(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Sebraneʹ spisy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 




■'4^ 



^ 



■ '( 




boi'm- 



■Il 



Pavla Jos. Šafaříka 



SEBRANÉ SPISY. 



K VYDÁNÍ UPRAVIL 
JOSEF JIREČEK. 



DIL III. 
ROZPRAVY Z OBORU VÉD SLOVANSKÝCH. 



*> ■ >^ m ^' ' ■» 



v PRAZE 

NÁKLADEM KNĚHKCPCE BEDftlCHA TKMPSKÉHO. 

1865. 



ROZPRAVY 



Z OBORU TÉD SLOVANSKÝCH. 



SEPSAL 



PAVEL JOS. ŠAFAŘÍK. 



V PRAZE 

NÁKLADEM KNĚHKUPCB BEDŘICHA TBMPSKÉHO. 

1865. 



436.7 

/'3 



Tisk Karla Seyfrieda (dříve K. Jeřábkové) v Praze. 



Předmluva. 



Podávajíce obecenstvu sbírku větších rozprav 
z oboru véd slovanských, pokud je Šafařík sepsal 
jazykem Českým, *) mnohým bohdá se zavděčíme, 
jestliže, aě jen zběžně, připomeneme, co zvěěnělý vel- 
mistr nás chystal a připravoval, ale dokonati a ve 
skutek uvésti nezdolal. 

Materiál vědecký, ježto se v pozůstalosti jeho 
nachází, v pravdě nazvati lze ohromným. Kdokoli 
se v tom množství toho, co tu odevšad sneSeno, spo* 
řádáno a urovnáno, přebírá, obdivem zůstane uchvá* 
cen« Jen obrovské pilnosti, vedené rozhledem doko- 
nalého mistrovství a podporované ochotou literárních 
přátel po Sirém světě slovanském, podařiti se mohlo, 
aby se vSe to v jedno místo skupilo a sneslo. Nad 
to pak ještě větší úžas zbuzuje, že vše, cokoli se tu 
rukou Šafaříkovou psáno nachází, tak úhledně, tak 

pořádně i Čistě zpořízeno jest, jak u jiných spiso* 

— ^ — , 

*) Jelikož svazek příliš se rozSiřil, upustili jsme od prvotního úmyslu, 
podle něhož ve třetím díle i také menší pojednáni Šafaříkova z naznače- 
ného oboru místo najiti mela, zůstavujíce uveřejněni jich a některých 
jiných sepsání, k. př. o provedení rovnoprávnosti na školách če- 

' ských, o potřebě kathedry slovanského jazykozpytu na universitě 
Pražské i Berlínské a pod., k pozdější době. 



VI 

vatelův málokdy sám rukopis konečného zpracování 
zpořízen bývá. 

Rukopisy Šafaříkovy počínají se z té doby, kde 
na universitě Jenajské dleL Jsou to neklamné dů- 
kazy, kterak sobě již v letech mládeneckých vědom 
byl úkolu, jehož, jakkoli jen částečným, vyplněním se 
jméno jeho proslavilo. 

Léta, která v Novém Sadě ztrávil (1819—1833), 
užil k studiím obsáhlým o literatuře slovanské, jme- 
novitě pak o jižních její odvětvích. Z těch pak nej- 
více přilnul k srbské, jednak proto, že se mu, žijícímu 
tehda v samém středišti Srbstva, nejhojnější k tomu pří- 
ležitost naskýtala, jednak že to byla niva posud téměř 
nedotknutá, plná nesnází a záhad, v jakých se Šafařík 
pohružovati a až do rozbadu konečného probírati miloval. 

Tehda zajisté sebral nejen vzácnou svou sbírka 
cyrillských u Jihoslovanův starotiskúv, ale opatřil i 
také přepisy četných listin a jiných památek starého 
písemnictva, kteréž po L 1851 vydávati počal dílem 
^předchozím.^ Úmysl jeho směřoval k tomu, aby 
nejdůležitější pro dějepis i jazykozpyt stará sepsání 
Srbů vědeckému světu učinil dostupnými* U vydání, 
1. 1851 započatém, měly po životech sv. Konstan- 
tina, Methodia a Symeona, pak po ukázkách z občan- 
ského písemnictví následovati Rodoslov arcibiskupa 
Danielův, jehož nejhlavnějších tří rukopisův kopie 
v pozůstalosti se nacházejí, životy sv. Symeona a 
Sávy od Dometiana, obsáhlý diplomatář srbských 
listin atd. 

Vyslav do veřejnosti 1. 1826 německy sepsanou hi- 
storii slovanské řeči a literatury váech nářečí, přistou- 
pil v Novém Sadě k sestavení podrobného přehledu pí- 



vn 

semnict va jibofilovauského. Přehledy Bloveanosti srbské, 
cborvatsko-illyrské a slovinské 1. 1830 byly hotovy ; *) 
k nim toším měly přistoupiti rovné rozsáhlé přehledy 
ostatních literatur slovanských* Bulharskou aspoň po- 
zději českým jazykem popsal, ačkoli již směrem poně- 
kud odchylným, jelikož sepsání toto býti mělo úvodem 
k sborníku starých památek písemnictva bulharského, 
ku kterému Šafařík též valné přípravy Činil, zkon- 
cování práce té nedoěed. Mimo to se v pozůstalostí 
nacházejí cedulkové katalogy knih v srbStině lužické 
sepsaných a staroslovanských, pak hojný počet zápi- 
sek o knihách ostatních národův slovanských. 

Touž dobou, co takto stavivo k velikému děje- 
pisnému dílu o literatuře slovanské připravoval, střá- 
dal též látku ku geografii zemí slovanských, předevgím 
jihoslovanských. O těchto jmenovitě složil abecední 
rejstřík historicky důležitých jmen osadních půlostrova 
thráckého, ježto ráz slovanský na sobě pronáíejí, 
kde při každém jméně vedle výpisků z pramenův, 
kolikrát je koli v nich uvedeao naíel, podána přesná 
forma slovanská. Již samo toto^ jakkoli nedokončené 
dílo, stačilo by, aby spisovateli každému zjednalo 
veliké jméno ve světě učeném. A u Šafaříka byla 
to jen proprava k podnětím jiným ! Mimo to sestavil 
abecedně jména žup, krajů, plemen, biskupství, klá- 
íterů a L d. v Srbsku a Bulharsku s krátkými o 
každém, kde jaké po ruce byly, zprávami ; učinil hojné 
výpisy jmen osadních z pomenikův, listin a jiných 
památek starosrbskýob, ze vzácnějších spisů o geo- 
grafii jihoslovanských zemí a t. d. 

•) Vyšly pod názvem „P. J. Šafeřik'8 Geschichte der sQdslawiechen 
Literatiiť< (18S4-66i y Prase n Teapského ve třeck dileeh. 



vm . 

Ze speciálných map Rus a Polska vypsati dal 
a dílem i sám vypsal vSecka jména osadní a sestavil 
je vlastní rukou v abecední pořádek. Veliké to fo- 
lianty, plod namáliavé práce mnoholeté! Jen z části 
materiál prvotní jeStě nezpracován zůstal. I z jiných 
stran slovanských hojné se v pozůstalosti Šafaříková 
nacházejí rukopisné seznamy osad, z dob starSíob 
i novějších. 

K těmto zásobnám místopisu a jménopisu slovan- 
ského připojil později přepis velikého slovníka, po 
Chodakovském pozůstalého. 

Na takových a jiných rozsáhlých podvalech vybu* 
dován později Národopis a Zeměvid slovanský. Ony 
měly býti též základem historické geografie slovanské. 

Mappy k tomu náležité v pozůstalosti Šafaříkově 
znaěně již provedeny, aě bohužel vždy nedokonány, 
se nacházejí. Pracných těchto studií jen výsledky 
co do nejstarší doby Slovanstva uveřejněny jsou v 
Starožitnostech. 

K dílu tomuto, kterým Slovanův odvěké v Evropě 
bytování a jejich i v této příčině rovnorodost sŘeky, 
Latiníky, Celty a Germany s neodolatelným důkladem 
historickým dolíčeno, přípravy staly se také již v 
Novém Sadě. Dva veliké folianty výpiskův vydá- 
vají svědectví o velikolepých studiích, které Šafařík 
podniknul v oboru tomto, ve kterém co předchozí dílo 
vydal německé vzdělání polského spisu Vavř. Suro- 
wiedcého „o původu Slovanův** (1828). 

I filologický směr připraven byl již studiemi 
Novosadskými. K němu vedlo veškeré sbírání pai- 
matek jihoslovanských, k němu studie Šafaříkovy oa 
základě spisů Dobrovského tehda podniknuté. První 



IX 

plod pracf těchto byly „SerbischeLesekorner^ (1833), 
obsahující v sobe historícko-kritické objasnění srbského 
nářečí a spolu vědecké zamítnutí bývalé až po onen 
čas domněnky, jako by jazyk staroslovanský byl 
otcem vSech nynějších řeěí slovanských. 

Přesídliv se do Prahy, vSemi silami se oddal 
sepsání Starožitností, ježto v září 1837 posledním 
svazkem do veřejnosti se dostaly. 

Rokem tímto dostalo se mu úřadu censorského, 
který vedle praskrovných výhod materíálnýcb (300 zl. 
stř. roění remunerace) ujímal ěasu a dostihu k prá- 
čem vědeckým měrou vždy rostoucí. K tomu 1. 1842 
přistoupily práce, s úřadem kustodským v universitní 
bibliothéce spojené, a od Šafaříka přes mnohé sví- 
zé\e a nechutné nesnáze, ježto se aspoň z poěátku 
nazb]^ naskýtaly, se vzornou svědomitostí plněné. 

Tehda kromě „Národopisu," I 1842 vydaného, 
vfiecku svou píli obracel ke skoumání filologickému 
a ke studium spisů staročeských. 

Z té doby pochází „Mluvnice staročeská^ (1845) 
a řada rozprav o porovnávací mluvnici slovanské, 
od 1. 1846—1848 vMusejníku vydaných, jimižto aspoň 
poněkud nahrazeno dílo veliké o jazyku slovanském^ kte^ 
réž Šafařík chystal. O rozsahu, jenž dílu tomu dán býti 
melt kromě sumámébo přehledu nejlépe svědčí veliká 
sbírka materiálu v/ce méně spořádaného, ježto se v po- 
zůstalosti nachází. Jest to snědení kmenův hlavních ná- 
řečí slovanských, vybraných dílem ze slovníků, dílem 
z rozdílných jiných pramenů. Staroslovanské kmeny 
vzaly jsou z hlaholity Klotzova a jiných památek hla- 
holských, z Nestora a ostatních letopisů staroruskýchi 
ze spisů Dobrovského, Preisze a MiklodiČe ; bulharské 



X 

z novějších spisů; srbsko-charvatské z Habdeliée, 
Bělostenoe, Jambrešióe, Babakiée, Stnlliho a Vaka ; 
slovinské z Jarnika; polské z Bandtkieho; ruské ze 
slovníků a starých památek. Ze všech jen české 
kmeny, Či vlastné slova, v nichžto kmeny nejčistěji 
se zračí, úplně sestaveny se nacházejí. 

K tomu řadí se výtahy z jazykozpytných děl 
všech znamenitějších učenců domácích i cis^ch^ ně- 
kolik to obhroubných svazků, hustě popsaných. 

Zvláště důležitá jest snůška k „pathologii jazyka 
slovanského,'^ t. j. k vysvětlení těch úkazů, které sa 
na proměně a vystřídávání hlásek zakládají. Po jistou 
míru výsledky, na poli tomto dosažené, uveřejnil Sa* 
fařík ve výše dotčených, v tomto přítomném díle znova 
otištěných filologických rozpravách* Jesti to toi*so, 
jenž, jakkoli se řadí k nejvzácnějším pracem v po- 
rovnávací mluvo vědě slovunské, právě vyspělostí a dů- 
myslností dokonaných Částek jen budí lítost, že celek 
k místu a svršení svému přiveden nebyl. 

Obírání-se se starší literaturou českou stalo se 
Šafaříkovi po dokonání Starožitností stálou zábavou. 
V tom oboru vystoupil r. 1840 s objasněním osočo^ 
váných Dobrovským aKopítarem nejstarších památek 
českých, ježto^ve spolku s Palackým podnikl, 1. 1840 — 
1843 s řadou rozborů starých spisů Českých, jmeno- 
vitě Žaltáře, Života Krista Pána a homiliáře Rožm- 
berského (evang. .sv. Matouše), 1. 1845 s předmluvoa 
k německému překladu Libušina soudu a rukopisu 
Kralodvorského od Jos. Mat. hraběte z Thunu. 

Čítaje spisy staré, ustavičně činil výpisy syn- 
taktické a slovnikářské, kterých se veliké množství 
v pozůstalosti jeho nalézá. Povolání za předsedu 



XI 

komisse k spořádání právnického názvosloví slovan- 
ského L 1849 vedlo jej k památkám starého zákono- 
dárství Čechův, Poláků, Rusů a Jihoslovanův. Tu 
pak si v ryssosti jazyka jejich se zvláštní oblibou 
zachutnával, jakož opět rozsáhlá excerpta dosvědčují. 

Rukopisů Českých, v Praze nedostupných anebo 
zvláště vzácných, s nákladem, v porovnání k mate- 
riálným jeho prostředkům nad to \elikým, přepisy 
sobě zjednával. V pozůstalosti jeho nalézají se pře- 
pisy žaltářů Wittenberského, Podébradsko-OleSnického, 
Kapitulního, Klementinského evangeliáře Vídenského, 
čtení zimního času z bibliotheky Neuperkovské, atd. 

Týmž spůsobem postupoval Šafařík, i co se do- 
tyce rukopisů staroslovafiských, jež si netoliko celé 
přepisovati, anobrž i faksimilovati dával. Toto platí o 
statutu Polickém, o Žaltáři hlaholském Lobkovické bi- 
bliotheky z L 1359, jejž vlastní rukou celý i na písmo 
latinské přepsal, chystaje se vydati jej spolu s nej- 
starším textem cyrillským, k čemuž byl drahně pozná- 
mek o shodách a rozdílech obou těch recensí nasesbfral, 
pak o některých rukopisech rusko- cyrillských a j. 

Před I. 1847 zanáSel se mySlénkou o zřízení 
pravidelných o slovanské mluvovědě a literatuře Čte 
nich na universitě pražské, ano učinil v té příčin č 
i u vlády Vídenské některé kroky. Ty vSak při 
tehdejším zřízení a smýšlení dvorské nad studiemi 
komise zůstaly bez účinků. Teprve baron Pillersdorf, 
pokouSev se marně, aby SafaMka ke vstoupeni do 
ministeria vyučování jakožto raddy ministerského 
přemluvil, ujal se té věci s lepSím zdarem. Mezi 
tím však Šafaříka jednak ustanovení za biUiothékáře, 



xn 

jednak naděje, že tím Óelakovskémn místo uprázdní, 
pfíměly k torna, aby seprofessury slovanské dokonale 
vzdal, aC k ní byl Ciníl již značné přípravy. Jme- 
novitě se v pozůstalosti nachází dosti hojný, dílem i 
ze starších let pochodící materiál ku chrestomathii 
vgeslovanské. Rovněž vzácné jsou snůšky k historii 
literatury české, k rozboru písní národních a podobné. 

Po roce 1848 zabral se Šafařík se zvláštním 
zalíbením jednak v historii pokřesfanění slovanského 
a slovesnosti hlaholské, jednak ve spisy Bratří Českých. 

V první příčině následovala od 1. 1850 řada 
sepsání o hlaholském pí smě, původu a rozšíření jeho^ 

nichž, co obecně známech, Siřeji připomínati za- 
necháváme. Šafařík, jak nyní již zřejmě vidíme, 
vytrhl hlaholStinu z hlubokého zapomenutí, ve kterém 
tonouc brzo by snad byla utonula. 

Kromě toho střádal stavivo k životopisu apoštolů 
slovanských a k historii písemnictva jimi štípeného. 

1 zde výpisky a četné jiné snůšky svědčí o jeho stu- 
diích. S tím pak spojoval přípravy k palaeografii 
slovanské. Co v ohledu tom sebral a zanechal, a 
sice nejen z písemnictva staroslovanského, hlahol- 
ského a cyrillského, ale i z ostatních literatur, po- 
slouží bohdá k založení úplné školy palaeografické. 

Bratří Čeští zajímali jej neobyčejnou měrou. 
Všecka jeho povaha klonila se k nim. V jich utrpení 
a vytrvání nalézal útěchu pro strasti vlastní, v mrav- 
ním jich směru ohlas vlastních náhledů a tužeb, v 
pečlivosti jejich o jazyk otecký obraz vlastní své 
snahy. Tím se vysvětluje veliká jeho pieta ke všemu, co 



xm 

8e koli po nich zachovalo. Jevíť se nejzřejměji v 
podivuhodné pilností, 8 kterou si výpisy, ano opisy 
celých pojednání vlastnoračně spůsobovah Nejmilej- 
ším z Bratří, a jistě duchu jeho nejpříbuznějším, byl 
mu Blahoslav. Není pochyby, že časem svým jmeno- 
vitě o něm, jako též o Chelčickém, a snad i o Jednotě 
vůbec, zvláště co se literární ěinnosti její dotýČe, 
hodlal větší dílo sepsati. Hojné k tomu snAšky a se- 
stávky jsou v pozůstalosti jeho. 

Hle to£ jest skrovniěký, ano i neúplný pohled na 
to, ěeho věda slovanská úmrtím Šafaříkovým pozbyla! 

VSecken ten bohatý materiál podle úmyslu jeho 
měl býti základem spisů velikých^ ku kterým pe 
pilném mnoholetém sbírání přistoupiti mínil. Až po 
rok svůj padesátý chtěl snášeti a chystati: od roku 
padesátého k tvoření přisednouti. Ale ělověk míní 
a Bůh mění! Padesátého roku se dočkal, dočkal se 
i postavení, které mu v záměrech jeho hovělOj po- 
sléze milostí císařskou dopřáno mu i úplné vůle k 
pracem vědeckým: než tu nastaly nemoce, následky 
přílišného ztrmácení prací neustálou za mladších let, 
a krásné přípravy, které by, dovršeny byvše, vědě 
slovanské byly připrayily nové netušené rozvití, zů- 
staly velikolepými troskami! 

Životopis ŠafaříkůVy s jiné, zvěčnělému blízké 
strany připravovaný, mnoho, přemnoho vynese najevo, 
co jeitě více, než zběžný tento přehled, k vědomí 
přivede ztrátu, kterou věda slovanská předčasnou smrtí 
jeho utrpěla. 

Šafařík v soukromné a nehlučné Činnosti své 
za života svého, přes všecku vážnost, kterou pří- 
znivci i nepřímivci k němu chovali, cele a spraví- 



XIV 

dlivě oceněn byl leda od nemnohých přátel, kterým 
bližšího a důvěrnějšího s ním obcování bylo přáno. 
A í od těch jen přibližitelně vážena byla důležitost 
a dosah vědeckých jeho snah ! Teprve přehled lite- 
rární jeho pozůstalosti odhalil záclonu, jížto za živo- 
bytu svého tixjhé své působení uvykl zakrývati. 



Ve Vídni, dne 20. dubna 1865. 



/. J. 



Seznam spisů Safaříkoyých , mimo rozprarj , t díle tomto 
otištěné, a menší sepsání, k následojídmu díln nelijrstani 

— íatranffá aJíňja « tjrau ©íotDanffau. © ?etooci 1814. 
8«. Str. 80. 

— ^ocátfomc Seffé^o báfnicttoi, objtoíáffte projob^c, © ?rcé* 
pixťtví a to ^raje 1818. 8«'. Str, 128. (Společné s Palackým 
sepsané dílo.) 

— Geschichte der slawischen Sprache nnd Literatur 
nach allen Mundarten. Ofen 1826. 8* Sir. Xn. a 524. 

— XJeber die Abknnft der Slawen nach Lorenz Suro- 
wiecki. Ofen 1828. 8^ Str. 212. 

— Uebersicht der slowenlschen Kirchenbtlcher. (Anzeige- 
blatt der Jahrb. der Literatur 1829.) 

— Uebersicht der vorzttglichsten schrifldiehen Denk- 
mShler Hlterer Zeit bel den Serben und anderen Sttdslawen. 
(Tamtéž 1830.) 

— Marie Stuartka od B. Sohillera. V řraze 1831. 8®. 
Str. 222. 

— Serbische Lesekttmer oder histor. krit. Belenchtung 
der serbischen Mundart Pesth 1833. 8^ Str. 135. 

— Slovanské starožitnosti. Oddil déjepisný. V Praze 
1837. 8". Sřr. X. a 1005. 

— Monumenta illyrica seu Slavorum gentis, uniyersas 
lilyríci sensu latissimo sumti provincias .... incolentis, lec- 
tissima omnis aevi et generís literaría documenta, idiomate 
patrío et Hteris cyrillicis consignata. (Loco manuscrípti in 
privatíssimum editoris usům). Pragae 1839. 8^. Str. 47. 

— Die Hltesten Denkm&hler der bOhmischen Sprache 
(Společné s Palackým.) Prag 1840. 4". Sir. 234. 

— Slovanský národopis. V Praze 1842 po dvakrát, 
pak 1849. Str. XII a 178, 190 i 189. Spolu se „Zeměvidem 
slovanským." 

— Počátkové staročeské mluvnice. Úvod k výboru 
staiDéeské literatury v Praze 1845. 8". Str. 118. 



— Die EOniginhofer Handschriit. Einleitang zuř Ueber- 
setzung dieser Gedichte vom J. M. 6f. von Thun. Prag 1845. 
8^ Str. 40. 

— Juridisch - politische TermÍDologie der slawischen 
Sprachen Osterreichs. Předmluva k prvnímu, něm.- českému, 
dílu od Šafařlka. Wien 1850. 8°. Str. 268. 

— Německo-éeský slovník védeckého názvosloví pro 
gymnasia a reálné školy. Předmluva a přípojky o někter;^ch 
přídavných od Šaf, V Praze 1853. 8^ Str. 342. — Obojí 
spis pod řízením Šafařikovým sestaven. 

— Památky dřevního písemnictví Jihoslovan&v. Díl 
předchozí. V Praze 1861. 8\ 

— Památky hlaholského písemnictví V Praze 1853 
8°. Str. 100. 

— Glagolitísche Fragmente. Prag 1867. 4^. Str. 62. 

— Ueber den Urspmng uud die Heimath des GlagoU- 
tismus Prag 1858. 4^ Str. 52. 

Pohřebné vydáno: 

Oeschichte der sfidslawischen Literatur. Prag 1864—5. 8^ 
Sloven, u. glagol. S. VIII u. 190. Illyr. u. kroat S. V, 
a. 382. Serbisoh. S. X. u. 480. 



HISTORIE. 



myšlénky o starobylosti Slovanů v Evropě. 

(čas. Č. Mus. 1834.) 

rlistorie starých Slovanův, jakožkolí mnoho o ni doma 
i v cizině psáno, jeitě vždy, chceme-li zrovna vyznati pravdo, 
toho stupně světla i jistoty nedosáhla, na kteiýžby ji věrný 
vlastenec, a zvláště milovník národnldi dějin, rád povýšenu 
býti spadoval Příčina toho nedostatku dvoji se pokládati 
musi: jedna zavilost a uzlovatost samého předmětu, druhá 
nedostatečnost, nerci-li ničemnost našeho posavádního — v té 
straně — historictvi Dřevní Slované, ač rozumlme-li dobře 
jejich dějinám, co Udé krotel, pokoje, .orby, řemesel a kupec- 
kého obchodu milovnl, provodivši vždy raději život obhájný, 
nežli podmanivý, u starých historikův, táhnoucích se obvykle 
jen po hluku válek, a tiché velikosti národův málo všlma- 
vých^ ovšem mnohem méně prosluli, nežli jiné loupežnické, 
světoborné národy. My pak, nevděční synové předkův svých, 
jdouce obecnou koleji lidí světa tohoto, zpronevěřivše' se 
rodu svému, hledajíce původu svého, vinuli jsme se téměř 
napořád ke Scythům, Sarmatům, B<XKolanům, Jazygům, Hu- 
nům, Avarům, Bulharům a jiným vrahům otcův naáich, hned 
bezstoudně a mermomocí jim do rodiny se vtírajíce, hned 
tožebně a otrocky za otcovství nad námi, jakoby osiřelými, 
jich uprošujíce. ') Že nám cizozemci věrně byli nápomocni, 
abychom co nejhlouběji do toho scythicko-sarmatského bahna 



*) Vědomof, že Slované naši až podnes od t^ch nahoře jmenova- 
nýdkuátodftv obv^jně odvotován! a s nhtri splefieni bývaji. líefnov^ífi 
je sm&. sĚoHmkpoi Bolhaiy čili, jak oni mbe BaiiuLjnMQOvaili, Biliry, 
sbratfil «/. Vendm ve knize: Drevnije I nyněinije Bolgare v Hoskve 
1889. a 

1* 



^ Historie. 

zalezli a v něm konečně zanikli, tomu hrabě se diviti a jich 
proto viniti nemáme. Hoře historii toho národa, kteiý vý- 
kladu tajemství svého vlastního a předkův svých života a 
cizozemcův se domáhá a z rukou jejich očekává ! 

A vSak proto, příčinou toho smutného stavu staré hi* 
stone naší, vždy ještě, pokud národa našeho stává, aslunee 
osvěty jeho ne k večera, ale z jitra ku poledni se valí, zou- 
fati nám nesluší. Přičiůme se jen věrně, stále, rozvážUvě, a 
brána ku pevnému hradu starožitností našich naposledy i 
nám, jako jiným staro-evropejským kmenům, Řekům, Láti* 
nům, Celtům a Němcům, jistotně se otevře. Nejeden ovšem 
věk pomine, dříve než se nám podaří, všecky ty scythicko- 
sarmatské smetí, jimiž jsme sobě sami cestu k oné bráně 
všetečně zasuli, dokonale odkliditi, a v nově raženou cestou 
k žádanému cíli se dostati : ale čeho my dnes nedovedeme, 
dovedou bohdá zejtra a pozejtří potomkové naši, a jednou 
předce dílo, má-li kdy dokonáno býti, započato býti musí. 

Prohlédajíce k tomu tak vysokému cíli, neváháme se 
předložiti zde čtenářům tohoto časopisu některé předmětu 
toho týkající se povšechné myšlénky o starobylosti Slovanů 
v Europě, 8 tou výslovnou prosbou,, aby ony uvažovány a 
souzeny byly jen jako příprava a přístup k vyskoumání pů- 
vodu národu našeho, nikoli pak jako částka samé naší staré 
historie anebo resultáty bádání o pojiti Slovanův. Nechf 
třebas to, k čemu nás toto rozjímání vésti zaměřuje, nic není 
nového; hlediště, s kteréhož nás na starožitnosti naše vzhle- 
dati učí, vždy jest poněkud nové, a což důiežitéjší věc jest 
— pravé. Bez takovýchto propravných prací nám nelze s 
prospěchem k vyskoumání původu Slovanův přikročiti, jakož 
tolikeří příkladové jasně ukazují, svědčíce, že každé kvapné 
vpeření se takořka do středu samé záhadky, bez předběžného 
ohledání půdy, na níž ona postavena jes^ více k novému 
změtení, nežli k jistému a trvalému vysvětíení ji přivodí. 
Účel přítomného pojednání na jevě jest^ t dokázati potřeba 
vyšetřování původu Slovanů v oboru pranárodův evropi^- 
ských, nikoli pak asiatských, jmenovitě scythiokých a mon. 
golských, k nimž nás nejnověji někteří sousedé naši dobro- 



o HarobylosH Slovanův. 

5 

fDTBbiě odtfli^i DobfeC pak vfme, ie opravdová vefikost a 
aliva národa v jiných docela věcech, nežli v pouhé pHpadné 
přibuznosti kmenové hledati se mnsf, aniž my proti pokrev- 
nosti soyfliické, mongolské, dndské atd. vlastné proto se za* 
saznjeme, žebychom ji za nectnon a neifastnon pokládali, 
jako raději proto, žet ona na mamn a nepravdě založena 
Jest Jsoace přesvěddeni, že nižádnému lidskému vtipn po- 
jití Slovanův ód Scythův a jiných původně severo-asiatských* 
kmenův podstatnými důvody a s dostateinon jistoton pro- 
vésti se nepodaří, za to máme, že kdokoli předky naie z 
oboru estatnich staroevropeíských kmenův, t. Thriúcův, Ře- 
kův, Latinův, Celtův, Němcův a Litvanův, vylučuje, ten 
jedním péra tahem zruíuje a zničuje celou naii starou historii, 
na niž nám předce něco záleží a záležeti musL ') 

Podávajíce pak tyto své myilénky prostředkem časo* 
pisu tohoto váženému obecenstvu, zoumyslně je obnažujeme 
ze vfieho toho učeného strojidla, t dtátův čili dokladův, obfiír* 
nýoh mluvozpytných hloubáni atd., kteréžby více k zaplaSení 
nežli k zanimáni čtenáře posloužiti mohlo, a předkládáme je 
v možné krátkostí a prostotě. Jsou to jakoby ratolesti stromu 
v zimni době, bez listí a lupenu, k nimž sám laskavý čtenář 
květy umu svého přinésti a jimi je, m^í-li se mu líbiti, oblo- 
žiti musL 

1. E dokázáid toho, že národové kmene slovanského 
Jsou obyvatelé Evropy prastaří, od nepamětí, anebo-li — což 
Jedno jest — od předhistorické doby zde s jinými původními 
kmetfy indoevropejského plemme, jmenovitě s celtickým, 
německým, litevským, thráckým, řeckým a hitinským, sídlící, 
celý obor starožitností slovanských, co do resultatův svých, 



*) Takovéto křivé ťbsndkv o Slovanech ve přespolních spisech vždy 
napohid panuji Nevelmi dávno jeden z uéených pp. recMisentftv ve 
Via. let lit Slovany a Vindy za lid mongolskébo plemene vyhlásit 
J. L, Paerroi ve knize .t}ber Liwen, Letten nnd Esten 1828. 8." t^i- 
ift^e, že 3k>vaBé národ jsou orientální a docela nový, kterýž prý 
teprva na konci 5ho stol., nevědomo odknd a lak, v Evropě se vv- 
pml, a jehož jazyk ve mlnvozpytném ohledu za oalatku nestmL SL Hcu- 
ling v posudku spisu Mttber die Abkunft der Slawen*** ve Vid. let lit 
18fó. sv. 63 totožnost Yenedův aSlovanfivasterobylost těditovEvropě» 
bes kusá důvodu, právfi beEStandné a potfele, sapirá. 



$ Historie^ 

ovfiem nejlépe posIoEžiH může: a ySafc není abytefeé o- Téd 
tak dftležité již i předběžné, aspoft poySeehn6 roBJimatí, uúí 
nemožné některé ^avní důvody ke stvrzeni jí o sobě před- 
nésti. — To především jisto jest, že každ^ národ, kteiý 
nyni v Evropě bytuje, nějaké předky míti mnsil, a z niée- 
ho povstati nemohl. Nejeden siee národ v oběbn tiidceleti 
tak dokonale vyhynol a czmizel, že po něm bie více, leda 
jeho jméno ve starých dějepisech, nepozůstalo : ale každý 
dneini veliký národ mnsil své předky -již ve hluboké staro- 
žitnosti mitL Dále i to na jevě jest, že každý nyn^i pů- 
vodní, ěistý a samostatný kmen národův, jakový k. př. slo- 
vanský a německý jest, také již aspoň na začátku historické 
doby, t asi přede třemi tiaici lety, zvláítnim kmenem býti 
musii : nebo byl-li by teprva později, v době historicky osvě- 
tlené a známé, ze smiieni jiných kmenův povstal, tim samým 
by přestal býti kmenem původním, ěistým a samostatným. ^ 
Edoby, medle, jsa zdravého rozsudku, tvrditi směl, že Slo- 
vané n^sou kmen původní a přesný, jako Němci, Celtové, 
Latini, Bekové a j., nébrž že teprva v novějii době, asi po 
narozeni Kristovy z miebanice jinýidi kmenův se zrodili, 
asi tak jako dneini Valachové ze starých Getův, ňinuuzův a- 
Slovanův I Kdoby koli tak soudil, ttm samým by se v tom 
vyzradil, že dějin starých národův, přirozené jak tělesné tak 
i mravní. povahy Slovanův, a nade viecko ryziho, samorost- 
lého jazyka jejich naskrze povědom neni. Nebo, a< již na 
ten ěas nic nedime o povaze Slovanův, jazyk slovanský i 
materii,! formou svou vidomý ráz neporušené původnosti na 
sobě nes% jest nepřemoženým důvodem původnosti kmenové 
samého národu. Mohl ovšem některý starý kmen, bez utra- 
ceni jiných známek původnosti své, osvojiti sobě jazyk anebo 
nový anebo eizi, jakož k př. Židé ; ale tak původní, samo- 
statný, čistý, mluvnicky dokonalý, bohatý, na tolikero nářeíi 
rozvedený jazyk, jakový jest slovanský, bez národu půvo- 
dního, samostatného, prastarého nikterakž povstati nemohl. 



*) Pravdivá a závažná slova o tom éietí. se mohou v lionatschr. d* 
vaterí. Museums in BOhmen 1829* m. torven str. 488 násL 



o $Uxr6bykmU Slovanův^ 7 

Hlavni a kofenni JaaykMró jak evrop^Sti tak i asialičti «i 
te0Ay Sevodotoyýeh- ai pa zjeteal aa SIotbuů y kngináok 
teok^ohy fimakýck a aěmeekýdi v 6tém stol. jsoa ^ytaleUiq 
MUL lidakých ^oe méoi anámi ; neohaf 0e tedy kdo poknai 
řoiebrati slovaniSniiy ad mak^ že jest, jako řeči románské 
aiTabuAcáy nový aárod a smiieama; tak aby z ni^ po vyloa«> 
čttii j]norod;^b soaCáatek, nio buďto materii, badKo formou 
půTodni alonmského neposíkstak) I ^) Aniž se y pravdě & 
loamBué smysliti může, žeby Slované tento svť^ nynijiá ja* 
zyk, oiřekie se svého vlaatoího, od nikterého cídlio vymře- 
lého ttiioda byli přsvtali a sobě zosobili. -«- Byi|< json to^y 
Slované ode starodávna zvláfitni kmen v pohulí ostatnioh 
pflvodnieh kmenův evropcrfsko-asíalBl^chy právě tak, jako 
jaayk j^ieh v peiadi oatataich pftvodnich |azykAv ásadkem 
vieoh nepředsodnýoh skoamaldáv své zvláitnl mfirto zanjimá. 
2. VědcNBioe jest^ že;:iiárody slovanské podnes největíí 
ěisllm Evropy sádfy svými zaajimaji, a že oo do lidnatosti 
a poita nižádnémii v této části země osedlému kmenu neu- 
stoupigi. A viak Ustorie nás uěi, že před tísieeletlm jeité 
mnohem větii prostranství v £vropě zanjimali ; nebo téměř 
polovice zemi ke dneini jediiotě stát&v ntaieckýoh přináležie-* 
jiafoh, jmenovitě odé sevemi Německo, dále celé dnefiniUhry 
před přijitím Maďarův, naposledy maobé nyni od Tnrk&v 
opanované krajiny na pokmostrově thráckém ba i v samé 
malé Asii, jimi byly osazeny. Porovnáme-^ii známý poěef» 
lidu slovanského za nažich časův s poetem lidu němeekého 
jakožto kmenův co do množství lidu sobě ncóbližiich, nebo 
i jednoho i dmbého se mezí 60—70 milí. počítá^ nabudeme 
odtud jisté miry, mohouc! nám posloužiti k oceněni velikor 
sÉi obqjiho tohoto kmene i v ěasech mnohem dřevnějiídhL 
To předeviim z hodnověrné historie patrné a dostateěně prů*^ 
vodné jest, že přede tísioeletfm, t. asi okolo 800, kmen slo* 



*) Miníme, aby zkoufiku tu vykonali znatelé jazykův, jako ku př. 
neb. RsBk, a % nynčiiich Klsprotb, Bopp, Grímm, Pott a j., nikoli mk 
některý nevyBpělý elovotepec, ku př. Parrot, Venelin, Lieousch, Hallm^ 
a j., nebo ttoto poslednim, v oboru jaaykozpvtn viemobouclm, ovfiem 
Tiefio, 00 jen mohtějl, dekázsti dobře nolné jest 



d 



'HišUmié. 



yanaký némeckéma eo do sidel a BuiohoBtí lidu aq>oň do- 
kooale se yyroYiialy aé jestiiie ho, což OTÍem podobiiéjii» 
. pooékiid nepřevytevaL Postooirfnte-li o tři století dále, t asi 
do podátku 6ho stóL, y kteréfeto dobé Slované pod tímto 
BvýŤoL jménem v dějinich Evropy znAmdjíí 8e stUi, tedy i 
zde téhož pomňra lidnatosti obon těchto kmenův nebudeme 
moci zapírati. Čili snad domnívati se budeme^ že jen krotei, 
pokotie a rolnictví milovní^ a proto ze viech stran potlačo- 
vaní a hubení Slované v oběhá těch tří století (500—800) 
naspěch se rozplodili a rozmnožili^ naproti pak tomu mohat- 
ným, násihiym, panování 9Vé na šíř a dál íCastně rozvinn- 
jicím Němoám v celé té době lidnatostí anebo nio anebo jen 
pramálo přibylo? Takovéto domnění by nejen proti samé, 
na přirozeném běhu věcí založené, vnitřní pravdě podobností, 
nébrž i proti výriovným svědectvím tehdejfiích dějepiscAv 
čelilo. Spisovatelé z%|isté 6ho věku, Jomandes a Prokopius, 
s podivením a důrazem nduví o množství národftv slovaa- 
ských i lidnatosti Slovan&v, onen kriginy za Tatrami, tento 
země od Čemomoří k severu ležící, nesčíslnými národy vin- 
dickýmiy antickými, slovanskými osazené býti udávajíce. Ne- 
dlouho potom vidíme v samém skutku^ národy tyto po vžech 
krajinich m^ Labem, adriatidLým, aegaejským a černým 
mořem rozvodněné, a sídla jiných předešlých národův jimi 
zaujata. Že pak toto tak mnohých a rozlehlých zemí zauj^ 
nebylo jen vojenské opanování, asi jako starého Buska od 
WarjagAv nebo Moesie od Bulhar&v, nýbrž skutečné jich za- 
lidnění, toho dftkazem jest povSechné uvázání se rolnického 
Udu v držení orných póU a podnešní náiodův slovanských 
v těch krajinách obývání, ty toliko vjrjma, kteříž později tu 
od Němcův, onde od Maďarův, tam od Turkův vypuzeni 
anebo do konce vyhubeni byH Takovéto rozvodnění náro- 
vův slovanských po drahné části střední Evropy v krátkém 
oběhu 150 let (asi 490—638) nebylo možné bez nesmírné a 
v historii národův téměř bezpříkladné lidnatosti kmene slo- 
vanského. Tím způsobem prošlakovavše náležitě a zřejmě 
množství náiodův slovanských a lidnatost tohoto kmene, až 
do počátku 6ho stol po Er., pročbychom, stojíce na tak pe- 



o starobfioM Slovanův. 9 

Tném a iirokéni lákladé, i dále pokroiW nesmélil? FtůSbj 
86 Bám sdití milo iiqK)d<ll»ýiíi, že již nejen v době okolo 
navozeni EristoTa^ ale i ve mnohem dřevnéjSi, pArodni a mno- 
boUdný tento pmkmen pravé tak mesi jinými kmeny evro- 
pejskými se vyznačoval, jako v 6tém stol. po narozeni Kri- 
stové ? Proébychom za pravé pokládati nesméli, že již teh- 
dáž na spAsob jiných pAvodnieh a lidnatých kmenův evro* 
pejských íiroké a daleko rozlehlé krajiny sidly svými zan- 
jimal a v nieh bytoval? Zajisté co o Némcfeh toho vékn 
idati, i o Slovanech, cheeme-li spravedlivé sonditi, připustiti 
se mnsi« Jak veliké prostranství zemi v dneinim Ňémeckn, 
v Nizozemích, v Duiskn, Skamfinavidni a na ostrovech při* 
leSideh národy némeeké, jejichž stará historie pro vojny s 
Éimany svétlejSi jest, okolo narozeni Kristova zanjimaly, 
doetateéaé vi se ; o kmenn slovanském, jehož dřevní historie 
pro zfUfitni přiéiny mnohem lemn^Si fest, rovným právem 
téže velikostí domýšleti se lze. *) — Byl tedy kmen slonuiK 
flký, jináž nelze rozumovati, již v nejstarii historické dobé^ 
a jmenovité již drahné před narozením Kristovým, kmen ve- 
liký a lidna^, a nékde obiimá sMla zaujímati mnsii. 

3. Proti tomu se obyčejné namítá, že nám o té takové 
starobylostí Slovanftv souvéká historie žádného svédectvi ne^ 
podává. Řecká a latinská, aspob pod tímto jménem, jakž 
se nám posavad zdtio,'ovfiem anebo tuze mák>, anebo zhola 
nic ; a viak i zde, aby z nedorozuméni omyl nevzeiel, dobře 
se na pozoru mití sluitf. Předevílm ani řecká ani latínAá 
historie neobsahuje ouplného vypsáni déjin víech zemé této 
národův a kmenftv, ani o^inud dostatečné vl se, že nejeden 
národ ode starodávna v Evropé, zvMMé v severní a západní 
jeji částce, obýval, o jehožto déjinách jak řecká tak i latm* 
ská historie docela míči. Dále i to nemožné nwí, že pra* 
otcové Slovanův nékdejSim Ěekům a Ělmanftm známí byli, 



•} NékWf provésti usibTaii, Se Tiiekni SloTané v 2. atol Ještě tam 
bydleli, kde Pbniiifi a Ptolemeus národek 8rbůy u prostřed jmých ná- 
rodAv městi, t y podkroji dneinl říčky Serpa m Srfoa blfže Y^Ihy. To 
jest asi tak pmyé, jako kdyby nékoo trrdil, že viickni ti Němci, o 
nichž nám dějepisy římské Typravají, v 2. stol. y dnešním BmnSvicku 
snebo Nassavska obfraH. 



10 EidorU 

jenom pod jiným stariim, nikoli pak pod nynéjáim jménem, 
nebot jména národ&Y, jakož i národové sami, y prodlonie* 
ném čase doma i v cizině nmohým proménám podléhiýi, 
jiná zacházel, jiná yznikaji, jakž to z historie dokonale 
známo jest Naposledy, připnstime-li původnost, velikost a 
lidnatost kmene slovanského v dtém a 6tém stol^ jaki t<^o 
8 dobrou rozvahou a při zdravém sondu nikdo zapírati ne- 
m&ie, nelze nám jinač rozumovati, nei že Slované naii anebo 
v 6tém stol. niýednou z ničeho povstali, anebo z vnitřní Asie 
nenadále a valně do Evropy přirazili, anebo již odedávna 
zde v Evropě Řekům a Ěimanům buď doeela neznámi, buď 
aspoň pod jinými stariimi jmény zahaleni jsouce, sídlili a byto- 
valLPrvni jednak samo v sobě, jednak proto neni možné, žeby 
tndyi původnost kmene slovanského přestala, a národy k ně- 
má přináležející by za nový národ, poilý ze směsice jinýek 
atariíeh, jmíny býti musily, čemuž, jak již nadpovědíno, ve- 
škera lidu toho i jazyku jeho povaha se příčL Nezbývá tedy 
nic, než anebo pokládati Slovany za přistěhovalce z Asie, 
na vzor Hunův, Avarův, Eozarův, Bulharův aj., anebo je 
Uznati za starodávní obyvatele Evropy. 

4 Domněnka, žeby Slované ve společnosti Hunův, Ava- 
rův a jiných stěhovalcův teprva ve ^ém anebo ótém stol. 
z hořejší Asie do Evropy byli vtrhli, válčí s nepřemoženými 
závadami, a po nepředsudném, ostrém rozpytu sama od sebe 
v niveč se rozpadá. Spisovatelé řečtí a římátí, podavše nám 
nejdřevnější zprávy o Slovanech na počátku tího stol^ na 
pomezí někdejšího římského, tu dobu řeckého císařství na- 
léhajících, jmenovitě Jornandes, Procopius, Agathias, Menan* 
der, Jan z Biclaru, Mauridus, Theophylactus a j., ani jen 
nejmenší zmínky o tom nečiní, odkud ti lidé vyšli ? kde byla 
starodávní jejich sídla? z kterého pocházeli rodu a plemene? 
nýbrž nazpět mluví o nich pořád co o národu povšechně 
známém. Důležitých těchto obzvláštnostl při žádném jiném 
v nově qeveném anebo posud neznámém třebas sebe nepa- 
trnějším národu nejen mlčením nepomněno, ale nadto s ve- 
likon pilností původu a pojití jeho šlakováno v těch nejvzdá- 
lenějších stranách Skandinávie, v Eaukasu, ba i v samýeb 



o štairobyloM Slovanův. 11 

]i6uiáD^4íii kngiiiáeh $9Wná Am. Toto Marifiani přMMdn 
SlovanAv z Aaie vl spisóvatelftv 6ho stol., s^jiafté nepoílo 
m$JBÍ a náhodou^ nébrž důkAsem jeat^ že za jcyieh^ěkiiak^ 
váné pGYÍeohně pokládáni za národ domád, od« Btarodávaa 
y Evropě osedlý, nikoli pak noyý, cizi, toprva v té dobi 
z Asie přibylý. 

5, E této bezpříkladné mKelivosti sonvékých letopisn 
ofty o tom domnělém přitaženi SloTanAv z Asie přiistnpiga 
i jiný neméně vážný dftvod Yiiokni ti národové, eo jich 
koli pod rozličnými jmény Hunftv, SabirAv, AvarAv, Bnlba^ 
r Ar,, EozarAv, MadlarAv, PkvoAv díli PeěendAv, KmaanAv atd., 
od 4 ho až do 12ho stol., buďto z vnitřní Asie, bnďže z ve<- 
Ukého pohoH Ur alfikého, se vyrojilo, a na Evropn na spAsob 
hkdovitých kobylek přikvačilo, přináležejí, dle sonhlisnéha 
Andkn nejčelnějiich zpytatelAv dAjin i jaaykAv lidských, ku 
plemeni severskémn (obvykle, aě velmi n^řihodnd, proava- 
némn mongolským), a jmenov)<;ě k odnože jeho mongolské, 
toiéínskě a čadské éiU finské, n&oli pak k tndoevrop^flMmiL 
Neni přUdadn, aby i jen jedinký národ plemene indoevro^ 
pejského v této pozdní době, t v dtém stol po Er., z Asio 
do Evropy byl se přistěhoval; jmraovitě pak všecky až po- 
savad známé evrop^ské kmeny téhož {demene, t thrácký, 
řeoký) latinský, eeltieký, dmbrieký, německý a Utovský, 
v dotčené době již zde obývali, a naopak z kmenAv adat^ 
ských téhož plemeno ani jeden v témžeěasn prvotních svýeb 
Bidel neopnstiL VimeC pak s dokonaloa jistotou, že kmen 
slovanský jest oddil velikého plemene indoevropc^skélK), ne- 
majici žádných pokrevních svazkAv i kmeny plemene sever- 
ského, k němuž onino {Přistěhovalci středního věkn náležqi^) 



*) I^buasnost Siovaaftv s kmeny plemene indoeviopskéko, Jež ně> 
meéti spisovatelé nepřiměřené indogermanským piozvali, ve přítomné 
rozpravě pokládáme ji2 za vČc jistou a od přlrodozpytcův i jazykoznal- 
oAv doBtatedné provedenou, proeež se při ni nikde nezastavujeme. 9rov. 
o tom zvlážtni pojednáni v Musejníku 183a str. 257 násL Vimet sice, 
že se pořád nalézají pisálkové a hlnbálkové, kteří, jakož jsme nahoře 
podotkK, o této přiboznoití nic nevedl a védSti nechtéji, a IMoviny 
B Uo/ngofy atd. bratíH. Ale s těmito rozumnými důvody potýkati ^ 
byloby zbytečné: časem svým bohdá samí zmoudřeli a spravedlivSJi o 
nás soBdid f paátí se nsnéi. 



12 Htstarie. 

MAtene tedj Mele tvrditi, «6 př»el*4ikdy tento kmens Asie 
do Evropy, miurilo se to státi v onom novyBtihlém Sem pm- 
títiffých a nepamétnýeh éasAv, ve kterém ostatni kmenové 
téhož indoevropejského plemene, Sífiee bb poř ád dál a dál 
od T^chodn na západ, pomahi oelon téměř Evropa, vyjma 
některé jeji nejzadnějii končiny, čele dmi svými salidnili. 
K vire podobné fest, že kmen slovanský, jakož jej později 
II prostřed jinýeh přibnznýeh kmenův, jmenovitě thráckého 
a němeekého, osazený nacházíme, tak již i za starodávna^ 
povšechně mlnvě, táž samá sídla měl, a tndíž ani dříve né- 
meckýoh; ani později thráckých národů v Evropě se neroz- 
hostíL 

6. A viakby se jeětě vždy smysliti mohlo, že jestfi 
ne v době hnnského stěhování, pro nahoře vyložené příčiny, 
tedy předce několikero věkAv dříve, Slované od asiatidLé 
polovice svého plemene se odloučili a do Evropy připntovaii, 
čímby se poněknd vysvětlilo, proč nižádné zmínky n starých 
dějepiscAv ani o jefich dějinách ve vnitřní Asii, ani o jejich 
tažení do Evropy nenalézáme. Domnění to, na první pohled 
nenepodobné, při bedlivějším zpytování trati vSecko cenn a 
pUtnost Slované od časAv nám vědomých z nižádné jiné 
strany, leč od východu, branou buď kaukaskou buď uralskou, 
do pozdějších svých sídel připutovati nemohli. Již pak víme, 
že od 6ho stol. př. Kr. celá ta strana, kdež se Evropa s Asií 
stýká^ jinoplemennými, jmenovitě scythickými národy osazena 
byla, přes které žádnému velikému a mohutnému kmenu ne* 
bylo možné vlámati se do Evropy bez nárateného jejího 
ztřesení a bez pozbuzení zdáStní pozornosti vSech staroevro- 
pejských kmenův. Mnohé osady řecké na Černomořf a Mae* 
Otu, provodící kupecký obchod daleko na východ i pAlnoc, 
byly svědky vSelikých tamějSích příhod a proměn. Též samé 
Massagety, Skylhy a Sarmatj, kteří za času Herodota i vý- 
prav Alexandra Vel. obývali u kaspického moře, Kaukasu a 
Maeotu, nalezli a poznali zde i mnohem pozdějSí spisovatelé, 
Diodorus Sicnlus, Mela, Strabo, Plinius a j. Pokavad tito 
mohutní národové zaujímali vSecka ta prostranství, až potud 
« žádný jiný kmen bez branné moci a hřmotných válek ne- 



o darobph&ti Slovanův, Ift 

mohl se prodrati z Asie do Erropy. Stébováiii tak lidnatého 
národa, jakový dle vU podobnosti byl gtaroatoyanaký, nmsilo 
by 86 bylo diti anebo pojednoa, v jednom ohromném rojv 
anebo porftamn a. v jednoďivých sástnpeoh, Y prvni pHpad- 
nosti výprava taková. by rovně byla hhtiná a hrosná^ jako 
výpravy Hnnftv pod správon Báhimbera v 4tém anebo Ta- 
tarův pod zpr&vou Bata«chana v 13tém stoU a krvavýeb 
náaledkftv jejich by eelá tehdq|ii Evropa jistotné byk pocí- 
tila. Y drahé {^pádnosti by těžké bylo, nerci-li nemoiné, 
roaptýleným jednotlivým plnkAm a pokolením prodrali se 
mod přes toliké šiky jinoplemennýeh nérodův, nhoditi na 
dříve vyálé své bratiy, najiti vedle niob hotová pro sebe 
Bidl% a spojiti se s nimi v jeden kmenový oelek. 

7. Jestliže tedy Slované jakož v oné pozd^ii| tak 
i v této starší historieké době^ nebo o jiné dřevnéjii zde 
jednati nemíníme^ ani mod a válečně, ani kradmo a pokoatné 
z Asie do Evropy přesídliti se nemohli, náleží je držeti za 
starodávní obyvatele této ěásti země, tim víoe, že domntei 
tohoto i jinými mnohými, neméně podstatnými a ráznými po- 
tvrditi lze. K takovýmto důvodům přináleží především blízká 
příbuznost jazyka slovanského s jazyky jiných kmenův té- 
hož indoevropejského plemene ode starodávna v Evropě 
osedlých, jmenovité s řeckým^ latinským, aěmeekým a litev- 
akým. ^aleziýí se sice slova příbuzná slovanským i v jazy> 
eidi kmraův asiatiokýeh téhož plemene^ jmenovité v san* 
akritském, medském, perském, arménském atd., ale příliš po^ 
řidkn a jen jakoby z daleka sobě podobná; ježto naproti 
tomn původní a kolenná slova řeči slovanské, feoké, latinské^ 
německé a litevské až ka podivu se nrovnáv^í. Celý jazyka 
slovanského kroj a grammatíeký sUad jest mnohem hUšM. 
krqje a skladn ostatních jazykův esvropiilskýohy nežli aaiatío- 
ký^ téhož plemene, jakž každý nenesnadně sezná, kdokoli 
je. v tom ohledu pozorné a bezpředsudné mezi sebou p<M;ovnái. 
Tvoření, odvozeni a skládání slov, skkAovánl jmen statných, 
atnp&ováni přídavný^ ěaspváni sloves, skladná, zvláště po- 
rovni^i-U se stariU foismy slovanské se staršími řeohými, ia* 
tinskými^ aěmeekýmta litevskými« tak Jsou ve všeeh těehlo 



14 5utom. 

pater^eh faSeoh evropejskýoh vaskne s^bé podobné « shod- 
nAj ie oelie ▼ moh iiqpoEiiali toUlmýdi Meter, doer je&é 
pramaMe, pocKlivíioh se teprva poaději zda ▼ EYTopč o né 
dddíctri, jaayk společný, y &q)aiiiíteém stěhovini z Aaia 
8 aebon doneien^* Znameiiitá tato přibasoosl hlomáek jazf 
kftr enropejaký^oh zavdala i^Hleftitost néktorýBi přilii kvap- 
nýto a nevyspklýin slovozpytoAm, abyfaned, jako Dankovak^, 
řeckou, hned, jako Solárií, latínskoii, hned zase, jako Thniir 
mann a j., litevskon řeč za odrod l^orančinj, aaebo, jako 
někteři dzozemd, naopak sloTančinu za odrod některé z oněoh 
čtrer^h, oviem nepravě a nerozsndné, vydávali, raajioe za 
přičinon odvarování bludu na vtíší hlediště vystoupiti, a 
vSeoky tyto řeči jen jako dcery anebo vnučky jedné nezni^ 
mé pramateře považovati. Kterýchžto domněnka, ačkoli na 
omylu založena jest, však vždy o rázném a znatném pfibu*- 
zenatvi dotčených jazykt výmluvné svédectri' vydává, jako- 
vébož přibuzetisivi v té miře mezi slovančinou a jazyky 
asiatakými znamenati nMi, na důkaz, že ona zde v Evropě, 
vedle řečtiny, latiny, němčiny a litevčiny, samostateé, ač ne 
beze vzájemného vplyvu s těmito, se utvořila ^ a že tudy i 
národ slovanský v teto částee zemč aapoi tak jest starý, 
jako řecký, latinský a německý. . 

8. S?ědeetvi toto jazyka o souvěkosti kmene slovan* 
ského 8 příbuznými jemu kmeny v Evropě vztahuje se oviem 
na nejstarší dobu^ A však i v jiném ještě oUedu jazyk náš 
patrné známky toho na sobě nese^ že národ náš tímohem 
dříve, nežU ve 4tém an^ v dtem stď., v téehto straaioh, 
kde jc^ potom naleaneme, se oesidil, s jinými ataroevropq}^ 
akými národy, a sice, mimo již jmenované, sOetty čili VhMfay 
a s Finny ěHi Čudy sousedil, od meh ve dloubotrvanlivém s 
mnohonásobném obcováni mravy, obyč<t|e, obřady, pověry, 
kákony, jména osobní a jednotlivá dova do své řeči příjím^^ 
a tolikéž i jim vaájem všebo toho ze svého domácího sadu 
v nemflUém počtu udMoval, jakž o tom z pifaiéfae porovnání 
slarolitBOSti a řeči tčeh doMenýoh národftv přeavědčW se 
lne. Jassyk nál^ úpravný a bohatým i v tomto ohledu n^* 
přednějiim a nejhodnovéméjšitfi jest svědkem. SlaNC vii^ 



o starobyhtU Slovanův, lyg 

«de dobfe fOMfUuiú kmenovou řeži eUmmské 8 jinýMi pii^ 
huxúůBty o nii iMboie mlareno^ a postnuini ncí)o4i přqMh 
dnM, ktemvi tato ainiraa Omao po oelém sklada Mi ros- 
Mé floudnémn skooniaitoK riuáy jasně se vysk;^; ialo 
okrytá ▼ jeáaoOirfék slorech, nadto obyčejni jií nwphor 
násobně přqmaěených a zakrsalých, k dokoaáléiiia vTietřcni 
ji neviedni snámostí dřevních i aoyějiiob fasykův evropej- 
skýeh vymáhá. Pihié srovnáni jaxyka slovanského s jin;^ 
evropejskýmiy jmenovitě s eeltidLýmy némeekým, litevským 
atd^ může a mnsi nás o tom přesvěděilí^ že v nejstaiti slo- 
vančině nemálo slov z těchto t^ď jmenovaných jas^ykův, a 
naopak v nidi ze slovanitiny, se nalézá. Aikoli pak na jeivě 
jesty že takovéto vzájemné zosobováni slov mezí těmi národy 
i později, t. po 4tém stol., miste mití moklo a skuteňně mělo, 
nicméně předoe o vSeobněoh sem^ náležejidch příkladech 
toho tvrditi nelze. Tak k. př. slova ceMcká^ nalézajici se 
ve slovaněiněy jako obr (ámbro^ shdloj pavizay báné atd., ji- 
stotně mnohem dříve, nežli v 5tém a 6tém stol, do ni se 
dostati musfla, jelikož v této pozdni době, po vyhynuti dřev- 
nidi Oelt6v, na rozhráni světa slovanského, ba téměř v celé 
Evropě, již žádného ěistým a pvavým ceHiokým jazykem 
mlavicflio národa vioe nestávalo. Jeiti jasnějSi věc jest eo 
do ^ihickýeh slov ve slevanStíně, a slovanských v gotígaě 
se vyskýtqidch, jako kn ph goth. ausahriggě (inaorkb) cyf. 
uier§t; goth. kaídiffjfs žvd. káUaúm. kUde (potens) «yr. idádes 
rs. kolodáz; goth. ffanUan něm. geneaen (sanari) cyr. gmznq; 
goth. boka (Uber) cyr. huky; golk futýcai (íre) eyr. voratf; 
goth. garazda (disertns, oA^razda loquela) cyr. gorazd; goth. 
staigi (platea)cyr. eťgna; goth. akasists (ůmhňs^) eyt. a srb.aibtf 
atd., a na opak slv. dtg (debitum) goth. dulgs; slv. pl§sati pot 
pZ«««tt^(saltsre; gotk ptifu/m; slv. sťklo scb. staklo da. sklo (vttmm) 
goth. 6tikU; slv. zupcen (dominns) goth. éiponeis (domiceDos, dis* 
cipsios); slv. iffe29(praestígae) goth. «A:oAa;; slv. djerka č. dMsa 
(foramelhim) goth. e^otrAo; slv. í^W(par8) goth. áaífc; slv. chJ^tb 
{Tpu^)goÍb.hlaíb8; slv trvt (mina, tarrae motns) gotLdbtMaÉd. 
Poněvadž slovanská tato 9lova již v IMlově gothi(^ém přetožeiii 
bibli, ihato^veaámakok^r. 350, se ěton, patrné jest, že mnoheei 



]jg Hitéorit. 

dřive^MiUvétém atoL, odeSionaftnr kaOothÉm i^iA wmki^ 
eož nikde jinde, než anebo oa balticfcéin fomiMf m nebo na 
enxinakém, v okoU Dade, atéá ae nemoUoi nebo Qk>tihové 
vně Evropy nikdy neobrali. Zjemé tedy jeat^ ie Slovani^ 
jii před 4^ atol. a Gothy v Evropě aonaedili a tovaryiUir 
aniž pak toprva a Hnny a a Avary do ni přibyti »oUi« 
Totéž i oalovanskýeh aloveohy jiných ataronémeokých náře- 
éách| jmenovitě ve akandinavakém a aagloaaakém^ tolikéi v 
litevakém a čudakém jazykn zobyécgnělýoh pr&vodně doká* 
xati by ae mohlo, kdyby nebylo alníné toho pHěinoa kiát- 
koati k jinémn pifíhodn^iimn miatn a čaan poodiožiii. A 
zaae json alova ataroněmecká^ litevaká a ěadski^ niivaná ve 
vSeeh téměř akivanakýoh niřečich, nadAkaa že ona již mno- 
hem dříve, nežli po roaptýleai Slovanův mezi 490—638 pa 
Evropě, od těchto přejata byla, a^o jinak neni možné, aby 
tak byla zevšeobecněla. ^) 

9. Mezi. důkazy praatarého tovaryieni Slovanův a jinými 
ataroevrop^skými kmeny, v&ženýnd z přebohaté atadnue 
jazyka nažeho, neposlední misto vykázati alnii někteiým 
hiatoricky důleži^ alovům, v jazykn naiem zaehovanýai, 
jmenovitě pak jménům národniuL Povšechné vědomot jeat^ 
že z obeonich jmen povatávaji jména vlaatni, jako k. ]^. z 
obyvatelův poU, lesin čili dřeve» « pfi$nori povstali Polané^ 
Dievljané a Pomorané; ale i na opak jména vlaaftni v pro- 
dleném ěaau n^ednon v obecni ae iNroměfta|i, jako k. př. 

^ Závidhiá json v tom ohledu slova jednoho z největších jazyko- 
apytcftv našeho vdkii, Jak. Gfimnia (D. Gfamm. IIL 567}: „Pfijlnánl 
GUBÍch slov jest přirozené, nevyhnutedlné, a žádného nároan cest jim se 
neuráží, nebo mezi vSemi národy vzájemná záměna věci i slov se na- 
lézá, mohoucí nadto, jestli ve sluiaé míře se zachorá, i k ožíváni a 
rozhojněni domácí látl^ jazykové prospěšně posloužiti/ Jakož podnes 
nižádné nářečí evropejske, a tudíž ani slovanské, docela Čisté a přesné 
neni, tak ho ani předtím nebylo, jen že dneini nové přímésky vmdy na 

Sě jsou, staré j^ již ve skrytu. Když poduniýský Srbín Bulharovi 
á: „mť u hvrcauz^ donést mi HndvlajS!" a tento mu odpovídá r 
„šdme! sěti^eř" (t později), že slova bireawt a rmóMqji jsou ntoe- 
cká Wirthshans a Rindfleisch, každÝ vidi, ale žeby slflvko Mtne bylo 
goih. seUhan, skd. sidhan, ags. siakdhan^ st-něm. tidan (serius^ po- 
alsa), na to málo kdo viee mysU. Někteří novější puristovéi dona i 
vně| • těchto a těm podobntch věcech ovšem aooela jinače n^ýšk^i,. 
hotovi jsouce dokazovati, onino že slůvka hircauz a rinddaji původně 
akmuiaká, tito na opak že sMvkanot, oko atd. původně něaieeká jami. 



o gtarobyloůH Slovanův. if 

oikán u podnefaich Slovákft r Gkmerské stolici a j. již zna- 
mená Ihářey ^ grh (i Řek) o SA&v kramáře ald. *) Zvlálté 
pak snamefiati Ize^ te lakož názvisko podrobenéMo lida vitě- 
aáMAm později zadasté otrúta^ tak nazpět násilného podma- 
níMe jméno pokořeným nqobyěejněji obra, loupeinéka átd. 
▼jrznamenáTá. Na potvrzeni a vysvětteni toho nepotřebi zde 
množstvi dzloh a vzdálenýeh přikladAv shledávati; dosti 
budiž apomenontí na hekty (manoipia) u SpartancAv, teifafy 
(servi) v krajině Poiton, eklavy a slovy (manoipia) n Řekftv 
a NovolatinftVy him/ (gigantes, barbaři), méhf a voláky (servi^ 
rnstici) n Staro-NémcAv, víly a vUmy (servi, anoillae) n An 
glosastkv, oé^y. (heroes) n Skandinávcův atd., kterážto vSeeka 
slova podlá od národnich jmen HelotAv, TeifalAv, Slovanův, 
HunůV; Ylňkftv, Vlachův a Asův ěili Alanův. Domáei náS 
jazyk hojný poěet takových historickýiďi jmen, bndto v 
původnim a vlastním, bnďto v přejinačeném smysín, jefitě až 
podnes v sobě zavírá. Sem mimo jiné přináležejí jména a 
slova Vlach, Némec, Rakousy, Krkonoše, Slezy ^ obr, vítiz, 
epoUn ěili ispoUn^ Sotdk, tikomrach, eebr atd. Jménem Vlachf&o 
vyznačovali Slované lidi kmene celtického, zároveň Němcům, 
a nichž oni valah, v&dh, valr atd« slonil. Přeneseni jména 
Vlachův na Latiny, jakož národ vlastně za Vlachy obývající, 
důkazem jes^ že Slované naši poznali Celty tu dobn, když 
tito eelon hořejší Itálii, Carnii a Noricnm drželi. Podobně a 
za tonž přijfinon prozvali k. př. Lotyěi celon nynějH Rns 
Kreěvy^ vedle I^riviěův, sedldch mezi nimi a ostatními národy 
na Rnsi| dřevní pák Čndové všecky Skandinávce Ruoei^ vedle 
pomorskýchRnoeftv, obývajldeh d^hdy v krajince Bnoslaga. 
Slovo Nimee zdá se s národním Nemetíiiv, jež Gaesar, Tacitos 
a j. připomínají, stejného původu býti. Názvúka výtečných 
od Ptolemaea Áevnleh národkův Rakati(í v podnešnlch Ba* 
kouslch a K(yrhmiiú v podnešnlch Krkonoších u nižádného 



") V okoli tom slůvka lhář a Uíáti obecnému lidu již docela ne- 
známá Jsou, mláto nichž se poriechně užívá cigán (mendaz) a cigánit 

*^ Odkud i srbské pořekadlo: kod nos Óifutm grk (u nás Žid řek, 
t. kramář), Jelikož v každé srbské vesnici^ úhmkem jeden Icupec anebo 
krántf siffll, obyěejné Řek, ale někdy Žid. 

é«tehk. Sebr. spUy in 2 



18 JTictone. 

jiného národa/ jediné n SloTanAv, iisté se neiadiOTalay na 
IK>tvneni toho, ie Slorané v oné dřevni době bytem svým 
těchto končin daled nebyli. ^'*) Též samo i o jmemi SUzy, 
Slezák, poílém od nčkdejiich Silingúoj obýyaTfifeh na řeoé 
Slesa blíže hory Soptenn (Zobtenberg), a již napoéitkn 4ho 
stol odtad 8 Vandaly se vystěhovayiich (r. 333 již y Pan** 
nonii, 407 v Gallii je nachásime, kdež i zahynuli), rozométi 
se mnsi Slovce obr^ pol. olbrzym, si^poL obrsym^ lož. hobar 
(ambro, gigas), poilo od celtických AmbranáVf v 3tim stoL 
př. Er. v jedné odnoži své až za Bojy, na dneini řece Obře 
y Poznaňsko, osedlých, nikoli pak od Avarův, jakž vůbec 
myké se poUádá. ^') Tolikéž i naSe vítíz (heros, victor) se 
jménem mobatných VUhinffův na pomoří baltickém, již od 
TrebeUia, Sidonia, Aorelia, Victora a j. připomínaných, přivé 
tak se pojí jako nafie peníz cyr. pjent^z pol. pieniqdz se si- 
ném, p/eninc, kněz cyr. k*n(^z se st-ném. kuninc goth. kumiggs^ 
momz šik. mosaz S messinc atd. Namitajíd se v eyrilském pře* 
ložení biblí slovce spolut anebo s obvykloa msinskon před- 
snvkon iepoUn (gigas) ^poilo vlastně od jména mohntného 
někdy národa na Donu a Černomoří Spali čili Spald^ o němž 
a Plinia a Jornada se čte. Podobně cyr. Čud d éčud (gigas) 
s názviskem Óudiki) d Finnův, b^ srbské túd (alienigena) rs. 
óuM slk. a sťčas. (»«ei se staroněmeckým a litevským jménem 
Němcův Thiuday Tauta^ spřízněno jest Že jméno dneinich 
SotákUm v hořcjjSíoh Uhřích pochází od někdcjlSích Saiagůn^ 
kteříž se již v polovici 5ho stoL od historikův v těch stra* 
nach kladou, nelze pochybovati Někdqjii Scamarij národ 
loupežnický, v 5tém a 6tém stol. na dolejším Dumýi zlo- 
pověstný, znlk a původ dali slov. ekamrach rs. ekomcroch 
(latro, nebulo), a spojenci Hunův Sabiri čiU eebiri (obojí 
zajisté forma se čte), potomně od Bulharův ve služebnost 



'°) Ohledeb na slova Nemeteš, Eakatae a Karkontii 
•luil, že někdy vSiclmi Němci, jako podnes An^loTé, HoUaiidové, Dá- 
nové a Svedly misto nynějšího se Sk z vyslovovali t, ku př. gotfa. vató, 
st-sas. tcatar, skd. vatr, něm. wasser; goth. tvaUhus, ags. tddh, skd. 
ťánnj Svd. a dan. tand, ang. tooťh, teáh, něm. Mhn atd. 

") Národům slovanským, kteří nejvíce s Avary činiti měli. Busům, 
Bulharům, Srbům, Chorvátům a Vindům, slovce o6rnaskrse známo neai. 



o gtarobylošti Slovanův. 19 

podrobeni, doTanskému sebr (senou, plebejve), kteréhoito 
riora te starosrbských zákonedi a jinde zhoata ae jM^l 
Takovéto a těm podobné příklady, jichž maohem vioe, neili 
zde ayodítí lze, před rokama jest, ^') ncjson-li Bvétl^ a do- 
statečný toho důvodem, že nArod ton, v jehož řeéi lato 
historieká, na díle staroevropejská jména se zachovala, nemohl 
teprva v Stém stol. z neznámých pustin vnitřní Asie přibyti^ 
nýbrž již ode starodávna zde v Evropé, a sice v soasedstvl 
Celtftv a Némcův, obývati mnnl? 

10. Neméně vážné v tomto ohledá json resaltáty, jichž 
z pilného porovnání staroslovanských naŠeh osobních jmen 
ne jmény u jiných přibnzných kmenův evropejských, zvláSté 
celtického a německého, nžlvanými nabýváme. Obecné zaji- 
sté a starodávní n dotSených kmenův nžlvánl osobních jmen 
buď dokonale stojných, baď aspoň dle rovné obdoby tvoře* 
nýeh, nematným jest důkazem někdejfilho jejich sonsedénl a- 
vespolného, v mim i nemlm, obcováni. Edo o tom úpl- 
nějšího přesvědSeni nabyti žádá, tomn buď v samých histo- 
rických pramenech, baď aspoň ve sbírkách prastaiých oso- 
bních jmen těchto kmenův, jakovýchž hojnost máme, pilněji 
se poohlédnonti dlužno: účel náS podrobného skonmánl v^ 
na snadě postavené nevymáhá. Pročež zde jen několika 
málo příklady výpovědi své* potvrdíme. NejstarSi německá 
a na díle i celtícká jména, vyskýtajld se již a řeckých a 
římských spisovatelův, jsou složená se slovy -^a^ man^ -már 
^. -mér, -réds é. rát, -vaMay -vidr a -vity 8 nimiž staroslovan- 
ská na - go8t č, hosf^ - many - mír Č, ndr^ - rady - vlady^ 



'*) y ohledá tom, Hlimo iiné, zWálté psnátné iesl sMtIco neropch 
t. sedlák ve starých srbských a nepochykně i balharských zákonech. 
poSlé od Noropsův, obyvatelfly kovnatých hor ve dřevní Paeonii čili 
ve dneinim jižném Srbsku, známých již Homerovi (kterýž po nich pn>- 
zval v«Ápoica x°(^^^)} Clementovi Alex., Eosebiovi, Stepbanovi Bjz. a j., 
s nimiž Slované po 490 se pomisili. Koncové c^ se vjrsvétlilie srovná- 
nim dov Senieh, jinoch, hrhir a hroch, kmotr a kmoch, vla-ch, (va- 
lious, Qallas), Skomra-ch (Scamams) atd. Doly okolo Kratova a No- 
vého Brda jeitfi až podnes na železo, měď a stříbro bohaté json, ale 
od Turkův aaaedbané. Noropes tito byli jistotné nejstarii kovkopové 
v Evropě, jejichž pamáfta nas do&la. — Tolikéž i jméno Slovanských 
Antův, jež Jomandes „Winidaram fortissimos^ nazývá, od goth. anti 
^g^sas), ags. mš, ěoten, 'éUmUc ala. naskrze neni rozdílné. 



20 Sistorie, 

vida " vU Be kMOÓici dokonale booUmL Porovnejme k. fS. 
jméra staronimeckÁ Alpigasty Arpigas^ Hadagag^ flalidegas^ 
liadigast, NeYOguti Potogact, Saligas^ Yisogasl atd. se 8t»- 
roslovaukýnii Bo^ehosf, Budihosf, GeUhosf, DobrohoeCy Do- 
mahoef) Choftěhosf^ Lntobost, Pirohoaf, Badohosfy VetehosC, 
Yitohoet atd.^ st aěm. CharlnuiQy Dioniaii, Heiiman, Marehr 
Éian, Salaman, I^Bian atd. se si slov.' Bezmaa, Drahoiaaii, 
Lobrnaii, Lntomaiiy Radman, Spitiman, Yeneemaiiy Ylkmaa 
atd ; si - něm. Britomar; Otmodomár^ Danohmar, Oodomar, 
Reginmar, Cattnmar, Cbariomer, Filimer, Richomer, Walepaer, 
Markomir, Segimir, Ucromir atd. se st-slov. Branimír, Badi- 
mir, čestímir, Godeinir, Ghotimir, Klonimir^ Mojmír, Momir, 
Hantifflir, Pretimir, Spitimir, Tatomir, TolimÍTi Velimir, Vo- 
limir, Zvonimir atd. ; st-něm. Chanirat, Danchara^ Epurrat, 
Hngirat, Enndrat, Wielrat atd. se st-slov. Domarad, Lutorad, 
Milorad, Obřad, Soběrad; Vacerad, někdy i Domarat, Lato- 
rat atd.*, st-něm. Adelvald, Ariovald, Cariovald, Catavald, 
Gundovaldy Hildevald, Bauinvald atd. se st-slov. Dobrovlad* 
Dnchovlad, Dnéevlad, Horovlad, Imivlad, Mnohovlad, Povlad, 
Převlád, Samovlad, Yševlad atd: ; st-skand. Folkvídr^ Arn- 
YÍdr atd. se st-slov. Ljutovíd, Malovíd, Pastovid, Snovidatd.; 
a opět gotL Yldicala, Yiderik, Yidimir atd. se st.-8loy. Yid, 
Yidáč, Yidák, Yidin, Yidoje, Yiduá, Yidimir, Yidoslav, atd. 
st-něm. Lindeylt, Liatevit, Lintvit, ags. Angenyit atd. se st- 
slov. Bohovit, Badevit, Dalevit, Hostivit, Ljudevit, Radovit 
atd. ; a opět st-něm. Yiterích, Yithgar, Yitbieab, Yi&imir, 
Yitiga, Yitiza atd. se st-slov. Yita, Yitan, Yitas, Yitaša^ Yitek, 
Yitohosf, Yitomir atd. Podobným spůsobem, obrátime-li zřeni 
na první polovici sklada těchto jmen, nalezneme a obon kmo- 
nův celé řady stejně tvořených. Tak k. př. st něm. Lenba, 
Lenbastes, Lieaboyer% Linbinzo, Liebgart atd., a st.-8lov. Laba, 
Lubava, Lnben, Lubiša, Lnbhost, Lnbomysl, Lnboslav atd.; 
strněm. Lendegisil, Leadovald, Lentbald, Leutbert, Lioddag, 
Lindegast, Lindeger, Liudewit, Lintprant^ Lintsint atd., a st- 
slov. Lndiia, Lndemysl, Lndevit, Ladhor, Ladmil, Lndonnr 
atd.; st-něm. Radagais, Badoald, Badnlf atd. a st-slor. Ra< 
dimir, Badislav, Radivoj, Badohost, Radoslav, Radovit atd ; 



o starobylosti Slovanův. 21 

«i-ii6m. Waldefred, Waldnlaii^ Waldmnnt aM., a at-slor. Via- 
iHmir, Vla^HslBý, YladÍToj atd.; st-nim. Wildag, WilidaDoh, 
WiKfrid, WiKgart^ WiSmimt, WHinand, goih. VUjaridh atd., 
a Bt-sIoY. Volán, Volek, Volen, Volbor, Volhan, Volhost, Vo- 
Umir, Velobnz atd.; 8t.-n6m. Folkdag, Folkarát^ Folkoand, 
Folkwin, Folkridr ald., a st-riov. Jaroplnk, Svatoplnk atl 
A viak zbytečné jest více pHkladAv přivoiovatí: vée sána 
jest patrná. Oo zde o shodé německých a doTanskýdi jmen 
ponavrženo, y rovnéž miře i o celtidLých by dokázali se 
mohlo, kdybychom těchto ze staré doby ptvodnich a přesných 
hojnějái sMrky m»l. I Geltoré niiyalí jmen sloieaých se 
slovcem- mar é, -mer; a jména jejich -^r.-Kristasir atd. dobře 
se srovnávaji se staroslovanskými na -sir, a -^er: Gorasúr 
ald., později -řir: Neniir, Radžir, Vrotižiratd. Tato tak zřejmá 
a rožiiřená srovnatost a lihoda ve tvořeni jmen osobnkh ^ 
Slovanftv, Němoflv a Coltftv, — nebof 6 Htevských, řeckých a 
latinských zde na ten das slova ttíiú nechceme, — nemohla 
Mjisté niiádoov slepon náhodou povstati, nýbrž mnoila býti 
následkem dlonbotrvanlivého sonsedénf a spolčeného obco- 
váni těchto národův. Taková shoda meri osobnimi jmény 
tři dotěených kmenů v Evropě osedlýeh a mezi jmény 
j^ifich příbuzných IndAv, Hedúv, PerěanAv, Arménův a jiných 
nárotf&v indoevrop^ského plemene a Asii obývajících, věrni 
naskrze k nalezeni není. Nahlédněme se k. př, misto věech 
jiných do dřevních jmen méd^ýoh a perských, a vySetřuime^ 
jsouH pfi vSi příbuznosti samých jazykAv, co do sUada 
Sivého jako onano slovanským podobna? Nalezneme je nej« 
obyěeiněji složena se slovci -teres (dignus): Artembaws, Bu- 
bares, Ebares, Oobares> Sybares atd., an. -£omm«f (fUgor), 
Mitíirobarzanes, Nabarzanes atd., an. -J^ates: Artabates, Ixabates: 
Ilithrobates, Norondobates atd., an. -bazos (lacertus, vires?): 
Aribazos, Artabazos, Megabazos, Pbemabazos, Orobazos, Tira* 
basos atd., an. -ďo^^datos): Abradates, Aridates, Aspadates, 
Homizdates, Pherendates, Spíthradates, TMdates atd., m. 
'^merd (vir): Mardon, Hardontes, Ariomardos atd., an. -^iňtres 
(amiens; deaster): Amílres, Hannamitres, Spamitres, Sysímitres 
atd., an. -^pkemes (deaster): Dati^hemes, Megaphemes, Oro- 



22 Historie. 

pherneBy Phratapbeines. Tiasaphemefl aid^ an. ^-aspea, spe^ 
(equus): Astaspes, Damaspes, Hjdaspes, Hystaepes, Ostagpea^ 
Sataspes, Zaríaspes BtíL^ aa -tanea^ tenes (coipns): Ostenes,. 
Otanefly Catenes^ Abten, Rniften at^^an. -«a^r«9 (ndles): Exa- 
thres^ Oxatbres, PharnazatfareBy atd., an. -^e8 (rex): Xerxes^ 
Artaxerxes (magnns regam rex) atd. Ve viem tom nic sloTan- 
fiíaě podobného nenL Též gamo platí vloeméaé i o jmenioh in- 
díckých, sannatskýchy afganských^ kurdských a annenakýcb^ 
Nechat pak zdo nikdo nenamitne, že slovanská jména, nejsouce 
německým a celtíckým sonvěká, jelikož vážena jsonjenzpra- 
menftvóho stol. mladSich, jeito naproti torna německá a celtická 
již ve starších se éton, dobře mohla teprva od nové přiilých 
Slovanův v 5tém stol. a následné době z němčiny přijata 
anebo dle ni skrojena dýtL Edoby tak rozumoval, tenby n& 
povaha a zvyky velikých, samostatnýoh národftv ipatně se^ 
rozaraěL Uvedená nahoře slovanská jména tak byk dle 
svědectví nqjstaríích pramenftv historie naSi v 6tém a 7mém 
stoL a pospolitého lida již zobyěejnělá a povíeehně aživaná*. 
že na prosto možné neni, aby teprva tehdáž byla z ciziny 
do slovančiny přirazila. E dokonalémn zapazeni domáciob 
jmen a osvojeni si dzioh, jakož z historie Balharft v Moesiř 
a j. národů vime, celá století nepostaiiui; a dřevních pat 
Slovanův ani jen nejmenSi sledy asiatickýoh jmen se nena-^ 
leziýL Byla>li tedy záměna jmen mezi Celty, Němci a Slovany,, 
jakož docela a na prosto zapírati ji nelze, byUi ona jistotné 
jednak vzájemná a obapolná, jednak již mnohem starii,. 
nežli doba banského vpádu do Evropy. České kníže Heriman 
(872) měl německé, naproti tomn knU německý Svatopluky 
dsaře Amulfa syn (895), a král dánský Borislav (1167) slo- 
vanské jméno: což později místa mělo, mohlo a masHo í 
dříve míti. Tak ve skutku prastaré jméno Mimir ěili Momir 
nalézáme v nejdřevnějSi době u Normanův skandinávských,, 
a též samo i u Slovanův pannonskýeh a Srbův zadunajskýeh 
některá pak staroněmecká jména, jako Gk>domar, Liudevit* 
Radowald, Waldemar atd, se slovanskými Gedemir, Ludevitr 
Badovlad, Vladimir atd. mnohem viee, nežlř j« obySefiié a 
povrchně souhlasí. A viak vždy větii počet jest jmen u 



o starobylosti Slovanův. 23 

náiodfty obojího kmene pftvodnieh, a jediné ze Btejné láfky 
a podle stojnýeh Yzorfty i pravidel tvořených. Buď jak bnď, 
sámdna jmen a srovnalost ve tvořeni jich a Slovanův z jedné, 
a NémcAv pak i Celtftv % drahé strany vždy jasné a hlasité 
vydává svédeetvi, že Slované po mnohá století, dávno před 
vSeobecným svým na poli déjin vystcnpenim, soosedili s evro- 
pejskými Nčmci a Celty, nikoli pak s asiatíckými Mongoly, 
Tnrdiny a Samojedy. 

11. Obrátfane-li dále zřetel na mravy, obyčeje, nábo- 
ženství, řád a právo starých Slovanův, pokud o tom o vSem 
důkladné zprávy buď z hodnověrných písemních pramenův, 
bnď z podáni starých nabýváme, a srovnáme-li je pilně s mra- 
vy, obyěeji, náboženstvím, řádem a mravy jiných staroevro- 
. pejských kmenův téhož indoevropejského plemene, jmenovitě 
Thrakův, Geltův, Němcův a Litvanůr, nalezneme takovou 
mezi nimi příbuznost, shodu a srovnalost, že nám jináě do- 
mýšleti se nelzCy než že vSíckni títo sbrafřenl kmenové od 
nepaměti spolu zde v Evropě sídliti, dle stejných vzorův 
tetavy a pravidla domádho i občanského života sobě utvo- 
řiti, a potomně jimi v dlouhé času koleji vzájemně se po- 
dělovati musili. I v tomto ohledu jsou Slované mnohem 
bUžil kmenův evropejských, nežli ^siatských téhož plemene, 
a&oli přece těchto jeitě vždy nekonečně bližší, nežli kme- 
nův plemene severského, třebas později s některými z těchto 
sousedili, ba eo vlče i s nimi se pomíchali, jmenovitě sČudy 
na hořejfil Volee, s Bulhary v Moesii atd. Není možné po- 
drobným uvozováním důkazův sem náležejících pravdivosti 
této výpovědi na místě tomto náležitě potvrditi ; to se stane 
když obor viech slovanských starožitností náležitě vysvětlen 
bude. Zde pozatfm jen na některých příkladech přestaneme. 
Mythologie Šli bájeslovl dřevních Celtův, Němcův, Litvanův 
a Slovanův nad mim mnoho má společného. Tak u Geltův 
věřeno v Dtuy (Dnsii), u Slovanů v B^aatf čili Disy. Slo- 
vanská Prija (Yenus) slula u dřevních Skandinávcův Freja 
přljmln Wanadist, vendická bohyně. Skandinávská Stf jest 
naSe Živa (Ceres) a Wóla naše Wtku Staroněmecký ITiur 
čili ThjfT (Mars) byl n Slovanův pod jménem Tura ctěUi od- 



24 Historie. 

kndž i svitky iurice^ teď u SlorákŘY u letníee ohrÉMaé. 
Stáři Skandinávci vsýyidi zboiného mílie a hidian fJĚoorira 
z rodu Vanůio'' t Vendův* Litevaký Pihutík jak dřeraim 
tak i podnešnim Slovanům, a na opak alovanaký Fmm n*- 
jen Litvanům ale i Albanům čili Arnantům ao^ jeftt Ne- 
menši shoda spatřiýe se v národnioh obyéejieh a avycich 
tčchto teď jmenovaných kmenův. StaH Slované v roiepíi 
o meze vydávali svědomi držice kos drnn čili trávy ae zemi 
nad hlavon; též samé činili Ěimané i Nčmd. Na marněni 
dovršeného trhu a postoupeni véci jinému okusovali Němd 
vody, Slované medovce. Pomníme množství jmýoh {dUkladAv. 
Žeby dřevní Slované po mongolsku a torecku k4y meč u 
boha byli vzj^ali, a na přísahách lidskou krev lokali, toho 
dokázati nelz§ ^% Podělení země u Němcův na 9Íba^ gau a 
mwk podobá se staroslovanskému na éupt/^ pcvéiŘf a hngiSéé. 
Stapně a rozdíly mezi vojíny a soudci u Němcův a Slovanův 
jakož již dříve n Ěimanův, vyznamenávány týmáž čísly: 
v gothických zákonech se připomínají miUenaríi, quingenitmariif 
cmteruxni a decam, a o velikém županu srbském Nemam 
v životopisu jeho se čte, že shromáždil na sněm všecky 
soudce a vojíny^ „všecky tisícníky, pětiset|iíky» setníky a de- 
sátníky.'' Jména hodností a úřadův u Thrakův, Latinův, 
Celtův, Němcův, Slovanův časté táž sama jsou, k. pf. get 
zoapanfi slov; župan; lat. rex cek. ria gottu reika česk. rek; 
goth. hjofdggs st něm. chuninc cyr. k^nf^z' étk.knéz atd. Nadto 
Slované v čas svého vystoupení v historii všeobecné na po- 
čátku 6ho stol., podle svědectví Prokopa a Manricía, obývali, 
podobně Řekům, Římanům, Celtům a Němcům, v městáeh a 
všech, stavěli domy, obírali se s orbou, řemesly a kupeckým 
obchodem, bojovali jezdecky i pěšky, užívali átítův ád obrany 
atd., aniž pak, zároveň Skythům a Sarmatům, dřepěli pořád 
pod plstěnými stany anebo na vozích a koních z pastviska 



«3) Výpověd Prokopova, „že Slované prosté a spftsobem Hunův 
živi jsou," vysvětluje se jednak tlm, že on, lako pxíof Rek, oba m 
barbaiyatudfž za rovnomravné pokládal, jednak zase, že Hunové mnohé 
slovanské obydeje přijali, ku př. medovec mfsto knmisn, pohřební 
body strava řeéené atd. Pravda tedy jest na opak. 



o 8tarobffio$U Slovanův. 25 

na {MWlfjiko se poHoukaMy jediné po loapeii a hofítá djeh- 
tk». Všecko toto a torna podobné, ehoerae4i sprayadívé a 
adravé Bonditíy k tomu. nás vede, ie Slované v 5tém stol, 
aehyli oetalnicli E?Topia»av tak vadáleni a oúi, jakž obyňejné, 
aékoli mylné, sa to se pokládá. 

12. Dále i to jest okolnost pfedůkÉhá a poEorn hodná, 
ie práYé y těoh krajmáck, kde později, t r 5tém a 6tém 
atoL, najednou nesčislné množstri Slovanůy, rozličnými ná- 
cocUmi jmény, před oéima naiima se pojevaje, t. v kn^- 
nádb okolo Tate leiicích, již ve nuiohem starži dobé n spi- 
aovatelAv řeckých a latinských vyskýti^i se jména měst, řek 
a hor tak patrné ráx slovančmy na sobe nesond, že jich 
bespředsadnon mysli za takové neuznati a jinojazyéným ná- 
vodům přiéisti naprosto nelze. Neminime zde nvozovati stov 
jen poněkud na slovanské zvuky se ponáScgíoich, a nejistému 
etymologidLémn vykládáni podvržených; nýbrž rozumíme 
slova svétU^ ráma, názorné slovanská, od nq>améti až po- 
dnes co jména řek, bor a mést u Slovanův užívaná, u jiných 
pak národ&v neobyčejná^ slova taková, která i materii i for- 
mou naprosto a bezodpomé jsou domád, a v nižádné jiné 
europelské teči se neiudéaaji. Taková slova jen k. př. Srb, 
/Čma č. Čema^ Brzava, Hoše, Pleva, Morava^ Chrbet, Sjever, 
I^aa, Potísl ald. . Pototíme zde jen některé příklady pro 
hfM véd vysvětleni Sirbi 6..Serbi národ dle Plima [před 
79 po Kr.] a Pkdemea [ok. 161] mezi Maeotem a Volhou, 
na dneéni řece Serba čiU Serpa. Serbinum město dle Ptole- 
mepi v dokgéi Pannonii, Serbetiwn dle Peutingerových desk 
a Itiner. Anton, tamže, oboji snad jedno a též, nejpodobnlgi 
dneini Srbac na Sávě. Tnema dle římského mramorového 
nápisu [r. 157] někdy město, ^yni zřiceniny na dneěni řece 
Čcomé, vpadi^id na pomezi Uher a Valachie do Dunige; 
T jiných sonvěkých pramenech Zema^ Tiemou Bersobis dle 
sápid^ův c. Triýana [106] u Prisciana^ Bersavia dle Peuting. 
desk a j., jefitě ve středním věku známé město na dneini 
feee Brzava v jižnovýehodníeh Uhřích. Peko ďe Plinia, Au- 
•vdia Victora a j. největSí jezero v Pft^nonii, potoamě Blaien 
svsiaé, čisté ptashyvanské, v horáeh Tatrách, v Moravě, Slea- 



28 Huioriě. 

ku i na Bosi známé pUso, t jesero. Pěha dle Itíner. Anto- 
níni méfM y dokgU Pannonii, až podnes mésteeko i řiéka 
Plera y tureckém Chorvatska. Maravioe dle Ptolonaea po- 
bofini ři£ka Dono, nedaleko od sídel dotíenýdi Serbův. Kar- 
pates, dle téhož Ptolemaea, Mareiana Herakleoty a j. Tatiy, 
t Ghrbety jak podnes n Kosův vesměs podobné veliké hory 
sloTOQ ; přisedicl Rnsini jmenuji Tatry Horby, a Gkorvatftm 
i Vindftm tolikéž slovee chrib & chrb znamená vrch, horu. 
Smarí dle téhož Ptolemaea a j. národ za Tatrami v Sannar 
tli, totožný s Nestorovými Sjeveiy. Nechceme zde ílřití o 
jiných jměních z téže anebo z jiné blízké doby, jako k. ph 
JPiena (Piengitae), Stidpwi an. Sth^^ PaUssus (PotW), MUa- 
reka, Streden atd., rovné beze vieho rozpaku slovanských, 
přestávajíce na těch několika dotčených, a zůstavujíce toho 
každému nepředpojatému soudci na rozváženi, moino-li tato 
a těm podobná slova odjímati Slovanům, a z některého ji- 
ného jazyka nenucené odvozovati ? Yždyf viecka tato slova 
Srb, Srbec, Čema, Brza, Brzava, Pleso, Pleva, Morava, Chr- 
bet, Sjever atd. od nepaměti až po dneíni chvíli u viedi 
SlovanůY, i těch nej vzdálenějších, co jména týehže samých 
předmětův u všeobecném jsou užívání, ježto naproti tomu 
u jiných staroevropejských národův ani nejmeniích sledův 
jejich dohrabati se není možné. I není-liž tedy opáSné a ne- 
rozumné, domýšleti se, žehy je Slované teprva po piijiti 
svém z Asie v 6tém stol. od jiných narodiv byli převzali, 
an jich u jiných nebylo, a nadto, třebas by jich bylo, aa 
možné není, aby ták naspěch a v takovém množství byly do 
slQvaněiny se nahrnuly a v ní stále rozkořenilyl Tato a jiná 
těm podobná zeměpisná jména nám tedy viím právem za 
vážné a nepodezřelé svědectví sloujdtí mohou, že národ, od 
nichž ona půrod svůj vzala, byl národ slovanský, ode staro- 
dávna v Europě osedlý. 

13. Naposledy i to jeitě povážiti slošt že aJ&oli nám 
výslovních svědectví spisovatelův souvěkých, jmenovité řím- 
ských a řeckých, o starobylostí Slovanů v Evropě nedostává 
se, nic méně předce patrné toho máme důkazy, že je v čas 
jigich vystoupeni v dějinách 5ho a 6ho stoL, v této n^pa- 



o štarobykmti Blowmúv. 27 

nátaějěi dobé, když yytlaíeiii za sidel svýeh od Hniiňv a 
Avarův b (énďto spohi onprkem na hranice římského dsař- 
8tvi Baléhali, pokládáno aa národ ne nový a díl, nýbri za 
0tarý a známý. Ck>i jak vAbee z odého spůzobn, kterýmž 
tehdejil spisovatelé o nich a jejich jeveni se na poli dějin 
vypravuje, tak i z výslovních jejich tvrzeni patrné jest f^o- 
kopy podav námnejstarii obilme vypsáni mravA a obyéejAv 
nailch předkův, vdecennon svon správa poviechnon výpově- 
di o starobylosti Slovanův zavírá v tato přq>amátná slova : 
„Předtím i jméno Slované a Antové jedno měli; obcýe za- 
jisté za ětaroddma (xo icoXatov), jmenovali Spory, proto, mnim, 
ie rozironieně po vesnicech svých bydlejl: za kteroni přl- 
JSnpn i obilme země zaujímají; vétšl zajisté částka kným 
na oné straně Istra v jejich jest drženi^ Bjút tedy Slo- 
vané již za starodávna (to TcaXaiov), t aspoň před některými 
stoletfani, nebo o iasleh opehdejěich výrazu toho se neuživá» 
ňekům a snad i Římanům pod jménem celému kmenu obce- 
ným, jakž Prokop di, Sporův, a jakž my tomu rozumíme, 
Srbův, známi. Poněvadž pak hned dále Prokop dokládá, že 
obHmé krajiny zadun^iské jejich jsou sídla, aniž praví, žeby 
do těchto krajin odjinud byli vrazili, nepochybně i sám za 
to měl, že v těchto kra|inách již za starodávna obývali a 
tndyř i známi byU. Výrazu toho „ode starodávna (<k ica- 
XouoO)'' i na hoře užívá, mluvě o národní vládě u Slovanův 
obvyklé, z čehož -aspoft patmé jest, že se na starožitnosti 
slovanské pilně doptával, a že o nich jakouž takouž zprávu 
buď ze starilch spisův, anebo z oustnlho podáni, sobě jed- 
nal. Není pochyby, že kdyby při tom svém skonmánl o ne- 
dávnfm přijití Slovanův z Asie něco byl přezvěděl, toho by 
žádnou měrou byl mlčením nepominul. Nižádný ze spisova- 
telův toho věku Slovanův nedržel za asiatské vystěhovalce, 
zároveů s Huny, Sabiry, Avary, Bulhary atd. Při čemž je- 
diné toho litovati sluál, že týž písař řecký Prokop, v jazyku 
slovanském naskrze nezběhlý, právě toho starého obecného 
jména viech slovanských národův nám v původní a přesné 
formě nepozůstavil. Nebof ačkoli soudný skouroatel staro- 
žitnosti našich, příkladem Dobrovského, snadno se přesvědči. 



28 Historie. 

ie Prokop syé nesb^dutni tíoro Spori z puMloTamkélM 
jnéna Srbi ntrofil; yfiak nio mé&ě to ipolv^otěiii slova n flfli- 
Bovalde témdř jediného tdbM> yěka o flÉuroiitiiosteeh ufiek 
bade pořád zaydi?«li přUKno mnohým domácim i dzfan mn- 
dr&kům k roztičnému slova toho natahováni, př^rncováBi 
a vykládáni, a tudíž k vymýáleni rodičnýoh jalovýeh do- 
mněnek o původa Slovanův. S Prokopovým o atMobylosfi 
Slovanů v Evropo svédeotvlm sonUasi výpovédi poedéjtteh 
hodnovémých svědkův jak domácích tak i pfespolniek. Sem 
především přináleží památné svédeetvi Gaidona z fiav^nny, 
obvyklé přezvaného nejmenovaným Ravenčanem (Anonymns 
Savennas), žiyšího v oběhn 9ho stol. [omř. 886], a sepsaviiho 
z římských cestovních map a jiných teď ntracenýoh pra* 
m«Qův obšimon chorogzafii, nám arci jen v chudém výtaJui 
dochovanoVy ale předce mnohé velecenné úlomky a zprávy 
v sdi^é zavír^icL PíSef pak on o původa Slovanů v tato 
•lova: „V okresu Šesté hodiny noční leží vlast Soytbův, 
z kteréž poěel kmen Slovanův ; ale i Vites i Chymabas od^ 
tud jsou vyšlL''^*) Znamenati sla6í, že zeměpisec náš Soythií 
tuto, z kteréž on národy slovanské povodí, klade mezi ^rtasH 
Normannův, Finnův, Earpův a Boxolanův, a výslovně ji různi 
ode staré ScytUe, ležící dále na východ v okresn desáté ho- 
diny noční, nazývaje tato „stepaatou a stafoa Soythií.'^ '^) 
Svědectví Gnidonovo tím jest pozorn hodn^ii, že jest ne- 
pochybně váženo z dobrých a čistých pramenův, i. z latiD- 
skýdi spisovatelův 6ho a 7ho stol. rodu némeekého, od 
n^ sice ze jména vytěenýdi, nyní viak ztracených, anebo 



**) Geogr, Banennag 1. I, c 13. Sexta ot hora noetía Soytbiuniis 
est patría, unde Sclavinorum exorta est prosapía; sed et Vites et Chy- 
mabes ex illis egressi šunt — Vites jsou Vraiingové baltičtí, a CHř^- 
mabes zoámá ratolest Němcův Ghamayi. 

'*) Oeogr, Bav. I. c. Decima ut hora noctis grandis eremus et ni- 
mis spatiosa invenitar, cajas a fronte vel latere gens Gazorum adscrí- 
bitnr, qusB eremosa et antiqoa dicitar Scvthia. Podobným spůsobem 
dol^i na přemnohá místech oboji tu Scythii, t menií, z niž Slovany 
povodí, a vétáí, v niž za jeho Sisu Kozaři bydleli, výslovně odděluje ; 
srr. L IV. e. 1. 4. 11. 12. 4S. !. V. c 28. z &)hož dost»teéii6 na jevě 
Jest že Guidonova Scythie menSi jest vlastně severozápadní strana 
rtolemseovy Sarmatie, cíli země ležící mezi mořem baltickým, Tatrami, 
4olejilm Ihiépremf bolejéi Vcrfhon a Finlandem. 



o starobytúM Slovanův. 29 

2- msÉBlbo podinf licU EběUýeh a zknSených. 8 Ghadonovoa 
výpovědi iHméknd sonUasf to, eo ▼ xemitntnýoh zápiskách 
jednoho rňkopkm v Mnichové, poeházejicfch pAvodné z konee 
9ho 0tol.y o Slovanech čteme : „Zeroiani (i Serbjanéy z v tom 
vékn 86 peálo misto s v eizich jmenteh;, kteráito krajina 
tak veliká jest, že s ni vSiokni národoré Siovanůr pošli a 
svůj počátek, jakž (sami) njiSfnji, vzati."" '*) Srovnáni zajisté 
místa tohoto s jin^ v týchže zápiskách k tomn yede, že 
tato veliká Srbflv krajina, pravlast a původikté všech tehdej- 
Šleh Slovanův, od Béloserbie dsaře Konstantina PoH^oge- 
nety, a menši Seythie Guidona Ravenského naskrze neni 
rozdlhiá. Podobné i papež Jan X. [914—929] ve svém psaní 
kn knížatům Tomislavovi chorvatskémn a Michalovi zaohlnm- 
skémn mlnvi mezi jiným v tato slova: „Kdož zajisté o tom 
pochybnje, že království slovanská mezi prvotinami apošto- 
lův a všeobecné cirkve se počítají, přijavši hned v kolíbce 
krmi kázání apoštolské církve s mlékem viry, jakož Sasici 
v novéjiím času od předchůdce naieho blažené pamétí Ře- 
hoře papeže atd." *') Tomn, nač zde papež naráži, výborné 
nasvécKhije to, co Nestor, nejstarší letopisec mský, o původ- 
ních sidleoh Slovanův na Dnnaji a ve starém niyriknm, o 
kázání apoštolův Pavhi a Ondřeje mezi Slovany v Hlyriknm 
a na Rnri atd., v letopisu évém vypravuje. Shoda tato dvon 
zdálenýcb, od sebe neodvislých svědkův o též věci jest jisté 
památná a pozom hodná. Vímef sice dobře, že to podáni 
o obcováni apoštolův Pavla a Ondřeje mezi Slovany nižá- 
dnými historickými důvody dokázáno a stvrzeno býti nemůže : 
ale to nám není naskrze na závadě, abychom z těchto vý- 
slovních svědectví vždy předce aspoft toho, což kn přítomné 
přičíně naší tak výborně se hodí, nedovozovali; i že v první 



i«) „Zeruiani, quod tantam est regnam, nt ex eo cnnctse gentes Scla- 
▼onnn exartsBsint, storíginem, flicntafflniiMit dnoánf J.v.fíarmaprě 
Archiv 1S27. Nr. 49. 92-d3. Téh, Hzg. Loitpold 1831. 4to.8tr. 24. Ru- 
kopfB Mnichovský je sice jen z 11. stol, ale že samy zápisky ne po- 
zději, nei na konoi 9. stol, původně povstaly, toho dostateSně pro- 
vésti lze.' 

'O Farlati niyricum sacram T. III. p. 94 sq. Kaiancsich de Istro 



30 BMarie. 

polovici stfednlho vikn víeobeefté bylo mesi nieaýwi do- 
mniní o původnosti ň starobylosti Slovaat v Evfopé. Y kte- 
rémžto ohledá nám zvláštč srždeetvi Mostororo piedAkiit^ 
býti se vidi On byl rodilý Slovan, žil n prostřed n^rozSí- 
řenějiiho niroda slovanského; Bosftv, psal na konci lího 
stoL; a čerpal své zprávy z rozmanitých domácieh {NramenAv, 
z podáni starých, z národních rozprav a spévAv. Zajisté 
neni k vire podobné, žeby n Slovanův, kdyby jejich tateni 
do Evropy teprva ve 4tém an. v 5tém stol. bylo se i^ho* 
dilo, památka tohoto stěhováni aspoň v národním podáni, 
v plsnéch a zpévlch, do lOho an. lího stoL se byh nendr- 
želá. Ale o tom nikde ani té nejmenii zmínky, nýbrž právi 
na opak patrné toho důkazy, že Slované sami sebe drželi 
za národ evropejský, který již za éasův apoštolských na 
Rnsi obýval, a někdy v prastaré době, některými odnožemi 
svými až daleko na jih do krajin podunajských, do někdej- 
šího lUyriknm, zasahoval. 

Ze všech těchto až posavad vyložených důvodův, sebe- 
řeme-li je do hromady, a ooenime-U je nestranně a soadné 
dle jejich vnitřního závaží, s neomyhioa jistoton zavírati a 
za to míti můžeme, že kmen slovanský, již v nejstarší hiato* 
rické době mnohonárodní a lidnatý, nemohl teprva v ěas 
novějšího stěhováni národův mongolských, torélnských a ěnd- 
ských, i Hnnův, Sabirův, Avarův, Bulharův, Eozartv atd, 
z Asie do Evropy vtrhnouti, nýbrž že již ode starodávna zde 
mezi kmeny sobě příbuznými, t Thraky, Celty, Němd a Lit- 
vany, své obydli a stálé sídlo mltí musiL Za kteroužto při* 
ěinou svědomitý zpytatel slovanských starožitnosti zajisté za 
neúchylnou svou povinnost uznati musí, aby původu a po- 
čátku novějších národův slovanských poprvé nikde jinde, 
leč v Evropě, nevyšetřoval, a kvapného octnuti se na poli 
staroasiatícké historie zoumyslně se varoval. Aby pak při 
vstupováni z jisté a světlé epochy dějepisu Slovanův do ne- 
jisté a temné z pravé cesty se neuchýlil a nezbloudil, po- 
třebí mu především pihiý pozor na to dáti, pod kterými 
jmény slovanšti národové v čas svého posledního rozšíření 
po Evropě v 5tém a 6tém stoL jiným okolním národům ve 



o HarohplaM Shvanův. 31 

znimost veíli, a které krajiny od sonvékých spisovatelfly za 
tehdejSi anebo dřevnějii jejich aidla vydávány bývají Ba* 
don-li 8 doBtatečnon jistotou vlastni sidla Slovanův před 4tým 
a 5tým stol. vynalezena^ snad se potom poStčsti, některé 
nové prameny světla ze starších spisovatelův řeckých a la- 
tinských a jiných památek na jevo vyvésti, a jimi posavádni 
tma, nad prastarou a nejdřevnější doboa pranárodův našich 
ležící, konečně zapuditi. 



PHpomemtL 

Ptvé nežli ^Starožitnosti Slovanské'' 1. 1887 vyily, av^nH 
Šafftřík v Časopisu Českého Musea některé vy&atky a uÚzky z ve-, 
likého dila svého. Tak jmenovitě otištěny jsou L 1834. „Vy^éiky 
o starobylosti Slovanů v Evropě" a ^Přehled pramenův historie 
slovanské, ** L 1835. rozpravy .o národech kmene skythického" a 
„o národech kmene litevského." Ukázky tyto nejedná mají do 
sebe z^ímavost Jsou to ztgisté první nákresy, kteréž osvétlitel' 
pravěku slovanského, přivtéliv je později dilu svému, ^zúplnil a 
zdokonaUL Nad to pak obsahigí v sobě dosti vzácných zrn, kte- . 
ráž ve ^Starožitnostech" jakožto v díle na jistém určitém základě 
spočívajícím a z pevných ohrad nevystupiýícím, zůstala vypuštěna^ 
Konečně pák opatřeny jsou úvody zvláštními, kterých ovšem v dQe 
velkém potřeba nebylo. Nicméně nevidělo se nám všecky je cti- 
skovatí. Jediné jedou roqiravtt ^o starobjiosti ' Stovanův v Evro- 
pě" přijali jsme do tohoto sborníka menších práci Šabříkových, 
dílem abychom naznačili poměr, v jakém prvotní návrh k pozdní 
osnově se nalézá, dílem pak proto, že právě rozprava tato nejvíce 
odchylek od pozdějšího textu v sobě zavírá. 



mtm 



HisterÍB. 



O zemi jmenované Bójky. 

(čas. Č.Mus. 1837.) 



G< 



/isař řecký Eonstaotin PorphTrogeneta ve znamenitém 
spise syém ,o spravováni oisařstvi," plném zigimavých zpráv 
o Slovanech mskýeli; srbst^ch i chorvatských, jednige obSir- 
né a na několika místech o vystěhováni zadníu^kýčh CSior- 
vstftv i Srbův ze dřevního Bélochorvatska a Bělosrbska do 
niyriknm, činí mezi jiným zmínku o jakési severní krajinéy 
jmenované Boiki ležid prý nedaleko Francie, z niž podle 
něho jižní Srbové vyšli. O 

Podobnost jména této krajiny se jménem nékdc)fSidi 
obyvatelův Čech, totiito Bqjův, a země ěeské, totižlo J3o/o- 
hémuy nendla pozornosti historikův předešlých století, zvláště 
o věcech českých píšících, kteříž, zakládajíce se na ní, ne- 
váhali se nznati obě jména za jedno a též, a podle toho 
vyvodili zadnnajské Ghorvaty a Srby z Čech a sodsedni 
Lnžice. Af již na ten ěas pro krá&ost o jiných starších 
spisovatelích, na týž smysl to vykládajících, zamlčím, náš 
výtečný a zasIonžUý František Martin Pelcel ve své Nové 
kronice české, položiv tlumočení toto za jisté a nade všecku 
pochybnost vyvýšené, obšírně vypravuje o vystěhování Choř- 
vatův i Srbův z Čech za Dunaj, jakožto o věci skutečně 
zběhlé. ■) 



') Constant. Porphyrogen, De Admin. Imperii c. 32. Sdendnm est 
SerboB orinndos esse a Serbis non bftptizatis, qai etiam Albi cognomi- 
nantor, et ulteríora Tnrci® incolunt in loco ab illis Boid (Bóixt) nun- 
cupato, cai finitima Francia est^ uti etíam Magpa Cbrovatui) baptísnu 
ezpers quse etíam Alba cognommatnr. Elic igitor inítío Serbi ni ba- 
biteba&t. 

>) F. M. Pdcla Nová Kiomlut Česká. Díl I. V Ptmze 1791. 8. 
str. 8i— 87. 



o zemi jmemnumé Bcjky. 33^ 

P<mTMbii6*li poiue joió&o semi Bmlá m jménam jSí^í^ 
íSi Bojchénm^ flnadoo vyiNBBtvoyáiii toiMt^ přidáme vint. Goi 
umiste mAže býti, &a pahM •onde, prosMyiiho a pfírose- 
néjíiho, nežli vyvoditi Slovany ze Slovan, Chorvaly a Srby 
iDlyrské z éeských? Než jináň, docela jiná( věe ta býti 
shledáme, obiátimeli zřetel k oBtatnim ve zprávé Konstantí- 
nově zavřeným okolnoetem, avaži^ice je, jak2 slnino, v je- 
jich eelotnosti a spojitostí jak mezi sebon, tak též i s teh^ 
dejAim položením zemi a národův, od dotjieného císaře ái^ 
jqnsce připomínaných. Vůbec ponhá arovnalost vlastních 
jmen, bez jiných podstatnějších dftkaz&v, málo kdy v historii 
za základ pravdivých domyritv bráti se může, sie jinak 
kavkask^ Šdby, nazývané gmzinsky Džiehy, a Lekky čili 
Lesgy, jmenované arménsky Lechy, mnsilibychom bez roz- 
paku za bratry naiidi Čechův a Lechův vyhlásiti, čehož 
bohdá soudný historik český sotva kdy vice se dopnsti. 

Konečná odpovéď na otázku o zemi BoUd v rozhod* 
■atl záhadky o stéhoviúd Chorvatův a Srbův hledati se must 
PoslyáÉaež tedy o véd této ptede vilm nejstaršího a. nej- 
hednovémějáiho svědka. 

Když Avarové, tak vypravuje Konstantin, po několi*? 
kerých předběžných vpádech, konečně okolo L 680 Dalmácii 
opanovali, nenaěedie se strany ňekův, tehdáž vojnou se 
Saraeeny zanešenýdi; nižádného v ni odporu, císař Hera- 
klius, litnje nánanmč ztráty ták veliké a krásné krsyiny,ami 
moha sám o své moci odolati mohutnému nepřltefi, mnluvil 
se B nékteiými vůdci Choroatím^ toho času ještě na severu 
v BfUm čili Vdikém. Chorvatsku bydlevšieh, a postoupil jim 
Daknaeíe s tou výminkou, jesfiižeby, vyhnavše z ni Avary 
v jeho poddanství zůstávali.' Ghorvati nemeškavSe i hned na 
to pod správou pěti knížat bratři i dvou kněžen sester^ 
s čeleďmi svými a mnohočetným lidem do Dalmade vtrhli, 
a obořivše se na Avary i vedouce s nimi za několik let 



^) Jména těch knižat n Konstantina zni takto: Khikaf, Lobek>st t. 
Lobel č. Lobko, KoBentzis t Kosenec, Mnchlo a Chrovalos t Chr*vat, 
kněžen pak Tnga t Tuha, a Buga t Búha ^Ina, fluctoi, jakž M do- 
mýilim). 

éaiiHk, 9«)ir. wpišj UL 3 



34 Miwione. 

krnté b^ napoiMy je pftmoidsy lemi od wMř cMfiaftoo tobé 
MTOjivie. Bnso potom, sa panovAiii íéhH dsale Henklia, 
Tstoapil ze severní kiajiny jmenované BO^ Srbskem^ leiiei 
na zemí Turkův (Madkrův), slovonci ndomádoh ^oOt (Bótxi), 
mezujicl s Franky, zavlažované řekou Vision & Diéioí (A&tCíxv)), 
jeden ze dvou po smrti otee oddílné v ni vlidnoneícA bratři, 
a sice mladil, Uedige s lidem sv^m pHtulku u císaře Hera- 
kiia, kterýžto mu kraj v Selunském náméstnictvé (in Thes- 
salonicae themate), v okolí nynéjiího mésta Serbioe na řece 
Haliakmonn (nyní Indžekara), k obývání vykáiaL Po ne- 
dlouhém čase znelíbilo se Srbům v téehto jejích nových ri- 
dlech; pročež s povolením teď jmenovaného císaře vydali se 
na cestu zpátky do své dřevní vlasti. ^> A viak přeiedie 
přes Dunaj, poéali tohoto předsevzetí svého pykati a po ji- 
ných sídlech se ohledati, až posléze skrze tehdejšího císař- 
ského náčelníka v Bélebradé vyjednali sobe u dsaře Hera- 
klia novou zemi k obývání, t krajinu ležící na východ Dal- 
mácie, již od Ghorvatův zaujaté, zvlažovanon řekand Drinom 
(Drínus), Bosnou, Vrbasem, a tehdáž ježte v mod Avarův 
jsoucí. Viedie do ní a dobyvše jí na Avare^A, rozhostili se 
v ní s čelecbni svými, počna od Sávy přes podkr^ji dotče- 
ných říček až ke Dřinu (Drilon, Drymon) a moři adriat* 
skému. Od té doby dostaly rozKčné jcgi částky zvláitaí, 
na díle slovanská jména, jakožto Srbsko, Bosna, Neretva 
(Pohany), Záchlnmí, Travnnia, Konav^e a Dukla čili Dioklea. 
Těmto oddílným krajinám představná byli županové co starší 
a správcové. V Chorvatech pod správou jednoho vrchního 
knížete čili Velikého župana, sídlícího v pomořském Běle- 
hrade (Zara vecchia), počítalo se žup čtrnácte: počet žup 
druhému, od onoho neodvislémn knížeti chorvatskému v Si- 
sku podřízených znám neni. V Srbsku přebýval vrdiní kníže 
čili Veliký župan srbský, stojící zárovďl H chorvatským pod 
rukou císaře řeckého co nejvyššího země pána, z počátku 
v městě Desnici, neznámého položeni na Dřině. Přičiněním 
císaře Heraklia oba nově přibylí národové byli brzo po svém 

*) že někteři z nich v Mseedonii zůstali, domýšleti se lze ze jméoii 
Serbice, města a okoli, od té doby tak nazývaného. 



o zemi jmmované B<ýky. 35 

Dsasení 86 v lUyrikiiin skne knCU % Řbam poeraaé k vile 
KristOTé obráeeni ň kfMténL *) 

Tentof hle jest obsah rozpravy Konstantinovy o přibyti 
Chorvatův i Srbův do Illyrikam. Nemohouce pro nedostatek 
jinostrannýeh svědectví této tak určité a s tolik^i zevmb- 
nlmi okolnostmi vypravované pověsti před kritický sond bráti, 
j^i a ochotně připonštime pravdivost její co do hlavni věci, 
totižto vystěhováni se Chorvatův i Srbův za panováni cisaře 
^eraklia z krajin sevemich, jmenovaných Běloohorvaty a Bě- 
losrby, do Slyrikam, a vybojováni země této na Avarech, 
nechávajíce jednotlivých přiměskův a podrobnosti, jak slnšno, 
při své váze. Dvoje však jest věc, jejíhož vyiefřenl zde 
propustiti nelze, totižto určeni častil kdy taženi toho obou ná- 
rodův se zběhlo, a vymezení krtym/^ z niž oni pocházeli. 

Ohledem na jmmi otázku^ nechtioe ětenáře unavovati 
místnějším rozborem letopočetných udáni, k dějům těmto se 
vztahujideh, míníme, že přítomné potřebě naií dostatečně se 
vyhoví, podáme-li zde pouhé resultáty jak svého vlastního, 
tak i předchůdcův svých nejpilnějšího v té přičíně bádání a 
vyíetřováni. Podle toho dlužno za pravé anebo aspoň za 
velmi pravdě podobné přijmoutii že vieoky svrchu vytčené 
události v posledním desetiletí panováni eisaře Heraklia se 
fběhfy, a jmenovitě, že konečné opanováni Dalmade od Slo- 
vanův okolo 1. 630, vstoupeni Chorvatův do ni okolo 1. 634, 
stěhováni Srbův do Macedonie okolo I. 636 a do Illyrikum 
I 638, křestěni pak obou národův okolo L 640 se stak>. 

Druhá neméně důležitá oiázka jest : odkud tito chorvat- 
ští a srbští plukové vyšli? K rozřeSení této záhadky císař 
Konstantin hojnost výborně platných zeměpisných zpráv a 
návěsti nám podal; novější však zpytatelé, vesměs mluvě, 
neumějíce pravého významu slov starého tohoto svědka do- 
bře pojíti, a natahujíce je tytýž opačně a nemotorně, smysl 



») (7on^. Parphyrog, De Adm. Imper. c. 29—36. Stritter Memor. 
iiíor. Tom. 11. p. 151 aq. 389. Srov. Engd Gesch. v. Dalmat str. 
sled. TéhoS Geach. v. Serbien str. 179. 



ie^ch vioe /gateiMŽt n^žli vjjaolilt *) (IMlM|foe sbytoteéb^ 
siřeni alov, předložíme výsledky dLountoi amiho ▼ aatné 
krátkosti) zahrnouce zde v jedno i Choiraty i Srby, jakožto 
spolutovaryše v též přlťSné a sousedy nejen v nové, nýbrž 
i ve staré své vlasti. 

O Charvátech pravi Konstantin^ že vyšli z krajiny za jébo 
času (1. 949) pohanské, jmenované Veliké čili Bflé Chorvaty 
(magna Chrovatia, quae etíam Alba cognominatur, yj M&yáXv} 
XpoPa-cíoc, -^ ^AaTcpi) XpopaTÍa) ležíci (dle jednoho místa) 
za Bagibaríi čili Vagivarií (ultra Bagibariam, Ixei^ev r^c 
Ba-yi^apeíac) a (dle jiného místa) v horách za Tnrcií (t. zemí 
Maďarftv), naproti anebo blízko Francie čili Saxonie (versus 
Franciam, quae est Saxonia^ prope Franciam), mající vlast- 
ního knížete poddaného králi a potomně císaři německému 
Ottě I , v sousedství Bělosrbska, vystavené častým vpádftm 
Frankův, TurkAv (t Maďarův) a Fečeneův, vzdálené od Čer- 
ného moře třidceti dnův cesty. ^) O /$r6M svědčí týž císař 
dějepisee v tato slovai že poofaázeJi z^ Srbův tehidáž [1. 949] 
jeStě nekřesténých, jenž šlovou Bělosrby^ přebývajících za 
Turdí (ulteriora Turoiae incolunt, i za zemí Maďarův}, v okolí 
od domácích jmenovaném Boiki (Bóíxi), medujícím s Fra^- 
dí a s VelíkoH čili Bílou Ghorvacii, svlažovaném íekou Vislou, 
kteráž jinač i Dičice diove. ^ 

Zahrnutá v této zprávě Konstantinově vlaAtei jména díl 
jsou jasná, díl temná. Jasná a vůbec známá jsou Fouoicia 
čili Saxonia, císař Otto^ Turcia (t země Maďarův, tak vždy- 
cky Konstantin Porphyrogefteta slova toho užívá, poklád^'e 

^) Go náš Dobrovský o předmětu tomto v Engdové GeBch. v 
Serb. Btr. 153—161 přednesl, jest vždy ještě, jedno s drahým poéltwe, 
nejlepší: naproti tomu propravná i sprovodná poznamenáni cmubnétio 
Engela, spisovatele sic jmalt dosti pilného, pří tom však v historickém 
zeměpisu a v jazyka slovanském hrabě nezoéhlého, jsoa poahé okle- 
pávání prázdné slámy. I sám střízlivý a soudný Mikóczi ohledem 
pravlasti Gfaorvatáv a Srbův ve bludu se octnal, v Otior. Oroat Hb«r 
unus. Bad» 1806. 8. str. 63-89. Srov. Abkanft d. SUwen str. 92 sled. 
136 sled. 

'} Constant Porphyrog. De Adm. Imp. c. 13. 30. 31. 32. 

") Const. Porphyr. De Adm. Imp. c. 32. 33. Důležité místo o Visle 
zni takto : Venit autem posteritas (t rodina) Proconsulis et Patricii Mi- 
cbaelis Yusevutzi (t Yvseviť), Zachlumorum Príncipis filii, a non bapď 
aatis accolis fluminis Visla, quod et Ditzice oognominator. 



o zemi jmmenané Bójky, 37 

Mlídáry sa vitev kmene tnreekého), Vkla 2ifi DUSce; temná 
Mproli Boiki i Bagibaria 4íli VagÍTaria, o jejichž vysrétleiii 
teď především přifiiniti ae nmsiiiie. 

Bcikiy jakž již svrekn feiímo, posayadai vykladači Dej- 
obyéejn^ roKuméjl naBojofaém čili Čechy, ačkoli, podle mého 
wiániy velmi nedůvodné. KoBatantin sfýisté pravi, že eJovanitl 
obyvatdé okoU toho, z néhež illyriti Srbové vyžU, acard vpr* 
gjfku wim a po domácká jmíOaiijijeBmkl (si^ rov Tctxp' áuTotc 
Bétxe Torcov ixovefj.a^'piBi»ov, in loco ab illifl B<Hki iinncapatQ}^ 
Yddomof pak jest, že Slované v Čeeháeh bydUei od prvopo- 
čátkn tuto svou zemi jmenovali po domáckn Čeehy, nikoli po< 
ciritonimeekn Bojohém. Ifimo to, Konstantin nepaal Boí)čiq t. y^ 
(Poioa^ videHcet terra, Bojská eemě), jakžby nepochybné byl 
nitnil, kdyby na Bo^e byl mysli), v řeekém a řhnském aeiaěr 
pltě ode dávna pod timto svým jménem známém nýl»ž Boixi 
(indeclinabile), spteobem od Ěekiv při neběžných (h\ jakž 
má jim přezdívali, barbarskýdi jmenoeh veskrze nživábým^ 
Pódte toho neváhám se zemí tuto Boiki tíznati sa vlast o^* 
Bl^iá rusimkýth Bcjkúo (rasn. Bojki, jd. č. Bojok, t Bojkové^ 
Bojci, Bejek), aedieích ve výdiodnl Haliči od pramen&v Dně-* 
rtra v horách i v poUch po nábřeží dotčené řeky až naPm^ 
T obvodech Samborském, Str]^ském; v dolních čáslikáeh Sta* 
mslavBkého i Eolomyjskébo, zde ende i v Čortkovském a t. d. % 
« někdy snad i něco povzdál odtnd na severm bytovavfiioh. 
Že Konstantin krajinu Boiki za souseda Francie vydává (in 
loob ab iUs Bdki nimeopato, cni finitima eal FraneiaX nesvět- 



*} Obšírnými a vémými nirávami jakož o těchto Bojdcfa. tak též i 
o jiných obyvatelích východní Hállčé opatřil mne horlivý vlastenec, Da- 
MOT Ivan Váhiievié, ifastný objevitel sterých nápisů v RozkirSenských 
v Tatrách, rodák té kxajiny, Jemuž zde za jeho ochotné mi se v tom 
propAjčenl srdečné díky sklá&m. — Srov. též Lewického Gramm. íta- 
«iii. předml. str. IV. — Soosedé jejich jsou Lemkové, Oeváei, Hncidi 
a J. Jméno jejieh prasteré, narodili (od adj. ras. a ras. bójek, bójky, 
ibftis, andsx), nikoli mlstai ; v posledním zajisté oUedn skivott ÍLŮaai 
bydlící v horách Verchovinci. Hunjáki, v předhořfch Pidhdreni, HoreDÍf 
v nilhiáoli Doleaei, Polesi, ÚjMiteiu, Podoisai. Křivé a nepleché jest 
ttentoéeiii jména toho o Oof^ňowskéko Lad polsk. str. 114: ^CUop 
^admeslrsaáskiéj okolicy od gnnánoéei svéj Béjldem oiyli woteai na- 
aywany/ (!) Podobiié odvosml páni nifitl prastaré sk>vce smscd, t chlap, 
indéuiý, ^ž pAvodué vyznamenávalo mnže, aověka^ od smiadal -4 
Omnia pecoate pana. 



38 Bidorie. 

Umu jeho pdíiSti d poloze těchto vzdáleirfch ieml a váUlé 
nedflyodiié jeho domněnce o nékdejkich vtazich FntnkÉT k 
Bělochorvatům a Bělosrb&m přiěifti dlužno. 

Mnohem nesnadnéjil jest výklad slova Bagibaria čili 
Vagioaria (BaYiPapsťa), jež jiní na Bábi Horu (Babfaigóra) v 
Tatrách, afikoU tam nepsáno Babigaría (BoPqofeia), jini na 
řekn Yáh anebo Boh ^% jini naposledy, a sice podle mého 
zdáni nejprAvodnéji, na Bajivarii, Bajavarii čili Bajoaríi, t 
Bavory obraceji, čtouce Bagwarioj an Konstantin, podobné 
ostatním Ěekům svého věkn, cizojazyčné v a 6 jednou a toui 
literou, totiž p, vyrážt ") 

Podle těchto a jinoch přiznakův již možné domysliti se, 
kterak sobě Konstantin dotčené dvě veliké země, Bělochorvaty 
a Bělosrby, v mysli představoval, a kterak ony skutečně le- 
žely; nebof jedno od druhého načitě rozdilné jest Podle 
jeho představení ležely Vdo- čili Bílochorvafy na severu za 
Turdí (Uhry) a Bavory (tehdáž oviém až ku pannonskéma 
Dunaji rozšířenými), blizko Saska, tedy asi ve dneSní Halij^ 
Moravě a Čechách : v pravé pak pravdě vztahovala se siďa 
Chorvatáv nepřetržené od východní Haliče, kdež ruM Choř* 
váti před 1. 850, potom pak 1. 907, 981 a 983 od Nestora 
a Kadlubka se připomínají, přes pohoří Tater (Běloohorvatt 
v horách vedle MBiďarft u Konstantina i Nestora) '*), na západ 
snad až pod město Krakov, v jednotlivých pak osadách na 
severu až do českých KrkonoS, kdež je král Atfkred před 
1. 900 (Horiihi, na východ od Glamačův, Dalamensan, a v 
sousedství lužickýcb Srbftv, Surpe), listina císaře Jindřicha 
u Kosmy (Crouati čili Cfhrouati) a cyriUská legenda o sv. 
Václavu z lOho stol. (Chorvaty) znají, anobrž až do Němeo 
(Chruuatí vicus u Dithmara, nyní Corbetha), na jihu až do 

<o) BandurÍBá (zornit P. de Admin. Imp.paff. Blna. Bauer Qeogr. 
Bnss. v Comm. Acad. Petrop. T. DL p. 366 m. Spov. Scmzer Nord. 
Gesch. 8tr. 639. 

'O Ve stolov. jazyku, jaicož i ve stněm., wnri zaamená rioe blbi* 
tuites, aooolae, inoolae, než zde forma -ta, Bagivaria, na závadě jest. 
Ostatně Konstantin Pórpfavroffeneta y Sasto uživá rafsto latmakébo j. 

»•) Gbor^ Biem. Neňor izd. Timkowsk. str. 3. Sofijskij Vře- 
menik izd. S^ev 1. 8. Kenigsb. 6. Nicon. L 5. Bozdilni odillýnkýeb 
Chorvatftv, jenž v Lavrent letop. na str. 19 Chravate sfeveu. 



o aemi jm/tmowmé Bójky, 99 

átyrtka (pagiiB Cranutí, ChroHUat, y Itetíné 964 a 978)» 
OÍ8«řKoD0teiitín, jakž vidétí^ mčl dosti doM zprávy o obqjicb 
konffináeb velikýdi Chonra^ t yýchodnioh, ležioich u pohoří 
Tater, vedle TorkůV; vystavených náběhům Peéencův i Má* 
dSurftv, a západních, v českých Erkonoáich, znepokojovanýidi 
od Němcův; omyl jeho vlastně jen ten byl, že obě tyto 
kn0iny^ jako jednu, nadto pak přiliS malou, tuze na západ 
vxdálráou a německému králi podřízenou sobě představoval* 
Podobně BéUmhako klade náš císař dějepisec za Turky (Ma- 
ďary) a Bělochorvaty, od Visly čili Dičice (ač jestli to jedna 
a táž řeka) přes Čechy a Lužici až dále do Němec : v pravé 
pak pravdě Veliké Srbsko toho času, když illyrití Srbové se 
stěhovali [r. 636], sahalo od krajiny Dregovičův fnynějii guber* 
nie Minské) a od Buhu, kdež veliké království Srbjany ještě mezi 
L 866—890 (ovíem dle staršího podáni) v zeměpisných zá- 
piskách Mnichovských a Srbové Rusům poplatní 1 949 od 
Konstantina Porphyrogenety se připomínají, přes Veliké 
Polsko, Lužid, a částku Čech až za řeku Labi. I zdef však 
udsaře d^episce týž omyl, co nahoře, se vyškytá, totižto že 
sobě tyto růmé knginy, v nichž někdy národové Srbi jmeno- 
vaní a na rozličné obce rozdrobení přebývali, jako celek zemí, 
tase daleko na si^adu ležících, zamysUl. 

Při takovéto rozšířenosti knýin obecnými jmény Bělo- 
ehorvat a Bělosrbův vyznačených, vzniká již otázka^ z kte- 
rých asi končin, týchodrUch-U čili západních^ čili snad ze sa- 
mého středu illjTŠtí Ghorvati a Srbové vyšli? Patrné jest, 
že teprve dokonalým rozhodnutím této otázky hořejší nái 
výklad jména země Boiki svého konečného buď potvrzeni 
buď vyvrácení nabude. E rozřešení této otázky pouhá slova 
Konstantinova nepostačují, ješto ona, jsouce sobě odporná^ 
sama sobě na zmat jsou. Praví zajsté, že Ghorvati vyšli 
ze země králi Ottě L poddané, a jinde, že z krajiny v 
Tatrách ležící, od Pečencův často pleněné, tolikéž že Srbové 
pocházeli ze země mezující s FVaneil, a jinde, že z krajiny 
Bojkův, Vislou svlažované, ješto jrfedce jisto jest, že ani 
Pečend do Krkonoš často nezabíhali, ani Visla v Čechách 
a v Lužici neteče. Potřebí tedy k odstranění tohoto odporu 



po jiných d&Yodedk se ohlédalíw M^ee sřeni k tčmto te* 
kov;^ dftvodAm, aeráhánie se ▼yznati, že proti obeetténiii tte6ř 
domnini nOTčjíieh historikův s Dotnrovskýn '*) poUidáme 
CSioiraty a Srby sa ▼ystěbovaloe s východní HaUčě a FZo- 
ábnirska 6111 z potomni (%rt;«n^ /2ii9^ nikoli s Ďedh aLviiee. 
EDavní důvodové aaií jsou tito: 

1) Nářečí Qiorvatúv a Srbútf tlbfr$kých jakož nfid odná- 
řeči potomkův a Českých Ghorvátův a 8rbův v Lvfiei ve- 
skrze rozdihiéy naproti pak tomu roshiskéma a bSiontskémti 
nad mira příbuzné jest, tak již L 634—338 v témie pomAm 
k jednomu 1 drahému státi mnselo. Nářečí sice v projiti 
času značné se měni| avSak původni jejich přibnznost nikdy 
celé šetřiti se nedá. Již v 9tém století přináleželi iltfrfiti 
Óhorvati a Srbové, soude podle slov v nejstarUch listittácha 
zachovaných, k východnímu pořadí národůt slovanských, min** 
tfce Raztok, vrula (vřídlo), iztok (výtok t v^Choá) a i d^ 
Čefití pak Ghorvafi a Inžičti Srbové k zdpadndnuj vjřslovqjíeé 
Roztok, Dudleby, Vygon a t. d. Vůbec panující u někter^h 
naáioh učených domnénka o novosti slovansl^cli ňářééf, ja* 
koby teprve v béhu středního veku z jedné ma&y odroze- 
ním Čili zkažením povstalých, jest nedůvodkiá, přerrácená 
a zmatečná. Společnost jmen jedněch f druhých, t Srbův 
i Chorvatův illyrských a Srbův i Chorvatův nadlabských, 
pochází z doby mnohem starSí, nežli jest 6té a 7mé stoletím 
2 doby, af zkrátka dopovím, předhistorické. ^*) 

2) Konstantinova hlavní zásada jest, že Chorvatí a Sr- 
bové pocházejí z Bélochorvatův a Bélosrbův za jeho éasn 
p. 949] ješté pohanských, nekřestiných. ") To jediné na Choř^ 



") Engd Gesch. v. Serbien str. 163—161. 

M) Dobrovský y Engdovi Gesck v.Serb. str. 164— 155,téžvJ»hrh. 
d. Literát. Wien 1827. Bd. 37. s. 1. ÍL 

^) Const Porph, de Adm. Imp. c. 30. Bělochorvati baptismi ex- 
ptrtés a£rhiitstem cum Tnrois (t a Msďsry) et amfeitism eontndmat 
U 31. CSirovati Dslmatiae. . . a Chrovatis non baptizatis originem du- 
cllnt, qoi ultra Turciam... incoluut et Sciavis contermini šunt non bap- 
tSáátis Sefblis. .. Ujumsk Chvovatia in hodismum usoue diem siné 
bKfptimHO est, quemacunodum et fiaitimi Serblii. O. 32. Serbli non bap- 
tízaii, . . ulteriora Tnrciae incolunt, nbi et Magna Chrovatia baptismi 
ékjpiělřs eto. ' ■ '^ 



o zemi jmenované Bcjky. 41 

vaty a Srbjr nadvistanské, iiikoH na Seské, slyiiiio býti můte, 
majici tehdáž, Jakž yftbec yédomOy ode dávna křesfanská 
knížata, anobrž i dva mniedhiiky, sr. Lidmihi asv. Váolwnt. 

3) Taidz zemqnmá jména vyškytají se sice v illyrskýcb 
Ohorvátecb a Srbeck a tolikéž v Čechách i v Lužici; jsonf 
však některá^ zvláště jména řek^ jichž v celém Slovanstva 
jinde, leé v Bosi a Olyrii, nenalezneš, np. Cetina poboční 
ieka Bnha '^) a Cetina v Dalmácii, San v Haliči a Sána 
T Bosné čili v tak řečeních tureckých Chorvatech a. t d. 
Srovnalost řídkých a neobyčejných jmen řek u vzdálených 
větvi jest v historickém ohledu úkaz pozoru nejhodnější. 

4) Slam srbakoohorvatakdy nalezofící se v jazycích Ulevakém^ 
ietyšškénij etaroprmkém a na dile v éudském (estonském), do- 
svědčuji, že Srbové illyrštt před svým vyjitím sousedili s 
iiArody kmene Htevského. Z většího počtu zde jen některá 
na příklad: lot. dehkla (dea virginalis) '^) ill. dekla č dikla 
(pueHa, andUa), lot smgigia (familia) čud. suggo č. suggu 
(genns, eongnatío) srb. iuknn-djed (alavus) šakun-baba (ata- 
via), prus. gor (eanis) čud. koer nrb. kér, lot kozza (canis 
ftmioa) srb. kuca, Ktv. dubbus lotdohbis (cavus) srb. dubok 
(profnndus), Mtv. kálnas (mons) srb. klánao (fauces montís^ 
iemíta montÍB), litv. graúju (dhroo, tóno) srb. grávati (per^ 
<iutere eum sonitu) izgmvatí (eonentere), litv. grižžas (tor- 
mina) srb. griža, litv. valtis (spiea) srb. vlát ohorv. lát^ lot 
fattí (rotae) srb. rodina kola č. rodokola (nrsa mBJor, 
Mtv. gryžulio rats, srov. cyr. kmžilice, orion), litv letas 
{fatuus) srb. lád, lot teek (vixdum, solum) srb. tek, čud. 
katk (pestis) srb. kuga (srov. polb. koghe v kronice Det- 
mara Lubského), litv. kassa (coma, capilH) srb. kosa, litr. 
krauszě (pirum) srb. kruška (u jiných Slovanův gruška^ 
hruška), litv. kráuszus (praemptum ripae) srb. kri (alluvio) 
illyr. krá (rupes), litv. kucua (fustis) srb. kucati (pulsare), 



**) Prameni se blisko Sokolow* ve voJBYOdBtW PodlaSakém, a vpa4U 
» Isfa do Boha u vbí Bialobnogi řečené naproti vtoku Norce. 

>^ Dehkla y jazyku totršském jeat ženaká forma mol dehlt(filHM) 
8 tužící příBUvkoa k (srov. fot pirkats prst, pebrkons perun a t d.) 



42 Hiitori^ 

litr. lenoOgas (catena) srb. lánae, lity. venozavoja (jangere 
oonnubio) srb. i^enčavati, lity. razbojns (l&^o<^úúiim) srb. 
razbojy lot grabbaht & grahbt (rapere) srb. grabiti, lot pihle 
(anas domestica) srb. pile (pallns gallinaceas), lot skakkia 
(pnella misera) srb. knkayica (miser, misera) knkáyni (moe- 
stas)^ čncL pahhast (prayus) pahbaret (diabolos) srb. páko- 
staD^ pakost. atd. K yiře podobné jest, že jakož se Sloyan^ 
do seyemi (Jermanie, tak též se Srby a Chonraty do niy- 
riknm i některé rodiny liteyské, jmenoyitč pruské^ se yy- 
stěhoyaly, odkudž sde tytýž jména mnžská na Prosy npo^ 
mínající se čtou; sroy. Prusna (y list 1. 892 podle formy 
tyořená jako Čnchna, t Čuchonec atd.^ Prusjen č. Prusin^ 
(Prusianus 1. 1017 u Cedrena), mésto Pmsec y Bosnč (jako 
Srbec atd. Tato a tém podobná jiná sloya jasně doyozigi 
dloubotryanliyého souseděni a společného obcováni obou ná- 
rodůy, což nikde jinde^ leč na dolním Bahu a Njenomu diti se^ 
nemohlo. 

5) Výpoyěď Konstantina Porphyrogenety, že rodina zá- 
chlumského knižete Michala VySeyitě pochteela od nekře- 
stěn:^ch Srbůy z okoli Visbf čili Dičice, přestěboyaySich se 
do Illyrikum na řeku Záohlnmn, '^) tolikéž že Bělochonratikm. 
krajina^ za horami yedle Tnrkfty ležid, častým n^ezdům 
Pečencův, tehdáž na Čemomoří rejdících, na ránu yystayena 
byla '') jakožto určitá^ rázná a s ostatními historickými 
syědectvimi shodná, mnohem yětíMho jest záyaží, nežli kyapné 
a zmatečné jeho zmíněni osousedstyí Francie čili Saxonie a o- 
poddanstyi Chonratůy císafí Otté I. '"O Možné, že řeka Yiskk 

»<») Const, Porph. De Adm. Imp. c 88. StriUer H 405. K tomuto 
knížeti Michalovi poslal papež Jan X. památný onen dopia, o němi ye 
Starožitn. slov. sv. I. str. 56 zmínka. 

'*) Coruft. Porphyr. De Admin. Imp. c 13. StriUer Memor. po- 
pnlor. n. 897. Sroy. Schlozer Nord. Geechichte str. 58a 

*>) Císař Konstantin jest leda prostředni, obmesenýseměpisec, pilný, 
při tom yfiak nevždy kritický historik, nenmělý slovozpytec. Pravdlyé 
od omylného a něho rozeznati porinnost jest liedliyé, nepředpojaté kri- 
tiky. Podle něho na př. město Ďíoklea vystavěno od císaře Diokleciana, 
jeěto naopak tento císař po městn, z jenoi okolí pocházel, jmenován, 
aaf ono již za časn Plinia a Ptolemaea kvétk>. Takových-li ohvb se do- 
snil při věcech blízkých, jemn takořka před oěima ležících, ceno se na- 
dni mosime při vzdálených, jemn jen z doslechu a nejistých zpráv 
známých? 



o zemi jmenované Bójky. 43 

anebo snad Yisloka vedlejglm jménem, aspoň n některýak 
Slovanův^ i Dičice slonla ; dvoje zajisté jméno jedné a též řeky 
neni bezpříkladné (srov. Ister a Dannbins, Odera a SoemSy 
Tyras a Danastrís, podnes ještě sIot. Taiia i Dnéstr, Dvína 
zapadni a Dongava atd.); ještě podobn^íi vSak jest^ že. 
Diěice (neni-Ii jináě jméno to zkažené misto AiK^r^iq, t. Tykié, 
velmi obyčejný přesmyknntim slohftv) byla jiná poboini 
řeka Visly, Bahn, Dnéstrn anebo Njemnn, jenž ěasem svým 
snad se objeví. Připomenntlm Visly vyznačuje se jen zemé 
Bělosrbův vAbec, nikoli pak zvláštní její kraj, z nčhoi 
illyrgtí Srbové vyšK. 

6) Vyjiti Srbův a Chorvatftv z krajin zatatransk^h 
potvrzuje se naposledy i výrokem pozdějšího siee, ale v té 
příčině výpovědi starších svědkftv anebo hlas národního 
podáni věrněji než jiní nám dochovavšího spisovatele, 
Lcumika Chalkokorub/b/j pravícího o pftvodu Chorvattv a 
Srbův v tento spůsob: „Trybali (t. Srbové iHyrStl) přitáhli 
do této krajiny, jakž někteří o tom svěděl, z oné zemé^ 
jenž leží za Istrem v končinách Evropy, z Chorvacie a Plnit 
sův, obývajících na severním moří, jiejináče i ze Sarmaeie, 
jenž podnes Bussia slove.'* *') Výslovné dokládáni se star- 
ších svědectví dává nám právo domýSletí se, že Laonikug 
Chalkokondylas měl před rukama staré letopisy byzantské, 
jednající o vyjiti Srbův a Chorvatův ze vnitřní Sarmade, 
z dnešního Ruska, z pomezi Pms a Litvy, kteréž dodnes 
buď se nezachovaly, buď aspoň z rukopisův na jevo vyne- 
seny nejsou. 

Těmito a těm podobnými důvody donucen jsa, přijímám 
za jisté, že zadunajštl Srbové a Chorvati nikoli z Čech a 
Lužice, nýbrž z Červené Rusi a z pomezi Litvy do Illyrikum 
se vystěhovali Podle toho pokládám spolu za pravé a prů- 
vodně, že země od Srbův po domácku Bojla/ jmenovaná 
jestifzemě dnešních rusinských Bojkúv ve východní Haliči, 
nikoli pak Bojohém, kterýž již I 634—638, nadto pak 1. 

><) Laanicus Chakocondylas 9.puá Sůritter U. 838. 402. AGroatis 
ProBsiiBqtte (áico tc Xpoaríoc xa\ IlpovacSv), BeptemtrioiiAle maře acoo- 
lentlbas. 



4á HiMtorit. 

9fBf po flloTanakm slool Čediy. Netyrdim TÍak, žáby nj- 
.n^U kmjiBkit Bqjky byla jednak, co do rozsahu ňiliobYoda 
svého, staré krajiné téhoi joióna veskrze toyii% jednak též 
imrolnl vlast vSeeh SrbAv a Choryatfty. Ovíem podobné 
jest, že jiiid Si1m>tí vyiedie snad již ve 3tim nebo 4tém 
stokstt z konéin Litvy, z gab. Grodenské, Vilenské, Ifinskó 
a t d. za aékoUko vďc&v dřivé svého přejitíL do IUyrtt:nm 
y knginé Bojl^ řečené jen podrobovali, osobivie sobi zde 
vBiioohorvateďi ml«tni jméno Chorvat&v, ChríbAv čili Chrbftv 
(Kapicáti)c)- Mnohé ziyisté okohiosti, jichž jsme svrchu po«* 
dotkh, k tomn yedon, že iilyrskj^ch Srbův kolébka něco se- 
vttviyi za Tatrann, y blízkosti Litvanův a Lotyiftv, v pra- 
starém Velikto Srbsko, hledati se mosL Možné i to jes^ 
že nyn^Si Bojkové v Hahéi pftvodnč též něco sevem^ 
l^ydsli, flidly sr^ mnohem vetší prostranství, nežli podnes^ 
aanjiflHviee. Meze zajisté krajin, jakž vAbec známo, v pro^ 
jiti čaan, s losem samého národa rozličné se méní, jindy so 
rozáSnjí, jinde zase oniL Další stopování tohoto předmětu 
pHionuié otázce naší nepřináleži, jejíž cílem bylo ponze 
olQeyeiii zemi od Konstantina řorphyrogenety Boiki jmeno- 
vané. Nadiyeme se, že to^ co od nás v tom ohledu před- 
nášeno jesti od nestraai^ch oenitelAv za postačitelné uzná* 
no bode. 



o Jménu a položeni města Vinety, jinak Jnmina, 
JnHna, Jomsbnrtra. 

(čteno re ibromáidéBÍ histoňcké sekcí kr. společností nauk 1 844 dne 10. ÍOi.) 
(Čas. Č. MoB. 1815.) 



V historii pomořských SloTanAy, obýTavfilch okolo Astt 
Odiy, yyskýtá se éttero rozdíln^^ch jmen měst, o jcgichito 
poměra k sobě veliká nesrovnalost domněnek a pozdějSidh 
zpytoTatelAv dějin panovala, aniž podnes spor nkoní^n ^ 
pravda nad pochybnost vyvýšena jest Jměua tato json : F2- 
neta, Jumm čili Jornshurk, Julin a Volin, kteráž dle rozdílného 
zdáni a výkladu učených skoumatelův buď všecka přesná a 
pravdiváy buď jedno z nich (Vineta) smyilené a omylem pře- 
jHSovatelAv do starých rukopisAv vtroušené býti; a opět buď 
všecka k jednomu a témuž městu (dnešnímu Volinu), buď 
- ke dvěma ^(Yolinu a Jomsburku); buď dokonce ke tfem roz- 
ličným městům (Volku, Jomsburku a Vinetě) vztahovati se 
máji Nemeníi panuje rAznost domněnek o položeni měst Vi- 
nety a Jomsburicu u těch^ kteMž tato města za rozdílná od 
Julina éíli Volina pokládají. Vezmeme-li pouze čistá a holá 
svědectví nestarších vypravovatelů dějin pomořských Slova- 
nův na váhu, počnouce od polovice 11. až do konce 14. sto- 
letí, čili od Adama Bremskéhoi psal 1072-1076) až do Eiroh- 
herka letopisce Meklenburského (psal 1378); nevidí se záhada 
býti nad obecné ponětí zatmělá, ani nad možnost uspokoju- 
jícího rozluštění zavilá; než přidáme-li k tomu ke všemu ještě 
vyšetřováni, vysvětlování a mudrováni pozdějších spisovatelův, 
počnouce od Kranze (umř. 1517) až do nynějška^ jmenovitě 



46 Historie. 

do Lewezowa^ Bartholda a Giesebrechta % ta( se již octneme 
y labyrintu sobč odporných domndnek a zdáni, ▼ nčmi nim 
Ariadnina nif pravdy a přesvédieni poznenáhla s oii zmizí a 
mysl v temnostech pochybováni a nejistoty semotam se kolo- 
tati začne. Což abychom odvarovali a konečně nčjaké jistoty 
se. dopídili, obrátíme zřetel svi^ výhradné ke starým svMeet- 
vim, a čehobychom z nich ^áxwfm rozunem a střízUvon 
soudností vyvésti mohliy sami se pokusíme. 

I. Týroky ntystarsíck svéttir. 
Všecka dotčená stará svědectví, v nichi o městech "Vi- 
netě; Juminu čili Jomsburkn, Julinn a Yolinu zmínka, mohouf 
pohodlně na trojí rozdíl rozvržena býti: 1) VýdiodrU^ knimž 
náležejí životopisci sv. Otty biskupa Bamberského, domácí 
pomořské listiny, Eadlubek a Boguchval; 2) Zápaániy jenž 
jsou Adam Bremský, jeho souvěký Scholiasta a Hehnold; 3) 
Seoeml^ioút Sveno Aggeson, SaxoGrammatik a pověsti Skan- 
dinávské, zvláště Jomsvikingasaga. K našemu cíli a předse- 
Yietí však lépe se hodí, bychom výroky těchto svědkův, aspoft 
hlavnějších, pořádkem nikoli topickým a ethnografickém, 
nýbrž chronologickým, uvažovali 

1) Listina 946, WUtínoMgq a Witikind (oL 980.) 
Chtíce celek roiýímání svého stavěti na základech pe- 
vných a jistých, nesmíme se hned zde u vchodu zdriovmti 
rozbíráním dvojího temného svědectví o župě Volinské a 
městu Yolině v 10. století, jež nacházíme v základní listině 
biskupství Havelberského od krále Otty L 1. 946, v pověsti 
Vilkinasage (hrad „ Waltzborg^) a ve zprávě Vitikindově o Vn- 
loinech čili Voliňanech 1. 967. s Polány válčivších. Do smyslu 
těchto svědectví, zvláště posledního, vnikneme snázeaUoub, 
nabudeme-li dříve z přehledu ostatních jasnějších výrokův o 
předmětu našem plného svěUa. 

') Kdo Itteratiiru o Vinetd poznati chce, nalezne ji v F. W, Bart- 
hold Gesch. v. RWgen n. Pomraern (Hamb. 1889. 8«.) díl I. str. 901 pozn. 
IL kteiýi i 8iim o předmétii tom Široce jedná str. 296—307, 396—420. 
K tomu je&té přidati dlužno L, Oiejtfírecht Wendische Geschichten 
(Berl. 18fe. 8^\) díl I. str. 27, 205—250, II. 80, 127, 156, 209, 2U, 271, 
IIL 222, 866 a na jiných místech. 



o jménu a polome Vinety. 41 

2) Adam Bremaký (1072—1076). 

Adam, rodem % Miiiié^ kanovník a správce íkoly v Bremé 
<od r. 1067, nmf. po 1076), ve své, mezi L 1072—1076 se- 
•psané drkend historii sereniy na několika místech mluve o 
lilavnim měitn Slovanův nad ústím Odry, jmenige je, podle 
tiSte&ého textn, třikráte Jolinem a tolikráte Jnmnem, v tato 
'Slóva: „In eojns (Oddorae finminis) ostio, qnascTthieasallvt 
palndes, nobilissima dvitas Jalinum (var.v Jomne) celeberrimam 
Jbarbaris et OraeciSy qni in drcratn, praestat stationem. De 
eojQB praeeonio nrbis, qaia magna qnaedam et vix credibilia 
jredtantar, volape arbitřor paaca inserere digna relata. Est 
saně maxima omnimn, qnas Enropa claadit, dvitatam, qnam 
jncolnnt Slavi cam aliis gentibns Graecis ac barbaris. Nam 
et advenae Saxones párem oohabitandi legem-aocepemnty si 
tamen chrístianitatis titnlnm ibi mocantes non pablicaverínt 
Omneš enim adhnc paganids ritibns aberrant; cetemm moří- 
l)us et hospitalitate noUa gens honestior ant benignior poterit 
inveniri. Urbs illa merdbns omninm septemtríonalium nationom 
loeopleSy nihil non habet jucondi aat rari. Ibi est oUa Vulcani, 
qnod incolae graecum vocant ignem, de qno etiam meminit 
SoHnns. Ibi eemitnr Neptanus triplids natnrae: tribns enim 
fretis allnitur illa insnU; qnomm unum viridissimae %jnnt 
esse speciei, altemm sabalbidae, tertínm vero motu fnríbundo 
perpetnis saevit tempestatibos. Ab illa antem dvitate brevi 
f«migio ad nrbem tnJiQntar Dominem, qnae šita est in ostio 
Peanis flnvii ... ibi ad Semland provinciam . . . navigátor. 
Iter cjnsmodi est, nt ab Hammabnrg vel Albia flnmine Vm 
die per terram ad Jnlinam (var Jnmno) pervenias dvitatem. 
Kam si per maře navím ingrederis, ab Sliasvig vel Aldinburg, 
nt pervenias Jominem (var. Jumnem), ab ipsa orbě vela 
tendens.Xm die ascendes ad Ostragard Rosziae.^ A hned 
dále: ,Oddora vergens in boream per medios Winulomm tran- 
dt popnlos, donec perveniat ad Jominem, obi Pomeranos di- 
vidit a Wilzis.'' *) Na jiném místě mlově o přemožení dán- 
ského krále Haralda od syna a ůtěko ke Slovanflm L 984: 



«) Adam Brém, L IL c 12. (66.) E<L Fabric. (1706) p. 19. 



48 Jffistorie. 

„Ipse (HaralduB) autem vulneratas ex acie fiigieiis ascensa 
nayi elapsus est ad cívitatem Slavoram, qnae Joliniim (var» 
Jninňo) dicitar. A qmlmfl contra spem, qnía pagam^rant, re- 
eeptns, post aliqnot dies ex eodem vnlnere deflcieiMiy in oob- 
fessione Christí deeessit" ^) Naposledy ▼ popisii krajin aerem 
nich: „Noster metropolitanns statait Biroam iffia gfmtíibm 
(OetiSy Dacis^ SaimatiS; NenríS; Alants, Oek>mbii8y AnAropo* 
pfaagiS) Troglodytisl) metropolim^ qnae in medio Sneomne 
posita contra cívitatem Slavomm opposita respicit Jmmiiem.' *) 
K tomato předůleiitéma sTédectví pozmunenáváme: 1) Adam 
fmenuje jedno a též mésto třikrát Jnlinnm a r&aiiočtMitai 
Jnmne, a třikrát Jnmne 8 nepatrný! proménami slovit (Ja« 
minem^ Jnmno). O správnosti nebo nesprávnosti iMkto éteni 
sondití nemůžeme, nemajíce dostatečné známosti rokopisAv. 
Možné, že již Adam obojího jména nžíval; možné, že teprve 
přepisovatelé jedno ke dmbémn přimísili, oož velmi snadno 
státi se mohlo, jestli oboje to jméno o jednom a témž měalS 
sknteéně užíváno bylo. Ve starších a lepších mkopisech (Ví* 
deňském, někdejším Seveliové a j.) stojí prý všady Jnmin^ 
^mne, nikdež JoKn. 2) Spisovatel vážil svon známost o mésté 
a jeho poloze jednak od kapcův a kněží (missionářftv), nd** 
vaje vzdálení jeho od jiných kupeckých mést po moři i po 
suchu, a připomínaje rozdíl náboženství, též s po^Avalon 
mravy, jednak z povésti lidu, přiméšuje věci temné a nepo- 
chopné o jakési „olla Yulcani^, o níž daremná novéjifoh 
hádka. 3) Že všudy jedno a též město, nikoli dvoje rosdílné 
na zřeteli má, věc jest patrná, a sice tehdejší hlavní vAbeo 
známé město pomořských Slovanův na je^om z oetrovAy 
v ústí Odry, kteréž mu za střediště zeměpisného popisováni 
té krajiny slouží, a jehož položení potahmo na jiná bližší i 
vzdálenější města s pilností určiti se snaži 4} Na jednom 
místě mluví Adam o časech dávnominulých, připomínige, srov. 
nale s pozdějším Saxonem Grammatikem, smrt krále Haralda 



«) Id. L n. c. 18 (70). £d. Fabr. p. 21. Alberůus StadenHs, jenž 
toto místo do své kroniky veťkal, má ^Jumne.** Cfaron. ad a. 964. 
«) Id. de šitu Daniae c 228. Ed. Fabric. p. 59. 



o jménu a poloze Vinety, 49 

▼ Jnlině; jenž se léta 985. zběhla : na ostatních jedná o Ja- 
lina co o městě za jeho času, mezi 1067—1076, kvetoucím 
a proslaveném. 

3) SchoUasta Adama Bremského (oL 1076). 

Ve mnohj^ch rukopisech A(|ama Bremského nacházejí 
se připsány k textu scholia čili přídavky, kteréž buď od 
Adama samého, buď od jiného 'souvěkého, věci dobře pově- 
domého spisovatele pocházejí. V těchto se zachovala pa* 
matka o v^ravě krále Magnusa proti Jumnu 1. 1043, o níž 
i skandinávské pověsti hlasitě zvěstují. „Magnus rex, classe 
magna stiípatua Damxyrum^ opulentiarnnam Slavorum obsedit dm- 
totem Jvminem. Clades par fuit. Magnus omneš terruit 
Slavos ; juvenis sanctus et vitae innocentis, ideoque victoriam 
dědit illi deus in omnibus.^ ^) Srovnáme-li svědectví toto 
jednak se zprávami ve skandinavsk^^ch pověstech o dobyti 
a spálení Jomsburku od krále Magnusa, jednak se slovy Hel- 
mondovými: y^Hanc civitatem opulentissimam qmd&m Danorum 
rex maxima classe stípatusy funditus evertisse refertur," nene- 
snadno se přesvědčíme, že Helmold tento zápisek scholiasty 
Adamova před očima aneb aspoň na mysli měl, a že domnělé 
jeho vyvrácení Vinety od hrozného poplenění Jumina čili 
Jomsburku 1. 1043. naskrze není rozdílné. 

4. Životopisci w. Otty, bisk Bamberakého (1139—1163). 

Mezi životopisy sv. Otty biskupa Bamberského, kterýž 
L 1124 do 1128 po dvakrát mezi pomořskými Slovany úřad 
blahozvěsta a obracovatele na víru křesťanskou konal, sta- 
robylostí svoiř vyniká tak řečený Svatokřížský, jakožto brzo 
po smrti biskupa Otty, t mezi 1139 a 1163, od muže či- 
nAv jeho velmi dobře povědomého, dle vší podobnosti od 
scholastika Bamberského Herborda, sepsaný. V tomto živo- 
topise o městě Julinu, v němž biskup Otto několikrát a po 
delfii čas se zdržoval, vícekrát zmínka se činí, pročež jen 
nejdůležitější v zeměpisném ohledu místa zde uvedeme: 



») Adam Brém. 1. U. c. 57 (111) schol. 44. Ed. Fahric. p, 31. 

BufaHk. Sebr. iplay III. 4 



50 Hiiiorie. 

„Tertía (předešly Pyric a Kamin) deinde Juliu dvitM Mt 
Haec a Jolio Caesare, qtd eam olim exstraxeraty yócabnlaiii 
trahens, joxta Oderam flnvinm hand prooul a man rita esl . . 
Usqne ad id temporis Juliensibas, qiiod qoidem doleamne an 
rideam nesciO; venerabiliter reser?ata Julii Caesaris lancea 
colebator, qaam ita rabigo oomsnniseraty at ipsa ferri mate- 
ries nullis jam asibas esset profatora *' Z daliich slov yy- 
sviti, že Štětin tehdáž nad Jolinem jakooBÍ hodnosti a ytír 
ností předěil: y^Videres barbaros magis ac magia acceasÍB 
animis debacchari, se nmnqoam in consiliis niai Stetinenedbiia 
eredituros, iret potios egregíos praedicator, et eoe^ qui totim 
gmtia principem haberentur^ converteret. Belictis Jnlinensibas 
per Oderam navigio ascendens Stetinendum adiit dvitatem^ 
quae a radicibus montis in altům porreeta trifariam divisia 
monitionibufi nátura et arte firmatis totius pravinciae meiro^ 
poUs habebatur.^' ^) Na obojí cestě, z Julina do Štětina a ni^ 
zpáteky plavil se biskup Otto po řece, a tepnré na zpátečné 
břestil JuliĎany. Léta 1128. navštívil město Julin podruhé. 
— V jiných rovně starých životopisech téhož biskupa od 
Ebba a Sefrida (mezi 1139—1163), jakož i velmi rozSíře- 
qých a v Actis Sanctorum' tištěných výtazích z nich, vyský* 
tají se tytéž aneb těm docela podobné zprávy o městu Ju* 
linu 8 některými příměsky, z nichž nejdůležitější jest^ že 
dotčené město, ačkoli i tehdáž ještě velmi lidnaté a obcho- 
dem kvetoucí, nebylo více svobodné, nýbrž již od několika 
let v područenství se nalézalo jistého, odjinud neznámého, y 
Kameni sídlem byvšího, pomořského knížete Vratislava, ležíc 
v prostředku krajiny jeho '), od Kolobrěgu, Bělgradu, Pýriee, 
Štětina přes ostrovy Volin a Uznoim až k Dymínu na Pěné 
zasahující a Štětin za hlavni město počítajícL 



<^) Vita Ottonis BabenbergensÍB Episcopi e pagsioiiali mon. S.Cnioia 
ed. S. L. Endlicher, ve: Vierter Jahresber. d Ges. f. Pommer. Gmoh. 
11 Alterth. (Stett 1830. 8.) p. 122—172. 

■•) „Civitaa hsBc (Julinum) in meditdlio šita est Poím^— *—.• Se- 
fndi Vita S. Ottonis p. 114. 



o jménu a poloze Vinety, 51 

5. LUtim/ pimořské (1140—1276). 
Asi Y pátém desetiletí dyanictého století počiiugi se ča~ 
stějii zmínky o méstě Volině na aonjmenném ostrově v latin- 
ských listmáob^ ač Qrtýž i jméno Jnlin v nich se vyškytá. Léta 
1140 bylo ve Volině založeno biskupství^ později (1175) do 
Eaminn přeneiené, a prvním biskupem celého PomoH usta- 
noven Vojtěch. V základní listině jmeni^e se město ^dvitas 
Wollinensis''. ^ V jiné listině L 1168. uvozuje se Václav 
kasteUan Volinskj^; na sněme v Usf-ukře (Ukermundě) s ji- 
nými kastellany přítomný, pod náslovlm „castellanus JuUen- 
^/' a táž^ osoba, což zvláitě důležito, slově v listinách 1175* 
a 1182. léta výslovně ,,castellanus de Wolyn.*^ V listině 1. 
1216. činí se zmínka o župě Volinské („provincia Volin'Oi 
v jiné 1. 1276. o Subikovi pánu Volinském (Subico domL 
cellus de WoUin atd. '®) Pod tímto přesným, domácím jmé- 
nem město toto později často uvozováno, ano i podnes zná- 
mo jest 

6. Helmold (1160^1170). 

Helmold, kněz Bosovský, jenž z mládí ve Faldeře živ 
byl, s Wioelinem přátelské svazky měl, a biskupa G^rolda 
na cestě po Vagrii provázel (1155), počal své letopisy slo- 
vanské spisovati okolo I. 1160, dokončil je L 1170, a sedm 
let později, jak z jedné listiny vysvitá, jeitě živ byl. U něho 
dvakráte o velikém městě nad ústím Odry, jež on jmenuje 
Vineta, zmínka se činí. Nejprve v zeměpisném výčtu náro- 
dův slovanských: ,,Fluviu8 Odora, vergens in boream, transit 
per medios Winulorum populos, dividens Pomeranos aWilzis. 
In cujus ostio, qua baUieum alluit pelagus, quondam fuit nebi- 
Ussima dvitas Vrnneta^ praestans celeberrímam stationem 
barbaris et Graecis, qui šunt in circuítu. De cujus praeconio 
nrbis quia magna quaedam et vix credibilia recitantur, Ubet 



*) J, P. Ludewig Script. rer. Episc. Bamberg. (Francof. et Lipa. 
1718. Fol.) Vol. n. p. 635. 

•) F. Breger Coá. Poměr, diplom. (Berol. 1768. Fol.) T. I. p. 9. 
19. 35. 84. 

^ M. Rango Poměr, diplom. (Franc. a. V. 1707. 4°.) p. 167. 

4* 



62 Historie* 

aUqiia commemorarey digna relatu. Fuit saně maxima omnium^ 
quas Europa claudit, civitatum, qnam incolant (sic) Slavi 
cum aliis gentibns permiatis, graecis et barbarís. Nam et 
advenae Saxones párem cohabitandi Ucentíam acceperant, si 
tantum cbristíanitatís titulům ibi commorantes non publicassent 
Omneš enim uaque ad excidium yuadem urbis paganicis ritibas 
oberrarunt; eeterum moribus et hospitalitate nnlla gens hone- 
stior aut benignior potuit inveniri. Gvitas illa mereibus 
omnium nationum locuples, nihil non habuit jucundi aut rarí. 
Hano eivitatem opulentissimam ^tďam Danorum rex, maxima 
classe stipatuS; funditus evertisse refertur, Praesto mni adhue 
antiquae iUitts civitatis manumenta. Ibi cernitur Neptunus Jrip- 
licis naturae; tribus enim fretis alluitur illa insula, quorum 
ajunt unum viridissimae esse speciei, alterum subalbidae, 
tertium motu furibundo perpetuis saevit tempestatibus." ") 
Na jiném miste, kdež o útěku (1. 984) a smrti (1. 985) krále 
Haralda řeč: „Ipse Haroldus graviter sauciatus fugit ex acie, 
ascensaque navi elapsus est ad eivitatem opulentissimam (tak 
čtu místo opinatissimam) Slavorum, nomine Winnetam. Ubi 
praeter spem, quia barbaři erant, humane receptus, post aliquot 
dies ex eodem vulnere deficiens, in Christi confessione migra- 
vitJ^ '*) Co do véci, patrno, že Helmond na obojím místě 
vlastně jen Adama Bremského a jebo Scholiastu, s pozměně- 
ním několika slov (zde v tisku kursivou vyznačených), vypiso- 
val, a sice tak kvapně, nepozorně a nedbale, že siftvka inco^ 
lunt o vyvráceném (dle něho) městě státi nechal, ačkoli před- 
cházející est ve fuit změnil. ") Jediné, co ze svého přistřihl, 
jest překroucení slov scholiasty Adamova o poplenění Jumina 
I od krále Magnusa 1. 1033. na smysl o úplném vyvráceni a 
zkáze města, zde Vinetou jmenovaného. ^*) Z toho následuje^ 
že Helmold o dávných událostech v této straně Slovanstva 
žádných nových, původních a hodnověrných zpráv neměl: 



") ndmoldi Chronic. Slav. k 1. c. 2. Ed. Bangertus (Lubecae 
1669. 4".) p. 5. 

") Helm, 1. I. c. 15. Ed. Bangert p. 47. 

'3) Zdaliž ty ^Monumenta antiquae civitatis" Dejsou „Neptunus trip- 
licis naturae?" Ú Helmolda to nepokládám za nemožné. 

**) Postavíme důležité to místo v oboji spůsobě vedle sebe: 



o jménu a poloze Vinety, 53 

proéei i svédeetvi jeho v naii přičíně nemnoho platné jest 
Oo do jména^ ve vydaném textn stoji sice Vinneta a Winneta, 
než y lepšieh rnkopisech má státi Jumneta, v jiných Nininet% 
Y jiných zase Immnneta čili Inmnnet% u ncgmenovaného 
kronikáře, knéze Snselského, kterýž okolo 1. 1418. Helmolda 
vypisoval, v souhlasném miste zkažené Lnnneta '^), z čehož 
všeho někteři novéjái čteni Jumne vyvoditi a Vineta za omyl 
přepisovačftv vyhlásiti chti. Než stejné vindy zakončeni -ta 
obráceni jména toho na Jumne se přiči, spise tomu nasvěd- 
čqje, že Helmold skutečné psal Vineta. Neruda „Luneta^ 
povstala omybým čtenim z ,,Uineta^^y tim snáze, poněvadž 
přepisovatel na známé jemu město Lunden myslil. Winneta 
nikoli Jumneta^ četl u Helmolda i Kirchberk, letopisec Hek- 
lenburský, 1378. 

9,Und von der Stadt Winneta 

so nennet man sy Winthi; 



ate Wynneta wart verst(5rt, 
ich hans gelesen und geh(jrt, 
das sy widder buwete sus 
mechtig der keysir Julius, 
und nante sy do Julyn,' 
nu nennet man sy Wollin.^' '*) 

7. Sveno Aggeson (1186 — 1187.) 
Sveno Aggeson, Dančan, sepsal 1. 1186—1187 krátký 
přehled historie dánské, vybiriýe z věci za jeho času sta- 



SchoL Adami no. 44. 
IfagniiB rex, dcufse ma^a síti- 
patiM Danorum, opulenhsaimam 
SlaYonun obsedit civitatem Ju- 
minem. Clades par fíiit 



HelmfdéL 
Baxic civitatem optdentissim^nn 
(Vinnetam) qaiátaa Danorvmrex, 
maxima classe stipatus, ftmditns 
evertísse refertnr. 
Zdá se, že Helmold, nemjrsle při slově Magnus na vlastni jméno, 
maní a na zdidFbůh položil quidam, 

'») Inc. auct cbron. slavica v Lindenbrogii Script sept ed. JPodrjc, 
p. 189: In cnjus (Oderae) ostío ad maře baltícnm quondam fíiit nobilis- 
ahna Lnnneta etc. 

«) Em. de Kirchberg Chron. Mecklenb. ve J. E. Westphalm 
Monom. ined. rer. German. (Lips. 1739. Fol.) T. IV. p. 614. b. Srovn. 
Cranz (vyd. 1619): Eam urbem dixere Winetam ab genie, cnjus sólo 
tenebator, Winitorum etc. 



54 Historie. 

1/ch jen nejyýteinéjSi iiny, a dámých adálosti podle oiul- 
aébo vypravováni letitých starcův jen zběini se dotýkaje. 
Dokládat se i on mésta Jomsbarkn těmito slovy: ,yQm (Ha^ 
nddns) cnrsn celeri fngam arripiens ... ad Sdaviam 
Qsqne profiigns commeavit, ibiqne paoe impetrata primas 
nrbem fandasse dieitnr, qnae Hynnisbnrg nunoapatnr. Cujúš 
moenia ob archipraesule Abealane ego Soeno sólo eonspexi 
aequari (totiž L 1172)/' A niže: Qni (Eanntos Waldemaři 
fiMns) tantfi strennitate Sclavomm compescait saevitíamy nt 
nniversis Sclavoram Pomeranommqae finibas olasse devastatis^ 
dnoem eomm Bngezlavmn ad tribatnm et homininm sibi exbi« 
bendnm compelleret. Qaod qoidem in regis navi, qnae rostris 
deaoralis coroscabat, non proeul ob urbe, quam swpra Haral-^ 
dum profugum fundasse memini^ factum fuiÍ8se eonspeai (totiŽ L 
1186.)" ") Ze slov Svenových, se Saxonovýmí, jež hned do- 
leji uvedeme^ porovnaných patmoť 1) Že Svenovo město 
Hynnisbnrk není rozdílné od Saxonova Jomsbnrka ; nebof 
oba připisuji založeni hradn témnž králi Haraldoví. Zdaliž 
forma toho jména n Svena zkažená misto Jomshnrk, jakž 
obecně se smýSIi, čili přesná, znamenajici tolik co Hnnen- 
burk t. Wendenbnrk, nelze s jistou rozhodnout!, aniž na tom 
podstatně záleží. 2) Že Sveno za to měl, že na zkaženi 
Hynnisburkn, tohoto někdějilho hnizda dánských a wend- 
ských mořských loupežníkův čili Jomswikingův, od krále 
Waldemara a arcibiskupa Absolona 1. 1172. sám se dival. 
3) Že tedy o totožnosti měst Hynnisburku (Jomsburgu a Yo- 
lina přesvědčen byl; neboť Volin ode Danův 1. 1172. sku- 
tečně byl popleněn a pobořen. 

8. Saxo Grammatik (1187-1208). 

Saxo Grammatik sepsal téměř současně se Svenem, 
nebof již okolo L 1187. přípravy k dilu svému činil, aďLoU 
fe teprve okolo L 1208. dokončil, historii dánskou obšírněji. 
Čerpaje o novějších událostech ze zpráv arcibiskupa Absolona^ 

>^ Svencnis Aggonia filii compendiosa regam Danie historis v 
Langebek Scriplor. rer. Danicar. (Havn. 1772. l\A.) T. L c IV. p. 61. 
c. X. p. 64. ^ 



o jménu a poloM Vinety. 55 

O dáYojyUdi a neÍBtuiioh se stalých písni, ťkstně n lidn sa* 
ohoTan^ehy a z vypravováni IsIandanAv. U ného jméno kra- 
jiny Jnmské jednou, mésta Jolina víckrát se připominá. lOavé 
o povistném dobrodmhn Palnatokovi (ok. 890), vydává jef 
ca poilého z Joma: ^Toki Jumenn provincia ortas.'' '^ Na 
vieeh. jiných dosti hojných místech, jednaje o osazení Daniiv 
v Oderském poraoH, o dobrodružných činech dánských Yíkin^ 
gAv a slovanských mořských loupežníkův, o výpravách Danův 
proti nim atd. jmenuje mésto Julin. Tak hned o osednutí Danův ' 
v té knuiné za Krále Haralda Gormsona (mezi 935—966): 
„Post haec Handdns armis Sclavia potitns apud Julinum, ňo^ 
biUsmmum iUius primnciae oppidumj Sturbiomo duce, competen- 
tia militum praesidia coUocavit; quorum piratica, egregioani- 
monun robore celebrata ac finitimis paulatim trophaeis alita, 
eo demum ferodtatis excessit, ud continuis nautarum dadibus 
septemtrionalem repleret oceánům" ... A něco níž: ^Missa 
ígítur adversus hanc (Norvagicam juventutem) Julinae piráti- 
cae manu, Botf atque Sivaldo dudbus contemtus sui ultionem 
mandaviť' . . A o útěku i smrti Haraldově(984-985): „Igitur 
relicta patria JuUnum Danicis armis refertum^ ubpote Jídimmum 
mílitiae 9uae grémium^ eziUo petiviť' *'> Dále mluvě o výpravách 
Danův za lurále Ericha proti loupežníkům mořským v Joms« 
burku ok. 1095. (aneb mezi 1095—1098): „Ea tempestate 
Sdavomm insolentía . . . piratica liostros aoerrime lacessebat 
. . . Alli et Herri, Scaniae oriundi, sed ejus usům facinoribus 
dementi, Julinum, certíssimum Danornm perfugium, proscrip-* 
torům titnlo petivcrunt . . . Tunc Danica juventus Julinum 
adorta, fraetos obsidione cives, quotquot intra moenia pirataa 
habebant, cum pecunia paetionis nomine praebere coegif '^) 
potom o ženění královice dánského Magnusa, syna Nidsova^ 
s Rikid, dcerou knížete polského Boleslava, a o válce Danův 
a Polákův 8 nepřátelským oběma knižetem pomořským Vnu 
tíslavem asi 1. 1116 <.1119, řeěčině: .At Magnus inoedentem 



'•) Saxonis Gramatici Histor. Danica. Ed. Stephanius (Sortt 1644 
Fol.) L Vin. p. 144. 

*•) Saxo Qramm. L X. p. 182. 183. 186. 
») Saxo Qramm. 1. XII. p 9SÍd. 



^ Hiidarie. 

nbi naptíaram capidinem, Polononnn praesidis Bogislayi filiaiii 
postalando, eomplevít. Quasibi per internandos desponsa, moz 
Slayiae ezcitam patemo imperío classem admovit Bex ejaa 
Vratíslavus diutinas cnm Danis Polonisque inimicitías gemerat 
Hic Nicolans nrbem Osnam (i Uznoim, Usedom) oppngnare 
adorsnS; obsidionem pactione redimere ooegii Inde JuHnmn 
navigcmsy Bogislaman magna manu inatructum obvium habuit 
Ckgvs copiis ctuctusy celerem oppidi expugnaiionem peregiL Deinde 
reÚcto victoriae socio, allatam filio sponsam abducit Vartída 
vns rem Sclavicam intolerabili yastatíonis onere fessam con- 
spiciens, pacem eoUoqnio petif -^) Toto svédectri o městé 
Julina jest jedno z nejdůležitějšich. nebof událost, o niž se 
zde jedná^ má býti, tak tomu chti němečtí vykladači, konečné 
ono vyvrácení Vinety, o němž Helmold, v nvedeném nahoře 
miste, mlnvi. Pozoru hodno, že král Niels drive Uznoimu do- 
býval, a ieprvé odtud k Julinu se obrátil ; z čehož na polohu' 
obou měst, jestliže jak podobno, dánské loďstvo Svinou vjelo, 
poněkud zavirati lze. Naposledy, když dánský král Waldemar 
1. 1172. v průvodu arcibiskupa Absolona s početným loďstvem 
vytáhl, aby Pomořany, stůj co stůj, pokořil, potkal město Julin 
osud nejtrpčejSi: nebo král, vjed oustim Sviny do Odry, po 
dvakráte je, a sice po druhé bez odporu obyvatelův, jenž do 
blízkého města Kaminu byli utekli, ve svém hněvu pobořil a 
poplenil. V podané o tomto taženi zprávě dotýká se Saxo 
města Julina častěji zejména, a sice co do položení určitěji 
než jinde. Tak hned ze začátku: „Rez ... per ostia amnis 
Zwinae Pomeraniam ingressns Julini opidi . . . confinia popu- 
latur. Deinde ad flavium Julino Caminoque junctum . . . regia 
classe progreditur. Cujus navigationem crebra sepium obsta- 
cula a piseatoribus defixa defficilem faciebant Pons quoque 
praelongus Julini moenibus contiguus, media amnis intercisione 
transitive coarctabat.^ Po delší zprávě a dorážení na město, 
o podjeti pod Kamin a o navrácení se odtud k Julinu: „Bez 
• . . classem, postera adversns Sclavos ezpeditíone prometám, 
Zvinensibus ostiis inserit, Julinique vacuas defensoribus aedes 



»0 8axo Oramm. I XIH p. 235. 



o jménu a pohze Vinety. 67 

iaoendio BŮottUB, rehabUotoe urbis ncmtatem iterata pmatium 
strage conswnsii • . . Kam Jalinenses cum urbis 8uae recentes 
roinas ferendae obsidioni inhabiles cernerenty perínde ac yiri- 
bns orbatí, deserta patria, praesidium Gamínense petireraiit, 
aUeaa amplexi moenia, qni propria tueri diffiderent.^ *') Toto 
zboření města přičinoa se stalo přeneieni biskupské stolice 
do Kaminu (1175), kdež 1. 1188. od papeže potvrzena. Ze 
všech těchto svědectví Saxona Grammatika, ve spojitosti uva- 
žovaných, jasně vysvitá, že k jednomu a témuž městu Julinu, 
nikoli nad Svinou, nýbrž nad Divnovou ležicimu (ad fluvium 
JnlinoCaminoquejunctnm) se vztahuji. Zdaliž Sazo sám všudy 
toto jméno skutečně tak psal, o tom již podnes daremná 
hádka; neboC se bohužel žádný rukopis díla jeho nezachoval, 
a jediný pramen textu jest první vydání Pařížské 1. 1514. 

9. Skandinávské povésti (oL 1200 sld.) 
Skandinávští pěvoi, jenž obyčejem severních národův 
válečné činy svých hrdin a knížat, po smrti těchto, před 
ayny a potomky ve zpěvich ^drapa'' řečených již od času 
Korvejce Guthorma Sindri, prvního známého skalda čili 
pěvce toho rodu (862—932), slavivali, měli příležitost, často 
o dějích mezi Skandinávci a Slovany stálých hlásati. Totéž 
stávalo se téměř současně v prosaických povídkách, Sága 
řečených, čili pověstech o válečných výpravách a hrdinských 
činech Seveřanův. Zpévy a pověsti tyto, po dlouhý čas 
jed oustně hlásané a chované, na schylkn dvanáctého věku 
ještě pořídku, mnohem hustěji v běhu třináctého věku, ač 
ve velmi proměněné podobě, ve spisy uvozovány býti poča 
ly. Památky o věcech mezi Dany a Slovany v Pomoří, 
jmenovitě v krajině okolo oustí Odry, zběhlých, ač i do 
mnobých jiných zpěvův a pověstí vnikla, však přede vším 
stala se předmětem obzvláštní pověsti, jenž Jomsvikingasaga 
slove. Tato, v prvotní a původní své podobě Arovi (kv. 
1120), Svenovi a Saxonovi známá, byla na konci 12ho anebo 

«) Saxo Oramm, 1. XIU. p. 333. 347. Ostatně vypravováni Saxo- 
novo, co do i^an a pořádka zběhlosti, zde poněkud zmatené, od roz- 
ličných rozUčné se vykládá. Viz Oiesebrecht Wond. Gesch. III. 225. 
pozn. 6. 



58 Historie. 

m poMikn 18ho století noT« předělána a biijefoé roi«»ni% 
T jakémž přeoděnl ji Snorro (1215) ZDal az ttl yáiil ; napo- 
riedy pak, podobně tepiré re I4tém století^ opět znoya t 
ten způsoby t jakémž nyní tiáténá se naoházl ^\ pfeod&na a 
▼e ^is uvedena. Jakož y některých jinýoh dějepramýehpoyěs- 
teeh skandinávských, tak zvláStě v této, výhradně o ěinech 
dobrodnihův Jomských čili Jomsvikingftv složené, hlásá se 
o tom, kterak král dánský Harald, podmaniv sobě krajinu 
slovanskon, založil v ni, n samého hlavního města, hrad 
Jomsbnrk řečený, kterak později z osazených tam Danův 
a z domácich Slovanův silná obec dobrodruhův 4i loupežní- 
kův mořských povstala, a kteraké z toho mezi Sev^any čili 
Dany a mezi Švédy i Norvejci s jedné a Jomsvikingy i Po- 
mořany s druhé strany třenice, výpravy a války vznikly. 
Jmenovitě vypravuje se, buď jasněji buď temněji, o obleženi 
a vypáleni hradu Jomsburku. od krále Magnusa 1043, o po- 
plenění od Danův za krále Ericha Ejegoda 1095 anebo 
mezi 1095—1098, o zbořeni a poplenění za krále Nielsa a 
syna jeho Magnusa mezi 1116 — 1119, a mnohé jiné v histo- 
rickém ohledu méně důležitě události. O položeni hradu 
Jomsburku a krajiny Jom čili Jum (dle Saxona) řečené ni- 
čeho více z pověstí těchto dověděti se nelze, nežli že' oboje 
nad oustím Odry hledati se musí, a že Jomsburk hrad byl 
přímořský (Seeburg)-, než nejstarší dánští historikové Sveno 
a Saxo^ jimž Jomsvikingasaga, jakož i ostatní pověsti a 
zpěvy, v původní tresti známa byla, a jimž i vniknutí do 
pravého smyslu jejího zeměpisného udání z mnohých příčin 
bylo snadnější, nežli nám, neměli za jiné, nežli že Jomsburk 
čili Jumin jestif Julin, a krajina Jom čili Jum okolí přílC'* 
žící, jakž jsme to nahoře již viděli. 

10. Nejmenovaný Ijubeéan (ch 1416). 
Končíce přehled tento nejstarších svědectví, o městě 
pod jmény Jumina, Jomsburku, Vinety, Juiina a Volina se 
vyskytujících, musíme ještě několika slovy popisu radnieh 

^ Jomsvikingasaga, ve: Fommanna SOgnr (Kaupm. 182a d^.) d. XL 
Btr. 1—162. Dřivé obzvláště : Jornsvikinga-Sagan. Stockholm 1815 
JomsYikioga Sága. Kanpmannahofii 1824. 



o jménu a polome Vinety, 59 

města Labekn, oo přídavek ku prára Lnbeckémn y jednom 
nikopke Oldenbtmkém se nachisejidho^ podotknootL V tomto 
popise udávají se mezi radnimi, pořádem let od 1158 do 
1234 yjUiukýísáj někdy pod t^mž letem jedni z Vinety, 
jiní z Jnlina ěiH Yolina, jakoby ze dvon rozličných měst^ 
poili, n př. L 1158 Jarvin ran Scodthorpe z Jnlina a Cord 
Strafae z Vinety atd. »*) Než dostatečně již od jiných pro- 
vedeno jest, že popis tento teprve dosti pozdě, asi na za- 
čátku 15ho století, z rozličných kalných pramenův v jedno 
slit jest tím úmyslem, aby kvetoucím tehdáž rodům Lnbeckým 
vymýžlenlm starobylosti a slavného původa lichooeno byk». 
Dosti zde na tom, že skladateli toho pojMsn jméno Vineta^ 
odkudkoli, známo bylo. 

Neníf úmysl náS, bychom se zde zabrali do podrobv 
něho rozboru domněnek o Vinetě. od historikův novějšího 
věku vystavených; jen zběžně podotkneme, že již Albrecht 
Eranc (umř. 1517), nedorozuměv slovům Hehnoldovým, o vy^ 
vrácení Vinety hájky snovati počal; že po něm Jan Bugen- 
hagen (1518), zaslechna o nějakém podání rybářův na ostrově 
Uznoimě o městě u vsi Damerova pro hříchy od moře prý 
pohlceném, v hromadách kameni na dně mořském blízko 
Damerova ostatky dřevní Vinety spatřovati se domníval; že 
po něm Mikuláš Marschalcus Thurios v Roztoku (umř. 162^ 
a Thomáš Eancow (umř. 1542) hájku tuto ještě více utužili 
a vylíčili, poslední zvláště vyobrazením dotčených kamenův 
podmořských, domnělých zřícenin Vinety, a že ji naposledy 
president Eeffenbrink (ok. 1770) na vrch nesmyslu dovedly 
vydávaje dřevní Vinetu za nejpřednější pevnost celého se- 
veru, s uměle stavěnou dtadellou, se zbrojnicí pro hrubou 
střelbu, s kasárnami pro sprosté vojáky, s admiralitním koUe*- 
giem atd. Pozdéjší tyto dějepisci nemohli o věcech v 
10tém a litém století zběhlých více věděti nežli souvěd, 
oatl a jiní bližší svědkové: co se pak oněch domnělých 
estatkův zdí pod mořem u Damerova dotýče, od pozdějších 
střízlivých vyšetřovatelův důkladně dokázáno jest, že nic 



>*) WeHpJhalm Monnm. ined. m. 682. 



60 Historie, 

jiného nejsou, nežli přirozené řady a hromady kAoneBl, a na 
nejistých povídkách lidu o propadlém městě, jakéž i jinde 
bez kasa důvodn panuji, a kteréž zde, při tolikýeh pohro, 
mach na města Volin a Uznoim připadlých, též pozdějších 
poptáváních učených mažův po Helmoldově Vinetě, snáze 
než jinde povstati mohly, s dobrým vědomim a prospěchem 
historie nic pevného, stálého zakládati nelze. 

II. Historické výsledky. 

Pominnvie hájek, následuje, abychom se k oněm pA- 
vodním, již vyslyieným svědkům navrátili a z výrokikv jejich 
jisté a neomylné pravdy vydobyti hleděli. 

1) Předeviím věc zřejmá a nad pochybnost postavena 
jest, že JuUn a Volin jsou jen dvé jména jednoho a téhoé 
mhtOy t známého Volina na soujmenném ostrově. Důka- 
zové toho jsou předně životopisci Otty biskupa Gfamberské- 
ho, z nichž někteří dotčeného biskupa oa cestách do Po* 
moří L 1124 a 1128 provázeli, a město od něho obrácené 
viudy Juliu jměními, ačkoli v základní bulle tamějšího bi- 
skupství od papeže Innocentía 1. 1140 Volinem, v kronice 
opata Ursperskéfao (1230), kdež o Ottě řeč, Vnlinem slově; 
dále listiny 1. 1168^175 a 118p, v nichž týž župan čili hradský 
Venceslav jednou co castellanus Jnliensis, dvakrát co castella- 
nns de Wolyn ze jména se uvodí; naposledy Kadlubek (ok. 
1220), u něhož se -čte: Julin, quae nunc Velin nuncupiUur 
Ctak podle rukopisův, ve vydáních zkaženě Lublin), což po 
něm i Boguchval (1250) opakoval: Julin, quod nunc Velin 
dicitur. *^) Vohn^ Velin, Vulin jsou slovanské nářeční for* 
my, přehlasováním o v^« a u pravidelně povstalé (srov. Ve- 
lyňané u Nestora místo Volyůané, polské Vieluů, a jména 
polských osad Volka (čti Vulka); srov. Vuloini místo Vo« 
linci u Witikinda, Burislaf místo Borislav ve skandinávských 
pověstech atd.) Julin jest německé vyslovení (že skutečné 
tak vyslovalin patmo ze slučování jména toho se jménem 



^) Kadlub I. I. ep. 16 p. 623. Boguchw, ap. SonMiernb. 22.Siovn. 
Ossolin, Kadlabek, iibera. von lAnde, str. 559. 



o jménu a poloze Vinety. 61 

Julia Caesara u Herborda i ostatních životopiscův sv. Otíy) 
dle Thamnanna a Bartbolda původně z Danův^ zaSátedné 
VYJ ménicich, pošlé. 

2) Nepochybujíce o totožnosti Jolina a Volina, tyrdime 
dále, že ani Jumin čili Jumne u Adama Bremského a jeho 
postapnikův nemúze býti od VoUnu rozdílné. Prvni a hlavní 
důkaz toho jest nám v^k Svena Aggesona, svědka oči- 
tého, jenž ái výslovně, že město Volin, L 1172 od Walde- 
mara zkažené, bylo totéž, jež (vlastně jen hrad a něho) 
král Harald, podmaniv sobě Slovany, byl založil a Dany v něm 
osadil (viz nahoře číslo 7.). Sveno A^eson, kterýž 1. 1186—1187 
své dílo o dějích králův dánských Bepsal, biskupem Absolo- 
nem poplenění a spálení města (moenia . . . sólo conspezi 
aequari), a později 1185 pokoření knížete Bogislava n samého 
města, přítomen; děd Absolonův Skialm byl hlavní původce 
výpravy Danův proti Jolinn (dle Saxona) čili Jomsburkn 
(dle skandinávských pověstí) okolo 1. 1095—1098; v rodině 
Absolonově se zachovali nejhojnější a nejhodnověrnější 
zprávy o půtkách Danův s Pomořany, ježto Svenovi i Sa- 
zonovi za základ jejich o dějích toho věku vypravování 
sloužily; na výpravě 1. 1172 proti Volinn a Pomořanům byli 
n^oehybné s králem Waldemarem, biskupem Absolonem a 
Svenem Aggesonem nejedni potomkové vítězitelův nad. Pomo- 
řany 1. 1095 a 1116—1119, co průvodci a rádcové, kteříž 
starších událostí a položení měst dokonale povědomí byli: 
možné-li, žeby biskup Absolon a Sveno Aggeson byli mohli 
proti pravdě a vienárodnímu zatojmění Volin vydávati za 
dřevní Jomsburk. jinde jmenovaný Jumin čili Jumine, kdyby 
tento teprve L 1116—1119, jakž novější vykladači tvrdí, 
byl zaniknul? A předce Giesebrecht a jeho posobníci neo- 
stýchají se arcibiskupa Absolona, bez kusá důvodu, viniti 
z lehkosti a podvodu, jakoby, zaslepen jsa mamou ctižádostí^ 
naschviU byl Jomsburk s Volinem smíchal, aby se tím, že 
on teprve Jomsvikingy dokonce vyhladil, před Dany a ostat- 
ním světem oslavil. •*) Nikoli : Absolonovo a Svenovo pře- 



»•) Giesebrecht Wend Gesch. (Berlin 1843. 8o.) IIL 366. 



62 Historie. 

svédéenl o totožnosti dřevního Jomsbiirkii a potom niho Vo- 
lína Bonhlasilo b přesyčáienim ostatních věci porédomých 
Danův a bylo takořka národní. Že Saxo ftrammatik Jomne 
čili Jomín od Jahna čili Volina nedilil, jii nahoře (č. 8.) 
jsme vid6U: nebot kde Adam Bremaky, mlnvé o IMku a 
smrtí Haraldové|» jmeníýe mžsto Jamne, tam Saxo Uade Jalin, 
a vietečnost jest, obviňovati jej xe změtení jmen a mést 
tam, kdež on jasn^i viděl než my. Těmto dvěma hlavním 
svědectvím o totožnosti Jomsborka a Volina nasvěděiýl vie- 
eky ostatní snimé historické pamálky a vedlejší okolnosti 
(i ta^ že přepisovateié Adama jmra Jamin a Jolin co syno- 
nymův nžlvaU, nvedie toto drahé do textn mfsto prvního) 
jak hned nvidlme. Odkad jméno Jóm, vyslovované Jonm 
i Jam (y^Jumensis provincia'' Saxo), Jomio, Jomne povstalo, 
s jistotou sice říci nelze: nevidí se však býti nedůvodné, 
odvozovati forma Jumin, skráceně Jumn, Jam, Jóm od Ju- 
lin, a tato od Valin ěiU Volin. 

3) JettUie mitto Jumm od Julma, t od Vokna^ nmU 
Toedihiéy fkemůie ani Vineta býtí^ cokoli o jména tomto soa- 
dime, hoď za zkažené, nedopatřením a omylem povstalé^ bod 
za přesné a pravé je miO^^^ Hdmold zajisté jmeniýe Vi- 
netoa totéž veliké knpecké město, kteréž a Adama Bran- 
ského Jomin ěili Jomne slově, jakž z popisu o oboo, vedle 
sebe postavenýdi, naoěitě patrno. O jméno oviem spravedlivá 
jest pochybnost, nebof v rokopisech a vydáddi nemalá rftz- 
nost panige, a není oviem nemožné, že omylem přqiisova- 
telův z Jomne povstala Než já piedoe, váže vieho na 
mysli, v tom domnění trvám, že mo jest pravé, maje toho 
tyto důvody. Předně, ve vieeh foimáeh ioho jména v roko- 
pisech vyškytá se zakoněenl -ta, kteréž ze slovce Jomne 
povstati nemohlo. Za drohé, již velmi staří vypisovaěi Hel- 
molda tak to jméno četli a větSlm dilem na Vendy tlomoěili, 
o př. Kirchberk (1378: „Von der stád WynneAa nennet man 
sy Wintkř* (opravdo naopak); nejmenovaný kronikář Sosel. 
Aý (ok. 1418) bmnetOy oviem mylně, než patrně mislo uw- 
neia (zaéáteěné m* a tu se v staiýeh rakopisedi mate, v nichž 
ť bei ponkto a viecka pismena malá); Eranc „dixere IFme- 



o jménu a pohze Vinesty. %^ 

iam ftb gente WiniUyrunif^ a nejmenoyaQý Lubečan t arede- 
ném nahoře popise radnich. Za tfeti^ jméno Vineta bylo v 
K&neich i o jinýcb osadách sbransk^h skutečně nžiyáno, 
na př. yyGroninehe qnod dicitur Wenethen'' ye staiých spis- 
kách k 1. 936 *^, Winethahnsum (Vendftv domov) L 937, 
1022, 1062, Winethe v list 1022, 10Í34^ Wimethebnreh (Win. 
Mtbeborch 1179), slovansky jménům Slovensk (prastaré 
mésto na řičoe Berezině v ^b^rnii Vilenské,) Némd (ve 
Skzskn) atd. té& mnoh^ jinojazjéným, n. p. Madžaiy (v 
Předkavkaska na Knmé), co do obdoby tvofenl a smyslu se 
rovná. Že nčkdy jedno a též mésto nejen u rozličných 
kmenův, což obyčejnéjii jest, ale i n rozličných větvi téhož 
kmene rozdílná jména mívá^ tohof důkaz nacházíme v blíz- 
kém pHkladn, ve jménu města Stargradu ve Vagrii, jenž a 
Sašův Oldenburk, u Danův Brannesia slulo. ^) Možné, že 
jméno Vineta bylo jen u některé rětve kmene německého u 
obecného lidu běžné, a že teprve tehdáž povstala, když se 
bajka o vyvráceni velikého slovanského města v ousti Odiy 
(což ylastně jen popleněni bylo; Siřiti počala. Jakož ^neta 
pokrajinské, tak Hynnisburk, i hunský (slovanský) a Waltz- 
burk, i Veletský hrad; básnická jména slavného někdy Vo* 
lina býti se zdaji, mio u Svena, toto v pověsti Wilkinasaga 
iečené ^) — Námitku, že Helmold o městě 1. 1160 již vy- 
yráceném, dávnobylém mluvi, ano Volin tehdáž jeitě kvetly 
niže vyvrátíme. 

4) Wýrohy starobylých svédkuo^ v prctvém smyslu shtf po^ 
jatéy o totožností, míst JvrnánOy Julina a VoUna nabývcgl dohh- 
naUho potorzení v tom, co o starobylosti^ veUhostij dlouho ib«- 
ioucbn obchodu a mohutnosti mésta VoUna odjinud^ a sice z 
hodnovSmých pramenův víme. Že město Volin již v 10tém 
stoleti znamenitě kvetlo a Široké daleké pověsti požívalo, 
toho přední a hlayni důkaz nacházíme ve množství starých 
arabsl^ch minci, též jiných vzácných Sperkův a ozdobek^ 




klad sloyuiBkého jména (itět, itětina^Bonte). 
posn. 3.) tedy na om;^ la jest 

^ Sveno Áffgonis ap. íxaigéb. L 51. WQklnaaasm hi 68. 



64 Historie. 

od 17bo století až do njnéjika v ném a jeho podkraji velmi 
zhusta vykopávaných. Mince tyto/ větfiim dilemz 8ho, 
9ho a lOho století éili z věku Abassidův kalifftv Bagdad- 
ských aSamanidův panovníkův Samarkandských pocházející, 
a prvpi polovice lího století téměř nepřesahující (což se 
rozpadnutím kalifatu, klesnutím obchodních slovanských měst 
nadbaltíckých a úpadkem prostředních národův^ Kozarftv a 
Bulharův, vysvětluje)^ jakož i jiné drahé šperky a ozdobky 
z kovU; v takové hojností^ rozmanitosti a svěžesti, jako zde, 
jenom v nejslovutnějších někdy městech kupeckých na se- 
veru, v Novohradě, Birce, Visbě, Gdaňsku, Trause, Kolo- 
brěgu, Hedabě éiK Šlesviku atd. nalezeny bývají. *") Druhý 
neméně důležitý historický důvod starobylosti a mohutností 
města Volina zavřen jest ve svědectví souvěkého dějům, jež 
vypsal, historika Witíkinda éili Widukinda (květi ok. 980)> 
dle něhož zpronevěřilý německý hrabě Wichmann, útek se z 
Němec nejprve k Danům, potom odtud k Voliňanům se do* 
plaviv, tyto k boji proti polskému knížeti Meěislavovi poštval, 
v němž na hlavu poražen byv i sám zahynul 1. 967. Hlubší 
vniknutí v tresf toho svědectví, v položení, vzájemné vztahy 
a poměry tehdejších národův, každého nepředpojatého zpyta- 
tele v tom domnění utvrditi musí, že Witíkindovi Wuloini 
bjli Voliňané '^), a že již i tehdáž, jakož potom často, co 
svobodná a mohutná obec, v ěele okolních měst, tuhé spory, 
až i boje a války s východními, zvláště pols^^, knížaty 

*°) ^Unter ailen Handelsplatzen der baltíschen Ktisten am meisten 
gertthmt, ja BOgar fUr die gii^sste Stadt Enropa'8 gehalten, wird JuHtij 
áueh Jvmne, Jomsburg, und, wahrscheinlich nur aof einem Lesefehler 
berohend, Vineta genannt, daa heutige Wolin, und es muss cds eine 
in der That aehr scMtzbare Bestdtigung dieser, wenn gleich eitoas 
iibertriebener SchUderungen von der Blwhe und dem Umfange dieser 
' Handelsstadt angesehen werden, dass nirgends hdufiger als hier 
arabiscTie Munzen und Jcostbare Šchmucksachen aufgefunden worden 
9vnd,^ L. v. Ledebur Cber die in den balt L&ndem in der Erde ge- 
fundenen Zeugnisse eines Handels-Verkehrs mit dem Orient (Berl. l&IO. 
8«.) str. 65. O nálezlch 1. 1664, 1670, 1699, 1740, 1755, 1796, 1805, 182S 
a 1824 tamže str. 55—57. Srov. P. v PoMen Úbetden wissensch. Wertb 
und die Bedeutsamkeit der in den Ostseelándern vorkomm. arab. MUn- 
zen, ve spise : Vierte Sammlnng der hist. u. lit Abhandl. der K. D. G. 
zu KOnigsb. 1838. Str. 3—56. 

»») Witik. 1. m. c. 69. v Pertz Monum. German. histor. V. 464. Viz 
Siřeji v Lmtsch Markgr. Gero (Lpz. 1828. 8°.) str. 123. pozn. 221. 



o jménu a poloze Vinety. 65 

mfralL Třeli, ve spqjeni 8 onéma dréma obtrláttol vAhy 
udbýriyid důvod jest domád prastaré podáni o nékdějii voli- 
koad a slávě mdsta^ podáni, kteréž sknteinénejednémi hmot- 
nými zbytky a zřiceninami, jeStč v 16tém stoleti okolo dneSniho 
mésta spatřovanými, se potyrznje. V tomto oUedn uváženi 
hodno jest svédectvi Jana Lnbeehia, koniela Trq>tovBkéhO| 
v druhé polovici 16Iío století, jež pro řídkost níže bez mála 
v plností klademe. '') 

' ^ že památka o někdejii velikoati, mohutnosti a slávě města jc|jick 
dlouho v pamětí měSCanŮT Volinských nevyhasla a že jeStě ▼ běhu 16. 
stoleti vidomé byly mnohé dědy někdejii rosSlfenostl meata^ pomáváme 
z toho, co Jan Lubechius, konfiel 'nreptovaký, oéiiý inredek, o tom 
okolo r. 1564 napsal v tento smysl: ,Nonis Octobrís. oomitatos aliqnot 
antíqnitatís stadiosis, viris venerabilibna. loei istíns Pastoríbos et Sena- 
toríbns, vetasta Jolini, anno Christi 1170 anspiciis Danoram regis Wal> 
demari, dueta Absolonls Episcopi Rotschildensis excisi. restantía ve- 
stigia, ocularí de loco ad focmn commonstratíone perlnstravimus, et 
auantum illa mediocrís qnidem civitas Wollin ab antíqua illa celebra> 
nssima urbe, castro mzgno Julino, mutata sit, ex rei presentis inspec- 
ttone deprehendimns. Síta est et fíiit, nnnc nt tone, in insula dem 
WoUinischen Werder . . . In hi^Qs insulie frontispicio, ex antiguis ad- 
hne exstantíbas aliquomodo ruinarum monuraentis veterís Julini, appa- 
ret et datnr videre, qnod florens Jolinam habuerit in oiroamferentia sua 
nitra integrum milliare Germanicum commune. Templům etenim Sancti 
Xichaelis, hoc tempore extra oppidum Wollin in editiore pauhim colle 
Bethanim sejpulchns defunctonun cum sno coemeterío deettnatum, tone 
in medio urbis íuisse perhibetnr antiqui Julini. Quod etiam ita depre- 
henditiir. Tria namqne castella et fortalida, ad propugnandnm bostiles 
insnltas in editioribna urbis partíbus disposita, diversis quasi montiboa 
tribus longiusculo intervallo locata íuisse, excidii Uiteres adbuc osten- 
dunt, quomm nomina etiamdum remanent, prímus Kakemel, secnndus 
Modorow, tertíns der Schloes-Berg, quartus versus septentríonem der 
SUber-Berg, mons ceteris proeminentíor, in qno constructa fhisse perhi- 
betnr arx vel pTopugnaculnm multarum habitationum, ubi sepe adhuo 
inter exdaa íhndamentalia saxa et lateres argentea nmnismata reperi* 
untnr, item prasgrandinm hominum instar ngantum mndia ossa et co- 
ste alíqnanao oonspiciuntar. Fuit etiam ibi alius vel quartus mons, ad 
anstralem urbis partem indinans. mons Calvarise, der Galgen-Berg, in 
quo sontes ultímo supplicio affici solebant, non londus áb urbis dissitus 
portis, qnam quis mannaU jactu pertíngere posset nodie hic locus vel 
mons tam longe a portis novi Wollin disti^ ut aliquem eo exspatían- 
tem bene de&tíget. £t in radicibus hujus montis antíquitus termina- 
batnr in parte australi vetns Julinum florens. Si itaque templům Sancti 
Hichaelis in medio urbis constítit, et ad qnatnor mundi plafpas pre- 
dictos montes et fortalicia capita angularia vel torminos habuit, ut ex 
ruinis liquet, satis constat magnitudinem vetens Julini excessisse qiatíum 
milliaris Germanici in ambitu muiorum suomm. Nunc tomporís multo 
etiam quam trígesima parto est contraetíor et minor, non aspemanda 
tamen dvitas WoUinum. £t campus est, ubi Trója foit, ubi olim »di- 
iicia magnifica steterunt, ibi nunc malta agrorum jugera coluntur qao- 

BAlarrk. Seor. tpliy IB. 5 



6G UUdorie, 

5) Dosihie 8oud^^fO2boremhÍ0toiriol^Ii8védectf4 do* 
stetočiié jistoty o tomi £t jména Jidm, Jrnnin (SU Jum^ Mm, 
Jánuburk) a Viněta jeou jen rozdOni názvy jednoho a téhoá 
místa VoJma, kteréž jiz e 10tém století Udnaíosiíy obchodem a 
bohateivim nade váedca ostatní mieůa shywmského PomoH známe, 
nití vynikalo, neminime se pooitětí v přetřásáni mnobýdi S 
otáakoa touto spojen^^oh podrobnosti, ani ye zínitáni vieck 
na pouhé možnosti založených pochybnosti a námitdc. Kde 
jistota z historických pramenův pro střizlivého soudce dosti 
jasné plyne, tam zbytečné jest táháni se po možnostech a 
podobnostech, jakkoli slibných a bájivé obraznosti lahodiciek 
Abychom yšak zúmyslně odpory a námitky zamlčovati a jim 
se vyhýbati nezdáli, podotkneme jich zběžně. „Helmold, tak 
se namitá, starý svědek, svědči o konečném vyvráceni města 
Vinety/^ Helmoldovo svědectvi, slyiime-Ii je na poplenini 
a pobořeni města, později znova vystaveného, dobře projiti 
m&že, sic jinak obstáti nemůže. Helmold zajisté, vypsav Adar 
mova scholiasty svědectvi o pobořeni Juminu (1043), překrou- 
til je, nevědomé jakou báječnou pověsti zaveden jsa, na ko- 
nečné vyvráceni. Že Vineta 1. 1043 nebyla dokonce vyvrácenai 
patrno z Adama o květu Jumina 1. 1072 — 1076. Vineta 
z%}isté Helmoldova jest, jakž jsme nahoře viděli, Jumin Ada- 
můr, an Helmold o městě tom nic více nemá, leč co z Adiuna 
a jeho scholiasty, trochu pozměněnými slovy, vypsal „líei 
Helmold, řekne se, použiv slov Adamova schoUasty ve ity^ 
listickém ohledu, mohl co do věci pozdějSi vyvráccmi Vinely, 
okolo 1116—1119 zběhlé, na mysli miti?^ Dosti nepodobno : 
než dejme tomu, opět jen o dobyti a popleněni města Vo«- 
lina, nikoli o \yvráceni některého jiného nad onstim Odij vrd- 
dectvi to platiti může. Historie zajisté, toho času již ne beze 
světla, o druhém, blizko Volina nad oustim Odry kvetoucím 
a nenadále zahynulém městě nic neví. Léta 1124 a opět 1. 



tannis, das Wollinische Stadt-Feld am Werder ad occasum, bis an die 
PiotzniBche Stege, eo nsaue vetus pertendebatnr Julinum, ad ortnm ho- 
die etiam prístínom terminům obtínet fluentum, den Strom, brachiom 
fhivii Divenow, ponte atratum.** Viz 3f. Rango Origines Pomeranicae. 
(Colberg 1684. 4*^.; 2hé vvd. s nápisem : Pomerania diplomatica (Francoíl 
a. V. 1707. 4°) i>ag. 292-294. 



o jménu a poloze Vinety. 67 

1128 narvittvfl biskup Otto se svými pomocnikj nejen nriSsta 
YoSňy nýbrž i oi^tnl nsd onstim Odiy rozloiené okolf po- 
mořské: nicméně o zkáte néjakébo vefikého měfrta na osfat). 
veeh nikdež n tivotopiscfty jeho, Herbořda, Ebba, Sefrida, 
dílem očitých srédkftVy ani nejmeníi zmínky. Sreno Agge- 
son, jenž ve své mladosti domnělémn vyráceni Vinety 
11 16 --11 19 dobře pHtomen býti aneb aspoA hodnověrné 
zprávy o něm od očifýeh svědkftv mltí mohl^ vjiSfuje, že 
sim očima sv]^a L 1172 na to se díval, kterak hradl^tral* 
dAv Hynnisbnrk ěili Jmnin (t Yolin) od krále Waldemara 
zkažen byL A předce tento Volin i pozdě}t jeStě, aSponpadl;^, 
trval a dodnes trvá. Pročež Helmoldův hyperbolický výraz : 
,;hanc civitatem . . . qnidam Danomm rex . . . ftinditns ever- 
tisse reífertmr'' právě tonž měrou měřiti slnSi, kterouž Svenova 
slova: „cnjus moenia . . . ego Snenb soIo oonspexi aequari.^' 
V oboji připadnosti mluví se převýšeně. Žeby vedle VoHna, 
jehož starobylost a někdejší vefikost i zámožnost historicky 
jista jest, na témže ostrově nebo mL Uznoimě, následovně 
vzdálí dvou nebo tři mil, ještě jiné rovně veliké a dávné 
město stejným časem bylo mohlo kvésti a nenadále beze 
všech sledův s povrcnu země zmizeti, tomu podle všeho, co 
z dějin lidských o vznikáni a zanikání velikých obchodních 
mést víme, vliy přidati nemůžeme. Taková města, jako Ada* 
mův Jumin a Hedmoldova Vineta, ani nevyrůstají přes noc* 
ze země jako houby, ani se, i po největších pohromách, jako 
btibliny bez sledu v niyeč nerozplývat Co o pohromě 1, 
1172 na Yolin sesuté čteme, že totiž měSfané ještě před oble 
žením města do Eamina se utekli, a po poplenění jeho i oi* 
pluti Danův domův se navrátili; totéž i o minulých časídi 
a starších vichřicích mysliti dlužná Město VoUn, v 10tém 
století na nejvýš vzkvétlé, utrpělo první hlubokou ránu 1. 
1043 od krále Magnusa; ucelevší od ní, kvetlo za Adama 
Bremakého 1072—1076 poznovu; L 1095 anebo 1095—1098 
doráželi na ně podruhé Danové; mezi 1116 a 1119 postihla 
je nová důraznější nehoda; biskup Otto našel je 1124 a 1128 
co lidnaté obchodní mořské město v dosti mírném stavu, a 
Štětin na prvním místě hodností (metropolis) ; 1. 1172 při- 

6* 



I 

i es Historie. 

I kTttfila jé it?rtá^ nejknifagii pohroma, bidiapski stolice pie- 

, nešeoa 1 175 do Kaminay a mésto, ftoUkrát byvii dobyto, vjdran- 

coyáno a píjeno, ai vždy župni stoliei zfiatalo, předeílé 

! mocí a slávy více nedosáhlo. Tolikeré, a snad i jiné méné 

známé nehody podrývaly kvetoucí stav města, aij<ý zničily: 

I snad některá ze stariieh pohrom zavdala příěinn k pověsti 

n lidn obecného o konečném vyvráceni a zahynuti města^ 
pověstí, která sama v sobě, na odpor výslovným a jasným 
historickým svědectvím, ničeho dokázati nemůže. — „Než 
hrad Jomsburk^ tvrdí se od některých, nejnověji od Bartholda 

I a Giesebrechta, podle vypsáni v pověsti Jomsvikingasaga od 

Volina rozdílný býti a nejpodobněji na ostrově Uznoimě, na 

j levé straně samého ousti Šviny, hledati se musí.^ Nevidíme 

potřeby: proti nemotorným bi^ím Jomsvikingasagy a jiných 

I pověsti o velikolepostí mořského toho žulového hradu stavime 

holou pravdu historických svědectví o spftsobu tehdejíích 
skandinávských hradftv, kteříž od slovanských ničím se něh- 
šili, jsouce naprosto dřeveni, z příkopAv, zdí a srubAv čili 
osekAv dřevěných sestavení (odkudž „rábatí brad^ i stavěti), 
tak že je nepřátelé při obléháni kotveni na dlouhých trámíoh 
upevněnými roztrhovali (na konci 12ho století chtěli Livové 
hrad Ykeskolu na Dvině dle starodávného zvyku provazy do 
moře strhnouti, ale tento již byl kamenný I), kterouž příčinou, 
mimo příkopy, ani sledy z nich nepozAstaly. O položení 
Jomsbnrku jasnější a phúnějdí svědectví, než dotčená pověst, 
vydáviyí Saxo a Sveno Aggeson, jimž ona pověst jeité v 
prvotní přesné spAsobě známa byla. Saxo praví, že král 
Harald, podmaniv Slovany, dánskou posádku u nich uměstil: 
„apud Julinum nobtUssimum iUiua provineiae oppidum.^ Ta- 
kovéto nobilUaimum oppidum byl za onoho času v té straně 
jen Volin, jakž jsme výS dokázali. Týž Saxo jmenuje na 
jiném místě Palnatoka mužem z krajiny čili župy Jnmské 
poělým {Jumenň promneia ortus); podobně i ve skandináv- 
ských pověstech zemij v níž hrad Jomsburk ležel slově Jom. 
Tuto stejnost jména kriginy i krada nacházíme oviem ua Vo* 
line, kdež ostrov (župa, proviocia) i město téhož jsou jména, 
nikoli pak na Uznoimě. Sveno Aggeson, muž prošlý a zku- 



o jménu a polwe Vinety. QQ 

iený snatel nalieii ostrovův, souhlasné se Saxonem na dvo- 
jím miste Bvédfiiy ie hrad, t námi ííékáj Harald sv^ Dany 
osadil a potomné danití i rendští loopežnici dobrodnižili, 
nebyl vlastné od Volina rozdílný, na jehož popleněni od Wal- 
demara 1. 1172 sám očima svýma se dival. Tomu nasvfid- 
^nje i jméno Jtrnij Jwně-Jmrk^ jenž jest zkráeené ze jména 
Jumin, a toto bez poehyby jen přejinaéené z Julin, o jehož 
totožnoí^ s Volinem iiůný nepoehybnje. Bylf tedy hrad 
Jomsbnric nejpodobněji přihrad (ros. prigorod, prigorodok) 
města Volina, jakýehž veliké toto město v oné staré době, 
obyčejem jiných slovanských měst, Novobradu, Pskova atd, 
více mití mohlo, ač byl-Ii skutečně hrad od města Volina roz- 
dílný. Tlm se vyrovnávají odpory, do nichž viickni nen- 
ehranně nblhaji, ježto baďto s Bartholdem Adama ze změteni 
bradn Jomsbnrkn, domněle na Uznoimě, s Volinem, a z pře- 
neseni polohy Jomsbnrkn na Volin a naopak měáfanských 
poměrův Volina na Jomsbnrk stihají ^^), buďto s Giesebrechtem 
za to máji, že dánská osada Jomsbnrk na levém břehu Sviny 
v krátkém čase ve velikost a mohutnost Adamova Jumina 
A Helmoldovy Vinety vzrostla. ^*) 

III. OhlaTení událostí. 
Poněvadž úmysl náS nebyl ten, bychom v podrobné a 
•souvislé vyprfwaváni dýin a příbihův mésta Volina^ pod roz- 
pěnými jmény Jumina, Jnlina, Jomsborku, Hynnisburku a 
Vinety druhdy proslulého, na miste tomto vcházeli, nýbrž 
pouze ten, bychom podle možností soudně a rozhodné trvajici 
posavad nejistotu ohledem jmen a polohy jeho odstranili, kon- 
>ěime své pojednáni chronologickým výčtem hlavních událostí^ 
města toho se týkajících. 

A 
Léta 946. Župa Woltze (provincía Woltze), v základní listině 
biskupství Havelberského od krále Otty I. jest snad 
země Volincův, a hrad Waltzburg ve Wikinasaga snad 
Volin. 

") Barthold I. 305. 

^) Oiesebrecht Wend. Gesch. II. 214. pozn. 3. 



70 Hi$torie. 

967. Německy bral^Wichimii pMed odDM&vk Wololaflia, 
t Volincftm, popudil je k Filoe proti polBkéuw kní- 
žeti MečidavoTÍ. (Witikind, Anoaliata Swo.) 



935—940. Jomsbork brad a hlavniho města slovanského, Jaomo 
čili Julin řečeného^ od krále dánského Hanlda Gorm 
sona, podmaiútele SlovanAv, založen a Dany osazea 
(SvenOy Saxo, KnyUingasaga, Jom8YÍkin£;a8aga v pů- 
vodní podobě.) 

966—1000. Kvetoucí doba Jomsvikingův^i mořských loupež- 
nikůVy a Slovanův Volinsk;^ch, s nimi společně dobro- 
družicích. (Pověsti: Jomsvikingasaga, Enytlingasaga 
aj.) 

980 sld. Dobrodruh Palnatoke, Slovan z Jumské župy pošlý, 
osadiv se po odstěhování předeSlé, s novou družinou 
v Jomsburku, vladaří nad osadou i městem. Bajka 
o pomořském knížeti Burislavoví a jeho dcerách. 
(Saxo, Jomsvikingasaga.) 

984. Erál J^arald, v.áleje se synem Svenem a přemožen jsa 
od něho, utekl se do Jumina čili Julina, kdež od 
Palnatoka usmrcen L 985 (Adam Bremský, Helmold, 
Saxo.) 
' 1043. Veliké zpuiténí a zboření města Jumina ěili JnUna 
od krále dánského Magnusa. Počátek a p&vod 
hájky o zahynutí města. (Seholiasta Adama Br. 
Helmold. Snorra S. af. Magn. S. Olfs kon. hinf 
helga; Enytl. S.) 

1072 — 1076. Jumin, zotaviv se, kvete obchodem a skví se 
na celém severu. (Adam Bremský.) 

1095 aneb mezi 1095—1098. Výpravy Danův za krále Eridia 
proti loupežníkům mořským v Jomsburku. (Saxo^ 
Enytlingasaga.) 

1114 sld. Kníže pomořský Vratislav, sídlem v Kaminu, pa- 
nuje nad Pomořím, v němž Štětin hlavní a Volin 
slovutné město. (Sefrid, Ebbo, Saxo.) 

1111—1119. Erál Niels se synem Magnusem a polským kní- 



o jménu a poloze Vinety. 71 

žetem. Bolealayem, dobyv města Jalina, popálil a 
pobořil je. (Saxo.) 

1120. Eniže pomořský VntislaT poddal se polskéma Bole- 
slayovi a zavázal k poplatnosti. (Sefrid a ostatní 
životopisd) 

1124. Biskup' Bamberský Otto navitfyiv meto Jnlin, byl 
oslyián a nstonpil^ potom' navrátiv se do mésta 1125 
kfMtil lid| a potieli 1128. n nieb jsa je vynSovaL 
(Herbord^ Sefrid, Ebbo a ostatní životopisci.) 

1140. Biskupská stolioe ve Volině od papeže Innocentía po- 
tyrzena. (Listina 1140-) 

1168—1182. Yenceslav župan (castellan) Volinský. (Listiny.) 

1172. Král dánský Valdemar, výtah s lo&tvem proti Pomo- 
řanům^ popálil a pobořil město Julin^ od měSCantv 
do Kaminu utekSích opuitěně. Oupadek města. He- 
neiení biskupství do.Eamina 1275 a potvrzení od 
papeže 1188. (Sazo, Xnyfiingasaga.) 



Výklad některých pomístních jmen u Bulharův. 

(čteno Te filolog. lekoí kráL české n£ené tpolečoosti 1847, 87. fíjna.) 
(Čas. Č. Mus. 1847. H.) 



Ci 



/teniřAm mých Starožitnosti a Národopisn neni ne- 
^nimoy 6 kterakou snahou a pilností %em v obojim tom 
spise pomktná a krajinskd jména národáv slomxjouikých i vitoi 
jejich z rozličných dob sbíral, do hromady sestavoval a 
o jejich vysvětlení se přičiňoval BylC sem toho domnění, že 
pěstovateli věd slovanských na zachováni a známosti těchto 
jmen i tehdáž mnoho záleží, když se mu k dokonalému jich vy- 
ložení ještě dostatečného světla nedostává. Čeho zajisté v nynější 
době a silou jednoho ochotníka nebo několika málo učených 
dosíci nelze, toho bohdá v prodlouženém case^ posloupným 
snažením a spojeným důmyslem více učených dosíci bude 
možné. Den po dni svitá a slunce vzchází : snad i Slovanům 
po dlouhém rozednívání někdy slunce důkladnějších nauk 
a hlubší osvěty na oboru jejich duchovního života výše vy 
stoupí a naše nevědění v jejich vidění promění. — V té na- 
ději sem podobná jména i tam pilné zapisoval, kde sem k 
jejich vysvětlení buď zhola nic, buď aspoň nic jistějšího nad 
pouhé domysly a dohadky poskytnouti nemohl. 

Od té doby se mi na této dráze, při stálém prohledáni 
k témuž cíli, v právo i v levo tolik nových předmětův a 
rozličných pozorování jich namanulo, že kdybych o každém 
z nich obzvlášf a ze vrub řeč činiti chtěl, již to všecko ne- 
rci-li v tento běžný a kratičký okus, ale sotva v obšírné po- 
jednání zahrnouti bych mohl. Pročež to, co dnes pouze 
jako zlomek, a to bezmála mani, jisté bez mnohého přebírání 



Výklad pomígtRýehjmmbnlharských. 73 

yyňatf^ Iiiediiésti molniy neebC aspoft 00 noyf janý dAkac 
dooii, ie i Y tomto oddfln iianky, jako Y kaidém jiném, 
inAoe nenkoníena, a ie den ke dni ponieni pfikládá, kájt 
jen mysl opravdorě po ném toaii a jeho nennavené hledá. 
UmiaiK pak sem k několika poand málo snám^ a 
doatateňné netysyétlen^ pondetn^ jmenAm StoiwiftT bnL 
hankých asřeni obrátiti, jmenovité k Šopám, MfvdUkm, Br^ 
játím a Víyméům, a o jejieh jaké také TysTétieni se «a«h 
díti. Z těchto první teď ponejprve ▼ UTáženi bera: o ostai* 
nich iřeA sem sice jii i' re Staroiitnosteeh straině jednal, 
než od té doby sem dílem z opětovaného stopováni v pra- 
menech, dílem % tiitěných ssprár rodil;^h Bnlhar&y, srláětě 
Fotinova a Neofyta, dílem z ochotného sděleni podrobných 
svých BápiskAv znamenitého cestovatele Viktora Grigoroviěe 
iirSi a důkladnější známostí o nich nabyl, tak ie to, 00 
sem tehdái o nich nedopověděl, teď ponéknd doplniti a pe- 
vněji ohraďti mohu. 

DHve vfiak neHi k tomn i^tonpim, nvedn pfedběině 
a jako mimochodem jeitě jiný rázný a nás se poněkud 
bUie týkajid příklad téméf nad víru a pmkí dlauhiho trvání 
pcmíitných jmen. Vědomof jest, ie ěeskojŘlovanské jméno iZa- 
koum/ od hnidn někdy Balau, nyní německy R&tz jmenova> 
ného se odvozíme; já víak sem ve Staroiitnostedi pookáial 
mimo to na dvojí větev národa ěili Mda Rakatae řečenMM), 
od Ptolemea zrovna tam vytčeného, kdež později Rakonsy 
a hrad Bakns nacházíme totiž Bakatae a Terakaíriaey za to 
maje, ie nikoli lid od brada, nýbrž naopak hrad od Kda ne- 
boli iapy, v níi ležel, toto své jméno dostal Nedávno 
napsal Jan Grttbel velmi důkladné pojednání o hradn Rá- 
kosu, od znameniteho archiváře Chrněla vydané ^)ý v němi 
světle d<rikázal, ie byli dva rozdQní hradové Bakós jmeno- 
váni, z nichž jeden jest dnešní město Bůtz^ jiný dnetei 
měgteěko se zámkem Baaba éili Rq)ě a st(Aa ěeské a ně- 
mecké Dyje. Tento poeledni hrad jii v listináoh XIL XHI a 
XIV. stol (od r. 1147) pod jmény Eakcz, Bagitze, Ragétz, 



O Oesterr. Blitter f. liter. n. Konzt 1847. Nr. 168 stdd. 



74 Historii. 

Jtaheg íáié se vjBkýti. Hek mm atíhaůvý spuoyatol, ani 
utený vjfkmtel netaKl, ža raedff tan hndňv a iap jit ▼ 
ladila ¥6t?i aárod« a Ptolenea vytten jei^ a to Bakas t 
akokn d¥<Hi Dyji jeet inpni hrad iHoIemaDorfohTe-Bafcit^ 
nad tekou (Tcopá tív lovrattáv o( Tepaxorpíai), onen pak Ba- 
kas V knýind ža jeat žqmi lurad Ptolemaeovýeh BiJcaMy y 
poUch (iicpcc Toic ica|iixotc) 1 ^ lyUe, jména ae grovaán^ 
oMata Movnávaji; tám ae pojednou historikoW otvírá náhled 
o tíaic let hloub do šeré ndnnloití. Jak éasné se maseli 
3iované ada ubytovali, ježto nám staré jméno obyrateMv 
téebto žap tak věrně zadiovali I • 

UTež TFafme se již k obranému předmětu i V DennM 
lUjnraké, r Záhřebe vydávané, napsal jakýsi neznámý cesto- 
vatel po Jihostovanech o Bnlhaříoh takto: Bulharové od Oar- 
hmdu do Filípopole a od Oalce i Varny do Vidina naaý- 
vitfi sebe pravými Bulhary^ ony pak od Filopopole i Vidina 
do hranic srbských a amautských jmenují posméSně Šopy. *) 
Velmi neurďtě jak eo do rozsáhlosti sídel, tak i cd do plat. 
nosfti jména: určitější správy podávají nám domácí země- 
pisoi, nejurěítéjSi pak očitý vyšetřovatel těchto zemí a svěddl:, 
Viktor Grigorovid. Podle nidi zaujímají Šopi okolí hořeJAt 
Strumy, čiU to, v němž města Badomir a Tjustondíl leží, 
nesou toto své jméno doma i vně bez úhony a jako své 
vlastni, nikoli přezdívkou, a dělí se od soukmenovcftv svý^ 
ostatních Bulharův, nejen jím, ale i zvláštním podředím, 
krojem a spůsoby života. Ctihodný Grigorovič pevně se na 
tom ustanovil, to Šopi nejsou nic jiného než Švabi^ tedy po- 
tomci někdejších osadníkův německých v Dardanii a Moesii. 
Podle mého přesvědčení to býti nemůže. Němci zde nikdy 
nežili po župách, nýbrž v ohrazených městech Novémbrdě, 
Eiprovci, Trnově, v měšCanských obcích : Šopi jsou lid selský, 
rolnický. Němci pocházeli ze Sedmihradska, a sluli vždy a 
všudy u Srbův i Bulharův Saši, čimž i opravdu byli (tak ▼ 
Zákonníku Dušanově, v Letopisech srbských atd.), nikoli 
Švábi: toto poslední jméno teprve nedávno o rakouských 



^ Dznica Birska a Zagrebu 1844 Nr. 11. 



Výklad pomístních jmen bulharských. 75 

Némcich na hraničily srbaUbo 97čta užívati • se zaéido. — 
Odkud tedy jméno? — Šopi jsou Sapae čili Sapaei^ vitey 
ThiakATy ncjlstarši známi obyvatelé iéebto vlaall O iiicb 
již Herodot a Thucydides, pozd^i Strabo a PliniaBy n^po«léza 
PtolemaeoB, rozmanité zprávy podávají, jichž zde v oaplnoBti 
opětovati nelze. Pro nás nejdůležitěji! svědectví Thneydido* 
vo, dle něhož vHeo SapůOf rozložená v osadách na pobřeži 
mořském mezi Abderon a pohořím, naproti ostrovu Thasos, 
u Bontěsky Sapejské čili Filippské, pocházela od kořermých 
Sí^pův čiU Jinak Sintím v okolí hořjeáí Strumy. ^) BylaC te4y 
pravá a prvotní vlast Sapův zrovna zde, kdež nyní áopové 
bydlí Pomoritl v^střelkové pod Rhodopi a Pangaeem, někdy 
tak proslulí a vlastními králi se spravovavii, na oné bouřlivé, 
hlučné silnici národův ve vichřicích času dávno i se jménem 
zanikli: po kmenu samém ta v kdUbce jeho, v neprůchodných 
těchto horách a údolích hořejíí Strumy, do dnes aspoft p^ 
matka ve jménu Šopi se zachovala. Eéžby někdo nářečí, 
povahu, zvyky a spůsoby lidu toho brzo důkladněji vyietříll 
y^Marvacif Msrvaki^, šlovou dnešního dna oby vatelé okolí 
města Nevnkopu, starého Nicopolis ad Nestum, ležícího totiž 
na dolejší Městě. Podle toho jsouf oni jižní sousedé Bazlo- 
žanův, rozkládajících se po hořejší Městě, kterážto země od 
starodávna Bazlog slově. V okrese Mrvákův leží asi sto i 
deset osad bulharských, větším dilem již co do náboženstiFí 
poturčených, mezi nimiž městečka a vsi Dolní Brody, Starčišta 
nad Crvenici, Kumanié, Osles, Zemovo, Yeljkovo, Bělotínoi, 
Livadište, Mahali, Perša, Gnitaran, Vezme, Dlebjagovo, L^ki, 
Teševo, Gajtanino, Parilski {^flik, Monastirčic, Tirlis, M%tr 
nagaka^ Ljaluga, Koprivlen, Kruševo, Dolen, Sengartia, Pe. 
terUl^ Mosnlišta Toto okolí slulo u ByzanticAv JforrAo, a při- 



1) Nechtice se zanáSetí na tomto mistč yvčitánim vSech dokladův 
9 řeelT^ch klassickýeh spiflovatelův o Sapfcfa éili Sapaelch ~ Jest Jieh 
jMjjigté přemnoho, počnouc od Homera až do Ptolemasa — poukazi^cme 
pro Im&tkost na dílo známé a vSem přístupné: Manneďs Geograpme 
der Griochen und ROmer. Vil. TfadL Thraeien, nivricum, Haoedonien, 
Thesaalien, Epirus. Landabnt 1812. 9>. 8. 40—41. S tím spojiti a btov- 
nati dlužno: Becks Anleitung zur Kenntniss der allg. Vvelt- und Vw 
ker-Geschi cht€. Iten Th. Ite HUfte. 2. Ausg. Lelpog 1881. »». 8. 32 
327 a j. 



78 Historie. 

lak )iii6ii0vaiié SídiotMy. Než právě tam, na jižním břehu 
aátttn Artskéhe, naeházlme, a siee již y obrubě nového řee- 
kého králoVBtyf, město r&zným slovansky jménem Vcjnica 
vysnatenéy dfevnl a riavné řecké Anaotorramy v jehož okolí 
jeMo nedávno asi deset bolkarsk^ vesnic kvetíc, bod^žjiž 
nepořeěfcén^^h I Není tedy pochyby, že Vagenetía ješt Vqfmca, 
a že V(ýunUae SH VcjnUi (patronymieun od Vcjin, Vojen) 
předkové json nynějiíeh Sniietftv, nejudatuějSiho, nejbojovnéj- 
iiho lidn v Tweckn, o nichž podle vieho toho řeěeno hýú 
mAže, ien&men etemmhabmt^ ačkoli by se dnes týmž právem 
již přidati mohlo: T<mAem vos vobiš ertse vedeU^ viri! 

Tolik těch jmen^ k nimž sem z historie a jazykezpytn 
víoe nebo méně světla na ten ěas přiiinitimehl: o některých 
jiných v Bnlharskn běžných pomístných jménech, jakož json 
n. př. PMpáci bližVodena^ Babuni bliž Prilepa a Veselá, Kec- 
kari výie Debry a Midci v Debrách snad jindy promluvím. 



MYTHOLOGIE. 



82 Mythologie. 

jejiebž pořadi zde jen Guagnina^ Sehedinsa^ obojího Fraieebs 
Wagnera^ Mont&aoooay Grossera, Masohe, Antona, Gebhardi- 
ho, Lederca, Mona a Bansehmka jmenovati oheeme, naskopivie 
anebo raději natvoHvSe sobč hromada rozličných domnMe 
slovanských jmen bohův a bůžkův v samém sknikn ponqvice 
bnď dzích, bnď mylné étenýdi a jeité mylnéji psaných, bnď 
naprosto smyšlených, a zapnstivíe se, v nedosta&n vécna^di, 
z čistých pramenův, z lůna samého národn vážených zpráv, 
bnďto v jalové vykládáni zpotvořených jmen a osnováni odýeh 
bájeslovných soustav na těchto takových výkladech, anebo y 
nendstné přiroYDáváni bůžkův slovansl^oh s jinoplemennýnu 
a slnéováni ěemého s bflým, udělaly ae světlých hájův a te- 
kutých potokův naádio bájeslovi poímoumélivozdy a smrdnté 
bahmvé kaluže, k nimžto i jen zbUžiti se hnusno jest Slova- 
novi, dějin, mravůva obyčejův národa svého povědomému. A 
naiincové, vždy raději učiti se letmo a nakvap od dzinctv, 
nežli na domácímpoU květy umění ponenáhlu a pnumě sbíntí 
astarostlivě odchovávati hotovějií jsouce, větíim dílem budlto 
slepě postupovali po oněch přespolních průvodčídi, a j^ieh 
potvomými výmyslky bez rozpaku spisy své navodoili, auébo, 
sami-Ii a o své ujmě o něco nového se pokusili, lpíce aspoft 
co do výboru pramenův a výkladu jejich neústupně na onééh 
eÍEorodých vzorech, za touž pHčinou i sami do t]^ehže pdUé- 
sek, Bcestnostl a bludův upadli , jakž obojího toho důkazem 
býti mohou spisové Středovského, Lasického Lomonoeovat 
Popova, Unharta, Naruieviče, Potocktiio, Čulkotřa, Olinky, 
Kiysarova, Earamzina a jiných. V nejnovějžíoh časích u se- 
vemich Slovanův zvlažte Strojev a Bussov, u nás pak etiko- 
vy vlastenec p. Antonín Jungmaan, o mythobgii slovanaké 
mnohem důkladněji a ouplněji, nežÚ všickni jejich domácí i 
' přespdní předchůdcové, jednali, onino dva ve zvláitaich spi- 
sech, tento ve známém vienaučném časopise Erofau A vžák 
t těmito posledními jakkoli vzácnými spisy, budito proto, že 
mají za předmět jediné mythologii Slovanův rus^^ aaébo 
že podávají jen stručný přehled a pojMS jmen bůžkův čili 
běsův a jiných bytností myihologickýcl^ bez ouplného vyčer- 
páni, rozebrání a ocenění vidikých sem náležcdidch správ, po- 



o MušoUeádi. 83 

4iebé doksmaejii kritkkéa vienárodni mythologie staroilo- 
▼ttiské jefelé Yiáj Tyhověnoimii Migioe mgmto, ie aeiliby 
k samé mnéleeké soQStayě mythologie sbnuuiké » proapéehem 
piikroteDO býti moUoi potřebi jest dHre a přede?áím jednot- 
irré předměty j^i spABobem docehaovými b pomiaatím Tíeho 
t(dio, 60 od etsozraie&y posavad o nieh b^eno, a a vAženim 
poiixe a jediné z domáoieh pnmien&T, % dfevaáeh letopieůT, 
4>roflftonárednleh písni a poyidek, z ntachlýdi anebo jeitč 
ayéiich obýčejAv a zvykAy, z obeenýdi příslovi a ze samého 
iJTého pramenitého jazyka našeho, nileiité povysvétliti: osmé- 
4iýeme se zde milovnikAm sloyanskýoh starožitnosti, pro lepíí 
yysyéfléni naii vidiny, a jako na pfiUad azkonikn, neteři 
pojednáni z mythologie slovan^é předložiti, poéátek činiee 
s BuaaOeandf za kter^iž, bnde-li toto naše naměřeni obecen- 
stva vhod, v prodlouženém čase jiná podobná následovati badon. 

BUSALET, dle domnění dřevních pohanských SlovanAv, 
byly bohyně vod, jmenovitě řek a potokAv, představované a 
ctěné v podobě mladých, krásných, dloahovlasý<ďi panen, obý- 
vigideh hlubiny vod, obzvláště řek a potokAv. DAkazem toho 
jsou především nejstarší svědeetvi letopisAv o poctě od Slo- 
vanAv vodám a bytostem vodním, zvláště pak ř^ám a bo- 
hyním řiěním vzdávané, potom zmínky ve starých kronikách 
o msadelných svátcích, kteréhožto výrazu pAvodně a za éasAv 
pohanstva o dnech Bosalkám a poctě jejích zasvěcených uží- 
váno, později pak v křesfanské době na svátky svatodušní 
přeneseno, dále iriKpomínáni a zapovídáni v drkevních ustane- 
v^ch tak řeéenýdi rusadel ěili rusadelných her a oběti, ja- 
kožto pohanských a neslušných, zatím vira, obřady, obyčeje 
a {rfsně národní u BusiaAv na Bělorusi a Malorusi až podnes 
zachovaní^ a naposledy i sám jména těchto bohyii význam a 
smysL 

Jména Rusalek nenacházíme sice v ták starých pra- 
meoiedi, jako jméno ruěadebýeh wáthikOf a však srovná- 
me4i všecka svědeetvi a podáni o nich soudně a nestranně, 
o pAvodnosti a starobylosti toho jména pochybovati oemAv 
žeme. Již řecký dějepisec Prokop [652], připomenuv o 

poctě jednoho nejvyššího boha u tehdejších pohanských Slo- 

6* 



^ Mythohfie. 

mmtt^ pteoboe hkmkn a jedméfao páim vfiebo srěta, yypra- 
ri^ ééi» v lálo slovu: y^Cti nie nudné ť^iby « f^m^ (viipi^ac) 
i aékteré jiné bAžky {iwLikó^%), kterýmžto rtem podobněi 
«Mli pKoálejf, konftjioe při ičohto obfitech i včitby a kár 
éMtri.* Afikoli pak v tomto 9rddeotW fýslornč a se Jména 
# Rwalkáck.smláka se nefiini, vSak piedoe dom^letí se iBe^ 
it dotéené zboSn6né řeky anebo radéji bobynd řiénl sloidy 
jfá tehdáž Rusalky, a že kdyby týž Prokop byl slovansky a 
oMtméji o náboženství starých l^ovantv p8al« jména Rnsa- 
Mc byehom u nebo nepohřeiovali. NejstariU šminka o po- 
banskýoh svátcieh Rumlia a Kalendae řeCených étni se y ká- 
nonech snémn Eoíistantínc^olského, od paláce, ▼ kterémž 
Wta 691 držin byl, jmenovaného TrullaMkým. Tamže do^ 
tfené svátky a hry, a sprostého lidn slovanského v Řeckn 
T obyčefi jsonci, přísné se zamesnji. Z kt^^hožto vážného 
svědectví mesi jiným následuje i to, což i odjinod dostatečně 
dokázáno býti mftže, t. že lid slovanský v Thracii, Moesii a 
ostatním Řecku osedlý, již aspoň z. větši částky mnohem 
dřivé k víře křesCanské obráoen byl, nežli jeho podmanitelé 
a panovníci bnlharStf^ kmene tatarského, teprva, jak víme I. 
861 od Metfaoda křtění. S Prokopiovým podáním sonUasi 
io, co nejstarfií dějepisec český Kosmas o náboženství a ob- 
řadech starých Čechův poznamenal. Vypravuje pak on o 
Tetce, sestře LibuSině, v tato slova: Tato, prý, blásnivý a 
nerozumný lid učila ctíti a vzývati Oready, Dryady a Haona- 
dryady, a zpravovida jeho pověrečné a neznabožské obřady 
i bludy, jakož až posavad nejedni ze sedlákův eo pohané, 
tento pramenům anebo ohni se klaní, jiný luhy a stromy 
anebo kamení vzývá, jiný horám anebo pahrbkům obětoje, 
jiný hluchým a němým modlám, jichž sobě sám nadělal, 
prosby a žádosti své přednáší, aby dům jeho i jej opatro- 
valy.'* A doleji, podávaje zprávu, kterak české kníže Břeti- 
slav druhý li 1092 pověry v Čechách přetrhoval, píše v tento 
smysl: „Všecky kouzedlníky, věštce a hadače vyhnal ven z 
království svého: tolikéž í háje a stromy, bd sprostého lidu 
na innoba místech ctěné, vykořenil a spálil; Dále všecky 
pověrečné obyč^e, kteréž Éedlád, ještSodpoinpObabéjsonee^ 



y ontorý ave stfedti «yatedBtai tibeh^viratí, přiBáficýice darj 
nad pTšsomjy sabiJMim hovAdek a obdtovái^ jloh bňsAm, 
k tonm pohřby, MeNž 8e konali v leaioh a poiieh, a hry, jeí 
ol^čejem polmoikyBí provozoyali aa rozoeati, jakoby pro 
iqiokojeiii daii sanřelých předkAv, pak pohanské Saiky, kto* 
réž nad mrtv;ýiDÍ tirq^ xoTonoe dnohy zemřdiýdi, a ve ikrar 
boikádi rospnstílíd poakaknjlee, přistiě sapoviddl.^ (Coamaa 
chron. p« 10. 197). Patrné jest, že pHpotnenuté zde svátlgr 
ahxy, T oBterý ave atfeda po letoieech saohoviTané, jsontéi 
sáné, kteréi ae v jinýtah pfameiieeh rusalfé jm^i^i; >o4kQdi 
nádedigey fe i a éeskýeh Sloyaiifty Rusalky známy a ottey 
byly. S ttmlo píepámatným svédeottim krásné se sroynárá 
jedno mkito séuy^ého Kosmasovi naiemn Nestora [okolo 
1114], ačkoli se ono jen pfipiskem zdá býti, ponSvadž ho v 
nikterýeb rakiqpísech aeni. Čteme pak tam o Polanisch 
(tydi S<U0Ber. H. ^) : „to prý Jsoaee jelté pohané obéto- 
vili jesterútnj Mudmcem a vrostMaám, jako i jiní pohané.*^ Na 
jiném aase mfirtS, L 1061, týi Nestor vytýkaje lidn roskému 
jdio náBdhylnoát ke staropohaMkým povérám a hrám a né^ 
oehotnost kn křesCanské Slnžbé bozi; nvá^ mezi pohanskými 
farami fce jména i niM$«. (Knramzin n. 66). V boňioe ky- 
jevsk^ vyprayi^ici d^e 18ho vékn a sepsané na kond ték 
hoi včkn [ok. 1198], i^Kpomitiásepod rokem 1170 nuadéhiý 
týden takto: ^L 1170 piipadla na Vhidimira téžká nemoo, s 
Ueiéil0.má{|eBmřel rrwadélnám iýhodm.^ Téhož rcAn sváto- 
dnini svátek piipadl na 16. m^; odkndi patmo, že rm»« 
éelný týden jest neprostfedné svatodnii předohásejlcL Y tnfté 
knine ^stdilav^ řefené, nařízeni eárkevni povéstného snémn 
v Moskvé 1661 v sobe. obsah^ioi, lapovld^^i se hiy rmaHifi^ 
Hry ^, dle téhoi sb>hlavay odbývaly se aárfednjtefm spA- 
sobem: mnii, žmy a dévteta shromažďovali se na nočních sehAs- 
kácb, trávfli éaa romdntami^ >pdi7, hmnoí a tanéeip ; kdy* 
pak noc pominalay ili s kiikem k ieée a mnývaU se vodon. 
Jméno ^eht het i ve staiýA vekabilářioli ruských se ^bm 
leaá, kdetufe vykládají skrze hi^ialkáaské („skomoroieskils 
igry<<), nepoeM, sl« 4 Abehhé. Y knze ,,dndiov^ý regn- 
lament,^ vydané ponejprve v Moskvě 1721. 8., a potom éa- 



80 Mykologie, 

stokiit iam£e a jindy znovu tifiténé, dSJe se zinfnka a po-* 
věrěivém obydeji v Malonwi, i véSeni na posvéoených stro- 
mech, obsvlá&té na dubech, rodi6n;^efa pláténných klAokAT, 
tkaniček a niti, jeM6 až posavad z niiyáni neiyilém, eoi se 
nazývá obití Rusalek, Tyto jsou nejslarSi nám známé 
zminky o Rnsalkách. V národních pisnich, o niehž dol^ 
řefi bnde; jméno jejich je8t6 až podnes žije u Rnsinftv n& 
Bélornsi a Malornsi, jakož i v názvo sváikův letniéných ae* 
jen n samých Rnsinův, nýbrž i blízkých jim Slovákův, n. 
některých odvětvi Illyrftv zadnnajských, ba oo vlče i n sar 
mých Valachův, U Rusinův týden svatodnSni jefitě podnes 
tytýž sinje rusalný, a sice ne před neděH svatodnini, nýbrž 
po ni, což 8 kronikon kyjevskon nesouhlasí, jindy i trcjiehff 
zelený y Uečatný^ hrený y pisně pak téhož týhodne zpívané 
písně ruscdské čili zkrátka ruěéljey jindy i irofiekéj hremuAf^ 
hrenuOy. U Slovákův stolice Gemerské a někteiýdi jiný^ 
v okoli podtatranském svatodníni svátky jmeniQl se prosto- 
národně rusad^é v j. č., ntsadla v mn. &, kdežto d ponze 
vkládavé jest, jako ve slovech mýdloy sddloy praňdlo nMo 
jÍBCŇsIovansl^ch mylo, mby pramlo. Jini vfiak Slováci, zvláSlě 
západnějSi, téže svátky, obyčejněji jmenuji tímee. U Illyrův 
slovce ruaa^e v témže smyslu, zdá se, že také bylo v uží- 
váni, poněvadž Stulli ve slovníku svém je vedle dneiniho 
duhoví nvádl, ačkoli bez doloží pramene, z něhož je váiil. 
n dnešních Valachův ve Valaehii, v Moldavě, ▼ Sedmihnii* 
ska a ve východních Dhřlch, jejichž feč michaniee jest z pů- 
vodní řeči gotické, z latiny a slovančiny, jakož i sám národ 
ten ze směsice Gktův, Římanův a Slovanův povstal, letaieo 
slqji rwalije, kteréžto slovce nepochybně již v dřevní době s 
náboženstvím křeefanským od soasednlch slovanských Bulha- 
rův k nim se dostalo. Z toho přenesení jména svá&ův pů- 
vodně pohanských na svátky kfesfanské patrné jest, že 
svátky THsaUfey československy ruscu^é, rueaáU zvané, u po^ 
haaskýoh Slovanův aá v ten čas se slavily, v kterémž po^ 
zdtyi slavení Jetnio nastoopOo, t asi v druhé polotid aně^ 
sice miye anebo v prvilí polovicí měsíce ěervna« 



o Rusalkách. g7 

Ze Tieeh téefato xflatatkAT a svédeotvi starobylost jmteá 
Bnsalek pAvodni a patrná jes^ jakož pak z toho, co jeMé 
podaes ynirodnim podáni, y obfadeeh a pisnéoh a RasinAy 
o poyaae Bnsalek se jriřipomináy a co hned Siřeji nyedeme, 
dostí zřejmé vyplýyá, ie Rnsalky n starých SloyanAy byly 
ylaataé bohyně yod, jmmoyitč ř^ a potokAv, nikoli pak le- 
sAy a stromovi, jakž tomn někteři novějSi spisovatelé chtéjl. 
Vody a lesy oviem již v samé přlrodé vindy se onzee stý- 
kígl; a protož i bytností z jejich zosobněni a zbožnénl poilé 
sebe json blizké a pHbnzné: ale y rozsndném bájeslovi dlnžno 
se předeyiim neostapně přidržeti starých výslovných svědectvi, 
a véd rozdiluýdiy jakkoli na oko sobě podobných, nakvap a 
bez rozvahy nemástL Tomn zajisté, že Rusalky byly bohyně 
řek a potokAv, nasvěděige i samo jméno Rnsalek, poSlé od 
praslovanského dova rum, t řeka, kteréžto pAvodni slovanské 
slovo 00 obecni jméno již jen n samých RnsAv ve slovci mtlo 
sendrželo, znamemó'^™ ^) ^řcěiStě, b) hlnbinn, vir, tAni; ale 
eo vlastni jméno řek a přiležidch jim měst a vesnic n vieek 
téměř SlovanAv jeitě až podnes vice méně se nživá. ňeky, 
potoky a města Rosa, Rnseca, Ras, Rasa, Resenica, Rasina, 
Basnúca, Raika, Rjasa, ^jasno, Resa, Resnik, Resica, Resata, 
Risna, Ros, R's a t d., od RasAv, BnsinAv, PolákAv, Če* 
ohAv, SlovákAv, SrbAv a BolharAv osedlé, sa)isté od týchže 
SlovanAv i tato svá jména dostaly. Kořen tohoto slova i v 
jiných, zvlažte starých jaqrdch v témže smysln a významn 
se nadiázi, a výborný znatel starých jázykAv evropejskýck 
i asiatd^ýeh, G. S. Bayer, pravi o něm: „ Jméqa m, roa z 
nejstaiii obecné mluvy lidské již ku ScythAm a jiným se 
dostala a znamenala ř^a.^ V kdtickém jazyku slova ntf, to9j 
vyZBSiuenává jezero, rybník- Příbuzné jest i německé ries^ln, 
a snad i slovo fOMi, lat rot. Z kteréhožto významu jména 
Rnsalek pAvod jqjioh nenucené a jasně se vyskytuje, kněmnž 
i jinak jak věc sama, tak i přiklad vieoh starých národAv, 
hlavni živly a sily dolNx>&inné přírody této zbožňi^icidi a jim 
božskou ůetn přtnášcjíidch, každého bedlivého skoumatde 
vede. Bylyf totiž Rusalky pAvodně a z počátku samy řeky, 
«tyto nejdobročinnějSi, ale spolu i nejnebepeěnějii živly přfrodni, 



86 Mythologie. 

loĚ&nl žily žirota oUanekéfao, od Bdyzdilanýdi> eitem i smý- 
jBenim Bvým pHiodé bUskj^ch Praslevaoůy zosobněné asbož- 
nňné. V tomto ohledu máe BiuaUgr t bájorio^ jiných náro- 
dAv ovšem nalezi^f mnohé sestry s pokreraé, jako n Ěekůy 
a ňim&DŮv Nymfy, svlááté tak řečené Kladeš a Potamides, 
u Němcftv Nixy a Noeky, u Angliňanůy Ladady, n Fnanion- 
zAt Ondiny a t d. A viak proto netteba mysliti^ žeby Rasalky 
k nám t^rva pósdéji odnčknd z ciziny^ snad z Ře^s, VlasiBa 
anebo Němeoka byly přqmto?aly, a a nás Jen co podniiky a 
pfespolnice se osadily. 

Vizme jii, co nim airodní padáni, obyíqe a pteiié o 
Basalk&ch yypraviýL Památka Bnsalek nikde tak iíré a čerstvé 
se nendržela, jako n Bnsíiulv na Béloniá a Mak)ni8i Tam 
obecný lid až podnes mnoho o krásnýeh fiosalkáoh ro^pvatétí 
nmi; tam se i nyni jméno jcgieh v aárodnieh pisiách slratta 
připomíná a o^ývá. Zdáním toho lidu Basalky obývi^i w po* 
rostlinách řičnýoh, a vychodiee okolo dne trojiéaého (t pon^ 
děli svatodniniho) meikaji na zemi až do Petrova dne. ňed^ 
stavqji je sobě obyčejné v postavě sednáletýeh děvčaty nilechií- 
lého zrostni majicíi^ zdánim jedněch zděné, a zdánfan jinýrii 
éemé, dloohé, prosté, zelenými věnci ozdobené vlasy, kteréž 
často sedi^ice na břehu řeky rozčeaávatí, a v bilé koiittrf, 
bei páan, odívati se zvykli. Někdy poskakují po ratolesteoh 
starých stromAv, někdy zase itnvíjqí mezi větvemi předivo, 
kieréž v nod n vesničanek ukradly. Na Bělomsi je sobě 
představili černooké, černovlasé, nahé. Tam se někdy prý 
často zievovaly lidem, ale je kněží zakleli a zapudili. Ba- 
vily se v hájiďi, kdébaly se na větvích stromAv, a zahlédly-- 
K k(ňko, přivdaly jej k sobě s Ubecným Asměcbem a hÚ- 
éksm takto: „Ha! ha I poďto k nám na honpadlo (hojkadlo) 
kolébat se.*" ^ Jsouce nahé a krásné, zvábivaly někdy; než 
bída tomu, kdo se k nim zUižiL Místo milovného oěkem 
báaená a milkováni změnily svou podobu^ staly se kulhavýmii 
a hledící na ně i sám v okamžení okulhavěl na věky. Dle 
jiných pozbavovaly zmámené pacholky a děvečky lechtáním 



9 ^! Itfi! ofaadite k nm as areH kaliduiť •Jal'' 



(fHu kftl^odeiiH itfiUeirfm) iinrta. Z» kÉmož pfMnioii Ra- 
«i<Kré fíhB oilý IM étti t^iodn* sutodnMhe ona iádný Um 
k imUni ▼ lMe#zraii m n e t w č j L 

l)ýden tatnic filí sritkflT mttocMtaiicfi dd itfed iasy 

a«IoTO játti ajfe pockieB u obeeného liét na Bmú týden JSwo* 

Ub Jin&j^ho Q BninAY obyicjjiiá jména, jak«ž i»faný, ibfafalNj^ 

oá ateToni íMMs t IdeaHbr «Uí Yétvl n^jev^ y efarAmidi, 

fo doDieGli a dvoHeb, bf^y a i cL již nahoie jsme vredlL 

Pmí srátA Mnic éUijMdéMjmenHJina Makmuii difdtóe ^bn, 

a dmfaý sTitek čili pondéli íixi/M. Odtnd i raaličiiá jioéna 

TumMúf th fimk a cby^ftv. Podie ^tenáarodnflio domnéoi 

Aondkj, žgáci abyéajač v řeoe Dnépra, tolwtotéhoine^ jakž 

naápovéáJmi&y Tjnrtiipnji ven a f oabihajl se po leiieh a p<^liok 

att do PetroT^ dne. Za tonž přiSvion panáfka Kosatek joMt 

a£» padaaa mývloe tohoto t^hodne^ ač v roziiSi^«k kngick 

raodttttě, aeala^ HaďSiloniMy druhý BTtftekletmcv naam^ 

ta^ jdoa ¥ttniéaaé i yeami^ky 4# aiýbližifho Uje. Ma 

Mae IMpwn aeiuleaá Bvttitei háy, jaieiiOTaoý Aéf^m Aei9a2eJfc» 

aja^kjmí ucho ětábě inasTaiá. D6rčata a ačkdyimladéiefly 

ívQq)í YéMSky břeaoré napadobnv<bieo. KaMi tofikTteoftv 

a^i^ koMkiaobé aad jiné mitesSMi a drafiiidh osob počítá^ 

jakožto pco oto^ matkn^ aesfm^ bvatm, aoab mate neb mih)* 

yalftm a ddlÍL Sylj^iee tf Téaoe při ^svnkn honsUi spivajl iDe 

sriiSt&i Botr. 

ýfBnsaleéky! mmianečkyl 
Na dnb lezly, kflra hiya^, 
Zvalily ae, sabfly ee.^ ^ 
Uyivie věnce apoložÍTíe jenaobmnýehmifltoch, poska- 
knji okolo stromftv, rukama fleekafilee a proKpžvajioe: 
„My YěneďLy uvily, 

I vaíečmci pcgedly.^ ^) 



>) .Bnsalački! sBwnljanftčki! 

Na dab lezli, kam hryzli. 

Z^anU 4% saMi aiÉL"^ 
s) .My yjanoéfci zanll, 

My hareločko papUt, 

I Jaječnicii pijeli.<' 



90 Mpihologie. 



Divteta lamMivi mm sebov na znameni piáleMfir 
Bvé pnte&y. Potom nejstarii ženfilma t tooi nbnmlMéaáy po- 
sadic 86 na zem 8 ot^koa iofiiw na kjj piífásaaoiii ata^ 
86 na oko, jakoby přáďa a dfimala. Pojimigi ae aa moe dčyéato 
a tanciýl okolo ni 8 piOzpéyo?áoim. V tom héim, rtíféLe ae 
TzhAraae aomě, Tyskaki^e jak jon mftie yysoko, éiairoilii&é^ 
posonkyaiaiky) at?ib& d6ySata kopřiyoa po nikoQ| s ěeboi. 
náramný amloh poTstane. Tak nakochavfie m piji k<ritalka; 
Okolo žita panakéko anobo některého z yeamčaniky konigi 
86 tyto obřady. Maži jedni hraji na honriech, jini jsoa Jen^ 
diTákoTé. Nedčle náaledajiei, jii se nuadali^ týden za- 
Tirá^ alove yhatoé rozhaty. Tohoto dne niiyá ae od fida k 
věitbd a hádaotYi o dloahoati žirobyti rodičAy, sester, bratr&y 
nmifty, dčti a miltto. UUn^í se yesnižanky onprarač isůitiot 
a yystrojené do téhož hi^e za přiéínoQ rozy^eai yčadky. Či 
neosehnol, dloáhéiiyobytipředp^dA^ krátké tém, kterýehito 
yince poosohly: než jeStě zbýyá naděje y drahé akoníoe. 
PoobytiySe tynsehlé yěnee metají je doyady: plýfA*li kteiýr 
při n^menžfan rok žiyota ayésti^ u^roti tomu jisfaitBě jeilě 
téhož roka nmron, kteiýobž yénee se pohřiiivL OdyěkAýW 
y tu yěStbn Ud naBěloroaL Možné, ien^ednoapHzeilireífbé 
té náp<Nnoena byla, badtosradlý yénee aa jiný avéži zamčnify 
baďto skládiýio yěneo y den trojiee na ndatě stinném aeUa- 
dném; možné že předsudek a lehkoyěmost anadinqédnomiB 
smrt přispíšila, jehož poyěst té nq^řizaiyéyěHiydoéla. Véaa 
i^ozyijeni těch yěneA zpiyafi svykly: 

„Ka trojici jsme yěnee yily, 

Na TogKary rosyíty, 

Kořaleěkn popily, 

I yiyečnici pojedly."- ^j 
Tu potom znoya děyčata syé prsteny yyměfinji, pak 
tančili. Od letnic až do této neděle maži neliradi žádnýoh 
plotAy, aniž dělígl brány, jsouce toho domnění, žéby se proto 



«) .Na trojeo my vMoki yilf, 
Na ruhaiy navifi, 
Haielo(%n pmili, 
I jajednidi pi^.« 



o Eu9alká€h. 91 

Bnmikf lui né knéraly a z pomslj idělaly, aby^ejim rodila 
dobytčata kři??ohlaTá anebo křivonobá. 

Na MalonuB véSejl na dabeoh klůcky, tkaniny i niti y 
obétBqaalkáin; ne prý jinak kradou předivo, aby mely dimae 
xaaepraiftoTatL Když se Rosalky yeseU, slyíeti na yodě smi- 
chy, zábavy, jdesk&ni a hři2ky. Celý týden msadelný nikdd 
se nesmi v řece konpati ani dlani tleskati. Ve čtvrtek dčvčata 
a ženy nic nepraciýi; nebo den teií)mívěUkmiocRu8alek. Do- 
spělé divky jdoa podtaji do lesft, pletoa věnce, házeji je Ba- 
salkAm s prosbou, aby jim zjednaly a d<q)rovodily milence. 
HodivSe ty věnce ntíkaji spěSně, a Rusalky jimi ozdobené 
běb%|i po žitě. Povšechně se o nich věři, že děvčínyapanny 
k s(ď>ě vibi, a přivábené leehtánim života povzbaviO^ Důka- 
zem toho jest následi^jid prostonárodni, na Malornsi zpivaná, 
a v nejednom ohledu památná piseň: 

Oj běži běží krásná děvčinka, 

A za ni běží Bnsalečka: 

„Ty poslouchej mne, krásná panenkol 

Záhadám tobě tH pohádečky. 

Jestli je nhodneš, k otci tebe pustfm. 

Pakli neuhodnei, k sobě tebe vezmu. 

Oj co roste, a bez kořene? 

01 co běži, a bez puzení! 

Oj co kvete, a beze vžeho květu?' — 

Kámen roste, a bez kořene. 

Voda betl, a bez puzení, 

Kapradi kvete, beze všeho květu.^ 

Děvčinka pohádečky neuhodla, 

A Rusalečka ji nlechtala. ») 



») Oj hižif bifiť knsna čiyUsúuí, 
A za nem ds Rusaločka: 
.Ty posluolis! mene, knsna panBočka! 
Zahadajn tofaa tri sahadodkL 
Koli ty vhaáajeě, ja do balka puiéu, 
A jak nevhadMes, ja do sebe voámn. 
Oj Sčo roste, da bez koriaia? 

EbiiiC, da bea povoda? 
čvite, da bez vi^oho évita? *- 
roste, da bez korínja, 



92 Myihoiogu. 

O kapradi véii lid spros^, ž0 kireto ohnéným kfMnr 
jediné o pftlnoci přede dnem by. Jum, a ie koum ie podaM 
ntrfanoati jej, a kdo bude tak smžlý, aby se BeniiMiiíl příier 
a přinrakAv odevšad na ného nalékajieieh, ton ie nsfemfrpekbid 
Mnoho jiných podolmýdi nMudnýeh pitni ie vfiyé m 
Malorasi i Bélororiy z nichž my jenjednn jeUč ze zhÉrky/lL 
Máksinioviée zde nvedeme: 

Oj zay^i vlnky na vie svitky, 

Oj na vše svátky, na vieoky hody, 

Báno, ranečko na viecky ho^y. 

A v h^i sosna se kolébala, 

Dcerka se otčika dočekak. 

O můi otíikn, m&j hdoabeikn. 

Ty pobnď n mne třebas fedno léto) 

U mne v oplotn před san^ými vraly 

Siné moře rozlité leii; 

Páni i hetmané se pozbihali, 

Váiduú se torna divu divili ®) 
NaBélomsi ijindepaniýetodomnéai, žeby Rasalky byly . 
nedochodčata anebo bez krsta zemřelé děti Bélonisinek: tak 
tvrdl čemilid, okolní Šlechta i koéžl. V sobota před letnicemi 
iili rasadelnými svátky Sosalky prý začimýl běhati po osení, 
tleskigiee v dlaněavykřikn^ice: „bach! bochl slaměný dnch! 
mne máti porodila^ nekrstěnoa odloiila!^ ^ Na jevě jest, ie 



Voda bižiť, da bez povoda, 
Paporoť évite bee y«|jakoho évita.* 
Divdinka zahadodki nevhaďala; 
RoBaločka jeja zaloskotala. 
Slovce povod v rosliiBkem znamená: 1) nedá 9) pAvbd, příčina. 
0) Oj zavjn vinki na vsi órjatki, 
Oj na vsi sYJatki, na vsi prazniéki, 
Da nmo, nmo na tbí prazniéki! 
A y boru aosna koheula i^ 
Dočká bateňka doiidala 8{a. 
^' mij bateňkn, mij holntfibn, 

' príbnď ko nmi chof na odno lito! 

mene v týni pered voro^and 
Siaeje more lazuvijet iria: 
Pany i hetnMiy izbUudi sja, 
Vsi sjema dhrn divovali sja. 
„Bnhf bofa! aolomjany dnch! mene mátí porodila, nechreičenn 



ITn 



o Musatkáeh, M 

tato pmén ttprm pMddji, rkřesluikédobd; povstati niphU^ 
„Dětí péknýeh Bčlorasinek, ptá se p. Marie Čaiuo^vAiáy mé*' 
]ÉmM hýtí Éšk ďeataé?<< Nedionho před l^odttem Rtsalek 
Y^ifšlmaá Tfdaké aUvi ae oárodsi svátek fede*^ Imma m 
bMM bAoAy. Ponivadt niáký fid BnaalkydrŠi w dole M- 
dóehodéat aftek bei kntn zemfel^f ek děti, éorn^Wí ae p. Safr 

^ gimr^ žeby MbA ta alavnoM fa^ma půvolÉbé a vkwtnd vyaaiv* 
flDMQnÁmlá kntěni Bnaaldk^ kterátto viak jeho domaéiika náaa 
86 zdá býti neprůvodná a nemístná. V některých kiajiék aa 

' Malanlsidoeda jiné pan^e o původa Baaalek doaménl Sprostý^ 
aajíBlé lid tona viři, žeby Busalky bylt^ utopené a udávené 
iény^ dobfoVolnž 8d>e o život při^vivíi Jmk^ mi^ihUvy 
véneem z rákosn, jiné ze stromových vitvi pok^jrtoiq; onyno 
JSOQ ow>by atopené; tyto adávené. Mésic dle zdáni BnsinAv 
joat dnneem utopených, vystopi^icMi v noci z vody apH 
svéfle jeho se ziďiřiT%}ideh. I toto domnéni nepochybné z po^* 
zdéjiich éasftv pochází. A vSak básním téch kiajftv jeho ae 
zmCMivie^ ne bez proq»échn ho ve avých skládao^h nžtvi^ 
Na dftkate toho klademe zde jedm) místo z takového romátiii» 
v némž nešCastná milovnice, Utopivši ae v Iteépra^ stala ae 
BnaalkOtt, a potkavéi se a matkon svonmlavi k ní: „Matko I 
pi^pusf mne procházeti se po lesa, kolébati se v zdaiý týdm, 
a zaova pohřížiti se v podvodní naée obydlí. Vím že žaloatfiy 
že pláčeS za mnon. Ale kdo tobě zbiaňige býti ae mnon ne- 
roahiéné? Pa8< númo sebe marný strach a sestup k nám áa 
dno Bněprá. ^ Tam veselo! tam lehko! tam všickni mladnoil 
a stávají ae tak éerstvýlni jako vlky vodní, tak hrkvými a 
bezatarostnými jaké mhulé rybky. U nás i slonéěko jasnili 
svití, v nás i ranni větřík libéji podeehiýe. Což na této vaM 
zemi? Zdef Yt^lsp plno práce: hned hlad, hned cUad: tam 
neznáme nižádné bídy^ máme v^ho hojnoat, pleskáme a po- 
hráváme po vodě, ídbíiémé drahocenné iperky na dně a ko^- 
cháme se v nicL V zimě nám teplo' pod ledem jako poá 
pokíyvadlem; a v letě na jasných noeech vyéhodíma zehfir 
vat se na světb měsíce, kratochvílíme, veaelimé a^ a pra 
záUnru ěarfx> aobě strqjíme ze živých žerty. Jaká pák Ir tonf 
křivda, jestli někdy tMiah některé zalektáme a.nnéaMia;na 



^04 Mythologie. 

dno řeky? OniC se stávají tak lehounkými a srobodnými, 
Jako i my samy a t d.^ 

Podle gyčdeotW Ghodakovakého, kterýž před lety při- 
»éinoa sbíráni národních plsnl, povídek a jinýdi iftstaftfty 
staroiitnosti slovanských rozHiné oesty po Rusí konal, Rosíbí 
roidll pokládají mezi Rusalkami, jmenujíce řlinl „vo^^anamP* 
a mořské „mofjťmamř*. Jak starý a jak daleko y samém 
Jiárodu rozšířený by tento rozdíl byl, o tom žádné zprávy 
nenalézám. 

Ze vSeho toho, co jsme posavad o Rusalkách z hodno- 
ydmých pramenftv přednesli, jak sama starobylost pocty tédito 
HÍN>hyn6k u národft slovenských , tak též i trvající jejich ai 
podnes památka u Rusinův zatatranských dostatefině dokázána 
a na jevd postavena jest Nelze oviem příti, že jen málo 
vzprav o Rusalkách a pocté, jim od starých Slovanůy iinéné^ 
z dřevnější doby až k těmto našim časAm se dochovalo, anii 
4ze tvrditi, žeby všecky nynější obyčeje a obřady lidu ruského 
ve svém prvotním spAsobu a bez znamenitého ^inaěeni se 
byly udržely, ježto takové národní obyčeje a zvyky, jak dobte 
víme, nepřestále se mění; však nic méně z toho, co nás do* 
šlo a co se posavad udrželo, možné dosti dokonalý obrai 
původních Rusalek myslí pojíti, a jestli ne docela, aspoA po- 
někud i pozdější příměsky od prvotních tahAv v něm oddělití. 

O Rusalkách psali posavad, mimo jiné mnohé, zvláště 
4iásledujíci : A. v. Kcgsarov Versuch einer slawischen Mytho- 
logie, GkJttingen 1804. 8. S. 93. Mixria Čamovakd v denníku 
¥ilenském 1817. d. 6. J. M. Snjěgireo v časopisu Vjestnik 
Jevropy 1827. Jf. Maksimomč Malorossijskga pjesni, Moskya 
1827. 16. str. 219—220. i. Gokbwwski Gry i zabawy itd., 
ye Varšavě 1831. 8. str. 277-281. Pro lepší poukázání toho^ 
jak se někdy o předmětech mythologie slovanské psávalo, 
uvádíme zde příklad o Rusalkách z Eiysarova: JRutalfy 
hýly ruské Nymfy a Najády. O nich b^ka vypravige, že 
měly zelené vlasy, a že největší zalíbení nalézaly v kolébáni 
ae na větvích stromových. Tato pověra, podáním otce na syna 
pořád obnovovaná, v hlavě sprostého mužíka na Rusku tak se 
«^ořeoil% že tento ai podnes věří, an ty svéRosalky tytýi 



o Rusalkách. 95 

na fežiitčeh koupati se a zelené své vlasy česali viděl To< 
86 vfiak roznmi, že takovýchto bídných hlupákův nyni v Ru- 
ska velmi málo )est'' To-t6 všecko! Moiné-li od toho, kdo 
s takovéhoto hlediSté na zůstatky starožitnosti naSich patři a 
Je nvažiye, nadíti se věrného a zanlmatelného vyloženi dřevni 
naíi národní mythologie? 



Podobizna Černoboha v Bamberku. 

^ (čas. Č. MuB. 1837.) 

£l^ ctihodní praotcové naši, stáři Slované^ ješté pohané 
jsouce, zároveĎ Celt&m i^ GennanAm, zvláštního, jmenovitě 
římského pUmoj ne vAbec-H a ke všedním potřebám sookrom- 
ného života, předce aspoň v jistých připadnostech, pří vě- 
cech buď náboženství buď zákonftv a práv se týkajících, od 
pradávné doby užívali, podle světlých výpovědi hodnověrných 
svědkův, jak cizích tak i domácích, kroniky Konstantínopolské 
(Chronicon paschale), Libušiných sněmův, Ditmara biskupa 
Meziborského, bulharského mnicha Chrabrá, Ibn-Foslana a Ne- 
dima (o Rusech), též jiných, za průvodně, anobrž jisté po- 
kládati se může. Nejedni sice učenosti svou vysoce prosluli 
muži, jak z cizincův tak i našincův, zakládajíce se jednak 
na divokosti a surovosti pohanských Slovanův, podle jejich 
zdáni v nehojném počtu a v odvěčném rabstvl i hnusné bez- 
dějnosti po zvířecích peleších žijících, jednak též na nedo- 
statku jistých a nepodezřelých památek z oné dávné doby, 
lidu tomu všelikou známost písma před obrácením na víru 
křesťanskou naprosto a docela zaplrsdi, ale dozajista nedů- 
vodně. Neboť ani staří Slované, po čas trvání svého v po- 
věrách pohanství, tak vší vzdělanosti a osvícenosti ducha 
prázdni nebyli, jakož sobě je přeučenl tito znevažovatelé ná- 
rodu našeho, v nepochopné zaslepenosti své byli zamyslili^ 
ani nepříznivý osud krvavými bouřemi svými všelikých dů- 
kazův promyslu našich praotcův tak dočista nevyhladil, aby 
vždy nějaké aspoň paběrky ku poučeni a potěšení našemu 
byly nepozůstaly. Nehojnosti těchto pozůstalých památek 
méně diviti se budeme, povážlme-li jednak, že dřevní Slované 



Čemoboh v Bamberku. 97 

obyčejně psávali na dřevených tabnik&eh a deskách^ bmolé 
pfírozen;ýin během věci brzké skáse podrobené i)> jednak téř, 
že posavad v sendeh 8lovan6k;^eh od lehkomysbýoh a ne* 
dbanlivýeh rodákftv našich o pořádné vjSetřování podobných 
zhyiktv žádná péče nevedena^ ovSem za to majicich, že po 
znevážení a potupení starého Slovanstva od naSich nčenýeh 
již vil dalií starosti a práce o shledávání a schovávání toho 
takového harampátí na vědné časy zproiténi json. 

y tomto smutném položení starožitností nafiich každý tře- 
bas sebe menší zbytek promyslu naSich praotcův, zvláště pak 
vydávající svědectví o známosti a užívání písemného umění 
mezi nimi, dvojitou cenu pro nás, chceme-H vděčnými potomky 
slouti, podle práva a slušnosti míti musí. Šetrnost naše ku 
písemným památkám dřevního, předkřesfanského Slovanstva 
od té doby načitě zvýšena budiž, co se konečně shledalo, že 
pověstné onyno Bodrické sKtiny bůžkftv a nádobek i s run- 
skýml nápisy svými, vyobrazené a vypsané u Němce Maše 
a Poláka hraběte Potockého"), ovšem od prvopočátku svého 
se zjevení mužům zkušeným a nestranným nad míru pode- 
zřelé, v minulém století v Němcích dělány a podloudně za 
prastaré podvrženy jsou. ') Jestliže s bolestí srdce litovati 
musíme, že několiko německých antikvářův, lidí, jimž ze sva- 
tósvaté povinnosti náleželo v oboru nauk rozšiřovati světío 



<) Němci, majíce hojnost nápisův nmských ve Skandinávií, Dan- 
aka, aoobfž i v Angliii v aamé Qenmiiiii až posavad ani jen jedinké 
nepodezfélé památl^ toho drnhu vykázati nemohou, ačkoli jisto ieat, 
že wle někdy tytéž runy rovně byly v užíváni, ba podobno, že oosud 
do oněch krajin se dostaly. W. Grimm Ueber dentsche Runen. Gk>tt. 
1821. 8vo. str. 162-168. 

^ A. G. Masch Die gottosdienstl. Alterthiimer der Obotriten aus 
dem Tempel zu Rhetra am ToHenzersee. Berlin 1771. 4to. «7. Patocki 
Voyage dans qnelques parties de la Basse-Saxe. Hambourg 1795. 4to. 
Do kola těchto ne8tondn;^ch podvodAv náležejí i kamenové s rnnskými 
nápisy vydaní od jP. J7a</0not(7a Beschreib. der auf dergrossherz. Biblio- 
thek zu Nenstrelitz beiind]. Runensteine. Loitz 1826. éto. 

'J Viz K. Leoetow Ueber die Echthcit der sogenannten obotriti- 
schen Rnnendenkmáler zu NeustreUtz, eine antiquarísche Abhandlun^ 
gelesen in den k5n. Akad. der Wíssensch. zu Berlin am 23. Jan. nnd 
24. Jtdi 1884. Tiskem v Abhandl. der k6n. Akad. der Wiss. zu Berlin 
1886. 4., též obzvláště. 8rov. Vierter Jahresbericht dw Ges^llschaft 
ftr Pommersche Geschichte und Alterthumskunde. Stettin 1830. 8vo. 
Str. 61—66. 

Íiď«Hk. Sebr. spisy IH. 7 



98 Mffthologie. 

inravdy, Kapomenavie se nad cti a syědomim, a srotiváe Be 
id několika lakomými řemealniky, tak oíemetného podlondni- 
ctví se dodinili, tož aspoň ítráfy těchto d<Mnnělých pokladův 
a vzácnosti přUiS litovati nemáme. Edo vypodobněni těeh 
ošklivých potvor viděl a bábelské nápisy jejich skoumal, vi 
dobře, že byly k hanbě naiich otcův a ku potupě zdravého 
rozumu slity a skovány. Těhnětež tedy ze svatyně starožit- 
nosti naSich za původy svými, kam náležítei do — erebu! 
Dobrotivým nebesům připsati a děkovati musime, že 
právě týmž časem, když ty domnělé Bodrické poklady a 
vzácnosti ve smrdntou páru a dým se rozplynuly^ jakoby k 
utišeni našeho spravedlivého nářku nad tou nehodnosti, ne- 
jedny přesné památky v rozličných stranách staré vlasti naši 
objeveny jsou, mohouci již platnější svědectví, než všecko 
to, což nám posavad bylo povědomo, o známostí pisma u 
starých Slovanův vydávati. E těmto takovým památkám po- 
čítáme mimo nápisy v úskalí Tater bliž fiozhirči od Jana 
Dalibora Vahileviče^) a na kamenech v mohylách (náhrob- 
ných kopcech) Běžeckých v gubernu Tverské od Fedora Ni- 
kolíýeviče Glinky^) objevené, oba sice staré a přesné, po- 
savad však nepřečtené a nevyložené, mimo vzor staroruského 
písma od Ch. M. Fráhna v arabském spisovateli Nedimovi 
nalezený^), rovně nesvětlý, a mimo n^isy od Ondřeje Ku- 
chařského na lebkách ve Štyrsku čtené ^), o něž,' komuby 
vlastně náležely, spor jest, především všecky přesné památky 
8 runskými nápisy od Theodora Narbutta v lůně bratrského 
Slovanům kmene Litvanův sebrané a tiskem vydané ^j, potom 

*) MoskoTskij Nabliudater, žnmal encyklop. Moskva 1836. M^j. 
kn. U. Btr. 296—298. Též u mne v rukopise. 

*) O Drevnostjach v Tverskqj KareUi, izvlečenije iz písem Th. 
N. Qlxnky k P. J, Koppenu. TiS^no v Žurnálu Ministerstva vnu- 
trennych djel. Sankt-Peterborg 1836. 8vo. kn. UL 

*) Ueber die Schrift der Bossen im X. Jahrh., von dem WirkL 
Staatsrath Frdhn. Tištěno v Magazin fUr die Literatur des Auslandee. 
Berlin 1836. čís 79, též v Mémoires de TAcad. des Sciences de Sanct- 
Péterbourg 1836. 4to. 

') Viz Powszechny Dziennik krajowy. Warsz. 1829. čís. 38 v do- 
datku. Steiennark. Zeitsch. 1826. sy. vIL str. 48—60. Zdef je učený 
znatel, St. vydává za etruské, což dosti podobno. 

*) T, Narbutta Dzieje starožytne národu Litewskiego. Tom L 
Mitologia Litewska. Wilno 1835. 8vo. 



ČemobokvBamberku, 89 

nmaký nipis na podobíme Černoboha v Bamberka, k jehoi 
▼ysvětleoi jii přistnpigeme. 

Horlifteli alovanflké slávy, muži a všech vzdělaných Slo- 
vanův alovútnďio jména a vdiiného pfípomináni, Janovi Kol- 
lárovi, bylo soosenOy by objevil památka pro veškeré Slovan- 
stvo předůležitoOi podobismu čemobiAa s nápisem runsk^ a 
hlavního chrámu v BamberkiL Byl-té nad jiné hoden vzne- 
šený zpévec Slávy 'dcery toho štěstí, aby matka Sláva v ne- 
avadlý věnec záslnh svěcence svého i tuto přiložila nezabndko. 
Na té odslovaněné zemi, na niž někdy mrtvé předkův hro- 
bovce velikého ducha jeho nachovaly city a slovy prorockými, 
mohoacimi vzkřísiti umirajícl národy k novému života, na té 
zemi nalezly po patnácti letech věrná láska a horlivé vlaste- 
nectví jeho zároveň svou odměnu. Když totižto vznešený náš 
vlastenec na podzim léta 1835, navracige se s milovanou a 
přes dvanácte let za mrtvu oplakanou cďiotl svou z Vojmiru 
přes Bavoiy do Uher, v městě Bamberku památnosti tam^- 
šlho hlavnflio chrámu, též klášterního chrámu na hoře sv. Ifi- 
chala, honosícího se hrobem sv. Otty, apoštola pomorských 
Slovanův, bedlivěji ohledal, uhodil zde nenadále bystrý zrak 
Slovanův na pomník, pozornosti tisícerých mnohovědův ger- 
mánských až potud ušedšL Dostav se šfastně do vlastí, ne- 
meškal velectěný přítel mi\j uvědomiti mne ihned o důleži- 
tém ottjeveul svém, psaním dne 5. listopadu 1835 z PeštL 
Brzo potom podal obecenstvu slovanskému zprávu o tomto 
odkryti svém ve příloze ku kázaní: Nábožný pohled na ta 
knginu, kteráž jest matka ev. církve, v Pešti 1835. 4°, s při- 
pojením obrazu toho s runským nápisem kamenotiskovým. Ze 
zprávy a výkladu jeho postavíme zde jen některé výjimky, 
odsUajloe čtenáře ke spisu samému : „Před průčelím, praví 
vydavatel, hlavního chrámu (Domkirche) v Bamberce stoji po 
pravé i levé straně dvě, zubem času tu i tam již narušené, 
a však v celosti dosti dobře zachované podobizny ze skáfy, 
na jejichž bocích jsou značné šlépěje nápisu runami vyrytého, 
kteréž my (^mbog čteme. Podobizny ty představují lva na 
podstavci ležícího. Dlouhost rytiny jest 7 pldl, vysokost 3, 

širokost 3. Když jsme se vodícího nás kostelníka ptali: jaká 

7* 



100 Myéholoffiů. 

to rytina, a jaková poréat o ni n lidn? odpovédil: jest to 
prý jakýsi zlý dnch, kterýž, když chrám tento křestanský 
staven byl, to v noci bořil, oo ve dne vybudováno bylo. Nelze 
poehybovatí, že lytinn tato Otto Bamberský, jako blahozvěst, 
od Vendfty vzal a sem přenésti dal, boď na památku, bnď 
aby odstraněním ji Vendův těch od navráceni se k modlář* 
štvi uchránil. Tak uďnil Otto i s Tríglavem Štětínským; 
srov. Andreae Víta 8. Ottonis I. I. c. 18. ap.LudewígScript. 
Rer. Bamberg. T. I. p. 479*), a Histor. Epist. Camín. ib. T. 
n. p. 511.... V Horní Lužici při vesnici Vuiska jmenuje se 
jeden vrch Čemobohem, nepochybné od této modly zde cténé. 
Snad odsud přeneSena tato rytina do Bambeitoi?" 

Znamenaje nemilou srovnálost některých zvláště začáteč- 
ných run v obraze od Eollára tiskem vydaném s runami n 
Maše, a chtěje vůbee ohledem pravého čteni jména toho vši 
možné jistoty dosici, požádal jsem upřímného přitele svého o 
zasláni mi původního vykresleni podobizny té i nápisu jejiho. 
Prosbě mé s největší ochotnosti učiněno dosti: přítel můj, 
výstřih z kodidlltt svého kus blanky, na němž původní vy- 
kreslení stálo (nemýlim-li se, rukou drahé jeho choti zhoto- 
vené), poslal mi jej ku použiti s následující dalši zprávou, 
kterouž zde přikládám, protože v ni spolu i odpověď na ně- 
která má poznamenáni, mezi jiným i to^ že nejnovější popi- 
se vatel chrámu toho Landgraf '*) žádné o pomníku tom zmínky 
nečiní, obsažena jest. „V Pešti dne 12. záři 1836. Co do 
Čemoboha Bamberského, posilám Vám jej inorígine^ jak jsme 
to tam na miste naspěch vykreslili. Tu jest nápis ten ovšem 



*) V životopise sv. Otfy podle starého a dobrého rukopisu zni 
toto místo takto: Trancum Trígloi ipse oontrivit, sed tria ejot oapita, 
deargentata, a quibus Trigloius (něco výfi Tríglons, znamenej polskou 
formu glow místo glaw) dictos est^ secům postea inde abdnnt, quae 
deinde Deatae memoriae jpapae Calixto in testimonium sui laborís et 
conversionis ac credulitatis illamm gentíum cum debita Obrísto gratía- 
nňn actione direxit. Viz Vita Ottonis Bamberg. episcopi, exscripta e pas- 
sionali sec. XIV. monasterii Sanotae Grucis in Austría infenorí, Ord. 
S. Benedicti, opera et studio Stepk, Lad. Endlicher, ve Vierter Jah- 
resbericht der Gesellsch. fOr Pommersche Geschiohts- nnd AHerthnms- 
kunde. Stettin 1830. 8vo. Str. 122—172. (c 12. p. 15L) 

>°) M. Landgraf Der Dom zu Bamberg mit seinen Denkmálcm. 
Bamberg 1836. a 



Čemobok v Bamherku, 101 

i> yěrnéjiy nežli t kamenotiska při kázni vypadnnl. Podobizny 

i| JBon dvé, jedna na praTé, dmhá na levé stroně prAfieU; obé 

I máji nápis, jak se ml %(Il\ ten^ž^ jedmé s tim rozdílem, že 

I nápis ten n jedné podo^bizny na pravém, n drahé na levém 

i bokn stoji. Tentp nápis vzat jest z té, kteráž, jdonoim kn 

f chrámUi na pravím leži; z druhé nevzal jéem žádného odpisn 

! Že Landgraf a jini Němci Sádiie'zaiinky-o této drahocenné 

: památce nečini, není diYn, an to již Časem, deštěm a prachem 

tak zmařeno, že se am pozorností hodno býti nevidi, a mn- 

sejif tam oči cvičeného Slovana př^iti, aby sobě toho povSi- 

t mnuly. Já sotva to zočil, srdce mi zplesalo, anf jsem již hned 

z pouhé zeyniteml tvárnosti na slovanské <Úlo zavíral. Čechové 

, mnoho sem tam putuji. Dobře by bylo, aby tam některý, 

kresliti umějlei, se zabral, obě podobizny zevrubně vykreslil, 

popsal, anebo snad odkoupil pro české museum. PAjde-li tam 

někdo, naložte mu, aby odrejsoval i některé obrazy vOttově 

chrámě (Otto's Eirche in Bamberg). Jsou to prastaré obrazy, 

život a skutky biskupa Otty mezi Vendy představujíce. Tam 

Jsúu pravé starovendické kostumy, obhč^e, nářadí^ zbroje 

atd., tamf utěšený obraz oné pani v Eamině, která v den 

nedělní žne u prostřed čeládky. Tyto obrazy ležely prý dlouho 

někde ve kryptě čili ve hrobě s Ottou, a teprve nedávno po 

aténáoh rozvěšeny jsou.^ 

TiofAAyorígindltohovýkresuy mimo nadáni znamenal jsem, 
že umělec, dělající obrázek pro přítele EoIIára na kameni, 
maje nepochybně co vzor a pravidlo před oiSma runský nápis 
u Maše, některé raný nápisu Bamberského podle těchto po* 
dednlch načitě ohnul a přejiňačil, než spolu i to shledal jsem, 
že všecka má posavadnl ncgistota ohledem pravého čteni ná- 
pisu toho pojednou zmizela. Přesvědčen jsa, že doviraosti 
míiovaného přítele, jemuž světlo pravdy v obora nauk, po- 
eházejž ono odkudkoli, nade všeeko jest, nijak lépe odměniti 
«e nemohu, nežH předložením obecenstvu jak věrného snímku 
vj^Eresu toho, tak též i pravého čteni nápisu jeho, nminil 
jsem učiniti to v časopise tomto. 



lOS 



Mffmoíoíiš. 




Postavený zde obraz jest věrný mimek poslaného mně 
původního výkresu^ B tím jediné rozdílem^ že podoba lva o 
něco zvětšena jest, nmj viak zůstaly v pftvodnlfsvé veUkosfi 
neproměněné. Rtinský nápis, z leva na právo Steny, podle 
literního vyraženi latinským písmem zni takto: 

CABNI BU 

podle pravého pak vyslovení pomořských Slovanův, n nichž 
sv. Otto úřad apoštolský po dvakráte konal, takto : 

ČABNT BUG. 

Znamenati slnSl, že poslední runa t. G, v původním vý- 
kresu se nenachází, nepochybně proto, poněvadž na kamene 
podobizně již všecky jcýí sledy zubem ěasu dokonce setřeny 
a zmazány jsou. Přehlédněmež mnské litery jednu každoSi 
o sobě. 

fírtmí znamení jest mna jmenovaná skandinávsky a sta* 
roněme^y Sól, anglosasky Sigel (staroslovanská zajisté 
jména run nám známa nejsou), jenž latinskému 8 se rovná, 
někdy váak i misto C se klade. Tak ji položenou nalézáme 
mezi jiným v přehledu mnské abecedy u Štěpána Jana Ste- 
phania v Notae uberiores in Hist Danic Saxonis Ghramm. 
Sorae 1646 PoL p. 14-15, tak u W. GrimmaUeb. deutsche 
Runen, GOtt. 1821. 8. na Tab. m. 6. poslední, pod nápisem 
Alphabetum Norvagicum z Montfauconovy Palaeographia 
graeca p. 898. 



Cemoboh v Bamberku 103 

Druhé znamrai, ze tří dáfitek záleiejid, zatlrá ▼ 8ob6 
dré rnny v jedno cdončené. Pronžek y levo vybíhající s čá* 
rott kolmoii jest mna jmenovaná skaň. Ar^ t. latinské A, a 
táž kolmá čára » 6ároa v právo zh(Mra dolA potaženoa jest 
mna jmenovaná 8kan. a staroněm. Reid^ t latinské R. Pro- 
středni tedy dili kolmá éára v rnysU zdvojiti se mnsi. Po* 
dobné sIonAeni dvou nebo i vlee písmen do jednoho znaku 
jest, jakž vůbec vědomo, ve starých jazydoh a písmech, v ře- 
ckém, latinském, eyrillském, hlaholském, ranském atd., 
zvláště v ná^seeh na kamenech, velmi obyčejné. Runa R 
pravidebé sice v pravé ěáře mivá záhyb do kohnioe, ělmž 
latinskému R se podobá; než i tato forma, kterouž zde máme, 
asi jako latinské obrácené V = /\, neHdko se vyškytá; 
srov. n Grimma Táb. I. vzor dmhý z Videftského rukopisu 
ě. 64, též Tab. IV. vzor druhý z Hrabaná Maura. 

Třetí znamení, z čáry kohné a proužku v právo vybíha- 
jícího záležejld, jest mna jmenovaná skaň. Naud, stnčm. 
N6t, t latinské N. 

Úxrié znamení jest mna jmenovaná skaň. a stném. Is, 
t podobou i platností svou latinské I. Tyto dvě mny v pA* 
vodflim výkresu tak vypodobněny jsou, že proužek z prvni 
do boku drahé téměř zabíhá, co zde, jakožto zjevná chyba 
u8kozeného kamene, anebo přehlldnntt při snímáni kopie z 
nápisu, pro lepSi obou jich rozeznáni, odvarováno. 

Těmito ranami dokončeno první slovo, t. CARNI, čti 
Čaniy, polský Czaray. Drahé slovo RUG od prvního ma- 
lounkým prostranstvím odděleno jest, spAsobem na nej- 
starších nápisech ranských veskrze. užívaným. 

Páté znamení jest runa jmenovaná skaň. Bidrk, stném. 
Birihha^ t. latinské R. Zdejší forma jest řidká, nebof obyčejně 
podobá se ouzkému latinskému R. Jsouf však příkladové,' 
že runa ta psávala se též jen s jedním, někdy dolejším, 
někdy hořejším očkem čili kroužkem; srov. Stephanii Notae 
p. 15. na Tabulce 2. a 3. Domýšlím se, že znamení toto na 
kameni zubem času již narašeno jest, aniž ve své pAvodnl 
celosti se spatřoje. 

Šesté znamení jest raná jmenovaná skaň. a stněm. Ur, 



104 Mythologie. 

t Utíoflké U. PraTiikiB^ bývá t dob docela otevfwi; ndL 
i čiska rovnoyižHé pTOtaiená^ oTšem krátil než tdO| nčkdy 
86 aalezá ; sroy. a Grimma Tab. L % Hiabana a GMdaatay a 
Tab. JV. I rnkopiM Svato- Gallanskéha 6. 270. Posledttibo, 
k celku druhého slova potřebného suameoi, t runy jmeno- 
vané Bkan. K^n, gloiené atí. takto Y, na kameni^ jakž v^ 
řeíeno, žádné stopy vice ae nespatřigi, jaonce nqK^chyhaé t 
dlouhém prodleni času skažené a vymiaelé. 

Z toho výUadu patmo jesl^ že runy víacky, tak jaki 
y původním výkresu stoji, y náležitém spůsobu a pofádkn 
jsou : nyni tedy vizmež, zdaliž totéž i o jmétm saoubn, jim 
vyraženém, d&vodně tvrzeno býti m&že. Každémn snateli ja* 
9yka sbvaaského, podle hlavníeh jeho nářečí, světlé jest, ie 
nápis ten podle formy slov pokhf ae byli vykaziye. Poiáei 
ziyisté, pišiee Czamy Bóg, vyslovili Čamy Bug. Kterak 
možné podivný úkaz tento vysyěflití? Přede viim pokládám 
za podobné, nerci-li za jisté, že podobizna tato naie s apožio- 
lováním sv. Otty u Slovanův pomorských souvisí; ^^) o těchto 
pak Slovanech z historie a některých, ovíem chudých pamá- 
tek jazyka jejich vime, že byli ratolest veliké větve polské; 
mluvicí nářečím od polského bnď nic, bud málo rozdili^ýB. 
Ifezi hlayní svědectví historická počítáme výpovědi n^atar- 
filch dějepisců Nestora, '') Martini Galia '") a Dluhoie ^% 
syědčiclch o pojití Luticův a Pomořanův z mohutné a ydké 
větve Lechův. Neméně důležité jest, co Andreas v životopise 



**) BTtovalif 8Íoe v dávné době i v okolí Bsnberském Slované; tito 
yiak podle niřeéi svého náleželi k jiným větvem, nikoli ku Polanfiin. — 
O apoštolováni sv. Otty v Pomořanech 1. 1124 — 1129 nejdůvodněji íedaá 
P. ^. Kannaiesstr v Bekehrunm^ch. d. Pommern aom Ghrí^tentnnme. 
Greifiswald 1824. 8. Kniha tato, lak se zdá, málo známá, zasluhuje, úbj 
i od Slovanův pilněji étena byla. Výjimce velikého Heideia, sotvy 
kdo jin;^ a novejiich NěmcAv tak zdravě a nestianně o národa nalom 
soadil, jako Kannnesser. 

'O Nestor izd. TimkovskiJ str. 3. Od tlrh Ljadiov prozvafia ^a 
Pohane, Ljachove druzji Lutiéi, iní Maaovfiane, ini Fomorjaae. 

"} Martin, Oallus ed Bcmdtkie p. 5. Polonia habet ad maře 
septemtríonaie třes af fines barbarornm f;entíiiam feronswmas nstkmes. 
Seieuciam (opmv anebo roauměi Laticiam), Pomeranam et PtusaiasL 

■*) Dlugoss ed. Krause 1. lU. p. 224. Lintici quoqae populi genns 
a Sclavis et Polonis dacentes. Sem patři i výpověd Adama Bremskéke 
ed. Fabricii L IL p. 18, ie Polska hned u Odry se počíná. 



Čemoboh v Samberku. 105 

«¥« (kty yypfwíij^ ia Kdalidki pomoeiák dotčeného Inskupa, 
TyprayÍF se k UkranAm^ yétvi Lntieův, poj«l a sebou tlamo6- 
nikii PoUka, ^^) Čediy a Si% oiěl sy. Otto mnohem bUie ku 
Bomberku a ee»to¥al skixe aemé j^ieh; musiU mu tedy Po- 
láci k této dnžbó b^ platn^&i. Světlé a jasné výpovědi 
tyto potyrziýí se dokonale granunatickým rozborem slov po- 
mořských Slovanův, zachovaných v latinských listinách a 
letépiseoh 10—12 stoletiy jejichž mistoějiim vyčitánim čtenáře 
zde nnavovatk nechceme. '^) Co z toho ku přítomnému před- 
mětu nademu nevyhnutelně potřebné jest, niže se výloži 
Jesttiže tedy,- podle jiných podstatných důvod&v, připustiti se 
musi, že patatai Shivané polabiti, po severní Germanii roz- 
sedli, Bodrití, Drevnuié, Milčané a Srbové, zvláštních, od pol- 
sk^o gatmě rozdili^ďi, ačkoli vždy s timto spolu k západ- 
nlmu pořadí mluvy slovanské náležejlcich nářečí užívali; 
nicméně předce příbuznost Pomořanftv a UkranAv, někdy po 
obcjim břehu .Odry a na ostrovech v ústí její přebývaviich, 
u nichž sv. Otto símě viry křesCanské L 1124-1129 rozsí- 
val, s Poláky, co do původu a jazyka, v žádnou pochyb- 
nost brána býti nemůže. Na podobizně Bamberské jméno 
Čemoboha napsáno tak, jak je Pomořané sami vyslovovali. 
Znatelům jazyka slovanského obSlmě dovozovati netřeba, že 
původ a počátek hlavních nářečí slovanských staríí jest, 
nežU historie kmene našeho; pročež zde jediné starobylosti 
forem Čarny a Bag z původních pramenův doličíme. Slova 
od kmenu čm, poL ezam, odvozená, píší se sice v nejstar- 
ších, ku Pomořanům a Luticům se vztahtyídch památkách 
v násloví rozličně, literou buď c, buď «, buď Zj buď ^ než 
vždycky s hláskou o, na pt v Ust 1194 in provincia Ucre 
villa Cacniz, t. Čarnica^ pol. Czandca; v list. 1295 villa Sar^ 



«) Andreae Vita Ottonis ap. Ludevig L pw 610. Navi cum comiti- 
buB sais et interprete quodam Pólaniense relig^íoso ^ro impositas. 
Ofllatně i sám Otto v juyka pobkém dokoniile pocviécB* byL Vita ve 
Viert Jahresb. der Pomm. GseU. str. 124. Factnm est, ut derelicta patría 
Pblonioram fines expeteret, ibíque aliqoamdiu demoiatUs gentis lUius 
nen solum mores, sed et ling:uasi ita ad nognem edis^r^t, nt si 
bunc barbaríce loqíientem audires, virům esse Teutonicum nonputares. 

i«) Obiiméji Otem ve Starožitnostech slovanských Okr. IL 01. X. 
S.-41 



106 Mythologie. 

nove, t ČamoTO, pol. Osfuraowo; ▼ jisém starém panmika 
Zarnikov, t Čarnikov, pol. Gsafników; ve staré porěstí jme* 
nované Knytíinga Sága Tjamaglófl, t Čamoglov, poL Osar- 
nogtow atd. Toto hlasieovánl i v zailém náfeil DreTanském 
(obvykle zvaném polabským) místo mdlo, na ph varba vrba, 
vartat vrtati, marzne mrzne, sarpe srp, parstín prsten, varti 
sa vrtí se atcL Ačkoli pak pozdéjfil lávané polabští, zvláító 
Drevané, původní slovanské é jako c vyslovovali (coma četný, 
clovak člověk atd.) a ačkoli příkladové toho vyslovovAiii i b 
jiných Slovanů, jmenovitě Ghorvatův dalmatskýob, aaobri i 
samých polskýeh Maznrův, se nacházejí, však nicméně mám 
za to, že v naií příčině sloh č jen pro nedostatek písma 
mnoa c vyznačen, a že tedy čísti dlnžno Čamy nikoli Gamy. 
Dmhé slovo Bug nalézáme v této formě ve všech tf měř li- 
stinách knížat pomorskýeh, též v jiných památkách, kde^ 
koli ono ve jménech se připomíná, na př. na pečeti knížete 
Bohnslava II. 1. 1287 Bngnslans; v list 1295* Bngazlans, v 
list. 1328 Baggyslans, n Helmolda Bugislans, v Chrom. slav. 
apr Lindenbrog. p. 201 Bngislaff atd. Podobně slovo to 
psáno ve jménu Jaterbnc i Jncerbuk v list 1161 a 1174, t 
Jntrobog, též v Lntenbngh v list 1416, t Lntobog (aoer. s. 
fortis deus) a jiných. Proměna tato prvozvukn o v pazvnk 
u i tam, kdež jí v polštině není, již vdmi časně ke ^^m 
téměř Slovanům polabským zasáhla; čtemef zajisté v nej- 
starších pramenech na př. Pozdicon v Mst. 1000, t Poždikofi 
(srov. Poždivlk); Mnscuna v list 1012, t Moskva; Zntibore 
a Selibnrus a Ditmara, t Svatý bor (háj) a Želibor; Bnris- 
lans n Frodoarda, t Borislav; knrice u Helmolda, t. korec; 
Pntgoriz v Kst 1135, t Podgorioa; Vuztrove v list 1170, t 
Vostrovo čili Ostrove; Pnd^one v list. 1416, t Podglova 
(znamenej poL glowa) atd. Sebereme-li všec^ fyto a těm 
podobné, zde pro krátkost pominuté důvody do hromady, 
přesvědčíme se onplně, že v mnském nápise podobizny Bam- 
berské máme před sebou jméno Černoboha čistě a správně, 
podle nářeČ) lidu, jejž sv. Otto náboženství křesfanskémn 
vyučoval, vyražené. Srovnalost tato jest zde, jakž každý 
vidí, hlavni okolnost, na níž všecka cena památky té se za> 



Čemoboh v Bamberku. 107 

kládá. O toňž posavad jen s hodiioréniého svědeetvi M6zi- 
borského bisknpa Ditmu^, prarfcího, že na podobksnách 
bftžkŮY 8loyan8k;^ob jména j^ich vyryta json, ^^ jisté tu- 
šeni jsme mSli, to již teď oéiipa sv^a spatřovati, anebo, 
cbeemé-Ii konečné, nikama omakati mftžeme. 

Pravil jsem, že na shodě pravopisn jména na podobizně 
naSi s ostatními histori ekými výsledky spoléhá v8ecka památky 
té cena a platnost. Což aby tím světlejší bylo, přivedn zde 
za ]riFíUad opak ěili protiven toho z Ibiovy sbírky. Zdetna 
obrázku 13. b. ěteme jméno b«žka SOHVAIXTIX tak výra* 
zené, že jedna každá z těchto latinských Kter zvláitni mnou 
vyznačena jest. **) Vtoieť pak s jistoton, že pohaniti Litvaaé 
jméno tobo bůžka, správce hvězd, vyslovovali Žvaijgždzinkas, 
od kořene žvaigždzě (Stella), pohaněti pak Slované Zvězdneh 
ěiH Zvězdnk, od kořene stslov. zvězda (ěes. hvězda, pol. gwia- 
zda). Nápis tenvyiytna slitími bdď Litvanem, bnď Slovanem, 
buď Němcem. V první případnosti není naskrze podobné, 
žehy StaroUtvaii a Staroslovan {riřed tisíoi a více lety své prosté 
ž, z, způsobem nowmimé^hfm, totiž skupenými literami 8<Af 
byl vyraziL Na naSem pomniků sloh é oonaěcR prostou ranou 
Sol; na starém peniai žraudském u NarbuiÉa ^*) sloh i ve 
slově Zomaitas (genit od litv. Zomaitě č. ^mailěl lot Smuddu 
é. Smuhdschu semme, straš. Žomoit i Ženoif, poL Žmnáky 
Btněm. Samaiten, nněuL Seharoaiten) psán tovnč^pros^ znakem, 
zvláitni runan, rovnajicí se řee. (yjto, goi ozee (?), eyr. aem^ja^ 
Vyryl-liale runy ty Němec, kterak mohl před 12tým stoletím 
místo á anebo i psáti seh, jeito ve stairé němčině této kombi- 
nací naskrze nebylo ? Staří Němci bez výminky psávali pouhé 
s anebo se (toto vysluvujice jako sk)y kdež nyní sch stojí, a 



") Diťhmari Chronic. ed. Wngner. Norímb. 1807. 4. p. 150. Inte- 
ríus ft. v božnici Batarské) dii stant manufacti, singídis nominíbus 
insctuptis, 

") Masch Alterthttmer der Obotriten str. 88—92, §. 148— 152, Srov. 
Fig. 13. a. b. 

«) Narbutt Dzieje nar. l ítevak . 1. 207—208 Tab. HI. Fig. 10, Nápis 
ten zni podle mého ctěni: M1ND06. U. KUlfl. DI. (skrácend mlBto 
Kmiigas^Didit) ZOMAITAfi^ MU9ZM. Coi znamená: Mindog Knize 
Teliké. Zomoitaká mince. Slovce did (veliký) trvá u Slovanův ve zpévti 
Did Lado, též v děd (srov. něm. Oróss-YvAiefr, madkr. na^-apa.) 



108 JfyiMogie. 

to VB sloyedi jak domicieh tak mloh, op. saeben m* aehwabea 
miigao Bt sohweigeD, snar m. sohwer, soart m. sobwarz^ SQiilbaa 
(čti skríban) m, Bchreíbeii, flaise (dti fls^sk) m. Fleiflcb^ Bwňá 
(čti akold) VL Bchnld atd. *% slov, Diedosi, Diedoseiii m. Dé- 
doši; Dědošené, Scudici i Zcadizi m. Škndid, Sermnot i Se- 
rímiml; m. Žirmniity, Strasista m. Straži&těi Yelunzam m. Ve- 
IttQčaDé, Milzani m. Milčané a t d. Odkud te^y ^ nipiae tom 
SCII miBto ž? Tottžto antikvářové ti Bostodti a StřeUčti, je&i 
nás timito klenoty obdarovali, napsali mnomi nc^n jnéno 
Sohvaixtixy anobrž i víocka ostatní tak, jakž je n nov^Slch 
spisovatelův Lasitia, Gnagnina^ Hartknocha a j. latinskými lite- 
rami nesprávně a skažaně psaná nalézti, bez dftkladnó mir 
mosti starých jazykAv^ bez uiámosti stertiio Zipftsoba psaní 
jmen slovanských literami buď latinskými buď ronskými. Pra- 
vidlem jejich při zhotovení neokrouohaných těch ostud a bábel- 
ských nápisův jqjich bylo, adáse, uěenl Gebfaardibo: éim ne- 
motoměji a nesmysbiěji, tim to bude starožitněji a slovanštil. 
Kdy a jak dvoje podobisna tato do Bamberku se dostala, 
a proč vedle prftěeli hlavního chrámu postavena byla, jest 
otázka, na níž z větii ěásiky jii sám slovutný objevitel od- 
povčd podal; sniž já cos dftvodnějíího {odložiti umím. Pozoru 
hodno jest podáni lidu Bamberského, o němž nahoře zmínka. 
Bude*li kemu divno^ že sochy z pohanských božniepocházejíd 
v blízkosti křesCanských chrámftv místo nalezly, toho odsiláme 
ku podobizně Svatovitově, stojící y předsíni dirámu Staro- 
církvenského na ostrově Raně ^), V dlouhém prodlení času 
praví Herodot, všelicos a leccos zběhnouti se mohlo, ěehož 
teď pochopiti těžko. 

DosahSe hlavního cíle svého, t předložení obecenstvu 
věrného snimku á výkladu toho runského nápisu, zdržujeme 
se ode všelikých dakich rozjímání o Čemoboham co bytosti 



*») Novonémecké sch povstalo vlastnS ze se čili sk, a znělo původné 
jako skh nikoli jako ě. Na jiné slohy, jako sv atd., ono toprvé mnohem 
později přešlo. 

") Levezow Ceber die sogea. Obotrítítohen Riinendenkmáler str. 
64: Darstelliing dea Bwantewit; in einem Granitrdief abereinem Weih- 
wassergef^e in der Vorballe der Kiíche za Altenkirchen anf Bagen. 



Čemohoh v Bamberku, " 109 

mjftholoffiekéy odkazujíce to do mythologie slovanské. K závěrce 
jen to ještě připomeneme, že jméno jeho, psané n Helmolda 
Zcemeboch '*), a pHbaené jménu TJQmagUJi (znamenej i zde 
pol. glow) v pověsti Enytlinga Sága •*) éili Čemogolov v pa- 
mětech raských ^% se jménem Čert (£nd. Karrat) snad na- 
skrze nesonvisL Zdá se, že Ditmarův Luartmcij ctěný v Ra- 
taře *^\ nic jiného neni než Lva Razie (leo regnlns s. domi- 
nnlus), srov. luž. láva (nomin. podle Lindě a Jungmanna), leť 
lanva, eston. rathe (dominnS; ms. vladyka, vlastitď, podle ba- 
rona Rosenkampfa), oset raěis (princeps), sans. ražas, ražan 
(rex), slov. ráčiti a t. d. Co Helmold o Gemobohovi připomí- 
ná, spojené se jménem jeho Černý, ovíem významným, než 
v jiném smyslu, zavdalo některým nov^ilm systematfcům u 
Němcův příležitost k vymyšleni dualismu v mythologii slo- 
vanské, jďiož v ni, v tom smyaln, jako u Staroperšanův, ne- 
bylo ^% Slované ctili jednoho nejvyššího vládce boha, nebes 
a hromův, a vedle něho v nevelikém počtu jiné prostředni 
bytnosti mohoucí lidem, podle Ubosti, činiti dobře i zle. Na 
výpovědech křesťanských letopiscův, jakkoli jinak ctihodných. 
Nestora, Kosmasa, Adama Bremského, Qelmolda a jiných, v 
mythologii slovanské urputně ustavovati se nwadnp. Hlediště 
jqjich již nebylo čistě historické. Slované Perunem a Skandi- 
návci Odinem podnes jen co zlobohem zlořečí; Maďarům pak 
OrdOg, jejž bratři jejich zauralštl Osfáci ještě co dobrého 
boha cti ^"0, nyní znamená Čerta Kolo času vše převraci, i 
bohy samé. 



»2) Helmold Chron. Slav. ed. Banaert 1. 1. c. 52. p. 125. 

»} JóMYiktn^ aaga ok Knjťtíng^ 6^. Kaiipm. 1828. 8vo. kap. 122. 

«) Sobran. gosudarstv. gramot. I. ^.. 34. 75. Ves GemogoumV v 
Knskti po bohn, tak nazvaná Jaho StribeC, Volosóvo, MokiShi a j. temže. 
lEoioé, že i jméno bj^tiny pol. Gzamogtoi^, čes. Oemohlav (Seseli) od 
boha vzato : vimef ziyisté, že n všecn oárodův zvláště u Slovanův, pře- 
mnohá jména mythologických bytosti později na byliny přeneSena json. 

V) Dithman Ohfoa. ad. Wa^pterp. láo. 

^) Zdravěji jak o této výpovědi Helmoldově, tak téŽ o nemistnosti 
ďnidismu v mythologii slovanské souzeno veViert Jahrésber. derPomm. 
Gresellsch. str. 63 sled. 

'^ Slově n nich Oertik, ač věrně-li jméno to napsáno od Němce A, 
Bírmana v Re^e tm die Erde. Berl. 1883. 8vo. d. I. stť: 657 sld. 



o Svarohovi, bohu pohanských Slovanův. 

(čteno Te shromáždinf filologické Mkcí král. Mké ipoMnoctí nauk dne 
2. IwlopAda 1848.) 



(Čas. Č. MuB. 1844.) 



u 



Ditmara, biskupa Meziborského (1009, nmř. 1018), 
čte se, podle nejnovějšího Pertzova vydáni, mezi jiným o Slo- 
vanech někdy v severní Germanii pFebývavSíehy a jejich mra- 
vích a zvycích, i toto místo: 

»Est nrbs qnaedam in pago Riediriemn, Riedegost no* 
mine . . . In eadem est nil nisi fannm de ligno artificiose 
compositnm, qaod pro basibns diversamm snstentatnr comi- 
bns bestiarum. Hajáš parietes variae deonim ďeanimqne ima- 
gínes mlrifice inscniptae, nt eementibns videtnr, exterins or- 
nant ; interius antem dii stant mannfacti, singnlis nominibns 
inscnlptis, galeis atque loricis terribiliter věstiti, quorom pri- 
mus Zuararici dicitur et prae ceteris a cunctis gentílibufl ho- 
noratur et coBtor." *) 

Ve stariim vydáni kroniky Ditmarovy, od Wagnera^ stojí 
Luaramci místo žitarasicL ') 

Nejnovější vydavatel Ditmara, Jan M. Lappenberg, ar- 
chivář svobodného města Hamburku, poznamenal k dotčenému 
místu a jménu toto : „Idem nomen ooourit in epištola a S. 
Brunone ad Heinrienm IL imp. data. Poněvadž dotčené 
psaní sv. Bruna, pokudž nám vědomo, jeStě posavad vydáno 
není, nýbrž jediné v rukopise se chová(nemýlíme-]isevKa8- 



') Thieůmari Ohronícon L. VL o. 17. in Pertn Monnm. Qeraynt 
histor. tom. V. p. 812. 

*) Dithmari Chronioon ed. WagMr. Norimberg» 1807. 40 st 151. 



o Svaroh&m, m 

aefai), BemAžaaie slova od 9lo?« ade ho poloiití a se svede- 
ctWmDitmarovýniarDt>nati: nožoa tenčasptoo^áváme náhod- 
aovéfnémsYČdeetvietíhodiiélioadAkladiiélio zpytatele Lappon- 
berga, védouee sjistotoii, te jméno „^ZMoroiící*' v dvojim starém 
pramenn stejné se čte. 

Timto fedy^ vátnosti sterého mkqnsii letopisŮT Ditmaro- 
v^hyjoii aiitograpÍH>n ňOi Tlasteomčiii býti se vidi, asonUas- 
nosti dmhého SYédeetviy z lista sy. Bnma vyňatého, dostateéaé 
pojiitéByin dtenim vyvraeql se a v nivei rotflfnji viieimi 
posavadni výkladové tohoto jména. Yédomof jest^ ie vétM 
éástka jak naMeh domáeleb, tak i miéti vyUadaň&v, s ne- 
malým namáhinim vtipu a nmélým přejinačovánim pásmen, 
jméno to vyUádala na SoaUmtta; ji pak sAm před nikolika 
lety v Ďasopísa mnsejnim ^) poknsil jsem se domočiti je na 
Lva-Baftiee Čiy lAfa^&rdk, ovSem mylné> jakž teď vidimi zař 
veden jsa nepravým čtením Luaranei, od Wagnera sa jisté 
vydávaným. Pročež/ jakož jindy, tak i teď: nna manns nohis 
vnfains opemqne ieiai 

Neočekávané svéflo na eelé toto temné misto prostin^i 
některé y nově vydané památky staroniské slovesnosti| jme- 
novitě jistý výjimek se staroslovanských mkopisův n Yoelo- 
ková ve vyps^ rakopisůvRamjaneovského musenniy a|edBo 
místo letopisAv Yolynskýoh. Zdef jejich svědectví 1 

y nikopise Rnn^ancovského mnsemn v Petrohradě pod 
č. 181 v 4®, na papíře, psaném leta 1523, nachází se mezi 
rozličnými spisy sv. otcAv, zvláStČ Jana Zlatoústého, i pú- 
vodní ruská Haf (AufiBatz), t. feč neznámého spisovatele o po- 
věře, staf předAležitá a zaslnhnjící, aby v obzvláštním spise 
vysvětlena byla, v niž mimo mnohá jiná i tato slova se čtoa: 
lže snf christijane věmjniče v Pemna, i v Chorsa, i v Mo- 
koi, i v Sima, i v R'gla, i v Vily, ichže čislom tri devjat 
sestrenic glagoQnf okannii nevěglasi. To vse mnjaf Bogy i 
Bogynjami. I tako pokladyvajnf im treby, i korovaj im lomjaf, 
i knry im rěžnf, i ognevi mo^af ^)% zovnC jeho ^^Soarozi- 



*)yizpojediiáaitFodobinisČeraoboha v fismbefkn, v ČsBop. če- 
kého Museum, roěaika 1837. sv. L atr. 52. (V tomto vydáni str. 109). 



112 Mythologie. 

emC^. ^) To jest: Jaovff kfesCané Téffei ▼ Penuia^ i r Chona^ 
i T Mt^oie, i ▼ Sitna, i ▼ Regla i ve VUy, jieki^ poMm tfi- 
krát devét sesffeiiic prari b^^ti bohy i bokyiiéiin. A tak jha 
pokiádaji obéliy i kolá6 jim lánu^i, i fcokoityjinieži, i ohn 
se modUy zovoace jej Svarožicem. 

Podobné v letopise před tim jmenoTaaéni Vcligwikém (od 
Kanansina a jinýoh)) nyni paJi od Petrokvadakýoh vydáváte- 
14t nasvanóm Ipo^eoik^ (dlekláštera^ vnémi se aaehovalX 
nadiási se pod L 1114 yelmi zanittavá mytíioiosická vstarka^ 
▼ bíž mezi mnohým jiným, iebož ta poadjlme, i toto se ite: 
,1 byst po potopě i po rozdiknii jazyk poža earstrovad per- 
toje Ifestiom (rozam^^ Mems čili Metraim)^ ot iodaGhame¥% 
pe nem Henmja (roanméj Henaea), po nem Feosta (rozunUi} 
Ifest^ Hepkaestus, latiaě Vnleanas)^ iie i Soaroga narekoia 
Egypťane . . . Tojže Feosia zákon ostaví Senám za jedia 
maž pesjagati i choditi govéjaSči, aiže piéljaky dé)oičikazr 
n^ povalčvaie^ sego radí prozvaia i bo^ /Smr^ • • • i bla^ 
žiSa i Egyptjane. I po sem carstvova syn Jego> imenem SoJac^ 
JQgOie naryč&t Daibog . • . ^Solnce oar' syn JSvarog<m, ježe 
jeftf Baabag . . . neebotjft otea svojego zákona rozsypati 
Snoroéa i pr«^ % To jest: I stalo se po potopě a po rozdě- 
leni ja^ykův, i^ za4al panovati nejprve Mestrom z roda Cha* 
mova, po něm Jerem\jay po némFeosta^ jcgiiSvarobem jme- 
novali Egyptíti • • « Týž Feost uložil z&kon žen&m, aby za 
jednoho muže se vdávali a čistota zachovávali, a ty, jenž 
smilství páchali, trestati přikázal, pročež jej nazvali bohem 
Svarohem ... a ctili Egyptňti. Po něm panoval syn jeho, 
jměnem Slmice, jehož nazýv^yi Dažboh . , . Slunce cář syn 
SvarohAv, jenž jest Dažboh . • . nechtě otce svého zákona 
Svarožiho zrušiti atd. 

Z těchto slov a svědectví dvoje věc jasně vysvítá: jedno, 
že jméno Zuarasici u Ditmara věrně zapsáno jest a čisti se 
má Svaroéic; za druhé pak, že bfth Svaroh čili Svarožic (nebof 

*) Opísaaije Rnskich 1 Slovenfikioli rakopisej Ban^aDooviksco Mu* 
zeuma, sostavl. Alex, Wostokotoym, Sankt-Peterborg 1842. 4^ str. 
228. bI. 2. 

») Pobicje sóhmoije Riukieh Lětqpisej, nd. aMheom£ Kommis- 
•ijejiL Tom. II, Ipatijeyflksja Ldtopú. Sankt-Peteibarg 1843. 4^. str. 5. 



o Svaťohavi. 113 

tota jen zdroboéládiliylaátoč pa,tronymicki forma onoho jeat) 
od pAvoiice poaledni stati čili vstavky xa rovného položen 
s Hephaestem, bohem ohne, od spisovatele pak prvni stati 
v^lovné jmenován bohem ohně. Vydavatelé letopisu Ipatijev- 
Bkého hádají sice v poznamenáni pod textem při jménh Feost 
na jakéhosi mně nezaáiného Fiopsa: než nebyl jim dozajista 
znám pramen, z ndhož vstavka ta původně váieaa a do nt<- 
fikého letopisu, s pouhým {rfejinačenfm některých jmen, ve- 
tkána Pramen tento neni žádný jiný, nežli bysantinský ieto- 
pisee Jan Malalas. Což aby náz<Nmě odevSeďi spalřino býti 
mohlo, uvedeme sde některá mista, pokadž ku porovnáni se 
slovanskými potřebná jsou, v latinském překladu : „Mercurio 
in Aegyptum veniente, A^gyptiis regnavit Mesremus (v pA» 
vodním řeckém textn McorpepL), ex Gbami gente oriandos; 
oni fatis funeto Ae^gq^tii lierourium suffeoerunt regem . . • 
post hune imperavit Vulcanus (v řec. "U^movo^) . • . Hie 
Vnloanus ("H^olloxo^) lege oondita sanxi^ utfeminae Aegyp- 
tíae unico contentae viro vitam easte agerent, adulterae autem 
deprensae uti poenasdarent; gravanter hoc tulerunt Aegyptii, 
quod primam hanc contioentiae legem acoepissent . . . in deo- 
rum itaque numerům • . . relatus est Post mortem Vukaai 
regnavit ad Aegyptum filius €|jus Sol (''HXioc) ... Sol vero, 
Vuleani filius . . . quo legem a patře latám praestaret invio* 
latam^ etc^). Zdef všudy Hephaestos a Svaroh jeden a týž 
bůh, jakož i Helios s Dažbohem sa totožného se bére, a smiiné 
jediné to jest, že původce vstavky již Egyptským slovanské 
jméno Svaroh připisi^e. SMahilem nebude zbyteěno srovnati 
Oeorgia Mnicha Hamartola, jenž dle slovanského překladu 
(v rukopise pergamenovém 1. 1389 na 1 22) takto pravi: „Ko 
i bogi Egyptěne prvěje Slnce i Lunu imenovaée, narekoia 
ubo Sťnce Osirin, Lunu že Isin ... i Ogh ubo Ifesta, Di- 
mitm že Zem\ju . . . pok>žiSe.^ Egyptití sami ard boha ohne 
nejmenovali Hephaestem, nýbrž Phthasem, podle předftleži- 
tého svědectví Jamblichova: „Qnatenus opifex mens perfidt 
omnia summá cum veritate et arte, vocant eum Aegyptii 



«) Áuet. anon. Excerpta ehronologioa et Jo. Malalae Chronogra- 
phia Ed. Venet p. 8—9. 

8cbr. tphy Šafařík. lU. ^ 



114 Mythologie. 

PhthaB, Oraeeí vero ''H9at(TTov, solam artem in eo consíde' 
rantes^^); ale letopisd Byzantiti podstrkovali Egyptským své 
domád Hepbaestos týmž objéejem a právem, kterými pů- 
vodce vBtavky v letopise Ipatíjevském slovanské Svarobr 
a Dažbog (toto misto Osiris, Helios). 

Tolik k vysvétleni temoébo posud a zábadného jména 
Znarasid a Ditmara z pramenův domádeb, slovanskýdv 
a k doliéení tobo, že boha Svarofaa iili Svarožiee vSím prá- 
vem atbez rozpaka do pantbeonii staroslovanských mythologi- 
ckých bytnosti nvésti můžeme. Do dalfifbo vyfiefřováni povahy 
a vlastnosti tohoto boha, jakož i rozšířenosti a trváni pocty 
jeho n Slovanův i jiných příbuzných národův, na ten čas se 
zoumyslně nepouStím, nebof by mne to daleko za meze dnež- 
niho ůkoln mého vedlo, anof k rozluštění té úlohy zřetel na 
celou poctu Slunci a Ohni od starých Slovanův přinášenou, 
a na všecko, což s tím souvisi, obrácen býti musL To jediné 
zde ještě připomenu, coby k ouplnéjšimu potvrzeni a snad 
i vyjasnění samého jména posloužiti mohlo a v památkách 
jazyka našeho, pokudž mně známy jsou, bez pracného shle- 
dávání se vyškytá. Mám totiž za to, že slůvko svor (v ruko- 
pisu nzuor^^ kdež zzíza obyčejem onoho věku), kterýmž se ve 
známém rukopisném slovníku biskupa Salomona : „Mater Ver- 
borum^ v Museum českém, slovo Zodiacus glossuje^), se 
jménem Svaroh z jednoho kořene pochází. Toto zajisté naše 
staročeské soor zni vsanskritu svar^ a znamená nebe, v užším 
smyslu zvěrokruh (zodiacus). Podobně i naše staroslovanské 
Swtroh jistě sanskritskému tvarga (coelum Indri, aether), jehož 
se též co prifmí boha Slunce užívá, jak co do původu a od- 
vození rovné, tak i co do významu velmi příbuzné jest *). 
Nabytím této jistoty otvírá se zpytateli staroslovanskýcu bájí 
nové prostranné pole k důmyslnému bádání původu, staro- 
bylosti a souvislosti slovanských bájí s jinokmennými. — 



') Jamblich. De myster. Aeffypt VIU. 8. 

«) Viz Glossen der Mater Verborum ve spisu : Schafařilťs und Pa 
laekďs Álteste Denkm&ler der bOhmlsohen Sprache (Png 1840. 4*>.> 
«tr. 226. sL 2. 

*) Bopp Glossar. sanscr. p. 198 svar ooehuD, svarga ooelam Indri 
(aether). 



o Svarohotň, 115 

Zdaliž i staročeské sMyko štoor (v rukopisu ziuar), kterými 
T dotčeném mkopisu Mater Verborom jméno egyptského boha 
Osnris (▼ mkopise Osiros) se glossnje '")^ a liteyské Sotoaro8^ 
t bAh slunce éMi slunce siuno ^^), oo do původu a tvořeni 
sem náleil, totiž zdaliž jedno i druhé z kmene svar, svcr, 
s přisuvkou t odvozeno jest (jako sůHbro misto arebro atd.), 
tvrditi nesmim a splSe, až do dalšího vyskouminl a dolíéeni, 
v pochybnost beru. Podle smyslu a ponětí zajisté slova Svor, 
Svar (zudiacus), Svaroh (bfth ^ ohně), Svarga (bfth slunce) 
velmi dobře v jedno spojiti sedají, nebof oheň, slunce, vzduch 
ěili aether nebe« zvěrokruh atd. v mythologii, jakž známo, 
pHbuzné a sebe vzájemné zastupující předměty jsou ^') : než 
na poli etymologie, před soudem střízlivého zpytatele, neviecko, 
což stejně nebo srovnale zní, proto samé, bez jinoch názor- 
ných dftvodů, hned za stcjjnorodé aneb příbuzné jmíno býti 
může. Pročež zatím svar a atvtxr Mjte v mythologii naií co 
dvě rozdílná slova^ a yáak vedle sebe. 



^^ „Glossen der Mater Verbomm, ve spisu: Schafařík^s nnd Pa- 
laekďs Alteste DenkmíUer der bOhmischen Spracbe str. 226. si. 1. 

>*) Jméno SotvaroB zachovalo se ve spise Petra Aliacenského 
(kv. 1398), řidkém a posavad DetiSténém, o Manicheich ▼ Roslctt a LitvS, 
z něhoi vÝiimek u NarbtUta Dzieje národu Litewskigo (Wilno 1886. 
80.) J>, I. str. 19. 

'*) BgrptiM mythologové představovali boha Phthasa iako tvAroe 
svéta, jem: nad hvezduni bydli a v podstatS své z atheru&ého ohnS 



aáleii,^ z něhož krflpěje po^ světe se rozplývají, jej obiivigi a lase do 
něho se vracejí. — Osirís^ jak vědomo^ byl vlastně slunce, po zvěro- 
kmhn se pohybující, pén a dárce časftv. 



8* 



/ 9 



právní historie. 



o vzdáni. 

fl^femio ve shroiiiáidéiií filologické lekcí král. éeské společnoiti nank dn« 

2 máje 1844.) 



K< 



{ČtiA. Čes. Mns. 1844.) 



Ldyž sem před mnohými lety, k žádostí zpytatele slo- 
vanských práy, Václava Alexandra Maciejowského, překládáním 
a yysYétlováním starosrbských, za císaře DuSana sebraných 
:a potvrzených práv se zanáSel, nhodil sem nenadále na člá- 
nek jednající o vzdáni^ jehož pravého smysln ani tehdáž, ani 
-dlonho potom dovtípiti a dohledati sem se nemohl. Mnohoná- 
sobná dotazování jednak n přirozených Slovanův, zvláité v 
Srbskn^Chorvatech^Dalmatech a Černohoře, zdaližby v podání 
lida nějaká památka té věci nebyla zůstala, jednak a učených 
-našich zpytatelův práv a dějin, doma i za hranicemi, jmeno- 
Títě v Petrohradě, Moskvě a Varšavě, zdaližby ze starých 
písemných památek a z dějin Slovanstva nějakého světla do- 
byti lze nebylo, nevedla k žádoneíma konci, nýbrž jen nový 
jasný důkaz podala jak málo pouhými dohadkami, a domysly 
v positivních historickými záhadách s prospéohem a bezomylnon 
jistotou poříditi lze, kteréž, jakož z hlnbokého šera minulých 
věkův sevytasují, tak obyčejně jediné světlem z rovně starých 
památek se vypryskajidm dokonale objasněny býti mohou. 
Pročež ponechav tehdáž dalšího hloubání o předmětu tom, 
-co sem později, po vydání nejstarších a nejdůležitějších pa- 
mátek práva českého, polského a litevského, na historické 
^slě kritické látky k vyjasněni té temné a však piedůležité 
2áhady shromáždil, tím se dnes zde, aspoň z podstatiié čác^y, 
. 4s vyloučením všeho po stranách se rozbíhigícího pátráni sdé-* 
liti chd. 



120 Právni hútarie. 

Vzdáni jest jistý sp&sob obapolného založed a BavázAni 
se soupeřův před soudem k zaplacení zeměpinu a ouřednikAm 
jeho peněžité pokuty od toho, jehož pře by na sonda nespnír 
vedliva shledána byla. Synonyma jsou vddní a tydání, ač 
nenf-Ii toto poslední omylem čteno a psáno. V souvěkých latině 
psaných památkách slovce vzdáni tlumočí se tradUio^ assigna- 
tioy poeTia vaUatOy obligatio (dieta) „vádium*^ a vádium. Památka 
právního zvyku toho zachovala se ve právech staroéeských, 
polských^ lUevdkých a srbských. Nejsiřeji a nejjasnéji jedná ^se 
o něm ve právech staročeských, potom v polsfcých; kratčeji 
v litevských; nejstručněji a nejtemněji v srbských: pročež v 
tomto pořádku výroky starobylých těch památek va zřetel 
bráti a trest jcýioh svědectví uvažovati budeme. 



Právo českér 

Ve čtyřech památkách dřevních českých práv, pokudž 
mně povědomé, zachovala se buď zběžná zmínka, Ijuď prostran- 
nější zpráva o staroslovanském zvyku, vzdáni jmenovaném,, 
totiž v ouředni listině zeniskéJu) soudu Prazskéhx> 1. 1284, v knize 
* starého pána z RosenberhZf v řádu práva zemského a V zákonech 
Kffrh, IV. 

V ítsitn^nejdřiv jmeaované dovoluje zemský sond Pražský 
župnimu soudu Plzeiiskéma čili cúdě Plzeftské, aby k žádosti 
přebita OhotěioTiricého k ohledáni ikod, na statcích klášter- 
ních učiněných, pro vzdálenost města Prahy, svého komomika 
mi^ Pražského vysílati mohla, a vfiak podil ze vzdání, ou- 
řednikům Pražského soudu náležitý, proboitu odevzdati povinna 
byla. Ostatně v listině iétp pouze o vzdáni hovad se mluví 
v tato slova: „Camerarium, per quem tradantur seu assignentur 
benefido animalia ... qui animalia damnificantía . . . beaeficio 
in Pilziia vel in Mysa tradere »eu assignare valeat . . . salva 
nostra éMtA portione de hi^usmodi aaitnalibus, quae benefi- 
€10 ošmgmíri eontinget . . ipsi praeponto paitem nos contín- 
gentem de vestrojudicio, tam in argento, denanis, aniaialibus^ 



o wdání. 121 

rebas atiiSy recipiendam TÍoe nostri oommiBimafii^ cni ipM 
YOknnilS aasignaru ') 

Mistnčji a janiéji o Tsdáni jedná wr knize stariho pdna 
zSoěmberkoj nakond XIIL anebo na asadátkn XIV. stol. dle 
staré praxi n soudu zemského v království Českým sepsané. 
Uvedeme zde trest slov k véci naši se vztahnjieieh. - „Když 
sta pojala posly na ohledánié, dteme v hlavě XYII. o vdáol^ 
kde sie mn 6koda stala, z niéž pohoni, když sie vzepMta 
móž jeden vdáti drahého . . . Ydánié prvé tři sta haléřóv; 
drahé iest sethidéřóv; tfetíé devat set haléřóv; vdánié vohřeb 
to je, coi na nem a pod ním máio nebo vele, to jide vie na 
úřad. Pakli iekl: dávaju jej v óhřeb i Sijn, bezprávné vda), 
proto při ztratil, že život vdal. . . . Kohož dadié véč s právem 
nebo bez práva, to je s právem na úřad vdánié. Vdánié zpravte 



1) Listina tato, JeSté aetištěnoa, klademe zde pro důležitost věci, 
y celosti. „Hoygerns sammiis camerarios, Bolezlans sammns judex pro- 
Tincudis regni Bodmiie, Radotlaos notarios tems, eeteríque beneficuiríi 
Pmgenses^ viris providis H. csmenuio, Ul. judici provmciali et aniversis 
benefidanis PilzneiiBÍs provincise, salátem et bonorum omnium incre- 
menta. Accedens nos oominns Myrozlaiis, venerabflis prseposittis de 
Chotessow, nobis exposiút cum querela, quod per vicinos suos tennini 
posaessionnm sul monasteríi saspms occnpantur, ac ipse et homines sul 
to seminibus, pratís et pascois ac aKas molestantur, esedemqne occupa- 
tiones et molestationes remanent inpnoitBS, eo quod propter distantuím 
vlamm camerarínm nostri beneficii seu Jndicii, per quem tradantur 
seu assignentur beneíieio animalia ipsum et suos homines dampi^- 
cantia, babere nequeat oom opportunitas exigit et reqnirit, peteas a 
nobis suppliciter, nt sídÍj suo monasterío et hominibus ipsius prsbere 
super hoc salnbre remedium dignaremnr. Nos vero qui ad hoc sumus 
copstitati, ut injunia ocouiramus, de communi nostro et delibwato eon« 
silio, prs&to domino prieposito concessimus et concessisse tenore prse- 
sentnim nos seiatís, nt cjuandocunque dictus pnepositus In terminispos- 
sessionum monasteríi sui tnrbatus nierít, Tel in seminibus, pratís, pasenis 
suis et suorum bominum molestatus, liberam íaenltatem habeat eligendi 
vel assnmendi sibi camerarínm de jndicio provinciali in Fibena vel in 
Hysa, qui animalia dampnifieantía bona ipsius et suorum hominium be- 
ncficio m Pilzna vel in Ifysa tradere seu assi^nare valeat loco et vice 
eameraríi, qui de beneíieio seu jndicio nostro in hujnsmodi excessibus 
eonsaevit assumi, salva tamea nostra debita portione de hujnsmodi ani« 
malibus, que beneficio assignari continget, qnam nobis nolumus de- 
perire. Šdentes, quod ipsi pneposito partem nos contíngentem de vestro 
judicio^ tam in vgento, denaríis, aoimalibns, quam rébus aliis, redpien- 
dam více nostri commisimus, cul insa volumus assiqnari. Et ut prse- 
missia valeatis fidem credulam adhibere, praesentes literas sigňlo tetnd 
communirí fecimus in testimonium verítatis. Actum et datum Pragao 
anno domini millesimo dncentesimo octc^esimo quarto XIIL kal. Junii 
Xn indictíonis. (Z rukopisné sbirky Fr. Palackého.) 



122 Právní historie. 

napřed jakož kamornlei vyznalá, ip sta sie vdaia.*" ') PatoM 
následiye širší vypravováď o rozdílech vdáaí a o nektar;^ 
pří tom zachováyanýeh obzvláátaleh formálaosteoh a výminkách^ 
k nimž my na ten éaa zřeni svého obraceti Behndeme, pon«e 
podstata věci v uváženi berouce. To jediné připomeneme, že 
dvůj byi spůsob vdáni: jeden po půhonOy s posly éili k<mior- 
niky oboji straně od soudu k ohledáni škody danými, o němž 
vlastně hořejší slova vznějl; druhý bez pAhonu a odpovědi 
když žalobi^ škůdce svého, anebo dobytek jeho^ na skutku 
samém anebo hned po něm komomikovi vdal. V poslední při- 
pádností musel se vdaný hned na místě buď základem buď 
rukojměmi komomikovi vymčiti; v druhé iriHpadností ani zá- 
kladu .ani zarukováni na místě potřebí nelqrlo, i^brž sůpeři, 
vrátivše se k úřadu, povinni byli položením peněz aneb ru- 
kojměmi zpraviti dříve vzdáni, nežli jejích pře rozsouzena byla. 
Pustivše uvažováni všech těchto podrobnosti mimo sebe, 
obrátíme zřetel pouze na onen spůsob vzdáni, při němž po 
něiněných škodách spor mezi soupeři o právo k dědině a 
státku byl vzešel. Formule od nás nahoře z knihy starého 
pána z Rosenberka uvedená vyjasňuje se v některých okol- 
nostech tím, co o vzdáni v Řddu práva zemského^ památce 
původně latinsky mezi 1. 1348 a 1355 sepsané a teprve po 
smrti Karla IV. na česko přeložené, poznamenáno stojL Tu 
aigisté §. 56—58. takto ěte se: „Kdyžby ten den přišel 
ješto máta ohledovati tu škodu ta komorníky, tehdy ten pó. 
vod nebo jeho poručnik na tom miéstě má jich doěkati na 
koni. A kdyžby je uzřel, má s koně ssiesti, a má s sebe 
kuklu sniéti a med odložiti, plašf i jiné rúcho s sebe svléci 
až po pás. Pakliby toho neučinil, tehdy ten kón, meč i to 
rúcho, v ěemžby jej zastihli na koni, má spadnuti na komorníky 
ty. A kdyžby jich dočakal obnaže sie a pohnaný neb jeho 
poručnik tu stál : tehdy má vstúpě nohů pravú na tu dědinu 
řiéci: poslové slyšte, že tento (ukáže naň prstem a pojmenuje 
jej a odkudž jest) tuto mi škodu učinil (pojmenuje : obilé 
spásl, neb štěpy otřásl, neb ryby vylovil, neb les srubal, 



*) Palackého Archiv český. D. L Str. 481. 



o vzdání. 183 

na čemiby mu de ikoda stala), a ty ikody mám ot niho 
sa ato aeb za dy6 0t6 hfíven střiébra^ jaki jeet somma ▼ ža- 
lobě. Tehdy pohnaný taktéž se mi obnažiti, a ot sebe 
vlečko otloie, m& na tůž d6dinn YStůpiti levů nohů, a mi 
říéd: Slyite poq1ot4» tato dědina jest mi a ne jeho (ač mi 
k ni které priTo» toho dotýkiýe prim), a tohoto póroda 
TsdáTim (do sire ttadOj qnod TOlgariter vdáoaju dioítor) 
úředníkem Pražsky to tfeeh stech penědéoh. Tehdy póTod 
mi říéd: Slyite komornidl jit sem )^ pohnal, jit j€|) vadi- 
Tim úředníkem Pražským ve tfeob stech penéziéoh. Drahé 
pohnaný mi řiéd: A ji vzdirim j^ v Sestí stech peněziéeh. 
A péYod drahé dié: A ji jej vzdivim y šesti stech peně- 
aié^ Třetié pohnaný dié: A ji jej vzdárim v devěti stech 
pctnězíéclL Ta čtvrté a posledně pohnaný mi řiéd: A jit 
j^ divim na ohřeb. A póvod takéž dié: Jit jej ti^é 
vzdiTim na ohřeb/ ^) Na to v latinském textn nisledi^e, 
ieho v českém překladn není: „Vel atiter etiom ftm potest 
traditio sen vdáoainié^ cum aliquis ex litígantíbas didt: ego 
dono adversarinm rnenm benefido in trecentis denariis; et 
ipse adrersarins; et ego enm etiam dono in sextentís deaa* 
riis; et ipse iteram donat in noningentis denariis; et alt^ 
centra tradit in XII. centenariis; et ille iteram et nltímo di- 
eere debeí: et ego dono ipsnm in ohřeb; et ipse eondem si. 
miUter ttadet in ohřeb.*" *) — Coby okfeh y latině byl, již 
spisovatel Řidn piiva zemského sim s dokonalen jistoten 
nevěděly nebottakdi: „Tato pilně znamená), co jest to ohřeb? 
Jedni pravié, že kteiýby propadl a pří svoa zratíl před 
Aředniky Pražskými, mi otsůzen býti hrdla i sbožié, jakoby 
byl již pohřeben; neb ohřeb česky vzní jako pohřeb. Drazi 
pravíé, že ohřeb jest rok položený stiti před úředníky, a 
ktožby jej zameškal, jiné viny nemi, než aby ztratil hrdlo i 
abožié, protož jeho neslnšié ižidnéma zameškati. Třetié 
pravié, že ohřeb jest samma těch peněz, v kterýchž sie 
Tsdiv^jí úředníkem až do dvanidsti set^ ^) Ze zikonúv 



») Palackého Archiv éeský D. II. str. 106. 

«) Palackého Archiv český D. E. Bt. 106. 

•) Palackého Archiv áuký D. IL ste. 106-^107. 



1Í4 Právní historie. 

Karla IV. a jistotou se dovíme, oo by obfeb byl, a spolu 
shledáme, že vSeoky tyto tK výklady mylné jsou; afikoli po- 
slediii poněkud a z éás&y ku pravdě se bUtl. 

V aákoneeh totiž Karla IV., pod jménem MofettoB Oa^ 
rcUna vAbee niámýoh, od dotčeného krále již pfed I 1348 
sepsaných a L 1355 odvolaných, též dosti obilme, a pfi tom 
mnohem nrěitěji a jami^, než kde jinde, o vzdáni se jedná^ 
a sioe ve ělánkn CXXV., jehož nápis fest: de aetione dvfli 
snper snccisione sílvamm, annonanim, pratonim, captu^a pit* 
eínm et bis simillam. Článek tento, jehož jedhié pAvodnt 
latfaiský text, nikoli ěeský překlad, se zachoval, jest jen do* 
plněk předoházgldho GXXIVho ělánkn: „De eo, qni onm ani* 
malibus snis blada destnixerit aliena,*" a zdá se býti vstavka^ 
aěkoK sonvěká, vážená ze starobylého podáni o věd tehdái. 
již neběžné : .panicnlttriay qvae aUquando in cands biijnsmodi 
novimns eontigisse, . • . solemnitas, qnam ex consvetodine- 
regni servari inter prřratas personas pereepimns temporíbuš 
antiquatiš** — json slova zákonodárcova. Nebndet zbytej^o, 
uvésti zde aspoň hlavni ěástky zákonn o vdáni ěiti vzdáni* 
Jsoof pak tyto: „Adveníente termine, in hereditate ipsa par* 
tibns existentibns, et bedellis per jndleem assignatis, actor 
pedes, depositis vestíbos consnetis, vidente, andiente et Intel- 
tigente eitato ejnsqne bedello, loonm dáti damni personattter 
ealcando demonstret, dicens: talis N. damnnm mihi intidft in 
loeo isto, sncddendo arbores istas sivé bhidnm, vel aliler, 
pront idem dnxerit asaerendnm, quod aestimo ad marcas ar- 
genti vel grossos N. sicnt in qnerimonia snper hoe per me 
faeta plenins continetor. Citalns vero, si hereditatem snam 
eamdem dnxerit aeserendam, adhibito sibi bedello suo, de* 
positis vestíbns, hereditatem ingressns in loco damni datí, 
debet asserere diotis bedellis dicens: hereditas haec est mea, 
.aU^ando titnlnm, et )ns qnod habet in iUa adjiciens: et 
hnnc actorem, qni me citari feeit, trado beneficio Pragensi in 
CCC denariis ; actore ipso statim si sna interesse pntaMrertt et 
jns habere confidit in hereditate praedicta, asserente bidellis 
eisdem: et ego enndem adversarinm meum trado dieto bene- 
ficio in CCC denariis. Tnnc dtatns itotim tradat sen det ac- 



o vitdáni. 125 

toram dieto benefido ia VI^ dMacito, aet^Nre iouaediate m- 
qoeiite citatam ipaun tatídeia ía VI'. denariis benttficítf aaqM 
dieto tndaate. £t itonun citelat tertio^ m^do pgjiemiíMO, 
iradai aotorem in noniagantís dMariú, aetore Msílitor res- 
pondente: et ego enndem advenuriniD trade in IX*. deiMÍa. 
Ultímo eitatos dieat: et ego trado enndem in ohreb^ hoc est 
in <»equivalenti mmma pecuniae trtxdiiionibus impradicHa et aeati' 
tnatíords totiuB kereditatisj qnam non licet pei* partes ipsas 
transgredi in ipsis traditíonibns qnoqnomodo. Selemnitate 
proxíme praescrípita servata . . • partes ipsae et bedeili ter. 
mino assignato compareant eoram jadioe, asrigncuiUB tšna- 
quaeque pariium pecunias in traditiombua detignataa ben^ciariit^ 
aut aliUr cum Ha coneardican facimtes. . • • Pars, qnae in 
probationa defeoerit . . . parti adyersae probanti . . . ad to- 
tam cansam et ipsam hereditatemi snper qna facta lEmt tradi- 
tio, et in peeonia qnalitaoanqae in traditionibns ipsis ez- 
pressay condemnabitor ipso iaeto, et assignabitor parti vietríci 
pro obento jore^ meddetate ddetae peeumiae ben^iciarOa asrignatat 
etreUquamedietate cum hereditate remanenie penea partem víctri' 
cem eandem.^ ^) Patmo, ie formnle vzdáni v téehto zákoneob 
před^saná srovnává se^ eo do podstety véci, s prvni for- 
mnli ňádn práva zemského jakoi i s tim, eo o stupňováni 
pen6žit]^ch základAv v knize starého pána z Bosenberka po- 
loženo jest Než nejdAIeiitéjíi jest určité vymezení ohrěbu, 
totiž že okřeb Jest snmma^ jenž povstává z penéz ve TtáAai 
vyčitanýeh (devatenáete set^) u z ceny dédii^ oili sta&n, o 
n^ž spor vzeíel, dohromady vzatýeh. Že vymezeni toto 
pravdivé a jisté jest^ a že spisovatel i překladatel Ěádn 
práva zemského na omylu json pokládajíce ohřeb za jedno 
s pohřebem čili ztrátou hrdla i statku (v jisté připadnosti), 
nebudeme v pochybnost bráti, povážíme-li, že zakládati se o 
i^i, dle knihy starého pána z Bosenb^ksi zákony zapově- 
děno bylo, a že, kdo se toho opovážil, při svou ztaitil. I Ma- 
jastas Carolina di: ,^equivale&tem summam peeuniae tradi- 
tionibus supradictis et aestimationis totius hereditatís . . . 



•) Palaekého ArcfaÍT čaoký D. OL str. 178 sld. 



196 Prárnut kišlme. 

flon Učet per psriM ip0M tnnuigredi in ip0Í8 tnditiombiis 
fidqaomoda^ IfemdiiS dffleiito jMl> oóécéíw «de dovidime^ 
že •mmiia la pente^ t ohřebv^ ohmĚná, tam stomnoa v ro- 
iqpfí Tltéiid a meii onředidky toho fMán, «Béiioi pi6 ko- 
mlam, na fovno roidélena bafala 

JMvo polské. 

y prárecii poblrfehy podobiié Jako ▼ eeskýoh, ve tty- 
HA rozHSnýoh pamiikAeh, pokwdtt tfme, minka o ytáknt 
á ofařebn, dle naleho TýUadn, 8ešludio?ala> nebof téchto slov 
varnách y zákoneeb polskifehy latfanky psaných, OTSem nena. 
diárime; a rioe re výtadi hnUete Bótmlima zemi Mazomhi L 
1408. dané, y jiné vjfěoM kntíěíe BtAedana zemi ZakroHmské 
L 1482. yydánéy T StatiOdéh MagiH>tktfdí 1. 1681. sebraných 
a potvrzených a' naposMy v McMtáta hMeZOammia 1. 1582 
vyilém. E naiemn předsevzetí nálefl, bychom dftve svédedvt 
téchto étyr pnunenflv v původní jejich treStl a pfesnosti vy- 
slyieli. 

Člinek v§BaáykfdieU Maz&nsh^ Boleskma dcmézemiMa- 
žovské 1. 1406., jedmO^^^ o vdAni, jest nadepsán: De poena 
jednané et vadlo, a vznl takto : „Imprimis namqne danins 
ipsis onudbns nostris lldeHbns, et eomm posteritatibos, ple- 
nám et omnimodam potestatem in omnibus eonim oansis, 
Inagnis et parvis, inter eos in jore terrestri motis et movén- 
dis, etiam cirea cmeerii amieabiliter oomponendi et con- 
^ordandi. Qoa concordia íkcta, ipsae partes, aat nna 
earnm, qnara arbitři condemnaverint, poenas integras, 
jednané dictas, in dnabns septlmanis immediate seqnendis,. 
jndido, snb poeiiis in terra earrentibns et oonsnetis, sol- 
vent et pagabnnt Páena vero vedlaia sen mdU super qni . 
buscunque causis, ac per quascunque personas quomo- 
doHbet interposita, omnino exoepta, pro qua ipsae partes lití- 
gari debebunt, nec poteilnt coneordari, et hoc propter sub- 
£torum nostrorum animadversionem et castigationem.* ^) To- 



') J. V. Bandtkié Ju8 polonic (Vars. 1881. 4®.) j^ 456. Ve vy- 
tíitěném texta Jest několik omylfty, jakq accepta místo exoepta, non. 
debebiint misto debébttilt std. • - > . / >. 



o vzdání. 127 

jest: Ve yiech jiných rozepřeeh motioii soupeři po Tyfcoňaiié 
ialobé a po půhonuy přátelsky se smířiti, zaplatioe soudit 
tak jmenorané Jednané'' (poena oonoordiae); než v roze* 
přeefa, v nichž o pokuta „poerut fKÍBata seu vadU^ řečenou se 
jedná, nižádné přátelské narovnáni místa nemá. méina, 
již zákonodárce udává, jest paedagogická; a vSak dle pravdy^ 
jak milé se vidi splfie by se na dné méice knížete a jeho 
ouřednikův než kde jinde hledati měla. 

Téměř v týž smyd o věci té vyjádříme se výsada kntíete 

Mazovdtého Boleslava daná zemi Žakroóimshé I 1482. Článek 

sem náležící nadepsán jest: de poena jednané et vadio. Dále 

v textu praví: „Deinde omneš praelatos, spirituales et secu- 

lares, nec non nobiles, terrigenas, barones, milites, et eorum 

kmethones, a tota sivé integra poena concordiae, dieta jednané^ 

liberamus, eximimus, et praesentibus * ex nunc perp^uis tem- 

poribus absolvimus: ut quotiens praefatí praelatí, nobiles, et 

subdití nostri, eorumque subjeoti, ad judicia nestra terrestria 

pro quibuscanqae causís et ad justitiam quarumcunque per- 

sonarum tracti aut conventi fnerint, causasque suas inter eoa 

judieialiter motas per concordiam et arbitrium bonorum vi- 

rorum lite indecisa sopierint et ooncordaverint, totiens ipsam 

poenam concordiae, alias jednané, nobis et nostris dignitariis, 

^ sivé qaibusGunque officialibas, in parte vel in toto minime 

solvere tenebnntur, poenis vaUaiis exeeptis, quás in suo robore, 

et etiam diu servatas consuetudines confirmamus, ita, qnod 

ipsam poenam vaUatamy in jure et citatione nominatam, per 

concordiam faincinde nullatenus evadere poterinf ^) Patmo, 

že proud času mezi 1. 1408. a 1482. opět jeden hřeb z jařma 

pravoticího se národu vyrazil : placeni pokuty čiU podatku 

soudcům, jednané řečeného {poena concordiae)^ přestalo. Jen 

poena vallata zůstala ve své nepřemožené přísnosti. 

Než netrvalo již dlouho, až týž neúchylný proud času i 
k této se pobral a ji konečně podvrátil. Ve statutách Mazov^ 
skýehy 1. 1531, za krále polského Zykmunta obnovených, čte 
se sice jeStě v článku nadepsaném : De poena vaUata: ^Quando 



•) BaHdikie Jas polonič. p. 462. 



128 Právni hUtorie. 

aotor ia poena wUhUa kbitiir jndioialiter, totem poenam priu* 
dpi aat ^QiB oapitanw aolvere tenetnry si yeco nm in eadem 
poena coBdemnatur, hiyns poenae madietefl prineipi terrae et 
alleia medicýtas actori pertinebíti aeemidiim aatiqiiaoi conaiie- 
tadineiii terrae;^ *) ale na odpor torna již o rok pozdi^i^ L 
1532, týž král Zykmant, y dopttnjioim maiidáta k t6miiž 
statatQy vyzdvihl i zroáil starobylý zvyk vzdáni iili ohřebn 
dokonce tčmito slovy: ^^Qnamvis veteri consnetadine elpiivi* 
legíis dudim . . . prohibitam erat omnibus snbditis in isto 
dneata v<tdium sen poenam vaUatam^ per citetíonem sen qnovis 
álio módo ad judieinm dednctam, áliqoa oompositícme et eon- 
cordia partinm sopiri et extingoi absqne^ oonsensn prineípis; 
nos tamen « • • admitlímas pro talibns vadiia etpoems vallaíii 
. . . facere et inire compoeitionem et conoordiam ae se ipsos 
mntno ex hujasmodi vadio dimitere, anteqnam sentontía pro 
eodem vadio inter ^") partes per jndicinm lata et pronanoíate 
fnent*^ Podle toho v Polité, a jmenovité v Mazovech, právní 
zvyk vzdáni až do L 1532. trval 

Coby právni t^ název: porna vallata, jehož v ji^ýoh 
latinských památkáeh středniho vékn nižádné stopy sem ne* 
naiely znamenati mél, nikdež v téch dotčených právech a zá- 
konech výslovné poznamenáno nenacházím; než z nživaného 
s nim zároveň středohitinského slovce vádium, t staronémeelgr 
wettí, lat jednak pignus, jednak paetom, ^onsío ^^\ jaané 
vysvitá^ že to nic jiného není, nežli známá oc^inad, n př. 
z dřevnich zákonův laogobardákých, poena obliffaia^ in qnam 
quis se ex pacto obligavit, adstrinxit (Lex Langob. L I. tít 
16.) AoOy neni n mne v pochybnosti, že neobyčejný ten ná- 
zev v polské latine nic jiného neni, nežli doslovné přeloženi 
staroslovanského okřeb. Nebof ohřebsti, t. óhrabath odkudž 
ohfeb znamená vlastné vallo munire, vallare; podle toho poena 
vallala toiik co exaggerata, inunita, adstriota^ i na nejvýi, 
na vrchy jehož překrofiti zákonem zahájeno, dovedená, avr- 
chovaná, pevná. Mnselo tedy tehdáž, když dotčené právni 



*) Bandtkie Jus polosicom p. 406. 

^) Bandtkie Jas. polonicnm p. 416. 

'O J. Orimm Deutsche BechtstlterChamer itr. GOL oolL 618. 62L 



o vzdáni 129 

památky psány, slovo ohfeb (ogřeb) v ústech lidu polského 
jeít6 běžné býti. Podle víeho toho nebnde, tnáiniy od atřízli* 
yého a nepfedpojatého sondee r pochybnost bráno, že véo, 
o niž T polských právech pod nápisy vádium a porna vaUata 
se jedná^ s našim vzdáním a ohfebem jedna a táž jest 



I^^o Utevské. 

Vefani krátká, a víak pfitom dosti jistá a nepochybná 
zminka o staroslovanském právním zvykn vzdáni zachovala 
se v jedné památce zákonodatelství polsko-litevského, totiž 
ve výsadním Uatu od Velikého kniiete lAtevského Alexandra I 
1492. národu LiUvěkému ve Žmudi (Samogitia) obývagicdmu 
vydaném, avareUvn litevském v obojim jazykn, běloruském 
i latinském, zachovaném. Znít zajisté listn tohoto článek 
ětvrtý v tato slova: „Item obhgatío „vádium^ alias todow- 
ezan/zna, nec etíam judiciales alias peresndy de cetero inter 
ipsos fieri non débenť^ V bělomském textn kmtéeji: „Tež 
vdanie i perarady nemajnt bytí mezi imi"* ^^. Ve vydaném od 
hr. DzíalyAského textu oboje slovo ite se zkažené a beze 
SK^sla, ono „wiiawsaczyzna^, toto ^vydaný": než to, aspofi 
00 do prvního slova, zjevný a makavý omyl jes^ jakož vftbee 
oelé to vydáni, zvláitě v druhé polovid, poěnouc od archu 
86ho, velmi nesprávné tiltěno a téměř nesěislnými omyly 
nakvaieno jest Slovo wdawszczyzna, tvořené dle obdoby 
ostateich názvftv, týkajicieh se podatkův, na př. serebSěizna, 
piáiěisna, votovifizna, tatarfiěiznaatd, pojiífujese namistó 
tomto jednak slovem v běloruském textu stojícím vydanie, 
(Hif jakž raději étu, vdanie, jednak připojeny v latinském 
textu „oMigatío vádium," jednak názorností a nutntfstí věci 
samé: slovo wilawSéizna jest ve slovanitině non ens. Ostatně 
i z tohoto zákonného ustanovení patmo, že čas vzdání na 
kcmci XV stoL již v celém Slovanstvu i Litvě byl vyprSeL 



*») (A, T. hr. I>ziatyň8kÍ€gó)ZbióT praw Utewskich (Poznaó 1841. 
4«)Str.68. 

BafaHk. Sebr. ipliy III- 9 



jgO Právní higtorie, 

Ptdvo ěToski, 

V zákmech srbských za slavného čiře Štípána Dukma 
na obecných snčmích I. 1349 a 1354 podle staiých zvykův 
a zřízeni dohromady sebraných a styrzených, čte se, jakoby 
o samotě a bez souvislostí s jinými následující záhadné 
ustanovení: „Uzdanija da nčsf nikomu ni v česom. Ktoli se 
pouzda za što, da platit samo ' sedmo/' Tak podle rukopisu 
okolo 1. 1390: v jiném rp. od 1. 1700 pouze s proměnou 
dvou sloVy totiž takto: „Uzdanija da nésf nikomu ni zaito. 
Etoli se pouzda étOj da plati samo sedmo/' '^ Totof hle 
jest ono hned na začátku přítomného sepsání připomenuté 
místo starých srbských zákonův, kteréž pró svou temnotu a 
záhadčivost příčinu mi zavdalo ke hledání světla k vyjas- 
nění jeho v jinoslovanských právních pramenech, a kteréž 
tím, co sem posavad z památek českých, polských a litev- 
ských uvedly jestli ne úplně a dostatečně, aspoň snesitelné 
a dosti podobně vyjasněno býti mním. Že při slově ,,uzda- 
nije^' ani na novosrbský význam ,,6Věření, d&věření se^', ani 
mi ,,uzdu'\ ani na srb. ,,obez^* a staročes. y,obuz8tvo'' (poha- 
nění) a podobně při slově ;,8edmo'' na staroslovanské „sadno, 
sedno, sadmo, sedmo^* (rána u koně od sedla, tropicky ztráta, 
škoda) 8 důvodem mysliti nelze, po nestranném uváženi věci 
každý snadno se přesvědčí. Smysl, af zkrá&a dopovím, vidí 
se mi býti tento: „Ke vzdání žádný v žádné při zákonem 
zavázán není a nucen býti nemá. Jesfli však se soupeři 
dobrovolně vzdají, at se vyruči šestí mkojměmi.^ Totížto 
domýílím se, že úřednici zemští, miýíce sami největSi zisk 
ze vzdáni, chytrostí Svou a rozličnými obmysly k tomu vedK, 
aby se soupeři co nejčastěji vzdávali, a snad je v Srbsku 
i k tomu doháněli a nutili: takže obmezení obtížného toho 
zvyku stalo se potřebným. V3mikováni při vzdání bylo i ▼ 
Čechách zákony předepsáno; a počet Sestí rukojmí v příčině 
dluhúv vyskytl se mi ve výpovědi dluhu Humprechta z Ba- 
čina, purkrabí hradu Pražského L 1629, kdež takto se čte: 

**) A, Kucharekiego Najdawniejsze pomniki pniwodawatwa Slo- 
^^ňskiego. (Warez. 1838 8«>.) Str. 122. 



OvsdéM. ISl 

Msoi jtŘe inkojmim $ám iett^ v Ma dhdm ... a aspMdi 
jiteM pod pokután ald. '«) Miito Um inkf, ttai třeti ald. 
tíkaji B^«&i>07éy ale i SIotAoí : namodnkýy mnotřeti akcL 
ToHk na ten Sas k vySTéfleni dtaréko toko práynihó 
zrykn, co do klavnl věd: nebot Amysl niš není, byohomse 
do Tiestranného rozbiráni a vyšetřováni pFedmétn toho ve 
▼leeh jeho 9ptflobáeh, odstineeh a podrobnosteeb, k jakémni 
zrláMé kniha starého pána z Bosenberka ▼ rozdílu XVI. a 
XVn. hojnon látkn poskýtá, zde ponitéli. Cil nái dosažen, 
jestliže jiným, zyláitě důlcIadnéjSl, než my, znimostprávma- 
jielm zpytateMm aspoň eestn, kteronby se ve vysyětloTáni 
jak tohoto, tak i jiných podobných temných předmétAv slo- 
vanské starobylostí s prospěchem kráčeti moUo, jsme ponká* 
saH, a spoln novým, rázným příkladem doIldiU, jak veliee 
potitebl jest v podobném bádáni svědectví domácích památek 
8 jinoslovanskými pilné sn)VDávati a jedny s drahými vy- 
avéflovati. Z toho, co sem nahoře o vzdáni éili vdáni z roz- 
liěných starých památek a písemnosti slovo od slova nvedl, 
snadno se domýSleti lze, jak starý ten právní zvyk a Slova- 
nilív a {Mbnzných jim Litvanflv lýtí mnsd, jeSto jej zároveň 
v Čechách, v Mazovech, ve Žmndi a v Srbsku nacházíme, a 
to v době, kdež se vláda a moc jeho již k západu klonila. 
Téméř ve viech pramenech, v nichž se o zvyklosti té -jedná, 
(Sni se zmínka o starobylostí jeji V knize starého pána 
z Rosenberka uvodí se co , staré právo, ** na odpor některým 
novějším proměnám a přejinaěenlm jednotlivých ěástek jeho, 
což tam „nové právo" slově. V Majestátu císaře Karla praví 
se: partícnlana, qnae aUquemdo in causis hujnsmodi novimus 
oontígisse ... a opět: solemnitas, quam ex consaetudine 
regni servari inter privatas personas percepimus temporíbw 
antiquaiia. Podobně ve výsadě Mazovské druhé poěltá se mezi 
„din conservatas consuetudines,'' a nejinač slově ve statutu 
Mazovském, „antíqua consuetndo terrae.* Než nejjasnější 
svědectví hluboké dřevností toho zvyku leží, dle mého zdáni, 
ve srovnalostí názvu u tak rozdílných a vzdálených větvi a 



") V rp. c. k. veřejné knihovny Pražské. 

9* 



182 Právní UMrit. 

lauaňBn znit upté yií^áf a a liwh «diK vmMi^ arik 
uííianife (prwídabii mx^ mlíto vz-^ jafce náwm mteto váom 
flA&). Srovnabst i«to oi aa qiiáva alavwa, neviní náhodniJi^ 
W viBtaiiige: žesky „vadáívrám pohoda v«tř9cb atecb paaAEiohy^ 
wtbákj: wttzdaave • » » v ^om.^ K vysvétt^ni pAvodu a¥ý« 
ananuL Dásya lobp si^ pedoažiti mů^ etaropoUhé |ir^v«^ 
T admž latindkéi; MaďAnao^M^, ob{7ň^n& «o flaiaočáy vzdm^ 
admý. '^) Fodátek a {dřtíSna pojmaaovioi aebude nemiatao^ 
Uásti do onobo časa, když v jUdj^ok přeoh odsoiaeiiý oi 
Boadoe ^^a rtiA^ pcjaií a vitěaitelí vs^icín býraL Podlfi toko při 
latÍDSktei ůmd^ jnysliti dlužno na judidp mso doannatum trado^ 
a i^ekUd d&rio z4& se býti méiič příhodný. — Obrátiiiie-U 
zieni k samé po?«ae a dneha toto starobylié prával zvyktoct^ 
pováiime-li, kterak, pří raadné a přiroKcnó popudlostí stra% 
a čtBéni ikod a 8křívd6|ii avýek priv se vinidch a proti seM 
vA2i na míM přefiněni postai^eaýck, prostranná luAna k vái- 
niTémUy nerozvAžnéma vzdáni ee otvírala, přidámerli k tona, 
že poslové čiliJkoQioraíoí, nSrbAv přistavové, a ostatní osobj, 
zi#k z té tak velikié pokaty okřeba miýioá, podlé známé po- 
vahy lidské^ nepochybné sfoni pAvo4y častého nadnttvání té 
tak nebezpečné sázky, při niijedaa slrana nei^bnatehié a to. 
nemálo prohřátí moselay se stávali; velmi snadno s^přesvéd^. 
čime, že zvyklost tato, kteráž v jistém éaae a na Jistém stoftti, 
vyvinuti právnieb poměr&v mezi ůdy obce bez velikébo aa- 
pohodli svi^ prftchod a svou platnost míti mohla, stala se 
v běhu časU| pří jiné povaze mrav&v a společenských pomé* 
ri^v, při jiném zřízeni soudného řádu, pro strany rozqďfi ve> 
donoi vehní obtížnou. Podle toho neni se čemu diviti, od nár 
rodu nepochybné za tíhota souzené, viudy, kde se kolí ve 
starých památkách vyskytige, již se viklá a k Apadku kvufi: 
v majestátu Karla IV. jedná ae o ném jen jako nádavkera k 
jinému článku, co o věci již zailé a zastaralé; v, zákonech 
srbských se obmezuje; v listbié Žmudské se vyzdvibi\|e: jea 



u) J. Ldewda Histor. ponmiki OVUno 1824 i^O Str. 17. 96. IV. 
coU. Bandtkie paff. 30. §. V. Stát. Litew. 1588. (pol. překl.) Rozd. IV. 
ČI. 16. O, Czaraézkiego Proces 8%dowy. Pozn. 1620. fol. Lit Sig. A 
verao. Lindě p. s. Zdzé. 



o vzdáni. 133 

V Masoyeeh i pod polskými králi jeSt6 trvá, kdeito jinde jii 
dáyno žádné zmínky o ndm není. Bylo to jistě kráané a rý- 
nosné hmnénce pro komora královskon, ovíem prostrannon, 
a jakž TÍme, často pražnou. Než i zde je běh yécí čilí dneh 
časa naposledy obořO, jenž vždy moonéjSí jest, nežli r&le je- 
dnotUycO, jakkoli vysoko postaveních. 



»iHi 



Krátká zpráva o statata Poliekém* 

(čas. Č. Musea. 1854). 

1. Že mezi památkami duchovného žirota národu, již 
X proudu divoké bezuzdností vyvázlého a ob&UBfcy i mravnč 
zřízeného, památky právného zřízeni a domácího zákonodár- 
ství vysoké místo zaigínu^jí, o tom u znatelův véd, cenících 
béhy lidské podle podstatnosti, nikoli podle tvárnosti, žádné 
pochybnosti býti nemůže. Objěefné sice pamá&ám jiného 
spůsobu, blíže k dtn a obraznosti ležícím, přednost se dává 
eož v jistém smyslu, pokudž přitom o védecký vzhled navéc 
neběží, propí^éovati se může: než připustíme- li, jakž nálež! 
že duch yýie stojí, než příroda, byf i pouhý vývin této byl, 
čehož my netvrdíme, a opět; že vzdělaný duch výSe stojí nďďi 
nevzdělaný, a naposledy, že oběanský život, na právě zalo- 
žený a zákony pojištěný, jest neúchylná výminka vší duchovné 
vzdělanosti každého národu, zajisté nebudeme se rozpakovati 
stavětí památky, byt sebe menší, právného zřízení a záko- 
nodárství předkův svých na ono vznešené místo, kteréž jim 
y řadě památek duchovného života a působení praotcův podle 
spravedlnosti náleží. V samém skutku spatřujeme to očitě i 
podnes, kterak všickni národové vzdělanější a politické sa- 
mostatnosti požívající všecku svou snahu a pilnost na shro- 
máždění, zachováni a vysvětlení svých starých práv a záko- 
nův vynakládají, tak že důvodně zavírati můžeme, že všeliký 
národ, jehož vzdělanci, a jmenovitě právníci, starých domá- 
cích památek práv a zákonodárství neznají, jun nerozumějí, 
ba ani jich zháti a jim rozuměti se nesnaží, již na náklonka 
jest, byf ještě některý čas svým přirozeným jazykem mlu- 
viti nepřestal 



Krátká zpráva o statutu Poličkám, 135 

2. My Slované, bych ge jíž Uiže obraného předměta do- 
tekly nemUemef fliee y bohatstyl a hojností starobylých pamá- 
tek prámýok iryrovnati se nejedném národům buď v dřeyností 
prodal:^, boď nyni kvetoudmy jmenovitě Římanům a Qer- 
maaftm, a yiak ridy nejsme tak chudí, aby historické práv- 
metvi, kdyby ho n nás bylo, nenalezlo výnosné látky pro 
sebe na domácí půdě. Budiž mi dovoleno připomenouti jen 
sběžné a dle jména nékteré hlavni památky tohoto druhu, 
rospt^ené po rozsáhlých vlastech slovanských, a správného 
vypořádání i důkladného vysvětlení v jedné obecné sbírce 
posad nadamo čekající. RoznmíC pak se samo sebou, že 
zřetel můj nyní Uavně obrácen jest ku právným památkám 
jisté BlovanÁ:ýmy na slovanské půdě povstalým a v přiroze-^ 
ném slovanském jaaykn nás došlým, s vyhrazením vfiech 
^Mrtaveni a zákonův buď původně latinsky mezi Slovany se- 
psaných, buď z dsieh jaeytaův, řeckého, latinského a němec- 
kého, na slovanský přeložených. Takéf ku pobočným a po- 
mocným pramenům nauky o právnýoh starobylostech, jakéž 
jflon listby a všeKké ůředné písemnosti, zde a na ten čas, 
pro ukrácení, Uedino nebude. — Mezi vfiemi Slovany vyni- 
ki^i Basové starobylosti a ryzostí svých právných památek. 
Ěadu jejich začíná „Pravda ruskaja^ od Velikého knížete 
Jaroslava Vladimiroviče okolo r. 1016 a 1020 vydaná (Rus. 
Dost T. I. 1816 a lí. 1843, Kahičov 1846). K této se při- 
pojují, aě v znamenité vzdáli: Zákony Velikého knižete 
Jana in. Vasilijeviče L 1497 (Kalajdovič a Strojev 1819, 
Akty istor. T. I. 1841), a Sudebnik čáře i velikého knižete 
Jana IV. Vaailyeviěe L 1660 (tíže a tamže). Duchovné zá- 
konodárství, o něž nám zde činiti není, sahá u Rusův ještě 
výš, totiž »t do časův velikého knížete Vkdimira Svatosla- 
viěe čili do konce X. století. — Starší polské zákonodárství 
bylo veskrze latinské (Bandtkie Jus poL 1881), nicméně po- 
tfeba vyložení ho v jazyku národném již záhy cítěna, odkudž 
ncgen Ksi§gi ustaw polskich i Mazowíeckich, v L 1449, 1460, 
1603 a 1641 přeložené (Lelewel 1824), ale i běloruské ťlu- 
máčeni statutu od krále Kazimíra ve Vislid 1. 1347 vydaného 
(Akty k istor. zap. Ross. T. I. 1846.) Ortyle przysi%žmków 



136 Prámi historie. 

prawa Ma«debtinki«g<^ přeložené Jii vXY.atolettCWJiKmeir- 
8ki 1843), jen z pojovioe^ totiž stawagr jai^ka, gem aáMcili 
z cizího pole přqja^ jsonce. — Napiroli tona BikmuMé 
nejedněmi Tzáeo:^ p«mátk«m domácábo sákonoiintvi v 
přirozeném jazyka honositi ae mohou, jakéž jara, mwiM> již 
dotíený statut Vislický: Statet Vladialava IL Jagella 01'«w- 
doviée L 1420—1423 (Akty zap. B. L 1846X Maiatat iU.ia- 
lorann^a hramota korolja Kazimka^ 1. 1457 (tavže), Sadeb- 
ník krále Eazimira JagelloviSe, 1. 1468, a nade vieeko bm- 
menitý Statut liteyský, L 1506, 1622—29, 1664, 1688 (Dna- 
fyúski 1841). — Z českých památek piAvných bodtei lée 
zkrátka jen nejstarii připomenuty: Kniha starého páM s 
Bosenberka čili Naučeni o praxi n aoadu zemiúíébo, x hoaee 
XnL neb začátku XIV. stol. (Palacký Arahiv L 1840), SM 
práva zemského t Cechách z XIV. století, pArodné mad 1»- 
tině mezi 1348—1356 sepsaný « aa čert»po 1378 piehtža^ 
(tamže IL 1842), a Ondř^ a Dube výUad aapriro aemahé 
éeské, mezi 1394—1400 (tamže): nebof Jli^aatas Oamfina 
1348, jakožto latině aepaaná, ačkoli tlikrát teeky tionoésaÉ^ 
vlastně a p£ísnč sem nenáleží — Ifaiohem řidó^ a ▼ skrar* 
n^šim objemu vyškytali se památky starého zákaaodánM 
n Jihoslovanftv. U Srbův posavad len Zákoaaik oáře diť 
pána Duiana, L 1349 a 1364^ ae olgevil (Památky JihoaL 
1861). U myrův teprve nedávno některé meažl ústavy ti- 
skem nasvěflo vydány: jmenovitě Zákon Viaodolský, r. 1880 
(Kdo sv. m. 1843), a Statat ostrova Kika, L 1388 (ArUv 
n. 1862): o jinýdb^ jako o statutě Polickém, Kastevském, 
Yeprineckém atd, že jich v ruko^sedi stává^ paand jen ae-. 
jisté pověstí mezi učenými kolovaty. 

3. ICiye « sebe od vysoee učeného osože a ladoaiilého 
vwUlavatele historiehýdi véd^.zvláHě ai^aeologie, Frantífta 
Carraiy, ayni professora v Benátkách, speluAda aažebo >X 

, ^ O Od té doby. oo q»áva teto ae^Tena a v b. české učené spo- 
Miotti sekci filolofflBké ten, nviieiiitř Gsmn, k veliké tíMk 
fTf^ přátel a k nenabyté SkodS nauk od nebo vzdélávaných, y nej- 
MitMai yékn předéasnou smrti y BenátUoh jkonal, y mésleř ůnoiti to- 
káto lokn. 



Krátká tpráva o MtoJMuk Poliekém. 137 

iakgf pi^MS aIrtBta Pdliok^ a laoaién ja* kn pouiiti 
1m) ko praqpéebK vid dle libosti, niwtettáin podati obeoenstvii 
tíMhCo Uůiwfdk vM dbanlirému, krátkou zprávu o Btatata 
tonto, poMrad jen dle jméiiA a n^isii;^ o ném poréjitf 
naló bntoe QieD;^ob saáméia. Zpriva má oTlem BtaroTati ae 
iMfde pouze na Úterámo-hiBtoriekém porysTétleiii pfedméta ; 
nékof roiber a ooetténi obsabn a joridi^éhó stanonité údo- 
lným joriatAm odkteati mnaim. Dřivé viak, nežli k vypsáni 
atatoia samého pfiatoapim, néco o aemipisnéni položeni a pr- 
frotnýeh áiikk obce Polieké v krátkoati předealatí mnaim.— 
Sji||ÍBa» provinelay žnpa, od nqwmttné doby Polioe, ckorvat- 
aky Po^iea (nentr. plmr.) zvaniá, leži v nynéjii Dalmácii, 
r knýl Spletakém n pokngi raoie meai méaty Spletem a 
Qmiít tak, že na aevem čili ke Spletu nqdřiv malon Hěkn 
Žamovvci, dále aai aeaaážtěm hnidnKlian, navýdiodě a jihn 
fekon Cetiiioa, sde znamenité ^bU činiei, na západě mořem 
M ebmezq|a Ncgstaiíi vypsáni zemé iélo, pode dnešnim je- 
jim jménem, jeat od Palladia Fnaea Patavinakého, ktei^ na 
eaoiém zaéátkn XVL atoL kvetl, v tato alova: Opodál do 
▼nitia aemé ode Spletu aai 80 honftv vzdáli jest otvor veli- 
kého a přerookošného Adoli, ježto od n€|)přikře)iich, aaobrž 
neaehodaýdi hor (hory Moieru) obkliéeno jaouo, u domáoidL 
folice ah>ve. Bydlit ae v ném pouze ve^vaech a poéitá aai 
dva tiaioe (tímiuýák) mužův, kteřížto avými právy ae apra- 
▼ttjioe, dlouhý ěaa žádnému přeqiofaiému (dzimu) poddám 
nebyli Mát za meoe k v;^chodu řeku Oetinu, u jejihož Aati 
•a oné atrané brad a méatys se naeháai, jménem (hnii, dosti 
povéataý. („Sed iatroraua proeul a Spahto atadiia ferme oeto- 
gínta aunt faueea maximae amoeníasímaeque eonvalKa, quae 
aaperrimia, imo inviis montíbua eíroumdataabindigeniaPolitia 
Toeatnr. Ea vicatím tantum iohabitaia ad duo milUa vinHrum 
oontinet, quí auia jnribus viventea nulU extomo diu paruerunt 
Termínatnr ab oriente Cetína fluvio^ ad cigua oatium in uke- 
riore řípa arx est et vicus nemine Almisaa non ineelebria.^ 
Luáus p. 4Ď4.) Jaséna téehtoVaiéilivhataé obei(Gemeinde), 
ohervataky katua&v, z nidiž ae avobodaá obec PoUoká sUá^ 
dala, hlaviibo bradu neboli méaba nemalio^ zachovala ae nám 







138 Ptámí historie. 

ve statuta samém v astanoveni I 1662, totiMo: DooJiDolae, 
Gornji Dolao, Eonstanje (pL), Zyeéai\|e (aevitr.) (^6le (pl. 
gen. Čidla), Gato (pL), Dabrova (jinde Pimnr]>abTOTaX Sitno 
(gen. Sitnoga), Srinjin, Dače (pL), Jeseniee (pL) a Postoaná^ 
tedy poetem dvanáete. Mimo to připominaji se ve statata tét 
jména nékterýeh jiných vesnic a místnosti, na př. Tťiiii 
(trójslabičné), Čatin, Yranje, Kozjak, Mahovo, Oajno, Brac 
atd. Ona jména obd trvají i podnes jako taková: a siee 
v kraji Spletském v okresu (praetarii) téhoi jména Jesemee, 
Postrana, Sitno, Zrinjine (tak); v okresu Siftském Dolae Goř- 
nji i Don ji, a mimo ty Sriane, Trombusi; v okresu Omiiském 
Ciéle, Eostaiye, Dubrava, Duée, Gata, Zvečasje, a mimo to 
jeMč Tugari. Nejnovéji, totit v mésid říjnu b. r. (186SX vy- 
loučeny Eostanje z okresu Omišského .a vyhláieny za stře- 
diité nového okresu (ač jestli se v tom nemýlim, nebof v no- 
vinách stoji Klstagne). Počet ebyvatelův pocUe hoři^f Mho udáitf 
PaUadia Fusca poněkud eenén býti mMe: uherský historft 
Engel jej okolo r. 1793 na 15.000 duši poIoiiL — Z temné 
a zlomkovité historie obce Pdické toliko toto zde doátfca 
připomenuto buď. Země od PoUčanův obydlená uvodí se jit 
od Konstantina Porfyrogenety (ok. d60) co svlAStnliupa chor- 
vatská, v pořadí druhá mezi čtrnácti, pod jménem Oetíny 
(Tzentzina), a sice bez vytčeni bradu neb města v ni Zit 
kvetoud doby ehorvatsko-dalnmtského království připonriná 
se v listinách XI. století jeitě Cetma, a kněz (n kníže) Ce*- 
tinský (Cetinensis comes, 1066, 1076, 1078), tedy předdiftdce 
Polického kněze. V nejUižšíeh stoletích, XII— XIV., slynaM 
Poličané již pod tímto svým jménem slávou nejsmělejiíeh a 
nejlítějělch korsárAv čili loupežníkův mořských. Léta 194S 
pomáhali Spletčanftm společně s báném bosenským a knězem 
Ghlumským proti Tfogiřántm. Léta 1368 stihtei bylí eo zlo- 
pověstní korsáři od Spletčanův a Třogiřanův. Léta 1276 to- 
varyditi e Omiiany v loupežnictvi mořském, takže od Benát- 
čanAv válečně skroceni býti museli. Okolo léta Í382, v čas 
velikého pozdvižení ŠibeničanÁv a Třogiřanův proti bosen- 
skému bánovi Mladoňovi stáU po straně tohoto, kterýž se nig* 
dřívek nim, potom do hradu Klisu utekl. L. 1418*- 19 po^ 



Krátká zpráva o staiuiu Poličkám. 199 

máiiali fM^rieneAm ckorráMcého vAvody Ohnrq}e proti od- 
padl^Q od fiého méatii Splets. Po vpáda Tarkftv do Herce- 
goviny a^ Bosny kleda'i Police na ěas pod Turky: než? mim 
můA Trnky a Beoátiany 1. 1483 savřeném postoupili Tnrei 
Polic Tlidé Benátské, kterážto, eo vrchni a odiranná moc* 
nost^ PoMéanftm dřevné samostatné správy v celosti nechala. 
Od BenátSanftv pMHo panstvi nad Policemi, jakž védomo, 
na Rakonsko. 

4 Této tiík otoecené a v dfevni dobé hlavně mořským 
lonpežnictvlm prodnlé krajiny (provinda, žapa atd.) statirt 
iSň právo a zřizeni zemské, jenž se v rakon prof. dra. Gar- 
rary nachází, peán jest na papíře, asiceponze po lione straně, 
T nudtoi firiii, od Ivana Bargadellřa, pro Petra Krožidevide 
1. 1786. VSeho 112 list&v. Óte se zajisté na kond seznamn 
kapitol: „Na 1786 dado ja Den Petar Kražiéevic gospodina 
lvi Bwgaddn libara 06, ito mi je pripisa oví zákon iliti Sta- 
tut, a za karta i oklop dado libar 48;^ a dále na prvnim 
lista textn: „k&jige m^ie Don Petra Kmžida řečen (tak) 
Kražiéeviéa.^ BorgadelH zdá se b^ týž kněz v Dalmácii, 
kterýž, dle Kuchařského, před 1. 180B byl Hbli na iUyrdM) 
přeložil a před 1810 nmřd. O tomto mkopisném statata ko- 
lovala drahdy mezi něenými pověsí^ jako by byl psán hla- 
holici: dehož naskrze neni, nebof on psán obyéejnon bosm- 
nkon cyrillici, n katdikův ode dávna nživanou (asp66 v 
:&IV— XV již ji bylo), kteráž ovSem od cyrilliee, n Jihoslo- 
vanův řeckého vyznáni běžné, velice se rftsnL Mylná tato po- 
věst tady povstala, ke sami PoHiané toto své pismo jmenuji 
hkdiottým — tak hfaiboce u tohoto lidu a představenými 
jeho známost pisma a pisemnictvi klesla! Vypořádáni zakop- 
nuv a ustanoveni ve statutu neni ani chronologické ani sy- 
sAematíeké. Zdá se, že tim přepisovatel BurgadelH vinen n^, 
nýbrž že to v8ecko již ve staržim rukopisu, z něhož on svi$ 
přejimal, tak stálo. Anobrž já za to mám, že jtt sami pisaří 
zemští, aspoň od r. 1665, v němž starší statut obnoven, spo- 
řádán a od Matk» Žntjevide, pisaře obce, přepsán, rozličná 
ta utfiMievQni tak po riknn po pracných listech zapisovaHi 
kea šetifetti v tom pořádku, jakž totéž i u nás někdy v w^ 



140 Prámi hisiane. 

4toch a oboech tak se dalo. JS^štnU dalam ve «taMi j&á 
4r. 1400) na L 1 ; jiná yýskmié dolotaiá lete Jmu tato: 1488 
tia 1. 84^ 1576 m L 28 a 76, 1686 na L 7 a 13, 1606 na L 
98, 1633 na L 77, 1686 na L 96, 1662 na 1. 97, 1664 m I 
101, 1665 na L 1, 102 a 103, 1670 na L 104^ 1686iia I 29 
a 105, 1726 na L 106 a 106. Jinač by M mjsUtí ttn8ela,i6 
nttdy a nékde starý rokopis, jehož líBlové tgrli rosmettei, 
bez lada a skladu byl přepisován, jakž se to 4e«tí Anala 
fltává, jmenovité s Dnianovým sákonnikem srbsky aknteinč. 
ee přihodilo. U nqjstariUbo adáni, totiž 1400 na L 1, jeetakB 
snamenati jakonsi opravu, tak že v v )» (1400) peeletei 
ptané jakoby pouninéno, a vedle něho pro vétH oriíteit 
1400 arabskými ciframi iriKpeiaio; a víak, idá se, ndcen sa- 
mého přepisovatele Bnr^tdelli^a. Co se jfiiyka tkne, tsaf na 
jednom miste ve statntn samém, totiž v ostanoveni L 166B 
na 1. 103, jmemqe se ehofvatdeým: da se boQe lanam^ cber- 
valski i latinská, t zákon byl psán, jakož i žnpaOetína,znlž 
posd^i Police povstala, od K<mstantina Por£ mesi ehorMl- 
ikymi se pokládá. A viak vsamépodstaté fssyktea odittyv- , 
ekého, podřeéi Čakavskéko, meta se neděU, a k nyn^iUmn 
chorvatskémn, ovSon pozdéji tak nazvanému (původné a vtartoé 
•loviaskémn), naskrze nenáleži Z dotieného misMi patnra, 
ie v archivn obce dmhdy i laHnahf text téhož statuta ee na- 
lézal: éehož stává4i jeité ted; naproste nevta. V nedostatkn 
latinského překkidn k vysvéfleni tcmn<t}žieh míst aneb vedte 
sebe staveni terminologie ponéknd, eo pomůcky a přtariýi, 
elonžiti mohoa latindíé listiny chorvatBk;^eh a daimatakýeh 
králův, a jeité lépe stataty mést a eslrováv dataatskýeh i 
eh<»rvatských dilem vydané, dilem v rp. pozástavi^lci, na pR. 
statata Jadertina (Ven. 1564), st dvitatis Sebenki (V. 1606)^ 
st commonitatis Leainae (V. 1643),I>ecretaeommnmtatíaftNit* 
tíae (Utini 1656), st cammnmtatis Čurzake (V. 1693), st eí- 
vitaiis Tragniii (V. 1708), st civitatis Catharí (V. 1716) a 
■moho ji^^ch. 

5. Dfive nežli o obeahn a povaie stsMOi též o ziiasni 
ébee Polieké^ jakéž v samémstatata searai^ piopovime^ ne* 
hade zbytažno^ položiti aa tomlo miste lázné liéeal Palice a 



Krátká zpráva o statutu Polickém. 141 

PDiíitiitr od již dotfeného Urtorika Engla. Stoiftt jeho jsoiit 
„y wmá PoHeké nikdy nabylo žádného brado fiiti méste: jit 



pod vysokou porton spimrovala se svými TkstaiiH zákony^ e- 
pedržonim tMito poddala se dobrovolné pod oobranu oboe 
Benátské. Obyvatelstvo, poetem asi IďjOOO, déU se na tři 
Wtj. Pirvni se skládá z dvaceti rodft, ježto původ sváj od 
uh&řdcých HechtieAv odvoftajiy kteřiž vnepokojnýohéaseeh sem 
piý ae vtekli. Dnihá jest mnohem včtSttio poeto, a ehlobi se 
tim, ie od bo8mdc4 Šlechty podiáai. Ostatní lid éini třetí tH^a. 
Nar av. Jiři bývá sněm, jenž slově thor. Každá tHda roabija 
na rovině Qatoké své zvláitnl stanoviště. Tamť se voU znova 
apotvrzojí představeni obce. Prvni osoba ěili hlava obce jest 
„ VdUd kněí^ (Gran Cionte, Grossgraf); jeiiž vždycky z prvni 
ttídy obrán bývá. Volm pak bývá od menších knszieo (Contí) 
éOi správeftv obd (i katooárův, RprávcAvkatonův), obraných 
z bosenské šlechty a přinášejidch hlasy svých obci na sněn. 
Když volení velikého kněze od malých knězův se děje, voH 
lid^ podle obd, jež zastnpoje, na turomady rozdělný, malé 
kněze (katonáry) anebo potvrzuje staré. Prvni třída voU tými 
ěasem takéf vojevodu (Haoptmann) a dva prakuraiory. Yolesi 
velikého kněze zřídka se vykoná bez násihiých skitkův, po- 
něvadž obyěejně vice stran bývá. V připadko, když ti^é 
voleni nevede k cíli^ stává se, že nejhorlivější přívrženec okrade 
tnAlid, v niž výsady země se chrání a kteráž od lido vždy 
do rokoo velikého kněze se odevzdává. S tímto p<Madem 
oteče se brádee do domo onoho, jehož zvolení přeje. Kaž^ý 
ůď rady má právo pronásledovati jej kamením, měníeemi 
anebo dýkoo, a mnozí práva toho v plnosti ožívají. Jestliže 
pak lakový Spartanec své cesty dobře omett a do domfo bez 
team dorazil, zvolen jest vel^ kněz řádně, a žádný proti 
torno vzepříti se neopováží. Všecko to opominá na Siěl Isb* 
záckoo a na staroo Sparto. Přiriohování práva jest, jakož 
obyěejně o národův vojenských, sommámé. Vndknoo-li ro- 
zepře mezi majetniky pozemností, vyjde soodce na místo, 
posadi se na půdo na svi^ rozestřený plášf, vyslyší důvody 
obojí strany, pak záhy, sedá a nevstana, vypovi svůj nález 
a tím 'obyěejně cdá pře se kond. Bývá^li PoUěanin od ji« 



1^ Právní hi$U>rit. 

ného B téi obe&sabit, pfieháiiqN*iToe oboe aosteteimi pM- 
fltaTen;fmi do donm vrahova, ji, p\|6 alospi, ooiM^flepUkotam 
najde. Po tento obřadn bývá veKk;^ kněz o přibodó spiaven, 
klerýi, pří)da sám na misto^ vSeehen ostatek pobero. Neni4í 
viaida a t6ikýnu okohoatmi apojena, hýrÁ paohatel p<^ntoa 
10 toIar&Vy t 8 oeehmAv, jenž krvarina (od hrve) alove, po* 
kntovin. Před iaay bývali vrahové kamenováni: posdéji viak 
nechtěl veliký kněz avébo výrokn odvoláni k ganeráhiémii 
prove^torovi podrobiti^ a im>to dal aloSince buď na mlate kar 
menovati, buď, ooi byjo ziStndji a proto obyčejněji, zménon 
nkamenováni v penčfiton pokutu odbytí. OrdaHeéiUaondohni 
a vody zde jeitč plný prftchod mají, prbtož n&kdy vidMi ne* 
vinné napolo pečené a napolo ochromené. Jindy obžalovaným 
třiaky z jedlového dřiví mezi nehty a maao vražiny býva^^ 
anii ohti jiného dřívi, než toho, k tomu potfebovafti, alqr 
žádné novoty nebylo, poněvadž atatnt takové pfedpiauje. — 
Oatatně jaon hoatinitl, zdvořilí, k ženskému pohlaví aurovi, 
aniž jinád, než ,,« dopuitinim^ (saloa venia)^ o ném mlnvi, av. 
Vita velice cti, jako stáři Slované Vida, a hodi ae výberaé 
aa vojáky a přiéiny svého ailn^o p&ného vzroatu, jakož i 
pro svou mirňost a otužiloat Země jeiich velikým vojákům 
jest nepřistupná) sami však u velikém poetu výpady ěimti 
mohou, proěež nejen sousedům svým, ale i samým vrchním 
pánům Benátčanům bývali nebezpeěni. V semiili jejich pa- 
mátná ves JPinm-Dubrava, t PemnAvLes« Poněvadž se do- 
brovolně obciBenátoké podali, zůstali vieoh pophákův piásni 
a osvobozeni, vyjma že 300 realův ročně daně platí. V čas 
války museli vojenskou sfaižbu konati Svobod svý(A byli 
fidyeky ostražiti, pročež každý generál jim je potvrditi mn- 
seL A viak nicméně někdy předcemimýmiprostřecULyk tomu 
byli dovedeni, aby něoovice v penězích ptatili anebo i osobně 
služby konali.'' Tolik a tak Engel o Poličanech, váživ ae 
spisu „Topografia Veneta (Ven. 1787, 8^ T. U. p. 123—128), 
ačkoli se ho výslovně nedokládá, a Oabriele Boldu'a (Bericht 
tib. Dalm. 1748) Nelze zapírati, že zpráva tato v celosti a 
podstatě na fn-avdě se zakládá, a viak v podrobnostech při- 
mišeno lecos nedůvodného a smyileného, jako na př. o vrá- 



Krátká zprána o siaiutu Polickém, 143 

Iflal ůHvfhnýfh, třisek pod nehty, o éemt ve atetatn ani do- 
Tiéka, ačkoli se historik nafi Uime. 

6. Než yizmei Jii,£ehoi oPolieecha Poličanechze sta* 
tata eamébo dověděti bo mAžeme. Předevifm o aemi čili kia* 
jině. Taf se v něm obyěcýně jmenuje prcmiega Potjvíka^ nei 
i starii n&zev zupa několikrát se yysk^ : prisúUla goapoda i 
poíUna župa Poljiíkoj a baíka u zupu, bilig éupskL Bosdělena 
byla na dranicte katumův (canton, Tions, districtas), jiohž Jména 
nahoře podána: u mm doanadesUhatumh u Poljicíh. Celé semi 
představen byl kněz (comes, reetor), někdy také veUki kněz 
jmenovaný, od katnnův na rok volený. Povinen byl třikrát 
do roka jezditi a souditi po Polioieh se soudci a j^tiým doo^ 
ran (curia). Vrchní a ochranná vláda Benátská jmeniýe se 
ffotpodatoo: prisvédo goepodstoo MletaékOf sám doze gcepodinf 
kteréhožto slova se také o gospodareeh čili o migetnicleh po* 
semností a poddaných uiivá (dominus fandi). Panstvo Bmát- 
ské potvrzovalo kněze Polického, na rok voleného. Knězi byli 
piidáni soudci tři, rovněž na rok voleni, a sioe ze tři plemen 
£. rodův, z TiiimirAv, Limidftv a Eremeniěanův. Obecných 
zástupcův čili prokuraturu^ (procuiator, fiscalis) bylo tolikéž 
tré (od 1662 jen dva), a tolikéž ze tři plemen na rok vole- 
ných. Jim náleželo vybírati desátky a stihati vinniky před 
sandem za paterý viny čili zločiny, t za krev č. vraždu, nový 
háj, boj č. výtržnost (Frevel), silu č. násilí aalodějstvi (karv, 
nom g<g9 boj^ tUOf lupež.) ie&té sem náležel kanédirf rotni kan- 
čéUTf spravující kancelář. Titof byli hlavní Adové, ač dobře-li 
véd rozumím, dooru^ po latinsku cuiricu Z toho viděti, že vySií 
Aiadové byli již od XV. století v jistých rodech dědiční. NižSí 
postavení měU pHsUxoové (pristaldus, camerarius), vykonáva- 
jíce pflhony a obesUní, npozov^j asi jako někdy čeití komor- 
nici. Mezi nimi byli rotní přtitavová (priHava a naolattUo rot* 
nqga), t u porot užívaní. KatunAv čili okresAv představeni 
sluli katunáfi. V hrdelných přech měla porota (poro^) prA- 
chod, tak však, že obžalovanému, v jistých pfipadnostech, bylo 
volno nepřijmouti ji a žádati zemského soudu. PorotníkAv 
bylo jindy dvanáct, jindy iest Pře o statky a dluhy čili o 
majetnost soudil okresný soud, složený ze č^ vla9telAv čili 



144 Právní historie, 

HeohtioAY a d^dtí dMiefty čiH svobodniMv. Od Aého jtkůt 
i od poroty, šlo odvoláni k dvorskému sooda, j^Po^iŮti atolf*^ 
od tokoto ku knězi, a napoeledy od tobolo, s jistým výmeze- 
nkB, kn knézi Spletricémn. Sedlákům iiK kmeMm akmelictm 
první soudná stolice gospodar i zemský pán (dominos Aindi)^ 
jako v Ubřich. Již z toho vidéti, že sotidy nebyly kvapné a 
krátké, a^Loli to Engel tvrdl. V éele zbrojného lidn (^vojska^* 
nom. f.) stál wývoda^ o němž málo se čte, vyjma, že nepteftU 
nío leč desá&y a daň tnreokon & arač. Obyvatelstvo déiflo 
se na čtjny tHdy: 1. Šlechta, vhstelmyvlaatele; 2. svobodniky, 
didiéij 3. sedláky, poddané, kmetovi^ kmetici, podbimcij a 4. 
vladhy pastnehy, vlaáici (mm plameniHm t^lastelam i diéKéem i 
kmeHéem i vlariémij než obyčejnáji vlastelom i didiéem i km&' 
ti6«ny a nejobyčejněji fen vlaatelom i didiéem t) Pozemnosti 
slovem jjlemmidnoy a děli se na baStiny (f. avitíei), od starého 
boj^ (otec), a zdribniee (f. sorte ^visns) i podoornice (Faoht^ 
gnt): naproti tomn peníze sloven významně bloffo. Schůze 
byly dvoje: sjezdy katonské a sněm obecný zemský; k jed«- 
nomn i druhému chodili ponze vlasteli a didiei Slovouf pak 
lAor^ ěajamy 8t4mdt a jen jednou vice. Na sněmu obecném se 
ustanovovaly zákony (gtotuty^ jyPotjíca múkomie i ustatutíife 
cmho . . ,), Výroky, nálezy („Ksti stolaókey éto izhodi iz koadr^ 
na^) a ustanoveni se psaly na hunbaiiné (bombycrina), a pe^' 
četili pečeti zemskou: od niž znamení zemské, bíUg éupniy 
nepochybné bylo rozdilné, rovné něm. Hausmarke, Hofinaike 
ald., známé i jinde u nás (j^znomQ zemi kmik^y Ust ruská). 
Z vedlejších věci budtež zde ještě připomenuty 1. ndra, váha 
a peníze: kvarta Po^iSkoj OmiŠkoj SpUskoy libra (Hra, Kvre), beé 
(dimid. solidus), &o&inAi (obolus ? bollendinus ? bdognino?), orUtk 
(dmli peněz s orlem), rozga (put tíroh jednu rozffu); 2. stavení 
a domy panské, vlastelské: kaiteja (castellum), polaáz a póKUi 
(palatium, pohSa u japnoy polača u pod, na selu poUta)y a n*' 
proti selské ^omtontba, kuéa gomionica, tor (crates, HUrde ftir 
das Homvieh),' vhi (Úemale ovium) atd. 

7. Statut Poličky' rozvržen jest na menší články čOi roz- 
díly, jichž dohromady asi 108 se počítá. Z tědito mnohé zdi^í 
se býti starší osnovy: které, tohoC s jistotou určiti nelze, nebot 



Krátká zpráva o ^taiiutu Folickém, 145 

jil , od aaUlkQ proniohiiiy jsou ostaDoveniiDi novějšinu, mm 
ně yetkanýmí. Majif pak v přepise Carrarové své zvláitni 
nipisy, jakož i ^ohlaveni čili registra napřed, tak vSak, že se 
nápisy y texta s oUayenim na předa neyždycky a dokonale 
sroynáyají. Znéjif -pak takto: 1. páryi zákon od kneza, 2. sud 
párví na stol Poljidki, 3. roki, tko sevprije, 4. od traditar% 
i zabaye i sile^ 5. da se moga prokaratori prit snproc kríyen 
i skupit desetinu, 6. od osude plemenitá ňoyika i porotje la- 
pežu, 7. od setendě kneza i ča jeyojyoda i daseosudilapež| 
8. kmetica páxvi sad lýegoy gospodar, 9. od robstya, 10. da 
nemore Vlah stati a Po^íoa i ko bi ubio izyaqjskoga atd. Z 
téehto nápisůy, ačkoli dle podobnosti pozd^iich, již poněkud 
poyabu jazyka a slohu poznati a podozoyati lze, jenž jest 
prostota a nelíčenost, stayu yčdecky neyzdélaného národu při* 
měřená. Práyná terminologie jeStě y samém zárodku, starých 
kořenných názyůy sloyanskýoh jest sice něco, ale y skroyném 
poetu, naproti tomu cizích sloy hojnost Uyedeme ySeho toho 
některé příklady. Actor se opístue takto: avikipram: maje je^ 
arens: ovi H pita: nedcýbog^ successor takto : fmhonnjega(nje^ 
g<m fiakan fýega)^ mobile, mobilia jest gibuce^ ale immobile, 
immobilia staindo (t stabile). Sloyanské názyy jsou: baštína^ 
bloffOf bUénjíi (consanguineus), četa (eohors, Truppe), desetina, 
didiěf družina vánma (druh obeoný, nepřibuzný), ďinr, gkwa^ 
gUwoTf ittup a 00^ (obscnrum), kmet, kněz, btpe£(pa\ meuěo^ 
bac, nadvatye (nájezd), obrok (terminus), onid (muleta pecunia- 
ria), ozlogladti (yerlttomden), parba a parna (lis), plemenitína 
(flmdus), podloznik (subditus), porobe, porotnik a rota, rotnik 
pozao (citatío), princgti a pribamti (aquirere), prUtav, priaUwiti' 
na, tédowniei (ůřednid), rok (dilatio), aqfom, eúmak, «to/(tabala 
jndiciaria), mdae, vice^ vladika (episeopos), vlaetetin, vlah (pa- 
stor), vcjvoda, zástava (uyézeni), zbor^ zdribnica, éupasJtá. Na- 
proti z ciziny pocházejí: €gi>eo, asaňn, avizan (yocatus), band 
(muJkta pec), dffermeifa, doia, embra (imbreyiatura, protocolr 
lum), fruitati, kmtůHtaši se, htienaja (coascíentia), Uge i poftA 
(Parteien), nntsuvú* (oalumniator), ozumdk (usorarios, foenerator)^ 
pasoM^ (Fas(Aing), pma, poMonaU^ na poštu (a posta, w, 
opposiio), prokaratur^ raJMH»iimf;armi;(Mif«,Mt0^ 

áaldfík. Sebr. >piiy. XU: 10 



146 ■ Právni historie. 

Mabulo, statut, suvemH (sowenifeX Utapuo (it Bcampare, galL 
ééhapper), tastamenty trtzdiiur a trctákura (proditor, prodUio), 
túrma (obscurnm) atd. Při yfiem tom zachovaly se ve statata 
tomto nejedny průpovědi starého a dobrého zrna, na př. t^t^D 
nemá oetupa, raná kcju pokriva . . . (nepohiva) emta, prax> se 
naéao, ukrgo ispod praga (z domu, dvoru, opp. na poi/u), ahoU 
zúminja plemenátíne laptom (t po knsieh, částkách), dwojha 
obámuta na opostm (rite, solenniter, desponsata), zabaérgi rok 
(nríitý, ustanovený) atd. 

8. Od oceněni památky naii se stanoviště právniekého, 
z pMěiny nedostatečnosti své, zdržeti se mnsim, odkazuje to 
aieným juristftm. Než o duchu, kterýž v ni vane, toSk zkiáfta 
řici mohu, že statut ten neni ani tak krutý a ohrozitdný, ani 
tak babunský a přiSerovidný, jakby dle místa a času snad 
očekával, ačkoli některé sledy jednoho i druhého, co znaky 
původu, zde onde na sobě pronáší. V oelosti přirovnáni k ji- 
ným souvěkým a podobným statutům a zákonům se cti snese. 
E doloženi toho i onoho, co nahoře pověděno, budltež zde 
závěrkem některé výjimky z něho uměštěny. 

6l. 25. Od kárvi. Akolibi kóji kmetic na svoga gospo- 
dara ruke postavija, dužan je jednom mkom. — 

ČI. 26. a) Od zená. Ako bi tko komu bio ženu ali sestru 
gdihode ali der prez nih uzroka podobna, ta je dužan dvo- 
dupli osud, ča je libar 50. Akolibi na kucu došad u kuéi ali 
na dvoru, ta je dužan dvakrát toliko, što jest libar 100. b) 
Od ženekoga ncgahwarga na čomka. Akolibi koja ženská glava 
na koga najahivala, to s timi nije za to voljan udnti, daod- 
govorití. NuKbi ka ženská glava na koga naskákala bojem 
ali kom kavgom na škubánu ali náboj, prez negova podobna 
uzroka ali krivine, i tut, akobi je pristapio do praga, za to 
neplada niita. — 

ČI. 32. Od prod^ge pkmenMne. Najpáťvostari zákon hoée, 
da se pUmenStina nemore prodávati, ni založiti usůnuto^ rekuiš 
otsjno, a navlaslito várno bližnega. Da imaš prodati sviflo 
bilodaňo, i ponudití phrvo svoga bUinega. — I zákon je 
stan Poljičld, da ima opoVicKtí oni, kóji misii prodati, m 
tri* zbora, ali pri knezti aa tri obroka, govoreéí: ovo 6a pro- 



Krátká zpráva o statutu Políčkem. 147 

^ati. Ako de kóji bližní knpiti, prístnpi ! Akoli neď, a ja co, 
komn mogn. I tko prodaje, nemore iskopiti opět. — Da sada 
sn Poljica i joSce nzakonilay da je bližní rolan isknpítí do 
godišca. Akoli se jošde kojí bližní nadje blíže od onoga, ki 
je isknpia, voIan je oni í od onoga isknpítí. Akoli sn ta oba 
pod jednako blížna, ali bí jih i vece bilo, kino sn jednako 
Mzn^ lada ímajn onako í na oni dija isknpiti, kako i svojn 
'plemenStinn díle. Na pokon konca, ako ima bíti prafa i zá- 
konitá prodaja, ima se činiti po cinci dostojnih^ kojf pro- 
€injnjn i stímajn po svoj knSencíji onoj, ča je taj plemen- 
Mna vridna. 

ČI. 44. Zákon od kármak. Zákon je, da jé dnžno glavom, 
kada je na žito, dokic ni je níklo. Tada ga je volán, čigovo 
Je žito, nbiti, i onde prínití ga na itrvotinn, gdi je rild, i ondí 
ga ostaviti. — Akoli je žito n trávu, voIan da je ubiv istratíti 
za se, zač svinja nosí dvoje oružje^ kosa i motikn. Akoli je 
n vínogradu, kako je řečeno, pod gvozdi, more se ubíti i po- 
tratiti. — Akoli jekárznica spraScidi, alí, akoli je jatosvinj, 
nije čovik volán ubiti najboljega ali k&rznice, nego mane, da 
jedno a ne vece u jedno zastane — I ako je prasae žirov* 
nik, a jest inih manjih, neima se on ubíti, negomaivjí Akoli 
je jedan sam prasae žirovnik brez inih, ima se párvo opo- 
vidití prid Bvidočbom, a pake oboéitivši voIan da je oni ubiti 
i potratiti toliko u žitu, toliko u vínogradu. — Atkoli bí oni, 
čiji je prasae, imao gospodara, komu bi imao dat glavu od 
onoga prasea, tada mu se ima ostaviti glava od njega, a ino 
je voljan za se obrátit — Da pkrvo se ima najti istinom, 
jeli mu doisto našasto u želuci pobiližje od grozdov alí od 
žita, ako je u žitu bija. — A toj se razumij, dokle godir 
koli počmu putem žito nositi, po onih putíh u snopih nemla- 
<cenOy kada se jur počme nositi, taj bilig nesudí ništa, dokle 
se žito spraví. — 

ČI. 54. Od pristaviL Akolibi tko porekao přistává, a 
^avlastito rotnoga, tere ga dostigne za krivoga přistává, jesť ^ 
zákon staří, da mu se imigu isidi tri rebra, i nge vec vnro- 
Tan ni zaSto. Akoli ga nebi dostigao, kiga je porekao, nego 
Be naiao prav, tada na onoga toj padá, kí ga je pravá porekao. 

10» 



146 



Právni hUtarie. 



d. 95. Od višUc i čaramdc Akobi se istÍDom nailakoja 
Tíitíoa aU čarovnica ali vražalicay od párvoga obnašanja ima 
se finStatL Akoli se vede najde, ima se sažgatí. — 

Z toho, eo jsem posud o vlastnostech statota Polickéha 
krátce a běžně propověděl, zanimavost té památky zákono* 
dárstvi jihoslovanskéhOy nemýlim-Ii se, dostatečně vysvitá^ 
tak že pfániy aby tiskem na světlo vydina byla^ zvláště pfí 
tak skrovném počta těch takových památek, nebude se zdáti 
nedůvodné. 



Slovníček ke statata PoljickéiiiTL 



Actor et reus — ovikipraTÍ: moje 

je, — oviki pita: nedi^ Bog. 
apely apeo — od apela, i^e- 

lací od zboru ke knězi, od 

tohoto ke knězi spletskému. 
arcič v. vojvoda. 
oMiin^ ašasin — zákonem aša- 

sinskun, asaSin ili razbojuik. 
avizan — katonar nehoée na 

zboř, buduéi avizan. 
Bimd mulcta pecuniaria — on 

da bude u bandu od glave. 
baikoj privatim, seorsum — a 
• baška u župu. 
boitínOf aviticitas. — kapitul od 

baStin. Stará baětina* Plemeu- 

átína i\iegova bližpjemu, koga 

prístoji po baštíni. 
beéf dimidius solidus (solidignos- 

sus) — po pet bečih. 
bihff, — župfikL 
bloffo — peconia. 
bUžfgii consanguineus ^- ubio 

bliž^jega ali yárvnoga za čiéa 

plemenštine. 
holanča^ monetae species — 

bolanču. 
Mmftoma (monbrana?) boinfaf- 



čina? — Za setenciju, ka se 

pečati na bunbažim. 
Carma — grád, ali nove ea^ 

rine ali turkovine (vectígal?) 
chárvatsJd — da se bolje raz- 

umi, chárvatski i latinski (L 

zákon byl psán.) 
četcíy cobors, Truppe (n. p. Čer- 
nohorců proti Turkům) — 

po&li u četu. 
D^erencijalaL differentia — nike 

razlike i deferencije. 
desetina — decima. 
dtdié v. vlastelin — zboř di- 

dinski na Kozjaku. 
detOj doB — davazme detu. Zli 

joj da detu. 
dapUcuj duplum — plača du- 

plicu dvodupli osud. 
důstojnici župy čOi krajiny: kněz 

veUki , vojvoda , prokanitorí 

(dva), katunari, rotni kančelir 

O- 1662). 
dvoTj curía — dopuštěno do- 

stojno od kneza i sudac i 

puna dvora. 
Embroy imbreviatnra, protocohmi 

(ci embrum, n^otiom) — 



Slovníček ke statutu Poljickému. 



149 



dolde je ErcegoTina po emhri 
i po svidočbL 

Fruitati, faste verberare, — 
YiStica ima se fraštati. conf. 
Prístapití. 

Oaj novi, — nemus (novum). 

gibuée — mobilia (bona) opp. 
blago A ideinenštín& 

fflatHij glavar — a glavami^ 
s kapetani — Enez i toj- 
Yoda s ostidima glavarL 

gomienica (Imóa), slamom po- 
křivena. 

gomk viacnmilis — u sehi gonik. 

goapodm 1) dux Yenet — na- 
lemn prisvetlomu goepodstm 
Mletačkomu. Gt>spodín potvr- 
zoval Po^ického kněze, od 
země na rok voleného. 2) do- 
minns fimdi — kmetič, kóji 
ima svoga gospodina, igegov 
gospodin mu je podobán su- 
dac. 

:go8pod8ky domini terrae — akobi 
nebio gosposki podložnik. 

ďM^a, — latrones. 

Ispar (sic), — • latro. 

<fuiu8t dimissio ? Ispust, in indice 
46. istap nemá ostapa (aL 
odstnpa £ 46 in texto.) 

izdvorití v. pribaviti. 

Jagma — direptio. — Da mu 
je targ u jagmn obóenu. raz- 
jagmiti diripere. • 

jato grex — jato svinj. 

Kanéelaríja, hmčeUrmňju dkr- 
žati kanéelira obéenoga roéena 
(r. 1686). — Što izhodi van 
i2 kvatima od kančelaríje. 

kÁršcanin — nima se ukopati 

8 inimi kárSéttoL 

kárznica — akoli ji kárznica 

9 praščiéi. 
kašt^a — castéUnm. 



kaJtumj vicos, districtua. — n dva*- 
nadeste katonih u P<^icih. 

kabmar — u Poljicih dvana* 
děste katonarih. 

kaoga — kavga meu Poljičani, 
spor, rozepře. 

knietj rosticns, subditus — čovik 
plemenit ima kmete svoje. 

kmetič — Soudí se „u svog 
gospodina** či je, a apelá k 
onomu soudu a knězi; prid 
ove sudce i rotnike ali prid 
kneza. 

knezy comes, rector — item 
knezveUki: prid velikim kne* 
zom (o Polickém). Enez cho- 
dil třikráte do roka soudit „po 
Poljicih s sudci svojimi i s 
punim dvorom." conf. Go- 
spodin. 

kolovoj molendinum — kolovoje 
mlinske, kolovoj. 

kuntentati se oba se kunten- 
taju. Eo se nebi kuntentao 
na odluci. 

kuéencíja experienUa — po ku- 
šenciji. 

kvcarta čerta mensura (fluido— 
rum). Omiška kvarta za po* 
Spliške. Uzirn^e se Spliikom 
kvartem žito. U četiri kvarte 
Po\jičke pet stačunskih. Evarte 
mekin. 

kvatirdn qnaternio — što izhodi 

van iz* kvatima. 
Laptom úhmkem? — ^ akoli za- 
mii^ja plemendtine laptom ali 
jih veée u takám. 
lige — nike ligi i partL 
list stolatíei -^ liste stdačke ali 

kapilolske. 
itqwif, finr, — lupeí, akobi se 
lupež Dadao u selu measolMc. 



160 



Právní kktarie. 



Máttolo8 — podli na vojska s 

maitolosi (čelziik? ajdok). 
?7ieu8ob<ie — výtržník Meu^ 

sobétina (poena injuríae). 
modif reliquiae — Droga strana 

nosi moéi s přistaví za Metvom. 
muzuvir očit, — calumniator. 
Nadvorje, — násilí v domě, nápad 

na dvůr; od nadvoija. 
fuzkon njega — njogov nakon 

i^ega (saccessor). 
neviran — neviran, ali Inpež, 

ali muzuvir. 
navitina — učiniti pozlobice ali 

navštine. 
Obrok terminus. 
opomn na oposun f. ( — divojka 

. . . obámuta na oposun. de- 

sponsata Gon£ posag. 
orlak monetae species — Meso 

... od orlaka prodávati. 
amd — mulcta pecuniaria. 
ozhgladti — ki ga je ozlo^asio. 
ozumik foenerator. — po ožur- 

nik (užura, užumik, usura). 
Polykati y (calnmniari de per- 

duelle) — ili kojim zlom paiý- 

kao. 
" parba & pama^ lis. — Od 

parbe. 
partez & pratez — sarcina, impe- 

dimenta,nijedne parteže,pratež. 
parti (i lige), Partheien. — Nike 

lige i parti. 
pasanog-y fasching, fastnacht — 

buduói pasanoga vrime. 
pena — pod pěnu. 
plemenštma íiiaidus, grundstUck, 

nobilitas. — zákon od ple- 

mendtine. 
pod — polača u pod. 
poMititi se, blirgen ? spondere? 

Fodhitití se tolori d^setmi 
podlozmk (gospodflki) . subditus 



— akobinebio gospodski pod— 
ložnik. 

podobán (sudac), legitimus. — 
Kmetió kojí ima svoga gos- 
podina, igegov gospodin mu 
je podobán sudac. 

podvomica — zástava ali po- 
dvomica. Gon£ Ždribnica. 

pokríva, nepokríva (svita ránu)- 

— raná, koju pokríva . . . 
nepokríva svita. (O ranách 
viz I 17—20.) 

polača & polita — polača u 
japno, polača u pod. Na selu. 
polita. 

je, porotnik — porotge, 
porotnik, porotnici(porotnikův 
jindy 12, jindy 6.) 

posidevaU — ne dáržim, ne 
posidyjem tvoga. 

poeta (dammun ?) — privarka ka 
bi na poštu učii^ena (naschvál ?)> 

potoénik — akoli je potočnik 
bolje potárkao. 

potočnoy plat za hon, lov. — 
Ča se zove potočno. (Srb, po- 
toč — potjera, potraga, in-- 
secutio). 

pozhbica — učiniti pozlobice- 
ali novdtine. 

pozovj — citatio. 

prag (limen, pro domo), ukreja 
ispod praga. Opp. na polju 
ili na po^je). 

prasac — žirovnik. 

prav — i prav se našao. 

prinajde (cum syuonymis) — Ča- 
godir čovik prinajde ipríbavL 
Ali prikupi, ali izdvoru Dosti- 
gne, prinašao, stekao(acquivere.) 

pristapio — akobí je pristapio 
do praga. (1. Stapem zahnal, 
fiiste compelleret). Cont firaštatí. 

|>mřai?*pri8taldus, camerarius — 



Slovníček ke staiutu Poijickému. 



151. 



Qtikrdili se v pimiom i a pari- 
staTom. Pozvati spristavomna 
kaóí, goYoreči: Poživám te etc. 
Pristavi 80, po kih se čine po- 
zovi po zákonu. RiBtava a na- 
vlastito rotooga (trest naň straš- 
ný 1) Izpratiti piistava od kneza 
i sadac (obecní přistav.) 



prociniti aestimare — cinci, kóji 
IMTociivJDgn. 

prokaratur^ advocatns — proku- 
rátoři tři, zrovna jako knéz i 
súdci od třii^emen a na rok. 
Vybírali desátky. Micjí příti 
za pět vin. Tyt jsou: Ekrv, 
novi gaj, boj, síla, lupež, stanik, 
plemenit čovik alikmetič. Tyt 
oni pohánějí. 

prokaraturovccti — za^j prokarar 
tmrcýe. 

JRaéun — od ovoga računa uči- 
niti raéun. 

raakoartati — obisiti ali roz- 
kvartatL 

redovnici (úředníci) — svi redov- 
nici i glavarísasvimpukom. Ali 
vlastelin, ali didié, ali redovnik, 
ali oni kojehoé vársti čoviL 

riziky rizikanje — kakov je 
trud i kakovo je rizikanje. Trud 
i rizik. 

robstvo — učinyo ko robstvo. 

rok — dilatio. 

rota — rota po dáržaigu i toho 
kdo v držení. 

mrotnici — Svědci arotnicL (Pro ple- 
menštinu 4 vlastele a 9 didié). 

tozga (ruthe), — put širok jednu 
rozgu. 

rukcu — Ako bikoji kmetič na 
svogagoopodararuke postavio, 
dujían je jednom rukonr. 



rukovna (divQ}ka> Žena mužata 
aH divojka mkovna. 

Scgam^ — ^uiundinae ; odlože s^jma 

setencija (saepissime). 

sod (sold). — Akobi soda aM 
provižiun. Izvan bio na sodi ali 
službi. 

stabvloy unbewegL Gut — Što je 
stabulo ali gibuóe. Stabulo — 
negibuče. 

staéumkL — u četiri kvarte 
Poyičke pet stačunskih (men- 
sura). 

stanaky conventus — StaSe se 
Po^íca plemeniti vlasti i ple- 
meniti didiéi na stankiL 

staney — ogradio stane na vlas 
bliztt drogoga mejaSa (Semierei ? 
hiemale ovium). 

stanUcy — qui stane inhabitat lupež. 
stanik. 

stútuL Statut svoj i zákon svoj.. 
Zpráva o přepise Statutu 1665. 
Psal Marko Kuljevió. Odtud: 
Ustatutiti, Polijica uzakoniSe- 
ovaha (Ovo neka se zna ecc.) 

štoly tabula judiciaria. Po^ičk. 
stol aliti zboř. 

stupně. — Eolo^oj alf stupně* 
(StampinOhle). 

submizniy limitaneus, vicinus. — 
Od inih submižnih selov {b 
epetnh.) 
^fiudac. — Soudci tři , vedle 
kněze, ze tří plemen .t j. iz 
Tišimirih, Limič a Kremeni- 
čanih, zároveň s taéjfisa vo- 
leni a měněni. 

suveniti &éupentti it souvenire, — 
tárgovac va^a da šuve^Ji naj- 
pri svoje selo .... i suve- 
nio selo. 

Šesti — od šesté četvárto. (obscuř). 

éhi^puo it scampare, gaU. échap- 



152 



^ /TOMIf M$iOT%€, 



par, 8ich retton, entríiuiGiL — 

More Ume bitá prost islcapuo. 
Jtícam^ takaný par ^takan adj., 

takán ilih); — akoli zamiiga 

plemenštine laptom ali jih yeée 

u takám. 
taátament — závět 
iotoTy pedeset toloríh. 
tor r. vártle (Vuk: Hflrde fttr 

das Homvieh, crates.) 
tcvarci — goveda i konji ito- 

varci. 
traditur^ tradituraj — proditor, 

proditio. 
t&rma^ ■— wig, caravane, com- 

'meatm. 
turmar, — Frachtfiihrmami. Mer- 

cium vector. U drogo selo 

poč prid tormn. (obs. tu^ba? 

mnltitadO) íurmami?) 
Dmakati, umicati — dabi nmar 

ká difojku silom. Odumicanja 

žen. 
mtočice — stoji ozoéice. 
'Vdrtao, hortus. — od Tirtifi — 

Tárttto je . . . daje vártao.... 

od vártla. Inpež krede vártle 

i u toru úpaiije, grozje ecc. 
i>ármii — umo bliži^ega ali vár- 

vnoga za čiéa plemenStine. Ako 

že s bratrom bližnem ali dio- 

nom ali várvnom. Men braéom 

ali družinom várvnom. 
várveci — od plamenštine, ksr 

je várveéa. 
vice — viée Poličko. 
viénŮc..— da ni je viénik on 

ni nj^ov nakon iijega. 
vlcuiika — episcopos , — za 

molbu vladik. 



vlahy pasM (cum ovibos). — 
PoljičaaiD nemore jnimiti Yla-. 
ha, da stojin Poyicih. 

víuteUn, — Cetiri vlastele i 
devět didié . . . (jesa sadci i 
rotnici plemen§tme). Svim ple- 
menitim idastélam i didičem i 
km^óem i idašióem. (Níže 
jen tří první). Sví vlasteli i 
didiéi. 

vlašf schválně — ogradio stane 
na vlas Uizu dmgoga mejaša. 

vlaáié — (Vlah.) Gon£ Ylastelin. 

vojska — pošli na vojsko. 

vajvoda — heerfkihrer. Neplatí nic 

^' leč .desetinn*' a Toricňm 

Zoiašfýi — na aabaSigi rok (ter- 
minos peremtorios ?) 

záruka — od zaruke, ka se po 
pristavu zarači. 

zástava — zástava od sile. Ze> 
m^ja u zastaví, . . . ki ju Je 
založio. 

zboř — Poljički stol (tab. judici.) 
oliti sbor i stol, sví vlastelL i 
didiči na občenom zboru. TI 
zboni ali na sajmu. Videntor 
diferre: zboř conventus, sajam 
^ nundinae ? 

Zdribnica — fimdus sortě ob- 
tentus : od izgonih- na staré i 
zákonité ždribnice a sada iput 
podvomice. Stati na svojoj ždri- 
bnici. 

župa usmpatur de provincia. 
— baška u župu- Prisvitla gos- 
poda i poštena župa Poljička. 

zupska de prov. Policensi — bilig 
župski. 



Týmésky o dědičném právě y Čeeháck 
eo přúperek k TysTetlení ztonka ZelettolMrskébo. 

(čtené y posezeni hisi odboru kr. České společnosti véd dne 19. pros. 
1869, Č. Č. M. 1864.) 

Ve schůzce odbom historického královské České společnosti 
vdd, dne 19. prosince, četl panDr. P. J. Šaíařfk některé přfspěvky 
k ápk^fiimu výklada obsahá básně Zlomka Zelenohorského, mámě 
pode jménem liboSina soudu. Ve pfí8tiq>u poznamenal, že báseA 
ta ve trojím ohledu uvažována a vysvětlována býti může ve mřw- 
vovideckémy bámickém a reálném čili co do obsahu a věcL V prv- 
ním a druhém že posaváde mnoho učiněno, ve třetím, ncQtěžSím, 
méně. Mnohá důležitá místa, jako upř.- kmeti, leSi a vladyky, dvě 
věhlasně děvě, věštby vítězové, obřady sondué vůbec, tři řeky, a 
jiná podobná, že ještě v reábiém ohledu ncýsou dostatečně a ko- 
nečně na čisto postavena. Potom se obrátil přednášeč - k onoonn* 
místu, kdež se dědičné právo ve starých Čechách naproti mšmec- 
kten právu staví, a k vysvětlení tohoto temného místa pomocné 
světlo z rozUteých spisovatelův sebráL Dříve však předeslal své 
zůkai o obsahu a povaze celé básně Zelenohorské. 

Hlavní tresC myšlének jeho byla asi následogící. 

1. Zlomek Zelenohorský obsahuje v sobě hu vetší d6- 
jepravné básně (er}&^íenbed ®ebtd^t), bez začátka a konee. 

2. Prvních devatero a následajidch sto a dvanáctero 
yeriŮY jsou částky jedné a též básně, nikoli zbytky dvou 
rozličných básni 



*) Podávajíce podůáini Šaíii^kovu práci veřejností, viaii jsme úvod 
ze Phdto^ch Novin r. 1859, Čísla 301 (21. piosmce), jelikož úvod ▼ 
rukopise se nacházející, kratčeji a zběžnefi navržený, patrně toliko pro 
podporu paměti v ústné řeči určen byl Ostatek z rukopisu. Odstavec 
však 1—20 v tomže čísle Pr. Nov. iiž otištěn téměř doslovně, ovšem 
bez dokladův a bez následujících potom poznámek. Čtenář ostatně tu- 
flím pozná, ie i tento kusÝ zlomek lapidámými myšlénkami a slovy 
sám hlásá svého avtora, ač tehdáž již (1% léta před smrti) přetěžce 
churavého. Vojt. Šafařfíc. 



154 Práni historie. 

3. V prTDÍ částce jest zavřen výrok kněžny a véit^nft* 
Liboše, néíněný na sněme o některých předmětech národníka 
práva v Čechách. (Zač. 8. stol.) 

4. Děj v druhé částce básně vypravovaný sonvisi ne- 
rozlučně s dotčeným výrokem a jest pouhý vývin z něho. 

5. V dalším pokračováni básně byla bezpochyby zpráva 
o siiatku Libušině a volení knížete PřemysUi. V tom, co š& 
zachovalo^ zdá se býti pouze příprava k onomn vypravovánL 

6. Historická důležitost básně leží v jejím obsiďm, a 8ic& 
hlavně v té částce, kdež se dědičné právo české naproti dě- 
dičnému právu německému stavi 

7. Z básně patmo, kterak sobě pozdější básník, jehoi. 
věk ovšem neznámý jest, a jen dle jazyka poněkud uhodo- 
dován býti může, tresf obojího toho práva představoral. 
Historie nás poučiti musí, bylo-li představeni jeho pravé 
čili mylné. 

8. Dle básníka bylo staiým, domácím právem v Čechách^ 
že po smrti otcově vládli synové dědictvím apolečnéy vyberouoe 
si za hlavu čeledi čili rodiny jednoho z rodu. 

9. Od tohoto obecného práva odstupovalo se však jii' 
' tefadáž v příčině neshody dědicův (?), kdežto pak následovalo 

délení rovnou měrou. 

10. Vedle tohoto starého domácího právo začalo se, dle 
básníka, íil za času Libušina vluzovati nové cizí, jmenovitě 
německé. Dle tohoto práva dědil ?i€;«toráí syn dědiny (aviticum, 
®tammgut) sám, a (rozumí se) odbýval mladší bratry a sestry 
zbožím mohvitým (totiž ohybit^). 

11. Že první spůsob, totiž jak společného vládnutí, tak 
i dělení rovnou měrou, byl nejen staročeský, nýbrž i staro- 
slovanský vůbec, o tom Idstorie nezáporné svědectví vydává. 
Ale zdaliž dědění po prvorozenství bylo staroněmecké právo^ 
jest věc posud nerozhodnutá a velmi temná. 

12. A předce od rozřešeni této otázky závisí z velké částky 
rozhodnutí záhady o věku a povstání básně Zelenohorské. 

13. Panující ve knihách a na katedrách učení jest to^ 
že v Němeíefa za starodávna, ovšem v první polovice střed- 
ního věku (5—10. stol.), po otci dědili synové a dcery zá- 



o Libuěiné 90udi. 155 

roven, a že dědičné právo pryorozenstyl teprve v 14 století 
ae začalo a v 16. století na vroh vzeSlo. (Volenci němeétí^ 
Karel IV., zlatá bulla.) 

14 Jestliže to nevyvratná pravda^ nachází se skladatel 
básně Zelenohorské ve zjevném odporu s historií a nemůže 
do staré doby náležeti 

15. Z jiné strany se však zdá, že věo ta ještě dosta- 
tečně a všestranně vyšetřraa není, a že jsou nezáporné sledy 
práva prvorozenství v oné staré době aspoň u některých 
větví germánského kmene. Uvedu zde teho některé příklady, 
maje zření pouze k národu, nikoli ku panovnlkAm. 

Poznamenána V posloapnosti panovnické, abych .toho slovem do- 
. tekl, střídalo se prvorozenství s dělením, jak v Němcích tak 
i ve Slovanech, a sice již v 7. a 8, století. Merovingové 
a Karolingové u Rrankův. Srbové a Chorvati před i po stě- 
hování. (Jakub Grimm.) 

Frankové. Chlodvig ^[ bil 4: fspxj. 
Clotar t 561 4 syny. 
Ludvig L t 840 a syny. 

SerbL Principátu a paiíre ad duos frat;re9 devoluto, alter, sumta 
populi parte dimidioy ad R. Imp. Heradium confiigit 

Chrůvaiiy una generatio, quinque fratresy Gkieas, Lobelus, (Lo* 
velus), Gosentzes, Muchlo, Ghrovatus, duaeque sorores,^ Tuga 
et Ynga^ una cum mis popuUs (^evsá . . fUTa tou Xaou 
aÚTuv.) 

Haec prima narratío, diffsrt secunda^ Terpimir; Krasimir, 
Miroslav. 

16. První příklad jest u Tacita. Tento praví o Tenkte- 
Heky národu němeekém u vtoku Lipy do Béna: „Proximi 
Oattis eertum jam alveo Rhenum, quique terminus esse suffi- 
oiat, Usipii ae Tencteri colunt. Tencteri super solitum bello- 
rum decus, equestrís disciplinsB arte prseceĎunt Nec major 
apud Cattos peditum laus, quam Tenoteris equitum. Sie 
instituere majores, posteri imitantur. Hi lusus infantium, haee 
jnvenum aemulatiO; perseverant senes. Inter famHiamy et pe^ 
natesy et jura succeasicnum eqtH traduntur: excipit jUiuSy noii, 
ut eeteruj maximus naittSy eed pnjut ferox bello eí meKor.*^ Ger- 
mania 32. 



156 Prátmi hiHarie, 

„V fiůseidfltvl Kattftv na Béně, ktetýž sde jíž mezi bez- 
peČBýini břehy teče a za hranici slonži, ob;^aji Tenkterové. 
Tif vynikají; nad obyčej ostatních bojoTidkůV; zběhlosti v 
nniénl jezdeckém. Tak to zřídili předkové, potomci toho 
nisledají. Tof jest hra mládežC; to závod jinochůV; v tom 
setrvávají starci. Mezi čeledí a předměty domácí bohoslužby 
a právem dědictví odevzdávají se koně: přijímá je syn, ni- 
koli; jak ono ostatní; nejstarií; n;^brž ten, který v boji nej- 
udatnější a nejlepší jest^ 

^Unt«r Haosgenossen und PeDaten nnd der Erbscbaft Recfaten 
werden dle Bosse ůberliefert : sie empfingt nicht» gleich dem Ue- 
bringen, derErstgeborene, sondem welcher im Kamp/e derMathigste 
tmd Bravste." -Strombeck. 1816. 

17. Druhý příklad jsou Skandinávci, totiž Švédové, Nor- 
vehové a Danové. O těchto se vypravige v kronikách 1(>— 11. 
století, že u nich po smrti otcově jen jeden O ze synův dědil 
(zdaliž nejstarší, nevím), ostatní pak na válečné výpravy do 
ciziny se dáti a výživu sobě dobývati museli. Fftvod a pří- 
čina to pověstných. normanských taženi. 

Odo abbcu Cluniaciensis (f v Toursu 942) de Danonun in 
Galliam imiptionibus: „Danorum tellas qnoniam sibi insufficiens est, 
moris est apud illos, ut per singula lustra muMtudo non minima, 
dictante sortís eventu, a terra sua exsulet, et in alienis terris man- 
sionem sibi, quomodo ad propria non reversura, vindicef 

Dudo NeuatriuSy decanus S. Quintini (1015) de moribus 
et actis Normanorum: „Exuberantes atque terram, quam incolunt, 
habitare non su£ficientes , coUecta sorta multitudine pubescentium 
veterrimo ritu in extema regna extraduntur nationum, ut acquirant 
Bibi prodiando regna, quibus vivere possint páce perpetua." 

Villebnus Gemetecensis (v Nonuandii, IQO let po usazeni 
tam Normanův, c 1737) historia Normanorum: „Dani tantis adole- 
verunt inerementis, ut, dum repletae essent hominibus insulae, quam 
plures sancita a regibua lege cogerentur de propriis sedibus mi- 
grare. Nam pater adultos filios cunctos a se pellebat, praeter 
unum, quem heredem síti juris relinquehoL^^ L 4. 

Ostgóta Lagen, (Ostgotisches Gesetz). 

Sbírky zákonův Salských a Ripuarských r. 422 (dle jiaých 
480). (Gesetz der Saliscben Franken). Vydání: 

J. G. Eccard Francof. et Lips. 1720. F. (Ostfranken.) 



1) Praeter unum. ViUelm. An Einen. Schlosser. 



o LOmSini Boudi. 157 

r. D. Wvtírda Gesch. u. Ansle^ d SaL Oes. Brem«n 1808. 8®. 
£ A Feurbach Lex. salica und ihre Becenúooen. Erlang^ 
1831. 4^ 

Paul Wamefridi (774) de gestis Longobardomm. 
Mathaeua Jresimanaafáeriensia (c. 1307): ílores historiarum. 

18. Tyto výpravy Normanfiv do cizích zemi pfípominaji 
se již na začátku 6. století. Léta 515 loupili Danové naústC 
Bénu. Potom o nich přes dvě stě let se mlěi. Ale od 8. až do- 
12. století nic není v historiích nad ně hlnčnéjšíha Kořisfovall 
a dflem i osazovali se ve Francii, Britanii (787), Rusku (862), 
Byzantu (839), Pontu, Andalusii, Itálii, Africe, Islandu (870), 
veslovali do Grénlandu (985) i Ameriky (895), byli hrftzou 
Baltického, Středozemního i Černého moře. (O stariich výpra- 
vách Gothův do Vlach 489 a Anglosadův do Britannie 449 tu 
řeé není.) 

19. Sem náleží, co ScUoaser o Skandinávcích poznamenal : 
„Mimo to přistupovala k rozmnožení lonpežniďEých taženi 
Skandinávcův i ta okolnost, že po otd vidy jen jeden syn 
dědil, tak že ostatní sami sobě vlastnictví hledati a válečně 
dobývati museK.** (Weltgesch. f. d. deutsche Volk, V. 214)^ 
Podobné k tomu, co Phillips o přednosti prvorozenstva u Němcův 
napsal : „Staroněmecké právo patrně k tomu směřuje, aby se 
prvorozenému synovi předčeni (Vorrecht) pouštělo. Toto staro- 
německé předčeni prvorozencův zachovalo se nejvíce v Angli- 
čanech. Tuto právní zásadu přinesli tam Normanově ze své 
vlasti." 

20. Od uvažování jiných, jen postranně sem náležících, 
přikhtdův zoumyslně se adržuji, jako že u Burgandův a Sašův 
doery nemohvitost (zemské statky) jen tehdáž dědily, když sy- 
nikv nebylo, u Anglův a Werinův nikdy, což rSe rozličné od 
staročeského práva, dle něhož jakž známo, dcery i nemohvi- 
tosti dědily zároveň se syny. 

21. Podle vieho toho, co jsem uvedl, zdá se podobati 
pravdě, že u Tenkterůr právo prvorozenství již na kond 1. 
století, Skandinávcův převádění dědictví na jednoho syna již 
v 6. století, nedřlve-li, místo mělo. Zdaliž i u jiných Němcův, 
a jmenovitě u kterých a ve kterém věku, a zdaliž i u těch, 



158 Právní historie, 

O nicbi čeétf pinl v 8. stoliti a český básnik néeo pozdějlfho 
yěkn známost miti mobli, jest otázka, kteráž hlobiiho skon- 
máni požaduje, než já na tenr čas předserziti mobm 



Rozliéná pozsameiáiií. 

JPrileUše, — Srovnej ,JPočátky staročeské mluvnice'^ y prmim dfln 
Výboru 1845 str. 104: Zamknféáe. Živo^ sv. otcův. PrioalOe 
se, Zatemniše sie, SvicezUe, Rukop. KráL Tu nelze překládat 
imperfektem, ale perfektem. Rozmysljéchom ^ jsem Uan nemS 
postaviti, ale psáti rozrm/sUdwm. 

TetoL Viz JPočátky*' str. 42. Vzor for', genit pravidelně krvi, časně 
s přehláskou do e krve. Tak jisté i ve staroslovanském, ačkoli 
to Miklošič naopak položil. — Staroněmecké jméno Taetva. Grimm 
MytL — Místní jména: Tetyjov na Rosce tekúcí do Rosj, Bos 
do Bněpru. Tetov na Bydžovsku v Cechách. T^v na Rjazaásku 
v Rusku. Tetneva, Tetvina, Tetevčice v Rusku a Haliči Tetiylen 
v Bulharsku, Tetovo v Albánii 

Weise Fraueru I^/thonissae. 

1. Heilige Frauen im Heere des Ariovíst (Falken). 

2. Aurínia, něm. Albruna neb AIruna, u Tacíta a Suetonia. 

3. Chattische Frau wahrsagte dem Vitellius das Kaisertbnm. 
(Falken). 

4. Veledoy u Tacita a Statia. 

5. Gaunoy u Diona Kassia. 

6. Mnlieres magae^ quas patrio sermone Aliomnas cognommai^ 
apud Filimer, Gothorum regem. Jomandes c. 24. (p. 103.)* 

7. Gambara^ u LiOngobardův, dle Pavla Diákona. 

8. (Mulier) habens spiritum Pytbonis r. 577. Gregorius Turon. 
Fythonissa. Aimonius. 

9. ThiotOf pseudoprophetisfia, 847. Annales Foldenses. 

10. Perita ot^mfemina, tempore Frothonis. Saxo Otammaticofr 
Věštby. Že užívali carminoj carmina hisUnica^ z mnohých mist vy- 
setá. — Kazi .... saepe Parcas cessare interminali ab opere 
ipsaque fáta sequi fecit sua carmine jussa. Cosmas. — Frotho 
locum ex perita augurii femina cognoscere institit Gtgus carmi^ 

num tanta vis erat inusitata carmimim Tiolentia. Saxo. 

. *- Gothi . . . . in príscis eorum carmimbus pme hisUmeo ríftu 

in commune recolitur. Jomandes cap. 4. (p. 83.) 

JJchy Liach. Forma Lech jest pojištěna a starSL Dalemil: lech, 

AnnaL Moissiac 805 : Lechonem (aL cod. Bechonem, band recte). 

Liach se vyškytá nejvíce t Malorusku, proto ív Nestorové kro- 



o LUmiini mmdš. 159 

QÍce. Y polských n^starSíeh Lech, LeSdc. U ňekftv lech, „tíSv 
Aé^f^^/ Cínnamus ad ann. 1147. Valachové A%jeb yyBloT^ji Leah. 
Litevsky ovšem Lemkas, maďarsky Leogyel, než to neorganický 
rhinesmns. U Nestora, y životě mnicha pečerského Matěje : Vidě 
obichocljašta běsa v obraze Liacha v ludě. Lada jest palndamen- 
tom (Eriegs* oder Feldhermmantel). Hodí se to k hodnosti Lechův, 
Místní jména: LecháW; Lechówek, Lechawice, Lechntyatd* 
a zase Lachowo, Lachówka, Lachowiec, Lachowce, atd. 

Krok. Poláci mají Krak a Knikns. Poslední forma, t. Krak, toším 
je n Normanův. Chrocos, n jiných Grocns, připomíná se n Gre- 
goria Tnrimského, a klade se do velmi staré doby (asi do 3. 
stoL); Grocns, rex Yandalonim, nachází se pozdějL 

PopeL U Martina Galia genii Popdonis, tak jako jinde Croconis, 
Lešconis, Mešconis atd. Nomin. jistě Popel od veverky, popelavé 
barvy v Polskn a Rnskn (Sciuros vnlgaris, cinerei colorís), nyní 
popdice, popiélica. Místní jména v Rnskn: Popelevkanad Nng- 
roa, tekoucí do Bolchova, v Polsku: Popielewo, Popief owce, Po- 
pietow, též v Nomin. PopidL 

Trut PodÚe nářečí i s rbinesmem. Místní jména v Čechách: Tmtína, 
Trutnov, v Rnskn: Trutna ř. i ves, Trutovo, Trntnevo i Trutno- 
ve, v Polsku: Trgtowo, Tr^t, TV^tnovice. 

Zlatcnomvf. V Rusku Zlatonoša, ZolotonoSa, feka do Dněpru asi 
naproti Čerkasům, tamže i hrad. Zolotaja, řeka malá do Donu 
mezi novou a dávnou Síci 

Kazi. Hrad Kazin u Dalemila. Místní jméno Kazin v Rusku jest 
ještě nepojidtěné a musí se zatím vynechati. -— Nemohlo-li by se 
vzíti £a2i neb Kazy od kázati, u-kázati, po-kázatí (ostendere, 
revelare obscura, fátmra), což i staroslovanské? Vide MBttošič. 

Na papranm ušUmti pravdu. Tento verš má se co nejdokonal^i 
přeložiti na německo i latinsko. Vide infra poehvaUehu. ^ 

Stáfflav, Nyní ŠCahlavy a Štahlavce, místo ŠCahlavici. V Rusku na 
staré mapě Ščaglovka, na nové Ščeglovka, mezi Karačevem a 
Sěvskem; tamže na staré Stagolov, blízko města Mrinu, což na 
nové docela schází 

PochvaKehu pravdu. Zvláštní terminus. Srovn. pols. uchwálač, be- 

schliessen, genehmigen, sanktioniren; uchwata (sejmowa), Beschluss, 

Verordnung n. s. w. — (Ustawa poL Beschluss, Ver&ssung, con- 

stitutio.) 

Vkéina. StarosL vgštbšina, u;tepox'>)/ emhientia, exceUentia. GyrilL 

Jerus. (vehni staré zlomky). 
Vítéz. Místní jméno v Rusku, na mapě staroruské. Se slovem vftěz 
srovn. Withingi, v Samlandu Prusku, staré panské rody. (Vide 
^ Voigt) 

JSlcvanh/. Když Slované, pomáhi^íce Avarům a dobývajíce Eonstan- 



160 Pirámíi higUme. 

tinopole, utrpěli porážka, nalezena t^ Shwmek v bitoépaákfA 
I. 626. — Nicephoms Patriarcha. 

Slovamké pisnL „Ayarícae cantUenae'' a Theoj^iana i Aniwtmria, 
L 592, json jistě slovanská Řeč Jest o Slovanech: Yftdcové 
Mužok, Badogost (Ardagastos). Barbanis (Mnsocíns) prae ebrie- 
tate mentem amisorat: illo qiiipi>e die funeraHa festa firatrí, nt 
most est barbaris, celebrabat (Slov. Tryzna.) 

Podoujmost knížat Mnohá místa svědči, že již tehdáž důstojenství 
knížecké atd. bývalo dědičné. Z jednoho rodu byii Mezamiros 
filins Idarizii, Edagastos pater Mezamiri L 557. Éekovéjmena- 
jí kníže ^ri-^a, regem. — Pozd^i, v X. std., píše Witichind. 
Slavus . . . Tngomir, qui jyre genUa patema aueeessione do- 
minos esset eormn, qni dicontar HeveldL Takových svědectví j> 
více. 

JĚínéze a KUxoa čeledi „Principes ^.fcemiliarum capitď' (|^va če- 
ledína) překládigí na latinsko, co v řečtině zní: Spxov*^ >cAt 
Ta^tápxfl"-. Ta§íapxoCj — <^PX'*l^í i^ idastně din manipali 
militaris, centurio, n Theophylakta L 590, tam kde o třech pěv- 
cích řeč. 

Zpěiy déjepracné u Némcúv. Mimo jiná svědectví zvláětě: Aimi- 
nius .... canitor adhnc barbaras apnd gentes. Tacit — Béllo- 
mm íelidlas et virtiis in eorom emvfdnibue cdebratar. PasL 
Diacon. 

Sagenhafte frftnkische Sfinger, der Wasthald, Heligast, priester- 
liche Sfinger des Basinus, Marcomir, Cblodomir, a s. w. Ein 
Frankenkěnig erbat sich von Kg. Theodorich einen Sflnger mid 
erhielt ihn. — Der bUnde Sflnger Bendef in Friedand sec. 9. 
YideHunibald apnd Trith^pinm 1515 f<^ 

Die Sftngerkonst ward von M&nnem ans den eraten SIftndfla 
geabt, nur nm der Ehre willen n. s. w. 



literární historie. 



ŠAfahk. Sebr. ipisy Ul 11 



• • 1 * • 



Rozkvět slovanské literatury t BnlharskiL 

(6tino T krát éaiké ii5aié ^NsMoosti «&• U. litCo^ 1S47.) 
(Čas. Č. Mna. 1848. I.) 



TabidA eonswnlt ferrun l«pidciiMiM vetiutM, 
• M«liM|M rw mním wnfMr* r*b«r luli: 
Serlpta ferant •nnos. 

ono. 



Xéměř Yšeobecnié se .mjslli že jjazjk jedUié^pŮY0cliil9(i 
pxaoemiy jai^ b^nidLými talj^pro^aiekýini^ opray4oTé fe šíecl^^ 
a obohaoiýe^ a £e poohé prddady jemii obyčejně yice íko^, 
i^ežli pr^spiv^i; a však toto domnění nedůvodné a mylné 
jest. Jsou jisté nevyhnutelné a vhodné překlady, na niclíi 
veliké požehnáni spořivá. Vzn^ienost sv. Pisn^t přechási ^ 
yáech jai^yk^v. Nqjiednon fiem na to myslel; jakož i jvfxím 
se .táž myšlénka již často nask^|ttala^ kt^ak se 4ÍT())^orpá vf^ 
křestajuitvi i v tom Jýeyijla, ^e Jeprvé jlip^ j^o ,y]p|yyei|i.^f 
působením, srovnáyái^i všech jiy^yk&v téifo zen^ mqž^é j^ 
stab. Což by byja l^toríe našeho slovanského jazyka^ ii^ 
xkáš hlubší a důkladnějipi jazykozpyt bez stuoslovai^ali^i^o 
překladu Písem svatých a hlavních knih bohoslnžebnýcb .m 
Qyrilla a Metbodaa bez překladův Sva^ch Otcův od jmýób 
učenj^ch mužův, uéeďlníkův a neprostředných nástupcův je- 
jich?. — Jazyk jest zroadlo, v němž se duch každého národu 
00 nejvěrněji, nejzřetedlněji obráží, zračí, objektivuje; avšak 
jakož sám duch věčně samočinný, věčně pohybqý jes^ tak i 
toto jeho zrcadlo věčně jest proměnné: pročež nepřistoupi-jU 
k němu pomoc písma^ jímž se jazyk z vlády času vytahige 
a v ojbýektivnost přírody takořka vtěluje, již z nynější jeho 
tvárností na tvárnost jeho předvěkovou, tudíž i na povahu ducha 



164 LUerám< hisiorie. 

v něm 86 zrcadlícího, 8 jistotou zavlniti naprosto nemoiné 
jest Vlmf sice, že mimo staroslovanské překlady Písem Sva- 
tých a knih bohosliižebn;^ch z druhé polovice IX. století, i 
jiné, téměř souvěké památky některých nářeéi slovanských^ 
jmenovitě českého a komtanského, nám se zachovaly; avSak 
tyto, bez odpoi^ v jiném ohledá drahocenné zbytky a ostatky 
někdc^ii boly^^m%jetnost^ Jspi|i př| vj^ tom, oUe^wi na 
objem a rozsáhlost jazyka v nich zavřenéno, n přirovnáni 
oněch staroslovanských ejtUtíkýA památek jen krápěje z 
oceánn, čili zřetelněji, jspn úlomek z jpodobizny, z něhož o 
výtečnosti celého díla s jistotou souditi i toto dilo ideálně ta- 
titi ovšem lze, než jeho reáhiě doplniti a názorně před srny* 
sly předltaviti bez omyln a poblonzenl naprosto nehee. 

Z té příčiny již hned od první doby, co jsem se s hi- 
storii slovanského jazyka a jazykozpytem slovanskýnr obírati 
iáSal, vždy Jsein obťvláStné žádostiv byl jpožnati biUfe a ze 
jttiéna fy mnže, kteří v tomto velikém díle, liiekládání Písem 
Svatých, knih bóhoslažebných a tvořeni OteAv Svatých, jednak 
jiomocnlci, jednak neprostřednl nástupci byli oněch již svrchu 
dotčených prvoučitelAv slovanských, Cyrilla a Methoda, pře- 
svědčen jsa^ že ta hojnost staroslovani^ých rukopisAv a biih, 
kterouž již v XL, a jeSté vlče XU. století jak u Jiboslova- 
nAv, t BulharAv a Srbův, tak zvláSté u RusAv nacházíme, 
béž neprostředného a posloupAého pokračování vzačatem od 
svěstovatelAv Solunských díle nikterakž pochopena býti ne- 
může. Kdyby zajisto s dokonáním života těchto dvou mužův 
i překládáni a skládání v jazyku slovanském bylo se cele 
přetrhlo, bylaby církevní ona literatura zůstala kusá, chudá^ 
na několiko písemných památek obmezena, jako gothská po 
Ulfilovi ; a kdyby teprve později, snad v XI. nebo XII. století, 
některý nový Cyrill nebo Method ji byl znova vzkřísil a po- 
druhé do života uvedl, toho jméno by dozajista nebylo v hi- 
storii bez zmínky zůstalo, toho památka by v dějinách ducha 
lidského nebyla na hlucho, na pouho i pusto zanikla, jakož 
ieStě žádného prvouéitele a opravdového vzdělavatele národu, 
zvláště z věku tak blízkého. A však dlouho, předlouho, na 
celém tomto předmětu čirá, hustá tma ležela, a zjevilo-li se 



jBodh^ Bhvanéké Itteraíury. 166 

nfikde lUyaké dabé 8T«Mlko, Jako Jan Ezanh bnlhanký u 
i:a]ajdoTÍfe (1824), bylof i to žalostný a viak yékii naiemu 
T jistém oddila yid rhtf tnim Bkeptícismem v pochybnost br&no 
a nditloTáno. Tepiré v těchto posledních letech poitéstQo se, 
objevením nfikter^ch posnd bnď docela neznámých, buď aspoft 
sanedbaných staroslovanských památek, proniknouti hloub do 
tmy onoho Sasn, dostat! se na syětlejU půdn a nahlédnouti t 
aonyislost béhn TécL Dílo to vice sadato nežli dokonáno ; den 
ke dni nové poaéenl, novon opravn přidává; než nebude zby- 
tefino již i teď aspoň to a tolik na zřetel a uváženi vzltí, což 
a kolik posnd v tom ohledu s Tétil nebo měnil jistotou ob- 
jeveno a mně ve známost veilo. 

Jestliže se následígld má zpráva pouze na cyriUské pa- 
mátky jazyka staroslovanského, s vylončenim hlaholských, 
vztahuje, neděje se to proto, jakobych já těchto posledních 
náležité necenil a jejich starobylosti a d&ležitostí neňahlížel : 
nýbrž pouze proto, že o nich na ten éas, pro nedostatek 
inámosti o nových písemných památkách určitého, vil neji- 
stoty pražného věku, nq'en nic důkladného, ale ani nic no- 
vého povědlti neumím, přednášením pak pouhých domněnek 
a možnosti na ten čas se zaměstknávati nechcL Připouitím 
rád, že hlaholské písemnictví starší jest, nežli jsme druhdy^ 
fidíoe se v tom soudem a výrokem Dobrovského, se domní- 
vali: a viak s jiné strany za tak staré, za jaké je někteří 
Jini zpytatelé vydávaU, bez objektivných, názomě překonaných 
důvodův, bez svědectví rukopisúv letopočtem opatřených a 
potvrzení souvěkých anebo nejbližších nepodezřelých sved- 
kAy, jeho míti nemohu. Vůbec celý tento předmět potřebiýe, 
mého dle zdání, opětovaného důkladného vyšetřování; při 
ěemž by ku prospěchu naaky věc žádoucí l^Ia, aby všecka 
subjektivná přání, tušení a uhadovánl co nejpřísněji zame- 
vena^ a věc pouze objektivnými důvody ke stanovnému, roz- 
hodnému konci vedena byla. O 



1) Teprve v ču tisku tohoto Beufláiii dostal jsem zprávo, že arcbi- 
sumdritft Porfyrij Uspendcý yiděl 1846 v jednom Athonském kláiteře 
f tekou listinu 8 hktholskwn podpisem 1. 982. To by tedy bylo nové, 
posad nestarší známé, výslovné dktom. {PútdijU přípisek,) 



166 Litefťámt hidorie. 

/. Svatí prvoiAČUelé. ^^ 

Co se života a blabod^ného působeni siméfao .CyxíUa i^ 
Ifethoda dotýče, toho se zde leda béžně a -potrobDě, ppkad^ 
pro soHvisIost s následiyici zpráyoa pptřebi jes^, dotkaontii, 
moha. Předmět ten veledAležitý nabyl nguif.pf^ yyu^^íá luu 
jevo něktei^ých buď posad docela nezoám^h,, buď ^poik za* 
nedbaných a málo známých životopisný,, znamenitého loziářeoV 
i poněkud nové tvárnosti. ') Pročež jen oékteri dita zevnitř-:- 
nflio^ potom z duchovního jejich života. 

Sv. KONSTANTIN, později v řehoUjmeřiQFánCyriUem^ 
rodu slavného, ze sedmi bratři nejmladší, narodil se L 8i7. 
T Soluně, v sedmém roce (834) oddal se naukám, ve čtmáe- 
tém roce ztratí] otce (841), pozván do Eonstantinopole od I07. 
gotheta Theoktista (snad příbuzného) ok. 841^ žil na dvoře 
dsařském, hádal sC; téměř jeStě mládenec jsa^ se zsazen^m*. 
patriarchem Janem ok. 843 sld., odepřev zamýšlené mu od 
Theoktísta manželství vstoupil do stavu kněžského, v dvacátén\ 
čtvrtém roce poslán s vyslancem Grcorgijem k saracenskému 
knížeti Amermanovi (dle podobnosti do Meliteny) 851^ potom 
od císaře Michala s vyslanstvím ke Kozarům ok. 857 — 858 
(861) ^, naposledy od téhož císaře Michala a caesara Bardy 
ůo učitel náboženství s bratrem Methodem do Moravy k žá- 
dosti knížete Ratislava asi na zaCátku 1. 862 (dle bisk, Fila- 
reta na konci, nejpozději 864) *), vyzván od papeže do Říma 
1. 867, na té cestě pobyl s bratrem Methodem některý ěas n 
Pannonského knížete Kocela v Salském hradě (uhersky Sza- 



*) O Cyrillovi a Methodovi psali nejnověji diikladně: Nejmenovaný 
v Moékvitjaninu ld43. C. VI. str: 400 sld. (Česky v Čas. tomto ročn: 



m^ av. IL) MiÉků^iji Ist cbúi v Roaaii SPv Í9á6. 8'. sir. 18& ^^. 
Filaret Kirill i Jíethodn, v Čteních JL 1W6. Č. IV. atr. 1 — 28 i C, 
V. rtr. 29—30. Bevyrev Istor. ras. slov. M. 1846. T. I. str. 133 sld. 
*) Toto datniD^ bev pochyby nepevné a pasdBi^ Biá ilov. legenia 1^ 



nalezeni těla sv. EUmenta BimskéhQ, v rk. Mineji v blbl duchovni 
akad. v Moskvě. 

<) Léta vyjiti prvončitelův Cyrílk a Metfaoda z Carfaradn určiti 
těžko, téměř nemožno, proto ie ae legendy u vyměřeni tou j^uch pře- 

S^ánl v Moravě nesrovnávají. Zde přijato udaní leffenďy italské mak. 
nderfka. i půlpáta roku oíd vyjití z Eonatantinopole až do nastoupeni 
eesty do uíma. NevSdomo, )ak ,alouho meškali u Borisa. v Bulharech^ 
jdouce do Moravy. 



EozkvjfídmitíAéi m^Oury. Iffft 



t^teliMl^ lisil24i.']icboie6.praMMey.do Miolc^ r ntfákoHtfi 
dÉ0>14. .*Bora:.869r^ St^řitátám 4imll6m tOM TélUi.OTéhoii 
. St. ]fiBT>SOD^' stariá> bmtr iCoMiatiMAF, byt aikt^* 
te! vArodoii > éUi ' é|itáyaeBi fanjioj * slovltnaké^ , dfo Tši p^dob- 
iMMtítAÉnuQUflké^ ňekAlnipoddaiié/^ Qíymfiik 

AiT (kOSndŘy idrioYfel^sé^ asi lála 861 iieba'862 q Borita^ 
IMnDtiiikl&.bidlÉgÉkého^ tebiáá ku pigeft UttsfiaiitM Jit tíá- 
diylnAa, sondnifil hratro syéma sa^ceatáob <lo MbrafVy, do^ 
SaUiéhaliradlt a da Éáma, yjřoláa z Ěiraa^ KodeIeL809i 
artpoBlán* naqpit: i vyBTéaea ade na bisknpiM pannoMké oki» 
83(^'Od8MBieii ^arcibískatmSaGAiirriEéhoafiněinakBMi^^ 
i^drim^evezení v NSmdiBh půltfetíliir léta, od 872 do 8i4^ k 
žádotití MoravaAAy vysvobomn od papeže a na apeihiskiiptlyir 
Motaraké porýíem 874, v Řimé obžakyán 878, a pralo teim 
poFoUn L 879 (14. éertna), ale eqmvadlučn i od papete 
Ii4geii880/ oestoval k íádóstidfcaře Barilía do EoBgÉantbiapoto 
UMÍ' 860-^84; gvSIilchrám t Braě L 884 (2. čeryna), aealtidt 
k 8811^ d&o &. dabna. 

Základ ke staxmlovanskémti pisamniotvl pokižen OyriBera 
v CořkraM nejpodobnéji na koná L 861 nebo na zaíitta. 
L 8631 flestaveďm pistna éHi abecedy a přeložením čteni Sy^ 
BnuDigeliatn: ▼ tom nejstarSi etov^mflká legenda o Oyrilfam 
ód Kliinenta a nejstarši faitíni^ oá Ganderika zAroYOň jsoa 
skodny. ^ Dílo &>končeno v béhn éfyr lefry Moravě přeloieidm) 
UaTirfch tehdejSieh bohoBlnŽebn^^eb iili litnrgickýeh knih^ JaUá 
jáon, ndmo étmi z EoanffelU a J^nitoly Zalidř^ Pčmemgníkj Úuo^ 
shú, Sluiebrdk, Třebnik a Oktoich Damaskm&iK V této piéd méB 
nemalé účastenství bez p^oehyby i nejprvnějSi a nejpiedni^ 
nčedbiciCyrilla a Metfaoda, se|ménaElÍHieBl,NaQm, Angelat^ 
Sftya, Qorazd^ 2 nichž první rodiI>^ BidhaF, poilecbd rodiiýi 
Mtoavan. Nebtidefi nemístné pfípomeaoati aspoň n^atašii 
námé mkopisy dotčenýdi knih^ ktet^žto knihy vátíim dfleor 
ne tak obsahem, jako objemem svým načitě byly rostdilny oA 
p<MdSfBleh tékoi jména, jsouce rVkte jednodnMi^ kiiitii a 



•) Legendft riov. kap. XIV. - Acta 88. M. Mut 90. |. 7. 



IQg LUěřánU hiMoriM. 



nýn ktopodtem jest OitrouMv ▼ Petr«lind«, L 1066—1057, 
po ii«mlÍ0tnlav8ký¥]foBÍE¥6» meií 1125—1182: orakopiseali 
bei aonvékého udáni rok« nebo Teka mlftiiiL ApoáolmUúaití 
L 1105 ▼ Moskvě n Pogodina; z t«boi XIDio 0toL J«tté dtm 
nebo tH jiní, jeden y Moekré ▼ ^odálné UbHoteee, ostafad 
T jiinich a cápadnidi stranách. Žaliářf m aob s Týkladem, 
tedy vlastně neUtorgický, nejstarii z Xlho stoL někdy n m^ 
Iropolíta Ergen^fa, nýni y Moskvě n Pagodin% neeelý; jád 
nkoiMSoyé z Xlho anebo zaěi&n Xllho stoL y Mbskrěntéhoi 
něeného a y Petrohradě y cisařdLě Ublioteoe: pool^^eh, tedy 
bohodnžebn/eh žaltář&y z XlIL stol. y Saska i jjade yioe. 
JParemefnÚc fiOi čteni ze StarAo Zákona L 1271 y Petrohradě 
T dsařské bibliotéce, jiný L 1370 tamie y Bnn^anooyakéia 
mnsenm. ČobobIcv čili horologium^ totéi eo hr&mář^ pKytílenk 
ialtáli^ nacházi se pfímkopisech XmhostoletL ShOibtdk čili 
Mtistgiáf, n^stai«l mkopis Sy. Antonia (f 1147) y qynodálné 
liiblioteoe y Moskvě; z téhož stokti dva jiai^ jeden v Soiyskáii 
kaihedrálném chrámě v Moskvě, droby v ňim&ve Vatikánské 
bibfiotece. Tnhidk, nBosův Potrehník, jinak Ónfooník, Ómy, & 
Jiiůudlf z počátka se Sluiebnikem čilí Litnrgiářem v jedno 
slončen, a teprve později, po roziiřeni jednoho i drahého, 
•oddělen, proěei se i rakopisové velmi staří nenacházigi: nej-' 
atarii mně známi json z XlVho stoletL Oktoich^ kniha zpěvfty 
ctikevnich, tehdáž (862) ještě na velmi malý počet pisni ob- 
mezená, nejstarěi snad palimpsest Ěimský z Xlho nebo Xllho 
století v bibliotéce Barberinské v Římě, jiný z Xmho stol. v 
Somjancovském maseom v Petrohradě. Poohé zlomky rako* 
pisův bez letopočta téměř vSeeh těchto knih i starií se nachá* 
zeji Těchto bohosložebných knih větii částka byhi bez po- 
chyby jeifě za živobytí CyriUova mezi 862—869, přispíváním 
bratra jeho Methoda a nadřečených spolnpracovi^Ay z řeě* 
liny přeložena: ostatek dovršen a doplněn již po jeho smrti, 
mezi 869^885. 

Co mimo tyto překlady CyriU psal a v jakém 1aiQrk% 
řeckém-li nebo slovanském, těžko orčitě říci, ačkoli, že psal, 
pochybovati nelze. Ve starých rokopisech nacházi se 2e- 



Roítkvfí 9ÍovanM literahiry. 169 

:ffmda o fuiegení íOa 3o. KKmmta ŘbnMho « Ttwrii L 861^ 
80. Mna^ od otitého syédka *); nilesoe byl, jakk^védomo, 
Oyrilly moiné tedy, ie i tu legendu, a sice původně fecky, 
sepsal flim, nei nmé sepodobnéji vidi, ie to práceKlimenta, 
liiskiipa VéHckého. Tft biskap EUment y dotčeném iÍTo- 
topisa pravi o Cyrillovi, že sepsal své hádání s Mahamédénjf 
'a Židjf o KosaMhf jež přeložil Meihod na sloTensko, loa- 
délÍT je na osmerý feiL ^ Z této práce, kteráž i knězi 
Dioklqskémn (kv. 1161) známá a ještě ▼ Xlltém stoL oo 
-zriáitni kniha pod nápisem: ^KyríU SlooentBlyj'* mezi Slo- 
Tany rozMřena byla, zachovaly se y éastodotěeném živptopise, 
T mskýeh chronografech a v jiných rukopisech značné vý- 
jimky: celý spis posnd na světlo nevytonuL ObSimé vygnánl 
vbřy^ modlitba a jiné některé kusy, Cyrillovi připisované, 
}son, jak nvidime, plody aěedlnika jeho Konstantina lího, 
iHsknpa bnlharekébo. ^ 

O Methodovi svědči, jak jsme připomenuli, legenda bi- 
skupem Klimentem psaná, že osmerý polemické řeči svého 
bratra na slovensko přeložil, jiná pak pannonská legenda, 
jakž se domýšlím, od Gorazda pošlá, vypravuje, že již po 
smrti bratra svého Gyrilla všecky kanonické kmhy Phem Soa^ 
tfeh^ tedy s vyloučením apokryfidLých, a nadto i Nomokanon 
čOi knihu církevních zákonův a Otecké knihy (Oieóeskyfe 
knigy, bez pochyby tak řečené PaUrihon^ t krátké zprávy o 
fivotn a obcováiii nejpřednějších a nejproslulejších ponstev-* 
nikA) na slovenský jazyk přetlumočil. Všemi knihami ka- 
nomekými mini se to, což potud ještě přeloženo nebylo, to* 
tíi ndmo Čteni z Evangelii, Epištol a Starého Zákona a 



•) y rukopisaé Minesfi měsíce tedoa y bibUoteoe duchovni akademie 
y Koskyé. ^ 

^ Temná památka učených hádek našeho Konstantina se Židy v 
Tayrn a y Kozahch zachovala se i v dopise tehdéliiho Kosarsfcého 
čáře Joeefa Židu Kabbi Chisdai, y knize ,»Sefer Khozri,'' což zde 
běžně poaotéeno budiž. 

Sy ms^ch popisech staroslov. rk. často se naskýtají statí sv. 
9yi pfípisované, o nichž se mi na ten čas bližSich zpráv nedostává, 
n7 př. Molitva akUskoúo vokajanija KirUja v kl Josefo-yolokolam- 
ském* Nauka 8v. KtriUa filosofa , v blbl. spol. hist a starob, v 
Moskvě atd. 



170 Literami hikůorté. 

nfiiiiro ŽálMř; ostatek^ Pisi^^ SmtéHo,. kromé ápobyAv, iňiy^ 
an éi« třeithiy celé MUL Adk^ 0e nám startl BÁtípišf^ 
cdéblbli liad XV. vék nesai^hovaily, Tšak flicóiéné pdi««^> 
předpojatém Těci nvAženi nelze sonhfauinýiii 0teroby^^'8vé^ 
deeMm r oUedn tom odepřltí viry. *) Čásleéut^éb kÁh ^ila^ 
rého i Nového ZAona dosti ataré rukopisy jeět6 pj^d hh' 
ka«ía JSOU) n. př. ÚvéroevangéHum k 1148 (dle KO^pena, jini 
adávaji méúi spráyoé 1144) v Bfoskvé r synodilné biblioteoe r 
J^i^íy aSi^. Pat;{a L 1S90 ta«iže, ^á^^ /8b. Jemu z SSHiOí 
stol. r lUmijaiicovském Museum, knihy JosniSf Soudeéb a Etíh 
L 119S v bibliotéce Sergijevské Lavry v Rabko^ PMí Š^' 
hmounova cr výkladem z XlVho stoL v bibliotéce cABářské' 
společirosti historie a starobylosti v fifoskv^, e^ý-Nmý Zá^ 
hon XlVho stoL v Čadovském Uáíieře v Moskvě aM. O ji*** 
Dych, že jich kdy stávalo, jsoitf pfed nikama srědectvf 
nepodezřelá; tak. n. př. knihy prorocké^ přepsané V XTItémf 
stoleti' z rakopisn 1. 1047 y Novohradé psanélio, paterý knihy 
MojHSovy přepsané v témž XY. století z rokopisn L llBfr 
tamže psaného; a 9tephanía v. Sofě v Danslni nacházel aei 
L 1645 Nwý zdhm z XlUho století, Solarié vMH a lí^sádt* 
BOttía v Benátkách celon UhU 1. 1^0 v Němoíeh, v klášteta 
tak jmenovaném v Moldavé, psanou, pozd5)i dle nfiEtei^ýofe 
zpráv do Anička prodanou old. Samy kmhy Staiiého Zá- 
kona, Bvláitě paterý knihy Mojžiiovy, zachované v raki^-^ 
seob XY. století, neson na sobě patrné znaky jazyka. nej.ir 
hliibSiho st^i a takořka zibrodka písemného nměni ve l9o^ 
vaneeh. Co se Nomokanqnu dotýče, samo sebon se- roMin^ 
že to mohla býti jen prvotní a nejstarfii sbíika clikevníekr 
zákonův, t. kanóny apoštolské a sněmů církevních, podle 
sesta;?^ Jana Scholastika (t578), nikoli NomokaoonPhetUiy 
teprve ok. 883 sestavený, mnohem méně pozdějSi Komo- 
kanón, rozličnými vstavkami a přídavky, i zákony svět*- 
skými, nad míru rozhojněný, jakéhož nejstaríí mkopísové- 
json ffirbeký L 1262 n p. Mihanoviée ve Smyrně, a mské 



8) O předmětu tom v novéJSich časech jednali důkladnS : Novwk^ 
) pervona6. per. Sv. Pis. Kij. 1837 4°.^ Makanj lat christ v Bosn 
SP. 18á6. 80. str. 225. sld. Filaret CtenijaM. 1846. C, lY. sv. M stí 



Razkv^ slovaněké literatury. . i'7I 

W, tmM. 1276 «né«* 1B80 v M^keWké sýóodátaft, 'ártířý* 
B' leSŠ^ r Pétrohtádé v cfsařskě MMiotece a třetí z-kónce 
ttlfóiXIIIho stol. r Pletróliradé v Suitr)ancóY«kém líiíiséttm. 
Než mnich Zinovij, učedlník Maxima ňéka r XVIiém BtoléYi; 
gyédčiy že yidčl Nomokanon psaný xa Jaroslava a biskupa 
Joachima, tedy před 1. 1030. — O Oteáiíku éili PaterUeu 
soiídití nelze: starých rakopisův toho druhu vicC; mezi nimiž 
Život Sv. Kondrata, zlomek v Moskvě u Pogodina, hlubokým 
stářím, soude pouze palaeograficky, všecky posud známé cy- 
rillské rukopisy a zlomky rukopisů v znamenitě převyšuje. 
Ve Vídni, dle Kopitara, rukopis srbské recensí Xllho století* 
(fuSím nedňvodně samému Sv. Sávovi připisovaný), v Paříži 
podob něž srbské recensi XIII. století se chrání. 

V popsání čni registrování obsahu Životňv Svatých, od 
metropolity Ruského Makaría (kv. 1526, f 1564) do hromady 
sebraných, ták nazvaných Velikých Četích Minejí, připomíná 
se; Methodia episkopa Moraoskago 1) o vescí i o samovlastvéj 
2)^ o knigé Methodija episkopa Moravskaffo, což ještě dalSiho 
▼yfietřování potřebuje. . 

Úmrtím Methodovým (885), zdvižením od protivné Slova- 
nům strany, návodem biskupa Wichinga od jakživa úhlavního 
nepřítele prvoučiteřftv slovanských *^, hrozných, nevídaných 
vichřic a bouří na kněží slovanské, později i vpádem Uhrftv, 
přišel zárodek literatury staroslovanské v Moravě a Pannonii 
m zmar. O pokračování v jiných zemích a krajinách, v 
Bulharsku, Srbsku, Busku atd., álouho jsme jen podle pozů- 
stalých památek Xlho a XHho století poněkud tušiti mohli, 
jmen pokračovatelův a dalších odolností života i půisobení 
jejich naskrze neznajíce: teprve pÝede třemi a dvadceti lety 
(1824), po vyjití znamenitého díla K. KalajdoviČe (Joann 



'0) Wichbg, čti Wfking, což znamená hélator, odkudž 'zIópovéBtáí 
WikinjpoT^f jnorjlti dobrodmii &lí lupiči n& «0veřu. O nčm ni^ml 
Miklpsič: y,WichÍDg, homo turbulentus et ambitiosus ipsisque Gennaáia 
&yi£n]8. Kam cam a. 694 Araulpho se insinuasset pro cancelario, isque 
anm creassof episcopum Paasavíenseia, a. 899 dejeoius est ^z illa sed^ 
a JSalisbucgensi archiepiacopo. Do eo chroiL Passaviense (ed. ab Adrian 
184^: Vicbřngus — Dér War éin wehgeBcheiter Heft, Das Evaiijreh'«í& 

te.liMhreDl predig^f: «r^ Wii4 Bisehof wehr ditif<4 Qetpalt alBEiplu^l^ 
eit.« MiklosicíiyiiA S. Clem. 1847. p. XIV. 



172 LUůrámi hidmů 

£uroh bolgankgi Moskva^ foL) uMo se t té piuloté H^ 
terni pončknd zabřeiďoyatí, a teprve sa poaledaick tfi neb 
dyoa let hqjnčjii nim mrétlo y té stFaiié naokoYéliD obmre 
pomalil ysohéseti počiná. 

2. Ostatní SedmipoéetnicL 

Podle yyprayoy&ol nejmenoyaiiého ilvotopiace Sy. Eli- 
menta, biskupa Yelického y Maeedonii, vňedlnika tohoto uče- 
ného pastr^e a tudíž yážuého syédka^ obrátili se spoludél- 
nící Sy. Methoda po smrti tohoto svého arcipastj^ yidouce 
nezbyti y Moravě aPannouii, do Bulhar (886). Bylif pak ze 
jména tito: KUment, Naum, Angelar, Sáva a Gorazd^ prvni 
z nich, jakž již ředěno^ rodilý Bulhar, poslední Moravan a 
od Methoda za nástupce v arcibiskupství určen, ostatních 
původ a vlast známy nejsou. O ochotném přijeti jieh od 
Bnlhar&v, tehdáž již (od 862) křesténých, svědči dotčený ží- 
. votopisecy o blahočinném působeni jqjich na viníci Páně po- 
žehnaná jich i u nynějšího potomstva památka^ o zvláštním 
podílu ve vzdělání řeči a literatury staroslovanské některé po 
nich až do dnes pozůstalé práce. Církev bulharská zasvětila 
památku všech těchto prvoučitelův slovanských službami, vy- 
značivši je četným přijmim „Svaíých sedmipočetnýck^ (o{ ayoi 
iTCTflrpi^Ixoi): jména některých z nich, jako Sv. Klimenta, Sv. 
líauma, Sv. Gorazda atd., nesou až po dnes chrámové a 
klášterové bulharšti, od nich buď založeni a zvelebeni, anebo 
pouze jim ke ctí a památce tak pojmenováni Ctihodný 
Viktor Grigorovič, professor Kazanský, kterýž 1. 1844 — 45 
cestu v těch krajinách vykonal, vypravuje, že jda od Soluna 
k severozápadu již v Ostrově jméno Sv. Klimenta^ učedlníka 
Sv. Methoda, pozoroval tuzemcům býti známé. V Biteli na- 
lezl v chrámě dvě kaple se starými obrazy Sv. Klimenta a 
Nanma; v klášteřích Slepci, na cestě od Jankovce do Při- 
lepa, a v Kališti, nad jezerem Ochridským, vyobrasoii Sr. 
Cyrilla; v klášteře Sv. Nauma malované obrazy na stěně 
všech sedmtpoěetných Sva^ch; v chrámech měst Besna a 
Strugy obřadní služby Sv. Klimenta; v Oehridě živou a roz- 
iiřenon u obyvatelstva bulharského památku Sv. Klimenta, 



Rozkvět 9lowm$ké literatury. 17^ 

. Kaiaiift i Gonusdfl^ kteriÉidtto poBlednfho teio^ podle typra^ 
voráBl tacemeftVy r kláStefé bliř AmaniBerata S& Arbaha* 
Aého' Bělehradu sýoHrá. T OdiridS t jednom z osmi koste- 
Vtf^ TyMariném t XIVtém stoleti, tŘxrtaň se dodnes osta&jr 
Sv. Klíinenta, prastaré obraty St. Klimeiita 1 Kanma (sHad 
t Xho nebo Xlho slolett)^ náhrobní kámen SXmenta s nápisem 
cyriBským a starobylá dřerěná socba téhož Sratého. Tamže 
meri rtikopisy dtfl^ tirot St. Klimenta feeky psaný, starK 
od ndedlnfta jeho pocházející a od ardbfsknpa Theoíyiakta 
taiad jen poobnore^ aneb poddélan;^^ t rokoplse papirorém 
se sačáikn XVho století, no^M t řeekém peipímenoyém. 
Ifenaemn z Xmho století. V Atfiossk/éh klášteřích, mimo^ 
obřadní sluiR>y sr. Cyiffiovi (v jakém jazykn?), niSehoviceo 
sedmipoéetn^h Svatech Typátratí se mn nendalo. V piskem. 
Uáiteře vidtt ŽinŘ By. C^Ha s pochndon od KBmentr 
Yeliékého v ivkopisn XYho století. ") Nei fisme jli o 
o jedncHn kaidési z niob poHbsna. 

Sv. KLIMEliT, rodflý Bnlharjak y nejstarifm feho životo- 
pise éteme, přidruživ se t mladj|;ch letech spohi s Nanmem, An- 
gelarem, Sávon a Gorozdem Moravanem kprvontiteiům slovan- 
Afm^ bratfím Cyrfllovi aMethodovi, stal se úéastníkem vžech 
jejich bobolib^^ch prací při vyučování lidu riovanského a přt 
iřízovátti shižeb božích v jazykn slovanském, v Moravě a Pan- 
noitíi, a sioepocelý^ten ěas apoitolováníje)ieh v dolěen^h ze- 
mích, t od 862 do 886. Když po smrti Methodově 885 návodenk 
zjevného odpůrce Slovanftv Usknpa Wichinga ukrutné proná- 
sledování kněží slovanských v týchž vlastech vypuklo, uston* 
pil Oment s Nanmem a Angelarem přes Bělehrad do Bul- 
harska (ostatní, Gbrasd, Sáva a Vavřinec, jinou cestou tam 
se obrátili), kdež od vladaře Boritakana (t chána Bority) 
vlídné přgat a k caři Borisovi poslán byl Tento, poruěiv 
pečováni o Angelara velmoži svému Časlavovi, uhostíl Elit 
menta a Nauma v domě Echacesa, prospívaje i sám z vy- 
učováni jeho v naukách křesfanských. Po několika letech 
eář Boris, v křestu jmenovaný Michalem, odděliv od řiSe svě 



'O Viz Časop. čes. Mas. ročn. 1847. by. V. bít. 610—511. sld. 



17% lÁterémí higtovU. 

yládař^m Dob^ti^, fo^, s .nfaa tam Ktimeiyta op «MWWM1Í|» 

Yii)ici pří^l^ájQá a .palipdl|i& jnjatif ;]^a gřette^^ni' ,V ^IpT^^V 
i^G ^)o<^W.Siini^ 4o 3500 ii^i^ftů?, .^ ;i|ch^ 1«)MR9^ 
^djithujir, jahiyr a^knčíimi Iptýúia ta opji4Hl- . V;<^. fli^4^ 
přeb]^í)i .▼ Qclurvlč za^il Klimat 7. tw^ Jl>l4l|(^ U|lr 
i$ter A .ci^^teem .Ql& ctí ay. f,aqtďei i n<^)^ a j<^ jis^ 
i9lH#i, kterýž «a,jpQ9i|i^i aw4ííM^q>(i)F^ BW*, tak ífí ilí «jn 
jobo.č^a. iii eluj^bpíiay.é v.Oohrl^i 0e.niMďi^^,.8bHViUÍ^!^ 
j^i^kmiislk^ .(eodfi^a i^tholifut fle^ qmtíi/o^aUs) a.jdiFa nmM 
p4 IP^ei^ vyiftayéi^ Po Mři B^FWQyi. ^aatoj^^. .kiMké 
fW^yAni fltarái jako . ^jmYladimir, po atai mladil ^í^n iSi- 
mem- HEoMtiiý ^ učeně .ytddki^ panovalfc teato, jsa tiWMiá 
přízni Elimentoyi naklonén, povýSil jej oa >ÚdLapatiri iVa* 
Uok^ kfjevé^tPf ve přo^pi l^aeedoinii y ip:^||i6 E^i^yiMr, 
t^m kdo. oy|ii.řička Yolica .oci.bo]^ Yolico yo4lé Boiyaieiwé 
ysi do l^tvwsiqe tí^ .toiifA Vo^ipto ,a^cpdivIl^ ^i4)ui{|f|t^ 
Til)9^W0lílk^o ,zafijí^ S4b(4 «i^ BwffV >^^ PO křii^ 
fHré% pf4le.«yi^tjrt í^yq^on^d Sy. K^^ipeofta ^ afw)»ifl^pa 
^IřjBppl^^fij^tifc .sefíiv^p bi^kijfiptytyvBilhawqk Ijyl ?řWfl^*^ 
}ich^iA.M4na /bpbn^ wMe pipffnaVAoqan^/ AC)i^h4^nKe, i^. a 
po9f4$j^oh yj^itikv miKti jpim?#ftWy' loito y<tom. jpUcdav 
:péw i^tpletí yolik^.i]|«^odoyaly puMaéajf a yS^JIr-rSmtéia 
Atote^ po^,biaiiitiaký€|l» biskppiM^ y^lioe drosmnotfm. V toNP 
(}ÍM^jfípatyi.žU|UJmoi^t 4a L916, dne 27. -taryeiica, kterjkhoi 
ffiíffívly pociJtioTii^i iw.y,ckrám$ sy^ho kiáfitem t siteté 
pobude, kdož i dnea Joítň optalky t$Ia. jeho « nájirobi^ k&* 



^nVita S. aementia, e<L Miklosich, Vind. 1847. 8. p. X3L eť 28. 
cap. XKBL „Hic príncéps (Boriaes) omnem sibi snbditám Bnlgarifla 
SépUm ^qfhpl^ia t^fapUs íh^ xa^pXcxoic >aoC|;) oinxit*' XbeaphykyDtai 
Archiep. Bulg. (1071) ep. 17 ad fílium Sebastocratorís: „Oro ifitaret bis 
Hieris tamqosm corpore anpplex procumbo. nt misereárís lefiedsahna 
quoDdwi eoclefiM, qiiam ohrisffBkiiBnmiis tile BoriMs Balgaroroin i»k 
muuD et ipsam e septem catholicis aediiicavit, ta renovs eto.** Báro- 
niu8 ad a. 1071. Pdacsemch Hist Seryiae 1799. F. p. 13, myhié to 
vykládníe. 



Rozkvet ulowamké lUůratury, J^75 

^li j Aíb9m} 'ípcoXqu^ tou áYjbu ]^)^7n4.svT9C (1741 ^y 
VqK>l9^ I"^ '^^b ;9edfOJv<^W<^h ^y^l^^ah tam^e L 17^1 

Ji;rotq;Í0«; jpeiipqjie.pniiliQ biskiupeip roda a i«s;bi», a^ovw* 
fi^dUio, ij^isiini teho f^ l^řimé. oa Yih« i>|:Ati nodqši^^j^i^ 

cí^il^ to .pryid biíJřijftYié >dh^ J>yU Sí*0¥é,.jaa[yjk|*,#í^ 
f^inskébq^ PTJMo^ fO¥édomi. Jeité v^&is ivého.jdciifýTi^ 
<¥ QgImí# i9pil^ ae K^inei^ty nni^ dle. sto? les^QC^»,«^- 
.ji4]m^di. Civ^f .Xpy(«í^F^'^gi() yelnu JbgarlÍYŽ.^ |áln6.^ÍA0|?^úai^ 
jk^h v j^zjd^Q aloYanfikém {iro Bul^iary, v kteréžlo pvá«i jl^ 
.fiotQia, jw jiS bitkopem, už do své sioxtí 90oMe¥ÍL %vfo^' 
jpíaoo je^o. y|;«1otb6 pKpQipiii4» jakoi^ od Qěho dilein,^ 
,^^aw^ idflem přeloliep^: a) Choaiořeíi (TcavvppM, ^QircK 
/WrvFf*M)^<^)*'^°^ svitky oelébo xokn, jmeBovité ke cti Kob^ 
.J^l^itele a iivsY. Paony Marie, SY,.Ji|n^Kiřeiiiite)e,..S& pr^- 
.fl^kAY> apo$to^Y> imMlolkůY a jiiijTch otcATi, h) d^.,4«Hi(y 
.a jrtwTAní. YTO^ejpíýich o^<*v^ ,g) jwo#1^i jiř .pÍP<i W^ 

crM',^ Aid noYé nedčle. ^0 I^búe spiYá .a P<m<tX:9«^. i^l^q^Til^ 
,Z:to)io místa ^e áfíiyi^iiai% i^. Triod ppsteý již; za K)mi99(a 
nT řeitíoiS. spoj^^áu ^jtuii sloYen^ko přeložen byl, od ^íf^iffi} 
joQjňAfff^^f 'ale př^^Jad. Kvétného 7rJK>4a že od nčho .8aai|%) 
Kpcbá^i SpÍ90Yé KUioen^FÍ dlpubp p^zoraogti noyějíich.^- 
UípgniiÍlk.Y sloYa^skýcb náH. JižKaí^doYic aStrqjfsy Yp<q;)!)9e 
rukqpisAY hrabete Tolstoya nékteré řeči s nápisem n^^kv^ 
JSJimerUa'' ze.stai^ých mkopiflftY Yjrčetli a r^giitroYaii ^^); DRž 
pfíp^Yie Je Y xqgistra papeži ElimexKtoYJ, sebe i jiné y omjl 



**) Silvestr Medvédiv, otec bIoy. bibliografie, ▼ poslední čtvrti 
XVn. stoL udělal z Klimenta dyě osoby, biskupa i jiného Svatého. — 
Změtení s Klimentem papežem Kimakým zaěalo ae mnohem dřivé, J^l 
v některých rk. pozdějiino věku. 



176 Literami higUnie. 

rrmSňj ai 86 nuKě jrfed nčkoUks lety pravdě na fltopj p^lR 
a tim 1 védlejlím pArodem dafiieh napoH tomto Tyietfo^vtnf 
i objeveid státi se udilo. Posavadnaleseno a)iiikoUk éikvalo* 
féH ke eti ro2fi8ii:^eh Syat;f di^ dfiem % rnkopisftT veliui líta- 
ly (Xnho a Xnihď stoL) a s rfňomým nápisem: JCK^ 
meytea epideopa éhvenskogo ; b) pochvala Sv. KBmeiita papeže 
Ěimského, jehožto tělo Št. Konstantin t Tavrii naled a t* 
Simě složil (podobné jest, že i dotéená nahoie správa o na- 
lezeni těla 8v. KHmenta, od oěitého svědka^ od ňaěeho KB- 
menta jest, kterýž bez pochyby soadmbem b]i KonstantiBovi 
na eestě ke Kozarftm a toto své fehcriníeké jměno snad a. 
obz^áitni úcty ke Sv, Klimentovi Žimskémn na se vzal aneib 
obdržel ; e) pochvala SS. Konstantinu i Mettodovi, t rodiěn^b 
mkopisech v Moskvě, v kláStďe Rylském a n p. Mihanovide 
ve Smyrně (anóbrž mám za to, Že i oběimý onen nejsluf^' 
život Sv. Konstantina od Klimenta jest, což, jak se mi idá^, 
ruských badaěůt posnd tajno ' zůstalo.) '^) Vycttoim vzáé- 
ných těchto památek zanážf se V. M. Undolský v Moskvě,, 
maje sobě čestný tm úkol od císařské společnosti Ustorw' 
a starobylostí tiložen. — Až posnd nastínil jsem hlavní tály 
života a působeni i literních prad biskupa Klimenta podle^ 
<astodoi6e«ié nejstarií legendy, od jednoho z uěedln&ův se- 
psané a ponejprve vMoskop<rii (1741 4*), podruhé od Punp^ 
rea ve Yidni (1802), potřetí od p. Mikloiiče tamže (1847) vy- 
dané: teď ku kond jeitě připomenouti}musím, že p. Origoroviě^ 
vynesl na jevo z pergamenového rukopisu řeckého Xmho* 
8t(^ v Ochridě jinou kratSí a mládli řeckou legendu, jii 
dříve se službami sedmipoěetnýdi Svatých v MoskopoK v 
Albánii (1746, 4«), teď pak s ruským překladem v Petrohrad- 
ském časopise ministerstva osvěty (česky v naSem Časopisu 
musejním 1847, sv. 5, str. 516) tiStěnon, v níž se Hterni čin- 
nost biskupa Klimenta krátkými a všeobecnými slovy potvr- 
zuje, mimp to pak ještě tato pozoru hodná slova čtou: 



") Život tento v Xltém století již znám a rozSlřen byl, »oboť o^ 
něm ve Sborníku 1076 v o4b. Eremitážské bibl. v Petrohradě, ve statfc 
o čteni knih pochvahiá zmínka. 



Eoskvét siovan$ké lUeřaiury. 177 

^é^spdv T ovc itiSpev o (1090^ Kiíp(X}^0(; t ^v^i/sKl pák i 
jM znamaU píamen, zfetedlnéjií nezU jaou ona, jez aSv; C^riB 
vjfMlezí^ Tato cdova o?iem sctjpřiKOzeiiěji Aa Uaholfikoa aba* 
oedn potahovati Ise^ jelikož žádné třetí původní 8lovandi:é 
abaoady neid: než poněvadž ona svédipctvi dnchavenstva dal- 
matského na začá&n Xm. atoleti vynalezeni abecedy klafaolskó 
Sv, Jeronýmovi připlsiyioilio, též Bonvěkémn s touto Oohrid- 
skon legendou anebo i staiilma svědectví MiMáěe dn«* 
diovnika Babského (1222), doklád^iciho se hlahold:ého rn- 
kopisnasice Žaltáře veka Theodom arcibídmpa SoMnského (ok. 
640, dle výkladn Assemani'ova arcibiskupa Spletského mezi 
880—890), zrovna na odpor celá, o pravdivostí nebo neprav- 
(fívosti jejich na ten čas, bez jiných rozhodných důvodův, 
soudn vynésti se neopovažuji To jediné podotknu, že ne- 
patrné v celosti ostatky mkopisftv hlaholských v nékt«'ýoh 
kláiteřich Macedonských ježte samy v sobě o rozšířeni a 
běžném nživáni hlaholského pisma v nich dostatečného své* 
cbetirl nevydavši; nebof i cyrillské rukoiúsy nacházíme ne^ 
)en v kláMeřlch Palestinských a Aegyptských, ale i v samé 
Brandi a Anglii, kdež písemnictví slovanské nikdy nekvěflo^ 

Sv. NACM; o jehož původu a rodu nikdež zmínky ne- 
nacházím, přešed L 886 s Elimentem a Angelarem do Bálhar^ 
a byv od čáře Borisa ochotně přijat, žil některý čas spo- 
lečně s Klimentem v domě veledústojnikaEchaoesa, polom pak, 
když Eliment do západního Bulharska čili do tak řečené 
Kutmicivice poslán byl, zajedno s nim tam se přestěhovav, 
ostatek života zde vpracech duchovního povoláni svého ztri- 
vil, zdržuje se, dle svědectví legendy o něm psané, nejvíce 
na místě řecky Diabya (Acá^va) řečeném, ležlcim na východ- 
ním břehu jezera Ochridského u prostřed mezi Ochridem a 
Děvoll, asi tři mile od jednoho i druhého. Tamf se totiž 
nachází starobylý, jménu jeho zasvěcený (dle Boué již od 
Justíniana založený!), jinak Diavat (srovn. Diabya) jmeno- 
vaný kláSter, v němž se ostatky jeho chovají a památka 
obřadními službami dne 20. července davl. (Služby ty tíitěny 

éáttifk. Sebr. tpUy m. . 12 



178 lAJUráinU hU^torit, 

ieeky ▼ Moskopoli 1741 a Te Yldni 18H 4^- '^) O 
movi co spisovateli yýsloyaýeh siee svědeotvi nestává: aei 
poněvadi biskup Eonstanlio, jak niieji uvidime, praví, že na 
maohoii a Asilaoii žádost vneSeného staroe Naama v kmi- 
noa prácí překládáni výkladn na čteni z evangelii se nváaal, 
ne bez důvodu se dom^leti můžeme^ že kdo tak horlivé jiné 
kn psáni knih vyUzel, i sám na tom poli neaaháleL PHUady 
toho máme na Janovi Exarehn, sv. Sávi, arcibiskupu srb* 
skám (umř. 1237) a Ghilandarském mnidin Dometiano^i 
(1263—1264): viiekni tito vybízeli jiné ke spisováni knih, 
a viiekni bjíí spola i sami horliví a neunaveni spisovatelé. 

Sv. AN6ELAB, byv přinucen opustiti Moravu a Pan- 
nonii (885)y utekl se zároveň s Klimentem a Naumem k vla- 
daři Borité v Bélehradéy jenž ho k caři Borisovi vypravit 
Od tohoto jsa odevzdán velmoži Časlavovi pohostínu, nedlouho 
požíval dobroty jeho, ,, vypustiv ducha nendahodné^^ jak di ži- 
votopíseo Sv. Klimenti^ „v ruce angelův.^ Bok a den úmrti 
jdio znám není, anizvláitni obřadní služby ke ctí jebo^nomo 
ony víem sedmipoéetným Sva^m společné. Priee jeho na 
poli církevním staroslovanské literatury padiýi podle toho na 
onu stranu, do Moravy a Pannonie. 

Sv. SÁVA, přidruživ se v oné vichřici blíže ku Gorazdovi, 
jinou, nežli Kliment, Naum a Angelar, cestou do Bulharska 
se obrátil, aniž dalších o živobytí a působeni jeho zpráv 
stává. Rok a den smrtí poznamenán nenacházím; obřadní 
služby spoleSné s ostatními šesti v častodotSeném Moskopol- 
ském vydáni (1741. 4») 

Sv. GORAZD, rodilý Moravan, muž znamenitý, v latin* 
ském a řeckém jazyku dokonale zběhlý ^'), qd Methoda za 
nástupce v důstojenství arcibiskupském uróený, a jak se zdá, 
i na biskupství vysvěcený, při vzniklém z návodu nesnášelivého 
Yichinga pronásledování knězi slovanských z počátku s KH- 



^Srr. Bcué U Tarquie ď Europe. Paris 1840. 8. T. m. p. 4ii 
1. 
*<) .Utríuagae lingniie úovmicae et graecae peritíssimus'' Vita S. 
aement p. XV coU. p. 17. „Naučen dobrč ▼ latmdnje knigy.- Živ. 
8v. Keth. — Bohřebni obiady éitt aUTnosti Kstíiodovy, dle též Isgfiadj 
konány latinsky ^ řecky a slovansky. 



Roskvět doŘxmtki literatury. 179 

práy «yé strany neohroiené hájil (k Sehoi savirati 
Jie^ ie Oonwd a Kliment nejžehiéjSi byli mezi ujedlnlky a spohi- 
dďniky Methodovými); potom, po poduiknatí otrap a žaláře, 
násilná do vyhnanstri vystrčen jsa, v BnUiarech pHtalkn hledal 
i nalezL Dalíi běh života^ jakož ani rok a den skonáni jeho 
snámy nejson: obřadni služby s ostatními společný. Že y 
Bulharech žil i skonal, dosyědčnie se dyoji starobyloa památ- 
kou: pfednč, syědeotyim řeckého popisu čili katalogu arcíbL 
skupův bulharských, asi ok. 1156 sestaveného, y němž se y 
řadě arcibiskupůy bulharských mezi Methodem a Elimentem 
{oyíem mylně, oo do této hodnosti), pokládá; za druhé, chrá- 
mem i klášterem jeho jméno nosidm, dle zpráy p. Origoro- 
yiče od tamožilcůy doilýoh, bliž Berata v Albánii, kdež i ostatky 
jeho spočívají. Žeby učený tento muž přikladu svých mistifty, 
Oyrilla a Methoda, a spoludělnlkův Elimenta a biskupa Kon- 
stantina (o němž níže) byl nenásledoval a nic nepsal, samo 
▼ sobě není k víře podobné; ale spisAv jeho ze jména udati 
na ten čas jest nemožné. Co se mne týče, mámf některé pří- 
činy k tomu domnění, že nejstarší slovanská legenda o He- 
ihodovi, kterouž pannonskon jmenuji, j^o jest práce, ačkoli 
on y ni sám o sobě mluvL ^"^ 

Vedle těchto sedmipočetnýeh Svatých připomíná se v ži- 
Totopise Sv. Klimenta ježte L<mrentia8 čili Vaorimc^ jakožto 
^společník GorazdAv, EUment&v, NaumAv a AngelarAv v mu- 
kách a žaláři 1. 885. Poněvadž jinde o něm žádné zmínky 
není a na tomto místě jméno Sávy schází, nevím, není-lt tn 
naposledy nějaký omyl, z nedopatření a smíchání jmen 
poělý. — Tolik na ten čas o našich Sedm početnicích. 

3, Uéedlnici a nástupci SedmipoČeůnikův. 

y čele jejich vyniká bulharský (snad Prěslavský) biskup 
KONSTANTIN, učedlník, jmenec a horlivý následovník Sv. 
Konstantina čili Cvrilla prvoučitele slovanského, jakž sám o 
sobě vyznává: „Sestokrilat spu vispriim Sestvuju nyně po 



*^ Legendu toto již znal a z ni nčkterá mistá doslovnč do dila 
svého vnesl letopisec Nestor ok. 1070—1100. OBtetoé ona, dle mého 
zdáni, necelá, ným jen výtah (epitome) vétáiho, ůplnějiiho spiflo* 



]30 LiUráami hUáari^ 

aMda iičite4|a {var. lížite^), imeni jego (vcbt. jepi) i 
BlédejlL^ '^) Na dilo tohoto mameoítého mnie: AshanmSa 
AlexandrMkího čtverý řeči proti Aricmámy pMežené I. 906, k 
žádostí čáře Symeona) a zaehoYaBé to dyoa rukopisech XVho 
Btoleti y Moskvě i y klášteře Josefo-Volokolamakém, ačinil 
uéexkf 8Tět pozorný již K. Kalajdovié (^Joan Exaroh" sir. i4 
a 98, pozn. 40, tóž str. 94> pozn. 20) ; než podhlédavost Do- 
brovského a jiných kritikův pfidnsila poněkud radost jinýoh 
něenýeh nad důležitým timto ohjevenim. ^') Nyni viak oaleaen 
jest v bibliotéce synodálně v Moskvě pergamenový rokoins % 
Xlho století, výb^réči na evangelia n^el^^ dílem z Jana Zlato^ 
uttého (37 řeěi), dilem z Isidora Fíduinotekaio (d Ťei{), překlad 
bidcapa Konstantina s jeho vlastními vstupy a závěrkami, a 
jednoQ původní jeho řeěi a s předmluvami tolikéž původními. 
Z tohoto rukopisu vysvitá, že biskup Eimstantín překládal 
toto dílo již r. 898, za Bulharského čáře Borisa (kt^ýž tu i 
vymalován) '"), k žádosti váženého starce Nauma, jednoho ae 
Sedmipodetnikův, a že rukopis synodáloý pochází z jiného^ L 
918 psaného. V modlitbě v ěele předmluvy dfla tohoto stojící, 
veršem psané, mluví spisovatele tted^ítmo^M^im krestu Slavmí 
a o novosti iazyka^ jimž psal, v samé pak předmiově výslovaě 
jména svého se dokládá a o vybídnuti sebe od starce Nauma 
k této práci řeě finl. Modlitba tato, od spisu oddělená, vežia 
do mnohých novějšich takjmenovanýdi Sbondkův ěili sUrek 
rozliěných výtahův a výjimkův ze starých spisův, někdy s 
mylným nadpisem, jakoby od Konstantina filosofa pocházela 



1") Stuý přepiBovateldibi jeho jej jmeniýe učedlníkem Methodovým: 
bylt tedy vlastnd obon. — Přijímáni jmen u dnchoTnikův ke ctí jiných 
vzorných a vzneSených mnžův církevních bylo vždy obyčejné. Method sojid 
dostal jméno po Garbiadském patriarcha Sv. Metfaodoví (§42 — 816), biaknp 
Kliment Velický po Klimentovi Římském, jehož pochvala psal, a při 

ĚhoX těla nalezení snad pHtomen byl. Okolo 1220 kvetl v Srbska ačený 
iskup Method, ť^ž, jakž se domýšlím, jenž se v evang. Xfll stoL a VUh 
peva podepsal: Pomenite mene gréšnago Methodijcu 

><»} Konstantin a dfla jeho neojfili pozorností nejstaršího bibfiognfii 
Bk)v. Silvestra Medvédeva (viz jeho Ohlaveni knih číslo 23, 69 a 12^; 
než rozpis Silvestrův později nežli dílo Kakjdovičovo vyšel na světlo. 
»>) Historické tyto malby dáležity: ve Sbomíka Svatosbtva 1073 
bez pochyby vyobrazení rodmy Svatoslavovy naatoapilo místo rodiny 
Hymeonovy. Pozdní podobné ▼ rp. Manaasesa v Éimě nacháalme vypo- 
dobnfooa rodina cále Jana AlexuMba, v jiných jiné. 



RozkvH 9hvanské literatury, lg|j 

{tiilěiia a Pogodina v knise ^Kiifll i Meihodij, UosV 182& 
4®. 8tr. 109 a 151): tak též i ziMrAva o Bamém překládá dilai 
VBáĚo jeilé a mylným letopočtem. — Témnž biskupu Eon- 
ataDtinovi, dle mébo adáoi, připaati dlužno obiirn6 vyznáni 
riry: yyN^pUamje o provij viri^^* zaoboVané v rukopiae bul«- 
banském, pro dtfe Jana Alexaadra psaném 1. 1348, nyni ▼- 
bibfioteee synodAlné. Komu ^ySlovo KonHantma /.laaofa** P<^ 
jež Grigorovič v jednom Chilandarském rukopise, v evangelium 
na papiře, viděl, a zdaUž od ^^Slava So. EiriUau;^ tiit&iého v 
Moskvi^anině (1844), též nejistébo původu, rozdilné jest, 
nrňiti nemobn. — Od tohoto biskupa Konstantina dobře o<brta-. 
nití cduii KongtcoíMna filosofa Kosterukáho čili Kostmeikého, t. 
rodilého z mčstečka Kostenee nedaleko Sofie, živUho vprvni 
polovici XVho století v Žegligovském klášteře nedaleko Skopfí^ 
a. psávšibo zde pojednáni o písmenech slbvanskýeb, kázáni 
na.evangelia, život srbského knižete Stefiina Lazareviée (f 14i27) 
a J4 Zdá se, že jménem i spisy vyrovnati se bažil oalaventout 
prvončitbli slovanskému, duebem jemu ovSem ni málo podoben 
ncýaa. — Vydáni ^msův Konstantina biskupa bulbafskébo 
chystá se v Moskvé od Undolského, nákladem oisařské spo- 
leisMtí historie a starobylosti. 

GRIGORU, pop (presbyter) bulharský, ostatně neznámý, 
přeložil pro bulharského oáře Symeona, tedy mezi 888*^027, 
kjiátkou historii sožtakouicMketmízfeŘůny^ v nii zvláěfeě důle- 
žitá částka o vyvrácení Traje^ vážená z řeckého letopisce 
MaUly, misty mnohem úpln^Si nežli řecký nás dožlý origi*< 
naL Výjimky z rukopisu z druhé polovice XVho stcdetí v 
<daařském arehivě zalumuéných záležitosti v Moskvě vydal' 
Kalajdovič v častodotěeném dile: k vydáni celého spisu přL^ 
inmvy se čini v Moskvě v téže oisařské. společnosti historie 
« starobylosti, práci horlivého pro£ Josefii Bodjanského. 
Podivné jest poznamenáni, jež Grígorovič v jednom rukopise 
y kláfiteře Miropjané ve Valacbii četl: „Poživě prepodobnyj' 
Origorije Sinaít L 6392=884 (tak čtu já), h/v prvý uóUeP 
Blgcarom i Srbom, déjanija po předanou i chudožestvu dřev- 
niob otoev.'' NeniJi tu, ač nemifitné a. nemótomS, památka 



i 



Ig2 lAéerámi hMarie, 

Origorije popa bulharského se jménem 6rig<>ry e Sinaita (nejis- 
tého rékn) spletena a siniohAaa? 

JAN Exarch bulharský, t dle starého tliimo6eiii slova 
toho ve slovanských nikopisech „strojHel drkevnl,^ též .ob- 
chodník; posel anebo legat patríarchůy,'' jemni nloženo bylo 
rozřešovatí cirkevni pochybnoetí, bdíti nad pořAdkem, oirkev- 
nlmi pravidly nstanoyeným, zkrátka, býti prostředníkem mezi 
národni eirkvl a patriarchem, jeden z nejpřii&iliyéjiich a nej- 
plodnějších spisovatelův bulharských za čáře fiymeona (888 a£ 
927). O něm a spisech jeho d&kladnon zpráva podal Kalajdovii 
vdile : Joann£xarch,Mo(^va 1824. foL; pročež zde jen nakrátko 
dotčeno budiž, že sestavil a) Šestodnev (hexameron), t. obífniý 
výklad prvních kapitol prvé knihy Mojžíiovy o styořeni 
světa, podle sv. BasiliOf Severiana Oabahkého a svého důmysta 
(vSeeky zajisté přeobáimé a místy veledůležité ystavkj, jichí 
n Basilia a Severiana není, json jeho původní práce), jehož 
nejstarší rukopis 1. 1263 psán v postnici Sv. Sávy blíž €M- 
landaru na Atbosu, nyní v bibliotéce synodálně v Moskvě f 

b) přeložil bohosloví Jana Damaskina pod nápisem j^Nebeta^ 
v rňkopise z XI— Xllho století v bibliotéce synodáhié r Moskvě f 

c) téhož Jcma Dtm^cuikina dialektíku čili fihsojiiy v 70 kapito- 
lách, v rukopise XVIho století v Josefo-Volokolamském 
klášteře; d) téhož Jana Dcanaskina řeckou grammatUcu, 8 při- 
střižením po části ku potřebě slovanského jazyka^ z které- 
hožto díla však se jen začátek zachoval, v témž rukopise; 
é) několiko feči na rozličné svátky. Poněvadž Ealajdovíó i 
obšírných prací Jana Exarcha jen některé výjimky na ukáz* 
ku vydal, umínila císařská společnost Moskevská práci & 
vedením pro£ Bodjsaského vydati pomalu viecka díla tohoto 
znamenitého spisovatele, z nichž bohoslov! již dotiSténo. Dtený 
biskup Filaret objevil nezáporné znaky a důkazy sonvěkosti 
Jana s c^em Symeonem v těch místech, kteráž původně od 
n^o pocházejí. Ostatně Jan Exarch nejen sám pilně překlá- 
dal a Slisoval, nýbrž, jakož on od mnicha Theodora Dot 
sova vybídnut a zaochocen byl, tak i jiné ku podobným aJe- 
ným práčem pobízel a ponoidLaL 

NEJMENOVANÝ překladatel dvonžÍTotopisův: a>Veli- 



Rozkvit shvaniké Itieratury, Igg 

kého Antoma odAthaiíMM^ a 6) Pankralia^ nfedlsika Petro* 
v% osvěddiye ae y Bávéroe své práee, podle jednoho nedávno 
▼ Rnskn nalezeného rokopian, Sbornika ke dni 17. ledna, y 
tato flloya: ne na svqjée t$m naeU^uščU yaniěobofu dereimchom 
na dňo sge^ toC veUko suičěf no pfinuideni ot stroiuUja cerho^ 
vnoffo Joanna borgarstífa zenúL Yidno tedy, íe z poraněni 
Jana Ezaroha, náaledoyně jeStě za čáře Symeona, př^ládal. 
Škoda, že nám jména cryého nedopřál 1 Starý pwgamenoyý- 
rakopifl žlyota Sy. Pankratia yiděl y jednom klá&tdPe Athouh 
Bkém i Viktor Grigoroyié, y němž od pozdějšího čtenáře Pro* 
ehora Srbina, mnicha Erndedolského, poznamenáno, že d^ 
memstyl smyslu yniknontí nemohl: pro hrubost-li mydi jeho,, 
dili pro zatmělost dřeyniho jazyka — kdoby to uhodnonti 
mohl? 

THEODOB DOKSOV iilí DUES mnich připomíná sen 
Jana Exarcha, jakožto horlir^ miloynik a aapomahatel slo^ 
Tanského pisemnictyi, kterýž tohoto úsilným syým doléháními 
a napomínáním k tomu přiměl, aby se ye překládáni a ^k-- 
soyánl hnih nyázaL Podle toho soudím^ že ani on sám ne* 
zahálel, nýbrž o to, k čemnž jiné yedl, pHkkidně se zasaao* 
TaL V samém skutku jméno jdbo co přepisoyatole éte se y 
závěrce čtyř řeči Athanasioyých proti Arianům, od Konstantina, 
přeložených, kteréž on 1. 907 byl přepsal, podle syědeetvl 
pozdější kopie časůy našich došlé. Vlastních spisily jeha 
arci neznám a jmenoyati nemohu; ale co dnes temno a pochybné, 
dřiycgi nebo později jasným a překonayým státi se může, a 
nebade škodné, obrátl-li se poaornost badačůy ke jmenAm 
takoyýehto yýtečných a zasloožilýoh mnžfty, 

OHRAHB mnich napsal yelezanlmayou staf o pís- 
menech slovanských: ^SksasKmijey háko aostam So. KiriU Sby- 
venom písmena protivu jaztfku^'^ zachovanou v rakopise 1848 
v bibliotéce synodálně v Moskyě, též v jiném XVho století v 
bibliotéce Magdalenského gymnasium ve Vratislayi, a tištěnou 
ponejpryé v katechisme bez místa a roku (dle Dobrovského 
ve Vilně mezi 1576^1680), potom 1621, 1637, 1770, 1781^ 
1791 v Rnskn, naposledy v Kalajdoyičově Janě Exarchovi 
1824, v Moskvě. Znaky hluboké dřeynosti tohoto poučného 



184 lÁUrámi hulturie. 

a ▼ Hejednom oUeiki dileiitóbo wftéai tak dtramé na ohi^ 
pABobil7> ie jMsi se re Starožíteostodi riovanských odfáiit 
spisovatele * tohoto poase z domjnria a dohadkjr postaviti do 
Xho nebXIhóstoleli; bylf jsem tedy v bfta tohoto podifanto 
yelni BÚle překvapí neoéekáyaiioa zprávoa, že aalesenor 
BVědectvi, z aěhož jasné vysvitá, že mmoh Chrabr byl bUa^ 
kým vrstevníkem SS. Konstantina a Methoda; Toližto dAstojsý 
p. Gorskij uhodil v bibliotéce dnohovni akademie Moskevsko 
na starý bnlharský rakopi% v němž . text spiskn Ghrabrova 
úphiějdi, a mezi jiným toto se čte: n^^^ Konstantin 
filosof, naxicaemyi Kyrii, ti pismena sitvori i knigy práloží, i 
MethodnbTatjega Sqfbojeááe éwiy iiesqf viděli ichJ" Poslední, 
knnivou tiítěná slova v jinýoh rkp« opuáténa, nepochybné^ 
že 86 přepisovatelům, v jiném věkn žfjícim, již zbyteéné 
býti zdála. Žilf tedy a psal Ghrabr jeítě za živobytí nepro- 
střednýeh nčencAv a pomocnikftv SS. Gyriila a Methoda, t 
Klimrata (t 916), Nanma a j. Dejme torna, že z téohta. 
nékt^ pfí smrti CyriUové (869) teprve 251el^ byl a ie j^ o. 
55 let přežil: padá předee vždy ?ékOhrabia do doby pfeď 
sflnrti čáře Symeona, jeož se 1. 926 zbéhla. Ponivadž Ghiabr 
na konei 9vého sepsáni psnékud temné i na jiné své práoe 
nacážl, neni nepodobno, že ve starých rukopisech a překla- 
dech nejedno teď bez^menné dilo od tohoto jménem i slohem 
rázného muže pochází. 

Až potud jsme jmenovali hlavni vzdélavatele staroslo«> 
vanského písemnietví v Bulharech vékn Symeonova, jichžto' 
jména a práce nám ve známost vefily: naposledy budiž i 
on s úctou a šetrnosti jmenol^án, jemuž z veliké části éest 
a dika za všecka tato bohulibá a přeužitečná předsevzetí 
náleži — sám veliký panovník bulharský, oísař (^oaiXdCf 
tohoto titule mu sami Řekové dávali). ^^) 

SYMEON (pan. od 888, t927) Veliký, nebof nejen na 



2') Latiníci sloTo paaufiú^ o bulb. paDovnlcich obyéejně překládail 
rex; než v samé dvorské kanceláři bulh. užíváno slova imperator, jaft 
pátmo z dopisu čáře Kalojana k papeži InnocentiovilIL 1.1904, v němž 
Q^en on, nýbrž i předkové jeho Petr a Samuel, imperatores se jme- 
nují. Byzantínci slova paatXsu? jen o císařích, naproti o králích slova 
HŘ ^ hfí^ ožívali. 



Rozkvgi aUwmské lUěratury. IgS 

bojišti proti Mpiitdttm^ národa a moetiáMvi BfjAho ato i na 
mirném, tichém poH nauk, r lápase o osvěta dacha a vzéé* 
Itid srdce i ntysli, neomdlé vénoe sobě ¥il. Ve víeoh naar 
kteh veka svého, lidských i boíských, stariDim otce, prvo- 
křeÉléného kniiete a oále Balkartv, Borisa Michala, hned 2 
ndádi dobře vycvičí jsa, tak že je) pro ta jriio néenost 
Poloiekem nazývaií (^^etenim Symeoiiem ^itiapYov id est 
Semigraecam csse i^ebant, eo qaod a pieritia Bysantti Demo* 
sihems rhetorieam Aristotelisqae syllogismos didicerít,^ pravf 
o aém zipadai strany svčdek ostrého vtípa Liatprant 1. IIL 
c 8); nqjen jiným oieným možAm. biskapovi ElimeBtovi a 
eaavohoví Janovi, jakž se v tom zvliátč tento poslediii při* 
zjĚŠmif V litemieh praoeeh potřebné ochrany a podpory vdi- 
bemydné poskytoval, ale i sám o sávod s nimi pérem pra* 
covál. Překlad zajisté sta třiceti iesti vybrcav^ řeči z Jana 
ZlatoústíhOf s některými přídavky, pod nápisem Zlatostmj t. 
Zlatotok, ne bez podstatných důvodAv za plod jeho horHvé 
laiky k naokám slovansl^^ so pokládá. '*) Dílo toto zacho- 
valo se v rp. Xnbo stol. v Petrohradě (dle Vostokova^ r 
{^nu&matioe při Ostromirové evangelium str. 8, 9, 84), téft^ 
v jiných několika pozdějáich, n. př. v rakopise XYIho stol. 
¥ někdejM hraběd Tolstojské, nyní císařské bibUotece v 
Petrohradě atd. 

Než i jiný, nade viecky posud vyótené skvělejii dAkaa 
spanilého rozkvětá staroslovanské literatury za čáře Symeona 
v Bulharska pozftstal nám ve vzácném a slavném rakopise, 
v tak řeěeném Sborníku knížete Soatoslaooy psaným 1. 1073, 
a teď v kláiteře Novojernzalemském bliž Moskvy chráněném. 
Tento zajisté Sborník, jakž to 'nedávno na světlo vyšlo, byl 
pftvodné sestaven pro bulharského čáře Symeona, v Rusku 
pak jen přepsán, vyobrazením knížecí rodiny rozmnožen a 
změněním nékljerýoh slov v závěrce pro raského knížete Sva- 
toslava přikrojen a přistrojen. Za důležité toto objevení 



•*) Mmjtt i Srbové královského spisovateto ve Stífpánow „Prva-^ 
vinčaném'' t Prvokornnovaném, synn Stepána Nemanje (1196— 1228), 
Phalf řiTot svého otce, a řecky dopisy k Demetriovi Chomateaskému, 
asoíMsku[p9Ti bulhankémo, oba neryda&é. 



186 IÁt0fá'nU hiškmé, 

diky povinni JBine ctihodnému profesora Stépinovi áefy^ 
rern v Moskvě, kterýž bčiioiho léta ▼ BÓloozenkém Kyrii* 
loTském klášteře jiný přepis téhož Sbornika na papíře s XVha 
století nalezl, bec podstatných proměn % bulharského origi- 
nálu přepsaný, v němž se výsiOTně ěte, že Sborník pro but 
harského čáře Symeona zhotoven, ěímž pravdivý stav věei 
na světlo vytonul. Ěeokému originálu tohoto drahocennéha 
díla |iž dříve pomocí Montfiiuoonova katalogu bibliotéky Cois- 
linské (p. 192, N. CXX) na stopy byl příjfel uěený A. Oh. 
Yostokov (Opis. Bnmjana Mus. str. 499, N. CCGLYI), kte- 
réhožto originálu (ze začátku Xho století) věrný přepis, péfií 
a prad učených Pařížanův Haase a Millera, nedávno císai^ 
ské společnosti historie a starobylosti v Moskvě dostaven, 
bohdá v nedlouhém čase spolu se istaroslovanským překladeat 
na světlo vyjde. 

Takovým spůsobem v běhu pěti a Šedesáti let (862 — 
927) obohatila se staroslovanská literatura drahocennými plody 
rozmanitého obsahu, pokud o nich a původcích jejich za nyněj- 
ších dnAv známost máme. Věk SymeonAv byl pro ni zlatý 
věL Než mezi pšenicí i koukol roste! Již za posledních let 
čáře Symeona, a ještě mnohem více za čáře Petra, syna 
Symeonova (927 — 968), otci ne ve všem rovného, začaly 
některé bouřlivé hlavy mezi Bulhary prznití čistotu učení rozlič- 
nými nelepými výmyslky bezuzdné obraznosti své a tím i 
rušiti pokoj domácí. Svatý Cyrill, vybídnut jsa od císaře 
Michala k vyučování lidu slovanského v Moravě, ptal se 
přede vším: nuginU písmo f nebot kdo múze na voda psáti, aby 
sobi kacířsko jména vydobyli t kdo, jsa mudr, učiti bude 
víře bez písma, jímž se učení objektivně pojišťuje ? Netušil 
on tehdáž, že navzdor jeho vynálezu, sotva 58 let po jeho 
smrti, povstanou v Bulharech Iženčitelé, kteříž símě rAznic 
mezi Bulhary, Srby a Rosňákyna celá století rozsejí. Náčel- 
níci těchto, později pod jménem BogomilAv, BabunAv, Pata- 
renAv, ManichaeAv, MassalianAv, PavlikianAv atd. po Bulha- 
rech a Srbech rozplemeněných bludařAv byli bulharští popo- 
vé BOGOMIL a JEBEMIJ, na schylkn panování čáře Symeona 



Rozkvet slovanské literatury, 187 

a xaěátkn ylAdy cAře Petra *^). Kniby jejicb, od vyznayaéŮT 
^pravoBlavné'' efrkve přisnč pronásledoTané a potlačované; 
▼ eelosti nás nedoSly: než některé y;^imkj a kasy 2 iiiehr 
v pozdéjSich přepisech, plné nemotornosti a neleposti, předce 
se zachovaly. Bylyf pak knihy ty zylAStě apókryfieká ewxnr 
ffeUa a epiátohf. EoangeUum (ylustně Zjeveni) Jana čili otázky 
ke Krista a odpovědi jeho, zvláště Bohomilům vzácné, od 
Patarenského biskapa Nazaria (kv. v Balbarskn ok. 1 180—1200) 
v západnich zemich rozšířené, tištěno latině v Benátkách 1628| 
nejnověji od Gieselera v Gottinga 1832 a Engelhardta v£r- 
lango 1832. Veka tohoto původem a vznikem svým blizké 
maseji býti i jiné knihy pověrečného obsahá pod rozličnými 
divnými názvy a títoli, jako: Martokj čiK Fariolog (Ostrolog)^ 
Carevy snovidd, Óoarovniky Gromniky Mobn^anik, Kolšdnikj My^ 
slefdkj Vlchovmk^ Puimk, Zvizdoáec atd., ačkoli nejen mezi 
bludaři, ale i mezi „pravověmými'^ oběžné. 

Až posad stopovali jsme, pokud nám bylo možné, jména 
a práce prvních vzdělavatelův staroslovanského písemnictva 
od Cyrilla a Methoda až do smrti korunovaného spisovatele 
čáře Symeona (927): než kdoby, nejsa předpojat, tomu víre 
přidal, že Smrtí tohoto panovníka překládání a spisováni knib 
dokonce se přetrhlo? Že v běhu celého bez mála stoleti od 
čáře Petra I. až do hrozného úpadku bulharského cářství za 
Jana Vladislava (927—1018) pole církevní slovesnostiv Bul- 
harsku a Srbsku ladem leželo? Namítne-li nám někdo: že 
nižádných spisovatelův z oné doby ze jména neznáme, tomu 
odpovíme: kolik pak jsme jich znali před pěti a dvaceti lety 
ze tměna a podle spisův od Cyrilla až do smrti Symeona? 
Vyjma Cyrilla a Methoda, nižádného: neboC Kliment a Gorazd 
nám jen co učitelé a kněží, nikoli co spisovatelé, známi byli. 
Nyní pak můžeme v řadě spisovatelův, mimo dotčené dva 
prvoučitele, jmenovati s důkazy biskupa Klimenta, biskupa 



^ O Bogomilovi^ že za čáře Petra (927 sld.) živ byl, máme staré 
Bvědectvi (Viz Kalajd, Joann Exsrch str. 100 pozn. 45) : věk Jeremijův 
vysvitá odtud, že se ^tríarch Sisimúj (969^-999) proti spisům Jeho 
osvědčil, t aby nebyl jmln za onoho Sisinnije Cyprského, ojehoŽ roz- 
mluvAch s nejsv. Pannou Maili pop Jeremij Mji. 



188 Literami historie. 

EýoBSiaa^KkHiay popa Origorye^ exarcha Jana, mmcba Ohrabsa^ 
NctJmeooTaného překladatele Životftv SS. Antonia a Paiikiiaii% 
i samého c&ře Symeona, r řadě pak sonděinikAv v povoláni 
nčitelflkém, a důvodným tnienim, že i sani v překládáni a 
spisováni knih účastenstvi méli, Namna, Angdara^ Sávo, Gro- 
razda, Lanrentia a Theodora Doksova, naposledy v řadě mt- 
milých rozsévačův bindův slovem i písmem popy Bogomila 
a Jeremiáše. — Připomennli jsme již nahoře, že mkopis&T 
aneb aspoň zlomkův z mkopisův staroslovanských z Xlbo, 
nadto pak z Xllho století dosti drahný poéet v rozUěných 
bibliotékách Evropy, zvláště v Roskn, se zachoval, o nieU i 
podle jazyka i podle výslovných svědectví přepisovatelův soa* 
díti lze, že původ jejich do starší doby padá Z těchto ně- 
kteří ovšem již na raské půdě, po křestn Vladimíra (988), 
zvláště za velikého milovníka knih Jaroslava (1019—1054) 
povstati mohli a nepochybně povstali: než větši jich ěástka 
nese na sobě patrné znaky jižuiho původn. Můžeme tedy 
právem zavírati, že co z nich z oné nahoře vypsané prvotní 
doby od neprostředných učedlníkův Cyrilla a Methoda nq>o- 
ohází (862—927), náležeti mnsí do drahé doby kvetoucího 
cářstvl bulharského (927—1018): neboze s hrozným ůpadk^n 
cářstvi i novovzešlá církevní slovesnost ránu utrpěla a na čas, 
do obnovení říše od Asěna (1186), poupadla, věc jest přiro- 
zená Budtež zde k závěrce ještě některé z těch takových 
nejstarších rukopisných památek ze jména vyčteny. 

&uhy obřadní a cirkewU množily se u Řekův a v též 
míře i u Slovanův napořád, jednak co do počtu a objemu 
rostouce, jednak co do pořádku a obsahu se různíce. Nejplod- 
nější pěsnotvorci řecké církve Theofan Niccjjský a Josef Kon- 
stantinopolský padají do konce IXho, jiní, císařové Lev a 
Konstantin, do Xho století. Viděli jsme, že Květný Triod čili 
jPenůikoHář přeložil biskup Eliment Velický. Mésíónou Mingi 
z Xlho st. v Petrohr. uvodí Vostokovv úvodu ke grammatice 
při Ostromirově evangelium. Obecni Mineje čili tak zvaný 
Obš^iík z XII— Xniho století chrání se ve Vídni v císařské 
bibliotéce. Stichirdř čili výbor zpěvův kostelních s nápěvy z 
XI— Xnho století jest z bibliotéky hraběte Tolstova v císařské 



RozkvU sUrtHmské UUratury. 189 

WWoteee Tl^ir0hvad6; jiný 1.1167 (dle jinýob Lll^) fIm- 
bMoteoe syaodáfaié y Moskrč. OŽaUáf^ch )iž výSeji byla zmiiika : 
ideC doložím ur6it6ji, te mime žaltáře s drojim výkladem, 
t. St. Athanasia (domnUe, dle jinýeb 8y. Chígena, Cyrilh 
atd.) i 8v. Tbeodorita biskapa Cyprekého. Prvního rodu jeon 
étvery staré rakopií^ a) necelý, po metropolité Evgenidvi a 
Pogodraa v Moskvě, z XI. století; b) oelý, z XI. neboXIIho 
století, v eisařské bibliotéce v Petrohradě; e) celý, bdhan^ 
veoMsí, z XI. nebo Xllho stoleti, n Pogodina; d) celý, psin 
tinezi 1186—1186 blíž Oohrida v Bnlharskn, nyní v Bononii^ 
Drahého rodn jen jeden rakopm XVho století, než překladtt 
fvastarého, v Bnmjanoovském Masenm. — Z pfekladúo 3S. 
Otcůo jen někteří pfipomennti bnďte: jest jich zajisté z toho 
veka mnohem víee. Sborník čili výbor prací SS. Otcův 1. 1076> 
-rozdílný od Sbornika Svatc^Iavova díli vlastně Symeonova, ozdo^ 
biqe oisařskoa Eremitážskon bibliotekn v Petrohradě. Žiooty 
Súotýeh a řeči Jana Zlatoústého^ recensí jthoslovanské, z Xlbo 
«toIetí, byly předtím v Saprasli, a takovéž i v lieeatné biblio- 
téce v Lnblani, jakž doslýeháme, se nacbizefí. (Řeči téhož 
Jana Zlatoústého v hlaholském necelém rakopise z Xlho sto- 
•letí nalezeny, vydány od Kopitara: GlagoHta Oloziamts, Vin- 
dobonae 1836, fol.) Qregoría Nazianského homilií 30, z Xlho 
0toleti, přepis jižního rakopisu, v císidPské bibHotecev Petro- 
hradě se chrání. Antiocha Pandekt, z Xlho století, v Novoje- 
razalemském klášteře nedaleko Moskvy ostříhaný, v krátkém 
čase na světlo vyjiti má. - Jan KUfnakos jinak Lfytmóníkj z 
XUho století, jest v Rnnvjaneovském Mnsenm v Petrohrade. 
Přoloff^ t krátké životy Svatých, srbské recensí, Xlllho nebo 
-snad (dle Kalajdoviče) konce Xllho století, z hraběd Tol- 
ttojské bibliotéky předěl do císařské bibliotéky v Petrohradě. 
Oieórdk čili Životy a obcováni Svatých Otcův, recensí srbské, 
% Xllho století, v císařské dvorské bibliotéce ve Vídni, jiný 
něco ptzdějSí, asi ze začátku XlIIho století, též recensí, v 
královské bibBoteoe v Paříži, oba již výSeji od nás dotčeni. 
*0torg^ Samartoly letopisec řecký, v ptkvodním jazyka posud 
nevydaný, nachází se ve starém překlade v Knskn v ruko- 
ptoedi Xnho i XlUho století, zdánlivé od Nestora r Saska, 



190 Literami kiaiorte. 

fiéš možné, že již mnohem diÍTe ▼ Bnlhankí přeloiený; ^r^ 
srbský překlad o něco pozd^ jest O Yjdáai Htomrtbla 9 
půvbdnlm textem, s Pařížského nikopisa sňatým, častojmeno- 
Taná Moskevská společnost teflně se zasazuje. O životu St. 
Kondrata, dle pfsma nejstarSího zlomku slovanského rukopisný 
n POgodina v Moskvě, již též nahoře byla řeč; zdet připo- 
menouti musím, že u téhož učeného zpytatele i život So^ 
Thekbfy zlomek rukopisu XI — Xllho století, se nachází. — 
E výčtu čelnějších slovanských rukopisAv z Xlllho stoleti 
již zde pro obáímost ani přistoupiti nemohu. Ve Sbomikádi 
pozdějšího věku někdy jednotlivé kusy, řeči, legendy aftd. 
nesou na sobě znaky nejhlubší dřevnosti. Tak n. př. v jednom 
Sborníku XVho stol. v Bumjancové Museum nacházi se po- 
dwala So. Mkulááey v niž se výstraha dávi před „mrůoečinau 
a krv<ýedením*\ z čehož Vostokov důkladné zavírá, že tu řeé 
k novokřestěným Slovan&m. Poněvadž v témž Sbomiku ně- 
koliko řečí od Klimenta biskupa Velického: naskýtá se při- 
rozeně otázka, není-li i tato z též bulharské knihy s oněmi 
vážená, a nepoebází-li od někoho % vrstevníkův anebo uče- 
dlníkův jeho? 

Edy a jakými cestami bulharské knihy nejprve anebo 
nejhustěji do Ruska se dostaly, nenesnadno se domýSíetL 
Mám( za to, že již ve válkách Svatoslavových s Bulhary 967 
4i 971--972, snad ještě před smrtí Olgy (969), následkem 
plenéní bulharriiých pokladnic, chrámův a knihoven od 
^iskuchtivých nebo i křesfanství nakloněných vojínův něco 
bylo vyvezeno. Po křestu Vladimíra 988 nemohla se Bus 
obejíti bez knih bulharských. Dle letopisu Joakímova aspoík 
v té částce víry hodného, byli v Bnsi až do Jaroslava cír- 
kevní zpěváci Bulhaři; títof jistě nepřišli bez knih. Po ů- 
padkn bulharského cářstvi (1018), když právě v Busku knih 
milovný Jaroslav panoval (1019—1054), o němž letopisy 
svědčí, že knihy odevšad shromažďoval, nepochybně mnoho 
vzácných rukopisův bulharských rozličnými cestami doBuska 
ise dostalo. Za Jaroslava, ne dříve-li, založen klášter rudq^ 
na boře Athénské, kdež tehdáž již několik bulharských klá- 
Iterův bylo: tím nastoupila doba záměn knih mexi jižními 



Botkvit tiavanské litěraůury. 191 

« seyernimi Slovany. Od té doby nacházime raské národní 
flyaté y balharak^ch a srbských, a na obrat bnlharské a 
«rbské v ruských prolozích a synaxářich: anobrž i rossismy 
Y bnlharských a srbských rakopisech, jako n. př. ogorodmk 
T mésicoslově apoštola Šiňatovského 1. 1324 a j. 

U Ystapn k této zprArě jsme se pronesli, že staroslo- 
Tanský překlad písem svatých, knih bohoslnžebjQých a tFo- 
feni SS. Otc&y z drahé polovice IXho století ve spojení s 
plody téže staroslovanské literatury, Xho století, až do ů- 
jmdkn cářství bulharského 1. 1018, jest nqpřebrand studmee 
pro slovanského jaztfkozpytatelej po hlubší a dAkladnějSí znA- 
mosti ústrojí mateřského jazyka svého bažícího. Ačkoli 
pak památky tyto prvního v6kn teprve v pozdějších přepi- 
sedi z Xlho a XII, dilem iXUIho století éasAv našich došly, 
viak nicméně vydávajíf ony i v této své, v maličkostech 
pozměněné, v samé však podstatě nepřejinačené podobě 
soudnému a nepředpojatému zpytateli postačitelné svědectví 
o povaze a skladu jazyka slovanského Gyrillova věku Z to- 
hbf )iž souditi lze, jaká žeb budoucí slovanské mluvobadaěe 
oěeÚvá, jestliže vice těchto neoceněnýeh památek tak správně 
a věrně tiskem na světlo vydáno bude, jak to již s někte- 
iými se stalo. 



Předmluva k „Památkám dřevního písemnietvf 
Jihoslovanův^^ 1851. 

nal ífeXoaoqieiv avev f*ctXcuíiag, 
THUCYD. 

tliž před třideeti i vioe léty, kdyt jsem ponejprve 
iteiiim apiflŮY neftapomenatelného aďMe oaSeho, J. Dobrov- 
ekého, přesvědčeni nabyl, že jakož gótská i6£ y ném&ié^ 
aaoskrítská v indoevropStině^ tak staroslovanski ye slovan* 
itině všeho vědeckého jazykozpyta počátek, střed i konee 
Jest, a brzo potom mezi Jihoslovany, jmenovitě &rby, za po- 
f^olánim se dostal, zaěal jsem pilně sbirati vfieliké staroslo- 
vanské a zvláště starosrbské pisemné památky, zamýileje 
vydati je v příhodný čas. Později, osadiv se v I^-aie, po- 
kračoval jsem v začatém sbiráni podle možnosti, podporován 
jsa v tom od několika horlivých přátel, blaha mého nejináS 
než svého pečlivých. Tim spAsobem, v prodleni třideeti let, 
nemalý počet památek toho druha, letopisAv, životopisAv, 
listin a nápisAv, nejen z Bakooska a Turecka, ale i z Vlach, 
Německa, Francouzska a Ruska, oviem jen v přepisech, a 
však v přepisech správných a věrných, ne bez práce a ná- 
kladu, na hromadu jsem snesL Zřeni mé bylo sice ku pa- 
mátkám obojího písma, cyrillského i hlaholského, zárovefi 
obráceno; že však u mne oněch více a těchto málo, pocházi 
z položeni mého a povahy věci samé. 

Abych z duchovních těchto pokladAv hojnější výbor 
v pHstojném oděvu tiskem na světlo vydal a malé hrstce 
milovnikAv staroslovanitÍDy ke společnému užíváni předložil, 
byla ode dávna i živoucí žádost i Asilná péče má: než vAle 



Památky dřevrUho pi$ůinntctv<. igg 

a snaha nedospěly posavad ke skntka. I bylo mi to za sebou 
drženi těch památek již i ve zlé vyklidánOy od některých, 
ježto ani mne ani světa neznají a znáti nepotřebígl, ježto 
se domnivajiy žeby sedice na mém místě hory z kořen vy- 
zdvihovali a přesazovali, a ježto, až něco více, nežli posavad, 
vezdejšího svého blahobytu a světského pohodlí slovanským 
vědám a vůbec ideám za obět přineson, bohdá střldm^i o 
věcech, jimž nerozumějí, souditi se nauěi. Vydání úplné 
sbírky takovýchto památek, má-li býti i vědy i věku našeho 
hodné a nemá-Ii býti pouhé rozmnožení poetu knih anebo 
leda pro parádu na police biblioték, žádá i veliké práce i 
velikého důložku. Práce jsem sice nikdy nepobíhal a nepo. 
bihám ; však abych, zavodiv v tolikerých bězích, ne vždycky 
jakby srdce ráěilo, nýbrž jak nutná potřeba a povinnost ve- 
lela, a nejednou pod tíží břemen života klopýti^e a jižjiž 
klesaje, sám o své ujmě a síle, bez přičinění více ruk, to 
takové dílo provedl, musel bych býti z rodu Herkulova, čehož 
já ani vědomí ani důkazův nemám. Co se d&ložku týče, 
Masa slovanská byla posud Musa chudičká, ležící ničí u pod- 
nože bohatých a pyšných svých sester, a jen z ticha, jako 
někdy Musa Siónská, povzdychigicí vzhflru: Rozmnožil jdj 
Paney tento národy nezveličU jsi však jeho veselé! Přinesou*li jí 
ukazující se ranní červánky jasn^ší dny, čili nové zatmění 
a smutek, kdoby to, jelikož člověk, zvěstovati se opovážil? 
Potomci naši o tom jistě souditi budou moci 

Skrovný tento výbor památek dřevního písemnictví Jiho- 
slovanův, kteráž teď k žádostí přátel a nákladem milovníkův 
literatury slovanské v malém počtu výtiskův na světic dávám, 
má aspoň poněkud okázka býti, co jsem většího a dokona- 
lejšího zamýšlel: nebo tu na ten čas i súvodův prostranněj- 
ších, i s výkladu věcí a slov, i s různočtení úplnějšího, i 
8 potřebných registrův sejíti muselo. Oddílné tištění spiskův 
a jich jen zevnitřní skupení povstalo náhodně, tou příčinou, 
že tiskna první kus o možnosti Vytištění druhého a tak i při 
jiných ještě jsem jistoty neměL Než to vedlejší okolnost; 
pobesedijýmež o věeech podstatnějších. 

Přemítaje často na mysli, pročby u vzdělancův našich, 

Š&rařik 8cbr. BpUy, lU. 13 



194 Literám< Mstarie. 

i saTných néených, k jazjkn starosloranskémn a pokladům 
jeho (nebof ač Homerův^ Platonův^ HoratiAr a CioeronŮY 
v něm nemáme, máme předce y něm spisy, mohoaci osvéco- 
Tati rozum a ileehtítí srdee, kteříž by nám, jelikož Sloranám, 
rovněž tak drazí a vzáení b^ měli, íakož nám, jelikož vzdí- 
lancům, Homer, Platon, Horatías a Gioero drazi a vzácni 
json) taková byla speklá nedbá a nevážnost, že ji ničimž 
odhiivití nelze, vždy jsem konečně na tom v^oku nstmol, 
že tím vlastně a hlavně, mimo některé jiné postranni příčiny, 
posavadní převrácený spAsob vydávaní těch starých památ^ 
vinen jest. V Britanii, Francii, v Němcích a Vlaších vzorná 
ruční vydání nejstarších památek přirozeného jazyka náleii 
mezi domácí klenoty, jsou předmětem úcty, obUby a chlonbj 
všech vzdělancův, i samých dam. U nás Slovanův jest né- 
koliko pěstonnAv starosIovanStiny, někdy dva, tfí^ někdy i 
čtyři, jeden od drahého na sta mil vzdálí, každý ve své ho- 
nitvě samožil a samopán: ti plody své znají a ztrayi^L Kez 
vyznejme pravdn: n oněch žádnému rozunmému vydavateli 
a knihtiskaři nevzejde více na mysl, aby tisknul základní 
díla řeckého, latinského neb domácího jazyka tak, jak je 
zbarbařdá ruka pověrečného žakana ve středním věkn z nonxe 
nebo jalovkusu napsala, neotesanou frakturou, s abbreviata- 
rami, ligaturami a ostatními titěrami ; naši slovanští Erasmové 
a Didotové ještě vždy tisknou staroslovanštinu tak, jak tiskli 
řečtinu a latinu v XV. století Jan Gutenberk, Petr SchSffer. 
Albrecht Pfister, Jan Mentelin, Konrád Schweinheim á veliký 
mistr čarodějnického umění skratkAv, Dierik Martens, totiž 
8 čarami a čerchami, títiami a siglamí, vzmety a pokrývkami 
i všemi ostatními uzly, kůzly, kudry a kudrlinkami, s tim 
toliko malicherným rozdílem, že u těchto aspoň l^ota vkus- 
ného písma krabatiny skratkAv ^lahozovala, u našich nevkns 
špalkovitých, rohatých a chvostatých, špinavě sršlavých, ně- 
kdy ve všech údech jakoby raraehem potvomě zpřelamova- 
ných písmen (kdo jich nezná, račiž nahlédnouti do Bakove- 
ckého Pravdy ruské aLevického Grammatiky ruslnské, jiných 
jmenovati úcta k obsahu mi zbraňuje) každého ducha^ Jfi^^^ 
éidla nezpergameněla a cit přírody, prostoty a pravdy do 



Památky dřevního písemnictví. 195 

lona nentnebiLa]) nepřemožitelnon ošklivosti naplniti mnsl. 
Jestli divu, že vzdélanci národu naSeho, „synové světa tohoto," 
před staroslovansky! knihami oči zamhuřnjl a jako před 
jeduvat;^, smrduý^m štirem a hadem utíkají? — Taková 
vydání jsou mrtvých duchův mrtvi plodové pro mrtvé mysli. 
Nebof jest pravda svatá a věčná, že duch jen duchem živ 
jest, že jej litera zabiji, a že život ducha jest pohyb a po- 
krok, sic by kámen člověka předčil. 

Co se formy liter dotýče, písmena slovanská, v prostředku 
IX. století z řeckých iniciálek, s přidáním několika znakílv z 
jiných abeced, povstalá, tak jsou v sobě ukončená a při tom 
předce tak ohebná, že jakož je nevkus pražných vrtohlavcňv 
pozdějších století v barbarolícé potvory přejinačil, tak by je 
vkusné umění našeho věku, bez přerušení podstaty jich, snadno 
ye sličné a přístojné roucho zase odíti mohlo. Důkazem 
toho jsou jednak nejstarší rukopisy cyrillské, s písmem ve- 
lebně důstoji^ým a při lom příjemným, malým počtem skratkův 
4i téměř beze všech čárek, jednak překrásné prvotisky Čer- 
nohorské a některé Benátské z konce XV. a začátku XVT. 
století, díla vkusného uměni vlaského. Nemůžeme tedy ne- 
želeti, že první knihtiskaři Moskevští v druhé polovici 'XVI. 
století, neznajíce nebo neceníce oněch jihoslovanských prvo- 
tiskův, napodobili tiskem tahy písmen tehdejších rukopisův 
roských, nad něž nic nemůže býti nevkusnějšího. Císař 
Petr, vida nemožnost připuzení živého ducha k obcování s 
těmi strašáky, odvážil se sestaviti Rusům, na základu staré, 
novou azbuku pro občanské potřeby, čímž vlastně staroslo- 
vanskému písemnictví, položiv je do mrtvých rukou, smrtel- 
nou ránu zadal. Mohl ovšem Petr starému hadu stýřelou 
kostrbatou kůži do čistá svléci; ale masa a kostí mu ne- 
chati mohl a měl. Smíšením dvou protivných živlův v ruské 
azbuce povstala zrůdnost, proti níž, jak sám starosta físiolo- 
gův, náš J. Purkyně, a s ním mnozí soudí, oko Nerusá se 
zpouzi (i sami Rusové nedávno od třínohého Tvrdá k |edno- 
nohému cyrillskému se navrátili), a kteráž jen od nejnovější 
valaské abecedy pestrotou ještě převýšena jest Než císaře 
Petra v tom menší vina, že dělal, k čemu povolán nebyL 

13* 



196 lAtetámi historie. 

ano ti, jichž povinnost byla, t mrzké' a nezhojitelné nedbé 
« ochrnnlosti nic nedělali. Chtěje aspoň své neodbytné po- 
třebě a neukojené touze v té příčině vyhověti, a znamenaje,, 
že co nedávno jinde počato, jest opét jen přiléváni bláta do 
louže, dvakráte jsem se o zhotoveni nového vkusnějšího a 
při tom přesného cyrillského písma pokusil, L 1837 a 1847 r 
jak zdařile, o tom nechat jiní soudi. Nebude-li uznáno za 
dobré, bude, doufám, má vina menši, že jsem se bez pro- 
středkův podjal dobré věci, vida, ano ti, ježto všemi pro- 
středky opírají, v osuhlé jednak nedbě jednak nepřižni k 
k ni, kusá nic pro ni nedělají. 

Co se upravení textu staroslovanštiny dotýče, mám za 
to, že všem spravedlivým žádostem i pouhého ochotníka i 
přísného zpytatele zároveň vyhověti lze věrným zachováním 
pravopisu a grammatiky každého díla nebo rukopisu, řádným 
dělením slov a logickým rozpunktovánim souvětí, s odkázá- 
ním všech skratkftv a čeršek do palaeografie a diplomatiky, 
jestli ne (kdež bych je raději viděl) za moře k Velesům. 
Pravdaf, že staroslovanština tak ukončeného a kanonického 
pravopisu, jako řečtina a latina, nemá, nýbrž dle zemí a sto- 
letí se mění, čimž se rozvíjení skratkův přiměřeně času a 
vlasti každého rukopisu stává obtížným : a však neuměním 
jedněch nemá se stavovati umělost jiných, aniž věda za pol- 
štář pohodli kohokoliž snížena býti má, a naposledy Skoda 
ze změtení forem jako i^pjHA-b a icpjhai*, lepovc^AHu-b a lepo- 
cdAHui. atd. pošlá vždy bude menší, nežli z moření a mrtveni 
vlastního ducha těmi uzlovinami a zádrhlinami, nadto pak ze 
zapuzení vzdělanějšího obecenstva od literatury staroslovan- 
ské. Možné, že nejedni, vidouce tu ve knize mé všecko tak 
„skladem, spina a zřitelně" bez „pokrytí a zavití,** bez Čar, 
čeršek a háčkův psáno, a nevidouce ni ^oksije ni varije, 
ni slitné, ni sigiy, ni vědi-titly, ni glagor-titly, ni dobro titly, 
ni slovo-titly, ni číslo-titly, ni títly vůbec, ni vzmetu, ni čéšky, 
ni růžku, ni kavyky, ni onečka, ni kamory, ni ratazy, ni 
pajerka, ni pavouka, ni kendemy, ni tartovesy, ni dudy, ni 
stračí nůžky,^ zkrátka, ni myšího trusu nad literami, ni pot- 
kaních chvostův pod literami, hořekovati, ba helekati a har- 



Památky dřevního pfsemnictví. 197 

iiarovati budou, ^e již důkladné studium* gtarosIovanStinjr 
propastí musí, předstírajíce: než já^ mluv oo mluv, díy^}e se 
na ty titvomé kliky-háky, jimiž zřečtěií vrtohlavci ve stfed- 
nim věku slovanStínu bez potřeby zaplavili, nemohu nezvo- 
lati: Turpe est difficilea habere nugas et stultus labor eat ineptia- 
rum! Mně při tom tane na mysl, kterak na konci XVII. 
století tehdejší chlouba Germanie, uSený J. A. Fabricius 
T Hamburku, horké slzy lil, když H. Wetstein vAmstrdamě 
nejen Galova Opuscula mythologica^ ale (horribile dietu) i 
Svatá Písma Nového Zákona řecky bez abbreviatur a ligatur 
tisknouti začal, klesnutí řeckého studium předpovídaje, kte- 
réí brzo na to veseleji zkvetlo. Já se spíše bojím, že za- 
iiyne-li cyrilIStina, Jak jižjiž hyne hlaholštína, tím něco jiného 
vinno bude, o čemž viz Raška „o jazyku zendském** (v něm. 
-vydání u Hagena str. 68). — Již před čtyřidceti lety vy- 
spělého soudu muž, P. Solaric, Srb, ty staré pokličky a 
zadrhle do Mexika, kam patři, odsoudil; já jsem před dva- 
dcetí lety v srbském klasobrání některé vzory starosrbštiny 
bez skratkův a čeršek předložil: než celou knihu bez nich 
teprve tohoto roku srdnatý pěstoun staroslovanStíny, F. Mi- 
kloSič, vytisknouti se odvážil. Nebude-li nás více, zůstane-H 
to při třetici: tož nás bohdá snad aspoň někdy v historii 
staroslovanštiny naděli někdol hroboF^ nápisem: Oppido 
paucij sed mentis bene sanae, 

K tomu, co jsem o nakládání s textem kusův ode mne 
vydaných v předsloví k jednomu každému z nich zkrátka 
propověděl, co bych zde přidal, nemám. Pověděl jsem, že 
hlavním mým účelem bylo správné vytištění, nikoli kritické 
rozbírání, ani věcní vykládání textu. Zdef k tomu, co jsem 
v předsloví k životu sv. Cyrilla k objasnění místa v k. VIII. 
o ruském evangelii a žaltáři podotknul, jen tolik přidám, že, 
ačkoli vždy, i po přečtení novějších spisův Pogodina, Kruga, 
Eunika a Krause, podání legend o osednutí a křestění Var- 
jahoRusův (Bravalina a j.) v Tavrii před 860 za nepodobné 
nepokládám, však předce raději slovo „ruský** na Gtothy 
obracím : jiní to snad raději na Úaholštinu vykládati budou. 
Tak ani v životu sv. Methodia k. XYÍ. ve zprávě o návštěvě 



198 Literární historie, 

Metkodia n knížete uherského (slůvko ^král*^ může býti po- 
zdější podplátka místo kníže) nevidím nesnázi, jež ruský zpy- 
tatel v ní nachází. UhH I. 829—883 již sedéli mezi Dněp- 
rem a Dunajem, I. 884 vstoupili konečně do Uher, do okoH 
Potisk ého. Známost Metfaodia s nimi zaěala se již okolo 
1. 857 v Tavrii (živ. Konst. k. Vin, srv. Meth. k. IV), snad 
s tímže knížetem, tehdáž ještě plukovodcem, nyní již pa- 
novníkem. Mohlo tedy to, co se zde vypravuje, ten rok před 
smrtí Meihodia (umř. 885, dubna 6.), velmi dobře se přihoditi. 
Historie i Varjaho-Rusův i Uhrův v zemích k Černému moři 
příležíčích jest v běhu IX. století tak temná a plná mezer, 
že nepodjatý soudce raději tmu její svědectvími památek očité 
přesných zaháněti, nežli světlo těchto temnotou oné vyhašo- 
váti bude chtíti. 

Bude-li na tento předchozí díl následovati jiný a jaký 
— ÍTewv ^v Yo\ívaai xeirau Především bych přál vydati le- 
topisy AB. Daniele, jichž u mne trůj přepis, jeden z nej- 
staršího posud známého rukopisu, pak spisy Dometiana^ 
sbírku listin a j. Pročež vděčně přijmu každé důkladné 
opravení mých klesek a ukázání lepších cest: -cíl můj za- 
jisté jest jediné přisporování vědy. Nebof ostatně, co se 
mne týče, mám starý sice, ale dobrý plášť, do něhož se zá- 
hale klidnou mysli rozjímati mohu s Boethiem: 

O felix hormnum genus. 

Si vestros animos amor^ 

Quo coelum regitur^ regat 1 

V Praze, měsíce prosince, na den sv. Silvestra, 185l» 



Pohled na prvoTěk hlaholského písemnictví* 

(čas. Č. Mne. 1858.) 



Qoi* tonoi «oei», qui InBaitt Tidtbaatox, p«bbí* 
liter&rum aotU termín avit? C1eer«. 



1. Zná 



lámof jest, že Slované, od časa svého na viru 
křeafanskoa obrieeni, trojího rozličného pisma ožívali a do 
dnes nživají: latímkéhoy pojmone v to i povstalou z něho 
íraktarn, cyrUUkého a hlaJwkkéJio, Užíváni řeckého písma 
bez proměny a přimési, jakéž dle svědectví bulharského 
mnicba Chrabrá v prvotní době a Slovanův v Řecka osed^ 
lých místo mělo^ příkladův žádných nestává; novějSi pak 
odíváni bolharitiny do řeckého písma a bulharských kupcův, 
i v samém Bulharsku velmi jest obmezené a v tisku ledva 
jednou nebo dvakrát pokuáené. 

2. Poěátky uvozováni latínského písma mezi Slovany, 
kryjící se v šeru prvotní doby křesfimství u Slovanův, pou* 
štfaň zde naschvál s cka,, aniž o vzniku a rozáířenl (yrUl^ 
ěkiho písma, jakožto o věci v oelosti již dosti proSetřené a 
známéy z ůmysla řeč činiti míním. Snaha má obrácena 

^bude na ten čas jediné k vyjasněni, pokud známost a síla 
stačí, počátkův hlaholského písemnictví, jakožto věci jeňtě 
vždy zatmělé, a však rok po roee nového světla nabývající. 

3. Až do roku 1830 a vlastně až do roku 1836, v 
němž dílo B.Kopitara „GlagoUta Clozianus'' na světlo vyšlo, 
bylaf učenému světu jediné ona slovesnost hlaholská známa^ 
jejíž vlast a pole jest dřevní Chorvatsko ve smyslu Konstan* 
tíná Porfyrogenety, totiž částka dnešní Istrie, celé Fřimoři 
(Litorate), částka Chorvatska a Dalmatíe do řeky Neretvy 
8 ostrovy příležídmi, a jejíž písemné památky, dle svědectví 
Ustoríe, Xniho století nazad nepřesahovaly, ačkoli národai 



200 Literami historie. 

podáni vynalezeni abecedy samé sy. Jeronýmovi ptípisovalo 
s, tím i počátek hlaholského pisemnictvi od tohoto sv. otce 
odvozovalo. 

4. Nezastavnjice se při tom, což od staršich nčených, 
domácioh i cizicfa; jako Levakoviče, Pastriée, Friše, Kobla, 
Caramana/ Assemaďa, Grubiiiče; Soviée, Voigta, Daricliay 
Dobnera, Antona, Linharda^ Solance a jiných, o původu a 
starobylosti hlaholštiny čili o pojiti ji bnď od sv. Jeronýma, 
buď ještě z vyšSi pradoby věřeno, tvrzeno a učeno bylo, 
jakožto pří věd vice na dovéře v podáni a na domněnkách, 
nežli na výsledcích kritického zpytováni založené, obrátíme 
pozornost pouze na výroky dvou novějších pojrfednikftT 
slovanské jazykovědy a historie, kteříž s rozsáhlou učenosti 
a kritickým duchem předmět ten probrali, totiž Josefa Do- 
brovského a Bartoloměje Eopitara. 

5. Až do druhé čtvrti tohoto stoleti nejstarší známá 
památka hlaholského pisemnictvi byla žaltář, přepsaný od 
klerika čili duchovního Mikuláše 1. 1222 na ostrově Rabu v 
Dalmatii ze starého žaltáře, psaného prý za posledního arci- 
biskupa Solinského Theodora, půjčený 1. 1634 od bosen- 
ského biskupa Jana Tomka Marnavíče papežskému komisaři 
y Záhřebe, biskupu Smederevskému a naposledy arcibiskupu 
ancyrskému, Rafaelovi Levakoviéovi, a později někde zapadlý. 
Povážlivý Dobrovský, podrobiv jak svědectví tohoto podpisu, 
tak i výklady jeho od Caramana, Assemanťa a jiných při- 
sněmu soudu, a přehled na novo celou řadu staršich i po- 
isdějšich písemných památek hlaholštiny i historických své- 
-dectvi o ni, na tom se naposledy ustavil, že podáni hlaho- 
litAv o původu a starobylosti hlaholštiny veskrz a veskrz 
nedůvodné jest, a vznik toho písma že teprve v XII. nebo 
Xin. stoleti hledati se musi. Knězi chorvatští a dahnatšti, 
bohoslužby slovanské, od duchovenstva latinského pro cyrill- 
itinu nenáviděné a na krajinských církevních sněmlch L 
925 a 1062 přísně zamezované, třebas se ztrátou starAo 
pisma zachovati sobě hledíce, vymyslili prý sami, s napodo* 
benim rozličných abeced, novou tu hlahcJskou abeoetďu, a 
připsavše ji sv. Jeronýmovi, vymohli sobě L 1248 na papeži 



Prvavik Mahokkého pÍMmnicM, 201 

Innocentiovi IV. povoleni mše slovanské. MiknláS Rabeký, 
^iiad sám prvni stri^ce těch písmeny přepsal prý svůj žalt&ř 
z cyrillfitíny. 

6. Výrok Dobrovského nabyl brzo, navzdor některý 
pochybnostem Dobnera a Dnricha o pravosti jeho, vSeobecné 
platnosti nejen a domácichy ale i u záh]raničných niených. 
Později Kopítar, kterýž před tim i sám cele a bez obalu 
Dobrovskému v té věci přisvědčoval (na př. v úvodu ku 
grammatice slovinské str. XXIV, v posudku Dobrovského 
grammatiky staroslovanské Jahrb. der Liter. 1822 d. XVn a 
jinde), dostav léta 1830 od hraběte Panda Cloza z Tridentu 
zlomky velmi starého rukopisu hlaholského a ohledav pilněji 
povahu jejich i vzav v uváženi některé jiné okolnosti, jako 
vyškytáni se hlaholských pismen v jednom latinském a ně- 
kolika cyriUských rukopisech, vesměs starších než z XIII. 
«toleti, položil proti učeni Dobrovského tuhý odpor, snaže 
86 dokázati, že hlaholština není plod XII. nebo Xni; sfoleti, 
ani výmyslek a podmitka chorvatsko-dalmatských knězi, v 
čemž mu bez rozpaku každý nepodjatý soudce za pravdu 
dal, anobrž že jest aspoň stejného věku a původu s cyriU- 
štinou, ač neni-li, což podobněji, starší, což se některým ji- 
ným, a mezi nimi i mně, z podaných důkazův dosti jasné 
a jistě vysvitati nezdálo. Hlaholština prý buď již byla před 
Cyríllem, a tento z ni jenom dvanáct znakův k doplněni 
pohodlnější sobě řečtiny podržel, buď od Cyrilla a Methodia 
vymyšlena, a však pro pohodli jen z částky do řečtiny vne- 
Sena jest, anof sami Slované sobě dlouhý čas v oné vice 
nežli v této libovali, až konečně, za rozdvojením cirkve za- 
padni a východní, cyrillština převahu vzala. (Prolegomena 
historica N. 40. 42. Glagol. Gloz. X— XL Hesych. discip. 
39. 40). 

7. Prvni částka Eopitarova učeni, totiž že hlaholština 
mnohem starši, než Dobrovský zato měl, nabyla cestováním 
V. Grigoroviče, profesora Eazanského (1844—1845) a archi- 
mandrity Porfyria Uspenského (1846—1846) po Turecku a 
objevením některých důležitých památek hlaholských doko- 
nalého potvrzeni, druhá, totiž domněnka o vzniku a zárodku 



202 lAterdmi historie, 

pismen, jeSté i teď na nejistotě lavéSena jest a od badmM" 
Dosti konečného svého šfastného a spravedtivébo roseznáirf 
očekává. 

8. Podle toho, co posavad o písemných památkách 
hlaholátíny vime, pojmouce v to i nejmenší nás došlé ibytky, 
dvoji doba při ni rozeznávati mnslme, totiž starHj mi do 
konce XII. stoleti dolA sáhající; a novější, s XIIL stoletím se 
počin&jici. Tyto dvě doby různi se od sebe veskrz a dokonee 
trojnásob: rekem, polem a pot^hou pímuj. 

9. O véht řečeno: zdef přidáme jen tolik, že nejstvil 
nás skutečně došlé památky drahé doby json teprve ze XIV. 
století, poněvadž o žaltáři Rabském 1222 nyní, bohnžel, kdé 
by byl, a zdaliž ke zmařeni nepřišel, nic se neví. 

10 O poli podotkneme, že větši díl památek prvni 
doby, totižto vyjma dvě nebo tří v cizině nejistého doroom 
a rodisté, dle místa bnď psáni bnď nalezení padaji do Maee- 
donie a měst přiležicicb < kláštery Athonské, Ochrid, Bojana^ 
sv. Jan Rylsky, i Assemani ovo evangelinm psáno v Macedo* 
nii), a naproti tomu všecky památky drahé doby do Chorvat, 
ve smyslu Konstantina Porfyrogenety a dle hořejšího našdio 
vymezeni (srv. ě. 3'. 

11. O pimié předešleme, že písmena první doby liší se 
od písmen druhé doby jednak poetem, íednak podobou stoil 
Oněch dohromady osm a třidcet^ těchto osm a dvadeet anebo 
8 řeckým J devět a dvadeet. Scházejif zde totiž písmenm 
Zelo, lže, C\ Jer, Es, As, J^, Jas, Thita a Ižica čili znaky 
pro z, H, '.\ v :\ ./, j*;. j7. *h a •/. Ona nesou na sobě rás 
písma hladkého, kronžkovitě zakulaceného, asi jako latina sto- 
letí Karla Velikého: tato ráz pisroa hranatého a lámaného, 
onomu v některých písmenech bmf kusá nic, buif dost málo 
podobného, asi jako latinská fraktam čili tak zvaná ^otštína 
XrV — XV. století. Poměr jednoho ke drahému opravdu nemůže 
úseéněji a případněji uaznamenán býti, nežli ukázáním k 
latině jedné i drahé. 

12. Toto předeslavše, přistupme jii ku p<.Hlrobnéma 
xyctH všech /vT/n*!^í: první doby, oddělujíce památky cistě 
hlaholské od ostatkAv hlahoUtiny v rakopisech cyrillskýck 



Prvovík hlaholského písemnictví. 203 

Pamáiky vlastaé blaholské. 

1) Podpis Jerísského (Hierissos) kněze Jtřffu), pod ře^ 
ekou písemností L 982, v kláštere Iverském na hoře Athonské. 
Jest to narovnáni čili smlouva Jana Ivera, zakladatele klá- 
štera Iverského, s obyvateli hradu Jerissa (Hierissos) o země 
kláfiteru náležici, vyhotovená MikuláSem libellisiem (t. notá- 
řem neb pisařem) Solunským. Z jiné tamějši listiny řecKé 
eisaře Romana II.; dané 960 Athonshému kláštera Jana Kolová 
vysvitá; že tehdáž v Jerissu bydleli skutečné osadnici bulharští. 
Není příčiny, pročbychom podstatnost svédectvl archimandrity 
Porfyria Uspenského (umř. v Jerusalemě 1850), jenž listiny 
ty sám na své oči. 1845—1846 viděl a přepsal, v pochybnost 
brali. (Žnm. min. prosv. 1847. Juť 41. 56. Miklosich Slaw. 
BiW. 1851. I. 148. 149. 200.) 

2) Tak nazvané y^Ahecenairium bulgaricum*^ t. vypodo- 
bnění hlaholských písmen s přidanými jmény na pcrgameno- 
Tém listé, vloženém do latinského rukopisu bibliotéky Pařížské 
pod č. 2340, dle nměni Benediktinův sv. Maura, ToustainA 
a Tassina, spisovatet&v velikého díla o diplomatice (NoaveaU 
traité de diplomatique, 1750), padajícím do doby 850—960, 
úsudkem B. Kopítarana žádnou připadnost nepozdéjším nežli 
z XI — XII. století. Výčet písmen nezevrub úplný (všech 31) 
a však rázu prastarého. Zdá se, že to pouze zběžná zápiska 
k ukojení zvědavosti, nikoli promyšlená práce. Snad z doby 
prvních křižáckých tažení, anebo šíření se učení Bohomilův 
a Patarenňv z Bulharska na západ, do Vlach a Francie. (Traité 
de dipl. [Par Toustain et Tassin.] Par. 1750. 4». T. I. p. 708 
tab. Xni. col. IX. Německy: Lehrg d. Dipl. von Adelung, 
Erf. 1759. 4^ Th. II. S. 166. Kopitar Glag. Cloz. 1836. Tab. 
II. coH. p. rV. X. XXVI.) 

3) Assemaniovo evangelium v bibliotéce Vatikánské v ÉímS. 
Rukopis pergamenový v kvartu, všeho 159 listů, psaný, jakož 
z výčtu Svatých v synaxáři a z udání měsíčné dlouhostí 
dnův vysvitá, někde v Macedonii, a koupený 1. 1736 od J. 
8. Assemanťa, do Libanu cestujícího, v Jernsalemě od mni- 
chův řeckoslovanského obřadn. Obsahujef čtení svatých evao^ 



206 Literární historie. 

kéhO) kterýž nékdy 300 listAv přesahoval a mimo řeči 8t. 
OtcŮY snad i jiné spisy v sobě zdržoval. Jedtč v XV. 
století byl rukopis celý a skvostně vázaný u pána ostrova 
Krko, hraběte Jana iFrangepani'a (amt v Benátkách 1482): 
potom částka z n^ho dostal za podil kněz Krcky Lucas de 
KeynaldiS; jenž ji rytiři Breisacherovi 1. 1500 daroval, od něhož 
dědictvím na hraběte Parida Cloza v Tridenta přešla. Tak 
dle vydavatele. Donato Fabianič naproti tvrdi. že ostatky 
ty z bibliotéky kláštera Cassionského obliz Krku do mkou 
hraběte Cloza se dostaly. Obsahajif v sobě čtverý řeči, dvě 
sv. Janovi Zlatoústému, jednu sv. Athanasiovi a čtvrtou sv. 
£pifaniovi dilem vlastni, dilem jen připisované. Z těch tři 
nacházej! se celé také ve velmi starém tak zvaném rukopise 
Supraselském , psaném cyrillici a vydaném od Miklošiée 
1851. Písmo drobné, pravidelné, písmu evangelia u Grigo- 
rovice dosti podobné. Vyškytá se řecké c|>, žádné i|i, než 
výhradně jen uiT, cl| co přetvor ze ck. Ostatně docela bez 
příměsi cyrillice. {KopiUxr Glagol. Cloz. Vind. 1836. F. Do- 
fiaio Fabiamch Alcuni cenni sulle scienze etc. Venez. 1843. 
8*^ p. 45.) 

8) Zlomek evangelia u A. Míkanoviée v Cařihradé. Dva 
pergamenové listy v oktávu, darované od Miny císařskému 
generálnímu konsulovi Mihanoviéovi. Dle někteiých zpráv 
máji býti z evangelia Zografského. Zavirajlf v sobě z 
evangelia sv. Matouše kap. 6 a 6 necelé, na 124 řád- 
cích. Po krajích a místy v textu přípisky a opravy cyrillici 
od pozdějšího korrektora. Pravopis poněkud zvláštní: lUT a 
i|j se střídá, h Mdké, Hf žádné atd Přepis Otčenáše u V. 
Grigoroviče, celku cyrillsky u P. Miklošiče. 

9) Pergamenový list s úlomky druhého Kstu u V. Grigo- 
roviče. Písmo cele setřelé anebo smyté, tak že jen tolik 
rozeznati lze, že rukopis zdržoval v sobě duchovni řeči a 
náležel mezi rukopisy první doby. (Důkaz „Bl^np^bB/ftWí 

M-tep/B.") 

10) Pergamenový Ust obřezaný u téhoz^ nesoucí na sobě 
čteni z evangelia sv. Jana. Jeden z těchto dvou posledoich 



Prvov^ UahoUkéko písemnictví. 207 

zlomkáv, který; orditě nevim, pochází; nemýlimli 86; z kl&- 
itera sv. Jana Rylakého. 

Dohromady deset rozličných památek, z nichž jen jedna, 
podpis knéze JerisskéhO; Jihho, z.ie?uoa známkn vročeni; t. 
léto 982; na sobě nese. 

* Památky cyrillské § pHmésky hlaholice. 

1) Třináctero fečí sv. Řeliore Nazianského, Rukopis per- 
gamenový na 377 listech ve kyartU; v císařské .bibliotéce v 
Petrohrade. Vostokov již léta 1825; podav stručnou zprávu 
o něm; věk jeho položil do XI. století. Nalézal se ještě 1. 
1276 v Novohradě; jakož z připisu na konci šesté řeči (listu 
252) vysvitá; kdež i dle vší podobnosti psán byl. Teprve 
později nebožtik Petr Preis uhodil v něm na hlaholská pís- 
mena; v textu do cyríllice vtroušená, počtem asi sedm (n, 
c, í, "b a j.), a po něm V. Grigorovič; náhled do něho 1. 1847 
také jednu z nich (c) spatřil. Okolnost tato a některé jiné 
nemylné znaky zřejmě tomu nasvědčují; že přepisován byl 
z rukopisu hlaholského, a sice od Rusa, nejpodobněji v sa- 
mém Novohradě. \Kúppen Bibl. Listy str. 85—91. Kčppen a 
Vostokov Sobr. slov. pomjatn. str. 50). 

2) Zlomky Žaltáře s výkladem sv. Athanasia (domněle)^ 
předtím u metropoUly Eugenia v Kyjeve^ nyní u M,P. Pogodma 
v Moskvě. Všeho 20 pergamenových listův ve kvartu, na nichž 
Ž. 96 a 97 celé, 85, 88, 95, 98, 102 a lOS necelé, dále hy- 
mny Deut k. 32, 1 Reg. k. 2, Iz. k. 26, a Habak. k. 3. Znalci, 
mezí nimiž K(5ppen, Kalajdovič, VostokoV; Kopítar a j. jed- 
nohlasně zlomky tyto XI. století připsali. Přepisován v Rusku 
aneb aspoň od rodilého Rusa; a sicC; jakž ze tří začátečných 
hlaholských písmen b, h a oy. též z některých jiných zna- 
kův patrnO; nepochybně z rukopisu hlaholského. Okázku 
z něho (Žalm 103; 1—11) vydal Kopitar. (Kóppen Spisok p. 
22—24. Kalcgd/mč Jo. Ex. str. 97. Kopitar Glag. Cloz. 
str. X. 41.) 

3) ŽaUáiř s výkladem sv. Athanasia (damnile)^ v Bononii 
v bibUotece kcmcvníkuv sv.Avgtistínausv.Sahatorcu Rukopis tento 
pergamenový ve kvartu (počet list&v mné znám není) psán jest 



206 Literární historie. 

od Josefa a Tichoty (drahá polovice, zdi se, od Bélodava) v 
hrade Ochridě ve vsi řečené Ravně sa čáře Aséna, i bes od* 
pora za čáře Asěna prvního téhož jména, mezi 1186 — 1195^ 
nebof drahý se již jmenoval i psal Joan Asěn (1217—1241),. 
prostonárodně Ealojan, třetí Michael Asěn (1245—1258) atd. 
V něm na snímku lícní strany 1. 143 (Žalm 87) n Sjfvestra 
čtyřikrát hlaholské co místo cyrillského, a na lista 157, ve 
výklada Ž. 96, ve třech řádcích celá slova hlaholskými lite- 
rami boď z ukvapení a nedopatření, bnď naschvábé a z roa* 
maru napsána, z čehož, jakož i z jiných půtahftv a průvo- 
dův, zavírati lze, že přejat byl z rukopisu hlaholského. Ukázky: 
z něho podali Dobrovský, Silvestře a Kopítar. {Dobrovský Inst. 
1. bI. 686 a XI. Silvestře Paléogr. T. 1. Kopitar Hesych, disc. 
p. 34—39.) 

4) Apoštol Ochrideký u Fl Grigoroviée, Bokopis perga- 
menový ve kvartu, na začátku a konci necelý, ůhmkem li- 
stův 111, zdržující v sobě skutky apoštolské, epištoly a sy- 
naxář, a dle vší podobnosti do XXL století padající. Pochází 
z chrámu sv. Elimenta v Ochridě, v kterémžto městě bez 
pochyby i psán byl. V něm. mimo jednotlivá porůznu se 
vyskytiýící hlaholská písmena, na I. 13 půl stránky čili 15 
řádkův (Act 17, 4—7) a na 1. 98 tolikéž něco přes půl stránky 
čili 15 řádkův (Eph. 4, 11—13, s kusem synaxáře) hlahol- 
skými písmeny psány. Listové tito jsou ode dvou rozličných 
piscův: na prvním písmo hlaholské projevuje ráz ruky a péra 
cyrillStině zvyklejších a užíváním spřežkybí místo l»H, formy 
ae místo yk atd. se značí *, na druhém hlaholice sličnější a 
plynnější, pronáší na sobě pravopisem i formou písmen ráz 
jiJioby původnější a starší. Možné tedy, že rukopis ten sou- 
částkami svými do rozličné doby, a sice poslední částkou do 
starší, padá. 

Podlé toho všech cyríllských památek, v nichž příměs 
hlaholského písma, čtvero. 

Neníf u mne pochyby, žef i někteří jiní starší rukopi- 
sové cyriHští, v nichž žádné takové příměsi hlaholských pís- 
men není, z hlaholských přejímáni byli. Takovíto rukopisové 



Prvovik hlaholského piaemnictvi. ' 209 

prozraxnji se mnohými zvláštnostmi i prayOpisn i jazyka^ 
jakž o tom niž na svém miste (i. 22) Siřeji řeé badá 

^ Podle těchto půtahův bych soadO^ že i rakopis Supra- 
selský, vydaný od F. Miklošiée ve Vidní 1851, přejat jest, 
jestli ne bezprostředně; alespoň prostředně z rukopisu hla- 
holského, aniž mne myli, že některé znaky (joto váni souhlá^ 
sek a H m. b ve formách -hi€, na př. vbTCNHie) nesou- 
hlasí. Mám za to, že se přejímáni stalo někde v zemichmezi 
Tisou, Dunajem a Dněstrem, na půdě nyni buď výhradně, buď 
z většiny od Rumunův obývané, a sice snad již v X. stoleti. 
— O Žaltáři 8 výkladem sv. Theodora, zachovaném v ruko- 
pise XV. stoleti v Petrohradě (bibl. Rumjanc. CCCXXXIV.), 
poznamenal Vostokov, že srovnalost jazyka s jazykem pře- 
kladu Řehoře Nazianského v jistých staromluvech nasvěd- 
ěuje jednomu a témuž překladateli obojiho dila. Stálo by za 
to, vySetřovati bedlivěji, nenaskýtaji-li se v rukopise tom, 
ačkoli již pozdnim, v pravopise a ve farmách skloňováni ještě 
některé sledy hlaholštiny? — O ŠiSatoveckém evangelii z XDL 
stoleti tolikéž důvodně domýšleti se lze, že pošlo z hlahol- 
ského originálu : v něm mnoho starších aoristův, čteni BliNHM-ts 
misto q-teNHU-b, TdV-biCatd — Přepis Žaltáře s výkladem 
Bv. Athanasia, rukopis bulharský XI— Xn. stoleti u Pogodina 
také některé sledy hlaholštiny (hI misto JÍH atd.) na sobě 
nese. — Miklošič príčitá k rukopisům z hlaholice přepsaným, 
mimo již dotčené evangelium Šišatovecké, též Antiochův pan- 
dekt rkp. Vídenský a dvě evangelia mezi Kopitarovýmí. 

13. Podle obsahu možné postaviti d6*n4ic^ tyto památky 
do čtvera třid. Tyto jsou: 1) Žaltář s výkladem (rukopisy 
dva, Evgenio-Pogodinův a Bononský); 2) evangelium (ruko- 
pisy čtyry, Assemanťův a Grigorovičův tři, z těch Assema- 
ni'ův perikopy, Grigorovičův Athonský čtveroevangefium v 
sobě savirá, dva ostatni neurčeny); 3) apoštol t. skutkové 
sv. apoštolův, posláni kanonická a sv. Pavla (rukopis jeden, 
a Origoroviče); 4) ňečisv. Otcův (mkopisy tři, dozůvs řečmi 
sv. Jana Zlatoústého, Epifada a Athanasia, Petrohradský b 
řečmi sv. Řehoře Nazianského a zlomek u Grigoroviče). Mimo 

áaOík. fi«1ir. fpiiy m. 14 



210 Literární kuftarie. 

to jotié abeceda bulharská v Pařiii a podpis kněze Jiřího t 
listině řecké, jakožto zvlágtoosti vně téchto třid stojici. 

14. Co se příměsí hlahoUkých písmeny slov, řádkův, ano-, 
brí celých postávek v cyriUských rukopisech dotýče, mám za to, 
Že nepovstala pouze tim; žeby ruka pisců? hlaholskému psáni 
byla více uvykla, nežli cy nilskému, tak žeby jim beedéčně 
do onoho byla zabíhala, kdykoli méně dbalí a pozorní bylí; 
nýbrž že se to dalo z rozličných příčin, jednak, jmenovité u 
Nebulharův, buď z nedopatření a ukvapení, při přenášení hla- 
holice do cyrillicě, jako při Řehořovi Nazianském, buď z na- 
schválního nápodobení květovaných začátečných písmen, pro 
necvičenost a nezběhlost v cyriUských, jako při Žaltáři Evge- 
nio-Pogodinově, jednak též, zvláště u Bulharův, z rozmara 
postranních pomahačův, přepisovatelům nevidky a nevědomky 
do díla sahajících. Tak popsal Běloslav bratru svému Jose- 
fovi stránku Žaltáře na listu 105, a později dopsal ostatek 
Žaltáře od žalmu 77 9a listu 120 sld. Ovšem cyrillicí: než 
nemohli-li jiní totéž učiniti hlaholici? 

15. Na obrat t; rukopisech hlaholských cyriUskd slova na 
kr^ji a v květovaných začátečných písmenech, jako v evan- 
gelii Assemani^ově, a někdy celé kusy, jako v evangelii V. 
Origoroviče list se začátkem sv. Jana a v Zografském syn- 
axář, samy o sobě ještě nedokazují toho, žeby rukopisové tito 
neprostředně z cyrillicě přepsáni byli. Jedny i druhé mohou 
býti pozdější přípisy a vstavky, jakož to o přípisech na kraji 
v evangelii Assemaniově Kopítar ujišfuje: a by< i souvéké 
byly, jakož týž zpytatel o slovech v začátečných písmenech 
tamže pokládá, svědčilyby jen o současném užíváni obojího 
pisma^ hlaholského i cyríUskéhó, v tom městě neb okoli, 
kdež rukopis psán jest Známky přepisování z cyrillicě do 
hlaholice, určité a nemylné, pro první starou dobu nám ještě 
scházejí (o přepisování samém, že se dalo, nelze pochybo- 
vati): pro druhou jsou nmohem dostupnější, ale i mnohem 
meú6L platnosti. 

16. Abychom na otázku: eo z vyčtených těch památek 
první doby strady vOu čOi stdfí khhoUtímf vyplývá? oiěitéji 
o^pbvědíti mohli, mns&ne ještě jednou zřetel k nim oasad 



Prvovfk JUáholského pUemnicM, 211 

obTátíti. Pravda<, jsoa mezi nimi; a těcb jest větSí dil^ ježto 
žádného vročeni ani jin;^ch ňasorých udání neposkýtaji, tak 
že jejich věk pouze palaeografieky^ dle přiměřovánl k jiným 
památkám, ceněn býti může. A yiakdva z nich mají výslovné 
označeni věkn : písemnost Solanská nese vročeni 982 a Žal- 
tář Bononský udává panováni čáře Asěna^ totiž dobu 1186 
až 1195, jakž nahoře Siřeji doloženo. E těmto dvěma mez- 
níkům přidáme teď třetí, neméně důležitý. Léta 1047 byla 
v Novohradě pro knižete Yladimira Jaroslaviče přepsána kniha 
Prorokův, jejíž pisec pop Upír Lichý, v připise na konci mezi 
jiným poznamenal, že ji přepsal „HC KOYpHAOBHqii'', kte- 
lýžto jeho připiš ve dvou přej mech XV. století v Petrohradě 
a Trojické Sergiově Lavře věrně opětovaný se zachoval. ( Vo- 
9tokov Ostrom. evang. str. II— m.) Na oce jest, že výraz 
,ykurilovica^ čili jihoslovansky „kyrillica^, česky „cyriUice', 
znamená (nikoli knihu, nýbrž) abecedu Eyrillovu, a žehy byl 
zbytečný, smyslu prázný, kdyby tehdáž nebylo stávalo i ne- 
cyrillice, následovně hlaholice, z niž se rovněž přepisovalo. 
Pravost výkladu tohoto pojiáfuje se nad míru případně tím, 
že, jakž jsme viděli, tu samou dobu, totiž asi v přepoleni 
XI. století řeči Řehoře Nazianského a Žaltář s výkladem 
Evgenio-Pogodinflv skutečně z hlaholice, a sice první dle vši 
podobnosti v Novohradě, přepsáni byli. (Věk těchto dvou ru* 
kopisův oceněn od Yostokova již tehdáž, když se o hlahol* 
ských písmenech v nich jeítě nic nevědělo.) Mámettedy dobu 
982, 1047 a 1186—1195 kkUmoky pcjUtSnou, perný základ 
všeho. StáH Pařížské abecedy (XI— XIL století) dostí bez- 
pečně posuzovati lze dle latinských liter, jimiž tam jména 
hlaholských písmen připsána O ostatních památkách, jmeno- 
vitě o trojim evangelii. Vatikánském, Grigorovičově aZograf- 
ském, jakož i o apoitolu Ochridském, vůbec jen tolik řečeno 
býti může, že ničeho na sobě nepřenášejí, ni zevnitřním lí- 
cem písma a blánky, ní vnitřní povahou pravopisu ajazyka^ 
což by jen poněkud proti vyměřené jim od znalcův době 
X— Xn. století svědčilo. 

17. Přesvědčivše se, že písmo hlaholské v druhé polo- 
vici X. atoletí v Macedonii, jmenovité v Jerissu, pobliž Solnaa 



212 Literární histone. 

a klášterůr Athonskýeh bylo jíž známé a uživaiiéy nemůžeme 
si nevzpomenoati slovanských prvončitelfty, Cyrilia a Metiio- 
dia, pošlých ze Soluna, a pomoonlka jejich Klimenta, rodi- 
lého Bulhara^ naposledy biskupa Velíckého, v krajině Dre- 
govičAv a SakolatAv, ležíci severně od Soluna n hory AthoQ- 
ské. Zdef především domněnky, jakoby CyrUl a Method vy- 
nálezci obojího písma, cyrillského i hlaholského, byli, jakožto 
výslovným historickým svědectvím na odpor čeUci, zjevně 
odsvědčiti se musíme. Nejstarší jejich životopisec, nemýlím-li 
se, sám Eliment, výslovně dí, že CyriU, chystaje se do Mo- 
ravy a dověděv se, žeby Slované neměli písma, již v Cáři- 
hradě o sestavení abecedy a překlad evangelia se zasadiL 
Mnich Chrabr, jehož věk do poslední doby panováni čáře 
Simeona (zemř. 927) padá, když, jakž sám dokládá, ti, ježto 
Cyrilia a Methodia viděli, ještě živi byli, toho dotvrzuje ado- 
pUuje, pravě, že toto od Cyrilia pro Slovany přistrojené písmo 
bylo vlastně řecké, jen čtrnácte novými písmeny pro Slovany 
rozmnožené; a jakož již on tuto Cyrillovu abecedu nazývá 
slovanskou, nikoU bulharskou, tak všecka století, všecky země 
a všickni národové po něm totéž činili, užívajíce názvAv 
i,cyrillice^ a „azbuka slovanská^ jakožto souznačných. MěK 
Cyrill, ačkoli dokonalý Slovan, a však z rodu řeckého fPG>(iaioc 
xo Y^voc), bez pochyby blízký příklad gothského akoplíckého 
pisma, tolikéž na základě řeckého sestavených, před očima, 
jehož on přirozenou náchylností raději následoval, nežli vzo- 
rftv docela cizích, sobě i spolupracovníkům svým nmohem 
těžších, na př. iberského, arménského atd. 

18. Naproti tomu o KUmentocij biskupovi Yelickém, vy- 
nesl šťastný cestovatel V. Grigorovič L 1847 svědectví najevo, 
kteréž domněnku, žeby on původce tak nazvané bulharské 
abecedy byl, dosti podobnou činí. Svědectví toto, vzato z kratší 
legendy řecké oElimentovi, nalezené v rukopise Xm. století 
v Ochridě, a však již dříve se Službami tak zvaných sedmi- 
početných slovanských Svatých v Moskopoli v Albánii (1746. 
4*) tištěné, zní slovo od slova: iaof^Osaxo 8« xat x^poxT^po^ 
ixtfpovc YP<X|Ji(xáTUv icpoc to aafeorepov r^ oS^ ^eupev o ao^óc 
KiípiXXoCy „t vymyslil pak i jiná znameoí písmen, zřcgméji 



Prvov^ JUaholskébo pigůmnicM. 213 

(patméji) nežli ona^ jež učený CyriU vynalezl.'' Ačkoli zde 
abeeeda hlaho&ká výslovně se nejmennje, snad proto^ že to- 
hoto jména tehdáž jeité nenesla^ a ačkoli ve starSim a ob- 
ěírnéjiim životopise řeckém téhož svatého, vydaném v Mo- 
akopoli (1741. 4^), ve Yidni od Pamperea (1802) atamžeod 
Mikloíiče (1847), o této věci zminka se nečini, nadto ještě i 
v Chorvatech jiné podáni o původa písma toho, t od sv. Je- 
ronýma, se ujalo; však nicméně jednak samo sebou se na- 
skýtá, že spisovatel legendy hlaholici minii, jelikož žádné třetí 
zvláštní abecedy slovanské není, jednak vSecky okolnosti pod- 
statě a pravdivosti tohoto podáni hlasitě nasvědčuji Přijíma- 
jíce tedy bez podjatosti poďc^i, v dotčené kratSí řecké legendě 
o sv« Klimentovi zachované, předběžně ne sice za historicky 
již dostatečně pojištěné, nýbrž jen za pravdě velmi podobné, 
dotkneme se hned některých okolnoětí, jež mu na odpor stdti^ 
též jiných, jež mu nasvédčovoH se vidí. Především diviti se 
musíme, že bulharský mnich Chrabr, svědek tak blízký a 
dobře zpravený, jednaje zúmyslně o abecedě slovanské, o 
Klimentovi a jeho hlaholici žádné zmínky nečiní, nechceme-li 
slova jeho, ^^e se sl^wanská písmena jeite pořád ustrcjtýí čiU 
upramgi^ a ze máze jest pozdqi ménxtiy neMi pongprvé stvořiti^ 
sem obraceti, kteráž však, mním, přnrozeiiěji jen na lehké 
změny a opravy v cyrillské abecedě, jako b místo T* u Sr- 
bův, bi místo iti, A místo A atd. slyšeli se mohou. Divno 
i to, že, jakž dotčeno, ve starší a obšírnější legendě ani slova 
o tom vynálezku se nenadiázL A však z pouhého mlčení 
naposledy předce nic nenásleduje. S druhé strany podáni 
legendisíy podporuje se následujícími okolnostmi. 1) Místa a 
časové se shodují: Eliment byl prvním biskupem bulharským 
z rodu bulharského, žil od r. 886 do 916 v západním Bul-> 
harsku, v Albánii a Macedonii (Ochridě, Děvolu, Velici), pod- 
jímal se osvěty národu a sám se spisováním knih zanášel. 
V jeho pastýřském obvodu aneb aspoň na blízce nacházíme 
nejstarší zbytky hlaholštiny, sahající až do r. 982 nazpět. 
2) Spořádání hlaholice, jakéž v nejstarších rukopisech pozo- 
rnjeme^ není starší, nežli cyríllice, nýbrž jest patrné nápodo- 
bil této. Užívání písmen začísla ovšem rozdílné : ale jména 



214 Literami historie. 

piamen tatáž; a snaha Tyrovnáni snafcův co do počta qřriH- 
8l;;ým dosti zřejmá, odkudž dvoje Jer, dvoje t (vedle ttetfho 
Jota), značeni zvaka u svaznici, a nade vieeko jotované no- 
sovky Wkf m^y vlastně proti soustavě, ježto se vUaholňtině 6 
nejotuje a misto m buď d, buď 'k piše. Sklad písmene Uka 
z dvojího o ovSem od cyrillského oy se lifii. 3) Stejnost 
překladu biblických knih, evangelia, apoitola a žaltáře, v ru- 
kopisech cyríilských i hlaholských, tak že úchylky jen za 
naschvální změny a opravy jminy býti mohou, noven sice 
recensi textu, nikoli však nový překlad, působící. 4) Zhoto- 
vení liturgických knih hlaholských, jakž z obsahu a spořá- 
dáni jich patmo, pro vyznavače řecké viry, nikoli římské; 
z čehož následi\je, že i spořadatel jich údem byl řecké církve 
nikoli římské. Teprve později byly knihy tyto, v Ifacedonii 
a ostatnim Bulharsku pnítěné, v Chorvatech a Dahnatíi dle 
spůsobu římské církve upraveny a od vyznavačův římské 
viry výhradně přisvojeny, tak nicméně, že starý překlad bi- 
blických knih, vyjma změněni některých míst dle vulgáty a 
přistřiženi jazyka dle domácího nářečí, v celosti zůstal nepo- 
roiený. 5) Jméno abecedy, jenž se jmenuje v rukopise Fa* 
Mžském KAT i^oxri^ bulharská, a snad i v bulharském seznamo 
národův a jazykův v rukopise u mne a V. Grigoroviče: „pra* 
voslavnych j^zyk jcsC p^f , i im%C tri km*gy (t písmena), 
gťč'ska, iverska a brgarska." (Viz Slov. Starož, II. 733.) 
Jménu nasvědčuji bulharísmy, jako domot, slogot, denet, 
Bt dom ťbi atd., v nejstarších rakopisech hlaholských a z 
nich pošlých cyrillských. 6) ZvláStni úcta nejstarších hlaholi- 
tův k biskupovi Elimentovi, jevici se v tom, že jméno jeho 
v synaxáři evangelia Assemanťova zasvěceno, zároveň se 
jmény sv. Cyrilla a Methodia. Toto všecko velmi spůsobnéC 
jest ku podpoře podáni řecké legendy o vynalezeni bulharské 
abecedy od sv. Klimenta; než nevylučuje předce možnosti 
jiného, třebasf Elimentovi současného povstání písma toho. 
Zdef aspoň všecko shodné a bezzávadné, ježto naopak v po* 
dáni Chorvatův samá nejistota a se skutečnými památkami 
a událostmi nesrovnalost 

19. Ptá-li se kdo, co Klimenta, jakž vědomo horlivého 



Prvavik hlaholského písemnictví. 216 

pittele a ctitele naiich dvou prvonditelAyy jmenovitě vynáleiee 
abecedy slovanské, Cyrillay jehož památka i zyláStni chválo- 
íM ^ jakž já za to mám, obiirn^^m životopisem, zvelebil, 
pohnouti mohlo, aby po Cyrillovi novou abeceda Bolharftm 
fsr}m sestavil (ač jestli 'ji sestavil), a zdaliž ji cele novoa 
vymyslil anebo mafi. nějaké starii použil? nmsime svouúpK 
non nevědomost v té straně vyznati. Snad že SJiment za 
dobré uznal, Bulharftm svým, příkladem některých jmých 
východních národův, majících dvojího spůsobu písmo, obecné 
ěili soeUki (vulgare) a posvátné čili chrámové (hieratícum, hie- 
rogrammata, Děvanágiuri, a Egyptčanův, Indův, Tibetčanftv, 
starých Chaldeův atd.), vedle obecného, z větSiny řeckého 
pisma, jiné pro posvátné potřeby zříditi, čemuž poněkud na* 
svědiuje, že V. Grigorovič v jednom řeckém evangelii z X. 
atoleti v Ochridě nalezl na kraji devět písmen, hlaholským 
z částky podobných, s nadpisem: Cepoic x^<x>€^P^^ Snad že 
y zemi, v níž pastýřský úřad konal, u Bulharův svých, již 
nějaké starší, jiným málo známé písmo zastihl, jež zachovati 
vidělo se mu záhodno, pročež je dle soustavy cyriUice roz- 
množil a s touto v rovnost uvedl. Toto starší písmo mohlo 
původně náležeti buď některému národu thráckému, Macedo* 
nflm, Epirotům, Blyrům atd. buď Bulharům vlastně tak řeče^ 
ným (plemene severského čili uraloaltaiského), buď Slovanům 
samým, jimž Chrabr již před Cyrillem tak zvané rezky čili 
mety (odkudž mětelník, notaríus) čili čerchy (čáry, čerky, 
črty) připisuje. Vedle Dregovičův seděli v Macedonii Sakulati, 
eoujmenovci a bez pochyby příbuzníci oněch Sakulův čiii Se-* 
kelův v Sedmihradska (budiž že se Sakulati poslovanili, aneb 
Sakuli odalovanili, aneb na posledy, že jedni nebo druzí cizí 
jméno na sobě nesou), kteřiž dle některých starých svědkův 
zvláštního písma užívali, ačkoli to, což se za písmena saknl- 
aká (sekelská) vydává, jakož i nedávno na jevo vynesené 
amautské písmo, hlaholici, vyjma několik liter, se nepodobá* 
Mně se aspoň nepodařilo uhoditi na starii písmo, k němuž 
by hlaholské vůbec asi v tom poměm příbuznosti stálo, v 
jakémž na př. gótské, koptícké acyríllské k řeckému: nebof 
podobnost jednotiivýeh liter, kdo i dychtivé hledá a kvapně 



216 Jjiterámi historie 

přifimá anebo do konce uměle vynuenje, snadno viadj na- 
lezne. Platt zde o abeoedách naposledy totéž, oo o j^eydch, 
že vSecky JBon vlče méně přibnzny, byf i nevSecky jedaa 
pode drahon, v poměra dcer k matkám, nýbrž větíim dílem 
jen vedle sebe, v poměra sester, stály (srov. 6, 21), Na obrat 
a v odpor tomuto vyvozováni ze starfitho^isma by se z po- 
doby hlaholských pismen, z jejich pravidelného vyvíjení, ze 
dvou prvkův, prostého kroužku a jednoduché přímky, umě- 
lým jich násobením, spojováním a obracením (o ěemž níže 
v č. 21), nematný důvod vésti mohl, že abeceda ta je z brusu 
nové, soustavně utvořené dílo přemyslného ducha. 

20. Obrafmež ještě jednou přiměji zřetel ku povaze 
písma a vlastnostem pravopisu i jazyka. Zdef hned u jména 
veliká temnota a nepevnost V řecké legendě žádného jména 
pismu tomu se nepřikládá. V rakopise PaHžském slově „abe^ 
cenarium bulgaricum^\ s čímž výraz v uvedeném nahoře vý- 
ětu národův: „pravoslavných jgzyk jest pgC, i im^Ctriknigy 
(t písmena), gťé^ska, iverska i bVgareka^^ souhlasí, ač jesfli 
zde tím hlaholice, nikoli cyrilliee, se mini. V bulle papeže 
Ihnocentia IV. (1248) jmenuje se y^litera specialis, quamilHus 
terrae clerici se habere a beato Hieronymo asserunt." V zá- 
kladní listině kláštera slovanského v Praze od Karla IV. 
(1347) řež jest jen o „lingua slavonica*^ a o sv. Jeronýmovi 
co překladateli písem do ní: tak féž i v evangelii Remešském 
v témž klášteře 1395 psaném. V jednom latinském rakopise 
bibliotéky Pražské r. 1434 vepsána abeceda hlaholská s nad- 
pisem: „Alphabetum secundnm sktvonicum^^^ V Chorvatsku a 
zemích příležících v XV. století byly, zdá se, výrazy „lingua 
croaticoj literae eroaticae^' obyčejné Teprve v XVI. století, 
pokudž mně známo, vyškytají se vedle j měna „Art^ofoJka slova* 
(t písmena) již i výrazy : gloffola, glagohha slova, glagoUtOj sto- 
jící naproti výrazům cyrilicaj cyrilska aneb cyriUčska slova, a 
díce v hlaholských a cyrillských knihách, tištěných v Tnbin- 
ku a Urachu 1560 sld. V XVII. století i jméno literae Hie^ 
rom/mianae, též literae iUyricas, u učených ve zvyk vešlo. 
Výklad jména glagola (hlaholice) nesnadný. Eopítar držel 
pojmenováni glagolita za miraou přezdívku chorvatských knězi, 



Ptvovék hlaholského písemnicM, 217 

-z fH&Dj častého hlásáni od nieh na sačátkn čteni z e^an* 
^Ui: V ono yrěm§ glagola Isns. Mně se někdj zdálo^ že to. ; 
pouhé přeložení staršího jména „slooambí azbaka^ (elovozz 
glagol). Jiní velmi přfpadn^ poukazují na jméno pátého pí- 
smene Glagoí. YýŤSLZ ^jbukvícď' jak jest starým neyim. Jméno 
samo, vlastně tolik ^ písmena, od buky t. písmě, a stariíeh 
Ohorvat&Y a J)almanncůy (Lncia, Ornbiáice a j.) výhradně 
hlaholici, a novějších naproti, jesfli dobře zpraven jsem, již 
i oyriUici, oviem nepravé, se přikládá. 

2L Prošetříme-li bystrým okem zemitrní tvar a podobu . 
hlaholských písmen v nejstarších a pilněji psaných památ- 
kách, jmenovitě v evangelii Vatikánském, pozorujeme rozdíl 
mezi znaky prostými a složitými, počítajíc k těmto i svazníoe 
(ligatary), a pravidelné vyvinutí oněch z jednoduchého spo- 
jování kroužkův mezi sebou a s přímými čárkami, někdy 
též pouhým obrácením již hotového písmene. Tak je^t Dobro 
•brácené Yědi a samo Ljndi Jen protažením čárky od kroužku 
ke krpužku rozdílné, Slovo obrácené I, znak před !^sem ve 
Bvaznici J%sn obrácené Zelo a toto opět od Zemlje, jakž v 
Pařížském rukopisu a dílem i jinde vypodobněno, fen posta- 
vením rozdílné, naposledy !^s obrácené Esf. Některá písmena 
z polovice nebo víc sobě jsou podobna, na ph jer a Jerek, 
Červ a znak v J^su, Glagol' a Chěr a snad i finá. Složitá 
písmena jsou buď jen vedle sebe postavená, jako Jery pro 
cyriUské 1*1 čiU latinslé y, aneb svázaná* Svaznice jsou 
Uk, z dvojího těsně sloučeného Onu, Jgs z Esti a i^u, ^s 
z Onu a !^su, J%s z obráceného Zela a Jgsu, naposledy Šta 
ze Ša a Tverda, ačkoli tato poslední v některých památkách 
se nevyskýtá. Zdet zvláště důležité, že Uk nikoli, jako v 
cyrillici, z Onu a Ižice, nýbrž z dvojího Onu složeno (jakoi 
v řečtině z oo tolikéž ou povstává), o čemž nejstarší ruko- 
pisové poehybovati nedopouštějí. Podobnosti hlaholských 
písmen s jinými pracně hledati pouštím : kdo chce, může 
přirovnati na př. hlaholské Az k runcdconordickému Aru, 
Buky k obracenému palmyranskému Bethu a arménskému 
BeQ (Prilvických nápisův, jakožto nejistých a podezřelých, 
miijím), Glagor k arménskou Gfaadu, Esf k fénickému, he* 



218 LittTámi historie. 

hM^AémUj řeckému a italskémn Hen, Živéte k arme&sktaia 
Džea, I k bebrejskémn, řeckémn italskémn a knfickémii 
Chethu (éili Eté), Dérv dili Jot k fenickémn a samaritaimké- 
mu Jodu, Eako k hebrejskému 4 aramejskému Eophu, Pok^ 
k italskémn Pheu a arménskému Pjenu, Iťci k obrácenémii 
fénickému, hebrejskému, řeckému, itals^mu a armenskéma 
Reši, Tvrdo ve formě T v Bojanském palimpsestu ode mne 
jednou pozorované k fénickému, hebrejskému a numidskéoin 
Tayu, Chěr k arménskému Cheu, Ša k fénickému a hebrej- 
skému Šinu, jiné k jiným. Sekelským podobají se z naiioh 
£s<. Od, :^s a ^s (sraznici amb) a snad jeStč jedna nebo 
druhá. (Abeceda hunská Attilovi připisovaná naši jen v tom 
se podobá, že také z kroužkův a pHmek složena: ostatně 
ve všem se různi.) To však vždy jsou jen srovnalostí jed- 
notlivých písmen, nikdy celé abecedy aneb aspoii vétii SásCIv 
jqi. Takéf podoba některých liter naznamenávati se zdá» 
jakoby pocházely z abecedy, již od pravice k levid psáváno, 
jako semitskými, sekelskou atd, na př. Jer, Jerek, Nai, Est, 
On ; jiné zdaji se býti již obráceny, na př. Buky, Pokoj a 
:^s. Písmě Děrv čili Jod (nebof že za oboje sloužilo, patmo 
z Thesea Ambrosia Introd. in chald. lingu. 1639, str. 52, 66), 
dvojí rozdílné formy, hlaholské i srbskocyrillské, vyškytá se 
i v novější amautitíně, a sice jedno v jedné, druhé ve druhé 
abecedě, vždy za Jot vzaté (viz BagsUr Alpbabets p. LIIL). 
Kolik písmen prvotné v abecedě hlaholské se poěltalo, ze- 
vrub ustanoviti choulostivé, protože v rukopisech při užíváni 
některých jsou úchylky a nesrovnalosti. Kopítar jich sěetl 
osm a třidcet, což ku podivení s prvotním poetem cyriU- 
ských písmen, dle Chrabrá, se shodaje. 

22. NiAoře (č. 12) jsme známek rukopisův hlakokh^ 
a z nich pošlých cyrillských jen mimochodem a jako v letu 
se dotekli ; důležitost věci veU, zastaviti se při nich naschvál 
a přihlédnouti k nim blíže. Známky ty buď se týkají piamm 
a pravopisuj buď ohýbání <i tuHvdní slcVy buď vesměs sloku 
a jeho barvy. Podle nich, pokud znale a patrně při přepi- 
sování do cyrillských rukopisův přešly, hhiholský půi^ 
těehto posledních s větší nebo menší jistotou posuzovati se 



Prvovik UahoUkého písůmnictŘfi. 219 

mAže. Čelnéjii, podlé dotčených tH tříd, jsou tyto. — V 
hlaholici Dcnl žádného jotovaného 6 čili ic, nýbrž misto něho 
pouhé e : e?K6, erepi^, e:i^epo. Tolikéž při d často joto- 
váni se opouští: d^^i* (srb. rsi^i*), ds-^, dBHTH, dBAiyKO. 
Pismě JeC sloaži za ti i t^i, z příčiny zvláštního téhož -b n 
Bolharů a Valachův ^vyslovení, t eo, to, a : odkndž užíváni 
ti místo M i v čistě cyriUských rukopisech u Bulharův a 
Srbův v XI— XUI. století hluboce se vkořenilo: -bko místo 
MKO, Cb-bTH místo CHMTH (fulgcre), OTl* Bei^OyiJbli, 
MdTH tbo^b; Odtud i místo -Bd neb -Brd jen -b: c-bno mí- 
sto C'BdNO(seminatum), s-BBitUiOY místo c-BdaisUioy. Na- 
proti tomu při oy jotoyáním se plýtvá : uuoHiid, TBOpiAi|iio, 
NevioeTi*. Místo 1*1 neb bi slouží spřežka itH (jen v 
apoštole Oehridském, v prvním přípisku, 1*1): TitH (tu), 
WhH (nos), M^ikKitH (tormenta). Polousamohlásky !> a b 
změtený a !> převažqje : CAi.Ni.Lie, Ti»Md. NGUOUiT^b, 
BWKAi», V 3tí osobě ^soslov po T-b vždy jen !»: ecT'b^ 
CiiíTi*. Místo !> Často O: bo, coN%Juib, tokmo, a místo 
b někdy e: OTeqi*, reuNHUd. Místo řeckého u, cyriU- 
ského v neb y, stoji vždy buď K>: KiopHAi*, buď oy: 
oynoKpHTH, Sihié a zvučné h stištěno ve slabé a polou- 
hlasné b, zvláStě v podstatných na -hi€ : nd AdNbe, a však 
i jinde : TA^KbH (gravoir), CbK (hanc), dBb6 (protinus). 
Nosové A a a^ se někdy míchá : nf>HiihTH. Vsouvání A 
neboli měněni h v a po rotních se opouští: ocA-BnbGNi*, 
MB'bUiHHX'b CA, KOpdBb. Ncprostřcdnému opětování pís- 
mene lže čili H, JEk v jednom a témž, tak i ve dvou po 
sobě jdoucích slovech, zúmyslně se vyhýbá a Hf píše: cm 
(hi), NH iNoro, někdy však, snad z přenáhleni, zrovna na 
opak: Ndoyvjf H. V užívání přetvorův CT a cu ze CK 
panuje nesrovnalost: někteří rukopisové miýí CT s Bnlhaiy, 
jiní cu se Srby a Ghorvaty. Pouhé 01 místo K), jakož i 
vkládavé r v GBPdatd., v cyrillských rukopisech, bez jiných 
známek, jest jen půtah bulharského pojití vůbec, nikoli hla* 
holského obzvláště. — Ve skloňování a časováni mnoho 
stavominvův (archaísmův), na př. Gen. — dcro místo ~ 
ddra : udAdcro (Ev* Grigor. Marci 16, 40), v D. — oye- 



220 Literární historie. 

Moy místo — OYOYMOY: ocAdBbeNOYCMOv, v L. — 
-BdMb misto litsMb: npdBeAi^N-BdMb. Ve třetí osobě 
přítomného času — dTT* misto — eTT*: Cb-BdTT. misto 
CHMiCTi. (fulget), C'tedTT> (seminat), OBp-toTddT^b, 
OTBp-b^^ddTi* CA, CbBAd^RNddTi*. Zvláštní dvě formy 
aorista velmi zhusta: 1) WkCh, lACOiil*, MCA m. lAXl*, 

lAXOMl*, lAUlA; MUIA m. I2IAOIIIA; NtiUJA m. NeCOUlA ; 

2) ndAi>, ndAOM-b, HdA^; Mon*, uoroui*, iAoríh m. 
ndAOX-b, ndAOXOMi*, ndAOUiA atd., Séh m. B'biiUA. Po- 
zoru hodné; že mnohé z těchto forem i ve staré čefitiněy 
anobrž slabé jich sledy 1 ve staré slovinfitiné a polštině na- 
cházíme. Vftbec libování zkrácených forem (part OYB-to« AT* 
místo OYB-BAHBi*, peuiiiH místo peKOWhiH atd.); tak 
sice, že ani NeuoTi* misto Neuo^ReTi* v evangelii Vati- 
kánském pouhý omyl pisce býti se nezdá. Z jednotlivých 
slov připomeneme NeBecKi* místo NeBecNi*, ^^eui^CKi*, 
misto z^euAANi*, BpdTpi* místo opdTi*, cATi* (inquit), 
B-BNHTH misto niifiHTH, TdVdG aneb TdV-Be misto 
xoYacAGic (deterius), obao (thesaurus) a mnoho jiných, 
dUem jen v cyrillských přejmech z hlaholice nás doSlýíA. 
Kdyby těchto forem a slov vlastni domov někde v Jihoslo- 
vansku vyšetřen býti mohl, padlo by nové, vítané světlo na 
temné počátky a rodiště hlaholštiny. — O slohu zkrátka po- 
znamenáme, že vesměs a zvláště v těch památkách, které 
původně do hlaholice přeloženy býti se zdají, na př. v ru- 
kopise Clozově, Řehoři Nazianském, výkladě na Žaltář atd., 
méně jest plynný a světlý, nežli v patnátkách vlastně a 
prvotně cyrillsky psaných, třebasf později do hlaholice pře- 
oděných, t. ve knihách biblidLých a bohoslužebných. 

23. Vzavše včecka tato posavad vyčtená jak zevnitřní, 
z podáni a historie, tak vnitřní, z povahy písmen, pravopisu, 
jazyka a slohu vážená svědectví, v bedlivé uváženi, bez před- 
sudku a podjatostí, nemůžeme se opřítí vnucující se nám 
domněnce, že hlaholštína, jakouž v nejstarších rukopisech 
nalézáme, prvotního věku cyrillštíny sice dostí blízko doBa« 
huje, ale nikerakž nepřeRahiýe, a že povstala z nepovědo- 
mých příčin a počáíkův, snad přičiněnim samého biskupa 



. Prvovfíc hUkMakého píamnnicM, 221 

KHmeuta Veliokého, někde v hloubi JiboBloyanstray y Mace- 
donii a Illyríi, y dnchoynim obyodé jmenoyanéhoarcipastýře, 
odkudž časnéy doma zakrsayfii, do Dalmat a Choryat přene- 
sena a zde neodyisle od pirotnich yzorůy yzěláyána byla. 
Pismo samoy jakž se nám y dotčených nejstarších památkách 
objeyaje, yidi se podle cyrillského býti spořádáno^ tfeb^ 
snad (nebof nemožné to neni) yětáina znakfty jeho neni na- 
prosto yjmyšlena, nýbrž z některé jiné starší a jednodnSši, 
sloyanské nebo i nesloyanské, abecedy přejata. Překlad sy. 
eyangelia, epištol a žaltáře jest y samé podstatě syé tentýž, 
jenž se nám y nejstarších rukopisech cyrillských zachoyal a 
jejž celá starobylost jednohlasně sy. Cyrilloyi a Methodioyi 
připisuje, ačkoli noyě přehlédnutý a místy znamenitě zjina- 
čený. Jak tyto do Cyrílloya překladu uyedené proměny, tak^ 
i jazyk opraydoyě nebo domněle půyodních hlaholských pře- 
kladfty nese na sobě ráz zyláštniho 1er<gin8kého nářečí, jehož 
ylast ještě neyyšeiřena a jehož starobylý kroj jazykozpytce 
podiyenim naplňuje. Historie nedovohfe archaismův tééhto 
připisovati nqcJcérnu staršímu předxyrilUkému překladu náboé^ 
ných knihy psaných pro soukromou a domácí^ nikoU církevní 
potřebu^ písmem řeckým^ bud latinským^ buď hlaholským a po^ 
zcU/i od O/ríUa a Methodia pouze přisoojenému: nýbrž k yy- 
syětlení úkazu toho postačuje podmínka, že v té krcgini^ v ntí 
pnmí vzdUavatelá hlahoWiny ziUy ardwamay ty byly obecné a 
bimé, a proto pří přehlédnutí cyrillských knih a přejetí jich 
do hlaholských, jakož i při spisoyání noyých, do těclíto j9e 
dostaly. Zdáf se, ze prvotní dílny hlahotítíny^ na vehni malý 
okres země obmezené^ y Ochridě, VeUci, y klášterech Athénských, 
ač není-li domysl náš, že zde byly, marný, yelmi časně, snad 
brzo po prynim úpadku cářstyí bulharského (1018), praco- 
yati přestaly, anot zatím símě jinam do Dalmat a Choryat, 
přenesené, zdáměji se ujalo a hojnější plody neslo. Po ob- 
noyení cářstyí bulharského za Asěna 1186 nacházíme cyríllStina 
již ye yýhradném pauoyání na dyoře (lí^^i^y Asěna, nápisy 
mind cyríllské) a y církvi : z hUholice přejímáno do cyrillioe 
(žaltář Bononský y Ochridě 1186—1196, palimpsest Bctjaqr 
ský atd.), mkoli naopak. Hlaholid potkal tedy stejný osud 



222 Literami historie, 

jako cyrillid: jedna i drahá ve vlastnim roáiili svém zakr* 
sarši, za hranicemi tím veseleji zkvefla. 

24. Pravili jsme nahoře (& 12), že dvě velmi staré pa- 
mátky cyrillské, řeči Řehoře Naaianského a žaltář s výkla- 
dem sv. Athanasia, nacházejlci se v Raskn, přepisovány z hla- 
holice buď v Rusku, což podobniji; neb aspoň od rodilého 
Rum, Itebas v cizině. Kterak to vysvětliti?. Mohlo by se říd, 
že ceston, již vůbec slovanské knihy do Raška se dostaly, i 
hlaholské dostati se mohly. Již jinde (Rozkvět slov. lit. v Bol- 
harskn) jsme nvedli, že po křesta Vladimira 1. 988 Raško bez 
slovansk;^ch knih obejití se nemohlo, a že až do Jaroslava 
drkevni pěvci v Ruska byli Bulhaři. Než to všecko neurčito: 
řeknu uréitěji, rozřešeni záhady leži v dějich Vetikého kní- 
žete Jaroslava (1019—1054), zakladatele kláštera Ruského na 
hoře Athénské, oblíž dílny hlaholštiny. O Jaroslavově peSi- 
vém shromažďovaní slovanských knih chvalné json ve starých 
letopisech zmínky. Mnich Zínovij viděl ještě v XVL století 
Nomokanon za Jaroslava a biskupa Joakima, tedy mezi 
1. 1019 — 1030, psaný. Mám za to, že povzbuzením tohoto kní- 
žete stal se klášter ruský na hoře Athénské hlavní dílnou 
a dostavovnou rukopisAv slovanských pro Rusko, a zvláště 
pro Novohrad, kdež knihmilovný Jaroslav od 1. 990 do 1. 1019 
panoval, a že přepisováno nejen z rukopisAv cyrillských, ale 
i z hlaholských, od mnichAv a duchovních^ kteříž séobojtmn 
písmu v klášterech Athénských vyučili. Podobné jest, že 
tefadáž přinesen do Novohradu i rukopis hlaholský, z něhož 
řeěi Řehoře Nazianského přepsány. Tím teprve připiš popa 
Upíra Lichého 1. 1047, že svAj cyrillský přepis z kyrillovice 
zhotovil, pravého světla a smyslu nabývá. Časové i všecky 
ostatní okolnosti se shodují. 

25. Temnější a k vysvětlení nesnadnější jest doba a 
spAsob rozi(řen£ se hlaholice přes DůlmaJty do Chorvat. Z po- 
dání ChorvatAv, připisujících na zaěátku XIII. století hlaho- 
lici sv. Jeronýmovi, patmo, že již tehdáž ani sami o pAvoda 
písma a knih nic jistého nevěděli T nebo že podání to s prav- 
divou historU spojiti se nedá, každý věd povědomý rád při« 
pustí. Ani potahování se Babského kněze Mikoláše na posled- 



Ptvovík hlaholského pisemnietvf. 22S 

niho ardbisknpa Solkiského Theodora (640) před pfisnoii 
kritíkoa nářku makavé m^^lky zproitěno býti nemftže, bychom 
i B ÁBsemaimťem Theodora toho na arcibiakapa Spletského 
téhož jména (880—890) obiacelí. Badíž že snad nékdo z pr- 
Tončitelův hlaholice ¥ Dahnatech a Chorvateeh Jeronýmem 
aneb Theodorem se jmevoral, badi^ že vděčné potomstvo věc 
milou a vzácnou pouze na dohad se ^slavn;^mi těmi jmény 
spojovalo, vždy ^m to a bulla papeže Innooentia IV. (1248) 
může za dAkaz dtstateěný sloužiti, že hlaholice na úsvitě 
XIU století v Chorvateeh byla za prastarou pokládána. Nejr 
plirozeněji jest, domýšleti se, že n^dy, snad jéltě za živo- 
•bytí Elimenta Yelíckého, z Ochridu do země u Dřínu, do 
Skadru a okoli, odtud, . s pominutím Dubrovníka a Kotoru, 
kdež nikdy nekvetla, do Ghorvat se dostala. Mezi 1. 1051 --1084^ 
nacházíme ve Skadru Michala krále slovanského, v živém spo- 
jil se západem. Asi sto let později (ok. IMl) sepsal ne* 
jmenovaný kněz Duklanský dějapis zdejšídi Slovanův, z n^ 
hož krátký výtah, jak se podobá hlaholici (kniga hoavatskoy 
literis adaomicia) psaný, nalezen na začátku XVI. století v 
« ^krajně Markovícův,^ což obliz Svače a Baru. Mněf se ně- 
kdy zdálo, což teď pouitim, žeby se v nadpise bully Inno- 
eentia IV. „Scemensi episoopo'' mohlo čísti Suaciensi. S tím 
by souhlasilo, že v ncgstaráich ruki^iseeh srbských, zvláité 
v evangelii a apoitole, patrni důkazové přejeti jich z hlaho- 
lice. Než vie to temno § nejisto: naproti tomu v domácím 
x>bčattském běhu užíváno výhradně cyríllfce v Srbricu, Bos&ó 
a Dubrevniku v XIL století, jakž památky nás doilé dosvěd- 
čuji. Světlejší doba hlaholfitiny počíná se v Chorvateeh aDal- 
matech, kdež na vzdor opětomnému zamezování slovanské 
bohoslužby na cirkevnich sněmích 1. 925—928 a 1059—1064 
táž bohoslužba s písmem hlaholským a dle obřadu římské 
^kve pevně se zakořenila^ dodahši naposledy.!. 1248 od pa- 
peže Innooentia IV. slavného schválení a potvrzeni Tím se 
počal nový běh hlaholského písemnictví, ktei^ zde v této 
druhé vlasti novou obdobu na se vzalo, připůsobíc se pravo- 
pisem, jazykem i obsahem domácí potřebě. Především z abe- 
cedy vyloučeno deset písmen : Zelo, lže, Ó, Jer, ^s, 4% Jgs^ 



224 * -^ LUerámi historie, 

Jfe^ Thita a Ižiea^ jakožto choiratskéiiiii n&řefii nepotlebnýdi : 
ostatek yzal na se tyftrnost písmen hranatýeb, íraktiiniýcli. 
Za dnihé ve formách a ohybini bIov mnoho dle doúiádho 
zvyku pfistřiženo. Naposledy^ poněvadž hlaholfitína, původně, 
jakž jsme viděli^ oběma cirkevnim stranám nrčená (víz zprávu 
o evangelii Vatikánském a j.), njni výhradně údům římské 
eírkve za podíl se dostala^ byl starý překlad biblických knih 
na novo přehlédnut a dle vulgáty spraven a vůbec knihy bo- 
hosložebné s kmhami> v zapadni cirkvi užívanými v rovnost 
uvedeny. Květ hlahoišiiny v těchto vlastech padá do XIV. až 
XVI. století, v kieréžto době ji nejen k církevním, ale i svět- 
ským potřebám užíváno, jakž hojnost listin a některé občan- 
ské zákony o tom svědectví vydávají. Počet mkopisův cír- 
.kevního obsahu z této doby, nacházejících se vĚimě, Vidní, 
Paříži, Lublaně, i v samých Chorvatech aDalmatech, aěneni 
veliký, vždy jest pro jazykozpytce k výnosnému, teď tak ža- 
lostně zanedbanému Studováni těch památek postaěitelný. Léta 
1483 tištěna v Éímě první hlaholská kniha, t miál, tedy o 
deset let dříve, nežli první cyrillská. Později tištěno hlaholsky 
i v Benátkách, Řece a Tubinkn. Než plnější vypravováni 
běhův hlaholštiny této druhé doby budiž kjinémučasuamigbF 
odloženo. — Z toho, co zde o první době siřeji, odruhéledvaf 
běžně a povrchně doloženo, nepodjatý soudce, tuším, snadno 
se přesvědčí^ že hlaholStina jest důležitá větev na strome 
vieslovanské Kteratuiy, hodná dby a Šetrnosti milovníkův 
starobylosti slovanské, a nade všecko jazykozpytcův. Pročež 
i zároveň se mnou těžce nésti a na nepHzeň osudu naříkati 
bude, že, vyjma Srba Solariée, 'jehož tříjazyčný, vzhledán 
hlaholštiny velmi chudý Bukvář v Benátkách I. 1810 vyšel, 
žádný slovanský učený o to se nepostaral, aby ji těm, kdož^ 
sami starých hlaholských knih a rukopisův nemají, vydánim 
nějaké dobré ěítací knihy aneb aspoň hojnějšího Bukváfe 
přístupnější učmil. 



Rozbor staroslovanského překladu Pisma sva- 
tého, recensi cyrilské a hlaholské. 

Dostavek k Pohledu na prvověk hlaholského pisemnictvi. 
(Čas. C. MuB. 1862. IH.) 

LUK. n. 14. 

1. Jednayáe v 61ánka předeilém pod éíslem 22. o po?aze 
jazyka rnkopisftv hlaholských, yyřkli jsme hlavni jeho vlast- 
nosti a tím spolu i rosdily od jazyka rnkopisůy cyrilských 
podle pravopisu^ skloňování a uziváni nSkterých zvUUtnichj jinde 
nebažných slov. Než jest nad to jeStě i jiný neméné patrný a 
v jistém ohledu mnohem dAležitějSi rozdíl mezi obéma M^ 
dami mkopisŮTy totížto rozcUl v samém překladu^ v tíumoéení 
jednoho a téhož textu písem svatých^ ku kterémužtO; tehd^ pro 
uehotovost materiAlu a nedospéeh na ehvili s oka spuSténému, 
nyní výhradně zřetel obrátiti jsme uminill. 

2. Od té doby, co Fortunat Durich, František Karel Alter 
a Josef Dobrovský k nrSeni prvotní povahy a rozeznání po- 
zd^Sich proměn staroslovanského překladu písem svatých ně* 
které; na onen čas sice velmi i chvalitebné i poučné, a však 
daleko za potřebou nynějil vědy stojld pomůcky v rozliě* 
nýoh svých spisech veřejnosti předložili, leži toto pole vědy 
jak u nás, tak i u příbuzných nám Slovanův, ladem; u nás 
snad nejvíce pro nedostatek pramenův, totiž starých rukopi- 
silkv, u jiných Slovanův dílem pro nedospělost k takovému 
zpytování, dílem pro svrchovanou nedbalost ježto ti, kdož 
staré rukopisy skupují a hromadí, obyčejné více hftiotou jich, 

ánAřík. 8ebr. ipSiy m. 16 



226 Literární historie, 

nežli obsahem a duchem, t6žíti jbou uvykli. (Durich BibL slav. 
p. 72—73. 186—187. 191—192. 196. Aker MisceUao. 41. 43 
_44. 66—67. 74. Georg. Ut 171. 175. 268. 270, 272. 280. 
Dóbrtmhý Cat oodd. slay. ve Griesbach N. Test Hahie 1796. 
8^ Glagol. 68—82. Slovanka II. 128— 139.1n8t 1. slav. passim.) 
3. Dobrovského snaha v této straně vědy čelila vUstně 
k tomu, aby ohledal a ustanovil poměr staroslovanského pře- 
kladu pisem svatých, zvláště evangdii a apoštola, ku původ- 
nímu textu, jmenovitě to, jakého spůsobn aneb určitěji jaké 
recensi, alexandrínské-li (Hi konstantínopolské či naposledy 
z&padní (dle rozdíleni Griesbachova), rukopisův řeckých nžl- 
. vali první překladači evangelia a apoštola, nikoli pak k tomu, 
aby přiméřoval rukopisy slovanské k sobě samým, odr&znil 
je na třídy a čeledi dle povahy čteni jejiph a vyměřil stupně 
bližnosti jedněch ke druhým. Hlavni a podstatné výsledky 
jeho zpytováni stavovaly se na tom trém: 1) že staroslovanský 
překlad evangelie a epištol zhotoven v 9t^m stoleti od Cy- 
rilla a Methodia neprostředně z řečtiny a sice z rukopisiv 
tak řečené konstantínopolské čili byzantinské (nikoli západní) 
recensí, beze všeho užiti při tom vulgáty; 2) že tento staiý 
překlad přijat rovněž i od hlahoiit&v v Chorvatech a Dal- 
matech v XUItém stoleti (o starším hlaholském písemnictví 
Dobrovský nic nevěděl a věděti nechtěl), a žetehdáž mnohá 
místa v něm dle vulgáty změněna a opravena, v kterýchžto 
změnách a opravách od hlaholit&v i později potom dál a dál 
pokračováno *, 3) že vydavatelé Ostrožské biblí 1. 1581 položili 
na základ rukopis, zdržující v sobě překlad původně sice dle 
řečtiny vzdělaný, a však ve knihách starého zákona již dříve, 
totiž na konci XVho století, pří snesení dohromady bibli- 
ckých knih, dle vulgáty změněný a obnovený, nalezše v něm 
knihy Tobiáše, Judit a 3. Esdrášovu cele z vulgáty pjfelo- 
žené, a přičinivše k němu i sami 3. Makkabejskou (v řečtině 
nestávající) tolikéž dle vulgáty, s použitím překladu polského 
a českého. Proti těm, jenžto, jako slovutný biblista a kritik 
Leonhard Hug a jiní, pokládali, že již prvotní překladači 
evangelii a apoštola t>týž i do vulgafy nahlíželi a jí se spra- 
vovali, tvrdil Dobrovský, že všecka ta místa, v nichž starý 



Rozbor 9Utro9l. pŤMaáu Pimrui 9v. 827 

pfeklad s TolgatoOi fiU^oli 8 přgat^ textem feck^^, Bon* 
Umí, JMia variaBtjr, Baeházejid se iéi v jednotlivých i«ko- 
piseeh řeckých, a tak ie shoda tato vlastač a v jNravdd na 
ožiti I6ch takových rakopisův řeckých, nikoli vulgáty, se za- 
kládá. {Dobrmiýy Glag. 66—82. Slovanka U. 128—139. 
last. L slav. LI— LIL 193. 423. 667. 669-«-701.) Ostatni 
Dobrovský, což jen mimodiodem dotfieno bnď, neměl za to, 
ieby GyrillaHetikod celou bibli byli přeložili: ontémto prvo* 
uditelAm pouze přeložení čteni z erangelii i epiítol a k tomu 
jeáté žaltáře, jakožto knih k bohodiižbě (liturgii) nevyhnutelné 
potřebných, naproti tomui přeloženi knih Moudrosti, Siracha, 
Frorokftv a Joba Srbům v XIII— XIVtém stoleti, knih pak 
Mojžíšových, Josae, Samuelových, Královských, Paralipome- 
non, Esdráie, TobiáSe, Judity a Makkabejských RusAm vpol* 
ském. Rusku asi na konci XVtého stoleti připisoval, proti 
éemuž jiní, jmenovitě kněz Novickiy, archimandrit Ifekarg 
a biskup Filaret dárazně se ohlaiovali. (Dobravsiý Inst L 
slav. LI-LU. 190. 193. 243. 4(». 454 593. 667. Novický 
O perev. sv. pis. S^j. 1837. 4<*. Makarif Istor. Christ. v 
Rosii. S. Pet. 1846. str. 188—251. £p. Filaret Khril i Metho* 
d\|, v Čten. obič. ist. v Mosk. IV. 1—28. Doplněk tamže 
V. 29—30.) ^ 

4. AékoU prostředky a pomicky mé, sedícího daleko 
od bohatých sbírek staroslovanských rukopisAv, k poi^feti 
se důkladné a viestranně dosti činíci práee o prvotním stavu 
staroslovanského překladu písmen svatých nejsou dostačí- 
telny; váak nicméně nebude, doufám, nadarmo a bez vý- 
těžku, přistouplm-li s tím^ což před rukama jest, k vyšetřo- 
váni věd té důležité a především k ohledání poměru, v. němž 
text nejstarších rukopisův hk^lských k textu nejstarších 
rukopisáv cyrillských stoji, dili bližnosti anebo rozdílu obou. 
MámC pak pro nejstarší dobu před rukama tyto hlavni po* 
můcky: A) Hlaholské i 1) z evaagelistáře Assemanťova Jana 
kap. 1—15 a 20-*31 s malými výpustky, evang. Mat. 18», 
10-20, Mark. 15, 43-47, Luk. 24, 12-35; 2) ze dtvero- 
evangelia Grigorovičova Mark. 4, 34—9, Jana 19, 9—28 

a výtah některých různoěteai z Matouše a Mai^a; z praxa^ 

15* 



288 Liiěrámi hisíorie, 

poftoUře ognrilko-liUiotokého 6rigorod£ora Stati 17, 4—7, 
Efct^ 4, 11-13; 4) ilomA]GlimM?ié«v (domnfle le čtmo- 
e¥ang«Iia ZognÁktíM) Mat 5, SS— 48 á 6, 1—16 ; 5) enm- 
gelistář EniMBský L 1395, vyd. Psr. 1843; 6) Ifissál Benát- 
gký, tisk Biadoiďa 1588 ve 4<'; 7) Missál LevakoTidův 1681 
ve 4«, a jiaé poxdéjSi tisky hlaholské. B) CyriOdcéi 1)E?m- 
gdistář Ostromiiév 1057, ti»t 1843 ; 8) ze étreroeyangifia 
ŠifiatoyedLého z drohé polovice XlIIho století r^imky ; 3) 
Čtveroevangeliiiiii TnoodLé, rp. srb. bttlh* pap. XV. století ; 
4) Čtveroerangdiiini Praiské, rp. pap. XV. století ?e veřej- 
né UUioteee; 5) Čtveroevaageliam Šidské, rp. srb. pap. 
XV. století ; 6) Čtveroevangelinm srb. tíšt v Rajaneoh 1587 
a v Bělehrade 1562, shodné jak meii sebon, tok též i s vy- 
dáním Makariovým vUgrovlaehii 1612; 7) praxapostoUř ib»< 
eedo-bnlharský čili Stnimický z konee Xllho nebo začátku 
Xni. století, přepsaný z hlaholice; 8) z prazapostoláře Da* 
mianova v ŠiŠatovci 1824 v^imky; 9) proxapostolář Kame- 
nický rp. srb. pap. XVI. století ; 10) praxapostol Irižský rp. 
srb. pap. XVI. století; 11) praxapostol tiSténý v Ugrovlttchíi 
1547; 12) Bibli Ostrožskoa tíit. 1681. Mimo to jednetíivá 
rftznočt^i z rozličných rakoptsAv, ze čtveroevan^ia Eiy- 
losského 1143, Eopitorova XIV. století a jiných, což zde vy- 
čifeatí poinijim. Při vfiem tom často Mhož mista ve vice sta- 
rých mkopiseoh postíhatí a k sobe přirovnávati, pro neúpl- 
nost bnď mkopisAv samýdi, bnď mých výtohAv z nich, na- 
prosto mi nebylo možné. 

6. Že knihy písem svatých, zvláité ony, jichž se pH 
bohoslužbě nživá, i evangelia, apoštol a žaltář, prvotoé % 
řečtiny, nikoli z latiny, do staroslovanStíny přeloženy byly, 
o tom mezi znalci jazykAv nebylo a nemohlo býti pochybo- 
váno; celé zajisto zněni tezto slovanského ve slovech, rčení 
a skladbě jest jen ohlas textu řeckého. RAznost domněnek 
vznikala toprvé u otázky: kdeby a kterého času začátdk byl 
nčměn nahUženi do vulgáty a upravováni staroslovanského 
překladu dle ní, zdaliž za samého Cyrilla a Hethodia, tili 
později po nieh? Ohtějíce úsudek svAj v té přičíně zaklá- 
sti na podstatě věd; na povaze překkidu, a ohtějíce spěla 



Rozbor starodi pftklaén Puma sv, 389 

ůňr^ bnď přesvédSeoi buď domaini svélM) 5teaiř&m a ne* 
podlom poBQEoyatelAm zřqjmé aiiaití^ VTedama xda řada 
Bíat, X aichi ůplníji poaaatí laa: 1) pcjití steroslovanakého 
pieklada a iačlúiy; 2) roadil texta cTriUsl^ch a hlaholakýdi 
rokopiaAv; 3) Uižiioat hlahalakýob rakopisAv v aékterých 
ndflteeh a valgakm; 4) n&které rnáy a aedoatatky ataréha 
překládá. 

6. PoYčdteo, že etííé inM ataroalovanakého (Hfeklado 
avédéi o jeho pojití a řečtiny. Což ačkoli v pravdč tak 
jeat^ však jsou některá mista, v nichi tento pAvod zvláitč 
poanale a ráxnd ae srači, totiž oaa, kdež ynlgata od řečtiny 
buď rčenim bnď amydem ae déli. Uvedeme čelněiii z nich, 
Mattb. 6, 13. Slaroelori (doxologia) y Otčenáši: oxt ao5 

<x|iTVy aeháaive vnlgatf, ale naeháaise rnejstariiehrp. eyrill- 
akýek i hlahoMcych, .v ev. Ostromiro^ ?a zlomkn čtveroey% 
Mihan. a j. — Matih. 10, 3. xol As^^iuo; ó <icuXi|^«ic 
0aft5aíoc* Vtdff. et Tbaddaena. Eroěm. et Lebbaeus co^no* 
a^ato Tfaaddaena* ŽaUdř «riw ák t? Cetjfni 1495, (W. 
Bmjan, a-BSUhr^ rpp. bOu i arb. HKWAeeeM N^pevcHbiH oja^h. 
BibU Ostrož* h KeA€a6H h. o^aash. Teprve opravená Mos^ 
ketfM 176Í: h AeaaeH »i4p«v6HHbiH eáAA«H. Nái Blakoslav 
a Braifí po nčm: a Lebbem pftjmlaí Thaddaeiu. — HattL 
16y 22. IXcúc aoi, xúpicl Vulg. absit a te, domine! Braifí: 
odatap to od tebe> Pane 1 Čtoer. TinL a šid., vyd. Ruf. a 
BUekr.^ BibL Ostroz. uHAOcpbA-b rbi, rocnOAHl (Smyal jeat: 
propitioB tibi Dens ait^ Domine I Slovanský překladatel četl: 
iXs^C <^» xúpisl)* — Marc. 1, 2. h xói^ icpo9iíxm(. Vulg. ia 
Isaia propheta. £h. Osůram. bi> npopoii%xi>. — Maře. 7, 3. 
'Eav |i.T) TcvYftií ^l^tímaju Vulg. nizi erebro laverint Schoa: 
niai pngno facto (diligenter) manos laverint BtíOH: mce umyli 
(&. dlani, hrsti mee amyÚ). Úo&r. Tim. n^e tie Tpbi*i|is 
oyubiarb paki*. Úvěr, ŠicL Bál£hr.f bíb. Ostroz. a j. -— Lne. 2, 
14. &ó$a <v \>^laxoi^ ^eu xai ird y^c slp^w), áv^pcS^coic <^^0' 
M<K. Vtdff. gloria in altissimis deo, et io terra pax homini* 
bus bonae volnntatis. 3>. Oetronu cahb^ *% BbmibtiHx^ Boroy 

H N4 :(eUAH MHpli, B^b VA0B-«I|-BX1í BArtrOBOA6riMHI. *-* LOC. 9^ 



230 LUerámi historie. 

4. íkíI i&^vcTei xfd l)csF>ev i^gx^^^- ^^* ibi manete^ et 
iBde ne exeatis. Eb. OHram^ roy np^sMMHrs, h oT%T«Aor 
HczoAHre. Mbs. Bmd, 1528: roy np-vsHMHTBi AOMA^Mse 
Ha^HAer^. — Aoi 1, 4. '^v iQxovairrs (tov. Ful^. qaMn Midistífl^ 
inqnit, per os memn. Pmxaposiolář mac^bidL «»« cAbíMJcre 
flOTb ueN6. — Aet 17y 5. Zií)>«SaavTsc ^ o( áxet^iivTsc 
7ou5atoi xai icpo^Xa^pievot xov aYopoiíov xivotc- f^vl^. idan* 
tee autem Jndaeí asmimenteiqae de Tvlgo viros qaoedam. 
I¥axapostoldř Ochridský (a siee toto misto hlaholiei): ft-b^p*«* 

NOBJB-1»Me npOTlBA«lftipl» OA HOAely «U1»Me Tp1»X-lbltHK'b1. PtOX- 

apoěiolář mac-imOL Bhi^Apbi^NaBiiie me npOTHBASa^ir ga hioa^h 
H noBUbve rpbxHHKH. Ostroi rb^pemHOB^Bve HenoicopMeH ca 
IOYAe€ H npl^uwe topxhhkh. A tak yiůy 8 áxst^rouvTK & 
slovem rp-bxbHHK-by naeháxejfdm se i n Jana Exardia ve 
smyslu Ayopatoc, t a) kramář, b) podlý, tlf HoySL N. 
Zdk. éeě. 1498 : Sebravie % lidu obecného mnie alé. BmeS 
Optat 1533: pfijavie k sobč jakés tnléky muže dé. — Aet 
17, 9. ítí. tov "Apstov icáyov "íjYaYov. Vvlg, ad ArecqMigam 
dnxenmt Eroan. ad Martrom yicmn. Sekati: in Areopagom 
i e. eoHem Maiiínm. I¥axapoV. mac^buOu nj ^ph^bb ACAb 

H B6A0UIA f. S3, H4 4pHeBb ASAb H »SCA f. 69 Tak Í Y fTOX- 

apoBtoláři Kamemckémy praaapo9(olu Iriitkém tišL 1547, 
bib. Ostroé. a jinde: teprve bib. ópr€mend 1751 správné: 
seAOBM Hú jpeoíMP-b. V novofeckém jasykn první v^am 
slova Tcáyoc (pahrbek) zatemnél, dmhý Qeá) znám<$Si: od- 
tad mýlka. — Aet. 24, 14. xará Ttj^v &8ov, {jv Xryowjiv 
atpeaiv. Vulff. secnndtim sectam, qnam dicnnt haeresim. 

Vydáni 1574: mko Bb narb, h«o rAjroAarb epecb* Tak 
i praxapl Irizshý, bib. Ostraž, a j. vSickni vidy narb neb 
noYTb a ostatek s nepatrnými proměnami v pravopise neb 
vaíbě. — Rom 8, 20. Stá tov fiícoró^arca, hc iXicíRt . • . 

Vf»lff. qni snbjecít eam, in spe . . . Jn^axaplf. mac-imOL k* 
nOKOpv^, nd oynOBéiHHe . . . Mi88. Bind. tíú noBHNOvBVjro, b# 
oynOBjNHB . . . Ugrovladu 1547: x^ nOBMH«BMjrai, nú ovno* 
BjtfiB. Ale Ostraž, již s vnlgaton: x^ noBHHOvB-bM^ro lo, h4 
ovnoB^Nts. BraM: pro toho, kterýž (je) poddid, v nadéfi. — 
Ronu 10, 6. Xptorov xaTayorrttv. VÚlg. Ohristmn revoesre 



Rotbor stawsl. překladu Písma w, 3gl 

(tak ye storiich Yjůtsakiíy až do Erasma, nyní dedncere) 
I\*asBapV. mae^-imOu zphct4 cseoTH. VydL 1547: z|>hctí 
CbcecTH. BratH: Krista B výsosti STéstí. ^ 1 Cor. 11, 24« 
TO c&^a TO uicip \){i.ďv xXúfuvov. Fiiígr. eorpas meam, qaod 
pro vobis tradetnr. PrcuBapV. mac^biUh. tiíao uos AouAiiie ca 
^j BH« f^d. iJ^7 a Ostroé.: t-bao moc, ese Zd Bbi aouhucc. 
J9raM: tělo mé, kteréž se za vás láme. — 1 Cor. 16, 12. 
icspi hi 'AnoXko TOU áAtk^o^f TcoXXá TcapexáXstfa ouróv, ?va . • . 
Vulg. de Apollo autem fratre vobis notám faeio, qaoniam 
multum rogavi cum, nt . . . VycL 1547 a tnb. Ostroé. o sno- 
Aoc-fe «p4T'»} MNoro MOAHxb CTo, A4. — 2 Cor. 5, 10. ?va xo- 
|jL(oi}Toit Skaoro^ xa hií tou acípiaTo^. Ftiitjr. Ut referát imas- 
qmsqoe propria corporis (t tSia misto hia). Vyd. 1547 a bib. 
Osůraé. Aé np^nuerb KbXAO, mm& Cb T-^AOub cbA-BAj. BratH: 
aby přijal jedenkaždý, za to, což skrze tftlo působil. — G«L 
4, 17. ^xxXsitffiu Optac ^£io\>atv. Fui^. exdadwe vos volant 
SchoU: immo vos (a sodetate Chrístíanomm) secladere volant. 
FraxopVr. Dam. 1324 a Kanu i praxapl. Irizahý, čtoace mylnd 
^xxXijďiai: i|>bK8bi B4Cb xorerh^ tolikéž vyd. 1547: ha qpbKBH 
B4€b xOTATb; nož bib. Ostroz. již správné hocotaoyvhth B4e% 
xoTATb. BratH: nýbrž odstrčiti vás chtějí — 1 Thess. 2, 7. 
^Tevií^piev ifToot (mites). Vidy. facti samas parvali. Fyd.' 
1547, praxapl Iriishf praxaplř. Kam., bib. Ostroz. Bbizoui^ 
THCH. Tak též i Bratří: byli sme tiši. Yalgata jde za myl- 
ným čtenim vijicioi infiuites, parvali, misto íJTciou — 1. Tim. 
1, 2. x^cU^ T^xv^. Vtdg. dŠecto filio. Vyd. 1547: npHCHO- 
uOY veAOy. Ostroé. tolikéž: npHOnouoy v4A0y. Bratří: vlast 
nima syna. — 1. Tim. 4, 6. iiha,<nta\ta^ itap^xcXoú^iqra^.' 
Vídg. dootrinae, qaam assecatas es. Vyd. 1547: oYveHteub, 
euOYJRC nocA-BA0B4. Ostroé. oyV| eu. nocA^AOB4A-i> ecH. Bratří: 
aéenl, kteréhož si následoval. — Než dosti těoh míst, jimž 
podobných by se nemalý počet sebrati mohl. Zdef i samy 
poklésky překladatelovy, jako KieAcseH misto h AeseH, jpHCBb 
AeA'b misto 4peon4r-b, qpbKBH misto cotaoyyhth, poSlé baď 
z nedopatřeni boď z nedostateteosti tlamočnika, hlasité vy- 
dávili svddeetvi, že překládáno neprostředně z řečtiny, nikoli 
z latíny. 



2SS LUerámi histarié. 

7. Přistap^jeme k u^jdiležiléjiiiáflteeayiriyáil^ adMio 
ůkola, totížto k yytóeni roBdila mesi textům oiýfltaiiÍQh n- 
kopisŮF oyríllfkýcb a hlaholsk^ob. E tomu poste&l přeUodaé 
seAteFeni aikter^eh hlaviiichy v překUdd na rftuo se roaehi- 
z^'ieích míst, jakáž jsou na přiklad tato* Mattk 5, 43. -m 
icXagaÍQv aou. Ft%, proximam taam. Úo. JUSkan, icKpMi«ro 
cv«(iro £b. Otírám. sAHx-bHMdro csoicro. Podobné toma Jo. 
4> 5. xXKjaíov Tov x^P^^^- ^^* j^^ pracdiom, jSk AMm. 
MCKpb B-bcH. iBb. Of^om. BAM^b B6CH. VAboc V blahobl^di 
rakopisech nejhastěji HCKPbHHH, y cyrillskýdi nejřidčcgi, a 
OBtromira ani jednofti. (Slůvka HCKpb nživá bt. Sávavtypika). 
— Matth. 6, 2. 5. <v tatc ffuvaYOY*^^- ^"íř* ** Bynagogii. 

dte^. JSShm, B-b CbNbUHlHTMX-b a CON-feiUHmTHXli. Útv^ jRpw. 

ebHutfipHxb« ^. Osůranu cbsopHiiiHx-bi a tak i jinde, jen jod- 
Qott Jo. 16, 2. c-bHbUHiMB miato synagoga, ouvoqfi^TiQ. -^^ Mattb. 
6, 11. xov apTov "iiitov rov ^Tcioúacov. Ft«j$^ panem noatnun 
snperBnbfltaDtíalem. čttfer. AGhan. ndcráui^utdéro Abne, JSk, 
Ostrom. ii^cAiiibH-bíH. — Matth. 8, 28. al áXúíCBKBC ^Xcouc 
fxouotv. Vulg. Tulpea foveaB babent Úoer. Orig. ah«h ucaHM-bH 

WJATli. £«;. 0«(»YWI. AHCMtIA AO«4 HUJKTb. — » MattL 8, 28. 

i% Tcjv |tvi}|ietuv ^^cpx^V')?^^- Vvlg. de monamentis exenntes. 

(ÍV^. Otig. OT-b BE4AH HCX0AA«T4. ífc. OtíTOnU 0T> PpOBT. 

HCxoAAMij. — Matth. 10, 29. ovx^ &^o orpouMa áffoo^u ^«»- 
Xcl-rai? Fui^. nonne dno pasBoroB aBBevaoneant? Čtoer. Gri- 

gOr. N6 AlvB^ AH RTHIIH N4 dC€4pHÍf BMHM^ BCT€ ? ^« .^ImÍTK* 
H€ AltBfB AH RTHgH 4CC4P«H B^NMMtt BCTC. Ótoer. ŠUoL HB AB* 
AH nbTHI4H h(4) 4CbC4pHbl BftHHU^ IBCTil. Tak 1 ČtV. Stb. Kof* 

Nái rp. i¥a£ nb abu ah hthmh jocjp^h b^nht cb? (NežLao. 
12, 6. má rukopis tento umht cb). Eo. Oaůrom. hb a-wb^ ah 
n-bTHiiH 4CC4PHH u«NHu« lecTB ? Poďobnéž Luc. 12, 6. oixi 
^vTc CTpo\)^(a icoXoOvrai áaaopfov 5vo? Fu^. nonne qninque 
paaseres yaeneant dipondio? dle Miklošiče v 00. Amm. a ve 
Ctver. srb. KofK hb n/kr-h ah nTnqb s^SHHTb ca irSNA^^BM^ 
Ai»B«M4? Mně se v tomto poslednim miste nevyskytlo. 3>. 
QetriHn. hb n^T-b ah n-bTHqb u-BHHTb ca nlktAj^BUii Ai^irBUj ? Ostat- 
lé, 00 do vazby slova b-bhhth s hi, přirovnati se m&ie coibA^TH 
tolikéž s HJ, Act. 5, 8. v praaapU. niac^ulh, a j. pbt|H, 44ps 



RoMboT HaroBl, přMadu Pimna sv. 33S 

H H4 TOAHI|«» CttAO 0ITfeA4CT4? lOHdl »« P€V9 1 eH, N4 TOAHI|» 

(TOffoútou . . • áiCfiSód^O- — Matth. 14, 11. 'qv^x^ 'h ^*^90LkTi 
9moi íjA icívomc. Vulg. aUatam est capnt ejiu in diseo. 
Óv&r. Chrig. npHrťftc^iO^ tajmk ero hú mhc*** V JE^» 0«<nam. 
ndato toto flchiai, ale v parallelném mistč Marc* 6, 28. čte 
.86- H4 BAioAft. — Matth. 18, 10* ixY] }caTa9poviQ9ii)Tc. Fu29r. ne 
eontemnatis. Ctoer. Auenu HeN6(po)A*Te. ^. Remeš. HaNftp<>- 
AHT6) tak že jedno h^ nade drahým etojl, opiavenim mýlky, 
^ei rakon piepisovatole samého. Mas. Bmd. 1628 správné 
•HenepoAMTe. Eo. Oetrom. Hep4AHT<i, patrně ehybnd, neboC 
Nép4AHTH čilí nepoAHTH snamoná tolik co nedbáti (noa on* 
xare). Bp. Proi. a vycL Bélehr. xé nenp^^pHre. — Matth. 26, 
18. vJcáysTs • . . icpoc xáv Sslvou Vulg. ito . . • ad qaemdam* 
JSkr, Am. HA^re • . • K'b ahh-*. Mae. Bmdon^ 1628: hahts 
«b rp4Ab K ereppy h piinre euoy* V eo. Oetrotn. mista toho 
neni : jini cyrilUti rukopisové a vydáni Bojanskó i Bdlehrad- 
ské oi%|i K-b oNbCHMH, jakož i biblí Ostrožská. — Marc. 1, 7. 
Xuaoit rov tpiavta t£v uicoSif)|jLáTov aurou. Vídg. solvere oor- 
Tigiom caleeameirtoram ejns. Cto. Oriffé p4|<p-«uíhth peuene 
vp(-ii)8Al'»u% ero. áv. Kryloa. vpesbe. ík. Oetrom. P4^ap'Mihth 
peuens cénorh wro. Slovo vp-bBHis vysk^ se n Exarcha ve 
iBn^ysla úicó&i}|i.a, caleens. — Marc. 1, 35. Kal K^ót Iwuxa 
Xíav ívaavn^. Vulg. et dilncolo valde snrgens. ái>. Orig. h 
ioTpo npoBp-tt^roY cjmuth s^ao. Úx). Kfylos. npcspe^rov. Óte* 
Timocké: h cyrpo rioipH c«i|ih s%ao B-bcr^B-b. Bp. Prai. a 
vyd. BSUkr. h cyrpo hovh ocyiiíh b«ao. — Marc 7, 26. fuv^ 
'EXXtivíc- Fu^. molier gentilis. iSeAo<<: pagana molier. Óv. 
Griff. XBN4 . • • nor4H'bHHH. Óv. Tim. Prcd. vgd. BUdir. kbhj 
^ . . eAAHHbCK4. — Lue. 23, 38. YpápipLa^cv 'EXXvjvuco^c* ^^^ 
literis Graeds, Q^. ^. khhpjuh leAHNbCK^uH. Úv. Belehr. a 
ltí>. Oatroé. nH€UBHbi. Srovnej „Okmži národův a jazjkův' 
z mkopisa bulharského v mých Starožitnostech slovanských 
II. Btr. 732—734 (jiný niko[H8 u V. Grigoroviče), kdež khhpu 
v témž smyslu, t. jfi\L\L(xxoL, litině, písmena. Jináé k^hts v 
Damianově praxapostoláfí nékdy toUk co ^ictoroX*^, epištola, 
nocA4HHie, n. př. 2 Petr. 3, 1 a jinde (než ve vyd. Ugrovlais. 
1547 již viady nocA^nte), s čímž srovnati sluSi srb. KNbHP^ v 



234 Literární historie. 

pisnfeh národních, y témž smysl a. Jeité jinÝ T^^znnm slova 
toho jest Ypa9i)\ seríptmra, nHT4NHiey n« př. Óv. €hig. Jo. 19, 
24. — Jo. 2, 10., otav pieí^^aířSaw, rov iXaOTo. Vulg, com 
inebriati ftierint, tane id, qnod deterias est Eo. Am. gca^ 
OYnÍíf»Ti» CA, Toy Tjvje. Oto. Ghig. topaj rav-fce. Cw. Sii' 
Thrxú Tiiv-ttie. Eo, Ostronu lerA^ OYnHimTb ca, f orA4 xoY»A€ie. 
Miee, Bind. 1528^ k nemalémn podiveni, tolikéž: rárxd ro, 
€»« xoYHuie ecTb. — Jo. 3y 4. eI^ tijv xotXfav t^c pt'»FPOC 
' auTou Seurepov el^eX^etv. Fu^. io ventrem matais snae iCerato 
intrdire. Eo, Ass. B-bTOp«qeHK s-bA-^CT* s-b yp-kbc ii4Tepe cm»«m. 
C^. 0r&. fíraé, BbA-feCTH Bb vp-BBo. ARm. Bind. b vphbo ujrepe 
cBoee bahcth, Vt/d. BiL a bib. Oetroé. Bb oytpoboy • . • sbHHTH. 

— Jo. 3, 30. Aarrouo^au Vtdff. minoi. £k. Assem. hh^ith 

CA. ÓV. Praž, NH3R4TH CA. Eo. OsÍTCm. MbNHTH CA. čto. BStíkt. 

uiiAHTH ctí. Bratři: menšiti se. — Jo 4, 14. nrffiQ utoxoc 
áXXo(i^ou. Vulff, fons aqnae salientis. Eo. Aesem. HCTovbtfmrb 
BOA^bH B-bCA-fenAffftuiTAiA. JEkf. Ostrom. HCTeKdNftiiiAiA. ifíss. Bind. 

^KHBHC TCKOYIIiee. Slovo B-bCA^fenAMIIIHH, jakOŽ Í hořejli TJVJW, 

Tjv-feie, odjinud neznámé; srovnej však, Hbo-Ii, 411. slap, ve 
smysln cataracta, vodopád, aspersio nndamm, střikáni vht 

— Jo. 5, 4 xat(ř xaipov. Vulg. seenndum tempns. Eo. Ašsem. 
H4 Bc-feKO BpeuA. Mtss, Bind, n4 Bp-feue. Eo. Oétrom. n4 BbeA 
A'BT4. Oetroi. 114 BOAKO a-*to. BroJíH: jistým časem. — Jo. 
9, 8. oTt ru^Xo^ '^v. Vulg. qnia mendieas erat. Eo, Auem. 
'BKO npoc¥T6Ab B-«. Mis8. Bind. bh«4x0y h npff«6 npocei|i4. Eo, 
Ostrom. t4K0 CA-mn-b b-*. BrcOří: vidali slepého — Jo. 10, 3. 
o ^upopo^. Vídg. ostiaríns. Eo. Assem. ABcpbNHtc-b. Ták i 
Úoer. Praž. a Miss, Bind. Naproti tomn Eo. Ostrom. Bp4T4pb. 

— Jo. 19, 27. ík ťxeívt)^ vrfi 7i\képa^. Vidg. ex iHa hora, 
Čtoer. Chig. Praž. a Miss. Bind. ott, roro V4C4. Eo. Ostrom, 
or^h Toro AbHe. — Jo. 21, 19. toí3to hé •&c»v aT)pia(vuv. Vtdg. 
hoc antem dixit si^iflcans. íh. Assem. ce ntp. pevs kabraa* 
Eo. Ostrom. :;H4ueH4iA. Eopitar v reeensf m]^h Starožitnosti 
mylné udává Jo. 12, 33. nebof na tomto miste má i Ev. 
Ass. správné n4^h4U6noyia, jakož i Ev. Ostrom. :cH4ueH4iA. 
Hmbá pokléska kabraa povstala tim, že v novéjši řeéCiné 
slovo cry){ia(vo znamená klepati. — Aet. 9, 2. r^aaxo - . • 



Rozbor gtarosl přMadu Pimna sv. 235 

bcMTokoL^ Vtilff, petík . . . epistolas. PřoxapU. Dam. npocn 
• . BovKOBb né AHCTb H^nHC^Nb. Přoxofiiř. moc^buOu npo«H 

« « . BOyKBH H4 AHCTli N^nifCJNH. JISm. .BŮld. HCHpOCH oy Heto 

KHMrH iM AHCTb ifjnHC4HH« Vyd, DgroivL 1647 a bíb. OfŘtoě. 
nocAji^j. Podobné 2 ThoM. 2, 2. a 3, 14. &ť ^3ctauoX'ý)c> &c& 
TÍj^ jictoToXi)'^. PW^r. per epištolám. I¥aacy>lř. Dťén. BoyKbB^uH. 
Výd. Ugrovl. a Bíb. , Ostroh nocAdhievn,, — Ad 17, 23. eupo)^ 
xoel p«»fjióv. Vulff. inyeni et aram. JPhtaaplf. mac^^bfsOu h ionp-^rh 
-r»A0. Vyd. UgfwL cosp-ftroxb h xpjub. PraxapU. Kům.^ 
prcuMpL Iriz. a bib. Ostrož, ioup-nro^h h KoyuHpb. PatmO) Ž6 
Btiíi vykladači slovn KOvuHpb na miste tomto zonmyslné se 
yylr^bali : nebol rp.* maa-bnlh. pokradnje n4 Heuxe NjnHc^rHO 
Bti HUA MSBHAHM^ru (tak mlsto H6A08-feAOu4ro) Bová, Kterak 
jim moiné bylo spojiti s tím slovo KoyuHpb? — Na tom 
yféta na ten čas kon^toe, imulce za to, že k blavnimn ůieia 
naěema postači. 

& Poaomosti naii neušlo, že y hořejiim r^Cta mnohá 
z těob mist, kteráž se od rakopisůy v^ehodni recensi, y jichž 
čele evangelista Ostromirtv, nohyli^i a nikopistm zapadni 
čili hlaholské recensi json vlastni, zřejmě sonhlasi s vnlga^ 
tou, tcriikéž že v jiných makavé, tytýž dosti hnibé poklericy 
starýeh vykladatelův na jevo vystnpnji. Pcjednáme dřivé 
o Uižnosti hlaholské recensi s vnlgaton, potom o kioskách. 
ZdeC hlavni a podstatná otázka jest, zdaUž tato souhlasnost 
hlaholského čteni s vnlgatoa povstala tím, že pAvodce hte« 
holské recensi nahližel do vulgáty, čilí tim, že nžival řeckých 
nikopisAy zapadni recensi (dle Griesbacba), s nimiž, jakž 
vědomo, vulgáta nejvice sonhlasi? Odpověď na tnto otázka 
neni snadná. Dobrovský, jakž nahoře dotčen o, poslední při- 
činn příjimal za pravon: mněf se prvni pravějši býti zdá, 
zvláitě proto, poněvadž nacházim některé patrné pAtahy, že 
pAyodci hlaholené recensi latina dobře byla známa, snad i v 
zemi, kde žil, v jistých okresieh (vzpomněme si na Macedo- 
yiaohy, na města v Chorvatech a Dalmatech) běžná. Tako* 
véf json ttživáni slova sovKbBH ve smyslu <icujtoXi), podle lat 
literae, t^ b-snhth ca z latínsk. vaenire. Neni< mne sice tqno. 



S96 lAUiráfnS JkwforM. 

ie sledy latiny jii i v Mjitaiiiidi rukopiseob rf ehodai iili 
cyriUflké reoenaí, jmenovitě ▼ evangelisláři Oetreoůpefé, se 
vyikýtiyi, a viak vždy jen ve vedk^šim přistrojí^ y aadpi- 
eeoh a flynaxářiy nikoti t texta samém. Sem náleii irieve 
4AeA4>YHM dle latiiiského alldiua y evangelisiáfi Ostroadiové 
(jakož i y pnixapostoláři macedobolharském^ adeC viak iié> 
k4y i 4AHAovrMH), kdežto v biUi Ostroieké již výhradné 
4AAMA0YH4 dle řeckého áXXíriXotttKy dile to, eo Kopiter peaaa- 
menaly že y kalendifí Ostromiroyé pamá&a sv. Silyestra pa- 
peže položena na den 31. ledna, spteobem drkve říoMké^ a 
že tamže pokléska přeUadateloya KáiierovAHr hx-^ jen sJaHii-* 
ského Gapitaleorom (misto Gapitalensinm) yyeyitlena býti 
může. (Olag. Cloz. p. LXI-LXIL) Tyto nadpisy apHdayky 
synaxAře a menologia podléhaly nslaviéným promčnAm: každý 
pfsař knih bohoslniebnýoh přisp^sobovid a upravoval je db 
potřeby své země a svého věkn. Odtad poilo, že ani dvoa 
stejně znějících synaxářA a menologíi ve stalých rnkopiaeoh 
nalézti ndze, a že éim starii json rukopisové, tím větli roz- 
díly v kalmidáHeh. Než bod! jak boď: výsledek, že text b^- 
stameh mkopistv západní diU hlaholské recensi na mnobýdi 
mistoeh, od n^taríioh rakopisAv výdiodni čili eyrMbké re- 
censi odstiqMuei k západní řecké recensi a tndíž spohi kJe- 
lonymové vulgátě se diýlí, jest vždy týž, buď že původce 
UahoMttiny do vulgáty samé nahKžel, aaebo feckýnri, s ni 
zároveň jdoucími rukopisy se spravoval. Čelni^ií tidcová místa 
jsou: Marc. 7, 26. řec. y^^^ 'EXXvjvíc* t^* muher genfiiis, 
hlalu MHA nor4Ni*MHH, cjfT. mené «AAMNb<»c4. Jo. 6, 4 řec. xatá 
xotpov, Vvlg. secundnm tempus, hlah. bp^u«, cgr. a^tú Jo. 
9, 8. řec. byzant nif Xo^, řec. zdp. 7cpo9aÍTi)c» t^ufy- meadieufl^ 
hlak. npecVreAb, cyr* CA-vn-b. Jo. 19, 27. řec byz. ^(jiiipttCy ^^^ 
gáp. Spa^y fndg. hora, hlah. V4C4, cyr. AbHe. Majíce tato nezá* 
pomou bližnost hlaholské recensi s Jeronýmovou vulgátou 
ve mncAých místech před očima (věttí póěet jich probtání 
celého čtveroevangelia a praxapostola nepochybné najevo vy- 
nese), nemůžeme potlačiti tanoucí nám na myrii domněnky, 
žef právě ona zavdala příčinu pozd^iímn odvozováni celé 
hlaholštiny, i samé abecedy, od sv. Jeronýma. Aspoii bych 



jRosdor 8taro9k přMadu Pisma sv, 287 

▼ýUada piirozeiiéjSiho (Bebcrf přiiinn Déjakon to mití mnst) 
nftd tento aevědél. 

9. Zbýváf jeStéy bychom ohledali aieo bHže yady a 
nedostatky gtarého překladu, povataU buď z oedopatřeni 
anebo i z nenméiii. Z tčehto nčktoré rakopisům obou recensi, 
eyriHaké i hlabolaké, json společné^ jiné jen jedné z nich 
ylastoi Vytkneme éelnějSi, opáéivie z králka již nahoře 
uvedené. Matfh. 10; 3. xai Atfí^tdo^. Jméno toto y ruko- 
pisech sápadni a alexandrinské recensí a ve yulgaté seházt, 
kdež se místo xol Ae^^loc o ^xX-vj^slc Oa5&aio<, et Leb* 
baens cognonento Thaddaeus, jakž to v rukopisech byzan* 
tinské recensi nacházíme, ite pouze xod Oaftftaioc, et Thad- 
daeus; než oyrillští rukopisové, pokudž jsem do nich na> 
Uédnonti mohl, maii viickni KSAcesH, tolikéž i stará vydáníi 
žaltář dětinský 1495 na lista 344 msAeBcn, biblí Ostrožská 
1581 KeAeseH, a teprve opravená Moskevská 1751 správné 
H AeiweH. — Matth. 26, 18. jcpi^ tov &»tva, Vulg. ad quem* 
dam, JĚh,. Ats, k-k AHN<fi, eyr, ki. oNbCHiin. Než řecké to 
slůvko moUo v okolí, kde pftvodoe hlaholské recensí žil, 
tehda býti béžné. — Lne. 3, 13. [jltSív irXťov Tcapa to 
SiaTeTáYitcvov v)(jilv Tcpáďaere, Vulg. nihil amplius, quam quod 
constitntom est vobís, faciatis, ev.. Oétrtnn. NHVbrowe boam 
noBeA*»tf«i4ro sau-b TsopHre. Smysl jcst, jakž Bratří dobře 
přeložili: nic více nevybírejte nihil amplius exigite: než slo^ 
vaoský překladatel délí zde vinu s latinským. — Jo. 21, 19« 
air;|ji«(v«Dv^ Vvlg, significans, ev. Aís, kamaa, místo s^h^ushjia. 
Ka jiném miste vatikánský rukopis má správné. Omyl (ad 
není-li to pouhá hra piscova «ebo jiná náhoda) povstal z dvoj- 
arayriu řeckého slova ^{jLa{v«>, kteréž v novéjSí řeétiné zna* 
m&Dk klepati, odkudž ^^avrpov, klepadlo, jímž v řecké cír- 
kvi do chrámu svolávají. — Aci 17, 9. "Apeioc itáyoc, Vvlg. 
Areopagus, e^. ve vdech nqstarSích rukopisech a vydáníchi 
jež jsem srovnati mohl, jpN«a'b Ae^-b, až do opravené biblí 
Mosk. 1751, kdež správné jpeonurii. (Viz nahoře & 6.) — 
GaL 4, 17. hci£kiU(tii Vulg. excludere, praxapo9U>W Dam. 
a vgd^ 1647 qpbKBM (tipiiMMi), čtouce íxxXiímat, opačné a 
proti smyslu: bib. Ostrožská již cotaoyvhth. — K téaito 



288 Literami his^rie, 

pokléskám moino piípojiti nékteré jiné, s kalendéie při 
evangelistáfí Óstromirové; a sice: 1. 228, dne 4. Řiina: csa- 
T^^iro CBAi|i6nou«veHHKa n6Tp4 K^neTOYAin hx^ii tO jest SaQGti 
Ueromartyrís Petři Capitnleornm a. Capitalenmnm (fee« Exkkst 
toXéov), jakoby dle latmakého Capitnli-eoniiii (Kcpkcar GHag. 
Cloa. LXI— LXn). — Li8t 272, dne 11. Máje (arr. L 296): 
n4MATb CBAToutv rorieTAHio H M-wMOiCfezis, V feo* TO ysv^Xiov 
T^C icóXeQC) t. obnoveni města Byzanta od c Konstantina Vel , 
z čehož nékdo snad udělal tou áyfou Fsvcd^Xíou xat W9 iroX- 
)u5v. — List 274, dne 21. Máje (srv. L 295) : n4UAT«> cba* 

-TblM-b B4CHAMIO KOCT4HTHHOV H OA^HH, kďOŽ ttáSOVné T«ÍV 

^aaiXéov; t. císařův, obráceno nedoroznměnim ve idastni 
jméno Yasília. — Pozoru hodné jest též užíváni slova T4fi44Mi, 
N4 r4n44»<H, N4 T4n4-»HZ'b atd., V rukopíscch hlaholských a 
v kalendáři evangelistáře Ostromirova, poilého zřeCTa Tcá^ 
místo CTP4CTN. — Tolik na ten čas těch přiklad&v. 

10. Přehledněmež ještě jednou v mysli celou řadu vy. 
čtených zde různých míst a čteni z nejstarších rnkopisův jak 
pyríUských tak hlaholských a uváživše jednokaždé z nich ne- 
podjaté, zastavme se kone&iě u některých hlavních, z přehledu 
toho plynoucích výsJedkův. Především Viděli jsme na své očif 
že staroslovanský překlad vzdělán neprostředně z řečtiny, ni- 
koli z latiny. Skoda a souhlasnost slovanštiny s řeknou jest 
pravidlo, neshoda a nesouhlasnost jen výjimka a úchylka. Za 
druhé spatřujeme neméně zřejmě, že překlad v rukopisech 
cyrillských a hlaholských v celosti sice jeden a týž jest, a 
váak že nicméně v^ jednotlivých čteních znam^tá panuje 
různost, sahiylcl do nejstarší doby, o niž z pozůstalých pa- 
mátek souditi můžeme, tak, že již nejstarší staroslovanské lu* 
kopisy n<ýen dle pisma, ale i dle různosti čteni na doé tHd^ 
čilí recensí se rozcházejí, kteréžto dvě recensi podle písma 
cyriJUhou a hlaholskou^ podle podstaty věci pak východni by*- 
z<miinBkh4%ukou a západní čili italskou pUstojně bychom nazvati 
mohli. K oné cyríUštl, k této hlaholští a z nich přepsaní 
cyrillátl rukopisové připadají. Za třetí přylmáme za věc jistou 
a vši pochybnosti zbavenou, že mnohá hhiholským rukopisům 
vlastni čteni původ svůj vzala jestli ne z latiny čili vulgafy, 



Rozbor starosL překladu Fisma sv. 289 

tedy aapoá z řeekýdi rakopisŮT íedné a též raeenai s Jero* 
qymovott ynlgalov. Že počet jioh v sestaveni naiem tak akro- 
fný, Těc jeat přirozená, jeito jsme posavad jen kasy a vý- 
jimky z nejstaráich vinkopis&v v té přiiinč ohledati mohli ; 
prob^oa-li se kdy bedUvé celé ty rukopisy, nepochybné mno* 
bem vétSi počet jich se vyskytne. — Poněvadž, jakž řečenOi 
překlad .ieden a týž jest a recensi dvoje, vzniká otázka: 
která recensi jest starái a základ druhé ? Odpověď! na tuto 
otázka neni sice snadná: my vSak podle všeho, co jsme 
svrchu přednesli, neváháme se vyznati, žecyrillský pokládáme 
za staríi, hlaholský za pozdější. Pověděli jsme nahoře, že 
sestavení hlaholského pisma a zřízeni pravopisu, jakéž v n^* 
starších rukopisech hlaholských nacházíme, byC třebas písmena 
sama větším dílem i z n^aké jiné abecedy pocházela, máme 
za následováni pravopisu cyriUských rukopisův. Totéž tvrditi 
musíme o textu« Úchylky a zvláštnosti jazyka^ vyskytující 
se v hlaholštině (viz připomínky u slov HCKpb, knhpj, soyKbBH, 
Tp-bJKbHHK-b, vp-ftBHie a j.)^ ukazují, jakž nám se vidí, zřejmě 
k zemím dřevního lUyrika, Macedonii, Albánii, Dalmatii, Chor- 
vat&m, v nichž vedle domácího a slovanského druhý starý 
živel — latina Kde světlo historie schází, mějtež i domněnky 
své misto. Má domněnka o původu hlaholské recensj jest 
tato. Svatý Cyríll přeložil za živobytí svého z písem svatých 
pouze evangelistář a praxapostolář čili čteni svatých evan- 
gelii a epištol a k tomu ještě žaltář. Tento překlad zachoval 
se v prvotni přesnosti své v Ostrondrově evangelistáři a ru- 
kopisech jemu buď rovných buď pj^íbuzných. Method přelo- 
žil, tak zní zpráva, nedlouho před svou smrtí a vypuzenim 
slovanských knězi z Moravy a Pannonie, ostatní kanonické 
knihy: než žeby se ten překlad v oněch brzo nastalých po- 
hromách a stěhovačkách byl zachoval, jest velmi pochybno. 
Jan Exarch bulharský o něm nic nevěděl Podobnéf, že Kli- 
ment anebo některý ze společník&v jeho, Naum, Angelar, 
Sáva aneb Gorazd, přinesl evangelistář a praxapostolář do 
Bulhar, zde se o dovršení jednoho i druhého zasadil, přehlédl 
znova již dříve přeložená čtení (perikopy), sestaviv je po- 
řádem čtyř evangelií a epištol, doplniv mezery mezi nimi a 



240 Literami hUtorie. 

přeodév eyriUiei do hlaholice, k tomu ofll buď jii holové od* 
nékud přejaté, buď tehdáž nově a nasohyál Tymyileiié. Tak 
povstala híabolflká recensi, doilá nás v evangeUstáři Valí* 
kanském a y j^eroevangelii Grigorovi6ové a Zograftkém. Z 
takovýchto étveroevangelii hIaholsk;^ch poSIa přepisovániai 
některá cyrillská, podle 6teni jim příbuzná, {menovitč Kry^ 
losské psané 1. 1143 (což pozorností ctihodného A. Ch. Yo^ 
stoková aSlo, v Izvěst. rnssk. Akad. 1862. Dii I. Č"*. 7. stn 
100—101), Šišatovecké, Eopitarovo, Pražské a j. Totéž plati 
o praxapostoláří : i tohoto někteři stáři rukopisové, jako 
Stnimický čili macedobnlharský a Damianův čili Šišatoveckj^, 
prostředně nebo neprostředně, přejati z hlaholíce. Později 
statý překlad tenfo v mkopisech cyrillských, neodvisle od 
hlaholských, často přehlížen a jinačen: n^ pří viem tom v 
některých rukopisech zůstala nejstarSl hlaholská čtetfí misty 
nedotknutá až do XV — XVL stol., na př. v papírovém Čtve* 
roevangelii Pražském (asi z XV. stol.) B-^HHib ce, ABspHHKbt 

V4C4, Sb CbHUHipHXb, BbVHeTb, BbA-feCTH Bb Vp-feBO, NHSRdTH Ce 

atd. Naproti tomu hlaholská recensí, v rokopisech oyríllských 
téměř dočista zahlazená, trvala nepohnutě v knihách hlahol- 
ských, až ji, po dvojím předběžném povrchném přehlédnuti 
od Levakoviče 1631—1648 a Pastriée 1688— 1706, naposledy 
Earaman, věci nedost povědomý a nevčasně pilný, v druhé 
čtvrt! minulého století (1741—1745) i z těchto vypudil, na* 
hradiv ji opačně čteními novějSí ruské, často již nestaroslo* 
vanské recensi. — Co se nedostatkftv a poklések v překladu 
dotýče, mezi nimiž ovíem některé (jako KieASBeH, hagraai 
4pH6Bb ABAb, MpbKBH) vclmí ncmotomé jsou, komu by ty při- 
čteny býti měly, kdoby to teď určitě a výslovně rozhodnouti 
se opovážil? Snad že jimi jedna i druhá strana, cyrillská i 
hlaholská, třebas nerovnými podíly, vinna? Než buď jak buď, 
my raději chceme prvoučitelAm svým za to, což velikého dobře 
udělali, vřelé díky vzdávati, nežli kárati je přísně, kde v ma- 
ličkostech UdskfS křehkosti ulehli. 

'O |jiir]5iv elSoc 0Ú5ŽV í^apiapTávci. 



Otméiiý přehled litnrgiekýeh kněh clpkve řeeko- 

sloyanské. 

(Ča8. Č. Mtib. 1862.) 

(Hlavni pramen o knihách bohoslužebných církve řecko-slo- 
vanské jest : De libris et officiis ecclesiasticis Graeoorum v Caye- 
ov^ých Seriptor. EccL hist lit T. IL app. Dissert 2. p. 20 síjq 
Mimo to uvozuje Šafařík: T^eona Allatia de libris eccl. Graec. 
dissertationes duae, recussae cura Jo. Alberti Fabricii Hamburg.. 
1722. 4", Mon^^auoon Palaeographia graeca p. 386 sqq. JDuFr^ne 
Glossar. mediae Graecitatis. Alekséjevúv Cerkovnyj Slovať. Asse^ 
maní Caleudaria I. 145. cofl. VL 561, 563 et I. 83 sqq, Guiceri 
Thesaurus ecclesiasticns Ed. 2da. 2 vol. Ep, Philarei v čtonijach 
1864. IV. 20, Vn. 8.) ' 

ŠaíkHk přehled tento sepsal asi 1. 1^52—53. 

Akathíst, 'Axá^iCTOi;, Akathistnik^ slavná služba pftvodaé 
ke ctí nejsvětějši Panny Marie^ při niž se pravidelně stálo 
(odkudž jméno); později nápodobně i ke cti Ježíše Krista 
a některých svatých. 

Apoštoly Prcuveo, 'AtcóctoXoi;, Ilpa^áov, Ilpa^ajcdairoXo^j 
ApostoluSy t. skutkové sv. apoštolftv, poslání katholická a sv. 
Pavla, bez zjevení sv. Jana. NejstarSí rukopisy jsou apoštoly 
nedělní, t, j. ctění z epištol pořádkem dnův rozložená, což 
nevlastně Aprakos slově. (Viz Aprakos). 

Aprakos, od r^^é^cL a^rpaxo^, feriatus dies, nedělja, 
vozkresenje, EúaffáXia áxXoyáSta, suaYYeXtarápwv, Evangelista* 
Tíum, Lectionarium, rus. Vsednevnoje ili voskresnoje Evang., 
evangelium nedělní, t. pořádkem dnův na čteni rozložené^ 
počna od veliké noci s evangelium sv. Jana. — Naproťi stojí 
Tetro, Tetroevangelium. — O čteních z epištol slova Aprakos 
tievlastně se užívá. 

Šafařík. Scít. spisy. lU. 16 



242 Liierámí hišbmě. 

Bogorodié^lky etoroxápcov, ▼ áMfrn smyBhi tbiika 
spéYŮy ke éhyile ncggy. Puny Marie, s kii6h bohoíhiieb- 
Dych vytažená; v uíMn smyila kniha, obsah^fid dDibn ke 
cti ncjsY. Panny Marie od Agapia Krétakého i roiliSqýeh 
knčh y jedno ineienoa a Beetayenoii. Vyd. fecky ▼ BenAt- 
kách 1643. 4«. 

ČM^ov, Úmmuk, "OpoXÓTiov, Horologiam,- Brefiarim 
(i. e. breve honuínm), Pohutay ierej8k\j, Offioia, kniha, 
y niž každodenní služby a modlitby k yyméřeným hodinám 
cirkevnim (t. 1, 3, 6 a 9^ horae oanonicae, noctoniae Tigi- 
liae, tertía, sexta, nona, vespera et completorinm. Oieaeler L 
685) patřící obsaienyjson. <>bo82twe<^ Časlovao, ópoXoróicuXov, 
jmeni^e se krátký T;^tah % onoho. 

Ciay, Normalia. Čin y církevních knihách snamená 
spAsob čUi pořádek obfadAv církevních od sv, OtoAv nstar 
novenách, n p. tin př^ímání kacffe, čin litíje (processí) atd. 
a děli se od alužby (canon) k poctě Boha a svatých, ačkoliv 
kniha činAv čili činavnikf mimo předpisy, i modlitby v sobě, 
zavírá. 

Činovnik archlerejský, sluiebnik archierqshj, Xeipo- 
Tovta, Pontíficale, slove kniha pro bisknpy, arcibiskupy, me- 
tropolity á patriarchy k vykonávání obřadAv církevních se- 
psaná, asi to, co n nižSího duchovenstva Trebnik. 

Čitula, Čktulga (srovnej: Srbulja), popis zemřelých ▼ 
rodině. Dle Vuka se čitula taková nachází v každé rodině 
srbské. O záduSnicích ji podávají knězi, aby všechny ze- 
mřelé zejména připomíná '). 

Irmolog, ElpiioXóyiov, sbírka církevních zpěvAv, ob- 
zvláfitě ve dni svátečné na ranních službách zpívaných; v^- 
tah z Oktoichu, Triodu a z MenejAv. (Obyčejné s notami.) 

Kannonik. Kanón znamená: 1) pravidlo církevní čili 
zákon, jímž církevní řád a kázeň se předpisuje. 2) Církevní 
písně na ranních službách božích, po žalmech a troparech 
zpívané, dle obsahu vzkřesné, trojičné atd. V tomto posledním 



O SrbtUja slove kniha drkevni, bnď rukopisná nebo tíSténá, v niž 
přerlád^i tvaiy srbské, misto nukých nyni obvyklých. 



Přehled litur. Jměh dtkoe řeeko-Oov. 243 

ttnyda dove Kanmmik sbfrica tčeh takov^^eh ptoni. Někdy 
téi užívá se £anan místo sluá^ kteréž vii. 

MéfliHiMslov čili SufoUy, dvojího spůsoba : 

1) Mígaeaehv íiK S^atof vlastně, MtjvoXóywv, Meoo- 
loginiD, lat Oaleodaría, Fasti, ponhé vyěítání jmen sva^oh 
a svátkův pořádkem dnův přes cely rok, nejčastěji mi konci 
Evangelií a Apoštolův. 

2) Synaaor, Suvo^ápiov, coUeetio mensiam, knížka, v níž 
sebrána svatech jména, rosložená podle dnftv měsíce, s při- 
dáním písní církevních (pochval svatjých) a jiných výtahův 
ae slažeb (krátkých žívotopisův atd.), svláitě na ranních slož* 
báeh nžívaná. 

Synazaiy v Triodech od seačátkn posta až do neděle 
▼Šech svatých jsou od Nicephora Eallista Xanthopnla. 

Minef a, MT^vatov. Tr<gího spůsoba : 

1) Mne/i fnisjaéngja čili sbíiebnjffo, kiúhj Bavíngící v 
sobě slažby svatých na každý den celého roka, pořádkem 
měsícův, počna od 1. záři. (V rakopisech boď po 1, 2^ 3 i 
6 měsících v díle, v jednotlivém tiská 12 foliantův.) 

2. Mneja óbáčcga^ Menaenm commane. Výtah z velikých 
dvanáctí Minejův měsíčných, pro každodenní potřeba menSích 
i chadiícb obcL 

3. Mňga prazdrMnégaj 'AvioXóytov (Cvětoslov), vnlgo 
Tr^lof, Trj^hologiam, slažby na nepoknutedlné evdOy přes 
celý rok. 

Docela rozdílná jest : 

Mineja čeýo^ pL óetU Afínd, obšírné životopisy svatých 
8 připojením chvalořečí ke cti jejich. V Baska proslalá 
sbírka od Makaria, metropolity, v rokopise. Srovnej Proloff. 

Molitvenik, MoUtooehn) 1) Liber precatorios s. sacra- 
nim precam, modlitebná knížka k sonkromémo ožívání 
2) Molitvenik viz Trébnik. 

(Vlastně Molitvenik, EúxoXóyiov, n protestantův Agenda, 
v původním a širším smysla obsahoval všecko to v sobě, co 
nyní SlažebnikaTrebnik: než později začali, zvláště Basové, 
rozdíl činiti mezi knihon litni]gie čili Složebnikem, a knihon 
obřadův čili Trebnikem, této poslední výhradně název Molit* 

16» 



244 Litůrámi kistarié, 

veoik, Eaohelogim, přikládajice. V Goarové Ifolítvemku ob^fe* 
spojeno. Viz Co?e IL App. 28.). 

NomokMion, Nop.oxavďv Čili No|jLOXttvéytov, i svod 
(harmonia) císařských zdkonú& (vófAOc) a eírkewtíeh pramdel 
(kočviSv^ Fegala) jest sbirka ciikevniho prára (jas oanonioiím) 
východní :čiH řecké cirkye. Slově jinak Kormčcga Imiga^ 
Il7)8áXtov, lat. Directorium^ 

Nékdy slova Nomokanon v nždim smyslu ponze o sbirce 
církevních pramdel se nžívá, n. p. v tíStěném Nomokanonm 
1620 Bld. a při Trebnikn ruském. Vydáni rumunská šlovou 
yyPrevila^. 

Obiehod pěvčij; 'YjxvoXóyiov, kniha zpěyův, nejen ná- 
vod ke zpiváni^ ale i samy hlavni pisnd duchovni na celý 
rok v sobe obsahující. Jest to vlastně Oktoich s přídavkem 
výboru rozličných plsnl: kanónů ^ troparů, sUdhíraHl svá- 
tečných. 

Oktoich, Osmoglasrdky OxrciiQxoc? drkevni kniha^ v niž 
se obsahuji pisně na osmerý hlasy, složené od JanaDamas*' 
kina, kteréž přes celý rok se zpívají, vyjma čas od začátku 
velikého postu do neděle všech svatých (prvni po letaiiclch), 
kdež z Triodu postního a květného se zpivá» 

Paleja, Palea^ (z TcaXatóí, starý) biblická hist(»ie stár 
rého zákona, vytažená z patera kněh Mojžíšových, někdy i 
z JoBue, Soudcův, Královských atd. 

Panegyrik srb., Toržesůvennik rus., Havijyuřtxóv, sbirka 
chvalořeči ke cti vybraných svatých, z Athanasia, Alexandra, 
Cyrilla Jerusalemského, Basilia velikého, Gregoria Nazianz- 
ského, Gregoria Nysského, Amphilocbia, Epifania, Chry- 
sostoma, Efrema, Cyrilla Alexandrinského a jiných, s připo- 
jením životův jejich, pořádem měsicův. Srovnej Sborník č. 1. 

Paraklis, ParakliHk, OapaxXiQTixo^, vlastně nic jiného 
nežli Oktoich aneb částka jeho s rozličnými pozdějšími pro- 
měnami a přídavky (Srov. o něm Ep. Filareta v Čteníi 1846. 
IV. 22.) 

Paremejnik, Paremjí^ 'AvtryvÓMic, 'AvaptiapLata, Leo- 
tionariuB (od slova Tcapotfjiía, proverbium), výbor řeči a prft- 
f)Ovědí ae sv. Písma, zvláště z |rflslovi Šalomounovýcb, v 



Přehled litvr. hnítis cirkee řecko-alov. 245 

řecké dikvi dmhdy na začátkn nešporu a jind^f 4Máných. 
Čtení ta nyni y Mineji a y Triode eh obsažena. 

PASebalia; ni9)iakioy, Pascttalion, kruh ydíkonočný, 
jimž 6e syátky yelikonočné a jiné o(í téchto záyisejici ozna- 
čovaly. 

Paterik, Oiečnik, llarepixiv, kni*ha obsahnjioi y sobe 
životy svatých a církevních otcftv, jedn^ak v ehrámech na 
službách božích, jednak nyní obzvláště v čas átolováni v 
klášteřích čítané. Zvláštní drah té knihy jest Síarcěttoo, 
repovTtxov, t. j. životy a řeči starých poustevnikftv egypt- 
ských. Eozdílný od Pateriku jest Prolog. 

Sem náleží I/msaikon, Aauaaixóv, životy svatyň otcftr 
od Palladiai bisknpa Helenopolského (připsané Lausovi prae- 
fectovi), z něhož v jisté dni v chrámě čitáno. Podobný jest 
Paradis, IlapáSeiooc. Cave App. 34. 

Prolog (UpóXoyo^, ani řecky ani latině jsem- tohor 
názvu nečetl 5 Preloh malorusky již v památkách XVI. stoL 
Zubr. 69), sebráni krátkých životů svatých a poučných řečí 
Basilia VeL, Jana Zlatoústéhr a jiných podle ustanoveni církve 
na službách božích čítaných. V Rusku a v Srbsku až da 
dnes církevní kniha; v UhWch zanedbána. Rozdílný od Pro- 
logu Paterik. 

Pdaltir Blédóvannaja^ Poluustav, Polustav, Pscíňir so 
vozsUdovanijem (áxoXo\)5^ía), 9faXn]'ptov, jest obyčejfaý žaltář^ 
na jisté články (xaírťajiaTa, sessiones, sědidlny) rozdělený 
B připojením kanonftv nejev. Panny Marie a vybranýtb sva- 
tý<di, synaxant, služby veliktiio postu a časoslovu. Pttdle 
této knihy vykonávají se v řecké církvi služby boží ramii, 
časové a večerní. 

Sbonrik yrossJíénési smyslu: 1) Sekránii^aiičiiýóh jAv 
{hihaLxai\ od rozličnýeh církevních otcAv, v chrámě ěítaftýoli. 
Srovujeg Panegyrik. 

3) Sebráni bohoslovnýoh sepsání a pojednání, též od 
roalidných drkevních spÉiovaMlfty^ 

3) ModUtebná knížka k domácí potřebě. V tomto 
Btnyslu dnes ntjobyčcifiiéji, 

4) Někdy též pouhé krá&é životy svatých. 



246 Literární historie. 

Sloibjr. Služba^ řecky Kavov, otxoXou^io, lat oflicimii, 
ve Y;^SDém smysla litargia) služba bozi, potom y širiim 
smysla služba ke cti jednotliyých svatý^eh v cirk?i zřízená. 
Sbirka Tíech slažeb jest v lOneJi mdsičném ; porftznii na- 
ch&zeji se ye knihách rozliSn^i jmény yyznamenan^cb^ n. 
p. Bogorodi6mky Jikaihistnik, Slnžby etc 

Služebník, Astroupíat, AetTOUpyixóv, AstToupytáptov, 
Litargie, Litnrgiarinm^ y lat ofrkyi Missale, cirkeyní kniha^ 
podle niž se boží služba jak ranní tak neSporni, i litargiQ 
sy. Jana Zlatoústého, Basilia Velikého a o yelikém posté 
ye středa a y pátek Řehoře L papeže římského (tak řečená 
Praesanctificatornm, prédosTJaiéennych) yykonáyá. 

Pftyodné a ylastně částka to UoUtoenika (Euchologion) 
y iirSím smysla. 

Skdebmk archierejskijy yiz Činoynik archierejskij. 

S jnodik ras., Pomenik srb., kniha^ y niž sebrána jména 
prayoyěmých křesfanůy, baď o cirkey yůbec (Stjctuxa), bod 
o některý chrám obzyláitě zasloužilých a na modlitbách (»na 
proskomidii^) připomínaných. 

destodneVy Šwtodneoeo, sbirka spěyůy ke službám bo- 
žím na yelikou neděli (t před yelikonocí, hebdomaa saera). 
Výtah a Triodu. RozdílnýC Šeetodnev, ŠeUodnemik (Hexame- 
ron) n. p. Zlatoustoy, kniha ke čtení o yelikém posté na 
ranních službách % 

Tetro, místo TeúromKmffdium, Cetoeroblagoofetífe^ Trcpor 
tvafféXbovy jsou< čtyery eyangelia y obyčejném pořádloL 
Sloye rusky Napreetolncje^ Srb. Nakok^nu, NahoUgnoje (?),sdá 
se mi. Naproti stojí Aprakos. 

TrebBf k« jinak Patrebmk, MoUioemk, lét Fobmiao (yyd. 
Vilenské 1622. Tolst. & 68. b. p. 540), EtSxoXórtov, Bitoal^ 
kniha, podle níž se yykonáy^jí drkeyní obřady, n. p. syátosti, 
pohřby, syécení yody atd. Půyodně spolu se služebníkem část- 
ka Molityenika. V Dolhop<riském Molityeniku 1635 uiíyá se 



>) Šestodney y Mo6k^l64a F. jest výtah i Oktoichn s iBodfitemL 
CStroj. Car. N. 118). — .Sestodney kniha Bealužbami sedmičnými i ne- 
délnilio dne oni UasAy.'' (Aleksig.) 



PřMěi hínŤ. knih tirkve řeeko-dov. 247 

slov EachologíoDy MoIitTenik, Trebnik jako st^noznainých 
(^ynonyma^ aeqaiyooa), 

TrefologloDy rpe^ojiorioirb, cíecn CAOBOnmtíie. Vyd. 
Kyjevské 1734 FoL Srovnej Min^a 3. finsové slovo to 
odvongi od x^í^o a Xsyo i^naraTe^Hoe eiOBO.'' Jiní od 
xpyxfaí fimctes praestantíflflimi : „nHmeooópaHÍe^yaod xpí^vikXo^ 
trojlisty. 

Triod, Tryi^išnec^ TpicjSiov, tak nazvaný od třlpésenných 
kanonův v néin obsažených. Jest dvůj: 

1) Triod po9íruga, obsahnjicl v sob9 sinžby boží od za- 
Sátka veL posta až do nedéle květné. 

2) Driod evitruga^ jinač Pentikostar^ nevTijMOOrápiovy od 
nedéle květné až do neděle vieeh svatých (prvni po letni- 
cích). Skladatelé jsou : Kosmas Sladkopěsenný, Theodor a 
Josef Stadity, Nicefor Eallistas a Filothej patriarcha Car- 
hradský. — Když se z Trioda sloaží, tehdái Oktoieh není 
v Kiíváoi. 

Podle Řekův a Bosův Triod postní sahá ai do vdiké 
Bod a květný odtod až do ochtába po letnidoh (ab ipso 
pasdialis die osqae ad octavam pentecostes, qaae est domi- 
oiea omniain sanetoram): my jsme rozdíl podle starosrb- 
ských vytkli. 

IJstaT eerkdvnyj« jinái Oko eerhmuýe^ Obramik srb., 
Tipík^ Túxtxov, TaxTixof, l^pioam Ordinaríom, Cerimoniale. 

1) ňád vykonávání siažeb božích a obfadů drkevních, 
svIáStě oneiii jejž prvotné sv. Sáva Jerasalemský pro svůj 
kláiter oséanovil a řecká církev potom vůbec přijala. 

S) V nžtím smysla řád a pravidlo jednotných kláSterůVí 
od zakladatelův jejich, lat. regala^ česky řehole^ a. p. tyfricon 
8V. Sávy srbského pro kláiter Stadenioký a j. 



o staroslovanských, jmenovité cyrillských 
tiskárnách 

T jihosloranských zemícb a krajinách příležících, totiž t Srb- 

iRf Bosně ; HercegoTině, Černéboře, Benátkách, Valaebii a 

Sedmihradsku, ve steleU' XV., XVI. a XVU. 

(čteno ve shromáŽdéní filologické sekcí král. ieské společnosti nauk dne 

14 Hjiia 1841.) 

(Čas. Č. Musea. 18á2). 

V édomof jest, že asi v polovici 14. století Turci, bž 
dotud jen y Asii panováni své rozfiiřujici, vyzváni jsouoe od 
Jana Eantakuzena protí císaři Janovi IV. Palaeologovi^ válečně 
a u vnikem počtu do Evropy vkro^lj, I. 1357 pomofskébo 
mSfita KalUpoIe, I. 1361 pevného a lidného města Adnano*- 
pole se zmocnili, v kterémžto posledním jifi I. 1866 šukán 
jejich Murad I. stolici svou zarazil, 1. 1389 dne IS.čerwa 
srbského cara Lazara v rozhodné bitvě na Kosově přemohli, 
téhož léta bulharského cara Šíimana v Nikopoli sobě poAna^ 
nili a konečně 1. 1392 do vazby dali, 1. 1453 Konstanfinopol 
epanovaU, naposledy 1. 1463 bosenského krále Štěpána To* 
maievice jali a věrolomně, proti danému stovu a sHbii; usmr- 
tili. Tímto násilni^m vhoitěním^ se Tarkftv do Evropy přestala 
ovSem aamostatBost a neodvislost řffií až dotud oa thraeko^ 
illyrském poloostrovu kvetoucicb, jmenovitě řeeké, bulharské, 
srbské a bosenské, a nejedny, s takovými násilnými promě- 
nami neúchylně spojené, těžké pohromy na podmaněné ná- 
rody se uvalily : ale národnost sama těchto dotčených náro- 
důVy t přirozený jazyk, a zdědění, celou podstatnost domá- 
cího života zakládající zvykové a mravové, dle mého zdání, 
na odpor obecnému domnění, tím samým nebyla hned zničena, 
nébrž v nejednom ohledu rovně svobodně a bujně kvetla, jako 



o starosl&wmskjch kniMiskámách. 249 

předtím. Důkazy toho vnitřní historie niroda bulharského a 
srbského za onoho Těkn, ovšem posad málo známá, namnoze 
nám poskytuje : než mistné a podrobné jejieh předkládání 
daleké jest od mého dnešního předsevzetí a ůéele. E vy- 
svétlení tohoto na oko podivného úkazu připomenu jen to 
dvé : předně; že Tmrci 15. a 16. století nebyh odrodilí a zma- 
látnělí Tnrci našeho vékn, n^brž že to byl lid silný, znající 
řád a kázeň, a mající v éele svém panovníky a vůdce zdra- 
vou politikou nadšené, politikou mohoucí založiti a udržovati 
veliký stát, a tudy naproti cizím a nepřátelům hroznou apo- 
hromivon, naproti domácím a poddaným mírnou, krotkou a 
povolnou; za druhé pak, že ona porušenost mravův, která z 
Konstantinopole a od křesťanského východu k západu se ší* 
říc, starši a vůdce národu srbského i bulharského byla na- 
kazila a hlavní příčinou oupadku obojího království se stah, 
do jádra národu, do obecného Udu, tehdážješté nebyla vnikla, 
tak že zdravý a silný kmen, i po utétí vrcholkův jeho, pod 
cizím panováním, ještě dosti dlouho zespoda puěiti se a hojné 
výstřelky do květu hnáti mohl. Toto však platí vůbec jen 
do poěAtku 17. století: nebot tehdáž povaha, mravové a řád 
Turkův, po půltřetastaletém přebývání jejich v Evropě, do- 
cela se měniti počali, síla jejich pomalu klesala, a tím istarSí, 
v každém ohledu lepši poměrové mezi nimi a poddanými jim 
národy, zvláště Slovany, ke zjiaaěení a přerušení přišlL Ná« 
sledkem toho již I. 1697, ve velké oné bitvě u Senty, hvězda 
váieěnébo štěstí Osmanského kmene v Evropě nav^y se za- 
temnila, tak že nyní právě « tak veliké* a úsilné namáháni 
všech hlavních evropejských mocností viděti jest, bohdá na- 
darmo, o nadšeni mrtvole turecké nového poUtiekého života^ 
jakéž bylo viděti na počátku 16. století, ovšem nic naplat^ o 
odvrácení útoku obra toho a vyhnání jeho z Evropy. 

V oné prvotní době, k níž jediné zřetel můj tedf oMr 
een jesl^ panovaíd turečtí, spok<QÍvše se zrušením předešlé 
kfeirfiMidLé vlády, zdvižením šlechty naturecké. a uvedením 
všech podmaněných a poddaných v rovnost^ nesáhali ní nej^ 
méné ani na jazyk, asi ina náboženství, ani na domácí mravy, 
zvyky a obyčeje poddaných asMkřesfimských, jmeaovité slíh 



2S0 lÁUrámi historie. 

yanských národův. Jazyk sloYmtký byl pořád, jakož pied- 
tím, tak i za panováni jejich^ nejen jazykem bohosinžebným, 
vétSiho podlá národův jihodonajakých, jmenovitě Srbův, Bul- 
harův, Arbanasův a Valachův, nýbrž i jazykem diplomaticky 
^chž národův a jejich ta i tam v jakési polovičatné neod- 
vislosti pozůstalých nebo na ni se dob^ajidch knížátek a 
vévod. Slované křesfaniti, vyloačeni jsonce. dle práva mo- 
hammedanského ode vSech dažeb a záslnh vojenských, což 
jim v některém ohledá nebylo ke Škodě, podrželi nicméně 
jedno z nejdůležitějších municipálních práv^ i vnitřni řízeni 
a spravováni svých obcí, skrze starši od sebe k torna volené. 
Tomnto zvláštníma zřízení svých obci a jeho vplyvu na roz* 
v^'eni se života rodinného mají Srbové a Balharové zaě dě- 
kovati, že až podnes, po tolikých, zvláStě v posledních dvon 
stoletích na ně doléhiýících pohromách, jeStě při své národ* 
ností se obh^yilí, a ve svých spůsobech a mravech mnoho, pře- 
mnoho čistě-slovanskéhó, ba prastaroslovanského zachovali. 
Vedle tohoto vSi chvály hodného zřízení obd, jímž se v[4yva 
Tnrectva a Mohammedanismu na domácí, rodinný život Slo- 
vanův přítrž učinila, zachováním své národnosti povinni jsou 
Slované jižní nejvíce dachovenstvu. Turd zajisté, zdravou 
politikou vedeni jsouce, a dobře vědouce, jak pUtný prostře- 
dek k udržování poddaného lidu v pokoře a poslušenství jest 
duchovenstvo se svým stavem spokojené, v prvních st(detieh 
velmi opatrně a mhmě nakládali s kněžtmi a mnichy, UáSte- 
rův a chrámův, kromě kde toho nevyhnutelná potřeba žádal% 
nerušíce, ano mnohé z nich, jako k. p. všecky klášteiy na 
sv. Hoře, zvláštními výsadami obhajujíce. Takovým spůso- 
bem klášterové v oné době stali se hhivním semeništěm, a 
později, v ěasedi méně příznivých, posledním ůtoěiStěm, sti- 
Stěné národností, ěímž oni až podnes ještě, i v tom nfjjvětšim 
svém zpuštění, býti nepřestávají Všeliké literní umění, a 
innohé větve průmyslu, co jich v oněch válčených vichřidoh 
a bouftách zbylo, utekly se do kUálerův srbských a bulhar- 
ských a přechovávaly se tu několiko století. EUiterové řeětí, 
srbští a bnlharitíbjdi školami n^en pro náboženství a nanky, 
ai můžeme^Ii to tak zváti, nýbrž i pro mnohá uměni (a pw 



o ^ara$Uw<m8k§éh knMi$kámáeL 251 

malffstWy řesba atd.) a řemesla. Zvláité v přepisoFini sta- 
r^ch a ve spisoYáni nových knih pokračovalo se v srbských 
a bnlharských klášteřích v celém 16. a 16. stoleti neunavené^ 
tak že mkópisův aoeb aspofi zlomkův a ostatkův z mkopi- 
sův z oné doby převeliká hojnost jest, ovfiem ponejvíce ná- 
božného obsahOy než tytýž i historických, lékařských a jiných, 
ježto naproti tomu ze starii předtnrecké doby převelmi málo 
jích z bonře času vytonnlo. 

Toto o stavn a položení Slovanstva v Turecku v první 
době vůbec předeslati vidélo se mi zapotřebno, aby torna, což 
dnes obzvláštně přednésti hodlám, snáze a ůplnéji porozn- 
méno býti mohlo. Chcif pak dnes odhaliti pouze jedna stránka 
činností jihoslovanských kněží a mnichův a jejich záslah o 
zachováni národnosti, totiž ta, kteráž se jeví ve vydávání slo- 
vanských bohoslažebných čili církevních knih, a sice nevelmi 
dlonho po vynalezení nmění knihtiskařského. Maje toho do- 
brou vědomost, že ve knihách těchto neprostředné ze starých 
rukopisův balharských a srbských poSIých, poklad staroslo* 
vanského jazyka naSeho mnohem přesněji, nežli ve přejina- 
čených ruských, nám zachován jest, neobmeSkal jsem v čas 
svého přebývání mezi Srby ohlídati se s obzvláštní pilností 
a pozorností po vSelikých zbytcích těchto prvotisků. Takovým 
spůsobem podařilo mi se viděli na své oči neméně než pět 
a čtyřicet rozličných vydáni a tisků; o některých jiných jsem 
zprávy od očitých svědkův nabyl: a ačkoli nepochybuji, že 
kdyby možné bylo bedlivěji prohlédnouti vSecky kláštery a 
a staré chrámy v Srbsku, Bosně, Bulharsku a Valachii, po- 
čet tento by velmi snadně zdvojnásobněn býti mohl, však 
nicméně mním, že to, co jsem posud spatřil a vyšetřil, po- 
stačuje ku podání stručné a dosti jasofé zprávy o prvotinách 
knihtiskařství u Jiboslovanův. 

Jsonf pak nejstarií a Jihoslovanův aneb aspoň jcjidi 
pfiěinéaim v cizině ttiténé knihy trojího rozdíla: l)Uahobhá, 
2) cyrillské tak jmenovanou Marici^ pro Slovany IďiiBkého 
obřadu vydané, a 3) vlaHné cj/rillská, pro Slovany řeckého 
obřadu tiSténé. 



252' LiUráTni historie. 

Z těohto dle pořádku let nejstarM jsMhlahQUké, tiátfisé 
pro tak řečené falahoUty^ t katolické Choiraty a lUyry t 
iBtrii, Cboiratech a Dalmácii, poilvajlci piiviieginm úplných 
služeb božich čili mše v jasyku slovanikém. V čele jejieh 
stáji missal L 1483 bez misto, nepoehybně y Řimě aneb Be- 
D&tkádi ve foliům vydaný. 

Nejmladfii jsou bukvicí, což jen odrůda cyrillice jest, 
pro katolíky v Bosně tištěné. Vzorové jejich spatřnji se sice 
již n Postella *) 1. 1638 a Thesea Ambrosia Albonesia 1. 1539 «), 
než celé kniby od 1. 1574 starši mně aspoň známy nejsoo. 
Od těchto rozdílné jsou knihy od propagandy v Římě pro 
^osňáky a jiné Illyry latinského obřadu v 17 stol. vydané; 
nebof písmena jejich čisté srbské cyrillice mnohem bližší 
jsou, nežli bosenské bukvica 

U prostřed mezi hlaholitíkou a bukvicí, dle času, stoji 
knihy vlastně a/rilkké, pro Srby, Bulhary a ostatní národy 
řeckého obřadu vydané. Dnešní mé přednesení jediné k těmto 
tiskům vztahovati se bude ; o ostatních dvou třídách bohdá 
jiným časem stručnou zprávu podám. 

Tištění knih cyrillských počalo se téměř stejným časem 
na dalekém severu a hlubokém jihu, v Krakově a Benátkách 
a však podle toho, co nyní o té věci víme, o dvě léta dříve 
na severu nežli na jihu, t léta 1491 v Krakově a 1 1493 
v Benátkách. Totiž „Švaipolt FěoV, z Němec německého rodu 
Frank^, jakž sám se podepsal, vytiskl léta 1491 v Krakově 
tři knihy : Ž^altář s přílohami (neznámý), Osmohlasník ve Fol, 
a Časoslovec v 4®. Jiné dvě knihy, t Triod postní a Triod 
květný, obě ve Fol., jen v kusých exx. dochované, od biblio- 
grafův ruských a polských obyčejně Fěolovi připisované, 
žeby jemu náležely, velice pochybuji. Švaipolt Pěol', v Kra- 
kově z kacířství obviněný, později do Levoče v Uhřích 
06 odsfóboval, kdež jeilé 1. 1511 živ byl; než není uámo, 
jtéby zde nebo někde jinde o tištěni knih oyrillftkých byl fle 
vlee poknsil. 

^) Linguar. XII. cbaracteríbus differentium alphabetum. Paris 1538. 4^. 
*) Introd. ad chaldaicam etc et X. al. linguas. Papiae 1869. 4^^ 



o staroshvmn^ck knihtiskámách. 263 

Vlast a Benieiúště všech jihoslovansk^^ch tirisAv jsou ne- 
pochybně Benátky. S timto slavným a kvétonoim inésteniy 
hlavon mohutné svobodné obce, měli téměř vftickni jihoslo* 
vanšti národové^ od nejstarší doby až do polovice 17. století 
onzké nepřetržené svazky: anb částka jich dlouho vodvisbsti 
od Benátčanův zůst&Yala. Chtěje již chronologický ?ýěet ji- 
hoslovanských cyrillských tiskův podati, nejslušněji a nejpři- 
měřeněji k věci, mním, začnu od Benátek. 

1. i?emť%n493— 1638. 

První cyrillský tisk, v Benátkách na světlo vyšlý, jest. 
Časoahvec (Horologium), tož co u Latiníkův Officia aneb Bre- 
viarium, 1. 1493 dne 13. března dokončený. Tiskařem byl: 
Mag. Andreas de Thoresanis de Asula. Zmínka o té knize 
jest u Murra: Memorab. Bibl. Norimb. P. I. p. 222, než 
kniha sama bohužel z bibliotéky Norimberské od té doby 
již zmizela 1 

Vévoda Bozidar Vukovic Djuric z Podgorice [umř. 1540], 
pfíčiněním svým a pomocí rozličných mnich&v a knéží srb- 
ských vydal v Benátkách na svůj náklad sedmero knih: 1) 
Služebník (Missale), 1. 1519 v é"". 2) Žaltář s Časosloveem, 1. 
1619—1620. v 4^ 352 L, 3) Služebník 1. 1527. 4^ 104 1. 
4) Molítvoslov 1. 1627, v 8^ 5) Oktoich ěili osmohlasnfk, 1. 
1687, ve Pol 162 1. 6) Minej svátečný, 1. 1538, ve FoL 492 
1. 7) Molitvenik čili Enchologion (Rituále), bez o. I, v 4® 
280 listův. Pomocníci jeho ve vydávání a tíitěnl těchto 
knih byli: mnich Pachomiiía z Řeky v Černé hoře, Jtri Ljur 
hamc z Groraždě a jeho bratr mnich Theodor, kněz Theodo- 
nus, a parekklesiarch Germadiua z Prěpolje, mnich Majztí z 
Uáátera Deéanského. 

V chvalném a bohulibém díle otcově pokračoval po smrti 
Božidara syn jeho vévodic Vincenc Videoviéy vydav na své 
útraty v témže samém městě „Benátkáeh^' následující fiestery 
knihy: 1) Žaltář, 1. 1646, v 4''. 305 listův. 2) Molitvoslov, 1. 
1547, v 8^ 304 list, 3) Služebník, 1. 1554, v 4». 240 Hsi, 
čtyřikrát aneb i vícekrát po sobe tištěný (snad patisky), 4) 
MoUfcvoBlov, 1. 1660, *». 6) Triod postní, 1. 1661, ve FoL 260 



2}^ LíUrámi hMoriě, 

list, 6) Žaltář, 1. 1561, y 4*. 282 list Jediný jeho spohipnír 
oovnili^ jehož jméno nás doilo, byl Štípáme Shaáru^ o néraž 
jeité niie zmínka bnde. 

Po Vineencovi tiskl r témže mésté, písmeny po Boii- 
darovi ^zůstalými, Jakub z Kamenná Řda/y což v Here^;o- 
▼ině blízko Kolaiina: Časoslovee L 1566. v 8. 

Po třech letech yyiel tamže od Jeronýma Zaguroviée z 
Koumu a Jakuba Krcýkooa ze Sofie: 1) Žalttf, 1. 1569, y 4^ 
264 1 2) Molityenik, L 1570. 4^ 282 1. 

Poslední, jenž zde církevní knihy tiskl, byl Bartohm^ 
Ginammí od něho jest: Žaltář, 1. 1538, v 4^ 275 1. 

V běhn 18. století tištěno sice u Pany-Theodoria v Be- 
nátkách několiko srbských knih, než těch vyčítání již sem 
nenáleží. 

2. Cetini v Černi hoře 1494—95. 

Vévoda JiH OmofeoiCf syn slovutného v historii Černé 
hory vévody Jana Ortkjemée^ zakladatele kláfitera Getinského 
(1485) a prvního, pokndž vědomo, původce svobody obyvatelův 
Čeméhory, dal v dotčeném Getínském klášteře, kterýž i podnes 
sídlem jest bisknpa a vládce Černohorského, na sviy náklad 
skrze mnicha Makaria dvě bohoslužebné knihy překrásným, 
nejpodobněji v Benátkách zhotoveným novým písmem vy- 
tisknouti, totiž: 1) Oktoich čili Osmohlasník, počatý 1. 1493 
a dokončený 1. 1494, ve FoL, 270 list 2) Žaltář, L 1495 v 4''. 
347 list Domýšlím se, že i třetí kniha: Molitvenik čili Enobo- 
logíon, jejížto jen jediný, a i ten neonplný list posavad ni^ 
jíti se mi podařilo, tamže tištěna byla: nebof litery s literami 
výš jmenovaných knih úplně se srovnávajL Ano dle někte- 
fých znakův a okolností, o nichž teď šířiti se za nemístné po- 
kládám, nemoha jinač než za to míti, že již něco^dříve, před 
vyjitím oktoichn a žaltáře, literami cyrillskými buď v Cetini 
bnď v Benátkách tištěno bylo; jsonf ziyisté při žaltáH někteH 
kasové písmem starším, již velmi zažívaným, jakýmž i Hottve- 
nik tištěn jest, vytištěni. Potvrdili se toto domnění mé, eoi 
^všem dalšíma vyšetřování zůstaveno býti mosl, snad nttdy 



o $U»roa4waHaDíeh knMakámádL 266 

86 shledá^ fe tiskové Benititi aneb CetinStt starii jsou nežli 
KrakoySti; práci a nákladem Féolovým yydanL 

3. Braáov čili Kamna, 

Znamenité^ od Némcftv obydlené město v Sedmihradska^ 
JBrašov čili Kanmoj drii se vůbec za vlast velmi HdktíiOy 
nákladem Hanuše z Bignera Braiova vydaného: Evangelium, 
bez označení místa a roka ve FoL, jehož jedin^^ exemirfář v 
bisknpské bibliotéce v Hakačové (nyní v Ungvára) se chrání. 
Dorích a Dobrovský, dle zprávy od Rybayho obdržené, vy- 
dání toto do konce 15. století Uadon. Věc ta potřebaje jeité 
dalšího vyšetřování. 

4. Trhomša ve Vahcku 1512-1647. 

Bez označení místa, a viak nejpodobněji v sídelném 
městě Trhoviití, nebof nákladem velikého vévody Ugrovlachie 
a zemí podanajských Jana Baaaraln/f prací mnicha Makaňje^ 
flnad téhož, co 1. 1493— 95 v Čeméhoře tisknnl, vyilo skvostné 
Evangelium, L 1512, ve FoL, 288 listftv. Písmo nové, velmi 
sličných, pf(jemných forem. Text tohoto Evangeliam sloužil 
2A základ vSem následujícím vydáním. 

Též bez označení místa, než ve V alachii za dni vévody 
Peíra, panovavšího 1. 1534—36, tiitěn: Molitvenik v 4% kniha 
mnou sam^ jeité neviděná. 

S výslovným doložením města Trhoviitě vydán nákla- 
dem Dmiitria logothety, vnuka Boiidarova, pomocí učedlníkův 
Opra i Petroy za dnův vévody Jana Mrče: Apoitol, t Skut- 
kové apoitoUti a Epištoly. 1. 1547, v 4^ 258 Usi 

Nepochybně do této doby a do tohoto města náleží též 
Oktoich ve r^hu, ve Fol., 192 list Jediný mno uviděný ex. 
jest neoaplný. Tisk neforemný. 

Naposledy v témž samém městě vyšel nákladem vévod- 
kyně Hdeny^ manželky Jana Mat Bošaraby^ piací mnicha 
.Jatui Soatoharee z kláštera GomUniee v Bosně, Květný Triod 
í.Pentiko8tar, 1. 1649, ve Fol., 409 list Písmo nové neouhle- 
dné. Po Božidarově Mineji svátečném největf í to staroslovanská 
Jknlha n jižních Slovanův na světlo vydaná. 



256 lÁUrámi hisUnrie, 

5. Garazdje 1529—1531. 

V tomto starém a někdy lidném, na řeoe Driné ▼ Her- 
cegovině ležícím městě dvé staroslovanských knih bylo ti- 
štěno. Totižto mnich Theodor IJubavié^ jenž již 1. 1627 
v Benátkách nákladem Božidara Vnkovide Slažeboik vy- 
tisknuly vydal zde nákladem Božidara (xcraidjanina Žaltář^ 
1. 1529, v 4% aMoKtvenik čiUTrebnik, L 1531, v 4% 296 U 
tento poslední pomocí jáhna Radaje. Tisk dosti shěný-, pfsíM 
totéž, kterýmž Služebník 1. 1527 v Benátkách tíitčn. Z čehoi 
patmo, že z Benátek do Goraždě přineSeno bylo. 

6. KMMer Rujani 1537. 

V tomto teď zašlém klášteře, v jihozápadním Srbska, 
nedaleko města Užice na řece Moravě, vydáno bylo přičině- 
ním mnicha Theodosia Evangelium L 1537, ve FoL, 202^ list 
Toto vydáni zvláště proto pamětihodno jest, že v něm písmo 
od začátku až do konce není stejné, nýbrž že se v několi* 
kero rozdílů rozpadá. Neobyčejný tento úkaz snad se tím 
nejlépe vysvětliti dá, položíme-li, že mnichům kláštera Ru- 
janského tajemství matric a liti Uter do matric ^) skryté zůstalo ; 
tak že oni litery pouze vyřezávali, a sice spíše ze dřeva 
nežli z kovu. K uspoření času rozdělena byla práce mezi 
tři nebo více; odtud ta rozmanitost písma. 

7. Klášter Mleéeva 1544— 57, 

Slavný někdy, teď zbořený klášter ARlešem v Hercego- 
vině nedaleko města Prijepole a řeky Limu, založený od 
krále srbského Vladislava okolo r. 1234, v němž i sám po- 
chován byl, jakož i ujec jeho sv. Sáva, tré dosti sličných 
tiskův v 16. století na světlo vyprovodil. Tiť jsou: 1) Žaltář, 
nákladem hegumena DanielPy prací mnichův Mardaina a Theo- 
doroj 1. 1544, v 4., 350 list, 2) Molitvenik, nákladem téhož 
hegumena Daniele^ prací jáhnův Vamimm a Milana z Obny 
v Černém Záhoří na Sávě, I. 1545 4". 360 I., týmž písmem 

'') Viz smlouvu Swcybolřii Veyla a Jiuilullein Lorstiorínin r>nnivi- 
čanem v Krakoví^ 1191. U T.olowola ksi^p: bibliograf, dvoje 1823. 8*>. 
T. I. str. 150. 



o ^taroBlofoouhákýck Jcniik^kárnách. 257 

ca hoiejií, 3) Žaltář, náUadem téhož hegnmena, 1. 1667, 
y 4^ 290 list; pásmem novým, podle Černohorského skroje- 
Dým a dosti sličným. 

& BSUkrod 1652. 

V Bělehradě, a sice dle vil podobnosti v srbskémy u 
stoku Dunaje a Sáyj ležlcim (jiný jest y Dalmatskn na moři, 
třeti y Bosně, ětvrtý y Sedmihradsku, pátý y Uhřich, Šestý 
y Albánii) vydáno bylo, nákladem knížat (t. hrabat, Comes) 
RadUe Ihnitroviée a po jeho smrtí TVojana GtmduUče z Dvír' 
brovrdka, prací mnicha Mardaria z kláStera Mrkšiny-Církve: 
Evangelium, I. 1552, ve Fol. 212 list., hrubým, při tom však 
dosti pěkným písmem. Za základ sloužilo vydání Ugrovla- 
ské od L 1512. Začátek tisku učiněn v Dnbrovníku u Ra- 
diSe Dmitrovice: potom Trojan Gundulic celou zásobu liter 
a nástrojů do Bělehradu přenésti a knihu zde dohotoviti daL 

9. master MrtímorCKrkev (Crhva) 1562—66. 

,r »y Týž mnich Mardarius^ o němž právě zmínka byla, tiskl 

po desíti letech v klášteře Mrkšině-Církvi. O položení klá- 
Stera tohoto, u samé Černé hory, nyni nic se neví. Vydal 
p^ zde 1) Evangelium, L 1562, ve Fol. 211 list 2) Triod 
kvetly čiU Pentikostar, léta 1566, ve FoL 218 1. Při této 
poslední knize pomáhali: kněz Živko a jáhen SaduL Písmo 
obou tiskův rozdílné. V přípisku k evangelium praví Mar- 
darins, že litery sám vlastnoručně s velikou práci ze železa^ 
mědi a tak dále zhotovil, y^rukodeUsach sya slova ot ieleza i 
médi i proága 8 velikim trudom i podvigom." 

10. Skader 1563. 

Skader na ř. Bojané, v 11. sIoL sídlo srbských králfty 
stanM, přednema&ské dynastie, podnes jeStě znamenité město, 
ji v biblio^^ slovanské má své jméno za příčinou pěkného 
vydáni Květného Triodu čiU Pentikostaru, prwl Štípána Ska^ 
d^rěkého (téhož, jenž I. 1561 v Benátkách pio Vino. Yuko- 
fíée tÍBkl), a tiskaře CandOa ZtmMi, 1. 1563, ve FoL 224 K- 

iatehk 8«br. ipl<7. lU. 17 






6ttT. Pismo totéž jest, kterými I. 15d8 Božidarft? Ifinej a 
L 1546 Vmcenoův Žaltář ▼ Beiiátkách tíStéii. 

11. Šebeš. 1580. 

V Šebešij maď. Szász-Sebes, val. Šebeia, něm. Mtlhlen- 
bach, y král. méstě ve stolici Šebešské v Sedmihradsku, yj 
dán: Mioaj svátečný, I 1580, ve FoL, pK>volenim ^edmihrad 
ského metropolity Gennadia^ práci jahna Koresiho. Minej Be 
nátský od Božídara 1538 sloužil při vydáni tamto za záUad. 
Tisk nesličný, papir špatný. Domýšlím se, že i ostatní tři 
tiskové od téhož Karesiho zde na světlo vyšli, totiž: Žaltář, 
1. 1677, ve FoL 172 L, 2) EvaDgelinm, 1. 1579 ve Fol. 268 L, 
a 3) Postní Triod, ve FoL, přes 288 iist(L Všickni tH bez 
označeni místa. 

12. Dlouképole. 1635. 

V Dlouhémpoli, val. Kimpolung^ městé ve Valacbii na 
řece Valle Maře, nedaleko hranic Sedmihradskýeb, vyšel po- 
volením vévody Jana Matouše Basaraby prad Timotea Ale- 
ksandroviče: Molitvenik Čili Trebnik (Euchologion), 1. 1636 
v 4® 126 list 

Tolik jest knih, jež jsem buďto sám na své oči spafřl 
anebo o ni(^ jisté a neomylné zprávy dostal. Připomínané 
od Sopikova a po ném i od jiných ruských bibliogiufftT n6- 
které jihoslovanské tisky, jakožto velmi pochybné a ponte 
do podrobné ůplné bibliografie patřld, zde mléenlm pomi- 
naty buďteC. 

Budiž k závěrce ješté několik úvah učiněno. 

1) Jihoslovanské cyrillské tisky počínají, pokndž nyni 
vědomo, 1. 1493 Časoslovcem v Benátkách vydaným, jehož 
jediný předtím známý exemplář v Norimberkn nedávno zmi- 
zel Než i Oktoich Černohorský vfatstné 1. 1493 tiSttn, nebo 
již 4. ledna I. 1494 dokonán. Léto vydáni fivangelinm 
Braiovského známo není. Json< tedy jihoslovanské tisky o 
-dvě léta mladSi nežli Krakovské od I. 1491. Než^ jak jii 
fiahoře jsem dotekl, já se domnívám a siee z podstatnýok 



o staroahvantkýeh hmhHškámách. 268 

pfiéiiv ie y BenátkAeh jii před L 140S oyriUakjr tiftčiio 
bylo, a že 86 někdy nalenioii jihodoraaské tisky atarii MiU 
Erako¥8ké. 

3) Vieoky ty^ jihoslovanaké cyriilské bohoslužebné 
kniby json i y samýeb těch jiinieh kn^ioh nad mini řidké, 
a patH jistě mezi néjfidii knihy na obora semském. V 
Benátkách a y jin;^ch městech, kde iiítěny byly, jieh ani 
sledn, ani památl^ neni Mnohých jen jediní, a to nadto 
kusí exemplářoyé snánd. Užiyánim jich ye chrámech při 
slnibách Božieh a obráeenim od sačátkn 17tého stol. Tareeka 
jak n pannjieiho tak n poddaného národa y mraynon, dn- 
ehoTni i íysickon ponstko, přiily tyto knihy na zmar. V po- 
loyid ITtéhp století Srboyé littirgidLé knihy zase přepisoyati, 
než brzo potom, za panoyáni Petra Velikého, zyláStě od 1. 
1711, rnských yydání nžíyati počali. Blám sice za to, že 
po pilnějShn prohledání ehrámúy a kláiterAy y Rosně, Srbska 
a Balharskn jeítě nejedná, posud neznámá yydání odkryta 
bndou: než tím samým řídkost a yzácnost těchto knih ne- 
přestane. 

3) Vžecka yydáni těchto knih pocházejí od mnichůy a 
kněží srbských anebo bulharských. Ve Skadra tiskl I. 1563 
(Triod kyětný) Vlach Camíllo Zanetti, než i tam pomahačem 
a spolnpracoyníkem byl Srb Štěpán Skaderský. Vydayatelé 
sami zaěasté ye přípisu obSírně yyprayují, jaké obtížností 
a nesnáze, jak yelikou práci jim podnikati bylo při lití písma 
a tiítění knih, jmenoyitě Jiří Ljnboyid ye Služebniku Ben. 
1527, 4% Mardarius aTheodar y Žaltáři Milei. 1544, 4% týž 
Mardarius y Eyang. MrkS. Cirk. 1562 atd. Důkaz mozolné 
práce mnichů kláStera Rujanského před námi leží. Jen pro 
některé, a sice nejstarší tisky byly Uteiy, jakž patmo, od 
umilýeh ylaských mistrůy zhotoyeny. 

4) Obrátíme-Ii zřetel na krajiny, do nichž yyčítaná nahoře 
města i UáSteroyé, kde starosloyansky tíStěno, padají, s 
podiyením pozorujeme, že mezi nimi ani jednoho Bulhardcého 
neni. Mně aspoň posud žádná starosloyanská kniha známa 
neni, jenž by y Tmoyě, Sofii, Ochridě, Niši atd. byla na 
eyětlo yyila. Úkaz tento yysyětluúe sé poněkud tím, že yžecky 



260 LUtŘTÚmi historie* 

ye Valachu a Sedmihradaka HítéBé kiuby byly spoln pro po* 
tfeba Bulharů uréenéy jako naopak y Benátkáeh, Srbska a 
Bosně vydané pro potřebu Srbův, odkudž tyto nynf, potahmo 
na novígSÍ ruské knihy, i Srbnle šlovou. V oněch pravo- 
pis staroslovanský neproměněný — s pÍMnenami a a á 
y těchto srbská )eho odrůda — bez a a a, a misto nichž • 
a OY přyato — paunje. 

6) Důležitost těchto vydáni a knih v nejednom ohledu 
nemalá jest Jsouf ony předně bohatým skladem přesného 
staroslovanského jazyka: studnice to pro grammatiku a slovník 
oirkevni řeči pramenitá^ ještě dosti nevyčerpaná* Za druhé 
pro speciální historii srbského a bulharského národa nachá- 
zejí se y nich některé, nehojné sice, vSak předce neopovržen- 
livé pomůcky, jako na ph pro starší dobu legendy o doma** 
cích národních svatých, pro novější obšírné přepisy vydava- 
telův. Za třetí a naposledy památky tyto již vůbec jako dů- 
kazy činnosti ducha v jisté době a v jistém spůsobn, ač je- 
dnostranně se jevící, pro skoumatele dějin člověčenstva a 
vzrostu i úpadku osvěty jsou zanímavé a poučné. 



Přehled 
literatury illyrských Slovanův po 1. 1833, 

(čas. Č. MoB. 1888.) 

Jakož přirozená láska ilechetné pHbnzné a pokrev* 
niky, ondy jedné rodiny, třebas v daleké rozlončeností žr 
jiei^ Yždy předee bnď zjevně a iinné, bnď aspoň v tiché 
srdce tnžbě, onzce spoln yiže, a k tomn pobizi, aby při za~ 
knSovánl vtelikýdi života losův přátelskými city vzájemně 
se sdíleli: tak i náklonnost^ kteráž obyčejně příbuzné ná- 
rody, ratolesti jednoho kmene, ke spolefinéran sebe vespolek 
milováni a vážení vede, drahý dar jest přírody a člověčen- 
stvo šlechti. V oboji straně se jeví nevystihla moudrost 
dobročinné prozřetedlnosti bozi, osnovavii na tak pevném 
x&kladé, na tomto sladkém i silném soucitu, svazky nej- 
tnžíi, výminky jak domádho tak též i pospolného neboli 
občanského Jďvota, a tudíž i vzdělanosti i blaženosti lidského 
pokolení V Hii na&i rakouské, v zastíněni křidel orla je- 
jího, pod otcovskou ochranou neílepSlho mocnáře a zákonftv 
od něho pečlivě střežených, sldll iiroko daleko čtvero lidna- 
tých kmenův slovanskýdi, na osm nebo i devět ratolesti 
rozvedených, požívajíc, při zděděné své národnosti, trvanli- 
vého pokoje, ovoce vzácného zřízené správy občanské. 
Všecky tyto kmeny a ratolesti, syny jedné piamateře, ve 
vichřici čas&v rozplýlené, těší i sama památka spole&iélio 
původu; a ušlechtilejším dušem mezi nimi vzájemná radost 
nad zdařilým prospěchem a zr&stem jazyka, literatury, mr»- 
. vAv, vzdělanosti, osvěty a blaženosti, jakož zase žalost nad 
nerostná a pokléskami bratři svých, jistotné není dzá a ne- 
obvyklá. Za touž příčinou nadějlce se, že osvíceným Če- 
lobtlan a jiným Slovanftm, čt^iářAm toho časopisu, ůnqrsl 
sáš nebude nevhod, nminili sme podati zde ktátkou sioe, a 



262 Literární historie, 

však vérnoa zpráva o nejnovéjSi literatuře kmenAv alovan- 
Bkýchf v řiSi rakouské kromě Čech a Morayy obýrajidch, 
požlnajice od kmene illirského v širšim smyslu, t j. od 
ChorvatAVy SrbAy latinského i řeckého obřadu, a vindických 
SlovenAy. Předběžná tato zprá?a^ obsahujid v sobě téměř 
jen pouhé vyčítáni jmen spisovatelAv a nápisAv jejich liter- 
nich plodin, nikoli kritický rozbor samé literatury^ nechat na 
ten čas laskavému čtenáři, mUovniku slovanské literatury, 
aspoň k tomu poslouží, aby tudy zvěděl: kdo jsou a těchto 
příbuzných kmenAv, jiito se spisováním knih obiraji? o jako- 
vých předmětech plfii ? a kde i v jakém poětU díla jejich 
tiskem na svěflo vycházejí? V prodlouženém čase^ bud&ji 
nám k tomu zde místa přáno, ovšem i Aplného rozebráni 
jednotlivých literních jdodin těehto kmenAv, obsahem i jazy- 
kem nad jiné výtedněj8ich, a tudíž uvážení viech osvícených 
SlovanAv hodnýeh, laskavým čtenářAm podati neobmeškáme. 

I. Literatura Chorvatů od r. 1820. 

VAbec vědomo jest, že národ ChorvatAv, dnes co do 
počtu neveliký, ale co do povahy statečný, snažný a milý^ 
své vlastni, od sousedního srbského nebo illyrského, tolikéž 
i od vindíckého rozdílné nářečí má, a za tou příčinou i evou 
vlastní od oněch rozdílnou literaturu vzdělává. Které místo 
staří Qhorvati, onino slovAtnl vrstevníci dsaře Eonstantiiia 
Porfyrogenety, a které nyněfií v soustavě kmenAv sloven- 
ských vlastně zaqímigi, o tom sice — „sváří se mluvnici, 
a jeitě n soudce je rozpor.'^ My zde o tom se šířiti nemo- 
houce, obráthne zřetel svAj jediné na nejnovější plody lite- 
ratury dnetalch OhorvatAv, i j. iHyrskýeh SlovanAv v tak 
nazvaném království Chorvatském bydUclch. Sami Chorvati 
počátek Hteratury své asi od krále Eolomana [1095—1114] 
odvozuji, od něhož prý několik chorvatským nářečím a la- 
tinskými literami psaných diplomA v rozličných panských 
archivedb se chová. Jen jednu jsem posavad takovou Ustinn 
viděl od r. 1106 (nebo ke mnohým archivAm přístupu nebe 
mlú% někdy eisařsko-královským soudem za pravou uznanou, 
v skutku pak, dle méhodomntel, i se svým ,^unačkim mig- 



PřMed lUenxL iUffrak^ Shoanúv. 268 

dilBOm" (a^jdim, sooboj, fdovo tor^eké) podvržemn. Po 
rosilřeiii nméni ksěhUaditelského yydárali Chonratí rozlíteé 
knihy v jasyka avém a tíakli je y Nedéliští, v Lablaně, v 
Hradei nčmeckém, y Benátkioh^ y Linoi, ye Vidni, y Trnayé 
a jind^^ a tepry od 1. 1696 y Záhřebu. V Neděliití tiMéna 
kniha: „Deinretam, koteroga je Verbeyei Btyan popisal^ a 
poterdilga je Lacdoy Eral, od Ivanuáa Pergoiiéa nasloyienski 
jeaik obengen/^ 1574 Fol. 93 str. Tamže za panoyáni el* 
saře a krále MaximiUana [1564—1576] na syětlo yySIy roz^ 
ličné nábožné od eyangeUků. yydané knihy, zyláátě kate* 
ohismy; |ba jakž někteří [mysli, i Noyý zákon; ale z těch 
podnes y celých Ghoryateeh ani jen jediného exempláře na- 
lézti neni I Že jich kdy bylo, konsistorialní akta toho času 
yýsloyni potyrzigi. V Lublaně yyšla na syétlo: „Kronika 
sloyenskim jezikom po AiUolu Vramce kanoniku,^ 1578. 4**. 
69 listů, y Benátkách tiitěna znamenitá hrdinská básdk 
jiAdri^iskoga mora Syrena,** 1660. Fol. 166 listA. Sepsal 
ji ponejpry řeči uherskou [1651] praynuk Afíkuldie ZrinakíhOf 
onoho nesmrtedbého hrdiny, bránitele Sigeta, také Mkuldi 
zyaný, bán choryatský, nar. 1616, a 1664 na honbě od di- 
yokého kance roztrhaný; do mateřské řeči pak ji přeložil 
bratr jeho, hrabě Peir^ neifastný onen bán, r. 1671 za pro* 
neyěru ye Vídeňském Noyém městě sfatý. Obsahi^e 2 před- 
zpěyy, 15 zpěy& epických (yteho dohromady 1706 strof 
ětyeroyerioyýoh, čili 6826 na středu i konci rýmoyaných 
yeríA, počítajíce sem i strofy předběžné i yerěe mimořádné) 
a y přídayku 12 menSíoh básni. Opěyá yelebně a yážné 
hrdinské &iy i smrt yítčze Sigetského. Pryní ehoryatská 
y Záhřebe tiitěna kniha jest „Paola Vitezovica kronika aliti 
spcunen ysega syieta yikoy,^ 1696. 4^. 222 str., potom často 
SDoyu yydaná. V 18tém století zyláátě y hqjpém počtu 
knihy cboryatské na syětlo yycházely. Této doby (1833) se 
tisknou y Záhřebe, ye Varaždině (od r. 1774), y Řece (od r. 
1790), y horním Karloyci (od r. 1809), y Budíne a ye Vídni 

Noyějií spisoyatelé choryatití mně známi jsou ná- 
sMiúlcí: 

1) Mi^milim Virhovee z BakUocec, nesmrtedlnýoh zA 



264 Literami historie. 

duh a yéčné pamčtí hMmp Zibfebský [imr. v horním K»«- 
lovci 1752, zemř. 1828J| milovnik n&reda i jazyka jdi: chor- 
vatského tak slovanského vAbec, knihovna akademickoii i 
biskapskoQ výbornými spisy vSdikého drnha ob^iaiily jméni 
své na dobro obce, cirkve, n&roda i zw iivota vymdožU i 
poslední vůli odkázal, pečlivý podporovatel literatury mater- 
ské, i s&m některé b&sné složil, a mnohé knížky nábožné a 
jednotlivá kázaní sepsal, z nichž něktwé, jako: Eerěčanski 
navnk s molitvami itd. tištěny, jiné v rkp. pozAstávaji (Srv. 
přilohn na konci této zprávy). 

2) Tomáš MikUmHó rodem z Jastrebarska, jinač Jaška 
[nar. 1767], nyní farář a mlstoarciděkan v témže rodním 
miste svém, předtim farář v Steněvd bliž ZáUeba, a jeSté 
dříve professor humanitétu na arcigymnasinm Záhřebském 
muž učený, přičinlivý, vlastenec horlivý, od 1. 1796 do čtyři- 
cet rozličných spisAv a spiskAv na dile v latinském, na díle 
v chorvatském nářeči vydal, z nichž jen některé nejnovější 
zde připomeneme: Čtéjenja i evangeliumi na vse nedelje i 
svétke, vu Beču 1821. 8". 417 str,; Izbor dugovánj vsakover- 
Btnéh, vn Zagrebu 1821. 8^ 186 str., záleži z 3 dilAv: a) o 
počátku národu slovanského a jeho vladařích, vlastně přehled 
djrjin OhorvatAv; b) o kněhtiskárnách, spisovatelích a kni- 
hách chorvatských; c) o hospodářství a domácích potře- 
bách; Podvučanja vu n%jpoglavitešéh vére islinah, vu Z. 
1822. 8°. 694 sir; Hutá pri Savé, igrokaz, vu Z. 1822. 8»* 
39 str.; Navuk od prostčeiýa vu občinskom i od prostě, 
obilenmskoga, vu Z. 1826. 8^ 192 str. ; Pobožnost k božan- 
flkomu Serdon Jesuša, vu Z. 1827. 12^. 93 str.; Molítvena kiá- 
žica, vu Z. 1828. 12^. 221 str.; Zvwšovanja pobožnosti, vn 
Z. 1830. 8\ 193 str. a j.; dHve toho vydal Stoletni Ealeih 
dar, vu Z. 1819. 8^ 247 str. a mimo to až podnes rozHěné 
drobné chorvatské i latinské básně porAznu a v přidavoioh 
k německému časopisu Luna i v kalendářích v Záhřebe 
vydává. 

3) Titus Brezovaiki ze Záhřeba, kněz řádu sv. Pavla 
poustevníka [nar. 1754, zemř. 1805], ohnivý a smělý hi^iiel 
národností, podával do kalendářAv chorvatských rozličné sar 



PřekUd literát. Ulyrěkých Slovanův. 266 

tfikké básně, obnárodnil tiskem několik románův a drama- 
tíckých her jeitě za života, a jiné pozůstavil y rk., z nichž 
některé p. IGkloniié vydal: Matiai garabandaS diak iLjnbo- 
mirovié, igrokazi, vu Z. 1821. 8®. 190 str.; Diogenefi ili sla- 
'ga dvéh bratov, vn Z. 1823. 8^ 102 str. a j. veselohry dosti 
rozmarné. 

4) Beiwenuti Ortič z Kostigmce, kněz řádn sv. Františka 
▼ Záhřebe [nar. 1759, zemř. 1829], sepsal mnohá kázaní, 
kteráž v rkp. zůstávají 

6) Josef JDjurkovečki^ rodem ze sv. Jana v Zelině, farář 
y Samarici [nar. ok 1764, zemř. 1832], vydal na světlo, 
mimo jiné starSí spisy, mluvnici: Jezičnica horvatsko sla- 
vinska, vn Pešti 182d. 8®. XLV i 167 str; dílo spisovatele 
svého národní dach, ochotnost a nsilovnost, krajanům srfm 
v něčem posloužiti, patrně jevici, ostatně co do věci i skladu 
jalové, pbé chyb a scestností, slovem nanic hodné. 

6) František Xaver Korítič z Mrazovec^ rodem z Po- 
povce v stolici Eřlžské [nar. 1771], kanovník Záhřebský, ^ 
arciděkan Yrbocký itd., zaěal veršovné přeložení Virgilia, 
ale posavad nedokonal; na světlo vydsJ některé drobné 
básně: Domorodsko raduvai\|e G. Imbrihu Ožegovién, vu Z. 
1826. 4^ a j. 

7) Jan BirUng ze Záhřeba [nar 1776] kanovník Zá- 
hřebský, synodální examinátor, referent při bisk. konsistoři 
itd., muž pro své výteěné ctnosti veliké vážnosti a lásky jak 
Q nejvyšSÚio zemépána, tak i u svých krajanův došlý, pří- 
hotovil několik roěních běhův výborných kázaní, modlitebnou 
knihu a jiné spisy do tisku, přeložil některá poslání sv. apo- 
štola Pavla, vše to ještě v rkp.; tiskem ohlásil některé ná- 
božné písně a zpěvy. 

8) Jan Krízmmió rodem z Malého Tábora [nar. 1766], 
mfhldvaný opat sv. Tr ojice v Petrovaradině, vioearciděkan 
v okolí Stubickém a farář v Bystfici, přeložU Miltonův ztra- 
cený r^, v próze sice, ale věrně a jadrně, OsmanStici ěint^ 
hru z iUyrského Momavice, sv. Rožalii z Kanižlice a j., ale 
tíáxm posavad nic z toho neohlásil. 



266 Liierámi hiíůnie. 

9) Zlffmma Kamer, ňréí Beztíkský y biakiipfttNi Bab- 
ském y Uhřich, přd^iil okolo r. 1812 Tonáfie Eeoqnfea o 
následoyáni Krista P. kn. IV^ rkp. y biskupské kn&oyné 
Záhřebské. 

10) MkO^ Jamchié, far&ř y Cirkyené na pomezi yGJen- 
ském [zemř. 1828], pilný spisovatel, pozůstayil kásani a 
hospodářskou knihu y rkp.; jeho dramatickou hru: Ljubo- 
miroyié ili pravi prijatel, vydal p. Miklouáic spojené s jinou 
od Brezoyačkého, y Z. 1821. 8®. 190 str. 

11) Bnerík Ozegomé z BarlabaSeveo, kanovnik Záhřeb- 
ským zvolený biskup Dhnenský, opat sv. Heleny na Podhoří, 
septemviralné tabule spolusoudce [nar. 1776]. podal veřejnosti 
své kázaní na jubileum biskupa Vérhovce odpravené: Gk>yo« 
renie na část Max. Vérhovcu itd.^ vu Z. 1836. 4^ 23 str. 
Touž příležitostí vydal i 

12) Josef Vh*avee ze Staré Gradiěky [nar 1767), ka- 
novník Záhřebský a arcidékan Bežinský, své: Govorenje du- 
hovno, vu Z. 1826. 4^ 17 str. 

13) Tomáš Koiýak, dokt. ve filos., správce národních 
chorvatských Skol [zemř. 1831]| školské knihy opravoval, 
s jehož novotárstvím vfiak mnozí nespokojeni jsou. 

14) Emerik Domin ze Zábřeba, doktor práv, advokát a 
prof. i senior fakulty juridické na akademii domovní [nar. 
1776], osnoval a vydal kriýan&m svým téméř colé pásmo 
véd právnických : Predznaiýa pravic, vu Z« 1818, 8^ 142 str.; 
Dogodospis pravic, vu Z. 1819. 8^ 190 str.; Navftéanje vs 
pravicah, vu Z. 1821—1830. 8''. 4 díly, vesmés 758 str. Sté- 
žiyi si Chorvati na mnohé nqiodařenéy s duchem slovanské 
řeči se nesrovnáyiyiGÍ novomluvy t<ďioto jináée výborné za- 
sloužilého, učeného spisovatele. 

15) Ludvík Bedehotrio z Eomor^ cis. král. komorník, 
hlavni iipan stol. Křižské, podal do tíi^u nékolik svých ve* 
řejné pronesených řečí: Govorenje vu velikém zpravii^u. vu 
Varažd. 182& 4^ 7 str., Govorenje itd. 1832. 4^ a j. 

16) FrcaúUéh Xaoer Lucie kanovnik Záhřeby i arcir 
dékan Kemlecký, opat sv. Jiřiho v Lisei, protoaotář apoitoť 



Přehled lUmd. illfr$kjSeh Slovanův. 867 

iký itd.y vypnsta im svétto bvó káiui pohřební: Mertvečko 
prodiétra G. Mu. Vérhovoa bitk. Zagr., ru Z. 1838. 4<>. 11 Btr* 

17) BnerA LapaHé, mésteký hejtman v horoim Kar* 
lovd [nar. <rfL 1780^ složil několik zpévAv pHležitostnýcli, 
mesi nimiž novéjii: Pozdrav Horvatov G. Max. Yérhoven 
biSk., va EarloY. 1823. FoL 4 listy; G. Alex. Alagoyién biék, 
vn KarL 18S0. 4^ 4 str. a j. 

18) Peír Zanié^ yiceareiddkan^ fiuriř y Maroievoi; yydal 
nfikolik pohřebných kásani. 

19) Jakub Lavrenéié ze Zihřeba fnar. ok. 1780], předtím 
ťtfednik hraběte DraSkovide, nyní na odstávce ve Yaraždině^ 
sepsal a vydal rozličné knižky: Rodbilkstvo, igrokaz veselí, 
vn Varažd. 1828. 8\ 116 str.; Kratka dobréh deržanj pripo* 
védaiga, Var. 1824 8^ 106 str.; Deset zapovědí boi^éh pri* 
povédanja, Var. 1825. 8®. 111 str.: Predsod zvérhu staHiSa i 
roda, igrokazy vn Var. 1830. 8». 88 str.; mimo to rozličné 
připovidky, básně, dramatické hry v rkp. hotové má^ 

20) Jiří Paolbumé, vyslonžilý Aředník panský, přeložil 
z nherské řeči 1823—1830 mnoho románův, dram a i d., do 
tiskn hotových, ale jeitě nevydaných. 

21) Joarf Vračan ze Záhřeba [nar. 1786], &rář v Lad* 
bregu od 1. 1815 a bývalý v okoU Kopřivnickém vieearoi* 
děkan, piteý spisovatel, kromě jiných starších spisftv vydal: 
Razlaganje sv. evangelinmov, vn Var. 1823. 8^ 4 díly vesměs 
779 str.; Pesma G. Alex Alagovién, vn Z. 183a 4^ a j. 

22) Anton Boiič, prof. hnmanitétn ve Varaidině [nar. 
ok. 1787], mimo jiné dřevněiií knihy vydal návody k latinr 
skémn jazykn a k děje- i zeměpisn: Vpntčenje vn diačkoga 
jezika temeljih, vn Bud. 1821. 8 28 str.; Temelji diačkog 
jezika, vn Varažd. 1821., Zavjetek zemeljskoga spísavanja 
horvatske i vngerske zemlje, vn Var. 1823. 8'». 64 str. ; Pri- 
povést národa horvaíBkoga. rkp. I. 1825; Bdizar i Gelimer, 
kr^j vanda^ski, rkp. L 1826. 

23) Iffnac Krutíanovié nebolí KriMtían ze Záhřeba 
[narozen 1. 1796], předtim kooperator n chrámn sv. Marka v 
svém domově, nyní dnchovnik v bisknpském senúnarínm, 
horlivý vlastenec a nennavený dělník na roli matoraké literar 



268 lÁt^ámi historie. 

tary^ Bepsal a vydal: Náčin Tsigdar zadovolfnomn bití, va 
Var. 1826. 8^. 254 str. ; Blagorédja za vse célogaléta nedalje, 
va Z. 1830. 8"*. 2 dily spoln 600 str. ; Eěrečaiiski navnk, va 
Z. 1881. 8^; PomoSnik betegnjučéh i vamirajačéh, vn Z. 
1832. 12®. 251 8tr.; vrkp. má Telemacha, a hotaje {tfeloieni 
celé bibli a j. 

24) Anton Mhanovié^ předtim ci8. král. gabemialný ta* 
jemnik v Bjeoe, nyni na odst&vce, vydal, mimo několik po- 
jednáni o příbuzností řeči slovanské se samskritom: Beč do* 
movini od hasnovítosti pisanja vu domorodnom jezika, vn 
Bečn 1825. 8 . 

25) Josef Riaman z Varaidina [nar. 1797], farář v 
OlH^za, složil nčkolik básni příležitostných: Ispis svetknvanja 
polostoietja G. Jos. Dominica, vn Var. 1826. 4?. 12 str.; Pesma 
G, Grofu i Bann J. Gynlay, vn Var. 1827. 4". 8 str. a j. 

26) Josef Severy kněz, prof. na král. gymnaúnm ve 
Yaraždině [nar. ok. 1795], dal vytisknouti svf^j: Zavjetek 
goden)spi8ov Era^estva Madjarskog, vu Var. 1824. 8®. 49 str. 

27) Josef Romuald Kvatemik z Bavnéhory [nar. 1799], 
prof. při hlavni měšťanské ikole v Záhřebe, vydal několik 
drobných básní po rftznn, jakožto: Plesopesem Jnrajn brata 
svojemn, vu Z. 1826. 8^ 5 str.-, Imenoslavnik G. Grofii Joe. 
Sennage, vn Z. 1828. 4^ 6 str.; v rkp. vyhotovil aríthmetíkn 
a geometrii a j. 

28) Ludvik Oay z Empiny [nar. 1810], právník, mimo 
některé výborně psané drobné básně, tiskem ohlásil: Osnova 
horvatsko-slovenskoga pravopisanja, vn Bnd. 1830. S". 27 str., 
kdež litery na vzor českých čárkované krajanům svým po- 
Tončí; od výborného tohoto ndadého spisovatele očekáváme 
časem svým chorvatskou mlavnici dle soustavy Dobrovského. 

29) Frcmtíáek HUašinovié z Bedně, kněz, prefekt bisk. 
seminarium v Záhřebe [nar. 1808], horlivý, učený vlastenec, 
složil mnohé básně, z nichž některé v časopisech a por&znn 
vyily, jako: Tom. MiklonSiéu, v Laně 1831, nr. 44;. Nad 
smertfam Ign. Gyulay a j. 

30) Jm Nepomuk Laboi^ zeman, bývalý stoHčný sloažný 
(jodex nobíbím) stol. Varaždínské, přeložil Kniha Job vrkp. 



Přehled lUeraL myrskýeh Shmnův. 289 

31) Šiman PahUn, &rář v Stíam v stolioi Ždezné v 
VhHciXf sepsal před 1. 1829 chonratekoa grammatikn dle pod- 
nářeéí homochorvatokéhoi přeložil Virgiliovy selanky časo- 
měrným veršem, zhotovil sbirkn svých kázáni a j., ale po« 
savad obeeenstva tiskem nepodal. 

32) iUo^' Laab, farář v Novémsele y Šopronské sted. 
v Uhřicby vydal v podnářeči homochorvatském (a Ghorvatův 
v Uhřieh bjdlicieh obvyklém) : Eratka šoma velikoga občin- 
skoga katekizmnáa v Bud. 18U. S**. 108 str.; Veliki obdinski 
katekizmHŠ za gomje ngrske Horvate, v Bnd. b. o. r. (před 
L 183Q) 8«. 169 str. 

33) Jifí Dulikramé^ mnich a bývalý polni kaplan, Josef Ha- 
ramuztekj kooperator v Eašině, Paoel Stooe^ klerik v Záhřebe, 
Josrf HeroviCy uňitel v Samoboře, ARhMé Marakovid a Kctrel 
Eakavecy právníci, Jan Hadéiéj kooperator v Malém Táboře, 
Josrf Maric, Ondfý Štipec^ Josef Kundek, posluchači bohosloví 
v Záhřebe, a jiní, vydali rozličné drobné básně příležitostné, 
Marakovid prý i národni pisně sebral 

Drahný počet dramatických her se v rkp. v Záhřebe n 
rozličných osob a v taměj6ich knihovnách nalézá, kteréž tytýi 
na soukromém divadle od seminaristftv a jiných ochotnikAv 
provozovány bývají; nebo na veřejném dii^e sama němčina 
panuje. ;Rozličné Školské knížečky v Budíne, v Záhřebe a 
jinde rok co rok vydávané, tuto mlčením pomíjíme. 

Ze stariích knih a spisftv znovu přetištěny: Pavla Vhe^ 
zovice [zemř. 1713] Lado Horvatskí ili Sibilla, vu Karloveu 
1828. 4^ 40., spis zábavný, ve verSích umění hádactví před* 
náSejid; Čtéjenja i evangeUumi na vse nedere i svétke, 
po ziqK)vedi preizv. bisL Gt. Alex. Álagoviéa, vu Zagr. 1881 
8^ 307 str., vydáni čisté, ozdobné a správné. NejstarSi vy- 
dáni chorvatských evangelií a epiStol jest od Petra Peůretícě 
biskupa Záhřebského, v Německém Hradci(„vu Nemskom Grád- 
cze'') L 1661. 8^ 319 str. Od té doby kniha tato, eo do textu 
a pravopisu poopravena aneb afiq»o& pozměněna^ často přetiš- 
těna byla v Trnově, ve Vídni a v Záhřebe. Celá biblí posa. 
vad na světlo nevySla: bodejž se h(»r]ivémn vlastenci p. Kri- 
stianovidovi podařUo/ ji krajany své ohlaiiti. Některé částky 



270 lÁtwámi Mutarie. 

bibli )iž dřivé, pobidioim bísk. VérhoTce, přeloieny jsou, a 
8iee: Sveto pismo noYOga zákona^ preneáeno po Ivanu Ou^ 
riůu biikapie Zagreba&e meSnikn [potom benediktii^ nar. ye 
Vivodině, semř. 1821]^ rkp. y 4^ v bísk. knihoyné y ^Ubítíoé^ 
dil lni evangelia 8tr. 226, dil 2hý epiitoly 289 str.; Nefme- 
urvaného Svéto piemo, evangelium i čini apoitoliki, tamie 
Tkp. 4°. 6078tT ; naposledy Ar& Davidova, to jest žoltari sve^ 
toga pisma poleg vnlgate preneieni po Antúnu Vrcadéu ple- 
banniu na Šipku L 1816, tamie rkp. 4 336 str. — 

„Mal zaisto Horvátov broj^ (malý zajisté Horvat&v 
počet!), zvolal kdesi ctihodný spisovatel chorvatský p^ Wkr 
loušid; a laskavý čtenář z toho stručného přehledu snadno 
zpoznáy jak skrovný jest teď žijieich a pracnjicioh chorva^ 
skýoh spisovatelův počet Literatura ChorvatAv se v přiliá 
úzkém , tésném okresu pohybuje. Nedostává se zvláité 
Zpčvcftv, kteřiby jestli ne na vzor naieho Eollára, aspoň na 
způsob ilUrského Elačice srdce k srdd péli a utuddou ná- 
rodnost zančcovali. Nedostává se spisovatelův prozaiekýoh 
cevinné a vesele zabavujícich, coby pomalu přižeň pospol- 
ného lidu literatuře získávali. Nedostává se i kritických 
jazykozpytatelův, ano grammatiky chorvatské již stařinou 
daleko za vzdčAánim nynéjfiiho stoleti a za potřebami ni- 
vodnich spisovatelův zůstiďy, a úplného chorvatsko-latta* 
ského nebo chorvatského (vedle dobrých latínsko-chorvafe* 
skýeh Belostenoe a Jambrefiiče) slovnika až pt)savad neni. 
Ale toto nebuď na ujmu a hanu tohoto fitemiho sadu a jeho 
opalrovnikův řeč^o. Chvála zásluhám jejich, a dika jim i 
za tyto dary. Véru nevim, jesfc-li vdikost nevyhnutná vý* 
minka spokqjenosti a tudiž blaženosti národův. Mně se zdá| 
že itčsti idyllické, založené na miře a obmezenosti, neméně 
půvabu do sebe má, nežli sláva velikosti a blesk bohatstvL 
Neehf tedy Ghorvati malý sad materčiny své vysazuji ttčpy 
ae tak mnohými, jako raději uMechtilými, kieHiby i kvity 
blahovoané i ovoce zdravé a zralé, jim samým ku požiAni 
a ozdobě, jiným pak na útěchu, nyní i napotom přináfeelí 
mohli. Tak se $fM chorvatské fdřislovi: bo^e (lépe) je 
málo pa . dobro , kak zlo pa vnogo (nmoho). — V uo- 



Přehled liierat. iUfrskýeh Shvanáv, 



271 



yéjU době oviem mnohé, téměř jeité neočekávané úkasy 
na poli národností, krásnou ňadéji, ale jen naději dalSího 
zníka a zkvétání řefi i literatary chorvatské u becQivého po- 
zorovatele zbaziyi Sem přináležejí veřejná čteni o řeči a 
literatuře ehorvatsko-slovenské od p. Mat^e Smodka (Srno* 
dek), dokt filos. a právníka, minulého léta (1832) v Zář 
hřebe před posluchači rozličných stavAv s vSeobecnou po- 
chvalou držaná, zotavující se láska u Šlechty k přirozenému 
jazyku, jednání v materské řeči na sborech stoličných, jme* 
novitě v stolici Eříiské, ve výsadném městě Turopoli a jinde, 
rozMřající se chnf ke čteni knih slovanských a t. d. Ale o 
dalším běhu a následcích tohoto chvalitebného snažení zpráva 
i soud budoucímu času zůstavena buď. 

Na okázku jazyka, slohu i pravopisu chorvatského^ při- 
pojigeme k této stručné zprávě píseň od neb. biskupa M. 
Vérhovce v duchu národních zpěvův složenou, a u jyřítom- 
Dostí JJ. MM. císaře a krále Frantíika i císařovny Ka- 
roliny na přistrojeném od téhož biskupa bále v Záhřebe 
dne 27. Června 1818 od chorvatských po domácku oděných 
ilechticftv a slečen při národním tanci, kolo řečeném^ zpí- 
vanou, a zde pro snadnéjSí srozuměni od nás sprostným po- 
boéným českým vyložením opatřenou. 



Chorvatsky. 



Pleszopiszen. 



Kolo, kolo, naokolo, 
Hítro, lyubno y veszelo! 
Divojchicze prízkochite, 
Yeszelo nam poigr^jte, 
Horvalicze) Dalmatinke, 
KchOTe lepe y Szlavonke, 
Od krepozti glaszovite, *) 
Kolo a-mmi zaztavitel 
Dan veszelya nam je danasz ; 
Oko Bosje g^eda na nass. 
Dva SKu gozti mih doshli 
Oé bogatog grada Beoha: 
Bog nye shalye knam y szrecha. 



Česky. 



Kolo, kolo, naokolo, 
RycÚe, slibně i veselo! 
Nuž děvčinlQr přichv&tejte, 
Veselé nám zaplesejte, 
Ghorvatínky, Dalmatínky, 
Dcery krásné, i Slavonl^, 
Pro ctQost šée blasovité, ^) 
Do kola se s námi víte! 
Den veselí nastal u nás; 
Oko Boží hledí na nás. 
Přiíli nám dva hosté mih 
Z bohatého města Yídnó: 
Bůh i štěstí je k nám chýli. 



1) t roxhláSené, pověstné. 



272 



Literární historie. 



Oko, licze nyka szvedochi, 
Da 8za dosUi nam pomochi 
Bose, sivi takve goztí! 
Nam na diku szrechno doshli! 
Kud sze vrate, szerechno proshli 
Kroz planina y kroz moija; 
Vodila ih jaszna zoija, 
Szuncze světlo vedrog daná 
Daruvalo nyim do ztaná: 
Bi gorom ishli puztum, 
Hi shomum ishli guztnm; 
G^ore lahko premahnnli, 
Shnme ráno premaknnli. 
Zefir wyílij sziihl, tihí^ 
Eudgod pojdu, putuj z-nyimi 
Eisha nagla, szever lyuti 
Goztom selnem puf nezmuti. 
Kroz plahine, loze, vodě 
Neka mimo idu, brode: 
Da Szlavoncze y Horvate 
Pervo vide, neg sze vrate, 
T vu szercza nyim glediju, 
Da nyim dobro vszi selyu 
Dogo Bzrechno kralyuvatí, 
T veszelo nasz ravnatí. ^ 
Chujnasz, czeszarykralyzmosni, 
Da szmo vsigdar vemi, szlosni, 
Vu nevolyi y u szili, 
Austrianzkoj hisi bili 
Badi anda Ti nam Titus, 
Karolina pak Gisela, 
Iz Bavarzkeh kralyev kervi 
Ku je imal SteÍBUi *) pervi 
Bose, cbovaj ove gozti, 
Ki szu nashe zrok radosti! . 



Oko jiďi i Uoe jeviC, 

Že B^ přišli ppoblevit 
Živ, ó Bože, tyto hosti, 
Jenž nám k ďávě šťastné došli! 
Kýž, kam půjdou, šfastně proSU 
Přes pohoří i přes moře : 
P^vodiá jich jasná zoře. 
Slunce světlé v denním běhu 
Oblažuj jich do noclehu: 
Budto k horám přijdou pustým, 
Budto lesem p^don hustým; 
Hory lehce at prošvihnou, 
Z lesův časné at odtflmou. 
Zefír nuly, suchý, tichý, 
Kam-li p^dou, putiý s nimi 
Nech déšC náÚý, vicher krutý 
Hostům drahým cest nezmoutí. 
Přes pohoří, háje, vody 
Nech pokojně jedou, broéL: 
AC Slavonce i Chorvaty 
Dříve uzří, než se vrátí, 
I ve srdci jim vidějí. 
Že jim dobře všickni přejí 
Dlouho SCastně kralovati, 
I vesele nás rovnatí. ^ 
Slyš nás císař i král zmožný. 
Že sme vždycky věrní, složní, 
V čas nevole i v čas síly. 
Rakouskému domu byli. 
Budiž tedy ty nám Titus, 
Karolina pak Gisela, 
Již z Bavorských králův krve 
Štěpán ^ sobě pojal prvé. 
Bože, ochraň těchto hostí. 
Jenž sou naší zdroj radosti! 



U. Literatura katoUckých Srbův neboli niyrůT, t. Dalmatiji- 
eŮY (od 1. 1900), Bosňákův i Slavoneův od 1. 1S20. 

lUyrský^ kmen v nžSim slova smyBlo, ob^tgicl krajiny 
Dalmatskoa, Bosna a HrcegoTinn^ Srbsko, Slavonii a čásdai 
poledních Uher, déll se, jak povšechné' známo, z ohledá Bá- 

*) t zpravovati, souditi. 

^ Sv. Štěpán, první kiil uherský. 



PřeMed Itt&rai. lUyrshjeh Slovanův. 278 

boietistyi i literatury na drS hlavni polovice: na Dlyry a) lae* 
tínskébo, a h) řeckého vyznáni i obřadu. Srbové řeckého 
vyznáni nživaji liter éyrfllickýoh, a piSi jeSté až podnes 
větSim dfleniy vyjmonc p. Vnka Stefanovide Earadžide a jeho 
nékferé následovniky, jazykem z cirkevnoslovenského^ ms- 
kého avhistně srbského divné, nerci*Ii potvomé^ smíchaným. 
Srbové římskokatolické církve, volicí radéji Hlyry, Slavoncí, 
Dalmatinci, Dnbrovniéany a t. d., nežli Srby, slouti, osvojili 
si fiteny latinské, ačkoli dle rozdílného zde i tam pravopisu, 
a knihy své spisují prostou, přirozenou národní nduvou, 
v Slavonii něco jináée, a jinače opět v Dalmácii, avSak to- 
liko 8 malým, nepatrným podnářeěným rozdílem. Někteří 
katoličtí missionáři v Bosně psávali v XV— XVin. století tak 
nazvanou bukvicí, odrodem cyriUice. Nábožné a politické 
rozdvojení Dlyrftv (drahná jich éásť, zvláště v Bosně, se do- 
cela potnriila!) překazilo žádoucímu spojení se literatury 
tohoto lidnatého kmene do jednoho celku, a panující pořád 
mezi syny jedné matky nenávist a zášti bohužel tak přepiaté 
jest, že katolický Illyrec o srbských knihách svého bratra 
málo co, a řecký Srb o illyrských knihách onoho naskrze 
nic neví a věděti nechce. Těmto posledním literatura oněch 
prvních právě tak málo známa jest, jako Švédská nebo 
Portugalská. 

Katoličtí Illyrové, jejichž novějSí spisy zde přehlédnouti 
oheeme, miýí asi z 12ho a 13ho století některé památky 
jazyka, jako kroniku kněze Dioklejského, služby ke cti bl. 
P. Marie a t. d. V 16tém a zvláštč v 16tém století zkvetla 
národní literatnra především v Dnbrovníku, potom i v Dal-* 
macii; ale výtečné tvory nmuDržiée, Hektoroviée, Vetraniée, 
Čnbranoviée, Gunduliée, Falmotíée, Minčetíče, Djordiče a jiných, 
tištěné i netiStěné, zůstaly pospolitému národu cize a do ži- 
vota jeho nepronikly. V novějších časech literní snažení 
Dalmatincflv velice kleslo; sotvy se ještě jedna nebo druhá 
důmyslná hlava spisováním v národním jazyku obírá, a teprv 
před několika roky počali někteří milovníci v Dubrovníku 
bisné stalých svých zpěvcův z rumu zapomenutí vydobývati 
a na světlo vydávati, bodejž jen sličný', s užitfm prostějiiho 

éaíAřík. 8«br. tpny Uf. 18 



W^ Literami hiMorie. 

{iraTopisa. Naproti torna počet spisovatelA y SlaYonii a y po* 
ledních Uhřioh (kdež také mnoho katolických lUyrfty) asi 
od jednoho století, co rok patrné se množi, a jest se éeho 
nadití, že národní literatura za jejich snažením brzo veseleji 
zktetne. Již mnozí syou péči a zření na to obracetí poči- 
niyí, kterakby učená společnost ye Slayonii zaražena býti 
mohla. Hlyrské knihy od počátkn tohoto století až po ta 
áobu tiskly se y Dnbrovníka, ye Spleto, y Zadře, y ^jece, 
y Tersta, y ňímé, y Ankoně, ye Vičenci, y Udiné, y hornim 
Earloyci, y Pěti Eostelich, y Oseku, y Noyém Sadě, y Aradě, 
ye Vídni, y Peiti a y Budíne. V tomto posledním mésté 
y uniyersitské tiskáme yycházejí zyláitě školské a nábožné 
knížečky. Jest to yéc politováni hodná^ že se katoličtí Bly- 
royé na osvojení si stejného pravopisu nijakž shodnoutí n^ 
mohoa! Slavond^ Dalmatinci, Chorvati, ba i Slovinci vin- 
dičtí by jen jednoho pravopisu společně užívati i mohli 
i mělL Přistupuji od takovýchto na ten čas jeátě daremných 
rozumování a žádostí k vyčítání novějších spisovatelův a 
jejich spisůVy zahrna v tento přehled dalmatinské knihy pro 
řídkost jejich až od r. 1800. V čele jejich jasně vyniká 

1) Matéj Petr Katančtč, člověk neobyčejný, učenec zá- 
zračné veleobsáhlosti, výborný skoumatel starožitností a země- 
piseCy spisovatel neunavený, vtipný a cvičný básník latinský 
i slovanský^ věčné u svých slávy došlý. Narodil se ve Vál- 
pově v Slavonii roku 1750, stal se knězem řádu sv. Fran- 
tiška 1775, byl professorem v Oseku, v Záhřebe a naposledy 
při universitě v Pešti, potom od r. 1809 do 1825, kteréhožto 
posledního léta dne 24. máje zemřel, žil v Budinském klá- 
šteře do literních prací tak zarytý, že mnohá léta ani jen 
nohy z komůrky své nevynesl. Sepsal v řeči latinské a slo- 
vanské do třidceti rozličných knih, dílem v tisku vyšlýdi, 
dílem v rkp. pozůstávajících, z nichž některé ohromností 
i učeností svou čtenáře zařazuji. Sem přináleží, nebo starších 
jeho spisův zde pomijím, především: Sveto písmo u jezik 
slavno-illiriéki izgovora bosanskog přineseno, u Budimu 
1831—1832. 8^ 6 hrubých dílův. Text latinský s přeložením 
dovanským a . s výkladem ve dvoq sloupcích. Škoda^ že 



PřeMed lUeraL iUyrskíoh Slovanův. 216 

pfekladatel sám tisku nedožil a o spr&THost pééi nevedl ! 
Mezí jeho rkp. se nalézají: Etymologicon illyricum ad legee 
phílologjae dialecto bosnensi exaetomy ms. a. 1815. 2 Vol. 
Fól 1340 pa^.; Geogn^hia Ptolemaei e graeco illynee red- 
dita, snbjímctis vodbns.graecis et varietate leetíomB, ms. a. 
1803 a j. Bokopisy pozůstalé připadly král. pefifanské iinib- 
vereitě a j^i tiskárně, ale z těoh některé již zbledly^ jiné 
blednou, a jiných se již nyní vioe ani dohledati ani doptati 
nelze. Tak hle i zde platí, co Choryat říká: Eomn ni za 
lug, za ono mn nit srče netuží. 

2) František Maria Appendmiy rodem z Vlach, od 40 let 
piarista y^Dobrovnikn, prefekt tamějáiho gymnasium i rektor 
piaristského koUegium, horliv;^ spisovatel o věcech illyrsk;^ch : 
Gnunmatica della lingua ilUrica, Rag. 1808. 8^ 2hé vydL 
1828. 8*. 335 str. Jeho historie dějin a literatury Dnbrovni- 
ěanův vůbec známa jest V rkp. vyhotovil i,opu8 saně ope- 
rosnm,'' jakž sám praví, Varro illyricus, seu de oríginibus 
linguae illyricaé ejusqne cognatione cum graeco, latino et 
teutonico sermone. ^ 

3) Tomáš Ivanovic, farář v Dnbrovníkn [zemř. 1804], 
podal veřejnosti dějepis církve Dubrovnické: Bogoljubstvo 
Dubrovaéko, u Dubr. 1804 4®. 25 archův. 

4) Bože (Natalia) Satatic, DnbrovniČan [nar. 1750], kněz 
Tc vlasti své jeáté žijící, přeložil z vlaského: Priprava na 
ispovjes i priéeStjenje, u Dubr. 1805. 16». 231 str. (lni vyd. 
vyšlo 1783. 8". 272 str.) 

5) Jím&ioíícDubrovničan, kněz [nar. 1760, zemř. 1826], 
pozůstavil sbírku kázaní i básní v rkp. 

6) Lukdš StuUi z Dubrovníka [nar. 1772, zemř. 1828], 
doktor v lékařství, mimo mnohé jiné latinské a vlaské knihy, 
T materském jazyku sepsal a vydal: Razglas viie knge (moru), 
n Dubr. 1805. 8«. 

7) Jan StuUi Dubrovničan, starSí bratr Joaohima Stalli 
{nar. 1728, zemř. 1804], knéz, pomáhal bratru při spisování 
.fllovQÍkay přeložil Tomáše Eempenského knihy čtyiy o následo- 
vání Pána Krista v rkp., před r. 1800 vydal v Ankond: Pot 
križa a j. — Slovníky Joachima StuUi [nar.. 1729, zemř. 1817] 



STB Literární historie. 

a Jas^a Voltíggi fsemř. ok. 1827] scbrAIné oponitim, jako 
již povSecbné známé. 

8) JiH Ferié, Dnbrovniéan [nar. 1744, zemř. 1824]^ 
dokt filos. a vysloužilý prof., kanovník bi«k. Dabror., pastor 
Aroaa atd., výborný básník latinský, překladatel prostoná- 
vodnieb srbských pisnl do latiny, ve zpěvá slovanském bo- 
hužel, snad jen pro zanedbáni, méné horaje: Fedra priJSce 
Esopove a pjesni slovinské přinesené, n Dabr. 1813. 12*. 
167 str. s textem latinským, přeloženi rýmovné rozvleklé^ 
vodnaté; y rkp. vyhotovil přeloženi svých původně latině 
psaných bajek a j. 

9) Mchal Karamany Dubrovničan fnar. 17631, kněz 
v rodném městě svém ještě žijicl, přeložfl z latiny: Život sv» 
Nikole, n Dubr. 1814. 8". 32 sir. 

10) R. Riardovič vydal: Blago sv. proStjenj bogoljub- 
noga skupa aliti dražbě prisv. sárca gosp. našega Isasa itd.^ 
u Splítu 1S14. 8". 

11) František Vrinjanin, bývalý kanovník bisk. stoL 
Seňské, nyni farář ve Grižanech v bisk. ModruSském, vydal: 
Razgovori za sve nedilje kroz godišta, n Rici 1825. 4^ 466 
str.; Razgovori Petra Vanni redovnika, vu illirički jezik při- 
neseni, tamže 1831. 8". 

12) Šimon Troian^ Dubrovničan (nar. 1754, zemř. ok. 
1800], kanovník u sv. Jeronýma v Řimě, pozůstavil po sobě 
knížka několikrát tíštěnoa : Bogoljubnostkojasedilaje npetak 
veliki, u Dubr. 1828. 12*'. 6 archův. 

13) Mikuláš Vučicy kněz řádu sv. Františka, pronesl na 
jevo: Put križa, u Mletcih 1802. 12". 141 str. 

14) Lukreeia Budmanni rozená Bogatínovicova^ nčená Dob- 
rovniěanka [zemř. ok. 1800], pozůstavila sbírku básni t rkp. 

15) JiH Higgioj Dubrovničan [nar. 1752], dokL lékař- 
ství v Dobrovníko, přeložil Virgila, Horacia, Katnlla, Tiboila 
i Propercia, složil mnohé původní drobné básně, vše v rkp. 

16) Marin Zlaiarit, Dubrovničan [nar. 1763, zemř. 1896}^ 
přeslovanil Oesnerovy selanky, složil v hojném počta pávodirf 
básně Tlelikého draho, v rkp. 



PřMed lUerai. iUyrskfch Slovanův. 377 

17) Jan Marin de Mana^ rodem z ostrova Raba (Arbe)^ 
^dal kratičk;^ spÍB o semčatech: Náprava várhn t^ od 
krompira, a Zadm 1804. 8^ 32 str. 

18) Šimon Siapčemé, farář v Novém okoli Lickém (Lifat), 
přeložil z Mozina: Ričoslovnica illiričko-franoezka^ u Tánta 
1812. 8^ Sil 8tr. 

19) Ondřef Dorotíéy kněz řádu 8V. FrantíSka, sepsal 
TorSem: Iskažanje jednoga dogadjaja itd., n Beén 1816. 8^ 
47 str., příběh ze svého iivota. 

20) Marek Ivanovic z Dobrofy v okoU Kotarském^ doktor 
liohosl. a kanovnik, obnárodnil tiskem: Zpivai^je odkapljeiga 
^vieta, a Mledh 1815. 8^. 55 str. 

21) Aiiffustín MUtíicy kněz ráda sv. FrantiSka, biskup 
Danlinský a vikář apoStoIský v Bosaě^ vyprovodil na světlo: 
Poéetak nanka kárstianskoga^ n Splita 1815. 8**. 184 str.; 
latomačeoje nanka kárst, n Kimn 1828. 12^ 211 str. 

22) J. Matic vydal Almanach illirski za godinn I8S3| 
« gomjom Earlovon. 12^ 

23) Jiří Planéičy rodem ze Staragradu na ostrově Hvani 
{Pharia, vlasky Lesina), dokt fiL i bobosL, opat^ dozorce 
národních Skol od L 1818 v Zadru a Dalmadi, od L 1832 
v Benátkách, horlivý a nčený Slovan, mimo jiné knihy ve 
vlaském jazyka, vydal v materském; Katokizam maU, n 
Hletdfa 1823. 8^. 61 str., v rkp. shotovil Abecedář illyráký 
i vlaský r. 1820 a j. 

24) Jakub Borkovié z ostrova Visa (vL Lissa) [zemř. 
1825], kněz, slovntný kazatel, pozůstavil kázaní a básně v rkp. 

25) Marek Bmiref rodem z Bambino ve Francii, při- 
stěhovav se ve mladém věkn do Dabrovaika, vyučil se zde 
illyrBkému jazyku tak dokonale, že v něm i zdařile básnili 
mohl, a pobyv drahně let eo francouzský konsul dřivé v Du- 
brovniko, potom v Sar%íevě v Bosně, poslán byl do Tripolí 
T Sýrií, kdež i zemřel I. 1827; vydal několik illyrských 
drobných básni po rftznu, více jich pozůstavil v rkp. 

26) P^ Baiié z Dabrovnika, kanovník [nar. 17481, 
zemř. 1814), vydal několik nábožných knih od 1. 1785-1800^ 
pood^i pak: Život sv. Vlaši Usk. itd» u Dnbr. 1803. 8^. 



278 LUerámi historie. 

180 str., příhotovil do^ tisku sbirkn plodův negv^&sějiieh 
básuikůT Dabrovnickýoh (o niž viz dole) a j. 

27) Jan Josef Lučié z Makarské [nar. 1758, zemř. 1818]^ 
dokt. práV; kanovidk, generabý provikář Makarský i apoitol- 
Bký delegát Bosenský, přičinlivý spisovatel, mimo jiné staríC 
spisy vydal následující: Skap pasrirskich govorenjá, uMledb 
1800, 4®. 99 str.-j Iskazanje života sv. Ivana Nepomucena,. 
u Dubr. 1801. 8®. 112 str, tolikéž i modlitební knihu, v rkp. 
přeložil Ustanoveni sněmu Trident^kého a j. 

28) Motif Santi'\ rodem z Trogira v Dalmatsku, knéz a. 
ptot na arcibisk. seminář um V Zadře, pfeložil kniha o rol* 
nictvi z vlaského J. G. Gagliarda: Nauk o poljskogatežanja^ 
a Zadra 1829. 8^ 148 str., týž obyčejně překládá i ůředné 
vydávané reskripty, ohláSení a j. 

29) Štípán Mcariancmé, kněz řádn sv. FrantiSka, dal tiar 
čiti: Institatíones grammaticae latinae idiomate illyrieo, Spa- 
lati 1822. 8« 277 str. 

30) Antonín Kaznačiéy Dnbrovničan, ta doba mezi svými 
kamenitý básník. 

31) AsnJUmSn Nagy {Nad,) censor i revisor knih při kr. 
místodržící radě v Budiné, nar. 1774 v Požeze v Slavonii, při- 
činlivý ochotník národní literatary, vydal mimo mnohé drobné 
básně a jiné před rokem 1820 tištěné knihy: Život sv. Jenove* 
fe, nBnd. 1821. 8®. 160 str.; Novi istari kalendář illirički, n 
Bud. 1813—1823. 8^ s užitečnými přílohami, a v rkp. přího- 
tovil do tisku „P. Ovidii libros tristium^ věrně a lahodně na 
slovanské verie přeložené. 

32) Řěh4}ř Óevapovičy knéz řádu sv. FrantiSka a bývalý 
provindál téhož řádu provincie Kapistranské, nar. 1786 vBér- 
telovcích ve Slavonsku, zemř. 1830 v kláSteře Bndfnském k 
veliké ztrátě literatary teprv v 44. r. života, vydal, kromě 
ttékoUk latinských knih, dramatickon hru ve verzích: Josip 
sin Jakoba patriarke, n narodnoj igri prikazan od nčeniká 
Vukovarskih, n Bud. 1820. 8*. 140 str. tvoření výborné, a k 
aahcrfe nvedené bibli M. P. Eatančiée znamenitě přispěl, ji 
úvodem a j. opatřil atd. 

83) Ignaa Bajay podal do tisku: Yinaq aogeo^ 



PřMed literát, myrskjích 8lova$^v. 279^ 

ski, to jest bogoQnbne moHtve i pišme, n PeSti 1821. ^^: 
326 str. 

34) Karel Paviéy rodem z Tovarnikn v Slavooii [nar. 
1779], předtím íkrář a Tioearcidékan ve Vinkovcích, nyni oď 
léta 1832 kanovník v Djakové (Diakovárn), opat Biharský 
atd , přeložil z néraéiny : Politika za dobré Ijude, to jest uprave 
roznmnoga i kripostnoga života, n PeSti i821. 8^ 188 str.; 
mimo to vydal porfiznu rozličná kázáni i éasoměmé básné 
slovenské (o nichž jinde více). 

35) Adam Filipovir z ffddenthalu^ exhortator, prof. i du- 
chovnik při bisk. seminarinra v Diakovč, rozhojnil domácí 
slovesnost následujicimi spisy: Razgovor priprosti iliti vértlar 
8 povértaljem se razgovara, n Osiku 1822. Si, 110 str. ver. 
8em; Život bisk. Antnna Mandiča, a Peénkn (t. j. v Pčtiko* 
stelich) 1823 8**. 183 str., tolikéž veriem ; mimo to vydal pří- 
ležitostné básně po různn, kalendář v Oseku a j. 

36) Štépdn Luku, u král. komory uherské koncipista, 
vypustil na svétlo: Život gospodina boga i spasitolja našega 
Isu Kérsta, u Pešti 1828. 8i. 217 str. 

37) Michal Mihcýlauié, farář v DreĎanech [zemř: 1830],* 
vyhotovil: Dilorednik za kripostljubnu zábavu i kořist sva- 
koga čovika, u Osiku 1823. 8<>. 162 str. 

38) Adalbert H&rváL [nar. 1783], knéz řádu sv. Františka 
a provinciální sekretář i guardian klášterní v Požeze, obdařil 
své krajany sbírkou kázaní: Nediljna govorenja, u Bud. 1824. 
8®. 2 d. 1113 str.; Korizmena (t. j. postní) govorenja^ tamže 
1824. 8", 288 str. Govorenja od različitíh svetkoviná, tamže 
1824. 8». 336 str. 

39) Marian Jaič z Brodu [nar. 1795], guardian kláštera 
františkánského ve Vukováru, administrátor lokální fary^ mimo 
jiné tiskem obnárodnil: Istínito ispisanje čudotvorne prilike* 
(i j. obrazu) B. D. Marie u Radnoj, u Aradu 1824 16^ 178 
str.; Vinac bogoljubnih pisamá, u Bud. 1830 8^. 165 str. 

40) Mariin Pustaiéj major v pohraničném regim. Brod- 
ském [semř. ok. 1818], přeložil z německého následující od 
nadřeéeuébo Jaiée vydanou knihu: Indianski mudroznaaac 



jKO LiUrámi historie. 

tM JVBúHa i viitína kako čovik na avitu im& mova, a Bad» 
1825. 8« 123 8tr. 

41) Jntanin MXkalió z Doka v Slavonii [nar. 1786], dokt 
T bohosloví, farář i vicearciděkau y Petrovaradinč^ předflal 
z n&meckého sbírku nedělních i svátečnich k&zani: Itidike 
i homilie za sve nedivé i svetkovine priko cele cérkvene go- 
dine a Novomsáda 1829--1830. 8^ 4 dily ůhrnkem 1101 str., 
noimo to vydal mnohé básně por&zna, kn př. Oda Em. Karli 
Eaffayn bisk., u Novomsada 1830. 8^ Oda Fr. Vlaiiéa, tamie 
1832. 8^ a j.y v rkp. shotovil pravopis iilyrsk^. 

42) Joa^ Kalasanei AEhaUé, starii bratr předešlého [nar. 
1781], farář v Šotu v Slavonii, složil veliké množství rozlič- 
ných básni, s nichž některé příležitostné tiStěny jsou: Pisma 
Em. Karli Baffayu, u Bnd 1826. 8^ 27 str.; Elegia Fraai 
Kohin^ién, u Bud. 1826. a''. 19 str.; Narodkiiya Vila P. IL 
Suěióu bisk., u Bud. 1828. 8^ 15 str. a j. 

43) Bartoloml^ PixoUc z KlokoČevika v Slavonii [nar. 
1790], dřivé vicedirektor bisk. seminariun v Djakové, nyní 
fitrář ve Varoii, sepsal: Světa govoreiýa za sve nedivé kro2 
oiln godinu, u Bud. 1827. 8^ 2 díly ůhrnkem 728 str. 

44) MOeuláá Hadač, nčitel národní školy vZemUně, pro- 
nesl na světlo dva spisy: Cvitje istíne za oplemenití razum i 
popraviti sérce mládeži, n Novomsadu 1828. 8^ 105 str. ; Prí- 
povidčice na veselje i zábavu, u Bad. 1829. 8^ 

45) Antonín Mihab/y vysloužilý prof. gymnasialni v Po- 
žeze, dal tisknouti: Put Marianski na Bistricu, u Yaražd. 
1822. 8«. 56 str. 

46) Siheater Ninkomc', rodem ze Slavonie [nar. 1782], 
kněz řádu sv. Františka i bývalý guardian kláštera Požež- 
ského a od 1. 1830 Čemeckého, přihotovil sbírku kázáni 
do tisku, 

47) FrixntiSdc Tomič, čestný kanovník Djakovský, farář 
ve Válpově i vicearciděkan, vydal: Govoreiýe pokopno Jos. 
Kiralyu, u Pečuhu 1825. 4^ 21 str. 

48) Jan Dwýak^ kanovník v Záhřebe, a Kord Rodino- 
vič, dokt. v bohosl. a farář v Oriovci v Slavonii, přelomili 



Přehled lU&raL iUyrsk^ Slovanův. ggl 

flpototeč s chorvaiakého : P«)lK>žB08t k boiaHStvenoma séita 
biM, a Zagreba 1827. 12''. 81. str. 

49) Ambraí Maiič, kněz řádu 8V. Franti&ka, dal vytí- 
akaontí: Badán (t j. počtárstW), a Osiku 1827. 8^ 116 str. 

50) F¥antiáek AGUnkavic^ far&ř ySentvirn ypomeBichor* 
vatakém, složil a vydal některé básně poitznn: OdaG. Šand. 
Ala«o?iča bisk., a Varažd. 1830. 4^ a j. 

51) Jan Jogepac^ farář v Osekn^ vydal několik kázáni 
po r&zna r. 1830 a 1832. 

Ze staráieh spisův této literatury přetištěny následnjici: 
Futra XMzmce (kv. 1765] Mnka Gosp. n. Isa Kársta, n Vičend 
1804. 8^ 64 str. a FWfw z Oóeqe, Vavř. z lýubuiH iLuhUe 
Vladmiromce Nauk kkrstjanski; n Vičend 1804. 8^ 32 str., od 
i^jmenovaného ochotníka do tiská podané, hmoeeifusa Gargiée 
[kv. ok« 1745] Naok kárstjanski, n Dubrovnikn 1811. 8^'. 5 
aroMv. — MaiSfe Antonína Rdkomée [zemř. ok. 1800] Satir 
(mravokárná báseň) 3. izd. n Osika 1822. 8^ 142 str. Tato 
ainameoítá kniha ponejprv tiátěna v Drážďanech 1761, podrahé 
▼ Oseku 1779. Sldadatel její, onen známý grammatik slavon- 
aký, byl hejtsoanem ve službě vojenské. Při této příležitosti 
připomeneme; že v hist lit. slov. (Gesch. der slaw lit 1826) 
gtTt 263 v notě omylem stoji Relkoviée dovnik, kteréž kni^ 
nikdy nebylo, ačkoli am Vídenský recensent této diyby ne- 
yytknul. Zavedlo spisovatde, že v někteiých rozpisech knih, 
n př. v Gatal. bibl. Szécsény., na čele titule zlopověstného 
onoho Vídeňského srbsko-něm a něm.-srb8kého slovnika (fiá 
Theodora Avramoviče) 1791. 8^ hqed Relkoviée, hned Lano- 
ioviéejméno chybně položeno naiel. Slavond uživaji slovnlk&v 
dalmatských. — V KaloČi t arcib. knihovně leži v nikop» 
Adami JL B. Patacaich dictionarium laťiUyr.-germ. Ms. 4®. 
pap. 1038, mimo registry. — EorabiUica pisma svetoga i švih 
Vlková svila dogadgaji poglavitih, po Andrtí Kaéiái MoHéu^ 
u Dnbr. 1822. 8''. rOO str. Jiná staril vydáni mně známájsou 
Benáteké od r 1760, 1782 a 1802. Spisovatel jest slovutný 
onen národní básník Ondř^ Kačié Miotít, rodem z Brěsta^ 
Frantiikán, o jehož Bozhovoni hned mluviti budem. Kniha 
tato, vypyayi\jid dějioiy od aejstaifiich časův až do r. 1760^ 



282 lAterámi historie. 

vytažena jest z kronik latinských, ylaskýeh a diorratricé 
Pavla Vitezoviée, a co do déjin IlIyrAv z domAeieb archivtT, 
z pověstí a písni n&rodnfcL Z tohoto poslednflio ohledu 
ov6em nemalé ceny jest. A vfiak vypravováni domácích áiqm 
téměř slovo od slova totéž jest, které se i v Bozhovom té- . 
hož spisovatele nacházi. Škoda, že tisk tak velice nesptávný- 
jest Od téhož spisovatele : Sazgovor ngodni národa slovin- 
skoga itd., a Mlecih 1801 (vlastně v Dnbrovnikn n Antonína 
Hartekini 1826) 4^ 267 str. Jiná mně známá vydáni této obli- 
bene knihy vyšla v Benátkách 1756, 8^.396 str., t 1768.8% 
t 1759. 4«. 338 str., vAnkoněl780. 4*. 318 str., v Benátkách 
18Ó1. 4®. 263 str. Jest jich i vice: nebo zhnsta od knihknp* 
CŮY s pozadrženim stargich měst i let ttskn přetištěna bývá. 
Této doby (1832) znovu vySla v Dnbrovnikn, vZadře i Ter- 
stu. Kaěié opěval činy hrdin illyrských na sptsob prostoná- 
rodních pisni, a sice, mohn-li co o tom souditi, nad mim zdařile 
s nevyrovnanou živostí a lahodností. I jest tedy a ztetane 
právem, cokoli Fortis naproti tomu bleptal, líbezný básník 
tento miláčkem národu. Ňalezaji se v této knize i rozpravy 
historické y próze o Šlechtických rodech iUyrských vitězŮT, 
óbsahnjici důležité y této třidě zprávy z podáni staiých i s 
archivůy čerpané. Eýžby ji nějaký nový Rumjancov někde 
u Didotfty nebo Bodonich pod dohledáním některého slovan- 
ského Schftfera vSemn slovanskému světu ku potěSe nejen 
správně ale i ozdobně znovu vytisknouti dal! — Cvítrazlika 
mirísa duhovnoga, po Tomasu Babiču [kv. 1719], u Dobrovn. 
1829. 4*. 463 str. Kmlia výborná, obsahujíc! rozličné nábožné 
spisy v próze i verSi, v novějSim vydáni i od jiných spiso* 
vatelův. Dřevnější vydáni jsou Benátské 1726. 4% 1736. 4*^ 
1759 A\ 1802. 4« a j. 

Mezi nejznamenitější plody illyrských tiskáren patři ne- 
pochybně dila předního z básníkův Dubrovnickýoh «Ama ?Vafi^ 
GhmdaUée [nar. 1588, zemř. 1638], kteráž teď teprv po dlou- 
hém čase Dubrovm<A:ý minorita Ambro£ Markavié a knihkupec 
Antoniu Martekini na světio vydali. Posud vySly: Osman^ 
ipjevanje vitežko, u Dubr. 1826. 8*. dli 1 str. 201, dil 2 str. 
868, d. 3 str. 270. Obsahuje 20 zpěvův, 2,966 čtveroverto- 



PřMed literát, Hlyrských Slovanův. 283 

rýeh strof a 11,864 krátkých rýmovaných veršňv, nepočítajíc 
T ta snmmn strofy na čele zpěvAv od Petra Sorga postavené. 
Zpívá o vojně mezi Osmanem sultánem tureckým a Vladisla* 
vem královicem polským (vlastně otcem jeho bálem Sigman> 
dem lU) r. 1621 vedené. Neosobnjlc si jména vlastní neboli 
homerieké epopeje, vyniká tato hrdinská báseň vznešeností 
nySlének; živostí obrazAv, přirozeností řeči i slohu a zvláStě 
lahodností dokonalého rýmu nade vSecky jiné plody Mus illyr- 
ských a pojiSfoje původci svému slávy nesmrtelné. Dva 
zpěvy, 14. a 15., po smrti Gunduličově prý ztracené, dle jiných 
zniěené, ku podivu zdařile vjmahradil později Petr Sorgo. 
Životopis básníka iOsmana, vysvětlení historická ajinorodná 
kn kaidému zpěvu, naposledy rejstřík slov pozatmělejěich 
přidal přičinlivý vydavatel. Téměř tím časem vydal srbský 
nfitel v Terstu, Euthymins Popovič, touž báseň z nespráv- 
ných mkopisftv a s omyly bez počtu, literami cyrillskýmí pod 
tím chlubným názvem: Razná djela Jefte Popoviéa, u Bud. 
1827. 12*. 2 č. Sám praví, že Dubrovnickou řeč zpěvce na 
svou Srěmskou přetvořil: ale tím přišly sladké rýmy nazmar! 
Vlaské příliš jalové přeložení vyšlo v Dubrovníku: Versione 
dell' Osmaníde, 1827. 8". 214 str. Týž Martekini vytiskl z Gun- 
dulióe i některé menší básně : Suze siná razmetnoga (naučná 
rozprava), 1828.8®. 126 str.; Ariadna polužalostivo prikazanje 
(ěinohraX 1829. 8®. 78 str. ; Ljubovnik sramežliv, 1829. 8«- 16 
str.; U smárt Marie Kalandrice, 1829. 8". 19 str.; Pjesan Fer- 
dinandu H knezu od Toskane 1829. 8°. 16 str.; v rukopise 
pak má sbírku nejvýtečnějších básníkův illyrských od Petra 
BaOée do tisku přihotovenou, z 22 dílův záležející, kterou již 
několikrát ohlásil, ale pro nedostatek předplatcův posavad 
vydati nemohl. Obsahuje díla téměř čtyřidceti básníků, v jejichž 
čele Držié, Vetranié, Minčetié, Hektorevié, NaljeSkovié, Vitalié, 
Čabranovié, Dimitri, Bunió, Ranjina, Lukari, Zlataric, Primo- 
vié, Mažibradié, Gundulié, Palmotié, Kanavelli, Soltanovic, Gjor- 
gjié, Boskovic, Bettondi, Sorgo aj jasně se skvějí Jest 
ovšem věc žádoucí, aby p. Martekini u všech osvícenějších 
Slovanů podpory nalezl, a svého předsevzetí šťastně dovésti 
mohL Škoda^ přeškoda, že se u DubrovniČanův ta starty 



284 LUerámí hisUnie. 

barbarakj-diyá^ vlastně ani vlaská^ ani slovanská^ pravopistfi 
Sereď tak hluboce vkořcnila^ že nižádnou přirozendj^imii 
pravopisu, n př. Stullifao a Voltiggiho, ustoupiti nechce! Y 
tom „Illyrském Parnassu" jsou ovšem sklady krásot, jeílé 
nedotknuté, studnice jazyka posud nepřebrané; ale jsou to 
něžné květiny do šeredných oundr a capartAv zakuklené, kte- 
réž v této podobě nikdy přízeň jiných neillyrských Slovanův 
siskali nemohou. Třeba se tu teprv botítí s potvorami, jako 
scerljé^o místo šleá, blifcgnja m. bližňa. kgnifcnici m. knižnici, 
oghgqjen m. ogňen, gqjoj chjeso m. ňoj éeš, ba i — achna- 
stqjtel gghgqjevno m. gĎevno atd. Třeba zuby lAmati tvrdé 
skořepiny, abys do měkkého jádra proniknul. A s tu práci 
věru není každý I Dobře praví chorvatské přísloví: preveé 
nemogu nit kola voziti, a opět: kiy je převed, ni nit s kru- 
hem dobro. — Buď jak buď, illyrícký Parnas by neměl 
aabynoutl 

Od nejmenovaných, aneb aspoň mně neznámých spiso- 
vatelův vyšly na světic následující knihy: Příprava duhovna 
za pristupit na sv. sakramente itd., u Dubr. 1804. 16^ 4 archy* 
Novena pjesan za svetac božiiSa, u Dubr. 1804. 16". 1 arch. 
Molitva sedám bolesti B. D. Marie u Dub. 1804. 16^ 1 ai^oh. 
PlaS B. D. Marie, u Dubr. 1806. 16®. 3 archy. Elementi della 
lingua latina esposti inital. ed illir. Rag. 1814, 12". ISarchův. 
Krátko uvježbanje o pravoj ispovjesti, u Dubr. 1816. 16®. 4 
archy. Nauk kárs^anski od E. Bellarmina, u Dubr. 1812. 
16®. 3 archy. Devetiiya u bogomilnih zabavah provedena, u 
Dubr. 1828. 8®. 6 archův. Sakup^enje razliěitih zabavá, uko* 
jim se uzdárže razmišljanja dubovna itd., u Splitu 1829. 8®. 
tfoUtve, u Oseku 1824. 12". 280 str., nové vyd. t 1827. 8®. 
276 str., obsahiúe i mnoho nábožných písní, nákladem bísk* 
Slavonského neb E. K. Baffay; 1. vyd. vyšlo v Záhřebe 1817. 
16®. Man katekismus, uRici 1824. 8®. 29 str. Male povidat^t) 
u Rici 1819. 8® 127 str. Várhu navlačeiya kravokoúcá (t. j. 
o všipení neštovic), u Rici 1804. 8®. 15 str. Uvižbaige svarim 
saknunenta pokoře, u Udínam b. o. 1. 4®. 127 str. Nauk kar* 
ptiaaski u Jakinn 1820. 12®. 6 str. Duhovne mérvice ilití měr 
lone molitviee u Bud* 1818. 8®., 1827. 12®. 239 str. Uj)ny«i||}e 



Přehled literát. tUf^akých Shvanúv. 286 

'aa divan sadeée Ijude^ n Bad. 1822. 8^ 46* Btr. Jinýeh drob<* 
o^eb knížek školských y Bndiné tištěných zde mlienim po- 
wijim. V novějších časech i c. k. dvorská rada vojenská ve 
Tidm o přeloženi školských knížek pro Slavonské pomezi 
laskavě pečovati počala. Důležitější knihy jsou ještě násle- 
dující: z tískův Benátských Rituál rimski, a Mletdma 1827. 
4\ dle přeloženi Bartoloměje Kaáiée (v Řimě 1640 4.) s maloQ 
opravou; z tiskftv Dubrovnických : Pravovierstvo starih, u 
Dabr. 1804. 4^ 172 sír.-; z tiskův Rječanských: Epištole i 
evanjelja priko svega lita po redu missala itd., u Riei 1824. 
4^. OQhmkem 407 str.^ i Običaji i molitve iz rimske katol. 
ItDJige nauka dahovnoga itd^ u Rici 1824. 4^. 93 str., oboje 
vydáni ozdobné a správné, péči a nákladem biskupa Seiiiského 
i Modrušského Jana BapL Jeňée [nar. 1746] na světio vyšlé. 
Nejstarší vydáni evangelii a epištol jest od kněze Bemardma 
v Benátkách 1495. 4«. 208 str. Od léta 1810— 1813 vycházely 
y Lublaně, hlavním městě tehdejšího království illyrského a 
sídle pravitelstva, noviny francouzské: Télégraphe officiel^ 
spolu i v nářecl illyrském, nikoli v krajinském neboli vindi- 
ckém. O novém přeloženi bibli od Pavla Mioňée, předtím 
kněze a professora v Zadře, nyní biskupa ve Spletu, jemuž 
šfastnějšiho losu přejeme, nežli starší přeloženi Bart Eašiče 
a kněze Burgadelii potkal, zde zevrubní zpráva podána býti 
nemůže. — 

Přítomný stručný přehled nejnovější literatury illyrské, 
jak se nadějeme, zatím aspoň k tomu postačí, aby tudy sou- 
dný čtenář o nynějším stavu jejím předběžně jaké také zná* 
mosti nabyl, a o tom se přesvědčil, že některé třídy uměni 
a vědomostí, jmenovitě bohosloví a básnictví, i v těchto po- 
sledních dvou desetiletích své vzdělavatele nalezly, naproti 
tomu pak jiné aneb příliš lhostejně a chudě opatrovány bý- 
vají, anebo docela poustkou ležL Katoličtí lUyrové nejen 
vyspělosti a věcnatosti literních svých plodin, ale obzvláště 
i tim Ulyry řeckého obřadu znamenitě převyšuji, že ve spi- 
seváni knih přesného a přirozeného svého nářečí uživaji, va- 
nýice se bezchutné směsice rflznorodýoh slovných dob a 
mluveni spůsobův těmto oblíbené. A však z jiné strany roa« 



S66 



LUerámi hustorie. 



pi^lenost široko daleko po Uhřicb, Slavonii, Chonratech, Po- 
mořij Dalmatsku, Dabrovnicka, Albánii atd. rozhoSt6n;^ch 
úd&v samé této polovice, nedostatek sdílné vzájemnosti a spo- 
lečného literárního centramy i zde zdařilejšímu znikn a zkvétáoi 
literatury nad miru překáží. Slabé síly jednotliF^ch ochotní- 
kův se tím ještě více rozdrobili a ztenčují, ještoby spoled* 
ným jejich sjednocením mnohem větší literní záměry a pod- 
nikání nepochybně snáze v skutek uvedeny býti mohly. 

Pro lepší vyrozumění tomu, co nahoře od náspovědíno 
o neskladnosti, nerci-li neohrabaností pravopisu IllyrAv Dn- 
brovnických a jejich posobníkův — nebo spisovatelé i tiskaři 
T hořejších krajinách^ t v Pomoří (Ěece) avSlavonii, ovšem 
sličnějšího pravopisu užívají — klademe zde k závěrce kra- 
tičký zpěv z Ounduliče v dvojí pravopisné spůsobě, původní 
i české. 

Ariadma, u Dubrovmku 1829. 8. str. 29—30. 

Pravopisem BubroTnickým. Pravopisem českým. 



Zoro ljq>a, zoro bjela, 
flatoim stapdm nebo uresi, 
frak objavi^ 
Dan donesi, 

Hodí vedra, hod veselá, 
Gljubovnika starza ostavi 

Bogh soncjani stavióje 
ílatnu uzdu svim kognima, 
Jur if morra frake svoje 
Mechje, i k nebu put uíima, 
Da sne ifághnu tamně s^in^a, 
Otvorene třepte occi, 
Prpstrí prostři Irak s' iatoci, 
U kóm námsi dan donjela. 

Zoro Ijepa, zoro bjela itd. 

Noch s' nyesezpm, i fvjefdami 
Skuppiusc* tmastrsvů koprenu 
Drogo nebo svoim igrami 
Ide uresit nosech ^ennu ; 
Zvjet na busu kijé felenu 



Zoro Ijépa, zoro bjéla, 
Zlátnim stúpom nebo nrési, ^) 
Zrak*) objávi, 
Dán donesi; 
Hodi vedra, hod veselá, 
Ljúbovnika stárca ostavi 

B6g sunčani stavio je 
Zlátnu uzdu svim koníma. 
Jut ^ iz mora zráke svoje 
Meče, i k nebu pút uzima, 
Da sne izagnu támne ^ svima, 
Otvorene třepte oči, 
Prostři, prostři zrak s istoči, ^ 
U kom nam si dán donjďa. 

Zoro Ijépa, zoro bjéla itd. 
Nóč 8 mjesecom i zyjézdami, 
Skapivš' tmastu svú koprenu,^ 
Drugo nebo svoim igrami 
Ide urésit, nosáč ^enu; 
Gvjét, na busu '^ ki je zelenn, 



*) OkráSH. ") Světlo, paprsky. •) Již. 
východu. ») Opono. ^) Kři. 



') Temné sny prchnou. •) Od 



Přehled literát. iOifrských Slovenův. 287 



Smab prosí, rosu pita, 
fiodi dra^ hod cestita, 
íemgljatéséé afceg^ela. 

Zoro U^P^ zo^o ^J^^ ^ 
Tíh kladenaz romonechi 
fove sTttlos daná draga, 
Slaviz peija 8v& cistechi 
Yárhu ghiýefda pjesni slaga, 
Na páracjagne hladká blaga 
Sladko trepti vSlrh od morra, 
Tanze vodě vile od gorá 
Resech zyjetjem vedra cela. 
Zoro Ijepa, zoro bjela itd. 



Súnce proBi, rosa pita, 
Hodí drága, hod čestita, 
Zemlja te se je oželela. 

Zoro Ijépa, zoro bjéla itd. 
Tíh kladenac romonééi '^) 
Zove svitlos dána drága, 
Slavic péija svá čistédi 
Vrhu g&ézda pjésni slága, 
Na pršáňe hladká blaga 
Sladko trepti vrh od mora, 
Tance vodě vfle **) od górá 
Reséó c^éCem veára čela. 

Zoro Ú^pa, zoro bjéla itd. 



III. Literatura Srbův řeckého obřadu od 1. 1825. 

Neuznávám za potřebné, uvoditi zde zevrub všech spisův 
srbských v posledním desetiletí od Ill3nrův řecké víry vyda- 
nýchy zvláStě proto, poněvadž drahná jejich částka již v mé 
historii literatury slovanské (1826) dosti úplně vyčítána jest. 
Dosti budiž nyní, poukázati krátce na ony, které v nejnověj- 
ším čase, asi od 1. 1825, na světlo vyšly. Spisovatelé srbští 
mně známi jsou tito : 

1) Lucian Muáicki, biskup Karlovecký v Chorvatech (by- 
tem na díle v biskupské stolici Flaškách, na díle v horních 
Karlovcích), ozdobil Parnas srbský několika výtečnými, z částky 
T srbských letopisech, z částky porůznu tištěnými básněmi; 
k těmto posledním patří: Da bog živit Carja, otečestveno-na- 
rodnaja pjesn, v horním Karlovci 1830. 4®. 12 str., 2^". vyd- 
tamže 1831. 8®. 4 listy, německy, církevnoslovensky a srbsky 
— první to cyrillský tisk z nové od Jana Nepomuka Prett- 
nera v horních Karlovcích založené srbské tiskárny, an před- 
tím, jak vůbec vědomo, jen v Budíne a ve Vídni v Armén- 
ském klášteře srbské knihy tištěny bývaly. — Srbljin Srbl- 
jinu, oda, tamže 1832. 8% list a j. 

2) Jan Bertč zBrestorae v st. Báčské [nár 1786], aktuar 
při ředitelství národních srbských škol a při výboru spravu- 
jícím jistiny nesjednocených Řekův, bytem v Budlně, dva 

>') Pramének hrčict >^ Bohyně lesní. 



288 LUerámi hUtorie. 

ooYé spisy k předeSl^ svým připojil : nitce -Kbo sravnitaliie 
besjede i nravstyeDoa pončenija za mladé i staré itd, n Bn- 
dimn 1831. 8®. 140 str. z německého; Žitje Jisnsa Christa^ 
u Bud. 1831. 8". 202 str. 

3) Jifi Zaeharimé aneb Zacharíadés^ rodilý Řek, uňitel 
dříve v Zemliněy potom t Šabci v Srbii, nyní na odstávce, 
vyprovodil na světlo: Rnkovodstvo k slavenskoj grammatici, 
u Bud. 1830. 8^ 137 str., jest to vlastně jen pravopis, a sice 
dosti chudý a nedověcný, s některými přílohami; ale tu dobu 
ohlásil vydání celé grammatiky církevnoslovenské. 

4) MUovan Vidakoméy nar. ok. roku 1780 v tureckém 
Srbsku, od r. 1817 až do 1825 prof. na gymnasium Novo- 
sadském, nyní zde tam co soukromný učitel a vychovatel se 
zdržující mnohopisák, rozmnožil počet dávnějších jalových 
románův svých čtyřmi novými: itladyj To?ia,. u Bud. 1825. 
8". lJ5str. veršem; Kassia Carica, uBud. 1827. 8^252 str.; 
Siloan i Milena, u Bud. 1829. 8**. 264 str ; Ivo Zagorica, 
u Bud. 1832. 8". 

6) Joachim Vuid z Báje v st. Báčské [nar. 1772], dříve 
školmistr ve Futaku, Zemlině a jinde, potom učitel novějších 
řečí v Terstu, Pešti a jinde, nyni v sv. Ondřeji spisováním 
knih se obíraje, srbský Thespis, druhdy osobně frašky pó 
městech a městečkách provodivší, drahný počet svých čar- 
banin nadvršil těmito novými: Novjejše zemleopisanje cjelago 
svjeta (sic), u Bud. 1825. 8**. 460 str., kniha plná hrubých 
omylův; Putešestvije po Serbii, u Bud. 1828. 8". 380 str., v 
n^ednom, zvláště v psychologickém ohledu uvážení rozumného 
čtenáře hodný cestopis; Istino sredstvo obogatiti se i svoju 
kesu puniti, u Bud. 1829. 8^ 28 str.; Pribavlenije koučilišču 
dobroc^eteli, u B. 1830. 8^. 202 str., samo učiliště dobroděteli 
vyšlo v Bud 1823. 8» 

6) Vuk Stefanovié Karadžič, nar. v osadě Tršiéi ? Srbsku 
[r. 1787], dokt. filos. a úd rozličných učených společností, 
r. 1830—1831 bývalý president soudní stolice okolí Bělehrad- 
ského, pilný dělník na roli dovesnosti srbské, jehož zásluhy 
vůbec známy jsou, přispěl k dobrému řeči a literatury opět 
některými užitečnými spisy, jakovéž jsou : Danioa^ zabavnik 



Přehled literát. Ulyrských Slovanův, 289 

za godizia 1826—1829, n Beéu i Ďud. 12^ 4 ročni bdhy, po 
névjiciho i zábavného obsahu; Srbski bnkyar, n Bein 1827. 
8®. 17 str.; Žitije Djordja Arsenijeviča Emanuela itd., uBad. 
1827.8**. 110 Btr.; Maoš Obrenovid knjaz Serbii uBud. 1828. 
8«. 203 fltr., zvláStě důležitý, již dHve y roskémnářeél v Pe- 
trohradě yytíStěný životopis; od zasloužilého tohoto literatora 
nadéjeme se y prodleném čase nové sbírky národních srb- 
ských písni, mlnynice srbské dle soustavy Dobrovského, do- 
ph^kův slovníka, vydání pohřebného díla Lukáše Milovaná 
Georffieméej bývalého učitele v Pešti [zemř. 1829] o srbském 
veríovnictvi a j. 

7) Petr Stcjáió, advokát v Senté v Báčské stol, přeložil 
z německého: Helikon ili sredstvo ukrašenija dude i usover- 
Sestvovanija čovečeskog, u B. 1828—1829. 8". 2 č. 301 str. 

8) Michal Vítkovic z Jagru, tabularni advokát v Peští 
[nar. 1778, zemř. 1829], chválený básník maďarský, v srbské 
řeči pozůstavil dvě dramatické hry, z němčiny přeložené: 
Žertva na smert, u Bud. 1830. 8^ 80 str.; Odjelo iz Triesta, 
vela igra, u Bud. 1830 8". 107 str. 

9) Pavel Beričy narozený v Moholu v stol. Báčské, ad- 
vokát, od r. 1830 sekretář J. £xc. arcíb. i metrop. Earlo- 
vického, nepochybně jeden z lepších spisovatelův srbských, 
překladatel Wielandova Agathona, některých básni Virg^O- 
výchi Horaciových atd., vydal: Zadig, Volterov román, u Bud. 
1828. 8. 137 str. 

10) ZHmitr Tirol z Čakova v stol. Temešské, předtím 
kupec v Temešváru, nyní pěstoun a soukromý učitel v Bě- 
lehradě srbském, mimo jiné vyprovodil tiskem na světlo :Ba- 
natski almanah, u Bud. 1827-^1829. 12®. Ifi roční běhy; Sla- 
venska grammatika, I. svezka, u Beču 1829. 8®. 54 str., vlastně 
jen elementárná nauka dle Dobrovského s některými nepa- 
trnými přílohami, spis nezralý a malovážný; Nemačka gram- 
matika, u Budimu 1830. 8^ 365 str.; Političesko zcmlěopi- 
sanije za upotreblenije Srbské mládeži, u Beogradu 1832. 
8*. 175 str. 

é^raHk. S«br. spliy m. 19 



290 Literami historie, 

11) limoi Lagaremé z dolnich Karlovie [nar. 1801]^ 
niitel v Zemliněy sepsal rominek: Plemenitá i silná Ijnbov, 
u Bod. 1831. 8^ 

12) Ěehoř Lazié z Čerevice y stoL Sremské [nar. 1796], 
professor na srbském gymnasium v Earlovicich, ohlásil léta 
1827: Fizičesko zemleopisanije^ ale až posavad nevydal; spi- 
suje ruční srbsko-latinsko-německý slovnik, z něhož některé 
ťdomky na okAzkn v srbskýeh letopisech tištěny. 

13) Sebastian (předtím v světském stavu Samuel) lUc^ 
biskupsky aroiděkan ve Phiieich, složil některé básně: G«net- 
liakon g. episk. Miokovidu, u Bud. 1825. 4^ a g., a vydal 
Dosithea Obradovidovu knižku: Bukvica, o niž dole. 

14) Muhfmiue Popovié z doL Karlovic [nar. 1797], uči- 
tel městské školy srbské v Terstu, vystoupil na veřejnost 
8 rozličnými cizími i vlastními díly, mezi nimiž : Snze Bad- 
milove, po Vlahu Minčeticu Dubrovníčaninu, u Bud. 18*26. 
12^. 36str.y báseň výborná, cyrillicí tlačená, ale nepotřebným 
jazyka přejinačením od vydavatele docela pokažená; Bazna 
djela Jefte Popoviča, svezka 1. i 2., Osmanída, u Bud. 1827 
12". 2 č. 414 str.; č. 3,MaoSijada 1829. 8«. SOOstr., tato, po- 
slední původní tvor vydavatele, opěvá děje srbského hrdiny 
Miloše Obilidev 8 zpěvích a v osmerořádkových slokách, 
beze všeho básnického nadšení a umělecké vyspělosti; Sve- 
slavie ili pantheon, 3 sv., u Bud. 1831—1832. 8^ ouhmkem 
148 str., jedná o počátcích srbského národa, životu a dějích 
carův Štěpána Dušana, Lazara, vítězův Marka Královice, Mi- 
loše Obiliče, Jug-Bogdana a j., spis nekritický, malovážný. 

16) Jiří Mofforaševicy uaroz. v Adaševcich v Petrovara- 
dinském regimentu [r. 1793], gymnas. prof. dříve v Karlo- 
vicích, potom v Novém Sadě [zemř. 1830], horlivý na roli 
národní literatury dělník, vydal, mimo jiné starší spisy: Lje- 
topis srbski, 1825-^1830, uBud. 8".208vazkův, časopis v pro- 
stomluvě i verši, s přispíváním jiných, od něho co redaktora 
vedený; sebral některé listy nesmrtedlného obránce a rozši- 
řovatele srbské národní osvěty : Dosit^a Obradoviča pisma, 
u Bud. 1829. 8". 126 str. Po jeho smrti vyšly: Duch spisa- 
nya Dositejevih, u Bud. 1830 8^ 126 str., výtah ušlechti- 



PřMed lUtrat. Ulyrtkých Slovanův. 291 

leiUA mkí se spiiův D. Ohnáoňiorýeh ; KntíuL vsemima isto- 
r^a^ a Bod. 183L 8. Ió6 8tr.; v rkp. pozůstavil, mimo jiné 
nedokondené návrhy a zlomky , pryni dil Iaiin«-něm*-8rb- 
ského Bloynika. 

16) Abraham Brankovié z Franjeva v stol. Torontateké, 
stadoval práyni vědy v PeStí^ a n 1830 přešel do Srbska, 
kdež brzo potom nenadilon smrti seSel, podav obecenstva: 
Earakteristika narodá po oeloj zeml)i, u Bnd. 1827. 8^ 181 
str.; Pregled istorge svemime, uBad. 1828. 8^; Boj kodNa- 
varina, uBnd. 1829. 8**. 38 str., oož neni epos, jakneb.Pírch 
mylné zpravil ve svém némeckém cestopise, ale kratičká hi» 
storická zpráva o povéstném tom sraženi; Novi zabavni ka- 
lendář, u Bnd. 1830. 12^ 32 str. a j. 

17) Jan Had&čy vydávajici své spisy pod obraným smy<- 
šleným vAn^em Mloi Sveiičj rodem zkr. městě Sombom v stol. 
Bádské [nar. 1799], dokt práv a advokát, gymn. direktor 
v Kovem Sade, přeložil: E. Horada Flakka O stichotvorstvu 
kqj^, n Beěa 1827. 8^ 104 str., v dvoji spůsobě, t v hexa- 
metřích a r^ech, s přidánim latinského texta a potřebněj- 
iiho výkladn; L 1830 vedl Letopis srbský, kn kterémnž 
hned od počáfkn až podnes mnohými básněmi i pojedná* 
nimi přispíval. 

18) Basilius Joannaméy navoz, v Zemlině [r. 1792], uči- 
tel národní školy dříve tamže, nyní v Požarevd v Srbsku, 
přeložil z německého : Romeo i Julia, n Bud. 1829. 8% se- 
psal román: Svetolik i Leposava, u Bud. 1831. 8®. 112 str.; 
vydal životopis: Istoria Petra Velikog, u Karlov. 1832/8®. 
270 str. 

19) Petr Matic z Binguly v stol. Sremské, studoval práva 
ve Vídni, nyní syndikus v Kost^nici v Chorvatech, přeložil: 
Salomona Oesnera Dafnis, u Beču 1826. 8®. 130 str.. Sol. 
Gesnera Idylle, tamže 1827. 8^ 261 str. 

20) Šimon JUHutínomč^ nar. v Sarajevu v Bosně [r. 1791], 

studoval v srbském Bělehradě, v Segedině a v Earlovicich 

byl písařem na rozličných mistech v Srbsku a zakusil jak 

tehdáž, tak i potom nejpodivnějších osudův; I. 1819 přešed 

do Bessarabie, bavil se tam skládáním básní: 1. 1825—1827 

19* 



292 Literami higtorie. 

žil v Lipsku, z čás&y díla srá tiskem vydáriýe, 2 čistky 
y nankicfa prospiviýe ; posledního léta e jara podal se odtud 
do Černohory, kdež až do 1. 1831 bytem byl, život dobro* 
družský veda; tu dobu jest policejnim ůřadnikem v srbském 
Bělehradě. Spisy ieho tiskem Tyšlé jsou následujici: Ser- 
bianka u Lipska 1826. 16^ 4 č. ůhrnkem 709 str., opěvA 
y jednotlivých hrdinských zpěvích nejpamátnějši děje a pří- 
hody Srbův v čas vojny domácí pod vůdci jejich Jiří Petro- 
vicem Crným a Milošem Obrenovičem; dílo nejen pro svou 
básnickou cenU; ale i za příčinou nestranného soudu o vě- 
cech domácích vážné, důležité; Njekolike pjesnice, tamže 
1826, 16^92 str.; Zorica, uBud 1827. 8*^.81 str., oboje sbírka 
drobnějších básní rozličného druhu. Milutinovic jest bez od- 
poru přední srbský básník ze strany cyríllské, jen Skoda, že 
spanilému geniovi jeho v tom života i losu boji a pro nedo- 
statek příslušného učeného vychování nebylo lze vyniknouti 
až do pravé vzdělanosti, vyffelosti a svrchovanosti uměleckého 
básníka, jak co do látky, tak a obzvláště co do jazyka a 
veršování ; výtečné jeho v jiném ohledu básně za touto po> 
slední příčinou se nikdy jměním národu státi nemohou. Mimo 
již jmenované spisy vyhotovil mnoho činoher a jiných básní^ 
sebral hromadu prostonárodních písní atd 

21) Athanasiua NtkoUc ze Somboru [nar. ok. 1800], ze- 
měměřič, nyní suppl. prof. na gymnas. Novosadském, vydal 
ahDoanach: Ružica, god. 1827, 1828, 1829, 1831 (na rok 1830 
nevyšlo nic), u Bud. 16^; sbírku rozličných drobných básní: 
Serbski slavuj, 1827—1828, u Bud 16®. 2 č. 72 i 86 str.; 
román: Ljuba Milanova, u Bud. 1830 8^ 119 str.; sebral a 
předělal národní povídky a j. 

22) Konstantin Pejóič z Borová v stol Verovitické, doktor 
v lékařství, nyní bytem v Somboru, sepsal činohru: Mladen 
i Dobroyub, u Bud. 1829. 8®. 196 str., jejíž 1000 výtiskůy 
předplatitelům nepostačilo ; začal vydávati : Rukovodstvo k sve- 
obštem zdravlju, u Bud. 1830. 8^. 1 č. 85 str. jedná toliko o 
těhotnosti a porodu. 

23) Jan Steió z Aradu, dokt lékařství, od r. 1829 ai 
do 1832 dvorský lékař u bratra knížete Srbského, p. Jefrema 



Přehled literát. iUyrských 'Slovanův, 293 

▼ Bělehrade, ta dobn lékař v Zemliné, přeloifl: Chr. V. Ha- 
felanda Makrobiotika, u Bečn 1826. 8^ 2 & 650 str; sepsal: 
Zabaye za razam i srče, n Bečn 1828. 8^ 1 č. 220 str.; 2 č. 
n Bnd* 1831. 8^^. 268 str., 3 6. pod nápisem: Sabor istine i 
nanke, n Beogradn 1832. 8^ 224 str., obsabnje r&zné na- 
nčné pojedn&nl, a y dodatkn 6 srbsk^eh národniob rozpray- 
nýcih pisni. 

24) Timotej lUč, farář y Sanadě y stol. Torontalské, 
Tydal román: Erbija, princeza afrikanska, n Bnd. 1827. 
S**. 168 str. 

26) Hustathiua Mhajlovi^^ adyokát i býyalý městsky sudí 
T Bečkerekn y stol. Torontalské, sepsal podobněž román: 
€yetneyinosti iliDobriyoj i Alexandra, n Bnd. 1827. 8^260str. 

26) Jan Pačič [nan 1771], o. kr. ritmistr, od několika 
let y odstáyce, dřiye y Soboticích a Noyém Sadě, nyní y Raba 
žijící, zpěyec nennayený, yydal sbirknsy^cb lyrických básní: 
Soěinenija pjesnosloyska, n Bnd. 1827. 8®. 680 str.; přispěl 
ke Eollároyn Jmenosloyu 1828. 8®. 

27) Jan Štěpán Popavic z VrSce [nar. 1807], y čas svébo 
stndoyání na nniyersitě PeSfanské sepsal drahný počet knih 
zábayných, z nichž známější json: Neyinost ili Syetislay iMi- 
leya, njBnd. 1827. 8®. 107 str. smntnohra; Boj na Eosoyn ili 
Ifilan Toplica i Zoraida^ a Bnd. 1828. 8^ 288 str. román; 
Žiyot DjordjaKastriotaSkenderb^ga, n Bnd. 1828. 8'. 127 str. 
žiyotopis s přiloženými písněmi o Skenderbegoyi z Kačiée; 
Miloš Obilič, jnnačko pozorište, n Bnd. 1828. 8". 116 str. ry- 
tířská činohra; Naod Simeon ili nesrečno snpmžestyo, trage^ 
dija» nBnd. 1830. 8^ 122 str.; Laža i paralaža, yeselo pozo- 
rište, nBud. 1830. 8^ 63 str.; mimo to yydal některé drobné 
básně porůznn a y Letop. srb. 

28) Julia Radivcjemčava z VrSce [nar. 1799], manželka krq- 
ěířského mistra y Pešti (onížyíce y J. Kollároyě Výkladn ku 
81. Dc. 1832. str. 302), yydala malý almanach srbský: Thalia, 
n Bud. 1829. 16®. 58 str.; y rkp. přichystala rozličná poje- 
dnání a smíšené básně půyodnL 

29) Štěpán Ai^tmaoiéy učitel národní školy ye Vinkoy- 
cích y Slayonii, yystonpil s několika rozpraynými básněmi: 



294 Liůerámí hittorie, 

Vitežstvo srbsko, n Bud. 1829. 8^ 62 str., mimo jiné drob- 
nůstky příležitostné. 

30) Jan Č6krlj(m, nar. v Bečkereka, dříve aiitel v Bili- 
crkvi, teď polni kaplan při némecko-bauatském regimente, 
zhotovil dva romány: Ogledalo dobrodjeteli, a Bnd. 1829. 8**. 
182 str.; Polska Ljnbiffioa, n Bnd. 1830. 8^ 

31) JiH Lazarenié z Iregn v stol. Sremské, právník, 
vydal sbírku nančnon i zábavnou: Cve^e, soiinenga i pre- 
vodi za poučeníje, nveselený'e i zábava, 1—2. sv., u Bud. 
1829. 12*. 183 str. 

32) Lazctr Lazarevič z Karlovic [nar. 1805], advokát a 
od r. 1830 prof.nagynm. Novosadském, sepsal činohra beze- 
jmenně vydanou: Vladimir i Eosara, u Bud. 1829. 12°. 136 
str., přispěl k Letop. srb. a j. 

33) Josef Milomk z Trpiny v stol. Sremské[nar. 1787], 
kupec a měSfan v Peiti, horlivý, neunavený podporovatel 
srbské slovesností, vydal množstvi knih na svůj náklad a k 
vyhotoveni některých i sám přispěl: Luna za god. 1831, u 
Bud. 12M26 str., maličký almanach; Začaty e Matice srbské 
Protak a j.; v rkp. chystá do tisku: Bučni obchodní slovník 
v 6 jazyoldi. 

34) Theodor PaoUmč z Karlova v stoL Torontalské, ad- 
vokát v Pešti, přeložil z Wielanda: Simpatije, u Bud. 1829. 
8^ 112 str.; od r. 1831 vydává Letopisy srbské. 

35) Žio€m, Theodoromé rddem ze Smedereva v Srbsku^ 
vydal: Život Stefena Jakšiéa, č. 1., u Bud. 1829. 12^ 142 str. 

36) Spyridon Aleaijeviéy farář v Zadře v Dalmácii, pře- 
dělal z vlaského původní Cbesterfieldovo dílo : Rakovodstvo če - 
lovečeskog života, u Bud. 1830. 8". 216 str. 

37) Badlius Čokrljan z Melenic v stol. Torontalské [nar. 
1806], posluchač dříve lékařství, potom matematiky v PeStí^ 
podal obecenstvu: Chudožestvo otvratiti bolesti, u Bud.l830> 
8^. 166 str.; as pomoci jiných: Srbski rodoljubac, u Bud» 
1832. 8^ 160 str., spis pokračující, v prose i verii. 

38) Štépdn Markovič, učitel v Koprivnioi v Chorvatsku^ 
přelóžO Kramerův románek: Vozarska c^evioa (das Schiffer-^ 
mttdchen), u Karlov. 1830. 8*. 132 str. 



Přehled literát, Ulyrakých Slovanův, 295 

99) JPúKoel Raéa Mhajloméy rodem ze Sombora, kapee 
y Temeivániy přetinmodíl známoa Eoeebaoyafiinohrn: Erato- 
nosei, (kfižovnioi, Krenzfábrer), u Bud. 1830. 8^ 128 str., na 
mi se přes 1600 předplatitelův shluklo 1 

40) Pavel StamaUméy rodem z Jaková v stoL Sremské; 
od r. 1832 diákon při drkvi Pefifanské^ vydával po Styři léta 
ročník na spůsob Letopisův srbských zřízený: Srbska pčela 
ili novi cvjetnik za god. 1830—1833. n Bnd. 8*». 4 svazky, 
liché ceny. 

41) Petr Virovacy advokát v Oseku slavonském, pro- 
nesl na jevo : Osnovi glavókrivnog (sic) madjarskog pravá 
(t j. elementa jaris criminalis Hungaríci), u Bud. 1831. 
8«. 110 str. 

42) Demetrím Vladisavljemé, rodem z Enzmina v stol. 
Sremské [nar. 1789], nčitel národni školy v Terstn, přeložil 
z vlaského jazyka paedagogickoa knižka: Otac ili misii če- 
doljubivog otca, n Earlov. 1832. 12^ 95 str. 

43) Petr DemeKc z Pánjeva v EjraSovské stolici, šlech- 
tic, přeložil z Homerovy Iliady tři prvni zpěvy: Omirova Biada 
8 Ellinskog převedena, 1—3 pesma, n Bud. 1832.8®. 69 str, 
přlzvnčným hexametrem, dosti sice věrné, ale, jak se zdá, 
s lepši známosti řeči řecké, než srbské* 

44) Antonín Amovljev^ rodem ze Segedina [nar 1808], 
právnik v Bndině, sepsal drahný počet činoher, kteréž tiskem 
ohlásiti mini ; vydal Virginia, ili krvavá Žertva osvoboždenij% 
žalostné pozorišče a 4 dějstv. po rkp. maďarském, a Bnd. 
S^ Xin a 92 str. 

45) FíUp Peič (zem. 1829), Št^n Stefanovió (zeoriř. 
1826), VUxáidav Úkoé právnik, Jakub Žmanůvičy gymn. profl 
v Earlovicich, Adam Dragosoíoljeúiéy nčitel ve Vukovám, a 
neteři jini, vydali rozličné drobné, nejviee příležitostné básné 
po rftzna. 

Některé starSi knihy znova přetištěny, jiné z mkopisův 
poBtetalýeh teprv nyni na světlo vydány, několik jich i bet 
označeni iména Bpisovatdova vyšlo. Pcnninonee maUch^moslí, 
zminime se jen o důležit^šieh e^iseeh. Jana Baice, bývalého 



296 lÁteTámi historie. 

ftrcbimandrity kL Eovma (zemř. 1801) ^^btorga laznych Blar 
venskich narodov/' již r. 1823 v Badině znova tíitčna běse 
vší i sebe menši proměny. Slovutného srbského madroei 
Boaithea Obradomče (zemř. 1811), jehož sbirka psaní jii na- 
hoře dotčena^ dva pozůstalé spisy ze tmy zapomenutí na 
světlo vyprovozeny : Cbristoithija sirěě blagyj obyěaj i vje- 
nac ot alfavita (nákl. Jos. MUovuka), u Bud. 1826. 12®. 119 
str., vlastně nanka mravopoěestností a zdvořilosti pro mládež, 
z řečtiny okolo roku 1770 přeložená; Prvenae, Ižica, ili />o- 
sitejeva Bukvica, izd. Sev. Tlic, u Karlov. 1830. 8^ 168 str., 
knížka v^bomosti obsahu i přesností řeči celé haldy nověj- 
ších srbských ěarbanin daleko převyšující. Zavírá v sobě 
mravná pouěení v příjemném oděvu pro lid pospolitý; a 
•jest to ona pověstná „bukvica*, kterouž Obradovié, tento 
srbský Sokrates, krásotou své učenky nadšený, léta 1770 
v dalmatském Plavně sepsal, a která tehdáž v tisícerých pře- 
pisech po Dalmácii a všem Srbsku roznesená tak podivně 
y probuzující se z mravného i umného sna národ srbský 
účinkovala. Týmž časem i Novosadský knihkupec E. Eau- 
lici z nesprávného rkp. tutouž knižku vydal : Bukvice, u Beěu, 
1830. 8®. 79 str. Týž knihkupec při znovu vypuklé maďáro- 
manii, starou uherskou gramatiku Petra Peiroviée^ od r. 1795, 
novým titulem s r. 1831 opatřil, a na r. 1831-1833 vydal 
ve Vídni kalendář v 4^, ovšem mnoho ozdobnější nad oby- 
ěejný Budinský. Z církevních knih některé v Budíne znovu 
tlačeny, jmenovitě: Služebník (liturgiář), 1826. 4^ Tamže 
biskup Budinský Dumyrius Popovic (zemř. 1828) podal do 
tisku: Damaskinova djela filosofičeskaitd., 1827. 4^ 408 str., 
snámé bohoslovné dílo tohoto otce. Nákladem kupee Milo- 
Tuka vytištěna modlitební knížečka: Molitvy vo vremja bo- 
žestvenyja liturgii, u Bud. 1831. 32^. 1 arch. 

Budinská tiskárna, mající posavad výsadu na tisk knih 
cyriUských, vydávala všeliké drobné knížečky církevní i 
školské. Poněvadž tento výsadní list, jehož rok vjrplynul,- 
podnes ještě obnoven není, aniž snad v celosti více obnovra 
bude, naděje jest, že v krátkém čase i na |iných mí9tech 
cyriUské tiskárny zavedeny budou. A v skutku v hcHrnioh 



PřMed literát, iUffrakých Slovanův, 297 

Karlovicích p. Prettner tiskámn stou i cyriUskými itenami 
již zásobily a posavad několik srbských knih- dosti ozdobně 
vytiskl. Ve Vídni v klášteře Arménském, jakož vědomo, i 
cyrillským písmem se ode dávna tlaňí. Nejnověji v Srbském 
Bílekradi od mistrův zahraniěných a s velikým na to ve- 
deným nákladem zaražena knížecí tiskárna, a překrásnými 
literami cyrillriLými i latinskými i vším potřebným ústrojím 
úpravně zásobena. Knihy tam posavad tištěny json násle- 
dující: (na obálce) Srbska stihotvorenija, sočiněna od Kova- 
éevióa i Siamaíomtaj a Beogradn kod Gligorija Vozaroviéa 1832; 
(vnitř:) Pesma o slaěajnoj bnni Srba protiv daijá iosreénom 
izobraženjn njini narodni dělá, sastav^jena Gavriilom Kováče- 
virem itd., n Beogradn a kňažeskoj srbskoj peěatni 1832. 8^ 
62 str.y po ěemžneprostředně následuje nový nápis: Srbskem' 
rodu spisano i posvěceno odiV. Stamatovica itd. 63«-86 str.; 
první, o srbském pozdvižení proti Turkům jednající báseň, 
vyšla poprvé v Bnd. 1804. 8°. 56 str., drahá některé národní důle- 
žitostí za předmět mající v Bud. 1806. 8". 24 str. ; onéno původce 
jestknihovazaě vZemlinějeStě ž\jící,tétoc. k. vojenský oficír 
r* 1810 zemřelý: obě básně co do ducha i slohu ničemné, 
svým nic naplat, sousedům, jichž šetřiti i dlužno i rádno, ku 
pohoršení. Dále : Joana Steica Zábave na razum i srče, 3. 
&, 1832. 8®. (viz nahoře). Kniha tato příčinou pravopisu kní- 
žeti a jeho rádcům neoblíbeného hned po vyjití zničena^ 
potom pak s proměnou pravopisu znovu tištěna jest IMmi' 
trya Pantelejmona Tirola G^grafia 1832. 8^ (viz nahoře). 
Pak Zabavnik za 1833 godinu, sočiněnije Dimitria Bavidovica^ u 
Beogradn 1833. 16^ 223 str. (Obsahuje kalendář, rozpis vlády 
a úřednictva, č.sohematism, zábavné i naučné rozpravy, básně, 
pohádky, přísloví atd. Tisk překrásný! Spisovatel, knížecí 
sekretář, poslán na počátku r. 1833 do Cařihradu). Již roku 
1831 začali v této tiskárně rozličné úřední písenmostí, 
pasy, měnné listy, ohlášení cholery, protokoly sAd. flačití; 
z jai:a 1832 vydáno i číslo srbských novin na okázkn, samo 
však pořádné vydáváni novin až posavad ještě pohříchu ve 
skutek uvedeno není. Máf tedy ta nová srbská obec nástroj 
k Tozšířefii oBvéty mnohomožný a veleeenný; jehož však 



298 Literární historie. 

tLUnoont nejyioe od toho záviseti bade^ které raoe napotom 
jim pohybovati budou. 

Z tohoto fltraéného přehledn nejnovéjii srbské literatniy 
bedlivé rozvážlivý čtenář snadné sám pozná i svétloa a po- 
téSnon, i poimonrnou a neveselou literniho tohoto sada 
stránku* Nemůže mu nebytí s podivením, že při tak hojném 
počtu délnikův na roli veřejné národní vadélaností a osvéty, 
nékteré toliko její brázdy a hrádky zorávány a bujnou bu- 
řeni vysazovány bývaji, anto naproti tomu jiné, kteréžby 
rannéjší a zdravéjdi ovoce nésti mely, docela ponstkou leži. 
Vyrojilo se v téchto posledních osmi letech tolik nechutnýeh, 
potuchlýdi, nakažlivých románkův, JSnohřiček a zábavnýeh 
spiskův, kolik nikdy posavad; ale u prostřed trnovatého, 
planého tohoto lesu sotva kde tam jeden nebo druhý plodo- 
nosný štěp vyniká. Spisův nábožnýchi mravných, naučných, 
řemeslnicky-hospodářských , kterýmižby se srdce ileohtilo, 
užitečné nauky mezi lidem rozsívaly, a tudiž pravé osvétč 
národu napomáhalo, veliký tu nedostatek: téméř nikdo se 
o né nestará, nikdo jich nepodává, a protož i nikdo nepo- 
hledává. Nenl-liž to hanba, že v celém tomto přebéhn let 
Qd knéži srbských ani jen jedna sbírka kázaní, postilla, bi- 
blická historie, prostonárodní nauka bohoslovnl, mravopis, 
modlitebník, slovem, ani jen jedna opravdu vzdělavatedlná, 
nábožná kniha na svétlo vydána nebyla, jeSto naproti tomu 
literatura katolických Illyrův, Ohorvat&v a vindických Slo- 
vencův takovýmito, nadile výbornými, spisy opravdové oplývá! 
Yyjmeme-li několik učených a víeliké cti hodných mužův, 
jejichž i spůsobilost, i snaženi, i zásluhy my vděčně uzná- 
váme, kdož jsou, prosím, mezi Srby, kteříž se spisováním 
knih obírají? Jsou to anebo nevyspěli mladíkové, kteH, 
sotva vyproítěnl z těsnější vazby gjrmnasiabiiho cvičení, do- 
staoouce se na lyceum neb universitu, začasté s úplným 
zanedbáním svých studil, z pouhé nezřízené ctižádosti a pro 
zisk, celé haldy knih, obyčejně přeložení z němčiny s uta- 
jením jména původopisu, sypajl; anebo lidé za vychováním 
i povoláním svým ze všech ke spisování knih potřebných 
propravných vědomosti dočista vyzutí a zobmútenL &ame» 



Přehled literaš. iUyrských Slovanův. 299 

nati pak slnii, že v předeilto rozpise nynifií siav a úřad 
spisovatelův označen, a že z těchto pfemnozi, zvláit5 mládli, 
vyditané tam knihy v čas svého bytn na školách vydali, po- 
zději docela oněměvie. Jakouž tedy oenn mohon miti plo- 
dové takovýchto baď nevyspělých, buď necvičenýeh nmův? 
Štttílbych se o tom i mlnviti, kdybych jen sonkromný svftj 
sond o vědy kterouž si oSklivim, vynáieti měl, tfm více, po- 
něvadž každá, i sebe mimějši a sebe spravedlivějíi domlnva 
jen k rozdrážděni, nikoli k napraveni nesmyslně svéhlavých 
vinnikův poslonžiti mftže : ale však se zastírám a zmnžnji 
tím, že nepříznivý tento sond není toliko mé osobné domněirf, 
nýbrž jest výrok samých osvícenějších Srbův, a jmenovitě 
samých čelnějších spisovatelův v tomto rozpise uvedených. 
A naposledy pravdy vyznání, padni co padni, kde tam prů- 
chod míti musí. ZaphiSeno jsonc tím nezbedným hlnkotem nedo- 
pemých čQJek a vran, utichlo těch několik sokolův a orlův, 
kteří ještě zde tam, z lepší doby dochovaní, o samotě hnízdi. 
A však i u samých těchto nováčkův ten pisácký svrbot jen 
za několika málo let trvá : potom, jakoby z vytrženi k sobě 
přišli, obyčejně oněmějí na věky. Nepoďiybiúi, ie pro stui, 
nebo i samo nevinné připomínání jejich dřevních spisův již 
je k omrzelosti a hněvu popuziýe ; ještoby právě na opak 
ve zralejším věku zralejší ovoce vydávati měli Všudy, 
i v samé literatuře, tuto sice k slušné žalostí, kupecký, po 
okamžitém zisku bažící národa duch se jeví. Tato nákaza 
zarazila hned z počátku i chvalitebnou jinače společnost, 
matici srbskbu, všeliké bez rozdílu spisy, i sebe jalovější 
romány a babské povídky beze všeho ohledu na podporování 
pravé národní osvěty, jediné pro pouhý «sk, vydávajicL 
Ale snad při takovémto zanedbání hlavního ůčdu každé 
literatury, i rozšiřování nauk užitečných a věcnatých a tudíž 
napomáhání mravné i umné osvěty niroán, aspoň přirozený 
jazyk prospěšně vzděláván bývá? Líto nám, že ani tomu 
přisvědčiti nemůžeme. Vůbec vědomo jest, že n Srbův řeckého 
obřadu ed nejdávnější doby až podnes, za příčinou {HFijmuti 
knih liturgických od Slovanův bulharských, vedle přirozená 
domácího nářečí, i tak řečené drkevnoslovenské, od sousedftar 



300 lAterámi historie, 

8 oněmi knihami pfíneiené, se vkořenilo a y obvyklost veSlo. 
Tndiž již v starých původně srbských písemných pamifkáchy 
Q ph ▼ listinách srbských králův, v zákonech Dnianovýeh 
a j«; pannje jazyk nečistý, z dvojího nářečí, domácího srb- 
ského a dziho cirkevnoslovenského, podivně smíšený. Později, 
po úpbém přejinačenl starého církevnoslovenského jazyka 
od Bnslnův a Bnsův, po zkvetnntl novější rnské slovesnosti 
od času Petra Velikého, a po rozvodnéní po Srbsku knih 
církevních i světských na Bnsi tištěných, přimícháno k onomn 
starému zadělání od neumělých, otrockých následovníkův 
konečně ještě nesčíslné množství rusinských a ruských spů- 
sobův slov, odkudž nová, až nadto strakatější směsice spiso- 
vatelského jazyka mezi Srby povstala, jejížto řečová látka 
zavírá v sobě slovní doby čtverých původně rozdílných ná- 
řečí, t. srbského, starobulharského, rusinského a ruského, 
y novějších časech Dosithej Obradovid, a ještě mnohem 
uměleji a zdařileji Vuk Stefanovié Karadžič, tuto potvorcou 
a bezchutnou směsici pilně odvarovati, a naproti tomu čistému 
srbskému nářečí přirozeného jeho práva úsilně hájiti počali. 
I nalezli oni sice, jakž se toho nadíti lze, jak z jedné strany 
veliké množství slepých a svéhlavých protivníkův, tak také 
z druhé strany znamenitý počet ochotných následovníkův. 
Po mnohých, tytýž hnusných rozepřech a literárních půtkách, 
zdá se, že poslední strana, aspoň co do základu a v theorii, 
dokonale zvítězila: nebo dnes již téměř všickni srbští spiso- 
vatelé na tom se výslovně snášejí, že národnímu učiteli jen 
národního jazyka, a tudy spisovateli srbskému jen přiroze- 
ného srbského nářečí užívati sluší. A však pří všem při tom 
zapříti nelze, že ta potvomá směsice již příliš hluboko do 
života samého se vkořenila, tak že bez přednášení čistého 
srbského jazyka ve školách sotva se nadíti lze, aby kdy do- 
cela zahlazena býti mohla. Směsice ta v samém skutku, 
bohužel, jak předtím tak i nyní, téměř ve všech knihách 
více méně panuje, čehožbychom nestrannému čtenáři snadně 
dokázati mohli, kdyby zde k tomu místa bylo. Sami nej- 
ochotnější a nejpřednější posobníd Vuka Stefanoviée Karad- 
žióe, pro neumělost, ty^ž a zhusta, chtějte oni neb nechtějte, 



Přehled lUerai. iUyrakýeh Slovanův. 



301 



v nesrbflké slovni doby nbihiyiy jakž se o tom znatol nářečí 
sIoYcnských snadně sám přesvědči, jestli jen vyložené nahoře 
litnly kněb pozomon mysli přetřibi ; neb slova^ jjko knjaz, 
sovjet, sočinenije, nsoveršestvovan^je, putešestvije, pribavle- 
ngO; čelovečeskjy božestven ^ j. misto kněz, savjet, ^í^^o & 
izvody nsvrsenost č. savrienje, putovanje, dodatak, čove- 
čanskiy božanstven, n prostřed srbských nepři[jemně mu v oči 
biti bndou. Že nám přirozený sloh ve spisech katolických 
niyrův lépe chntná, nežli makaronioká směsice Srbův řec- 
kého obřado; tomn snad mnozí mezi těmito, jakož nějaké 
buď strannosti baď nemnělosti, smáti se budou; před uče* 
nými Čechy v té příčině důvody se obrážeti netřeba. Aby- 
chom jim pak celou tu věc ještě lépe, a takořka tnakavč, 
nigednou vyjádřiti mohli, zavíráme tuto zprávu věrným ná-» 
sledováním srbského slohu v českém jazyku. Coby, medle, 
k tomu pověděly něžné ČeSky, co kovaní Čechové, znatelé 
přirozeného svého nářečí, kdyby některý národní básník asi 
takovouto českou, polskými, lužiekými a uherskoslovenskými 
zvuky proplétanou písni uii jejich lákati počal ? 

Leda-Česky. 

Przemienienie. **) 
Bud ptaczfica^ buď imieiqcay 

Bajské oči orošuje, 
Moc očarovat maif^ca 

Hvězdoblesky okra§li]\je. 
Když se sm^ícij nayahbnqél 

Boloscz její kouzlí spory; 
Veselost eéte jasnější 



Leda-Srbsky. 

Preobraženije. '*) 
H plačúiéa, il sméjúéča 

Oroéáva oči rájne, 
Ylást učárat iméfúióa 

Ukrafiáva zvjézdoq^ne. 
Eade skórbif uninije 

Podrazneiše čára spori; 
Ňój vesele josč vedrije 

Ot nebesa líce tvoři. 



Sn^óši kad se n žalosti, 
Sve nas vobéée oživťáva; 

Snuzdi kad se u žalosti, 
Ondá i nás oekorbTáva. 



Jí nad nebe líce t^orí. 

Když se směje, od radosti 
Všech nás ccdkotn obživíme ; 

Když si st^sknie od žalosti, 
Tehdáž i nás zasm^ade. 



») Z tifiténé zbirky básni J. P. Vytčená slova se příčí obdobě 
srbské; jiná, jako spon, zři a t. d., ač odjinud čerpaná, aspoň srbský 
ráz xnaji. Ostatně sm^ci, zasm^cuie ison staropolské (nv. pLsmuci. za* 
smucuie), rozpaczam (t zoufám) ato. polské, eite, calkom (t celkem, 
cele) nherskoslovenské, boloscž b. lužícké, najslabnčjSi, tvoři, otmČny,^ 
staročeská Bk>va a stovni doby. 



802 Literární historie. 



Preobnuda kať je mene, 
Sáma 86 i blága divi: 

Sad otčcgem bez otmjene^ 
Yenút zri me sraki žívL 



A kterak mě tak promfei, 
I sama se blahá diví: 

Ted Tozpaczam bez otminy^ 
Vadnout mě zří každý živý. 



IV. Literatura Tindiekých SloTanůT od r. 1820. 

Literaiara třetiho odvětri kmene Hlyrského, t vin* 
dických Sloyan&y y Krajině, Korutanech, Štýrska a v z&- 
padnich Uhřich obj^ajieicb, tepry na prostředku 16ho století 
přičiněnim několika borliyých reformátorů yznikla. Z nej- 
starSi doby jen některé, drahocenné sice, ale malicherné 
z&statky nářečí yindického y rukopise nyni y Mni- 
cboyé choyaném yěku naSeho došly; odtud, t. asi od lOho 
nebo lího století až do r. 1550, y kterémž Primoé Truber 
s pomocníky syými yindické knihy nejpry y Němcích, potom 
y Lublani yydáyati počal, hustá, žádným syěi^^lkem nepo- 
jasněná tma kryje stay a proměny jazyka tohoto. V běhu 
16bo století yystonpilo za prftyodnictyím Troberoyým ještě 
asi deset jiných spisoyatelůy na roli domácí literatury s roz- 
ličnými nejylce nábožnými spisy, jako s katechismy^ modli- 
tebními knížkami, kancionály, postillami, biblí a t d., a ranní 
záře národního, třebas ještě y ouzkýčh mezích zayřeného 
spisoyatelstyí yesele se zabřeskoyati počala. S yyhynutim 
nekatolíkůy y těch stranách [1595] přestalo i toto pryní li- 
terní snažení u národu toho téměř docela; a drahně uply- 
nulo času, dříye než řeč a literatura materská, jako samolet, 
z popele syého zkříšená, k noyému, čerstyějšímu žiyotu ae 
probudila. Od počátku 17ho století až do druhé poloyice 
18ho yěku nepočítá se yíce než asi dyacet yindických spiso- 
yatel&y, yydayších některé, ponejyíce nábožné, co do řeči 
a obsahu oySem maloyážné knihy, yyjmouc několik gram- 
matických a sloyuických, na díle tištěných, na díle y rkp. 
ležících spisáy. Ale asi od r. 1770, y kteréžto době téměř 
po yší rozlehlé říši rakouské yůbec pro yědy a umění pří- 
znivější epocha nastoupila, počet národních apisoyatelů 
v Krajině, Korutanech a Štyrskn znamenitě zrostl, a čehož 
předtím nebylo, knihy již i jiného, ncgen nábožného obsahu. 



PřMed literát. iUyr^kýck Slovanův. 303 

hustóji HA BTétto yyeháaetí počaly. Od r. 1770 až do konce 
minolóho stolett pojevilo se mezi Vindy asi padesát spiso- 
vateli v jazyka materském^ k nimž od r. 1800 až podnes 
ještě jiných padesát přistoupilo, a počet knih nimi vydaných 
v též miře se rozmnožil. V této novější době o rozšířeni 
a zvelebeni vindické literatury nejvíce se přičinili jak spiso- 
váním a vydáváním knih, tak vůbec i svým příklademi vy- 
naučováním, pohádáním, pomáháním a i d^ slovutní muži 
JwriJapel [umřel 1807], Zigmunt svob. p&nZois [umř. 1819], 
Valentin Vodnik [umř. 1819], Jemej Kopítar, biskup MaUv£ 
Maonikary Urban Jarníky Peter Dainkoy Front Seraf. Metelko 
a jiní. Vznešený vlastenec, biskup M. Ravnikar vystavil ve 
spisech svých vzor přesné a přirozené prosy, a tudíž novou, 
až potud neznámou cestu k vysokému cíli krajanům svým 
proklestu: umělejšímu básnictví, zdá se, teprv nyní, za zje- 
vením se péčí Kasteticovou „Kriúinské Včelky,^ a za průvod- 
nictvím výborného Prešema i jiných mladých básníkův, 
lepší doba nastává. Léta 1815 učitelská stolice pro řeč a 
litwaturu slovenskou na lyceum Lublaňském zaražena; na 
universitě v Hradci řeč ta se také, ačkoli jen mimořádně, 
přednáší. O grammatíckou ůstrojnost. jazyka, zvláště o uve- 
dení prostějšiho, důslednějšího pravopisu osvojením si ve 
drahném počtu nových, k latinským přimíchaných liter, ve- 
liké u dnešních vindických spisovatelův namáhání, a však, 
jak to obyčejně při takových novotách bývá, i ne bez zá- 
možnosti, odporův, literních roztržek a půtek, jakž o tom 
čtenářům musejního časopisu, a sice v ročníku 1832 sv. 4. 
str. 443—454 obšírná zpráva dána. O vyhovení jiným po- 
třebám národní literatury, o rozšíření okresu jejího ještě vždy 
až příliš zouženého a téměř okolo samých nábožných spisův 
se otáčejícího, o {Nrostonárodní i vyšší básnictví, o knihy 
zábavné, naučné, vědecké a t. d., bohužel, mnohem menší tu 
péče ! Nechtíce dál v takováto a těm podobná tmovatá roz- 
jímáni se zapouštěti, obrátíme zřetel svůj na nejnov^ší plo- 
diny literatury vindické, vyčitigice je pořádkem spisovatdův, 
se zachováním původního spůsobu psaní jmen a nápisův 
knih. Spisovatelé od r. 1820 nám známí jsou nádediuíol : 



304 lÁterámi historie. 

1) Matmi Ramikary aneb, jak sám obyčejně jméno své 
podpisuje, RaunicheTy narozený ve Vači v bořejiim Krajinsko 
r. 1776, bývalý professor bohosloví na lyeenm Lublaňském, 
direktor filosofických nauk a kněžského seminarium, kanovník 
taméjší biskupské stolice, potom gubemialní rada (referent 
v duchovních a naukových dAIežitostecb) v Terstu, nyni 
biskup v témže Terstu a v Čapo ď Istrii. Znamenité zá- 
sluhy tohoto osvíceného preláta o školy, jazyk, literaturu 
a osvětu národní všickni Slovenci jednomyslně s vděčností 
uznávají a velebí. Jeho účinlivost při lyceum, co do mravft 
a vzdělanosti studujících, nejdobročinnějši plody nesla. On 
národní řeč a literaturu nejen jako spisovatel několika vý« 
tečnými spisy obohatil, ale obzvláště i tím znamenitě napo* 
mohl, 2e jeho horlivým přičiněním učitelská stolice řeči ďo- 
venšké na lyceum Lublaňském r. 1815 založena jest ĚeČ 
slovenská počtena od r. 1817 mezi řádné předměty naukové 
pro všecky posluchače bohosloví v 2hém roce, mohouc spolo 
i od jiných učňův na veřejných čteních dle libostí pilňována 
býti. Čímž především u velebného duchovenstva Lublaň- 
ského biskupství (počítavšího r. 1831 do 648 ůdův) pozor* 
nost na materský jazyk obrácena, a potřeba dokonalejšího* 
se v něm pocvičení dokázána jest, v kterémžto jazyku až- 
potud málo kteří kněží a jiní vzdělanější vlastenci i jen ná- 
ležitě se vyjádřiti, nerci-li čistě a pravidelně psáti pečliví 
byli. Neméně horlivě a zdařile vznešený tento vlastenec* 
přispěl spisy svými k uvedení vlastnější a přesnější prosto- 
mluvy slovenské místo obvyklého starého, rozličnými cizo- 
i chybomluvy nakvašeného šeradu. Sloh jeho pfírozenou^ 
slovenskou, od germanismův ocíděnou skladnou, tolikéž umě- 
lým osvojením si dobrých na díle zastaralých kořenných 
slov a obecných spůsobův mluvení patrně nad posavadni- 
vyniká; a cokoli od některých, jak to bývá, novotou věd 
a ještě vice nemotorností přes čáru zabíhajících následovníka 
vybídnutých „starověrcův*^ na nemístnost tohoto novějSiho^ 
slohu naříkáno, předee příti nebce, že, jestli spisovní jazyk 
v Enyinsku v těchto posledních časlch co do přesnosti a^ 
mluvnické správnosti nějaké dokonalosti nabyl, toho zásluha^ 



PřMed literát, illyrskýeh Slovanův. gQ^ 

yedle Eopitara a Vodníka^ zvUité RaYBÍkarovi a jeho cviče- 
néjáim postupnikům, jmenovitě Metelkovi, Potočnikori, Za« 
lokarovi a j., přičtena b^ mnsL Připomiu^ice jen běžná 
některé jeho starší spisy: Perpomozbnik bogá práv fposnati . 
inzhaítítí^ťLnblanilSlS.S''. 1816. 8% Sgodbe fvetiga pifma, 
Ý L. 1815—1817. 8^ 3 A, Male povefti sa Ihole na kmetih, 
v' L. 1816. 8"., knížečka původně od Janeza Debevca přelo* 
zená, ale od Ravnikara co do slohn poopravená; vytkneme 
zde novější: Světa mafha, ť Lublani 1826. 12**. 238 str^ 
známá modlitební knížka, prvotně od Jwja Gollmca/rja pře- 
slovenéná (ť L. 1783. 12**.), a do r. 1811 jedenáctekrát ti- 
štěná, r. 1813 od Ravnikara znovn přeložená, a v tomto 
novém oděvn posavad }iž pětkrát vydaná, Kerfhanfki katol- 
fhki nkvuk, v' L. 1822. 8^ 260 str. Při některých z těchto 
spisů v jméno spisovatelovo doloženo není. 

2) Urban Jarníky rodilý Ziljec (Geílthaler), předtím kaplan 
při biskupském chrámě a městské faře v Želanci, nyní farář 
v Moosbarga blíže Gelovce v Eonitanech^ n^^} j^k dí Pri- 
mic, ke všemu, což vznešeného, dobrého i pěkného jest, ne- 
uhaslým ohněm milosti zažžený.^ „Srdce ctihodného tohoto 
kněze, mluví týž dále, vřef neukojenou horlivostí po krásném, 
úpravně skladném jazyku materském a jeho vzdělání, ja- 
kovéž horlivosti bychom každému, o vážnosti svého vzneše- 
ného, svatého povolání rovné živé přesvědčenému národnímu 
učiteli nejen rádi propouštěli, ale i z té duše přáli" (Nem- 
íhko^flov. branja L €4.) Mnohé vzorové básně tohoto vla- 
stence, z částky i německým výkladem opatřené, vyšly 
v časopise „Carinthia'' ; některé z nich i do sbírky ^Krajinská 
Včelka" vtaženy a znovu obnárodněny jsou. V jeho jazyko- 
zpytnýeh spisech se jeví duch střízlivě skoumavý, zřetel svůj 
nade všecko ktomu, což prakticky užitečsiého i důležitého jest, 
obracející. Mimo starší spisy : Sběr lépih ukov, v' Zelovza 
1814. 12% Sadje.Reja, V Z. 1817. 8"., náležejí sem: Jedro 
kerfhanfkih refníz, v' Z. 1820. 8^. 134 str., Sammiung altslaw. 
Wdrter, welche im wind. Dialekt fortleben, Klagcnf. 1822. 8\ 
79 str. Versuch eines Etymologikons der slowenischen Mund- 
art, Klagení: 1832. 4«. 243 S. Od něho vydána s některými 

BiifaHk. 8«br. spisy III. 20 



306 Uterámi historie, 

opravami i mlavnice Osvcdda Outamcmna: Wind. Sprachl. 6te 
Aiifl. Klag. 1829. 8^ 108 str.^ a nemýlím-li se i nedélni a 
sváteSni evangelia r. 1821, enad ješt6 i nčkteré jiné knížky. 

3) Peter Damkoy kaplan pK městské faře v Raágoni, 
nejčelnéjSi a nejplodistvějii spisovatel mezi vindickými Slo- 
vany v átyrskn. Zásinhy jeho v národní literatuře tím včtíl 
cenu do sebe mají, poněvadž on mezi svými ve Štyrskn, 
právě tak jako Jarník v Korutanech, při vSem vlasteneckém 
počínání jeSté až příliš o samotě stojí, a cokoli činí, o své 
vlastní lymě a síle činí. Až posavad do dvaceti rozličných 
spisův vydal, z nichž zde jen novější ze jména stftjte: Lehr- 
buch der wind. Sprache, Orfttz 1824. 8^ 344 str., mluvnice 
8 obzvláštní pibiostí sepisaná, co do obsahu i methody, dů- 
vodností, bohatstvím i srozumitedlností velecenná, co do pra- 
vopisu novou cestu razící, a — ne bez úsilného odporu 
jiných, nové litery krajanům svým poroučející: Abezedna 
knishiza, V Gradzi 1824. 8®, 29 str., Kmet Isidor, v' Gr. 1824. 
8. 140 str., známá kniha z německého Chr. Schmida, Opra- 
vUo fv. mefhe, V Gr. 1824. 8^ 1826. 8^ 154 str., Veliki ka- 
tehisem, v* Gr. 1826. 8° 200 str.; Listi ino evangelji, v* Gr. 
1826. 8^ 248 str. Sto zirkvenih pesmi, V Gr. 1826. 12*. 
258 str., Pofvetne pefmi med flovenfkim narodom na Shta- 
jarfkem, v' Gr. 1827. 8o. 227 str., vlastně nikoli původně 
národní, ale od vydavatele a snad i jiných učených bá- 
sníkův pro národ složené, na mnoze jalové písně s pří- 
davkem pohádek a j., Molitbe, V Gr. 1829. 8^ 126 str. Sveti 
krishni pot, v' Gr. 1829. 12^. 105 str., Boshja ílushba ker- 
fhanfke mladofti po jutrah itd., v* Gr. 1830. 12^ 140 str., 
Zhelarftvo, vu Gr. 1831. 12^ 210 str. Jakož ve spisech Jar- , 
nikových podnářečí Korutanské, tak naproti v Dainkových 
podnářečí panuje Štýrské, čímž sloh obou ode slohu spisova- 
telův Krajinských patrně se liší. 

4) Janez Zalokary narozený r. 1792 ve Vinici bUž 
Š-Marjety (sv. Markéty) v dolejším Krajinsku, bývalý du- 
chovník pří kněžském seminarium v Lublani, tu dobu farář 
v Novémtrhu (Neumarktl) v hořejším Krajinsku. Spisy jeho 
pro čistotu a správnost jazyka u veliké vážnosti jsou. Vydal : 



PfMed títmd. iOyrakýth Slovanův. 807 

Tomásha Kempzhána Hója sa Kriftnfam, v' L. 1820. S\ 278 
str. ; Navnki ino molitve sa mladé yndi, V L. 1822. 8^ 166 
sir. 1826. 8'. ; Nauk od krajnfkih zberk^V L. 1826. 12^ naoka 
éteni dle Metelka ; Podnshei^je v' kerfhzhaDlkih reíbizah, V 
L. 1826. 12^. 381 8tr.; DranajA bukev Tomásha Kempzhána 
Hd., ▼' L. 1826. 12''. 580 Btr., t aseetíeké knihy: vallis lili<H 
ram^ de tribus tabernaoulis, de vera oomponetione ete.; Pre^ 
mifhliovanje Eriftnfoviga terplenja^ V L. 1826. 12^ 72 str. 

5) Valmtin Stanig aneb ylastněji Stamk^ rodem z Ca- 
nale v okolí Goriekém^ kanovník a vyfiSí dozorce ikol v bi* 
aknpBtvi €k>rickém. Jakož Jamik v Korataneeh a Dainko 
ve Styrskn, tak on, pokud nám vědomo, v okoli Gorickém, 
ba téměř v celé gubernii Terstanské (Triest), vyjmoue biskupa 
Bavnikara, jest ten samojediný učený vlastenec, kterýž spi* 
aovánim i vydáváním knih v nářeéi vindickém horlivě se za- 
náší ; pročež jak vůbec snažlivost jeho, tak i litemi plody, 
tfebas v jiném ohledu méně důležité, předce zvláštní pochvaly 
bodný jsou. Spisy od něho vydané, mimo některé menši, 
jsou následující : Zefar ino prelát (známá Bttrgerova báseň 
i,der Eaiser und der Abt"), při tom: Rosh'ze na grob Mar- 
jane D** b. m. a r. 8 str.; Pefme sa kmete ino mladé ^udi, 
ť Gorizi 1822. 8*. 32 str., čtyrmedtma pisni z německé 
Mildheimské zpěvací knížky, vyjmouc dvě půVbdnl ; Molitve 
in premifUovanja itd. s perftavkam 41 zerk. ino dmgtli 
pefem, v* Vidmu (Udine) 1826. 12*. 148 str., modlitby a rozp 
jímání dle Bossueta jsou vzaty z knížky Blažeje Potoěnika 
{sr. dole č. 14), přidané písně jsou na díle staré, zde jen 
přetištěné, na díle od vydavatele v nově složené anebo pře- 
ložené, mezi těmito posledními Schlegelova znělka „Die Mntter 
Oottés in der Herrlichkeit^, Salisova píseň „Seht wie die 
Tage sich sonnig ^rkl&ren'' a j. V rkp. chová sbírku svět- 
akých z čáslky původně složen^^oh, z částky z Bttrg6r% 
<3ellerta a j. přeložených básní. 

6) Janez Pavel Ješenak^ farář v Ulin^je, ond c. k. spo* 
lečnosti pro polní hospodtfství v Hradci, vyhotovil knihu 
o polním hospodářství : Bukvě sa pomozh inu prid (t. užitek) 
kmetam potřebné, pervi deil, od oíkerbleqja tih njiv (t o vzd6* 



308 LU^rám( hisioně. 

láni roli), V Zellí 1821. 8'. 146 str., sdaU jii i drahý dfl aa 
syěilo vyieli nám povédomo neni. 

7) Front Seraf. Meidko, naroiený ve Š-Eocjaím (W 
Škocjan, t. S. Cantian} v dolejfiim Knúinska r. 1789, od r 
1816 c. k. veřejný a řádný profeesor řeči a literatnry bIo^ 
venské na lyceom Lublaňském, katedieta při hlavnim chrinii^ 
oad c k. společnosti pro polni hospodářství v Erajiné^ pA- 
vodce známé již povSechnd grammatiky slovenské dle ■•»• 
stavy Dobrovského: Lehrgebftnde der slowenischen Sprache,. 
Laibach 1825. 8". XXXVL 896 sir., i některými jinými spiqr 
literaturu vindiokou rozhojnil, jakovéž jsou: Abeasédnik aa 
flovenfke fhóle, v' L. 1829. 8^ 39 Ébr ; Dentsoh krainisehea 
NamenbUohlein, eb. 1829. S^*. 77 str.; Slowenische Sprach- 
lehre, ein Auszug aos dem Lehrgebftnde, eb. 1830. 8*^. lOB 
str., na spůsob malé německé grammatiky pro triviálně áko^ 
předepsané; Shtevilftvo (t poéitářstvi), V L. 188a 8*". 141 
str., vlastně přeloženi německé pro školy zřízené knihy. 
Všecky tyto knížky tištěny novými od spisovatele v grammft- 
tice navrženými a tamže ponejprv užitými literami. Jakož 
již předtím prof. Vodník, tak nyní Metelko obyčejně i všecka 
úřadní veřejná ohlášení, cirknláře, patenty a t d., písem- 
nosti ty týž dosti obSimé, na slovenský jazyk překládá, a i 
Kde cíděnim á broušením až potud co do čistoty a správnosti 
nad míru zanedbané řeči mateřské nemalých zásluh sobě vy- 
dobývá. V prodleném čase také ouplný německo- vindieko- 
latinský, již dávno chystaný slovník vydati obmýšh'. 

8) Mihál Baria, rodem z vindickýeh Slovencův v zá- 
padních Uhřích, si. bož. kazatel v stolici Saladské, vesnici 
KOvágóOrs, vyhotovil nové přeložení nábožných písní a spó- 
vův, anebo tak řečený Gradual, pro ubohé církve vindické 
augsp. vyzn. v západních Uhřích, pod nápisem: Krfzcsanfzke 
nove pefzmcne knige, izprávlene evangyelicsánťzkim gmainam, 
v' Soproni 1823. S''. 503 str. Mluva tohoto vindického od- 
větví v Uhřích v mnohém ohledu ode mluvy jejich příbuz- 
ných na Krajině, Korutanech a Štyrsku se sice liší ; a však 
osvojení si rozdílného, dle maďurčiny skrojcného pravopisn, 
jakový v jejich knihách panuje, bylo předce a jest bezpo* 



PfMed lUerat. iU^skfch Slovanův. 809 

tlebné. V pfadeSlém století vyile aékoUk lábožnýeh knih 
na tomto podnářeči. 

9) Janez Bedenčičj fitfAř a 87. Petra na i^tedměsti 
Lublaňském; poopra?il a vydal starSi přebženi Tomáie Eem- 
penského knihy o následováni Krista Pána : Tomásha Kem* 
pensaija zhvetíre bnkve, pot k' nebefam, katiro je pokasal 
Jesnf Kriftaf, V L. 1826. 8^ 815 str. ; rozmnožil a obnovil 
nábožnon, {ybvodně od kanovníka Lnblan^ého Ant. CUmen- 
Uni sepsanou knižku: Světí kriskovi pot, V L. 1826. 8''. 
184 Btr. 

10) Friderik Basroga^ narozený v Dobernioí v dolejSim 
Erajinskn léta 1797, předtím kaplan v Š-Martnn nedďeko 
Eraiye (Kroinburg) a v MetHce (MOiHng), nyní missionář v mésté 
dincínnati v Americe, vydal nábožné písnč k milostivémn 
Mta: Opomivanje emga dnbovniga paftíija, b. m. 1826. 8^ 
% str.; modlitební knižkn: Dofhna pafha, V L. 1830. 8'. 50á 
str., S. vyd. 1831. 8''.-^pak na vsorTomáie Kempenskéko: Od 
pozkdlievanja in pofnemanja (t o poete i následování) ma« 
tere bosbje, v' L. 1830. 8^ 418 str. ; naposledy : Obirkovanjtf 
Jesíďa EriUnra itd., V L. 1832. 8'. 314 str. Poslední tři 
spisy po odchodit spisovatele od nejmenovanj^eh oo do látky 
i slohn opraveny a do tískn podány. Týž missionář vydď 
minulého léta modHcí knížku v jazyku divochův Ottava ře- 
Cených v Americe. 

11) J. Dolency předtím biskupský dvorský kaplan v Lu- 
blani, tu dobu &rář v Bohinské Biílricl, přeložil bisk. LubL 
AntAltMsa kázaní na milostivé léto: Pridiga itd., v^L. 1826. 
«^ 28 str. 

IS) Ltíka DoUnocř z Loky (Laak) v hořejíím Erajinsku, 
narozený L 1794, nyní k>kalní kaplan na JanSbergu v dolní 
Erajiné, složil mimo nékteré jiné drobnůstky: Pefme ť ne- 
děle zeliga leta, V L. 1829. 8"". 184 str., nevelikou při tom 
o správnost jazyka a zdokonalení slohu péčí veda. 

18) Mariin Kwolti rodilý Erajinec, cíikevní knSz, cvičný 
latinský, německý i vindický básník, složil a vydal v časo- 
pisech ^Téiégraphe officiel^ (vydávaném v Lublani 1810— 
1813) a „Ulyrisehes Blfttt^ nékteré písně, ku př. Jůtrejoa 



810 lAterámi hMorié. 

p^bm eniga faaýnfkigtt kmeta po létu, t Blyr. list. 169^. 
č. 31. 

14. Bla£ Fótočnik, naroseny L 1799 y Strnievé blíže 
Nakla v hořejilmSlriuinskny kooperator i kantor při Uandm 
biaknpském chrámě y Lublani VSecky jeho fiterni plodiny 
yynikaji jak přesnoton tak i spráynoati jasyka. Přeložil 
z BoMnela: Premifhloyaiue sa zhaf fretíga-léta, y' L. 182& 
8^ 112 str., téhož rokn i podrnhé tiiténé; Syete pefmi aa 
prasnike in godore ítd, V K 1827. 12^ 139 str.; Molitayne 
bnkyize, y* L. 1827. 12M90 str., ku krajinské Včelce (sr. do- 
leji &24) hned z počátku nčktein^ pěknými, literou P. po- 
značenými básněmi přiapěl : nejlépe ae nm zd%ji dařiti pianě 
tohkého druhu, jako „Dolonska^ sy. I. str. 32, „Ženjice^ L 
45 a t d. 

15) Gofyer Šváb, narozený y B<^nské Bisliiei Mta 
1797, nyní farní yikář y Kotedražioi y středním Erajinsku^^ 
•epsfd: Nauk od fakramentoy fyete pokoře in prefyetíga 
réfhniga teléfa, v' L. 1826. 8^ 154 str.;. Nauk kat zerkye 
od oprayizhei^a greílipika, ť L. 1832. 8*. 254 str.; přelofil 
biblickou historii pro mládež z německého Ohr. Schiaidai 
Sgodbe fyétiga piTma^ ť L. 1830. 8''. 190 str. 

16) Jndref Albrecht, narozený y Idríi 1782, kanoyník 
a městský farář y Lublaní, rozmnožil yindickou literaturu 
třemi nábožnými knihami: Kerfhanfki katolfhki nauk od 
narpotrebnifhih refniz fyete yere, y* L. 1827. 8^ 432 str., 
2bé spráynějli yydání 1830. 8°. Eerfh. kat nauk sa mladofti 
y' L. 1728. 8^ 240 str., yýtah z předeálého yětiiho kate* 
chismu; Syeti yeliki teden, V L. 1829. %\ 304 str. Viecky 
tři oblíbené knížky dobiý odbyt ma)í; pryní tiitěno přes 
9000 exx. Mimo to Albrecht i k některým jiným cizím api« 
aům, jmenoyitě k FrantiSka Veriti Žiyotám syatýoh, zname- 
nitě přispěl, jak yůbec napomožením jejich yydání, tak i 
zyláStě yedením péče o čistotu a spráynost jazyka a t d. 
Noyé Abtelkoyy iúl>ecedy byl hned z počátku a jest až posa- 
yad n^ůsilnějSím podpůrcem. 

17) Andrg Bohinc, narozený y ZU^uži (Seebach) y ho- 
řejším Eca|insku L 1795, kooperator u sy. Petra na před- 



Přehled literát, ittyr^cých Slovanův. 311 

mésÚ Lablanakém, vydal: Dnishba Yoniiga zhlovéka s bo^ 
gam, y'L. 1827. 12^. 240 str., ob8abi\}e katechetické vynaučo- 
váni a modlitby. 

18) Franc Veriti^ oarozený y okolí Videmskóm (Udine) 
y gabernii Beoátské L 1771^ asi óde 30 let církevní kněx 
v Krajině, nyní farář na Horjole v středním Knginsku. Za 
dětinství ani jen slova neuměl slovensky: po svém osazení 
y Krajině ochotném cvičením se ve vindickém nářečí brzo 
tak výborně prospěly že tadíž nejen hořliv]^ milovníkem 
národní literatury, ale i plodistvým spisovatelem se staL 04 
něho vyšlo : Baslagaige (t výklad) Jesnfovih nankov na gori, 
V L. 1827. 12°. 267 str.; Popótnik fhiroke in voske potí, 
v* L. 1828. 8**. 238 str., allegorická k mravnosti vedoucí roz- 
právka; Baslaganje fvetiga evangelia víih nedelj in prasni- 
kov itd., v* L. 1830, 8*^ 640 str., Shivleuje fvetnikov (životy 
svatých), ť L. 1828. 8". 1. d. 662 str., 2. d. 624 str. 3. 4 
1829. 640 str., 4. d. 671 str*, 2hé vyd. tamže 1831. 8°. 4 d. 
Poslední toto obiímé dílo původně od Michala Hq^lmannaf 
kanovníka při koUegiabim chrámě v Novém městě (Neustadtl) 
v dolejším Knýinskn započato, od Yeritiho pak dokopáno jes^ 

19) Ferdinand Vanéa, krajinský Banéa, rodem z Knír 
jiný, řeholník ráda sv. Františka v klášteře Konstanjovickéin 
nedaleko Oorice (60rz), učítoí východních jazykův a svatéhp 
písma obojího zákona na tamějiích františkánských školách^ 
podal do tisku: Tri pridge sa fveto léto, ť Zdovzn 1327^ 
12". 155 stn, ohledem na řeč ovšem velice nesprávné, 

20) Vid Riiner ze Štýrska, duchovní správce v káznicí 
na Karlově (v Hradd), horlivý druh a postupník Dainkfty 
v rozněcování ducha národností a napomáhání jazyku i litera- 
tuře u tamějších Slovenc&v, vydal dvé knížek pravopis^n 
Dainkovým: Katolíka merhna knishiza, V Gradzi 1828. 12^ 
72 str.; Nabirki sa mladé krií\iane, V Or. 1828. 12^ 36 str^ 
posud jen lni díl, obsahi\}íoí rozličná poučeni^ rozpravy, 
písně, přísloví a t. d. 

21) KoUmm Qmfe (pAvodně snad Kvas\ tolikéž ze 
Štýrska rodem, mimořádný učitel vindického jazyka na c. k. 
universitě v Hradci, zhotovil společně s nahoře jmenovaným 



812 Literární historie. 

vlasteneem V. Riinerem nové přeloženi čtjr evangelii, kteréž 
ale až posavad, poknd rlme, ještě tiStěno neni. V rkp. chystá 
novou vindickoa grammatiku. 

22) Janez Ziegler^ narozený v Udmatu bliž Lnblané 
L 1792, doehovni správce v káznici na hradišti Lublaňském, 
vydal bezjmenné: Molitve sa bolnike (t pro nemocné; v* L. 
1828. 8". 247 str., 2hé vyd. 1830. 12» 282 str.; potom sdo- 
loženim jména: Shtiri pofledne rezhi; v' Iblani (t v Lublani) 
1831. 12^ 192 str.; Dober nauk ali poduzhenje te zhafne in 
vezhne nefrezhe obvárvati, v' L. 1832. 12«. 132 str,; Mafhne 
bukvize, to je molitve itd,, V L. 1832. 12®. 338 str. Ve sbirce 
^Erajnfka Zhbeliza^ se nalézají některé básně od něho, lite- 
rou Z. vyznačené. 

23) Janez Tráven, narozený roku 1781 v Době (Aich) 
v hořejším Krajinsku, farář vPiJlandu, sepsal: Opominievanje 
ť pokori v' Ivetim letu 1826, toje pridige od odpuflikov itd.j 
b. m. i r. (v Lubl 1829.) 8«. 389 str. 

. 24) Mlha Kaatélic, narozený v Homl Vsi (Gorénja vás) 

▼ dolejším Kraiinsku 1. 1796, skriptor při lycealnl knihovně 

▼ Lublani, vydal s pomoci jiných úžených a horlivých via- 
fltencftv vzácnou sbírku rozličných básni s nápisem: Kn^nfka 
Zhbeliza, v' L, 1830-1832. 12*. 3 svazky, čtenářům musejního 
&8opisu, jak 00 do obsahu, tak i co do poetické ceny, jíž 
a kritické o ni od p. Čelakovského podané zprávy (v roč- 
níku 1882 sv. 4. str. 443—454^ dostatečné známou. Ve sbírce 
této básně literami M. K. znamenané jsou od vydavatele- 
O sobě vydal: Pefem fvitlimu Zefarju Pranzu itd., v* L. 1829. 
4. 21. vindicky a německy. NěkteH z básníkův, ktéto sWrcc 
přílohami svými přispěvšlcb, mikno již nahoře jmenované BL 
Potozhnika a Jan. Zieglera, zde ze jména uvedeni buďte. 

25) Juri Grabner z dolejší Krajiny, 1. 1831 posluchač 
právních nauk ve Vidní, básně své značil literami Gr. 

26) Iffnad Holzapfeh z Nového trhu (Neumarktl) v ho- 
řejším Krajinsku, narozený L 1799, kooperator při městské 
firfe u sv. Jakuba v Lublani, znamenal své plodiny literou H. 

27) Juri Komač z Dane v středním Krajinsku, naro- 
zený L 1799, pomocník při lycealnl knihovně, mimo básně 



Přehled liiěraL Ulyrtthják Shvanúv, 313 

do Vielkj podané a tamie Uterami J. E. vyznafiené^ o sobe 
vydal: Ita Togenbiuríka grafinja, v' L. 1831. 8^ 149 str., 
xnámoa naačnott poridkn z něm. Chr. Schmida do slorenčiny 
přeloženou. 

28) Jemej Levičnik z hořejSi Krajiny, L 1880 stodent 
na lycemn Lnblanflkém, plodiny své ve Véelce vytknnl pod- 
pisem L — k. 

29) Franc Preih^ narozený ve Vrbě v hořejiím Kra- 
jinská 1. 1800, doktor v právech, bytem v Lnblani, přední 
básník v pořadí zpěvcův Krajinské Včelky, pokngil se v bás- 
ních rozličného dráhu, v lyrických, elegických, satyrických, 
v romancích, epigrammech a sonettech, a všady neobyčejnou 
básnického ducha ušlechtilost a vyspělost objevil, čímž u mi* 
lovníkflv slovenské Musy srdečnou zbudil žádost, aby na tak 
slavné nastoupené cestě neoblevil dříve, nežby vzneSeného 
eíle svého snažení, t. osnování a rozšíření umělejšího, vkus- 
nějšího nad to posavadní básnictví mezi krajany svými, 
ifastně dosáhnuL Básně jeho odličeny podpisem Dr. P. 

30) Jakop Župan z Prevoje v hořejším Krajinskn, na- 
rozený 1. 1785, doktor v bohoalovii professor biblické nauky 
starého zákona a východních jazyk&v na c kr. lyceum v Lu- 
blani, muž velenčený a Slovan horlivý. Básně jeho literou 
3. poznačené ne tak poetickým zápalem, jako raději vUiste- 
neckým duehem a slohovou smělosti předči. Mimo příspěvky 
ku Včelce několik jeho bájsni i v Dlyr. List (,,IUyr. Blatt**) 
tištěno jest 

31) Fhme JPirc z Kamniku v hofejiim Krajinskn, na- 
rostlý L 1785, faml vikář v Břed (Breqe) v horni Krajině, 
napomáháním Stépnictvi ve vlastí své výborně zasloužilý muž, 
vyhotovil knihu o témže předmětu: Krajnfki vertnar ali po- 
^nzheiúe itd., 1. dei, ý L. 1830. 8^ 88 str Knížka tato i 
z ohledu řeči a slohu chváify hodná. 

32) Urban Jerinj děkan při hlavním chrámě v Lublani, 
FtrtM Jebn>áékj katecheta při normální Škole tamže, a Joérf 
BurgePj duchovník v biskupském seminarium, vydali beze* 
Jmenné nový vmdický, dle némeekéhe předělaný kaleehisBiaB, 



314 LÁterámí hi$U»ne, 

pro ikoly Utenuni Metdkorými: KQrfhxhanCki nauk ta flo* 
▼éoTke rhole, V L. 1831. 8^ 131 str. 

33) Alič, rodUý Erajineo, farář ye átyrskn, pieloiíl 
z némčiiiy: Majhini katekismiis itd., V Oradzn 1830. 8^. 4 
archy; Kn^keperpoTédanjasarhole, ťGr. 1831. 8^ 101 Btr. 

34) .iántofi Janez Murko^ rodem ze Štýrska, právnik, se* 
psal a yydal dosti dobrou grammatika: Theoretisch-praktisohe 
slowenische Sprachlehre fbr Deutsche, Gr&tz 1832. S"". XVI 
a 208 str. pak příručuý sloYuik: Slowenisch-deutsches und 
deutsch-slowenisches HaDdw()rterbuch, 1. slow.-deutscher Theil^ 
GrJttz 1832. 8*. 25% archův, 2. deutsch-slpw. Th. 1833. 27 
archŮY. V obojím tomto svém dile pravopisu až potud ob- 
vyklého užiL Co do nářeči, za základ sice poloiil podnářeči 
Štýrské, a Však i na mluvu krajinskou a korutanskou slušný 
olďed bral Slovník jeho, třebas nedokonalý a neůpbý (zdá 
se, ie ani jen starší slovnické sbírky, ku př. Markusovo 
dictionarium, náležitě vyčerpány nejsou), předce při velikém 
nedostatku jiných lepších zasluhiye, aby vdéčné přijat a 
laskavě souzen byL 

85) Matija Cop^ bibliothekář při c. kr. lyceum v Lub- 
blani, sepsal v rkp. obSltně a důvodně historický přehled 
všeho toho, co posud v nářeěl vindickém psáno a tištěno 
jest, objasnil důmyslným kritickým pojednáním povahu a 
cenu nové vindické, od prof. Metelka ponavržené abecedy, 
a zde jak i jinde horlivost a snažlivost svou o dobré národní 
literatuiy chvalně objevil. Pojednáni to, původně při lUyn 
List 1833. č. 13. 14. 15. 17 tištěné, v někoHka výtiscích 
i o sobě vyšlo: Nuovo discaecíamento di lettere inutíli, das 
ist: Slowenischer ABG-Krieg, Laibach 1633. 4^ la listův. 

36) Andřq Smole^ mladý, horlivý vlastenec v Lublani, 
přihotovil sbírku vindických národnidi plsnl do tisku, brzo 
cele na svěflo vyjiti majld. Z těch plsai některé již v 3tim 
sv. Včelky na ukázku tištěny jsou. 

37) Anton Sloméeky rodem zokoli Celského, duchovník 
při theologickém seminarium v Celovei, vyuěuje bezmezdně 
Qěaice bohosloví vindiekému jasykn, a pracige spoleěné s 
ctihodným knězem Urbanan Jarníkem o aémecko-vindickém 



Přehled lUeraL iU}fr$hých Shvanúv. 31fi 

doToikii; Na světlo vydíd bezeímeiaiě: Návod ť brasje sA 
ndadoD: nedeUkifa fhol (t navedeni ke čtfini), V Zeli (tifitčno 
v Hradd) 1832. 8^. 64 str., dále: Prqetne perpovedi 0a 
otroke^ v Zelovd 1832. 8^ 80 str., % néoL Chr. Sehmida od 
bohodovců C^veckých přeložené a od vydatele poopraven^^ 

38) AnUm Scherf, kaplan ve Velké Neděli, horlivý ná* 
stupník Dainkův a Bišnerův v rozšiřováni Dainkovy abecedy, 
podal obecenstva: Pad ino sdig zbloveka itd. (t. pád i po- 
zdviženi ělověka), v' Badgoni (tištěno v Hradci) 1832. 8®. 
94 str., vlastně sedmero postnioh kázáni. 

Mimo lyto nahoře vyložené spisy, jejichž původcové ze 
jména známi json, vycházeji každoročně i bezejmenně ně- 
které, zvláště drobnějši knižky jak pro školy a mládež, tak 
i pro domád potřebu. Nemohouce se na tomto miste jejich 
úplném vypoěitánim zanášeti, připomeneme jen některé z 
nich k závěrce této zprávy. Příčinou uvedeni Dainkovy abe- 
cedy do škol vydána následující knížka: Abecedna kni- 
shiza sa deshebe íholevu z. b. dershavah, v' Gradci 1831. 
8^ 99 str; proti niž však, jak slyšno, i duchovenstvo i lid 
sprostý se zasazuje. Yindický kalendář asi od 1. 1726 vy- 
chodí v Lublani pod názvem: Nova pratika, Va archu v 
32% měsíce, dny a jiné kalendářské věci na vzor starodá- 
vního jižnoněmeckého — ne slovy, zvláštnimimi figurami a 
znameními vyznačující Tiskne se ho coročně přes 30,000 
exx. Jiného kalendáře od I. 1797, kdež V. Vodnik svou 
„velikou pratiku'' vydávati přestal, ubozí Vindové nemají. 
Nedělní epištoly a evangelia, ponejprve v Hradci 1613 tiš- 
těné, vyšly v tomto posledním desetiletí několikrát znovu: 
v* Zelovzi 1821; V ZelU 1822. 8<».} v Lublani 1826. 8» 
342 str.; v" Badgoni (tiskem v Hradci) od P. Dainka 1826. 
8®. 248 str.; ť Marburgi (tiskem v Hradci) b. m. a. r. 8^ 
310 str.; a pro katolické Vlndy v západních Uhiřch od 
Niklaoa KOzmiča [kv. 1780] Evangelji 1821; postní evan- 
gelia: V Zelovci 1821, v' Lublani 1826. 8^ 98 str. Z ná- 
božn;^ch knih zde ještě uvedeme: Pot fvetiga Krisha, V Zelli 
1822. 12% dle staršího vydáni ; Podvuzhenja polno spre- 
mifhlovaige od fhtírih poflednih rezhi itd., v L. 1827. 12^ 



316 Literární hitftorte. 

6 Ii8tA¥; Motttne bnkviee sa gmein volk itd. V Harbnrgi 
(tiskem v Hradci oL 1830) 12*. 144 str.; Molitíme bakvize 
id., (p«7adn6 od Jarja Verdiiieka) v' ZeUi 1820. 12*. 218 
Btr., y" Marburgi (tiskem v Hradci ok 1890) 12*., NOdaoa 
Xugmióa Molitrena knishica (pro katol. Vindy v západnieli 
UhHeh) 1821 a j. 



■«■ 



Slovo o éeském praTopise. 

(Č. Č. Mns. 1848.) 

(Proneseno ?6 schůsce desko-filologické sekci ku společnosti naak dne 8. 

června 1842.) 

Sao quisqne jndioio roB probare aut ini* 
probare debet, non pendere ex alte- 
ríns Yultu ac nutu, nec alfeni momen- 
tis animi circnmagi. — Ubi sem^l de- 
cretam ^st, omnibus id, etiun qaibaa 
ante displicuerít, pro bono atque utiS 
est defendendnm. Ltvius, 



o 



věci mnohokráte již tříbené, ano do omrzeni často 
již přetřásané; vSak vždy nedokonané, dnešní jednáni mé býti 
máy o opravě totiž jisté nedokonalostí pravopisu českého^ 
vždy Škodlivě zůstávající. Nemflžef předmět tento bedlivého 
uvážení ottdftv uěené společnosti té sekcí, kteráž jméno česko- 
filologické sekci má, nedůstojný býti. Neboť písmena^ sama ▼ 
sobě znaménka nepatrná, pro filologa tak json věci důležité 
jako pro chemika prvkové jeho, na kterýchž on dole nankn 
8TO0 zídiládá, a a nichž ji dovršuje, od těch vychází i zase 
k aim vrací se. Tak jako moudrý peněinik, byf i nevětším 
bohatstvím vládl, v počtech svých haléře nepomine, aby se 
vše srovnávalo, musíf i filolog moudrý, jakkoli důmyslný a 
učený, aby soustavě nevadilo, rozjímáni o literách za mali- 
ohemé nepovažovati, kdež potřeba káže. 

V pravopise českém, jakž po posledních analogických 
opravách ve starodávné soustavě své nyní se nachází, uváie* 
lá hodná vada zůstala onen nedůsledný mechanismus, jímž. 
jeden, a lýž zvuk, totiž y, trojím způsobem psáti jsme uvykli. 
Pišemef zajisté: 

1) ve mnohých jmens^ vlastních^ jak nUatnýck tak osob^ 
níoh 9k rodinných^ cizích i domácích jakož: Jan^ Josefy Jeram^m^ 



318 LUerámi historie. 

Jordán^ Jericho^ Jaromjr, Jaromiř^ Jaroělaw^ Jaroéy Jarodacuncéy 
Januicwee^ J<mdcíy Jcendera^ Jmík^ JedUéka^ Jesmshf^ JtMornichf, 
Jáblomhýi Jakeš^ Jiráky Jeljnek^ Jelen atd., ačkoli stataiá jména, 
od nichž ona, pokndž domád json, pocházejí, předce jináfi 
86 piii, totiž garOf gedle^ gesen^ gcnor^ gáblon a k tomu podob- 
ná. Naproti torna mnohá jmina vlastni: Gemzalém^ Gtí^ 
Gindřich atd., g podrž^ji. Víc to bez knsa důvodn. 

2) V imperative: hanm/j woUy^ podey^ a ve slovu tuy- 
piieme chybně y; nebof tu nikde dvojhlásky neni, ale n^- 
řečené imperativy pravidelně, jako wez^ nes od wezu^ nesu^ od- 
vedeny jsou od staročeského kon^ýu^ wolcýuy podcýuy totiž hmo^^ 
toolajy pod(ý^ z čehož nynějii honý^ niolej^ podý^ povstalo ; ney^ 
nay pak misto ncg jest tolik co na^i^ rozuměj ono ji^ kteréž 
ukazovací a potažné náměstce jevdy jéhoj jemu atd., za kořen 
sloužL Tím nesmyslnější jest, což semotam se nachází, psaní 
slov: wedleyéjy ^^/třet/šf^ museyiy a podobná. 

3) Konečné vAbec užívané a právě panující písmeno g 
misto j: gabUco, garo^ gitro atd. 

BozliČnost tato ve psaní, a jmenovitě obecné písmene ^ 
místo j užívání plodí nedůslednosti jiné neméně ošklivé. Nebof 
proti vií obdobě dlouhé i místo čárky piSeme přivéSením 
ocásku, totiž y, a tvrdé g označujeme znaménkem změkčo- 
vacím: ý. 

Tyto nedůslednosti, tito odporové a zmaikové tak jsou 
patmi, makaví a nemotorní, žeC kdybychom mocí zvyku tou 
upoutáni nebyli, samočinnost a soudnost i nejbystřejší mysli 
zastavujícího a ruSícího, s podivením by nám býti masilo 
kterak tento tak křiklavý neřád (nebof přiměřeněji toho po- 
jmenovati nemohu), jehož v starém českém pravopisu uebylo, 
usaditi se a tak dlouho beze vieho odporu panování své pro- 
voditi mohl? Toho pokud stává, nemáme zajisté příčiny chlu- 
biti se, jakž to předce rádi činíme, že máme pravopis veskrz 
na rozumných základech spočívající Pokud oviem literatura 
česká v těsnějších mezech se pohybovala, jsouc literaturou 
prostonárodní, výhradně českou, potřebám nižších stavův v 
Cechách sloužící, jinak pouze oblibou a jal^o hříčkou něko- 



Slovo o éeakém pravopise. 819 

libt v]a8teneck;^eh oehotaikftVy w časAv Krameriiuoyýeh a 
Procházkových, nemohla potfeba opravy nedostatku toho tak 
přiliš citéna býti, ač oviem ode dávna ji poznali viickni, kdož 
« čeakoslovanskon filologii se zamčstknávali. Tak již Dobrov- 
9kýj kdykoli ve spisech svých text staroslovanský neb ruský, 
srbský, vůbec cyríllský latinskými literami a Českým pravo- 
pisem, jakž řikal, přepisoval, v Slavína, na přiklad a ve 
£ilovance, nikdež g, ale vždy místo toho j psáti v obyčeji 
měl; poněvadž ta, kdež se do jinoslovanských mimo české 
nářečí zabíhá, pravopis tak oSUivě od druhýdi nářečí se li- 
jící velice jest nepohodlný a naskrze nehodí se. 

Tím více žádoucí jest oprava v té věci za naSich dnův, 
kdežto literatura česká vždy více na celý národ působení své 
rozšiřuje a všem jeho duchovním potřebám vyhověti se spů- 
sobnou činí, ano čím více i jiných národův, a zvláště příbuz- 
ných nám slovanských, pozornost na sebe obrací. Nebyloližby 
znamenité ulehčení mládeži české na školách německy a la- 
tinsky se učící, kdyby postavením písmena j místo posavad- 
niho g čtení české od německého a latinského méně se lišilo? 
A též platí o vzrostlých, kteří, prvé na německé knihy zvyklí 
byvše, pozdě teprve češtiny se chápají. O důležitosti opravy 
iéto z ohledu sbližení se pravopisu českého sjinoslovanským, 
ano evropejským vůbec, kteréžby literaturu naší, v poměru 
k cizím ještě' chudou a mladistvou, jiným národům přístup- 
nější činilo, jakož toho neuznati nemožné jest, řeč příliš šířiti 
jEa zbytečné pokládám. Myslím, že této v oči b\jící důležitosti, 
přirozenému běhu, af tak dím, vnitřní nutnosti věd, nikoli 
pouhému bažení po novotách a změnách přičísti jest, že již 
i skutkem mnozí novější spisovatelé o odstraněid tohoto ne- 
dostatku v jednotlivý^ spisech svých se pokusili, jakož dříve 
Již Tomsa, a nejnověji pp. Hanka, Čelakovský, Palacký, 
Purkyně, Šembera, Staněk, Jablonský a j., ano i Sbor Mu- 
sejní pro řeč a literaturu českou opravu tuto schválil, pro 
Staročeskou Bibliotéku ji předepsav, a výtečné díle Viktorina 
Yšehrda o právech českých tak vytisknouti dav. Ke všeobec- 
nému uvedení opravy té v užívání zdá se již čas svrchovaný 
hýúy povážíme-li, že, bude-li literatura naše pokračovati, dříve 



320 Liéerámi Jtuttorie. 

sebo pozdiýi nevyhniiteliiě nastoapílr mmi, a to 6im déle pro* 
dlévafti 86 bude, b tím větši obtíži. 

O to zasaditi se přináleží obzvláátd filologické sekcí uče- 
né Společností, aby véc' tn bedlivě nvážie, ínitiatíva sobě v ni 
osvojila^ a zároveň položila opravě jisté meze i mim určila. 
Nebof neučini-li toho oudové její, k tomu povolaní, ale učini 
jiní, nepovolaní, a snad nezdařileji, jdouce dále než potřeba 
káže, a tudy věci spíše uškodí než ji napraví, ježto potom 
jistě pMstojné nebude sekcí filologické za jinými příliš zvolna 
a jako bezděčné kráčeti, jimžto by napřed cesta ukazovati 
měla Úkazův nezdařilého počínání odvážných opravoův za- 
jisté již nyní nechybí, a mohliby na budoucnost, jestližeby 
se přítrž neučinila, ještě dále zajítL Protožby zdání mé bylo, 
aby filologická sekcí na tom se usnesla, by spisové češti od 
ni budoucně vydávaní naskrze opraveným čili — jakž jej 
pojmenovati chci — skladným pravopisem, totiž s j místo ^ 
(též místo y v případnostech nahoře dotčených) a s ^ místo 
j tištěni byli. 

Snad že přes důvody udané rozličné proti opravě pona* 
vržené namítati se bude 3 snad že předstírán bude zvyk něko- 
likostoletý, kterým oblíbené g právo své upevnilo, jehož ru- 
šiti za příliš opovážlivé pokládáloby se. Nemnim, by dbáti 
bylo zvyku i nejstarodávnějšího ve věci, jakáž jest pravopis, 
jestliže neshodnost jeho s rozumem a škodlivost, tak jako 
nadzmíněné vady, patma jest a znamenitá. Toho staří pravo- 
pisu českého opravcové se drželi, toho s týmž povážením 
nejposléze zlepšených zásad obdoby pflvodové; proč by krok 
další, jako dovršující, neměl týmž právemjeStě přičiněn býti? 
Obtížnost pro čtenářstvo, na ^ a dlouhé j užíváním uvyklé, 
žádná namítati se opravdově nemůže; nebof každý se přizná, 
že i sebe zatvrzelejšímu čtenáři, byfby i chtěl, obnovené j a 
{ nqak jinač, než co předešlé g a ;, čísti nelze; pak nové 
obvyknutí brzy se ud^ a stará móda k vůlí nové oželena 
bude. Aniž mi kdo namítej pravopis francouzský, anglický i 
sám německý a jiných jazykbv západoevropejských, že i tam 
viee podobných, ba horších nedůsledností se nachází a neo- 
pravili sa Vimef, že jazykové oni, větším dílem ze směsi 



Slovo o českém prctvopisu. 32I 

rosliča^^di řeči povstali, stavěli a staví pravopis sv&j vioe 
na etymologii nežli na enfonii, náá samorostlý jazyk naopak 
vice na enfonii nežli na etymologu, ačkoli i k této slušné zřeni 
má. Kdyby a nich podobnými malichernými a snadnými opra- 
vami, jako ta jest, o kterouž setatojedná^ mohlo spomoženo 
býti, neni pochyby, žeby dávno a radostně byly přijaty, a 
žeby nebylo takového váháni a rozpakováni^ jako a nás. 
Ale pravopisy ty na jednoduchá a důsledná pravidla uvésti 
jest věc nyni již na prosto nemožná, léčby zcela a naskrze 
zrušeni a nové základy jim položeny, nové soustavy na nich 
stavěny byly. Toby byl násilný převrat (revoluce), nikoli tídiá 
a prospé&ná oprava (reforma), coby se tudy podnikalo, anižby 
takové póčináni, soudě podle povaJiy lidské a posavadní zku- 
šeností, kdy prospěchu mělo. A předcef i v oněch již úplně 
zkamenělých pravopisech jednotlivých oprav, jakž každému 
z nás povědomé, nezavrhige se, nedbiyic zvyku starodávního. 
Též podobně v pismě cyrÚlském, jakkoli dle obecného zdání 
ukončeném a dovršeném, čas po čase rozličné proměny a 
opravy, přičiňovánim i odčiůovánim pismen a čárek, podle 
povahy a potřeby nářečí, se uvozuji, jakž toho světlé příkla- 
dy, staré i nové, u Srb&v i Rusftv před očima máme. 

Přijetím této ponavrženó opravy odstraněna bude n^- 
ošklivější přiškvara^ pravopis náš, ostatně skladný a rozumný, 
nepříjemně zohyzďujíci, aniž napotoqi bude stávati rozumné 
příčiny, by se k dalším proměnám kviqmě sáhalo. Nebof ne- 
tajím toho, že mi se zdá, žeby navrhované od některých stran 
zavedení v písmě dvojhlásky^ ou místo au a souhlásky t; místo 
w ani tuze potřebno ani radno nebylo. Co, se dvojhlásky au 
týče, pouštím rád, žejejí vyslovení v češtině, aspoň v Čechách, 
bližší jest slohu ou nežli au (žeby to čisté ou bylo, v pochy- 
bnost beru): než etymologická význačnost dvojhláBky au (o 
kteréž na ten čas siřití se nemohu), její hosté přecházení v 
ú, zvláště na začátku slov, kdež již i tak píše se, nelepost 
zvuku auy zvlášť rázně a ostře pronášeného a proto ve všech 
jazycích během času a broušením řeči v jiné libozvučnější 
přecházejícího, slušný ohled na sjednocené s námi v literatuře 
Moravany a Slováky, již. ou vůbec jako ú čtou. všecko toto 

ŠftUrik Sclr. sphy. HI 21 



322 Literární historie. 

a ještě mnohé jiné přiéiny k tomu rádi, aby ji tak nakvap 
se nehýbalo a cesta bndoaci, bohdá lepňi opravě, totiž přijeti 
ú misto aUf se nezamezovala, kteréžby snad týmž právem 
psávati se mohlo, jimž nyni i/ a ý se piSi, ačkoli od lidn če- 
ského ono co új toto co ^' se vyslovuje. Námitku, žepřijmouce 
ou potom již čisté tak, jak mluvíme, psáti a pravopis doko- 
nalý miti budeme, usilovně vyvraceti nechci, ježto jeji jalo- 
vost každému, kdo, co jazyk a co pismo jest, z bedlivého 
skoumáni ví, sama se naskýtá. Tolikéž o potřebě uvedeni 9o 
českého písma starého v misto obvyklého w, kteréžto nám, i 
zeměpisně v prostředku postaveným, s Němci a Poláky spo* 
léčné jest, přesvědčiti se nemohu; a vůbec, af zkrátka dopo- 
vím, toho jsem domnění, že v každém, i sebe lepším pravo- 
pise, jisté zvykem zasvěcené nepohodli v nepodstatných věcech 
trpělivě snášeti a od kvapných hromadně uvozovaných novot 
pečlivě zdržovati se zapodobno, nemá-li oprava v převrat 
vzrůsti a Skoda z odporu a různic vzešlá větší nad zaminé- 
ný prospěch býti. 

Že k takovým nepodstatným vadám pravopisu našeho, 
jimižby se bez všetečnosti hýbati nemohlo, užívání písmen g 
misto j a j místo i nepočítám, již nahoře dosti světle jsem 
propověděly a nematně důvody svého domnění Vašemu, pá- 
nové, nestrannému soudu předložil. Vaše teď úloha a povin* 
nost jest, rozhodnouti, máme-li my, údové českofílologické 
sekci české společnosti nauk, dle povoláni svého k roz- 
umnému vzděláváni řeči české zavázáni jsouce, proti lepšímu 
přesvědčení svému setrvávati při nerozumném zvyku, manf po- 
vstalém *) a slepým mechanismem stvrzeném? Máme-li po- 
řád, bez kusá důvodu, jeden a týž zvuk, t. j, psávati trojím 
písmenem, i- j, g ^ y: Jaroslav, garo, gitro, zeytra, volage 
voley? Máme-li dlouhé i proti obdobě označovati dole ocás- 
skem j? a naopak tvrdé g zezhora znakem změkčovaní ý\ 

») Opačný ten spůsob psáni g misto ; povstal ve střednim věku 
z mylného a váak tehdáž obyčejného vyslovováni latinského g jako /. 
Nejen slova: genus, legere atd., ale i nego, gaudeo atd., vyslovována 
tehdáž jmusy lejere, nejo, jaudeo atd. právě tak, jakož podnes v ně- 
kterých německých krajinách Jott, jejanjen atd. misto Gott, qeaanaen 
atd. vyslovuji. i^ y y 



Slovo o Sěěkém pravopisu. 323 

troS^^beraator? Máme-Ii se kolotati mezi dvojím pravopisem, 
jinak táž slova a též průpovědi ve staré a jinak v nové čeS- 
tině, )inak v iUyrském nebo polském nářečí piSice, a to často 
téměř stejném časem^ v témž řádka? čili máme otevřití bránu 
rozumné a mime opravě? přidružiti se v užíváni písmen ^aj 
k bratřím a sousedům naiím, ostatním Slovanům latinského piisma 
užívajícím, Němoům, Latiníkům? usnadniti mládeži, ve školách 
naSí vlasti dotčen;^ třem jazykům se učící, čtení a psaní ? 
Doufám, že uváživše bedlivě a nepředpojatou myslí důvody 
na obě strany, nebudeme dlouho se rozpakovati, zvláitě po- 
mnime-li na konce, ze přijetím navržené ofpraxy vlastně žádného 
nového písmene nebo znameni do písma naše/io neuvedeme, nýbré 
jediné známá a bizná písmena g a J na své místo a tam po- 
siavímef kam je zdravý rozum, příklad naMch prapraotcúv a 
zoyk téméf celé Ecropy postaviti veli 

Konečně, poněvadž již o pravopise se jedná, nemohuf 
i chyby se nedotioiouti, kteráž při psaní přídavných jmen, 
odvozených od vlastních, nezřídka se vluzuje, že totiž bez 
rozdílu malým písmenem psávána bývají: vídenský, pražský, 
boleslavský atd. Povstávat z toho přečasto dvojsmysl velmi 
nemilý a zmatečný, jestliže taková adjektiva rovněž od ji- 
ného jak od vlastního jména odvoditi a vykládati se dají 
fakož: lidský (Lida, město v Litvě), řecký (Řeka, město v 
iUyrském pomoří, Fiume), horský (Hora, Kutnáhora) mostský 
(Most, Brtix), novoměstský (Novéměsto), a nemálo tomu po- 
dobných. Obyčej tento vzeSel z podobné chyby, kteráž v 
pravopise německém se začala, neprozřetedlným následováním 
přiUadu toho. V tomto by se mělo, mého dle zdání, za pra- 
vidlo ustanoviti, aby se vyjmouc jména národův, k. p. če- 
ský, německý atd., víecka jiná od vlastních jmen pošlá ad- 
jektiva, tak jako v latině (Pragensis, Venetus, Rhenanus), 
velikým písmenem psala a rovněž přídavná jména národův, 
kdež nějaký titul čiti název v sobě obsahují a místo latin- 
ského genitívu se kladou, jakož: císař Rakouský, imperator 
Austriae, král Český, rez Bohemiae atd. Sloinbt ovšem fíi 
rozhodnuti záhady: kde jaké začátečné písmeno psáti se 

21* 



524 Literami hiHarie, 

m4? maléJi fii veliké f vždy spoln sřeni ittiti ku potřebě čte- 
náře, totiž k logické uréitoBti a srozumitedlnosti^ nikoli pouse 
k výrokům gnúnmatika éili k tomU; ku které třídě elovo ná- 
leží; jakož jistě piotO; že slova Pavlův, Hoškův, KlimMv, 
Veselý, Dobrý, Malý, aneb Slaný, Jílorý', Nový a jiná těm 
podobná, dle formj přídavná json, žádný předce malým 
písmenem jich psáti nebade, kdekoli co vlastid jména osob 
neb měst stojí : Pavlův dvůr, Hoškův mlýn, v městě Slaném, 
na hradě Novém atd. 

Virtns est vitinm fngere, et sapientía prima 
Stnltitia caraisse. Horatms. 

Přídavek. 

Ůdové Českofilologioké sekcí král. Společnosti naok, 
porokovavše o předmětu zde předloženém, o němž mesi 
nimi již i dříve mnohokráte řeč jest bývala, na tom se y«- 
dnohlasně snesli, aby jak pojednání jejich v akteeh učené 
společnosti, tak i všelicí jiní spisové v jazyku českém, jež- 
to by budoucně nákladem též společnosti na světlo vyehá- 
zeli, dle návrhu jednatele z ohledu užívání písmen g^ j ^ ( 
Madným pravopisem tištěni byli. 

Ve Sboru musejním pro řeč a literaturu českou, jakž 
o tom výš zmíněno, již dříve, a sice I. 1840, při vydáváni 
prvního dílu Staročeské Bibliotéky, totiž VSehrda o právích 
a soudích země české, o opravě této jednáno a potřeba její 
uznána byla. Podobně roku přítomného týž Sbor, přijav k 
sobě vydávání Malé Encyklopedie nauk, svolil k žádostí spi- 
sovatelův dotčené sbírky, a aby týmž tak poopraveným a|^- 
sobem tištěna byla, poručil. Konečně týž Sbor, ve svém 
shromážděni dne 1. Října b. r., „vzav v bedlivé uváženi 
(uvodíme slova protokolu) jednak makavou nedůslednost po 
savadniho užívání písmen g s^ j y pravopise českém, jednak 
znamenité polehčení, kteréžby mládeži naši české, ve ško- 
lách německy a latínsky se učící, ^ navráceni v této částce 
ke staročeskému, s německým a latinským shodnému spft- 
Bobu psaní vzrostio, a maje ohled na ůsUnou žádost většibO 
'počtu spisovatelův českých, k této opravně jednomyslně a 



Slevo o českém pravopisu, 325 

dílem již i skutkem pHlnarilchy též dle přikládá od česko- 
filologické sekci zdejíi kr. Společnosti nauk podaného, za po* 
třebné a prospěšné uznal naříditi, aby badoucné yšiokni 
spisové v jazykn českém nákladem Matice české na světlo 
vydáváni, a vyminěnim na některý čas spisftv poaie pro lid 
obecný určených, co do pismen ^ a j opraveným čili aklaď 
ným pravopisem tiítěni byli, ostatně nižádných daLšich pro- 
měn a novot v pravopise českém, a tak ani uvedeni na- 
vrhovaného €u misto (m 2k v misto Wy potřebu nebo užiteč- 
nost neuznávaje, ani jun ve spisech od Matice vydávaných mista 
propůjčuje.^ 



Klasobráni na poli staročeské literatury. 

Sbírka první. 

(čas. Č. Mas. 1847. I.) 

ISylof již nejednou od yzdělavatelAv literatury naíí 
řečenO; že po nehodách^ kteréž nejstarší plody národní naii 
slovesnosti, zvláště básnictví, pochovaly, vytonulé z tolikých 
záhnbných bouH a téměř všeobecné potopy zlomky a zbytky 
prvotní doby slovesného nměnl v Čechách již jen po knsich 
z mmn a ssatin, z obálek a desk starých rukopisAv a knih 
shledávati a shromažďovati musíme; vlče k rozčileni a roz- 
touženi se po tom, co sme ztratili, nežli k ukojeni touhy a 
úplnému kocháni se s tlm, což nám náhodou zacho- 
váno jest. Pravdivost tohoto výroku čim dále tim vlče se 
potvrzuje. Povrchné nahlédnuti do pHběhův a dějin novější 
naši literatury každého přesvědčiti mftže, kolík přerozlič- 
ných, vice nebo méně vzácných, nám však vždy milých 
ostatkAv a zbytkAv prvodobni národní slovesnosti naši v 
běhu posledních tricetí, let (asi od r. 1817) od horlivých zá- 
stupcAv a vzdělavatelAv literatury naši touto cestou ze tmy 
a nepaměti vydobyto, na světlo denní vyneseno a před zar 
hynutím ochráněno jest, — ostatkAv a zbytkAv, o jejichž 
jsoucnosti, ba možnosti, otcové a dědové naši tak naskrze 
nic nevěděli, že nejedni z nich, při prvním jich objeveni, co 
nějakých strašidel, mátoh a oblud jich se lekati a je zaže- 
hnávati začali, hotovi jsouce, pokud by to na jejich vAli zá- 
leželo, na věčné věky se světa je sprovoditi. 

Maje takovéto skvělé pMklady horlivého a zdařilého 
rumováni na zbořeništi staré slovesnosti před očima, neopo- 
minul sem i sám ode mnohých let, kdykoli a kdekoli se mi 
příležitost vyskyfla, pozornost svou k věci této obraceti, a 



Klasóbráni na poli staročeské literatury. 327 

zTláStd u známých antikvářův a knihvazač&v desky Btarých 
knih prohlížely též i jiné, blízké i vzdálené přátely a známé 
k témuž pihiéma prošetřováni starých památek ůstiid i pí- 
semně pobízeti, věda dobře z cizí i své zkušenosti, že při 
náležité vytrvalosti mezi sty latínou popsaných blanek na 
vazbách vždy nějaký (ovšem nevždycky důležitý) éealeý kou* 
sek se vyskytne. Tou cestou podařilo se i mně samému za 
posledních let na některé, ač nepatrné zlomky a odránky tu 
i tam uhoditi, i přátelům a známým mým něco sebrati a 
mně zaslatí. Mezi těmito mladšími přátely zvláště synovci 
Janovi v Bělehradě, dále ctihodným mužům £. zde v Praze, 
E. v Brně, V. ve Vídni, Gh. ve Slovensku a některým ji- 
ným, jejichž jména v pokračování ťSchto sbírek na svém 
místě uvedena budou, za ochotné sdělení některých jim se 
naskytiých zlomkův a blánek k upřímným díkům zavázán 
seuL Ifimo to, když mne na podzim léta 1845, tehdáž po trapné 
nemoci ještě polochuravce, cestující mladý výteěoý antikvář 
B — ě z A— u, s nímž a jehož předchůdcem B — tem mně jíž 
z Uher staré a stálé svazky byly, navštívil a mezi jiným, že 
ye Slovensku, Moravě a Čechách z klášterních, městských a 
soukromých biblioték mnoho prvotiskův nakoupil, vypravoval, 
byl ode mne, jakoby žertem, aby nám aspoň staročeské 
jemu nepotřebné, blanky z nich zpátky poslal, napomenut a 
požádán: bylf sem tedy nemálo překvapen, když mi o rok 
později, cestujid professor S. z E. svitek ulomkův a uřiz- 
kův starých blanek od něho doručil, kteréž ovšem na 
mnoze nepatrné, a však ne beze všeho dobrého zrna, býti 
se vykázaly. Čehož všeho i proto naschvál zde dokládám, 
aby podporovatelův a milovníkův literatury naši nezůstalo 
tajno, že i teď někdy ještě vzácné litemi památky ze slo- 
vanských našich zemi do ciziny se vyvážejí — jakož ještě 
na konci předešlého roku antikvář A — r v Geře (vlastně v v 
Lipsku) leden vzácný český rukopis, jiný latinský od Čecha 
Petra ze Železnice 1. 1419 psaný a jiný velmi starý perga- 
menový latinský, dle vší podobnosti též z Čech pocházející, 
na prodej ohlásil — což neni-li třebas ztráta pro člověčen- 
stvo, vžd^ předoe jest ztráta pro domácí aaši půdu, napo- 



328 Literami hišUnie, 

doboé Staré pamáfty ndiohatoii, a prolo dotA ke sUedár 
váni a sbromažďoTAirf toho, oož jeité lui ni stATá^ pro kaž- 
dého Tlafltniila pohnoufta. 

Nemoha posad pro jiné prAee a rozličné překižl^^ 
mezi jiným i samu poTahn podobných zbytkftv a odrinkův, 
jejiebž éteof pro poroocfaanost blankj a Tjbledlost piama 
někdy nad ponétí téžké, opétoyaných zkoošek a vytrvaloBtí 
požadnjfci^ někdy i naprosto nemožné jest^ k rjrdávini ni- 
kterýoh Týjimkův a oknsův z této své sbírky, ▼ nii ovíem 
neTěejednostojnéeeny, nýbrž mnoho, což tíěténo byli nesashi- 
hnje, příkroJSti, činim teď poěátek, podávaje dva knsy z do- 
těené zásilky, a dalií pokračováni v začatém Uasobráni, 
podle okolnosti a možností, k nejbUžií bndoncnosti odkaznje. 
Ostatně toho jsa domnéni, že pN prvnim ohlaiováni starých 
památek jazyka a slovesností nejvice záleží na správném 
jich ctěni a vytíítěni, jeito rozsetým v tom ohledn omylům 
později vstříc vycházeti těžko (připominám jen oblíbené a 
mnohých z nověíáich nazviee misto 'Mjvicěy povstalé mylným 
čtonim z ^.nwjvictř^^ méně na vysvětlení věd samých, jeito 
toto jen v postnpn časn a společnou snahon povohiných k 
tomn nčených v plností docíleno býti mťkže^ nminil sem k 
tomu zde obzvláštní, nerci-li výhradný zřetel obraceti Pro- 
čež předkládám nejdříve text tak jak v originálu stoji čilí 
původním pravopisem, pokudž možné co nejvěrněji; potom 
hned týž text novým pravopisem, pro pohodli čtenáři, onomu 
po boku stavím; posléze pak některá skrovná poznamenáni* 
týkající se nejvíce jazyka, pokudž totiž při nynějIHch po- 
můckách (mluvnici a slovníku), potřebná býti se vidí, k textu 
připojují. Při přenáfieni starého pravopisu na nový držím 
se v celostí, totiž až na některé nepatrné úchylky ohledem 
na vyznačováni měkkosti souhlásek, základův ve staročeské 
mluvnici (Úvodu k Výb. z čes. lit. I.) položených, o jejichž 
potřebě a přiměřenosti, ze stanoviště nauky, čím dál a vic 
sklad staročeského jazyka vySetřuji, tím hlubUho přesvěd- 
čeni nabývám. Posavadní spůsob přenášeni staré češtiny na 
nový pravopis, v němž se více na nynější, nežli na tehdejii 
vyslovováni obted bére, dosti dobře se scad hodí k praÚ- 



Kkisohráni na poli ataroéeské literatury, ' 329 

ck^ nafiini Melftm a potfdbáin; než nauka co nauka mnsi 
véo přisnčji na váha br&tt a nesmi se těmi takoy^^ ohledy 
na zvyk a libftstky nynéjSibo věkn m;|^M a ke stíráni rázn 
a barvitostí sturé čeitíny, každému věku vlastni, zaváděti 
dáti. E urěeni vysloveni ěeštiny XTTT. věku poskýtaji teh- 
dejii rukopisové, vedle jin^ z dftkladné známostí veške- 
rého slovanského jazyka vyplýva|icich pomůeek, v samém 
skladu svéhOy jakkoli zdánlivý nemotorného pravopisu to- 
Ifls pevných neomylných momentáv, kolik potřebí, aby pravda 
u nepředpojatýeh, samostatné myslivých sknmatolftv (o ji- 
ných se při tom jednati nemůže) prftchod nalezla. 

/. Zlomek legendy o XII apoštolech. 

Této legendy zachoval se jeden porouchaný pergame- 
naoý list v malém foliům neboli v podlouhlém kvartu. Výška 
celého listu obnáši 11 coulftv i 4 Unie PaMžské miry, šiřka 
8 coulův též miry ; výška pak psané dvojsloupcové stránky 
8 čoulův i 4 linie, šířka 5 coulův i 2 linie, a každého sloupce, 
po srážce pražného mezi nima prostranství, 2 coule i 6 linii* 
Psán totiž jest dvěma sloupcema, dosti sliSně a správně, 
s maiovanými začátečnými literami u každého apoštola. Jakož 
obsahem svým, tak i jazykem a pravopisem velice se po^ 
doba onomu 76tiveršovému zlomku legendy o sv. apoStoleoh, 
j^ž Fort Durich na pergamenovém listu v cis. dvorské kni^ 
hovně ve Vídni nalezl a Dobrovský v Gesch. d. Liter. 1818 
str. 103 — 107 věrné vytisknouti dal, odkudž potom do Starobr 
Sklad. in. 251 a Výb. z čest Lit. 1845. D. L str. 1143 
přešel; a poněvadž onen Vídenský zlomek od soudných zna^ 
telův Duricha a Dobrovského do prostředku XIII. stol po- 
ložen jest, nebudeme hrubě na omylu, položime-li tento nový 
zlomek do druhé polovice Xm. století, čemuž i všecky liu- 
gaistické a palaeografické přiznid&y očitě nasvědčqji. Mimo e 
misto k, ještě zhusta užívané, tolikéž g miste u znamenáme 
v něm virgulované ^ jako v rkp. Kralodvorském a Budějov- 
ském zlomku českého Alexandra, virgulované r, jako v Je- 
lenu a Pisni krále Václava, polokroužkem zhora znamenané 
y, jako v glossách homitii biskupa Pražského z XlIL století^ 



^j 



330 



Literami hdstarie. 



y Písni na Vyšehrad, y Hastíikáři a Bndéjoyském zlomka 
českého Alexandra. Ostatně ot střídá se s od (y. 88 a 138 
Oty y. 14, 116 a 146 oď), kteréž poslední již y dotčených 
glossách z Xm. stol. se nachází. (Viz Poč. staroč. miny. str. 
22. §. 23.) Na každém slonpci psáno prayidelně a stejné^ 
mezi yodoroynými černidlem taženými liniemi, 39 řádkůy, což 
následoyně na celém listn činí dohromady 156 yerěůy 
Z prynlch jedenácti yeriůy pro zúmyslné uškozeni pergamenu^ 
jen nékteré^ sotya při největším namáháni spatřitedlné sledy 
písmen pozůstaly : nicméně doufáme, že yyjmouce sloya ^přť 
kaný" y 7 a y^swój*^ v 9. yerši, kteráž, pro konečnou nemož- 
nost dobráni se nějakých sledfly liter, zde ponze z domyshi 
doplněna, y ostatních sotyy y něčem od prayého čteni 
uchýleno. 

Text legendy. 

Sloupec 1. 



Potom pak prsiíXed do asie 
Jat byl prsielinym pohanem 
Cziezzarsem domicianem 
Tet gho chlye muchzity wzzady 
W oley wruczi w pyhiey cady 
Qájs ozzta bez wfQe bolezzty 
Bez (pr8ih)way gmu wylezty 
Then byw siw dewiet let ke zztu 
Bohem daný siwot z(zwoy) ta 
Gdes iedne chwíle nochabil 
Piflie as gho bob powabil 
Rska wiez s budeíT wzat w nedyélia 
W to bydlo w nems zzie nedyeliu 
Od twe bratrsie hi od tebe 
Chtye tye gmiety podle zzebe 
W tey rozcoffi obieczaney 
Ťobie hl wffiem zzbosnym daney 
W tom pak uzzlyícáw Úazz bosi 
Na modlitwie zzie polosi 
K zzmyrtye hotow zza dozzpiele 
By den the zzwathe nedyele 
Gdys ius zzwymi uchzennyky 
Rozmluwiw gich zztaw wffeliky 



Potom pak, přišed do Ažje, 
Jat byl přěljútým pohanem, 
Césarem Domicianem. 
Tec jho chtje mučiti, ysadí 
5 y olej vrúcí v pln^ kádi 
Gdyž osta bez všjé bolestí, 
Bez (příh)any jmu vylézti 
Ten byv živ devjef let ke stu 
Bohem daný život 9(8vój) tu, 

JO Gdež jedné chvíle neochabil 
Pí^e, až jho bóh povabil, 
ňka: věz, ž'budeš vzat vnedč^ju 
Yto bydlo, v němž sjenedě^'u 
Od tvé bratíjé hi od tebe, 

,4 Chtje tjc jměti podle sebe 

V tej rozkoši oběcaaej, . 
Tobě hi všem sbožným dauej. 

V tomž pak, uslyšav hlas boží 
Na modlitvě sje položí, 

20 E smrtje hotov sa dospěle. 
By den té svaté neděle, 
Gdyž juž 8 Bv^ učenníky. 
Rozmluviv jich stav všelilq^. 



Klasóbráni na poli staročeské literatury. 



331 



Pozziednya rada gie darsie 
Rozzkftza podle oltanie 
Zzwemu rowu dol wytyety 
Pochzem zzam zzwata míHa piety 
Doconcbzaw pak ta mflia owflem 
WíBe zzwe mhiwy zzlowie po wflem 
Gdylto iase w then dol zztapi 
Takay gbo zzwiethlozzt ozztupi 
Jacose prsi blzzketa takém 
Nelzie by tam bnaty zrakem 
Po wíTem cozztehi w ephesie 
Taks mnyecze by ta byl lesíe 
Gdys pak ona zzwietlozzt mina 
Lind zzie oy gbo rowie zzwina 
Nali nenye czo zahrsezzty 
Gromies w rowie by nalezzty 



Posledi^jú radů je dařje, 
25 Rozkáza podle oltáfje 
Svéma rova dól yyljeti, 
Počem sám svatů mšja pěti. 
Dokončav pak ta mšja o všem, 
V^é své mhivy rfověpovšem, 
30 Gdyžto jože v ten dó) stúpi, 
Takáj jho svMosf ostúpi, 
Jakože při Usketa takém 
Nelzje by tam bnúti zrakem 
Po všem kostehi v Efeá^e, 
g5 Takž mnjéce, by ta byí leíje, 
Gdyž pak ona světtosC mina, 
Ljad qe oj jho rove svina: 
Nali nenjé co zahřestí, 
Kroměž v rove by nalesti 



Sloapec 2. 



Manna na dnye po wffem rowie 
Jakíto coli giib^íto w nowie 
Piezzek zztadnye gdyfto bywa 
Se zzie zz wodazzmiezziw wzplywa 
Nathias ^apoftol zzwathy 
Lozzem ýady miezzto wzaty 
Yady rska iens na zzwa Ncoda 
Zradyl boha zzwa hozzpoda 
Ten iens gdys wizzal w ozzidle 
Prsiewelike newiery dle 
Nemoha drobow zzdyrsiety 
Mazzil zzie a póly rozdrsiety 
Aby zzlych azzt chzezzt w tom 

zzchowal 
Gimis byl boha cziélowal 
By tyech azz tak nepoíTkwymyl 
Nebo byl hi to prowinyl 
By gbo daflie nelila tady 
Jadys zzlowem zle prorady 
W czielowanya dal znamenye 
Hrsief&iey daín na ztraczeoye 
Pronello zzwe droby prolil 
Se w nychs zzwe zradye powolil 
Tey chziaíT zradye iafto zzkotyl 
ZZ angely weflczken zzwiet 



40 Manna na dně po všem rove, 
Jakžto koli gdyžto v nově 
Pěsek z stadnje, gdyžto bývá. 
Že sje s vodu směsiv vzplývá. 
Matbiáš apoštol svatý, 

45 Losem Jady — n^ésto vzaty. 
Jady řka, jenž na svú Škoda 
Zradil boha, svú hospoda. 
Ten, jenž, gdyž visaí v osidle^ 
Přěvciiké nevěry — dle, 

^0 Nemoha drobóv sdržéti, 
Masil ^e v poty rozdřěti, 
Aby ztycfa ast česC v tom 
schovat, 

. Jimiž by} boha cělováli 
By těch as tak neposkvrnit: 

55 Nebo byl hi to provinil, 
By jho dašje nešla tady, 
Jadyž slovem zlé prorady 
Y cětovánja dal znamenjé, 
HřěSnej daši na ztracei^é: 

^ Pronežto své droby prolil. 
Že v nichž své zradě povolil, 
Tej čjnS zradě, jažto skutil, 
S angéty vešcken svět smutit 



3S2 



LUeránd historie. 



Protos pni nych zzie nezsmiezz^ 
Ale k nymfto zzie prsidiziezztyl 
Pni tyeefas zzconclizal iezzt w 

tom bydle 
Gdefto zli dnchowe bydle 
W tohos miezzto apoštola 
Mathias iezzt dozzahl zztola 
Na nems po welikem tnidye 
ZZiede liadzke winy zzudye 
Then mathias mnohé zdrawiw 
Mnohé Hady hniechow zbawiw 
Pozzadyl ge n bosiem lonye 
Bral zzie pak do macedonye 
Gdes gmu pitye dáno bylo 
GimAo mnoho liudy zbylo 
Napiwffe zzie zzwdio zraka 



Protož pH nich qe iMBmMítj 
^Ale k nimžto ^e phčjestii, 
Pfí těchž skoniai jeeC y too» 

bydle, 
Gdežto zlí duchové bydle, 
y tohož město i4M>dtolA 
Matíúáá jesC dosáhl siota, 
7^ Na němž po velikém trodě 
Sjede, ^adské viny sádlje. 
Ten Mathi&S mnohé zdraviv, 
Mnohé ^udi hřéchóv zbaviv. 
Posadil je v boi^ém lóně: 
75 Bral ^e pak do Macedoiýe, 
Gdež jmu pitjé dáno bylo, 
Jimžto nmoho Ijudi zbylo, 
Napivše sje, svého zraka 



SlonpeOf 3. 



Pro neftowichznu powlaka 
Tos gmu také dáno pi|y 
Ghtyeczey gho gim ozzlepify 
WfTaks ie pil netbagie o nyem 
Hi dal opiet wffiem zrak. onyem 
Potom tni dny gho hledawffe 
Tu gdes pni nych bywal za wOé 
Nalezzly gho ne mohucze 
hA pak zzam dal zzie jim v raczie 
Tus inhed byl ot nych zzvazan 
A v selan vzzadyty kazan 
Tehdy ty gis nan nazztali 
Tu gdes pnieds selarsem zztali 
Zemi. ozzta zzwa rozdniewfíi 
Pochytla gie wtfie posrsiewffi 
Szzwaly marek chzazza zzweho 
Tyrpiel nmoho protywneho 
Bydle u penthanapoli 
Potom pniífloy gmu to k woli 
S ch^el do alezandhe gity 
A gdys zziey gmu to da by^ 
Zzwu krwiu mnoho duíT pokupi 
Se zzebrawíTe zzie bizzcupi 
Toho liutoho pohanzztwa 
MinuwíXe mocz zzw^o panzzfewa 
Wlachzili ieho po miezzto 



Pro neštovičnú povlaku: 

go Tož jmu toké dáno piti, 
Chi^écej jho jím oslepiti: 
Yšakž je pil, netbaje o i^^m, 
Hi dal (^j^ všem zrak oném* 
Potom th dni jho hledavše, 

g5 Tu, gdež pH nich bývi^ za vše , 
Nalesti jho nemohůce, 
Až pak sám diď sje jim v ruce : 
Tuž inhed byl ot nich svázán, 
A v želár vsaditi kázán. 

^^ Tehdy ty, již naň nastali, 
Tu, gdež před želář^m stáli, 
Zemi, usto svá rozdřěvši, 
Pochytla je, všje pozřevši. 
Svatý Marek časa svého 

,5 Trpěl mnoho protivného 
Bydle u Pentiianapoli 
Potom přiSloj jmu to k véli, 
Ž' chtěl do Alexandije jiti: 
A když fiijej jmu to da býti, 

i^joSvú krvjú mnoho duš pokúpi. 
Že sebravše ^e biskupi 
Toho Uútého pohanstva, 
Minuvše moc svého panstva, 
Vláčffi jeho po městu, 



Klasóbráni na poli 9Íaroěeské literatury. 



333 



Wffady krwia cropiecze cziezzta 
An obaohz czoy gmu toho dle 
Bal daífki bohu zsie modle 
Fofeom pak chtyewde ghozzseczi 
Mohli wiekem prechz utecri 
Pro zztrach welike hrshnothy 
Přo bursin hrozzne blyzzcothy 
Gies zzie byli tako lekli 
Jaks casdy iams mohl utekli 
Tus gfao pohťsebli krsezztyene 
Potom paky benathchzéne 
Tyelo ieho odtad wzemde 
A zz welicu cbzctyu prsígemíTe 



K^^Yáady krvjú kropjéce céeto, 
A^n obač, coj jmn toho-*- dle 
Dal duájn, bohu ^e modle. 
Potom pak, chtěvše jho sžeci. 
Mohli vékem preč utéci, 

iioPro strach veliké hřímoty, 
Pro búfju hrozné blyskoty, 
Jéž sje byli tako lekli, 
Jakž každý, jamž mohl, utakU. 
Tuž jho pohřebli křestjene, 

ijgPotom paky Benáthčene, 
Tělto jeho odtad vzemše 
A s velikú čcQú přijemše, 



Sloupec 4. 



Do Benátek ie prsienezzli 
Prones zzu wiecze problezzU 
Jeho kozztola drahotu 
A naywiecze zzwaťozzt pro tu 
Gies zzie gim mnoho dozztawa 
Se ktos z nych na morsi plawa 
Achz iezzt gde w kterém nechzazzu 
Wzdada prozzbu zzveho hlazzu 
W ktereys koli praczi bude 
The ieho pomocziu zbude 
Szzwathy philipp ffezzteho dne 
iiraied zzwu zzmyrtyiu chwile hodné 
zzezwaw zzbor sacowzztwa zzweho 
Czos bylo z bizzcupztwa ieho 
W yerapolim toho miezzta 
Esekl dyetczie to iezzt rsiechz 

zzwiezzta 
S mne boh ieíTchze iezzt po- 

ffchziedyl 
SSezzt dny bych waíT zztaw 

zporsiedyl 
Protos proíliu by w tom zztali 
W nems byffte zzie bohu wzdali 
Jazt 2zie ot wazz k nyemu blisiu 
Bsek to by rozpat na krsisiu 
W tohoy gmeny o nems cazal 
Hi prons zzwoy siwot pozzazal 
Szzwaty petr po mnozie zzkut- 
czieeh 



Do Benátek je přenesli: 
Pronež sú yjéce prohlesli 

1 2^ Jeho kostola drahotu, 
A najvjéce svatost pro tu, 
Jéž sje jim mnoho dostává, 
Že,, ktož z nich na moři plává, 
Ač jesC gde v kterém nečasu, 

j^jVzdada prosbu svého hlasu, 

V kterejž koli práci bude. 
Té jeho pomocjů zbude. 
Svatý Philipp šestého dne 
Před svú smrijú chvíle hodné, 

jjioSezvav sbor žákovstva svého, 
Což bylo z biskupstva jeho 

V Jerapolim toho města. 
Řekl: dětcje! to jesf řeč zvěstai 

Ž' mne bóh jedčejesť poščje- 
dil 
lasŠest dni, bych váš stav zpo- 
ijedil: 
Protož pro^u, by v tom stáli, 

V němž by§te sje bohu vzdali. 
Jáz£ sje ot vás k iigemu blii^u. 
Řek to, by rozpat na kříi^u 

140^ tohoj jmeni o němž kázal, 
Hi pronž svój život posázal. 
Svatý Petr po mnoze skutcéch 



334 Literami historie. 

Hi po neiednakych zzmathcziech Hi po nejednakých smutcéch, 
W ii}'ehfto wíTdy byl uplacagie V nichžto vždy byt uptakaje, 

Na tu chwiliu wzpominagie 145^^ ^ chvilju vzpominige, 
W nyeyfto zzie byl odrsekl boba V njejžto sje byl odřekl boha 
ZZotnye zzobu wlazzty moba Sotně sobů vlasti moha, 

Mdlobu hi pozztem well^m Mdlobu hi postem velikým 

Hi zzw>in naboszztwem wfTelikym Hi sv^ nábožstvem všelikým, 

Jestoy gmiel bosie dle lazzky iso^^^^^i J^^^^ bo^é — die lásky, 
Jaks po ieho licziu uvrazzky Jakž po jeho licju vrásky, 

Plácaným byly tak zzwadly Plakáoim byly tak švadly, 

Hi tak zzucholu opadly Hi tak suchotu opadly, 

Jacos po wíTem iďio licziu Jakož po všem jeho licju 

Hi plácaným hi pák tffchzicziu 195HÍ plakáním hi pak tščicjú 
Byla wffie pleth ieho zprahla Byla všje plet jeho zpraUa. 

Hlubokou dřevnost jazyka a grammatických forem jeho 
každý^ znatel; i bez nadeho připomenuti^ hned na první po- 
hled pozná Majíce bohatý, uměle sestavenj^ sklad veškerého 
jazyka naieho od p. Jungmanna a aspoň jakéž takéž po- 
čátky staročeské grammatiky (co Úvod k prvnímu dílu Vý- 
boru z české Literatury) před rukama, konali bychom prád 
zbytečnou, kdybychom se do příliS podrobného výkladu ja- 
zyka naSeho zlomku pouštěU. O řemeslně sestaveném a dosti 
důsledně provedeném pravopisu mlčíme docela (o něm viz 
Dobrovského Oesch. d. bdhm. Liter. 1818. S. ]07) : o ostat- 
ním co nejstručněji. — ^ V. 1 do Asie) dvojslabičně, do Asfe 
aneb do Azje, za příčinou rozměru ; tak i niž v. 75 do Ma- 
cedonje, v. 98 do Aleaandrje, — v. 2. přSljúiým) podobně níž 
Ijútiho^ Ijudy Ijudiy Ijudské, nedélju, chwilju^ kdež všudy i v ori- 
ginálu znamení měkkosti; jen před e se vypouští (tyítóťí, lety 
oslepiti^ clwiley podle, do&pSe, nedále atd), poněvadž se samo 
sebou (jakož i před i) rozumí. Že staří Čechové, jako i jiní 
Slované, rozdíl mezi měkkým a tvrdým I znali, patmo z po- 
zdějšího přehlasováni u v {y lítý, libý, naproti bikno, lúka; 
neboC u v ť jen po měkkých přechází (jitro, jinoch, čichy ale 
raka, *w, chudý). Byloli měkké, byloť i tvrdé: protivy se 
vzájemně podmiňují, a dnešní neutrálně čilí obecné, dle lo- 
gických zásad, jen ze záporu obého povstati mohlo. Jestliže 
ledy Drachovský 1660 napsal: I quidam volunt distinctnm 
ab / *- satis superstitiosa observatío, tof každý, kdož choe 



Klasohráni na poli staročisaké literatury, 835 

viddtí, vidi, že sondil o věd, již dobře nerozamčl. — v. 4 
^ tak i y staročeských právicb, nyní tenf. — v. 10 n oehor 
bii) nenechal, nezústayO, nepromeškal. — v. 11 pcwabii) trop. 
místo povolal, pozval. — v. 14 hi) tak podobně i niž v. 55, 
83, 141, 148, t i s předsuvkou A, jakž někdy i v jiných 
mkopisech, a nezřídka i dodnes a jiných Slovanův (v Mo- 
ravě, Lnžici, Bulharech) v některých slovech; viz Poč. stár 
mluvn. str. 26. — v. 20 k wnrýe) místo k amrti^ opačným 
přehlasováním i v je, o němž Siřeji v Poč. stár. mlnvn. str. 
19 §. 18. — v. 24 posledrýu) pozoru hodná dřevnost formy, 
jakož i smrtjúf po licjuj tšéigú, chvUju, na krigu^ fnijí^ ic^ 
pamocfú; nikdež ještě v niž, kráU, jako v Alexandru. — v. 
27 počem) změnou n v w, místo pocen, nyní počav ; viz Poč. 
Star. mluvn. str. 22 a 105. — v. 34 kostelu) níž v. 120 ko- 
^stoia, výslovně a zřetedlně, jakž dodnes Slováci — v, týž 34 
v Efe^e) tak rým Čísti velí: srv. Parí£ místo Parisii a j* — 
v. 38 náli) tak i v Alexandru našem (v. 57), což buď sta- 
žené ne oUy staroslovanským pravopisem n& aliy t neS ale 
(srb. ala)y aneb kusé nalit, nálet (flugs, viz Slovn. pod t s.) 
— v. týž 38 zahřestí) t zahrehsti^ zahrebad, v staroslov. i gred, 
pogretí (defodere, sepelire). — v. 48 visai) zpátečným pře- 
hlasováním m. unsil, jako odveéeřa/y mdjal atd., o čemž Poč. 
fit. ml. str. 20 §. 20. — v. 57 jadyé) místo kadyi, když; tak 
i v. 113 jamz m. fawná, a v. 60 proneétOj jinde prone£, m. pro- 
^eitOj pročež, od prvotního potažného yize, jaze, jeze. — v. 62 
^ué) jinde ciiy tociš, Uxjuš atd. místo totiZf u Slovákův dodnes 
iotjuz. -^ v. 69 stoiá) ve smyslu stolce, stolíce (sedes, Stnhl), 
velevltané nové dotvrzení otnja atola v Libušině soudu, někdy 
tak urputně v pochybnost braného. — v. 89 a 91 éeldr, £e^ 
iárem) přehláskou e místo o, dle Poč. st. mluvn. str. 15. — 
v. 100 dui) tak v Rukop. Kralodv. a jinde ; později duel, viz 
Poč. Star. ml. 39. — v. 106 an) skráceně místo a on, a ve 
«my8lu ale, nez; Poč. fitr. 85 §. 77. — v. 109 vékem) t sotně, 
«otyy, slovce v tomto smyslu mně oi^inud neznámé; srv. 
aékoli^ék, jakkoli-vSk atd. — v. 113, 161 a 154 jákz, jakož) 
ie, až (ut, adeo ut). — - v. 116 a 117 vzemée, přýemie) místo 
novějšího vzavše, přgavše; Poč. st ml. 105. — v. 119 pro- 



336 . IMerásmi hi$tane. 

hlesli) prosluli, slovce velmi vhodné; srv, hUmouU, t Mas vy- 
dáti, ve Slov. čes. — v. 138 * njmu a v. 146 v t^íto) aar 
proti v. 140 o nemz, kterážto na pomístné rozličnosti vyšlo 
venl založená rozdílnost psaní, jindy s původním j, jindy 
s vysutím jeho, rovněž tak i ve staroslovanských rukopisech 
srbského a ruského rodu (v blh. vždy tvrdé n) se nám na 
mítá ; viz Poé. Star. mluvn- str. 26. — O pfivéSování j »e 
jho, jmu ku předcházející «amohlásce a tím jakoby zdvojování 
jeho, n. př. v. 31 takáj jho, v. 37 cj jho ati, již Dobrovský 
potřebné vysvětlení podal v Gesch. d. Lit str. 108. , 

II. Zhmek českého Alexandra. 

Zlomek tento pozůstává ze tři nestejné velikosti a formy 
proužkův čili ustHžkův, kteříž dohromady činí prostředek čili 
asi třetinu jednoho dvojlistu z rukopisu na p«r^a?nen«> malém 
foliům nebo v podlouhlém kvartu psaného. Po ostřižení na 
třech stranách nelzef ani výSky a šířky celého listu, ani 
výšky psaného sloupce udati: šířka psané dvojslonpeové 
stránky vynáší 5 coulův Pařížské míry, a každého sloupce 
obzvláště, po srážce prázdného mezi nima místa, 2 coule 5 
linií též míry. Psán totiž jest zlomek tento, jakož i onen 
hořejší legendy sv. apoštolův, dvěma sloupcema^ dosti sličně 
a uměle, na liniích černidlem až téměř k nevidění tenounce 
tažených. Zevnitřní i vnitřní povahou a podobou, písmem 
i pravopisem, velice se bliží k onomu IdOtiverěovémn-zlomkn 
českého Alexandra, jejž p. Hanka léta 1827 v upevněni 
vazby jedné inkunabule nalezl, a v Časopise Musejním ročn. 
1828 sv. IV str. 109—114 vytisknouti dal, odkudž později do 
Výboru z české literatury (1846), D. L str. 1086-1090, 
vtělen jest. V něm » a r bez virgulí; sledy zdvojování sou- 
hlásek ve verši 56 zpahfU; pravopis jednodušší, nežli v ho- 
řejší legendě ; formy jazyka již o něco málo pozdější věk 
prozrazující, n. př. mz m. njy£^ hrdli m. krá^u^ ačkoli i ar- 
ohaismy, jako hrímotá m. hřimolú, budi m. hud, raůi m. rod 
atd. Bylf po krajích sloupcův, zároveň musejnímu, krátkými 
latinskými sumariemi opatřen: nebof k verši 64 čte se ještě: 
hic Alexander cecidit (dle českého padl) in oivitalem ... a 



Kkuobráni na poli gtaročes^é literatury, 387: 

k y. 81 zřetedlné; Uc Alexander vocat medicum ad se. Podle 
▼idio toho nebude nemlstno položití zlomek tento do samého 
začátku XIV. stoleti, aspofi jistě do první fitvrtí jeho, sotvy 
později. Pro náramné poroucháni blanky vSeho již naskrze 
čisti nelze: na takovýchto místech aspoň počet nerozebranli- 
vých anebo nerozebraných námi veriův vyznačiti za dobré 
uznáno, nepočitajic ostatně sem oněch veriův zhora na něko- 
lika sloupcích, z nichž pro ustřižení blankj již jen slabounké 
stopy liter na liniích pozorovati, celého v8ak slova nikde 
i^ísti nelze. Takovýmto spůsobem kdyby vSecko čísti bylo 
možné, vynáielby počet veršňv našeho zlomku 102. Ačkoli 
pak pro tyto takové mezery zlomek náS mnoho ze své ceny 
trati, však nicméně i tyto chudé zbytky aspoň k lepšímu po- 
znání a ocenění někdejšího celku poslonžiti mohou, pročež 
je tiskem na světlo vydati za do1)ré uznáno. Teprve z tohoto 
zlomku dovídáme se s názornou jistotou, což sme posavad 
ne bez dňvodův tušili, že český Alexander skutečně zavíral 
v sobě vypsáni úplného kruhu dějin slavného řeckého vel^ 
hrdiny; neboť v něm vypravi:ge se již o skutcích Alexandra 
v Indii (v. 13: Nýeden Indten hrdý), jakž dalece žádný z 
posavad objevených zlomkův, ani onen nejobšírnější z ruko- 
pisu n sv. Víta, nezasahoval. Do )l)udoucnosti nelze ovšem s 
jistotou přehlídati; než znatel dějin naší literatury, miýe zku- 
šenost posledních ificeti let před očima, nebude pokládati na- 
ději tu za nedůvodnou a mamou, že časemještě i jiné zlomky 
Alexandra z noční tmy na světlo denní vykmitnou: tehdáž 
podobné, o sobě nepatrné odtržky a odpadky mohou se státi 
ohledem na celek velmi důležité. 

Text Alexandra. 

Str. 1, sloupec 1. 

mého fyrdczie myOy. rowny mého srdce mysli rp^ný. 

i ji^icA tak przytcze na bok lewy Řka tak, přitče na bok leyý, 

Potrzye liud yakozto píewy Potře ^ud, jakožto pleiy, 

Ask by rad utekl (najteka An by rád utekl (Dá)teka, 

íotnye iye hbe nohy wleka 5 Sotně sje hbe, nohy vleká. 



éalářík. 8«br. ipiiy Ul. 



22 



338 



lÁtn úvhí hušorié. 



Neb welbludy acz wyvoczy 

A wfákz gfu gjch leny skocay 

fy gmagiucze rychle konye 

íwobodnye kdcz chtye przybonye 

Kteníz chtye fkodn czyi^ecze 

Neby pomeíkanye wlecze 

By boy w obye stranye twyrdy 

nefreden indyen hyr^y 

By prziewraczen y I wdbhidem 

ítachu f nefczaftnym ofadem 



Neb TdbMdi, mt Tysoci, 
A Tiakž jsú jich lení skoeL 
8i jnu^úce lycUé ko^je. 
Svobodně, kdež ch^é, pfíhoqi^ 

joKterúž ch^é, škoda čiigéce. 
Neby pomeSkáigé y{éce, 
By boj T obé stnoié tfrdý: 
N^eden Indien hrdý 
By pMviácen i s velbliideHk 

,5 Stachu 8 neščASt^ým osudem — 



Sloupec 2. 



íwoy welblnd pyef 
Az pak prziewelyka 
Vderzy íám hnyew 
Tuz gey král hrzec 
Vzrzyew ho f kóny 
blyze k němu koně 
An giuz fotnye wzwody 
Znogem mdlobu . 



oczi 



(y) 



WZ 



onye 
. gda f konye 
wy . , . kra . . . orze 
padl w toto hoTz(e) 



Svój velUúd p6i . 
Až pakpřěvéliků . 
Udeř! sám hněv . 
20 Tni jej král hřec . 
Uzřev ho 8 koij . 
Bližeknemu koně. 
A'n juž sotně vzvodi 
Znojem, mdlobu. . 



25 



vz 



oč( 



oi^e 

. . jda s koi^je 
vy . . . kra ... oře 
padď v toto hoř(e) — 



Str. 2, sloupec 3. 



awfle honye 



weny 
dále neklopocze 
A (i) a (6) ... az gde krocze 
. owy dywna 
nycfe neprotywna 
uvyek glTa i^elmi raněn 
swe cfty yuz oplanen 
z mluwy rzyecz wytyezfku 



avše honje 

30 

vény 

dáleneklopoce 

A (z) a (b) . . . až jde kpo(t)oe 

ovy divná 

. . . . nicse neprotivná 
. . . vřk jsa velmi nmen 
. . . svó csti juž oplanen 
. . z mhivi řéč vltjezskú — 



Klasohráni na pM MwroUéhf HUratury, 



99» 



Sloupec 

^jAY>)iiežto puftyw odtyezy 
(iN^^wfye strany Bwu mocz styezy 
lomye pod sie swa przyprzyeta 

po . • . ony fwyetu 

Nycf mene nez kdyžto w mrmky 
wíkipy hrom mutje oblaky 
Ta ivyecz newyedoma gyez geft 
Wíyech ftwcNrzaDy hrozná przy ezest 
Zha nacz spadne swa blyíkota 
ítraffy welT fwyet fwu hiymota 
ze cfez kol3rwyek zamane 
to wffe geho ohněm fplane 
Takez on bnrzye oczyta 
gehoz myli nykdy neiyta 
Geozto kdež byl to wQé zpalyll 



45 



bO 



55 



(Pro)nežto pnstir otježi 
(Na) Y§je strany svú moc slježi, 
Žomje pod ^e s?ú pHpřětú 
Po . . . ony ..-..• světa: 
Nics méné, než kdyžto v mraky 
Ystúpi hrom můtje oUaky, 
Ta Yěc nevědomá, jež jesC 
Yšěch stvořeni hrozne přěžest, 
Žha^ nač spadne, svú blyskotů, 
Straší veš svět svú hrimotú, 
Že což kolivěk zamane, 
To vše jeho ohněm splane : 
Takež on, búije očitá, 
Jehož mysl. nikdy nesytá, 
Jenžto, kdež byl, tp vše zpálil ^^ 



Str. 8, slonpéo 5. 



Naly fye gma to dostalo 
kdež nemohl ftaty zamalo 
ze fye VK<7e ta zed ftahla 

... fez 

Geze na nycf nezpomyna 
to wflé cfoz fye stane myna 
wyda^ze tam byty w flrasty 
wífak zwoly v myesto pafi^ 
a w nyz dobnliodye za nym 
welykym vfylowanym 
Gb^ecze fye na zed wxebraty 
Kazdy fye opyet otwraty 
Nebo fie gym rzyebrzye ztyrly 
byechu lindye yako zmyrly 
A . . gmagycze k krally . . . 



NéU sje ma to dostalo, 
Kdež nemoU státi za málo' 
Že sje úzeé ta zeď stáhla. 

^n • • « sez • « . » • 
Ježe na nics nezpomina, 
To vše, což sje stane, mina, 
Tida, že tam b^ v strasti, 
YSak zvolí u město pasti: 

0^ A v niž doba ^a^ié za nim 
Velikým asilovánim, 
Chl^ce sje na zeď vzebrati. 
Každý sje opjet otvráti: 
Nebo sje jim řěbřjé ztrli, 

70 Běchu Ijn^jé jako zmrii, 
A . . jm^jíce k králi . . « 



. gensto w k . . e 
Aagitt fyeka nabye Jbaaye 
welykey fye lagy branye 
A z nst gen 

wyecc .... 
P6 



Sloupeo 6. 

. . jenžto v k . . e 
Stojů, seka na "bé straně, 
Yelikey ^e laji brái\je: 
^ A z ust jen .... 



75- 



Yjec 
Po 



22* 



i 



340 



lÁUirámi hitiorie. 



Pawezi 
bytye zk 



. . 80 Bitié 2k 
Str. 4, sloupec 7. 



Áz lekarzye Dun zawola 
fweho mystra knylkobola 



Ai lekaije sám saTolá. 
Svého mistra Křistobola 



8ft 



a 
a 



u 

a 
a 



Sloupec 8. 



Czy fie pro mye finyrly bogyff 
Czakanym mye málo zhogyíT 
Budy acz chczef pomoczy íhazen 
giuz fem fyem y tam przyewazen 
Negmyegz w obem giuz rozpaczy 
tdy myftr weczie kraly raczy 
fwym liudem toho poprzyety 
febe Da czaf podrzyety 
Donadz ta jmyrtcdlna ftrzyda 
newygme fye y tweho tyela 
, sobu 



Ci qe pro nge smrti bqjfi? 
90 Cákáním nje m&lo zhojíš! 

Budí, ač chceS pomoci, snažen, 
. Jnž sem ^em i tam přerážen: 

Nejméji v obem jož rozpáčí! 

Tdy mistr vecje: Králi! raci 
95 Svým Uudem toho popřjéti. 

Sebe na čas podržeti, 

Donadž ta smrtedhiá střela 

Nevyjme sje z tvého t^a 
sobů 



geíty wzdy Jesti vždy 

K vysvětleni forem a «lov postačit co nejméné podo- 
tknouti. — v. 4 ndteka) čteni ohledem na první dvé písmene 
nejistOy ačkoli sledy jich k ničemu jinému nevedou; snad. 
ndtéka srv. (outek\ snad dlužno položiti po uteki komma, a 
nateka buď v přechodníku, buď toho né teka =i nez teka? — 
v. 21. A nemu^ v. 40 pronezto, v. 40 op /onen) ohledem na 
nejotováni samohlásky e srv. pozn. k v. 138 legendy a apo- 
štolech, v. 38 mc^^ey v. 46 a 61 nics) misto nti^escy a toto místo 
ničeso. — v. 40 opfanm) zbaven. — v. 44 připřetii) t. hrůzou 
(terrore), slovce v této básni oblíbené a charakteristické; 
srv. Výb. z čcs. lit. 1. 66. — v. 49 přézesf) strach, hrůza, od 
£asy zamuy slovo došli řídké; ostatué viz Slovn. ées. pod t. 



Maaobráni na poH ětaroSefké literatnry. S41 

B.-. — Ý. Ql hirímotú) isakf tvrdá r, snad jesťomytem piscovým.. "— 
y. 52 zamane) zamysli; m Slovp. pod t s. *— v. 67 nali yiz 
legendu v. 38. — v. 65 v ni£ dobu, a y. 71 A; knUi i v. 94 
^iíZt) již později! fonqy s ť místo ti, jiohž v legendě není 
^- y. t9 girU a 70 zmrU) tak i y min. trp. přinésti: trt^ 
mrt PoČL sL mL 10& — y. 73 Hafu) neiHrayidelně, aspoň 
neobyčejně, a yiak zřetedlně tak; sry. ostatně Foč. stav. 
mluyn. str. 19 §• 19 o neůstrojném přehlasoyáni « y u. — y. 
79 pavézy) čteni nedosti jisté pro poroucháni blanky a yy- 
bledlost pisma^ zatim ze yjech nejpodobnější, y 92 převážen) 
odhodlán (in atrpinqae paratas), sloyce yelmi případná a 
yhodné. 97 donaM) dokvdž, od yztahoyaciho pae. 

Z toho, co sme předložili, soudný čtenář snadno na- 
hlidne, že zlomek nái legendy o dyanácti apoitolech sku- 
tečně nejyětSí zeynítřni i ynitřní pfíbuzenstyi jeyi se zlomkem 
od Duricha objeyen^ a od Dobroyského poncgpry na syětlo 
yydsmým, zlomek pak o Alexandru že náleží k, též recensí 
této znamenité básně, ku kteréž onen y Časopise Musc^ní^ 
roča 1828 sy. IV. str. 109^114 ponegpryé yytiétěný, oba 
pak plodoyé že pocbázeji z n^starSi posud známé doby 
učeného, řemesbiého básnictyi y Čechách, stojícího naproti 
samprostlému, národnímu, jehož skyěló památky se nám y 
Libušině soudu a Bnkopise Kralodyorském zachoyaly. Ne- 
bof ačkoli objeyené posayad zlomky Alexandra yětSfm dílem 
do začátku XIV.- století padají, yšak nicméně, poněyadž y 
nich již rozličné jsou recense, s jiným pořádkem yěd, s no- 
yými ystaykami a yýpustky na bíledni jest, že pryotní vy- 
pracoyáni básně starší býti a aspoň do XIII stotetí padati 
musí. Ano, poyážím-li yšecky okolnosti zdrayě a bez 
předpojatých domněnek, neyáhám se, po opětoyaném čteni 
těch památek, yyznati, že ySecky 1y pod jménem Legendy 
o dyanácti apoštolech, Básní dějeprayných a Alexandra po- 
sayad yydané básně a zlomky básni plody jedné básnické 
školy (nerci-Ii jednoho mistra), jednoho yěku, stejného ducha, 
stejné techniky býti a tudyž k jednomu yětšimu cyklů stej- 
norodých básni náležeti mi se yidí. Příbuznost tato někdy 
až y nejmenších obzyláštnostech, podobenstyích, obratech a 



B42 l^erárňi hiHoriě, 

yýraaeoh (ttr. n. př. verš 110—111 legendf 8 retéem 60—51 
iUexandra) se obráži a sraňL Pročež jen převýSeně a k věd 
nedosti přiměřené Tyrřeno bylo Ye Výboru (str. 1143) do- 
mnění o náleženi těohto básni k jednomu eelkn, jednomit 
spisn, mleto k jednomu eylcbty a otíhodný původoe článku o 
btoněch dějepravn;^ch ye sy. L t r. zdá se nám zase tuze 
daleko na jinou stranu uchylovati, přijímaje je za plody 
různých věkův. Mého dle zdáni ráz stejnověkosti a BtejM>- 
rodostí jim znale na čele vytištěn; jisté původnosti, cvičuosti 
ve skladě, ovědomělé, úplné vlády nad jazykem původd 
nebo původcům jejich odepříti nelze, čímž vším daleko nad 
věk XIY. (Smila Flašku i samého Dalimila) vynikají. Ovšem 
^pkonalá básnická díla, ukončené celky nejsou; ale proto 
předoe nejsou všech básnických okras a vnad naprosto 
prázna (srv. n. př. přirovnání Alexandra ke hromu a bledcu 
v. 42--66), tak že ztráty jich, v původní jejich oelotnosti 
a úpravě, dosti želeti nelze. A však ocenění jich z této 
strany, vyšetření původu a udání poměru jejich k podob- 
ným plodům cizích literatur zůstaveno budiž důmyslu a pil- 
nosti ctihodného původce dotčeného článku v časopise Musejním^ 
ktetýž při delším setrváni v pracech- tak chvalně začatfdi 
nepochybné nové žádoucí světlo na celý ten předmět ryířQe. 



Klasobráni na poli staročeské literatury. 

Sbírka druhá. 

(čas. Č. Mna. 184^. U.) 

X odáyaje prvni Bbirku tohoto druhu, připoTěděl sem, 
že dalái pokračováni v začatém klasoyáni podle okolnosti 
a možností; y nejbližší bndoncnosti následovati má a bude. 
Abyoh se ze závazku slovem dan;^ učiněného , vyvadi), 
předkládám (v Čas. Mus. 1848. H. str. 258 a sled.) milov- 
Bikům staročeské řeči a literatury podobnou sbírku druhou, 
ačkoU dobře vim, žef ona mnohem menái ceny jest, nežU 
ona předešlá. 

Plody staročeské literatury, kteréž teď zde z neznár 
mých posud rukopisův a dilem i dotud netíštěné, na jevo 
vynášim, jsou vesměs nábožného obsahu, a proto ztratily 
ony za těchto našich časftv, jichž směr docela jiný jes^ 
pro větši částku obecenstva téměř všecku zanimavost. Než 
▼ jiném ohledu sasluhujif vždy předce uváženi střizhvého, 
pominutedlným hnutim času nemýleného cenitele národní 
slovesností, jakožto živouci a výmluvné památky, z nichž 
jasně poznati lze, jakými myšlénkami, vidinami a city se 
duch národu českého, aneb aspoň výtečnějšich a vzdělaný 
šičh úd&v jeho, v jistém věku a v jistém století zanášel a 
bavil, a jakého jazyka i jakých slohových forem v též době 
k vynořeni svých citAv a myšlének užíval. 

A však ani básnických pAvabAv nejsou kusové tito, 
mého dle zdáni, naprosto a docela prázni, aspoň pro toho^ 
n koho ještě cit pro přírodu, prostotu a pravdu docela 
neotuehnui, což arci při nynějši rozumové přebroušenostl 
a vycyikoyanosti veliké iásůsj čtenářstva velmi řídké j^t. 



344 p, lÁUrámC historie. 

Mne aspofi ta s takovou Devyrovnanoii prostotou, lepoton 
a něžnosti Učená sila viry v legendě o sv. Dorotě vždy. 
patrně, jakoby jakonsi magickou moci, dojala, nejinAěe i 
tklivost některých mist v Pláéi sv. Marie, na př. v 19 — ^27, 
v 67—72 a j. A v básni: Mrtr Lepič, moudrý hméír, 
medle, kdo pak by hned na prvni pohled nepoznal samo- 
rostlý a vlastnovkusný rozmar českého národního dueka^ 
kterýž od té doby, co ta báseň složena, totiž od začátku 
patnáctého stoleti až do nynéjika téměř nic se nezměnil? 
Yztahův básně této ke vnitřním, církevním událostem před- 
husitské anebo husitské doby stopovati pouStlm snatelům 
podrobné historie onoho věku: mněf se ona již do samého 
prvopočátku nového učeni v Čechách padati a ve výrazu 
„Lepič" nebo .Hrnčíř" jméno osoby, na niiž se naráží, ukryto 
býti zdá, aČkoH píseň sama jen v pozdějších přepisech se 
nachovala. 

Ze zlomku staročeského žaltáře, obsahujícího v sobě na 
čtyřech pergamenových listech desatero žalmův, podávám 
jen jeden žalm na ukázku, ku potvrzení toho, co sem již najiaém 
místě (v aktech učené společnosti dili v Rozboru staročeské li- 
teratury, z oněch vyňatém, sv. 1. 1842, ve sbírce této str. 866 sld.) 
o překladu českého žaltáře přednesl. Tam sem totiž tvrdil, že 
▼ rukopise Wittenberském zachován nám nejstarSí český pře- 
klad žalmův, mimo důkazy z jazyka vzaté, i proto, poněvadž 
text jeho jednak v nejstarším glossovaném latinském žaltáři 
v Museum, jednak ve větSím počtu přepisův českého žaltáře 
nás došlých se nachází, což vše na velikou rozšířenost a 
spolu dřevnost překladu toho ukazuje. I tento zlomek k oné 
recensí patří. Máme tedy tento překlad ve dvou pergame- 
nových žaltářích ze čtrnáctého století, Wittenberském a Po- 
děbradském, v glossovaném žaltáři v Museum z třináctého 
století a ve zlomcích tří rozličných pergamenových ždtářA 
z čtrnáctého století. V žaltáři Klementinském a Eapitolním 
jsou naproti tomu dva překladové. 

Básně a výjimky mnou podané počhftzcgl vesměs, jedinou* 
dotčenou píseň na Mistra Lepiče vyjmouc, z- mkopisův z 
druhé polovice čtrnáctého století, jakž podle jylÉma a právo- 



IRcuobráni na poh síaročedcé literatury. 345 

{risOy a při nikterýeh rukopisech i Týslovnébo datam, s do- 
statečnou jistotou souditi lze. Při opise jich star^ pravojMSi 
pro pohodli čtenářovo, na novějii, dle přijatého od Sborn Hi»- 
sejniho spůsobu^ pozměněn, a však, pokud možné bylo, bez 
igmy starých grammatickým forem. 



I Legenda o sv. Dorotě. 

z perg. lista v malém foliům z drahé polovice čtrnáctého století, 
přQepeného na desce, a sice a vnitř, ktinského nikopisu ze začátku 
patnáctého století: Jacobi dt Voragine homiliae de Evangellis Quadra- 
ffesimae, FoL, y kr. veř. bibliotéce (Sign. IIL A. 15). Legenda tato již 
aříve yydal p. Hanka ve Starob. Sklad. d. HI. str. 122. z rakopisa u 
8T. Vitá: a vSak poněvadž text našeho rakopisa od onoho tífifóného 
ěasto a v dosti podstatních věcech se liSi^ vidělo se za dobré, položiti 
ji zde slovo od slova tak, jakž v rukopise naSem se čte. 

n. Pláč sv. Marie. 

z ktinského rakopisa, dle pisma z konce čtrnáctého století, v kr. 
veř. bibliotéce (XIV. G. 17.) Koma libo, může text pláče tohoto po- 
rovnati 8 textem doceU jiným, mnohem obSimějSim, vydaným od p. 
Hanky v Starob. Sklad. d. ÚL str. 61 sld. 

m. Hvězda mořská. 

z ktinského rakopisa, rakoa drahé polovice čtrnáctého století, 
v kr. veř. bibliotéce (L £. 25), na 1. 134. TiStěná z jiného rakopisa 
B některými dosti patrnými různočtenimi v Starob. Sklad, od V. Hanky 
d. EL str. 121. 

V. Vzdechnutí k Otci 

z rakopisa ktinského, psaného na konci čtrnáctého století (jsouť 
v něm statí s podpisem r. 1889), v 4* na papíře, v kr. veř. bibliotéce 
L F. 18), na lista 17L 

V. Mistr Lepič, moudrý hrnčíř. 

z latinského rakopisa: Eremitae Anglici Incendiam amoris^ ze 
saeátka patnáctého století na pap. ve fol. v kr. veř. bibliotéce (V. A. 
28j), na vnitřní straně desky. I^acházi se, s nepatrným různočtenim, i 
v jiném pozdějfiim rukopisu latinském: S- Grtgorii Magni Pastorále, 
na pap. I. 1460 v 4°, v též bibliotéce (V. F. 20.) 

VI Zlomek staročeského žaltáře. 

z pergamenového žaltáře, psaného ve dvou sloapcich v kvarta 
dosti pěkně ač nedosti správně v drahé polovici XIV. století, z něhož 



846 LUerámi historie. 



9e y&k j«ii «tyři listové eadiovali, b ume. ObaUuritf |nk raobě ialiw 

60 od verSe 8. do 9, 61, 62. 63^ 64, 65, 66, 67, 68 a 69 od verfie 1. do 
84. — Žalm 68 y. 7 sni: Zjadali sú slostí: zhynuli sů přeptal jadánie 
(licmtatí mmt iniqintateB: defecenmt acratantes sorntínio). Žalm 65 y. 9: 
jenž jeBť položil duái mú k živenstvl: a nedal v hlesnatie noh mých 
(qui posnit animam meam ad vitam: et non dědit In commotionem pedes 
meos). Žahn 67 v. 81 : Treskd zvieřata trečna, Bbor bfkáv y skote 
Indském : aby yykodlučfl je, jižto sú pokoseni stiřiebrem (increpa fens 
anmdinis, congregatio taoioram in yaccia popolormn: ut exclndant eoa, 
qui probati šunt argento). Žahn 68 t. 24: Bnďta temně oči jich ^ ne- 
yizta: a křebtové jich v^zdy na křivo (obscvrentor ocnli eorom ne 
yideant : et dorBom eorom semper incorvm). 



PHpamentUÍ vydavcUehfX) : 

Texty památek těchto otiskovati z přiěin na snadě jsoncích jsme 
opominuli. Jsonf zajisté po ruce nejen t Čas. Musejním L 1848, dile 
IL, ale i také ve Výboru z literatury české, též n. dUe, a y Hanuioyč 
Malém Výboru ze staročeské literatury (y Praze 1863). 



Klasobráni na poli staročeské literatury. 

^ Sbírka třetí. 

(čas. Č. MuB. 1855). 

jSAjí jsem před osmi lety r Časopise Masefnim (r. 1847 
A. I. str. 292-~310) zlomek legendj o Xn apoStolech a jiný 
2 českého Alexandra vytisknonti dal^ a spoln naději nšinil, 
že T podáváni takovýchto památek milovníkům staroěeskó li- 
teratury podle možnosti pokračovati se bude^ tehdáž jsem 
ovSem nepředvídal, že ůmysln méma tak mnohé a rozličné 
překážky v cesta vkročí, jakéž byly ty, kteréž pozornost a 
snaha moa volně i nevolně na dlouhý čas jinam obrátily. 
Nyní, když jsem nabyl něco dostihu, abych k oblíbeným 
těmto předmětftm opět i zřeni i pili obrátiti mohl, a když i 
některými i nenadálými nálezy k tomu pobídnut jsem, abych, 
počna kdež jsem přestal, začaté pásmo dále provedl, nemeSkám 
do této obecné zásobnice literatury naši staré i nové vnésti 
a složiti v ni aspoň to, což se mi z pozůstatkův starobylostí, 
jež na ten čas před rukama mám, dftležitějéího a zanímavěj- 
Siho býti vidi. 

1. Zlomek legendy o sv. Anně. 

Zlomek tento nalezený dne 18. listopadu b. r. od profes* 
sora na universitě Pražské EL A. Konstantina Htfflera v pře- 
bohaté na staré rukopisy bibliotéce Pražské metropolitanské 
kapituly a mně k vydání poskytnutý i dle obsahu i dle písma 
náleží k oněm dvěma zlomkům téhož rukopisu, z nichž první 
již Dobrovský léta 1818 (v Gesch. der btfhm. Sprache und Liter, 
str. 103—107) f elmi věrně a správně byl vydal, druhý pak mnou 
v časopise Musejním (r. 1847 d. I. str. 295—303, sbírky této str. 
330—4) se všemožnou zevrubností tiskem na světlo vydán jest 
Kove nalezený zlomek vyňat jest z rukopiau starého, k nimiiž eo 



348 . lÁterámi historie. 

přikrov prvniho a posledního se&ita přivázán bjl, a záležize 
dron pergamenových proužkův, z nichž jediné prvni písmem 
pokiyt, druhý, z kraje ustřižený vyjma někbl^ Mter, jimií 
se slova sloupce začínají, téměř cele bílý jest Z obsahu na 
blledni, Že to kus vétSl legendy o sv. Anné, matce proroka 
Samuele, a snad i o Samueli samém, nebof toho teď^ bea 
přirovnáni vedle ni běžících latinských neb německých tex- 
tAv, jichž já na ten čas ještě neznám, s jistotou ustanoviti 
nelze* Ostatně zlomek již tak, jak jest^ zvláštní jakýsi půvab 
do sebe má co živý a tklivý výlev nářku utrápené Anny na 
bezdětstvl jejL Z druhého proužku, kdež někdy na krtói 
jedno nebo druhé slovo se zachovalo, jen tolik vysvitá, že 
již z jiné legendy jest, ač podobného posvátného obsahu, 
čemuž i veliká začátečná litera nasvědčuje. Z toho viděti, že 
rukopis vlče podobných legend a jako nějaký jich cyklus v 
sobě zdržoval; a však spolu se žalosti souditi lze, jaký poklad 
jazyka a starého básnictví českého jsme zkažením jeho ztrnr 
tili, což, jak se zdá, teprve roku 1489 se stalo! — Poněvadž 
o věku rukopisu (prostředku HHI. století), o pravopise velmi 
uměle složeném a jiných sem náležejicioh podrobnostech jak 
od Dobrovského, tak i ode mne na dotčených místech pro 
čtenáře těch takových věci buď potřebné buď žádostivé do- 
statečně psáno jes^ podám zde pouze text pravopisem nověj- 
ším, přibližitelně k starému vysloveni. Litery v závorce sto- 
jící na pergamenu ustřiženy jsou a ode mne se doplňiýL 

Text legendy. 
1. Trchni strana. 

Sám v sobě svój smutek tla(či) 
Inhedž niče nepohýřie, ') 
Pojma 8 sobů své pastýřie, 
Člověk zámutiv životem 
5 Hna sic preč v púšču 8vin(iatem), 
Tam, gdež ho měsiecóv piét(i). 
Nikte nemohl byl vzvědét(i). 
'I^j js^ j^n^ž smutněje chod(i), 
Tiem Bóh skot jho viece pl(odi}: 



O n/&p6h§Ht^ nezsnedbi^e, nemeškaje. 



Klasobrání na poli staročeské literatury. 349 

10 Jakž ni jeden z toho kraje 

Byl tak mnoho skota jmaj(e). 

T^ž tn vše své dobré dénie, 

Mfád sa, činil k Bohn mienie; 
' V junoSstvě bydle 8 dětínů. 
15 A gdyž dva dcieti let minn. 

Pojal Bobě ženě hpanna^ 

Všie cti děvku, jménem Ann(n), 

Jež bě dci Ižakarova, 

Bodn krále Davidova 
20 S túj Ba, tak kterúž náhodu 

Dva dcieti let nej jmě ploda. 

Protož Anna smntna-j súci, 

(B)yla k Boha žalajůci, 

Hi mlavila, řkúci: Bože! 
25 Védi, ž' tvá moc, všecko móže! 

Proě 8em jáz hi mój maž hýn% 

Ž' na nedáá dcerky ni syna? 

Ješčež mi sie vieee miete, 

Ž' neviziu mého družete. ^ 
30 Jimž sie liodské řeěi 8tyst(ia), 

ite piet měsiec ho nevizia. 

Bych as mrtva jho viděla, 

Péčn bych o daši jméla,- 

A6 bych mohla kterým 8katk(em). 
35 Tú řečú hi těm zámutkem 

Šedši do své ičepovnice, 

A plačúci páde nice, 

Boha vzdyšňci s pokoru. 

Mezi tiem vezřěci vzhóra. 

2. Spodní strana. 

40 (Uz)řie v hroácě hnězdo vrabie, 

(Ob)hájcej jho sedí, vábie 

(V)rabata, ana křiéieoe 

(Vz)dvihajú sie, z hnězda olitíece. 

(Ta)kož náhle to uzřieci, 
45 (S)edše plaččivě mlnvieci, 

(Ř)kůci: Mocný hospodine! 

(Je)hož vóliu nic nemine, 

(Ty, j)enž všietky smutky eělíš, 

(Hi), jakž chtě, dary své dělíš, 
50 íDá)vaje bravóm hi skotu 

(Pl)emenité vole Ihotu, 



SBO LiÉerární hiHmie. 

(Po)dle vtéch stvořeni stava, 
(V n)ěini sie každá tvar vyznává, 
(Ja^ž zemie neb moře ploď!, 
,55 (CojžK gde v povětřie vzchodi. 
(An)ebo gde v skalných bfzěch ■) 
(A n)eb gde v propastných tvrcěeh 
(Si)edli od vieliké zběfí, 
(Ea)kž a ptaetvé tako v zvěři, 

60 (Ch)ráDÍe vSe, což jest ot hlada^ 
(Y n)iemž si ne zlifiil ^ ni hada. 
(Že^ hi ten sie iáj radnje, 
(Ga)yi sie plodem ebožen^) čnje, 
(Hi pr)onež tobé jednémn 

65 (Di)ekujů vždy, tvořen svéma, 
(Ž)e dáváš komuž, co ráéě, 
(S)vů voliů, nic ne opáéé. *) 
(Ty) jakžs chtěl, takžs vše obříedfl, 
. (Je)diné rone-s v to nedědil, 

70 (By)ch byla vninž jiné tvaři^ 
(J)ež tvá milost šéědře daN, 
(Že) sú plodem, jakž chceš, mocni, 
(Hi) sobě sbožně ^ pomocDi 
(A v)Sakž vieš to, silný Bože, 

74 (C!)ož sem kdy myslila, tože 

(V^eí, ž' sem sie jinam netfiěala, 'O 
(Er)omě, což bych ploda vzala, 

78 (Vž)dy mi bylo na útrobě. •) 



II. Metrický překlad žalmův. 

Po vzkřfSenl věd a nméní v druhé polovici XV. stdleti^ 
ve Vlaších, a zvláště po zaěeii reformace v první ětvrti XVL 
století, vzĎala se ve mnohých šlechetných, duchem básnietvi 
bohatě nadaných diiích neobyčejná a nevídaná potud láska 
ke húze nábožných zpivův hebrejakýchj a spoln snaha o přeliti 



? 



brziíeh, hromadách, spoustách. 

zlišU, zbavil. 
*) sboSen, obohacen, obřemeněn. 
*) neopáčií, nazpět nebeia, nekřivdě. 

?8boznéíf štědře, ochotně. 
netičaía, nesnažila. 
*) íUrobiy srdci, mysli. 



Klasobráni na poH 9íaro6e$ké literatury. S5í 

|i v f Iné sfle a kráae do vidikýob jazykův obora zemského, 
alai;^h i novňjfiieb. 

Dftkazem toho jsou rozliéni básničtí překladové žalrnůy, 
v béhn XVI. a XVIL století na jeyo yyšli, s nichž na tetí 
2as )ako za přiklad jen o třeoh Bejvýtečnějilch t jazyku 
lětínškém zde kratiéce podotčeno bud Z dvaceti nebo i vlče 
básnických obthimačeDi žalmův v tomto jazyku, jimiž Ger- 
maniem Francie, Anglie a Vlachy za oné doby pole nábožného 
básnictvi obohatily, téměř jednomyslné od soudných eenitelŮT 
l^todnost se připisuje oněm třem, ježto od Marka Antonia 
Flaminia Vlacha, Helia Eobana Hessa Němce a Jiřího Buchá* 
naua l%otěana pocfaázejL 

Markus AnUmiua Flamimm ze Serayalle, umř. 1550^ 
pidožil ve věku jeitě mladistvém neveliký počet žalmtv (30) 
roamanilým rosměrem řecko-latinským : Bat 1640. Ven. 1648. 
Hal. 1786. (Schmter 1847 žalmův do svého dila nepojali) 
lábozvnk, labodnost a něžnost hlavni jich vlastnosti. 

Hdiua Eobanta ffeasua z Bockendorfu, umř. 1640, pře- 
lotu viecky žalmy rozměrem elegickým: Marb. 1637^ potom 
asi 40krát — a předce tad! řidké! Lehkost a plynnost veríe, 
přirozená prostota jazyka a slohu velmi je ozdobuji a mi- 
^ými ěiní« 

JíH Buchananus z Kelkame, umř. 1586, přeložil tolikéž 
viaeky žalmy rozmanitými metry řeckolatínskými : Argnt. 
1666 (jii 1^ tamže?) eta Buchanan byl snadně největSi 
básník latinský nov^áího věku: pročež i žalmové jeho nade 
vSediy ostatní latinské vynikigí vdemi básnidsými okrasami 
a dokonalostmi. O něm vynesl německý básník Utenhoí ná- 
sledi^íeí úsudek: 

Třes Italos GalH senos vicere, sed unum 
Vincere Scotígenam non valuere novem. 

Třes Galii: Hospimanus, Turnebus, Auratus. 

Sex Itali: Sannazarius, Fracastor, Flaminins, Vida, Nau- 
gerius, Bembus. 

U nás Slo/wmúú podařilým básnickými překhidy žalmův 
mohoií se hcMOKieiti Poláci, Olyrové a Čechové. 

U PoUkůo proslulý básník XVL století Jm Ko€hanow* 



352 Literami hUtoriě 

sU ze BycjvAy .zemf. 1584, Tydobyl Bř v posvátné poesií 
palmu rumovaným svým překladem vSeeh žalmfir: Krák. 
1578 atd. Ze rSech jeho básnických skládáni přilítá se 
tomuto nejrětfii cena: i yynikáf opravdu vzneieiiostl mySIé* 
nek a citův, věrnosti a hladkosti. 

Mezi lUyry proslavil se jeSté na samém zafiátku XVUI. 
skSetL překrásným překladem žalmův I^ndc Djordjié (SU 
Ujardfi z Dubrovnika, opat Melitenský^ nar. 1675, umř. 1737. 
Jeho Saltier slovinský, tištěný poprvé v Benátkách 1729 v 4*, 
podruhé nákladem Matice illyrské v Záhřebe 1851 v 8*^ pfe- 
uměle rýmovaný, plností básnických půvabův a nepřevýšenou 
harmonii jazyka první zaujímá místo mezi vtetni přetíady 
žalmův do jazykftv novějSlďi. 

y české literatuře rýmovaný překlad žalmův Jiřího 
Streyce ze Zábřehu, spolustarSího Bratři Moravských, zemře- 
lého v Židločhoviclch 1599, tiStěný nejdříve v Kralicích 1587, 
potom množstvlkrát v Čechách i v cizině, vůbec znám jest: 
pročež o něm iiril řeči činiti nebudu, zvláfité i proto, že 
zdáni má o jeho poetické ceně od vůbec přijatého velice se 
děli. {Jtmgmmn v hist lit: Streyc byl poctivý, etíhodný, 
nábožný rýmar, nikoli básník.) 

Jiný úplný překlad žalmův, a sice metrický, z nejleplH 
doby literatury naši ležel posavad ve skrytosti, a pozornosti 
nažích učených bibliografův, pokudž mně povědomé, doeeta 
ůíel. Exemplář jeho, bohužel neúplný, zachoval sé ve ve* 
řejné cis., král. zdejší bibliotéce pod označením LIV. E. 130, 
kdež mi v měsíci Řijnu 1854 šťastnou náhodou pří přehlidee . 
českých knih do rukou padl. 

Knížka jest v malém oktávu, obyčejnou drobněn fnk^ 
túrou, na pohled asi na koud XVI* anebo nu začátku XVn. 
stoL tištěná, všeho čtyři archy čili 32 pagínovanýcb listův, na 
nichž LXm žalmův zúplna, a LXIVho žalmu prml páteři 
veršové ve dvou saffických strofách obsaženii Hned na první 
stránce počíná žalm první, na poslední pak stránce nacháze- 
jící se kustos „smiou-'' ukazuje. Že .tu ještě konce knihy 
není, nýbrž že pásmo žalmův i dále, bez pochyby až áo 
ISOho čili poslednibo, se prodlužovalo. Soházejicich 86 žal- 



Klasohráni na poli staročeské literatury, 353 

můy mohlo vyplňovati asi 44 listův, a tak celj^ žalttf 9% 
archa pouhého texta. 

Jest to tedy, jak vidéti, torso, n něhož ani titul, ani 
předmluva, ani zavírka o původa díla, též o čase a miste 
vydáni, nás nepoačaje: avšak povaha jeho jak vnitřní, totiž 
dach věcmi vládnoucí, tak i zevnitřní, totiž jazyk a skladba 
veršův, postačitelné o tom o všem svědectví vydávají. 

Skládání veráův, jak již řeóeno, jest časoměrné: roz- 
měrův řeckolatínských jest čtvero druhův. Elegickým roz- 
měrem přeloženo 40, heroickým oili hexametrem 9, saffick^ 
7, jambiekým 6 žalmův. Elegick;^ rozměr tedy nejhustěji 
užíván;^: saf&cký v prvních dvou verších a někdy i jambioký 
B rýmem spojen jest 

Žalm 53., obsahem 14mu rovn;^, nepřeložen, nýbrž 
k tomuto odkázáno. 

Prosodie na týchž základech stojí, na nichž i novější 
časoměrná ustavena, a málo zvláštního poskýtá. 

Z jakého jazyka překládáno, z hebrejského-li či z řec* 
kého, čili naposledy z latiny, ještě mnou dostatečně vyšetřeno 
není; to jediné jisto jest, že překlad Bratří Českých Kralic- 
kého vydání 1582 skladatel náš před očima měl, nebof i 
čísla zahnuv srovnale s tímto klade, i některými Bratřím velmi 
oblíbenými slovy a rčeními dosti hlasitě na ně upomíná, na 
př, v Ž. 6 v. 3: OdKUmz, 6 odhliv se, Pane! 

Jazyk sám znaky nejlepšího věku češtiny na sobě nese. 
Básník jim vládne směle, místy odvážně, při tom však vždy 
o^iěle, s onou mistrovskou obratností, jíž jediné muž v an- 
tických jazycích, v antické poesii zběhlý na onen čas do- 
sid mohL 

(Následuji výňatky ze žalmů 18., 50. a 60.) 

Než dosti těch maní a nakvap, bez dlouhého hledání, 
vytržených příkladův, vznešenost poesie, vzornost díla kaž- 
dému znalci patrný; do podrobnosti se nepouštím, zavra co 
nejkratčeji. Edo skladatel toho tak výtečného dila? Tohof 
ovšem s jistotou nevím, a však se domýšlím, že žádný jiný, 
nežli Benedikti z Nudožeru. Na sohylloi XVÍ. stol. pokusili 

Šafařík. S«br. spisy. m. 23 



354 Ldterámí historie. 

se, pokndž mně známo, jen dva muži v Čechách o metrický 
překlad žalmův, totižto Matouš BeneiovBk^, kazatel n st. 
Jakuba na Starém městě Pražském, kv. 1677—1685, a do- 
těený Benedicti. 

Od prsního, totiž Benešovského, vyšlo jen sedmero žal- 
mův, a sice elegickým rozměrem, na konci jeho české gram- 
matiky v Praze 1577, 8°. Překlad jeho od přítomného veskrz 
a veskrz rozdílný jest. 

Drahý jest Vavřinec Benedicti Nudožerinah^, Slovák, na- 
rozen v Nndožem v Nitranské stolici v Uhřich 1565, přišel 
asi J598 do Prahy, 1599 správce školy Žatecké, 1600 mistr 
svobodných nménl, 1603 správce školy Némeeko-Brodské, aai 
od 1604 professor v koleji Karlově, přednášel klassiky a 
mathematika, nmř. 1616. 4 června. Vydal grammatikn če- 
skon latině 1603. 8*^, a paraphrasin čili obtlamaěeoi na desa- 
tero žalmův s poje^áním o prosodii české v Praze 1606. 8^ 
(Sr. TabUce Slov. Veršovci L XXXVIL) 

Nemoha této poslední knihy nikde nalézti, nemohl jsem 
se ovšem o tožnosti překladu očitě přesvědčiti: a však při- 
rovnáviýe okolnosti k okolnostem, nemohu mysli na ničem 
jiném ustrnouti, než že duchaplný a klassicky vzdělaný tlu- 
močník oněch 10 žalmův jest spolu překladač celého žaltáře, 
jehož menší polovice se v neúplném našem exempláři zacho- 
vala. Edy a kde asi celý tento žalttf tištěn byl, o tom na 
dohad nic tvrditi nechci. Podobně teprve po roce 1606, ale 
ještě před smrtí překladatele, zběhlou r. 16x6. 

Eýž tato mnou podaná krátká zpráva k tomu poslouží, 
aby nám někdo, šfastnějSl nežli já, brzo celý exemplář tohoto 
díla na světlo vynesl, kteréž, mého dle zdání, byloby nema- 
lou okrasou Parnasu českého, jakožto památka vzorného 
básnictví z oné starší, jinače nepoetické doby, od nás ani 
netušená a neočekávaná. 

Od té doby, co jsem toto byl napsal, a ve filologické 
sekci kr. české společnosti věd přednesl (16. ti^m 1854), do- 



Klasobráni na poli staročeské litercUury, 355 

Blechl jsem, že neb. Ziegler, bývalý děkan Chradimský, celý 
exemplář tohoto žaltáře měl a že se tento teď bez pochyby 
v pozůstalosti jeho nachází. Eýžby se našel a zachoval! 

Posm, Celý ten zbytek metrického překladu žalmův, pfípisuje iej ne 
Benediktímu, nébrž Br. Janu Amosů Komenskému, vydal Jos. Jire^k 
ve Vidni 1861 nákladem Leop. Grunda pod titulem : 
, CasomSrné překlady žalmdv Br. J. A. Komenského, pak Br. J. Bia- 
hoslava, kn. M. Philonoma Benefiovského a M. Yavř. Benedikta 
Nudožerského spolu s bistoríckou zprávou o prosodii časoměmé." 
(8°. str. XXIV a 88.) 



23* 



o nejstarších rukopisech českého žaltáře. 

(čteno Te shromiiďéní filologické lekcí král. fieské spoleČnoátí naak da» 

29. Hjiia 1840.) 

Ačkoli v novějších časech neunavenou pilností hor- 
livých ctitelův řeči a literatury české nejedny staré památky 
jazyka našeho z rumu a ssutin, kteréž nepřižeň osudu a ne- 
hody minulých století na ué byly uvalily, zase vydobyly, 
ociděny a k obecnému užitku na světlo vyprovozeny jsou: 
však nicméně při bedlivějšim včqí uvažováni nemůže pozor* 
nosti naší ujití, že ta pilnost, s kterouž staročeská literatura 
za těchto našich, časův pěstována byla, vždy více se vztaho* 
vála k jistým oblibeným větvem slovesností, nikoli k celkn, 
a že zvláště plody vlastně národní literatury, jmenovitě básně, 
povídky a romány, potom historické spisy, pečlivěji vyhledá- 
vány a ochotněji vydávány byly, ješto naproti tomu jiné třídy 
nauk, především plodové do oboru náboženství a bohoahvi nár 
lezýMsL jmenovité biblické^ dogmatické, liturgické a ascetícké apistf, 
mnohem méně milovníkův a vzdělavatelův nalezly, anobržna 
na mnoze docela zanedbány jsou. Úkazu tomuto, na bíledni 
ležícímu, žádný diviti se nebude, kdokoli s během v nově 
vzkříšené naší literatury a s příčinami na její rozkv|t a směr 
neprostředný vplyv majícími úplněji seznámen jest: tohof 
zajisté nemůže tajno býti, že literatura česká, jakož již za 
oné dávní doby, tak i za nynějška, nikdy k oné výšce vše- 
stranného, svobodného, podle osvědomělých zákonův k jisté- 
mu vznešenějšímu, ideálnému cíli směřujícího působení, v němž 
obyčejně duchovní život velikého, samostatného národu se 
jevívá, se nepovznesla, nýbrž že naopak stísněna jsouc ne- 
příznivými okolnostmi, doma i vně na ni tlačícími, pokaždé 



Rukopisy českého íaUáře, 357 

Ibyki předmětem lásky a péSe jen malého počta jednotlivých 
miloynikůy, z hnsta slQžkoa, vněšnimn panovitémn yplyvn 
podrobenou, někdy ponhon hrou náhody, a tndy přirozeně 
vždy zůstala kasá a zlomkovitá. A však dnch člověčí, i po 
deliich přestávkách, procítiv z dočasného omráčení, a osvě- 
4omiv si vznešenost svého povoláijí, nepřestává, na vzdor časn 
41 jAo žádostem, jednak po naukách chlebných a věcech 
hmotných, jednak po rozkoSech a marnosti se táhnoacím, 
ohledati se po nadzemském a nadtělesném původa svém, a 
aiilovati i vzdělávati naaky jediné proto, že nanky jsou, t 
jiskiy umu, osvěcujíc! mu cestu k onomu duchu, z něhož 
viecko jest a k němuž všecko se navrátí. A protož, v té ta- 
kové dověře a naději, že dnešní pokus můj dobromyslně při- 
jat bude, budiž mi dovoleno obrátiti zřetel především na ono, 
dle mého zdáni nad slušnost zanedbané pole staročeské lite- 
ratury, a dokázati, že v něm ještě mnohé poklady ukryté 
leží, kteréž, pracně byvše vydobyty a z prachu i trusek ocíděny, 
mohlyby poskytnoati nemálo zrn čistého samorostlého zlata 
k obohaceni nynějšího našeho jazyka, majetnosti drahé a ve- 
lecenné, než vždy předce netak bohaté, aby již žádného pří- 
rostku, žádné nápravy snésti nemohla. Památky ty, jež zde 
miním^ nejsou žádné jiné, než ngstaršípřeloienízoMře aevan- 
geUiy legendy, nábožné píme a modlitební knihy — památky, ob- 
sahem svým a spůsobem přednášení začasté arci méně pů- 
vabné, než toho chuť čtenářův našeho věku požaduje, však nic- 
méně původem svým jistotně v nejstarší doby české literatury 
dosahujici a v jazykozpytném ohledu vysoce důležité, proto 
mosaice z drahého kamení, však bez krásy a zanímavosti 
forem, j^někůd podobné. Zatím nynější mé sepsáni a před- 
neseni, z příčin každému snadno dostupných, bude obmeze- 
nější: umínil jsem zajisté dnes pouze to sděliti, co jako vý- 
ěledhf 9viho vtfietrování nestaršího českého přehéení éabnův před 
rukama mám. 

Chtěje o starobylosti a povaze nejstaršího českého pře- 
loženi žaltáře dostatečného světla dojíti, ohlídal jsem se pře- 
devším po pergamenodýeh rukopisech, jako těch, kteříž obyčejné 
nad jiné stsiii a správněji psáni jsou. Takovéto rukopisy 



358 LUerářni historie. 

EcUIo se lni posayad éůoen/ néijtíi a porovnati : totiž ndLOpís 
Wittenberaiý v malém okt&vn, Klemeniinský éili kr. veřejné U- 
bliotd(7 v kyartUy Ksq^lnt rovněž v kvarta, Pód^radšký Siii 
OlešnicJcý ve foliům. Viickni tito rokopisové náležejí do XIV. 
stoleti. K témto přistapnji: zlomek českého žattáře- ze XIV. 
století na dvou listech v malém kvarta ve vlastenském Mih 
seum; jin^ zlomek českého žalt&ře též ze XTV. století ni Ii~ 
stech v malán oktáva^ sdělen;^ mi od p. M.Eláoela v Brně; 
naposledy latinský žalttf z XII. století a četkými méziřádko- 
vými ffloaaaimi ze XU. století v Masenm. Na těchto sedmi mné 
ve známost vešlých nejstariioh rakopisnýeh památkách za- 
kládalo se mé vyšetřování &ltáře českého, jehož výsledky 
teď sděliti mám. 

Abych pak hned z počátka a již předběžné výsledky 
tyto v krátkosti oznámil, připomínám, že v těchto sědmi ra« 
kopisech a rnkopisných zlomcích obsaženo jest troje rozdOné 
přeloženi £aMře óeskéhoj z nichž jednokaždé velice staré a v 
jazykozpytném ohledá velice důležité býti mi se vídL 

Ffistapi^ji k vypsání dotčených rakopisftv a památek 
por&znn. 

Žaltář Wittenberah^ jest pergamenový rakopis, obsahir|lei 
v sobě 283 listy v malém oktáva* NáležeU někdy biblioteoe 
nniversity Wittenberské, teď pak, po vyzdvižení aniversity, 
v knihovně theologického seminarínm tamže se chrání* Vněm 
text latinský, jako základní, psán jest něco hraběím písmem, 
text pak český vepsán jest mezi onen, jako meziřádkové pře* 
ložení, o něco drobnější literou. Sondle podle. písm% obi^ 
možné položiti do první čtvrti XTV. stoletL O dřevnějších 
příhodách tohoto rukopisu nic naskrze známo není: jediné 
ze slov vnitř na deskách oyrillskýmí literami připsaných: 
„Oóspodi, spasí Gareviča, Za věrn i věmosC,^ a z polakýdi, 
onde i onde po kraji položených gloss poněkud s podobno* 
stí domýšleti se lze, že žaltář ten nčkde vRnska(snad vBě* 
lorusku nebe Litvě?) a Polště se nacházel, a snad v čas re- 
formací nebo i později do ViTittenberka se dostal. Na počátku 
minulého století již byl ve Wittenberce: neboC léta 1740 sld. 
Endoveeký jáhen Michal Lilienlíhal ve svém spise: Preussi- 



Rukopisy českého žaltáře. 359 

Bche Zehenden (Bd. H- S. 344 ff.) dosti obSírnou zprávu o 
ném vytisknouti dal, kterouž znAmý Toruúský professor a spi- 
sovatel historie literatury polské, Jan Daniel Hofifmann, pro 
něj byl zhotovil. ZprAva tato však nikomu dosti učiniti ne- 
mohla, jeSto Hofl&nann, v jiných slovanských nářeéich, kromě 
polského, nejsa zběhlý, na nejdůležitější otázku: v jakém ja- 
zyku by žaltář ten psán byl? s jistotou naskrze odpověditi 
nemohl, za to vydávaje, že by se jazyk poněkud sice českému 
podobati zdál, než žeby dobře i za bulharské anebo jiné slo- 
vanské nářečí jmín býti mohl. Později, 1. 1809, Adelung, dav 
ve svém spise: Mithridates (Bd. II. Seite 666) několik verěův 
na okázku z něho vytisknouti, vyhlásil řeč jeho za polskou, 
a ačkoli nedlouho potom povolaný v té věci soudce, Dobrov- 
ský, ve knize: Geschichte der bOhm. Sprache und Literatur 
(2 Ausg. S. 120) z hrubého omylu jej káral, však nicméně 
polští bibliografové a spisovatelé historie literatury, opírajíce 
se na onom kvapném výroku, neopominuli vydávati ho za 
svůj, t za polský- Obdržev na počátku jara 1840 ochotným 
propťy cením mého krajana, p. L. Stára, věrný přepis českého 
textu, i hned jsem poznal velikou cenu a vzácnost zachová- 
ného nám v rukopise tomto prastarého přeložení českého 
žaltáře, aniž jsem prodlil porovnati jej pilněji s jinými mně 
dostupnými rukopisy. Wittenberský tento rukopis pochází sice 
od přepisovatele nad míru buď neumělého buď nedbáulivého, 
kterýž svůj bez pochyby vehni starý originál začasté myhié 
četl, anebo libovolně poddělával (i^řterpoloval), anobrž na mno- 
hých místech naskrze čísti neuměl a proto tytýž celá slova, 
průpovědi, verše propouštěl; však nicméně při všech těch ta- 
kových nedostatcích náleží zachované nám v rukopise tom 
české přeložení pro svou starobylost a jiné vlastnosti mezi 
nejvzácnější památky naší staré literatury, jak to níže pro- 
stranněji se vyloží. Pořádek žalmův jak latinského tak i če- 
ského textu od vůbec přijatého namnoze jestrozdíhaý: žalm 
91 chybí docela, nalézat se on sice latinsky na konci, než od 
jiné ruky, a bez meziřádkového přeložení. Obyčejné zpěvy 
ze St i N. Zákona a symbolům sv. Athanasia stojí u prostřed 
mezi žabny, nikoli, jakž jindy, na konci 



360 Literami historie. 

Žaltář ye zdejiii JSementinaké čili kr. veřejné bibliotéce 
se nacházejíc!^ psán jest na pergamenu y kyarta, 147 listftv, 
a zaviráf v sobě, mimo obyčejné písně ze St a N. Zákona, 
Te Deum, a symbolům (yéřim Boba) sy. Athanasia, též litanie 
ySech svatých a památku (officium) za mrtvé. Podali o něm 
zprávu a některé výtahy z něho Dobrovský v Gesch. d. bdh- 
miscben Liter. (2 A. S. 117 ff.), Jungmann v Hist liter, če- 
ské (str. 29—30) a Hanka ve knize: Vetustiss. vocab. Lat.- 
Bohem, (Str. XV. 209—234). Podle písma náležif i on do 
XIV. stoletiy a sice do. první jeho polovice; než z přemno- 
hých omylův přepisováním do textu jeho vklouzlých poněkud 
s jistotou domysliti se lze, že mnohem dříve přeložen byl, 
čemuž i jazyk, patrné znaky vyššího stáří na sobě nesa, na- 
svědčuje. Přeloženi v tomto rukopise zachované rozdilnét 
jesti docela od tlumočení rukopisu Wittenberského. Vzdalujef 
se ono místy mnohem vice od latinského originálu, nežli toto 
poslední, jest následovně volnější a srozumitelnější; než na 
odpor tomu pohřešujeme v něm již mnohých znakův a vlasti 
ností starobylé, původní češtiny, jimiž toto tak bohatě nadáno 
jest. Tak na př. dvojný počet, jehož ve Wittenberském tlumo- 
čení tak přísně se šetří, v tomto buď docela zanedbán jest, 
buď aspoň nedosti pravidelně se užívá. 

Pergamenový žaltář, v bibliotéce kapituly Pražské chrár 
něný, a ze 100 listův ve kvartu záležející, posud nejméně 
znám jest. Pocházíf on rovně ze XIV. století, a sice spíše 
z druhé, nežli z první jeho polovice. Že ze staršího rukopisQ 
přepsán jest, patrno jak z přemnohých omylův a chyb, pře- 
pisovaéi do textu vtroušených, tak též a především z toho, 
že u prostřed mezi žalmy, znaky novějšího, čtrnáctému sto- 
letí přiměřeného jazyka na sobě nesoucimi, vyškytají se jiná 
místa, anobrž celí žalmové, jenž povahu a vh^tnosti jazyka 
do mnohem starší doby náležejícího načitě prozrazuji* Ne- 
rovnost tato tím se vysvětluje, že přepisovač nebo raději 
poddělavač (interpolator) textu ve své prád dosti důsledné 
nepokračoval, nýbrž obnovovav některá místa dle potřeby 
svého času anebo svého vkusu, mnohými jinými, buďto na- 
schvále, anebo z nedbanlivosti, naskrze nehnul. Přeložení toto 



^--\ 



Rukopisy českého Scdtáře. 361 

od obojího nahoře uvedeoého tak patrně se déN, že mn sa- 
mostatn;^ původ přiznati nachýlen jsem.^Vidi pak mi se, po* 
knd o tom z porovnáni sonditi mohu, že tlnmočeni toto, co se 
dotýče grammatického skladn jazyka, byf bychom i sebevíce 
poddčlek a obnovek v něm připustili, mnohem méně přizná- 
kftv hlubokého stáři a prvotniho rázu ěeštiny v sc/bě zacho- 
valo, nežB dotčené Wittenberské: a však co do výboru a po- 
hazováni slov čili slohu, náleží mu bez odporu přednost přede 
dvěma ostatními, což samo již na pokrok a zdokonaleni uměni 
překladatelského ukazuje. Při vSem při tom se přeloženi Ka- 
pitulní 8 EJementinským ve mnoh;^oh věcech dosti blízko stýká, 
ba covice, místy všecka tři slovo do slova souhlasí; což však 
jednak tim vysvětliti lze, že pozdější tlumočník o starším 
překladu vždy dobrou známost míti a jeho při své práci onde 
i onde použiti mohl, jednak též, že při tak věrném, nerci-li 
otrockém, doslovném překládaní knih biblických, jakáž jsou 
nejstarší česká, anobrž i jinojazyčná, přirozeným během věci 
i sebe vzdáleni a neodvisle pracující tlumočnici předce často 
na táž slova uhoditi a celé věty stejně přeložiti museli. 

Poděbradský čili Oleinický Žaltář, teď z pozůstalosti slavné 
rodiny Poděbradské v knížecí (brunšvické) bibliotéce vOleš- 
nici ve Slezsku, jest překrásný rukopis ve foliům, 174 listy, 
obsahující v sobě mimo žalmy a obyčejné písně ze St. i N. 
Zákona i mnohé jiné kusy, jako litanie, větši modlitby, sedm 
žalmův kajících s modUtbami, památku (officium) za mrtvé, 
kalendář atd. Na listě 135, po poslední písni, čtou se vněm 
tato slova: „Tuto sie dokonává žaltář pod lety božího naro- 
2enie tisíc tři sta devadesát let a šest let.^ Z nacházejícího 
se pod obrazem ukřižovaného Spasitele, obratní stranu prv- 
ního listu zaujlmajicim, štítu čili erbu rodiny Poděbradské 
i Wartenberské, neméně z vypodobněni dvou modlících se 
osob v českém kroji, jedné mužské a druhé ženské, s při- 
pojením štítu Poděbradského ku první z nich, na kraji listu 
8., pod 1. žalmem, naposledy z naskýtajícího se v modlitbách 
na konci přidaných pohlaví ženského ve formulích : já hřieš- 
nice, já bubenice atd., s dobrým důvodem zavírati lze, že 
žaltář tento psán byl v dotčeném (1396tém) roce pro pani 



362 Literární historie. 

Alžbéta, manželku pana Jana Bočka z Ennstata a dceru Pe- 
tra z Wartenberkn a Kostí (r. 1386 nejvjišiho porkrabi če- 
ského). Ponévadž pan Jan Boček (před 1. 1410) bez dědi- 
cův zemřel, podobno jest k viře^ že rakopis tento jeho bra- 
troviy panu Viktorinoriy otoi krále Jiřího z Podébrad^ se do- 
staly kterýž sice též manželkn Anna z doma Wartenberkova 
měl, a vSak již něco později, nežli rnkopis náS psán jest, živ 
byl (nar. 1403, amř. 1427 ledna 1.) Ochotnéma prostředko- 
váni ctihodného přítele svého, p. Parkyně, professora na oni- 
versitě Vratislavské, mám co děkovati za. obdržený vémý^ 
přepis tohoto důležitého mkopisn, jejž již dřivé (L 1809) 
Jiři Samael Bandtke byl ohledal a listovní zpráva o něm na- 
šemu Dobrovskému sdělil, kterouž tento ve své: Qesch. der 
b()hmischen Liter. (2 A. S. 1.84) vytisknoatí dal. Porovnáním 
texta rukopisu tohoto s Wittenberským brzo jsem se přesvěd- 
čil, že v obojím jedno a též přeloženi nám se zachovalo,, a 
že první od posledního jediné v některých méně podstatných 
věcech t. v pravopise, v gramatických formách a dosazováni 
srozumitelnějších slov místo zatmělých a zastaralých, seděUr 
Co se gramatických forem dotýče, ná jevě jest, že v něm, 
jako v rukopise již téměř konce XIY. století dosahujicimy 
jazyk podle zvyku onoho věku a spůsobu jiných rukopisflv 
též doby důsledně pozměněn a obnoven jest, tak že arďuis^ 
mův,jako na př. liud, čakfý, oblíubuju, břucho, cusí, juno- 
šice, věky věkóm atd., jež v rukopise Wittenberském ještě 
tak zhusta se nacházejí, tu již naprosto žádných více nestává. 
Co se pak slohu tkne, pravda sice jest, že mnohá vetchá a 
temná slova novějším a srozumitelnějším místa postoupila, 
tak že ku př. místo sabírstvo čte se zlosf, m. na pokon — 
na skončenie, m. stól — stolec, m. pop — kniez, nugkutiti 
— činiti, m. vece — snem, m. pópestíti — zaviniti, m. har- 
ban — koréna, m. ladnosC — krása, m. pihva — fík, m. zbie- 
rovati — vyprositi, m. jestojska — krmie, m. zatratiti a otra- 
titi — - zahubiti, m. dvojduch (diplois) — dvojnásoba, m. nzětí 
(tabescere) — zhynuti atd.; a však nicméně mnohá jiná ob- 
hájila svého místa, jako na př. zdviž (holocaustům), vraž 
(sors, praestigíum), dučeje (cataracta), honitva (patria), lazuka 



Eukopigy českého ěaUáře. 363- 

(reptile), obrznůti (abnndare); siKx)a (oonfioior, ioh Tersohmachte), 
tdoe (angUBtia), mrzkujn (abominor), připnsty (insidiae), ne> 
sbožíe (iníelicitas); vicě (posteriora dorsi), pycUatt sie (de** 
leetari), blahafu (benedico) atd., ano někdy, ač pQřídka pod- 
ložené slovo řidSi a zanimavějši jest, nežli vystrčené, ku př. 
zrnek m. diabeí, zablstvie (nzabylstvie) m. vztektstvie (insa- 
nia), podjeseň m: vesna (omylem), robotiř m. sluha, jadánie 
m. rydaníe (furor), puhlý m. široký (vastus) atd. Omylův a 
chyb rozUéného spůsobn, někdy dosti nemotorných, i v tomto 
rukopise arci hojnost jest, jako na př. mlha misto měch (ně- 
kolitarát), zhniti m. nzěti atd., a však nedostatkové tito vy- 
nahraznjf se tím, žef on, jakž níže připomeneme, k jinémn 
rodn mkopisův ěiU k jiné recensi, nežli Wittenberský, náleží, 
z čehož následuje, ie rukopis tento v kritickém ohledu zna^ 
menitou jest pomAckou k opravení starého textu Wittenber* 
akého, přepisovači velmi zkaženého a porouchaného. 

Následuje, abych o posledních třech památkách, jež 
jsem ku přítomné práci své pilněji ohledal a skoumal, na 
sdstě tomto krátkou zprávu podal, t o' glossovaném žalt^ 
latinském v Museum, o zlomcích českého žaltáře v témže 
Museum, a naposledy o zlomku českého žaltáře v BruS 
nalezeném. 

Glossovaný éaUdf ve vlastenském Museum, pergamenový 
rukopis v kvartu, 238 listův, jest vlastně latinský žaltář psaný 
v Xn. století, s českými meziřádkovými glossami, v XIIL sto- 
letí připsanými. S rukopisem tímto již dříve p. Hanka učené 
obecenstvo seznámil, jenž i víeehny v něm se nalézající české 
glossy ve svých : Vetustiss. Vocabul. Latin.-Bóhem. (Str. 234 
až 258) vytisknouti dal. PilnějSím zpytováním a srovnáváním^ 
těchto gloss nabyl jsem o tom dokonalého přesvědčení, ža 
glossator, jenž )e vpisoval, nebyl vlastně původc^n jejich 
t. že nevykládal a netlumočil ze své hlavy, nýbrž že již celý 
český žaltář hotový před rukama měl, z něhož jediné to, co 
se mu Ubilo aneb potřebné býti zdálo, do latinského svého 
exempláře, a sice dosti kvapně, vnášel. Tento od něho po- 
užitý ěetkf žaltář obsahoval v sab& totéž tlumočení, kteréž 
86 nám vrukqpise Wittenberském zachovalo, ba co více, ni* 



364 LUerámí hUkme. 

ležel 8 tímto k jedoomu a témnž roda rakopisfty čili recensi; 
rebof v obojim tytéž poklesky a chyby texta, nemněnim nebo 
Dcdbon piscův povstalé, se vyskytli, jeSto na odpor rukopis 
Podébradský od nich cist a prost jest, ačkoli tento zase svon 
zvláitni a nemenší nákvasa omylův mi. Z vice přikladův zde 
jen tito dv^ stůjte. Žalm 88, 39 čteme v obojim, glossovaném 
i Wittenberském mkopise: omazal si pomazance tvého, dista- 
Usd Christum tanm, místo pravého: ovahal si. Žalm 113, 1: 
z Indu nestalavného, de popolo barbaro, misto nesmlnvného. 
Žalm 97, 6: v trúbách Intých, in tnbis dnctilibns, misto du- 
tých. Na proti tomu kde ve přepise Poděbradském něco zji- 
načeno a zkaženo jest, tam obyčejně obuj starší rukopis pravé 
čtení zachoval, n př. nzětí misto zhnlti, mědi m. mlha atd. 
Škoda, že na mnohých místech, zvláště z počátku rukopisu, 
české glossy od některé nepovolané ruky vyškrábány a do- 
cela zmazány jsou, tak že jich naprosto čísti nelze. 

Zlomek v Bmi, na deskách staré bohoslovné knihy od 
p. K. nalezený a mně sdělený, záleží ze dvou listův velmi 
pěkně a správně psaného žaltáře českého v malém oktávvr 
Dle pisma nebude nemistňo položiti jej do první polovice 
XIV. století Co se tkne textu, ten dokonale s Wittenberským 
se srovnává, vyjma některé pravopisné maličkosti a několiko, 
buďto v grammatických formách pozměněných, buď docela 
vyměněných slov. Čtení ve zlomku tomto zachovaná jsou tato 
Žalm 24, 3—22. 25, 1—12. 26, 1. 84. 6-28. 35, 1—10. I 
jest čeho litovati, že krásného a správného rukopisu tohoto 
tak maličký drobet zhoubě času ušel! 

Naposledy zlomek českého Žaltáře, o němž ještě zmínku 
učiniti musím, nacházející se ve kvSííioynévhstenskéh^Muaevm 
a dle písma též do XIV. století padající, záleží ze dvou per- 
gamenových listův v malém kvartu, a jest nám zde jediné 
proto důležitý, že v něm totéž přeložení s Wíttenberským se 
nachází: nebof v každém jiném ohledu, z příčiny, že velice 
zašpiněn a roztrhán jest, a tudy ani cele čten býti nemůže, 
cena jeho velice malá jest 

Co sedotýče obou nejstarších tištěných ždtářův českých, 
totižto Pražského od r. 1487 ve A^, a Plzeňského od r. 1499 



Rvkopisy českého žaltáře. 365 

v 8^ shledal jsem, že y nich jiné novéjSi přeloženi se saviri, 
rozdílné od irojiho tlnroočeni, v nahoře vytčených sedmi ra- 
kopi8n:^ch památkách obsaženého. Tentýž bez pochyby od 
Husitův anebo Utrakvistův poilý výklad pozorovati lze i v 
lepém pergamenovém žaltáři v dvanácterce z XV. století np« 
Hanky, dále v desíti rukopisech z XV. a XVI. století, z nichž 
pét pergamenových a tolikéž papírových, ve zdejší král. ve- 
řejné bibliotéce. 

Z toho, co jsem posavad uvedl, již dostatečně vysvitá, 
že v dotčených sedmi nejstarších památkách troje přeložení 
českého žaltáře rozeznati lze, totížto jedno v rukopise Wittenber' 
akém a Poděbradském čili Oleinickémy v glosaovaném žaltáři Mu- 
sejnim, a v obou zlómdchj Musejním i Brněnském; druhé v 
rukopise JOem^Ti/ínaJk^; třetí v rukopise Kapitulním. Na snadě 
pak jest, domýšleti se, že toto troje rozdílné vyloženi jedné 
a též knihy nepovstalo stejným časem, nýbrž po sobě, v del- 
ším prodleni času, a že příčina toho množeni výkladův ve 
snaženi a úsilovnosti horlivých kněží hledati se musí, chtějí- 
olch starší, poněkud nedokonalá a drsnatá, dílem již zatmělá 
a nesrozumitelná přeloženi vytřelejšlmi a srozumitelnějšími 
nahraditi; rovně jasné a pochopitelné jest i to, že této změně 
a tomuto střídáni rozdílných tlumočeni velice příznivá byla 
ta okolnost, že český žaltář nebyl knihou liturgickou ; neboC 
n Slovanův východní církve, u nichž, jak vůbec vědomo, 
služby boží v materském jazyku se konají, vlče nad jedno 
přeloženi slovanského žaltáře a evangelii známo není. Mno- 
hem důležitější a k vyloženi těžší jest otázka: které z do» 
tčených tři tiumoČenl jest nejstarší a do kterého asi času pů- 
vod každého z nich sahá? Aniž já sobě osobuji, žebych na 
tuto otázku sám dostatečně odpověděti mohl, anobrž rád se 
k lomu znám, že pro nedostatek starších rnkopisův, v nichžby 
se Klementinské a Kapitulní tlumočeni vyškytalo nad ty dva 
posavad známé, o starobylosti tohoto dvojího výkladu nic ji- 
stého tvrditi nesmím, třebas o ni nepochybuji: a však neo- 
htidaje se na tu makavou mezeru svého zpytováni, již vypl- 
niti pro nedostatek písemných památek mně možné nebylo^ 
nemohu předce nerozvinouti zde mlstnéji přiéin a důvodftv^ 



366 LÁterámi historie. 

kterými povozován jsa, onomu přeloženi, jenž v nikopíse 
WittenberBkém a Oleinickém, dále v glossovaném žaltáři Mu- 
sejnim; naposledy v obojim zlomka. Brněnském i Mascýnim 
86 zdržcýe, velmi vysoké stáH připsati hotov jsem. * 

I. Z toho, co jsem nahoře pověděly víme, že glossator, 
jenž asi v polovici Xni. století (jak já sondim) do svého la- 
tinského nyní v Mnscnm chráněného žaltáře česká slova a 
průpovědi vpisoval, měl před rnkama již celý český žaltář. 
Povaha zajisté jeho gloss jest docela jiná, nežli obyčejných, 
ku př. u Vacerada, kde česká glossa s latinským slovem v 
pádu a čísle a při časoslovech v času a spůsobu téměř vždy- 
cky se srovnává; tuto na odpor tomu velmi zřídka^ a jen 
náhodou se to stává, tak že zřetedlně a makavě se vidí, že 
glossator žaltáře jednotlivá česká slova z celé věty vytrho- 
val a nad latinská posazoval, nic se neohlédaje na to, že 
vazba slov (konstrukcí) v obojím jazyku rozdílná jest Podle 
toho nelze pochybovati, že českého přeložení žaltáře již v 
Xm. století, a sice v první polovici jeho, stávalo. 

3. Rukopis, jehož glossator při své práci použili byl 
již stariimi a takořka stálými omyly pise&v naprznén ; star- 
ílmi a stálými pravím, nebo titíž omylové, jakž nahoře do- 
tčeno i v rukopise Wittenberském se namítají, na př. omazal 
si místo ovalial si, nestuluvnébo m. nesmluvného, lutých m. 
dutých atd. Tyto teď vytčené chyby a poklesky nevedly na- 
skrxe do rukopisu Poděbradského; než tento naproti tomu 
má své vlastni takměř stálé pisecké poklesky, klada mlha 
misto měch, zhnití m. nzěti atd. Z toho patrno jest^ že již 
v XIU století, v němž neznámý glossator latinský muscýni 
žaltář glossoval, rukopisové českého žaltáře ve čtení jednotli- 
výeh slov se rftznili, že místy chybami a poklesky přepir 
sovatelflv zanečiitěni byli, a že v ohledu tom, co do spolno- 
stí a ro:idiIAv jistých čteni, v rozličné rody rukopisúv iiH ro- 
cenM se dělili. Takovíto pak rodové rukopisúv čili rec^iai 
povstávají, jakž vědomo jest, teprve v deliíai prodleni času, 
ěas^ přepisováním téhož textu, a jeho boď umn^slným 
opravováním, buď nedbanlivým zanečižCovánim. 



Rukopisy českého ialtáře, 367 

8. Rukopis Wittenberský nese na sobě patrné a vicenár 
sobné znskyy z nichž vysvitá, že z velmi starého rukopisu 
přepisován byl. Sem náleží předevíím to, že přepisovač na 
mnohých, a sice nejtěždich místech, jednotlivá slova, anobrž 
celé věty a verše, vynechal, nikoli nedbou a nedopatřenim 
— vpisoval-tě zajisté éeský výklad slovo od slova do latin- 
ského žaltáře, kdež mn pozůstalé mezeiy, čili nevyložená la- 
tinská mista, takořka do očí bíti musely, — nýbrž z bez- 
děčné nouze a potřeby, proto že originálu svého, snad již 
zvetSelého, všudy čísti nemohl Dále vysokému stáří originálu 
jeho nasvědčují i mnohá starým, za jeho věfcú již neobyčej- 
ným pravopisem přepsaná slova, na př. napliň m. napili, 
křivé m. krve, naprizněný m. naprznéný, stričenie m. strče- 
nie atd., též časté r místo řy v místo tiu, a jiná těm podobná. 

4: Přeložení to stíženo jest onde i onde takovými nedo- 
statky a pokléskami, jakéž obyčejně jen při prvních nedoko- 
nalých pokusích potkáváme. Eu potvrzení toho uvedu zde jen 
dva příklady. Žahn 95, 8 slova: tollite hostias et introite in 
atria ejus, přeložena jsou: vyňměte dřvi a vendetě v sieň jeho. 
Tlumočník zmátl slovce hostia s astium čili jak se ve středním 
věku psávalo hostíum, V jiných dvou výkladech na místě 
tomto čte se i^rávně: vzdvihněte oběti. Žalm 108, 10 prů- 
pověď: nntantes transferantur filii ejus, vyložena jest v glosso- 
váném a Wittenberském žaltáři: v nevidky přeneseni (gloss. 
přineseni) buďte synové jeho. Lépe Kapitulní žaltář: bludní 
přeneseni buďte (Castalio: errantes mendicent, De Wette: 
Umherschweifen und betteln mtlssen). I zde patmo jest, jak 
dalece vykladač pravého smyslu slova ntOantesy snad na ni&- 
tantes mysle, anebo tak ve svém latinském exempláři čta, se 
chybil Není pak k víře podobno, žeby někdo mezi Staro- 
Čechy, ovšem mečův^než péra pilnějšími, maje dobré aneb 
aspoň snesitelné přeložení žalmův před rukama, o jiné špat- 
nější byl se pokusil: nýbrž naopak s lepším důvodem domý- 
šleti se lze, že právě makavá nedokonalost a drsnatost prvot- 
ního přeložení pobídla pozdější horlivé bohoslovy k tomu, 
aby se o srozumitelnější a vytřelejší přeložení žalmův, této 
v církvi křestanské vedle evangelií nejoblíbenější knihy, za- 



368 Literami historie. 

sazovali. Již svrchu jsem připamenul, že výkladové, jež 
Elementínský a Eapitnliii žaltář v sobě zdržuji, mkoU tak 
otrocky na literách a slovech latinského ori^áln, jako Witten- 
berokýy nelpěji, nýbrž že sloh jejich, zvláíté Kapilaloiho, 
jadrnější, vytřelejéi, plynnějSi, jedním slovem čeětějši jest 

5. Přeloženi Wittenberské, ačkoli čast;ýin přepisováním a 
mnohonásobným poddélávánim (interpolovánim), dle svědectví 
pozůstalých rokopisův již velíce zjinaěené a zkažené, zacho- 
valo předce mnohem větší počet, než ostatní dvě, neomyl- 
ných příznakův staré češtiny, pro zpytatele jazyka slovan- 
ského velmi důležitých, jakž o tom každý soudný ziiatel pil- 
nějším přirovnáním všech tří vespolek snadno se přesvědčí. 
Celý sklad jazyka a přirozená jeho barva, pokud ještě pro- 
měněna a zmazána není, prozrazuje věk daleko nazpět za 
končiny Xin. století zasahující. 

6. Naposledy i ta okolnost, že ze sedmi posud známých 
nejstarších rukopisův českého žaltáře paten/ právě toto pře- 
ložení v sobě obsahují, ješto naproti tomu ostatní dvoje 
posud jen v jednotlivých rakopisech nalezeno jest, zd& se 
tomu nasvědčovati, žef ono ve staré době bylo nejrozšíře- 
nější^ což zajisté nikoli vnitřní ceně ayýboroosti jeho, nýbrž 
jediné starobylostí a tudy pošlé vzácností připsati lze. 

Podle těchto zde rozvinutých důvodův, kteříž se mi i 
podstatní i dosti jasni býti vidí, a s obrácením zřetele na to, 
že Čechové, jenž již tak časně, jak teď dokázáno jest, evan- 
gelium do svého přirozeného jazyka přeložili, dlouho po svém 
obrácení na křestanskou víru bez výklada žalmův, této v 
církvi křesťanské každého časa a u všech národův tak velice 
oblíbené knihy, býti nemohli, neváhám se bez rozpa^ův své 
zdání pronésti v ten smysl, že českého přeloženi žaltáře již 
aspoň v XI. stol, ač nedříve-li, stávalo, a že přeložení, 
kteréž v obojím rokopise, Wittenberském i glossovaném Mu- 
sejním, jakožto v těch mezi pěti stejnorodými nejstarších^ až 
na nás a na tyto naše časy se zachovalo, podle vnitřních 
jeho známek za takové pokládám, jisnž onoho prvního přilo- 
ženi nejbližší jest, a snad nic jiného není, než ono samo, 
ačkoli v podobě nás došlé již velice pozměněné a zjinaěené. 



Evkopwy českého Saitáře. 369 

Toto viak mé vyznáni neSeli tam^ abyoh ostatním dvěma vý- 
kladům^ Elementinskéma a Eapitnlnlmn, veliké pro jasyko- 
zpyt náS ceny ' a vážnosti popíral : anobrž na odpor tomu 
sám živě přeji a žádám, aby ku prospěchu českého jazyko- 
zpytn všickni ťfi výkladové buď pospola^ nebo obzvláštně^ 
00 nejdříve a co nejsprávněji na světlo vydáni byli; nebof 
aby text dvoa posledních k texta prvního pooze co různá 
iteni Čili varianty připojen byl^ to, byf s velikon práci i 
možné bylo, předce mým zdáním nemístné a opačné jest 



áofkřft. Sebr. ipliy lO. ^ 24 



ŽiTot Pána Ježíše Krista. 

(Čten^ re shromálddní filologické sekcí král. fmké apoleinosfti iiaak dne 
3. listopada 1842.) 

XÍukopis zdejSí c. k. universitní bibliotéky XVn. A. 
9, obsahující v sobě Život Pána našeho Ježíše KristOy psán 
jest na pergamene ve 4®. na 113 listech, ve dvou sloupcích, 
velmi čistě a zřetehiě, a sice, jakž podle písma souditi lze 
(nebof podpisu se nedostává), v druhé polovici XIV. století. 

O původu díla samého, jakož i o tom, zdaliž původně 
česky sepsáno, čili z jiného jwyka přeloženo bylo, nic s ji- 
stotou pověděti nelze. Spisovatel v úvodu čili předmluvě ke 
sy^mu spisu pouze těmito slovy o sobě a své práci zmínku 
činí: „Ale jež jest paměf člověčie u prodlení času k zapo- 
mnění hotova, protož já predikatorového zákona nedÓBUýný 
duchovní jal sem sě po to dielo, pocen psáti o počátku na- 
šeho spasenie** ... a něco dále : „aby křestěné chváfai vzdá- 
vajíc (bohu) za toho^ jené jest to kázal éesky peoHy buoha pro- 
sili a s ním se vfiickni buohu dostali, věky vékóm.*" 

Nacházíf se sice v c. k. universitní bibliotéce dvůj ru- 
kopis o témž předmětu s naším, totiž o životu a skutcích 
Pána JežíSe Krista, v latinském jazyku psaný, jeden perga- 
menový z XIIL století, druhý papírový z XV. století, než 
oba obsahem svým od našeho českého veskrze rozdílní jsou. 
Piprní, počínající: „Sanctus Epiphanius doctor veritatis Sal- 
maniae pontifex Cypri civitatis^ a skonávající: „Omnia per 
secula cunctorum seculorum Sit Jesu laus et gloria sit virgini 
Maríae Quod completnm carmen est hujus ymnodiae, Laus 
tibi sit Chríste, quoniam liber explicit iste,« jest rýmovaným 
veršem psán, a jedná více o nejsvětější Panně Marii nežli 



živa Pána Jůftte Mrista. 371 

o J^žiii Erirta; dnňsý vypravaje běh žítoIií JeiiSe Krista 
velmi stručně s pKpojenými krátkými roajlmánimi. 

Ze žÍTotůT Ježiše Krista latině tiskem vydaných n^- 
oUibenějfii byl ve středotm věku a v celém XYL století se- 
psaný od Ludolfa Sasice, mnicha Eartozského^ kvetšího 
okolo roka 1330, pod nápisem: Vita domini nostri Je^u 
Christi, tištěný ponejprve ve Štrasburku L 1474 a potom 
Bdnožstvikráte. Obšimé toto podle čtyř evangelistů a jiných 
svatých oteAv vypracované a mnohými rozjímáními i modlit- 
bami rozhojněné dilo obsahem svým od rukopisu našeho na 
mnoze se liši. Totéž platí o jiném ve středuím věku a ještě 
později vysoce ceněném díhi, totiž o Šimona Fidata de 
Gassia, Augustiniánského poustevníka, umřevšího léta 1348, 
knize o skutcích Krista Pána : Enarratíonum evangdicae veri- 
tatis sen de gestis domini salvatoris libri XV., tištěné po- 
nejprve vlasky ve Florencií 1496, potom latinsky v Basilei 
1517 a jinde. 

V rozličných evrop^ských Inbliotekách, jakž patrno 
z Mont&nconova popisu, nachází se nemalý počet rukopis&v, 
v nichž život Ježíše Krista se vypisuje, dilem od jmenovuých 
spisovatelův, jako od Hugona Kartuzského, Hubertina 9mo- 
rity a j., dílem od nejmenovaných ; než o těchto, zdaliž a 
pokud 8 českým naším rukopisem se srovnávají, nemaje 
o nich místnost známostí, souditi naskrze nemohu. 

Život Ježíše Krista, v rukopise našem obsaženým psán 
jest věrně a prostě na základě vypravování čtyř evangelistftv, 
fl připojenými kratičkými roaýímáaimi a výklady podle 
svatých otcftv a jiných slovutných spisovatelův církevních 
středního věku. Uvozujíc pak se, mimo evangelisty, zejméoa 
tito: sv. Jeroným, sv. AngU8tín» sv. Chrysostom, sv. Diony- 
«ns, sv. nehoř, sv. Běda, sv. Anselm (umř. 1086), sv. Ber- 
nard (umř. 1153), mistr Petr PaHžský (Comestor, umř. 1178), 
jehož Scholastica historia často se připomíná^ a mistr Albřeipht 
Velký (umř. 1280.) Z těchto dokladáv aspoň tolik vysvítá, 
že české naše dílo nemohlo dříve nežli na konci XIIL století 
povstati, ačkoli možné jest, že skládáni jeho teprve do tétuA 
století, v němž i došlý nás rukppts' psán jest, náleží* Soudě 

24* 



972 LUerámi histone. 

podle jazyka, relmi čistého, samorosttelio a latínismftv praš- 
ného, za podobné přijímám, že půtodoe životopisn, jehož 
rozborem se zanáSíme, dilo své bnďto dóeela původně, buď 
aspoĎ vehni svobodné podle staršieh latínskýoh vzorAv éesky 
spisoval, vybíraje odevšad to, co za lepši pokládal, a před- 
kládaje je, v dnehn dobře zažité a ztrávené, svým českým 
StenářAm spůsobem docela novým, od oněch cizích vzorA ne- 
odvislým. Jazyk zajisté a sloh našeho spisovatele tak jest 
přirozený, přesný, jadrný, jasný a snadno sroznmitedlný (ono 
v nadpisech často se namítající, ovšem nečeské a neslovan* 
ské, otrocky podle latiny skrojené: étenie od vinniee, od Za- 
ehea, od slepého a td., přijato nepochybně pouhým zvykem 
ze starých překladftv evangelii), že čtenář ve starší češtině 
třebas jen povrchně zběhlý i za našeho věku dílo toto beze 
vši obtíže, anobrž pro dobrý výbor věd a odstraněni všeho, 
což povérčivého a nebiblického jest, s opravdovým zalíbením 
čisti by mohl. Neboť, jakž řečeno, spisovatel obrav sobě za 
průvodce prvotní svědky o života a skntclch Ježíše Krista, 
totiž svaté čtyry evangelisty, neodstupuje v podstatných 
Yiíjfch nikdfž od vypravováni jejich, nýbrž jediné jádru 
z jejich knih vzatému zevnitřní ozdůbky a barvitost, mlety 
i jakousi dramatickou živost ze své mysli a dle svého vkusu 
přičiňuje, ovšem pak na jednom místě výslovně se osvédčuje, 
že mu báječné životy Ježíše Krista, jimiž hned prvotní cirkev 
byla zaplavena a kteréž i ve středním věku v oběhu byly 
(potomně, v druhé polovici XV. století, často i tiskem vy- 
dané), nebyly neznámy, a že jimi zúmyslně opovrhoval ; praví 
z^isté, mluvě o dětinství Ježíše Krista, v tato slova: ^Nic 
sě nečte ani píše, co jesf těch pět let činil JežlS bydle v Na- 
zarete, kromé jedny hnihy jsú, jeito alovú o ditmšůoé našeho 
spasitehy tich jsem padti neehtil^ neb jeú o nich svatí nnstři nic 
nepsali ani potvrdili,'* Jediné v celém dlle nacházím mltto, 
kdež i náš spisovatel spisu nebiblického, a sice ewmgeUum 
Nikodémova^ se dokládá, totižto kdež vypravuje, kterak Kristus 
Pán Josefa z Arimathie, od Židův v domě zatčeného, v nod 
vybavil, a kterak dva synové Symeonovi, Karínus a Leae&ius, 
8 nim z mrtvých vstali. Naproti tomu^Častěji se vyskytlí 



život Pána JMit Krista. 378 

miflta, v nichž zprávy z ústného podáni obyratelŮT PaleBtiny 
Yážené a skrze poutníky anebo v čase křižáckých taženi do 
Evropy přinesené o Krista a jeho skntcich se podáv^ji; tak 
na př. hned o détinstvi Kristově v Nazarete : ^A ještě i dnes 
nkaznji pútnikóm v tom městě Nazarete jedna stadnici, 
z niežto syn bozi Ježiš za svého dětinstva koflikem vody 
nabieraje svěj matce nosil,** a jinde: ^k tak na 'niej straně 
moře jeSěef akazujl; ež když Ježiá z jich raků vyšed s hory 
áel, jako jema byla skála postůpila^ a tak všecka jeho po- 
stava i s ruchem obrazsky sě v tej skále vryla.^ 

Ačkoli pak původ tohoto díla, podle vši podobnosti, 
výí nežli do konce Xin. století anebo (a to ještě s větši 
jistotou) do prvni polovice XIV. století nesahá, k tomu ru- 
kopis, v němž se nám cmo zachovalo, ještě o něco pozdějši 
jest, a podle toho i jazyk v celosti známky jaayka XIV. sto- 
letí, již z jiných památek a rukopisův dostatečně známého, 
na sobě nese; však nicméně zachovaly se v něm, a sice 
v nemalém počtu, archaismy daleko nad XIV. věk zasahi^ici 
kteřiž rukopis tento pro českého jazykozpytce nemálo dulo* 
žitým a vzácným činí. Avšak i v jiném ohledu, k lepšíma 
potvrzeni a vyjasněni toho, což již o^inud o češtině XIV. 
století vime, rukopis náš dobře posloužiti může. 

Co se oněch archaismův dotýče, o nichž, že již v XIV. 
století řidké byly, se domýšlím, přítomnost jejich ve spisu 
našem, dle mého zdáni, tím se dobře vysvětlovati může, buď 
Že spisovatel již stár jsa, když toto své dilo skládal, forem 
i spůsobův mluveni, jimž z mládi a ze čteni starých spisův 
byl navykl, s obzvláštním zalíbením užival, buď též že měl 
před rukama rukopis evangelii velice starý, na archaismy 
boha^. 



Hlas o potřebě jednoty spisovného jazyka. 

(1846.) 

Ulavnémn Sborn Masejnimiii nminivSima sebrati a vy* 
dáti vážnějgi posad známé Uasy o potřebě a důležitosti jed- 
noty spisovného jazyka r Čechách, Moravě a na Slovenfdm 
v UfaHch, z příčiny, by při vznikající novotě a rAzněni 
se některých slovenskýďi spisovatdAv veřejný důkaz svého 
smýšlení a své úsilné snahy o zachování posavadnieh 
svazkův podal, vidělo se za sloíné, aby tam, kde hlasové 
tolikerých mnžův, Čechův, Moravanův i Slovákův, v soazvněný 
celek spo)eni budou, i mého hlasu, jakožto rodilého Slováka, 
pohřefiováno nebylo. Cítě se ve hloub dude povinnostmi seti:- 
nosti, vážností a vděčnosti k Slavnému Sboru Musejnímu, co 
k jedinému na ten Čas veřejně a řádně zřízenému, z lůna 
národu českoslovanského vykvetlému, nejvyšší vůlí přemilo* 
stívého našeho Zeměpána stvrzenému, tudíž ku péči a bdění 
nad prospěchem přirozeného jazyka i literatuiy jeho mravné 
i zákonně povolanému ústavu, neproměnně zavázána, a ne- 
maje příčiny, proČbych se smýšlením svým o věci té tak dů- 
ležité, mravného i dufievného blaha dvou bratrských národův, 
českomoravského a slovenského, tak blízce se týkající, smý- 
šlením již i dříve y rozličných spisech ode mne na jevo da- 
ným, před světem tajil: pospíchám vyplniti žádost Slavného 
Sboru Musejního, snaže se zavříti summu a jádro přesvěd- 
čení svého v nevelikém počtu nelíčených slov, abych čtenáři 
těchto listův v rozepři, v niž jen rozumnými důvody a &tříz- 
livým, soudným rozbíráním předmětu, nikoli chytrým nastro- 
jováním lapavých zálud anebo blouznivým rozvášňováním 
zápalčivých myslí pravdě k vítězství dopomoci lze, ač jesďi 
jí vůbec k tomu dopomoci lze, mnohomluvností obtížen nebyl 



Hlas o patřébií jeánoiy spis. jazyka. 375 

iPředevšim, pro octetranfinl všelikého oeAoroamělii, rý- 
slovné ohraditi se mmim, že ell tčehto mýeh řádkftv neoi 
ten, abych se do vSestranného rozvijeal dftvodův pro jednota 
spisovného našeho jazyka a do úsilného zmitáni dftkasftv 
potřeby zaéatýeh na uherském Slovensko novot hhiboee a 
Široce poustel, nýbrž ponze a jediné ten, abycb přesvědčeni 
9vé v této národní záležitostí, dle žádosti od Slavného Sborn 
Musejního na mne vzložené, v Siré upřímnosti a bez obala 
před světem osvědčil, k dostiučinéní oné čáttoe našeho obe* 
censtva, kteréž na jeho poznáni něco ztiežL Pročež cokoli 
zde ode mne přes tyto vytčené meze a tak proneseno bude, 
žehy z toho na původ a hlavni důvody mého smýšleni s 
YéiĚi neb menši jistotou zavíráno býti mohlo, budiž jen za 
vedlejší přídélek, za mimovolný pohled na okolnosti, nikoli 
za podstatu věci, uvažováno; ježto konečně předce o této 
bez dotýkání se oněch jasně a srozumitedlně mluviti nelze- 
Abych pak do podrobného rozbírání důvodův pro jednotu a 
proti novotě zúmyslně se zabral, k tomu teď u mne^ byC i 
vůle a chuti dosti bylo, ani žádoucího dostihu není, ami nad 
to v nastávající příčině, buď ohledem na obecenstvo naše^ 
buď ohledem na původy vzešlých na Slovenska novoty nevy- 
hnutedlně potřebno býti se vidi Ona zsgisté částka obecen- 
stva^ jíž na poznání důvodův mého přesvědčena něoo záleží, 
nalezne je v knize této téměř ve všeoh člándcb, nefouplněji 
y důkladných pojednáních ctihodných mužův Jougmanna, 
Palackého a KoDára, obsažené: jejich důvodové jsou v pod- 
statě a jádru i moji, nových k nim bych sotvy přifiniti uměl, 
a pouhé přelivání jich do jiných forem byloby jen mařeni 
času. Koho oni nepřesvědčí, pro toho slabý můj hlas ztracen 
jest. Bovněž ani o to pokusiti se zde nemohu, abych úpl- 
ným vyložením svých důvodův původy podešlých těch nb« 
vot na Slovensku od jejich předsevzetí odrazil a kn přijati 
mého smýšleni naklonil: viraf dobře, že mezi zásadanii, z 
nichž jejich a mé smýšlení o této národní záležitosti vyplývá, 
svrchovaný odpor panuje, jehož bez proměny eritto ďověka 
vyrovnati nelze, a že duch jejich v takové mně nedostupné 
absolutní výšce theoreticko-speknlatívnlho rozomováni honýe^ 



876 Literami hMarieu 

B které jim yieoky mé r sižinách obeonóho života a ▼iedni 
ssknšeiiost^ střizliv^ avažoTáním bžha lidských věci nabyté 
myilénkjy domněid^y a ásudky o jazyku a literatuře nejinač 
než starosvétské, vSedni, maloTiiné aneb naprosto neplatné 
zdáti se musejí* Kde naděje dosažení na odporovateli roz- 
umnými důrody lepšiho, dle mého zdání, přesvědčeni naprosto 
zmařena jest, tam pro mne polemika -nižádného půvabu nemá : 
neboť u nme, jakož jinde, tak i zde, neběží o provedení své 
pře proti osobami, k nimž já vždy a všudy sluSnou úctu u 
sebe chovám, třebas o přiměřenosti uchopených od nich k 
vytěenémQ cUi prostředkův nestejně s nimi smýšlím, nýbrž 
pouze o věc samu, o prospěch a blaho milého národa naieho. 
Doufám pak, že mi tohoto mého veřejného osvědčeni a při- 
tom zúmyslného sebe v tak těsných mezích zavření ani oni 
sami, ani ostatní obecenstvo nezazlL Kde se věc, jako zde, 
společného všech tří ratolesti jednoho kmene jmění, t jazyka 
a literatury jejich, týká, s nímž jedna strana již v skutku 
libovolně, odstupujíc od jednoty a celku, nakládati začíná: 
tam jiné straně libost svou nad tím, co se děje, a spolu žá- 
dost, aby to k dobrému konci obráceno bylo, neůhonnými 
slovy projeviti za nepravé pokládáno býti nemůže. Protráviv 
větší a lepši částku života svého v naukách slovanských, 
prost jsa věkem i danou mi od všemilostivého Boha povahou 
všech vazeb, do nichž obyčejné křehkosti a vášně ducha 
lidského pojímají, nedadouce mu jasným zrakem proniknouti 
do samého pramene pravdy i dobra, od jakživa při obírání 
se iak vůbec s naukami, tak zvláště s naukami slovanskými 
vždy více vzděláváni a zdokonalování svého ducha, nežli 
poučování a mistrování jiných na zřeteli m^je, ovšem pak 
všeho vtfráni a vnucování svých myšlének a ůsudkův jiným, 
nestejné se mnou smýšlejícím, vzdálen jsa, kojím se poněkud 
tou naději, že mi ani noví odstoupencí na Slovensku, ani 
přátelé posavadní jednoty za marnost a všetečnost pokládati 
nebudou, podám-li jim zde výpadek mého o věci té přemyšlo- 
váni v možné stručnosti a prostotě, bez umělého, pracného 
shledávání a vyličování důvodův. 

Bylo a jest mé pevné přesvědčení, že v celém prostora 



Hlas o potMě' jůdnoůy spU, jazyka, 377 

zemi Kdem sloyamkýra obydleB;^ch od éeskdio Radoboii ai 
k městfttn Bardyjova a Hnmennémii nad řekoa Laborci v 
Ohřích, a napilé od hor Krkonoši ai k Dnnaji nad měsliem 
Komárnem, t t Čechách, Moraré a y uherském Slovensko, 
panuje jedna a táž řeč slovanská, původné a na úsvitu naši 
historie dokonale jediná, nyní však, vplyvem rozmanitých 
okolností v dlouhém prodleni času, na dvé hlavni nářečí, na 
české s této strany Tater čili v Čechách, v Moravé a rakouském 
Slezku, a na ělovenské s oné strany Tater čili v severnich 
Uhřích, s mnohými téméř nepoznalo do sebe přecházcgicimi 
podřečími, rozdéiená. Nejjistějším důkazem toho jest vzá- 
jemná sroznmitedlnost t)becné mluvy u lidu v těchto třech 
vlastech přebývajiciho. Mezi všemi slovanskými národy a 
národky, co jich na světě jest, zajisté pfírozený Čech a 
Moravan přirozenému Slovákovi, a naopak tento oném^ nej- 
snáze porozumí, tak že jedni s druhými, každý ve svém 
nářečí, bez veliké obtíže obcovati mohou, ovšem mnohem 
snáze, nežli buď Čech s Lužičanem, buď Slovák s Polákem, 
ačkoli i tito jejich sousedé a dle jazyka blizcí příbuzní jsou« 
Tato pravda jest tak naočitá i makavá, že ji jen ona, ovšem 
teď i mezi námi neřídká skepsis, před níž nižádná tak jme- 
novaným zdravým rozumem poznaná pravda platnosti nemá, 
v poc^bnost bráti může. Z této nezáporné stejnosti řeči, 
co do podstaty a hlavních znakův, vším právem zavírati lze 
na stejnost původu lidu slovanského v Čechách, Moravě a 
uherském Slovensku; z ni též se vysvětluje úzké ono poli- 
tické spojeni jmenovaných tří větví, v němž je na samém 
úsvitu naší historie nalézáme. Morava a uherské Slovensko 
náležely v celém běhu devátého století, a nepochybně již i 
dříve, k jedné veliké obci, mající společné panovníky; po- 
zději, po násilném odtržení Slovenska od Moravy novými 
přistěhovalci Maďary, přivinula se Morava k Čechům, vsiou- 
pivši s nimi, co s nejbližšími bratry svými, v nejnžší a trván* 
Uvé poUtícké svazky. Domácnost, mravy, náboženství, duševna 
vzdělanost stejným u všech tři větví, na vzdor všem poli- 
tiekým proměnám, postupovaly krokem, podle vplyvu puso- 
Ucích na ně mooí a žívlův, buď zdárně a vesele napřed, buď 



378 Liierámi hiHane. 

smntné a neřestaé nazpět Nesmrtedlai hlasatelé nAboženatví 
křeefanského a prvai udenl yzdélavatelé jazyka slovanského, 
Oyrill a Method se společníky svými, Klementem, Naumem, 
Angelaremy Sávon, Vavtíneem a Oorazdem, rodilým Morava- 
nem, rozsívali blahoplodné símě božských nank stáným časem 
a rovnon péči ve vSech třech krajinách, ve Slovenska, Moravé 
a Čechách za jedínoa a nerozdilnon, sobe od Boha a nej- 
vySíl mocnosti zemské, jak svčtské tak duchovni, ke vzdělá- 
váni svěřenon vinici je majíce. Po jejich smrti, po úpadka 
bohoslužeb slovanských v těchto zemích, rozšířil se, zvláittě 
pAsobenlm sv. Vojtěcha, obřad církve latinské stejnočasné 
v Čechách, v Moravě a ve Slovenska, nikoli však v nepro* 
středně ke Slovenska přiléhajícím Rusinskn v severovýchod- 
ních Uhřlch; což důkazem jest, že Slováci v oné dobé z 
ohledu jazyka, mravftv, obyčej &v, cit&v a smýilenl, slovem, 
celého duievného života svého, mnohem ažilmi svazky spo- 
jeni bylis Čechy, ačkoli povzdálenějSlmi, nebof Moravou od 
nich oddělenými, nežli s Buslny, ačkoli neprostředně s nimi 
sousedícími. Není pochyby, že svazkové tito zftstali i v 
následujících stoletích nepřerušeni, ačkoli nám o stavu a 
běhu osvěty u Slováků z té doby téměř žádných jistých 
svědectví nepozůstalo. Na snadě jest, že založeni university 
Pražské k upevněni této duáevné jednoty znamenitě přispělo^ 
a že Bvěflo v tomto novém semeništi rozžené zóH svou i 
krásné, veselé a živné krajiny na Slovensku v Uhřlch osvě- 
covalo. Působeni M. Jana Husi a stoupencův jeho, v Čechách 
začaté, zasahovalo v dalším rozviti svém hluboko až do jádra 
Slovenska: učeni jeho nalezlo mezi Slováky mnoho přiv^ 
žencův, husitští Čechové, doma vichřicemi válek a jinými 
pohromami stiháni jsouce, osazovali se hromadně a zakládali 
své sbory mezi Slováky, jakožto mezi nejbližšími přibnznými 
a bratry svými. S věkem Husovým počínají se nejstarší 
písemné pamáfty Slovákův v Uhřlch, a od té doby až do 
nynějška vázal všecky tři větve jednoho kmene, Čechy, Mo- 
ravany a Slováky (až na některé nepatrné výjimky Sotákův 
a Bemoláka i posobnikův jeho), jeden a týž spisovný jazyk. 
KepHmef se, že podstatný ráz tohoto spisovného jazyka, co 



Hlas o půtfébí jednoty spis. jcayka. 879 

do grammatickýeh forem, vzat jest z mlary na pftdě české, 
jmenovitě v staroslavné královské, nankomilovné Praze a v 
okolí jejim běžné, ježto to z přirozených příčin, dle příkladn 
vSech přes více zemí a krajin rozšířených jazyků jinak býti 
nemohlo: než to s pevným přesvědčením tvrditi m&žeme, že 
onen uměle vybroušený, ohebný, přeuSlecblilý, zvučný, bohatý, 
milý a milostný spisovný jazyk, který ve spisech Bratři Čes- 
kých a Moravských, jmenovitě v Biblí Kralické (v níž i Slovák 
Jesenský pracoval), ve formalném ohledu chlumu své dokoná^ 
losti došel, a jemuž ten, kdo jej blíže a ůplněji poznal, 
nikdy dosti obdivovati se a v něm se nakochati nemůže, ne* 
byl plod pracovitosti pouhých Čechův, nýbrž výkvět duSev- 
ného úsilí nejvýtečnějších duchův všech tří ratolestí jednoho 
štěpu, Čechův, Moravanů i Slováků. Kdokoli příběhů česko- 
slovanské literatury od časů Husových až do nynějška ůplněji 
povědom jest, tohof taj no býti nemůže, že na nedílném poli 
společné literatury y dotčené dlouhé době rovně horlivě a s 
rovným prospěchem pracovali Čechové, Moravané a Slováci, 
a že jak o vybroušení, ušlechtění a ^dokonalení spisovného 
jazyka, tak i obohacení a zvelebení literatury vSickni tři, v 
poměru svého postavení k celku co do počtu a síty, stejné 
zásluhy mají. Komuf v dějinách literatury naši zběhlému, 
nejsou známa jměna učených Slovákův, Benedikta z Nedožer, 
Tranovského, Kalinky, Pilaříka, Hrabce, Masnicia, Jacobaea, 
Semiana, Čerňanského a jiných? Bylať doba, jmenovitě r 
druhé polovici sedmnáctého a první osmnáctého století, kdežto 
spisovný jazyk československý v Čechách a Moravě pohro- 
mami krvavých válek na čas přidušený, ve Slovensku, kdež 
měně překážek a tíhot na něj doráželo, tím spanileji pro- 
kvítal a hojné ovoce nesl, jakž toho čistě a správně psaní 
spisové Krmana, Béla, bratrův Bahylův, Ambrosia, HruSkovi- 
ce, Doležala a mnohých jiných dosvědčují. Ještě na začátku 
nynějšího století objevila se v tak jmenovaném institutu lite- 
ratury slovenské v PreSpurku zdvojená snaha osvícených, 
blaha celého svého národu milovných Slovákův v nejspani- 
lejším světle ; péčí představených ústavu tomuto mužův, zvláště 
učeného a vysoce zasloužilého Jiřího Palkovíče, vydán jest 



380 Literami higtorie. 

nemalf počet knih, t čele jejich písmo Svaté a Yý\ŮBd no- 
vého Zákona^ obyčejnj^m spisovným jazykem naSím tak 
vzorně a správně, že směle nejlepším knihám téhož časa od 
Čechftv psaným po boku postaveny býti mohou. Z krátká, 
od času prvního světla, kteréž na historii československého 
národu padá, až do přítomné doby nacházíme všecky tři ra« 
tolesti jednoho a téhož štěpu v literárním ohledu co nejou- 
zeji spojené: jeden spisovný jazyk vázal je všecky tři do- 
hromady nerozlučně, jedna pokladnice slovesného zboží, do 
níž každý podlé míry své majetnosti a síly vklady své při- 
nášel, a z níž na vzájem každý duševnou potravu vážil, byla 
všem obecná. Muselaf jistě jednota tato založena býti na 
hlubokém a pevném základu, kteráž v běhu tisíce let odolala 
všem zevnitř na ni dorážejícím překážkám, i samému politic- 
kému oddělení Slovenska od Moravy a Čech ; nikoli na chout- 
ce a zvůli jednotlivých osob, náčelníkův národní literatury, 
nýbrž na původní nejbližší pokrevnosti všech tři větví náro-^ 
du československého, na podstatné srovnalosti tělesné i duSev- 
né povahy jejich, na stejnosti jazyka, mravův a obyčejův, 
na souhlasnosti snah a potřeb, na vzájemné všech výhodě, 
slovem na nutnosti a nevyhnutelnosti věci samé. Jednota tato 
měla své pojištění v citu celého národu československého a 
v osvědomění všech ušlechtilejších, vzdělanějších a osvíce- 
nějších jeho duší: Čech v Moravě a Moravan v Čechách ani 
podle zákonův zemských ani podle zvyku nebyl za cizince 
považován, a ačkoli Slováci od Moravanův a Čechův nejen 
občanskou správou^ jako posavad, alebrž dosti dlouhý čas i 
vládou a panovníky odděleni byli, však proto předce v skutku 
a životu samém, úsudkem lidu, zdravým citem se řídícího, 
nikdy Slovák na Moravě a v Čechách, a naopak Čech a 
Moravan ve Slovensku, co do jazyka a národnosti za cizince 
držán nebyl. Byl-li na tomto poli vyššího národního života 
v poměru jedněch ke druhým jaký rozdíl, bylť on z povahy 
věci přirozeně vyplynulý, nevynucený, žádnému ujmu nečiní- 
cí: byl to poměr, jakýž mezi staršími a mladšími, silnějšími 
a slabšími, bohatšími a chudšími bratry bývá; Slováci jmeno- 
vitě vinuli se, navzdor kladeným jim doma rozličnými okol- 



Hlas o potřeba jednoty spis. jazyka. 381 

nostmi, zvlášté odrůzněním se obecné mluvy, vzdáleností sí- 
del a rozdílností občanské správy, překážkám, vždy dověrně 
a přítulně k Čechům a Moravanům, dobře cítíce, že duSev- 
né blaho jejich, že pokroky v národní osvětě a literatuře od 
setrvání jejich v posavádní jednotě závisí, a že kvapné, ná- 
silné vytržení se z lůna společné všech tří matky, jedné v 
běhu tisíce let odchované písemné řeči, jedné v běhu půlpáta 
století nashromážděné literatury, jim velikým nebezpečenstvím 
při malé naději hrozí, t. ztrátou jistého, přítomného a boha- 
tého dědicťrí při odkázání k nejistému, chudému výdělku v 
daleké, nevyzpytné budoucnosti. Že lid slovenský v Uhřleh 
při tomto setrvání duchovních správcův a učitelův jeho v li- 
terární jednotě s Čechy a Moravany ohledem na přiměřené 
potřebám jeho rozumné, mravné a nábožné vzdělání nic ne- 
ztratil, že za přineSení v obět domácí své čili pokrajinské 
mluvy ku prospěchu obecného spisovného jazyka přiměřené 
odměny docházel, toho tuším žádný nepředpojatý znatel po* 
váhy a stavu jak jeho tak i jiných národův zapíratí nebude: 
nebof nelze právem tvrditi, žeby lid slovenský proto, poně- 
vadž vzdělanci a osvěcovatelé jeho v jednotě spisovného ja- 
zyka a literatury s Čechy a Moravany setrvávali, byl v roz- 
umném, mravném a nábožném vzdělání svém patrnou újmu 
trpěl, a buď surovějším" a výtržnějším, buď otrlejším a leni- 
vějším se stal, nežli lid okolních národův slovanských i ne- 
slovanských, u nichž spisovný jazyk ode domácí, všední 
mluvy méně anebo dokonce nic se nerůzní, a jež zde jme- 
novati zbytečné, poněvadž je Slováci před očima majL 

Nelze ovšem zapíratí, aniž já toho zde zahalovati a za- 
tajovati míním, že toto setrvávání Slovákův s Čechy v je- 
dnotě spisovného jazyka a literatury stávalo se v běhu času 
vždy těžším a těžším, že jmenovitě spisovatelům na Sloven- 
sku žijícím bylo vždy krušněji a pracněji držeti se z ohledu 
grammatické správností a vytřelosti slohu na rovni se spi- 
sovateli v Moravě a Čechách žijícími, a že Ctění novějších 
knih českých, zvláště z oboru vyšších nauk a umění, nebylo 
za našich dnův Slovákům již tak lehké, snadné a přístupné, 
jako za dnův našich otcův a praotcův. Příčiny tohoto nepo- 



382 Literami historie, 

bodli byly a jsou posavad přerozličné: mezi těmi hlaynt, dle 
mého zd&niy tyto tři. Předné zmábajicí se vždy větši avětii 
rozdil mezi obecnou mluvou lidu českého a moravského s 
jedné a lidu slovenského v Uhřich s druhé strany. Mluva 
lidu českého a moravského postupovala téměř stejným kro- 
kem, s malými výjimkami, za proměnami jazyka spisovného, 
nikdy jeho příliš se nevzdalujíc: mluva naproti lidu sloven- 
ského v Uhřichi zachovavši na mnoze, zvláště co do samo- 
hlásek, starší formy jazyka^ než při tom spolu rozpadši se v 
hornatých těch sídlech, beze. střediště národního života^ v pře- 
veliký počet pokrajinských, sobě dosti nepodobných podřečí, 
uchýlila se tím patrně od pravidelných forem jazyka spisov- 
ného. Toto však odchýleni nepostoupilo tak dalece, žebytím, 
t. pro pouhou rozdílnost forem, jazyk spisovný byl se stal 
lidu slovenskému naprosto nesrozumitedloý; nevěřím zajisté, 
žehy lidu slovenskému spisovné formy ^^košile^ lidé, duše^^ atd. 
pro rozdíl samohlásek byly temnější nežli obecně užívané 
^košela, lude nebo ludjix, diíša," atd. — Za druhé povaha^ 
kterou novější spisovný jazyk v Čechách, po obnoveni 
národní literatury, na se vzal, byla od povahy staršího «pi- 
sovného jazyka, jakýž nám zvláště Češti a Moravští Bratři 
ve spisech svých byli pozůstavili, patrně rozdílná. Čechové, 
probudivše se z dlouhého spáni a vidouce sebe v národní li- 
teratuře daleko v zadu za jinými národy, zvláště Němci, 
chvátali klopotem nahraditi toho, co v dlouhém prodleni času 
bylo zameškáno. Spisováno tu a překládáno mnoho z pátrá 
a bez připrav, slovy sice českými, než v duchu začasté ne- 
českém, neslovanském. Potřeby našeho času, spftsob a směr 
celé novější západoevropejské vzdělanosti donutily je vystou- 
piti bezrozpakn z těsného, příliš obmezeného oboru nauk a 
uměnif v němž předkové naši žili a pracovali, sáhnouti k 
naukám a vědám potud u nás v národním jazyku nevzdě- 
lávaným, ku přírodozpytu, chemii, mathematice čisté a upo- 
třebené, siloskumu, hvězdosloví, lékařství, pytvě, dušesloví 
atd., slovem vzdělávati literaturu všestranně. Tvořeno tu mno* 
ho nových slov a názvův, aniž to jinače, ač mělo-li co psáno 
^ý^ (d. psáno býti muselo), díti se mohlo. Poklady staré lite* 



Hlas o poířébé fůdnoty gjňš. jazyka. 888 

mtniy nemobly najediKm vyhledány, odzeny, ke sprAté a 
obohaceni jazyka vydány, brána ku poznáni oetatnieh vzdS* 
lanějfiloh slovanských náieU, polského, raského a illyrského, 
a kn přibiráni z nich potitobné k vypUíováni mezer domád^ 
ho jazyka látky nemohla naspěeh otevřena býti. Slovád, 
nebyvše ve svém položeni připnzeni k tak náhlémn vykro-* 
čeni z mezi proslonárodni literatury do obora soustavných 
nank a véd, zůstali přisnéji na tak řeéeném bibMckém slohn 
Ipéti, kterýž se jim na ten čas ke víem jejich potřebám po- 
stačovati zdál, a tim se oddzili védecké éíH nankové stránce 
nov^Si éeské literatury. Kež ani toto nepohodli nevystonpilo 
na takový stupeň, aby nenchranné k rozdvojeni literatury 
vésti muselo. V Čechách snaha o čistotu a správnost^ o pft- 
Yodni, přirozený, a af tak dim slovauiítéjšl ráz spisovného 
jazyka pronikla brzo duáe váech výteénějéich spisovatelův, 
a trvá s nezáporným prospěchem až podnes. Slovákům bylo 
jen dočekati času, jenžby je připudil vystoupiti samočinné do 
fiiršibo oboru nauk, aby se přesvědčili, že biblický jazyk a 
sloh, ač nám co do forem neodstupným pravidlem a zákonem 
jest, nicméně co do látky ke vzděláváni světských nauk, ja^- 
kého náš věk a stav evropské osvěty žádá, naskrze nepo- 
stačuje. Pomoc z jejich strany, vystavením vzorův dobrého 
naučného slohu s jiného stanoviště, poskytnutá, mohlaby v 
tom ohledu Čechům jen ku prospěchu býti, chráníc jich před 
strannostmi a krajnostmi, a bylaby jistě vždy vděčně a uzna^ 
le přijata. — Za třeti přispěl k rozšířeni mezery v pohodl- 
ném užíváni jednoho a téhož spisovného jazyka mezi Čechy 
a Slováky nedostatek národních škol na Slovensku a potřeb^ 
ných k vyučování mládeže koih. V Čechách a na Moravě, 
ačkoli přirozený jazyk z vyšších Skol a úřadův zemskýdi 
pomalu vytlačen byl, však předce péče o řádné a správné 
vštěpování jeho vzrůstajícímu pokolení jak doma tak i ve 
Školách nikdy tak hluboce neklesla, jako ve Slovensku. Na<^ 
cházelif - se vždycky horliví a osvícení muži, kteříž ve zná- 
mosti jeho vlastenskou mládež na nižších i vyšších, světských 
i duchovních školách, jestli ne veřejně aspoň soukromné, 
cvičívali; nan^olika vyšších ústavech, na universitě Pražské 



3g4 lÁUrámi hUtorie, 

Střiženy dobročinnon vládon a přiSiniiiioi stav&T Btoliee éefi- 
kého jazyka a literatavy, spisovány a yydáy«!iny v přehojném 
podta potřebné nanénó knihy, návody k prayočtdni a právo- 
paánly grammatíky, slovníky, phraseologie, chrestomathie fili 
čítanky a jiné propravy ke slohn a slovesnosti, e niehi mno* 
hé, zvládté v novéjSích časích na svétlo vyšlé, výtečností jak 
obsahn tak i formy znamenitě vyníkajL U Slovákův o roz- 
šiřování spisovného éeskoslovanského jazyka jak ve školáeh 
tak i doma, pomoci dobrých nančných knih, od starodávna 
menší a místy i éasy do konce nižádná péče: činnost instítnta 
a stolice řeči a literatury slovenské v Prefipnrku nikdy se 
nerozvila stále, důsledně a bez přítrže, jiné podobné, nej- 
více sonkromné ústavy na gymnasiích a lyceích, sotvy po* 
vstavSe, zanikaly napořád beze sledn a trvantivého účinku, 
nančných kněh o jazyku nafiem, s obzvláštním ohledrai na 
Slováky sepsaných, malý počet, a nadto i těch, ježto po- 
hotově byly, nedosti užito. Než tento nedostatek dobrou a 
pevnou vůlí, stálostí a vytrvalostí, sjednocením úmyslův 
a uchopením se přiměřených prostředkův, ze všech nejsnáze 
odstraněn býti mohl Potřebí bylo zasaditi se především o 
potřebné, methodicky vypracované naučné knížky a uvedeni 
jich do Skol, o upevnění stolice literatury slovenské v Preš- 
purku, a jestíi možné o založení jiné podobné někde hloub 
v lůně Slovenska. Bez důkladného, úsilného vyučováni a 
jrfinčování se není možné zmocniti se dokonale kteréhokoU 
spisovného jazyka, zachovávati ve psáni jeho čistotu, správ- 
nost a nevyhnutedlnou ke sroznmitedhiosti jednotu gramma- 
tických forem, budiž on posléze jakýkoli, starý nebo nový, 
z temene Tater nebo ErkonoSí, z řečiště Váhu nebo Moravy 
neboli Vltavy vážený. Pročež ani tyto, ani jiné podobné na 
užíváni posavadního spisovného jazyka ve Slovensku ležící 
tíhoty, jakožto náhodné a snadno odstranitedlné, nemohly 
mne nikdy přivésti k tomu přesvědčení, žehy kvapné a ná- 
silné odtržení se Slovákův od Čechův ve spisovném jazyku 
a literatuře byl krok nutností věcí požadovaný, prostředek 
k zachováni a napomožení jejich duševného bl^ia nevyhnu- 
tedlně potřebný: Bylaf doba ještě za času mého přebýváni 



Hlas o potřeba jůdnoíy 9pi9, jazyka. 335 

v Uhfidi, kdežto mySléiika^ kterakým spůsobem by spisova- 
telé sloveniti ohledem na jasyk potřebám lidn svého, v ny- 
nějším stava vzdělaností jeho, nejlépe a s nejjistějším pio- 
spécbem vyhověti mohli, nemálo zaujimab dnái mon. Mnoho 
tehdáž- mesi mnou a přítelem EoUárem o předměta tom i 
dopisně i ústně rozjímáno a přemítáno. Vyznám se, že se 
mi i tehdáž zdák>, i nyní zdá, žehy spisovatelé sloveniti, bez 
újmy jednoty literární, na základu zděděného spisovného, 
jmenovitě biblického a u evangelíkův spola litargiokého ja- 
zyka, mohli dále pokračovati zvláštní, poněkud od Čeohův 
rozdílnou cestou, tak aby, šetříce podle možnosti přijatých 
od starodávna grammatických forem a neměníce pravopisu, v 
lexikálním a v jistém smyslu i syntaktickém ohledu čili v 
látce jazyka více na krajany své Slováky nežli na Čechy 
ohled měli, užívajíce slov a mluvení spůsobův domácích, tam 
kde Čech své zvláštní, jim neznámé^ anebo méně srozumí- 
tedlné má» Učinili to poněkud již nejedni spisovatelé slo- 
venští starších i novějších ěasftv, jmenovitě Bybay, Bartholo- 
maeides, Feješ, Čaplovič, Fejérpataky, i sám EoUár v po- 
sledních svých, s obzvláštním ohledem na Slováky vydaných 
spis^h, v čítance, kázáních atd., ježto patrně ráz a barvu 
svého slovenského původu na sobě nesou; a mohloby se, po 
dobrém věci uvážení a všestranném vyšetření, zvláště ve 
spisech výhradně pro obecný lid slovenský určených, snad o 
krok nebo dva i dále jíti, vždy až potud, pokudby se tím 
žádoucí jednota nerušila, spisové od Slovákův pocházejíei 
Čechům a od těchto oněm, pro rozdíl pravopisu i gramma- 
tiokýeh forem, naprosto nesrozumítedlnými a nepřístupnými 
nestávali Tím spůsobem by literatura slovenská v Uhřioh 
působila zvláštní oddíl v eelku, nejsoucí z něho vyĎata, nýbrž 
v něm, co duha v duze, co kruh ve kruhu, obsažena. Ob9 
strany by se vz^emně podělovaly svými zvláštními, každé 
z nich původně náležejícími poklady; Slováci by sobě ne- 
zavřeli přístupu k volnému a snadnému užívání neoceněných 
památek staročeské Uteratory, Čechové by ze slovenských 
spisův čerpali hojnost slov a průpovědí, k dalšímu oboha- 
cováni a šlechtění spisovného jazyka a zvláště k zapuzováni 

Šarařťk Sebr. tpl«y. XII. 25 



386 lÁterámí historie. 

némeekých spůsobty mlnveni velice prospěSných. ToC by 
byla blahodějn& obnova a iiBtý zisk, nikoli odvážn;^, násilný 
převrat a jistá škoda. 

Že za takovou přiměřenon, mímoiiy oběma stranám 
prospěšnou a tadiž vltanoa obnotm ona minnlého roku v 
nberskémn Slovensku vzešlou, v Novinách a Orlu na odiy 
vystavenou novotu v jazyku a pravopise uznati nemohu, 
o tom před čtenáři véci povědomými mnohými slovy siřití 
se netřeba. Jest to, dle mého pevného přesvědčeni, ko- 
nečný a svrchovaný převraty kterýž, bude-li důsledně a 
úplně proveden a ujme*li se u nynějších i budoucích spi- 
sovatelův slovenských, nejen posavadni jednotu spisov- 
ného jazyka mezi Čechy a Moravany s )edné a mezi Slo- 
váky s druhé strany dokonce vyzdvihne, ale i přítomnost 
a budoucnost Slovákův v duševnem a literárním ohledu 
od jejich minulosti docela odsekne. Podřečí, za základ no- 
vého spisovného jazyka obrané, i u samého lidu sloven- 
ského na malé pole obmezené, pravopis, podle abstraktních 
zásad, bez ohledu na etymologii a na obdobu pravopisův 
vzdělanějších nářečí slovanských skrojený, vše to jeví patrně 
snahu o zúmyslné zrušeni celého posavadního literárního 
stavení ve Slovensku, tak aby kámen na kameni nezůstal, a 
nová budova, nový chrám osvěty pro Slováky, v původním 
samorostlém slohu, jest-li ne docela bez ohledu na ostatní 
větve kmene slovanského (čehož posuzovati nemohu), aspoii 
bez ohledu na nejbUžši příbuzné, Čechy a Maravany, vysta- 
ven býti mohl. Vyznám se, že v celé historii literatury 
vzdělanějších slovanských národův tak kvapného, násilného 
a rozsáhlého převratu, tak odvážného skoku od bílého k 
černému neznám, jako iento jest. Mezi příklady, které se z 
historie literatury ruské, srbské, iUyrské atd. uvozovati mo- 
hou, a mezi tímto jest veliký, podstatný rozdíL Rusové i 
před Petrem psávali rusky a píší dodnes jazykem z církev- 
ního i domácího nářečí uměle slitým, Srbové i před Obrado- 
vičem psávali srbsky (dle svědectví listin, zákonův, letopisův 
atd.) a nezhostili se až dodnes vplyvu církevního nářečí; 
pravopis u obou jen po částkách obnovován, t^eze zrušeni 



Hla8 o potřébií jednoty spis. jazyka. 387 

^ákladftv etymologie; n OhorvatAv nejnověji pouze pravopis 
nepatrnou obměnoa některých plsraen sjednodnien, spisovný 
jazyk naproti tomu na starší, širSi, pevnějSi, positivní a hi- 
storický podstavek čili základ nveden ; a vfiech tři národův 
při předsevzatých obnovách souvislost přítomnosti s minu- 
losti vlče getřena, u všech tři jiné ke hledáni nových lep- 
Slch cest pobídky, íiné výpadky. Kdyby Slováci byli lid 
polodivoký, nedávno na viru křesťanskou obrácený, mravně i 
rozumně docela nevzdělaný, s jinými sousedními národy v 
žádném svazku pokrevenstvl a příbuznosti ncstojlcl, asi jako 
Amautové v Turecku anebo Avarové vKaukasu; kdyby byli 
národ veliký a politicky samostatný, aneb aspoň položením 
svým na ně]akém ostrově v oceánu vplyvu ostatních je ob- 
kliěujldch národův méně podrobený, méně bych se tomu, co 
poěato jest, divil: než Slováci nejsou začátečnici na dráze 
života civilisovaných národAv, nebyli posavad zbaveni světla 
a pomoci domácí národní literatuiy, nejsou prosti starých, 
svatých svazkAv s nejbližší svou krvi, k niž by je, co 
bratry ke starším, jednak povinnosti vděčností a uznalosti, 
jednak hlas opatrností, v této tak pro přítomný i budoud 
blahobyt všech tři větvi rozhodné době úžeji než kdy vA- 
žati měli. Divní, nepochopitelní osudové Slovanstva I Když 
československá řeč v Čechách a Moravě chřadla a hynula, 
v druhé polovici sedmnáctého a první osmnáctého století, 
Slováci se ji horlivě a s velikým prospěchem ujímali, plšice 
správněji, než sami Čechové: nyní, když čeština veseleji než 
kdy prokvetá, národnost a literatura rychlejším a zdařilej- 
ším krokem, nežli sme sami ještě před ' nedávném doufati 
směli, ku předu se berou, nyní se Slováci, bez dostatečných 
přičiň, mermomocí od Čechův odtrhuji! Daremné jest uji- 
šťováni, že tlm přijmutím nového spisovného jazyka a žalo- 
žením nové literatury na Slovensku staré svazky lásky mezi 
bratrskými národy, staré poměry literární vzájemnosti ujmu 
trpěti nebudou, že stojíce každý na své půdě a vzdělávajíce 
ji o závod, tím snáze, neboť bez závistí a řevnivostí, výteč- 
nými plody umu vzájemně se podělovati a jimi ze spolka 
živiti mod budeme. O prvním nepochybuji, nebo láska jest 

25* 



388 Literární historie. 

mocnost přirody, sihiéjSi nade vSeeky odbojné a ji odporné 
mocnoflti světa; taf ani ve krri nÍLechtQejiioh synův Slo- 
venska, Moravy a cech nikdy nevychladne, byt i více bylo 
podnět&v neshod a {/iznic, nežli jich skutečně jest: o drnhěoQi 
nikterakž přesvědčiti se nemohu. Budouf jisté i bndoacné 
jednotliví učeni mezi Slováky, kupnjici a čitajid lepši knihy 
české a mezi Čechy slovenské, asi jako teď polské nebo 
illyrské nebo ruské, ale jich počet bude velmi skrovný: o 
vzájemnosti v literatuře, jakáž posud byla, bez jednoty spi* 
sovného jazyka, napotom ani řeč býti nemůže. Bez úmysl- 
ného, důkladného cvičeni se v spisovném českoslovanském 
jazyku, bez horlivého, stálého zasazováni se o jednotu lUe- 
ratnry, v témž smyslu a směru jako posavad, odcizí se Slo- 
váci brzo docela jak staršímu spisovnému slohu, tak i no- 
vější literatuře české; Čechové a Moravané k nově oblíbe- 
nému podřečí a pravopisu slovenskému nikdy nepřivyknou. 
Mezera mezi jazyky a literaturami obou stran (ač bude-Ií dvou 
literatur) bude brzo tak veliká, že jí více mc nevyplní. 
Předstíráno, že mimořádný stav, v němž se Slováci v Uhřich 
nalézají, že nově povstalé poměry mezi nuni a ostatními 
národy uchopení se nového, mimořádného prostfedku k ša- 
chování jich před zahynutím neúchylně požaduji. Pouštím 
rád, že nový stav věcí nové^ zdvojené péče o zachování lidu 
slovenského při zděděné národnosti požadoval: než mysUm, 
že mohl k důraznějšímu působení na srdce i mysl lidu slo- 
venského obrán býti prostředek nmohem přiměřenější, nmo- 
hem lahodnější, méně škodný, méně nebezpečný nežli ten, 
jehož se uchopeno. Nelze po pravdě tvrditi, žeby plodové 
výtečnějUch spisovatelův v Čechách a Slovensku, pouze pro 
povahu spisovného jazyka, byli na čilejší duše ve Slovensku 
docela bez působení zůstali: původové vzešlých těch novot 
vědif sami nejlépe (tak se aspoň dověřujeme), kterým spi- 
sům za své probuzeni k národnímu citu a smýšlení, za své 
zachování Slovanstvu díky povinni jsou, Bemolákově li gram- 
matíce, čili některým jiným knihám. Bylo-Ii potřebí sestou- 
piti o několik stupňův níže a přehledati ku potřebám obec- 
ného Udu slovenského, mohla k tomu nalezena býti cesta 



Hlas o poéřMjeétwty 9pi8. jazyka, ggg 

prostředni ode nme již nahoře podotéeni^ s ryhnatiin se ne- 
Irifirozeným, násilným a tady nebes&pečnj^ a Škodným kng- 
nostem. Pravenof OTtem, že obráni toho prostředka, zvolelsi 
této oestjr stalo se ke všeobecné žádostí samého lidn sloven- 
ského. Nevim^ byl-li sknteňně, dřivé nežli se k diln přikro- 
čilo, o to Udy byli-li dospěli a k hlasováni v tak důležité věoi 
vnitrné povoláni údové jeho řádné tázáni: podle toho, co o 
nespokojenosti mnohých spanilomyslných , národa svémn 
Terně oddaných Slovákův s tonto novotou, o odpora, s kte- 
rým se ona i n samého obecného lidu v ncgedněch okolioh 
uherské vlastí potkává, i nás vzdálených doilo a posnd do- 
•cházi, šlofině bych o všeobecností oné žádosti pochyboval: 
než bndiž naposledy z ohledu té žádoti jakkoli, při roz- 
hodnuti takových záhadek, jako přitonmá jest, netak 
množství, jako raději jakost hlasův platiti má a mosl. 
Nebof jakož nemohou nemocni lékařům předpisovati spů- 
43obu léčeni, ditky rodičům a učitelům spůsobu vychová- 
váni a vyučováni, tak ani obecný lid vzdělavatelům svým 
nemůže nařizovati cest a prostředkův k dosaženi duievné 
vzdělanosti a osvěty, duievného blahobytn svého: tim by za- 
jisté vSeliká přednost vybrooienosti rozuma nad přiroz^ton 
hrubosti jeho, osvlceností nad temnosti, slovem vzdělanosti 
nad surovosti naprosto zapřena a zrušena byla. 

Než poněvadž sem předešle několikráte se dotekl, že 
De mi začatá novota nepřirozená, škodná a nebezpečná býti 
vidi, musim ještě o tom něco porozvinutěji a určitě}! se 
vyjádřiti. Nepřirozená se mi ta novota vidi, poněvadž 
nevyplývá z nynějšího stavu rozumové osvěty a duševně 
vzdělanosti Slovákův co pouhé pokračováni, co nový, vyšSi 
stupeň její, nýbrž pocházi pouze z theoretickýoh, spekula- 
tivných zásad, snažících se bezohledně a mermomocí vkořeniti 
se do života, jich nezni^jicího a proti nim se zpouzejíciho, ne- 
spoléhá na positivnem, historickém základě, nýbrž pouze na 
ideálnem, samolibě podstrčeném podstavku, neviže budouc- 
nost s minulosti, nýbrž je naprosto přetrbuje, nevede zvol- 
ným, mírným,, povážným krokem dále a napřed, nýbrž vdi 
se vraceti, s opomitnutim všelio> co posud jinýnn cestami 



390 Literami historie. 

a prostředky na poli literami osvity piaimě nabyto, k sa- 
taéma prvopočátka — od Oiady k abecedě. Čest a chvála 
obecné mluvě lidu slovenského v horním Pováži a v celém 
Slovenska, kde ona na svém místě Jest Qi, sám sem prosto, 
národní pisně slovenské již roka 1844 sbíral, pozd^i s pří- 
telem Eollárem vydal): než i jazyk náš spisovný, spoleinon 
snahon ašleehtilejiích duchův trojvětvého našeho kmeae 
v běhu ptUpátastoleti zdokonalený a obohacený, jazyk, jenž 
milé Slováky v dlouhém prodlení ěasu, v neustálém kolo- 
.tání osndflv, v přenebezpečných, na ně se z rozličných 
stran valících vichřicích duševnou krmí krmil a před mrav- 
ným spuštěním i odnárodněním se uh^il, neni povrhel: jest 
on faktickou mocností, jest reálným světem, máC i on svá 
práva, jichž bezeškodně přerušovati, mát své ostny, jichž 
bezbolestně dotýkati se nelze; platíf i o něm, co o římském 
panovníku: cui male si palperey reccUdůrat uncUque tutus^ 
Žehy nynější občanské čili politické položení Slovákův, 
žeby stupeň jejich rozumné i mravné osvěty tak kvapného 
vykročení z posavadní dráhy, odřeknutí se všeho společně 
s Čechy a Moravany pracně nabytého dědictví, zboření oe- 
lého starého stavení až do samých základův a podjeti se o 
novou budovu požadoval, žeby nemožné bylo prostonárodní 
literatury mezi Slováky v posavadním spisovném jazyku do- 
cíliti, o tom se přesvědčiti nemohu Nebyliť ani posavadní 
přiměřeně k potřebám čtenářův psané knihy bez dobrého 
vplyvu na lid slovenský. Že jich málo bylo, tím není spi- 
sovný jazyk vinen, nýbrž okolnosti docela jiné a rozdílné. 
Prostonárodnost nezáleží podstatně a nevyhnutelně v užíváni 
toho nebo onoho obecné mluvě bližšího podřečí, nýbrž ve 
věcech, ponětích, myšlénkách a spůsobů jich přednášení čili 
ve slohu: kdyby zajisté tak bylo, a prostonárodnost pouze 
v prosté řeči záležela, nemohlby meklenburský, hanoverský, 
švábský, švejcarský, bavorský, rakouský, slovem, německý 
sedlák tak beze vši nesnáze a s takovým prospěchem knihy 
pro něj v písemném jazyku německém vydávané čítati, s jakým 
je dle všeobecné zkušenosti každodenně čítá. Nedím nic o 
tom, že literatura, která, chce-li jinač toho jména hodná být^ 



Hlas o j^ebé jednoty spts. jazyka. SVÍ 

potřebám vieoh tříd celého národu, vy«i<rii i nižSioh, ete^ 
hověti mnsiy nemá a nemůže býti pouze prostonárodhi. -^ 
O škodlivosti vzeilé novoty jak ohledem na posavadni celek 
čili trojratolestný kmen, tak i ohledem na odStěpigiel se vě- 
tev, abych příliš řeč šiříl, nebude, tušim, žádný rozumný a 
nepředpojatý poBuzovatel věci, o niž se jedná, ode mne žá- 
dati: vidoucimu sama se naskýtá, nevidoucímu vlastní své 
a svých bratři rány a strasti, .bolesti a neřesti zúmyslně 
odhalovati a ukazovati, věc jest přetrpká a vděku prázdná. 
Sily všech tři větvi československého národu, v tom jeho 
stavu, v kterém se skutečně nacházi, i dohromady vzaté, 
přirovnáme-li je k silám jiných národův jak slovanských tak 
i neslovanských, n. př. ruského, polského, německého, fran- 
couzského, angUckého atd , jsou ke všestrannému vzdělávání 
a obohacováni literatury dosti slabé; vieSké, i sebe menší 
rozdrobováni a trháni jich nemůže býti ohledem na celek i 
částky jeho neškodné. Tím kvapným, násilným odcesnutim 
se slovenské větve od kmene obnaži se na tomto veliká, hlu* 
boka rána, kteráž, byf i v prodleni času se zacelila, a byC i 
odtržené větvi se udalo vpustiti do své půdy kořeny nového 
samostatného života (o čemž vehni pochybujeme), jizva předce, 
a to patrná, vždy zůstana Což horšího: jakož každé svévol- 
né a jednostranné vytahováni se z posvátných svazkův^po- 
krevenstvi, podle přirozené povahy lidské, nemůžczůstati bez 
rozkvašeni ůmyslův a vzbuzeni vášní, vedoucích od svornosti, 
snášelivosti a lásky záhým přeskokem k nesvornosti, nesnár 
šelivosti a nenávisti, tak i zde předvídati, anobrž již na sar 
mém začátku cititi lze, že urputné zasazování se o provede- 
ní začaté novoty povede k rozepřem a hádkám, k rozhořče- 
ní ůmyslův, k roznícení vášní, jichž jakož začátek obyčejně 
lehký a malovážný, tak konec vždycky smutný a záhubný 
bývá. Nebof ze semene nesvorností, nesnášeKvosti, hněvu, 
slovem z vášni, nikdy a nikde plod dobrý, srdci i mysli k 
duhu jdoucí, uroditi se a dospěti nemůže. Naleznout se blou- 
zniví a blázniví učedlníci, ješto půjdou dále, nežli mistři 
chtějí a veU; nezůstanef, ano nezůstáváf již nyní, bez kace- 
řování češtiny a Čechův, bez kaceřováni oněch Slovákův, 



892 LUerámf higUrtie, 

kfeeHž od ote&v a matek svých v té yffe rjrdioYáiii byríe, 
ie Čechové, Moravané a Slovád jedna krev, jedna veliká 
rodina json, ie spisovný jejich jazyk společné víeeh tři 
jméní, společné dédictvi jest (co prý dle nového učeni nékte- 
lých Slovákův povéra^ ba hřišné smýšleni býti má), v ni 
také setrvati a zemHti ehtčji. — Než neni na této z roz- 
drobeni sil, z rozdráidéni mysli a vzbnzeni vášni povstalé, 
jakkoli makavé a veliké ikodě dosti; budoucnost jeíté vfit 
iim nebezpečím hrozL Nedim nic o tom, že při známé roz- 
drobenosti slovenského nářeči na veliké množství sebe roz- 
dílných podřečí, z nichž jednoho pěstovati bez ujmy jiných 
nelze, spory o pravopis a grammatiku v postupu času budou 
naprosto neúchylný, a že tudíž Slováky snadno to potkali 
mAže, co potkalo Srby, kteHž již téměř ode Ifidceti let o pra- 
vopis a ^ammatíku se hašteřice a v tom domnění nvazSe, 
že bez soustavného, podle filosoficko-theoretických zásad skro- 
jeného pravopisu klassických spisovatelův naskrze miti ndze 
(ačkoli historie nejbohatšieh literatur, francouzské, anglické, 
německé a vlaské, opak toho dokazuje), od šeSulin k Jádru, 
od formy kvéci, od písmen ke spisům, od slov k slovesnosti 
(literatuře) nikterakž probrati se nemohou '); nehoda tato, 



*) Že tato bázeň neni zamyšlená a mamá, kdokoli protim sobe oči 
a přizdyihna trochu oponu o něco hloub do proudu áisu, do dilny 
umův našich, do směru tajných jejich choutek a líbůstek, nahlidne, 
snadno ořipustL Neni dosti, že nedárno Slavnému Sboru Mnsejnimu 
náyrh z brusu nového spisovného českého jazyka, vice politováni nei 
smichu hodný důkaz pobloudilé mysli, předložen byl, již prý zase jiné 
podobné vejce se kluje: neni dosti, že brzo po přijatém a stvrzeném 
jak v kr. české Učené Společnosti tak i ve Sboru Musejním pravopisu, 
opět a opět nejen novými pravopisy, ale i novými abecedami obcUro- 
váni sme byli, tak že teď vSebo všudy sedmero rozličných pravopisftv 
v Cechách a Slovensku stejnočasně v oběhu a užíváni máme (těch, v 
nichž posavad jen sami vynálezci se kochají, ani nepočítajíc), a již zase 
o přistřihováni dvoji nové abecedy, jedné v nlavnim a sidelnim, dmbé 
y jiném pokrajinském městě, pověst proskakuie. Věru nevim, čim to 
jest, kletbon-h svrženého od praotcův naSich Peruna, čili mstivostl ne- 
vrlého nad lehkomyslností a marnosti naíi Deminiiga, přistvořivěiho nám 
kradmo, k doličeni jména nadeho, od nás často zmíraného, zvláátni 
písmenko- a slovotvomý organ, že jakož druhdy Ixion z mučného, sir- 
natého, suchoparného kola na čistý vzduch, tak my z kalného, matného, 
dnchomorného viru písmenko váni a slovíčkování na výsluni slovesnoUi 
nikdy a nikterakž vyplésti se nemůžeme. Již nás Cechoslovany iedeu 
Adam trochu levné ceny titulem filologickéiú ndroďu poctil ; d<Hi»jme, 



Hlas o peiřMÍ jednoty spis. jazyka, 893 

aé TeHká a ikodiiá, Tidy by byla jen do&umá^ podřiseBá; 
aebeipeSi, s kterýmž to nové poéintoi dle mého sdftni spd- 
jrao jest, mnohem jeet yétii a podstatnéjSi, totiž to, ke Slo- 
Téci, oddávSe se v krátce tim kvapným vymknutím ee ze 
qMdeéného kmhn vzdélaností posavadnimn i budoncimn pi- 
semnémn čeekémn jazykn, poeavadni i budonci české Ute- 
ratnře, a nemajíce ke vzdéláváni vlastni, samostatné, vSem 
potiřebám národn dosti činici Uteratory dostatečných sil, po 
omohem ůsOném a bezkořistném namáháni vyjdou z boje 
na práznoy k daláimn vedeni své včci, pro vysíleni, slabi, k 
navráceni se ke starým pramenům vzdělanosti a osvěty, pro 
přetrženi starých svazkftv a zanedbáni spisovného jazyka, 
neschopni Což pak jest, což je dověron napl&nje, že se 
předsevzetí je)ieh podaří, že se podařiti mnsl? Vyznám se, 
že pohled na minulost a přítomnost n mne té tak sangid- 
nické naděje nebndl, že naopak mne jakousi tesknotou a 
starosti naplňuje. Spisovné jazyky a literatury se nikde, ani 
v nejpřiznivějiioh okolnostech, tak nakvap improvísovatí, 
podle abstraktných theoretických, byf sebe vzneSenějšich zá- 
sad do života vnutiti nedají; nadto pak méně u Slovákftv, 
jichžto zeměpisné položeni, odrůzněná horami sídla, bez 
hlavního rozptýlené údy poněkud spojujícího města, rozdro- 
bený na mnohá podřečí jazyk, nízký stav vyíSího prftmyslu 
a tudiž materialného blahobyta, poměry k ostatním národům, 
zvlažte k Maďarům, nedostatek národních ikol a mnohé jiné 

že nás ámhý Adam brzo ráznějSfm a významnějším titulem abecedář- 
ského národu pocti. Blaze potomkům nafiim! Spisův z dncha poSIýeh 
a k ducha jdoucích, výlevův svobodných duši život do svobodných 
du£i vlévajících, květův ideí a semeniSf ideí, zrcadel odvěčného dob^^ 
odvéčné basy a pravdy, těchto jisker božství, podndtův k velikým 
ůmvslům — spisův osvécnjícich nebeským bleskem temné, nizké, blá- 
tivé stezky duSi sklíčených, duSí pod břemenem života shroělých, duSi 
k nížinám země, pracným výdélkům, mrzkým ziskům, trampotnému ži- 
vořeni připiatých — spisův otvírajících žasnoucímu raaostí oku hluboký, 
neobmezený rozhled po neskončené říši nauk a věd, po říží světla — 
těch vpisův jim ovžem příliš mnoho po sobě nepozůstavíme ; než coŽ o 
to? M^ jim misto všeho toho pozůstavíme takové nepřebrané sklady 
starých i nových abeced, starých i nových pravopisův, starých i nových spi- 
fiovnf ch jazykův, že jimi směle nade všecky jmé vzdělané národy oboru 
zemského vypínati se, že jimi bezpracné a bezstarostné žaludkv své až 
do skonáni světa živiti moci budou. Jaké štěstí, jaká čest, jaká sláva, 
býti nevětšími abecedáři na světel 



394 lÁterámi htětorie. 

okolnosti takovému odvážnému, beaohledoéma podjetí «e o 
stvořeni nového světa, neodvislé národní Tatranské Tzdď»» 
nosti a literatury, velioe nepříznivý jsou. Medle, jak daleko 
to přivedli Sotáci (v Zemplinské stolici), kteřiž již před de- 
vadesáti lety o spisováni knih ve svém obmezeném domáeim 
podřeči se pokusili? Vždyt těch několika od nich vydá- 
n;^ch nábožných knížek sami ostatní Slováci ani jen podle 
jména neznají! Jak daleko to přivedl Bernolák a následov- 
vnici jeho, muži jinak bez odporu učeni, pilní a vytrvali, 
Kteříž již před padesátí a vice lety o povýšeni jiného pod- 
řeči slovenského ke cti literaturniho jazyka s největílm mi- 
mahánim sil se ujali? Čest a chvála některým , zvláště 
básnickým plodům ůsilovnosti jejich: než při všem při tom 
za to máme, že to, co posud na světlo vyprovodili, ještě 
není literatura, a že i těmi svými spisy, jimž co ve svém 
spůsobu podařilým plod&m umu lidského slušné podívaly 
odepříti nelze, mnohem důrazněji, hlouběji a rozsáhl^i by 
nejen na celý náš trojvětvý kmen, nýbrž i na samé Slováky 
byli působili, kdyby, držíce se^ přísněji obecného spisovného 
jazyka^ zbytečně byli nenovotili. Pročež, kde nabyti nové, 
buď lepši buď aspoů stejně dobré majetnosti v nejistotě a v 
pochybnosti vězí, tam opatrnost, bez niž i sama moudrost 
slepá jest, radí nespouštěti se, pro některá nahodilá, pří 
dobré vůli, snaze a vytrvalosti brzo přemožitedlná nepo- 
hodli, starého, společným ůsilim otcův nabytého, v rozma- 
nitých času kolejích a převratech pracně dochovaného, k 
živeni a šlechtěni všech nás postačitelného dědictví* 

Než znamenám, že mne neostřežený běh citův a my- 
šlének bezděčně daleko za vytčené tomuto psáni meze uná- 
šeti počíná. Naději se, že z toho, co sem zde bez obalu a 
líčidla, a však sine ira et studio, pověděl, smýšleni mé o vědt 
o niž se jedná, dostatečně vysvitá: že nižádného tajno býti 
nemůže, kterakou teskností a žalostí vzešlá ta novota v řeči 
a pravopise na Slovensku v Uhřich, hrozící nám konečným 
převratem všech posavadnlch svazkův, poměrův a vztahův 
mezi Čechy, Moravany a Slováky, srdce mé skličcýe. Tím 
úkol můj vyphiěn; ostatní buď poručeno rozvaze a rozhod- 



Hta9 o potřůbé jednoty spis. jcnyka, 395 

nutí 80iidii;^ch a nepředpojatých SloYikfty, v jichž rukou a 
mod přitomné i budonei literní vzdělání rodákův jejich spo- 
řivá. Ještě není vše ztraceno; ještě, zdáním mým, navráce- 
ni k mimějšímu a přiměřenějšíma, k dosažení chvalitebného 
cíle i rychleji i jistěji vedoucímu prostředku, k obzvláštnímu 
slovenskému, na základě biblického jazyka vystavěnému slo- 
hu není naprosto nemožné I Dejž Bůb, aby nebylo dalekél 
Do budoucnosti ovšem neproniká oko smrtedlné : kam se vět- 
ší částka obecenstva slovenského nakloní, předvídati nelze. 
Možné, že všecky naše vřelé žádosti a přání o zachování je- 
dnoty budou marilé a neplatné, že rozdvojeni a rozdrobeni 
jest neůchranné, neodvratné, že začaté násilné trháni se mimo 
nadáni bude dovršeno, že půlpátastaletá velebná budova spi- 
sovného jazyka a literatury na Slovensku bude kvapn>^ 
překotem do kořen zbořena a nová nikdy nedostavena: teh- 
dáž nám, pamětlivým, že na této zemi a na tomto světě ne- 
vidycky vítězství dochází to, což lepšího a spravedlivějšího 
jest, nýbrž že naopak často, přečasto lepší věc obětí věci horší 
se stává, nezbude nic, než zahaliti ducha svého do pláště 
oddáni a zvolati s mudrcem litickým: 

Vietria causa dUs placuit^ sed vicUf CaUmil 



Bibliografický přehled sbírek slovanských ná- 
rodních písní. 

(čas. Č. Mnsea. 1838). 

Počet sbf rek slovanských národnich pisnf , přede dvadceti lety jé- 
itS tak skrovný, v běřfcim desitiletf se více než zdvojnásobil, a mafc- 
nost ve vydáváni jich jeStě svého konečného vrdin nedosáhla. Málo 
Jest větvi slovanských, jejichž domáci sklad národnich pisni by již do- 
konale byl vjTvážen. U jižních Slovanův, na toto doáevné zboží, jakž 
vůbec vědomo, nad míru bohatých, ještě mnoho pokladův onde i onde 
po krajinách ve Bkr3rta leží, pokladův bnď naskrze nesebraných, jako 
v Bnlharskn, bnď aspoň nevydaných, jako v horním a dolním Dlyrákn; 
VL severovýchodních, t Yelko-, Mílo- i Bélo-Rusův, oněm v ohledu bo- 
hatství nic napřed nedávajících, přesnějSí a pořádnější sbírky tq)rvé 
nyní do květu pučiti se počínají, úplné a správné ještě v pozadu jsout 
aniž pak u západních větví, Polákův, Čechův, Moravanův a Slovákův, 
ačkoli již po fini, Uasobraní bude daremné, af nic nedlm o Lužičanech, 
z jejichž písní posavad jen skrovničký, ovšem tím vzácnější, výbor 
tištěn jest Pilnost vydavatelův nachází v ochotném a vděčném příjí- 
mání poskytovaných darův u obecenstva našeho, vlasti a jazyka milov- 
ného, svou nejpříslušnější odměnu. Svrchu jmenovaný, byv již něko- 
likráte ode vzdálených přátel, též od jiných cestujících milovníkův slo- 
vanské literatury, o úplný popis sbírek slovanských národních písní 
požádán, viděl se býti pobídnuta, by své zápisky v té třídé Uteratmy 
doplnil a v pořádek uvedl, jež tuto, na výslovnou žádost některých 
přátel, k libému všech, jimž na tom záleží, použiti na světlo vyponitL 
Možné, že mnozí o práci jeho, již on sám za úplnou a bezomylnon 
naskrze nevydává, jinač souditi a ji snad za nepotřebnou pokládati bu- 
dou, ti totiž, jimžby příjemnější bylo, místo tohoto suchého výčtu pou> 
hých titulův knih obdržeti nějaké ostrovtipné sepsání o povaze a ceně 
našeho národního básnictví vůbec; než i to neméně podobné jest, že 
tímto pouze bibliografickým popisem aspoň jednomu, dvěma nebo 
třem horlivým cenitelům naSidi národnich písní poslouženo bude, oe- 
nitelům majícím na zřeteli, kterak v nynějším stavu literatury naši, 
zvláště knihkupectví a časopisectví, již pouhé dověděni se, co kde na 
světlo vychází, nerci-li sebrání všeho toho, nad pomysl trudné jest Na- 



Sbírky shvanskféh národnkh pisni. 397 

poflltf y, spflsobi^Ii yw&ůwú na toto oo den bi^něji ikvetiyiei pole ná- 
rodní li teratniy' opravdovým vlastencům aspoň na ndkoliko okamžení 
nějakou potěchu, i tehdáž nezůstane práce bez užitku. K dokonalému, 
víestrannému rozebráni látky a ocenění ducha, jevícího se v národním 
slovanském básnictví, tomto Jediném a své rovni nemajícím úkazu v no- 
voevropejské literatuÍFe, potfebl dříve, zdáním nai^ nachovati myri 
Sirfiími náznatky a volnějiími úmysly nad ty, do nichž nás neodola- 
telná moc běhu věcí zakovahi, potfebl též proložiti cestu nejednémi 
ježte sbírkami, nejednémi propravnými pracemi, jiéhž nám na ten čas 
se nedostává, a bez pochyby ještě dlouho dostávati nebude. ^) Svrchu 
jmenovaný se vyznati neváhá, že jen nudou částku vyčítanýdi zde sbí- 
rek sám posud s rozbomou úvahou přečetl, že větší částka z nich ani 
do rukou jeho se nedostala, a že zprávou o těchto posledních cizímu 
sdělení zavázán. Budiž tedy zatím, pokud naše sila k něčemu dokona- 
lejšímu nedospěje, výčet tento jen jako pomůcka uvažován pro ty, jenž 
o sbírkách národních našich písní nadběžné známosti nabyti žádostiví 
jsou, by, opatfíce sobě hlavnějSí z nich, sami obraznost, ano celou mysl 
svou, jestli svěží, chopná, v dzotu neobutá, kocháním ve přirozené 
kráse slovanských těchto květohradův rozplamenili a k vyššímu, umě- 
lejšímu letu nastrojili, jestli pak přesycením módného romantismu zmo- 
žená, zapájením jí z těchto tekutých pramenův opět zocelili a ku pře- 
defflému zdraví navrátili Bude-li možné, čas po čase následovati budou 
jiná podobná sepsáni, v nichž pomalu celá vlastně národoslovná litera- 
tura slovanská, t sbírky přísloví, pověstí a podáni, vypsání obyčejův a 
mravův atd., zahrnuta a ke snadnému přehlédnutí sestavena bude. 



I. Ruské. 
A. Velkoraské. 

a. TUUné. 

1. NoYOJe i polnoje sebrance Bo8B\J8kich pěsen^ soder- 
iaSi^e y sebe pěani Ijabovnyja, paetnšeskiía^ Suiliyyja, pro- 
fltonarodnyja^ choraťoyja) svadebByja^ svjatočnyjay s prisovo- 
knplenijem pěsen iz razných RossijBkich oper i komedy. 
V Moskvě v univ. típogr. u N. Noyikova 1780. 8*. Č. L 198 



>) Ostatně známof jest, že o povaze a duchu národních písní slo- 
vanských již nejedni cemtelé široce jednali, jednak ve předmluvách ke 
svfm sbírkám, na př. W. z Oleáka ťieéni PoL i Rus. Lwów 183& str. 
m— LIV., jednak v časopisech, na př. K, Brodziňski, jednak v ob- 
zvláštních spisech, na př. J, Vendin O char. nar. pěs. u ^av. Zadunaj. 
Mosk. 1885. 8., a mnohem důkladněji J. Bodjanskij O nar. poez. Slav. 
plemen. Mosk. 1837. a 



398 Literární historie. 

8tr. 6, BL 208 str. 6. HI. 202 str. 6. IV. 184 rtr. «. V. 174 
8tr. č. VL 1781. 200 str. 

Srov. Smirdinovu Bospis* č. 8ai8. Ol)BahuJee t fiobé okolo 2000 
piflui, mezi nimiS asi 800 národnich. Sbírku tuto pokládá Kiréjeyskf 
za nejlepdi mezi stariimi. Keni pochyby, £e i v jiných podobných sbír- 
kách, pod nápisy: „Sobnuuje Bossyskich pésen" a „Pfisennik*' vyšlých, 
národní pisně se nalezaji. Výčet jedněch i drahých viz u SopikovaTV, 
str. 258—260. č. 9288—9308 a str. 460. d. 10978—10983. NejnovějSi 
Tydáni od Ourjanova viz níže é. 10. ; ostatní zde pomíjíme. 

2. Molodčik 8 molodkoju na guljanje s pé8enmkami, iB 
noYOJe 8obraiiije samých upotrebiternějšich pěsen prostých, 
gorodskich, ucharskich, derevenskich, něžných, p^asovych, 
SYJatočnyob, sradebnych^ vojennych i malorossuskich. V St 
Pet. 1790. 8». 246 str. 

Srov. Smirdin. Rospis' č. 8049. Sopikova Opyt Rossijsk. Bi- 
bliogr. č. m. č. 6292. Hojný poéet velkoruských plsnl; malornslých 
jen 16. (U Smirdina a Sopikova titul něco jinak položen.) 

3. ObstojateFnaja i věrnaja istorija Bossijskago mo- 
Sennika, slavnago vora, razbojnika i byvšago Moskovskago 
syšěika Vaňki Kaina^ so vsěmi jego syskami, rozyskami, 
sumozbrodnoju svadboju i raznými zábavnými jego pésnjami 
i jego sotovarišej, četvertym tisnenijem. Vo Grade Sv. Petra 
1793. 8«^. 237 str. 

Pod předmluvou podepsán „Matvíj Komarov žitel' goroda Mo- 
skvy." Na str. 176—237 stoji písně, počíem 54. U Smirdina ě. 2917 
jiné vydáni 

4. Sobranije Ruskich prostých pěsen s notami. Časf 1 
Pečatano tretjim tisnenijem v S. Pet 1796. 4. 24 str. 

Pod předmluvou podepsán neznámý odjinud V, O. Obsahujeř 
v sobě 20 plsnl. Kniha velmi vzácná; u Sopikova a ve Smlrdinově Boí- 
pisn ji není. 

6. Sobranije Rnsskioh narodnych pěsen s ich golosaroi, 
položennych na mnzyku Ivanám Práčem^ v nov izdannoje 
s pribavlenijem k onym vtoroj Časti. Časť I. S. Pet. v me* 
dicinskoj tipografii 1815. 8^ 79 str. Časf IL 77 str. 

Obsahujeť v prvním dílu 74, v druhém 75 plsnl. V předmlaví 
řečeno, že to již druhé správnější vydáni. O prvním srov. Sfnirdifum 
Rospis' ě. 5418. 



SMrky slovanských národmeh písni. 399 

6. Drevnija BocniJBkya stichotvorenija, BobrannTJa £tr- 
égu JDanilovym, i vtorySoo izdannyja, B pribavlenijem 35 péBen 
i skazok, doselě ndzvěstnych, i not dlja napěva. (Izd. K. 
KaUgdovič,) Moskva 1818. 4. XXXIX, 423 str. 

Pouhé národní písně, nejvíce rozpravnó čili hrdinské zpěvy, jichž 
nové vydáni P. F. Kirijevskij chystá, maje některých Šestnácterý va- 
rianty. Na německo přeložil některé z nich dvorský rada Busse : FQrst 
Wladimir und dessen Tafelmnde^ Altnissische Volkslieder. Leipz. 1819. 
8^ 160 str. Na česko F, L. Čelakovský při litevských pisnich (viz 
níže č. 87.), a J. Langer v Čas. čes. Mus. 1834. H. 188. IV. 878. 

7. Slovanské národní písně, sebrané Fr. Lad. Čehkoty 
^k^ V Praze 1822—1827. 8". 3 díly. 

Jsou ta plBně velkomské s českým přeložením vd.LBtr. 94 — 1&3 
IL 80-111. m. 96—137. 

8. Sobranije Rnskich prostonárodných pésen. Moskva 
▼ típogr. Lazarevych 1831. 24°. 

Viz Smirdinovu Rospis* č. 11795. II str. 202. (Odjinad neznámé.) 

9. Snsskija narodnyja pěsni, sobrannyja i izdannyja 
d]ya pěnya i fortepiano JDaniilam Kaáinym. Kn. Ija Pěsni 
protjažnyja. Moskva 1833. 4^ 143 str. En. IQa Pěsni polo- 
protjažnyja. 1834. 4^ 144 str. Kn. Illja Pésni pljasovyja 
i Bkoiyja. 143 str. 

Samé lyrické písně. Vydáni toto pro přidané nápěvy čili melo- 
die jedné každé písně velikou cenn má. VSech plsnl 106. 

10. Polnyj novějšij Pěsennik v trínadcatí ěastjach, so- 
deržaíčij v sebe sobranije vsěch InčSieh pSsen izvěstnych 
naiich autorov ipr., sobrannyj J. Gwjanovym. Moskva 1835. 
16", «. I. 191 str. & n. 144 str. č.ra. 114 str. č. IV. 160 str. 
č. V. 148 str. «. VI. 97 str. 6. VH. 190 str. é. VIII. 176 str. 
i. IX. 120 str. č. X. 137 str. 6. XL 114 str. 6. Xn. 144 str. 
& Xm. 144 str. 

VětSl počet obsažených zde plsnl pochází sice od umělých bás- 
níkův; n^ jsou též mnohé národní, ve Iko- i malomské. 

11. Skazanija Rasskago národa o semejnoj žizní svojich 
predkov, sobrannyja J. Saeharovym. Časť I. S, Pet. 1836. 
8^ 201 str. Časí U. 1837. 274 str. 

Jest tu mnoho národních plsnl. Celé dilo záležeti bude z osmi 
částek. (Viz Čas. česk. Mus. 1837. m. 870.) 



400 lÁUírámi higtorie. 

12. Rnskqe proBtonarodnyje prasdiiiki i sajevérn^e 
obijady. (Soč. J. Snegireocu) Vypiisk L Moskva y udít. 
tipogr. 1837. 8*^. 246 str. Vypusk n. Í838. 142 rtr. Vypvsk 
m. 214 str. 

Spisovatel uvodi misty i nátodni písně v nemalém po6ta, nejvíce 
lyrické, 

13. Zapiski i zaměéanija o Sibiři. Moskva 1837. 8^ 
156 str. 

Jest ta na str. 95—142 50 národních písni, sebraných ▼ Sibiři a 
velmi zanlmavých. Pod předmluvon podepsán K, P.; zasloužilá spiso- 
yatelkyně, Síbiřanka, jméno své zatajila. 

14. Pésni Rnsskago národa, izd. J. Sochařovým. Časf L 
S. Pet 1838. 16^ CLVIIL, 168 str. Č. U. LIV., 473 str. 

Sbírka tato není pouhý výjimek plsnl z hořejSlho díla: ^Skaza- 
nija Rnsskago národa,'' nýbrž, aspoň z částky a v jistém ohledu, samo- 
statná práce. Vydáni překrásné, pochvaly hodné, bei odporu přední 
místo mezi posavadnimi zaujimajicl. 

b. V rukopise* 

15. Petta Vasiljetňée Kirijevského Sbírka ruských ná- 
rodnloh písni. Č. I. Moskva 1838. 

Podle některých zpráv první tento díl již se skutečně tiskne. 
Vyfde-li sbírka tato, bude jistě nelepši a nejůpkějSí. 

B. Malornské. 
a. Tištěné. 
Ve velkoruských sbírkách, v tak řečených pěsennlkách, naleiiýi 
se i některé malornské písně, na př. ve knížce Moloděik s molodkqfn 
1790. 8®, ve Sbírce Outjanova a j. 

16. Opyt sobran^a starinnych Malorossyskich pésnej. 
(Izd. knjaz' Certelev.) S. Pet 1819. 8^ 64 str. 

Nejvíce rozpravné. 

17. Slovanské národní pisné, sebrané Front Lad. Čdor 
kavským. V Praze 1822—27. 8^ 3 díly. 

Jsou tu malornské písně v d. L str. 154^168, 11. 112—121, m. 
188—149. 

18. Malorossijskija pěsni, izdannyja M. Maksimouičem. 
Mosk. 1827. 16°. XXXVL, 234 str. 



SMrky slovooMk^eh nároéMeh pími. 40I 

Tém«ř samé lyrické. SbfťkA Yélmi vsAeiUL 

19. Lukasza Gol^hiomhiego Ubiory w Polscze. Warsz. 
1830. 8^ 308 8tr. Lnd polski, jego zwycEaje, zabobonj. 
325 'str. Gry i zabawy. 1831. 322 str. Domy i dwoiy. 
296 8<r. 

V tomto dile tuusháBl se několik málo- i běloroskýcli písni a 
slomkův v ěástoe 2. a 3. 

20. Grammatíoa Slavo-Bathena^ seu veteroslavicae et 
acta in montibns Carpathicis parvo-nissicae cea dialecti ví- 
gontÍB liDgaae, edita per Michaelem Lucshcty, Bndae 1830. 
8^ 176 8tr. 

Na kond této gramatiky mezi příklady nářečí malorofikého uto- 
a^jí se i „CantilentB popnlares* str. 166'-174^ sebrané u MalomsŮT 
nhenkých. 

21. Zaporožskaja Btarina. Izdanije Lsmcala Sreznevskoho. 
Charkov 1833—34. 12". č. L 8v. 1. 132 str. ar, 2. 140 8tr. 
gv. 3, 168 str. é. H. sv.J. 82 str. sv, 2. 1836. 184 str. sv. 
8. 1838. 162 str. 

Spisovatel uvodí v tomto svém velmi zanimavém díle mnohé 
písně malomské, zvláště rozpravné. 

22. Piesni Polskie i Boskie lada Oalicyjskiego, z tna- 
zyk^ in6trainentowan% przez Karola Lipinskiego, zebra) i 
wydář Waclaw z Oleska. We Lwowie 1833. 8». LIV., 516 str. 
Nápěvy 183 str. 

Vydavatel sjednotil ve své bohaté sbírce písně polské i malo- 
loaké. Těchto poi^t jest hojnějěí. (Viz Čas, čes. Aus. 1833. IV. 445.) 

23. Ukrainskya narodnyja pésni, izdannyja MchaHom 
Maksimoviéem. Časf Ija. En. I. Ukrainskija dámy. En. IL 
Pěsni kozackija bylevija. En. III. Pěsni hozackija bytovyja. 
Moskva 1834. 8^ 180 str. E tomato vydáni náleží : Golosa 
Ukrainskich pěsen^ izdannyje M. Áfaksimaviéem. Tetraď Ija* 
Moskva 1834. 8*. 18, 28 str. 

Nejiepfií to posavad sbírka písní malomských. Více svazkův 
nevyšlo. 

24. Snskoje vesile, opysanoje ezerez X íozbukoho 
V Peremyszřy. 1836. 8^ 153 str. 

Jest ta hojný počet písni svatebných. 



408 lÁUrávni hUtorie. 

25. MaIorosaiJ8ld|}a i ČerranonuNikvii narodiijja domy 
i pěsni. S. Pet 1836. 8^ 170 str« 

Sbirka teto lOBTriena na dvoje odděleni. V prvním se laviiá 
20 rozpravných zpěvův dili dum, 27 lyrických obyčejných a 20 obřad- 
ných písni, sebraných mezi národem malonxským v Fíed- i Zádnepřf; 
v dmhé, pod nápisem „Čeryenomskó domy a pisnS," obsaženo 106 dam 
a pisnl, vyňatých ze sbírky Václava z Oleska, výi uvedené. 

26. Pieáni Indn Biatocbrobatów, ttaznrów i Rasi z nad 
BugU; žebrané przez K W. WojcicJdego. Warsz. 1836. 8®. 2 d. 

Zavírá v sobě též některé maloruské písně. 

27. Čari. Soč. KvríOa TopoU. V Mosk. 1837. 8*. 102 Btr- 
V této rozmarné činohře nvodí se zhusta písně Ukrajinského lidu. 

28. Rusalka Dněstrovaja. U Bndimi 1837. 8®, 133 str. 

Písně národní, sebrané od D. J. Vahileviče v Haliči, stojí na 
str. IX— XX. 1—68. 

29. Bojan. Czgáé I. Wydawea Ad. PienJdewicz. Wflno 

1838. 8\ 250 str. . 

Jest tu nevelký počet maloruských, z Maksimoviče a j. vážených 
a na polsko přeložených písní: některé též v nářečí malornském, než 
skládané od Tomáše Padury, nikoli národní. 

30. Dumy o zbójcach na pograniczu Polski i Wggier. 
We knize : Stavnanin, przez St Jaszowskiego. T. II. Lwów 

1839. str. 100-106. 

Tři maloraské písně, zdělené od K. J. Turovského. 

b. V mkopise. 

31. ŽegotyfPauK Pieáni Inda Rnskiego w GktIicyL Tom 
I. Lwów 1838. Nak}adem Kájet. Jabionskiego. 

Censurovány v červenci 1888, a nyní, jak slyšíme, v.tisku. Osbíit^ 
této nadběžnou zprávu viz y Maciejovskiego Bšst prav. sřow. ID. 608. 

32. Z. ID. \Oiodakov8kého Sbirka Maloraskýcb písni. 

V Rkp. 

Ostatkové této sbírky dostali se J. Bodjanskému. 

33. Jos. Bodjanského Sbírka písní Malomských. V Rkp. 
yelmí|bohatá» dílem ze staiiích sbírek povstalá. 

84 D. J. Vahileviče Maloruské písné, sebrané v Haliči 

V Rkp. 



Sbírky slovamkých národních pUnL 4Q3 

HorliTý Bbéntel poknéiye BWBayesé ▼ roshojiičiii této své sbirky, 
kterái, Tj^de-li na syfitk), opravdovým obohacením této třfdy liteiatoxy 
86 stane. \ 

35. Jana Prán. Kcfubka Sbírka Maloroských n&rodnich 
písni. V Rkp. 

O ni zminka v Čas. ées. Mas. 1888. sv. m. str. 397 pozn. 19. 

G. Běloruské, 
a. TUtéfii. 

36. tuk, Chi^biowakiego Lnd polskL Warsz. 1830. 8*. 
Gry i zabawy. 1831. 8^ 

Jsou ta některé, oviem nemnohé, běloroské pisně. 

37. Pioánki wíeániacze % nad Niemna. We dwóoh 
czeéciach. Wflno 1837. 8®. 110 str. 

Tyto pUmě, jejichž vydavatelem pověst Čečoéa jmenuje, přelo- 
ženy jsoa z nářečí bělornsk^o na polské. I^ekladatel slibuje v před- 
mlnvě, ie saUbi-U se tato, vydá hojnějSl sbírko s původním tozfem. 

(Příznivý posádek o vydáni tomto viz v éaaopisa: Tygodnik 
Lifteradtí, Pozn. 1888. ě. 14—16.) 

b. V rukopise, 

38. Béloniské pisné, ve sbírce Z 2>. ChodakoMkého 
V Rkp. 

Nyní u J. Bodjanského, 

39. Béloraské plsně^ ye sUrceP. V. Kiri^evskSho. V Rkp. 

n. Bulharské. 

(TiStihé.) 

40. Dodatak k Sanktpeterbnrskim sravnite^nim rěěni- 
GÍma svyn ježíka i naréěya^ s osobitim ogledima Bagarskog 
ježíka, napísao Vuk St^ananó Karadéié. U Beěa 182S 
8*. 64 str. 

Na str. 87 — 47 nachází se 27 plsnl bulharských, vydavateli zdě- 
laných od kopcťkv pocházejideh z kraje Bazlogn na řece Městě. 

41. Slovanské národní písně, sebrané J^. L. ódakov- 
$h^ V Praze 1822—27. 8*. 3 dlly. 

Bulharské z Vukava Spisu stoji v d. IL na str. 180—185. m. 
S12-2ia 

26* 



404 lAteránU hUtorie. 

in. niyrské. 

A. Srbské, 
a. TiSUné. 

42. Razgovor ugodni národa Slovinskoga itd.^ po Fra 
AndfU Kaéicu MicHóu. U Mlecih 1756. 8**. 396 str. Potom 
nmožstvikrát *, nejnověji: Andria Kaóiéa Suzgovor ngodni na* 
roda Slovinskoga, izd. V. J. Dunder. U Be£a 1836. 8®. 6 L 
416 str. č. n. 382 str. 

Kaéic básnil v duchu národních pisni. Některé zpěvy v Jeho 
Bbirce jsou čistě národní, z ust lidu vzaté, jako: O ženidbi Sibinjanina 
Jánka, str. 119 (vydání 1801), O Sekuli i HustajpaSi i Dragonům dě- 
Tojci, str. 120, O Juriii Senjaninu, str. 289; jiné, jako píseň o Rado- 
slavovi a j., jsou něco málo pozměněné. Výtahy z Kačiée jsou: G.Ko- 
mSeviéa Pěsnoslovka. U Bud, 1818. 8o. (cyrill písmem). J. 8, Fůpo- 
tnca Život Djordja Kastriota Skenderbega. U Bud. 1828. 8^str. 75^1^. 
Překlad latinský: E, Pavič Deser. reg. banor. et. her. Dlyricor. Bud» 
1764. 8°., německý některých zpěvů W. Oerharďs Wila Lpz. 1828. 8». 

43. A F</rlÍ8 Viaggio in DalmazisL Ven. 1774. 4^ 2 d. 
Zdef položeno vkské přeložení zpěvu o Agaa-Aginioi, dle něhoi 

potom GOthe své německé tlumoěeni zhotovil. 

44. M. P. KcOančič Fmctns auctnmnales, in jagis Par- 
nassi PamionM lecti. Zagrab. 1794. 12^ 78 str. 

Jest tu dvé nebo tré písniěek národních, na př. str. 65 Kolotica, 
str. 70 Povodna a j. 

45. Oecyrgii FerruA (Ferié) Ba^^ni ad Cl. Vimm Jos. 
Mttller Epištola y hnic accedunt lilyríeae lingnae poemata 
XXXVn. latinis carminibiia ab eodeoi reddita. Ragnsii 1798. 
8* 64 str. 

Vnímaje dva nebo tfi hrdinské zpěvy, téměř pouhé ženské písně 
ěasoměmě rozličným rozměrem na h&tínsko přeložené. Mezi národními 
písněmi jest několik básni od Dnbrovnických zpěvcův, jmenovitě M 
na str. 25 od Vládě Minčetiée. Na str. 59^61 stqjí pamětihodné psní 
Jana Mflllera ku překladateli Na str. 62—64 jsou začáteční veršové 
písní těch v nářečí illyrském. 

46. F. M. Appendrni Notízie istoricoHsritiche snlle aoti- 
dútis storia e letteratora dď Bagasei. Bagnsa 1802—1803. 
4?. 2 díly. 

V d. IL str. 259—262 vytíátěna jedna píseň hrdmská illyrsky 
8 přeložením vlaským od Marka Brukrt, o němž se praví, že více po- 
dobných písní sehni a přeložiL 



Sbírky slovan&k^ch národních -písnu 405 

47. Istorija Sindipy (sic) ffloBofa. V Bud.. 1809. 8^ 
96 str, . 

Zde mesi jinými báaa&iii i jedaa lýmoiraiii a ponmthaná národní 
píseň. 

48. Mala prostonárodná slaveno-arbska pěsmanea, izdana 
Vukam StefanaMem KaradHčem. U Vieni 1814. 8* Č. L 
str. 120. č. II. s nápisem: Narodna srbská pěsmaríca. 1815. 
8«. 262 sto. 

49. Národně srbtfke pěsme, sknpio i na svět izdao Vuk 
Sufanovié Karadšic, Enjiga I U kojoj sn raztlične ženské 
pésme. U Lipisoi 1824. 8^ LXII. 316 sto. Knjiga BL 
U kojoj sn pěsme jnnačke najstarije. 1823. 305 sto. Enjiga 
in. U kojoj sn pěsme jonačke poasníje. 1823. 399 sto. Enjiga 
IV. TT kojoj sn razliěne jnnačke pěsme. U Bečn 1833. 368 
sto. (Dii 2. a 3. tíitěn dříve než InL) 

Obšimý posudek s německými překlady od B. Kopitara v Jahr« 
bttcher der Literatur 1825. d. XXX. str. 159—277. Jiné překlady jsou: 
Ober die neneste AufSwsung langer Heldenlieder aus dem Hunde des 
Volks in Serbien, kut Vergleiehung mit Homer und Ossfan, nebst efner 
Cbersieht des merkwtMigsfcen und ISngsten Jener liéder. Yon J. S. 
Vaíer. Tištěno ve: Vvk StefanowUsch (Karadžič) Serbisohe Gramm. 
verdeutscht u. mit e. Vorr. von JI Orimm, Lpz. 1824,8*^. str. LV. — ^ 
LXXVIL — Volkslieder der Serben, metrisch ttbersetst und historisob 
eingeleitet yon Talvj (Th. A. L. v. Jacob, nyni Robinsonova). Bd. L 
Halle 1825. 8°. 298 str. Bd. 11. 1835. 380 str. — Serbische Hochzeit- 
tieder, herausg. von W. 8t. KaradSič metrich tlbersetzt und von einer 
Einleitnn^ begleitet tou Eug. Wesdy. Pěst 1826. d^. 96 str. — Wila, 
Serbisohe Volkslieder und HeldenmiUirchen von W. Oerhard. Abth. I. 
Lpz. 1828. 8. 416 str. Abth. II. 317 sto. Jest i vice némeokých pře^ 
loženi, jichž teď vyčítati nemohu. — Servian popular poetry, translated 
by John Bowring. London 1827. 8®. XLVIII., 285 sto. (La Guzla. 
v Paříži u Levranlta 1827., neobsahuje v sobě národní pisně, nýbrž 
plody básníka Mervinceta, jenž nikdy v Ulyrsku nebyl) — línohó 
z písní srbských přeloženy jsou na česko od F, L, Ódakovského ve 
Sbírce 1822-27. a v Čas. čes. Mus. 1829. L 25. 1830. IL 143. 1832. 
11. 188, od W.Hanky v Jungmannovd Slove-sností str. 57— 65, na rusko 
od Kastorakého v Lipsku 1838. atd. — Jest i přeložení uherské od 
Sekáče. 

50. Slovanské národní pianě, sebrané řranU Lad. Óěhr 
kovekým. V Praze 1822—27. 8^ 3 díly. 



406 IM«rámi historie. 

Pisně si!>ské nacháMJi le v d. L str. 164— 19a ÍL 123-185. m. 
150-211, vybrané ze sbírky V. St Karadžiée. 

61. Sabor istine i naake, od Jav. Steiéa. U Biograda 
1832. 8^ 224 str. 

Na kond ve přidayka str. 177—224 nachási se Sestnt) hrdin- 
ských zpěvů. 

52. Pévanija Crnogorska i Hercegovatka, sobranía 
Óibrcm óejkcvičem Crnogorcem (Sim. JáUtitínovióemX izdaoa 
Job. Maovukom. Časí I. U Budimu 1833. 8«. 160 str. 

Yice nevyfilo. Pouhé hrdinské zpěvy, tiStěné podrohé v následa- 
jfci pod ě. 54, úplnějši a správnějSi sbiroe. 

53. Istorija Crnegore^ od iskona do novijega yremena^ 
spisana Sim. Mkctínovióem Sarajliom. U Běogradn 1835. 
4«. 120 Btr. 

V ni sedmero národních hrdinských zpěvů str. 14—20. 85— 4L 
60—54. 71—75. 85—90. 96—100. 

54. Pěvanija Crnogorska i Hercegovačkai sobrana 
Čubrom Čghméem Gmog<Mrcem (Sim. Milutinoviéem)^ pa i njim 
izdana istím. U Lajpcigu 1837. 8**. 385 str. 

Obsahojef v sobě 175 téměř samých hrdinských zpěvův, z nidii 
100 TT. Gerhard na německo přeložil a k tisku chystá. (Ve knížce 
Zorica Sim. Miltdinovicem Sarajliom sočiněna. U Bnd. 1827. 8^ 81 str. 
písně o fi^ndeviéi Markovi a j. jsou jen nápodobení národních, mkofi 
národní.) 

55. Lěk jarosti Tnrske. Getínje 1834. 8°. 23 str. 

Tři národní písně s připojeným chvalozpěvem na Óertioii hora 
(od biskupa N^guše Pestroviéef) 

56. Danica Illyrská. U Zagrebu 1836-1836. 4^ 

Jest tu několik národních písní, dílem z F. St Karadžiče sbír- 
ky, dílem z ust národu: jmenovitě r. 1835. č. 45. 46. 50., r. 1836. ě. 
24. 25. 32. 38. 40-48. 

b. V rukopise, 

57. V. S. Karadžiče Nová sbírka Srbských nirodaich 
pisní. V Rkp. 

Viz. Čas. čes. Mas. 1838. U. sv. 258. 



Sbirky sUyvamkých nároéMch pUni, 4ffl 

B. Chorvatské. 

58. Sbirky ohoiratgkýoh národních písni měli v Rkp. 
Tomdi Miklouáié, N. Marahmé a j. 

U KerSdice: Notitis pneliminaríse p. 138 nacházi se latmaké, 
přeloženi jedné chorvatské pisnS, té2 v předmliiTě k Evangeliim chor- 
Tatským v Hradci 1651. zaÚtečni veriové ^^ chorvatských pleni 

C. Eorntanské. 

a. TiStéhé. 

59. Das Tnmier zwischen den beiden Rittern Lamberg 
nnd Pegam^ ein krainerísches Volkslied mít einer dentschen 
Uebersetznng. Laibach 1807. 8®. IV, archn. 

Přeložil J. A. Župančic, vydal V. Vodník. Táž ballada ve sbírce 
Čdakovského IL 18&— ld&. 

60. Slovanské národní písně, sebrané Fr. Lad. Čelo^ 
kavským. V Pr. 1822—27. 8^ 3 díly. . 

Slovinské 6. koratan^é ▼ d. L str. 192—194 (korožská;, IL 
186—195. m. 314—217 (kiajhiská). 

61. Krajinská Čbelica. Na svitlobo dal M. Kastelie. 

V Ljnbljani 1830-33. 8«. 4 sv. 

Json tn některé, ač nemnohé, národní pisnč ve sv. IIL 85—110. 
V. 84-94. 

b. V rukopise, 

62. Krajinské plsné, sebral Ondrg Smole, okolo 1. 1830. 

V Rkp. 

Kam se dostaly, nevědomé. 

63. Pisně Slovencův a Chorvatův, sebral Hnil Korýtko 
v Lnblaně 1838. V Rkp. 

Nyní prý se tisknon v Záhřebu. 

64 Pisně Slovencův, sebral Stanko Vraz. 1838. V Rkp. 

Srov. Navuk. v peldah. V GradzL 1886. 8°. str. VIII— Xn. 

IV. České, Moravské, Slovenské. 

(TiStéhé.) 
A. České. 
65. Slovanské národní pisně, sebrané Front. Lad. Čelar 
AoMi^ Dii L V Praze 1822. 8^ 232 str. d. n. 1826. 222 
str. d. ni 1827. 231 str. 



i 



406 LU0rám( historie. 

Nejlepší to Bbirka písni takých, a prmí i jediná posavad, ▼ níž 
výbor pisní téměř vSech větví kmene slovanského s českým přdoženim 
podán jest Díl L zavírá v sobě pisně české, moravské, uherskoslovenské* 
ruské, malomské, srbské a korutanské, IL české, moiavské, slovenské, 
pokké, mské maloroské^ srbské, bulharské, koroSské, polabské a litev- 
áké, nL české, moravské, slovenské, polské, ruské, maloruské, stbské, 
bulharské á korutanské. Německé přeložení vybraných z této sbirky 
pisní jest: Slawísche Volkslieder von Jos. Wenzig. Halle 1830. 8*. 
244 str. 

66. České národní pisně. V Praze 1825. u E. BaiiiuL 

V půlarch. formátu, listův 75. 

Obsahuješ 300 pisní českých t melodii, s podloženým textem, 50 
německých a 50 národních tanoův. Poněvadž některé pisně vice strof 
maj), vydán text jak českých tak německých pisní zvláStě podtHolem: 
České národní pisně. V Pr. 1825. 8^. VI. 144 str. J. lytiř a RittUTa- 
herku převzal na sebe vydáni těchto po celých Čechách shledaných 
národních pisnL (Jvngmann Hist Ut čes. str. 528. č. 281). Sbírka tato 
pro nedostatek výboru a nesprávnost méně se cení. 

67. České prostonárodní obyčeje a pisněi Od J. Loengercu 

V Čas. čes. Mus. 1834 I. 58. HI. 268. 

Spisovatel uvodí několik národních pisní, zpívaných při svatbách 
a jiných přfležitostech. 

B. Moravské. 

68. Slovanské národní písně, sebrán A Front LacL Čela- 
kaoským. V Pr. 1822—27. 8\ 3 díly. 

Zdeí stoji pisně moravské v d. I. str. 73—76. II. 46—59, HL 
58—73. , 

69. Moravské národní písně, sebral 2^. S. (Front Suáil). 

V Brně 1835. 8®. 128 str. s nápěvy kamenopisem na 4 listech. 

C. Slovenské. 

70. Slovanské národní písně, sebrané Front Lad. Óe- 
hxkovským. V Praze 1822—27. 8^ 3 dUy. 

Pisně slovenské jsou v dflu I. str. 77—90. H. 00—70. HI. 

71. Písně světské liau slovenského v UhHch (vydal J. 
KornSr). Sv. L' v Pešti 1823. 12«. XXXIV, 149 str. Sv. H. 
1827. 12«. XXX, 168 str. 

I^to první neúplná sbírka dosazena jest následující úpla^jiL 

76-84. 



Sbírky Blommák§ch národnieh písni. 40Q 

72. Narodili zpévanky «ili pimié syétské Slováků v 
Uhříoh^ jak pospolitého lidu tak i yyšiich stavů, sebrané od 
mnohých, y pořádek nvedené, vysvětleními opatřené a vy- 
dané od Jana KoUdra. Vydáni hojné rozmnožené, iprvnidva 
svazeéky t sobě obsahujioL Dii I. V Badiné 1834. 8^, 454. 
str. d. n. 1835. 566 str. 

Sklad to pianl bohatý, doUFe spoHáuaý, sptávné tifitěný, a po- 
třebnými vysvětleními opatřený, jakýmž, co do podotčenýeh vlastnosti, 
sotva která jiná větev slovanská honositi se může. Že vydavatel mimo 
pouhé národní písně i některé jiné, od učených skladatelův poSlé a v 
národu oblíbené do sbírky své vtélfl, již « titule patrné a v samém 
díle Siřeji se vykládá i důvody ohrazuje. 

V. Polské. 

(TiŠtiínl) 

73. Slovanské národni pisně, sebrané F. L. Óelakovsiým. 
V Praze 1822—27. 8«. 3 dily. 

Ve sbirce této jsou písně polské v d. H. str. 78—79, HI. 86—95. 

74. Lvkasza Got^hiowakiego Ubiory w Polscze. Warsz. 
1830. 8®. .308 str. Lud Polski, jego zwyczaje, zabobony. 325 
str. Gry i zabawy 1831. 332 str. Domy i dv^ory. 296 str. 

V tomto spisu nachází se dosti hojný počet polských pisnl a 
zlomkův, zvláště v ěástce II. a UL 

75. Pieáni Pofskie i Ruskie Inda Galioylskiego, z mn- 
zyk% iastmmentovan^ przez Karola Lipiňskiego, žebrat i vy- 
dal Waclaw z OUaka. We Lwowíe 1833. 8". LIV, 516 str. 
Nápěvy 183 str. 

Polské písně ve sbirce této jsou jen z polovice národní, vydava- 
tel zajisté i jiné, původně od umělých básníkův poilé, do ni položil. 

76. Krakowiáky aneb pisně národni polské s českým 
přeložením, od V. Hanky. V Praze 1834. 16®. 114 str. 

Výbor to písni ze sbírky F. z Oleska, 

77. Pieáni Indu Bialochrobatów, Mazmrów, i Rasi z nad 
BugUy z dol^czeniem odpowiednyoh pieáni mskicb, serbskíeh, 
ezeskich i stowiaňsUeh. Žebrané przez K. W. ÍVqjcickiego, 
ozdobione ryoinami i mnzyk^. T. I. Warszawa 1836. 8^ 343 
str. T,' II. 383, 106 str. 



410 lÁterámi historie. 

dirii zpiávn o ysáené sMrce tAto vis ▼ Čta. $60. Mna. 1887. 
m.d66. 

78. Pieáni teda Poiakiego v Ghilieyí, zétNrat ŽegotaPcmiL 
Lwów 1838. 8^ 234 str. 

Náleil k lepSim srého druha. Yiz Ču. te. Hus. 1888. sr. ILstr. 
259 a 8V. m. str. 428-429. 

i\Mm. Pioánki wieánacze z nad Niemna. Wilno. 1887. 8. jsou překlady 
z béloniského. Viz nahoře č. 37. V časopifle: Fnyjaciel ladn. 
Leszno 1834—38. nacházej! se též polské nArodnl pisnč. 

YI. Luiieké. 
A. Hornolnžioké. 

79. Slovanské národní pianč, sebrané Fr. JL (^lahrnk^m. 
V Praze 1822—27. 8«. 3 díly. 

Homolnžická píseň v d. L str. 194—200. 

B. Dolnolužické. 
a. Ti$U7U. 

80. Prostonárodní planě Slovanů v Lnžici dolnl od jP. 
Z. Čelakovakého. V Čas. čes. Mus 1830. sv. IV. str. 379— 406. 

Jedenáctero písni dolnohižických, yyiiatých ze sbírky O. Kuchař- 
ského, s českým přeložením a poznamenáními. 

b. V rukopise. 

81. Sbírka dolnoložickýoh písni n O. Kuchařského ve 
VarSavč 1838. V Rkp. 

C. Horno- i Dolnolnžické. 

82 Sbírka Horno- i dolnolnžickýeh národních písní n 
nčené společností hornolnžické ve Zbořelci. 1838. Rkp. 

Společnost Zhořelecká ohlásila 1886 odměmi za sbírka ložickýeh 
národních písní, naéež pét sbírek se sefilo, od Haupta, Schmahra, J. 
P. Jordána, dohromady přes 240 horno- i dolnolnžických písni, je- 
jichž vydání 26. září 1888 tajemníka společností Hauptovi poručeno. 

yn. Polabské. 
83. Píseň polabská, z Ekkarda vážená, v Ódakowkého 
Slov. nár. pisn. II. 196—199. 



Sbirky Oaixmskieh nároékiíeh pítni. 411 

PMarek. 

Pro velikon přlbnznoBt kmene Litevského se SlovaiiBkým 8 ohle- 
du plsnl, jttsykfl, zvykfl a mnsv% vůbec národnoBti, tyto Mxky Jako 
nádATkem k Ubémti srovnáni tato se uvodí. 

Ptoné LiteTské. 

(TiHěné.) 
84. Protena oder prenssische Volkalieder, von L.BheML 
EOnigsb. 1808. 12''. 

86. Tři písně (dajny) z Rukigova pojednáni před jeho 
slovníkem y Čehkovského SloT. nár. pis. d. 11. str. 200—206. 

86. Dainos oder Litihamsche Volkslieder, gesammelt, 
flbersetzt nnd mit gegenllberstehendem Urtext herausgegeben 
von Z. J. Ehe$a. Nebst e. Abh* Uber die lith. VolkBgediehte. 
ESnigsb. 1826. 8^ 362 str. 

87. Litevské národní pisně. Z původního jazyka dle se- 
bráni Drcu L. X Rhesy přeložené od Fr. Lad. ódakatfdcého. 
V Praze 1827.. 18" 132 str. 

Připojena k nim staronuká povSst: Potok Hichaljo Ivanovic, str. 
12, z KirSe Danilova. 

88. Szjfmon Staniewiez Daynas Zemayczin (Žmndské 
národní pisně). Wilno 1829. 

Vydavatel, znamenitý básnik litevský, sebral básně tyto ve Žma- 
dl, mezi Yydnklemi a Eržvilkem. 

89. Lotyšské národní pisně, s německým přeložením od 
Karla Kriattana Ubnannoy v Dorpater Jehrbllcher der Literabnr 
1834 sv. V. str. 393—407. 

Pisnl ta několiko na nkázkn, s pojednáním o národním básnictví 
Lotyšův. Vydavatel slibiýe časem podati větfil sbírku do tísko. 

90. Dzieje starožytne národa Litewskiego, przez Th. 
NarbuUa. T. I. Mythologia Litewska. Wilno 1835. 8®. 

Ndkteré litevské písničky nvozigi se ve knize této co doklady, 
vážené dílem ze sbírky Rhesovyy dílem od spisovatele samého sebrané. 

91. L. A. Jueeuncz, slovntný básník litevský, vydal, 
podlé některých zpráv, novoa úplnější sbirkn národních 
pisnl litevských. Vilno 1838. 

Srv. Týgod- Lit 1838. č.21. 22. — Od něho jsou: Wylatki ano- 
woczesnych poetów Polskich tlumaczone na j^zyk UtewskL Vilno 1887. 
12^. 78 str., s předmluvou vehni poučnou o řeči a literatuře litevské. 



iř^ 



X 



Vň 



&.U* 



FILOLOGIE. 



Přehled národních jmen v jazyka elovanském. 

(Čaa. C. Mus. 1886. IV.) 



m 



Listoríe starého Slovanstva v tom velmi nepřiznivém 
položeni se nalézá, že pramenové jeji téměř vesměs pochi- 
zeji od cizozemcův^ jazyka slovanského nepovědom^ch a ná- 
rodn^ jehožto dějiny spisovali; nemilovných. Tim to povstalo^ 
že tito nenávisti proti Slovanstva z mládí zapojeni svědkovy 
bnďtež oni Řekové, Latiníci nebo Frankové^ nejen povaha 
a mravy nepřátelského národn z pouhého strannictvi ustavičné 
na čemo maluji, nýbrž za jedno, píšíce cizími jazyky a řeč 
slovanskou za barbarriiou pokládajíce, vieliká jména ělovan- 
ekáf o nichž jim zmíniti bylo, bídně zpotoořujL V obojím 
tomto neřádu věrně jich následovali nejstarSí naíi letopisoi 
domácí, latine píSícl, na př. Koemas, GoUms^ Kadlubek a j., 
i sami duchem cizoty nakvašeni jsouce a za povinnost držíce^ 
v ohledu tom vyrovnati se svým vzor&m. Přesnější pak pra- 
menové domácí, ve přirozeném, mateřském jazyku, počíni^jí 
u nás téci teprve později a nadto z počátku ještě velmi n&- 
hojně, na Rusi s Nestorem (umř. 1114), ve Srbdcu se sv. 
Sáow (kv. 1200), v Čecluích s Dalimilem (1310) atd. 

y památkách řeď^ých, latinských a Btaroněmeckýcb 
vyškytá se nad míru veliký počet národních a krajinských 
jmen slovanských, jejichž pravého vysloveni a původního 
významu podnes domysliti se buďto nad ponětí přeuesnadllAi 
buďto docela nemožné jest Velikému počtu těchto Jmou rtt< 
viti se nebude, kdokoli pováži, jaký byl spůsob obdaiíMliAlHl 
živobytí našich předkův, kteříž poděleni jsouce na Hi9N0liljii4 
malé obce, podle otcův čeledních, sídel, polohy H \mi t^. 



416 Filologie. 

ličnými jmény vyznačené, o jedínovládě nic nevéděli. V po- 
řad! téchto takových jmen slovanských národův a krajin 
nalézáme k. p. tato : Abodritiy Antae^ Attorozi^ Aturezcad^ 
Baemdtaey BelegizitaSy BerzitaSy Berzetia^ Besunzaniy Bethenzi, 
Qrcipani 6. Zcirtspaniy Cherinama^ Cocarescemiiy Colodici^ Dor 
doseaam & Dedoaesiy Dcdamtnci^ Boxaniy JĚ^taracUdy Ohpeam^ 
Goknmoh Chukucani^ Chozirozif KanaUšcUf Kytinij Ličkwnki, 
Lendidf Lenzaninty Lucolanéy Lupiglaoy Miloxiy Morozini, Neri- 
vaniy Niticiy Parantaniy I\*edeneeentiy JRedarHy Riaciani^ RundUfd, 
Sagudady Sebbiroziy Selpyliy Seramci, Sitticiy SkuUy Smdáipgii 
Sporty StacUciy Subdelitioy TerbtirnOy Thadesiy Thcfneziy TóUnxiy 
Ucrani, Ukiniy Woffiriy Woemabi, Weletabi 6. Wtltiy WtUeroziy 
Vidici č. UnUziy Zabrozij Zerivardy ŽHticiy ŽMreani a sto jiných 
tčmto podobných. Ka pravém vyložení těchto jmen a vyká- 
záni sídel od národův těchto zaujatých zakládá se hlavni 
částka historie starých Slovanftv. I jest tedy věc vysoce dů- 
ležitá a potřebná, přičiniti se o důvodné vysvětlení jejich, 
a hledati lepšího spůsobu nad ten posavadní k vydobyti či- 
stého zlata z téchto trosek. 

Nebof poohlédneme-li se na to, což posavad ve pHéiné 
této od historikův naSich podniknuto, tož s bolesti vyznati 
masíme, že téměř všecko to více v nové zmatky a hlody 
nás vluzuje, nežli na světlo pravdy a důkladného přesvéd- 
ěeni vyvodí. Posavadní zajisté oblíbené a panující pravidlo 
řemesla toho bylo toto jediné: Vezmi kterékoli jméno, obracej 
a převrací je tak dlouho, až libovolným změněním podstat- 
ných jeho živlův, hlásek i souhlásek, nějaký slovanský zvuk 
z něho vyloudíš, pak jsi hotov. T(m způsobem, abychom 
příkladem výpovědi své dolíčili, dva slavní znatelé Slovan- 
činy mezi námi vyložili jméno slovanského druhdy národu 
n stoku Tisy a Dunaje PtedenecenHy a sice F. Durieh skrze 
Předně čteni čili Přední Čety ^)y čímž je aspoň Slovanům za- 
ehovati hleděl, J. Dobrovský pak PečenSziy PeČenei ^)y čimí 
je Slovanům odepřel Kevědělif ctihodní tito zpytatelé, fe 
}méno Braničevci ve starosrbských památkách v temže okoli 

O F. Durieh Bibliotheca slavica. Ymdob. 1795. d^. T. L p. 300. 
*) Pertz Archiv d. Gesellsch. Bd. IV. 



PřMed národ, jmen v jaasyku siiyoainákém. 417 

a spojeni s jinými (Braméevci^ Kučané^ Thnoéané) zhosta se 
připomíná, anobrž až podnes jeStě v plsnich prostého lidn 
v Srbech se hlásá, yo kterémž je letopisy Franské 1. 822 
atd. nvozigi (Predmecentiy Guduacani, TbnocianL) Kde nás 
domáci pramenové o čisté formě jmena pončuji, přestává 
vieliké další Šlakováni, hmatáni a bádáni ; co ale činiti, kde 
nám této pomoci se nedostává? Že ton posavadni svévolnon 
hron leda polončeným ochotníkům k nevinné zábavě, nikoli 
víak kritickým zpytatelům historie k důkladnému pončeni 
poslouženo býti může, nestranní cenitelé věci, o niž zde běži, 
snadno připastl. Jazyk zajisté slovanský tak jest bohatý 
a tak ohebný, že zasadlMi se o to úporně a zápalěivě, 
z kteréhokoli jména na světě, třebas židovského anebo mexi- 
kanského, přemSovánlm ústrojných jeho živlův, natahováním 
a překmcovánim, slovem, máčením^ předce naposledy vždy 
n^aké slovanské zvqky vynntlS. Ale ostoji-li to s pravdou, 
tof je ovšem jiná otázka. 

Obíraje se za přirozenou náklonnosti ode mnoha let 
historictvlm i jazykozpytem slovanským, a toulaje se ohledem 
dotčeného předmětu cestou od př«lchůdoův již dávno raženou, 
brzo sem nahlížeti počal, žef ona nevede k čili Znamenal 
jsem, že vinou toho nepodařeni u předchůdcův našich neni 
nedostatek známosti buď historických, buď zeměpisnými, buď 
jazykových, nýbrž opačný, převrácený spůsob, jehož při tom* 
užíváno, čili, af dlm učeněji, nedostatek vědeckého návodu 
Přesvědčil jsem se, že jediné obdobná stopováni, při nteiž 
výsledky z rozboru forem jmen domácích a přesných vydobytá za 
základ 86 kladou, zde žádoucího světla poskytnouti může. Bez 
důkladné známosti forem národních a čelednich jmen, v ja- 
zyku slovanském běžných, všeliké převlíkáni zpotvořených 
názvů v domáci kroj jest matné a daremné. Teprve po vy- 
šetřeni útvaru jmen čistých a jistých lze přistoupiti k ohle- 
dání jmen nečistých a nejistých, aby, jako tam v mathema- 
tice, i zde pomoci věci známých změřeny a určeny byly 
yčcí neznámé. 

K tomu dli počal jsem pro potřebu svou zakládati 
sbírku národních, ěelednich a krajinských jmen slovanských, 

ŠAUřík. S«br. spiay Ul. 27 



418 j^Klohgtt, 

kteroaž, ačkoli vždy ještě nehojnon a neúplnou, ted vzác- 
nému obecenstvu českoslovanskémn předkládám, mi^e za to, 
že tím milovnikům slovanského historictvi a fazykozpytu 
vidy ponékad poslouženo bude, a že oni ve prodleni časn 
důmyslem a učenosti svou výplni, zdokonal! a dovrii, což 
ode mne zde teprve započato a jakoby nastinéno jest Otie- 
dem této sbirky znamenám : 1. Všecka zde uvedená jména 
vážena jsou z pramenův slovansky psaných, nikoli z pamitek 
jinojazyčných. Nic tu neni podezřelého, nejistého, nepřesného : 
všecko jest domácí, čisté, běžné. Pročež kde některé jméno 
posavad jen % jinojazyčných pramenův bylo známo, na pf. 
Bodrici č. Bedrici (Abodriti), Sakulatin (Sagudátea) atd., pa- 
matovati slnši, žet já i v domácích je našel a z těchto váži) 
jsem. Sbirka zajisté moje zavirá v sobě zrnečka z přeroz- 
manitýeh, na dile málo známých pramenův a památek, tíšté- 
ných i netištěných, východních č. cyrillBkých i západních 
2) Nevšecky zde uvedené názvy jsou jména celých velikých 
zemi, kri^in a národův, anobrž některá z nich, ač nemnohá. 
vztahuji se jen k menším krajům a třislům zemi, k nepatr- 
ným vétvem národu anebo dokonce ke zvláštním třídám oby- 
vatelstva, jako na př. Burlak, Ulán, Hajduk, Bandur atd. 
Tato poslední připojena jsou z důležitých příčin, a sice proto, 
poněvadž buď původně byla tolikéž jména národův, biuf do- 
eola podle analogie národních jmen tvořena jsou. 3) Že vedle 
jmen slovanských zemi a národův i jména cizinských vypo- 
čítána jsou, toho základ .a důvod jest, poněvadž oboje dle 
stejných pravidel odvozována jsou, a tato poslední tytýž nejen 
formou, nýbrž i látkou svou Slovanéině náležejí, na př. Němec, 
Plavčin & Polovčin (něm. Fdiben), Sedmihradsko atd. 

I. Jména zemi, křivin a okoli. 
i. Okončení * cíli měkké jer^ mUu> iy rodu z. 
Ru9. Domácí: Buť. Cizi: Doň(Dania), Mnť (AetUopia), 
Sibiř', Syř' (Syria). 

Pol Domácí: Biiďoruá, Buš. Cizi: Žmudz (Samogitia). 
Forma nad mim řídká a prastará, jejíž vysvědeni vi2 
niied 12. 



Přehled národ, jmm v jazyku slovanském, 419 

2. Okončeni jer mSeké i tvrdém rodu m. 

Rus. Domáci: Galič, Niz (jinač NizoYskaja zem\ja), 
Volyň. 

Srb, Domád : BoraČ, Jadar, Kitog, Kljnč, Ljevač, Mrak, 
RaS; Srjem. 

Vind. Goratan (Carantanum). 

PoL Domáci: Wolyň. 

Sic. Domáci: Liptov, Spiš, Tarec. 

Slova této formy měkkým ^Vr čili ' okonČená, na př. 
Galič, Wolyň, od předešlé formy tím se Uši, že r nich žádné 
i na konci odvrženo neni, pročež i mužského jsou rodu. 

3. Okonéení o, rodu z. 

Rus, Domácí: Liiga, Morava, Ukrajna, Cizí: Litva 
Meščera. 

Bulh. Domácí : Dobriča. 

Srb. Domácí: Bjelica, Bijtva, Bosna, Bndva, Erigina, 
Erbava, Krušilnica, Lepenica, Lika, Morava, Mačva, Ka- 
sina, Zeta. 

Vind. Domácí: Krajná. 

Pot. Cizí: Litwa, Lotwa, Wolosza. 

Čes. Domácí : Luka, Morava, Šumava (hory). 

Patrné jest, že tato zde pro krátkost pod jednu formu 
zahrnutá slova ohledem na tvořící slohy mezi okončeoím -a 
a mezi kmenem znamenité od sebe se dělí; na př. Lik-a, 
Bud-va, Ěrb-ava, Eriý-ina, Bjel-íca; Lepenica, Krufi-ihiica. 
Rozbírání těchto tvořících součástic, jakožto málo výnosné, 
zde jako jinde na8<divál pomíjíme. 

Sem přináležejí cizí. teprve později od učených do spi- 
sovného jazyka vnesené, národní mluvě neznámé formy -ta, 

Rus. Domácí : Cemomorija 

Srb. Domáci: Moskovija^ Srbija^ Šomadija, Travun\ja. 
Cizí: Ugrovlachija, Turčija. 

4. Okanémí y, % «, mn. d, rodu £^ n&dy i m. 

Rus, Domád: Bolgaiy, Čechy (u Nestora), Derevy, 

27* 



420 Filologie. 

I^achy, Luky, Póly. Cizí: Arbanasy, Chyidisy, llgry^ 
Vaijagy. 

Srb. Domáci: Hrvati (acc. Hirate), Erasnicani. 

Vmd. Domáci : Gháloze (mn. ž.) 

Pol Dom&cí : Czechy, Kujawy, Mazowy é. Mazaiy (ž. 
i m.). Cizí : Inflanty, Earony, Maltany, Prusy, Sasy, Wggry, 
Wotochy. 

Če8. Domáci: Čechy, Důdleby, Chryatí (u Dalimila)r 
Krkonoše. Cizí: Bavory, Marky, Rakousy, Sasy, Švédy, 
Turky, Vlachy. 

Sic. Domácí: Horňáky, Tatry. Cizi: Uhry. 

Ohledem na pohlaví nejIépejestšetKtí panujícího zvyku. 
Říkáme Čechům, Uhrům, Turkům atd. ; lid v pohoří Karpat- 
ském přehrávající mluví: Tater, Tatrám, nikoli Tatru, Tatrftm, 
jakž někteří novější píší. Ve Sněmích čte se: od hor Krko- 
nosí, nyni Krkonošů. 

5. Okonéení "ice^ rodu z, 

Čes. Domáci: Lužice. 

Jest to zdrobnělá forma starého jména Luba, Luhy, ')ei 
někdy krajina mezi Odrou a Vislou nesla. Odtud složené 
Lugomira v Srbsku. 

6. Okonéení -wia, •ísno, rodu z. 

Malorua. Domácí : BjelgorodSéina, Hetmanščina (=Ukraj- 
na), Kravčina (zaporožské země), MoskovSěina, UmaňiéiDA- 
Cizí: Švedčina, TatarSčina, Turetcina, Vološ(Íina. 

PoL Domácí: Duljewszczyzna, Ljachowszczyzna^ Moska- 
lewizna^ Moskiewszczyzna, Piňszczyzna, Suszczyzna^ Siewie- 
rzyzna, Siewierszczyzna, Slowiaňszczyzna. Cizí: Niemcowízna, 
Woloszczyzna. 

Forma -izna od okončení -tna jen přisuvkou z se déli. 
V jiných nářečích běžná není. Velkorusové užívají sice formy 
-ťřio, na př. KarbovSčina, Stachorovičina, VigurovSéina atd., 
avšak jen o vesnicích. 

7. Okonéení "Ovo^ ^evo s(f.f "Ooina, -eowa £ 
a) Hwo, evo. 



PféhUd národ, jmen v jazyku ělovanakém. 421 

Srb. Domftei: BramievO; Dragačevo, Kisiljeyo^ Kosovo, 
Enčevo. 

b) -otnna, einncL 

Srb. DomAci : Banovina, DržkoTina, Ercegovina, Rad- 
jevina. 

Fol sic. Domácí: Bukowina. 

Forma tato krásná a zvačná^ ikoda že tak pořidkn 
užívaná^ pojí se nejen s osobními jmény/ na př. Braničevo, 
od m. Branii, Dragačeyo od m. Dragač^ nýbrž i s jinými 
kmenj; na př. Eosoyo od obecného kos (měnila^ Knčeyo od 
hory Enčy nyni Kačaj (sry. kyka, cae-omen, Canc-asos). Vin- 
dieké Hode\je č. Eočevje, jakožto zkrácené z cizího Gtottr 
schewariy jinam náleží. 

8. Okoncení o (e)y -no^ siř. 

Srb. Domácí : Dobriée, Dťmno, nyní Dávno, Ghvostno 
nyni Fostno, Babno^ Rajno. 

FoL Domáci : Mazowsze. Cizí : Woíosze. 

Forma tato povstala ze jmen přldatných, na př. Dob- 
řiče, rozuměj pole, od m. Dobrica, Wotosze od m. Woloch. 
Ohledem na tvořicl slohy rozpadá se na vice rozřadů. 

9. Okončeni -ek m., -^ka, -^ka £, -^koy -éko atíi 

a) -sk m. 

Fol Domácí: Šl^sk, později Szl^sk. 

b) -«ia, -ika ž. 

Srb. Domáci: Bačka (m. Bačska), Bngarska, Hrvatska, 
Moskevská. Cizí: Eaarska, Madžarska^ Njemaěka (m. Nje- 
mačska), Tnrska, VlaSka. 

FoL Domácí: Polska. 

Stées. mor, Domáci : Polska (n Eomenského a j.) 

c) -«fa>, -ško atř. 

Srb. Domácí: Gacko (m. Oadsko?) 

Chorv. Domácí: Poknpsko (regio Golapi adjacens). 

VinčL Domácí : Ddénsko, Gorénsko, Chrovaško, Eo- 
róško, Krajinsko, Litiško, Kotrajnsko, Pemsko. Cizí: Lááko 
(==Vlá8ko), Neméko, Tnrško. 



422 FUolosifi, 

Pol Domáoi: Kajawisko, ICi:akowBko, Smdomirska, Slez- 
sko, Zadniestrzansko atd. 

Čes. Dom&ol: Hradecko, Chra(Hni8ko» Kladska, Kafím- 
8kOy Lacko, (u Eosmasa), Pisecko, Polsko, Slánsko, Slezsko^ 
Srbsko, Tursko (pole). Cizí: Sedmihradsko. 

Sic. Gizi: Sedmohradsko. 

O tvořicim sloha -A dole č. 34 iiřQJi promlavime. 

10. Ukončeni stvo stř. 

AfáUjrus. Domácí: Eozačestro. 

Pol Domácí: Pomorstvo (viz. é. 11 y.) 

(%8. Cizí : Jndstvo (Judaea proyinoia, Pláeel 19), Ía- 
dOYStvo (krajina, tamže 21 a n Velesl.) 

Od národa přeneseno na zemi, a sice velmi uhodně. 
Pročbychom neměli psáti: sv. Konstantin, obrátív Kozary, 
přeíel z Bolhar do Slovanstva (in terram Slaviniam)? Po- 
dobně užívají Poláci svého Moskiowszczyzna, Wotoszczymi, 
což původně tolikéž jen skapení lida vyzname&Avá. 

11. slůéend: 

a) Statná a přidatnd s týmiž. 

Rm. Domácí: Bjeloberežje stř., Lakoinorje stř., Vladi- 
mir m. 

Srb. Domácí: Bjelopo^e stř., Cmagora ž., Dagopolje 
stř., Gostivar m., Lndovopo^je stř., Lngomira ž., Onogost ol, 
Ovčepolje stř., Starívlah m., Sadomira ž. 

b) PredloScy se statnými: 
a. Mužská. 

BuOi. Domácí: Razlog, Polog. 

Srb. Domácí: Oblaňié (žapa), Podgor, Podibar, Baztok. 

p. Ženská. 
Srb. Domácí: Pocerína, Posavina, Zagrlata. 
VincL Domácí: Medvode mn. č. 
StpoL Domácí: Pahiky (Pat%ky?). 

Y. Střední. 
Eua. Domácí: Poberežje, PooMiije, Poťsje i Poroqje 



, Přehled národ, jmen v jazyku slovanském. 428 

Pomilje, Povoložje č. PoToliije, ZaporožíB, Zayoločje, Za* 
ozerje; Zarjeóje. 

BiUh. Domáci: Zagorje. 

Srb, Domáci: Medjulnžje, Pocerje^ Poágorye, Podrimlje^ 
Podanavlje, Pomoravlje, Potisje, Prekorap^je, Prímorje, Ža- 
brežje, Zagorje. 

Oiorv. Domáci: Medjimnrje, Pokapje (regio Colapi ad* 
jacensX Posavje, Prekomnrje, Prekodravje. 

FoL Domáci: Podgórze, Podlasie i. Podlasze, Podole, 
Pokade, Polesie, Pomorze č. Pomoretvo. 

ásL Cizí: Předjordání, Zájordáni (Pláč.) 

Sic. Domáci: Předdnnafi, Předtísi, ZadunaUi Zátísi. 

Některá z vyčítaných zde jmen json radě)i sknpená 
nežli složená, np. srb. Lndovopole, Crnagora, Starivlab. Před- 
ložky, jichž se ve složeni nživá, jsou sledajici: med^ medju, 
medji (mezi), ob^ pa^ pOy pody před, preko (stčes. priéko, nčes. 
príkf př{ko\ priy raz^ za. Z téchto po jest neobllbenějši. Ve 
přehledu jmen národních jeáté nékteré jiné se nám vyskytnou. 

II. Jména kmenů, národů a rodin. 

A. CollectívcL 

12. Okončeni ' HU mSkké jer, místo i, rodu £, 

Strus. a rus. Slované : Rns', Srb' čili Sereb', Volyň. 
Cizinci: Čeremis', Čnď é. Čjuď, Goljad, Jam' č Jem', Kors, 
(Curones), Lib' (Livones), Lop', Perm', Samojaď č. Samojeď, 
Sibiť, Skuf (Scythae), Sum' (Finni), Ter', Vať 6. Voď, Ves* 
Žmuď ě. Zemoiť (Samogitae). 

Z čísla 1 patrno jest, že forma tato i o zemi, krajině, 
ačkoli pořídku, se užívá. Jest to jedna z nejstarších a nejpa- 
mátnějších forem, nemající v jiných jazycích nic sobě podob- 
ného, vynímaje ve finském čili čudském. Že povstala odvr- 
žením původní koncovky ť, patrnojest jednak z obdoby jazyka 
slovanského, np. mať a máti (mater)^ ras. dat, zvaf m. dáti 
zváti atd., česk. vlast, strast (zkrácený infinitiv vlasti od 
vladn, strasti od strada, stradám) atd., jednak z toho, že ve 
finském jazyka až podnes plná forma trvá: Eesti, LStti, á 



424 Filologie. 

Lettí, Rootd (=Biifl'X Táni (=Doii', i DaaoYÓ), Torki, Lítí 
(=:LiV) Snomi (z:Sum', Finové) atd. V tomto jazyku, v 
němž rozdíla rodového, jakož, i vnherčiné, naskne není, za- 
končení s při statných velmi jest obyčejné, np. taomí (schwar- 
zer Vogelkfrschbanm), Inomi (Muttermal), raomi (pnstotina)^ 
nnoli (střela), vnoii (hora), pnoli (půle) j(5ggi (řeka, srv. 
maď. jég=rled) atd. Ostatně jménům této třídy přístojl ve 
přísndkn číslo nejen jednotné, nýbrž i množné, np. Bos' 
ozbrojivše se v tichosti, vyskočili na Čaď v Závoločí, než 
čaď, znamenavSe příchod jejich, amíniU brániti se v záse- 
kách atd. Z toho, co jsme napověděli, již vysvitá, proč 
tato forma jediné na Rasi běžná a jiným Slovanům, vyní- 
maje Poláky a dřevní Balhary, docela neznámá jest Do- 
mnívám se, že ve spisovném jazyka mírně nžívaná ani y 
čeStíně vaditi nebade. Ačkoli, jsa rádcem, nechci a nemíním 
býti zákonodárcem. Qaisqae abandet in sensa sao. 

13 Okonéení jer tordé^ rodu m. 

Stnis. Slované: Sjever. 

Vyškytá se a Nestora podle nejstaršího rakopisa Lav- 
rentíjevského (1377), kde však spoln tvrdé jer neamělostí pi- 
sařovoa zaměněno do o. Není-li tvrdé jer místo měkkého omy- 
lem položeno, proto že obecné slovo: sjever, sever (boreas), 
tak se píše, nevím. Staropolské knížeství Síewierz má měkké 
zakončení. Možné však jest, že i mažské Sjever jako collec- 
tivam se ažívalo: tak ve starém letopisci Novohradském čte 
se gest m coUect (hospites). Ještě podobnější, že původně 
Sjever m. byla země (srv. Niz č. 2), Sjeveť ž. národ. 

14, Okončení a, £ 

Strm. a rm. Slované: Morava (a Nestora), Sasola. Ci- 
zinci: Čeremisa, Čavaša, Deremela, Ižerač. Ižora, Jerva, Ko* 
rela č. Karela, Latyna (t. Lotyši, v So^ském Vremeníka), 
Ljetgola č. Lotygola, Litva, Meija, Morďva, Maroma, Noro- 
va č. Nerova, Pečera, Torma, Ugra, Voťchva, Zinýegola. 

Pol Cizinci: Litwa>' £otwa, Wotosza. 



Přehled národ, jmen v ja»yku slovanském. 425 

I y tomto pořadí na tvofioi slohy mezi koncovkou a a 
kmenem zřetele neobracíme. Ve přisndka niiyá se rovněž 
nejen j<L, n;^brž i mn. fiisla. 

15. Okoncení 'ijcíy -adj -aďyo, z. 

a) "ýa: 

Srb. Cizinci: Arapia (Maorí), Giganijay Latinya, Ma- 
džarija. 

b) -od: 

Srb. Slované: Bngarčad (juventus vel soboles Bolgara), 
Srbčady Šokčad. Cizinci: Arapčad, Amaučad, Cigančad, Cin- 
carčad^ Čivaéad, Grčad, Garbečad, Latinčad, Niemčad, Tnrad 
(juv. Turcica). 

c) -dija: 

Srb. Slované : Srbadija, Šokadija. Cizinci : Grěadya^ 
Njemadija, Njemčadija, Toradija. 

Všecky tyto formy z ciziny do Srbska připutovaly. Jme- 
Dovité forma -oď, -adija jest docela tarecká. I staroslovanské 
čeljad, čes. čeleď,] kdo vi, nepovstalo-li původně na rozhraní 
avěta slovanského a tnreckého, na dolejší Volze? 

B. Mužská. 
16, Okoncení tvrdé jer ^ zřídka mékké. 

Rus. Slované: Sjeveri mn.^ Sosoli mn. Cizinci: Beren- 
deji mn., Besermeni mn., Burtasi mn., Čeremisi mn.^ Frja- 
gove mn, Gťci nm., Chvalisi mn., Jaši mn^ Obezi mn., 
Prusi mn., Taurmeni mn., Torci mn., Židové mn. 

Bulh. Cizinci: Čerkes, Frug é. Fr%g (Francus), Grk. 

Srb. Slované: Rác (dle maďarského, misto Rasin, Ra- 
Sanin, od krajiny druhdy Ras jmenované), Srb. Cizinci: Sebr. 

Vind. Slované: čiči mn., Rus, Uskok. Cizinci: Fran- 
coz, Grek, Turk. • 

PoL Slované: Kurp mn., Kurpie, Polab, Sérb. Cizinci: 
Prus.. 

Čes. Slované: Rus, Srb. Cizinci: Ěek, Turek (m. Turk). 

Do této formy zahrnuta jsou jména, ponejvíce cizích 
národftv, jichžto tvořících slohův, z příčiny, že z jazyka slo- 



426 IHlologie. 

Tanského nepocbáafiji, zde skonmati a Hréíti neise. Yesměs 
o nich znamenati slnšno, že ve starých pramenech^ v cyrill- 
ských rukopisech z lího a 12Ik> století, v j<L čisle bez 
osobního zakončeni -in naskrze se nevyskýtsýl. Podle toho 
přináležej! vlastně k čisln 29 a jiným, kdež některá z nich 
také po drahé nyedeme. Teprve v pozdějSich písemných 
památkách, v západním Slovanstvu něco dHve nežli ve 
východním, t. již v 13. a 14. století, namítají se kusé formy, 
jako Čeremis, Frjag, 6r'k, Samojed, Srb, Tork atd., místo 
Čeremisin, Frjagín, Grěin, Samojedin, Srbin, Torěin atd., kte- 
rýchž forem nynějfil spisovatelé již bez rozpaku užlvajL 
Uvedená od nás jména Sjeveri, Sosoli, Burtasi, Chvalisi atd. 
jsou zde ve mn. čísle, protože nám jich v jd. čísle ve sta- 
romských letopisech čisti se neudalo, jeSto letopisci, mluvíce 
o vojnách mezi národy, obyčejné mn. člsIa uŽlvajl, ačkoli 
jisti jsme, žehy Nestor a jeho souvěcl jinač byli nepsali, než 
Sjeverin, Sušolin, Burtasin, Chvalisin, Čeremisin atd. Osobni 
zajisté 'in ve mu. čísle pravidelně se odvrhuje (srv. č. 29, 30). 

17. OkončerU b. 

Ru8. Slované: Duljebi mn. (u Nestora). 

Kaá. Slované: Easzeb. 

Pol Slované: Easzuba, mn. Easzubi (podle lírongoviusa)* 

I tato jména měla nepochybně ve Staroslovančině v jd. 
čísle osobni okončenl in: Duljebin, Kaiebin. Minim, že 
slůvko Dolebin u Prokopa jest naše Dulebin. S koncovkou 
-e6 srovnej rus. jajstr-^eby vind, jer^b atd. 

18, Okončeni c, 

Rus. Slované: Bjelozeree, Bijanee, Čemomorec, Jarosla- 
vec, Eolomenec, Moravec, Mnromec, Novgorodeo, Nizove^ 
Orlovec, Pereslavec, Piščanec, Rjazanec, Tiverci č. Tjeverci 
mn. (u Nestora), Turovec, Vladimírec, Volynec, Vygoševec, 
Zaporožec Cizinci: Bavarec, Baákirec, Britanec, ^Čuchonec, 
Eskimosec, Germanec, Omsinec, Hanoverec, BQspanec, Cher- 
sonec, njurd mn. (u Nestora), Irlandec, Itatianec, Ji^ionee, 
Eabardinec, Eytajec, Eolyvanec, Eorsikanec, Eorsunec, Er»* 



FřekUd národ, jmen v jcaiyJcu slovanském, 4SM 

menecy Earilec, Mavritanec^ Mongolec, Neapolitanec, Njemec, 
Osehnec (Alanas), Peruanec, Pokenec, Polovec, Portugalec, 
Saksonec, Sileaíec (!), Spartanec, Šotlandec, Tiroleo, Veljadec, 
Veogerec (1), Zakobanec, Ztineo atd. 

Bulk Slované: Kalofeťc č. Kaloferíc. Cizinci: Njem'o 

Srb. Slované: Bjelopo^jac, Bjeogradac, Bosanac, Bráni- 
čevac, BunjevaCy Cmogorac, Dalmatinac, Oolnjozemac, Erce- 
govac, Gornjozemac, Kekavac (Croata), Krajinac, Mostarac, 
Oiiostranac, Pazarao, Planinac, Poeerac. Podrinac, Podonavac, 
Pomoravac, Posavac, 'Prekodrinac, Prekomorac, Pr)epolac^ 
BesavaC; Srjemac, Svetogorac, Sokao, Šomadinac, Yaljevac, 
Zagorac. Cizinci: Njemac, Amerikanac atd. 

Charv. Slované: Brajec, Dalmatinec, Gorotanec, Istria- 
nec^ KekaveCy Krajnec, Medjimorec, Posavec, Prekodravec, 
Prekoknpec (Transcolapianns), Prekomnrec, Posavec, Štajerec. 

Vind. Slované: Doléneo, Oorenec, Chalnžanec, Ižaoeo, 
Koróieo, Erajnec, Krakovec, Kraňovec (Karstner), Moravec, 
Poljanec, (Feldbewobner), Slovenec^ Štajerec č. Štajarec, Ter- 
novec, TrebaneCy Vipavec. Cizinci: Aineríkanec, Asiatec atd. 
(Vinde e temné, nezvučné.) 

PoL Slované: Ukrajniec. 

óesk Slované: Moravec. Cizinci: Němec, Plavec. 

Sic. Slované: Hronec, Oravec, Zadanigec. Cizinci: 
Némec, Plavec, Psohlavec. 

Docela zvládtnl jest ale* Koruc, se kterýmžto porovnq) 
vol Knmk (miles Litvanns), a arb. Poturica (Potnrčenec). 

Ku podivn jest, kterak tato forma na ujmajin;^ch stár* 
ílch, zvláátě ^-aniny 'énin, v raské a illyrské řeči, ponejvíce 
vinon novějších spisovatelův, široko se rozlezla a rozjedla. 
Lidé tito při své obmezenosti a nedbanlivosti již ani jen do- 
mácích přesných jmen : Čech, Slezák, Uhrin č. Vengrin, Slo- 
vák atd. neznají anebo jich sobě nevšímají, píšíce Pémec 
(sic), Silezec, Vengerec, Tótovec atd. Ve starých jazyka na- 
šeho památkách forma tato nad míra řídko se namítá, np. 
Tiverci, Němci, Plavci atd. Prvotně jí užíváno s rozdílem 
od jiných a s ohledem na význam kmene i libozvnk ; po- 
dnes již kn každémn kmenu bez rozpaku se přivěšuje. 



4S8 FOohgie. ^ 

19. Okanéení-áó. 

Sk. Slované: Krekáe. 

Pří pilnč|6im shledáváni snad se jich i vice nalerae, 
což zvláitě ohledem na staré jméno Glomaci^ Glomazi v le- 
topisech Franských důležito jest Sir. ó€8. Naháé^ sekta. 

20. Okonéení g. 

Rus. Cizinci: Jatvjag, Eaxog č. Eosog, Eblbjag (jindy 
i Kolbjak), Eorljazi mn. (a Nestora), Vaijag. 

Běbrus. Ciadnci: Jadvinga (t= Jadvjag). 

Mabms. Cizinci: Jatvjenga (= Jatvjak), Tataijoga. 

Pol Cizinci: Jacwiezi mn. (|d. Jacwieg? Jacwiež?) 

Jména tato v nářeči staroraském, n Nestora a j., kon- 
cnjí se ve mn. čísle slohem -zi: Jatvjazi, Eorljazi, Vaijazí, 
y novomském naproti tomn slohem -gi: Jatyjagi, VarjagL 
beze změny dydného g. Jsonf pak všecka jakož látkon tak 
i formou Bvon jazyka slovanskému cizi : jmenovité jag rovná 
se némeckémn -ing é. ling^ Varjag = skand Waeringr atd. 
Jatvjag zni u Owidia Jazynx = stněm. Jatíng, goth. Jatiggs. 
Jménem Eolbjag kterýby národ ve.Pravdé ruské «e miníL 
mezi vykladači spor jest Forma Eolbjag vede k ném. Eal- 
bing č. Ealpink, naproti tomu Eolbjak k východnímu Ealpak 
(Eara-E[alpak). Porovnáni našeho kněz, eyr. k'ngz', s ném. 
kuning, peněz, cyr. pengz', s něm. pfmng atd ukazuje, že 
jazyk náš ohledem na ona jména od pravidla se uchýlil, ne- 
chaje sloh g bez proměny, což na pozdější jich přiosobeni 
ukazuje. Slovo Easog skončením se r&zni. 

21. Okonéerd ch. 

Bua. Slované: Čech, Ljach, Pinčuch, Polešuch. Cizind : 
Skomoroch, Voloch. 

Bulh. Slované: Čech. Cizinci: Vlach. 

Srb. Cizinci: Neropch & Meropch, Vlach, nyni Vlah. 

VincL Cizinci: Lach (m. Vlach). 

PoL Slované: Czech, Lech č. Lach. Cizinci: Tatarczuch, 
Woíoch. 



Přehled národ, jmen v jazyku ělotxmakém. 429 

čes. Slované: Čech, Lech. Cizinci: Čuch (Finnns), Va- 
lachy Vlach. 

Že skončeni -ch tvořící sloh jest^ aniž. ka kmenu náleži, 
nkaznje porovnáni jiných slov, np. bra-ch m. bratr, kmo-ch 
OL kmotr, žen-icb, ras. pjet-nch. konj-nch, past-nch, ovč-nch 
atd. tolikéž^ rozdílná forma týchže jmen v jiných jazycích, 
np. Skomoroch, u Řekův a Latiníkův Scamarus, Vlach lat. 
Gallas, Vallne, Vallicus, Neropch řec. Nerops atd. Ve mn. čísle 
n Nestora čte se Češi i Čechove atd. Místo Pinčnch, Poleiach 
a Polákův obyčejnější jest Píáczok, Polesznk (č. 26.) . 

22. Okančenij. 

Rus, Cizinci: Knršaj (Cnronns). 
Nad mim řídké. Porovnej cyr. balij (incantator), njetij 
(nepos), kragnj, sla^n) (lasdnia), izgoj (exal) atd. 

23. Okméeni-ak. 

Rus. Slované: Bnrlak, Eazak, Poljak. Cizinci: Ižorak, 
Kajtak, Kolbjak (jindy Eolbjag), Koijak, Koreljak, Eostjak 
(= Ostjak), Ostjak, Pennjak, Průsak, Votjak. 

Mcdorus. Slované: Bnrlak, Čumák, Hajdamak, Kozák. 

Bulh. Slované: Manjak, Šungak. 

Srb. lUyr. Domácí: Bezjak, BoSnjak, Morljak, Srbljak, 
Šijak. 

ChoTv, Slované: Majdák. 

Ftnd. Slované: Poljak, Slovenčak (semislavus). Cizinci: 
Némčak (semigermanus). 

Pol Slované: Hajdamak, Kijak (- Podgórzanin), Kra- 
kowiak, Kujawiak, Malopolak, Mazurak, Podlasiak, Polák, 
Proszowiak, Rusák, Skalmierzak, Skawiniak, Slowak, Szl%- 
zak č. Szlgzak, Wielkopolak, Wolyniak. Cizinci: Lotwak, 
Průsak. 

Če9. Mor. Slované: Blatniák, Čuhák, Hanák, Horák, 
Kujebák, Podhorák, Podlažák, Polák, Pražák, Slezák, Stra- 
Ďák, VldeĎák, Zabeč vák (obecně Zabečák), Zálesák. 

Sic. Slované: Bosnák, Lipták, Polák, Rusnák, Slezák, 
Slovák, Soták, Spiěák, Trpák. 



490 FOoiogie, 

Forma Sirokosáhlá, již bez rozdlln pří rosKéných kme- 
nech domácích i cizích, na místo čili obydli, rod, povahn a 
spAsob živobytí se yztabajídeb, se užívá, np. Krakowiak, 
Horák, Prasák, Basnák, Čahák (protože lid teato říká éuhai 
UL mdét£)y Trpák (protože Tyslovaji trpau m teprve) atd. Né- 
kteří Slované, jmenovitě Vindové, spojuji s fortnon touto 
fytýž smysl podlý, np. Slovenčák, Nemčák, což však vesmés 
a o jiných neplatí. Át nic nedím o nbohýcb Slovácích, svých 
rodácích, nejrytířštější národ mezi Slovany, Polané nadvislan* 
ští, jmenuji sami sebe Poláky, aniž kdo mezi nimi na to my- 
slí, žeby v tom zakončení -dk málo bylo velebné důstojnosti. 
S větrem tedy a s hýblaty svými potýká se p. Levickij, 
když proti těm hněvivě a ostře vystupuje, kteříž výrazu 
Busuák, Bnsák, m. Busin o Malornsech užívají. ') Čestné 
jméno jest každé, pokavadž národ, jemuž se přikládá, sám 
své cti hájí. Před nadužitím, zvláště u úsměšných a zlovol- 
ných cizozemců žádné jméno, třebas sebe krásnější a zvuč- 
ndjši, pouhým zvukem bezpečno není. ^aliž tito neuděM 
z naš^o čestného a veleslavného jména Slované své baneb- 
né Sklave? 

24, Okonéení -ci, (ok). 

Mahrus. SloYSiué: Boj ok, mn.Bojki, Lemok, mu. Lemki. 

Vind. Slované : Slovenček. Cizinci : Nemček. 

Pol. Slované: Mazurek. Cizinci: Litvinek* 

Č^ské Turek vlastně sem náleží; původní zqisté forma 
jest Turk, Turčin, Turci (č. 16 a 29). Naše domácí -ek jest 
zakončení jmen zdrobnělých. 

25. Okončeni ^ih 

Rus. Slované: Brodnik. Ostrovnik. Cizinci: Uškujnik. 

Vind. Cizinci: Némčik. 

Pol Slované! Krakowczyk, Kurpik, Opolczyk, Pomor- 
czyk, Poznaiíczyk, Serbiaňczyk, Slowiaňczyk Cizinci : firande- 
burczyk, Duůczyk, Inflantczyi^ Kuroííczyk, Lacinik, Multaň- 
czyk, Wiedeiiczyk. 



^ Lewicki Rntfa. Gnunin. S. XXII1--XXVL 



Přehled národ, jmen, v jazyku slovanském. 431- 

čes. Slované : MoraTčik« Cizinci : BavoMk, Hesik, La- 
tiník, Němčík, Sasik. 

Zvláštní )egt srb. Racika^ m. Bacik = Srbik, pocHe ma-' 
ďarského slďojené* Sem počisti dlužno řidké nm. Venedid 
(a Nestora), Iljnrici (a téhož), Vendici (ve zpěvn o Igora),- 
a snad i Vetenici, Vetnici v letopisech Franskýph. — Původ- 
ní význam formy -ik na biledni jest. 

26. Okončeni -uk. 

Em. Cizinci: Frenčjuk (Franconz, v Sof. Vrem.),- Haj- 
duk, Elobuk (mn. Klobnki černii, u Tatiščeva), Ser^ak. 

Srb, Cizinci: Ajduk, Jnmk ^v národní písni: sve Jurn- 
ke i Bagare mladé). 

FoL Slované : Pinczuk, Poleszuk (srv. ms. Pinňaeh, P(h 
lešuch, č, 21.) Cizinci: Hajduk, Kuruk(srv. «fc. Kuruc, é. 18), 
Serdjuk. 

Ve jménech Frenčjnk, Pinczak, Polesznk a j^ tvořid 
sloh -uA; jisté jest slovanský: zdaliž i v jiných, tvrditi nesmim*. 
Pozoru hodné jest, že novější polští spisovatelé mn. číslo 
ruským spůsobem tvoří : Kurpiki, Poleszuky atd., ješto u star- 
ších toho nic není, píšících Euruci, Hajduci atd. 

27. Okončeni L 

Rus. Cizinci: Mongol, Dškal, Vogul. 

Srb. Slované: SrbaF, (jen. Srblja, mn. Srblji). 

Po/, Slované: a) Goral, mn. Gorale, Moskal, b) Hncul;, 
mn. Huculi (u Golgbiowského Huculy!) 

V těchto několika příkladech více rozdílných forem ob- 
saženo : pol. Goral, Moskal od srb. Srbať docela se různí, v 
onom a pevné, v tomto přísuvné, pohyblivé jest, m. SrbT, t. 
Srbův (adj. poss.). Od obojího se liší poL Hucu}, původně 
maloruské, ješto lid sám k této větvi náleží; s nimž ovšepQi| 
porovnati dlužno rus. VoguL Cizí Mongol v jiných jazycích 
zni MonkaL 

28, Okončeni 'On, . • «^a 

Nrua. Slované : UIan« Cizinci : Koman č. Euman, Mo'^ 

Bvlh. Cizinci: Knman, Litvan, Talián. 



^ 



432 FiMogU. 

Vmi. Slované: Cdóyéany Dobljan^ Oorjan, (roričan 
(Oberlftnder), Grajan (od města 6rad), Gháložan, S[aiiin6éan, 
Eolovraéan, Krakovéan, Kropčan, Kamljan (od mésta Kam), 
Laknečan, Litejan^ Mokronožan, NoromeSčan, Ormažan, Ter- 
noYČaiiy Tnrja&u). Cizinci: Egiptčaiiy Eorinčan, Nasaréčan, 
Bimljan, Samarejan, Silončan, So^omljan. 

PÓL Slované: Utan (druhdy Ulán). Cizinci^ Mnltan. 

Čea. Slované: Moravan, Pomořan, Pražan, Slovan. Ci- 
zinci: Cikaň, Litvan, Pmían, Raknian. 

SU. Slované: Nitrančan, Novobradéan é. Novobradlian, 
Tekovéan, Šarišan, ZempUnéan, Zvolenčan. Cizinci: (Tigan, 
SedmohradSan 6. Sedmohřaďan, Talijan. 

Tato kasá forma povstala teprve v novějšicb Časicb, 
odvržením osobního zakončeni v jd. poeta -in: Slovanin^ 
Slověnin, Moravenin, Bakašanin atd. Ve starých jazyka na- 
ieho pramenech, t. v rukopisech z 11 — 14 století, nic podo- 
bného se nenalézá. V Srbech a PolSté zkomolené -on ai 
posud se neujalo. Pročež o něm doleji č. 30. jadnati budeme. 

29. Okončení -in. 

Strus. (cyr.) rus. Slované: Eostromitin, Moskvitin, Psko- 
vitin, Busin, Serbin, Tveritin. Cizinci: Bolgarin (n EMka 6 
Bulharech na Kamě), Čjudin, Galatiu, Gťčin, Jelamitin, Jev- 
lein (mn. Jevreje, později Jevrei), Judein, Eozarin, Enriin, 
Latinin (či Latin? u Nestora Latin gen. mn.),Litvin, Mordvin^ 
Murin, Njemčiri, Obrin (mn. Obři), Pečenježin č. Pečenjesin 
(mn. Pečenjezi), Polovčin, Prusin, Skythin, Spolin, Tatarí% 
Torčin č. Turčin, Židovin. 

Bvlh. Slované: BFgarin (o Slovanech v Moesii), Char- 
vatin, Busin, Sakulatin, Sťbin. Cizinci: Arbanasin, Chizin, 
Iverin, Jasin (Alanus), Jevrein, Sarakinin, Sasin, Tatarin, Tor- 
fin, Vugrin. 

Srb. Slované : Bugarin, Chťvatin (v 1. 1220), Srbin č. 
Srbljin. Cizinci : Arapin, Arnautin, Ciganin, Čivutin (Judaeus)^ 
Onrbetin (Zingarus nomadicus), Eaurin (paganus, i. e. Hun- 
garns et Germanus), Latinin, Sasin (mn. Saši, zákon cara 



Přehled národ, jmm v Jazyku slovcmském. 433 

St DoSana 1349), Sracinisi (mn. Srácim) č. Sracin, Ugrin 
Torčin, Židovin 

Pol. Slované: Biidorasin, Moskwicin; Rosin. Cizinci:, 
Greczyn, Kurszyn, Litwin, Lotwin, Murzyn, Torczyn, Wggrzyn, 
Woiosz^, Žma<Ún. 

Čea. Slované: Rosin (o Datinula). Cizínoi: Litvín^ Tata 
řin, Uhřín. 

Zakončeni -m jest výhradný příznak osobních jmen v 
jednotném číde^ jenž ve mnořném čísle pravidelné se odvr- 
hige: Rasi, Turci, Srbi. *) Nerudných forem Rosini, Torčini, 
Srbini v nižádném starém pramenu veškerého jazyka slovan- 
ského najiti nelze. Totéž platí o jměních na -anin (Srv. 2. 
30) — Po odloučeni tohoto příznaku jednotného čísla oso- 
bních jmen zůstává buďto pouhý kmen, n. p. RuS; Čud, Pros, 
SaSy Srby Jas, Mur atd., buďto jméno již odvozené, a k ji- 
ným třídám přináležející, np. Chťvat, Sakolat(č. 37),Moskvit) 
Pskovit (č* 36), Bťgar, Tatar (č. 32) aíd. O téchto posledních 
viz na svém místě. 

30. Ohmčení -anin (enin). 

Strus. (eyr,) rue. Slované: Berežanin, Beresfanin, Buža- 
nin, Derevljanin, Drjnčanin, Dvinjanin, Chorutanin, Izboria- 
nin (Izborsk), EÍalužanin, Erakovljanin, Kyjanin, Ladožanin, 
Lučanin, Lukomljanin, MazovSanin, Minjanin (Minsk), Molo- 
žanin, Nerechtčanin, Piiganin (Pinsk), Pidebljanin, Pohanin, 
Poločanin, Pomorjanin, Porosjanin č. Por'šanin, Posuljanin, 
Boss^anin, Serjanin, Sjeverjanin (mn. Sjeverene u Nestora), 
Slovjenin (u Kirika), mn. Slovjene, Slovjeni, gen. Slovjen, 
akk. Sloveny, Smohuanin (Smolensko), Toropjanin, Ugliča- 
nin (Uglič město), Velynjanin, Viljažanin, Viliyanin, Volo- 
2anin (Volok), Volo^anin (Vologda), Vyčegžanin (Vyčegda) 
S^voločanin. Cizinci: Angljanin (u Nestora), Angličanin (o 
novějilch), Amganin, Asorjanin, Datčanin, Galičanin (Hispa- 
nus GaliciensiB, u Nestora), Galilejanin, Gk>mo]janin, Ižeijanin, 
Jndejanin, Južanin^ Eorsnnjanin, Lopljanin, Molda^anin, Ne- 

«) Rus. Kostromitín, Moíkvitín, Pskovitín, tvoři mn. člfllo Ko- 
stramiQsne, Moskvi^ane, Pskovitjane, podle formy 80. 
iiíAk. Btte. fpUgr. m. 28 



434 FOologie. 

revljanin, Ogarjamn, Penežanin^ Persjamn; Rimljaiiin, Riianin, 
Samarjanin, Sodomljanin, Tigožanin, UrmaDÍn (m. Normanin, 
u Nestora), Ustjužanin, Veljažanin V(eyad,) Vjatčanin, Vy- 
rojanin, Vožanin, Zyrjamn. 

BuUi, Slované: Iskizacharenin (rzNovozagorenin), Ko- 
tljanin, Trevnenin. Cizinci: Alamanin, IndianiD, Jarmenin, 
Egyptjenin, Komanin, Persjenin, Siqanin. 

Srb. Slované: Bačvanin, Banatjánin, Brdjanin, Cetinja- 
nin, Driiyanin, Dubrovčanin, Chrmljanin (ve starých listinách), 
Chrvatjanin (Chervačanin u Levakovice 1629), Jadranin, Kar- 
lovčanin, Konavljanin, Kuéanin, Lipljanin, Lozniéanin, Maéva- 
nin, Nereéanin, Novljanin, Paležanin, Pomorjanin, Rječanin, 
Šabčanin, Solunjanin, Srbljanin (V),- Timočanin, Topličanin, 
Travniéanin, Ubljanin, Užičaniu, Zvorniéanin. Cizinci: Aga- 
fjanin, Ciganin, Israiltjenin, Egiptjenin, Kritjenin, Munljanin 
(Valachus), Persjenin, Rimljanin (mn. RimUene), Samarjanin 
& Samarjenin, Trapezontjenin (ve starých rkp.) 

Ilb/r. Slované: Braéanin, Hvaranin, ViSanin (od ostro- 
va Vis.) 

Chorv. Slované: Pokupčanin (Colapianus). 

PoL Slované: Bielszczanin, Braňszczanin, BoszeEanm, 
Czerszczanin, Czerwonogrodzanin, Haliczanin, Chelmiúszczap 
nin, InowJodzanin, Ealiszanin, Eolomyjszczanin, Kruáwicza- 
nin, Kujawlianin, Egczyczanin, Maiopolanin, MiúszczamD, 
Nurczanin, Piószczanin, Piotrkowszczanin, Ploczanin, Podgo- 
rzanin, Podlaszanin é. Podlasianin, Podnieprzanío, Polabianin, 
Poloczanin, Pomorzanin, Poznaászczanin , Badomianin, Ba- 
wianin, Sandeczanin, Sanoczanin, Serbianin (?), Troczanin, 
Upitczanin, Wielkopolanin, Wieluúezanin , Witebszczanin, 
Wolynianin, Zwinogrodzanin. Cizinci: Brandeburzanin, Wo- 
loszanin. 

Čm. Slované: Bobřané, Luéané, Lužiéané, Moravané, 
Polané, Slezané, Slověnín (mn. Slované, Slovené), Vislané. 
Cizinci: Benátéané, Mouřenín, Prošané, Rakuěané, Žlměnln, 
Kímanín (u Plácela). — Jednotné číslo ve starých potídku 
se vyškytá: nepochybuji však, žehy do Dalimila i poadéji 



Přehled národ, jmm v jazyku slovanském. 435 

jeite každý Čech byl psal Lnfianin, Lužičanin, Morayanin, 
Slezanin atd 



Forma romH^ -enin y celém Slovanstva jest jedna z 
nejstariioh a nejroziiřenějSich. O ni znamenáme: a) Oboje 
fonna, -(min^ -miny mn. ane^ -éne, royně pravá a běžná 
jest. StiMdáni to zakládá se na pravidelné proméné hlásky 
^ do ía a naopak, hluboko . v ústroji jazyka slovanského 
zakořeněné. Jakož ve staré éeitíně měštěnín a měšfanln,- 
zeměnln a zemanin, Řiměnln a Řimanln, ve mn. čísle 
měSténé a měSfané, zemené a zemane, Ělmené a Ěimané 
atd.y jedno vedle drahého bez rozdila (?) se namítl; tak totéž 
již v cyrillských rakopisech z lího stoL, anobrž ve jměních 
od Řekův a Latínlkftv nám zaehovan;^ch ještě mnohem 
dříve, se nachází. Ve mn. člsIe však ve staroslovančíně 
obyčejnější jest východ -ene: Agaijene, Kri^ene, Persjene, 
Bkuljene, SloTJene atd. b) Výhradný příznak jednotného 
čísla mužských jmen -in odvrhuje se při tvořeni množ- 
ného: SloTJenin, mn. Slovjene, nikoli Slovjenini anebo Slov- 
jeuinové. Novější nerftdy: měštěnínové, zeměnlnové atd., 
neslýchané jsou ve starobylých památkách našeho jazyka- 
c) Množné čislo v některých slovanských nářečích, jmenovitě 
v srbském a chorvatském, koncuje se na i: Dobrovčani, 
(Ragusini), Eučani, Mačvani, Timočani atd., v jiných na e: 
Bnžane, Ealožane, Poločáne, Sjeverane atd. Piln^šl vyšetřo- 
váni skladu jazyka naSeho uči, že forma --anif -eni starši, 
naproti tomu -ane^ -ene pozdější jest (Totéž platí o formě 
-tcí, nyní -ice, srv. č. 36.) d) Zakončení -mim, -min užívá 
86 ve slovančině původně a vlastně při tvořeni jmen míst- 
ních (topica), potahmo na sídla lidi, np. Berežanln, Poljanini 
Lačanin, Lužanin, i obyvatelé břehu, pole, louky, luhu, Bu- 
žanin, Dvinjanin, Pusuljanin, t obyvatel řeky Buhu, Dviny, 
Suly, Rižanin , Éorsunjanin, Minjanin, t obývati města 
Big7i Korsnnn, Minská, Sjeverjanin, Moravanhi, t. obyvatelé 
kriýiny nebo kraje Sjeveru, Moravy atd. Nevlastně a jen 
v pozdějších časech od některých spisovatelův přivěšuje se 
k domácím jmánům temného původu, np. Srb^aián, Ser- 

28* 



436 Filologie, 

biftnín. ^) Ohledem na jména cizích národův uživáni této 
fonny ovSem mnohem rolnějši jest, ačkoli i zde vždy aneb 
aspoň ponejvíce krajina a vlast, z niž lid pochází, základem 
pojmenování jest, np. Moldavjanin, Jndejanin, Galilejanin, 
Egiptienin, Trapezontjenin atd. e) Naše -emin rovná se zvu- 
kem i významem svým latinskému --anua: Romanns, Theba- 
nns, Spartanas, Lncanns, Sicanas, Gampanns, Montanos, Pa- 
danoSy Rhenanas, Silvanns atd. 

31. Okonóení n, -n(i. 

BuI/l arb. Cizinci: Cakon. 
Ru8. tíizinci: Čuchna (Finnos). 

32. Okonóení -ar, -^tr^ -er (r), -tr, -or, -4ir. 

a) -ar, -^of* : 

Eu8, Slované: Bolgar (mn. Bolgare) Lagať. Cizinci: 
Čnchar', (gen. Čnchaija), Eafar, Eozar (mn. Eozare), Lopar' 
(gen. Lopaija), Tatar. 

Srb. Slované: Bngar, Graničar. Cizinci: Cincar, Gur- 
sar č. Gnsar^ Madžar. 

Mor. Slované: Eopaniiář. 

b) -cr, r: 

Su8. Cizinci: Vengr (n novéjSích, n Nestora Ugri mn., 
odtnd jd. nepochybné Ugrin). 
Pol Cizinci : Wggier. 
Čm. sic. Cizinci: Uher. 

c) -ťr; 

Rus. Cizinci: Baíkír. 

d) -^fr: 

Čeě. Slované: Tábor. Cizind: Bavor. 

e) -lir: 

Pol Slované: Mazor. 

Srb. Cizinci: Fremenor, Pandnr {ale Bandnr). 
Při formé -cr znamenati slnfií rozdil mékého a tvrdého 
r, kterýž v jednom a témže nářečí se zachovává, np. ma. 

•) KáS Kosmas psal Zríbin, t. Srbin, nikoJi Zribenin, Srbčnin. 
(.Scelestas Zribin iUe'' 1. 81.) Tak ve v$ech starých pramenech. 



PřMed národ, jmen v jazyku slovanském. 437 

Ďnehať (PinmiB, srv. Čuch), Lopar' atd , naproti tomu Bol- 
gar, Ea&r atd. 

33. Okončení -00, -eSy -jís. 

Rus. Cizinci: Bnrtas. Čerkas, Merdas; Čeremis, Chralif. 
Bulh. srb. Cizinci: Cerkes. 

Ve dřevní dobé i tato jména přijímala y jd. člsIe 
skončeni možskýdi -4ín: Čerkasin. 

34. Okončení -*Jfc, -^Aj^. 

ás. Slované: BeronnSti, Čáslavští, Jihlavfitl, Hradečtí, 
Chmdimítl, Kadanáti, Kolinštl, Táborští, Žatečtí. Cizinci: 
Amalechitšti, Amorejští, Arabští Assyrští, Babylonští, Egypt- 
ští, Fenytští, Ferezejští, Filistinští, Galilejští, Gebnzejští, Ger- 
gerejští, Hettejští, Hevejští, Chaldejští, ChutejStí, Idamejští, 
JndStí, Izraelští, Kadmonetští, Kananejští, Kenitští, Kini- 
setští, Macedonští, Medští, MoabStí, Partští, Perští (n BratH, 
nPIácelaPeršané), Samařští, Sydonští, Syrští, Trojanští, TyrStí. 

Forma tato, jakž z uvedených příkladů patrno, hustěji 
ve množném nežli v jednotném čísle užívána, a nadto na 
samu češtinu obmezena jest, což tím vlče jest ku podivu 
poněvadž v jiných indoevropských jazycích panováni její 
velmi jest rozsáhlé. Nalezáf se zajisté v jazyku celtickém, 
np. Scordisd, Taurisci atd. v latinském: Hetmsci, Tnsci, Fa- 
lišci, Yolsci atd., ve staroněmeckém: Gannascus, Attaliscus, 
Aravisci, Narisci, Cherusci atd., skand. Qtotnegkr (gothicus), 
Saxneskr (saxonicus), Valneskr (Vallicus), i samo novější 
Deutsch povstalo ze starého Diatisk, Diotisk, Mensch z mennisco 
atd. V řečtině jména zdrobnělá pomoci -(axo; se tvoři: 
veavCďxo^, ovpavíaxo^, aŤ69avíaxo^, Tcatéíoxo^. Ve slovan 
iind, jakož i v litevčině, sloh -sk jest zakončeni jmen pří- 
davných dosti běžné, np. eyr. s]oven'sk (slavicus), muťsk č. 
mnrin^sk (aethiopicus) rim'sk (romanas), litov'sk (litvanicus), 
maž^sk atd., lit lětuviszk'as (litvanicus), rymioniszkas (roma- 
nns), díeviszkas (divinus) dieniszkas (diumus) atd. Skončeni 
-sJ^y 4ti zastupiye v češtině misto staroslovanského Hxnin 



438 Filologie. 

'cme np. rus. Kyjevljane, SmohOane, Dviiyaney ^. Kjjevítt, 
SmolenSti, Dyíníti atd. 

35. Okončení -ci, -oéa^ ^yi. 

a) -aS: 

Rus. Cizinci: ČavaS. 

Srb. Gzind: Garbetai (Zingaros nomadicus). 

b) -oSa: 

PoL Cizinci: Wolosza (Valachus). 

c) -i/i: 

Rus, PÓL Cizinci: Latyš, ^otysz. 

36. Okončení -ip, -iét, -i5, ic. 

Rus. Slované: Bježiči, Bodriéi, Boroviéi, Dregoviii, 6o- 
ryniii, Chotuniii, EolomniČi, Eostromifii, Ejíviči , ISj^M^ 
Moskviči, MožaiSi, Ljntifi, Nizoviči, Onipoloviči; Pleskoviči & 
Pskoviči, Badimiči, Serpnohoviéi, Tveridi, Ugli2i 2. \M, 
VjatifiL Cizinci: Berendiči; Gognliči & Vogoliči, JngričL Yie 
ve mn. čísle; jd číslo se nevyskýtá. 

Bulh. Slované: BeUití, Dobriniití, Praviiti, Badoviíti, 
Starčiáti, Tqmiští, Vojevidti (v list 1348), nyní obyčejnéji t 
jd. čisle Beliit, Dobriniit, Pravi^ Radovišt, Starčiát, T«- 
miát, zkaženě BeliSta, DobriniSta atd. (Jména mist podle 
otcův čeledních.) Od Slovanův bnlharských zakončeni toto 
po vypuzeni anebo potlačeni Slovanův v Dacii^ přejali Vala- 
chové, np. Vladimireit, Dragomireit, TátomireSt, Dragojeít, 
Popefit, Srbeit, Žnpnneit, Bogdanešti, Mnndrešti a přemnoU 
jiná místní jména na -e^^ -eáti, kterážto s rus. -ič, ^ ées. a 
pol. --ic, -id (nyní -ice mn. p.), srb. ic, íci se rovniýL •) 

Srb. Slované: Srbčiói, ŠokčičL Mimo to nesmírný po- 
čet místních jmen ve mn. č. Bjelotiói, Bjelašiči, Bnjjkoviói, 



^) Bozeznatí bIuSí okončení -iSte, -iSt, np. Tirgoviíte, Tl^o- 
viit, PepeliSt, od -eSt, -eSti. V onom St jsou zvukové prvotní, všem 
slovao^ým n^eéim obecni (ies. Trhovifitě, Popetidté); v tomto št jest 
pazvuk prvozvukn t, povstalý předsatim Bouhláskv s míBto zmfíccmx 
souhlásky t Valachové uunenui nadto hláska t ao e : ProdaneStf m. 
PrQdaniSti, rus. Prodanidi, srh, Prodanči, 6esk. Prodanici, od obvyk* 
lého a Bull^^v a Srbův mužského jména Prodán. 



P¥Meá národ, jmůn vj€atyku slovanském, 439 

Bnmiíé], Cr^nití, DražmoTiči, Galovióii Grebaniéi, Ealeniéi, 
v j(L 6. BogaKé, Budiěi^ Degurié, DoBÍé, Dračié, Drobié^ 
atd. Cizinci: Njemičid; Švabčiói 

Stpol stées, Slované: Bodrici, Lntíci, Olomntid. Sem 
náležejí téměř bezpočetná jména žnp^ měst a osad ve sta- 
rém jazyka polském i českém koncujlci se ve mn. č. slo- 
hem -id: LnbeSevici, Lntomirici, Trebešici, Vojkovici, Gtogo- 
Hd, Kojatíd; Vršovici^ Bndigostíd, Netolid; Bntoviei atd. 

Forma tato v oboni jazyka slovanského jest bez od- 
poru nejrozšiřenějSi. O ni znamenáme: a) Rozdil mezi rus. 
-iéj -iči, bidh. -^étf -iéUy srb. 'ió -iói, poL a ées. 4cy -idy zakládá 
se na pravidelné změně původní souhlásky t v dotčených 
nářečichy np rus, peč; noč, moč, Bvječa, obracen, cyr. č. btM. 
peít; nošt, mošt, svjeSta, obraSten, srb. peč, noč, moč, svjeéa, 
obracen, poL a ée^, pec, noc, moc, swie(» (nčes. svicér), obra- 
cen atd. b) Prvotný její význam jest pojití od otce a tudíž 
spolu zdrobnélost, np. éesk. panic (pán), dědic (děd), šlechtic 
(leeh), králevic (král), rtis. otčič (heres, otec), dje^éj korole- 
vié/eyr. č. btUL IvičiSt (leunculns), djetišt, kozliit, otročiSt, 
ofiUčiSt (puUus asinae), grliČiSt (grlica), srb. gospodičió (domi- 
eellus, filius hen) kumič (kmotřlček), gradié (hrádek, hradec), 
carevič, vojevodié atd. c) Podle toho forma -id č. ic jest pů- 
vodně otečná (patronymica), rovnající se řecké (87)1;, iá8v](^: 
Priamides, Peleides, Taatalides, Cecropides, Teucrides, Atrei- 
des, Telamoniades, a vSak spolu zastupující místo rodové 
(gentilis), přiležité jménům osobním s významem domova dlí 
vlasti, ve kterémžto ohledu ona i látkou svou souhlasí s řec. 
Ivti^y árv]^: Sybarites, Abderites, Spartiates, Aegínites, Epi- 
rotes atd. Z porovnání jazyka řeckého a z jiných důvodův 
spolu patmo, že srb. -4(1 nejstarší jest, z něhož všecky ostatní 
pazvuky -id, -išty -ic se vytvořily. Zdaliž staronts. Kostro- 
mitin, Moskvitin, Pskovitin, Tveritín ještě původní t zacho- 
vali, čili teprve později změnou d do ^ povstali (čehož pří. 
klady v jazyku slovanském neMdko se nalézají), na ten čas 
jeitě rozhodnouti neumím. V jazyku německém oteČná forma 
jest ^nffy 'Ung^ odkudž jména národní Asdingi, Thervingi, 
Othingi, Yithingi, Tburingi, čeledni Merovingí| Kařolingii ttt 



H 



440 Filologie. 

-^mg: Trntongí, Jathnngi, Grenthnngí, Sarlan^ atd. Jakoi 
ve Slovanstya nesmírný jest po&et místních jmen končicieh 
se v arb. na -íc, ía, y bulk na tát, Mtij v poL a čea, druhdy 
na -tet, nyní na -tc^^ tak totéž platl o némeckých na -tn^^ 
-Ungen. '') Staroées. Latomiřiciy Labeševici, Bndigostieiy Boto- 
vici atd. jest tedy původně a vlastně mlsto^ kdež potomstvo 
Lntomira, Lnbeše, Bndihosta, Buly atd. sídli. ^ Národní pak 
jména rm. Ljuti6i^ Badimiči, Vjatíči, západoslovanská Bodríci 
čili Bedrici, Lutici atd., vyznamenávají potomstvo, ěeleď, ro- 
dina otce Bodrá č. Bedra, Lnty, Radima, Vjaty atd. á) Po- 
něvadž ve slovančíně dvě řecké formy, oiečnd (patronymica, 
-ídes, -toťfoí) a rodová (gentilis -ťteí, -otóí), v jedno splývají, 
z té přičiny i jména skonéajlci se na -tdt, ^tct nejen od 
o8ob, nýbrž i od míst a sídel tvořena jsou, np. rus. Bježífi; 
Chotaniéi; Kolomniči, Kostromiči, Moskviči, Pleskoviči, Ser- 
pnchoviči, Tveriči, Nizoviči (t. synové čili rodáci měst Bje- 
žecka, Chotonn, Kolomny, Kostromy, Moskvy, Pleskova, Ser- 
puchová, Tveru, země Nizn), což při odvozováni a vysvětlo- 
váni staroslovanských jmen nepřemožené překážky zava- 
Inje. ^) Nejednou zajisté naprosto neni možné rozhodnouti, 
zdaliž některého národu jméno od čeledniho otce čili od 
města odvozováno býti má, np. Eijeviči, slovon-li tak od otce 
Krivy, Kijevy, čili od prastarého města (ve Vilenské guber- 
nii) Eijevy? E rozřešeni takovýchto záhadek jiných při- 
prav a pomůcek potřebí nad ty, kteréž nám pouhé zakon- 
čeni jména poskytuje. 

37. Okončení -ať, -«ť. 

a) -oť: 
Rus. Slované: Ghrvat^ Ghorvat, mn. Ohorvate, Ghorvati 



^ Ve staroněm. mn. nom. bylo -inga: Alamundinga, Sigmir 
ringa; novějSi -ingen povstalo z dat. zu Alamandingen, zu Sigmarin- 
gen. Orimm'8 D. Gramm. I. 349. 

^) Rozdíl mezi ž. jd. -icei a mn. -ice: Bohnálavioe náležitfi tt- 
tčen jest v pojednáni o místních jmenách v Oas. mas. 1834, sv. Iv. 
str; 394-419. Sledv pflyodnlho muž. mn. -ici trvaji jefitě v dat Bo- 
huslavicúm a soc. BohaslavicL 

^ V TU8. nářečí Goryniči jsou rodáci č. obyvatelé hor, UJeBtifi 
předméstf, Onipolovidi oné strany řeky (v Novohradé). 



i 



PřMed národ, jmen v jazyku slovanském. 441 

Bvlk Slované: Chryat, Saknlat 

Srb. Slované: Hrvat, mn. Hrvatí. 

Chorv. Slované: Horvat 

Vind. SlovAné: Ghorvat 

Spol. Slované: Karvat. 

Čes, Slované: Charvát, mn. Charváti 
b) -^; 

Srb. Cizinci: Gnrbet. 

Forma řídká: porovnej hnlvát a j. Jméno Chrvat a 
Saknlat ve starých prameneéh přejímají v jd. élsle osobni 
koncovku -m: Cbrvatin, Sakolatin. 

38. Okonéení -a», -ov, -va. 

Bvlh. Slované: Chunav. 
Srb. Slované: Moskov. 
Vind. Cizinci: Židov. 
Rus. Cizinci: Litva (Litvanus). 

39. Okonéení -ez. 

Rus. Cizinci: Obez^ mn. Obezi. 

Jakož národ; tak i jméno a forma jeho cizi jest, roz- 
dihiá od sh. vltéz, kněz atd. 

40. ZvétšiffM a zmenSuýícl formy. 

Tato a slednjíci ženská jména avozajeme zde jediné 
pro doplněni přítomného předměta, při ohledáni jejich formy 
a tvořeni, přiěinou krátkosti, nic dále se nezastaviýice. 

a) ZvitšiýM: 

Srb. Slované: Srbekaiga, Srbénda. Cizinci: Torkešaiýa 
(m. i ž.), Švabetina. 

PoL Cizinci: Brandebnra. 

Sic. čes. Cizinci: Něměisko, Švabisko, Židisko. 

b) žanenáujíeí: 

Rus. Slované: Ijaško (n Nestora). Cizinci: Ealmyěenok, 
Židenok, TnrěenoL Kalmyěata, Židenjat% Tnrčata (jediné ve 
mn. iisle). 




443 FOologie. 

Srb. Slované: Bačvanče, Bjeograče, Bngarie, Erče, 
Srbče^ Šokče. Cizinci: Arapče, Arnante^ Ciganie^ Ciocarče, 
Čiyače^ Latince, MadžarSe, NjemSe; Švabče, Vlaěe. V dověr- 
ném přihovorn a pěstěně : Bošnjo, OígO; Cineo, ISro, Srbo, 
Vlabo. Pohrdlivě: Švabo. (Bečlija, Bosanlija^ BadimUja, Vi- 
dinlija atd. J8on turecké formy od Srbův podnes zhnsta ožívané.) 

ČíS8. Táboře, Srbe, Srbátko(?). Cizinci: Turěe. Židé. 

C. Ženská. 

41. Okančeni -ica. 

Srb. Slovanky: Kranjica, Sijenúea, Šokica, Totica. Ci- 
zinky : Madžarica, Njemica, Švabica. 

Vind. Slovanky: Chorvatica, EoroSica, Krajnica. Ci- 
zinky: Švebica. 

42. Okonéení -ha. 

Rus. Cizinky: Njemka, Židovka. 

Srb. Slovanky: Bačvanka, Cetinka, Cmogorka, Donjo- 
zemka, Ercegovka, Gomjozemka, Jadranka, Mačvanka, Ona- 
stranka. Planinka, Pocerka, Pomoravka, Podonavka, Preko- 
drinka, Zagorka. Cizinky: Arapka, Amaalka, Gorbetka, 
Jermenka, Latinka. 

Vmd. Slovanky: Čechovka, Dobljanka, Dolanka, Do- 
lénka, Gorénka, Goijanka, Ižanka, Erajnka, LaJ^nejanka, Lite- 
janka, Medvodka, Pemka, Poljanka, Slovénka, Štajerka. Ci- 
zinky : Němka, Samarejanka, Židovka. 

Pol Slovanky : Goralka, Hncolka, Kaszubka, E^dczka^ 
Erakowjanka, Knjawianka, Morawianka, Moskiewka, Podgó- 
rzanka, Podolanka, Polka, Pomorka, Pomorzanka, Proszo- 
wianka, Rnsinka, Skalmierzanka, Stowiaczka, SzIgzaczka,Szl%- 
zaczka, Wolyniaczka. Cizinky: Litewka, Litwinka, Lotewka, 
Multanka, Mnrzynka, Njemka, Pmsaczka, Wggierka, W^- 
rzynka, Wdoszanka, Wotoszka. 

Čes. sic. Slovanky: Čeňka, Moravka, Polaěka, Polka, 
Pražka, Praiačka, Pražanka, Slezaéka, Slezanka (Mor.), Slo- 
váčka, Slovanka, Slovenka. Cizinky: Ba?orka, BakoJSanka, 
Ěimanka, Uherka, Uhiinka (sic), Vlaška, Valaška, Židovka. 



PřéMed národ, jmen v jaxyku slovanském. 443 

43. Ohmémí -ynij -ifnja. 

Bus. Sloyanky: Sechyni (a Nestora). Cizinky: Bolga- 
ryni, Grekyni, Egiptjanyni, Samarjanyni. 

Srb. Slovanky: Boinjakinja^ Mítrovkinja, Osjedkiiúay 
Poiežkinja^ Backinja, Srbkinja, Sijemkinja, Ši|jakii\)a, Zemnn- 
kinja. Cizinky: Fruginja, Grkinja, Madžarkii\ja» Misirkinja 
(Aegyptia); Rim\janinja, Ugrinja, Vlahiiýa. 

Vvnd. Slovanky: Čechinja, Eoroškinja, Po^jakei^ja^ Ra- 
senja, Perbinja, ŠUyarkinja č. Štajerkiiýa Cizinky: Franco- 
zenja^ Grekenja, Nemkinja^ Tarkei\)a & Tarkiiýa. (Vfiude e 
temné, n prostřed mezi ^ a i.) 

Poh Cizinky: Niemkini i Niemkinia. 

Česh Cizinky: Němkyně, Turkyně. 

44. Okanéení -oša^ -nia. 

Vmd. Slovanky: EoroSa. 

Srb. Slovanky: Bošnjaknša Cizinky: Torkoda, Vlahuia. 

Sestavivše hojný počet národních a Selednícb jmen, v 
jazyka slovanském drnhdy i nyni béžných, podle hlavních 
jejich forem ke snadnénui přehlednutí, dohromady, končíme 
tato svoQ započatoa, nikoli však dovršenoa práci někter^i 
závěm^i úvahami a poznamenáními. 

1) Přehled tento jmen sám v sobě a beze všeho dal- 
šího dovozováuí dostatečné důkazy toho podává, že jazyk 
náS ohledem na bohatstdy vzornou Hánkovitosty ústrqjitost a 
důslednost ve tvořeni jmen tSchto daleko nad jiné indoevro- 
pejské jazyky předčí. I jest tedy dvojitá povinnost spiso- 
vatelův česko8lovansk;^ch; šetřiti a hájiti této přednosti ja- 
zyka svého, jmenovité též i mírným, opatrným obnovováním 
forem méně zuámých, zastaralých, zvláště proto, poněvadž 
od té doby, co národ náš osudným během svého bytování 
sám tvořiti přestal a zbohacováni řeči úkolem několika málo 
ocbotnikův se stalo, jazyk náš i v tomto, jakož v nejednom 
jiném ohledu, patrně zakrsávati počíná. 

2) Že při té takové hojností a rozmanitosti forem ves- 
mč8 ncmmoho juten složených se vyškytá, věc jest přirozená. 



444 Filoloffie. 

Snadné a hojné skládáni slov v každém jazyka důkazem 
jest obmezenéhO; skrovného počta tvořieich slohů a forem. 
Mimo již nahoře vytčené předložky : medju^ medji (mezi), ob, 
pcL, pOy pody predy preko, priy raz, zoy namitá se slůvko on r 
srb. Onostranae^ rus. Onipoloviči (t Onostranci, s oné strany 
řeky bydliei, od slova pol, t. půle). Že drnhdy jeitě i 
některé jiné předložky v nživáni byly, nižeji avidime. 

3) Kterak by přítomné sbírky při vySeffováni á rozbí- 
ráni jmen starých použiti se mělo, vysvětlíme dvojím pří- 
kladem, y letopisech Nestoroyých připomíná se zhosta ná- 
rod slovanský, jehož jméno v rakopisech rozličně psáno: 
UUéiy Dluéiy Ugličiy SuUčL NěkteM vykladači slyšeU to na 
obyvatele řeky Ugly, jenž nyní Erel, Orel slově; KaraniEin, 
přijav čtení Saliči za pravé, obrátil jméno to k řece Sole: 
oboji bez kosa ďůvoda a naodpor jasné výpovědi Nestorové, 
stavícího lid tento do jiného, odtad vzdáleného okolL Pře- 
hled národních jmen nás s jistoton o tom přesvědči^je, ie 
otečná a rodová forma -iči (č. 36) nikdy se jmény řek se ne- 
pojí, kterýmžto formy -^cmiuj ~ec pMstojí (srv. č. 18. 30.) Na 
Sále, podle letopisův ruských, obývali Posuljcene^ oddil Se- 
veřanův. Mimo to čteni Suliči na hrubém omylu spoléhá, je- 
likož ve propovědí: a (Oleg) Suliči i Tjeverci inyaie rať *•), 
sloh 8 jestif předložka, již ode jména Ulici odděliti dložno: 
Oleg s Ulici a Tjeverci měl válku. Povážíme-li, že staiii 
Nestora zeměpisné zápisky Mnichovské vyčítají mezi národy, 
slovanskými na Rusi národ UnUzi^ že Konstantin Por^^ro- 
geneta v téže straně městí slovanské DUmi^ a že nedaleko 
odtud, kdež Nestor Ulice připomíná, v sousedství Drevlanů 
a Tjeverců, až posud trvá osada DluSiy zachovavSí nám 
prastaré národu jméno, již nebudeme pochybovati, ie lid 
ten skutečně sloul UUdi, a prvotních jeho sídel snáze se 
domakáme Ve formě Uludi jest u pazvuk místo prvosvnku 
i; tak říksgi Rusové birpič m. &ťrú5, česk. biHc^ tak i v ně- 
meckém jazyku oboje --mg i -ung se užívá. Ve formě Dg^ 
Učí jest g přísuvka, ve staroslovančině dosti zhusta před / 



^ Nestor vyd. Timkovského etr. 15. (srv. str. 7, kdež Ulifi.) 



PřMed národ, jmen f\ jazyku slovanakém, 445 

86 vyskýtaiid np. négH m. ne-K Drahým přikladeni nám 
bnďtež tak řečeni Cireipani 6 Cerecepanij mnčirna vyklada- 
čův. Jméno jejich y letopisech gennanskýcb, y listinách ci- 
sařůy némeckých, n Adama Bremenského, Helmolda a ji- 
ných rozličně se pifie. Cerecepani, Grcipani^ Zerecezpanu 
Zcirizapani atd.; y tom však yšickni svědkové se srovnávají, 
žef oni byli větey mohutných Lnticův a že bydleli na řece 
Panis, Peanis, Penns, nyni Peene jmenované. Řeka Pěna» 
pol. Piana, na Rusi, v PolStě a jinde ve Slovanech se na- 
chází: z čehož slovanskost jména toho dosti jasně vysvitá. 
Jest tedy jméno to složené ze jména řeky a z jiného něja- 
kého slova. Přehled jmen národních nám na rnkn dává, že 
jména řek obyčejně s předložkami: mezi, oby pa, pod» pred^ 
přěkoj pfij roz a za se poji ; ale z těchto zde žádná se ne- 
hod! Nahlédneme*li však hlonběji do skladn jazyka sloyan- 
ského, nalezneme předložku ct/r. č. stbulh. črez, čijez, nu. 
čerezy mnd. čez, črez, črjez, sic. čež, črez (t. přes, per č. 
trans); načež v poronoháném tom jménu bez rozpaku po- 
známe slv. Čerezpěňané, Ďerezpěnci. Poiřebuje-li výklad ten 
jeitě dalšiho stvrzeni, poskytnou nám je polohopisná a mistnl 
jména^ np. tnnd. Čez-Soča, osada na řece Soci (Sontins, ylas. 
Isonzo), y okolí Gk)rickém, a j. Podobně uživá se v nářečí 
srbském a chorvatském předložka preko: Prekodrinec, Pre- 
kosavec atd., y jazyku pak latinském trans: Transpadanus, 
Transrhenanus, Transalbianus. Podle tohoto návodu jest na- 
děje, že i jiná prastará, od dzinských spisovatelů zkažená 
jména pomalu vysvětliti nám se podaří. 



o tvořeni slov zdvojoTánim kořene. 

(Ču. Č. Mofl. 1846). 

V jazyka stovanskéiii, jakoi vůbee ve yieeh indoer- 
ropejských, vnikneme- U pflným a střkUrým rosbarem dov 
do sklaida jeho hlonb, nalézáme Ve slovedi néeo vitUhoroir 
sahu a rozeznanUvého útvara dvé veakn roidilné čisúiy; 
jedno, kteráž v též, bnď naskrze nezměněné, bnď poněkud 
přejinačené spůsobě y menUm nebo vétiim poětn příbnznýdi 
alov, co jádro jejich, na němž hlavně ponětí lpi, se vysk^^ 
tuto jmeniyeme kořenem slova (radia) ; jinon, která k (méno 
zevnitř a sice od zadn pHstopnjic, ponze k vyznaěeni potahy 
poněti dú. postaveni jeho do nrěité kategorie mySlení a mlo- 
veni slonži, a tato nazýváme žvukem fili dohem odúodidm i 
skhiíujlcím, samo pak to nréováni a odUkováni poněti pomod 
těch takových zvak&v ochození a sklonovéni (formatiOf fitítk!) ; 
ka př, ve slovech dufi, duchj duchomdkůxf, dunhovenstoí^ dočkati, 
djfduwiánostíf dychtitij dyénýmij duie^ duňce^ dušenhe^ dudemAa, 
dušenttdy dueUi a t d. slabika dup- ěili c^- ke kořena, oetatni 
pak viecky k odvozeni a skloňováni nálezci. ^) 

Důmyslným vyšetřováním stariich i novějších mhivo- 
zpytcův dostatečně dokázáno jest, že odfozeni a ohybováni 
jest jen zvláštní způsob ústrojného skládáni slov, t že vše- 
cky ty pHrostky, přístavky a přisnvky, ježto uyni, odtrhnon-li 
se od kořene, pouhé zvukoplodné a smyslu prázné zlomky 
býti se vidi, prvotně a původně byly slova, rovněž o sobe 
užívaná a svůj zvláštní význam majici, kteráž však ustavič- 
ným jich přibíráním k rozličným kořenům, k určováni a od* 



*) O tvořeni a skloňováni bIov vnitfnttn mífninim kořene sA- 
myslnč zde zamlčeno, ježto to ka předležicimn předmětu nevyhnute- 
dmé nenáleží. 



o tvořeni slov táoqjcvánim kořme, 447 

Ukováni poněti v těobtó zavřeného, vedle téchto o svon ne- 
odvislost a samostatnost přišla. V důkladném a zdařilém 
oddělováni zvnkftv odvodicich odkořenův záleží hlavni práee 
slovozpytcova (etymologova): než poněvadž jednak kořeny 
samé během času v podstatě své mnohým, začasté naprosto 
nevýstižným proměnám podrobeny jsou, jednak veliká částka 
odvodicich zvnkAv, při vSi snaze skumatel&v, co do původu 
a prvotniho významu svého vždy temná zůstává, patmo jest, 
že těch slov, n nichž naskrze nelze ndati, kde kořen pře- 
stává a odvodici zvnk nastnpnje, v každém, zvláště starém 
jazyku nemalý poéet býti musi, a že tudy ani nejdůmy«lněj8i 
a nejudenějSi slovozpytci původu a souvislostí všech slov 
toho neb onoho jazyka dostatečně vysvětliti nemohou Tak 
ku př. každému jest ovšem snadno se domysliti, že sl#va 
jako skr. ru^ rcsoy slv. reoq^ renati^ čes. řvuy řvdůij lat ntgioj 
akr rudy lai rudo, slv. rydy vydati (plorare); aneb lat sero^ 
sevij semeny něm. sáen, Same, slv. síjfij séjatiy stmry srb. mtiy 
prosutiy čes. mOý (t sypaný), řec. oiueCpo, (nrepfia. lat sipo 
v dUsipOy slv sypati; aneb skr. lúy lat ruo v eraoy dinto, slv* 
^<if »y<«» •T*^ (vellus), skr. &ip, lat rwnpoy rupesy slv. ryptýqy 
rypotiy rupa (fovea), pol. rupie (vellicare), rtq}' (vermina) atd. 
mezi sebou souvis! (v posledních skr. / místo r jiných jazy- 
kův), než co v nich vlastně kořen a co zvnk odvodici čili 
kam souhlásky ď a p ve formách rudy rydy rydatíy aiCBlpOy 
sipoy sypatiy lupy rumpoy rýpati atd. náleží, ke kořenu-li čili 
k odvozeni, tof již nelze tak snadno, jak by se mnohému na 
první pohled zdálo, s dokonalou jistotou rozhodnouti. 

Po boku tobeto vůbec známého a ve všech mluvnicích 
i jiných jazykozpytných knihách mnohonásobně objasňova- 
ného tvořeni slov pomoci přirostkův, s kořenem se ústrojně 
y jeden nerozdílný celek slučujících, stoji jiné, teď řidčeji se 
vyskytující a proto pozornost skoumatelův obyčejně méně na 
se obiacejid, totiž to, když slovo opětováním kořene se tvoři, 
což zdeiýovdním (reduplicatioy geminatio) slově. O tomto tedy 
nyni zde na krátce jednáno budiž. Původ a počátek tohoto 
plozeni nových slov sáhá jistě do nejstarší doby a takořka 
zárodku jednoho každého jazyka: neboC čim samorostlejéii 



448 Filologie, 

t. čim bližSi přírody jestif jazyk a éim dále při zpytov&ni 
Yzdélauých jazykůvYČase nazpét do šeré minulosti postupuj eme» 
tím hustěji se nám úkaz tento, t. zdvojováni kořenůy, namítá. 

Již v novějších jazycích pozorujeme, že v živém, pé- 
Méném, hravém mluveni, jakoby ve stavu omlazeností ducha 
a navráceni se do ěasu dětinství, zdvojováním prostých slov 
rozliéná nová povstávají, o jejichž složitosti nižádné pochyby 
býti nemůže, např.něiD. toirrwarr^ hUngklomgy singficmg^ mMchr- 
maach, ripsrapa^ zichzaek; franc. criccrac (sonus ruptae rei), 
bonbon (beHaria), joujou (crepundia) ; angl. JUn^am (pnerilia, 
iseptiae). Podobné nacházíme i v indoevropejských jazydch 
již ve starší době slova sama s sebou názorné a očité slo- 
žená, na př. lat sese^ memet, sněm. selpselpo (ipse), střněm. 
wiUwUde (ferus) a t. d. Co se zde v jistých okohiostech ta- 
kořka před očima našima dalo a děje, to že i v nejstarii 
době, v samém zárodku jazykův indoevropejské třídy, v týdiž 
okolnostech rovně tak se dalo, právem domýšleti se mftžeme; 
nebof, jakož v běhu jiných věd v přírodě a lidském byto- 
váni nic nebývá osamělého, jednotného, nahodilého, nesou- 
vislého, nového, tak ani zde: všecko jest nekonečné pásmo 
sou ušlého, ústrojného rozvíjeni téže samojfinnosti nestižného, 
nižádnou myšlénkou neobsáhlého ducha. Čemuž aby doko- 
naleji porozuměno býti mohlo, potřebí několika slovy do- 
tknouti se samého původu a vzniku slov řeči lidské. 

Pilný rozbor slov vede téměř ve všech jazydch (ani 
semitských, dle nejnov^iho skoumánl, nevynlmiylc) k jedno- 
slabUným kořenům: jestíi pak kde v jednotlivých připadno- 
stech opak toho vyškytati se zdá, toC jeítáiiienl dostatečným 
důkazem původní mnoboslabičnosti kořenův. Uvažujeme-li 
věc tu pouze z přemyslu, nevidí se býti chybeno, přijmeme-h 
za pravé, že původně každé poněti jenom jednou slabikou 
označeno bylo. Ponětí ve tvořeni jazyka jest dojem před- 
mětem buďto zevnitfnlm anebo vnitřním na člověka učiněný, 
a živosti tohoto dojmu vylouzený z prsou zvuk jestit úo90. 
Na této cestě není snadné, aby jedním dojmem dva zvukové 
na svět vyvedeni byli. Nebo kdyby dva zvukové neprostředné 
jeden po druhém povstali, jizby o dvojku z téhož předmčta 



o tvořeni slav záwýovánim kořene. 449 

poch&zejfciiDii dojmn svédčili a pftsobili v samém znikn slovo 
složené. Toto skutečně shledáváme ve yiech jazyeich, nade 
všecko pak v nevzdělaných, v onom nahoře dotčeném zdoo^ 
jováni Zdef každý z opětovaných zvakův vyráží eelý před- 
mět; než opětováním přistupnje k výrazn nové, zvláfitni od 
ličenstvi, buďto pouhé sesileni; co znamení větií živosti 
dojmu, buďto význam opakováni se anebo trvání předmětu, 
buď něco tomu podobného. 

Zdvojování jest tedy buď skutečné a úplné, buď aspoň 
částečné a naznamenané opětování kořenné slabiky, spojené 
s odličením významu jejího, n př. řeck. áy-aYstv, lat te-^tend^i. 
Tomuto vysvětlení původu a počátku zdvojování kořenův 
nasvědčuje bedlivé porovnána tím spůsobem tvořených slov 
v rozličných jazycích, z něhož jasně vysvitá, že ty takové 
fonny nejsou pouhá hra přírody aneb slepá náhoda, nýbrž 
že< ony v samé povaze předmětův a v zákonnosti mysli 
lidské svflj výklad nalézají, *) Vyznačuje pak se jimi nej- 
více opakování, máchání a míchání, zmítání a kolotání před- 
mětův, skupení a hromadění, sesilení a :»výSení, důraz a 
váha, trvání času, jmenovitě v časování sloves minulý čas, 
též velmi často vkstnost předmětu, odkudž husté jich uží- 
váni v samorostíých, nevzdělaných jazycích při tvoření pří - 
dávných a povstalých z těchto samostatných jmen ; aebo u 
vlastnosti to nejvíc v oči bije, že se nikoli co jednotné ob- 
mezené tělo, nýbrž 00 plocha všudy v témž prostoru před 
mysli jevL Což vše z přikladův, jož uvedeme, světleji po- 
znáno býti může. 

Slova zdvojováním tvořená vztahiýici se ko zvukům, 
na př. řec. oXoXú^eiv (ululare), pop^opu^stv (strepere, de in- 
tesiinis), xixXtCstv,xayxáCeiv(caehinnari), áXaXáCsiv (clamorem 
beUicmn edere), ^a^pá^eiv (stridere), [jLop^úpetv (murmurare), 
xopxopvYs^v (strepere, de ventre); lat ěusurrua (srv. skr. koř. 
évar)f tintinnalnihiniy gingrirey zmzitarey zinzUmlarey euewrirej 



*) Totéž plsti o pismíéneoh. OpskovAni posledaiho pisrnsne v 1a- 
thukýeh sknusovibiidi jest, jakž vddonA>, přirosený 8yi])bol nmohoí^; 
Ciňané, dle ŤimkovsKého, označaji v plspiě les zdyojováiilm znaku 
stromu, a ztrojovinfm hustý les. 



450 Filologie. 

truHssare (srv. prosté trissare), baubarey oucubare^ murmuTy 
ídularej turtur, eueulua^ cieada^ tipupa; skr. kaňkaná (tintiniia- 
bnlmn, nola), hinkini (cigolam e nolis), dundubhi (tympanum), 
kopt. kemkem (tympanuin) atd.; k světla a lesku: řec. piap- 
[jLaLpeť> (rutilare), 7ca|i9aív6iv (splendere), lat cieindela (can- 
dere) atd.; k pohybováni, máchání a micháni, zmitáni ako 
lotániy třesenly poskakováni atd. řec. icaiTtáXXetv (qaalere), 
TfiTpepiaívsiv Ctitubare), xapxaípeiv(tremere5 saltare), •yapyafpstv 
(plénum esse), áXeXÍSeiv* (torquere), XatXa^l* (turbo), jjtatfjiácycjeiv 
(vehementer cupere, palpitare), yayYaXítsiv (titillare), xerpaú 
veiv, TtTpáveiv (perforare) ; lat. titubare^ títíUare; Bki.dardura 
(raná, od koř. dru, cuirere, jakoby skok akok^ zajisté ma- 
lebné a uhodné, s ohledem na pravidelné, odměřené skákáni 
zvířátka, srv. naše skokan^ t. žába) atd. 

Mnohem eastějSi a ráznějši .jest zdvojováni, anobri 
někdy i ztrojovánl kořene a kmene při tvořeni slov v jazy- 
cích méně vzdělaných, jmenovitě v poljneských, spojené 8 
označováním subtilných, často i grammatických rozdilův: 
než z těchto pro krátkost zde jen některé doklady stAJte. 
Tak povstalo n př. v jazyku tahitokém rairai z rai (rarus)) 
rarahi z rahi (magnus), paraparau z parou (loqui), ninaninau 
(erebro interrogare) z mnou (interrogare), opanipani z opom 
(claudere); v t<H]gském manumanu z manu (dolor), nanofo 
z nofo (habitare), bibíko z biko (obliquus); v novoselandském 
vakavaka z vaka fscapha), kurakura z kúra (ruber) ; v havi^- 
flkém loloa i lololoa (valde longus) z loa (longus), laakum 
(írutex, herba) z laau (arbor) atd. 

y sankrítském, koptiokém a semitských jazydeh velmi 
<)byčejué jest zdvojování ve tvoření desiderativných a inten- 
sivných forem n sloves. Majíf i arménský a perský jaiyk 
slova podobně, t opakováním kořene m příčinou vélSUio 
důrazu, tvořená, n. př. arm. kuenakuen, peín.gunagun (vaxius, 
vendeolor). 

Nejhustěji vSak se vyškytá zdvojování kořene v tvo- 
ření aúnalého ěam v jazyku sankrítském, zend^kén, řeckém, 
latinském, gothském a některých jiných téže indoevropcr^ké 
třídy, n. p. skr. mord (confiíngere) mamarda (fregi), band/i 



o tvořeni slov závojováním kořene, 451 

(ligare) babandha (ligavi), u^ (ardere) taiápa (iu*8i), tras (tímwe) 
ialrága (timni), w(q> (dormire) suivápa (donnivi), tud (verbe- 
rare) tutdda (verberavi); řec. tzÍ[kkía (mitto) 7UKo\L(fa (nÚBi), 
bigxo (video) S^Sopxa (vidi ; lat mordeo momordiy spondeo 
spopondiy tondeo totonddj ourro cucurríy tango tetigi,pungo pupugi ; 
goth. saka (salio) sdisalt (salii), halda (pasco) hdihald (paTÍ), vcdda 
(imperio) vdivald (imperavi), máUa (abscindo) máimait (abseidi; 
arv. slv. métOy rezka, nota, odkud mitéhik^ notarins, v starých 
zákonech raských), gréta ({doro) gdigrot (ploravi) atd« Zdvo- 
joYáni kořene mohlo lidem yelmi snadno a přirozeně co 
symbol minnlosti na mysli a t ústech tanouti; nebot vypra- 
voTáni zběhlosti a události sahá do minulosti, vynáěi to, cóž 
zmizelo, na jevo, a tim samým je opětuje a jakoby zdvofujš^ 
V tomto ohledu pozoru hodno jest, že sloveso (ii(j.viíaxea^at, 
že sama mohutnost zpHtomněni, zachováni a opětování po- 
nětí memoria (memoTj srv. skr. kořen smn) zdvojováním se 
vyznamenává. 

Toto zdvojováni přeSlo v některých starSich indo-evropej- 
skýoh jazycích, jmenovitě v sankrítském a řeckém, i do sa- 
mého přítomného času ve formách, jako skr. dadhámi (do), 
řee. 6t&f.>(jii, ěili v tak nazvané (archaické) řecké konjugaci 
na -piu Ve staroslovanštině zadiovalo se jediné podobně 
tvořené sloveso daní m. dadm\ odkudž slv. dadoehy sěes. 
dadech (dedi), Čes. dadi (dají, dant, dabunt), dada (diýe, 
dans) atd. 

Z rozličných posavad uvedených příkladův patmo, že 
při tvořeni a odvádění slov pomocí zdvojování kořene celý 
ponhý kořen neboli kmen, beze vií proměny, pořidku dva- 
kxát vedle sebe se klade, n. př. tah. raircd (rarus), lat turtuTy 
murmuTy seae atd.; nýbrž že nejěasté)i buď na prvním, buď na 
druhém místě nějakou proměnu na se přijímá, a sice n^- 
obyěejněji na prvním, jednak skracováním a přehlasováním 
samohlásek, jednak přetvořováním a odvrhováním souhlásek, 
na př. skr. pupúra (implevi) od púr (impleo), babandha (ligavi) 
od bandh (ligo), čakranda (flevi) od hrand (fleo), ěikiipa (pro- 
jed) od kUp (proTicio), miivápa (donnivi) od *wy (dormio) 

řec. YÍYP«9» (scripsi) od "ypá^o (scribo), 7cÍ7co|i<pa (mi«i) od 

29* 



j 



452 FíMogit. 

TC^fnico (mitto)y lat momordi od mordeOf tuůudi od tundo^ cueurrt 
od curro atd. Na druhém miste se kořen obyčejně v odejdi 
a čistější své formě zachoval ; pročež naeházMi se kde kosý, 
jest to pozdější zakrsánl, pošlé z odvrhovánl koncovek, ve 
všech jazycích; zvláště slovanském, obyčejného. 

Takovýto, téměř ve všech blíže známých a lépe vy* 
skonmaných, nade všedio pak v indoevropejských jazycích 
tak velmi rozšířený a do samého ústroji jazyka tak hlaboee 
vkořeněný úkaz nemůže, podle povahy věci, býti jazyka slo- 
vanskému naprosto cizi a v něm nevídaný. V samém skutku 
přihlidneme-Ii blíže buďto k obecné mluvě rozličných náro- 
dův slovanských, buďto k literámiro, zvláště básnickým plo> 
dům jejich; všudy se nám vyskytnou slova, patrný ráz po- 
dobného původu na sobě nesoud, n. př. čes. iotOy sčea. tet 
(jako rns. etot)^ sea m. s (cum), éež m. ze (ut), mms. a bnis. 
onon [o Ser'va, slv. onsica, slk. oný),blfa. bos m. «(cam), hu^ 
m, kak 2l \x> m. k (ad, obyčejněji však k-am), vav m. v (}n\ 
a známé ve všech slovanských nářečích zdvojováni předslovce 
prii', Bsrb. prě'j k označováni vzdálenějších stnpůův pokrev- 
nosti: prapradéd (atavus), praprcamvk (abnepos). Někdy i 
celé větši nebo menši kmeny a formálně oddělená slova 
neprostředně po sobě se kladou a s důrazem opětuji, n. př. 
čes. kolkolj jigiéj velevele, bUiebUé, rázrázem (v Rukopise S>á- 
lodvorkém), bulh. samsamičék t. sám, menimi i mně, slk. honee 
koncem^ ill. tka kon konca (postremo), pol. idq a idq (continiio 
ennt^, ciaka a daka (perpetuo projicit) atd. ') 

Majíce takovéto jasné a nepodezřelé příklady z přiro* 
zeného jazyka našeho před očima, směleji již přistoupiti mů- 
žeme k rozboru jiných staršieh slov, při nichž zdvojováni 
kořene neleží sice tak, jako pří těchto, naze a makavě na 



') Ve slovech 8 rozdílných kmen&y sloienýoh hlubšiin pátrinim 
někdy též zdvojováni aspoň ponětí (srv. něm. Diebstal, stopovati lze, 
na př. si v. grajvran (corvns), nepochybně ze si v. graj^, dluž ^ronic, 
ées. hranouti^ odkudž hrana (garrio, loquor, sono), si-v slv. ptid grai 
(vox avium), a ze slv. wq, vrati (totéž;, odkudž skovran falaudá* skři- 
vany a vrac (medicus, vlastně incantator, zažehnavaě, Jako baíxj od 
&q;4{ vlchev od v^m^, balbutío a t d») Možná viak i to, že grati a 
trati jsou souřadné formy téhož kořene ; nebof vzájemná obměna sou- 
hlásek g %v jest ústrojná a pravidelná. 



o tvořeni slov zdvcjovánim kořene, 453 

bilednl, yiak nicméně při zdravém a nepfedpojatém vdci 
Qvái^i nemftže v pochybnost bráno b;^tí. Pončyadž pak 
nám zde yice na obráceni pozornosti k tomuto předmčta, 
nežli na úplném jeho vyčerpání a vSestranném vysvétleni 
záleii^ uvedeme zde jen některé, naspěch sebrané pflklady, 
ostatek jin^ skumatelAm pozAstavrýice. 

E takovýmto, zdvojením kořene povstal;^m slovům ve 

«lovanStíně poěitáme: pol. bqbel^ spol. bqbol, čes. bublina^ 

řec. ico(x9ÓXu^» lat btdla, v kterémžto posledním pouhý kořen 

bez zdvojeni se zachoval. — poL b^ben, čes. buben (tympa- 

nnm) ; skr. kaňkaná (tintinnabulum), též skr. dnndubhi (tym- 

pannm). — čes. bldboUtiy poL s proměnou tupé retnl v ostrou 

plaplaé i poplač^ čes. též blebotoH^ bleptaUy breptati^ ill. blabo- 

siH i brboaiti atd. (balbutire). Jednoduchý kmen nacházíme 

v lat balare a v ms. bohať (blaterare, efhtire) ; než kořen 

be- dlužno stopovati jeitě v jednoduiiich slovich, n. př. v čes. 

bečeti atd. — sčes. boboň^ bobonék (nyní pobonik). slk. mor. 

bobáky bubák (terrículamentum) ; koř. báti se^ odkudž sčes. 

bonUi (terrere). — slk. bobula (bacca), srb. bubu^ica (pupnla); 

téhož kořene s čes. boule^ sčes. btUa, něm. Beule (tuber). — čes. 

kor. éača (crepundia) s odvozenými čaámý (bellns), éaóaU ae 

(nngas agere), ms. čeéenja (fiflena), čeéenif se (comere se) atd. — 

ms. éeéef (f ringilla linaria), čes. čečetka, poL éeéotka, — čes« 

dada, dadi (dans, dant) atd., pozůstatek zdvojigicí formy 

časováni od prostého kořene do, jakž nahoře podotčeno. — 

čes. dádám (dormire, ďe infantibus), bez pochyby pěstěná 

forma z dHmám (doimire). — čes. dudjf (tíbia utricularis), 

od koř. dufu. — čes. mor. slk. ýéýatij ýáýoUOi (gingrire, 

gackem), poL g§ga (anser). — chrv. gergrati (gargarizare, 

Yapyapi^eiv). — poL gžegxolka^ sras. zegzicoj čes. iezhúle (cu- 

cnlns); srv. kukačka. — čes. A/oAo/ (sonitus), slv. glagol (vox); 

srv. híxa (vox) a sněm. gaU (sonus vehemens) v Nachti-^l 

(Inseínia), See-^oZ^larus), gáUen^ ^eZím (ejnlare ; tinnire). Halí, 

halleo, lat galbis, gallina (slv. srb. pětel, od pěju, pěti) atd., 

v nichž prostý kořen. — chrv. hahuljam (langneo, A = čes. e&); 

^rv. ilL híu^ad se (diffic incedere, serpere). — čes. chldehoUm 

{malceoy sedo, sopio) : koř. ckeU odkudž i cUo-d, tedy vlastně 



454 Filologie. 

chladiti (prndk^ho, ohnivéhO; vášnivého), ném. kaUm. — čes. 
chechotatij chochotaUy chechtati^ chocktoH se^ poL cheehaiaé «f>» 
ras. ckoehotat yoj mrus. chlechoču sjoy s přisut;^ l^ lat. cachinnory 
řec, xa^xáCeiv, xaxa^etv; prosť^ kořen se v dtoslovd: dux! 
chal (t. výrazu smějícího se) zachoval : odtnd nepochybně 
ochechule (sirén). — ras. chichikaf, poL hlož. ehychotaé Af, 
(cachinnarí) ; a vedle toho ras. cAtJfca^ bez zdvojeni, od kořene 
v citoslovci chi 1 trvajícího : soařadná to forma (paronymnm) 
hořejilho slova. — 6es. chochol (apex, snmmitas, crista), chrv. 
huhor (criste). — čes. hmholj poL kqhol^ rus, hukot (agro- 
stemma githago) ; srv. maď. honhohfj což s polským nosovým 
zvnkem sonhlasl. — slk. kodkoddkaty kor. hokkodakoany kk 
spodobněnim místo dk (gracillare, de gallina) ; prosté bIoto 
v éeB,kddkatiy poL gdakač^ tub. kudadUat -> ras. koIohol{iS9ash 
pana)'; srv. arab. djuldjtd, pers. djiladjil^ něm. GUocke^ kte- 
réžto poslední vede ke kořena gal, tak že glagol a holokol 
jsoa slova původem sobě přibazni. — slv. kokoravj cfarv. 
kukurjcm (crispas); lat. cincinnus, tolikéž zdvojením kořene 
utvořené. — čes. krákorám (gracillo, glocio de gallina); srv. 
něm. gurren^ v němž prostý kmen. — slk. kukukj ěes. kukaókoy 
ill. hJeuviky chrv. X»i^va<5a (cacalas) ; <Sstý, nezdvojený kořen 
zachován ve slově chrv. zh-gw-k (vates malornm, Ungtttcks- 
prophet). — chrv. hJcuríkam slk. kikirikám, ras. huhorekc^ 
pol. kokorykač] čcs. něco pozměněné kokrhám (cncnrio); od- 
tud slv. kokeáy kokosy kokot (gallas, gallina). — ill. kukuviha (la- 
nins strix, dle Micalie); prostý kořen acelel v ěesk. alk 
kiwiky něco pozměněné ěes. řuhýky slk. átvik. — chrv. laUtú^ 
lalamj čes. lalotdm (lallare, řec. XaXetv, něm. lallen); ěes. kt- 
lok (palear); čes. lála (papá); vie zdvojením z kořene bu 

— čes. klek (caprimalgas Earop.)'; srb. lelekaH (alalare, weh- 
klagen) : pták nepochybně od smutného, vrčivého hlasu, jeji 
vydává, tak nazvaný. — rus. lelét (molÚre alqm., vers&t^). 

— chrv. ill. Ijitljamy leljamy lehijomy leljvkamy lelehxm (agitare, 
qnassare); rus. Ijuljvkaf (sopire, něm. einluUen; srv. ros. 
dtoriovce l^I Iful hlas chův děti uspávajících). — rus. 
(obecné) fyfy mn. č. (fraus). — čes. máma (mater). — ill. 
marmoriH, kor. mermraUy rik. mrmraUf pol. marmoioii, lat 



o tvoření slov zdvojováním kořene, 455 

Tmmnurare, něm. murmeln; prostý kmen trvá v prodloužené 
formé ras. muréafj poL fnarkotoéf něm* murren. — mms. mo- 
rnoéu (balbittío), momoi (balbns) ; srv. lat muiusy řec [lúw. — 
rýcu^ja (nntrix). — mor, faiprati; pol. papraéy papryé^ sik. hor 
brca, kor. berbaUj pol. bahnac, babiaé (snffodere, perqnirere ; 
sordes tractare) ; srv. čes.pcpíaeíy mor.jn]p9'aá(paIpare): pros^ 
kmen snad v ěes. párati se (scalpero, perqnirere, 8t($bern, 
tr^deln). — chr?.|)ef5?«r, čes«p^, latjwper, \^tr9.pelpel^pilpíl\ 
slovo pAvodn ovšem cizího, než pro zachované v nářečí 
chorvatském zdvojeni důležité: v čes. perný, perník forma 
prostá. — čes. plápol (flamma) ; kořen v časoslově slv. ph^q, 
plaHy poUfqy politi (ardere), pc^jq, paM (urere) : i slovo popel, 
sslv. pepel (einis) podobněji povstalo zdvojením, nežli slože- 
ním 8 předslovcem po; nebo toto pokndž mně vědomo, nikdy 
se v |)« nepřehlasnje. — ehrv. plepdicOf rik. prepeUca pol. pre- 
pUyroj prepieryca, čes. křepelka, s proměnou p v k (coturnix). 

— čes. prapor, 'prapwee, pol. proporee (vexillnm); nejpodob- 
něji od slv. parjq, pand (volare), odknd pero (penna), notopyr 
č. netopýr (vespertílio, w>cTepíc, nottola, z noř = noc a pyr, 
srv, mrus. pyrcaiiy volitare) atd. — ill. chrv. proprat, preprut, 
kor. praprot, ms. paporof, čes. kaprad^ změnou p v k (poly- 
podinm filix); srv. něm. jPomkrant, řec. Trcepi^, v nichž pro^ 
kmen zachován se býti zdá; — čes. raraehy kor. rarask (dae- 
mon); srov. rachoty hroch (strepitns) atd., tak žeby původně 
a vlastně skoro to vyznamenávalo toHk co něm. Poltergeist. 

— ill. rarakati se (altercari); zdvojeni vysvitá z porovnání 
slova slk. rákos slv. a. pol. rokoi, srns. ragoza, rogoza (tnmul- 
tns, seditio ; comitia.) — pol. rarog, čes. rcaroh, někdy polab. 
i rereg ďalco bnteo, f. cyanopns.) — čes. í«w, slv. ghsq. ssatí^ 
sik. blh. ct/cám (sugo, sangen), slv. «*«b^, Čes. cecek, blh. cgcy 
mn. č, (nberai atd.; neni*Ii lat. su^men skrácené ze su^-^nen, 
vězelby v něm prostý kořen, jako v se-men, srv. sinati — 
ms. taratorie, slk. ťrrfíonř (garrire, blaterare), slk. irátora (gar- 
ritos, nngae) : prosté tdraf u Slováků znamená totéž. — čes. 
táta (pater). — pol t^tent i t^ten, mrus. iutno (strepitus pedum, 
Trampeln) 5 slv. tqino (tonitm), tqtnanije (tinnitus) ; srv. lat 
imtinnabulum, rovněž zdvojením kořene tvořráé, a prosté <m- 



456 FOdogie. 

nioj UmOy řec. tovoC; nim* Ton^ tónen atd. — ill. trcOor (« 
rantbos.) — iU. tutoUth ^s* tutlati (oconltare) ; prostý kmen 
yysk^ se ve slovech túliti, ra8.tu&ť(occalere)y ^(pharetra), 
toliti (foyere, sedare), než koíen sám leži hloub v t^', tajiti 
— ées. vrévordm (titnbo, raeillo, torkeln); kořen w-, wr-, tý^ž 
co ve slovich vrtínij -vrat, ms. -voroty již přirostkem ť odvo- 
zených. — srb. éiza (ignis, v détské řeči), čes. zhu^ skrácené 
z idiu, zeéeéy ée£e atd. (nro); v zéhu stoji A misto i, tak jako 
v srb. nego m. slv. nese, čes. 9iee; v ms. izgaga (acrimonía 
stomachi) i prvni z zméněno v g^ vedle čehož však i izžoga 
se užívá, jako v češtině záha; srv. též slv. zuzeTj zuzeHea 
(scoria, cxófioL) ] od prostého kořene, zdá se, pošlo slv. zaio 
(aculeus), od zdvojeného čes. slk. luž. zahadloy žihadlo : že ke 
kořenu obě sykavky nenáležejí, patmo z jiných kmenův, z té- 
hož kořene vyrostI;^cb, na př. zdrr^ pa-£á^y a v souřadné formě, 
8 obyčejnou obměnou souhlásek z a g, ho^^eti^ slv. go^-éti^ 
žestok (vehemens) atd. — čes. žizlati místo pAvodnlho zuzlati 
(mandere), od kmene ziýuj zvatL — rus. zuzzu^ zuzzat, (bom- 
bum edere, bombitare, susurrare, sumsen, summen), zuzelka 
(carabns, Lauskáfer), čes. zizala, sčes. zuéeT (insectum) ; vedle 
těchto zdvojováním, ba (neni-li zz v ruském zuzzu pouze gra- 
fické, od pravopiscův vymyšlené) dílem ztrojovánlm kořene 
utvořených forem běžné jsou v ruštině, k nemalému podiveni, 
i prosté zukaC (sonum edere) a zuk (scarabaeus). 

Poněvadž předsevzetí naše vlče k tomu směřuje, abychom 
pozornost našich jazykozpytcAv k tomuto, u nás, jak se zdá^ po- 
sud zanedbanému předmětu obrátili, nežli abychom jej zde hned 
v prvním pokuse dokonale a všestranně vysvětlili (čehož mimo 
to bez hlubšího vniknuti do vnitřního skladu a takořka nejokry- 
tějšlbo jádra jazyka doslci nelze), přestáváme na těchto ně- 
kolika nakvap, nejvíce z paměti, sebraných příkladech. Ne- 
zapíráme, že některá z uvedených slov i jinak, bez zdvojo- 
vtai, dosti snesitedlně odvozovati se dají, a že při jiných 
tvořeni poněkud temné, záhadné jest; než větši jich částka 
jistě patrně a očitě známky zdvojováni na sobě nese, tak ie 
věc sama nade všecku pochybnost vyvýšena jest. Jsou to 
ovšem větším dílem slova buď zvukonápodobivá (onomato- 



o tvoření ákv zdvojováním kořene. 457 

poetica), baď z řeči dětské a péStčné, buď z mlayy obec- 
ného lida Tažená; než zrovna tato slova, jakožto povahon 
svon přírody a tady kolébky jazyka bližši, otvírají nám po- 
hled do dílny jazyka v nevystihlé minulosti jeho, a dávigi 
nám právo povznésti se v domyslu tam, kam bychom bez 
vodítka a svétla jejich nikdy pustiti se neopovážili. Přičemž 
pro slovozpytce slovanského nad míru dAležito jest, že při 
tvořeni slov pomoci zdvojováni kořene tento ngen, jak již 
nahoře dotčeno, na prvním místě proměny zakuiuje, nýbrž 
že samohláska kořene i na druhém miste, kdež k němu jiné 
odvodlci zvuky přistupuji, začasté mizi^ jakž viděti ve slo- 
vich: cho^ch^-atí^ che-ch-t-^Uiy (koř. chal cha!)y Ijii-^-^Ui (koř. 
Ijul lju!\ zi-ž-l-cOi místo starého zur-z-d-^ad (kot y zu^ év-ati)^ 
žu^é^Uy ze-z-eš^ curc-ám, «a-0-f«, so^a-^ (v lat ^fUngo^ něm. 
Mu-^^-en souhláska g rovná se naáemn « a c atd. Projde- 
me-li, přesvědčivše se o tomto vysouváni samohlásky ko- 
řene, na druhém místě stojícího, a obracejíce Jk tomu ob- 
zvláště zřetel, bedliv^i slovníky váech naiich slovanských 
nářečí, není pochyby, že se nám ještě mnohé jiné příklady 
tvořeni slov prostředkem zdvojováni vyskytnou, a že tím 
spůsobem smyšlení kořenové, jako hqb^ b§b, čaé^ éeč, hJalh 
dda^ choehf cheehj hqky kok, kráky lal^ lel^ plcq>f prq>, prap^ 
rar, sos, zdi, ziz atd. vždy vic a více ze slovnikův a efymo- 
logických spisův našich mizeti budou. 



o šířeni časaslavných kořenův a kmenův TMUYár 
«im a přiráženim souhlásek. 

(čas. Č. Mas. 18160 

Článek první 

O šířeni vacfuvánbn soúhliaeh 

Shvozptft (etymologia) zanáíi se, jak již jméno nka- 
zuje, zpytováním čili rozborem slov, k tomn dli a konei, 
aby jak tvořeni a povstání jich , tak též stnpeA přibns- 
nosti jednéch ke drnbým, podle povaby zvnkův, z niehž 
ona záležeji, a s ohledem na pfibaznost ponětí jimi vyznače- 
ných, poznány a nrčeny býti mohly. Slova zajisté jsou 
znakové ponětí; pročež, jakož ponětí jiná z jinýeh, obírá- 
ním nebo přidáváním nebo jakýmkoli střídáním známek čili 
předstaT se rodí, rázn svého pokrevenstvi při tom netratioe, 
tak zároveň i slova, eo nkazatelé ponětí, přidáváním nebo 
ujímáním nebo jakýmkoli měněním zvakův se přetvořili a 
v jiná přecházejí, zevnitřní příznaky svého společného pů- 
vodu vždy více nebo méně světíc na sobě nesouce. Tato 
příbuznost slov někdy ovšem tak na jevě leží, že každémn 
přirozeného jazyka dobře povědomému, byf i slovozpytoem 
nebyl, sama se naskýtá, na př. ve slovlch milýy milost^ mi- 
lostivýy milovati aneb prccoý^ fráoOf pravdoy pravdivý sprave- 
dlnosiy apravedlivýy aneb hapaiij kapkOf kropití^ krůpi atd. ; 
ale někdy před nezkušeným a takořka neozbrojeným okem 
tak hustým závojem zakiyta a zahalena jest, že zvláštního 
uměni k pořádnému jí stopování potfebl jest, na př. ve slo- 
vich asinouti a oalepvumti^ čistý a cestOf akoktatí (títíllare) a 
cektati^ cektavati (irritare; provocare), omel a áumM^ stfed a 
eirien (medttUa), ěUi a %iYí atd. 



o Sířeni kořenův a kmenův, 459 

Dáme-li bedlivé na to pozor^, po čemž příbuznost slov 
buď na prvni pohled, bnď po blnbšim vniknuti do skladu 
jejich poznáváme, shledáme, že to jistá jejich částka jestif, 
která ve všech k jedné rodiné náležejicich slovieh buďto v 
tétéž, buďto v jen néco málo pozméněné podobě se jevi, a 
na niž hlavně poněti lpi, ješto ostatni částky pouze jen k 
určováni vztahu tohoto poněti slouži. Tuto stálou a základní 
částku, oddělime-li ji v mysli, co nějaké jádro, od slova, 
jmenujeme kořenem (radíx), ostatni pak onomu jádru za 
obálku a skořápku sloužici, zvuky odvodíehni a sklonovacknij 
na př. v éifiy ěioému^ éivotem^ kořen jest ži-y ostatni pak sla- 
biky jsou zvuky odvodici a skloňovaci. Kořen, buďto proste 
a jednodušey buďto též, ač mnohem řidčeji, i zdvojené slovu 
za základ sloužici — odkudž zdvojovači (redupUcatío, gemi- 
natio *) — přijímá někdy zvuky skloňovaci k sobě nepro- 
stfedně, n. př. ďtí-m, dá-me; ale někdy mezi nim á těmto 
stoji zvuky odvodici u prostřed, na př. mcaeř-^, ramenno^ ne- 
bea-^íj kdež formy mater^ ramen^ nebes^ vlastně již knsenové, 
nikoli čisti kořenové jsou slov sklono van^^ch mateře^ ramena^ 
nebesa. V obyčejné viak řeči, kde na přísném zachováni 
vědecké terminologie méně záleži, užíváme výrazu kmen o 
vSech těch takových prvotvamých slovech (primitiva), z nichž 
množstvi jiných slov odvozováním a skládáním povstává,'a 
jejichž vztah ke kořenům nevždycky na jevě jest, n. př. 
strachy chrasty stryky hluky sklepy koukoly koráby holuby tovary 
hlomoZy brečtany koroukeVy baéitiy strddatiy éebraiiy kuUuxtiy hror 
batiy tupitiy iékratíy peKchaůiy cepenéti atd. 

Příbuznost slov zatemňuje se měněním prvotního tvaru 
kořene a kmene, a sice nejprve jinačením zvukův, z nichž 
slovo se skládá, v samé jejich podstatě, potom jich přidává- 
ním, ujímáním a přesmykovánim, a to tím vlče, čím více 
těch proměn pojednou jest a čim hloub do samé podstaty, 
do nejživějšího jádra kořene nebo kmene zasahuji ^) Tím 



') O zdvojováni viz pojednáni naše tato předcházejici. 

«) O zatemňováni prvotního tvaru slov skládáním naschvál tu 
zamljfeno, jeito ono v naSi přfdind menii vážnosti jest 




i 



460 Filologie. 

se atáyá, že slova, i Jednoho spoleteého pnunene poiU^ n^ W 
předasto tvářnost sobe na první pohled velmi nepodobnoana 
se beroUy n. př. chalupa a kotíba; koleno a ÍUn, H á mA; tm 
a tchán; dcrioanj ikovránek a nis. iaoaromok (abnda); Mjpmii 
a slopaU] hláza^ hbba, kUza a élága (glandnla); hohd a iér 
v poicír, zaromáéď (bnstnm) atd. ^, nýbri nft4y v sswám 
prvotním a základném živin svém doeela se {rif^inafiiQi, a. 
př. čes. fuhýk misto kuvik (lanins) ; sik. cno nou uJau> ; SL 
prumutiy priunuiij priamOi m.prUípmiii (ées. pHhouii), anobriL 
i samého kořene doeela se zhoifigí, n. př. dlni. za m. «Im; 
ros. vj/nuy vynut m. vymniiy t;ymftu^ ées. tg^^mic, vjgmŘtíi (anr. 
lat «?i« od tfíMTi, aňkoli v proe-Mtu a ab-^etu kořw « od tmm 
ncelel) atd. 

Promény zvnkův bnď se vstahigi k samohláskám, a Igfto 
slovon vlastně přMaaovdní n. př. zoře a ^seíre, bnď k sonhláa- 
kám, a tyto jmenujeme pře(»ořován(j n. př. honbn a ienu, dis^ 
mreía a iamrha (trochns), hnízdy zvizd^ snist (sibilns) atd, ^ 
Přehlasováni samohlásek a v jisté, ač mnohem menši míře i 
přetvořováni souhlásek, též přidáváni a ujimáni jedněch i 
druhých (nikoli však pouhé jich přesmy kováni), ohledem na 
účinek jejich co do smyslu řeči a barvitosti slov, dvojího 
jest tvaru čili spůsobu : jednim se vyznám slova více nebo 
méně mění, t s přejinačenim zvuku i přejinačeni ponětí jim 
označeného nerozlučné souvisi, a toto jmenujeme přehlasování 
nebo přetvořováni smt/sloplodnéy silojevné^ ústrajné (dynamické^ 
genetické), n. př vidéti a védéti; voUti a veUU; viseti a vešiti; 
seděti a saditi; řezati a raziti; zučetiy vuéetiy zvučetiy huéetiyfdu' 
éetiy hrčetiy srčetiy crčeti^ sršeti atd. ; při jiném se význam slova. 



*) Skracováni, jichž užíváme, i sama sebou snadno srozumitedlni, 
i odjinud již známa jsou, na př. slv. = slovansky, slk, =- slovensky 
čili slovácky, sčes. =» staročesky, mrus « malornsky, brtís. ^ bělo- 
rusky, kar. = korutansky, skr, = sanskritsky atd Mimo to piSIce 
latinoiL a to jednak pro své a čtenářstva pohodli, jednak z jinýcfi dů- 
ležitých přičiň, nživáme cyrillského i a b na svém místě, místo pak 
nosovek (Jus a Ja) polského q a § jakožto velice přiměřených, o čeniž 
jinde. 

*) Někdy samohlásky v souhlásky a naopak tyto v ony na čas 
se mění, a zase ku prvnímu stavu se navracejí, což proto přestrojo- 
váním nazváno budiž, na př. čes vlk srb. vuk ; čes. dal^ sro. m. aao 
ž. dala; čes. krevy slk. krv, slv. kry, gen. krvi i krve atd. 



o íiřeni kořenův a kn^enův, 46 1 

čili yztah zvaku k věci jim označené, naskrze neméni, ale 
pouze zYok pro ncho jiný, měkčejái nebo tvrdSi, slabSi nebo 
mlnějSi; ostřejši nebo tupějši, lahodnějši nebo drsnatějši, 
prázdnějSi nebo plnějíi, žiyějši nebo mrtvějsi výraz dostává, 
a tndy vztah jeho ke sluchu a vnitřnimu citn se jinači, a 
toto jmenujeme přehlasováni i přetvořováni zvukoplodnéj tva- 
rodcOné (phonetické, plastické), n. př. rákos a rokoa (arundo); 
rah^ta a rokyta (salix caprea); čaša a číše; košelja a košulja i 
koHle; kavka a éavka (monedula); cívrcemoat sí šramot Sitá. Onim 
prvnim tvoři se hlavné kmenovi jazykové, přiměřené k vétSi 
nebo menši sile a pružností samočinného ducha národnicb 
kmenův, v nich, co v zrcadle svém, se obrážejiciho ; timto 
druhým povstávaji vlastně jen rozličná nářeči a podřeči i 
různořeči v jednom a témž jazyku. A však meze obou spů- 
sobův tvořeni slov nejsou tak přisně a přikře odděleny a 
Jákoby odsečeny, aby jedno druhého nikde se netýkalo, jedno 
do druhéba nikde nezabíhalo, nýbrž změny zvukův často i 
tam na jakési tenké a něžné změny v poněti poukazuji, 
kdež nám jich rozbiravým rozumem stihati a jinými slovy 
vyličovati nelze, jeSto naproti tomu pouhé odstiny a odliky 
zvukův i méně jemnému uchu snadno jsou čitedlny. Poněti 
zajisté jest věc nekonečně vySši a tenši, nežli jeho hmotný 
symbol, zvuk. 

IVehlaBovéni mu/sloplodné jest onen tqemstvi plný, nepře- 
braný pramen, z něhož se nej větši částka sobě příbuzných 
slov, nade všecko časoslov, v jazyku slovanském vyprýštila. 
Že slova, jako n. př. padati (cadere) a puditi (impellere); 
řešiti (solvere) a rušiti (dissolvere) ; finauti (fluere) a roniti 
(profíindere) ; vázati (Hgxré) a vézeůi (haerere) ; mofiti (neca- 
re) a mařiti (pessumdare) ; sunouti (trudere) a sotiii (idem) ; 
téci (fluere; íiigere) a točiti (fnnderé; rotare); sčes. ruditi 
(oootristare) a rydati (lamentari) ; ehýlUi se (inclinari) a dum 
Kti še (animum despondere) ; kcgf>ati (stillare) a h/piti (redun- 
dare, efluere); býti (esse) a bamti (morari); nýH (tabescere) a 
naviti, fmaviti (lassare, de&tigare) ; dojiti (mulgare) a dáviti 
(gtringere); fttbiaueí (se fleotere, demittere) a vnoéUi (impin- 
gere); bukati čili ^učeH {magixe) a býk (bosy telíms); nuůi 



462 FOoloffié. 

(coDpnngí)y niecOi (pnngere) a ras. naziť ^nfigere), zoŘom (^ 
stnca infixa), nóiy nú£ (otilter) ; fipaií (perontere), Icpar {némr 
ris), tupiti (obtundere); tupý (obtosos); tieký (lenis), tiiUi {mo- 
larí) a tucha v odtucha (solamen), tuHtí (praesentire) ; 
(trahere) a Umha (dedderium); éUutíki (stridere) a 
(scarabaenB) atd^ dle půrodu STého nomohoii sebe naskne 
cizi a nepřlbnsná b^, E^isté každý na pnmi pohled eití, 
ačkoli ma snad svazky mezi pojmy jimi oznateaými ae 
vždycky dosti viditelný jsou; nei hlabilm bádáním satealéi 
tam překvapigid přibusnoet a stejnokoř ennost slov se oé- 
halnje, kde ji smělé přechody od vdd k Yhá^ od pon6ti k 
poněti, od samohlásky k samohlásoe nezknSenémn oku a ne- 
zostřenémn roznmn do neproniklé tmy zaobalqji, n. pf . itt 
(vivere) a Iwjiti (srb. alere, čes. sanare^ nrv. dlui. Áfjcm i. 
zyjuy ějfSy sanariy heil werden, srv. též srb. ziomSě i gcmdú) i 
hájiti (httgen, fovere, toeri); roniti (effandere) a rána (y^r 
nns); vaditi v zavaditi (impingere, adhaerescere), vyvoditi {sol" 
vcre) a uditi (hamo captarei, udice (hamns), udidlo (frenum)., 
uzda (idem); vadnouti (marcescere) a uditi (infumare); voda 
(aqua) a vědro (hydria) i vidra (hydra, lutra); zidaiiy zdáti 
(expectare) a ras. godie (idem), hod (festům), hodina (hora> 
srb. annus); pol. ht/d (fastidium), čes. ohyzda m. ohyda (nau- 
sea) a had (srb. nausea; čes. serpeus) atd. Slovem, v dyna- 
mickém přehlasování samohlásek spočívá klíč k tajemství 
plnému tvořeni kmenův a slov v jazyka slovanském, tak že 
8 dobrým přesvědčením tvrditi můžeme, že tu dobu, když 
se poštěstí klíče toho úplně se zmocniti, t základy a záko- 
ny tohoto přehlasování ve vnitřní jejich nutností čiU ve spo- 
jitosti jejich 8 formou jak myšlení tak i mluvení názorně 
před oči postaviti, hlavni brána k poznání vnitřního ústroji 
a skladu slovanského jazyka se otevře. Nebof žeby tento tak 
hluboko do podstaty jazyka našeho sahající úkaz nižádnými 
stálými a rozumem dostižitelnými pravidly se neřídil, tohof 
podle toho, což posavad o tvoření jazyka našeho jedni^L s 
domyslu tušíme, připustiti nemíkžeme, ačkoli nás t^jno není, 
že povaha živlu tak tekutého, plynného, jako jsou samohlásk^y 
vedle souhlásek (co svobodný, nekonečné pohybný dnch vedle 



o šíření kořenův a kmenův, 463 

vázaného, hmotného, zdlouhavě se měniciho těla) konečnému 
a svrchovanémn vniknuti do souvislosti a pravidelnosti všech 
jeho promén nepochybné ještě dlouho, jestli ne navždy pře- 
kážeti bude. 

Přetvařováni souhlásek, ačkolit i ono v jazykb slovan- 
ském dosti daleko, mnohem dále nežli v nejedněch příbuzných 
n. př. v latinském a řeckém, v nichž hustých sykavek neni, 
sáhá a na tvořeni a tvářeni slov veliký vplyv má, však nic 
méně mnohem jest obmezenějši, jednotvárnějši a pravidelněj- 
ši, nežli přehlasováni samohlásek. Zasahujef pak, zároveň to- 
muto, přeéasto do kmenův a kořenův samých, zahalujic ne- 
zkušenému oku vice nebo méně jejich příbuznost, n. př. čes. 
kobliha (placenta írixa), rns. kovriga (panis orbicularís) ; čes. 
včela^ rus. péela, pol. páčola^ kor« bučela (apis) ; čes. vápno^ ill. 
kor. japno (calx) ; čes. knky slv. klik (clamor) ; čes. křepelka, 
slk« prepétcOf chrv. plepeUca (coturnix); čes. velhhud^ rus. 
verb^ud (camelns); čes. vlkodlak, slk. blb. vrkolak (Wáhrwolf, 
loup garou, bliže k skr. vrkas, zend. vehrko) ; slv. smwryj (ater), 
pol. chmura (nnbes atra), čes. pošmourný (nabilus, obscurus); 
čes, dráby drabanty chrv. grabant (satelles); čes. dldtOy ill. srb. 
ffljeto (ouneus manubriatns); čes. vráska (ruga), chrv. brazga, 
brazgotina (dcatrix); čes. krdio^ ill. grlo (collum), slv. srb. 
zrSby srus. ierelo (fauces), odkud ill offárljtýy srus. ozerelje, 
slv. ozrélýe (monile, collare) ; slv. rus. slk. čudoy mn. p. áádesa 
(miraculum), rus. kudemik (thaumaturgus) ; če& skrze, iU.kroz, 
slk. krezy rus. sktfoz*, slv. érSzy slk. éez (per, trans) ; čes. chata, 
chatrč čiH katrč, chátra (casa ; plebs), slv. iatór (tabemaculum) 
shr. 9trufy poL zdroj (fons) ; čes. prgzCy slv. bruslin (tegula) ; &eM, 
trudily, slv. dr^chlfff (tristis); slv. skrada, ill. prata (crates) 
slv. ksbfíl, ilL kabao (oadus, střlat cubulus), chrv. čeber, čes 
čber, ros. éber (labrom); slv. rus. sapop, pol. rus. čobot, pol 
<Ju)bat (ealoeus, srv. pers. čápaty arab. sapattíh, htsp. zapaio) ; 
ées. chlumy slv. chbm (eoliis, eubnen), srus, éolomje (coUes), 
slv. ěUngií (malus), pol. élemi§, (tholns, culmen teoti), ill. eleme 
(eufanen montís, vertex fomads); čes. slk. chlupatí, chlmiaUy 
^iapati, siáptati (sorbere); srb. fyry^a, vrutak, poL zřódlo, čes. 
JtřtíUo, mnM. hruB. érudlo (fons); čes. dttamostfi, ms. ffomaštoý 



462 FOologie. 

(coDpnngi), nizoH (pnngere) a ras. noziť (infigere), zanoza (fe- 
stuca infixa), nóz, nůz (culter) ; tepati (peroutere), topor (secu- 
rís), tupiti (obtandere), tupý (obtasas) ; tichý (lenis), tSSiti (so- 
lari) a tucha v odtucha (solameu), tuOti (praesentire) ; tahati 
(trabere) a touha (desideríum) ; chřestěti (stridere) a chroust 
(scarabaens) atd., dle původn svého nemohou sebe naskne 
cizí a nepřlbuzná býti, zajisté každý na prvni pohled eiti, 
ačkoli ma snad svazky mezi pojmy jimi označenými ne 
vždycky dosti viditelný jsou; než hlubším bádáním začastéi 
tam překvapující příbuznost a stejnokořennost slov se od- 
haluje, kde jí smělé přechody od věci k věci, od ponéti k 
poněti, od samohlásky k samohlásce nezkušenému oku a ne- 
zostřenému rozumu do neproniklé tmy zaobalují, n. př. éid 
(vivere) a lu>jiůi (srb. alere, čes. sanare, srv. dluž. x^om é. 
zyju, zyhy sanari, heil werden, srv. též srb. ziomée i gotneá/í) i 
hájm (hagen, fovere, tueri); rofnki (effundere) a rána (val- 
nus); vaditi v zavaditi (impingere, adhaerescere), tyvadiii(^- 
vere) a uditi (hamo captarei, udice (bamus), udicUo (freQiUD)< 
uzda (idem); vadnouti (marcescere) a uditi (infumare); voda 
(aqua) a vedro (hydria^ i vidra (hydra, lutra) ; éidatij zóM 
(expectare) a rus. godie (idem), hod (festům), hodina (horS} 
srb. annus); pol. hyd (fastidium), čes. ohyzda m. ohyda (nau- 
sea) a had (srb. nausea; čes. serpens) atd. Slovem, v dyna- 
mickém přehlasování samohlásek spočívá klid k tajemství 
plnému tvořeni kmeuAv a slov v jazyku slovanském, tak ie 
s dobrým přesvědčením tvrditi můžeme, že tu dobu, když 
se poštěstí klíče toho úplně se cmocuiti, t záldady a záko- 
ny tohoto přehlasování ve vnitřní jejich nutnosti Šli ve spo- 
jitostí jejich s formou jak myšlení tak i mluveni násomč 
před oči postaviti, hlavni brána k poznáni vnitřaiho ústroji 
a skladu slovanského jazyka se otevře. Nebof žeby tento tak 
hluboko do podstaty jazyka našeho sahajici úkaz niiAdiiýim 
stálými a rozumem dostižitelnými pravidly se neřidili tohof 
podle toho, což posavad o tvořeni jazyka našeho jednak a 
domyslu toiime, připustiti nemAžeme, ačkoli nás ti^no není. 
že jwvaha živla tak tekutého, plynného, jako jsou sanurfiláskf 
vedle souhlásek (co svobodný, nekoneteó pohyb^ý dseh vedle 



o Siřeni kořenův a kmenův. 463 

vásanéhoy hmotného, zdlouhavě bc méniciho těla) konečaému 
a STrchoyanémn yniknnti do Bonvislosti a pravidelnosti všech 
jeho proměn nepochybně ještě dlouho, jestli ne navždy pře- 
kážeti bude. 

Pfetoořování sauhláseky aěkolif i ono v jazyku dován- 
ském dosti daleko, mnohem dále nežli v nejedněch přibazn;^ch 
n. př. v latinském a řeckém, v nichž hustých sykavek není, 
sáhá a na tvořeni a tváření slov veliký vplyv má, však nic 
méně mnohem jest obmezenějši, jednotvárnější a pravidelněj- 
ší, nežli přehlasováni samohlásek. Zasahujef pak, zároveň to- 
muto, přečasto do kmenAv a kořenův samých, zahalujíc ne- 
zkušenému oku vlče nebo méně jejich příbuznost, n. př. čes. 
kobliha (placenta frixa), ms. kovriffa (panis orbicularis) ; čes. 
včekty rus. péela, poL pšéoloj kor. bučela (apis); čes. V£Í/mo, ill. 
kor. japno (calx) ; čes. hrik^ slv. klik (clamor) ; čes. křepelkaj 
sik. prepeUcOf chrv. plepeUca (cotumix); čes. velbloudy rus. 
verb^ud (camelns); čes. vlkodlak, slk. blh. vrkolak (W&hrwolf, 
lonp garou, bUže k skr. vrkae^ zená, vehrko)] slY.ennmff (ater), 
pol. chmura (nubes atra), čes. pošmourný (nubilus, obscurus); 
čes, dráby drabant, ohrv. grabant (satelles); čes. dláto, ill. srb. 
gljeto (cuneus manubriatus); čes. vrdeka (ruga), chrv. brazga, 
brazffotina (deatrix); čes. hrdlo, ill* grlo (coUum), slv. srb. 
zrélo, srus. éerelo (fauces), odkud ill ogbrlj<g, srus. ozereJge, 
slv. ozréHje (monile, coUare) ; slv. rus. slk. čudo, mn. p. éudesa 
(miraculum), rus. kudemik (tfaaumatnrgus) ; če& ekrze^ ilLA^^, 
slk. krez, ms. ekvoz*, slv. érěz, slk. éez (per, trans) ; čes. chata, 
chatrč čilifai^<^, eA^ífra (casa ; plebs), slv. /aísr (tabemaoulum) ; 
shr* 9tnfi, poL zdroj (fous) ; čes. prejze, slv. brsslin (tegula) ; čes. 
muMý, slv. drfchkff (tristis) ; slv. ekrada, ill. grata (eiatea) ; 
slv. kabdl, ilL habao (oadus, střlat eubulus), chrv. čeber, čes. 
čber, rus. éber (labmm); slv. rus. ecpog, pol. rus. čobot, pol. 
4íhobot (caleens, srv. pers. čapat, arab. eapatonj hisp. zeginxío) ; 
čes. chlum, slv. (Abm (eoliis, culmen), srus. éolomfe (ooUes), 
slv. Mog§ (málus), pol. élemi^, (tholns, eulmen tecti), ill. eleme 
(cnfanen montís, vertex fomacis); čes. slk. chlijpati, cUemMi, 
slopati, eiípiati (sorbere); srb. wi^a, vnOak^ poL zrčdto, čes. 
<0rM&>, mnw. brus. Srudh (fons)^* čes. chramoeiýl, rus. gormitaj 



466 Filolůgié. 

forem pftyodnost a pfodooit přiřknouti Má^ impt. hm. ktá^ 
váb i hedbáv (aeriemiiX ras. kor* kropwm, iaa. iapfwOf pdl. 
pokřywcL^ 8lk pokriva (nrtica), des. mkoutali i AfnoMraf^ mm. 
mru/iatí, pol. mrugaé (nictari), rfr. nn^&i, trb. mmgia^ 2ea. dk. 
tAiAía i nilAoy fllk. i Amja (nebula), poL Aaunměkf <e8. ůřwoimik 
(alanda)^ 8lv.8lk.potmu, čea. promur (fluiflX é&^mhiám, mif- 
tám 86 i knutím^ kmitám se (inico), sfies. dM m. <ipii^ nm 
vedmid m. medoid^ nedoid atd. 

K ůplnémn a zdařilémn roBboni dor s přttúiy 
vání jejich trpfenl a určováni stnpně přibosnoflli ^neli 
náleži tedy trqjji 4k<m: přůdmi, oddélováni sktefiovMMi 
od kmene anebo, kde k tomu neprostfedně přiélu^ od ka- 
řeae; za druhéj oddělováni odvodieich dástié oA kóřoae áton 
čili objasňování tvořeni kmenův a jednodnokya^ yieho dál- 
ícího složeni prosech kořenův; ta ifetí^ vyletřováni prvetad 
a pAvodni formy samého kořene a dolidováni geiielicli^«k 
BvazkAv mezi ním a slovy z něho odvozenými, kteřížto avar 
kove začasté, jakž jsme viděli, přehlasováním samohlásek, pře- 
tvořováním soahlásek, přisouváním a vysouváním, naposledy pře- 
smy kováním z vnkAv, obyčejnému nezkušenému a neozbrojené- 
nin oku do neproniklé tmy zabaleny a jen hlubšímu důmyslu 
při střízlivém, návodně konaném, slovem, kritickém skoománi 
všech v oboru zvuků v našeho jazyka se jevících úkazův a 
proměn dostižitedlny bývají. Nauka o skloňování sklon- 
ných částek řeči byla od starodávna v lepších grammatikáeh 
nářečí slovanských s velikým prospěchem vzdělávána; méně 
péče vynaloženo posud na nauku o tvoření čili vlastně od- 
vozování slov, a to, co v té částce začato, ještě mnohýeh 
oprav a doplňkův potřebuje; nauka pak o povaze zvukův, o 
přehlasování samohlásek, o přetvořování souhlásek, o při- 
souváni i vysouvání jedněch i druhých, naposledy o pře- 
smykováaí zvukův leží do té doby u nás ladem, až nad po- 
dobnost a víru zane