřadníci všickni jmají
k němu hleděti a úplně jeho poslúchati jako vladaře mocného". (Kniha archivu
Praž. č. 993 str. 242.)

«*) Tomek u. m. VI. str. 93.

W) Tomek u. m. str. 169 a 171.

9I ) K smlouvě Vildšteinské z r. 1450 přistoupila strana Poděbradská „s Prahů
a s hradem Pražským". (Archiv Český II. str. 277 a 283.)

«2) Tomek u. m. VI. str. 220 a 223.

») Archiv Český IV. str. 418.

W) Tamže IV. str. 419.

93) Tamže IV. str. 419. Byla tehdy za tím účelem zřízena komise, jejíž „registra
zápisův" z 1. 1453 a 1454 se nám zachovala. (Archiv Český I. str. 493 a II. str. 175
a 444.) Srov. též Palacký u. m. IV. str. 300 a Tomek u. m. VI. str. 223 a 245.

26

počet hradů, jako Křivoklát, vykoupen je pomocí berné ze zástavy a po-
měry důchodů královských vůbec do lepšiho pořádku jsou uvedeny.**)

Po smrti Ladislava pokračoval v tom zvolený nástupce jeho král
Jiří, jenž po přikladu předchůdcův usídlil se (1458) ve dvoře králově na
Starém městě, ponechav hrad ve správě Zdeňka ze Šternberka. 97 ) V ma-
jestátu, jejž teprve 15. května 1461 stavům českým vydal, zavazoval se,
že chce držeti všecky peněžité dluhy a zápisy předešlých králův, „ kteréžto
jsú v království Českém zapisovali buďto na našich královských
neb na duchovniech zbožiech* a ,což hraduov, zámkuov nebo zbožie
od koruny České odtrženo* bylo, že „o jich navrácenie a zase dobytie
obyčeji slušnými s jich radii a pomocí 11 přiříká státi, doloživ po-
dobně jako kr. Albrecht I.: ,neb tomu dobře rozumieme, že té koruně
i nám mnoho dobrého tiem přispoříme a rozmnožíme 44 . 98 )

Král Jiří mluví zde výslovně o svých královských zbožích,
jež koruně České příslušejí, a stavě sebe, panujícího krále, vedle koruny,
personifikuje takto důstojenství královské. Jinak pro něho jako předchůdce
jeho byly celkem totožnými ještě pojmy : koruna Česká, komora
královská a království, jicbž příslušenstvím byly statky a důchody.
K subjektům těm měly statky, jež byly odtrženy a odloučeny, zase se navra-
ceti. Král Jiří zavazuje se pečovati o vypláceni zboží královských ze zástav
pomoci stavův, ale ani on nepřejímá závazku, že statky ty bez svoleni
sněmu nezcizí, kterémužto závazku by býval sotva mohl dostáti pro po-
třebu velkých nákladů na válku s králem Matyášem, kdy mu bylo vlastní
rodinné statky zastavovati. Když pak jednota Zelenohorská povstala proti
němu (1467), majíc Zdeňka ze Šternberka v čele, a strana královská opo-
věděla válku Šternberkovi, poněvadž se králi zpronevěřil, ač byl nejv.
purkrabím Pražským, tu král Jiří sesadiv jej jmenoval na jeho místě Zdeňka
Kostku z Postupic a po brzké smrti tohoto (1468) Jana Jence z Janovic,
oba kališniky, nejv. purkrabími Pražskými a tak hrad dostal se do rukou
věrných králi. ")

Z těch dob zachovala se zpráva, že král Jiří držel kromě hradu
Pražského 72 hradův a že při jednání v Olomúci o smír s králem Ma-
tyášem strana uherského krále žádala na králi Jiřím, aby ji dal nejprve
do zástavy hrad Pražský, též hrady Karlštein, jenž teprve r. 1453 se ke
koruně vrátil, 100 ) Kladsko, Špilberk 101 ) a Hradiště, což ovšem Jiří učiniti
nemohl a odmítnouti musil. 1M ) Jest ale ze zprávy té patrno, že ani dle

W) Tomek u. m. VI. str. 254.

«) Tamže str. 297 a 309.

<*) Sb. I. str. 731.

«>) Tomek u. m. VIL str. 132 a 155 a IX. str. 20.

*oo) Tomek u. m. VL str. 246.

*°i) O Špilberku viz zápis z r. 1498 na str. 34 pozn. 135.

102) Palacký u. m. IV. 2. str. 474 a 598.

27

názorů strany Matyášovy neměl majestát krále Jiřího z r. 1461 býti tomu
na překážku, aby hrad Pražský a jiné hrady korunní byly zastaveny a možno
v tom spatřovati také doklad, že v té době nečinil se přesný ještě rozdíl
mezi nezcizitelnými statky korunními a zcizitelnými statky komorními, po-
něvadž oboje statky mohly aspoň býti zastaveny. 103 ) Naproti tomu nelze
o tom pochybovati, že právě za Jiřího z Poděbrad, jenž měl rozsáhlý ro-
dinný majetek a jenž po zvolení svém na krále nabyl drženi a užíváni
všech statkův a důchodů zbylých po předešlých králích, musil se činiti
rozdíl mezi rodinným neb soukromým majetkem panujícího krále, jenž
přecházel na jeho dědice, 104 ) a mezi statky a důchody královskými neb
komorními, k nimž mělo právo přejiti na nástupce na trůně českém. Statky
ty nemohly se za osobní majetek panujícího krále považovati a král byl
přísahou vázán zachovati je při koruně, leč by , pilná potřeba" k zcizeni
jej byla nutila.

IV.

Přicházíme k době Jagellonské, kdy, jak známo, moc stavovská
na úkor moci královské velmi se povznesla a kdy následkem toho pojem
a. útvar obce zemské neboli státu jakožto veřejnoprávně korporace, jakožto
podmětu práv veřejných i soukromých mohl se snadno dále vyvíjeti. I zde
třeba nám nepředpojatě přihlédnouti k zachovaným pramenům, zdali a
pokud se dá z nich prokázati, že už v této době personifikace koruny
vedla k pojmu statků korunních jakožto majetku zemského a státního.

V majestátu, jejž nově zvolený král Vladislav v Krakově 16. června
1471 vydal a v kterém stavům českým dosvědčoval, že byl zvolen za
krále „podle svobod a práv koruny České z svobodné dobré jich
vuole*, přiříkal stejně jako předchůdcové jeho, že nemá „žádných zemí,
kniežetstvie, měst i zámkuov, hraduov, manuov i jiných všelikterakých
zboží k České koruně příslušejících od koruny odtrhovati
ani odcizovati ižádným obyčejem, ani žádnými vény, ale což by od
koruny odtrženo neb odcizeno bylo, to má zase připojiti a ku koruně
shromážditi. 11 Dále zavazoval se v tomto listě, v kterém patrně mluví se
o svobodách a právech .koruny České" na místě království Českého ja-
kožto státního celku, že žádných cizozemců nebude na úřady zemské

103) v řádu koruny České přívržencem Zelenohorské jednoty po r. 1465
dle Majestas Carolina sepsaném mluví se o statcích „odumřelých spravedlivě na
krále" a o „dědinách proviněných na králi" a o prvnějších se ustanovuje v souhlasu
8 Majestas, že král „muož dáti a je rozdati, komuž se jemu liebie" ; kdežto statky
konfiskované „má dáti s radů panskú, komuž se jemu zdá za podobné". (Ji-
reček, Cod. j. boh. n. 2. str. 119.) BylC to ovšem pouze požadavek strany Štern-
berské, jímž král nebyl vázán.

*W) Srov. dílčí list synů kr. Jiřího z r. 1472 o všecka zboží po otci zděděná
v Archivu Č. I. str. 300.

28

osazovati a že syny krále Jiřího při zápisech zachová a zboží jich
vlastní z dluhů vyvádí, do nichž otec jich pro obranu království Če-
ského je byl zavadil. 105 )

Na počátku panování sídlil kr. Vladislav ve dvoře králově na Starém
městě a teprve bouře Pražská r. 1483 přiměla jej, že uzavřel přestěhovati
se na hrad jakožto místo bezpečnější. 106 ) Vzbouřená obec Pražská oblehla
tehdy hrad a purkrabí Oldřich Medek z Valdeka viděl se nucena 26. záři 1483
obci jej postoupiti, načež obec vložila správu hradu do rukou měšťana
jakožto místopurkrabího. ,07 )

Vladislav těžce ovšem nesl, že Pražané .zámku jeho násilně se
zmocnili 11 a hněval se na ně pro jich odboj celý rok. Vyslaní Pražští
marně v únoru 1484 prosili krále na sněmu kutnohorském, aby jim od-
pustil, že ,v zámek VKMti uvázáno sě jest* a dosáhli odpuštěni teprve
24. září 1484 úmluvou, ve které se zavazovali, aby „ten den, kterýž JMt
do Prahy přijede, hrad Pražský postúpen byl v moc JMU*, 108 ) což se
také stalo.

Koncem r. 1484 přestěhoval se Vladislav na hrad, jejž hleděl nyní
silněji opevniti a novými nádhernými stavbami zvelebiti, jako zejména pa-
lácem královským neboli proslulým sálem Vladislavským. 109 j Při tom správu
hradu dle všeho odňal purkrabímu Medkovi a svěřil ji nově jmenovanému
úředníku, nazvanému hejtmanem hradu Pražského, jehožto úkolem
bylo jakožto úředníka královského udržovati hrad s podřízenou sobě posádkou
hradskou v moci královské, přihlížeti proto ke strážím v branách, pečo-
vati o pořádek na hradě 110 ) a také míti dozor na stavby tam prová-

1( &) Archiv Český IV. str. 451 a 453. V artikulech sepsaných na volebním
snémě kutnohorském 27. května 1471 žádáno na Vladislavovi, aby „žádných zemí y
měst. zámků, hradů — i všelijakých zboží ke koruně příslušejících od
koruny neodtrhoval a co odtrženo, ke koruně navrátil". (Casop. C. Musea 1847
sv. II. str. 193.)

i«) Tomek u. m. VIL str. 323 a VIII. str. 3.

i°") TamžeX. str. 46.

10 *) Srov. Goll, Některé prameny o bouři Pražské r. 1483 a 1484 ve Zprá-
vách král. č. společnosti nauk (1878) str. 8a 11 a Tomek u. m. X. str. 52, 56,
59, 63 a 65.

W) Tomek u. m. VT1I. str. 3 a 11 a X. str. 72 a 111. — O stavbách na
hradě Pražském v 1. 1486—1526 zachovaly se zajímavé zprávy v současných „re-
gistrech werkových" chovaných v archivu kutnohorském, na jichž základě Le-
minger uveřejnil v Památkách archaeolog. XIV. str. 625 pojednání: „Stavba
hradu Pražského za kr. Vladislava II." Dočítáme se tu, že veškerá vydání z mince
kutnohorské vedená na stavbu hradu možno páčiti na 40.000 kop gr. a že na př.
roku 1489 byl na účet této mince koupen dům střelcův na hradě Pražském
k „udělání maštalí" královských.

no ) Tomek u. m. IX. str. 20 a 257 a X. str. 81 a 212

29

děné. 111 ) Prvním známým takovýmto hejtmanem zámeckým byl Bohu-
slav Oujezdecký z Údrce, jenž poprvé r. 1486 se připomíná a jehož
nástupcem po r. 1497 byl Závise Sulek z Hrádku. 112 ) Pochopitelno,
že nejv. purkrabí Pražský s podřízeným purkrabím spatřoval v zámeckém
hejtmanu soupeře, s nímž bylo se mu děliti o moc na hradě a že snažil
se v následujících letech jeho postaveni učiniti na sobě závislé. Dle toho,
v jaké míře se mu to dařilo, dá se souditi snadno na právní poměr,
v jakém svěřený i jemu hrad Pražský v té které době ke králi se
nalézal. 115 )

Za pobytu krále Vladislava v Čechách asi r. 1487 učinili vyšší dva
stavové snesení o t zapisovánie království*, žádajíce jej, aby t neráčil odci-
zovati dědicky od královstviezámkuov nebo měst bez zemské rady tf , 1U )
ale král nechal tehdy žádost nevyřízenu. Stavové povolovali v řídkých
případech berně a Vladislavovi nezbývalo, nežli pomocí zastavováni statkův
a důchodů královských, čemuž zněni majestátu z r. 1471 nebylo na odpor,
opatřovati si peníze na potřeby dvora a státu.

Odjížděje 21. června 1490 do Uher jmenoval na svém místě čtyři
hejtmany zemské, kteří pokračovali ve stavbách na hradě z důchodů krá-
lovských, a v čele těchto náměstků nalézal se nejv. purkrabí Jan Jenec
z Janovic. 115 )

Nepřítomnosti krále v zemi použili právě tehdy vyšší stavové k rozmno-
žení svých práv na úkor moci panovnické. Všehrd ještě na př. hájil, že král sám
má saditi úředníky větší i menší na zemské úřady, „kteréž ráčí a k tomu
hodné zná 11 a že zejména nejv. purkrabství jakožto přední nejvyšší úřad
v zemi má býti svobodno, tak aby od žádného krále nebylo zastavováno
ani zavazováno žádnému „pro uvarovánie zemského zlého, kteréž by skrze

in ) Tak hejtman zámecký Sulek 7. srpna 1510 žádal úředníky mince v Hoře
Kutné, aby mu aspoň 100 kop poslali na stavění hradu, nebot sám penězi svými
zakládal, aby všecka díla toho hradu nestála a aby se hněvu krále uvaroval (Orig.
v horním archivu kutnohorském č. 191.)

«2) Tomek u. m. IX. str. 257. Mínění Tomkovu (tamže str. 20), že by
hejtman zámecký býval původně podřízen nejv. purkrabímu, odporují následující
události, též Všehrd, Knihy devatery IV. 2. (vydání Jirečkovo str. 160) a
ČL 413. zřízení zemského z r. 1500. (Archiv Český V. str. 194.)

m ) O působnosti nejv. purkrabího Pražského v této době, jakož i podřízených
mu purkrabího i místopurkrabího hradu Pražského srov. Tomek u. m. IX.
str. 5, 7, 14 a 18-20; Všehrd u. m. str. 27, 30, 32-34, 87, 161, 181, 221, 383
a 384, a zřízení zemské z r. 1500 či. 1, 6, 21, 45, 54, 207, 225, 232, 288, 381,
384, 389, 402, 407, 413 a 555. (Archiv Český V. str. 11, 16, 21, 25, 33, 34, 119, 126,
128, 143, 173, 176, 178, 182, 184, 193 a 262.)

i«) Archiv Český V. str. 365, kdež omylem k r. 1467 datováno. Srov. Pa-
lacký u. m. V. str. 262.

^)Tomeku.m, X. str. 106 a 111.

30

to na zemi mohlo přijíti. 41116 ) Ale v zůstání Prešpurském z r. 1499 a v zří-
zeni zemském z r. 1500 v či. 422 vyslovovala se zásada nesesaditelnosti
úředníků zemských, jichž úřady král mohl uděliti členu vyšších dvou
stavů toliko „s radou panskou a vládyckou", když nejv. úředník
zemřel neb úřadu se vzdal. 117 ) Týkalo se to ovšem i nejv. purkrabího
Pražského, jehož úřad byl král při první návštěvě v Čechách roku 1497
přiřknul stavu panskému. 118 ) Tehdy také v majestátu ze dne 17. května 1497
přiznal stavům právo svobodné volby, kdyby zemřel bez dědicův, doloživ,
že v tom případě „pan purkrabě Pražský, nynější i budoucí, má slíbiti
pánuom, rytířstvu, Pražanom i jiným městuom i vší obci koruny
České, o kteréhož bychom se kolivěk zvolili, aby králem byl a do země
přijel, aby mu zámek hrad Pražský bez odporu vmoc jeho po volení
postúpil". 119 )

Ačkoli majestát znal pojem „vší obce koruny České", předce po-
važoval zámek Pražský za hrad, který má král v moci své a s jehož
příslušenstvím tedy může svobodně nakládati. 120 ) Nejv. purkrabí, přední re-
presentant stavů, jenž měl sídliti na hradě, 121 ) vykonával v něm moc
toliko v čas mezikráloví, drže jej pro budoucího krále.

A nejinak mělo se to s ostatními hrady a statky královskými,
jež král právě v ten čas velmi četně zastavoval, takže musila vznik-
nouti obava, že z nich na potřeby dvora žádné dflchody více nebudou
plynouti. Následkem toho vymohli sobě stavové na králi Vladislavovi m a-

n6 ) Všehrd u. m. II. 1 a 24, což opakuje v IV. 2: „Ty úředníky všecky,
naj vyšší, malé i menšie, král Český sám JMt, kteréž ráčí a zná zemi a k tomu
hodné a potřebné, vedle vole své sadí á saditi má z práva a jiný žádný". Jinak
i dle Všehrda skládá nejv. purkrabí přísahu „králi i vší obci království Českého".
(Vydání Jirečkovo str. 34, 87 a 160.)

Il7 ) Emler, Pozůstatky desk zemských II. str. 516 a Archiv Český V.
str. 201.

í18 ) Archiv Český V. str. 126 (ZZ. 1500 či. 225) a 467.

Il9 ) Archiv Český V. str. 466. Ve zřízení zemském z r. 1500 či. 413 (Archiv
Český str. 193) slova „po volení" jsou vynechána a na jich místo položeno, že
purkrabí má králi postoupiti hrad vmoc jeho „hned povolně". Později přidán
k článku tomu tento nový odstavec: „A hejtman hradu Pražského má slíbiti
purkrabí Pražskému po smrti krále JMti, že k žádnému jinému s zámkem
zřenie mieti nemá, dokudž by král Český volen nebyl, než k najvyššlmu purgrabí
Pražskému" (Tamže str. 194.)

*%>) Také král Vladislav po vydání majestátu 3. září 1498 udělil nejv. komor-
níku Jindřichu z Hradce povolení, aby svému rodu na hradě vystavěl dům, jenž
po vymření rodu Hradeckého měl připadnouti kapitole kaple Všech Svatých (Archiv
Český XVIII. str. 69). O jiném domě na hradě, který koupila kapitola Pražská
a k němuž kr. Vladislav r. 1479 přidal kus pozemku hradského srov. Tomek
u. m. Vm. str. 10.

lal ) Srov. Všehrd u. m. VUI. 27. (Jirečkovo vydání str. 384.)

31-

jestát d. v Prešpurce dne 12. listopadu 1499, v kterém „pro
zvelebenie a rozšířenie a pro dobré koruny České" (Doubravský pře-
ložil: pro commodo regni Boemie) činil opatřeni, aby „královst vie z ta*
kovébo zavedenie, v kteréž přišlo jest skrze zástavy, připisovánie sum, ži-
votuov dávánie zámkuov a měst téhož královstvie", mohlo býti vyvedeno.
Kdežto posud král pouze byl vázán neodcizovati statkfiv královských, nyní
Vladislav zavazoval se pro budoucnost, že nemá „po dnešní den viece ani
budúci králové Čeští nic od královstvie zastavovati, ani dědicky dá-
vati ani kterých sum připisovati aneb životuov přidávati bez rady všie
země České, ani zámkuov, kterýchž nynie v drženie jsme aneb napotom
budeme, 122 ) nikterakž zapisovati ani zavazovati nemáme nižádnému", nýbrž —
tak ustanovuje — „chtěli-li bychom kdy, buď my aneb budúci naši krá-
lové Čeští které zámky, města, městečka aneb vesnice pro potřebu
zemskú zastaviti, to máme a moci budeme učiniti s radií a volí všie
země ajináč nic." A pakli by přes to král co zastavil, dal neb prodal „bez
rady a vuole vší země", že takové „dánie, prodánie, zástava, životuov
zapsánie aneb sum připisovánie žádné moci míti nemá nyní ani v budoucích
časech". Při tom ale zavazuje se Vladislav, že každého zůstaví při všem,
což jeho předky neb jim bylo „od královstvie Českého k dědictví
preč dáno" aneb na co zápisy komu byly dány jím neb předky jeho, budtež
si to zámky, tvrze aneb jiná zboží „k tomu královstvie příslušejície 41 . Ovšem
mělo králi zůstati právo dávati „výplatu na ta zbožie, kteráž jiní od krá-
lovstvie drží tak a v té sumě, jakž by jeho předešli zápisové svědčili-
a okazovali. 41 123 )

Majestátem tím platné předpisy o neodcizování statků královských
doplněny jsou novými ustanoveními. Nejprve bylo králi možno netoliko
zastaviti, nýbrž dáti neb prodati, slovem zciziti tyto statky s „radou a
vůli vši země České", t. j. za souhlasu sněmu, což zněni majestátu
z r. 1471 vůbec nepřipouštělo. Co se pak zastavování těchto statků týče,
jež doposud svobodně král předsebral, k tomu od r. 1499 bylo třeba svo-
lení sněmu a mohlo takové zastavení trvati až do výplaty. Při tom ale
byla zastavováni statků korunních vázána na podmínku, že se mají předse-
vzíti „pro potřebu zemskou 11 , kdežto Majestas Carolina obmezovala
dovolené zastaveni pouze některých nezcizitelných statků královských na
deset let a toliko .,v pilnú potřebu, ježto by ke cti a stavu královské
velebnosti slušelo. 41 124 )

122 ) Na počátku majestátu mluví se o zámcích, městech a jiných zbožích
k témuž království příslušejících, „kteréž nám nynie v ruku a držení našem
jsú aneb potomně námi aneb budúcími našimi králi Českými k výplatám a k držení
našemu přijdu."

*3) Emler, Pozůstatky (lesk zemských II. str. 513.

124 ) nV ro ingruentibus casibus honorem et statum regie majestatis persaepe
spectantibus". (Archiv Český III. str. 87.)

32

Majestát dále mluví o zámcích, městech a zbožích „ke království
Českému příslušejících", jakož i o zámcích a městech „téhož králov-
ství 41 , kteréž jsou v ruce a držení krále aneb které po výplatě k držení
jeho přijdou. Výrazy tyto podporují výklad, že statky, k jichž zcizení neb
zastavení „pro potřebu zemskou" měl dávati sněm svolení, jsou vlast-
nictvím netoliko krále, nýbrž i království Českého neboli vší obce
tohoto království a králi že náleží pouze jich držení a užívání. Také
v době Jagellonské i později majestát ten byl takto vykládán, ač i dle
majestátu jest to vždy král, který statky dává, prodává a zastavuje za sou-
hlasu ovšem sněmu.

V tom ohledu padá také na váhu, jak Všehrd a zřízeni zemské
z r. 1500 soudili o statcích královských a kterak v následujících letech
se statky těmi se nakládalo, zejména také s hradem Pražským.

Oba zmíněné právní prameny jednají o statcích odumřelých a konfisko-
vaných, jež na krále mají spadnouti. Majestas Garolina v či. XIII hájila
právo krále svobodně se statky takovými nakládati. 125 ) Dle Všehrd a
(VI. 34) jest to „základ a kořen všeho práva zemského, že králové
zboží odumřelá spravedlivě dávají, komu ráčí"; kdežto nápady, které pro
účinek neslušný (pro nešlechetnost neb svévolnost proti králi neb proti zemi,
neb pro moc proti právu) na krále přijdou, ty že král „podle pan ské rady
na zemské dobré má dáti a ne na osob některých zvláštní." 126 ) Zřízení
zemské v či. 460 otisklo majestát kr. Vladislava z r. 1497, kterým se
vzdal všech odúmrtí, které na něho jako na krále Českého připadaly, ve
prospěch oddělených příbuzných po meči a přeslici, neobsahujíc žádného
ustanoveni, komu odúmrti mají připadnouti, kdyby ani takovýchto příbuzných
nebylo. 127 ) Rozumělo se to samo sebou, že odúmrti takové i nadále na krále
spadaly a že s nimi pak svobodně mohl nakládati, což také se v následujících
letech dalo. Byly tu tedy i po vydání majestátu z r. 1499 statky na krále
spadlé, kterých se majestát netýkal a jež podržovaly povahu komorního
majetku, s nímž král svobodně disponoval. 12 *) Pokud se zboží konfis-
kovaných týče, má zřízeni zemské z r. 1500 v či. 21 ustanovení, že na
toho, kdo by odboj proti právu učinil, má „král JMt se svú mocí vší k hrdlu
i k statku jeho hleděti' 1 , ale později bylo k tomu článku přidáno, kdyby
krále v zemi nebylo, že má „všecka země na takového sáhnuti
a statek jeho JKMt vzíti a což by přes spravedlnost toho, komuž by se
odboj stal, zuostalo, ten má JMKská obrátiti na obecné dobré vší
země s radou pánuov a rytieřstva". 120 ) I v tomto tedy případě

<25) Archiv Český III. str. 93.
W) Vydání Jirečkovo str. 26, 283, 388 a 432.
127) Archiv Český V. str. 210.

m ) Srov. Čelakovskóho, Právo odúmrtné str. 11 a k tomu Archiv Český
XVm. str. 189, 190, 1%, 221, 222, 229, 236, 240-242, 255, 256 a 289.
120) Archiv Český V. str. 21 a 22.

33

připouštělo zřízení výjimku z ustanoveni majestátu z r. 1499, nebot se skon-
flskovanými statky měl král toliko s radou dvou vyšších stavů nakládati
a to v zájmu obecném vší země. 130 )

Jinak ani Všehrd ani zřízeni zemské z r. 1500 nečinili rozdílu mezi
statky korunními a komorními. Kdežto Všehrd pohlíží na oba druhy
jako na statky královské/ 31 ) zřízení z r. 1500 má sice též některé
takové reminiscence, 132 ) ale otiskujíc v či. 469 majestát Vladislavův ze dne
12. listopadu 1499 stoji ovšem na stanovisku, že statky korunní a královské,
vyjmouc statkův odumřelých, jsou „zbožím království Českého". 133 ) A tak
i tento majestát připouštěl výklad, že král disponuje statky odumřelými a
že tedy vedle statků království mohou býti i také vlastní královské statky
komorní a konečně ohledně vyplacených statků ze zástavy mohla vzniknouti
pochybnost, zdali při nich nesluší činiti rozdílu dle toho, byly- li vypla-
ceny králem z jeho důchodů komorních anebo zemí z důchodu berního.

Zachovala se nám registraturni kniha krále Vladislava II. z roku
1498—1502, jež v tomto ohledu poskytuje některé poučení, jak se v praxi
před majestátem z r. 1499 a brzo po jeho vydáni se statky královskými
nakládalo. 134 ) Tak 6. listopadu 1499, tedy šest dní před vydáním majestátu,
král Vladislav zastavil bratřím Kostkům z Postupic a 14 šlechticům, kteří
převzali rukojemství za dluh 8770 kop, jímž byl král bratřím z Veitmile
povinen, „zámky naše Poděbrady, Kolín a Hradištko tak, jakž to sami
držíme a toho požíváme." „Úředníci naši na těchto zámcích naši ch u
— praví dále král — „mají důchody a požitky obraceti na placení dluhů
nahoře psaných, totiž úrokův a jistin. Pak- li by rukojmí nebyli za živnosti
krále z dluhu vyváženi a nechtěli v rukojemství déle státi, mohou bu-
doucímu králi dáti půl léta napřed věděti, aby je vyvadil, a pakli by
krále v zemi nebylo, tedy zemi, a nebudou-li z dluhu vyváženi, budou se
moci rukojmové v ty zámky uvázati a je držeti a jich užívati dotud, až od krále

tt ) Doklady na to, že král svobodně nakládal i po r. 1499 s pokutami,
čtou se v Archivu Českém XVm. str. 188, 195, 199, 202, 218, 233, 256, 262 a 286.

»i) Tak v kn. IV. 5 počítá k dědictví (t. j. vlastnictví) královskému
též dědictví zápisné, manské a zádušní (kněžské, kostelní), dokládaje, že je žádný
nemá klásti ve dsky zemské bez povolení královského. (Vydání Jirečkovo
str. 172 a 173.)

^ V či 439 uvádí starší rozsudek z r. 1455, že má býti za falešníka držán
a statkem králi propadnouti, kdo by ve dsky kladl dědiny královské neb
duchovní; v či. 449 jedná o pohánění úředníků, kteříž Jsú na královských
zámciech a lidi královské spravují" a v či. 466 ustanovuje, že má před králem
býti souzeno „o výplaty zboží zápisných a duchovních buď na království neb
na duchovenství". (Archiv Český V. str. 210, 216 a 221).

I33 ) Archiv Český V. str. 224. Naproti tomu kr. Vladislav potvrdil 24. února
1502 vydané před tím zřízení zemsko „s komoru svú, s městy svými, kláštery,
many, zámky svými" (Archiv Český V. str. 262), prohlásiv tím zase zámky za
příslušenství komory královské.

**) Uveřejnil ji dr. Teige v Archivu Českém XVTIL str. 8 násl.

34

nebo od země z toho slibu vypraveni budou. A „když by z toho slibu
a rukojemstvie vyváženi byli, mají a povinni jsú králi aneb zemi
těch zámkuov postúpiti". 135 ) Forma staré zástavy s postupem držby statku
zastaveného věřiteli měnila se tu v nový druh zástavy bez držby a při
tom připouštěla se možnost, že by takto zastavené statky buď králem
anebo zemí byly vyplacovány.

Podobně i v jiných zápisech po majestátu vydaných činí se výhrady,
že toliko král má některé zámky z dluhů v a zástav vypláceti ,k svému
vlastnímu jmění, drženi a požíváni*. 136 ) V ten čas také král
ohledně jiných statků před se bére různé disposice. Nezcizuje sice statkův
korunních, ale předce činí darování jedné vsi královské, 137 ) připisuje na
zámky a dvory summy zástavní, 138 ) činí různé milosti při výplatách na
království i duchovenství, 139 ) poukazuje platy a dávky ze zámků královských,
na př. 2 Křivoklátu 140 ) atd., aniž by se o svolení sněmu děla zmínka.

Vysvítá z toho, že i po vydáni majestátu z r. 1499 král netoliko
držel a požíval některé statky, nýbrž že s nimi a s důchody z nich časem
svobodně nakládal. A na druhé straně převládající strana mezi vyššími
stavy mohla dáti ze sobeckých příčin souhlas k odcizeni třeba všech statkův
a důchodů korunních a tak otázka nezcizitelnosti korunních statkův a tím
i otázka jich vlastnictví opět mohla se státi pochybnou.

Pokud se hradu Pražského týče, zřízení zemské z r. 1500 usta-
novolalo v či. 413, že nejvyšší purkrabí má jej nově volenému králi „bez
odporu v moc jeho hned povolně postoupiti* 1 * 1 ) a král Vladislav také
s ním i po r. 1499 svobodně jako držitel a poživatel nakládal. 142 ) R. 1504

135 ) Tamže str. 165. Úředník královský Hynek Baderský z Újezda vybíral
platy a důchody z těchto panství: Poděbradského, Kolínského a Hradišťského
a r. 1501 kladl hofmistru dvora královského Albrechtu z Kolovrat účet z příjmů
a vydání za léta 1497—1501, jež činily 21.896 kop gr. o. a jež — praví král —
„k ruce našie přijímal a zase na potřeby naše vydával". (Tamže str. 270.)

^ Už H.listopadu 1499 obdržel Vilém z Perštejna list, že má sHluboké
toliko králem býti splacován (Archiv Český XVIII. str. 171). A moravský hejtman
zemský Jan z Lomnice, kterému kr. Vladislav r. 1498 hrad Špilberk zastavil
v 10000 zl s doložením, že „hejtman náš Špilmberský" má mu do výplaty zámku
býti slibem zavázán (tamže str. 52 a 113), pospíšil si a den po vydání majestátu
dne 13. listopadu 1499 vymohl si výsadu na postoupení zámku toliko králi po
půlletní výpovědi a po výplatě (tamže str. 175). Podobné listy na splacování toliko
od krále viz tamže na str. 180, 187, 249, 254, 277 a 284.

M) Tamže str. 273.

i®) Tamže str. 176, 178, 185, 186, 190, 229, 254 a 259.

,3 °) Tamže str. 186, 198, 212, 213, 218, 231, 237, 247, 250 a 251.

«0) Tamže str. 187, 206, 207, 235, 244 a 265.

"') Archiv Český V., str. 193.

142 ) Čtyři dny po zůstání Prešpurském 16. listopadu 1499 povolil král \la-
dislav na př. Bartošovi apatekáři, aby mohl o sněmích s konfekty „na hradě
našem Pražském" tu mezi vraty sedati a je prodávati. (Archiv Český XVIII.
str. 173).

35

v listě k nejv. purkrabímu Jindřichovi z Hradce, nástupci to předešlého
purkrabího Jence z Janovic, král toužil na to, že „na zámku našem tu
na hradě Pražském v pokojích našich, jakožto na paláci našem před
soudní světnicí i jinde* lidé mnozí se zbraněmi přicházejí a půtek sobě
hledí, a že skrze to mohly by přijíti k zlehčení „zámek náš i místa ta,
kterýchž my užíváme pokojuov, je sobě našimi zvláštními a veli-
kými náklady i znamenitými, nám i té koruně k poctivosti naší
i budúcim králóm Českým k potěšeni a spanilosti i ke cti tomu
království postavivše", i proto přikazoval nejvyššímu purkrabímu, aby
„u bran osaditi hejtmanu našemu rozkázal", aby „nižádný člověk
s nižádná braní malú ani velikú na zámek náš na hrad Pražský nebyl
puštěn buď při sněmích aneb při soudích. 4 " 43 ) Koncem r. 1507 zmocnil
nejv. kancléře Albrechta z Kolovrat, jenž v ten čas dohlížel na úřadování
zámeckého hejtmana, 144 ) aby byl původem , proti všem svévolným a práva
zamítajícím lidem*, a opatřiv jej za tím účelem některým počtem bran-
ného lidu placeného z důchodů královských, odevzdal mu také hrad
Pražský a více jiných hradů královských v opatrování. 146 )

Nově dosazený nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitála spatřoval
v tom obmezení své pravomoci a došlo 25. března 1508 na hradě v čas
sněmu dokonce k půtce mezi přívrženci jeho a ozbrojeným lidem
kancléřovým. 116 )

Vyšší stavové, jsouce odpůrci nejv. kancléře a všech, kdo o sesílení
moci královské usilovali, uzavřeli konečně na sněme o sv. Jakubu (27. čer-
vence) 1508 na hradě Pražském odbývaném smlouvu mezi sebou, kterou
moc královskou takořka úplně do rukou nejv. purkrabího Lva a soudců
zemských vkládali jakožto správců neb regentfi zemských. Vladislav pak
v zaujatosti proti stavu městskému schválil tuto Svatojakubskou smlouvu
listem d. na Budíne dne 10. srpna 1508, 147 ) nařizuje v ní, aby „najvyššie
purkrabie Pražský, nynější i budúci purkrabové Pražští bytem a dvorem
na hradě Pražském byli; a hajtman hradu Pražského, aby se purkrabím
najvyšším zpravoval a k němu zřenie měl s hradem, když by nás neb po-
tomkuov našich králuov Českých v zemi nebylo.* A dále ustanovoval,

*«) Archiv Český VI. str. 298. Srov. též Tomek u. m. X str. 212.
I44 ) Aspoň r. 1506 tento nejv. kancléř jménem krále učinil počet s hejtmanem
hradu Pražského Sulkeni Závišem z Hrádku o příjmech a vydáních „na stavení
a zámku (Pražského) chovánie" a sice dle toho počtu přijal hejtman za poslední
rok „z mince, z Kundratic a za vína" 2318 kop 58 gr. č. a vydal 2257 kop 35 gr.,
takže mu zbylo 61 kop 23 gr. č. (Orig. v horním archivu Kutnohorském č. 249).
'«) Archiv Český VI. str. 353 a T o m e k u. m. X. str. 235.
*«) Tomek u. m. X. str. 245 a Archiv Český VI. str. 364.
117 ) Orig. v archivu sv. Václavském č. 289. Majestát je otištěn v Archivu
■Českém VI. str. 386 dle dvou kopií nedosti správných. Srov. Palacký u. m. V.
str. 136, Tomek X. str. 248 násl. a moje Povšechné č. dějiny právní (2 vyd.).
.str. 133 a 3ř0.

3*

36

že ,naj vyšší purkrabie Pražský má nám, dědicóm našim a zemi s liem zámkem
Pražským slib učiniti tak, jakož zřiezenie zemské ukazuje ; a hajtman hra div
Pražského má také purkrabí najvyššiemu slib učiniti."

Takovým spůsobem dostal se hrad Pražský v moc nejvyššího pur-
krabího a zámecký hejtman jemu je slibem zavázán a podřízen; kdežto
správa všech ostatních zámkův a důchodů vložena jest do rukou soudcův
neboli správců zemských, kteří ze svého středu měli každého roku dva
ředitele vybrati, před nimiž mincmistr, podkomoří a všichni úřednici dů-
chodů královských měli klásti účty. Odvedené důchody odváděly se na hrad
Pražský do sklepa, k němuž měli klíče nejv. purkrabí, mincmistr a zmíněni
dva ředitelové a z odvedených důchodů měly se hlavně dluhy královské platiti.
Tím správa důcbodův i statků královských dostala se do rukou stavovských
a bez vůle regentů neměla se vlastně činiti žádná vydání. „Jestliže by —
praví se dále — soudcové zemští s volí naši které zámky nebo zbožie
vyplatili k ruce naší penězi našimi, a jestliže by se co na ty výplaty
přidlužili, mají sobě z duochoduov našich zase vzieti a my těch duochoduov
znovu nemáme nikam dávati dotud, dokudž by oni sobě dluhu svého
zase nevzali, v kterýž by se na naše výplaty zdlužili." Dáno tím správcům
zemským povolení, aby mohli zámky a zboží korunní ze zástav vyplácetj.
a sami je v držení jako věřitelé krále vzíti až do vyplacení dluhů nově
zdělaných. Při tom král předce učinil výhradu: „Chtěl i-li bychom
komu co dáti, aneb v předešlých časech dali sme v království Českém,
aneb do těch zemi, kteréž k království Českému přísluší, toho vuoli mieti
chceme jako s svým"; ale doložka ta odporovala předcházejícímu po-
stupu všech . důchodů regentům a když král chtěl se ji dovolati a dispono-
vati s majetkem korunním ve vlastním zájmu a nikoli v zájmu členů re-
gentstva, tu narážel na odpor.

Konečně zavazoval se král, že uprázdněné úřady zemské toliko
t s pilným rozvážením pánuov úředníkuov zemských a jiných rad královských*
bude udělovati a kdyby zemřel a dědic jeho by k panováni ještě nepřišel,
povoloval, aby nejv. úředníci a soudcové zemští sami se doplňovali. Ustano-
vený takto řád na prospěch strany Rožmitálské měl se změniti toliko ,s radů
země" na sněme obecním a i dědicové krále měli jej měniti „s radů všie
země* teprve tehdy, až by t k šťastnému do let svých panovánie přišli*.

Současníci právem spatřovali v této smlouvě Svatojakubské počátek
a kořen všeho zla, které na zemi českou přišlo. Králi odňata je takořka
všechna moc, zámky a důchody jeho mohly nyní ,s vůlí země* bez pře-
kážky býti členům regentstva zastavovány a i jinak od koruny odcizovány 14S )

14S ) Blahoslav v Dějinách českých bratří napsal o tom tato pozoruhodná slova :
„A někteří páni čeští vidouce, že jest král dobrotivý a že peněz málo mívá, — než
biskupové všeho království Uherského užívají a všecky důchody k sobě obrátili,
i vyprošovali někteří zámky a města královská v Čechách a král, když peněz neměl,
zastavoval některé zámky i města, a některé tak dával. A tak říkával JMt král
Vladislav: „Dejme psům kost, a( se o ni hryžou." (ArchivČeský XVII. str. 97.>

87

a král nemaje vlastních důchodů marně se domáhal na sněmích povoleni
nějakých berní na uplácení rostoucích dluhů, jež správcové na jeho účet
primnožovali. 14 *) Ani hrad Pražský nečinil v tom žádné výjimky, neboť
pokus zmocniti se jej, který strana nejv. kancléře Kolo vrata v lednu 1509
podnikla, se nezdařil. 150 )

Za nejbližší návštěvy kr. Vladislava v Čechách r. 1509 staly se sice
některé pokusy o obnoveni moci královské a o navrácení majetku králi
a zemi, 151 ) ale skončily namnoze pravým opakem. Král přiřikal majestátem
ze dne 21. března 1509 stavům českým po starém spůsobu za tříletého
syna svého Ludvíka, jejž dal na hradě korunovati, že nemá „žádných
zemí, knížectví, zámkuov, hraduov, manuov i jiných všelikterakých zboží
k České koruně příslušejících od koruny odtrhovati ani odcizovati
žádným obyčejem ani žádnými věny, ale což by od koruny odtrženo neb
odcizeno bylo, to že má zase připojiti a k koruně shromážditi 11 , ale zá-
roveň zavazoval se, že v celosti zachová všechno, co králové Češti „komu
dali a zapsali, stavuom, osobám neb osobě, buď na království, na
duchovenství neb na manství". 152 )

Ale všechny ty slavné závazky při stálých peněžitých nesnázích,
v kterých se král nalézal, neměly valné ceny. V nouzi opatřovány peníze,
jak to právě šlo. Pravidla stanovila se už i tehdy za tím účelem, aby se
z nich povolovaly výjimky. Tak v ten čas zastavil Vladislav Mikuláši

M9) Srov. Klier, Časopis Č. Musea 1906 str. 20 násl.

150) Archiv Český VIL str. 8.

i**) Srov. Palacký u. m. V. 2. str. 164 o dobývání konfiskovaných zámků
bratří z Gutšteina v červenci 1509.

»*2) Obnovené D. Z. VI. na 1. K 2. Stalo se tak na základě snesení sně-
movního, kdež se pravilo : „Než již po dnešní den král JMt. ráčí na to list vydati,
aby JMt ani budúcí králové čeští všech zemí a zámkuo a měst, kteréž od císaře
Karla JMti připojeny k koruně a vtěleny jsú, že nemají o ně viece smlúvy činiti
ani jich zapisovati, ani jich odcizovati, tak jakž ciesaře Karla JMti listové na to
ukazují. Než jestliže by se kdy trefilo, že by toho taká znamenitá potřeba koruně
přišla a že by o ty země a zámky a města mělo jednáno býti, že nemá toho JMt
i budúcí králové Čeští jinače jednati, než s volí a radů na obecním sněme;
a k čemuž by tu radili a svolili, tu JMKská a budúcí králové Čeští budu moci
.jednati a jinače nic. Tu pak páni a rytířstvo na obecniem sněmu takto se o to
svolili a za právo nalezli, že žádný stav zvláště a žádné osoby ani osoba bez
obecnieho sněmu nemají králi JMti ani budúcím králuom Českým k odcizování
nadepsaných zemí, měst a zámkuov a panstvie raditi, než toliko na sněmu obec-
ním. A jestliže by se kdy pak trefilo, že by kteří nebo která osoba k tomu radila
nebo radily bez obecnieho sněmu, a v to krále JMt anebo budúcí krále České
uvedl nebo uvedly k těm smlúvám, aby byly nadepsané země, zámky nebo města
odcizovany, že má k nim nebo k tomu každému hledieno býti jako k rušiteli
obecního dobrého. A pan kancléř má registra královská všech králuov přehledati,
a což najde těch smluv a zápisuo, jakž se nahoře píše, má je v jedna registra
složiti a na Karlštýně položiti." (Přípisek k tištěnému exempláři zřízení zemského
^ r. 1500 v Českém Museu chovaném na 1. 315.)

38

Trčkovi z Lípy zámek Zdechovice v Chrudimsku v 5000 kopách gr. z*
to, že upustil od smlouvy s králem Polským v příčině Opavska uzavřené,
nežádaje sněmu za svoleni. Stavové na sněme při přítomnosti krále na
hradě Pražském 13. prosince 1509 odbývaném se ohradili proti tomu
tvrdíce, že se tak stalo na protržení majestátu v Prešpurce r. 1499 jim
uděleného, „co se odcizování zámkuov, měst a zbuoží od království do-
tyce*. Na to král s radami svými učinil výpověď, že stavy zůstavuje při
majestátu, kterýž dal v Prešpurce „koruně a království Českému' 4
stran neodcizováni zámkův a zboží od koruny České a prohlašoval, že
nemá míti žádné moci, cokoli proti tomu majestátu dal v království
Českém neb v zemích k němu příslušejících. Uznal proto také, že zá-
stava Zdechovic stala se proti zněni téhož majestátu a prohlásil ji tudíž
za zrušenou, chtěje Zdechovic „při království* zůstaviti. A kdež v zá-
pisu na tento zámek byl doložil, že toho vůli má komu co dáti ze zboží
královského „jako s svým*, drže se patrně výhrady ve smlouvě Svato-
jakubské na svůj prospěch učiněné, uznal nyní, že „ta slova nevztahují se
na zámky, na města, na zbuoží, abychom je měli dávati a odciz o váti
od království Českého, než toliko že sme sobě tu moc pozůstavili,
abychom z důchoduov našich, což sme dali aneb dáme zde v zemi
aneb do těch zemí sem k koruně České příslušejících; a toho tak užiti
chceme, ne by se to vztahovalo na ten rozum, abychom měli zde v zemi
neb ven ze země zámky a zbuoží dávati, že ten rozum v tom listu v sobě
toho neukazuje*. 153 )

Výpovědí tou byly majestát z r. 1499 o neodcizováni zámkův a zboží
od koruny a smlouva Svatojakubská na ten spůsob králem samým i jeho
radou vyloženy, že statky ke království příslušející může král dáti neb za-
staviti toliko s vůlí sněmu, ale že s důchody ze statků těch plynoucích
může svobodně nakládati. A tohoto povolení král i členové strany Rožmi-
tálské ve vydatné míře od té doby užili.

Po ocíjezdu krále z Prahy dne 13. února 1510 nabyla smlouva Svato-
jakubská platnosti opět v plném rozsahu a nejv. purkrabí Zdeněk Lev
z Rožmitála, Petr z Rosnberka a jiní regentové zemští stavše se opět
správci financí královských a zároveň jistci neb rukojmími za dluhy krá-
lovské vymáhali na králi nové zápisy důchodů korunních, aby z nich
mohli hraditi si úroky a škody nastalé. 151 ) Dodali králi časem něco peněz
jako zápůjčku a za to necháno je hospodařiti libovolně v zemi. Zemřelt
25. května 1510 nejv. kancléř Kolovrat, odpůrce strany Rožmitálské, a ná-
stupce jeho Ladislav ze Šternberka nečinil v tom ohledu žádných překážek.
Král sice 30. června 1510 žádal sněm, aby zrušil smlouvu Svatojakubskou,
ale když k tomu nedáno svolení 155 ) a berně se nescházely, byl nucen za
půjčky nově poskytované panu Lvovi a jeho přátelům nové úpisy udělovati.

IM ) DZ. VI. 1. F. 21.

i") Tomek u. m. X. str. 296 násl.

JM ) Tomek u. m. X. str. 297.

39

Památný jest v tom ohledá list d. v Opavě 17. ledna 1511, v kterém
král dosvědčuje, že nejv. purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitála se učinil jistcem
za mnohé a znamenité dluhy místo něho a že správcové zemští za p. Lva
rukojmími se učinili „pro menši obtížení poddaných", poněvadž berně
sněmem povolené „nejsou časně dány" a že král chtěje p. Lva a správce
opatřiti, aby ke škodám nepřišli, dal jim cedule pod sekretem králov-
ským, „pokud a na kterých zámcích našich úřednici naši v tom
královstvie k nim se zachovati mají". I podle toho prvního zápisu dává
král p. Lvu nové opatření, jestliže by pro takové „jistcem se za něho dě-
lání" k jaké škodě přišel, „že on bude moci o to k našim zámku o m
v královstvie Českém tak, jakž již jmenované cedule ukazují,
hleděti i také nadto k duochoduom a k užitkóm všem na Horách Kutnách
i v minci naší i ke všem jiným v tomto královstvie duochodóm
a užitkóm našim, aby vodtud odevšad jistiny, kdež jest on aneb byl
by za nás jistcem neb rukojmie, i také úroci a škody, jestli že by skrze
to ke kterým přišel, splaceny a vyplněny byly bez jeho všelikteraké škody u .
Podotýkaje pak, že toto hromadné zapsáni všech statkův a důchodů krá-
lovských stalo se prý „k obecnému dobrému královstvie Českého* 4 , přika-
zuje Vladislav „pánuom a vladykám, kteříž v soudu zemském sedají,
správčím královstvie Českého, mincmeistru i také podkomořiemu téhož
královstvie, a úředníkóm v minci naší na Horách Kutnách, a úředníkórn
na zámcích našich v témž královstvie i jiným všem úředníkóm našim
a našichvšech duochoduov a užitkuo v královstvie Českého,
abyste při tom při všem, jakž v tomto listu psáno jest, k již psanému
Zdeňkovi a k jeho dědicuorn a budúcím tak se zachovali bez všeli-
kterakého přerušení a při tom je zuostavili, a tak aby pro naše dluhy, kdež
jest se jmenovaný Zdeněk jistcem udělal anebo na potomnie časy,
kdež by za nás jistcem byl aneb rukojmie, aby skrze to k žádným škodám
nepřišel ani jeho dědici a budúcí". ,56 )

K takovým koncům dospělo úsilí, aby korunní statky nebyly zcizo-
vány ani zastavovány, nýbrž aby zůstaly zabezpečeny králi a království í
Ti, kdo se o to nejvíce na oko přičiňovali, pán z Rožmitála a jeho spo-
jenci, dostali se takto sami ve výhradné držení a požívání všech takořka
statkův a důchodů královských, sami v sobeckém svém zájmu statky ty
od koruny odcizili, nikoli jako nejv. úředníci a správcové zemští, jako
snad zástupcové země, nýbrž jako soukromé osoby. A při tom není nám
ani známo znění zmíněného zde prvního opatření, ani oněch cedulí pod
sekretem královským vydávaných, kterými majetek korunní dostával se kus
po kuse do rukou p. Lva. Víme toliko, že nejvyšší purkrabí sobě na králi
vydáni dalších listů ze dne 18. záři a 8. října 1512 vymohl, kterou moc
prve mu daná ještě jest rozšířena. Bylo! mu přiznáno právo, že může
sám dosazovati a sesazovati purkrabí na zámcích královských, jakož i jiné

156 ) Orig. v archivu Třeboňském č. 3554.

40

úředníky důchody korunní spravující a že může vésti právo pro dluhy na
statky korunní a mocí nálezů dědičně se v ně uvazovati. O nějakém
nakládáni s důchody králem nebylo ovšem více řeči. 157 ) Z pozdějších pak
zpráv víme, že mezi listy krále Vladislava z té doby, jichž zněni se nám
nezachovalo, byly též úpisy na hrad Pražský a ujištění, že pan Lev ne-
bude povinen v budoucnosti zápisy královské vůbec někomu předkládati
a že tedy od kladení vdech účtů má býti sproštěn. 15S )

Snížení toto moci královské a odcizení všeho majetku korunního
vyvolalo, jak známo, velký odpor ve městech, jež spolčivše se s knížetem
Bartolomějem, vnukem krále Jiřího, a části šlechty usilovali o obnovení
moci panovnické a o zlepšeni stavu důchodů korunních. Pražané zejména
těžce nesli, že hrad Pražský dostal se úplně v moc nejv. purkrabího, jenž
dával jej proti nim opevňovati a jenž také časem bral pod svou ochranu
lidi z města vyhoštěné neb odběhlé a povoloval na hradě i řemesla a
živnosti provozovati. V červenci 1513 vyslali na hrad posly s dotazem,
proti komu se děje takové opevňování, když předce ,ten zámek jest staven
králi JMU ku poctivosti a k bytu pokojnému a městóm těm*
a když „žádných nepřátel není.* Nejvyšší purkrabí nebjl přítomen a pur-
krabí hradu Pražského Bohuslav Chrt ze Rtina odkázal posly na p. Lva,
jenž jemu a zámeckému hejtmanu hradu poručil. Oni že jsou povinni při
opravách hradu i jinak se zachovati podle jeho přikázání. 159 ) Na to nejv.
purkrabí 16. července 1513 sám omlouval opevňování hradu tím spůsobem,
že prý „v tomto královstvie všickni obyvatelé mají vuoli dělati a stavěti
každý na svém, komu se co zdá, nadto JMKská tu svobodu a vuoli
má a páni správcové a já na JMKské místě.* 160 )

Toto zastírání se králem a regenty ale neupokojilo měst. Na sjezde
28. července 1513 konaném usnesla se zasaditi se o nápravu v řádu
zemském 1 61 ) a vypravila za tím účelem v listopadu poselství ke králi do
Uher, aby předneslo stížnosti na nezřízenost správy v zemi. Poslové Pra-
žan vymohli si na králi v Tatě meškajícím památný majestát ze
dne 21. listopadu 1513, v kterém mezi jiným se připomíná jich žádost,
kterou králi přednesli, „poněvadž hrad náš Pražský svobodný býti
má,* aby .ráčil to učiniti k poctivosti královské a k dobrému svému a
ze svých ruku jeho nevypouščěti, než sám jej jmíti a svobodný
držeti tak, jakž jsou předkové jeho králové čeští to činili. 44 I přiřekl jim
„za se, za dědice i budúcí naše krále České, že se při tom tak zachovati
má, a bude povinen žádnému pod žádným zpuosobem nikterakž toho
zámku, hradu Pražského, a též hajtmana našeho na něm, nynějšieho

W) Tomek u. m. X. str. 314.

W) Tomek u. m. X. str. 356, 509 a 511.

«9) Tomek u. m. X. str. 330 násl.

w°) Archiv Český XV11I. str. 557.

wt) Tomek u. m. X. str. 335 a 337.

41

nebo budoucieho, z ruku našich a držení a vladeni našeho
vlastního nepouščeti." Za tím účelem ustanovoval, že „hejtman
náš hradu Pražského, nynější i budúci, nám i dědicóm i budúcira našim
má se zapsati pod svou pečetí, že k žádnému jinénu s tím zámkem,
hradem Pražským, nemá zřeni jmíti ani se kým spravovati jiným, nežli
námi, dědici a budúcimi našimi. A pakli bychom my, dědicové
nebo budúci naši králové Čeští z jakýchžkoli příčin to jinak, nežli se tuto
píše, změnili aneb chtěli změniti, že to žádnej moci jmíti nemá proti tomuto
listu a zapsání našemu a nebude hajtman náš hradu Pražského povinen toho
učiniti aniž má, aby se kým jiným jměl zpravovati aneb zření jmíti, nežli k nám,
dédicuom a budúcím našim.* A k tomuto zjevnému porušeni smlouvy Svato-
jakubské doložil: ,A také, že města naše Pražská hradu a zámku našeho
Pražského proti každému opúštěti nemají a též i jiná města. A my s hradem
Pražským a hajtmanem též měst Pražských i jiných měst, komory naší
opúštěti nemáme." Ku konci připojil ještě výjimku, v což sehajtmana hradu
Pražského dotýče a jeho zápisu, když by koli budúcimi časy krále Českého
korunovaného nebo dědicuov buďto našich, jehož pane bože ostřež, aneb
budúcich králuov a dědicuov nebylo, že on hajtman, nynější i budoucí,
s tím zámkem hradu Pražského má se tak zachovati, jakž a pokudž zří-
zení zemské v sobě okazuje a to nyní i budoucí časy." V tomto pří-
padě měl ovšem hejtman hradu zavázati se slibem nejv. purkrabímu, aby
hrad mohl býti zachován a postoupen novému králi, jenž na trůn po zá-
konu dosednul. IM )

Přes to, že majestát zněl určitě, ustanoveni jeho nebyla hned ve
skutek uvedena. Zůstalyt v platnosti i smlouva Svatojakubská z r. 1508,
která ustanovovala, že v čas nepřítomnosti krále v zemi má nejv. purkrabí
hradem Pražským vládnouti, i zápisy p. Lva na statky a důchody korunní
a také na hrad Pražský. Od slov ke skutkům bylo daleko.

Během r. 1514 jednáno často na sněmich o zrušeni smlouvy Svato-
jakubská, o vysvobozeni krále ze „škodných zápisů" a o zřízeni nové
správy zemské. Strana městská v lednu opětně žádala, aby Vladislav mohl
kralovati a panovati jako „král svobodný" jak při rozdáváni úřadů, tak
i při vládnutí hradem Pražským a v jiných všech věcech. Odůvodňovala
to tím, aby „královstvie, což jest zapisováno proti svobodám, bylo
vysvobozeno" a aby král mohl vyjíti „ze zavedených dluhů, tak aby to
království pro ty dluhy šeredně nezahynulo, aby na potomní časy snad
králův ani míti nemohli, nemajíce jich v tomto království nač chovati."
Nebot — doložila — králi sou moc i panování odjaty i strach jest, když by

*•*) Sb. 1. str. 347. Majestát tento byl potvrzen všemi následujícími králi
českými, posledně císařem a králem Františkem I. ve Vídni 13. května 1808 spo-
jené obci Pražské a pak všeobecně císařem Ferdinandem V. 9. ledna 1836 a cí-
sařem Františkem Josefem I. 16. listopadu 1849 (Sb. I. str. 627, 696, 715, 717
a 718). Srov. též Tomek u. m. X. str. 355.

42

král téměř nic rozkazovati neměl, aby toto království k velkým různicem
nepřišlo. Ale vyšší dva stavové opfeli se tomu, aby smlouva Svatojakubská
byla z desk vymazána, pokud o novém řádu nestane se dohodnutí a vy-
slovovali naději, že je král při tom zůstaví, ,což se hradu Pražského
i jiných úřaduov zemských dotýde, kdo které zpravovati má.* IM )

Na dalším sněme 22. července 1514 vyšší dva stavové povolili sice
berni na „zaplaceni dluhfi", ale zároveň učinili snesení, že král nemá se
více „na důchody a zámky JMti v koruně České vdlužovati bez vůle
zemská a pakli by přes to kto co půjčil, že nemá a nebude moci o to
k JMKské zámkům a důchodům v tom království hleděti." Král patrně
nemoha obdržeti berní vydával dlužní úpisy, v kterých majetek korunní
obecně dával do zástavy. Vyšší dva stavové zvolili pak posly, kteří s králem
měli jednati o nové zřízeni správy zemské, při kterém nejv. purkrabímu
by se značný obor působnosti zabezpečoval a správa důchodův a zámků,,
kteréž „JMKská v tomto království má," se svěřila dvěma osobám od
krále i od vši země zřízeným a také slibem králi i království Českému
zavázaným. Ředitelové tito měli státi se sami jistci za dluhy královské a
nejv. purkrabího z dluhů vyvaditi. Hrad Pražský i hejtman zámecký měli
ale i nadále zůstávati podřízeni nejv. purkrabímu Pražskému po čas ne-
přítomnosti krále v zemi. 1tf4 ) Pod těmito podmínkami byli vyšší 3tavové
ochotni od smlouvy Svatováclavské z r. 1508 ustoupiti.

Proti tomu mésta rozhodně se postavila dovozujíce v listu králi
2. záři 1514 poslaném, že kdyby podmínky takové přijal, zrušil by smlouvu,
kterou s nimi uzavřel. Ona chtějí toliko ním králem se spravovati a nikoli
nejvyšším purkrabím a drží se úmluvy s nimi uzavřené, že král „hrad
Pražský i s hejtmanem VKMti má v svých ruku a v svém pano-
ván i e jmieti a držeti, žádnému ho neporúčeti a s ruku do VKMti živnosti
neopúštéti a nedávati jako zámku toho, kterýž VKMti vedle měst Pražských
vlastnie a jako zvláštní královského du ostojenství dě-
dictví náleží". 1 * 5 )

V prosinci 1514 obě strany hájily svá stanoviska skrze posly před
králem na Budíne. Kníže Bartoloměj s přátely svými žádal a napomínal

m ) Souč. tisky v archivu Českého musea.

m ) Král měl vydati majestát, kterým by nový řád stavům potvrdil a do
kterého by o hradě Pražském toto ustanovení vložil : „Item poněvadž od staro-
dávna nejvyšší purkrabové Pražští hrad Pražský jsú zpravovali, protož hejtman
hradu Pražského, nynější i budúcí, má se, když krále JMti v království Českém
není, s hradem Pražským a s tím svým úřadem nejvyšším purkrabím Pražským
zpravovati a zření k němu míti a slib jemu učiniti tak, jakž jest nynější hejtman
nejvyššímu purkrabí Pražskému slib učinil." (Rukop. Roudn. DC. 54 na 1. 12 násl.)
Srov. též rozkaz p. Lva zámeckému hejtmanu Záviši Sulkovi z Hrádku dne Í2L
srpna 1514 daný, aby měl pilnost o „opatrováni e na hradě Pražském". (Archiv
Český VIL str. 79, též další listy z r. 1516 tamže na str. 135, 138, 150 a 153.) Srov.
též Tomek u. m. X. str. 359—361 a 366.

* w ) Kop. v archivu Třeboňském č. 3317.

43

krále, aby „pro duostojenstvie VMti a VMti dědicuov a budúcích králuov
Českých 44 neustupoval od hradu Pražského mimo nález, „kterýž ode všech
tří stavuov svolen jest" a aby neráčil mést a komor svých poroučeti nejv.
panu purkrábovi, nýbrž aby „ty komory 4 skrze své úředníky spravoval.
Ačkoli takto strana městská stavěla se nyni na stanovisko zřízení zemského
z r. 1500, jehož platnost jinak popírala, páni strany Rožmitálské stáli na
svém a mluvili před králem, že „nebude-li nejvyšší pan purkrabie Pražským
hradem i hejtmanem vládnuti, nechti ku právuom stávati ani k soudóm
jezditi ani na hradě Pražském bývati ani práv a svobod svých tu nechati,
a že nechti nic činiti, než raději hrdla ztratiti a válku jakúžkolivěk pod-
stúpiti' 4 . 186 )

Král nevěda si rady odvolal úmluvu svou s městy a odkázal strany
na nejbližší sněm, který se konečně o Letnicích (23. května) 1515 náhradě
Pražském sešel, aby urovnal ty i jiné spory stavovské. 187 ) Král vyslal
k jednáni se stavy Karla knížete Minsterberského, vnuka krále Jiřího, a
biskupa Olomouckého Stanislava, kterým se podařilo jakési srovnání se
stranami k místu přivésti, jež ale nemělo dlouhého trváni. Opatrování
všech důchodů, které v Cechách králi spravedlivě náležejí, bylo svěřeno
čtyřem ředitelům, z nichž jednoho král a ostatní tři stavové měli zvoliti
a ředitelové ti měli králi a zemi přísahu učiniti.

Jim přiznáno v změřiováni ouřednikův na zámcích i při jiných dů-
chodech krále 11 , krom úředníkův zemských, a to s radou osmi osob jim
přidaných. Svolených berní a důchodů královských měli obraceli na spla-
cování dluhů královských, kromě některých zvláště vyjmutých důchodů,
jako .stojícího (stálého platu) na hrad Pražský na stavení a těm osobám,
kterými se zámek ten k poctivosti vší koruně chová". Čtyřem
ředitelům úředníci všech zámků v a důchodů královských byli povinni
klásti počty, i sám nejv. purkrabí měl před nimi řádný počet udělati,
načež z něho dluhy bez jeho škody měly se sejmouti. .Pakli jsú," pravilo
se dále v sněmovním snesení, „jací listové vyšli buď na úřady těch zámků
neb na důchody anebo nač jiného po zavázání těch zámkuov a důchoduov,
které se jest stalo jistci i rukojmími, kteříž sú za ty dluhy krále JMU
jistci a rukojmími se zdělali, ti a takoví listové a zápisové žádné moct
jmíti nemají ku překážce dluhuov placeni". Toliko „znamenitě" vymíněno,
že „což se zápisův dotýče na kterážkoli zboží, v jichž jsú v drženi a uží-
vání předešlém, ti a takoví zápisové v mocnosti své státi mají bez pře-
kážky" krále žijícího i budoucích králův Českých. Zdali tím také zápisy
p. Lvovy na hrad Pražský jsou potvrzeny aneb zdali pozbývaly platnosti,
zůstávalo sporno, jakož vůbec otázka o správě hradu Pražského ponechána
stranou. Postupováni zámků v a důchodů králi mělo se ale státi teprve
po zaplacení dluhů, kteréž ředitelové do tři let měli provésti ; a král neměl

m ) Kop. v archivu Třeboňském č. 3320.

*« 7 ) Palacký u. m. V. 2 str. 284 násl. a Tomek u. m. X. str. 397 a 407 násl.

44

na postoupených zámcích a důchodech žádné nové dluhy uvozovati, toliko
toho měl míti vůli, aby z důchodů svých komu něco dal, jak bude
chtíti. Kdyby krále v zemi nebylo, měli obyvatelé koruny České, jimž král
1 o poručí, k ruce jemu zámky a důchody přijití a kdyby král zemřel, „má
tona obecním sněmu země opatřiti." 189 )

Výhradami těmito ovšem „očisťování zámkův a důchodův od dluhův*
a postupování jich králi učiněno jest závislé na tom, jak se berně hojně
scházeti budou a kterak zvolení iiditelové ve správě finanční se horlivými
ukáží. Prostředkův a cest ku zmařeni neb oddálení těchto úmyslů
bylo dosti.

Hrad Pražský zůstal i nadále pod mocí nejvyššího purkrabího, jehož
nepřátelský poměr k městům Pražským stále se přiostřoval. 169 ) Purkmistři
a konšelé měst Pražských 22. prosince 1515 stěžovali si proto důtklivými
slovy králi, že na hradě kupectví a řemesla na škodu měst se provozuji,
ano, že tam i zločinci se utíkají ochrany docházejíce, „ješto kdyby kto ne-
znal, že VKMti zámek jest, mohl by snad spieše pověděti, že ne zámek
královský jest, ale lidi zlehčených a při své poctivosti neduoložitých
útočiště a ohrada". I žádali proto, aby králem bylo mocně přetrženo a za-
staveno, což v stolici duostojenstvie královského jakýmkolivěk neřádem jest
k lehkosti" a aby přísně bylo přikázáno, aby „někto, komuž to poručeno
a svěřeno od krále jest, takové svobody a své vuole pro svuoj snad toliko
užitek a toho zámku s lehkostí a s jich škodu na něm neprovozoval". 170 )
Král rozuměje, koho se stížnost týče, odepsal, že poručil Karlu knížeti

*«*) Rukop. Roudn. DC. 54 na 1. 18. K tomu Tomek u. m. X. str. 409.

W) Tomek u. m. X. str. 4l4.

* 70 ) Kop. v archivu Třeboňském č. 3340. V listu čte se na počátku: „VKMti
muož ještě býti v paměti, což i nám dobře vědomo jest, kterak za VKMti kralo-
vánie, též i za VMti předkuov zámek a hrad Pražský byl jest u veliké vážnosti
a poctivosti chován, že žádný člověk neřádný, lehký aneb jakžkolivěk ztracený
svobody na něm žádné jest neměl a mieti nemohl, protože páni purkrabové naj-
vyšší Pražští, kteříž jsú jej spravovali bez VKMti přítomnosti, pamatovali sú na to
i tomu rozuměli, že předkem tomuto královstvie k znamenité poctivosti těla svatá
svatosvatých dědicuov této země České tu se chovají; také že všickni králové
€eští jsúc na královstvie voleni, tu k koruně a konečné moci přicházejí. A VKMti
na tom zámku hradu Pražském stolice jest, k tomu že soudové zemští a vrch-
nost práva tu se drží, a všeho královstvie obyvatelóm jich spravedlivosti vedle
práva VKMti zřízeného se dopomáhají, ješto pro ty a jiné příčiny prve, dokudž
úředníci zámku toho viece vážili sobě toho místa poctivost, nežli svú některú
zvláštnost, každému dobrému a zachovalému člověku aby se poctivosC jeho s po-
ctivostí toho miesta srovnala, svobodný býval; jiným pak lidem lehkým, ne-
řádným aneb jakž kolivěk ztraceným na to místo a VKMti zámek bylo jest těžko
pohleděti. Nynie pak, čehož my velmi litujem, každému dobrému i zlému, zacho-
valémui ztracenému, obecný a svobodný jest, a jedné ktož se čeho dopustí proti
komu v zemi neb proti městóm Pražským, někdy i proti VKMti těžce proviní,
buď zloděj, psanec, raddy netajný lotr. násilník, mordéř a jiný, který od své cti
utíká a nemoha pro své vejstupky jinde bytu svého nalézti, a tak spěšného fe-

45^

Minstrberskému o to s nejv. purkrabím Pražským Zdeňkem Lvem z Rož-
mitálu rozmluviti a pokudž spravedlivé bude na dobrém postaviti. 171 ). Ale-
po čas života krále Vladislava nestalo se v té věci ničeho.

Po smrti pak jeho nejv. purkrabí Zdenek Lev z Rožmitálu psa)
z Budína 14. března 1516 svému zástupci na hrade Krištoforovi ze Švam-
berka, aby opatroval hradu Pražského, nebot „kdož by co proti tomu hradu
svévolného předsevzal, učinil by předkem proti králi Ludvíkovi i také
proti tomu královstvie." 172 ) Několik dní na to Pražané vyslali posly na.
hrad k hejtmanu zámeckému Záviši Sulkovi s dotazem, proč posádku
hradskou rozmnožuje a jak se k nim chce zachovati, připomínajíce mu r
že je „krále JMU úředník' 4 a že mu král poroučel, jak se má k městům
Pražským chovati a kterak města Pražská zase k němu. I odpověděl jim,
že „se zachovati má podle slibu svého, který jest najvyššiemu panu
purkrabí podle zřízení zemského učinil' 4 . I byla prý odpověď ta Pražanům
„nevelmi příjemná 4 '. 173 )

Poněvadž snesení sněmovní z r. 1515 se neprováděla, berně i dů-
chody se nevalně scházely a nových dluhů na úrocích zadržalých přibý-
valo, jednaly sněmy a sjezdy dále o trvalém zřízení vlády a zaplacení
dluhů královských. Na Benešovském sjezde vyšší dva stavové v červenci
1516 se snesli, aby čtyři ředitelové nad důchody královskými byli toliko
z jich středu voleni, ti aby vzali slib od úředníků nad zámky na místě-
krále a země a aby také s nejv. purkrabím rozvážili, jak by se hrad
Pražský opatroval. 174 ) K sjezdu tomu poslal starý pan Vilém z Pernšteina
list, v kterém toužil na to, že sněmovní sneseni se neprovádějí, a navrhoval,
aby „zámci, kteříž přislušejí králi a zemi, i všeliké duochody, kterýmiž,
se jmény mohu jmenovati, napřed zemi v ruce byly uvedeny a země
majíc to v moci své, aby to zřiedila a ten řád udělala k zpravováni
spravedlivému, a z toho již dluhové aby placeni byli ti, kteříž jsú
spravedliví 41 . 17 *)

Kdežto posud byl o to spor, zdali zámky a důchody máji náležeti
toliko králi anebo králi a zemi, a kdežto majetek korunní skutečně octnul
se v držení věřitelů korunních, nyní pan z Pernšteina odporučoval, aby

drunku mieti, na zámek se utíká a tu své nepoctivosti hned miesto i obranu na-
chází, nadto i přátelstvie vysokého dosti nabývá, a jsa na zámku dobře bezpečen,
někdy i pohruožky nám i jiným odtud činí. A dobří i šlechetně zachovalí lidé
bez svého všelikého proviněnie že nejsú a nemohli býti někdy na ten zámek
puštěni."

M) Kop. v archivu Třeboňském č. 3340.

"*) Archiv Český Vil. str. 166.

173 ) Archiv Český XI. str. 188.

™) Rukop. Roudnický DC. 54 na 1. 27 a Tomek u. m. X. str. 4*2, 429,
430 a 431.

"*) Archiv Český XVI. str. 65.

40

země sama zámky a důchody převzala a z jich výnosu a ovšem i z berní
dluhy platila. Pochopitelno, že pan Lev a ostatní zástavní věřitelově, ma-
jíce se vzdáti držení zastavených statkův a přijmouti pouhé dlužní úpisy
od země, sprovázeli takovýto návrh, aby statky korunní staly se zemskými
neboli státními, s velmi smíšenými pocity. Pročež nejbližší sněm raději po-
kusil se 14. ledna 1517 uvésti ve skutek sneseni sjezdu Benešovského.

Usnesl se zvoliti dva pány a dva rytíře jakožto hejtmany krále
v království Českém, kteří měli složiti přísahu a slib králi a zemi. Jim,
kteří bytem nejvíce na hradě Pražském měli bývati, mělo náležeti ,. zámky
a důchody, Horu, ungelt i také dluhy krále JMU opatrovati a řediti",
pročež úřednici na zámcích i také jiní nad důchody k nim měli zřeni míti a
jim učiniti slib „na místě krále i vší zemi." I hejtman hradu Praž-
ského měl takto přísahou býti zavázán těmto čtyřem hejtmanům na místě
krále a země, jinými slovy měl obdržeti smíšenou povahu úředníka krá-
lovského a stavovského neboli zemskou a s nim ovšem i hrad Pražský.
Hejtmanům těmto zemským dána pak moc, aby úředníky měnili, ssazo-
vali a jiné na jich místa vsazovali, aby cd nich přijímali počty a aby
dluhy krále penězi z berně a důchodů platili. 176 ). Dle snesení toho ani
král ani stav městský neměli míti vliv na dosazováni těchto hejtmanů
zemských, což ovšem ve městech vzbudilo odpor. 177 )

Teprve na sněme o sv. Václavu 1517 konaném, na kterém spory
s městy známou smlouvou Svatováclavskou sou na čas ukončeny, stala
se i v této věci náprava, ale toliko na prospěch stavu městského. Místo
zemských hejtmanů zvoleni jsou tři nejvyšší berníci zemští, z každého stavu
jeden, jimž se měla odváděti berně po krajích na zaplacení dluhů krá-
lovských vybíraná a kterým také uloženo spravovati zámky a důchody
krále, dosazovati na zámcích úředníky a od těchto úředníků přijímati
počty. Jim dána též moc, zámky a důchody královské zastavovati a
to tak, aby zástava od nich ,.na místě vší země těm, kdož by na to
puojčili, ujištěna byla dskami i listy pod pečetí zemskú, aby
každý opatřen byl na místě vší země, aby mohl bezpečně ten statek
držeti před všelijakú mocí, nejsa toho povinen žádnému postupovati."
Patrně měly zástavní listy neboli zápisy královské na zámky a důchody
se takovým spůsobem obnoviti neboli nahraditi novými úpisy, v nichž zá-
stavním dlužníkem a tedy vlastníkem statků byla postavena země na
místě krále a takovým spůsobem zámky, které by byly ze zástav pomocí
berně vyplaceny, měly ovšem nabýti povahu statků zemských. Mělo
se takto pozvolna dojíti k uskutečnění myšlenky p. Viléma z Pernšteina
o pozemštění některých zámkův a důchodů korunních. Ale provedení to-
hoto záměru předpokládalo, aby také král dal k tak důležité proměně

17 «) Rukop. Roudnický DC. 54 na 1. 31.
,77 ) Tomek u. m. X. str. 431 násl.

47

-svolení. Edyž se tak nestalo, provádělo se snesení toto sněmovní toliko
částečně a s velkými překážkami a ani hrad Pražský nebyl zbaven sou-
kromé zástavy p. Lva. Přispělo k tomu též další snesení sněmu patrně
k upokojení strany Rožmitálské učiněné, že jistcové a rukojmí za dluhy
královské mohou summy své (jistiny i úroky) na berni, již byli povinni
dáti, vyrážeti a že pokud dluhové z berně nebudou splaceni, mohou se
svého opatření držeti podle svých předešlých zápisů, při nichž měli býti
zůstaveni. Ředitelové pak voleni sněmem svatodušním r. 1515 k řízeni a
spravováni zámkův a důchodů krále byli ze závazku a povinnosti .králi
a zemi a propuštěni. 179 )

Na následujícím sněme 25. listopadu 1517 místo tři berniků zvoleni
jsou čtyři hejtmane neb regenti z vyšších dvou stavů, jimž k ruce dva
zástupcové z měst jsou přidáni, pro řízení věci zemských a ke správě
berní, důchodův a dluhů královských, a nejv. purkrabímu Zdeňkovi Lvovi
z Rožmitála uloženo, aby všechny úředníky obeslal ke skládání slibu novým
hejtmanům zemským. 179 ) Ale nejbližší sněm vrátil se 13. prosince 1518
k dřívějšímu zřízeni, zvoliv tři berniky na místě šesti hejtmanů, kteří slo-
žili úřady, 180 ) načež 3. října 1519 novou změnu spůsobil, ustanoviv zvlášt-
ního .hejtmana nad zámky a důchody krále JMti u Václava Hugvice z Bi-
skupic, zetě nejv. purkrabího, přidav mu k rukoum 12 osob ze všech tří
stavů volených. 181 )

A tak měnily se osoby, nová organisace se vymýšlela; ale správa
země zůstávala stále v rukou strany Rožmitálské. Při tom dluhy královské
a zemské rostly, dosahujíce až čtvrt milionu kop gr. i více, věřitelově, jist-
cové a rukojmové za tyto dluhy drželi se svých zástav a berně sice nové
povolovány, ale málo kdo je platil. Za takových nezřízených poměrů
všechna odpomoc očekávána od příchodu mladistvého krále Ludvika do
země, k čemuž konečně koncem března 1522 došlo. 182 )

Ludvik, jenž složil 2. května 1522 po starém spůsobu přísahu, že
nemá „od království tohoto Českého nic odcizovati ani zastavovati, ale
raději podle možnosti své je rozšiřovati a rozmnožiti", 183 ) shledal ovšem
záhy, že nebylo toho mnoho, co by byl mohl od království ještě odciziti.
Skoro všechny zámky a důchody nacházely se v rukou p. Lva a jiných

,7S ) Tisk v knížecí knihovně Lobkovické v Praze a Tomek u. m. X. str. 441.

ílf ) Rukop. dvorní knihovny V r ídeňské č. 8054 na 1. 29.

180) Tomek u. m. X. str. 487.

151 ) Rukop. Roudn. DC. 54 na 1. 47 a Archiv Český XXL str. 141.

l &) Tomek u. m. X. str. 463, 496 a 498. Srov. též Palacký u.m. V. 2 str.
339, kdež uveřejněn součet dluhů královských z r. 1519.

*») Kniha m. Stříbra č. XXV. na 1. 131.

48

věřitelův 184 ) a aby byl mohl král vůbec do země přijíti, byl sněm nucen koncem
r. 1521 povoliti, aby každý stav sebral a odváděl ročně tisic kop na po-
třeby jeho dvora královského. 185 )

Poměry ty vedly k opětným snahám po „očištění zámků* ze zástav
a dluhů, aby dvůr královský z důchodu z nich mohl býti vydržován. Za-
choval se z té doby pamětní spis, v kterém přívrženci obnovení moci
královské navrhovali prostředky k cíli tomu vedoucí. Pravili, že „zámkové,
manové, města a klášterové jsou komora a moc krále" a pakli je
král ponechá v cizí ruce, nebude míti čím nad poddanými panovati. Berně
vydatná a jednostejná ať se proto povolí na splaceni dluhův a na očištěni
důchodů královských, a stavové nechat sami převezmou neboli „podstoupí"
dluhy královské a když se tak stane, nechat králi postoupí se pak hned
všechny zámky, města, kláštery, Hora Kutná, důchody a užitky, aby král
„jsa pánem našim měl mezi námi nač svůj dvůr držeti jako na mocného
a velikého pána a krále náleží." Stavové měli pak voliti osoby ze svého
středu, jež by ve věcech důchodů královských dokonalý pořádek zjednaly
„k dobrému králi i tomu království." Při tom navrhován radi-
kální prostředek, aby všechny dluhy na zámky královské bez povolení vší
země a proti 2 není majestátu kr. Vladislava z r. 1499 učiněné byly prostě
zdviženy a v nivec uvedeny. 188 ) V tomto duchu také sněm 2. května
1522 na hradě Pražském konaný učinil snesení o nových berních a jich
vybírání, o výplatě dluhův a o „očištění zámkuov a důchoduov královských",
o něž tři ředitelové, zvolení králem ze tří stavůvašest radů týmiž třemi
stavy jim přidaných, měli společně s krajskými berníky se zasaditi. Ře-
ditelům těm měly se odváděti berně předešlé i nynější, jim všichni, „ktož-
koli jaké duochody krále JMU i zemské za sebú mají" měli počty
klásti a peníze odváděti a z důchodů těch i z výnosu berní mělo se při- .
kročiti k zmíněnému očištění zámkův a důchodův, aby „země byla osvo-
bozena z té závady, jakž se jest podvolila."

Bylot pak ohledně zámkův a důchodů zejména usneseno: 1. Jtem
což se Poděbrad, Kolína, Hrádku, Tachova, Nečtín, Hory
Kutny dotýče, i měst a tak všech jiných důchoduo, kteréž nynie věřitelé
v moci mají, ti důchodové mají býti obráceni od řediteluo nynějších na
kuchyni, pivnici, obročnic i, pokudž vystačiti budu moci, dotud, dokudž
král JMt v zemi býti ráčí, a když by JMt ven z země vyjeti ráčil, tehdy
ti všickni důchodové, což se jich koli sejde, mají býti obráceni od týchž
řediteluo ku pomoci záplatě těch dluhuo spravedlivých i také na výplatu

ls *) Tomek u. m. X str. 449, 463, 473, 487, 491 a 499. Známa je zpráva
v Bartošově Kronice Pražské, že r. 1532 jeden soused při sněmu na hradě
zjevně pověděl, že „za krále Jiřího židé sami toliko chovali i dochovali lva i lvici,
nyní pak jednoho Lva všecka Česká země nemůž nasytiti" (Vydání Erbenovo str. 17) *

i») Tomek u. m. X. str. 496.

ÍS6 ) Kop. v hr. Černínském archivu Jindřichohradeckém.

49

zámků svrchu položených. A když dluhové zaplaceni budu a zámci svrchu -
psáni vyplaceni, tu ihned mají býti postúpeni králi JMti v moc a
JMU k uživání, a JMt nemá těch zámkuo odcizovati ani pryč dávati, ani
nic od nich odciziti ani zastavovati. A také JKMt nemá na těch zámcích
nižádných cizozemcuo za hajtmany a za úředníky saditi, nežli přirozené
Čechy." Zámky tyto i důchody měly tedy sice zůstávati v držení zástavních
věřitelův až do jich vyplacení, ale důchody z nich měly se ihned na po-
třeby dvora obraceti a pak na vyplacení zámků, aby mohly ke koruně se
vrátiti. 2. Ostatně dluhy za spravedlivé uznané a zregistrované měly se
z berní platiti a co z berní po záplatě dluhů pozůstalo, z toho měli ře-
ditelové další některé zámky králi vyplatiti a sice: ,Hradistko, Zde-
chovice,Točník, Žebrák, Rabštein, Příbram, Kunžvart, Kně-
ževes, Lišany a Nesuchyni." O nich se neustanovuje, že by král
neměl právo po výplatě opět je zciziti neb zastaviti, ale sotva mohl býti
úmysl sněmu, aby tyto statky na rozdíl od předešlých povahu pouhých
komorních statků zcizitelných obdržely. 187 )

Ale i toto zřízeni toliko pozvolna a s mnohými překážkami, zejména
nejv. pnrkrabiho Zdeňka Lva z Rožmitála a jeho stoupenců ve skutek se
uvádělo. Král byl následkem toho nucen dožadovati se půjček na srážku
berní ,na dvoru chování, dokudž" — jak se v jeho prosebných listech
praví — „naši zámkové a duochodové v tomto královstvie nejsú očištěni
a nám v moc uvedeni. M,S8 )

V čas přítomnosti kr. Ludvíka v zemi na nastoupené cestě dosti
rázně se pokračovalo. Majestátem d. v Praze dne 29. října 1522 potvrzoval
král list otce kr. Vladislava, aby „od koruny České nic dáváno a od-
cizováno nebylo", obdaruje ve smyslu své přísahy „korunu tu a v ní
obyvatelé, že od tohoto královstvie Českého a od té koruny
nic dávati ani odcizovati nemá žádného dědictví ani manství ani žád-
ných gruntuov v tom královstvie Českém ani v říši, což k té
koruně přísluší, též také ani v jiných zemích k té koruně příslušejících a
zvláště kniežetství Opolského a Ratibořského — dávati a zapisovati, za-
stavovati ani odcizovati žádným obyčejem nemá žádnému, — poněvadž
naše povinnost i každého krále Českého ta jest, že nic od toho královstvie
odcizovati nemá*. A protož dokládá: „Jestliže jsú jací listové a obdaro-
vání kdyžkoli prve proti tomuto našemu potvrzení a předkuov našich
skrze kohožkoli vyjednáni a vydáni aneb potomně býti by mohli aneb
byli", ty všechny že moří, zdvihá, ruší, kazí a v nic obrací. 1 ' 9 ) Majestát

tl7 ) Ruk. Roudnický DC. 54 na 1. 77 a tisk v knížecí Lobkovické knihovné
v Praze.

&>) Král Ludvík psal částečně vlastnoručně 17. října 1522 o zápůjčku JOOO
kop Petrovi z Rosenberka (orig. v archivu Třeboňském č. 3833) a 18. října Pra-
žanům a ostatním městům o zápůjčku 3000 kop. (Chaos rerum memorabilium
v archivu m" Prahy č. 323 na 1. 99.)

*M) Orig. v archivu Svatováclavském č. 306.

4

50

tento je pozoruhodný z té příčiny, že mluví se v něm jednak o oby-
vatelích koruny České jakožto státního svazku, jednak o statcích a pří-
slušnostech koruny České a království Českého jakožto o statcích státních
neb zemských.

Přes to král na 25. listopad 1522 svolával sněm, aby se s ním
uradil, jak by t naši zámkové a duochodové, jakž nám ode všech stavuov
pripovědieno a přirčeno jest, byli očištěni a nám postoupeni, a těm,
kterýmž dluhové spravedliví dlužni jsou, aby zpraveny a zaplaceny byly*. 190 )
Jednání sněmovní nevedlo ale dlouho k cíli, poněvadž pan Lev kladl
všemu stále* překážky, nechtě klásti počtův a drže se svých úpisův a kvi-
tancí, o nichž tvrdil, že není povinen je předkládati, když prý král Vladi-
slav jej od povinnosti té byl sprostil. 191 ) Králi nezbývalo, nežli jej a ostatní
nejv. úředníky z jich přísah a povinností 5. února 1523 propustiti, aby
cesta k novému pořádku v zemi byla uvolněna. Sněm také hned na to,
7. února se snesl, aby král ,v mocnost svú královskú byl vpuštěn," by
vši mocnosti a svobody mohl užívati, jakož od starodávna králové Čeští
užívali. Beze všech dalších průtahů mělo mu býti postoupeno pět zámků
v předešlém sněme jmenovaných a to Poděbrady, Kolín, Hrádek
(Křivoklát), Tachov a Nečtiny, 192 ) jakož i všelijací důchodové na všech
horách, na městech, na klášteřích a na židech všech, kteříž králi ná-
leží a zastaveny nejsou, a to ,bez škody pánuov věřiteluov, jistcuov a

190 ) Kop. v archivu Třeboňském č.3498. Srov. Tomek u. m.X.str. 508 násl.

t9t ) Tomek u. ín. X. str. 509.

,flsí ) Komu zámky tyto do r. 1523 byly zastaveny, není dosti objasněno.
Sedláček, Hrady a zámky XII. str. 10 praví, že Poděbrady s Kolínem a Hra-
dištkem byly 1505 Albrechtu z Kolovrat a Bernartu z Valdšteina zastaveny, kdežto
na str. 118 násl. píše, že Kolín r. 1510 Bernartovi z Valdšteina byl zapsán a pak
do r. 15-22 byl prý „pod vrchní vládou Zdeňka Lva z Rožmitála", načež na zámku
Kolíně vládnul Burian Špetle z Janovic. Vávra, Dějiny m. Kolína (1888) str. 95
jmenuje p. Lva od r. 1516 „zápisným držitelem panství Kolínského". O Křivo-
klátu Sedláček u. m. VIII. str. 29 nemá zpráv, komu byl do r. 1523 zapsán,
a o Tachovu praví (XIII. str. 103), že byl na Gutšteinech r. 1510 k rukoum krá-
lovým dobyt od nejv. kancléře Ladislava ze Šternberka, načež v 1. 1516 a 1517 byl na
hradě tom hejtmanem Albrecht ze Šternberka. Kr. Ludvík dal 10. března 1523 tamějáím
man um výsadu, že mají toliko králi býti poddáni (Stocklów, Geschichte der St.
Tachau str. 419) a hrad tedy dostal se asi do rukou královských. Na to r. 1534
dne 31. března dali všichni tři stavové na obecním sněmu králi Ferdinandovi I.
povolení, aby panství Tachovské nejv. kancléři Hanušovi Pflugovi z Rabáteina
a strýci jeho Kašparovi do jich životů v 26.091 zlatých rýn. zastavil s výhradou
výplaty a za to hrabství Kladské „k stolici království Českého a komoře
své královské" dědičné přikoupil a připojil a sice sněm dal k tomu svolení
„znajíc JMKské i tohoto království na tom dobré a užitečné býti" a poněvadž
„JKMt pán náš najmilostivější podle Prešpurského zápisu králem Vladi-
slavem slavné paměti učiněného vuoli a moci jmieti ne ráčí, aby zámky, města,
městečka, vesnice k své komoře tohoto království příslušející, co toho
bez povolení všech třie stavuov komu prodávati, zastavovati, životy a léta zapi-
sovati mohl, jakož týž zápis Prešpurský to všecko v sobě šíře ukazuje a zavierá"*
(Kvatern desk zemských č. 42 na 1. B 20.)

51

rukojmí, s kterými aby se jednalo *. A rovněž, když věřitelům budou
summy zapsané dány, měly se králi k ruce postoupiti další zámky:
Rabštein, Kynžvart, Točník, Žebrák, Příbram, Hradištko,
Z'dechovice 193 ) a vsi Kněževes, Lišany a Nesuchyně k zámku Hrádku
příslušející. Statky ty podvolili se stavové sami vyplatiti. Kdož pak měl
zápisy starodávných zástav na jiných zámcích, městech, vesnicích aneb
na čemkoli, byli povinni 22. února k obeslání před králem je položiti
beze všech výmluv a kdo by tak neučinil, měl ztratiti svou spravedlnost.
Zápisy ty dá král zregistrovati a zase je držitelům vrátí, leč by to byly
nepořádné majestáty králi a zemi ke škodě a týkaly se statků,
důchodů v a vrchnosti „což by báli anebo královně a zemi a k královstvie
příslušelo*. Majestáty takové měly býti zdviženy. 194 )

Mezi nepořádnými těmito úpisy byl také zápis, který měl pan Lev
na hrad Pražský. Ten zajisté za neplatný byl prohlášen a nejspíše zničen,
takže se nám ani jeho zněni nezachovalo, a hejtman zámecký zavázán
jest následkem toho přísahou samotnému králi. 195 )

,tfa ) Jmenováno zde zámky Rabštein, Točník, Žebrák a Příbram
byly zapsány Kryštofovi z Gutšteina, který je 20. července 1509 musil králi v po-
kuto postoupiti. Vladislav přál si, aby statky ty synu jeho Ludvíkovi byly do
desk vloženy jako soukromý jeho majetek, ale stavové hájili, že jsou to statky
„království t. j. statky zemské, o kterýchž král jen se svolením sněmu říditi může".
(Palacký u. m. V. 2 str. 112, 165 a 170.) Král Ludvík pak zastavil Rabštein
se svolením sněmu 1518 bratřím Šlikům do pěti let. (Sedláček u. m. XIII. str.
140.) — V ten čas (asi r. 1517) Zdenek Lev z Rožmitála vedl právo pro dluh 7789 kop
na Točník, Hradištko aZdechovice (tvrz u Přelouče), kterážto panství jsou
mu soudno odhádána, takže se stal jich pánem zástavním. Točník pak vyplatil
r. 1522 se svolením krále Jan z Vartenberka, jemuž se Žebrákem je zastaven
v 850 kopách. (Sedláček u. m. VI. str. 159 a Palacký u. m. V. 2 str. 339.) Příbram
zámek a město byly r. 1513 zastaveny čtyřem bratřím Pesíkům z Komárova
(Sedláček u. m. VI. str. 125) ; kdežto Zdechovice postoupil p. Lev Václavu
Loreckému ze Lkouše. Jsou sice 1523 králem Ludvíkem vyplaceny, ale už 16.
března 1523 dále zapsány Petrovi Sudoví z Řenec v 3250 kopách. (Sedláček
u. m. I. str. 246.)

,94 ) Kop. v archivu Třeboňském č. 3487 a rukop. Roudn. DC. 54 na 1. 78.
Poslové z Hory psali v ten čas o jednání sněmovním a zle horlili na „lichovníky",
kteří chtějí, aby se jim napřed úroky zaplatili a pak teprve jistiny, a aby svých
rukojmí se mohli držeti. Stavové jim naproti tomu podávají, že „země zápis
jim místo rukojemství učiniti chce" a i král že se zapíše, že „zemi přidržeti jmá
aby jim lichovníkóm beze vsí jich škody dluhové spravedliví zaplaceni byli".
Pan Vilém z Pernšteina ihned se také uvolil zápisy na Hlubokou předložiti; ale
pan Lev učinil řeč, že není povinen počet učiniti, poněvadž je kvitován sněmy
a listy královskými. Přes to někteří úředníci na zámcích, jež jsou prý králi
puštěni, učinili králi již slib. (Orig. v archivu kutnohorském č. 270 a 273.) —
K nařízenému sněmem zregistrování zápisů na statky a důchody královské sku-
tečně došlo. V c. kr. dvorském a státním archivu ve Vídni chová se rukopis
XVI. stol. č. 185, jenž na 1. 251—492 obsahuje přepisy majestátů na zámky, statky
a důchody do r. 1521 vydaných, a jenž za elaborát komise k tomu účelu zřízené
může se považovati.

i" 5 ) Tomek u. m. X. str. 511.

4*

52

Na sněme brzo na to odbývaném zvoleni jsou 7. března 1523 tři
nejv. bernici a král odjížděje 16. března do Uher svěřil Karlu knížeti
z Minsterberka správu země, jakožto „krále JMU nejv. hejtmanu království
Českého * po čas své nepřítomnosti v zemi a jmenoval také nové nejv.
úředníky, mezi nimiž nalézal se nejv. purkrabí Jan z Vartenberka. 196 )

Následkem sporů náboženských, jichž strana Rožmitálská ve spojeni
se Staroměstským primátorem Paškem z Vratu chytře dovedla užiti v srpnu
1524 k převratu politickému v Praze a pak i v zemi, všechny snahy po
obnovení moci královské a po zavedení pořádku ve finanční správě zemské
v niveč přišly. 197 ) Marně královna Marie, nacházejíc nesnesitelno, aby pod-
daní užívali statkův a důchodů krále, vybízela 2. července 1524 nejv. kan-
cléře Adama z Hradce, aby hledal cesty, kudy by král „v mocné pano-
vání a zpravování poddaných svých vjíti a k statkóm a platóm i všeli-
jakým užitkóm JMU spravedlivě náležitým přijíti mohl' 4 . 198 ) Marné
král Ludvík 18. října 1524 z Uher vedl stížnost, že zřízení sněmu o dlu-
zích a o vyplacení zámkův a důchodů se neprovádí. 199 ) Zdeněk Lev
z Rožmitála, kterému král 25. ledna 1525 vrátil úřad nejv. purkrabího,
dovedl zvrátiti všechno, na čem se předešlé sněmy byly snesly.' 00 )

Přes to hrad Pražský udržel se v moci nejvyššího hejtmana knížete
Karla z Minsterberka jakožto náměstka krále, ale zámeckým hejtmanem
slibem mu zavázaným byl známý nám Delfín z Hugvic, proti němuž tchán*
jeho pan Lev nečinil patrně námitek. ao ')

Nedlouho před nešťastným zahynutím krále Ludvika u Moháče staly
se ještě pokusy o provedení snesení sněmovních z r. 1522 a 1523. Po
znepřátelení se bratří z Rosenberka s p. Lvem 19. července 1525 odbýval
se sjezd v Táboře, jenž vedl stížnost, že nejv. hejtman kníže Karel
s purkrabím Lvem se spolčili, aby sami důchody královskými vládli, a
jenž žádal, aby králi bylo navráceno svobodné užívání důchodů. A když
nemohlo dojíti pro odpor předních vládců v zemi na svolání sněmu,
odbýván za souhlasu krále 8. listopadu 1525 sjezd v Kolíně za účelem
ponavržení prostředků vedoucích k povznesení moci královské, jehož se
též nejv. kancléř Adam z Hradce a podkomoří Jakub z Vřesovic účastnili. 202 )
Na sjezde proneseny důtklivé stížnosti, že snesení sněmovní nepřišla k pro-

»*) Tomek u. m. X. str. 516-519.

M) Tomek u. m. X. str. 547 násl.

10 *) Kop. v archivu Jindřichohradeckém.

1W ) Kop. v archivu Třeboňském č. 3527.

20 °) Tomek u. m. str. 567, 576 a 583.

*>*) Po smrti kr. Ludvíka psal tento hejtman Hugvic 19. září 1526, že tona
dne „ich von herzog Karl meyner pflicht ledig gezalt und an her Leben als
obersten purckgraf gewysen, wy dan dy landsordenung ausweisť'. (Rezek, Ge-
schichte Ferdinanďs I. in Bóhmen str. 158.)

*«) Tomek u. m. str. 587 a 589.

53

vedeni a že stav financí korunních se naopak zhoršil. A stížnosti ty
6 některými návrhy na odpomoc vloženy jsou do tak zv. zů stáni Ko-
línského. V sneseni tom pravi se, že ačkoli b>ly všechny nepořádné
listy za zdvižené prohlášeny, které byly vydány za panování králů Vladi-
slava a Ludvika „králi a království k znamenité škodě na odtržení krá-
lovství a důchodů královských umenšení" a v nichž některých „zna-
menité summy připsány jsou na království bez povolení zem-
ského 1 ', předce listy ty zůstávají v platnosti. Měly by se proto vybrati
králem i sněmem osoby, před kterými by se ukazovaly a jež by
o jich platnosti rozhodovaly. Důchodové jsou králi sice v ruce puštěni,
ale zase se vyprošují, takže nové dlužní listy na krále se zjednávají na
sto tisíc, o kterých dluzích lidé nic nevědí. Samému knížeti Karlovi dává
král za službu hejtmanskou více, nežli všechny důchody královské v tomto
království na ten čas vynášejí, a poněvadž král nemá odkud knížeti služby
platiti, tudy opět znamenité summy dluhů na krále přibývají, jenž
sám při tom trpí nedostatky. Má proto rozkázati „své důchody a užitky
tak zříditi, aby byly hromážděny" a nejprve musí prý se žádati, aby jimi
Kolín byl vyplacen ze zástavy od p. Špetle z Janovic, tak aby král a krá-
lová přijedouce do tohoto království „měli nač svuoj královský
d v u o r držeti bez obtížení poddaných". Neboť země přijala „dluhy
krále zemské v tom království spravedlivé" k zaplacení pod tou vý-
minkou, že ti, kdo krále užitky a důchody spravovali i také zemské berně
přijímali, složí ze všeho řádné počty a proto žádal sjezd krále, aby ve
smyslu snesení sněmovních nejv. hejtmanu rozkázal, by obesílal osoby
k počtům a věc k řádnému konci přivedl.

Strana ale Rožmitálská, odbývajíc současně sjezd v Kutné Hoře,
dala k zůstáni tomu odmítavou celkem odpověď, zastírajíc se králem a
jeho rozkazy, a hájíc, že o platnosti zápisů rozhodovati má soud zemský
a nikoli zvláštní rada k tomu dosazená. Proti tomu ovšem p. Lev nečinil
námitek, aby „tato koruna neměla co toho platiti, čehož by povinna
nebyla a toho na se nevzala/ 103 )

K provedení návrhů na sjezde kolínském učiněných a k uděláni
vůbec pořádku ve správě zemské bylo třeba ale sněmu, k jehož svolání
pro neshody obou stran stále nedocházelo, až došlo na osudnou bitvu
u Moháče dne 29. srpna 1526, 204 ) která právě zaviněna byla sobeckým
jednáním většiny tehdejší šlechty české. Na došlou zprávu o bitvě nejv.
hejtman Karel z Minsterberka postoupil ve smyslu zřízení zemského hrad
Pražský v moc nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála, když

203) Tisk v knížecí Lobkovické knihovně v Praze. Královna Marie napomí-
nala ještě 1. ledna 1526 Mělnické, aby při tom pevně stáli, co na sjezdu Kolín-
ském bylo ujednáno. (Orig. v městském museu Pražském č. 1160.)

M) Palacký u. m. V. 2 str. 515 a Tomek u. m. X. str. 608.

54

složil přísahu, že jej nově zvolenému králi v moc bez odporu postoupí,.
a hejtman hradu učinil na to nejv. purkrabí slib, že s tím zámkem toliko
k němu bude míti zření. 205 )

Úkol zavésti pořádek do nezřízených poměrů statkův a důchodů
korunních připadl pak novému králi Ferdinandu L, jenž rázným spůsobem
provedl mnohé z toho, o co strana královská ve stavech českých marně
byla po léta usilovala.

Výsledky. Když přehledneme všechny zprávy, jež se nám zacho-
valy o stavu majetku korunního v době předhabsburské, dospíváme k tomu
přesvědčení, že sklon celého vývinu od XIV. století počínaje směřoval
i u nás k tomu, aby z bývalého královského jmění stalo se jmění
státní, jehožto část měla účelům státním a jiná část zvláštním veřejným
účelům, zejména úkolu vydržováni dvora královského býti věnována.

Události politické, jež měnily dědičnou říši českou částečně v říši
volební a jež vůbec měly za následek seslabení moci královské na pro-
spěch stavů, přivodily tento vývoj. Ony přispěly k šíření a uzákonění názoru, že
jmění královské, původně dědictví rodu Přemyslovského, není neobmezeným
soukromým vlastnictvím panujícího krále, nýbrž jměním, jež i nástupcům
jeho má býti zachováno, jsouc věnováno trvalým veřejným účelům
státním, jichž zastupováni a hájeni netoliko králi, nýbrž i stavům neboli
sněmu přináleží. Prostředkem k tomuto cíli vedoucím byla i u nás per-
sonifikace koruny České (corona regni Bohemiae) jakožto zvláštní
osobnosti veřejnoprávní, kteréhožto pojmu užíváno časem pro královské
důstojenství České neboli instituci královskou, časem pro
království, zemi neb stát Český, nad nímž král Český společně
se stavy moc vykonával.

V prvnějším případě, kdy koruna jest personifikována jako zvláštní
osobnost právnická, měl majetek její, jenž přecházel na krále nastupující
na trůn právem dědičným neb volebním, povahu jmění účelného,
nadačního, fondového; v druhém případě, kdy korunou označován
stát, nabýval majetek ten povahu jmění hromadné osobnosti státní
neboli „vší obce království Českého* (universitas regni Bohemiae)^
kterou zastupovali král i stavové. Šlo tu pak o jmění veřejnoprávně
korporace a to i v tom případě, kdy část jeho byla věnována a vá-
zána určitým zvláštním účelem.

V obou případech ale byl to panující král Český, jenž držel (měl
„v moci" neb „v rukách svých 1 ), vládnul a neobmezeně požíval majetku

205) Archiv Český X. str. 143 a 145.

55

toho, pokud nebyl se svolením sněmu zcizen, zastaven aneb pokud nebyl
zvláštnímu účelu přikázán, takže právo krále k majetku tomu rovnalo se
vnitřním obsahem obmezenému vlastnictví, jež bylo lze přirovnati známému
z doktríny obecného práva pojmu odvozeného vlastnictví (dominium utile).
Přímé neb vrchní vlastnictví (dominium directum) dle této analogie bylo by
pak náleželo koruně České neb koruně království Českého
v tom neb onom smyslu.

V pramenech našich ovšem v této době nedospělo se k takovému
rozeznáváni přímého a odvozeného práva vlastnického k statkům korunním
z té jednoduché příčiny, poněvadž recepce obecného práva v ten čas ještě
u nás v zemském právu nenastala a poněvadž při konkrétném vyjadřováni
právnických myšlenek a zásad od případu k případu k abstraktnímu a vý-
lučnému pojmu vlastnictví ve smyslu římského práva áe nedošlo. Vlastnické
právo k nemovitostem záleželo hlavně v souhrnu určitých oprávnění, ze-
jména v právu je držeti, jich užívati a požívati, je dědicky zůstaviti a s nimi
po čas života i na případ smrti nakládati a pokud právo to pozměněno
bylo zákazem zcizování neb zastavování a souvislostí nápadu s nástupni-
ctvím na trůně, bylo přirozeně obmezeným právem vlastnickým. A toto
obmezování práva králů Českých k statkům korunním stále pokračovalo
v zájmu, jak jsme viděli, krále, země a — věřitelův královských.

Kdežto králové z rodu Přemyslovského a také následující tři králové
Rudolf, Jindřich a Jan libovolně se statky korunními nakládali, staral se
Karel IV. o to, aby zejména zámky příslušející „k panství a stolu králov-
skému" (castra domanii regii atque mensae) účelu svému byly trvale za-
chovány na prospěch krále i vší obce království Českého, jež k jich vý-
platě ze zástav poskytla pomoc. 206 ) Královská přísaha měla tu býti hlavním
prostředkem. Následkem toho začínají se statky ty považovati za vlast-
nictví krále a království Českého (dominia regni Bohemiae) 2 ^)
anebo za příslušenství koruny České.

Tak vletech 1438 a 1453 mluví se o zámcích a zboží „od koruny
České odtržených", jež zase k ní mají býti navráceny k užitku krále
a země, anebo také je řeč o „statcích ke komoře královské pří-
slušných", při čemž oboje statky zovou se „královstvím 14 . 208 )

Král Vladislav zavazuje ser. 1471 „zboží k České koruně pří-
slušející" od ní neodtrhovati ^ a majestáty z r. 1499 a 1509, jakož
i v zřízení zemském z r. 1500 uznává, že „statky ke království Če-
skému (jinde ke koruně České) příslušející", jež král má v rukou
a držení, nemají býti odcizovány ani zastavovány, leč se svolením sněmu
a „pro potřebu zemskú", čímž uznává, že statky ty jsou určeny sloužiti

206) Srov. str. 17.

207) Str. 19 a 21.
20$) Str. 24 a 25.
™) Str. 27.

56

prospěchu krále i země, jinými slovy prospěchu státu, jenž se nazývá ko-
runou Českou. 210 ) Přes to král, jak jsme viděli, považoval zámky některé
za své vlastní, z nichž příjmy královští úředníci vybírali a hofmistru dvora
královského odváděli, aby je na potřeby dvora vydával; ano král vymiňoval
si, že vyplatí některé ze zastavených zámků k f vlastnímu jmění, drženi
a požíváni 14 . 211 ) V tom nastala smlouvou Svatojakubskou z r. 1508 změna,
nebot správa statků korunních dostala se do rukou správců zemských a
na nich závislých úředníků stavovských a sněm i král dali k tomu svo-
lení, aby správcové ti na zaplacení dluhů královských mohli statky korunní
zcizovati neb zastavovati, při čemž králi r. 1509 přiznáno toliko právo
s důchody těchto statků, pokud ovšem nebyly od koruny České zastaveny
neb odcizeny, svobodně nakládati. 212 ) Ale i tyto důchody tak jako statky
samy dostaly se později, zvláště r. 1515 do správy ředitelů sněmem vo-
lených přes odpor, který tomu kladla část šlechty a stav městský, žáda-
jíc, aby zámky a důchody po jich očištění z dluhů byly králi postou-
peny. 213 )

Teprve za přítomnosti krále Ludvíka v Čechách r. 1522 začalo se
s vyplácením některých zámků z dluhů pomocí povolené berně a s po-
stupováním jich k ruce krále tak, že důchodů z nich mohlo se užiti na
chování dvora královského, když byl král se zavázal, že jich od koruny
a království Českého nebude více zastavovati ani odcizovati. 214 ) Ale po
odjezdu krále Ludvika do Uher r. 1523 akce tato přes úsilí sjezdu Kolín-
ského r. 1525 uvázla. Celkem „králi všechna moc jest odjata" a „poddaní
užívali statků krále". 216 )

Nejsmet sice dostatečně poučeni o tom, jak se věci po r. 1523 sku-
tečně měly při jednom každém zámku neb statku korunním, ale není
o tom pochybnosti a další studium zajisté to potvrdí, že přes všechny
majestáty a přísahy královské o nezcizitelnosti statků korunních velká jich
většina ku konci doby Jagellonské byla od koruny odcizena neb zastavena,
ovšem na základě usneseni sněmu v smlouvě Svatojakubské z r. 1508
obsaženého, takže jenom něco málo z nich udrželo se v moci „koruny
České."

Následkem toho rozdíl mezi nezcizitelnými statky korunními a zci-
zitelnými statky komorními, k němuž Karel IV. v Majestas Garolina důrazně
poukazoval, nemohl míti vážnějšího významu. Majestáty z r. 1499, 1509 a
1522 jej neznaly. Až na statky připadlé na krále právem odúmrtným 21ft )

210) Str. 31, 33 a 37.
2H) Str. 34.
2W) Str. 38.

213) Str. 43 a 46.

214) Str. 48-50.
2«) Str. 52 a 53.
2i«) Str. 32.

57

všechny statky královské, pokud nebyly právoplatně zcizeny, tedy i ty
statky, jež byly se svolením sněmu zastaveny, zovouce se „královstvím*,
měly povahu statků korunních neboli statků království Českého a koruny
České. Majíce sloužiti potřebám krále i země směly býti zcizeny neb za-
staveny toliko se svolením sněmu a stávaly se tak majetkem státním.
Mínil se sice i při nich činiti časem rozdíl, zdali byly ze zástav vyplaceny
zemi z berní sněmem povolených anebo králem z důchodů jeho ko-
morních, ale snahy v tomto směru projevené nedodělaly se v starší této
době trvalého výsledku. 217 )

Nicméně pozoruhodná jsou snesení sněmu z r. 1522, kterými dů-
chody z některých statků měly se obraceti na vlastní potřeby dvora
královského, zejména „na kuchyni, pivnici a obročnici" krále, pokud by
v zemi meškal a až by ze země odjel, na spláceni dluhů královských
na statcích těch váznoucích, jež země byla převzala. Statky ty jsouce
z dluhův očištěny, měly pak králi v moc a užívání býti postoupeny. 218 )
Snaženo se tímto spůsobem utvořiti zvláštní druh korunních neboli
stolních statků, z jichžto důchodů by dvůr královský sídlící v zemi byl
vydržován, kdežto důchody ostatních statků korunních měly sloužiti ostatním
účelům veřejným a státním, zejména zaplaceni dluhů královských, jež pře-
vzetím ze strany země měly se státi dluhy státními.

Jiným zvláštním druhem statků královských neb korunních byly statky
věnované v dávných už časech trvale některým úřadům zemským, zvláště
úřadu nejvyššího purkrabí Pražského (zv. purkrabstvím), jež nabyly
povahu stavovskou neboli, jak se pravilo, zemskou, když úřad stal se po-
výtečně stavovským. 219 )

A podobně zvláštním druhem statků korunních byly hrady Pražský,
Vyšehradský a Karlův Týn. O právních poměrech poslednějších
dvou hradů bylo by zde od místa jednati, 22 °) rovněž tak o poměrech statků
manských a církevních (duchovenství), jež k statkům korunním neb
komorním se také počítaly.

Pokud se hradu Pražského týče, nemáme za pochybno, že
v době naší považován byl za nezcizitelné a nezastavitelné zboží
korunní, jež ode dávna bylo určeno k zvláštnímu účelu a to k sí-
dlení krále Českého a jeho dvora.

Kdežto v době Přemyslovské považován hrad ten za majetek panu-
jícího vladaře, za jeho vlastni, sídelní, královský hrad, a také
za dědinu rodu královského, 221 ) už r. 1278 nazývá jej sněm „sedes

217) Str. 17, 18, 25, 27, 33, 45, 46 a 51.

218) Str. 48—50.

219) Str. 10.

220) o Vyšehradě srov. str. 19 a 22 a o Karlovu Týně str. 19 a 26.

221) Str. 7—12.

58

regis Bohemiae et totius regni". 222 ) Karel IV. považuje jej za přední
královský statek domaniální a stolní nepochyboval zajisté o jeho nezcizi-
telnosti. 223 ) Sigmund r. 1421 nazývá jej „stolicí koruny České*, vy-
hrožuje Pražanům, že vzbouří všecko křesťanstvo, kdyby jej obořili ,k velké
hanbě té koruny" a jsa r. 1436 přijat za krále považuje hrad za ,své
panství". 221 ) Pražané r. 1483 zmocňují se násilně tohoto , zámku krále"
a jsou nuceni rok na to postoupiti jej opět ,v moc krále". m )

Od té doby hrad Pražský se opravuje a novými nákladnými stav-
bami zvelebuje z důchodů královských čili komorních, zejména z mince
kutnohorské. 226 ) Vladislav r. 1504 mluvě o „našem zámku" praví, že jej
svými velkými náklady „sobě, koruně i království ke cti po-
stavil." 227 )

Kdežto v starší době spravoval hrad nejv. purkrabí Pražský,
přední úředník královský a pak zemský, s podřízeným sobě purk-
rabím hradu Pražského, 228 ) od r. 1484 svěřoval kr. Vladislav
správu hradu nově jmenovanému úředníku královskému, hejt-
manu hradu Pražského, jenž měl býti na něm a nikoli na nejv.
purkrabím závislý. Teprve pro případ mezi královi ustanovovalo zřízení
zemské z r. 1500, že po smrti krále má nejv. purkrabí míti hrad ve své
moci a držeti jej pro budoucího krále, pročež po ten čas má hejtman
zámecký jemu býti slibem zavázán a podřízen, a dle majestátu z r. 1497
povinen byl nejv. purkrabí hrad Pražský v moc nově zvoleného krále bez
odporu postoupiti. 229 )

Brzo ale na to vznikly spory mezi králem Vladislavem a většinou
sněmovní čili stranou Rožmitálskou o povaze úřadu hejtmanství záme-
ckého, jež dle všeho měly svůj základ v různém nazírání na otázku, zdali
hrad Pražský náleží koruně ve smyslu důstojenství královského aneb
ve smyslu státu Českého a jaká tedy práva přísluší panujícímu králi
k němu.

Nejv. purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu a strana jeho uzavřevše
r. 1508 smlouvu Svatojakubskou, vložili do ni Ustanoveni, že hejtman
hradu Pražského má se spravovati nejv. purkrabím i po čas nepří-
tomnosti krále v zemi a že tedy této podřízenosti má teprve tehdy
býti prost, když král mešká v zemi. 230 ) Dovozovalit patrně, že ustanovení

222) Str. 12.

223) Str. 19 a 21.

224) Str. 22 a 24.

225) Str. 28.

226) str. 28, 29 a 35.

227) Str. 35.

22S) Str. 9, 22, 26, 29 a 42.

22») Str. 30.

230) Str. 36.

majestátů z r. 1499 a 1509, jakož i smlouvy Svatojakubské z r. 1508 týká se
i hradu Pražského jakožto zboží „ krále i království". 231 ) Následkem toho
mohlo dojíti k tornu, že asi r. 1512 pán z Rožmitála vymohl si na králi
Vladislavovi zápisy, v nichž mu hrad Pražský v jisté summě peněz zasta-
voval a následkem kterých hejtman hradu stal se vlastně vrchnostenským
úředníkem p. Lva jakožto zástavního držitele hradu. 232 )

Vylíčili jsme, jaký odpor vzbudilo toto odcizení hradu Pražského od
koruny na straně královské a městské. Pražané hájili v 1. 1513—1515,
že zámek Pražský .jest staven králi k poctivosti a k bytu pokojnému",
že jest to „stolice důstojenství královského 1 , kterou klál
má míti ,v svých rukách a v svém panování", dovozujíce, že t je to
v 1 a s t n i e a jako zvláštní královského důstojenství dě-
dictví". I žádali proto, aby král hradu z rukou svých nevypouštěl, nýbrž
sám měl a svobodný držel prostřednictvím hejtmana zámeckého, jenž má
býti králi slibem zavázán. 233 )

A stav městský docílil v tomto snažení úspěchu. V majestátu Pra-
žanům r. 1513 uděleném král Vladislav uznal stanovisko jeho za oprávněné,
zavázav se, že hradu Pražského nebude „z ruku našich, drženi a v 1 a -
dění našeho vlastního pouštěti," nýbrž že jej sám „jmíti a svo-
bodný držeti chce". Pročež hejtman hradu má jakožto úředník krále to-
liko k němu míti zřeni a jím se spravovati. Opačné ustanoveni smlouvy
Svatojakubské jest za neplatné prohlášeno a městům nad to dána plná
moc, aby „hradu a hejtmana" neopouštěla. 234 ) Majestát sice dlouho ve
skutek neuváděn, ano roku 1517 hejtman hradu Pražského složil slib
hejtmanům zemským na místě krále a země; 235 ) ale konečně r. 1523
zápis p. Lva z Rožmitála na hrad jako nepořádný je zrušen a hejtman
králi slibem jest zavázán. Po odjezdu pak krále do Uher hrad dostal se
v moc Karla knížete z Minsterberka, jakožto „krále nej v. hejtmana
království Českého", jemuž i hejtman hradu slibem musil se
zavázati. 236 )

Byl tím docílen jakýsi kompromis mezi oběma protichůdnými směry,
při němž po našem náhledu stanovisko stavu městského uznané v ma-
jestátu z r. 1513 a uvedené r. 1523 ve skutek, že totiž hrad Pražský má
býti „svobodnou stolicí královského důstojenství", obdržela
vrch nad stanoviskem strany Rožmitálské, jež hrad Pražský chtěla po-
važovati za statek státní, jejž měl spravovati nejvyšší purkrabí a
k jehožto zastavení sněm mohl dáti svolení. Vždyt hejtman zámecký
přestal býti podřízen nej v. purkrabí Pražskému, jsa zavázán slibem.

231) Str. 45.

*H) Str. 40, 43 a 51.

233) str. 40-42 a 44.

234) Str. 41 a 45.

235) Str. 46.

236) str. 51 a 52.

králi a jeho náměstku, nejv. hejtmanu královskému v zemi, který ovšem zval
se též hejtmanem království, aby stanovisku stavovskému bylo poněkud
Tjhověno.

V době před habsburské byla tedy vlastníkem hradu Pražského ko-
runa Česká, jež znamenala po čas obsazeni trůnu hlavně důs to j ens tví
královské. Práva koruny vykonával panující král jakožto nositel její
a teprve po čas uprázdnění trůnu koruna mohla znamenati též stá t,
jehožto jménem přední úředník zemský, nejvyšší purkrabí Pražský,
držel hrad ve své moci pro budoucího krále, spravuje jej zámeckým
hejtmanem sobě slibem dočasně zavázaným.

Právní poměr panujícího krále k hradu Pražskému měl arci povahu
mnohem více veřejnoprá vnou, než-li soukromoprávnou. Z důvodů ve-
řejných byla obmezena věcná práva krále k hradu, jež se blížila odvoze-
nému právu vlastnickému. Hrad jako residence královská měl zůstati
v rukou královských svobodný, nezcizitelný a nezastavitelný. Když sta-
vovský majestát z r. 1499 neposkytnul ani v tomto ohledu dostatečné zá-
Tuky, vymohli si Pražané nový majestát z r. 1513. Ani král ani stavové
neměli míti práva odciziti jej koruně t. j. nástupcům krále na trůně Če-
ském. Právní jednání, kterým by se to bylo stalo, mohl nástupce trůnu
i sněm za neplatné prohlásiti, jak případ z roku 1523 dokazoval.
Proto správce hradu, hejtman zámecký, měl býti slibem zavázán pa-
nujícímu králi neb jeho náměstku po čas jich vlády. Panující král měl
držeti hrad v svých rukách a míti v své moci, měl jej požívati, vládnouti
jeho příslušnostmi, ano svobodně nakládati s nimi, pokud tím nedotknul
se podstaty hradu jakožto sídla královského. 237 ) Nakládati s ním tak, aby
jeho nástupci na trůně byl odňat, takového práva král neměl. Hrad
měl zůstati „stolici důstojenství královského 6 ', zvláštnímu
účelu tedy věnovaným korunním zbožím a stavové, majíce právo spolu-
rozhodovati o otázce, kdo má býti nástupcem na trůně, byli ovšem dle
majestátu z r. 1499 oprávněni bdíti nad tím, aby svému historickému účelu
nebyl odcizen. Účelem tím bylo zůstati trvalým sídlem krále, jeho
dvora a konečně i sněmů, úřadův a soudů, jež v něm po
starodávném zvyku za souhlasu krále zasedali.

«*) Str. 30 a 34.

O domě říšského místokancléře Jakuba Kurze

ze 5enftenavy na Hradčanech a o zřízené při něnrv

hvězdárně Tychona Braha.

Píše Václav Brož.

Hradčany za panování císaře Rudolfa II. byly nejen sídlem panovnickým,
velkolepé lesknoucím se skvělým dvorem a nádherou v pravdě královskou,
ale též střediskem uměleckého ruchu Rudolfem II. k tak značné výši
povzneseného.

Hrad Pražský hostil především císaře, velikého znalce uměni, horlivého
sběratele obrazů, soch, skvostů řemeslné dovednosti, vědeckého badatele,
jenž se zajímal jak o vážné studium astronomické a matematické, tak
i o , černé umění alchymistické*, o astrologu a horoskopii. Sem na hrad
Pražský sjížděli se nejen panovníci a mocnáři, vyslanci dalekých říší, diplo-
maté z celé Evropy, ale také voláni jsou umělci, historikové, básníci,
hvězdáři, přirodozpytci ze všech končin Německa, Nizozemska, Anglie a
Itálie, jsouce zde vždy vřele vítáni a štědře podporováni. Ač nebylo mnohdy
peněz na nutné státní výdaje, ač samo hospodářství dvora císařského vázlo,
pro dvorní umělce a učence nelitoval Rudolf II. vydajův a nebylo jeho
vinou, když těmto cizím příchozím nedostalo se někdy slíbených odměn
nebo stanoveného služného.

Rudolf II. je zajímavým zjevem své doby, vladařem bez politických
aspirací, za to nadšeným ctitelem umění a vědy, žijícím jen pro své libůstky,
pro své sbírky a pro svá studia.

Rudolfu II. nešlo jen o pouhou kratochvíli, at již sbíral umělecké
předměty nebo sedával se svými umělci nad folianty a kelímky, nýbrž on
zajisté byl stejně zaujat uměleckými věcmi jako bádáním vědeckým.

Všeobecně jest pak známo, že císař byl vášnivým ctitelem astrologie
a alchymie, a že se jimi zabýval v přesvědčeni o jich vědecké podstatě.
Sám pokoušel se o .dělání zlata* a o vynález zázračného elixíru, jakéhosi
všeléku, a roztálo-li v jeho chemických pecích více zlata, než z nich kdy

•<>2

vyšlo, nespadá vina na něho, jenž byl tolikráte oklamán a smělými
dobrodruhy šálen, nýbrž na dobu, v které žil. Alchymistické dilny v severním
křidle hradu Pražského, astrologická síň nad Jelením příkopem, hostily
prý hvězdáře, jZlatoděje", chiromanty, kteří vařili tinktury, připravovali
„šedý kámen mudrců*, robili rozmanité přístroje, astrolobia, psali a rýsovali
horoskopy atd. Bylo tu pravé Eldorado všech alchymistův a astrologů,
odtud také rozšířilo se zalíbeni v takových věcech po sídlech šlechtických,
jak v oné době bývalo zvykem, i mimo České království. Z českých pánův
a rytířů alchymií horlivě se zanášejících byli nejpřednější Vilém z Rožmberka,
velemocný vladař Krumlovský, a mladší jeho bratr Petr Vok z Rožmberka.
Nešetříce nákladu zřídili na Krumlově, v Třeboni a v Prachaticích
alchymistické dílny, v nichž působila celá řada alchymistů; ani pověstní
Angličané doktor Dee a Eduard Kelley zde nescházeli. Za pěstitele alchymie
v naší vlasti považovali se dále: Václav z Vřesovic, Jan Zbyněk Zajíc
z Hasenburka na Budyni, Bavor ml. Rodovský z Hustiřan a Petr Hlavsa
z Liboslavě, s nimiž zvláště Vilém z Rožmberka byl ve stálých stycích.
Největší důvěry u samého císaře požíval ale v záležitostech alchymie
jeho osobni lékař a protomedik doktor Tadeáš Hájek z Hájku, slavný
tehdy učenec český, kterému přičísti sluši zásluhu, že přispěl k povolání
do Prahy Tychona Braha a Jana Keplera, slavných matematikův
a hvězdářův.

Jestit to zásluhou hlavně Tychona Braha, podporovaného císařem
Rudolfem II., že naše královská Praha stala se kolébkou moderní astro-
nomie, že vedle pověry a pošetilého zahráváni s přírodovědeckými studiemi
také pravá práce vědecká zde nacházela místa. Dánský tento učenec spolu
s Keplerem, který byl jeho veledůmyslným spolupracovníkem a pak důstojným
dědicem jeho vědeckých pokladů od let na poli astronomickém nastřádaných,
položil základy k moderní vědě o tělesech nebeských, a jemu děkuje Praha
za světovou svoji pověst „města učenců doby Rudolfínské".

Tyge čili Tycho Brahe, syn Otty Braha z Kundstrupu byl od r. 1575
hvězdářem Bedřicha II., krále dánského. Jemu 23. května 1576 královským
dekretem postoupen ostrov Hveen se všemi poddanými sedláky v doživotní
léno, aby tam vystavěti mohl hvězdárnu, jakož i dům k obývání.

Všecko vnitřní zařízení, nástroje hvězdářské, jakož i opatření tiskárny
uhrazeno bylo značným nákladem královským. Zde obklopen rodinou
a záhy také žáky, kteří se cvičili a pracovali s ním o výzkumech těles
nebeských, trávil Tycho šťastný život celkem 21 roků až do jara r. 1597.

První chmury objevily se na obzoru, když 4. dubna 1588 zemřel
Tychonův mecenáš, dánský král Bedřich II., zanechav jedenáctiletého
kraleviče Kristiána, do jehož zletilosti vládla královna vdova se čtyřmi
41eny říšské rady.

63

Nový král Kristián dosáhnuv zletilosti ujal se r. 1597 ve věku 20 let
vlády, a začal omezovati státní vydáni, poněvadž země ocitla se v poměrech
mnohem nepříznivějších, než bývalo za otce. Z rozkazu králova bylo
Tychonovi 18. března 1597 zastaveno služné královského hvězdáře, i odňat
ostrov Hveen, jejž měl lénem.

Již roku 1575., když císař Rudolf II. se svým tělesným lékařem,
doktorem Tadeášem Hájkem z Hájku, dlel za příčinou korunovace
v Řezně, seznámil se Brahe s císařským protomedikem a uzavřel s ním
přátelství. Dopisovali si po několik let, a působením Hájkovým, jejž v tom
podporoval říšský místokancléř Jakub Kurz (Curtius) ze Senftenavy, byl
pak s Tychonem Brahem vyjednán vstup do služeb císařských.

Jakub Kurz před svou smrtí r. 1594 vyjednal s Tychonem, aby se
odebral do Prahy, a nabídnul mu za obydlí i dům svůj na Hradčanech.
Zasílaje Tychonovi plány žádal, aby navrhnul změny v domě, jsou-li nutný,
a projevoval ochotu je provésti. Též nový místokancléř císařův Rudolf
Coraduc (po smrti Kurzově) byl tomuto záměru dosti nakloněn, jak vysvitá
z Hájkova dopisu zaslaného Tychonovi.

Zanechav větší část nástrojů hvězdářských v Magdeburce, přišel
v červnu 1599 Tycho Brahe do Prahy, kde naleznul druhou vlast. Provázel
jej cis. sekretář Barvitius do bytu, vykázaného mu na Hradčanech v domě
mezi tím zemřelého mistokancléře Kurze, obývaného ještě vdovou jeho
Annou. Od vdovy té koupil za 10.000 tolarů císař Rudolf II. rozsáhlý
její majetek. Uvázav se 25. února 1601 Tycho Brahe v užíváni domu
Kurzova, kdež také jeho spolupracovník J. Kepler bydlel, konal zde od
3. března o. r. hvězdářská pozorování. Studia jeho ale netrvala dlouho.

Dne 13. října 1601 byla v domě pana Petra Voka z Rožmberka na
Hradčanech (čp. 185-1 V.) večer hostina, k níž Tycho Brahe jsa též pozván
ve společnosti cis. rady Ehrenfrida z Minkvic se odebral. A na této
hostině uprostřed veselí ochuravěl náhle slavný učenec, a byl do svého
příbytku dopraven, kdež dne 24. října t. r. vysvobodila jej smrt od bo-
lestného utrpení. Zemřel na , nejvyšším místě Prahy" v letohrádku kdysi
mistokancléře Jakuba Kurze ze Senftenavy.

Celý vzdělaný svět r. 1901 vzdal hold nesmrtelnému Dánu za
příležitosti třístého výročí jeho smrti a ušlechtilého toho závoděni tím méně
mohlo král. hlav. město Praha zůstati vzdáleno, město, kdež Tycho uložen
byl do hrobu v chrámu B. P. Marie před Týnem.

Jako člen komitétu radou městskou vyslaný, jehož úkolem bylo oslaviti
památku úmrtí Tychona před 800 lety, sledoval spisovatel této stati
s nevšedním zájmem mínění starších spisovatelů o místě, kde stával dům
někdejšího říšského mistokancléře Jakuba Kurze (Curtia) ze Senftenavy,
v němž Tycho Brahe a Kepler sídlili, což dosud zůstávalo přes všechno

64

bádání záhadou. Zejména slavnému historiografii města Prahy V. V. rytíři
Tomkovi nepodařilo se v městských knihách Hradčanských o domě tom
nalézti zpráv.

I snažili sme se společně s p. J. Herainem o rozluštění této záhadné
otázky. Prostudovali jsme mnohé listiny archivu zemského, četné knihy
zemských desk, ano i různé archivy šlechtické a klášterní, ale dlouho
nepodařilo se nám nalézti listinné doklady o tom, kde dňm mistokancléře
Jakuba Kurze na Hradčanech se nalézal.

Vodítkem ovšem při tom byly nám zachované ve spisech staršf
zprávy, jež se týkají obydlí a observatoře Tychona Braha a na nich za-
ložené novější kombinace. Tak čteme:

1. 17. června 1602 ve zprávě, kterou z Prahy Bartoloměj Vyrich
podával Maximilianu vévodovi Bavorskému, že Lichtenštejn s velikou
nádherou uvítal v zahradě Kurzově jemu císařem darované
vévodu Brunšvického a nově vystavený klášter kapucínů v Praze že byl
slavnostně vysvěcen. Pravit se ve zprávě: „Dominům a Lichtenstein ante
octiduum in horto Curtiano, jam ex dono Caesaris ipsi dato et mi-
rifice ac sumptuose accommodato principem Brunsvicensem excepisse. u
(Sněmy České X. str. 329.)

2) ve spise „Tychonis Brahei, equitis Dani, Astronomorum Coryphaei
Vita. Autore Petro Gassendo, regio matheseos professore. Hagae Co-
mitum MDCIV." praví se na str. 131 k r. 1594:

„Anno insequente summus fuit dolor ob acceptam mortem
viri optimi, summique amici Jacobi Curtii, qui non multo ante,
praetextu negotii Caesaris nomine agendi, venerat in Daniam, ut votum
expleret, hoc est, ut Tychonem coram affaretur, apparatumque ob-
servatorium suis hauríret oculis. Alias inter causas doloris id fuit,
quod providens Tycho fóre, ut mutare sedem cogeretur, rem cum
Curtio communicasset, et Curtius recepisset se ea de re ita acturum
cum Caesare, ut asylům ipsi tutum pararetur. Quin etiam, si forte
migratio in Bohemiam contingeret, obtulerat illi quas Pragae habebat
amplissimas aedeis, ac ipsi illarurn ideám delineationemve eo íine
reliquerat, ut si quid in iis immutandum addendumve, quod com-
modum usibus foret, judicaret, id et mature significari et opportune
perfici posset. Quam ob rem hac excidens spe, fuit moerore non levi
affectus, tametsi deinceps consolationi fuit, quod scribens ad illum
Hagecius, spem fecit illustrem Goraducium Curtii, in eo munere
successorem, pronum quoque affectum in eum testaturum."

Na str. 160 k r. 1599: „Itaque, cum pestis Pragensis desaeviisset
per hieroem, et imperator sese in urbem vere appetente recepisset,
discessit eo Tycho vere procedente. Cum accederet, misit ad eum Caesar,

qui ipsum in Gurtianas aedeis in Retschino sitas (quas et
jusserat in illiususum appararí) deduceret; ac vetuit, ne ad se salu-
tandum, priusquam illeic congrue interquievisset, induceretur. Inductum
deinceps dicere non licet, quanta illum humanitate optimas Princeps
exceperit, qui et non diu suspensam haerere illius mentem voluit, sed
statim rata ipsi fecit in annuam pensionem tria aureorum (gold
guldin) millia: ac recepit quoque se prima quaque occasione ad-
dicturum illi familiaeque, et posteris idoneum, insigneque feudum;
ac domům etiam intra urbem, in quam dum luberet, se reciperet, pro
suo genio vitam acturus. Posse illum interea Gurtianas aedeis incolere,
quibus non fuissent ejus studiis exercitationibusque, sivé Astrono-
micis, sivé Chymicis, sivé quibuscumque foret libitum, accommoda-
tiores repertae; aut, si forte ea extra urbem tractare magis com-
modum foret; varias sibi esse in vicinia areis, quarum esset ipsi
visam omnium opportunissimam concessurus".

Konečně na str. 176 k r. 1600: „Aberat ad huc Caesar ab
urbe; quippe Pilsenam vere digressus, non ante autumnum inclinatum
rediturus fuerat. Significato autem Tychonis de repetenda Praga con-
silio, assensit Caesar adjecitque, se, cum in urbem primům rediisset,
de aedibus, quam fieri posset comrnodissimis, provisurum. Posse illum
interea transferre in hortos, aedeisque Regiae adjacenteis,
et instrumenta et familiam totam. Subinde ergo Tycho sedem iterato
transtulit Pra gam, ac per idem tempus majora instrumenta, quae
ante annum miserat quaesitum, ex Dania accipiens (familiam ab
usque vere cxceperat) ipsa ex navi, qua fuerant advecta, in Caesaris
hortos transposuit. Cum Caesar deinceps rediisset, ubi addidicit ex
Tychone nullas videri tota urbe aedeis Curtianis commodiores,
illas idcirco in ejus usům ex Curtii vidua redemit, Tychoque in
eas anno insequente MDCI. ac die Februarii XXV. migravit tf .

3) Lebensbeschreibung des berúhmten und gelehrten Danischen
Sternsehers Tycho v. Brahe. Aus der Danischen Sprache in die Deutsche
ůbersetzt von Philander von der Weistritz (dva díly) Kopenhagen
und Leipzig 1756.

Zde uveřejněn dopis, v němž Tycho Brahe mistru Ondřejovi Velle-
giovi z Benátek dne 18. záři 1599 píše: „leh kam also gegen Johannis
alten styls nach Prag. Ich ward von dem kaiser selber sehr gnádig em-
pfangen: ich hatte, da niemand anders gegenwártig war, gehór, und
der kaiser antwortete mir ganz gútig und auf lateinisch. Er befohl mir
alsobald meine frauenzimmer, die ich in Dresden zurůckegelassen hatte,
holen zu lassen. Nachdem ward mit mir um meine jáhrliche gage ge-
handelt, welches ich der kaiserlichen milde und gůte ůberliess. Da mir
denn der kaiser 3000 Ducaten an gewissen geldern und andere ungewisse
zuíallige einkůnfte, die sich auf einige tausend beliefen, bestimmte. In-

5

66

gleichen versprach mir der kaiser aus freyen willen ein lehn, welches fůr
mich und die meínigen nach gewohnheit des reichs erblich seyn solíte,
sobald eines in seiner herrschaft ledig werden wůrde, damit er meine
familie, nach mir, an fremden orten versorgen kónne. Ehe ich bey dem
kaiser gehór hatte, ward ich auch in das p rach ti g erbauete
Curtiussische haus, welches uber 20.000 Thlr. gekostet
hatte, gefúhret. Es lag nahé bey dem Schlosse und bey dem er-
wáhnten herrn Barvicio, obersecretairen des reichs, des kaisers ver-
trauten und der beynahe alles alleine bey demselben anriclitete. Da
er aber merkete, dass es mir nicht gefallen wollte in diesem hause
(denn ich wollte nicht, dass die witwe, welche noch darin wohnete,
meinetwegen ausziehen und wegen der vielen besuche ungelegenheit
haben solíte), sagte er, dass mir der kaiser gerne eines von seinen
schlóssern, welche eine halbe oder ganze tagereise von der stadt
lágen, darauf zu wohnen, gónnete. Das erste war Brandeis, das andere
Lyssa, das dritte Benach. f ) Da ich sie solcher gestalten besehen hatte,
so hielt ich Benach fůr das bequemste, und wenig tage darnach, ward
ich da durch eben diesen hauptmann feyerlich in dasselbe eingefůhrt*
(str. 175—177).

Weistritz uvádí dále: „Wie vergnůgt Tycho von Brahe auch mit
dem schlosse Benach zu seyn schien, so ward er doch dieses ortes
verschiedener vorgekommenen beschwerlichkeiten wegen bald úber-
drússig. Daher zog er in des kaisers garten, bis der kaiser bey seiner
zurůckkunft von Pilsen, das Curtiussische haus zu ihm
kaufte; 1601. den 25. Februarii fúhrte er seine familie und alle
seine instrumente darin ein. — In dem Curtiussischen hause
setzte Tycho von Brahe durch seine viele gehúlfen sein werk mit
grosser emsigkeit fořt, liess keine bequeme nacht ohne observationes,
und keinen tag ohne operationes und lectiones fůr diejenigen, so bey
ihm lernen wollten, vorbeygehen bis zu seynem tode (24. October
1601.). — Da er nun gestorben war, befůrchtete der kaiser Rudolph,
dass die instrumente zerstreuet werden móchten, daher kaufte er die-
selben von den erben fůr 20.000 thaler, wie die tochter, in dem
(im II. theile) folgenden briefe meldet. (Gassendus schreibt 22.000
Rthr.) Nachdem wurden sie eingesperrt und solcher gestalt in dem
Curtiussischen hause in einem tiefen und finstern gewólbe als ein
grosser schatz verwahret, so dass niemand zu denselben gelangen
konnte oder zugelasšen wúrde, sie zu gebrauchen (welches auch
Kepler in seinem Schreiben an einen Baron Naraens Hoffmann be-
klaget). In diesem hause blieben diese instrumente bis zum Jahre
1619, da nach des kaisers Mathiá tode in Bóhmen unruhen erreget

i) Benátky.

67

wurden, in verborgenen liegen. Denn da der churfůrst von der Pfaltz
Fridericus — Prag einnahm, wurden die instrumente bey der plúnde-
rung weggenommen, und theils auf vielerley ort verdorben und zu
anderen gebrauche angewendet, theils auch zerstreuet" atd. (str. 190,
192 a 214).

E tomu Weistritz na str. 366 pod čárou ještě uvádí: „Dieses
haus, welches von dem verstorbenen reichsvicekanzler Jacob Curtio
von Senftenau, dem es vorhero zugehóret, also genennet ward,
kaufte der kaiser vor 10.000 rthl. von seinen erben, und úberliess
es auf lebenszeit dem Tycho v. Brahe. Davon schreibt er selber in
einem lateinischen briefe an Holger Rosencranz den 5. April 1601.
also : Habito nunc in aedibus, a priore procancellario domino Jacobo
Curtio laudatae memoriae exstructis, et a vidua relicta liberalitate
Caesareae Majestatis pro 10.000 joachimicis in meos usus coemtis,
quae tamen duplo pluris exaedificatori constiterunt, accepique hic
exoptatam commoditatem pro studiis, observationibus et domesticis
rébus debite administrandis, amoenissimus hortus aedes undique
circumdat, můro circumseptus.*

4) Bohuslav Balbin r. 1687. v sedmé knize svých Miscellanei
na str. 255. píše o císaři Rudolfovi II., že povolal do Prahy Tychona
Braha a že mu vybtavěl nádherný dům, podobný Labyrinthu, jejž spisovatel
v mládí viděl a obdivoval. Pravit: .Eidemque ingenti pretio domům
mathematicam singulari arte perfectam, ad contemplandam omni ex parte
diurni et nocturni coeli faciem aptissimam, prout scilicet ipse Ticho sibi
descripserat, extruxit, quam pueri videbamus, et rnirabamur tot angulis
divisam et velut Labyrinthaeis anfractibus visendam, ut si semel errares,
explicare exitům non posses.*

5) Pelzel Fr. Martin, „Abbildungen Bóhmischer und Máhrischer
Gelehrten und Kúnstler" 4 díl (Praha 1782) uvádí na str. 38:

„Es war also im Jahr 1599, gleich nach Ostern, dass Tycho Brahe
in Prag anlangte. Der Kaiser empfieng ihn sehr liebreich, liess ihm
alsogleich zwey tausend Dukaten zum Geschenke auszahlen, und warf
ihm eine jáhrliche Besoldung von vier tausend Dukaten aus. Rudolph
hatte das Gurtiussische Haus fůr 20.000 Thaler von der Wittwe
gekauft, und úbergab es jetzt dem Tycho zur Wohnung. Es lag auf
dem Hradschin, und war mit einem grossen Garten gegen den Schloss-
graben versehen. Tycho bezog es also, und fieng wieder an die
Gestirne zu beobachten. Allein die vielen Besuche, der Lárm des
Hofes, am meisten aber die in der Náhe gelegenen Eapuciner, welche
ihre Nachtandachten immer durch ungestimmes Elingeln und Láuten
den Nachbarn kund machten, stórten ihn in seinen Studien.

5*

68

Rudolph trug also unserm Brahe einen andern Ort an, wo er ruhiger
seine Beobachtungen abwartea kónnte. Er solíte sich aus den drey
kóniglichen Schlóssern, Brandeiss, Lissa und Benátek, die nicht weit
von der Stadt entfernet waren, eines wáhlen. Tycho nahm sie in
Augenschein, und das letzte gefiel ihm so wohl, dass er es ohne
Anstand erhielt. Er bezog es also im August mit seiner ganzen Fa-
milie, und ríehtete es so ein, dass es ihm ein anderes Uranienburg
zu seyn schien. Allein er blieb hier auch nicht lange, vermuthlich
wůnschte ihn der Kaiser um sich zu haben, oder war der Ort fůr
seine erwachsenen Tóchter und Sóhne zu einsam. Sie sóhnten sich
nach der Stadt und Tycho bezog abermals das Curtiusische Haus
auf dem Hradschin. Der Kaiser verbot den Kapucinern das Láuten
bey der Nacht."

6) Jaroslav Schaller, Beschreibung der kónigl. Haupt- und
Residenzstadt Prag I. (1794) str. 300. popisuje Kapucínský klášter na
Loretánském náměstí r. 1600. založený, a dokládá: „Diese hier neu ein-
gefůhrten Ordensmánner fanden gleich bei ihrer Ankunft einen abgesagten
Feind an dem kónigl. Astronome Tycho Brahe, der sich bei dem Kaiser
beschwert hatte, dass er auf der nicht ferne von diesem Kloster gelegenen
und mit vieler Kunst von K. Rudolph II. aufgefúhrten Sternwarte durch
das óftere Láuten in der Nacht in seinen astronomischen Beobachtungen
und Studien gestóret werde, und brachte es endlich auch dahin, dass
selbe laut eines Hofbefehles die Stadt Prag hátten ehestens wieder ráumen
mússen, wenn der Oberstkanzler Zdenko Adalbert Popel von Lobkowic die
Vollziehung dieser kónigl. Anordnung nicht auf eine Zeitlang verschoben
hátte."

7) Prof. Alois David, přednosta Pražské hvězdárny, v pojednání
r. 1805. v aktech učené společnosti uveřejněném pod názvem: „Trigono-
metrische Vermessungen zur Verbindung der k. Prager Sternwarte mit dem
Lorenzberg, und zur Bestimmung der geographischen Breite und Lange
des Ortes auf dem Hradschin, wo Tycho Brahe beobachtet", dovolávaje se
[na str. 38.] Pelzla a jiných spisovatelů píše takto :

„Dass Tycho Brahe in der Náhe von den Kapuzinern auf dem
Hradschin beobachtet hábe, ist eine bekannte und ausgemachte Thatsache,
die sich auf die Nachrichten, so wir von seinem Leben und Beobachtungen
haben, grúndet. Tycho beschwerte sich bei Kaiser Rudolph II., dass ihn
die Kapuziner durch ihr Klingen und Láuten zur Nachtzeit in seinen
Beobachtungen und Arbeiten stóren, und Kaiser Rudolph gebot den Ka-
puzinern, ihr Ghorgebet in den Abendstunden, bevor noch die S terně
sichtbar wurden, zu verrichten. Dieser Umstand beweiset offenbar, dass
Tycho an einem Orte, der in der Náhe von Kapuzinern war, beobachtet hábe."

69

„Diesen Angaben zu Folge rausste es im Vergleich mit den Kapu-
zinern gegen Osten gestanden haben, und alle Umstánde, so wie die Aus-
sagen alter Leute vereinigen sich darin, dass das Haus des Curtius
zwischen dem ehemaligen Trautmannsdorfischen Hause und Ursuliner-
kloster lag, und zwar auf einera etwas hóhern Orte gegen das spáter er-
richtete Lauretagebáude der Eapuziner zu. Noch fanden sich uralte und
sehr feste Mauern da, welche die gegenwártigen Besitzer der Trautmanns-
dorfischen Háuser, Hr. Gubernialrath Perger und Hr. Eckert in den Jahren
1804 und 1805 grósstentheils einreissen, zum Theil da andere Gebáude
auffúhren, oder in Gárten umschaffen liessen. Hievon hábe ich mich selbst
durch den Augenschein ůberzeugt, und dabei vom Herrn Eckert erfahren,
dass an dem erhóhten Orte ein grosser Saal mit einem alten Thurme ge-
standen, wo Tycho aller Wahrscheinlichkeit nach seine Instrumente auf-
gestellt, und allda beobachtet hatte.*

8) Julius Schottky, Prag (1832) II. díl str. 135. a 287. násl
popisuje Černínský palác na Hradčanech a dovolávaje se pojednáni
Davidova dokládá:

„Auf dem Platze dieses Hauses (des Černinischen Palais) stand zu
Rudolph des II. Zeit die Sternwarte Tycho de Brahes".

9) V „Illustrirte Chronik von Bóhmen. Ein geschichtliches National-
werk. Herausgegeben von einem Vereine vaterlándischer Gelehrten und
Kůnstler. II. Band — Prag 1854. u čteme na str. 373: „Im Jahre 1599
ůbersiedelte also Tycho de Brahe uber Einladung des Monarchen nach
Prag und nahm in dem fůr ihn bestimmten Curtius'schen Hause auf dem
Hradschin seine Wohnung. Aber die benachbarten Kapuziner stórten
den náchtlichen Beobachter durch ihr frúhes und spátes Geláute und
Brahe richtete sich eine Sternwarte auf dem landesfúrstlichen Schlosse
in Benátek ein. Hier ebenfalls unzufrieden, kehrte Brahe im Jahre 1600
wieder nach Prag in dasselbe Gebáude zurůck*.

10) Dr. Josef z Hasnerů ve spise na samostatném bádáni zalo-
ženém : „Tycho Brahe und Jos. Keppler in Prag u (1872.) podává životo-
pisy dvou těchto mužův a to, jak praví, na základě studia „Der Werke
und Gorrespondenz Keplers und Tycho's sowie einiger bisher unedirten
Urkunden des k. k. Statthaltereiarchivs, deren Benutzung ich dem dama-
ligen Direktor Herrn Caj. Nádherný rianke" 2 ) (str. 5.). Tu pak čte se na
str. 10., že Tycho vrátiv se v létě 1600. z Benátek „wohnte jetzt an-
fangs im Gasthause beim goldenen Greif auf dem Hradschin, wurde
jedoch durch die Unruhe daselbst bald veranlasst, eine Privatwohnung
(nahé dem Hause des Baron Hofmann auf dem Lorettaplatze und an der
Stelle des gegenwártigen sogenannten Cernirťschen Palais) zu beziehen.

J ) Listiny tyto se v archivu místodržitelském více prý nenalézají.

70

Die Verhandlungen uber den Ort der anzulegenden Sternwarte zogen
sich in die Lange mit aus dem Grunde, weil Kepler, welcher im Herbst
1600 nach Prag úbersiedelte, und bei der Auswahl des geeigneten Ortes
behilflich sein solíte, erkrankte. So kam der Sommer 1601 heran; auch
Tycho erkrankte, und kaum hatte sich Kepler von seiner Krankheit er-
holt, als jene Tycho's (ein seit Jahren bestehendes Blasenleiden mit Urin-
verhaltung) am 13. October 1601. einen acuten Charakter annahm, und
er am 24. October in seinem 54. Lebensjahre starb. Tycho wurde in
der Teynkirche begraben*.

11) Dr. J. L. E. Dreyer ve spise t Tycho Brahe. Ein Bild wissen-
schaftlichen Lebens und Arbeitens im XVI. Jahrhundert. Autorisirte
deutsche Uebersetzung von M. Bruhns. Karlsruhe 1894" na str. 293 až
320 uvádí :

„Als Tycho mit nur wenig lnstrumenten (die meisten von
Hveen mitgebrachten hatte er in Magdeburg gelassen) im Juni des
Jahres 1599 in Prag ankam, schickte der Kaiser ihm den Sekretair
Barwitz entgegen, um ihn nach dem Hause des verstorbenen Vice-
kanzlers Curtz, welches bis jetzt von der Wittwe desselben bewohnt
worden war, zu fúhren. Bald darauf empfing er ihn selbst in
Audienz, hiess ihn in Prag wilikommen und bat ihn, seine Familie
aus Dresden nachkommen zu lassen, unterhielt sich ůberhaupt in
lángerer lateinischer Rede sehr eingehend mit ihm. Tycho ůber-
reichte dem Kaiser drei Bánde seiner Werke und Barwitz erzáhlte
ihm, dass der Kaiser oft bis spát in die Nacht darin lese. Da Tycho
dem Kaiser die Fixirung seines Gehaltes úberliess, wurde ihm jáhrlich
3000 Gulden und ausserdem noch verschiedene nicht bestimmte Ein-
nahmen, die sich auf einige Tausend belaufen kónnten, zugesichert.
Dies Alles erzáhlt Tycho in einem langen Brief, den er am 18. Sep-
tember an seinen Freund Vedel schrieb. — Indessen scheint Tycho
keine Lust gehabt zu haben, sich innerhalb der Stadt niederzulassen.
Er schreibt iii seinen Briefen. dass er nicht die Wittwe Curtius aus
ihrer Wohnung vertreiben móchte und auch fůrchte, zu oft durch
Besucher gestórt zu werden. Die Tradition sagt, dass ihm das fort-
wáhrende náchtliche Klingen in dem benachbarten Kapuzinerkloster
sehr unangenehm gewesen sei. Doch mag sich dies mehr auf seinen
Aufenthalt in der Stadt wáhrend seines letzten Lebensjahres beziehen
oder ist vielleicht ůberhaupt nicht wahr ; jedenfalls hat Tycho selbst
es niemals erwáhnt. — Tycho freute sich sehr als Kepler wieder nach
Prag kam, und zwar umsomehr, da sein erfahrenster Assistent, Longo-
montanus, nach D&nemark zurůckgekehrt war und am 4. August seine
Entlassung mit einem sehr freundlichen Empfehlungsbrief von Tycho
erhalten hatte. — Es dauerte ziemlich lange, ehe die Gehaltsfrage fůr
Kepler mit der Regierung geregelt wurde ; doch zog er mit seiner Fa-

Obrázková příloha č. A.

Obraz domu Kurzova ve spise Historia coelestis, vydaném r. 1672 v Řezně.

71

milie bald aus dem Hoffmann'schen Hause zu Tycho und begann
seine Arbeit. Dies geschah wahrscheinlich erst, nachdem der Kaiser
das Curtius'sche Haus von der Wittwe fůr 10.000 Thaler erstanden
und Tycho am 25. Februar 1601 davon Besitz ergriffen hatte. — Im
Dezember des Jahres 1600 und in der ersten Woche des Januars 1601
wurde in der Villa Kaiser Ferdinanďs beobachtet, und sodann die
Arbeiten am 3. Márz im Curtius'schen Hause, wo Tycho eben ein-
gezogen war, fortgesetzt".

12) Konečně pp. inž. J. Herain a MDr. J. Matějka uveřejnil
v „Časopise společnosti přátel starožitností českých v Praze IX." str. 106.
slánek , Tycho Brahe", v kterém podali stručný životopis učence i zprávu
a vyšetření o nálezu tělesných ostatků jeho, a tu na základě spisu
Dra. Dreyera a dle výsledku vlastního bádáni dospěli k úsudku, že prý
je „velice pravděpodobno, že dům čp. 69-IV. (kde je městská opatrovna)
jest asi hledaný dům Kurzův*. Za důvod uváděli, že prý půdorys domu
čp. 69-IV. má podobnost s obrázkem *) domu Kurzova zachovaném ve
spisu „Historia coelestis 14 r. 1672. v Řezně vydaném, jenž představuje
řadu shořených staveni, a opatřen je nápisem: ,Domus Jacobi Gurtii
a Senftenaw, S. R. J. procancellarii, ultima sedes astronomiae Braheanae
Anno 1601."

Tak stála doposud v literatuře otázka, kde stál důra místokancléře
Kurze, posledního to pobytu Tychona Braha, a zejména jeho poslední
hvězdárny na Hradčanech.

Pro mínění Dreyerovo a celé řady předchůdců jeho nebylo posud
jiných dokladů, nežli tradice, dále zpráva o zvonění Kapucínův, jež hvě-
zdárnu Brahovu do blízkosti kláštera uváděla, a mínění astronoma Davida.
Listinných dokladů nebylo, a snadno v této věci mohl se státi omyl. Ale
omyl takový nemohl býti jinak vyvrácen, nežli nálezem dokladů, kde
stával zmíněný dům Kurzův, v němž Tycho Brahe zemřel.

Nyní otázka tato je zajímavým spůsobem rozřešena.

Kdežto ani v deskách zemských, ani v Hradčanských knihách měst-
ských nenašel se žádný zápis o domě místokancléře Jakuba Kurze, po-
dařilo se spisovateli této stati nalézti v archivu král. Praemonstrátské ka-
nonie na Strahově, originál zákupniho listu na pergamene psaný vyda-
ného dne 1. srpna 1593 opatem Strahovským Janem Lohelem, kterým
Jakubovi Kurzovi (Kurczovi) ze Šenftenova, tajnému radovi, prodává tři

') Uveřejňuje zde vyobrazení onoho domu jako obrázkovou přílohu č.
A. vyslovuju Společnosti přátel starožitností českých v Praze uctivé díky za
ochotné propůjčení obrázku.

72

kusy různých zahrad na Pohořelci ležících ke stavbě letohradu a zřízeni
zahrady.

V německém listu tomto čteme, že urozený a statečný pan Jakub
Kurz (Kurcz) ze Senftenova, J. Milosti Římského císaře atd. tajný rada,
ku stavbě letohradu a zahrady zde na Pohořelci tři různé kusy zahrad v
jednu od JMti Řím. císaře komorníka Porphiria Bossa, druhou po ze-
mřelém hraběti Abundu Šlikovi od pozůstalé manželky a dcery jeho, a
třetí od Jaroslava Kyšperskéfro z Vřesovic, starosty zemských desk koruny
české, s vědomím a povolením ctihodného pana Jana Lohela opata a
konventu kláštera B. P. Marie na hoře Siónu, jinak na Strahově, v jisté
sumě peněz koupil a potomně tak, jak nyní se nalézá, obezdil a vystavěl
bez překážky. K jeho žádosti jemu opat a konvent na tyto tři zahrady,
jež na ten čas v jednu spojeny byly, dává tuto listinu. V starých knihách
klášterních našlo se, že tyto tři koupené a nyní v jednu spojené zahrady,
jakož i všechny kolem ležící, asi před osmdesáti lety od kláštera jen na
řadu let byly dány, po vyjití ale let opětně měli klášteru připadnouti.
Pročež se Kurz s konventem v záležitosti té tímto spůsobem porovnal:
Opat a konvent odevzdává tři zahrady v jednu spojené, obezděné, a což
zde dosud vystavěno a budoucně se přistaví J. Kurzem neb jeho dědici neb
kýmkoliv jiným, jemu ve vlastnictví s podmínkou, že o každé změně klá-
šteru známost učiní a jeho svolení k tomu si vyžádá, jakož i císaře Rudolfa IL
Za to J. Kurcz, jeho dědicové a nástupci budou povinni opatu a klášteru
Strahovskému ročně pět tolarů, každý tolar po 70 kr. počítajíc, o sv„
Martině odváděti. Kromě toho povoluje opat a konvent Kurczovi a jeho
dědicům držeti tři krávy, jež na pastvinách klášterních pásti může, při
čemž o plat s pasákem se má porovnati.

Naproti tomu Kurcz ku cti chtámu Páně uvolil se 320 tolarů daro-
vati a také toho dne jich skutečně složil.

Ve zdi kolem zahrady nalézaly se dva východy do poli klášteru
Strahovskému náležejících a Kurcz a jeho nástupcové byli zavázáni užívajíce
východů těch polnosti klášterní žádným spůsobem nepoškozovati. Kdyby
toho nešetřili, měl klášter právo otvory dáti zazdíti.

Na potvrzení toho vyhotoveny byly dva stejnopisy a vlastnoručními
podpisy a pečeti potvrzeny a sice: opata kláštera Strahovského Jana
Lohela a mistopřevora na místě kláštera, jakož i Jakuba Kurcze ze Senftenova.

Na svědectví pak toho podepsali se ve smlouvě dále veledůstojný
Jiří Barthold Pontan z Braitenbachu, děkan Pražský, kanovník Olomoucký
a Budišinský, protonotář apoštolský, a palatýn pan Benedikt Chišenský ze
Spicbergu, senior Pražský, děkan u Všech Svatých a probošt Vyšehradský,.
Hanuš Kryštof z Hornsteina na Griningu, cis. tajný rada a Jan Barvitius
JUDr., JMGské říšský dvorní rada a sekretář. Stalo se tak, jak výše
uvedeno, 1. srpna 1593. 4 )

4 ) Pro důležitost uveřejňujeme znění této listiny v příloze č. I.

73

Dále nalezli jsme zápis o domě Kurzově v knize postranního práva
Pohořeleckého v letech 1603. — 1674. vedené, jež se chová taktéž v archivu
král. Praemonstrátské kanonie na Strahově pod názvem: „Rothlederner
Grandbuch Nro. 21* (sign. XXI. A. 6.). Zde na listech 159.— 163. se-
čte, že „dne 4. července 1617. rytíř Šebestian Šmid z Freihoffenu prodal
se svolením opata kláštera Strahovského Kašpara Questenberka jakožto
dědičné vrchnosti učenému doktoru lékařství Hektoru Muskallimu, život-
nímu někdy lékaři císaře Rudolfa II. za 16.000 kop. míš. — tedy za
velkou na tehdejší dobu sumu — dům neb navejš vystavený lust-
haus, jenž slově Kurzovský, a při tom počnouce od téhož lusthausu
s maštalemi, kuchyni velikou, sklepy, domem druhým s předu při cestě
obecné, jdouce ku klášteru svaté panny Markéty, a což tu jest více něco
předešle a něco v nově přistaveno a jak vokolek též zdi tu ukazuje, ležici
na Pohořelci s počátku naproti dědinám kláštera Strahovského a v nově
přes cestu vystavenému domu a k tomu také vinice, louky, zahrady a^
štěpnice pozaduzatýmžlusthausem, vše pořádně nahoru až k cestě
naproti dědinám kláštera Strahovského a odtud zase po straně k hlubo-
kému ouvozu, a týmž ouvozem, jenž slově v Brusce, jdouce-
dolu naproti klášteru nábožných kapucínův, kdež jsou veliká
vrata při zahradě toho času JMU. pána, pana Viléma Slavaty, tak jakž
i okolek zdi při týchž vinicích ukazuje, a cožkoliv toho více jak předešle,
tak i v nově vedle zápisův a důchodných knih kláštera Strahovského při-
koupeno jest."

Při tom se v zápisu praví, že prodávající rytíř Šmid postoupil no-
vému nabyvateli dům Kurzovský s budovami a pozemky „v těch mezech-
a hranicích, jakž jsou předešli držitelově, totiž JMti p. p. Pavel z Krause-
necka, JMGské slavné paměti císaře Rudolfa radda a dvorské komory
praesident; JMt. p. p. Rudolf Trčka z Lípy a Světlé, JMti pí. pí. Magda-
lena Trčková rozená z Lobkovic, pani manželka páně nejm. a JMt. p. p.
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna téhož lusthausu neb domu a všeho
k témuž příslušenství v držení a užívání bejti ráčili" a jakož on p. Štěpán
Šmid z Freynhofenu „takový lusthaus neb dům, přitom vinice a zahrady
i se vším příslušenstvím od JMti p. p. Adama z Valdštejna, nejvyššího-
království Českého hofmistra, vše sobě postoupeno přijal/

Poněvadž Adam z Valdštejna byl nejv. hofmistrem od 8. června 1611*.
a o Pavlu z Krausenecka víme, že byl praesidentem dvorní komory od
5. října 1608. 5 ) a zůstal jím zajisté do smrti Rudolfa II. (20. ledna 1612.),
nebot v zápisu se praví, že byl praesidentem dvorské komory za slavné
paměti císaře Rudolfa, soudíme, že rytíř Šmid ujal se Kurzova domu.
teprve po r. 1611. od svrchu jmenovaných držitelů, o nichž možno se
domnívati, že jej nabyli teprve po r. 1608. od císaře neb jeho dvorské
komory.

*) Riegeťs Archiv II. str. 296.

74

V Sněmích Českých VIII. —X. uvádějí se v době císaře Rudolfa II.
jakožto předchůdcové Pavla z Krausenecka v praesidentství komory dvorské
Ferdinand Hofmann svob. pán z Grůnpúchlu od léta 1592 —1600., známý
příznivec Keplerův a zároveň protestantů, a Wolf Unterzagt svob. pán
z Ebenfurthu v 1. 1603. — 1604., a dle toho možno položiti získání domu
Kurzova Pavlem z Krausenecka a třemi spoludržiteli do let 1608. — 1611.,
tedy po smrti Tychona Braha, jenž byl ovšem pouhým uživatelem Sásti
rozsáhlého toho majetku do léta 1601. 6 )

Ve schůzi soupisné komise dne 13. února 1902. zmínil jsem se o za-
jímavém nálezu těchto listin v bohatém archivu kláštera Praemonstratského
na Strahově, v nichž se nám zachovaly bezpečné zprávy o rozsáhlém ma-
jetku na Pohořelci ležícím, nynějších to budovách čp. 116 — 11 9/1 V; a forti-
fikačních pozemcích, na nichž částečně bašty IX. a X. stály.

Zápis z r. 1607 přivedl mi znovu na paměf, že již r. 1900. při úpravě
nově projektované ulice z Pohořelce kolem čp. 118/1V. směrem k silnici
vedoucí k vinici „ Panenské", někdy to majetku panenského kláštera sv.
Jiří na Hradčanech, pod náspem na hradební zdi naveženým přišlo se na
zbytky zdí, které dříve, než se odstranily, dal jsem ofotografovati, a pak
z nich jen nejnutnější kusy odbourati. Soupisná komise uznávajíc, že by
mohlo tímto nálezem ku rozluštěni shora uvedeného zápisu se přispěti,
schválila návrh, aby zbytky domnělé budovy opětně byly odhaleny, zamě-
řeny a jich fotografické snímky opatřeny.

Záměr ten bylo lze tím spíše provésti, čím jistěji se dalo očekávati,
že podobně jako na jiných místech bývalých náspů městských, také zde
zůstaly stavby nezbořeny a tak byly též zasypány. Zajímavý úkaz, že pře-
dešlá staletí chovala se z pravidla milosrdněji k starým památkám staveb-
ním, než nynější doba, opravňoval k naději, že také v tomto případě ne-
došlo na zboření stavby až do základů, jak dnešního dne je zvykem, nýbrž
že dům, jehož zbytky r. 1900. byly odkryty, aspoň v podstatných částech
zůstal pod násypem zachován.

Při kopáni v těch místech přišlo se na starou Strahovskou bránu,
jež uprostřed rozvalin u bývalé Říšské brány, značné hluboko pod jejím
niveau, stála vedle rozložité, mocně klenuté říšské brány; byla to malá,
skoro titěrná branka, na niž letopočet 1619. a zbytky fresek a sgrafit byly
znatelný, jež nasvědčovaly tomu, že stará národní píseň pějíc o Strahovské
bráně „pěkně malované 44 nebyla bez podkladu.

Marná byla moje snaha o zachování staré této brány Siónské, o jejíž
památnosti a historické ceně nemůže býti pochybnosti, a toliko zakreslením
a pořízením snímků mohla se pamět o ni zachovati budoucnosti.

Když pak r. 1899. upravováno okolí kolem bývalé Říšské brány, ob-
jevily se opětně části starší stavby. Byly to zbytky bývalého špitálu sy.
Alžběty, jejž opat Kašpar Questenberg r. 1622. před branou zbudoval, špitál

°) I znění této smlouvy pro zajímavý obsah v příloze č. II. uveřejňujeme.

Obrázková příloha č. B.

Pohled na vykopávky doma říšského místokancléře Jakoba Kurze ze Senftenavy.

75

ten potkal stejný osud, nebot byl též zasypán, načež opat Čeněk Frank
(1658—69) nový špitál zřídil, k němuž 16. dubna 1664. základ položil
a jenž jest do dnešního dne pod čp. 155/1 V. znám.

Pověřen dozorem nad pátráním spolu s p. J. Herainem, c. k. konser-
vátorem, a arch. Rud. Kříženeckým, naznačil jsem místo, kde by asi dům
Kurzův byl mohl stávati, a dne 1. záři 1902. započato s odkopávkou a vy-
vážkou násypu, který svrchu sestával z návozu fortifikačního (různé zeminy*
částečné zvětralá břidla), ve spodu pak ze štěrku vápeného, pocházejícího
z budov zde kdysi stávajících.

Nejdříve byla provedena odkopávka v celé délce průčelí do hloubi
2*50 m., kde přišlo se na rostlý terain, čemuž vlákna rostlinná v černé
půdě nalezená nasvědčovala.

Výsledek této odkopávky byl velmi uspokojivý, zjištěno celé průčelí
západní strany zde objevené budovy, jehož bylo užito k ulici za příčinou
stavby nové školní budovy na Hradčanech projektované.

Průčelí objevené zde staré budovy na západní straně mělo pět oken
1*20 m. širokých, po straně 1*70 m., uprostřed 1*80 m. vysokých, oblo-
žených pískovcovými ostěnimi, čemuž zbylé zlomky nasvědčuji. Do výše
paty oken zeď byla ozdob prosta, pak následovaly nad sebou čtyry řady
kvádrování, pátou řadu tvořila obyčejná omítka, nad niž provedeny v bar-
vách čtyři pruhy, a výše průčelí ozdobeno v rohu napodobenými, stíno-
vanými kvádry.

Na severní straně bylo průčelí stejným spůsobem ozdobeno, a uprostřed
nalézala se velká vrata, do nichž po širokém pískovcovém stupni se vchá-
zelo, a která asi sloužila za východ do zahrady. Při bedlivém kopání přišlo
se na širokou chodbu na jihu ukončenou oknem, které vedlo dle fragmentu
do dvorka zde se nalézajícího. Chodba tato měla zachovalou klenbu vá-
lenou. Dle objevených zbytků bylo k budově přistavěno jiné zdivo, které
sloužilo neznámému účeli, nejspíše též za chodbu.

Východní strana nedala se zjistiti, jen tolik bylo lze konstatovati, že
od rohu ve vzdálenosti 6*25 m. nalézaly se dvéře, které vedly do chodby,
v níž umístěno zajímavé vřetenové schodiště opukové na tři strany se roz-
cházející, které spojovalo tři místnosti. Byly to asi tajné schody pouze
0-65 m. Široké.

Polední strana od rohu opatřena byla dvěma okny zazděnými rýho-
vanou pažbou z jemného pískovce 103 m. dlouhou, 0*60 m. širokou, na
zazdí irce bylo pět stojatých a tři příčné pruty železné malbou napodobeny.

Od nároží toho poněkud dále bylo znáti později přistavenou zeď
ohradni 045 m. silnou, ozdobenou (pokud se zachovaly) 8 výklenky, které
zajisté bez výzdoby nebyly. Byly od sebe 72 m. vzdáleny, každý z nich
byl 110 m. vysoký, 061 m. široký a 0-30 m. hluboký.

Dvéře v ohradni této zdi se nalézající provedeny byly pod sedmým vý-
klenkem a měřily ve světlosti 1*17 m., při čemž pozornost zasluhovala
okolnost, že špaleta ve světlosti 1*39 m. široká ven k západu čelila.

76

Že zed tato ku původní stavbě byla přistavena, patrno z toho, že
na budově po odbourání části zdi ohradní znatelný byly zřejmé stopy
malby domovní, a že jen na třech místech zeď ohradní s budovou byla
spojena.

Od nároží jižní zdi v déli 5*56 m. nalezeny byly zbytky schodiště se-
stávajícího ze 6 stupňů, po nichž přicházelo se z I. patra do dvorka. Ze
schodů těch zachovalo se ale pouze podezdění a úlomky ve zdi zbylého
pískovcového obloženi, které bylo vytrháno. Na této straně pozoruhodná
byla dvě místa, dle nichž soudili se dalo, že budova byla zničena po-
žárem. Vidělo se totiž, že spodní řada pískovcová, jakož i omítka a zdivo
budovy byly J do červena hluboko vypáleny, oprýskány, patrně účinkem
ohně, a kromě toho nalezeny byly zbytky ohořelých silných dřev.

Dle zbytků, jež se nám takto podařilo objeviti, měli jsme před sebou
přízemí budovy asi jednopatrové, jejíž půdorys tvořil 16*9 m. pravidelný
čtverec, s tím rozdílem, že na jižní straně, jak výše zmínka učiněna, po
schodech z prvého patra vcházelo se do nádvoří, kdež zachoval se zbytek
povalené zdi 1*80 m. vysoké a 1*75 m. široké, s nástěnnou, dobře zacho-
valou malbou. Zde nacházelo se pozdější nádvoří, jak lze souditi dle za-
chovalé (HO m. silné vrstvy zelenavého pisku, v němž tu a tam i kámen
dlažební se vyskytoval. Ostatní kámen byl asi vytrhán a jinde upotřeben.

Zdivo celé budovy pozůstávalo větším dílem z opuky petřínské, též
i sklepní klenby, naproti tomu klenby přízemních místností ze zdiva cihlo-
vého, z dobrého druhu hlíny páleného.

Zvláště zajímavá byla při stavbě omítka, která svou jemnosti a pev-
ností, jak zřídka pii stavbách se vyskytuje, byla nápadná, a dle dobro-
zdáni p. c. k. konservátora J. Heraina a jiných odborníků pravdě podobně
přimísením mramorové moučky hebkosti a tuhosti nabyla.

Dle nalezených zbytků, jak jsem se již dříve zmini', bylo průčelí
v přízemi kvádrované, nahoře vyzdobené malbou cihly napodobující a zdi
mezi okny byly žlutavou barvou natřeny.

Dvéře přízemku měly obloženi opukové, okna pak veškerá pracována
z jemného pískovce rýhovaného, v I. patře nad to bohatě vyzdobena pal-
mami a vázami. Dvéře v I. patře zdobily veřeje z hlazeného červeného
mramoru, který ovšem při bouráni až na nepatrné zlomky byl odstraněn
a upotřeben.

Zmínku zasluhuje nalezený pilastr vysoký 057 m. v průměru 0-36 m.
ukončený jónskou hlavici (ozdobenou volutami, které spojuje vaječník).
Nad hlavici 0*32 m. z jádra zdi vystupující a listím akantovým ozdobenou,
byla voluta kalichová asi 35 m. vysoká.

Že zde nalézající se místnosti přímo s přepychem vyzdobeny byly,
nasvědčují četné zlomky různobarevných maleb, z nichž nejlépe zachovány
jsou částky bronzu zlatého na černé půdě, jakož i v jedné přizemni míst-
nosti nástěnná malba po spůsobu výzdob pompejských příbytků prove-
dená. Z cihlově rudé pudy vynikaly žluté postavy různě seskupené. Na

77

křížové klenbě této místnosti zobrazeno nebe poseté hvězdami se sluncem
a měsícem.

Budovu zdobily též vysoké štíty, jak lze souditi dle nalezených
dvou části.

V zachovaných zříceninách nalezeny byly konečně různé úlomky skla
z ozdobných sklenic pocházející, dvě bronzové jehlice, z nichž jedna leto-
počtem 1595 jest označena.

Dle zevnější i vnitřní výzdoby nedá se pochybovati, že budova pa-
třila vynikající rodině, která nešetříc nákladu mohla provésti stavbu, jež
na tehdejší dobu nákladně a s přepychem byla vyzdobena.

Že povstala v létech 1590—1600, tomu nasvědčuje též nápis v jedné
napodobené cihle vrytý, jež byla v nároží nalezena: ,1000 Philippus
Herpff Esbagensis Pal " Z něho lze též souditi, že stavba před r. 1600
povstala, a v témž roce důkladně asi opravena byla.

Z nalezených pak listinných dokladů a plánů je patrno, že máme tu
před sebou budovu z komplexu, který patřil říšskému mUtokancléři Jaku-
bovi Kurczovi ze Senftenavy.

Brahe vlastnoručním dopisem zve Holgera Rosenkranze, švakra svého ,
ku svatbě dcery Alžběty s Frant. Tengnaglem z Kampů, jež odbývati se
měla v čase mezi velikonocemi a letnicemi v Praze „v domě Kurzov-
ském." Dopis končí větou „V Praze v Kurzově domě, na nejvyšším konci
města, kde nyní bydlím. Tycho Brahe.*

Máme-li tedy takové přímé svědectví o pobytu Tychona Braha v domě
mistokancléřově, a poukazují-li mnohé zprávy na polohu Kurzova domu
v těchto končinách města, nelze pochybovati o tom, že místo, kde Tycho
Brahe v Praze meškal, podařilo se nám nalézti. Při tom nebude od místa se-
známiti se blíže i s mužem, který slavnému astronomu přístřeší poskytnul.

Kurz von Senftenau 7 ) (Kurtz = Curtius) jest příjmení šlechtické ro-
diny německé, o niž víme, že členové její Zikmund, Šimon a Jindřich
jakož i Šebestian, syn Zikmundův, za služby císaři Karlu V. prokázané r.
1536 obdrželi šlechtictvi z říšské kanceláře, jež r. 1544 i pro rakouské
země bylo uznáno.

Šebestian koupil hrad Senftenau a zůstavil syny Jakuba, Eugelharda
a Filipa.

Jakub Kurz ze Senftenavy byl muž osvícený, jenž v cizině nabyl
značného vzděláni. Za platné služby císaři Maxmiliánovi II. prokázané
stal se tajným radou a řidským mistokancléřem.

Císař Rudolf II. povolávaje do Prahy ku dvoru císařskému alchymisty
a astrology z mnohých zemi evropských, užíval jej píi tom za prostředníka.

*) Ottův Slovník naučný dfl XV. str. 405.

78

O něm ví se, že měl za manželku Annu Marii Webrovou z Bisen-
berka, a že zůstavil syna Jana Jakuba, jenž rodu Habsburskému věrně
sloužil, napřed při dolnorakouské komoře a potom v říšské kanceláři.

Mistokancléř sám byl mužem vlivným, bohatým a záhy na to po-
mýšlel, aby sobě zbudoval příbytek poblíže hradu Pražského, kam docházel
za úředními povinnostmi. Podařilo se nám pak prokázati, že vyvolil k tomu
pozemky pod pravomocí kláštera Strahovského stojící a že zakoupiv za
tím účelem tři vinice s pozemky, zahradami a městišti od tehdejších ma-
jitelů započal na nich stavbu nádherného sídla, které dle svého vkusu
a s ohledem na blízkost královské residence důstojně a nádherně dal vy-
zdobiti.

Stavba budov blížila se r. 1590 k zakončení, čemuž nasvědčuje dopis
ze dne 23. března o. r., dle něhož arcikníže Ferdinand zaslal Kurzovi pro
jeho nově vystavený dům darem 18 beden krásného kulatého skla ze
skelných huti v Hallu. 8 )

Roku 1594 Jakub Kurz sprostředkoval z nařízení císařova přesídlení
Tychona Braha do Prahy, a pro případ, že by učenec rodiště své opustil,
učinil mu nabídku jménem císaře. Ano, byl mu tak nakloněn, že i svůj
vlastní dům k obývání mu nabídl a pián jeho mu předložil, aby Brahe
mohl naznačiti změny, jakých by si v něm přál. 9 )

Dlouho ale Jakub Kurz nově vystaveného domu neužíval. Již dne 8.
března 1594 Josef Ganz, úředník při účtárně komory dvorské, oznamoval
arciknížeti Ferdinandovi mimo jiné, 10 ) že v Praze zuří zvláštní nemoc, která
mnoho lidí zachvátila, takže naříkají na silné hlavy boleni, a zmírají na
neštovice a že i mistokancléř Jakub Kurz byl stižen touto nemoci, takže
všichni lékaři o jeho uzdravení pochybují.

A když vyslanci z Chebu v měsíci březnu v Praze meškali v příčině
berně od Chebska požadované, podávali domů zprávu, že nemohli v zá-
ležitosti té s místokancléřem jednati a že pan sekretář Quinto se za ně
slíbil přimluviti. Kurz zemřel brzo na to a 15. března (5. dle stár. kalendáře)
1594 konán jeho pohřeb s velkou okázalostí za přítomnosti panstva,
rytířstva, úřednictva a vznešených hostí z domu na Pohořelci o 10. ho-
dině dopolední.

Co se pak majetku Kurzovského týče, podařilo se nám v zápisech
kláštera Strahovského 11 ) dále zjistiti, že léta 1624 v sobotu po neděli
květné Markéta Musskaly, manželka učeného MDra. Hektora Musskalyho
a dcera její Marie Lyberan Musskaly let nemající prodaly lusthaus panu
ryt. Gabrielu Bechmannovi z Isenau na Volyssi, nejvyššímu krále Polského,
za obnos 7500 tolarů.

8 ) Jahrbůcher des AUerhochsten Kaiserhauses sv. XVTL čís. 14151.

9 ) Gassendi str. 31.

«>) Sněmy české VHL str. 487.

") Gruntovní registra z r. 1603 sign. Nr. 20— XXI. na 1. 8.

79-

Dne 2. řijna 1625 učinil Gabriel Pechmann (Bechmann), JMsti Řím.
císaře oberst, veFriedlandě v ležení testament, 12 ) v němž odkazuje statky
v Čechách, dům v Praze atd. panu Albrechtu z Weugirských a Davidovi
Groschoífovi, strýcům, aby zaplatili dluhy a služebnictvo odbytným spo-
kojili. Chudým v něm odkazuje 1000 tolarů, bratru pak 1000 tolarů a své
sestře Kateřině 5000 tolarů.

Proti tomu testamentu opat Strahovský Kašpar z Questenberga odpor
položil, dovolávaje se smlouvy uzavřené v sobotu po květné neděli 1624,
dle niž toliko se svolením opata a kláštera mohl se majetek v knihách
gruntovních zanesený prodati, postoupiti a darovati.

Ale i bratr Ondřej Pechmann jsa zastoupen JUDr. Maximinem Pou-
zonem z Pouzonu dne 23. prosince 1627 hlásil se k dědictví domu po
Gabrielovi ti opata Strahovského Kašpara z Questenberka. 13 )

Z toho vznikla rozepře mezi opatem Strahovským a Ondřejem Pech-
mannem, kteráž se do 17. dubna 1628 protáhla, kdy císař potvrdil testament
bratra jeho Gabriela.

Prve ale než rozepře byla ukončena, prodal 14 ) opat kláštera Strahov-
ského Kašpar z Questenberga lusthaus za 8000 kop miš. hotově zapla-
cených paní Polixeně z Lobkovic roz. z Pernštejna, kteráž v držení jeho
byla do 17. září 1630, kdy .navejš vystavený lusthaus slově Kurzovský*,
jak v zápise výslovně se praví, opětně prodala 15 ) za 7500 tol. říšských
hotově zaplacených Alexandru Joštovi Haugvicovi z Biskupic, J. Msti ko-
morníku a nařízenému nejvyššímu nad regimentem kyrysarů, a Sabině
Františce z Bubna, manželce jeho.

Vpádem Sasů do Prahy stihla rozsáhlý majetek ten velká pohroma,
což doloženo dopisem opata Strahovského Kašpara z Questenberga, za-
slaného dne 29. května 1632 bratru Heřmanu z Questenberga dvorskému
radovi ve Vídni, 18 ) v kterém se sděluje, že ,v chrámu a klášteru Strahov-
ském vše neporušeno zůstalo a ihned salva quardia tam dána, ale dům
druhdy Curtiův téměř se zemí srovnaný že vojsko příkopem obehnalo.
(Domům olim Curtzianam nunc credo Hawwitzii pene sólo aequatam mi-
litares excubiae circumcingunt, hostilium copiarum pedites 4500 equitum
tria vexilla, absque signis et armis versus Leitmeritz šunt dimissi.)

Z popisu o přepadení Prahy Švédy r. 1648 dovídáme se, že se tehda
pracovalo na stavbě hradeb za kláštery Strahovským a Kapucínským, 17 )
ale přes veškeré nákladné opravy a novostavby přece jen stav hradeb byl

tt ) Archiv Strahovský „Testamentům militare Gabrielis Pechmann A 1628."
(+J:L-10.)

*3) Kniha Nr. 20.— XXI. Fol. 209.

w ) Kniha pro domy hořejší před klášterem ležící Nr. 22. s červenou per-
gamenovou vazbou, str. 36.

tó ) Kniha Nr. 22, s červenou pergamenovou vazbou, str. 39.

**) Archiv kláštera Strahovského.

") Č. 0. M. 1829 I. 101.

80

tak chatrný, že by Praha nebyla mohla na dlouho nepříteli odpor
klásti. 19 )

Proto přikročeno kolem roku 1650 dle plánu hraběte Contiho ke
stavbě řady bašt čtyřstěnnýcb, spojených zdí mezibaštni (courtine) dle
soustavy Michela San Micheli, aby jimi Praha byla opevněna.

Stavbou, která z počátku s velkým úsilím byla prováděna, utrpěl
klášter Strahovský velké ztráty na pozemcích, jež od kostela sv. Vavřince
na Petříně až k císařské bažantnici za král. hradem Pražským se rozpro-
stíraly.

Tehdejší opat kláštera Strahovského Krišpín z Hradiště na základě
ověřeného opisu 19 ) inženýra Cyrilla Geera ze dne 21. května 1650 podává
císaři Ferdinandovi III. žádost za náhradu škody, která klášteru byla
způsobena zabráním domů, zahrad, vinic a poli k fortifikaci. Pozemky ty
měřily 137.777G a 7 loket a opat počítal si jich cenu na 42.897 zl.
-54 kr. 3 d.

V seznamu všech zabraných budov a pozemků, jenž k opětné žádosti
opata kláštera Strahovského mistodržicim král Českého dne 4. března
1653 podané byl přiložen, 20 ) uvádí se též Haugvicovská velká zahrada,
kde před lety krásný dům a palác stával, a jehož zbořením klášteru jakožto
gruntovní vrchnosti velká újma se stala.

Když opatové Strahovští po sedmdesáte let náhrady se stále do-
máhali, tu 2. ledna 1720 císařem Karlem VI. bylo rozhodnuto, že klášteru
Strahovskému za zabrané pozemky a kámen z lomů Strahovských odvezený
má se z peněz fortifikačních vyplatiti obnos 18.000 zl.

Ale opat Strahovský nejsa s tak nepatrným obnosem spokojen odvolal
-se a přiložil opětně dva plánky pozemku, jež do fortifikace byly zabrány.
Na prvním zakresleny jsou zabrané pozemky od sv. Vavřince až k Praš-
nému mostu do král. hradu vedoucímu. Na druhém pak zakreslen zají-
mavě rozsáhlý majetek býv. Kurzova domu, později Báchmannovského,
nyní Haugvicovského.' 21 )

Do plánku jest zakresleno čtvero bašt fortifikačních, a sice s ozna-
čením A. bašta Špitálská, dále k severu bašta Strahovská, na jejímž místě
nyní kasárny zemské obrany a vojenské baráky stojí bašta sv. Františka
Borg. a konečně .bašta kamená* (Stein) s valy a příkopy.

Plánek sám vyhotovený v měřítku na kroky, vzhledem k tomu, že
uvádí se co majetek Haugvicovský t. j. Alex. Jošta Haugvice z Biskupic,
v jehož drženi byl od 17. září 1630 do 9. listopadu 1652, zhotoven byl
pravdě podobně tak, jak asi v letech 1630 vypadal, aby ho v pozdější žá-

1S ) Gindely: Dějiny českého povstání, sv. III., str. 222.

19 ) Archiv kláštera Strahovského.

*0 Archiv Strahovský »0 B VX— 6. Spisy hradebních pozemků se týkajíc!
Pro zajímavost vyjímáme část ze žádosti a v příloze ni. podáváme.

21 ) Obraz reprodukujeme jakožto obrázkovou přílohu B. dle plánku v archivu
Strahovském se nalézajícího.

|l| i H| i i i i | j i i i | i i i -n

81

dosti jako přílohy mohlo býti užito. Jak dle polohy, tak i dle míry a obrazce
(z knihy: „Historia coelestis* str. 105) srovnává se uvedený námi popis
vykopaného domu s budovou v tomto plánku označenou písmenou „D*
a rovněž i chodba „G tf souhlasí s chodbou vykopanou.

Do té doby tedy byl majetek Kurzovský zachován ještě v těch mezích,
jak jej mistokancléř Jakub Kurz ze Senftenavy a po něm Tycho Brahe
s Keplerem užívali.

Alexandr Jošt Haugwic z Biskupic chtěl za rozličné přátelství jemu
prokázané postoupiti svůj majetek na Pohořelci panu Jindřichu Vilémovi
říš. hraběti ze Starhenberga a na Wildbergu se svolením gruntovní vrchnosti
Strahovské ; ale smrt jeho úmysl překazila. Nicméně v poslední vůli žádal
opata Strahovského, aby k tomuto postupu dal svolení.

Krišpin z Hradiště, opat Strahovský, zápisem 21 ) ze dne 9. listopadu
1652 konečně k tomu svolil, aby majetek Haugvicovský hraběti zeStarhen-
berga byl připsán.

Poněvadž ale přední část pozemku byla spustošena a částečně hrad-
bami zastavena, prohlásil, že nemůže tuto část na ten čas hr. ze Star-
henberka přenechati, kdyby ji ale zpět získal, že je ochoten opětně k ma-
jetku jeho ji přivtěliti.

Na to Jindřich Vilém hrabě ze Starhenberga na Wildbergu daroval
z přátelství od toho majetku Haugvicovského kus pustého místa 42°
délky a 10° šířky Frant. Arnoštu Šlikovi hraběti z Posaunu za jeho za-
hradou ležícího, a žádal za jeho vloženi do knih jurisdikce Strahovské
13. prosince 1657 <iS ), čemuž opat dal místa.

Později opětně týž hrabě ze Starhenberga dopisem z Vídně ze dne
27. ledna 1655 obrátil se k opatovi se žádosti, aby dal svoleni ku daro-
váni a odepsáni od jeho majetku kusu zahrady, jež leží pod zahradou
hr. Šlika až ku br. Slavatovské zahradě mimo cestu 24° a mezi zahradou
Lobkovicovou, kde vrata se nalézají, a hrab. Slavatovskou zahradou a ce-
stou do šířky 27°. Žádosti jeho opat Norbert Mikuláš Amanus z Amelun-
xenu dopisem ze dne 23. dubna 1655 vyhověl, a Krištofu Ferd. Popelu
z Lobkovic část zahrady této připsati dal s podmínkou, že hrabě Lob-
kovic ze zahrady bude o sv. Jiří a sv. Havle o 50 gr. m. klášteru více
odváděti. 24 )

Dne 28. ledna 1679 klášter Strahovský zapsal za 150 zl. rýn.
hotově složených část zničeného domu Pechmanovského vedle „bílého
koníčka 1 (čp. 115/IV.) Janu Václavu Langovi z Lówenstreitu, místodrži-
telskému kancelistovi a Marii Magdaleně jeho manželce. 25 )

Dne 7. února 1680 prodal klášter opětně část býv. domu Pechma-

22) Červená pomerančová kniha Nr. 22., str. 41.

*) Červená pergam. kniha Nr. 22., str. 1C5.

21 ) Červená pergam. kniha Nr. 22., str. 42.

») Grundbuch Pomeranzenfarben „A— F a foL 190.

82

novského, a to 12° délky a 9° šířky za 18 zl. rýn. Matěji a Markétě Lyn-
seovým. 28 )

Dne 27. listopadu 1687 prodává a zapisuje 27 ) klášter Strahovský za
Václavem Langem ležící část Pechmanovského domu, i za tímto ležící
místo z obou stran průchodu až ku příční zdi za 700 zl. rýn. Frant. Al-
brechtovi a Markétě manželce.

A konečně místodržitelským dekretem ze dne 2. ledna 1722 bylo
magistrátu král. vrchního města Hradčan sděleno, že opat Strahovský prokázal
vrchní vlastnictví k domu Pechmanovskému a že mu bylo povoleno, aby
si v zadní části zřídil porážku dobytka. 28 )

Z uvedených zápisů plyne, že dům říšského kancléře Jakuba Kurze
ze Senftenavy, hledaný to dům Kurzovský, stával za nynějším palácem
Černínským na právo od cesty, kudy se šlo k bráně Strahovské, tedy
právě v těch místech, kde povstala nová ulice Keplerova. A dále z nich
vysvitá, že k domu Kurzovu patřily rozsáhlé pozemky, vinice a zahrady,
jež se táhly k potoku Brusce a k pozemkům kláštera kapucínského a že
v těchto místech byla různá staveni, mezi nimi „lusthaus", kterého asi
Tjcho Brahe užíval za hvězdárnu, a jenž ve vzdálenosti asi 200 m. za
bývalým Černínským palácem (nyní kasárnami) stával, nikoli ale, jak se
soudilo, na dvoře těchto kasáren.

Je tedy nyní na jisto postaveno, kde bydlel Tycho Brahe s Keplerem
r. 1601, v kterém místě měl poslední svou hvězdárnu a kde i zemřel.

O rozsáhlém a vyvýšeném tomto prostranství na Pohořelci vedly se
před r. 1603 spory, kam náleží, zdali pod jurisdikci Hradčanskou neb
Strahovskou a prostranství to se všemi staveními mohl ovšem císař Ru-
dolf II. koupiti od vdovy říšského kancléře Kurze, jak se praví, za 10.000
tolarů, kdežto na Hradčanech sotva by se byl nalezl krom několika pa-
láců majetek, který by bývalo možno v tak velké summě nabýti. Kromě
toho každému, kdo místa ta navštíví, stane se úplně jasno, že zde na
vyvýšeném volném místě bylo možno Tychonu Brahovi a Keplerovi svo-
bodně na všechny strany bez překážek konati hvězdářská pozorováni po-
blíže zámku královského, kdežto v domech Hradčanských, na něž se po-
mýšlelo, v domě Trautmansdorfském (nyní čp. 180— IV.)i jakož í v domě
tak zvaném Edelknabovském (čp 69/IV.), kde je dnes mateřská škola,
v domech, jež byly ukryty sousedními budovami, byla by taková po*
zorováni zajisté bývala velmi obtížná, ne-li nemožná.

Příloha I.

Kund und zu wissen sey menigelich, déme diser brief furkommen wurdet,
als der edl und gestreng herr Jacob Kurcz von Senftenaw. Róm. Kay. Mayestat
etc. gehaimer rath zu erpauung aines lusthaus und gartens alhier auf dem Poher-

») Grundbuch Pomeranzenfarben „A— F* fol. 193.
27 ) Grundbuch Pomeranzenfarben „A— F" fol. 256.
*) Kop. v archivu Strahovském.

selicz drey underschiedliche stuck gartens, nemblich das erste von der Róm. Kay.
Mayest&t etc. camraerdiener Porphirio Bosso, das ander von weilend graf Abundy
Schlicken seligen nach gel assener wittib und tochter, und das dritte vom Jaro-
slawen Kisperski von Wrzesowicz, starosta bey der landtafl der cron Behaimb,
mit vorwissen und bewilligung des ehrwierdiegen herrn Johansen Lohelii des
abts und convents des closters B. Maria e montis Syon anderst Strahof genant
umb ain benante summa geldts erkaufet und hernacher dergestalt, wie es an jeczo
anzusehen, eigefasset und erpaut hat one ainiche einred und verhinderung meni-
gelichen. Und er aber hernacher zu seiner kunftigen notturft von wolgemeltem
herrn abbt und convent begeret, ime uber solche drey und nuninehr ain stuck
gartens ain sonderbaren schriítlichen schein und han d v es ten unter seinem und des
convents sigl und fertigung aufourichten, dessen sich wolgemelter abt nach-
volgender ursach halben gewaigert, dass er erst neulicher zeit in ersehung alter
stiftsbuecher gefunden, das sowol dise drey erkauffce und nunmehr zusammen-
gefasste garten, als alle andere herumbliegende etwo vor achczig jahren vom kloster,
in dessen grundt und boden sie gelegen, doch nit erblich oder aufewig, sonder
allain auf die achczig jahr ausgethan und gegeben sein worden und nach ver-
fliessung solcher zeit dem kloster widerumb ledig haimbgefallen seyen und aus
disem pretendieren wollen, er herr Kurcz sey schuldig sich mit dem konvent
derenthalben von newem zu vergleichen. Ob nun wolgedachter herr Kurcz diser
preteusion kaineswegs gestendig, sonder dagegen bonám fidem damit erkauft
und gepauet und solches alles sciente, consentiente et vidente domino abbate
et conventu sambt mererm angezogen, so haben doch baide thail dise šach nit auf
die weitleuťígkait des rechtens und daraus volgender unfreundtschaft stellen wollen,
sonder sich in der guete freundtlich vereinbart und verglichen auf mass und
gestalt, wie volgen thuet:

Nemblichen hat wolgedachter herr abt und konvent von newem verwilliget,
das obangeczogne drey stuck, wie sie an jeczo eingefasset und erpauen sein
oder nochmals erpauet werden mochten, gedachtes herrn Kurczen, seiner erben
oder weme er's und sie geben werden, freyes aigenthumb und erblich guet sein
und bleiben soli, wie er's dann sambt seinem konvent dazue nochmals erblich,
ewig, unwiderrueflich und unablósig ausseczen und verlassen thuet mit wissen-
tlicher bewilligung und consens des allerdurchleuchtigisten, grossmechtigisten
und unůberwindtlichisten fůrsten und herrn, herrn Rudolfen des andern, er-
welten Romischen kaisers, zu allen zeiten merern des reichs, in Germanien, zu
Hungern, Behaim, Dalmacien, Croacien und Sclavonien etc. kunig, erczherczogen
zu Ósterreich, herzogen zu Burgundů Steyr, Karndten, Krain und Virtemberg
etc, gravcn zu Tyrol etc. unsers allergnedigisten herrn als regierenden konigs
zu Behaimb unter ainem erblichen und ewigen silberzins, benantlichen fůnf taler,
ainen jeden taler zu sybenczig kreuczern gerechnet, welchen er herr Kurcz und
seine erben und nachkommen ime herrn abt und seinen nachkomenden abten
und konvent in obgemelts kloster jahrlichen und dar zur zeit und" termín sancti
Martini ainmal im jahr oder je in vierzehen tagen hernách gewisslich entrichten
solle, one alle widerwertigkait rechtens und beschwerung.

Wann sie aber damit saumig und solchen sylberzins nit eriegen wurden,
sollen er herr Kurcz, seine erben und nachkommen zur straf schuldig und ver-
obligiert sein, wie gepreuchig, alle wochen groschen behaimisch zu eriegen, da er
sich aber, sein erben und nachkommen solche straf zu entrichten waigerten,
solle herr abt und seine nachkommende abt und konvent macht und gewalt
haben in bemelten garten, lusthauss und zugehorungen sich zu introducieren, den
einzunemmen, besiczen und gemessen so lang und vil, bis ime oder inen obge-
melter zins volligelich beczalt und erstattet wurdet Wann aber dasselbe be-
schehen, so solle er herr abt und seine nachkommende ime herrn Kurczen,

6*

84

seinen erben und nachkominen. den garten und lusthauss sambt allen zugeho-
rungen widerumb abzutretten und in iren gewalt ohne alle verwiderung einzu-
raumen schuldig und pflichtig sein. Sonderlichen solle auch obgemelter herr
Kurcz, seine erben und nachkommen dise freyhait haben, das er und sie disen
garten verkaufen, vertauschen, verschafen oder in was weg es immer sein kontě,
inter vivos vel ultima voluntate vergeben mogen und in summa damit aller-
dings thuen und lassen sollen, wie uiit allen andern iren aigenthumblichen gue-
tern ohne des herrn abts und konvents auch andern nachkommenden eintrag
und verhinderung.

Ferner hat wolgemelter heiT abt und konvent auch verwilliget, dass er
heiT Kurcz, seine erben und nachkommen. inhaber dises gartens. macht haben
sollen, aus demselbigen drey kue und nit mehr neben des gotshaus vieh auf die
waid treiben zu lassen, doch das er und sie dem hirten darumben ohne des gots-
haus entgelt seinen willen machen. Hergegen hat sich vilgedachter herr Kurcz
verwilliget gott dem allmechtigen zu ehren und mergemeltem gotshaus und
kloster stift Strahof zu guetem, auch etwas erleuchterung der beschwerden, da-
rinnen es stecket an jeczo, auf ainmal drey hundert und zwainczig thaler darzu-
geben, solches auch auf heut dato also par gethan. inmassen dann er heiT abt
die empfangen zu haben bekennet, solche soli und will er herr abt zu obgemeltem
ende, nemblich dem kloster zu guetem, und in andere weg nit verwenden.
i * Nachdeme auch in disem eingefassten garten zwo ofnungen gegen des gots-
haus feldern hinaussgehen, so ist austruckentlich beredet worden, dass durch
geprauch derselben mit einfurung des mists in den garten und ausfurung des
heues des klosters griinden und feldern kain schaden nit solle zugefugt werden.
Imfall aber obgemelten nit nach gelebet und dem gottshaus an gemelten ackern
schaden geschehen wurd. solle herr Kurcz, seine erben und nachkomen solchen
schaden alsgleich nach pillichen dingen erstatten, und da soleher nit beschehe,
der herr abt und konvent macht haben, solche ofnungen fur sich selbsten ver-
mauern zu lassen.

Lecztlich ist gleichsfalls abgeredet worden, das vil wolgedachter herr abt
fur sich und sein konvent neben merbesagtem herrn Kurczen die Rom. Kay. Ma-
jestát etc. als regierenden kónig in Behaimb underthenigist ersuchen solle, das
Ir Kay. und Konig. Majestát etc. disen contractum allergnedigist belieben und
durch derselben kaiserlichen und koniglichen consensbrief zu confirmiern und
zu bestettigen geruehen wolle, alles getrewlich und ohne geverde.

Dessen zu warer urkundt sein diser abred zwo gleichlautende gefertiget
und mit des heiTn abts und konvents auch herrn Kurczen insiglen bekreftiget,
auch durch den herrn abt und seinen vicepriorem anstatt des gotshaus und durch
herrn Kurczen mit aignen han den underschriben. Auch zu merer geczeugnus die
ehrwurdigen edlen gestrengen und hochgelerten herrn. herr Georgius Bartholdus
Pontanus von Braitenbach, thomdechant zu Prag, canonicus zu Olmucz und
Budissin, prothonotarius apostolicus und comes palatinus, herr Bene diet Chis-
sensis von Spiczberg senior zu Prag, dechant zu Allen Heiligen und probst zu
Wissegrad, hen* Hanuš Christof von Hornstain zu Orieningen, der Rom. Kay. Ma-
jestát gehaimer rath und heir Johannes Barvitius, der rechten doctor, Irer Kay.
Majestiit reichshofrath und secretarius, zu gleicher fertigung, doch inen und iren
erben one schaden, erpetten worden. Geschehen zuPrag, den ersten tag des mo-
nats Augusti nach Christi unsers lieben herní und seligmaohers geburt funfezehen
hundert und im dreyundneunczigisten jahre.

Fr. Johann Lohell, abt m. p. F. Melehior Schmidel. viceprior m. p.

Jacob Kurz von Senftenau m. p. G. Pontanus a Braitenberg m. p.

Benedictus a Spiczberg m. p. Hanuš Christoph von Hornstain m. p.

Joannes Barvitius m p.

85

(Na rubrum této perg. listiny chované v archivu Strahovském se čte:)
Contractus de palatio et hortis in monasterii fundo sitis inter admodum
reverendům dominům abbatem Strahoviensem Joannem Lohelium et dominům
Jacobum Curtium a Senftenau imperatore Rudolpho a sanctioribus consiliis initus
anno 1593.

Příloha II.

Léta páně 1617 v outerý památní s. Prokopa, jinak 4. července, stala se
smlouva trhová, přátelská, dobrovolná, celá a dokonalá, mezi urozeným a sta-
tečným rytířem Šebestianem Šmídem z Freihoffen, na Kunštatě, Gilgenberku,
Kaiisteinu, Innernšteinu a Feynhausu, J. Mti. C. Římského Matyáše, též J. Kr.
Velebnosti Ferdinanda, krále Českého korunovaného, arciknížete Rakouského
rady a svaté říše vrchního pfenigmastrem prodávajícím z jedné a vysoce učeným
panem doktorem medicinae Hektorem Muskalli, J. C. Mti slavné paměti Rudolfa
někdy životním lékařem, paní Margaretou, manželkou téhož, kupujícími z strany
druhé, a to taková, že dotčený pan Štefan Šmíd z Freinhoffen s dobrým vě-
domím a povolením velebného a důstojného kněze Kašpara Questenbergera,
pana opata kláštera Strahovského, jinač Hory Syon, i na místě všeho konventu
téhož kláštera jakožto dědičné gruntovní vrchnosti, předně ten dům neb na
vejš vystavený lusthaus, jenž slově Kurczovský, a při tom počnouce od téhož
lusthausu s maštalemi, kuchyní velikou, sklepy a domem druhým s předu při
cestě obecné, jdouc ku klášteru sv. P. Markéty, a což tu jest více něco předešle
a něco v nově přistaveno, jak vokolek též zdi tu ukazuje, ležící na Pohořelci
z počátku naproti dědinám kláštera Strahovského, a v nově přes cestu vystave-
nému domu, a k tomu také vinice, louky, zahrady a štěpnice pozadu za týmž
lusthauzem vše pořádně na horu k cestě naproti dědinám kláštera Strahovského
a odtud zase po straně k hlubokému ouvozu a týmž ouvozem, slově v Bruzce,
jdouce dolu naproti klášteru nábožných Kapucínův, kdež jsou veliká vrata při za-
hradě toho času J. Mti. pána, pana Vilíma Slavaty, tak jakž i okolek zdi při týchž
vinicích ukazuje, a cožkoliv toho více jak předešle, tak i v nově vedle zápisův
a důchodných knih kláštera Strahovského přikoupeno, vše pospolu v svém ob-
mezení a položení ležící na gruntech kláštera Strahovského a od starodávna ku
právu a jurisdikci kláštera téhož Strahovského, jinak Hory Syon, příslušející,
jest dotčenému vysoce učenému panu M. doktoru Hektoru Muskalli, pani Marga-
retho, manželce jeho a dědicům totižto pana doktora Hektora a paní Margarethy
z pravého manželského lože pošlým, a budoucím jich tím vsím právem a touž
spravedlností, v těch mezech a hranicích, jakž jsou předešlí držitelově, totiž:
Jeho Milost pán, pan Pavel z Krausnegka, J. Mti. C. slavné paměti Rudolfa rada
a dvorské komory presydent, Jeho Milost pán, pan Rudolf Trčka z Lípy a Světlé
etc.. J. Mti paní, paní Magdalena Trčková, rozená z Lobkovic, paní manželka
páně nejmilejší, Jeho Milost pan pan Albrecht Vácslav Euzebius z Waldštejna na
Rymnicích, hradě Lukovu etc, téhož lusthauzu neb domu a všeho k témuž pří-
slušenství v držení a užívání bej ti ráčili, a jakž on též sám dotčený urozený
a statečný rytíř pan Štefan Šmíd z Frajenhoffen vedle pořádné, trhové, dokonalé
přátelské smlouvy takový lusthaus neb dům, při tom vinice a zahrady i se vším
příslušenstvím od J. M. pana pana Adama z Waldštejna, nejvyššího království
Českého hoffmistra, vše sobě postoupeno přijal, zase tím právem jest prodal,
a to k jmění, držení a dědičnému vládnutí tak, aby dotčený pan doktor Hektor
Muskalli se paní Margarethou, manželkou svou, takovým domem se vším
k témuž příslušenstvím, jakž svrchu dotčeno, mohli vládnouti, směniti, prodati,
dáti. kšaftovati aneb odkázati a s tím jako s svým vlastním zbožím učiniti, však
jakž za řád a právo, s vědomím pana opata kláštera Strahovského, jakožto dě-

dičné gruntovní vrchnosti, toho gruntovním tímto zápisem pojišťují při knihách
kláštera Strahovského, plnomocně postoupil a postupuje právem již dále nezá-
vadným, jinší dále mocnosti ani jaké spravedlnosti při tom sooě ani dědicům a
budoucím svým nepozůstavujíce, za summu šestnácte tisíc kop. míš.

Kteroužto takovou sumu jest dotčený pán Š. Šmíd z Freyhoffen k sobě
zouplna a na dobré stříbrné minci odvedenou přijal a z nich dotčeného pana He-
ktora Muskalli, paní Margaretu, téhož dědicův a budoucí jich touto trhovou
smlouvou a pořádným gruntovným tímto zápisem při knihách těchto kláštera
Strahovského kvituje a prázdna činí od sebe na místě dědicův a budoucích svých
na nic více se potahovati nechtíce a nemajíce a to nyní i na časy budoucí a
věčné.

A což se potřebně všelijakých na témž gruntu, to jest lusthausu neb domu
a všech vinicích, lukách, štěpnicích a zahradách, gruntovních ourokův a platův
od několika pořád let zadržalých a při tom také cožkoliv trhové summy jest,
žeby se mělo z každé kopy míš. gruntovní vrchnosti jeden groš míš. dáti, v tom
pan opat i s konventem svým, však bez pohoršení práva a spravedlnosti své,
všetřujíc a uvažujíc veliká a mnohá dobrodiní, kteráž jsou Jich Mti, totiž pán
pan Adam z Waldšteina, nejvyšší království Českého hoffmistr, a pan Jan Rudolf
Trčka z Lípy záduší tomu kláštera Strahovského prokázati ráčili a ještě bohdá
prokazovati račí, jest dotčený pan opat na tom dobrovolně přestal, a to tak, že
jest Jeho Milost dotčený pan Adam z Waldšteina, předně a obzvláštně od osoby
své, sedmdesáte pět kop míš. a přitom také J. Mti dotčený pan Jan Rudolf Trčka
také obzvláštně a též od osoby své sedmdesáte pět kop míš , což tak spolu učiní
sto padesáte kop míš., velebnému knězi Kašparovi Questenbergerovi, panu opatu,
i všemu konventu kláštera Strahovského za to všechno, dobrovolně a laskavě
při těchto knihách gruntovních zápisních, na hotové sumě složiti a odvésti ráčil,
kteroužto tak jmenovanou summu totiž 150 k. dotčený pan opat i na místě kon-
ventu svého s vděčností a s poděkováním zouplna přijavše, dotčené Jich M. pány
pány dokonale z takových 150 k. mís. kvitujíc prázdna činí. Budoucně pak a po-
tomně jmenovaný pan doktor Hektor Musskalli i s paní Margarethou, manželkou
svou, a dědici budoucíma svými jakožto pořádní již právem nezávadným téhož
lusthauzu neb domu, a při tom všech vinic, zahrad, štěpnic a luk, a jakž svrchu
dotčeno i všeho k témuž domu příslušenství držitelově povinnovati jsou a bejti
mají náležitého, stálého, dědičného neb gruntovního platu na klášter Strahovský
odvozovati každoročně, a předně z domu pět kop míš., avšak rozdílně, totiž při
času s. Jiří počnouc léta následujícího 1618 2*/ 2 k. míš. a při času sv. Havla tolikéž
27-2 k. míš. vedle gruntovních důchodních register. A z těch ze všech vinic, štěpnic
neb zahrad a luk, cožkoliv míry držících a pořad ležících toho času jest, aby se
jak předešle tak i potomně počnouc téhož léta 1618 náležitý ourok a plat jednou
v roce, totiž při času sv. Martina 8 k. 50 gr. vše míš. vedle viničních ouročních
register odvozoval, a to každého času neodporně pod uvarováním, když by koliv
takový plat odvozován nebyl, aby pan opat kláštera Strahovského, jinač Hory
Syon, jakožto dědičná gruntovní vrchnost, moc a právo měl, takových gruntův
se ujíti a těch v držení zůstávati, dokavadž by zadržalý plat s pokutou dle obyčeje
starodávného každého týhodne dva groše míš., zouplna odveden nebyl, a takové
všechny vinice neb štěpnice mají každého času při svém díle jakž náleží zacho-
vány bejti, tak aby takové grunty k nějakému spuštění nepřicházely. A pakliby
budoucně chtělo někdy k tomu přijíti, žeby tu v těch místech do vinic, štěpnic,
zahrad a luk měly nějaké domy v nově vystaveny bejti, tehdy aby jinak nebyly
staveny, než toliko s dobrým vědomím a povolením pana opata Strahovského
jakožto gruntovní vrchnosti a takoví domové, kdyžby vystaveni byli, aby ku
právu a jurisdikci téhož kláštera přináležely, plat vedle uznání jakžkoliv aby dá-
vali a právem kláštera Strahovského dle jiných domů a sousedu aby se ve všem

87

řídili a spravovali. A což se obzvláště dotejče toho mostu, ktei-ýž jest na gruntech
kláštera Strahovského, v dole na zpět a týmž domem neb lusthausem z druhé
strany vlastně přináležející k užívání a potřebě kláštera Strahovského, k tomu
také pan opat i s konventem svým dobrovolně a přátelsky tímto zápisem po-
voluje, aby dotčený pan doktor Hek tor Musskalli jakožto nynější držitel toho
domu, on i každý potomní držitel téhož domu toho svobodnou vůli a moc měli
přes takový most buďto sami jezdívati anebo za vlastní potřebou svou dáti je-
zdívati, když a kteréhožkoli času by chtěli a potřebí bylo, a také k tomuž mostu
aby sobě mohli klíč dáti udělati jak k dolejším tak Uk hořejším vratům, a ta-
kových klíčův užívati bez překážky, dokavadž by buďtojoni sami dotčení manželé
i s dědici svými, jakožto nynější držitelé toho domu a* potomně i každý jinší
držitel téhož domu a gruntu, a to tak i na budoucí časy v) držení a užívání byli
a zůstávali. Však s tím dostatečným při tom doložením, kdyžby časem aneb
kteréhožkoli v času při témž mostu aneb při vratech těch nějaká potřeba byla
opravovati, tehdy každý držitel pořádný téhož domu aby povinován byl aneb
povinováni byli, přátelskou, dobrovolnou, slušnou a náležitou pomoc panu opatu
a konventu kláštera Strahovského za užívání učiniti. A tolikéž co se dotejče toho
toku vody, kterýž jest v ulici nad klášterem Strahovským jdouce do skály Pe-
třínské, a tu nad ulicí jest štula neb pramen a začátek té vody, kterážto voda ne
sousedům ale panu opatu přináležející jest, po trúbách dolů až do domu, toho
času pana doktora Hektora Musskalli, svobodně mohla svůj tok a spád a zbytek
totiž z té cisterny míti, pan opat také dobrovolně povoluje. Však s tím dolože-
ním, že takýžby časem bylo potřeba, na trouby rúraře neb jinak nakládati, aby
jakž toho času dotčený pan doktor Musskalli, aby jak nyní, tak potomně každý
držitel téhož domu byl povinován pomoc sousedskou činívati a také vody zbejva-
jící spád při tom domu, aby jak nyní tak potomně každého času zůstával. Posledně
poněvadž týž doktor Hektor Musskalli by chtěl v témž aneb při témž domě svém
sousedskou, městskou neb šosovní podle jiných téhož práva a k jurisdikcí klá-
štera Strahovského příslušejících sousedův všelijaké pro své užitečné dobré živ-
nosti provozovati, k tomu tolikéž pan opat rád povoluje, avšak jakž toho všudy
a při všech pořádných právích za obyčej jest, aby pan doktor Hektor Musskalli
předně při právě kláštera Strahovského jakožto nynější držitel toho domu on
i každý potomní držitel téhož domu vo tom vohlášení aneb přednesení učinil,
a vo šosovní sousedskou živnost se v slušnosti urovnal, povinnosti všelijaké šo-
sovní si vyhrazuji a kdyžbykoliv budoucně takový lusthauz neb dům s vinicemi
i se vším k témuž domu příslušenstvím měl k témuž domu ku prodeji přijíti
a prodáván bejti, tehdy aby s dobrým vědomím pana opata kláštera Strahov-
ského, jinak Hoiy Syon, a všeho konventu jakožto gruntovní vrchnosti byl pro-
dáván a při knihách kláštera Strahovského, totiž dle práva tu, kdež takový grunt
přináleží, zapisován.

Tolikéž o peníze dle trhové smlouvy, kteréž by se odvésti měly, aby jakž
toho za obyčej při knihách gruntovních vysazeny, kladeny a pořádně odvozovány
byly a pokudžby se jinač stalo, tehdy aby jakžkoliv mezi stranami tak učiněná
trhová smlouva neplatná a ničímž nebyla, a nad to vejš dotčený pan opat klá-
štera Strahovského i s konventem svým jakožto dědičná gruntovní vrchnost
budou věděti, jakby měli dále spravedlnost i jurisdikci svou v slušnosti zastávati
a chrániti.

Actum, ut supra. (Archiv Strahovský.)

Příloha III.

Synopsis actorum in causa praestandae bonificationis ob fundos Straho-
vienses ad fořti ficationem tractos.

•88

„Supplex libellus A. 1650 D. Crispini abbatis ad commissarios in praefata
causa deputatos pro maturanda relationc, cum allegatis Nr. 1, 2, 3, 4 et lit. A,
B, in quibus omnia damna et omneš fundi individualita repraesentant."

Vidimirte Abschrift des H. Cyrill Geer lngeniers wegen der Schanzen von
21. May 1650.

Vedle té assignací, kterou někdy pan Cyril pro potřebu J. Mil. (titul)
pana opata kláštera Strahovského učinil, a žeby šance v gruntech jmenovaného
kláštera ležící 137.779 šáhův a 1 loket držely, attestiroval. pokudž tuto do-
ložená míra in quadro rozuměti se má. a každv sáh 3 lokte míry pražské na
dílku drzí.

Taková míra geometrickým způsobem užívaná, a v míru zemskou, v tomto
království Českém nařízenou a ustavenou potažená, vynáší v tom gruntu čtyři-
ceti jeden lán a jednu čtvrt lánu, dvaceti ošum a tři čtvrti provnzcův zemských,
a tři lokte míry pražské vejsi. takže na jeden každý takovej zemskej lán, kdežby
se týž grunt osívati měl, vždy 74 a 75 i výše strychův míry obyčejný pražské
těžkého obilí padne. Což přitisknutím mého sekrytu a podpisem ruky své vlastní
potvrzuji.

Vilím Vylimovský

z Lichtenburgku, měřič zemský

v král. Českém.

Hoch und wohlgebohmer gnádiger Herr. aueh edl gestrenger und edl
vester, grossgunstige Herren.

In der ihnen nach den 16. Mai 1651 von Ihrer May. unsers allergnádig-
sten Kaisers und Kóniges wegen von dero lobl. Herrji Statthaltern auřgetragenen
Commission wegen, diejenigen von dem khayserl. Phasian-Garten an bis he-
rumb media luna auf das frontispicium St. Lorentzen-Berges ausser der Mauer
noch etwas abwerts longissimo tractu laufenden, auf des Klosters Grunden zue
dessen merklichen grossen Schaden erb au ten Fortificationen und Schantzen, in
10 poligones begriffen und was sonsten déme anhengig betrefendt ist zwar
-der Augenschein von Euer Cind. jiingst abgewichenen Friiling eingenomben,
aber auf dato wegen damahln vorkombenen obhanden schwebenden Reformation
disorths aller Schanzen, und dass dem Kloster noch mehr L T ngemach und Scha-
den dardurch zugefúgt werden sollten, also die Relation au stehen bliben: weilen
dann bis anhero von solchem neuen Werken nichts vorkomt, auch hoffentlich
sein verbleiben haben wúrdt, als hábe ich hiemit underdienstlich bitten wollen,
euer Gnaden und die Herrn, dero Relation uber obbcmelten eingenombenen
Augenschein vornemben und der Róm. kais. auch kóniglichen May. mit
Guetachten und des Klosters Recommendation umb billiche Recompens zue
maturiren geruhen wollten.

Pro pleniori autem Information meiner Herrn hábe ich mit mehrerem des
Klosters durch dise Fortificationen beschehene Abbruch, Schmelerung und Scha-
den in 1. 2. 3. 4. eintheilter, also und nit anders verhaltener Puncte, alle Be-
schaffenheit representiren und bei ihnen communicirten Commissionsschriften
abgengige Sachen als den Abstich oder Mappa der auf des Klosters Grunden
gelegenen Fortification, wie auch des Cyrilli Geer. damaligen lngeniers, wie
auch des Landtmessers im Kónigreich Boheinib gegebenen Attestation, in origi-
nali hiemit beifiigen und úbergeben wollen, nochmals dienstfreindlich bittend
Sie geruhen das Werk und dem Kloster zuegefůgte grosse Schaden zue beher-
zigen und mitleidendtlich zu dero Relation des Klosters im besten zuegedenken,
worbei auch under anderno Recompensen der bei dem unsem Kloster Strahoff
Thor einer begerten Mauth nit zu vergessen. Mich und mein Convent sambt dem
ruinirten Kloster zue Gnad und Gunsten hiemit befehlendt.

89

Ubergeben den 4. Martij 1653.

Nr. lmo.

In die Pragerische Fortification sein Strahowische Griindt von dem kay-
serl. Schloss- oder Phasian-Garten angefangend bis in und mit der Stern-
schanz inclusivo (sonsten Ssaffiranicze oder Saffran-Berg von alters genanndt)
gezogen und dardurch dem Kloster als Grundt-Obrigkeit Schaden geachehen :

Sch. Fl. kr. D.

Erstlich am Phasian-Garten, ein Weingarten N. Kuni-

gunde sambt einer grossen Press von A. 1597 auf

80 Jahr sub Handvest gewesen. Im Werthe A. 1622 1650

Davon jahrlichen Zina geben worden 1 49

Valentin Góller Weingarten de anno 1580 sub Handvest,

im Werth gewesen 630

Davon jahrlichen Zins geben worden 18 l 1 /*

Prokop Tendler Weingarten de anno 1567 sub Handvest

in Werth 500

Davon jahrlichen Zins 13

Hanuš Petmann Weingarten de anno 1567 auch sub

Handvest per 600

Davon jahrlichen Zins 1 49 4

Hanuš Peierle hat gehalten einen Garten, wo ieczt die

Sternschantz am Eck der Fortification stehet, de

anno 1622 sub Handvest auf 50 Jahr, im langen

Geldt 1500 Sch. sonsten per 500

Davon jahrlicher Zins gereicht worden 10 Sch. id est . 11 40

Sumraa der jtihrl. standhaften Zins 27 Fl. 29 kr. ty, D.
Summa des Werths diser Ssaffranczer Weingarten in
3880 Sch. = 4523 Fl. 40 kr.

An diesen SsaiTranzer Berg oder Weingártn verbleibet noch etwan uber
das, was in die Schanczen gezogen, der dritte Theil ůbrig, so zue einem Feld-

bau gemacht worden und im Werth sein móchte 523 Fl. 40 kr.

. Verbleiben noch an Handvesten heimbfállige devolutiones 4000 Fl.

Welche Handvest-devolutiones theils schon verfallen. die andern in weni-
gen Jahren dem Kloster auch aigenthumblich haimbflhlen. und widerumb auf-
gesagt und verkauft werden konnten; und obzwar solche Gefeli rar sein, jedoch
reducirt und in 20 Jahren subdividirt, káme jahrlichen Einkoinbens 200 Fl.

Nr. 2.

Unterhalb der Sternschanz uber den Graben heruber oder diesseits der
steinernen Briicken, wo der neue Schantztheil ist, Haugwizischer grosser
Garten, und vor Jahren ansehnliches Haus und Palast, durch welchesRuin und
Schanzens dem Kloster als Grund Obrigkeit Abbruch geschehen.

Istdavon jáhrlich Haus- undGarten-Zins dem Kloster zahlt worden 15Sch.50 gr
id est . . 18 Fl. 28 kr. 2 D.

Solches Haus sambt Zugehor ist in 33 Jahren hero viermahl verandert,
darunter einmahl per 16.000 Sch. gr. verkauft und aber zwaimahl dem Klo-
ster caduc worden, per 7500 Reichsthaler nach H. Pechmann Herrn Grafen
Haugwitz, id est 11.250 Fl.

Ausser der Devolution in anderen Veranderungen und Kauf-Contracten
hatKáuier und neu angehenderBesitzer dem Herrn Abten Kolaczen-Geld geben in
100 Ducaten ; id est 300 Fl.

Die Schreibgelder und zuefellige Einkhomen mehr und weniger von der
Kauf-Summa geraith 50 Fl. 10 kr.

Summa des jahrlichen standthaften Zins 18 Fl. 20 kr. 2 D.

90

Xr. 3tio.
Negst dem Kloster-Thor und dem SpitaL alwo man in den Stainbruch
fehrt, sein Háuser gestanden :

Sch. Fl. kr.

Thomass Kornerzky Haus in Schatzung per 900

Grund-Zins 1 15

Roboth 5 Tag, jeden 15 kr 1 15

Georg Pflasteres in Schatzung per 2U0

hat Grund-Zins geben — 35

Koboth 3 Tag — 45

Andrews Stelczners Haus per 600

Grund-i ns 1 Sch. 6 gr., id est 1 17

Item von einem Traidstadl 20 gr. . . . . — 23

Ttem fůr 6 Tag Roboth 1 30

Andress Trumbler Haus per 120

Grund-Zins 1 Sch 1 10

Roboth 3 Tag — 45

Martin Wenczels Steibrechers Haus per 100

Grund-Zins 20 gr — 23

Roboth 3 Tag 45

Hans Kanczel Haus per 300

Grund-Zins 30 gr. id est — 35

Roboth 3 Tag — 45

Hieromias Stronier Haus per 650

Grund-Zins 54 gr 1 03

Roboth 3 Tag — 45

Jacob Czetlicz Haus per . . 220

Grund-Zins 1 Sch. 11 gr. 5 D 1 224D.

Robotil 3 Tag — 45

Hans Michel Schramhans Haus per 120

Grund-Zins 42 gr — 4 C J

Robotil 3 Tag — 45

Des Spitahls Mauer von Stain und Kalch im Unfang in 400 Klafter etc.
fundamente aus dem andern zuhúlff, in die Hoch in zwaij Klafter, sambt zweien

grossen Thorii kostet in 1000 Sch.

Summa des jlihrlichen-Zins und Roboth 17 Fl. 27 kr. 4 D.

Summa der Schatzung der Háuser 3601 Fl.

Nr. 4to.
Was nun die auf des Klosters Griinden vora Weissen Berg oberhalb, ausser
St. Lorenz Kirchen, in declivo herumb und umb das Kloster, Špital, Strahover
Thor, ferners uber das stainen Briikl, und die Hoch von aussen herumb, gegen
dem Prager Schloss bis an den khais. Phasian-Garten Mauer, erbaute zehen Po-
ligones sambt ihren Cortinen, Facien, Flancken und was déme anhengig oder
nahmben hat, betreffen thut, und solche Fortifications- Werk in sich halten, weiset
klar aus die von H. Cyrillo Geer Ingenirn (als welcher dise Schanczen erbaut
hat) hiebeigefugte under Pedschaft und Handschritt ertheilte Attestation „Lit A"
so in sich halten thuot 137779 Klafter in quadrata und 7 Ellen feldes, welches alles
in ein flaches Veld reducirt, auftragen thuet 41 1 4 Lan 28V*2 pro vazec und 16 Ellen,
massen die nach geometrischer austheilung von demin kónigreich Bóheimb be-
stellten Landmcssers sein Erklarung hiebey „Lit B" ausweisen thut.

Nun ist wissend, dass in denen Kraisen in Kónigreich nach der Gúete des
Erdbodens die Lan gescheczt werden, in besten Grundt ein Lan per 600 oder
im mitieron 500, in schiechteren 400 oder 300. Diese des Klosters als vor dem

91

Thor gelegeno gůete auftragliche felder sollten billich under die besten Griind
gesetzt werden : es wůrdt aber der Anschlag nur nach mitleren Grundt, und jeder
Lan per 500 Fl. hiergeraith. Thuet disem nach der Werth vorstehender 411/4 Lan
in Geld 20.525 Fl.

Uber diese obspecificirte des Ingeniers Ausmessung werden jenige denen
Schanczen von aussen Kloster angelegene ůbrige Felder je lenger je mehr ge-
8ehmelilert, in deine man etzlicher Orthen ganze neue Fahrtwege und Gangsteige
durch die ůbrigen Baufelder machen muss, wie aucli an denen áusseren Schancz-
graben. umb und umb, dass gestalt mancher Orten 1. 2, 3, 4. Ellen brait, ab und
eingefaJlen, wordurch die des Klosters ůbrige Grund immer melir und mehr
doppelt geschmehlert werden, nemblich einseits ein Feld, anderseits aber mit
dem Fartweg und Gangsteig man in die Baufelder weichen und ruken muess.

So sein auch die noch im anno 1618, 1619, 1620 in der Rebellions Zeit,
auf dem Weissen Berg ausser St. Lorencz Kirche, dann auf dem Bruzka-Berg vor
der Stemschanz gemachte Defensionw r erk zue beobachten : wie auch nit weniger in
Acht zue nehmben, diejenige Schanzen, welche von Kloster-Spital an durch alle
Felder des Weissen-Berges uber Berg bis an Motol anderer Seiten in declivum
in a. 1635 erbauet worden. aus weichen Schanczen saensiseher Feldzeigmaister
Viczthumb duřeli ein Kanonenschuss beim Stern erlegt worden. darauf der Chur-
ůrst von Sachsen in Person mit seiner Armee und Panier mit seiner wider
abzogen und also Prag durch die Kaiserliche erhalten worden.

Diese jeczt vorstehende an dreien Orten gelegene alte Schantz, und was
sonsten nágst den Schanczgráben hinzue nit geakhert werden kann, zuesamben
gezogen und geraith, solíte wohl deren neuen Fořti fioations-Sehanczen halben
Theil, dass ist in 20 Lan austragen, darbey es dann gelasscn und fůr solche 20
Lan, uti supra in aestimatione. bisher gesetzt wůrdt ... . . 10.000 Fl.

Item so ist durch das Schanczwesen umb und umb die Viehwaid geschmeh-
lert worden, dass man aniezo umb in 30 Stůckh Rind-Vieh weniger halten kan,
dessen Nuczung gleichwohl jáhrlich sein kónnte in 100 Fl.

Summarium:
Deren Hauser: Wein- und anderer Giirten jithiiicher Zins hat dem Kloster
eingetragen : 63 Fl. 25 kr. V/2 D., dessen als census stabilis jeder 1 Fl. Anschlag

per 50 Fl. thut 3071 Fl. 52 kr. 3 D.

Item Nr. 1 die Schatzung der Grůnde und Hauser 4000 Sch.

Nr. 2 1600 : ,

Nr. 3 . . . 3601 _„

id est 9201 „
Item Nr. 4. Ist ad oculum remonstrirt und mit zwei beiligenden Attesta-
tionen belegt und erwicsen. wie hoch das Kloster in dessen Grunden und Feld-
pau, nemblich mit den neuen Fortifications-Wercken per 20.525 Fl. und in denen
alten Schanczen wohl diese Felde laedirt worden per 10.000

umb zusamben 30.525 Fl.
Und wegen geschmehlerter Viehwaide jáhrliche Nuczung gereith 100 Fl.
Thun also alle dem Kloster Strahov durch die neue und alte Fortificationen
und Schanczen zuegefůegte Schaden mittelmassig geraith zuesamben

42.897 Fl. 54 kr. 3 I).
(Z Archivu Strahovského. XVIU. A 38.)