(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Slovanský přehled"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



■KniMOvn/1?? 



l!!i 

■■ 

li 

*■ 



„SPOLKU BO H < rvjj^^jr^ 7^ ífb 

POSLUCHAČŮ (jn 

IMŽEMÝRSTVÍ [nj 

1 ■^'/^( ^ "' 



Ví-Vý -H i 





HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 



r 




L;-"^ 



I 



i 

i 



4112 



r V 



SLOVANSKY PREEED 



SBORNÍK STATÍ DOPlSflV A ZPRÁV ZE 2IV0TA SLOVANSKÉHO 



REDAKTOR A VYDAVATEL 



/ 




ADOLF Černý. 



ROČNÍK IX. /^CHA(5^ 



s 23 vyobrazeními. 




Nakladatel F. ŘIMAČEK v Praze 

1907. 






rJo. n<,. 



A HARVARD > 

P 



LI8RARY 



^ 



Na vydání tohoto ročníku přispěla Česká Akademie cfs. Františka JoseĎii 

pro vědy, slovesnost a umění v Praze podporu 600 K. 

(I. třída 200 K, IIL třída 200 K.) 

(Veškerá práva vyhrazena.) 



Tiskem *UNIE« v Praze. 



OBSAH. 

články. 

Strana 

Alexandrou A. L: Současný stav národního vychování v Rusku ... 7, 63 
Baudouin de Courtenay J,\ Z ruchu osvobozenského v Rusku . . 17, 53 

Boor Uros: O dolnozemských Slovácích . 245, 305 

Černý Adolf-, J. Cišinski a nová doba hornolužické poesie 68, 107, 164, 207, 

241, 809, 354 

— Nové volby v Rakousku a Slované 4C8, 460 

Drechsler-Vodnik B.: Josip Kozarac 4 

Feldman W: Literatura polská r. 1906 ,. . 342 

Gráborvski Tad. tít: Lid selský v polské literatuře. (Úvodem k studiu 

o W. Reymontovi) 163, 203: 

Jacimirskij A. I.: Saltykov-Ščedrin. (Lístek z dřjin ruského osvobozen- 
ského hnutí) 97 

— Ruská literatura r. 1906 196, 2j9 

— Pěvec jara, snů v, illusí (K. M. Fofanov) 457 

Klima Stan.: Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska . . 60, 112 
Lepkyj Bohdan: Z ukrajinské vědy 15 

— Ukrajinská literatura r. 1906 - 890 

Nalepiiiski Tad,: Antikrist — Savva L. Andrej eva : . . 157 

— D. S. Merežkovského »Přicházející Chán« 298, 357, 405 

Prach V.: Konstantin Petrovič Pobédonoscev 349, 894, 441 

Skerlic /.; Srbská literatura r. 1906 438 

Slepdnek Č : Z dějin osvobozenského hnuti v Rusku .... 147, 211, 257 

Táborský Fr.: Dimitrij Sergějevič Merežkovskij 289 

Vidie Fr,: Slovinská literatura r. 1906 295 

Ze slovanské poesie. 

(46 ukázek.) 

Cišinski Jakub: Dej do oka mi pohleděti ... — Srbské hranice. — Až 

srdce dohoří ... — (Z luž. srbštiny přel. A. Černý) 167, 209, 242 

Fofanov K, M,: Kdys jasné hvězdy v kráse nocí plály... — Svůj hrob 
jsem viděl ... — Jak smutná děvuška ... — Mně jedno, kam 
až dojdu ... — Hle, hvězda večerní ... — Ó, u našeho prahu, 
drahá ... — Z podzimních melodif. (Z ruStiny přel. P. M a- 
ternová) 467—463 

Gregorčič Simon: V háji. — Nad jezem. — (Ze slovinštiny přel. J. Bo- 
re c k ý) » 145 

Christov Kiril: Písně z chat I— V. — Serenáda. — Podzimní motiv. — 

(Z bulharštiny přeL Z. B román) • .... 1 

Javorov P. K.: Z »denníku I— V 2 

Hajducké písně I— IV. — (Z bulharštiny přeL Z. Broman) 193- 



strana 
Kasprowicz Jan: Salvě Regina. — (Z polštiny přel. F. Kvapil) 887, 385 
Levstik Fran: Král na útěku. — (Ze slovinštiny přel. J: Borecký) 146 
Mereékovskij D. S.: Bůh. — Morituri. -- Déti noci. — Modré nebe. — 
1 chci, však nemohu ... — O, kdyby duše má . . . Mrzák. — 

(Z ruštiny přel. F. Táborský) . . 291 

Mickiewice Adam: Árcimistr. — K matce Polce. — V památníku. — 
Rozmluva. — V den odjezdu. — K samotě. — Sen. — Frag- 
ment z improvisace. — (Z bulharštiny přel. F r. K v a p i 1) 49 
Slavejkov Pertčo: Trojice. — (Z bulharštiny přel. Z. Broman) . . . . 195 

Dopisy. 

Z Berlína (B. Bros) 81 

Z Chorvatska (V. Jelovšek) 27, 126 

Z Krakova (X. Y. Z. 22, 79, 369 

Z Lublaně (A. Dermota) 124, 318 

— (.4. Aškerc) 367 

Z Lužice {M, Andricki) 129, 171 

Z Petrohradu (Novyj) 24, 72, 121, 175, 2l7, 265, 315, 862, 415 

— (T. JV.) 75, 220 

Z Ružomberka (U. Boor\ 168 

Ze slovinského Štýrska (Štajerc) 463 

Ze Sofie (M. Prentov) 464 

Z Těšínská f5tean) 216,822 

Rozhledy a zprávy. 

(Podrobný obsah v každém čísle.) 

Slované severozápadní .... 32, 85, 181, 178, 222, 268, 326, 371, 418, 467 

Slované východní 38, 89, 138, 184, 228, 274, 330, 375, 424, 472 

Jihoslované 45, 9?, 140, 188, 23i, 278, 333, b81. 427, 476 

Zprávy všeobecné 47, 429 

Literatura, uménf. 

Posudky a referáty. 

Andrejevič: X H. Tojictoě (A. L J acimirs kij) 233 

Aškerc A.: Junaki. (-ý) 141 

Barví rníkyj B.: ^hfhmoht KeňcryTOBH^ (B. Lepky j) 16 

Bérard V.: Pro Macedonia (L. N.) 235 

Braticoff D. M.: La Macédoine et sa population chrétienne (L. N.) . . 235 

Canfcar I.: Nina (V. J. Tichý) 190 

Cvijié J. MaRe/^oHCKÍe CjiaBAHe (-n-) 94 

Csamhel S.: Slovenská reč L, 1. (-n-) 2^7 

Česká politika. Red. Z. V. Tobolka, (-da) 142 

Engelhardt Ed.: Ma!ie;(OHCRO nETasbe. (L. N 235 

Ex-diplomate: Deux ans de réformes en Macédoine ....... 235 

Feldman W.: Stronnictwa i programy polityczne w Galicji (A. C.) . . 430 
Fomin L 1. : CoÓnaHÍe CTHXOTBopeHiň ^eKaÓpHCXOBi. (A. I. J a c i m i r s k i j) 283 

Fra Grřo Marlič. Red. J. Milakovič (-n-) 141 

Hábenicht J.\ Dějiny Cechů amerických. II. (da) 480 

Ilrxiševskij >f.: OnepKX HCTopÍH yKpaHHcicaro napo/ía 15 

— Kl UOJIBCRO-yKpaHHCKHflfB 0TH0meHÍflM'B Ta^^Hi^iH. (C.) 284 

C/íi^f/7 -4.: Národnostní mapa Moravy (A. Bo háČ) 478 

Iširkov A,: X^bhhiobht^ Biarjie^^H B'Bpxy exHoipa^HATa Ha MaResoHHH. 

(L. N.) 'J35 



strana 

Jvanič Iv.: MalleAuHBJa h Matie;^OHi;H. (L. N.) 285 

Juriga Ferd.: Lúčenie. (C.) 479 

Kálal K.: Obrázky zpod Tater 431 

Kociuhynéki M.: W patách szatana. (B. L.) 191 

Lugovoj A.: MafliCL. (-ch.) 284 

yjáchál J,: Bájesloví slovanské. (J. -k) 383 

Medveeký K, L.: Detva (S. K.) 93 

Meško Ks.: Mir Božji (J. P-a) 190 

Milakovié J.: Marko Kralevič i Gjergjelez-Alija (-n-) 141 

Můrko M.: Zur Geschichle des volkstamlichen Uauses bei den Síid- 

slaven. (-n-) 479 

Niederle L.: sSIovanské starožitnosti II., 1. (-n-) , 236 

Nitsch K.: Polsko-czeska granica j^zykowa (A. C.) 324 

Oosjaníko-Kulikovskij: HcTopia pjccKofi BHTeJUiHreHi^ÍH. (A. I. Jaci- 

mirskij) 282 

Pantéléjev L. F.: H3i» BOcnoMuaaind npouiJiaro. (-ch) 142 

Pastmek F: O slovanské lexikografii. ifi.) 383 

— Rusíni jazyka slovenského. (A. Č.) 479 

Peisker J.: Die alteren Beziehtingen der Slawen zu Turkotataren und 

Germanen • L. N i e d e r 1 e) . . . . 189 

Perzyúski W.: To co nie przemija (V. Kréd ba) 143 

Polívka /.: Básník-Siavjanofil. (A. C.) 386 

IIpeTxoAHB pecyjiTaTH nonnca cTanoBEHniTBa h ^^omahe CTORe y Rp8.%. 

CpÓHJH. (C.) . 141 

nymicHH'^ H ero coBpeMCHHHKU. (A. I. Jacimir s kij) 2y2 

Eoutier G.i La Question roacédonicnne. (L. N.) 235 

Sborník prací historických. (J. P e š e k) 285 

Skerlič «/.: OM.i»;iiiiia h mensL K&HaeeBHOCT. (A. Č.) . 429 

Slonimskíj L. Z.: no;iHTHHecRa>i Bni^RKJioneAiH. (-n-) 47 

Ščurat: rpyHBaJU>;:(ObKa díchh (Bogurodzicza). (B. Lepky j) 16 

Štěpánek K,: Ruská slovesnost. (C.) 282 

Tolstoj L. K: Kruh četby, (-er-) 48 

- O BBsnenm pyccKoft pesciioipH. (Č.) 284 

Votnov J. F: La Question macédonienne et les réformes en Turquie. 

(L. N.) 235 

Žunkovié M.: Wann wurde Mitteleuropa von den Slaven besiedelt. 

(L. ÍJ i e d e r 1 e) 235 

Zprávy literární, Jubilea, nekrology atd. 

Časopisy 94, 191, 238, 285 

Jubilea: Dr. Jar. Goll 48 

Jan Hudec . . % 95 

I. Franko. — Století bulharskké literatury 192 

O. Hostinský. — Antonovyč. — M. Kropyvnyčkyj 238 

B. Hrinčenko 384 

D. J. Ilici. — W. Rapacki 431 

Slovanské rovy: S. Sremac. — J. Nowiňski. — J. Rotter. — A. Rem- 

bowski. — V. V. Stasov 96 

W. Spáso wicz. — ^S. Gregorčič 144 

J. Klaczko. —- Č. Šercl. — J. Wjela. -- F. Piekosiriski. — 

J. Stanisřawski 239 

D. I. Mendělřjev. — H. Lopacióski. — ■ P. Markovič 

Adamov. — N. Mončalovákyj 287 

J. Gebauer. — L Zabar. — G. Vorobjev. — H. Jordán. — 

N. P. Barsukov 4^1 

M. J. Mitrovič. — L. Zore 480 

Drobnosti literární a kulturní 192, 238, 286, 386, 384. 431 









I 



S..-. 



Strana 

Divadlo . 48, 94, X44, 191, 238, 286, 384 

Umění 144 

Polemika 96, 144, 210, 288, 432 

Vyobrazení. 



Podobizny. 



Cišinski J. 109. 
Fofanov K. M. 457. 
Franko I. 433. 
Hiinka A. 169. 
Hrinčenko B. D. 334. 
Hudec J. 95. 
Christov K. 1. 
Javorov P. K. 2. 
Juriga F. 179. 
Kasprowicz J. 337. 
Kmet A. 33. 
Kozarac J. 192. 



Kuzmány K. 181. 
Lego J. V. 46. 
Merežkovskij D. S.289. 
Mickiewicz A. 49. 
Pietor A. 188. 
Radyserb-Wjela J. '240. 
Saltykov-Ščedrin M. 97. 
Slavejkov P. 195. 
Šewčik J. 8»3. 
Šrobár V. 186. 
Waltař K. J. 309. 



i 

I 






■'0 



ZDENEK BROMAN: 

Z nové poesie bulharské. 

(P. Zdislavu Tovšekovi.) 




Kiril Christov. 

(Srv. ^Slovanský Přehled« Ví., str. 29é 
a 335.) 

Pfsné z chat. 

I. 

Podél kráčím, kolem kráčím: 
Rovné dvory ohrazené, 
nové dvéře, krásné dvéře, 
okovafné, 7astrčené. 

Spí tam dívka prostřed dvora, 
prostřed dvora pod révami; — 
na skráních má rudé růže, 
v hlavé čapí nůsek samý. 

Nejsem jelen, bych tam skočil, 
ani had — bych sebou šlehnul, 
nejsem voda, bych se přelil, 
ani kuře — bvch /tam vbélinul. 



Kiril Christov. 



Dívenko moje, dívenko, 
jsi létem mým, jsi vesnou mou 
Na podzim matka dala té 
pres devét vesnic v desátou. 



Když videi jsem té na koni, 
já bambitku vzal k sobe sem, 
a pro matku paď na mne žal, 
že jedináčkem zůstal jsem. 



III. 



Dva sokolici z dveří vyletéli, 

to nebyli, Merido, sokolici, 

to byli bratři dva, za tebou jdoucí — 

dva bratři, junáci dva krásných lící. 

>Zda při matce je dosud tato dívka?* — 
Dva bratři určení se dívky ptají. — 
>Já loni na podzim se za bratra ptal, 
za sebe letos v podzim ptám se já jí.< 



IV. 



První rána — dlouhá puška nová, 
druhá rána — šavle junákova, 
třetí rána — milenčiny zuliy. 



První rána — hoří, uhasí se, 
druhá rána — bolí, zahojí se, 
třetí rána •— ta junáka zhubí. 



V. 



Dimano moje, Dimano, 
Jediná skvrna krk je tvůj . . . 
Vždyť dušinko má, Dimano, 
jsi vdovou, dobrý Bože můj . , 

Slovanský Přehled IX. 1906, C 1. 



Hajduci, sestro, přišli k nám, 
hajduci nejsou kopáči: 
a chtéli sladké večery, 
po bílém chtéli koláči. 



Zdeněk Broman: 



Serenáda. 

Ó vzbud se, andéle můj, nechť než zvíme, 
v dál odtud, ty má lásko, odletíme! 

Přes hory devatery jest nám jíti — 
ó, pojií, tvůj zrak aC obřma nám svítí. 

Ó, svit a pohleď — přináším ti spásu: 
Přede mnou leží muž tvůj v krve jasu. 

Podzimní motiv. 

Chmurný podzimní den hnala 
v dál noc jasná, plná hvCzd. 
V holých včtvích vysílala 
luna zář, jež chladná jest. * 

Vrby shlížejí se dole 
v postříbřeném ručeji, 
a ty větvičky své holé 
v studu dolů sklánéjí. 

Listí lítá nad hladinou — 
zimní dny již blízko jsou . . . 
Tiché, sladké touhy plynou 
rozedmutou hrudí mou. 



P. K. J a v o r o v. 




P. K. Javorov. 



Narodil se v Cirpanu v pohnuté dobé, 
1. ledna 1877. Sám účastnil se v 1. 
1902 a 19aH bojů povstaleckých v Ma- 
kedonii. 

Je národním učitelem a kromě toho 
pomocníkem ředitele národní biblio- 
theky v Sofii. Hned první jeho práce: 
»Ha ejf,nwb necHMHcrb« vzbudila za- 
slouženou pozornost. Potom psal po 
ruznu v beletristických časopisech, 
hlavné v » Myslíc (>MHdJii»c). Jeho sbír- 
ka >GTHxoTBopeHHJi< záhy se dočkala 
driřhého vydání, opatřeného ducha- 
plnou předmluvou P. Slavejkova. Javo- 
rov je talent pozoruhodný. Píše ryze 
bulharsky, tak že některé jeho práce 
vůbec přeložiti nelze. To hlavně platí 
o »hajduckých písníchc. jimž v bul- 
harské literatuře není rovných. V, Š, 



Z »denníku.« 

1. 

Posvěcení. 
Já zdobil tebe v pádu tvém i vzletu, 
tys dlouho byla hrdou královnou; 
já všude byl, vše krášlil ve svém vznétn, 
tys vzdálila se skromná přede mnou; 



z nové poesie bulharské. 



já tebe nikdy nenasytil se tu, 
ly nebyla's mi nikdy nevérnou: 
Tajností našich svét se nedomyslí, 
má přítelkyně, moje volná mysli . . . 

A žluiookou zmiji, lstivé milou 

tys byla ~ já k své vine lásku račí; 

jak ocel chladnou, nepodajnou silou 

tys byla — za tebou jsem vzrušen šel ; 

jak nebe hlubokou a jasné bílou 

tys byla — já se v tebe potápřl; 

a hříšné sladká jako tmavé noci 

jsi ty ! . . a v objetí tvém hynu bez pomoci. 



Nevracej se! 

Ó nevracej se, nepřecházej přes můj práh, — 

sic den můj uhasne. 

Přízračný — sméje se, lak drah, 

tak blízký i tak vzdálen ode mne, 

ten obraz minula! I tebe tady 

as na vždy věčné ticho pohřbí v chlady 

a temno noční studenjxh dnů mých. 

V temnotě noční studených dnů mých 

jedinou hvězdu zříš: 

To ty pláS prostřed temnot hrobových; 

přízračná hvězdo, slyš, 

ty hřeješ ve vzpomínkách minulých dnů mých, 

mrtvj^ch na vždy již! 

Mrtvých na vždy již. 

3. 
Vzdech. 

Poslední záře zhasínajícího dne — 
a vůně růží, kterým kdos tvrdé život vzal; 

labutí píseň, vše od rána nemocné, — 
má duše samotinká tu — s ni jen její žal . . . 

Ach, tichý žal, jímž oddychuje skrovná noc, 
a zelýru jen ubohé vzdechy ve křoví; 

široká křídla, kterým však není dána moc, — 
a duše zmrtvělá — a s ní její mír tu hrobový. 



Dvě krásné oči. 

Dťě krásné oči. Dětskou duši zříš 

v těch krásných očích; — hudbu — záři. 

A nechtějí a neslibují již. 

TeJ modlí se má duše, 

dítě, 

ted modlí se má duše! — 
Strast a nouze v tuše 

zlé budou zítra chvět se v nich, 
závoj pro hanbu a hřích. 



Wm 



Dr. Branko-Drechsler-Vodnik: 



Závoj pro hanbu a hřích — 

Nebudou zítra chvél se v nich 
nouze, strast v zlé tuše. 

Ted modh' se má duše, 

dítě, 

teď modlí se má duše . . . 

A nechtějí a neslibují již 

dvě krásné oCi. Hudba, záře 

v těch krásných očích. Dětskou duši zříš. 



Pojď! 

Hvézdnatým nebem je tvých očí jas. 
Vlas tvůj je průsvitného šláře spád, 
jímž pozdní večer zahalen, tvůj vlas! 
Dech tvůj — to svěží dívčí dech, 
to jižní vítr v svěžích závinech, 
to zefýr, jdoucí v kvítí spát. 

Ó, pojď! Den mrtvý, chladný jest, pojď blíž! 
Noc vášní žhne, — má rozpuštěný vlas, 

jak naklání se níž — 
Ó, pojď a zadýchej mi v obličej, 
ó, pojď a vychladlé mé srdce hřej, 
ó, teplé noci, — nebe jeden jas! 



DR. BRANKO DREGHSLER-VODNIK : 

Josip Kozarac. 

(t 22. srpna 1906.) 

Chorvatská belletristika ztratila v nedlouhé době jednoho roku 
čtyři velké povídkáře: Eugenije K u m i č i tí e, Vjenceslava Nováka, Josipa 
Eugena Tomiée a Josipa Koz are e. První tři jsou nejplodnější chor- 
vatští novellisté ; práce svoje, novelly a romány, přímo sypali, za to Ko- 
zarac tvořil málo, neboC on jako by byl nepsal — on tesal do mra- 
moru. O Kozarcovi nesmí se psáti s přílišnou ozdobností, aby se exo- 
tickými kontrasty a metaforami vytvořila myšlenková hloubka kritiky. On 
je vždy týž a jasný jako slunce, vždy nenucený, přirozený, otevřený a 
věcný — kdo jasné vyloží jeho myšlenky, předvede jej také jasně jako 
povídkáře. 

Fysiognomie jeho, kterou má jako spisovatel hlubokých sociálních 
novel, zdá se mu býti vrozena — on dojista nemohl býti jiným. Přes 
to však nemohl se dlouho nalézti a tápal, hledaje přirozené schopnosti 
svého silného talentu. Z dob jinošských psal mnoho básní, které jsou 
tištěny hlavně ve »Vienci« a jsou po tehdejším vkusu velmi sentimen- 
tální ; ale Kozarcův talent byl částí silné a zdravé přírody, která ne- 
snesla násilnost básnické formy a konvencionalism citu tehdejší naší 
poesie. [ pochoval navždy verše a na jejich hrobu vzešlo pravé kvítí 
poesie. Pokusil se také v dramatě, napsav komedii »Tartuífov nauk« 



Josip Kozarac. 5 



(1878) a žert »Tunja Banjavilo* (1879), ale v§e to obětoval, 
když pocítil, že všecka jeho síla jest v novelle, v ní že jeho talent 
silné proudí jako bystrá řeka v stálém řečišti. Jeho novelly ve svém 
obsahu dostaly, co on zdánlivé ztratil: poesii a komiku. 

Samostatné vyšly tyto jeho povídky: »Mrtvi kapitali* (1890), 
»Medju svjetlom i tminom< (vydala Matica Hrvatska, 1891), >Tri 
Ijubavi* (1894), »Tena« (1894), »Mira Kodolideva* (1895) a 
»0 pravá* (1899). Dvé novelly: *Proletarci« (Vienac, 1888) a 
)»Biser Kata* (Vienac, 1887) nejsou podnes přetištény, kromé toho 
jest ješté nékolik brillantních novellet, charakteristik, ért a psycholo- 
gických studií v starých ročnících belletristického časopisu »Vience«. 
Kozarac narodil se ve Vinkovcích v Slavonii, tam vyrostl a do své smrti 
i žil a pracoval; se Slavonii srostl. Af psal o hospodářském, politickém, 
kulturním či mravné-socialním úpadku taméjšího lidu, nebo kresHl nej- 
jemnéjší psychologické problémy moderní duše — vždy zůstává na své 
slavonské půdé. 

Je to nejbohatší slavonská provincie, ale zároveň nejméně chor- 
vatská. Je to Banát, ale není jen chorvatský, nýbrž i maďarský, némecký, 
český, polský, rusínský atd. Stalo se nám za posledních voleb, že slavonský 
volební okres Ruma vyslal na chorvatský snem pangermána. Z toho jest 
patrno, jak je zde cizí živel silný. Ponévadž je zde zemé velmi plodná 
a bohatá, vznikla u Maďarů politická tendence po odtržení Slavonie od 
Chorvatské banoviny, a připojení k Uhrám. Jistý maďarský politik, 
pokud ješté byl u vesla vlády, nabízel Chorvatům finanční samostatnost, 
odřeknou-li se Slavonie. To by pro nás znamenalo hospodařiti s prázdnou 
pokladnou, nebof Slavonie jest jediným takřka zřídlem našich daní, po- 
névadž ostatní provincie jsou vétšinou skoro úplné chudé. Ale chor- 
vatský lid v oné hojnosti nedovede nalézti cíle svého života: slavonský 
sedlák žije u véčném dolce far niente a ponechává kulturnímu cizinci, 
aby si osvojoval jeho černou zemi; slavonská dívka i žena mohla by 
se nazvati prostitutkou, kdyby její velká náklonnost ke společnému ob- 
cování nemela tak přirozený a při tom tak aristokratický ráz ; slavonský 
intelligentní, studovaný človék stává se správním úředníkem, byrokratem 
bez cíle a smyslu života a bez jakéhokoli svazku s národem. Za takých 
okolností leží zde dva kapitály: človék a zemé — a ni jeden 
z nich nepřináší úroků. To jsou Kozarcovy »Mrtvé kapitály*. Dnešní 
moderní doba se silné vyvinutým racionálním hospodářstvím volá člo- 
věku i zemi okřídlené slovo našeho veku: produkuj! — ale naše ne- 
obyčejné kapitály leží mrtvy, nenesou nic, ba i samy propadají. Slavonec 
nepracuje, Slavonka nechce pracovati ani jako Pařížanka a zemé nechce 
sama přinášeti plodů . . . 

Kozarac nikdy neodlučoval přírody od človéka a človéka od pří- 
rody. Človék bez přírody a příroda bez človéka — to jsou dva dojista 
mrtvé kapitály. Clovék potřebuje býti sluhou své půdy. Kozarac vida 
úrodnost slavonské půdy a velké dary našeho národa — as druhé 
strany bídný hospodářský život lidu a zvráceny život intelligence. ne- 
upadl v bezhlavost a pessimism, nýbrž s nejvétším klidem, s jasnou 
duší a s jistotou v srdci přistupoval k analyse národního zla. V^ždy 



Dr. Branko-Drechsler-Vodnik: Josip Kozarac. 



zůstával idealistou. Jeho optimismus opírá se o prostotu a evidentnost 
jeho premiss, z nichž bude moci národ, až dospéje k uvédoméní, od- 
vodili jen jediný závčr, a ten povede k obrození všech odvétví národ- 
ního života — podobné jako spisovatele badání hospodářského (Mrtvi 
kapitali), politického a sociálního (Medju svjetlom i tminom) i morál- 
ního života (Tena) vede k jedinému závéru o národním zlu. U žádného 
chorvatského povídkáře není analysa tak silná, kritická a nezvratná jako 
u Kozarce, u néhož vždy má jeden cíl : oplodniti náš život a našeho 
č I o v é k a ; vidíme, že život prvých Kozarcových novell jeSté plyne žílami 
našeho vlastního kulturního rozvoje, a na jeho hrdinech snadno rozpo- 
známe tu neb onu dobrou či špatnou — více špatnou než dobrou 
stránku vlastní duše. 

Přece však, bohudík, jest v Kozarcových prvních novellách za 
dnešní doby i dosti anachronismů : národ se ohrožuje. Však on také ve 
svých dvou největších pracích kreslil všude dvé generace a třetí na 
konci díla ukázal pod závojem jako závdavek lepší budoucnosti. Ona 
třetí generace stala se dnes télem, s chybami otců, ale i sa svými do- 
brými vlastnostmi. Slavonská dívka dosud nosí kolem krku tři řady 
velkých dukátů, převyšujících cenou tři sta korun, nosí i zlatem vyší- 
vaný šat — to jest její véno, její mrtvý kapitál, ale pohlavní prosto- 
pášnost a rozmazlenost pomalu mizí. Slavonský sedlák i dnes oře, ale 
ponechává půdu po nékolik let úhorem, aby si odpočinula; pracuje více 
stroji, .zakládá ve vsi spořitelny, buduje spoečná skladišté pro vývoz 
obili, — slovem : produkuje. Kozarac se domníval, že intelligence 
duševné pozdvihne prostého človéka, že mu ukáže cestu racionálního 
hospodářství, pročež i ve svém nedokončeném díle »Živi kapitali* 
posílá jako idealista intelligentního človéka v selském kroji mezi lid, aby 
jej vedl. Ale slavonské rolnictvo ničemu se nenaučilo od naší intelli- 
gence ; k práci a bystrému hospodaření přivedla je nutnost, neboC by byli 
vedle kulturnějšího cizince nadobro upadli; a tento cizinec je lecčemu 
naučil, jenže náš sedlák mu platil drahé školné — dal mu nejlepší 
díly své otcovské zemé. 

Kozarac příliš miloval svoji rovnou Slavonii a její kouzlo, i když 
psal ostrou satiru. Když se unavil řešením téžkýcli národních problémů, 
osvéžoval se upřímným líčením, slavonského — srdce. Každá slavonská 
ves byla mu galerií krasavic, každá slavonská ves byla mu sbírkou mi- 
lostných, písní, knihou novellet íi la Dekameron,.. Jeho ženské typy 
dostihují Turgenévovy (jenž mu byl vzorem) přirozenou kresbou, mi- 
lostností a prostotou, jsou však při tom úplné samorostlé, domácí. Nej- 
propracovanější z takových typů je »Tena« ; ale ač se tu spisovatel 
úplné ztratil v líčení lálky a neukojených požitků, přece v posledních 
řádcích nemohl utajiti tendenci své práce: Tena, nejvélší krasavice ve 
vsi, nesní již o nikom, aniž kdo sní o ní, jesl již nehezká a nasycená, 
není již ničeho, čeho by byla neokusila — a tu se opét setkává s Cechem 
Beránkem, jenž kdysi v jejím srdci probudil první lásku, pochopí druh 
druha, vezmou se, a on její dům znova pozvedne, »spustlá pole omladí, 
novému pokolení lepší cestu upraví. ..« Spisovatel chtél říci, že křížení 
rasy obnoví odumřelý život onoho kraje. 



A. 1. Aleksandrov : Současný stav národního vychování v Rusku. 7 

V chorvatské belletrii jest řada nadaných povídkářů, epigonů 
J. Kozarce : Živan B ert i (5, Josip K o s o r, Joza I v a k i č, Ivan Ko- 
zarac — ale všichni tito spisovatelé chytli se hlavné jen této druhé 
noty Josipa Kozarce: lásky. Není u nich dosti znalosti společenského, 
života, ni dosti kriticismu, ni způsobilosti k líčení psychických problémů. 
Znakem všech jest epicky obšírný způsob vypravení, jenž charakterisuje 
naše národní písné a našeho sedláka, zejména slavonského. Ten vy* 
praví hladce a dlouze, jakoby četl z hnihy. Kozarac nejen svými my- 
šlenkami bojoval proti všemu, co se může nazvati »slavonským«, nýbrž 
i svou formou. Vše jest u ného jadrné, úsečné, hotové. Sám říkal, že 
často potřeboval řady dní k vypracování nékolika vét. Proto napsal tak 
málo, ale co napsal, kromé prvních vécí jinošských, nebo spíše détských 
pokusů, vše má vysokou cenu, a to skoro stejnou cenu. U ného není 
vécí lepších a slabších, nýbrž jen véci delší a kratší, ale jinak stejné 
ceny. (Záhřeb.) 



A. I. ALEKSANDROV: 

Současný stav národního vychování v Rusku. 

Smutno a sty dno jest v duši Rusovi, srovnává- li stav národního 
vychování ve své vlasti s evropským vůbec a západoslovanským 
zvlášť. Skoro všecky evropské země užívají dobra všeobecného vyučo- 
vání,, všude Vycházejí ze škol lidé se zásobou vědomostí, nezbytných 
k životu kulturnímu. Jinak v Rusku. 

V poméru k množství obyvatelstva jest počátečných škol v Ru- 
sku tak málo, typ jejich pak je tak primitivní, že nepatrné pro- 
cento gramotných (alfabetů, znalých písma) nepřekvapuje. Ruská 
vláda, s níž národ nyní vstoupil v tak úporný boj, tato všemi nená- 
viděná vláda zcela vědomě a vělší měrou, než by se zdálo, překážela 
národní osvětě. Neosvícený, neuvědomělý lid bylo jí snadněji utlačo- 
vati, snadněji mohla využívati jeho moci a sil — i užívala všeho úsilí, 
aby co nejdéle udržela tento lid ve tmách. Ale nyní despotická vláda 
prožívá poslední dni, i můžeme doufati, že svobodné Rusko rychlými 
kroky půjde po dráze pokroku a užije všech prostředků k rozšíření 
osvěty — nevyhnutelné podmínky při snahách pokrokových. 

I. 
Osudy lidové školy v Rusku těsně jsou spojeny se zavedením 
zemstev. Do té doby byly sice školy, vydržované ministerstvem říš- 
ských statků (ministerstvo gosudarstvennych imuščestv), ale bylo jich 
málo; k tomu byly lak bídné, že naprosto nevyhovovaly svému účelu, 
i zůstával lid skoro šmahem bozgrámotným. R. 1867 přešly školy 
z ministerstva ve správu zemslev. Sotva zrozené instituci zemstev na- 
stávala těžká úloha: učinili z ničeho něco skutečného. Škol bylo ne- 
smírně málo, tísnily se v dusných a učazených selských světničkách a 
učitelské síly byly pode vší kritikou. » Učiteli lidu,« praví jeden z hi- 



A. I. Aleksandrov: 



m{ 






storiků ruské školy, > byli činovníci, vyhnaní ze služby, nedoukové růz- 
ných učebných ústavů, vysloužih' vojáci, písaři, nemající vůbec ponětí 
o existenci paedagogiky, slovem každý, kdo nevěděl kudy kam.« Škol- 
ské organisaci zemstev nastával především úkol připraviti učitele, vy- 
hovující současným požadavkům paedagogiky, a seznámiti s ní i starší 
učitele. Za tím účelem přikročila zemstva k zakládání učitelských ústavů 
(seminářů) a letních učitelských kursů. 

Léta sedmdesátá byla dobou intensivní činnosti zemstev v za- 
kládání ústavů a zřízení, určených k přípravě učitelstva obecných 
škol. Vlastními prostředky, s nepatrnou, pomocí rolnictva, zemstva 
organisují síť nových škol a starají se i o mimoškolské osvěcování 
lidu: zakládají večerní a nedělní školy, pořádají přednášky se světel- 
nými obrazy, zakládají lidové knihovny, vydávají knihy a časopisy. 
Potom počínají hýbati otázkou všeobecného školního vyučování, ale 
bez úspěchu. R. 1884 sdělán rozpočet škol, nezbytných k všeobecnému 
vzdělání. Objevilo se, že bylo zapotřebí 269.000 škol místo dosa- 
vadních — 23.000. I byla věc odložena na dlouhou dobu. Vůbec my- 
šlence všeobecného vyučování se nedaří. Když r. 1901 moskevská 
městská správa rozhodla se oslaviti 401etou památku zrušení nevol- 
nictví zavedením všeobecného vyučování v bývalém hlavním městě 
Ruska — našh se i zde »skeptikové<, kteří se pokoušeli hlasovati 
proti tomuto návrhu! 

Jak opravdově pracují zemstva na poli národní osvěty, palmo 
jest z těchto Čísel. R. 1888 vydala zemstva na národní vydělání více, 
než všecky ostatní úřední činitelé dohromady — a přec toto v^^dání 
činilo všeho všudy 408.000 rub. R. 1889 vydání zemstev na Školy 
vystoupilo přes 7 mil. rublů, vzrostlo tedy 17 krátě. Žactva bylo v době 
od r. 1864—1868 všeho všudy 708.000, r. 1896 již 3,800.000, r. 1899 
pak 4,203.246. Za 20 let, od r. 1878—1898, procento gramotných 
nováčků v guberniích, v nichž působí zemstvo, vzrostlo o 37*77o (vy- 
stoupilo totiž z 21*37o "21 ^^7o)' kdežto v guberniích, kde není zem- 
stev, stouplo pouze o Íb'b^/Q. V tambovské gub. na př. na počátku 
činnosti zemstva r. 1868 bylo 170 ministerských škol s 5.737 žáky — 
r. 1903 byly tam již 703 zemské školy (šk. zemstev) se 49.812 žáky. 

V letech osmdesátých počala se národního vzdělání ujímati — 
církev pravoslavná. Připomeneme-li jen jméno osoby, která byla duší 
tohoto silně reakčního obratu, hned pochopíme výsledky. Byl to — 
K, P. Pobědonoscov, tehdy všemocný » kancléře, nyní — > skácená 
modla* (»poveržennyj kumir«). Vnějším důvodem k odevzdání škol 
cíkrvi byla snaha, přiblížiti se (?) k obecnému vyučování bez značných 
a zvláštních vydání. Ale hlavní příčinou zasáhnutí duchovenstva do 
záležitostí školních byl zřetel na >vyšší pořádek«. R. 1882 komitét 
ministrů vyslovil jednohlasné přesvědčení, že » duševně mravního roz- 
voje národa, tvořícího základní kámen státu, nelze dosíci jinak, než 
zůstaví-li se duchovenstvu převládající účast v řízení národních škol.« 
Vláda, obdařená moudrostí nahajek, činila i pokusy (na štěstí nezda- 
řené) soustřediti školství výlučně v rukou duchovenstva! Výsledkem 
tohoto » přesvědčení* byla síť církevně farních škol a škol znalosti 



Současný stav národního vychování v Rusku. 9 

písma (grámoly). Zbytečné připomínati, že vzdělavatelná úroveň těchto 
škol jest mnohem nižší, než tak dost nevysoká úroveň škol zemstev. 
Hlavní zřetel obrácen tu k pečlivému osvojení církevně slovanského 
jazyka a církevních modliteb a písní — na úkor jazyka ruského, 
počtů atd. Z církevních škol vycházejí lidé, sotva že znající ruské 
písmo a ovšem nemající žádných jiných vědomostí. Učitelstvo stojí 

mnoho níže, než učitelstvo >zemských< škol. Za učitele církevních 
Škol jdou obyčejně lidé stavu duchovního, neukončivší duchovní semi- 
nář, anebo lidé, kteří by se rádi zbavili vojenské povinnosti. Doba vy- 
učování jest dvouletá, teprve v posledním čase tříletá. » Převládající 
účast* duchovenstva ve školství projeví ta se tím, že počalo zavírati 
školy zemstev a zřizovati na jejich místě svoje, což bylo ovšem v díle 
národní osvěty krokem na zad. V některých guberniích, v nichž zemstvo 
nevyniká zvláštní energií, octlo se školství skoro šmahem v rukou du- 
chovenstva. Mimo jiné jest pozoruhodno, že v instrukcích pro učitele 
církevně farních škol velmi často přichází slovo » nikterak* (žádným 
způsobem, naprosto ne — »otňůď«): ^Nikterak nepodávati žákům vě- 
domostí z přírodopisu*, » nikterak neseznamovati jich se světskou 
literaturou •, » nikterak nedopouštěli vyučování sborům světských 
písní* atd. 

Nyní jest každému jasno, že > uznalý* živel pro revoluci připra- 
vovaly zejména tyto školy se svými, tmářskými programy. 

II. 

V nynější době vrchní správa počátečných škol náleží minister- 
stvu vyučování a nejsvětějšímu synodu. Hlavními místními orgány mini- 
sterstva jsou i zv. >popečitěli« učebných okruhů. Všech učebných okruhů 
v říši jest 12. Bezprostřední řízení počátečných škol svěřeno jest ředi- 
telům a inspektorům národních (»narodnych«) škol. Většina škol, pod- 
řízených ministerstvu vyučování, jest zřízena zemstvy, městskými sprá- 
vami a venkovskými obcemi, jsou však i školy v bezprostřední správě 
ministerstva, t. zv. školy ministerské. Doba vyučovací na všech po- 
t^átečných školách jest Iřílelá. Přijímají se děli obojího pohlaví od 
8. roku. Předměty v počátečných národních školách jsou: Zákon boží 

1 modlitby, biblická dějeprava, krátký katechismus a nauka o bohosluž- 
bách), církevně slovanské písmo, ruský jazyk (člení, psaní a nejele- 
mentárnější vědomosti z mluvnice), krasopis, počty a církevní zpěv. 
Jen v nepatrném počtu škol v poslední době zavádějí se i práce ře- 
meslné, rukodělné a zahradnické. 

K národním školám pojí se školy městské, újezdní (okresní) a 
dvoutřídní selské školy, které jsou pokračováním skol počátečných. 
V městských školách jest kurs šestiletý, v selských dvoutřídních pěti- 
letý. Do selských přijímají se děti po ukončení školy počátečné. Před- 
měty jsou: Zákon boží, ruský jazyk (mluvnice), církevně slovanský 
jíizyk, počty, stručné vědomosti z měřictví, zeměpisu, ruských dějin, 
elementární vědomosti z přírodopisu a fysiky, kreslení a rýsování, 
zpěv a tělocvik. V dvoutřídních selských školách jest osnova trochu 
užší, než v městských. Tyto školy jsou vydržovány především z pro- 



10 



A. I. Aleksandrov: 



středků státních a jsou podřízeny bezprostředně ministerstvu vyučo- 
vání. Dobře navštěvovány jsou jen městské školy (gorodskija š.), dvou- 
třídních selských jest málo — - většina selského obyvatelstva spokoj uje 
se školou elementární. 

Kromě uvedených druhů škol jsou ještě t. zv. nedělní školy, sou- 
středěné především ve městech. Tyto školy jsou vydržovány městskými 
správami i soukromými osobami; určeny jsou dorostlým obojího po- 
hlaví, kteří již nemohou navštěvovati škol každodenních. Vyučují 
v nich bezplatně intelligenti různých povolání. Vznikly r. 1859 a již 
r. 1862 bylo jich 316 se 20.000 posluchačů. Bohužel tato dobrá věc 
nyní poněkud upadla a špatně prospívá, ač takových Škol jest nyní 
několik tisíc. 

Zvláštní skupinu počátečných škol tvoří konfessijní školy jiných 
vyznání a školy jinorodců (Nerusů). Nacházejí se v místech s obyva- 
telstvem neruským a mají kurs čtyřletý. Soukromých škol počátečných 
jest velmi málo; setkáváme se s nimi hlavně ve větších městech. Zři- 
zovati je mohou všichni ruští poddaní, ale k otevření jich třeba jest 
svolení školní vrchnosti. Volba učebných předmětů v soukromých školách 
přísluší tomu, kdo školu zřizuje, ale osnova učebná musí býti potvrzena 
popečiíělem učebného okruhu V řadě předmětů všude musí býti ná- 
boženství (» zákon boží«) a ruský jazyk. Dozor nad soukromými ško- 
lami přísluší v hlavních městech okružním ins^pektorům, v ostatních 
městech ředitelům a inspektorům národních škol, 

Podle úředních statistických dat bylo r. 1896 všech počátečných 
škol 78.724 se 3,801.133 žáky (z nichž bylo 2,948.274 chlapců a 
831.544 děvčat). Z celkového počtu škol bylo pod svrchovaností mi- 
nisterstva vyučování 32.708 škol se 2,339.934 žáky, pod svrchovaností 
synodu 34.836 škol s 1,116.492 žáky; pod svrchovaností ministerstva 
války 10.270 škol (pro vojenské děti) se 301.092 žáky. V r. 1903 
(v posledním roce sčítacím) bylo veškerých škol 90.942 se 209.394 uči- 
telskými silami a 6,344.747 žáky. Srovnáme-li tato čísla s daty z r. 1899, 
shledáme, že za pěUlctí vzrostl počet škol o lo^o* celkový počet uči- 
telů o 35*47^^ a celkový počet žactva o 27'2^/o. V poměru k veUkosti 
a obyvatelstvu Ruska připadá jedna škola na 1.533 duší a na 206 čtver. 
verst; na jednoho učitele připadá průměrem 25 žáků. Vyjádříme-li 
počet žactva v procentech, shledáme, že r. 1903 chodilo do počáteč- 
ných škol 3'8^^^j úhrnného počtu obyvatelstva (z celkového počtu oby- 
vatelstva mužského pohlaví 547o» ženského 2*2 ^o)- Vydržování škol 
stálo celkem 62,002.209 rub.; z těch dal stát 24'67o — ale z celého 
státního budžetu za r. 1903 připadlo na národní školství všeho všudy 
0-8% I 

Všeobecné sčítání lidu r. 1807 (poslední sčítání) poskytlo velmi 
znjímavá data o stavu lidového vzdělání v Rusku. Ukázalo, kolik úsilí 
jest ruskému národu ještě vynaložiti, aby povznesl národní osvětu na 
příslušnou výši. Především obracejí k sobě pozornost data o vzdělání 
obyvatelstva různých vyznání a národností. Máme-li zření k veškerému 
obyvatelstvu říše, dostaneme tuto tabulku gramotnosti jednotlivých vy- 
znání: 



Současný stav národního vychování v Rusku 11 

Vyznání: ^/^ znalých písma: 
U protestantů 70-47o 



židů 39-07^ 

římsko-kalolíků 32-17 



o 



/() 



slaroobřadcťi 20*2 7^, 



0/ 



o 



pravoslavných 19'07 

» arméno-gregoriánů 13 "370 

» budhistů a lainaitů 8 27jj 

» mohamedánů 7*2 ^/f, 

» ostatních nekřesťanů 2 '870 

A tak vyznavači státního náboženství, totiž vlastní Rusové, v stup- 
nici gramotnosti zaujímají páté místo mezi ostatním obyvatelstvem! 
Je to dojista číslo, zasluhující hluboké pozornosti. 

Neméně poučný obraz podává statistický přehled znalosti písma 
nejen v jazyce ruském, ale i v jazycích jiných národností, Rusko obý- 
vajících. Tyto údaje zasluhují obzvláštní pozornosti, neboť jest známo, 
že vláda dosud snaží se umele porušťovati » jinověrce* (Nerusý), ná- 
silně zavádějíc znalost ruského písma mezi Nerusý. Do revoluce byly 
vyháněny místní jazyky nejen z vyučování, ale i z pouhého soukro- 
mého hovoru žactva ve školách všech druhů a stupňů. Směšno jes*t, 
že i Malorusům, tedy větvi ruského plemene, dosud se zakazovalo 
tisknouti písmo svaté v rodném nářečí — a teprve minulého roku, 
již po vydání manifestu ze dne 17. (30.) října, přehlížení hotového již 
maloruského překladu dálo se v Akademii Nauk skoro tajně a velmi 
spěšné, snad v očekávání nového manifestu! Národní vzdělání u všech 
národností (kromě velikoruské) zůstavovalo se péči rodiny a soukromé 
dobročinnosti. I jest velmi zajímavo seznámiti se s výsledky vládní 
politiky v tomto směru. Obraz rozšíření osvěty n jednotlivých národ- 
ností a plemenných skupin v Rusku jest v procentových číslech 
tento: (viz násl. str.) 

Slovy »znalí písma v jiných jazycích* beze vší pochybnosti mů- 
žeme rozuměti znalost písma v rodném jazyce té které národnosti. 
Ukazuje se, že v gramotnosti Rusové (muži) ustupují národnosti ger- 
mánské a htevsko-lotyšské. Nedosti na tom: v ruském jazyce jest 
více gramotných Němců, Židů a neruských Slovanů než 
samých Rusů! Zvlášť žalostné jest číslo Rusů, obdrževších vyšší 
vzdělání než elementární. V té příčině ustupují Polákům, ostatním 
Slovanům, Němcům, jiným Germánům, jiným Indoevropanům, ba 
i Kartvelcům! Stav osvěty u žen jest ještě žalostnější. V té příčině 
slojí nad Rusy Poláci, plémě litevsko-lolyšské, Němci, ostatní Germáni, 
Židé a Finové. Znalých ruského písma jost více Polek, ostatních Slo- 
vanek, žen litevsko-lotyšských, Němkyn a jiných Germánek, Židovek 
a Finek než vlastních Rusek! Vyjímaje méně kulturní asijské národ- 
nosti všecky jiné ženy dostávají vzdělání vyšší prvopočát^čného u větší 
míře než Rusky. Pozoruhoden je také velký rozdíl stupně gramot- 
nosti mezi muži a ženami: u Rusů s jedné strany — as druhé 
strany u národností, ve vzdělání výše stojících. 



12 



A. I. Aleksandrov: 





Znali 


písma 1 Znalí písma 


Vzděláni vyiSi 


Celkem 


Mateřský jazyk 


ruského 


1 v Jiných jaz. 


prvopoSáteJn. 


wxa.ciii 




Muži 


Ženy ! Muži 


Ženy 


Muži 


Ženy 


Muži 1 Ženy 


Ruský . . . • 


290 


8-2 \ 01 


0-2 


1-5 


10 


30-6 


9-3 


Polský .... 


18-9 


9-3 


130 


190 


2-9 


1-2 


\ 34.8 


29-4 


Ostatní slovanské . 


39-0 


11-7 


50 


60 


4-4 


10 


42.3 


18-7 


Litevsko-Iotyšské . 


22-1 


12-8 


29-8 


39-6 


0-7 


01 


52.6 


52-5 


Románské . . . 


11-2 


2-3 


11-7 


06 


0-8 


0-8 


12-7 


3-7 


Německý . , . . 


27-5 


21-6 


27-5 


331 


5-4 


3-8 


59-9 


28-6 


Jiné germánské 


306 


36-2 


32-8 


351 


18-9 


lil 


1 82-3 


82-3 


Ostatní indoevrop- 






1 












ské 


7-2 


2-9 


: 7-2 


1-8 


1-5 


0-6 


! 15-8 


5-3 


Židovský (žargon) . 


31-2 


16-5 


16-9 


10-7 


0-9 


10 


28-9 


28-2 


Kartvelská nářečí . 


6-3 


21 


101 


81 


16 


0-5 


180 


10-7 


Nár. kavkazských 


















horalů .... 


1-2 


01 


; 7-9 


1-2 


01 


001 


9-2 


1-3 


Finský .... 


192 


8-5 


! 15-8 


18-4 


0-3 


01 


352 


26-9 


Turecko-tatarská n. 


2-2 


04 


7-3 


4-6 


01 


001 


i 9-6 


51 


Mongolsko-bo rj a tská 


















nář 


40 


0-3 


6-5 


02 


01 


001 


' 10-5 


0-5 


Kult. nár. dálného 














1 


východu . . . 


2-2 


0-3 


22-4 


1-7 


01 


01 i 24-7 1 21 


Ostatních severních 














plemen . . . 


4-2 


0-5 


1-2 


004 


003 


001 . 5-4 0-6 


Průměrem v celé říši 


23-6 


7-9 


43 


4-4 


1-4 


0-9 ; 


29-3 


131 



Neveselý obraz stavu národního vzdělání — neveselé jsou i ži- 
votní poměry pracovníků na roli národního školství: učitelů. 

III. 

K přípravě učitelů národních škol existují zvláštní paedagogická 
učiliště — učitelské ústavy a semináře. Z prvých vycházejí učitelé 
škol městských a dvoutřídních selských; nyní jich jest v Rusku cel- 
kem 10 se 700 chovanci. V druhých připravují se učitelé škol počá- 
tečných; jest jich 62 se 4.500 chovanci. Kromě toho jest ještě 13 t. 
zv. » centrálních c škol, 4 ženské učitelské školy a 14 církevně učitel- 
ských škol s 1100 chovanci. 

Kurs učitelských ústavů a seminářů je tříletý, v některých semi- 
nářích čtyřletý. K praktické přípravě chovanců připojeny jsou k uči- 
telským ústavům městské školy, k seminářům školy elementární. Ze 
speciálně paedagogických ústavů odcházejí učitelé hlavně na školy 
zemské a ministerské. Učitelské síly církevně farních (»prichodskich«) 
škol vycházejí dílem ze vzpomenutých škol církevně učitelských, dílem 
z duchovních seminářů a učilišť. Syn venkovského duchovního dostal 
strach z » bezedné pře moudrosti* v duchovních seminářích, neskončil 



Současný stav národního vychování v Rusku. 18 



kurs a vrátil se k otci do rodné vsi. A otec stará se mu o místo 
v církevně farní škole. Syn počíná se obírati učitelstvím, nemaje k ně- 
mu nejmenší přípravy, ba maje vábec nedostatek jakýchkoli vědeckých 
poznatků. Druhdy stává se i jinak. Mladý muž absolvoval seminář, 
ale nemůže hned dostati duchovenského místa. Aby nemusil, jsa bez 
místa, k vojsku, přijímá místo učitelské na farní škole, dokud se pro 
něj neuprázdní nějaké místo duchovenské. Učitelkami na církevně far- 
ních školách stávají se žačky t. zv. eparchialních ženských učilišť pro 
duchovenské dcerky.*) Ženských učitelských seminářů do poslední doby 
nebylo, teprve nedávno bylo otevřeno několik takových ústavů. Dosud 
šly za učitelky zemských a ministerských škol obyčejně dívky s vše- 
obecným gymnasijním vzděláním, toužící buď věnovati se vychovatel- 
ské činnosti, nebo i bez zvláštního posvěcení. 

Hmotné poměry učitelstva národních škol jsou prabídné. Služné 
jejich v zemských školách kolísá mezi 180 — 300 rubly ročně, ve ško- 
lách farních jest ještě menší — k tomu vyplácí se služné velmi ne- 
pravidelně; vyplácení služného v náležitý čas považuje se za zvláštní 
milost selského starosty nebo vólostního (okresního) staršiny. Člověk 
svobodný ještě může z těch peněz jakž takž žíti, ale lidem ženatým 
a otcům rodin nezbývá, než doslova 'tříti bídu. Není sice zákona 
o coelibátě učitelů počátečných škol, ale v praksi jsou nuceni zůstá- 
vati svobodnými. > Příjem je tak nepatrný, « píše učitel z jedné vý- 
chodní gubernie, »že mnozí učitelé se nezení, nemajíce naděje, že by 
uživili rodinu; později pak, když dostanou přídavek, bude již na ženění 
pozdě. « Tento učitel vydržuje dvě dcery na progymnasii a žije ve vsi 
se ženou a třetí dcerou; služného — po odečtení příspěvku na pensi — 
bére 23 rublů 50 kopejek měsíčně I Z této sumy na dvě vzdělávající 
se dcery odpadá kolem 18 rtiblů měsíčně, tak že na ostatní rodinu 
zbývá 5 rub. 50 kopejek . . . >Jest otázka, « píše učitel dále, >jak 
z tohoto zbytku máme se tři vyživiti bez bídy, třeba to bylo na vsi?« 

Jiný učitel, zoufalý svou bídou, přímo se vyslovuje, že by bylo 
třeba vydati zákon o coelibátě národních učitelů . . . Hle, k jakým 
bizarním přáním vede bída > rozsévače na poli národním* I ... A jiný 
učitel srovnává své postavení s postavením koně — a dospívá k vý- 
sledku, že koni jest lépe než jemu. » Pracovní síla,« rozumuje, •po- 
třebuje náležitého vydržování. Vezměme na př. pracovního koně: do- 
stává-li se mu dobrého a dostatečného obroku a náležitého odpočinku, 
přináší více užitku a vydrží déle na živu. Kůň za takých okolností 
jest šťastnější, nežli náš bratr učitel, zejména má-li rodinu: již jako 
hříbě po mateřském mléku chápe se píce, berouce jej od matky pe- 
čují o něj, krmí jej a ošetřují jakožto budoucí dělnou sílu, a když 
dospěje, žije v týchž poměrech životních jako jeho matka, neztráceje 
ničeho ze své výživy. Zdali je tomu tak u nás pracovníků? Svobodný 
učitel dostává 240 rub. na rok; samotnému mu to třeba stačí. Ale 
jakmile se ožení, zmenší se jeho výživné na polovinu; přijdou děti, 
a úděl jeho ještě se zmenší; vzrůstá rodina, vzrůstá i vydání — na 



*) Jsou to nižší školy než ženská gymnasia. 



14 A. I. Aleksandrov: Současný stav národního vychování v Rusku. 



■I 



Úkor pracovníka. Dobre-li počítáš, připadne ti konec konců na den 
všeho všudy pětkopějek;zaten peníz pojez, napij se, oděj se a obuj. 
Zcela jasno — přišla doba hladovění; jen přijde- li významnější udá- 
lost v rodině, vypije se číška čaje s bílým chlebem a o vzkříšení pojí 
se po postě maso. A práce je neustále táž! Vezmu na př. sebe. Roku 
1879 dostával jsem sám 240 rub. ročně, řiyní dostávám 300 rub. Co 
zbude pro mne z těch peněz ? Rodina moje skládá se nyní z desíti 
členů, z nichž tři jsou na školách v Simbirsku; jeden z nich dostává 
zemské stipendium, dva jsou na mém vydržování; platím za ně do 
učitelského internátu 100 rublů; pro ně spotřebuji ještě při vší skrom- 
nosti 80 rublů na oděv, obuv, učebné potřeby, cestovné, dále na plat 
za učení jednoho syna v řemeslnické škole atd. Zbývá mi na rodinu 
120 rub., ale z těch ještě se mi sráží na pensi, tak že připadá denně 
na člověka ani ne 5 kopejek. Co dělat — chtěl bys v oděvu protáh- 
nout údy, ale poněvadž jest oděv pořád týž,. nezbývá, než skrčiti se. 
To jsem ještě nepřipomenul nepředvídaná vydání, jako jsou pohřby, 
krtiny atd. Žebrák dostává mnohem více a práce má méně — a práce 
jeho není duševní a nepřináší jiným užitku, jako naše. Hle, položení 
našeho bratra!* 

Učitelé bydlí v bídných komůrkách, oddělených od třídy prkny. 
Polní hospodářství jest jim zaváděti si z vlastních prostředků: koupiti 
půdu, najmouti dělníka, koně, opatřiti si domácí zvířata atd. Pocho- 
pitelno, že z bídného platu těžko zaváděti si vlastní hospodářství, 
i nezbývá, než kupovati u sedláků takové nezbytné potřeby, jako 
mléko, máslo a p. Mnoho těžkostí má učitel také se strany příliš čet- 
ného > představenstva* různého druhu. Vesnický paedagog závisí kromě 
bezprostředního svého představenstva ještě i na selských >ůřadech< a 
•mocných toho světa « — na okresních staršinách, písařích, popečitě- 
lích (kurátořích) škol, obecních starostech, ba i na zámožných muží- 
cích-darmožroutech, překupnících či — jak jim u nás říkáme — »ži- 
voglotech* (pijavicích). Každé z těchto > představenstev*, reakční po 
své povaze, má za své právo dávati učiteli instrukce, slíditi po jeho 
chování a donášeti na příslušné místo. Slovem, učitel jest obklopen 
vládními špehy. Učitel jest nucen jezditi si několikrát k okresní správě 
pro služné, poslouchati poznámky ctěného »pána okresu*, klaněti se 
mu, udržovati s ním známost atd. Mladým učitelkám jest často sná- 
šeti těžké pro ženu urážky od místního > představenstva*. Mladičká 
učitelka zalíbí se staršině nebo písaři — i počne za ní choditi a činiti 
jí známé návrhy. Narazí-li takový vesnický Don Juan na odpor u bez- 
branné učitelky, přijde jí to draho: bude ji týrati zadržováním služ- 
ného, bude se chytali každé příležitosti a donášeti vyšším úřadům ne- 
pěkné věci o jejím chování, až konečně bude nucena buď vůbec uči- 
telského povolání se vzdáti, anebo v lepším případě odejíti jinam. 

Petrohrad. (Dokončení.) 



t:' 



Bohdan Lepkyj: Z ukrajinské vědy. 15 



BOHDAN LEPKYJ: 

Z ukrajinské vědy. 

o kulturním rozvoji ukrajinského národa svédčí nejlépe rozvoj 
jeho védy. Pomíjím » Naukové tovarystvo imeny Ševčenka*, instituci ve- 
likou, která se může sméle méřiti se zahraničními akademiemi v$d, 
a upozorním na knihy, které v poslední dobé vyšly vedle publikaci léla 
společnosti. 

Na prvním místé jest mi uvésti dílo professora Ivovské university 
M. Hruševškého: ^OnepRTí HCiopin yKpaHHCKaro Hapo^a* iNíirys 
déjin ukrajinského národa. Petrohrad, 1905). Je to první poku:^ 
vědeckého zpracování déjin Ukrajiny od dob, kdy se národ ukrajinský 
usadil na prostranství, které dosud obývá, až do dob nejnovější cli. Pokus 
tím obtížnější, že autor snažil se podati výsledky nejnovějších hádání 
a držel se přísně vědecké methody, ačkoli dílo jeho mělo sloužiti (u sku- 
tečně slouží) za příruční knihu k poznání vlast enských dějin v nťjslríít li 
vrstvách národa. Že tyto obtíže překonal, sluší přičísti stejně jeho vro- 
zenému nadání dějepiseckému, jako ohromné erudici, jíž mu nemohou 
upříti ani jeho odpůrci. 

Netřeba dodávati, že to jsou dějiny kulturního rozvoje národa, dě- 
jiny jeho duševního uvědomování a společenského ústroje, jeho názorii 
o světě i lidských poměrech, jeho národního sebevědomí. Prol. >Iru- 
ševákyj poráží vědeckými důvody tendenční tvrzení Pogodinovo, že díjÍDv 
staré Rusi do XIII. stol. byly prvotními dějinami Ruska a že iji^loiie 
Rusi-Ukrajiny počíná značně později. Naopak z díla, o němž píšeme, jest 
patrno, že minulost Ukrajiny jest jednolitým pásmem dějinných události, 
jest řetězem jednotlivých období povznášení a úpadku od časů nejstarších 
až do nejnovější doby. Zavilé vztahy s národy sousedními dochií7,ejí zde 
objasnění průhledného, snad ne vždy shodného s názory čtenářovými, ale 
vždy velmi důsledně provedeného. Nejdůležitější snad částí jest historie 
XIX. stol., oněch muk národní duše, toužící po kultuře a svohod(}. Je 
to část stejné důležitosti pro vědeckého pracovníka v historii, jako pro 
badatele literatury. Vadou díla je snad nerovnoměrné probírání jednotli- 
vých období, ale to jest již věcí osobního názoru spisovatelova. 

Jak potřebnou byla tato kniha, toho nejlepším důkazem jest oliromm 
její prodej. V jediném rpce rozprodalo se 2000 výtisků, tak že nyní in:ime 
před sebou již druhé, rozšířené a zdokonalené vydání o 512 stranách. 
Zvláště XIX. stol. došlo v 2. vydání obšírnějšího a podrobnějšího zpraco- 
vání. Vyličuje zde prof. Hruševškyj útisk ukrajinského jazyka a jeho lite- 
ratury, nízký stav školství a nezbytnost autonomie. Kritika i řtenářslvo 
přijali práci jeho s uznáním a povděkem. Rychlé její rozšíření svědčí 
o tom, že intelligence ukrajinská, pohřížená dosud v lhostejnosti, ne-li 
v národním odpadlictví, počíná se zajímati o minulost svého nárcnta. Kvt 
by kniha prof. Hruševškého vykonala v tom směru poslání učitelky a ka- 
ratelky! Kéž by probouzela a uvědomovala národní svědomí. Vychovala 
se kdysi celá pokolení na vlasteneckých, ale fantastických dějinách pseudo- 
Konyškého — nechl! se nyní z knihy Hruševškého vzdělá pokolení nové, 



16 Bohdan Lepkyj: Z ukrajinské vědy. 

které tlovede náležité pohlížeti na minulost svého národa a které bude 
míti odvuiiu pohledéti i v jeho budoucnost. 

Skoro zároveň vyšel V. svazek (1. Cásl) »Déjin Ukrajiny-Rusi« 
tého2 autora (*HcTopifl yKpHÍFiH-PycH«, nákladem Společnosti Sevčen- 
kovy ve Lvové, 1905.), díla, které rovnéž v krátkém čase a při dosti 
vysoké eené i téžkém, védeckém rázu dočkalo se druhého vydání. Práce 
ta vyžadovala by v§ak zvláštního, védeckého rozboru. Dodati ješté sluší, 
že první svazek Déjin prof. Hruševákého vyšel také v némeckém pře- 
kladu (nákl. firmy Táubnerovy). 

Vedle známého autora uvedu práci mladého historika Bohdana 
Barvinského, monografii o Zikmundu Kiejstutoviči, bratru knížete Vi- 

tolda (*>Ke]1'HM0UT KeÉCTyTOBUH. BCJIBKHň KUH3b JIHTOBCKO-pyCKUň. 

143ÍÍ— U4U«. — }KoBKBa. 1905.). Jsou-li polsko-křižácko-litevsko-malo- 
niské vztahy XV. stol. velmi spletilé a téžko pochopitelné, byla postava 
knížete Zikraonda, zdatného, surového, despotického, ale kolísavého, 
v kaleidoskopu tehdejších událostí skutečnou otázkou. B. Barvinákému 
podařilo se na základe velmi svédomitých a pracných badání nejen učiniti 
nám přístupnou postavu hlavní osobnosti monografie, nýbrž i vrhnouti do 
íehdejšícli spletitých politických pomérů značný proud jasného svétla. 
Proto také kritika (blavné polská) vyslovuje se o práci Barvinákého 
s uznáním. Dr. Feliks Koneczny na př., který rovnéž v tom sméru 
pracoval a může tedy býti povolaným soudcem, praví: » Máme před sebou 
monografii, která dokonale snese všecka védecká ki^iteria: má přesnou 
inethodii, která se nemusí obávati nejpřísnéjší kritiky, a védecký aparát, 
předvedený Čtenáři důkladné ; můžeme gratulovati autoru i rusínské védé, 
kteni v ném získala adepta a osvéžitele velmi vážného «. 

S opravdu sensační prací vystoupil Dr. Sčurat. Sensace tkví už 
v názvu knihy: »ťpyHBaJib;(CbKa nicHH (Bogurodzicza dzewicza) na- 
jiHTKa aaiia^HO-pycLKOi .líTepaxypH XIV. b.« (Žovkva, 1906). Bogu- 
rodzííza dzewicza památkou západorusínské literatury XIV. veku ! Tedy 
všetky genetické theorie té písné, všeliké odvozování její od sv. Vojtécha, 
královny Kíngy atd. byly mylné? Podle mínéní dra Ščurata — ano. 
Na základe velmi podrobných badání historických, morfologicko-fonetických, 
rythrnických a ideovo-komposičních dokazuje autor, že to byla píseň 
západo-inaloruská, zachovaná v latinské transkripci, s notami rovnéž podle 
západ níliíí způsobu psaní. Dosud ze 40 slov písné bylo 22 nesrozumitel- 
njiih nebo sporných — ta nyní dr. Sčurat podle své theorie čte snadno, 
bez náiíilť a překrucování textu. Výsledky svých badání shrnuje autor na 
konťi rozpravy takto: grunwaldská píseň před r. 1410 nebyla v Polsku 
popiiiární, nemohla tam povstati před XV. stoletím, nebof má tvary ne- 
sliodujícf se s duchem jazyka staropolského XIV. a XIII. veku. Jazykem 
Hvým svOilčí o západomaloruském původu, tak že latinkou psaný text 
sluáí povailovati za pouhou transkripci ze západo-maloruského originálu. 
SvL^dei Q tom rovnéž všecky pojmy, jimiž píseň operuje, divným sesta- 
vením trojice, pochopitelným jediné na pozadí církevné-ruském. Její 
stavba jest sice závislá na latinské písni »Ave praeclara maris Stella «, 
ale složení její vyznačuje se všemi vlastnostmi písní maloruských, slo- 
žených podle týchž požadavků melodických, jako píseň grunwaldská. Ne- * 



J. Baudouin de Courtenay: Z ruchu osvobozenského v Rusku. 



17 



dostatek přepisů v západo-maloruských končinách lze vyložiti její popu- 
lárnosti T téch místech. 

Nechceme předbíhati, jak přijme slavistická kritika theorii professora 
Sčurata, ale uznati třeba, že práce jeho vyznačuje se velkou bystrostí 
a smélostí v invenci, jakož i svédomitosti a důslednosti v podání a do- 
kazo>ání. Prací tou podal prof. Sčurat nový důkaz svých neobyčejných 
schopností na poli literámé-historickém. 

Filosofie ležela dosud v ukrajinské literatuře skoro úhorem. (Mluvím 
o dobé nové.) Ty, kdož v ni pracovali (jako Lisovškyj), můžeme počítati 
spíše k cizím, než ke svým. Není divu. Je to kvét bujný, ale potřebující 
také bujné a dobře připravené půdy. Vykvétá v létě nebo na podzim, 
nikoli však na jaře védeckého rozvoje. V nejnovéjší dobé počala Ukrajina 
pracovati i na tomto poli, ač ne hojné a příliš horlivé. K nečetným 
tém pracovníkům náleží prof. Kopač, který po vykonaných studiích v ci- 
ziné počal ve feuilletonech i v samostatných brožurkách popularísovati 
výsledky filosofie u cizích národů, hlavné u Némců (Paulsen) — a nyní 
pravé vydal také původní, vlastní práci. Ale hned při prvním vystoupení 
dostalo se mu podivuhodného uvítání u jeho sousedů. Nebof Ivovský 
»Przegl^d« *) učinil mu vážné výčitku, že jako professor a tedy vycho- 
vatel mládeže obírá se lakovými bezbožníky, jako jsou Kant a Spinoza. 
Je to pravdé nepodobno — a přec je to pravda!**) Vydává to smutné 
svédectví o haličských politických pomérech a o středovékém způsobu my- 
šlení. Professoru Rusínu na konec nebude dovoleno ani obírati se filosofií. 
Štéstí, že byl prof. Kopač srovnáván s tak osvědčeným katolíkem, jako 
jest rada A. Barwiúski — jinak kdo vl, co by se s ním stalo ! Snad by 
přišel na hranici . . . Ale mluvme vážně; to jsou přec věci tragikomické, 
které by se jednou už měly uložiti do archivu. 
(Krakov.) 



J. BAUDOUIN DE COURTENAY: 

Z ruchu osvobozenského v Rusku. 

Předneseno v sále Musea technologicko-pramyslového v Krakově 7. července 

r. 1903.***) 

Mluvím-li o » ruchu osvobozenském«, činím tak podle přijatého 
obyčeje; v tom, co se dosud v Rusku děje, spatřuji ne tak ruch osvo- 
bozenský, jako spíše ničitelský. »Osvobozenským« stává se jen pro 
ty, kdož se jím osvobozují od tíhy života, kdož se jím uvolňují z do- 
časných pout a přenášejí na onen svět. Pw celé obyvatelstvo však je to 
neustálá můra, je to jakési nekonečné » peklo « anebo nanejméně »oCi- 



*) List nanejvýš klerikálně zpáteénický. Posn. reci. 

*♦) My ovšem to chápeme — vždyť jsme nedávno měli proslulý případ 
Judu v! Hed 

**♦) Přednášku tu měl jsem ještě před rozehnáním dumy Nyní na ně- 
které zásadní věci pohh'žím jinak. Poměrný optimism musil ustoupiti roz- 
hodnému pessimismu. Tuto změnu naznačuji do jisté míry v doplňujicích 
číslovaných poznámkách. 

Slovanský Přehled LX. l'.K)tí, čís. 1. 2 



my^wy^"^- 



W'i:. 



18 J. Baudouin de Courtenay: 



stec«; do »ráje« však jest ješté nesmírné daleko. To, nač pohlížíme 
v Rusku, vleklo se chronicky přes 40 let, ba vlastné mnohem déle. Je 
to nyní jen ostrá krise choroby, vyvolané vojnou a okolnostmi s ní 
sdruženými. 

Z chaosu horečných záchvatů a nejrozmanitéjších snah vyplývají, 
dva hlavní proudy: živelné hnutí, neuvédomélé, zachvacující celou spo- 
lečnost, a vedle něho hnutí uvédomělé, vtélené v některých stranách a 
v parlamente. 

Skoro celá společnost jest nasycena nenávistí, nenávistí ke svým 
nepřátelům, náležejícím buď k jiným stranám, buď k jiným třídám či 
skupinám společenským. Tato prudká nenávist, tato zlovéstná nálada, vy- 
jádřená tak znamenitě ruským slovem >čelovékoněnavistničestvo<, dostu- 
puje nejvyššího napětí u obhájců starého řádu, u obránců >3amodér- 
žaví«, >pravoslaví« a »národnosti« velkoruské. Oni jsou to, kdož pořá- 
dají proslulé >pogromy«, které způsobují stydnutí krve v žilách při 
pouhé vzpomínce. 

Značná část obyvatelstva věnuje se sportu vzájemného hubení. 
Palmu prvenství v něm odnáší » ozbrojený lid«, poštvávaný svými vůdci, 
totiž divoké, rozzuřené žoldáctvo, tak zvané »christoljubivoje vojinstvo« 
cara veškeré Rusi, považující dnes všecky obyvatele za zvěř, na kterou 
lze beztrestně pořádati honby. 

Toto ničivé šílenství nedosahovalo by takového stupně, kdyby pro 
ně po věky nebyla připravována příhodná půda. Hlavním činitelem, při- 
pravujícím dnešní zdivočení, byla nauka » svaté historie* křesCánů a židů. 
Drobné, neustálé štvaní proti jinověrcům, obsažené v » pravdách zjeve- 
ného náboženství*, jakož i v příslušně preparovaných >dějinách vlaste- 
neckých*, znamenitě připravovaly mysli k přijímání hesel antisemitských 
a jiných jim podobných, k horlivému upravování a uskutečňování ne- 
návisti bližního, jíž černé houfce říkají » láska k bližnímu*. 

Vláda chutě kořistí z této ničitelské nálady, pouští uzdu citům ne- 
návisti, aby odvrátila pozornost od svých vlastních činů a od věcí zá- 
sadních. Představitelé vlády nepořádají vždy sami » pogromy*, ale vždy 
vítají vykonané činy zločinců, jež stále odměňují aneb jichž v nejlepším 
případě aspoň netrestají. 

Jaké tedy máme před sebou bojující síly, neuvědoměle i uvědoměle 
zužitkovávané zápasícími mocnostmi? 

Nuže : na jedné straně vidíme buď fanatismus náboženský a rasově 
národní i megalomanii státní ve spojení s obavou o ztrátu privilejí a 
o ztrátu braní úplatků, buď fanatismus strannický ve spojení s touhou 
po vyniknutí — na druhé straně cit spravedlnosti a obětavost, kromě 
toho pak dobře pochopený vlastní zájem do vzdálené budoucnosti. 

Tak zvaní » socialisté* jdou tu mimo volně ruku v ruce s tím, co 
se nyní nazývá ruskou » vládou*. Pravím »tak zvaní*, nebof skuteční 
socialisté s Plechanovem v čele dobře chápou stav věcí a podporují 
snahy osvobozenské. Tak zvaní >socialisté« ruští jsou prostě anarchisté, 
křiklouni a buřiči ; z části jsou to lidé ctižádostiví a krvelační. Nebof 
jaká jsou jejich hesla? 



z ruchu osvobozenského v Rusku. 19 

»Kdo není s námi, jest proti nám a toho zničíme na 
prach* — heslo, praktikované s neúprosnou urputností i nynéjší 
ruskou vládou. 

»Vyjmouti vétáinu Ruska z práva a odevzdati ji na 
soud lidu* — t. j. rovnéž pravé zásada, která řídí kroky nynější ruské 
vlády, jejíž- ohloupená, bezuzdná a rozvzteklená armáda jest pravé tím 
» soudícím lidem*. 

Konečné heslo ^diktatury proletariátu* má vlastné za účel 
zavedení diktatury hrstky ochlokratických tyranů. Oceňuj i-li mravní hod- 
notu > diktatury proletariátu* a srovnávám-li ji s diktaturou Trepova a 
jenerál-gubernátorů vůbec, prohlaáuji bez váhání, že pravé se stanoviska 
ethického dávám přední místo diktatuře jenerál-gubernátorů. Tu aspoň 
hned vím, s kým j^t mi jednati: když kat, tedy kat, a od kata nic 
nežádám. Při » diktatuře proletariátu* však pod rouškou různých vzlet- 
ných frází a osvobozenských hesel ukrývá se také jen kat a nic víc. 
» Diktatura proletariátu* obsahuje lež a klam, jichž jest prosta diktatura 
patentovaných katů státních. 

Tito státní kati opírají se jen o armádu a vůbec o brutální sílu. 
Ale mohou-li dlouho spoléhati na armádu? 

Ruská armáda jest dnes nanejvýš zanarchisována a zdemoraliso- 
vána. Není ruské armády. Obyčejné armáda »civilisovaných« států jest 
zorg&nisovaný, poslušný zástup, určený k zabíjení a ničení. V ny- 
nějším Rusku jest to prostě obyčejná zanarchisována, zdesorganiso- 
vaná banda zbojníků, lupičů, zhoubců a násilníků. Je to šílenec s me- 
čem v ruce. 

Zdali se podaří přinutiti jej, aby se vzpamatoval? • 

O tom třeba pochybovati, zvláště obrátíme-li pozornost na strašný 
mravní úpadek vojáků a ještě více důstojníků. Cynismus těchto pánů 
jest až imponující. Chlubí se svými zločiny jako nevím jakými hrdin- 
skými činy. O honbách na lidi, jež pořádali, vypravují s takým uspoko- 
jením a s takovou pochoutkou, jako obyčejní lovci vypravují o honbách 
Uf obyčejnou zvěř. 

Pamětihodný jsou »hrdinské činy«, vykonané v Moskvě a u Moskvy 
seměnovským plukem carské gardy (v němž — mimochodem řečeno — 
slouží asi 20«/o Poláků). 

Na jedné stanici moskevsko-kazaůské dráhy několik takových » hrdi- 
nů « s důstojníkem v čele vtrhlo do obydlí více než šedesátiletého hlu- 
chého starce Voroniče, který se dokonce zaradoval z příchodu vojáků, 
domnívaje se, že jej ochrání před možným vpádem zlosynů. Na povel 
důstojníka >v štyki jego!« zdvihli jej vojáci na bodácích. Chtěli totéž 
učiniti s jeho ženou, ale zanechali toho, neboC ta hrůzou padla opět 
v zuřivou šílenost, z níž se nedávno před tím vyléčila v blázinci. 

V jisté petrohradské společnosti mičman, t. j. mladší námořní dů- 
stojník, který se dobrovolně súčastnil »kámé výpravy* (kaťatěrnaja eks- 
pedicija) v Pobaltí, chlubil se, že v jakési vsi vlastnoručně zabil 16 lidí 
jen za to, že se k němu vzdorovitě chovali. 

V jiné opět společnosti byl nižší důstojník seménovského pluku. 
Při večeři začal vyprávěti o i.vých »hrdinských činech*. Jak tvrdil, zabil 



^fy- 



20 



J. Baudouin de Courtenay: 



vlastní rukou v Moskvé a na stanicích dráhy moskevsko kazaňské 40 lidí. 
Možná, že přehánél a udal příliš vysoký počet »zvéře«, kterou zabil; 
ale to jest obyčejná slabost myslivců, kterou musíme mu odpustili. 
Leč dále. 

Pochlubiv se skvělým výsledkem své honby, ukázal přítomným 
nádherný briliantový prsten. 

»Víte, jak jsem k tomu prstenu přišel ?« 

Na tvářích posluchačů znamení otázky. 

»Takto: V dome bohatého továrníka, který utekl z Moskvy před 
revolucí, konali jsme prohlídku. V jednom pokoji našli jsme velký kufr, 
ovšem zamčený. S počátku obávali jsme se jím hnouti, domnívajíce se, 
ie jsou v něm snad bomby a jiné výbušné věci. Po krátkém váhání 
zvítězila zvědavost: Ničevo! Do toho, hoši! — Vojáci otevřeli kufr bo- 
dáky. V něm byl menší kufřík, jejž rovněž bodáky otevřeli. Konečně 
objevila se ozdobná, drahá skřínka, rovněž zamčená. I ta povohla síle 
bodáků, a když jsme ji otevřeli, spatřili jsme množství drahých kamenů. 
Rozdal jsem je vojákům a tento prsten, nejkrásnější ze všeho, jsem si 
ponechal. « 

Jméno toho důstojníka jest mi známo. Jest — jako ostatně všichni 
důstojníci pluku seménovského — vyznamenán řádem. Že vyprávěl 
o těchto svých činech, není nic divného. Mnohem divnější jest, že na- 
lezl tolik ochotných posluchačů, kteří jej vyslechli pozorně a s posvěd- 
čujícím úsměvem. 

Děsivá jest mravní otrlost značné části ruské společnosti. Lidé, 
platící za řádné a poctivé, obcují s těmito vražedníky a lupiči, sedají 
s nimi u stolu, a dámy, ílirtující dokonce s revolucí, tančí s nimi, něžně 
se k nim vinouce při valčíku. 

Společnost, chovající úctu k sobě samé, měla by absolutně boyko- 
tovati uniformované zločince. Po vyznamenání účastníků »kárných vý- 
prav* jest hanbou nositi ruské řády. 



Žijeme velkou dobu dějinnou, dobu revoluční. Její bouře, její 
obrovský rozmach očisťuje atmosféru, vyjasňuje situaci. Charakteristickým 
příznakem takové doby jest úplná upřímnost a opravdovost pra- 
covníků, v ní súčastnéných. Vždyf i onen bezpříkladný cynismus zlioubců 
a ničitelů jest jedním z projevů bezohledné opravdovosti. Avšak o tuto 
opravdovost mi nejde. 

Mám na mysli opravdovost ruských stran, af » levých* či » pravých*, 
af těch, které směřují k svobodě a právnímu zřízení, či těch, které hájí 
strašný chaos a bezpráví, zovoucí se »samoděržavím«. Karty jsou od- 
kr>'ty — nikdo se neskrývá se svými záměry. 

Je to vysoce ethická stránka současného hnutí. V takových dobách 
převratu, v dobách historického významu ethika zásad má vrch nad 
oportunismem. 

Současný historický moment po jeho světlé stránce zhušfuje v sobě 
strana konstitučně-demokratická (K.-D., kadetů) čili strana svobody lidu, 
která měla v dumě převahu. Základem její činnosti jest ethika, a to ne 



z ruchu osvobozenského v Rusku. 21 

proto, že strana ta jest opravdovou a upřímnou,*) nýbrž především 
proto, že jest mravně Cista jako žádná jiná. Neposkvrnila se žádným 
štvaním, podpichováním a rozséváním nenávisti. 

Důkazem toho mimo jiné jsou petrohradské volby do státní dumy, 
jichž jsem se dosti činné súčastnil. Na žádné z agitačních schůzí žádný 
den této strany nehlásal hesel nenávisti nebo třeba jen výlučnosti ná- 
rodní a náboženské. V počet kandidátů volitelství strana k.-d. pojala 
značné procento Poláků a Židů. Teprve z vlastní iniciativy, nechtíce 
drážditi vlastence z jiných stran, Poláci a Židé vyškrtli sami sebe, tak 
že jen část jich pozůstala v kandidátní listiné, která také úplné prošla. 
Ze šesti poslanců do dumy, zvolených v Petrohadé, jest jeden Polák 
íprof. Pietražycki) a jeden Polák-Žid (žid z Varšavy), advokát Vinaver — 
byli zvoleni proto, že strana k.-d. nedbala národního a náboženského 
původu kandidátů. » * 

První ruský parlament stal se z nutnosti konstituantou čili shro- 
mážděním ústavodámým. Zůstavuje pouze dědičného panovníka, jinak 
všecko od základů méní, zaváděje zcela nové zásady do společensko- 
politického života Ruska.**) 

V návrzích zákonů, dumou sestavovaných, našly výraz i neuvě- 
domělé skoro, čisté oiementární touhy utýrané společnosti, i uvědomělé 
a jasně vymezené požadavky. 

Jedním z požadavků bylo zrušení trestu smrti čili právní 
vraždy, praktikované nyní s nebývalou hojností. Mezi motivy tohoto 
požadavku zasluhuje vytčení důvod ad hominem, vyslovený, nemýlím-li 
se, poslancem Lednickým (Polákem): » Pánové, vládnoucí nyní Ruskem, 
měli by přistoupiti na zrušení trestu smrti již ze zřetele na sebe samy, 
neboC za změněných okolností mohou se sami octnouti v počtu obža- 
lovaných, jiraž by hrozil trest smrti.* 

Následujícím požadavkem, který musí být dumou nezbytně učiněn, 
jest požadavek soudu nad státními zločinci, nad zločinci, kteří 
tolik lidí buď vyhladili, buď strašně jim ublížili, kteří tolik lidského 
majetku zničili. Tedy soudu nad účastníky všech » výprav kárných*, 
nejen nad důstojníky, ale i nad vojíny, kteří, konajíce očividné zlo- 
činy, nemají práva odvolávati se na vojenskou disciplinu; dále soudu 
nad gubernátory, policejmejstěry atd., kteří pořádali pogromy a jiná 
bezpráví; konečně soudu nad ministry, kteří, jestliže neměli bezpro- 
střední účasti v pořádání pogromů a jiných podniků podobného druhu, 
tedy přece jen že nevolali zjevných zločinců k zodpovědnosti, nýbrž 
naopak ještě je odměňovali a favorisovali. (Dokončení.) 

(Petrohrad.) 



*) Této naprosté upřímnosti a opravdovosti strany konstitučně demo- 
kratické nemohli nikterak pochopiti poslanci z král. Polského, vyšlí ze strany 
národně demokratické. Ani p. Stolypin a jiní zástupci nynější ruské vlády 
nevěří v upřímnost kadetů, podezřívajíce je zejména z toho, že jen zdánlivě 
se vyslovují pro konstituční monarchii, kdežto vlastně směřují k republice. 
V tom mimo jiné spočívá tragika nynější situace. 

**) Tyto blahé záměry byly zničeny státním převratem, t. j. aktem ná- 
silí, vykonaným na dumě dne 9. Tnašeho 22.) července. 






Dopisy : 



Z KrakOTa. 19- ^^fí 1906. 

(Halič vůči událostem v království. — Otázka samostatnosti. — Vědecké 
sjezdy. — Výroční sjezdy haličských spolkťl. — Nové budovy.) 

Halič vůči událostem v království chová se vyčkávavé, a řekneme 
přímo : až příliš klidné. Denníky ovšem jsou přeplnény zprávami z krá- 
lovství a Ruska, dojmům přístupná část intelligence ovšem s utajeným 
dechem a tlukoucím srdcem denné se pídí po telegramech z Ruska, ale 
po nějakém vření v davech není stopy. Není živelných, spontánních de- 
monstrací, vyvolaných zprávami o násilnostech a vraždách ruské vlády, 
není u veřejném mínění rozhodné převládajícího proudu pro revoluci 
v království. Proud ten mizí v novinářských sporech, v strannickém 
osvétlení událostí, v místních záležitostech denních a v záhadách velké 
politiky. Politické a celní hranice rozdélily nás bohužel tak dokonale, 
že třeba teprve s obtíží buditi v srdcích védomí sounáležnosti k jedné 
matce Polsce a vykládati, že záležitost království dotýká se nás stejně 
blízko, jako volební reforma v Rakousku. 

Přes tyto nepovzbuzující příznaky jsou politikové, kteří véří, že ny- 
nější vichřice musí se skončiti samostatností Polska, jsou ideologové, 
vyhledávající základy, na nichž by bylo lze docíliti užšího styku zemí 
polských, V Zakopaném měl před několika nedělemi posl. Daszyúski za- 
jímavou přednášku »0 revoluční taktice v Polsku*, v níž mluví o ko- 
nečném cíli revoluce a naznačil, že jím jest samostatnost Polska. Kdo 
ví, snad to učinil příliš předčasně, nebof žádná strana v království tak 
určité tuto věc nehlásá, ale vyjádřil dojista tajné přání každého Poláka. 
Otázkou : » samostatnost či autonomii?* zabývá se anketa evropských politiků 
a učenců, vedená na podnět krakovského radikálního měsíčníku »Kry- 
tyka,« Vyslovuje se v ní mnoho slov sympathie a uznání polskému 
národu, ač Evropa vůči prolévání krve toho národa urputně a vytrvale 
mlčí. Konečně i s jiné, nepolitické stránky pokusila se otázku tu osvět- 
liti Dr. Zofja Daszyňska-Golióska v přednášce, kterou měla v Zakopaném 
a tudíž před obecenstvem ze všech částí Polska. Snažila se ukázali, zda 
by zemím polským hrozil hospodářský úpadek . v případě, že by její 
sousedé — Rusko, Prusko a Rakousko — pustili ji ze své pečlivé 
ochrany. Je to otázka významná, nebof přízrak hospodářského úpadku 
v případě osamostatnění království od Ruska zadržuje nejeden smělý sen. 
Až práce ty v}'jdou tiskem, podáme o nich obšírnější zprávu. 

Zatím pospolitost národní projevuje se jako dříve ve společných 
pracích vědeckých, kulturních a sociálních. Z nutnosti připadá v tom 
vůdčí úloha Haliči, kde máme jediné své university, Akademii Umiej^- 
tnoáci a kde vědecká práce, zejména z oboru historie a literatury, do- 
chází podpory. Takové sjezdy mají netoliko význam národní a společen- 
ský, ale stávají se i podnětem k pracím vědeckým, což dokázal velký ruch 
v badání dějin a literatury, vyvolaný před několika lety sjezdem k uctění 
památky Jana Kochanowského. K uctění 400-letého výročí narození Mi- 
kuláše Reje z Nagíovic — znamenitého spisovatele polského, hu- 
manisty, hlavy tehdejších našich protestantů, zástupce osvícené šlechty 



z Krakova. 



bujné vyvinutého individualismu, vymykající se autorité církve a krále 
— konal se v Krakove sjezd učenců ze všech částí Polska. Sjezd počal 
1 července, trval tři dni a přinesl opravdu vá2né výsledky védecké. 
Vědecká badání o Rejovi i populární literatura o ném byly znamenité 
rozhojnény. Především souborným vydáním jeho dél, uspořádaným vzorné 
i co do vémosti, i co do úplnosti. Přísné védecké práce zabývají se ja- 
zykem i slohem Rejových spisů, jejich originálností, badáním vlivů dušev- 
ních, náboženských i literárních, které působily na autora >Zwierciad}a«, 
konečné obyčejové-společenského pozadí, na némž Rej vystupuje jako 
spisovatel i človék. AI. Bruckner už před rokem vydal obšírnou, zname- 
nitou práci o Rejovi, duševní profil Rejův nakreslil Ghlebovski, Akademie 
Umiej^tnošci vydala zvláštní svazek rozprav třídy filologické, vénovaný li- 
teratuře XVI. veku. Populární literatura o Rejovi rozhojnéna Janikem, 
Pieni^kem, Plenkiewiczem a Kwiatkowským. Na sjezde samém přetřásána 
řada velmi důležitých otázek védeckých i jednání o stavu védy o politice 
XVI. stol. (prof. Finkel ze Lvova) a o literatuře té doby (prof. Kallen- 
bach ze Lvova, nástupce P. Ghmielowského na stolici universitní). Referát 
prof. Grabowského obíral se náboženskou literaturou té doby, prof. Abra- 
hama stavem zákonodárství církve polské v dobé povstání reformace, 
prof. Balzera badáním práva polského se zřetelem k jeho dějinám v XVI. 
stol. Rozpravy byly vřelé a žeň z nich pro speciální védu hojná. Kromé 
toho sjezd rozřešil aneb aspoú hodné ku předu posunul velmi dů- 
ležitou otázku ustálení polského pravopisu. Sekce pravopisná radila se 
za předsednictví prof. J. Baudouina de Courtenay z Petrohrohradu a 
za účasti Ad. A. Kryrtského z Varšavy (obou hlavních hlasatelů reformy 
pravopisné u nás), i vydala aspoň řadu pokynů, jimiž se má říditi veřej- 
nost a jimž se má přizpůsobiti i škola. Při rychlém přetváření, jemuž 
podléhají moderní jazyky, objevují se stále v každém jazyce různé po- 
chybnosti pravopisné ; Poláci však při svém politickém roztříštění musí více 
než jiní národové dbáti odstranění všelikých pochybností a všelikého ko- 
lísání, jež by porušovalo i jednotu jejich v literatuře. 

V nejbližší dobé budeme míti v Krakově jiný vědecký sjezd. Ve dnech 
1. — 5. října sjedou se do Krakova právníci a ekonomisté z celého Polska ; 
kromé různých otázek právnických bude se na sjezde jednati o důležitých 
pro nás otázkách parcellace velkostatku a o palčivé otázce vystěhovalectví. 

Kromě všepolských sjezdů védeckých méli jsme sjezdy haličských 
-kulturních a osvětových spolků. Spolky, věnované osvěcování a uvědomo- 
vání lidu v Haliči, zasahují často svou působností i do Slezska, ba i do 
života polské emigrace. Po městech, městečkách a vsích povstávají místní 
kroužky (kota), které v rámci účelů spolkových spravují se autonomně 
a nejvyšší instanci spatřují ve výročních sjezdech delegátů. K takovým 
spolkům náleží Towarzystwo Szkoíy Ludowej, Eleuterja a rolnické kroužky 
(kótka rolnicze). 

Takové sjezdy mají ohromný význam pro oživení naší provincie: 
vznécuje se jimi ruch myšlenkový a závodění v činnosti společenské, 
neboř již volba místa sjezdu vjznačuje jaksi uznání jeho zásluh na poli 
cílů spolkových. Nejčetnější a nejsilnější z uvedených spolků jest beze 
vší pochybnosti Towarzystwo Szkoíy Ludo wej (T. S. L.), založené 



24 Dopisy: 

svého času básníkem Asnykem. Nemůže se sic měřiti s českou Ústřední 
Maticí Školskou, s níž má podobné cíle, ale má přece již 60 místních 
odborů a kolem 60.000 členů. Letošní sjezd přivedl 200 delegátů do 
Przemyšlu a byl zahájen odesláním telegramů bratrským, nové založeným 
institucím »Matici 3kolské< (Macierz Szkolna) v království a >Osvěté« 
(Oávřiata) na Ukrajiné, jakož i jmenováním Konráda Prószyúského (Pro- 
myka) čestným členem, Promyk jest již 25 let redaktorem » Gazety 
Swi^teczné«, lidového časopisu ve Varšavé — kdo zná poméry v ru- 
ském Polsku, dovede oceniti množství práce a vytrvalosti, potřebné k ta- 
kovému dílu. Promyk je také autprem čítanky pro samouky, jež byla 
uznána za nejlepší práci toho druhu v paedagogické literatuře svétové. 
T. S. L. obíralo se letos otázkou zakládání burs pro nezámožnou stu- 
dující mládež, kterou zamýšlí vzíti pod svou ochranu ; je to otázka velké 
důležitosti — vždyC celé zástupy chudých synků selských a dělnických 
hrnou se do středních škol. 

Sjezd >Eleuterie« v Tarnové ukázal, že tento protialkoholistický 
spolek, trvající sotva 4 léta, má za tu dobu již 29 místních odborů a 
kolem půlpáta tisíce členů. Vydává časopis »Wyzwolenie« a rozvíjí 
na naše poméry velmi vážnou agitaci publikacemi i přednáškami. Na sjezde 
jmenován čestným členem prof. Benedykt Dybowski. 

A nyní několik slov o sjezde ^rolnických kroužků* (kóíka 
rolnicze), které se u nás v poslední dobé znamenité množí a vzmáhají, 
zastupujíce u nás vesnické kooperativy, které jsou dosud v počátcích. 
Rolnických kroužků jest již 1189 s 52.922 členy v 72 okresech. Hlavní 
činnost >kóíek« tvoří zakládání krámkův (900), které po vsích soustře- 
ďují drobný prodej; jejich penéžní obrat dostoupil již 6Y2 niil. korun 
ročně. Správa »kóíekc sprostředkuje také koupi hospodářských strojů, 
obilí, mouky, uhlí, čímž působí na ceny nedopouštějíc, aby na vsi vy- 
stoupily příliš vysoko. Sjezd konal se v Jaroslavi za účasti 3000 členů. 
Poněvadž členy jsou hlavně rolníci, svědčí to čestně o velkém zájmu 
našeho lidu o tuto důležitou instituci. »Kólka rolnicze* mají obor pů- 
sobnosti velmi široký. Tvoří to jejich sílu, poněvadž těžko jim jest do- 
síci pružné organisace. Zdarem provázena jest práce ryze rolnická, totiž 
zdělávání zkušebných a pokusných pozemků. Takových pokusů na pů- 
dách osvícenějších rolníků provedeno na 508 na polích a 96 na lukách. 
Správa pořádala rolnické kursy, badání pozemků, udílela rady různého 
druhu, nabádala k vedení intensivních odvětví hospodářství (mlékařství, 
zahradnictví) atd. X Y. Z. 

Z Petrohradu. 6 (i9 ) září. 

(Rozčilení. — Vojsko. — Otázka selská. — Svazy »skutečnýcb€ RusCI.) 

O nových událostech víte z novin : každého dne přinášejí obvyklou 
porci trestů smrti, výstřelů podél ulic i napříč, loupeží, požárů atd. 
O názvy měst a vsí, které jsou jejich jevištěm, nejde — kdo by si je 
všecky pamatoval? V celém Rusku děje se nyní totéž — a to stačí. 

Rád bych psal o náladě, která přec musila vzniknouti jako vý- 
sledek vlády nynějšího »ministerstva upokojení a reform*. O, ano, 
máme náladu! Rudeme na ni pamatovati do smrti — a odkážeme do- 



■^m 



z Petrohradu. 25 



jista její stopy ustraáené fantasii nejen básníků a myslitelů, ale nej- 
obyCejnéjSích »požÍTačů chleba c. 

Nadchází půlnoc, průmémá hodina k odebrání se na noční od- 
počinek v Petrohrade — a tu jako příšera přichází myšlenka, že pravé 
v této dobé T půl tuctu mést v noční temnoté podzemních i nadzemních 
vézeftských cel míjejí poslední chvíle odsouzenců . . . Probouzíme se 
v noci — a opét myslíme, že v té chvíli snad již je vyvádéjí na místo 
popravné ... A ty předsmrtné noční, několikahodinné jízdy I Z Petro- 
hradu na pustý, temný ostrov Sliselburský, do pusté, tmavé, ohromné 
pevnosti vezli tak na smrt mladistvou, útlou brunetku, Zinaidu Kono- 
pljannikovou. Na jižní, skalistý ostrov Berezaft vezli loni podobné Schmidta 
a tři námořníky. Poslední rozloučení Mazurina s rodiči a sestrami dvé 
hodiny před smrtí dalo se v Moskvé v podzemním vezení. Poslední 
prosba, vyslovená popu : »fteknéte matce, že umírám klidné, « zaznéla 
z jeho úst již pod sloupem, na némž melo za chvíli se zahoupati jeho 
krásné, silné télo . . , Ale v téchto případech užívá se aspoň zmoder- 
nisované odvéké zásady: oko za oko, zub za zub. Leč nálady siedlecké 
a předchozí, jim podobné, i budoucí jejich kopie, při nichž mučeny 
dčti, prosté ženy, mučeno všecko obyvatelstvo — v jakém pekle ty hle- 
dají své analogie? 

Mezi ruským lidem prý se čím dál více vzmáhá přesvédčení, že 
již nadešly »poslední časy«, že se blíží hodina Antikrista a posledního 
soudu. — Opravdu hemží se u nás plno domorosllých Antikristů »lu- 
bočného vkusu «, ale máme dojem ne soudu, nýbrž jako bychom bez 
jakékoli spravedlnosti a soudu sedéli už na dné pekel. 

A přece teprve v této katovné, uprostřed tohoto bezpočtu nepra- 
vostí a hříchů — docházíme k citu úcty, ba podivu k lidstvu. Stále 
nová a nová jména, stále nové a nové obětavé ruce chápou se krví 
zbrocených praporů! 

Dvé velké hromadné síly, dvě velká X: vesnický lid a vojsko, 
jsou v nynější chvíli ve stavu nejasném, Mluví se také o nich nyní 
spíše jako o předmětu, než o činném živlu. 

O vojsku mluví se nyní velmi mnoho, čehož příčinou jest úsilná 
péče, kterou o ně projevují jednak strany revoluční, jednak vláda. První 
krmí je brožurami, proklamacemi i přesvědčivějšími důvody o bídě jejich 
rodin ve vyhladovělých vsích — druhá přidává ke kasárním obědům 
nové a nové druhy kaší, zvětšuje porce masa, cukru a čaje, ale hlavně 
posílá plukům efektjií sumy za každé » usmíření* vzpour, jako v Kron- 
Stadtě, Sveaborgu atd. Zkušení vojáci, mluví-li upřímně v kruhu svých 
nejbližších, tvrdí, že žádná strana nemůže počítati s přílišnou jistotou 
na tu hrubou sílu. »Naše vojáky lze pohnouti na dva dni v kterémkoli 
směru; dnes budou vraždit nás, zítra naše protivníky. Vojáci exrevolu- 
cionáři za několik dní po výbuchu plazí se po kolenou, prosí úpěnlivě 
o milost a jsou hotovi , usmiřovati' jiné.* Jeden z velmi známých ad- 
mirálů, vracející se z pohřbu důstojníků, zavražděných na parníku >PamjaC 
Azova«, pravil, že nyní na svých lodích cílí se v mnohem větším ne- 
bezpečí, než u Gušimy. » Nevím, zda plavčík, který přede mnou dnes 
na palubě salutuje, zítra mě nestřeli anebo nezabije pažbou.* 



26 Dopisy; 

Tohoto podzimku vzbudil všeobecnou pozornost neobyčejný nával 
abiturientů a studentů rozmanitých učilišť — do vojenských škol. V ne- 
důvěře v tu nenadálou lásku k militarismu byly odmítnuty všecky jen 
ponékud podezřelé přihlášky, V samých hnízdech loyalnosti, ve školách 
junkerských atd., zatím tedy nehrozí mor propagandy. Ale tytéž cesty, 
jakými se přenášejí všeliké choroby infekční — vzduch a styk s nakaže- 
nými — eídstují dojista i pro né. 

Go se týče sedláků, ti jsou, jak známo, okem v hlavé celého 
Ruska. Všichni se radí a sní o jejich blahu, všecky tábory s nadéjí 
nebo bázní sledují proces povstávání budoucího Uje Muromce z dosa- 
vadního povřjanu — a zatím nešfastné oko cítí, že jest mu pořád 
strašně zle a že mu selhávají všecky naděje. 

Nejvíce nadějí skládal v dumu. Odstranili ji před jeho očima. Po- 
žáry panských stodol zdají se býti signálem nálady — ale nikterak ne- 
zmenšují bídu a nouzi sedlákovu. Umínil si tedy, že nyní na podzim 
nedá rekruta. »Ani jediného vojáka nedáme, aC v celém vojsku zůstanou 
sami blahorodí důstojníci, nebof starší vojáci přec také nebudou chtíti 
ve službě setrvati přes povinnou dobu,< říkali všeobecně mužíci, otcové 
budoucích rekrutů. Ale ministerstvo reform vydalo již nový zákon: za ne- 
dostavení se k vojsku čeká mladíky 6 — 7 let »kátorgy« — kdežto podle 
dosavadních zákonů třeba opětné sběhnutí skutečného vojína trestáno j es 
nanejvýš třemi léty služby v kárných oddílech. Uvidíme, jaké budou ná- 
sledky nového zákona. 

Na druhé straně, jak známo, » ministerstvo reform* podává dů- 
kazy své péče o dobro vsi a ohlašuje celému světu efektní reformy 
agrární. Odstraní-li se však mlha efektu — scvrkají se nové sliby na 
minimum. Podle velmi skrovných výpočtů odborníků k uspokojení nej- 
nutnějších jen potřeb selského lidu říše bylo by zapotřebí 35 — 40 
milionů děsjatin půdy. Proto agrární projekt kadetů, maje na zřeteli 
tato čísla, opíral se nejen o pravděpodobné odevzdání sedlákům těch 
státních, apanážnřch a j. pozemků, jež vláda nyní konečně chce od- 
stoupiti k tomu účelu, nýbrž i o nevyhnutelné nucené vyviastnění 
značných pozemků soukromých, ovšem za slušnou náhradu. Nynější 
reforma vládní vyvolává tím ostřejší kritiku, že netoliko množství půdy, 
jež má nasytiti agrární hlad, jest šestkrát menší, než nejskrovnější ra- 
cionální výpočet (pouze 6 — 7 mil. děsjatin), ale že jest reforma roz- 
vržena na řadu let a že má být realisována pomocí takových orgánů 
místních, které nedovedou říditi se obecnými potřebami rolníků, nýbrž 
pouze ohledy místními. Co do konečného výsledku není těžko předem 
viděti, že v jistých místech opatří si sedláci lacinou koupí půdy na- 
zbyt, kdežto v jiných dřívější nouze potrvá nadále — a jediným vý- 
sledkem té operace bude, že velké zásoby orné půdy budou s hlediska 
státního hospodářství zmařeny. 

Proto jest i v lidu velké sklamání — přes chvalořeči lidí »blago- 
naděžných*. Dokonce i velmi pravomyslný >kresfjanskij monarchi- 
českij SOJUZ* se rozpadá, nebof členové jeho doslova z něho utekli. 

Za to rozličné jiné » svazy skutečných Rusů*, jichž jest na tucty, 
ale které všecky jsou za jedno pod týmž heslem — otroctví duší 



z Chorvatska. 27 



i těl, ba i katování téchto v pogromech před » soudy « i po nich — , 
roztahají se každým dnem více, naplňujíce ovzduší svými zakUná- 
nimi a výzvami. V nynějším meziaktí, kdy jsou přinuceni k mlčení 
Rodičev, Nabokov, Petrunkevič, Lednicki, kdy »svoboda tisku « pojímá 
se lak, že jest každého dne zastavováno na tucty listů — rozléhají 
se po celé Rusi výkřiky řečníků z »Russkéko sobranijac (Engel- 
hardtova) a monarchistů z kategorie Puriákeviče, hr. Konovnicyna a j., 
horšících se proto, že válečné polní soudy dávají odsouzence hned 
věšeti, kdežto by jim měly před tím dát tahati žíly, napínat je na 
skřipec a pod. 

Nevím dosud, kde se bude konati sjezd kadetů. Neyím ani, jak 
velké jsou naděje té strany při volbách. Ale tolik jest jisto, že naděje 
reakciohářů na > upokojení národů « cestou zastrašení společnosti ne- 
slýchaným terrorem — mohou se ukázali velmi klamnými. Třeba že 
•průměrný občan* mezi oběma terrory, shora i zdola, nadobro ztratil 
pocit bezpečnosti, bojí se vlády a straní se také anarchistických pro- 
jevů revoluce v dnešní její podobě — přece se nedá přesvědčiti, že 
dříve bylo dobře a že mu není zapotřebí dumy aniž konstituce. 

V hrozných dobách nynějších máme jedině z toho potěšení, že 
mládež konečně po tak dlouhé přestávce vrátila se do universit a 
ústavů — zda na dlouho, těžko prorokovati. Novyj, 

Z Chorratska. 23. září i906. 

(Glossy k volbám. — Nová vláda. — Koalice. — Volby v číslicích. — Orga- 
nisace stran. — Sokolský slet. — Vvtržnosti v Rjece a Zadru. — Výstava 

v Sofii.) 

Květnové v o 1 É y — o kterých jsem mluvil v loňském ročníku — 
odpravily pověstný režim bána Khuena Héderváryho, a to byla jejich 
nejlepší, a možno také říci, nejpositivriější stránka pro každého poctivého 
a pokrokového vlastence. Třebas tedy i nejstřízlivější lidé jásali nad tímto 
výsledkem — a kdo znal tento režim, úplné to pochopí — přece po 
tomto jásotu, po klidném a všestranném prozkoumání všech zjevů a pří- 
běhů, musíme konstatovati také dost stinných stránek. Především: sta- 
čilo jen, aby docela neorganisovaně hlasovalo několik tisíc úředníků 
a odvislých lidí oposičně — a již padl systém ! Není v tom hrozná ob- 
žaloba pro nás?! Třiadvacet let těch několik tisíc klidně snášelo tento 
režim, slepě proA hlasovalo — a pozor : byli to naši lidé, krev z naší 
krve, kteří otrocky hlasovali pro nestvůry hraběte Khuena! Třiadvacet 
let to trvalo, než se rozpomněli, že přece jsme v ústavním státě, kde 
každý občan má volnost přesvědčení. A tento fakt je tím smutnější, 
poněvadž to byli v první řadě společní, tedy většinou maďaršlí a od 
společné vlády odvislí úředníci, kteří dali impuls a propagovali myšlenku 
svobodných voleb! Teprve potom se vzchopili také naši domácí synové, 
úředníci autonomní, Ghorvaté a Srbové. A úředníci společné vlády 
taktéž by nebyli hlasovali oposičně, kdyby nebyli dostali od nového 
koaličního ministerstva, v první řadě od ministra obchodu Kossutha, 
pokyn a výnos, že mohou hlasovati podle svého přesvědčení bez újmy 
na svém postavení. V tom ie smutný pro nás fakt: vždy musí přijít 



28 Dopisy: 

na nás impuls, rána, příklad z ciziny, vždy musí teprve působiti vliv 
vnéjší, abychom o krok postoupili vpřed. Ze sebe, ze svého nitra, ze 
svých tradic a nacionálních prvků nikdy nedovedeme čerpati, téžiti, 
tvořiti. Tedy jen vlastné blahovůli Kossulha a jeho koUegů máme deko- 
vati, že byl povalen povéstný režim a zničen chytrácký plán bána 
Pejačevide a jeho vérných, podle néhož byli bychom na další řadu let po- 
valeni v nejhorší politickou a kulturní reakci. 

Další stinnou stránkou byl velký počet zvolených poslanců nejhorší 
a nejbídnéjší strany, jež sice hrdé nese jméno Starčevičovo, ale dnes 
nejlepší jeho zásady šmahem opustilo pod vedením chytráckého pokřtě- 
ného žida Franka. Jest veřejným tajemstvím, že FVankovci nikdy by 
nebyli v tak velikém počtu — 19 poslanců — vešli do snému, kdyby 
jim maďaroni, volíce »menší zlo«, nedali svých hlasů v pochybných 
okresích, kde maďaronský kandidát neměl jistoty, a » franko vac« stál tedy 
proti koaličnímu »resolucionaši«. Destruktivní činnost strany Dra Franka 
stává se čím dál zjevnéjší, byt tato strana ze začátku pro forma pod- 
porovala v některých otázkách ve sněmu koalici. O další této činnosti 
ještě leccos uslyšíme. 

Malá, ale zlověstná věc poprvé se vyskytla při těchto volbách: 
poprvé zaklepala také u nás národnostní otázka na naše dvéře, 
za nimiž jsme tak bezstarostně dřímali. Byli to naši kolonisté Němci, 
kteří ve svém největším městě (Rumy) postavili svého kandidáta Němce, 
starostu Riestera a — na prvý ráz skvěle zvítězili! A tak poprvé sedí 
v našem sněme výstražný » divoký*, vypěstovaný pod minulým režimem, 
jako memento pro naši národnostní práci v budoucnosti. Bude ta práce 
tím naléhavější, poněvadž Němci vystupují den ode dne směleji ; v Rumy 
již strhli zemský, chorvatský prapor, roztrhali všechny plakáty sokolského 
sletu a provokují chorvatskou menšinu veřejně. Že jim v tom přizvukuje 
i vůdce zemunských Srbů, advokát Babic, jen z nízké a lokální zášti 
vůči zemunským Ghorvatům, jest zjev, který dokazuje, že otázka 
srbsko- chorvat ská není ještě pronikavě řešena, a že k šfastnému 
řešení Srbové musí ukázati aspoň tolik dobré vůle, jako Ghorvaté. Po- 
dotýkám výslovně, že nízké útoky advokáta Babice neodsoudil žádný 
srbský orgán, ba jeho žurnál, v němž vystupuje proti Ghorvatům a hájí 
»zájmy« Němců, prohlásila srbská radikální strana — za svůj! Vůči 
bratrskému jednání Ghorvatů, kteří sami zvolili sekčním šéfem vnitra a 
předsedou sněmu Srby — divně to vypadá. 

Při posledních volbách příliš často mluvilo jen plané nadšení, 
jen prázdná a velká hesla — proto také dost výsledků vděčíme 
jen náhodě a ne promyšlené, soustavné práci. A proto také nyní přišlo 
náhlé vystřízlivění, jež někdy přechází již v otevřenou nespokojenost a při- 
klonění k planým slibům Frankovců — poněvadž se přes noc nemohlo 
splniti vše, co horkokrevná a rozpálená massa očekávala na základě těch 
hesel a nadšení. 

A konečně : výsledek voleb byl potud osudný, že žádná strana 
neměla rozhodující, spolehlivou většinu ve sněmu. 
Koalice srbských a chorvatských stran převzala sice úlohu vládní strany, 
poněvadž brzy po volbách se maďaronská strana oficielně rozešla, avšak 



z Chorvatska. 29 



přece při hlasování byla odkázána na benevolenci strany Frankovy. Proto 
také snémovní zasedání trvalo jen nékolik dní, pokud byly vykonány 
volby do peštského sněmu. A vykonány byly — chytrácky. V tom se 
koalice osvědčila jako velmi diplomatická. Poněvadž Frankovci podle 
svého úzkoprsého státoprávního programu »do Pešti nejdou « a koalice 
sama neměla 43 poslanců, maďaronú pak nikterak voliti nechtěla : chytře 
zvolila všechny své poslance a k tomu přidala ještě několik slušných 
* divokých « a virilistů, kteří nemohli se poděkovati, poněvadž — nebyli 
přítomni . . . Sněm potom odročen, a jak se proslýchá, bude zasedati 
v říjnu. 

Koalice tedy jako vládní strana byla v choulostivé situaci. Horší 
dnové jí ještě připravila jiná otázka. Bán Pejaěevié umluvil s ní punk- 
tace o různých otázkách, v první řadě zavázal se, že prosadí jako sekční 
Sefy její navržence. Koalice navrlJa »divokého« Nikoliče (jenž sice pod 
Khuenem byl velikým županem, však jen proto, ppněvadž bán počítal, 
že tímto způsobem umlčí nepříjemného protivníka, což se mu však ne- 
podařilo), a dva advokáty, nekompromitované osoby, působí dosud se 
zdarem v menších městech (tedy mimo otravnou atmosféru hlavního 
města) a k tomu velmi vzdělané a širokého rozhledu. Ač maďarská vláda 
taktéž dle možnosti podporovala jmenování, přece trvalo měsíce, než se 
to uskutečnilo. Rozpoutal se otravný rej intrik; se strany vojenské jakož 
i »rakouské< pracovalo se proti navržencům strany, jež se otevřeně 
smlouvala s >košutovci«. A byla to zase strana Frankova, blahé pa- 
měti Starčevicova, jež nejhnusnějšími denunciacemi pracovala pro intri- 
kány, vymýšlela protidynastické pletichy koalice se srbským poslancem 
ve Vídni a různých koaličních předáků se srbskými v království, 
Trhala denně na trh sensační a dobrodružné novinky — vše ku blahu 
•Gross-Oesterreichu*. Že v tom kruhu se objevil i známý ultramadaron 
a sekční šef pod Khuenem, dr. Iso Kršnjavi, jako velký vlastenec, jenž 
hájí zájmy chorvatské vůči — »Madarůra zaprodaným* koaličníkům 
(a vše ovšem s významným šilháním k Vídni), nemůže zvlášť překva- 
povati. Vůbec se s naší » radikální* strany pracovalo s frasí, že koalice 
jest horší madaronů — jen aby se radikálové stkvěli v čistém vlaste- 
nectví — a ke spáse vlivu kamarilly u nás. Koneíině však nová 
vláda přece byla jmenována tak, jak byla navržena. Bylo nutno 
podniknouti rozhodující krok. jak udává Supilo, redaktor rjeckého 
> Nového Listu*, jenž hrál velkou a zdatnou úlohu v tomto zápase pro 
koalici — podrobně však do dnes svého tajemství neodhalil. Noví šéfové 
uvedli se velmi demokraticky a svobodomyslně; vrhli se plnou parou 
do práce k ozdravění našich poměrů. Vláda již vydala několik pěkných 
-výnosů; právě uveřejnila pronikavé změny v politické správě — a mlčky 
zavedla velmi liberální režim vůči tisku. Dosud byl konfiskován jediný 
denník, a právě oficielní orgán vládní strany — pro urážku člena cí- 
sařské rodiny (nástupce trůnu). Věc, jež je konečně pochopitelná v po- 
měrech, kde Frankova > radikální* strana jen číhá na poklesky vlády, 
aby ji mohla denuncovati — ve Vídni. 

Celkem tedy koaUce dost obratně dosud v abnormálním svém postavení 
pracovala. I ve společném sněme v Pešti — ač potřebovala jako mluvčího 



30 Dopisy: 

biskupa Drohobeckého, dobrého přítele bána Khuena a nyní takto »di- 
vokého« a nadšeného obhájce shody maďarsko-chorvatské (potřebovala 
ho jen proto, poněvadž jediný uměl madarsky) — celkem neudělala 
větších poklesků. Byla to poprvé naše delegace, jež skutečně 
representovala vůli národa a aspoň něco pracovala, třebas jen v kuloárech 
a klubových schůzích. Její deklarace — bez ohledu na nešikovný pří- 
věsek Drohobeckého — byla taktická; pověděla, co jedině bylo lze říci 
v nynější situaci. Jedna ještě velká otázka ji očekává ve společném 
sněmu: urovnati obratně a správně svůj poměr k národnostnímu klubu. 

Na konci svých pessimistických gloss o v o 1 b á ch uvedu struč- 
nou statistiku, která vedle nepěkného chová příjemný fakt — 
míním počet hlasů selské strany p. Štěpána Řadiče. Při volbách bylo : 
12.929 hlasů pro koalici, 15.335 pro madarony, 3196 pro Starčeviéovce, 
pro divoké 1259 a po Radičovu selskou stranu celých — 570! Je 
tedy faktem, že maďařeni měli většinu hlasů, a byl to hlavně bohatý 
Sriem, jenž zůstal jim věren, jednohlasně však byli zvoleni — jako 
i Frankovci — jen 3, kdežto od koalice 12. Radičova selská strana 
skončila uboze. Ač kandidovala v mnoha okresích a čile agitovala zvuč- 
nými hesly — přece ani v jediném nejen že nezvítězila, ale ani při 
užších volbách nerozhodovala. Bylo to dokonalé fiasko strany, o které 
rozhlašoval předseda, že jest nejmocnější stranou a že nejinteligentnější 
tisíce a tisíce selských voličů jsou při ní. Ale ovšem: jinak nebylo 
možno, když na př. jeden z demokratických vůdců, kteří tak rozhodně 
zatracují každého >kaputaša«, přijel k volbě v elegantním kočáře, ve 
fraku, cylindru a bílých rukavičkách. To působilo na voliče selské 
strany tak, že jich na, sta volilo a zvolilo — Frankovce (viz Samo- 
bor)! — A ještě v jednom směru smutnou mluvou mluví čísla. Letos 
bylo celkem 35.381 oprávněných voličů, obyvatelstva 2,416.304 — 
voličů bylo l-8787oI! A hlasovalo jen 33.289. Důkladná volební oprava 
je prvním a nejnaléhavějším požadavkem v Chorvatsku — ale zdá se^ 
že se jí tak brzy nedočkáme — poněvadž i maďarská koalice má dů- 
vody, aby s ní nespěchala . . . 

Výsledek voleb tedy způsobil pronikavé změny v konstelaci našich 
politických stran a poměrů vůbec. Strana maďaronů oficielně se 
rozešla, když již před tím z ní někteří vynikající členové vystoupily 
mezi nimi sám bán hrabě Pejačevič, jenž uzavřel s koalicí zmíněnil 
již pakt. Dosud ho zjevné neporušil, ba docela podle úmluvy propusti ý 
svého chráněnce, šéfa Chavraha, policejní nestvůru, arivista nejhoršího 
zrna, jenž kul infamní pikle proti nejlepším lidem koalice (jak doda- 
tečně vyšlo na jevo); byly by jim vynesly obžaloby pro velezrádu a 
těžké žaláře, kdyby byl býval výsledek voleb jiný. Takto ovšem byl 
jeho systém nadobro pochován. Ukazují to i dodatečné volby, při 
nichž všude byli zvoleni oposičníci. Mezi nimi jednohlasně zvítězili 
předseda pokrokové strany Dr. Lorkovičv úplně vesnickém okresu 
proti intrikám klerikálů a > dvorských € oposičníků a Frano Supilo, 
Chorvat, redaktor rjeckého » Nového Listu « v převážně srbském okresu. 
Dvě platné a sympatické akvisice sněmu. 

Pod liberálnější novou vládou konečně přišli jsme k tomu, že 



z Charvatska. 31 



dovoleno naSim stranám nejen volně psáti, pořádati tábory, nýbrž i po- 
liticky se organisovati v kluby. P. Khuen svého 6asu jedním trhnutím 
péra rozpustil všechny kluby. Čile se organisují všechny strany a po- 
řádají všude na venkově schůze. Kromě toho v posledních měsících 
pořádaly i velké výroční valné hromady pokroková, selská a Star- 
čevičova (nyní Frankova) strana. První vlastně teprve touto hromadou 
se organisovala a po prvé vystoupila před široké forum. Má nyní již 
3 poslance, svůj denník a několik časopisů a fakticky seskupuje kolem 
sebe květ neodvislé, svobodomyslné intelligence. Výroční organisační 
schůze podařila se skvěle i počtem účastníků i seriosním obsahem re- 
ferátů; bude nyní hlavním úkolem strany, aby vedle populární, agi- 
tační, extensivní práce žárlivě střehla a prohlubovala také 
svůj pěkný, všestranný a pokrokový program. Oficiálně 
přijala jméno »chorv. lidová pokroková strana*. Na sjezdu selské 
strany kromě dlouhých a konfusních řečí vůdců »kaputašů« vyni- 
kaly některé referáty sedláků jak myšlenkově, tak zejména také širokým 
rozhledem, jenž byl prost veškeré strannickosti. Bylo usneseno založiti 
denník — ač předseda ještě před nedlouhou dobou strašně horlil 
proti žurnalistické činnosti politických stran ... Ovšem, tenkráte se to 
týkalo pokrokářů... Starčevičova strana konečně ohřála již ne- 
sčíslněkráte opakovaná veliká slova a hesla, vyznamenala se praubohým 
boucharonstvím a policejní dressurou stranní ků. Jeden zajímavý bod 
měla: přijala aklamací za člena — slarého unionistu a bývalého po- 
věstného šéfa kultu a vyučování pod Khuenem — Dra. Isa Kršuja- 
vého! A vše: sub specie Austriae magnael 

Nová vláda, a zejména také bán, pilně si hledí popularity. Šéfové 
dokonce odmítají, abz se jejich obrazy rozvěšovaly v úřadovnách a 
hledí spíše seriosními prostředky dosíci náklonnost massy. Bán tváří 
se nyní strašně demokratickým, v čemž mu zdatně pomáhá jeho man- 
želka. Bylo to zejména nápadno při všesokolském slete, při němž 
dokonce jeho intervencí mohla spoluúčinkovati zeměbranecká hudba! Tím 
ovšem velice překvapil ostatní bratry Slovany, jimž to strašně impo- 
novalo. Jinak celkem slet dokázal, že dovedeme výborně hostit a že 
u žádného slovanského kmene není tak vesele, srdečně i nenucené, 
jako u nás. Positivního přinese slet zajisté velmi málo, třebas čeští 
sokolové kladli našim dětem na srdce velká slova vlastenecká. Nepochopili 
jsme dosud kulturního významu a činnosti českého sokolstva v minulosti. 

Po sjezde přišlo k známým výtržnostem v Rjece a Zadru, 
Celkem jen prasmutné a praobyčejné zjevy, jež jen dokazují, že Ita- 
lové a italiomani dosud nestojí na kulturní výši, jaké jsme se již do- 
pracovali my bystřejší Ghorvaté: že dosud za mizerné drobty slepě 
slouží tomu činiteli, jemuž shoda národů vždy byla trnem v oku. 
Proto také dopadla tak cesta následníka trůnu v Dalmácii, proto také 
všelijaké pokusy v Dalmácii s c. k. rakouskou stranou — pod aegidou 
klerikálů a rakouských pensistů. 

Příliš nadšenou a příliš ideální odpovědí na vše to byla asi 
účast Chorvatů v Sofii na sjezd u j ih o slova nsk ých žurnalistů. 
Ale co si pomyslí o sjezdu bystrý pokrokový Čech, když se mu řekne, 



32 Rozhledy a zprávy. 



že největši vavfíny sklízel — bratr KlofáčI Ale jednu positivní a 
pěknou stránku má styk s Bělehradem a Sofií: máme tam jihoslo- 
vanskou uměleckou výstavu, kde Chorvaté jsou důstojně zastoupeni. 
Tedy čistě kulturní a praktický skutek. A zde možno říci: in hoc 
signo vincimnsl v. Jelavěek. 



Rozhledy a zprávy. 

Slované severozápadní. Farář Hlinka aDr. Šrobár ve vězení. Slovenský 
farář a učitel zbavem úřadu. Martinské slavnosti. Základní kámen sloven, 
musea. Farář Kmet. Femka. Luhačovice. Česko maďarské bratrství. — Horni- 
kova slavnost v Lužici. — Poláci v dumě. Volby v gub. plocké. Po rozpu- 
štění dumy. Poměr polsko-ruský. Zwi^ek demokratyczny. Stav válečný. 
Útoky. Pogrom v Sledících. Macierz Szkolna. Kursy analfabetd. Spolek uči- 
telstva. Marjavité sektou. Hnutí protiklerikální. Bdlow proti Polákům. Vzpoura 
dětí. Hakatistický sjezd. — Slované východní. Vzpoury a odboje vojen- 
ské. Bouře selské. Revoluční hnutí městské. Černá sotňa. Vláda a duma. 
Rozpuštění dumy. Po manifestu viborgském. Represse. Nové vzpourv vojen- 
ské. Revoluce a protirevoluce. Útok na Stolypina. Slibování reform. Reforma 
agrární. Gapon. Stóssel. Bělencev. — Haličtí Rusíni a volební reforma. — 
Jihoslované: KorutanŠtí Slovinci a volební reforma. Hnutí proti Suster- 
šičovi. — Hnutí proti HI. katol. sjezdu, f Jan V. Lego. — Spor Srbska s Ra- 
kouskem a orgán ruské vlády. — Sjezd jlhoslovanských spisovatelů a publi- 
cistů. — všeobecné zprávy: VH. Sjezd slov. novinářů. 

Slované severozápadní. 

V popředí událostí na Slovensku tohoto léta stojí události ruéom- 
berské. Jsou to dozvuky květnových voleb v Ružomberku, při nichž mu- 
sila maďaronská strana napnouti všecky své nemravné síly a prostředky, 
aby uhájila svoji umělou posici proti slovenskému kandidátovi drovi Šrobá- 
rovi. Proto tam nastalo po volbách velké pronásledováni Slováků se strany 
maďarských úřadů, zejména od pověstného státního zástupce Chůdo vského. 
Ružombeiský farář Hlinka byl po udání kaplana Ilečky zbaven úřadu od 
biskupa Párvyho, ale když lid ružomberský ozval se proti tomu peticí se 3000 
podpisy a kostel katolický boykotoval, odvoláno zase Hlinko vo sesazení. Avšak 
jen na čas, neboC biskup zavedl proti němu ihned vyšetřování pro simonii, 
jelikož prý svého času, když ucházel se o faru ružomberskou, půjčil dvěma 
úředníkům peníze. Hlinka byl 22. června znova biskupem sesazen, aniž biskup 
připustil jeho obranu, a 25. června byl vzat do vyšetřovací vazby, ve které 
sedí do dnes. Druhý den na to zatčen byl i známý lékař ružomberský Dr. 
Šrobár, který napsal biskupu Párvymu otevřený dopis a proto též byl 
maďarskému národu nebezpečen. Zároveň s těmito 2 vůdci ružomberských 
Slováků vzati byli do vyšetřovací vazby i přední měšCané: pekař GreguS, to- 
várník Janček, MataŠovský a Cheben. Kromě toho celá řada jiných vyšetřo- 
vána na svobodě.*) Rozčilení v Ružomberku i v okolních vesnicích u lidu, 
který Hlinku nesmírně miluje, bylo veliké. Všude do okolních vesnic dány 
vojenské posádky, které byly tam ponechány až do 1. srpna. Šrobár propuštěn 
na svobodu počátkem srpna. 

Vyšetřující soudce Dr Székely, Žid, počínal si při vyšetřování přímo zbě- 
sile. »Vy jste pansláv, že ano?« ptal se jednoho ružomberského měšfana 
při výslechu. >Nevím, co pod tím jménem myslíte, ale rozhodně protestuji, 
že bych byl panslávc odpověděl tázaný. >Vy hovado, vy krávo, se opovažujete 



*) Mimochodem připomínám, že o tomto pronásledování přinesly referát 
všecky velké novinv zahraniční, i >Times« — jenom české listy (vyjímaje 
>Čas«) — nikoliv!!! 



Rozhledy a zprávy. 



33 



ještě zapírat? !< zuřil Székely. — V srpnu uveřejnil sociálně demokratický 
denník Népszava v Budapešti hrozné zprávy o biskupu Párvym ao všech 
madáronských katolických farářích v Liptově. Biskupa Párvyho přímo obvinil, 
že s jedním svým kanovníkem páše neřest Ani slůvka z toho nebylo vyvrá- 
ceno. Ovšem maďaronští věřící pospíšili si s několika adressami k svému 
milovanému biskupovi, ujišťujíce jej důvěrou, >byt by stál i u brány pekelnéc, 
A tací lidé mravně sklesli smějí v církvi katolické rdousit bezúhoané a cha- 
rakterní muže, jako je Hlinka, jen pro jejich slovenský původ! Uvidíme, bu- 
dou-li co platný kroky, které podnikli slovenští katolíci u papeže v flímě. 

České duchovenstvo, shromážděné letos v srpnu v Přerově, protestovalo 
proti této brutalitě uherských biskupů a usneslo se žádat moravské biskupy, 
aby se jich ujali. Také uvidíme, co bude! 

Slovenská evangelická církev nechtěla však zůstat v příčině pronásle- 
dování Slováků za církví katolickou, a proto jest nám zaznamenat i z ní 
smutný případ. Církevní soud v Orošháze v Békešské stolici zbavil úřadu 
31. t. r. faráře Hrdličku a učitele Styka v Slov. KomIÓŠi, čistě slovenské 
to desettisícové obci. Vinou těchto »panslávŮ€ bylo, že farář Hrdlička dal 
psáti církevní protokoly slovensky, že jeho děti neumějí maďarsky, že učitel 
Styk má plnou skříň českých a slovenských knih a že od té doby, co je 
v Komlóši, odbírají tam lidé slovenské časopisy . . . 

Letošní srpnové slavnosti v Turč. Sv. Martině měly důležitý význam 
tím, že kladen byl při nich základní kámen k nové musejní budově. 
Dosavadní místnosti >Domu€ totiž pro sbírky musejní již nestačí. Škoda, 
že Slováci zapomněli při tom na svéráznost slovenského slohu architekta 
Dušana Jurkoviče a stavbu musea svěřili vynikajícímu sice pešfskému stavi- 
teli Harmincovi, který však vystaví budovu přece jen ve slohu západo-evrop- 
ském, proti kterémuž Martinci měli vždy tak silnou nechuť. 

Slavnostní řeč při kladení základ- 
ního kamene proslovil předseda Mu- 
seálné Společnosti Slovenské, farář An- 
drej Kmef, který má největší zásluhu 
o vzrůst slovenského musea. Farář 
Kmef, jehož podobiznu při této příleži- 
tosti přinášíme, opustil také letos svoji 
prenčovskou >brdárku€ (chudobnou 
farku), kde vytrval 29 roků, a přesídlil 
trvale do výslužby do Martina, hodlaje 
nyní veškeré síly své věnovati museu, 
ťřejeme jemu i slovenskému museu 
ještě mnohá léta plodné činnosti! 

Madfarisační spolek ^Femka* měl 
letos výroční schůzi na štrbském plese. 
Vydržuje nyní 36 opatroven (óvod), 
kdežto dříve jich měla 60. Na jazykové 
hranici má 107 maďarských knižnic. 
Členů má přes 7000, ročních příjmů 
přes 70.00fJ K. Bylo by na čase, aby 
Slováci jednou již vzchopili se k řádně 
organisované obranř, třeba tajné, proti 
činnosti Feraky. I naše Ceskoslovanská 
Jednota by mohla mnoho vykonati, kdyby podporovala (ovsom tajně) ty slo- 
venské učitele, kteří pěstují ve škole řeč slovenskou. 

Důležitým bodem pro vzájemnost českoslovanskou stávají se nyní rok 
od roku více Luhačovice, naše české Zakopané. Zdd scházejí se Če.ši a Slo- 
váci vždy ve větším počtu, aby nejen tělesn?, ale i duševně osvěžili se vzá- 
jemným stykem, aby poradili se o tom, co by bylo lze činiti na utužení bra- 
trských svazků a posílení naší věci na Slovensku. Letos bylo tam pres 300 
slovenských intelligentů. Slovenské výšivky hledají si přes Luhačovice cestu 
k nám. I slovenská píseň poskytne tam mnohým vdřky dosud nepoznané. Ne- 
málo k tomu přispívají slovenské večírky, pořádané akademickým spolkem 
Slovanský Přehled. IX. 1906, ú. 1. o 




Andrej Kmeť. 



b4 Rozhledy a zprávy. 



>EolIárc a aranžované známým slovenským poslancem a lázeňským lékafem 
Drem Blahou. Velice však škodí českosiovanské věci ti našinci, kteří se honí 
za maďarskou láskou, doufajíce v možnost českomaďarského bratrství. 
Nepochybujeme, Že maďaří mohli by nás dobře potřebovati, ale že by oni 
nám pomohli, to dokázal Andrászy za Hohenwarta snad příliš dobře. 



Lužice má rok dojemných slavností. Oslavila sedmdesátileté jubileum 
básníka a folkloristy Handrije Dučmanaa ctihodného mecenáše, kanovníka 
' Jakuba Herrmanna, oslavila a dosud slaví padesátiletí básníka Jakuba 
Čišinského. O tom ještě více v příštích číslech. Dnes chci zaznamenati 
slavnost v poměrech lužických velmi/řídkou. Dne 2. záři odhalena pamětní 
deska Hómikova na rodném jeho domku ve Worklecích. Jediná podobná 
slavnost toho druhu byla v Lužici před, 21 lety — tehdy, r. 1885, odhalen 
byl v Kukově pomník P. Tecelinu Mětovi, jedinému takřka spisovateli katoli- 
ckých Srbů na poSátku XIX. stol. Hlavní zásluhu o uspořádání tehdejší slav- 
nosti a vůbec o postavení pomníku měl Michal Hórnik. Tichý, ale velký 
apoštol lužického probuzení, jeden z největších apoštolů Slovanstva, kněz 
i člověk ideálm'. Byl jedním z těch, jejichž jméno se vyslovuje jen s nej- 
větší úctou. — Slavnost byla nadmíru sympatická — Skoda, že byla uspo- 
řádána příliš potichu. Konala se na dvou místech: po odhalení desky ve 
i^v Worklecích byla jakási akademie v Khrósčicích, jejíž střed tvořila přednáška 

spolupracovníka Hómikova, někdejšího jeho kaplana, nyní seniora kapitoly 
budyšínské Jakuba Skaly. A. & 



h^ 







Letní měsíce byly pro ruské Polsko dobou nesmírně důležitých událostí. 
Počátkem léta byly všecky zraky obráceny k dumě. Poselstvo polské bylo 
doplněno 26. června volbami v gub. píocké, z nichž vyšli poslanci Dr. 
Aleksander Maciesza (antropolog a statistik) a Stan. Ghetchowski (hospo- 
dářský spisovatel a etnograf). Tak vzrostl počet všech poslanců polských 
v dumě na 54. Politiku poslanců z království, jak známo, řídilo „Ko^o polskie', 
k němuž však nepřistoupili polští poslanci z Litvy a Rusi; ti sestoupili se 
v >parlamentní skupinu západních krajů pohraničních c (parlamentama grupa 
kresów zacbodnich). Způsobilo to dost zlé krve v království, totiž v kruzích 
národně demokratických. — Politika Kola nedocházela spokojenosti v po- 
krokovějších kruzích polských, ani důvěry u Kadetů. Několik konservativních 
řečí polských při debabě o agrární otázce velmi ochladilo sympathie dumy 
pro Poláky, jak se vyslovil prof. Pietražycki. Také antisemitism národních 
demokratů uškodil poměru jejich s Kadety. Netaktní nájezdy národně-demo- 
kratického tisku na kadety (>Dzwon Polski« na př. napsal, že »strana k. d. 
žije na účet židftc) nemohly přispívati k zlepšení toho poměru. A tak zdálo 
se, že naděje polské v dumě klesají. V polovici července sice nastalo sblí- 
žení s Kadety na společné schůzi v klubu kadetském, ale výsledky nemohly 
se ukázati, poněvadž duma byla 22. července rozehnána. V této historické 
chvíli, myslíme, poselstvo polské učinilo chybu, že se nepřipojilo k protestu 
viborgskému. Několik poslanců polských sice přijelo do Viborgu, ale jen 
proto, aby učinili prohlášení o zvláštním postavení král. Polského, které jim 
nedovoluje připojiti se k protestu ostatních členů dumy. Poláci byli uvítáni 
nadšeným potleskem, ale hrobové ticho po přečtení prohlášeni naznačovalo, 
jaký dojem způsobilo polské odloučení od protestu. Kolo vydalo potom zvláštní 
provolání ke svým polským voličům, a poslanci z Litvy a Rusi rovněž. Je 
přirozeno, že takové rozhodnutí polských poslanců nemohlo působiti příznivě 
na jejich poměr ke Kadetům, kteří v tom musili spatřovati jen konservatism 
polské delegace. Dojem byl tím horší, že 24. června polští poslanci z Litvy 
súčastnili se porady »strany pokojného obrození*, tedy konservativní strany 
ruské.— Koncem července vydalo Kolo polské zprávu o své činnosti 
v dumě za 73 dny jejího trvání. Akcentuje v ní, že šlo do dumy ve znamení 
autonomie král. Polského. Proto učinilo 13. května známou deklaraci, proto 



m 



Rozhledy a zprávy. 



d5 



hájilo samostatné rozhodování království o fešení otázky agrární v Polsku.*; 
Zpráva o činnosti Kola doSla pochvaly v tisku národně-demokratickém a jemu 
bUzkém, ne vSak u pokrokovou, u strany > reálné politiky c a ovšem tím ménř 
u stran krajně »levýchc. Tak na př. varSavské »S^owo« (tedy list nikterak 
radikální) vytýkalo Kolu politiku tajnůstkářskou, žádalo, aby byl uveřejněn 
nár.-demokr. návrh autonomie, konstatovalo, že politikou Kola se poměr 
rusko-polský zhorSil; za hlavní hfích přičítá Kolu jeho státoprávní deklaraci 
>Těžko bylo podati větší ddkaz úplné neznalosti psychologie ruského národa 
a celého hnutí osvobozenského, než je toto archaické vystoupení*, napsalo 
a deklaraci doslova. >Ale i s našeho stanoviska odvolávání se v tak vážné 
chvíli na zpráchnivělý pergamen, pozbavený veškeré politické i mravní váhy, 
na akt, který dal sankci čtvrtému rozdělení Polska, opírání se o mikulášský 
organisační statut a odvozování z těchto aktfi našich práv k životu a k auto- 
nomii — to přec nebylo šfastné«. — Politiku Kola tedy neschvalovali doma 
lidé svobodomyslnější a pokrokovější, u Rusfl nebyli s ni spokojeni kadeti, 
tedy nejsympathičtějSí strana ruská a přirození spojenci Polákfl pro získání 
autonomie — ale schválilo ji nadšeně »Novoje Vremjac. A to byla jistě 
věc polskému poselstvu velmi nemilá. Poláci vedli si prý v dumě výborně, 
ukázali se zorganisovanou, rozumnou silou, jsou to lidé, dovedoucí mlčet 
a býti skromnými; jest patmo, že se za posledních 40 let mnoho naučili; 
v dumě z tříd buržoasních mluvili rozumně pouze Poláci atd. »Nowa Re- 
forma« (č. 174.) k tomu poznamenala, že jíž sám fakt pochvaly takového 
polovládního listu musí do jisté míry buditi pochybnost, bylo-li vše v zájmu 
polském dobré, co v Petrohradě podnikala polská delegace. — Vítanější 
může býti polským poslancům úsudek vynikajícího člena strany Kadetů, 
Rodičeva. >My kadeti výrazně jsme odlišovali polské reakcionisty, jako 
Skirmunta nebo hr. Józefa Potockého, od ostatního poselstva polského*, 
pravil Rodičev v Berlíně (podle vlastního vyjádření, jež učinil v rozmluvě 
8 dopisovatelem Kurýra Litevského). >Ale duma ve svém celku toho ne- 
rozlišovala i ustálila si nesprávné ponětí o Polácích jako reakcionistech.« 
Krok Poláků ve Viborgu Rodičev sice neschvaloval, ale z jeho odpovědi na 
otázku dopisovatele Kur. Lát. jest patrno, že kadeti nedali se proto strhnouti 
k zásadnímu odporu proti Polákům a jejich požadavkům. »Soudím,< pravil 
Rodičev, >2e Poláci neučinili dobře, nezacbovavše ve Viborgu s námi soli- 
dámost, ale to se nikterak nedotýká záležitosti autonomie, o níž jsme roz- 
uměli a rozumíme, že jest nezbytná. € (Dzwon Polski,232.) laké orgán kadetů, 
>Rěč«, uveřejnil článek (prof. Ňovgorodceva), mluvící pro autonomii. Jiná 
věc ovšem jest, jak se k té životní otázce národa polského zachovají v bu- 
doucnosti ostatní strany. Kdyby se měly zachovati podle přání prof. Kula- 
kovského, smutně by to s polskou autonomii dopadlo. Tento ruský professor 
varšavské university žádá nabubřelými slovy naprosté udržení dosavadního 
rusifikačního systému v Polsku, a to prý ve jménu slovanského poslání 
Ruska! (Přibil jsem tento hanebný projev po zásluze ve feuilietonu »Času« 
é. 241.). 

Doufáme, že hlasy reakcionářů, jako Kulakovského, ani dočasná nedo- 
rozumění neuškodí spravedlivému požadavku polskému, který jest příliš spojen 
s celým osvobozenským obratem v Rusku — že poslanci polští stanou zase 
v jednom šiku s pravými, osvícenými osvobozenci ruskými, pomocí jichž 
dosáhnou toho, co jest přáním všech srdcí polských, až bude možno zase 
přikročiti k vážné práci. 

Ale kdy to bude? Strany sic na tu dobu pomýšlejí a se připravují — 
v Polsku vystoupil s provoláním, zatím velmi všeobecným, pokrokový »Svaz 

*) S návrhem kadetským shodovalo .se jen v požadavku vy vlastnění 
pozemků státních, apanážových a klášterních ve prospěch selského lidu — 
ale rozcházelo se s ním již v tom, že toto vy vlastnění žádalo za příslušnou 
náhradu, kdežto návrh kadetský žádal je bez náhrady. Proti nucenému vy- 
vlastnění pozemků soukromých (ovšem za náhradu) postavilo se rozhodně 
prohlásivši, že rozhodnutí o tom, pokud se týče král. Polského, musí býti 
-.ustaveno sněmu polskému ve Varšavě. 



36 Rozhledy a zprávy. 

demokrati cký«, který také uveřejnil svĎj návrh autonomie*) a svíij pro- 
jekt agrární — ale zatím lomcuje celou Hší, ;a tedy i Polskem, horečka re- 
voluce i anarchie, podnícená rozehnáním dumy a stále živená repressemi 
a reakčním systémem bezhlavé a slepé vlády. Stav vtíleéný v Polsku trvá 
nepřeruiené pfes všecky interpellace, podávané polskými « poslanci v dumé. 
Položení obyvatelstva za zvlášní »ochrany« válečného stavu jest čím dál 
hroznější. Vláda domnívajíc se, že tak potře revoluci, [počíná si vfiči oby- 
vatelstvu nanejvýš bezohledné. Hračkou jí jest vypověděti na řadu let do 
Sibiře najednou 30 občanů, které před tím p&I léta věznila — a to vše bez 
soudu a bez jakéhokoli označení jejich provinění, jako učinila v červnu 
v Sandoměři v gub. radomské (interpellace Kola pol. dne 10. července). PH 
tom však pod bedlivým okem policie i vojska kvete v strašných rozměrech 
banditství a lupičství, které se stává opravdovou metlou země (zejména 
Varšavy^, dějí se dále útoky a jiné projevy terroru revolučního, zkrátka, 
postupuje dále anarchie. Dne 11. července celou Varšavu zachvátil děs před 
»pogrbmemc, o jehož připravování pojednou vyvstaly pověsti. Obyvatelstvo, 
zejména židovské, úprkem utíkalo z Varšavy, všecka nádraží byla přeplněna. 
K náhlému >pogromu« nedošlo — ale pogrom chronický trvá dále. Po roz- 
pustem' dumy množí se činy revolučního terroru. Koncem Července pod- 
niknuty smělé útoky na vlaky, z nichž uloupeny státní peníze z poštovmlio 
vozu; nejbližší číslo tajného listu >Robotnik« potom prohlásilo, že útoky 
podnikla bojovná organisace polské strany socialistické (P. P. S.) a že při 
nich skonfiskoval^ 172.369 rub. 55 kop. na účely revoluční ; při druhém útoku 
zabiti 2 jenerálové, plukovník a 5 vojáků; v témž čísle >Robotnika« ohlášeno, 
že bojovná organisace zabila v Lublině a okolí 9 policistů a 6 špehů a pro- 
vokatérů, atd.; na počátku srpna zastřelen jenerál četnictva Markgrafskij, 
duše policejm' *ochrany<; 15. srpen byl krvavý den ve Varšavě, jako na 
daný signál podniknuty v různých částech města útoky na hlídky policejní, 
při nichž zabito 17 policistů, 7 četníků a 4 vojáci, raněno 10 pol., 2 četníci 
a 6 vojáků; střílelo při tom ovšem také vojsko, a tak ve vzájemném boji 
zhynulo i 15 osob civilních a zraněno bylo přes 100 osob. Krvavé tyto činy 
působily hrozným dojmem na kruhy úřední i na veřejnost. Ještě se z toho 
Varšava nevzpamatovala, a již (20. srp.) následoval útok na samého jenerál- 
gubernátora S k a 1 o n a. Jen.-gubernátor vyšel z něho jen lehce poraněn, ale 
zdálo se, že následky útoku budou veliké. Proskakovaly pověsti o uvalení 
diktatury na Polsko (diktátorem prý měl být hr. Ignafjev) a oficiosní >Rossijac 
vystoupila se strašným, přímo nepříčetným Článkem protipolským, v němž 
radí na př., aby policie zjímala podezřelé osoby stran revolučních a chovala 
je jako rukojmí; při nejbližším terroristickém činu stran budtež v rukojmí 
držené osoby bez milosti zastřeleny. Obyvatelstvo jistě se proti tomu ozve, 
ale af křičí; za každého zabitého zřízence vlády aC je zastřeleno několik 
revolucionářů, třeba neměli v tom žádného účastenství. Vyvine-li se z roz- 
hořčení obyvatelstva nad hromadnými popravami zjevné povstání, tím lépe: 
vládě může to být jen vítáno. Zjevné povstání snadněji potlačí než pod- 
zemní revoluci... Ale všecky pověsti i alarmy umlkly, když takřka v zápětí 
učiněn v Petrohradě útok na samého Stolypina a když zároveň bylo Rusko 
dějištěm řady jiných attentátů na úřední osobnosti, namnoze velmi vynikající. 
Tu se ukázalo jasně, že terroristické činy v Polsku jsou jen jednou vlnou 
nového přívalu revoluce všeruské. 

K diktatuře tedy nedošlo, ale za to k zostření stavu válečného 
skoro podle receptu >Rossije«. Vojsko na ulicích Varšavy řádilo jako 
zběsilé, střílelo na všecky strany při jakékoliv příčině, uzavíralo náhle 
celé ulice, revidovalo a zatýkalo podle libosti atd. A přes to v té době 
byl neznámými útočníky zastřelen vojenský jenerál-gubernátor Vonljaljarskij. 
— Také protirevoluce zúčastnilo se vojsko strašlivým způsobem: Způsobilo 
v dnech 8. a 9. září hrozný pogrom v Sie dicích, nejmenším guberniál- 
ním městě král. Polského, obydleném z velké části židy. Po malé šarvátce 
vojenské hlídky se dvěma neznámými lidmi, kteří chtěli na ni útočiti revol- 



* K němu se vrátíme podrobněji. 



Rozhledy a zprávy. 87 



very, dáno heslo k všeobecnému pogromu. Vina spadá na velitele a důstoj- 
níky, kteří povolali z nádraží vracející se z vojny rekruty k sesílení vojska 
a dali povel k >usmifovánic nic netušícího města. Po 48 hodin střílelo se 
z pušek i z děl jako při dobývání nepřátelské pevnosti, vražděno, ničen a 
loupen majetek, spáleny celé ulice. Kolem 100 mrtvých, na fcOO raněných, 
kolem p51 millionu rub. škody na majetku — to jsou Čísla, která mluví 
o hrozném řádění vojska. Hroznější ještě jest, že pogrom byl podle všeho 
ještě připraven. 

Za těchto okolností zdá se skoro nemožno, aby polská společnost po- 
mýšlela na záležitosti kuturní. A přece právě v těchto dobách přistoupila 
k realisování své Matice Školské (Macierz Szkolna) a spolku polského uči- 
telstva i konala sjezd loni založeného spolku kursů pro dospélé analfabety. 
Dne 11. června byly vládou stvrzeny stanovy Matic^ Školské, instituce pro 
ruské Polsko důležitosti nesmírné: má Sířiti osvětu v duchu národním — a 
tím jest řečeno vše tam, kde národní školství bylo dosud lidu odpí- 
ráno." V programu Matice jest školství a šíření osvěty všech způsobů a 
druhu. Opatrovny, obecné školy, kursy pro dospělé analfabety, vzdě- 
lává telny pěstounek škol mateřských, učitelské ústavy, školy střední i vyšší, 
čítárny a knihovny lidové, lidové domy společenské, přednášky naučné, pří- 
ručky pro lid, časopisy lidové i paedagogické, podpora studujících a učňů 
atd. — vše to spadá do programu Matice Úloha veliká a široká — pročež 
podle vzoru naší Ústřední Matice rozvrhuje se na místní odbory, >Koia Ma- 
cierzy«. Dnej 8. července konal se první, ustavující valný sjezd »Macierzy 
Szkolnej«, jehož se súčastnilo 300 delegátQ místních odborů; poněvadž při- 
padá průměrem 1 delegát na 50 Členů, měla by Matice již při svém počátku 
kolem 15.000 členů. Podle posledních zpráv má Matice dosud 18 místních 
odborů ve Varšavě a 40 na venkově v gub. Varšavské — o povolení od- 
borů v ostatních guberniích král. Polského bude ještě tahanice s vládou. 
Sjezd zahájil Ant. Osuchowski, vynikající pracovník na poli národní osvěty. 
Do hlavního výboru byli vedle něho zvoleni S. Brzeziňski, K. Cheřchowski, 
Ig. Chrzanowski, M. Dzieržanowska, kněz J. Gralewski, St. Libicki, H. Nuss- 
baum, K. Paprocki, P. Sosnowski, K. Stawecki, A, Zawadzki. Do vrchní rady 
(konsorcia): H. Sienkiewicz, J. A. Šwi^cicki, S. Krzemiňski, K. Obr§bowicz, 
P. Drzewiecki, M. Lutoslawski, A. KrasiíSski, R. Dmowski, J. Natanson, W. 
Smolertski. Skoro vesměs jména zvučná i nejzvučnější pracovníků literár- 
ních, vědeckých i společenských. Založení >Macierzy€ vítáme s radostí a roz- 
voj její budeme sledovati pozorně. — >Stowarzyszenie kursów dla dorosřych 
analfabetów«, které mělo sjezd 24. června, jest prací pokrokovců, kdežto Ma- 
cierz Szkolna, jak se zdá, jest hlavně v rukou národních demokratů. Pro 
směr, jímž vedeni jsou zřizovatelé kursů pro analfabety, jest významná 
úvodní řeč Krzywického, v níž vyzýval k potírání největšího vnitřního ne- 
přítele — šlechty. — >Stowarzyszenie nauczycielstwa polskiegoc bylo úředně 
potvrzeno koncem června. Účelem jeho jest povznášení učitelstva ve směru 
občanském, paedagogickém i vědeckém, vzájemná pomoc mravní i hmotná, 
zabezpečení zájmů ekonomických a právní obrana členů. Proto v podrobném 
programu spolku nacházíme: zakládáni učitelských ústavů, vzorných škol, 
paedagogických kursd, vzdělávání členů doma i za hranicemi, přednášky, 
konference, zakládání knihoven a čítáren, výstavy, sjezdy, činnost publikační 
(vydávání vlastního časopisu »Szkoía polská*, vzniklého z dřívějšího 
»Przegíadu pedagogicznego*), spořitelna a záložna učitelská, útulek pro se- 
stá^lé členy atd. 

Do nového stadia vstoupila záležitost marjavitú čili mankietniků (nebo, 
jak se jim nejnověji přezdívá, ^kozlowitůc). V druhé polovici června byli 
vládou uznáni za samostatnou sektu. Byli počteni k obyvatelstvu nekatoli- 
ckému; matriky marjavitú ve Varšavě povedou policejní komisaři, v jiných 
městech policmistři, po případě purkmistři, na vsích představení. (Kur. Warsz. 
1869.) Věc přestane snad nyní býti spornou (poněvadž nekatolíci nemohou 
právem držeti kostely katolické), rozvášněni se uklidní a možná, že pak samo 
sebou vymizí středověké blouznění marjavitismu. — Ovšem tím jeŠtě z Polska 
nevymizí středověk vůbec. To ukázala slavnost posvécenínové vězena Jasné 



Rozhledy a zprávy. 



Hoře (y Gz^stochově}, zbudované na místě věže požárem zničené. Ze slav- 
nosti klášterní učiněna slavnost národní prvního řádu, na pdl millionu pout- 
n&á všech stavů sešlo se z království k zázračnému obrazu, »k nohám krá- 
lovny Polska<, všecky Časopisy vydaly slavnostní čísla. Středověk, hotový 
středověk! Za těch okolností není divu, že se budí v Polsku proud proti- 
kleríkdJnC Nesmyslnost maijavitství, zdá se, byla k tomu poslední příčinou. 
Právě počal redakcí básníka A. Niemojewského, ducha revolučního, vy- 
cházeti měsíčník polských volných myslitelů, »Myšl Niepodleg?a« — 
podnik v polských poměrech neslýchaný, V Haliči jest proud protiklerikální 
ovšem staršího data. Vyvolali jej klerikálové sami chápáním se zjevné po- 
litiky. »Stronnictwo chrzeácijaósko-ludowec (stojalowčíku) a »Zwiazek chřop- 
skÍ€, ohniska klerikální činnosti v lidu, staly se i rozsévači protiklerikalismu; 
vystupovalyf proti starší straně »lidovcS« a ta přirozeně obrátila se proti nim, 
i vede uvědomělý a vytrvalý boj proti klerikalismu. Obě strany klerikální 
spojily se od jara 1906 v >Polskie centrum ludowe«, proti němuž lidovci po- 
řádali již celou řadu schůzí lidu. A tak jest boj s klerikalismem i ve věr- 
ném Polsku v proudu. 

Poláci v Prusku jsou předmětem čím dál horších pronásledování. 
V polovici srpna rozešla se novinami zpráva o rozhovoru kancléře kníž. Btt- 
lowa s jistým evangelickým pastorem o věcech polských. S vlčí velkomysi- 
ností mluvil o tom, že vnucováním němčiny ve školách vláda vlastně po- 
siluje Poláky v boji proti sobě, uschopňujíc je k úspěšné konkurenci s Němci, 
ale že přece nedá se z toho směru zvrátiti a bude v něm pokračovati ve 
jménu kultury. Však to také projevuje novým pronásledováním dětí obecné 
školy. Přikázáno již i náboženství vyučovati německy — ale proti tomu se 
děti samy rozhodně opírají. Hnulí vyšlo z okolí Hnězdna, z památné Wrzesňi, 
a Šíří se stále. Má tedy pruská vláda v Polsku dětskou revoluci. Nic 
nepomáhá bití a zavírání dětí Poněvadž se přec kulturní pruská vláda ne- 
může dát dětmi porazit, vrhá se na rodiče; z malých povstalců tvoří zvláštní 
třídy se zvláštními učiteli na účet obcí. Obce se ovšem protiví tomuto bez- 
právnému břemenu — ale při známé protipolské ráznosti pruských úřadů 
je skoro nepochybno, že obce budou třeba násilím přinuceny k vydržování 
„kárnýchc tříd. — Všeho toho jest hakatistům ještě málo. Celý déšC 
protipolských brožur vydán v posledním čase: >Drang nach Westen* — 
,»Herauf oder herunter?< — Die Deutschen und Slaven* atd. Hrozí nám ne- 
bezpečí od Poláka, brailme se, a nemůžeme-li se obrániti prostředky dosa- 
vadními, nebojme se zbaviti Poláky všech práv konstitučních — toC jsou 
vůdčí myšlenky této literatury. Tak i na srpnovém (25.)sj ezdě hakatistickém 
v Malborgu žádáno bylo důrazně, aby byl vydán zákon o nuceném vy- 
vlastnění půdy z rukou polských. >Myšlenka vyvlastnění jest ethi- 
ckému citu germánskému odporná*, pravil referent, >ale jiného prostředku 
obrany není!« I známý právník prof. Gefí'ken tvrdil, že súít má nejúplnější 
právo žádati, aby všichni jeho poddaní přijali statni národnost!... A císař 
Vilém ujistil účastníky sjezdu telegraficky, že >prováií nejupřímnějšími přá- 
ními jejich věrnou a uznání hodnou práci...* A kancléř Biilow telegrafoval ; 
>Rozhodnuv se neodvolatelně držeti se nynější politiky na východních hrani- 
cích, spoléhám na věrné spolu pracovnictví tamějších Němců k dosažení 
cílů, které jsem němectvu na východě vytknul.* A. Č, 

Slované východní. 

Demisse Goremykiaova, rozpuštění dumy, ticho do útoku na Stolypina 
a bouře nynější — lot hesla, označující cesty bouře ruské, zápasu společnosti 
s dvorem ruským. Podlomily Goremykinovi nohy vzpoury a odboje vojenské. 
Po celý červen a Červenec je v Sevaslopolí bouřno. Tato pevnost spolu s Kron- 
štadtem jest jako manometr, označující napětí par v kotli. Při processu se 
vzbouřenci v druhé půli června nastávají nové bouře a demonstrace; vzbouřené 
prapory dGlostrelectva (1. a 2.) obklopila pčchota a polní délostrelectvo ; odňal: 
jim dčla a zatkli všecky až na 80. V týž čas na konci června odhaleno i špik 
nutí mezi důstojnictTem,* zatčeni tři důstojníci štábní a mnoho nižších. V tutéá 



Rozhledy a zprávy. 3& 



dobu roste a vzmáhá se vření v KronStadté; v Petérhofu byly obavy z mož- 
ného bombardování carského sídla od vzbouřenců. V půU června uvéznén 
v Astrachani celý oddíl kozáckého vojska (130 osob), jenž odepřel stříleti do 
lidu selského. V té době celá vilenská posádka odepřela poslušnost a vyhnala 
důstojníky, odrazila i kozáčky útok. V Moskvé a v Oděsse hlásí úřady, že ne- 
mají tolik vojska spolehlivého, aby utišili bouřné hnutí v posádkách. V Pol- 
tavé se bouří 6 péší pluky, v Rjazani vzbouřené vojsko donucuje důstojníky, 
aby opustili tábor. V Krasnojarsku byla vzpoura střelců, při níž zabit štábní 
kapitán, v Dérptu vzbouřivší se prapor kárné péchoty zabil 2 důstojníky. Na 
Kavkaze zvlásté bylo hnutí bouřné ; v Batumu se vzbouřily 2 setniny, pevnost- 
ního délostřelectva a sapeurů ; v Pjatigorsku a Georgijevsku byla vzpoura celé 
posádky. Důstojníci uvéznéni; péchota tábořila v mésté; délostřelci bránili se 
tifliskému vojsku z dél; při tom 30 osob zraněno. Vojsko sibiřské, vracející se 
z bojiště, bylo vlastně ve vzpouře trvalé. Ve Vladivostoku v boji se vzbouřenci 
zahynulo přes 100 vojáků, velitel vzbouřeného pluku zmizel beze stopy. Ke 
konci měsíce došlo v Oděsse ke vzpouře celé posádky; byl to 14. pluk střelců 
a 2 kozácké pluky, které strhly pak zbytek posádky s sebou. Vzpoura celého 
pluku stala se i v Kyjevě. Bouře vojenské, jichž roz.sah neudán, byly v Ká- 
záni, v Roátově nad Donem, v Baku; nejhlubší však dojem způsobilo v Petro- 
hradě vření v gardovém preobraženském pluku v Carském Sele; zde na ve- 
řejném táboru prohlásili se vojáci pro revoluční program, pro odevzdání země 
seíilákům atd.; na to vzbouřil se celý pluk husarů, odmítnuv konati policejní 
služby. Vzbouřivší se preobraženci potrestáni odnětím všech vyznamenání, 
pluk změněn v obyčejný pěší. velitelé a podvelitelé obdrželi nejostřejší důtku. 
36 vzbouřenců uteklo beze stopy. Jeden prapor pluku za to uvězněn v Med- 
vědě i s velitelem; kníže Trubeckoj a Obolenskij, důstojníci tohoto praporu, 
zbaveni hodnosti car. adjutantů. Na konec na samém konci června a počátku 
července výslovně pro nesplnění slíbených reforem v manifestu vzbouřivší se 
celý tábor vojenský v Krásném Sele musil býti zrušen. V té době pluk vzbou- 
řivší se v Samaře vysvobodil uvězněné vojáky a předložil velitelství své po- 
žadavky, fcryjící se zcela v politické povaze své s požadavky dumy : amnestie, 
zrušení trestu smrti, svTDbody politické pro občanstvo — pro vojsko pak změnu 
služby v 3. roce v službu ztUožní, lepší stravování, omezení prací, volné pou- 
žití volného času. Jest jistě výmluvné, že koncem června ministr vojenství 
prohlásil carovi, že nemůže ručiti za spolehlivost vojska. Poměry byly takové, 
že i policie opouští své místo; v Sevastopoli 70 policistů odřeklo poslušnost. 
Z venkova přemnozí semMi ndéelntci žádají za propuštění z úřadu, poněvadž 
pozbyli veškeré vážnosti a všeho významu ; vláda odpovídá, že tak mohou uči 
niti, vzdají-li .se pense a nároků na opětné uvedení ve službu. 

Bouře selské po celou dobu neutuchají. V povolžských guberniích je 
celý červen krutý hlad; zde sedláci mnohde nabízeli i své ženy na prodej, do 
veřejných domů. V guberniích těchto, samařské, saratovské a kostromské hnutí 
bouřné je v proudu, v poltavské se boji gubernálor vyslali na pomoc statkářům 
vojsko, jež je stejné mysli se sedláky; ^ této gubernii spálen a vyloupen statek 
kn. Volkonského; v Jevj:atorii na Krymu selské obyvatelstvo podniklo útok na 
parní mlýn ; uloupilo zásoby mouky a prchlo. V Tule 3 dni hořely mlýny 
a sklady obilní, v gubernii kyjevské několik šlechtických statků bylo vylou- 
peno a majetníci jejich zabiti. 1 na severu, u Mitavy, spálen zámek Cingof, 
iiiajetek hr. Kaiserlinga. Vláda v této době rozumí agrární otázce již tak, že 
míní 20 milliony děsjatin, jež by se rozprodaly mezi lid, otázku lato rozřešiti. 
Je to zpráva z Nov. Vremene; smýšlení lidu v.šak tou dobou je daleko jiné. 
Ze všech skoro vsí docházejí dumy telegrammy o zrušení trestu smrti, pro 
amnestii, pro zrušení výjimečných zákonů, pro svolání konstituanty a ode- 
vzdání půdy lidu. 

Bouřné hnutí městské je stále prudké ; v Kovně prchlo z vězení 85 vězňů; 
v Orenburku bez překážky dostalo se z vězení 2000 véznů; přivolaní kozáci 
střelbou zahnali je zpět (ienerální stávka ohlášena byla v Moskvě, Kyjevě, 
Oděsse a Archangelsku již v polovici června; v Petrohradě propukla vskutku 
stávka tramvayová a pekarů, v druhé polovici června nebylo v Petrohradě 
chleba, na konec byly zde obavy i ze stávky policistu. Na Černém moři pětině- 



L 



T-: 



40 Rozhledy a zprávy. 



délní stávka mužstva na dopravních lodích zarazila všechen obchod Černomořský. 
Jakého druhu ;byla stávka, při níž na Vasiljevském ostrove policie salvami 
střílela, zranivši mnoho osob, není udáno. V Moskvé situace byla tak vážná, 
že místo .zastřeleného gen. gubernátora Dubasova zaujal sám generál Mi- 
ščenko. Útoky rovnéž nepominuly. V Bélostoku zastřelen policmejstér : Jv Sledí- 
cích smrtelné zraněn velitel města a náčelník guberuské kanceláře. Pak jde za- 
vraždění admirála Cuchnina v SevastopoH. .V Tiílise těžce zraněn gen. gu- 
bernátor Timofějev, v Kutajise gubernátor AUchanov. V parku petérhofském 
prý omylem místo Trepova zastřelen gen. Kozlov. Nedlouho na to podniknut 
na Trepova nový attentát, nezdařilý. V Německu podniknut známý útok na 
velkoknížete Vladimíra, jehof vlak měl býti vyšinut. V Kovně zraněn 
lehce bombou ředitel věznice Gumbert, jeho pomocník Akatov pak těžce. V Pe- 
trohradě zastřelen policmejstér Treskovskij; v Kerči na Krymu zastřelen čet- 
nický důstojník Šeremetov, sosnová vší pobití židů. V Moskvé odhalena dílna 
na pumy a v Baltickém moři zadrženy dva angl. parníky s nákladem' zbraně 

Černá soiiía (protirevoluce) činy svými ke svým cílům pracovati nepře- 
stala. Byl pogrom židů v Bélostoku, příliš dobře známý, při němž 600 lidí 
bylo zraněno neb zabilo, 200 krámů vyloupeno; 6000 židů uprchlo z města. 
Na to ohlašován chystaný pogrom židovský v Sevastopoli, Cernigově, Gomelu 
a v Minsku; v tomto městě hlásal jej sám hlavní organisátor černých sotní, 
gen. Bogdanovič I v Kyjevě byl pogrom čekán; gen. gub. Suchomlinov uva- 
roval se iio jen ohláškou, že zavede náhlý soud. Docela se hlásalo, že bude 
podnikuut černou sotni útok i na sídlo dumy, palác Tavrický. Cí prací byl 
velikÝ požár města Syzraně, či bylo-li to náhodou, není známo. Jinak- 
vláda vede boj s revolucí neustále, ale zpráv je málo o tom. V Rize na 
př. odsouzen k smrti náčelník >bojovné družinyc Rubinštejn, známý pod jmé- 
nem Napoleon, jeho ipomocník Zadorov a 5 jiných došli stejného osudu. 
22 obviněných odsouzeno na iěžkou práci od 3 do 15 let. Proti 11 poslancům 
svazu práce zavedla vláda process pro výzvu k délnictvu. — Situace vylíčená 
zkrátka shrnuta je ve zprávě z konce (června, dle níž gubernátoři z celého 
Ruska ohlásili, že se obávají povstání všeobecného, a doplněna jinou, kterak 
samo carské služebnictvo pořádalo za noci schůzi o svých poměrech a poža- 
davcích, v tichosti a bez rušení, ale s dojmem nemalým. - 

Dvůr a vláda pod dojmy těmito jsou bezradní. Jeden z ministrů se vy- 
jádřil, že by s vojenskou diktaturou postačil za 6 neděl zvěšeti všecky předáky 
kadetů a .selské strany a že by byl pokoj. Aby se nešířily nepokoje selské, za- 
kázáno poslancům dorozumívati se telegraficky s provincií. Duma přes chika- 
nování usnáší se jednomyslně na zrušení trestu smrti; z toho dojem v kru- 
zích vládních mocný. Pomáhají vlivu tomu i finanční kruhy, uvažující, že chy- 
staným rozpuštěním dumy stihne Rusko krach. I konservativci uznávají, že jen 
kabinet z kadetů by mohl zjednati klid. Car jedná nejprve skrze Jermolora 
s nimi, pomýšlí na ministerstvo s Muromcevem v čele; odmítá však poža- 
davek amnestie a vy vlastnění země; kadeti přerušuji jednání, nemohouce se 
ponížiti přijetím takových podmínek. V té době se přikloňuje car jíž ke straně 
výslovně reakční. Pobědonoscev je zase nejvlivnější osobou u cara, maje 
s ním neustálé porady; Třep o v, o němž již v polou června bylo mylně ohla- 
šováno, že změnil smýšlení a pracuje pro směr liberální, začíná tiskové represse; 
zastavuje >Dumu«, list Struveho, hlavní tisková kancelář nařizuje konfiskovati 
listy napořád. Duma, vidouc, co se na ni strojí, usnáší se jednomyslné 
odvolati se k lidu, když činnost její mařena je vládou. Návrh tento, po- 
daný Kužminem Karavajevem, stylisován byl mírným způsobem, ale u dvora 
působil mocně. 

Zatím bouřné hnutí po celý červenec tilhlo se dále: v Revalu na 
torpédovce č. 106. vzbouření lodníci zničili stroje a unikli do lesa; jejich pří- 
kladu následujíce, prchli potom mnozí jiní, počtem přes 600. V gardovém 
pluku semf^novském byly nepokoje v půli července. V Moskvě tamní gardový 
pluk odepřel poslušnost, za deset dní potom konán tam sjezd 87 delegátů 
kozáckých oddílů, rozložených v Moskvě, rokujících o neslušnostech se strany dů- 
stojnici va a o zavedení občan, svobod. V té době v Koreku 2000 kozáků vy- 
slaných proti vzbouřencům odepřelo poslušnost. V Tule v týž čas se bouří 



Rozhledy a zprávy. 41 



prapor sapeurů. Demoralisace v námofnictyu je taková a tak zřejmá, že se u2 
tu v tu dobu musí jednati o odvolání slíbené návStévy angl. loďstva v Kron- 
Štadtě. Na Černém moři v půli ftervence pro rozsudek nad vzbouřenci z tor- 
pédovky Bédového hrozí vyvstati odboj celého loďstva. Celkem do 21. července 
zachváceno bylo v pozemním vojsku bouřemi dle zpráv úředních 6 pluků gar- 
dových, 29 liniových, nékolik kozáckých, 5 praporů sapeurů. — Bouře selské 
neustávají ani prese žně. Ve Lgové v gub. kurské stržen vzbouřenci telefon 
a telegraf. Nepokoje jsou v Umani v kyjevské gubernii, v Újezde vybobrovském. 
Y Zemljansku nutili sedláci pány k zápisům, že se vzdávají svých pozemků 
v selský prospěch. Z tambovské a kostromské gubernie prchali statkáři o pře- 
kot; páleny lesy a statky. — Útoky šly dál; ve Vilné vrženou bombou v kan- 
celáři 3. okresu zraněno mnoho osob. V Petrohradě v chrámě sv. Alexandra 
Něvského ozbrojenou tlupou uloupeno za 800.000 pokladů. Naopak zas v Újezdě 
tiraspolském pravoslavní mniši a popi Sířili letáky, vyzývající k pobití židů. 
Vláda ovšem krutě stíhá odboj. Za červen a červenec posláno prý 30.000 lidí 
do Sibiře a 12.000 jiných čeká týž osud. Proces začatý s 52 účastníky dělnické 
organisace, při němž ze 400 svědků 100 se nedostavilo, musil býti odročen; 
obvinění při odchodu ze síně volají; >Urychlele revoluci Ic 

Taková je situace kolem 20. července; pro smýšlení dvorských kruhů je 
charakteristické, že ani ohlašovaný církevní sobor nebyl povolen ; Pobědo- 
noscev jej označil jako věc státu nebezpečnou. Vůči dumě rozhodnutí se již 
ustaluje; ministr vojenství odpírá dumě odpověď na interpelace o rozsudcích 
smrti, o povstáních vojenských. Demonstrativně proti dumě gosudarslvennyj 
sovět jednomyslně se prohlašuje proti zrušení trestu smrti; při tom senátor 
Kramer poukazoval na to, kterak v balt. provinciích od té doby, co vyhlášen 
trest smrtí na útoky proti voj. osobám, útoky ty přestaly, ale na osoby civilní 
se útočí dál, poněvadž netrestají se útoky ty smrtí. V polou července se tvrdí, 
že kamarilla v případě povolání ministerstva parlamentního uspořádá bartolo- 
mějskou noc. Když pak duma povoluje vládě místo požadovaných 50 milí. 
rublů na pomoc hladovícího lidu pouze 15 milí., dokazujíc jí, že od ní nelze 
čekati pomoci skutečné, je ve vládních kruzích rozhořčení na vrcholu. Ministr 
vojenství Rediger prohlašuje, neustanou-li pletky Trepova, o němž stále se tvrdí, 
že pracuje pro směr liberální, že ho dá palácovou stráží zatknouti a odsouditi 
pro velezrádu. V korunní radě usnáší se rozpuštěni dumy a spolu jde Gore- 
mykin Kdyby vyvstala revoluce, usneseno zavésti diktaturu. Usnesení je ihned 
všeobecně známo, do Petrohradu povoláno 60.000 oddaného vojska, členové 
dumy odjíždějí. 

A tak šla duma; šel i Goremykin. Car, jenž »stále doufá«, hořce si 
v rozpo uštěcím manifeste naříká na zklamání, jež mu připravila 
duma, pustivši se do rozboru činnosti »naší vlády« i chybnosti základních 
zákonů, které jen >z naši vůle mohou býti změněny*. >Na konec zástupci 
lidu dopustili se skutků přímo nezákonných, ujednávajíce na př. manifest 
k lidu« atd. A ohlašuje novou dumu na 5. březen (dle pravosl. kal.), mani- 
fest hlásá, kterak >v neochvějné víře v péči Boží Prozřetelnosti a v dobrou 
podstatu ruského národa očekává od nové dumy splnění svých nadějí a 
utvoření zákonodárství pro říši, odpovídajícího potřebám nového oživeného 
Ruska*. Kozel ví, co si při tom tento divný panovník myslí. Nejnesmysl- 
nější, nejhloupější kus pod sluncem provede, ale v Boha doufá. Af té dumě 
vytýkali konservativci i liberáli cokoliv, že mařila čps projekty, jež měly 

Íen cenu theoretickou, že svým návrhem odevzdání pudy apanážnt, carské a 
ilástemi lidu sama uvalila na sebe konflikt se dvorem — to jí nikdo neupře, 
že důvěru lidu měla, že není snad parlamentu k práci horlivějšího a že 
•ona donutila vládu na otázky bouřného času nynějšího dívati se seriosněji 
než kdy jindy před tím. Kdyby duma nebyla prohlásila svou reformu 
agrární,' ani ve snách by nenapadlo nedovtipného Mikuláše, prodati částečku 
apanážní půdy sedlákům. Vůbec uvedení této otázky na pořad jednáni par- 
lamentního je zásluhou dumy pro vždy. A theoretickou neplodnost prací 
dumy mohla vláda nejjednodušeji odvrátiti a překaziti; měla s dumou jed- 
nati jako s parlamentem, a ne jako se jedná s chlapci, když naprosto ne- 
dbala toho, na čem se duma sjednocuje. 



w 



42 Rozhledy a zprávy. 



Eozptištěni dumy provedeno tiŠe; duma ustoupila, Petrohrad byl 
klidný, tak podivně klidný, Že na burse v Fotrohradě a Moskvě bylo v ná- 
sledující dni živo, ano kurs docela stoupl, bylaC poptávka větši než nabídka. 
Ale radost dlouho netrvala. Ve Vídni klesly ruské papíry o 4, v Berlíně, 



v Paříži a v Londýně o 3%, tedy v Berlíně na př. až na tOVp nominelní ceny. 
V Anglii také padlo okřídlené slovo, hořké uáím ruské vlády: »La douma 
est inorte, vive la douma*, a >Times« krátce odhadly stav Ruska slovy, že 
tam bude nyní anarchie úplná. Ano i v Petrohradě Kokovcev, min. financí, 
nucen byl slíbiti další udržení konstituce cizím finančníkům. Horší svědectví 
je ještě to, že firma Mendelsohn et Gie. půjčila Rusku dalších 5U0 mil. rublů 
jen na naléhání cis. Viléma. A přece po tom všem a při tom všem blouzní 
lidé v Petrohradě a Rusku o možnosti udržení starého režimu — u nás také 
o tom blouzní, ale jen v Nár. Listech — . Tak o tom blouzní na příklad sv. 
Synod, jenž nakázal po všech kostelich čísti manifest o rozpuštění dumy. 
O smýšlení ruských širokých kruhů mluvila v tu dobu i ta okolnost, že při 
mnohých volba ch do zemstevv centrálních guberniích prošli vesměs 
lidé radikálnějších stran, než jsou kadeti. Promluvil i S i p o v za stranu 
mírnou, za přívržence manifestu říjnového, podav protest proti rozpuštění 
dumy a vystoupiv v gosudarstvenného sovětu. Zatím ve Vihorgu finském 
promluvila rozehnaná duma svým manifestem k národu, aby vyvstal 
k obraně práv zástupců svých, aby odepřel daně a vojenskou službu. Když 
pak nová vláda — Stolypina, maskovaného sluhy reakce — proti poslancům 
za tento manifest strojí žaloby a zatýká je, doufajíc žaloby protáhnouti až 
do nových voleb, aby posl. nemohli býti voleni, podpisují viborský manifest 
i jiní poslanci, tak že začátkem srpna byla by musila vláda zalknouti 
243 poslanců. Nezalkla. Za to zakázala všecky schůze kadetů, ano 
chystaný sjezd jejich vůbec znemožnila. Aby strašné revoluční hnutí v ar- 
mádě zlomila, slibujíc vojákům ústupky v požadavcích hmotných. Všude, 
kde by vypukly nepokoje, hrozeno uvalením válečného stavu a terrorem, 
hlášeno, že nejvyšší velitelství nad vojskem, lodstvem i četnictvem dáno 
bude Liněvičovi. V Petrohradě na Něvě byly uchystány křižniky s rychlo- 
palnými děly. V Petrohradě i v Moskvě nastaly nesčetné prohlídky 
domů. Zakázány listy socialistické, z ostatních pak »Strana«, >Naša 
Žizň* pro uveřejnění manifestu viborského. Brzo na to potlačen i >XX. Věk«. 
— »Strana€ brzo obnovena, místo >XX. Věku* počíná vycházeti >Oko*. 
Když zavírána redakce >Mysli*, nalezen prý celý revoluční plán. Redaktor 
•Mysli* Solomko uvězněn. Zatčeni četní poslanci stran pokrokových. 
Hlavní správa tisková prohlašuje, že budou potlačeny všecky opposiční 
listy, budou-ii útočiti na dvůr a vládu. — Při prohlídkách nalezeno v Moskvě 
několik továren na bomby; v jedné z nich vypátrán prý opět jiný plán 
revoluční a dokumenty > vojenské organisace*. V Kyjevě u bývalého dů- 
stojníka Konovaleva nalezeno 7 bomb a plány Petrohradu a Kyjeva. V Se- 
vastopolí odhalena ve skalách veliká továrna na bomby, v níž pracovalo 
asi tiií lidí, cívilistň i vojáků. Podle nalezených plánů revolučních zatčeno 
přes 100 náčelníků povstání, naproti čemuž revolucionáři prohlásili, že to 
nejsou vůdcové. Ve Sloními nalezena tiskárna a zbrojnice revoluční, v Pe- 
trohradě v inženýrské škole sklady zbraní. Dle úřední zprávy ze dne 
2 . srpna za jediný týden zatčeno 276 osob, stalo se 72 útoků, 42 osob 
tr^žce zraněno, odhaleno 120 bomb, 12 tajných tiskáren, zničeno 13 mono- 
polních skladů, vyloupeno 18 pokladen státních a při tom 22 osob úředních 
zabito neb zraněno. Při tom v dvorských kruzích stále se domáhala strana 
dvorská zavedení diktatury. Stolypin — lekaje se tohoto opatření — odpíral, 
v čemž došel souhlasu carova. — 

Terroristé po rozpuštění dumy prohlásili ihned, že nastane terror, 
že budou >mluviti jazykem kulí a bomb*. Poslanec Aladyn ve Stockholmu 
předpověděl v týž čas silné bouře agrární, částečnou stávku dělnickou a 
značné hnutí ve vojsku. Vše se vyplnilo. Skupina >tru(faščichsja« se soci- 
álními demokraty vyzvala lodstvo a vojsko, aby šlo s nimi a zničilo abso- 
lutismus i vládu buržoasie. — Obávaná stávka všeobecná nesplnila se, 
byla jen částečná. Prohlásili sice poštovní úředníci ochotu ke generální 



Rozhledy a zprávy. 4B 



stávce, ale na poštách ani na železnicích k ní nedoilo. Železniční výbor a 
strana soc. revoluční se prohlásili proti stávce. Částečné stávky, zahájené 
již, pak zanikly. Za to hrozně promluvilo vojsko. Vzpoura ve Sveaborgu 
a v Kronštadtě, příliš veliká ^ přiliš dobf e známá, způsobila v Petro- 
hradě zprvu zděšení, pak zuřivý vztek. Car prý se vyjádřil, že bude nyní vlád- 
nouti tak, jako jeho předci — ohněm a železem. Soudy vojenské v obou 
místech byly hotovými* jatkami. Na to přišla finská garda červená, proti 
niž finská policie vzdala se své služby i s velitelem a 120 důstojníky. Jen 
v pravdě podivuhodnému věhlasu finského senátu jest děkovati, že Červená 
garda odzbrojena. Na to vzbouřil sepancéřník Alexander U. a musil 
býti celý odzbrojen; vzbouřil se křižník »Azija« a s ním jiný, »Pamjaf Azo- 
va«, na něm zavražděn velitel a 4 důstojníci a vzpoura přemožena teprve, když 
se přiblížil k Hevalu, chtěje pobouřiti ostatní loďstvo; zatčeno na něm 
150 vzbouřenců, mezi nimi 5 agitátorů. Zase rozsudky smrti a do Sibiře. 

V Krásném Sele musily býti zastaveny manévry, poněvadž stříleno ostrými 
náboji. V O d ě 8 s e při nové bouři Skrydlov dává dělostřelce hlídati vojskem: 
poplach byl tak veliký, že 20.000 lidí opustilo město. V Petrohradě vzbou- 
řivší se 3 setniny záložníků chtěly spolu s dělostřelci osvoboditi zavřené 
vojáky. Na to vzešla bitva s kozáky, a došlo ke střelbě z děl. V Tiflise 
2. kozácké setniny odmítly konati služby policejní a hned po tom 9 setnin 
sjímarského pluku zavraždilo velitele, 2 důstojníky a voj. popa; pro ten 
skutek odsouzeni k smrti 1 důstojník a 4 vojáci. Hnutí bylo takové, že min. 
války nařídil výměnu posádek v Libavě, Revalu a v Rize. Koncem srpna 
vzbouřený pluk kozáčky zastřelil plukovníka. Iv četnictvu je vřeni, tak 
že Rediger, min. války, hrozil demissí, nebudou-li poměry služební zlepšeny. 
Dojmy těchto vzpour na cizinu byly takové, že mluveno o ókuppad 
Ruska EakoíMkefn a Pruskem. Dle jednoho plánu mělo Prusko zabrati 
Litvu, Bílou Rus, Baltické provincie a Polsko na sever od Varšavy, Ra- 
kousko pak jižní část Polska, Podolí, Volyň a Ukrajinu. 

Utokú a hnuti násilného se strany civilních revolucionářů byla řada. 

V Petrohradě na tiskárnu Ségalovu podniknut útok a násilím vytištěno 
5000 exemplářů viborské výzvy. Ve Varšavě zavražděn počátkem srpna 
gen. četnictva Markgrafskij, v Revalu podniknut nezdařený útok na velko- 
knížete Alex. Michajloviče, v Moskvě na nádraží kazaňském vrženy dvě 
pumy, při čemž oba útočníci zahynuli, avšak škoda majetková je veliká. 

V Samaře utrženy bombovým výbuchem ruce i nohy gubernátoru Blokovi. 

V Sevastópoli vloudilo se do budovy nejvyššího soudu voj. několik mužů 
předstírajících, že nesou zprávu od presidenta voj. tribunálu, povalili a 
svázali vrátného, načež uloupili 18 balíků listin a zápisů o vzpouře loďstva, 
z processu Schmidtova atd. Vyšetřování prý nutno nyní vésti znova. 

V Sangiuliu u Tiflisu podniklo asi 2000 Tatarů útok na rus. vojsko, načež 
boj trval 3 hodiny. Dynamitovým útokem na dráze v Kazani zahynuli 
2 úředníci. V Oděsse zabit slídič Vladimirskij ; útočník odňal mu seznam 
osob, jež měly býti zatčeny. V Tiflise zastřelen inspektor městské dráhy 
Engelman, při čemž uloupeno z pokladny 30.000 rublů. V druhé půli srpna 
stal se ve Varšavě útok na Skalona, v Petrohradě omylem místo Trepova 
zastřelen senátor Kalman, ředitel car. statkíi. Situace na Kavkaze tou dobou 
se označuje za úplnou anarchii. V SuŠi byl opět boj mezi Tatary a Armény; 
Tataři stříleli do města z děl, až vznikl požár. Ve vsi Karakliti při útoku 
Tatarů zabito 18 Arménů, na to podniknut útok na ves Kanazak. Za stře- 
disko a pramen všeho tohoto hnutí udávají úřady Moskvu; odtud prý 
všecko to řízeno. Vůdce revoluce Kry lov prý zde jat. 

Konala své dílo i černá sotňa. Její prací je zavraždění učence a poli- 
tika Herzensteina v Teriokách ve Finsku. O vraždě této měly některé 
denní listy ruské zprávu dříve, než se stala. Herzenstein byl zavražděn, jak 
výslovně udáno, na rozkaz svazu činného boje s anarchií. >Rossija« a 
>Rus. Vědomosti* dostaly listy, že i jiní poslanci z kadetů budou pobiti. 

V samých Teriokách zmařen byl útok podobný na poslance Aladyna. 

V Oděsse bylo loupení krámů židovských od kozáků a černé sotně, při čemž 
úřady si vedly nečinně. 'Kozáci se chlubili, že pobijí UOOžidů; celý židovský 






44 Rozhledy a zprávy. 



výbor sebeobranný byl zatčen. Teprve koncem srpna, když rozestaveny 
patroly, vrátilo se 10.000 Židfl. I v okolí Kyjeva chystán pogrom židovský. 
Bouře selské vlekly se dále. U Kamence podolského ve vsi Cere- 
povcích odváděli dragoni vftdce hnutí^ selského. Došlo k boji, při čemž 
6 sedláků zabito. Dragoni četně potlučeni kamením. Y okrese odojevském 
vypalovány dvory, podobně v jetkarském — kde spálena celá ves Jetkar — , 
v jekatěrinoslavském a v saratovském. Velice kruté bouře selské byly v gu- 
bernii minské, rjazaftské, tverské, kalužské, poltavské, orenburské a orelské, 
kde spálena většina dvorft. V gub. moskevské byly četné bouře, ve voro- 
. něžské daly se strašné násilnosti. V prvm' půli srpna po celém Rusku jsou 
bouře. Stolypin dostává tajné zprávy, že po žních nasJane všeobecné po- 
vstání selské. A žně byly děsně zlé. Ničeho se neurodilo, ani bramborů. 
K okamžité pomoci bylo by potřebí 200 mil. rublů, vláda má jen 50. V druhé 
půli srpna propukají bouře selské v gub. kovenské, kde je řídí litevská 
revoluční strana. — V těchto poměrech velkokníže Vladimír vlastno- 
ručním listem carským jmenován je vrchní hlavou rus. vojska, jemu přidán 
LiněviČ, aby obnovili kázeň ve vojsku. V korunní radě jedná se o zavedení 
diktatury, již měl býti pověřen velk. Nikolaj Nikolajevič. V min. radě na- 
vrhují se přísné tresty proti vzbouřencům sveaborským a kronštadtským, 
Stolypin je proti nim, ale je v menšině. Stolypin, jenž od svého jmeno- 
vání jednal i s kadety i se stranou okfabristů (s Gučkovem a L'vovy), 
zůstává odmítnut; nikdo nechce s ním jíti. Vládne tedy, jak umí; ministr 
obchodu podává návrh reformy dělnické (upravení smluv, maximální den 
pracovni, pojišťování úrazové, nemocenské, lepší byty, tovární dozor). Sto- 
lypin do svého programu bére otázku agrární, židovskou a reformu soudní; 
ale při tom odmítá projekt sestátnění pozemků. Car dává sepsati jeho ná- 
vodem pozemk y ze statků, jež by bylo lze prodati sedlákům. Má býti 
sedlákům prodáno 4 mil. děsjatin pozemků a 2V2 mil. děsjatin lesa. Šlechtici 
nabízejí ke koupi V4 niil. děsjatin. Ale jinak Stolypinův agr. projekt car od- 
mítá, nechce slyšeti ani o amnestii, ani o zrušení trestu smrti. K pověstem 
o odstoupení prohlašuje car, že neodstoupí; hrozí, nebude-li do února pokoj, 
že nebude dumy. — A tu zaznívá strašlivý třesk útoku na Stolypin a, 
útoku hrůzného, jak účinky (80 osob při něm zhynulo a zraněno), tak od- 
vahou revolucionářů. Po něm ztrácejí dvorské kruhy hlavu. Brzy se mluví 
o diktatuře, potom tvoří se ministerstvo policejní. T řepo v odstupuje, aby 
dlouho svého odstoupení nepřečkal — - proč umřel, kdož ví — potom zas 
prý dvůr nabyl ve Stolypina ještě větši důvěry. Jedná se v ministerské 
radě a) o zřízení výmineč. opatření, 6) o brzkém svolání dumy, jež urguje 
min. financí (poněvadž nikdo nepůjčuje), c) o diktatuře — vše se zamítá — 
jen reformy se slibují — až na věky věkův chce je dvorská strana 
slibovati. Poskytuje se slibovaná země, o níž dříve mluveno. Na »zvelebu 
nár. školství* dáno již do rozpočtu na rok 1907 obnos Va ^- ^^^' rublů, 
načež ihned pokvete. Za to potvrzen zákon o zavedení vál. soudů, jež do 
18 hodin po skutku jsou s rozsudkem hotovy. Slibuje se všem pravoslavným 
kněžím, kteří byli členy dumy, že budou zbaveni hodnosti kněžské. Vojen- 
skému soudu odevzdán kněz s křižníku »Pamjat Azova«, jenž podporoval 
vzpouru. Ještě v první půli září jsou ve vězení poslanci Frenkel z Kyjeva, 
Witkowski ze Suvalek. Medvěděv z Voroněže, Onypko ze Stavropole, Bibikov 
z Orla, Okuněv z Tambova, Vragov z Penzy, Kutomanov z Kurska. Kongress 
)tadetův pak zmařen naprosto. Tak si vede vláda po útoku na Stolypina a 
DO útocích současných : Ve Vladikavkaze zabit velitel pěšího pluku Bašmaněv, 
potom stal se útok na jen. Kaulbarse mladou dcerou jenerála Prince, zabit 
v Petrohradě jen. Minu, ve Varšavě Vonljaljarskij, v Helsingforsu Udenov, 
Y Tambově ve vlaku polic. kom. Lebeděv. Do carského paláce chtěli se 
dostati 2 revolucionáři. V Rize vyloupena a zpustošena radnice, v tomtéž 
místě objeveno 16 beček s proklamacemi, zde stříleli obklíčení spiklenci 
salvami ze svého domu na policii, po níž hodili i bombu. V ŠlQsselburku 
ukradeno v továrně na prach veliké množství výbušných látek. V Oděsse 
při demonstraci salvami stříleno do 15000 dělníků. Zde vydáno heslo útočiti 
na cizí konsuly, zde, podobně jako vTiflise, objeveno voj. spiknutí. V Oděsse 



Rozhledy a zprávy. 45 



zatčeno 14 důst. a 1 plukovník, v Tiflise 2 jenerálové a mnoho dfistojníků. 

V Kirilově vzbouřivší se četa pouští vězně, jež vedla, na svobodu. V Kami- 
šině při zatýkání poslance Dietze bouří se lid a nevydává ho. V Moskvě od- 
haleno 135 továren na bomby, za jediný den pobito 8 policistů a 11 zraněno. 

V Hamburce se odhaluje revoluční ruský klub. V Tule zastřelen president 
soudu Remezov; v Grodně pumou na ulici raněno 5 osob, v Libavě bitka 
pouliční Tmezi vojskem a útočníky na věznici; stříleno pfil druhé hodiny. 

V Sevastopoli se dvou menších lodí ukradena všechna výzbroj; vNikolajevě 
podniknut útok na gubemátora Stupina, jenž se nezdařil, v Oděsse zabit ko« 
misař Bolobrodko, v Sevastopoli důstojník. Na lodi Alexander Kamburov 
zabit vzbouřenci kapitán. V Tiílise od Tatarů zabit jenerál Giločavov. V tur- 
kestaně bouří se vojsko, ničí železnici, v Irkutsku nové vzpoury voj., v Hel- 
singforsu desertoval celý 3. pěší pluk. Ano, aby se nevzbouřili kozáci, vláda 
musí se ohraditi proti pověstem, že chce konfiskovati půdu kozáků. Selské 
hnutí je ve všech guberniích, sedláci neplatí daně. ^— A na vrchol zmatků 
cařice vdova a velkokníže Nikoaj NikolajeviČ ujíždějí do 
Dánska, a car koná záhadné projížďky po Baltickém moři. 

,0 Gaponovi soudní vyšetřování zjišCuje, že nezahynul revolucionáři ; 
jiastrojil tuto vraždu Račkovskij, náčelník taj. policie, aby Gapon nemluvil. 
Dle jiné zprávy zabil prý ho inženýr Rutenberg, za jehož vydání žádá vláda 
úřady švýcarské. - Pro vzdání Port Arthuru konané vyšetřování zjistilo, 
že jen. Stoessel jednal zločinně. Odhaleno, že za války ztratilo se ve sta- 
nici Inokentěvské 1500 vozů. — Bělencev, jenž oloupil mosk. banku, 
prchl, uplativ priivodčí. — cfe. 

Malorusové halič ti s povděkem uvítali list oděsského professorá 
Raděckého, jenž vybízí Poláky k poctivé dohodě a spravedlnosti s druhou 
národností. Oproti prof. Kruše vákému, jenž v klubu maloruských poslanců 
dumy mluvil o poměrech haličských, píŠe prudce, ale nesprávně Síowo 
Polskie. — Pro volební opravu konáno nesčetně schůzí a stávek zeměděl- 
ských v Haliči, proti nimž vystoupilo s provoláním hal. místodržitelství. Je- 
nerální stávky však nebylo, nebylaf myšlena. Mnoho roztrpčení způsobilo 
zatčení kněze Petryckého, jejž obvinili statkáři polští, že podporuje a pod- 
něcuje stávky. — Maloruští poslanci do dumy usnesli se ujednati 
postup se všemi pokrokovými stranami ruskými. —ch. 

Jihoslované. 

V slovinských zemích je nyní středem zájmu volební reforma. Ukřiv- 
dění korutanských Slovinců ve volebním výboru jest hlavní příčinou nespo- 
kojenosti. V Korutansku pořádána řada ť)rotestních schůzí — vídeňskému 
politickému vedení slovinskému dostalo se trpkých výčitek. Především a 
hlavně Šusteršičovi as ním posl. Plojovi. Pro Šusteršiče zvlášť zdrcující 
byla schůze důvěrníků 28. července v Gelovci, svolaná >katolickým politi- 
ckým a hospodářským spolkem pro Slovince v Korutansku*. Zde, tedy ve 
vlastním táboře, byla politika Šusteršičova odsouzena nejrozhodnějším způ- 
sobem. Dr. Brejc vytknul mu, že ve výboru pro volební reformu ve pro- 
spěch korutanských Slovinců úst neotevřel, a když tak učinil, zabil vlastně 
sám spravedlivou věc Slovinců v Korutanech -— totiž svým návrhem^ Wasti- 
anovi, že za kočevský mandát nutno dáti Slovincůra nový mandát . . v Štyrsku. 
Dr. Brejc mu hned telegrafoval, že jedinou možnou kompensací za Kočevje 
může býti druhý mandát slovinský v Korutanech. Ale vše mamo. Šusteršič 
spojil ten požadavek s požadavkem rozmnožení mandátů štyrsko-slovinských — 
a tím věc pochoval. P rosol mandát štýrský, poněvadž Němcům jde přede- 
vším o zničení Živlu slovinského v Korutanech. Pobouření z toho všeho na 
schůzi bylo veliké, tak že v přijatých resolucích vyslovena byla nedůvěra 
slovinským poslancům na říšské radř, jimž uloženo třeba obstrukcí bojovati 
za druhý mandát v Korutanech, a kromě toho prohlášeno, že za nynějších 
okolností nemohou se korutanští Slovinci zúčastniti III. katolického sjezdu 
v Lublani. To bylo usneseno na schůzi katolického spolku, jíž se súčast- 



46 



Rozhledy a zprávy. 



nilo v počtu 120 důvěrníků 28 kněíi! Celovecký >Mir« přinesl v č 32. úvodní 
článek >Zakaj Korošci ne morejo na katoliŠki shod*, v němž odůvodňuje 
se rozhořčení korutanských Slovinců proti politice lublaňských politiků ve 
věci volební reformy. »Toto rozhořčení nám velí ncsúčastniti se schůze lub- 
laňských politiků, a byt tato schůze nesla jméno katolického sjezdu. « Úvodník 
v tomto rozhodném tónu psaný vySel z péra — monsignore Val. Podgorce. 

Proti sjezdu zdvihl se silný protest také s jiné strany, ovšem z jiných 
pohnutek — z pohnutek ryze protiklerikálních. Protestní schůze pro- 
tiklerikálni v den III. kat. sjezdu — 26. srpna — konány zároveň 
v Lublani, v Gorici, v Šent Petru na Krasu. Největší význam měla schůze 
lublaňská, uspořádaná společně stranou národně pokrokovou (liberální) a 
sociálně demokratickou. Již sám fakt tohoto spojení jest velmi významný. 
Na schůzi seděli svorně dr. Tavčar (předák liberálů) s E. Kristanem (pře- 
dákem soc. demokratů)! Obsažně a ostře promluvil £. Kristan — přijatá 
resoluce vyslovuje poprvé na Slovmsku v té určitosti požadavek oddělení 
církve od státu. Nálada protiklerikální sesiiila tou měrou, že se proti kleri- 
kalismu slučují tábory jinak se potírající! Vyvolal ji politický klerika- 
iismus slovinský sám. Zbytečně a na škodu věci národní, poněvadž vzá- 
jemný boj ochroráuje nyní (aspoň v Krajině) veškerý život slovinský. 

A je tak třeba jednotného, ovšem rozumného postupu! Nepřítel doráží na 
slovinské území na všech stranách. ^Sudmarka* 9. září na valné schůzi ve 
Vídeňském Novém Městě schválila nové tažení proti slovinské po vzoru ha- 
katistickém. Rozhodla se organisovati německou kolonisaci slovinských zemí 
ve velkém slohu. K tomu účelu utvoří se ve spolku zvláštní odbor se samo- 
;statnou bankou, »Sůdmarka« sama povoluje k tomu cíli každoroční pří- 
spěvek 80.000 K. 

Jiná okolnost: 19. července otevřena byla t. zv. hohmjskd dráha (Je- 
senice — Gorica— Terst). Jí otvírá se do ryze slovinského území cesta německé 
podniká vostit Nutno, aby jí čelila podnikavost slovinská. Třeba tu mnoho 
práce uvědomovací a positivní. Zle bude, vyčerpají-li Slovinci všecku energii 
jen v boji stranickém. 



Jan V. Lego. 

14. září 1833, f H- září 1906. 



Na konci slovinských rozhledů stůjž posmrtná vzpomínka na velkého 
přítele Slovinců, českého spisovatele Janá V. Lega, skriptora knihovny 

Musea král. Českého. Před třemi lety v téže 
době*) psali jsme jubilejní vzpomínku k 70. 
narozeninám tichého slovanského horovalele 
— dnes není již jednoho z nejtypičtějších 
představitelů českého slovanoíilství staršího, 
idealistického rázu. Jan Lego, celou duší od- 
daný myšlence vzájemnosti českoslovinaké, 
odešel za svými mladšími druhy, Edvardem 
Jelínkem a Fr. Řehořem, jimž se podobal 
ryzím idealismem a posvěcením pro zvole- 
nou myšlenku, která vyplňovala celý jeho 
iivot. Lego tak hluboce tkvěl v slovinské půdě, 
že věru byl známější mezi Slovinci, než doma 
v Cechách. Řada míst s Lublaní v čele po- 
čítala jej ke svým čestným občanům, rada 
spolků ke svým čestným členům. Slovinští 
studenti v Praze shromažďovali se kolem 
něho jako kolem otce — a on také věru jim 
byl otcem. O jeho oblibě v zemích slovinských 
svědčí vřelé posmrtné vzpomínky ve slovin- 




Jan V. Lego. 



*) Slovanský Přehled VL, str. 37. 



Literatura a uméní. 47 



ských listech všech odstíne. »0n byl ve mnohém našim velikým dobrodin- 
cem,« píše právem gorická Soča, >byl hvězdou, která svítila z časů našeho 
probuzeni do dnešní doby, byl vznešeným vzorem pravého, nesobeckého 
vlastence, jaké rodila ona velká doba, kteří však z našeho středu druh za 
druhem mizí . .< Slovanský Přehled Želí V něm nejen vzácného slovanského 
idealistu, ale i svého spolupracovníka. Slíbenu měli jsme ještě jeho vzpo- 
mínku na Levstika — ale té již nenapsal. A, C, 
Budi2 mu čestná, vděčná pamět! 

U Slovanů balkánských stále ještě v popředí stojí eélni válka rakousko- 
srbská. Rakousko jest stále neústupno — ale z posledních zpráv jest patmo, 
že Srbsko nemíní se jeho diktátu podrobiti. Patrně nelenilo jinde k svému 
zajištění. Zajímavo jest, že na stranu Srbska postavil se ruský »PravitěF- 
stvennyj Vé^tnik* (Vládní Věstník). Vyčítá Rakousku, že již od časů Mila- 
nových hraje se Srbskem jako kočka s myší, že postupně, ale systematicky 
Srbsko hospodářsky oslabuje, pomáhaje tím i úpadku mteliigence. Činí tak 
8 dobrým vědomím, že Srbsko jest klíčem k Balkánu. »j8me hluboce pře- 
svědčeni, že konečná celní odluka od Rakousko-Uherska bude jen na prospěch 
Srbska, které nyní může najíti nová tržiště pro svůj vývoz. OvSetíi, že to 
Srbsko nepřežije bez bolesti, ale ničeho nelzB dosíci beze ztrát,« končí orgán 
ruské vlády. 

Dne '26. srpna otevřen byl v Sofii sjezd jthoslovdnských spisovatelů 
a pt^hlicistUy jehož nejdůležitějším bodem bylo dozaložení svazu jihoslo- 
vanských publicistů. Sjezd ve spojení sjihoslovanskou uměleckou 
výstavou byl dalším stupněm, jehož dostihl vzrůst myšlenky jihoslo- 
vanské. Byl konán v době pro Jihoslovanstvo nesmírně důležité a tim jeho 
význam vzrostl. Skoda, že významu tomu ublížilo pohostinské vystou- 
pení poslance Klofáče. Myšlenka jihoslovanská je tak životná, že opravdoví 
přátelé její nesmějí připustit, aby byla diskreditována pouhým hlučným mlá- 
cením slámy — aby zplaněla v politickém dušování, vykřikování a fantazí- 
rování. Jinak sjezd pro svůj význam v postupu jednoty jihoslovanské právem 
byl pozdraven vším slovanským tiskem ^ i přejeme si, aby zůstavil stopy 
opravdu hluboké. č. 

Všeobecné zprávy. 
V dnech 8. a 9. září konal se v Uh. Hradišti VIL stjeed slovanských 
novinářúj který vyvrcholil velkou ostudou (jinak to nazvati nelze): hodo- 
váním a připíjením s velehradskými jesuity, v jejichž refektáři šuměly při 
víně řeči o idei cyrilomethodějské, které se tu dostalo osvětlení přímo hen- 
gáUkého. Ukázalo se, kdo jí u nás nejlépe rozumí! Jinak na sjezde slovan- 
ských novinářů bylo málo slovanského — leda potyčka Poláků s ne- 
zbytným p. Verhunem o carskou hymnu. — Jako bychom nežili v době pro 
Slovanstvo nad iiné důležité. Ale mamo mluvit — sjezdy slovanských novi- 
nářů už jinými nebudou. Jsou to sjezdy stavovské, a jako takové mají do- 
jista svou důležitost. Ale pro slovanskou vzájemnost významu nemají, poně- 
vadž se bojí upřímnosti; o všem lze na sjezdech mluvit, jenom pro bůh ne 
o slovanský ch životních záležitostech ! Pak ale nepatřila na sjezd ani 
idea cyrillo-methodějská, která, jak se ukázalo, přišla velmi vhod velehrad- 
ským jesuitům. Byl by si sjezd ušetřil episodu, klerá jej učiní smutně na- 
mátným. G. 

Literatura, umění. 

rioiiiiTimecKafl 9Ni|iiKiioneAÍH. EaseHtca^Hiid acypHairB noA'^ pe^ani^ieft 
71. 3. CJIOHHMCKArO. Tom* 1. BanycKL 1.— 2. Aapray-Epasnaia). C. Ile- 
^pCyprL 1900. PjiaBHaii KOBTopa: HeBci^KÍň np., 88.) Předplatné na 12 sešitů 
'A hranicí 28 franků. Sešit má 820 stran a četné přílohy. 

Publikace, budící respekt. Ukazijje, jak vážně pojímají osvícení Ru- 
^vé dílo osvobozenské. Jde jim netoliko o poražení dosavadního režimu. 









48 Literatura a uméní. 



nýbrž i o skutečné obrození Ruska. A k tomu jest zapotřebí svědomité 
přípravy. Vynikajícím dílem táto přípravné práce bude >Politická Encyklo- 
pedie*. V řadě spolupracovníků nacházíme jména vynikajících ruských učencíi 
a politiků: K. K. Arseňjeva, P. G. Vinogradova, V. D. Kužmina-Karavajeva, 
P. N. Milj uková, F. I. Rodičeva, P. B. Struveho, kn. Jevg. Trubeckého a j. 
Abecední tato encyklopaedie bude.nám i všeobecnou svou Částí prospěšná, a>e 
zvláštního významu pro nás i ostatní Slovanstvo nabývá svou části čistě 
ruskou. Velké množství map a diagramů zvyšuje její cenu. Vítáme ji vřele 
i doporučujeme. Přátelé ruského jazyka mohli by si ji předplatiti místo ča- 
sopisu — a získali by tím pro svou knihovnu trvale cenné dílo. — n— 

LEVN.TOLSTOJ: Kruh četby. Vybrané, sebrané a na každý den roztří- 
děné myšlenky mnoha spisovatelů o víře, životě a jednání. Přeložil Alb. 
Škarvan a Ivan Hálek. (Nakl. J. Laichter na Král. Vinohradech.) Dosud 
18. sešitů po 30 hal. 

Tolstého intimní čítanka, kterou podává i ostatnímu lidstvu. Co ze 
světové literatury si vybral jako zrna nejtěžší, shrnul v tomto díle a spojil 
vlastními úvahami, články a povídkami. Rozdělil vše podle dni, tak že na 
každý den připadá hrst citátů, sentencí a úvah. Tak také má býti dílo 
čteno — má býti celoročním a stálým soudruhem Čtenářovým, aby se stalo 
jeho životním majetkem, aby si osvojil jeho rnoudrost. Na neděle připadají 
delší články a povídky, jiné větší stati určeny jsou za četbu měsíční. Pozo- 
ruhodno a pro Tolstého příznačno jest, z čeho vybíral. Největší část citátft 
spadá do starověku lidské kultury a literatury: je tu moudrost čínská, indická, 
moudrost Řeků a Římanů, moudrost knih starozákonních a evangelií. Ale 
je zde i spousta citátů z literatur novějších a nejnovějších, ze spisovatelů 
středověkých — zkrátka, Tolstoj zde ukazuje život lidský v celém jeho roz- 
sahu v osvětlení šiřitelů lidské kultury a mravnosti všech dob a národů. 
Není jinak možno, než Že jest výbor přiměřen názorům Tolstého. A právě 
proto měla by se kniha státi čítankou všech, kdož usilují o sebezdokonalení 
i o zdokonalení jiných. Nedovedu si představiti vhodnější knihy k účelům 
vychování v rodině. Učí a utěšuje. ~er — 

♦ 

Divadlo. V Národním divadle byla 9. září premiéra polské komedie W/odet* 
tniersa Perzynského ^Lehkomyslná sestrac v překladu Ad. Černého. 
Úspěch byl dokonalý, ba přímo bouřlivý. A zaslouženě. Neřeší nijakého pro- 
blému, není to práce těžkého zrna, jako Kisielewského »Karikatury€ — je 
tím, čím chtěla býti, jakousi veseloherné střiženou satirou na pokrytectví 
nemravné měšfácké společnosti, provedenou bystře obratnou rukou uměleckou. 
Nepochybujeme, že se stane oblíbeným číslem renertoiru českých divadel. 

Jubilea. Tvůrce moderní školy dějepisecké v (Jechách, prof. Dr. Jaroslav 
Goll, dovršil 60 let vzácně činného života (nar. 11. července 18lti v Chlumd 
n. Cidlinou). Oceniti jeho životní práci bylo by předmětem zvláštního díla. 
Zde jen obrátíme pozornost na slovanskou stránku jeho povahy a činnosii, 
V té příčině není nevýznamno, že právě GoU jest velikým badatelem českého 
bratrství, které jest nejkrásnějším výrazem české duše — a jedním z nejpří- 
značnějších rysů dějinného charakteru Slovanstva. Kdo zná Golla poetu a 
člověka, chápe úplně, že právě tato doba českých dějin jej především vá- 
bila. — Slovanské náklonnosti vystupují u Golla od počátku. Z literatur slo- 
vanských oblíbil si především polskou — on první podal ukázky z Pana. 
Tadeáše v českém přebásnění ^v Hálkových Květech). Na poli vědeckém byl 
vždy vážným pěstitelem vzájemnosti českopolské (je také členem krakovské 
Akademie Umiej^tnoáci). Ale živé sympathie měl i pro ostatní rodinu slo- 
vanskou. Hned na počátku své činnosti literární na př. uveřejnil (opět ve 
Květech) přednášku >0 národní poesii ukrajinské*. Čtenáři Slov. Přehledu 
mají také jistě v dobré paměti Gollovu brožurku: >Der Hass der VOlker 
unď die osterreichischen Universitáten*, která svým předmětem rovněž spadii 
do oboru slovanských otázek. Přejeme znamenitému učenci a vzácnému Slo- 
vanu hojně sil k další, kéž dlouhé ještě činnosti! C 

Vydáno 5. října 1906. 



Redaktor a v>davatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. ŠIMÁČEK. 



FRANTIŠEK KVAPIL: 

Z básní Adama Mickiewicze. 

Arcimistr. 




Adam Mickiewicz. 



Jest mistr, jenž vzal v chór všech duchů čety 
a v doprovod všech srdcí zladil vznéty, 
jak struny natáhl vše živly v shodé 
a po nich vichry divé s blesky vodé 
zpév jeden od počátku pél a spřádal: 
svét outku jeho však se nedobádal. 

Ten mistr malby tvořil na blankytu, 
jež zrcadlil pak v průsvitném vln krovu, 
kolossů vzory řezal na hor štitu 
a 7emé v hlubinách je odlil z kovu: 
svét véků žní z děl řady nepřehledné 
myšlenky tvůrce nepojal ni jedné. 

Jest mistr výmluvný, moc boží skvélou 
jenž lidu málo slovy zjevit hledél, 
a myšlenek i dél svých knihu celou 
sám hlasem, Činem, divem vypověděl ; 
dřív mistr velkým zdál se světa tajím: 
svět, poznav bratra v něm dnes, pohrdá jím. 



Umělce zemský! Obrazy čím tvoje 

i čím tvé řezby jsou a slov tvých roje? 

A ty si stěžuješ, že nerozumí 

kdos z bratří děl tvých smyslu, řeči, dumy? 

Hled na Mistra, trp, boží synu, s klidem, 

jsa neznám lidu nebo zhrdán lidem. 



K matce Polce. 

Ó matko Polko! U syna když tvého 
ve zracích blýská genia zář tichá, 
když zírá jemu s čela děíinného 
Poláků dávných šlechetnost a pýcha; 

A jestli vrstevníků prchá z davu 
a k starci běží, jenž mu dumy pěje, 
a v stesku naslouchaje sklání hlavu, 
když se mu předků vyprávějí děje: 

Ó matko Polko! Zle se tvůj syn baví! 
Bolestné Matky klekni před obrazem, 
patř na meč, jenž jí srdce zaknaví — 
vrah takým prsa probije ti rázem! 

NechC v klidu zkvétá celý svět kol smavý, 
at vlády, lidé, zdání smír si cení, 
tvůj syn je vyzván k boji beze slávy 
a k mučednictví, jež je bez vzkříšení. 



Slovanský Píthled IX. 1906, č. 2. 






bO Frant. Kvapil: 



1830. 



Kaž záhy jit mu pusté do jeskyň ó, 
by umel dumat, lehat na rohože, 
dýchati vlhkou páru ve shniliné 
a s jedovatým plazem sdílet lože. 

Tam naučí se pod zem hnév svůj schovat 
a být jak propast s bezdnou myslí klidnou, 
jak shniltm dechem řečí otravovat, 
a jak had ztuhlý tvář mít skromnou, vlídnou. 

Náš Spasitel, jsa děckem v Nazarete, 
si hrával s křížkem, jímž svčt hříchu zbavil: 
ó Polko! já bych díté tvé v tom svété 
též hrami jeho budoucími bavil. 

fletézem ovíjej mu ručky bédné, 
do káry vpfáhej ho, af někdy v chátře 
on před katovským kyjem nepohledne 
a náhle nezardí se, provaz spatře. 

On nepíijde, jak dávných reků četa, 
nést v Jerusalem vítězný kříž prvý, 
neb nového jak vojínové světa 
k volnosti orat, skrápět zemi kr\'í. 

Vyzvání tajný slídič dá mu příště, 
soud křivopřísežný s ním v zápas dá se. 
dol jakýs bude skrytý za bojiáiě, 
a mocný vrah pře nález vydá zase, 

A přemožen, mít bude na svém hrobě 
za pomník Šibenice suchá dřeva, 
za slávu krátký pláč, jímž zalká děva, 
a bratři hovor dlouhý v noční době . . . 



V památníku. 

Ó Stastný, v paměti kdo utone kdys tvojí 
jak koral ten neb skvoucí perla plná vděku, 
již voda Baltu na vždy v přečistém svém zdroji 
uchová pod lazurem přede zlobou věků. 

Však já, jen oblázek, jak koral neoslně 
vše krásou, perly třpytem neznaje se skvěti, 
jen jednu chvilku chtěl bych pohrát si v té vlně, 
než lehnu, zapomenut, v písku nopaměti! 



Rozmluva. 

Milenko má! Nač hovoru nám, řeči? 
Proč, chtěje sdílet cit, jenž srdce jímá, 
s to nejsem duši v duši přelít zpříma; 
proč nutno v slova drobiti ji s péčí, 
jež, tvůj než stihnou sluch a mysl vlídnou, 
větrají v ústech, na vzduchu pak stydnou? 

Miluji! Miluji, ach, stokrát í-olám, 
a ty se rmoutíš, oddáváš se hněvu, 
že lásky své ti tak, jak cítit zdolám, 



z básní Adama Mickiewicze. 51 



. dost nevyjádřím v slově, zvuku, zpévu; 
jak strnut pátrám darmo po způsobu 
znak žití vydat, abych unik hrobu. 

Rty znavil jsem, tak marně mluvě v touze, 
teď s tvými ústky hned je vroucné scelím. 
A rozmlouvat chci bitím srdce pouze, 
a vzdechy jen a celováním vfelým; 
tak rozmlouvat chci hodiny, dny, léta, 
i do konce, i po skonání světa! 

Odésse 1825. 

V den odjezdu. 

Což, městu dáti s bohem, a byt s očí znikli 
ti všichni, kteří ke mně srdcem nepfivykli — 
můj odjezd nevzbudí žal v jejich hrudi chladné, 
a já též nezůstavím jim zde slzy Žádné! 

Pro6 nevčasná teď lítost stojí u těch dveří? 
Zas nazpět v pokoje jdu osamělé v šeři, 
jak něco zapomněl bych; zrak můj pomatený 
se vrací, by dal s bohem, v přátelské tý stěny! 

* VSak tolik trpělivě dní a tolik nocí 
slySelý bez cíle mých vzdechů, bez pomoci. 
Zde u okna jsem sedal často se soumrakem, 
ven hleděl nevěda, co vyhlížím kde zrakem . . . 

A přestal jsem, když pohled týž se znudil oku, 
ozvěnu budě hřmotem osamělých kroků. 
Zas bez účelu bloudím ode dveří k dveřím, 
takt po taktu chod hodin železný jen měřím, 
neb šepot broučka, jenž tu kdesi utajený 
se zdá, že na dvéře teď klepá u své ženy. 

Již dní se. Dole čeká vozka dotěravec. 

Nuž v před ! Jak nevítán jsem přestoupil práh němý, 

tak jedu : Stastné cesty nikdo nepřeje mi . . . 

Vzpomínám, když jsem v mládí z milého jel kraje 

od drahé dívky své a přátel, bolest taje. 

a zpět se ohlížel a mezi stromy v dáli 

jich slyšel jeStě hlas a zřel, jak šátky vláli : 

já nlakal . . . Mílo plakat, vášefí dokud vábí; 

však stokrát bolestněji pláče stařec chabý! 

Mladému snadně umřít. Nezná světa, cítí, 

že v srdci ženy, přítele a bratra bude žíti. 

Kmet se života strhl klamu šat již lstivý 

a v nadlidské ni v lidské nevěří on divy, 

ví, na věky že ve hrob zavře smrti dravec . . . 

Jak po nivě, jež zkvetla v hanách duhy celá, 

mdlý kvítek, bělozářka létá osamělá, 

sfouknuta kamsi v dálku s uvadlé již sněti; 

aft růži potká tam a kytek jarních v zmí^ti 

chtíc oddechnout si, mrtvou uchytí se dlaní, 

zas vichry odervou ji, dál ji ženou plání: 

tak jméno neznámé já, cizinské své líce 

jsem na náměstí nes ta lidná, na ulice, 

a denně vídal tam žen zjevy luzné, ryzí; 

chtí poznati mne — proč? Že příchozí jsem, cizí 



rf^fT 



62 Frant. Kvapil: Z básni Adama Mickiewicze. 

}lv<; Motýla honí déčko, zřic jej v dálce spěti; 

>•; joj chytne — popatří, pryč hodí: dál a€ letí! 

í; Nuž leťme f štéstíin, k návratu že peruf je tu: 

5^^ ^ nuž leťme, a již nikdy nesnižujme letu I . . . 

% V Oděsse 29. října 1825. 



1 



%• 



I' K samoté. 

|:; ó samoto! j& k tobé jako k vodě pádím 

z úpalů dennílio žili; 
s rozkoší údy v čistém jasnu chladím, 
tvt^ bezdný křišťál kde svítí! 

V myšlenky nořím se, jich vzlétám kraji, 
jako s vlnou s nimi hraji, 

až ochladlý a umdlen klesám, staviv kroky, 
na chvíU v sen přehluboký. 

Tys živel můj: plán jasných vod těch libá 
mi srdce oslazuje, smysly temni mrakem. 
A proč zas musím, jako ptáče-ryba, 
se rváti do vzduchu a slunce hledat zrakem? 

Ve výši bez dechu a dole chladu robem, 
jsem stejné vyhnancem v tom živlu obem! 



Sen. 



Ač budeš nucena mne opustili, 
tvé srdce když se v lásce nepromění, 
pryč jdouc mé nechtéj smutkem plnit žití, 
a loučíc se přec nemluv o loučení ! 

Před smutným jitrem z večera ať chvíli 
užijem něhy lásky ku posledu, 
a rozchodu když okamžik se schýlí, 
dej několik mi krůpějí pak jedu. 

Rty přitisknu k tvým rtům, leč svoje víčka 
já nechci zavřít, smrt až ke mné zbočí, 
ať usnu na vždy, rozkoš kdy mě hýčká, 
líbaje líc tvou, patře do tvých očí. 

A po dnech mnoha, po letech či déle 
až rozkáže vstát z hrobu vyšší síla, 
ty na spícího pomníš na přítele, 
stistoupíš s nobe, bys jej probudila. 

Zas položíš mne na své lůno bílé, 
zas drahá páž se kol mé šíje stočí, 
zbudím se, mně, že dřímal jsem té chvíle, 
líbaje líc tvou, patře do tvých očí. 

V Oděsse 1825 



J. Baudouin de Courtenay: Z ruchu osvobozenského v Rusku. 53 



Fragment z improvisace. 

Já rýmů nesbírám, ni hlásky skládám v slova, 

vSe tak jen napsal Jsem, jak k vám teď mluvím znova. 

V hrud udeřím, a ihned potok slov ven trýskne, 

a jestli na tom proudu jiskra boží blýskne, 

ne rozumu to výlev ni plod snéni pouhý, 

Bůh mně ji na křídlech šle naddení a touhy, 

jim příští zřím,- rvu myšlenky, cit vedu z bludu, 

jim siien, budoucnost i hřích náš soudit budu. 



Neb vězte, básníku jen tu cestu říc mohu: 
nadšení v srdci hledej, duchem sméruj k Bohu! 

V Paříži 1840. 



J. BAUDOUIN DE GOURTENAY: 

Z ruchu osvobozenského v Rusku. 

Předneseno v sále Musea technologicko-prdmyslového v Krakově 7. července 

r. 1906.) (Dokončení.) 

Podobný sond nad státními zločinci jest nezbytný z ohledů nejen 
mravních, ale i utilitárních, ryze praktických. Takové rouhání všeliké 
zodpovědnosti, pokud jde o zločince v uniformách vojenských a úřed- 
nických, dodává odvahy obyčejným zločincům k jejich kouskům. 
A přece obyčejní zločinci stojí ethicky nepoměrně výše, než oni zlo- 
činci, řádící ve jménu státu. 

Neméně důležitým důvodem ^ro požadování soudu nad státními 
zločinci jest okolnost, že díky beztrestnosti povstává nepřetržitý řetěz 
pomsty, nepřetržitá řada vendetty. Uražené svědomí společnosti 
ulevuje si činy terroristickými. Lidé mravně přecitlivělí vidouce, že 
'rameno spravedlnosti « úřední nechytá očividných zločinců, kteří na- 
opak bývají za své zločiny odměňování, chápou se sami pronášení 
rozsudků a vykonávání jich.*j 

Soud je tedy aspoň z tohoto ohledu nezbytný, a to soud s po- 
užitím zodpovědnosti netoliko kriminální, nýbrž i civilní. Zodpovědnost 
kriminální za zločiny vražed, násilí, loupení, žhářství atd.; zodpověd- 
nost civilní za škody, způsobené obyvatelstvu na jeho majetku. Není-li 
možno dáti poškozeným náhradu z kapes bezprostředních pachatelů 
;loéinů, loupení a pálení, sluší přenésti zodpovědnost na jich před- 
stavené, na ty, kteří je poslali. Ve vymezování zodpovědnosti nesluší 



♦) Důkazem toho jest celá řada útokfi, zejména shlazení se světa 
[3./26. srpna) jednoho z MaratQv ruské protirevoluce, velitele seměnovského 
luku G. Mina, který nejen že za své bezpříkladné zločiny nebyl odevzdán 
joudu, ale naopak byl povýšen na křídelního pobočníka jeho carského Veli- 
čenstva a na jenerál- majora. 



54 



J. BaudouiA de Coiirtenay: 



zastavovat) se na žádném stupni společenského řebříka až do stupn^ 
nejvyššího.*) ^ ^ 

• 

Strana k,-d. dovede rozlišovati neuvědomělá, elementární přání od 
uvědomělých požadavků. Toto rozlišování jasně vystupuje především 
v programové odpovědi na otázku: co žádati, monarchii či repu- 
bliku? Zcela jinak vypadla by ta odpověď u značné většiny členů 
strany, kdyby se řídili jen cilem a sympatiemi k jistým osobám — 
a jinak vypadá, řídí-li se rozumem a zřetelem na možnost. Na 
U. sjezde delegátů strany, jehož jsem se zúčastnil jako jeden z dele- 
gátů města Petrohradu, ujal jsem se hlasu v té věci, i zdá se mi, že 
co jsem tehdy pověděl, shrnuje přibližně mínění o té věci také mnoha 
jiných členů strany. Proto dovolím si zde citovati celé tehdejší svoje 
proslovení: 

•Revoluce, tof horečka, revoluce, toť ostrá krise vleklé nemoci. 
Když mine horečná fantas, navrátí se normální, všední názor svéta> 
Za několik let, až se vše ukhdní, mnozí z nynějších ostrých > republi- 
kánů* sami se podiví svým horečným požadavkům. 

»K tomu, aby mohla existovati republika, jest nutně zapotřebí 
především republikánů, republikánů nejen slovy a prohlašováním, nýbrž 
i složením mysli a zvyklostmi. Já osobně dovedl bych býti republi- 
kánem a přizpůsobiti se republikánskému způsobu vlády; přes to však, 
nevida kolem sebe skutečných republikánů, již z té jediné příčiny ne- 
mohu pro současné Rusko žádati republiky. 

» Tragika našeho položení spočívá v tom, že nikterak nemůžeme 
vyzývati k citům bezpodmínečné oddanosti, k citům lásky, k citům 
dynastickým. Tyto city nemilosrdným způsobem vytloukaly se nahaj- 
kami, rozs třelo valy se z pušek a kulometů, popravo valy se na šibeni- 
cích, pálily se za živa, umořovaly se hladem. V mnohých hrudích po 
těchto citech zůstalo prázdné, bolestné místo, zůstala veliká, zející 
rána, která se tak hned nezhojí, tak hned nezakryje se jizvou. 

»Ale při uvědomělém řešení praktických otázek nemáme práva 
říditi se ni dojmy okamžiku, ni žádostí msty a odplaty. Smíme se dát 
vésti jedině představou dobra vlasti. 

>A staneme-li na tomto stanovisku, musíme si doznati, že, žáda- 
jíce stůj co stůj republiky, strkáme vlast ^a dráhu zdivočení, na cestu 
hospodaření ozbrojeného lidu v podobě vojáků s jejich důstojníky 
a jenerály, na cestu terroru, anarchie a vojenské diktatury — a touto 
cestou vedeme vlast i její jednotlivé části ke konečné politické a hospo- 
dářské záhubě. 

>Po uvážení všeho toho, ať chováme v duši jakékohv ideály do 
vzdálené budoucnosti, nemáme práva v daném okamžiku se unášeti 
republikánskými doktrínami, i jest nám vysloviti se pro mo- 
narchistický způsob vlády, ovšem konstituční.« 



♦) Nyní ovšem po rozpuštění dumy nemůže býti řeči o zodpovědnosti 
všech těch zločinců. Proto také nelze se diviti Činfim právní svépomoci msti* 
telů, působících buď na vlastní pěst, buď, ve jménu revolučních stran.. 



z ruchu osvobozenského v Rusku. 56 



Kromě této otázky, totiž kromě otázky zachování monarchie, 
strana k.-d. uznává nezbytným demokratism a snaží se uvésti jej 
v život. Demokratism ten objevuje se ve dvou směrech: 

1. v uznání vlády lidu, t. j. v požadavku, aby lid se účastnil 
vlády skrze své zástupce. Samozřejmo jest, že musíme také žádati 
rovné právo volební pro všechny bez výjimky. 

2. Demokratism káže nám žádati úplnou rovnoprávnost všech oby- 
vatelů, t. j. zrušení všelikých privilejí (jako odměn za původ) i ob- 
mezení (jako trestů za původ). 

Vroucími mluvčími rovnoprávnosti a hlasateli hesel demokratických 
jsou tací rození aristokrati, jako oba knížata Dolgorucí, jako kníže Ša- 
chovskoj, kníže Trubeckoj a mnoho jiných. Aristokraty haličské a jiné 
to dojista nesmírně pobuřuje. 



Opravdový, nefalšovaný, důsledný demokratismus nutně vede k po- 
žadavku rovnoprávnosti žen. Požadavek tento musí býti pojat 
do programu každé opravdu demokratické strany, a tak především do 
programu strany konstitučně demokratické. Čím jej sluší odůvodniti? 

1. Kdo jest proti rovnoprávnosti žen, nemá práva nazývati se 
demokratem. 

2. V případě odepření ženám politických práv zhoršuje se po- 
měrně jejich postavení při ústroji konstitučním. Nevolníci sice stávají 
se občany, ale nevolnice zůstávají dále nevolnicemi. V té příčině samo- 
děržaví stojí ethicky výše než zřízení konstituční, spojené s odstrčením 
žen. Samoděržaví bez přetvářky všecky obyvatele země považuje za 
nevolníky, kdežto zřízení konstituční, hlásající lákavá hesla volnosti 
a rovnosti, odsuzuje pokrytecky celou polovici lidského pokolení k ne- 
volnictví. 

3. Sluší pamatovati, že ženy v Rusku horlivě spolupracovaly v díle 
osvobozenském, účastnily se ho stejně činně jako muži, dělíce se s nimi 
jak o činy znamenité, korunované žádoucím výsledkem, tak o osudné 
chyby, škodlivé pro věc svobody. Pamatujme, že v nešfaslném povstání 
moskevském v prosinci r. 1905 po boku »družynniků« stály >družyn- 
nice<. Ženy objevují se vedle mužft na barrikádách, na šibenicích, 
v tisku i v agitaci stran. Hrdinky a mučednice nikterak nestojí za 
hrdiny a mučedníky.*) 

4. Ženy nebudou povinny poslouchati zákonů, při jejichž stanovení 
neměly účasti. Dříve měli jsme příkazy a úkazy vlády bez účasti 



*) Stačí zde připomenouti třeba jen Marii Spiridonovnu, která smrtelně 
poranila Luženovského, jednoho z ukrutných katanfl a zakladatele >černé 
sotně«, načež byla vystavena torturám a odsouzena k smrti, která jí cestou 
milosti byla proměněna v doživotní >kátorgu« (galeje). Ještě více imponující 
osobností byla Zinaida Konopljannikova, která vykonala rozsudek smrti na 
výše připomenutém jeneráiu Minovi, katanu a skutečném mravním ne- 
tvoru. Kdo ji znal, byl nadšen jejím neziomným charakterem a vysokou 
Šlechetností. Vojenský soud odsoudil ji k smrti provazem — poprava byla 
vykonána v měsíci září v Šliselburgu. 



J. Baudouin de Courtenay: 



lidu. Dnes má býti zákonodárství pouze mužské, a tedy pro ženy ne- 
povinné. 

5. V zákonodárství, týkajícím se jistých oborů života sociálního, 
jest účast žen přímo nezbytná. Takovými obory jsou mimo jiné zákony 
děbnické, pokud se týkají žen, •sákony o prostituci a pod. 

6. Kdyby se strana konstitudně demokratická nedomáhala rovno- 
právnosti žen, opustila by vlastní program a zradila by věc volnosti. 

Proti požadavku rovnoprávnosti žen slýcháme námitky zdánlivě 
dosti racionální. Tak se říká, že rovná práva ukládají i rovné povin- 
nosti. A ženy především nekonají služby vojenské. Na to můžeme od- 
pověděti, že vojenství náleží do zcela jiné sféry pojmů, do sféry mimo- 
občanské, mimospoleěenské, do sféry zezvířeětění lidstva. My však se 
pohybujeme v okruhu individualisace auspolečnění lidských jednotlivců. 
Nezapomínejme také, že ženy bývají matkami, a tato > společenská 
povinnost* snad vyvažuje povinnost zabíjení > bližních* a ničení jejich 
majetku, což je konečným účelem vojáctví. 

Není sice pochybnosti, že průměrná žena stojí duševně níže, 
než průměrný muž. Vysvětluje se to prostě dědičností ve směru jedno- 
pohlavnosti. Ženy nebyly po staletí připouštěny k jistým oborům du- 
ševní práce, dostupné jedině mužům. Jaký tu div, že průměrně musí 
státi níže než muži? Ale vždyf z týchž příčin průměrný sedlák 
stojí níže než průměrný šlechtic, průměrný dělník níže, než prů- 
měrný kapitalista. Máme proto obmezovati jedny a dávati druhým 
privileje? Má nejposlednější mužský bídák a idiot užívati práv, jež 
jsou odepřena nejvzácnější a nejrozumnější ženě? 

Ctění soudruzi ze strany sociálně demokratické v Rusku užívají 
sice služeb soudružek, ale zabraňují jim hlásiti se o rovné právo 
v měšfácké společnosti a káží jim odložiti celou tu věc až do času 
zesocialisování lidstva, t.j. ad calendas graecas. Ovšem ne všichni soci- 
alisté pohlížejí tak na záležitost rovnoprávnosti žen, ale každým způ 
sobem značná část jich snaží se působiti proti usilování žen o získání 
občanských práv ve > společnosti měšfácké*. 



K nejdůležitějším záležitostem v dumě náleží především otázka 
agrární. Většině parlamentu bylo mnoho činěno rozmanitě odůvodňo- 
vaných výčitek proto, že otázku tu vyzvedla na denní pořádek. Zatím 
značná část těch výčitek spočívá na nedorozumění. 

Ukrutností zdá se vyvlaslnění pozemků soukromých k rozšířeni 
pozemků selských. Ale vždyf vy vlastnění ustanoveno jen jako vše- 
obecná zásada pro případ nutnosti, a to za spravedlivou ná- 
hradu dosavadnímu maj etniku. Ostatně uskutečnění té zásady v růz- 
ných částech říše bude různé. Rozhodování v jednotlivých případech 
má býti decentralistické ve shodě s místními okolnostmi. 

Jsem přesvědčen, že v případě získání politických svobod celá ta 
věc pozbude své ostrosti. Sedlák touží nejen po půdě, ale rovněž jako 
všichni ostatní také po svobodě a nedotknutelnosti osobní, po uznáni 



z ruchu osvobozenského v Rusku. 57 

své lidské důstojnost). Až dostane ta práva, počká trpělivě a klidně 
i na vyřízení otázky agrární.*) 



Záležitost dělnická byla zbahněna vlastně ruskými soci- 
alisty. Osudný vliv na průběh té záležilosti měly tyto okolnosti: stávky, 
pořádané prostě jako sport, nešťastné zbrojné povstání v Moskvě 
v prosinci r. 1905, úpadek průmyslu a továren, t. j. propadání se 
půdy pod nohama dělníků. Pro věc agrární vždy jest půda, nebof 
země trvá stále. Ale dělník bez továren klesá na stupeň zchátralého 
proletariátu, hladového davu. Vždyť smutně proslulí v posledních do- 
bách chuligáni a zástupové » černé sotně« rekrutují se dnes hlavně 
z dělníků, pozbavených práce. 

Křiklouni pseudosocialističtí hlásají rozmanité ekonomické ideály, 
ale zapomínají, že uskutečnění jich jest absolutně nemožno předně bez 
politické svobody, a za druhé bez rozkvětu průmyslu. 

Jest samozřejmo, že otázku dělnickou nebude moZno vyříditi jednolité 
a jednostejně pro všecky části říše a pro všecka odvětví průmyslu. Ře- 
šení její muší býti rovněž decentralistické, autonomické — ne tak ve 
smyslu territorialném, jako ve smyslu různorodosti průmyslové výroby. 



Na konec rád bych se trochu déle zastavil u svazu autono- 
mistů federalistů. Počátek jeho sluší hledati v sjezdu neruských no- 
vinářů, který se konal v Petrohradě na jaře r. 1905. Na podzim, po- 
čátkem prosince (19. — 21. listopadu ruského kalendáře) téhož roku konal 
se rovně2 v Petrohradě sjezd zástupců několikanácte národností nevelko- 
ruských, na němž usneseno založiti svaz na obranu práv všech národ- 
ností v hranicích ruské říše. Zatímní ústřední výbor svazu ujal se vy- 
pracování stanov a vytčení hlavních cílů svazu, k němuž dnes náležejí 
i Velkorusové. Po svolání dumy utvořila se v ní parlamentní 
frakce svazu autonomistů. 

Jaké jsou zásady tohoto svazu? 

Především počítáme s faktem existence státu nmohopiemenného 
a nesmírně rozsáhlého. 

Naše cíle pak lze formulovati takto: 

Faktické uskutečnění národnostní rovnoprávnosti. — Zabezpečení 

všech kultumě-autonomních práv národnostních menšin, jak v hranicích 

celé říše, tak v hranicích jednotlivých jejích částí. — Uskutečnění zásady 

' ícentrahsace říše ve formě autonomií jednotHvých oblastí na zásadách 

mokratických. — Samospráva a autonomie oblastí jest nejbližším cílem 



♦) Dnes o pokojném vyřízení záležitosti af^rární nemůže býti řeči. Ob- 
tezená, bezradná a zaslepená vláda, rozehnavši dumu, rozhodla se sama se 
lázky chopiti. Ale nebude s to nic vykonali, svým počínáním dovede selský 
d k zoufalství a vzteklosti, tak že i na pozadí otázky agrární rozzuří se 
Mé ve větším stupni vraždřní a pálení. 



.58 J. Baudouin de Courtenay: 

svazu. Posledním jeho cílem jest reorganisace říše ruské na zásadách 
federačních, jediné možných na tak nesmírné obsáhlém prostranství. 

Sméřuje-li svaz autonomistů federalistů k federalisaci Ruska, ne- 
, zavádí tím nikterak nové zásady ve správu té říše. Vždyf přec dosavadní 
vláda rozdélila Rusko na satrapie, navzájem nezávislé. Svazek mezi témi 
satrapiemi jest volnéjší, nežli na př. svazek mezi Švýcarskými kantony 
nebo státy severní Ameriky. Ale také výsledky činnosti satrapů jsou přímo 
zhoubné pro státní jednotu, vyvolávajíce v obyvatelstvu snahy odstředivé 
a říši nepřátelské. Aby se v ném vzbudily snahy soustředivé a říšská 
soHdárnost, nutno především rozděliti Rusko na samosprávné součásti, 
zabezpečené proti svévoli satrapů a státních katanů. Takovéto části 
budou smt^řovati k sfederalisování, k utvoření silného 
.státního celku. 

Proč nám jde o celistvost a státní nedotknutelnost 
Ruska? Nikterak ne z lásky k tomuto dosavadnímu vezení národů. Ne- 
snažíme-li se o jeho zničení, činíme to jen z obavy, že úpadek 
^v tohoto obrovského celku mél by za následek nepřed- 

vídaná neštéstí a záhubu jednotlivých částí. Může býti, že 
v bližší neb vzdálenější budoucnosti vystoupí na jevišté jiné útvary, že 
snad jednotlivé části ruské říše po příkladu Švédska a Norska se mírnou 
cestou rozdélí. Dnes však na to pomýšleti nemáme práva. 

Svaz autonomistů federalistů nikterak nepodporuje nacionalismus^ 
naopak snaží se odstraniti jej s denního pořádku. Vždyf požaduje úplnou 
rovnoprávnost všech národů a sebeurčení každého jednotlivce co do vy- 
znání i národnosti. 

Neznáme žádných privilegií pro žádný národ. Je-li ruština společným 
jž^^ykem v parlamente i v jiných institucích státních, jest jím jen z ohledů 
praktických. — Z úst rtmoha ruských » vlastenců* (i pouhých podomků) 
lze slyšeti na adressu Poláků a jiných »jinorodců« frázi: >0m naši pod- 
dann)je!« Tito » vlastenci* ruští tvrdí, že jsme povinni uznati >samo- 
vládnost ruského národa*, poněvadž on vytvořil ruskou říši. Ale co byla 
dosud ta říše? Vezení, jež třeba rozbíjeti za cenu tolika obětí, jatky 
národů, deptaných s ukrutností bezpříkladnou. 

Ostatně není čím se chlubiti. Ve vytvořování společné věznice po^ 
máhali Rusům i jiní národové, popohánění stejně knutem a nahajkou 
k řežím, jako Rusové. V Mandžurii hynuli synové všech národů, svázaných 
společnými řetězy — a chronických > pogromů* a »kárných výprav* ne- 
účastní se pouze Velkorusové. 

V touze po panování nad jinými objevuje se jen poznání převahy 
množství a žádostivost zisku. V tomto případě jako v jiných podobnýcít 
všeliké odvolávání se na historii, na číselnou většinu nebo na převahu 
kulturní či aristokratický původ jest jen záminkou. 

Tak zvaná samovládnost ruského lidu jest jen lež a klam. Je to- 
samovládnost kariérovců, lupičů a krvežíznivých ukrutníků. 

Podobně jako v Rusku nepřísluší panovati Velkorusům, lak ani 



z ruchu osvobozenskí^ho v Rusku. 5^ 

v Polsku nepřísluší panovati Polákům. Všichni mají býti rovni nejen 
právně, ale i* skutečné.*) 



Tážeme se: Co bude dále? Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti? 

Se všech stran slyšíme: »Tak nelze dále žíti.« Je to úsudek chybný. 
"Vždyť ve středověku lidé žili po celá staletí v pomérech nemnoho lepších, 
než je to, co se nyní déje v Rusku. Žíti jest možno, podobné jako žije 
zvéř v lese, jako žijí. divoši, vzájemné se požírající. Jde jen o to, zdali 
íinanéní a hospodářská stránka dovolí živoření tímto bídným způsobem. 

Nyní Rusko prožívá prudkou k r i s i vleklé chronické choroby — 
choroby bezpráví a anarchie. Po takové krisi následuje buď smrt 
nebo uzdravení. 

»Smrt< státu není řídkostí v dějinách — vždyť tohk států zhynulo. 
Staěí připomenouti pád ftíma, Byzance, rozdělení Polska. Pravíme-li 
»smrt«, sluší ten výraz bráti cum grano salis, t. j. s náležitým vysvět- 
lením. Pro lidi při té příležitosti povražděné bude to opravdu smrt. Lze 
▼šak doufati, že značná část obyvatelstva se zachová a začne nový životy 
nepoměrně snesitelnější, nežli jest míra života pod nynější vláíou. 

Dříve, dokud vedli politiku jen političtí Robinsonové, dokud nebylo 
zákonodárného orgánu, působícího jménem národa či spíše jménem 
veškerého obyvatelstva Ruska, vsázel jsem 99 proti 1, že Rusko zahyne. 
Dnes, když máme dumu, když máme národní zastupitelstvo, vsázím 50 
proti 50, ba ještě více, že chorobný organismus státní bude uzdraven.**) 

Od poměru válčících sil a od podmínek existenčních, z velké části 
naprosto nepředvídatelných, záleží další osudy celé říše i jednotlivých 
jejích částí. Bohužel, uvědomělému vedení připadá velmi nepatrný úděl; 
rozhodují skoro výlučně činitelé neuvědomělí, čisté živelní. 

Tolik jest jisto, že na straně vlády a hynoucího zřízení státního 
není ani schopných a rozumných, ani poctivých lidí. Proslulý hrabě 
Witte, jejž někteří mají za jediného státníka v Rusku, jest pouhý egoista^ 
politicky obmezený a ethicky nevelké hodnoty. Rusko jest v rukou sebranky 
násilníků, jež tak případně charakterisoval kníže Urusov: »Jsou to vy- 



*) Za nynějších okolností, kdy všecky myslící lidi Čím dál více za- 
chvacuje zoufalství, ztratil i svaz autonomistů na svém významu. Zdá se 
jaksi hračkou, nehodící se k ukrutné skutečnosti . . . 

♦♦) V této chvíli vsázím 95i9 proti 1, že pro Rusko není již spásy. Po- 
míjim zadávení jediného orgánu zákonodárného, zánik všeliké autority, vše- 
liké zákonnosti, zavedení polních soudů a jiné dákazV geniální vynalézavosti 
ruských státníkfi. Ale stačí přec pohlédnouti na to, co se děje, na to urputné 
boření měst a vsí, bezohledné hubení lidí, na ničení majetku a všeliké pro- 
dukce, na znemožňování schopnosti daňové, na přivádění obyvatelstva k nej- 
horšímu šílenství . . . abychom pochopili, že to jest neúprosné ničení Ruska. 
Dnešní činy ruské jsou činy záhuby, činy záhuby jiný ch 
i samého sebe. Jsou to >vít$zství«, dobývaná na vlastních poddaných 
pro zadostučiněni za hanebné porážky ve válce s Japonci. Snad časem na 
zříceninách zpustošeného Ruska povstane život snesitelnější pro naše po- 
tomky. 



60 Stanislav Klíma: 



TA i 



t^. 



chováním strážmistři a policejní strážníci — a přesvédčením pogromšdiki* 
(strůjcové pogromů).*) 

Snad již nedaleká budoucnost ukáže, na kterou stranu se uchýlí 
střelka^ historie. Nadejde-li smrt Ruska, bude to odstrašujícím příkladem 
jinýmv státům, deptajícím a znevažujícím lidská práva. A zasvitne-li 
Rusku obrození, bude působiti na sousední ba i na 
další státy. Potom snad počne k dobru působiti příslušný ethickÝ 
kvas i v bahně rakouském, uherském, pruském, vlašském atd. 



STANISLAV KLÍMA: 

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 

Slovenský východ snad proto zůstal ve sméru národním pozadu za 
probudilým slovenským západem, že skutečné se slovenským západem 
jen velmi málo souvisí. Geograficky patří slovenský východ do 
úvodí Tisy (řeky : Šajava-Slaná s Rimavou, Revúcou a Bodvou, Hemád 
s Torysou a Latorca s Toplou, Ondavou, Laborcem s Girokou a Ungeju) 
na rozdíl od slovenského západu, z néhož řeky odvádéjí vodu do Dunaje, 
Národnostně souvisí západní Slováci s východními jen úzkým pruhem, 
sevřeným u Levoče a Nové Vsi ve Spiši dvéma vehkými némeckými 
ostrovy : Kežmarským na severu a Smolnickým na jihu, přiléhajícími k obla- 
sti maďarské. I v náboženském ohledu jsou poméry složitéjší : podél hranic 
ruskoslovenských jsou Slováci řeckokatolíci (pravoslavní), podél hranic 
maďarskoslovenských v Abauji, Zemplíné i v Ungu reformovaní. 

Počet Slováků v 6 východních stoHcích slovenských (Abauj, Gemer, 
Šáryš, Spiš, Ung a Zemplín) není nepatrný (483.277) a počtu Ma- 
ďarů zcela rovný (485.892). Ovšem počet Maďarů v posledních desítiletlcli 
úžasně vzrostl, kdežto Slováků hlavně vlivem vystěhovalectví ubylo všude, 
tak že se zdá, že tyto východní stolice neodvratné podlehnou maďarisaci. 
zvláště když statistika vykazuje v Abauji 11 pomaďarštěných obcí a jen 
6 poslovenštěných, v Zemplínu pomaďarštěných 13 (počítáme-li i po- 
maďarštěné město Vranov a relativně maďarské Humenné a Michalovcei, 
poslovenštěné jen 4, v Ungu pomaďarštěné 3, celkem tedy pomaďar- 
štěných 27 obcí, poslovenštěných 10. 

Na štěsíí obce pomaďarštěné v Zemplíně jsou takovými jen na papíře : 
ovšem jsou neuvědomělé. Přesvědčil jsem se o tom na místě samém. 

O postupu Maďarů a ústupu Slováků nejlépe se přesvědčíme srov- 
náním posledních tří sčítání hdu (r. 1880, 1890 a 1900). 

VGemeru bylo Slováků r. 1880 74.960, 1890 74.731, 19tHl 
74.417. Maďarů bylo r. 1880 8G.140, 1890 93.695, 1900 103.413. 

*) Bohužel v rukou jejich je tak strašný nástroj, jako divoká, bezuzdn^ 
a rozvášněná armáda, která v pravdě se satanskou rozkoší ničí vše, co o* 
costě potká. Celou armádu zachvátilo šílenství krvežíznivosti a ničivost^ 
Nejen sami vykonavatelé, ale i jejich vůdcové, počítaje v to i nejvyšší stupn 
té hierarchie, nacházejí opravdovou rozkoš ve vraždéní a pa^ou se na mukác 
svých bližních. 



Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 61 

V Abauji bylo Slováků r. 1880 53.029, 1890 48.240, 1900 
43.971, tedy o 9000 méné. Maďarů bylo r. 1880 112.972, 1890 
119.526, 1900 137.514, tedy o 24.000 více! 

VZemplíné bylo Slováků r. 1880 105.677, 1890 107.477, 
r. 1900 10Ó.064. Maďarů bylo r. 1880 123.088, 1890 141.188, 19bO 
173.796, tedy o 50.000 více! 

V Ungu bylo Slováků roku 1880 38.063, 1890 40.035, 19C0 
42.582. Maďarů bylo r. 1880 40.701, 1890 37.182, 1900 45.504. 

Ve Spiši, kde ovšem maďarské oblasti není, bylo Slováků r. 1 880 
100.246, 1890 93.214, 1900 99.240, Maďarů bylo r. 1880 3672, 1890 
4999, 1900 10.589, 

V S á r y š i, kde rovnéž není pravých Maďarů, bylo Slováků r. 1880 
119.022, 1890 112.831, 1900 114.Í32. Maďarů bylo r. Í880 4356. 
1890 5708, 1900 10.571. 

Procentové číslo Slováků kleslo v desítiletí 
1890 — 1900 ve všech téchto stolicí ch: nejvíce v Zemplíné 
z 35*97<^ na 32-47^ a v Abauji z 25-57o na 22-97o. Maďaři procentové 
všude stoupli; nejvíce v Zemplíné z 47-27o ^^ ^317oj ^to* dosáhli 
absolutní vétSiny. 

Slováci mají vétěinu v Sáryši 667^, vedle 19-57o Rusínů 
a ve Spiši 587o vedle 25% Némců. — V menSiné jsou v Gemeru, 



kde mají éO-ey^ (Maďaři 56-47o), v Zemplíné 32-47o (Maďaři 531% 
a Rusíni 10-6%), v Ungu 28% (Maďaři 30-27o a Rusíni 36-47o) a 
T Abauji 22-9% (Maďaři 737„). 

Hlavní příčinou úpadku slovenského živlu na východe jest vy- 
stéhovalectví. Podle maďarské statistiky z r. 1900 bylo v ciziné 
(v Americe) uherských občanů: ze Spiše 13.261, ze Sáryše 18.211, 
z Abauje 11.211, ze Zemplína 23.745 a z Ungu 10.797, kterýžto počet 
celkem ve skutečnosti jest dojista ješté větší než 77.225. A místa téchto 
vystéhovalců zaujímají židé z Haliče přistéhovalí. 

Počet jednotlivých národností na východním Slovensku jest podle 
úřední statistiky tento: 

Maďarů Némcu Slováků Rusů Řeckokatoi. 

Abauj ' 140.050 8.734 45.072 519 16.325 

Gcmer 103.660 4.059 74.517 10 4.344 

Šáryš 10.926 10.886 115.141 33.988 53.434 

Spiš . 10.843 42.885 99..Ó57 14.333 22.189 

Ung 46.306 7.099 42.-*76 55.742 83.936 

Zemplín 174.107 8.072 106.114 34.841 101.053 

Východní Slovensko . 485.892 81.735 483.277 139.433 281.281 

Připojili jsme v této tabulce k národnostem i počet řeckých katolíků, 
néhož jasné vysvítá, že ne všichni řeckokatolíci hlásí se k rusínské národ- 
osti, ale dobrá polovina jich, jmenovité v obcích mimo vlastní oblast ruskou, 
Ikládá svoji národnost a přizpůsobuje se svému okolí slovenskému 
maďarskému. Jest nesporno, že původem všichni tito řeckokatolíci (před 
1649 pravoslavní) byli Rusíni, kteří však jako pozdější osadníci (o čemž 
řédčl zejména poloha jich osad v horách, kdežto původní slovenské 
lyvatelstvo sídlí v údolí řek) založili své osady osaméle mezi Slováky 



bří?. -" 
ř6; 



62 Stanislav Klíma; 






^ přizpůsobili se béhem času i jazykové Slovákům tak, že dnes nemůžeme 
jich počítati k Rusínům, ačkoliv podle víry jsou >Rusnaci«; podle národ- 
nosti však jsou »Sloviaci« a mluví >po slovensky c. Tento zjev, který jest 
příčinou stálé kolísavosti národnostní hranice rusínskoslovenské, zaslouží 
jisté pozornosti. 

V novější dobé bylo o véci té dosti psáno. Ze Slováků v článcích 
»Akej viery sú Slováci « v Slovenských Pohradech 1895 psal o tom 
S k u 1 1 é t y a proslulý ethnograf spišský Š t e f . M i š í k, farář hnilecký. 
Z Rusínů zabýval se otázkou tou Hnafjuk v Záp. tovar. im. Ševč. 
roííník XLII. článkem »GjiOBaKH hu PycHHH<? Z Rusů Petrov 
v Žurnálu Min. Nar. Prosv. 1892 článkem »3aM'bTKH no yropcKoň 
PycH*. U nás nejvíce Dr. L. Niederle ve své ^Národopisné Mapé 
uherských Slováků* a ve zvláštních článcích: »K sporu o ruskoslovenské 
rozhraní v Uhrách «, Slov. Přehled V. 345 (s mapkou) a VI. 258 Jenom 
že na základe úřední maďarské statistiky otázku tu 
řešiti nelze. V ní mnohé obce, které před 10 lety byly slovenské, 
jsou dnes zapsány za ruské a naopak, ponévadž obyvatelé jejich se po- 
^"' kládají za Rusíny podle víry a za Slováky podle řeči — a úředníci, sčí- 

tání konající, nejsou ani dost vzdélaní, ani dost svédomití, aby jim šlo 
%>:y o výsledky co možno správné. K řešení otázky této nutno véc současné 

posuzovati i s hlediska náboženského i s hlediska jazykového. 
A k tomu je především potřeba, konati studia na místé samém. Jakkoli 
toto studium slibuje bohatou kořist, a jakkoli důležité jest i studium 
úpadku slovenského živlu na východe pro celý národ, přece přivábilo 
dosud jen velmi málo pracovníků. 

Mné nebylo možno dosud procestovati celou hranici ruskosloven- 
skou; r. 1905 prošel jsem hranici maďarskoslovenskou v Zemplíné, 
roky 1906 hranici ruskoslovenskou v okolí Bardrjova v Šáryši. Jest 
mi proto v článku přítomném přihlédnouti vedle svých zkušeností i ke 
zkušenostem nastřádaným jinými i použíti materiálu, jejž podařilo se mi 
sebrati písemné z krajin, jichž nemohl jsem navštíviti osobné. 

Největších zásluh o jazykové prozkoumání východního Slovenska dobyl 
sobe doposud norský íilolog 1 a f B r o ch, který za svého pobytu 
v Lipsku seznámil se s p. Danielem Repayem, z jehož výslovnosti sestavil 
-článek o maloruském nářečí v Uhle (Zemplín). (Ubla při sčítání r. 18^0 
byla slovenská, r. 1900 ruská!) Výsledky svého badání o nářečí v Uble 
»Zum Kleinrussischen in Ungarn* uveřejnil v Archivu fur slav. Philo- 
logie 1895 ar. 1897 je v témž časopise na základe své návštévy v Uble 
opravil. Téhož r. 1897 pokračoval ve svých studiích v Ungváru, pomoci 
studentů na ungvárských školách studujících, a uveřejnil pak v Kristiánii 
>Studien von der slovakisch-kleinrussischen Sprachgrenze in ostlicheii 
Ungarn«, kde podle stud. Jana Nováka podává dialekt v Dúbravce a po 
dle stud. Julia Pajkóssyho dialekt ve Falkušovcích v Zemplíné; připojil 
i mapku národnostní hranice ruskoslovenské v stolici ungské. Roku 1899 
pak vydal ve >Weitere Studien* sotácký dialekt z Korumly na národ- 
nostní hranici podle stud. Mikuláše Monice. 

Ze Slováků zajímal se nejvíce o slovenský východ Fedor Hou 
dek, který, zaméstnán jsa vletech 1899 — 1901 v Brémách u přeplayr 



Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 68 

firmy Eareš & Stotzký, měl tak velmi mnoho příležitosti stýkati se se 
slovenskými vystéhovalci z východních stolic. Tím způsobem podařilo se 
mu získati i nékteré ukázky dialektické, které uveřejnil ve Slov. Pohra- 
dech 1901, str. b9& a 729, a to z Úbreža v Užhorodé v}'pťavování pravo- 
slavného Slováka Jura Hvižďáka a z Markovců v Zemplíné 4 písničky. 
Mimo to uveřejnil >Ukázku podřečí z Tašoli v Ungu* ve Sborníku Slov. 
Museálné Spol. Ví. 74, podle vypravování Jana Kotury. M i š í k ve Slov. 
Pohl'adech 1895 str. 628 popsal rozdíly nářečí spišskoslovenského a ná- 
řečí ruských obcí ve Spiši: Závadky, Poráče a Lipníka. Patrno jest í toho, 
že zachovalé nářečí mají rusínské obce ve Spiši jen při hranici haličské, 
iako Lipník, kdežto Závadka a Poráč mají nářečí silné poslovenSténé. 
S tím souhlasí i ukázka, kterou A. V. §embera uvádí v CCM. 1876 
str. 669 z Jarembiné v severní Spiši, kde rovnéž rusínské nářečí jest dobře 
zachovalé. Z českých turistů na Slovensko cestujících nikdo nepronikne 
za Košice. Nejlepší náš znalec Slovenska, Kálal, dostal se nejdále na 
východ do Mafašky v Šáryši. V Zemplíné byl r. 1874 Dr. J. L. P í č na 
hranících haličských v Certyžném i viz jeho článek » Selská hromada v Uherské 
Rusi* ve Sborníku Ceskoslovanské Jednoty r. 1887 str. 97). Ze Slováků 
byl v Zemplíné Dr. L. B a z o v s k ý v Brežnici u Stropkova, kdež za- 
koupil si statek syn známého archiváře kremnického, Milutín Křižko. 
Dr.Bazovský podává ukázku tamního nářečí vSlov.Pohradechl900 str. 205. 
Z Rusínů haličských nejvíce uherskými Rusíny se zabýval Vlád. 
Hnafjuk články »C;iOBaKH hh PycHHH?« v Zápiskách tov. im. Sev* 
čeňka svaz XLII. a »Pjchhh IIpHffliBCbKOí enapxií i ix roBopH*, tamže, 
sv. XXXV.— XXXVI. (Dokončení.) 



A. I. ALEKSANDROV: 

Současný stav národního vychování v Rusku. 

IV. (Dokončení.) 

Velkým nedostatkem národního učitelstva jest jeho roztříštěnost, 
nedostatek organisace. Bylo by ovšem nespravedlivo viniti z toho učitele. 
Stačí připomenouti, jak se vláda chovala a dosud chová k všelikým 
professionálnfm organisacím a svazům, abychom pochopih, že zde ne- 
mají viny učitelé. Mezi vesnickým učitelstvem daly se pokusy organi- 
sace za účelem úspěšnějšího postupu na obranu práv a k odstranění 
příčin učitelské bídy: do r. 1885 konaly se sjezdy učitelské k společ- 
ným poradám o speciálně školských otázkách i o zájmech učitelů, ale 
jmenovaného roku byly ministerstvem zakázány a povoleny teprve zase 
r. 1899, jen že se značným obmezením. Af si učitelé hovoří o škol- 
ských otázkách, v tom není nic zlého; ale tito pánové se nespokojují 
jen školskými věcmi, nýbrž z ničeho nic mluví i o všeobecném, rov- 
ném a tajném . . Vláda nikterak nemůže dopustiti takové »vzpoury«, která 
potom, bože rač chránit, mohla by se přenésti i do selského obyvatelstval 
Revoluční doba, kterou nyní Rusko prožívá, vyznačuje se mimo 
Vné i projevy uvědomění u pracovníků rozličných povolání, sjednocu- 
jících se v odborné svazy. Tato vlna osvobozenského hnutí nemohla 
ivšem zůstaviti nedotknuty ani učitele. V učitelstvu vznikla myšlenka 



64 



A. I. Aleksandrov: 






založiti svaz, který by je sjednotil k boji s těžkým osudem. Vláda 
htied čichala »podvratné« a » revoluční « snahy, i sáhla neprodleně ke 
krutým repressím: vězení brzo byla přeplněna učiteli, jichž nemálo po- 
sláno i na Sibiř. Ale nic již nemohlo zadrželi hnutí v učitelstvě, jež 
si založilo >Vserossijskij sojuz učitělej i dějatělej po narodnomu obra- 
zovaniju*, svaz ovšem dosud nelegálný, jako většina podobných orga- 
nisací, jež se zrodily v současné veliké době naší vlasti. »Svjaz< po- 
řádal již tři sjezdy delegátů, všecky ve Finsku. Prvý, ustavující sjezd, 
svolán záhy po založem' svazu, druhý v prosinci 1905. Tento byl již 
dosti četně obeslán, zúčastniloť se ho na 1 50 delegátů místních odborů 
svazu, několik zástupců neruských organisací učitelských a > levých « 
stran politických. 

Zajímavé zprávy podali sjezdu delegáti o životě učitelských odborů 
a o poměrech osvobozenské práce, kterou podnikají v lidu. Třídní 
činnost svazu nerozvinula se dosud náležitě, což jest za nynější bouř- 
livé doby pochopitelno ; více do šířky i hloubky vyvinula se činnost po- 
litická. Učitelstvo pořádalo po vsích lidové schůze a tábory, vystavujíc 
se každé chvíle těžkým repressím a pracujíc vůbec proti energickému 
odporu úřadů, totiž vesnických vydřiduchů a velkostatkářů. Slovem, 
učitelstvo soustředilo veškeru svou pozornost na ony všeobecné pod- 
mínky státního života, bez nichž nemůže se pravidelně rozvíjeti ani 
národní osvěta. Široké demokratické zásady, jimiž jsou proniknuti pra- 
covníci svazu, obrážejí se i v poměru selského obyvatelstva k učitelstvu. 
Dříve mužíci pohlíželi na své učitele jako na » nános* i chovali se 
k nim skepticky, často s přehlížením. Nyní však pochopili, že učitelstvo 
jest proniknuto jejich zájmy, že lépe než kdokoli jiný zná jejich strá- 
dání, i počali se k němu chovati s vážností. 

Sjezd jednal o otázce nacionálí sace školy i shledal, že jest na 
Čase zavésti ve školách celého Ruska svobodu vyučování mateřským 
jazykem žáků. Základním odborným úkolem uznal »boj za úplnou re- 
organisaci národního vychování v Rusku na zásadách svobody, demo- 
kratisace a decentralisace jeho«, rozuměje tím uskutečnění těchto 
zásad: a) sharmonisování veškerého školství tak, aby všeobecně vzdě- 
lavatelná škola vyššího typu byla bezprostředním pokračováním škol 
typu nižšího; b) zavedení všeobecného, bezplatného a povinného ele- 
mentárního vyučování a bezplatného vzdělání středního a vyššího: 
c) vyloučení náboženství ze řad předmětů povinných; d) ustanovení 
všeobecně vzdělavatelného rázu školy se svobodným vyučováním; 
e) volnost vyučování v rodném jazyce obyvatelstva ve školách všech 
druhů; f) zůstavení správy národního vychování orgánům místní samo- 
správy, utvořeným na základě všeobecného — bez rozdílu pohlaví 
a národnosti — rovného, přímého a tajného práva hlasovacího, jakc 
i společenským organisacím národnostního rázu. 

Sjezd radil se o způsobech, jakými mělo by učitelstvo uváděí 
v život zamýšlenou reorganisaci národní školy. Usneseno ignorova' 
vládní nařízení, obmezující svobodu vyučování a vůbec působení školy — 
slovem, zvolena cesta revoluční. Přes to, že významný historický mc 
ment, jejž Rusko nyní prožívá, obrací všechnu pozornost k otázkár 



Současný stav národního vychování v Rusku. 65 



politickým — učitelský sjezd obíral se i speciálně školskými otázkami. 
Pracovala o n ch komise, která navrhla schéma budoucího ztížení ná- 
rodního školství. Uznána potřeba tfí stupňů škol: nižších, středních a 
vyšších. Církevní školy buďtež odevzdány ve správu veřejnou. Pro 
dobu přechodnou většina komise uznala pro nižší školy šestiletou dobu 
učebnou, pro budoucnost pak stanoven kurs osmiletý. Předměty nižších 
škol navrženy tyto: rodný jazyk, dějiny Ruska, místní země a stručné 
dějiny všeobecné, ruský jazyk (kde není mateřským), politická eko- 
nomie, přírodní nauky, počty, zeměpis, kreslení, lepení (tvarů, vzorků 
a pod.), zpěv a moderní jazyky podle přání místního obyvatelstva. Od 
národních učitelů v budoucnosti navrženo požadovati vzdělání univer- 
sitní. — Sjezd založil a uvedl v život od 1. (našeho 14.) ledna 1906 
vzájemně pojišťovací pokladny členů pro případ, že by pozbyli místa 
pro účast ve svazu nebo vůbec za společensko-politickou činnost. Po- 
kladna vyplácí postiženému plné jeho služné po 6 měsíců. 

Vůbec ukázal druhý sjezd delegátů učitelského svazu svoji život- 
nost a vzbudil odůvodněné naděje dalšího rozvoje. Při všech těžkých, 
nelegálních okolnostech, za jakých jest svazu pracovati, vzrůstá ne- 
ustále, tak že již koncem r. 1905 měl 13.000 členů. 

Nedávno, mezi 7. — 10. (u nás 20. — 23.) červnem konal se třetí 
sjezd svazu. Účastnilo se ho 186 delegátů svazových odborů, 83 dele- 
gátů-nečlenů svazu, jimž však místními odbory dán poradný hlas, a 
přes 100 zástupců krajních stran politických, střední školy, osvětných 
spolků, poslanců dumy (členů » pracovní skupiny*) a hostí. Především 
noluvil zástupce selského svazu, vyzývaje svaz učitelský, aby šel ruku 
v ruce s rolnickou organisací, poněvadž zájmy obou jsou společné. 

Zajímavý doklad připravil ústřední výbor o životě svazu. Objevuje 
se, že členové svazu podléhají krutému pronásledování vládnímu a — 
což je zvlášf politování hodno — nedocházejí záštity v zemstvech, jež 
kdysi měla tak vynikající úlohu v osvětném hnutí. Z poslední, nikteralí 
ne úplné zprávy za 5 měsíců jest patrno, že za tuto dobu propuštěno 
175 učitelů, zatčeno 549, vypovězeno do jiných gubernií 25, vysláno 
do vzdálených míst 25, nelegálně, v skrytu před pronásledováním žilo 
21 učitelů — celkem tedy za necelého pul roku byli předmětem pro- 
následování 802 učitelé. Kromě toho v boji s vládou zhynulo (bylo za- 
střeleno neb jinak ubito a života zbaveno) 7 členů svazu. Pronásledo- 
vání učitelů často se nijak neodůvodfiuje; bývají propouštěni a zatý- 
káni bez udání příčin, aneb se kvalifikuje jejich vina všeobecnou 
formou: »za smýšlení učiteli nepříslušné*, >za špatný vliv na žáky a 
obyvatelstvo* atd. Jsou případy, že byli učitelé propuštěni za čtení 
Rusi*, za výklad, >co jest nebe*, za nesmeknutí před cerkví atd.! 

Těžké represse ovšem měly nedobrý vliv na vzrůst svazu. Od 
rosince r. 1905, t. j. od času svolání II. sjezdu, do června 19()í> 
ílkové číslo členstva vzrostlo jen o tri tisíce a několik členů. Hnutí 
rázové nepochybně chvílemi sláblo; poHaěeno repressemi skrývalo se 
►d rouškou spiknutí, ale zároveň prodíralo se novými proudy ve 
.dálených končinách, kam slepá reakce vypovídala nejlepší učitelské 
y. Tento činitel zvlášf silně se ozval v činnosti sibiřského svazu učitelského. 

Slovanský Přehled. IX. 1906, č. 2. 5 



66 



A. I. Aleksandrov: 



^ 



Vlna revolučního hnutí přinutila i vládu — až dosud jen na pa- 
píře — k jakýms takýms krokůn^, směřujícím k povznesení národního 
vychování. Nyní právě, podle novinářských zpráv, v ministerstvé vy- 
pracován návrh všeobecného vyučování. Tento papírový » podnik* 
zbankrotilého režimu spočívá celkem v těchto opatřeních: Všecky děli 
obojího pohlaví po dosažení určeného stáří mají projíjti vyučovací kurs 
v organisované národní škole. Počet škol učitého místa řídí se počtem 
dětí školního věku, totiž dětí od 8 — 12 let. Na každého učitele počá- 
tečné školy připadá 50 žáků. Minimální počet učitelských sil ve škole 
jest 1 učitel a 1 učitel náboženství; jsou-li na škole 2 učitelé, připadá na 
ně 1 učitel náboženství. Všeobecnost vyučování v daném místě (okrese) 
a podle přání i školní povinnost stanoví se nikoli cestou přinucení a 
zasažení vládních úřadů, nýbrž dobrovolným aktem místního obyvatelstva, 
které uzná potřebu obecného vyučování. 

Takým způsobem zavádí se obecné vyučování v Rusku postupně 
a v závislosti na přání samého obyvatelstva. Ministerstvo národní osvěty 
jaksi vychází vstříc snahám místního obyvatelstva o zavedení obecného 
vyučování. Proto bére na se vydržování učitelů (vyplácení služného Zu 
vyučování) jak ve školách, které mají býti nově zřízeny, lak i ve ško- 
lách dřívějších. Jiná vydání na vydržování škol spadají na místní oby- 
vatelstvo. Zřizovací práva místního obyvatelstva (zemslev, městských 
rad a jiných společenských organisací, jakož i jednotlivých osob atd.) 
tímto rozdělením vydržovacích nákladů na školy mezi státní pokladnu 
a místní prameny nikterak se neztenčují a nemění, zřizovací práva 
místního obyvatelstva (zemstev, městských rad a jiných společenských 
organisací, jakož i jednotlivých osob atd.), neboť pomoc od eráru jest 
podporou místnímu obyvatelstvu na doplnění prostředků, plynoucích na 
školy z místních pramenů. 

Nejnižší služné učitelské stanoví se na 360 rublů ročně, pro 
učitele náboženství 60 rublů. Toto služné může býti podle místních 
okolností zvýšeno, ale jen z místních prostředků. Periodické přídavky, 
jež vydržovatelé škol přiřknou některým třídám učitelů, plynou vůbec 
z pramenů místních. Příspěvek eráru na každou školu (o 1 učiteli) 
tedy jest 390 rublů, totiž minimální plat učiteli (360 rublů) a polo- 
viční plat katechetovi (30 rublů). Zavádění obecného vyučování počíná 
se z centrálních gubernií Ruska a postupně se šíří ke hranicín?. Lhůta, 
ve které má býti všeobecné vyučování zavedeno, stanoví se na 10 let. 
Na tuto dobu rozvrhuje se i vydání, potřebné k zavedení obecného 
školství. Každý školní rayon má míti průměr ne vetší, než 3 versty, 
ale preje-li si toho obyvatelstvo, nejen může, nýbrž musí býti zmenšen; 
za normu stanoví se rayon o průměru 2 verst. 

Srovnání tohoto byrokratického projektu s projektem učitelského 
svazu ukazuje názorně, jak daleko jest ještě naše vláda od opravdo- 
vélio pojímání národních potřeb a jak si libuje v polovičatých prostřed- 
cích. Aby provedlo zamýšlený plán, rozhodlo se ministerstvo vyučování 
rozšířiti síť počátečných škol ve všech učebných okruzích Ruska. 
V petrohradském okruhu jest projektováno 12.974 škol, v moskevském 



Současný stav národního vychování v Rusku. 67 

36.711, v charkovském 29.958, v oděsském 17.895, v kyjevském 
32.888, v kazaňském 27.u4'9, v orénburgském 16.350, ve vilenském 
21.826, ve varšavském 20.217, v rižském 4228, v kavkazském 20.311, 
v západosibiřském 9691, ve východosibiřském 2581, v turkestanskéra 
10.392, v přiaraurském zároveň se Sachalinem 1971. Na každou ěkolu 
počítá se maximálně 50 žáků. Opatření školních budov, totiž zbudo- 
vání a udržování jich, zůstavuje se místním institucím. Na vydržování 
všech učitelů dá státní pokladna ročně 103,366.380 rublů. Celkový 
počet národních škol vystoupí na 265.042. 

Opakuji, že všecky tyto věci existují zatím jen na papíře — ve 
skutečnosti panuje v dosavadních školách naprostý chaos: učitelé jsou 
pronásledováni těžkými repressemi, propouštějí je, některé školy zů- 
stávají dlouho uzavřeny, načež jsou do nich uváděni učitelé >blago- 
nadéžní a blagonaměrenní«, totiž vládní špehové a donašeči . . . 

Náš obraz národního vychování v Rusku nebyl by úplný, kdy- 
bychom se nezmínili o stavu pomocných prostředků osvětných, hlavně 
lidových čítáren a knihoven. Dosud považuje se dobrá kniha 
ve vsi za velký přepych; jen málo která škola má knihovnu, a má-li 
ji, tož naskrze bídnou. Příčinou jest, že vláda velmi nerada dává 
svolení k otevření čítárny či knihovny při škole nebo ve vsi, obávajíc 
se, aby četba sedláky >nepod vrátila*. Jsou-li při některých Školách a 
v některých obcích knihovny, jest v nich výbor knih neobyčejně bídný. 
Existuje totiž zvláštní katalog knih, dovolený ch pro lidové 
čítárny a knihovny. Tento katalog naplněn jest hlavně knížkami nábo- 
ženského obsahu a výtvory různých dobrovolných »vlastenců-černo- 
solěnců* — a k tomu jest známo, že někteří členové učenéhjo komitétu 
ministerstva národní osvěty za peníze dopornčí kteroukoli zpátečnickou 
knihu. Spisovatelé jako Tolstoj, Někrasov, Čechov a j. připuštěni jsou 
jen v některých > nezávadných « pracích — a o Gorkém a jeho sou- 
druzích nemůže již býti ani řeči: těchto revolucionářů nepřipustí ani 
na deset verst k lidové knihovně! Venkovské obyvatelstvo po většině bylo 
by rádo založení knihovny, ale celá řada nepříjemností a podlízání > před- 
stavenstvu* všeho druhu zhusta ubíjí veškeru chuť na knihovnu. Za- 
kládání knihoven pro lid soukromými osobami jest spojeno s úžasnými 
obtížemi — a když konečně se povoluje, nestává se to nikdy v tom 
směru, v jakém to bylo míněno. 

Nedávno vydalo ministerstvo trochu mírnější předpisy o lidových 
knihovnách, stůjtež zde některé paragrafy: 

§ 1. Lidové knihovny při nižších školách mohou býti zřizovány 
školními a jinými úřady, zemstvy, obecními správami, »popečitělstvy« 
lidové střídmosti, soukromými spolky i jednotlivci. 

§ 2. Vydání na založení a vydržování toho druhu lidových knihoven 
jde na účet jejich zřizovatelů, při čemž mimo to k tomu účelu mohou 
býti (podle prostředků) udíleny podpory ze sumy, určené každoročně 
podle uznání ministerstva národní osvěty na všeobecné potřeby národ- 
ního vzdělání v každé gubernii. 

§ 3. Lidové knihovny otvírají se za souhlasu zřizovatelů skol: 
a) při školách počátečných, podřízených školním radám, s povolením 




Adolf Černý: 



okresních školních rad, a b) při městských, na základě vynesení z roku 
1872 založených školách a jiných nišších ústavech, nepodřízených škol- 
ním radám, s dovolením ředitele národních škol. 

§ 4. Řízení lidové knihovny při nižší škole svěřuje se touž úřední 
institucí, která knihovnu zřizuje, jednomu z učitelů, přejících si pri- 
jinouti tu úlohu. (§ 3.) Správcům knihoven, jsou-li k tomu prostředky,, 
může býti za jejich přičinění poukázána zvláštní náhrada. 

§ 5. Do lidových knihoven při nižších školách mohou býti za- 
řazeny knihy a časopisy, připuštěné vůbec do veřejných knihoven a 
čítáren. 

Nejpotěšitehiější z těchto pravidel jest odstavec o knihách, které 
se připouštějí do lidových knihoven: možno > zařazovati knihy, připu- 
štěné vůbec do veřejných knihoven a čítáren* I Tím způsobem zrušuje 
se tímto paragrafem znamenitý » katalog* dovolených knih pro lid, od 
nynějška dovoluje vláda > těmto maličkým* čísti i užitečné lidové 
knihy a členové bibHotečního komitétu v ministerstvě nyní, jak se zdá^ 
zůstanou bez » příjmů*. 

Takto nepříznivý jest stav národního vzdělání v strádajícím, těžce 
zkoušeném Rusku. Vyvolává těžké myšlenky — a uspokojení přináší 
jedině pomyšlení, že nynější stav věcí už doklepává. Už není za všemi 
horami toužená doba, kdy se Rusko zbaví nenáviděných spárů abso- 
lutismu a zvůle, sebere svoje mohutné, úporným bojem ještě nevyčer- 
pané síly — a kdy založí svůj život na zásadách svobody demo- 
kratismu. Potom i obecná škola povznese se k té výši, na níž měla 
by státi škola velikého ruského národa. 



ADOLF GERNÝ: 

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 

Další část rozpravy >Sto let lužickosrbské poesie* (Slov. Přehl. roč. III.)* 

I. 
R. 1871 přišel do pražského lužického semináře patnáctiletý 
Jakub Baut (nar. v Kukově 20. srpna 1856). Mladý gymnasista 
v pražském prostředí hned se počal zkoušeti v literatuře. Podobně 
jako v letech dvacátých Zejler zapisoval své prvotiny do » Srbských 
' Novin « lipské »Sorabie«, tak v letech sedmdesátých Jakub Bart hned 
takřka od svého příchodu do Prahy podával literární pokusy do 
>Kvítků« pražské »Serbowky«. Práce jeho nacházíme v ročnících 1872/3, 
1870/7 a 1878/9. Byly to z počátku prosou psané obrazy ze života 
katolického lidu hornolužického v Bártových rodných stranách, svědčící 
o značném nadání pozorovacím,^) později (od r. 1873) epigramy, 
drobné básně původní a překlady (z Goetha, Schillera, Lenaua, Erbena). 
V ročníku 1875 — 76 zapsán je třetí zpěv básně »Nawoženja«; celé 

1) Z nich otiskl M. Andricki v »tužici< 1900, str. 92, črtu >Sobota před 
kermušu*, pocházející z r. 1875. 



,1. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. G9 

toto idyllické epos, dokončené r. 1877, zachováno jest v roč. 1878 až 
1879.^) Z těchto svých prvotin uveřejnil Bart velmi raálo. 

Poprvé vystoupil na veřejnost v červnu r. 1876 v »Lužičanu«; 
první své práce vytiskl zde anonymně, podepsav je »Serbowka v Prazy« 

— jsou to: »Sonetowy wěnčk na Palackého mary« (str. 93) a »Stwjelčko 

— Serbowstwo* (str. 102). Ale již v červencovém čísle nacházíme 
první jeho báseĎ, podepsanou plným jménem: >Zrudny wowčer* 
{str. 110). V prosinci téhož roku počala vycházeti »Lipa Serbska* 
(prozatím litografovaná) a v ní také setkáváme se s veršovanými pří- 
spěvky Bártovými: > Stará — nowa lipac (čtyři sonety, str. 2), »Hu- 
bjatej žabje* (8), »Mojej wjesnej domiznje* (14) a epigramy (11, 20, 36). 

Již v těchto a jiných prvotinách shledáváme některé závažné 
rysy budoucího Barta-Cišinského. Významno jest, že veršované pokusy 
jeho v »Kvítkách« pražské >Serbowky* počínají hrstkou epigramů; 
první dva bijí v strunu vlasteneckou, která zní také z prvních jeho 
tištěných básní; veřejně vystoupil poprvé sonetem; také první jeho 
báseň, zapsaná v > Kvítkách* po epigramech, >Nalěča přikhad* (Příchod 
jara), psána jest ve formě sonetu. Hned na počátku tedy zaznívá 
n něho nota vlastenecká ve spojení se satirickou a ironickou, kromě 
loho projevuje se smysl pro přírodu; po stránce vnější vidíme snahu 
po vytříbení básnické řeči a vůbec formy, mladistvý básník volí proto 
zejména rád těžkou formu sonetu, užívá hexametru v allegorické básni 
>Zrudny wowčeř« i v celé rozměrné skladbě epické >Nawoženja«; 
vnitřně pozorujeme náklonnost k přemítání, Bart volí sice motivy lidové, 
ale nezpracovává jich způsobem lidovým. 

V sonetech »Stwjelčko — Serbowstwo* dívá se na minulý a 
přítomný osud svého národa ještě po způsobu starém: bouře šly nad 
Lužicí jako nad polem, přívaly sehnuly slabé stéblo k zemi, i zdálo 



*) Podávám zde seznam původních veršovaných prací Bártových, za- 
psaných v >Kvítkách« pražské >Serbowky«. V závorkách uvádím, co kde 
z nich bylo otištěno. (Zkratky: >Lipa Serbska« = L. S. — »tužičanc = Luž. 

— »Jubilejne spisy Serbowki«, I. zešiwk: Basnjo. Wubral Mich. Šewčik. Bu- 
dvšin 1894. = Jub. sp. Serb. l\ — Téhož sešitu 2. vvdání (definitivní) = 
Júb. sp. Serb. 12.) 

Roč. 1873 — 74: Epigramy: Šprewja; fcobjo; Nowinka; Na Stom 
w... (jen poslední otištěn v Jub. sp. Serb. P, 51). — Nalěča přikhad 
(sonet). 

1875—76: Nawoženja (zpěv III.). — Zrudny wowčeř (allegorie. 
íui. 1876, 110). — Epigramy: Přečelej k nowemu letu; Na postudo- 
wanehoSerba w Ž... (L. S. I. 20. — Jub. sp. Serb. P, 51. — Jub sp. 
Serb. 1^, i'4); Na wučersku konferencu w Kamjencu. — Stwjelčko 

— Serbowstwo (dva sonety; Luž. 1876, 102. — Jub. sp. Serb. P, 48). - 
Sonetowy wěnčk na Palackého máry (čtyři sonety; tuž. 1876, 93). - 

1876—77: >Jedno<5e«, khrósčanskemu spěw. tow. khodam. 

— Hubjatej žabje (satiriska basert. L. S. I, 8). — Mačeř Serbska. — N;i 
wjesnu domiznu (L. S. I, 14. — Jub. sp. Serb. P, 49). — Epigramy: 
Basnikej (Jub. sp. Serb. l\ 51); Do B... (L. S. I, 36. — Jub. sp. Sorb. 
l\ 51; P, 94); Na s. s. w B... (Jub. sp. Serb. i^. 51; 12, 94); Někotrvm 

owařšam (L. S. I, {56. — Jub. sp. Serb. l\ 52; 1=^, 94). — 

1878 — ^79: Nawoženja, narodno-episka basert z džewjedi spčwnmi 
'. zpěv: L. S. lí. 5, 22, 29. — IV. zpév: Jub. sp. Serb. l^, 82) — 



70 Adolf Černý: 



se, že jest zničeno — bouře však minuly, vysvitlo slunce, stéblo se 
vzpřímilo a na něm kloní se nadějný klas. Zde tedy ješlě zlo i dobra 
přichází zvenčí, národ srbský je slabé stéblo, závislé na zlém či 
dobrém osudu, na nepřátelích. Jinak v básni »Zrudny wowčer*. Zde 
již pod allegorickým závojem skryto jest přesvědčení, že třeba spolé- 
hati na vlastní síly, že zhoubno jest oddávati se jen smutku pro 
to, co ztraceno, že hříchem jest neplodný pessimismns v nazí- 
ráni na osud Lužických Srbů, že třeba jest přiložiti ruku k dílu. Jemný 
osten ironie ukryt jest ve slovech ovčáka Jakuba, kterými líčí svůj 
smotek při pohledu na zdar, disciplinu a vzrůst ostatních stád (patrné 
ostatních uvědomělých národů slovanských), kdežto jeho stádo jest 
rozptýleno, stále se ztenčuje na prospěch stáda cizincova, jež se pase 
na bývalých pastvinách Jakubových. 

Sylzy želniwe tež wutrěč njemóža mi waše 
črjódy zjenočene wšě, na kotrychž žohnowanje bože 
wam wotpočuje; ně, powjelšic 'šče ból moju dyrbja 
mje dopomnjo, zo ja néhdy tež črjódžičku tajku 
wodžach...3) 

Toto přesvědčení zdůrazňuje též v epigramech, vytýkaje, že ne- 
stačí pyšniti se slávou předků a při tom odávati se nečinnosti (»Na 
s. s. v B...«), že nestačí pouhé nadšení a udílení rad při pivě (»Ně- 
kotrym towaršam*). Zároveň počíná útočiti na odpadlíky (>Na postu- 
dowaneho Serba w Ž...«), jež jinde (>Mojej wjesnej domiznje«, L. S. 
I., 14.) zapřísahá, aby nepohrdali řečí mateřskou: 

Zastaíi, slepá črjóda, zo če ruka 
njedoscehnje Boba sprawneho, 
kótryž šwikač bMže či hišče wnuka, 
zacpěwaš-li mačeř hanjejo!*) 

Na podzim r. 1877 zahájila »Lipa Serbska* II. ročník v zdoko- 
nalené formě: dosavadní litografovaný dvouměsíčník proměnil se v mě- 
síčník, tištěný nákladem J. E. Smoleřa v Budyšíně.^) Vystoupením 
Bártovým v Lužičanu* a v nepatrném I. roč. >Lípy Srbské « končí se 
období prvních jeho literárních pokusů, z nichž Bart, jak řečeno, jen 
málo sám vytiskl, ale nic nepojal do svých pozdějších knih. Se zve- 
lebenou » Lípou Srbskou* spojeno jest další období jeho činnosti, období 
prvního, horlivého zkoušení sil před srbskou veřejností. V něm povstávají 
už věci zralejší, z nichž některé přecházejí později i do jeho knih Bart 
pokouší se v různých žánrech literárních: píše větší epiku, ballady, ro- 
mance, vlasteneckou a reflexivní lyriku, román, drama — slovem: hledá se^ 

Hned v 1. čísle II. roč. >Lípy Srbské* počíná anonymně uve- 
řejňovati idyllické epos »Nawoženja<,®) vedle dramatu >Na Hro— 



3) Slzí zármutku nemohou mi setříti všecky vaše sjednocené houfce, 
na nichž spočívá boží požehnání; ne, ještě jen zvětšují moji bolest připo- 
mínajíce mi, Že také já jsem kdysi takový houfec vodil, 

*) Ustaň, slepý houfe, af tě nepostihne ruka spravedlivého Boha, kteirý- 
bude ještě tvého vnuka mrskati, zavrhneš-li matku s pohanou. 

^) Prvý ročník vycházel nákladem E. Holana a byl litografován v Lipskvi. 

^ >Nawoženja«. Narodno-episka báseň w džewječich spěwach. Zío^iť 
Y. ze Serbowki«. L. S. II, 5, 22, 29. — V tomto ročníku znamenal Bart své^ 
práce značkami: y, -J-, . — . 



K 



\ 



J. Clšinski a nová doba hornolužické poesie. 71 



džišéu* nejzajímavější práci loholo přípravného období. Škoda, že ne- 
uveřejnil více, než první zpév; ostatek zůstal v rukopise a teprve po 
dvaceti skoro letech vyšel ještě čtvrtý zpěv ve 2. vydání I. sešitu > Jubilejních 
spisů Serbowky*. »Nawoženja« jest psán hexametrem, který se většinou 
čte zcela dobře. Přes tři tisíce hexametrů — tof byla jistě zkouška ohněm 
pro mladého poetu i pro básnickou řeč lužickosrbskou. A obstáli čestně. 
Ukázalo se, jakého výrazu jest lužická srbština schopna i v tak za- 
staralém a pro novodob^^ jazyky málo vhodném rozměru, jako jest 
hexametr — a mladý básník ukázal, jak obratně vládne již spisovnou 
srbštinou ve verši, jak bohatá jest jeho básnická řeč a jak ji dovede 
sám obohacovati. Tím nepravím, že by báseň byla již dílem doko- 
nalým — ale rozhodně vynikala nad průměr tehdejší produkce. 
I obsahem a vnitřním provedením jest báseň velmi zajímavá. Přede- 
vším ukazuje, jak básník vyrostl z domácí půdy. Třeba popud k básni 
vyšel z díla cizího (neníf pochybnosti, že mladý poeta měl na mysli 
Goethovo epos > Herman a Dorota*), podle jehož vzoru má i formu 
starobylou (hexametr) — přece jest naski^e srbská i látkou z lidu, 
i jednajícími osobami, jejich řečmi a názory, i celým ovzduším. 

Děj jest docela prostý, opravdová idylla. Micbaí, syn zámožných 
selských rodičů v katolické vsi hornolužické, žene se do práce, až to 
stárnoucím rodičům působí starosti. Obávají se, aby se syn nevzdálil 
příliš světa a nezůstal na konec neženat. Otec rád by viděl, aby si Michal 
zvolil za ženu bohatou Lenku ze sousední vsi, o níž však on nechce 
slyšeti; poměštila se, zpanštila, rozešel se s ní. Za to si oblíbil Róžan- 
cikec Haňžu, ale má málo naděje, že by otec svolil ke sňatku s chudou 
dcerou domkářovou. Spojencem však stává se mu matka — a tak na 
konec slaví se zasnoubení mladé dvojice. 

Báseň má pěkné partie popisné, také některá místa široké duše- 
malby vynikají, celek nesen jest opravdu idyllickým klidem. Postavy 
vystupují dosti plasticky, zejména zdařile kreslena jest postava mat- 
čina. Báseň provanuta jest duchem srbské vsi, její láskou k práci, její 
hlubokou nábožností a odevzdaností do vyšší vůle; proto nezbytně 
k hlavním postavám idylly se druží postava farářova, kněze starého 
rázu, srostlého se svými osadníky svazkem téměř rodinným, rozumějí- 
cího jim, z nichž vyšel. Zajímavo a pro směr básníkův příznačno jest, 
že líčí kněze jako obhájce srbskosti — a že vůbec staví věrné lpění 
na srbském jazyku a zděděných obyčejích v bílé světlo proti zpanšti- 
losti a národnímu odpadlictví. Otec Michalův takto si chválí srbskou 



Lužici: 



» . . . Porno druhim je wo prawdže zloty to krajik 
naŠ a na swěče na posledku 'šče mi w SerbacíEi najkraaňšo. 
Mje z najmjeňša by ze Serbow njenawabil do wěčnosče 
na cuzbu Člowjek; džě nad Serbami ie ze škitom nvócnym 
Bóh a ze stajnym žohnowanjom najlinadnižo řas wšón*.'') 



^ Proti jiným je naše zemička opravdu zlatá — a na světě konečně 
věru je v srbské Lužici nejlépe. Mnř aspoň by nikdo přenikdy nevyvábil 
z Lužice do ciziny; vždyf BQh je Srbům mocným siítern a po vse časy jest 
s nimi jeho nejmilostivější požehnání. 



72 



Dopisy: 



Ale básníka patrně »Nawoženja« neuspokojoval; nevy tiskl z básně 
více než 1. zpěv, ač by byla při všech slabších stránkách literární 
prvotiny žiiačně vynikala z tehdejší básnické produkce. Odloživ »Na- 
wožtnjuí opustil i pole větších prací epických. 

Hned po ukázce z této epické básně počal v »Lípě Srbské « 
uveřejňovali řadu ohlasů národních písní. Nejsou to však ohlasy 
v pravém slova smyslu, jako byly ohlasy Zejleřovy, které přiléhaly 
k lidovým písním nejen obsahem, nýbrž i způsobem vyjádření a formou. 
Jsou to ballady a romance, čerpající sice látky z lidové tradiční 
litera Lury nebo aspoň z lidového života, ale jinak podáním a formou 
od lidových písní naprosto odlišné. Mladému poetovi zase byl patrně 
vzorem Goethe. Básní toho druhu čteme v ročnících >Lípy Srbské* 
íadu^ ba v roč. II. tvoří hlavní část Bártových poetických příspěvků.®) 
Některé Irpí rozvleklostí, jiným vadí sama nevhodná látka, ale několik 
či&el má již pravý dech ballady a švih romance, tak že je básník 
později (nékleré v přepracování) zařadil do své druhé sbírky (Syrotka, 
Přemyšlena, Wojakowy row, Prošeřka). 

Zároveň vábila jej mmulost lužjjckosrbského národa, temné zkazky 
o srbských králích, mlhavé doby srbské a lužické samostatnosti, pád 
její a další upadání a zanikání lužickosrbské národnosti, probuzení 
národního ducha u skrovného zbytku bývalého četného kmene, problém 
záchov:! ní pozůstávajícího lužickosrbského jazykového území do bu- 
doucnosti. Psal vlastenecké romance, fantasie, sonety, ba i drama 
z dávné minulosti srbské. Sem patří i delší povídka >Národovec a 
oiirodilec', ""i (Pokračování.) 



^S". 



Z Petrohradu. 

I. 



7. (20.) října. 



(Náhlé soudy. — Heslo revolučních organisací. — Činnost »pravÝch Rusuc. — 

Naladil širokých vrstev. — Kadeti. — Odvolání konstituce? — Jak bude 

voliti venkov? — Hromadná zatýkání revolucionářů.) 

Po ni^kolikaměsíčním řádéní náhlých soudů válečných, v dobé, kdy. 
podle kousavého výroku Miljukova není již v Rusku rodiny, která by 
nebyla poMiiena utrpením způsobením konstituce* — počínají se obje- 
vovati na obzoru synthetikové, konstatující likvidaci neobyčejného mo- 
mentu historického a příznaky návratu k oné normé života ruského 
státu, která byla porušena hnutím osvobozenským a jeho výsledkem: 
manifnstom konstitučním. 

Myslím, že blouznění o likvidaci jest ještč tuze předčasné, když 
dnes jiz není pochybnosti, že vyvolený trumf ministerstva — náhlé 



^) »Smjerč syrodina* (II. 57), >Popjelka« (57, 66, 73, 81, 89), »Na 
kt'nisacht íK!h, »Z wójny« (70), »Sónčk* (78), >Intermezzo« (86); »NjeČesna 
i>Jewest£i-i (III . 4), »Jutrowničku na keřchowje« (ib. 49); »Syrotka« (IV. 3), 
*PfemYsl(?rJ!ii (ib. 11), > Wojakowy rowc (ib. 36); >Prošeřkac (V. 3). 

") řXarodowc a wotrodže nc«. Roman z najnowšich časow. L. S. IIL 



z Petrohradu. 



soudy — zklamal a nesplnil nadéjí v néj kladených, nezastrašil živlů, 
proti nimž byl namířen; násilné činy a projevy anarchistické šíří se dále 
po celém nesmírném Rusku Slyšíme-li nyní o banditech a lupičích více, 
než o terroristech revolucionářích, pochází to hlavné z toho, že samy 
revoluční organisace, přesvědčivše se o zhoubném rozšíření 
anarchie, srazily své řady a vyslovily se energicky proti násilnostem stran- 
nickým, proti expropriaci k účelům politickým atd. Tak učinila velmi 
•četná ruská strana sociálné-demokratická, polská strana socialistická, ži- 
dovský >bund« a j. Z toho nikterak nenásleduje, že by byly revoluční 
strany zanechaly revolučního terroru, i jest zcela možno, že přes dů- 
kladné schytání členů strany »revolučné socialistické c vystoupí tato strana 
opét s nějakým novým činem, jehož echo rozlehne se daleko široko. Go 
se týče pohnutek a kombinací, jimiž se řídí političtí terroristé, o tom se 
úsudky znalců velmi liší. Co jedni v takovém > partyzánském « zápase 
spatřují jediné účinlivou formu boje se silným — jak se ukázalo — ne- 
přítelem, jiní připisují nynéjší terroristické činy spíše působení zoufalství 
a otřesení víry v hloubku a opravdovost ideálů svobody v širokých davech 
ruské společnosti. 

Buď jak buď, kdybychom chtéli obrazné znázorniti přítomnou chvíli 
našeho života, musili bychom na pozadí neúnavných šibenic a smrtících 
výstřelů načrtnouti černou postavu, ne sice ješté zoufalství, ale melan- 
cholie, objevující se na zápasišti, v popředí pak slavnostně vstupující, 
příliš dobře známou ščedrinovskou ^triumfující svini*. Nyní se v celé 
majestátnosti uvelebila v Kyjeve : odtamtud v charakteristickém svém slohu 
rozesílá telegramy císařům a králům a proslavené, kategorické interpel- 
lace ministrům, potichu pak žádosti o podpory a pokyny k » pogromům*. 
»Istinno-russkije ]judi« (» praví Rusové «) chlubí se nyní, že 
v samém Petrohrade poukázáno jim v posledních dobách (s vědomím 
Kokovcevovým či bez něho?) 200.000 rublů — kdežto ještě před ně- 
kolika měsíci byly jejich pokladny strašlivě prázdny přes to, že se o ně 
starali všichni matadoři, kteří nyní řeční na sjezde kyjevském: úředník 
ministerstva vnitra Puriškevič, dr. Dubrovin, býv. docent Nikoťskij, jen. 
Bogda novic, moskevský advokát Šmakov a j. Ještě v červenci hledaje byt 
přišel jsem náhodou na prázdné místnosti dvou bývalých » vlasteneckých* 
klubů, z nichž byli nájemníci vyhozeni, poněvadž neplatili nájemného. 
Nyní mají sály a pohodlné kabinety, v nichž mohou podle libosti spřá- 
-dati plány dalšího coup ďétát, volební reformy a prohlašovali urbi et 
orbi, že nikdy nepřipustí v Rusku konstituci a její uskutečnění, že ne- 
ustanou, dokud budou vedle nich žíti jinorodci. Cynismus, zvrácenost a 
tmářství podaly si ruce a usilují ovládnouti nynější okamžik. Zajímavo 
bude, jak se k těm záchvatům zachovají zástupy, které se nazývají naší 
společností. 

Pravili jsme, že vrstvy, proti nimž bezprostředně jest namířen vládní 
arror, nezalekly se bleskových >tak zvaných « soudů s jich bleskovými 
3zsudky, což ostatně předpověděli nejlepší znalci a historikové práva a 
>udnictví ; ale neznáme posud dostatečně náladu ne j širší ch 
rstev společenský cli. Nevíme, zda průměrný obran zklamán 
■f opouští ideály, tak draze dobývané, či zda se pouze naučil lépe se 



^1 



74 Dopisy: 



orientovati v programech i v jejich uskutečnitelnosti a možnosti — a do- 
káže opét v blížících se volbách, že jest dalek ideálů vlastenectví zoo- 
logického, že dozrál pro život opravdu konstituční. 

A kde jsou kadeti? Což skutečné se již podařilo smésti je s po- 
vrchu země jako >hlavní revolucionáře* a namluviti veřejnosti, že jest 
jejich úloha již skončena? Z toho, že povolaní činitelé za celé čtyři mí- 
síce » nezvěděli*, kde bydlí bývalí členové dumy, jejichž podpisy nachá- 
zejí se na památném vyborgském provolání, a » nemohli proto* zavésti 
proti nim soudní stihání, bylo by lze opravdu se domnívati, že kadeti 
poschovávali se v nějakých spikleneckých jeskyních. Zatím nejen že 
všichni vůdcové strany byli na očích celého národa v obou hlavních mě- 
stech, ale i poslanci menšího významu byli ve svých známých bydlištích. 
O jejich pobyté ostatně dobře věděla > nejpřednější společenská třída*, 
šlechta, jež vylučovala ze svého středu « zrádce*, kteří se odvážili starati 
se nejen o zájmy té třídy, nýbrž celého národa; věděli o tom různí 
administrativní úředníci, kteří společně se šlechtou zbavovali pokrokové 
bývalé poslance všelikých práv politických. Ale právě v politických právech 
a \ nežádoucím jich užívání spočívá tajemství dlouhého odkladu soudního 
stíhání pokrokových politikův — nyní, v důležitém již období předvolebním, 
pojednou vyšetřující soudcové dověděh se o adresách kadetů ! Njní teprve 
jim doručují obeslání k ruským soudcům — kteří mají vyšetřovali 
záležitost vyborgského provolání, spadající podle zákona do kompe- 
tence soudů f i n s k ý ch. Tím způsobem mají býti odstraněni nejschop- 
nější a nejpopulárnější politikové a pracovníci, a to nejen na dobu vo 
lební kampaně, nýbrž vůbec z účasti v budoucí dumě. Kdyby se i zdariju 
tato strašně cynická intrika, kdyby se i podařilo provésti ve velkém, ca 
se v malém provedlo s některými vůdci strany při prvních volbách ■ — 
přece i potom najde se v lůně ohromné strany dostatek schopných ná- 
stupců a nových povolaných sil parlamentních. 

Nemáme nejmenší příčiny připouštěti, že by strašlivý průběh dosa 
vadních dějů ruského národa učinil velký ten národ na dlouhou ješté 
dobu neschopným důsledné akce osvobozenské — a že alliance »soju2ň 
russkago národa* s vládou znova přikuje k odvěké galejní kouli národ 
politických ubožáků a bídáků. 

Jeden ze sloupů >pravých Rusů« (istinno-russkich Ijuděj), nepatrný, 
málo vzdělaný petrohradský advokát Bulacel sice v orgáne své strany 
tvrdí, že političtí jeho přátelé hotovi jsou stvrditi přísahou, že ministerí^ký 
předsdeda S t o 1 y p i n, přijímaje deputaci protikonstitučních spolků, slíbi 
jim zcela určitě odříci se všeliké konstitučnosti a tendencí parlamentních — 
ale nebylo by tak snadno opakovati v nynějším Rusku tureckou komedii 
z doby před 28 lety. 

Právě včera měl jsem velmi milou návštěvu jednoho z nejtalento- 
vanějších a nejzkušenějších politiků a poslanců, jenž se zrovna vracel 
z delší objížďky po Rusku. 

>Jaký celkový dojem s cesty si přivážíte?* 

»» Především přicházím po návratu s radostí k přesvědčení, že nej- 
horší stísněnost, kterou jsem v Petrohradě pozoroval příliš dlouho po 




z Petrohradu. 75 



rozpuštění dumy, počíná na venku mizeti. Nálada je čím dál klidnější 
a energičtější. <« 

>Jsem téhož přesvědčení — ale co fiká venkov ?« 

>» Venkov říká, nebo spíše tuší a předpovídá, že města zvolí opět 
kadety — a vesnice . . .«« 

> Vesnice snad esery?« *) 

>»Tak jest — totiž selská kurie, kterou na své neštěstí a jmeno- 
vitě na neštěstí svých nástupců vymyslil Bulygin jakožto domnělý hromo- 
svod. «« 

»Ale eserská oi^anisace jest přece tak zdecimována, vyvěšena a 
vystřílena, že těžko připustiti, aby mohla rozvinouti všeruskou akci.« 

»»To také netvrdím; pravím pouze, že sedláci vyšlou do dumy 
značné procento eserů — přes všecky překážky administrační a přes 
to. Že organisace strany sociálně revoluční je zdecimována. Něco jiného 
na západě. Tam jednak agrární politika polské šlechty, jednak strašné 
řetězy administrativní způsobí, že budou zvoleni nejhorší zpátečníci.* « 

•Neobyčejně neopatrné jsou nyní strany krajní levice, není-li pravda? 
Cím vysvětliti neustálé zatýkání nejen jednotlivých osob, ale i celých 
komitétů v nejrůznějších částech Ruska ?« 

>>Je to fakt opravdu svými rozměry neobyčejný a nutící mnohé 
právníky k překvapujícím domněnkám. Co činí s odsouzenými revolucio- 
náři po rozsudku smrti? Však jsou potom již nadobro odtrženi od světa. 
Nepoužívají-li proti nim takových prostředků, které by je přinutily 
k vyzrazení? Nic není nemožno v našich »konstitučních« dobách. «« 

Poznamenávám, že host můj náleží k našim nejslavnějším právní- 
kům a nemá nic společného s přeci divělými hysteriky, jež ovšem naše 
doba také rodí v nemalém počtu. 

Takové obrazy staví nám před oči náš černý den — ač by se zdálo, 
že lidstvo se již nadobro zbavilo té můry . . . Novyj. 

n. 13. října 1906. 

(Petrohrad jako jindy. — Bída. — Uvědomění sociální. — Proces rady děl- 
nických zástupců. — Stísněnost a passivnost. — Kadeti. — Sojuz russkich 
Ijuděj. — Banditství. — Okružník úřednictva. — Národní dům. — Politická 
karikatura. — Literatura.) 

Po celý rok nebyl jsem v Petrohradě, i chápu se péra, abych 
vyb'čil své dojmy, jež jsem prožil po návratu do hlavního města se- 
veru. Vlastně ne dojmy^ nýbrž výsledek pozorování, rozmluv, vyptá- 
vání, četby, neboť zevnější život petrohradský je stále týž, nic se 
v něm nemění; ačkoli tisíce žhavých potoků probíhá » mozkem říše<, 
ledová kůra její jest lhostejná, posupná, nehostinná. Jako vždy tentýž 
šílený život pouliční, jako by to byl tanec v taktu pijácké písničky 
»propadaj, moja télěga«, tisíce jedoucích >vaněk«, »lichačův«, kona- 
jících divy obratnosti na křižovatkách Něvského prospektu s příčnými 
ulicemi, lomoz automobilů a zvonky nesčetných tramwayí — vše to 
mísí se v jediný chaotický obraz, jehož můra, padající na všecky 



*) S. R. = sociální revolucionáře. 



^6 ■ Dopisy : 

mysli, žene a žene člověka v abnormálním, urychleném trysku po 
ulicích, tak že si nevšímá ničeho, co obyčejně oživuje tvář Evro- 
panovu, ani výstav, ni známých, ni originálních tváří atd. Zde všichni 
<;hvátají, každý myslí jen na sebe a uzavřen sám v sebe směřuje 
k cíli, bokem a dosti neobratně se vyhýbaje pestrému davu. Tváře ne- 
mají vlídného, klidného výrazu; všeobecná stísněnost — toC stálý 
příznak Petrohradu, jen snad letos silnější, než za let minulých. Oby- 
vatelstvo Petrohradu, podobně jako obyvatelstvo celé říše, »izstra- 
dalos'< ... A utrpení jeho, projevující se hlavně všeobecnou bídon, 
vypudilo spousty ubožáků na ulici; zde stojí na nárožích otrhaní, staří 
i mladí, schopní práce, ženy s dětmi na rukou, děti samotné, opuštěné — 
a všichni žebrají. Ten neb onen zastavuje chodce a jda -vedle něho 
krátkými slovy líčí své osudy; slyšeti slova »bez práce*, 'pronásle- 
dovaný za tuláctví «, > vypovězený cestou administrativní* nebo >po 
«tuděnčeskim dělám «. Tak ve městě, na hlavních ulicích — což teprve 
v dělnických čtvrtích podél okružního průplavu, kde na večer deset- 
tisíce lidí shromažďuje se na zdupaných trávnících, pije vodku, křičí, 
:slořečí a vraždí se skoro denně! Není dne, aby kronika nezaznamenala 
aspoň jeden případ utonutí v té páchnoucí kloace, jejíž trvání jest 
hanbou města. Ale ďábel slaví vítězství v této vládní politice; ve vodce 
a potom v průplavu snadněji se topí beznadějné zoufalství proletáře 
a stokrát jistěji, než v žádosti činu, v touze po dobytí lidských práv, 
snesitelných poměrů životních, svobody a lidské důstojnosti. Z kalu 
nejhlubší bídy, o jaké nemá Praha ponětí, zaznívá časem revoluční, 
pomstylačný chorál »dubinušky« neb dělnické marseillaisy. A když se 
v továrních čtvrtích vposloucháme v tepnu života bytostí rachitických, 
nemajících co ztratiti, bytostí, jejichž jméno jest milion — děs nás 
zachvátí, ale zároveň i naděje: neboť od prvního vystoupení toho lidu 
na ulici s tajemným Gaponem v čele, přes hromadné stávky před- 
konstituční, za nichž v Petrohradě život odumřel a zahalil se v zlo- 
věstnou tmu, až do nynější doby, kdy se nad hlavním městem vznáší 
přízrak nových podzimních stávek, za celé to revoluční období tento 
proletariát poloospalý, vháněný do kořalen a decimovaný bídou ukázal, 
"že v době potřeby dovede býti jednolitým a silným. Uvědomění soci- 
ální, které se dříve posunovalo želvím krokem, ve dvou posle\iních 
letech neobyčejně pokročilo; známé vládou aranžované » černé sotně* 
a snahy »sojuza russkich Ijuděj*, jež měly býti protiváhou šířící se 
sociální demokracii a sociálním revolucionářům, narazily na energický 
odpor. Měl jsem v létě často příležitost setkati se s uvědomělými dělníky, 
z nichž mnozí přestáli si již křest vězení. Jeden z nich, zapletený do 
procesu »sověta rabočich děputatov* (rady dělnických zástupců), 
který se právě koná u petrohradského okružního soudu, pravil, že 
všichni zatčení s Ghrustalevem Nosarem v čele nelekajíce se nejtěž- 
ších obětí, přičiní se o to, aby učinili z procesu záležitost všeruského 
proletariátu, aby z něho učinili aféru prvního řádu, .v níž by posvítili 
o Irým světlem se všech stran na stav ruského proletariátu. Jak se 
-časy bleskurychle mění, palrno je z toho, že proces ten koná se nyní 
í^koro v tichosti, bez ohlazovaného hluku, ba co horšího, bez širšího 



z Petrohradu. 77 






zii^ma veřejnosti. Do té míry znecitlivělá ruská společnost přestala 
vkládati duši v instituci, která ještě tak nedávno (podle trefného vy- 
jádření jistého pracovníka) byla lidovou » dumou «, nefalšovanou žád- 
nými carskými volebními řády, >repraesentací naskrze demokratickou,, 
se širokým použitím práva iniciativy i referenda*. 

Stísnění a passivnost ovládla i pokořený tábor liberální buržoasie,. 
t. zv. kadetův. Na svém čtvrtém sjezdu, konaném před několika dny 
v Helsingforsu, uznali srče v zásadě trpnou opposici proti vládě (od- 
pírání rekrutů, neplacení daní), doporučenou v prohlášení vyborgském^ 
ale rozhodli se neuváděti ji prozatím při nedostatku organisace v život,, 
nýbrž věnovati všecky síly budoucímu volebnímu zápasu, jestliže k volbám 
vůbec dojde — čili, jak praví ruské přísloví, usnesli se »ždať u morja 
pogody* (čekati, až se moře uklidní) . . . Stále se udržují pověsti 
o nedalekém rozštěpení té strany, ač její orgán >Rěč«, list velmi 
rozšířený, takové pověsti usilovně vyvrací. Také vláda se chystá 
k činné účasti ve volbách, aby paralysovala vlivy » revoluce* nebo 
vlastně celého svého národa, buržoasie i proletariátu ; chce toho docí- 
liti zakládáním odborů >sojuza russkich ljuděj« (černé sotně) s pří- 
slušnými knihovnami, čajovnami atd. Hlavními hnízdy černé sotně 
jsou Kyjev (Kijevo-Pečerskaja lavra), Oděssa a vůbec menší kláštery 
a — policejní cirkuly . . . Jaká bude příští duma ruská, ukáže bu- 
doucnost, zdá se však, že bude neméně opposiční než první, a k tomu 
praktičtější v provádění opposice. 

Nynější dobu vyznačuje všeobecná stísněnost, vyplývající z oče- 
kávání změn v nedaleké budoucnosti, neboť každý cítí, že takto žíti 
nelze. Banditství, řádící vševládně a skoro beztrestně na Kavkaze, 
v jižním Rusku, v král. Polském a především ve Varšavě, počíná se 
pomalu šířiti i k nám se svým bojovným povelem >ruki vverchl« 
(ruce vzhůru!) a se svými výstřely z browningů. Tof nejhorší kvas, 
nebof nehledě k liezprostředním spoustám, které způsobuje, mate kromě 
toho pojmy obecenstva o činnosti krajních stran politických, poněvadž 
je mnohdy diskredituje, ačkoli v největší části případů nemají na vy- 
konaném zločinu nejmenšího podílu. Banda > chuligánův* počíná se 
osmělovati, a snad jedinou zásluhou petrohradské policie v celé smutné 
její historii jest vypovídání vyvrhelů společnosti pokud čas do jejich 
rodišC neb aépoň do vzdálenějších částí gubernie. Lesy u Petrohradu 
prý poskytují noční útulek množství takových »bracfagů<, tak půvab- 
ných se stanoviska Gorkého a duševních anarchistů — a tak nebez- 
pečných při setkání za šera. 

Život petrohradský jest směsice nejpodivn''jších krajností. Jako 
v novinách lze čísti vedle sebe dvě oznámení, jedno doporučující ko- 
^jkové socialistické brožurky a literární práce > nejmladších*, vydá- 
ané kterýmsi knihkupectvím a nakladatelstvím lovných publikací, 
ikých se nyní vyrojilo množství — druhé, reklamující mýdlo královny 
aglické, kus po 10 — 26 rublích . . . tak i ve všedním životě pouličním 
lev nádherného dvorního povozu mezi otrhanými davy přestává pře- 
kvapovati massy, stále více Ihostejnějící. Všichni touží po klidu, po 
lávratu k pravidelnému životu, ale nikdo by nepřistoupil na to, aby 



78 Dopisy: 

se vládě vrátilo, co jí bylo. vyrváno — ovšem vyjímaje špinavý tisk 
s » Moiíikevskými Vědomostmi « včele, které by chutě vydaly i nešťast- 
nou niiil » konstituci* a v celém Rusku zavedly vojenské diktatury. 
Těm ovžem líbí se i nový, nanejvýš pokrytecký vládní krok, souvisící 
s kampaní předvolební, totiž oběžník, podepsaný Stoly pinem, adreso- 
Taný ministrům a přikazující jim, aby pilně dbali loyálního smýšlení 
státního úřednictva, jemuž není dovoleno náležeti k jakékoli liberální 
straně politické; poněvadž jí vládní chléb, má zpívati její píseĎ. Co 
počíti proti násilí toho druhu? Což přikáže-li Stolypin zítra úředníkům 
pod hrozbou sesazení, aby přistupovali k »sojuzu istinno- russkich 
Ijuděj* čili k černé sotni? . '. . 

Nedávno byl jsem v >Národním domě cara Mikuláše II. « 
(Karodnyj dom Imperatora Nikolaj a II.) na krásné opeře Římského 
Korsakova »Sadkó« — ani ne tak pro operu samu, kterou bych 
mohl viděti i v carské opeře, jako pro pestré obecenstvo. Jeviště, vy- 
stavené })ro někoHk tisíc osob, má kromě velkého počtu sedadel toli- 
kéž míst k stání, a to nesmírně levných: po desíti kopejkách. Ovšem 
příHáiiého pohodlí na místech k stání není, jsouC přeplněna vojíny, 
kramáři, obchodními příručími a dětmi ulice; náladu, jaké vyžaduje 
útulek umění, jest možno udržeti jen proto, že v laciném lidovém 
bufetu v sousedním sále, určeném pro zábavy a hudbu lehčího druhu, 
neprodává se vodka. Nadšení pro díla i umělce jest veliké, pozornost 
napialá, z čehož patrno, že »Narodnyj dom« se zdarem plní své kul- 
turní poslání. V meziaktí bývá v řečeném sále někoUk tisíc osob; 
vedle neurčitého typu v červené košili a zablácených botách, který by 
mohl býíi rovněž tak universitním studentem jako na lov číhajícím 
kapesním zlodějem, procházejí se s přemrštěnou distinkcí a vážností 
lyceisté v^ parádních uniformách, panstvo z loží, blaseovaní smockin- 
govci a neobyčejně nastrojené dámy z aristokracie, neboť bývati na 
premiérách v » Národním domě* náleží k dobrému tónu. Značné pro- 
cento tvoří chudá studentská druž, která si nemůže dopřáti drahé a ne- 
přístupné carské opery. Zde však jsou si všichni rovni a imponovati 
zde někomu jest těžko a bezůčolno. Představení trvá nesmírně dlouho 
(opera »Sadkó« na př. trvala do 1 hod. v noci), poněvadž jsou dlouhá 
mtziaktí — ale obecenstvo všechno vytrvá do konce. Jen čím později, 
tím vfce se rostoucí obecenstvo zhoršuje. V posledním meziaktí u sloupů 
procházkové síně kupí se množství nevěstek se svými rytíři, vyzývavě 
publížejídch na přecházející. Zjev to v Petrohradě obvyklý, nevyléC-i- 
tclný a lak organicky se životem města srostlý, že se zde neudrží je- 
din;lkav;lrna neb cukrárna slušného rázu, s časopisy jako na západě, leda 
stane-H se zároveň místem nočních skandálů a bursou živého zboží, 
jako tomu jest v někoUka kavárnách na Nětském. Průměrný ruský 
intelíi^rent nemá ještě potřeby sledovati časové události evropské 
v denních a uměleckých listech. Politická karikatura, která má na 
západO vynikající úlohu, měla zde ú>p>ch, a to velký úspěch za loň- 
ských mIuí svobody «, kdy povstalo najednou několik konkurenčních 
listu saLiricko-politických — dnes však není po ní stopy. Rovnéž 
umlká — doufejme, že jen na chvíli — ruch listů literárně umělec- 



\ 



z Krakova. 79 



Irých; zastaven »Mir Iskusstva«, který stál na výši svého úkolu, i 
zůstal jen týdenník » Teatr i Iskusstvo* (Divadlo a umění), věnovaný 
příliš výlučně pouze divadlu, v Moskvě dekadentní »Vésy« (Váhy) a 
frankoruské »Zolotoje Runo«, jak se zdá jazyková podivnůstka, podnik 
obchodní . . . Naproti torau povstala velká, silná, zcela originální, ze 
života bouří a vražd vyrostlá literatura krásná. Ta však zasluhuje 
zvláštního článku; zatím jen konstatuji její neodlučnost od politického 
a společenského života, velký vzlet národní myšlenky na pozadí kos- 
mickém (jako u Andrejeva), palčivou bolest a tesknotu, přerývanou 
éasem revolučními výbuchy, u jiných pak, kupících se kolem >Znanija<*), 
touhou po činech. Tato literatura potvrzuje přesvědčení » národníkův*, 
proroctví Dostojevského, že z lidu samého a jím samým povstanou 
arcidíla svérázné kultury ruské, odlišné od kultury západní. T. N, 

Z Krakova. 20. října 1906. . 

{IV. sjezd právníků a ekonomistQ polských. — Z divadla. — • Nové kusy Stan. 
Pryzbyszewského a Luc. Rydla.) 

Sjezdy právníkův a ekonomistů polských, navržené před 17 lety, 
měly být stálou institucí, shromažďující odborníky z obou těch odvětví. 
Zatím od III. sjezdu v Poznani, na němž August Cieszkowski vyslovil 
tu naději, uplynulo 13 let, než došlo k novému sjezdu, konanému mi- 
nulých dnů v budově Jagiellonské university v Krakově. 

Rozděleni hranicemi, pracujíce v trojím zákonodárství — přece se 
právníci polští sdružují společným citem práva, tradicí skvělé polské 
palestry (sboru právníků). Kromě toho přes rozdíl zákonníků budí stejný 
zájem záhady theoretické. 

Ekonomisté přes různé poměry jednotlivých částí rozděleného 
Polska cítí shodnost zájmů národní společnosti, jejíž složení jest ve 
všech částech Polska stejné, poněvadž všude převládá živel rolnický 
a v něm zase malorolnicLvo. Ani kdyby nesahali v bohatou sféru záhad 
ryze theoretických, kdyby ani nehledali jednoty ve společném příznaku, 
jejž nynějším zemím vtiskuje kapitalismus — měli by pro své porady 
půdu palčivých životních otázek. 

Pochopili to právníci polští — i sjeli se do Krakova v znamenitém 
počtu 300 účastníků se vsiech stran: z království, z Litvy, Petrohradu, 
Moskvy, z Poznaně. Slezska, ba i z jižní Ameriky. Scházelo ovšem 
několik zástupců věd právních a ekonomických ze Lvova, trpně se 
súčastnily krakovské kapacity, ale to jest obyčejný zjev, vyvolaný 
tisícem příčin — rozdíl mezi »los arrivés« a »les arrivants«. Scházeli 
také vynikající odborníci z království, jako Ludwik Krzywicki, Zygmunt 
Ileryng, Stanisíaw Kempner a j. ; ale ti se živě účastní současného 
politického života a ohrožování království i nejsou pány svého času. 
Bylo také slyšeti výtky, že rozpravy a diskusse nebyly dost odborné, 
že sjezd přinesl malou kořist vědeckou. Výtkám těmlo ncl/e upříti 
oprávnění, ale příčina tkví hlavně v tom, že vědecké síly z oboru 



*) Publikace spolku >Znanije« jsou po zásluze hojně čteny. 



80 Dopisy: 

humanior absorbuje v Polska dosud hlavně historie, zákonoznalství , pak 
a politická ekonomie vedou k vysokým postavením a místům politickém. 

Ze záhad na sjezde přetřásaných přední důležitost měly dvě: 
parcelace menších statků (folwarků) mezi malorolníky a vystěho- 
valectví selského lidu za výdělkem a do zemí zámořských. Obojí 
dogpélo v zemích polských rozměrů jinde neznámých. Statisíce selského 
lidu z Haliče a z království táhne každoročně za výdělkem do Slezskíi, 
do Némec, do Dánska, do severní Ameriky. Přes 2 milliony Polák ii 
obývá dnes v Sjednocených státech severoamerických a v Kanadě, 
několik desettisíců v Paraně a Brasilii. Polský lid, který na svou pést 
vede sociální politiku, uhajuje si existenci přes nepatrné rozměry svých 
pozemků, přikupuje půdu a životností svou dobývá si prvního místa 
v Fíjlnickém obyvatelstvě. 

Z rozprav o těchto dvou důležitých bodech vyplýval především 
požadíivi^k organisace vystěhovaleckého hnutí tak, aby lid, odcházející 
z vlíisti^ nepřestával býti polským, aby o něj bylo pečováno, když od- 
chází do ciziny za výdělkem. Podány návrhy, aby byl v Haliči utvořen 
úřad vysléhovalectva, aby podporovány byly bursy práce v Haliči a 
Kíikládátiy podobné v království, aby v Německu utvořeny byly sekre- 
tariáty, které by pečovaly o vystěhovalce. 

Šlechtické společnosti jako jest naše zdála se s počátku záležitost 
parcelace nežádoucí. Nyní však, když jest patrno, že dojde k úplné 
novému rozdělení pozemkovému, když vysoké ceny pozemků dávají raa- 
j etnikům větší náhradu za ztracenou půdu, pohlížejí na věc jinak. 
V Haliči a v království jde o to, aby noví hospodáři nesnižovali, nýbrž 
zvyšovali výnosnost půdy. V Poznaňsku byla tato záležitost zregulována 
pod nátlakem působnosti pruské vlády a její kolonisační komise, proti 
niž poleká společnost postavila parcelaci pozemků ve prospěch polských 
malorolniků. 

V městském divadle, jež řídí p. Solski, jest nyní dramaturgem 
p. A. Siedlecki, mladý, slibný publicista a znalec polské literatury. 
Doufejme, že to bude na prospěch divadla, že nový dramaturg kromé 
novinek pěstovati bude klassický repertoir polský i cizí. Krakovské 
obecenstvo jest již do té míry umělecky vzděláno, že každý cenný 
ku? mňže býti jist úspěchu. Umělce máme nyní rovněž hlavně nové — 
i v tom směru tedy můžeme zatím doufati, že obratná správa dovede 
přispěli jednotlivcům k dalšímu rozvoji a utvořiti z nich ensemble^ 
který opěL postaví krakovskou scénu v čelo polských divadel. 

Před čtrnácti dny měli jsme premiéru nového, ale patrně dávno 
již napsaného kusu Stanislava Przybyszewského, » Odvěké po- 
hádkv* (Odwieczna baáií). Je to tříaktová dramatická báseň, symbo- 
ltsojí(.'í boj dobra se zlem a triumf čisté lásky. Na pozadí našeho 
dneí^níbu života, jež tvoří úzkostlivě sledované revoluční zprávy z krá- 
lovství a ohlasy bojů o volební reformu, divně zní akkordy citů ryze 
osobnieíi, byť věčné nových a svěžích. »Odwieczna baáií* měla také 
menší úspěch, než jiné práce téhož autora, ač při četbě působí četnými 
kríigami. 



z Berlína. 81 



Dnes máme zajímavou premiéru nové práce Lucyana Rydla, 
autora velmi populárního » Začarovaného kola«. Kus nazývá se »Boden- 
heim< a jest založen na boji o půdu mezi živlem polským a německým 
v Poznaósku. Před očima divákovýma odehrává se vnitřní boj človéka, 
který jest nucen odevzdati kus odvěké polské půdy do rukou pruských. 
♦Bodenheim* jest změněný název prastarého Bodzantowa, dědičného 
majetku hrabat Zb^szyóských. Poslední jejich potomek, hrdina kusu, 
hr. Zbqszyňski, dědic půdy i statků rytířů, bojová vších u Grunwaldu 
a Obertyna, obhájců Censtochovy a Vídně, vojínů Koáciuszkových, 
legionistů »czwartaká« Miroslavčíků, člověk, v jehož jméně spočívá 
celý svazek hrdinské minulosti Polska — musí se dívati, jak se 
v Bodzantowě usazuje Němec. Ta parallela vzpomínek minulosti s tra- 
gikou nynějších poměrů jest obsahem pětiaktového dramatu. 

X. Y. Z. 

Z Berlína. v Hjnu 1906. 

Návštěva v redakci >Dziennika Berliňského*. — Poláci v Berlíně. — Jejich 
spolky. — Polští poslanci. — Poláci a socialismus. — Poláci a katolicismus. 
— Stanovisko némeckých Poláků k Rusku. — Polská denní žurnalistika 

v Německu. 

Již po delší dobu vychází v Berlíně polský denní list »Dziennik 
Berliňski< (o dvou listech menšího formátu), jehož hlavním redaktorem 
jest pan Fr. Krysiak. Tento sympatický publicista jest zároveň sta- 
rostou » Straže* pro Berlín, Brandebursko, Hannoversko, Pomořansko 
a Sasko, a spolku »Oáwiata<, jenž hlavně pečuje o školní polskou 
mládež v Berlíně; zaujímá tedy pan Krysiak význačné postavení v ná- 
rodním životě berlínských Poláků. Navštívili jsme redakci >Dziennika 
Berlínského,* doufajíce, že informace poskytnuté tímto národním pra- 
covníkem berlínských Poláků budou zajímati čtenáře » Slovanského 
Přehledu*. Byli jsme přijati velmi sympaticky a srdečně v útulné 
redakci v Koppenstrasse 79 panem Krysiakem a zavedli jsme ihned 
rozhovor o poměrech berlínských Poláků, z něhož fragmenty podáváme 
našim čtenářům. 

» Kolik je Poláků v Berlíně?* byla naše první otázka. 

»Asi padesát tisíc* 

»K jakým společenským třídám náležejí?* 

Pan šéfredaktor »Dziennika Berlínského* hledá mezi svými papíry 
a podává nám » seznam polských firem v Berlíně a okolí«, pořízený 
za heslem »Svůj k svému* berlínským odborem » Straže «. Přelétneme 
rychle podaný nám seznam, z něhož se dovídáme, že berlínští Poláci 
mají dvě záložny, že tři hotely a pensionáty (mezi nimi velký hotel 
> Metropol* Pod Lipami č. 2i)) jsou v rukou polských, že v Berlíně 
existuje polské knihkupectví (Linienstr. 134) a tri tiskárny, že je v Ber- 
líně 6 polských lékařů, jeden dentista, jeden advokát, jedna polská 
lékárna, filiálka poznaňské >Warty*, pojišťovacího ústavu, jeden 
inženýr a jeden patentový ústav. Mezi středními třídami, řemeslníky a 
různými živnostmi mají převahu mužští krejčí, jichž jest 13, a potom 
obchodníci zbožím koloniálním, drogerie, oděvníci atd. počtem 14, mezi 
nimi na př. velký klenotnický závod Rankowiczův (firma Schulz) Pod 

Slovanský Přehled IX. 1906, čís. 2. 6 



82 Dopisy. 

Lipami. Dále 6 obchodů s doutníky a tabákem, 6 obuvníků, 4 dámští 
krejčí, 2 pekaři, 2 závody pro výrobu likérů, 2 obchody zlatnické a 
hodinářské a j. Seznam polských firem » Straže* obsahuje ovšem pod- 
niky samostatné, v rukou polských jsoucí a přímo na styk s obecenstvem 
odkázané. Pravili jsme již, že byl sestaven za účelem propagování hesla 
»Svůj k svému* a že sleduje účely čistě praktické. Nicméně vidíme 
z tohoto seznamu, že Poláci jsou zastoupeni téměř ve všech oborech 
živnostenských, obchodních a průmyslových. Ovšem hlavní vrstvu ber- 
línských Poláků mimo tyto střední třídy a inteliigenci tvoří asi děl- 
nictvo a řemeslnictvo, jež pracuje za mzdu ve velkých nebo i menších 
závodech a podnicích cizích. 

•Jaký je národní a společenský ruch mezi berhnskými Poláky? 
Jaké snahy kulturní a sociální?* to byla naše další otázka. 

•Ihned budete si moci utvořili úsudek o našem národním a spo- 
lečenském životě,* praví pan Krysiak a podává mi přílohu »Dziennika 
Berlínského* ze dne 29. března 1906, v němž jest otištěn seznaná 
polských spolků v Berlíně a zároveó stručné informace o jejich činnosti, 
zasedáních a pod. Sdružení a spolky zajisté jsou hlavním symptomem 
společenských snah a proudů; nejlépe ukazují, v čem dotyčné spole- 
čenstvo pracuje, v čem se soustřeďuje jeho zájem atd. P o 1 s k ý ch 
spolků v Berlíně a přiléhajících předměstích jest celkem 58- 
Uvedeme ovšem jen hlavní druhy a kategorie tohoto značného čísla 
spolků, jež zajisté svědčí o dosti vyvinutém životě. Po stránce národní 
nejdůležitějšími organisacemi jsou jednoty sokolské (mužské i žen- 
ské), jimž kromě vlastního jich úkolu tělocvičného připadá celková 
národní repraesentace berlínských Poláků; na př. Sokol pořádá oslavu 
Mickiewiczovu, Košciuszkovu atd. V Berlíně a předměstích je celkem 
8 sokolských jednot: jsou to dvě mužské jednoty a dvě ženské 
v Berlíně, jedna mužská a jedna ženská jednota v Gharlottenburgu, 
Sokol v Rixdorfě a Sokol ve »Weissensee.« Velmi četné jsou spolky 
zpěvácké. V millionovém, cizím a nepřátelském městě, v tom ohromném 
lidském mraveništi i každý zpěváčky spolek má ovšem zcela jiné po- 
stavení a význam než kdekoliv jinde. Že prostě sdružuje v jisté spo- 
lečenstvo své členy, aby neutonuli v cizím moři, že je učí pěstovali 
a vážiti si svých písní, uměleckého díla, svého jazyka a svého národu, 
v tom už jo dán veliký národně paedagogický význam těchto zpěváckých 
spolků. Pěveckých polských spolků jest zde 7: » Harmonia*, >Lntnia* 
(Berlín), »Tow. špiewu polskiego* v Moabitě, >Koío špiewaków polskich« 
v Gharlottenburgu, >Halka« v Schónebergu a »Mickiewicz* ve Weissensee. 
Církevní zpěv pěstuje spolek sv. Gecilie. Při nedostatku polských boho- 
služeb jest přirozeno, že existuje mnoho spolků, jež mají na péči zá- 
ležitosti církevně-náboženské anebo aspoň že na moment nábožensky 
kladou velký důraz. Podobných spolků jest 5. 

Velmi potěšujícím zjevem ve spolkové organisaci berlínských Poláků 
jest značný počet ženských spolků: Mluvili jsme již o ženských 
tělocvičných jednotách a pěveckých spolcích, v nichž json ženy četné 
zastoupeny. Mimo to polské ženy jsou sdruženy v 5 samostatných 



z Berlína. 




ženských spolcích, jež sledují účely kulturní a hlavně ovšem věnují se 
záležitostem, týkajícím se specielně postavení a úkolů polských žen. 
Jest to neklamný důkaz, že berlínské Polky mají vřelý zájem o věci 
národní a veřejné. 

Četné jsou spolky čistě odborové: Své spolky v Berlíně 
mají polští obchodníci, průmyslníci, obuvníci, krejčí, řezníci, truhláři, 
holiči a j. Dělnictvo má tři spolky odborové, podpůrné a vzdělávací. 
Jsoa to spolky katolické. Dále jsou rozmanité spolky ochranné, zá- 
bavní, loterijní a pod. 

Většina polských spolků v Berlíně jest sdružena ve zvláštní svaz: 
sZwi^zek towarzystw polskich w Berlinie*. (Předsedou je p. K. Kerber, 
Linienstr. 134.) 

• Jsou soukromé polské školy v Berlíně?* ptali jsme se dále. 

»Není žádných; nesmějí býti. Dříve >Oáwiata« udržovala polské 
školy, ale vláda jí to přísně zakázala. Polskému jazyku se vyučuje 
soukromé po domech. « 

Soukromé, vlastenecké úsilí berlínských Poláků nahrazuje, co má 
mládeži a národu dáti škola: znalost vlastního jazyka, domácí literatury, 
vlastenských dějin a z toho vyplývající jisté národní vědomí a pře- 
svědčení. Bohudíky toto soukromé působení jest tak intensivní, úsilné 
a všestranné, že vědomí národnostní stále se udržuje a upevňuje 
i přechází s generace na generaci. 



Z berlínských poměrů přešli jsme na některé otázky německých 
Poláků vůbec: »Jaké je politické zastoupení Poláků v říšském a zem- 
skt?m sněmu německém a prudkém ?« 

»V říšském sněmu máme 16 poslanců; v zemském sněmu v po- 
slanecké sněmovně 13 a v panské 10 poslanců. « 

>Jsou to poslanci jednoho směru politického? K jakým třídám 
společensky náležejí ?« 

»Naši poslanci patří k rozmanitým stranám od konservativní po- 
čínaje a radikálně demokratickou konče. Všichni dohromady tvoří 
*Koío polskie*, dle něhož bylo založeno Polské kolo haličsko-polských 
poslanců ve Vídni. Hlavním příkazem jest zachovávati ve věcech ná- 
rodních naprostou solidárnost. Tím je každý náš poslanec vázán. Naši 
poslanci náleží k různým třídám společenským; většinou jsou šlechtici. 
Ale všichni stojí na zásadě obrany lidových vrstev a jsou stranou 
oposiční.« 

»Jaké jest stanovisko Poláků k německým socialistům a naopak ?€ 

» Němečtí socialisti by nás chtěli stejně poněmčit jako ostatní 
Némci. Naše věc jest jim lhostejná. U nás také nemá socialismus 
mnoho půdy. Při posledních volbách socialisté dostali v Poznani jenom 
600 hla6Ů.« 

>JakÝ je poměr Poláků ke katolickému centru ?« 

»Dnes rozhodně nepřátelský. V Horním Slezsku jsme již > vyrvali* 
katolickému centru (německému) dva mandáty a máme naděje na další 



úspěchy. < 



84 Dopisy: 

»Némečtí katolíci, nejsilnější strana v říšském sněmu, tedy ne- 
brání polskou věc proti vládní germanisační politice?* 

'Ne, pouze frásemi a na oko.« 

*Jest polská národní věc uváděna do spojitosti s věcí katolicismu?* 

*AiiOj v značné míře. Tu a tam proti tomu se ozve ojedinělý 
hlas; ale celkem žurnalistika, poslanci atd. stojí na půdě katolické. < 

Toto splynutí národního a nábožensko-katolického vědomí jeal 
opravdu u německých Poláků v neobyčejné míře vyvinuto. Náboženství 
tu skutečně v jisté míře stojí ve službách národní obrany. Na pr. 
v těchto dobách — jak známo — právě vede se urputný boj ve %^- 
chodních provinciích Německa o náboženskou výchovu školní mládeže. 
Vláda zavedla vyučování náboženství v jazyku německém. Má to býti 
jeden z mnohých prostředků germanisační politiky pruské. Právě proti 
tomu zvedl se odpor Poláků a pod heslem obrany náboženství a Boha 
vede se houževnatý obranný boj národnostní. Ale moment náboženský 
prlspéi k tomu, že se tento boj vede s naprostou solidaritou a s velkým 
nadšením. Jiný příklad: Četli jsme nedávno v polských listech zdejších 
tuto příhodu: Jistý Polák prodal své pozemky Němci, sebral utržené 
peníze a chtěl jeti do Ameriky. Na cestě k Hamburku mu však někdo 
celé jeho jmění ukradl. Tato příhoda v polských listech se vyličuje 
Jako trest boží, kterým Bůh ztrestal prodajného Poláka a varuje jiné 
před podobným zločinem. 

Ano, náboženství ve službách národnosti! My, kteří jsme vyrosili 
v zcela jiném prostředí, ovšem s jistou nedůvěrou pohlížíme na tuto 
podivnou spojitost. Ale :if jest náš osobní úsudek jakýkoliv, jisto jcšt, 
že katolicism u německých Poláků v cWopských vrstvách jest živým 
orgánem národního vědomí a že toto náboženské vědomí zachovalo si 
zde dosud svou tvůrčí schopnost k akcím národní obrany. Ovšem tato 
okolno!^t má též své stinné stránky; ale my nechceme zde celou otássku 
podrobné rozbírati. Hlavní věcí jest sociální fakt objektivně postihnou li 
a vysvétlili, ne narážeti jej na čistě subjektivní názory a posuzovati 
podle jiných poměrů, podle jiných prostředí. 



Zajímala nás otázka polské denní žurnahstiky. K svému nejvyššímu 
úžasu jsme se dověděli, že půlčtvrta millionu německých Poláků má — 
21 denních listů. Čtenář snad přijme to číslo s nedůvěrou — proto už 
pospíchám, abych denníky vyjmenoval: »Dziennik Berlióskic (lidový); 
v Poznani: »Dziennik Poznaúski*, »Wielkopolanin« (oba konservativní, 
postedni pro lid), >Goniec< (národ ně- demokratický), »Kuryer Poznaóski* 
(pokrokový), dva lidové denníky: »Or^downik« a »Przyjaciel ludu<, 
V Ivosťanech vychází » Gazeta Polska*, v Hnězdně »Lech«, v Inovroclavi 
>Dziennik Kujawski<, v Záp. Prusku: v Toruni » Gazeta Toruúska*, 
■ PrzyjíieíeU, v Pelplině »Pielgrzym«, v Gdaňsku » Gazeta Gdaňská*, 
v Gnidziadzu »Gazeta Grudzi?\dzka«, ve Slezsku: v Bytomi ^Katolík*, 
v Kaíovicích »Górnoszlazak« a »Polak«, v Gliwicích »Gíos Šlí^zki*, 
v O pólu » Gazeta Opolska«, v Ratiboři: •Nowiny Raciborskie*. Mezi 
tímto ohromným množstvím denníků jsou listy o velikém nákladu: 



z Berlína. 



85 



některé mají až 50 tisíc výtisků. Tento rozsáhlý žurnalism naluví 
mnoho, vehni mnoho. Kdo trochu uvažoval o tom, éím v dnešní době 
jest žurnalismus, kdo uváží, jaká spousta papíru denně se šíří těmito 21 
novinami, ten rázem pochopí, že polská větev v Německu jest elementem 
zdravým a kulturním, že má v sobó množství skrytých, úrodných sil 
a že jde vstříc vítězství nad barbarstvím pruského režimu. 

»Jaké jest stanovisko německých Poláků k Rusku a k ruské re- 
voluci zvlášť*, tázali jsme se p. Krysiaka. 

> Ruská revoluce jest revolucí proti činovníkům, proti byrokracii, 
která rozeštvala Poláky a Rusy. Proto hledíme na ruské hnutí velmi 
sympaticky. Autonomie král. Polského přijde a musí přijíti — a to 
bude míti pro nás, německé Poláky, veliký význam. « 

• Nejsou mezi německými Poláky proudy, které by přenášely jistou 
svou nenávist proti byrokratické ruské vládě též na ruský národ ?« 

• Naprosto ne!« 

Jest vůbec velmi potěšujícím zjevem, že slovanské cítění u ně- 
meckých Poláků jest tak značně vyvinuto, jak jsme se již při různých 
příležitostech přesvědčili. Zde není ani stopy po nějakém všepolském 
egoismu a protislovanské agitaci. Ba zde možno mluviti docela o jistém 
nisofilství. Mezi německými Poláky dýchá se nám volněji než v Haliči; 
celý poměr jest upřímnější, srdečnější, slovanské vědomí a cítění 
velmi živé a radostné. 

»A perspektiva do budoucnosti! Nestrachujete se o udržení polské 
národnosti?* 

• Nikoliv. S velkou důvěrou hledíme budoucnosti vstříc* 

Tím rozmluva naše se blížila ke konci. Kromě informací obdrželi 
jsme různé tiskopisy o »Straži« a o jiných věcech polských a s milými 
dojmy jsme opouštěli polskou redakci. Rudolf Broš. 



Rozhledy a zprávy. 



Slované severozápadní: Biskup Párvy a kaplan Tománek. Odpor lidu 
proti maďaronským kněžíro. Nové peněžní ústavy. Maďarsko-české přátelství. 

— Schůze odborfi Matice luZickosrbské. Slavnost v Picni. — Anarchie a ban- 
ditství ve Varšavě. Ruská žurnalistika proti Polákům. Varš. universita. Ná- 
vrat rusifikační obecné školy. Macierz Szkolna. Vyšší kursy vědecké. Polska 
partja post^powa. — Slované východní: Odjezd carské rodiny. Vládní 
terror. Potrestání vojenských vzpour. Zatýkání. Líčení se sedláky v Oděsse. 
Stíhání poslancíi. Pronásledování tisku. Bouře. Reformy. Duma. Memoran- 
dum min. Kokovceva. Sjezd kadetft. Jiné sjezdy. Svaz rus. lidí. — Rusíni a 
volební reforma. Němci a Židé o Rusínech. Malorusové v Rusku. Rcpresse. 

— Jihoslované: Slovinci a voleb, reforma. Celní válka Srbska s Rakou- 

skem. Z Černé hory. 

Slované severozápadní. 

Na Slovensku biskup Pdrvy stále jeSté pokračuje v pronásledování 
vSeho slovenského. Tak v posledním čase našel si novou obcf v osobé pana 
Tománka, kaplana v Markušovcích ve Spi<ěi. Ten dopustil se totiž těžkého 



ř-y^'?^ 



Vr*- ' 



pv»víy»rv,v. • 



86 Rozhledy a zprávy. 



hříchu tím, že v působišti svém rozšiřoval katolické >Ludové Noviny*, tak že tam 
nyní již mají 37 odběratelů. Jeho představený, farář-Madaron nadarmo upozor- 
ňoval na tuto jeho činnost úřady; ty nemohly shledati v tom nióeho proti- 
zákonnť^ho, ač jim na dobré vůli asi nescházelo. Za to biskup Pár vy Tomán- 
kovi nařídil, aby žádal za přeložení do jiné diecése. Tománek ale odpověděl 
biskupovi, že chce pflsobiti mezi lidem slovenským a proto že z diecése ne- 
může odejít. Proto jej biskup odsoudil do kláštera ve Štvrtku, kde je oddělení 
pro kněžské provinilce, románek žádal však za udání důvodů. Místo toho 
obeslal jej biskup k sobě, chtěje ho násilně do Štvrtku dáti dovézti. Tománek 
Sel k biskupovi, současné však 7 ostatních slovenských kaplanů ve Spiši pro- 
hlásilo se solidárními s Tománkem. To pomohlo. Biskup přeložil okamžitě To- 
mánka do Zázrivé v Oravě — na šesté již místo od nového roku. Věru trnitou 
mají cestu života slovenští kněží, věrní lidu svému. 

Ale i dobrou stránku mají tato pronásledování. Lid poznává pravé své 
přátele v národovcích a odvrací se s odporem od kněši maďcuronských. Tak 
např. vZohore u Prešpurku nechtěli přijmout za faráře Maďarona, kterého 
jim patron kostela posílal. Mysleli, když sami vystavěli kostel za 170.000 K, 
že mají také trochu práva na faráře Slováka podle své vůle. Ale farář pHSel 
přece. Jak se po obci rozneslo, že nový farář je na faře, ženy zohoranské 
vnikly do fary a faráře vypudily. Farář chtěl telegrafovati pro vojsko, ale 
občané posly chytili a telegramy roztrhali. Teprve pomocí jiného kněze byl 
ze sousední osady poslán telegram pro vojsko. Druhý den ráno farář musel 
si sám zvonit na mši, ani kostelník s ním nechtěl nic mít. Do kostela pak 
^ nepřišel nikdo. Po kostele sešel se obecní vÝbor; tam pozvali také faráře 
a vyzvali ho, aby faru opustil, což také slíbil. Nyní ovšem zatýkají a vy- 
slýchají, ale vytrvá-li lid až do konce, snad přece mu pošlou kněze Slováka, 
jakého si žádá. Podobně i v Š e n k v i c í ch vypudili maďaronského faráře 
z fary. 

O uvědomění slovenského lidu pracují také horlivě slovenšti poslanci, 
využívajíce parlamentních prázdnin k četným voličským shromážděním, kladouce 
voličům svým účty ze své sněmovní činnosti. Zejména neúnavný je poslanec 
Juríga v Prešpurské stolici. Také upevňují Slováci posice své hospodářsky 
zakládajíce současně několik nových peněénfch mtavú: banku v Prešpurku, 
^' Tmavě (hospodářskou vedle dosavadní lidové) ve Fraštáku a v Báňské Bystrici. 

7: * Madarsko-české přátelství dlouho netrvalo. Články redaktora Pachmayera 

'-' - v Nár. Listech měly způsobiti odbyt českým vývozcům u Maďarů, kteří se chtí 

» od německého průmyslu emancipovati, ale akciová společnost za tím účelem 

^' zřízená dle právě rozeslaných dopisů poslance Kovácse se rozešla. Výsledkem 

^•^ podniku je tedy jen trochu blamáže před světem a více nedůvěřivosti u Slováků. 

>" Škoda bylo napsat o Slovácích, co napsal p. Pachmayer a co cituje Slov. 

'''. v Týždenník v č. 41., že »dnes nemožno Slovákům prospěti téměř ničim«. 

^ Kdyby bylo jen trochu dobré vůle, nescházela by možnost Slovákům prospěti, 

: a to hned v několika směrech. Uvedu příklad právě nejčerstvější. Slovenska 

učitel, vzdělaný, znalý ruštiny i ruské literatury, nadšený přítel ná.^, onemocněl. 
Lékař radí mu 2— 3měsíční dovolenou. Ale po ten čas nedostane platu. 
Obrátil se ke mně s prosbou, zda-li bych mu nemohl někde u nás vymoci 
podporu 30—50 zl. Bohužel, myslím, že marné se přičiňuji žádosti ieho vy- 
hověti. Nenít to ve stanovách žádného našeho spolku ... A pak >anes ne- 
můžeme Slovákům přispčti téměř ničím*. 6>. K. 

V Lužici dne 3 října sešly se v Budyšíně všecky matiční odbory: 
belletristický, jazykozpytný, historický, národopisný, hudební a prírodnický. 
Z podaných zpráv a vykonaných porad bylo palmo, že se čile pracuje. Ra- 
dostný byl zejména průběh schůze odboru belletristického, v němž mohlo 
- býti referováno o nové knize básní J. Cišinského »Za čichimc, v němž mohla 

býti předložen i sbírka »Wótčinskich hronowc far. Urbana a lidová hra >Džiwja 
Hilžac od učitele M. Hajný. Nadějný tento mladý muž přišel do schůze ještě 
s jinou dobrou věcí — s návrhem na stálé vydávání časopisu pro děti. Dosud 
na zkoušku p. Hajná vydal několik čísel přílonou k »Srbským Novinám* a 



Rozhledy a zprávy. 87 



^Katolickému Poslu« — zvláštních pro déti evangelické a jiných pro katolické. 
Red. ^Srbských Novin" p. Marko Smoleř nabídl se, že bude časopisek >Za- 
hrodka« vydávati svým nákladem měsíčně. Aby došel rozšířeni co největšího, 
bude předplatné zcela nepatrné — pouhých 12 pfen. roč., čili jeden pfen. za 
číslo. Také časopisek »najc pro děti katolické vydáván bude pokud možno 
měsíčně. Věc tuto nelze ani dosti doceniti — dětský časopis byl dávno přáním 
lužickosrbských buditelů, ale posud všecky pokusy se rozbíjely. Nyní zdá se, 
že mají oba časopisky všecky podmínky zdaru: jsou spojeny s Časopisy 
dávno zakořeněnými a značně rozšířeny — a ujal se jich redaktor mladý, 
nadšený, plný chuti k dílu. Ještě jedna věc jest při věci radostná: časopisek 
,Ráj« tištěn jest pravopisem analogickým, písmem latinským. Nejlepší důkaz, 
že na katolické straně símě Komikovo vzrostlo a nese ovoce. I »Katholstpi 
Posoí« jest nyni z polovice tištěn společným pravopisům v latince. Kdyby 
se tak pokračovalo i na straně evangelické, mohli bychom se za krátko do- 
čkati skutečného sjednocení Srbů Hornolužických v pravopise. O tom také 
mluvilo se na schůzi a bylo vysloveno přání, aby všecky lidové časopisy 
zaváděly společný pravopis. Ještě o jiných potěšitelných věcech zvěděli jsme 
ve schůzi: že bude vydán v knize Jiráskův >Gero< (jehož překlad z péra 
M. Audrického vychází v »LužicÍ€),že vyjde nová hra M. Hajný »Sym Serbow 
serbske holičo<, že slepjanský farář M. Handrik (čilý etnograf) vydá pro Němce 
cvičebnici >Malý Srb,< která přijde vhod i mnohému Srbu, atd. 

Z Dolní Lužice také můžeme podati zprávu utěšenou. Dne 7. října měli 
tam krásnou slavnost v Picni: odpoledne byla lidová schůze, na níž pro- 
mluvili vlastenecké řeči mladistvý piceilský farář p. Bieger, stařičký redaktor 
»6ramborskébo Casnika" K. Š\frela, slepjanský farář Handrik a j. Ve faráře 
Biegera, spoluzakladatele náboženského měsíčníku Wodsadnik, skládají Dolno- 
lužičané mnoho naději: je výborný řečník, dovede lid nadchnouti — i může 
jako dobrý vlastenec v lidu samém věci lužické mnoho prospěti. Večer byl 
koncert, při němž vynikaly produkce selských pěveckých sborů z janšojské 
a piceňské osady. Zvláštností večera bylo 12 lidových tanců z okolí Slepého. 
Návštěva slavnosti byla neobyčejná, tak že vznikl úmysl slavnost za krátko 
opakovati. Středem pozornosti byl zasloužilý redaktor K. Š^^ela, jehož ju- 
bileu slavnost částečně platila. Jak známo, dožil se 21. února 190U sedmde- 
sáti let, kromě toho slavil 1. října jubileum 5uleté činnosti učitelské. K oběma 
příležitostem vydali jeho přátelé sbírku jeho článků a písní z Bramb. Casnika 
pod názvem >Z Bóžego kralejstwa*. Knížku, rozhojněnou několika 
cizími příspěvky, sestavil jeho syn, G. Šwela. Jeví se nám v ní starý Š\frela 
náboženským hloubavcem, který dovede k lidu výborně mluviti.*) A. Č. 

« 

Z ruského Polska, jako vůbec z Ruska, málo potěšitelného můžeme za- 
znamenati. Celý život zejména ve Varáavě ochromují úkazy anarchie a hlavně 
do úžasné míry vybujelé banditstvi. Dr. K. Niedzielski v Kur. Varšavském 
vypočítává, že od 10. května do 15. září při hromadných útocích a hromadnými 
výstřely vojska v samé Varšavě bylo krvavě postiženo 760 osob, z nichž 164 
2abito na místě a nejméně rovněž tolik zemřelo dříve či později od ran, ostatní 
zůstanou navždy více méně zmrzačeni (neboť lehčí poranění nejsou v této sta- 
tistice zahrnuta). Za touž dobu při jednotlivých revolučních útocích zabito 
aspofí 49 osob, připočteme-li k tomu 1186 krvavé postižených osob za dobu od 
27. dubna 1904 do 10. května 1906 (z nichž 373 zabitých na místě), obdržíme 
souhrn 2000 osob, které zaplatily revoluční hnutí životem neb krví. A to v jediné 
Varšavě! A což kdyby se k tomu připočtly ohčti pouhého banditstvi, nemajícího 
s revolucí nic společného. — Není proto divu, že veřejnost uvítala s jistým 
uspokojením schytání skoro půl sta banditů, naleževších ke dvěma lupičským 
organisacím, z nichž jedna dávala si jméno >Zmowy robotniczej*. Bandity vy- 
zradil jich soudruh Makowski před popravou. Ale ani po tomto hromadném 
pozatýkání nezmenšil se banditism o mnoho, z čehož patrno, Že kromě obou 
organisací >působí« množství jednotlivý- ch lupičů na svou pěst. V poslední době 

*) Kniha pěkně vázaná stojí 1 M. Kdo se zajímá o dolnolužičtinu, necht 
si ji objedná u Matice Dolnolužické (Maáica Serbska, Cottbus). 



88 Rozhledy a zprávy. 



zejména celou veřejností zatřásla smrt vynikajícího publicisty, red. J. Gadom- 
ského, který zhynul kulí banditskou. 

Na tomto krvavém pozadí tím více stísftuje vládní reakce, i eprímoi přímo 
se projevující. Nepřímo projevuje se troufalostí živlů, Polákům nepříznivých 
neb docela nepřátelských. Příznačný jsou nové Foldkúm nepříznivé hlasy 
v ruské ěurnalistice — zejména nový protipolský obrat Nového Vremeni, bez 
odporu listu poloúředního. Po rozpuštění dumy nemohl si Poláků dosti ^-yna- 
chválit — a nyní zase štve ruskou veřejnost proti nim. Sám bratr ministra 
Stolypina píše tam články ostře protipolské. Příznačný byl článek Menšikovův 
>Národ jsme my<, v nčmž známý tento publicista, který ješté před nedávném 
koketoval s kadety, přímo žádá vyloučení »jinorodců« z dumy. Nechtějí 
se dáti zrusifikovat — nepřipusťme jich tedy do dumy. >Zůstaflte si témi, za 
koho se máte, pánové Poláci, Židé, Lotyši, Arméni, Gruzinci ale v tom 

případe nesmí pro vás býti místa v politické svatyni ruského národa . . . 
Nesmíte vejíti do našeho parlamentu. My budeme Kusy, a vy budete tím, čím 
jste — Ruskem podmaněnými plemeny . . . >Poddaný« a >občan€ není jedno 
a totéž.c Věru až stud polévá tvář nad takovou politickou morálkou, hlásanou 
Slovanem. Běda nám všem skoro ostatním Slovanům, neboť my všichni jsme 
>podmaněnÍ€, nemáme tedy práva L\'ii občany, dokud se nevzdáme svého 
jazyka a nepřijmeme nároclnost vítězů — Němců, Maďarů, Vlachů — 
kteří podle receptu p. Menšíkova jsou v plném právu, potlačují-li nás acdná- 
rodřiují-li nás. Podobným způsobem píše se nyní všude v ruském tisku, pří- 
. buzném N. Vremeni nebo ještě horším, orgány kadětské také k Polákům ochladiv 
(ovšem z jiných příčin), přátelské jim »Oko< jest zastaveno — a tak v ruské 
veřejnosti není skoro slyšeti hlasů, Polákům příznivých. Tím více ovšem vy- 
nikají hlasy >pravých Rusů<, které se dávají slyšeti na sjezdech i v novinách. 

Tak přispěchal prof. P. Kulakovskij v Novém Vremeni s článkem 
o varšavské université. Dokazuje, že ruská universita ve Varšavě musí být 
zachována — že ve Varšavě není možná jiná státní universita, než ruská, tak 
jako nesmí být v Polsku jiných veřejných škol středních, než ruské. Strach 
jeho ovšem se vysvětluje kritickým stavem varšavské university. Přednášky na 
ní nemohly býti zahájeny — poněvadž nebylo posluchačů ; nepřihlásil se skoro 
nikdo. Senát universitní usnesl se proto ] očátkem října na resoluci, na- 
vrhující přeložení varšavské university do vnitra Ruska (dva pro- 
fessoři, Przewoski a Wierzbowski, připojili separátní votum, že jest nutno uni- 
versitu nikoli přeložiti, nýbrž přeměniti v polskou). Zdá se však, že vláda ne- 
půjde za tím hlasem; vládní >Varšavskij Dněvnik« aspoři se o něm nijak 
nadšeně nevyslovil. 

Přímým projevem reakce jest vystoupení místních školních úřadů proti 
polské obecné škole. Na podzim r. 1905 za ministra Tolstého vyšlo nařízení, 
podle něhož v nižších školách král. Polského připuštěn polský jazyk vyučovací 
ve všech předmětech kromě ruštiny a počtů; ale pozdějším nařízením i při 
vyučování počtům polština dovolena. Také jest v dobré paměti odvolání ohyzd- " 
ného zákazu polského rozhovoru ve škole ve chvílích odpočinku. Přes to vše 
správa varšavského okruhu učebného udělala nyní prostě čáru, rozeslavši v prní 
polovici října všem školám dvoutřídním, počátečným a vesnickým učebny plán, 
potvrzený předchůdcem Tolstého, min. Glazovem neslavné paměti. Tím navrací 
se obecná Škola v Polsku zase k systému rusifikačnímu, neboť v programe 
praví se jasně, že vyučovacím jazykem ve všech předmětech škol počátečných, 
městských, obecních a vesnických jest ruština, pouze náboženství a mateřskému 
jazyku může býti vyučováno polsky. Kromě toho okružník ukládá učitelům 
dbáti toho, aby děti ve škole mluvily pouze rusky, poněvadž jedině ve 
škole mohou se naučili jazyku státnímu. (Kur. Warsz., č. 280 poraň.) 

Provádí-li byrokracie takové kousky, není divu, že vše, co od vlády 
přichází, přijímá se s nedůvěrou. Tak i návrh na zavedení semstev a městské 
samosprávy v Polsku (Kur. Warsz. 285.), o němž má býti svolána ke Ska- 
lonovi občanská porada. Za to roste důvěra ve vlastní práci. Maciers Sskolna 
pracuje ú.si lovně. Zadala o povoleni k otevření 153 .^kol mužských, mezi nimi 
24 středních (osmitřídních, sesli i čtyřtřídních), jedné 4třídní školy ženské 
a 128 smířených jednotřídních. Je to dojista počátek, hodný respektu. Neoby- 



Rozhledy a zprávy. 89 



čejné se zdařilo zřízení vyšších vědeckých kursů, soukromé to university pol- 
ské, která již nyní má přes tisíc posluchačů. (O ní budoucně více.) 

Také politické strany nelení. Návrh na koordinaci stran, vyšlý od národních 
demokratů, zůstal sic bez ohlasu, ale došlo k jiné potéSitelné véci : upevnil 
svou organisaci sympatický >Zwiazek demokratyczny*, který má nyní jméno 
>Polska partja post^powa< a počal vydávati vlastní denník »PrzeÍom< (red. 
A. Sygietyňski). O ném více pHšté. A. Č. 

Slované východní. 

Odjezd carův a rodiny carské na jachtě Standartu — tak nenadálý 
i divný — vskutku byl spíše útěkem kvapným nežli cestou k zotavení. — »Car 
prchl!« — takový byl úsudek celé veřejnosti ruské o tomto skutku. A po- 
hnutkou byl strach, jak nyní je známo, dobře odůvodněný. Sama caříce- 
matka, odjevši Polární Hvězdou do Dánska, po několik dní neodvážila se 
vystoupiti z lodi kotvicí již v Kodani, a pevným rozhodnutím jejím jest do 
Ruska se již nevrátiti. Koupilaf v Dánsku statek. I to jest nápadno, že před 
samým odjezdem car prodal mnohé své klenoty v Paříži, podobně jako pře- 
mnoho šlechtických rodin prodává své klenoty v Paříži, v Londýně, a j. 
Byly povésti, že ujel car před spiknutím dvorským, jež s velkoknížaty Ni- 
kolajem Nikolaj evižem a Vladimírem Alexandrovičem chtělo prý jej přiméti 
k abdikaci. Avšak Nikolaj Nikolaj evič prchl sám (do Badenu), dostav ortel 
smrti od revolucionářů. Více se zdá pravdou, co >Times« přinesly, že při 
vojenské parádě byl obmýšlen útok na cara, bylo prý stříleno ostrými pa- 
tronami. Z obav před útokem celý Petěrhof a Carskoje Selo jsou plny tajné 
policie; ze stráže propuštěn každý, kdo trochu jen budil pochybnost; v Pe- 
těrhofn prý dokonce objeven podkop a min. Dědulin uvěznil prý celý personál 
služební. (Na Dědulina samého třikráte střeleno, ale nezraněn). Zatčena byla 

▼ Petérhofu anarchistka. V Carském Sele prý odhaleny veliké krádeže ve 
dvorní kapli. Když takové věci jsou možný v samém sídle carově, není divu, 
že byl strach všeobecný. A byl tím větši, že dle pověsti i do Finska za carem 
byli vysláni útočníci. Provolání revolucionářů rozhozené ve Švýcarsku a Rusku 
slibovalo odměnu 65.000 rublů za zabití cara. A za carovy cesty zastřelen 

▼ Helsingforsu úkladně druhý velitel přístavu, pročež car nepřistál. Po ko- 
nečném pak návratu carově — počátkem října — policie se honosila, že vy- 
pátrala příjezd 10 anarchistů ze Švýcar, zatkla je v hotelích a že nalezla u nich 
dynamit a bomby — přichystané k útoku na cara. 

Zatím vládl a vládne dále Stolypin a vládne terrorem. Terrorem vláď 
nim nazvali kadeti jeho projev o polních voj. soudrch, ihned a přímo, a 
o jeho slibech reforem prohlásili umírnění, že nestojí za nic — třeba jest 
skutečných reforem. Na věky zůstane hanbou Stolypinovou zavedení 
voj. polních soudů, jichž na Rusi nikdy nebylo. A tak funguje celkem 
15 takových soudů, jež pracují jako továrna. Hned v půli září byly rozsudky 
smrti v Oděsse, Mitavě, Rize. »Strana« jich do polovice řijna napočítala 
na 160. 

Krutě potrestány vojetiské vzpoury sveaborská a kronštadtská. 
Proprvní zastřeleno 17 lodníků. 80 odsouzeno kňučeným pracím, 11 osvobo- 
zeno. Pro druhou odsouzen posl. Onypko, jenž v přestrojení ke vzpouře po- 
hádal, ke ztrátě práv a k deportaci, 19 lodníků odsouzeno k smrti, 12 doživotně, 
186 na 4 až 20 let nucené práce, 429 do trestných čet, 129 zproštěno. 6. října 
odvezeno již z Kronštadtu a Sveaborfru 500 námořníků na Sibiř. Z pod- 
kopnického pluku vzbouřeného ze 174 obžalovaných odsouzeni v Helsingforsu 
4 na smrt. — Z 8. gardového pluku v Petrohradě degradován za vzpouru 
velitel a 24? důstojníků. Pluky, vzbouřivší se, nebudou letos doplněny nováčky, 
nýbrž staršími vojáky z jiných, spolehlivých pluků. Nutno i to uvésti, že hlavní 
tiskový úřad zakázal uveřejňovati jména díistojníkíj, kteří byli o soude nad 
Konoplianikovou přísedícími, a že v oděsské posádce kvitovalo mnoho dů- 
stojníku, poněvadž nechtěli býti přibráni k polním soudům. 

Od *25. září do 9. října zatčeno v celém Rusku 1.068 lidí. Zatýkáno pro 
útok na Stoly pina; 12 ze zatčených prý se přiznalo k účasti, mezi nimi 1 ži- 



90 Rozhledy a zprávy. 



doTka. Ve Vilně zatřeni všichni členové místní organisace pro šíření revo- 
luce ve vojsku (10 vojákfi, i důstojník, 1 žid a 1 židovka.) Na rozšíření věznic 
bylo dáno v záfí 410.000 rublS. Na Sibiř posláno počátkem října jen z Pe- 
trohradu 650 politických vězňů, mezi nimi 41 žen. Za dobu od února 1905 
do srpna 19C6 posláno na Sibiř 12.674 politických vězná. Při líčení v Oděsse 
se sedltíkifj obžalovanými pro vypálení dvora Krivošejina. vyšlo na jevo, že 
kozácL^ ktnri přijeli na místo Činu, sehnali z celého okolí sedláky ničím se 
neprovinivši (praví útočníci prchli). načež isprávník kázal knězi, aby je při- 
pravil k smrti, kozácí (lak nahajkami bili je tak dlouho, až dále nemohli. Ubili 
tak 21 Itdí. t tak se mstí vláda za selské bouře, že zemské oddělení mini- 
sterstva financí zakázalo v guberniích stížených hladem poskytovati podpory 
osobám »ni^bliigonad^žným€. 

Stthfitii b^valif^h poslanců do dumy je v plném proudu; 180 poslanců 
podepsavších vyborgský manifest je nyní stíháno. Prokuratura petrohrad. 
Boudního okresu prohlásila, že nechce soud protáhnouti přes nové volby do 
dumy* a vyzvala stíhané, aby sami se dostavili a soud uspíšili. Zatčeni byli 
nově poslanci Kolonianov z kurské gubernie, Jakovlev z orelské, Vitkovskii 
z PutrĚSek, Bývalé poslance kněze, Afanasjeva a Ogněva, prohlásil sv. Synod 
za zbaveny hodnosti a vyzval je, aby odešli do kláštera; když odmítli, byli 
zatčeni. Stejnř^ posl Michajličenko. Sjezd kadetíi — právě konaný — podal 
protest. Poslanec Ivanickij vypovězen z Charkovské gubernie; v Malmužu 
nýv. posL Sadimin na rozkaz gubernátoriiv n vězněn na 2 měsíce, kníže Obo- 
lenskij na 3 měsíce ; v Minsku uprchl posl. Merkunov, když u něho konána 
revise. Sesazeni byli s úřadfi svých professor novorossijské university Ščepkin 
a prof university v Charkově Grétíěskul. Poslanec Frenkel propuštěn na svo- 
bodu na záruku lO/JGO rublů. Přečetní poslanci na nátlak vlády škrtnuti ze 
seznamQ áíechtickýcb sborQ a městských seznamů volebních. Stalo se tak 
ve amoienské gub.! v Kišiněvě, v Saratově, v kurské gub., ve Tveri (posl. 
Petmnkevk^ a MedvĚtiov) a j. — Stolypin začal i potlačováni veřejného 
tUku. Mezi zastavenými je i nedávno založený malor. denník Hromadáka 
Durnka (obnovon jako Rada). Petrohr. telegr. kancelář musila i)ropustiti všecky 
korrespondenty. klefí posílali zDrávy o hnutí revolučním. Ministr vnitra za- 
kázal váem úředníkům účast ve hnub' revolučním, rozuměj: politicko-pokro 
kovem. 

A bouřné hnnii neutuchá. V Sevastopoli zastřelen šef četnictva Robetti 
a podniknut nlok na ^uner. Dumbadži. V Sibirsku smrtelně zraněn byl bombou 
puberníUor Starinkěvií. V Moskvě zastřelen kapitán Džankovskij, jeden z pa- 
cirikálorri bonře v nio^k. vězení. V Kazani výbuchem dvou bomb zraněn vice- 
guhernátor gi^n. Kobnko. Vrah prchl. V Nikolaj evě pěti ranami střeleno na 
gubern. Slupina. V Kovně při prohlídce vojska zastřelen policmejstěr. V Pe- 
'rohradf' £ obav pro vUoky vzdalo se služby 60 policistů, vyšších i nižších. 

V Olěsse proboden bodákem polic, komisař. V tomto městě uprchlý polit, 
vězeň Tarto zastřelil policistu a domovníka, načež byv zraněn se vzdal. 

V bytf jeho nalezena dílna na bomby. Odsouzen k smrti. Zde od černé 
BOtně zastřelen 7.i\ dne student Gradovskij. 260O studentů utvořilo zde proti 
černé sotni sebeobranu. V tomto městě černá sotňa, svaz ruských lidí, chy- 
stala za^e pogrom židovský. Podobně v KiSiněvě. — Zachycen na BalL moři 
parník Skandinávie s :iO0O karabin a náboji. V Charkově nalezena dílna na 
pumy, slejnf v Petnihradě. Počátkem října zvěděla policie, že revol. skoupili 
veliký Lraníiporl zlirrint% a vskutku u Narvy dopadena lo<í s 20 bednami pušek 
a střeliva. V Oranienburku ve střelecké škole dustojnické ukradeno kartáčové 
dělo s náboji, 1 vií vojsku to vře. V černomořském loďstvu jsou četné útěky 
mužstva. V Kronžtadt(> opět byly demonstrace vojenské se zpěvy revol. písní; 
odhaleno zde spiknuli. I v TaSkcntu, v Mervi, v Aschabadě (na Kavkaze a 
v zakaíspické obhisti) byly bouře. Zvláště silné je hnutí bouřné v okolí Rigy. 
ŠU^hla 6 okolí Mi lávy věnovala 12.000 rublS na obranu proti revolucionářům. 
Poíálkem října ohlíiSen nad Rigoiti vál. stav. Ve Finsku je ticho, za to 
bouřný je Kavkaz. 

Annén^tí kni'^ai prý hlásají povstání proti Rusům. Povolán byl na Kavkaz 
generái MiAčenkn. Také bouře selské trvají dál. V černigovské gub., v pen- 




Rozhledy a zprávy. 




ženské, simbirské, ve Vjatce, v kiSiněvské, \ 
okruhu, v gub. smolenské, v charkovské, v kaiin- 
a j. a j. bouře, pálení statků, zabírání půdy attl, 
dané, shodně s vyborgským manifestem. Úžasnů kvíítíT 
Majelníci obchodů nenechávají v kráme jíž více em ž :in 
bandité i v redakci Réči. Za srpen uloupeno v rniniiťJi l?^s%lctLÍ£jI^ŠJí*^"^-'^ 
121.978 rublů. Na parníku Georgijí, plujícím do BuIuěuu, (iJiMi]MÍňřŤ?TO7iublu, 
v Ufé z vlaku 200.000 rublů, na samarsko-zlatousťské dráze 250 000 r. V Kyjeve 
v bance uloupeno 43.000, v Kostromě oloupen pokladník dráhy o 12.000 r. — 
atd. Hlavní pošta v Petrohrade je nyní střežena, vlaky obsazeny vojskem. 
Stráž slojí 25.000 rublů. Úředníci jsou nyní vpouštěni jen s legitimací. — Vůbec 
náklad na policii je ohromný; letos stojí 49 milí. rublů, o 22 mil. více než za 
celý loňský rok. 

A co délá vláda? Úřední zprávy hlásaly, že pod dojmem věnováni po- 
setnkú carských k prodeji sedlákům bouře selské utichly, ale skutečnost 
usvédčuje zprávy z klamu. Pozemky ty jsou veliké, v r. 1896 nesly 20 mil. 
rublů. K tomu státní rada usnesla se vykoupiti ješté pozemky v altajském 
okruhu za plat 22 kopejek z dčsjatiny po 49 let. Tím by bylo celkem k roz- 
prodeji 14 millionů désjatin zemé; nad to dovoleno také majorátním statkům 
prodávati půdu. Kromé toho ohlašuje se projekt o zrušení všecb omezovačích 
zákonů selských (aby sméli přestupovati k jinému zaměstnání, volné se stě- 
hovati, bez pasu po říši cestovati, s majetkem volně nakládati, děti dáti na 
studie a p.). Vypracován prý i projekt zákonavotázce dělnické, avšak vy- 
týká se mu, že starobní a nemocenské pojištění nezavádí daleko v té míře, 
jako je na př. v Německu. Pobědonoscev prý pracuje reformy církevní, 
hotov prý je projekt svobody nábož. pro staroobřadce a sektáře. Car prý po- 
depsal úkaz o zrušení zákazu učení jazyky neruskými ve školách. Pro Litvany 
— jakožto hráz proti Polákům — chystá prý vláda stolici jaz. litevského 
na universitě ve Vilně, jež má býti obnovena, vydáváni laciných listů litevských, 
ve Vilně biskupa rodem Litvana a ochranné prostředky proti polonisaci. Ve 
Vilně založen i běloruský týdenník »Naša volja«, latinkou i azbukou, ale byl 
zastaven hned při 1. čísle; v Petrohradě jest i běloruské vydavatelstvo pod 
názvem >Zahljane sonce i v naše vikonce.« Na vládě prý žádá německý svaz 
ruský zřízení německé university v Petrohradě. To snad přece ne! — 

Ale hlavní věc, s čím vláda nepospíchá a má pospíchati, je — duma, 
V korunní radě prý uznávají nutnost reforem, ale všemi hlasy odmítnuto 
uspíšení voleb do dumy. Diktatura budiž však prohlášena jen, neustanou-li 
útoky. To je zpráva z polou října. Sám Muromcev, hlava kadetů, míní, že se 
duma nesejde před květnem. Rodičev vůbec nevěří ve svolání dumy, ani 
v reformy. — Mluví se však již o novém řádu volebním. Hlas má míti každý 
muž 25tiletý, nebyl-li trestán nebo není-li vyšetřován pro trestní nebo polit, 
skutek (!). Na 150.000 obyvatelů ma býti 1 mandát; volby budou nepřímé, jen 
v 8 místech, jež volí sama jednoho neb více poslanců, budou prý přímé! 
Proti kadetům Stolypin se strojí; jeho tlakem propadli již nyní při volbách 
do zemstev; všichni ministři mají kandidovati. Kampaň volební bude prý 
bouřlivá. Všecky strany se chystají. Zasáhnutí vlády do voleb opřel se min. 
financí Kokovcev — ze špatného svědomí, jež se prozradilo proti jeho vůli. Po- 
třeboval půjčku, proto chce dumu a náhle někdo uveřejnil jeho memoran- 
dum k carovi o úžasném stavu financí, o nichž i Novoje Vremja psalo již 
černě. Schodek letošní již nyní obnáší 95 milí. a Kokovcev se přiznal, že jej 
nelze krýti. Vší silou vymáhá nedoplatky daní, jichž na př. na statcích bývalého 
ministra Durnova je 12.000 r. Publikace memoranda způsobila obrovský poplach; 
Jaurés se vyjádřil, že je to nejtěžší rána ruské vládě zadaná, v Londýně pro- 
hlásili, že Rusko stihne krach. Vyšlo i na jevo, že od konce srpna 378 milí. 
rublů ruského dluhu nemá již zálohy zlata. Kursy renty ruské sklesly hned 
o jedno až dvě procenta. Nyní pomáhá jim trochu dohoda rusko-anglická 
o perské půjčce. Kokovcev zprvu prohlásil memorandum za falsum, ale 
>Tribune« prohlásila, že viděla originál. Myslí si také, že tím Wittovi některý 
jeho přítel žene vodu na mlýn. Že je zle, je patrno z toho, že zemstva mos- 
kevské, tverské a kazaňské prosila o pomoc a nedostala nic, i musila zavříti 



n 



Rozhledy a zprávy. 



nemocnice a školy. V jiných zerastvech též. Tím zabita i chystaná půjčka. — 
A k lomu zase divná je zpráva, že Durnovo povolán byl do Petrohradu a 
že sám Stoly pin chce, aby tento omezený muž přejal ministerium vnitra. 
Odcháííí i sympathický min. kultu Kaufman a půjde prý i min. železnic §avfus, 
aby ustoupil předchůdci svému Néméšajevu. 

Za lakových auspicií došlo koneCně — po tolika překážkách — ke 
sjezdu kadetů v Helsingforsu; nechápajíce se trpného odporu, trvají na svém 
vyborgskťm manifestu. Program blízký kadetům odhlasoval i mohamedán- 
ský v5e ruský sjezd konaný v září. Kresťjanskij sojuz rozhodl se plné 
jíti do voleb; do nich půjdou i umírnění, k nimž chce se dáti i áipov, ale 
mlé prudce účastní se boje Svaz ruských lidí, konající právě sjezd v Kyjevě. 
Tato strana čítá prý v černých sotních 3 milliony lidí, kteří platí člen. přís- 
pévkij 50 kop měsíčně. Ohlášeny opět nové sotně, podporované vládou. S touto 
stranou mř^Hti se stěží může strana sociál, demokr., čítající dle Vorwártsu na 
100.000 Členů. Židovský >bund« má v Rusku 84.000 členů. 

^a vysokých školách bude se patrně přednášeti. Studentstvo přistupuje 
na požadavek vlády, aby schůzí se neúčastnili nestudenti. — ch. 



Zraky a starosti rakouských Malorusů poutá nyní — jak přirozeno — 
oaud volehňi reformy, pro ně dost nevýhodné na prospěch polský — a tím 
nevýhodnéjší, zvítězí-li polský a německý požadavek dvoutřetinové většiny 
ku pfiáti změně poměru mandátů a volebního řádu vůbec. V domácích-ha- 
lii5ských poměrech důležitá je změna volebního řádu do sněmu haličského, 
kterou potichu strojí Poláci. Proslechlo se, že návrh je již v zemském vý- 
boru hotov, že obsahuje jako novotu V. kurii s 20 mandáty a rozmnoženi 
počtu mandátů za města, ale Czas zprávu tu rozhodně popřel. 

Mění se smýšleni Němců a Židů o Etisinech — najednou ladí vábné 
píSfalky- Píše o tom Dilo v č. 198, uvádějíc některé listy německé (Deutsche 
Tageszeitung, Ostdeutsche Rundschau), které po informacích »Ukrainische 
Revue* přestávají se dívati na Malorusy s hlediska polského a mluví do- 
cela »o spojení sRusíny proti společnému nepříteli — Polákům*. Dílo praví, 
že í^k lakovým hlasům třeba se chovati velmi kriticky, abychom neupadli 
v politický omyl. ani nejdouce za těmi hlasy, ani jich nepomíjejíce.* Zcela pří- 
padní^. — Ve vídeňském židovském listě Neue Zeitung jakýsi Natan Birnbaum 
dokonce dává židům bukovinským radu, aby šli přátelsky s Malorusy. 

V Rusku při nových volbách do dumy budou kandidovati Malorusové 
dle svého vlastního programu; poslance maloruské ze strany kadetů a z klubu 
truďaĚčichsja, kteří dosud nejsou členy klubu ukrajinského, vyzývá >Rada«, 
nástupkvně zastaveného denníku >Hromadáké Dumky*, aby tak učinili. 
V ífíadě* vyslovil také jakýsi nejmenovaný Malorus venkovan požadavky 
venkovského lidu; kromě půdy třeba jim: maloruských škol, bezplatných 
půjčoven knih v jazyce výhradně maloruském, malorus. knihkupectví a malor. 
kněží. — Hepresse vládni dolehly velice i na Malorusy. Uvězněni: vydavatel 
» Kyjev. 7^ory< A. Jakobovékyj, administrátor Braunman a účetní P. Karpyrtškyj, 
spoluprafovníci »Hrom. Dumky* Žuk, Chochlyč, Jefim a Hrehoryj Kvasnyckyj, 
korrektorka téhož listu Vynohradova a neznámí dva mladí spolupracovníci. 
Redakce listu zapečetěna a list zastaven na celou dobu vál. stavu. Také u skla- 
datele iM. Lysenka konána revise. Revise vykonána i u všech předplatitelů 
listu, aby byli nalezeni členové Revol. Ukraj. Strany. Ale bez úspěchu. Drob- 
ných zatýkání je spousta. Také přední poslanci maloruští Šrag a Zabolot- 
skyj jsou ve vyšetřování. V Poltavě měl býti odbor Prosvity, ale gubemátor 
ho nqjovolil z obavy, že ohrozí veřejný pokoj. V Kyjevě konfiskováno drama 
AI. lirí>pyvnyčkého »Skrutna doba*. — cJlu — 

Jihoslované. 

V- Slovinců jest volebni reforma stále v popředí veřejného zájmu, 
ti^loví^íiřiki Národ* činí mladočechům trpké výčitky za kompromis s Vlachy^ 
podlť luhož Vlachům koncidovali v Istrii i Gorici o I mandát více. Hází jim 



Rozhledy a zprávy. 93 



na hlavu, čeho rádi užívají o Polácích, že se totiž při své politice řídí zásadou: 
nie honorowo, ale zdrowo. Národní Ústy psaly, že se Slovincům nedéje křivda, 
že v Istrii a Gorici dostávají tolik mandátů, kolik jim jich náleží podle počtu 
obyvatelstva, také v celku mají přiméřený počet mandátů ke svému počtu, 
a stala-li se jim křivda v Korutanech a Štyrsku, dostali v náhradu za to o 2 
mandáty více v Krajině. Slov. Národ správné odpovídá, že Vlachové v Istrii 
tvoří sotva třetinu obyvatelstva a dostávají tolikéž mandátů, jako ostatní dvě 
třetiny a dále, že 2 mandáty, přidané v Krajině kleríkálům, jsou divnou náhradou 
za to, že v Korutansku vykopán jest volební reformou Slovincům národní hrob 
a ve Štyrsku otevřena jest Němcům cesta k osvojení slovinského kraje. — 
Podobně celjská •Domovina* protestovala proti polskému návrhu na revisi 
ústavy ve smyslu rozšíření autonomie jednotlivých zemí. Nikoli zemská auto- 
nomie, nýbrž autonomie národnostní může býti podkladem zmoder- 
nisoTání Rakouska — volá Domovina. 

Srby celní válka s Eakotisko- Uherskem nepřivedla k zoufání a po- 
slušnosti. Naopak, otevřela jim oči a ukázala jim možnost zcela nové bu- 
doucnosti, nezávislé na žárlivém, sousedu. Gesta srbským produktům do Ra- 
kouska je sice uzavřena, ale za to došlo k obchodním dohovorům s jinými 
státy, hlavně s Anglií, Itálií a s Francií. Bulharsko ovšem jest přirozeným 
spojencem Srbska. Srbové vědí, že v první době celní vojnu draze zaplatí, 
ale jsou si také vědomi, že emancipace od Rakousko-Uberska jest >příkazem 
hospodářských, státních i národních zájmů srbských*, jak praví »Slovenski 
Jug«, který po dvouměsíční přestávce počal zase vucházeti. Rakousko podle 
téhož listu prokázalo Srbsku svou umíněností v celní otázce nesmírnou 
službu — kdyby to bylo v moci Srbů, přičinili by se všemožně, aby udrželi 
hr. Goluchowského. (Ovšem ten zatím odešel.) Nesmírnou důležitost pro 
srbský obchod, ale i pro srbskou a vůbec jihoslovanskou národní myšlenku 
měla by traf Donji Dunav— Niš, Prepolac— San Djovani nebo Bar. A k stavbě 
této trati nabízí se anglický kapitál. 

Potěšitelnou zprávu můžeme podati z Černé Hory. Dosud byla tam 
jediná státní tiskárna na Cetyni, svobodného tisku tam tedy přirozeně nebylo, 
nýbrž jen tisk vládm'. Nyní vznikla akciová tiskárna v Nikšiči a při ní 
týdenník •Narodna Misao* — jprvní svobodomyslný list na Černé Hoře! 
Nyní teprve budeme míti do Černé Hory okénko*) — Do poměrů černohorských 
dá nám asi také nahlédnouti politický proces černohorských akademiků, stu- 
dujících v Bělehradě. Jsou obžalováni pro urážku knížete, jíž se prý dopusíili 
brožurkou >Riječ crnogorske univerzitetske omladině.* A. 6, 



Literatura, umění. 

Detva. Monografia. Spisal KAROL A. MEDVECKTí", rím. kat. kftaz. Detva 
1906. Nákladom spisovatelovým. K dostaniu u povodců : Prochof , pošta Geletnek 
(Bars m.) Uhry. Cena 5 K. Str. 3B0 + XV. 

Jedna z nejcennějších vědeckých knih literatury slovenské, ba jediná 
svého druhu. Popisuje s národopisného stanoviska nejzajímavější a nejzacho- 
valejší Část slovenského lidu, ač právě obec Detva, jak už samo jméno jojí 
svědčí, není osadou starou. Její založoní připisuje se hraběti Cákymu r. 1638. 
Přivedl sem asi osadníky z nedalekého okolí. Nicméně jsou Dělvanci (s obyvateli 
lazň v Hriftové a Dětvanské Hutě a v Trhanové v Novohradě) jakýmsi proto- 
typem lidu slovenského, že rádi o nich se poučíme z knihy páně Medveckého. 
Podle jich vzrůstu soudí maďarští učenci, že pocházejí prý až z Hercegoviny, 
čehož ovšem v dialektu dnešních Dětvanců musila by do dnešního dne být 
nějaká stopa. Materiál v knize Medveckého sebraný jest neobyčejně rozsáhlý. 



♦) Redaktorem jest prof. Jovan Nikolič. Předplatné 12 K. 



m' 



f^^ 



94 Literatura a uméní. 



Jsou zde sebrány názvy polních honů détvanských, rodinná jména Détvanců, 
zvláštnosti dětvanské mluvy, lexikální i fraseologícké (přísloví a pořekadla). 
. Jsou zde popsány kroje a výšivky, lidové ornamenty, zejména na dřevených 
>6rpácích€ (nádobách na mléko), řezaných ve slohu románském a svědčících 
o veliké starobylosti détvanského lidového uméní a vše provázeno jest hojnými 
illustracemi. Zvlášt bohatá jest sbírka písní, z nichž přes 50 jest opatřeno pů- 
vodními nápévy zachycenými fonografem. Také líčí spisovatel povahu Détvanců, 
jejich obyčeje, pověsti, pověry. Popisuje poměry přírodopisné, hospodářství, 
průmysl, školství, zaznamenává dějiny obce i fary (od r. 1644) a na konci 
uveřejňuje 9 důležitých listin, z nichž 2 jsou československé. Bylo by dobře, 
kdyby se u nás známost Slovenska prohloubila hojným čtením této knihy! 

S. K, 
IOBAH'B lífiJÍBJrb: MaKe^oHCKie C/iasAHe. ETHorpa«K^ecidfl Hscjit- 

SOBaHÍfl. CjiaBiiHCfiafl BnÓJiíoTeica 7t-P& ^hji- ^- C. n^adsoBVia. Bun. I. 
[eTporpaa-b 1906. Str. IV. a 69 a III. 

Dr. Sajkovič (Srb, žijící nyní v Rusku) počíná tímto dílem vydávati 
v Petrohradě Slovanskou Bibliotéku. V úvodě vyličuje, že jej k tomu přiměla 
hrozná neznalost Slovanstva v kruzích ruské intelligence. Uvádí drastické 
příklady té neznalosti a praví: »S osobami, které by jen poněkud znaly 
slovanský svět, setkával jsem se nesmírně zřídka . , . Slovanská idea! Slo- 
vanská vzájemnost! VŠe to jsou pouhé fráse! Jaká pak láska a vzájemnost 
tam, kde vládne úplná neznalost druh druha! Zdaliž možno milovati toho, 
^koho neznáme?...* Slovanskou Bibliotéku zahajuje dílem Cvijičovým 
o makedonských Slovanech. Je to vlastně sloučení dvou prací bělehradského 
professora: >Promatranja o etnograGji Makedonskíh Slovena* (o níž měl 
SI. Přehled referát v posledním čísle VIII. roč.) a >Geografski položaj Make- 
donije i Staré Srbije*. Připojena jest mapka hranice mezi Starým Srbskem 
a Makedonií a velmi poučná statistická tabulka obyvatelstva makedonského, 
v níž sestaveny jsou přehledně statistické údaje různých pramenů o Make- 
^ donii. Spis zakončen jest stručným životopisem Cvijičovým s bibliografií 
jeho prací. — n — 

♦ 

časopisy. Ve Vilně vyšlo prvé číslo prvního běloruského časo- 
pisu vůbec. Dosud byly bělorusky tištěny jen folkloristické materiály pro 
potřebu vědeckou. Zajímavý časopis tištěn zároveň ve dvojím vydám': la- 
Jif' tínkou (polským pravopisem) i azbukou. Název jeho zní: ^Nassa Dola. 

Pierszaja bieřaruskaja hazeta dla wioskowaho i miestowaho rabočaho národu. 
Wychodzič raz u tydzieň polskimi i ruskimi literami.* Redaktorem jest 
Ivan Tukierkies. (Adresa »Haina Tloju*, BHJibHa, BiuieHCKfl yji. 62, 
Předpl. 4 rub. roč.) Ale přestal vycházeti, když bylo 1. číslo skonfiskováno 
pro zprávu o příjmech ruského cara, otištěnou z nekonfiskovaného čísla Li- 
tevského časopisu »Naujoje Gudyne*. — >Ham 3Khbot< Košty Majkiče 
po delší přestávce počal znova vycházeti v Banjaluce (v Bosně). Vychází čtrná- 
ctidenně a stojí roč. 8 K. — V Sofii vychází od ún. nová revue >HoBa Crpyac ; 
vydávají A. Kar im a. V prvých číslech nacházíme zajímavé články ó bulh. 
krásné literatuře poosvobozenské, o ženském svazu a j. (Předpl. 5 fr. roč. Adresa: 
»Co«Hii, ya. naTpHapx'B E^temhA 71.) — V Oděsse počal vycházeti polský 
týdenník *Žycie Folskie* redakcí J. Mioduszewského. — Jak jsme zazname- 
nali minule v Rozhledech a zprávách, vychází ve Varšavě 3krát za měsíc. 
Časopis >Myšl Niepodleg^a< redakcí A. Niemojewského. (Adresa: War- 
szawa, Marszaíkowska 4^., m. 10. Předpl. 10 rub. roč.) — 

* 

Divadlo. Chorv. básník Milan BegoviC vydal dvě dramata: jednoaktové 
»Venus Victri X€ a pětiaktové >Gospogja* Walewska*. Hrána byla 
se silným úspěchem v Záhřebe i v Bělehradě. Přineseme o nich referát. — 

^Srbsko narodno posorište^ v Novém Sadu ohlašuje v řadě chysta- 
ných novinek Kvapilova >Oblaka« a Vikové-Kunětické »Cop«. 

V lublaňském divadle měla silný úspěch aktovka Zofky Kveder-Jelov- 
Škové >Egoizem.* Č. 






Literatura a umění. 



95 



Ve známém petrohradském III. odděleni (v censurním úřadě) nalezen 
byl nedávno objemný rukopis T. Ševčenka z r. 1847, a to in dupplo, prvopis 
a opis pro censům, oba psané jeho vlastní rukou. Nadpis sv. je >Tri lita* a 
obsahuje mimo jiné i zcela nové básně >Sova« a »Divyčiji noči<, obé na- 
psané v květnu 1844, rovněž konec >Jeretyka€ (Jana Husa), který marně 
hledali po 50 let. Tento konec otištěn byl v VI. knize petrohradského mě- 
síčníku >Byloje€, a obě básně vyjdou v Kyjevě v malor. měsíc. Nova Hro- 
mada. Objem obou básní je čOO veršů. I předmluva k celému svazku >Tri 
lita« je zajímavá. Je otištěna v Hrom. Dumce. —ch.— 

« 
Orgán kadetů, »Réč<, přinesl v č. 170. ze dne 4. října obšírný feuilleton 
F. /. Vemadského >Iz zagraničnych vpečatlěnijc Autor ztrávil měsíc 
v severních Cechách i podává své dojmy a pozorování. Správně spatřuje 
význam českého národního hnutí v jeho souvislosti se světovým hnutím pro 
demokratisaci celého veřejného života. Ale co vypozoroval o našem poměru 
k snahám po demokratisaci ruského života, není pro nás lichotivé. Naše 
hlavní žurnály přímo nebo nepřímo sympathisují s byrokratickou vládou proti, 
osvobozenskému hnutí ruskému; nestydí se s uspokojením opakovati hlasy 
oficiosního tisku ruského (na př. Nového Vremeni) proti tomuto hnutí. > Vý- 
jimku činí orgány skutečně pokrokových skupin Českého národa, těch kruhů, 
na něž možná za nového volebního řádu přejde značná část vedení politic- 
hého života Čech; takové jsou Masarykův orgán >Cas« nebo časopisy •Slo- 
vanský Přehled* a >Přehled<. V nich lze cítiti sympathii svobodných lidi 
k lidem, zápasícím za svobodu. Ale tyto orgány málo jsou rozšířeny mimo 
Prahu a některé kruhy české intelligence. Ve městech severních Čech nebylo 
jich vůbec možno dostati.* Velmi pravdivý a velmi smutný pro nás je také 
tento úsudek: »Takový poměr vládnoucích orgánů mlado- a staročeských 
k ruskému životu lze vysvětliti jednak více či méně ostrým antisemitismem, 
jednak hrubým panslavismem rakouských politiků, oceňujících 
v Rusku pouze jeho vojenskou moc, pouze bohatství jeho vlády, zvyklých 
nedbáti ruské společnosti. « Autor však jest přesvědčen, že toto tradicionalní 
nazírání českých politiků na Rusko se změní — přispěje k tomu i vítězství 
nových proudů v Čechách, i obrození Ruska ve smyslu svobody, na základech 
ethických. Zajímavo, že p. Vernadskij dochází k týmž skoro závěrům, jako 
A. Černý ve své rozpravě >0 slovanské vzájemnosti v době přítomné.* Č, 

* 
Jubilea. Dne 6. října dožil se padesáti let spisovatel Jan Híidec, (nar. 
v Molenburku na Mor.), jeden ze sympathické družiny českých slovanofilů, 
která vystoupila porůznu v letech sedm- 
desátých a shledala se později v Jelínkově 
» Slovan: kém Sborníku*. Hudec zahájil 
svou činnost literární básněmi Iyrick5'mi 
i epickými, ale již v té době obíral se 
studiem slovanských literatur a pilně 
z nich překládal. Z přesvědčení vedl 
pozornost českého světa k literaturám 
slovanským jako ke zdroji svěžích, zdra- 
vých a svérázných proudů kulturních 
a uměleckých. Činil to hojnými pře- 
klady básní, povídek, dramat i rozprav, 
později sám psal četné studie a mo- 
nografie literární. Studie jeho vynikají 
vzácnou svědomitostí a věcnosti, neza- 
stíranou zbytečným krasořečněním. Při- 
pomínáme z nich práci o Ševčenkovi 
v L roč. Zlaté Prahy, »Kolo ilyrské* ve 
Slovanském Sborníku V., vzornou stu- 
dii o Prešernovi ve Slov. Přehledu III. 
a j. Překladů jeho ze slovanské poesie 
jest množství; překládal z počátku skoro jan Hudec. 




96 



Literatura a umění. 






ze všech slovanských jazyků vbyl na pr. u nás jedním z prvních překiadateid 
Konopnické), ale pozdéji yénoval se hlavnč literaturám jihoslovanským, srbo- 
chonatské a slovinské, ékoda, že jich nemáme pohromadé v samostatné 
anthoiogii; bylo by to pékné dílo — rovnéž jako sbírka jeho literárních studu, 
především jihoslovanskj^ch. Doufejme, Že se obou dočkáme. Z básnických pře- 
kladů jeho máme ve formě knižní dosud jen »Horský věnec* (Sbor. světové 
poesie), knihu, již sami Srbové nazývají skvělým přebásněním hlavního výtvoru 
básníka-knížete. — Přejeme váženému slovanofílu hodně sil kdalšímu dílu na 
poli slovanské vzájemnosti^ na němž od poěátku své literární činnosti tak 
platně a zdárné pracoval. Č, 

Slovanské rovy. Srbská literatura utrpěla těžkou ztrátu úmrtím zna- 
menitého povídkáře Stevana Sremce. O významu jeho přineseme příště článek 
z péra prof. Milá Pavlovice. — Tragickou smrti skončil 21. července spiso- 
vatel polský Jóeefnt Nowitíski (nar. 18<>3 v Hordyjówce na Ukrajině, studoval 
y Oděsse a v Paříži a byl pak domácím učitelem na různých místech v král. 
Polském). Psal básně (Niewolnik i suítanka, 1890), povídky (Žycie i ma- 
rzenie, 1891) a novelety (Swiekra, 1896). Jména však získalo mu drama 
>Bia}a Goř^bka«, vyznamenané r. 1899 druhou cenou na konkurse Paderew- 
ského (první cenu dostalo Rydlovo > Začarované kolo c). Strašnými událostmi 
posledních bouřlivých dob v Polsku upadl v melancholii, z které se zdánlivě 
vyléčil — ale pojednou v náhlém návalu duševní choroby skončil trudný 
Život kulí z revolveru. — Dne 22. července zemřel ve Vídni posl. Jan 
Botter (nar. 1850 v Szczerci u Lvova), příslušník strany demokratické, muž 
charakteru neposkvrněného. Členství v Kole polském bylo mu mukou; byl 
vřelým přívržencem volební reformy, začež na něj prudce útočil tisk kon- 
servativm'. Jméno jeho spojeno jest i s dějinami boje o reformu školní 
y Haliči. Přímé zásluhy má o průmyslovou školu v Krakově, jejímž byl 
ředitelem. Ctěn byl všemi stranami, o čemž svědčí vřelý nekrolog v sociali- 
stickém »Naprzodu«. — Dne 9. září zemřel ve Varšavě právník a historik 
Aleksander Remhotvski (nar. 1847 v Klonově v gub. kališské). Vynikající 
důležitost mají jeho práce z dějin polského práva. — VRusku zůstavila hlu- 
boký dojem smrt Vldáimdra Vasiljeviče Stasova (zemřel 23. října); slav- 
ného uměleckého a hudebního kritika i archeologa, starce skoro 88 letébo 
(nar. 1824). Ještě nedávno vydal životopis malíře Ge a svazek korrespodence 
Antokolského. Stasov bedlivě stopoval všecky zjevy uměleckého života rus- 
kého, jeho kritiky udávaly tón jako kdysi literární kritiky Bělinského, on 
podobně jako Bělinskij uváděl vystupující umělce do chrámu ruského umění 
a vykazoval jim v něm místa. — ý. 

Polemika. 

Pan Dr. O. Wagner činí mně v 10. čísle VIII. roč. >Slov. Přehl.-c (na 
str. 483.^ výtku, že nedovedu »přísně účtovati s předchůdci svými« a že z práce 
mi' o Aškercovi není zcela jasno, »co jest v ní cizí a co jest vlastním nálezem<. 
Prosím o laskavé jasné vysvětlení, nač se ta výtka vztahuje. Mně nešlo o to, 
abych něco nového s>nalezl<, nýbrž o to, abych polské obecenstvo seznámil 
s vynikajícím slovinským básníkem. Užívaje k tomu cíli prací svých předchůdců, 
udával jsem všude co nejsvědomitěji, pokud a kde jsem z nich čerpal. Ovšem 
p. \V. nazývá to jen >maličkostí po stránce methodické«, ale i taková maličkost 
může býti nesprávně po ímána na úkor pisatelův. Prosím proto o jasné a pod- 
robné udání, kde a v čem jsem pochybil. Tad. Stan. Grahowski. 

V Krakově, 12. října 1900. 

Článek Stan. Klímy v tomto čísle byl již vysázen, když nás doSla prvá 
část rozsáhlého díla Dra. S, Ceamhela >Slovenská rcč<. Věnujeme mu 
pozornost příště. ' Hed. 



Vydáno 2. listopadu 1906. 



Krdaktor « vydavatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. élMÁČEK. 




A. I. JAaMlRSKIJ: 

Saltykov-Sčedrin. 

(Lístek z dějin ruského osvobozenského hnutí.) 

Těžký a nevděčný jest úkol ápi^ 
^.^^*- sovatele, jenž si obral k bojí sp 

společenskou apathii a bezd nehosti 
tak ostrou a trýznivou zl>ran, jítko 
jest satira, jenž so nizljcKll bUlsalt 
lásku — vražedným stavem zavrbo- 
vání. Vášnivá a palťdvá, hořem a 
odporem se chvějící díla bkoVťho 
spisovatele neziskují nni tThecni^ho 
uznání vrstevníků. Kvítí sláry nu- 
zasype jeho životní dráhu, íírutým 
a neodvratným osude m jeho tlaie 
je stálé chvění v mukách <\ odporu. 
On musí být si vť-díiin, že 

> pouze hrob jeho spatřice 

M. Saltykov-Ščedrin. pOChopí, CO OH Vykonal 

a jak plál láskou, nenávidú.- 

Ještě něco jiného, hroznějšího visí neustále nad lilavou satirikovou 
jako Damoklův meč. Vše míjí beze stopy, dobro i zlo — jodno jen 
jest neporušitelno a věčno — krása. Satirik jen v lozrileni u ve 
chvatu může obrazně vyjadřovati pobouření bystře pozorující své daše» 
Rázem svého nadání předurčen státi na stráži a obrážeti nejmenáf 
hnutí společenského života, nemá fysicky času, aby tívýui pracím dal 
umělecky hotovou formu Život poroučí mu každé chvíle, aby .^e oí^.val; 
oheĎ jeho ducha neplápolá na nejvyšších vrcholech, nýbrž v saínérn 
kalu života — tam, kde boj zuří nejprudčeji a nijzoufíiieji, pNnle 
všemi bije se on jako prostý vojín. Zapomenutí a nepochopení u jíO- 
tomstva — toC nebezpečenství, jemuž uniknouti dántř jen nemno!iýin 
satirikům. 

Michail Jevgrafovič Saltykov-Sčedrin ínrir. r. 1H20 
v Tverské gubernii, zemřel r. 1889 v Petrohradě) náleží k tímto ne- 
mnohým. Jeho jméno si zachová silný zvuk nejen v Ha^kíi, nýbrž 
i všude, kde jest nenávist k nevědomosti, bezectnosli n detiujcii. 

Jako všecka ruská satira, jejímiž zástupci jsou K^mtemir, J*>invl35Íii 
Grríbojedov, GogoP, tak i satira Saltykova-Sčedrina nvi o^THuf^m riiz^ 
bojuje nemilosrdný, před ničím se nezastavující boj >^-^ spoleí^enskijlpni , ' 
>olvomostmi, které tak pyšným, plným květem vybu]r[y,*ny*fřUjif y^e í^ 
K>hlcujícího »bývalého« režimu, despotického samoderžuijl. j \ - -í^/ *í '^ 

Sloranský PřeUed. IX. 1906, č. 3. \ - \> *' ,/ *' *^í t 



-I 



K> 



98 A. I. Jacimirskij : 



To, proti éemu po celý život bojoval Saltykov, ještě nepominulo. 
Jeho typy nepřešly posud v naprostý majetek literatury, nýbrž vystu- 
pují dále v životě bez základních změn své formy. Proto ani sám 
Saltykov nenáleží pouze literatuře. Vliv idejí velkých spisovatelů na 
společnost nelze udati určitými, závažnými daty — naproti tomu však ^ 
nikdo rozumný nebude význam spisovatelův pro povznesení společnosti 
podceňovati. A úloha Ščedrinova v ruském osvobozenském hnutí byla 
ohromná: mohutným talentem ostře osvětloval odporný Augiášův chlév, 
v němž nesnesitelným zápachem dusilo se vše živoucí a myslící, kde 
byl život lidský nemožný. V intensivních obrazech ukazoval Saltykov 
společenský život. » Vizte, v jakém blátě žijete; -vizte, čím dýšete, co 
děláte, več doufáte a jakou budoucnost si připravujete I « Tak mluvil 
Saltykov — a obrazy, jež ukazoval, byly úžasné svou nemilosrdnou, 
žíravou pravdou. 

Kdo zachoval si duši, kdo zachoval ši lásku k uhnětenému, bez- 
právnému lidu, každý s odporem se odvrátil od tohoto obrazu, věnoval 
život boji proti temným silám — a zoře lepší budoucností zasvitla na 
nebi. V tom zásluha Saltykova-Ščedrina, jednoho z nejznamenitějších 
vůdců ruského osvobozenského hnutí. 

U přirovnání k Někrasovu, pěvci bezprávného .osudu národního, 
Saltykov věnoval své síly ne zobrazování utištěných, nýbrž utiskovatelů. 
Činil to s dokonalostí, která působila vražedně na další rozvoj zla. 

Již v prvních jeho pracích lze postřehnouti všecky hlavní pra- 
meny jeho tvorby. 

Na literární kolbiště vstoupil Saltykov kolem r. 1847, v jednom 
z nemnohých momentů dějin ruské společnosti, jež udávaly tón znač- 
nému období v budoucnosti. Připomínáme, že právě v té době vliv 
Bělinského dospíval vrcholu; kolem něho seskupil se kruh mladých, 
později znamenitých talentů — vycházely první básně Někrasova, 
první povídky Turgeněva, první povídky Dostojevského a Grigoroviče, 
vycházely romány takých spisovatelů, jako Hercen a Gončarov: »Kdo 
vinen* a > Všední historie «. Zdálo se, že censura na okamžik roztáhla 
své pazoury, tisk těšil se poměrné svobodě a myslící část obecenstva 
prožívala stav úzkostného napětí. Později (» Z a rubežem« — Za hra- 
nicí) Saltykov takto charakterisoval onu dobu: »Z Francie — ovšena 
ne z Francie Ludvíka Filipa a Guizotovy, nýbrž z Francie Saint-Simo- 
novy, Cabetovy, Fourierovy, Ludvíka Blanca a zejména George-Sanda — 
vlévala se v nás víra v člověčenstvo, odtud svítilo nám přesvědčení, 
že zlatý věk není za námi, nýbrž před námi. V Rusku existovali jsme 
jen fakticky, čili, jak se tehdy říkalo, »měli jsme obraz života*; ale 
duší jsme žili ve Francii. A Guizot, Duchátel a Thiers — všichni byli 
jako našimi osobními nepřáteh (zajisté i nebezpečnějšími, než L. V. 
Dubbelt), jejichž úspěch nás rozhořčoval a neúspěch naplňoval radostí. 
Agitace pro volební reformu, vysokomyslné řeči Guizotovy, únorové baxi- 
kety — vše to ještě nyní tak živé vstává v mé paměti, jako by se to 
udalo včera.* Takové bylo ovzduší, v němž dvačetidvouletý SčedLrin 
napsal druhou svoji povídku >Zaputannoje dělo* (Spletitá pře), 
jež vyšlo v III. sešitě »Otěčestvenných Zápisek* za r. 1848 (první 



Saltykov-Ščedrin. 99 



povídka »Protivoréčija« vyšla v zářijovém sešitě »Otěč. Zap.« 1847 
pod pseudonymem M. Něpanov). 

Od snění o snesitelném a aspoň trochu lidském životě ve Francii 
přenáší se Saltykov ve své povídce v nejchmurnější raskou skutečnost. 
Hrdina ^Spletité pře«, Ivan Samojlovič Migulin, náleží k témuž druhu 
ubitých lidí jako GogoFův Akakij Akakijevié nebo Dostojevského Makar 
Děvuškin. Jako v > Chudých lidech« hrdina se bouří: »Proč se všecko 
tak děje, že dobrý člověk jest v bídě, kdežto po jiném štěstí samo se 
shání* — tak i Ščedrinovu hrdinovi > chladný podzimní vítr nasvišťoval 
myšlenky černé a nedobromyslné, točící se kolem bodu, že prý na 
světě, ba i v samém Petrohradě jsou lidé sytí, kteří nyní jezdí v ko- 
čárech, kteří sedí klidně v divadlech nebo prostě doma, sami s něžnou 
družkou . . .« 

>Rusko< — rozumoval Migulin — »jest říše rozsáhlá, bohatá, 
ale člověk je hloupý, umírá hlady v bohaté říši.« 

Jako otec Cičikovův vedl hrdinu >Mrtvých duší« k smíření 
a pokoře, tak i otec Migulinův dával synu poučení v témž duchu: 

» Neodmlouvej, nehádej se, smiřuj se — a budeš povznesen velmi, 
nebof pokorné telátko ssaje od dvou matek.* 

A on přijal tento odkaz; celá postava jeho jest obrazem pokory, 
přecházející až v plazi vost. Ale myšlenka nemůže v něm umříti, my- 
šlenka jest nepokojná, neuhasitelná — závdavek toho, že člověk ne- 
poddá se okolní špatnosti, nestane se ničettiným rabem. > Život, tof 
loterie — napadalo mu často — a proto smiř se a trpl« — >Ano — 
odpovídá nějaký nedobrý hlas — ale proč jest loterií, proč by neměl 
být prostě životem ?« 

Tato myšlenka, úporná a neustávající, přivádí jej konečně k du- 
ševní hallucinaci. »Zdá se mu, že vidí nesčetné množství sloupů, které 
se nahoře víc a více sklánějí a vytvořují takto úplně pravidelnou pyra- 
midu. Každý sloup tvoří množství lidí, sedících druh na druhu. U samé 
paty neobyčejně objemného sloupu Ivan Samojlovič poznává sama sebe 
v tak ubohém a strašném stavu, že nechtěl očím věřiti. Jeho hlava 
byla tak znetvořena spočívající na ní tíhou, že neměla ani stínu své 
lidské podoby, a část, nazvaná lebkou, obrátila se v úplnou nicotu 
a byla nadobro vyškrtnuta ze skutečnosti. V celé podobě tohoto po- 
divného, mythického MiguUna obrážela se taková duševní ubohost, ta- 
ková mravní nicota, že skutečnému Migulinu bylo z toho úzko a těžko — 
a on vší silou chtěl vyrvati svého trpícího blížence zpod drtící jej 
tíže. Ale jakási strašná síla přikovávala jej k jednomu místu, a on se 
slzami v očích a hlodayým steskem v srdci pohleděl výše. A čím 
výše nesl se jeho pohled, tím dokonalejšími zdáli se Ivanu Samojloviči 
lidé . . .< 

Je to nejlepší a nejnadšenější místo povídky. V něm ukázal 
se celý Saltykov, jakým zůstal po všecek život — s bystrou, rozbolest- 
něnoa duší, dovedoucí zachytiti i pochopiti hoře a utrpení utištěných, 
se svou bolestnou nenávistí a přezíráním utiskovatelů, se svou neutlu- 
mitelnou vírou v budoucnost. >A čím výše nesl se jeho pohled, tím 
dokonalejšími zdáli se mu lidé . . .« Ale zatím to byla jen víra v bu- 



100 A. í. Jacimirskij: 



doucnost; ve skutečnosti bylo satiriku jen bojovati s potvornými pří- 
zraky nejtěžšího období ruských dějin, kdy starý řád v smrtelných 
mukách svíjel se v záchvatu zvířecí zloby a na smrt raněn přec ješté 
neehtÉl odejíti dobrovolně, sám nežil, ale měl přec ještě tolik síly, aby 
nedal žíti ani novému. , 

V březnu povídka vyšla — a v květnu již za ni byl Saltykov vy- 
pov(?zen do Vjatky. >Vše to,« pravil satirik, »nebylo vykonáno tak bystře, 
jako ve Francii, ale za to- důkladné a trvanlivé, že jsem se opét vrátil 
do Petrohradu až za půlosma roku.« Tak se oživující řád >bál svétla«. 
Dojem^ jejž na Saltykova učinil život ve Vjatce, byl hrozný. V>Gubern- 
s k ý í-h o č e r k á ch« nacházíme ohlasy této nálady literáta, vrženého rukou 
celníkovou ze střediska a ohniska duševního života do odporného bahna 
vzdáleného venkova. >Kdy2 jsem jel do Krutogorska* (t. j. do Vjatky), 
psal Saltykov, » zdálo se mi, že jsem povinen přinésti aspoň část užitku. 
Jejž má každý občan položiti na oltář vlasti. Zdálo se mi, že v náhodé, 
která mne uvrhla do této krajiny, skrývá se jakési předurčení . . . Mla- 
distvá, marná snění! ... Co jsem provedl, jaké skutky jsem vykonal? 
O, venkove, ty kazíš lidi, ty ničíš všelikou samočinnost rozumu, ochla- 
zuješ nadšení srdce, hubíš vše, i schopnost touhy . . . Jak možno my- 
sleti, když kolem dokola není ničeho, co by vyzývalo k myšlení? Ano, 
truchlivé, opravdu truchlivé jest postavení mladého člověka, zaneseného 
na venkov ! Nepozorovatelně, ponenáhlu hrouží se v bahno malicherností 
a dávaje se unášeti prázdnotou tohoto života, který nemá ni včerejška, 
ni zítřka, sám nevědomky stává se jeho tichým obhájcem. A tam při- 
krádá se k němu matička lenost a tak silně schvátí nováčka ve své objetí, 
že mu nezbude času k probuzení. « 

II. 
Saltykov byl stvořen k boji, ale přízrak této vše zachvacující ospa- 
losti jej strašil — a on bolestně toužil po okamžiku, až mu bude po- 
přáno navrátiti se do sféry jeho druhů, kde bude moci dýchati aspoA 
trochu svěžejší vzduch. Tento okamžik nastal. V únoru r. 1856 mohl 
Saltykov opustiti nenáviděné místo vypovězei^. » Opouštím nadobro 
Krutogorsk,« píše v Gubemských očerkách, > přede mnou otvírají se 
dvéře nového života, onoho plného života, o němž jsem snil, k němuž 
jsem směřoval všemi silami své duše. A zatím v mém nitru děje se 
cosi podivného. Cítím, že jakési nevysvětlitelné, tajné hoře ssaje mé 
srdce. Jsem roztrpčen, utlačen, zničen . . . Zdá se mi, že mi ukřivdili ; 
že náiile zahynulo vše, co jsem miloval, čím jsem byl šCásten ; že jsem 
znenadání osamocen, odtržen od všeho živoucího . . . Což jsem v Kruto- 
řforsku zůstavil část sama sebe? Ano, nemohl jsem přece žíti marné 
tolik let, nemohl jsem nezůstaviti po sobě sledu! Ani nepatrná bylinka 
neroste nadarmo — i ta svým životem, byC nepozorovaně, ale neustále 
1>ris(^>bí na okolní přírodu . . . zdali já jsem nižší a nicotnějSí, než tata 
liylinka? Anebo snad je mi žel marně prožitých nejlepších let mého ži- 
vola ? Snad rez návyku do té míry pronikl mé srdce, že se bojím čekající 
mne změny života? A co mne vlastně očekává? Nové zápasy, nové ne- 
pokoje, nová pachtěni ... A já už jsem tak znaven, tak utýrán životem, 



\ 



Saltykov-Ščedrin. 101 



jako poštovský kůň každohodinnou jízdou po kamenité cesté. A ne že 
bych opravdu mnoho žil, mnoho zakusil, mnoho vytrpél. Nikoli ; cítím, 
že v tom smérn jsem ješté svéží a neporušen jako panna — a přec 
při tom seznávám, že duše moje skutečné otupěla a v srdci že panuje 
hříšná ochablost. Což pak zahynij, ani neživ — ptám se a náhle cítím 
neklidný příval krve v žilách. Chce se mi béžeti, béžeti, křičeti, křičeti . . .« 

Kdož z lidí neuspaného svédomí a cithvé duše nezakusil podobných 
stavĎ? Kdož necítil úpadku sil, takového úpadku, že se mu zdálo, že 
nemůže býti nic strašnějšího, ani vyhasnutí slunce, ani rozpadnutí 
vesmíru ? ToC přílišná vnímavost neobyčejné jemné cítících povah, v nichž 
spočívá záruka nádherného a blahodárného rozkvetu nadání ve službé 
ponížených proti přesycené vysokomyslnosti utlačovat elů. Mohl-liž nepře- 
žiti tento stav Saltykov, jejž obklopovala tak nemilosrdné chmurná sku- 
tečnost? 

V letech 1856 — 57 v »Ruském Věstníku* vytištěny jeho »Gubern- 
ské črty« (>Gubernskije očerki«). Jméno Ščedrinovo pojednou 
stalo se známým čtoucímu Rusku. Skvělý talent satirikův ucítil pod 
sebou pevnou půdu a počal se chystati k rozhodnému boji s temnými 
silami, které začaly se nepokryté hlásiti za jasného dne, příliš cy- 
nicky a příliš kvapně se honosíce svou mocí a beztrestností. »Gubera- 
skije očerki« vyvolaly v ruské literatuře množství napodobitelů. > Usvěd- 
čující literatura^ má v nich bezprostřední počátek. Nyní mají ty črty 
cenu bohatého materiálu k poznání psychologie předreformního světa 
činovnického. Zde Saltykov směle vystoupil jako pokračovatel dřívějších 
ruských satiriků. Ne nadarmo »Gubemskije očerki« končí fantastickým 
pohřbem » minulých dob«. Ulekaní a ustrašení hrdinové touží po něčem. 
Sám autor se smutným nepokojem pohlíží za starými dobami, odcháze- 
jícími se zrušením nevolnictví. Později, r. 1887, Saltykov vysvětlil pří- 
činu toho: » Ačkoli stará zloba dne zmizela, přesvědčují nás některó 
příznaky, že umírajíc otvávila svým jedem novou zlobu dne a že, ne- 
hledě na změněné formy společenských poměrů, existence jich jest ne- 
přetržitá. Ovšem, svědkové a pamětníci starého řádu mohou do jisté 
míry již v pouhé změně formy spatřovati společenský pokrok, ale mladá 
pokolení vidouce, že skutečné životní základy stojí jako dříve beze změny, 
nesnadno spřátelují se s pouhou změnou formy a projevují netrpéh- 
vost, která nabývá tím bolestnějšího rázu, že jest do značné míry uvě- 
domělá. « 

Výtvory Saltykova-Ščedrina z let šedesátých, obsažené v sbírkách 
»Něvinnyje razskazy«, >Satira v prozě«, >Pompadury 
i pompaduršic, >Priznaki vremeni«, >Pis'ma iz provin- 
ci] i« a j., spojují v sobě s uznáním, že učiněn krok vpřed, také zá- 
rmutek při poznání, jak mnoho po nevolnictví zůstalo surovosti, zmatku 
a nesmyslnosti. A nálada satirikova se čím dál více zachmuřovala. 
Přesvědčovalf se vlastníma očima, že » město HIupov«, které v jeho 
satiře zaujalo místo Krutogorska-Vjatky, ještě dlouho bude zkvétati, 
a že Hlupované se ještě velmi rozmnoží. 

Talent Saltykovův v těchto pracích nedospěl ještě vrcholu; mů- 
žeme je ještě nazvati společenskými feuilletony, ovšem nikým dosud 



102 A. I. Jačimirskij: 



nepředsliženými, ale buď jak buď feuilletony. A ačkoli Saltykov vůbec 
ve většině svých prací není humoristou — zde v bezstarostném žertu 
a posmívání jasně slyšíme hluboce trpící cit lásky k ubohému Hlu- 
povu, který si neví rady se svými bědami. Zde jasně vidíme hořké 
slzy opravdového vlastence, jehož cit pohazují blátem. »Hlupove, milý 
Hlupove, proč puká srdce, proč bolí duše při pouhém připomenutí 
tvého jména ? Což jest neviditelné, ale silné pojítko, přikovávající můj 
osud k tvému, či snad jsi přimísil do mého nápoje bylinu, která mne 
navždy přičarovala k tobě? Zdá se — a nejsi úhledný ani tuze roz- 
umný; není v tobě ani velkolepé přírody, ani volného vzduchu, jen 
nicota a ubohost, divokost a násilí . . . jen plivnout a odejít. Ale ne, 
všecka srdce k tobě tíhnou, všecka ústa pějí tvou chválu! Cosi podiv- 
ného se tu děje: přijde-li k tobě člověk blíže, okusí-li tvého hroznu, je 
mu nanic; cítí, jak patrně se stává hlupákem. Uteče-li od tebe — 
pláče; cítí, že náhle stává se takřka ne samým sebou. Proč tíhnou, 
k tobě srdce, proč se ústa sama sebou tak utvářejí, že pějí tvou 
chválu? To tím, milý Hlupov^, že my všichni jsme tělo z tvého těla. 
kosti z tvých kostí. Všecky nás jsi odkojil, všecky nás jsi vychoval, 
všecky jsi napojil z hojných vod řeky Velké Hlupovice — jak tedy 
tě nemilovat? . . .« 

ni. 

Od r. 1868 Saltykov nadobro se přimknul k »Otěčestvennýra za 
piskám<, které přešly do rukou Někrasova a Jelišějeva, a opustil 
službu (byl gubernským úředníkem). Od té doby počíná nejskvělejší 
.doba činnosti Ščedrinovy. V pracích tohoto období Saltykov po prvé 
vystupuje se svou zvláštní manýrou Ezopského otročího jazyka, aby se 
vyhnul vražedným klům nevědomé censury. Po »Historii jednoho roku* 
(Istorija odnogo goroda) — jediném svého druhu díle ruské 
literatury — následovaly v tomto období jeho života rovněž skvělé 
jeho věci, jako »Gospoda Taškentcy«, >Dněvnik provinci- 
ala v Petěrburgě«, »Blagonaměrennyj a rěči«, »Gospoda 
Golovlevy«, >V sredě uměrennosti i akkuratnosti*, »3o- 
vremennaja idillij a«, >Uběžišče Monrepo«,»Za rubežom«, 
>Pis'ma k tětěňkě«, »Pošecho nskij e razskazy.* 

Chmurná to byla doba, v níž Saltykov psal tyto práce. Působení 
proti reformám, neustále již od padesátých let překážející každému 
prospěšnému počínání, rychle nabývalo vrchu. R. 1868 reakce nadobro 
pozdvihla hlavu a vše, co bylo osvícenější, bylo nuceno ukrýti se 
v podzemí anebo shníti v tundrách Ledového moře. V Čele vlády stáli 
tupí nezpůsobilci, zrození v mravní nicotě, odkojení služebníčkováním 
a otrockým duchem, opravdoví duševní rabi bez nejmenšího záblesku 
svobodné a hrdé lidské myšlenky. Toť byla smutná, hanebná pro 
současníky doba, kdy — podle slov básníkových — > předčasná opa- 
tření ( — předčasná ovšem se stanoviska dvorních otroků — ) pozbývala 
příslušných rozměrů a s třeskem se kácela <. 

Uskutečnění reform svěřeno bylo bídným reakcionářům, hrozným 
neobmezenou mocí, která jim byla dána. Zemstva dostala první hlasitý 
políček uzavřením zemských institucí petrohradské gubernie (1867 — 



Saltykov-Ščedrin. 108 



1868). Zákony o tisku staly se prázdným zvukem, ba výsměchem. 
Doplňující ustanovení z let 1872 — 7^ formálně vyhlásila vítězství ne- 
zákonnosti a zvůle a všemocnost svévolného policejního vyzvědače. 
Samoděržaví bylo proměněno na drobné olověné peníze — a svévolný 
žandarm mohl se prohlásiti saraovládcem nad bezzáštitnými občany 
>Hlupova«. Nové soudy, nemohouce vejíti v život, projevily zarážející 
ochotu k soužití s policií. Ze selských zřízení na útěchu vrstevníků 
a ku vzdělání potomstva zůstaveno pouhé jméno — a selská otázka 
sama prohlášena za deíinitivně a nezměnitelně rozřešenou a teď již 
neexistující. Jedinou jen pomoc vláda nenařídila rolníkům odpírati: 
milostivě jim ponechala snadnou možnost (za přispění pečlivého a bdě- 
lého politického představenstva) stěhovati se beze strasti a bezbolestně 
na lepší svět, jestliže se vezdejší nějakému paličáku nelíbil. Reforma 
berní podle všeobecného receptu, přijatého vládou^ mudrců, podobně 
magicky obrátila se v nic. U byrokracie nabývala vždy větší populár- 
nosti myšlenka, že jest nevyhnutelno zaváděti evropská zřízení. I byla" 
tato zřízení naváděna do Ruska z »pravé Evropy* — z Turecka — 
v podobě drakonických plnomocenství, udílených gubernátorům. 

Tím způsobem za hrobového mlčení udivených, oči si protírajících 
obyvatelů bylo úspěšně provedeno rozdělení Ruska na turecké pašahky 
— a v každém byl hrozný, neúprosný paša-samovládce. Slovem, vy- 
tvořila se taková atmosféra, že na povrchu splývalo vše prázdné 
a lehké. Tak zraělčovali lidé, změlčovaly instituce, sílil duch lupičství 
a příživnictví. Pole pro satirika veliké, materiál nepřebraný. 

Stav šlechtický, pozbyv všelikého významu po zrušení nevolnictví, 
nevzdal se nároků na privilegia. Saltykov byl ve. svých satirách nelí- 
tostným nepřítelem nešlechetných tužeb » urozeného stavu*. Kreslí ná- 
vrhy rozličných synů-mazlíčků osudu. Tak pensionovaný kornet Tol- 
stolobov, autor projektu o decentralisaci, navrhuje, »aby gubernátoři 
jmenováni byli všude z místních statkářů, znajících poměry, Újezdy 
aby rozděleny byly v okruhy, okruhy v distancie« (pět verst v prů- 
měru), a správa všech těch obvodů aby byla rovnoměrně svěřena »loy- 
álním a poměrů znalým místním zemanům*. Všichni tito » zkušení* 
lidé nechf jsou »náležitě« placeni, a předmětové jejich činnosti, totiž 
obyvatelé, mohou býti rozličně zkoušeni, v případě nutnosti i •vzda- 
lováni*, avšak ne dále, než na místa ruské intelligenci dobře známého 
Ledového moře. Rekordu dostihuje statkář Poskudnikov návrhem, 
v němž uznává »ne neprospěšným « přidržeti k zachování povinné ucti- 
vosti k samoděržaví tyto osoby: >předně' všecky, kdož jsou nesouhlas- 
ného smýšlení; za druhé všecky, v jejichž chování lze pozorovati uza- 
vřenost a nedostatek upřímnosti; za třetí všecky, kdož zasmušilou 
tváří rozhořčují srdce dobře smýšlejících obyvatelů; za čtvrté posmě- 
váčky a novináře. A dost.< Cizinci se snad zdá, že to je upřílišenost. 
Ale Rusové vědí, že Saltykov i v tomto případě, jako vždy, měl pravdu. 
Takové návrhy jsou možný i dnes. 

IV. 

Nejtrefnější a nejdokonalejší dílo Ščedrinovo z let sedmdesátých 
jsou »Gospoda Golovlevy* (Páni Golovlevi), kronika rozkladu 



104 A. I. Jacimirakij: 



a vymírání vyžilé šlechtické rodiny, jediný jeho román. V » Pánech 
Golovlevých* Saltykov ukazuje, jaké lidi mohlo ve svém jedovatém 
stínu vychovávati právo držení >duší« v nevolnictví. Každá osoba 
tohoto románu jest sama v sobě hotový typ osamělého venkovského 
života — typ, vytvořený rukou mistrovskou prosté a reliéfně. 

Připomenu na př. opilství Štěpána Golovleva, obraz překvapující 
hlubokou pravdivostí a psychologickou věrností. Srdce rozrývající 
drama nespočívá v strašných mukách, v následcích nemoci, nýbrž 
v tichém, sotva pozorovatelném, smutném processu, jejž prožívá uha- 
sínající už duše, hotova pohřížiti se v temnotu na věky. Jak otřásající 
psychologický obrazí*) Zde vnitřní svět zničených lidí vylíčen s takovou 
silou, plností a zároveň s překvapující prostotou, jaké zřídka dostihuje 
nejen západoevropská, ale i ruská literatura. 

Odpor vzbuzuje postava \Ariny Petrovny, povahy silné, elemen- 
tární — škaredé, zdravé staruchy, vyčítající vnučkám každý kousek 
chleba, každý hadříček, udržující apathického syna, jen co by neumřel 
hlady. Ale ještě odpornější jest Porfirij Vladimirovič luduška (Jidášek), 
tento ruský Tartuffe, ale tisíckrát proti vi)ější než Moliěrův. Tento vir- 
tuos pokrytectví, licoměrnosti, mravní vrah svých dětí, nikdy nezapo- 
míná dát za ně sloužiti zádušní mše. Jakmile Arina Petrovna rozdě- 
lila synům jmění a tím se zbavila moci — hned se z tak podlé 
a hnusné bytosti stává ubohá a nicotná. Sama počíná se uznávati ne- 
užitečnou, zbytečnou a zároveň si dává otázku, měl-li jaký smysl 
veškeren její předešlý život . . . 

Smrt dvou bratrů, obou synů, matky — vše to nijak na Jidáška 
nepůsobí. Zůstává spokojeným a lhostejným Pře trhává poslední svazek, 
který jej mohl pojiti se životem — posílá do nalezince syna, který 
se narodil jeho » králce « Jevpraksejušce. V ní vzbouří se mateřský cit, 
vypovídá Jidáškovi vojnu a převrací vzhůru nohama veškerý řád v domě. 
A tento řád, který se z dávna vytvořil, byl přec podstatnou částí jeho 
života! Porušen domácí pořádek, a ta událost vykonala, co nedovedlo 
ani několik nebožtíků — zhynul i Jidášek. Opilství, které zahubilo Ště- 
pána a Pavla Golovlevy, dávno již číhalo na Jidáška — a nyní, uží- 
vajíc jeho bezpomocnosti, vrhlo se na něj. Chmurné a tragické jsou 
poslední stránky Golovlevské kroniky; vane z nich hrůza hrobu. Strašná 
pravda osvítila Jidáškovo svědomí — ale osvítila je pozdě, teprve když 
před očima stála nezvratná a nenapravitelná skutečnost. « Takovéto pro- 
buzení zdivočelého, svědomí bývá nesmírně trapné. » Nevidouc nijakého 
průsvitu před sebou, svědomí se nesmiřuje a jen nekonečně a neplodně 
týrá. Člověk vidíce v kamenném pytli, nelítostně vydán jsa v žertvu 
agónie pokání, a sice jedině agónie, bez naděje na návrat k životu. A není 
jiného prostředku k utišení tohoto marně rozežírajícího bolu, kromě na- 
děje, použiti okamžitého chmurného odhodlání a rozbiti si hlavu o kamenné 
stěny pytle. « Táto myšlenka o samo vraždě, přišedši jednou Jidáškovi 
do hlaVy, úplně ovládá jeho bytost a vyžaduje uskutečnění. Ale před 
smrtí touží k umučení bolestně po odpuštění; uskutečnění toho však jest 



**) Str. 56. českého překladu. 



Saltykov-Sčedrin. 105 



fysická nemožnost, poněvadž nikoho již není na živu z těch, jimž 
smrtelně ubh'žil ... I jde tam, kde, jak se mu zdá, leží prach, který 
mu kdysi byl ze všech nejbližším. Jde ke hrobu matčině rozloučit se, 
ale »... rozloučit se jinak, než obyčejně se loučívají, klesnouti na hrob 
a ztrnouti v úpění smrtelné agónie , . .« Nacházejí jej zmrzlého na 
cestě ke hřbitovu. 

Nyní Jidášek již není odporný a hrozný, nýbrž nesmírně ubohý 
ve svých duševních mukách. Tak Šaltykov i na dně nejbídnější a nej- 
odpornější duše dovedl nalézti člověka, dovedl nás přivésti ke smíření 
s Jidáškem. Nebof on není vinníkem — on jest pouze výsledkem zná- 
mého ústředí a známých poměrů. Propátrav takto krok za krokem 
rozklad vymírající rodiny, jejímž všem členům jest souzeno pouze lenošiti, 
prostopášně žíti a hynouti zdánlivě opilstvím, Šaltykov končí jaksi 
apotheosou věčně živého počátku lidského života — svědomí. 

Ne nepřípadně srovnává se záhuba rodiny Golovlevské s rozpad- 
nutím nevolnictví. Násilí, zloba, zmrzačení — nerozluční soudruzi ne- 
volnického práva — dostaly spravedlivou, strašnou odplatu od téhož 
svědomí, jež tak zuřivě vyháněly. 

Šaltykov (nehledíme-li k jiným spisovatelům) v Golovlevých vy- 
tvořil vlastní svou rodinu; mnohým je to známo — já sám vím od 
jistého člena okresního soudu, že v letech osmdesátých přišla k tver- 
skému soudu závěť Saltykovova bratra. Odkázal k dobročinným účelům 
los, při čemž tak podrobně uváděl, kolik komu připadne, vyhraj e-li se 
na los od 500 do 200.000 rublů, že pouhé čtení závěti vyžadovalo 
tří celých zasedání soudu. Tento fakt jest znamenitou illustrací vý- 
počtů zahálčivého Jidáška, který po celé dny vypočítával, kolik stromů 
může míti za tolik a tolik let aid. 

V. 

Vypořádav se se šlechtou, vytvořil Šaltykov gallerii nových 

» sloupů*, přišedších na místo dřívějších utiskovatelů. Děrnnov, hrdina 

» Blagonaměrennych rěčej<, špinavý Kolupajev a Razuvajev z >Ubě- 

žišča Monrepo« jsou nesmrtelné typy, jejichž jména nabyla v ruském 

životě platnosti jmen obecných (appelativ).*) N ty znarriy^i+fj?; T I I^ih-o u 

z těchto » sloupů* jest Osip Ivanovic Dérunov. (1ti hoj 

vlasteneckého díla, útěcha církve, sloup a opom ri 



vlasteneckého díla, útěcha církve, sloup a opom říjř ^^je?i J5&. líkťj- /^ 
tečnosti nestoudný darmojed, defraudant, kuplíř, b/vjíižeiřmír^íupo-',/ ^ 
névadž je takovým celé ovzduší jisté části ruski- fcjtlJet^^lL tBí vV V . \ 
Děrunov moci, úctě a slávě. Šaltykov podal i jinélti^^' ^|(ipi^ íjotí^c'1i T- ] 
formací, na př. »civihsátorů« pomezních částí ří:^í\ a^^fiř^hrítricji*,^ l^g^ ^ f 
lidného druhu »taškentců«. >Taškent jakožto riázV'^^iV^^ný,f--!vyr^ 
světluje Šaltykov, >je země, ležící na jihovýchod od^ulíi^mř^Oí^nfiljyií^- v 
ské- Je to klassická země beranů, kteří se vyziKuiiťníi^mJi tXii!;' ío jdoi^/ 
ke střiži krotce a potom znova obrůstají s přel vapujieí rfftUaaU^^ < 
Jakožto název abstraktní znamená Taškent zemi, ležící všude, kde bijí 
přes hubu a kde má domovské právo podání o Makarovi . . .« Šaltykov 

*) Děrun — rašple; kolupaf — vybírati; razuvaC — zouvati. 



106 A, 1. Jacimirskij: Saltykov Ščedrin. 

podal ostře osvětlené obrazy vychování a rozvoje budoucích »taškentců* 
administrátorů vyššího (Nicolas Persianov) i nižšího letu (>kat« Chmy- 
lov), opatrovníků zákona (Miša Nagornov), finančníků (Porfiša Velenfjev), 
absolvujících celý učebny kurs ve zvláštních pokojících drahých restau- 
rací atd. 

Jak hluboce a trpce Saltykov cítil bezprávnost a otupělosl lidu, 
lépe než kde jinde ukázalo se v překrásné črtě >Kóňaga« (Ta- 
houn), kde €it zármutku pro selský lid stupňuje se v nesnesitelnou 
bolest. Tato skazka jest bolestnou apotheosou věčně nevolnické lopoty 
sedlákovy. Saltykov nepodával přfmé a určité odpovědi, jak sedláka 
ulehčiti. Psal o tom: »Bývaly okamžiky, kdy mne pošechonský kraj 
uváděl v rozpaky; ale na okamžik, v němž by mé srdce přestalo po 
něm teskniti, rozhodně se nepamatuji. Je to ubohý kraj — třeba jej mi- 
lovati. Nic tak přirozeně nevzbuzuje lásku, jako ubohost, útisk, trápení 
a neštěstí vůbec. Láska sama v sobě jest cit radostný a jasný, ale ve 
většině případů hlavní její živel tvoří soucit .... Tato plodná bolest, 
všady se hlásící, tyto přitlumené stony, přeli vající se vlnou z kraje do 
kraje — jsou s to umučiti . . . Jest otázka, je-li při takových neusí- 
najících útrapách svědomí přirozeno, aby se mysl obírala jinými (třeba 
i vyššími a světovými) otázkami, aby se necítila pevně připoutanou 
k bezprostřední otravě, která i památky minulosti i perspektivy budouc- 
nosti zahaluje neproniknutelným závojem?* 

V posledních svých pracích — »Meloči žizni* (Drobty života), 
»Skazki« (Bajky), »Pošechonskaj a starina* — jeví se Salty- 
koT stejně mladým, bodrým, směle se potýkajícím s temnotou a zlem, 
před nikým nesklánějícím hrdé své hlavy. Zůstal takovým, jakým byl 
vždy: borcem. proti všemu, co docházelo plné ochrany a záštity ve 
stínu starého, sešlého a záhubného samoděržaví. Nic nemohlo zlomiti 
jednoho z předních bojovníků ruského osvobozenského hnutí — i umí- 
raje předvídal blízký pád všeho, co jakkoli připomíná chmurné pozů- 
statky nevolnictví, zvůle a bezpráví, pevně vfřil, že brzo přiblíží se 
Čas, kdy jasná zoře vzejde nad svobodným, šťastným ruským národem. 

Nemůže býti skvělejší a případnější charakteristiky ideálů Ščedri- 
nových, za něž se neustále bil skoro půl století, než tato jeho vlastní 
slova: »Vždy a nevyhnutelně musí vítěziti » lidskost* nad »hyenstvím«. 
Druhdy se nám zdá, že »hyenism« naplní celý svět, že na právo i na 
levo rozprostřel křídla a již již udusí vše, co žije. Takové fantasma- 
gorie nezřídka se přiházejí. Kolem rozléhá se ďábelský chechtot a vřesk; 
z hlubin temnoty ozývají se hlasy, vyzývající k nenávisti, k sváru 
a nepřátelství. Vše živoucí v bezděčném strachu padá na tvář; všecky 
duševní výkony zastavují se pod útlakem jediné, drtivé myšlenky: za- 
hynulo dobro, zahynulo krásno, zahynula lidskost! Vše jako nepronik- 
nutelnou záclonou zastřeno jest nenávistí, klevetnictvím, >hyenismem«. 
Ale to jest jen hromadný a hříšný blud. »Lidskost« nikdy nadobro 
nevyhynula, ale planula i pod popelem, kterým ji časem zasypávalo 
hyenství.« 

»Ani v budoucnosti nezahyne a nevyhasne nikdy. Ale k tomu. 
aby vítězila, jest jednoho zapotřebí: osvítiti srdce i rozum poznáním^ 



A. Černý: J. CiŠinski a nová doba hornolužické poesie. 107 



že hyenství nikdy nevládne těmi čarodějnými kouzly, které mu připi- 
suje nerozumný a zlý předsudek. Jakmile se rozšíří toto osvícení, ne- 
bude třeba odstraóoval,i hyenství. Proč? Ono sic nepřestane páchnouti, 
bude i mnoho svízele s odstraňováním — ale bude se hloub a hloubej i 
propadati, až konečně je moře pohltí, jako kdysi pohltilo stádo 
prasat. ^ 

Tato jasná a mohutná víra v konečné vítězství dobra povždy lidi 
povznášela a povznáší. A pokud má přístup k srdcím lidí, nemohou 
upadnout v zapomenutí ideální bojovníci za osvětu, svobodu, lásku, 
z nichž jedním po celý svůj život byl Saltykov-Ščedri n.*) 



ADOLF ČERNÝ: 

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesia 

Další část rozpravy »Sto let lužickosrbské poesie* (Slov. Přehl. roř. III.) 

(Pokračování.) 

Hlavní místo v této tvorbě svou rozmémostí i formou zaujímá 
pétiaktové drama »Na Hrodžišču*. První, drobnou ukázku z něho 
podal Bart ve III. roč. >Lípy Srbské*, i®) v následujícím ročníku vytiskl 
první dvě jednání — a hned na to vyšlo drama v samostatné knížce 
(1880).^*) První původní lužické drama! Něco, čeho v lužické literatuře 
ještě nebylo! Přirozeno, že způsobilo rozruch a rázem získalo básníku- 
theologu jmén9. Smoleř, když přečetl drama, řekl mladému jeho autoru 
tiskna mu ruku: »Wy buďzeče něhdy knježeř nad serbskej rěču a lite- 
raturu* (Vy budete jednou vládcem srbské řeči a literatury). 

Básníka, jak sám vyznává v předmluvě, dávno vábily neblahé doby 
marné obrany Srbů Polabských a Milčanů proti Karlu Velikému, zejména 
zahynutí knížete (v dramatu krále) Miliducha (r. 806 v bitvě u Hverna- 
feldu). Ale nevěděl, pro kterou formu poetickou se rozhodnouti. Začal 
již psáti historický román z té doby, ale nedokončil ho, přesvědčiv se 
při práci, že by se k provedení té myšlenky nejlépe hodila forma dra- 
matická. Pro ni také rozhodl se i z příčiny zevnější: že Lužičtí Srbové neměli 
dosud dramatické poesie. Drama »Na Hrodžišču« mělo býti prvou částí 
trilogie »Milecy«, poetického pomníku ztráty polabskosrbské samostat- 
nosti — ale Bart později upustil od svého úmyslu, ba zanechal činnosti 
dramatické nadobro, tak že zůstalo pouze při dramatě »Na Hrodžišču.«^2) 

*) Ze spisů Sřiltykova-Sčedrina vyšly dosud v českém překladu v Rusko 
knihovné(nakl. J. Otto)»Páni Golovlevi* (sv. XV.) a »Bajky« (sv. XLlf.). 

^^) Pokazka z noweje prěnjotneje činohry: »Ňa Hrodžišku* 
w pječich jednanjach- wot A. S. (1. jednanjo III. wustup). L. S. IH. 53. 

^^) Na Ilrodžišču. Činohra w pječich jednanjach. Spisaí Jakub 
Bart. Budyšin. Z naWadom Smolerjec knihicišéernje. J880. 

'2^ Psal také tříaktovou veselohru »Slubowanje ze zadžéwkami'*, 
ale zůstalo při skrovné ukázce v Lípě Srbské 1881, str. IB. V té době vydal 
také překlady a zpracování: Incognito (z nPm.), Starý Serb (veselohra 
o 4 jedn., podle české hry A. Sokola »Starv vlastenec*). Telegram (prek 1 
z Gust. Pflegra-Moravskéhí)). »Serbske dziwádíot č. III.— V., Budyšin 1881. 



108 Adolf Černý: 



IVjífeba sjednocení rozdrobenýcli kmenů slovanských proti silnému 
západu írnu nepříteli, tof hlavní idea di^amatu. Představiteh jejími jsou 
přede vři m Miliduch a syn jeho Wjelesíavv, k nimž druží se i vétSina 
srbských vladykfi (>rytířů«, jak se v dramaté anachronisticky praví). 
Wjelesíaw k tomu ještč jest přesvědčen, že by méli Srbové dobrovolné 
přijmouti křesťanství, aby západní uchvatitel nemohl se proti nim obrňo- 
vati ideou rozšiřování víry Kristovy. Je sám tajným křesťanem, z čehož 
vyplyne konflikt s otcem a ostatními přívrženci staré víry. Myšlenka jeho 
na konec vítézí — ale jest patrno, že to jest pouze vítézství okamžité. 
že vlaí^tní zápas o sjednocení všech srbských kmenů křesťanu Wjelesřa- 
wovi teprve nastává, že myšlenka jeho stane se novou příčinou vnitřních 
nesv/tiú. To a rozhodný boj s Franky, který skončí záhubou srbské sa- 
mosíahiosti, tvoří perspektivu dalších, nenapsaných částí trilogie. 

X[i Hrodžiščo, hrad Miliduchův na místé nynéjšího Budyšína, sjeli 
se >rbslí a polabští vladykové k slavnosti zasnoubení Wjelesřawa s Ladou, 
dt érou zilabského knížete Brónmila. Záhy se objevuje, že Brónmil a po- 
labský vladyka Tungío jsou odpůrci Miliduchových a Wjlesíawových snah 
po ííjednocení Polabských Srbů — žárlivé hájíce samostatnost jednotlivých 
kmpiiQ. Miliduch hlásá nutnost svornosti: 

k 

Nás jen neustále délí svár, 
nikdy ještě neveď jeden duch 
k boji naše rody spojené, 
nikdy národové polabští 
• proti Frankům nepostaví snad 

svornosti štít nezničitelný — 
jak by na nás těžce spočívalo. 
Černoboha hrozné prokletí. 

Ale Brónmil má odpovéď: » Rodové si svobodu svou háji. jako 
hylo tomu od véků.« A pozdéji přímo vrhá Miliduchovi výčitku : »Chceš 
vstfti Srbům svobodu, zotročiti vlastní národ. « Také proti Wjelestawovi 
vzníkri v ném podezření, když slyší jeho slova: >Rozumný muž učí se 
od souseda, brání se mu vlastní jeho zbraní. Naše budoucnost je nejistá, 
dokud víichni polabští kmenové nebudou míti jednoho krále a jednoho 
bolta.* Podezření jeho sesílí ješté přřchod némeckého rytíře Brunmuota, 
kíery nafiízí MiHduchovi spojenství Bavorů proti Frankům a jejž Wjele- 
sfuw iBiti jako svého přítele. Když vladykové zvolí si Wjelesřawa za spo- 
lerného vůdce proti Frankům, přichází včštkyné oznamujíc, že 

jeden na Hradišti hoduje, 
který zavrh* bohy otcQ svých, 
cizím obětuje potají. 

< íiijevHje se, že to jest Wjelesřaw, který také otevřené se přizná ku kře- 
ríťan.síví a nedá se od svého přesvědčení odvrátiti přemlouváním ani 
liioíííríin soudem. Brónmil s dcerou opouští hrad, Wjelesřaw vydán jest 
soudu knéží, kteří žádají jeho smrti. Ale na modlitbu Wjelesřawovu blesk 
zabije veleknéze Mérnuše a skácí modlu. Vétšina vladyků přidává se na 
I o k Wjeleíííawovi a znova jej provolává za svého vůdce. 

*Na Hrod7:išču« je spíše náčrtkem dramatu než hotovým, umélecky 
provede nym dramatem. Včcnč vadí nékteré nehistoričnosli, na př. turnaj 
(jíedíiuíi n Srbů Polabských na počátku M stol. (celé 2. jedn.j, i umč- 



\ 



J. Čílinski a nmá iloba hornoiiiiické poeiie* 



ím 



lenkému f»roveílenf he riniti innohé vjtky, DiainuNcky nejii(^innt^jíf jesi 
liki 4, a zukončení rfeíílio; k dramalickémii v>*Yrcho!enl b. jednání užil 
U^Qtk proiítfyilku v ilnimřil6 hisřoríťkém naprosto nepflpijstBého, roísfežiT 
d^j aíisažentm niidpfirozené moci. Psycliologirky jest siliola nemožný 
Tímglo, který. pfemoZen ve 2. jedu. Wjeles^kwem jiri lurnaji, stává se 
náhle ve :i jedii. jeho natlíeným prívríeoíem : i. port není ohiut doí?ta- 
teilD^ vvfiVíMleíi, Aid. Přes to véak je ijmrnu Harlovo práce pozoru [i od rui, 
vysoko yynikíijkf z telidejší protlu kře zej menu ídeuvL' a u^lechliloo rorTiion, 
jakof i nékter>nii péknými jecinotlivostmi (monolog WjtílejííavvĎv ve 4* 




Iflkub LWt-iJliwskL íťínioljiina od Lud. Kuby.? 

jedn. a j/i, SvMiM o vážnosli a opravdovosti snah mladrho há^níka, který, 
Hleilaie se^ nelekid še ani íak oiivá?.ný('li rest. jako hylti draniu z mlhavé 
doby srbského dávriovékiL Sám se jraírm"^ přesv*^dí'íl, ze ježte není na 
syé ceíitOt nebof upiislil od dakoní"ení Irilo^ie ^Milecy* a od íinnosli 
drsniaiic k é mhm . ' ^ ) 

Zároveů véak jiZ uvefejriovid v Lípt^ Srb!?ké a později v Ložiei 
drobnéjííí lyrieké vi?ci. jimÍ2 se ťím rlál vice pfibli?,oyal svómu prarť^mu 
určeni - ai r. IHhA vydal knihn, v níž se objevil jako hotový* celý 
a sférázný ifmelee, Byla lo ^Knilia sonet íuw*, vytianá pod p^eudo- 
njri^ein Jakub Cišinski a s heslem Farta lotpinnfur! Jako by byl cht^l 



*^ Drama >Na Hrodžiléu* bylo poprvé provrdeno v BudyÉínř na >LřÍ- 
lercii* dne SO- dtib. tSíí^ na oslavu óOletého jubilea Matice Srbské. Prove- 
deni ukázalo íivoinust jeho tia lidové scéné luíické. 



110 Adolf Cemý: 



nové zvoleným básnickým jménem naznačiti, že nastupuje novou, defi- 
nitivní dráhu básnickou.'*) »Kniha sonettow* vskutku jest mezníkem 
v celé jeho básnické tvorbé. Před ní byl v lužickosrbské literatuře mla- 
distvý básník Jakub Bart, který se hledal, zkoušeje své síly v různých 
smérech — od » Knihy sonettow* jest v hornolužické poesii Jakub 
tíišinski, umélec hotový, určité vyhraněný, védomý svých cílů a kráče- 
jící za nimi už jisté, bez tápání. Desítileté období přípravy bylo ukon- 
čeno, i nastala doba uvédomélé, zralé tvorby svérázné básnické indivi- 
duality. V odpovéď svým postranním i zjevným odpůrcům mohl sméle 
na knihu napsati hrdé heslo : Facta loquuntur — neboř kniha jeho byla 
opraydojvým literárním, skutkem, jakého před tím literární historie lužicko- 
srbská nemohla zaznamenati. Odpovédí na výtku nesrbskosti, která byla 
básníku činéna, byla v knize řada sonetů ušlechtile vlasteneckých — 
a celá kniha byla pádnou odpovédí obhajovatelům dosavadní nedokonalé 
básnické formy.**) 

Vybroušená básnická forma »Knihy sonetů « především obracela 
k sobe pozornost. Cišinski podrobil zde básnickou řeč lužickosrbskou 
v 50 sonetech téžké zkoušce s výsledkem skvélým. Ukázal její ohebnost. 



") Kniha sonettow. Spisař Jakub Cišinski. Motto: Facta lo- 
quuntur. Bud yšin. Z nak^adom 8pisačela« 188 ^ — Pseudonymem ČiSinski po- 
depsal poprvé sonet »Omnia vana« v 1. čísle »Lužice« z r. 1884. >Kniha 
sonetlowc vyšla na to koncem března. 

^^) Z nich zjevně proti Bártovi vystoupil Pful v podrážděné odpovědi 
na Bartáv článeček Sío wčko k zbudženju« (fcužica 1883, 37). Článeček ten, 
v němž Bart poukázal na nedostatečné tvoření mužských rýmů v srbštině, 
měl býti počátkem řady příspěvků k srbské poetice. Bart uznává v něm, že 
sám psal dříve formálně nedokonale, dokud se nerozhlédl v slovanské poesii. 
Nemohl psáti jinak, poněvadž lužické jeho vzory užívaly přílišné volnosti 
na úkor formální dokonalosti; správný mužský rým byl skoro vzácností, co 
platilo dosud za mužské rýmy, byly většinou pouhé assonance po vzoru poesie 
prostonárodní. Pful na to v článku »Sřowo wo serbskich rymach« (16., 41) 
vedle dobrých věcí bájil starý šlendrián a Bárta ironicky nazval > vysoce 
učeným a o naši literaturu velezasloužilýra mužem. c Bart starému pánu 
přímo neodpověděl — ale za rok vydal »Knihu sonetůc, která svou formální 
dokonalostí byla jistě nejlepší odpovědí. — Ovšem Bart měl u Pfula staxši 
vroubek. Ve 11. roč. Lípy Srb. uveřejnil bez podpisu >HÍ08y ze Serbow do 
Serbow« (80, 82). Článek vytýkal nesrbskost, totiž nesrbského ducha nové 
spisovné řeči, v níž sice filologové až přehorlivě vymycují cizí slova, ale ne- 
přihlížejí k jádru jazyka, k jeho skladbě. Článek byl psán opravdu skvěle, 
prudce sice, ale věcně a bystře. Podnes má z největší části platnost úplnou. 
Nikdo v něm nebyl jmenován, ale každému musilo být jasno, že jest namířen 
především proti Pfulovi (který již tehdy se stával filologickým podivínem 
na úkor svých starších, dojista velikých zásluh) — a pak hlavně proti jazyku 
spisfl evangelických, v niž se udrželo do nejnovější doby nejvíc nesrbskoslí 
v duchu i formě. Článek působil jako bomba. Všichni starší spisovatelé — 
až na Smolefa — se na Bárta pohoršili. Byla svolána schůze, na níž usne- 
seno, aby Pful ve jménu všech vydal proti Bártovi brožuru. Pful ji také sku- 
tečně psal — název měla míti »Hlós přečiwo híosam« — a první arcK se 
již sázel. Ale Smoleřovi se podařilo starší pány přesvědčiti, že by vydání 
brožurky způsobilo prudký literární boj — a tak tisk brožurky zastaven. 
Smoleř Bártovi o všem pověděl; Bart se rozhodl mlčeti, dále v tichu stu- 
dovati srbskou řeč a básnickou techniku, aby mohl později skutkem ukázati. 
že jeho názory byly správný. A tak zrál v něm Cišinski i »Kniha sonettow« 
s heslem Facta loquuntur. 



J. ČiŠinski a nová doba hornolužické poesie. 111 

libozYučnosl a bohatost, sám pak objevil se mistrem sonetu a vládcem 
srbského rýmu, jakého dosud v lužickosrbské poesii nebylo. Také dikce 
ieho, obraty a obrazy velmi se liší od všeho, co bylo dosud lužickým 
veršem napsáno. Vše to činí jej tvůrcem novodobé básnické řeči a formy 
lužickosrbské, v čemž blíží se význam jeho v literatuře lužickosrbské vý- 
znamu Jaroslava Vrchlického v literatuře české. 

Dalším všeobecným příznakem knihy, který zůstal charakteristickým 
znakem poesie Cišinského vůbec, jest záliba v reflexi a snaha po ná- 
ladovosti. V tom mél jediného předchůdce, Michařa Bjedricha-Wjeleméra, 
jehož talenfli ovšem nebylo popřáno plné se rozvinouti. A tím Gišinski 
podstatně se liší od Zejleřa, jak to dobře vyjádřil Muka: »Zejleř je dítě 
přírody — Čišinski dítě kultury; Zejleř prostá, naivní duše — Gišinski 
^eílektivní.«^^' 

V obsahu zaznívají dvě struny: vlastenecká — domácí srbská nebo 
srbskoslovanská — a intimní. Znéní první struny silně převládá, sly- 
šimef ji plně z oddílů »Na serbskej zemi<, >Dopomnjenja na Mišno«, 
dílem i z oddílů >Dapomnjenja na Prahu* a »Z pučowanjow«. 

Silným, kovovým úderem upozorí^uje Slovany v úvodní znělce 
»Slowjanara€ na zápas nepatrného člunu srbského v širém, rozzuřeném 
moři — a rovněž silným hlasem vybízí své Srby v sonetu >Serbam« 
k svorné práci a obraně. Slyšíme zde již sloku hrdou a přísnou, jež 
se později rozezvučela v základní tón jeho poesie: 



Za cuzym duchem, cuzym viraSnjom nježadajde; 
rěč wótcow serbskich a jich swěru kruče hajée 
a kóždy hruzlik serbskej' zemje wobarajče!^^) 



Jinak ve vlasteneckých znělkách této knihy ještě vládne elegie, 
tichý smutek, zahleděný do minulosti. Na »Hrodžiáku«^®) vidí básník 
stíny Milčanů a teskní, že nyní tafti, kde stával hrad srbských knížat, 
jest jen hřbitov; na Lubině zjevují se mu dávní hrdinové srbští, roz- 
hlížejí se po kraji, ale potom se slovy: >Ještě není čas« vracejí se 
dovnitř hory k dalšímu spánku; pod Lubinem básník vzpomíná vra- 
žedných bojů, v nichž Srbové marně krváceli za svobodu; na hoře 
Prašici sní o dobách, kdy zde pohanští kněží obětovali bohům a věštci 
hádali příští srbský osud — nám, pozdním potomkům jasný: vždyť 
kráčíme všude po hrobech; nad Labem u Míšně slyší v duchu píseň 
srbské dívky, písně starosrbských oráčů — a zatím > všude zvuk 
a duch teď cizí, cizí* ... A tak volá z minulosti i smrt Miliduchovu, 
Gerovu zradu a jiné smutné obrazy. , Co podává z přítomnosti, jsou 
více náladové obrázky, idylky a povzdechy, než písně povzbuzení 



16) fcužica 1900, .89. 

^") Netužte po cizím duchu a obyčeji; pevně zachovávejte řeč srbských 
otcův a jejich věrnost a braňte každou hrudu srbské země! 

^ Návrší na levém, skalnatém břehu Sprévy, na němž kdysi nejspíše 
stával dřevěný hrad Budyšanfi (Butones) a později tvrz srbská, snad sídlo 
Miliduchovo. Po zničení srbské samostatnosti založili Němci na protějším 
břehu hrad Ortenburg; město u něho vzniklé podrželo starodávný název 
Budyšin. Na HrodžiSku jest nyní evangelický hřbitov, na němž odpočívá 
J. E. Smoleř. 



112 Stanislav Klíma: 



a nadšení. Srby posílá nejvýš pro posilu a útěchu víry do Róžanta^*), 
do Baéoně^®) nebo ke kříži přede vsí. Jedině bujará píseň srbských 
studentů »pod hrodžiščom niže KIóštra« (pod hradištěm u Klóštra) jest 
zde ohlasem současného národního života. 

Podobným tichým, melancholickým souzvukem vyznívají i sonety 
intimných nálad v poetickém oddílu >W éichej samoée«. Básníka vábí 
večer, noc, tajemný šepot rákosí na jezeře v šeření měsíce, zpěv sla- 
víka za měsíční noci, šumění staré lípy, obrysy dalekých hor. Touží 
po vzdálených přátelích, zamýšlí se nad podobiznou kohosi milého^ 
jejž smrt odvolala, snuje reflexe na thema » omni a vana«, dochází jimi 
k pochybovačnému verši: »Zda nad oblaky smrti moc se nezastaví ?« 
— ale konec konců v pokJ)ře spíná ruce k modlitbě. 

Tak kromě sonetů »S}owjanam« a >Serbam« celá kniha opředena 
jest jakousi měkkou pavučinkou, vše v ní jest přitlumeno, i tóny, 
i barvy — tak že k ní věru výborně přiléhá pseudonym Cišinski. 

Knihu uzavírá několik překladů z Petrarky, Shakespearea, Mickie- 
wicze, Kollára a Vrchlického. Mnoho mluví tato jména pro pochopení 
rozšířeného obzoru poesie Cišinského a vybroušenosti jeho formy, ze- 
jména jeho sonetu. (Pokračování.) 



STANISLAV KLÍMA: 

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 

(Dokončení.) 

Abychom s jazykového stanoviska mohli (pokud ovšem ukázky nářečí 
máme) stanoviti hranici ruskoslovenskou, jest se nám držeti hlavních 
znaků, které pro rozdíl rusínských a východoslovenských nářečí stanovil 
Dr. Fr. Past mek v Archivu fiir slav. Philol. XVI. 561. Rusínská 
nářečí mají: plné hlásky (horod), vsunuté 1 (robljat), č a ž místo tj a 
dj (noč, vižut), koncové 1 = u (byu, hnu = byl), slabiky te, de jsou 
tvrdé, kdežto slovenská nářečí mají koncové 1 a te, de = ce, dze, A. V. 
Sembera (GCM. 1876, 669) má za charakteristické známky maloruštiny : 
infinitiv s tvrdým y koncovým (smotrity = spatřiti), i za o (pip = pop), 
vkládavé o (korovička), vkládavé e (bereza), t ve 3. osobě jedn. i nmož. 
čísla (robyt, robjaO- 

Povídka dra Bazovského z Brežnice v sev. Zemplínu začíná 
takto: »BoJ jeden cigán, kotrej vidjil, že u popovim komíny solonyna 
visit. « Bol = slovenské, kotrej, koininy, solonyna, visit jsou tvary rusínské. 
Bre2nica, ač jest většinou katolická, tedy původně slovenská, má, jak 
patmo, nářečí poruštěné, protože leží na samé hranici ruskoslovenské. 



^^) Poutnička místo mariánské, jež básník srovnává s polskou Čensto- 
chovou; připomíná také českou »sIavnou Bílou Horu«, což nám však zní 
jako krvavá ironie. 

^) Malá vesnička na rozhraní ůzemi kotolického a evangelického; v po- 
lovici let osmdesátých dostavěn zde krásný gothický kostel, chlouba kato- 
lické Lužice. 



Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 113 

Riisínské náteH v U b 1 e (podle Brocha) na sev.-vých. Zemplína 
poznáme z této ukázky (přepisujeme obyčejnými písmeny): »Isus Ghristós, 
Satýj Petro i žyl. Iza dauných časúu, koli iší Jísus Ghristós i sátým 
Petróm chodíu po zémli, žyu u iednum selí iedén žyt, u kolrobo nebyla 
lem iédna koróua, kotrú uún prodáu, že by máu šúho platýty na školu, 

kotrá sa budovala Idúf, idúť, viďaef, že na hrátsi ležyf iedná rýl' 

Žyde, hvárif Ghristós, pudoimí rýl, přidá sa A J|a š o mi rýl?. Ja kopáty 
ne lúblu i neznáuu, ber sobi, kef chóčeš «ám!« 

Poslovenšténé nářečí mají proti lomu pravoslavné obce na jihu Zem- 
plína, a to Falkušovce (Broch): »Něbojažlivi Jánko. Bul dze í^ebul 
jeden Olovek. Mal von troch sínov. Jeden, kótri najmlátši bul, fší lem 
u klíce šédzel a s popelom fše bavil. I vše hutórel, že von nézna, c o 
to strach. « Nedaleká Dúbravka (Broch): »Búla dze nčbúla jedna 
žena, a lóla žena mála muža a tot muž bars pódii bul gu svojéi 
žeňé atd.« 

Více ovšem šaryštiny mají blízké katolické M a r k o v c e, oilkud 
Houdek zapsal 4 písné. Jedna z nich počíná: »Ej Bože muj, co tej 
Americe, že tam do nčj teli národ idze? I ja mladý i ja půjdu išče, 
poprobuju v Americe štésce.« 

Slovenské nářečí zemplínské cliarakterisujeme ukázkou z evangelické 
(aug. vyzn.) obce C a k 1 o v a nedaleko hranic šaryšských. Je to dopis, 
kterým zvou církevníci svého faráře na »hojscinu« (pouf; katolíci slo- 
venští říkají »odpust«). »Mili a vdččni Dvoji Gtihodni Pan Farar solanski ! 
Včera me mali ir». stoho augusta. Obnovime ho na dnesejší den. Dal 
mi jim (mi = jsem) včera odkázat co bi dneska přišli do mnč do Řitki 
Mihala na obět. Pěkné ja jich požadujem aj Hachi Andraš bars bi rat 
kebi ho přišli opatric. To mi jich bars budeme čekac obi dvomi zduver- 
noho serca. A povolaju zo sobu svoju milu pafiu, pana rechtora aj jich 
latuša aj pani reclitorku kel hodrí prísc. I po druhí raz jich pítáme. 
Lem naj prídu aj pana rechtora naj nezochabja aj starobo pana naj 
nezochabja. Uctivé jich povoláváme zostanu zdravé a naj tak zrobja jak 
ja jim písem. Voz po nich posilám aj nazad jich dovezeme. Ostáváme 
jich věrni cirkevnici a dobré pracele Ritko Mihaly, kurátor iš Phichi 
Andráš. Do videňa. Dano Caklove H/16 Rok 1ÍÍ05. Ritko Mihaly. 

A naj se mi ne čuduju keř bi piano bolo napisano, bo mi hlava 
křivá bula ot včera, ale už prosto stojí. Do malej školi ja (chodil, pláni 
ja pisar. Budu zdrávi. Panu Bohu ja jich poručam. Sem naj pridu na 
každí sposob. Ritko Mihaly. « 

Z Ungu máme 3 ukázky, a to slovenské sotácké nářečí z K o- 
rumly (sev. Ungváru) od Brocha; '>Bóu jeden cígan. Vón mau dva 
áúmiii sviĎé i vón pohnau tatí dva sviňé na júrmarok atd.« 

Z pravoslavné obce Úbrežu u Sobrance zachytil Houdek ukázku, 
která dokazuje, že nářečí téchto pravoslavných obcí u Sobrance má vedle 
slovenských tvarů i dosti ruských. 

Slyšme jeho ukázku: »Hamadej.(UDobšinskéhopovčsf Mataj.)Hamadej 
b u u velki hrišnik, co dzevedzešac i dzevec ludzi zabiu. Uš ho mali 
čorci vžiac za živa do pekla nu joho poscel. Ale jeden chudobni viučiu 
se za popa a išou do pekla, bo joho ocec predau ho čarlovi, bo hun 

Slovanský Přehled IX. 190Ó, č. 3. ^ 



114 Stanislav Klíma: 



chudobní. Ta vun jak uš buu pop, da še išou odmeňic do pekla. Ako 
idze, ividzi ho Hamadej, tol hrišnik . . .« 

Jiná ukázka: »Kuniove (Kmotrové). Dvomi buli kumove. Zobrali še 
do Ameriki, bo vše hutoreli, že tam bars dobře a lak kázali, že to še 
švet kruci . . .« 

Nic by neznamenalo, že tito kmotři prohlašují: >Mi me obidva 
Rusrtaci«, ale když dále jeden z nich praví, Že na snéhu »mechko .sedily*, 
véřili bychom mu málem, že je Rusín, kdyby před lim neužíval také 
infinitivů Sáryšských »vžiac<, » odmeňic* a j. 

Ale mnohem více šáryštiny najdeme v nářečí kalvínské obce Ta- 
šoly, podle ukázky rovnéž Houdkem zaznamenané: »U jedněm ualalé 
býval jeden chudobný člověk. Tol člověk ňimal co jejsc is svojima 
dzecmi. I jeden raz uon áe dohuarau is švojou ženou že uon muši pojso 
dagdze dasco hlédac, že by uon přines dzecom jejsc . . .« 

Již z téchlo několika málo ukázek jest palmo, že mluva pravo- 
slavných RusĎáků jest silné poslovenšténá a že je tudíž nelze čítali 
k Rusínftm, nýbrž- ke Slovákům, zvlášté když oni sami za »Sloviaky« se 
prohlašují. Čisté nářečí rusínské zachovalo se jen tam, kde Rusíni bydlí 
ve spojitých sídlech, což přiznává i Mišík, který jinak všecky pravoslavné 
prohlašuje za Rusíny (Slov. Poliť. 1895, sir. 574). Podle léto zkušenosti 
tvořily by nejspolehhvéjší ruskoslovenskou hranici nej- 
zazší (nejsevernější a nejvýchodnéjší) katolické, 
po případe i evangelické obce slovenské. 

Vnitř této oblasti všichni pravoslavní jsou Rusňáci poslovenšléní, 
tedy dnes již pravoslavní Slováci. Vné pak této hranice jsou všichni 
pravoslavní jazykové Rusíny, třeba se i přihlašovali za »Sloviaky«, jelikož 
slovenština je u nich (jak zjistil Broch) »fein« a zvlášté vojáci z vojny 
domů se vracející rádi slovenčí. Jenom tato hranice je stálá, nekolísavá. 
Souhlasí nejvíce s hranicí, zjištěnou Petrovem v jeho »Zamétkach po Uh. 
Rusi« v Žurn. Min. Nar. Prosv. 1892. Ale od hranice, kterou na zá- 
klade sčítání r. 1900 sestavil Dr. L. Niederle, značné se odchyluje* 

V Ungu jest hranice poměrně nejstálejší, protože je přirozená, 
počínajíc u Ungváru, kde se stýkají tři národnosti — maďarská, slo- 
venská a ruská — obejde dvě nejvýchodnéjší katolické obce : Onakovce a 
Hulu a postupuje po hřbetě horstva pře? vrch Popričný (1000 m.) a po 
hřbetě Dilu na hranici zemplínské a užhorodské až ke Sninskému ka- 
meni (1007 m.). I mapa Brochova shoduje se s touto hranicí. Odtud 
sestupuje do údolí řeky Ciroké obcházejíc nejvýchodnéjší katoHckou baštu 
slovenskou, okresní město Sninu, odkud jde na západ. Hranici tvoří tu 
tyto slovenské katolické obce: Papin, Křivá, Jabloóa, Zbudské Dluhe, 
Zbudský Hrabovec, Hrubov, Pakostov, Ruské Petrovce, Vyšná Sitnica, 
Ďapalovce, Kelča a Trepec. Odtud na sever podél řeky Ondavy tvoří slo- 
venský ostrov těchto 10 obcí (5 v Zemplínu a 5 v Saryši) : Turiany. 
Nižná Olšava, Brežnica, Slropkov a Hoča v Zemplínu, Tyšinec, Mestisko. 
Slrocín, Radoma a Okruhlé v Šaryši. Vlastní hranice pak postupuje od 
Dohrian přes Strabské na řece Toplé ke katolické Bystré v Šar}'ši. Zde 
tvoří hranici z části i evangelické obce. Hranice zde totiž jde podél 
řeky Toplé přes evang. Hanušovce, Babie a Železník, kat. Girallovce, 



Ruskosiovenská hranice na východe Slovenska. 116 

evang. Lužany, kal. Kalništé, Brezov, Lascov, Marhaň, evang. Kručov, 
kat. Harhaj, evang. Porúbku, kal. KuCín, Kurimu, Dubinu a Poliakovce, 
Hrabovec, . Hažlín, Komarovcc, Bardiovskou Novou V^es, Dlhou Luku, 
Zborov, Smilnó a Huliska, kde dosahuje hranic haličských. Na to ustu- 
puje opét národnostní hranice slovenská na jih, ponechávajíc hornatý 
sever stolice šaryšské Rusínům. Hranici tvoří tyto slovenské obce: evang. 
Zlaté, kat. Hobollov, Sveržov, Tarnov, evang. Richvald, kat. Hervartov, 
Síba, Herteník, Fryčovce, Osikov, Vaniškovce, Slov. Raslavice, Velký a Malý 
Slivník, Mašurov, Ternia, Balpotok, Ratvajovce, Bodolak, Cipkoš, evang. 
Jakubovany, město Sabinov, PeCovská Nová Ves, Cervenica, Lipjany, 
Lúčka, Kamenica, Krivany, Olšov, Zdravce. Šenviz. Zde souvisí šaryšští 
Slováci s magurskými ve Spiši jen 3 obcemi: Lubotyft, Plavec a Plavnica, mezi 
nimiž táhne se na jih po hranicích spišsko- šarysských rusínský výbéžek 
obcí: Gromoš, Pusté Pole, Bajerovec, Sonbron, Štelbach a Blažov (v Sa- 
ryši), Olšavica Nižné Repaše, Toryska, Hodermark a Jakubiany (ve Spiši). 
Mimo to ve Spiši jsou ještč ruské obce při hranicích haličských: Sulín, 
Krempach. Granaslov, Mníšek, Jarembiná, Litmanová Kamjonka, Folvark 
a Lipník, mezi kterýmž a slovenskou kat. obcí Lesnicí národnostní hra- 
nice ruskosiovenská končí na hranici haličské. Uvnitř oblasti rusínské 
jsou při hranici haličské dvé slovenské katolické obce, a to Lenarlov 
v ŠarySi a Pil hov (přifařený do Mníšku) ve Spiši. Osady pravoslavné 
v jižní Spiši : Závadku. Poráč, Nižné a Vyšné Slovinky, Helcmanovce a 
Kojšov pokládáme podle ukázky řeči podané Mišíkem za slovenské. 

Rádi bychom nyní zodpovédéU otázku: kolik je pravoslavných 
Slováků? Srovnáme výsledky posledních dvou sčítání úředních (r. 1890 
a 1900 ), pokud se týkají pravoslavných obcí ve vých. Slovensku. V jižní 
Spiši při obou sčítánícii za ruské se přiznalo obyvatelstvo Závadky, 
Poráče, Nižných a Vyšných Slovenek. V Helcmanovcích již r. 1890 byla 
vétšina slovenská (711 SI. a 617 R.), r. 1900 Ru-sové zcela zmizeh 
(1245 Slováků). Kojšov se zcela poslovenštil; r. 1890 bylo tam 10H3 Rusů 
a 47 Slov., r. 1900 1137 Slov. a žádný Rus. Podobné poslovenštily se 
i Torisky, ale zde jisté jen omylem zapsáni obyvatelé za Slováky, jelikož 
souvisí s oblastí ruskou v ŠarySi jako ruské obce Olšavica a Nižné 
Repaše; v této poslední při obou sčítáních nalezeni byli Slováci, ačkoliv 
je pravé lak ruská jako Olšavica, kde při obou sčítáních byli Rusové. 
V severní Spiši se poslovenštil Krém pach (ovšem jen na papíře), Gra- 
naslov při obou sčítáních byl slovenský, ačkoliv má vOtšinu pravoslavnou. 
Mníšek se poruštil, menšina katolická zůstala slovenská. Tentýž zjev na- 
stane jisté zase při nejbližším sčítání i v Granastové a v Krempachu.**) 

Pravoslavné obce Vernár, Telgárt a Šumjác u Gemeru uznávají 
se všeobecné za ryze slovenské. 

Mnohem složitéjší jsou však pomčry v Šaryši. 

•) V téchto obcích mluví Rusňáci Čistě malorusky. 

**) Prof. dr. Niederle uvádí ua.str. 127 své Národopisné mapy, že so 

poslovenštila i Závadka a Polanovce, a že se neporuštila žádná obec. Závadka 

při sčítání r. 1890 i 1900 byla ruská, Polanovce se sice poslovenštily, ale 

r. 1890 byly maďarské (!) -- nejlepší díikaz spolehlivosti macřarského sčítání; 

•oništil se Mm'šek. Stejné i ve Slov. Přehledu V. 348. 



11 H Stanislav Klíma: 



V Saryši při sčítání r. 1900 bylo ze všecli 380 obcí (i se 3 inésty 
IVeSovem, Bardiovem a Sabinovem) 188 katolických, 155 pravoslavnýcii 
;i ÍÍ7 eviingeliekých. Katolické a evangelické obce jsou vesinés slovenské 
že 155 pravoslavných pak bylo l(i9 ruských a 46 slovenských. Z tt^chto 
155 ]>ravoslavných obcí zménilp národnost (na papíře) v posledním de- 
sítiletí 38 obcí: 25 se poslovenštilo a 13 se poruštilo, tak že r. Ih90 
hvlo 121 obcí ruských a 34 slovenských. Všecky tylo obce leží v oblasti 
ruíjké (mimo jedinou Fulanku) a zůstávají ve skulečnosti ruskými i přes 
tuto nietamorfosu v maďarské statistice. Poslovenštily se abce : 
Groino^, Pusté Pole a Olejníkov v okresu Vyšná Torysa. Boglarka a 
Knv:i v okresu sekčovském, Černína, Rovná, Havranec, Dolhoňa, Svíd- 
ničky, Kružlová, Nižný a Vyšný Komárnik, Bystrá. Bodružal, Ko/uchovec, 
Prikrá, Mirola, Pstrina, Hribov á Suchá v okresu makovickém a Bei^a- 
dikovce, Kobulnice, VlaCa a Fulanka v okresu toplanském.''' i Poruštily 
s e : Jastreb, Blažov a Lučina v okr. Vyšná Torysa, Nižný Orlík, Jurkova 
Vola, Vyškovce, Vyslava a Duplín v okr. makovickém, Geraltovce, Gerla- 
chov a Žatkovce v okr. sekčovském. Lipová a Sašova v okr. toplan- 
skéín,**j 

Tímto poslovenšténím vznikly uvnitř ruské oblasti dva ostrovy 
s I a y e n s k é při hranicích haličských v okresu makovickém a tři ruské 
o s I r o v y odříznuty od společné oblasti ruské, a to : 1 . na západč 
v okresu vyšnoťorysském, ostrov šanbronský oddélen Gromošem a Pu- 
stým ]»olem, 2. v severní Šár>ši v. okr. sekčovském Křivé, Boglarka a 
Olejnikov odřízly ostrov v horách Cergovských sev. od Sabinova a 3. na 
výcliodé v okr. toplanském odřízly Cernina a Rovné ostrov táhnoucí se 
na luunici zemplínské. 

Rozumí se, že všecky tyto pošlo ven šténé obce musíme 
považovali za ruské, jakými ve skutečnosti jsou nejen 
podle víry, ale i podle jazyka. Tím vrátíme Rusům 24 obcí 
(Fulanka, která leží uvnitř oblasti slovenské, pokládáme za slovenskou). 
Mimo tu vrátíme Rusům ješté 6 obcí pravoslavných, které se sice při 
obou posledních sčítáních za slovenské prolilásily, avšak leží v oblasti 
ruříké : jsou to* Hanigovce v okr. vyšnotorysském, Kapišov, Regetovka a Sté- 
ho ík v okr. makovickém a Malcov a Kříže v okr. sekčovském. 

Za slovenské pokládáme v Saryši tedy jen 17 pravoslavných obcí. 
Z tikh všecky přiznaly se za slovenské, jen 3 se přihlásily za ruské, 
u [o v okr. vyšnotorysském Renčišov (za to blízký Dzačov v témž 
okrese a Lačnov v okr. širockém se přihlásily za slovenské), v okrese 
sekčovském Reš o v (v nejbhžší jeho blízkosti Nižná Vola je pravoslavná 
a slovenská) a v oki-ese širockém Miklúšovce, které otočeny jsou 
pOti pravoslavnými obcemi .slovenskými: Klembark, Kvačany. Sedlice. 
Su( hu Dolina a Lubovec. Soudíme tu takto: buď jsou Miklúšovce slo- 

*) Prof. Niederle ve s^é Národopisné mapé str. 127 a Slov. Přehl. V. 
346 uvádí mimo to Lubotyň a Okruhlé, které jsou katolické a ode dávna 
tilnveiiÉké. 

í^*) Prof. Niederle uvádí mimo to Šapinec, který byl r. 1890 ruský jako 
r l'J(X(, avžak neuvádí: Lučinu, Geraltovcej Gerlachov, Žatkovce, Lipovou a 
Sašovou. 



r 



Ruskoslovenská hranice na východe Slovensko. 117 

venské tak jako 5 okolních pravoslavných obcí, aneb jsou Mikliišovce 
ruské. V lom případe bylo by nám ovšem i ostatních 5 obcí míli za 
ruské, Čemuž ovšem nenasyédcuje ryze slovenské okolí. V témž okrese 
iest slovenská i ruská Nová Ves. V okrese nižnotorysském jsou 2 pra- 
voslavné obce slovenské : Abranovce a Varhanovce. V okrese toplanském 
Kereštvej, Kokíňa a Fulanka. 

Celkové číslo Slováků v Šaryši jest 108.300 (vl. stal. 115.141) 
mezi nimiž 900U pravosl., Rusů 40.000 (vl. stát. 33.988), všech pra- 
voslavných 54.434. 

V Abauji jest ze 204 obcí 21 pravoslavných, z nichž jen 4 slo- 
venské (všech slovenských obcí 80) ; ostatní jsou maďarské. Slovenské 
pravoslavné obce jsou : Vieska, Belža, Ujvároš a Kla<?anov. Připočteme-l i 
k nim i 3 pravosl. obce, které se podle vládní statistiky v posledním de- 
sítiletí pomaďarštily, totiž Filkeházu, Kanu a ruskou Gadnu, napočteme 
v téchlo 7 obcích 3000 pravoslavných Slováků, kdežto ostatních 13.000 
pravoslavných jsou Maďaři. 

V Abauji utrpél slovenský živel podle vládní statistiky v poslechli m 
desítiletí velké ztráty. Pomaďarštilo se tam mimo jmenované již 3 obce pra- 
voslavné ješté 8 obcí s vétšinou sice katolickou, ale hlavné úsilím fa- 
rářů evang. reformovaných menšin (Byslar, Caňa, Zdaná, Kíked, Salančík 
Hákoš, Paňovce a Hernádseled), kdežto se poslovenštilo (vlastné správné 
za slovenské bylo zapsáno) 6 katolických obcí (Drienky, Fizer, Kováčova 
Hutá, Nižné Hutky, Svinica a GarbovceBogdanovce). 

V Zemplíné bylo r. 1900 ze 451 obcí 211 pravosl., 157 katol., 
73 ev. reform., 9 ev. aug. a 1 relativné židovská (Stropkov ; melt 1063 
katol. a 1067 Židů). Z pravoslavných obcí napočítala statistika 96 ru- 
skýcli, 89 slovenských a 26 maďarských, ovšem namnoze nesprávné, 
počítajíc pravoslavné osady uvnitř slovenské oblasti za ruské (Báňské a 
Ruský Kazimír v okr. vranovském a Hafajovce v okr. stropkovském, 
z nichž Báňské ještě r. 1890 bylo slovenské), ačkoliv r. 1890 za ruské 
|>očítané osady Bačkov v okr. sečovském a Petkovce a Štefanovce v okr, 
>Tanovském správné zařadila mezi slo^venské. Na druhé strané však mnoho* 
pravoslavných osad zapsáno bylo mezi slovenské, které ve skutečnosti slo- 
venskými nejsou, zejména v okresu stropkovském, což je příčinou s(álé 
kolísavosti a neurčitosti hranice ruskoslovenské, neboř takové obce při nej- 
bližším sčítání bývají připsány opét jiné národnosti. V jediném okrese 
stropkovském podle vládní statistiky zménilo národnost v desítiletí 1890 
až 1900 ze všech 50 obcí 23! Z nich 11 se prý poslovenštilo : Detrík, 
Val kov, Mrázovce, Brušnica, Križlovce, Kelbovce, Jakiišovce, Vyšná Olšava, 
Zemplinské a Saryšské Slažkovce a Stropkovský Hrabovec — a poruštilo 
se prj' 12 obcí: Pritulany, Pucák, Pravrovce, Ruská Porubá, Ruská Kajna, 
Stropkovská Olka, Salník, Repejov, Vojtovce, Potočka, Varchovce a Vel- 
krop. Nebudeme-h čítati onéch 11 poslovenšténých obcí k obcím ruským, 
kam náležejí, můžeme při nejbližším sčítání opét býti překvapeni tím, 
že se nám tyto obce »poruští<', zatím co jiné se opét »poslovenští « 
V' jiných okresech nebyly zmény tak veliké. Puslovenštily se zrnínčné už 
Petkovce a Štefanovce v okr. vranovském, ležící v oi)iasti s]ovensk(''. Bačkov 



118 Stanislav Klíma: 



1 



v okresu sečovském a Zubnó a Nechválova Polanka v okresu min- 
ském.*) 

Poruštil se (mimo už jmenované Báňské v okr. vranovském) Zbudský 
Breslov v okr. humenském, dále v okr. sninském : Ubla (z níž Broch uvádí 
nářečí charakterisující maloruštinu), Šmigovce, Strihovce a Valaškovec, 
který však polohou svou spíše patří mezi slovenské. Celkem se poslo- 
venštilo 16, poruštilo 18 obcí. 

Podobné i počet maďarských obcí pravoslavných jest nesprávný. 
V okresu šálorském podle maďarské statistiky pomaďarštilo se v po 
sledním desítiletí H pravosl. obcí, jichž pomaďarštění, jak Jsem se na 
své cesté osobné přesvédčil, jest jen papírové, nebof v cerkvích mají 
dosud slovanské bphoslužby a jinak nejsou pomaďaršténi více, než vši- 
chni ostatní Slováci. Zevnéjší nátér a nápisy- jsou v každé slovenské 
vesnici stejné maďarské. Jsou to tyto obce : Cergov, Gerčel, Kašov, Kysta, 
Maď. Jastreb, Malá Baňačka, Velaty a Ardov Qiiné od Šátorského No- 
vého Mésta na řece Bodrogu). Kromě téchto pomaďarštila se jediná 
obec katolická — Gejkov. 

Niž. Regmec, Malý Kazmír a Vel. Bailačka zůstaly slovenskými. 

Poslovenštily se v témž okrese 3 pravoslavné obce: Bodzáš-Ujlak, 
Lastovce a Velká Toroňa a katol. relativné slovenská Garaůa.**) Doufejme 
že nejbližší sčítání poslovenští i onéch 8 nyní pomaďaršténých obcí pra- 
vosl. a snad i ostatních 5 obcí pravosl., které i r. 1890 i r. 1900 byly 
maďarské: Byšla, Kolbáša, Borša, Mikóháza a Legifta. Podobné budeme 
k slovenským čítati nesprávné za maďarské zapsané pravosl. obce Kožu- 
diovec a Ruskovce (mely 336 Maď. a 335 Slov.) v okr. sečovském, 
Kucany v okr. michalovském a Komlóšku v okr. tokajském nedaleko 
Ai-dova, která ještě r. 1890 měla většinu ruskou (581 Rusů a 28 Maď. 
a r. 1900 jen 74 Rusů a 549 Maď.) 

Tak mimo rozptýlené menšiny pravoslavné v okresích maďarských 
na jihu Zemplína přiznáme Maďarům jen 9 obcí pravoslavných. Ruskýcli 
obcí pravosl. čítáme 120 a slovenských pravosl. 82. 

Celkový počet Slováků se při tom nezmenší, jelikož onéch 4000 
duší, jež v okresu stropkovském vrátíme Rusům, v okresu šátorském 
nahradíme Slováky, kteří byli zapsáni za Maďary. 

Napočteme tak Slováků v Zemplíně 108.000 (vládní stal. 
106.114), mezi nimiž 39.800 pravoslavných, Rusů 38.400 (vlád. stát. 
34.831) a Maďarů pravoslavných 20.0 jO. 

V U n g u neliší se hranice naše od hranice posledním sčítáním 
zjištěné téměř ničím. Jediné Německou Porubu v okr. sobraneckém, 
která byla r. 1890 slovenská, ale r. 1900 ruská, čítáme k obcím slo- 
venským. Mimo to poruštilo se Serednie, které leží v oblasti ruské. 
Poslovenštily se v okr. sobranském 3 obce: Hliviště, Choňkovce a Pod- 

*) Prof. Niederle ve své Nái"odopisné mapě str. 127 a Slov. Přehl. V. 
348 neuvádí mezi poslovenšlěnvmi Stropkovský Hrabovoc a Nechválovu Po- 
lanku; uvádí však Kožkovce, které jak r. 1890 tak r. 1900 byly slovenské, 

**) Prof. Niederle ve své Nár. mapě str. 127 praví o těchto 4 obcích, že 
je Slováci ztratili, mezi skutečně ztracenými neuvádí však: Malou Baňačku, 
Velaty, Gcrtel a Árdov. 



Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 119 

hradie. V okresu kapušanském Čítáme pravoslavnou Bajánházu, ležíc 
na řece Ungu na hranici národnostní, mezi obce slovenské (dle svéde- 
tví Hrochova). 

8 Ze všech 209 obcí ungských jest 135 pravosl. (83 ruských, 44 slov. 
caí maď.), 44 reform. (slov. 14) a 30 kato). (18 slov.) Jest tedy ze 
všech 76 slovenských obcí velká vétšina pravoslavná. Cistě ruské jsou 
okresy berezenský (31 obcí) a perečínský (20 obcí). VétSinou ruský jest 
okres ungvárský, v némž z 54 obcí jest 38 pravosl. a to 31 ruských, 

4 slov. a 3 maď. vedle 9 obcí reform. (4 slov.) a 7 katol. (5 slov.) 

Maďaři mají vétšinu v okrese kapušanském, kde z 52 obcí jest 
28 reform. (2 slov.), 13 katol. (5 slov.) a 11 pravosl. (6 slov. a 

5 maď.) 

Slováci téméř sami jsou v okrese sobraneckém, kde z 51 obcí jest 
35 pravosl. (34 slov., 1 ruská, totiž Beňatina) 9 katol. a 7 reform. 
(všecky slov.) V tomto okrese v posledním desítiletí pomaďarštila se 
uvnitř slovenské oblasti reformovaná obec Závadka, nejspíše přičiněním 
maďarského faráře zapsáni její slovenští obyvatelé za Maďary. Mimo to 
pomaďarštily se na národnostní hranici na řece Ungu v okr. ungvár- 
ském reformované Pinko vce, v okr. kapušanském pravoslavná Jovro-Denna. 
Všech Slováků v Ungu jest 43.876, z nichž 23.900 pravosl. Rusů jest 
55.342, Maďarů 4 i. 156, z nichž pravoslavných 5000. 

Mimo Slovensko východní jest konečné nékolik pravoslavných obcí 
slovenských v Boršodé, sousedícím s Abaujem, a to: Abod, Gulvár, 
Irota, Mučoň, Rakaca, Vyslava a Sajó-Pálfala ; celkem asi 50t/0 pravosl. 
Slováků — všech Slováků 0000, vedle 7000 pravosl. Maďarů. 

Sestavíme-li si nyní přehled dal uvedených, budeme moci odpo- 
védéti si na otázku, kolik jest Slováků pravoslavných a kolik jest Rusů 
ve východním Slovensku? 





Slováku 


pravosl. Slov. 


Rusů 


pravosl. Maďarů 


Spiš . . . 


. 100.300 


7000 (6 obcí) 


13.500 


1.500 


Gemer . . 


74.500 


4300 (3 obce) 


— 


— 


Sáryš . . 


. 108.300 


9000(17 obcí) 


40.400 


3.000 


Abauj 


. 45.000 


3000(7 obcí) 


. — 


13.000 


Zemplín 


108.000 


39.800 (82 obcí) 


38.400 


20.000 


Ung . . . 


43.000 


23.900 (44 obce) 


55.700 


5.000 


Vých. Slovensk 


480.000 ^ 


"877o~00 [159 obcí j" 


T48.000~ 


42.500 " 


Boršod . . 


— 


5.000(7 obcí) 


— 


7.000 



92.000 ' 47.500 

Pravosl. Slováků jest tedy okrouhle 90.000, počet Rusů ve výcli 

Slovensku blíží se 150.000. 

Nejlepší — vedle Hnatjuka — haličskoruský znalec Uherské Rusi, 

Dr. Štěpán Tomáši v j^ kyj *), uveřejňuje nejnověji v zápiskách Tovar. 

imeny Ševčenka svaz. LXVII. v knize 5. (vydané 31. října 1905.) »Pří- 

spěvky k poznání etnografického území Uherské Rusi v době přítomné 



*) O jeho práci »Uherští Rusíni ve svétlp maďarské statistiky* viz re- 
ferát prof! L. Niederle v Slov. Přehledu VI. 4'JO. Srv. tamže VI. 258 odpověď 
prof. Niederle na kritiku jeho mapy. 



120 St. Klíma: RuskosIoven:?ká hranice na východě Slovenska. 

i minulé*, kde dospél ve mnohém ohledu k výsledkům s přítomnou 
mojí prací souhlasným. 

Tomašivškyj obrací se hlavné proti výroku Balogovu (obsaženému 
? knize A népfajok magyarországon, Pešf 1902.), že průbéhem posled- 
ních 50 let ztratili Rusíni uherští 40 vesnic ve prospéch Maďarů, 176 
ve prospéch Slováků a 1 ve prospéch Němců, získali však jen 4 ves- 
nice, a to 1 rumunskou, 1 slovenskou a 2 maďarské. Tvrzení to přejal 
i Dr. Niederle do své Národopisné mapy str. 128, ovšem v zásado s tím 
nesouhlasiv. Tvrzení to se skutečností se nesrovnává, jelikož Balog došel 
k němu srovnávaje úřední sčítání z r. 1890, které jemu sloužilo za 
základ, I se statistikou Fenycsovou z let 1836 — 1844, 'která se opírala 
hlavné o církevní schematismy a proto nebyla správná, jelikož všecky 
řeckokalolíky považuje za Rusíny. 

Ale ani v úřední stalistiku uherskou nemá Tomašivškyj důvéry.*) Na 
důkaz toho, jak zcela libovolné byly mnohé obce při sčítáních r. 1869, 1880 
1890 a 1900 zapsány jednou mezi slovenské, podruhé mezi ruské bez 
ohledu na jazyk jejich uvádí na tabulkách 517 obcí, poznamenávaje 
o každé, jaké národnosti byla ve statistice Fenyesové a při sčítání 1 869 
1880, 1890 a 1900. Úřední statistiky maďarské mohou býti jen po- 
mocným materiálem při stanovení území uhersko-ruského, jež může 
býti zjišténo jen pomocí jazykových studií. Sám Dr. Tomašivškyj chce 
•pracovati v tomto oboru, i můžeme býti právem na výsledky jeho práce 
žádostiví. On navrhuje také speciální védeckou výpravu 
ke z j i š t é n í hranic uherských R u s ň. **j Dokud to se nestane, 
považuje za nejlepší národnostní mapu uherských Rusů mapu Czorni- 
govu z r. 1855 (na základe sčítání r. 1851), v Čemž však se s ním 
nesnášíme, jelikož pravé v téchto stranách jest mapa Gzornigova velmi 
nejasná a nezřetelná. Již mnohem určitéji stanovil hranici Petrov, s nímž 
i hranice námi stanovená velice souhlasí. Jen v mezích této hranice 
nejzazších obcí katolickoslovenských uznáváme dle zkušeností jazykových 
poslovenšténou mluvu řeckokatolíků, celkem ve 166 obcích, vrátivše 
vně této hranice 61 obcí Rusům, které podle posledního sčítání jsou 
slovenské s 10.000 duší, a to 32 obcí v Šaryši (v okrese mako- 
vickém 19 se 4000 duší) a v Zemplíné 26 obcí okresu stropkov- 
ského se 4000 duší. 

Bohudík můžeme se těšiti s bratry Slováky z rostoucího národního 
uvědomení v těchto východních částech Slovenska. 

Mnohé obce probudil prostý člověk, tesař J. S. v Košicích, který 
jako vůdce katolických Slováků na poutích (odpustech) v Levoči i jinde 
získal si přístup k srdcím slovenského lidu v Saryši. Také Amerika 
jest školou uvédoméní zdejšímu lidu. Každý » Amerikán*, tqtiž z Ame- 
riky se vrátivší Slovák, je člověk probudilý. Mnoho způsobil také > Slo- 
venský Týždenník*, jehož odebíralo se r. 1905 v Saiyši 50, r. 1900 



♦) Klasickým dokladem nespolehlivosti maďarské statistiky jest mu 
obec Pasika v Beregu, která byla r. 1890 čisté maďarská, r. IV'00 již zase 
cisto ruská. (Podobně jako námi uvedené Polanovco ve SpiŠi.) 

**) Již Dr. Niederle ^v Slov. Přehledu VI. -162 má to za úkol České 
Akademie a Tovarvšstva Sevčenkova. 



r 



Dopisy: Z Petrohradu. , 121 



již 200 výtisků. Podobné i katoliť^kých (Ludových^ Novin. Zásluhou re- 
daktora Slov. Týždenníku, poslance Hodžy, který procestoval Šaryš v lednu 
1906, postaven aspoň v jediném ze 6 volebních okresft v Sary.^i. v okr. 
j^iraltovském, Flovenský kandidát při volbách v kvétnu 1906: Ivan Pivko, 
jejž ovšem násilnický služný zatkl a na 10 let ze ňaryše vypovédol. 
Při druhé volbé, v červnu, byl kandidátem slovenským Dr. Lud. Med- 
vecký. Ani tomu se nepodařilo rozbořiti hradbu maďarského násilí, ale 
obéma volbami lid byl značné probuzen. 

Hospodářsky není na tom lid šaryi^ský špatné. Sedláci skoupili již 
téméř všecky zemanské majetky, tak že mají více polí zemanských (t. zv. 
kuriálnfch) nežli selských (t. zv. urbariálních). Mnozí bydlí v zámečcích 
kdysi zemanských (kaštielech). Svítá už i v této temné slovenské Africe, 
na rozhraní slovenskoruském. 



13 O X> X 8 TT, 

Z Petrohradu. i^- listopadu looc. 

(Výročí sjezdu zemců. — Polit, skupiny a nálady. — Konstitucionalismus 

min. předsedy. — Volby. — Kníže Trubeckoj a VI. Solovjev. -- Psychické 

kóllise. — Revoluční literatura.) 

Pravé míjejí dvé léta ode dne, kdy historický sjezd zemců, tehdej- 
ší(*h miláčkft lidu, zbudoval první lešení k obroví^ké ruské véži babylon- 
ské. Od té doby množství jiných lešení ji obklopilo; černají se a krvavějí 
na ní stále nejrozmanitéjší skupiny stavitelů — a* zatím, o kolik vzdále- 
néjší zdá se nám nyní dokonání obrovského podniku, než přede dvéma 
lety ! Tolik jsme již prožili, tolik období jsme za téch sedm set dní na- 
počítali, že můžeme véru jako starci, vzpomínající dávných časů, mluviti 
o čarovné, uplynulé dobé revolučního romantismu elegicky neb kriticky, 
anelm kývati h!avou nad jeho chybami. 

A bývalí miláčkové lidu, zemci? Ti také nevytrvali. Značná část jich 
vstoupila na širší arénu a vtélila se v různé strany, buď — podle noj- 
novéj.M »úřední« terminologie — v »revoluční« strany konstitučních 
demokratů (kadetů), nebo v různé odstínv, iiÉ»ii3tiNHH ^alistů umírněných, 
nebo dokonce krajné »levých«. Zna('nú^W&í w\\ ^J^i^^^ sedéti ve svých 
hnízdech po okresích a říuberniích.y&edftliSlse,* líCJt 'decfi^, dokucl Stoly- 
pinská strana »rychlostíelného ohfo3g^v^J<for^l.rj^^ 
mající celý náš svét za.«trašiti, n^odíiia/jEm ídvalřN^Va-qhní. »Ani pídč 
naší půdy neustoupíme hladovcjfti ím h^ Uíflg<'í\q'* &í^ykc^^^ heslo 

i povstalo v celém středním R«kbi/li v^*k]ířj1hVúIi^ prudké 

hnutí agrárníků. Zemstva stotožnÍt\ s^s\iipiiaf('k^i' šlecljiickými shro- 
mážíléními. V pohraničních gub'í^ílií(J^^^•z'ímSj)f^1(^^ » kapesního « 

bratření rusko-jinorodeckého. Pyř^ntr>šlcclíí.V pť)^ká"n,íf' l'krajiné a na 
Volyni, Litvé a Bélorusi, která po poslertí4íi^j[)(^-5itfcrtlT ko.-.tmi svými po- 
krývala cesty sibiřské, nyní. obávajíc se zmenšení svých statků, bratří se 
na sjezdech se syny a vnuky týcliž jenerálů a činovníků, kteří dostali 
pozemky, odebrané^ polským />mjatéžnikům< (povstalcům), v náliiadii zm 
zničení povstalců, za popravování jich a vysílání na Sihiř. Tím snmi olcktnř a 



ri2 Dopisy: 

na vlastní pésl potvrzují, co dříve tak popudlivé odmítali, totiž tvrzení 
o "Zájmech třídních « a o boji třídním ve jménu téch zájmů. 

Boj ve všech formách — vyjímaje hromadná zbrojná povstání — 
Irvá u nás všude stále, nekapituhije před šibenicemi a výstřely — a 
nejiochybné napočteme ješté na sta nových obétí do otevření dumy i za 
dobu jejího trvání. 

>Kat, plující na témž parníku, na kterém vezeni odsouzenci, měl 
po celý čas na očích černé brejle a tvář zastřenou šatem, « čteme v po- 
psání jedné z posledních exekucí, ačkoli, jak známo, plavba i poprava 
konaly se jako obyčejné v noci. Popravil prý před tím již 72 odsouzenců 

— číslice ne k zahození ani pro klassické »maitres de hautes oeuvres« 
na př. z dob velké revoluce. Jen s tím rozdílem, že takový »monsieur 
úe Paris« nestydél se za svůj vysoký úřad a neskrýval očí za brejle. 
A jeho středo včcí předkové byli dokonce hrdi na své mistrovství; ovšem 
hyio jim třeba vyučiti se mnohem vetší mu umční usmrcovacímu, než 
jpst pouhopouhé zadrhování oprátky — což ostatnč čím dál častéji vy- 
konávají delikventi a delikvenlky sami. 

Blížící se volební kampaň ježí se ne sic šibenicemi, ale véznéním, 
internacemi a vyhnanstvími. Všechna vezení jsou opčt tak přeplnéna, že 
v samovazbách (odinočnoje zaključenije) mohly by se konati meetingy, a 
kdyby nebylo vojáka s bdčlou ručničnou hlavní, konaly by se i sborové 
koncerty. > Dři ve,* vtipkují noviny, » mívali jsme na železnicích v Rusku 
tiúvii chlebných gruzov (návaly obilných nákladů), nyní se hladové gu- 
beroie nemohou dočkati chleba, ale za to východ i sever si naříká na 
'iíúúii ssyťnych političeskičh (nával politických vypovézenců)* — železnice 
ani je nestačí vyvážeti. Není divu, že často přijíždějí na vykázaná místa 
s umrzlými údy. Rovněž taková nucená emigrace předcházela první naše 
volby — proto nyní nikdo se jí nediví. Ostatně všichni čím dál lépe 
pochopujeme, jak rozuměti často opakovaným ujištěním nynějšího před- 
sedy ministerstva, že »jest přívržencem koustitucionalismu, ale ne parla- 
rnentarismu«. To znamená, že jest přívržencem jakési dekorace k la starý 
iHiiělec Potěmkin, za níž jest nicota, jalová pustina — ba vlastně 
uijiohem horší věc: starý smysl ruské skutečnosti . . . 

Zdá se však, že i druhému parlamentu prese všechnu předvolební 
^upalrnosl*, přes procesy a vtipné způsobečky k odstranění poslanců ka- 
delských. esdelských (s. d., sociál, demokr.) atd. zachce se rovněž jako 
první dumě parlamentarismu, totiž zodpovědnosti výkonné vlády 
fijiiodnímu zastupitelstvu. Potom přijde nové rozehnání dumy atd. až — 
k jakému konci? Snad k žádnému. Kníže Jevgenij Trubeckoj nenajde 
í>|ilimistické odpovědi na tuto otázku. Ale za to napíše ještě několik pro- 
Krčnnových článků pro svoji novou stranu ^pokojného obrození*, kteréž 
se populárně říká strana »ni v právo ni v lěvo, ni itru, ni nu«. Na- 
jiíše snad i několik obžalob proti různým více méně urputným -istům. 

Kníže Jevg. Trubeckoj — podobně jako zvěčnělý jeho bratr Sergej 

— náležel atmosféře, osvětlované a prohřívané velkým duchem a srdcem 
Vladimíra Solovjeva. I duch onen i srdce dojista byly příliš veliké, aby 
mohly nalézti místa v kterékoli z existujících stran. Ztracen ve věčnosti, 
zamilován jako kn. Trubeckoj do věrného dobra, byl by dojista i dnes 



r 



z Polrohradii. 123 



samotářem, ale sumotářem z rodiny onOch biblických jasnovidrň, kteří vOdOli, 
že nékteré hříchy, červené »jako šarlat — jako sníh zb(?lí a jako vlna bílými 
budou*. Toneme dnes v skutečném moři krve. Před 25 lety Sólo vjev, podéšen 
drobným na nynéjší pomť^ry praménkem krve, jenZ mél vyprýštiti po rozsudku 
nad vrahy Alexandra II., volal veřejné?, dávaje v nebezpečí vlastní osobu, aby 
byl zrušen vyřčený nad nimi trest smrti, i pravil, že kdyby křesťanský car ta- 
kov)' rozsudek potvrdil, má křesťanský národ volnost od nčlio odpadnouti. 

Revoluce stala se základní čáslí života zevnějšího i života duší a 
svédomí. NejtragičtéjSí kollise svčdomí a citů jsou do té míry na denním 
pořádku, že není snad rodiny, která by pod jejicli vlivem neprožívala 
ciivíle nejhroznéjší aneb aspoň kritické, zejména tam, kde jednotliví 
členové, majíce různé názory o úkolech a potřebách doby, spojeni jsou 
páskami hluboké lásky. Však se z toho neobyčejnou mérou množí ner- 
vové poruchy a sebevraždy. Časem vyrostou z téch temnot dojista mo- 
hutná nadšení umélecká, nyní však marné bychom v ruské Hteratuře 
hledali dílo, přiméřené rozmachu dnešních osudů. Revoluční literatura 
mela zdar leda v satiře — náš šibeniční humor dospíval opravdu vy- 
sokých met; ale nyní jej censura spoutala. V poesii zajímavou meta- 
morfosu prožili nékteří z nejtalentovanějších t. zv. dekadenlů, na př. 
Balmont. Také on, zváben podivnými ohlasy dne, sestoupil se své »véže 
z kosti slonové* a pochytiv pékné gesto délnických zástupů, zatroubil 
fanfáry. Ale divná véc: básník vzdálený banálnosti, začal jen opakovati 
příležitostné básníky revoluce; totéž lze říci o jihem, mladším básníku 
téhož sméru, o Rukavišníkovu. Za to všecky příznaky hlubokého, indivi- 
duálního evolučního prožití má nejnovéjší obmčna poesie Brjussova, ne- 
smírně nyní cenéného v úzkém kruhu nej vybírá véjších estétů a po- 
smívaného v širokém obecenstvu. Dovedlf udržeti se na výši nejryzejšího 
uméní — a přece nabrati plnou dlaní tekuté živé vody. Ostatné dojde-li 
k zvláštní revoluční literární anketé, kterou pravé navrhuje jistý mladý 
kritik petrohradský, zvíme z odpovědí bezprostředních účastníků, jak pů- 
sobí revoluční bouře na literární tvorbu. 

Zdálo by se — podle dosavadního rázu ruské literatury a vkusu 
čtenářstva — že po nějakém čase můžeme se nadíti bujného vzrůstu 
literatury, vyznamenávající se vždy na rodinné půdě jistými příznaky 
demokratismu. V západní Evropě po triumfech Nielzscheových přišel a 
musil přijíti triumf velkého umění. U nás nad tím vším byla neustálá, 
tak dojímající a pokořující skutečnost, že ani poesie, ani íilosofie, mající 
svůj původ v Nielz.scheanství, nemohla opanovati kopané a bičem týrané 
otroky. Nežli mohli dojíti ke snu o nadčlověku, snili o vytrvalých rytířích, 
spících na trčících hřebech a připravených v budoucnosti na srart i muka 
a na každodenní lopotnou práci s mužíkem a dělníkem. Umění pro 
umíní, v posledních letech opravdu imponující, povznáší se u mís v oboru 
v^ivamém několika lidmi převážně cizího původu (Benoit, Lanceret, 
Bakst, Rorich), ovšem s jistým dodatkem pouhých Rusů, jako Sosnov. 
Ale v celku nové umění se svou symbolikou a tajemností má v Rusku 
velmi málo zá.stupců a přívrženců. Intellifrence ruská patrně jiné má 
pojmy o demokratismu umění, než jeden » našich nadaných modernistů, 
A. Bělyj, který psal před několika lety, že nové umění jest plehejské 



Vli Dopisy. 

v srovnár>í s výtvory klassických geniů. Pod zevnéjší formou harmonie, 
jřfístupné davům, velcí tvůrcové klassičlí ukrývali závratné hlubiny, |jíí- 
•^tupné pouze vyvoleným — úkplem nového umění pak není harmonie 
forem, nýbrž patrné obnažení hlubin ducha. Proto také toto umt^ní 
kfi(;í, zvéstuje, nutí mysliti tam, kde klassické uméní obrací se zády 
k maličkým. 

»Život človéka«, nové drama Leonida Andrejeva, sotva koho vy- 
l^di z pessimismu. Novyj. 

Z Lublaní. 22. list. 1906. . 

Volební reforma a naše polit, strany. — Sjezd národních pokrokářů. — »Mladí«. 
— Úpadek liberální strany. 

Všechno, co se děje v slovinské veřejnosti v posledním roce, děje 
řo pod dojmem reformy volebního práva do říšské rady. Zcela ppcho- 
piteino, neboť jasno jest, že reforma ta změní úplně politickou situaci 
nejen v Krajině, nýbrž všude v zemích, obývaných Slovinci. 

Návrh volební reformy překvapil kde koho. Přišel trochu nena- 
dále každému, Jí do neumí poUticky mysleti. Nejvíce však překvapil 
A^i liberální živly, stranu národně-pokrokovou v Krajině., Vůdcové strany 
této nerozuměli znamením doby, ani když proudily po ulicích lublaňských 
dosud nevídané davy lidu slovinského, manifestujícího ve prospěch roz- 
šířeni volebního práva; nerozuměH blížení se nové doby, ani když ko- 
íiána všude po slovinském venkově mohutná a imponující veřejná shro- 
máždění. Vůdcové nevěřih, že je vůbec možno provésti požadavek roz- 
žiření volebního práva do sněmu říšského a do jiných korporací zá- 
konodárných a autonomních. 

Jelikož nevěřili v odůvodněnost požadavku vol. reformy, nevěděli, 
juké stanovisko k němu zaujmouti. Uvědomili si, že v lidu již dávno 
ztratili půdu, poněvadž jim všecko z rukou vyrvaly strany klerikální 
ti sociálně-demokratická. Chápali, že nadchází jim doba, kdy přestanou 
ť?íistovati jako politická strana, poněvadž nebudou míti žádné repre- 
SLntace na říšské radé — a to, co jim zbude na sněmu zemském a 
v lublaňské obecní radě, nestačí pro takovou existenci. Rozhodli se 
tc^dy potírati volební reformu v praxi, kdežto v akademických resolucích 
vyjadřovali se pro princip všeobecného a rovného práva volebního. 

Rozumí se, že strany sociálně-demokratická a klerikální pracovaly 
všemi silami o provedení volební reformy, neboť obě získají tim jen 
politické úspě9hy. Neklamou-li příznaky, spojí se o volbách tyto strany (!), 
nby porazily stranu liberální i v jediném pro ni zachovaném volebním 
okrese — v Lublani. Podmínka: najdou-li vhodného kandidáta. 

Liberálové proto chytili se posledního pokusu, aby aspoň čestné 
iin>padli. Chtěli se zorganisovati, dáti své straně nový základ -a tím 
1'iLlákati čilé, mladé pracovníky do svého středu. 

K tomu účelu svolali na jaro sjezd důvěrníků. Na ten sjezd po- 
zvali i mnoho » mladých* — arcif jenom ty, od nichž očekávaU ještě, 
žf* nestojí příkře a odmítavě proti nim. Někteří z »mladých« byh do- 
konce voleni do výkonného Výboru strany. 

Sjezd ten (25. března) nevykonal nic jiného^ než že novému vý- 



r 



Z Lublanf'.. 125 



konnéma výbora uložil vypracovati program, o kleréni se má debatovati 
na podzimním sjezdu důvěrníků. Leó i tento druhý sjezd minul se 
úspěchu. Program byl prohlášen — zakládá se na nacionalismu, demo- 
kratismu a svobodomyslnosti, chová v sobě však odpory a činí dojem, že 
není programem národního celku, nýbrž jen strany liberální, tedy zlomku 
národa. Hlubšího podkladu nemá. 

Velmi příznačný pro choulostivé postavení strany národně-pokro- 
kové byl i fakt, že sjezdu zúčastnili se většinou důvěrníci pokročilejšího 
věku. »Mladých« skoro nebylo. Není tomu dávno, co zvolal jistý předák 
liberální: »Co je pod 40 let, není již v naší straně I . . .« 

>Mladí' nešli na sjezd, nevstoupili v kooperaci s liberální stranou, 
nechtěj íce se vzdáti samostatného, nezávislého vývoje. Vytýkalo se jim 
opětovně — i z klerikálního tábora, zejména však na posledním sjezde 
liberálním — že nemají svého programu. 

Pravda — ale výtka není oprávněna! Obzvláště, přichází-li se 
strany, klerá přes své stáří neměla dosud sama programu. > Mladíc 
v dané situaci politického programu nepotřebují, nebof nejsou poli- 
tická formace a organisace. Bylo by škoda, kdyby v nynější situaci 
vrhali se do politické agitace — snad ve prospěch nějaké své strany. 
Okamžitě a především » mladýma běží — poněvadž běžeti musí — 
o základy kulturní jejich práce. Ty základy si ujasnili, na těch 
se ujednotili, tak že v kulturních otázkách mohou společně po- 
stupovati. A věru, v našich poměrech tento fakt mnoho platí! 

Je to pestrá společnost — naši »mladí«! Počítají se k nim 
někteří socialisti, realisti, národní demokrati, národní radikálové ... a 
možná, že za nedlouho přibude nový odstín — agrárníci. Zajimavo jest, 
jak pracují publicisticky: socialisté a realisté vydávají společně revui 
Naši Zapiski; národní demokraté a realisté spolupracují při Našem 
Listu, vycházejícím dvakrát za týden; národní radikálové, na něž má 
přes vše zapírání nejznačnější vliv působení Masarykovo, vydávají 
studentský měsíčník Omladina. Kterému z těch směrů patří bu- 
doucnost, bylo by pošetilo dnes rozhodovati. 

Úpadek liberální strany illustrují některé případy. Při letošních 
volbách do obchodní a živnostenské komory v Lublani klerikáiové pro- 
sadili více svých kandidátů ze třídy živnostníků. V Pábnici konaly so 
volby poslance do sněmu zemského v Krajině, liberální strana ani ne- 
postavila kandidáta; samostatný agrárnický kandidát si zakazoval pod- 
poru liberálního denníku, aby ho nezkompromitovala ... a nepatrnou 
většinou zvítězil klerikál. Úřednictvo vypovídá politické služby liberální 
straně a organisuje se samostatně a třídně. Učitelstvo v Krajině pře- 
chází k sociální demokracii aneb do tábora klerikálního. Vznikne-li 
někde nový zjev nějaký, politický nebo společenský — jako v po- 
slední době -národní strana* ve Štyrsku s orgánem N úrodni list — 
vystříhá se pečlivě každého podezření z jakýchkoli ttyků se stranou 
liberální v Krajině . . . Situace velice smutná - - bez sympathií, bez 
vlivu, bez dorostu vymírá strana tato vinou svou. 

Dermofa, 



t^'i Dopisy: 

Z Chorvatska 

v Záhřebe, 21. listopadu lOOti. 
{Obrat v celém veřejném životě. — Organisace stran. — Stávka v Belišči. — 
Lcitelská otázka. — Agrární strana. — Maďaronské relikvie. — Naši delegáti 
v Pešti. — , Klerikální organisace. — Universitní věci. — Noví lidé. — Nový 
sněm. — Úplná porážka Starce vičovy strany. — Smutné zprávy z Bosny. — 

Biskupská kletba.) 

Lze klidně říci, že celkové se poméry v Chorvatsku za poslední 
'J. mésíce značné zlepšily. Blahodárný vliv nové vlády je všude patrný, 
ímbas ješté uplyne mnoho času, než i v našem byrokratismu, pod Khue- 
nem úplnč demoralisovaném, zmizí starý duch a zavládnou nové, mo- 
ilernéjší a ústavnější názory. Vláda dosud ukázala, že opravdu chce ve 
vSech smérech napraviti staré hříchy. Ovšem, celý ten proces regenerace 
nejde tak rychle, jak by lo horkokrevná opposice chtéla. Ale je to po- 
rliopitelno a omluvitelno. Příliš hluboko a všestranné byla zakořeněna 
tyranie hr. Khuena, příliš otrávila náš celý kulturní, politický a sociální 
život, aby se mohlo za nékolik mésíců od základu vše změniti. Již dnes 
po několika měsících, vzpomínáme-li doby před posledními volbami, jest 
íiáiii konstatovati ohromný pokrok. Ač zůstaly dosud všechny zákony 
v. K-liuenovy éry — poněvadž sněm nezasedal — , přece jeví se praxe 
ťiplně jmou. A v tom hřešili jsme vždy nejvíce. Nač nejlepší zákony, 
tiae celá naše autonomie — když praxe byla hanebná? Nyní je docela 
jinak. Za posledních* šest měsíců na př. byly celkem noviny zabaveny 
jcíi jednou, u to (jak jsem předešle psal) právě mluvčí orgán hlavni 
říhaný koalice, jež podporuje vládu! 

Obrat tedy je na všech stranách patrný a khdného, nestranného 
pířKorovatele může celkem uspokojiti jako slibný začátek. Je však 
zíijimavo, že právě vůči Khuenovi vždy »loyální opposice* (dle vlastních 
slij v), vždy strašně programní a » zásadní* — nyní najednou nejen že 
slojí v nejprudší opposici k nynější vládě, nýbrž dokonce je neúprosné 
prííiná a nespokojená, že dosud není celá minulost upravena podle 
jejího receptu. Tato Khuenova loyální opposice — a ovšem že to 
inů2e býti jen Starčevičova strana práva, vedená Drem. Frankem a bý- 
vulým unionistou Kršnjavým — kde může vyhledává chyby a omyly 
nové vlády, překáží jí a nespravedlivě vykládá její činy. Denuncovala ji 
fKťii jmenováním, nyní chce znemožniti klidnou práci — ale hr. Khue- 
n^^vi přiznávala »čisté ruce« . . . Horkokrevní nemohou pochopiti, proč 
na př. vláda nesesazuje šmaliem všechny Khuenovy krealury, nýbrž ješté 
je jmenuje na vyšší místa. Horkokrevní nechápou, že v ústavním státe 
není prostě možno celý úřední aparát změniti za několik měsíců, po- 
jirvadž není způsobilé náhrady — jak poučuje příklad Srbska — a 'že 
tukové jmenování v mnoha případech znamená: povýším té, abys byl — 
neškodným. Právě tak tomu jest s množstvím přesazených politických 
inedníků. Je to tvrdý ořech v takové situaci jako u nás, a vláda — 
lij třeba uznati — ukázala aspoň dobrou vůli. Dosud na př. byli jme- 
nováni dva velcí župani, slušní lidé; ostatní asi také v brzku budou 
vyměněni. Ještě zůstal ministr pro Chorvatsko v Pešti, jenž prokázal 
ij [linou nescliopnost v době obratu ve vlasti. Ten musí co nejdříve 
n.L 'zasloužený odpočinek. 



^ k 



r 



z Chorvatska. 127 



Kromé volnosti tisku máme nyní i úplnou volnost politické orga- 
nisace. Khuenův fej-man, jímž zrušeny všechny politické kluby, upadl 
v naprosté zapomenutí. Dnes všechny strany klidné svolávají tábory, 
ustavující schůze polit, klubů, pořádají přednášky; řeči jsou dovoleny 
bez nejmenší censury — a potéšitelný zjev: národ, Hd objevuje se 
schopným svobodného politického života, pravé z toho nejvíc zapome- 
nutého a utiskovaného lidu šlehá nyní nejsilnější védomí života ústav- 
ního. Tato politická zralost přemáhá nékdy nejzuřivější osobní a btran- 
niekou zášf a nutí strany, aby nechaly planých slov a hledély si vše- 
obecných, všem prospěšných cílů. Tak se stalo, že Frankova strana práv, 
StarčeviCovci, byla nucena shbiti kooperaci ve sněmu s vládní koalicí 
Fe všech základních otázkách; a třeba na okam|ik chtěla jíti za hlasem 
strannické zášti, přece konečně byla nucena obrátiti v klidnější proud 
na prospěch všech, jak ukázaly poslední dnové. Ale o tom později. 

Politické strany tedy všude zakládají své kluby a vedou si v tom 
čile. Je divno, že sociálně demokratická strana ukazuje tak málo agil- 
nosti. A přece nyní je čas, by se z ní stala slušná, energická oppo- 
sice, kontrola vlády a vládní opposice. 

Že opposice taková je nutná, dokázala stávka v Belišči, kde jest 
velký průmyslový (dřevařský) podnik bratří Guttmannů. Při této stávce 
vláda neukázala svou energii, pokrokovost a demokratické smýšlení v té 
míře. jak bylo třeba. V té stávce nebyla na výši situace. Dovolila, že 
její úředník, okresní hejtman, nanejvýš libovolně choval se k dělníkům 
a docela četnickým způsobem rozehnal klidně stávkující. Jako ne- 
utrální orgán bydlel v domě — zaměstnavatelů, intrikoval mezi děl- 
níky a celým vystupováním objevil se pouhým zastancem »práv« pánů 
baronů Guttmannů. Pokrokáři spolu se soc. demokraty intervenovali — 
p. okresní hejtman svým chováním chtěl je přímo sesměšniti před děl- 
níky. A zůstal dále na svém místě! Že i potom, zejména při zahájení 
sněmu, přece soc. demokracie vystoupila rozhodně ve prospěch klidné 
práce vlády a její strany — .svědčí jen o její klidné a cílů vědomé organisaci. 

Vliv nových poměrů jest patrný i v organisování různých stavů. 
Je to zejména učitelstvo, které již za Khuena pracovalo poměrně nejvíce 
a nyní všeobecně se organisuje, pracuje kulturně i politicky a hledí si 
vymoci zlepšení svého postavení. Vláda slíbila od 1. ledna zvýšení učit. 
platů. Jde nyní jen o úhradu. Bude nutno vypsati nové přirážky, dost 
nepopulární věc v našich poměrech. Proto se také vyskytnul návrh, aby 
se učitelkám plat nezvyšoval neb aby se zvýšil jen menší měrou. Jes 
však naděje, že zpátečnický tento návrh padne. 

Všestranný politický život vzbudil v jistých kruzích také snah^ po 
založení agrární strany. Původně zakladatelé měli na mysli jen ryze 
hospodářský svaz, později však změnili své úmysly, vyloučili velkostat- 
káře, vyslovené maďarony a Němce, a chtěli získati i politické činitele 
a malé živnostnictvo. Zdá se však, že tento záměr několika ctižádosti- 
vých hospodářů usnul. Je tu strana pokroková, jež má vypracovaný ho- 
spodářský program, zastupuje zájmy malého člověka proti velkostalkář- 
skym vykořisťovatelům — ta jest asi nejschopnější k vůdčí úloze v ře- 
šení našich agrárních otázek. 



128 Dopisy: 

Že ani decimovaní Maďaroni nemohou zůstati pozadu a ukazují 
uiřpofi trochu »živola«, jest v nynějším našem poHtickém ruchu při- 
1 uzeno. Padlí vehkáni a zbytky sněmovní pravice méh schůzi a usnesli 
si\ že založí » volné sdružení*, jež bude v hlavních otázkách podporo- 
vali vládu. Clyfi maďaroni, novť^ zvolení, založili vlastní skupinu, jež ve 
svéjn prohlášení chce ješté bližší spojení s vládní koalicí. 

Xaše delegace na společném snému v Pešti poprvé po dlouhé dobt^ 
nejen že účastnila se debat (chorvatskými řečmi), ale dokonce pracovala 
i ve výborech a navrhovala různé opravy. Ač často dala si ujíti vhodný 
okamžik a tím neprojevovala vyšší schopnost politickou — přece aspoft 
Hí^oo délala na rozdíl od posavadního hluchého, slepého, poslušného 
maí Taronského stáda. A i to znamená néco. Ač krajní maďarští opposič- 
niri l)yli nervosní, přece konečné bylo jim se smířiti s faktem, že Chor- 
víilé mají právo mluviti svou mateřštinou. Ghorvatům ostatné mnoiio to 
nepruspélo a byli nuceni přece vyslati do řečnickélio boje bývalélio nvd- 
ďaiona, nyní ze Šavla Pavla, biskupa Drohobeckého, jenž jecjiný umí 
lu.iLrarsky. 

Konečné se přihlásili ve volnéjším ruchu i klerikálové. Založili svou 
*kiesfansko-sociální stranu práv**, celkem neškodnou. Bude míli za sebou 
jen část délnictva a maloživnostníkň. Na université založen také kato- 
líeký studentský spolek, ale jinak náleží valná vétšina posluchačů slrané 
pokrokové. Dokázaly to volby do podpůrného spolku, kde zvílézili nad 
v5enii ostatními stranami. Nedávno vydali pro studentstvo orientační po- 
litirkou brožuru a chystají v nejbližší dobé i pokrokový studentský list. 
Jiiiiík naše studentstvo pracuje málo — a ochotné délá štafáž různým 
úšobám a stranám. Pro své stavovské a kulturné-vzdélávací potřeby 
jeví málo zájmu. 

Po dlouhém otálení, jež působilo již pochopitelný nepokoj, konečné 
byl svolán chorvatský snem k delší práci. První snémování za nové 
éry — evropským způsobem! Zájem byl ohromný, tím více, ponévadž 
hvlo zjevno, že » radikální opposice« (Starčevičovci) všemožné se postará, by 
nové vládé způsobila co nejvíce nesnází. Za podnét vzala si výrok snem. 
pfedsedy o jejím intrikánství. Očekávala, že ulice a galerie bude s ní, 
ide skhimala se. V rozhodném okamžiku soc. demokracie důstojné a 
klidné manifestovala pro nerušené zasedání .snému a vymáhání volební 
reformy; koaliční vláda slíbila všeobecné, rovné právo hlasovací: před- 
i^eda nic neodvolal, dal jen velmi rozumné a energické prohlášení — 
jfíiiiž se opposice spokojila, doznávajíc tím svoji porážku. Ghtéla poštvali 
nii)í-sy tvrzením, že vláda to nemyslí s volební předlohou vážné, ale 
hned na to předložil člen vládní koalice, předseda pokrokové strany 
l)r Lorkovič. návrh na zavedení všeobecného rovného práva hlasova- 
cího — a návrh byl jednohlasné přijat. Starčevičovci chtéli vyhodit po- 
ííleiíní trumf, hlučné žádajíce, že chtéjí volební opravu hned, bez prii- 
pr:ivných studií — předložili dokonce svůj návrh, ale i s ním pohořeli. 
(Míjevil se úplné nedostatečným, mnoho obcí úplné pomíjí, zavádí vo- 
lební geometrii jen ve prospěch strany, nechává Némcům 3 jisté okresy. 
YiiinT je pracován podle zastaralé volební předlohy z před 25 let! Po 
lélo blamáži přišla nejhorší porážka: přednosta justičního oddt^leni před- 



r 



Z Lužice. 129 

ložil náyrh na zavedení poroty pro véci tiskové a odftvodnil jej tak 
hluboce promyšlenou, moderní a pokrokovou řečí, že vyvolal v celém 
snému nadšení, ba že i mluvOÍ Starčevióovcii byl nucen vysloviti uznání 
— členu nenávidéné koaliční vlády. Tím činem zjevné dokázala vláda, 
že hodlá pevné provésti svůj pokrokový program, a odzbrojila všechny 
demagogické odpůrce. Po tomto prvním rozhodném kroku následovaly 
neméně rozhodné a přímé odpovédi šéfa kultu a vyučování na inter- 
pelace o různých reformách i odstranění protekčního systému. Takové 
feči ješté náš snem z vládných stolic neuslyšel. Předloha o opétném za- 
vedení poroty, zrušené za Khuena, byla pak jednomyslné přijata. 

V Chorvatsku tedy aspoň po dlouhé dobé snad nadcházejí lepší 
Oasy. Bohužel však docházejí smutné zprávy z Bosny. V chorvatském 
snému jdou v nejlepší svornosti Srbové s Ghorvaty, pracují vzájemné 
v koalici k ozdravení naáich pomérů — v Bosné však zuří bratrský boj 
neoslabené dál. Založením Stadlerova radikálního a klerikálního »Hrvat- 
ského Dnevniku« a vstoupením nékterých šovinistických živlů do » Srb- 
ské Riječi« rozdmychal se starý spor i došlo k nemilým demonstracím 
a rvačkám. Po rvačkách — ač dříve informována — hraje nyní bosenská 
vláda přísného a nestranného — » třetího* : pravé vypovédéla ze Sara- 
jeva hlavní spoluredaktory obou denníků. Tak nad bratry rozhoduje 
» třetí*, jenž má plnou příčinu ke smíchu . . . 

Fanatický Stadler nalezl důstojného bratra v moslarském biskupu 
Buconjíči : ten vydal pastýřský list a dal ve všech kostelích svého bis- 
kupství vyhlásiti nejhorší středovékou kletbu nad jistým Ghorvatem pro — ' 
souboj s pravoslavným. 

Zde čeká spojené Srby a Ghorvaty nejtéžSí práce, obtéžkací zkouška 
jejich životní síly a upřímného vzájemného Jínažení. V. Jelovšek. 

Z LllŽÍ€6. Žitava, 20. listopadu. 

(Mačica Serbska. Serbski dom. ©a^robřa a Raj. — Ilíowna zbromadžizna 
towatstwa ss. Cyrilla a Methodij^, ftaiířolffí '•^ojoí. — Kulow. — Towařstwo 
Pomocy. — Skhadžovanka a snahy naší mládeže. — Směs. - Naše tužby.) 

Po delší dobé krátce zresumuji hlavní události srbsko-lužické do- 
hasínajícího roku. O mnohém arci bylo již psáno ve zprávách tohoto, 
sborníku, ale chci podati přehled. 

Je v tom kus pékné symboliky, že pravé po velikonocích, v dobé, 
kdy v přírodé to raší a pučí, Mačica Serbska, předůležitá naše ná- 
rodní jednota, přehlíží řady vémých svých členu a podává účet z vy- 
konané práce. Co se týče přehlídky členstva, letošní >hío\vna zliromadžizna* 
značné a bolestné vykazovala mezery: scházelf dr. Muka, redaktor ma- 
tičního Časopisu, jenž — ačkoli napořád professoruje ve vyhnanství 
freibergském, přece po nezapomenutelném Hórnikovi zůstává duševním 
vůdcem veškeré pracující Lužice. Bystrá hlava a plodných počinů plná 
snaha tohoto výtečníka, jenž jindy dodával rázu jednání Mali(!e, velmi 
citelné tentokrát byla postrádána. Dopis sebe ohniv('j.^í. zaslaný do schůze 
z luzných krajů jadranské riviery, kde Muka se léril. nikterak nedovedl 
nahraditi pisatele sama. Scházela výrazná tvář P. Šcwčika, tajemníka 
spolkového, rovnéž hledajícího zdraví na slunrióm jihu: i podepsaný zá- 

Slovanský Přehled IX. lim, čís. 3. 9 



130 



Dopisy : 



stupce jeho letos »na Mačicu« v dáli jen si vzpomínal . . . »Zapisoval< 
tedy farář Žur. — Jinak program schůze za vedení předsedy, hodžij- 
ského faráře Křižana, projednán bod po bodu jako jiná léta: podávány 
zprávy činovníků matičních i předsedá jednotlivých jejích odborů. 

V zasedáních předsednických a výborových jednalo se mimo jiné 
o pozdravení panovníka před » Srbským domem « a o dosažení hostinské 
koncese pro tento dům. Král Bedřich August, konaje loni po nastolení 
cestu po své zemi, navštívil též Budyšín, stolici markrabství luži- 
ckého, jehož menší část zůstala v držení saském. Slov. Přehled referoval 
již o srbském uvítání krále i o následující polom, národní slavnosti, 
řovnéž o zuření Némců nad modro-červeno-bílou dekorací národního domu. 
Dozajista: splňuje se slovo patriarchy našeho Jana Smoleřa, že nikdy 
Némci nelze důvěřovati. Byl a bude naším protivníkem, třeba sebe více 
prohlašoval, ^že Némci kromé Boha nikoho na světe se nebojí; vždyť se 
bojí i nás, naší nepatrné hrstky slabých namnoze dušiček, jimž bývá 
tak za téžko jen se ozvat, natož abychom komu ukřivdili. Dobře Smoleř 
rozpoznával : už pro zlé svédomí jejich jim to nedá, a nebudou míti 
pokoje, pokud nebudeme úplné zašlápnuti. Všeslovanské choutky, jež 
prý péstujeme, pouze předstírají, a všelikou politikou, již snahám našim 
podkládají, jenom zakrývsyí své špatné svédomí a úmysl svůj, zničit nás 
nadobro. Jenom s tohoto hlediska také lze posouditi urputné nepřátelství 
budySínské méstské rady proti našemu domu. 

Ghtéli jsme »Serbski dom«, dychtili jsme po želaném středisku, 
^kde bychom si mohli říci: Zde jsme duma. Toužili jsme ne tak po 
representaci, nýbrž pouze, abychom se dodélali útulku pro skromné své 
snahy. Slo to svízelné, překážky jen se hrnuly. Sami jsme nabyli zku- 
šeností a lecčemu — bohužel pozdé — se naučili. Tak na př. pozdč 
se shledalo, že vystavéli jsme dům, avšak na sál jsme nepamatovali. 
Pravda, ozývaly se hlasy, že bez prostorného sálu nelze si dům mysliti 
— avšak neprorazily proti názoru starých pánů, kteří se obávali znehodno- 
cení důstojného národního domu. A tak vybudován palác, avšak pro národ 
v ném zbyla na sál prostora, jež by spíše zasluhovala názvu předsíné 
sálu. A tak dále. Staly se chyby. 

Nejhorší kalamitou pro dům jest odpírání hostinské koncese, proti 
níž si méstská rada postavila hlavu. Co to stálo námahy a pokořujících 
až pochůzek, než vůbec plány domu byly schváleny! Opétné byly před- 
kládány a pořád opravovány, až na konec přece nebylo námitek — 
ani proti místnostem restauračním. A teď, když restaurant je holov — 
odpírá se nám koncese. V sousedství je prý plno podobných podniků — 
divná véc, že o tom páni dříve nevédéli, když povolovali stavbu a tím 
i restauraci ! Véru nečekali jsme zvláštní přízné od otců mésta, ani dost 
málo jsme se nepohoršili, že mésto, závislé na naší krvi a na našem potu, 
mésto, povolující peníze na schulvereinské podniky v Cechách a ve Stýrsku, 
nepřispělo na náš dům, jenž je okrasou Budyšína, zlámanou grešlí — 
takové roztomilosti však přece jsme se nenadali. (Dokončení.) 



r 



Rozhledy a zprávy. 131 



Rozhledy a zprávy. 

Slované severozápadní: Odsouzení slovenského posl. Jurigy. — Proces 
ružomberský. Pronásledování vlasteneckých kn$ží. Památka K. Kuzmánybo. 

— Náměstnictví v král. Polském ? Porada o zavedení zemstev. Polština v že- 
leznictví. Kolo a Gučkov. Sienkiewicz o volbách. Otázka universitní. Vyšší 
kursy. Macierz Szkolna. Poláci na Litvě. Kostel v Opolu. Slávka polských 
dětí. Die Polenfrage. — Slované východní: Soudy a popravy. Odsouzení 
ústř. rady dělnické. Represse. Pronásledování kadetů. Přípravy vlády k vol- 
bám do dumy. Půjčka. Připravované reformy. Studentstvo. Vojsko. Bandit- 
ství. Nepokoje. Úroda. — Rusíni a voleb, reforma. Processy. Stíhání >Sičí«. 
Otázka maloruské university v Rusku. Sjezd duchovenstva na Podolí. Škola 
maloruská. Persekuce tisku. Nové listy. — Jihoslované: Boj o slovinské 
školy. Slovin. odbor Volné Myšlenky. — Shoda srbochorvatská v Americe. 

Proces černohorských studentů. Skupština. 

Slované severozápadní. 

Na Slovensku zůstává stále při starém. Soudy, odsouzení a pronásle- 
dování jest nám i dnes zaznamenati. Dne 16. listopadu stál v Prešpurku před 
soudem skvělý řečník, poslanec Ferd. Juriga. Dostal barbarský trest: 2 roky 
vězení a 1200 K pokuty za to, že nazval v Ludových Novinách moderními 
Faraóny a Herodesy ty, kdož vraždí slovenské děti ne sice tělesně, ale du- 
ševně v maďarských školách Vrátíme se ještě k neslýchanému tomu procesu 
i k sympathické postavě far. Jurigy. Dne 26. listopadu počal v Ružomberku 
velký politický proces proti 16 slovenským >buřičům«, far. Hlinkoví, dru 
Srobárovi a j. Přineseme o něm obšírnou zprávu. 

Také ^Slovenský . Týědennik* odsouzen byl na žádost notáře Sokola 
k pokutě 500 K pro zprávy o volbě v L. Sv. Mikuláši. 

Farář Moyš byl z Luček přesazen. Kaplan Tománek, o němž minule 
jsme psali, že jej biskup Párvy přesadil ze Spiše do Oravy, byl suspendován 
a nesmí se ze své obce vzdálili, to jest nesmí si jít stěžovati nunciovi do Vídně. 
A také prešpurský kaplan poslanec Jehlička přesazen do kterési čistě maďar- 
ské osady. ^ 

Ev. farář Pavel Čobrda v Smrečanech, který pro několik slov o zná- 
mém Berzeviczyho návrhu Školském odseděl si již tříměsíční vězení, byl 
nyní církevním soudem odsouzen po druhé — a zbaven svého úřadu! 

Ale i některé zprávy potěšitelné můžeme podati. V Prešpurku dne 
4. listopadu konalo se veliké slovenské shromáždění lidu — ábratřeni soci- 
álních demokratů slovenských se 
slovenskými lidovci. — J. Votruba 
v Pešti chystá se vydávati zábavnopo- 
učnou knihovnu po způsobu naší 'Ma- 
tice lidu€ a »Libuše«. Ročně 4 knihy 
za 2 K éOh, (Budapest Vlil. Rákóczy 
tér 3.) — V Ružomberku stavějí velkou 
papírnu bratří Makovičtí. S. K. 

Významné literární jubileum měli 
Slováci 16. listopadu — stoletou pa- 
mátku narození vynikajícího buditele 
svého, Karla Kuemányho (narozen 
v Březně v stol. zvolenské). Byl to je- 
den z velkých vlasteneckých vzorů, muž 
ryzí a neoblomný, který vytrval v obra- 
ně práv slovenských za všech, i nej- 
těžších okolností, jehož lásku k sloven- 
skému jazyku a lidu nedovedlo osla- 
biti ani to, co mnohé zviklává a ničí 

— vysoké postavení úřední. Jakým byl 
za svého farářování (1830—49 v Baň. 
Bystrici), takovým byl i jako professor Karel Kuzmány. 




182 ^ Rozhledy a zprávy. 



bohosíoví na evanj^. bohoslovecké fakultě ve Vídni (1849—1869 a opět 186 1 
aSE 1853). Lakovým setrval i jako superintendent evang. augšp. vyznání (od 
r. 1860). A takovým jeví se i ve svých básních, které jsou v úplné shodě a jeho 
iivotem. Z nidi jej poznáváme, nadšenéiio, ohnivého borce za svobodu slo- 
venštiny a slovonškého lidu, za pravdu a spravedlnost, vládnoucího slovem 
mocDvm a živým, strhujícím duše a srdce jako vodopád. Síly mu dodávala 
jeho neoblomná víra v konečné vítězství pravdy: »Neškodí ctnosti utrpenia; 
žrú hadi sami seba stUe; blízko je věrnosti spasenia, lež, podlosf věčnou 
smrtou ztlie«. A kdož by neznal mohutné jeho písně: 

Kto za pravdu hoří v svatej oběti, 

kto za Tudstva práva život posvatí, 

kto nad křivdou biedných slzu vyroní, 

tomu moja pieseň slávou zazvoní! 
Básn^ jeho rozptýleny jsou po časopisech, zejména v >Sokole« 1860 až 
I86a Sáín vydával v 1. 1836—1838 v Bystrici český vzdělavatelný list 
íHroiika, podlatranáká zábavnice«, vydal >Biblí nově upravenou a opra- 
venou ň novým pravopisem* (Kysek, 1851),^ vědecké theologické spisy (něm.) 
o církevním ev. právě a o právě manželském atd. PQsobil i v Matici Slo- 
venské, jpjímž místo jřfedsedou zvolen r. 1863 po svém druhém návratu 
K Vidně, kdy?, se usadil v Turč. Svatém Martině. Zde také zemřel 11. srpna 
1S6M. — Tciidy měli slovenšti katolíci biskupa Moysesa a evangelíci Kuz- 
mányho — a dnes? ... A. Č. 

* 

O ruském Polsku proskočily v posledních dnech října pověsti, že má 
být v n^m zřízeno nnměstnictvi s poradní komisí, složenou z Poláků, že má 
být SPTU^en stav válečný a obnoven pravidelný pořádek. Povésti potvrzovaly 
tak vážn(> rua. denníky. Jako Strana a Biržovyja Vědomosti. Tento list o véci psal: 
»Vskutku, není-Iiž nejvýš na čase užiti v Polsku téhož prostředku jako ve Finsku, 
obnoviti řítarý ponidek, jiorušený v té zemi úkazem ze 17. ún. 1832 a potom 
soustavné porušovaný po celých 76 let? Není-liž na čase vrátiti zemi její auto- 
nomní ^říziíiií, jemuž se Iťišila na základe aktu z r. 1815? V^rátiti mu konstituci, 
která de juni nikdy neřiyJa zrušena ?c Ale objevilo se, že se vládě cosi podotv 
uéLo ani m^zazdiílo. Ani Koačné střízlivější zpráva Strany se nepotvrdila, že totiž 
má být vyslán do l*oiska náméstník, že však není dosud rozhodnuto, má-li 
vésti pulttika usmiřující či — russiíikační . . . Zdá se, že celá povést povstala 
z chystuného svolání komise o zavedení instituce zenistev v král. Polském. 
Komise ta opravdu s*- teď radí o návrhu, vypracovaném polským komité- 
tem*) ~ íile jest patrno. že vláda nepovolí ani stínu nějaké polské samo- 
správy^ Poláci žáílali tři stupně zemské samosprávy: obec, okruh (složecý 
z nékoíika okresů), zemí. Kamenem úrazu byl tento nejvyšší stupeň (jakýsi 
stemský výbor), proti němuž se ministři rozhodně postavili. Mnoho řeči vy- 
volala také olazka jednacího jazyka; podle návrhu vládního bylo by dovo- 
leno užíváni polSiiny ve vnitřním úřadování, ale s úřady vládními a ruskými 
institucemi nulno jednati rusky. Tento návrh vládní — totiž návrh Skálo- 
nův — jesl vůbec povedený. Birž. Vědomosti vytýkají mu, že naprosto nedbá 
tlřívejiího zřízení polského a že tedy jest pro místní potřeby král. Polského 
nezpiisobílý. Ruský lisst doufá, že vše to napraví polský sněm, nebof časv 
byrokríilických fabrikátu rozličných státních a provincionálních zřízení musí 
už poniinouM. Zdá se, že otázka polských zemstev protáhne se aždo nové dumy. 

n »dobré víilj* vlíidy vůči Polákům toto jednání křiklavě svědčí. Svědčí 
o nf-iíi také vyslání přednosty železniční správy Dumitraška do Varšavy, aby 
s jen. gub. SkaioiJfm uCinil návrh zákona o přípustnosti nebo nepřípustnosti 
poWíiit^ v éete^ifíctvt král. Polského. Má tak býti odstraněn ten drobet pol- 
štiny, zavedený v červenci 1905 hlavně na dráze varšavsko-vídeňské a v říjnu 
iia to schválený (tlakttm okolností) zvi. komisí ministerskou. 

■M Polský komitét tvoří: členové státní rady Dobiečki, Gawroňski 
a Dslrowskí, býv, poslanci Cheíchowski a Stecki, kromě nich Jezioraťíski, 
Czajkowski, WydJ.ga, Werner, Zienkowski a Suligowski. 



V 



Rozhledy a zprávy. 183 



Blíží se volby do dumy^ k nimž všechny strany (až na polskou stranu 
socialistickou) se chystají, hlavně ovšem vítězná při prvních volbách strana 
národně-demokratická. Straně této mohly uškoditi pověsti o jejím jednání 
s Gučkovem. Petrohradská telegr. agent, rozeslala zprávu hlásající, že Polské 
Kolo slíbilo podporovati GuČkova a odříci se požadavku autonomie. Bylo to 
vyvráceno. Pověst vznikla z toho, že polští členové státní rady (gosud. sovět) 
súčastniii se porad skupiny centra této instituce. Samy orgány národně* demo- 
kratické jim to vytýkají za chybu, poněvadž skupina centra státní rady jest 
ve skutečnosti odvětvím strany >okfabristů«. — V předvolební ruch zasáhl 
velkým otevřeným listem v Dzienniku Poznaňském Henryk Sienkiewicss. 
VarSavské »Síowo«, tedy list konservativní, vytýká slavnému spisovateli, že 
vylučuje z národa strany pokrokové (pokrokovou demokracii, polskou stranu 
pokrokovou a ovšem strany socialistické), že nestojí nad stranami, nýbrž 
straní ve skutečnosti nár. demokratům . Vytýká mu, že hájí polský nacio- 
nalismus tím, že se pokouší odlišiti jej od hakatismu i nacionalismu jiných 
národů a stotožniti jej s vlastenectvím. Síowo odmítá >zamalgamování pojmu 
lásky k vlasti s nacionalismem €, který jest zrůdným znetvořením té lásky, 
a praví: »Politika, založená na egoismě národním a vštěpování nenávisti 
k jiným národdm, musí zůstati odpornou duši polské. Krev polská netekla 
ve jménu nacionalismu, pro něj nehynulo tisíce Poláků na šibenicích, v ža- 
lářních děrách a v tajgách sibiřských. Ne v nenávisti, nýbrž v lásce, ne v samo- 
libosti a pýše, nýbrž v horoucím lnutí k rodné zemi a v zamilování všelidských 
hesel tkví pramen oné velké, nesmrtelné síly, která dala nejnešťastnějšímu 
národu přetrvati sto let pronásledování a útisku. « 

Přízeň vlády okazuje rozhodnutí její o universitě varšavské: státní 
universita musí zůstati ruskou — Polákům jest volno založiti si soukromou 
vysokou školu, ovšem bez práv (Dzw. Pol. 9. list). O tom rozhodnutí výborný 
Článek napsaly »Russkija Vědomosti* (Moskva). »Buď slouží universita vědě 
a osvětě, anebo stává se nástrojem politiky. Jako nástroj politiky, politiky 
russifikační — varšavská ruská universita minula se cíle (jako všecky ostatní 
prostředky russifikační). Nutno tedy dáti jí jiné, jedině správné určení: aby 
sloužila rozšiřování osvěty v zemi, a za tím účelem varšavská universita, zů- 
stávajíc ústavem státním, musí býti polskou* — Poláci nečekali na vy- 
sokomyslnou radu vlády, aby si universitu zřídili sami. Zřídilo ji, jak jsme již 
oznámili, >Towarzystwo kursów nauko wych*. Vědecké kursy — polská 
soukromá universita — mají zatím 2 odbory: fys.-mathem. a humanistický 
(jazykoznalství a historie). Pozoruhodno je, že z 1629 posluchačů jest 1105 žen. 
Spolek pomýšlí na vystavění vlastní budovy a na založení knihovny a čítárny. 

Úctyhodnou činnost rozvíjí Macierz Šekolna. Zřídila zcela pravidelnou 
lidovou universitu s přednáškami večerními a nedělními, do nichž za- 
psáno jest na zimní běh 1495 osob. Přednáší se řeč a literatura polská, ma- 
thematika a geometrie, dějiny polské a všeobecné, kreslení, nauky sociální, 
fysika a chemie, mechanika a elektrotechnika, ;inatomie, fysiologie a hygiena, 
obchodní účetnictví. Vládě počíná být činnost Matice trnem v oku, i snaží se 
jí překážeti. Matice žádala v srpnu o potvrzení asi půlsedma sta počátečných 
škol — ale do polovice listopadu povoleno jich jen přes devadesát. Ani potom 
však nedovoleno je otevříti — až prý vláda potvrdí ustanovené učitelstvo. 
Nestačí, mají-li učitelé a učitelky předepsanou kvalifikaci — nesmějí vyučo- 
vati dříve, dokud jich vládní inspektor nepotvrdí. Dále: ačkoli byla Matici 
vládou povolena činnost v celém král. Polském, kurátor varšavského okruhu 
o své újmě ji omezuje. Nepovoluje Škol matičních na vsích, kde jsou již školy 
státní (ruské) — a pro gub. siedleckou a lubelskou žádá pro školy matiční 
i potvrzení od policie! Matice stěžuje si přímo v Petrohradu — uvidíme, 
jakou >milostí< ji tam obmyslí. 

Na Litvě se Poláci rušně hlásí k životu.*) Mají už tři listy, >Kurjer 

*) Vláda na Litvě uznává polské obyvatelstvo jen v oněch částech 
{ ub. jEcrodenské, které hraničí s královstvím Polským (t. j. v okr. bělostockém, 
í okolském, bělském a snad i v brzeském). Zatím sama vládní statistika našla 
]'o[ákd v gub. vilenské 130.054 a v kovenské i: 9.618. 



184 



Rozhledy a zprávy. 



ni 



II 






Liíewski«^ ►Dziěrinik Litewski* a konservativní >Gazelu Miúskouc, 
orgán šlechty mii^ské, mají opét od 17. října stálé divadlo ve Vilně, chy- 
stají so otevříti v témi mHíé museum (vzniklé ze sbírek hr. W. Tyszkie- 
wicze, hr. A. Platera, L. Zasitowta, W. Szukiewicze, L. Uzi§bíy a j.), zaklá- 
dají »Towarzyst \vo 1'rzyjacióí Nauk€ (na návrh Alf. Parczewského), 
podali žádost o povolení »Oiwiaty«, lidového spolku osvřtného, založili si 
sokolskou jednotu, atd. Ves směru vyučováni mládeže také nastala úleva 
lim. že (v srpnu) zrušeny předpisy z r. 1892 o trestech za tajné vyučování. 
Předpisy ly beztoho již pozbyly významu, když před t:m již připuštěno pří- 
padné zavedení polského jazyka vyučovacího do škol při náboženství a pol- 
ilině. Ovšem objevilo se, že milost vlády není tak ohromná, aspoň ji nebude 
stát kopfjky; žactvo mu?,e se učit polštině, ale — na vlastní útraty, zní nej- 
novější velkomyslné rozhodnutí. (Dzw. Pol. 11. list.) 

y Opoiu v okr. wíodawském po prohlášení tolerance náboženské při- 
hlásili se katolíci o svQj bývalý kostel, jejž vláda r. 1885 zamkla, >aby utvr- 
dila bývalé unity ve víře pravoslavné.* Kostel stál pustý a nikdo se o něj 
nestaral, až nyní, když o nřj katolíci požádali, najednou se ho ujali pravo- 
slavní popi, Z toho spor, jejž prozatím ukončilo vojsko ve prospěch pravo- 
slavných. Vyřízení žádosti katolíkíi dosud z Petrohradu nedošlo. 

Odpor polských tUlí v Poenaúsku proti německému vyučování nábo- 
ženství vzrostl v imposantní školskou stávku. (Bylo vydáno i provolání ke 
stávce; ovšem bylo skonliskováno a policie pátrá i po jednotlivých výtiscích). 
ÍJěti neoiifio vídají a nemodlí se německy — vláda proti mm a rodičům zutí. 
Brutální bili, vějtíiění ve škole a podobné útrapy jsou nyní údělem polských 
děti na školách »kullumího* pruského státu. Listy polské, jež obhajovaly 
polské děti i rodife, mají z toho tiskové procesy. V polovici října arcibiskup 
éíablewski*) ujal se v pasiýfském listu polských dělí — získalo mu to rázem 
nové sympathie, o níž í^e v posledních letech u Polákfi v značné míře při- 
pravil* Dovolával se koncilu tridentského, který vyslovil, že učení víry sluší 
ueití v jazyce lidu. To rozzuřilo hakatisty až k šílenství; tisk hakatistický ob- 
viňoval Stablewsknho z velezrády a vyzýval vládu, aby s ním zatočila jako 
kdysi s Ledcichowským. Tím posíleni a neustávajícími brutálnostmi surových 
paedagogrj přinuceni jtaslnli posl. Grabski a hr. Mielžyrtski min. vyučování 
telegralícký protest proti takovvm nelidskostem. Ministr Studt neobyčejně 
příkře odmítl požadavek polských poslanců. To bylo koncem října. Tehdy 
i faráři poznaňští z.i svým arcipastýřem přispěchali na posilu štvaných ro- 
dičů a dCíti. Tehdy také počala se stávka šířili z Poznaňská i do Horního 
Slezska, Poláci nyní se ptali, co učiní vratislavský arcibiskup Kopp? Ovšem, 
že v něm zvilí^zil Pruéák — itakáz-il svým kněžím stavěti se na stranu pol- 
ského vyučování náLoženslví. Pěkná podívaná: jeden arcibiskup praví, že 
třeba se držeti koncilu tiidentského — druhý arcibiskup téže církve to za- 
vrhuje. Zatím vláda namáhá se i u papežské stolice, aby pokárala Stablew- 
fikého. Dostalo se jí prý nd kard. Merry de Val odpovědi, aby nežádala vy- 
jádření stolice pajiežiské v iť^ věci, neboř ta mohla by stanovisko arcibiskupa 
hní^zdeiisko-poznaňského jen potvrditi. Ale zjevně se papežská stolice spra- 
vedlivé vřci pohké neujala. Za to orgán německého kancléře »Nordd. Allp. 
Zlg*< snažil se přesvřdĚiti Evropu, že právo jest na straně vlády, poněvadž 
v min, naHjfení z r. 18T3 stojí, že i při náboženství může se >s povolením* 
vlády v středních a vyšších třídách užívati němčiny. Ejhle, Evropo, jak pol- 
ský beránek pruskému vlku opovážlivě kalí vodu, stoje v proudu pod ním 
-— neni-li to přímo příka^íeni cti kulturního vlka, aby beránka spolknul? Po- 
šetilý beránek ve své naivnosti obrátil se k vlčímu' králi — kapitola hněz- 
dcnsko poznaňská s arcib, Stablewským v čele poslala císaři Vilémovi prosbu 
o navrácení poíííkěho vyučování náboženství. Bláhová! Dostalo se jí odpo- 
vědi, jaké se mohla nadíti od »krále hakalistfic. Podřízení jeho připadli ko- 
nečn^^ na ďábelský jiroslředekr odnímati děti rodičům a dávati je do nuce- 
ných poíí^pSoven. (Sialn se v Horním Slezsku. N. Ref. '204-.) Jen jest otázka, 
bude-H v polcpsovnáeh místa pro deseltisíce polských dětí (ba jest prý již 

'♦') Zemřel náhle ii'4. list z rozčilení nad osudem pol. děti. 



r 



Rozhledy a zprávy. 185 



na lOO.OOO stávkujících dětí). Poslanci polští ohlásili v lé vřci interpellaci.*) 
— A tíi Néznci mají odvahu nazývati se ješté ^nejlepšími přáteli Polákii« 
a vábiti je líbeznými melodiemi ke spojenství s Němci, kteří jim prý dopo- 
mohou k obnovení polského státu! Napsal ty věci tuze vážně a s nejnevin- 
nější tváří p. Bressnitz von S.ydacoff v brožurce >D i e Polen- 
frage* (Lipsko)... A. C. 

Slované východní. 

V nemnohých slovích zní přehled období od posledních rozhledů ruských: 
drcení revoluce, drconí kadétťi, urputné přípravy, aby. ve volbách do dumy 
vláda mohla se vykázati úspěchem, protože jinak utone Stolypin v prázdné po- 
kladně státní. Bez dumy — není půjčky, duma musí býti — a to vládní! 
Bude-li? — Drcení odboje déje se poloukryté; vláda slibuje ve výroěí říjno- 
vého manifestu vydali amnestii — aspoň fásteCnou, ale soudy polní i jiné 
pracují jako řeznické nože. Obzvláště ukrutně pracuje polní soud v Rize 
a v Mitavč. Ve Vilně ke konci října pro útoky na vojsko a policii odsouzena 
iia smrt 34 osob. V Kronšladlč odsouzeny k šibenici dvě dívky,**) n nichž nale- 
zeny bomby; byly však zastřeleny, ponévadž se nenašel kat, jenž by jim vložil 
provaz na krk. Jinak bylo rozsudků smrti a poprav spousta. — Při tom Stoly- 
pin vydává nařízení, že před polní soudy mají býti stavěny pouze osoby do- 
padené přímo při skutku, menší provinění mají býti vyňata. O radě mini- 
sterské se praví, že je (v první třetině listopadu) pro zrušení polních soudů. 
Ale v týž čas několik důstojníků, kteří byli členy polního soudu v Petrohradě 
bylo pro mírné rozsudky propuštěno ze služby i byli nahrazeni jinými, kteří 
hned vynesli 15 rozsudků smrti. — Pracují i soudy osfatni: V Kronštadié 
z 295 námořníků, obžalovaných pro vzpouru na křižniku Car Alexandr III., 
osvobozeno pouze 45, několik odsouzeno na 6 let nucené práce, ostatní všichni 
do trestných čet a do vězení, V Sevastopoli nový rozsudek nad vzbouřenci, 
z nichž 2 odsouzeni na 20 let nucené práce, ostatní do trestních čet. Námořník 
Makorov, obviněný z útoku na generála Něpljujeva, odsouzen do žaláře na 12 
lei. Před vladivostockým voj. soudem odsouzeno pro v7.])ouru 43 vojínů do ža- 
láře, 4i do trestních čet» a to ještě hlavní vínníci přelili. V Jekalérinodaru 
začal soud s 39 kozáky 2. pluku, jenž se loni v listopadu vzbouřil. Soudní bu- 
dova je obklopena vojskem; obecné sympalhie jsou na strana »)bžal<)vaných, 
dělníci demonstrativně zahájili stávku, přes 100 osob zatčíino. V Medvědi ze 
191 vojmů bývalého preobraženského i^ardovřho pluku odsouzeno 9 na nucííné 
práce od 4 do 8 let, 150 do trestních čet, 32 osvobozeni. V l*elrohradě dokonán 
soud nad Členy ústřední rady dělnické. Při lom obhájci demonstra- 
tivně vzdali se hájení, když zamítnut návrh jejich, aby předvolán byl ke svě- 
dectví policejní správce Lopuchin, jehož list ke Slolyi)inovi, uveřfjnčný v no- 
vinách, usvědčoval vládu, že by la strůj ky n í poj^romů. Předseda 
výboru dělnického (Chrustalev-Nosar) a 14 členů jeho odsouzeni na Sibiř 
ake ztrátě práv občanských, 2 obdrželi vězení, ostatní osvobozeni. — I) o 
vyšetřování vzata celá oděsská samospráva pro úč^ist v loňské re- 
voluci. — Dle >Oka< v ruských věznicích je zavf<»no nyní 3tK).O0íJ lidí. Do Si- 
biře od 17. října loňského roku do konce září letošního posláno 35.000 osob, 
gubernie arcbangelská — studená a drsná — tak j(í přeplnf*na vypovézeiici, 
že vláda musila zastaviti další vypovídání do těchto krajin. Lze pochopili, že 
zíi takovjxh okolností mohl policejní departement s chloubou hlásili Stolypi- 
novi, že sociálně revoluční kroužky jsou již rozbity. Kadety^ zejména bývalý 
jK>siance, drti vláda ne péslí, ale snad kladivy: osud poslance Onipka je zpe- 
četěn — půjde do vyhnanství; roz.sudek první ytolice potvrdil vrchní voj. soud 
v Petrohradě, zamítnut při tom rekurs stát. prokurátora proti mírnému prý 



*) Nejnověji psal Sienkiewicz ve věci pol. dětí Vilému II. O tom příště 
**} Mladistvé kursistky, studentky z Bestuževských vyi^ších kursu, Nasfa 
Mamajeva a Hana Venediktov, jak se podepsaly v dopisech na rozloučenou 
přáteluntt, dojemných svou upřímností a prostotou. »Jsem šťastna, že jsem dala 
život za svatou věc osvobození národa*, píše Mamajeva. A jen se obává I;i, 
aby ji po smrti neidealisovali. Hed. 



136 Koihledy a zprávy. 



trestu. Vylučování kadíHíi % úřadu déje se dále. Z mitavského mčstského za- 
stupitoUtva vy bučen býv. poslanec Clakste; z moskevského Muromcev, Kornis- 
sarev a L^bed^v, z petrohradského Petrunkevič. Muromcev ujíždí do ciziny 
před hrozícím zai^^ením. Poí?laDíiC Subbotin, dlouho nezvěstný, byl vlastně za- 
iCeti a šedi v sapnovazlx'?. Za to poslanec Medvéděv si pomohl z žaláře na svo- 
bofhj, HU', osud bývaU^ch poslanců: 1 byl zavražděn, 1 zešílel, 2 byli zkatováni, 
10 í>r jích skrývá, fí ^^-^p o věze no, 31 jich je pod dohlídkou policejní, 24 v ža- 
láři, 182 ji" vyšetřováno pro manifest vyborgský — celkem persekucí stiženo 
257 řb'nů prvního ruského parlamentu. Byli to špatní lidé i špatní Rusové? 
Nikoh, lak o njdi myslí jťn vláda, Gringmuth a naše ^Národní Listy< 
a »*\'Ch-%. — Jak vidíce váts co je vládní, nenávidí kadety, o tom svědčí i tato 
episnda, jťiíS sť udala pii- výročním slavnostním banketu petrohradského lycea. 
Kamerjunkrír Sahnrov pHpif i>ři něm i Muroracevu a Karějevu jako bývalým 
žákui2i loholo ústavu, ale podiodil: byly mu strhány odznaky a sám vyhozen 
ztí clvríí. Vyprávělo í^ku žť sám ministr Kokovcev měl v tomto patriotickém 
skutku pod i I, avřtak Ityln I o píjpřeno. — 

A' rolbnm iiu (híiuff se vláda strojí. Stolypin chystal i tuhou repressi 
UsktL ale minislěi-sUu Jia prituit-ní jeho nepřistoupilo. Duma bude; Stolypin 
proldá^sit, le 4. břevna st* .sí^jde, volby budou vo 2. polovici prosince. Volební 
£>fxi]amy mají býti holovy do :i. prosince, tak aspoň nařízeno městské i*adč 
v Mo.skvtV Na volby doslal niiniřilr vnitra 10 millionů. Na poradě zvláštní sekce 
přít volby v udnlsUTsUu u^tar^ovono: Sedláci musí voliti ve své kurii zvláštní. 
Osoby, mlteKejioí ko siavu kuxilciva, nejsou-li usedlé v krajích kozáckých, ne- 
sm*^ji voliti, ani vob-nii liyti. Výrazem > vlastní byt«, jehož používání poskytuje 
právo k iiiiřt&ti v mr*sískyeh volebních sborech, nutno rozuměti samostatné do- 
mácnos^ti s vlastaim vcÍiod<!m a kuchyní, nemající nic společného s jinými 
oby vale li. ("boby, kterť pro chudobu mají z dobročinných ústavů volný byt, 
rnvnťfž osoby, kliTť najtmajf jednotlivé pokoje, nemají práva volebního a ne- 
budou pojaty do Si«KnamTl. Rovněž ne sluhové, poriýři, monteuři, dozorci drah 
ňtd<, sltiíiové iiižěíťh kategorii na drahách, na pr. dávající signály, dozorci 
mostu, strujníci, jejích pomociiicí, konduktéři, dozorci vozů, topiči atd. Pro gru- 
biírnátory vypi-acována inslnikce, dle níž na předvolebních schůzích opposič- 
nich slmn musí byli komisař, K volbám organisuje ministerstvo létací čety 
agiliUorské, Adjutant Slolypinův, Križanovskij, sestavuje vládní listinu kandi- 
dátní. Proti oíobám, jichž líiast je nežádoucí, bude zavedeno vyšetřováni; 
znii^íiOii buile i volební řád. aby vyloučeni byli z voleb nejen, kdož jsou vySe- 
tiováni soiidnC', nýbnt i administrativně. Listina těchto >nežádoucích« osob 
e již hotova. Zvll^tníin cíir^kym úkazem zakázáno osobám vojenským příslušeli 
c potil. í>lmm>. Podobně soudiiúm; gubernátor petrohradský dal týž zákaz úřed- 
nítíim zemským, ívnzrdské ujfzdné zemstvo docela propustilo všecky úředníky 
3>něbiaj;onadržn<>. LJocída nul vyjíti úkaz připomínající novým poslancům, že 
dunja je íjvolaria jen k poradní funkcí a ne ke kritice vlády a jejích orgánů — 
A pj< 'ce jřsou naděje vlády vratké. Sociálně revol. strana je tak klidná, že ohla- 
šuje po dobu voleb aastaveíií všeho terroru. Všichni gubernátoři projevují 
obavy, z^ volby riedopíidnoii pro vládu příznivě. Sám Stolypin a Pobědonos- 
cev — ten zase je v i>ráei - soudí, že i tyto volby bude vláda nucena zrušiti 
a do trťtidi jiti; nové roy.p(iíb''ni dumy prý nic nevzruší občanstvo. A car? 
V lislí'^ Jujtelovieovi, í?loapu >Svaí!u ruských lidi«, projevil, že lituje shbu svého 
o konsíliluei; vidí prýs že není prospěšná. Jaký to rozpor v názorech ohromné 
vt-ííiíiy ríř^e a IdonCkn lidí, kamaríUy, slepé a hluché! Co z loho vzejde? 
— Kad+Mi div voleb jtůjtlou. Ani strany »Po kojného obrozeníc se nepřidrži. Pro- 
hhisilaf ííť stnina laLo, v ml jišou nyní i í5Ípov a Trubečlí, že schvaluje roz- 
pn.-^lrni diitny; proto ?e kad(''ti ústy Petrunkevičovými vyslovili proti ní. — 
Kiídřti (dlr Oka) pořitaví kaiidí<láty nové, aby \láda nemohla rušiti voleb, pro- 
hbbie na přiklad viilbu Mitn.iniceva za neplatnou, ježto je vyšetřován, a uzná- 
vajii- /JI /.volena kandidáta poí'tr:m hlasů jemu nejbližšího. Mohl by potom místo 
Murouieeva \íjili do dumy tfrha nějaký Gringmuth. — 

O íímýí^leni ídíecenstva je však vláda dobře zpravena; na den 30. října — 
výrovi numi testu .slíbiváiho opmvy — učiněna byla rozsáhlá opatření proti de- 
mnnslraemu den nnunl ttiklo klidně. — Je krušno vládě s takovýmito vyhlíd- 



i' 



r 



Rozhledy a zprávy. 137 



kami jíti do voleb — a musí. Peněz je potřebí, bez dumy cizina peněz nepůjči, 
chce míti půjčku zaručenu příštím hospodářem ruským, Icdyž nynější hospodář 
— vláda — je na kraji bankrotu. Vláda sice vyvrací zprávu, že by pomj-^šlela 
na cizí půjčku, popírá, že by Rotschíld byl odmítl účast v půjčce. Ale při tom 
mluví se i o vnitřní půjčce 100 — 150 miilionů — patrně pomoci z nouze — 
při níž vláda spoléhá na moskevské kupce a bohaté monarchisty, mluví se 
o veliké půjčce vnějši 1.200 milí. rublů, jež by založena byla monopolem ta- 
bákovým. Výkonný výbor berlínské mezinárod. kanceláře socialistické ohlašuje 
ruské půjčce , bezohledný boykot, ale při tom renta ruská stále stoupá, stoupla 
až přes 77 procent. V tom přinesly >Times< zprávu, že v Anglij ruská půjčka 
odmítnuta — a renta klesla za 4- dni až na 73 procenta. S tím souvisí jisté, 
návrat WittQv do Petrohradu, o němž Witte sám dal rozhlásiti, že se 
vrátí, aby ukázal revolucionářům, že se nebojí; vrátil se však proto, že se do- 
mnívá, jako by se vracela doba jemu příznivá. A přes všecko úřední popření 
chce se věřiti zprávě, že jeho příchod Lyl vládě velice >nežádoucí«, jak prý 
mu dala věděti. 

Jinak se mluví, že vláda připravuje reformy. Dumě budou prý předloženy 
osnovy zákonů o zrušení rozmanitých nynějších způsobů zesílené ochrany, 
místo nichž by se zaváděl jednotný stav válečný, dále zákona o nedotknutel- 
nosti osoby a pobytu, o zachovávání listovního tajemství, jiný projekt má za 
cíl rozšíření místní samosprávy, jiný poskytování levných půjček sedlákům ze 
selské banky. V ministerské radě schválen byl projekt daně z příjmů, jež vy-* 
nese ročně 25—40 mil. rublů, tak že by od příjmu 1000 r. platil každý (i ci- 
zinci) 1% dané, za každý další tisíc Vio procenta, z příjmu 30.000 byla by daň 
4%, ze 100.000 daň 5 procentní. Carským úkazem povoleno soktářům a razkol- 
níkům zřizovati náboženské obce, voliti si duchovní, stavěti kostely. Ustavena 
komise pro opravu loďstva, do ní pojat i známý kapitán Kládo, nedávno opět 
do služby povolan5^ — Ale veliká důvěra v činnost vlády a její zdar není. 
Tu hned doklad: v Kuronsku utvořena zvláštní komise pro místní, hlavně 
agrární, reformy, do níž kromě osob úředních pojato 20 zástupců velkostalků 
a 20 sedláků. Ale nesmiřitelný rozpor se ihned objevil, zástupcové velkostatku 
jsou pro svobodný prodej půdy, zástupci selští pro nucený výkup. V podob- 
ných komisích v Sudži ve 12 vóloslech odmítli sedláci vůbec účastenství. 

Studenti na universitách a technikách nebyli, tak klidni, jak zprvu hlá- 
šeno. V Moskvě musilo 36 professorů universitních pohroziti demissí, nepře- 
slane-li policie rušiti svobod universitních. Rektor ve slyšeni u Stolypina vy- 
mohl odstranění policie a povolení schůzí, zaručiv přesné držení předpisů, 
načež universita otevřena; ale sotva se to stalo, musii ji zavříti sám na 12 dní, 
poněvadž studenti na schůzi hlásali obstrukci přednášek, zpívali revoluční 
písně atd. Na této universitě utvořil se svaz Nestranných přátel nauky, kteří 
nehlásí se k žádné straně, jsou jen studenty. Podobně bylo i v Kyjevě; sotva 
byla universita otevřena, byla bouřná schůze, i zavřena universita zase na cas. 
Hned na to pak došlo ke stávce na vyšších ženských kursech a na polytech- 
nice, universita však účast odmítla. Zde se organisovala část studentstva ve 
spolek >Dvouhlavý oreU proti anarchistům, sociálním demokratům a sociálním 
revolucionářům. University petrohradská a kazaňskú byly zavřeny jen 30. října 
ve výročí manifestu. Avšak za to musila býti zavřena z nařízení ministra vo- 
jenství petrohradská vojensko-medicinská akademie V Charkově zavřen na ne- 
určitou dobu technologický ústav a zatčeni všichni členové ústředního výboru 
studentstva technického. - 

O odvodech k vojsku přišly zprávy, že konány klidně — jistě, n<>bof 
vláda pohrozila, že každé odepření vojenské povinnosti bude souzeno polními 
soudy. A přece v Moskvě ukradeny všecky seznamy rekrutů. V Oděsse v první 
den místo 250 rekrutů přišlo jen 87; veřejně všichni přičítají to agitaci. V Sa- 
ratové 150 rekrutů prohlásilo, že nebudou sloužit, z toho bouře, při níž poli- 
cie byla bezmocná. Ve vojsku samém je dosud revoluce doma. Ve sboru admi- 
rála Bosterena 50 kadetů před samým povýšením ohlásilo vystoupení ze služby, 
za důvod uvádějíce nynější poměry. V Kronštadtě odhalen plán dynamitového 
útoku na voj. soud, na nějž měl jeden z obžalovaných hoditi pumu. Pro útok 
tento popraveno pět osob, mezi nimi 2 dívky a 2 vojáci. V Kyjově zatčeno 10 



138 



Rozhledy a zprávy. 



vojáků, tvořících skupinu revoluční. — Kopnický kousek slal se ve státní lo- 
várné na prach v Petrohrade. Tam dělostřelecký poddůstojník s péti poddů- 
stojníky péchoty vykázal se poukazem velitelství na vydání 40 pudů prachu 
a 1tí pudfi pyroxylinu; když vše dostali a odešli, vyšlo na jevo, že vše bylo 
podvodem. Petrohradská policie obdržela vedle toho ješté rozkaz hledati ztra- 
cenou raitrailleusu, jež i s náboji byla ukradena. — 

Banúitis^n kvete. Veliká loupež provedena u Vozněsenského mosta 
v Petrohradě. Pod vůz, na němž vezeno 600.000 rublů, vrženy 4 bomby, tti 
četníci a jeden kůň zabiti, načež uloupeny balíky s 398.772 rub. Na to roz- 
předl se boj, pri němž 1 útočník zabit, *2 zraněni, 6 zatčeno, jeden pak se 
zastřelil sám. Pro útok tento souzeno 40 osob, z nichž 8 popraveno, 3 vydáni 
soudu vojenskému. V Rogach" při útoku na vlak uloupeno 1,400.000 rub, 
podle zprávy polské strany socialistické (vládní zpr. měly jen 26.000). U Žlu- 
tých Vod na Jekatěrinské dráze zabit posel bankovní a oloupen o 53.0(X> rublů. 
U Kázaně *20 ozbrojenců při útoku na poštu uloupilo 20.000 r. a spoustu 
cenných zásilek. V okrese stavropolském zabit berní úředník i jeho příručí 
(poštovní úředník) a uloupeno 25.t>00 rublu. 

.^ Nepokojfi jiných a násilností je zase mnoho a mnoho. V dělnické Části 
ve SlUsseiburku vypukl požár. Temné živly, loupící majetek pohořelých, pře- 
kážely tak dlouho hašení, až vojsko dalo salvu do vzduchu. V Bninsku při 
srážce mezi sedláky a policií mnoho sedláků zraněno a zabito. V kyjevské 
gubernii zas byly selské bouře, při nichž páleny statky. Po jekatěrinoslavské 
gubernii koná poslanec Michajlenko schůze, přednášeje o rozpuštěné dumě, 
policie marně ho stíhá, nemůže a nemůže ho dopadnouti. V jihoruských 
dílnách železničních (v Jekatěrinoslavi, Nižnědněprovsku a Brjansku) byly 
zase stávky, při nichž vyvěšeny černé prapory. (Zpráva generála Kaulbarse.) 
Ve Vinnici při prohlídce policejní dopadena tajná schůze, postřeleni 3 poli- 
cisté — účastníci prchli. V Kovně uvězněna bojovná tlupa o 67 mužích. Ve 
vladimiřském žaláři, kde dlí většina námořníků vzbouřivších se ve Sveaborgu, 
pokusili se vězňové přemoci stráž; ale jeden strážce nenápadně povolal tele- 
fonem vojsko. V Samaře proti vzbouřeným politickým vězňům dalo vojsko 
dvě salvy, čímž mnoho osob padlo. Dle »Oka« prchlo 1500 politických vězňů, 
vypovězených do Vologdy. — Zase bomby, zbra^iě a útoky. V Samaře sklad 
bomb a střeliva, zatčeno 10 osob. V Petrohradě laboratoř, sklad zbraní 
a plány k útokům, loupežím; zatčeno 21 lidí. V Qrajevě skoníiskováno 19 ba- 
líků se 74.000 náboji poslanými do Tiflisu. V Liibecku zadržen ruským křiž- 
níkem parník Vaumintos, vezoucí do Ruska zbraň. V Kunguru v Permské 
gubernii ukradeno 7 pudů dynamitu, zbraň a střelivo, určené pro vojsko. 
Strážník zabit. A v Jelisavetpolu vržena bomba na hlídku čelnickou, z níž 
2 muži zraněni těžce, 2 lehce. V Sevastopoli zavražděn šef policie Michajlo v; 
vrah popraven. Kazaňský gubemátor zraněn, útočníci prchli. V Tiflise v klubu 
vržena bomba, jíž zabit generál Jevrejnov, žena jeho, generálová Korganova, 
lékařka Barsukova a jakýsi inženýr. V Irkutsku vržena bomba na generála 
Renenkampfa, útočník — dělník Korsun — popraven. Na Reinbota^ grado- 
načalníka moskevského, byl též podniknut bombou útok, jenž se nezdařil. 
Útočník popraven. — Na Kavkaze došlo u Tiflisu mezi tlupou jízdných Tatarů 
a vojskem ke dvnuhodinnému boji, jenž skončil po příchodu kozáků útěkem 
Tatarů; u vsi Sališe byl jiný boj s četou 16 lidí, trvavší 3 hodiny. Praví se, 
že proti Stolypinovi bylo osnováno nové spiknutí, mnoho dvorských úředníků 
bylo již zatčeno, mnoho jich je kompromitováno. Hlavou spiknutí — jak 
tvrdí policie — byl jakýsi Rosenberg, nedávno popravený. Uprchlý lupič 
Bělencev je opět v rukou policie; byl poznán v jednom vězeni moskevském, 
kam se náhodou dostal. Uprchl z vězení také Geršuni, původce železničního 
atentátu u Bořků (proti Alexandra lil.), dav prý se z vězení ŠlOsselburského 
vyvézti v prázdném sudě. Byl prý vyvezen do Finska v přestrojení nemocné 
ženy. Pro charakteristiku poměrů je příznačná sebevražda jakéhos knížete 
Meščerského (dojista jiného než vydavatel Graždanina), jenž se zastřelil ve 
vlaku, zanechav lístek: »Před revolucí těžko utécic. 

Úroda v Rusku je letos ještě slabší než loni, a loňský rok přece byl 
ze všech čtyř předcházejících nejslabší. Žita urodilo se sice skoro tolik jako 



r 



Rozhledy a zprávy. 139 



loni (o 6 raill. pudů méně), ale pšenice se urodila špatně; jest jí 857 milí. 
pudů proti 105'< milí. loňským, podobně oves, jehož je 671 milí. pudfl proti 
loňským 829 milL; ječmene je iJ94 milí., loni 461 milí. pudů. —ch. 

♦ 
Lvovské Dilo v Č. 225. projevilo naprostou nespokojenost s postupem 
maloruských poslancQ při jednání o volební reformě, ktetí, pohrozivše ob- 
strukcf, přece na pouhý slib Beckíiv, že se vynasnaží ještě poopraviti, co se 
dá, od obstrukce upustili. O jednání tomto praví Dilo. že se poslanci silně 
provinili. Jistě měli aspoň býti všichni na místě, byli však přítomni jen tři, 
na telegrafické vybídnutí dostavil se jen Hladyšovákyj a Korol'. Při svém 
článku setrvalo Dilo, i když uveřejnilo dopis z Vídně, podepsaný šifrou K. 
(KoroP?), omlouvající poslance. Malorusflm proti hotové volební opravě — 
praví Dilo — nezbývá než protest, v němž vyslovují se proti poměrnému za- 
stoupení ve venkovských okresích východohaličských, kde 2b% Poláků má 
táž práva jako 75% Malorusů, proti nestejné velikosti okresů, proti ustano- 
vem', že 741.000 Poláků v městských okresích má .^4 poslance, kdežto 120.U00 
Malorusů nemá žádného, proti přidělení Lemků maloruských (jichž je 
(85.000) do okresů polských a vůbec proti celé reformě, kde 3,074.449 duším 
lualoruským připadá jen 28 poslanců (v tom i pochybných), zatím co 3,908.702 
Polákům dáno mandátů 78 (a pravděpodobně jich bude více). Protestují 
i proti slučování osad menších než i500 obyv. v jednu hlasovací obec, proti 
petrifikaci okresů, proti nucenému volení, proti jakémukoliv odloučení Haliče 
i rozšíření autonomie i pravomoci sněmu. *) 

V tomto měsíci a předešlém bylo i hojně proceasú pro nedávné stávky 
zemědělské. — Pro stálé stíhání tělocvičné- hasičských jednot (Sičí) od místo- 
držitele Potockého vyslána do Vidně deputace, vedená dr. TryPovákým. Slí- 
beno šetření. 

V Rusku vyslovili se studenti kyjevské university pro zřízení stolic 
maloruského jazyka, literatury, dějin Ukrajiny a maloruského práva s malo- 
ruským jazykem přednáškovým a pro parallelní přednášky o týchž věcech 
v ruštině. Stejné usnesení učinilo studentstvo v Oděsse a v Charkově. — 
»Rada« vybízí, aby Malorusové založili sobě ze zvláštních prostředků univer- 
sitní stolice tyto, a studentsvu ukládá hlavní úkol v této věci. Eparchiální 
sjesd duchovenstva na Podolí usnesl se o projevu na právo učiti malorusky 
v církevních školách, učiti jazyku maloruskému ve dvoutřídních školách a ve 
vinnickém duchovním učilišti, učili povinně jazyku tomu na bohosloveckém 
učilišti v Podolí, vydati maloruská kázání protojereje Hrečuliče. >Rada< při- 
pomíná k tomu, že stejně jednati má i ostatní duchovenstvo. — První škola 
s maloruským jazykem vyučovacím je na statcích Mikoly Arkasa, autora 
opery >Katerina«. Vydržoval školu sám a letos zavedl do ní maloruštinu, 
jíž se učí z nového slabikáře Norcova. Zemstvo to schválilo. — Persekuce 
stíhá Velkorusy jako Malorusy. Zastaven »Kijevskij Golos* (dříve »Kijevskija 
Otkliki*, též >Kij. Otgoloski Žizni** zvaný), list maíoruským snahám příznivý. 
V Kyjevě po několikaměsíční vazbě odsouzen učitel Hr. Borevič (na 8 měs.) 
a žák malířské školy Hr. Varava (na 1 rok^ na pevnost, že sedlákům před- 
čítali »Chliboroba<. — Nové Ušty: v Charkově Narodna Hazeta, v Žitomíru 
týdenník Holos Volynskaho Obščestva Gramotností (malorusky i velikorusky) ; 
v Něžině týdenník Něžínskaja Nědělja podává též malor. zprávy. —ch, 

* 
Dr. D. M. Vergun^ red. bývalého Slavjanského Věku, dopisovatel No- 
vého Vremeni, přijel 27. list. do Prahy přednášet v národně-sociálním spolku 
Sladkovský. Na přednášku dostavili se ruští, rusínští a polští studenti praž- 
ských vysokých škol, aby mu odpověděli — aby otevřeli národním sociali- 
stům oči, koho si pozvali. Ale nedostali se k slovu, neboť schůze náhle 
ukončena. Konána potom ve dvoraně Svazu schůze důvěrná, v níž bylo 
p. Vergunovi jistě horko. Utekl z ní. Po schůzi předloženo mu prohlášení, 
jehož sic nepodepsal, ale jehož obsah přes to jest pro něj zdrcujícím odsouzením. 



*) Malor. poslanci v říš. radě skuločně protostovali a prohlásili, h* 
se již jednání o vol. rcf. nesúčastní. fíed. 



140 Rozhledy a zprávy. 



Jihoslované. 

Slovjnei yjfj pomněli si, že uplývá 40 let jejich boje za rovnoprávnost 
iiííVjíiĚtiny \'v Ěkolách slovinských zemí! >Slovenski Národ" věnoval té věci 
úvňdnik v ('. 2*jO, V listopadu r. 1866 usneslo se obecní zastupitelstvo lu- 
blaňiiki^ podali zemskému výboru petici, aby se zavedlo slovinské vyučování 
híi obecných íi středních školách, jak to dr. Janez Bleiweis na sněmu navrhl. 
Alf* aíťm^iký výl>or hodil petici do ko§e. Od té doby neustává krutý zápas za 
íílovirifikúij ékalu. Výsledky jsou dosud nepatrné. Slovinštině otevřen přístup 
}mi lio oixioriých Škol kraňských a štýrských; v t. zv. slovinských gymna- 
Hjkh vyučuje »« jen některým předmětSm slovinsky, jinak jsou německá 
jíiko níkúo Y Horních Kakousích. Tak sysifovsky jest Slovinciím zápasiti 
II ttanj(í/.h'jmoii potřebu. Zbytečnou německou školu v Opatiji vláda postát- 
úu]i\ Koéevcútn rozšiřuje nižší gymnasium ve vyšší — proti opravdu slovin- 
Bkyjj; liiR-ílftim řikolám brání se zuby nehty a terstským Slovincům nedá ani 
jedÍNí^ krvaví fiolřebné slovinské školy! 

/jtkiádíL sí' Hlovinská skupina Volné Myšlenky po boku české sekce. 
Zíilífii budt! iirgřVnt^m jejím český časopis » Volná Myšlenka* (Kr. Vinohr., 
Kí>riiiiní ir. 6.K v němž budou vycházeti zprávy slovinské skupiny s pobočným 
1 1? X toru čeíikýíri, 

Myálítnk:i shody srbochorvatské pronikla i do Ameriky. Již v březnu 
k(>n:il si-^ v Ssui Krahcisku tábor, na němž i američtí Srbové a Chorvaté 
prohlfisili, ?.e shoda srbochorvatská stala se živou potřebou zachování a po- 
knjku *nafti*ho ndroda obou jmen<! Usnesli se zakládati společné čítárny 
íi jiijílh^ mo?<nošli společné národní domy pro spolky srbské i chorvatské, vy- 
šlu povítl i \\U^á americkou veřejností vždy společně, pokud možno ve spojení 
SI* ^hivinei nld, T<ídy i tam za oceánem cítí Srbové a Chorvaté, že jsou j eden 
fistroii w ř.p Itniy mají žíti ve svornosti — jen bratří jejich v nešťastné Bosně 
a llorcpííavinř toLo nechápou, jak ukázaly smutné spory a demonstrace po- 
slivliiúíb iiiMiť^i. A přece byla tam ještě' nedávno taková naděje na obrat 
k lc|isíniu! * , . 

Splilíjiká »Sloboda€ měla výborný Článek o rakoíiských investicích v Dal- 
mn<*ii. lípz Širokého vykládání a přetřásání uvádí prostě ze státního rozpočtu 
pnhijtky o irivositicích — uvádí je v millionech korun, poněvadž náklad na 
tiiv(>;iticf' sť ohytVjně počítá na milliony. A tak zde nacházíme ňa stavbu ne- 
vyhniitt*lnvi'h Železnic Knin-Ogulin, Knin-Zadar, Sinj-Bugojno, Knin-Čapljina 
Íii> OIXXXKXIOO mil. korun a podobné jiné obrovské po>ožky. Celkem 0-18188000 
nul, kuru ti! 

Pianem ét^rnúhorske utiiv. mládeže skončen, jak jsme si přáli: obžalovaní 
byli 03ívnboR<M>i. Soud neshledal v brožurce »Riječ crnogorske univerzitetske 
omliiílini* o priUkama u Crnoj Gori* urážky panovníka a vlády, nýbrž pouze 
kritiku poliliťkýťh a veřejných poměru černohorských. Ničím jiným také bro- 
žurka ni*Uyí:i. nvít>m v ní poměry černohorské vypadaly hodně černě. Na 
př. Iined ůiTUiOvorská konstituce: národní skupština nemá pražádné moci zá- 
koíviuljírné, vioeko právo iniciativy jest jí vzalo, i jest pouhou hračkou v rukou 
vUily, v5t*cky přetilohy z;\konu musí přijmouti, nemá práva interpellace mini- 
í*trň.po>Lhem:iii imunity, atd. Že studenti nechtěli osobně se dotýkati panovníka, 
j^atrno ji^ j toho, žo po vyneseni osvobozujícího rozsudku učinili knížeti před 
píiláivm naiižonrm ovaci, za níž kníže gospodar poděkoval: >Živjela omla- 
tiiiia* Kdi>í ví. snad přiznivý výsledek soudu souvisí s vítězstvím opposice 
při viiílukh lit* ^íkupJtiny. — Sfci^it^tina, jejímž předsedou zvolen vojvoda 
Suko lVírvivii\ mislophHÍsedou Mihajlo Ivanovic, zahájena trQnní řečí, která 
y:ikví vii^vhriy írúnni řev^i) konstatovala dobré poměry se sousedy; jen bylo 
«A|*aihH\ J*^ i> Srlsku se nezmiňovala. Vítězství opposice mělo za následek 
minUler^kou krj?;!. Kníže vyzval skupštinu. aby mu navrhla své ministerské 
kandídáiy* íktip>ana svt^řila sestavení ministerstva M. Ivaiiovičovi, Č. 






r 



Literatura h uméní. 141 



L rt e r a t li r a, umění. 

flpeTxoAHN pecyiiTaTM nonNca craHosHNUiTBa m AOMalie CTOKe y Kpa/besMHM 
Cp6iijN -51 ^ei^eMÓpa 190*) ro/^He. Hs/^aibc ynpase Ap»cďBuc CTaTHCTHKe. 
Beorpafl 19U6. Str. XXIV a 253. Cena 4 fr. 

Vyšly předběžné výsledky sčítání v král. Srbském ze dne 81. prosince 
1905, čtvrtého od vydání zákona o soupisu lidu i domácích zvířat. Z obšír- 
Dého a velmi instruktivního úvodu ředitele statistické kanceláře, p. Bogoljuba 
Jovanoviče, nabýváme přehledného obrazu počtu a změn obyvatelstva, zatím 
bez zřetele na národnost, náboženství, stav atd. Podle těchto výsledků bylo 
v Srbsku 31. prosince 1905 přítomného obyvatelstva 2,688.747; počítají-li se 
všichni příslušm'ci srbští, i nepřítomní, :dostaneme číslo 2,717.221. Od posled- 
ního sčítání (31. prosince 1900) přibylo přítomného obyvatelstva 195.865 čili 
7-877o, všeho oby vatelstva 188.025 čili 7-4b%. Všech obcí bylo 1397, z nichž 
80 městských. Z městských obcí byl největší přírůstek obyvatelstva v Běle- 
hradě (všeho ob. 80.747, přírůstek 10.978), nejmenší v Leskovci, úbytek nej- 
větší v Požarevci, nejmenší v Smederevu. Pozoruhodno jest, že z 80 měst 
v 50 objevil se úbytek obyvatelstva; naproti tomu z 1317 selských obcí zjištěn 
tento úkaz jen u 38 obcí. Podle hustoty obyvatelstva lze srbské okruhy (kraje) 
takto seřaditi: Smederevo (105é na I km^), Kragujevac (761), Nis (71í ), 
Bělehrad (bez mésta B., 691), Morava (645), Podrinje (61-9), Požarevac (58-6), 
Valjevo (58-5), Kruševac (555), Vranja (63- 1), Rudnik (49*8), Timok (44-1), 
Pirot (430), Užice (42-2X Toplica (36-1), Krajina (35-9), Čačak (34-5). Číslo 
hustoty ob. v Srbsku vůbec jest 55*7 (při posl. sčít. 5l'6). 

Zároveň dostali jsme »Statistički Godišnjak kraljevine Srbijo, 1904« 
(Bělehrad, 1906), knihu objemnou bohatého materiálu, k'niž se vrátíme. ve 
zvláštním článku. C. 

Fra Grgo Martló. Spomen-knjiga. Uredio ispred odbora JOSIP MILA- 
KOYlO. Izdanje i nakládá hrvatskog društva >Napredak« u Sarajevu. Str. 128. 

Sarajevští ctitelé loni zesnulého epika věnovali památce jeho pěkný 
sborník, v němž střídají se poetické příspěvky s články vzpomínkovými a li- 
terárně historickými. Cennými příspěvky k poznání života i práce zvěčnělého 
pěvce jsou nepodepsané články, pocházející od redaktora sborníku, Jos. Mi- 
lakoviče: Fra Grgo Martič, Fra Grgo kao učitelj, Bolest i smrt pjesnikova. 
K nim se druží: dra T. Alaupoviče »Jukičev list Martiču«, Mons. M. Cepeliče 
»Martič i Strossmayer«, dra D. Baňa >Kako je živio Fra Grgo«. Kromě toho 
otištěn je zde výtah z či. dra Gj. Šurmina >Epski spjev o Luki Vnkaloviduc 
(Vienac, 1895) a či. dra J. Kohariče >Memoari Fra Grge Martiča« (Hrvatska 
Misao, I.). Několika ukázkami poesie Martičovy doplněn je sborník, ozdobený 
4 podobiznami básníkovými, snímkem jeho rukopisu a řadou jiných vyobra- 
zení, —n— 

Marko KraIJevló i GJerzelez-AliJa. Fragmenat národně pjesmc. Do- 
pjevao ga JOSIP MILAKOVIČ. Otisak iz »Školskog Vjesnika*. Sarajevo (Zo- 
maljska štamparija), 190H. 

Velmi zajímavý pokus o doplnění fragmentu národní písně. Mohl se ho 
odvážiti jen tak výborný znalec lidové poesie srbochorvatské a zejména písní 
o Marku Kraljeviči, jako jest básník Josip Milakovič. Fragment 74veršový ze 
sborníku K. Hermanna (»Narodne pjesme Muhamedovaca<) doplnil Milakovič 
znamenitě 170 verši. Zdánlivě nevelká věc, ale vyžadovala — dvacetiletých 
studií lidové poesie. Není zde ani verše nelidového. — í<— 

A. AŠKERC: Junakl. Epske pesnitve. Založil L. Schwentner v Ljubljani. 
1907. Str. 170. Cena 3 K, váz. K 4-50. 

Nová kniha epiky po »Primoži Trubarovi< a >Mučenicich«. Tentokrát 
jiného rázu. Poslední dvě knihy byly ušlechtile tendenční, měly zcela vyslo- 
vené poslání. Nová kniha jest bez tendence — jen první dvě básně mají do 
jisté míry poslání vlastenecké, dotýkajíce se odvěkého boje s Němectvem. 
Obě spadají do slovinského dávnověku. První líčí nastolení knížete Volkuna 
pod Kmským hradem v 8. stol. Název básně jest »Knez Volkun«, ale hrdinou 
jest kmet Vitomír, který Volkunovi připomíná Jeho povinnosti k lidu. Nebez- 
pečí německé se v jeho řečích temně rýsuje na obzoru. V druhé básni nebez- 



142 



Literatura a uméní. 



péčí to se šklebí již v plné hrůze. Hrdinou je »Kne2 Ljudevit«, strašně sti- 
Žený za svůj odpor proti Ludvíku Pobožnému — pomocí zrádného dalmat- 
ského Borny. Je to mocná rapsodie, přenášející nás do století pro Slovanstvo 
osudného. Po chmurném tom obraze následuje romance z 18. stol. >Rópoša 
in Kruci«, zachycující portrét lidového odpfirce loupežníků, a knihu zakon- 
čuje nejrozsáhlejší báseň sbírky »Kralj Matjaž<, roztomilé zpracování národní 
romance. ^ 

Celá kniha jest novým dokladem znamenitého epického talentu Ašker- 
cova. První dvě básně mohly býti dobře základem samostatné knihy, věno- 
vané zápasu s germanisací; druhé dvě, samy o sobě pěkné, jsou k nim při- 
pojeny neorganicky. — ý. 

Česká politika. Díl I. Redakcí dra ZD. V. TOBOLKY. V Praze 1906. Ná- 
kladem J. Laichtera na Král. Vinohradech. Str. 813. Cena UK. 

Za spolupůsobení četných našich vědeckých pracovníků vychází v »Laich- 
terově výboru nejlepších spisů poučných< dílo značné důležitosti: Geská 
politika. Díl první uveden jest prací Masarykovou: »Politika 
vědou a umění m«, doplněnou obsáhlým výběrem politické literatury. — 
Dr. Fr. Hýbl napsal »Territorialní vývoj Rakousko-Uherska«, 
obvyklou, dnes už zastarávající methodou popisně historickou, při které o po- 
hnutkách, příčinách anebo prostředcích historického dění se vůbec nic ne- 
praví. — Z péra dra K. Kramáře obsahuje Česká politika článek »R a- 
kouská zahraniční politika v XIX. s to 1 e tí«, rovně tak hluchý 
a slepý — jak je dnes ustáleným zvykem — ke všem poměrům sociálním, 
myšlenkovým i hospodářským.' 

Velmi pečlivě a podrobně vypracovány jsou oddíly národnostní a nábo- 
ženský, které následují. 

Rakouské poměry národnostní v jich vztazítrh historických uvádí práce 
dra L. Niederle a dra Fr. Hýbla: ^Národopisný vývoj říše 
Rakousko-Uherské*. — Dr. F. Živanský v obsáhlé práci : »N á- 
rodnostní statistika Rakousko-Uherska« osvětluje zajímavé 
nejdůležitější problémy populacionistiky, pokud jich řešení posavadní nedo- 
statečnost badání statistických vůbec připouští. Udán tu číselný vývoj jedno- 
tlivých národností podle zemí a u nás (v Cechách, na Moravě a ve Slezsku) 
i podle okresů, ozřejměny statisticky různé poměry hospodářské i sociální 
(s hlediska národnostního) a vývody statistické doplněny i Čtyřmi národnost- 
ními mapkami: zemí Českých, Haliče a Dalmácie, zemí alpských a krasových 
a zemí uherských. 

Národnostní a jazykovou otázkou v Předlitavsku obírá se 
stejnojmenná práce dra Ed. Koernera, touž otázkou v Uhrách práce 
dra K. Kadlce. V obou téch obsáhlých pracích projednává se — často do 
jemných detailů — poměr národnosti a práva, najmě pak práva užívání ja- 
zyka ve škole, u soudu, v úřadě a ve veřejném jednání vůbec Otázky ty 
vyloženy všude také historicky. 

Rakouské poměry náboženské osvětlují práce: Dra V. Novotného: 
»C i r k e v n i a n á b o ž e n s k ý vývoje, Dra F. Ž i v a n s k é h o : »N á b. 
a církevní statistika Rak. -Uherska* a JUDra K. Hennera: 
»Poměr mezi státem a církví v Rakousk u/ VŠude doložena též 
literatura. 

Česká politika, třebaže některé názory jejích autorů jsou pro bu- 
doucnost neudržitelný, bude na dlouhou dobu neocenitelnou pomůckou všem, 
kdož u nás veřejně pracují. — cUm.. 

JI. ^. IIAHTEJI^EB: Hsi BOcnoMNHaHiJi npouiiiaro. C. IleTepójprB 

1905 (THnorpa*ia M. MeBKymcBa, HeecKiň 8). — 80. — Stran IV a 340 s pf i- 
lohou. Cena nih. 1*50. 

Vedle mnohých a mnohých vzpomínek ryze osobního rázu podává, kniha 
vynikajícího publicisty ruského veliký materiál meraoirový ku poznání pohnutv 
doby velikých reforem (do r. 1864, kdy Pantěléjev byl zatčen a uvězněn ; vazbu 
jeho trvala až do r. 1876). Život mládeže universitní zabočuje lehdy do onéch 
kolejí, na nichž studentstvo stalo se předním faktorem v osvobozenském hnuti 



r 



íiiteratura a umění. 143 



ruíškém. Jsou zde vypsány první schůze studentstva, vedené ješté s nezbf'hloslí, 
iak že při prvních ani k resoluci nedošlo. Vidíme, jak studentstvo vyspívá. 
V studentské bibliothéce přední četbou je tehdy Sovremennik, tehdy začíná 
vJiv Hercen&v, velice působí na studentstvo némecký tilosof Feuerbach, kniha 
Bachnerova >Síla a hmota< je uchvacuje. Z reforem vládních tehdy mysli 
?5ech uchvacuje reforma selská, všude je řeč jen o ní, ani reforma samosprávy 
nebudí tohoto zájmu. Obšírné vypisuje Fantěléjev své známé studenty Poláky, 
jichž tehdy je na petrohradské université celá třetina všeho studentstva, líčí 
jejich uzavřenost a odloučenost od společnosti ruské. Vypisuje mohutný dojem 
panichidy za padlé pH první demonstraci ve Varšavé, líčí i pohřeb Ševčenkův. 
S obšírností předvádí sympathickou zprvu osobnost polského studenta Choro- 
szewského, jenž se pozdéji stává >plus royal que le roi<, nejvládnějším ruským 
človékem, jenž mluvt o Polácích užívá výrazu: >Oni, Poláci . . .* Život uni- 
versitní líčí v jeho professořích: Kavelinu, Spasovičovi, Ustrjalovu, Kutorgovi, 
Kostomarovu a j. Předvádí studentské disputy, příchod prvních studentek na 
universitu, k nimž professoři chovají se nepříliš příznivě, studentstvo naopak 
velice přátelsky. Líčí společenské přednášky, pořádané studentstvem, osobnosti 
Turgeněva. Ostrovského, Gončarova, Ševčenka, Někrasova, Dostojevského a j., 
kteří předčítají na přednáškách své práce. Vypisuje první bouře na petrohrad- 
ské universitě, jež vedly k prvnímu zavření university, líčí pověstné požáry 
petrohradské r. 1861, připisované od lidu studentům. Bezprostřednost, s níž 
líčení jeho je spojeno, zvláště v poslední črtě se projevuje. Nadepsána jest 
»Zemlja i Volja* a líčí činnost tajného kroužku revolučního, jehož ť. sám byl 
členem. Až do dnes je zakryto závojem, jak hnuti toto bylo vlastně rozsáhlé, kde 
bylo jeho středisko, kdo je vedl. Pantélějev neřeší této záhady, nebude ani jemu. 
známo víc, než co v jejich kroužku se dělo, ale nejspíše ani jinde v jiných 
kroužcích, bylo-li jich více, nedošlo se dále než k prvním pokusům propa-' 
gandy, získávání členů, vytištění proklamace a p. — Nic není v líčení tomto 
grandiosního, titánského — všecko drobné, všední — a přece cítiti jest při 
čtení, že jiná nemohla býti veškera ta drobná přípravná práce, která v lotech 
ooěch se začala a pomalu, pomalu rostla, až k rozměrům společenské bouře 
našich dob. — Není lehká četba této knihy — připadá člověku vzdálenějšímu, 
jakokdyby četl stručný zápisník poznámkový člověka mnoho viděvSiho a proživ- 
Sího; v knize je spousta jmen, faktů, citátů, jež cizinci nejsou průhledný na 
ráz, ale k poznání doby tak pohnuté je kniha pramenem vysoce důležitým. 
2e autor sám o této důležitosti je přesvědčen, o tom svědčí udivující svčdo- 
mitost. ba úzkostlivost jeho o přesný text. — c/i. 

WtODZIMIEHZ PERZYN'SKI: To oo nle przemlja. Warszawa 1906. Ná- 
kladem Jana Fiszera. Stran 227. 

Mladý autor, jehož komedie >Lehkomysiná sestra« měla nedávno i v našem 
Národním divadle nepopiratelný úspěch, vydal v úhledné knize řadu 
kratších črt Vtipnou satirou ukazuje v nich na zvrácenost pojmů, Zitóad a zvyků 
soudobé společnosti, staví před oči bídu velkoměstského života a odhaluje 
mravní hnilobu společnosti někdy tak drasticky řjafco na př. v črtě »Nad ranem«), 
že jemnější mysl Čtenářova se 'až otřese. Do knihy zabloudila i cestovní cau- 
serie »Kair«, velmi pěkně psaná, ale obsahem vymykající se z rámce knihy. 

Vzácnou vlastností knihy Perzyrtského jest životnost kreslených postav 
i celého okolí, v němž se pohybují; v tom směru projevuje Perzynski nevšední 
bystrost pozorovatelskou. Z črt dávám rozhodně přednost těm, jež prohřátý jsou 
teplem soucitu k trpícím (Uliczne dzieci, Pani Czajkowska, Portrét), před oněmi, 
kde autor nepátrá po příčině zla a nejeví snahy po ozdravění a obrození pro- 
hnilých poměr Ď, po zušlechtění a povznesení myslí a srdci nešíastníků (Piervvsza 
milosč, Wilanów, Nad raném aj ). Tento drsný realismus, podaný na př. v črtě 
>Nad ranem« s bezohledností až zarážející, působí rušivě na čtenářovu mysl. 

V Perzyi^ském spatřuji talent vzácných kvalit. Až se ustálí a svým umě- 
ním státi bude cele ve službách čistých a vznešených myšlenek a cílů, bude 
mnoho znamenali v polském písemnictví. V. Kredba. 



? •.">! 



144 Literatura a umřní 



Divadlo. Napoleonské drama mladého modernisty M. Begomče »Go- 
spogja Walewskac mělo sice v Záhřebe velký úspěch, ale celkem je to 
dost šablonovitě konstruovaná sardouovská historie s několika efektmmi vý- 
stupy; rozhodně příliš konvenční, studená a stereotypní na mladého moder- 
ního autora >knihy Boccadoro« a >Myrrhy«. 

Jiná novinka záhřebského divadla, »More< od F. Hrčiče, jest ještě 
konstruovanější. Život, život scházi našim autorám! * J, 

* 

Uménf. Roztříštěně a chabě pfisvbila nedávná výstava spolku pro 
uměni v Záhřebe. Po silných nábězích před několika lety ani jeden sihiý, 
svérázný, dokonalý obraz. Ze známějších jen mile překvapil Medovič 
íavými šťavnatými krajinami z Přímoří, Kovačevič a poněkud i mladý 
Šenoa. Meštrovié, jenž tolik sliboval, upadl v čirou manýru, v bombast 
Omluvou jest jen, že v téže době naši umělci vystavovali také v Sofii. — 
Hpolek pro umění chystá dle vzoru ruských >peredvižniků« výstavy po ven- 
kově; právě byla zahájena ťýsťara v Osijeku. Kromě toho vydal pro své členy 
velmi pěknou plaketu, věnovanou památce Strossmayerově. J. 

* 

Slovanské rovy. Znamenitý učenec a vynikající politik polský, bývalý 
[►rofessor trest, práva na univ. petrohradské Wlodsimiers Spasowiez, zemřel 
v Petrohradě 26. října (nar. 1829 v Rzežyci na Dněpru\ Proslul jako literární 
historik zejména účastí v Py^inově >Historii slovanských literatur*, proslul 
i jako spisovatel ceněných děl právnických. Vynikl i činností politickou, jež 
vycházela z myšlenky smíru rusko-polského. V četných spisech (na př. o po- 
litice markr. Wielopolského ald.), článcích a řečích politických hájil tuto 
riiyšlenku — byl vůbec tvůrcem t. zv. polské strany ugodové. Tato činnost 
pravoslavného polského učence nevynášela mu uznání u krajanů, ale byla 
jistě ideální a také vždy důsledná. Ocení ji plně doba příští, až dojde k spra- 
vedlivému rozřešení otázky polské a uskutečnění shody rusko-polské. — Dne 
i4. lisL zemřel v Gorici básník Simon Gregorčič (nar. 15. října 1844 v Lju- 
bušně u Kobaridu v Gorici. Neměl ustláno na růžích : kaplanoval v Kobaridě 
a v Reifenbergu, v 1. 1881—1886 byl vikaristou na Gradišči. V té době vydal 
1. svaz. svých »Poezií« (1882), který mu vynesl pronásledování a konečně 
pensionování r. 1886. Téhož roku vydal 11. svazek »Poezijí« a za honorář si 
vystavěl u Gradišče domek; zde žil z nepatrného výslužného (225 zl., pozdéj- 
;í40 zl.) do r. r 02, kdy se přestěhoval do Gorice. Náhradou za pronásledo- 
vání byla mu láska národa — byl opravdu miláčkem lidu. První svaz. jeho 
básní rozprodal se za 3 měs. — r — 

Polemika. 

Rád vyhovuji přání p. Grabowského. Véc týká se pouze nejasné citace 
ji:ho na str. 18. I v kompilaci jest určitá práce zásluhou autorovou. To jest 
shledaná literatura, jíž právť^ práce p. G. vyniká. A tu se doporučuje tak 
citovati, aby naprosto bylo zřejmo, pokud autor sám shledal literaturu 
a pokud ji prosté přejímá z prací jiných, dáte pak musí býti všudy přesně 
■A jasné označeno, co z kterého autora pochází. To nazývám přesným 
notováním s autory. Na rétonť str. autor této přesnosti nevystihl náležité. 
Cituje sice předem obecné či. SI. Přehl. »Zlatorog«, ale dále dokonce i uvádí 
(joznámky z téhož článku přejaté (a lo jest pravé literatura) bez citováni pra- 
mene. Tím může vzniknouti u čtenáře nejasnost, již se nutno historikovi stříci. 

Na to jsem chtél autora upozorniti, aby byl i v této véci úzkostlivě přes- 
ným. 2e se o výtku plagiátu jednati nemohlo, vysvitá jednak z toho, že jsem 
uvedl výslovně upozornéní své jako maličkost — nebof plagiát není 
in a 1 i čkost í, jednak ze stručného, ano vřelého tónu mé recense — n e b o t 
s plagiátorem se takhle nemluví. Dr. O. Wagner. 



Vydáno 30. listopadu 1906. 



Keilaktor a v,davHieI ADOLF CKRNY. — N.-*kUd.-»telé K. :5lMÁČEK. 



r 



JAROMÍR BOREGKÝ: 

Ze slovinské poesie. 

Simon Gregorčič. 
V háji. 

Tob^. stinný báji, v klín Ale rci, zda v řádkách tvých 

srdce dychti touhou palnou, eaz^nice vyklíčila, 

skytni chlad mu, míru kyn, jež běd bude národních 

vyhíč duši žalnou. rakev srdci milá? 

V lese celý lidský rod Oj, mné pověz, klíči-li, 

prvý oddech sladký snívá, roste-li již jedle ona, 

když ho těžký znaví chod, Slovanstvu jež zlatých dní ' 

v něm zas odpočívá. za kolébku skoná? — 

Stromu jsi již srovnal sled, * Háj, dřív klidný, po tichu, 
jenž byl kolébkou mi v bídu, listím zlehka pozašuměl, 

příbytek i ztešeš hned nadějnému oddychu 

věčného mi klidu. duch můj porozuměl! 

Nad jezem. 

Jak hučíš, oj jeze, a šumíš v dál, 

jak vln se přes tebe přehání val! 

Vod hněvné ty vzmachy 

vše tříští se v kapky a pěny a prachy; 

a slunce tam od nebe svit, 

jsa po prachu, po pěnách, po kapkách slit, 

na tisíce slunečních práškfl se chví, 

z nich tisíci jiskrami dšti! 

Oj, živě se stkví; 

leč slunce'již podoba skvělá, 

ta čarovná prvotní lepota celá 

na zpěněném jezu se neuzři! 

Jen huč, ó mohutný jeze, a šum, 

jen pěňte se. vlny, jichž duní dál tlum! 

AC jenom tu vlny rozbíjejí se, 

zas pod jezem nastane míra: 

tam dole se roztříštěný proud sbírá, 

zas paprsky rozdrobené slejí se. 

Jak z proudů tam nebe se úsměvy svítí 

i slunce se skvící 

i stromy se zelenající 

i zlaté kvítí! 

Jak měkce tam dole vše svítí, 

jak klidné tam žiti! 

Když na tebe hledím, oj řeko, mi zdá se, 

že život zřím, osud člověka zase, 

lidského srdce sval, 
i jeho slast a strast a žal! 
Jak na jezu voda, kypí nám krev, 
tak vlny nám srdce hučí svůj řev, 
kdy tisíc zlých překážek sléz 
nám hradí života obtížnou stez. 

Slovanský Přehled. IX. 1907. č. 4. 10 



r 



I 

r 'N 



146 Jaromír Borecký: Ze slovinské poesie. 

kdy divá nám strast 

dobývá citů, by srdcem vlast, 

pak uvrci chce nás ve propast. 

Tu tříští se, ej! 

nám slunce to žhoucí, 

klid, štěstěnu Ihoucí. 

B5h ví, zda se spojí kdy paprsků rej, 

zda vlny kdy srdce se uklidní vroucí? 

Bůh dej, Bůh dej! 
Jen do jasných mohou vln poklidných srdcí 
svůj úplný obraz nebesa vrci, 
a zrcadlí se tam nesčetný květ, 
jímž břeh je života oděn a set. 
ó, blažený, jemužto dobr<^ dá nebe, 
že vlnění srdce klidně mu plyne, 
že neklá hruď vichr, jenž nepřízní zebe — 
on milencem nebes, věř, slyne! 
A komu shůry to nedáno štěstí, 
trp zmužile, zápasiž junáckou pěstí! 

Fran Levstik. 

Nar. 28. dubna 1831 v Retjílch na Doleňsku. Vstoupiv v německý rytířský 
řád, poslán byl do olomouckého semináře, odkud však vyloučen pro své >Pesinic 
vydané 1854. Nějaký čas byl vychovatelem u hr. Paoe, r. 1861 tajemníkem' 
řSlovenské čitalnice* v Terstu, 1864—66 tajemníkem >Matice Slovenské«, byl 
léž žurnalisticky a redaktorsky činným, až r. 1872 povolán za skriptora lyceálné 
knihovny v Lublani, kde zemřel 1887. Levstik byl kritickým duchem, pro nějž 
často zván ^slovinským Lessingem«. Písně jeho mají lehkost a živost, odkojeny 
jsou národním duchem, zvláště jeho písně dětské. Také v ódě, elegii, sonetech 
v romanci a baladě napsal Levstik zdařilé, myšlenkou i formou závažné básně 
Ale především zasáhl do literatury své doby jako satirik jemné ironie a pro 
zíravý kritik. Sebrané jeho spisy vydal Frančišek Levec v Lublani 1891—95 
5 svaz. 

Král na útěku. 

Noc je černá, podkova zní v temně ; 
slyš, král hvozdem úprkem se nese, 
nemá vojska, nemá svojí země; 
ukrývá se, jak zvěř plachá v lese, 
nemá ženy, syna, ani dcery: 
krvavá vše vzala sekyra mu; 
každá chýže dvéře zavírá mu, 
družiny s ním nejde oštěp sterý. 

A tak vjede, kde se houští splítá; 
kůň tu couvne, jako kůl se vzpřímí, 
zařičí, pne uši, propast skrytá 
plaší hloubkami ho bezednými. 
Král se dívá, ale marně hádá; 
s koně sleze, přiváže ho k sněti, 
rozestře plášf, chtě zmdlen poleželi, 
sladký sen naň nad propastí padá. 

I dchnou snové unavenou hlavou: 
>Královský trůn ze země se zvedá, 
opětně naň se vší ctí a slávou, 
bohal, věnčen jako druhdy vsedá. 



Čeněk Slepánek: Osvobozenské hnutí v Rusku. 147 



Budova se nad ním klene širá, 
rozsvětlená, zlata leskem hýří, 
na vše strany předsíně se šíří; 
venku tiše stráž kol obezírá.< 

» Za zvu čí mu bubnu rach ocení, 
vojenských trub hřímání v to vpadá, 
mečů nastane i ostruh znění; 
junáckých jde vojevíidcu řada, 
a 2 ní cizí državy král vstává, 
který chtěl mu zemi jeho bráti — 
poražen ledf, sluhové s ním jati, 
pokleknuv, meč válečný mu vzdává. c 

•Trouby opět vzezvučí mu hlasné, 

tu se líce královnino zjeví, 

synové s ní, dcery její krásné, 

vznešené ji obsluhují děvy^ 

Panstvo vše tu králi provolává: 

»Bůh kéž udílí ti slávu vezdy, 

jasným vnukům tvojim ŠCastné hvězd y!<< — 

Po dvoranách veselá zní vřava.* 

Vzdychne v živých snech: »0h, jsem přec králem! 

hrozné vidiny mé štvaly oči, 

po cizích že zemích prchám žalem!* 

Do výše v snách jako jelen vskočí; 

k svým chce — ruce natahuje — klesá! 

S krunýřem meč v bezedno se kotí — 

kůň se urve, ocel zaropotí — 

z propasti krkavců krákot plesá. 



CENÉK SLEPÁNEK: 

Osvobozenské hnutí v Rusku. 
I. 

Vojenským povstáním r. 1825, zrodivším se v romantickém idealismu 
mladšího důstojnictva po válečné výpravé proti Napoleonu Bonapartovi, 
jsou uzavřeny déjiny lí^ch osvobozenských hnutí, v různých formách se 
projevivších, jež možno charakterisovati jako živelní, postrádající ideové 
propracovanosti a jednoty. 

Historie nového duševního hnutí let 30. a 40. je tésné spjata 
s historií moskevské university v té dobé. Na poCátku 30. let přišlo na 
tuto universitu nékolik mladých, talentovaných professorů (Pavlov, Na- 
děždin, Ševyrev, Pogodin), kteří přinesli do universitních síní živé slovo, 
tryskající z nových myšlenkových zřídel. Tehdy studovali na moskevské 
université léméř všichni hlavní činitelé nové ruské literatur}' : Lermontov, 
Gončarov, Hercen, Ogarev, Stankevič, Aksakov a pozdéji i Bélinskij.^) 

Studentstvo, zaujaté novými sméry, seskupilo se zvláště ve dvou 
sdruženích — kol Stankeyiče a Hercena. Kroužek Stankevičův zabýval 



^) S. A. Vengepov: >Epocha Bť^linskapo«. Knigoizdatélstvo >SvétoC€ 
Pelrohr., 1900. 



148 Čeněk Slepánek: 



i 



se zejména filosofií, esthetikou a literaturou, nevšímaje si yalní polilickycli 
a sociálních otázek, Hercenův zabýval se sice rovnéž intensivnt' filosofií, 
méně však literaturou, a především vénoval pozornost otázkám poIitickjTU 
a sociálním. 

Z téchto dvou kroužků vyšly pozdéji dva význačné li tenirn O- politické 
sméry: slavjanofilský (souslředéný v Moskvé) a západnický (soustředěný 
v Petrohrade), v Čisté literárních otázkách nezřídka se shodující, stejní 
horowcně věnující se studiu Hegela, avšak daleko se rozcházející v otáz- 
kách, týkajících se příštího státního zřízení Ruska. V politickém pro- 
í^amu slavjanofilském bylo vytknuto : »vládě — neobmezená moc státní, 
politická, národu — plná svoboda mravní, svoboda života a ducha, my- 
šlenky a slova — «^) kdežto západníci, proniklí idejemi fruBLOuzskýcK 
socialistů Saint Simona, Fouriera, Prudonaaj., byli radikábit^jSí, toužili 
po lidové konstituci nebo republikánském zřízení. Spory vedeny koneOné 
nejen mezi jednotlivými sdruženími, ale i ve sdruženích. V tomlo pro- 
středí vyvinuli se Hercen, Dostojevskij, Ogarev, BěHnskij, Botkin na jedné 
strané (západnické), Aksakov, Ghomjakov, Katkov na druhé fslavjano- 
lilské) — a později mezinárodní anarchista Bakunin. 

II. 

Krajné reakční vláda Mikuláše I. nedopouštěla možnosti, aby toto 
hnutí mohlo uplatnit svoji energii a ideové touhy ve vefejném živote. 
Literární činnost mohla být jen napovídavá a debatní schfizky mohly se 
konati jen potají. R. 1849 přišla policie na stopu jednoho takového sdru- 
iení v Petrohradě, jež se scházelo u ministerského úředníku P e t r a s e v- 
fikého. Zatčeno 33 účastníků, z nichž 21 odsouzeno k smrti, ale cesloa 
milosti trest tento zaménén »kátorgou« (galejemi) a zařazením do vojska. 

Oficiálně počalo se hnutí hlásili k veřejnému životu, když Hercen 
3 Ogarevem odebrali se do Londýna a zří di vše tam tiskárnu, jali se 
vydávati časopisy >Poljarnaja Zvézda« a»Kolokol«. Jelikož odtud 
mohl Hercen svobodně a směle působiti na ruskou veřejnost, stal se 
brzy jediným oficiálním představitelem západnictva, jež nazýváno také 
liberalismem. Jeho vliv byl veliký, tak že pod jeho jménem seskupili s^ 
v podstatnou jednotu — říkalo se i stranu — vSichni. jimž sympa- 
thickými byly nejbUžší cíle >liberalismu« : zrušení nevobúctví, podél enl 
mužíků půdou, převaha lidových záj.mů nad ostatními zájmy fíSe, svo- 
boda slova. 

Když nastoupením Alexandra II. na trůn dostalo se tisku jakési 
svobody, že se mohl rozvinouti všemi sméry, rázem dán veřejnému ži- 
votu široký podklad součinnosti všech do té doby skrytých sil ruské spo- 
lečnosti. Politické novinářstvo rozvinulo se ve frontách denního života, 
křísíc zájmy o drobné otázky, literární časopisy vynášely materiály k ře- 
šení základních otázek politických a sociálních, otevíraly zrakům spoleť- 
Qosti výhled do současné západní Evropy, satirické časopisy rvaly copy 
byrokracie a bombardovaly byrokratické šlendriánství. V tomto ruchu za- 



1) Zápiska K. S. Aksakova >0 vnutrennom sostajaniji Rosslji*, podaná 
caru r. 1855. 



r 



Osvobozenské hnuli v Rusku. MH 

nikal už vliv Hercenftv. Vzdálen jsa denního života ruského, těžkopádná 
informován, nemohl psáti s náležitou pohotovostí ; pak také nacházeje se 
delší dobu v prostředí, které s ruským nemélo pražádné příbuznosti, 
nazíí-al na véci ruské jaksi perspektivné, což svádélo ho po nastoupení 
Alexandra II. na trůn k optimismu, protože od Alexandra II. očekával 
pronikavéjší refonny, zejména zrušení nevolnictví, »co splnéní hlavní 
podmínky smíru mezi carem a lidem, « jak psal ve svém otevřeném 
uvítacím listé na trůn nastupujícímu mladému caru. Jeho optimism 
nemohl být sdílen v Rusku, kde už z přípravných prací k osvobození 
selského lidu bylo zřejmo, že i Alexandrovi II. schází potřebná energie 
k rozhodným krokům. Ale nejen svým optimismem vyvolal si Hercen 
odpůrce, nýbrž i svým slavjanoíilským ideďisováním budoucnosti Ruska, 
což ho svádélo k různým přestřelkům skutečnosti. V té příCiné roz- 
hodnými odpůrci Hercenovými byli Cernyševskij a Dobroljubov,' oba 
hlavní redaktoři časopisu »Sovremennik«, kol néhož soustředila se část 
odštěpenců. Představitelem této -družiny byl Cernyševskij,*) 

A. I. Hercen a N. G. Cernyševskij — tof od r. 1855 repre- 
sentanti toho hnutí, jež se zove revolučním hnutím let šedesátých. 
Přesnéji možno toto hnutí nazvati positivistřckým. Hercen je theoretickým 
positivistou s jistou dávkou slavjanofilských doktrín, Cernyševskij positi- 
vistou praktickým. V tom kořeny jejich rozporů a v tom i podstatná 
příčina převahy CernySevského nad Hercenem v Rusku. ^) 

Roku 1861 dána selskému lidu svoboda, avšak v takové byrokra- 
tické fonné, že selský lid, očekávavší »čistoju volju«, nepodmínénou, 
ničím nezatíženou svobodu hospodářskou, nechtél uvéřit, že by to byla 
ta svoboda, kterou dal car. Vyskytly se povésti o podvrženém carském 
manifestu, jež vyvolaly značné selské nepokoje, k jichž usmíření použito 
branné moci. 

Tyto události vzpr užily ruskou veřejnost nadmíru. Radikální mládež 
pobouřena byla také ješté vracející se reakcí ve školské politice. Vzni- 
kala tajná sdružení. Selská hnutí pohnula i liberálnéjší část šlechty 
k aktivnímu vystoupení s konstitučními adresami, velice pozoruhodnými. 
Na př. v adrese moskevské šlechty žádány byly: místní samospráva, 
soudnictví veřejné, závazný výkup selských pozemků, veřejnost státního 
rozpoťítu, svoboda slova a svolání v Moskvé zemské dumy ze všech vrstev 
úároda za příčinou připravení uceleného projektu reforem.^) Výrazem 



*) Cernyševskij bezprostředné před svým literárním vystoupením v >Otěčest- 
venných Zapiskácb« byl učitelem vkadetní škole. 

^) CernySevského dobře charakterisuje tento úryvek z jeho úvahy o nej- 
akutnéjšich potřebách současné doby (>Sovrtímennik< 1859, leden: »Ekonomí- 
ieskajsL dějatěfnosf i zakonoďatěrstvo«): » - možno se domnívati, že při ny- 
Qéjším stavu véci přímo naléhavými jsou tři potřebnosti: zlepšeni materieiního 
postaveni massy, vzdélání a zvýšení individuální samostatností. « Hercena — 
téméf celého — lze poznati z jeho listu k J. Micheietovi, datovaného v Nizze 
r. Ifól (v ruském překladu vyšel nákl. F. Pavlenkova, Petrohr. 1906, pod ti- 
tulem »Russkij národ i socializm<), a k red. >The English Republic« V. Lin- 
toQovi, datovaného v Londýne 1854 (v ruském překlade týmž nákladem pod 
ti úlem »Staryj mir i Rossija*). 

^) S. T. S v atik o v, »ObšCestvennoje dviženije v Rossiji<, izd. >Donskaja 
R ^« Rostov na Donu, 1905. 



150 



Čeněk Slepánek: 



tohoto liberálního hnulí bylo provolání »Z e m s k a j a D u m a« , vydané 
v dubnu 18t>2, v némž se představila veřejnosti stejnojmenná organisace 
s programem : úplné osvobození sedláclva s veškerou půdou v jich držení 
se, nacházející, svolání zemské dumy ze zvolených zástupců všech vrstev 
za příčinou vypracování nové selské reformy. Na podzim 1861 vyšla 
tři čísla umírněné liberálního časopisu »Velikorus<, za nímž stálo 
tajné sdružení důstojníků. Časopis shledával sice současný stav ruských 
vécí téžkým, avšak doporučoval mírnou cestu, 

V kvétnu 1862 vydalo jakési » ústřední revoluční komité provolání 
>Molodaja Rossija«, v némž ostře odmítnut Hercenův optimlsm 
(tehdy hodné blízký »Velikorusu*) a stav vécí líčen krajné pessimlslicky; 
za jediné východisko prohlášena krvavá revoluce. V provolání načrtnut 
politický program: republikánská federace oblastí,' spravovaných národním 
a oblastními shromážděními. Zespolečenšléní výroby, obchodu, výchovy 
atd., svoboda a rovnoprávnost ženy. Konfiskace církevního a klášterního 
jméní na uplacení státního dluhu. Místo stálého vojska národní ozbro- 
jení. Úplná nezávislost Polska a Litv\\ 

Silnými studentskými nepokoji hromadilo se v méstech hojné vznét- 
livosti, napétí mezi společností a vládou rostlo. Byrokracie připravovala 
se k rané a vyčkávala jen vhodné příležitosti. Ouverturou k nové éře 
bylo odsouzení básníka Michajlova k téžkým pracím na podzim r. Ih61 
za rozšiřování provolání »K mladému pokolení*,^) odsouzení professora 
petrohradské university Pavlova k vyhnání a pod dozor policie, protože 
na literárním večírku ve své přednášce »o tisíciletí Ruska « dovolil si 
výrazy, nenacházející se ve stati dovolené censurou,^) odsouzení býv. 
gard. poručíka Obruče va lia tři roky téžkých prací a pak do Sibiře.^ 

Brzy po vydání provolání »Molodaja Rossija* vznikly v Petro- 
hrade požáry (snad týmž způsobem zakládané, jako bývají organiso- 
vány židovské pogromy atd.). V^láda vzala si z toho podnét k zahájení 
soustavného boje s opposicí. Uiazem ze dne 19. července 1862 naří- 
zeno, aby vinníci v zakládání požárů byli souzeni válečným soudem, 
a petrohradskému vojenskému gen. gubernátorovi dáno právo potvrzo- 
vati a vykonávati rozsudky vojenského soudu. "*) O dva dny pozdéji vydal 
tento gubernátor nařízení, jímž zavřeny národní čítárny a šachový klub.^) 
Zároveň vydalo ministerstvo války zákaz nedélních škol ve vojsku, •►pro- 
tože zlomyslní lidé mohou v téchto školách mít Škodlivá a lživá čtení <.**) 



^) Provolání vytiskl Horcen a dle všeho byl i jeho spoliiredaktorem. 
Aspoň Michajlov při přelíčeni ntchtél se znáti k plnému jeho obsahu jako 
své práci, ač podnét vyšel od ného. M. vyslovil vůči Hercenovi mínění, že by 
velmi přispélo k paralysaci censurních stésnění hojné rozšiřováni tajného 
tisku, načež Hercen ho vybídl, aby na zkoušku néco napsal. V provolání hodné 
zvučí theorie Hercenovy: Rusko nemusí jít cestami západní Evropy, cestami 
kapitalismu, protože v ném jest dostatek místa, půdy, přirozených existenčních 
prostředků — proto netřeba se báti revoluce atd. (Blíže lze se s véci seznámili 
v časopise >Byloje< za leden 1906, (Petrohrad, nakl. N. E. Paramonov). 

'^) >Russkij Invalid*, 1862, č. 51. 

3) >Včdomosti S. Petčrb. gorodskoj policiji«, 1862, č. 115. 

*) ^Sěvernaja Počta<, 1862, č. 121. 

5; »Russkij Invalide, 1862, č. 126. 

6) Též. 



r 



/ Osvobozenské hnutí v Rusku. 151 

Poručík JankoYskij odsouzen v ('orvenci za napsání a rozšiřování provo- 
láui na Člyry roky galejní práce. ^; Rovni5ž v červenci odsouzeni poručík 
Arigolt, podporučík Slivickij a poddůstojník Rostkovskij k smrti zastře- 
lením, poručík Kaplinskij na šest let galejní práce, poručík Abramovič 
k třímésíčnímu vezení a pod tříletý policejní dozor, řadový Sčura k šesti- 
násobnému proběhnutí ulicí a dvanáctileté galejní práci. Obvinčni byli 
z rozšiřování škodlivých myšlenek, ze stýkání se s lidmi podvratnými, 
z rozšiřování *Velikorusa« a pód.^) Podporučík Grigorjev ob vinen z úmyslu 
rozšiřovat ve vojsku podvratné ideje pr:ti vládč a trůnu. ^) Poručici Da- 
nilovič, Ogorodnikov, a Zejn,*) junker Kudrjav,*) plukovník Krasovskij,^ 
poručík Posnikov, poručík Ellinskij a kapitán Enger) odsouzeni z po- 
dobných přestupných podnikání k různým více ménč krutým trestům. 

Hlavním útokem na opposici byl zákaz vydáváni časopisu 
>Sovremennik« a dvou jiných, omezení tiskové volnosti, odsouzení 
některých literátů. Mezi nimi byl i Cernyševskij. Rozsudek, jímž poslán 
na 14 let do sibiřských dolů, motivován tím, že »v povolání literáta 
a jednoho z nejhlavnějších spolupracovníků časopisu »Sovremennik* 
mél značnější vliv na mladé lidi svými literárními pracemi, v nichž 
fedroval do krajních hranic doktríny materialismu a socialismu, i jevil 
se nebezpečným agitátorem, ukazuje na neudržitelnost zákonné vlády 
a společenského pořádku^ — *®) 

Na to soustředila se tajná sdružení a vydala na jaře 1863 brožuru 
pod záhlavím; »Cto nužno národu? — Zemlja i volja.« I nazvala se 
organisace >Zemlja i volja«. V prvém čísle svého časopisu )»Svoboda* 
vyslovila program : svolání národního shromáždění ze svobodně zvolených 
zástupců svobodného národa^ kteréž by ustavilo nové společenské zří- 
zení bez ohledu na výsady majetkové a společenské. Také Hercen pod 
vlivem zpráv z Ruska a Bakuninovým zradikálněl.") 

Stalo se téměř přirozeným důsledkem situace, že revoluční živly 
připojily se k vypuknuvšímu polskému povstání r. 1863, ač ve své pod- 
statě ideové bylo jim úplně vzdáleno. ^°) 

III. 

V jisté souvislosti s osvobozenskýin hnutím tohoto období jest idea 
všeslovanské federace, vzniknuvší v prostředí maloruské intelligence v roce 



1) »S. Petérb. Senatskija Védomosti*, 1862, č. 56. 

2) »Russkij Invalid*, 1862, č. 130. 

3) .Sěvernaja Počta<, č. 140, 1S62. 
*) » * t, 187, 1862. 

^) >R. Invalide, č. 206, 1862. >Senat. Vědom.*, č. 87, 1«62. 

6) >R. Invalid*, č. 235, 1862. 

7) > > č. 286, 1862. 

^ K. M. Theodorov, »N. G. Cernyiíevskij*, Petrohrad, 1905. 

') A. Tun (=Thun), >Istorija rt;v.dviženij v Hossiji*, ruské vydání >Bi- 
blioteky dlja řséch*, Petrohr., 1905. 

^} Jak se stalo, že ruské demokralické revoluční živly měly účastenství 
v polském povstání r. 1863, majícím převážně pairiotickou povahu, o tom se lze 
dobře informovati ve studii M. P. Drahomanova »Hercen, Bakunin, Cernyševskij 
i poFskij voprosc, Kazaň, 19(Xí. 



152 Čeněk Slepánek: Osvobozenské hnutí v Rusku. 

1846. Představitelem tohoto hnutí byl professor kyjevské university Kosto- 
marov, kol néhož stáli P. A. Kulis, Ath. MarkoviC, N. I. Hulak, V. M. 
Bélozerskij a T. H. Sevčenko. Sdružení bylo již r. 1847 policií objeveno 
a členové téžce potrestáni, nicméně idea živena dál a také v Hercenové 
»Kolokolu« zachycena. 

Stanovy sdružení, ^) nazvavšího se »Obščestvo sv. Kirilla 
i Methodija«, znély v podstaté: Duchovní a politické spojení Slovan- 
stva jest skutečným jejich určením, k némuž jsou povinni sméřovati. 
Každé slovanské plémé (Jihorusové, Severorusové s Bélorusy, Poláci, 
Češi se Slováky, Lužičané, Illyrosrbové, Korutanci a Bulhaři) méjž 
svoji samostatnost. Každé plémč méjž národní vládu a Šetřiž úplné 
rovnosti občanstva v rode, křesťanském vyznání a majetku.* Vláda, zá- 
konodárství, vlastnické právo, osvéta u všech Slovanů buďtež založeny 
na náboženství Kristové. Vzdélání a čistá mravnost buďtež podmínkou 
účastenství ve vládé. Ze zástupců všech slovanských plemen budiž 
zřízen všeslovanský snem. 

Hlavní pravidla spolku znéla v podstaté : 

Rozšiřování idejí spolku má se díti výchovou mládeže, literaturou 
a rozmnožováním počtu členstva. Každý člen spolku při svém vstoupení 
skládá přísahu, že bude používati všech daných prostředků k účelům 
spolku, že v žádném případe neprozradí svých spolučlenů. Spolek bude 
pečovati o odstranění plemenné a náboženské zášti mezi Slovany, 
šířit ideu smíření odchylek v křesťanských církvích, bude starati se o vy- 
kořenění nevolnictví, všelikého snižování nižších tříd, jakož i o šíření 
gramotnosti. Spolek i každý jeho člen jest povinen svá konání uvádéti 
v souhlas s evangelickými pravidly lásky, pokory a trpění; pravidlo, že 
cíl posvěcuje prostředky, má spolek za bezbožné. 

Spolek vydal také dvě provolání, jedno k Polákům a Velkorusůmi 
druhé k Ukrajincům, V tomto stručnými hesly podává se program spolku, 
v onom ujišfují se Poláci r >► Ukrajina, nebohá sestra vaše, kterou jste 
ukřižovali a rozkouskovali, ale která nevzpomíná zla a soucítí s vašimi 
bědami, jest připravena prolévati krev svých dětí za vaši svobodu.* Zna- 
menitou charakteristikou tohoto hnutí i^ou další slova provolání: »Vy- 
plejte v srdcích svých vzájemnou nenávist, založenou cary a pány k obecné 
záhubě vaší svobody, zastyďte se za jařmo, které jest uvaleno na vaše 
bedra, zastyďte se za vlastiií svoji zkaženost, přenechte prokletí svato- 
krádežná jména pozemského cara a pána, vyžeňte z mysli své nedůvěru, 
zasetou plemeny německými a románskými, i zatvrzelost, vdechnutou 
Tatary, odějte se vlastní Slovanům láskou k člověčenstvu, vzpomeňte 
také svých bratrů, sevřených v otrockých okovech německých a drápech 
tureckých, af jest cílem života a činnosti každého z vás: slovanský svaz, 
všeobecná rovnost, mír a láska Pána našeho Ježíše Krista. Amen.< 

(Pokračováni.) 



1) Oliátény poprvé v únorové knize časopisu »Byloje«, 1906. 



r 



Tad. Stan. Grabowski: Lid selský v polské literatuře. 158 



TAD. STAN. GRABOWSKI: 

Lid selský v polské literatuře. 

»Canibu8 nobilium infclicion.c 
A, Olizaroívski. 1651, 

Smutné jsou dějiny polského »chíopa«. Naprostou převahou živlu 
álechtického v dávném Polsku ze váech ostatních vrstev národních 
nejbolestněji a nejdéle cítil — vesnický lid. Měšťanstvo a řemeslnické 
cechy dávno již užívaly dobytých práv a privilejí, dávno již se obo- 
hacovaly a nabývaly významu pod ochranou spravedlnosti a dvoru — 
když lid selský, pohřížený v naprosté temnotě, ani ještě nesnil o stržení 
pout, jež mu vložily osndné poměry společenské, když, připoután 
k půdě a k pánu, byl bídným otrokem šlechtickým, dělným dobytkem, 
o nějž se nikdy nikdo nestaral, jenž byl zůstaven samému sobě, ode- 
vzdán na milost boží a . . . panskou. 

Reformace a humanismus pronesly první, nesmělé ještě a tiché 
slovo na obranu utiskovaného lidu. Svobodomyslnější proud, vanoucí 
od západu, ohlasy sociálně-náboženských hnutí, přicházející do Polska 
z Čech, hesla nejušlechtilejších idei a duší humanismu byly nej- 
prvnějším počátkem pozdější myšlenky osvobození selského lidu a 
demokratisace národa. 

I v Polsku, ve státě nejšlechtičtějším, kde pouze šlechta pova- 
žovala se za národ, a kde — jak se všeobecně říkalo — stát trval 
té šlechty samovůlí a neřádem — i tam ozvaly se spásné ty ohlasy, 
a to především v literatuře. Zvolna a s obtíží razily si dráhu, neboť 
odvěké předsudky byly hluboko zakořeněny a lpění šlechty na vládě 
a volnosti bylo tak veliké, že nejjwhíóhó štolelj bylo zapotřebí, nejedné 
národní ztráty a r-ány, než se tiéicihlávýra erbo^^m davům rozbřesklo, 
že >ve spojení všech jsou cíjfe v§«cnV;-že správeofcost a rovnost všech 
vrstev národních v poměru A^^Bipijř^ Tk .l^feeíiu^est základem exi- 
stence a rozvoje národa. / :o 

Boj nových proudů sfti^icjí^^jr^í&^^tey^btoliiíl Ačkoli se našli 
jednotlivci, převyšující svou 9i6b\ i poýíždácí^-^oAudoucnosti, jako 
Modrzewski, Skarga aVi.jv^iélcSlJ^iiQ^^gjSp ^ do- 

konce přímo se ujímal ukřivfeváííé^O^^Bffíi -«^*>př^e pořád ještě tisíce 
a tisíce nenazývaly sedláka jirh^ héd ^séín^^jR dýchaly k němu ne- 
návistí, jak o tom svědčí -nrhnnfff' ■InmkT^i^tnririrrrfi písní, velmi 
populárních v stol XV. a XVI.*) 

Ačkoli do zlepšení domácích poměrů ve prospěch stavu selského 
bylo ještě daleko, přece idea lidová — možno-li o ní vůbec v oněch 
dobách mluviti — pokročila potud, že život, obyčeje a poměry ven- 
kovského lidu počaly čím dál více pronikati do literatury XVI. a 
XVII. stol., která mnohými svými památkami živě svědčí o těžkém 
osudu tehdejšího polského sedláka a o krvavém násilí, jehož se na 



*) Na př. píseň o zabití And. T^czyilského v Krakově z r. 1461, počí- 
nající: »Lžete. sedláci, jako psi .. .« (BrQckner, »Dzieje literatury polskiej« I. 
55-^56.) 



154 



Tad. Stan. Grabowski: 



něm pán jeho dopouštěl. Stačí uvésti známé verše Sebast. Klono- 
wicze, jenž jeden z prvních docela jasně a bez ohledu líčil smutný 
osud poddaných: 

». . . Kmiotoszek ubcgi ustawnie do dwora: 

Robi sob^ y bydíem aže do wieczora. 

Karmi si^ ustawiczna bieda y klopotem: 

zimném y upaJeniem, ízami, dýmem, potem. 

I cierpi . . . pany furyjaly. opiíe tyrany: 

pyszne, chciwe, wszeteczne: gorsze, niž pogany . . .«*) 

Stačí připomenouti ohledy, pro i)ěž nechtěl týž Klonowicz psát^ 
o »lví kůžic, t. j. o kůži magnátů. Příliš bolestné a ošklivost vzbuzu" 
jící bylo by bývalo vypisování svévole, vyděračství a zkažení té nej" 
vyšší vrstvy národa — a také příliš nebezpečné při její vševládné 
moci v státě. Proto raději o tom pomlčuje, 

>by si§ zaŠ nie uprzykrzyí Judaszom zebatym.***) 

Klonowicz byl měšťan i mohla jeho ústy promluviti osobní ne- 
chut k vyššímu stavu. Ale podobně jako on vidělo nezdravé poměry 
vlasti i mnoho šlechticů, ba i sám Kochanowski nejednou vy- 
zýval » národ « (t. j. šlechtu), aby se vzpamatoval, i hřímal zoufale: 

>0 nierzadne Królestvo i zginienia bliskie! 
Gdzie ani prawa waža, ani sprawiedliwoáč 
ma miejsca . . .* ***) 

Věk XVII. v dějinách i v literatuře jeví největší úpadek spole- 
čenských mravů, rozvelmožnění šlechty, zaslepené ve své » zlaté vol- 
nosti « — ale zároveň dává vznikati bolestným protestům utlačených 
davů lidových proti křiklavému bezpráví. Války a vzpoury kozáctva, 
nejvíc utiskovaného, byly bičem božím na bezuzdnou svévoli pánů, 
byly předzvěstí příštího »finis Reipublicae«, i ačkoli neměly val- 
ného výsledku vůči bezpříkladné pýše a všemocné vládě polské magna- 
terie, přece zůstavily trvalé stopy v literatuře onoho století na svě- 
dectví toho, že byli šlechetní jednotlivci, vyzývající k polepšení, ba že 
se ozývaly i předpovědi neštěstí, které skutečně nadešlo. A byly to 
v tomto i následujícím století hlasy netoliko nejstřízlivějších duchů 
polských, ale i hlasy utlačených davů — byl to vox popuh, který 
psal na list dějin hrozná slova: 

>Rycerstwa we krwi polskiego 
chíopstwa brodzi zíošč wzelkiego. 
na swe pany lud poddaný 
nastupuje, nie f<»lguje ■ . .« t) 

O selankách SzymonowiczovýchaZimorowiczových nebudu 
se šířiti, bylyť to výkony — mám-li se vyjádřiti nynějším jazykem — 
»neupřímné«, chladné napodobení klassicismu; obsahují sice mnoho 

♦) »Worek Judaszów.c (Tisk Seb. Stemackiego. Bez udání času a 
místa. >Sztuka 11I.«, sir. 16., verš 3. a násl.) 
**) Tamtéž, »Sztuka IV.«, str. J., v. 4. 
***j »Odprawa poslów greckich«. Vyd. dra. Hng. Zatheye. Krakov, 
1877, str. 11. (Ulisses). 

t) BrUckner, op. cit. 292. 



r 



Lid selský v polské literatuře. 166 



zajímavých podrobností národopisných, ale nepodávají nejmenšího 
pojmu selské duše ani postavení sedlákova v národě. — 

Přišlo stol. XVIII. a s ním pozdní vzpamatování, jakési poslední, 
předsmrtné probuzení k sepsání závéti. Vzpamatování, předpovídající ko- 
nečnou katastrofu. Nezachránila před ní národ nejšlechetnější úsilí L e s z- 
czyiís kých, nezachránily ho reformy Konarských, Narusze wiczů, 
Koíř^tajů, Stasziců, ni satiry Kracických, Trembeckých 
a W^gierských, ni Karpiiíského sentimentální mazleni s lidem, 
ani Niemcewiczova hluCná, starošlechtická verba verilatis — neza- 
chránil národ před politickou katastrofou ani ušlechtilý zápal konstituce 
3. máje, nezachránilo ho neúnavné, hore("'né úsilí Zařuských, Gzar- 
toryských, Raczyríských, ni spiknutí a revoluce Lele welů a Gosz- 
c z y n s k ý ch, ni celá hrdinná epopej polských povstání od K o s c i u az k y 
až do r. 1863. 

Nezachránilo-li však vše to národ před katastrofou politickou, 
zachránilo jej aspoň před katastrofou mravní, obrodilo jej, očistilo, 
byf za cenu otroctví, byf za řinčení řetézů a úpéní nevinně vraždéných. 
Konstituce 3. máje, ač jí nebylo náležité využito, povznesla lid 
k důstojnosti, rovné jiným stavňm, vysvobodila jej konečné z hanebných 
pout otroctví — otroctví u svých, ve vlastním národe. Tento buď jak 
buď ohromný převrat ve vnitřních poměrech národa nemohl minouti 
beze stop v literatuře. Pomíjím celou ohromnou, sociálné-politickou lite- 
raturu brožurovou, v níž má lid přední úlohu, i přecházím k písem- 
nictví krásnému. I zde, ač s počátku slabě, došly ohlasu vnitřní snahy 
národní — lid nachází své mluvčí a pěvce v Niemcewiczovi 
a Karpinském. Jeden z čisté společenského, druhý z čisté citového 
stanoviska pojímá třídu, nově vstupující do života národa ; ale nedovedou 
ještě se dívati do její duše. Za nimi jdou jiní, jako K n i a ž n i n, B o- 
guslawski, Juszynski. 

Teprve první samostatný krok politický, Kosciuszkovské po- 
vstání, a první velký obrat k lidové tvorbě, romantismus, zahajují 
období, v němž lid zároveň s ostatními vrstvami národa stává se před- 
mětem pozorování v literatuře i v umění. Ač nikdo ještě nesnaží se 
proniknouti jeho duši, přece již celý život lidu, jeho štěstí i neštěstí, 
zvyky a obyčeje, poesie a víra stávají se jedním z hlavních a nejoblíbe- 
nějších zřídel, z nichž čerpá.tento nový směr literárně- umělecký. Brod- 
iiiski byl jeho nejryzejším hlasatelem. 

A přece, ač celá tvorba největšího mistra polského romantismu, 
Adama Mickiewicze, tak silné jest spojena s tvorbou lidovou, ač 
jedním s největších jeho děl, >Dziady«, tálme se myšlenka z lidu vzatá 
jako zlatá nit, ačkoli tento velký duch první poznal a ocenil lidovou 
píseň — přece nikde u něho nepoznáváme duše lidu. Neobjevila 
jí ani poesie Sřowackého. ač na ni vrhala tak spanilou zář, nepo- 
dala jí ani skvělá tvorba Krasiiíského, do níž se dostal lid leda 
náhodou. Nezachytil duše lidu ani celý zástup básníků nižšího vzletu, 
epigonů a úpadkovců. ačkoli mnozí z nich, jako Malczewski, Za- 
leski. Goszczyňski, Gosřawski, Ghodžko a j. čerpali z po- 
vésti nebo poesie lidové; nepodala jí ani »škola ukrajinská*. 



lo6 Tad. Stan. Grabowski: 



i 



aríkoli s takou oblibou lid opěvala, nepodali jí ani Pol. Syrokomla, 
Lenartowicz, ačkoli skoro výlučně hráli na jejích strunách a došli 
objasnili nejednu její záhadu, ačkoli rozezpívali nejeden tón selského 
srdce, selského osudu a selské lyry. Nepodďi jí ani ti, kdož jdouce za 
Ch o d a k o w s k ý m. P a u 1 i m a j., studovali život polského venko- 
vítna, poznali hloubéji jeho osud, sebrali nemalé poklady k déjinám jeho 
minulosti, kultury, víry. položili základ celé pozdéjší polské folkloristiky 
a etnografie — nepodali jí ani ti, ktel*í hledali krásu v poesii bratrských 
nsirodů, jako Siemieiiski, Bielowski, Groza a K. Brzo- 
2 O wski a j. 

U všech převládal byf nejšlechetnéjší, přece v hledání pravdy škod- 
livý prvek sentimentální a romantický, tendence idealisování, dokazování 
jimvd a theorií sociálné-politických — všichni ztráceli se buď v citli- 
vůslkářském poetisování všeho, co bylo selké, v deklamačním naříkání 
mul neštěstím lidu, Ci v pathetickém vynášení jeho hrdinství, nebo konečné 
v pozorováních, přecpaných folklorismem. Jestliže někdy odhrnuli cípek 
s duše lidu, mizel v povodni nadšení a subjektivního lyrismu, idealiso- 
vaných obrazů a čistě zevnějších pozorování. Nejvíce pravdy ještě skrý- 
Víilo se v pracích Gosčzyňského, Syrokomly a Lenartowicze. 
— Tato sentimentálně tklivá lidovost — a to nejhoršího druhu — nej- 
(léle držela se na jevišti, a v nitru Polska podnes ještě nezmizela s di- 
vadelních prken. »Wesele w Ojcowie* (Svatba v Ojcově) je typickým pří- 
kladem tohoto druhu lidového umění, dnes již anachronislického.*) 

Teprve od polovice XIX. stol., kdy počaly umlkati poslední ohlasy 
romantismu, kdy v Polsku se zápalem počaly se studovati vědy přesné, 
lilosofíe a nauky přírodní, kdy střízlivý positivismus a utilitarismus v li- 
teratuře proslul jako nejvyšší výraz lidského badání, kdy první proudy 
socialismu obrátily pozornost na strašně zanedbané pole studií sociálně- 
ekonomických, kdy zavržena zastaralá a nejvýš zhoubná tradice a Poláci 
poťali se čím dál více chápati průmyslu a oborů príiktických — tehdy 
i lid polský objevil se v literatuře poprvé v celé životní pravdě, beze 
všech příkras romantického idealisování. V^ poesii ukázalo se to slaběji — 
nejsilněji a nejkrásněji u Adama A sny k a, nejvznešenějšího ducha na 
konci XIX. stol., který první v naší poesii s takovou láskou udeřil 
v strunu sociální. 

Hlavní však zásluha o objevení duše lidové a zachování jejích typů 
v nesmrtelných formách slovesných náleží povídce, a v ní prvnímu 
u největšímu jejímu průkopníku v Polsku. J. I. K r a s z e vv s k é m u.**) 
Jeho » Stará baáň« (Stará báje) byla a navždy zůstane jedním z nej- 
krásnějších květů ve věnci, jejž uvil tvůrčí duch polský vesnickému lidu. 
Muoho je tam ještě romantického poetisování, mnoho operních efektů. 

*) Obšírnř. ač dosti neúplně, ten předmět zpracován v díle St. Zdi ar- 
ského: »Pierwiastek ludowy w poezyi pol. XIX. w.« Studya porów- 
nawczo-literackie. Warszawa 1901. 

*) Před ním již Bernatowicz ve své >Pojacie* podal velice živé 
;i ne bez pravdy zachycené typy a scény ze života lidu, ale poněvadž celá 
ptivídka vzata jest z šedého dávnověku, a to ještě litevského, nelze ještě 
mluviti o skutečném vytvoření duše a života polského lidu. . 



r 



Lid selský v polské literatuře. 157 

ale také již mnoho psychologie selské duše, mnoho životní pravdy 
a srdečného soucitu a jednomyslnosti y smutném osudu sedlákové. 

Drobnými, pomalými, neobratnými kroky ješté se pohybovala polská 
povídka po tvrdých hrudách vesnického života za časů Kraszewského 
a jeho nástupců. Blysknavý Siemieňski byl pfíliš mélký a povrchní, 
aby mohl hloubéji pohlédnouti v duši lidu. Bronikowski, Kacz- 
kowski, M. Grabowski, H. Rzewuski, Skarbek. K. Suff- 
czynski, M. Czajkowski příliš tonuli v nezahlazených ješté vzpo- 
mínkách starošlechticlva, Korzeniowski, Dziežkowski, Zacha- 
ryasiewicz, Wolski honili se hlavné za morálné-ethickou tendenci, 
chtěh učiti a napravovati i libovali si (zejména první) v líčení typů 
»nových lidí*, inteligence z lidu, dobývající si místa i uznáni vlastní, 
vytrvalou prací. Lam šermoval satirou v zbéžných, na koleně psaných 
črtách, v nichž snažil se jej napodobiti Aug. Wilkoňski. Pouze ne- 
velký kroužek spisovatelů — a to ne prvního řádu — naslouchal ži- 
vému a hlasitému t^pu lidského srdce pod selskou »sukmanou« a lnul 
k lidu. Byli to W. Sk i ba, J. Ghodžko, Gregorowicz, Wielo- 
gíowski, Píug a zvláSté nejnadanější z nich T. T. Jež (Miřkowski) 
a Wíad. i Wal. Loziriští. 

Jež s velkou zálibou a bystrou observací cestoval po celém slo- 
vanském svčtě, zejména po Ukrajině a Balkáně. L o z i lí S t í opět iizavřeli 
se v karpatských skalách, v nichž hledali tajemnou krásu a sílu selské 
duše. Za nimi šla celá řada mladších talentů, kteří připravovali půdu 
pro dílo budoucích velkých mluvčích lidu a znalců jeho duše : Orzesz- 
kové a Prusa. 

Prus svou >Placówkou «, Orzeszkowa »Chámem« , >Nad Niem- 
nem« atd., po nich Sienkiewicz »Bartkem vítězem € (Bartek zwy- 
ci^zca) a » Črtami uhlem « (Szkice w^glem) postoupili ohromný krok 
vpřed, rázem stavíce vesnickou povídku do řady nejskvělejších . 
a nejčtenějších plodů tvůrčího ducha. Od té doby povídka ze života lidu 
zjednává si domovské právo v polské literatuře. (Dokončení.) 



TADEUSZ NALEPLNSKI : 

Antikrist — Savva Leonida Andreje va. 

Igtiis sanat. 
Motto: »Savvy« L. Andrejeva. 
Tragedii rozdvojení ruské duše, zasetou Petrem Velikým, rozuzluje 
za třesku bomb a výstřelů nová postava Leonida Andrejeva — Savva. 
Ještě nevstoupili na jeviště ruští jakobíni a žirondisté, a již na oltář 
zdeptaného, hrozného kdysi boha vstupuje ruský Napoleon jako anarchista 
roku 1906 — sám Antikrist. Zachvěla se země, když se objevil. Již před 
čtvrtstoletím, když utýraný duch národa pohřbíval Dostojevského, zdálo 
se, že nadešla rozhodující chvíle v boji boha-člověka s člověkobohem, když 
nihilisté z »Běsů« a bratři Karamazovi otřásli se a přesypali sítem dae- 
nonismu a »člověkonenávisti« (čelověkoněnavistničestva) zbytek clností 



158 Tadeusz Nalepinski: 



a ohledů, rostoucích na cesté nespoutané vůle človéka, sméřujícího k sebe- 
zbožnéní, anebo již bohem se učinivšího. Duch národa, od staletí poten- 
ciální svobodný, dřímající bez starosti o zítřek, náhle vrhl se ke svobodé 
konkretnéjší — hlasy ze švýcarské emigrace, propaganda sociálné-komu- 
nistická, národnictví (»narQdničestvo<), z mlhy zapomenutí vstávající stíny 
Slt^ťiky Razina*) a Pugačeva, konečné výstřely terroristické, jimž za obét 
padl sám car Osvoboditel, budily národ z dlouhého, téžkého snu bez- 
vládnosti. Zachvél se řebřík, po némž uprostřed kůrů andélských sestu- 
pov^ilo božství k národu »bohonosci* — sestoupení zadrženo bylo novým, 
divokým kvétem rudé touhy člověkoboha, neuvédomélého ješté anarchisty. 
Kfi^fálové čistá a ryzí duše Dostojevského padla v důstojném vnitřním boji. 
Vymýval, bořil,, hrozil, ničil — byl sebou; když však jen na okamžik, 
jda za hlasem dobrého božství, snažil se přemoci svétové zlo. vytvořiti 
aspoň jednu bílou duši toužícího Alekséje Karamazova — padl, zhynul 
nepodav více, než prchavý přelud positivního typu. Jako by sám osud, 
který mél závažnou roli v živote tohoto mystika, nechtél míti z Alekséje 
živou postavu: přetrhl áivot Dostojevského nad hlubinou asketismu. 

Tehdy, před 25 lety promlouval Král Duch národa ústy svého nej- 
hlubšího genia. Ozbrojoval jej » analysou analys «, řídil jeho ruku při 
Icííání Raskolnikova před zločinem, poskytoval mu žuly a bronzu k vy- 
tvoření >posedlých« Šatová, Stavrogina, Dimitra i pomateného Ivana Ka- 
ramazova, ale jen v okamžicích jejich síly a ničitelských záchvatů. A když 
c-hlt^l zachrániti bílého serafma Alekséje — hosanna umíralo mu na rtech 
a divoký skřípot připojoval se tónem dissonance a rozdvojení. A trnový 
vť*nec vzal s sebou do hrobu ten, jenž zahledén v > národ Kristův* dovedl 
jako lev drtiti ty, jež pojímala závraf na moste mezi zvířetem a nad- 
človékem; krví zalévalo se mu křesťanské srdce při shazování slabých 
do propasti zapomnční . . . Stálé, védomé sebeoklamávání, že jest a vládne 
dohry bůh jakožto synthetická osoba celého národa od jeho počátku až 
du konce — demaskoval jeho vlastní Šatov, vyjektávaje: »Já . .. já 
b u d u véřiti v Boha . . . « Horoucím dechem bezpříkladné upřímného 
pohlížení v sebe praskaly všecky mystické spekulace jako mýdlové bubliny ; 
mučedník Dostojevskij nezůstavil illusí; kdo jej pochopil — zdědil jeho 
vlastní peklo. 

To byl odkaz včerejšímu pokolení. Nikdy a nikde — vjjmeme-li 
tvfiíčí okamžiky Adama Mickiewicze a Julia Síowackého — nebylo v my- 
stické literatuře tak mučednicky upřímného zamilování vlasti. Na hřbitove, 
jímí byla doba panování Alexandra III., sotva pozorovatelné kmital noidlý 
plamínek ruského mysticismu ; živili jej opravdoví knéží jako Tolstoj, Vla- 
dimír Solovév, V. Rozanov. Po celé širé, svaté Rusi. téhotné utrpením, 
vzdýmaly se nové a nové, špinavé zlaté kopule cerkví. nové a nové tová- 
renské komíny tyčily se k nebi jako ztrnulý, souchotinářský výkřik bídy — 
marné. Dusno bylo nesnesitelné. Zrodila se mystika mlčení. 

Konečné všecky polovédomé smutky, nabývajíce tvarů stále určitějších 
a smélejších. stále hroznéjších. rudých jako peklo a silných jako huragan, 
spojily se v jediný výkřik žulového života, svobody ničím nespoutané. 



^) Vůdce kozáckého povstání v letech 1667-71. i?c#í. 



r 



Antikrist — Šavva Leonida Andrejeva. 159 . 

T jediný úprk, neznající překážek. Ze zemé vražd a galejí, z millionových 
davů povstává jako socha, ulitá z » Červeného smíchu «, niCitel dávno 
prorokovaný, dávno všerai vytušený, v celém Rusku se dnes vyjevující — 
Antikrist. Poslední slovo esoterické literatury ruské — >Savva« Leo- 
nida Andrejeva — jest anarchistickou bombou, vrženou do zá- 
kladů svatyné. Drtí bezohledné a boří zbytek pozůstalých zřícenin všech 
svatyní národního citu. Přišel ničit — a zničil, v puch přežilé ideologie obrátil 
touž pravoslavnou lavru, z níž chtél Dostojevskij vyvésti seraíina a příštího . 
spasitele Ruska. A jakkoli nad roztrhanou mrtvolou východního nadčlovéka 
dav křičí »Kristus vstal z nulvých!*, cílíme, že to nejsou kůrové andélští 
z Fausta, ani písné Parsifalovy, aniž co křesťanského, nýbrž pouhá slova, 
pouhý křik bez ceny. 

Předchůdců měl Savva mnoho, bratří jeho žijí . . . Nad nelítostně 
šedivým, bolestné uslzeným životem ruského národa posměšně, ale 
s gogolovskou láskou, slzami usmíval se Čechov. Co bylo v duši Ruska 
lyrismu, co čistých vůní v jeho >višĎových zahradách «, co vzletů 
racků se zlámanými křídly, co ušlechtilosti marně pohynulo, krví zalé- 
vajíc lidské srdce — vše ukázal světu. Nebylo v literatuře většího smutku 
a vnitřní pouště života, nežli jest smutek »Tří sester « a beznaděj 
•Strýčka Váni<. Křečovitý pláč svírá hrdlo i Nerusá, vidí-li ty kusy, 
hrané sp 'lečností Stanislavského. S Čechovem beznadějně plakalo Rusko 
lkaním žalářním, udušeným. A tu v letech devadesátých z > nejsvobod- 
nějšího na světě* lidu povolžského povstává básník proletář, dítě svo- 
body nevázané, ze snu probuzené — Gorkij. Revolucionisuje tvořivost 
autora >Tří sester < — » Čajka* Čechovova stává se zvěstovatelem bouře; 
živá mrtvola, > Strýc Váňa«, strašná ideologická parafrase gogolovských 
mrtvých duší se vším bahnem člověka, nedovedoucího a nemohoucího 
se z něho vysvoboditi, dostává z rukou > bosáka « manifest života, vy- 
zývající k vyvinutí síly, tvůrčí neb ničivé, vše jedno. V >Člověku« 
Gorkého spočívá zjevení pro naši dobu: >. . . a nadejde den, kdy 
v prsou mých splyne v jeden mocný, tvůrčí plamen svět mého citu 
s nesmrtelnou Myšlenkou — a tím plamenem sežehnu v duši své vše, 
co jest v ní temného, ukrutného a zlého, i stanu se podobným oněm 
bohům, jež Myšlenka moje tvořila a tvoří! — Vše jest v člověku — 
vše pro člověka!* Totéž heslo chvěje se i v dnešní atmosféře; kult 
síly přišel ze země dávných, slavných povstání, z povolžských stepí, 
z vlasti > ruské bohémy*, popsané Skitalcem (Ogarki), z hnízda sektantů, 
kde člověk povždy si byl carem i bohem (Tolstoj : Vzkříšení). Oltář pro 
člověka, vyvyšujícího se nad boha, budovaný a mistrně ozdobovaný 
zaníceným >Mladým Ruskem*, vztyčoval se z literatury, opírán pře- 
vratnou kritikou intelligence (Gorkého »Barbaři<, »Dáčníci«) i zahanbené 
armády (Kuprinův » Souboj*, Andrejevův > Červený smích«) a pomstou 
obětí selských i židovských » pogromů* (dramata Čirikovova a Juške- 
vičova). Potom přišly moskevské barrikády a celá literatura »bojovná« 
(revoluční). Orlím rozmachem křídel vznesl se Andreje v od země krví 
zalité >ke hvězdám!* — nad štěstí pantheismu, nad nekonečnost ži- 
vota kosmického vynesl bídu a utrpení života pozemského. Ternovskij, 
astronom a napolo astrolog, sestupující s observatoria, kde se shlíží 



160 Tadeusz Nalepiúski: 






v jasné tváři Nesmrtelnosti, jen na několik hodin denně k své rodinť:, 
která obětuje život pozemské revoluci, sám volá k dceři: >Jdi do 
života I Odevzdej mu, eo's od něho vzala. Odevzdej slunci jeho tí!plol 
Zhyneš, jako zhynul tvůj bratr, jako hynou ti, jimž souzeno udržovati 
věčný oheň vlastní, nesmírně šťastnou duší. Ale v zahlazení svém 
získáš nesmrtelnost. Ke hvězdám !« A v extasi nejvyššího pantheismu 
pozdravuje vztaženýma rukama hvězdy: »Buď pozdraven, raňj vzdálený, 
neznámý příteli!* A na to dcera jeho — >dítě slunce*, jak by řekl 
Górkij — resignovaně, ale hlasem, plným nejsvětější víry v iep^i^ slu- 
nečnější jitro krvavé země, pozdravuje ji ve jménu bratra, Ziibileho 
v boji za svobodu. A drama končí týmž pozdravem, znějícím jako 
ozvěna: »Bu(f pozdraven, můj drahý, trpící bratře! . .« 

Nyní již chápeme, že o měsíc později z lůna téže zem6, z vnitřku 
pravoslavného kláštera povstane — Sáv v a. 

»Je-li pobouřen nebo hněviv, zpopelaví jako prach, pohyby na- 
bývají lehkosti, hbitosti, shrbenost mizí, jako by se celý otvíral do- 
kořán* — tak líčí Andrejev Savvu. Ruský Siegfried přichází na scénu 
přímo od zábavy s dětmi, vesel, silný, kypící zdravím, prost váech 
illusí. Sestře jeho Lipě zdá se krásným klášter v rodišti s němýmj, 
rozpukanými a zpustlými zdmi . . . Spatřuje v tom cosi vzdáleného — 
vidí v tom ty, kdož klášter první budovali, první se v ncm modlili . . , 
Hle, jdou, nesou cihly, zpívají — tak tiše, tiše . . Ale Savva necítí 
, poesie patiny, šlape idealismus, jímž duše platí daň minulosti. ^ Nemám 
rád nic starého. Tento klášter budovali dozajista poddaní a vlekouce 
cihly nezpívah, nýbrž zlořečili. A kdosi právě na tomto míalíí zlomil 
vaz. Tof pravděpodobnější.* Theoretikové ho neuspokojují. »Jsoii to 
Hdé odvážní, ovšem, ale jejich odvaha tkví více v rukou nož v hlavé . . . 
Zdaliž lze vykáceti obrovský les porážením od stromu k slromii?,-.* 
Naučili jej toliko úctě k dynamitu, ne k sobě. Před odvahou Demá 
úcty, jest znakem elementárním, davovým. Nebojí se niťeho — ačkoli 
strašné jest již samo pomyšlení života, že se člověk narodil. Ale Sawa 
přemohl i strach života. Kdysi Kirilov z Bésů věřil, že »kdo se zabije 
pouze proto, aby zabil strach, okamžité stane se bohem*, Savva hledá 
jiné cesty k božství. Netrpí se sestrou za lidstvo. Lipa miluje lidi a modU 
se vroucně, aby, je-li toho třeba, přijata byla její obět zápalná za ú(áchu 
a spasení bližních. Savva ptá se: »Proč tak všichni toužíte po vzkříšení 
Kristové? Ovšem, dobře, přijde-li s medovým perníkem — ale což, mávne-U 
místo toho důtkami po celé zemi: Pryč, kupčíci, ze svatyně!* Proto 
Sawa se rozhodl vše zničiti. Především zboří horu hlouposti, na níž 
moudří budují ; srovná ji se zemí, pohřbívaje staré domy, stará mésla^ 
starou literaturu, staré umění. Obnaží zemi, strhne s ní odporné hadry ! 
, Hodná jest pláště královského — a zatím ji oděli hadry Irestaneckýini. 

»Přinesl jsem na zemi meč, za krátko všichni uslyší jeho řinkot; i Idušl 
i ti, co nemají uší, uslyší jej; třeba přebroditi moře krve, kráčeti přes 
slabé a nezbytné oběti . . .« 

Sestra táže se dále bratra, miluj e-li — miluj e-li ženu ? Opustila jej 
poslední, nevytrvala, odešla. Přátel, druhů nemá. Zda mé nep^dtěle ? 
Snad jednoho — Boha, vlastně Spasitele ... A co Savva takto snuje 



r 



Antikrist — Savva Leonida Andrejeva. 161 

jáméry znióení, v klášteře pojímá mnichy zoufalství. Ďábel navštěvuje 
jejich svatyni — a zázračná ikona, dojista vyménéná rukou satanovou, 
místo viry šíří strach . . . 

V druhém akte*) za klášterní zdí u hřbitova >Král Herodes*, 
mnich, jenž zabil vlastního syna, utvrzuje Savvu v nenávisti k lidem. 
Novic Kondratij, zasvécený v úmysl Savvftv, jenž chce položiti pekelný 
stroj na cestu slavnostního procesí, bojí se zločinu. »Kdož ví, snad On 

(Kristus) jest « pochybuje. I bojí se ikony, která se snad již 

díyá z rámce zrakem satanským, ne božským — každým způsobem není 
io obyčejný kus dřeva . . . Ale Savva, nedbaje téch obav, vrací se k »nahé« 
zemi. Co jest zničení ikony proti jeho zamýšlenému obnažení zemí 
a človéka na ní? Dynamit jest silnéjší než jejich bůh, a človék jest sil- 
néjší dynamitu. A až bude tak zničeno deset jejich model, pocítí, chá- 
mové, že skončilo se království jejich boha a nastalo království člověka-. 
A s hrůzou poznají Antikrista . . . Ztrnulý novic ptá se při téch slovech 
Sawových v zdéšenl: »Kdo jsi, že nemáš nad ničím lítosti?< . . . 
Já? — odpovídá Savva — jsem človék, který se narodil, a narodiv se, 
šel se dívat. Uvidél kostely — i galeje. Uvidél uniyersity — i veřejné 
nevéstince. Uvidél továrny — i obrazárny. Palác — i díru, vyhrabanou 
v hnoji. I vypočítal, kolik věznic připadá na jednu obrazánťu — a roz- 
hodl se: nutno vše zničiti. A to udéláme ... Po Bohu dáme se do 
nich: do Ticianů, Shakespeareů, Puškinů, Tolstých — malou hranici 
polajeme petrolejem. Potom spálíme jim mésta — tyto kamenné 
hroby . . . Zhyne jen, co nemá ceny. Záhubě propadnou hlupáci, jimž 
jest život račí skořápkou. Záhubě propadnou, kdož milují starobylost — 
ti ztratí vše. Záhubě propadnou slabí, nemocní a ti, kdož milují mír — 
nebude míru na zemi! Zbudou zde pouze svobodní a smělí, lidé s mladou, 
toužící duší, lidé jasných očí, obzírajících celý svét. A prostí všeho, nazí, 
ozbrojení jen vlastním rozumem spojí se a vytvoří nový život, život dobrý, 
v němž bude moci člověk dýchati. 

Prošel jsem mnoho měst a zemí — mluví dále Savva — a nikde 
jsem neviděl svobodného člověka. Viděl jsem pouze otroky. Viděl jsem 
klece, v nichž žijí, postele, na nichž se rodí i umírají, viděl jsem jejich 
zlobu i lásku, hřích i ctnost. I zábavy jejich jsem viděl — ubohé sna- 
žení po vzkříšení zemřelé veselosti. A na všem, co jsem viděl, spočívá 
pečef hlouposti a bláznovství. Kdo se narodil moudrým, hloupne mezi 
nimi ; kdo se narodil hloupým, věší se nudou, a vyplazuje na ně jazyk. 
Uprostřed kvítí krásné země zbudovali dům bláznů. A co dělají se svými 
dětmi! Ještě jsem neviděl jedinýcli rodičů, kteří by nebyli hodni trestu 
smrti: předně za to, že děti zrodili, a za druhé, že zrodivše sami hned 
neumřeli... A jak oni Ihou, jak Ihoti! Nezabíjejí pravdy, nikoli — oni 
ji každodenně mrskají, maží čistou její tvář svými nečistotami, aby jí 
nikdo nepoznal, aby jí děti jejich nemilovaly, aby nenalezla útulku. 
A na celé zemi, na cehčké zemi, mnichu, není místa pro pravdu ! 



*) Vlastně těžko nazývati tak obrazy a scény ze života Savvova — 

podobně jako celé dílo těžko jmenovati dramatem. Pak byly by dramaty 
i dialogy Renanovy nebo Platonovy. 

SloTanský Přehled IX. 1907, č. 4. U 



162 Tadeusz Nalepiúski: 



Nutno tedy učiniti konec svéla. Léčili je léky — nepomohlo; železem — 
nepomohlo. Ohném třeba nyní léčiti — ohném! . . . 

* Co iakto volá, přiletuje velký noční motýl — sinrtihlav. Savva se 

zachvíti < JvSem, takový človék musí býti povérčiv. Malá podrobnost, sile 

charakteristická. Toho, kdo se nebojí života ani lidí, překvapují zjevy 
prtťody, jediné pravdy. 

Spiknutí jest připraveno; pekelný stroj položí pod procesí Kondratij. 
Kdyby vt?c prozradil aneb nedodržel slova, propadne smrti. Nevysvécený 
mnich a zysv^cený již anarchista odchází, udiven povahou Savvovou : 
snad tropí žerty — a snad...? Ubohý novic, nikdy nebádal »ein Teil 
von jeiier Kraft, die stets das Bose will und slets das Gute schafll*... 
Aie Sdvvu objímá smutek ; tvář jeho nyní jest opravdu » popela vá jako 
prach* : dřiemonismus ztratil se z obličeje. Velká upřímnost cynismu 
spočívá v melancholických slovech, s nimiž se obrací ke hrobům na 
hřbitov*?: >Nu což, nebožtčíkové, neobrátíte se v rakvích? — Neveselo 
mi, TiehořAU:]. neveselo !... « y 

Přichází kulminační třetí akt. Za okny davy pobožných poutníků 
spéchají na sváteční procesí. Opilý Trucha, starší bratr Savvův, sedí 
u stolu a ávt?íuje se se svými hallucinacemi ; dávno již nevidí obyčej- 
ných Iváfl, nýbrž strašné, potvorné maškary, jimž by se smál k popu- 
kání. :^ Poslouchej, nikoho není. Nikoho — rozumíš?' Ani Boha není, 
atii do veka, uni zvířete. Zde stůl — ani stolu není. Zde svíce — ani 
svíce není. Jen samé čumáky — rozumíš? Mfč, mlč, já se strašné 
bojím.* — Čeho? ptá se rozmlouvající s ním mnich. — »Umřel bych 
smíríiyN — Pomatený ironista Trucha hraje jaksi úlohu svédomí v dra- 
malé autora * Steny «. 

Schází se rodina Savvova: přichází starý majetník krčmy, Jegor, 
říavvťiv otec, přichází i Lipa. Oživen, vesel přichází i Savva a ironisuje 
opíimíslickou řilosofii svého okolí, podle níž po smrti hned prý jest lépe 
íi podle ni?. i*ruvdu lze poznati jen na onom svété. »Až umřete, půjdu 
za rakví a bnda ukazovati: hle, tof človék, který poznal pravdu. Anebo 
ne, li^pe bude takto: pověsím vás jako prapor pravdy. A postupné, jak 
btide s vás opadávati kůže a maso, bude vystupovati pravda. Bude to 
nanejvýš poučné. Trucho, co se na mne šklebíš ?« 

Trricha (ponuře): Máš velmi sméšný čumák. 

BUli se f>oledne, kdy má nastati výbuch. V duši Savvové vzniká 
šlraáné í>ode?.rení : Lipa ví o všem. V první chvíli by ji zabil; když se jí vy- 
ptává. Lipa snaží se srdečné k nému promluviti. Ale Sawa jest nepří- 
slupen* jej zajímají pouze podrobnosti zrady, příčiny nezdařeného útoku. 
A lam za okny jdou . . . »To jde lidská bolest. < praví Lipa, »a tys chtél 
vxíli liiistvii |>!islední, co má, poslední nadéji — poslední útéchu? . . . A proč? 
Vejmejiij Celio? Ve jménu jakési divoké, strašné ideje o nahé zemi« ... 
Lipa zamilovala si tu zemi Kristovu, prohlédla a zamilovala si vše následkem 
slov Savvových. Jest jí líto všeho — i bídné cihly, pouhé třísky, v>to- 
bené rukou človéka. Miluje to pro nezdařené záméry, pro neuskuteč- 
iiLHiť naiírje, pro práci a slzy!... »A ty chtél bys zničiti Golgotu ?« — 
vyi^ftá Savvovi »Nejjasnéjší. co bylo na zemi? . . . Vždyf On byl nešťasten, 
viídvť tJri hvl ukřižován! Mlčíš?...* 



Antikrist — Savva Leonida Andrcjeva. 163 

Savva: Mlčím. 

V »béso?ském« dialogu sestry a bratra, v boji na život a na smrt 
vidíme sražení dvou mocností: Krista a Antikrista. Savva zabije sestru, 
nezdaří-li se mu jeho úmysl — podobné jako ona myslila, že zabije 
jeho, aby odvrátila katastrofu. Tisíce ubožáků a nešCástníků jdou se 
siepou, détinnou vírou v nebeského otce, jdou vyplakat svou bídu před 
posvátnou ikonou. A on, nepřítel, posupný ničitel — činí se mstitelem 
téch, 1 nichž každý byl by štasten, kdyby jej mohl zabiti jako hada! 
Mstí se za otroky — pi-ávo mu dali oni. »Vy svou zlobou, svým bláz- 
novstvím, svou podlou bezmocí! Právo! Moc! Proménili zemi v údolí 
pomyjí, v jatky, v obydlí otroků, koušou se vzájemní a táží se, kdo se 
opovážil popadnout je za chřtán ! Já ! Rozumíš ? Já ! . . . « 

Přišel vysvobodit zemi, vysvobodit myšlenku, vysvobodit človčka 
a zničil celý ten dvounohý, blábolící dav! On, připravený pro svobodu, 
jemuž jen minulost jako červotoč ujídá duši a svírá život železnými 
obručemi faktů. > Fakty chci zničit, fakty! Rozbít vezení, v némž skryli 
ideje, dáti jim křídla a otevřít jim nový, velký, neznámý prostor. V ohni 
a hromech překročím hranici světa . . . Sečteny jsou dni vašeho svéta 
a vyméřeny jsou vaše hodiny í« 

V tom bije dvanáctá — a zdi se otřásají strašlivým výbuchem . . . 
Hrozný poplach davů jej provází, lidé utíkají — panika . . . » Čumáky, c 
praví opilý Trucha. — »Boha vyhodili do povčtří!« volá Savva a šfasten, 
vesel přechází po pokoji. A venku zvoní na poplach, vznikl požár, hoří! 

»Zvoňte, zvoňte si ! V krátce rozezvučí se celá zemé ! Slyším, 
slyším ! Vidím, jak hoří vaše mčsta. Vidím plameny ! Slyším praskot ! 
Vidím, jak se řítí domy na vaše hlavy ! Marný útek — není záchrany. 
Není záchrany ! Všude oheň ! Hoří cerkve, hoří továrny — praskají 
kotly. Konec práce otroků ! . . . Přiáel čas ! . . . Slyšíš ? Zemč vás vyha- 
zuje. Není pro vás místa na zemi ! Ne ! - - On přichází ! Vidím jej ! 
On přichází — svobodný človék ! Narodil se v plamenech ! On sám jest 
plamen a zničení ! Konec otrocké zemé ! . . . Budle připraveni ! On při- 
chází. Slyšíš jeho kroky? On přichází — přichází! .. .« 

A vskutku přichází. Ten on — tof sám lid s mohutnou palicí 
lije Muromce v rukou. Lid — odvéký anarchista, af v nejkrutéjší l)ídé 
či v otroctví, vždy svobodný. Duch jeho dosud spal; spal tak hluboce, 
že ho nedovedlo probuditi ani celé hnutí >národnické« od Radiščeva 
počínaje, ani proroctví slavjanofilů a messianistů, ani živé slovo *ná- 
rodovolců«, >chodících mezi lid«. ani hrdinství revolucionářů, ani Tol- 
stého »úték do vsi«, ani víra Dostojevského v jeho »christianism«. Ne- 
uvédomil ho nikdo a nic; shovívavé se časem usmíval, když N<'^mec 
Hachshausen >objevoval« světu ruskou »obščinu«, prý základ budoucí 
komuny, když ruský anarchista Hercen, přemýšleje o n m, na západe 
hlásal, že on — lid ruský — jest nejsvobodnéjším lidem na svété ; 
neboř skryté véděl, že Evropa jest k tomu. aby byla paradoxa ; rozumél, 
že nejlepším materiálem pro tato paradoxa jest on — » Asiate, Humor 
vnuknul mu mstivý název »Némce« pro celý zástup cizích pošetilců. 
A pronášeje »Némec«, plival. — 



164 Adolf Černý: 

V poslední visi Savvové volá jeho ústy sám lid, činící se poma- 
EBným Antikristovým. Napřed ješté budou zničeny, zbytky idejí předarče- 
nélío utrpení a kající pokory — ale heslo přezbožnéní, volající o pomstu, 
padlo ji2 v ťiusi lidu. lediné zázrak byl by s to odvrátiti lid s nové 
dnihy Síly. Struny víiy. napiaté na nejvyšší míru, prasknou, nezjeví-li 
se Bůh . . . 

Bůh nechce uClmú ssázraku — činí jej tedy mniši v »Sawé* . . . 
Savva byl zrazen » Varováni Kondratijem, mniši tajně vynesli ikonu — 
a výbuch kromi^ obtMf lidských jiné škody nezpůsobil . . . Ikona zůstala 
neporučena . . , Ziiroveň se > zázračným* zachráněním ikony byl i lid 
povzbuzen — a tedy áfásten. Radostné šílenství zatemňuje jeho smysly — 
zázrak ! Je tedy velký Bůh, živý, silný, nesmrtelný, protože nezničitelný! 
A člov4^k se odvážil proti němu povstati! Kde je ten opovážlivec ? . . . 
Jako Jidáš vystupíije Kondratij a vydává šílenému >davu dvounožců* 
Savvu jedním slovem: ^Antikrist!*... Golgotou jest Savvovi triumf 
podvodu^ jen^. inu dnes pfiuáší smrt. — Hyne — a v krvi rozsápaného 
dovííkohoha dav smá('í 5at na korouhve a křičí: » Kristus vstal 
z milvých ! - . . . 

(Petrolirad,) 

ADOLF ČERNÝ! 

J. Cišinskí a nová doba hornolužické poesie. 

Další část rozpravy *Sto let lužickosrbské poesie« (Slov. Přehl. roč. ni.). 

(Pokračování.) 

* Kniha sonettow* jest v lužickosrhské poesii knihou epochální. 
Znamená novou dobu nejen v tvorbé (íišinského, ale v poesii horno- 
lužické vůbec. Od té doby stává se vládcem lužickosrbského Parnasu 
Ciáínski — ze slaré doby zaznívají už jen dozvuky a ohlasy (Radyserb, 
Syman. Dučman). Jest patmo, že minula doba lužické poesie, jíž byla 
vzorem národní píseň a píseň Zejleřova — od » Knihy sonettow* roz- 
piiila lužická poesie perutě k vyššímu letu. 

V letech osmdesátých vydal Gišinski ješté dvé knihy, které se vnitrné 
přimykají ke » Knize sonelfi* a s ní tvoří druhou periodu jeho činnosti. 
Jsou to *Formv* (1888) a >Přiroda a wutroba* (Příroda a 
srdce, 1B00).^^J 

První připojuje íse ke 9 Knize sonettow*, jak již název naznačuje, 
stránkou formální. Cižínski chtél do lužické poesie, formálné dosud 
velmi prostinké, skoro jako lidová píseň, uvésti rozmanitost a bohatost 
umt>lých forem básnitkych, chtél výhní nejrůznéjších forem provésti 
lužirkosrbskou řeé a op»^1 ukázati její vnéjší krásu a zvonivost i vnitřní 
Sťhopnoíát vyjadřování nejrozmanitéjších myšlenek v nejtísnivéjších poutech 
ynějM ťormy, SUiprioval tedy jaksi úkol, jejž si vjlknul při >Knize sonetů* 
K znék-e připojil zde lertiny, šestiny, kanzony, kanciony, madrigaly, trio 

•1) Formy. Basnje Jakuba Čišinského. Budvšin. Z nakíadom spisačala 
1888. — Serbska kníhownja. Wudawa A. Černý." C. II., Při rod a a wu 
troba, Písnjť Jakuba Oišinskeho. Budyšin. Z nakíadom wudawarja. 1899 



r 



J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 1(>5 

letty, ronda, ghazely atd. Výsledek opét byl skvélý jako při první knizei 
ač obsahové nepůsobí »Formy« tak ucelené, jako >Kniha sonettow«, 
Krásu lužické srbštiny, jak se mu objevila při této zkoušce ohném, a 
vlastní snahu po nádheře a dokonalosti vnéjší formy vyjádři] sám v úvodní 
básni (» Formy*) touto slokou: 

Srbská teči! Tvoje slova hravá 
v rýmech líbezně a mocně zvoní; 
mně se radostí až točí hlava, 
když jak pestři motýli se honí. 
K nim se družit touží poletavá 
píseň, která z duše mé se roní! 
Rád zahrávám s formou v písní ráji, 
kouzlo zvu, v rej vodím slova vzletná, 
květy líbám, volám písně května, 
hájím rým a rytmus v srbském kraji. 

Obsahové, jak řečeno, nepůsobí kniha dojmem pevné spiatého umé- 
leckého celku; je to spíše několik menších celků, volné k sobe přidru- 
žených. Přes to však jest jednou z nejzávažnéjšich knih Cišinského a pro 
něj nejpříznačnějších. Prvý oddíl, nazvaný >Mjetele« (Motýli), připíná se 
k oddílu »W čichej samoče« z Knihy sonetů a jest přechodem k pozdější 
knize >Přiroda a wutroba*. Je zde více světla, více slunce, květů a 
vůně, než bylo v příbuzném oddílu první knihy, ač pořád ještě dominují 
soumračné nálady večerní. Sklon od samotářských snů a tesknot k životu 
a jeho úsměvům je zde již patrný. I na hřbitově vidí již básník život, 
jehož nekonečnost právě zde chápe; vyjadřuje to krásné v dvojici básní 
♦Hřbitovní lípy«, plné filosofické vyrovnanosti (str. 28.): Na podzim vítr 
rve sežloutlé listí a holými haluzemi potom táhne tichý smutek; pod 
lipami na lávce dříme stará matička ... Na jaře v týchž větvích šumí 
teplé vánky a vábí z nich poupata, listy a květy; ve zhoustlých ko- 
runách zpívá ptáče a ve stínu lip hrají si děti . . . 

Zcela jiného rázu jsou další dva oddíly, navzájem vnitřně si příbuzné: 
»Ballady« a »Romance«. V dokonalejším provedení zde dozrává, co klíčilo 
již v první periodě básníkovy tvorby. Gišinski blíží se zde lidovému duchu 
a tvoří na základě lidových povésti a názorů ballady a romance, které 
svou hotovostí předstihují vše, co bylo v tom žánru do té doby v Lužici 
napsáno. Zejména platí to o balladách. Nábožnost lužíckého lidu tvoří 
v nich základní tón; prohřešení proti nábožnosti a proti božím přikázá- 
ním jest v nich hlavním zřídlem balladického děje, který rovněž často 
vyplývá z provinění proti věrnosti a čistotě v lásce. Blesk zabíjí nehod- 
ného syna, ^který podléhá vábení tance, i když matka leží na márách; 
zrazená milenka v šílenství zapaluje v svatební noci novomanželům statek 
nad hlavou; dívka nedbající kostelních zvonů a ujíždějící « milým, co 
všechna dědina tráví na mši, hyne se svým milencem prostřed lesa, sra- 
žena vétvemi se hřbetu splašeného koně; nevěsta zkoušejíc svatební kro), 
v jakém smí v Lužici před oltář jen čistá panna, uchvácena náhle vý- 
čitkami svědomí prchá z domu, v divém úprku a v úzkostech zbloudí, 
v nastalé tmě klesá se skalnatého břehu do Sprévy a v jejích proudech 
nachází smrt. 



I6H Adolf Černý: - 



i Střed knihy tvoří vlastní » Formy «: sonety, šestiny, kanzony, kan- 

• r i ony a madrigaly, triolety a ronda, ghazely — myšlenkové obsahu nej- 

! niznéjšího, podmíněného mnohdy i charakterem různých téch řorera. 

Zajímavé přiostření knihy tvoří poslední oddíly: Epištoly, Satiry a 
l'4Mt(ramy. Elegie a melancholie prvního z técli oddílů hořkne již vzdorem 
u linévem, jenž plnou silou propuká v satirách a epigramech. >Epišloly< 
^ki^né ukazují, kde vybujelo žahavčí a bodláčí, které před tím v jeho 
prvotinách sotva počínalo pučeti. V cizinč, v nuceném vzdálení milované 
vlasti vzrostla, prohloubila se a sesílila jeho láska k ní, ale také ztvrdl a 
zhořkl jeho úsměv a ztrpklo jeho snivé, melancholické zamyšlení. 

Zenje 'S6e, ženje mi njej' tak wvsoko wutroba biíli 

za scrbski lud a za serbski kraj, jako nětk, hdyž so rudžu 

na cuzbje . . .^ 

Tak píše svému příteli v druhé epištole — a véru v souhlase s tím, 
vj) se v jeho duši dalo a co se v pozdějším jeho básnickém díle skvěle 
potvrdilo. Gišinski byl tehdy (1886) ze středu srbské Lužice, z Radwoře, 
píeložen do Šěrachova (Schirgiswalde), kdysi ovšem srbského, ale nyní 
j\t poněmčeného. Nebyl zde sice příliš vzdálen srbského území — vždyf 
iiťjliližší vsi na severu jsou již převážně srbské — ale přece jen byl mezi 
NiMnci, byl nucen kázati německy, byl odtržen od živé práce pro svůj 
liíL A to probudilo spící v něm vzdornou strunu ironickou, satirickou 
íi sarkastickou. Rozhodl se (v básni »Rozpominanje<): 

Njech je! Kaž wosud na mni toči, 
twar tón a taj ku barbu změju 
a w pěsnjach tež ju njezaprěju; 
wšak kóždy hlada, kaž ma woči.^^) 

Tím přišel na cestu, v Lužici dosud nevyšlapanou aneb aspoň 
sotva několika šlépějemi vyznačenou. ^*) Počal na ní mrskati zvrácenosti 
liíiské, osobní i společenské a národní, a to s takovou odvahou, přímostí, 
nooiirožeností a bezohledností, že to vyvolalo v Lužici pravý úžas a 
zdt^ěení — podobné, jako před lety jeho »Listy ze Serbow do Serbow*. 
PiEÍlel mu t>1o věci — satiry a epigramy — získaly tuze málo. Rány 
mi kovadlinu příliš bušily do svědomí a jiskry ze žhavého železa zpod 
klaiíiva příliš jistě a nechybně postihovaly cíl a vypalovaly mu nesmaza- 
telné znamení. 

Sloupat v taktu, jak se píská, 

s vlky výti ze vší síly — 

byla věc mně po vždy nízká: 

lož jsem mnohým nebyl milý.^) 

Ze Šěrachova, kde většinou vznikla kniha » Formy*, přeložen byl 
UiLrl r. 1888 do Drážďan, kde s počátku duše jeho těšila se poměrnému 
klidu. V Drážďanech jest dosti silná lužickosrbská kolonie (na 1000 

^) Nikdy ještě, nikdy mně srdce tak mocně nebilo pro srbský lid a pro 
sriiskou zemi, jako nyní, když truchlím v cizině ... 

2^) Budiž! jak osud mne soustruhuje, takový též budu míti tvar a barvu 
ii nezapřu jich ani v písni; vždyf každý zří tak, jak má oči. (Str. 135.) 

24) Epigramy Horníkovými. Srov. ">Slo lot lužicko-srb. poesie*, SI. Přehl. 
IIL ^{T. 42:^. 

^) Epigram XI., »Formy« str. 14r». 



J. Čiáinski a nová doba liornohiiické poesie. 167 

duši), která má i dva čilé spolky, je zde mnolio Cechů, Poláků a jiných 
Slovanů, i necítil zde Bart — aspoft s počátku — svoji osamčlost tak bo- 
lestné, jako by ji dojista byl cítil v jiném némeckém míslé, podobné 
od Lužice vzdáleném. Zbývala-li přece v duši prázdnota, vyplnilo ji velké 
méslo svými kulturními poklady a svým životem. Ke všemu — zdá se — 
nachýlila se nad hlubinu duše básníkovy bytost a duše ženy i zůstavila 
T ní svůj vábný, ale tajemný a mlčící obraz. A tak povstala v Drážďa- 
nech iresp. v dobé drážďanské) sbírka, vydávající svědectví o poměrném 
klidu a míru duše básníkovy, knížka >Pfiroda a wutroba« (1889), 
drobná sice, ale velmi milá, knížka vétšinou tichých úsmévů a rozjasně- 
ného pohlížení do svéta a do života. Knížka intimní, která nejlépe doku- 
mentuje jemný, lyrický talent CiSinského. Je to plné vyznění toho, co 
jenmé zaznělo v » Knize sonetů « v oddílu »W čichej samoče« a silněji 
ye Formách- v oddílu »Mjetele», Básník sleduje přírodu od zvonků 
sněženek a vůně fíalek až k astrám a zimnímu spánku přírody, origi- 
nálně pojatému v básni »Pohřeb léta« (str. 66.). Otvírá srdce dokořán 
barvám a vůni květů, i ptačím písním a bzučení čmeláků, vůbec všem 
ZYukám a kouzlům přicházejícího a rozkvétajícího jara. A najednou 
Y písních z přírody čteme jakýsi napovězený a nedopovézený, v půli 
přerušený sonet: »Dej do oka mi pohleděti!* 

Dej, okamžik aC v oko pohlédnu ti! 
Jak jásot skfivánčí by z něho hrál, 
jak nebe jas by v né se přelévat 
a viinč rQžf, silná k uzalknutí! 

Mně nechce v duši vstoupit závýsknulí, 
mráz časný růžím všecku vfini vzal 
a iHkdy azur se mi nezasmál — 
ó, popřej, do oka aC pohlédnu ti!*^) 

K jarním písním připojily se písně lásky — a ozývají se ojediněle 
i mezi písněmi letními a resignovanými tóny i mezi motivy podzimními. 
Jen několik erotik, ale přispívají k doplnění harmonického dojmu knížky. 

Po této sbírce se básník náhle a neočekávaně odmlčel. Ani nej- 
důtklivější žádosti, prosby a povzbuzování nejlepších přátel nedovedly ho 
lyvábiti na veřejnost. Mezi ctiteli jeho poesie vznikaly obavy, že odloží 
péro nadobro. Mnozí, i nejlepší lužičtí lidé měli mu to za zlé a hledali 
Tvsvětlení toho v jeho ctižádosti. Něco pravdy v tom bylo. Cišinski znal 
svou cenu, dobře věděl, oč vyniká z dosavadní lužické poesie, i byl při- 
rozeně roztrpčen chladným přehlížením, nespravedlivým (byf ne veřejným) 
odsuzováním nebo naprostým neporozuměním, s nímž se ve své čin- 
nosti setkával. Proto se uzavřel v sebe. Psal sice, ale prací svých ne- 
uveřejňoval. 

Až teprve nové životní utrpení vrátilo jej zase literatuře. 

(Pokračování.) 



*^ »Daj do wóčka mi zhladnyčl* (Str. 18.) 



Ifííí Dopisy: 



Z Bnžomberka. 22. pros. I90fi. 

(Kousek dějin slovenského probuzení.) 

Belo to před rokom. Ružomberok jásajiici vítal svojho novozvoleného 
turára, pána Andreja Hlinku. Postavili mu slávobránu a vítali ho 
všetci ... 

Volebný okres ružomberský bol jedon z najneuvedomelejších okresov 
slovenských, čo sa týká presvedCenia národného. AčkoFvek není tu krém 
niekoFko úradníckych rodin, pár poštovských a železničných sluhov ani 
jediného pravého Maďara, volievali tu vždycky kandidáta maďarského, 
rládneho. Vec úplné nelogická. S národnostným programom neodvážil 
sa vystúpif po dlhé roky nikto. — 

Samo město Ružomberok, zapadlé medzi vrchami, tiché až do ne- 
dávná, ležiace na břehu Váhu, bohaté majetkami, — vykořisťované bolo 
hanebným spósobom niektorými vlastenčiacimi rodinami ; narobily městu 
do 2 milionov dlhu. A Fud, váčSinou slovenskí sedliaci, platil. Prišiel 
Hlinka. Muž energický, nestarý, uvědomělý Slovák, vzdělaný a výborný 
reCntk. Zasiahnúc do mestskej správy tím, že jeho přičiněním zvolený 
bol slovenský výbor (ktorý pozdejšie zrušili), a vysvetliac občanom, jak 
^ufári sa s jejich majetkami, narobii si prvých nepriateFov, ktorí neštítili 
sa ani krivej přísahy, aby ho zničili. 

Ako uvědomený Slovák, zúčastnil sa Hlinka poslaneckých volieb, 
pi i ktorých prvý raz vystupoval v Ružomberském okresu Slovák, dr. 
VLívro Srobár, s programom slovenskej fudovej strany. Hlinka podpo- 
roval ho s energiou, jaká je len jemu vrodzená — a to pres zákaz 
biskupa-šovéna. Tím, že biskupa neposluchnul — urobil si nového moc- 
ně fio nepríatefe. — 

Následok volebného hnqtia sa skoro ukázal. Maďarský kandidát sice 
hol » z volený « pár hlasovou váščinou pomocou známého už maďarského 
lerroru — pomocou peňazí, pálenky, podvodu a bodákov, — ale fudu 
v Liptove sa razom otvorily oči. 

Takto ovšem tratih liplovskí »Maďari« pódu pod nohami. Ludový 
poliyb, ktorý ukázal sa v neočakávaných rozmeroch, chceli páni potlačit 
za každú cenu. DFa ich prevrátenej logiky potlačia ho, keď udru na 
I enlrum, hlavu, na vodcov, keď začnu prenasledovaf póvodcov pohybu. 
Bolo vydané heslo: »Zničif „pánslavských'* agitátorovN 

Podniknutý bol přemyšlený lúpežný nápad na všetkých uvědomělých 
ružomberských Slovákov. Prvý pokus urobili u spišského biskupa Pár- 
vylio. Renegát Ghudovszky*) podal u něho písomnú obžalobu liptovských 
;Maďarov«, ktorá naměřená bola proti Hlinkoví. Biskup Párvy, kterého 
obvinili denné listy s tých naj hnusnějších hriechov páchaných proti pří- 
rodě (pederastie), toto Ivrdenie dosiai nevyvrátil, ale za to súdi nad* 
Illinkom a zbaví ho kňazského úřadu z moci biskupskej. Hněv běsného 
novéna na biskupskom stolci nemá medzí. Tento nástupca apoštolov 



*) Týž, který později předsedal soudu v procese Hlinkově a soudruhu! 




r 



z Ružomberka. 16» 




v najposlednejšom (^ase úplné sa po- 
miatol. Prenasleduje kůazov a kaplá- 
nov slovenských — a tím zobúdza 
spiaci Fud. 

Po vyzdvihnutí Hlinky z kůaz- 
ského úřadu obmedzil sa Fud v Ru- 
žomberku na jedinú obranu — na 
boykotovanie kostola, z ktorého v>- 
tískali slovenčinu; děti stranily sa 
maďarčiacich škol. — Hlinka, zba- 
vený úřadu, bol pri najbližšej příle- 
žitosti žandárrai chytený a vsadený 
do vezenia. Za ním následovali: Dr. 
řrobár, Greguš, Janček, Gheben, Ma- 
řašovsky — a celé desiatky uvědo- 
mělých Slovákov pohnané boly před 

SÚd. Aby lato lúpež OSObnej slo- Andrej HUnka. 

body mohla byf převedená s úplnou 

istolou, povolané boly na ten čas do Ružomberka*) kromě žandárov 

ešte 2 kompanie vojska. 

To asi sú události predchádzajúce zat(:ení Hlinky a spoločníkov. 
Dr. Šrobár vypuštěný bol po Vj^ mesačnej vazbě. Andrej Hlinka, Jur 
Greguš, Andrej JanCek, Peter Gheben vytrpěli óYg mesačnú »vyšelro- 
?aciu<' vazbu pre preCin (nie zloCin!) poburovania proti Madarstvu! 

Mimo týchto 4 obžalovaných pohnaní su před súd ešte 12 po- 
přední mešfania ružomberskí, medzi nimi i výborníci mestskí. 

» 

Pojednávanie ružomberského politického processu dalo na seba dlho 
6akaf. VázĎovia len seděli a seděli, trápení súc stálou neistolou svojho 
osudu viac, jako vazbou v starom páchnucom vezení v spoločnosti lotrov . . . 
Zachádzania s viizAami bolo surové. Jeden od druhého boli po celý c^as 
oddělení a styk s jakýmkoFvek človekom možný bol len v přítomnosti 
fiškusa a strážnika, takže vázňovia konečné boli rádi, keď nechodil ich 
nikto navštěvovat; aspoň neviděli tak nadfúkanú a jedovatú tvář fišku- 
sovu, klorý i o tom rozhodoval, o čom má vezen s návštěvo vat efom 
hovořit Prechádzka dovolená bola len 1 hodinu denně v přítomnosti 
strážníka s nabitou puškou a nasadzeným bodákom. . . . 

Po dlhom odkládaní ustanovený bol deň pojednávania na 2G. listo- 
pad. — Obžaloba fiškusa Belopotockého (jak vidět, rodilý Maďar!) je 
dlhá, predlhá ... — Ale tiež je málokedy videf toFko nesmyslov poíiro- 
made. Nie som sice juridicky vzdělaný, ale po prečítaní obžaloby uchvá- 
tila ma hrůza — hrůza nad tím, jako móže člověk, kíorý robí si ná- 
roky na názov intelligenta, dačo takého napísaf. Ale konečné nie divu — 
veď p. Belopotocky je uhorský královský íiškus! A takýmto stvorám je 
všeličo dovplené! Trochu zabrnká na vlasteneckú strunu — a už je 
dvadsaf >panslávov« v chládku. Posbiera vo svojej fiškusskej hlóvke 
trochu falošných vědomostí o Kollárovi a ruském carovi, rozloží pekne, 



*) Ač Ružomberok má svou posádku. 



^'-^ 



; l^iO Dopisy: 

J že íí strašní »panslávi« ohcú predaf našu drahú »vlasN 2a skutotné 

ruské ruble — a dvadsaf »panslávov« odsúdia. A íiškus^ sudcovia, no- 

^ tári» im eSte aj pisári čakajú na voliake masné sústo, ktoré im hádza- 

I yaju za jejich vlastenecké kúsky. 

Process ružomberský vzrástnul zatím na vec, ktorá netýká sa už len 
mii^íitu u osOb, ale predovšetkým celého slovenského národa a vzdela- 
nélio svela vóbec. Pri processu zastúpená bola tlač česká, anglická, ne- 
mei^ká a francúzská; dókaz, že na ružomberskú Golgathu obracaly sa 
Oťi vzdělaných národov so zájmom. 

A nepriatelia akoby chystali sa výrok sudu ůkoreniC. Jedovatý 

I biířkup Párvy suspenduje kaplana Tománka po dva krát a prehadzuje 

I lío po horských kaplankách len preto, že rozšiřuje medzi Fudom »Slo- 

I venský Týzdenník"* a ^Tiudové Noviny*. Konečné pošle ho do kláštor- 

ného vezenia. Vypovedá Slovákov z Liptova zo spišského semeniéfa. 
V oklóbri přesadí pod vyhrážkou ' suspensie farára Moyša z Luček při 

I Ríižoinherku preto, že rozšiřoval slovenské časopisy. Presadenie Moyša 

dpje sa spósobom opravdu barbarským: z biskupského nariadenia žan- 

' díirmí íjhsadia Lučky a bránia, aby lud neodprevádzal oblúbeného fa- 

ráia. Bi^up zas docielil opaku: Statoční Lúčania nielen že nepřijali 
ma< Taronského kňaza, ale uzavřeli boykotovat kostol dotial, dokým im 
MovÉa rievrátia. Případ lúčanský je pozoruhodný: Dosial nedalo sa ani 
len mysief, že by pobožný slovenský sedliak upustil od církevných 
obnidov — pre slovenčinu. A na Lučkách robia tak: Narodí sa dieCa — 
pokrsíia si ho doma. Zomre — otec ho pochová bez kňaza. Statočných 

I Lúeaoov prenasledujú, trápia žandármi. Troch zavřeli — je zas nový 

pro^ es v Ružomberku vo výhfede. A Fud myslí vždy na ružomberských 
Oii>iidzeneov — a trpí . . . 

Výrok nepřekvapil nikoho. Týden před ružomberským súdom za- 
sedal v fVešporku krvavý siíd nad našim Jurigom. Výrok jeho je známý. 
Po tomto výroku a po řeči ministra Andrášyho na uhorskom sněme, ktořá 
predehádzala bezprostředné výrok sudu ružomberského, v ktorej sype 
oheň a .^íru na národnostných agitátorov, nedalo sa nič lepšieho oCakávaf. 
Rozsudek je strašnější, keď si pomyslíme, že vynesený je nad 
[uilini li plné nevinnými. 5 rokov 8 mesiacov a viac ako 6000 konin 
pokuty f Vražda! 

Teníz je otázka, či sa dačoho tímto docielilo so strany vlády. 
Majiili dáky účinok, tyto processy. (V Prešpurku 4, tlačové processy 
Slov. Týždenníka počtom 12, Ludových Novin počtom 15, tlačová pra- 
vola Níii\ Hlásníka, Dolnozemských Slovákov atd.) — Ovšem že majú. 
Tak rýchlo sa nebudí fud ani časopisy, ani slovom jako jedním takýmlo 
pioijessom. 

Daj Bože len čím viac takých Párvych, Ghudovszkych ! Este budeme 
vďacní tomuto slovenskému renegátu, tomu ubohému královskému fiš- 
kusovi í Len búrte a zobúdzajte fud ďalej — a stavajte 
nové ř. aláre, lebo Juriga má pravdu, keď hovoří: »Slohoda rodí 
sa za mrežami žalára!« A veta Šrobárova, ktorú povedal před 
súdom: »Pravdu a právo prebudeného Tudu ani žalárami, 
ani 5 i b e n i c a m i n e u d u s ia« — je dnes naším přesvědčením. — 



r 



Z Lužice. 171 

Úvodný článok Slovenského Týždenníka : » Budeme nosif 
trnové korun y,« písaný po výroku siídu nad Jurigom, vyjadřuje vý- 
borné náladu po celom Slovensko. Keď je třeba — budeme nosif trnové 
koruny — za tú našu slovenčinu! 

Odsúdení sú jako bájeCní rozsievači a jejich semeno 
padá na póda úrodnú. — Uros Boor. 

Z Lužice. (DokoDčení.) 

(Mačica Serbska. Serbski dom. ©a^robfo a Raj. — IRowna zhromadžizna To- 
wařstwa ss. Cyrilla a Methodija, ^at^olSřt 1Jo«ol. — Kulow. — Towařstwo Po- 
mocy. — Skhadžowanka a snahy naší mládeže. — Směs. — Naše tužby.) 

Jest mi tedy s lítostí doznati, že monumentální budova Srbského 
domu, jediná v mésté svým překrásným, přes 60 metrů dlouhým prů- 
čelím — jest prozatím pouhým činžákem, do nOhož náS- venkovský lid 
skoro nemá přístupu. »Kofejownja« (kavárna), která jest v ném nyní 
zřízena, mohla v ném také býti pro budyšínskou intelligenci, avšak v patře; 
přízemí melo být vyhrazeno přicházejícímu do Budyšína lidu, jenž stře- 
diska si přál a příspěvky na dům obétavě skládal. — Jedinou útéchou 
našinců jest, že krásného staveniště, Smolerem pro účely matiční před 
40 lety výhodné zakoupeného, přes všechny nástrahy přece jsme neprodali, 
ačkoli k tomu i naši malomyslnéjší lidé svého času úsilné radili. Vyčká- 
vejme tedy. Časem jistě se domůžeme, čeho chceme. Tím spíše, že zří- 
zení mostu přes údolí Sprévy (od silnice drážďanské k Lubinské véži) je 
zabezpečeno, a dům náš tím se octne na rané, uprostřed čilé komunikačně. 

Smutno a kormutlivo jest, že pro tyto obtíže a stálé finanční ne- 
snáze nemůže se Mačica Serbska při nejlepší vůli dostati k nejvlastněj- 
šímu svému úkolu : vzdělávání, povznášení lidu. Vydány dva sešity vědec- 
kého >Casopisu« — vydán lidový kalendář „^fd^cbseua!*, a dost. Starosti 
o dům přespříliš činnost Matice zadržují. Doposud » Serbski dom«, na nějž 
úhrnný náklad daleko převyšuje 300.000 marek, pouze z třetiny je naším 
majetkem, jest nám na něj sbírati dále a co nejobezřetněji jej spravovati, 
Štěstí, že máme v notáři Michalu Cyžovi povolaného »zarjadnika domu«. 
Právem za nezištnou svou práci hlučně byl pozdraven. 

Co se týče Matice jakožto spolku literárního (jímž vlastně jest), jen 
tato data: Příjmů bylo 3427*30 mk., vydání 'IbOhM; »zastatych« (dluž- 
ných) příspěvků*) od 67 členů vybráno 496 mk. — Knihovnu matiční 
vzorně vede seminářský učitel v. v., neúmorný K. A. Fiedleř. V minulém 
roce přibylo jí 234 čísel. Z knihoskladu kantor G. Kaplef odprodal 688i 
výtisků rozličných spisů, hlavně čítanek a kalendářů. 

O dolnolužickém odboru M. S. referoval H Jordán Popojski. **) 
Oznámil, že péčí faráře B. Šwjele v Chotěbuzi vznikl odbor filologický, 
slibující výsledky zdárné. Též založena knihovna. — 

*) Členský příspěvek 4 mk. (5 koř.) ročně; za to mimo jiné publikace 
spolkové dostávají Členové kalendář ..^fd^eb^enaf" a cenný sborník vědecký: 
Časopis Maéicy Serbskeje (ročně 2 sešity). Přihlášky, jakož i příspěvky na 
»Serbski dom« přijímá: Professor dr. Arnošt Muka, Frciberg, Sasko — a Dom- 
prediger Jakub Sewčik, Bautzen, Dcmstift, Sasko. 

**) Jemu též (Kantor H. Jordán, Papitz, p. Krieschow, Preussen, Nieder- 
lausitz) zasílají se členské příspěvky (1 mk. = 1*25 koř.). 



1'72 Dopisy: 

Po přehlídce práce následovala přehlídka ztrát. Bylo letos čeho 
vzpomínati: ztratili jsme čestného předsedu spolku, děkana budyíinské 
kapitoly biskupa Jurije Lusčanského. Byl také skutečným pfedsedou 
Matice a nehynoucích zásluh si dobyl o vybudování Srbského domu. Byl 
vlastencem na slovo vzatým a horlivým spisovatelem náboZen.skýin. Před- 
časné nám jej smrt vyrvala! — Minulého roku opusíjl nás i jeden 
z posledních dosud žijících zakladatelů Matice, Jan Gólč, farář v Rakecíťh, 
59 let byl jejím členem, nevystupoval v písemnictví a vůbeu veřejaosli 
nebyl znám, avšak na svém působišti rakečanském vždy se osvédčoval 
jako >tvvjerdy Serb«. Srdce ryzí, charakter. 

Na konec porad matičních bývají návrhy, a tu mimo jiné letos po- 
"I voleno 60 mk. roč. na přílohu G. M. S., jež by obsahovala v> značné doku- 

menty, týkající se déjin našich, s názvem Godex Sorabirus Diplomatícnis. 
3. října sešly se nanovo odbory Matice Srbské, beztoho o reliko- 
nocíeh na ně není času. Radostné bylo hojné účasteiiáiví; není uu^e 
věc ztracena, když tolik zdárných sil o úkoly se blási. — Referát 
o práci odborů SI. Přehled již přinesl, ale přec ještě sa vracím k jedné 
věci, mně osobně zvlášť blízké: ke vzniku lužického časopisu 
pro děti. 

Potřeba je pociťována dlouho. Před 20 lety Jos. Juříková ve Starém 
Trgu u Slovinského Hradce ve Štyrsku vydávala dětský časopi&ek v řnáé 
evropských jazyků. R. 1888 počala jej vydávati také hornolužicky pod 
názvem »9íiebieffa fa^robfa«, nevyšlo však více, než jedno číslo. Caso- 
pisek nehověl našim potřebám i nemohl se u nás zakořernli. — Poz- 
ději sám jsem usiloval o dětskou přílohu při » Lužici*, a ovSem jsvm 
ji chystal v jednotném pravopise a tištěnou latinkou — alo k usku- 
tečnění nedošlo pro íinanční obtíže. Nyní téhož ůkoiu s opravdovou 
chutí se uchopila středoškolská naše omladina budyšínská s nadOijnýtD 
kandidátem učitelství Raehiowcem (Fr. Králem) v čele. Lonskt* vánoce 
přinesly první číslo, jímž podnik šťastně zahájen; čísla následující, vydaná 
k velikonocům, o svátcích svatodušních a na »Micha/a*, naduji naSicb 
j nezklamala. Zároveň nalezen vhodný způsob, jak časopis zabf»zpečiti 

I hmotně a dostati jej do lidu — přikládá se, jak na téchlo místech 

; již napsáno, k našim rozšířeným týdenníkům: »@al^OÍ)ta« k Srbským 

] Novinám, »Raj« ke Kat. Poslu. Obsah obou celkem je stejný, jen 

vyznání drobných čtenářů podmínilo některou odlišnost. Podle zevnéjíku 
\ časopisy rozeznáš hned: >Raj« tiskne se latinkou, »Sa^robEa* šra- 

bachem a zastaralým, neslovanskýra »pravopisem«. Literárné je si hrstka 
Srbů katohckých vychována mnohem pokrokověji nežli vMšitia evan- 
gehcká. Kéž brzy nastane obrat! — Po letošním vánočním čisle časopis 
bude vycházeti měsíčně. »©af)robía< Smoleřova, jak v SI. Přehl již 
oznámeno, bude za pouhých 12 fenigů ročně, na »Raj* se při »Rat. 
Poslu* zřizuje fond, aby mohl býti přikládán úplně zdarma. 

Velikou váhu přikládám valné hromadě »T o w a ř s t w a ss, C y r 1 11 a 
a Methodija«, konané 24. květ. v Radwoři. Bylo dobře, že konána 
za účasti lidu. Ať národ zví, co se děje pro jeho dobro a že se po- 
kračuje v duchu Hórnikově. Přemnoho nezištné práce a Lásky josi ulo- 
ženo v edicích spolku, zejména v orgánu jeho, jímž iesí *Hťií()OlftÍ 



r 



z Lužice. 173 



^ofol«. Mnoho změn prodělal postupem doby: původně měsíčník, ani 
ne po ročním trvání počal vycházeti dvakrát měsíčně; nyní už po 
deset roků vydáván je každou sobotu, jako »Serbske Nowiny«. V jeho 
vedení se vystřídala řada osob, následovalif po Horníkovi Rola, Lusčanski 
a Skala; osobní tyto změny však nikdy nepřivodily změny ve směru 
časopisu, jenž vždycky zůstal lidovým a národním listem v nejlepším 
slova smyslu. Po dlouholeté redakci Skálově »ířat^OÍffi 5Pofoř« rokem 
1904 převzal podepsaný a dosti nerad s ním se loučil, odcházeje téhož 
roku 7* Budyšína. Nyní po faráři Žurovi »ířat^olftt 5Pofoř< rediguje 
Jakub Šewčik.*j 

Od něho očekáváme velmi mnoho. Běžíf o záchranu a povznesení 
ethnograíicky dosud nejzachovalejší části našeho lidu. Vždyť nezdravé 
cizí vlivy houževnatě i sem se prodírají a mnoho škod už nadělaly. 
Šewčikem, doufám, postavena pravá osoba na pravé místo. Je mužei^ 
z lidu, a jak proň je nadšen, dávno projevil skutky a nyní také slovem 
hned na začátku své redakce. Mluví z jeho »^ofo^a< mužná pevnost 
a vzácná vlastenecká upřímnost, chválící, co chvály hodno, nemilosrdně 
však také tepající veškeru sobeckost a obojakost, nechť se jí dopustil 
kdokoli. Co Sewčik slíbil, nastupuje nový úřad, že totiž » věrné bude 
tlumočiti tlukot srdce svého lidu-, hned skvěle plní; není pochyby, že 
»fí. 5p.« kráčí vstříc době nebývalého rozkvětu a rozšíření až do po- 
sledního domku lužického. Velikou měrou k tomu přispěje věc na pohled 
vedlejší — inserty, jež Šewčik zavedl a jichž už nyní je hojně. Ku 
podivu, že dávno tohoto zdroje příjmů nepoužito, zejména když 
časopisu stále bylo zápasiti s nedostatkem. Považte: za dvě marky 
ročně 52 čísel nejméně po 8 stranách velké osmerky pro 7 — 800 pla- 
tících čtenářů (ač i to je počet obrovský, když všech katolických Lu- 
íičanů není víc než 12.000)1 Nyní situace rázem se změní, časopis 
bude zajištěn a už se mluví o zábavně poučné příloze. 
Koho by takové čilé zápolení nepotěšilo! — Též organisace důvěrníků 
spolku, jež po desítiletí dřímala, vzkříšena k novému životu a k účinné 
práci. Ani radwořská »híowna zhromadžizna« nezůstane zase na léta 
posledním valným shromážděním, jako posud bylo nechvalným zvykem: 
bude nyní svolávána každoročně a vždy na jiném místě, aby se zájem 
o spolek šířil. Pro příští rok bych navrhoval Kulow, jedinou pruskou 
katolickou farnost, bohužel však ze všech národně nejzanedbanější. 

Takové oživené porady, jako byla radwořská, neminou se účinku 
ani na úhoru — řeči, jako byla řeč lubijského faráře a spisovatele 
Jiřího Wingera, nezůstanou beze stop. Slovem: valná hromada v Ra- 
dwori vydařila se krásně a mnohoslibně do budoucnosti.**) 

Ve středu svatodušní konána 26. valná hromada Towarstwa 
Pomocy za studowacych Serbov. Jmění spolku, založeného ideální 
snahou polského spisovatele Alfonse Parczewského, několika značnými 

*) Časopis právě ukončil 45. ročník. 

**)Co toto píši, čtu o podobném, hojně navštíveném shromáždění, konaném 
v Kulowé 11. listopadu. Iniciativa vyšla ze spolku, o zdar akce má zásluhu 
mistní kaplan P. Wojciech, a ovšem v prvé řadě také faráři Žur a Wingef, 
kteří o schůzi řečnili. 



174 Dopisy: 

dary vlasteneckými a číenskými příspěvky vzrostlo na 23,'40á:'98 mk. 
SiuSný to jistě kapitál, z jehož úroků letos poděleno 9 studujících slřcd- 
iiíeh a vysokých škol úhrnným obnosem 600 mk. Ovšem třeba si po- 
V /.dechnouti: Jen aby hoši také se osvěd<5ili! Máme zlé zkušenosti. Za 
studií mnozí chutě brali podpory, později však obrátili se k rodné 
Lužici zády. Na našich evangelických školách je hrozný nedostatek 
učitelských sil — a přece mih' krajané šmahem prchají domést, aniž 
by si vzpomněli » pomoci*, kdysi z krvavých srbských grošů jim po- 
skytované. A přece by je mělo syědomí vybízeti, aby dosáhnuvše výnos- 
íiého postavení, vrátili » pomoc*. Podepsali sice svého času příslušný 
revers, ale to jsou malicherné věci a snadno se na ně zapomene. Ani 
ěleny spolku se nestali, ačkoli roční příspěvek je pranepatrný.*) Vý- 
ÍHiru lze jen přáti trochu více říznosti a vůbec agilnosti. Počet členstva 
rozhodně by mohl býti větší; náš lid není skoupý, ale ovšem také chce 
vidĚti, co se děje a jak se s jeho dary nakládá. Proto je škoda, že 
svého času padl návrh, aby stipendisté byli jmenováni v novinách. 
Časy se mění, i náš lid o lecčems už soudí jinak, než před padesáti lety, 
a naše taktika měl^ by s tím faktem počítati. Nutno, aby konečně i u nás 
na místo všelikých ohledů nastoupilo jednání naprosto otevřené ve všem. 
Hřowna skhadžowanka serbskeje studowaoeje 
mřo džiny také tentokrát pěkně se vydařila. Dorůstají nám někteří 
nadějní hoši, a ti s opravdovou láskou věci se chopili; ovšem přispěla též 
okolnost, že skhadžowanka konána opět. v lyzelužickém kraji. Jest si 
vsak přáti, aby tyto sjezdy pořádány byly na pomezí našeho uzemil 
Ne nadarmo zakladatelé skhadžowanek do stanov přijali paragraf, že 
mají býti sjezdy pořádány na ohrožených místech, »hdžež Serbstwo 
hinje«. Tam ovšem podobný slet mnoho by vyžadoval energické práce, 
aniž by výsledek se zdál zvlášť velikým; byl by však za to pronika- 
vi^^jším a práce vykonaná — pravou prací apoštolskou. Sám jsem viděl 
slzy v očích obyvatele z Wjelečina, že po dlouhé době zase 
jednou muž v lepším kabátě k něrnu promluvil rodným jazykem. Jak 
ti prve dobrému muži by zazářil obličej, kdyby uviděl a uslyšel slav- 
nostní přísahu zástupu mladistvých nadšenců! Za rok po skhadžowance 
iieehf studenti přijdou se přesvědčit, zda símě vzklíčilo. Zakládání ná- 
rodních spolků v ohroženém našem kraji rozhodně již stanovami skha- 
džowanek jest úkolem naší studující mládeže. Af jej nyní provádí^ 
vrátivši se k praksi bývalých let. Do Hušky, Budestec, Wjelečinu 
skhadžowanky zase svolávejte! — Njeswačidlská skhadžowanka oslavila 
t.iké Čišinského — oslava však nedopadla podle očekávání; ani 
slavnost zasazení Horníkovy desky**) nesnese přísnějšího měřítka. Ghy- 
héla rada si arších, zkušených Hdí, jejichž přispěním obě manifestace 
mohly nabýti rozměrů velkolepých. Tak koncert v Khrósčicích mohl se 
sLáli s p o 1 e č n ý m holdem***) v š e ch místních a okolních spolků 



*) 1 mk. (= 1*25 K); adressa pokladníkova: Burgerschullehrer Polan, 
Hautzen, Sasko. 

**) Psáno o ní v 1. Čísle tohoto roč. 

***) Podobně pochybeno, že nepozváno k slavnosti veškeré studentstvo, 
tiik že pražská »Serbowka< zůstala samotná. 



r 



Z Petrohradu. 175 



památce velkého rauže. Naším heslem budiž společná práce, jako 
jsou společnými nám všem ideály naše a naše zájmy. Rodina naše je 
tak skrovná, že nesmí býti nic osobního v usilování našem. Právě snaha 
Hórnikova, tak dojemná svou obětavostí a zářivou čistotou, vždy a ve 
všem nám budiž vodítkem — a křišťálový jeho charakter stělesňujž 
se v nás všech! ^ 

Důležitým činitelem v probuzení lidu jsou národní spolky, z nichž 
na přední místo stavím jednoty pěvecké, pěstující u nás též divadlo. 
Nejvíce tu vynikly ralbická »Lilija< aradwoř8ká»Meja«. 
Ralbicy samf si opatřily slušnou zásobu zdárně přeložené a zpracované 
příslušné literatury, u nás dosud prachudičké, »Meja< dokonce chystá 
představení Jiráskova >6era«. Až se budou psáti naše dějiny posledních 
deseti let, Mikřawš Hajná, jakož i po výborném a talentovanénx 
Sřodenkovi Jan Andricki, po^ásluze v nich budou oceněni. 
A to tím spíše, že působení jejich blahodárně účinkovalo na jiné spolky, 
aby také setřásly cizí živel a vymanily z nedůstojných jeho pout náš 
spolkový život. Stávají se sice dosud případy obojživelnictví (na př. 
německá slavnostní řeč při svěcení praporu katol. besedy v Jaseňci, 
•smíšené* programy téhož spolku a pod.), ale již jen výjimkou. K tomu 
časopisy naše každý takový případ bičují, nač dříve nebývalo ani 
pomyšlení. Vždyf tomu není dávno, co pracovníci v >Liliji« a »Meji« 
denuncováni a nazýváni radikálními ztřeštěnci. Oni však vytrvali a zne- 
náhla opanovali situaci. Samotný Budyšín daleko předhonili a popohnali 
i živořící »Bjesadu< k jakési obnovené činnosti. Taktéž v Budy síně hor- 
livým Wingeřem založena naskrz lidová » Jednota* pro místní katolické 
Srby (kdy loudou následovati evangelíci?), znova probuzeny Khwačicy, 
a — což je nad jiné důležito — také pruský Kulow, kde se ustavilo 
. »Bratrowstwo*. 

A je také nutno napnouti všecky síly. Není sice pravda, co tvrdí 
Andree, že každá hlídačská budka na dráze v Lužici znamená před- ' 
boj nika germanizace, přece však nová trať železniční, vedoucí napříč 
naším krajem z Wósporka do Kamjence, mnohé popudu dává k pře- 
mýšlení. Dne 30. dubna odevzdána dopravě až po Radwoř; též spojení 
železničpí z Rakec k pomezí pruskému a dále přes Komorow a Kulow 
do Wojerec je takřka hotovým skutkem — již z jara se zaryje rýč 
v panenskou půdu. Prospěch hospodářský, vyplývající pro kraj z no- 
vých drah, je nepopiratelný — a z toho důvodu také je pozdravujeme. 
Jen se obáváme, aby národnost na4e z těch novot nevyšla pošramocena! 
Nastává nám vážný úkol, jak poněmčovací vlivy nových komunikací 
vhodně paralysovati. Miklawš Andricki, 

Z Petrohradu. 10. prosince 1906. 

(Soud Něbogatova a soudruhů. — Nebezpečí japonské. — Triumfy černo- 
sotnénců. — Jan KronStadtskij. — Witte. — Před volbami. — Bomby. — 
Pronásledováni osvětné činnosti. — Finsko. — Umění. — Není dovoleno.) 

Nejvýznamnějších a nejpoučnějších lekcí dostává se nám nikoli ve 
školách různého druhu, nýbrž v kasárnách, na pevnostech daleko od 
lidí, v soudních síních . . . Jedna z těchto lekcí koná se právě v mém 



17fí Dopisy: 



Be]bU£§fm sousedství, v Červené natřených kasárnách námořnických. 
Tentokrát nejsou souzení prostí námořníci po stech jako v Kronštadté, 
Sveiiborgu, Sevaslopoh atd., nýbrž skupina vyšších důstojníků s exadmi- 
rálem XiMjojíalovem v Cele. Jeden náš feuilletonista napsal, že tento 
urozený Sancho F^iísa jest souzen za to, že nechtél a nemohl bv1i 
Donem (Juijotem. Procesem v\plýyá nedávná minulost znova na povrch 
ne již vzpomínek, nýbrž citů : znova zatínají se pésti při pomyšlení na 
ony naše civilní i vojenské správce, kteří posílali hladové, špatné v}'cvi- 
čené a špatné ozbrojené vojáky na asijské hekatomby a kteří, připravivše 
nás tak o to, Čeho jsme za dlouhé veky získah, umínili si nyní po ví- 
tězství nad »vnitfuím nepřítelem* vrátiti se ke »statu quo ante bellům*. 
U nás však nikdo n£slySí Japonců, nikdo nevénuje pozornosti novým 
chmurám na dalekém východe — slyšíme pouze rozkazy Stolypinovy. 
vidíme cliytrácký úsměšek Gurkův a v pozadí odevšad se hrnoucí bandy 
»lidu« s kyji a ostatními* revolvery v rukou . . . 

Zástupcové rOíhto domácíťh bašibozuků, tof nejnovéjší političtí pae- 
dagogové naší doby. V^ Odésse téchto dní opét se chystali udéliti lekci 
studentům a židům — v Petrohrade dostali k pokusným výstupům 
obrovskou Míehajlovskoii jízdárnu, v níž bývají obyčejné pořádány koAské 
závody gardových důstojníků před tváří celého dvoru. » Ruští lidé* usa- 
dili se také v pobožných zátiších » bratrstva palestýnského«, » útulku sv. 
Hf>ry Albos- iLtd. Tam pravé mívá své nadšené výklady »divotvorce* 
Jan Kronštadtskij, tob krátě již demaskovaný a opět zdvihající hlavu do- 
konce proti vůli metropobtové —- a k velké mrzutosti četných kollegů, 
kteří mu závidí liobly a obrovské sumy, procházející jeho rukama. Pravé 
TČei-a apoštol Kroněladtaííij svou řečí »0 židech v revoluci* shromáždil 
zá.^tupy »istinnO'r(isskicb Ijudť^j* a dokazoval jim ad oculos, že židé sami 
pořádají $i pogromy, jimiž se trestají :ea vlastní provinéní proti vládé. 
Go^^ol kdysi psal o vdové, kterou přikázal zmrskati méstský hejtman, ale 
která se sama zmrskala — i není divu, že nyní celé zástupy lidí naučily 

^ se tomu uměíií a uspořádaly si pogromy. — >Ješté nékolik takových 

pogromů, jako byl bélostocký a siedleqký, a ,kramolnici' (buřiči) se 
jislé upokojí «, pochvalují si »sojuzniki« (členové » Sojuzu russkich 

, Ijudéj*), rosícházejlíie se z jízdáren a křesťanských útulků a tisknouce 

pod paží svo nože, připravené nejen na židy, ale i na křesCanské konsti- 

I tucionalisty. V různýtli hnízdech téchto »sojuznikův« na provincii ná- 

leží již k po^adu schůzí, volati >smerf kadétam.U 

Jsou lidé. ktefí tvrdí, že Witte mne si ruce, domnívaje se právem, 
le oyní>jší řádéní Dubrovinů s portefeuilly i bez nich nemůže přece 
trvati dlouho ani v takové l^oloasii, v jakou chtéjí patrné Rusko promé- 
nili. A [mtom bude třeba zahájiti kampaň, která by postavila v čelo 
vlády obratného br. WiUebo, 

Mo;řnu-[i to (^i ne, nikdo ovšem neví a nemůže védéti. Co se týče 
"VViitelio samého, jest pouze známo, že přestal již býti nesmiřitelným 
v nékterjeb vťcech, o nichž nechtél slyšeti ani v posledním období 
své slávy. 

^Pohai podali důka^ velkého politického smyslu, rozcházejíce se 
s kudely.* tvrdí mimo jiné n>7ií hr. Witte, »Nemají proč jíti s nimi. 



I 



r 



z Petrohradu. 177 



ponéyadž i bez cizí pomocí budou míti jistou autonomii. A nejschop- 
néjSí hlavou v státní radé jest hr. Korvin-Milewski z Litvy ; ten poCítá se 
skutečností. « 

Takto bývalý diktátor připravuje se pro všechen případ k nové 
úloze, zkouší už nyní zásadu »divide et impera«, ba slibuje Polákům 
dokonce autonomii, kdežto před rokem nechtél slyšeti ani o připuštění 
polštiny do obecních úřadů nebo do university. 

Zatím se připravujeme k volbám. Jaký to ohromný rozdíl v náladě 
společnosti i v taktice stran u srovnání s první volební kampaní ! S vy- 
naložením všech sil udržujeme zbytky prchajících nadéjí — ne ve vý- 
sledky voleb pro jednotlivé strany, ale ve výsledek voleb vůbec a v čin- 
nost třeba nejlépe zvolené dumy. 

>Rozeženou ji opét, všecko zničí, udusí — nevidéti konce obétí, 
sklamání a muk.« To slýcháme nejčastěji. Nejšfastnéjší jsou doktrineři, 
nebo mladí fanatikové z tábora sociálné demokratických >borševiků«, 
kteří dosud nepřestávají véřiti v divy, jež vykoná » revoluční národ*, 
a proto nevéří v žádnou dumu, parlamentarism atd. — nebo jejich 
protivníci, » socialisté revolucionáři*, kteří věří v magické následky ter- 
roristických činů, za néž sami do 36 hodin hynou na šibenicích. 

Neslyšel jsem výbuchu posledních dvou bomb, za néž viceadmirál 
Dubasov povýšen na skutečného admirála, ale četl jsem, jak postavili 
kočár s obéma útočníky do nákladního vagónu, připiatého k lokomotivč. 
a jak je kamsi odvezli. Byla to asi nejen poslední, ale i první jízda 
kočárem téch lidí — chudého novgorgdaJ^éhgméšfána a moskevského 
sedláka. Bože, co jich už T^iynuj^^^astí^ Zdali pak ukrutný 

moloch historie, ve jménu jeho4/^^-Ý^ekD TO^^jeSj^ nékdy aspoň 
čtvrtinu tajemných jmen, jejidR 4^site)é^^K^|xa(|' ^i^nkemi a před hlav- 
némi ručnic pečlivé chrání stc mtosĚáioS A TOíaŽmeAže tragický konec 
téchto železných povah stává ^é; ppli^^^ďs^rz^ečpoii obětí falešných 
koncepcí a nemožných snah l)olttjcKý6jř.\ V'''" i] 

Ohromné rozbujení banífesty^^ i^lel^vélrf' i í^t^vů/ci revoluce, kteří 
v nejvétším víru nemají časuk přppýšfeti^foubj^i y^jistých důsledcích 
akce revoluční, totiž o téch, žex^vloJřé;{)|řfliší:iAáWuvédomélí, ale ener- 
gického temperamentu, vyšinuvše slftv^ normál pfen kolejí vrhají se často 
na scestí osobní bezuzdnosti, a zapomenuvše posvátná hesla, počínají na 
vlastní pěst krvavé řemeslo. 

Proto znova se hlasitěji rozlehlo heslo osvěcování, poučování a vy- 
chovávání lidových davů. Ale po krátkých okamžicích tvořivé svobody 
i na tomto poli se množí řetězy a zrádná osidla všelikého druhu, flady 
špehů obojího pohlaví větří politiku i tam, kde jí není opravdu ani za 
mák, denuncují, zavírají do vězení, vypovídají — a tak rozmanité osvě- 
tové a kulturní posice zůstávají zase ladem, bez svých oddaných pra- 
covníků. 

I tak nepolitická jinde věc, jako boj s alkoholismem, jest u nás 
yelmi nerada viděna, provádí-li se opravdu vážně, totiž v duchu novo- 
dobé abstinence místo starého odříkání se pití na měsíc nebo na čtvrt- 
letí přísahou před popy. Po uplynulé lhůtě ubozí »zapřisáhlí« nevědomci 

Slovanský Přehled IX. 1907, cis. 4. 12 



178 Dopisy: Z Petrohradu. 



♦ 

I 
I 

v oddávají se pití ve dne v noci, až — po přestálém bití na policejních 

strážnicích — upadají* v delirium tremens. 
j K pochopení této podezíravosti vlády proti antialkoholikům lí^eba si 

připomenouti, že vláda jest přece výčepníkem ve velkém, ponévadž vý- 
roba a prodej lihovin jest státním monopolem. Následkem toho také 
v posledních dobách, co několik evropských států může se pochlubiti 
klesáním spotřeby lihových nápojů, u nás v nejhladovějších a nejstraš- 
nějších letech vypito bylo lihovin nejvíce. Vzrůst příjmů z lihového 
monopolu dospěl letos (!) několika desítek milionů rublů! Rusko pro- 
píjí ročně kolem 600 mil. rublů! Zatím v jiných státech politikové 
(na př. ministerstvo Gampbell-Bannermannovo) vymýšlejí zákony k pře- 
dejití alkoholismu a k obmezení jeho — ba dokonce i sousední 
Finsko předchází nám příkladem. 

Ubohé Finsko — ačkoli nyní ještě říkáme o něm: šťastné Finsko! 
Již nesmí poskytovati pohostinství politickým emigrantům. Finské úřady 
musí již vydávati politické uprchlíky, hledající ve Finsku útulku. Ná- 
sledovati bude asi další řada požadavků a nezbytných koncesí — a 
malá země bude stále ustupovati. — 

Ale snad milosrdný osud způsobí, že to, co dnes prožíváme, bude 
nejhorší chvílí před lepším jitrem. V té naději snad Petrohrad se — 
baví. Slyšeti o plesích, koncertech atd. V kroužku moderní hudby vy- 
stupuje mnichovský Reger, ale zdá se, že i » nejmodernější modernisté « 
uznali, že v jeho skladbách jest více rozumu a nauky, než talentu 
a nadšení. 

Stále modernějším stává se i divadlo nejslavnější a nejjemnější 
dnes petrohradské herečky — Komisarevské. Modernost v něm, zdá 
se, pěstuje rovněž s větším věděním než talentem hlavní režisér. Meier- 
hold, opovrhující přežilým prý realismem Stanislavského a stilisající 
po Maeterlinckovsku herce, jeviště i repertoir. Velký úspěch má nyní 
v tomto divadle » Odvěká báje* Stan. Przybyszewského — ale z příčin, 
jež by nikterak netěšily 'autora, lhostejného pro záležitosti sociálně 
politické. Obecenstvo^ nevšímajíc si věčných a odvěkých symbolů, 
hledá a loví slova a výrazy, jichž dnes potřebujeme jako vzduchu 
k dýchání, povstává z míst a tleská v ohromném nadšení. Dobře, že 
jich nevidí Przybyszewski, jehož nechápou. 

Ale on rovněž nechápe, že tak, jak dnes nám žíti přikazují, žíti 
nelze. Za druhých voleb do » parlamentu « není dovolena nijaká agitace, 
není dovoleno raditi se a pořádati schůze, není dovoleno sestavovati 
volební komitéty jednotlivých stran... Koho tedy voliti?... Novyj, 



Rozhledy a zprávy. 

Slované severozápadní: Procesy: Veselo vského, Juriguv, ružomberský 
ald. Manifestační schůze v Praze. A. Pietor. — Arcibiskup Stablewski. Debata 
o stávce školské v parlamentě. Otázka obsazení arcibiskupství. Rozpuštění 
Hsškého sněmu. Volby. Protestní tábor v Poznani. Rozštěpení polské strany 
socialistické. Zatýkání a vypovídání. Macierz Szkolna a vláda. Cheřmská Rus'. 



r^ 



Ito-.hledy a zprávy. 



179 



-Slované východní: Stolypin řídí dále. Vláda a volby. Projevy revo- 
lučního hnutí. Hlad. Městské volby v Petrohradě. Kadeti a socialisté. Ruské 
finance. Witte. Lidwal-Gurko. Omezení voleb, práva. Reformy a projekty. 
University. Gapon. — Okresní komisaři v Haliči. Universitu Ivovská. Přípravy 
Malorusu do dumy. Maloruština vo školách. Proávity. Prof. Evarnickij. — 
Jihoslované: Obrat na Černé Hoře. 

Slované severozápadní. 

Na Slovensku politické procesy proti slovenským národovcům jsou 
v plném proudu. Odsouzení do vózení a peněžité pokuty pr;5í na hlavy ne- 
bohých Slováků, kteří nechtějí skláněti se před molochem madarisace, ale žádají 
také trochu práva pro svůj lid. Sám uherský ministr vnitra, hrabě Jul. Andrássy, 
schválil toto pronásledování Slováků svou řečí v uherském sněmu, ve které 
pravil, že »k lidu bude se vláda chovati tak laskavě (V), jako dosud se chovala, 
ale agitátory prý bude neúprosně pronásledovati*. 

Jediný ze souěasných politických procesů slovenských skončil osvobo- 
zením býv. poslance Fr. Veselovského v Nitře. Poslanec Veselovský, jak známo, 
odseděl si za své programové řeči rok ve vácovské trestnici ; v ten čas vrhl se 
jeho politický nepřítel, služný Szálé v Senici, na jeho voliče, jež bezdůvodně 
pokutoval a jimž hrozil, že musí vSichni jednali podle jeho vůle, nechlčji-li se 
vystěhovati do Ameriky. Veselovský oznámil tyto přestupky Szálého ministru 
vnitra, ale ten je přenechal k vyšetření stolici, kleni na nich nic >nezákon- 
ného« nenašla. Nyní pak žaloval Szálé Veselovského pro osočování. Veselov- 
skému se však podařilo dokázati pravdu svého oznámení, a tak slala se věc 
v Uhrách neslýchaná — že totiž Slovák odsouzen nebyl. Proces tento jasně 
dokázal, že otázka slovenská z dobré polonny je otázkou špatné administrace, 
otázkou zvůle madaronské úřednické bandy. 

V popředí všech procesů stojí proces poslance Jurigy před porotou 
v Prešpurku a politický proces šestnácti Slováků v čele s farářem Hlinkou 
a drem árobárem v Ružombetku. 

Farář a poslanec F. JuHga odsouzen byl, jak jsme již minule uvedli* 
pro 2 články v Ludových Novinách: >Faraoniti a Herodiáni« a »OhrMme ru- 
kávy !<, za něž odsouzen na 2 roky vězení a k pokutě 1200 K. Obžalovaný 
v prvém článku psal proti madarským školám, ve druhém žádal provedení 
národnostního zákona uherského. Maďarský překlad byl naprosto falešný. Juri- 
govu větu: >Ano, rode mój, budeme ta búrit proti krivde, za uhorský zákon !< 
přeložili: >Budeme tě pobuřovat proti křivdě, plynoucí z uherského zákona!* 
K protestu obhájcovu musil pak soud poříditi jiný překlad. Ale nic nepomohla 
řeč obhájcova, ani vlastní obrana Jurigova, zdůrazňující, že ne proti maďar- 
skému národu, ale proti maďař, šovinismu čelily oba články. Porotci uznaH, 
že Juriga >pobuřovaU, a soud ho od- 
soudil . . . Věc ta dostala se i do uher- 
ského sněmu 5. prosince. Juriga se totiž 
z rozsudku " prešpurské poroty odvolal, 
tak že výrok poroty nenabyl ještě moci 
práva.*) To bylo líto maďarským šovini- 
stům v Prešpurku, i rozšířili pověst, že 
Juriga chce uprchnouti do Ameriky, a 
zatím účelem žádali uherský sněm, aby 
jim dovolil Jurigu vzíti do vyšetřovací 
vazby. Immunitní výbor skutečně na- 
vrhoval vydati Jurigu,- Ale národnostní 
poslanci i rozumní poslanci z koalice 
i^epřeli se proti tomu, tak že ministr 
spravedlnosti Polónyi byl nucen navrh- 
nouti, aby se věc odložila. 

Znamenitá jsou slova Jurigova, jež 
lohdy ve sněmu pronesl; charakterisují 




-^'V^Ť 



*) Nyní král. tabule rozsudek potvrdila! 



FerdiS Juriga^. 



180 



Rozhledy a zprávy. 




Vbyto ároblr. 



jej jako neohroženého bojovníka za prá- 
vo slovenského lidu : >0d raojbo dětin- 
stva,* pravil. >vždy bolo mojou tužbou : 
bojovat, bořit sa za pravdu, smělo a ne- 
ohrožené hlásat svoje presvedčenia. A n i 
tie dva roky vázenia, čo sora 
dostal, ma od toho neodstrašia, 
keď mám trpět za národ mdj, tie dva 
ruky žaláru věru ma nezastrašia a ani 
nedonúlia, aby som opustil hroby, 
mohyle predkov mojich, abych opustil 
milovaný lud mój a zanechal otčinu. 
Iný, maďarský člověk, aj pre menSiu 
vec opustí tuto vlast, ja čo ma hněď 
aj na Sibenicu odsádite pre po- 
litické prečiny pod dojmom ne- 
štastného Sovinismu, v pově- 
domí svojho čistého svedomia, 
s povznesenou hlavou, brdo 
pójdem pod sibenicu a dám sa 
, psif! A mdíeie hjX lsti, ie ani vtedy neujdem do Ameriky, keby ma znovu 
posud lit n.i dva, na "styri, ba aj na desat rokov vázenia, aj vtedy tu zo- 
stajiem, Ireišt prL^lrpim, oh, lebo viem a sváto-sváte som pře- 
svědčený, žp pře každý národ musí příst Velký piatok, aby 
sviinúf mohol tak ťaí;ko očakávaný sviatok Vzkriesenia!< 

Av^ak joAlů vétsí mCTOu rozrušil celou slovenskou i českou veřejnost 
proces TUÉomherský, který trval od 26. listopadu po 11 dní. Málokde zjevilo 
se inadarské násilnictvi iak vypukle, jako právč při tomto procese. Doufejme, 
že při této přileřilosti — mOlÍ! v Ružomberku své zpravodaje kromé Českých, 
slovenských a néklerýcli nť^ineckych listů také anglické listy Times a Spectator 
í ruskť Novoje Vremja — otevrou se oči evropské společnosti nad maďarskou 
kulturou a svobodou [ Ob^.atoba ?ama byla dílo tak vratké a slabé, že by^ se 
čiovék s chutí za^málr £e mule býti někdo žalován pro takové >delikty« v kul- 
turním fitáli?. Tak na př. Hlinku viní obžaloba z toho, že vyzýval lid při voleb- 
ních sil romáždé nich, aby setrval při svém slovanském jazyce, a že pravil, že 
ob^ílky k úfadůni máji býti slovenské a ne maďarské, aby jim každý rozumél. 
To je celil vina Hlinková. Vina Šrobárova spočívala v tom, že se opovážil 
kandidovali v okřejme rtiiomberskein a jako kandidát mluvil na volebních shro- 
máždCnícb programní řet\^ ve ktfrých >slovenskou národnost proti maďarské 
k nenávisH popuzoval*. Cinij to nikdo neuhodne. Snad konstatováním, že ma- 
ďaršti vojáci bývají dovolováni ria polní práce domů a slovenští nikoli. Nebo 
snad tím, tevjednw hťi uvedl výrok občana Drozdíka z Ivachnové, >že Slovák 
stojí před uherským soudem jako vůl, jelikož ničemu nerozumí*. Kde je tam 
urážka svrchováno rytířské msidarské národnosti? 

Nad ^ílunce jasn<^jSi tu jt^^U že ružomberskéj^u soudu s jeho předsedou 
odrodilcein Chudovszkýra v čele 3lo jen o to, aby nepohodlní vůdcové sloven- 
ského lidu v Huíomberku byli stůj co stůj odstranéni! 

Obžalováni počinali si statečná proti Chudovszkému, který soudil ne podle 
skutků obžalovaných, ale podle jejich smýšlení. Když Hlinka při výslechu pravil, 
že psal do » Ludových j\ovin*, vyvozoval z toho hned Chudovszký. že to je 
chování maifarstvu iiepratelske. Z toho, že Hlinka Sířil brožurku >Za tu naši 
slovenčinu*, soudil, že prý proto mohl dopustiti se i deliktů žalobou uve- 
dených, JÍTink v procíisu nescliázelo obvyklé tvrzení maďarské logiky, že prý 
není slovenského národa, nýbrž že v Uhrách jest jediné maďarský národ — 
a hrobařova činnost prý k tomu sméřovala, aby slovenský národ byl >utvořen«! 
Obžalované stíitečnť^ hájili četní obhájci, mezi nimi rumunští poslanci 
Brediceanu a Vlád a slovenšti advokáti Biheller, Hiller, Dula, Kállay a Mudroň ml. 
Veřtíjný žalobce, fiSkus Belopotocký, h'čil Hlinku i árol)ára jako nebez- 
pečné nephítele Maďařil. Přiteku jící okolností u §robára bylo, že po vyloučeni 



r 



Rozhledy a zprávy. 



181 




1 ružomberského gymnasia studoval 
v Přerove na Moravě a pak na universitě 
v Praze, >v tom hnízdě všeho pan- 
slavismu a nepřátelství proti Maďarům 
a v středisku všech útoků proti maďar- 
ské státní myšlence<. §koda, že nebyli 
v Ružomberku přítomni naši nadšenci 
pro allianci česko-maďarskou ! 

Na konec hájil se sám Hlinka. 
Neohroženě pronesl tato slova: >Keď sa 
vyslobodím zo žaláru, tam zaěnem prá- 
čů moju, kde som přestal! Mfia nepo- 
trescete mňa nezlomíte, mňa nenapravíte ! 
Slovák som, Slovák zostanem a bojovat 
budem za sváté právo ludu, za pravdu 
Slovensku do posledného dychu mojho!< 
Ukrutný rozsudek prohlášen byl 
6. prosince. Jenom 5 obžalovaných bylo 
osvobozeno, ostatních 11 uznáno vinný- 
mi. Hlinka odsouzen na 2 roky 
do vězení a k zaplacení 1500 K 
pokuty a 680 K útrat, Dr. Srobár 
na 1 rok a 900 K pokuty, továrník Janček na 6 měsíců a 500 K pokuty, 
pekař Greguš na 5 měsíců a 200 K pokuty, obuvník Gheben na 5 měsíců 
a 100 K pokuty, farář Tomík z Revúce — kromě Hlinky jediný probudilý 
kněz v okresu ružomberském — na 4 měsíce a 3(X).K pokuty, dělník Matia- 
šovský na 2 měsíce a 100 K pokuty, zedník Serafín, rolník Janovec, obuvník 
Jesenský a Vlkolínsky rovněž tak. Tito ostatní obžalovaní odsouzeni za to, že 
áli Hlinku uvítat na nádraží, když přijel od biskupa . . .*) 

Ale i na jiných stranách Slovenska odsuzuje se šmahem. Slečna Gisela 
Fridrichova napsala do > Ludových Novin* dopis o Hlinkoví a odsouzena 
byla proto prešpurskou porotou na 14 dní do vězení! 

V Novém Sadě odsouzeni opět 2 muži a 1 žena do vězení na 3 měsíce 
a k pokutě 100 K za to, že odešli z evang. kostela při hře nového učitele, 
který byl zvolen Maďarony proti jejich vůli. Ale tlak budí protitlak. Po tako- 
vémto útisku musí se šířiti na Slovensku národní uvědomění. To 
je naSe přesvědčení — a to jest i přesvědčení slovenských národovců. **) 

Proces ružomberský dotkl se živě i naší veřejnosti. Bylo cítit, že jsme 
přece jen jedno tělo se Slováky a že každý úder jejich cítíme i my. Pražští 
přátelé Slováků uspořádali 18. prosince manifest ační schůzi, na níž promluvil 
mocně nejlepší náš znalec Slovenska, p. Karel Kálal. Z jeho praktických 



Ambro Pietor. 



*) Právě vyšla brožura »Ružoraberský kriminálny proccss proti 
Andreji Hlinkoví a spoiočníkom.* Referuje Svetozár Hurban Vajanský. 
(Výtah z Národných Novin.) Turčiansky Sv. Mariin 1 00. (Kníhtlačiarsky 
účast spolok.) Cena poštou 85 kr. Doporučujeme jí pozornosti všech přátel 
Slováků — i našich maďarofilů! Hed. 

**) K charakteristice tohoto utěšeného osvobozcnskélio hnulí podáváme 
ještě výňatek ze soukromého dopisu ze Slovenska: >. . . Teraz všotku ide akosi 
elektřinou: i sveřepost maďarská, i prebúdzanie slovenského fudu. Od tejto 
chvíle niet pre nich pardonu: musíme dobyť obcí, stolice i — parlamentu. 
Za 10 — 15 rokov bude Slovensko tak prebudené, ako hocklorý kút Morav lebo 
Cíech. tud na vidom oči povstává na obranu svojho jazvka i svojich práv. 
>Náš Týždenník< skvěle vzrastá — tlačí sa ho 14 000 výliskov. .le divno: naši 
srarí stoja akosi vedfa boja — čo hýbe Slovenskom. to je vsotko z mládeže. 
Vliv všemohúceho kedysi Martina rozpadnul sa ako bublina. A s nim aj kon- 
síirvatismus, ktorý nás toFko hatil vo vývoji. To nás povzbuznjo k dalšej prácí. 
A budí sa lud aj v Spiši a nemovité v Šárísi, kde 1 UCO liel nebolo sloven- 
s! ého vedomia!« Ral. 



1B2 



Rozhledy a zprávy. 



návrhů zamlouvaI«i se nám myšleoka šířiti pravdu o madarském násilniclví 
brožurkami, pojednávajícími o ružomberském procesu ve všech evropských 
jazycích. Slovákům třeba však také podpory hmotné, nejvhodněji hojným 
předplácením Slovenského Týždenníku. Předplafme co 
nejvíce výtisků tohoto výborného a levného časopisu 
v odpovřdf na ružomberské násilí!*) Posílejme Slovákům i p e- 
nĚžité dary (prostřednictvím Českoslovanské Jednoty v Praze, po případě 
i rcidakcí t. 1.'. 

Téžkou ztrátu utrpěli Slováci úmrtím redaktora Ambra Pieiora, Zemřel 
3. prosince v Turč. Sv. Martine. Narodil se v Bobrovci v Liptové roku 1843. 
Studoval práva v Pešti, ve Vídni a v Praze a roku 1869 vstoupil do redakce 
Fí"^fbudínských VédomQstí, které pak po roce přesídlily do Turč. Sv. Martina 
jriko Národnie Noviny. Pietor byl od r; 1874 jejich zodpovédným redaktorem. 
Veille toho od- r. 188Í vydával pro lid >Národního Hlásnika«. Jako každj- slo- 
\cnsky redaktor i Pietor si odsedť^l 6měsíCní vezení ve Vácové. Nedávno vvvo- 
lala pozornost jeho brožurka >Nápor — odpor.« Čestná budiž mu pamét! S,K. 



n^ 



Koncem listopadu a počátkem prosince události v némecké části Polska 
odsunuly do pozadí i děje v království. Zpráva o smrti arcibiskupa Stableiv- 
ttkf^ho otřásla celou polskou veřejností. První dojem byl nesmírně stísfiujicí, 
i v těch kruzích, které nebyly spokojeny s biskupskou a politickou činnosb' 
ssvrčnělého. Ale záhy při chladné rozvaze uznáno, že smrt arcibiskupa Stablcw- 
skí^ho není pro německé Poláky katastrofou. Nebylf Stablewski duševním 
víidcem poznaňských Poláků; již při svém nastolení neměl za sebou značnou 
část polské společnosti, poněvadž tehdy representoval úřední směr polské 
politiky vůči Prusku. Tento poměr mezi ním a polskou veřejností se čím dál 
více zhoršoval. Polská společnost ve své valné většině emancipovala se od 
jeho vůdcovství a šla vlastní cestou, z Čehož docházelo i ke konfliktům (při- 
pomínáme nepřálelské stanovisko Stablewského proti všenárodnimu obrannému 
spolku »Stráži«). Teprve stávka školních dělí sblížila zase obě strany, když 
Slablewski vydal známý pastýřský list. Tím také se vysvětluje všéobecny 
hluboký dojem smrti arcibiskupovy — neboC pro věc polského vyučování 
náboženství ve školách zdála se býti ranou velmi těžkou. K tomu družila se 
starost, jak se rozřeší otázka nového obsazení arcibiskupské stolice; v první 
chvíli opanovala obava, že vláda vynaloží vše, aby nástupcem Stablewského 
Lyl Němec. 

Nesplnila se zatím jedna ni druhá ohava. Stávka školská neseslábla. 
naopak rostla dále, tak že nyní slojí v odporu proti německému vyučování 
náboženství 120.000 polských dělí! Věci polské nemálo prospěl list Sien- 
kiewiczuv císaři Vilému II., který prošel celým evropským tiskem 
a z otázky týrání polských dětí učinil otázku evropskou. Doma stala se proti- 
polské vládní politice pohromou debata o polské otázce v říšském 
sněme (5. prosince). Odnímání dětí polských rodičům za to, že děti odpí- 
r;ili odpovídati v hodinách náboženství na německé otázky, bylo dojista cosi 
lak absurdního, že se nad tím pozastavila i většina německého parlamentu. 
Interpellace polského kola a německého centra vyvolaly ohromnou proti- 
vládní debattu, která p. Billowa přivedla z míry. Není divu. Nejen že s Poláky 
šlo centrum, sociali.sté, strana svobodomyslná a ovšem poslanci z Elsaska 
n. jediný dánský poslanec ze Šlesvíku-HolŠtýna, kteří nazývali postupování 
vlády proti polským dětem barbarstvím — ale p. BUlowovi bylo vyslechnouti 
výtku »naprosto nepříslušnéhoc konání i z úst národně liberálního poslance 
BOsinga (který ovšem jinak mluvil proti Polákům), tedy takřka z vlastního 
svého tóbora! 

Otázka obsahem' arcibiskupství poznaňsko-hnézdenského také se vy- 
jasnila. Správci obou diecésí zvoleni Poláci, ^světící biskup Likowski a kan. 
Doroszewski, a také vládou potvrzeni. Ze Říma pak přinášejí pol>ké lislv 
zprávy, že papežská stolice nepřistoupí na obsazení arcibiskupství Xémceni. 



*) Adressa: Budnpcšt VIII., Rákoczy tér 3. PředpK 4 K ročně. 



r 



Rozhledy a zprávy. 183 



Bylo by to ovšem zcela přirozeno, pulčtvrta milionu věrných Poláků v Ně- 
mecku zasluhovalo by přec podpory v Římě — ale ovšem, politika je politika. 

Zdá se však, že právě politika přijde PolákQm na pomoc v obou otázkách. 
Na vládu přivalila se totiž neočekávaná, velká pohroma skandální a í é r o u 
afrických osad, která se stala příčinou porážky vlády v parlamentě. 
Vláda potom parlament rozpustila. A to jest okolnost pro roláky významu 
nesroímého. Polské hlasy mohly rozhodnouti ve prospěch vlády — ale ovšem 
rozhodly v její neprospěch. Již to mohlo by Vilémovi a BUlowovi poskyt- 
nouti vděčnou látku k přemýšlení. Nastávající volby mohou Polákům jen prospěti. 
Némecká oposice jistě využitkuje evropského skandálu, jaký si vláda utržila 
svou politikou prolipolskou i jiférou osadnickou, a bude dojisla státi o polské 
spojenectví. O ně bude se dojista a především ucházeti i katohcké centrum, 
které má příčiny obávati se o své mandáty. Konečně i doba voleb samých 
padá v dobu nesmírně Polákům příznivou: volby konati se budou poprvé 
zase od nepaměti v době zimní, kdy jsou doma i tisíce mužů, kteří v době 
letní odcházejí za výdělkem do západních provincií — a kromě toho i vzrůst 
oposiční nálady, způsobený krutostí vlády v otázce školní, znamenitě přispěje 
k zdaru polských voleb. Náladu proti vládní zvýšil i proiestni ^wíec* (tábor), 
konaný v Poznani 17. pros. za účasti 3000 osob. 

Království Polské stále ještě jest ve znamení různých útoků, 
polních soudů, málem každodenních rozsudků smrti a poprav, pouličních i do- 
movních prohlídek, zatýkání, věznění a vypovídáni. Objevuje se, že řadu po- 
sledních činů lerroristických a loupežných útoků podnikali na svou pěst seces- 
sionislé z ^polské stravy socialistické* (P. F. S.). V památný den 29. list. 
vyšlo totiž provolání ústředního komitétu léto strany, v němž se oznamuje, že 
před několika dny na IX. sjezde strany byli vůdcové bojovné organisace P. P. S. 
vyloučeni ze strany, poněvadž vedli vlastní politiku v odporu s politikou celé 
strany, vydávali různá provolání s podpisem >revoluční frakce P. P. S.« Tedy 
úplné rozdvojení strany. Následky byly osudné pro celou řadu lidí, stojících 
v čele stany. Patrné na udání ze msty překvapila policie četnou schůzi v to- 
várně Braumanové, v níž byla přítomna rada členů ústředního komitétu P. P. S. 
Zatčeno 63 lidí a zabaveny různé tiskopisy a dokumenty. 

Jinak děje se stále stýkáni a vypovídání na zdaf bůh — a ku podivu 
postihuje právě lidi, súčastněné v ruchu osvětovém. Tak před Časem zatčena 
řada slečen, paní a pánů o domácím večírku v známé rodině varšavské; po 
delším věznění byli v půli prosince propuštěni, ale zároveň vypovězeni do 
vzdálených gubernií nebo za hranice. Proč, nikdo neví. Podobně v týž čqs 
propuštěno z Breslské pevnosti 16 »politických< vězňů, kteří zároveň rovnéž 
vypovězeni — mezí nimi známý osvětový pracovník A. Heflich. Před vánocemi 
opět zatčena řada lidí z nejznámějších kruhů varšavských: básník Daniíowski, 
lékař Riijchman (syn řeďitelele Filharmonie), syn a dcera dra Herynga . . . 
A zase neznámo, proč? 

Zvláštní pozornosti administrace těší se Maciere Sskolna, Na její stíž- 
nost nařídil ministr kurátoru varšavského školního okruhu, aby zbytečně ne- 
zdržoval povolení k otvírání matičních škol — ale s výjimkou gubernie sicdlecké 
a lubelské; o těch prý ještě jest nutná úřada mezi ústředními a místními 
úřady. Aha! Jsou to právě gubernie, o jejichž odtržení od král. Polského jde 
pravoslavnému kněžstvu, jemuž se podařilo otázku t. zv. Chelmské Rusi 
přivésti na denní pořádek. Návrh na odtržení Chcímské Rusi od král. Pol- 
ského učiněn poprvé za jen. gub. Hůrky, ale ten se mu opřel, poněvadž prý 
by pak bylo stíženo bděni nad >pravomyslností< tamějších Poláků. Suvalov 
sice byl odtržení tomu nakloněn, ale k provedeni záměru se nedostal, Imere- 
tinskij a Čertkov pak byli proti odtržení z přícMn strategických. V Petrohradě 
byl horlivým zastancem odtržení Cheímské Rusi sám Pobědonoscev již r. 1889, 
ale narazil na odpor tehdejšího ministra vnitra, Gorejnvkina. Věc oživla zase 
po vydání úkazu tolerančního; když tisíce býv. unitu, z přinucení na oko 
pravoslavných, přestupovaly na katolictví, zdvihlo se pravoslavné kněžstvo a 
ve spolku s >pravými Rusyc žádalo vyloučení z král. Polského zvláštní gu- 
bernie Ghelmské, která by byla podřízena jenerál-pubernátoru kyjevskému. 
Ale v březnu 1906 po vyjádření jen. gub. varšavskéiio byl tento návrh mini- 



184 Rozhledy a zprávy. 



sterskou radou zamilnut, poněvadž >odporuje zájmům státním« Na to věc za 
voleb do první dumy a za jejího zasedání utichla — až za novéjší stolypinské 
reakce zase povstala* Dne <j. pros. počaly o ní v ministerstvě vnitra porady 
nanovo, 0\^ jde i? PHponiefíme si, že je to kraj, v němž v letech sedmdesátých 
provedeno násilné, krvavé >navrácenÍ€ unitu na víru pravoslavnou, v němž 
nf!UíStále církev pravoslavná ve spojení se světskou mocí zápasila se vzdor- 
iiÝmi bývalý^mi unlly — a v němž po prohlášení svobody náboženské na- 
jednou sklesl potot obvatelslva pravoslavného s 34% na 12<^/o!*) — Zatím 
sLojf otázka tak, že miiíislerstvo vnitra činí ministerské radě návrh na vylou- 
pení některých okresíi z obou gubernií a tedy i z král. Polského a připojení 
jich ke guberniím volyňské a grodenské. A. Č. 

Slované východní. 

v Rusku Siolypln fúái ddle^ drtě revoluci napořád popravami, soudy, 
ialáH i jiným úLiákem. Za 3 měsíce působení polních soudů provedeno do 
10. prosince 405 poprav a potom zase hlášeny popravy nové a nové. Jen 
v livonské gubernii popraveno za měsíc od 6. října do 6. listopadu 49 lidí! 
Podle zpráv den za dnen^ chodících popraveni od posledních našich rozhledů 
v Rize 4 lidé, v TomašovĚ íí, v Mitavé 10, v Jekatěrinoslavi 12, v Sevasto- 
poli 4j v Tifllse 4, v Alí-xandrovsku 4, v Pavlogradě 4, v Suchumu 1, 
v Lorace 1^ v Ščučině 1, v Kutaise 1, v Jelisavetpoli 1, ve Vyškově 3, v Kvi- 
rilech i3. v Odísse 2, v Ta^íanrogu 4, ve Feodosii I, v Bělostoku 1, v Moskvě 
1, v Petrohrade 9, Zde v Petrohradě popisují »Blrževyja Vědomosti* způsob 
popravy S účastníků loupeže v bance nad Jekatěrinským kanálem. Nebyli 
zastřeleni, jak psaly noviny, nýbrž oběsil je petrohradský kat, kriminální 
jtločinec. Poprava vykonána v Kronštadtě. Nejprve popraven jistý inženýr. 
Když k němu přistoupil kal, zvolal naň odsouzenec: »Za krátko zemřeš i ty 
touto smrti!*, naCež kal přiiikočil a udeřil jej třikráte do tváře. Pak navlečen 
na odsouzence pyleU kat vhodil mu provaz na hrdlo a za dvě vteřiny inženýr 
nedýchal. Sotva byla poprava vykonána, svlékl kat tuhnoucí těla ze šatů, 
nechá v jim Jen spodní prádlo. Co bylo cennějšího, vzal si, ostatek rozdal 
vojákům. Jen jeden voják odmítl jeho dar! Tento kat dosud zvě- 
iei po ruských mřstech 77 lidí. A další oběti šibenice jsou uchystány. 

V Petrohrade má býti po prii ven student vojenské lékařské akademie pro účast 
v revolačním hnutí, z Čehož vření na akademii. V Alexandro vsku pro loupež 
se zbraní v ruce odsouzeno k smrti 8 osob. z ostatních 19 osvobozeno, 1 od- 
souzen (loživolnf, ostatní na 4 léta k nucené práci, v Mitavě odsouzeno na 
smrL 5 oiiob (ve vfku od 18 do 32 let), v Tomsku 3, ve Vilně 1. V Sevasto- 
poli pro vzpouru vojenskou odsouzen lékárnický provisor Kontorovič a 2 
vojátň na smrl, 3 k nuceným pracím, mnoho do trestných rot, 38 osvobozeno. 

V Moííkvě orisouzen k áibenici útočník Misko, jenž zastřelil celníka na kurské 
dráze, v Jí^katěrinostavi ó lidé pro útok na stanici, ve Vindavě 1 osoba pro 
vzpouru yfi stávce. Nový jenerál-gubernátor Pobaltského kraje, Meler-Za- 
komeliíksi, zakázal sice pálili statky revoltujících sedláků a užívati tělesných 
trestů, před polní soudy pak kázal poháněti jen těžké zločiny, avšak za 3 ne- 
dMe potom udělil díitku díistojníkům, členům vojenského soudu v Rize, že 
iie přimlouvali za niilosE pro odsouzence. V Moskvě konán soud s 32 oso- 
bami pro loMiiké zbrojné povstání za účasti 300 svědků; 15 osob osvobozeno, 
14 odsi líbeno do Ire&tných rot, 2 k trestnické práci. Pro sormovské povstání 
<>dÉíOU<£en 1 úíaslTiik na i^;., roku, 4 na 1 rok a 8 měsíců, 2 na 2 roky a 2 
na 4 U^ta flo káznice- O množství vypovězených osob svědčí fakt, že městem 
Celjabinskem prošlo za 3 měsíce na 20.000 vy po vězenců do Sibiře — a počet 

'■) Na lolik sklesl v mh. siedlecké, v gub. lubelské na 21*3*^ o- Podle 
*Rusic od vyhlášení tolerančního úkazu přestoupilo v obou guberniích na 
katolictví kolem 2<J0.000 *pravoslavných« (150.000 v guber. siedlecké a přes 
50,000 v lubcLské)^ tak ?.e zbylo pravoslavných kolem 30O tisíc (282 t. v gub. 
I uhel. a 17 U v sub, siedlockc). Ze 2 mil. oby v. obou těchto gubernii je tedy 
sotva lý% pravoslavných, asi tolikéž židů a 70^/o katolíků, hlavně Poláků, 



r 



Rozhledy a zprávy. 185 



tento stále roste, ač uvnitř Sibiře vše jest již plno a mezi vypovézenci je 
bída a hlad. 

Politické protivníky své stíhá vláda dále. V Moskvě 
zatčen byv. poslanec Ivanyckij; jeho druh, vrchní voj. lékař v Kyjevě, Frenker, 
2 nařízení gubemátorova zbaven byl místa. Znova zatčen byl býv. poslanec 
Kutomanov. Ze šlechtického sboru v Jekatěrinoslavi vyloučeni byli bývalí 
poslanci Rodakov a Delarue. To vše pro vyborgský manifest. Z téže příčiny 
všichni bývalí poslanci, kteří dleli ve Finsku, prchli do Stockholmu, vůdcové 
pak stran sociálně demokratické a sociálně revoluční ušli do Žene vy. V Petro- 
hradě zavřeny 4 kluby kadětfl, centrální i 3 poboční. — Ve Vilné měl býti 
konán sjezd sionistů, ale byl zakázán; v tomto městě vzat po revisi do 
vazby celý výbor spolku soukromých úředníků. Vláda jedná s cizími státy 
o vydáváni útočníka bombami; dosud svolilo Španělsko. V Odésse na rozkaz 
inspektora ve věcech tiskových zabaveno 2000 volebních provolání strany 
mírné obnovy, tak že i tato strana byla nucena proti útiskům Stolypinovým 
ohraditi se protestem. Strana, o níž lze bez křivdy říci, že je pólo vládní! 
K policejním službám míní ministerstvo použiti části kozáckých vojsk. 

Řád volební dosavadními novými výklady pravitěí. senátu osekán 
již tak, že v Jaroslavi klesl počet voličů o pětinu, v Moskvě o čtvrtinu. 
A přes to konstatuje tisk, že namnoze ruch volební mezi sedláky je větší 
a čilejší, nežli před volbami do rozpuštěné prvé dumy. ^- Jinde zase voliči 
odpírali voliti skrze plnomocníky (^volitele) z obavy, aby zvolené osoby 
nebyly naposled soudně stíhány, jako se stalo poslancům z prvé dumy. — 
Našlo se i zemstvo — moskevské — které odmítlo vyzvání gubernátorovo, aby 
úředníci zemští se zdrželi politické činnosti, jako věc nedůstojnou a proti- 
právní. I duchovenstvo, aspoň z části, odporuje vyzvání představených, aby 
se nemísilo do voleb. — I tak chce ministerstvo trestati odboj, že universitu 
i techniku chce z Varšavy přeložiti buď do Saratova nebo Kurska. 

A přece hnuti nedoutná, nýbrž značně plane dále. V Oděsse počátkem 
prosince propuká všeobecná stávka lodnictva, pak stávka ostatních dělníků 
a v polou měsíce i stávka železniční. Vězňové prchají: z vězení kronŠtadt- 
ského utíká 10 lodníků, ve Vladimíru 125 vězňů podniklo útok na dozorce, 
spoutali jej a uloupivše zbraň (50 revolveru) prchlL Po celém Rusku děje se 
přečetné sbíhání z vojska, zejména prchají vojáci do Rumunska. Koncem 
listopadu bouří se v Carském Sele prapor střelců pro požadavky ekonomické. 
Stále se dopravuje zbraň, dějí se útoky, loupeže. Na pruské hranici zatčeno 
20 osob a celý náklad zbraně. V Ochtě, předměstí petrohradském, v bytě 
jakéhos ševče nalezeno 11 bomb, 1'^X) patron a mnoho zbraně. V Berne- 
borgu ve Finsku konfiskováno 100 icarabín s hojností nábojů, určených pro 
tajný spolek >Vojma€ (?). — V Oděsse ve filiálce mezinárodní banicy obchodní 
uloupilo 12 ozbrojenců 79 000 rublů; jsouce pronásledováni, stříleli, a jeden 
z nich, aby ušel zatčení, se zastřelil. — V Kyšiněvě stal se opět útok chuli- 
gánů (černé sotně) na židovské krámy. — Vychází nyní denník »(":<irnaja 
Sotňa« bez udání redakce, administrace a tiskárny, na pěkném papíře 
s pěkným tiskem, s hrubým obsahem. V ni píše hrabě Konopnicyn z Oděssy: 
♦Oznamuji všem padouchům, jestliže budoucně kdo z hnusné oné kompanije 
{t. j. revolucionářů) pouze odváží se podniknouti útok vražedný na kohokoliv 
ze členů Svazu Ruských Lidí nebo na kohokoliv z úředních kruhů, nebo 
klidných obyvatelů, tedy že ihned octne se v rukou členů Svazu Ruských 
Lidí ve jménu práva sebeobrany, a ihned na místě bude zahuben. Co pak 
mne se týče, bude-li se líbiti Pánu Bohu. abych padl rukou zločincovou, 
odkazuji všem Ruským LÝdem, aby v touž hodinu po mé smrti bez lítostí 
ničili po stech i tisících revolucionáře.* Sem klademe i zmínku o tom, že 
z kanceláře bývalé dumy ztratily se všecky dokumenty o bělost o- 
ckém pogromu. Cui bono profuit? Komu to slouží ku prospěchu? I na 
Kavkaze je neklid. U Karsu podnikli Kurdovó útok na pocestné, při němž 
zabito 6 Ezidů a 2 Arméni. Ezidi žádají vydání náčelníka okresu, Dostam- 
bekova, na něhož je podezření, že řež uspořádal. Zakročilo vojsko. Útoky: 
V Poltavě zastřelen generál Polkovnikov a 1 voják; útočníci prchli. V Oděsse, 
kdy2 se vracel průvod z židovského pohřbu, zastřelen policejní úředník. Ně- 



18G Rozhledy a zprávy. 



kolik útočníkíl zastřeleno, mezi nimi Sločcvskij, nedávno z Odt^ssy vypově- 
řený. Patřili všichni ke straně anarchisticko- komunistické. Neznámým útočníkem 
smrtelně zraněn bývalý gubernátor v Jelisavetgradě, Glošakov. V Kunguri 
v permské gubernii zabit komisař Posokin. V Kodani, v Dánsku, dopaden 
prý Vlach, strojící útok na cařici vdovu. Ve Feodosii podniknut bezúspěšný 
pumový útok na jenerála Davidova. Útočník, flakušan, se přiznal, že jednal 
z rozkazu strany sociálně revoluční. V Rjazani zabit policmejstěr Choroto; 
vrah zraněn, zemřel. Na Kavkaze stal se z nařízení tatarské strany útok na 
jenerála Renenkampfa. V Petrohradě odhaleno nové spiknutí proti Stoly- 
pinovi, jenž měl býti zabit pumou, vrženou z automobilu. Zatčeno 50 osob. 
V Petrohradě těžce zraněn pomocník přistává Šeremetov, přesazený z Bělo- 
ftoku po známém pogromu. V Kizil Arvatě zabit inspektor policejní. — 
Sědláci bouří se dále. A není divu. Hlad je veliký. V okolí Kázaně 
prodávají z hladu sedláci své dcery, za děvče od 15 do 17 let platí se ICX) 
až 150 rublťi a to veřejně. Zde - u Kázaně — ve vsi Semeno vě sedláci vy- 
loupili sýpky, pobivše hlídače. Po zakročení policie, při němž mnoho lidí 
zabito a zraněno, lup vrácen. Kozáům bylo zakročili se zbraní v ruce v Újezdě 
civilském a serdobském. V Kuršamovicích v okrese novozybském sedláci 
Zubili statkáře Leontoviče, druhému statkáři, SurqvcOvu, pobili skol. Veliké 
houře byly v Radě jevu v Simbirské gubernii, kde uloupeno obilí a skot 
11 strážci pobiti, podobně v Karadajcvě u Simbirska. 

Jako předzvěst výsledku voleb po nové dumy byly vykládány volby ^do 
městské tady v Petrohradě, kde zvítězili konservativci a reakcionáři. Řád 
volební je zde však zcela jiný a vyvozovati z voleb těchto důsledky je nemíslno. 
Velká volební schůze kadetů v Petrohradě, jíž se účastnil i bývalý ministr 
KiiHler a prof. iMiljukov. byla rozpuštěna. Se stranou sociálně demokratickou 
a sociálně revoluční uzavřen kompromiss, k součinnosti s kadety vy- 
zývá stranu soc. demokratickou i Plechanov. Všude, kde není naděje, že by 
prošel kandidát socialistický, půjdou strany tyto s kadety. — Z vládních 
kruhů pracuje zase Pobědonoscev; vypracoval memorandum o Škodli- 
vosti parlamentu a vyzývá k urovnání zásad říjnového manifestu se řády 
starými. V jiném memorandu jedná o tom, jak užíti duchovenstva ve vol- 
bíkh. Slolypin prohlásil, nebude-li nová duma podle jeho přání, že nehrozí 
se nového rozpuštění, mínění Evropy se prý nebojí, nebot v zájmu 
Evropy prý jest, aby byl v Rusku pokoj. Neschválí-li duma opatření vlády, 
která se stala od rozpuštění prvé dumy, bude prý rozpuštěna. To jsou však 
slova hustá, ale pustá. Předně car nechce prý rozpuštění dumy; nezdaří-li se 
volby Stolypinovi, půjde prý sám. A za druhé finance ruské' jsou ve stavu 
přozbOdovaném. Kokovcev v tajném memoriálu ohlásil již carovi, že letošní 
rok skončí schodkem nejméně 480 millionů rublů, jenž spíše ještě vzroste 
nedoplatky daní v posledním měsíci. Nutno omeziti všecky výdaje. Proto 
joíhial v Paříži ministr vnějších věcí IzvoPskij o navou půjčku, jež by měla 
být provedena v únoru, aby měla vláda prostředky proti nové dumě pro 
případ rozpuštění. Podmínku francouzské vlády, že půjčka musí býti polvr- 
zeiJii dumou, musil IzvoPskij ovšem zamítnouti. Nyní jedná vláda s Mendels- 
sohnem v Berlíně o velikou půjčku a krom toho chce vydati za Va miliardy 
papírových peněz. Žo je zle, viděti i z toho, že zemstvům musila přece býti 
poskytnuta půjčka 3V, millionů ze státní banky, aby zemstva mohla krýti 
lávé rozpočty. A už okolo Stolypina obletuje sýček — Witte. Stolypin tak se 
ho bojí, že vyslal do Berlín i agenty, kteří ho mají vyhlásiti za velikého re- 
sikcíonáře a nikoliv pokrokovce. Witte byl u cara; vliv jeho roste, dávají prý 
sť mu zprávy o financích a pověřen prý byl úkolem lombardovati ruské 
hodnoty za hranicemi. Vystoupí prý ostře proti Stolypinovi. Také prý byl 
na schůzi kadetů a prohlásil, že nesmějí se uhnouti ani v právo, ani v levo. 
Zalím již v samém ministerstvě byl svár Proti zákonu, aby sedlákům při- 
znán byl majetek jejich jako majetek osobní — přes vyzvání Stolypinovo — 
hlasovali v ministerské radě Kokovcev a VasiPščikov. A tu ještě hnusná 
a ohavná afféra Lidw^lovy firmy, hotové kradení peněz, určených pro hla- 
<!o\^ějící selský lid, a v ní zmáchán pomocník (adlatus) Stolypinův — Gurko. 
(^dliiilil tuto afferu Stachovič, jenž liftem veřejným prohlásil, že ručí Gur- 



r 



Rozhledy a zprávy 187 



koTÍ za to, že sfí neočistí, a že má j«itř jiné věci v rukou. Nic nepomáhá 
Gurkovi přízeň Stolypinova, musil doznati, že ae mu věc asi phbodila v •za- 
tměni ducha*. Vyšetřování před komissí, na rozkaz carQv dosazenou, již řídí 
senátor Goluběv, je tak daleko, Že Gurko (Hůrko) jde. 

Kromě cnnezeni volebního práva dělnictvu.a intelligenci, o nichž mi- 
nule psáno, provedla vláda i veliké omezení volebního práva ve stavu sel- 
ském, a to opět znamenitými výklady volebního řádu, jež vydal Pravilčl- 
stvennyj senát. Zbaven volebního práva všechen vesnický proletariát a rovněž 
intelligence selská, nebydlí-li po vsích, konečně přiděleni ke kurii selské 
drobní staťkáři a maloruští kozáci. V moskevské gubernii na př. mnoho 
sedlákii ^vyloučeno takto z práva volebního; již nyní je proto mezi nimi 
vření. Úřady volají vojsko. Volby budou krvavé! Všichni jen. gubemátoři 
povoláni do Petrohradu pro zvláštní instrukce k řízeni voleb. 

Jinak vláda činí ledacos,, co by mohlo vypadati jako reformy. Židům 
dovoleno usazovati se po vsích svého okresu i mimo něj, dovoleno jim na- 
jímati pozemky městské, církevní i obecní, usazovati se i v území donských 
kozáků. Ministerstvo osvěty předložilo ministerské radě předlohu 
o zavedení všeobecné povinnosti školní, změně řádu v seminářích učitelských 
i na školách vysokých. Jiný projekt dovoluje užívati jazyků místních ve škole 
obecné a střední, až na hodiny ruštiny, zeměpisu a dějepisu (na střední 
škole též ruské literatury), v nichž bude vyučováno velkorusky. V církvi 
pravoslavné mají býti rozmnoženy oparchie, reformována učiliště kněžská, 
povzneseno vzděláni kněží. Car potvrdil zákon o IShodinné době pra- 
covní pro dělnictvo. čítaje v to 2 hodiny odpočinku. Zem štva mají býti 
zavedena nyní ve všech guberniích, i v kraji jihozápadním.*) Činnost agrár- 
ních komisí — dle úřední zprávy — daří prý se dobře v oněch sever- 
ních, severozápadních a západních guberniích, >kde nebylo bouří selských*. 
(Aha!) Mnoho statků bylo prý již rozprodáno sedlákům, kteří ochotně je kupují. 
Carským úkazem povoleno poskytovati půjčky sedlákům na parcely. Válečný 
stav na Železnicích bude prý zrušen od 27. prosince. V ministerské radě 
podána předloha, aby tiskové schvalovánízločinných skutků 
bylo trestáno vězením do 8 měs., žalářem do 8 měs. a pokutou do SCK) rub. 

Na universitě kyjevské došlo k dohodě studentstva s úřady, a je ote- 
vřena. Na universitách petrohradské, kazaňské, charkovské, tomské a jur- 
jevské zrušila vláda konvikty studentské. 

Záhada Gaponova zase oživne. Slibuje to advokát jeho ženy KvaŠnin- 
Samarin, ujišCující, že věc tato udiví svěl. až zví, jak daíeko větší roli Gapon 
v revoluci hrál, nežli se myslí, a že jeslř v předvečer SO. října — kdy dle 
úřední zprávy byl zavražděn —^byl v Petrohradě pod cizím jménem. — Vláda, 
jak jsme oznámili, jednala se Švýcary o vydání Gaponových vrahů. Nyní prý 
vrahové ujeli ze Švýcar. neznámo kam. Pěkné hledání vinníků - troubením 
na zajíce. Spíše žádní vrazi neexistují! —c//. 

♦ 

Zemský Y5'bor haličský chystá vedle jiných změn také některé, v nichž 
tisk maloruský spatřuje opětné utištění a úkor své národnosti. Je to předně 
instituce okreanich komisarů při okresních výborech, kteří placeni budou 
z fondů okresních, jmenováni však od okresních hejtmanů, budou tedy ve- 
skrze nástroji v rukou polských. Druhá změna je projekt nového služebního 
a čeledního řádu. Cílem této změny jo znemožnění stávek čeledi na velko- 
statcích, začež sociální postavení čeledi má býti poněkud zlepšeno (deputát 
bude dáván dle váhy a ne dle míry. nedělní a sváteční klid, 4nedělní oše- 
tření lékařské v případě nemoci a p.j. Mnoho poplachu vyvolal cirkulář 
místodržitelský, otištěný v Dile, aby okresní hejtmanství vypracovala 
již nyní zařazení obcí v místa volební a sice, aby v území maloruském a 
smíšeném ,bylo volebních míst co nejméně, nejvýše ^ 3 počtu všech obcí 
místních. Úředně vsak byla pravost tohoto cirkuláře popřena. — Na univer- 
sitě Ivovské odepřeli maloruští studenti účastniti se immatrikulace, dokud 

*) x\le jaká! Návrh zemstev na Litvě a Rusi nazývají i pokrokovější 
ruské listy karikaturou. líed. 



188 Rozhledy a zprávy. 

nebude splněna žádost jejich, aby formule přísežní sm$la býti pronesena 
i malorusky. 

Volební pHpravy do nové dumy v Rusku, pokud se týkají národního 
prospěchu maloruského. leží na bedrech dvou mladých a slabých stran: 
strany ukrajinsko-demokraticko-radikální a ukrajinsko-sociálně demokratické. 
V tisku opětují se stále hlasy, aby obě strany jednaly v dohodě, lak aby do 
dumy zvolf^ni byli uvědomělí Malorusové. Strana radikálně-demokratická na 
sjezde, jehož se účastnili delegáti z guberniálních výborfl strany v Kyjevě, 
Poltavě, Charkově, Černihově, Jekatérinoslavi a Petrohradu a rflzných okres- 
ních výborQ. usnesla se na změně programu v ten smysl, že žádný člen 
strany nesmí býti členem strany jiné, mimo to utužena organisace a agitace. 

Studentstvo university v Kyjeve podalo rektoru pamětní spis o zřízení 
stolic maloruských. Rektor Citovič odvětil, že je to věc nemožná, poněvadž 
universita je velkoruská. Maloruské studentstvo na této universitě založilo si 
svůj spolek. V Oděsse povoleno ministerstvem učení jazyku malo- 
ruskému na chlapeckém progymnasii a na dívčím gymnasii. — 

Po vzoru kyjevské »Proávity« vznikly nové podobné spolky — »PrO' 
évity^ — Y Jelisavetgradě a v Alexandrii v gubernii chersonské. O činnosti 
»ProáYÍt« píše kyjevská Rada v čís. 61. Uznávajíc horlivost nových spolků, 
obrací pozornost jejich hlavně na ves, jež tonouc ve tmách potřebuje přede- 
vším světla národního; hlavně nutno zřizovati soukromé školy maloruské 
po venkově. 

V Jěkatěrinoslavi vychází nový list Russkaja Pravda, směru okfabristů. 
Hlavním jeho redaktorem má býti prof. Evarnickij, archeolog a historik 
Ukrajiny, jemuž »Rada« vytýká nešetrnost k maloruské národnosti. Ke zprávě, 
že jemu se má dostati stolice ukrajinské na kyjev. universitě, dodává, že by 
to bylo urážkou maloruských snah. — ch. 

Jihoslované. 

Černá HOra prožívá dobu skutečného, velkého vnitřního obratu. Kabinet 
Mijuškovičův padl, a kníže přijal Jiové parlamentní tninisterstvo Badulovi- 
čovo. Nelze upříti, že tím kníže gospodar podal důkaz znamenité státnické 
prozíravosti. Tím dovršeno vítězství oposice proti dosavadnímu režimu. Všecky 
jihoslovanské, především pokrokové listy vítají tu změnu s nelíčenou radostí. 
Skupština odpověděla 1. pros na trůnní řeč adresou, která jest historickým 
dokumentem prvního říidu. Potvrzuje vlastně obsah brožurky Černohorské 
universitní omladiny. Žádá rozšířeni ústavních práv v duchu současnosti 
a národních potřeb, žádá revisi zákonů, vydaných posledními vládami a ne- 
srovnávajících se s ústavou ni s potřebami a nadějemi národními, vytýká 
> neustálé hospodářské upadání Cemé Hory, které se projevuje nebezpečným 
hnutím vystěhovaleckým a jest následkem neprozíravého vedení vnitřní, ze- 
jména finanční politiky.* Dále naznačuje celou řadu nezbytných potřeb a 
reform v různých směrech: Třeba jest vydati zákon o samosprávě obecní, 
jakožto základní kámen občanské svobody, třeba jest vésti lid k racionálněj- 
šímu zužitkování půdy, vysušovati močály, zvelebiti dobytkářství, zakládati 
hospodářské a průmyslové školy, podporovati rozvoj spořitelen, záložen a 
podobných peněžních ústavů, uzavírati obchodní smlouvy s jinými zeměmi, 
podporovati průmyslové podniky, věnovati se otázce dělnické, atd.; třeba jest 
zredukovati počet úřednictva a povznésti úroveň jeho vzdělání, třeba jest 
věnovati se obecnému, střednímu a jinému školství, >jehož působení v ná- 
rodě nejeví se tou měrou, jak by bylo třeba« atd. Pozoru hodno jest místo 
o poiTiěru k Srbsku, o němž v trůnní řeči nebylo skoro ani slova. Skupština 
přeje si, aby >mezi oběma srbskými svobodnými zeměmi. Černou Horou a 
Srbskem, panovala úplná solidárnost*, neboť » udržování čilých a stálých styků 
s bratry téže krve v král. Srbském jest zárukou lepší budoucnosti srbského 
národa— jen v tom svazku můžeme spatřovati uskutečnění našich společných 
ideálů a záštitu našich národních zájmů. « 



r 



Liteťalura a iiinCní. 18^ 



Vítáme radostně obrat náčerné Hoře a opakujeme z plna srdce zvolání* 
jímž skončil kníže Nikola svou zdravici pH hostině na počest národních 
poslanců : 

ŽivjelaustavnaCrnaGora! 

Pracím národní skupStiny a v5bec rozvoji vřcí na Černé Hoře budemt 



tmy 
t.*) 



Yěnovati bedlivou pozornost.*) A. C. 



Literatura, umění. 

PEISKER JAN: Dle filteren Bezlehungen der Slawen zu Turkota- 
faren und Germanen und Ihre sozlalgeschlchtllche Badeutung. Berlin-* 
Leipzig. 1906. 

Tato práce Peiskerova, jež původně vydla v německém Časopise pro 
sociální a hospodářské dějiny, způsobila velký rozruch v slavistickém světě. 
A právem. JsouC výsledky, k nimž přichází autor, příliš dalekosáhlé a zvrací 
příliš dosavadní tradici o staré kultuře slovanské. Peiskeť totiž usuzuje na 
základě dat jazykových a různých historických zpráv, že Slované po dlouhou 
dobu před tím, než se rozešli na řadu národů, a ovSem i drahné>let po tom, 
podléhali trvale střídavé porobě Turkotatarů, svírajících je od jihovýchodu, 
a Germanů, svírajících je od severozápadu. Poroba tato byla tak těžká, Že 
Slované žili v úplné odvislosti, ba v otroctví u svých pánů. Zejména poroba 
turkotatarská působila zle, berouc Slovanům i starý jejich život, hospodaření, 
cbov dobytka (jedná se tu hlavně o I. tisíciletí před Kristem, a podle Peiskera 
byli těmito hlavními turkotatarskými nájezdníky Skythové, soustředění na sev. 
Čemomoří), čímž povaha slovanská doznala velkého oslabení a pokažení tak, 
že nedovedla se více opříti porobě, třebas i mírnější, která ji potom zahro- 
zila se strany západní. Trvalou památkou této staré a i později se opakující 
poroby turkotatarské (srov. jen Avary I) je existence županů. Župane, kteří 
jsou nám v středověku doloženi na různých stranách Slovanů, nejsou nic 
jiného než zbytkové, později ovšem už pošlo vanění, té staré vrstvy turko- 
tatarských pánů, jež volné pastvy a chov dobytka uchvátila pro sebe a slovan- 
skému lidu ponechala jen trudný život otroka. Jazykovým dokladem pro 
správnost této these jsou Peiskerovi slova přejatá od Slovanů na jedné straně 
od Turkotatarů, na druhé od Germanů ; dosvědčují mu, že vskutku Slované 
musili býti zbaveni starého domácího vlastního hospodaření, když pro pojmy 
tak základní jako mléko, tvaroh, pluh, skot — přejali názvy cizí. Peisker 
pluh, mléko, skot vykládá za slova přejatá z germ. *ploga, *melka, *skatta, 
a tvaroh, stsl. tvarog'B, za termín turkotatarský (srov. džag. turak, tur. torak*. 
Hned, když jsem přečetl knihu Peiskerovu, jejíž bystrosti jinak dlužno 
vzdáti velkou čest, uznal jsem, že s čistě historického hlediska, — o jazykovém 
podkladě, na němž především práce stojí, mně úsudek -nepříslušel — theorie 
Peiskerova tak, jak je podána, neobstojí, poněvadž jest jednak doložena nedosta- 
tečně, jednak ptímo je v odporu s prameny historickými, a vyslovil jsem se také 
o tom předběžně v článku uveřejněném v Národopisném Věstníku (190H str. 193). 
Zhistorie (a archeologie) máme sice plné právo předpok ládati, že Slované vskul ku 
již před Kr. a z velké části dostávali se pod nadvládu kmenů germánských, nebo 
vůbec do úzkého styku s Germany, což dalo podklad pro tak mnohé přejetí kul- 
turních prvků spolu s germ. terminy v kulturu a slovník staroslovanský. Ale i tu 
souditi na skutečnou porobu ve smyslu Peiskerově je z daných dat předčasné. Ta- 
kové poroby nemusilo býti Naprosto však chybí nám historický podklad pro po- 
roba turkotatarskou a pro sekundární theorii o původužupanů. Výboje turkotatar- 
ské proti Slovanům byly vesměs pozdní a nepatrné vzhledem k ohromné v té 
doběmasse Slovanů, mongolský původ Skythů je nedokázán a nepravděpodobný, 
a i kdyby byl, — Skythové neměli co dělati s celým Slovanstvem věků před- 

♦) Obratu na Černé Hoře věnoval jsem 3 články v 9Ča8e<. č. 338 
355 a 857. 



190 



Lileralura a uméní. 



kristových. Také by historie přinášela přece aspoň nějakou stopu o léto 
otrocké porobe Slovanfl, která prý trvala dlouhá staletí, — zatím však Slo- 
vané, když podle líčení starých zpráv vstupuji v VI.— Vlil. stoleU' na jevišté 
historie, vystupují jako národ zcela svobodný, tak svobodný a tak nevázaný, 
jako současní Germáni. 

K těmto námitkám historickým, které jsem hned pronesl, přistupuje 
nyní to, že i filologové u.nás vyslovují se o jazykovém základu Peiskerovy 
hýpotbese buď se skepsí (na př. prof. Bernecker) nebo odmítavě, a že dluino 
proto v úplné reservě čekati, jak se filologický spor vyvine. V nedávné schůzi 
král. české učené společnosti měl germanista prof. Janko přednášku o knize 
Peiskerově s hlediska filologického a ukazoval, že jednak Peisker význam 
přejatých slov přecenil, jednak nesprávně filologicky vykládal. Podle Jánka 
na př. sIqvo tvarog^, o než jediné opírá Peisker svou porobu turkotatarskou, 
muže se vyložiti i za domácí slovo slovanské, právě tak jako mlěko — 
hlavní Peiskerova opora na druhé straně. Každým způsobem však mléko 
nemohlo povstati, jak Peisker předpokládá, z germ. *melka, neboC tomu odpo- 
rují i pQvodní význam tohoto slova i fonetické zákony staré germanštiny, 
jež vyžaduji formu *meluk, z níž opět nemohlo vzniknouti si. mlěko. 

V těchto filologických věcech mohu se ovšem omeziti jen na před- 
běžný refei;át. L. Niederle, 

IVAN CANKAR: Nina. Založil L. Schweutner vLjubljani 1906. Str. 146. 
Cena 2 K. — 

Zrodili se v tmavých, špinavých. křLvolakých uličkách města v jizbě 
černé, nuzné, kde děti leží na podlaze v kupě starých hadrů. Písm' jejich 
mládí byl hlas bídy, křik utrpení, a mladé plíce vdechovaly výpary kořalen 
a ssály surové zpěvy opilců. Dva lidé, bezejmenný vypravovatel a chorá mi- 
lenku jeho, odpočívající na lůžku. Lidé churaví duší i tělem, zranění útra- 
pami života, zlomení, trosečníci, jež vzedmuté vlny života vyvrhly na písčitý 
břeh jako mořské chaluhy a řasy. V jejich zkrvavených srdcích kh'čí po- 
divné sny. a touhy, naděje na lepší život v jásavém světle, na záchranu, na 
vzkříšení; ale o všem tom sní jen k oklamání sebe, nebof jeden ni druhý 
nevěří pevně v možnost obrození. Skepse. Druh v druhu vidí svého anděla 
spásy, ale iak může malověrný člověk, poskvrněný hříchem a zablácený bídou 
života, zachrániti druhého? Tragický boj poznání a trpkého rozčarování jest 
hlavním předmětem, jejž rozvíjí C. v sedmi kapitolách. »Naše srdce nejsou 
zvyklá štěstí; růže byla přesazena do cizí země, a její kořeny ještě ne- 
našly pramenů v té prsti, posud tak písčité a neplodné.* V sedmi ve- 
čerech rozvíjí vypravovatel před nemocnou řadu obrazQ, vzpomínek na 
minulý život, pokrytý pavučinou bídy, ztlumený, bídný jako smrt . . » 
K tomu pásmu druží se množství postav ostře a pevně rýsovaných, které 
vynořují se ve vzpomínkách vypravovatelových, také bývalých lidí, kteří vy- 
chýlili až na dno kyselý pohár života. Všude bída života, zlomené bytosti 
8 roztříštěnými srdci, lidé, jež omrzel tento život, ale nemající tolik síly čino- 
rodé, aby se zbavili existence ztracené, smutné, hodně podobné těm, jež rv- 
sovalo jeho ostré péro v povídce >Na klancu*. Člověk vrah-samotář, nevěstka 
prodaná otcem za několik korun chlípnému starci, muž, jemuž se nechce déle 
žíti, opilci, souchotinář, jenž bije svou ženu, celý řetěz ... A epilog končí: 
>Šel jsem; nestaral jsem se o život a také on sám nedbal o mne a neviděl 
mne, když jsem šel mimo; oba, já i život, věděli jsme, kde jest mé p^átel- 
ství . . .« — Kniha těžká svým pessmismem; ledová svými osobami a milá 
jazykem nádherným i vzdouvající se a klesající vlnou filosofického uvažo- 
vání, zahaleného mnohdy v mihu téměř neprostupnou. V. Josef Tichý. 

KSAVER MEŠKO: Mlr božjl. Ljubljana 1906. Ig. pí. Kleinmayer & Bam- 
berg. Str. 188. m. 8«. — 

Poslední kniha slovinského impressionisty Fr. X. Mešká. Opakují 
se V ní tytéž akkordy, jako v črtách »0b tihih večerih* (viz Slov. Přehl, VíI, 
856) — vzpomínky na minulost smutnou i radostnou. Věčná nespokojenost 
zmítá jeho nitrem, volá po klidu, jehož nenalézá, touží po čemsi neznániém — 
což divu, že téměř všechny jeho črty vyznívají dissonančně, pessimisticky. 



r 



literatura a umění. 191 



Vytýkáno bylo Meškovi, Ze žije jen minulosti — dnes v jeho knize nalézáme 
i ohlas přítomnosti: obráží se v ní dnešní politická rozcrvanost slovinsko. 
Mistrem je v líčeních přírody, jež prozrazují realistického. malíře. /. F-a. 

MICHAL KOCIUBYNSKI: W petach szatana. Brody 1906 (nakl. West). 
Je to polský překlad osmi povídeR ukrajinského spisovatele M. Kodubyn- 
škého, narozeného r. 1864 na Podolí ze staré rodiny bojarské. Před oČima 
čtenářovýma táhne řada postav, výjevfi a krajin. Sličná Tatarka, provdaná za 
odporného řezníka, utíká s mladým Řekem, který ji přivezl ze zámoří bolest, 
písně a vzpomínky mladosti — utíká v objetí smrti. Učitelka samotářka, hledá 
ukojem' smutků života v modlitbě — a seznává s.uděšením. že je nalezla 
v lásce k místnímu duchovnímu. Dvě mladé mnišky utíkají z kláštera a sví- 
její se v objetí elementární lásky. Tři lidé, zahledění ve své přeludy, blíží se 
propasti, a věrná služka směje se divokým smíchem pomsty a nenávisti, 
vidouc blížiti se »černou setninuc k domu jejích páníi . . . VŠe pojato jest 
originálně, hluboce procítěno a podáno ve formě nehledané, a přec umělecké. 
Vše to žije, cítí a mluví vlastními slovy. Cítíte blízký, otcovský poměr autora 
k jeho pracím, které neprozrazují úsilí, nýbrž posvěcenou činnost tvůrčí. 

B. L. 
* 

Divadlo. Slovinské zemské divadlo v Lublani každoročně trpí krisemi. 
Dříve tyto krise kořenily ve finančních nesnázích ueb i v nedostatku here- 
ckých sil — v posledních saisonách vyvolala leckterou krisi intendance sama. 
Došlo k polemice mezi Ivanem Cankarem, jehož dramatické práce byJy tvrdo- 
áijně odstrkovány, a intendantem Franem Govékarem, jehož »náródní hryc 
byly stále provozovány. Cankar polemisoval v Našich Zápiscích, Govékar 
v Slovanu. Tato polemika a letošní pletichy intendance zpíisobily pád Gové- 
karuv, na jehož místo přišel prof. JuvančiČ. Je to muž vzdělaný a poctivý, 
i lze očekávati, že letošní saisona uplyne bez krisí — zejména i proto, že 
finanční stav divadla je utěšený a Že v činohře působí manželé Táborští ze 
smíchovského divadla. Rovněž si letos získali sympathie p. Boleška a si. R. 
Nosková, oba z Prahy. Operní personál také vyhovuje požadavkům slušného 
provinciálního divadla. 

Cankarova komedie Za narodov blagor konečně dostala se na di- 
vadlo lublaňské 13. a 15. prosince. Úspěch byl velmi čestný. Zdá se. Že tímto 
faktem odstraněn předsudek, že lublaňské divadelní obecenstvo nemá smyslu 
pro vážné práce dramatické. Politické listy psaly o demonstracích, které se 
udaly při premiéře prý ve prospěch všeobecného práva hlasovacího. Zprávy 
tyto byly nepravdivé; žurnalista kterýsi dovolil si je — » za narodov blagor«. 

Ď. 
»Buska Besida< ve Lvově jakožto správkyně >Ruského Nár. divadla« 
podala rekurs proti zákazu místodržitelství, jímž nepovoleno dávati historické 
di-ama J. Karpenka-Karého »Sava Čalyj«, drama M. Staryčkého »Poslední 
noc<, a Hauptmannovy Tkalce. Kekurs ministerstvem vnitra zamítnut. — 
Cenami poctěná dramata L'va Lopatynškého »Pokusa< a T. Osypovyče 
>Vona< připuštěny místodržitelstvím na jeviště. 

hihWo^BÍ Michal Komarov tiskne práci »Ukrajináka dramafur- 
gija« a chystá nové vydání »Pokažčika novoji ukr. literatury*. 

V Berlíně hráno nové drama Gorkého »Vragi«, jednající o poměru 
továrníků k dělníkům. • ch. 

V Krakově i ve Lvově hrálo se nové 3 aktové hist. drama St. Wyspiatí- 
ského >B o 1 e s t a w b m i ař y<. — Značný úspěch mela v Krakově nová 
Saktová veselohra Gabriely Zapolské: >Moralnoáč pani Dulskiej.c 

• 

Časopisy. Nové slovinské: Proletářem (v Americe), Ohčinska uj)rava, 
Mladoslovenec, Posnvska Straza, Naša Zveza (orgán svazu úřednictva.) — 
Zanikly: Naše pravice, Novi slovenski Štajerc, Slovenski obrtnik, Dolenjec. 
Měsíc. ^Katoliški Obzornik* vychází pod změněným názvem *Čas<. 1). 

Ve Vilně vychází nový běloruský týdenník Nnssa Nitva redakcí Z. 
Wolského. (adresa: Vilno, Balszaja Pahulanka, 17, předpl. 4 rub. ročně). 



192 



Literatura a umění. 




Založeno tam i zvláštní běloruské vy- 
davatelské družstvo >Zahlanie son- 
ce i ů n a sze w akonc e«. Dosud 
vydalo běloruský elementář, první čí- 
tanku, chystá se vydati básně běloru- 
ských poetů P. Bohuszewicze a W. 
Marcinkiewicze atd. (Dopisy družstvu 
adresují se V. Stořyhwovi.) 

Přílohou k slovenskému Týžden- 
níku počal vycházeti vzdělávací mě- 
síčník pro lid: >Naěa Zástava^. Hlav- 
ním redaktorem jest Milan Hodža, 
hlavním spolupracovníkem FerdiS 
J u r i g a. (Předpl. K 3'20 na rok, pra 
abonenty Slov. Týžd. 2 K. Adresa: 
Budapešť, VIII., Rákóczy-tér 8.) c. 

>Kijevskaja Starina* po 25tiletém 
, . __ vycházení v rouše velkoruském mění 

josip Koiarac. g^ ^ >Ukrajinu^, měsíčm'k maloruský, 

jenž bude náhradou Věstníku Ukrajinského. — cfe. 

Od 14. pros. vychází v Sofii nový bulharský pokrokový denník >6aji- 
KaHCKa TpHÓyHa*. jehož zodpovědným redaktorem jest LAndrěev. (Předpl. 
za hranicí 10 fr. čtvrti.) C. 

Jubilea. Letos slavil 50. své narozeniny muž velikého významu, Dr. Ivan 
Franko. V poplachu a šumu politickém přtšlo v Haliči jubileum toto zcela 
bez ohlasu. Za to vkyjevské »Nové Hromadě* věnoval spisovatel Boris Hrin- 
čenko jubilantovi stať, a podobně list »Promiň«. Jubilant vydal letos novou 
sbírku básní » Semper tiro« (Lvov 1906). — cfc. 

Bulhaři oslavují století nové své literatury. Dne 25. lisL (našeho 8. pros.) 
1806 vytiskl Sofronij, biskup vračanský, »Kirijakodromion<, nedělní člení 
(v Rimniku v Rumunsku). Byla to první tištěná bulharská kniha, jíž se podle 
původce populárně říká •Sofronie*, Č, 

Přátelé a ctitelé zemř. spisovatele Josipa Koewrcey o němž jsme měli 
článek v 1. čísle, chystají mu pomník v jeho rodišti. První 2000 K věnovali 
Kozarcovi sou druzi- lesníci . . . Kozarac byl stejně dobrým spisovatelem jako 
odborníkem — poněvadž vždy nade vše miloval přírodu . .. J, 

» 

Proti vývodBm Dr. ŠČurata, jenž dokazuje maloruský, resp. západo- 
ruský pftvod známé polské písně Bogarodzica, vystoupil v Slowie Pol- 
ském (č. 440.) prof. A. BrQckner. Dr. Ščurat v Dile č. 202. a 208. celou tuto 
odpověď přeložil a připojil k ní své vyvrácení. Prof. BrQckner, pokud víme, 
posud neodpověděl. — di. 

Veřejná lidová knihovna bude založena v Lublani na podnět spolků 
Akademie, Prosvety a Sokola. Městská rada povolila na ni 3000 K roční sub- 
vence. Purkmistr Iv. Hribar ze svého platu věnoval k účelům knihovny 
2000 K pro první počátky. 

Ljudska (lidová) a leposlovna (beletristická) knjiěnica svědčí o čin- 
nosti slovinských klerikálů. První bude přinášeti lacinou Četbu pro širší 
vrstvy lidu, tato vybranou pro intelligenci. Se strany proti klerikální chystá 
se proti tomu Záložna zadruga (nakladatelské společenstvo), jež co ne- 
vidět zahájí činnost D. 

Vydáno 4. ledna 1907. 



Redaktor « ▼>aavatel ADOLF ČERKÝ. — Nakladatelé F. ŠIMÁČBK. 



p^ 



ZDENĚK BROMAxX: 



Z bulharské poesie 

(Panu Vladislavu Šakovi.) 

P. K. Javorov. 
Hajducké písně. 

Goci Dělčevu. 

I. 

Dny své snuji — kouty neznámými, 
noci snuji — místy tajemnými; 
nemám otce, ani matky — 

otce, by moh' láti, 

matka zase lkáti . . . 

Běda mné. ty 

pláni pod Pirinem! 

Moře s černým 

cařihradským vínem. 



Nectím zlého — pomsta za mstou chodí, 
uctím ctného — víra víru plodí; 
nemám bratra, nemám sestry — 

bratra, by mne chválil, 

sestru pláč by zalil . . . 

Běda mně, ach, 

šavlenko ty křivá! 

Moře, bouřná 

z Odry vodo živá! 

Bůh vlád' stále — nechať vládne stále, 
car vlád' dále — bude vlasti dále? 
Nemám milky, lásky prvé — 

by mne vyčkávala, , 

by mne oplakala . . . 

Běda mi, ach, 

puško ohněvjemná! 

Moře, děvo 

soluňská ty jemná! 




II. 

Kéž byl by, milko, kéž by byl, 
kéž byl by zlatem kovaný 
tváj krásný, rusý, dlouhý vlas . . . 
Já vyměnil bych milé za drahé, 

pár silných koní, — 
změnil za blahé, 

aC Turky honí ! 



Slovansky Přehled. IX. 1907, c. 5. 



13 



IMí Zdenek Broman: 



Kéž byl by, milko. kéž by byl, 
kéž byl by ohném démantů 
trých černých očí skvoucí jas ... 
Já vymřnil bych milé za drahé, 

lira puška mi jo — 
změnil za blahé, 

ať Turky bije! 

Kéž byl by, milko, kéž by byl, 
kéž byl by šňůrou perlovou 
tvých bílých zoubku bělojas . . . 
♦ Já vyměnil bych milé za drahé, 
ty, šavle, to jsi — 
změnil za blahé, 
af Turky kosí. 

III. 

Ty krásná horo, horo zlá, 

ach běda, puško bojovná. 

Jdouc z trhu tlupa kráčí sem, 
se s Lazem setká zemanem; 

hoj, buk s větví listí třese — 

za Lazem kov ponese se, 
voj vodo. 

— » Jdouc z trhu tlupa kráčí sem, 
se s Lazem setká zemanem; 

eh, buk dolů listí třese — 
zvěst praví, 

za Lazem kov ponese se 

v hrob tmavý . . . 

A plamen v mojí hlavě hučí, 

muka moji duši mučí, 

družino.c 

Chřest prachovnic — ta houští zlá, 

ach běda, kletba hajducká. 
O Lazovi svět celý ví, 
žef černý lupič krvavý; 

hoj, zlo dělat neustává 

junák, jejžto strhla sláva, 
vojvodo. 

— »0 Lazovi svět celý ví, 
žef černý lupič krvavý; 

eh, zlo dělat neustává — 

aC dělá! — 
junák, jejžto strhla sláva 
již zcela . . . 
A žal mám, žal až k mdlobě věru, 
pro Lazovu krásnou dceru, 
dru Zino. « 

IV. 

Sen jsem snil, oh, žalu zlého, 

mládí ztraceného, 
stranou hrob, hrob sirý, sladce 
nad ním listí šumí. 



r 



Z bulharské poesie. 



195 



Na hrobř, oh, žalu zlého, 

mládí ztraceného, 
větve křížem — kříž to mládce, 
na něm pták sní dumy. 

Z rána pták, oh, žalu zlého, 

mládí ztraceného, 
pěje o tom sirotkovi, 
^torak sirý mmul. 

Večer pták, oh, žalu zlého, 

mládí ztraceného, 
pěje o tom junákovi, 
kterak junák zhynul! 

Sen jsem snil. oh, žalu zlého. 

mládí ztraceného, 
sen jsem snil — sen věští tobě: 
snil jsem o svém hrobě. 




Pcnčo Slavejkov. 



Penčo Slavejkov. 

(Viz Slov. Přehled IIL 302.) 

Trojice. 

Noc skrývá zem v své tmavé sněni. 
Tři hajduci, tři poranění 
to druzi, horskou pěšinou 
druh za soudruhem sotva jdou. 

V setnině z rána v boji byli — 
a samotni se zachránili: 
Druh druha drží paží syou, 
jak sestupují pěšinou. 

Jsou zavázány kruté rány, 
však po šatech, jož rozedrány, 
jim potuřkové krve jdou 
a kanou horskou pěšinou. 

Ni stenu, slova neslyšeti; 
i podzimní list musí chvěti 
se též, jak sestupují tou 
uzounkou horskou pěšinou. 



A v stejném klesání se chvějí; 
dva druzi tupě odcházejí 
a hlavou nazpět nekynou, 
jak chvějí se tou pěšinou. 

A neslyšný se šepot nese 
s rtu třetímu, jenž chví se, třese 
a padá . . . tělo délkou svou 
se klade horskou pěšinou. 



1 



196 A. I. Jacimirskij: 



A usmévavě naposledy 
druh na soudruha vzhlédne bledý 
a klesá — těla délkou svou 
se kladou horskou pěšinou. 

Smrt skrývá duše jich v své snění 
Jdou blíže vlci rozvášnění, 
již dávno na číháni jsou 
nad strmou horskou pěšinou. 



A. I. JACIMIRSKIJ: 

Ruská literatura r. 1906. 

Nikdy, myslím, á u žádného národa nebyla literatura lak blízka 
životu, nikdy nebyla tak palCivýtn klíčem, jako ruská literatura uiinulébo 
roku — významné doby táborů, stávek, hrtrtnadných povstání, poprav 
zastřelením, doby » krvavého ministerstva*, doby prvního parlamentu, 
který se silou okolností zménil v revoluční instituci, doby bleskonch 
vojenských soudů, šibenic a poprav, poprav bez konce. Nové Rusko po- 
čalo svůj život v krvi — a nejlepším jeho zástupcům volky nevolky 
bylo přenášeti tuto krev na papír. 

Krvavý rok vydal i krvavou literaturu. 

I. 

V přehlede ruské literatury za r. 1905 ukázal jsem již, jaké trář- 
nosti nabývá zároveň s osvobozením tištčného slova od útisku censury. 
»Anmestie< dotknula se i mnohého z toho, co bylo svého Času napsáno, 
ale nemohlo spatřiti světlo světa následkem neúprosného zákona, aneb 
ješté spíše neúprosného » uznání* ustrašených a krátkozrakých censonh 
Ve skříních censurního komitétu, v archive znamenitého lil. oddálení 
vlastní kanceláře Jeho Veličenstva (oddčlení, majícího na zřeteli ^buíié- 
ství«), v nejtajnéjšich koutech spolkových a soukromých knihoven atd.. 
dlouho vedly poustevnický život ony »apokrytické rukopisy <, které ne- 
byly na Rus přineseny v X. století z Byzancie a z jihoslovanských zemí. 
nýbrž které byly napsány zde v Rusku nejlepšími lidmi, jež vláda usi- 
lovala národu představiti jako »provinilce«. 

Pravda na konec vítézí. Toí myšlenka prosté, lidové, ruské poesie 
i neméně životné ruské poesie umělé — a po 17. (30.) říjnu 19T>5 
tato vyhnaná Pravda skutečné vítězí . . . Vítězí tím, že nepřichází do 
rukou censorů (neboC censura »zničena«), kteří pečlivě vyklešfovali nebo 
dočasně zavírali svobodnou myšlenku, nýbrž do rukou přísných ^ členů 
správy tiskových záležitostí «, kteří všelikou novou myšlenku neprodlené 
vydávají k ukřižování. A tak nemáme censury — ale máme »upravie- 
nije po délam pečati« ! Mimoděk připadají slova evangelia: >I badoa 
poslední věci horší prvních . . .« Nyní lze vytisknouti cokoli na základě 
» svobody tisku « a u vědomí, že sotva kniha neb časopis vyjde, vnikne 



r 



Ruská literatura r. 1906. 197 

do tiskárny policie, skonfiskuje všecky výlisky, rozmetá sazbu, zničí štočky, 
zapefetí tiskárnu — a autora a vydavatele zatkne. Vezení jsou plna re- 
daktorů, vydavatelů a spisovatelů. . . Taková jest naše >svoboda tisku* 

— a ruský spisovatel jako dřív je nucen mluviti řečí, podobnou Ezopové. 

Přes to je veliký rozdíl mezi literaturou doby dřívčjší, doby abso- 
lutismu, a nové doby »konstituční«. Dříve byla ruská literatura pokro- 
kovější a ideálnčjší. Není to paradox. Dříve spisovatelé vétšinou kreslili 
hoje budoucnosti, kdežto skutečný život daleko zůstával za lite- 
raturou. Nyní literatura jde za životem, který tak dalece předešel 
n vlastné předběhl ideály ruských spisovatelů, že nynéjší literáti mohou 
jen konstatovati pouhé fakty. Stane-li se tím literatura realnéjší, neznámo 

— ale jedno jest palmo: literatura pozbyla oné odvahy, kterou se vy- 
znamenávají, kdož nesou před zástupy prapor na barikády. Ruská lite- 
ratura stala se z aktivní — literaturou passivní, z tvůrčí — literaturou 
protokolující. Při veškeré citlivosti na zjevy politického a společenského 
života pozbyla naše literatura významu vůdkyné v boji za svobodu; po 
v>'sokéra tónu dřívčjším selhal jí hlas, i vypráví jen o tom, co se stalo. 
Tím způsobem jest obava, iiby se ruská literatura, dříve vždy pokroková, 
nestala konservativní . . . Literatura zbavena posvátného poslání proro- 
ckého — celá ruská revoluce nevynesla jediného nového jména. Palmo, 
že život náš jest mnohem silnčjší než uméní. A to jest velmi smutné. 

K belletrii minulého roku můžeme řaditi různého druhu »Vzpo- 
uiínky*. Ruský čtenář nyní znamenité chápe význam tohoto slova. Každý 
bez rozmýšlení vám poví, že » Vzpomínkami* rozumí úplné určité paméti 
účastníků osvobozenského hnutí, zarostlých travou v kasematech Slissel- 
bui^ské pevnosti — h..»ruské Bastilly*. V >Ruském Boj^atstvé* vyšla stať 
A. Melžina ^šlisseTbur^^skijc mučeniki*. vynikající dramatično- 
stř. v »Svétovém V'éstnlku« (Vsemirnyj Vť^stnik) čteme »13 lét v Šlis- 
sefburgskoj kré posti* od Ludmily Volken^tejnové a »Tri 
mésjaca v odinočké<r (v samovazbé) od S. Ždanova, ve »Sbomíku 
Znanija* vzpomínky >V Slisselbu rgé« M. Novorusského — a po- 
dobných memoirových prací v časopisech nebo v samostatných knihách 
jest řada. Žádný román, žádná povídka o » Posledních dnech odsouze- 
ného* (V. HugO) nesnese srovnání stím, co podávají ruští hrdinové-au- 
toři smutných vzpomínek. Stačí podotknouti, že za 21 let v pevnosti 
na -ostrove zavržených*: bylo uvéznéno 67 »provinilců«, z nichž 13 bylo 
zastřeleno či obéšeno za neposlušnost správců pevnosli a pod., 15 ze- 
mřelo šílenstvím, souchotěmi a kurdéjemi, 4 skončili sebevraždou v zdech 
pevnosti, 3 po propuštění na svobodu, nékteří zmizeli beze stopy (na př. 
znamenitý Sergej Néčajev, který převedl na svou stranu celou pevnostní 
ga nisonu) atd. Mezi vezni pevnostními byli vždy lidé píšící — a tím 
sp ^e myslící. 

Zménilo se ledacos i v žurnalistice. Vedle odporných časopisů, jako 
rlž Jou podporovaný »Russkij Archiv* , stále otrocky se klonící před tituly 
a .niformami, založen měsíčník »By loj e« (Bbi.ioe), speciálně věnovaný 
nelávné minulosti — dějinám osvobozenského hnutí v Rusku. V něm 
vyt §téno na sto takových >Vzpomínek<, dokumentů, projektů, zápisek 



198 A. I. Jacimirskij: 



atd. — celá epopeje soustavného útisku ruské myšlenky, osudné bez- 
moci téch, kdož ji utlačovali. 

Bylo-li spisovatelům minulých i nedávných dob * vymýšleti « zajímavé 
sujety a umele je upravovati a přiostřovati — nyní toho netřeba. Stači 
prosté zachycovati život, který nabyl ostrosti. Téžko nyní vésti hranici 
mezi belletrií a stenografií skutečnosti. * 

Skitalec napsal ^Polní soud« (Po lev oj sud), nejlepší ze svých 
povídek, Serafimovič črtu *Na Présné**) — a čtenář je hltá jako 
čerstvé telegramy ranních novin. 

Týž protokolový ráz má črta >V okfabré* (V říjnu) od A. Kipena, 
autora znamenitých kreseb »B i rj u č i j ostrov^ {VHčí ostrov). Grta vyšla 
v XII. knížce sborníku >Znanije<: přes uméleckost a sílu jednotlivých 
scén jest přece jen dílem zpravodajským, ovšem prvního řádu. Déj vzat 
jest z pohnutých říjnových dnů r. 1905 v Odésse. kde nabyla revoluce 
hrozných forem. A. Gornťefd ve zvláštním rozboru v x-Xaší Žizni< na- 
zývá črtu encyklopedií minulého října a nachází jednotlivé její scény 
znamenitými: »Jako v kinematograťu,« praví, »plny pohybu míhivjí se 
před námi v uméleckém líčení: agitační schůze. organisa<;e sebeobrany, 
počátek stávky, stavení barikády, raport důstojníka v kanceláři '^rado- 
načalnika, bezpomocné a bezúčelné hovory intelligence. výbuch nadšení 
lidu při zprávé o konstituci, pouliční průvody, nadšené řeči — a polom 
prvé stíny: kozácké usmiřování a počátek »pogromus<, obrazy bezmezn*'' 
hrůzy: imiversita, která se stala útočištém ubíjených a střediskem bran- 
ného odporu, odbor samoobrany, ničení a vraždéní. vojenská ochrana 
pustošitelů. bezvýsledná a ponižující audience občanského »komitétii ve- 
řejné bezpečnosti* u velitele posádky, » vlastenecká manifestace*, vybí- 
jení studentů, zničení synagogy. Vše to dává nám povídka Kipenova 
znova prožíti. • Ale nejzajímavéjší ze všeho je tu psychologie ruského 
človéka. Nešťastný ruský človčk. jak praví Kipen. objevil se s xluší za- 
tvrzelou a temným rozumem '<. 

11. 

Hrdinou literatury minulého roku nebyl již Gorkij nebo Andrejev. 
nýbrž A. 1. Kuprin, autor » Souboje*, o némž jsem psal v lofiském pře- 
hledu ruské literatury. Třetí svazek jeho povídek (vydaný už ne 
»Znanijem«. nýbrž mčsíčníkem »Mir Božij*. byl nejvétší literární udá- 
lostí. Jsou v ném nékteré véci známé, na př. povídka »Trus^ ze života 
židovského, » Pokojný života (Ivan Vionorovič Nasédkin píše udání, ano- 
nymní dopisy, ničí rodiny atd., ale zároveň se modlí k Bohu. slovem: 
vede >pokojný život«), í^Konokrady*, >Kor'< (Spála) aj. V poslední po- 
vídce nového svazku předveden hrubý a cynický ^slavjanoliU Zavališin. 
jenž svými sladce uštépačnými řečmi popuzuje chudého studenta Voskresen- 
ského a vyhání jej z domácího učitelství, když se byl ostře vyslovil proti 
»člověkonenávistnému« černosotčnství. 

Kritika skoro jednohlasně dává první místo povídce »Rčka Z i zni*. 
Kuprin pozoruje »řeku života* v ^pokojích s nábytkem*. V jednom z nich 

*) (lást Moskvy, kde byly bombardovány domy >pokojných obyvatelů* 



J 



r 



Ruská literatura r. 19í)6. 199 



bydlí důstojník u Anny Fridrichovny Zigmajeroyé, opíjí se a vede před 
détmi mélké, prostopášné ře(!i, žádaje o nékolik kopejek na papirosy. 
V druhém pokoji píše student dopis před sebevraždou: »fteka života — 
jak je nesmírná ! Všecko dříve či pozdéji smyje, odnese všecky tvrdosti, 
které poutaly svobodu ducha ... A kde byla mélčina nechutnosti — 
lam povstane největší hlubina hrdinství « . — Jistý kritik nazývá Kuprina 
>obrovským, mohutným atletem* a v}^svétluje to tímto obrazem: »Má 
uzlovaté prsty, bystré oko, klidný oddech siláka V téchto povídkách cí- 
títe >machorku«, zdravý pot a syrou, plesnivinou páchnoucí zemi. Ne- 
svéřil bych tomuto talentu porcelánovou figurku, ale co vytesjí ze žuly, 
bude dlouho a pevné státi před pokoleními — neohrabané, silné, vý- 
borné v dešti, slunci i v bouři! Talent Kuprinův jest sukovitý, kořeno- 
vitý, žilnatý . . . Žertem, mimochodem zdvihne velikou tíži, a odhodiv ji 
stranou, vesele pftjde za druhou. Ale nedávejte mu lehounkých, křeh- 
kých předmétů ; před nimi pozbude smélosti. jako jí druhdy pozbývají 
hrdinští plukovníci před nesmélou, stydlivou dívčinou. « (K. Cukovskij.) 

Leonid Andreje v napsal dvé díla, obé nevelkých přednosti. Jest 
patmo, že znamenitý tento belletrista je špatným dramatikem Podklad 
dramatu >Savva« vzat jest ze života. Vžichni se pamatují na >kurské 
pokušení*, o némž zpráva prošla všemi novinami a objevila se klamem. 
Ukázalo se, že sami mniši v Kursku uspořádali » nezdařené « vyhození 
ikony do povétří, aby přivábili do svého kláštera více pobožnýcli. * i 

Kritika nevzdala dramatu velkou chválu. Není v ném originální 
myšlenky, neboť — neraluvé o Nietzácheovi — niští čtenáři mají v dobré 
paméti hrdiny Dostojevského s jejich ohnivými řečmi o příštím nadClo- 
véku a človékobohu (Kirillov v »BésecIivc u j.). Sama postava Savvova 
není ucelená : úmysly jeho jsou jírandiosní, slova hromová - - díla nicotná 
a politování hodná. Nový anarchista. Kain, Prométheus, Mefisto či Man- 
fred jest postava málo umélecká a příliš strojená. (lelé drama jest plo- 
dem tvorby psychopatické, epilepticko, vynucené. 

Téhož rázu jest druhé Andrejevovo drama »K h v č z d á ni » .**) Déj 
rozvíjí se v jakési neurčité zemi. snad v Rusku, snad nékde v prostoru. 
Toř obvyklá manýra symbolisty Andrejeva. Každým způsobem však dt^j 
se rozvíjí nékde na vysoké hoře v budové hvézdárny. kde žije ruský 
astronom Térnovskij. Co u paty hory vře revoluce, teče krev, déjt se 
hrůzy, co rodina Térnovského účastní se boje. jeden syn zabil, druhý 
ranén atd. — stařec astronom upírá zrak pouze k hvézdám, vysokým, 
velikým, némým. Vše, co se nyní déje dole, jest jen zjev dočasný, ná- 
hodný. Ař si lidé dobývají ohném a krví jakési svobody . . . K čemu lato 
svoboda, když jest jiný, véčný život, život nebes, který se ani o vlas 
nezméní milliony smrtí »dole«? A Térnovskij. človék mužný podle svého, 
človék ideálu, byf »hvézdného«, patří v nebe a přemítá o budoucnosti 
lidstva a védy. Vidí tuto budoucnost v jasných barvádi. Na barikádách 



♦) Déj dramatu i hlavní jeho postava známy jsou již čtenářům Slov. 

Přehledu z článku T. Nalopinského >Antikrii5t — Savva Leonida Andrejeva* 
v posledním čísle. Hp<1, 

**) Také o ném zmiňuje se T. Nilepinski na sir. 159. /iV//. 



20() A. I. Jacimirskij : 



i\ 



hvne jeho syn, všichni v dome plni jsou nářku a proklínáni — jediný 
stařec, odtržený od země, zůstává hrdým myslitelem. 
- »Mné jest človék jako človékt, praví. >Přemýšlím o minulosti 

í i o budoucnosti, o zemi i o hv<5zdách, o všem. I ve tmách minulosti 

vidím miriady zhynulých — i ve tmách budoucnosti vidím miriady téch, 
: kteří zhynou. Vidím vesmír, a vidím všude vítézící. véCný život — i ne- 

mohu plakati prgt jeden . . . Život je všude. Nyní, v tuto minutu, kdosi 
se rodí, rovnéž takový a lepší než on (syn Témovského). V přírodé není 
L opakování ! « 

r Andrejev patrné chce ukázati kontrast mezi abstraktním ideálem 

: lidí védy (lidí lepších) a » dnešním* ideálem lidí, kteří zápasí za reálná 

^ práva človéka. za jeho svobodu. Ač jest sestrojeno příliš umele a v ab- 

^■^ solutním výsledku nepodává nic nového, přece stojí toto drama mnohem 

[í výše, než />Savva«. Jednotlivá místa, myšlenky súCastnéných lidí, postava 

hvézdáře, který se zdá s potlátku sméšným. pozdéji bláznem a na konec 
I mudrcem — vše to napsáno jest dovedně a třebas i umělecky. 

^- . Prostřední dramatik Andrejev při tom zůstává znamenitým bellelri- 
i stou, což dokazuje každá jeho povídka. V poslední povídce, v níž jest 
fi' velkolepé načrtána filosofie otroctví a vlády, Andrejev dokazuje, že ani 
ve výsledcích zdařené povstání otroků není ješté svobodou : musí 
celá společnost dorůst i k svobodé. Povídka má název »Tak bylo« 
(»Fakely«, seš. 1.). Déj, jako obyčejné u ruských belletristů, těšících se 
všem dobrodiním » svobody slova«, rozvíjí se v neznámé dobé. Kdo chce. 
?t^ • může jej položiti třeba do Francie a v králi spatřovali Ludvíka. Je to 
>v lhostejno; »tak bylo* kdysi, nebo »tak bude« znamená, že se to i nyní 
^> déje anebo se bude díti v nejbližší budoucnosti. Autorovo nedopovédénl, 
i', nedostatek všelikých jmen a názvů lépe než co jiného svědčí universal- 
ii; nosti filosofie této povídky. Filosofem jeví se hrdina povídky, jednooký 
J člověk, který hlídá chod méstskýcli hodin a s výše, podobné jako 
: hvězdář Těrnovskij, pohlíží s véže filosoficky na to, co se děje »dole«. 
ř A dole lid se hýbe, chce svrhnouti despotickou vládu Dvacátého, jenž 
i; udusil všelikou svobodu, přeplnil vězení svými nepřáteli, naplnil celou 
p zemi vojáky a slídiči. Město mění se v hrozné zvíře, když se všem oby- 
5, vatelům do jednoho zachtělo, aby se poparvné lešení zardélo ne už jen 
I obyčejnou, ale královskou krví. A vskutku, poprava vykonána, na A.á- 
^ městí padá hlava Dvacátého, zámek osiřel, ale . . . svobody mezi »věe- 
; rejšími otroky* ještě není. Ta jest kdesi nahoře, na nebesích. A náhle 
í- počínají se ozývati výkřiky, s počátku ovšem nesmělé: »Af žije Dvacátý 
^ Prvý!< — Ústy dvou rozmlouvajících autor nás přesvědčuje, že k dosa- 
)• žení svobody nestačí zabiti *jednoho ničemu « — třeba »pobíti i otroky*, 
f nebof ti mohou se státi svobodnými jen tehdy, když si svobodu za- 
jí milují. 

111. 

A tak Gořkij, jemuž se po řadu let pokroková ruská veřejnost ko- 
řila, nebyl hrdinou minulého roku. Patrně mocné jej uchvátil aktivní 
' a^ritační boj v Rusku i v cizině — a náhle probudil se v něm dřímající 



r 



Ruská literatura r. 1906. 201 



publicista. Silným rozmachem povalil sebe, umélce — a z dfívéjšího 
Gorkého, bez odporu velkého spisovatele, zůstaly pouze vzpomínky . . . 

Napsal dramatické scény >Barbaři* (Varvary), které zklamaly vše- 
cky jeho ctitele. Na tichou provincii přijíždéjí inženýři Cerkun a Gyganov. 
Lidé živí, veselí a do jisté míry kulturní pohnuli bahnem malomést- 
ského života nudy a malicherných zájmů. Ale — podle základní my- 
šlenky dramatu — Cerkun a Gyganov nepřinášejí kulturu, nýbrž > bar- 
barství «. Kazí, znečisťují mésto. Cerkun ničí rodinné štéstí ^pokojných 
obyvatelů*, uchvacuje jejich ženy, Gyganov kazí muže, učí je »uméní 
života « atd. Proti obyvatelům mčstečka provinil se i student, pracující 
5 inženýry, a to tím, že setkav se s dívkou sympatickou přesvédčuje ji, 
že nelze žíti v tomto bahné, nelze růsti v rodinném otroctví u krutého 
otce. ale že jest jiný život, život práce a myšlenky. Ideová stránka dra- 
matu, jak patrno, jest slabá — obvinéní lidí kultury (třeba mélké) z bar- 
barství autor . neodůvodnil. Mnohem lépe bylo totéž obviní^ní provedeno 
v >Dáčnících«. Nejhorší však jest rozuzlení hry. Cerkun z dlouhé chvíle 
pořal se dvořiti Monachové, zené úředníka potravní dané. Nové vítézství 
není mu ničím. Monachová, schopná více méné hluboké lásky, patrné 
nenašla v rodinném živote štéslí — a inženýr pojednou dává jí na jevo, 
že jeho intrika byla pouhou zábavou bonvivanta, nudícílio se v odleli- 
lém méstečku. Monachová nemá síly. aby snesla tuto unižku — a končí 
sebevraždou. 

Projevil-li Gořkij po »Détech slunce« příznaky úpadku belletristi- 
ckého nadání, mél ve svých publicistických pokusech štéstí jcřité menší. 
Gořkij. od přírody romantik, idealista a bez odporu veliký básník, vždy 
rád pobýval v krajině snů. Mezi ním a Fofanovem, typickým »pévcem 
snů«, jest malý rozdíl, máme-li na zřeteli potřebu néčeho povýšeného, 
fantastického. Jakmile chce Gořkij býti realistou, protokolistou, zpravo- 
dajem — nedaří se mu valné. Jeho vécí jest politisovati v krajiné obra- 
zotvornosti, nikoli však v oboru aktivní agitace a publicistiky. R. 1906 
napsal *Garstvo skuki«, ^Mov*. »Curli Men«. jfKoro T, kotoryj 
vysoko déržit svoje znamja-. »Prekrasnaja Francija^, 
řOdin i z korolej respubliki*. »Tovarišč« a jiné stati, vytišténé 
v XI. a XII. knížce sborníku »Znanija«. 

Nejlepší z posledních črt Gorkého jest »Gorod žel I ago ďja- 
vola«. *Mésto žlutého ďábla« (XI. kn. »Znanija^). Je to New-York, 
hlavní mésto vychválené »zemé svobody*, které tak nepřátelsky uvítalo 
spisovatele s jeho spolucestovatelkou, neposkytnuvši mu ani toho, nač má 
právo každá bjiost — přístřeší. Gořkij mluví o Novém Yorku s opovr- 
žením. Zach3rtil rysy tohoto ohromného Ki.li^^;*r^í^ř^íflí^i4jiieriekéh(i ka- 
nitalismu a svérázných sociálních portH e^' jiw^in^ífr J^i^^ii "Vj^xploatuie. 
Lutoru se zdá, že jsou zde železo i kupícíiít,V'n^-^,;íilS5í,"*''^^ proleslu 
roti tomuto životu bez slunce, bez pLpipNít^š^^řŘc^ lavice. 

Vše jest zachváceno vichrem práce, ^^'*^^ .ti..*, . .'./.a1\^ '/i-f..Y*. ^.ikv 
poslouchá vůle jakési tajemné 
ymbolem tohoto protestu zdá se 
hubený. >Opíraje se o sloup 




'ici a časem potřásá kučeravou hlavou. \ FKiííř^/iltn^T^^^KÍ^iLy^ltalliol 



a 



2()2 A. I. Jacimirskij: Ruská literatura r. 1906. 

prsty se křečovití? pohybují . . . Zdá se mi, ie chápu, o čem přemýšh', 
čeho si přeje : míti ohromné ruce, strašnou sílu a na zádech kfídhi. 
A to proto, aby jednou mohl vzlétnouti nad mésto, spustiti v ně ruce 
jako dvé ocelové páky a smísiti v ném vše v hrudu rumu a prachu : 
cihlu i démant, zlato i maso otroků, sklo i mihonáře, bláto, idioty, 
chrámy, stromy, otrávené blátem, hloupé mnohopatrové »řebříky nebes«. 
vše, celé mésto — v hromadu, v tésto bláta a lidské krve — v tento 
prvopočátečný chaos, z néhož povstalo. Toto strašné přání tak jisté 
vzniká v mozku jinochové, jako zjitřeniny na vychřadlém tele. Kde jest 
mnoho práce otroků, tam nemůže býti místa pro svobodnou tvůrčí my- 
šlenku : tam mohou zkvétati pouze ideje zkázy, jedovaté kvéty msty, 
divoký protest zvířete«. Ciiarakterislika trefná a pravdivá. Na konci Goř- 
kij pronáší myšlenku, že ^človék má právo msty: toto právo dávají 
mu lidé«. Myšlenka u Gorkého ne nová: véčný boj mezi individualis- 
mem a společností. 

Nékteří z našich nejlepších kritiků, na př. Gomfeíd. píšící v *Naší 
Žizni«, zachovali se vůči Gorkému příliš přísné. O »AIéslé žlutého ďábla* 
praví tento kritik, že »téžko si představiti křiklavéjší rétoriku, nevkus- 
néjší pathos, přepiatéjší symboliku, než jsou tyto beznadéjné pokusy 
o shrnutí na několika lyrických stránkách veškeré hrůzy, veškeré nesmy- 
slnosti můrou utlačeného bytí velikého mésta. Ale jak mnoho divokých slov 
a jak málo uchvacující pravdy jest v tomto pathelickém líčení! Nebylo 

řlřeba jezditi do Ameriky, nebylo třeba vidéti ohromné mésto dalekého 
západu, nebylo třeba obohacovati se novými dojmy k tomulo pohrda- 
f: vému kázání. A — co ješté více váží — k tomu nebylo třeba býti vy- 

|íj. nikajícím umélcem : lépe a možná skromnéji by to byl udélal prostý 

publicista. Gořkij, zdá se, sdílí obecné rozšířený blud a má se za lyrika ; 
tof veliké nedorozumění: jeho síla jest v objektivních obrazech, nikdy 
však nevynikal nad prostřednost v lyrických odbočkách, jichž se nikdy 
nedovedl v čas odříci. Z té příčiny (mimo jiné) u žádného většího ru- 
ského spisovatele není tolik nevkusu, jako u Gorkého.* 

Každým způsobem jest u Gorkého novinkou, že nevěnoval ani je'- 
diné nové povídky vězení a nuceným jeho obyvatelům. Ruský spisovatel 
jako v dobách dřívějších stále nemůže se dostati »z vězení*, pozornost 
jeho jako dříve stále poutají trpitelé-idealisté, kteří svými obětmi dláždi 
cestu osvobozujícímu se Rusku. Ruská literatura, věrna skutečnosti, pii- 
jala jakési krvavé zabarvení — a skoro všichni, kdož v ní vynikají, jsou 
tak či onak spojeni s vězením, hrozným symbolem zotročení a útisku. 
^ Ovšem, nejsou všecky povídky z Y^zeAského života chmurné. Objevují se 

i veselejší črty. Tak S. Cirikov, který v po.slední době dovedl si získati 
jedno z předních míst mezi ruskými belletristy, napsal povídku »V e 
vězení« (»V fuřmě*, XH. sborník >>Znanija<'), tentokrát ne tak tragi- 
ckou, jako komickou. 

Do vězení dostává se skutečný státní rada — ^jenerál ! Není to věc ne- 
věrohodná, nýbrž zcela možná, poněvadž po vyhlášení »člyr svobod* 17. 
j*^ (•^'>.) října 1905 pojednou všecko se převrátilo. »Občané< počali pózo- 

j^, rovali druh druha, obviňovali z neloyalnosti i žandarmy, odkrývali jejich 

W: tajnosti, chytali tajné slídiče, varovali je. aby byli opatmi atd. Jenerál 

r 

1^ 



»^v. 



r 



1 



r 



Tad. Stan. Grabowski: Lid selský v polské literaturo. 20S 



Anatolij Kotikov nedostal se do vezení prosté. Železniční stávka zdržela 
jej v neznámém městě, náhodou se dostal do zástupu, který zpíval mar- 
seillaisu — a bylo to. Obyvatelé véznice nemohli se nadivili dohroduš- 
nému jenerálu — ale ze vSech nejvíce byl zmaten dozorce. Jak má za- 
cházeti s jenerálem? Nebof buď jak buď, přec je to -- představený! 
A jenerál byl zvyklý porouCeti, ba i znepokojovati své podřízené! I píše 
stížnosti, křií^í na dozorce a doufá, že se vše brzo vysvOtlí, že jej při- 
jdou odprosit. Ale dni míjejí, a nic takového se nedt'^je. UvOznéní počí- 
nají pochybovali o Kotikovové »jenerálství<, domnívají se. že to jest jen 
*professionální«' přezvisko Clena nójaké revoluční strany. Ani žandar- 
mové při výslechu nevéří, že by byl Kotikov skutečný jenerál. Vše svédčí 
proti nému - a skutečný jenerál umírá v okamžiku, když se fotograf 
chystá podruhé jej fotografovati . . . i Dokončení.) 

(Petrohrad.) 



TAD. STAN. GKABOWiSKl : 

Lid selský v polské literatuře. 

rvodoin k studiu o Wí. Reymontovi. 
(^Dokončení.) 

Od počátku XX. století stává se lidovost nejzvučnějším heslem 
v polském písemnictví a umění (ba ponenáhlu i ve védé : lidoznalství) 
— a to nikoli heslem módy neb chvilkového nadšení, nýbrž upřímného 
a hlubokého přesvédčení, vážného sméru, védomého své úlohy v rozvoji 
domácího písemnictví a uméní. 

Jako by proto, aby se dostalo polskému lidu mravního zadostuči- 
néní za dlouho véké křivdy a zapomínání, jako by proto, aby se zhojily 
krvavé níny, pozůstalé z dob, kdy 

»l»íil(>ííiorn giiali chíopslwo w pole, 

pr/.cz piors im szcdí /.íocisíy phi^' . . .-^ *) — 

náhle se rozezpívala celá. Sirá niva polského písemnictví zvonéníni a 
písnémi »z luk a polí*, nářkem a slzami »proslý('li «rdcí*. radostí a po- 
hádkami »z pod vesnických středil. A všocky ty písné, nářky a báje 
čerpány jsou z téže bezedné studánky, která po staletí v mlčení chová 
elementární mladost, přečistou poesii a národní sílu - z tajemné stu- 
dánky národa : z duše selské. 

V posledních desítiletích nebylo takřka lepšího péra, které by se 
bylo nedotklo černých úhorů selského života. Ze starších Harwiňski. 
Z mor ski, Romanovvski, Wasilewski, Bartusówna a j. ne- 
opouštéli jich v poesii, ba i pochmurný Ujejski xiýmem požárfi* mi- 
nulosti zamyšlen se díval v temné zástupy, kryté selskými halenami. Z novéj- 
ších Kasprowicz zároveň s Konopní ckou prvý sáhl v jadrné struny 
mazovského »krakowiaka^, ale i odhalil neznámé dosud, krvavé traiíodie 



*j St. Wys pian ski: »\VyiL\volenie«. Kraków V.)0\i. Str. 28. 



^ 



204 Tad. Stan. Grabowski: 



selské duše. Zanedlouho po nich Tetmajer a Rjdel rozezpívali se 
zvukem lidové fujarky. kochali se v pokladech selské obrazotvornosti, 
hledajíce tajemnou sílu a hloubku ducha uprostfed divokých skal Karpat 
a Podhalí, krásu uprostřed naivní prostoty. 

A novéjší prosa snad ješté více se tlačila pod selské střechy. Ju- 
nosza-Szaniawski s velkou zálibou stopoval dráhy selského života, 
nalézaje smutné i všední, ba i humoiistické jeho stránky. Sever-Ma- 
ciejowski naopak chopil se jeho slunečné stránky, omočil své péro 
ve všech barvách a tónech toho života, vyhledávaje všude slunce a duhy. 
vůnč a písné. I malomluvný Szymaňski vrhl nékohk jasných paprsků 
na selskou duši. do níž se přeď ním svým sarkastickým zrakem zahlížel 
i Baíucki. Rádi ji obletovali, ač dosti z daleka, i Grudziňski a 
Gawalewicz, Turczyiiski i Rodziewiczó wna aGruszecki. 
Avšak po bok Kasprowiczovi a Konopnické v poesii mohli se postavili 
teprve Žeromski a Orkanv povídce i W y s p i a li s k i v dramaté. 
Jako oni dva, tak i tito dovedli ponořiti se v nejtajnčjší hlubiny selské 
duše a vynésti z ní, co bylo zrakům ostatních vrstev společnosti dosud 
nejménč dostupno a co tvoří jádro a nevyčerpatelnou síhi prostého lidu. 
První dva v celé, bezohledné pravdě odhalili beznadéjný osud v temnotč 
udržovaného, zapomenutého selského lidu, bezedný smutek a nářek jeho 
duše, tichou poddanost, ale i tvrdou, hroznou zarputilost, ležící na dné 
jejím. A vedle nich, ač trochu tendenčnč. ujímal se křivd lidu i Nie- 
mojewski, dotýkala se záhad jeho ducha dosti hlučné, ale mélce 
i Za polská, předstírající jaksi filosofickou hloubku L. N. Tolstého neb 
hrubý naturalism Zolův — a konečné utonuli v živelní síle a kráse 
vesnice a lidu Dygasiťiski a Reymont. Ba i zavržený a vykřičený 
dekadent. velebilel »nahé duSe« a nejkrásnéjší aristokrat umční a zvo- 
nivého slova, Przybysze wski, zabloudil jednou do širých polí kraje 
kujawského, podlehnuv svéžesti srdce a mravní síle taméjšího sedláka. 

Pokud v Kasprowiczovi a Wyspiaiíském polská poesie na- 
lezla nejhlubší filosofy, nejbystřejší badatele tajemných záhad lidové 
psychologie — potud v Konopnické, Dygasiiíském a Rey- 
mont ov i polská poesie a povídka našla své nenadančjší epiky- 
malíře, své Homéry. Nebof nejryzejší epopejí jest celá poesie »Zluk 
a polí « Marie Konopnické, zejména poslední její velká báseĎ >P a n 
Bílíc er v Brazilii«. Tof epopeje veršovaná, vedle níž slojí Reymon- 
tova epopeje v pró.se — »Gliřopi*.Tu i tam shledáváme týž mocný 
rozmach obrazotvornosti, svobodný, lehk;^ a pozvolný, podobající se obla- 
kům tichého letního dne. stále v jiné obrazy se kupícím, plynoucím po 
širém nebi a naplňujícím je od kraje ke kraji. Zde i tam máme onu 
skutečné homérskou plastiku péra, jež nutí pohlížeti na obrazy ne jako 
na plody péra, štétce či dláta, nýbrž jako na živou pravdu, nejreálnější 
život. Zde i tam máme onu přirozenou, živelní sílu, vážnost a barvitost, 
která sama ze sebe se rodí, která jest pouze svédectvím skutečného ži- 
vota, která v různých svých tónech a přechodech dává nám je poznati 
se všech jeho stran, ve všech jeho projevech, na celém jeho prostoru 
a v celém rozvoji. Zde i tam máme onu objektivnost a nerušený klid 
vypravení, které nás bezprostředné ponořují v celý len život, činíce nás 



r 



Lid selský v poJské literatuře. 205 



jaksi jeho (''ástmi a nereagujíce na osobní náladu duše autorovy. Lyrismu 
jest zde i tam velmi málo, u Reymonta skoro nikde, u Konopnické 
značné více» ač jest rovnéž jak>řmsi tichým ohlasem předmétu samého 
v duši básnířCině, nerozluCnč s předmětem spojeným a nerušícím jeho 
celistvosti. Zde i tam konečné celý tento život i jeho déje ponořeny 
jsou v nekonečném, plnohlasém, živelním zpévu přírody, která jest po- 
čátkem i koncem celého toho života, pracuje s ním i proli nému, vy- 
čerpává jej — a přece jej zase znovu posiluje. A co nejzajímavéjšího. 
že obé epopeje. Reyraontova i Konopnické, se jaksi doplňují. Jedna jest 
zrozena na rodné zemi. která od véků dávala životní šfávy zástupům 
lidu v halenách — druhá, zrozená ve vyhnanství, sirota a tulačka, kreslí 
nejsmutnéjší zástupy na druhé polokouli, pro něž nebylo místa ve vlasti 
a které odešly za moře vést život potulný, hledat druhé vlasti . . . Rey- 
montovi »Ghíopi« jsou prvým mistrným pokusem epopeje v prose — 
Konopnické »Pan Balcer« jest nejryzejším vzorem starší rýmované epo- 
l>eje.*) 

Néco zcela jiného a přec úzce k epopeji Reymontové a Konopni- 
cké se přimykajícího jest celá literární činnost Dygasiúského, Jeho 
obrázky vesnické, lesní a zvířecí, jeho symfonie přírody, jeho poslední 
arcidílo »Gody žycia« — tof také svého druhu epopeje, epopeje 
přírody, a tedy zemč, vsi, polí a lesů, celého polského svéta zevnéj- 
Mho, v némž a s nímž nerozlučné žije, myslí a pracuje polský »chřop«. 
Lidu" jest pomérné málo v pracích Dygasiiíského, a přece všecko, o čem 
píše. týče se skoro vždy lidu, jest vzato z ústředí, okolí a často přímo zo 
srdce, duše a obraznosti lidu. V charakteru povídky Dygasiúského tkví cosi 
zvláštního, cosi exotického a Kiplingovského.**) Jediná episocLi ze života sel- 
ského, jediný lesní výjev, pozorovaný kdesi z houští, pouhý drobný stříz- 
líček, sotva viditelný v liustém listí, jediný zjev přírody mu dostačí, aby 
z ného vypředl celou nit myšlenek a bájí, zdánlivé naivních a prostýcli. 
ale v podstaté v sobe skrývajících nepřebrané poklady íílosofie a odvě- 
kých pravd. Proto práce Dygasiiíského nespočívají nikdy ve fabuli a 
v déji, nýbrž v odposlouchávání hlasů přírody, ve vycifování jejích tajů. 
v neustálém stopování jejího rozvoje a její zmény, v jemném badání 
Jejich cest a cílů, jakož i poméru lidskéljo svtta k ní a jeho v ní úkolu. 
A je v tom stopování a vycifování cosi tak prostého a hlubokého, co 
lze srovnati snad jen s naivností a vážností selského rozumu, s jeho 
prostotou, ale zároveft i hloubkou, s celou jeho filosofií, která necouvá 
před nejtéžšíini záhadami bytí, nýbrž řeší je a přetíná nejkratší cestou, 
jakou jí ukazuje neochvéjná víra a zamilování přírody, vrozený smysl 
k vycifování a posuzování zjevů přírody a života, odevzdání se na mi- 
lost osudu i boží a hluboká v né důvéra, elementární lnutí k životu, 
tradici a k zemi, tvrdost a vytrvalost ducha, které sedláka lak charakte- 



*) Rozsáhlou monografii >Poezya KonopniekioJ* práv? ohlašuje 
St. Maykowski v časopise »Luďí, kdež uveřejňuje ukázku z ní: >Lud 
w poezyi M. Konopnickiej« (tom XIL 11-38, 197). Další části mají vyjíti v >Bibl. 
Warszawské « . 

*) S Kiplingem má mnoho rysu společných, ač počal dříve psáti než 
tento anglický spisovatel. 



1 



iž06 Tad. Stan. Grabowski: Lid selsky v polské literatuře. 



risují. Dygasiňským promluvil pravé tento prostý duch selský, lidová fiU- 
sofie, víra a poesie, okrášlená tajemným dechem pravéku, jakýmsi po- 
svátným ohlasem, který vyšel z neproniknutelných pralesů pohanských, 
nesa poslední slovo prvotních Slovanů — a snad i vůbec prvotních lidí. 

Dygasinského »Gody žycia« — tof opravdové hody všeho stvoření 
na klíne přírody, hody radostné a slunné, ale i hrozné a krvavé, hody 
svatební a zároveň smuteční, hody veliké, které touž obétí a písní osla- 
vují zároveň tajemnou moc plození, svátek rození a živelný rozbéh lásky 
— i nemilosrdnou moc smrti . . . Tof hody silných i slabých, dobrých 
i padlých, velkých i malých, živých i zemřelých . . . Činí dojem prastaré 
pohanské svatynO uprostřed posvátného háje, v némž všeliké stvoření 
spojovalo své hlasy k jedinému, mohutnému hymnu — hymnu života 
a lásky ke cti bohyné Živany. Ohlasy té odvéké písné vesmíru doléfly 
až do našich dob — posvátné její zvuky uvázly mezi vétvemi stromů, 
zkameněly ve skalních útesech, utonuly pod hladinami vod, zkryslaliso- 
valy se v paprscích hvézd a zapadly v hrudi milionových davů. A od 
pokolení k pokolení dédil je lid s tradicí, vt^rou a vzpomínkami otců, 
až je dochoval do našich dní. V téchto bezejmenných zvucích, kleré do- 
sud hrají v duších a obraznosti slovanského lidu. kryjí se poslední 
ohlasy minulého života, života v přírodé a s přírodou — zbytky prvot- 
ních, zapomenutých déjů. 

Zbyly z nich jen nejasné ohlasy, bledé předtuchy a povéry, které, 
splynuvše s novou vérou a vlivy dnešního života, vytvořily onu zvláštní 
íilosoíii, vlastní slovanskému lidu, ohromné zamilování a pochopení pří- 
rody, soucit a součinnost s ní, vážnost a spravedlivost v posuzování 
zjevů života, klid a odvahu před obličejem smrti, prostotu a jasnost vůči 
záhadám bytí, volnost a živelnost v citech i tvořivosti, nezlomnou sílu a . 
tvrdost ducha v protivenstvích osudu — slovem celý ten prvotní, své- 
rázný a zdravý charakter. 

Dygasiňski jest pravé typickým a jediným v polské literatuře výra- 
zem tohoto charakteru — této primitivní duše lidu. On tvoří bezpro- 
středné z ní, nebof sám jest nerozlučnou její částkou, sám pod způso- 
bou té duše pozoruje, vidí a tvoří — tak s ní srosll a vžil se v ni. 
Ona mluví skrze néj. 

A proto — . ač Dygasiirski nikde nepodal plného obrazu života lidu, 
ač se dotknul jen malé jeho části, ač nevytvořil epopeje v pravém smyslu 
slova — odvážil jsem se nazvati celé jeho dílo epopejí. On vytvořil 
pouze pozadí, ohromné a spanilé pozadí, na némž se rozvíjí celý živol 
lidu: přírodu — a epopeji tohoto pozadí, epopeji přírody podal ne- 
vyrovnat elnou. A poněvadž barvy k ní, tóny a vysvětlivky čerpal z duše 
lidu, pončvadž prismatem jeho filosofie a poesie dal projíti celému lesku 
svého nadání, poněvadž promluvil lidu z duše a po »cWopsku« — 
dobyl si zásluhy a vynikajícího místa v déjinách polské epopeje 
selské XX. století. 

(Krakov.) 



r 



Adolf Černý: J. Oiáinski a nová doba hornolužické poosio-. 20T 



ADOLF ČERNÝ: 

J. Cišinski a nová doba hornolužioké poesie. 

Další část rozpravy »Sto let lužickosrbské poesie« (Slov, Přehl. roč. III.) 

(Pokračování.) 

Pvoku 1896 byl přeložen z Dráždfan do vzdálené saské Kamenice 
(Ghemnitz), a tak odtržen od lužickosrbského živlu nadobro. Octi se 
T naprosié, chladné cizině, v opravdovém vyhnanslví — ^ a to jej zase 
vrátilo veřejnému působení v literatuře, působení ještě intensivnéjšímu, 
než kdy před tím. Již r. 1895 ozval se po delší přestávce několika 
písněmi v >Lužici<, ale teprve z Kamenice ohlašoval se éastěji a ča- 
slěji. Roku 1897 k padesátiletému jubileu Matice Srbské vyšla dávno 
připravovaná jeho sbírka »Serbske zynki* (Srbské zvuky), kteráž 
zahajuje nové, třetí období jeho činnosti, ^^j Nacházíme v ní sice po- 
dobné lóný, jako ve třech sbírkách dosavadních, formálně na nejed- 
nom místě stojí o stupínek níže — a přece zaujímá v tvorbě Oišin- 
ského místo významné. Obsahujo sice — zejména v prvém oddílu: 
•Syrěrne zynki« (Věrné zvuky) — radu básní ryze přírodních, kraji- 
nářských a intimních nálad, ale převládají básně motivů vlasteneckých 
a společenských, které dodávají knize osobitého rázu. Vlastenecká poesie 
Cišinského zastoupena jest zde všemi svými odstíny, od elegie až do 
ostré satiry. Cišinski, snivě zamyšlený nad srbskou minulostí a tesknící 
v cizině po vzdálené Lužici, otevřenýma očima pozoruje a v realisti- 
ckých slokách zachycuje skutečný život srbský v celé jeho kritičnosti 
a s osudnými jeho vadami a nedostatky (>Wěrne zynki«, t. j. Pravdivé 
zvuky) — a konečně hněvivě bouří proti národním hříchům a bičuje 
všeliké zvrácenosti, nešetře zejména svých odpůrců (»Wótre zynki«, 
t. j. Ostré zvuky). Od této sbírky čím dál více a uvědoměleji stává se 
národním buditelem a učitelem, kazatelem i karatelem. V té příčině 
zvlášť charakteristický jest pro nOj poslední oddíl knihy, který se úzce 
přimyká k závěrečným oddílům »Forem*. Obsahově o stanovisku Ci- 
šinského zejména mnoho praví epištola »Moje serbske wuznače« (Mé 
srbské vyznání, str. 85). Ano, příteli — píše básník — Lužice jest 
maiá zemička a srbský národ jest malý, ale věřím pevné, že mořské 
vlny nás nepohltí. Lid náš jest rozdělen a roztrhán vně i uvnitř — 
a Y ničem není u nás pravé jednoty, za to tím více svárů a rozště- 
pování (starý to hřích slovanské krve). A přece pevně věřím, že lid 
jj)ůj nikdy nezahyne, poněvadž v něm jest železná síla a vytrvalost, 
z«iravý duch v zdravém těle. Ale jedna věc svádí mne k pochybno- 
stem: vzdělaní Srbové mnohdy nevědí a nekonají, co jest povinností 
čestného muže. Svlékají národnost a řeč srbskou jako obnošený šat, 
jiní zase jsou chladni bez lásky, jako tělo bez krve. Ale takoví na- 

^ »Serbske zynkit. Basnje Jakuba Cišinského. K zlotému jubileju 
Ma<5icy Serbskeje wudaí dr. Ernst Muka. Budyšin. Z nakíadom Mačicy Serb- 
skeje. 1897. — Kniha byla připravena k tisku (ovšem v menším rozměru) 
již v lednu r. 1891 a měla vyjíti opět v »Srb. knihovněc. — Muka předeslal 
sbírce vážný úvod, aby pro ni získal porozumění. 



1 



208 Adolf Černý: 



jdou se v každém tiárodě — více mne bolí chování těch, kteří se na- 
zývají a jsou dobrými Srby, ale nepřiéiňují se celým životem o roz- 
šiřování lásky k srbské národnosti, o zachování neztenčeného odkazu 
našich předků. Literatura naše nesmí býti hračkou, nesmí předpoklá- 
dati, že pro lid jest vše dobré, musí hledati si cestu k srdci lidu a 
pozdvihnouti jej k sobě. Proto směřujme vždy ku předu a do výŠel 
>Kdo je dobrý Srb a nechce neb nemůže vejíti na novou dráhu, ať 
aspoĎ ustoupí a jiným cestu nezastupuje . . . Učme se snášeti pravdu, 

^f snažme se poznati samy sebe a přestaňme se sami klamati. Ukažme 

ostatním národům duševní prací, že Srbové mají schopnost, sílu a právo 
k národní existenci.* 

s^ Co zazvuěelo >Srbskými zvuky >, plné vyznělo pozdějšími dvěma 

knihami: »Zjuskom wótčinskim* (Vlasteneckým jásotem, 1904) 
a»Wyskastysk« (Jásot a stesk, 1905.).^^) 

V prvé knize zve do srbských polí skřivánka, aby se v Lužici 

usídlila radost a láska k srbské hrudě, zve orla z hor, aby přinesl 

I Srbům odvahu duše a ocelovost údů, zve i vlašfovku, aby její věrnost 

ubytovala se v srbských, myslích. Horlí proti malomyslnosti, zavrhuje 

■ slzavé pohlížení na těžké postavení srbského národa a volá: Pomněte 

na lid israelský, jak jemu bůh pomáhal, dokud se držel zákona ne- 

|j:/ beského — as důvěrou v téhož boha stůjte proti přívalu, malí sice, 

ale rázní! ■^^) K této myšlence se opět a opět vrací, opět a opět 
připomíná svým krajanům potřebu neohroženosti a nepoddajnosli: 

Hoj, Srbové, jho čas je odložit, 

blud vyhnal z duší, srdcí, z počínání — 

a stůjte zde až světa do skonání 

ve víre pevný, vřelý, hrdý lidl^O) 

Vytrvejte! — volá hlasem věř^teckým. Nikdo so nenarodil se sed- 
lem na hřbetě, aniž jiný s ostruhou na noze. Nebe štědří stejným 
právem všecek lid, pro všecky stejně má déšf a slunce — proto, Sr- 
bové, držte se svého práva a boha, nebojte se, když nepřátelská 
dlaň se po vás vztahuje: prut na ni už je připraven!^') Obrací se 
K"' zejména k intelligenci, ukazuje jí na lid, v jehož ruce jest srbský pra- 

li por, a volá: 

s,^ Nuž, zapřáhněm se do srbského vozu 

1^^ a nebojme se prostraňků a potu! (Str. 46.) 

,^p- Otevřeně vyznává: my, vyvolení z národa, měli jsme pro lid le- 

t dové srdce, opičili jsme se po sousedu a zapírali jsme svůj srbský 

I původ; nuže, af tyto doby hanby náleží minulosti — budeme nyní při 

• lidu státi a s ním půjdeme. ^^) 

ř 28^>Zjuskomwótčinskim«. Basuje Jakuba Cišinskeho. Budyšin 

f. 1904. Z nakíadom dr. E. Muki. — »W y s k a stysk«. Wótčinske sonetty J. 

r Cišinskeho. Budyšin. Z nakíadom dra. E. Muki. 1905. 

29j sDověrjejče so,« str. b9. 
'' ^^) >Non adorabis Deum alienum!«, str. 48. 

I 31) ,Wutrajče«, str. 69. 

] 3^) Z»apřehúmy so!«, str. 42— 45. 



r 



"^^m 



J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 



Celý takřka národní program zpracovává druhá kniha, sbírka via- 
fileneckých, formálně skvělých sonetů »Wysk a stysk«. Zase slyšíme 
napomínání k nebojácnosti a rázností, k národnímu sebevědomí, ba 
phmo k tvrdosti vůéi cizincům. Když Němec tupí tebe, tvoji řeč a krev, 
ty laskavě a moudře jemu nevykládej, ale odpověz mu rázně srbskou 
— ranou.^') A konec trpělivosti! Nám stále kázali: buď trpěliv, byť 
bili v tebe suky — já dím však, že to hanba, volám rázně, že zhy- 
nou tak i zbylé naše pluky. Křivd netrpěti — buď teď zákon celý! 
V tvář tepat dávají se jenom hloupí.'^*) Buďte tvrdých myslí i přesvěd- 
čení,**) hajte si svá rodná hnízda, nepouštějte cizince do srbských 
vsí, dvorů a domů, stůjte na stráži se štítem a mečem**) — a ne- 
opouštějte srbskou hrudu: zde sluší se vám vytrvati, státi a zemříti *^) 
a to tak, aby i v dětech zůstala srbská daše. *®) Intelligenci na vsi 
sluší věrně státi při srbském lidu, buditi jej a v srbském vědomí po- 
silovati — každý má svůj úkol: farář, učitel, student, všichni se chá- 
pejme drobné vlastenecké práce ve spolcích, v obci i v rodinách a 0. 
učme jí lid. Mějme při tom na očích skvělé vzory: Zejleřa, Smoleřa, 
Horníka, Imise — i prosté sedláky, samouky Gelanského a Mlyóka.**) 
Naše bída není jen vinou osudných běhů historických a přesily nepřá- 
tel — vinni jsme především sami, vinna jest naše poddajnost, bojác- 
nost, liknavost, vlažnost, nejednota, nesvornost i cizomilství,**^) Proto 
(!dšinski bije na poplach, vida nebezpečenství, a volá každého, aby byl 



na svém místě: 



**) >Serbska wotmoíwa«, str. 22. 

^) »Kónc s(5eřpno8éeI«, sir. 48. — Český překlad v mém »Výboru 
h á s n í« Jakuba Čilinského, Světová knihovna č. 509, str. 54. 

*) >Serb8ka twjerdos<5«, str. 15. 

*•) »Serb8ka zemja*, str. 5. — >Wukhowaj<íe zemju serbskult, str. 49. 
— »Serbski hospodaře, 50. 

^) »Wo8taú domafc, str. 36. — »Wostaú w Serbachic, str. 43. 

^ >Serb8ke přeswědčenje«, str. 6. 

^ »Wóteinske skutkowanje*, 7; »Wzdžěíanym Serbamc, 42; — »Serb- 
ake cyrkwje«, 8; »Serbski faráře, 13; »Serbski wučeřc, 14; ^Serbske Sulec, 
62; »Študowacej mlodžinje*, 20; »Serbske towařstwac, 24; »Drobne wótčin- 
stwoc 25. — Sonety o jmenovaných srb. vlastencích, str. 26 — 31. 

«0 »NaSa wina*, 63; >NaSa wulka wina<,64: >Bjez wutroby*, »Serb8ka 
zymnosčc, »Serbska bojazliwosčc, ^Serbska roztorhanosč*, >Serb8ke pjenjezyc, 
57 — 61; »Němcowarjam«, »Serbske podtykowanje«, »Serb8ke wopičenjec, 
^—67. 

Slovanský Přehled IX. 1907, č. 5. 14 



a 



S rbské hranice. '|; 

Kol dokola se na nás moře valí '^ 

a srbský ostrov ve vichru se chvěje, * •'; 
náS anděl po hranicích s pláčem spěje, 

když bídy naší zří tam příval stálý. . "íj 

Dech krátí se a sílu tratí svaly ^ 

v tom bouření, smrt příšerně se směje, .i' 

zbraň z ruky padá . . . Kde ten rek, ó, kde je, 
jenž dno nám stvoří, vlny v propast svalí ? 

Sta utonulých, hrozné průrvy zejí — 

a příboj útočí vždy divočeji, 

a slábnou, na stráži kdož stojí sami. 



r 



210 Adolf Oemý: J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 



.1 



^^) >Serbske mjezyc, str. 39. 

^2) Obě v Budyšíné, první nákl. vlastním, druhá nákl, dra. E. Muky. 
^3) Viz vvše str. 166. Překlad »Glossy« ve > Výboru básní« str. aS. 
**) Str. 69. — Český překlad ve ^Výboru básní., str. 36. 



Hoj, k stavbě hrází pot, krev, duše celé, j 

než příboj břehy naše podemele, 

než zavrou se nám vlny nad hlavami !«*i) i 

Před těmito dvěma sbírkami básní tendence vlastenecké vydal 
Oišinski dvě knihy poesie intimnější, osobních citů a vzletů, osobního I 

pohlížení na svět a na život Jsou to knihy »Ze žiwjenja* (Ze ži- 
vota 1899) a »Z kř idiom worjoískim* (Orlí perutí 1904),*^ i 
které vynikají z poesie Čišinského podobně, jako > Kniha sonettow* a ' 
•Priroda a wutroba*, ba ještě více. | 

Kniha »Ze života* jest do jisté míry příbuzná sbírce » Příroda I 

a srdce « — ale jest hlubší a přitrpklejší, do číše skanula mnohá krů- 
pěj hořké životní moudrosti a s ní i mnohá kapka ironie a satiry. i 
Nesmírnost moře (v oddílu »Na sewjernym morju*) léčí trpícího bás- 
níka, ukojuje rozbolestnělou jeho duši písní věčnosti a učí jej dívati \ 
se s pohrdáním na lidské zvrácenosti a malichernosti. Povaha jeho plně 
se objevuje v druhém a třetím oddílu knihy (»Z čmowych khwili«, 
>W zymicy*), z nichž cítíme, že básník prošel mnohým utrpením, ale 
zároveň vidíme, že ze všeho vyšel nezničen, nesklácen, nepokořen, 
nýbrž naopak posílen a utuŽén ve svém přesvědčení a vzdoru. Cha- 
rakteristická v té příčině jest jeho glossa k epigramu »Stoupat v taktu, 
jak se píská . . .« *^) a zejména báseň »Wosudo, pjeřl« Nechť ti osud 
strhal vše, 'co slaboch si hájí, af stojíš chůd a nahý: ducha dosud ne- 
ubil žádný kat, žádný mocnář nezničil, co váha boží usoudila. Překo- 
náš boj a vyjdeš vítězem. Osude, bij, osude ber! — Celé utrpení duše, 
všecky boje, zápasy a bolesti zachylil, celou nezdolnost svou a sílu 
vyjádřil v cyklu >V horečce*, který obsahuje básně, jediné svého druhu 
v lužické literatuře. Chorý, který v horečném blouznění odhaluje své 
utrpení a bolesti, není nikdo jiný, než básník sám. A co slyšíme z úst 
trpícího? Vzdorné: Nepoddám sel 

Af si zničí také moje tělo ... 

A z mé kůže řezat by se mělo 

řemení a z něho robit — důtky.**) ' 

Týž nezlomeny vzdor, táž nepokořená hrdost diktovaly mu sbírkn 
»Orlí perutí* , knihu stupňované ironie, satiry a sarkasmu, ale i bo- 
lestného přemítání a hledání pokoje. » Odboj proti všelikým pontům, 
odpor proti jakýmkoli kompromisům, boj proti všednosti a snaha po 
vysokém, hrdém letu, po nejplnějším projevení individuality — tof ob- i 
sáhem této knihy Čišinského, v níž ze všech jeho knih nejsilněji se ! 
projevuje jeho básnický a lidský charakter. Slyšíme zde podobnou I 
hudbu, jako v knize Ze života — jen že básník vytáhl nejsilnější rej- ' 
střiky. K vyjádření toho, co bouří a zmítá jeho nitrem, nebojí se iád- J 
ného výrazu, nemilosrdně metá blesky, jimiž zasahuje tu obecné lidské ! 



r 



Genék Slepánek: Z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 211 

zvrácenosti, tu určité hlavy svých odpůrců.**'*) Básně jako »Pozdě«, 
•Kolo časů« a zejména > Divní psi« a » Divná svatost* nenajdou sobě 
rovných v celé lužické poesii. *^ 

Jakýmsi oddechem mezi oběma knihami, těžkými reflexí i hořkostí 
a hněvem, jest sbírka ballad a romancí »Kre^ a kraj* (1900). 
Vydal ji, jakoby chtěl znova připomenouti, že nemíní být jen básní- 
kem intelligence. Volba látek i způsob zpracování jich zjevně ukazují 
jeho úmysl, přiblížiti se lidu, tak jako tomu bylo v příbuzném oddílu 
» Forem «. Setkáváme se zde také s podobnými látkami jako tam, roz- 
hojněnými jen ještě motivy z dávnověku lužickosrbského a vůbec po- 
labskoslovanského.*^ (Pokrač.) 



CENÉK SLEPÁNEK: 

Z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 

(Pokračování.) 
IV. 

Když zjednala vláda klid v Polsku, jala se zavádět klid doma. Brzy 
rozbila všechny organisace, členy jejich rozehnala po galejích, po Sibiři. 

Hercen vydával »Kolokol« ještě nějakou dobu dále, avšak nenalézal 
už valné ozvěny. Jeho místo zaujal Katko v s »Mosk. Vědomostmi «. Proti 
šlechtickému patriotismu, proniklému v polské revoluci, zvedlo se »patrio- 
tické< hnutí v ruské společnosti, jež v dané chvíli sblížilo s moskev- 
skými slavjanoíily i petrohradské radikály. >Patriotické« hnutí ovšem 
zaujalo krajně nevraživé stanovisko k revolučním živlům, zúčastnivším se 
povstání. Vycítiv, že role jeho dohrána, Hercen vydávání »Kolokolu« za- 
stavil. Bakunin věnoval se úplně projektům mezinárodní revoluce. Na- 
stalo revoluční zátiší, období >ruského nihilismu*,*) jehož první záblesk 
byl zřejmým v provolání ">Molodaja Rossija*. 

Výstřelkem radikálnosti mládeže let šedesátých bylo tajné sdružení 
hrstky mladých lidí v Moskvě r. 1 865, nad nímž v dubnu následujícího 
roku po nezdařeném attentátu na cara vynesen rozsudek. Následovalo 
úplné potlačení opposičního tisku. 

Do nové doby náležel již něčajevský výstřelek. Bakunin zorganisoval 
ve Švýcarsku mezinárodní anarchistickou kancelář a agentem ruského 
oddělení ustanovil býv. učitele Ně čaje v a, který mu přinesl z Ruska 
zprávu, jakoby vše bylo k revoluci připraveno. Bakunin ovšem uvítal 
takovou zprávu rád a opatřiv Něčajeva prostředky, vyslal ho opět do 
Ru.ska. Něčajev v Moskvě (1869) zorganisoval jakobinské sdružení né- 
"-olika desítek studentů, kteréž však brzy prozradilo se ubitím jednoho 



^) Opakuji z úvodu k »Výboru básní«. str. XII. 

^) Všecky jsou přeloženy ve » Výboru básní«. 

*^) Kniha vyšla v Budyšíně nákladem básníkovým. 

*) Viz na př. >Nihilism< v knize »PodpoFnaja. Hossija* S. Step ň aka. 
lieský překlad R. Brože: >Podzemní Hnsko«. Praha 1ÍÍ05. ^Nákladem Samo- 
! latnosti.) 




K 



212 Čeněk Slepánek: 



<;lena, porušivšího přísahu, a v červenci 1871 octlo se před soudem 84 
provinilců.*) NéCajev prchl a byl souzen teprve v r. 1873. 

Z četných procesů, vztahujících se k revolučnímu období šedesátých 
let, nutno uvésti proces se spiklenci kazaňskými. V Kázaní 
měla organisace »Zemlja i Volja« samostatné oddélení, kteréž bylo ve 
srozuméní s revolučním komitétem ve Varšavé. Štábní kapitán Ivanickij 
vypracoval plán ozbrojeného povstání, jehož východiskem mela být KazaA.**) 
Kromě Ivanického odsouzeni ^k smrti poručík Mroček a podporučík Stan- 
kovič. 

Zatím v mladé intelligenci dozrával ideový přerod. Zbavena 
svých vůdců, ohlížela se po ideových stěžejních bodech v západní Evropě, 
Tam vyvstala pařížská kommuna, zrodil se Marx, Lassale, zvučela nová 
hesla, proudily nové ideové směry. V Rusku nastalo opět období schůzek, 
rozhovorů atd. Proces s Něčajevci přispěl značně k uvědomění si poměru 
i^'^ ' mezi skutečností a fantasií. Mladá inteliigence sice neznala skutečnosti, 

ale zdálo se jí, že je na dosah. Pařížská kommuna stala se jí ideálem: 
?: zatoužila po práci v davech a s davy. 

^^ V této době dosti studentstva studovalo ve Švýcarsku, kamž pře- 

^ neslo se — od potlačení opposičního tisku v Rusku — ohnisko lite- 

rárně-politické. Studentstvo stýkalo se tu zvláště s M. Bakuninem 
aP. Lavrovem. Tito lišili se podstatně ve volbě prostředků a cest, 
W^^ shodni jinak v cílech. Bakunin odmítal agitaci, neboC se mu zdálo, že 

|v. lid jest státe připraven k revoluci, že postačí jen roznítiti v něm zášf 

li-- k privilegovaným. Lavrov naproti tomu zdůrazňoval především potřebu 

^V agitace, kulturní práce. Vměšování se do měšfácké revoluce zamítali oba 

í? a oba pohlíželi na ruskou >obščinu« (obec) jako na východný bod k so- 

cialismu, jako dříve Hercen v ní viděl prvek ideální měštácké budouc- 
nosti. Mezi Bakuninem a Lavrovem stáli » ruští anarchisté «, blízcí Ba- 
1 kuninovi, avšak rovněž zdůrazňující potřebu agitace. Později vznikla tu 

ještě družina »centralistů« (jichž předákem byl zásadní terrorista Tkačev), 
f odchylujících se od bakuninismu v nazírání na organisační formu. Bakunin 

byl rozhodně proti centralisaci. 

Bakunin vydával v roce 1870 »Narodn oje dělo*, v němž vj- 
"'^ • zýval k propagandě a spojení se s internacionálou. Lavrov vydával od 

^ r. 1873 »Vperěd<, ruští anarchisté v r. 1875 >Rabotnika« avr. 1878 

>Obščinu«. Tkačev vydával >Nabat«.***) 

Z tohoto prostředí nepřineslo studentstvo do Ruska, když r. 1873 
vláda zakázala studium v Gurychu, nic nového, nýbrž jen posílilo hnutí, 
které zde již od r. 1869 kvasilo vlivem pašované literatury. 

Student N. V. Gajkovskij, výborný organisátor, seskupil kolem 
sebe dosti značnou a rozvětvenou družinu, působící agitačně i propa- 
se' gačně mezi průmyslovým dělnictvem, i na vsích. K ní náležel i P. A. 
I Kropotkin, kterýž předčítal tajně petrohradskému dělniclvu — sám 
f v dělnické blůze — přednášky o internacionále a západoevropském děl- 



I ♦) »Pravitěřstv. Věstník*, č. 156 s přerývkami až 206, r. 1871. 

|j- **) >Kazanskija gubernskija Védomosti*, Č. 24, r. 18')4. 

P *♦*) A. Thun, »Istorija rev. dviženij v Rossiji<, str. 113. 




r 



:"Ti4^ 



•• >* 



y 



z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 213 

nickém hnuti. Ješté před vzniknutím organisace >Cajkoyců« v Petro- 
hrade (1872) utvořilo se (1871) v Moskvé sdružení >Dolgušinců*. ' ^ 
Zároveň s témito více méné obšírnými organisacemi působilo propagačné ^ 
mezi délnictvem i na vsi mnoho menších kroužků s týmž sociálné-revo- ~^ 
lučním programem. Hnutí zvedlo se zároveň na různých místech.* » 

Do r. 1873 vedla se propaganda mírně. Teprve přílivem nových 
sil ze Švýcarska nabyla prudkosti. Jisté nemálo k tomu přičinily dívky. 
Nihilism probudil vdívCím dorostu louhu po vyšším vzdélání. Je- 
likož však v Rusku byly školy dívkám nepřístupny, odcházely na za- 
hraniční školy, zejména do Švýcarska, kdež » místo medicinské fakulty 
jaly se navštěvovati zasedání intemacionály, studovati politickou ekono- 
mii a spisy Marxovy, Bakuninovy, Proudhonovy a jiných zakladatelů evrop- 
ského socialismu «.**; Revolucionářské kroužky nemohly se scházeti ve 
veřejných místnostech, nýbrž potají v soukromých. Dívky staly se >chozjaj- ř^ 

kami« a v této funkci uplatňovaly svůj vrozený mravní fond v plné .§ 

míře na prospěch organisační věci. Také jejich hrdinný příklad sváděl V% 

k následování nejen ty, kdož už stáli ve hnutí, nýbi-ž i jiné. Veliký vý- 
znam ženy v tomto hnutí nemůže zůstati neakcentován. - Zjev ženy, **^ 
upoutané do nedávná starými tradicemi ke kuchyňskému krbu, upozor- í^ 
Ao?al, nutil k přemýšlení — a protože mezi ženami těmito byly i dívky J 
ze společensky vysoce postavených rodin, pozornost přecházela v úžas. '^4 
Zjev ženy otupoval ostří odporu společenského. Konečně ženě připadla .í 
v tomto hnutí znamenitá role vyzvédačky, ba i protektorky. Dobře orga- 
nisovanými milostnými pletkami opřádala určité, v těch či oněch od- '^ 
větvích policejně- byrokratického organismu vlivné osobnosti a příležitostně * ''^ 
z těchto známosti těžila. 

Od r. 1873 rozvlnilo se široce hnutí >jděme mezi lidl« 
Mladým enthusiasmem zachvácena byla nejen mládež, nýbrž i dospělí, * 

Uáé s pevným společenským postavením a povoláním, důstojníci, lékaři 
a pod. 

Ruský venkov byl městské intelligenci takřka americkým pralesem, . ' 

mužík bytostí neznámou, záhadnou. To lákalo k apoštolské práci. ' 

Nutno dále uvážiti soudobé poměry školské, z nichž čišel jen poli- 
cejně-byrokratický duch, tak že školní síně staly se mládeži těsnými, 
dusnými, studium, ministerskými nařízeními preparované, zbytečným. 
Bakunin a Lavrov svými pokyny > jděte mezi lid« jako by otevřeli tyto 
tésné a dusné síně dokořán: mládež se z nich vyhrnula, roznícená 
vzkříšeným vědomím účelnosti života, určitostí cest i cílů. 

Avšak ruská ves nebyla jen zajímavým, nýbrž i neprostupným ame- 
rickým pralesem, pralesem tradic, jež vyplňovaly celý prostor života mu- 
zické duše a společnosti, gordickým uzlem hospodářských poměrů, o jichž 
skutečné podstatě tehdy ještě neměla městská intelligence ani ponětí. 
Sla na ves silná theoriemi svých mistrů, stejné vzdálených skutečnosti, 
ale křehká zkušenostmi všeho druhu, proto také postrádající vytrvalosti, 



*) S. Stépňak, »Podpořnaja Kossija< v II. stali: >Propaganda«. 
**) S. Stépňak, »Podpor. Rossija*, str. 15. 



R'*^?P?ffT" 



S^ 



1 



j 214 Cenék Slépánek: Z dfjin osvobozriiského hnutí v Rusku. 

p-;- ^ — . 

oríentační pohotovosti atd. Mnozí brzy vystřízlivěli, vlastné nevystrízliviMi, 
nýbrž jen sklamali se. Nastal ústup do mést. 

Neúspéch uvádén nékterými v souvislost s konservatismem mužf- 
K kovým, jinými zase s policejními represaliemi. K prvým náleželi hlavní 

Lavristé. To bylo ovšem pouhé sklamání v bakuninských předpokladech. 
L#avrov sice nesouhlasil s témilo předpoklady, ale jeho stoupenci v Rusku 
rekrutovali se z téže mladé massy, jako stoupenci Bakuninovi. Názor 
f jiných, jako by z policejních příCin nebylo bývalo možno působit na vsi, 

^ tlumočí S. Stépňak*) takto: >Každý, kdož usazuje se na vsi jako ře- 

meslník, či učitel nebo písař, hned stává se nápadným, jako by sedel v lu- 
cerné. Mimo to mužík jest naprosto nezpůsobilý k zachování tajemství 
před sousedy. Tak sotva že propagandista přijde k nékomu ze svých 
přátel, hned se zpráva o tom roznese po celé vsi a za néjakou půl- 
hodinku jizba jest naplnéna dlouhobradatými mužíky, kteří spéchají vy- 
slechnout neznámého, aniž by jej či hospodáře o tom zpravili. Je-li jizba 
malá, zavedou hosta do obecního domu nebo prosté na ulici, kde před- 
čítá své knížky nebo mluví pod širým nebem. Pochopitelno, že za ta- 
kových pomérů vláda mohla zvédéti bez námahy o agitaci, konané mezi 
mužíky. < SlépAak sám náležel k propagandistům a proto jeho komentář 
jest historicky významný. Z jeho vývodů zřejmé vyniká vlastní příčina 
neúspéchů: tkvéla v samé propagandé, resp. ve způsobu propagandy. 

V méstech nastala přehlídka zkušeností. Nastaly spory, jež trvaly 
celou zimu 1875 — 1876, o tom: má-li se či nemá pokračovati v pro- 
pagandé na vsi. 

Je to historicky důležitý moment, v ném zrcadlí se nám jaksi nitro 
propagandistů, což je významno pro pochopení dalšího. Obyčejné vysvél- 
luje se přechod k radikální politice poukazováním na policejní násilnosti 
atd.**) Takové odůvodnéní má však přece jen relativní platnost. V cito- 
l' váné již knize Stépňakové (str. 12) čteme: »Po roku 1866 bylo třeba 

^ býti slepým či licomérným, aby se véřilo ješté v možnost jakýchkoli 

k zlepšení jinými cestami než násilnými. < Mínéní Stépňakovo bylo ovšem 

p íisté subjektivní.***) Avšak nemluvil přece jen za sebe, nýbrž i za mnohé 

1^ jiné, sobe blízké. Z toho zřejmo, že jedna část propagandistů byla již 

I dříve náchylnější k politickému boji. Mohli bychom je nazvati dédici 

K politického radikalismu šedesátých let. Tito byli pouze strženi obecným 

f hnutím. Narazivše na překážky, ve své vznétlivosti nesmírné je ZTeliČo- 

^ váli. Snad také úmyslné, aby odradili od další propagandy a pfiméii 

; k politické agitaci. Plec han ov píšef): »Sedláctvo v masse projevilo 

t snahy, nemající nic společného se socialismem. Tjio snahy neušly po- 

!• ' zomosti propagandistů, avšak v>'světlovány byly úplné nesprávné.* 

I (Pokračování.) 




*, »Podpor. Rossija*, str. 19. 
**) Na př. 2. Kentian, >Žizň polit, arest, v russkich turmachc. 
**♦) To vidno už z toho, že téraéř z 1000 propagandistů, kteří byli k prvému 
procesu zatCeti, jen 193 mohla vláda z něčeho přestupného obviniti, 
t) Str. 34 a 35. Úvod k ruskému vydání Thunovy knihy. 




Dopisy: Z Těšínská. 215 



Z TéSínska. 22. pros. i906. 

(Ke sporu českopolskému na Těšínsku.) 

Stále se ptáme: kdo jej zavinil, kdo zavdává příčinu, kdo jej 
rozdmýchává? Češi nebo Poláci? Žádná strana nechce a nemůže říci \| 

na první otázku: Mea culpa. Příčina, popud tohoto smutného zjevu leží 
mimo soupeře, ač by rádi svalovali vzájemně na sebe vinu. -^ 

Snad se řekne: místní třenice, netřeba o tom psáti vážně! Bohu- - 

že], že tyto místní třenice se zveličují na veliký národnostní zápas, 
že se z osobních mnohdy klepů dělají sáhodlouhé úvodní články v do- 
mácích listech, klame a podvádí se široký tisk český i polský, až 
konečně tomu věří i zdejší nestranný Cech i Polák a křičí zároveň 
8 fanatiky: >Nedejme se vrahovi — vyžeňme lupiče polských duší — 
netrpme zde polské germanisátory!« 

Neznám nepoctivějšího boje národnostního, který by se vedl tak 
nepěknými zbraněmi a měl za východiště tak nízké intence, jako spor 
českopolský na Těšínsku. 

Seslabit, vypudit, zničit úplně druhou národnost, zdá se býti ide- 
álem rozeštvaných táborů. A vášeň hrozí zachvátitM rozumnější hlavy! 

Člověk Slezák, znalý zdejších poměrů, když uváží příchylnost 
zdejšího lidu domorodého k němčině, nevzdělanost a neuvědomélost 
polských havířS z Haliče, vlastenecké přesvědčení polských vlastenců, 
že západo-slezské nářečí je polským, přirozený protitlak českých in- 
telligentů v závodech, v kostele a škole proti němčení kraje — řekne: 
> Slezská mizérie « je příčinou tohoto boje. U nás zavinily třenice je- 
diné germanisační snahy slezských úřadů. 

Je dosti znán>o, jak neústupný jsou slezské vládní orgány ve své 
němčině. Ač jim lid nerozumí, ba jako naschvál jen proto, že jim ne- 
rozumí, vnucují mu svou úřední řeč. Cech nemůže s tím souhlasiti. 
Zdejší Poláci však jsou němčině příchylni, neobávajíce se (ač neprávem) 
jejího odnárodňujÍGÍho vlivu. 

Třeba však předem dobře odlišovati pojmy >Cech« a >Polák€. 
Za Čecha zdejší Slezané a Poláci mají lidi z Cech neb Moravy. Říka- 
jíce »Cech€, chtějí říci »Pražák< (t. j. Cech z království) .a naopak. 
Za polské platí Polákům vše slezské (rozuměj těšínskoslez.) a polské 
z Haliče; Češi pak mají Poláky (ovšem v západní části) za přistěho- 
valce a lid za český. Co říká lid? Ten praví o sobě, že je »morav- 
8ký«, věren starým tradicím — jinak raději snese název Cech než 
Polák. Ale mluvte s ním po polsku nebo po česku, vždy vám poroz- 
umí a řekne, že mluvíte »po našemu «. 

Člověk by myslil, že takový střed mezi dvěma slovanskými kmeny 
by měl býti spíše pojítkem, tmelem obou kultur, mostem Slovanstva, 
jak také bývá nazýván. A ejhle, pravý opak! 

Jak již řečeno, lid je v tom nevinen, že se stal příčinou neshod. 4 

A nelze mu ani vykládati ve zlé, stává-li se někde nástrojem fanatismu! 1 



^ 



^>. 






p: 



1 



216 Dopisy: 



^ ^ Boj měl by zcela jiný ráz, kdyby šlo o národní uvědomováni lidu^ 

|^> kdyby nebylo zmíněné slezské mizérie. Jenom německým nátlakem 

Piv stává se zde z kaltarního závodění nepoctivé pronásledování a nsi- 

p^/ • lovné polonisování a čechisování. Při tom jest pí^sobícím zde Ceehům 
g^^ Neslezákům vodítkem zásada: Jelikož Poláci poddávají se mlčky vlivům 

němčiny, zavádějíce ji do samosprávných úřadů, do škol i rodinnéha 
života, čímž se vystávají nebezpečí poněmčení, nesmíme my připustiti^ 
aby lid slezský stal se polským, t. j. aby se stal poddajným vůči němčině. 
Proto — sondí čeští horli vci — jest čechisace kraje svatou povin- 
ností naší jako Slovanů. V očích Poláků však se zde páchá znásil- 
ňování jich pod roQškoa panslavismu. Proto se nedivte, čtete-li v nej- 
mírnějším slezskopolském listě, >Dzienniku Cieszyáském«, verše: 

Šl^zak jestem rodowity, 

na swej ziemi pan; 

niczem mi szwabskie zaszczyty, 

niczem czeskie zalecanki, 

obluda i obiecanki... 

Tylko temu serce přacze, 

že na Šl^sku tak 

duch niemiecki siq koíacze, 

lub tež bratnia áloů faíszywa 

wczesk^stron^ludporywa. 

Ir'' 

Zkušebným kamenem pro lid slezský, aby ukázal svou českost 
či polskost, ye zápis do škol. Co tu přemlouvání, co tu nahánění, pod- 
plácení a nucení I Češi naříkají, že jim lid neplní houfně školy, Poláci 
nazývají zapsáni dítka do české školy loupeži. Kdyby byl někdo po 
těch dvacet let všecky aspoň nejkřiklavější případy zaznamenával měli 
bychom slušnou kroniku, illustrovanou černými obrázky slovanské ne- 
shody. Pohrdlivé plvání, nejhrubší nadávky v přímém styku i v tisku,, 
boykot firem atd. jsou věci obyčejné. Rejdištěm štvanic stává se i kosieU 
v němj^ chce míti každá strana služby boží ve svém jazyce. 

NlLšledkem těchto poměrů jsou v každé obci dvě školy, česká 
a polská — a stává se, že z dětí týchž rodičů chodí každé do jiné 
školy. České školy navštěvují také děti dělníků z Haliče. Otec, posílající 
iC jedno dítě do české, druhé do polské a třetí do německé školy, pode- 

^ píše se na školní zprávu českou na př. Holeš, na polskou Holesz, na 

něm. Holesch! Dokud posílal dítě do polské školy, byl Riermaszkem,. 
když však dal je do české, změnil se na Krmáška; podobné se děje 
i naopak. Výjimek je poskrovnu. 

Že ani Češi neslití se užiti za zbraň protipolskou nenáviděné 
němčiny, zdá se neuvěřitelno, ale je to smutný fakt. Jistý polský intel- 
ligent v české obci vrátil obecnímu úřadu německý připiš. Obecní výbor 
byl tím velice uražen, statečně si ve své schůzi ústy vzdělaných čes- 
kých předáků zaprotestoval proti » polské smělosti « — a poslal nespo- 
kojenému Poláku znova připiš německý! To jsou jen skrovničké obrázky^ 



r 



Z Petrohradu. gl7 



Jevištěm boje jsou ohromné průmyslové obce od OetraYy ke Kiir- 
vinné (Karvinná, Orlová, Dombrová, Lazy, Rychvald, Pelřvald, Záblatl, 
Poremba, Sochá, Dětmarovice a j.). 

Poláci docházejí podpory z Těšína, Češi z Ostravy. Poláci mají 
své spolky sokolské, oddziaíy Jednoáci, Czytelnie, Pomoc naukowou, spo- 
třební družstva, své noviny, jako »Glos ladu ál^skiego«, »D2Íennik Cie* 
szyĎskic, »6wiazdka CieszyĎska*, které rády otisknou správné i ne- 
správné články o krutých čechisátorech. Češi mají dostatek inlc41igence 
dobře situované, tedy též dostatek prostředků hmotných, pořádají čile 
představení divadelní, přednášky, zábavy a slavnosti, Matií^o jitu staví 
školy, Matice osvěty lidové podporuje chudé žáky, >Ostravřký Denník*, 
»Noviny Těšínskéc, »Slezské Slovo« rády si »zavlastenčí« proti Polákům 
♦vetřelcůmc. 

Až zavládne ve Slezska národní spravedlivost shora, snad utuehne 
i vření mezi dvěma nešťastnými závistníky, snad tehdy otupí se oslfí 
dvojsečného meče, vfatého do důležitého místa těla slovanského.*) 

Slezan. 

Z Petrobradu. 1 7. if^dna ií)07. 

i. 

(Očekávání spasitele. — Před volbami. — Přívlastky konstituí^ních obíanů. 

— Sjednocená šlechta. — Hlad. — Zrádcové. — Politické vraždy. - Ohlas 

v literatuře. — Radost v pekle.) 

V dobách národního neštěstí a zmatku slýchati jest modlitby o se- 
slání velkého člověka, tvůrce nějakého velkého, ohromnéhfj. spásného 
činu; také nyní počínají se podobné prosby čím dál častěji v Hiisku roz- 
léhati. S jedné strany slibují nám diktátora, jako bychom jieh dosud, . 
neměli — jednoho po druhém — s druhé strany je toužebai> očekáván i t t . . \ 
velký muž ze společnosti samé, syn revoluce. Než nám jej biidonen^a^rí^'^'^ *//| 
přinese, pátráme v přítomnosti — ale naše statistika znám^íi-h ^jH *Í£\i-r.^y*J^-^^^i 
čin není rozsáhlá. Jaké budou výsledky plebiscitu potomstva, k^r^4^n^/^ ^ \^ 1 
moci obsáhnouti celý chaos nynějšího převratu — těžko <hiiís Uiúi^/ /^O^ 
Budoucnost dojista přiloží také příslušné měřítko k těm bez^Akl«íln]ř4ft *'^^í 
bezejmencům, kteří na okamžik se objevují jako meteor nu na^enr ceis 
ném nebi a klesají němi a nikým nepoznáni v tajenmé hluinn^íy 7 

Carlyle pravil, že nikdy ještě ohromné věci nebyly vykonány; lak/*^ * <1iSl 
malými lidmi, jako události francouzské revoluce tehdejšími jejími řhq- 

*) Otiskujeme tento iilas místního pozorovatele neblahých poiuíríi na 
západní bránici těšínské, vysázený již pro číslo 4. Než mohl byt vytiSIřn, 
náhodou také krakovský »Šwiat S?owiaňski« zahájil v 1. čísle nuiého, tře- 
tího již ročníku diskussi o sporu česko-polském na Těšínsku ve iMkl\v\\ rub- 
rice: »Spór polsko-c zeski w Cieszyňskiem*. Vítáme ji a oliracíme 
na ni pozornost Českých listů. Jeo pravdivé objasněni poměra b obou stran 
mfiže vésti k nápravě. Pokusili jsme se před lety o vyvolání lakavtHo vážné 
dískusse, přinesli jsme tehdy věcné články z péra zvěčnělého Ign. HlrtU*^ 
prof. J. Polívky, Kom. Zawiliňského — ale nikdo na české ni polské strasiě 
nešel za námi. Snad bude nyní »áwiat S?owiaňski« šCastnějši. Ihú. 





218 Dopisy: 

teli — v celé revoluci napočetl pouze tři opravdu originelní lidi : Na- 
poleona, Dantona a Mirabeaua . . . Jaká jména pfijdou do ruské litanie 
historických vyvolenců? Různé strany ovšem již nyní sestavují své listiny 
pro soud véčné Glio — ale zdá se, že témi historickými hrdinami ne- 
budou jednotliví vůdcové, nýbrž celé zástupy, strany a hromady. 

Na poli předvolebního boje máme nyní mnohem vetší rozmanitost, 
než v prvním, jarním období. Kousaví socialističtí kritikové z minulého 
roku sestoupili s výše svého revolučního majestátu a počínají uznávati, 
že parlament může být nékdy vynálezem ne k zahození — když zkla- 
mou nadéje na rychlejší zakročení spravedlnosti, prováděné davy ozbro- 
jeného lidu, jehož povstání bylo již tolikrát předpovídáno, že již přestá- 
váme včřiti v jeho možnost. 

Kadeti snaží se najíti cestu k té části socialistického mozku, která 
není dosud úplné zachvácena doktrinářstvím a umínéností svůdců — a 
na tom základe vstupují s nimi do předvolebního bloku. Strana •pokoj- 
ného obrození* však ukazuje na jejich lebky prstem, tvrdíc rozhodné, 
že v nich vůbec není mozku. Co pak se týče strany »pokojných obro- 
zenců* samé, patrno, že zůstane dále osamocena, při čemž jí může býti 
útéchou védomí, že to bude osamocení opravdu >brillantní«, nebof celá 
ta strana jest vlastnč blysknavá plejáda více méně vynikajících indivi- 
dualistů — za nimiž není řadových vojáků. 

Občan, chtéjící se sebe svrhnouti můru dne, v nedostatku jiné pio- 
téchy a trvalejší nadéje počítá hodiny, které nás délí od dumy — a po- 
čítá i všecky nadéje na její trvání nebo . . . rozehnání. 

»Go se stane, uskuteční-li se dnešní všeobecná domněnka a vyjde-li 
2 voleb duma ,levá*?« — táže se s neklidem. »A co se stane, bude-li 
zvolena duma ,pravá*?< — táže se s nepokojem ještě větším. 

Takové spojení živlů, které by mohlo dovésti ke skutečnému, trva- 
lému parlamentarismu, nikomu skoro ani nenapadá — vždyf není možno, 
aby za nynějších okolností objevil se mezi námi byf jen jediný takový 
optimista. 

Proto také už nyní tanou nám na mysli nové paragrafy nového 
volebního řádu po rozehnání druhé dumy, jejž bude diktovati táž ta- 
jemná rada »svazu šlechty a agrárníků*, která (jak se nyní ukázalo) 
způsobila rozehnání prvé dumy a která nyní diktuje politiku Stolypinovi 
i sjeho systémem »třítrámovým«. *) 

Tento přívlastek, tak plastický a populární pro nás, bude asi če- 
skému čtenáři zcela nesrozumitelný. O, my máme nyní bohatý výbér 
přívlastků, charakterisujících právní stav ruského konstitučního >gražda- 
nina« (občana). Namátkou vybírám jich několik z novinářského článku: 
nuže, nynější náš občan jest » válečně polní « (»vojenno-polevoj<), •ob- 
ležený* (>osadnoj«), »24-hodinný* (»24-ch časovoj«), »3000-rublový« 
atd. — Co kdo chce — a spíše jest všecko zároveň. »Třítisícirublovýin« 
lze jej nazvati se zřetelem na nejnovější opatření jenerál-gubemátora 
jekatěrinoslavského, podle něhož majetníci domů, v nichž se udal Týbuch 
bomby, budou potrestáni — podaří-li se jim dokázati svoji naprostou 



♦) T. j. systémem >tří trámftc — šibenice. 



r 



Z Petrohradu. ' 219 



nevinu — pouze penéjtní pokutou 3000 rublů anebo třímésíčním ve- 
dením ! 

Takovým zákonům nyní podléháme, takových >sjednocená šlechta*, 
vyžaduje i příSté od panujícího ministerstva — a za svoji péči o dobře 
vlasti sahá po spravedlivé odméné. Selská banka, založená speciálné 
proto, aby pomáhala sedlákům, ubohým chronickým hladovcům, bude 
nyní poskytovati své miliony i upadající a zruinované šlechté. 

Hrozné zprávy docházejí z gubernií, zachvácených hladem. Hladový 
tyf a kurdéje opanovaly tisíce vsí, v mrazivých jizbách bídných chatrčí 
leží opuchlé drobné bytosti — déti, a nad nimi sklánějí se kostry ro- 
dičů, kteří jim nemohou pomoci, marné očekávajíce vagóny » státního « 
obilí, které se jim stávají pouhou zářivou bájí . . . 

Západní čtenář snad si pomyslí, proč rolníci v eminentnč rolnické 
2emi hladoví, i bude se snad diviti neschopnosti otců rodin, kteří se 
nezásobili vlastními plodinami a čekají na * státní chléb <. Ovšem, o ne- 
schopnosti ruského sedláka, vyplynulé z temnoty, zastaralé bídy a z ne- 
dostatku kultury, není pochybností. Ale dovolím si skromné připome- 
nouti, že náá > mužík « stojí od nepamétných dob v bludném státním 
kole, že půda, která by na západě byla dostatečná, u nás sedláku do- 
stačiti nemůže^ íiebof nejen že ho nikdo neučil, jak má hospodařiti, žíti 
a pracovati vzhledem k potřebám času, nýbrž přímo zakazováno lakové 
poučování selského lidu. A k tomu půda selská v rukou posledních 
dvou pokolení tak se již rozdrobila, že obyčejné recepty západoevropské 

— parcelace, drobný úvěr, intensivní kultura atd. — nedovedou upo- 
kojiti nezbytné potřeby. Uspokojují pouze sobecká svědomí paliativních 
politiků. Nemyslíme na tak epochální převrat, jako nacionalisace půdy 

— to jsou daleké perspektivy — , ale nepochybujeme, že každý parla- 
ment bude nucen přistoupili ke hlubší reformě agrární, zejména v gu- 
berniích středních, a že bez doplňujícího nadělení půdou lid ruský se 
avrhne dříve, než u nás nadejde doba intensivnějšího hospodaření. 

Smutná to věc, máme-li se na každém skoro kroku přesvědčovati 
o hospodářském úpadku a klesání výroby, o vlčích, ukrutných lokautech, 
^chytajících v drápy bídy davy dělnického lidu. Ale nejsmutnější jest 
mravní úpadek celých vrstev společenských, bezpříkladná zvrhlost svě- 
domí mnohých jednotlivců. Hranice dobra a zla stírají se a matou do 
té míry, že proudy hrdinské krve plynou v nejužším spojení s proudy 
bláta v revolučním moři. V nejvnitrnějším jádru stran sedí. radí a ná- 
vrhy podávají — slídiči, špiclové, často ve straně velmi vážení jako 
zkušení soudruzi v revolučním díle, jimiž opravdu do nedávná byli. 
Agenti provokatéři byli vždy a všude, ale nyní čím dále častěji včerejší 
vůdce stávky školské, tovární nebo jiného podniku strany — pojednou 
stává se nejschopnějším placeným zrádcem, poněvadž jest do všeho za- 
svěcen. Vkrádají se již i do ohnisk a skrovných komůrek práce osvě- 
tové, prosté vší politiky, mermomocí tam zavádějíce nezbytný pro ně 
živel politický; >organisují«, » propagují*, a když vydali naivní, trpné 
i opravdové revolucionáře, mizí na chvíli — aby se co nevidět objevili 
na jiném místě. Někteří předčasně končí svou kariéru, zejména v úze- 
mích pohraničních, nebof tam zbloudilé kule vyhledávají si i jejich prsa. 



'T 



220 Dopisy: 

Tři poslední politické vraždy (v Petrohrade a Tveru) z&stalv sice 
bez ohlasu u svých původců, za to však způsobily zvláštní rozruch mezi 
— ruskými literáty a feuilletonisty. A následek? Od redakcí k policejním 
komisařstvím jezdí řady téžkých povozů, obtížených — čísly skoníisko- 
váných novin. 

•Není místa! Všecky místnosti — ovšem mimo vézeúské cely, do- 
nichž stále přibývá vézftů — plny jsou literatury. Nepřijímáme!* — 
volají policajti. 

» Všude slyšíme totéž, přijmete to, pro bohac, odpovídá eskorta,, 
vždyf to nebude na dlouho. Mrazy jsou strašné, zatopte si novinami — 
ohřejete se a ušetříte dříví.* 

Než je spálí, mohou si přečísti na př. feuilletonek »0 veselých 
ďáblech* v 5. čísle »Mladého Života* (>Molodaja 2izA*). V pekle jest 
živo — přibyli noví hosté, shledávají se staří známí a poslouchají no- 
vinky. » Neustále ze všech koutů pekla přicházely stíny. Přicházely jakési 
kousky, plížily se oddělené nohy, ruce, hlavy, šklebily se zuby. Sešla se 
velká společnost. Lysý čert mnul si ruce: >Ven, kde jste kdo!* — 
chechtal se. » Všechny oddíly dohromady! . . . Ej, muziko! . . . Veseleji! 
Tancujte! . . . Vítejte nový rok!* — Peklo se smálo.* 

Mnoho » efektů* bylo třeba prožiti, abychom se zmohli na takovýto 
humor a vysmívali se nejen podzemnímu peklu, ale i tém, kteří ješté- 
chodí po jeho pozemské části . . . Novyj, 

II. 

(Všeobecná stísněnost. — Mysticism. — Krajnosti. — Lid.) 

Všeobecná stísněnost, o níž jsem psal před 3 měsíci, nikterak se 
od té doby nezměnila, jen otužila nesmírně rozechvěné duše. Všemu 
lze zvyknouti, i bombám, i polním soudům, nočním revisím i náhlému 
zmizení toho neb onoho známého — ostatně v povaze obyvatele severní 
metropole spočívá náchylnost k přijímání všeho bez podivu. Vládne tu 
jakási budhistická apathie, ovšem vytvořená uměle a skrývající v sobe 
neznámé budoucí činy, snad činy nových > bosáků « budoucích Gor- 
kých ... 

Tišinu duší časem rozvinuje nějaká strašná událost, dotýkající se 
jich blíže. Tak všichni se chvějí při zprávě o kronštadtské popravě dvou 
studentek, Mamajevy a Venevitinovy, mladých, citových, prostých a upřím- 
ných bojovnic za svobodu. Zajímavo jest, že anačná část bojovníků a 
bojovnic za svobodu jsou lidé básnického nadání. Talentovanou básníN 
kou byla i popravená Konopljannikova, rozmluva se sociálním revolu- 
( ionářem často se mění v melafysiku revoluce. Snad až příliš mnoho 
esoterických doktrin rodí se zde v posledních dobách, snad povstává příliS 
mnoho falešných proroků (třeba nevědomých své falše), příliš mnoho 
mysticismu v době reálného střetnutí dvou krvavých mocí. Živel židov- 
ský, hrající tak vynikající úlohu stejně v řadách terroristů, jako v řadách 
kadetů, objevuje se i v metafysice duševního Ruska, jsa zde zastoupen 
filosofem a básníkem Minským. (Zajímavý názor o ruské revoluci roz- 



r 



z Petrohradu. 221 



vijí v neukončené ješté rozpravé, vycházející v nové založeném časopise 
» Pere val «.) 

Lidé politiky energicky se vrhají v předvolební agitaci — ale ostatní 
celkem skepticky očekávají druhou dumu. Védí, že vláda dovede roze- 
hnati i druhou dumu, bude-li zase oposiční — a bude-li vládní, stane 
se parodií a novým nástrojem v rukou byrokracie. Jakého druhu je ta 
naše byrokracie, ukazuje řada objevených zneužití úřední moci, podvodů 
a zpronevěření, zejména aféra Gurko-Lidval. A zároveň rozléhají se vý- 
střely, jimiž hynou Launicové, Ignatévové, Pavlovové a jiní více méné 
vynikající členové této byrokracie. 

Takové jsou činy dvou válčících stran. A jak zatím žije ohromná, 
nejlepší, nejosvícenéjší část ruského národa — ruská intelligence? Ta, 
která nebojuje s revolverem v ruce, miluje Hd a domáhá se pro néj 
svobody? Jak na ni p&sobí všeobecná apathie? 

Žije kraj nos tmi, což jest původní národní vlastnost ruská, jak 
již Dostojevskij ukázal v ^Denníku spisovatelově* (1873). Nebývalé množ- 
ství divadel a frašek, zcela v neshodé s hospodářským zmatkem, i hle- 
dání nových cest v dramatickém umění, projevující se zejména v sna- 
hách divadla Komisarevské ; častá a hojně navštěvovaná íilosofícká zase- 
dání >sobomých individualistů«, hledajících nové cesty; mysticism Václava 
Ivanova, Minského, Berďajeva, Bulgakova a nejhlubšího z nich, Dimitrije 
Merežkovského, autora trilogie o boji Krista s Antikristem ; zkvétání spi- 
ritistických kroužků, duševní extravagance různých šarlatánů, kteří se 
sjeli do Petrohradu a setkávají se zde se zdarem — vše to jest jasným 
důkazem myšlenkového kvasu, vystupujícího různými krajnostmi z břehů 
>normálníhoc života. V mystických kroužcích oživují pod heslem Dosto- 
jevského a Vladimíra Solovjeva messianistické myšlenky v nové, zmoder- 
nisované formě slovanofilské, nezavrhující totiž reformy Petra Velikého, 
nýbrž spatřující v nich símě všelidské kultury, símě spojení a sjedno- 
cení dvou světů a první krok k uskutečnění > jednoho ovčince* (Merež- 
kovskij). 

Jsou-li podobné myšlenky údělem kasty vyvolenců, aneb jsou-li vý- 
razem tužeb celého národa, o tom nemohl býti v pochybnostech, kdo 
byl před několika nedělemi přítomen »svěcení mečů« v Michajlovské 
jízdárně, konaného » světcem* loannem Kronštadtským, a kdo slyšel při 
tom bratrovražedné výkřiky černosott^nských davů. Objektivní pozorovatel 
postihuje tu kvas hrozný a strašný, ale ne bílý, nýbrž červený kvas 
nihilistický, při němž těžko jest stavěti krásné zámky budoucnosti . . . 

Sociadisté revolucionáři tvrdí, že revoluční hnutí v selském lidu se 
Síří a prohlubuje a že zbrojné povstání jest za dveřmi. Blízká budouc- 
nost ukáže, co jest na tom pravdy. Nevím však, co by bylo •prohlou- 
beného* v tomto faktu, jejž vybírám namátkou ze spousty podobných: 
sedlácí tverské gubernie vysekali státní les, aby mohli zaplatit dlužné 
dané. — Jaká v tom, probůh, idea? Kde tu jest pomýšlení na zítřek, 
až přijede setnina kozáků nebo »kámá výprava* do *zbuntované« vsi 
a počne trestati povstání nahajkami, násilím a pálením chat? Je to snad 
projev vědomých anarchistů, neuznávajících žádného majetku a odhod- 
laných přesvědčení své podepříti činem? Nikoli. Dosavadní zkušenost 



v. 



K' 



1 



222 Rozhledy a zprávy. 



ukazuje, že jakmile se objeví oddíl vojska, včerejší buřiči ihned na ko- 
lenou a bez čapek prosí o milost. Co jiného to tedy jest, nežli bezmy- 
šlenkovitá, bezprogramová, pouze elementární touha, opojiti se k smrti 
dílem zkázy — a potom třeba na galeje ? . . . 

Smuten opouštél jsem Petrohrad, šílící ve víru plesů, lukulských 
hodů a koncertů. Nahodilý společník mé cesty, vyšší úředník a člen 
• Svazu pravdivých Rusů«, bavil mne vyprávěním o ideálních stránkách 
černých sotní, o nezbytnosti odstranéní celé konstituce, o ničemné re- 
volučnosti »strany l 7. (30.) října* (!)... A ješté jednou — ovšem z úbt 
pseudointelligenta — uslyšel jsem vyzvání k pobíjení židů, kteří revoluci 
vyvolali. Na nádražích vidél jsem vojáky v plné výzbroji, bezohledné 
překážející spčchajícím pocestným a tím jim připomínající, že >čert 
jt;; nespí . . .€ T. K 



Rozhledy a zprávy. 



Slované severozápadní: Maďarský útisk budí Slováky. Petice vrbo v- 
ských voličů. Proces trenčanský, Medveckébo a Moyšův. Výchova ve státních 
školách. — Hlinka o maďarisaci ve škole. Peněžní ústavy. Podporujme Slo- 
váky ! — Polská otázka v pruském sněme. Pronásledování redaktorů a knéží. 
Volba v Poznaní. Volby v Hor. Slezsku. Bouřné hnutí v rus. Polsku. Otázka 
Chefmské Rusi. Zápas o kostel. Marjavité. A. Szech. Universita a technika. 
Obecné školy. Snahy osvětné. Rada narodowa. Bójko. — Slované v ý- 
chodní: Věci rusko-japonské. Nesnáze finanční. Revoluční hnutí. Obnovení 
terroru. Protirevoluce. Nesnáze vlády. Smyšlení carovo. Před volbami. Tataři. 
Hlad. Nové university. — Rusínské strany před volbami. Na Ivovské univer- 
1; šitě. Lidová universita. Bukovinské učitelstvo a volby. — Neuvédomělost 

^ uherskoruských theologů. O práva maloruStiny na Ukrajině. — Ji;h osle- 

pl váné: Poslanec Lorkovič o shodě chorválsko-srbské. — Pověsti protisrbské. 

p Srbsko vítězem v celní válce. — Balk. Tribuna o vládě Ferdinandově. Před 

'/'\ volbami. Poměr srbskobulharský. Otevření nár. divadla. Studentská demon- 

[^^ strace. Uzavření university. Protesty. Stávka. Jihoslovanská čítárna v Sofii. 



^ Slované severozápadní. 

ř. Rány maďarského karabáče budí ze sna Slováky. >Slovenský Týžden- 

rV níkc píše v 1. čís. letošního V. ročníku. >Istý smělý junák z Prešporskej^ 

rolník, volič Jurigov, idúc popři prešporskom mýte. bol povedaJ: 

— Viete, čo by nám Slovákom bolo třeba? Tu, při tomto mýte, mali 

by každému Slovákovi, čo sem príde, vylepit hodné zaucho To by sa každý 
^ prebudil. A keď by druhý raz prišiel k mýtu, by sa iste už mal čím bránif, 

" kto by sipod halepou »neco donéseU. — Brat Prešporčan móže byt spokojný. 

.Ani nie zauchá, ale korbáče padajú. No, tosauž slovenský svět iste zobudí.« 

Petice vrhovských voličů za zrušení násilnické volby vrbovské byla od- 
I mrštěna a podavalelům petice jest platiti 14.000 K soudních útrat. 

[ Nový politický process bude v Trenčíne. Žalováno jest 21 žen a niužů 

z Predmiera a 4 muži z Bytče pro události před loňskými volbami květno- 

:: vými. Žaluje poslanec farář Teselský z Bytče, který chtěl jako liberálný kan- 

" dídát v Predmieru mluvit na volebním shromáždění, ale byl přivítán kame- 

ním, takže musil rychle odjeti. Na volebním shromáždění mluvil pak místní 
ťarář Steskal, který kandidáta slovenského red. Čajdu tak ostouzel, žo lidé 

[- hlasitě proti němu reptali. I to jest jim nyní za vinu počítáno. 



r 



Rozhledy a zprávy. 




^\ 



Ale i na slovenském východě ^e nový politický process na obzoru. Slo- 
venšti národovci mají býti zastrašeni, aby již nikdo z nich se neopovážil v Sá- 
ryši kandidovati. Proto žalují dra Ludevita Medveckého, advokáta ve 
Zvoleni, který, jak známo, loni v červnu v.giraltovském okresu kandidoval, 
pro zločin pobuřování proti maďarské národnosti. Tohoto zločinu dopustil se -^í 

prý dvěma větami ve své programové řeči. Pravil prý podle obžalovacího 
spisu, který jest ovšem sepsán maďarsky: >My musíme spolu držaC, bojujme 
za slovenskost! Bojujme za to, aby tu v tejto vlasti Slováci panovali. « Dr. 
Medvecki^ podal proti žalobě námitky, dovozuje, že nepravily aby Slováci 
•panovalu a neužil slova »slovenskosf<. Pravil pouze: »Držme spolu, aby 
tu slovenčina právo mala.« My ovšem nepochopíme nikdy, jak možno spa- 
třovati pobuřování v boji ať už za » slovenčinu* nebo i dokonce za »8loven- 
skosf«. O námkkách dra Medveckého jednal prešovský soud 31. prosince 
m. r. Ukázalo se, že skutečně mají právo i povinnost, bojovati za to, aby 
v Uhrách na své vlastní půdě »slovenčina< ne panovala, ale aspoň správo 
n]éla«. Celá žaloba zaviněna byla vlastně jedině tím, že šáryšští úředníci 
nejsou mocni jazyka lidu, jejž mají spravovati, a že výraz ^slovenčina* 
překládali do maďarštiny jako >sloven8kost€ .nebo »Slováci«. I žádal obhájce 
dr. Bazovský, advokát z Lučence, aby svědecké výpovědi byly nejprve slo- 
vensky ustáleny a pak aby o překlad požádána byla překladatelská kancelář 
ministerstva. Soud mu v tom vyhověl a zatím tedy nový maďarský kousek ^^_ 

nespravedlnosti oddálen. 3 

Ale ani pověstný Chudovszký v Ruéomberku nezahálí. Zničiv Hlinku -^ 

a Tomíka, spěchá zničit i třetího faráře Slováka, Ladislava Moyše, kterého v 

biskup suspendoval z administrátorství fary v Lučkách. Moyš jest obžalován "* 

pro pobuřování proti maďarské národnosti, které spáchal tím, že prý na dvou 
kázáních koncem června a počátkem července minulého roku v Lučkách a 
v Kalamenové vyzýval věřící, aby modlili se za ty. kteří sedí v žaláři pro 
»pravdu«, čímž prý trestné činy Hlinkový veřejně vychvaloval. 

Budiž tu poznamenáno, že na svého kněze nikdo zlúčanských SIovákQ 
nesvědčí, jak obžaloba praví, protože prý sami jsou »nakazení bludy*, které 
hlásají slovenští přepjatci*. Žaloba zakládá se jen na svědectví dvou žen 
(jakési Schmidtové a Kárpátyho), nepochybně manželek maďaronských lesních 
nebo železničních zřízenců. 

Zatím národnostní poslanci na uherském sněmu užívají každé příleži- 
tosti k boji proti násilné maďarisáci. Při jednání o rozpočtu ministerstva vy- 
učování IL ledna ostře odsoudil maďarisáci ve státních školách poslanec 
B e 1 1 a delší řečí. Posvítil na nemravnou výchovu ve státních 
školách maďarských, kde učí se děti opovrhovati vším slovenským, 
tedy i svými rodiči, kde učí je styděti se za to, že jsou Slováci. Vrcholem 
této výchovy jest nedávný případ učitele Murgaše v Ladomíru ve stolici té- 
kovské. Murgaš zakázal dětem svým mluvit slovensky ve škole i doma a 
zavázal je přísahou, že nikdy jinak než maďarsky mluviti nebudou, a ?.o 
každého spolužáka, který by přísahy nedodržel, oznámí svému učiteli k po- 
trestání. 

A přece výsledky této zuřivé maďarisace nejsou žádné — mimo ohlu- 
pováni a mravní škodu, kterou tím ubohé děti trpí. Důkazem toho může býti, 
co pravil Hlinka ve své obraně před soudem ružomberským o státní škole 
v SliaČi, jeho býv. působišti, kde státní škola už působí 30 roků. Hlinka pra- 
vil: >30 rokov málo by stačif vyučit obec maďarčine, keď i nie ju hádám 
pomaďarčit Ja stavím sa sto proti jednemu, že před i. O rokmi na Sliači 
štátni učitelia nenaučili ani jedno jediné diefa po maďarsky (tomu som ja 
uzlen nie příčinou), a predsa učenie maďarčiny bolo také prepiaté, žo všetky 
předměty učili po maďarsky, počnúc trojročných deCoch v štátnej óvode až 
po 15. rok. A koFko ludí na Sliačoch pomaďarčili ? Ani jednej duše. A čo je 
následek týchto škol na Sliači ? Že na Vyšnom Sliači pomedzi školopovin- 
nými dětmi 2C% nevie ani čítaf ani písaf. Následok statných škol je, že Pud 
zaostal, stal se obetou pijanstva a úžery a ešte iných nemravných nerestí.« 

Na poli národohospodářském přes velký rozmach v posledních letech 
stále ještě jsou Slováci daleko za svými protivníky. Jak v 1. čísle Slov. Týž- 



1 



224 Rozhledy a zprávy. 



denníka vypočítává Milan Fric, jest slovenských peDéžních ústavd 22 s vklady 
30 milí. K^ s půjčkami 85 milí. a ziskem 412.000 K. Proti tomu na sloven- 
ském území je 105 nepřátelských ústavů peněžních se vklady 202 míli., pfij- 
čkami 227 milí. a se ziskem 8,»84.000 K. 

Naše sympatie ke Slovensku posledními útisky jejich všestranně oživly, 
>Českoslovanská jednota* v Praze začala sbírati dary ve prospěch utištěných 
a již naší >přátelé« Maďaři dávají nám pociCovati svoji pomstu za těch na- 
kolik nikláků naší podpory. 

Z továrny v Uybárpoli u Ružomberka byli vypovězeni 3 čeští dělníci 
pro rozšiřovám' Slov. Týždenníka. A nové nařízení dáno rakouským poštám: 
všecky zásilky knih do Uher musí míti označení, jakého obsahu jsou knihy! 

Případy takové musí nás nezbytně vybízeti k podpoře tím intensi vnější. 
Pisatel těchto řádků jest ochoten udati adressy, na něž bylo by dobře pod- 
pory zaslati. Uvádím zde za tím účelem výňatek z dopisu, z něhož patmo 
nejen, jak útiskem vzmáhá se národní vědomí, ale i jak všeobecné je nym' 
pronásledování Slováků v Uhrách, ie nejméně polovina všech případů men- 
ších na světlo vůbec nepřijde. 

Píše mi Slovák z východního Slovenska: >Bol som do Prešova volaný 
4krat a odsudeny na 4 dňove vazenie a 20 koruny peňažnej pokuty. Preto 
len na tak málo, lebo všetci sedem svedkovia dokázali, že som ja to neho- 
vořil, z Čoho som bol vinnen. Preto ale tých 7 svedkov, ich cestu do Pre- 
šova, kelčiky moje pravotne, moju vo vazení výživu zase mam platit 50 ko- 
runy. Teraz moje meSkanie, práce, cestovné útraty, to všetko ma stoji do 
t30 koruny. Tak ma pře tu našu slovenčinu potrestali, aby som sa viac do 
Sariša ísC Slovákov burif neopovážil. 

Terez ešte móžem v ŠariŠi pracovaC pismom, ale čo keď moje listy pa- 
třičným nedoručuju, tak musim posielaC listy řeko mando vane a to zase nova 
peúažna Carcha. Som tesař, yčul bez práce a ku tomu som na dom dlžen 
oOuO koruny. Mam ako viete aj dvoch synkov gymnasistov, ktorých chcem 
pře naš řud čo fudí učených vychovat a věru mi to padne velmi Cažko. Tak 
s námi nakladaju naŠi šovinski maďaroni. No ale sa nepoddáme a 
p řaco vaC nep res tan em!« S. K. 

V utrpení Poláků v Německu nic se nezměnilo. Vláda chová sek nim 
stejně příkře a brutálně. Ze nemíní své politiky protipolské změnit, vyznívalo 
příliš jasné a pánovité z poslední trůnní řeči Viléma 11. Také ministr vyučo- 
váni Studt znova to prohlásil v pruském sněme, odpovídaje na řeč polského 
poslance, preláta Stychela, ostře odsuzující brutálnost vládního útisku něme- 
ckých Poláků, kteří jsou přec částí národa dvacetimilionového. Studt pravil, 
že Poláci vlastně nemají příčiny k nářkům, poněvadž materielně se jim pod 
vládou pruskou dobře vede, a prohlásil stávku polských dětí za výbuch polské 
svévole; vláda přes to prý neužije proti Polákům násilí (?), aby z nich neči- 
nila mučenníků, ale ovšem stále a důsledně půjde dosavadní drahou. — Vláda 
neužívá proti Polákům násilí! Nejnověji dává houfně odsuzovati polské re- 
daktory k vysokým pokutám za články o školské stávce. Pokutami— celkem 
na i 000 marek ~ byly dosud stížený: Dzicnnik Poznaúski, Goniec Wielko- 
polski, Postjjp, Przyjaciel Ludu, Praca, Lech, Gazeta Košciaúska, Wielkopola- 
nin, Dziennik Kujawski a j. A přes 100 procesů není ukončeno! Posledně ulo- 
ženo redaktoru »Przewodnika Kaiolickiego* 1100 marek pokuty! Kromě reda- 
ktorů vzala si vláda na muSku polské knese, kteří se postavili na obh^ení 
pronásledovaných détí a rodičů — už přes 100 jich jest obžalováno. — Ale 
přes všecko >neužívání násilí « stávka školní neochabuje, tak že prý by vláda 
byla náchylná ke kompromisu. Ale jakému! Vláda prý připustí za arcibiskupa 
zase Poláka (dosavadního poslance Jaždžewského\ uklidní-li nynéjší správce 
arcidiecése, biskup Likowski, školní stávku vydáním příslušného pastýřského 
listu. Chytrá vláda! 

V Poznani utrpěli Poláci porážku při volbách do městské rady: místo 
dosavadních polských II zástupců prošlo jich ve III. třídě volební jen 7. 
Prakticky neznamená to ovSam pohromu, poněvadž Němci měli i při 11 pol- 
ských členech ohromnou většinu (aČ 2/3 oby v. jsou Poláci), ale dojem přece 



r 



Rozhledy a zprávy. 225 



jest skličující. — Za to mají Poláci v Horním Slezsku nadéji na vítězství při 
volbách do fíSského sněmu. Od centra emancipovali se úplně, řada knězi vv- 
<laia provoláni, v něm2 slibují, že poslanci z kruhů kněžských vstoupí do 
Polského Kola. Skutečně kandidují 3 kněží: Brandýs, Jankowski (místo faráře 
Kapice, který přičiněním postranních vlivů musil ustoupiti), Skowroúski a Ro- 
^wski. Kromě nich postaveni tito polSti kandidáti: dosavadní posl. Korfanty, 
red. Siemianowski, red. Napieralski a Gacka. *) 

Ani v ruském Polsku situace nezměnila se k lepšímu. Smutný 
obraz poskytiye bratrovrcuíednfj boj v lúné délnictvch který v nejsmutnější 
formě objevuje se v £«odzi a v okoli. Dělníci různého přesvědčení a různých 
táborů přepadají se a střílejí navzájem, dávajíce tak příčinu k zakročení policii 
a vojsku, při čemž ovdem zase padají lidské oběti. Při pohřbu zastřelených 
dochází k novým útokům a bitkám -— a tak se vde stále opakuje jako v blud- 
ném kole. Ke zvýdeni zmatku továrníci vyhlásili lokaut, jímž na 40.000 děl- 
mků octlo se bez práce. — Kdybychom k tomu zaznamenali četné projevy 
revolučního terroru, jemuž padla za obět řada četníků a policistů, oále po- 
řád četné útoky banditské, každodenní takřka rozsudky smrti a popravy, 
měli bychom obraz nynějdíbo života v království Polském, plného hrůz, neji- 
stoty a rozechvění. 

I jinak docházejí zprávy málo utěšené. Otázka oddělení CheUmské Ru^ 
od kráL Polského — >čtvrtého dělení Polska*, jak píSí polské listy — 
působí na Poláky dojmem skličujícím. Hrabě Tyszkiewicz uveřejnil o té otázce 
dopis v petrohradské »Rěči«, v němž upozorňuje na to, že v komisi, která 
jedná o odtržení části území od král. Polského, nezasedá ani jediný Polák. 
Konstatuje dále, že za návrhem stojí především pravoslavné duchovenstvo, 
kdežto administrativa chovala se k němu buď lhostejně, buď přímo odmítavě. 
Konečné píše, že Poláci musí protestovati proti tomuto porušováni hraníc král. 
Polského, stanovených konipresem vídeňským, poněvadž jinak mohl by se po- 
dobný pokus >před dumou< opakovati. >Rěč< v redakčním dodatku vyslovuje 
mínčni, že nutno věc předložiti dumě. Komise skutečné navrhla, aby byly od- 
děleny některé okresy z gubernií siedlecké a lubelské i aby byly připojeny ke 
gub. volyúské; vláda rozhodla se předložiti návrh ten dumě a státní radě. 
>Kurjer Lubelski< píše, že polští poslanci musí v tom případě v dumě žádati, 
4iby rozhodnutí o té věci odevzdáno bylo lidu — ve shodě s usnesením sjezdů 
2emců v záh 1905. (Tehdy byla přijata resoluce, aby o eventuelní úpravě hra- 
nic král. Polského — s jedné i druhé strany**) — rozhodlo se plebis citem.) 
— K číslům, jež jsme v minulém čísle podali o poměrech náboženských obou 
^gubernií, připojujeme statistiku národnostní. Podle úředního sčítání jest v gub. 
siedlecké ze 775.316 obyvatelů 510.621 Poláků, 107.785 Malorusů a 19.839 
Rusů. Obyvatelstvo kdysi u nilské (tedy maloruské) Lydlelo hlavně v okr. wlo- 
dawském, bialském a konstaniynowském, částečně v radzyňském a soko^owském. 
Většinu však mělo jen v okr. wřodawskířm (54.65::J Malorusů a 21.017 Poláků) 
a bialském (29.202 Malor. a 25.978 Pol.). V gub. lubelské udává statistika 
l,i59.464 obyv. a z nich 729.529 Poláků, 196.376 Malorusův a 48.437 Rusů. 
Malorusové bydlí zde v okresích cheímském, hrubí eszowském a tomaszowském, 
mnohem méně jich jest v janowském a lubartowském, rozhodnou většinu ví^ak 
mají jen v hrubieszowském (60.413 Malor., 23.387 Pol.) a tomaszowském (48.940 
Malorusů, 36.043 Poláků). V samém okrese cheímském, sídle pravoslavného 
biskupství, jest na 46.003 Malorusů 47.463 Poláků. Oč jde při vylučování gu- 
bernie cheřmské z král. Polského? O zajištění národní existence taméjSích 
Malorusů ? O zachránění jich před polonisací ? Nikoli. Vyloučení Cheřmské 
Rusi má sloužiti jen zégmům pravoslavné církve a rusifikace. Nesmíme zapo- 
menouti, že všichni oni >pravoslavni«, jejichž náhlé přestoupení na katolictví 
po vyhlášení tolerančního manifestu dalo pravoslavnému duchovenstvu popud 
k celé té akci, nebyli vlastně pravoslavnými, Že jsou to bývalí unité, násilné 

*) Zvoleni Napieralski, Korfanly, Brandýs a Skowrofiski; do užší volby 
:S kandidátem centra přijde Jankowski. 

**) Neboť Poláci měli by nárok na připojení okresů bialostockého, sokol- 
ského a části bielského z gub. grodenské ke král. Polskému. 

Siovanský Přehled IX. 1907, čh. ». 15 



1 



226 Rozhledy a zprávy. 



do Ifina pravoslavné církve >navráceni«, ktefí nijak nosloji o dobrodiní církve 
pravoslavné a vlády. Kdyby šlo viádé vskutku o národní zachránéní Málo- 
rusů, nebránila by jejich snahám národním, jejich literatufe, zavádění jazyka 
maloruského do Škol atd. — zkrátka všemu tomu, čím by mohli pozvednouti 
kulturné svůj lid a pojistiti jej proti vlivĎm živlu polského. Výsledek odtržení 
Chehnské Rusi — nezméní-li se okobiosti v Rusku na pros pech svobody — 
bude jen ten, že utrpí Malorusové i Poláci, odtržené kraje obývající. 

Ve 2. čísle zaznamenal jsem edpas o kosUl v Opolu v gub. siedlecké. 
Pfípady podobné se množí. Pravé čtu zprávu z Litvy, z gub. grodenské. Malé 
méstečko Želvy začalo si roku 1863 stavéii katolický kostel, jehož stavba vSak 
nedokončena; Muravév ji zakázal. Nyní podali katolíci žádost, aby jim bylo 
povoleno kostel dostavéti, a v Petrohrade obdrželi slib, že bude na místo vy- 
slána újf^dní komise. Ale místní pravoslavný duchovní vyzval své farníky, aby 
sváželi k nedostavenému kostelu stavivo na dobudování druhé místní cerkve. 
Lid katolický nechtél to pfipustiti — a zavolaná policie způsobila krveprolití. 
Tedy nové Krože. — Ministerium vnitra, aby podobným událostem predeSlo, 
pHpravuje prý (podle >Birževých Vědomostí<) návrh zákona o navrácení kato- 
líkům téch kostelů, kdysi jim odňatých, v nichž nebyly ani jedinkrát konány 
pravoslavné bohoslužby. 

Dotýkáme-li se již vécí náboženských, zaznamenáme další stav otázkv 
Ťnarjčívitstvi. Dne 5. prosince vydán a koncem uplynulého pravé roku v král. 
Polském vyhlášen >dekret svaté římské a povšechné inkvisice<, jimž vyhlášena 
exkomunikace Marie Františky Koz}owské a knéze Jana Kowalského. Ostatním 
knéžím marjavitským pohrazeno, že budou rovnéž vyobcováni, ne^-zdají-li se 
svého bludu do 20 dni od vyhlášení dekretu. (Kur. W. 359.) Maijavitům ode- 
brán byl poslední kostel ve Wišniové, Koztowská opouští Plock, nékteří mar- 
javitStí knéží vskutku se ubírají kajícné do ftíma — i zdá se, že poblouzení 
opožděného středověku pomalu zase vymizí. 

Vedle maijavitsh^í, které z prvků reformních se zvrhlo v nesmyslnou po- 
věru, jest v království Polském hlouběji založené reformní hnutí v kněžstvě 
samém, jehož přední hlavou jest Antoni Ssech, mladý fírantiškán z kláštera 
v Novém Městě nad Pilicí. Brožurky jeho a články v >L>zienniku Powszech- 
ném« mají místa, která by podepsal každý pokrokový člověk — nebo, chcete-li, 
místa, ;5a která by pokrokový člověk-laik byl u nás děnu nco ván a pronásledo- 
ván. Cituji některá místa ze spisů Szechových, jak je uvádí katolická brněn- 
ská >Hlídka<,*) jež nazývá Szecha >nejhoroucnějším a ve svém okolí dnes asi 
nejmocnějším apoštolem reformismu katolického.* Slyšme, co píše Szech o vý- 
kladu katol. náboženství v nynější Škole: >Dítě odnáší si ze Školy pojem o ně- 
jakém katolicismu suchém, těsném, malém, odporném, jenž jako můra tíží 
všechny, na každém kroku váže. stále peklem hrozí všude, kam se hneš, staví 
na stráž černou sutanu u tebe.« A což teprve o katolicismu vůbec: »Opravdu 
katolicismus, jak jej dnes představují v různých obšírných katechismech, vj'- 
kladech a zvláště v poučeních a kázáních — není možno přijati lidem dvacá- 
tého věku.* A korunou je toto místo: >Jakým právem vy duchové temni, 
obránci a stoupenci zpátečnictví, chcete zmonopolisovat pro sebe ideu 
Kristovu? ... Ve jm én u Kristo vě a ve jménu církve bojujete 
proti všemu, co jest nejspanilejší a nejpěknější v lidstvu 
a nejvznešenější ve snahách světa: proti snaze po volnosti, snaze po spraved- 
livosti, snaze po světlu, snaze po štěstí všech. Vy rouhači, nebof zohy- 
, zd.u j ete Krista. Vy vrahové, neboť zabij íte Krista v srdcích 
lidských. Vy slepci, nebot myslíte, že službu tím prokazujete Bohu! Po- 
patřte kolem sebe . . . Patřte, jak všeobecný jest úpadek víry, patřte, že n e j- 
šlechetnějSí duchové, nejvřelejší srdce vidouce ve vás a 
vaší vinou v církvi spojenkyni nepravosti, za povinnost 
si kladou boj s církví! Patřte, že řady vaše co den řídnou, že zůstávají 
při vás pouze duše malé, charaktery passivní, lidé neschopní myšlenky ni činu. 
Že blíži se zpuštění na místě svatém! ... A vy jste py^ni na své dílo! A sami 
se za jediné a pravdivé vydáváte učně Kristovy! . , .'Vy náležíte minulosti, a 



*) Leden 1907, str. i7— 49. 



r 



Rozhledy a zprávy, ^27 



minulosti noc vás pokryje. Jitro náleží těm, kdož po jitru touží a 
k ném u cí li!« . . . 

Ano, dozajista. — 

O přeložení vardavské university a techniky se v^Žné jedná. Uchází se 
o ni fada míst a zvláštní komise s prof. Amaiický^m v 6ele zkoumá místní 
podmínky. Nejvíce nadéjí na universitu prý má Saratov, na techniku Rostov 
nad Donem. Sbírky, knihovny atd. zůstanou ve Vardavé i mohou se v budouc- 
nosti státi základem university opravdu polské. 

V obecném ikoMvi dostalo se Polákům opét důkazu byrokratické přízné. 
Inspektor varáavských obecných dkol rozeslal v lednu uéitelstvu obéžnik, jímž 
vlastně rudí nařízení ministra Tolstého z března 1906, podle nébož »vSem 
předmětům ve dkolách obecných může se vyuCovati v rodném jazyce žáků, 
vyjímaje ruštinu, povinnou pro všecky.* Inspektor totiž najednou zavádí vy- 
učováni reáliím také v ruském jazyce. Okatý přiklad, že v Rusku neplatí zá- 
kony (ať u4 jsou jakékoliv), nýbrž byrokratická svévole. — Jiný příklad : Po- 
lák tm dovoleno zakládati soukromé polské školy (ovšem s po vin fiou ruštinou) 
— na Podolí 4 takové Školy založen v, ale nyní úředně uzavřeny. Anebo: Po- 
lákům dovoleno založiti v Kyievé spolek ^OáwiiUa*, a jeho stanovy, v nichž 
jest vytčeno především zakládání polských soukromých škol, vládou potvrzeny. 
Ale místní školní byrokrati prostě odepřeli zakládání takových škol. »Ošwiata< 
si stěžovala ▼ Petrohradě, a než stížnost rozhodnuta — jenerál-gubernátor ky- 
jevský spolek nádobu trvání válečného stavu rozpustil. Bez nejmenší příčiny, 
poněvadž spolek nijaké činnost! rozvíjeti nemohi. 

Přes všecky tyto obtíže a překážky, i přes nepokoj nost přítomné doby 
Poláci v království pracují na poli osvětovém vskutku horečně. Koncem pro- 
since byl potvrzen nový spolek: >Tofvarzystfvo wpisów szkolnych*, jehož úče- 
lem jest podporovati chudší studující, jimž jest vyšší školné na soukromých 
polských školách překážkou mnohdy nepřekonatelnou. Spolek bude udíleti 
chudým studentům a studentkám podpory ne ve formě ďarů, nýbrž půjček. 
Každý stipendista se písemně zaručí, že po dosaženi pevného postavení pod- 
poru pokladně spolkové vrátí ve lhůtách a splátkách, které si potom sám sta- 
noví. — O podivuhodné přímo činnosti ^Matice školské€ psali jsme již mi- 
nule. Dodáváme jen, že v ní, ve vyáěích kursech a v jinýcn osvétných pod- 
nicích velkého slohu objevuje se národní demokracie vskutku se stránky, hodné 
všeho respektu. 

Veřejný zájem nyní silné rozvinují přípravy k volbám. Národní demo- 
kraté (vítězi v předešlých volbách) uzavřeli volební blok s polskou stranou 
pokrokovou (pravicí pokrokovcA), a se stranou reálné politiky (konservativci, 
t zv. ugodovci). Sestaven ústřední komitét — v němž vedle jiných vyni- 
kajících jmen nacházíme i H. Sienkiewicze — který řídí volební agitaci. Vo- 
lební boj nebude tak snadný jako loni, neboť se utvořila i volební levice, 
t j. ústřední volební komitét jednoty všech stran pokrokových. Náleží k ní: 
pokroková demokracie, secessionisté z polské strany pokrokové,*) samostatné. v^- 
živly pokrokové, někt. kruhy řemeslnické, pokrok, intelligence židovská; soqjjííííipr ' ^ 




cíalisié. Strany ty pĎjdou do voleb samostatné. Zatímní předseda N^róck^adjř,. _^>^'^' *' i 

^ V '' í ■ - - A ■' y 

*) Připojení této strany k volebnímu bloku národních deinokratiy»Akohi- j \ ^ /^ *" y^ 
servati vců způsobilo totiž ve straně rozStépení: vystoupil z ní s řadou jíliý^' ' ''^^>»' 
vlastní její tvůrce, adv. Strzembosz. Mezi pozůstalými ve straně jsou hlavni" 
vynikající zástupci židovstva (dr. H. Nussbaum, E. Natanson aj.), jehož značná 
čiíst (sionisté, nacionalisté a konservativci) vůbec se nyní kloní k národní de- 
mokracii. 



1 



228 Rozhledy a zprávy. 



T. Gieiíski, označil za protivníky v boji volebním >strany radikální, socialisti- 
cké a protináboženském! To vzbudilo ovšem nevoli na di'uliém pólu a »Kucjer 
Lwowski< adressoval Národní radé tato slova: > Jakým právem tento volební 
kartel usurpuje si jméno instituce vdenárodní, když za závorkami této Rady 
nachází se vétSina polské společnosti, která dokonce jest s nové utvořenou Ra- 
dou v boji?* .i 

Zajímavou zprávu přinesla poloúřední >6azeta Narodowa«. Farář v Grem- 
boszowě nepřipustil poslance Bojka (člena. strany lidovcfl) ke kmotro vství na 
základě nařízení tarnovského biskupa, podle něhož nemají býii k této funkci 
připouštěni 'Zatvrzelí čtenáři listů církvi nepřátelských. < Po farářově prohlá- 
šení odvedl Bójko účastníky domů, pokřtil dítě sáíói a vyplněný matriční Ust 
poslal okr. hejtmanství. >Gazeta Narodowa* bére faráře v ochranu, nebot Bójko 
podpisuje církvi nepřátelské interpelace. A. (5. 

Slované východní. 

Rusko. Vyhlídkou na novou válku s Japonskem končil starý rok ob- 
čanský, a netušeným obnovením vnitřní bouře nový započal. Diplomatickým 
prostředko váním urovnána neshoda při podrobném projednávání obchodné- 
politických závazků v Portsmouthu kdysi ujednaných. Povoleny tyto >neve- 
liké změny v podrobnostech c, jak byly nazývány před časem, a tak budou 
japonské výrobky nyní v Mandžurii rovnoprávné s Čínskými, čili ruské ^oží 
odtud bude vytlačeno. Jako jinou podrobnost žádá Japan právo rybolovu ve 
všech ruských vodách a právo pro své příslušníky usazovati se na celém 
východním pobřeží ruské Asie, tedy věc ještě horší, nežli první. Kolik při 
tom nadsazuje a kolik vskutku míní vyzískati, není zřejmá Poloviny první — 
práva rybolovu — jistě dobude. nebof strašidlo války působí v Petrohradě 
děsem nad pomyšlení velikým. Penée není na nic, neřku-li na válku. Petro- 
hradská agentura popřela sice všecko: i deficit v iónském hospodářství stát- 
ním, i úmysly s novou půjčkou. Ale všecky tyto pověsti se opětují do dnes, 
zřejmo tedy, jak se úřednímu vyvrácení věří. Nad to se praví, že v tiskárně 
státních papírů je objednáno na květen za SOO millionů b% obligací. Tatáž 
agentura ohlásila, že do 14. ledna budou amortisovány všecky obligace vy- 
dané na 'krátkou lhůtu, jak v Busku, tak v cizině, v plné kvótě a bez pn>- 
longace, a to v ceně 100 millíonu ve Francii, 40 milí. v Rusku a celáemisse 
umístěná v Berlině. Dosud o tom bližšího nic není ohlášeno. Peněz není, 
a je uvnitř revoluce, přes všecko dušení, je uvnitř hlad a je uvnitř nejistota, 
co a jak bude dále ... 

Revoluci vláda hubí — a jako kokotice na poli jí pod rukama roste. — 
Před soudem stálo oněch 15 lodníků z pověstného vzbouření na Potěmkinu, 
kteří vrátili se z Rumunska: jeden odsouzen na 4 roky do žaláře, ostatní na 
2 až 6 let do trestních Čet vojenských. V Moskvě konán soud nad 32 účast- 
níky velikého povstání moskevského, ale nebyli to žádní předáci a náčelníci; 
jen tak, koho policie lapila sem tam namátkou, jak je viděti z trestů: 2 do- 
stali práce nucené na 2 léta a 8 měsíců, 14 odsouzeno do trestných čet na 
1 až 3 roky, ostatní propuštěni vůbec. V Tiflise na těžké práce odsouzeno 
24 revolucionářů; k nim přibylo pět jiných, kteří dříve odsouzeni na smrt, 
ale pak dostali milost, vyzradivše sklad zbraní a spolu vinníky. Potom zatčeno 
a na Sibiř posláno 53 členů revol. oiganisace. V Tiílise konán též soud nad 
230 poddůstojníky samařského pluku pro zabití velitele, kněze a několika 
důstojníků, odsouzeno 7 na těžkou práci od 8 do 12 let, 132 k lehčím trestem. 
Při tom však slibováno, že činnost polní ch soudů bude omezena jer 
na útoky proti životu a majetku — a to bylo příčinou, že činnost bojovnt 
revoluce zdála se ochablá. Ale sliby nedodrženy; v téže době v prosinci a2 
do polovice ledna napočetli jsme podle zpráv ruských listů 40 rozsudku 
smrti a 81 poprav (na základě nových i starších ortelů). Do 15. ledna po- 
praveno dle >TovariSče< polními soudy 600 osob. A mezi popravenými jsOD 
i lidé nevinní. V Radomi (v král. Polském) popravený Stanislav Verner 
19letý student obchodní školy, byl pověšen jako domnělý útočník na četni- 
ckého plukovníka, ač revoluční výbor prohlásil a po popravě znova opětoval. 



r 



Rozhledy a zprávy. 229 



že pravý útočník unikl. Při tom zatýkáno stále, telegramy denních listů, 
na př. Strany, jsoa toho plny. 

2e vládni terror neusíal, obnovila terror strana sociálně revoluční, zrušivši 
své usneseni, že do voleb nepodnikne skutků násilných. Revolucionáři v Rize 
ohlásili k tomu, že se při útocích již za živa chytiti nedají. A tak stal se útok 
v Petrohradě (v Tavrickém parku) na dřívějšího fen. gubernátora moskev- 
ského Dubasova, jenž zraněn na noze. Dva útočníci popraveni. D u b a s o v 
jmenován admirálem. V Radomi zmrzačen bombou četnický plukovník Plotto, 
domnělý útočník oběšen (o tom výše). Ve Tveři, v šlechtickém domě za- 
střelen hr. Aleksěj Ignafjev, bývalý gen. gubernátor kyievský, bratr ze- 
mřelého diplomata, nejlepší přítel Pobědonoscevův, v němž reakční kruhy 
viděly spásu Ruska. Útočník vystřelil i proti sobě dvě rány, ale chybil se. 
Byl prý to náčelník předloňského povstání v Moskvě. V Ómsku zavražděn 
oa ulici gubernátor L i t v i n o v. V Petrohradě stal se při svěcení nového 
ústavu medicinského útok na gradonačaPníka L a u n i c e; útočník se zastřelil. 
Také na Dubrovina, předsedu Svazu opravdově ruských lidi, střeleno 
u Izmailovských kasáren; útočník se ho chybil a unikl. Na nádvoří nejvyš- 
šího vojenského soudu zastřelen voj. prokurátor Pavlov. Útočník jména 
svého nevyjevil. I menších útoků bylo několik: u Rigy zastřeleni dva stráž- 
níci, v Sevastopolu na přistává Saviňského vržena bomba, v Petrohradě za- 
biti policmejstěr, v Oděsse policista Choverko. Z departementu policejního 
v Petrohradě ukraden byl seznam všech politických agentů policejních. >Stranac 
píSe, že i Witte byl od revol. strany odsouzen k smrti, určeni prý dva lidé 
k jeíko zabití, ale přátelé Wittovi prý mu poslali jejich fotografie. I jinak je 
plno zpráv, z nichž jest patmo, že není v Rusku pokoje: v Oděsse učiněn 
pokus útoku na válečný koráb, v Charkově a KerČi byly výbuchy pum, 
u stanice Kuskova nalezena v lese bedna s bombami, podniknut útok na 
Ženský klášter v Němaffosu u Niž. Novgorodu (sedláci 6 lupičů zabili, 1 1 zra- 
nili), v Nachičevanu uloupeno z pošt. vlaku 21.000 rub. atd. 

Froiirevolučni terror rovněž nelení: »Rěč«, orgán kadetů, tvrdí, že má 
důkazy, že Svaz opravdových ruských lidí poručil zabíti její redaktory Hes- 
sena a Milj uková. (Přičiněním »Rěči< odhaleni i vrahové poslance Hercen- 
šteina, čěmosoténci Laričin a Gamevič, dlící nyní ve Finsku.) V Kyšiněvě 
ohlásil se zase strůjce známých bouří protižidovských, redaktor Kruše van, 
jenž v listě »Drug« plným jménem vyzývá k pobití revol. předáků. 

O attentátech na vynikající vládní lidi praví »Strana« v č. 261., že od- 
odhalily vysokým správcům říše Ameriku, všem rozumným lidem dávno již 
známou, že bezpráví a bezohledná ukrutnost nevedou k uspokojení, ba ani 
k čistě vnějšímu zátiší, nýbrž naopak k výsledkům zcela opačným. — Konser- 
vativní St. Petěrb. Vědomosti v čísle 288. dobře rozpoznávají čtvero stadium, 
k němuž se došlo v Rusku: >1. Propast, dělící společnost od vlády, se roz- 
šířila a prohloubila. 2. Ve vládních kruzích jasně se projevily dva směry: 
pryč od manifestu říjnového a k němu. 3. Vědomé síly občanstva se pře- 
místily od středu k pólům; nahromadily se dvě hrozné síly na dvou pro- 
stranstvích — opposičním a reakčním. é. Postavení říše vůbec je nejistější 
a obav plnější než za dnů vlády Plehvovy, kníž. Mirského a kabinetu hrab. 
Witta.« (Citujeme doslovně.) O dojmu attentátů svědčí i to, že v Car. Sele 
zřízen zvláštní poradní sbor pro situaci plynoucí ze stálých politických vražd. 

Vláda je ve enačných nesnásich. Na policejní mimořádné opatření 

věnováno již přes její síly 20 millionů. Bylo i do Ameriky posláno mnoho 

-^gentů, aby slídili po uprchlících a zpravovali vládu o chystaných útocích. 

V Americe agituje nyní také uprchlý Geršuni.) S politickými vězni hrozí 

lada nakládati jako se sprostými zločinci. Ad acta již uložená žaloba na 

»pisoYatele VI. K o r o 1 e n k a, pro jeho veřejný list k Filonovu znova vyžá- 

lána prokuraturou soudního dvora k prozkoumání. Veliký rozruch způsobil 

'řípad professora petrohr. duchovní akademie, ijeromonacha Michajla, jenž 

otevřeném listě v denníku >Tovarišč< prohlásil se za národního socialistu. 

▼. Synod zbavil ho místa a vypověděl do Zadoňského bractva u Voroně^o. 

* 'd vSak odpověděl, že výroku neuznává, že odjede do Simbirska a tam /o 

] ide kandidovati do dumy. I mírný Stachovič zříká se dvora: vzdal ^e 



230 Rozhledy a zprávy. 



hodnosti kamer-junkera. — University klidný nejsou. V Petrohrad? uza- 
vřena po bouřné schůzi. Rektor se vyslovil, že t zv. senioru mezi studenty 
neuznává za jejich zástupce, načež hromada studentská prohlásila, že neodejde 
z university, dokud se rektor nedostaví. Rektor přišel sice v 1 hod. po půl- 
noci, ale setrval na svém Schůze trvala do 6 hod. ráno. V Moskvě uzavřena 
universita, když od velitele městského přišel připiš, že se v budoyě univer- 
sitní konají polit schůze, jichž se súčastní i nestudenti. Když však šef mo- 
skevské policie žádal, aby mu rektor udal jména předákCi studentských, rektor 
neodpověděl. 

Smýšleni carovo a carského dvora se nezměnilo. Ve vlastnoručních 
listech k Stolypinovi a Kokovcevu projevil úplnou spokojenost s oběma a má 
důvěru v ně i pro příště. Na rozkaz carův vyškrtnut byl z dvorských lisiin 
knize Pavel Dolgorukov, bratr místopředsedy předešlé dumy a člen strany 
nár. svobody. 

Chystají se volby. V Moskvě z okresních volebních listin škrtnut Mu- 
romcev a Rokoškin, bývalý sekretář dumy. Bývalý poslanec za gub. Podolskou, 
Zabolotnyj, pro ^škodlivou činnost* vypovězen z gubernie. V Simbirsku 
škrtnut z vol. seznamu bývalý poslanec Aladin. Prof. Miljukovu odpírané 
právo volební yráceno. U býv. poslance Sěmeta vykonána prohlídka; ač ne- 
nalezeno nic, obžalován, aby nemohl býti volen. V Simreropoli — bezpod- 
statně, z téže příčiny — obžalováni prý pro pumové útoky poslanci Rodion 
a Rožanov. Volby budou 19. února, volební schůze smějí — podle nových 
instrukcí — započíti 2. února. Na Kavkaze, v Zákavkazí a Stř. Asii bude se 
voliti později. Gubernátorňm dáno právo zakázati po dobu voleb drobný 
prodej petrohradských a moskevských denníků, nepovolovati schůzí ani roz- 
dávání proklamací. V Moskvě gen gubernátor zakázal tiskárnám tisknouti 
provolání a programy strany kadetů, a to pod ztrátou koncesse. Do 2. ledna 
ještě nikde nebyla povolena žádná schůze. V Moskvě všem městským dělní- 
kům zakázána účast v politickém ruchu. V Petrohradě samotném zapsáno 135000 
voličfl, t. j. o 12.500 méně, než minule. O instrukci úřadům k volbě vydané 
praví >Strana« v č. 238 . že se k ní mohla odhodlati vláda jen v zoufalství. 
Podle ní vlastně mimo stranu 17. října a svaz opravd. ruských lidí se vylučují 
všecky strany z volby. V novém cirkuláři o té věci stojí, že smí se rozpustili 
schůze volební, když se v ní hlásá nepřátelství jedné části obyvatelstva vdči 
jiné, schvaluj í-li se činy násilné atd. (»Strana€, č. 249.) A jaká bude nová 
duma? Poslanec Aladin v Zeitu ohlásil, že bude opposiční jako prvá. Novoje 
Vremja nevi 7. ledna, jaká bude duma, zda vládní, či protivládní. S. Petěrb. 
Vědomosti v 6. 276. praví: » Jestliže první dumu nazvali dumou nirodního hněvu 
f zloby?), tedy druhou budou snad moci nazvati dumou národního 
hoře. Elementy zloby vláda pečlivě odstraňuje s cesty do druhé dumy. Elementy 
iiárod. hoře odstraniti je tíže« — čili: vláda dostane i v nové dumě účet hrozný, 
i když bude duma mírnější. K volbám půjde i duchovenstvo. Sv. Synod 
to nařídil, mimo to konati se budou bohoslužby a kázání o volbách a o pod- 
poře vládních kandidátů. Zvolené poslance mají duchovni uvítati s obrazy 
a přijmouti od nich přísahu věrnosti k carovi, víře a vlasti. Který duchovní 
by jednal jinak, bude stíhán bezohledně. Z činnosti stran jiných sluší předem 
uvésti veřejný list Plechanova, aby všecky pokrokové, strany se sjednotily 
k dosažení plnoprávné dumy. Kadeti, kteří zprvu v >Rěči« odmítli korapro- 
iniss, nyní mnohde k němu svolují. Svaz 17. října jde zcela se svazem nis. 
lidí, veřejně se to stalo v Kozlově. 1 Gringmuťh agituje; docela hřímal pro 
vojnu s Japonskem. Stalo se tak na schůzi v Sergijcvské čtvrti, kde bylo na 
2000 lidí, ale jen 70 souhlasilo s ním. Tento vlastenec, zdá se, by vlast 
svou nejradéji zabil. 

Nemalý význam v nové dumě připadne z neruských národností Totorůiw. 
jichž je 25 miltionQ. V Nižním Novgorodě konali sjezd pod předsednictvem 
Topčibašova; jednáno zde bylo výhradně o věcech národi^ostně-náboženských 
a usneseno jíti s kadety. — O Tatarech ruských napsal obsáhlou studii ma- 
ďarský orientalista Vambéry, kde nazývá je Maury Orientu, líčí jejich vrne- 
.s:'né povahy, jejich utrpení pod Rusy (tu myslíme, že z příbuzenské lásky i 



r 




Rozhledy a zprávy. 2íl 



:i 



' X 



nadsazuje: nikdy Rusové nesplatili Tatarům, co od nich obdrželi ~ a to 
sladké nebylo) a jejich renaissanci již se blížící. 

Z drobností petrohradských uvozujeme, že má nastati úplná reorgani- 
sace loďstva a ministrem námořnictví je označován Skrydlov. — Kuro- 
patkin vydal tři knihy svých pamětí, čtvrtá však zakázána; dle jiné verse 
zakázány všecky. Snad jako odměna za to je proň uchystáno náměstnictví 
na Kavkaze. Při soudě nad Liněvičem uznáno, že vyjednávaje předloni -^[ll 

v Sibiři se vzbouřenci, jednal správně, neboC mu běželo o to, aby stfij co stůj 
převezl reservisty ze Sibiře domů. 

Hlad v Rusku jt hrozný. Celá východní Rus strašně jest jím stížená. 
Všechny listy i)íší o něm, uvádějíce plnými jmény očité svědky. Dle hrab. 
ISvova není ani píce pro dobytek, ani chleba pro lid. Za 9 -10 rublů pro- 
dává se kráva, za 6—8 r. kůň (dle kůže). Stará sláma se střech strhaná se 
platí 3—4 r. za vůz. Mnoho lidu se živí chlebem z mouky žaludové. Lid je )^ 

bledý jako křída, naříká na bolesti v žaludku. Hrozně řádí tyfus. Jinde zase 
jedí lidé trávu vyvařenou. Ministerstvo hledá úvěr 71 millionů, jichž nezbytně 
potřebuje pro nejbližší pomoc. V tomto stavu věcí hanebné jednání firmy 
Lidvalovy, jenž v listopadu, kdy měl míti dodáno 100 milí. pudů, odvedl 
pouze Čtvrtinu, ani jména nemůže nalézti, zvláště když takové ohromné zá- 
lohy mu dány (800.000 a 1,500.000 rublů dle přiznání samého ministerstva 
vnitra). Gurko, zmáchaný v této hanbě, uznán vskutku vinným podvodu a jde 
do pense. 

Pod předsednictvím prof. V. P. Amalického pracuje zvláštní komraisse 
pro zřízení nové tmiversity ve středním Rusku. Hlásí se o ni Saratov, Nižnij 
Novgorod, Voroněž, Vitěbsk, Smolensk, Minsk, nabízejíce státu bohaté inve- 4, 

štice pro nový ústav.*) —ch. 

* 

Malorusové. Na sjezdu strany ukrajinsko-národní ve 
Lvově ujednán postup při volbách, ustanoveno, že taktika příští nemůže býti 
než opposiční; při volbách dovoleno podporovati také cizí kandidáty, není-li 
vlastních, pokud jsou příchylni snahám strany. Především pak sjezd národní 
uznal potřebu vypracovati podrobný program agrární; k tomu cíli svolán bude, *| 

co nejdříve zvláštní odbor agrární. Strana radikální konala rovněž ^^ 

svůj sjezd, rovněž chce stavěti své kandidáty, ač neodpírá součinnost s ji- 
nými stranami. Strana tato nyní prudce po' venkově agituje proti straně 
druhé, svádějíc na ni veškeru vinu za volební opravu, Rusínům tak ukřiv- 
divší. Mnoho při tom přestřeluje. Postavení židů k národnostem haličským 
opětně přetřásá se v tisku. V »Neue Zeitungc Dr. J. Kohn přimlouvá se, aby 
židé šli s nár. maloruskou, nebof z dosavadního poměru neměli nic, než samou 
Škodu. Dnes prý nejvíce ukřivděno volební opravou židům haličským, jimž 
nedán vlastně mandát žádný, ač v 7 volebních okresích tvoří většinu, a ve 
východní Haliči jsou velmi četní. Ve spojeni s Malorusy' prý by se snáze 
mohli Polákům brániti. Dilo v č. 263. na tyto šroubované výklady odpovídá, 
že hlavním nástrojem úpadku a útlaku v Haliči jsou židé, Že je to vina 
jejich. 

Když na universitě loovské nepřivoleno, aby se mohla immatrikulační 
formule pronésti i malorusky, podali malorušlí stadenti protest a odešli. Po- 
kroková část polského studentstva se vyslovila pro požadavek malorusky. 
Právník Jaroši. Bučinškyj, jenž pnmesl protest za fakultu právnickou, byl 
vvloučen z university. Pro příště prý senát odstraní vůbec formuli a zavede 
prosté podání ruky.**) 

*) Jde o přeneseni university z Varšavy do některého z těchto míst. Hed. 
**) Dne 28. ledna došlo k politování hodným nepokojům, když univer. 
sekretář dr.Winiarz odepřel dáti rusínským studentům síň ke schůzi. Studenti 
Tiejen že sekretáře zbili, ale provedli i v aule a děkanských kancelářích 
pravé dílo spousty. Rozbit nábytek, zničeny i portréty bývalých rektorů atd. 
Spravedlivé požadavky Rusínů, domáhajících se vlastní university, mají sym- 
pathie všech přátel Rusínů v Slovanstvě, ale takovéto počínáni musí každý 
odsouditi. Red. 



f 



1 



232 Rozhledy a zprávy. 



Universitní prof. OL Eolessa založil ^Tovarystvo tékrajinékyeh na/uko^ 
vych vyhladyv imeny Petra Mohily*, lidovou universitu. 

Bukovinské učitelstvo na scbázi v Gernovicích usneslo se postaviti 
mimo dosavadní poslance YasiFka, Pihuljaka a Stockého ve 4 a 6. okrese 
své kandidáty. Jenom že — divným způsobem — dodává, že to platí jen 
pro případ, dovolí-li jim to zemský president. Malorusové mají jíti do oppo- 
sice, a tohle by byla opposice z dovolení pana zem. presidenta. 

O poměrech Malorusů uherských smutný obrázek se zase vyskytl. Malo- 
ruŠti studenti theologie ze Lvova umluvili si se svými kollegy z Ungvanr 
v Uhrách návštěvu. UžhorodStí slíbili je uvítati, vymoci jim u správy semi- 
náře slavnostní služby boží a u úřadů veřejnou akademii. Ale po příjezdu 
Ivovské sotva že uvítali, bohoslužby nevymohli, akademie rovněž ne. A kdyí 
konečně přece ze slušnosti šli za hostmi svými do hotelu, tu velebili maďar- 
skou vládu. >Košut a PetĎfy jsou rovněž Slované jako my, ti našli pravou 
cestu, toCnáš ideál,« pravili doslovně, jak uvádí Dilo. Tof dobrovolné otroctví; 
rumunští členové semináře mluvili a jednali zcela jinak. 

V Rusku vyučováni moZoru^^ná povolilo minist. osvěty na oněch gymna- 
siích, kde si toho budou přáti. >Kijevskij Golos< praví, že před 2 — 8 roky 
taková věc byla by vyvolala jásot, nyní hledí na to každý jako na almužnu^ 
V Petrohradě na ženské Svobodné universitě professora Lesgaíta zaujme- 
stolici dějin ukrajinských pí. Oleksandra Jefimenková, stolici jazyka malo- 
ruského A. Krymákyj, dějin literatury malorus. D. Ovsjanniko-Kulikovékyj. 
JVa universitě v Charkově prohlásil prof. Sumcov, že bude míti mimořádný 
kurs malor. lidové literatury, a to jazykem maloruským, prof. Choljanskij 
pak, že bude přednášeti týmž jazykem o malor. dialektologii. Sbor profes- 
sorský to přijal bez odporu. Ano universita tato žádá sama u ministerstva 
za zřízení malor. stolic. V Kyjevě Prosvitá podala žádost za zřízeni těchto 
stolic, rovněž posluchačky vyšších ženských kursů. Žádost Prosvity za ote- 
vření veřejné knihovny, čítárny a skladu knih gubernátor zamítl. — Žádost 
vydavatele Cerepovského, aby u něho vydané grammatiky Norcovy se smělo 
užívati v národních školách, byla zamítnuta ministerstvem, ale dovoleno uží- 
vati maloruštiny potud, pokud děti nerozumějí velkoruštině. — Podány ke 
schválení stanovy * Ukrajin. Naukového Tovarystva<f podepsané prof. V. 
Antonovyčem, J. Lučickým, P. Žitěckým a V. Naumenkem. — cíi. 

Za studentstvo národně socialistické nám píše p. JUC. K. Riedl, že po 
přednášce Vergunově nemohlo být nikomu dáno slovo, poněvadž byla ohlá- 
šena jako veřejná schůze spolková, při níž připouštějí se ke slovu jen řeč- 
níci předem na policii ohlášení. 

Jihoslované. 

JI v chorvatském sněmu pronesl krásná slova o shodě srbochorvatdcé 
posl, dr. Ivan Lorkovič: >Chorvaté a Srbové jsou jeden národ, to je nepo- 
chybná pravda. Ale tento jeden národ má dvě historie, a lato historie posvě- 
tila také dvé jména, chorvatské a srbské. Jsou jeden národ se dvěma jmény^ 
a každému Ghorvatu musí býti srbské jméno sváto, poněvadž je to jméno 
jedné části jeho národa, a rovněž i každému Srbu má býti sváto jméno chor- 
vatské. Mají dvě historie — a v tom spočívá truchli vost osudu a tragedie na- 
Seho národa. € V další části své řeči obracel se proti Frankovcům, kteřf by 
nejraději zbavili Srby v Chorvatsku všech národních práv, vytýkal jim, že tím 
činí z celé čtvrtiny obyvatelstva nepřátele Chorvatska, a důrazně prohlásil: 
>Kozvážná a poctivá národní politika může jíti jen za jedním cílem, za tím 
totiž, aby veškerý rozdíl mezi Chorvaty a Srby pominul . . ., aby Srbové 
i Chorvaté společné bojovali za svobodu a nezávislost Chorvatska. A to chtéjí 
a mohou Srbové jenom tehdy, zaručí-li jim Chorvatsko svobodné užíváni jejich 
jména.* ' ^, 

O Srbsku divné zprávy počal kolem vánoc úsilné šířiti videĎský tisk 
s »Zeitem< v čele. Nechystá prý se nic menšího, než nový státní převrat, rod 



r 



Rozhledy a zprávy. 



Karadorděvičů má být vypuzen, má být proklamována unie s Bulharskem, 
kde má být i knize Ferdinand sesazen atd. Divoké ty povésti dířeny i v za- 
hraničných listech, zejména v nékterých anglických. Tendenfinost a l2ivost 
jejich byla přílid okaté ,'patmá: nešlo o nic jiného, než o zostuzeni Srbska 
v ciziné, aby nedosáhlo půjčky (ve Francii). Bélehradská korrespondenční 
kanceláf rozeslala takó vdemu tisku evropskému naprosté vyvrácení »tendenčné 
smySlených< pe\éstí. Odkud vílr vanul, projevilo se za krátko. Pojednou totiž 
týž Srbsku nepřátelský vídeftský tisk nápadné obrátil — povésti o protidufiď 
stickétn smýšleni v Srbsku přestaly, jako když utne, a najednou na př. Neue 
Freie Fresse počala přináSeti zprávy zcela opačné. A v témž čísle přináSí dopis 
z Bélehradu o nejnovéjdím stadiu celního sporu srbskorakouského, v némž 
dopisovatel jaksi raSiéovi napovídá, jak by asi mél véc zaonačiti. Aha! Za 
kulisami zavanul jiný vítr, podle néhož se točí korouhvička! 

Dnes už je uespornvm faktem, že v celni válce, kterou Go^uchowski tak 
pánovité Srbsku vypovědél, jest vítézem nikoli velké Rakousko, nýbrž malé 
Srbsko. Srbsku se podařilo nalézti pro svůj vývoz mnohem výnosnéjdí, stálejší 
a jistSI trhy, než melo v Rakouskouhersku — a tak se emancipovalo od Ra- 
kouska, osamostatnilo se. Karta se obrátila: dříve Rakousko diktovalo Srb- 
sku podmínky, jichž toto v celém rozsahu nemohlo přijmouti — dnes před- 
kládá podmínky Srbsko samo. Rakouský požadavek, aby učinéno bylo v Ra- 
kousku, za 26 mil. státních objednávek srbských, vláda srbská odmítla, posta- 
vivši se na stanovisko: smlouvu za smlouvu, koncesi za koncesi. Splitská 
>Sloboda< poukazuje na to, že Srbsko s počátku ve své ústupnosti Rakousku 
zbytečné zrušilo smluvenou celní unii s Bulharskem, ale že nyní, když se 
Srbsko osamostatnilo, bylo by možno chybu napraviti. >Celni unie mezi Srbskem 
a Bulharskem budiž výsledkem celní války mezi Srbskem a Rakousko-Uherskem^ 
z níž malé Srbsko vydlo vítézem.< Č. 

Velmi ostrou tóninu pro/ť vlddé knížete Ferdinanda zahájil nový denník 
>Balkanska Tribuna'', jenž chce býti listem nezávislé intelligence. 
Proti knížeii je namířen především úvodník prvního čísla listu. Nikdy národ 
bulharský neprožíval krisi za krisí jako nyní. Dnes stojí na rozcestí a roz- 
hlíží se, kam se vrhne. Staří pracovníci-hrdinové . . . leží v hrobe. Mladí 
jejich nástupcové . . . dřímají pokojně na sinekurách v různých kancelářích 
aj*sou hotovi za stipendium nebo za příspěvek z bezejmenných fondů plaziti 
se a líbati ruku, jejímž hlavním cílem jest demoralisovati vše v zemi«. 
Místo organisování národních sil kníže má jen strach, že bude vyhnán, že 
jeho místo zaujmou dědici Battenbergo vi ; proto jezdí po všech koncích, proto 
snaží se držeti v]demoralÍ8aci všecko všudy, proto má kol sebe některé muže, 
o nichž list nepřímo dí: »Silný vládce nevybral by do své rady lidi, které 
podplácel, proti nimž svědčí úřední akta, že jsou kontrabandislé, kteří se 
provinili špionstvím proti vlasti ve prospěch ri^znýcb cizích států . . . nýbrž 
zvolil by si nejčestnější muže v zemi, nejpopulárnější, nejsilnější.* List pro- 
hlašuje za práci knížete rozbití celé vnitřní organisace makedonské ve tři 
skupiny: grujevce, sarafovce a sandanisty. Na obou ministrech Genadijevech 
(stambulovcích) pak ukazuje, jak dovedli lidé chytráčtí a bezzásadní si ho 
zajistiti: začali šířiti z Bulharska proklamace k povstání a kníže, aby je umlčel 
a učinil neškodnými, získal je. — Jiným mužem, jehož list obzvláště si všímá, 
je ministr soudnictví Panajolov, jenž ve vládním listě Novém Věku musil 
sám doznati, že se dělil na polovinu s advokátem B. Kolevem o honoráře. 

Vláda chystá se především k volbám. Nová změna volebního řádu 
loToluje mezi jiným úřadům v čas potřeby užíti vojska. Vedle projektu zá- 
kona o pojišťování délniclva chystá se jiný projekt, jehož účelem je — pod 
Káminkou ochrany práce — zatarasiti cestu vŠerau hnutí dělnickému o zlep- 
ení mzdy. Nejen stávky, nýbrž i přemlouvání k stávce má se trestati věze- 
ím. — Kamenem úrazu, z něhož hrozí vzejíti otřesení vlády, je otázka nové 
řfijčky, spojená s konvcrsí dosavadních dluhů. Napjatému, a to silně napja- 
''mu poměru mezi Srbskem a Bulharskem pro otázku makedonskou věno- 
ala Balk. Tribuna článek v č. 18., v němž praví dobře, dokud Bulhaři 
Srbové nepřistoupí k otázce té upřímně a poctivě, že není možné sblížení 



234 Rozhledy a zprávy. 



trvalé mezi nimi, ač otázky hospodářské a existenčm' je vlastně do (oho nutí 
Jako do soli. A také je donutí, jak myslime. — Ovšem akce, kterou Iconá 
bulharský zástupce diplomatický Gešov z poručeni knížete u Porty, otázce, 
makedonské nesvědčí. Kníže chce si zavděčiti Portu ústupky v obchodní smlouvé 
i ve věci makedonské — a za odměnu touží po audienci u sultána, jejímž 
cílem je dávný jeho sen: koruna královská. — Zatím s korunou všelijak 
pitvomou ve všelijakých podobách ho v jmenovaném listě kreslí malít 
Siavov. Ministr Panajotov ho nyní proto stíhá soudně pro urážku na cti. 

-cfc. 

BulliaH dočkali se 16. ledna otevřenim Národního Dioadla kulturního 
momentu, jejž celý slovanský svět radostné pozdravuje. Ale slavnost dala 
podnět k událostem, které ostře osvětlují nynější poměry bulharské a uka- 
zují je ve světle nikterak utěSenéjn. Studenti hlučně demonstrovali proti dyna- 
stickému charakteru, jaký byl dán slavnosti ryze národni — a tím ovšem de- 
monstrovali i proti knížetí. V zápětí učinila vláda krok neslýchaný, který musí 
vzbuditi úžas každého vzdělance, nefku Slovana: úkazem ze dne 17. ledna ea^ 
vřela univerhitu na 6. měsíců a zároveň — r propustila všecky univer- 
sitní professory, docenty a lektory! — Oficiósní >Nov Věk< dává 
tomuto neobyčejnémii nařízení folii: universita prý má vinu toho, že bulharské 
studentstvo v posledních 2 letech stoji na odmítavém stanovisku proti veške- 
rému bulharskému životu, rozumějme proti vládě a jejím rádcům. Akademický 
senát jednohlasným usnesením na toto vládní opatření odpověděl, že univer- 
sita i všecka její zřízení spočívají na zákoně, který nemůže být porušen 
pouhým nařízením, že professoři mohou být propouštěni jen na základě §37. 
příslušného zákona — a že tedy akad. senát nemůže se vzdáti svých práv a 
povinností, pokud tento zákon trvá. Rektor Kirov ve smyslu tohoto usnesení 
odepřel vládní komisi odevzdati universitu, doku4 se ve státním Věstníku ne- 
objeví příslušný zákon. — Komise tedy dala sama universitu doslovně >za- 
vříii<. Studentstvo uspořádalo 20. ledna protestní tábor, v jehož 
resoluci nazvalo vládní čin brutálním porušením universitní autonomie, zaru- 
čené zákonem, i akademické svobody, ha porušením konstituce, podle níž může 
být pouhým nařízením učiněno opatření, nesouhlasící s platným zákonem, 
jen v případu svrchovaného nebezpečí, hrozícího státu zvenči neb uvnitř. Ko- 
nečně v resoluci vysloveno opovržení některým placeným novinám, které při- 
spěchaly na pomoc >dnešní nejvýš reakční vládě*. — Vláda prý zamýšlí uni- 
versitu ze Soíie přeložiti do Trnová neb Gabrova. — Tot jsou fakty, z nichž 
jest patmo toto: mládež bulharská považuje nynější režim za >nejreakeněj5í«, 
vinu patrně přičítá samému knížeti, a proto demonstrovala. At kdo pohlíží na 
demonstrace jakkoli, každému musí býti jasno, že vláda uzavřením unÍTersily 
a rozpuštěním professorského sboru dopustila se Činu nezákonného, aby se 
zbavila nepohodlné sobě nejvyšší intelligence národa, za kterou přece sluíí 
professorský sbor universitní považovati. 

Krutou ruku ukázala vláda také v železniční stávce. Se stávkiýícínií 
naprosto nevešla ve vyjednávání, předseda ministerstva Petkov vůbec k sobě 
vyslance stávkařů ani nepředpustil. Všecky požadavky stávkujících bez jednání 
odmítnuty — jen ta milost jim učiněna, že nový, krutý zákon o stávkách 
sankcionován den po zahájeni stávky (tedy 3. ledna), ták že nebudou podle 
něho trestáni nemilosrdným propuštěním ze služby a po případě ztrátou vý- 
ši užného. Stávku svou bezohlednosti vláda asi přemůže, ale zdali na prospěch 
pokoje ve státu, tot otázka. Většina veřejného mínění stojí při stávkujících — 
nespokojenost, bude-li utlumena, může každé chvíle propuknouti znova a třeba 
v nebezpečnější formě. Moudrá vláda by učinila něco pro opravdové uspo- 
kojení interesovaného občanstva. 

Na konec podáváme zprávu potěšitelnou. Dne 30. ledna otevřena v Sofii 
jihoslovanská čítárna , založená Slovanským spolkem a spolkem bulharských 
novinářů na podnět, daný předsedou Slov. spolku, S. S. B o b č e v e m. Čítárna 
umístěna jest v domě Slovanského spolku a jsou v ní nejen všecky listy jiho- 
slovanské, ale i všecky ostatní přední listy slovanské, i zevnějším způsobem 



r 



Literatura a uméní. 335 



jest naznačeno, že ftítárna má sloužiti nejen myálence jihoslovanskt?, nÝbrž 
také ideji vzájemnosti slovanské vůbec. Aby oboje toto poslání v bulharsKém 
národa zdatné plnila, přejeme ze srdce jí i jejím původcflm. A, Č. 



Literatura, umění. 

ŽUNKOVlC M.: Wann wurd« MItteleuropa von den Slaven beale- 
delt? 11. verm. Auflage. Kremsier 1906. 2,50 K. 

Se stanoviska mých studií a vědomostí o nejstarších slovanských ději- 
nách musím míti spis p. 2unkovičQv za zcela pochybený v methodě i ve 
výsledcích. Co mi při něm imponuje, jest jenom verva a odvaha v pravdě vo- 
jenská, s kterou své doklady pro theorii o prasídlech Slovanů v celé střední 
Evropě pronášíj a ty, kteří jsou jiného mínění ve věci, od sebe odkazuje. 
Tím nechci říci, Že je všechno špatné, že každý jeho výklad jména topo- 
grafického na př. v Alpách je nesprávný. Jsou tu slovanské názvy, ale i tu 
o historickém stáří musíme souditi jinak nežli 2unkovič, nojsou-li doloženy 
z dohy staré. Valnou část názvů vykládá však autor docela chybně za slo- 
vanské, nemaje o vývoji jazyků arijských a slovanských náležitého ponětí, 
a. tu není divu, ie se zase shledáváme se slovanskostí Keltů, Basků, Iberů, 
Hastarnů, Alanů, Raetů, Markomanů, Kvadů (Quadi, ursprttnglich Hovadi) 
Skythů, Avarů a jiných národů a se slovanskostí jmen Krimu, Tamary, 
Haimu, Théb, Salamidy s králem Vanniem (Váňa), atd. Jinak thesi, že Slo- 
vané jsou v Evropě autochthoni jako jiní národové, nikdo rozumný dnes 
neodporuje. L. Niederle, 

IŠIRKOVA.: I^BNNHOBNTt BlSrjeAN Bipxy BTHOrpa^NflTa HaMaKBAOHNfl. 

<0ti8k z Period, spisanije LXVIL). Sofia 1906. 

BRANGOFF D. M.: La Macódolne et sa population chrétienne. 
Paris 1906. 

VOINOV J. F.: La Queatlon macódonienne at lea róformes en 
Turquia. Paris 1905. 

Ex-diplomate. Deux ans de róformes en Macódolne. Genéve 
J905. — 

BÉRARD V.: Pro Macedonta. Paris 1904. 

ROUTIER GASTON: La Question macódonienne. Paris 1905. 

IVANIČ IV.: MahBAOHNja n MalleAOHUN LOohc seauie h napo^a. Bělehrad 
1906. (Cena 6 dinárů.) 

ENGELHARDT £D.: MatieAOHCKO nNTaibe. Ca^ainoe CTaftepemeae. Bělo- 
hrad 1906. 

Ve spoustě literatury, kterou každoročně vyvolává >makedonská« otázka, 
objevují se jen občas knihy významnější. Také v sérii z posledních dvou let, 
pokud se mi dostala do rukou, toho není mnoho. V celku vidíme se strany 
bulharské stálé hájení bulharismu slovanských Makedonců, ačkoliv naproti 
tomu politicky a zajisté s dobrou rozvahou a chytře přidržují se Bulhaři hesla, 
' nedomahati se násilím připojení Makedonie k Bulharsku, nýbrž jenom plné 
autonomie, neodvislé od Bulharska, Srbska i ftecka. Bulhaři doufají, že by 
i v té formě pod záštitou velmocí úspěšně pokračovalo a utvrzovalo se vědomí 
bulharské národnosti. Ze srbské strany naproti tomu proti starším šovinisti- 
<;kým tendencím rázu Gopčevičova (ale neustaly dosud, i^rv. dále knihu Iva- 
ničovii) ujímá se více myšlenka kompromisu, jenž se sice nevzdává práva 
na Makedonii ale spokojil by se s rozdělením země, tak že by levá strana 
Vardaru s údolím Strumy připadla Bulharsku a po pravé Srbsko dostalo 
se k moři. 

Z bulharských výše uvedených publikací uvádím předem úspěšnou obranu, 
kterou proti Cvijičově práci, nedávno vyšlé, podnikl A. Iširkov. Poukázal 



"1 



236 Literatura a umění. 



jsem už v referátu o Cvijičovi (Slov. Přehled VIII. 479), že tento nad jiné 
vynikající znatel pom&rů balkánského poloostrova při vší své objektivnosti 
a při mnohé pravdě, kterou pronesl o neujasněném národnostním vědomí 
Makedonci! a chybných strannických statistikách, nemohl mne přesvědčiti 
o správnosti své theorie, podle níž jméno *Bugari«, které si makedonští Slo- 
vané sami dávají, vzniklo z významu »vulgaru8« (prostý člověk), a ne z ná- 
rodního >Bulhar«, a to ze strachu před Turky, kteří v Srbech viděli úhlavní 
své odp&rce. Iširkov potírá také a dobře tuto Gvijiéovu thesi (vlastně už 
Srečkovičovu a Veselinovicovu), ač zase na druhé straně souhlasí s Cvijičem, 
zejména v nespolehlivosti všech dosavadních statistik a národopisných map. 
Jinak se s ním rozchází i ve vymezení geografického pojmu Makedonie (Cvijié 
odnímá Skopsko a Tetovsko) a zamítá termin Slovanů >makedon8kých«, který 
zavedli do literatury hlavně Draganov a Misirkov. Jinak ovšem sám je vřelý 
přívrženec autonomie a odpůrce dělení. 

Kniha D. Branková má především tu cenu, že po stručném histori- 
ckém úvodu podává velmi podrobné tabulky statistické o slovanských ško- 
lách a obyvatelích v Makedonii i Rumelii řpřipojeny i dvě mapy percentu- 
álního zastoupeni), kniha J. Vojnová klade zase důraz na vylíčení posled- 
ních revolučních hnutí a massakrů a na nedostatečnost dosavadních reform- 
ních opatření. U Voinova je připojena i dosti podrobná národopisná mapa. 
Obě jsou psány jinak s bulharského autonomistíckého hlediska, ale Vojnov 
neváhá hroziti, že nenastane-li nápravy, nezbude Bulharsku než chopiti se 
zbraní na osvobozeni Makedonie, velmi ostře o ceně a nedostatcích reformní 
akce ruskorak. zr. 1908 — 6 a ve prospěch autonomie vyslovuje se také anonymní 
exdiplomat, a V. Bérard neváhá se zejména obraceti proti nečestné 
politice, kterou ve věcech makedonských prováděli poslední dobu Řekové. 
Gaston Routier zastává heslo autonomie makedonské pod souverenitou 
tureckou a balkánské federace. Mne zajímal zde nejvíce výrok z interviewu 
ministra Šišmanová (str. 376) ve prospěch makedonské autonomie, ač nevím, 
je-li správné reprodukován (>si les Éulgares croyaient a la bulgarisation de 
la Macédoine, ils se feraient des ilIusions<). 

Kniha Ivaničova, první díl velké publikace, byla by jistě velmi za- 
jímavý, řadou obrazů doprovozený popis Makedonie (ovšem silně zmenšené, 
poněvadž autor i Přilep, Bitolj a Veles čítá k Staré Srbii a hranici obou 
zemí vede přes Demirkapiji na Vardaru), kdyby neodráželo krajně výlučné 
>srbské« hledisko, blížící seGopčevičovu. Ivanic sice praví, Že není Sovinist, 
že vykládá po pravdě jen to, co po ISletém pobytu a zkoumání konstatoval, 
ale za dnešních našich vědomostí*) nemůže býti nazvána objektivní kniha^ 
která o Makedonii praví: >Tbp;(0 BepyjeM ^a cy Mahe/iOHi^i hcto Taso Cp6H, 
Kao mxo caM h cáH h cbh mh y cjioÓoahhm h Ke ocjioóoI^hhm cpncfcnr 
sesubana. Yóel^eH čau, ^a Hena Hesor napomiTor Mahe^OHCRor Rapo;ta C30- 
BOHCKe RpBH, HHTH Ta je óviJio ^**) VyšH mu také v statistice skoro samí 
Srbové a při tom značně více patrijaršistů nad bugaromany. 

Poslední brožurka je překlad franc. práce Ed. Engelhardta, hájícího 
myšlenku příznivou Srbům: rozděliti kosovský, bitolj ský a solunský vilajet 
mezi Srbsko, Bulharsko a Kecko, podle nároků historických a národnostních, 
jež by stanovila neodvislá mezinárodní komisse. L. N. 

DR. LUBOR NIEDERLE: Slovanské starožitnosti. Díl II. Původ a 
počátky Slovanů jižní ch. Svaz. 1. V Praze, nákl. Buršíka a Kohouta. 
1906, Str. 280. Cena K6.— . 



♦) Srv. jen, jak se vynikající srbský íilolog A. Bělič v knize nad jiné 
cenné, vydané srbskou akademií, neodvažuje dnes dialekty makedonské při- 
čísti k jihosrbským (^HjajieRTH bcto^ho h jy«He CpÓHJe. Bělehrad 1905). 
To je pro spor o Makedonii zjev jistě významný. 

**) »Pevn6 věřím, že jsou Makedonci právě tak Srbové, jako jsem já a 
my všichni v svobodných i neosvobozených srbských zemích. Jsem přesvěd- 
čen, že není nějakého zvláštního makedonského národa slovanské krve, anil 
kdy byl.c 



r 



I literatura a umění. 237 



Znamenitého díla Niederlova, které se stane základním kamenem studia 
slovanské praehistorie, jako jím bylo a jest soujmenné dílo Šafaříkovo, vyála 
•dalSi část, yyličujícL rozšíření jižních Slovanů z pf^vodní, zakarpatské kolébky 
k Dunaji a dále k moři Černému, Aegejskému a Jaderskému. Ve svém výkladu 
stoji Niederle mezi Školou autochtonistů i Safaříkem a dkolou Mollenhoífovou 
i Roesslerovou, soudí, že jižni Slované dostihli dolního Dunaje už v I. stol. 
po Kr. v podobě větdích neb menších ostrovů v oblasti Živlu cizího, kdežto 
vlastni přechod ve velkém na Balkánský poloostrov spadá do V.— VII. stol. 
S hlediska archeologického bylo by lze postup Slovanů položiti už dávno před 
•dobu narození Kristova. Toto své stanovisko Niederle obšírné vykládá a vé- 
•decky odůvodftuje v druhé kapitole, při čemž zároveů podává přehled a vé- 
•deckou kritiku dosavadních theorií. Podobné důkaz svi\j a líčení své rozvádí 
v dalších kapitolách, z nichž třetí jest vénována nejstaršímu 'stehování ze Za- 
karpatí do Podunají a k Sávě, čtvrtá dalšímu postupu na Balkán (s použitím 
nejnovějších kritických probadání pramenů řeckých a orientálních), pátá ko- 
nečně sporné otázce, jak přišli Srbochorvaté na Balkán. Ve věci Bílého Chor- 
! vatska uvádí velmi zajímavé doklady z nedávno objevených východních pra- 

menů, z kroniky Kardízího a perské anonymní geografie z r. 982—3, jež ob- 
sabij^i popis severní a východní Evropy a dávají nové potvrzení o zemi Chor- 
vatů na severu ještě ve stol. IX. Zprávy ty (pocházející od některého 
vzdělanějšího perského neb arménského cestovatele, jenž v IX., ne-li koncem 
j Vlil. stol. navštívil východní Evropu), zřejmě dosvědčují, že tu jde o kmen 

Tynikajícf, soustředěný patrně i politicky kol nějakého střediska, jež 
I se analogicky označuje jménem národním. — Vážné toto vědecké dílo. 

Jehož významu nelze vystihnouti stručným referátem, vychází právě v době 
I nového rozmachu ideje jihoslovanské, i není pochybnosti, že kromě vSeobec- 

I něho vysokého zájmu, jenž je provází ve světě slovanském i vůbec v kruzích 

Tědeckých, přidruží se k této části zvj^šený zájem světa jihoslovanského. — 
Jest si přáti, aby co nejdříve vydán byl 2. svazek s podrobným vylíčením vy- 
' _ tváření národopisných poměrů na Balkáně a diíTerenciace Jihoslovanů. 

— n-~ 
DR. SAMO CZAMBEL: Slovenská re5 a Jej miesto v rodině slo- 
yanských Jazykov. I. oddelenie: Osnovy a iný materiál řečový. 
(1. číastka: Východnoslovenské nárečie.) V Turč. Sv. Martine 1906. Nákl. vlast. 
Str. 624 Cena 6 K. (Komisi pro země české má F. A. Urbánek.) 

Máme před sebou počátek Široce založené vědecké práce dra. S. Czam- 
htila, jehož poslední kniha a předchozí brožurka vyvolaly na Slovensku i u nás 
siJný odpor (srovn. SI. Př. V. 237, 281, VI. 90, 113). Účelem díla Czambelova 
patrné bude vědecké opření theorie jeho knihy > Slováci a ich reč<, což na- 
povídá již titul započatého nového díla, obšírná polemická poznámka na str. 
35 — 42 a jiné v části dialekte logické. Zatím podává prvou část bohaté sbírky 
jazykového materiálu pro poznání nářečí výcliodoslovenského. Ať vypadnou 
vědecké dedukce spisu jakkoli, již sám tento hojný matoriál vzbuzuje respekt 
a bude slovanské filologii vždy hledaným pramenem. Knjmé toho obsahuje 
tato část velmi cenný úvod (» Všeobecné vědomosti*, str. 5—208), podávající 
zajímavé podrobnosti, opravy a doplňky místopisné, jakož i podrobný obraz 
jazykových a národopisných poměrů východního Slovenska. Czambel ve mnohém 
opravuje dosud zaznamenané zněni slovenských místních jmen a stanoví hra- 
nici východoslovenskou, ed Niederlovy časlčji odchylnou (při čemž však vý- 
1 -slovně uvádí, že v místopisných údajích Niederlovy >Národopisné mapy uher- 

I ských Slováků* vidí > vrchol vědomostí poskytovaných literaturou*). Podává 

; náízvy všech obcí a osad východosloven.ských, stanoví podrobnou hranici slo- 

I venské oblasti v Části východní, jinojazyčné ostrovy uprostřed území sloven - 

I ského a obce slovenské vně tohoto území. Důležitým příspěvkem jest stano- 

vení území polského (na severu Spiše a ostrovy v Zempliné). a oddělení obcí 
ruských (rusínských) od slovenských. Zajímavo jest, co praví o Němcích na 
I vých. Slovensku. Nachází jen jedinou obec na vých. Slovensku (u Prešova), 

! kde mají Němci relativní většinu (a ti ještě jsou židé?. Vůbec poznamenává, 

I 2e Němci rychle ustupují Maďarům i Slovákům. Za to maďarské ostrovy a 

I menšiny rostou, >lebo sú im polhické poměry prajné*. Velmi zajímavé jsou 



1 



238 Literatura a umění. 



i výklady Czambelovy o vlivu jiných jazyků i církví na východoslovenské ná- 
reftí, jakož i o výbojné síle slovenštiny na východe Vůbec je zde loUk za- 
jímavých materiálů a zpráv, že by bylo třeba vénovati jim zvláštní Článek.*) 

— n — 

Divadlo. V Národním divadle hraje se s velkým úspéchem a v skvélém 
provedení úchvatné drama >Tři sestry« A P, Čechova, (VySlv tiskem v pře- 
klade dra. B. Prusika v >Repertoíru českých divadeU n^. F. Simáčka.) 

Časopisy. Místo zaniklého »Hlasu« počal v Budapešti (VIII. Kender- 
utcza 10.) vycházeti redakcí Antana Štefánka mésitnik » Slovensky Obsor^t 
o némž více příště. (Předpl. 8 K ročnč.) 

V Mostaru počal od pravoslavného nového roku vycházeti nový, velký po- 
litický 'týdenník >Narod* redakcí R. Radu lovíce. Roční předplatné 10 K. 
(Adressa: »Narod<, Mostar, Hercegovina.) — iř- 

Dosavad ve Lvově vydávaný *LUer(UumO'líaukovyj Vistnyk* byl 
nyní přenesen do Kyjeva a bude vycházeti dvojmo: v Kyjevě bude míti pří- 
davek čistě lokálně ukrajinský, ve Lvově o věcech haličsko-bukovinských. 
Dosavadní kyjevská >N&va Hromada*, proto přestane vycházeti. V Kyjevě- 
vycházf nyní též obdenník *»Hromadanin€, 

* 

V Kyjevě vyjde 'Ukrajinská grammatika« od J, Timčenka. 
díl L V Moskvě se tiskne >Ukraj. grammatika« prof. Krymékého. — 
Nákladem »Ukrajiny« vyjde veliký malorusko-veiikoruský slov- 
ník, ve 4 sv., více než 50 let sbíraný, jehož poslední redakci provedl Boris 
Hrincenko. Slovník tento již po dvakrát byl v rukopise poctěn cenou petro- 
hradské Akademie. — Vyšly 2 svazky >Historie ukrajinského ná- 
rod a« od Oleks. Jefimenkové, první sahá do XVL veku, druhý do nynějška 

Z pozůstalosti literární po J. S. Turgenévovi otiskla Strana č. 238. str. 5 
pět dosud nikde neotiště. dopisů k pí. Viardotové z února a března r. 1871 . -cfc. 

Jubilea. Dne 2. ledna slavil jubileum šedesátých narozenin prof. Dr. 
Otakar Hostinský (nar. 1847 v Martino vci u Budyné). Jeho jméno úzce sou- 
visí se jménem B. Smetany, tvůrce moderní české hudby a jednoho z nej- 
slovanStéjších skladatelů, s nímž Hostinský Sel za R. Wagnerem. Proti vÝtce 
nečeskosti uváděl Hostinský, že neběží moderní české hudbě o napodobení 
Wagnera, nýbrž o návrat k přirozenosti, k umělecké pravdivosti, k niž nám 
Wagiier ukázal jakožto moderní umělec s »ostrým národním profilem*. 
Hostinský vypravuje nám o bojích za Smetanu v knize » Bedřich Smetana a 
jeho boj o moderní českou hudbu«. (R. 1900.) Vedle Smetany náležely sym- 
patie Hostinského také Zděn. Fibichovi. Nelze vypočítávati zde všecky spisy a 
články Hostinského, jež vyšly z* jeho péra v oboru dějin hudby a aesthetiky. 
Připomeneme jen ještě, že věnoval zvláštní pozornost lidové písni, která 
podle něho jest přežitek staršího umění. Hlavním pramenem lidové hudby je 
hudba umělá všeho druhu, zvláště duchovní a instrumentální. Umělecké tvo- 
ření lidu po stránce hudební je ryze eklektické. (>fieská světská píseft lidová«. 
r. 1906.) S tímto Hostinsk«ho názorem na lidovou píseft souvisí otázka české 
hudební deklamace. A tu se Hostinský prohlásil pro přízvuk, jakožto je- 
diný přirozený prosodický princip českého verše. Tím postavil se proti těm, 
kdož hájili v našich písních časomíru. — Z prací Hostinského v oboru dějin 
hudby uvádíme zde pouze jeho knihu »Jan Blahoslav a Jan Josquin«, v níž 
ukazuje, že Blahoslav ve svp >Musice< vystupuje jako první theoretik české hudby. 

Základem všeho nazírání Hostinského je stanovisko esthetické. Esthetika 
a historie umění pojistily mu trvale zvučné jméno ve vědecké literatuře vůbec. 
U nás nad to zjednal si zásluh v otázkách umělecké výchovy: stál u kolébky 
české universitní extense a již od let 80tých pracuje k popularisaci umění. 



*) Chtěli jsme sestavili mapku východoslovenského území podle Czam- 
bela, ale zatím tak učinil dr. L. Niederle v »Národop. Věstníku Ceskosl.« za 
leden 1907 (>Nová data k východní slov. hranici v Uhrách*, se 2 mapami). 



r 



Literatura a umčni. 2'S9 



O upHiDnosti osvétných snah HostÍDského svédftí z^'em, jakým provázel 
naSí Národopisnou výstavu r. 1895, která v ném nadla svého místopředsedu. 
Ani dnes zájem jeho pro národopis se nezmenduje. Nedávno jmenovalo jej 
ministerBtYO kultu a vyučování předsedou českého výboru pro lidovou 
píseft.*) 

O Hostinském napsal krásná slova prof. Frant. Krejčí: >Kdo je zaujat 
ušlechtilými snahami o povznesení úrovně naSeho společenského, literárního, 
vůbec kulturního života, mohl spolehnouti na vde, dému propfijčil jiAéno Ho- 
stinský; kdekoliv vznikl spor pokrokové néj^é ideje s živly reakcionářskými. 
Hostinský nikdy <a nikde nezadal čistotč zásad mravnd pokrokových a ze vdech 
bojt, v nichž viděli jsme kolísati a upadati mnphou veučinu veřejného života^ 
vyšel se Štítem lesknoucím 8e.« Dr. Jos. Pešek. 

Zcela, v rodinném zátiší slaveno jubileum 461eté činnosti professora 
Anionovyéé v Kyjevě. Melo býti slaveno již loni, ale pro nemoc jubi- 
lantovn odloženo. Poslána mu adressa i od kroužku polských studentů v Ky- 
jevS. — SOleté své jubileum slavil herec a dramatik Marko Kropivnyékffj^ 
>otec maloruského divadla v Rusku«. Žije nyní v zátiší na statku svém 
u Charkova, kde píše své divadelní kusy. — Na začátek ledna spadlo i 251eté 
jubileum činností spisovatele Borise Hrinčenka^ jehož oslava však odložena 
na únor. Více příště. -cfe. 

Slovansko rovy. Dne 26. listop. 1906 zemřel v Krakově kritik a esthetlk 
světového jména, Juljan Klaceko (nar. 18. list. 1825 ve Vilně z rodiny židov- 
ské\ vrstevník tří velkých poetů polských. Vystoupil jako básník již v 13. roce 
svého věku a obrátil k sobě pozornost polské veřejnosti. Vystudoval filosofii 
v Německu a usadil se potom v Paříži, kde psal francouzské studie a úvahy, 
které k sobě obracely světovou pozornost S^mi brožurami a úvahami politi* 
ckými zasahoval vynikající měrou i do života politického; již r. 1849 vydal 
vBerhně brožuru >Die deutschen Hegemonen*, v letech Šedesátých a sedmde- 
sátých pak napsal řadu politických úvah zejména do »Revue des deux Mon- 
des«, z nichž působily rozruch zejména >Etudes de diplomatie contemporaine< 
(o dánské otázce a polském povstání), >Les prelíminaires de Sadowa<, >Deux 
Chanceliers« (o Bismarku a Gorčakovu), >Le Secret du Chancelier< a j., 
jimiž zejména demaskoval politiku Bismai-ckovu. Z jeho kritických a estheti- 
ckých studií největší slávy mu získaly >Causeries Florentines< (1880), které 
vySly téhoá^ roku v překladu Tamowského pod názvem »Wieczory Florenckiec, 
a >Rome etlaRenaissance.< Byl činným přímo i v rakouské politice jako rada 
v zahraničním minislerstvě i jako poslanec za Tarnów, ale od let osmdesátých 
ustoupil do zátiší. Od r. 1888 bydlel v Krakově až do své smrti. — 

Dne 4. prosince 1906 zemřel v Lublani vynikající český blavisia, Cenék 
Šerel (nar. 23. září 1843 v Berouně), býv. professor srovnávacího jazykozpytu 
na univ. v Charkově a Oděsse (do roku 1897). Ovládal celou řadu živých 
i mrtvých jazyků, tak že se mu říkalo >český Mezzofantic Z četných jeho ru- 
ských spisů vyniká hlavně >Sravnitěrnaja Grammatika slavjanskich i drugich 
rodstvennych jazykov* (Charkov, 1871 — 1873), z českých dílo »Z oboru jazyko- 
zpytu€ (Praha 1883) a velká dvoudílná »Mluvnice jazyka ruského* (v Prazci 
u Otty 1883—84.) 

Dne 19. ledna zemřel náhle v BudySínč nejstarší současný spisovatel 
lužickosrbský Jan Radyserh-Wjela, doživ 86 let (nar. 7. ledna 1822 v budy- 
dínském předměstí Židové). Byla to sympatická postava vlastence a spisovatele 
Južickosrbského staršího rázu. Od r. 1842 až do své smrti zásoboval všeckv 
téměf časopisy hornolužické básněmi, hlavně balladami, romancemi i vět- 
šími básněmi výpravnými, psal (hlavně vletech osmdesátých a devadesátých) 
povídky pro lid, jichž vyšlo několik knížek, a uveřejňoval (V posledních 14 
letech svého života) své sbírky slovníkářské, přišlo vnické atd. Jako verSovec 



Ministerstvo chystá velikou sbírku »Liidová píseň v Rakousku*. Český 
pracovní výbor vyzývá právě k horlivé práci sběratelské. Přihlášky a dotazy 
huďtež adres. prof. dru. O. Hoslinskřmu v Praze IL, Podskalská tř. 356. ReiL 



240 



Literatura a umění. 




Jan Radyserb-Wjela. 



a povídkář psal védomě pro liď -^ a 
materiály jeho, zapisované pfil století 
uprostřed lidu, jsou závažnÝm oboha- 
cením iužické filologie a folklorístiky, a 
tím i literatury slavistické vfibec. Jeho 
sbírka přísloví patří k největším při- 
šlo vnick^m sbírkám slovanským. V ru- 
kopise zůstala sbírka lidových hádanek, 
kniha »Džěs<5owe Šulske iěto« a j. 
Snad dojdou vydání nyní, rovněž jako 
jeho rozptýlené práce veršované, jež 
dosud nikdy nebyly sebrány.*) 

V Krakově dne 28. listopadu náhle 
I zemřel FrcMciszek PiskosiúsJci, pro- 
'fessor polského práva na universitě 
Jagiellonské (nar. 1844 ve Wiercanech 
v Haliči.) Neúnavný vydavatel středo- 
věkých historick. dokumentů polských, 
přední polský heraldik, sfragistik a nu- 
mismatik, napsal množství spisů z pol- 
ské právní historie, v nichž byl vytr- 
valým obhájcem t. zy.theorie nájezdu, 
t. j. theorie, podle níž příčinou vytvoření a zorganisování starého Polska byl 
nájezd cizích živlů. Z těchto jeho spisů nejznamenitější jsou: >0 powsta- 
waniu spoleczeňstwa polskiego w wiekach árednich« (1881), >0 dynastycznem 
szlachty polskiej pochodzeniu« (1888), a velké dílo >Rycer8two polskie wie- 
ków srednichc (1896—1901). Piekosiúski, ač trpěl po léta vysýcháním míchy 
a k tomu stížen byl hluchotou, zachoval si do poslední chvíle neobyčejnou 
čilost ducha: přednášel ještě ráno před svou smrtí. Krásné osobní vlastnosti 
činí jej neza pomenutelným vše m, kdož jej znali. 

""ještě jinou ztrátu utrpěli Poláci úmrtím slavného krajináře Jana Sta- 
nisla/ifvskéhOf professora Akademie umění v Krakově. Zemřel 6. ledna ve 
věku 46 let (nar. 1861 v Olszaně na Ukrajině) — právě v desátý výroční den 
uměleckého sdružení >Sztuka, jehož byl zakladatelem a duší. Krajiny jeho, 
většinou rozměrů nevelikých, jsou plny nálado vostí. Úchvatné nebe se zlo- 
věstn ými mrak y na Stykově »Golgatě« jest dílem Stáni slawského. . C. 

' ^ P^olemlSka. 

Úplně se srovnávám s p. drem. Wagnerem. Také já žádám »přesného 
účtování s autory* a tím se i řídím. Na důkaz vedu touž str. 18,, kterou pan 
dr. W. nazývá nejasnou. Zde v ř. 8. uvádím vypravování Deschmannovo, je- 
hož jsem neznal, a v téže řádce poznamenávám v závorce, že je nalezl dr. W. 
Dálí* v téže vótč udávám, kde je nalezl. V podrobném citování pramenů v pozn. 
2) a ^) jsem nepřipojil znova, že to "mám z článku p. dra W. — stačilo přec, 
že jsem to konstatoval v texlě. Či by měl p. W. na mysli pozn. *) ? Snad se 
nedomnívá, že bych byl nevěděl o existenci sbírek Anast. GrUna neb dra Štre- 
kelje? Zbývala by trochu méně známá knížka: Vernaleken >Alpensagen«. Obí- 
ral jsem se dříve již podáním o >Zlatorogu< a to v samé Praze za jubilea Ad. 
Heydíika, překladatele Baumbachova >Zlatoroga< (Srov. »Šwiat Slow.< roft. I., 
sv. I., str. 479). Tam doslala se mi do rukou i uvedená kniha. 

Tach Si. Grahofvski. 



*) Viz Slov. Přehl. lil. str. 268. sL; »Cas«, 26. ledna 1907, feuilleton. 



Vydáno 1. února 1907. 



Redaktor a vydavatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. SlMÁČER. 



I ADOLF ČERNÝ: 

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 

Další část rozpravy »Sto let lužickosrbské poesie« (Slov. Přehl. roč. III.) 

(Pokračování.) 

Mezi oběma nejindividuálnéjšími knihami Cišinského, sbírkami »Ze 
života « a »Orlí perutí*, udala se velká zména v jeho živote, která vy- 
světluje prudší, hnévivéjší a útočnéjší tón druhé knihy. Na sklonku 
r. 1901 skončilo se Bártovo kaplanovám'; od prosince toho roku na- 
cházíme jej farářem v saském městečka Radebergu, nepříliš daleko od 
západní hranice území lužickosrbského. Po 18 letech tedy dostal faru, 
ale ne na dlouho' — již na jaře r. 1903 dán do pense. To vysvětluje roz- 
trpčenost a rozhořěenost mnohých básní sbírky »Orlí perutí «. Ale pensio- 
nování, jež s počátku zdálo se básníku těžkou křivdou, stalo se jeho 
činnosti požehnáním. »Bart mrtev jest, živ Oišinski buď nyní!« — sám 
zvolal v pozdější básni »Na wuměnk<c (Na odpočinek).*^) První, co si 
po tomto náhlém ukončení svého úředního působení řekl, bylo: >Domů, 
domů!« Pensionování otevřelo mu po tolikaleté, dlouhé odysseji cestu 
k návratu do vlasti! Bez meškání přestěhoval se do své rodné vsi a 
zde (od r. 1906 pak v sousedních Pančicích) žije se svým lidem a s pří- 
rodou — tedy u zřídel své poesie. Vliv tohoto životního khdu a při- 
měřeného prostředí, nabytého ještě v době úplné síly a energie, proje- 
vuje se v jeho tvorbě měrou svrchovanou. Hned následujícího roku po 
náhlé životní změně vydává najednou dvě sbírky : *^) nejsilnější snad 
svou knihu »Z křidlom worjoískim* a plamennou sbírku »Z juskom 
wótčinskim*. Za nimi r. 1905 následovala kniha sonetů »Wysk a stysk«, 
jež by měla býti brevířem každého Lužického Srba, a r. 1906 k pade- 
sátým narozeninám básníkovým vyšla kniha »Za čichim* (K tichu). ^^) 

Pravá kniha jubilejní, jakási symfonie všeho, co kdy hýbalo myslí 
básníkovou a nyní se vrací v novém prohloubení a sharmonisování. Vše 
vyznívá v plný, souladný akkord usmíření, porozumění všemu a od- 
puštění. Ze všeho jest patrno, že básník vystoupil na štít hory a odtud 
jasným zrakem vše jasně a klidně prohlíží, minulost, život přítomný 
i budoucnost. A ke všemu druží se hluboká víra, častěji, než v které- 
koli předchozí knize, ozývá se slovo Bůh — úplně ve shodě s povahou 
lidu srbského, z něhož básník vyšel a k němuž se zase vrátil, lidu, 
jehož životní názor jest nanejvýš vyrovnaný a úplné proniknutý ne- 
zviklatelnou věrou. 



«) >Za čichim*, str. 39. 

*^ Obě v »Časop. Mačicy Serbskeje* a hned také v samostatných 
knihách nákl. dra. Muky. 

50) V Budyáíně, opět nákladem dra. E. Muky. 

Slovanský Přehled IX. 1907, C. 6. IQ 



1 



242 



Adolf Černý: 



I: 



Příznačný pro knihu i pro básníka jest prolog, jímž Cišinski jaksi- 
koná revisi svého života. Tvrdý byl k nému život, vlna vrhla na cizí 
břeh jej, který planul pro srbské štéstí a toužil působiti na rodné půdé: 
že se málo naučil poklonám a docela ne lichocení, nemel v živote 
štěstí. Ale po dlouhém utrpení dobyl si návratu domů — do Tuskula, 
i odhání chmurné vzpomínky, nebof práce, jest ješté mnoho ! 

Nálady, jejichž nejplnějším výrazem v dosavadní tvorbé jeho byla 
sbírka »Přiroda a wutroba*, vracejí se zase v prvém oddílu jubilejní 
knihy (>W síódkich ktiwilach«), ale ještě pročišténéjší, projasněnéjší a 
vyrovnanější. Vane z nich úplný klid prosté, tiché přírody lužického 
kraje, štěstí probouzejícího se jara, rozkoš letního dne, spokojenost žní 
a radost vánoc. Básně: »K jutrovnej nocy«, rozkošně zachycující naiv- 
nost lidového pojímání nebes a přírody, > Tužné poídnjo«, >WěCny po- 
koj*, cyklus »W Lipju« ^^) aj. přímo oddychují štěstím, mírem a usmí> 
řením. Toto smírné, slunné, pokojné nazírání na vše, na přírodu, na 
život i konec jeho, dobře můžeme charakterisovati básní »Hdyž wulroba 
so dowupali . . .«, ne sice nové myšlenkou, ale milé provedením: 

Až srdce dohoří. 

Když za hory, smrt v tichých zracích, 
spát unavené slunce* šlo, 
zřím záři lehkých na oblacích, 
již v umírání vydechlo. 

Jak rfiže kdesi v jižním kraji, 

tak planou, boří oblaky. 

tak zkvétají a odkvětají 

v nich skvoucích barev zázraky. 

Dost nadívat se nelze ani 
na rQžové ty zahrady . . . 
A náhle v duši vzniká přání, 
když stín paď teskné nálady: 

Až dohoří mé srdce v klidu 
a zmizí navždy pod zemí — 
plát chtěl bych ještě svému lidu 
červánkovými růžemi! 

Druhý oddíl, »Duch a svět«, formou vrací se ke » Knize sonetů < 
a myšlenkovým obsahem ke knihám »Ze živo ta «, »Orlí perutí*, dílem 
i k » Srbským zvukům*. Opět pádně zastihuje lidské zvrácenosti a špat- 
nosti, spojené se žízní a honbou po kariéře — a staví proti nim praydu 
a ryzost povahy, A zase v hrsti sonetů staví Srbům na oči ctnosti a 
povinnosti vlastenecké, hanebnost odpadlictví a hříšnost i pouhé vlaste- 
necké vlažnosti neb frázo vitého vlastenčení bez skutků. Pryč s prázdnýnu 
klamným mudrováním, jest nutno pracovati, jako pracuje sedlák na své 
roli ; kdo chce Srbstvo zachovati, ale nechce pro ně malíčkem hnouti. 



"^) Jutry, jutrowny — velikonoce, velikonoční; tužný — dusný; Lipjo — 
úilolíčko od Kukowa ke Swinjarni, v němž uprostřed leží klášter MariiiUL 
Hvězda. Překlad básně >Wěčny pokoje viz ve > Výboru básní« str. 5*<. 



J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 243 

neni Srb: kdo chce Srbstvo pozvednouti, musí skutečnou prací se o to 
prjčiriovati, neboť život jest — positivní práce !^^) 

Po tomto oddílu více objektivním následuje subjektivnější oddíl 
»Tuskulumt. Zevnéjší stránkou přimyká se k » Formám*, podávaje kruh 
se^n, vnitfni? pojí se k prvnímu oddílu knihy. >Domů, domů, udý- 
chaná duše.c volá básník v prvním verši — a z celého cyklu dýše 
mír* jejž pije uštvaná duše jeho plnými doušky z rodného kraje. Ale 
ani v técliío intimních chvílích, v nichž přijímá od své rodné zemé 
léčivý nápoj, nezapomíná svého poslání. Nemůže zapomenouti — byl 
by nevdť^íníkein. Vždyť zde před ním leží jeho rodný kraj s tichými 
dědinami, vždyf odtud sám vyšel z pod slaméné střechy. A tak v pří- 
rodních a inliinních náladách stále a stále se myšlenkou vrací k svému 
kraji a lidu. Nad hrady cení domácí chaty, v nichž stál po staletí a 
dosud slojí olt:iř srbské lásky, kde srbský duch skrýval se za bouří a 
nyní na stráiti stojí, aby cizí nemohl přes práh. Zde modlí se pod kří- 
žem, aby lid jeho vytrval v téžkostech, aby mohl zazpívati radostné 
allekija ] Zde zpívá píseň radosti, vida srbské žence, zlaté jádro srbského 
lidu. Zde, vzdálen svéta, blízek přírodé a tém, kdož jsou v ní šťastni, 
poznal, že ke Stéstí třeba » odpustiti všem a zapomenouti všeho, co sní 
o pomst*?.* ^^) 

Ke knize »Krev a kraj* vrací se následující oddíl »W stopách ča- 
iícw-í, řada ballad z všeobecných díjin lidstva, z déjin lužickosrbských 
i ž národních povésti. V balladé >Karel (Veliký) káže Srbům* (str. 111.) 
nHbvl vrchu básník, milovný pravdy, nad knézem církve, která prohlásila 
ZíJ světce nejvt^tšího vraha Polabského Slovanstva, panstvílačného pa- 
uavoíka, který proti evangeliu šířil víru Kristovu mečem a ohném, vraž- 
dou a krví. Zajatí Srbové, jež přemlouvá, aby se dali pokřtili, odpovídají 
m\i nebojácní?^ 

•Štěstí, mír nám káže slovo tvé, 
za tebou však — stopy krvavé. 

Ruku, jež je bila, lížou psi — 
my jsme čestní lidé srbských vsí! 

Srb má tvrdou leb a pevný hřbet, 
král a pop z nás nenadělá sket . . . 

Můžeš, králi, v prach nás pokořit, 
nikdy nebudeš nás krví křtít! 

Ano, našich luk vás vábí skot, 
našich polí zlatý, těžký plod . . .« 



^) Sir. G7. — Vedle těch nabádavých sonetu, plných pokrokových my- 
Ilenefc, divní^ působí na př. sonet >Kraloswěrnosč« (str. 6'i.), jemuž po- 
dobné najdou ^^i i v předešlých knihách a jehož by náš pokrokový člověk 
nepochopil. Ale u Čišinského lze jej vysvětliti z lužických poměru. Cišinski 
jest v riěni a v podobných básních (na př. »Serbske prawo* ve sbírce >Wysk 
1 stysk«, 11.) prostě synem své země, svého lidu, své společnosti. 

53) >W samoče* str. 96. 



1 



244 Adolf Cerny: J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 



A Karel, necítě se zlostí, volá na ta slova zuřivě: 

> Padne, chámi, vaše hlava tupá — 
moc a svolení mám od biskupa! . . .« 

Nastalo vraždéní, na zabíjené Slovany psi poštváni — a 

>Kn5ží pěli žalmy, litanie, 
zbožných hymnů, pěli melodie . . .< 

Slyšeti zde jaksi ohlas dramatu »Na Hrodžišcu*. A tak uzavírá Čišinski 
dosavadní svou činnost v knize »Za cichim« jakousi přehlídkou celého 
dosavadního díla, přebíhaje ješté jednou po jeho klávesnici od tónů nej- 
hlubších k nejvyšším v plné harmonii. Rozkoší jest Čísti ušlechtilé ty 
sloky krásného jazyka i formy, krásného, vyrovnaného názoru světového. 

Kam se nyní obrátí svérázný tento talent? Tof otázka, která bez- 
děky přichází na mysl po přehlédnutí dosavadního jeho díla. Sklon 
k lidu, ke kořenu národního života srbského jest nepochybný. Pro svoji 
lyriku a drobnou epiku Čišinski již mnoho vyvážil ze srbské duše a srb- 
ského života. Ale vrátí-li se ještě k široké epice, o kterou se pokusil 
na poěátku své literární dráhy? Napíše-li nějaké vělSÍ národní epos. 
v němž by zachytil celý tok národního života s tichým kouzlem srbské 
vsi i celou velikost zápasů a snah uvědomělých vrstev o zachránénť 
srbského ostrůvku? Těžko pověděti. Z dosavadní činnosti básníkovy nic 
na to nepoukazuje, než právě mladistvý pokus >Na\voženja«. Jinak celou 
svojí touhou jest Čišinski vyslovený lyrik — ale »Nawoženja« naznačuje, 
že není nemožno, aby se básník na výši svého rozvoje obrátil i k věl>í 
epice, která by teprve upevnila jeho místo v poesii světové. 

A ještě jedna otázka přirozeně se dere na rty: jaký vliv na sou- 
časné básnictví lužické měl básník, jehož dílo značí vrchol dosavadní 
lužickosrbské poesie vůbec? 

Ani na tuto otázku nemůžeme dáti odpověď positivní a uspokojivou. 
Uvidíme to z přehledu novější poesie hornolužické.***) (Dokonč.) 



^) Doplňkem ještě některé životopisné poznámky. Za doby svých studií 
v Praze seznámil se Bart i s některými tehdejšími mladšími literáty českými, 
zejména z kruhu časopisu »Ruchu«: s Fr. Chalupou, Fr. Kvapilem a j. Psal 
i do českých listů o vécech lužických, zvláště připomínám pěkný Článek 
>Národní snahy studentstva lužicko-srbského«, uveřejněný v >Ru- 
chu« r. 1881. Za studentských let redigoval »Lípu Srbskou* (r. III.— V.) velmi 
čiperně a tak, že to vzbuzovalo pohoršení u starších, kteří se nedovedli po- 
vznésti na tak povýšené stanovisko jako Smoleř, jenž sám >Lípu< svým ná- 
kladem vydával a podpisoval jako zodpovědný redaktor. (Srov. můj článek 
>Sto let lužického časopisectva* v Květech 1899, str. 294.) »Lípa€ plna jest 
příspěvků Bártových, nejen veršovaných, ale i prosaických, belletristických 
i různých studil, referátů a pod. Z nich dosud podržely cenu nedokončené 
»Stawizny serbskeho studentstwa* (V., str. 42, 50, 57). Svrchovaně zajímavé 
a pro povahu Bártovu charakteristické jsou mnohé jeho články časové, v nichž 
ozývají se již myšlenky budoucího autora >Srbských zvuků«, knih •Vlaste- 
neckým jásotem*, »Wysk a stysk< a j. Uvádím zde zejména jeho >Swje- 
džeúsku rěč na pjatej híownej skhadžowancy serbskeje studo- 
waceje mřodosče< (III., 89.), >Myslički wo wulkim serbskim spě- 
wanskim swjedženju* (v říjnu 1879; IV., 5.), »Swjedžeilsku rěč na 
šěstej hř. skhadžowancy* (IV., 65.). Čtouce plamenné tyto řeči a myšlenky 



r^ 



Uros Boor: O dolnozemských Slovácích. 245 




UROS BOOR: 

O dolnozemských Slovácích. 

(O dolnozemských Slovákoch.) 

Ach Bože Otče nebeský, 
pohleď na těžké útisky 
krajiny naší Uherské, 
v kleré samá zlost panuje, 
loupež, mord, zradství se kuje, 
i jiné kousky lotrovské. 
Jerem. Lednický v Tranovského Cithaře Sanctorum. 



í 



n 



»Koho chce Bóh trestaf, odobere mu rozum*. Pravdivost tohoto .-i 

slovenského príslovia ukazuje sa právě na maďarských politikech a vlá- A 

dach, ktoré ešte vždy blúznia o maďarskej štátnej idei. Tejto prináša sa 
v obef všetko, tak že sa zdá, že nechybí nám v Uhorsku nič viac, než 

mladistvého Bárta, dovedeme si představiti, jak působí nyní na lid jeho živé 
slovo, jímž k němu od svého návratu do vlasti při každé vhodné příležitosti 
ohnivě promlouvá. >Lipa Serbska< sloučila se po pěti ročnících se starým, 
živořícím už jen >LužiČanem*. atak dala vznik novému časopisu, dosud vy- 
cházející »Lužici«. A jest zajímavo, že v posledních letech i tento list přešel 
v redakci Čišinského ^od 3. čísla, vydaného 1. října 1904). Za doby svého 
působení v Kamenici pilně překládal z české literatury, což dojista nezůstalo 
bez vlivu na jeho poesii, podobně jako studium českých básníků za dob 
studentských. Tak nacházíme v ročnících >Lužice« (18^9—190)) zejména velmi 
četné překlady z Vrchlického, dále ze Sv. Čecha, Jana Nerudy, A. Heyduka, 
B. Mayera a J. Rokyty. — V posledních letech napsal dvě rozpravy o lužické 
literatuře k poučení ciziny, které ovšem nečiní nároku na vědeckost a úpl- 
nost. První vyšla německy pod pseudonymem /. B. Kiikowski v I. svaz. 
>Sborniku po slavjanověděniju«, vydávaném petrohradskou Akademií Nauk, 
a také ve zvi. otisku: »Die Litteraturder LausitzerSerben zu Anfang 
des XX. Jahrhundertsf, Petrohrad 1901. fStr. 21. s přídavkem ukázek básní 
Čišinského na str. 22—29.) Druhá v srbském překlade vytištěna v >Letopisu , .-í 

Matice Srpske< a z něho v otisku: JaKyó Bapx-IíiiniHHCRii, »Pa3B0J JiHTepaxype ^,1 

.TlyMCHHKHX Cp6a ca oco5hthm oósnpoM Ha i^eiio c&^&uiibe CTflibe<. Nový Sad, ^;:? 

1905. — O Čišinském psal jsem v Ottově Slovníku Naučném pod heslem |j 

Bart, kde také jsem načrtl stručnou jeho charakteristiku, na níž dosud mohu -J 

trvati; v Lumíru 1888, str. 252., dále tamtéž r. J899 v studii »0 nynější lu- ^ 

žícké literatuře*, která později přešla do knížky »Různé listy o Lužici* (Matice li 

Lidu 1894), ve Světozoru 1893, str. 574., ve Zlaté Praze IHOO, str. 576., ve .^' 

Slov. Přehledu ve výročních přehledech luž. srb. literatury a j.; první obšír- .,fi 

néjší studie o Čišinském vůbec jest v mém » Výboru básní* (vydaném v březnu s- 

1908). — V lužické literatuře (kromě citovaného Mukova úvodu k >Srbským í\ 

zvukům*) jest krátký životopisek v >Lužici< 1898, strana 34, delší vzpo- 
mínka od M. Andrického v témž listě 1900, strana 86., nejnověji pak od 
téhož spisovatele obšírnější rozprava > Jakub Oišinski* v 2. seš. »Casopisu , ' 

Mačicy Serbskeje* za r. 1906 (vydaném v lednu 1907). Vyšla též ve zvi. 
otisku jako 4. číslo sbírky »Serbska ludowa knihownja*. — V chorvatské 
literatuře psával o Čišinském Jos. Milakovié v zaniklé >Nadě«, nejnověji pak 
uveřejnil v »Savremeniku« (list. 1906) pěknou studii >Jakub Bart-Cišinski«. 
Přeložil zdařile i řadu jeho básní. — V polské literatuře nejnověji věnoval 
Cišinskému jubilejní článek Henryk Ulaszyn v měsíčníku »Šwiat Síowiaťiski* 
(pros. 1906); vydal jej také ve zvi. otisku: > Jakub Ciszyilski, poeta íužycki* 
(K.rakov). V dřívějších dobách psávala o Čišinském horlivě Melanja Parczew- 
ska, která i mnoho a výstižně z něho překládala. Psal o něm i bratr jeji, 
Alfons Parczewski, jeden z nejlepších znalců a přátel Lužice. 



1 



246 Uro§ Boor: 



maďarská štátna idea za živa — a potom přídě už len královstvo ne- 
beské. Ale chyba by bola len v tom, že maďarská štátna idea (madfar- 
ská jednorečoYOsC Uhorska, maďarská hegemonia v Uhorsku) — kríva na 
obe nohy. Dusia sice surovou rukou každý plamienok našeho národného 
života, maďarisujú všetko — a výsledky? V srdci Maďarstva, v jejich 
»Nagy magyar alfoldu« (= velká maďarská Dolná zem, okřídlený a 
pyšný názov velkej nižiny uhorskej) jestvujú kromě srbských, rumun- 
ských a německých osad silné slovenské kolonie, ktoré mohutnejú kaž- 
dým dňom. 



Dolnozemské slovenské osady nie sú staršie od 200 rokov. Vzni- 
kaly róznym spósobom. Zakládali ích uprchlíci z horných stráň, ktorí 
utékali z pod zemanského jařma, dúfajiic naisC na šíroširej Dolnej zemi 
váOšiu slobodu, lebo ti, klorí utékali před náboženským i politickým 
prenasledovaním. Tiež jednotlivé vlády a zemepáni pričiňovali sa v růz- 
ných dobách, menovite po vojnách tureckých a rákócovských o to, aby 
puslé roviny dolnouhorské za zaFudnily. 

Zemepánom i vládám záležalo v dobách prvej kolonisácie hlavně 
na pracovných silách, menej na reCi, a tak osádzali sa v južnom Uhor- 
sku rózne národnosti. Pod Jozefom ÍI., ktorý všade fedroval Nemcov, 
dosfahovalo sa do Báčky 3500 německých rodin, ale i Srbi, menovaní 
Bunjevci, zabrali v tejto stolici veliké kusy země. Potřební kolonisti 
hladaní holi tiež medzi Šlová km i zvláště vtedy, keď sa ukázala po- 
třeba hustejšie obsadiC vojenská hranicu. Boli to Slováci z pešCánskej 
stolice, ktorí založili slovenskú hraničiarsku osadu Starú Pazovu. — 
Prví kolonisti-Slováci prichodili .sem zo západných i východných stolíc 
Slovenska: zo západných katolickí Slováci (z nitranskej, prešporskej a 
Ciastočne i z komárňanskej a pešťanskej stolice) v menšej miere, z vý- 
cliodných (tekovskej, honCanskej a gemerskej), evanjelickí Slováci to 
váčšej miere a usádzali sa v BáCke , v srbských dědinách, inde buď v ru- 
munských (Naďlak;, německých, lebo samostatné. 

V Báčke (na pravom břehu Tisy) prví Slováci usadili sa na vy- 
zvanie panstva futockého (r. 1 740.) v Petrove i, Hložanoch a Ky- 
s á č i ; tieto obce boly už Srbami obývané a staly sa matkami ostatných 
slovenských obcí báčanských. 

Na favom břehu Tisy prvd slovenskú osadu založili prenasledovaní 
evanjelickí Slováci r. 1718. Zástupy Slovákov z Novohradu, Hontu, Ge- 
mera, Zvolena a Pešti, vedené kolonizátorom Túrócim, obsadily Gábu. 
Táto mohutná obec stala sa zas matkou slovenských osad po lavom 
břehu Tisy. 

Prví dolnozemskí Slováci začali žiř viac svojským životem až po 
tolerančnom ediktu (1781.), keď daná bola všetkým sloboda náboženská. 
Založené boly hněď mnohé církve evanjelické a toto je dóležitá udalosf 
v historii dolnozemských Slovákov. Girkevný život hrál a hrá až dosiai 
v živote dolnozemského Slováka velikú úlohu. Až po založení církví 
vznikly našské obce. Evanjelická cirkev má velikú zásluhu o to. 



o dolnozemských Slovácích. 2éT 

slovenských ostrovov od Honlu (39 5^0 Slov.) a Novohradu (26-9°/o 
že přišlí Slováci nevtopili sa do maďarského mora, lebo dFa jej riadu 
vo všetkých slovenských evanjelických- církvach sa československy kázá- 
valo a pri službách chrámových užívalo sa výliradne knih písaných Ce- 
skoslovenčinou (J. Tranosciova Githara Sanctorum, Biblia králická atd ). 
Knihy, ktoré užívali evanjelickí Slováci, pochádzaly váčšinou z Ciech. 
Tak nedávno dostal sa mi do rúk český překlad biblie z německého zo 
16. storočia od Jána Stránénského (prekladateF a vydavateF českých knih). 
Táto kniha přišla na Dolnú zem s evanjelickými Slovákmi, ktorí po- 
chodia z gemerskej a Honlu, kde uchýlilo sa mnoho prenasledo váných 
Čechov; a tak je pravděpodobné, že knihu tiito doniesli k nám českí 
exulanti, a přenesená súc na Dolnú zem, konala poslednú jej velikú 
missiu — udržovala národného ducha a jazyk Slovákov. — 

Katolické obce maďarčeniu vzdorovaly málo. Iste preto, že ne- 
volily si za svojich kňazov a učitefov Slovákov, jako to robily obce evan- 
jelické. že kniha nemalá na nich toho vlivu, klorý malá na Slovákov- 
evanjelikov, že neboli vystavení účinku toho živého slova, ktoré vo spó- * 
sobu duchovných kázní a cirkevných zpevov udržovalo v evanjelických 
Slovákoch stálu lásku k řeči a doneseným zvykom. 

Katolícki Slováci maďarčili sa už v troch generáciach. Tak pré- 
viedlo sa úplné pomaďarčenie obce Kupusínu v Báčke za 74 rokov. 
V tejto stolici poraaďarčily sa ďalej obce: Nemeš MiJitič, Temerín, Ve- 
provec, Parabuf, ktoré obsadili Slováci-katolíci z Trenčína (stolice). V Ade, 
kde i českí vysfahovalci bývali, všetko sa pomaďarčiio. — Zo sloven- 
ských evanjelických obcí maďarčily sa len tie, ktoré buď dostaly maďa- 
ronskú správu, lebo založené boly jako nepatrné církvičky pri veFkýoh 
maďarských mestách. (Hódmezovásárhely, Senteš, Makov.) Podivuhodné 
je, že maďarčenie ďialo sa veFmi fažko a až do dnes, keď sú tieto ko- 
lonie už ceFkom maďarské, volajú ich »lót egyházak« = slovenské cirkve. 
(A jaký vliv malá na Slovákov československá kniha, dokazuje malá epi- 
soda: V Senleši, čistomaďarském meste obznámil som sa so starcom, 
jehož rodičia holi evanjelickí Slováci. Starec sa památá, že zpievali a J 

modlievali sa za jeho mladosti v domácnosti slovensky. Ale zabudnul ~'«j 

materinskú řeč a nezachoval si nič viac, než začiatok nábožnej piesne *^ 

z Tranosciusa: »Díky Bohu vzdejme, králi nebeskému . . .«) I 

Váčšie slovenské obce obstály v boji za svoju národnost statečné. '^ 

Tak k. pr. Naďlak, ktorý jako ostrov stojí v maďarskom moři, vzdoruje -.^ 

jeho vlnám mužné už výše 100 rokov. M 

% 

* -V! 

Slováci prenikajú jádro maďarstva (kromě Srbov, Rumunov a Nem- 
cov) dvoma směry od severu k juhu. 

Slováci západní (zo záp. stolíc slovenských) vyslali svoj prúd, 
ktorý prebieha stolicu komárňanskú (o'87o Slovákov zo všetkého oby- 
vateFstva), ostrihomskú (8*5 ^o Slov.) a vniká až k Budapešti. Slovenské 
osady obkFučujú kruhom samo hlavné uiesto. ktoré má H*5\ sloven- 
ského obyvateFstva, váčšinou robotný Fud. K Pešti tiahne sa tiež věnec 




í> 



1 



248 Uros Boor: 



Slov.). Od Pešti počíná sa »Dolná zem*. Hněď při Pešti vykvilajú 
prvé slovenské dolnozemské osady: Kerestúr, založený Rusmi, a Ečer, 
Szt. Péteri, Bíň a Piliš. Prúd slovenských osad tiahne sa medzi Duna- 
jom a Tisou a minúc slovenské dedinky na Dunaji M. Apostag a Du- 
naeďházu vniká do Báčky {4í'7^/q Slov.) a Sriemu.*) 

Východné stolice slovenské vyslaly prúd od Košic a Nov, 
Města Saryšského, ktorý zabieha do stolice biharskej (1*3 Yo Slov.) a si- 
láďskej (l'4®/(j Slov,), tvoří při Miškovci viičšiu skupina osad a vniknúc 
na Dolnú zem v stolici békéšskej, kriesi na lavej sírane Tisy četné slo- 
venské kolonie. Skupinu najsevernejších osad slovenských z tejto strany 
řJ: Tisy tvoří ostrov sarvašský, potom čabianský, slovensko-komlóšský, a 

li- vCanáde ostrov nadlacký. Prúd osad zavadiac o stolicu aradskú (l*6"/o 

^ Slov.) vniká do Torontálu, kde vytvoří 4 mocné slovenské osady a spo- 

p; ' juje sa vo Srieme Starou Pazovou s prúdom západným.**) 

^ Tieto dva prúdy slovenských osad sú stTpy v maďarskom moři, 

E; ktoré keď sa zosilnia, opevnia, keď dá sa im široký a mohutný základ. 

^ ponesli mosty, ktoré preklenúc maďarský svět, budií spojovat Slovanov 

^;- západných s južnými. 

^/ Naskytuje sa však otázka, či tieto stTpy nie sú už teraz slabé. Ci 

dolnozemskí Slováci dostatočne sú mocní zo stanoviska národného a 
hospodářského. « 4^ 



f . *) Na př. ve stol. pešC-pilišské jsou tylo obce s většinou slovenskou: 

í; Šári (1705 SI., t. j. 65" o\ Dunaeďháza (1926 SI.. 94%), Kerepeš (78U SL, 67%). 

K Malá Tarča (Kištarča, 713 SI., 88%), Tarča (720 SL, 80%), Biu (745 SL, 67%) 

r. Ečer (962 SL, 85%), Péleri (1053 SL, a5%), Piliš (2:384 SL, 517j» Sántó (Piliš-' 

ř sántó, 1356 SL, 867o>, Sv. Kříž (964 SL, 917o), Sentlásló (646 SL, 920/o), Co- 

IC mád (624 SL, 75-5%), Pišpek (755 SL, 55%), Bofany (347 SL, 67%), Nová 

5: Ves (Váckišujfalu, 250 SL, 617o>. 2;id (487 SÍ., iy'6%). — Ve stol. báčské: 

I Selenča (8100 SL, 95%,), LaliC (1271 SL, SOo/q), Pivnica (2S71 SL. 57%), Hlo- 

í žany (2597 SL, 94%), Kysáč (3ii5i SL, d2%\ Kulpín (1848 SL, bS%), Pelrovcc 

^. (7491 SL, 95%). — Ve Šrému: město Stará Pazová je skoro čistě slovenské 

•\ ^6678 ob., 5018 SL, 75%\ Red. 

^ **) Ve stolici békešské, která má vfibec 2S% (64.467) SlovákS, mají 

t . slovenskou většinu tato města: VeL Caha (27.488 íáL, 73%), Slov. Komlóš 

> (9050 SL, 87%), Sarvaš (17.771 SL, 68%). — Ve stol. aradské: Medešedháza 

ří (1784' SL, 60^Vo). — Ve stóL čanádské má skoro. polovici Slováků Slovenský 

f^ Bánhedeš (2800 SL, 49%), většinu slovenskou mají Végheďháza (772 SL, 55%). 

;/ Albert (1175 SL, 957o), Ambrózka (978 SL, 94%), Pitvaroš (2699 SL, 88%), 

Nadlak (7424 SL, 64%,). — Ve stol. torontálské: Šándor (735 SL, 77^ o)- 

v Kovačica (4141 SL, 91%), Padiná (4090 SL, 94%), Slov. Aradác (2222 SL. 

^i%)- — Ve stolici temešské má Temešvukovár skoro polovici Slováků 

(.577 SL, 487o). — Podrobnou statistiku viz v »Národopisné mapě uherských 

Slováků* od L. Niederle, str. 108-120. Red, 

Dolnozemskí Slováci dfa úradnej statistiky r. 1900: 

r Stolice záp. prúdu: Stolice v ý ch. prúdu: 

HL mosto BudapešC . . . 25.168 SL StoL békéšská 64.467 

Stol. Pešť-Piliš 33.365 * » aradská 5.600 

> Báč-Bodrog .... 30.068 » » čanádská 17.274 

Xový Sad 1.480 » > torontálská 14.969 

Sriem ^ 1L330^ > > temešská .... . . 2.977 

101.il 1 SL 105.287 

Dolnozemských Slovákov koncom r. 1900 bolo 206.698. 



r 



A. I. Jacimirskij : Ruská literatura r. 1906. 



249 



Vtedy, keď prví Slováci osádzali sa na Dolnej zemi, otázky národ- 
nostně) ešte nebolo. Náboženstvo zaujímalo prvé miesto — zuřily nábo- 
ženské boje. 

Prvé intensí vnejšie znaky národného života dolnozemských 
Slovákov objavujú sa v}'stúpením Štúrovým. J. KoUár a zvláště P. J. Ša- 
fárik, klorý jako professor poetiky na sřbskom gymnasiume v Novom 
Sade tu sbieral po srbských monastýroch data k svojim světovým prá- 
cam, — zanechali v národnom živote mohutný dojem. Pod predsed- 
níctvom Šafárikovým založený bol na Dolnej zemi i ^Slovenský li- 
lerárny spolok«, ktorý sa však v revolúcii (roku 1848 — 9.) roz- 
padnul 

Boje v búrlivých rokoch revolúcie odohraly sa tu len medzi Ru- 
manmi a Srbmi z jednej strany — Maďarmi z druhej a to s veFkou 
zurivosfou. Neprebudené slovenské obce zostaly tiché až na nepatrný 
počet (St. Pazova, Kysáč, Kulpín.) Slováci jako národ vóbec mieřumi- 
lovný. nebúrili sa, samostatné jako revolucionáři nevystúpili, ale pres to 
bojovalo ich mnoho čo donútených gardistov po boku Maďarov. Neni sa 
potom čo divif, že Srbi chovali sa proti nim nepriatefsky a v Silbáši 
vyk)TiožiIi mnoho Slovákov. 

Prebudení jednotlivci bojovali po boku národností. Boli to bojov- 
nější Slováci z vojenskej hranice, Kulpína a Kysáča, z ktorých mnohí 
zostali na bojisku. 

Po búrnych rokoch revolúcie národný život omedzil sa na diva- 
delně zábavy, přednášky, sbierky na Maticu a slovenské gymnasia, vo- 
lebné agitácie, ktoré tiež z času na čas rozprúdily národného ducha. — 
V^ofby v minulých časoch malý len raz prajný pre nás výsledok, vtedy, 
keď r. 1869. v kulpínskom volebnom okrese zvolený bol ViHam Pau- 
Itny-Tóth za krajinského poslanca. Pozdejšie vystúpivší Dr. Michal Mu- 
droň přepadnul dFa známého uijj^lff^íř^ítfiy4m|ho poriudku. 

Až do nedávná dolriozeiSí^i, \^(ttí}í#í^^ moc váčšiu slobodu 

vo veciach národných jako.^r^^, imi^nitllf)^ Na nich za- 

húdalo sa, a zatiaf ro na/li0]i^^^^ra^!i^;t^^^ každé slovenské 
slovo, maďarčiace vldiiy j#ri^y^^Jmjzenisl« neviděly. Boly 

sice tiež menšie proháňkl ti«r^ V^PM^f ^^^ páchanými na 

hornouhorských Slovakoťll \^i '^íuov}r:^T ^m jSitád právě táto zá- 
badlivosC vlád bola príi^in^íu l^(í?^i iiaf^m^ un Dolnej zemi ne- 

kráčal krokom ráznejším. ^^Ii4{^j. ^^tím^ i nepriatelia po- 

kládali dolnozemských SlovLlkoV^žhíťk-l^^pi^^ národ na vždy. 

^ — _ --^'^ (Dokonč.) 

A. I. JACIMIRSKIJ: 



Ruská literatura r. 1906. 

IV. 



(Dokončení.) 



Tytéž politické události obrážejí se ve mnohých belletrislických a 
dramatických pracích. 

Jako protějšek k » Souboji « A. Kuprina můžeme uvésti nevelikou 
povídku >M ach a on* od A. Fedorova (»Mir Božij<). V šantáné na 



25(> A. I. Jacimirskij : 



břehu moře, kde na rejde stojí vzbouřený válečný koráb, sedí u slolu 
důstojník s francouzskou tanečnicí. Pravé skončila feerícký » tanec Ma- 
chaonův«. Cizinka smutná chápe, že na rejde se déje néco hrozného, 
instinklivné poznává, že teče néčí krev v téže chvíli, co oni klidné ho- 
dují a jsou žádostiví vášné. Po chvílích zaznívají i sem dovnitř salT}'. 
Tanečnice táže se důstojníka:' kdo a proč se vzbouřil? Důstojník cy- 
nicky mluví o »davu všeliké holoty* a o » židovských poštévačích*. 

» Avšak nelze přec stříleli do občanů zato, že se shlukli?* —ne- 
chápe cizinka. 

»ObčanůI Občanů!* — pohrdlivé odpovídá důstojník. »V Rusku 
není občanů. To nejsou občané, nýbrž luza . . .« 

Takoví jsou vojáci za doby míru. Jací jsou ve válce? Nečinl-li se 
oni sami davem, pouze davem vždy, kdykoli se lidský život cení lacino? 
Povídka Koval SKÉHO: >Žizň — mgnovenije* (Život — okamžik, 
»Mir Božij«) podává psychologii mladého kapitána Šelonského na pozadí 
poloopilého důstojnického »davu«. Je ve válce. Všecky dojmy se u ného 
smísily: neustálá střelba pušek, nevinná vyražení vojáků, čekajících na 
smrt, cynická dobrodružství jeho soudruhů s milosrdnými sestrami, ha- 
zardní hry v karty, smés krve a penéz . . . Šalonskij sedí v baráku a 
bolestně pomýšlí na okamžik, který může zničiti tento barák, kde se 
»baví« důstojníci, a nervosné sleduje let granátů. Jeden přeletél, druhý 
nedoletél . . . Náhle padá granát do samého baráka ... Po léch, kteří 
pravé zpívali a smáli se, nezůstává stopy — a plukovní knéz bledými 
rty šepce nad hromadou nových mrtvol: > Hospodine, přijmi je v krá- 
lovství Své , . .< 

Ano, lidský život cení se velmi nízko — véru, že více jej cení li, 
kterým se v officielní raluvé říká vrahové. V Serafimovičové povídce 
»Dým« líčí se schůze délníků u zámečníka Vasilije, chystajících se 
k ozbrojenému povstání. Hovoří o volnosti, o boji; objevují se néjad 
intelligentní lidé v dělnických šatech — agitátoři. Žena zámečníkova, 
Marie, nechápe jejich řečí, hned se čelios bojí, hned očekává cosi krás- 
ného. Ponenáhlu počíná chápati. Chápe, že »exploatace« znamená — 
páni týrají ; že » dodatečná hodnota* znamená — páni dobře jedí. dobře 
pijí místo ní s mužem, mísLo jejích détí. »I vidéla vše dvojnásob: vJe 
bylo jí staré a známé, vše uchvacovalo ostrotou novoty a přinášelo zá- 
rodek muky a záhuby. Ona pozorné poslouchala, když tmavou svétniťí 
znél temný hluk hlasů, s tajnou radostí a nadéjí, že se zméní život, že 
ješté v mlze a nejasné přicházejí jasné dni jakéhosi nového života, ne- 
známého, ale radostného, lehkého a spravedlivého.* 

Zvédévši jednou od sousedek o zatčení v známé rodiné, pravila 
muži, když se soudruzi v noci rozešli: »Vasjo, jen abychom se nedožili 
neštéstí . . . Mikuliše prý sebrali muže i brati-a, můj Bože! . , . Cetníci 
prý přišli, všecko zobraceli, peřiny rozpárali . . .« 

Vasilij zlostné se obrátil ke zdi, chvíli mlčky poležel, potom spéšué 
se zvedl na loži: »Ty tomu rozumíš . . . Oni jsou naši dobrodinci — 
tedy jak . . .?« 

V hlavní scéné povídky přichází jeden z délníků k Marii pro ho- 
tové bomby. Její muž jest už s délníky na barrikádách. Je povstání. 



r 



Ruská literatura r. 1906, 251 



I 



Marie ví, čeho třeba poslu, ale nemůže bomb nalézti — tu náhle s úža- 
sem spozoruje, že s lesklými pouzdry (hotovými bombami) hrají si její 
malé déti. — 

Z povídek, věnovaných otázce židovské, zasluhuje pozornosti »Ro- 
kovoj vopros* (Osudná otázka) T. Lknina (»Russkaja Mysl'*). Úřed- 
níci jakési banky všickni jsou více méně antisemity. »Židovstvo<, praví , 
jeden z nich, Grušinskij, »jest náš nepřítel, nebezpečný zejména v tom •! 
sméru, že vytvořuje chladný, bezzásadný internacionalismus, rozežírající 
vlastenecké cíténí. Pro žida, bohužel, je takový stav vécí dokonce vý- 
hodný, ale pro nás jest záhubou všeho ruského, tisíciletého ruského. <c 
Jiní vyslovují se určitéji, ovšem jen když mezi nimi není ředitele banky, ^ 
p. Arnsteina. Tak mluvívá i starší účetní Boris Bobylev. Ředitel o tom .l^j 
ví, a nabízeje při odchodu do pense Bobylevu svoje místo, praví: »Zá- , -i^ 
roveři mám k vám prosbu. V našem bankovním oddélení jsou mezi . 'i*,* 
úřednictvem i jednotlivci původu židovského. Jest mi znám váš . . . po- 
nékud nepřátelský vztah k židům, ale předné jsou to theorie ; za druhé ^^ 
pak vás sám od sebe prosím, abyste na památku nevelikých služeb, 
které jsem vám kdysi prokázal, neobracel tuto theorii v praxi. « Bobylev 
přijal nabídku i prosbu. Od téch dob minulo nékolik let. Tu seznamuje 
se s mladou židovkou, Emmou Avrichovou, dívkou nadanou, bystrou, 
čistou duší ; hrála v orchestru v šantáně. Bobylevu se velmi zalíbila, 
počal za ní choditi — a chození bylo by asi skončilo tak » přirozené*, 
jako obyčejné bývá v zákulisním bláté. kdyby nebylo náhody. Jednou, 
když u ní Bobylev sedel pozdé v npci, spatřil ženskou podobiznu — 
podobiznu její matky. S ní Bobylev za studentských dob žil tři léta. Na- 
rodila se jim dceruška — ale od téch dob jaksi docela zapomnél na 
mladistvé nadšení. 

»Ano, on matku opustil . . . kéž jest jí vynahrazeno na onom svété, 
je-li néjaký, co vytrpéla na tomto . . .«, pravila Emma jako pro sebe. 
»Na konec byla nešťastnou harfenistkou. Pamatuji se, když mné bylo 
šest let, jak jsem za doby zimní v dětských šatečkách s matkou hrá- 
vala — ona na harfu, já na housle — pod okny domů, kde šťastní 
sedéli v teple.* 

Bobylev se všecek zménil. Ghtčl učiniti pro svoji dceru néco do- 
brého, ale »čára osídlení* nedovoluje jí, židovce, bydleti v jejich mésté. 
S velkými obtížemi podařilo se otci náhodou nalezenou dceru dostati 
do moskevské konservatoře. V MoskVé propuká židovský » pogrom*, 
pravé když tam Bobylev přijíždí. Chce Emmu spasiti, spéchá k jejímu 
obydlí — ale na cesté padá v davu kulí vojenskou . . . Emmu vysvobo- .^ 

zuje stařec Vulf, vydržovatel orchestru, v nčmž Emma hrála, připraviv jí 
skrýši v jakési kolné. 

>Oni říkají o sobe, a nékteří z nich i myslí, že jsou křesťané,* 
praví stařec. »Hahaha . . . Oni — křesťané? Já žid nékřténý a po křtu 
netoužící, lépe znám Krista, než jejich nejlepší učitelé ! . . . Kdo z nich 
četl evangelium? Ze statisíců sotva jeden, a to ješté buď tolstovec, bud 
sektář. Ano . . . ano ... a nejen v Rusku, nýbrž ani v celé Evropé 
není křesťanství a nemůže býti . . . Jest jen pohanství se třemi hlavními 
bohy a množstvím nižších v podobě andélů a svatých — pohanství, bůh 



,1 



^ 



252 A. I. Jacimirskij: 



ví proč nazývané křesfanstvím — kdežto křesťanství není . . . Všichni 
Ihou, kdož véřívBoha! Není žádného Boha; ni židovského, ni kfesfán- 
ského, ni mohamedánského ! Kristus pravil, abych milgval ty a odpou- 
štél ÍL^n, kteří mne po celý život štvali, kteří jen co mne nyní neza- 
bili a kteří nyní zabíjejí a olupují moje rodáky . . . Slyšíš, tam venku 
na ulici? ... A já nemohu jich milovati ani jim odpouštěti, jako ne- 
mohu milovati hada, který mne uštkl, nebo vzteklého psa, který mne 
kouše.* 

Vulf křičel u vytržení, napřahuje pésti ... Na ulici opét rozlehly 
se křiky a výstřely. 

»Kde jsi, křesCanský, židovský, mohamedánský nebo jiný Bože? 
Slyšíš, co se zde déje ná ulici? Kde se skrýváš? Aha, nemůžeš nic 
pořídit se svou čeládkou! A proto té není třeba — jsi v přírodé zby- 
tečný . . .« 

Jinak řeší touž osudnou otázku divoké déti poušté. Povídka S. Kon- 
DURUšKiNA »Rubež pustyni« (Hranice poušté) odehrává se v roviné 
Damašské na pokraji Syrské poušté. Beduini se znesvářili, stala se vražda, 
a Evropané — turisté s archimandritem Nikolajem — jsou svédky ori- 
ginálního smíření »divochů«. 

»Mezi vámÍ€, pravil abuna*) v paláci šejkově, »slavným plemenem 
Rualů, a vesnicí Atejbe jest nepřátelství. Proč to? Minulého nevrátíš, 
mrtvého nevzkřísíš. V zlobé povstah mohamedáni i křestané. Ale náš 
i váš svatý zákon učí lidi dobru. Hle, mohamedáni i křestané vesnice 
Atejbe přišli k vám s dobrem, s mírem ... Co na to odpovíte?* 

Beduini mlčeli, sklonivše hlavy. Konečné šejk beduinů se otázal: 

»Ceho od nás žádáš, pope?* 

» Žádám, abyste se vy, plémé Rualů, smířili s obyvateli Atejbe. Go 
z toho dobrého, jestliže kdokoliv z vás zabije jednoho z obyvatelů Atejbe 
a li zabijí vašeho? Není to dobré, smiřte se.€ 

» Nemůžeme; krev toho vyžaduje.* 

»Nuže, zabijte mne*, opét a opčt pravil abuna, >jen se smiřte! At 
se neprolévá krev nevinných. Já ponesu trest.* 

Šejk beduinský zastavil abunu a tiše řekl: 

»Počkej, pope! Rozmyslíme se. Nevinných zabíjeti nechceme — ale 
však vy sami jste neukázali vinníka . . .< 

»V srdcích vašich není zla. Ale šajtan (ďábel) jest pramenem zla. 
ponévadž jest ve vás a mezi vámi . . .« 

Beduini nechápali tohoto otrockého náboženského dogmatu, že pra- 
menem zla jest šajtan. Svobodní, silní lidé védéli, že pramenem zla jest 
sám človék. 1 vystupuje beduin, který si nikterak nepřeje smířiti se 
s myšlenkou o odpušténí. 

• Tlacháš, pope!* praví. »Nelze utěšovati beduina, když byl zabit 
jeho bratr — beduin ! Krve vodou nesmyješ. To vy jste zvykli, aby vás 
bili a zabíjeli jako ovce. My nemůžeme odpouštěti vrahům našich 
bratří! . . . Kdo jste vy?« obrátil se ke svým. » Beduini nebo otroci kni- 



*) Název kněží a mnichů u syrských křesťanů. Red. 



r 



Ruská literatura r. 1.906. 253* 



'^i 



tých Turků? Kdo zabil našeho Ghabiba? Svobodný beduín v boji nebo 
otrok — fellah? Pochopte, pomyslete: fellah zabil beduína.* 

Abuna přesvědčuje matku zavražděného, že nijakélio prospěchu 
z toho míti nebude, jestliže odejmou syna jiné matce — as t«}mi slovy 
přivádí doprostřed tlupy vraha. Beduini vyskoCili, stařena prudce odstou- 
pila a počala proklínati. Ale vrah náhle se vrhl k její vyschlé hrudi, 
vrlil se vousatýma rtoma k ušpiněnému prsu a počal ssáti jako dítě. 
Tímto přilnutím k prsu odňal vrah ženě všecku sílu zloby. VždyC tak 
kdysi ssál z tohoto prsu mládenec, její rozkošný syn ! . . . A ona v lé 
době tiskla jej k svému srdci . . . Jaká to mučivě milá vzpomínka! 
A hle, nyní z téhož prsu ssaje velký, vousatý člověk, vrah jejího roz- 
košného syna, její nejhorší nepřítel! Lehlá její prs vousy a směšné 
mlaská, právě jako dítě .• . . Ňe, on už není nepřítelem! Ssaje z týchž 
prsou, z nichž ssál její rozkošný syn; stal se jejím rodným . . . Žena 
lilasittí zaplakala. Mnozí z přítomných také oslzeli. Přinesli nůžky, na 
šíji vrahovu vložili bílé plátno, a šejk beduínů přistřihl mu vlasy i bradu 
na znamení míru a radosti. € — Ale přítomní synové pouště nechápali 
všeho, co se udalo, nevěřili v možnost smířerí — a jen si opakovali : 
> Otroci, otroci . . .« 

V. 

Z drobnějších belletristických a dramatických prací všimněme si 
těch, které větší neb menší měrou hledí k momentu společenskému. 

S. JuŠKEVič napsal zdařilou črtu »V gorodě« (Ve městě), kterou 
kritika staví vysoko především proto, že v ní autor dovedl zůstati sa- 
mým sebou, což jest nejvzácnější vlastnost spisovatelova. »Má vlastní 
kruh zájmů a vlastní způsob k vyjádření těchto zájmů. Juškevič užívá 
svého talentu pouze k vylíčení strádajícího, poníženého, všemi pronásle- 
dovaného židovstva, jehož život i povahu podle všeho důkladně poznal. 
On jest, abychom řekli, trpícím pěvcem židovského slzavého údolí, a 
v písni jeho zaznívá nota všelidského hoře pro ty, kteří na zemi stejně 
hladoví, jimž je zde stejné chladno a nevlídno. Jeho povídek nelze čísti 
bez pocitu silného zamrazení, probíhajícího sidcem.« Nicméně stojí ". 

drama Juškevičovo mnohem níže, než jeho povídky. Divadelním účin- ij 

kem jest »V gorodě« jaksi slabší, než jeho »Cužaja« a »Golod«. Látka -i 

nové práce jest velmi prostá. Rodina kdysi nežila v nouzi, ale pone- ^ 

náhlu počala upadati, až došlo k tomu, že jest vydržována » prací* starší J 

dcery. Hladová matka přiměla dceru k prostituci. Všichni jsou tím uspo- "« 

kojeni, co dcera každodenně přináší, ale nikdo neví, za jakou cenu jest 
v}'koupena tato >spokojenost<. Ale nadchází konec i této smutné spo- -y^^ 

kojenósli : dcera oznamuje, že se pocítila matkou a že nepůjde za . . . ^ 

výdělkem. Tu snaží se matka přiměti druhou dceru, aby následovala -j 

příkladu starší. Ta však, dívka silnější povahy, končí raději sebevraždou. i* 

Starší sestře narodí se synáček. Stará židovka odevzdává jej jakési sta- v; 

feně — přes protest a nářky mladé matky. A nyní opět může rodině ^ 

nastati blahobyt — neboC nyní bude moci dcera opět vydělávati ... Na • 

podkladě tohoto hrozného obrazu mluví se ohnivé řeči na adressu »ženy % 

budoucnosti*. •-* 






'JL 









254 A. I. Jacimirskij: 



1 



»Vyslaví velikou hranici a na ni položí starý život, kolem ného 
budou zpívati a tanCiti — a on shoří «, praví Ber, jeden z hrdúaů Juš- 
kevičova dramatu. - 

Vjmikajícím zjevem sluší nazvati i nové drama V. Tichonova >Na 
raspašku« — »Odhalený€ (doslovné: Rozepiatý), které slučuje živel 
skutečnosti v duchu Ostrovského s náladovostí v duchu Čechovovi^ 
Hlavní hrdina kusu, Fedor Bezpalov, je typický vydřiduch a bídák. Otec 
jeho leží ochromen mrtvicí — a Fedor vede veliké závody, rozsáhlé ob- 
chodní podniky, podvádí i podílníky, i příbuzné. Necouvá ani před za- 
pálením továrny, když se mu to zdá výhodným, ani před krádeží poslední 
|[v - vůle, k níž nutí svou bývalou milostnici, opilou Markétu. Všichni jsou 

í,\ u ného v nevolnictví, i bratr jeho Nikita, bytost ryzí. »Vy všichni usi- 

^ ^ lujete napáliti druh druha, « praví Nikita o Fedorovi, »ponévadž pracu- 

k.r jeté ne pro obecné dobro, nýbrž pro svou kapsu. Vy zabrzďujete život, 

překážíte životu jiných — jste spekulanti života! ... A hle, moje véc 
je čistá. Nač bych jej (Fedora) skrýval? Proč bych jej nemél odhalit? 
Což pravda potřebuje tajnosti?* Tím dochází k srážce obou bratří, 
ř^ zosobňujících různé principy mravnosti — a vítézem vychází Nikita. 

Takového vítězství pravdy nezná hrdina povídky S. Sergéíeva- 
Genského >Sad« (viz >Voprosy žizni<). Mladý Sevardin ukončil zemé- 
déiskou školu a odchází na ves, chléje přinésti paprsek svétla v neosví- 
cený selský lid, duševné opozdéný a hospodářsky utlačovaný. Ve vzdá- 
lené osadé nalézá úžasný obraz. Zde všichni, počínaje velkostatkářem 
millionářem až do místního popa, dovedou jen vyssávali sedláky. Ti 
jsou duchem tak pozadu, že nedovedou oceniti ani šlechetných činů 
nového »divného pána«. Jednou Sevardin chytil ve svém sade sedláka. 
>Zlodéj« očekává trest, přísný trest, snad i přímou výplatu od pána, 
ale mladý muž místo toho zkrátka se ptá zlodéje, proč krade, dovídá se, 
že mužíkova žena trápí se v porodních bolestech, pracuje snad k smrti 
— i dává mu rubl, aby zené zavolal lékaře. Takových případů bylo 
mnoho. Sevardin dlouho přemýšlí o stavu selského lidu, poznává, že 
sedláci jsou vyssáváni pavoukem-millionářem, jejž se odhodlávají zavraž- 
diti. Smysl povídky spočívá v tom, že se vrahu odpouští jeho hřích. 
1^^ »Právo pomsty dávají človéku lidé*, praví Gorkij v >Mésté žlutého 

p ďáblac. 

t Jednotlivci vždy trpí — a trpí především proto, že jsou lepší jiných. 

í\. Zvlášť zle jest v té příčiné lepším jednothvcům ze selského lidu, ve 

[- svých právech tak obmezeného. V povídce »Tišina« od A. Pogoré- 

t LOVA (»Russkoje Bogatstvo«) zachycen typ intelligentního rolníka Mere- 

y žina, povahy silné, nepokojné. Byl volostním staršinou, členem zemské 

správy, netrpél nijakých špatností, psal dopisy do novin atd. — a vý- 

; sledkerrí všeho bylo, že byl osmapadesátkrát zavřen, zaplatil řadu pokut, 

ba několikrát mu i hrozilo zmrskání. Na konec tento obránce pravdy. 

idealista Merežin byl nucen smířiti se s poméry . . . Stal se typickým 

pijákem, sám se smál dřívéjšímu svému snažení a konečné se na půdé 

občsil. — 

A tak ruští belletristé v minulém roce nebyli vůdci života, ale sami 
šli za životem, za revolucí — jedni nezůstávajíce za ní, druzí jdouce 



r 



Ruská literatura r. 1906. 255 

s ní zároveň, týmž tempem. V taktu ruské marseillaisy šel ArcvhaSev, 
který vydal druhý svazek povídek (u SkirmuntaK Hrdiny jich jsou ele- 
mentární protestanti. Autor řady statí >Revoljucija i bellelristy<, P. Pir- 
.skij (v časopise >Svoboda i Žizň«», spatřuje v hrdinovi povídky »Kro- 

V a voje pjatno« (Krvavé znamení) mnoho odvahy, mnoho mladistvosti. 

V každém človéku nékde skryt do času mlčí revolucionář. >Duše, po- 
vstává! za osobní štéstí, jest v »Buntu«. Protestující, žhavá touha po 
svobodé a radosti je v »Žené*. Bouřící se duše davu, povstání mass je 
v >Hrůze< (Užasj. V >Smrti Landové« odehrává se ohromný, ohnivý 
spor autora se samým sebou — protest myšlenky proti podání, povstání 
duše proti tradici. Vyvinutá v protestu a svrhnuvší se sebe řetězy otro- 
ctví jest duše Antonova v' povídce >V podvale*. Všude u Arcybaševa 
shledáváme se s bojovnými pudy rutinované nevraživého temperamentu.« 
Všeobecné pozorování kritikovo dochází k tomu, že u Arcybaševa vždy 
žiješ v předtuše slunce, zrovna jako na úsvite jarního dne. -Arcybašev 
jest pévcem zlepšení života, « praví dále. >0n véří v jeho rozšíření a ví- 
tézslví. Všecek na zemi, kořeny svými v ni vrostlý, trápí se myšlenkami 
o její budoucnosti a jest zamilován do svého človčka davu, tohoto sluhu 
života, kterému málo dáno a mnoho nedovoleno železnými příkazy bur- 
žoasního zákona, buržoasní morálky a méSCáckých obmezení, úzkostlivými 
ohledy a hříšnou bázlivostí. « 

V této dobč zdají se nám příliš vzdálenými básníci-modernisté — 
Bafmont, Bélyj, Sollogub, Brjusov a j. Ovšem, i oni se dali >na levo«, 
ale životní silou a mohutností mají daleko k »pévcům revoluce*. Daleko 
od života jest i nadaný Ivan Rukavi!í>nikov ve své 4. knize »Sticho- 
tvorenij* (vyd. »Sodružestvo«). Autor naříká si na své osamocení, 
na >řady pokolení bez cíle,* žijících pouze proto, aby >jednou za sto 
let narodil se moudrý, bystrý genius, syn zlatistých snéní, básník k nebi 
sméřující.* Zveličení osobnosti u Rukavišnikova má ješté daleko k re- 
voluci. On jest individualista, vznáší se nad davem, jeho tvorba jest in- 
tensivní, plná muky — ale zřídlo muky nachází Rukavišnikov v sobe, 
nikoli v jiných. 

Nemohouce zdržovati se rozborem ostatních belletristických prací, 
poukážeme aspoň na obsah posledních sborníků »Znanija«, známého 
podniku kroužku nejlepších ruských spisovatelů s Gorkým v čele. Sbor- 
níky zastupují mésíčník a mají velký úspčch. V nich — kromč dříve 
uvedených byly uveřejněny práce A. Lukjanova »Meč vragov* (Meč 
nepřátel) a >Slép€y i bezumcy* (Slepci a nerozumní), A. Serafi- 
MOvičE »Pochoronnyj marš* (Pohřební pochod), »V sem'č« (V ro- 
diné) a >Sredi noči« (Prostřed noci), L. Suleržického »Puf«, řada 
Skitalcových >Stichotvorenij«, »Ogarki< a >Lěs razgo- 
rélsja*, I. Rukavišnikova >Tri znameni* (Tři prapory), N. Tě- 
lesová >Nadziratér« a j. Konečné v samostatných knihách vyšly 
ješté tyto práce, které tvoří jakési plus v literatuře minulého roku : 
»Razskazy i pověsti* V. Dmitrijevé ; >Iz mira duši* a »Osen- 
nije večera*, básné E. Miličové ; tři svazky »Dramat« D. Aver- 
kijeva; druhý díl »Spisů< (Sočinénija) Potapenkových ; šesté vy- 
iání >S p i s ů« DosTOjEvsKÉHO ; úplné vydjíní spisů (Polnoje sobra- 



256 A. I. Jacimirskij: Ruská literatura v r. 1906. 



1 



nije so<3inénij) Cernyševského ve 2 svazcích; »Vénok«, sbírka 
básní V. Brjusova z let 1903—1905; 6. a 7. díl »Sočinénij. 
V. AvsÉjENKA; 3, svazek povídek D. Ajzmana; román z let sedmde- 
sátých »Andrej Kožuchov* S. Kkavčinského; >Svétlyja pésni* 
S. Rafaloviča; >Skvoz prizmu duši* A. Kursinského ; >Sobra- 
nije stichotvorenij dékabristov* ve 2 svazcích, vydané I. 1. 
FoMiNEM; »Porog«, neznámá dřivé báseň v prose I. S. Turgenéva 
»Polnoje sobranije sočinénij Omulevskago* (I. V. Fedorova). 
vydané redakcí P. Býkova; »Predrazsvétnyja pěsni« G. Galině : 
»Probuždenije« a jiné povídky sedláka-spisovatele Savichina (V. 
Ivanova); »Néotpravlennyja pis'ma« a jiné povídky Ščepkiné- 
KuPERNiKOVÉ; druhý svazek »Povéstí a razskazĎ* Borisa Laza- 
REVSKÉHO ; 5. svazek >Razskazů< E. Cirikova a j. 

Mnoho nového nebo aspoň nově vydaného vyšlo i v oboru literární 
historie, na př.: >0(ferki i vospominanija, publičnyja čténija. 
réči, stati i zamétki* čestného akademika A. F. Koni ; >Pamjati 
A. P. Čechova*, sborník Společnosti milovníků ruské slovesnosli 
(Obščestva Ijubitélej rossijskoj slovesnosli); »Za dvadcaf lčt«, sbírka 
článků literárních, íilosoficko-historických a j. od Bel'tova; >Iz mira 
literatur nych iskanij< od VolžskžhO; »Kni{?a otraženij« 
I. Annénského : třetí vydání monografie prof. Alekséje Veselo vského 
»Zapadnoje vlijanije v no voj russkoj literatuře* ; >*Cecbo v 
v značeniji russkago pisatélja-chudožni ka<, sborník statí, 
vydaný N. Pokrovským ; >Sočinénija« R. Sementkovského, jejichž 
1. svazek vénován jest literární historii; >Saltyko v-Ščedrin«, lite- 
rárné- společenská charakteristika čestného akademika K. K. Arseňjeva: 
»L itératurnyja epochy XIX. stolétija« od docenta I. I. Zamo- 
TiNA; >Etjudy o russkoj intélligencii« od A. Potrbsova : 
»Prorok russkoj revoljucii F. M. Dostojevskij« od Merež- 
KOVSKÉHO; »M. E. Saltykov, kak satirik, chudožnik i publi- 
cist«, sborník, vydaný N. Pokrovským ; >Kritičeskaja literatura 
o proizvedénijach Ostrovskago« v nékolika svazcích redakcí 
N. Denisjuka ; * 3. v>'dání monografie Merežko vského ^Véčnyje 
sputniki. Puškin«;*) >Očerki po istorii russkoj literatury 
XIX véka« od V. Sorodnika ; ^Dékabristy kn. A. Odojevskij 
i A. Bestužev-Marlinskij, ich žizň i litératurnaja dějatéĎiosf* 
od prof. N. Kotljarevského ; »Iz publičnych lekcij o Puškiné* 
I. AlekSandROvského ; »Očerki po istorii novéjšej russkoj 
literatury* F. F. Nélidova ; 3. vydání »Opyta kritičeskago 
kommentarija Legendy o velikom inkvizitoré Dostojev- 
skago« od V. Róza nova ; ^Siluety russkich pisatčlej* od 
J. AjcHENVALDA; »Něizdannaja perepiska Gončarovasgr. 
Valujevymc K. Vojenského ; 2 svazky »Istorii russkoj obščest- 
vennoj mysli< od Ivanova-Razumnika a j. 



*) Poznamenávám, že vyšlo i 3. vydání Merežkovského trilogie >Christos 
i A ntichristc. 



r 



■•»^j 



čeněk Siepánek: Z déjin osvobozeasicého hnutí v Rusku. 8&1 

- — ■ ■ — ■ ■ — j , 

Na konec literárního účtování za r. 1906 yzi>omenu ješté našich 
ztrát. Zemřeli: dramatik Viktor Aleksandrovič Krylo v (13. břez.), spiso* 
vatelka románů Nadéžda Ivano vna Msrderová (30. bfez.}, belletrista 
z rolnického rodu Ivan Slépanovič Sokolov (5. kvét.), žurnalista a kritik 
Leonid Jegorovie Obolenskij (6. října), umélecký kritik Vladimir Vasil- 
jevič Stasov (24. října), akademik Aleksandr Nikolajevič Veselovskij 
(23. října) a redaktor > Ruské Mysli « Viktor Aleksandrovič Gol'c£V. 

K zarmucujícím zjevům nutno uvésti tyto dvé události : Na statku 
Stolypinové, příbuzného básníka Lermontova, ve stanici Tarchanách '%': 

(penzenská gub., Cambarský Újezd) zachovával se pokoj básníkův v téže "' 

podobé, jako za jeho života. Nedávno — jak píše »Odésskij Golos< — 
při agrárních bouřích značná část majetku Stolypinova zničena byla po* 
žárem — mezi jiným i pokoj, který po tolik let choval památky po 
velkém básníku ... A za požáru v Pavlovsku v dome spisovatele a žur- ' -^ 

nalisty Prokofjeva shořelo mnoho literárních listů Turgenéva, Gončarova, 
Potéchina, Lesková, Grigoroviče a jiných ruských spisovatelů . . . 

Svátkem ruské literatury v minulém roce lze nazvali nové uvedení 
Gribojedova >Gore ot uma< na jevišté moskevského Uméleckého 
divadla, řízeného Slanislavským. Společnost Uméleckého divadla tak 
znamenité reprodukuje moskevský život z počátku XIX. stol., že znalci 
literatury měli plné právo nazvati tento výkon »novým dílem* Gribo- 
jedova. — Padesátileté jubileum nesmrtelné komedie Suchovo-Ko bylina 
• Svaďba Krečinskago« (poprvé provozované v Moskvé 9. pros. 1855), 
2o\elé jubileum spisovatelské činnosti pévce illusí, básníka K. M. Fofa- 
nova, a zvolení Nestora Aleksandroviče Kotljarevského, professora 
AleksandrovskéholyceaaNikolajevské akademie jenerálního štábu, čestným 
členem Akademie Nauk — toC ostatní význačné události v ruském lite- 
rárním svété minulého roku. 

Jakou cestou půjde dále ruská literatura? Vyjde-li na jasnou dráhu? 
Vérna ruské skutečnosti, bude ješté dlouho provázeti ruskou revoluci, ' 2^ 

^ude ve svých dílech obráželi tento »rodný kraj«, jejž tak intensivně ,;j 

zachycuje ve své básni Véra Tomskaja: »Má ubohá vlasti! Z odvěkého -'j 

útisku povstati — není tobé ješté souzeno . . . Plamenným záchvatům Ji 

svatého hnutí není dáno vybojovati svobodu ... Má chmurná vlasti! ^^j 

Kde mládež zapomněla štéstí i jara, zamilovavši si utrpení — a vešla 1 

v boj s násilím, ztrácejíc život ve vezeních a ve vyhnanství ... Má ^ I 

jstrašná vlasti! Kde matky usedavé pláčí, chvějíce se strachem o život 
podlomených dětí, kde lidé tiše umírají hladem — nešCastná vlasti ; 

řetézů a poprav! . - .< (Petrohrad.) : 

CENÉK SLEPÁNEK: 

Z déjin osvobozenského hnutí v Rusku. 

(Dokončení.) 

A v tomto nesprávném vysvětlování vidí Plechanov vznik revolučního 
národnictva. ^Věc spočívá v tom, že mužík, ochotně a pozorně poslou- 
.chavSí vypravování a posudky propagandistovy na thema o malozemí. 

Slovanský Přehled IX. 1907, čís. 6. 17 



>S 



A 



25S Čeněk Slepánek: 



tíži daní, násilí úřadů, nemilosrdenství statkářů, lakotnosti popů, vydé- 
račství lichvářů a pod., v masse ukázal se hluchým k hlásání soci- 
alismu — protože v jeho ideálech bylo velmi mnoho méšfáckého indi- 
vidualismu.* Plechanových informací (Plechanov byl čelným účastníkem 
hnutí, tudíž jeho vývody mohou míli jen informativní hodnotu) nelze 
odmítnouti. Ovšem jeho vývod, že v nesprávném vysvétlování muzických 
snah vzniklo revoluční národnictvo, jest jen subjektivním objasněním 
okolností, jež přiměly část propagandistů k zanechání propagandy. Pro 
historika nemůže být v dějinách správnosti či nesprávnosti. Jednotliví 
propagandisté vyzvědali ze svých zkušeností, co dle jejich subjektivního 
názoru zasloužilo vyzvednuli, a z těchto daných sestrojili — opět podle 
subjektivního názoru — principy. Že spory v zimě 1875 — 1876 ne- 
končily dohodou, to svědčí o silné vyvinutých individiaditách na obou 
stranách, kteréž ani později dohody nepřipustily. 

Za těchto sporů sloučily se zbytky petrohradských Čajkovců v tak 
zvanou družinu donskou pod íirmou »Zemlja i volja« k po- 
kračování v propagandě na vsi. Avšak i u těchto nastala změna v taktice. 
Uznána potřeba agitace. Organisace se soustředila v Petrohradě a stala 
se na nějakou dobu představitelkou celého hnutí. Za prostředky agi- 
tační mělo se využívati všech projevených potřeb lidu. Šířením a pro- 
hlubováním těchto potřeb chtěla se organisace dostati k socialistické 
revoluci. Tak na př. když mezi donskými kozáky vypukly nepokoje, 
jelikož zřízením zemstev dřívější jejich samospráva byla značné ome- 
zena, »zemlevolci (jak píše Plechanov v úvodě k Hiunově knize) věrni 
svému buntovnickému programu odebrali se na Don, aby tam navázali 
styky s nespokojenci*. Organisace zřídila v r. 1877 tajnou tiskárnu, 
v níž tištěn časopis »Zemlja i volja«. Na jaře r. 1877 odebralo se celé 
sdružení kromě svého petrohradského organisačního ústředí, jež opa- 
třovalo pasy, peníze, doporučení a pod., na dolní Volhu a dále 
na východ, kdež všude zajímali »buntovščiki« místa učitelů, písařů^ 
felčarů, krčmářů a pod. 

Při Dněpru působila jiná družina podobným způsobem. 

Jenže »buntovščiki< měli čím dál méně následovníků, protože poli- 
tický boj, soustředěný v městech, byl mnohem přitažlivější. Sanguinič- 
tější povahy neměly na mrtvých vsích klidu! >Buntovščiki« — pod 
různými záminkami — vraceli se čím dále Četněji do měst. Mnozí 
však přece vytrvali ve své houževnatosti, poněvadž se stále cílili také 
bezpečnějšími na vsi než ve městě. 

Svojí neobezřetností upozorňovali propagandisté policii na sebe 
sami. Toho důkazem předběžné vyšetřování k » procesu 193 «. Nenašla-li 
vláda v podnikání většiny jich ani tolik přestupného, aby je mohla po- 
staviti veřejně před soud jako provinilce, pak věru jen neobezřetností 
nutno přičísti vinu prozrazení, a to tím spíše,- jehkož v té době ves- 
nická policie byla ve stavu praprimitivníra. 

Vláda obávala se ovšem v takovém hromadném hnulí hrozných věcí, 
i rozvinula soustavné pronásledování. To opět rozjitřovalo politické 
ovzduší v městech. Zejména průběh vyšetřování k procesu 193, ko- 
naného od října 1877 do ledna 1878, přispěl značně k posílení rádi- 



r 



Z dějin osvobo/.enského bnutí v Rusku. 



259 




kalismu. Mnozí zatčeni byli již na podzim r. 1874. Všichni uvězněni 
byli osamoceně, četní v temných kasematech Petropavlovské pevnosti. 
Z uvězněných mnozí skončili sebevraždou, jiní pominuli se rozumem-. 
Také rodící se dělnické hnulí rozčeriio městské prostředí, obracelo 
k sobě pozornost i síly revoluční společnosti. Nastaly pokusy o po- 
uliční demonstrace. Posily vesnických stanovišf ochabovaly, proslředkft 
používáno k politickým akcím, což opět mnohé stále ještě vytrvalé 
*zemlevolce« pohnulo k návratu do měst. 

Avšak tento pouliční politický boj nemohl míti dlouhého trvání. 
Massy dělnické neprošly ještě ani prvou fasí hospodářského uvědomění 
a k politickému měly ještě hodně daleko. Na ulicích nebylo možno ope- 
rovat tisíci, nýbrž jen několika málo sty hlav, proti nimž vláda mohla 
bojovali hravě. Brzy demonstrace byly nemožný. Politický boj stával se 
zavilým bojem takřka muže proti muži. Nejprve ubíjeni špionové. »ByIo 
však nepochybno,« praví Stěpňak, »že tylo prvé pokusy nevyhnutelně 
povedou k dalším. Když už ztráceti čas na ubití nějakého špiona, proč 
nepotrestati četníka, jenž ho pohádá k jtho hnusnému řemeslu, či 
prokurátora, kterýž na základě jeho udání zatýká, nebo konečně šéfa 
četnictva, který vše řídí? A dále počalo se pomýšleti i na toho, z jehož 
moci řádí tato horda. Logika věcí přinutila revolucionáře projíti všecky 
tylo slupne.**) Stépňak tu opravdu trefné charaklerisuje pochod revolucio- 
nářské logiky. K ubíjení špionů docházelo dosti často, protože špionstvl 
nejvíce dráždilo. 

Výstřel Věry Zasuličové na jenerála Trepova (1878) otevřel novému 
směru v revolučním hnutí průchod dokořán. Společnost, rozhořčená byro- 
kratickým hospodářstvím, činem a zjevem dívčiným byla dojata v míře 
neobyčejné. Osvobozující rozsudek byl radostné uvítán. Zavilost býro^ 
kracie, s jakou slídila po Zasuličové, aby se jí opét zmocnila a lépe si 
ji pojistila, odpor společnosti proti vládé jen přiostřila. Mezi terrorisly 
způsobil allenlát tím hlubší otřes, jelikož Zasuličova k tomuto sméru 
nenáležela a provedla čin svůj z vlastního popudu. Terrorislé vycítili 
plné význam osvobození Zasuličové v dané dobé a ovšem vyvodili pro 
sebe i důsledky. 

Otázka taktiky stala se v organisaci »Zemlja i volja« akutní. O ní 
mél rozhodnouti sjezd ve Voronéži v červenci 1879. Avšak rozhodnutí 
nebylo docíleno, neboC jak terrorislé. tak vesničtí »zemlevorci« trvali 
úporné na svých stanoviscích. Umožněna kompromisní dohoda, podle níž 
prostředky organisace měly býti rozdíleny pro politický boj a >bunt«. 
Za několik nedél došlo však přece k rozkolu. Terroristé s ostatními 
radikálními živly utvořili organisaci »Narodnaja Volja«, druhá část 
seskupila se později kol časopisu »Cernyj PeredčK, redigovaného Ple- 
^hanovem. »Nar. Volja« nevzdávala se sice definitivné svých socialisti- 
ckých ideálů, ale za néjbli^.ší (minimální) svůj program si vytkla: národní 
svobodu, t.j. odevzdání vlády zástupcům lidu, zvoleným na základe vše- 
obecného a rovného práva hlasovacího, oblastní a místní samosprávu, 
úplnou svobodu svědomí, slova, tisku, shromažďování a spolčování, zá. 



vi> 



-i 



í 



•i 
4 

i 

■'4 



') Slěpňak, Podpornaja Rossija, 23. Českého pfekl. str. 30. 



960 Ceoék Siepánek: 



menu stálé armády obranou terrítoríalni. »Gěrnoperedélcic od- 
mítali vfibec politickou agitaci, protože y hospodářských pom&ech vidéli 
základ Tšeho ostatního, >základnf příčinu nejen váech je?ft politického 
života, nýbrž i uméleckého a mravního složení jeho členů <. Trvali na 
bakuninském odmítání státní organisace, ač neodmítali politické svobody, 
pokud by mohla urychlit pochod k socialismu. »Délníkům továrna, mu- 
žíkům zemé!< — tof bylo jejich heslo. Zemé měla být znovu a spra- 
vedlivé rozdélena. Na agrární revoluci pohlíželi jen jako na minimum. 
Podstatné odchýlili se od původního bakuninství tím. že nepohlíželi již na 
i»obščínu« jako na východný bod k socialismu, nýbrž jako na zastaralý 
útvar společenstevního hospodaření, a byli pro její udržení jen potud, 
pokud mohla ulehčiti proces k socialismu. 

Tkačevci vešli do organisace >Nár. Volji*. Lavristé pracovali stále 
agitačné mezi délnictvem. Od svého dřívéjšího nazírání odchýlili se hlavoé 
v názoru na »obščinu«, pokládajíce ji nyní za bezcenný útvar, rovnéž 
mužíka odvrhli jako bezvýznamného činitele v socialistické revoluci. 
V dělnictvu však také nenabývali půdy, protože trvali na bakuninském 
odmítání účasti v mdšCácké revoluci, jejíž složkou zdálo se jim býti 
stávkové hnutí. 

Tbeoretické příkrosti mezi stranou >Narodnaja Volja« a skupinou 
»Cérnyj Peredél« postupem doby se stupňovaly. »Cérnoperedélci< prak- 
ticky se již nerozvinuli. Zůstali po vétšiné v městech. neboC agitace na 
vsích při zostřených policejních opatřeních stala se ješté nebezpečnéjši, 
a pak síly jejich byly tak nepatrný, že nemohly vésti k néjakému uspéchu. 
Nékteří čelnéjSí >Cěrnoperedélci« přešli také do tábora » Národ. Volji*. 
K úplnéjšímu theoretickému sblížení došlo po útoku na cara Alex- 
andra II. Po atentátu rozhodná srážka strany »Narodnaja Volja« s Tlá- 
dou byla nevyhnutelná — a nemohla skončiti, než poráíkou sírany. 

»Narodnaja Voljac to tušila, i pokusila se přiméti nového cara k do- 
hodč tónem co nejumímčnéjším. Takový tón diktovaly ovšem též ohledy na 
společnost a veřejné mínéní. Vprovolánl k caru Alexandru IH. 
praví se v závéru : 

»Včřle, jakmile koruna ustane od násilí, jakmUe rozhodne se 
opravdové uskutečniti požadavky národního uvédoménl a svédomi — mů- 
žete sméle rozehnati slídiče, kteří jsou hanbou vlády, poslati ochranné 
stráže do kasáren a spáliti šibenice, znemravňující národ. Výkonný ko- 
mitét sám přeruší svoji činnost a organisované kolem ného síly rozejdou 
se, aby se vénovaly kulturní práci pro blaho rodného lidu. Mírný, ideorý 
boj nastoupí na místo násilí, které jest nám protivnéjší, než Vašim sluhům, 
a které provádíme pouze z nejvyšší nevyhnutelnosti. « 

Požadavky, vyslovené v provolání, jsou: všeobecná amnestie poli- 
tickým provinilcům, svolání zástupců národa k prozkoumáni dosavadnidi 
forem státního a společenského života a upravení jich podle národních 
tužeb. Voleb, kteréž jsou svobodné, účastní se všecky třídy a vrstvy oby- 
vatelstva bez rozdílu ; k svoboduému prováděni voleb jest nevyhnuteliia 
úplná svoboda tisku, slova a shromažďováni. 

>Tof jediný prostředek* — končí provolání — >jímž Rusko může 
hýú navráceno na cestu pravidelného a mírného rozvoje. SlaYnostné 



r 



z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 2iíii 

prohlašujeme před celou zemi a celým srétem, že nade strana bezpod- 
mínečné se poddá rozhodnuti Národního Shromáždéní, ZToleného za fe- 
čených podmínek, a nedopustí se žádné násilnosti proti ?ládé, sankcio- 
nované Národním Shromážděním. « 

*A tak, Vaše Veličenstvo — rozhodnete se. Před Vámi dvé cesty. 
Na Vás jest volba. My můžeme zatím toliko prosit Prozřetelnost, aby 
Váš rozum i svédomí pobídly Vás k rozhodnutí, jediné odpovídajícímu 
blahu Ruska, Vaší vlastní důstojnosti a povinnostem k vlasti. — Vý- 
konný komitét 10. března 1881. « 

Appell vyznél na prázdno, ač byl podporován značnou částí ruské 
společnosti s Tolstým v čele. Byrokratický stroj šel dále svým chodem — ^ 
revoluční intelligence pocítila dokonale svoji malomoc. Bylo jasno, že 
ani touto cestou nic se nevybojuje, že, dokud ne vzchopí se lid, vždy 
vítézem zůstane vláda, neboř jen v lidu jest moc. 

Ke konci let osmdesátých »Narodnaja Volja* ubita úplné. »Clemý 
Peredél* zahynul již dříve. Po ném vzniklo ješté nepatrné sdruženi 
»Zemlja i volja«, které však rovnéž brzy zaniklo. 

Shrňme nyní charakteristické rysy tohoto revolučního období. 

Pařížskou kommunou zaražen v Rusku nihilistický proces a mladá 
společnost zatoužila po ^positivní práci*. Gesty k ní ukázali jí hlavné 
Bakunin a Lavrov. Anarchism přijat v Rusku tím spíše, že to byl an- 
archism bakuninský, vycházející ze slavjanofilských ti adic. Vydané heslo 
»jdéme mezi Ud« strhlo svojí novotou k širokému hnuti, v jehož pro- 
gramu byla socialistická revoluce. Avšak propagandisté neměli nejmenší 
propagační praxe, aniž znalosti prostředí, v némž méli činiti propa- 
gandu. Propaganda mnohých nemela vlastné v sobe nic revolučního. 
Theorie jejich byly sice rozvratné, ale praxe vypadla tak mírné, Že ani 
vláda nemohla jich z ničeho obviniti. Příčiny toho všeho vyrůstaly přímo 
z theoretického založení propagandistů. Propagandisté, postrádajíce prak* 
tických znalostí vsi, nemohli ovšem přijímané theorie kriticky zkoumati, 
srovnávati s danými zkušenostmi atd., následkem toho jejich Iheoretická 
stavba zbudována byla sice odvážné, ale bez základů. Tak šli na ves. 
Prvým nárazem na skutečnost zbortilo se vše. Poukazováni na policejní 
pfekážky má více méné jen polemickou tendenci. Obrat jedné části pro- 
pagandistů k politickému boji diktován byl týmiž Iheoriemi, které dikto- 
valy druhé části propagandistů pokračovati v >buřičství«. Jejich » od- 
danost véci< nedovolovala jim zastaviti se a zkoumati cesty, po nichž je 
hnala logika theorií. 

Máme-li rozuméti této ^oddanosti véci«, nutno uvážiti poměr}', 
v nichž ruská intelligence žila. Téžisko bytosti mladé intelligence kotvilo 
v západoevropském myšlenkovém hnutí. Obzory života její vlasti končily 
na hranicích mést, za nimiž rozprostírala se čirá tma, cetá bytost této 
intelligence vlastné mela v západní Evropé své kořeny i peň, a jen 
haluze překlánély se do Ruska. Avšak nebyla to skutečná půda života, 
plného bolestných procesů, v níž tkvély tyto kořeny, nýbrž opét půda 
theorií. Skutečného života v západní Evropé ruská intelligence vůbec ne- 
znala, nebo jen povrchné. Před jejími zraky epochální déjinné akty ode- 
hrávaly se tak hravé . . . Gdž divu, že tak pevné věřila, že za rok, dvíi, 






1 



262 



Čeněk Slepánek: 



nanejvýše tři možno i y Rusku provésti tak ohromný převrat, jakým 
mela býti sociální revoluce, nebo že politické svobody lze dobýti terrorem. 



^:k--: 



I' 



i: 



v. 

Polmutá doba nezůstala bez ohlasu ani v ostatních vrstvách spo- 
lečnosti. Došlo k sjednocení nejradikálnéjších zemských Oinitelů v >Ligu 
oposičních živlů* (1878), kteráž mela v programu: svobodu slova 
a tisku^ zaručení osobní svobody, ústavní shromáždění. Proti revolučním 
stranám však stáli v odporu. Zejména terror odmítali co nejrozhodněji 
a byli ochotni proti nému se postaviti, kdyby vláda splnila požadavky 
jejich programu. 

Činnost j^ligy* se rozšířila v 1. 1880 — 81, kdy z ní utvořeno 
»Obščestvo zemskago sojuza i samoupravlenija« či prosté 
>Zemskij Sojuz*. Orgánem jeho bylo >Vornoje Slovo«. Program 
Z. S., vydaný v kyétnu 1882, vytýkal si cílem > dosažení politické svo- 
body národů Ruska*. Politickou svobodou rozumél samosprávu. E^o 
každou samosprávnou část státního celku požadoval souhrn lidských 
a občanských práv; zejména žádal: 1. zrušení trestů hanobících lidskou 
důstojnost ; 2. svobodu stehování, pobytu a povolání ; 3. nedotknutelnost 
domácnosti; 4. svobodu slova, schůzí a shromáždění; 5. svobodu svě- 
domí a veřejných výkonů náboženských, neodporujících yeřejné mravnosti : 
odloučení církve od státu ; 6. právo odporu proti nezákonným činům 
úřadů, po případě právo stížnosti na úřední osobnosti i na úřady. 

Kardinálním požadavkem bylo » odevzdání zákonodárné moci a kon- 
troly nad činností vlády do rukou národních zástupců*. Z. S. žádal 
říšskou dumu pro celek a kromě toho oblastní dumy pro jednotlivé 
národnostní a territoriální části. 

R. 1883 vydáno bylo provolání »Truppy russkich konsti- 
tucionalistov*,*) kteréž samo dostatečně charakierisuje osvobozenské 
hnutí v liberálnější společnosti let sedmdesátýcli a počátku osmdesátých. 

Konstitucionalisté objasňují svůj poměr ke straně sociálně revoluční 
a své stanovisko k terroru. Praví, že sice v mnohých podstatných věcech 
nesdílejí názorů strany, že však přes to žádají pro ni stejného existen- 
čního práva jako pro sebe. Míní, že při svobodném projednávání otázek 
a potřeb, jimiž stůně ruský národ, bude možno odstraniti všecky kraj- 
nosti. S terrorem nesouhlasí, jsou však přesvědčeni, že dokud nenastanou 
v Rusku spořádané poměry, dokud přesvědčení bude pronásledováno, 
dotud nepozvedne se ruka, aby hodila kamenem po terroristech, dobý- 
vajících si svobody svědonií. 

Provolání vyličuje současnou politickou situaci chmurně: tisk po- 
tlačen, nutno se utíkati k tajnému tisku, zakázáno mluviti o nedostatku 
selské půdy, o hnutí přesídlovacím, o nepoctivosti a nezákonném počí- 
nání ministrů, o změně politického ústrojí — > vláda zavírá ústa každému 
čestnému člověku*. 



*) Otišténo v lodnové knize »Byloje*, 1908, str, 309. 



r 



Z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 263 



» Vláda Oím dál více ubíjí lid, čím dál hanebnéji chová se v otázkách 
mezinárodní politiky, padajíc na bficho před Bismarkem, vyhledávajíc 
pokynů zkušeného nepřítele svobody a osvéty, papežského prestolu. 
Slovanská plemena, pro jichž osvobození bylo prolito tolik ruské krve, 
obétováno tolik ruského jméní, odvracejí se od nás pro politiku naší 
vlády, všude udržující » svaté základy* despotismu, hrabivosti a » tichého 
i nerušného života «. 

»Jest čas, aby se ruská společnost vzpamatovala, vystoupila se 
zjevným protestem proti mračnému a nesvédomitému násilí, které pro- 
ménilo ruskou školu v hnusnou kasárnu, znetvořuje naše déti, utlumuje 
v nich takřka každý záblesk samostatného myšlení a pevného pře- 
svědčení. « 

Program konstitucionalistů v podstaté znél: 

1. Svolání zástupců země ve zvláštní poradní sbor, v némž by ve- 
řejné projednávaly se zákony, projekty a roční rozpočty. Gar může sou- 
hlasiti s mínéním vétšiny či menšiny a mínéní, k némuž se připojí, 
nabývá síly zákona. 

2. Svoboda vyznání a zrušení předběžné i kámé censury. 

3. Amnestie všem politickým zločincům. 

Tyto tři požadavky »lruppa« vytkla za nejnaléhavější. Dále uznává 
nevyhnutelnost širokých hospodářských reforem v zájmech pracujících mass< 
oprav místní samosprávy ve smyslu rozšíření selského zastoupení — dodává 
však, že »lyto složité a velice vážné úkoly mohou být uspokojivě rozřešeny 
jen za účasti společnosti, t. j. potom, až bude uskutečněna přeměna 
státního ústrojí*. 

VI. 

Revoluční období sedmdesátých let jest významno také tím, že z něho 
se zrodily prvé počátky organiso váného dělnického hnutí. 

Styky s délnictvem navazovány již v letech šedesátých. V sedmdesátých 
usilovné pracovali mezi délnictvem především Cajkovci, zvláště od jara 1873. 
Postup této práce líčí Kropotkin*) takto: » Vyprávěl jsem jim, co jsem 
viděl z dělnického hnutí za hranicí, o hromadném vlivu »Internacionály«, 
o pařížské kommuně 1871. Poslouchali mne napjatě, bojíce se přeslech- 
nouti byť jediné slovo, a tehdy vznikala sama sebou otázka: „Co my 
mfižeme zde učiniti — v Rusku?* » Agitujte, spojte se, « odpovídali jsme 
jim; >tof jediná cesta k cíli. Pobesedujte o tom se soudruhy, organisujte 
se, a až nás bude mnoho, uvidíme, co bude lze. podniknouti.* 

Pokusy revolucionářů, vychovati z dělníků . propagandisty na vsi, 
po většině selhaly. Uvědomělému dělníku, zvláště pobyl-li delší dobu 
v méstě, připadala ves příliš těsnou a hluchou. »Znal jsem takové to- 
vární dělníky,* — píše Plechanov**) — »kteří, byvše přinuceni vrátit 
se na nějakou dobu do vsi, odjížděli tam jako do vyhnanství.* Tím 
méně mohl přilnout ke vsi závodní dělník (řemeslník), jehož intelligence 



*) >Autour ďune viec, 1904, sir. 336. 
**) »Russkij rabočij v řev. dviženii.* 



1 



364 Čeněk Slepánek: Z dějin osvobozenskéfao houtí v Rusku. 

byla pomémé yySší a hospodářské postayenf iepSf. Z propagandy vraceli 
se délnici brzy a pracovali za to t délníckém prostředí. Plechanov vy- 
pravuje o jednom pfípadé, kdy délnlci, vyslaní do Saratovské gubernie, 
aby se tam usadili, »potoulavše se po vsích za příčinou vyhledáni vhod- 
ných míst k usazení, vzdali se svého poslání a vrátili se do Sabatová, 
kdež navázali styky s taméjším délnictvem.« A byli to lidé uvédomélí, 
o jichž dobré vůli nemohlo býti pochybnosti. 

Z tohoto osevu vzešlo délnické hnutí. Jeho prvou formací byl 
. -♦Sévernyj Sojuz russkich rabočich« se střediskem v Petro- 
hrade, organisovaný v 1. 1877 — 79. Zanikl ovšem stejné jako ostatní 
organisace revoluční, nicméné vytryskl z ného prvý pramen, z kterého 
později povstal dravý proud, jenž strhl základy samodéržaví a byrokra- 
tického systému. 

Program »Sojuza« jest prvým pokusem o spojeni politického a sociál- 
ního boje v jedno hnutí. Ctěme v ném: 

'Poznávajíce krajné škodlivou stránku politického a hospodářského 
útisku, padajícího na naše hlavy \ší silou neúprosného sobectví, pozná- 
vajíce všech uu nesnesitelnou tíhu našeho sociálního postavení, zbavují- 
cího nás možnosti i nadéje na jakoukoli snesitelnou existenci, vidouce 
konečné, že není možno dále snášeli tento stav, hrozící nám nej- 
úplnější hmotnou zkázou, ubitím duševních sil — odhodlali jsme se 
sorganisovati svaz všeho ruského dělnictva, který by zcelil rozdrobené 
síly městského i selského dělnického lidu, vyjasnil mu jeho vlastní zájmy, 
cíle i snahy, byl mu dostatečnou ochranou v boji se sociálním bezprávím 
a poskytoval mu té vnitřní síly, jíž třeba k úspěšnému vedení boje.* 

Ze sociálních požadavků uvádíme nejhlavnější, charakteristické pro 
ruské poměry: Odstranění dosavadního politického a hospodářského 
zřízení, poněvadž jest krajně nespravedlivo ; zřízení svobodné národní 
federace obcí (»obščin«), založených na úplné rovnoprávnosti a s úplnou 
vnitřní samosprávou ; zrušení pozemkového vlastnictví a zřízení obecního 
(obščinného, mírového). 

Hlavní body politického programu »Sojuza« zněly: Svoboda slova, 
tisku a shromažďování.; '^rušení tajné policie a politického soudnictví; 
zrušení třídních práv a privilegií; závazné a bezplatné vyučování ve 
školách ; zredukování stálého vojska a nahrazení jeho všeobecným ozbro- 
jením ; selská samospráva ; svoboda stěhování ; zrušení nepřímých daní 
a uvalení ptímých na d(!iic|hod a dědictví. 

Vystoupení »Sojuza< vzbudilo všestrannou pozornost, zejména ovšem 
ve stranách revolučních. Časopis >Zemlja i volja« sice se protivil > kate- 
gorickému < zdůrazňování významu politického boje »ve smyslu potvrzu- 
jícím «, ač už mezi řádky dával na jevo prvé projevy nových poznatků 
v tom směru, vytýkal také programu neorganičnost a pod.,*) ale přece 
uvítal organisaci s nadšením. 



♦) »Zomlja i volja« č. 4. r. 1879. 



r^^ 



z Petrohradu. 266 



Z Petrohradn. 19. února i907. 

(Před volbami. — Úkoly kadetfi. — - Otázky finanční. — Potřeba organisace 

lidu. — Poměr krajních stran ke kadetům. — Pověsti o novém minister- 

stvě. — Nápřahu dumy. — Nové obyvatelky Šlisseiburgu. — Lukaševič. — 

Bankrot pravice. — Zatýkání studentů. — Nejnovější výbtava.) 

Až tento list vyjde tiskem, budou zítřejší volby v hlavním méstě, 
které nás dnes uvádéjí v horečku, dávno hotovým faktem. 

Ostatné už nyní víme dokonale, že oposice vejde do druhé dumy 
vítězné — aje jakým způsobem bude pracovati, neví dosud nikdo, poně- 
vadž vedle kadetů vyrostly nyní zástupy mnohem krajnějších oporičníků, 
a slovo > oposice* nabylo významu úplné tajemného. 

Co toto píšu, nezavírají se dvéře našeho obydlí, neustále vcházejí 
voliči, hlavně lid ve vysokých botách a prostých halenách. Přinášejí vo- 
lební blankety a žádají o listiny »opravdu dobré«, »vyplněné jmény ka- 
delskými*. Při tom se táží s nepokojem: »Jen jestli potrvá lato duma?« 
Někteří z nich zpovídají se upřímně ze svého přesvědčení. *Já 
sám,« praví na př. jakýsi řemeslník, »Inu více k oposičnějším, ale cosi 
mně praví, že nyní ještě není jejich čas, že kadeti vykonají práci dneš- 
ního dne. Ale strašná věc bude, povědí-li krajní oposičníci několik ta- 
kových slov, po nichž se rozplynou všecky naše naděje. Staneme snad 
opět za krátko nad propastí a nenajde se dostatečná síla, aby nás vy- 
svobodila.* 

Ohromné schůze předvolební — přes všecka obmezení policejní — 
plny jsou kolísání a rozporů mezi hlasem rozumu a hlasem hněvu a 
pomsty pobouřeného lidu. Kdyby měli víru v opravdovou sílu zorganiso- 
vané společnosti, dojista desettisíce těch, kdož nyní hlasují pro kadety, 
dali by své hlasy skutečným revolucionářům — ale těm nešlo by tak 
o hlasy, jako o vyzbrojené ruce, hotové k boji. 

•Není už revoluce,* slyšeti kolem, »není naděje v ozbrojené síly, 
třeba organisovati lid cestou pokojných reform.* 

Jisté mají pravdu, kdož takto nUuvf, >*iffTfy!Tf^*t^ládu lak dráždí 
a revolucionisuje všecky vrstvy náro^l-i,- ^e-A^rj^Jřiť, tír^adíiá jistoty, 
nezačnou-li se dnes neb zítra nanovo Ýe x^^^^gb niéjt^íaW lozraěrech 
zoufalé a bezmocné výbuchy. Bezmoqí.Uf,VE^^TiiiÍe^ jen jest 

samovule vládců do jisté míry obmí^fnt^; |3Jí<1(^ ^tWíf^' QÍKwpěli k ta- 
kové dokonalosti techniky despotisrln i ii ^{vUiŮU||í^t ^^í^íť^ lii takový 
boj, jaký vede Rusko se svou vládou, 1>>J fc^-^ ííKijnc^sjřfif víf^|pvfm. Jen 
my se nemůžeme dostati ze svého o1j3<í[u;u<'W •J'Ímiíív^»í^ 

Co se týče dumy, není těžko přey|>óvů^iílí. i^lo^mÁrííny, která 
považuje dumu za cennou operační biisF^^ nWi^íííi it^oz^i politických 
poměrů, t. j. členům strany svobody lííluT^ifiaiiEua-^^^umi^í velmi ne- 
milá, ale nezbytná úloha. Mnozí z nich budou nuceni při útocích idea- 
listů a šlechetných utopistů připomínati si slova, plná sebezapření: »Af 
Iméno mé nedojde sláv)', jen když dílo mé vydá o sobě dobré svěde- 
ctví. < A dílo jejich ov^em bude se zdáli hanbou, »černou« prací, bude 
mytím špíny minulosti a zaujímáním posic, které v naší příliš napiaté 
[>olitické atmosféře zdají se skoro »zpátečnickými etapami měšfáctví*. 



266 Z Petrohradu. 



Nehledíce k naivnosti a abstrakčnosti podobných úsudků, chápeme z nich. 
že jádro strany, vyšlé z lůna oposičního, osvobozujícího se Ruska, úzce 
spojené s různými odstíny ideálů revolučních a socialistických, ovládajíc 
sebe a své daleko3áhlé aspirace přizpůsobuje se historické nutnosti a 
zužuje svůj program. 

Ve skutečnosti teprve sjezd strany schválí plán kadetské taktiky a pro- 
gram jejich práce v parlamente, ale už nyní jest známo, že vůdčím je- 
jich heslem bude upevnéní a uvedení v život naší »také konsiituce« 
a s nt zákonného zaručení občanských svobod. Potom pfijde řada na 
návrhy základních reform >v duchu upřímné demokratickém « : mistni 
a obecní samosprávy, zemstev, méstských zřízení atd., dále reformy 
financí a státního hospodářství. 

Pravé v tom oboru čeká politiky rázu konstitučné demokratického 
práce nejnepříjemnéjší, ale i nojcennéjší. C sliti AugiáSovy chlévy jest 
vždy tčžká práco, tím více u nás^, kde jsou nyní v takovém stavu, že 
i při nejopalrnéjších pokusech radikální opravy může se zachvéti bu- 
dova zlaté valuty, a tedy jakés takés finanční rovnováhy. 

Uspořádání financí, otázka rozpočtu a zevnéjšícli půjček mají ne- 
toliko samy sebou ohromný význam, ale jsou i nejzávažnéjší taktickou 
zbraní, nejúčelnějším prostředkem v rukou oposice k poražení uynéjšího 
systému s jeho nezodpovědnými ministry a k dobytí vlády národní. 

»Duma nepovolí nových půjček, « slyšíme z úst velmi vážných. 
» Vláda musí učiniti ústupky!* 

» Dozajista, ale jak najde v přechodní době prostředky k uspokojení 
všech potřeb rozpočtových, k zaplacení ohromných úroků z dřívějších 
dluhů a k udržení cenných papírů ruských na umělé výši — tof velká 
otázka. Posice nesmírně těžká pro celou říši a nesmírně riskantní pro 
politické skupiny, které budou nuceny vynášeti ji na svých plecích. Ubozí 
kadetští finančnici! 

V jiných komisích této strany vře také usilovná práce, vždyť všecka 
odvětví našeho živola potřebují nutně přebudování. Samo zahájení re- 
form, povolávající k účasti široké zástupy národa — na př. zrušení privilejí 
stavovských a vysokého censu volebního v zemstvech — stane se ne- 
pochybně nejjistější cestou k sjednocení obyvatelstva a k takovému jeho 
zorganisování, které by vyvinulo nepřemožitelný odpor v případě, že by 
se staly nové pokusy o vyrvání dobytých svobod. 

Nedostatek podepření protestu poslanců rozehnané dumy byl tak 
bolestnou lekcí pro všecky konstitucionalisty, že otázka opravdové organi- 
sace lidu, vštípení lidu nových pojmů a snah stává se nejpatrnější ne- 
zbytností. Ale tu opět třeba si připomenouti, že i zájmy lidu, i způsoby 
a formy jeho organisace budou nyní velmi rozmanitě pojímány ústředním 
činitelem — novou dumou. 

Za několik posledních měsíců i neurčité dříve živly společenské se 
jasněji rozvrstvily a tvoří dnes zvláštní ideové a taktické skupiny — 
nemluvě o ohromné číselné převaze živlů krajních, které ustoupily od 
loňského boykotu voleb a dostávají takové množství hlasů, díky devíli- 
měsíčnému tragickému hospodaření pp. Stolypina, Rrižanovského a všech 
ostatních, jim podobných. Mnoho těchto »levých« volebních lístků vyphiil 



r 



z Petrohradu. 967 



jediný Gurko! Myslím však, že blok krajní levice, ostatně dosti slabé 
sklizené, neodváží se hned považovati dumu za revoluční tribunu — 
ačkoli jinak není podkladu pro domnénku, že by dovedl delší dobu 
obétovati své sny o socialistické budoucnosti prospěchu doby přítomné, 
že by místo učených slov, velikých gest a odhodlanosti k prolévání krve 
byl hotov pomáhati kadetům v tvůrčí práci. 

Go z toho vyjde? Budeme-li opět nuceni poslouchali výčitky, že 
kadeti chtějí přemoci vládu pouhými papírovými zákony, kdežto ona 
zatím staví šibenici za šibenicí, vypůjčuje si peníze, uzavírá nejsrdečnější 
alliance s mistry pogromů a náinezdnými vrahy — a ve slavnostních 
okamžicích staví se, že vyhledává pány, kteří by ji smířili s dumou a 
s národem? Zdá se, že právě nyní vstupujeme v tuto fasi. Povídají cogi 
o ctěném jméně jenerál-gubernátora finského Gerarda, jakožto prý ná- 
stupci Stolypinovu, i o několika jiných hodnostářích s méně pochlebnou 
reputací. Ale všeliké pokusy o podobnou pseudo-rekonstrukci místo 
opravdu konstitučního ministerstva zůstanou dojista bez výsledku jako loni. 
Zdánlivě mnoho věcí bude se za několik neděl opakovati při ote- 
vření dumy. V Zimním paláci připravují se již k opakování týchž cere- 
monií při uvítání poslanců. Ale kam se poděly ony vábné naděje, ona 
nesmírně radostná nálada, jimiž loňského roku zástupové doprovázeli 
své zvolence k prahu nového života ! Nyní bychom rádi věřili a radovali 
se, ale duše očekává nové smutky a nové tragedie. 

Znova se vrací také naše bastilla, od několika měsíců prázdná — 
pevnost Šlisselburg. A přec se nám zdálo, že ve vlhkých temnotách těch 
strážných zdí zbyly pouze světlé stíny mučenníků, že živí lidé budou 
tam putovati již jen z vlastní vůle, z potřeby vlastního ducha, kořícího 
se hrdinství. — A zatím znova na sta vězňů uzavřeno v > kamenných 
pytlích* »zreformované« »katoržné furmy* Šlisselburské — a za ně- 
kolik dní, po úplném ukončení » reformy* otevře se pevnost novým do- 
životním hostem. 

Takovými hostmi mají býti dvě mladistvé dívky, 181etá a 201etá, 
odsouzené právě na doživotní nucenou práci za účast při útoku na 
ostrově Aptěkarském (na Stolypina). Strašná to věc, není-liž pravda? 
A přece jaká to byla radost, když jsme se (mluvím za tisíce Petrohra- 
ďanfi) dověděli o té »katorze« ! Nebof byla jim přec přisouzena místo 
šibenice, a kat, kryjící se v podzemí zdejší věznice »Rresty«, nedotkne 
se jejich mladičkých těl — A snad i » doživotní katorga« skončí se 
dříve, než popela vá bledost pokryje svěží jejich líce. 

»Strašná jsou léía úplného osamocení v Slisselburgu,« pravil mi 
před několika dny jeden z nejslavnějších vězňů tohoto ^kamenného 
pytle*, Lukaševič, propuštěný před několika měsíci po 1 Sletem věznění. 
<Pčli vodné byl odsouzen k trestu smrti, ale ten mu prominut.) « V posled- 
ních dobách, když nám bylo pod stráží dovoleno vycházeti na procházku 
po pevnostním nádvoří, když nám byly vykázány záhony, ovšem isolo- 
vané, k pěstování zeleniny, když nám bylo dovoleno čísti neb i roz- 
mlouvati skrze zanířižované okénko se spoluvězni — bylo nám již snesi- 
leln«5ji- Ale za Sypjagina a Plehveho byla zavedena nová přiostření.« 



1 



268 Rozhledy a zprávy. 



Nepřemožitelný jest duch, nepřemožitelné jest i télo tohoto človéka. 
Ohromný vzrůst, široká ramena, tvář nejen pravidelná, ale i plná do- 
broty a podivuhodného míru. Při tom skromnost sama — ani stínu po 
> hrdinském mučennictví«. Cenné védecké práce přírodnické, jež Luka- 
ševič psal v posledních letech vezení za pomémé vetší svobody, vydá — 
carská Akademie Nauk . . . 

Život politický stále jej vábí — poprvé jsem se s ním setkal vlastně 
na velké předvolební schůzi. Slavný »narodovolecc praví, že nejzpůsobi- 
lejší stranou k dobytí svobody je dnes strana konstitučné demokratická — 
strany, založené na momentu třídním, mely by teprve pozdéji vystoupiti 
na jevišté. 

Jen že dobývání svobody bude kadetům tím téžší, že — aC poCet 
jejich voličů značné vzrostl proti roku minulému — přece volební účastí 
stran socialistických procentový pomér voličů a tedy i příštích poslanců 
velmi se zménil. Číselné bude v dumé převládati krajní levice. 

Bankrot » pravice « předstihl veškeré očekávání — a přece ve chvíli* 
co tyto řádky píši, poslouchám s nepokojem, jak nadšení voliči rozvažují 
nadéje >okfábristů« v té neb oné čtvrti Petrohradu. 

Dvé oposiční kandidátní listiny — toť dojistá v našich pomérech 
přepych, z néhož se radují všichni nepřátelé svobody. 

Nejnovějším petrohradským dojmem jest revise v université se svým 
důsledkem : zatýkáním. Ale studentstvo nechce proto stávkovati, majíc na 
mysli jiné politické cíle. 

A nejnovéjší výstavou jest — veřejná výstava hlavy Launitzova 
vraha . . . Příšerná tato výstava mnoho povídá o našich pomérech . . . 

Novyj. 

Rozhledy a zprávy. 

Slované severozápadní: Smrecsányi proti Slovák&m. Proces Moyšův. 
Tiskové procesy. Svetozar Hurban Vajanský. — Volby v Německa a Poláci 
Polská debata v pruském sněmu. Odsuzování redaktorů, kněží a rodiču. Bisk. 
Likowski. Terror vládní a revoluční v král. Pol. Lokaut. Volby v král. Pol., 
na Litvě a Rusi. Tow. kult. pol. Odkaz Lachnického a rod. Szlenkerovy. 
Záležitost vyšších škoL Z haličského sněmu. — Slovance východní: Stoly pi- 
nova >viáda uspokojení*. Teror revoluční a vládní. Volby. Úloha nové dumy. — 
Události na Ivovské universitě. Revise a zatýkání na Ukrajině. Otázka malor. 
stolic. Článek prof. Hruševškého. — Jihoslované: Obrat na Černé Htře. 
Odstoupení ministerstva Radulovičova. Nové ministerstvo. Slobodna Riječ. — 
Krutovláda Petkovova v Bulhar. Otázka universitní. Bulb. učitelstvo. Bulh. 
černé sotné. Blok oposičních stran. — Obstrukce Starčevičovcfi. — Celovecký 
soud a slovinština. Slovin. rolnická škola v Štyrsku. 

Slované severozápadní. 

Maďarská surovost proti Slovákům nikterak neutuchá, pfcs to^ 
že skvělého zadostučinění dostalo se pronásledovaným Slovákům skandální 
alTérou uherského ministra »spravedlnosli< Poiónyiho, který se nestyděl 
ani obchodů nejhanebnějších, tak že ani před soudem hájiti svou »6est« se 
neodvážil, za to však dával nevinné Slováky do žalářů odsuzovati. Ale maďarským 
šovinislům vSecky dosavadní útrapy Slováků ještě nestačí. Šelmy uviděly krev 
i jsou lačný nových obětí . . . 



Rozhleiy a zprávy, 269 



V uherské sněmovné podal 16. února poslanec Szmrecsányi dotaz 
k ministra spraredlnosti GUnlherovi a k minislru vnitra Andrássymu, ve kterém 
se divi, že státní zastupitelství trpí dosud agitaci „Slovenského Týédennikď^ , 
který prý Slováky proti Maďarům pobuřuje. Mimo to cestují prý na Slovensku 
Cechové, rozšiřují tam panslávské spisy a udržují spojení s vůdci sloven- 
skými. Také američtí Slováci udéliyí slovensk^^m studujícím stipendia. Na 
důkaz svých tvrzení četl Szmrecsányi ♦) nékteré články ze » Slovenského Týžden- 
níku<, ze ^Slovanského FřéhUdu*^ a »Casu<, upozornil na spisy Kálalovy 
o Slovensku a pojednal též o činnosti >Ce3koslovanské jednoty v Praze*. Mi- 
nistr Ganther mu na to odpovědél, že již nařídil, aby státní zastupitelstva se 
slovenskými novináři a agitátory >zkrátka zatočila*, a že ani styky Čechů se 
Slováky nespustí se zřetele. 

Myslíme, že nadich styků se Slováky nezabrání nám nikdo, ani vševládný 
národ maďarský. Spíše bude dobře, budou-li nám Maďaři svým jednáním stále 
připomínati náS úkol, abychom totiž o útrapách našich bratří pod Tatrami 
informovali vzdělané národy evropské. Že by vSak Slováci méli v Uhrách tak 
na růžích ustláno, že na potrestání jejich teprve ve sněmovně je třeba upo- 
zorňovati — toho naše měsíční přehledy rozhodně nemohou dotvrzovati. I dnes 
jest nám přinésti novou hrst ukázek z maďarského ráje. 

Minule připomenutý proces faráře L. Hoyše pro jeho kázání, ve kterých 
vyzýval věřící, aby se za faráře Hlinku modlili, skončil na Štěstí osvobozením 
Moyšovým. Moyš zaujal už svoji novou farářskou stanici v Haligovcích 
ve SpiSi. 

Na „Slovensky T^dennik* řítí se řc^a pročeši^. Zodpovědný redaktor 
jeho, Dušan Porubský, žalován jest pro pobuřování proti maďarské národnosti, 
kterého se prý dopustil 4 články: » Vlete, čo je bojkot?*, »Prečo nás chcú po- 
škrtif?*, >Skolskí betári* a >Chceme zem*. 

I ,iL'udové Noviny^ měly v Prešpurku dva procesy v únoru. Admini- 
strátor >Ludových Novin* Robert Schwoch odsouzen byl na 1 rok do 
obecního vězení (pro sprostý zločince) a k 800 K pokuty za 6 článků, v nichž 
odsuzoval >madarskou« stranu lidovou. V tom nalezla porota prešpurská 
11. února pobuřování proti Maďarům, neboť kdo prý píše proti maďarským 
polit stranám, pobuřuje proti Maďarskému národu. 

Před prešpurským soudem má býti též souzeno 7 občanů g Malacek 
pro zločin násilí, kterého se prý dopustili na Jurigově schůzi v Malackách. 
Vyhrožovali prý služnému a písaře jeho prý zbili tak, že ležel 14 dní nemocen. 
Také ^Národní Hlásnik", jejž vydával zemřelý Pietor v Martině, má process. 
Za článek >Akí máme byC my Slováci* žalován je p. Ignác Polák z Hoch- 
štetna pro pobuřování a má býti souzen 20. února před porotou v Pešti. 

Slovenský spisovatel Sveíozar Hurban Vajanský slavil 16. ledna své še- 
desáté narozeniny. Narodil se 16. ledna 1847 v Hlbokém v Nitře, jako syn 
tamního ev. faráře a slovenského buditele dra Jos. Miloslava Hurbana. Básnickou 
činnost svou zahájil r. 1880 sbírkou >Tatry a more* (Slovensko a Dalmácie). 
Jsou to básně epické i lyrické. Druhá sbírka jeho lyrických básní vlasteneckých, 
»Z pod jařma*, uveřejněna byla v Nerudových » Poetických besedách* č. 20. 
Z ostatních prací jeho uvádíme román >Suchá ratolest*, namířený proti od- 
rodilému maďaronskému zemanstvu, a román > Kotlin* s nepěknou tendencí 
proti mladému hnutí slovenskému. »Suchá ratolest* vyšla i Česky (u Beaufortá 
r. 1893). Kotlin dokončil Vajanský ve vacovském vězení, kde ztrávil r. 1903 
dva měsíce. Jíž před tím byl rok ve vězení v Segedíně r, 1892, za protest 
proti maďarskému násilí, pronesený při postavení pomníku na hrobě J. M. Hur- 
jt>ana v Hlbokém. 

Novinářská činnost Vajanského není šCastná. Jeho názor, propagovaný 
v >Národních Novinách* a zbožňující >centrálné slnko*, t. j. úřední Rusko 
s bílým carem v čele, které pomůže, až přijde čas, i Slovákům, je politická 
utopie, kfci^rá naučila Slováky s rukama v klíně nečinně přihlížeti ke vzrůsta- 
jícímu nebezpečenství maďarisace. Vajanský o uvědomění lidu pramálo se staral, 
.ZAlím co nenáviděná jím mládež u lidu začala a dnes zvítězila na celé čáře. 



*) Podle telegramu »Času< ze dne 17. února. 



270 Rozhledy a zprávy. 



Vajanský dívá se na celé dnešní hnutí slovenské jen jako postranní pozoro- 
vatel. Není to jeho dílo, ale těch, kterým často tak velmi nebásnicky v úvod- 
nících nadával , . . ^ S. K. 

Poláci v Německu vyšli z říšských voleb vítězně — toC radostná událost, 
jejíž ohlas rozletěl se všemi zeměmi polskými. Hned při prvních volbách 
25. led. zvoleno 19 polských poslancíi, tedy tolik, kolik jich měli Poláci jen 
r. 1893 za doby pruskopolských smiřovaček — tedy za doby, kdy vláda při 
volbách Polákům šla na ruku, ovšem dobře vědouc proč. Nyní dobylo si 
obyvatelstvo polské na ráz tolika mandátů vlastními silami a^ proti 
vůli vlády, a to mnoho váží. Po prvních volbách přišli Poláci ještě ve 4 okre- 
sích do užších v o leh, z nichž doufali získati ještě 1 neb -^ poslance; na 
více nepočítali. Také skutečně z užších voleb vyšel ještě jen jeden Polák, 
tak že celkeii? mají nyní v říšském sněmu 20 poslanch. 

Zvoleni byli: I. V Posnaúsku: v okr. poznaňském B. Ch r z a n o w s k i; 
v okr. inowroc/avsko-strzeliňsko-mogileriském Z. Dzienibowski; v okr. 
krotoszyňsko-kpžmiňském W. Mi ec z ko wski; v okr. rawicko-gostyňském 
A. Stychel; v okr. grodzisko-košciaňsko-šmigielsko-nowotomyském W. 
Skarzyňski; v okr. šredzko-áreraskéra A. Chíapowski; v okr. szu- 
biňsko-žniňsko-wyrzyském L. Czarliiíski; v okr. szamotulsko-mi^zy- 
chodzko-skwierzyňsko-obornickém hr. M. M i e 1 ž y ň s k i ; v okr. pleszewsko- 
jarociúsko-wrzesirtském L. Gzarliňski; v okr. odolanowsko-ostrzeszowsko- 
ostrowsko-k^piňském kn. Ferd. Radziwi^í; v okr. hnězdensko-witkowsko- 
wagrowieckém L. G rab ski. — 11. V Západních Průších: V okr. tucholsko- 
chojnickém W. Kulerski; v okr. starogrodzko-košciersko-lczewském J. 
Brejski; v okr. pucko-wejherowsko-kartuském (na Kašubech) R. Janta- 
Pólczyňski; v okr. áwieckém J. S a s- J a w o r s k i. — III. V Horním 
Slezsku: v okr. katowicko- zaborském W. Korfanty; v okr. bylomsko- 
tarnogórském A. Napieralski; v okr. opolském Bran dys; v okr. 
pszczyúsko-rybnickém Skowroňski; v okr. gliwicko-lublinieckém J a n- 
k o w s k i (v užší volbě). 

Celkem tedy získali Poláci 4 poslance (mělit jich 16), a i tam, kde 
zůstali v menšině, měli počet hlasů imponující, opravňující naděje do bu- 
doucnosti. Vzrůst počtu polských hlasů jest vůbec znamenitý — vystoupilf 
ze 347.784 na 453.774, tedy o 10(5.000 (ba proti číslu z r. 1898, totiž 244.11:8, 
se skoro zdvojnásobil). Ze 4 získaných mandátů 3 připadají na Horní Slezsko 
a 1 na Záp. Prusy. Vítězství polské v Horním Slezsku jest nanejvýš potěši- 
telné, ukazujeC skvěle vzrůst národního uvědomění v kraji, o nějž měli Poláci 
ještě před několika lety velké obavy. Zde zvítězil v užší volbě Polák v okrese, 
jejž dosud zastupoval hr. Balleslróm, jeden z nejzarytějších odpůrců Poláků. 
Ze 7 okresů v H. Slezsku, v nichž jest volba polského poslance vůbec možná, 
získáno již 5 okresů!*) Za to sklamal výsledek voleb v Žáp. Prusech, kde 
Poláci doufali získati 3 mandáty (aneb aspoň ještě mandát toruňský). 

Vysoce zajímavý a poučný jest počet polských hlasů — daleko na zá- 
padě, ve Vestfálsku a Porýnsku. Tam sčilací kandidát polský (Józ. 
Chociszewski) dostal celkem 26.794 hlasů (nejvíce v Dortmunde, v Bochumu, 
v Duisburgu a v Reckiinghausích — všude po 6000 až 7000 hl.). Při volbách 
r. 15 03 odevzdáno tam polských hlasů 17.313, vzrostl tedy jejich počet skoro 
o 10.000! 

Podle stavu jsou ze zvolených poslanců 4 kněží (Stychel, Skowroňski 
Brandýs, Jankowski), 4 redaktoři (Napieralski, Korfanty, Kulerski, Brejski), 
3 advokáti (Chrzanowski, Dziembowski, Mieczkowski), 7 velkostatkářů (Gzar- 
liňski, Chíapowski, Skarzyňski, Mielžyňski, Radziwiíí, Janta-Pólczyňski, Ja- 
worski) a 1 průmyslovce (ředitel cukrovaru Grabski). 



*) Nám jest při tom smutno, když vidíme zanedbanost a opuštěnost 
Cechů v pruském (Horním) Slezsku. V okrese ratibořském, kde tvoří Cechové 
dosud většinu obyvatelstva, zvolen centrovec Frank, jenž dostal 11.700 hlasů, 
vedle toho německý nacionál dostal 5100 hl., polský kandidát 460O hl. — 
o českých hlasích není zmínky. 



Rozhledy a zprávy. 27l 



Vzedmula vlna polského národního uvědomění ve volbách byla nejlepší 
odpovědí na protipolské zuření vlády. Ale po nějakém výsledku, příznivém 
■pro Poláky, není dosud potuchy. Německým nacionalislfim příliš narostl hře- 
bínek volební porážkou socialistů — Vilémova řeč s okna paláce a nadšení 
<iávů ukázaly, že »wart Pac pataca i palác Pacac, hoden národ takového 
císaře a císař národa. Ukázala to i polská debatta v pruéként sněmu 
15. a 16. února. Posl. Mizerski uvedl na přetřes nezákonné a nelidské výroky 
soudní, jimiž odebírají se děti v Poznaňsku a v Záp. Průších rodičům 
a odevzdávají na nucené vychování, a uváděl případy z H. Slezska, kdy Poláci 
byli násilně nuceni k německému svědectví. Ministr Beseler vyhnul se odpo- 
vědi na první žalobu poukázáním na samostatnost soudcovskou, a v druhém 
prohlásil; že o těch případech nic neví (ministři obyčejně o ničem nic ne- 
vědí) a že ostatně je s Poláky těžká věc: nechtějí německy vypovídati, ač 
německy umějí. Druhého dne posl. Strosser flconservativec) se vyslovil, že 
za 100 let měli Poláci dost času, naučit se německy, a že jest vSbec hanba, 
že dosud jsou Poláci, německy neumějící. Na to v následující velmi prudké 
potyčce posl. Korfanty odpověděl, že hanbou jest trvání stálu, v němž jsou 
přes lékařská vysvědčení osvobozováni učitelé, kteří nelidsky ztýrali a týrají 
děti, v němž se rodičQm odnímají- přirozená jejich práva atd. 

Kruté pronásledování za odpor proti německému vyučování náboženství 
trvá a stupňuje se. V odsusovdni redaktorů a kněěi se pokračuje: Koncem 
ledna odsouzen red. >Kurjera Poznaňského*, Zioíkowski, na 600 mk. pokuty: 
poněvadž před tím již rovněž pro články o stávce školní byl odsouzen na 
1500 mk. a poněvadž další procesy visí mu nad hlavou, byl z rozhodnutí 
tribunálu hned po rozsudku uvězněn. Propuštěn však, když za něj obhájce 
posl. Chrzanowski složil kauci. Téhož dne odsouzen red. »Wielkopolanina«, 
Szmid, na 450 mk. pokuty. Tak se dokračuje na redaktory — na kněze ne- 
uvalují se pokuty, nýbrž vězení. Téhož dne 30. ledna, kdy odsouzeni v Po- 
znani právě uvedení redaktoři, bylo v Lubavě (v Záp. Průších) odsouzeno 
8 polských farářů na měsíc do vězení za provolání, jímž poučovali lid o jeho 
právech ve škole. Takové rozsudky jen lid probudí. Vyprovázel odsouzené 
kněze (mezi nimiž byli 2 starci) na místní faru v ohromném zástupu za zpěvu 
písně >Kdo v ochranu nejvyššího . . .« Z takových zástupů nevyjdou povolní 
beránci germanizace! 

O těch a podobných rozsudcích se píše doma i za hranicemi — jsou 
to tresty, spadající na vůdce hnulí. Ale o spoustě jiných trestů, jimiž jsou 
těžce postihováni rodiče stávkujících dětí, veřejnost a cizina málo zvídá. 
Každodenně skoro jsou odsusomíni rodiče k pokutám a do vězení za to, že 
neposílají dětí do německých hodin náboženství nebo k odsezení Školniho 
vězení. Jsou to tresty od 50 pfen. do 1 mky denně, ale jsou rodiny, které 
takových pokut již zaplatily 100 a více 'marek. Nemouhou-li platili, prodává 
se jim nábytek atd. A což teprve kdyby so otec odvážil vztáhnouti ruku na 
nelidského paedagoga, který m\i nemilosrdně ztýral dítě! Na pul roku byl 
odsouzen na př. mlynář v jntrocině za takové hájení svého ztýraného synka. 
A učitelé, synové hyperkulturního národa, přijímají romunoraci za násilí, 
páchané na dětech, t. j. za věznění dětí ve škole pro odpor proti německému 
katechismu. Ale ubozí vychovatelé! Těžce jsou při tom ukíivďováni! V >Po- 
sener Lehrer-Zeitungu« stěžují si, že jim za dozor na vězněné dítky byla po- 
volena prabídná odměna, pouze 1 mk. za hodinu — a ta ještě že jim bude 
vyplacena teprve za čtvrt léta . . . 

V tomto spravedlivém boji Poláků proti brutálnímu násilí vlády a jejích 
pochopQ, zdá se, divnou úlohu hraje biskup Likotrski, správce osiřelého 
arciJ>iskupství. Zdá se, že polský biskup chystá se za mísu šošovice prodati 
pruské vládě svůj národ. Tisk polský (a to ne »červený«, čerpámcť tuto 
zprávu z úvodníku velmi umírněného Kur. Warszawského, č. 44.) soudí, že 
na relaci bisk. Likowského změnilVatikán své stanovisko yúC-i školské stávce. 
Biskup asi obdržel z Říma > placet* pro svoji vládní politiku, i požádal dů- 
vřm5 děkany arcidiecése, aby zahájili činnost k utlumení stávky. Ale po 
pastýřském listě nebožtíka arch. Stablewského, čteném s kazatelen, po dekla- 
raci duchovenstva na poznaňském táboře těžko jest jednali přímo naopak 



1 



272 Rozhledy a zprávy. 



•I hierarchická subordinace má své meze, a círker, pohrávající s národními 
city svých kněži, nutící je k věrolomnosti vůči vlastním ovcím, kompro- 
mitující je v očích polské veřejnosti, měnící takfka ze dne na den svá na- 
řizem' a uznávající dnes za přestupek, co bylo včera veřejně vyhlášeno zi 
ctnost se všech kostelních kazatelen ve jménu nejvyšáí pastýřské vrch- 
nosti — dopouští se činu, který jako násilí proti lidské přirozenosti může 
vyvolati nebezpečnou roztržku mezi polským duchovenstvem a církevní 
vrchností.« Dojista příznačná slova v polském listu o církvi katolické. Zdá 
se, že duchovenstvo jest opravdu pobouřeno, aspoň celý velkopolský tisk 
j(až na Dziennik Poznaíiski) o tom svědčí. Velmi katolická >Oazeta Polskac 
v Koácianě na př. napsala: >Rdyby někdo se pokusil úřadu svého užili 
jako klínu, majícího odděliti duchovenstvo od národa, hanebně se zmýlí.« — 
Nyní se objevují vyvrácení těch pověstí; budoucnost ukáže, co jest na >vy- 
vráceních c pravdy. Zdá se nám, že konservativní celkem polský list (cito- 
vaný K. W.) by jen tak nenapsal slova: kdyby přec duchovenstvo uposlechlo 
bisk. Likowského, »jedinou odpovědí polského lidu bylo by pouze odvrácení 
od kněžstva: Nechcete-li jíti s námi, půjdeme bez vás, ba i proti vám!< 

V král. Polském jest obzor pořád stejně zachmuřený. Koncem 
ledna se sice objevila povést o zrušeni válečného stavu, ale zůstala zatím 
pověstí. Zatýkání (v poslední době zejména řady slečen ve Varšavě), 
odsuzování redaktorů (red. >Kurjera Polského^ na B měs., red. 
»Slowa< a »Przeiomu< po 2 měs.), útoky (zabit podplukovnik Bělskij 
v P^ocku, mající na svědomí kromě jiných zločinů smrt 10 nevinně popra- 
vených, zabit i referent policejního vyšetřovacího oddělení ve Varšavě, 
V. G r tt n, známý od loňska torturovánim vyšetřovaných, za něž byl i trestán, 
lile na konec zbaven zbytku trestu a přijat opět do služeb policejních) atd. 
Stávek sice nebylo, ale za to lokaut v Isodssi trvá dosud, přiváděje do nej- 
větší bídy dělnictvo, po jehož straně jsou sympathie celé země. Ve prospěch 
4Íělnictva u továrních baronů, shromážděných v Berlíně, zakročili vynikající 
zástupci polské intelligence. První přijel do Berlína zástupce >Společnosti 
polské kultury «, S. Patek, žádaje ve jménu kultury zakončeni lokautu. Přijeli 
2a ním i baron L. Kronenberg, hr. Adam Krasiňski a pater Godlewski — 
marně; odjeli s nepořízenou. Urputný trust millionářů neustupuje. Dělnici, 
jiemajíce náležité organisace, dohnáni největší bídou, přistupují na všecky 
podmínky lokautu, jenom ne na vydání 9S soudruhů. Ale i tu činí ústupek, 
navrhujíce, aby o vině jejich rozhodl smírčí soud. Avšak marně — upíři žáídají 

f^oddáni naprosté. A kdo jsou ti pánové? > Piráti lidské práce a prohnaní 
otříci,« odpovídá úvodník Kur. Lvovského. (Taková továrna PoznaiSských 
na př. měla kriminální proces pro — krádež plynu rourami, tajně připojenými 
k hlavním rourám plynárny. — 

Jinak byl poslední měsíc vyplněn přípravami k volhám. Národní demo- 
!kracle konala je velmi horlivě, volajíc národ do svých řad zejména proti 
Židům. Doporučujíc své kandidáty, volala velkými literami: Varšava musí 
být polská! Proti komu tak volala? O Rusy přec nemohlo jíti, a Židé, pokud 
nešli 8 ni, zavázali se voliti kandidáty stran pokrokových, vynikající polské 
spisovatele AL ŠwiQtochowského a L. Krzywického. Strašili své voliče Židy, 
vědouce, koho protivný tábor kandiduje — to bylo přec jen neupřímné! — 
Příznačno jest, že i vláda se postavila proti pokrokovcům; počátkem ledna 
zavřela volební kanceláře >Zwi^zku post§powego«, poněvadž prý v zákoně 
o takových kancelářích nic nestojí! — Přes to vše chovali pokrokovci nadfje 
v částečné vítězství. Konali vytrvale práci uvědomovací na volebních schůzích, 
přečetně navštívených, na nichž (jak píše dopisovatel N, Reformy) nebylo 
kněží, velkostatkářů, kapitalistů a fabrikantů jako lokautový samovládce Po- 
znaťiski, ale za tc zástup lidí, vynikajících vědou, kulturou, zásluhami a cha- 
rakterem. Naděje rostly při volbách voliielů. Tak zvítězili kandidáti pokrokoví 
v Siedlcich, Bia2é, Radomi, Radomsku, B^dzině, Tomaszové a Liublině. V Pu- 
íawech propadl kandidát národní demokracie, bývalý posl. Nakoniecany. 
Pokrokovci z toho pravděpodobně soudili, že zvítězí asi v gub. lubelské 
a siedlecké. Ale i jinde projevovaly se pro ně sympathie: v Kališi na př. 
I^okrokoví kandidáti dostali po 1.600 hlas(l proti 2.800 národně demokratickým. 



r 



Rozhledy a zprávy. 273 



Ještě v předvečer voleb měli pokrokovci nadřji, že aspoň v Radomi zvítězí. 
Ale zklamali se: zvítězili na celé čáře kandidáti národní koncentrace, 
čili valnou většinou kandidáti národně demokratičtí.*) Pouze 
v Suvalkách vyšli z voleb Litvíni, zástupci mladého litevského hnutí, advokáti 
A. Bulat a P. Leonus. 

Zvoleni byli: Za město Varšavu býv. posl. Fr. Nowodworski a Roman 
Dmowski, vQdce národní demokracie; za m. ^ódá adv. Babicki; v gub. var- 
šavské W. Grabski, kněz J. Gralewski, V. Nowca, K. Piechowski a J. Glo- 
wacki; v gtib. kališské býv. poslanci Alf. Parczewski, kněz Wesolowski 
a J. Suchorzewski ; v gub, piocké M. Bojanowski a H. Konic; v gub. kielecké 
b. posl. W. Jarcrňski, J. Bielawski a hr. H. Potocki; v gub. piotrkmvské 
M. Dziurzyňski, W. Žukowski, E. Peptowski, S. Justýna a F. Otocki; v gub. 
radomskfí J. Ostrowski, A. Bieliilski a H. Dembiňski; v gub. siedleckéh. posl. 
J. Blyskosz, L. Bryndza a S. Sunderland; v gub, íomzynské J. Harusewicz 
a M. Skarzyňski; v guh. Tublinské A. Hempel, S. Sliwiiíski, S. Plewiilski 
b. posl. J. Stecki a P. Žak. 

Nepříznivý pro Poláky výsledek měly volby na Litvě a Rusi fna Vo- 
lyni a Podolí), odkud do první dumy vysláno bylo 21 polských poslanců. Nyní 
počítají Poláci, že dobudou nanejvýš 15 mandátů. Zatím známy jsou výsledky 
z Litvy, kde prošlo 9 Poláků: ve Vilně starosta města M. W^síawski; 
v gub. vilenské hr. W. Puttkamer, M. Ghelchowski, kněz Rodziewicz, A. Cho- 
miňski, S. Waťikowicz; v gub. grodenskp S. Jaczynowski; v gub. vitébské 
H. Dymsza a M. Benistawski. V gub. kovenské zvoleni vesměs Litvíni, v gul), 
minské Rusové. 

Pozornost vedoucí intelligence nevyčerpávala se jen volbami. Konány 
dvě velké, velmi oživené ženské schúzey na nichž měly převahu živly pokro- 
kové. Mluvily redaktorka »Volného Slovac Marja Turzyma, dále známá autorka 
sociologických spisů Dr. Z. Daszyrtska-Golirtska, Iza Moszczeňska a j. Došlo 
i k bouřlivým potyčkám s klerikály (pro řeči A. Niemojewského, redaktora 
polské » Volné Myšlenky*). Schůze ty svým rázem jsou velmi příznačný pro 
ženské hnutí v Polsku. — Povstalo Towarsysiwo kultury polskiej, jehož 
účelem jest povznášení kulturní úrovně ve všech oborech života, na všech 
Ijolích veřejné činnosti. První myšlenkou, jíž se ujímá, jest založení »Domu 
lidového* ve Varšavě (a později podobných i na venkově), v němž by byly 
siné přednáškové, divadelní a koncertní, čítárna, bursa práce, sklady laciných 
výrobků, restaurace pro lid, hostinské pokoje atd. V takovém domě má se 
tedy dostati lidu bez rozdílu národnosti, vyznání a přesvědčení: osvěty, 
ušlechtilé zábavy, porady, pomoci i útulku. Iniciativa k založení T. k. p. 
vyšla z kruhů pokrokových, předsedou jest Alex. í^wietochowski. — Činí se 
přípravy ke stavbě budovy uměleckého musea, jíž se dosud vláda stavěla 
na odpor. Varšava měla už »Muzeum sztuk pieknych*, založené r. 1862, alo 
to od r. 1876 jest z větší části nepřístupno veřejnosti. Záležitost popohnal 
nyní velkolepý odkaz C. Lachnického, z něhož připadne 88.500 rub. na 
>KanceIář podpor v nejvyšší nouzi*, bohatá sbírka starožitností ve prospěch 
téže kanceláře, konečně městu Varšavě vzácná obrazárna děl slavných mistrů 
renaissance, hollandských atd., bude-li do dvou let příznivě rozřešena otázka 
stavby vlastní budovy uměleckého musea. — Při tomto odkazu připomínán 
skvělý odkaz a dar rodiny Szlenkerovy, která věnovala lOO.UOO rub. na vy- 
držování čtyřtřídní pol. školy ve Varšavě (péčí Matice í^kol.). Z toho 80.000 
jest z odkazu K. Szlenkera, ostatek od vdovy. 

Záležitost vyšších škol ve Varšavě vláda předloží dumě. Nová ruská 
universita, na niž mají býti přeloženi professoři univ. varšavské, má býti 
založena v Saratově neb Voroněži. Pro personál techniky varšavské má býti 
zřízena technika v Novočerkassku. 



*) Až na 3 z polské strany pokrokové, 2 ze strany reálné politiky a 2 
mimo strany. 

Slovanský Přehled IX. 1907, č. 6. ]^ 



274 Rozhledy a zprávy. 



V Haliči otevřen zemský sněm. Prudký odpor síran * pokrokovějších 
vzbuzuje návrh volební reformy, úpravy platů učitelských a reformy učitel- 
ských ústavů. Proti navržené úpravě učitelských platů ostře protestoval valný 
sjezd učitelstva polského i rusínského, konaný ve Lvově 17. února za účasti 
6000 osob. Zajíraavo jest, že ohromné pobouření vyvolal vůdce haličských 
všepoláků, prof. Glabiňski, pouhým objevením se na řečniáti; shromáždění 
vůbec ho nepřipustilo ke slovu. Dra. Bobrzyňského návrh reformy učiteL 
ústavů jest nanejvýš zpátečnický, směřuje k sníženi úrovně uiHtelského 
vzdělání i vzdělání všeobecného, chce zvláštní přípravu pro školy městské 
(ne měšCanské) a zvláštní, obmezenou přípravu pro Školy vesnické Pro 
sedláka málo světla! Ejhle, jak si představují pp. šlechtici a jejich spojenci 
autonomii Haliče! >Autonomní< úprava učit. ústavů jasně to ukazuje. Proti 
takovému rozšiřování autonomie protestují ostře strany pokrokové, žádajíce 
dříve reformu volební do sněmu na základě všeobecného, přímého a tajného 
hlasování. A co zatím podává návrh volehni reformy, předložený sněmu ? 
Je to hotové monstrum: návrh zachovává volby nepřímé a zjevné (nikoli 
tajné), a to podle kurií, k nimž dodává ještě >doplfiující kurii< 
s 10 mandáty a s požadavkem 21etého pobytu pro oprávnění k volbě, ale 
za to rozšiřuje i počet městských mandátů o 8. >Nowa Reforma* (č. 74) 
nazývá to »urážkou myšlenky autonomie a oprávněných požadavků lidu«. 

A. d 

Slované východní. 

Volby a volby — vítězství stran levých či vládních, tylo otázky ře5í 
se nyní v Rusku a řeší se v neprospěch vlády. Stolypinova vláda, »par excel- 
lence vláda uspokojeni, zdrcení terroru a revoluce«, nikoho neuspokojila, ne- 
zdrtila ani revoluce, ani terroru, jen zdání zprvu způsobila, že uspokojí zemi 
a zdrlí odpůrce. Vzbudila to zdání — podvodem, šidbou a petrohradská tele- 
grafní kancelář byla jí nástrojem. Oznámili jsme časem svým, jak tato kan- 
celář vyhnala ze služeb svých všechny prý lživé dopisovatele provinciální^ 
kteří prý jen samý útok a samou revoluci oznamovali a šili nepokoj, vy- 
hnala je a >pravdomluvní, vládní dopisovatelé* ihned psali o uspokojení 
vnitřním, o změně smýšlení v lidu oproti kadetom a stranám levým, o skvě- 
Ivch nadějích vlády do voleb. A všecko to leží v ssutinách, rozbito v niveč. — 
Terror trvá dále, prudší než jindy. Je zajímavo. že vyšetřování zjistilo, kterak 
útočníkovi na Launitze vstupenku k slavnosti medicínské, opatřenou podpisem 
samého Stolypina, prodal sám agent policejní Jako vle v za bO.OOO rublů, načež 
prchl. V posledních týdnech v Minsku zastřelen podplukovník Belavinčev, ve 
Vilně učiněn nezdařený útok na policmej stera Rodionova. V Petrohradě při 
prohlídce naložen seznam 57 hodnostů, odsouzených od terrorislů k smrti; na 
na seznamu byl i nový gradonačafnik Dračevskij. Na Vasiljevském ostrově 
hlavní ulici zastřelen ředitel věznice Gudin a těžce zraněn dozorce. Počátkem 
února zradou odhaleno v Petrohradě spiknutí proti celému policejnímu oddě- 
lení, jež mělo býti vyhozeno do povětří; mezi spiklými jsou i 3 bývalí zří- 
zenci tajné policie. Za tři dni potom při prohlídce v soukromém domě našlo 
se 45 úplných uniforem carsko tělesné stráže čerkeské a policie tvrdí, že tu 
šlo o útok na cara. V Penze zastřelen gubernátor Alexandrovskij; útočník, 
zastřeliv ještě policmejstěra a policistu, sám se zastřelil. V poslední chvíli 
stal se útok na Witta; do kamen v jeho bytě spuštěny komínem dvě pumy 
s hodinovým strojem, jež objeveny ještě včas. Jsou zprávy také o jiných 
projevech terroru: V Rize v pivnici Bergerově objevena spousta proklamací 
a lO.C(X) nábojů do mauserovck. Majetníku pivnice uložena pokuta 8000 r. 
V Petrohradě zatčena skupina 70 revolucionáři!, kteří — jak policie praví — 
strojili zbrojné povstání; v čele jich stál nižší úředník policejní. (Nebyl to 
agent provokatér?) V Oděsse znova udal se výbuch pekelného stroje na ko- 
rábe Gregorij Mark, způsobiv škodu velikou, ale lidí nezraniv. Zatčeni pro to 
2 studenti a 2 učňové. Koncem ledna zase kolují po městě proklamace, hlá- 
sající útoky na koráby a kapitány. V Oděsse také nalezena v budově obchodní 



r 



Rozhledy a zprávy. 275 



školy 71iberní p^ma melinitová. V Chersonii počátkem února došlo ke vzbou- 
ření politických vězňů. — 

Vláda až do voleb drtí terror terrorem dále. Poprav zase je síla, i nelze 
ani zregistrovali podrobně, co lidí odsouzeno a popraveno. Stačí, když uve- 
deme, že od 26. prosince do 16. ledna odsouzeno polními soudy a popravena 
650 osob. Snad se zuřivosti těchto soudů sám Stolypin zhrozil; nařídil v te 
době, aby mu všecka akta o vyšetřování a líčeních u těchto soudQ byla ode- 
vzdána k prozkoumání. Ale kdo mrtev, toho již nevzbudí! Jaká to věc, když 
>Telegraf« (nástupce zrušené »Strany<) může vystoupiti — za výminečného 
stavu — 8 důkazy, že 4 lidé najisto nevinně byli popraveni. A kolik jich 
zašlo, aniž slyšen hlas jejich! — Nyní — v únoru — koná se soud v Krasno- 
jarsku se 10ti vojíny a 104 civilisty pro vzbouření v prosinci I^Oj. — Konán 
soud i pro útok na Stolypina a tu poprvé za dobu činnosti polních soudů 
udělil car milost, změniv oběma odsouzeným dívkám trest smrti v nucenou 
práci. — Jak úřady pracují, o tom i to klassicky svědčí, že gubernátoři 
v Ufě, Permi a Vjatce se umluvili nepřijímati již do svých gubernií vypo- 
vězence odjinud. Stav vězňů v žalářích je hrozný. Správa žalářů sama ozna- 
muje, že žaláře jsou přeplněny o 650/^, a více. V Saratově je 1U68 vězňů, ač 
ie místa pouze pro 460, v Černigově 880, místa pro 150 atd. Vše to vypsal 
Dr. Dvoreckij v Milnchener medicinische VVochenschrift, Většina politických 
vězňů trpí reumatismem kloubovým, protože spí na holé dlažbě bez pode- 
stlané slámy. Přeplnění působí, že vězňové trpí bolením hlavy, ano i hallu- 
cinacemi sluchovými i zrakovými. Političtí jsou zavřeni spolu s kriminálními, 
vše pohromadě, muži, ženy. Nyní jde na Sibiř z odsouzených členů dělni- 
ckého výboru pět, mezi nimi Chrustalev-Nosar. Z Tj uměni do Tobolska 
půjdou 12 dní pěšky. — 

A čím byly volby blíže, tím vétší byl Stolypinův strach. Kulich kolem 
něho stále kulichal: jedni pravili, že dojde k diktatuře, v jejímž Čele bude 
Dubasov, druzí vystrkovali Witta, jenž také nelenil a nabízel své služby. Ale 
to už se prohlašovalo, nezdaří-li se Stolypinovi volby — jeho volby — 
, že půjde. A do nich se St obouval, ale neobul. Odmítl legalisovati stranu 
kadetů, chytiv se formálnosti, že mezi vůdci strany jsou 3 osoby, žalované 
pro § 129. Maxima Kovalevského v poslední chvíli zbavil práva vólitelnosti 
v Petrohradě pod zástěrou, že není v místě rok. Jednal sice s Miljukovem 
v půli ledna o legalisaci strany, ale tehdy ještě cítil se příliš silen a kladl 
podmínky nepřijatelné. Počátkem února mnoho již slevoval, ale nyní by 
již znám slabý podklad jeho. Tu chtěl i proti socialistům opatření zmírnlili. 
Tu viděl již, že všecky přípravy jeho byly chabé. A byly hanebné: v Petro- 
hradě prodloužil stav výmmečný na 6 měsíců. Kde jaký list pokrokový za- 
stavil, aspoň na čas. Zastavena >Strana< pro kritiku listu carova k Slolypi- 
novi (v novém rouŠe sluje nyní ^Telegrafe). Zastaveny Novaja Gazeta a So- 
vremennaja Žizň. Na dobu voleb zastaveny v Moskvě: Nov a Věk. V Omsku 
zastaveny 3 pokrokové listy, v Irkutsku všecky listy pokrokové. Kijevskaja 
Rěč po- třikráte zastavená, vždy pod jiným jménem, vychází nyní jako 
Kijevskaja Mysř. Maloruskou Radu v Kyjeve také chtěli zavříti. Kyjevský gen. 
gubernátor propustil všecky úředníky smýšlení konstitučně demokratického. 
V Petrohradě k volbám dodány dělnictvu velikou většinou od policie lístky 
pozdě. A jinde patrné také. Vládě šlo o to, aby všude a především v obou 
hlavních městech prošli její lidé. Petrohradské denníky a pozdější zprávy 
dokázaly, že se vláda neštítiia zfalšovati také první zprávy o výsledku 
voleb. Volby odsoudily Stolypina s celou jeho Činností nadobro. Samotné 
S. Petěrburské Vědomosti, list skoro vládní, praví v č. 25., že Stol. vláda 
nebyla s to, aby utvořila dumu mírnější než první. > Atributy její moci byly 
příliš bodavé; nabízejíc jednou rukou ratolest olivovou, v druhé drží meč; 
byla vytvořena k >zastrašení<, >obnoveníc, » vykořenění* atd. A neudělala 
nic. Nad to dopustila se chyby: kdyby místo terroru byla jednala mírně, 
provedla nejnutnější opravy ze své moci a v brzké lhůtě — 2 měsíců — dala 
provésti nové volby, byly by, jak dí S. Petěrb. Věd. — vypadly jinak. Ale 
dělala v3eho opak, a nad to jí na krk spadla ohavná affaira — Lidwalova 



% 



v.' 



^ 



1 



276 Rozhledy a zprávy. 



l^ a Gurkova, vyšla nová ostuda Nikitinova, jenž usvědčen, že při správř 

^ státních lesa prováděl veliké podvody, pronajímaje cizím firmám lesy za 

směšně nízké ceny. Padl zatím ministr námořnictva Birilev, nahrazený Di- 
-^, kovem, a shledává se, že v úřadě nevykonal nic, nové lodi že se staví 

ti po starém systémii, dfistojnictvo že se cvičí také po stáru, že byl zkrátka 

člověk veskrze zastaralý. A při soudu nad vrahy HercenŠtejnovýnii 
usvědčeni favoriti Stolypinovi, čCrnosotěnci, že jeden z jejich vfidců, Juškevič, 
zaplatil vrahům 1000 rublG; dále se ukázalo, že byli najati i vrazi na inže- 
nýra něvské továrny petrohradské Kriniusa, ale že odřekli a byli za to ze 
strany vyloučeni. — Přes všecka vládní popírání je jisto, že schodek loii- 
m^ ského roku uhrazen byl i 00 milliony z půjčky — a že schodek v rozpočtu 

Ř; ' na letošní rok obnosem 240 milí. r. hrazen bude rovněž půjčkou, uznává 

S.' i vláda. Že Višněgradskij ujednal s francouz. bankami půjčky na krátkothůtné 

X' obligace, svědčí o tom tež. — S takovýmto štitem nevyšla by z voleb čistá 

i^ vláda snad ani v Číně, natož v Rusku. Neukonejšilo veřejnost vyprázdnění 

'. Mandžurie, ani vypsání 4^/^ renty v obnose 70 milí. ve prospěch krajů sti- 

^ zených neúrodou, ani to, že ohlásil Stoly pln předlohu zákona o svo- 

bodě osoby a bytu i tajnosti listové. Podlo osnovy té zatčený do 24 
hodin buď má býti odevzdán soudu anebo propuštěn. — 



Že strany levé, a mezi nimi kadeti, budou v nové dumě hráti první 
úlohu, bylo v Petrohradě stále tvrzeno. Obyvatelstvo v Petrohradě šlo »s go- 
^V lovojc (o překot) do voleb, jak praví S. Petěrb. Vědomosti, dodávajíce, zeje 

>radost viděti občana, pohlceného zájmy říše, hájícího blaho národac (Dříve 
list tak ohnivě nepsal.) Lež a uskok však je, co psal kníže Meščerskij že 
všude u zemědělců a dělníků jevila se veliká neúčast, svědčící, že lid »prý 
jr/ nestojí o dumu novou, jako nestál o první. Nešli proto, že buď byli práva 

zbaveni, nebo nedostali lístků. Zajimavo je, že v Petrohradě duchovenstvo 
jj* rozhodlo se jíti do veleb s kadety, okCabristy, stranou mírné obnovy, jen ne 

se svazem ruských lidí. Volby zprvu — v dělnických a malozemědělskvch 
sborech, vyzněly pro vládu — dle vládních zpráv, označených za falešné. 
Ale Stolypin věděl již 28. ledna z provincií, že naději na úspěch mají jen 
opposičníci. A zprávy Jobovy šly brzo: v Zákaspickém kraji v Střední Asii 
v prvovolbách dostali kadeti 35%) hlasů, socialisté 40%, radikálové 157o- 
Donští kozáci (!) zvolili většinu kadetů a sociál, demokratů. Pak šly zprávy 
o propadlých kandidátech v selské kurii, v Moskvě propadl i okfabrista 
Richter; 2. února se hlásí, že naděje na umírněnou dumu není. S. Petěrb. 
^' Vědom, v č. 22. vědí již, že nová duma sotva se bude lišiti od první, že se 

í5 ve volbách >jeví tatáž převaha elementů pravých nad levými v I. stadiu, 

Íf!\ tatáž poměrná rovnost ve stadiu II. a naposled výsledek příznivý pro levici*. 

A v č. 25. se bojí, aby nová duma nebyla >dumou národm' msty«. Výsledek 
voleb, zejména veliké vítězství kadetů v Moskvě, udělal v Carském Sele mocný 
dojem. Stolypin prý byl zdrcen, car prý mu řekl, bude-li nová duma chlíli 
pád Stoly pinův, že půjde. A neméně mocně působilo, že ve všech carských 
sídlech — v Car. Sele, Petěrhofu i Gatčině — zvítězili socialisté. — Sám 
Stolypin prý se vyjádřil, že opposice v nové dumě bude silnější než v prvé, 
bude prý míti 60^ q. Nebudeme uváděti počet hlasů daných v prvních volbách, 
až tyto řádky vyjdou v tisku, bude znám i celý výsledek voleb a celý 
obraz dumy. 

Dle kadetů (v >Rěči«) úlohou nové dumy je především, aby se nedala 
». ' rozbíti jako první a parlamentární cestou dobyla parlamentárního zřízení řiše. 

% O možnosti rozpuštění nové dumy také Witte se vyjádřil, dělaje pro sebe 

K hezky nahoře. 1 on před volbami již byl přesvědčen, že druhá duma bude 

I opposičnější než prvá, ale je přesvědčen, kdyby se rozpustila a ihned se pro- 

L vedla úředním nařízením reforma policie, reforma zákona o schůzích, o svo- 

l bodě osoby a bytu, že by většina obyvatelstva byla uspokojena- Jiného 

; mínění o tom je prof. Maxim Kovalevskij; v Straně č. 8. píše o tom: »Ve 

• všech úvahách o tom, co by se stalo, kdyby i nová duma byla rozpuštěna^ 

\ nevidím hlavní dvě osoby jednající v této tragedii: cara a národ. Mluviti 

o panovníkovi nedovoluje mi strach před novou konfiskací, avšak o národě možno 



Rozhledy a zprávy. 277 



mluviti otevřeně. Národ, myslím, se zeptá, proč si z n6hp tropí posměch 
beztrestné. Dvakrát naléhali naň, aby poslal své plnomocníky< ... a dvakrát 
rozehnali ... a to pro zájmy slechy (resuraujeme krátce smysl dlouhého od- 
stavce)... tedy dojde k >roztr^.ce národa ve dva tábory, při níž číselná vět- 
šina a převaha morálního vlivu sotva asi bude na straně »úřednického pan- 
páterstvíc, splývajícího se šlechtou. — Kdo má uši k slyšení, slyš! Kdo .má 
moc, aby vyvaroval takovou roztržku, ten splní svoje historické poslání i po- 
slání všeliké Svrchované M)ci, carstvující nad stranami, vykonaje vše, co 
od něho závisí, aby uchoval jedi^otu národa, záruku jednoty a celosti říše.* 
Tak Kovalevskij. , —ch. 



Malorusové. Vedle nynějšího velice živého ruchu volebního do říšské 
rady, kde stíhá schQze schůzi, hlavní a oprávněné rozechvění p5sobí známé 
z denních listů události na Ivovské universitě. Nikdy by nedošlo k tako- 
výmto věcem, k násilí a zatýkání, kdyby vládnoucí strana chovala se k druhé 
národnosti podle pojmu plné spravedlnosti. Je to tím smutnější, že Poláci sami 
cítí, jak útisk bolí. To bylo mým přesvědčením vždy a nikdy jsem se tím 
netajil. Připomínám to z té příčiny, že Dilo v č. 22. napsalo, že i tak polono- 
filský list, jako Slovanský Přehled, vzal Rusíny v ochranu. Odmítáme naprosto 
skrytou v tom výtku nespravedlnosti. Podobně nám zase polské listy (na 
př. Nowa Reforma v č 64.) vytýkají, že vždy straníme Rusínum. Nestraníme 
nikdy nikomu, ale vždy stojíme při utiskovaných, af jsou to Rusíni v Haliči 
Či Poláci v Rusku a Německu atd. Pramenem těchto našich maloruských 
rozhledů byly vždy listy maloruské, samo Dilo, Bukovina, Liter. Naukovyj 
Vistnyk, Kijevskaja Starina, Hrom. Dumka, nyní Rada atd. Jsou to listy 
I polonoGlské? Připomínáme, že Slovanský přehled první v Čechách vedl stále 

\ a soustavně pozornost české veřejnosti k věcem, potřebám a steskSm rusín- 

s^ým, že uveřejnil řadu článku a dopisů od rusínských spisovatelů dra. I. 
Franka, V. Hnafj