Full text of "Slovanský přehled"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at |http : //books . google . com/

■KniMOvn/1??

l!!i

■■

*■

„SPOLKU BO H < rvjj^^jr^ 7^ ífb

POSLUCHAČŮ (jn

IMŽEMÝRSTVÍ [nj

1 ■^'/^( ^ "'

Ví-Vý -H i

HARVARD
COLLEGE
LIBRARY

L;-"^

4112

r V

SLOVANSKY PREEED

SBORNÍK STATÍ DOPlSflV A ZPRÁV ZE 2IV0TA SLOVANSKÉHO

REDAKTOR A VYDAVATEL

ADOLF Černý.

ROČNÍK IX. /^CHA(5^

s 23 vyobrazeními.

Nakladatel F. ŘIMAČEK v Praze

1907.

rJo. n<,.

A HARVARD >

LI8RARY

Na vydání tohoto ročníku přispěla Česká Akademie cfs. Františka JoseĎii

pro vědy, slovesnost a umění v Praze podporu 600 K.

(I. třída 200 K, IIL třída 200 K.)

(Veškerá práva vyhrazena.)

Tiskem *UNIE« v Praze.

OBSAH.

články.

Strana

Alexandrou A. L: Současný stav národního vychování v Rusku ... 7, 63
Baudouin de Courtenay J,\ Z ruchu osvobozenského v Rusku . . 17, 53

Boor Uros: O dolnozemských Slovácích . 245, 305

Černý Adolf-, J. Cišinski a nová doba hornolužické poesie 68, 107, 164, 207,

241, 809, 354

— Nové volby v Rakousku a Slované 4C8, 460

Drechsler-Vodnik B.: Josip Kozarac 4

Feldman W: Literatura polská r. 1906 ,. . 342

Gráborvski Tad. tít: Lid selský v polské literatuře. (Úvodem k studiu

o W. Reymontovi) 163, 203:

Jacimirskij A. I.: Saltykov-Ščedrin. (Lístek z dřjin ruského osvobozen-
ského hnutí) 97

— Ruská literatura r. 1906 196, 2j9

— Pěvec jara, snů v, illusí (K. M. Fofanov) 457

Klima Stan.: Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska . . 60, 112
Lepkyj Bohdan: Z ukrajinské vědy 15

— Ukrajinská literatura r. 1906 - 890

Nalepiiiski Tad,: Antikrist — Savva L. Andrej eva : . . 157

— D. S. Merežkovského »Přicházející Chán« 298, 357, 405

Prach V.: Konstantin Petrovič Pobédonoscev 349, 894, 441

Skerlic /.; Srbská literatura r. 1906 438

Slepdnek Č : Z dějin osvobozenského hnuti v Rusku .... 147, 211, 257

Táborský Fr.: Dimitrij Sergějevič Merežkovskij 289

Vidie Fr,: Slovinská literatura r. 1906 295

Ze slovanské poesie.

(46 ukázek.)

Cišinski Jakub: Dej do oka mi pohleděti ... — Srbské hranice. — Až

srdce dohoří ... — (Z luž. srbštiny přel. A. Černý) 167, 209, 242

Fofanov K, M,: Kdys jasné hvězdy v kráse nocí plály... — Svůj hrob
jsem viděl ... — Jak smutná děvuška ... — Mně jedno, kam
až dojdu ... — Hle, hvězda večerní ... — Ó, u našeho prahu,
drahá ... — Z podzimních melodif. (Z ruStiny přel. P. M a-
ternová) 467—463

Gregorčič Simon: V háji. — Nad jezem. — (Ze slovinštiny přel. J. Bo-
re c k ý) » 145

Christov Kiril: Písně z chat I— V. — Serenáda. — Podzimní motiv. —

(Z bulharštiny přeL Z. B román) • .... 1

Javorov P. K.: Z »denníku I— V 2

Hajducké písně I— IV. — (Z bulharštiny přeL Z. Broman) 193-

strana
Kasprowicz Jan: Salvě Regina. — (Z polštiny přel. F. Kvapil) 887, 385
Levstik Fran: Král na útěku. — (Ze slovinštiny přel. J: Borecký) 146
Mereékovskij D. S.: Bůh. — Morituri. -- Déti noci. — Modré nebe. —
1 chci, však nemohu ... — O, kdyby duše má . . . Mrzák. —

(Z ruštiny přel. F. Táborský) . . 291

Mickiewice Adam: Árcimistr. — K matce Polce. — V památníku. —
Rozmluva. — V den odjezdu. — K samotě. — Sen. — Frag-
ment z improvisace. — (Z bulharštiny přel. F r. K v a p i 1) 49
Slavejkov Pertčo: Trojice. — (Z bulharštiny přel. Z. Broman) . . . . 195

Dopisy.

Z Berlína (B. Bros) 81

Z Chorvatska (V. Jelovšek) 27, 126

Z Krakova (X. Y. Z. 22, 79, 369

Z Lublaně (A. Dermota) 124, 318

— (.4. Aškerc) 367

Z Lužice {M, Andricki) 129, 171

Z Petrohradu (Novyj) 24, 72, 121, 175, 2l7, 265, 315, 862, 415

— (T. JV.) 75, 220

Z Ružomberka (U. Boor\ 168

Ze slovinského Štýrska (Štajerc) 463

Ze Sofie (M. Prentov) 464

Z Těšínská f5tean) 216,822

Rozhledy a zprávy.

(Podrobný obsah v každém čísle.)

Slované severozápadní .... 32, 85, 181, 178, 222, 268, 326, 371, 418, 467

Slované východní 38, 89, 138, 184, 228, 274, 330, 375, 424, 472

Jihoslované 45, 9?, 140, 188, 23i, 278, 333, b81. 427, 476

Zprávy všeobecné 47, 429

Literatura, uménf.

Posudky a referáty.

Andrejevič: X H. Tojictoě (A. L J acimirs kij) 233

Aškerc A.: Junaki. (-ý) 141

Barví rníkyj B.: ^hfhmoht KeňcryTOBH^ (B. Lepky j) 16

Bérard V.: Pro Macedonia (L. N.) 235

Braticoff D. M.: La Macédoine et sa population chrétienne (L. N.) . . 235

Canfcar I.: Nina (V. J. Tichý) 190

Cvijié J. MaRe/^oHCKÍe CjiaBAHe (-n-) 94

Csamhel S.: Slovenská reč L, 1. (-n-) 2^7

Česká politika. Red. Z. V. Tobolka, (-da) 142

Engelhardt Ed.: Ma!ie;(OHCRO nETasbe. (L. N 235

Ex-diplomate: Deux ans de réformes en Macédoine ....... 235

Feldman W.: Stronnictwa i programy polityczne w Galicji (A. C.) . . 430
Fomin L 1. : CoÓnaHÍe CTHXOTBopeHiň ^eKaÓpHCXOBi. (A. I. J a c i m i r s k i j) 283

Fra Grřo Marlič. Red. J. Milakovič (-n-) 141

Hábenicht J.\ Dějiny Cechů amerických. II. (da) 480

Ilrxiševskij >f.: OnepKX HCTopÍH yKpaHHcicaro napo/ía 15

— Kl UOJIBCRO-yKpaHHCKHflfB 0TH0meHÍflM'B Ta^^Hi^iH. (C.) 284

C/íi^f/7 -4.: Národnostní mapa Moravy (A. Bo háČ) 478

Iširkov A,: X^bhhiobht^ Biarjie^^H B'Bpxy exHoipa^HATa Ha MaResoHHH.

(L. N.) 'J35

strana

Jvanič Iv.: MalleAuHBJa h Matie;^OHi;H. (L. N.) 285

Juriga Ferd.: Lúčenie. (C.) 479

Kálal K.: Obrázky zpod Tater 431

Kociuhynéki M.: W patách szatana. (B. L.) 191

Lugovoj A.: MafliCL. (-ch.) 284

yjáchál J,: Bájesloví slovanské. (J. -k) 383

Medveeký K, L.: Detva (S. K.) 93

Meško Ks.: Mir Božji (J. P-a) 190

Milakovié J.: Marko Kralevič i Gjergjelez-Alija (-n-) 141

Můrko M.: Zur Geschichle des volkstamlichen Uauses bei den Síid-

slaven. (-n-) 479

Niederle L.: sSIovanské starožitnosti II., 1. (-n-) , 236

Nitsch K.: Polsko-czeska granica j^zykowa (A. C.) 324

Oosjaníko-Kulikovskij: HcTopia pjccKofi BHTeJUiHreHi^ÍH. (A. I. Jaci-

mirskij) 282

Pantéléjev L. F.: H3i» BOcnoMuaaind npouiJiaro. (-ch) 142

Pastmek F: O slovanské lexikografii. ifi.) 383

— Rusíni jazyka slovenského. (A. Č.) 479

Peisker J.: Die alteren Beziehtingen der Slawen zu Turkotataren und

Germanen • L. N i e d e r 1 e) . . . . 189

Perzyúski W.: To co nie przemija (V. Kréd ba) 143

Polívka /.: Básník-Siavjanofil. (A. C.) 386

IIpeTxoAHB pecyjiTaTH nonnca cTanoBEHniTBa h ^^omahe CTORe y Rp8.%.

CpÓHJH. (C.) . 141

nymicHH'^ H ero coBpeMCHHHKU. (A. I. Jacimir s kij) 2y2

Eoutier G.i La Question roacédonicnne. (L. N.) 235

Sborník prací historických. (J. P e š e k) 285

Skerlič «/.: OM.i»;iiiiia h mensL K&HaeeBHOCT. (A. Č.) . 429

Slonimskíj L. Z.: no;iHTHHecRa>i Bni^RKJioneAiH. (-n-) 47

Ščurat: rpyHBaJU>;:(ObKa díchh (Bogurodzicza). (B. Lepky j) 16

Štěpánek K,: Ruská slovesnost. (C.) 282

Tolstoj L. K: Kruh četby, (-er-) 48

- O BBsnenm pyccKoft pesciioipH. (Č.) 284

Votnov J. F: La Question macédonienne et les réformes en Turquie.

(L. N.) 235

Žunkovié M.: Wann wurde Mitteleuropa von den Slaven besiedelt.

(L. ÍJ i e d e r 1 e) 235

Zprávy literární, Jubilea, nekrology atd.

Časopisy 94, 191, 238, 285

Jubilea: Dr. Jar. Goll 48

Jan Hudec . . % 95

I. Franko. — Století bulharskké literatury 192

O. Hostinský. — Antonovyč. — M. Kropyvnyčkyj 238

B. Hrinčenko 384

D. J. Ilici. — W. Rapacki 431

Slovanské rovy: S. Sremac. — J. Nowiňski. — J. Rotter. — A. Rem-

bowski. — V. V. Stasov 96

W. Spáso wicz. — ^S. Gregorčič 144

J. Klaczko. —- Č. Šercl. — J. Wjela. -- F. Piekosiriski. —

J. Stanisřawski 239

D. I. Mendělřjev. — H. Lopacióski. — ■ P. Markovič

Adamov. — N. Mončalovákyj 287

J. Gebauer. — L Zabar. — G. Vorobjev. — H. Jordán. —

N. P. Barsukov 4^1

M. J. Mitrovič. — L. Zore 480

Drobnosti literární a kulturní 192, 238, 286, 386, 384. 431

S..-.

Strana

Divadlo . 48, 94, X44, 191, 238, 286, 384

Umění 144

Polemika 96, 144, 210, 288, 432

Vyobrazení.

Podobizny.

Cišinski J. 109.
Fofanov K. M. 457.
Franko I. 433.
Hiinka A. 169.
Hrinčenko B. D. 334.
Hudec J. 95.
Christov K. 1.
Javorov P. K. 2.
Juriga F. 179.
Kasprowicz J. 337.
Kmet A. 33.
Kozarac J. 192.

Kuzmány K. 181.
Lego J. V. 46.
Merežkovskij D. S.289.
Mickiewicz A. 49.
Pietor A. 188.
Radyserb-Wjela J. '240.
Saltykov-Ščedrin M. 97.
Slavejkov P. 195.
Šewčik J. 8»3.
Šrobár V. 186.
Waltař K. J. 309.

■'0

ZDENEK BROMAN:

Z nové poesie bulharské.

(P. Zdislavu Tovšekovi.)

Kiril Christov.

(Srv. ^Slovanský Přehled« Ví., str. 29é
a 335.)

Pfsné z chat.

Podél kráčím, kolem kráčím:
Rovné dvory ohrazené,
nové dvéře, krásné dvéře,
okovafné, 7astrčené.

Spí tam dívka prostřed dvora,
prostřed dvora pod révami; —
na skráních má rudé růže,
v hlavé čapí nůsek samý.

Nejsem jelen, bych tam skočil,
ani had — bych sebou šlehnul,
nejsem voda, bych se přelil,
ani kuře — bvch /tam vbélinul.

Kiril Christov.

Dívenko moje, dívenko,
jsi létem mým, jsi vesnou mou
Na podzim matka dala té
pres devét vesnic v desátou.

Když videi jsem té na koni,
já bambitku vzal k sobe sem,
a pro matku paď na mne žal,
že jedináčkem zůstal jsem.

III.

Dva sokolici z dveří vyletéli,

to nebyli, Merido, sokolici,

to byli bratři dva, za tebou jdoucí —

dva bratři, junáci dva krásných lící.

>Zda při matce je dosud tato dívka?* —
Dva bratři určení se dívky ptají. —
>Já loni na podzim se za bratra ptal,
za sebe letos v podzim ptám se já jí.<

IV.

První rána — dlouhá puška nová,
druhá rána — šavle junákova,
třetí rána — milenčiny zuliy.

První rána — hoří, uhasí se,
druhá rána — bolí, zahojí se,
třetí rána •— ta junáka zhubí.

Dimano moje, Dimano,
Jediná skvrna krk je tvůj . . .
Vždyť dušinko má, Dimano,
jsi vdovou, dobrý Bože můj . ,

Slovanský Přehled IX. 1906, C 1.

Hajduci, sestro, přišli k nám,
hajduci nejsou kopáči:
a chtéli sladké večery,
po bílém chtéli koláči.

Zdeněk Broman:

Serenáda.

Ó vzbud se, andéle můj, nechť než zvíme,
v dál odtud, ty má lásko, odletíme!

Přes hory devatery jest nám jíti —
ó, pojií, tvůj zrak aC obřma nám svítí.

Ó, svit a pohleď — přináším ti spásu:
Přede mnou leží muž tvůj v krve jasu.

Podzimní motiv.

Chmurný podzimní den hnala
v dál noc jasná, plná hvCzd.
V holých včtvích vysílala
luna zář, jež chladná jest. *

Vrby shlížejí se dole
v postříbřeném ručeji,
a ty větvičky své holé
v studu dolů sklánéjí.

Listí lítá nad hladinou —
zimní dny již blízko jsou . . .
Tiché, sladké touhy plynou
rozedmutou hrudí mou.

P. K. J a v o r o v.

P. K. Javorov.

Narodil se v Cirpanu v pohnuté dobé,
1. ledna 1877. Sám účastnil se v 1.
1902 a 19aH bojů povstaleckých v Ma-
kedonii.

Je národním učitelem a kromě toho
pomocníkem ředitele národní biblio-
theky v Sofii. Hned první jeho práce:
»Ha ejf,nwb necHMHcrb« vzbou mi-
lostných, písní, knihou novellet íi la Dekameron,.. Jeho ženské typy
dostihují Turgenévovy (jenž mu byl vzorem) přirozenou kresbou, mi-
lostností a prostotou, jsou však při tom úplné samorostlé, domácí. Nej-
propracovanější z takových typů je »Tena« ; ale ač se tu spisovatel
úplné ztratil v líčení lálky a neukojených požitků, přece v posledních
řádcích nemohl utajiti tendenci své práce: Tena, nejvélší krasavice ve
vsi, nesní již o nikom, aniž kdo sní o ní, jesl již nehezká a nasycená,
není již ničeho, čeho by byla neokusila — a tu se opét setkává s Cechem
Beránkem, jenž kdysi v jejím srdci probudil první lásku, pochopí druh
druha, vezmou se, a on její dům znova pozvedne, »spustlá pole omladí,
novému pokolení lepší cestu upraví. ..« Spisovatel chtél říci, že křížení
rasy obnoví odumřelý život onoho kraje.

A. 1. Aleksandrov : Současný stav národního vychování v Rusku. 7

V chorvatské belletrii jest řada nadaných povídkářů, epigonů
J. Kozarce : Živan B ert i (5, Josip K o s o r, Joza I v a k i č, Ivan Ko-
zarac — ale všichni tito spisovatelé chytli se hlavné jen této druhé
noty Josipa Kozarce: lásky. Není u nich dosti znalosti společenského,
života, ni dosti kriticismu, ni způsobilosti k líčení psychických problémů.
Znakem všech jest epicky obšírný způsob vypravení, jenž charakterisuje
naše národní písné a našeho sedláka, zejména slavonského. Ten vy*
praví hladce a dlouze, jakoby četl z hnihy. Kozarac nejen svými my-
šlenkami bojoval proti všemu, co se může nazvati »slavonským«, nýbrž
i svou formou. Vše jest u ného jadrné, úsečné, hotové. Sám říkal, že
často potřeboval řady dní k vypracování nékolika vét. Proto napsal tak
málo, ale co napsal, kromé prvních vécí jinošských, nebo spíše détských
pokusů, vše má vysokou cenu, a to skoro stejnou cenu. U ného není
vécí lepších a slabších, nýbrž jen véci delší a kratší, ale jinak stejné
ceny. (Záhřeb.)

A. I. ALEKSANDROV:

Současný stav národního vychování v Rusku.

Smutno a sty dno jest v duši Rusovi, srovnává- li stav národního
vychování ve své vlasti s evropským vůbec a západoslovanským
zvlášť. Skoro všecky evropské země užívají dobra všeobecného vyučo-
vání,, všude Vycházejí ze škol lidé se zásobou vědomostí, nezbytných
k životu kulturnímu. Jinak v Rusku.

V poméru k množství obyvatelstva jest počátečných škol v Ru-
sku tak málo, typ jejich pak je tak primitivní, že nepatrné pro-
cento gramotných (alfabetů, znalých písma) nepřekvapuje. Ruská
vláda, s níž národ nyní vstoupil v tak úporný boj, tato všemi nená-
viděná vláda zcela vědomě a vělší měrou, než by se zdálo, překážela
národní osvětě. Neosvícený, neuvědomělý lid bylo jí snadněji utlačo-
vati, snadněji mohla využívati jeho moci a sil — i užívala všeho úsilí,
aby co nejdéle udržela tento lid ve tmách. Ale nyní despotická vláda
prožívá poslední dni, i můžeme doufati, že svobodné Rusko rychlými
kroky půjde po dráze pokroku a užije všech prostředků k rozšíření
osvěty — nevyhnutelné podmínky při snahách pokrokových.

I.
Osudy lidové školy v Rusku těsně jsou spojeny se zavedením
zemstev. Do té doby byly sice školy, vydržované ministerstvem říš-
ských statků (ministerstvo gosudarstvennych imuščestv), ale bylo jich
málo; k tomu byly lak bídné, že naprosto nevyhovovaly svému účelu,
i zůstával lid skoro šmahem bozgrámotným. R. 1867 přešly školy
z ministerstva ve správu zemslev. Sotva zrozené instituci zemstev na-
stávala těžká úloha: učinili z ničeho něco skutečného. Škol bylo ne-
smírně málo, tísnily se v dusných a učazených selských světničkách a
učitelské síly byly pode vší kritikou. » Učiteli lidu,« praví jeden z hi-

A. I. Aleksandrov:

storiků ruské školy, > byli činovníci, vyhnaní ze služby, nedoukové růz-
ných učebných ústavů, vysloužih' vojáci, písaři, nemající vůbec ponětí
o existenci paedagogiky, slovem každý, kdo nevěděl kudy kam.« Škol-
ské organisaci zemstev nastával především úkol připraviti učitele, vy-
hovující současným požadavkům paedagogiky, a seznámiti s ní i starší
učitele. Za tím účelem přikročila zemstva k zakládání učitelských ústavů
(seminářů) a letních učitelských kursů.

Léta sedmdesátá byla dobou intensivní činnosti zemstev v za-
kládání ústavů a zřízení, určených k přípravě učitelstva obecných
škol. Vlastními prostředky, s nepatrnou, pomocí rolnictva, zemstva
organisují síť nových škol a starají se i o mimoškolské osvěcování
lidu: zakládají večerní a nedělní školy, pořádají přednášky se světel-
nými obrazy, zakládají lidové knihovny, vydávají knihy a časopisy.
Potom počínají hýbati otázkou všeobecného školního vyučování, ale
bez úspěchu. R. 1884 sdělán rozpočet škol, nezbytných k všeobecnému
vzdělání. Objevilo se, že bylo zapotřebí 269.000 škol místo dosa-
vadních — 23.000. I byla věc odložena na dlouhou dobu. Vůbec my-
šlence všeobecného vyučování se nedaří. Když r. 1901 moskevská
městská správa rozhodla se oslaviti 401etou památku zrušení nevol-
nictví zavedením všeobecného vyučování v bývalém hlavním městě
Ruska — našh se i zde »skeptikové<, kteří se pokoušeli hlasovati
proti tomuto návrhu!

Jak opravdově pracují zemstva na poli národní osvěty, palmo
jest z těchto Čísel. R. 1888 vydala zemstva na národní vydělání více,
než všecky ostatní úřední činitelé dohromady — a přec toto v^^dání
činilo všeho všudy 408.000 rub. R. 1889 vydání zemstev na Školy
vystoupilo přes 7 mil. rublů, vzrostlo tedy 17 krátě. Žactva bylo v době
od r. 1864—1868 všeho všudy 708.000, r. 1896 již 3,800.000, r. 1899
pak 4,203.246. Za 20 let, od r. 1878—1898, procento gramotných
nováčků v guberniích, v nichž působí zemstvo, vzrostlo o 37*77o (vy-
stoupilo totiž z 21*37o "21 ^^7o)' kdežto v guberniích, kde není zem-
stev, stouplo pouze o Íb'b^/Q. V tambovské gub. na př. na počátku
činnosti zemstva r. 1868 bylo 170 ministerských škol s 5.737 žáky —
r. 1903 byly tam již 703 zemské školy (šk. zemstev) se 49.812 žáky.

V letech osmdesátých počala se národního vzdělání ujímati —
církev pravoslavná. Připomeneme-li jen jméno osoby, která byla duší
tohoto silně reakčního obratu, hned pochopíme výsledky. Byl to —
K, P. Pobědonoscov, tehdy všemocný » kancléře, nyní — > skácená
modla* (»poveržennyj kumir«). Vnějším důvodem k odevzdání škol
cíkrvi byla snaha, přiblížiti se (?) k obecnému vyučování bez značných
a zvláštních vydání. Ale hlavní příčinou zasáhnutí duchovenstva do
záležitostí školních byl zřetel na >vyšší pořádek«. R. 1882 komitét
ministrů vyslovil jednohlasné přesvědčení, že » duševně mravního roz-
voje národa, tvořícího základní kámen státu, nelze dosíci jinak, než
zůstaví-li se duchovenstvu převládající účast v řízení národních škol.«
Vláda, obdařená moudrostí nahajek, činila i pokusy (na štěstí nezda-
řené) soustřediti školství výlučně v rukou duchovenstva! Výsledkem
tohoto » přesvědčení* byla síť církevně farních škol a škol znalosti

Současný stav národního vychování v Rusku. 9

písma (grámoly). Zbytečné připomínati, že vzdělavatelná úroveň těchto
škol jest mnohem nižší, než tak dost nevysoká úroveň škol zemstev.
Hlavní zřetel obrácen tu k pečlivému osvojení církevně slovanského
jazyka a církevních modliteb a písní — na úkor jazyka ruského,
počtů atd. Z církevních škol vycházejí lidé, sotva že znající ruské
písmo a ovšem nemající žádných jiných vědomostí. Učitelstvo stojí

mnoho níže, než učitelstvo >zemských< škol. Za učitele církevních
Škol jdou obyčejně lidé stavu duchovního, neukončivší duchovní semi-
nář, anebo lidé, kteří by se rádi zbavili vojenské povinnosti. Doba vy-
učování jest dvouletá, teprve v posledním čase tříletá. » Převládající
účast* duchovenstva ve školství projeví ta se tím, že počalo zavírati
školy zemstev a zřizovati na jejich místě svoje, což bylo ovšem v díle
národní osvěty krokem na zad. V některých guberniích, v nichž zemstvo
nevyniká zvláštní energií, octlo se školství skoro šmahem v rukou du-
chovenstva. Mimo jiné jest pozoruhodno, že v instrukcích pro učitele
církevně farních škol velmi často přichází slovo » nikterak* (žádným
způsobem, naprosto ne — »otňůď«): ^Nikterak nepodávati žákům vě-
domostí z přírodopisu*, » nikterak neseznamovati jich se světskou
literaturou •, » nikterak nedopouštěli vyučování sborům světských
písní* atd.

Nyní jest každému jasno, že > uznalý* živel pro revoluci připra-
vovaly zejména tyto školy se svými, tmářskými programy.

II.

V nynější době vrchní správa počátečných škol náleží minister-
stvu vyučování a nejsvětějšímu synodu. Hlavními místními orgány mini-
sterstva jsou i zv. >popečitěli« učebných okruhů. Všech učebných okruhů
v říši jest 12. Bezprostřední řízení počátečných škol svěřeno jest ředi-
telům a inspektorům národních (»narodnych«) škol. Většina škol, pod-
řízených ministerstvu vyučování, jest zřízena zemstvy, městskými sprá-
vami a venkovskými obcemi, jsou však i školy v bezprostřední správě
ministerstva, t. zv. školy ministerské. Doba vyučovací na všech po-
t^átečných školách jest Iřílelá. Přijímají se děli obojího pohlaví od
8. roku. Předměty v počátečných národních školách jsou: Zákon boží

1 modlitby, biblická dějeprava, krátký katechismus a nauka o bohosluž-
bách), církevně slovanské písmo, ruský jazyk (člení, psaní a nejele-
mentárnější vědomosti z mluvnice), krasopis, počty a církevní zpěv.
Jen v nepatrném počtu škol v poslední době zavádějí se i práce ře-
meslné, rukodělné a zahradnické.

K národním školám pojí se školy městské, újezdní (okresní) a
dvoutřídní selské školy, které jsou pokračováním skol počátečných.
V městských školách jest kurs šestiletý, v selských dvoutřídních pěti-
letý. Do selských přijímají se děti po ukončení školy počátečné. Před-
měty jsou: Zákon boží, ruský jazyk (mluvnice), církevně slovanský
jíizyk, počty, stručné vědomosti z měřictví, zeměpisu, ruských dějin,
elementární vědomosti z přírodopisu a fysiky, kreslení a rýsování,
zpěv a tělocvik. V dvoutřídních selských školách jest osnova trochu
užší, než v městských. Tyto školy jsou vydržovány především z pro-

A. I. Aleksandrov:

středků státních a jsou podřízeny bezprostředně ministerstvu vyučo-
vání. Dobře navštěvovány jsou jen městské školy (gorodskija š.), dvou-
třídních selských jest málo — - většina selského obyvatelstva spokoj uje
se školou elementární.

Kromě uvedených druhů škol jsou ještě t. zv. nedělní školy, sou-
středěné především ve městech. Tyto školy jsou vydržovány městskými
správami i soukromými osobami; určeny jsou dorostlým obojího po-
hlaví, kteří již nemohou navštěvovati škol každodenních. Vyučují
v nich bezplatně intelligenti různých povolání. Vznikly r. 1859 a již
r. 1862 bylo jich 316 se 20.000 posluchačů. Bohužel tato dobrá věc
nyní poněkud upadla a špatně prospívá, ač takových Škol jest nyní
několik tisíc.

Zvláštní skupinu počátečných škol tvoří konfessijní školy jiných
vyznání a školy jinorodců (Nerusů). Nacházejí se v místech s obyva-
telstvem neruským a mají kurs čtyřletý. Soukromých škol počátečných
jest velmi málo; setkáváme se s nimi hlavně ve větších městech. Zři-
zovati je mohou všichni ruští poddaní, ale k otevření jich třeba jest
svolení školní vrchnosti. Volba učebných předmětů v soukromých školách
přísluší tomu, kdo školu zřizuje, ale osnova učebná musí býti potvrzena
popečiíělem učebného okruhu V řadě předmětů všude musí býti ná-
boženství (» zákon boží«) a ruský jazyk. Dozor nad soukromými ško-
lami přísluší v hlavních městech okružním ins^pektorům, v ostatních
městech ředitelům a inspektorům národních škol,

Podle úředních statistických dat bylo r. 1896 všech počátečných
škol 78.724 se 3,801.133 žáky (z nichž bylo 2,948.274 chlapců a
831.544 děvčat). Z celkového počtu škol bylo pod svrchovaností mi-
nisterstva vyučování 32.708 škol se 2,339.934 žáky, pod svrchovaností
synodu 34.836 škol s 1,116.492 žáky; pod svrchovaností ministerstva
války 10.270 škol (pro vojenské děti) se 301.092 žáky. V r. 1903
(v posledním roce sčítacím) bylo veškerých škol 90.942 se 209.394 uči-
telskými silami a 6,344.747 žáky. Srovnáme-li tato čísla s daty z r. 1899,
shledáme, že za pěUlctí vzrostl počet škol o lo^o* celkový počet uči-
telů o 35*47^^ a celkový počet žactva o 27'2^/o. V poměru k veUkosti
a obyvatelstvu Ruska připadá jedna škola na 1.533 duší a na 206 čtver.
verst; na jednoho učitele připadá průměrem 25 žáků. Vyjádříme-li
počet žactva v procentech, shledáme, že r. 1903 chodilo do počáteč-
ných škol 3'8^^^j úhrnného počtu obyvatelstva (z celkového počtu oby-
vatelstva mužského pohlaví 547o» ženského 2*2 ^o)- Vydržování škol
stálo celkem 62,002.209 rub.; z těch dal stát 24'67o — ale z celého
státního budžetu za r. 1903 připadlo na národní školství všeho všudy
0-8% I

Všeobecné sčítání lidu r. 1807 (poslední sčítání) poskytlo velmi
znjímavá data o stavu lidového vzdělání v Rusku. Ukázalo, kolik úsilí
jest ruskému národu ještě vynaložiti, aby povznesl národní osvětu na
příslušnou výši. Především obracejí k sobě pozornost data o vzdělání
obyvatelstva různých vyznání a národností. Máme-li zření k veškerému
obyvatelstvu říše, dostaneme tuto tabulku gramotnosti jednotlivých vy-
znání:

Současný stav národního vychování v Rusku 11

Vyznání: ^/^ znalých písma:
U protestantů 70-47o

židů 39-07^

římsko-kalolíků 32-17

/()

slaroobřadcťi 20*2 7^,

pravoslavných 19'07

» arméno-gregoriánů 13 "370

» budhistů a lainaitů 8 27jj

» mohamedánů 7*2 ^/f,

» ostatních nekřesťanů 2 '870

A tak vyznavači státního náboženství, totiž vlastní Rusové, v stup-
nici gramotnosti zaujímají páté místo mezi ostatním obyvatelstvem!
Je to dojista číslo, zasluhující hluboké pozornosti.

Neméně poučný obraz podává statistický přehled znalosti písma
nejen v jazyce ruském, ale i v jazycích jiných národností, Rusko obý-
vajících. Tyto údaje zasluhují obzvláštní pozornosti, neboť jest známo,
že vláda dosud snaží se umele porušťovati » jinověrce* (Nerusý), ná-
silně zavádějíc znalost ruského písma mezi Nerusý. Do revoluce byly
vyháněny místní jazyky nejen z vyučování, ale i z pouhého soukro-
mého hovoru žactva ve školách všech druhů a stupňů. Směšno jes*t,
že i Malorusům, tedy větvi ruského plemene, dosud se zakazovalo
tisknouti písmo svaté v rodném nářečí — a teprve minulého roku,
již po vydání manifestu ze dne 17. (30.) října, přehlížení hotového již
maloruského překladu dálo se v Akademii Nauk skoro tajně a velmi
spěšné, snad v očekávání nového manifestu! Národní vzdělání u všech
národností (kromě velikoruské) zůstavovalo se péči rodiny a soukromé
dobročinnosti. I jest velmi zajímavo seznámiti se s výsledky vládní
politiky v tomto směru. Obraz rozšíření osvěty n jednotlivých národ-
ností a plemenných skupin v Rusku jest v procentových číslech
tento: (viz násl. str.)

Slovy »znalí písma v jiných jazycích* beze vší pochybnosti mů-
žeme rozuměti znalost písma v rodném jazyce té které národnosti.
Ukazuje se, že v gramotnosti Rusové (muži) ustupují národnosti ger-
mánské a htevsko-lotyšské. Nedosti na tom: v ruském jazyce jest
více gramotných Němců, Židů a neruských Slovanů než
samých Rusů! Zvlášť žalostné jest číslo Rusů, obdrževších vyšší
vzdělání než elementární. V té příčině ustupují Polákům, ostatním
Slovanům, Němcům, jiným Germánům, jiným Indoevropanům, ba
i Kartvelcům! Stav osvěty u žen jest ještě žalostnější. V té příčině
slojí nad Rusy Poláci, plémě litevsko-lolyšské, Němci, ostatní Germáni,
Židé a Finové. Znalých ruského písma jost více Polek, ostatních Slo-
vanek, žen litevsko-lotyšských, Němkyn a jiných Germánek, Židovek
a Finek než vlastních Rusek! Vyjímaje méně kulturní asijské národ-
nosti všecky jiné ženy dostávají vzdělání vyšší prvopočát^čného u větší
míře než Rusky. Pozoruhoden je také velký rozdíl stupně gramot-
nosti mezi muži a ženami: u Rusů s jedné strany — as druhé
strany u národností, ve vzdělání výše stojících.

A. I. Aleksandrov:

Znali

písma 1 Znalí písma

Vzděláni vyiSi

Celkem

Mateřský jazyk

ruského

1 v Jiných jaz.

prvopoSáteJn.

wxa.ciii

Muži

Ženy ! Muži

Ženy

Muži

Ženy

Muži 1 Ženy

Ruský . . . •

290

8-2 \ 01

0-2

1-5

30-6

9-3

Polský ....

18-9

9-3

130

190

2-9

1-2

\ 34.8

29-4

Ostatní slovanské .

39-0

11-7

4-4

42.3

18-7

Litevsko-Iotyšské .

22-1

12-8

29-8

39-6

0-7

52.6

52-5

Románské . . .

11-2

2-3

11-7

0-8

12-7

3-7

Německý . , . .

27-5

21-6

27-5

331

5-4

3-8

59-9

28-6

Jiné germánské

306

36-2

32-8

351

18-9

lil

1 82-3

82-3

Ostatní indoevrop-

ské

7-2

2-9

: 7-2

1-8

1-5

0-6

! 15-8

5-3

Židovský (žargon) .

31-2

16-5

16-9

10-7

0-9

28-9

28-2

Kartvelská nářečí .

6-3

101

0-5

180

10-7

Nár. kavkazských

horalů ....

1-2

; 7-9

1-2

001

9-2

1-3

Finský ....

192

8-5

! 15-8

18-4

0-3

352

26-9

Turecko-tatarská n.

2-2

7-3

4-6

001

i 9-6

Mongolsko-bo rj a tská

nář

0-3

6-5

001

' 10-5

0-5

Kult. nár. dálného

východu . . .

2-2

0-3

22-4

1-7

01 i 24-7 1 21

Ostatních severních

plemen . . .

4-2

0-5

1-2

004

003

001 . 5-4 0-6

Průměrem v celé říši

23-6

7-9

4-4

1-4

0-9 ;

29-3

131

Neveselý obraz stavu národního vzdělání — neveselé jsou i ži-
votní poměry pracovníků na roli národního školství: učitelů.

III.

K přípravě učitelů národních škol existují zvláštní paedagogická
učiliště — učitelské ústavy a semináře. Z prvých vycházejí učitelé
škol městských a dvoutřídních selských; nyní jich jest v Rusku cel-
kem 10 se 700 chovanci. V druhých připravují se učitelé škol počá-
tečných; jest jich 62 se 4.500 chovanci. Kromě toho jest ještě 13 t.
zv. » centrálních c škol, 4 ženské učitelské školy a 14 církevně učitel-
ských škol s 1100 chovanci.

Kurs učitelských ústavů a seminářů je tříletý, v některých semi-
nářích čtyřletý. K praktické přípravě chovanců připojeny jsou k uči-
telským ústavům městské školy, k seminářům školy elementární. Ze
speciálně paedagogických ústavů odcházejí učitelé hlavně na školy
zemské a ministerské. Učitelské síly církevně farních (»prichodskich«)
škol vycházejí dílem ze vzpomenutých škol církevně učitelských, dílem
z duchovních seminářů a učilišť. Syn venkovského duchovního dostal
strach z » bezedné pře moudrosti* v duchovních seminářích, neskončil

Současný stav národního vychování v Rusku. 18

kurs a vrátil se k otci do rodné vsi. A otec stará se mu o místo
v církevně farní škole. Syn počíná se obírati učitelstvím, nemaje k ně-
mu nejmenší přípravy, ba maje vábec nedostatek jakýchkoli vědeckých
poznatků. Druhdy stává se i jinak. Mladý muž absolvoval seminář,
ale nemůže hned dostati duchovenského místa. Aby nemusil, jsa bez
místa, k vojsku, přijímá místo učitelské na farní škole, dokud se pro
něj neuprázdní nějaké místo duchovenské. Učitelkami na církevně far-
ních školách stávají se žačky t. zv. eparchialních ženských učilišť pro
duchovenské dcerky.*) Ženských učitelských seminářů do poslední doby
nebylo, teprve nedávno bylo otevřeno několik takových ústavů. Dosud
šly za učitelky zemských a ministerských škol obyčejně dívky s vše-
obecným gymnasijním vzděláním, toužící buď věnovati se vychovatel-
ské činnosti, nebo i bez zvláštního posvěcení.

Hmotné poměry učitelstva národních škol jsou prabídné. Služné
jejich v zemských školách kolísá mezi 180 — 300 rubly ročně, ve ško-
lách farních jest ještě menší — k tomu vyplácí se služné velmi ne-
pravidelně; vyplácení služného v náležitý čas považuje se za zvláštní
milost selského starosty nebo vólostního (okresního) staršiny. Člověk
svobodný ještě může z těch peněz jakž takž žíti, ale lidem ženatým
a otcům rodin nezbývá, než doslova 'tříti bídu. Není sice zákona
o coelibátě učitelů počátečných škol, ale v praksi jsou nuceni zůstá-
vati svobodnými. > Příjem je tak nepatrný, « píše učitel z jedné vý-
chodní gubernie, »že mnozí učitelé se nezení, nemajíce naděje, že by
uživili rodinu; později pak, když dostanou přídavek, bude již na ženění
pozdě. « Tento učitel vydržuje dvě dcery na progymnasii a žije ve vsi
se ženou a třetí dcerou; služného — po odečtení příspěvku na pensi —
bére 23 rublů 50 kopejek měsíčně I Z této sumy na dvě vzdělávající
se dcery odpadá kolem 18 rtiblů měsíčně, tak že na ostatní rodinu
zbývá 5 rub. 50 kopejek . . . >Jest otázka, « píše učitel dále, >jak
z tohoto zbytku máme se tři vyživiti bez bídy, třeba to bylo na vsi?«

Jiný učitel, zoufalý svou bídou, přímo se vyslovuje, že by bylo
třeba vydati zákon o coelibátě národních učitelů . . . Hle, k jakým
bizarním přáním vede bída > rozsévače na poli národním* I ... A jiný
učitel srovnává své postavení s postavením koně — a dospívá k vý-
sledku, že koni jest lépe než jemu. » Pracovní síla,« rozumuje, •po-
třebuje náležitého vydržování. Vezměme na př. pracovního koně: do-
stává-li se mu dobrého a dostatečného obroku a náležitého odpočinku,
přináší více užitku a vydrží déle na živu. Kůň za takých okolností
jest šťastnější, nežli náš bratr učitel, zejména má-li rodinu: již jako
hříbě po mateřském mléku chápe se píce, berouce jej od matky pe-
čují o něj, krmí jej a ošetřují jakožto budoucí dělnou sílu, a když
dospěje, žije v týchž poměrech životních jako jeho matka, neztráceje
ničeho ze své výživy. Zdali je tomu tak u nás pracovníků? Svobodný
učitel dostává 240 rub. na rok; samotnému mu to třeba stačí. Ale
jakmile se ožení, zmenší se jeho výživné na polovinu; přijdou děti,
a úděl jeho ještě se zmenší; vzrůstá rodina, vzrůstá i vydání — na

*) Jsou to nižší školy než ženská gymnasia.

14 A. I. Aleksandrov: Současný stav národního vychování v Rusku.

■I

Úkor pracovníka. Dobre-li počítáš, připadne ti konec konců na den
všeho všudy pětkopějek;zaten peníz pojez, napij se, oděj se a obuj.
Zcela jasno — přišla doba hladovění; jen přijde- li významnější udá-
lost v rodině, vypije se číška čaje s bílým chlebem a o vzkříšení pojí
se po postě maso. A práce je neustále táž! Vezmu na př. sebe. Roku
1879 dostával jsem sám 240 rub. ročně, řiyní dostávám 300 rub. Co
zbude pro mne z těch peněz ? Rodina moje skládá se nyní z desíti
členů, z nichž tři jsou na školách v Simbirsku; jeden z nich dostává
zemské stipendium, dva jsou na mém vydržování; platím za ně do
učitelského internátu 100 rublů; pro ně spotřebuji ještě při vší skrom-
nosti 80 rublů na oděv, obuv, učebné potřeby, cestovné, dále na plat
za učení jednoho syna v řemeslnické škole atd. Zbývá mi na rodinu
120 rub., ale z těch ještě se mi sráží na pensi, tak že připadá denně
na člověka ani ne 5 kopejek. Co dělat — chtěl bys v oděvu protáh-
nout údy, ale poněvadž jest oděv pořád týž,. nezbývá, než skrčiti se.
To jsem ještě nepřipomenul nepředvídaná vydání, jako jsou pohřby,
krtiny atd. Žebrák dostává mnohem více a práce má méně — a práce
jeho není duševní a nepřináší jiným užitku, jako naše. Hle, položení
našeho bratra!*

Učitelé bydlí v bídných komůrkách, oddělených od třídy prkny.
Polní hospodářství jest jim zaváděti si z vlastních prostředků: koupiti
půdu, najmouti dělníka, koně, opatřiti si domácí zvířata atd. Pocho-
pitelno, že z bídného platu těžko zaváděti si vlastní hospodářství,
i nezbývá, než kupovati u sedláků takové nezbytné potřeby, jako
mléko, máslo a p. Mnoho těžkostí má učitel také se strany příliš čet-
ného > představenstva* různého druhu. Vesnický paedagog závisí kromě
bezprostředního svého představenstva ještě i na selských >ůřadech< a
•mocných toho světa « — na okresních staršinách, písařích, popečitě-
lích (kurátořích) škol, obecních starostech, ba i na zámožných muží-
cích-darmožroutech, překupnících či — jak jim u nás říkáme — »ži-
voglotech* (pijavicích). Každé z těchto > představenstev*, reakční po
své povaze, má za své právo dávati učiteli instrukce, slíditi po jeho
chování a donášeti na příslušné místo. Slovem, učitel jest obklopen
vládními špehy. Učitel jest nucen jezditi si několikrát k okresní správě
pro služné, poslouchati poznámky ctěného »pána okresu*, klaněti se
mu, udržovati s ním známost atd. Mladým učitelkám jest často sná-
šeti těžké pro ženu urážky od místního > představenstva*. Mladičká
učitelka zalíbí se staršině nebo písaři — i počne za ní choditi a činiti
jí známé návrhy. Narazí-li takový vesnický Don Juan na odpor u bez-
branné učitelky, přijde jí to draho: bude ji týrati zadržováním služ-
ného, bude se chytali každé příležitosti a donášeti vyšším úřadům ne-
pěkné věci o jejím chování, až konečně bude nucena buď vůbec uči-
telského povolání se vzdáti, anebo v lepším případě odejíti jinam.

Petrohrad. (Dokončení.)

t:'

Bohdan Lepkyj: Z ukrajinské vědy. 15

BOHDAN LEPKYJ:

Z ukrajinské vědy.

o kulturním rozvoji ukrajinského národa svédčí nejlépe rozvoj
jeho védy. Pomíjím » Naukové tovarystvo imeny Ševčenka*, instituci ve-
likou, která se může sméle méřiti se zahraničními akademiemi v$d,
a upozorním na knihy, které v poslední dobé vyšly vedle publikaci léla
společnosti.

Na prvním místé jest mi uvésti dílo professora Ivovské university
M. Hruševškého: ^OnepRTí HCiopin yKpaHHCKaro Hapo^a* iNíirys
déjin ukrajinského národa. Petrohrad, 1905). Je to první poku:^
vědeckého zpracování déjin Ukrajiny od dob, kdy se národ ukrajinský
usadil na prostranství, které dosud obývá, až do dob nejnovější cli. Pokus
tím obtížnější, že autor snažil se podati výsledky nejnovějších hádání
a držel se přísně vědecké methody, ačkoli dílo jeho mělo sloužiti (u sku-
tečně slouží) za příruční knihu k poznání vlast enských dějin v nťjslríít li
vrstvách národa. Že tyto obtíže překonal, sluší přičísti stejně jeho vro-
zenému nadání dějepiseckému, jako ohromné erudici, jíž mu nemohou
upříti ani jeho odpůrci.

Netřeba dodávati, že to jsou dějiny kulturního rozvoje národa, dě-
jiny jeho duševního uvědomování a společenského ústroje, jeho názorii
o světě i lidských poměrech, jeho národního sebevědomí. Prol. >Iru-
ševákyj poráží vědeckými důvody tendenční tvrzení Pogodinovo, že díjÍDv
staré Rusi do XIII. stol. byly prvotními dějinami Ruska a že iji^loiie
Rusi-Ukrajiny počíná značně později. Naopak z díla, o němž píšeme, jest
patrno, že minulost Ukrajiny jest jednolitým pásmem dějinných události,
jest řetězem jednotlivých období povznášení a úpadku od časů nejstarších
až do nejnovější doby. Zavilé vztahy s národy sousedními dochií7,ejí zde
objasnění průhledného, snad ne vždy shodného s názory čtenářovými, ale
vždy velmi důsledně provedeného. Nejdůležitější snad částí jest historie
XIX. stol., oněch muk národní duše, toužící po kultuře a svohod(}. Je
to část stejné důležitosti pro vědeckého pracovníka v historii, jako pro
badatele literatury. Vadou díla je snad nerovnoměrné probírání jednotli-
vých období, ale to jest již věcí osobního názoru spisovatelova.

Jak potřebnou byla tato kniha, toho nejlepším důkazem jest oliromm
její prodej. V jediném rpce rozprodalo se 2000 výtisků, tak že nyní in:ime
před sebou již druhé, rozšířené a zdokonalené vydání o 512 stranách.
Zvláště XIX. stol. došlo v 2. vydání obšírnějšího a podrobnějšího zpraco-
vání. Vyličuje zde prof. Hruševškyj útisk ukrajinského jazyka a jeho lite-
ratury, nízký stav školství a nezbytnost autonomie. Kritika i řtenářslvo
přijali práci jeho s uznáním a povděkem. Rychlé její rozšíření svědčí
o tom, že intelligence ukrajinská, pohřížená dosud v lhostejnosti, ne-li
v národním odpadlictví, počíná se zajímati o minulost svého nárcnta. Kvt
by kniha prof. Hruševškého vykonala v tom směru poslání učitelky a ka-
ratelky! Kéž by probouzela a uvědomovala národní svědomí. Vychovala
se kdysi celá pokolení na vlasteneckých, ale fantastických dějinách pseudo-
Konyškého — nechl! se nyní z knihy Hruševškého vzdělá pokolení nové,

16 Bohdan Lepkyj: Z ukrajinské vědy.

které tlovede náležité pohlížeti na minulost svého národa a které bude
míti odvuiiu pohledéti i v jeho budoucnost.

Skoro zároveň vyšel V. svazek (1. Cásl) »Déjin Ukrajiny-Rusi«
tého2 autora (*HcTopifl yKpHÍFiH-PycH«, nákladem Společnosti Sevčen-
kovy ve Lvové, 1905.), díla, které rovnéž v krátkém čase a při dosti
vysoké eené i téžkém, védeckém rázu dočkalo se druhého vydání. Práce
ta vyžadovala by v§ak zvláštního, védeckého rozboru. Dodati ješté sluší,
že první svazek Déjin prof. Hruševákého vyšel také v némeckém pře-
kladu (nákl. firmy Táubnerovy).

Vedle známého autora uvedu práci mladého historika Bohdana
Barvinského, monografii o Zikmundu Kiejstutoviči, bratru knížete Vi-

tolda (*>Ke]1'HM0UT KeÉCTyTOBUH. BCJIBKHň KUH3b JIHTOBCKO-pyCKUň.

143ÍÍ— U4U«. — }KoBKBa. 1905.). Jsou-li polsko-křižácko-litevsko-malo-
niské vztahy XV. stol. velmi spletilé a téžko pochopitelné, byla postava
knížete Zikraonda, zdatného, surového, despotického, ale kolísavého,
v kaleidoskopu tehdejších událostí skutečnou otázkou. B. Barvinákému
podařilo se na základe velmi svédomitých a pracných badání nejen učiniti
nám přístupnou postavu hlavní osobnosti monografie, nýbrž i vrhnouti do
íehdejšícli spletitých politických pomérů značný proud jasného svétla.
Proto také kritika (blavné polská) vyslovuje se o práci Barvinákého
s uznáním. Dr. Feliks Koneczny na př., který rovnéž v tom sméru
pracoval a může tedy býti povolaným soudcem, praví: » Máme před sebou
monografii, která dokonale snese všecka védecká ki^iteria: má přesnou
inethodii, která se nemusí obávati nejpřísnéjší kritiky, a védecký aparát,
předvedený Čtenáři důkladné ; můžeme gratulovati autoru i rusínské védé,
kteni v ném získala adepta a osvéžitele velmi vážného «.

S opravdu sensační prací vystoupil Dr. Sčurat. Sensace tkví už
v názvu knihy: »ťpyHBaJib;(CbKa nicHH (Bogurodzicza dzewicza) na-
jiHTKa aaiia^HO-pycLKOi .líTepaxypH XIV. b.« (Žovkva, 1906). Bogu-
rodzííza dzewicza památkou západorusínské literatury XIV. veku ! Tedy
všetky genetické theorie té písné, všeliké odvozování její od sv. Vojtécha,
královny Kíngy atd. byly mylné? Podle mínéní dra Ščurata — ano.
Na základe velmi podrobných badání historických, morfologicko-fonetických,
rythrnických a ideovo-komposičních dokazuje autor, že to byla píseň
západo-inaloruská, zachovaná v latinské transkripci, s notami rovnéž podle
západ níliíí způsobu psaní. Dosud ze 40 slov písné bylo 22 nesrozumitel-
njiih nebo sporných — ta nyní dr. Sčurat podle své theorie čte snadno,
bez náiíilť a překrucování textu. Výsledky svých badání shrnuje autor na
konťi rozpravy takto: grunwaldská píseň před r. 1410 nebyla v Polsku
popiiiární, nemohla tam povstati před XV. stoletím, nebof má tvary ne-
sliodujícf se s duchem jazyka staropolského XIV. a XIII. veku. Jazykem
Hvým svOilčí o západomaloruském původu, tak že latinkou psaný text
sluáí povailovati za pouhou transkripci ze západo-maloruského originálu.
SvL^dei Q tom rovnéž všecky pojmy, jimiž píseň operuje, divným sesta-
vením trojice, pochopitelným jediné na pozadí církevné-ruském. Její
stavba jest sice závislá na latinské písni »Ave praeclara maris Stella «,
ale složení její vyznačuje se všemi vlastnostmi písní maloruských, slo-
žených podle týchž požadavků melodických, jako píseň grunwaldská. Ne- *

J. Baudouin de Courtenay: Z ruchu osvobozenského v Rusku.

dostatek přepisů v západo-maloruských končinách lze vyložiti její popu-
lárnosti T téch místech.

Nechceme předbíhati, jak přijme slavistická kritika theorii professora
Sčurata, ale uznati třeba, že práce jeho vyznačuje se velkou bystrostí
a smélostí v invenci, jakož i svédomitosti a důslednosti v podání a do-
kazo>ání. Prací tou podal prof. Sčurat nový důkaz svých neobyčejných
schopností na poli literámé-historickém.

Filosofie ležela dosud v ukrajinské literatuře skoro úhorem. (Mluvím
o dobé nové.) Ty, kdož v ni pracovali (jako Lisovškyj), můžeme počítati
spíše k cizím, než ke svým. Není divu. Je to kvét bujný, ale potřebující
také bujné a dobře připravené půdy. Vykvétá v létě nebo na podzim,
nikoli však na jaře védeckého rozvoje. V nejnovéjší dobé počala Ukrajina
pracovati i na tomto poli, ač ne hojné a příliš horlivé. K nečetným
tém pracovníkům náleží prof. Kopač, který po vykonaných studiích v ci-
ziné počal ve feuilletonech i v samostatných brožurkách popularísovati
výsledky filosofie u cizích národů, hlavné u Némců (Paulsen) — a nyní
pravé vydal také původní, vlastní práci. Ale hned při prvním vystoupení
dostalo se mu podivuhodného uvítání u jeho sousedů. Nebof Ivovský
»Przegl^d« *) učinil mu vážné výčitku, že jako professor a tedy vycho-
vatel mládeže obírá se lakovými bezbožníky, jako jsou Kant a Spinoza.
Je to pravdé nepodobno — a přec je to pravda!**) Vydává to smutné
svédectví o haličských politických pomérech a o středovékém způsobu my-
šlení. Professoru Rusínu na konec nebude dovoleno ani obírati se filosofií.
Štéstí, že byl prof. Kopač srovnáván s tak osvědčeným katolíkem, jako
jest rada A. Barwiúski — jinak kdo vl, co by se s ním stalo ! Snad by
přišel na hranici . . . Ale mluvme vážně; to jsou přec věci tragikomické,
které by se jednou už měly uložiti do archivu.
(Krakov.)

J. BAUDOUIN DE COURTENAY:

Z ruchu osvobozenského v Rusku.

Předneseno v sále Musea technologicko-pramyslového v Krakově 7. července

r. 1903.***)

Mluvím-li o » ruchu osvobozenském«, činím tak podle přijatého
obyčeje; v tom, co se dosud v Rusku děje, spatřuji ne tak ruch osvo-
bozenský, jako spíše ničitelský. »Osvobozenským« stává se jen pro
ty, kdož se jím osvobozují od tíhy života, kdož se jím uvolňují z do-
časných pout a přenášejí na onen svět. Pw celé obyvatelstvo však je to
neustálá můra, je to jakési nekonečné » peklo « anebo nanejméně »oCi-

*) List nanejvýš klerikálně zpáteénický. Posn. reci.

*♦) My ovšem to chápeme — vždyť jsme nedávno měli proslulý případ
Judu v! Hed

**♦) Přednášku tu měl jsem ještě před rozehnáním dumy Nyní na ně-
které zásadní věci pohh'žím jinak. Poměrný optimism musil ustoupiti roz-
hodnému pessimismu. Tuto změnu naznačuji do jisté míry v doplňujicích
číslovaných poznámkách.

Slovanský Přehled LX. l'.K)tí, čís. 1. 2

my^wy^"^-

W'i:.

18 J. Baudouin de Courtenay:

stec«; do »ráje« však jest ješté nesmírné daleko. To, nač pohlížíme
v Rusku, vleklo se chronicky přes 40 let, ba vlastné mnohem déle. Je
to nyní jen ostrá krise choroby, vyvolané vojnou a okolnostmi s ní
sdruženými.

Z chaosu horečných záchvatů a nejrozmanitéjších snah vyplývají,
dva hlavní proudy: živelné hnutí, neuvédomélé, zachvacující celou spo-
lečnost, a vedle něho hnutí uvédomělé, vtélené v některých stranách a
v parlamente.

Skoro celá společnost jest nasycena nenávistí, nenávistí ke svým
nepřátelům, náležejícím buď k jiným stranám, buď k jiným třídám či
skupinám společenským. Tato prudká nenávist, tato zlovéstná nálada, vy-
jádřená tak znamenitě ruským slovem >čelovékoněnavistničestvo<, dostu-
puje nejvyššího napětí u obhájců starého řádu, u obránců >3amodér-
žaví«, >pravoslaví« a »národnosti« velkoruské. Oni jsou to, kdož pořá-
dají proslulé >pogromy«, které způsobují stydnutí krve v žilách při
pouhé vzpomínce.

Značná část obyvatelstva věnuje se sportu vzájemného hubení.
Palmu prvenství v něm odnáší » ozbrojený lid«, poštvávaný svými vůdci,
totiž divoké, rozzuřené žoldáctvo, tak zvané »christoljubivoje vojinstvo«
cara veškeré Rusi, považující dnes všecky obyvatele za zvěř, na kterou
lze beztrestně pořádati honby.

Toto ničivé šílenství nedosahovalo by takového stupně, kdyby pro
ně po věky nebyla připravována příhodná půda. Hlavním činitelem, při-
pravujícím dnešní zdivočení, byla nauka » svaté historie* křesCánů a židů.
Drobné, neustálé štvaní proti jinověrcům, obsažené v » pravdách zjeve-
ného náboženství*, jakož i v příslušně preparovaných >dějinách vlaste-
neckých*, znamenitě připravovaly mysli k přijímání hesel antisemitských
a jiných jim podobných, k horlivému upravování a uskutečňování ne-
návisti bližního, jíž černé houfce říkají » láska k bližnímu*.

Vláda chutě kořistí z této ničitelské nálady, pouští uzdu citům ne-
návisti, aby odvrátila pozornost od svých vlastních činů a od věcí zá-
sadních. Představitelé vlády nepořádají vždy sami » pogromy*, ale vždy
vítají vykonané činy zločinců, jež stále odměňují aneb jichž v nejlepším
případě aspoň netrestají.

Jaké tedy máme před sebou bojující síly, neuvědoměle i uvědoměle
zužitkovávané zápasícími mocnostmi?

Nuže : na jedné straně vidíme buď fanatismus náboženský a rasově
národní i megalomanii státní ve spojení s obavou o ztrátu privilejí a
o ztrátu braní úplatků, buď fanatismus strannický ve spojení s touhou
po vyniknutí — na druhé straně cit spravedlnosti a obětavost, kromě
toho pak dobře pochopený vlastní zájem do vzdálené budoucnosti.

Tak zvaní » socialisté* jdou tu mimo volně ruku v ruce s tím, co
se nyní nazývá ruskou » vládou*. Pravím »tak zvaní*, nebof skuteční
socialisté s Plechanovem v čele dobře chápou stav věcí a podporují
snahy osvobozenské. Tak zvaní >socialisté« ruští jsou prostě anarchisté,
křiklouni a buřiči ; z části jsou to lidé ctižádostiví a krvelační. Nebof
jaká jsou jejich hesla?

z ruchu osvobozenského v Rusku. 19

»Kdo není s námi, jest proti nám a toho zničíme na
prach* — heslo, praktikované s neúprosnou urputností i nynéjší
ruskou vládou.

»Vyjmouti vétáinu Ruska z práva a odevzdati ji na
soud lidu* — t. j. rovnéž pravé zásada, která řídí kroky nynější ruské
vlády, jejíž- ohloupená, bezuzdná a rozvzteklená armáda jest pravé tím
» soudícím lidem*.

Konečné heslo ^diktatury proletariátu* má vlastné za účel
zavedení diktatury hrstky ochlokratických tyranů. Oceňuj i-li mravní hod-
notu > diktatury proletariátu* a srovnávám-li ji s diktaturou Trepova a
jenerál-gubernátorů vůbec, prohlaáuji bez váhání, že pravé se stanoviska
ethického dávám přední místo diktatuře jenerál-gubernátorů. Tu aspoň
hned vím, s kým j^t mi jednati: když kat, tedy kat, a od kata nic
nežádám. Při » diktatuře proletariátu* však pod rouškou různých vzlet-
ných frází a osvobozenských hesel ukrývá se také jen kat a nic víc.
» Diktatura proletariátu* obsahuje lež a klam, jichž jest prosta diktatura
patentovaných katů státních.

Tito státní kati opírají se jen o armádu a vůbec o brutální sílu.
Ale mohou-li dlouho spoléhati na armádu?

Ruská armáda jest dnes nanejvýš zanarchisována a zdemoraliso-
vána. Není ruské armády. Obyčejné armáda »civilisovaných« států jest
zorg&nisovaný, poslušný zástup, určený k zabíjení a ničení. V ny-
nějším Rusku jest to prostě obyčejná zanarchisována, zdesorganiso-
vaná banda zbojníků, lupičů, zhoubců a násilníků. Je to šílenec s me-
čem v ruce.

Zdali se podaří přinutiti jej, aby se vzpamatoval? •

O tom třeba pochybovati, zvláště obrátíme-li pozornost na strašný
mravní úpadek vojáků a ještě více důstojníků. Cynismus těchto pánů
jest až imponující. Chlubí se svými zločiny jako nevím jakými hrdin-
skými činy. O honbách na lidi, jež pořádali, vypravují s takým uspoko-
jením a s takovou pochoutkou, jako obyčejní lovci vypravují o honbách
Uf obyčejnou zvěř.

Pamětihodný jsou »hrdinské činy«, vykonané v Moskvě a u Moskvy
seměnovským plukem carské gardy (v němž — mimochodem řečeno —
slouží asi 20«/o Poláků).

Na jedné stanici moskevsko-kazaůské dráhy několik takových » hrdi-
nů « s důstojníkem v čele vtrhlo do obydlí více než šedesátiletého hlu-
chého starce Voroniče, který se dokonce zaradoval z příchodu vojáků,
domnívaje se, že jej ochrání před možným vpádem zlosynů. Na povel
důstojníka >v štyki jego!« zdvihli jej vojáci na bodácích. Chtěli totéž
učiniti s jeho ženou, ale zanechali toho, neboC ta hrůzou padla opět
v zuřivou šílenost, z níž se nedávno před tím vyléčila v blázinci.

V jisté petrohradské společnosti mičman, t. j. mladší námořní dů-
stojník, který se dobrovolně súčastnil »kámé výpravy* (kaťatěrnaja eks-
pedicija) v Pobaltí, chlubil se, že v jakési vsi vlastnoručně zabil 16 lidí
jen za to, že se k němu vzdorovitě chovali.

V jiné opět společnosti byl nižší důstojník seménovského pluku.
Při večeři začal vyprávěti o i.vých »hrdinských činech*. Jak tvrdil, zabil

^fy-

J. Baudouin de Courtenay:

vlastní rukou v Moskvé a na stanicích dráhy moskevsko kazaňské 40 lidí.
Možná, že přehánél a udal příliš vysoký počet »zvéře«, kterou zabil;
ale to jest obyčejná slabost myslivců, kterou musíme mu odpustili.
Leč dále.

Pochlubiv se skvělým výsledkem své honby, ukázal přítomným
nádherný briliantový prsten.

»Víte, jak jsem k tomu prstenu přišel ?«

Na tvářích posluchačů znamení otázky.

»Takto: V dome bohatého továrníka, který utekl z Moskvy před
revolucí, konali jsme prohlídku. V jednom pokoji našli jsme velký kufr,
ovšem zamčený. S počátku obávali jsme se jím hnouti, domnívajíce se,
ie jsou v něm snad bomby a jiné výbušné věci. Po krátkém váhání
zvítězila zvědavost: Ničevo! Do toho, hoši! — Vojáci otevřeli kufr bo-
dáky. V něm byl menší kufřík, jejž rovněž bodáky otevřeli. Konečně
objevila se ozdobná, drahá skřínka, rovněž zamčená. I ta povohla síle
bodáků, a když jsme ji otevřeli, spatřili jsme množství drahých kamenů.
Rozdal jsem je vojákům a tento prsten, nejkrásnější ze všeho, jsem si
ponechal. «

Jméno toho důstojníka jest mi známo. Jest — jako ostatně všichni
důstojníci pluku seménovského — vyznamenán řádem. Že vyprávěl
o těchto svých činech, není nic divného. Mnohem divnější jest, že na-
lezl tolik ochotných posluchačů, kteří jej vyslechli pozorně a s posvěd-
čujícím úsměvem.

Děsivá jest mravní otrlost značné části ruské společnosti. Lidé,
platící za řádné a poctivé, obcují s těmito vražedníky a lupiči, sedají
s nimi u stolu, a dámy, ílirtující dokonce s revolucí, tančí s nimi, něžně
se k nim vinouce při valčíku.

Společnost, chovající úctu k sobě samé, měla by absolutně boyko-
tovati uniformované zločince. Po vyznamenání účastníků »kárných vý-
prav* jest hanbou nositi ruské řády.

Žijeme velkou dobu dějinnou, dobu revoluční. Její bouře, její
obrovský rozmach očisťuje atmosféru, vyjasňuje situaci. Charakteristickým
příznakem takové doby jest úplná upřímnost a opravdovost pra-
covníků, v ní súčastnéných. Vždyf i onen bezpříkladný cynismus zlioubců
a ničitelů jest jedním z projevů bezohledné opravdovosti. Avšak o tuto
opravdovost mi nejde.

Mám na mysli opravdovost ruských stran, af » levých* či » pravých*,
af těch, které směřují k svobodě a právnímu zřízení, či těch, které hájí
strašný chaos a bezpráví, zovoucí se »samoděržavím«. Karty jsou od-
kr>'ty — nikdo se neskrývá se svými záměry.

Je to vysoce ethická stránka současného hnutí. V takových dobách
převratu, v dobách historického významu ethika zásad má vrch nad
oportunismem.

Současný historický moment po jeho světlé stránce zhušfuje v sobě
strana konstitučně-demokratická (K.-D., kadetů) čili strana svobody lidu,
která měla v dumě převahu. Základem její činnosti jest ethika, a to ne

z ruchu osvobozenského v Rusku. 21

proto, že strana ta jest opravdovou a upřímnou,*) nýbrž především
proto, že jest mravně Cista jako žádná jiná. Neposkvrnila se žádným
štvaním, podpichováním a rozséváním nenávisti.

Důkazem toho mimo jiné jsou petrohradské volby do státní dumy,
jichž jsem se dosti činné súčastnil. Na žádné z agitačních schůzí žádný
den této strany nehlásal hesel nenávisti nebo třeba jen výlučnosti ná-
rodní a náboženské. V počet kandidátů volitelství strana k.-d. pojala
značné procento Poláků a Židů. Teprve z vlastní iniciativy, nechtíce
drážditi vlastence z jiných stran, Poláci a Židé vyškrtli sami sebe, tak
že jen část jich pozůstala v kandidátní listiné, která také úplné prošla.
Ze šesti poslanců do dumy, zvolených v Petrohadé, jest jeden Polák
íprof. Pietražycki) a jeden Polák-Žid (žid z Varšavy), advokát Vinaver —
byli zvoleni proto, že strana k.-d. nedbala národního a náboženského
původu kandidátů. » *

První ruský parlament stal se z nutnosti konstituantou čili shro-
mážděním ústavodámým. Zůstavuje pouze dědičného panovníka, jinak
všecko od základů méní, zaváděje zcela nové zásady do společensko-
politického života Ruska.**)

V návrzích zákonů, dumou sestavovaných, našly výraz i neuvě-
domělé skoro, čisté oiementární touhy utýrané společnosti, i uvědomělé
a jasně vymezené požadavky.

Jedním z požadavků bylo zrušení trestu smrti čili právní
vraždy, praktikované nyní s nebývalou hojností. Mezi motivy tohoto
požadavku zasluhuje vytčení důvod ad hominem, vyslovený, nemýlím-li
se, poslancem Lednickým (Polákem): » Pánové, vládnoucí nyní Ruskem,
měli by přistoupiti na zrušení trestu smrti již ze zřetele na sebe samy,
neboC za změněných okolností mohou se sami octnouti v počtu obža-
lovaných, jiraž by hrozil trest smrti.*

Následujícím požadavkem, který musí být dumou nezbytně učiněn,
jest požadavek soudu nad státními zločinci, nad zločinci, kteří
tolik lidí buď vyhladili, buď strašně jim ublížili, kteří tolik lidského
majetku zničili. Tedy soudu nad účastníky všech » výprav kárných*,
nejen nad důstojníky, ale i nad vojíny, kteří, konajíce očividné zlo-
činy, nemají práva odvolávati se na vojenskou disciplinu; dále soudu
nad gubernátory, policejmejstěry atd., kteří pořádali pogromy a jiná
bezpráví; konečně soudu nad ministry, kteří, jestliže neměli bezpro-
střední účasti v pořádání pogromů a jiných podniků podobného druhu,
tedy přece jen že nevolalcelém vojsku zůstanou
sami blahorodí důstojníci, nebof starší vojáci přec také nebudou chtíti
ve službě setrvati přes povinnou dobu,< říkali všeobecně mužíci, otcové
budoucích rekrutů. Ale ministerstvo reform vydalo již nový zákon: za ne-
dostavení se k vojsku čeká mladíky 6 — 7 let »kátorgy« — kdežto podle
dosavadních zákonů třeba opětné sběhnutí skutečného vojína trestáno j es
nanejvýš třemi léty služby v kárných oddílech. Uvidíme, jaké budou ná-
sledky nového zákona.

Na druhé straně, jak známo, » ministerstvo reform* podává dů-
kazy své péče o dobro vsi a ohlašuje celému světu efektní reformy
agrární. Odstraní-li se však mlha efektu — scvrkají se nové sliby na
minimum. Podle velmi skrovných výpočtů odborníků k uspokojení nej-
nutnějších jen potřeb selského lidu říše bylo by zapotřebí 35 — 40
milionů děsjatin půdy. Proto agrární projekt kadetů, maje na zřeteli
tato čísla, opíral se nejen o pravděpodobné odevzdání sedlákům těch
státních, apanážnřch a j. pozemků, jež vláda nyní konečně chce od-
stoupiti k tomu účelu, nýbrž i o nevyhnutelné nucené vyviastnění
značných pozemků soukromých, ovšem za slušnou náhradu. Nynější
reforma vládní vyvolává tím ostřejší kritiku, že netoliko množství půdy,
jež má nasytiti agrární hlad, jest šestkrát menší, než nejskrovnější ra-
cionální výpočet (pouze 6 — 7 mil. děsjatin), ale že jest reforma roz-
vržena na řadu let a že má být realisována pomocí takových orgánů
místních, které nedovedou říditi se obecnými potřebami rolníků, nýbrž
pouze ohledy místními. Co do konečného výsledku není těžko předem
viděti, že v jistých místech opatří si sedláci lacinou koupí půdy na-
zbyt, kdežto v jiných dřívější nouze potrvá nadále — a jediným vý-
sledkem té operace bude, že velké zásoby orné půdy budou s hlediska
státního hospodářství zmařeny.

Proto jest i v lidu velké sklamání — přes chvalořeči lidí »blago-
naděžných*. Dokonce i velmi pravomyslný >kresfjanskij monarchi-
českij SOJUZ* se rozpadá, nebof členové jeho doslova z něho utekli.

Za to rozličné jiné » svazy skutečných Rusů*, jichž jest na tucty,
ale které všecky jsou za jedno pod týmž heslem — otroctví duší

z Chorvatska. 27

i těl, ba i katování téchto v pogromech před » soudy « i po nich — ,
roztahají se každým dnem více, naplňujíce ovzduší svými zakUná-
nimi a výzvami. V nynějším meziaktí, kdy jsou přinuceni k mlčení
Rodičev, Nabokov, Petrunkevič, Lednicki, kdy »svoboda tisku « pojímá
se lak, že jest každého dne zastavováno na tucty listů — rozléhají
se po celé Rusi výkřiky řečníků z »Russkéko sobranijac (Engel-
hardtova) a monarchistů z kategorie Puriákeviče, hr. Konovnicyna a j.,
horšících se proto, že válečné polní soudy dávají odsouzence hned
věšeti, kdežto by jim měly před tím dát tahati žíly, napínat je na
skřipec a pod.

Nevím dosud, kde se bude konati sjezd kadetů. Neyím ani, jak
velké jsou naděje té strany při volbách. Ale tolik jest jisto, že naděje
reakciohářů na > upokojení národů « cestou zastrašení společnosti ne-
slýchaným terrorem — mohou se ukázali velmi klamnými. Třeba že
•průměrný občan* mezi oběma terrory, shora i zdola, nadobro ztratil
pocit bezpečnosti, bojí se vlády a straní se také anarchistických pro-
jevů revoluce v dnešní její podobě — přece se nedá přesvědčiti, že
dříve bylo dobře a že mu není zapotřebí dumy aniž konstituce.

V hrozných dobách nynějších máme jedině z toho potěšení, že
mládež konečně po tak dlouhé přestávce vrátila se do universit a
ústavů — zda na dlouho, těžko prorokovati. Novyj,

Z Chorratska. 23. září i906.

(Glossy k volbám. — Nová vláda. — Koalice. — Volby v číslicích. — Orga-
nisace stran. — Sokolský slet. — Vvtržnosti v Rjece a Zadru. — Výstava

v Sofii.)

Květnové v o 1 É y — o kterých jsem mluvil v loňském ročníku —
odpravily pověstný režim bána Khuena Héderváryho, a to byla jejich
nejlepší, a možno také říci, nejpositivriější stránka pro každého poctivého
a pokrokového vlastence. Třebas tedy i nejstřízlivější lidé jásali nad tímto
výsledkem — a kdo znal tento režim, úplné to pochopí — přece po
tomto jásotu, po klidném a všestranném prozkoumání všech zjevů a pří-
běhů, musíme konstatovati také dost stinných stránek. Především: sta-
čilo jen, aby docela neorganisovaně hlasovalo několik tisíc úředníků
a odvislých lidí oposičně — a již padl systém ! Není v tom hrozná ob-
žaloba pro nás?! Třiadvacet let těch několik tisíc klidně snášelo tento
režim, slepě proA hlasovalo — a pozor : byli to naši lidé, krev z naší
krve, kteří otrocky hlasovali pro nestvůry hraběte Khuena! Třiadvacet
let to trvalo, než se rozpomněli, že přece jsme v ústavním státě, kde
každý občan má volnost přesvědčení. A tento fakt je tím smutnější,
poněvadž to byli v první řadě společní, tedy většinou maďaršlí a od
společné vlády odvislí úředníci, kteří dali impuls a propagovali myšlenku
svobodných voleb! Teprve potom se vzchopili také naši domácí synové,
úředníci autonomní, Ghorvaté a Srbové. A úředníci společné vlády
taktéž by nebyli hlasovali oposičně, kdyby nebyli dostali od nového
koaličního ministerstva, v první řadě od ministra obchodu Kossutha,
pokyn a výnos, že mohou hlasovati podle svého přesvědčení bez újmy
na svém postavení. V tom ie smutný pro nás fakt: vždy musí přijít

28 Dopisy:

na nás impuls, rána, příklad z ciziny, vždy musí teprve působiti vliv
vnéjší, abychom o krok postoupili vpřed. Ze sebe, ze svého nitra, ze
svých tradic a nacionálních prvků nikdy nedovedeme čerpati, téžiti,
tvořiti. Tedy jen vlastné blahovůli Kossulha a jeho koUegů máme deko-
vati, že byl povalen povéstný režim a zničen chytrácký plán bána
Pejačevide a jeho vérných, podle néhož byli bychom na další řadu let po-
valeni v nejhorší politickou a kulturní reakci.

Další stinnou stránkou byl velký počet zvolených poslanců nejhorší
a nejbídnéjší strany, jež sice hrdé nese jméno Starčevičovo, ale dnes
nejlepší jeho zásady šmahem opustilo pod vedením chytráckého pokřtě-
ného žida Franka. Jest veřejným tajemstvím, že FVankovci nikdy by
nebyli v tak velikém počtu — 19 poslanců — vešli do snému, kdyby
jim maďaroni, volíce »menší zlo«, nedali svých hlasů v pochybných
okresích, kde maďaronský kandidát neměl jistoty, a » franko vac« stál tedy
proti koaličnímu »resolucionaši«. Destruktivní činnost strany Dra Franka
stává se čím dál zjevnéjší, byt tato strana ze začátku pro forma pod-
porovala v některých otázkách ve sněmu koalici. O další této činnosti
ještě leccos uslyšíme.

Malá, ale zlověstná věc poprvé se vyskytla při těchto volbách:
poprvé zaklepala také u nás národnostní otázka na naše dvéře,
za nimiž jsme tak bezstarostně dřímali. Byli to naši kolonisté Němci,
kteří ve svém největším městě (Rumy) postavili svého kandidáta Němce,
starostu Riestera a — na prvý ráz skvěle zvítězili! A tak poprvé sedí
v našem sněme výstražný » divoký*, vypěstovaný pod minulým režimem,
jako memento pro naši národnostní práci v budoucnosti. Bude ta práce
tím naléhavější, poněvadž Němci vystupují den ode dne směleji ; v Rumy
již strhli zemský, chorvatský prapor, roztrhali všechny plakáty sokolského
sletu a provokují chorvatskou menšinu veřejně. Že jim v tom přizvukuje
i vůdce zemunských Srbů, advokát Babic, jen z nízké a lokální zášti
vůči zemunským Ghorvatům, jest zjev, který dokazuje, že otázka
srbsko- chorvat ská není ještě pronikavě řešena, a že k šfastnému
řešení Srbové musí ukázati aspoň tolik dobré vůle, jako Ghorvaté. Po-
dotýkám výslovně, že nízké útoky advokáta Babice neodsoudil žádný
srbský orgán, ba jeho žurnál, v němž vystupuje proti Ghorvatům a hájí
»zájmy« Němců, prohlásila srbská radikální strana — za svůj! Vůči
bratrskému jednání Ghorvatů, kteří sami zvolili sekčním šéfem vnitra a
předsedou sněmu Srby — divně to vypadá.

Při posledních volbách příliš často mluvilo jen plané nadšení,
jen prázdná a velká hesla — proto také dost výsledků vděčíme
jen náhodě a ne promyšlené, soustavné práci. A proto také nyní přišlo
náhlé vystřízlivění, jež někdy přechází již v otevřenou nespokojenost a při-
klonění k planým slibům Frankovců — poněvadž se přes noc nemohlo
splniti vše, co horkokrevná a rozpálená massa očekávala na základě těch
hesel a nadšení.

A konečně : výsledek voleb byl potud osudný, že žádná strana
neměla rozhodující, spolehlivou většinu ve sněmu.
Koalice srbských a chorvatských stran převzala sice úlohu vládní strany,
poněvadž brzy po volbách se maďaronská strana oficielně rozešla, avšak

z Chorvatska. 29

přece při hlasování byla odkázána na benevolenci strany Frankovy. Proto
také snémovní zasedání trvalo jen nékolik dní, pokud byly vykonány
volby do peštského sněmu. A vykonány byly — chytrácky. V tom se
koalice osvědčila jako velmi diplomatická. Poněvadž Frankovci podle
svého úzkoprsého státoprávního programu »do Pešti nejdou « a koalice
sama neměla 43 poslanců, maďaronú pak nikterak voliti nechtěla : chytře
zvolila všechny své poslance a k tomu přidala ještě několik slušných
* divokých « a virilistů, kteří nemohli se poděkovati, poněvadž — nebyli
přítomni . . . Sněm potom odročen, a jak se proslýchá, bude zasedati
v říjnu.

Koalice tedy jako vládní strana byla v choulostivé situaci. Horší
dnové jí ještě připravila jiná otázka. Bán Pejaěevié umluvil s ní punk-
tace o různých otázkách, v první řadě zavázal se, že prosadí jako sekční
Sefy její navržence. Koalice navrlJa »divokého« Nikoliče (jenž sice pod
Khuenem byl velikým županem, však jen proto, ppněvadž bán počítal,
že tímto způsobem umlčí nepříjemného protivníka, což se mu však ne-
podařilo), a dva advokáty, nekompromitované osoby, působí dosud se
zdarem v menších městech (tedy mimo otravnou atmosféru hlavního
města) a k tomu velmi vzdělané a širokého rozhledu. Ač maďarská vláda
taktéž dle možnosti podporovala jmenování, přece trvalo měsíce, než se
to uskutečnilo. Rozpoutal se otravný rej intrik; se strany vojenské jakož
i »rakouské< pracovalo se proti navržencům strany, jež se otevřeně
smlouvala s >košutovci«. A byla to zase strana Frankova, blahé pa-
měti Starčevicova, jež nejhnusnějšími denunciacemi pracovala pro intri-
kány, vymýšlela protidynastické pletichy koalice se srbským poslancem
ve Vídni a různých koaličních předáků se srbskými v království,
Trhala denně na trh sensační a dobrodružné novinky — vše ku blahu
•Gross-Oesterreichu*. Že v tom kruhu se objevil i známý ultramadaron
a sekční šef pod Khuenem, dr. Iso Kršnjavi, jako velký vlastenec, jenž
hájí zájmy chorvatské vůči — »Madarůra zaprodaným* koaličníkům
(a vše ovšem s významným šilháním k Vídni), nemůže zvlášť překva-
povati. Vůbec se s naší » radikální* strany pracovalo s frasí, že koalice
jest horší madaronů — jen aby se radikálové stkvěli v čistém vlaste-
nectví — a ke spáse vlivu kamarilly u nás. Koneíině však nová
vláda přece byla jmenována tak, jak byla navržena. Bylo nutno
podniknouti rozhodující krok. jak udává Supilo, redaktor rjeckého
> Nového Listu*, jenž hrál velkou a zdatnou úlohu v tomto zápase pro
koalici — podrobně však do dnes svého tajemství neodhalil. Noví šéfové
uvedli se velmi demokraticky a svobodomyslně; vrhli se plnou parou
do práce k ozdravění našich poměrů. Vláda již vydala několik pěkných
-výnosů; právě uveřejnila pronikavé změny v politické správě — a mlčky
zavedla velmi liberální režim vůči tisku. Dosud byl konfiskován jediný
denník, a právě oficielní orgán vládní strany — pro urážku člena cí-
sařské rodiny (nástupce trůnu). Věc, jež je konečně pochopitelná v po-
měrech, kde Frankova > radikální* strana jen číhá na poklesky vlády,
aby ji mohla denuncovati — ve Vídni.

Celkem tedy koaUce dost obratně dosud v abnormálním svém postavení
pracovala. I ve společném sněme v Pešti — ač potřebovala jako mluvčího

30 Dopisy:

biskupa Drohobeckého, dobrého přítele bána Khuena a nyní takto »di-
vokého« a nadšeného obhájce shody maďarsko-chorvatské (potřebovala
ho jen proto, poněvadž jediný uměl madarsky) — celkem neudělala
větších poklesků. Byla to poprvé naše delegace, jež skutečně
representovala vůli národa a aspoň něco pracovala, třebas jen v kuloárech
a klubových schůzích. Její deklarace — bez ohledu na nešikovný pří-
věsek Drohobeckého — byla taktická; pověděla, co jedině bylo lze říci
v nynější situaci. Jedna ještě velká otázka ji očekává ve společném
sněmu: urovnati obratně a správně svůj poměr k národnostnímu klubu.

Na konci svých pessimistických gloss o v o 1 b á ch uvedu struč-
nou statistiku, která vedle nepěkného chová příjemný fakt —
míním počet hlasů selské strany p. Štěpána Řadiče. Při volbách bylo :
12.929 hlasů pro koalici, 15.335 pro madarony, 3196 pro Starčeviéovce,
pro divoké 1259 a po Radičovu selskou stranu celých — 570! Je
tedy faktem, že maďařeni měli většinu hlasů, a byl to hlavně bohatý
Sriem, jenž zůstal jim věren, jednohlasně však byli zvoleni — jako
i Frankovci — jen 3, kdežto od koalice 12. Radičova selská strana
skončila uboze. Ač kandidovala v mnoha okresích a čile agitovala zvuč-
nými hesly — přece ani v jediném nejen že nezvítězila, ale ani při
užších volbách nerozhodovala. Bylo to dokonalé fiasko strany, o které
rozhlašoval předseda, že jest nejmocnější stranou a že nejinteligentnější
tisíce a tisíce selských voličů jsou při ní. Ale ovšem: jinak nebylo
možno, když na př. jeden z demokratických vůdců, kteří tak rozhodně
zatracují každého >kaputaša«, přijel k volbě v elegantním kočáře, ve
fraku, cylindru a bílých rukavičkách. To působilo na voliče selské
strany tak, že jich na, sta volilo a zvolilo — Frankovce (viz Samo-
bor)! — A ještě v jednom směru smutnou mluvou mluví čísla. Letos
bylo celkem 35.381 oprávněných voličů, obyvatelstva 2,416.304 —
voličů bylo l-8787oI! A hlasovalo jen 33.289. Důkladná volební oprava
je prvním a nejnaléhavějším požadavkem v Chorvatsku — ale zdá se^
že se jí tak brzy nedočkáme — poněvadž i maďarská koalice má dů-
vody, aby s ní nespěchala . . .

Výsledek voleb tedy způsobil pronikavé změny v konstelaci našich
politických stran a poměrů vůbec. Strana maďaronů oficielně se
rozešla, když již před tím z ní někteří vynikající členové vystoupily
mezi nimi sám bán hrabě Pejačevič, jenž uzavřel s koalicí zmíněnil
již pakt. Dosud ho zjevné neporušil, ba docela podle úmluvy propusti ý
svého chráněnce, šéfa Chavraha, policejní nestvůru, arivista nejhoršího
zrna, jenž kul infamní pikle proti nejlepším lidem koalice (jak doda-
tečně vyšlo na jevo); byly by jim vynesly obžaloby pro velezrádu a
těžké žaláře, kdyby byl býval výsledek voleb jiný. Takto ovšem byl
jeho systém nadobro pochován. Ukazují to i dodatečné volby, při
nichž všude byli zvoleni oposičníci. Mezi nimi jednohlasně zvítězili
předseda pokrokové strany Dr. Lorkovičv úplně vesnickém okresu
proti intrikám klerikálů a > dvorských € oposičníků a Frano Supilo,
Chorvat, redaktor rjeckého » Nového Listu « v převážně srbském okresu.
Dvě platné a sympatické akvisice sněmu.

Pod liberálnější novou vládou konečně přišli jsme k tomu, že

z Charvatska. 31

dovoleno naSim stranám nejen volně psáti, pořádati tábory, nýbrž i po-
liticky se organisovati v kluby. P. Khuen svého 6asu jedním trhnutím
péra rozpustil všechny kluby. Čile se organisují všechny strany a po-
řádají všude na venkově schůze. Kromě toho v posledních měsících
pořádaly i velké výroční valné hromady pokroková, selská a Star-
čevičova (nyní Frankova) strana. První vlastně teprve touto hromadou
se organisovala a po prvé vystoupila před široké forum. Má nyní již
3 poslance, svůj denník a několik časopisů a fakticky seskupuje kolem
sebe květ neodvislé, svobodomyslné intelligence. Výroční organisační
schůze podařila se skvěle i počtem účastníků i seriosním obsahem re-
ferátů; bude nyní hlavním úkolem strany, aby vedle populární, agi-
tační, extensivní práce žárlivě střehla a prohlubovala také
svůj pěkný, všestranný a pokrokový program. Oficiálně
přijala jméno »chorv. lidová pokroková strana*. Na sjezdu selské
strany kromě dlouhých a konfusních řečí vůdců »kaputašů« vyni-
kaly některé referáty sedláků jak myšlenkově, tak zejména také širokým
rozhledem, jenž byl prost veškeré strannickosti. Bylo usneseno založiti
denník — ač předseda ještě před nedlouhou dobou strašně horlil
proti žurnalistické činnosti politických stran ... Ovšem, tenkráte se to
týkalo pokrokářů... Starčevičova strana konečně ohřála již ne-
sčíslněkráte opakovaná veliká slova a hesla, vyznamenala se praubohým
boucharonstvím a policejní dressurou stranní ků. Jeden zajímavý bod
měla: přijala aklamací za člena — slarého unionistu a bývalého po-
věstného šéfa kultu a vyučování pod Khuenem — Dra. Isa Kršuja-
vého! A vše: sub specie Austriae magnael

Nová vláda, a zejména také bán, pilně si hledí popularity. Šéfové
dokonce odmítají, abz se jejich obrazy rozvěšovaly v úřadovnách a
hledí spíše seriosními prostředky dosíci náklonnost massy. Bán tváří
se nyní strašně demokratickým, v čemž mu zdatně pomáhá jeho man-
želka. Bylo to zejména nápadno při všesokolském slete, při němž
dokonce jeho intervencí mohla spoluúčinkovati zeměbranecká hudba! Tím
ovšem velice překvapil ostatní bratry Slovany, jimž to strašně impo-
novalo. Jinak celkem slet dokázal, že dovedeme výborně hostit a že
u žádného slovanského kmene není tak vesele, srdečně i nenucené,
jako u nás. Positivního přinese slet zajisté velmi málo, třebas čeští
sokolové kladli našim dětem na srdce velká slova vlastenecká. Nepochopili
jsme dosud kulturního významu a činnosti českého sokolstva v minulosti.

Po sjezde přišlo k známým výtržnostem v Rjece a Zadru,
Celkem jen prasmutné a praobyčejné zjevy, jež jen dokazují, že Ita-
lové a italiomani dosud nestojí na kulturní výši, jaké jsme se již do-
pracovali my bystřejší Ghorvaté: že dosud za mizerné drobty slepě
slouží tomu činiteli, jemuž shoda národů vždy byla trnem v oku.
Proto také dopadla tak cesta následníka trůnu v Dalmácii, proto také
všelijaké pokusy v Dalmácii s c. k. rakouskou stranou — pod aegidou
klerikálů a rakouských pensistů.

Příliš nadšenou a příliš ideální odpovědí na vše to byla asi
účast Chorvatů v Sofii na sjezd u j ih o slova nsk ých žurnalistů.
Ale co si pomyslí o sjezdu bystrý pokrokový Čech, když se mu řekne,

32 Rozhledy a zprávy.

že největši vavfíny sklízel — bratr KlofáčI Ale jednu positivní a
pěknou stránku má styk s Bělehradem a Sofií: máme tam jihoslo-
vanskou uměleckou výstavu, kde Chorvaté jsou důstojně zastoupeni.
Tedy čistě kulturní a praktický skutek. A zde možno říci: in hoc
signo vincimnsl v. Jelavěek.

Rozhledy a zprávy.

Slované severozápadní. Farář Hlinka aDr. Šrobár ve vězení. Slovenský
farář a učitel zbavem úřadu. Martinské slavnosti. Základní kámen sloven,
musea. Farář Kmet. Femka. Luhačovice. Česko maďarské bratrství. — Horni-
kova slavnost v Lužici. — Poláci v dumě. Volby v gub. plocké. Po rozpu-
štění dumy. Poměr polsko-ruský. Zwi^ek demokratyczny. Stav válečný.
Útoky. Pogrom v Sledících. Macierz Szkolna. Kursy analfabetd. Spolek uči-
telstva. Marjavité sektou. Hnutí protiklerikální. Bdlow proti Polákům. Vzpoura
dětí. Hakatistický sjezd. — Slované východní. Vzpoury a odboje vojen-
ské. Bouře selské. Revoluční hnutí městské. Černá sotňa. Vláda a duma.
Rozpuštění dumy. Po manifestu viborgském. Represse. Nové vzpourv vojen-
ské. Revoluce a protirevoluce. Útok na Stolypina. Slibování reform. Reforma
agrární. Gapon. Stóssel. Bělencev. — Haličtí Rusíni a volební reforma. —
Jihoslované: KorutanŠtí Slovinci a volební reforma. Hnutí proti Suster-
šičovi. — Hnutí proti HI. katol. sjezdu, f Jan V. Lego. — Spor Srbska s Ra-
kouskem a orgán ruské vlády. — Sjezd jlhoslovanských spisovatelů a publi-
cistů. — všeobecné zprávy: VH. Sjezd slov. novinářů.

Slované severozápadní.

V popředí událostí na Slovensku tohoto léta stojí události ruéom-
berské. Jsou to dozvuky květnových voleb v Ružomberku, při nichž mu-
sila maďaronská strana napnouti všecky své nemravné síly a prostředky,
aby uhájila svoji umělou posici proti slovenskému kandidátovi drovi Šrobá-
rovi. Proto tam nastalo po volbách velké pronásledováni Slováků se strany
maďarských úřadů, zejména od pověstného státního zástupce Chůdo vského.
Ružombeiský farář Hlinka byl po udání kaplana Ilečky zbaven úřadu od
biskupa Párvyho, ale když lid ružomberský ozval se proti tomu peticí se 3000
podpisy a kostel katolický boykotoval, odvoláno zase Hlinko vo sesazení. Avšak
jen na čas, neboC biskup zavedl proti němu ihned vyšetřování pro simonii,
jelikož prý svého času, když ucházel se o faru ružomberskou, půjčil dvěma
úředníkům peníze. Hlinka byl 22. června znova biskupem sesazen, aniž biskup
připustil jeho obranu, a 25. června byl vzat do vyšetřovací vazby, ve které
sedí do dnes. Druhý den na to zatčen byl i známý lékař ružomberský Dr.
Šrobár, který napsal biskupu Párvymu otevřený dopis a proto též byl
maďarskému národu nebezpečen. Zároveň s těmito 2 vůdci ružomberských
Slováků vzati byli do vyšetřovací vazby i přední měšCané: pekař GreguS, to-
várník Janček, MataŠovský a Cheben. Kromě toho celá řada jiných vyšetřo-
vána na svobodě.*) Rozčilení v Ružomberku i v okolních vesnicích u lidu,
který Hlinku nesmírně miluje, bylo veliké. Všude do okolních vesnic dány
vojenské posádky, které byly tam ponechány až do 1. srpna. Šrobár propuštěn
na svobodu počátkem srpna.

Vyšetřující soudce Dr Székely, Žid, počínal si při vyšetřování přímo zbě-
sile. »Vy jste pansláv, že ano?« ptal se jednoho ružomberského měšfana
při výslechu. >Nevím, co pod tím jménem myslíte, ale rozhodně protestuji,
že bych byl panslávc odpověděl tázaný. >Vy hovado, vy krávo, se opovažujete

*) Mimochodem připomínám, že o tomto pronásledování přinesly referát
všecky velké novinv zahraniční, i >Times« — jenom české listy (vyjímaje
>Čas«) — nikoliv!!!

Rozhledy a zprávy.

ještě zapírat? !< zuřil Székely. — V srpnu uveřejnil sociálně demokratický
denník Népszava v Budapešti hrozné zprávy o biskupu Párvym ao všech
madáronských katolických farářích v Liptově. Biskupa Párvyho přímo obvinil,
že s jedním svým kanovníkem páše neřest Ani slůvka z toho nebylo vyvrá-
ceno. Ovšem maďaronští věřící pospíšili si s několika adressami k svému
milovanému biskupovi, ujišťujíce jej důvěrou, >byt by stál i u brány pekelnéc,
A tací lidé mravně sklesli smějí v církvi katolické rdousit bezúhoané a cha-
rakterní muže, jako je Hlinka, jen pro jejich slovenský původ! Uvidíme, bu-
dou-li co platný kroky, které podnikli slovenští katolíci u papeže v flímě.

České duchovenstvo, shromážděné letos v srpnu v Přerově, protestovalo
proti této brutalitě uherských biskupů a usneslo se žádat moravské biskupy,
aby se jich ujali. Také uvidíme, co bude!

Slovenská evangelická církev nechtěla však zůstat v příčině pronásle-
dování Slováků za církví katolickou, a proto jest nám zaznamenat i z ní
smutný případ. Církevní soud v Orošháze v Békešské stolici zbavil úřadu
31. t. r. faráře Hrdličku a učitele Styka v Slov. KomIÓŠi, čistě slovenské
to desettisícové obci. Vinou těchto »panslávŮ€ bylo, že farář Hrdlička dal
psáti církevní protokoly slovensky, že jeho děti neumějí maďarsky, že učitel
Styk má plnou skříň českých a slovenských knih a že od té doby, co je
v Komlóši, odbírají tam lidé slovenské časopisy . . .

Letošní srpnové slavnosti v Turč. Sv. Martině měly důležitý význam
tím, že kladen byl při nich základní kámen k nové musejní budově.
Dosavadní místnosti >Domu€ totiž pro sbírky musejní již nestačí. Škoda,
že Slováci zapomněli při tom na svéráznost slovenského slohu architekta
Dušana Jurkoviče a stavbu musea svěřili vynikajícímu sice pešfskému stavi-
teli Harmincovi, který však vystaví budovu přece jen ve slohu západo-evrop-
ském, proti kterémuž Martinci měli vždy tak silnou nechuť.

Slavnostní řeč při kladení základ-
ního kamene proslovil předseda Mu-
seálné Společnosti Slovenské, farář An-
drej Kmef, který má největší zásluhu
o vzrůst slovenského musea. Farář
Kmef, jehož podobiznu při této příleži-
tosti přinášíme, opustil také letos svoji
prenčovskou >brdárku€ (chudobnou
farku), kde vytrval 29 roků, a přesídlil
trvale do výslužby do Martina, hodlaje
nyní veškeré síly své věnovati museu,
ťřejeme jemu i slovenskému museu
ještě mnohá léta plodné činnosti!

Madfarisační spolek ^Femka* měl
letos výroční schůzi na štrbském plese.
Vydržuje nyní 36 opatroven (óvod),
kdežto dříve jich měla 60. Na jazykové
hranici má 107 maďarských knižnic.
Členů má přes 7000, ročních příjmů
přes 70.00fJ K. Bylo by na čase, aby
Slováci jednou již vzchopili se k řádně
organisované obranř, třeba tajné, proti
činnosti Feraky. I naše Ceskoslovanská
Jednota by mohla mnoho vykonati, kdyby podporovala (ovsom tajně) ty slo-
venské učitele, kteří pěstují ve škole řeč slovenskou.

Důležitým bodem pro vzájemnost českoslovanskou stávají se nyní rok
od roku více Luhačovice, naše české Zakopané. Zdd scházejí se Če.ši a Slo-
váci vždy ve větším počtu, aby nejen tělesn?, ale i duševně osvěžili se vzá-
jemným stykem, aby poradili se o tom, co by bylo lze činiti na utužení bra-
trských svazků a posílení naší věci na Slovensku. Letos bylo tam pres 300
slovenských intelligentů. Slovenské výšivky hledají si přes Luhačovice cestu
k nám. I slovenská píseň poskytne tam mnohým vdřky dosud nepoznané. Ne-
málo k tomu přispívají slovenské večírky, pořádané akademickým spolkem
Slovanský Přehled. IX. 1906, ú. 1. o

Andrej Kmeť.

b4 Rozhledy a zprávy.

>EolIárc a aranžované známým slovenským poslancem a lázeňským lékafem
Drem Blahou. Velice však škodí českosiovanské věci ti našinci, kteří se honí
za maďarskou láskou, doufajíce v možnost českomaďarského bratrství.
Nepochybujeme, Že maďaří mohli by nás dobře potřebovati, ale že by oni
nám pomohli, to dokázal Andrászy za Hohenwarta snad příliš dobře.

Lužice má rok dojemných slavností. Oslavila sedmdesátileté jubileum
básníka a folkloristy Handrije Dučmanaa ctihodného mecenáše, kanovníka
' Jakuba Herrmanna, oslavila a dosud slaví padesátiletí básníka Jakuba
Čišinského. O tom ještě více v příštích číslech. Dnes chci zaznamenati
slavnost v poměrech lužických velmi/řídkou. Dne 2. záři odhalena pamětní
deska Hómikova na rodném jeho domku ve Worklecích. Jediná podobná
slavnost toho druhu byla v Lužici před, 21 lety — tehdy, r. 1885, odhalen
byl v Kukově pomník P. Tecelinu Mětovi, jedinému takřka spisovateli katoli-
ckých Srbů na poSátku XIX. stol. Hlavní zásluhu o uspořádání tehdejší slav-
nosti a vůbec o postavení pomníku měl Michal Hórnik. Tichý, ale velký
apoštol lužického probuzení, jeden z největších apoštolů Slovanstva, kněz
i člověk ideálm'. Byl jedním z těch, jejichž jméno se vyslovuje jen s nej-
větší úctou. — Slavnost byla nadmíru sympatická — Skoda, že byla uspo-
řádána příliš potichu. Konala se na dvou místech: po odhalení desky ve
i^v Worklecích byla jakási akademie v Khrósčicích, jejíž střed tvořila přednáška

spolupracovníka Hómikova, někdejšího jeho kaplana, nyní seniora kapitoly
budyšínské Jakuba Skaly. A. &

Letní měsíce byly pro ruské Polsko dobou nesmírně důležitých událostí.
Počátkem léta byly všecky zraky obráceny k dumě. Poselstvo polské bylo
doplněno 26. června volbami v gub. píocké, z nichž vyšli poslanci Dr.
Aleksander Maciesza (antropolog a statistik) a Stan. Ghetchowski (hospo-
dářský spisovatel a etnograf). Tak vzrostl počet všech poslanců polských
v dumě na 54. Politiku poslanců z království, jak známo, řídilo „Ko^o polskie',
k němuž však nepřistoupili polští poslanci z Litvy a Rusi; ti sestoupili se
v >parlamentní skupinu západních krajů pohraničních c (parlamentama grupa
kresów zacbodnich). Způsobilo to dost zlé krve v království, totiž v kruzích
národně demokratických. — Politika Kola nedocházela spokojenosti v po-
krokovějších kruzích polských, ani důvěry u Kadetů. Několik konservativních
řečí polských při debabě o agrární otázce velmi ochladilo sympathie dumy
pro Poláky, jak se vyslovil prof. Pietražycki. Také antisemitism národních
demokratů uškodil poměru jejich s Kadety. Netaktní nájezdy národně-demo-
kratického tisku na kadety (>Dzwon Polski« na př. napsal, že »strana k. d.
žije na účet židftc) nemohly přispívati k zlepšení toho poměru. A tak zdálo
se, že naděje polské v dumě klesají. V polovici července sice nastalo sblí-
žení s Kadety na společné schůzi v klubu kadetském, ale výsledky nemohly
se ukázati, poněvadž duma byla 22. července rozehnána. V této historické
chvíli, myslíme, poselstvo polské učinilo chybu, že se nepřipojilo k protestu
viborgskému. Několik poslanců polských sice přijelo do Viborgu, ale jen
proto, aby učinili prohlášení o zvláštním postavení král. Polského, které jim
nedovoluje připojiti se k protestu ostatních členů dumy. Poláci byli uvítáni
nadšeným potleskem, ale hrobové ticho po přečtení prohlášeni naznačovalo,
jaký dojem způsobilo polské odloučení od protestu. Kolo vydalo potom zvláštní
provolání ke svým polským voličům, a poslanci z Litvy a Rusi rovněž. Je
přirozeno, že takové rozhodnutí polských poslanců nemohlo působiti příznivě
na jejich poměr ke Kadetům, kteří v tom musili spatřovati jen konservatism
polské delegace. Dojem byl tím horší, že 24. června polští poslanci z Litvy
súčastnili se porady »strany pokojného obrození*, tedy konservativní strany
ruské.— Koncem července vydalo Kolo polské zprávu o své činnosti
v dumě za 73 dny jejího trvání. Akcentuje v ní, že šlo do dumy ve znamení
autonomie král. Polského. Proto učinilo 13. května známou deklaraci, proto

Rozhledy a zprávy.

hájilo samostatné rozhodování království o fešení otázky agrární v Polsku.*;
Zpráva o činnosti Kola doSla pochvaly v tisku národně-demokratickém a jemu
bUzkém, ne vSak u pokrokovou, u strany > reálné politiky c a ovšem tím ménř
u stran krajně »levýchc. Tak na př. varSavské »S^owo« (tedy list nikterak
radikální) vytýkalo Kolu politiku tajnůstkářskou, žádalo, aby byl uveřejněn
nár.-demokr. návrh autonomie, konstatovalo, že politikou Kola se poměr
rusko-polský zhorSil; za hlavní hfích přičítá Kolu jeho státoprávní deklaraci
>Těžko bylo podati větší ddkaz úplné neznalosti psychologie ruského národa
a celého hnutí osvobozenského, než je toto archaické vystoupení*, napsalo
a deklaraci doslova. >Ale i s našeho stanoviska odvolávání se v tak vážné
chvíli na zpráchnivělý pergamen, pozbavený veškeré politické i mravní váhy,
na akt, který dal sankci čtvrtému rozdělení Polska, opírání se o mikulášský
organisační statut a odvozování z těchto aktfi našich práv k životu a k auto-
nomii — to přec nebylo šfastné«. — Politiku Kola tedy neschvalovali doma
lidé svobodomyslnější a pokrokovější, u Rusfl nebyli s ni spokojeni kadeti,
tedy nejsympathičtějSí strana ruská a přirození spojenci Polákfl pro získání
autonomie — ale schválilo ji nadšeně »Novoje Vremjac. A to byla jistě
věc polskému poselstvu velmi nemilá. Poláci vedli si prý v dumě výborně,
ukázali se zorganisovanou, rozumnou silou, jsou to lidé, dovedoucí mlčet
a býti skromnými; jest patmo, že se za posledních 40 let mnoho naučili;
v dumě z tříd buržoasních mluvili rozumně pouze Poláci atd. »Nowa Re-
forma« (č. 174.) k tomu poznamenala, že jíž sám fakt pochvaly takového
polovládního listu musí do jisté míry buditi pochybnost, bylo-li vše v zájmu
polském dobré, co v Petrohradě podnikala polská delegace. — Vítanější
může býti polským poslancům úsudek vynikajícího člena strany Kadetů,
Rodičeva. >My kadeti výrazně jsme odlišovali polské reakcionisty, jako
Skirmunta nebo hr. Józefa Potockého, od ostatního poselstva polského*,
pravil Rodičev v Berlíně (podle vlastního vyjádření, jež učinil v rozmluvě
8 dopisovatelem Kurýra Litevského). >Ale duma ve svém celku toho ne-
rozlišovala i ustálila si nesprávné ponětí o Polácích jako reakcionistech.«
Krok Poláků ve Viborgu Rodičev sice neschvaloval, ale z jeho odpovědi na
otázku dopisovatele Kur. Lát. jest patrno, že kadeti nedali se proto strhnouti
k zásadnímu odporu proti Polákům a jejich požadavkům. »Soudím,< pravil
Rodičev, >2e Poláci neučinili dobře, nezacbovavše ve Viborgu s námi soli-
dámost, ale to se nikterak nedotýká záležitosti autonomie, o níž jsme roz-
uměli a rozumíme, že jest nezbytná. € (Dzwon Polski,232.) laké orgán kadetů,
>Rěč«, uveřejnil článek (prof. Ňovgorodceva), mluvící pro autonomii. Jiná
věc ovšem jest, jak se k té životní otázce národa polského zachovají v bu-
doucnosti ostatní strany. Kdyby se měly zachovati podle přání prof. Kula-
kovského, smutně by to s polskou autonomii dopadlo. Tento ruský professor
varšavské university žádá nabubřelými slovy naprosté udržení dosavadního
rusifikačního systému v Polsku, a to prý ve jménu slovanského poslání
Ruska! (Přibil jsem tento hanebný projev po zásluze ve feuilietonu »Času«
é. 241.).

Doufáme, že hlasy reakcionářů, jako Kulakovského, ani dočasná nedo-
rozumění neuškodí spravedlivému požadavku polskému, který jest příliš spojen
s celým osvobozenským obratem v Rusku — že poslanci polští stanou zase
v jednom šiku s pravými, osvícenými osvobozenci ruskými, pomocí jichž
dosáhnou toho, co jest přáním všech srdcí polských, až bude možno zase
přikročiti k vážné práci.

Ale kdy to bude? Strany sic na tu dobu pomýšlejí a se připravují —
v Polsku vystoupil s provoláním, zatím velmi všeobecným, pokrokový »Svaz

*) S návrhem kadetským shodovalo .se jen v požadavku vy vlastnění
pozemků státních, apanážových a klášterních ve prospěch selského lidu —
ale rozcházelo se s ním již v tom, že toto vy vlastnění žádalo za příslušnou
náhradu, kdežto návrh kadetský žádal je bez náhrady. Proti nucenému vy-
vlastnění pozemků soukromých (ovšem za náhradu) postavilo se rozhodně
prohlásivši, že rozhodnutí o tom, pokud se týče král. Polského, musí býti
-.ustaveno sněmu polskému ve Varšavě.

36 Rozhledy a zprávy.

demokrati cký«, který také uveřejnil svĎj návrh autonomie*) a svíij pro-
jekt agrární — ale zatím lomcuje celou Hší, ;a tedy i Polskem, horečka re-
voluce i anarchie, podnícená rozehnáním dumy a stále živená repressemi
a reakčním systémem bezhlavé a slepé vlády. Stav vtíleéný v Polsku trvá
nepřeruiené pfes všecky interpellace, podávané polskými « poslanci v dumé.
Položení obyvatelstva za zvlášní »ochrany« válečného stavu jest čím dál
hroznější. Vláda domnívajíc se, že tak potře revoluci, [počíná si vfiči oby-
vatelstvu nanejvýš bezohledné. Hračkou jí jest vypověděti na řadu let do
Sibiře najednou 30 občanů, které před tím p&I léta věznila — a to vše bez
soudu a bez jakéhokoli označení jejich provinění, jako učinila v červnu
v Sandoměři v gub. radomské (interpellace Kola pol. dne 10. července). PH
tom však pod bedlivým okem policie i vojska kvete v strašných rozměrech
banditství a lupičství, které se stává opravdovou metlou země (zejména
Varšavy^, dějí se dále útoky a jiné projevy terroru revolučního, zkrátka,
postupuje dále anarchie. Dne 11. července celou Varšavu zachvátil děs před
»pogrbmemc, o jehož připravování pojednou vyvstaly pověsti. Obyvatelstvo,
zejména židovské, úprkem utíkalo z Varšavy, všecka nádraží byla přeplněna.
K náhlému >pogromu« nedošlo — ale pogrom chronický trvá dále. Po roz-
pustem' dumy množí se činy revolučního terroru. Koncem Července pod-
niknuty smělé útoky na vlaky, z nichž uloupeny státní peníze z poštovmlio
vozu; nejbližší číslo tajného listu >Robotnik« potom prohlásilo, že útoky
podnikla bojovná organisace polské strany socialistické (P. P. S.) a že při
nich skonfiskoval^ 172.369 rub. 55 kop. na účely revoluční ; při druhém útoku
zabiti 2 jenerálové, plukovník a 5 vojáků; v témž čísle >Robotnika« ohlášeno,
že bojovná organisace zabila v Lublině a okolí 9 policistů a 6 špehů a pro-
vokatérů, atd.; na počátku srpna zastřelen jenerál četnictva Markgrafskij,
duše policejm' *ochrany<; 15. srpen byl krvavý den ve Varšavě, jako na
daný signál podniknuty v různých částech města útoky na hlídky policejní,
při nichž zabito 17 policistů, 7 četníků a 4 vojáci, raněno 10 pol., 2 četníci
a 6 vojáků; střílelo při tom ovšem také vojsko, a tak ve vzájemném boji
zhynulo i 15 osob civilních a zraněno bylo přes 100 osob. Krvavé tyto činy
působily hrozným dojmem na kruhy úřední i na veřejnost. Ještě se z toho
Varšava nevzpamatovala, a již (20. srp.) následoval útok na samého jenerál-
gubernátora S k a 1 o n a. Jen.-gubernátor vyšel z něho jen lehce poraněn, ale
zdálo se, že následky útoku budou veliké. Proskakovaly pověsti o uvalení
diktatury na Polsko (diktátorem prý měl být hr. Ignafjev) a oficiosní >Rossijac
vystoupila se strašným, přímo nepříčetným Článkem protipolským, v němž
radí na př., aby policie zjímala podezřelé osoby stran revolučních a chovala
je jako rukojmí; při nejbližším terroristickém činu stran budtež v rukojmí
držené osoby bez milosti zastřeleny. Obyvatelstvo jistě se proti tomu ozve,
ale af křičí; za každého zabitého zřízence vlády aC je zastřeleno několik
revolucionářů, třeba neměli v tom žádného účastenství. Vyvine-li se z roz-
hořčení obyvatelstva nad hromadnými popravami zjevné povstání, tím lépe:
vládě může to být jen vítáno. Zjevné povstání snadněji potlačí než pod-
zemní revoluci... Ale všecky pověsti i alarmy umlkly, když takřka v zápětí
učiněn v Petrohradě útok na samého Stolypina a když zároveň bylo Rusko
dějištěm řady jiných attentátů na úřední osobnosti, namnoze velmi vynikající.
Tu se ukázalo jasně, že terroristické činy v Polsku jsou jen jednou vlnou
nového přívalu revoluce všeruské.

K diktatuře tedy nedošlo, ale za to k zostření stavu válečného
skoro podle receptu >Rossije«. Vojsko na ulicích Varšavy řádilo jako
zběsilé, střílelo na všecky strany při jakékoliv příčině, uzavíralo náhle
celé ulice, revidovalo a zatýkalo podle libosti atd. A přes to v té době
byl neznámými útočníky zastřelen vojenský jenerál-gubernátor Vonljaljarskij.
— Také protirevoluce zúčastnilo se vojsko strašlivým způsobem: Způsobilo
v dnech 8. a 9. září hrozný pogrom v Sie dicích, nejmenším guberniál-
ním městě král. Polského, obydleném z velké části židy. Po malé šarvátce
vojenské hlídky se dvěma neznámými lidmi, kteří chtěli na ni útočiti revol-

* K němu se vrátíme podrobněji.

Rozhledy a zprávy. 87

very, dáno heslo k všeobecnému pogromu. Vina spadá na velitele a důstoj-
níky, kteří povolali z nádraží vracející se z vojny rekruty k sesílení vojska
a dali povel k >usmifovánic nic netušícího města. Po 48 hodin střílelo se
z pušek i z děl jako při dobývání nepřátelské pevnosti, vražděno, ničen a
loupen majetek, spáleny celé ulice. Kolem 100 mrtvých, na fcOO raněných,
kolem p51 millionu rub. škody na majetku — to jsou Čísla, která mluví
o hrozném řádění vojska. Hroznější ještě jest, že pogrom byl podle všeho
ještě připraven.

Za těchto okolností zdá se skoro nemožno, aby polská společnost po-
mýšlela na záležitosti kuturní. A přece právě v těchto dobách přistoupila
k realisování své Matice Školské (Macierz Szkolna) a spolku polského uči-
telstva i konala sjezd loni založeného spolku kursů pro dospélé analfabety.
Dne 11. června byly vládou stvrzeny stanovy Matic^ Školské, instituce pro
ruské Polsko důležitosti nesmírné: má Sířiti osvětu v duchu národním — a
tím jest řečeno vše tam, kde národní školství bylo dosud lidu odpí-
ráno." V programu Matice jest školství a šíření osvěty všech způsobů a
druhu. Opatrovny, obecné školy, kursy pro dospělé analfabety, vzdě-
lává telny pěstounek škol mateřských, učitelské ústavy, školy střední i vyšší,
čítárny a knihovny lidové, lidové domy společenské, přednášky naučné, pří-
ručky pro lid, časopisy lidové i paedagogické, podpora studujících a učňů
atd. — vše to spadá do programu Matice Úloha veliká a široká — pročež
podle vzoru naší Ústřední Matice rozvrhuje se na místní odbory, >Koia Ma-
cierzy«. Dnej 8. července konal se první, ustavující valný sjezd »Macierzy
Szkolnej«, jehož se súčastnilo 300 delegátQ místních odborů; poněvadž při-
padá průměrem 1 delegát na 50 Členů, měla by Matice již při svém počátku
kolem 15.000 členů. Podle posledních zpráv má Matice dosud 18 místních
odborů ve Varšavě a 40 na venkově v gub. Varšavské — o povolení od-
borů v ostatních guberniích král. Polského bude ještě tahanice s vládou.
Sjezd zahájil Ant. Osuchowski, vynikající pracovník na poli národní osvěty.
Do hlavního výboru byli vedle něho zvoleni S. Brzeziňski, K. Cheřchowski,
Ig. Chrzanowski, M. Dzieržanowska, kněz J. Gralewski, St. Libicki, H. Nuss-
baum, K. Paprocki, P. Sosnowski, K. Stawecki, A, Zawadzki. Do vrchní rady
(konsorcia): H. Sienkiewicz, J. A. Šwi^cicki, S. Krzemiňski, K. Obr§bowicz,
P. Drzewiecki, M. Lutoslawski, A. KrasiíSski, R. Dmowski, J. Natanson, W.
Smolertski. Skoro vesměs jména zvučná i nejzvučnější pracovníků literár-
ních, vědeckých i společenských. Založení >Macierzy€ vítáme s radostí a roz-
voj její budeme sledovati pozorně. — >Stowarzyszenie kursów dla dorosřych
analfabetów«, které mělo sjezd 24. června, jest prací pokrokovců, kdežto Ma-
cierz Szkolna, jak se zdá, jest hlavně v rukou národních demokratů. Pro
směr, jímž vedeni jsou zřizovatelé kursů pro analfabety, jest významná
úvodní řeč Krzywického, v níž vyzýval k potírání největšího vnitřního ne-
přítele — šlechty. — >Stowarzyszenie nauczycielstwa polskiegoc bylo úředně
potvrzeno koncem června. Účelem jeho jest povznášení učitelstva ve směru
občanském, paedagogickém i vědeckém, vzájemná pomoc mravní i hmotná,
zabezpečení zájmů ekonomických a právní obrana členů. Proto v podrobném
programu spolku nacházíme: zakládáni učitelských ústavů, vzorných škol,
paedagogických kursd, vzdělávání členů doma i za hranicemi, přednášky,
konference, zakládání knihoven a čítáren, výstavy, sjezdy, činnost publikační
(vydávání vlastního časopisu »Szkoía polská*, vzniklého z dřívějšího
»Przegíadu pedagogicznego*), spořitelna a záložna učitelská, útulek pro se-
stá^lé členy atd.

Do nového stadia vstoupila záležitost marjavitú čili mankietniků (nebo,
jak se jim nejnověji přezdívá, ^kozlowitůc). V druhé polovici června byli
vládou uznáni za samostatnou sektu. Byli počteni k obyvatelstvu nekatoli-
ckému; matriky marjavitú ve Varšavě povedou policejní komisaři, v jiných
městech policmistři, po případě purkmistři, na vsích představení. (Kur. Warsz.
1869.) Věc přestane snad nyní býti spornou (poněvadž nekatolíci nemohou
právem držeti kostely katolické), rozvášněni se uklidní a možná, že pak samo
sebou vymizí středověké blouznění marjavitismu. — Ovšem tím jeŠtě z Polska
nevymizí středověk vůbec. To ukázala slavnost posvécenínové vězena Jasné

Rozhledy a zprávy.

Hoře (y Gz^stochově}, zbudované na místě věže požárem zničené. Ze slav-
nosti klášterní učiněna slavnost národní prvního řádu, na pdl millionu pout-
n&á všech stavů sešlo se z království k zázračnému obrazu, »k nohám krá-
lovny Polska<, všecky Časopisy vydaly slavnostní čísla. Středověk, hotový
středověk! Za těch okolností není divu, že se budí v Polsku proud proti-
kleríkdJnC Nesmyslnost maijavitství, zdá se, byla k tomu poslední příčinou.
Právě počal redakcí básníka A. Niemojewského, ducha revolučního, vy-
cházeti měsíčník polských volných myslitelů, »Myšl Niepodleg?a« —
podnik v polských poměrech neslýchaný, V Haliči jest proud protiklerikální
ovšem staršího data. Vyvolali jej klerikálové sami chápáním se zjevné po-
litiky. »Stronnictwo chrzeácijaósko-ludowec (stojalowčíku) a »Zwiazek chřop-
skÍ€, ohniska klerikální činnosti v lidu, staly se i rozsévači protiklerikalismu;
vystupovalyf proti starší straně »lidovcS« a ta přirozeně obrátila se proti nim,
i vede uvědomělý a vytrvalý boj proti klerikalismu. Obě strany klerikální
spojily se od jara 1906 v >Polskie centrum ludowe«, proti němuž lidovci po-
řádali již celou řadu schůzí lidu. A tak jest boj s klerikalismem i ve věr-
ném Polsku v proudu.

Poláci v Prusku jsou předmětem čím dál horších pronásledování.
V polovici srpna rozešla se novinami zpráva o rozhovoru kancléře kníž. Btt-
lowa s jistým evangelickým pastorem o věcech polských. S vlčí velkomysi-
ností mluvil o tom, že vnucováním němčiny ve školách vláda vlastně po-
siluje Poláky v boji proti sobě, uschopňujíc je k úspěšné konkurenci s Němci,
ale že přece nedá se z toho směru zvrátiti a bude v něm pokračovati ve
jménu kultury. Však to také projevuje novým pronásledováním dětí obecné
školy. Přikázáno již i náboženství vyučovati německy — ale proti tomu se
děti samy rozhodně opírají. Hnulí vyšlo z okolí Hnězdna, z památné Wrzesňi,
a Šíří se stále. Má tedy pruská vláda v Polsku dětskou revoluci. Nic
nepomáhá bití a zavírání dětí Poněvadž se přec kulturní pruská vláda ne-
může dát dětmi porazit, vrhá se na rodiče; z malých povstalců tvoří zvláštní
třídy se zvláštními učiteli na účet obcí. Obce se ovšem protiví tomuto bez-
právnému břemenu — ale při známé protipolské ráznosti pruských úřadů
je skoro nepochybno, že obce budou třeba násilím přinuceny k vydržování
„kárnýchc tříd. — Všeho toho jest hakatistům ještě málo. Celý déšC
protipolských brožur vydán v posledním čase: >Drang nach Westen* —
,»Herauf oder herunter?< — Die Deutschen und Slaven* atd. Hrozí nám ne-
bezpečí od Poláka, brailme se, a nemůžeme-li se obrániti prostředky dosa-
vadními, nebojme se zbaviti Poláky všech práv konstitučních — toC jsou
vůdčí myšlenky této literatury. Tak i na srpnovém (25.)sj ezdě hakatistickém
v Malborgu žádáno bylo důrazně, aby byl vydán zákon o nuceném vy-
vlastnění půdy z rukou polských. >Myšlenka vyvlastnění jest ethi-
ckému citu germánskému odporná*, pravil referent, >ale jiného prostředku
obrany není!« I známý právník prof. Gefí'ken tvrdil, že súít má nejúplnější
právo žádati, aby všichni jeho poddaní přijali statni národnost!... A císař
Vilém ujistil účastníky sjezdu telegraficky, že >prováií nejupřímnějšími přá-
ními jejich věrnou a uznání hodnou práci...* A kancléř Biilow telegrafoval ;
>Rozhodnuv se neodvolatelně držeti se nynější politiky na východních hrani-
cích, spoléhám na věrné spolu pracovnictví tamějších Němců k dosažení
cílů, které jsem němectvu na východě vytknul.* A. Č,

Slované východní.

Demisse Goremykiaova, rozpuštění dumy, ticho do útoku na Stolypina
a bouře nynější — lot hesla, označující cesty bouře ruské, zápasu společnosti
s dvorem ruským. Podlomily Goremykinovi nohy vzpoury a odboje vojenské.
Po celý červen a Červenec je v Sevaslopolí bouřno. Tato pevnost spolu s Kron-
štadtem jest jako manometr, označující napětí par v kotli. Při proceíklad sv.
Synod, jenž nakázal po všech kostelich čísti manifest o rozpuštění dumy.
O smýšlení ruských širokých kruhů mluvila v tu dobu i ta okolnost, že při
mnohých volba ch do zemstevv centrálních guberniích prošli vesměs
lidé radikálnějších stran, než jsou kadeti. Promluvil i S i p o v za stranu
mírnou, za přívržence manifestu říjnového, podav protest proti rozpuštění
dumy a vystoupiv v gosudarstvenného sovětu. Zatím ve Vihorgu finském
promluvila rozehnaná duma svým manifestem k národu, aby vyvstal
k obraně práv zástupců svých, aby odepřel daně a vojenskou službu. Když
pak nová vláda — Stolypina, maskovaného sluhy reakce — proti poslancům
za tento manifest strojí žaloby a zatýká je, doufajíc žaloby protáhnouti až
do nových voleb, aby posl. nemohli býti voleni, podpisují viborský manifest
i jiní poslanci, tak že začátkem srpna byla by musila vláda zalknouti
243 poslanců. Nezalkla. Za to zakázala všecky schůze kadetů, ano
chystaný sjezd jejich vůbec znemožnila. Aby strašné revoluční hnutí v ar-
mádě zlomila, slibujíc vojákům ústupky v požadavcích hmotných. Všude,
kde by vypukly nepokoje, hrozeno uvalením válečného stavu a terrorem,
hlášeno, že nejvyšší velitelství nad vojskem, lodstvem i četnictvem dáno
bude Liněvičovi. V Petrohradě na Něvě byly uchystány křižniky s rychlo-
palnými děly. V Petrohradě i v Moskvě nastaly nesčetné prohlídky
domů. Zakázány listy socialistické, z ostatních pak »Strana«, >Naša
Žizň* pro uveřejnění manifestu viborského. Brzo na to potlačen i >XX. Věk«.
— »Strana€ brzo obnovena, místo >XX. Věku* počíná vycházeti >Oko*.
Když zavírána redakce >Mysli*, nalezen prý celý revoluční plán. Redaktor
•Mysli* Solomko uvězněn. Zatčeni četní poslanci stran pokrokových.
Hlavní správa tisková prohlašuje, že budou potlačeny všecky opposiční
listy, budou-ii útočiti na dvůr a vládu. — Při prohlídkách nalezeno v Moskvě
několik továren na bomby; v jedné z nich vypátrán prý opět jiný plán
revoluční a dokumenty > vojenské organisace*. V Kyjevě u bývalého dů-
stojníka Konovaleva nalezeno 7 bomb a plány Petrohradu a Kyjeva. V Se-
vastopolí odhalena ve skalách veliká továrna na bomby, v níž pracovalo
asi tiií lidí, cívilistň i vojáků. Podle nalezených plánů revolučních zatčeno
přes 100 náčelníků povstání, naproti čemuž revolucionáři prohlásili, že to
nejsou vůdcové. Ve Sloními nalezena tiskárna a zbrojnice revoluční, v Pe-
trohradě v inženýrské škole sklady zbraní. Dle úřední zprávy ze dne
2 . srpna za jediný týden zatčeno 276 osob, stalo se 72 útoků, 42 osob
tr^žce zraněno, odhaleno 120 bomb, 12 tajných tiskáren, zničeno 13 mono-
polních skladů, vyloupeno 18 pokladen státních a při tom 22 osob úředních
zabito neb zraněno. Při tom v dvorských kruzích stále se domáhala strana
dvorská zavedení diktatury. Stolypin — lekaje se tohoto opatření — odpíral,
v čemž došel souhlasu carova. —

Terroristé po rozpuštění dumy prohlásili ihned, že nastane terror,
že budou >mluviti jazykem kulí a bomb*. Poslanec Aladyn ve Stockholmu
předpověděl v týž čas silné bouře agrární, částečnou stávku dělnickou a
značné hnutí ve vojsku. Vše se vyplnilo. Skupina >tru(faščichsja« se soci-
álními demokraty vyzvala lodstvo a vojsko, aby šlo s nimi a zničilo abso-
lutismus i vládu buržoasie. — Obávaná stávka všeobecná nesplnila se,
byla jen částečná. Prohlásili sice poštovní úředníci ochotu ke generální

Rozhledy a zprávy. 4B

stávce, ale na poštách ani na železnicích k ní nedoilo. Železniční výbor a
strana soc. revoluční se prohlásili proti stávce. Částečné stávky, zahájené
již, pak zanikly. Za to hrozně promluvilo vojsko. Vzpoura ve Sveaborgu
a v Kronštadtě, příliš veliká ^ přiliš dobf e známá, způsobila v Petro-
hradě zprvu zděšení, pak zuřivý vztek. Car prý se vyjádřil, že bude nyní vlád-
nouti tak, jako jeho předci — ohněm a železem. Soudy vojenské v obou
místech byly hotovými* jatkami. Na to přišla finská garda červená, proti
niž finská policie vzdala se své služby i s velitelem a 120 důstojníky. Jen
v pravdě podivuhodnému věhlasu finského senátu jest děkovati, že Červená
garda odzbrojena. Na to vzbouřil sepancéřník Alexander U. a musil
býti celý odzbrojen; vzbouřil se křižník »Azija« a s ním jiný, »Pamjaf Azo-
va«, na něm zavražděn velitel a 4 důstojníci a vzpoura přemožena teprve, když
se přiblížil k Hevalu, chtěje pobouřiti ostatní loďstvo; zatčeno na něm
150 vzbouřenců, mezi nimi 5 agitátorů. Zase rozsudky smrti a do Sibiře.

V Krásném Sele musily býti zastaveny manévry, poněvadž stříleno ostrými
náboji. V O d ě 8 s e při nové bouři Skrydlov dává dělostřelce hlídati vojskem:
poplach byl tak veliký, že 20.000 lidí opustilo město. V Petrohradě vzbou-
řivší se 3 setniny záložníků chtěly spolu s dělostřelci osvoboditi zavřené
vojáky. Na to vzešla bitva s kozáky, a došlo ke střelbě z děl. V Tiflise
2. kozácké setniny odmítly konati služby policejní a hned po tom 9 setnin
sjímarského pluku zavraždilo velitele, 2 důstojníky a voj. popa; pro ten
skutek odsouzeni k smrti 1 důstojník a 4 vojáci. Hnutí bylo takové, že min.
války nařídil výměnu posádek v Libavě, Revalu a v Rize. Koncem srpna
vzbouřený pluk kozáčky zastřelil plukovníka. Iv četnictvu je vřeni, tak
že Rediger, min. války, hrozil demissí, nebudou-li poměry služební zlepšeny.
Dojmy těchto vzpour na cizinu byly takové, že mluveno o ókuppad
Ruska EakoíMkefn a Pruskem. Dle jednoho plánu mělo Prusko zabrati
Litvu, Bílou Rus, Baltické provincie a Polsko na sever od Varšavy, Ra-
kousko pak jižní část Polska, Podolí, Volyň a Ukrajinu.

Utokú a hnuti násilného se strany civilních revolucionářů byla řada.

V Petrohradě na tiskárnu Ségalovu podniknut útok a násilím vytištěno
5000 exemplářů viborské výzvy. Ve Varšavě zavražděn počátkem srpna
gen. četnictva Markgrafskij, v Revalu podniknut nezdařený útok na velko-
knížete Alex. Michajloviče, v Moskvě na nádraží kazaňském vrženy dvě
pumy, při čemž oba útočníci zahynuli, avšak škoda majetková je veliká.

V Samaře utrženy bombovým výbuchem ruce i nohy gubernátoru Blokovi.

V Sevastópoli vloudilo se do budovy nejvyššího soudu voj. několik mužů
předstírajících, že nesou zprávu od presidenta voj. tribunálu, povalili a
svázali vrátného, načež uloupili 18 balíků listin a zápisů o vzpouře loďstva,
z processu Schmidtova atd. Vyšetřování prý nutno nyní vésti znova.

V Sangiuliu u Tiflisu podniklo asi 2000 Tatarů útok na rus. vojsko, načež
boj trval 3 hodiny. Dynamitovým útokem na dráze v Kazani zahynuli
2 úředníci. V Oděsse zabit slídič Vladimirskij ; útočník odňal mu seznam
osob, jež měly býti zatčeny. V Tiflise zastřelen inspektor městské dráhy
Engelman, při čemž uloupeno z pokladny 30.000 rublů. V druhé půli srpna
stal se ve Varšavě útok na Skalona, v Petrohradě omylem místo Trepova
zastřelen senátor Kalman, ředitel car. statkíi. Situace na Kavkaze tou dobou
se označuje za úplnou anarchii. V SuŠi byl opět boj mezi Tatary a Armény;
Tataři stříleli do města z děl, až vznikl požár. Ve vsi Karakliti při útoku
Tatarů zabito 18 Arménů, na to podniknut útok na ves Kanazak. Za stře-
disko a pramen všeho tohoto hnutí udávají úřady Moskvu; odtud prý
všecko to řízeno. Vůdce revoluce Kry lov prý zde jat.

Konala své dílo i černá sotňa. Její prací je zavraždění učence a poli-
tika Herzensteina v Teriokách ve Finsku. O vraždě této měly některé
denní listy ruské zprávu dříve, než se stala. Herzenstein byl zavražděn, jak
výslovně udáno, na rozkaz svazu činného boje s anarchií. >Rossija« a
>Rus. Vědomosti* dostaly listy, že i jiní poslanci z kadetů budou pobiti.

V samých Teriokách zmařen byl útok podobný na poslance Aladyna.

V Oděsse bylo loupení krámů židovských od kozáků a černé sotně, při čemž
úřady si vedly nečinně. 'Kozáci se chlubili, že pobijí UOOžidů; celý židovský

44 Rozhledy a zprávy.

výbor sebeobranný byl zatčen. Teprve koncem srpna, když rozestaveny
patroly, vrátilo se 10.000 Židfl. I v okolí Kyjeva chystán pogrom židovský.
Bouře selské vlekly se dále. U Kamence podolského ve vsi Cere-
povcích odváděli dragoni vftdce hnutí^ selského. Došlo k boji, při čemž
6 sedláků zabito. Dragoni četně potlučeni kamením. Y okrese odojevském
vypalovány dvory, podobně v jetkarském — kde spálena celá ves Jetkar — ,
v jekatěrinoslavském a v saratovském. Velice kruté bouře selské byly v gu-
bernii minské, rjazaftské, tverské, kalužské, poltavské, orenburské a orelské,
kde spálena většina dvorft. V gub. moskevské byly četné bouře, ve voro-
. něžské daly se strašné násilnosti. V prvm' půli srpna po celém Rusku jsou
bouře. Stolypin dostává tajné zprávy, že po žních nasJane všeobecné po-
vstání selské. A žně byly děsně zlé. Ničeho se neurodilo, ani bramborů.
K okamžité pomoci bylo by potřebí 200 mil. rublů, vláda má jen 50. V druhé
půli srpna propukají bouře selské v gub. kovenské, kde je řídí litevská
revoluční strana. — V těchto poměrech velkokníže Vladimír vlastno-
ručním listem carským jmenován je vrchní hlavou rus. vojska, jemu přidán
LiněviČ, aby obnovili kázeň ve vojsku. V korunní radě jedná se o zavedení
diktatury, již měl býti pověřen velk. Nikolaj Nikolajevič. V min. radě na-
vrhují se přísné tresty proti vzbouřencům sveaborským a kronštadtským,
Stolypin je proti nim, ale je v menšině. Stolypin, jenž od svého jmeno-
vání jednal i s kadety i se stranou okfabristů (s Gučkovem a L'vovy),
zůstává odmítnut; nikdo nechce s ním jíti. Vládne tedy, jak umí; ministr
obchodu podává návrh reformy dělnické (upravení smluv, maximální den
pracovni, pojišťování úrazové, nemocenské, lepší byty, tovární dozor). Sto-
lypin do svého programu bére otázku agrární, židovskou a reformu soudní;
ale při tom odmítá projekt sestátnění pozemků. Car dává sepsati jeho ná-
vodem pozemk y ze statků, jež by bylo lze prodati sedlákům. Má býti
sedlákům prodáno 4 mil. děsjatin pozemků a 2V2 mil. děsjatin lesa. Šlechtici
nabízejí ke koupi V4 niil. děsjatin. Ale jinak Stolypinův agr. projekt car od-
mítá, nechce slyšeti ani o amnestii, ani o zrušení trestu smrti. K pověstem
o odstoupení prohlašuje car, že neodstoupí; hrozí, nebude-li do února pokoj,
že nebude dumy. — A tu zaznívá strašlivý třesk útoku na Stolypin a,
útoku hrůzného, jak účinky (80 osob při něm zhynulo a zraněno), tak od-
vahou revolucionářů. Po něm ztrácejí dvorské kruhy hlavu. Brzy se mluví
o diktatuře, potom tvoří se ministerstvo policejní. T řepo v odstupuje, aby
dlouho svého odstoupení nepřečkal — - proč umřel, kdož ví — potom zas
prý dvůr nabyl ve Stolypina ještě větši důvěry. Jedná se v ministerské
radě a) o zřízení výmineč. opatření, 6) o brzkém svolání dumy, jež urguje
min. financí (poněvadž nikdo nepůjčuje), c) o diktatuře — vše se zamítá —
jen reformy se slibují — až na věky věkův chce je dvorská strana
slibovati. Poskytuje se slibovaná země, o níž dříve mluveno. Na »zvelebu
nár. školství* dáno již do rozpočtu na rok 1907 obnos Va ^- ^^^' rublů,
načež ihned pokvete. Za to potvrzen zákon o zavedení vál. soudů, jež do
18 hodin po skutku jsou s rozsudkem hotovy. Slibuje se všem pravoslavným
kněžím, kteří byli členy dumy, že budou zbaveni hodnosti kněžské. Vojen-
skému soudu odevzdán kněz s křižníku »Pamjat Azova«, jenž podporoval
vzpouru. Ještě v první půli září jsou ve vězení poslanci Frenkel z Kyjeva,
Witkowski ze Suvalek. Medvěděv z Voroněže, Onypko ze Stavropole, Bibikov
z Orla, Okuněv z Tambova, Vragov z Penzy, Kutomanov z Kurska. Kongress
)tadetův pak zmařen naprosto. Tak si vede vláda po útoku na Stolypina a
DO útocích současných : Ve Vladikavkaze zabit velitel pěšího pluku Bašmaněv,
potom stal se útok na jen. Kaulbarse mladou dcerou jenerála Prince, zabit
v Petrohradě jen. Minu, ve Varšavě Vonljaljarskij, v Helsingforsu Udenov,
Y Tambově ve vlaku polic. kom. Lebeděv. Do carského paláce chtěli se
dostati 2 revolucionáři. V Rize vyloupena a zpustošena radnice, v tomtéž
místě objeveno 16 beček s proklamacemi, zde stříleli obklíčení spiklenci
salvami ze svého domu na policii, po níž hodili i bombu. V ŠlQsselburku
ukradeno v továrně na prach veliké množství výbušných látek. V Oděsse
při demonstraci salvami stříleno do 15000 dělníků. Zde vydáno heslo útočiti
na cizí konsuly, zde, podobně jako vTiflise, objeveno voj. spiknutí. V Oděsse

Rozhledy a zprávy. 45

zatčeno 14 důst. a 1 plukovník, v Tiflise 2 jenerálové a mnoho dfistojníků.

V Kirilově vzbouřivší se četa pouští vězně, jež vedla, na svobodu. V Kami-
šině při zatýkání poslance Dietze bouří se lid a nevydává ho. V Moskvě od-
haleno 135 továren na bomby, za jediný den pobito 8 policistů a 11 zraněno.

V Hamburce se odhaluje revoluční ruský klub. V Tule zastřelen president
soudu Remezov; v Grodně pumou na ulici raněno 5 osob, v Libavě bitka
pouliční Tmezi vojskem a útočníky na věznici; stříleno pfil druhé hodiny.

V Sevastopoli se dvou menších lodí ukradena všechna výzbroj; vNikolajevě
podniknut útok na gubemátora Stupina, jenž se nezdařil, v Oděsse zabit ko«
misař Bolobrodko, v Sevastopoli důstojník. Na lodi Alexander Kamburov
zabit vzbouřenci kapitán. V Tiílise od Tatarů zabit jenerál Giločavov. V tur-
kestaně bouří se vojsko, ničí železnici, v Irkutsku nové vzpoury voj., v Hel-
singforsu desertoval celý 3. pěší pluk. Ano, aby se nevzbouřili kozáci, vláda
musí se ohraditi proti pověstem, že chce konfiskovati půdu kozáků. Selské
hnutí je ve všech guberniích, sedláci neplatí daně. ^— A na vrchol zmatků
cařice vdova a velkokníže Nikoaj NikolajeviČ ujíždějí do
Dánska, a car koná záhadné projížďky po Baltickém moři.

,0 Gaponovi soudní vyšetřování zjišCuje, že nezahynul revolucionáři ;
jiastrojil tuto vraždu Račkovskij, náčelník taj. policie, aby Gapon nemluvil.
Dle jiné zprávy zabil prý ho inženýr Rutenberg, za jehož vydání žádá vláda
úřady švýcarské. - Pro vzdání Port Arthuru konané vyšetřování zjistilo,
že jen. Stoessel jednal zločinně. Odhaleno, že za války ztratilo se ve sta-
nici Inokentěvské 1500 vozů. — Bělencev, jenž oloupil mosk. banku,
prchl, uplativ priivodčí. — cfe.

Malorusové halič ti s povděkem uvítali list oděsského professorá
Raděckého, jenž vybízí Poláky k poctivé dohodě a spravedlnosti s druhou
národností. Oproti prof. Kruše vákému, jenž v klubu maloruských poslanců
dumy mluvil o poměrech haličských, píŠe prudce, ale nesprávně Síowo
Polskie. — Pro volební opravu konáno nesčetně schůzí a stávek zeměděl-
ských v Haliči, proti nimž vystoupilo s provoláním hal. místodržitelství. Je-
nerální stávky však nebylo, nebylaf myšlena. Mnoho roztrpčení způsobilo
zatčení kněze Petryckého, jejž obvinili statkáři polští, že podporuje a pod-
něcuje stávky. — Maloruští poslanci do dumy usnesli se ujednati
postup se všemi pokrokovými stranami ruskými. —ch.

Jihoslované.

V slovinských zemích je nyní středem zájmu volební reforma. Ukřiv-
dění korutanských Slovinců ve volebním výboru jest hlavní příčinou nespo-
kojenosti. V Korutansku pořádána řada ť)rotestních schůzí — vídeňskému
politickému vedení slovinskému dostalo se trpkých výčitek. Především a
hlavně Šusteršičovi as ním posl. Plojovi. Pro Šusteršiče zvlášť zdrcující
byla schůze důvěrníků 28. července v Gelovci, svolaná >katolickým politi-
ckým a hospodářským spolkem pro Slovince v Korutansku*. Zde, tedy ve
vlastním táboře, byla politika Šusteršičova odsouzena nejrozhodnějším způ-
sobem. Dr. Brejc vytknul mu, že ve výboru pro volební reformu ve pro-
spěch korutanských Slovinců úst neotevřel, a když tak učinil, zabil vlastně
sám spravedlivou věc Slovinců v Korutanech -— totiž svým návrhem^ Wasti-
anovi, že za kočevský mandát nutno dáti Slovincůra nový mandát . . v Štyrsku.
Dr. Brejc mu hned telegrafoval, že jedinou možnou kompensací za Kočevje
může býti druhý mandát slovinský v Korutanech. Ale vše mamo. Šusteršič
spojil ten požadavek s požadavkem rozmnožení mandátů štyrsko-slovinských —
a tím věc pochoval. P rosol mandát štýrský, poněvadž Němcům jde přede-
vším o zničení Živlu slovinského v Korutanech. Pobouření z toho všeho na
schůzi bylo veliké, tak že v přijatých resolucích vyslovena byla nedůvěra
slovinským poslancům na říšské radř, jimž uloženo třeba obstrukcí bojovati
za druhý mandát v Korutanech, a kromě toho prohlášeno, že za nynějších
okolností nemohou se korutanští Slovinci zúčastniti III. katolického sjezdu
v Lublani. To bylo usneseno na schůzi katolického spolku, jíž se súčast-

Rozhledy a zprávy.

nilo v počtu 120 důvěrníků 28 kněíi! Celovecký >Mir« přinesl v č 32. úvodní
článek >Zakaj Korošci ne morejo na katoliŠki shod*, v němž odůvodňuje
se rozhořčení korutanských Slovinců proti politice lublaňských politiků ve
věci volební reformy. »Toto rozhořčení nám velí ncsúčastniti se schůze lub-
laňských politiků, a byt tato schůze nesla jméno katolického sjezdu. « Úvodník
v tomto rozhodném tónu psaný vySel z péra — monsignore Val. Podgorce.

Proti sjezdu zdvihl se silný protest také s jiné strany, ovšem z jiných
pohnutek — z pohnutek ryze protiklerikálních. Protestní schůze pro-
tiklerikálni v den III. kat. sjezdu — 26. srpna — konány zároveň
v Lublani, v Gorici, v Šent Petru na Krasu. Největší význam měla schůze
lublaňská, uspořádaná společně stranou národně pokrokovou (liberální) a
sociálně demokratickou. Již sám fakt tohoto spojení jest velmi významný.
Na schůzi seděli svorně dr. Tavčar (předák liberálů) s E. Kristanem (pře-
dákem soc. demokratů)! Obsažně a ostře promluvil £. Kristan — přijatá
resoluce vyslovuje poprvé na Slovmsku v té určitosti požadavek oddělení
církve od státu. Nálada protiklerikální sesiiila tou měrou, že se proti kleri-
kalismu slučují tábory jinak se potírající! Vyvolal ji politický klerika-
iismus slovinský sám. Zbytečně a na škodu věci národní, poněvadž vzá-
jemný boj ochroráuje nyní (aspoň v Krajině) veškerý život slovinský.

A je tak třeba jednotného, ovšem rozumného postupu! Nepřítel doráží na
slovinské území na všech stranách. ^Sudmarka* 9. září na valné schůzi ve
Vídeňském Novém Městě schválila nové tažení proti slovinské po vzoru ha-
katistickém. Rozhodla se organisovati německou kolonisaci slovinských zemí
ve velkém slohu. K tomu účelu utvoří se ve spolku zvláštní odbor se samo-
;statnou bankou, »Sůdmarka« sama povoluje k tomu cíli každoroční pří-
spěvek 80.000 K.

Jiná okolnost: 19. července otevřena byla t. zv. hohmjskd dráha (Je-
senice — Gorica— Terst). Jí otvírá se do ryze slovinského území cesta německé
podniká vostit Nutno, aby jí čelila podnikavost slovinská. Třeba tu mnoho
práce uvědomovací a positivní. Zle bude, vyčerpají-li Slovinci všecku energii
jen v boji stranickém.

Jan V. Lego.

14. září 1833, f H- září 1906.

Na konci slovinských rozhledů stůjž posmrtná vzpomínka na velkého
přítele Slovinců, českého spisovatele Janá V. Lega, skriptora knihovny

Musea král. Českého. Před třemi lety v téže
době*) psali jsme jubilejní vzpomínku k 70.
narozeninám tichého slovanského horovalele
— dnes není již jednoho z nejtypičtějších
představitelů českého slovanoíilství staršího,
idealistického rázu. Jan Lego, celou duší od-
daný myšlence vzájemnosti českoslovinaké,
odešel za svými mladšími druhy, Edvardem
Jelínkem a Fr. Řehořem, jimž se podobal
ryzím idealismem a posvěcením pro zvole-
nou myšlenku, která vyplňovala celý jeho
iivot. Lego tak hluboce tkvěl v slovinské půdě,
že věru byl známější mezi Slovinci, než doma
v Cechách. Řada míst s Lublaní v čele po-
čítala jej ke svým čestným občanům, rada
spolků ke svým čestným členům. Slovinští
studenti v Praze shromažďovali se kolem
něho jako kolem otce — a on také věru jim
byl otcem. O jeho oblibě v zemích slovinských
svědčí vřelé posmrtné vzpomínky ve slovin-

Jan V. Lego.

*) Slovanský Přehled VL, str. 37.

Literatura a uméní. 47

ských listech všech odstíne. »0n byl ve mnohém našim velikým dobrodin-
cem,« píše právem gorická Soča, >byl hvězdou, která svítila z časů našeho
probuzeni do dnešní doby, byl vznešeným vzorem pravého, nesobeckého
vlastence, jaké rodila ona velká doba, kteří však z našeho středu druh za
druhem mizí . .< Slovanský Přehled Želí V něm nejen vzácného slovanského
idealistu, ale i svého spolupracovníka. Slíbenu měli jsme ještě jeho vzpo-
mínku na Levstika — ale té již nenapsal. A, C,
Budi2 mu čestná, vděčná pamět!

U Slovanů balkánských stále ještě v popředí stojí eélni válka rakousko-
srbská. Rakousko jest stále neústupno — ale z posledních zpráv jest patmo,
že Srbsko nemíní se jeho diktátu podrobiti. Patrně nelenilo jinde k svému
zajištění. Zajímavo jest, že na stranu Srbska postavil se ruský »PravitěF-
stvennyj Vé^tnik* (Vládní Věstník). Vyčítá Rakousku, že již od časů Mila-
nových hraje se Srbskem jako kočka s myší, že postupně, ale systematicky
Srbsko hospodářsky oslabuje, pomáhaje tím i úpadku mteliigence. Činí tak
8 dobrým vědomím, že Srbsko jest klíčem k Balkánu. »j8me hluboce pře-
svědčeni, že konečná celní odluka od Rakousko-Uherska bude jen na prospěch
Srbska, které nyní může najíti nová tržiště pro svůj vývoz. OvSetíi, že to
Srbsko nepřežije bez bolesti, ale ničeho nelzB dosíci beze ztrát,« končí orgán
ruské vlády.

Dne '26. srpna otevřen byl v Sofii sjezd jthoslovdnských spisovatelů
a pt^hlicistUy jehož nejdůležitějším bodem bylo dozaložení svazu jihoslo-
vanských publicistů. Sjezd ve spojení sjihoslovanskou uměleckou
výstavou byl dalším stupněm, jehož dostihl vzrůst myšlenky jihoslo-
vanské. Byl konán v době pro Jihoslovanstvo nesmírně důležité a tim jeho
význam vzrostl. Skoda, že významu tomu ublížilo pohostinské vystou-
pení poslance Klofáče. Myšlenka jihoslovanská je tak životná, že opravdoví
přátelé její nesmějí připustit, aby byla diskreditována pouhým hlučným mlá-
cením slámy — aby zplaněla v politickém dušování, vykřikování a fantazí-
rování. Jinak sjezd pro svůj význam v postupu jednoty jihoslovanské právem
byl pozdraven vším slovanským tiskem ^ i přejeme si, aby zůstavil stopy
opravdu hluboké. č.

Všeobecné zprávy.
V dnech 8. a 9. září konal se v Uh. Hradišti VIL stjeed slovanských
novinářúj který vyvrcholil velkou ostudou (jinak to nazvati nelze): hodo-
váním a připíjením s velehradskými jesuity, v jejichž refektáři šuměly při
víně řeči o idei cyrilomethodějské, které se tu dostalo osvětlení přímo hen-
gáUkého. Ukázalo se, kdo jí u nás nejlépe rozumí! Jinak na sjezde slovan-
ských novinářů bylo málo slovanského — leda potyčka Poláků s ne-
zbytným p. Verhunem o carskou hymnu. — Jako bychom nežili v době pro
Slovanstvo nad iiné důležité. Ale mamo mluvit — sjezdy slovanských novi-
nářů už jinými nebudou. Jsou to sjezdy stavovské, a jako takové mají do-
jista svou důležitost. Ale pro slovanskou vzájemnost významu nemají, poně-
vadž se bojí upřímnosti; o všem lze na sjezdech mluvit, jenom pro bůh ne
o slovanský ch životních záležitostech ! Pak ale nepatřila na sjezd ani
idea cyrillo-methodějská, která, jak se ukázalo, přišla velmi vhod velehrad-
ským jesuitům. Byl by si sjezd ušetřil episodu, klerá jej učiní smutně na-
mátným. G.

Literatura, umění.

rioiiiiTimecKafl 9Ni|iiKiioneAÍH. EaseHtca^Hiid acypHairB noA'^ pe^ani^ieft
71. 3. CJIOHHMCKArO. Tom* 1. BanycKL 1.— 2. Aapray-Epasnaia). C. Ile-
^pCyprL 1900. PjiaBHaii KOBTopa: HeBci^KÍň np., 88.) Předplatné na 12 sešitů
'A hranicí 28 franků. Sešit má 820 stran a četné přílohy.

Publikace, budící respekt. Ukazijje, jak vážně pojímají osvícení Ru-
^vé dílo osvobozenské. Jde jim netoliko o poražení dosavadního režimu.

48 Literatura a uméní.

nýbrž i o skutečné obrození Ruska. A k tomu jest zapotřebí svědomité
přípravy. Vynikajícím dílem táto přípravné práce bude >Politická Encyklo-
pedie*. V řadě spolupracovníků nacházíme jména vynikajících ruských učencíi
a politiků: K. K. Arseňjeva, P. G. Vinogradova, V. D. Kužmina-Karavajeva,
P. N. Milj uková, F. I. Rodičeva, P. B. Struveho, kn. Jevg. Trubeckého a j.
Abecední tato encyklopaedie bude.nám i všeobecnou svou Částí prospěšná, a>e
zvláštního významu pro nás i ostatní Slovanstvo nabývá svou části čistě
ruskou. Velké množství map a diagramů zvyšuje její cenu. Vítáme ji vřele
i doporučujeme. Přátelé ruského jazyka mohli by si ji předplatiti místo ča-
sopisu — a získali by tím pro svou knihovnu trvale cenné dílo. — n—

LEVN.TOLSTOJ: Kruh četby. Vybrané, sebrané a na každý den roztří-
děné myšlenky mnoha spisovatelů o víře, životě a jednání. Přeložil Alb.
Škarvan a Ivan Hálek. (Nakl. J. Laichter na Král. Vinohradech.) Dosud
18. sešitů po 30 hal.

Tolstého intimní čítanka, kterou podává i ostatnímu lidstvu. Co ze
světové literatury si vybral jako zrna nejtěžší, shrnul v tomto díle a spojil
vlastními úvahami, články a povídkami. Rozdělil vše podle dni, tak že na
každý den připadá hrst citátů, sentencí a úvah. Tak také má býti dílo
čteno — má býti celoročním a stálým soudruhem Čtenářovým, aby se stalo
jeho životním majetkem, aby si osvojil jeho rnoudrost. Na neděle připadají
delší články a povídky, jiné větší stati určeny jsou za četbu měsíční. Pozo-
ruhodno a pro Tolstého příznačno jest, z čeho vybíral. Největší část citátft
spadá do starověku lidské kultury a literatury: je tu moudrost čínská, indická,
moudrost Řeků a Římanů, moudrost knih starozákonních a evangelií. Ale
je zde i spousta citátů z literatur novějších a nejnovějších, ze spisovatelů
středověkých — zkrátka, Tolstoj zde ukazuje život lidský v celém jeho roz-
sahu v osvětlení šiřitelů lidské kultury a mravnosti všech dob a národů.
Není jinak možno, než Že jest výbor přiměřen názorům Tolstého. A právě
proto měla by se kniha státi čítankou všech, kdož usilují o sebezdokonalení
i o zdokonalení jiných. Nedovedu si představiti vhodnější knihy k účelům
vychování v rodině. Učí a utěšuje. ~er —

♦

Divadlo. V Národním divadle byla 9. září premiéra polské komedie W/odet*
tniersa Perzynského ^Lehkomyslná sestrac v překladu Ad. Černého.
Úspěch byl dokonalý, ba přímo bouřlivý. A zaslouženě. Neřeší nijakého pro-
blému, není to práce těžkého zrna, jako Kisielewského »Karikatury€ — je
tím, čím chtěla býti, jakousi veseloherné střiženou satirou na pokrytectví
nemravné měšfácké společnosti, provedenou bystře obratnou rukou uměleckou.
Nepochybujeme, že se stane oblíbeným číslem renertoiru českých divadel.

Jubilea. Tvůrce moderní školy dějepisecké v (Jechách, prof. Dr. Jaroslav
Goll, dovršil 60 let vzácně činného života (nar. 11. července 18lti v Chlumd
n. Cidlinou). Oceniti jeho životní práci bylo by předmětem zvláštního díla.
Zde jen obrátíme pozornost na slovanskou stránku jeho povahy a činnosii,
V té příčině není nevýznamno, že právě GoU jest velikým badatelem českého
bratrství, které jest nejkrásnějším výrazem české duše — a jedním z nejpří-
značnějších rysů dějinného charakteru Slovanstva. Kdo zná Golla poetu a
člověka, chápe úplně, že právě tato doba českých dějin jej především vá-
bila. — Slovanské náklonnosti vystupují u Golla od počátku. Z literatur slo-
vanských oblíbil si především polskou — on první podal ukázky z Pana.
Tadeáše v českém přebásnění ^v Hálkových Květech). Na poli vědeckém byl
vždy vážným pěstitelem vzájemnosti českopolské (je také členem krakovské
Akademie Umiej^tnoáci). Ale živé sympathie měl i pro ostatní rodinu slo-
vanskou. Hned na počátku své činnosti literární na př. uveřejnil (opět ve
Květech) přednášku >0 národní poesii ukrajinské*. Čtenáři Slov. Přehledu
mají také jistě v dobré paměti Gollovu brožurku: >Der Hass der VOlker
unď die osterreichischen Universitáten*, která svým předmětem rovněž spadii
do oboru slovanských otázek. Přejeme znamenitému učenci a vzácnému Slo-
vanu hojně sil k další, kéž dlouhé ještě činnosti! C

Vydáno 5. října 1906.

Redaktor a v>davatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. ŠIMÁČEK.

FRANTIŠEK KVAPIL:

Z básní Adama Mickiewicze.

Arcimistr.

Adam Mickiewicz.

Jest mistr, jenž vzal v chór všech duchů čety
a v doprovod všech srdcí zladil vznéty,
jak struny natáhl vše živly v shodé
a po nich vichry divé s blesky vodé
zpév jeden od počátku pél a spřádal:
svét outku jeho však se nedobádal.

Ten mistr malby tvořil na blankytu,
jež zrcadlil pak v průsvitném vln krovu,
kolossů vzory řezal na hor štitu
a 7emé v hlubinách je odlil z kovu:
svét véků žní z děl řady nepřehledné
myšlenky tvůrce nepojal ni jedné.

Jest mistr výmluvný, moc boží skvélou
jenž lidu málo slovy zjevit hledél,
a myšlenek i dél svých knihu celou
sám hlasem, Činem, divem vypověděl ;
dřív mistr velkým zdál se světa tajím:
svět, poznav bratra v něm dnes, pohrdá jím.

Umělce zemský! Obrazy čím tvoje

i čím tvé řezby jsou a slov tvých roje?

A ty si stěžuješ, že nerozumí

kdos z bratří děl tvých smyslu, řeči, dumy?

Hled na Mistra, trp, boží synu, s klidem,

jsa neznám lidu nebo zhrdán lidem.

K matce Polce.

Ó matko Polko! U syna když tvého
ve zracích blýská genia zář tichá,
když zírá jemu s čela děíinného
Poláků dávných šlechetnost a pýcha;

A jestli vrstevníků prchá z davu
a k starci běží, jenž mu dumy pěje,
a v stesku naslouchaje sklání hlavu,
když se mu předků vyprávějí děje:

Ó matko Polko! Zle se tvůj syn baví!
Bolestné Matky klekni před obrazem,
patř na meč, jenž jí srdce zaknaví —
vrah takým prsa probije ti rázem!

NechC v klidu zkvétá celý svět kol smavý,
at vlády, lidé, zdání smír si cení,
tvůj syn je vyzván k boji beze slávy
a k mučednictví, jež je bez vzkříšení.

Slovanský Píthled IX. 1906, č. 2.

bO Frant. Kvapil:

1830.

Kaž záhy jit mu pusté do jeskyň ó,
by umel dumat, lehat na rohože,
dýchati vlhkou páru ve shniliné
a s jedovatým plazem sdílet lože.

Tam naučí se pod zem hnév svůj schovat
a být jak propast s bezdnou myslí klidnou,
jak shniltm dechem řečí otravovat,
a jak had ztuhlý tvář mít skromnou, vlídnou.

Náš Spasitel, jsa děckem v Nazarete,
si hrával s křížkem, jímž svčt hříchu zbavil:
ó Polko! já bych díté tvé v tom svété
též hrami jeho budoucími bavil.

fletézem ovíjej mu ručky bédné,
do káry vpfáhej ho, af někdy v chátře
on před katovským kyjem nepohledne
a náhle nezardí se, provaz spatře.

On nepíijde, jak dávných reků četa,
nést v Jerusalem vítězný kříž prvý,
neb nového jak vojínové světa
k volnosti orat, skrápět zemi kr\'í.

Vyzvání tajný slídič dá mu příště,
soud křivopřísežný s ním v zápas dá se.
dol jakýs bude skrytý za bojiáiě,
a mocný vrah pře nález vydá zase,

A přemožen, mít bude na svém hrobě
za pomník Šibenice suchá dřeva,
za slávu krátký pláč, jímž zalká děva,
a bratři hovor dlouhý v noční době . . .

V památníku.

Ó Stastný, v paměti kdo utone kdys tvojí
jak koral ten neb skvoucí perla plná vděku,
již voda Baltu na vždy v přečistém svém zdroji
uchová pod lazurem přede zlobou věků.

Však já, jen oblázek, jak koral neoslně
vše krásou, perly třpytem neznaje se skvěti,
jen jednu chvilku chtěl bych pohrát si v té vlně,
než lehnu, zapomenut, v písku nopaměti!

Rozmluva.

Milenko má! Nač hovoru nám, řeči?
Proč, chtěje sdílet cit, jenž srdce jímá,
s to nejsem duši v duši přelít zpříma;
proč nutno v slova drobiti ji s péčí,
jež, tvůj než stihnou sluch a mysl vlídnou,
větrají v ústech, na vzduchu pak stydnou?

Miluji! Miluji, ach, stokrát í-olám,
a ty se rmoutíš, oddáváš se hněvu,
že lásky své ti tak, jak cítit zdolám,

z básní Adama Mickiewicze. 51

. dost nevyjádřím v slově, zvuku, zpévu;
jak strnut pátrám darmo po způsobu
znak žití vydat, abych unik hrobu.

Rty znavil jsem, tak marně mluvě v touze,
teď s tvými ústky hned je vroucné scelím.
A rozmlouvat chci bitím srdce pouze,
a vzdechy jen a celováním vfelým;
tak rozmlouvat chci hodiny, dny, léta,
i do konce, i po skonání světa!

Odésse 1825.

V den odjezdu.

Což, městu dáti s bohem, a byt s očí znikli
ti všichni, kteří ke mně srdcem nepfivykli —
můj odjezd nevzbudí žal v jejich hrudi chladné,
a já též nezůstavím jim zde slzy Žádné!

Pro6 nevčasná teď lítost stojí u těch dveří?
Zas nazpět v pokoje jdu osamělé v šeři,
jak něco zapomněl bych; zrak můj pomatený
se vrací, by dal s bohem, v přátelské tý stěny!

* VSak tolik trpělivě dní a tolik nocí
slySelý bez cíle mých vzdechů, bez pomoci.
Zde u okna jsem sedal často se soumrakem,
ven hleděl nevěda, co vyhlížím kde zrakem . . .

A přestal jsem, když pohled týž se znudil oku,
ozvěnu budě hřmotem osamělých kroků.
Zas bez účelu bloudím ode dveří k dveřím,
takt po taktu chod hodin železný jen měřím,
neb šepot broučka, jenž tu kdesi utajený
se zdá, že na dvéře teď klepá u své ženy.

Již dní se. Dole čeká vozka dotěravec.

Nuž v před ! Jak nevítán jsem přestoupil práh němý,

tak jedu : Stastné cesty nikdo nepřeje mi . . .

Vzpomínám, když jsem v mládí z milého jel kraje

od drahé dívky své a přátel, bolest taje.

a zpět se ohlížel a mezi stromy v dáli

jich slyšel jeStě hlas a zřel, jak šátky vláli :

já nlakal . . . Mílo plakat, vášefí dokud vábí;

však stokrát bolestněji pláče stařec chabý!

Mladému snadně umřít. Nezná světa, cítí,

že v srdci ženy, přítele a bratra bude žíti.

Kmet se života strhl klamu šat již lstivý

a v nadlidské ni v lidské nevěří on divy,

ví, na věky že ve hrob zavře smrti dravec . . .

Jak po nivě, jež zkvetla v hanách duhy celá,

mdlý kvítek, bělozářka létá osamělá,

sfouknuta kamsi v dálku s uvadlé již sněti;

aft růži potká tam a kytek jarních v zmí^ti

chtíc oddechnout si, mrtvou uchytí se dlaní,

zas vichry odervou ji, dál ji ženou plání:

tak jméno neznámé já, cizinské své líce

jsem na náměstí nes ta lidná, na ulice,

a denně vídal tam žen zjevy luzné, ryzí;

chtí poznati mne — proč? Že příchozí jsem, cizí

rf^fT

62 Frant. Kvapil: Z básni Adama Mickiewicze.

}lv<; Motýla honí déčko, zřic jej v dálce spěti;

>•; joj chytne — popatří, pryč hodí: dál a€ letí!

í; Nuž leťme f štéstíin, k návratu že peruf je tu:

5^^ ^ nuž leťme, a již nikdy nesnižujme letu I . . .

% V Oděsse 29. října 1825.

%•

I' K samoté.

|:; ó samoto! j& k tobé jako k vodě pádím

z úpalů dennílio žili;
s rozkoší údy v čistém jasnu chladím,
tvt^ bezdný křišťál kde svítí!

V myšlenky nořím se, jich vzlétám kraji,
jako s vlnou s nimi hraji,

až ochladlý a umdlen klesám, staviv kroky,
na chvíU v sen přehluboký.

Tys živel můj: plán jasných vod těch libá
mi srdce oslazuje, smysly temni mrakem.
A proč zas musím, jako ptáče-ryba,
se rváti do vzduchu a slunce hledat zrakem?

Ve výši bez dechu a dole chladu robem,
jsem stejné vyhnancem v tom živlu obem!

Sen.

Ač budeš nucena mne opustili,
tvé srdce když se v lásce nepromění,
pryč jdouc mé nechtéj smutkem plnit žití,
a loučíc se přec nemluv o loučení !

Před smutným jitrem z večera ať chvíli
užijem něhy lásky ku posledu,
a rozchodu když okamžik se schýlí,
dej několik mi krůpějí pak jedu.

Rty přitisknu k tvým rtům, leč svoje víčka
já nechci zavřít, smrt až ke mné zbočí,
ať usnu na vždy, rozkoš kdy mě hýčká,
líbaje líc tvou, patře do tvých očí.

A po dnech mnoha, po letech či déle
až rozkáže vstát z hrobu vyšší síla,
ty na spícího pomníš na přítele,
stistoupíš s nobe, bys jej probudila.

Zas položíš mne na své lůno bílé,
zas drahá páž se kol mé šíje stočí,
zbudím se, mně, že dřímal jsem té chvíle,
líbaje líc tvou, patře do tvých očí.

V Oděsse 1825

J. Baudouin de Courtenay: Z ruchu osvobozenského v Rusku. 53

Fragment z improvisace.

Já rýmů nesbírám, ni hlásky skládám v slova,

vSe tak jen napsal Jsem, jak k vám teď mluvím znova.

V hrud udeřím, a ihned potok slov ven trýskne,

a jestli na tom proudu jiskra boží blýskne,

ne rozumu to výlev ni plod snéni pouhý,

Bůh mně ji na křídlech šle naddení a touhy,

jim příští zřím,- rvu myšlenky, cit vedu z bludu,

jim siien, budoucnost i hřích náš soudit budu.

Neb vězte, básníku jen tu cestu říc mohu:
nadšení v srdci hledej, duchem sméruj k Bohu!

V Paříži 1840.

J. BAUDOUIN DE GOURTENAY:

Z ruchu osvobozenského v Rusku.

Předneseno v sále Musea technologicko-prdmyslového v Krakově 7. července

r. 1906.) (Dokončení.)

Podobný sond nad státními zločinci jest nezbytný z ohledů nejen
mravních, ale i utilitárních, ryze praktických. Takové rouhání všeliké
zodpovědnosti, pokud jde o zločince v uniformách vojenských a úřed-
nických, dodává odvahy obyčejným zločincům k jejich kouskům.
A přece obyčejní zločinci stojí ethicky nepoměrně výše, než oni zlo-
činci, řádící ve jménu státu.

Neméně důležitým důvodem ^ro požadování soudu nad státními
zločinci jest okolnost, že díky beztrestnosti povstává nepřetržitý řetěz
pomsty, nepřetržitá řada vendetty. Uražené svědomí společnosti
ulevuje si činy terroristickými. Lidé mravně přecitlivělí vidouce, že
'rameno spravedlnosti « úřední nechytá očividných zločinců, kteří na-
opak bývají za své zločiny odměňování, chápou se sami pronášení
rozsudků a vykonávání jich.*j

Soud je tedy aspoň z tohoto ohledu nezbytný, a to soud s po-
užitím zodpovědnosti netoliko kriminální, nýbrž i civilní. Zodpovědnost
kriminální za zločiny vražed, násilí, loupení, žhářství atd.; zodpověd-
nost civilní za škody, způsobené obyvatelstvu na jeho majetku. Není-li
možno dáti poškozeným náhradu z kapes bezprostředních pachatelů
;loéinů, loupení a pálení, sluší přenésti zodpovědnost na jich před-
stavené, na ty, kteří je poslali. Ve vymezování zodpovědnosti nesluší

♦) Důkazem toho jest celá řada útokfi, zejména shlazení se světa
[3./26. srpna) jednoho z MaratQv ruské protirevoluce, velitele seměnovského
luku G. Mina, který nejen že za své bezpříkladné zločiny nebyl odevzdán
joudu, ale naopak byl povýšen na křídelního pobočníka jeho carského Veli-
čenstva a na jenerál- majora.

J. BaudouiA de Coiirtenay:

zastavovat) se na žádném stupni společenského řebříka až do stupn^
nejvyššího.*) ^ ^

•

Strana k,-d. dovede rozlišovati neuvědomělá, elementární přání od
uvědomělých požadavků. Toto rozlišování jasně vystupuje především
v programové odpovědi na otázku: co žádati, monarchii či repu-
bliku? Zcela jinak vypadla by ta odpověď u značné většiny členů
strany, kdyby se řídili jen cilem a sympatiemi k jistým osobám —
a jinak vypadá, řídí-li se rozumem a zřetelem na možnost. Na
U. sjezde delegátů strany, jehož jsem se zúčastnil jako jeden z dele-
gátů města Petrohradu, ujal jsem se hlasu v té věci, i zdá se mi, že
co jsem tehdy pověděl, shrnuje přibližně mínění o té věci také mnoha
jiných členů strany. Proto dovolím si zde citovati celé tehdejší svoje
proslovení:

•Revoluce, tof horečka, revoluce, toť ostrá krise vleklé nemoci.
Když mine horečná fantas, navrátí se normální, všední názor svéta>
Za několik let, až se vše ukhdní, mnozí z nynějších ostrých > republi-
kánů* sami se podiví svým horečným požadavkům.

»K tomu, aby mohla existovati republika, jest nutně zapotřebí
především republikánů, republikánů nejen slovy a prohlašováním, nýbrž
i složením mysli a zvyklostmi. Já osobně dovedl bych býti republi-
kánem a přizpůsobiti se republikánskému způsobu vlády; přes to však,
nevida kolem sebe skutečných republikánů, již z té jediné příčiny ne-
mohu pro současné Rusko žádati republiky.

» Tragika našeho položení spočívá v tom, že nikterak nemůžeme
vyzývati k citům bezpodmínečné oddanosti, k citům lásky, k citům
dynastickým. Tyto city nemilosrdným způsobem vytloukaly se nahaj-
kami, rozs třelo valy se z pušek a kulometů, popravo valy se na šibeni-
cích, pálily se za živa, umořovaly se hladem. V mnohých hrudích po
těchto citech zůstalo prázdné, bolestné místo, zůstala veliká, zející
rána, která se tak hned nezhojí, tak hned nezakryje se jizvou.

»Ale při uvědomělém řešení praktických otázek nemáme práva
říditi se ni dojmy okamžiku, ni žádostí msty a odplaty. Smíme se dát
vésti jedině představou dobra vlasti.

>A staneme-li na tomto stanovisku, musíme si doznati, že, žáda-
jíce stůj co stůj republiky, strkáme vlast ^a dráhu zdivočení, na cestu
hospodaření ozbrojeného lidu v podobě vojáků s jejich důstojníky
a jenerály, na cestu terroru, anarchie a vojenské diktatury — a touto
cestou vedeme vlast i její jednotlivé části ke konečné politické a hospo-
dářské záhubě.

>Po uvážení všeho toho, ať chováme v duši jakékohv ideály do
vzdálené budoucnosti, nemáme práva v daném okamžiku se unášeti
republikánskými doktrínami, i jest nám vysloviti se pro mo-
narchistický způsob vlády, ovšem konstituční.«

♦) Nyní ovšem po rozpuštění dumy nemůže býti řeči o zodpovědnosti
všech těch zločinců. Proto také nelze se diviti Činfim právní svépomoci msti*
telů, působících buď na vlastní pěst, buď, ve jménu revolučních stran..

z ruchu osvobozenského v Rusku. 56

Kromě této otázky, totiž kromě otázky zachování monarchie,
strana k.-d. uznává nezbytným demokratism a snaží se uvésti jej
v život. Demokratism ten objevuje se ve dvou směrech:

1. v uznání vlády lidu, t. j. v požadavku, aby lid se účastnil
vlády skrze své zástupce. Samozřejmo jest, že musíme také žádati
rovné právo volební pro všechny bez výjimky.

2. Demokratism káže nám žádati úplnou rovnoprávnost všech oby-
vatelů, t. j. zrušení všelikých privilejí (jako odměn za původ) i ob-
mezení (jako trestů za původ).

Vroucími mluvčími rovnoprávnosti a hlasateli hesel demokratických
jsou tací rození aristokrati, jako oba knížata Dolgorucí, jako kníže Ša-
chovskoj, kníže Trubeckoj a mnoho jiných. Aristokraty haličské a jiné
to dojista nesmírně pobuřuje.

Opravdový, nefalšovaný, důsledný demokratismus nutně vede k po-
žadavku rovnoprávnosti žen. Požadavek tento musí býti pojat
do programu každé opravdu demokratické strany, a tak především do
programu strany konstitučně demokratické. Čím jej sluší odůvodniti?

1. Kdo jest proti rovnoprávnosti žen, nemá práva nazývati se
demokratem.

2. V případě odepření ženám politických práv zhoršuje se po-
měrně jejich postavení při ústroji konstitučním. Nevolníci sice stávají
se občany, ale nevolnice zůstávají dále nevolnicemi. V té příčině samo-
děržaví stojí ethicky výše než zřízení konstituční, spojené s odstrčením
žen. Samoděržaví bez přetvářky všecky obyvatele země považuje za
nevolníky, kdežto zřízení konstituční, hlásající lákavá hesla volnosti
a rovnosti, odsuzuje pokrytecky celou polovici lidského pokolení k ne-
volnictví.

3. Sluší pamatovati, že ženy v Rusku horlivě spolupracovaly v díle
osvobozenském, účastnily se ho stejně činně jako muži, dělíce se s nimi
jak o činy znamenité, korunované žádoucím výsledkem, tak o osudné
chyby, škodlivé pro věc svobody. Pamatujme, že v nešfaslném povstání
moskevském v prosinci r. 1905 po boku »družynniků« stály >družyn-
nice<. Ženy objevují se vedle mužft na barrikádách, na šibenicích,
v tisku i v agitaci stran. Hrdinky a mučednice nikterak nestojí za
hrdiny a mučedníky.*)

4. Ženy nebudou povinny poslouchati zákonů, při jejichž stanovení
neměly účasti. Dříve měli jsme příkazy a úkazy vlády bez účasti

*) Stačí zde připomenouti třeba jen Marii Spiridonovnu, která smrtelně
poranila Luženovského, jednoho z ukrutných katanfl a zakladatele >černé
sotně«, načež byla vystavena torturám a odsouzena k smrti, která jí cestou
milosti byla proměněna v doživotní >kátorgu« (galeje). Ještě více imponující
osobností byla Zinaida Konopljannikova, která vykonala rozsudek smrti na
výše připomenutém jeneráiu Minovi, katanu a skutečném mravním ne-
tvoru. Kdo ji znal, byl nadšen jejím neziomným charakterem a vysokou
Šlechetností. Vojenský soud odsoudil ji k smrti provazem — poprava byla
vykonána v měsíci září v Šliselburgu.

J. Baudouin de Courtenay:

lidu. Dnes má býti zákonodárství pouze mužské, a tedy pro ženy ne-
povinné.

5. V zákonodárství, týkajícím se jistých oborů života sociálního,
jest účast žen přímo nezbytná. Takovými obory jsou mimo jiné zákony
děbnické, pokud se týkají žen, •sákony o prostituci a pod.

6. Kdyby se strana konstitudně demokratická nedomáhala rovno-
právnosti žen, opustila by vlastní program a zradila by věc volnosti.

Proti požadavku rovnoprávnosti žen slýcháme námitky zdánlivě
dosti racionální. Tak se říká, že rovná práva ukládají i rovné povin-
nosti. A ženy především nekonají služby vojenské. Na to můžeme od-
pověděti, že vojenství náleží do zcela jiné sféry pojmů, do sféry mimo-
občanské, mimospoleěenské, do sféry zezvířeětění lidstva. My však se
pohybujeme v okruhu individualisace auspolečnění lidských jednotlivců.
Nezapomínejme také, že ženy bývají matkami, a tato > společenská
povinnost* snad vyvažuje povinnost zabíjení > bližních* a ničení jejich
majetku, což je konečným účelem vojáctví.

Není sice pochybnosti, že průměrná žena stojí duševně níže,
než průměrný muž. Vysvětluje se to prostě dědičností ve směru jedno-
pohlavnosti. Ženy nebyly po staletí připouštěny k jistým oborům du-
ševní práce, dostupné jedině mužům. Jaký tu div, že průměrně musí
státi níže než muži? Ale vždyf z týchž příčin průměrný sedlák
stojí níže než průměrný šlechtic, průměrný dělník níže, než prů-
měrný kapitalista. Máme proto obmezovati jedny a dávati druhým
privileje? Má nejposlednější mužský bídák a idiot užívati práv, jež
jsou odepřena nejvzácnější a nejrozumnější ženě?

Ctění soudruzi ze strany sociálně demokratické v Rusku užívají
sice služeb soudružek, ale zabraňují jim hlásiti se o rovné právo
v měšfácké společnosti a káží jim odložiti celou tu věc až do času
zesocialisování lidstva, t.j. ad calendas graecas. Ovšem ne všichni soci-
alisté pohlížejí tak na záležitost rovnoprávnosti žen, ale každým způ
sobem značná část jich snaží se působiti proti usilování žen o získání
občanských práv ve > společnosti měšfácké*.

K nejdůležitějším záležitostem v dumě náleží především otázka
agrární. Většině parlamentu bylo mnoho činěno rozmanitě odůvodňo-
vaných výčitek proto, že otázku tu vyzvedla na denní pořádek. Zatím
značná část těch výčitek spočívá na nedorozumění.

Ukrutností zdá se vyvlaslnění pozemků soukromých k rozšířeni
pozemků selských. Ale vždyf vy vlastnění ustanoveno jen jako vše-
obecná zásada pro případ nutnosti, a to za spravedlivou ná-
hradu dosavadnímu maj etniku. Ostatně uskutečnění té zásady v růz-
ných částech říše bude různé. Rozhodování v jednotlivých případech
má býti decentralistické ve shodě s místními okolnostmi.

Jsem přesvědčen, že v případě získání politických svobod celá ta
věc pozbude své ostrosti. Sedlák touží nejen po půdě, ale rovněž jako
všichni ostatní také po svobodě a nedotknutelnosti osobní, po uznáni

z ruchu osvobozenského v Rusku. 57

své lidské důstojnost). Až dostane ta práva, počká trpělivě a klidně
i na vyřízení otázky agrární.*)

Záležitost dělnická byla zbahněna vlastně ruskými soci-
alisty. Osudný vliv na průběh té záležilosti měly tyto okolnosti: stávky,
pořádané prostě jako sport, nešťastné zbrojné povstání v Moskvě
v prosinci r. 1905, úpadek průmyslu a továren, t. j. propadání se
půdy pod nohama dělníků. Pro věc agrární vždy jest půda, nebof
země trvá stále. Ale dělník bez továren klesá na stupeň zchátralého
proletariátu, hladového davu. Vždyť smutně proslulí v posledních do-
bách chuligáni a zástupové » černé sotně« rekrutují se dnes hlavně
z dělníků, pozbavených práce.

Křiklouni pseudosocialističtí hlásají rozmanité ekonomické ideály,
ale zapomínají, že uskutečnění jich jest absolutně nemožno předně bez
politické svobody, a za druhé bez rozkvětu průmyslu.

Jest samozřejmo, že otázku dělnickou nebude moZno vyříditi jednolité
a jednostejně pro všecky části říše a pro všecka odvětví průmyslu. Ře-
šení její muší býti rovněž decentralistické, autonomické — ne tak ve
smyslu territorialném, jako ve smyslu různorodosti průmyslové výroby.

Na konec rád bych se trochu déle zastavil u svazu autono-
mistů federalistů. Počátek jeho sluší hledati v sjezdu neruských no-
vinářů, který se konal v Petrohradě na jaře r. 1905. Na podzim, po-
čátkem prosince (19. — 21. listopadu ruského kalendáře) téhož roku konal
se rovně2 v Petrohradě sjezd zástupců několikanácte národností nevelko-
ruských, na němž usneseno založiti svaz na obranu práv všech národ-
ností v hranicích ruské říše. Zatímní ústřední výbor svazu ujal se vy-
pracování stanov a vytčení hlavních cílů svazu, k němuž dnes náležejí
i Velkorusové. Po svolání dumy utvořila se v ní parlamentní
frakce svazu autonomistů.

Jaké jsou zásady tohoto svazu?

Především počítáme s faktem existence státu nmohopiemenného
a nesmírně rozsáhlého.

Naše cíle pak lze formulovati takto:

Faktické uskutečnění národnostní rovnoprávnosti. — Zabezpečení

všech kultumě-autonomních práv národnostních menšin, jak v hranicích

celé říše, tak v hranicích jednotlivých jejích částí. — Uskutečnění zásady

' ícentrahsace říše ve formě autonomií jednotHvých oblastí na zásadách

mokratických. — Samospráva a autonomie oblastí jest nejbližším cílem

♦) Dnes o pokojném vyřízení záležitosti af^rární nemůže býti řeči. Ob-
tezená, bezradná a zaslepená vláda, rozehnavši dumu, rozhodla se sama se
lázky chopiti. Ale nebude s to nic vykonali, svým počínáním dovede selský
d k zoufalství a vzteklosti, tak že i na pozadí otázky agrární rozzuří se
Mé ve větším stupni vraždřní a pálení.

.58 J. Baudouin de Courtenay:

svazu. Posledním jeho cílem jest reorganisace říše ruské na zásadách
federačních, jediné možných na tak nesmírné obsáhlém prostranství.

Sméřuje-li svaz autonomistů federalistů k federalisaci Ruska, ne-
, zavádí tím nikterak nové zásady ve správu té říše. Vždyf přec dosavadní
vláda rozdélila Rusko na satrapie, navzájem nezávislé. Svazek mezi témi
satrapiemi jest volnéjší, nežli na př. svazek mezi Švýcarskými kantony
nebo státy severní Ameriky. Ale také výsledky činnosti satrapů jsou přímo
zhoubné pro státní jednotu, vyvolávajíce v obyvatelstvu snahy odstředivé
a říši nepřátelské. Aby se v ném vzbudily snahy soustředivé a říšská
soHdárnost, nutno především rozděliti Rusko na samosprávné součásti,
zabezpečené proti svévoli satrapů a státních katanů. Takovéto části
budou smt^řovati k sfederalisování, k utvoření silného
.státního celku.

Proč nám jde o celistvost a státní nedotknutelnost
Ruska? Nikterak ne z lásky k tomuto dosavadnímu vezení národů. Ne-
snažíme-li se o jeho zničení, činíme to jen z obavy, že úpadek
^v tohoto obrovského celku mél by za následek nepřed-

vídaná neštéstí a záhubu jednotlivých částí. Může býti, že
v bližší neb vzdálenější budoucnosti vystoupí na jevišté jiné útvary, že
snad jednotlivé části ruské říše po příkladu Švédska a Norska se mírnou
cestou rozdélí. Dnes však na to pomýšleti nemáme práva.

Svaz autonomistů federalistů nikterak nepodporuje nacionalismus^
naopak snaží se odstraniti jej s denního pořádku. Vždyf požaduje úplnou
rovnoprávnost všech národů a sebeurčení každého jednotlivce co do vy-
znání i národnosti.

Neznáme žádných privilegií pro žádný národ. Je-li ruština společným
jž^^ykem v parlamente i v jiných institucích státních, jest jím jen z ohledů
praktických. — Z úst rtmoha ruských » vlastenců* (i pouhých podomků)
lze slyšeti na adressu Poláků a jiných »jinorodců« frázi: >0m naši pod-
dann)je!« Tito » vlastenci* ruští tvrdí, že jsme povinni uznati >samo-
vládnost ruského národa*, poněvadž on vytvořil ruskou říši. Ale co byla
dosud ta říše? Vezení, jež třeba rozbíjeti za cenu tolika obětí, jatky
národů, deptaných s ukrutností bezpříkladnou.

Ostatně není čím se chlubiti. Ve vytvořování společné věznice po^
máhali Rusům i jiní národové, popohánění stejně knutem a nahajkou
k řežím, jako Rusové. V Mandžurii hynuli synové všech národů, svázaných
společnými řetězy — a chronických > pogromů* a »kárných výprav* ne-
účastní se pouze Velkorusové.

V touze po panování nad jinými objevuje se jen poznání převahy
množství a žádostivost zisku. V tomto případě jako v jiných podobnýcít
všeliké odvolávání se na historii, na číselnou většinu nebo na převahu
kulturní či aristokratický původ jest jen záminkou.

Tak zvaná samovládnost ruského lidu jest jen lež a klam. Je to-
samovládnost kariérovců, lupičů a krvežíznivých ukrutníků.

Podobně jako v Rusku nepřísluší panovati Velkorusům, lak ani

z ruchu osvobozenskí^ho v Rusku. 5^

v Polsku nepřísluší panovati Polákům. Všichni mají býti rovni nejen
právně, ale i* skutečné.*)

Tážeme se: Co bude dále? Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti?

Se všech stran slyšíme: »Tak nelze dále žíti.« Je to úsudek chybný.
"Vždyť ve středověku lidé žili po celá staletí v pomérech nemnoho lepších,
než je to, co se nyní déje v Rusku. Žíti jest možno, podobné jako žije
zvéř v lese, jako žijí. divoši, vzájemné se požírající. Jde jen o to, zdali
íinanéní a hospodářská stránka dovolí živoření tímto bídným způsobem.

Nyní Rusko prožívá prudkou k r i s i vleklé chronické choroby —
choroby bezpráví a anarchie. Po takové krisi následuje buď smrt
nebo uzdravení.

»Smrt< státu není řídkostí v dějinách — vždyť tohk států zhynulo.
Staěí připomenouti pád ftíma, Byzance, rozdělení Polska. Pravíme-li
»smrt«, sluší ten výraz bráti cum grano salis, t. j. s náležitým vysvět-
lením. Pro lidi při té příležitosti povražděné bude to opravdu smrt. Lze
▼šak doufati, že značná část obyvatelstva se zachová a začne nový životy
nepoměrně snesitelnější, nežli jest míra života pod nynější vláíou.

Dříve, dokud vedli politiku jen političtí Robinsonové, dokud nebylo
zákonodárného orgánu, působícího jménem národa či spíše jménem
veškerého obyvatelstva Ruska, vsázel jsem 99 proti 1, že Rusko zahyne.
Dnes, když máme dumu, když máme národní zastupitelstvo, vsázím 50
proti 50, ba ještě více, že chorobný organismus státní bude uzdraven.**)

Od poměru válčících sil a od podmínek existenčních, z velké části
naprosto nepředvídatelných, záleží další osudy celé říše i jednotlivých
jejích částí. Bohužel, uvědomělému vedení připadá velmi nepatrný úděl;
rozhodují skoro výlučně činitelé neuvědomělí, čisté živelní.

Tolik jest jisto, že na straně vlády a hynoucího zřízení státního
není ani schopných a rozumných, ani poctivých lidí. Proslulý hrabě
Witte, jejž někteří mají za jediného státníka v Rusku, jest pouhý egoista^
politicky obmezený a ethicky nevelké hodnoty. Rusko jest v rukou sebranky
násilníků, jež tak případně charakterisoval kníže Urusov: »Jsou to vy-

*) Za nynějších okolností, kdy všecky myslící lidi Čím dál více za-
chvacuje zoufalství, ztratil i svaz autonomistů na svém významu. Zdá se
jaksi hračkou, nehodící se k ukrutné skutečnosti . . .

♦♦) V této chvíli vsázím 95i9 proti 1, že pro Rusko není již spásy. Po-
míjim zadávení jediného orgánu zákonodárného, zánik všeliké autority, vše-
liké zákonnosti, zavedení polních soudů a jiné dákazV geniální vynalézavosti
ruských státníkfi. Ale stačí přec pohlédnouti na to, co se děje, na to urputné
boření měst a vsí, bezohledné hubení lidí, na ničení majetku a všeliké pro-
dukce, na znemožňování schopnosti daňové, na přivádění obyvatelstva k nej-
horšímu šílenství . . . abychom pochopili, že to jest neúprosné ničení Ruska.
Dnešní činy ruské jsou činy záhuby, činy záhuby jiný ch
i samého sebe. Jsou to >vít$zství«, dobývaná na vlastních poddaných
pro zadostučiněni za hanebné porážky ve válce s Japonci. Snad časem na
zříceninách zpustošeného Ruska povstane život snesitelnější pro naše po-
tomky.

60 Stanislav Klíma:

TA i

t^.

chováním strážmistři a policejní strážníci — a přesvédčením pogromšdiki*
(strůjcové pogromů).*)

Snad již nedaleká budoucnost ukáže, na kterou stranu se uchýlí
střelka^ historie. Nadejde-li smrt Ruska, bude to odstrašujícím příkladem
jinýmv státům, deptajícím a znevažujícím lidská práva. A zasvitne-li
Rusku obrození, bude působiti na sousední ba i na
další státy. Potom snad počne k dobru působiti příslušný ethickÝ
kvas i v bahně rakouském, uherském, pruském, vlašském atd.

STANISLAV KLÍMA:

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska.

Slovenský východ snad proto zůstal ve sméru národním pozadu za
probudilým slovenským západem, že skutečné se slovenským západem
jen velmi málo souvisí. Geograficky patří slovenský východ do
úvodí Tisy (řeky : Šajava-Slaná s Rimavou, Revúcou a Bodvou, Hemád
s Torysou a Latorca s Toplou, Ondavou, Laborcem s Girokou a Ungeju)
na rozdíl od slovenského západu, z néhož řeky odvádéjí vodu do Dunaje,
Národnostně souvisí západní Slováci s východními jen úzkým pruhem,
sevřeným u Levoče a Nové Vsi ve Spiši dvéma vehkými némeckými
ostrovy : Kežmarským na severu a Smolnickým na jihu, přiléhajícími k obla-
sti maďarské. I v náboženském ohledu jsou poméry složitéjší : podél hranic
ruskoslovenských jsou Slováci řeckokatolíci (pravoslavní), podél hranic
maďarskoslovenských v Abauji, Zemplíné i v Ungu reformovaní.

Počet Slováků v 6 východních stoHcích slovenských (Abauj, Gemer,
Šáryš, Spiš, Ung a Zemplín) není nepatrný (483.277) a počtu Ma-
ďarů zcela rovný (485.892). Ovšem počet Maďarů v posledních desítiletlcli
úžasně vzrostl, kdežto Slováků hlavně vlivem vystěhovalectví ubylo všude,
tak že se zdá, že tyto východní stolice neodvratné podlehnou maďarisaci.
zvláště když statistika vykazuje v Abauji 11 pomaďarštěných obcí a jen
6 poslovenštěných, v Zemplínu pomaďarštěných 13 (počítáme-li i po-
maďarštěné město Vranov a relativně maďarské Humenné a Michalovcei,
poslovenštěné jen 4, v Ungu pomaďarštěné 3, celkem tedy pomaďar-
štěných 27 obcí, poslovenštěných 10.

Na štěsíí obce pomaďarštěné v Zemplíně jsou takovými jen na papíře :
ovšem jsou neuvědomělé. Přesvědčil jsem se o tom na místě samém.

O postupu Maďarů a ústupu Slováků nejlépe se přesvědčíme srov-
náním posledních tří sčítání hdu (r. 1880, 1890 a 1900).

VGemeru bylo Slováků r. 1880 74.960, 1890 74.731, 19tHl
74.417. Maďarů bylo r. 1880 8G.140, 1890 93.695, 1900 103.413.

*) Bohužel v rukou jejich je tak strašný nástroj, jako divoká, bezuzdn^
a rozvášněná armáda, která v pravdě se satanskou rozkoší ničí vše, co o*
costě potká. Celou armádu zachvátilo šílenství krvežíznivosti a ničivost^
Nejen sami vykonavatelé, ale i jejich vůdcové, počítaje v to i nejvyšší stupn
té hierarchie, nacházejí opravdovou rozkoš ve vraždéní a pa^ou se na mukác
svých bližních.

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 61

V Abauji bylo Slováků r. 1880 53.029, 1890 48.240, 1900
43.971, tedy o 9000 méné. Maďarů bylo r. 1880 112.972, 1890
119.526, 1900 137.514, tedy o 24.000 více!

VZemplíné bylo Slováků r. 1880 105.677, 1890 107.477,
r. 1900 10Ó.064. Maďarů bylo r. 1880 123.088, 1890 141.188, 19bO
173.796, tedy o 50.000 více!

V Ungu bylo Slováků roku 1880 38.063, 1890 40.035, 19C0
42.582. Maďarů bylo r. 1880 40.701, 1890 37.182, 1900 45.504.

Ve Spiši, kde ovšem maďarské oblasti není, bylo Slováků r. 1 880
100.246, 1890 93.214, 1900 99.240, Maďarů bylo r. 1880 3672, 1890
4999, 1900 10.589,

V S á r y š i, kde rovnéž není pravých Maďarů, bylo Slováků r. 1880
119.022, 1890 112.831, 1900 114.Í32. Maďarů bylo r. Í880 4356.
1890 5708, 1900 10.571.

Procentové číslo Slováků kleslo v desítiletí
1890 — 1900 ve všech téchto stolicí ch: nejvíce v Zemplíné
z 35*97<^ na 32-47^ a v Abauji z 25-57o na 22-97o. Maďaři procentové
všude stoupli; nejvíce v Zemplíné z 47-27o ^^ ^317oj ^to* dosáhli
absolutní vétSiny.

Slováci mají vétěinu v Sáryši 667^, vedle 19-57o Rusínů
a ve Spiši 587o vedle 25% Némců. — V menSiné jsou v Gemeru,

kde mají éO-ey^ (Maďaři 56-47o), v Zemplíné 32-47o (Maďaři 531%
a Rusíni 10-6%), v Ungu 28% (Maďaři 30-27o a Rusíni 36-47o) a
T Abauji 22-9% (Maďaři 737„).

Hlavní příčinou úpadku slovenského živlu na východe jest vy-
stéhovalectví. Podle maďarské statistiky z r. 1900 bylo v ciziné
(v Americe) uherských občanů: ze Spiše 13.261, ze Sáryše 18.211,
z Abauje 11.211, ze Zemplína 23.745 a z Ungu 10.797, kterýžto počet
celkem ve skutečnosti jest dojista ješté větší než 77.225. A místa téchto
vystéhovalců zaujímají židé z Haliče přistéhovalí.

Počet jednotlivých národností na východním Slovensku jest podle
úřední statistiky tento:

Maďarů Némcu Slováků Rusů Řeckokatoi.

Abauj ' 140.050 8.734 45.072 519 16.325

Gcmer 103.660 4.059 74.517 10 4.344

Šáryš 10.926 10.886 115.141 33.988 53.434

Spiš . 10.843 42.885 99..Ó57 14.333 22.189

Ung 46.306 7.099 42.-*76 55.742 83.936

Zemplín 174.107 8.072 106.114 34.841 101.053

Východní Slovensko . 485.892 81.735 483.277 139.433 281.281

Připojili jsme v této tabulce k národnostem i počet řeckých katolíků,
néhož jasné vysvítá, že ne všichni řeckokatolíci hlásí se k rusínské národ-
osti, ale dobrá polovina jich, jmenovité v obcích mimo vlastní oblast ruskou,
Ikládá svoji národnost a přizpůsobuje se svému okolí slovenskému
maďarskému. Jest nesporno, že původem všichni tito řeckokatolíci (před
1649 pravoslavní) byli Rusíni, kteří však jako pozdější osadníci (o čemž
řédčl zejména poloha jich osad v horách, kdežto původní slovenské
lyvatelstvo sídlí v údolí řek) založili své osady osaméle mezi Slováky

bří?. -"
ř6;

62 Stanislav Klíma;

^ přizpůsobili se béhem času i jazykové Slovákům tak, že dnes nemůžeme
jich počítati k Rusínům, ačkoliv podle víry jsou >Rusnaci«; podle národ-
nosti však jsou »Sloviaci« a mluví >po slovensky c. Tento zjev, který jest
příčinou stálé kolísavosti národnostní hranice rusínskoslovenské, zaslouží
jisté pozornosti.

V novější dobé bylo o véci té dosti psáno. Ze Slováků v článcích
»Akej viery sú Slováci « v Slovenských Pohradech 1895 psal o tom
S k u 1 1 é t y a proslulý ethnograf spišský Š t e f . M i š í k, farář hnilecký.
Z Rusínů zabýval se otázkou tou Hnafjuk v Záp. tovar. im. Ševč.
roííník XLII. článkem »GjiOBaKH hu PycHHH<? Z Rusů Petrov
v Žurnálu Min. Nar. Prosv. 1892 článkem »3aM'bTKH no yropcKoň
PycH*. U nás nejvíce Dr. L. Niederle ve své ^Národopisné Mapé
uherských Slováků* a ve zvláštních článcích: »K sporu o ruskoslovenské
rozhraní v Uhrách «, Slov. Přehled V. 345 (s mapkou) a VI. 258 Jenom
že na základe úřední maďarské statistiky otázku tu
řešiti nelze. V ní mnohé obce, které před 10 lety byly slovenské,
jsou dnes zapsány za ruské a naopak, ponévadž obyvatelé jejich se po-
^"' kládají za Rusíny podle víry a za Slováky podle řeči — a úředníci, sčí-

tání konající, nejsou ani dost vzdélaní, ani dost svédomití, aby jim šlo
%>:y o výsledky co možno správné. K řešení otázky této nutno véc současné

posuzovati i s hlediska náboženského i s hlediska jazykového.
A k tomu je především potřeba, konati studia na místé samém. Jakkoli
toto studium slibuje bohatou kořist, a jakkoli důležité jest i studium
úpadku slovenského živlu na východe pro celý národ, přece přivábilo
dosud jen velmi málo pracovníků.

Mné nebylo možno dosud procestovati celou hranici ruskosloven-
skou; r. 1905 prošel jsem hranici maďarskoslovenskou v Zemplíné,
roky 1906 hranici ruskoslovenskou v okolí Bardrjova v Šáryši. Jest
mi proto v článku přítomném přihlédnouti vedle svých zkušeností i ke
zkušenostem nastřádaným jinými i použíti materiálu, jejž podařilo se mi
sebrati písemné z krajin, jichž nemohl jsem navštíviti osobné.

Největších zásluh o jazykové prozkoumání východního Slovenska dobyl
sobe doposud norský íilolog 1 a f B r o ch, který za svého pobytu
v Lipsku seznámil se s p. Danielem Repayem, z jehož výslovnosti sestavil
-článek o maloruském nářečí v Uhle (Zemplín). (Ubla při sčítání r. 18^0
byla slovenská, r. 1900 ruská!) Výsledky svého badání o nářečí v Uble
»Zum Kleinrussischen in Ungarn* uveřejnil v Archivu fur slav. Philo-
logie 1895 ar. 1897 je v témž časopise na základe své návštévy v Uble
opravil. Téhož r. 1897 pokračoval ve svých studiích v Ungváru, pomoci
studentů na ungvárských školách studujících, a uveřejnil pak v Kristiánii
>Studien von der slovakisch-kleinrussischen Sprachgrenze in ostlicheii
Ungarn«, kde podle stud. Jana Nováka podává dialekt v Dúbravce a po
dle stud. Julia Pajkóssyho dialekt ve Falkušovcích v Zemplíné; připojil
i mapku národnostní hranice ruskoslovenské v stolici ungské. Roku 1899
pak vydal ve >Weitere Studien* sotácký dialekt z Korumly na národ-
nostní hranici podle stud. Mikuláše Monice.

Ze Slováků zajímal se nejvíce o slovenský východ Fedor Hou
dek, který, zaméstnán jsa vletech 1899 — 1901 v Brémách u přeplayr

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 68

firmy Eareš & Stotzký, měl tak velmi mnoho příležitosti stýkati se se
slovenskými vystéhovalci z východních stolic. Tím způsobem podařilo se
mu získati i nékteré ukázky dialektické, které uveřejnil ve Slov. Pohra-
dech 1901, str. b9& a 729, a to z Úbreža v Užhorodé v}'pťavování pravo-
slavného Slováka Jura Hvižďáka a z Markovců v Zemplíné 4 písničky.
Mimo to uveřejnil >Ukázku podřečí z Tašoli v Ungu* ve Sborníku Slov.
Museálné Spol. Ví. 74, podle vypravování Jana Kotury. M i š í k ve Slov.
Pohl'adech 1895 str. 628 popsal rozdíly nářečí spišskoslovenského a ná-
řečí ruských obcí ve Spiši: Závadky, Poráče a Lipníka. Patrno jest í toho,
že zachovalé nářečí mají rusínské obce ve Spiši jen při hranici haličské,
iako Lipník, kdežto Závadka a Poráč mají nářečí silné poslovenSténé.
S tím souhlasí i ukázka, kterou A. V. §embera uvádí v CCM. 1876
str. 669 z Jarembiné v severní Spiši, kde rovnéž rusínské nářečí jest dobře
zachovalé. Z českých turistů na Slovensko cestujících nikdo nepronikne
za Košice. Nejlepší náš znalec Slovenska, Kálal, dostal se nejdále na
východ do Mafašky v Šáryši. V Zemplíné byl r. 1874 Dr. J. L. P í č na
hranících haličských v Certyžném i viz jeho článek » Selská hromada v Uherské
Rusi* ve Sborníku Ceskoslovanské Jednoty r. 1887 str. 97). Ze Slováků
byl v Zemplíné Dr. L. B a z o v s k ý v Brežnici u Stropkova, kdež za-
koupil si statek syn známého archiváře kremnického, Milutín Křižko.
Dr.Bazovský podává ukázku tamního nářečí vSlov.Pohradechl900 str. 205.
Z Rusínů haličských nejvíce uherskými Rusíny se zabýval Vlád.
Hnafjuk články »C;iOBaKH hh PycHHH?« v Zápiskách tov. im. Sev*
čeňka svaz XLII. a »Pjchhh IIpHffliBCbKOí enapxií i ix roBopH*, tamže,
sv. XXXV.— XXXVI. (Dokončení.)

A. I. ALEKSANDROV:

Současný stav národního vychování v Rusku.

IV. (Dokončení.)

Velkým nedostatkem národního učitelstva jest jeho roztříštěnost,
nedostatek organisace. Bylo by ovšem nespravedlivo viniti z toho učitele.
Stačí připomenouti, jak se vláda chovala a dosud chová k všelikým
professionálnfm organisacím a svazům, abychom pochopih, že zde ne-
mají viny učitelé. Mezi vesnickým učitelstvem daly se pokusy organi-
sace za účelem úspěšnějšího postupu na obranu práv a k odstranění
příčin učitelské bídy: do r. 1885 konaly se sjezdy učitelské k společ-
ným poradám o speciálně školských otázkách i o zájmech učitelů, ale
jmenovaného roku byly ministerstvem zakázány a povoleny teprve zase
r. 1899, jen že se značným obmezením. Af si učitelé hovoří o škol-
ských otázkách, v tom není nic zlého; ale tito pánové se nespokojují
jen školskými věcmi, nýbrž z ničeho nic mluví i o všeobecném, rov-
ném a tajném . . Vláda nikterak nemůže dopustiti takové »vzpoury«, která
potom, bože rač chránit, mohla by se přenésti i do selského obyvatelstval
Revoluční doba, kterou nyní Rusko prožívá, vyznačuje se mimo
Vné i projevy uvědomění u pracovníků rozličných povolání, sjednocu-
jících se v odborné svazy. Tato vlna osvobozenského hnutí nemohla
ivšem zůstaviti nedotknuty ani učitele. V učitelstvu vznikla myšlenka

A. I. Aleksandrov:

založiti svaz, který by je sjednotil k boji s těžkým osudem. Vláda
htied čichala »podvratné« a » revoluční « snahy, i sáhla neprodleně ke
krutým repressím: vězení brzo byla přeplněna učiteli, jichž nemálo po-
sláno i na Sibiř. Ale nic již nemohlo zadrželi hnutí v učitelstvě, jež
si založilo >Vserossijskij sojuz učitělej i dějatělej po narodnomu obra-
zovaniju*, svaz ovšem dosud nelegálný, jako většina podobných orga-
nisací, jež se zrodily v současné veliké době naší vlasti. »Svjaz< po-
řádal již tři sjezdy delegátů, všecky ve Finsku. Prvý, ustavující sjezd,
svolán záhy po založem' svazu, druhý v prosinci 1905. Tento byl již
dosti četně obeslán, zúčastniloť se ho na 1 50 delegátů místních odborů
svazu, několik zástupců neruských organisací učitelských a > levých «
stran politických.

Zajímavé zprávy podali sjezdu delegáti o životě učitelských odborů
a o poměrech osvobozenské práce, kterou podnikají v lidu. Třídní
činnost svazu nerozvinula se dosud náležitě, což jest za nynější bouř-
livé doby pochopitelno ; více do šířky i hloubky vyvinula se činnost po-
litická. Učitelstvo pořádalo po vsích lidové schůze a tábory, vystavujíc
se každé chvíle těžkým repressím a pracujíc vůbec proti energickému
odporu úřadů, totiž vesnických vydřiduchů a velkostatkářů. Slovem,
učitelstvo soustředilo veškeru svou pozornost na ony všeobecné pod-
mínky státního života, bez nichž nemůže se pravidelně rozvíjeti ani
národní osvěta. Široké demokratické zásady, jimiž jsou proniknuti pra-
covníci svazu, obrážejí se i v poměru selského obyvatelstva k učitelstvu.
Dříve mužíci pohlíželi na své učitele jako na » nános* i chovali se
k nim skepticky, často s přehlížením. Nyní však pochopili, že učitelstvo
jest proniknuto jejich zájmy, že lépe než kdokoli jiný zná jejich strá-
dání, i počali se k němu chovati s vážností.

Sjezd jednal o otázce nacionálí sace školy i shledal, že jest na
Čase zavésti ve školách celého Ruska svobodu vyučování mateřským
jazykem žáků. Základním odborným úkolem uznal »boj za úplnou re-
organisaci národního vychování v Rusku na zásadách svobody, demo-
kratisace a decentralisace jeho«, rozuměje tím uskutečnění těchto
zásad: a) sharmonisování veškerého školství tak, aby všeobecně vzdě-
lavatelná škola vyššího typu byla bezprostředním pokračováním škol
typu nižšího; b) zavedení všeobecného, bezplatného a povinného ele-
mentárního vyučování a bezplatného vzdělání středního a vyššího:
c) vyloučení náboženství ze řad předmětů povinných; d) ustanovení
všeobecně vzdělavatelného rázu školy se svobodným vyučováním;
e) volnost vyučování v rodném jazyce obyvatelstva ve školách všech
druhů; f) zůstavení správy národního vychování orgánům místní samo-
správy, utvořeným na základě všeobecného — bez rozdílu pohlaví
a národnosti — rovného, přímého a tajného práva hlasovacího, jakc
i společenským organisacím národnostního rázu.

Sjezd radil se o způsobech, jakými mělo by učitelstvo uváděí
v život zamýšlenou reorganisaci národní školy. Usneseno ignorova'
vládní nařízení, obmezující svobodu vyučování a vůbec působení školy —
slovem, zvolena cesta revoluční. Přes to, že významný historický mc
ment, jejž Rusko nyní prožívá, obrací všechnu pozornost k otázkár

Současný stav národního vychování v Rusku. 65

politickým — učitelský sjezd obíral se i speciálně školskými otázkami.
Pracovala o n ch komise, která navrhla schéma budoucího ztížení ná-
rodního školství. Uznána potřeba tfí stupňů škol: nižších, středních a
vyšších. Církevní školy buďtež odevzdány ve správu veřejnou. Pro
dobu přechodnou většina komise uznala pro nižší školy šestiletou dobu
učebnou, pro budoucnost pak stanoven kurs osmiletý. Předměty nižších
škol navrženy tyto: rodný jazyk, dějiny Ruska, místní země a stručné
dějiny všeobecné, ruský jazyk (kde není mateřským), politická eko-
nomie, přírodní nauky, počty, zeměpis, kreslení, lepení (tvarů, vzorků
a pod.), zpěv a moderní jazyky podle přání místního obyvatelstva. Od
národních učitelů v budoucnosti navrženo požadovati vzdělání univer-
sitní. — Sjezd založil a uvedl v život od 1. (našeho 14.) ledna 1906
vzájemně pojišťovací pokladny členů pro případ, že by pozbyli místa
pro účast ve svazu nebo vůbec za společensko-politickou činnost. Po-
kladna vyplácí postiženému plné jeho služné po 6 měsíců.

Vůbec ukázal druhý sjezd delegátů učitelského svazu svoji život-
nost a vzbudil odůvodněné naděje dalšího rozvoje. Při všech těžkých,
nelegálních okolnostech, za jakých jest svazu pracovati, vzrůstá ne-
ustále, tak že již koncem r. 1905 měl 13.000 členů.

Nedávno, mezi 7. — 10. (u nás 20. — 23.) červnem konal se třetí
sjezd svazu. Účastnilo se ho 186 delegátů svazových odborů, 83 dele-
gátů-nečlenů svazu, jimž však místními odbory dán poradný hlas, a
přes 100 zástupců krajních stran politických, střední školy, osvětných
spolků, poslanců dumy (členů » pracovní skupiny*) a hostí. Především
noluvil zástupce selského svazu, vyzývaje svaz učitelský, aby šel ruku
v ruce s rolnickou organisací, poněvadž zájmy obou jsou společné.

Zajímavý doklad připravil ústřední výbor o životě svazu. Objevuje
se, že členové svazu podléhají krutému pronásledování vládnímu a —
což je zvlášf politování hodno — nedocházejí záštity v zemstvech, jež
kdysi měla tak vynikající úlohu v osvětném hnutí. Z poslední, nikteralí
ne úplné zprávy za 5 měsíců jest patrno, že za tuto dobu propuštěno
175 učitelů, zatčeno 549, vypovězeno do jiných gubernií 25, vysláno
do vzdálených míst 25, nelegálně, v skrytu před pronásledováním žilo
21 učitelů — celkem tedy za necelého pul roku byli předmětem pro-
následování 802 učitelé. Kromě toho v boji s vládou zhynulo (bylo za-
střeleno neb jinak ubito a života zbaveno) 7 členů svazu. Pronásledo-
vání učitelů často se nijak neodůvodfiuje; bývají propouštěni a zatý-
káni bez udání příčin, aneb se kvalifikuje jejich vina všeobecnou
formou: »za smýšlení učiteli nepříslušné*, >za špatný vliv na žáky a
obyvatelstvo* atd. Jsou případy, že byli učitelé propuštěni za čtení
Rusi*, za výklad, >co jest nebe*, za nesmeknutí před cerkví atd.!

Těžké represse ovšem měly nedobrý vliv na vzrůst svazu. Od
rosince r. 1905, t. j. od času svolání II. sjezdu, do června 19()í>
ílkové číslo členstva vzrostlo jen o tri tisíce a několik členů. Hnutí
rázové nepochybně chvílemi sláblo; poHaěeno repressemi skrývalo se
►d rouškou spiknutí, ale zároveň prodíralo se novými proudy ve
.dálených končinách, kam slepá reakce vypovídala nejlepší učitelské
y. Tento činitel zvlášf silně se ozval v činnosti sibiřského svazu učitelského.

Slovanský Přehled. IX. 1906, č. 2. 5

A. I. Aleksandrov:

Vlna revolučního hnutí přinutila i vládu — až dosud jen na pa-
píře — k jakýms takýms krokůn^, směřujícím k povznesení národního
vychování. Nyní právě, podle novinářských zpráv, v ministerstvé vy-
pracován návrh všeobecného vyučování. Tento papírový » podnik*
zbankrotilého režimu spočívá celkem v těchto opatřeních: Všecky děli
obojího pohlaví po dosažení určeného stáří mají projíjti vyučovací kurs
v organisované národní škole. Počet škol učitého místa řídí se počtem
dětí školního věku, totiž dětí od 8 — 12 let. Na každého učitele počá-
tečné školy připadá 50 žáků. Minimální počet učitelských sil ve škole
jest 1 učitel a 1 učitel náboženství; jsou-li na škole 2 učitelé, připadá na
ně 1 učitel náboženství. Všeobecnost vyučování v daném místě (okrese)
a podle přání i školní povinnost stanoví se nikoli cestou přinucení a
zasažení vládních úřadů, nýbrž dobrovolným aktem místního obyvatelstva,
které uzná potřebu obecného vyučování.

Takým způsobem zavádí se obecné vyučování v Rusku postupně
a v závislosti na přání samého obyvatelstva. Ministerstvo národní osvěty
jaksi vychází vstříc snahám místního obyvatelstva o zavedení obecného
vyučování. Proto bére na se vydržování učitelů (vyplácení služného Zu
vyučování) jak ve školách, které mají býti nově zřízeny, lak i ve ško-
lách dřívějších. Jiná vydání na vydržování škol spadají na místní oby-
vatelstvo. Zřizovací práva místního obyvatelstva (zemslev, městských
rad a jiných společenských organisací, jakož i jednotlivých osob atd.)
tímto rozdělením vydržovacích nákladů na školy mezi státní pokladnu
a místní prameny nikterak se neztenčují a nemění, zřizovací práva
místního obyvatelstva (zemstev, městských rad a jiných společenských
organisací, jakož i jednotlivých osob atd.), neboť pomoc od eráru jest
podporou místnímu obyvatelstvu na doplnění prostředků, plynoucích na
školy z místních pramenů.

Nejnižší služné učitelské stanoví se na 360 rublů ročně, pro
učitele náboženství 60 rublů. Toto služné může býti podle místních
okolností zvýšeno, ale jen z místních prostředků. Periodické přídavky,
jež vydržovatelé škol přiřknou některým třídám učitelů, plynou vůbec
z pramenů místních. Příspěvek eráru na každou školu (o 1 učiteli)
tedy jest 390 rublů, totiž minimální plat učiteli (360 rublů) a polo-
viční plat katechetovi (30 rublů). Zavádění obecného vyučování počíná
se z centrálních gubernií Ruska a postupně se šíří ke hranicín?. Lhůta,
ve které má býti všeobecné vyučování zavedeno, stanoví se na 10 let.
Na tuto dobu rozvrhuje se i vydání, potřebné k zavedení obecného
školství. Každý školní rayon má míti průměr ne vetší, než 3 versty,
ale preje-li si toho obyvatelstvo, nejen může, nýbrž musí býti zmenšen;
za normu stanoví se rayon o průměru 2 verst.

Srovnání tohoto byrokratického projektu s projektem učitelského
svazu ukazuje názorně, jak daleko jest ještě naše vláda od opravdo-
vélio pojímání národních potřeb a jak si libuje v polovičatých prostřed-
cích. Aby provedlo zamýšlený plán, rozhodlo se ministerstvo vyučování
rozšířiti síť počátečných škol ve všech učebných okruzích Ruska.
V petrohradském okruhu jest projektováno 12.974 škol, v moskevském

Současný stav národního vychování v Rusku. 67

36.711, v charkovském 29.958, v oděsském 17.895, v kyjevském
32.888, v kazaňském 27.u4'9, v orénburgském 16.350, ve vilenském
21.826, ve varšavském 20.217, v rižském 4228, v kavkazském 20.311,
v západosibiřském 9691, ve východosibiřském 2581, v turkestanskéra
10.392, v přiaraurském zároveň se Sachalinem 1971. Na každou ěkolu
počítá se maximálně 50 žáků. Opatření školních budov, totiž zbudo-
vání a udržování jich, zůstavuje se místním institucím. Na vydržování
všech učitelů dá státní pokladna ročně 103,366.380 rublů. Celkový
počet národních škol vystoupí na 265.042.

Opakuji, že všecky tyto věci existují zatím jen na papíře — ve
skutečnosti panuje v dosavadních školách naprostý chaos: učitelé jsou
pronásledováni těžkými repressemi, propouštějí je, některé školy zů-
stávají dlouho uzavřeny, načež jsou do nich uváděni učitelé >blago-
nadéžní a blagonaměrenní«, totiž vládní špehové a donašeči . . .

Náš obraz národního vychování v Rusku nebyl by úplný, kdy-
bychom se nezmínili o stavu pomocných prostředků osvětných, hlavně
lidových čítáren a knihoven. Dosud považuje se dobrá kniha
ve vsi za velký přepych; jen málo která škola má knihovnu, a má-li
ji, tož naskrze bídnou. Příčinou jest, že vláda velmi nerada dává
svolení k otevření čítárny či knihovny při škole nebo ve vsi, obávajíc
se, aby četba sedláky >nepod vrátila*. Jsou-li při některých Školách a
v některých obcích knihovny, jest v nich výbor knih neobyčejně bídný.
Existuje totiž zvláštní katalog knih, dovolený ch pro lidové
čítárny a knihovny. Tento katalog naplněn jest hlavně knížkami nábo-
ženského obsahu a výtvory různých dobrovolných »vlastenců-černo-
solěnců* — a k tomu jest známo, že někteří členové učenéhjo komitétu
ministerstva národní osvěty za peníze dopornčí kteroukoli zpátečnickou
knihu. Spisovatelé jako Tolstoj, Někrasov, Čechov a j. připuštěni jsou
jen v některých > nezávadných « pracích — a o Gorkém a jeho sou-
druzích nemůže již býti ani řeči: těchto revolucionářů nepřipustí ani
na deset verst k lidové knihovně! Venkovské obyvatelstvo po většině bylo
by rádo založení knihovny, ale celá řada nepříjemností a podlízání > před-
stavenstvu* všeho druhu zhusta ubíjí veškeru chuť na knihovnu. Za-
kládání knihoven pro lid soukromými osobami jest spojeno s úžasnými
obtížemi — a když konečně se povoluje, nestává se to nikdy v tom
směru, v jakém to bylo míněno.

Nedávno vydalo ministerstvo trochu mírnější předpisy o lidových
knihovnách, stůjtež zde některé paragrafy:

§ 1. Lidové knihovny při nižších školách mohou býti zřizovány
školními a jinými úřady, zemstvy, obecními správami, »popečitělstvy«
lidové střídmosti, soukromými spolky i jednotlivci.

§ 2. Vydání na založení a vydržování toho druhu lidových knihoven
jde na účet jejich zřizovatelů, při čemž mimo to k tomu účelu mohou
býti (podle prostředků) udíleny podpory ze sumy, určené každoročně
podle uznání ministerstva národní osvěty na všeobecné potřeby národ-
ního vzdělání v každé gubernii.

§ 3. Lidové knihovny otvírají se za souhlasu zřizovatelů skol:
a) při školách počátečných, podřízených školním radám, s povolením

Adolf Černý:

okresních školních rad, a b) při městských, na základě vynesení z roku
1872 založených školách a jiných nišších ústavech, nepodřízených škol-
ním radám, s dovolením ředitele národních škol.

§ 4. Řízení lidové knihovny při nižší škole svěřuje se touž úřední
institucí, která knihovnu zřizuje, jednomu z učitelů, přejících si pri-
jinouti tu úlohu. (§ 3.) Správcům knihoven, jsou-li k tomu prostředky,,
může býti za jejich přičinění poukázána zvláštní náhrada.

§ 5. Do lidových knihoven při nižších školách mohou býti za-
řazeny knihy a časopisy, připuštěné vůbec do veřejných knihoven a
čítáren.

Nejpotěšitehiější z těchto pravidel jest odstavec o knihách, které
se připouštějí do lidových knihoven: možno > zařazovati knihy, připu-
štěné vůbec do veřejných knihoven a čítáren* I Tím způsobem zrušuje
se tímto paragrafem znamenitý » katalog* dovolených knih pro lid, od
nynějška dovoluje vláda > těmto maličkým* čísti i užitečné lidové
knihy a členové bibHotečního komitétu v ministerstvě nyní, jak se zdá^
zůstanou bez » příjmů*.

Takto nepříznivý jest stav národního vzdělání v strádajícím, těžce
zkoušeném Rusku. Vyvolává těžké myšlenky — a uspokojení přináší
jedině pomyšlení, že nynější stav věcí už doklepává. Už není za všemi
horami toužená doba, kdy se Rusko zbaví nenáviděných spárů abso-
lutismu a zvůle, sebere svoje mohutné, úporným bojem ještě nevyčer-
pané síly — a kdy založí svůj život na zásadách svobody demo-
kratismu. Potom i obecná škola povznese se k té výši, na níž měla
by státi škola velikého ruského národa.

ADOLF GERNÝ:

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

Další část rozpravy >Sto let lužickosrbské poesie* (Slov. Přehl. roč. III.)*

I.
R. 1871 přišel do pražského lužického semináře patnáctiletý
Jakub Baut (nar. v Kukově 20. srpna 1856). Mladý gymnasista
v pražském prostředí hned se počal zkoušeti v literatuře. Podobně
jako v letech dvacátých Zejler zapisoval své prvotiny do » Srbských
' Novin « lipské »Sorabie«, tak v letech sedmdesátých Jakub Bart hned
takřka od svého příchodu do Prahy podával literární pokusy do
>Kvítků« pražské »Serbowky«. Práce jeho nacházíme v ročnících 1872/3,
1870/7 a 1878/9. Byly to z počátku prosou psané obrazy ze života
katolického lidu hornolužického v Bártových rodných stranách, svědčící
o značném nadání pozorovacím,^) později (od r. 1873) epigramy,
drobné básně původní a překlady (z Goetha, Schillera, Lenaua, Erbena).
V ročníku 1875 — 76 zapsán je třetí zpěv básně »Nawoženja«; celé

1) Z nich otiskl M. Andricki v »tužici< 1900, str. 92, črtu >Sobota před
kermušu*, pocházející z r. 1875.

,1. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. G9

toto idyllické epos, dokončené r. 1877, zachováno jest v roč. 1878 až
1879.^) Z těchto svých prvotin uveřejnil Bart velmi raálo.

Poprvé vystoupil na veřejnost v červnu r. 1876 v »Lužičanu«;
první své práce vytiskl zde anonymně, podepsav je »Serbowka v Prazy«

— jsou to: »Sonetowy wěnčk na Palackého mary« (str. 93) a »Stwjelčko

— Serbowstwo* (str. 102). Ale již v červencovém čísle nacházíme
první jeho báseĎ, podepsanou plným jménem: >Zrudny wowčer*
{str. 110). V prosinci téhož roku počala vycházeti »Lipa Serbska*
(prozatím litografovaná) a v ní také setkáváme se s veršovanými pří-
spěvky Bártovými: > Stará — nowa lipac (čtyři sonety, str. 2), »Hu-
bjatej žabje* (8), »Mojej wjesnej domiznje* (14) a epigramy (11, 20, 36).

Již v těchto a jiných prvotinách shledáváme některé závažné
rysy budoucího Barta-Cišinského. Významno jest, že veršované pokusy
jeho v »Kvítkách« pražské >Serbowky* počínají hrstkou epigramů;
první dva bijí v strunu vlasteneckou, která zní také z prvních jeho
tištěných básní; veřejně vystoupil poprvé sonetem; také první jeho
báseň, zapsaná v > Kvítkách* po epigramech, >Nalěča přikhad* (Příchod
jara), psána jest ve formě sonetu. Hned na počátku tedy zaznívá
n něho nota vlastenecká ve spojení se satirickou a ironickou, kromě
loho projevuje se smysl pro přírodu; po stránce vnější vidíme snahu
po vytříbení básnické řeči a vůbec formy, mladistvý básník volí proto
zejména rád těžkou formu sonetu, užívá hexametru v allegorické básni
>Zrudny wowčeř« i v celé rozměrné skladbě epické >Nawoženja«;
vnitřně pozorujeme náklonnost k přemítání, Bart volí sice motivy lidové,
ale nezpracovává jich způsobem lidovým.

V sonetech »Stwjelčko — Serbowstwo* dívá se na minulý a
přítomný osud svého národa ještě po způsobu starém: bouře šly nad
Lužicí jako nad polem, přívaly sehnuly slabé stéblo k zemi, i zdálo

*) Podávám zde seznam původních veršovaných prací Bártových, za-
psaných v >Kvítkách« pražské >Serbowky«. V závorkách uvádím, co kde
z nich bylo otištěno. (Zkratky: >Lipa Serbska« = L. S. — »tužičanc = Luž.

— »Jubilejne spisy Serbowki«, I. zešiwk: Basnjo. Wubral Mich. Šewčik. Bu-
dvšin 1894. = Jub. sp. Serb. l\ — Téhož sešitu 2. vvdání (definitivní) =
Júb. sp. Serb. 12.)

Roč. 1873 — 74: Epigramy: Šprewja; fcobjo; Nowinka; Na Stom
w... (jen poslední otištěn v Jub. sp. Serb. P, 51). — Nalěča přikhad
(sonet).

1875—76: Nawoženja (zpěv III.). — Zrudny wowčeř (allegorie.
íui. 1876, 110). — Epigramy: Přečelej k nowemu letu; Na postudo-
waná doba hornolužické poesie. 71

džišéu* nejzajímavější práci loholo přípravného období. Škoda, že ne-
uveřejnil více, než první zpév; ostatek zůstal v rukopise a teprve po
dvaceti skoro letech vyšel ještě čtvrtý zpěv ve 2. vydání I. sešitu > Jubilejních
spisů Serbowky*. »Nawoženja« jest psán hexametrem, který se většinou
čte zcela dobře. Přes tři tisíce hexametrů — tof byla jistě zkouška ohněm
pro mladého poetu i pro básnickou řeč lužickosrbskou. A obstáli čestně.
Ukázalo se, jakého výrazu jest lužická srbština schopna i v tak za-
staralém a pro novodob^^ jazyky málo vhodném rozměru, jako jest
hexametr — a mladý básník ukázal, jak obratně vládne již spisovnou
srbštinou ve verši, jak bohatá jest jeho básnická řeč a jak ji dovede
sám obohacovati. Tím nepravím, že by báseň byla již dílem doko-
nalým — ale rozhodně vynikala nad průměr tehdejší produkce.
I obsahem a vnitřním provedením jest báseň velmi zajímavá. Přede-
vším ukazuje, jak básník vyrostl z domácí půdy. Třeba popud k básni
vyšel z díla cizího (neníf pochybnosti, že mladý poeta měl na mysli
Goethovo epos > Herman a Dorota*), podle jehož vzoru má i formu
starobylou (hexametr) — přece jest naski^e srbská i látkou z lidu,
i jednajícími osobami, jejich řečmi a názory, i celým ovzduším.

Děj jest docela prostý, opravdová idylla. Micbaí, syn zámožných
selských rodičů v katolické vsi hornolužické, žene se do práce, až to
stárnoucím rodičům působí starosti. Obávají se, aby se syn nevzdálil
příliš světa a nezůstal na konec neženat. Otec rád by viděl, aby si Michal
zvolil za ženu bohatou Lenku ze sousední vsi, o níž však on nechce
slyšeti; poměštila se, zpanštila, rozešel se s ní. Za to si oblíbil Róžan-
cikec Haňžu, ale má málo naděje, že by otec svolil ke sňatku s chudou
dcerou domkářovou. Spojencem však stává se mu matka — a tak na
konec slaví se zasnoubení mladé dvojice.

Báseň má pěkné partie popisné, také některá místa široké duše-
malby vynikají, celek nesen jest opravdu idyllickým klidem. Postavy
vystupují dosti plasticky, zejména zdařile kreslena jest postava mat-
čina. Báseň provanuta jest duchem srbské vsi, její láskou k práci, její
hlubokou nábožností a odevzdaností do vyšší vůle; proto nezbytně
k hlavním postavám idylly se druží postava farářova, kněze starého
rázu, srostlého se svými osadníky svazkem téměř rodinným, rozumějí-
cího jim, z nichž vyšel. Zajímavo a pro směr básníkův příznačno jest,
že líčí kněze jako obhájce srbskosti — a že vůbec staví věrné lpění
na srbském jazyku a zděděných obyčejích v bílé světlo proti zpanšti-
losti a národnímu odpadlictví. Otec Michalův takto si chválí srbskou

Lužici:

» . . . Porno druhim je wo prawdže zloty to krajik
naŠ a na swěče na posledku 'šče mi w SerbacíEi najkraaňšo.
Mje z najmjeňša by ze Serbow njenawabil do wěčnosče
na cuzbu Člowjek; džě nad Serbami ie ze škitom nvócnym
Bóh a ze stajnym žohnowanjom najlinadnižo řas wšón*.'')

^ Proti jiným je naše zemička opravdu zlatá — a na světě konečně
věru je v srbské Lužici nejlépe. Mnř aspoň by nikdo přenikdy nevyvábil
z Lužice do ciziny; vždyf BQh je Srbům mocným siítern a po vse časy jest
s nimi jeho nejmilostivější požehnání.

Dopisy:

Ale básníka patrně »Nawoženja« neuspokojoval; nevy tiskl z básně
více než 1. zpěv, ač by byla při všech slabších stránkách literární
prvotiny žiiačně vynikala z tehdejší básnické produkce. Odloživ »Na-
wožtnjuí opustil i pole větších prací epických.

Hned po ukázce z této epické básně počal v »Lípě Srbské «
uveřejňovali řadu ohlasů národních písní. Nejsou to však ohlasy
v pravém slova smyslu, jako byly ohlasy Zejleřovy, které přiléhaly
k lidovým písním nejen obsahem, nýbrž i způsobem vyjádření a formou.
Jsou to ballady a romance, čerpající sice látky z lidové tradiční
litera Lury nebo aspoň z lidového života, ale jinak podáním a formou
od lidových písní naprosto odlišné. Mladému poetovi zase byl patrně
vzorem Goethe. Básní toho druhu čteme v ročnících >Lípy Srbské*
íadu^ ba v roč. II. tvoří hlavní část Bártových poetických příspěvků.®)
Některé Irpí rozvleklostí, jiným vadí sama nevhodná látka, ale několik
či&el má již pravý dech ballady a švih romance, tak že je básník
později (nékleré v přepracování) zařadil do své druhé sbírky (Syrotka,
Přemyšlena, Wojakowy row, Prošeřka).

Zároveň vábila jej mmulost lužjjckosrbského národa, temné zkazky
o srbských králích, mlhavé doby srbské a lužické samostatnosti, pád
její a další upadání a zanikání lužickosrbské národnosti, probuzení
národního ducha u skrovného zbytku bývalého četného kmene, problém
záchov:! ní pozůstávajícího lužickosrbského jazykového území do bu-
doucnosti. Psal vlastenecké romance, fantasie, sonety, ba i drama
z dávné minulosti srbské. Sem patří i delší povídka >Národovec a
oiirodilec', ""i (Pokračování.)

^S".

Z Petrohradu.

7. (20.) října.

(Náhlé soudy. — Heslo revolučních organisací. — Činnost »pravÝch Rusuc. —

Naladil širokých vrstev. — Kadeti. — Odvolání konstituce? — Jak bude

voliti venkov? — Hromadná zatýkání revolucionářů.)

Po ni^kolikaměsíčním řádéní náhlých soudů válečných, v dobé, kdy.
podle kousavého výroku Miljukova není již v Rusku rodiny, která by
nebyla poMiiena utrpením způsobením konstituce* — počínají se obje-
vovati na obzoru synthetikové, konstatující likvidaci neobyčejného mo-
mentu historického a příznaky návratu k oné normé života ruského
státu, která byla porušena hnutím osvobozenským a jeho výsledkem:
manifnstom konstitučním.

Myslím, že blouznění o likvidaci jest ještč tuze předčasné, když
dnes jiz není pochybnosti, že vyvolený trumf ministerstva — náhlé

^) »Smjerč syrodina* (II. 57), >Popjelka« (57, 66, 73, 81, 89), »Na
kt'nisacht íK!h, »Z wójny« (70), »Sónčk* (78), >Intermezzo« (86); »NjeČesna
i>Jewest£i-i (III . 4), »Jutrowničku na keřchowje« (ib. 49); »Syrotka« (IV. 3),
*PfemYsl(?rJ!ii (ib. 11), > Wojakowy rowc (ib. 36); >Prošeřkac (V. 3).

") řXarodowc a wotrodže nc«. Roman z najnowšich časow. L. S. IIL

z Petrohradu.

soudy — zklamal a nesplnil nadéjí v néj kladených, nezastrašil živlů,
proti nimž byl namířen; násilné činy a projevy anarchistické šíří se dále
po celém nesmírném Rusku Slyšíme-li nyní o banditech a lupičích více,
než o terroristech revolucionářích, pochází to hlavné z toho, že samy
revoluční organisace, přesvědčivše se o zhoubném rozšíření
anarchie, srazily své řady a vyslovily se energicky proti násilnostem stran-
nickým, proti expropriaci k účelům politickým atd. Tak učinila velmi
•četná ruská strana sociálné-demokratická, polská strana socialistická, ži-
dovský >bund« a j. Z toho nikterak nenásleduje, že by byly revoluční
strany zanechaly revolučního terroru, i jest zcela možno, že přes dů-
kladné schytání členů strany »revolučné socialistické c vystoupí tato strana
opét s nějakým novým činem, jehož echo rozlehne se daleko široko. Go
se týče pohnutek a kombinací, jimiž se řídí političtí terroristé, o tom se
úsudky znalců velmi liší. Co jedni v takovém > partyzánském « zápase
spatřují jediné účinlivou formu boje se silným — jak se ukázalo — ne-
přítelem, jiní připisují nynéjší terroristické činy spíše působení zoufalství
a otřesení víry v hloubku a opravdovost ideálů svobody v širokých davech
ruské společnosti.

Buď jak buď, kdybychom chtéli obrazné znázorniti přítomnou chvíli
našeho života, musili bychom na pozadí neúnavných šibenic a smrtících
výstřelů načrtnouti černou postavu, ne sice ješté zoufalství, ale melan-
cholie, objevující se na zápasišti, v popředí pak slavnostně vstupující,
příliš dobře známou ščedrinovskou ^triumfující svini*. Nyní se v celé
majestátnosti uvelebila v Kyjeve : odtamtud v charakteristickém svém slohu
rozesílá telegramy císařům a králům a proslavené, kategorické interpel-
lace ministrům, potichu pak žádosti o podpory a pokyny k » pogromům*.
»Istinno-russkije ]judi« (» praví Rusové «) chlubí se nyní, že
v samém Petrohrade poukázáno jim v posledních dobách (s vědomím
Kokovcevovým či bez něho?) 200.000 rublů — kdežto ještě před ně-
kolika měsíci byly jejich pokladny strašlivě prázdny přes to, že se o ně
starali všichni matadoři, kteří nyní řeční na sjezde kyjevském: úředník
ministerstva vnitra Puriškevič, dr. Dubrovin, býv. docent Nikoťskij, jen.
Bogda novic, moskevský advokát Šmakov a j. Ještě v červenci hledaje byt
přišel jsem náhodou na prázdné místnosti dvou bývalých » vlasteneckých*
klubů, z nichž byli nájemníci vyhozeni, poněvadž neplatili nájemného.
Nyní mají sály a pohodlné kabinety, v nichž mohou podle libosti spřá-
-dati plány dalšího coup ďétát, volební reformy a prohlašovali urbi et
orbi, že nikdy nepřipustí v Rusku konstituci a její uskutečnění, že ne-
ustanou, dokud budou vedle nich žíti jinorodci. Cynismus, zvrácenost a
tmářství podaly si ruce a usilují ovládnouti nynější okamžik. Zajímavo
bude, jak se k těm záchvatům zachovají zástupy, které se nazývají naší
společností.

Pravili jsme, že vrstvy, proti nimž bezprostředně jest namířen vládní
arror, nezalekly se bleskových >tak zvaných « soudů s jich bleskovými
3zsudky, což ostatně předpověděli nejlepší znalci a historikové práva a
>udnictví ; ale neznáme posud dostatečně náladu ne j širší ch
rstev společenský cli. Nevíme, zda průměrný obran zklamán
■f opouští ideály, tak draze dobývané, či zda se pouze naučil lépe se

74 Dopisy:

orientovati v programech i v jejich uskutečnitelnosti a možnosti — a do-
káže opét v blížících se volbách, že jest dalek ideálů vlastenectví zoo-
logického, že dozrál pro život opravdu konstituční.

A kde jsou kadeti? Což skutečné se již podařilo smésti je s po-
vrchu země jako >hlavní revolucionáře* a namluviti veřejnosti, že jest
jejich úloha již skončena? Z toho, že povolaní činitelé za celé čtyři mí-
síce » nezvěděli*, kde bydlí bývalí členové dumy, jejichž podpisy nachá-
zejí se na památném vyborgském provolání, a » nemohli proto* zavésti
proti nim soudní stihání, bylo by lze opravdu se domnívati, že kadeti
poschovávali se v nějakých spikleneckých jeskyních. Zatím nejen že
všichni vůdcové strany byli na očích celého národa v obou hlavních mě-
stech, ale i poslanci menšího významu byli ve svých známých bydlištích.
O jejich pobyté ostatně dobře věděla > nejpřednější společenská třída*,
šlechta, jež vylučovala ze svého středu « zrádce*, kteří se odvážili starati
se nejen o zájmy té třídy, nýbrž celého národa; věděli o tom různí
administrativní úředníci, kteří společně se šlechtou zbavovali pokrokové
bývalé poslance všelikých práv politických. Ale právě v politických právech
a \ nežádoucím jich užívání spočívá tajemství dlouhého odkladu soudního
stíhání pokrokových politikův — nyní, v důležitém již období předvolebním,
pojednou vyšetřující soudcové dověděh se o adresách kadetů ! Njní teprve
jim doručují obeslání k ruským soudcům — kteří mají vyšetřovali
záležitost vyborgského provolání, spadající podle zákona do kompe-
tence soudů f i n s k ý ch. Tím způsobem mají býti odstraněni nejschop-
nější a nejpopulárnější politikové a pracovníci, a to nejen na dobu vo
lební kampaně, nýbrž vůbec z účasti v budoucí dumě. Kdyby se i zdariju
tato strašně cynická intrika, kdyby se i podařilo provésti ve velkém, ca
se v malém provedlo s některými vůdci strany při prvních volbách ■ —
přece i potom najde se v lůně ohromné strany dostatek schopných ná-
stupců a nových povolaných sil parlamentních.

Nemáme nejmenší příčiny připouštěti, že by strašlivý průběh dosa
vadních dějů ruského národa učinil velký ten národ na dlouhou ješté
dobu neschopným důsledné akce osvobozenské — a že alliance »soju2ň
russkago národa* s vládou znova přikuje k odvěké galejní kouli národ
politických ubožáků a bídáků.

Jeden ze sloupů >pravých Rusů« (istinno-russkich Ijuděj), nepatrný,
málo vzdělaný petrohradský advokát Bulacel sice v orgáne své strany
tvrdí, že političtí jeho přátelé hotovi jsou stvrditi přísahou, že ministerí^ký
předsdeda S t o 1 y p i n, přijímaje deputaci protikonstitučních spolků, slíbi
jim zcela určitě odříci se všeliké konstitučnosti a tendencí parlamentních —
ale nebylo by tak snadno opakovati v nynějším Rusku tureckou komedii
z doby před 28 lety.

Právě včera měl jsem velmi milou návštěvu jednoho z nejtalento-
vanějších a nejzkušenějších politiků a poslanců, jenž se zrovna vracel
z delší objížďky po Rusku.

>Jaký celkový dojem s cesty si přivážíte?*

»» Především přicházím po návratu s radostí k přesvědčení, že nej-
horší stísněnost, kterou jsem v Petrohradě pozoroval příliš dlouho po

z Petrohradu. 75

rozpuštění dumy, počíná na venku mizeti. Nálada je čím dál klidnější
a energičtější. <«

>Jsem téhož přesvědčení — ale co fiká venkov ?«

>» Venkov říká, nebo spíše tuší a předpovídá, že města zvolí opět
kadety — a vesnice . . .««

> Vesnice snad esery?« *)

>»Tak jest — totiž selská kurie, kterou na své neštěstí a jmeno-
vitě na neštěstí svých nástupců vymyslil Bulygin jakožto domnělý hromo-
svod. ««

»Ale eserská oi^anisace jest přece tak zdecimována, vyvěšena a
vystřílena, že těžko připustiti, aby mohla rozvinouti všeruskou akci.«

»»To také netvrdím; pravím pouze, že sedláci vyšlou do dumy
značné procento eserů — přes všecky překážky administrační a přes
to. Že organisace strany sociálně revoluční je zdecimována. Něco jiného
na západě. Tam jednak agrární politika polské šlechty, jednak strašné
řetězy administrativní způsobí, že budou zvoleni nejhorší zpátečníci.* «

•Neobyčejně neopatrné jsou nyní strany krajní levice, není-li pravda?
Cím vysvětliti neustálé zatýkání nejen jednotlivých osob, ale i celých
komitétů v nejrůznějších částech Ruska ?«

>>Je to fakt opravdu svými rozměry neobyčejný a nutící mnohé
právníky k překvapujícím domněnkám. Co činí s odsouzenými revolucio-
náři po rozsudku smrti? Však jsou potom již nadobro odtrženi od světa.
Nepoužívají-li proti nim takových prostředků, které by je přinutily
k vyzrazení? Nic není nemožno v našich »konstitučních« dobách. ««

Poznamenávám, že host můj náleží k našim nejslavnějším právní-
kům a nemá nic společného s přeci divělými hysteriky, jež ovšem naše
doba také rodí v nemalém počtu.

Takové obrazy staví nám před oči náš černý den — ač by se zdálo,
že lidstvo se již nadobro zbavilo té můry . . . Novyj.

n. 13. října 1906.

(Petrohrad jako jindy. — Bída. — Uvědomění sociální. — Proces rady děl-
nických zástupců. — Stísněnost a passivnost. — Kadeti. — Sojuz russkich
Ijuděj. — Banditství. — Okružník úřednictva. — Národní dům. — Politická
karikatura. — Literatura.)

Po celý rok nebyl jsem v Petrohradě, i chápu se péra, abych
vyb'čil své dojmy, jež jsem prožil po návratu do hlavního města se-
veru. Vlastně ne dojmy^ nýbrž výsledek pozorování, rozmluv, vyptá-
vání, četby, neboť zevnější život petrohradský je stále týž, nic se
v něm nemění; ačkoli tisíce žhavých potoků probíhá » mozkem říše<,
ledová kůra její jest lhostejná, posupná, nehostinná. Jako vždy tentýž
šílený život pouliční, jako by to byl tanec v taktu pijácké písničky
»propadaj, moja télěga«, tisíce jedoucích >vaněk«, »lichačův«, kona-
jících divy obratnosti na křižovatkách Něvského prospektu s příčnými
ulicemi, lomoz automobilů a zvonky nesčetných tramwayí — vše to
mísí se v jediný chaotický obraz, jehož můra, padající na všecky

*) S. R. = sociální revolucionáře.

^6 ■ Dopisy :

mysli, žene a žene člověka v abnormálním, urychleném trysku po
ulicích, tak že si nevšímá ničeho, co obyčejně oživuje tvář Evro-
panovu, ani výstav, ni známých, ni originálních tváří atd. Zde všichni
<;hvátají, každý myslí jen na sebe a uzavřen sám v sebe směřuje
k cíli, bokem a dosti neobratně se vyhýbaje pestrému davu. Tváře ne-
mají vlídného, klidného výrazu; všeobecná stísněnost — toC stálý
příznak Petrohradu, jen snad letos silnější, než za let minulých. Oby-
vatelstvo Petrohradu, podobně jako obyvatelstvo celé říše, »izstra-
dalos'< ... A utrpení jeho, projevující se hlavně všeobecnou bídon,
vypudilo spousty ubožáků na ulici; zde stojí na nárožích otrhaní, staří
i mladí, schopní práce, ženy s dětmi na rukou, děti samotné, opuštěné —
a všichni žebrají. Ten neb onen zastavuje chodce a jda -vedle něho
krátkými slovy líčí své osudy; slyšeti slova »bez práce*, 'pronásle-
dovaný za tuláctví «, > vypovězený cestou administrativní* nebo >po
«tuděnčeskim dělám «. Tak ve městě, na hlavních ulicích — což teprve
v dělnických čtvrtích podél okružního průplavu, kde na večer deset-
tisíce lidí shromažďuje se na zdupaných trávnících, pije vodku, křičí,
:slořečí a vraždí se skoro denně! Není dne, aby kronika nezaznamenala
aspoň jeden případ utonutí v té páchnoucí kloace, jejíž trvání jest
hanbou města. Ale ďábel slaví vítězství v této vládní politice; ve vodce
a potom v průplavu snadněji se topí beznadějné zoufalství proletáře
a stokrát jistěji, než v žádosti činu, v touze po dobytí lidských práv,
snesitelných poměrů životních, svobody a lidské důstojnosti. Z kalu
nejhlubší bídy, o jaké nemá Praha ponětí, zaznívá časem revoluční,
pomstylačný chorál »dubinušky« neb dělnické marseillaisy. A když se
v továrních čtvrtích vposloucháme v tepnu života bytostí rachitických,
nemajících co ztratiti, bytostí, jejichž jméno jest milion — děs nás
zachvátí, ale zároveň i naděje: neboť od prvního vystoupení toho lidu
na ulici s tajemným Gaponem v čele, přes hromadné stávky před-
konstituční, za nichž v Petrohradě život odumřel a zahalil se v zlo-
věstnou tmu, až do nynější doby, kdy se nad hlavním městem vznáší
přízrak nových podzimních stávek, za celé to revoluční období tento
proletariát poloospalý, vháněný do kořalen a decimovaný bídou ukázal,
"že v době potřeby dovede býti jednolitým a silným. Uvědomění soci-
ální, které se dříve posunovalo želvím krokem, ve dvou posle\iních
letech neobyčejně pokročilo; známé vládou aranžované » černé sotně*
a snahy »sojuza russkich Ijuděj*, jež měly býti protiváhou šířící se
sociální demokracii a sociálním revolucionářům, narazily na energický
odpor. Měl jsem v létě často příležitost setkati se s uvědomělými dělníky,
z nichž mnozí přestáli si již křest vězení. Jeden z nich, zapletený do
procesu »sověta rabočich děputatov* (rady dělnických zástupců),
který se právě koná u petrohradského okružního soudu, pravil, že
všichni zatčení s Ghrustalevem Nosarem v čele nelekajíce se nejtěž-
ších obětí, přičiní se o to, aby učinili z procesu záležitost všeruského
proletariátu, aby z něho učinili aféru prvního řádu, .v níž by posvítili
o Irým světlem se všech stran na stav ruského proletariátu. Jak se
-časy bleskurychle mění, palrno je z toho, že proces ten koná se nyní
í^koro v tichosti, bez ohlazovaného hluku, ba co horšího, bez širšího

z Petrohradu. 77

zii^ma veřejnosti. Do té míry znecitlivělá ruská společnost přestala
vkládati duši v instituci, která ještě tak nedávno (podle trefného vy-
jádření jistého pracovníka) byla lidovou » dumou «, nefalšovanou žád-
nými carskými volebními řády, >repraesentací naskrze demokratickou,,
se širokým použitím práva iniciativy i referenda*.

Stísnění a passivnost ovládla i pokořený tábor liberální buržoasie,.
t. zv. kadetův. Na svém čtvrtém sjezdu, konaném před několika dny
v Helsingforsu, uznali srče v zásadě trpnou opposici proti vládě (od-
pírání rekrutů, neplacení daní), doporučenou v prohlášení vyborgském^
ale rozhodli se neuváděti ji prozatím při nedostatku organisace v život,,
nýbrž věnovati všecky síly budoucímu volebnímu zápasu, jestliže k volbám
vůbec dojde — čili, jak praví ruské přísloví, usnesli se »ždať u morja
pogody* (čekati, až se moře uklidní) . . . Stále se udržují pověsti
o nedalekém rozštěpení té strany, ač její orgán >Rěč«, list velmi
rozšířený, takové pověsti usilovně vyvrací. Také vláda se chystá
k činné účasti ve volbách, aby paralysovala vlivy » revoluce* nebo
vlastně celého svého národa, buržoasie i proletariátu ; chce toho docí-
liti zakládáním odborů >sojuza russkich ljuděj« (černé sotně) s pří-
slušnými knihovnami, čajovnami atd. Hlavními hnízdy černé sotně
jsou Kyjev (Kijevo-Pečerskaja lavra), Oděssa a vůbec menší kláštery
a — policejní cirkuly . . . Jaká bude příští duma ruská, ukáže bu-
doucnost, zdá se však, že bude neméně opposiční než první, a k tomu
praktičtější v provádění opposice.

Nynější dobu vyznačuje všeobecná stísněnost, vyplývající z oče-
kávání změn v nedaleké budoucnosti, neboť každý cítí, že takto žíti
nelze. Banditství, řádící vševládně a skoro beztrestně na Kavkaze,
v jižním Rusku, v král. Polském a především ve Varšavě, počíná se
pomalu šířiti i k nám se svým bojovným povelem >ruki vverchl«
(ruce vzhůru!) a se svými výstřely z browningů. Tof nejhorší kvas,
nebof nehledě k liezprostředním spoustám, které způsobuje, mate kromě
toho pojmy obecenstva o činnosti krajních stran politických, poněvadž
je mnohdy diskredituje, ačkoli v největší části případů nemají na vy-
konaném zločinu nejmenšího podílu. Banda > chuligánův* počíná se
osmělovati, a snad jedinou zásluhou petrohradské policie v celé smutné
její historii jest vypovídání vyvrhelů společnosti pokud čas do jejich
rodišC neb aépoň do vzdálenějších částí gubernie. Lesy u Petrohradu
prý poskytují noční útulek množství takových »bracfagů<, tak půvab-
ných se stanoviska Gorkého a duševních anarchistů — a tak nebez-
pečných při setkání za šera.

Život petrohradský jest směsice nejpodivn''jších krajností. Jako
v novinách lze čísti vedle sebe dvě oznámení, jedno doporučující ko-
^jkové socialistické brožurky a literární práce > nejmladších*, vydá-
ané kterýmsi knihkupectvím a nakladatelstvím lovných publikací,
ikých se nyní vyrojilo množství — druhé, reklamující mýdlo královny
aglické, kus po 10 — 26 rublích . . . tak i ve všedním životě pouličním
lev nádherného dvorního povozu mezi otrhanými davy přestává pře-
kvapovati massy, stále více Ihostejnějícíde k úplné
novému rozdělení pozemkovému, když vysoké ceny pozemků dávají raa-
j etnikům větší náhradu za ztracenou půdu, pohlížejí na věc jinak.
V Haliči a v království jde o to, aby noví hospodáři nesnižovali, nýbrž
zvyšovali výnosnost půdy. V Poznaňsku byla tato záležitost zregulována
pod nátlakem působnosti pruské vlády a její kolonisační komise, proti
niž poleká společnost postavila parcelaci pozemků ve prospěch polských
malorolniků.

V městském divadle, jež řídí p. Solski, jest nyní dramaturgem
p. A. Siedlecki, mladý, slibný publicista a znalec polské literatury.
Doufejme, že to bude na prospěch divadla, že nový dramaturg kromé
novinek pěstovati bude klassický repertoir polský i cizí. Krakovské
obecenstvo jest již do té míry umělecky vzděláno, že každý cenný
ku? mňže býti jist úspěchu. Umělce máme nyní rovněž hlavně nové —
i v tom směru tedy můžeme zatím doufati, že obratná správa dovede
přispěli jednotlivcům k dalšímu rozvoji a utvořiti z nich ensemble^
který opěL postaví krakovskou scénu v čelo polských divadel.

Před čtrnácti dny měli jsme premiéru nového, ale patrně dávno
již napsaného kusu Stanislava Przybyszewského, » Odvěké po-
hádkv* (Odwieczna baáií). Je to tříaktová dramatická báseň, symbo-
ltsojí(.'í boj dobra se zlem a triumf čisté lásky. Na pozadí našeho
dneí^níbu života, jež tvoří úzkostlivě sledované revoluční zprávy z krá-
lovství a ohlasy bojů o volební reformu, divně zní akkordy citů ryze
osobnieíi, byť věčné nových a svěžích. »Odwieczna baáií* měla také
menší úspěch, než jiné práce téhož autora, ač při četbě působí četnými
kríigami.

z Berlína. 81

Dnes máme zajímavou premiéru nové práce Lucyana Rydla,
autora velmi populárního » Začarovaného kola«. Kus nazývá se »Boden-
heim< a jest založen na boji o půdu mezi živlem polským a německým
v Poznaósku. Před očima divákovýma odehrává se vnitřní boj človéka,
který jest nucen odevzdati kus odvěké polské půdy do rukou pruských.
♦Bodenheim* jest změněný název prastarého Bodzantowa, dědičného
majetku hrabat Zb^szyóských. Poslední jejich potomek, hrdina kusu,
hr. Zbqszyňski, dědic půdy i statků rytířů, bojová vších u Grunwaldu
a Obertyna, obhájců Censtochovy a Vídně, vojínů Koáciuszkových,
legionistů »czwartaká« Miroslavčíků, člověk, v jehož jméně spočívá
celý svazek hrdinské minulosti Polska — musí se dívati, jak se
v Bodzantowě usazuje Němec. Ta parallela vzpomínek minulosti s tra-
gikou nynějších poměrů jest obsahem pětiaktového dramatu.

X. Y. Z.

Z Berlína. v Hjnu 1906.

Návštěva v redakci >Dziennika Berliňského*. — Poláci v Berlíně. — Jejich
spolky. — Polští poslanci. — Poláci a socialismus. — Poláci a katolicismus.
— Stanovisko némeckých Poláků k Rusku. — Polská denní žurnalistika

v Německu.

Již po delší dobu vychází v Berlíně polský denní list »Dziennik
Berliňski< (o dvou listech menšího formátu), jehož hlavním redaktorem
jest pan Fr. Krysiak. Tento sympatický publicista jest zároveň sta-
rostou » Straže* pro Berlín, Brandebursko, Hannoversko, Pomořansko
a Sasko, a spolku »Oáwiata<, jenž hlavně pečuje o školní polskou
mládež v Berlíně; zaujímá tedy pan Krysiak význačné postavení v ná-
rodním životě berlínských Poláků. Navštívili jsme redakci >Dziennika
Berlínského,* doufajíce, že informace poskytnuté tímto národním pra-
covníkem berlínských Poláků budou zajímati čtenáře » Slovanského
Přehledu*. Byli jsme přijati velmi sympaticky a srdečně v útulné
redakci v Koppenstrasse 79 panem Krysiakem a zavedli jsme ihned
rozhovor o poměrech berlínských Poláků, z něhož fragmenty podáváme
našim čtenářům.

» Kolik je Poláků v Berlíně?* byla naše první otázka.

»Asi padesát tisíc*

»K jakým společenským třídám náležejí?*

Pan šéfredaktor »Dziennika Berlínského* hledá mezi svými papíry
a podává nám » seznam polských firem v Berlíně a okolí«, pořízený
za heslem »Svůj k svému* berlínským odborem » Straže «. Přelétneme
rychle podaný nám seznam, z něhož se dovídáme, že berlínští Poláci
mají dvě záložny, že tři hotely a pensionáty (mezi nimi velký hotel
> Metropol* Pod Lipami č. 2i)) jsou v rukou polských, že v Berlíně
existuje polské knihkupectví (Linienstr. 134) a tri tiskárny, že je v Ber-
líně 6 polských lékařů, jeden dentista, jeden advokát, jedna polská
lékárna, filiálka poznaňské >Warty*, pojišťovacího ústavu, jeden
inženýr a jeden patentový ústav. Mezi středními třídami, řemeslníky a
různými živnostmi mají převahu mužští krejčí, jichž jest 13, a potom
obchodníci zbožím koloniálním, drogerie, oděvníci atd. počtem 14, mezi
nimi na př. velký klenotnický závod Rankowiczův (firma Schulz) Pod

Slovanský Přehled IX. 1906, čís. 2. 6

82 Dopisy.

Lipami. Dále 6 obchodů s doutníky a tabákem, 6 obuvníků, 4 dámští
krejčí, 2 pekaři, 2 závody pro výrobu likérů, 2 obchody zlatnické a
hodinářské a j. Seznam polských firem » Straže* obsahuje ovšem pod-
niky samostatné, v rukou polských jsoucí a přímo na styk s obecenstvem
odkázané. Pravili jsme již, že byl sestaven za účelem propagování hesla
»Svůj k svému* a že sleduje účely čistě praktické. Nicméně vidíme
z tohoto seznamu, že Poláci jsou zastoupeni téměř ve všech oborech
živnostenských, obchodních a průmyslových. Ovšem hlavní vrstvu ber-
línských Poláků mimo tyto střední třídy a inteliigenci tvoří asi děl-
nictvo a řemeslnictvo, jež pracuje za mzdu ve velkých nebo i menších
závodech a podnicích cizích.

•Jaký je národní a společenský ruch mezi berhnskými Poláky?
Jaké snahy kulturní a sociální?* to byla naše další otázka.

•Ihned budete si moci utvořili úsudek o našem národním a spo-
lečenském životě,* praví pan Krysiak a podává mi přílohu »Dziennika
Berlínského* ze dne 29. března 1906, v němž jest otištěn seznaná
polských spolků v Berlíně a zároveó stručné informace o jejich činnosti,
zasedáních a pod. Sdružení a spolky zajisté jsou hlavním symptomem
společenských snah a proudů; nejlépe ukazují, v čem dotyčné spole-
čenstvo pracuje, v čem se soustřeďuje jeho zájem atd. P o 1 s k ý ch
spolků v Berlíně a přiléhajících předměstích jest celkem 58-
Uvedeme ovšem jen hlavní druhy a kategorie tohoto značného čísla
spolků, jež zajisté svědčí o dosti vyvinutém životě. Po stránce národní
nejdůležitějšími organisacemi jsou jednoty sokolské (mužské i žen-
ské), jimž kromě vlastního jich úkolu tělocvičného připadá celková
národní repraesentace berlínských Poláků; na př. Sokol pořádá oslavu
Mickiewiczovu, Košciuszkovu atd. V Berlíně a předměstích je celkem
8 sokolských jednot: jsou to dvě mužské jednoty a dvě ženské
v Berlíně, jedna mužská a jedna ženská jednota v Gharlottenburgu,
Sokol v Rixdorfě a Sokol ve »Weissensee.« Velmi četné jsou spolky
zpěvácké. V millionovém, cizím a nepřátelském městě, v tom ohromném
lidském mraveništi i každý zpěváčky spolek má ovšem zcela jiné po-
stavení a význam než kdekoliv jinde. Že prostě sdružuje v jisté spo-
lečenstvo své členy, aby neutonuli v cizím moři, že je učí pěstovali
a vážiti si svých písní, uměleckého díla, svého jazyka a svého národu,
v tom už jo dán veliký národně paedagogický význam těchto zpěváckých
spolků. Pěveckých polských spolků jest zde 7: » Harmonia*, >Lntnia*
(Berlín), »Tow. špiewu polskiego* v Moabitě, >Koío špiewaków polskich«
v Gharlottenburgu, >Halka« v Schónebergu a »Mickiewicz* ve Weissensee.
Církevní zpěv pěstuje spolek sv. Gecilie. Při nedostatku polských boho-
služeb jest přirozeno, že existuje mnoho spolků, jež mají na péči zá-
ležitosti církevně-náboženské anebo aspoň že na moment nábožensky
kladou velký důraz. Podobných spolků jest 5.

Velmi potěšujícím zjevem ve spolkové organisaci berlínských Poláků
jest značný počet ženských spolků: Mluvili jsme již o ženských
tělocvičných jednotách a pěveckých spolcích, v nichž json ženy četné
zastoupeny. Mimo to polské ženy jsou sdruženy v 5 samostatných

z Berlína.

ženských spolcích, jež sledují účely kulturní a hlavně ovšem věnují se
záležitostem, týkajícím se specielně postavení a úkolů polských žen.
Jest to neklamný důkaz, že berlínské Polky mají vřelý zájem o věci
národní a veřejné.

Četné jsou spolky čistě odborové: Své spolky v Berlíně
mají polští obchodníci, průmyslníci, obuvníci, krejčí, řezníci, truhláři,
holiči a j. Dělnictvo má tři spolky odborové, podpůrné a vzdělávací.
Jsoa to spolky katolické. Dále jsou rozmanité spolky ochranné, zá-
bavní, loterijní a pod.

Většina polských spolků v Berlíně jest sdružena ve zvláštní svaz:
sZwi^zek towarzystw polskich w Berlinie*. (Předsedou je p. K. Kerber,
Linienstr. 134.)

• Jsou soukromé polské školy v Berlíně?* ptali jsme se dále.

»Není žádných; nesmějí býti. Dříve >Oáwiata« udržovala polské
školy, ale vláda jí to přísně zakázala. Polskému jazyku se vyučuje
soukromé po domech. «

Soukromé, vlastenecké úsilí berlínských Poláků nahrazuje, co má
mládeži a národu dáti škola: znalost vlastního jazyka, domácí literatury,
vlastenských dějin a z toho vyplývající jisté národní vědomí a pře-
svědčení. Bohudíky toto soukromé působení jest tak intensivní, úsilné
a všestranné, že vědomí národnostní stále se udržuje a upevňuje
i přechází s generace na generaci.

Z berlínských poměrů přešli jsme na některé otázky německých
Poláků vůbec: »Jaké je politické zastoupení Poláků v říšském a zem-
skt?m sněmu německém a prudkém ?«

»V říšském sněmu máme 16 poslanců; v zemském sněmu v po-
slanecké sněmovně 13 a v panské 10 poslanců. «

>Jsou to poslanci jednoho směru politického? K jakým třídám
společensky náležejí ?«

»Naši poslanci patří k rozmanitým stranám od konservativní po-
čínaje a radikálně demokratickou konče. Všichni dohromady tvoří
*Koío polskie*, dle něhož bylo založeno Polské kolo haličsko-polských
poslanců ve Vídni. Hlavním příkazem jest zachovávati ve věcech ná-
rodních naprostou solidárnost. Tím je každý náš poslanec vázán. Naši
poslanci náleží k různým třídám společenským; většinou jsou šlechtici.
Ale všichni stojí na zásadě obrany lidových vrstev a jsou stranou
oposiční.«

»Jaké jest stanovisko Poláků k německým socialistům a naopak ?€

» Němečtí socialisti by nás chtěli stejně poněmčit jako ostatní
Némci. Naše věc jest jim lhostejná. U nás také nemá socialismus
mnoho půdy. Při posledních volbách socialisté dostali v Poznani jenom
600 hla6Ů.«

>JakÝ je poměr Poláků ke katolickému centru ?«

»Dnes rozhodně nepřátelský. V Horním Slezsku jsme již > vyrvali*
katolickému centru (německému) dva mandáty a máme naděje na další

úspěchy. <

84 Dopisy:

»Némečtí katolíci, nejsilnější strana v říšském sněmu, tedy ne-
brání polskou věc proti vládní germanisační politice?*

'Ne, pouze frásemi a na oko.«

*Jest polská národní věc uváděna do spojitosti s věcí katolicismu?*

*AiiOj v značné míře. Tu a tam proti tomu se ozve ojedinělý
hlas; ale celkem žurnalistika, poslanci atd. stojí na půdě katolické. <

Toto splynutí národního a nábožensko-katolického vědomí jeal
opravdu u německých Poláků v neobyčejné míře vyvinuto. Náboženství
tu skutečně v jisté míře stojí ve službách národní obrany. Na pr.
v těchto dobách — jak známo — právě vede se urputný boj ve %^-
chodních provinciích Německa o náboženskou výchovu školní mládeže.
Vláda zavedla vyučování náboženství v jazyku německém. Má to býti
jeden z mnohých prostředků germanisační politiky pruské. Právě proti
tomu zvedl se odpor Poláků a pod heslem obrany náboženství a Boha
vede se houževnatý obranný boj národnostní. Ale moment náboženský
prlspéi k tomu, že se tento boj vede s naprostou solidaritou a s velkým
nadšením. Jiný příklad: Četli jsme nedávno v polských listech zdejších
tuto příhodu: Jistý Polák prodal své pozemky Němci, sebral utržené
peníze a chtěl jeti do Ameriky. Na cestě k Hamburku mu však někdo
celé jeho jmění ukradl. Tato příhoda v polských listech se vyličuje
Jako trest boží, kterým Bůh ztrestal prodajného Poláka a varuje jiné
před podobným zločinem.

Ano, náboženství ve službách národnosti! My, kteří jsme vyrosili
v zcela jiném prostředí, ovšem s jistou nedůvěrou pohlížíme na tuto
podivnou spojitost. Ale :if jest náš osobní úsudek jakýkoliv, jisto jcšt,
že katolicism u německých Poláků v cWopských vrstvách jest živým
orgánem národního vědomí a že toto náboženské vědomí zachovalo si
zde dosud svou tvůrčí schopnost k akcím národní obrany. Ovšem tato
okolno!^t má též své stinné stránky; ale my nechceme zde celou otássku
podrobné rozbírati. Hlavní věcí jest sociální fakt objektivně postihnou li
a vysvétlili, ne narážeti jej na čistě subjektivní názory a posuzovati
podle jiných poměrů, podle jiných prostředí.

Zajímala nás otázka polské denní žurnahstiky. K svému nejvyššímu
úžasu jsme se dověděli, že půlčtvrta millionu německých Poláků má —
21 denních listů. Čtenář snad přijme to číslo s nedůvěrou — proto už
pospíchám, abych denníky vyjmenoval: »Dziennik Berlióskic (lidový);
v Poznani: »Dziennik Poznaúski*, »Wielkopolanin« (oba konservativní,
postedni pro lid), >Goniec< (národ ně- demokratický), »Kuryer Poznaóski*
(pokrokový), dva lidové denníky: »Or^downik« a »Przyjaciel ludu<,
V Ivosťanech vychází » Gazeta Polska*, v Hnězdně »Lech«, v Inovroclavi
>Dziennik Kujawski<, v Záp. Prusku: v Toruni » Gazeta Toruúska*,
■ PrzyjíieíeU, v Pelplině »Pielgrzym«, v Gdaňsku » Gazeta Gdaňská*,
v Gnidziadzu »Gazeta Grudzi?\dzka«, ve Slezsku: v Bytomi ^Katolík*,
v Kaíovicích »Górnoszlazak« a »Polak«, v Gliwicích »Gíos Šlí^zki*,
v O pólu » Gazeta Opolska«, v Ratiboři: •Nowiny Raciborskie*. Mezi
tímto ohromným množstvím denníků jsou listy o velikém nákladu:

z Berlína.

některé mají až 50 tisíc výtisků. Tento rozsáhlý žurnalism naluví
mnoho, vehni mnoho. Kdo trochu uvažoval o tom, éím v dnešní době
jest žurnalismus, kdo uváží, jaká spousta papíru denně se šíří těmito 21
novinami, ten rázem pochopí, že polská větev v Německu jest elementem
zdravým a kulturním, že má v sobó množství skrytých, úrodných sil
a že jde vstříc vítězství nad barbarstvím pruského režimu.

»Jaké jest stanovisko německých Poláků k Rusku a k ruské re-
voluci zvlášť*, tázali jsme se p. Krysiaka.

> Ruská revoluce jest revolucí proti činovníkům, proti byrokracii,
která rozeštvala Poláky a Rusy. Proto hledíme na ruské hnutí velmi
sympaticky. Autonomie král. Polského přijde a musí přijíti — a to
bude míti pro nás, německé Poláky, veliký význam. «

• Nejsou mezi německými Poláky proudy, které by přenášely jistou
svou nenávist proti byrokratické ruské vládě též na ruský národ ?«

• Naprosto ne!«

Jest vůbec velmi potěšujícím zjevem, že slovanské cítění u ně-
meckých Poláků jest tak značně vyvinuto, jak jsme se již při různých
příležitostech přesvědčili. Zde není ani stopy po nějakém všepolském
egoismu a protislovanské agitaci. Ba zde možno mluviti docela o jistém
nisofilství. Mezi německými Poláky dýchá se nám volněji než v Haliči;
celý poměr jest upřímnější, srdečnější, slovanské vědomí a cítění
velmi živé a radostné.

»A perspektiva do budoucnosti! Nestrachujete se o udržení polské
národnosti?*

• Nikoliv. S velkou důvěrou hledíme budoucnosti vstříc*

Tím rozmluva naše se blížila ke konci. Kromě informací obdrželi
jsme různé tiskopisy o »Straži« a o jiných věcech polských a s milými
dojmy jsme opouštěli polskou redakci. Rudolf Broš.

Rozhledy a zprávy.

Slované severozápadní: Biskup Párvy a kaplan Tománek. Odpor lidu
proti maďaronským kněžíro. Nové peněžní ústavy. Maďarsko-české přátelství.

— Schůze odborfi Matice luZickosrbské. Slavnost v Picni. — Anarchie a ban-
ditství ve Varšavě. Ruská žurnalistika proti Polákům. Varš. universita. Ná-
vrat rusifikační obecné školy. Macierz Szkolna. Vyšší kursy vědecké. Polska
partja post^powa. — Slované východní: Odjezd carské rodiny. Vládní
terror. Potrestání vojenských vzpour. Zatýkání. Líčení se sedláky v Oděsse.
Stíhání poslancíi. Pronásledování tisku. Bouře. Reformy. Duma. Memoran-
dum min. Kokovceva. Sjezd kadetft. Jiné sjezdy. Svaz rus. lidí. — Rusíni a
volební reforma. Němci a Židé o Rusínech. Malorusové v Rusku. Rcpresse.

— Jihoslované: Slovinci a voleb, reforma. Celní válka Srbska s Rakou-

skem. Z Černé hory.

Slované severozápadní.

Na Slovensku biskup Pdrvy stále jeSté pokračuje v pronásledování
vSeho slovenského. Tak v posledním čase našel si novou obcf v osobé pana
Tománka, kaplana v Markušovcích ve Spi<ěi. Ten dopustil se totiž těžkého

ř-y^'?^

Vr*- '

pv»víy»rv,v. •

86 Rozhledy a zprávy.

hříchu tím, že v působišti svém rozšiřoval katolické >Ludové Noviny*, tak že tam
nyní již mají 37 odběratelů. Jeho představený, farář-Madaron nadarmo upozor-
ňoval na tuto jeho činnost úřady; ty nemohly shledati v tom nióeho proti-
zákonnť^ho, ač jim na dobré vůli asi nescházelo. Za to biskup Pár vy Tomán-
kovi nařídil, aby žádal za přeložení do jiné diecése. Tománek ale odpověděl
biskupovi, že chce pflsobiti mezi lidem slovenským a proto že z diecése ne-
může odejít. Proto jej biskup odsoudil do kláštera ve Štvrtku, kde je oddělení
pro kněžské provinilce, románek žádal však za udání důvodů. Místo toho
obeslal jej biskup k sobě, chtěje ho násilně do Štvrtku dáti dovézti. Tománek
Sel k biskupovi, současné však 7 ostatních slovenských kaplanů ve Spiši pro-
hlásilo se solidárními s Tománkem. To pomohlo. Biskup přeložil okamžitě To-
mánka do Zázrivé v Oravě — na šesté již místo od nového roku. Věru trnitou
mají cestu života slovenští kněží, věrní lidu svému.

Ale i dobrou stránku mají tato pronásledování. Lid poznává pravé své
přátele v národovcích a odvrací se s odporem od kněši maďcuronských. Tak
např. vZohore u Prešpurku nechtěli přijmout za faráře Maďarona, kterého
jim patron kostela posílal. Mysleli, když sami vystavěli kostel za 170.000 K,
že mají také trochu práva na faráře Slováka podle své vůle. Ale farář pHSel
přece. Jak se po obci rozneslo, že nový farář je na faře, ženy zohoranské
vnikly do fary a faráře vypudily. Farář chtěl telegrafovati pro vojsko, ale
občané posly chytili a telegramy roztrhali. Teprve pomocí jiného kněze byl
ze sousední osady poslán telegram pro vojsko. Druhý den ráno farář musel
si sám zvonit na mši, ani kostelník s ním nechtěl nic mít. Do kostela pak
^ nepřišel nikdo. Po kostele sešel se obecní vÝbor; tam pozvali také faráře
a vyzvali ho, aby faru opustil, což také slíbil. Nyní ovšem zatýkají a vy-
slýchají, ale vytrvá-li lid až do konce, snad přece mu pošlou kněze Slováka,
jakého si žádá. Podobně i v Š e n k v i c í ch vypudili maďaronského faráře
z fary.

O uvědomění slovenského lidu pracují také horlivě slovenšti poslanci,
využívajíce parlamentních prázdnin k četným voličským shromážděním, kladouce
voličům svým účty ze své sněmovní činnosti. Zejména neúnavný je poslanec
Juríga v Prešpurské stolici. Také upevňují Slováci posice své hospodářsky
zakládajíce současně několik nových peněénfch mtavú: banku v Prešpurku,
^' Tmavě (hospodářskou vedle dosavadní lidové) ve Fraštáku a v Báňské Bystrici.

7: * Madarsko-české přátelství dlouho netrvalo. Články redaktora Pachmayera

'-' - v Nár. Listech měly způsobiti odbyt českým vývozcům u Maďarů, kteří se chtí

» od německého průmyslu emancipovati, ale akciová společnost za tím účelem

^' zřízená dle právě rozeslaných dopisů poslance Kovácse se rozešla. Výsledkem

^•^ podniku je tedy jen trochu blamáže před světem a více nedůvěřivosti u Slováků.

>" Škoda bylo napsat o Slovácích, co napsal p. Pachmayer a co cituje Slov.

'''. v Týždenník v č. 41., že »dnes nemožno Slovákům prospěti téměř ničim«.

^ Kdyby bylo jen trochu dobré vůle, nescházela by možnost Slovákům prospěti,

: a to hned v několika směrech. Uvedu příklad právě nejčerstvější. Slovenska

učitel, vzdělaný, znalý ruštiny i ruské literatury, nadšený přítel ná.^, onemocněl.
Lékař radí mu 2— 3měsíční dovolenou. Ale po ten čas nedostane platu.
Obrátil se ke mně s prosbou, zda-li bych mu nemohl někde u nás vymoci
podporu 30—50 zl. Bohužel, myslím, že marné se přičiňuji žádosti ieho vy-
hověti. Nenít to ve stanovách žádného našeho spolku ... A pak >anes ne-
můžeme Slovákům přispčti téměř ničím*. 6>. K.

V Lužici dne 3 října sešly se v Budyšíně všecky matiční odbory:
belletristický, jazykozpytný, historický, národopisný, hudební a prírodnický.
Z podaných zpráv a vykonaných porad bylo palmo, že se čile pracuje. Ra-
dostný byl zejména průběh schůze odboru belletristického, v němž mohlo
- býti referováno o nové knize básní J. Cišinského »Za čichimc, v němž mohla

býti předložen i sbírka »Wótčinskich hronowc far. Urbana a lidová hra >Džiwja
Hilžac od učitele M. Hajný. Nadějný tento mladý muž přišel do schůze ještě
s jinou dobrou věcí — s návrhem na stálé vydávání časopisu pro děti. Dosud
na zkoušku p. Hajná vydal několik čísel přílonou k »Srbským Novinám* a

Rozhledy a zprávy. 87

^Katolickému Poslu« — zvláštních pro déti evangelické a jiných pro katolické.
Red. ^Srbských Novin" p. Marko Smoleř nabídl se, že bude časopisek >Za-
hrodka« vydávati svým nákladem měsíčně. Aby došel rozšířeni co největšího,
bude předplatné zcela nepatrné — pouhých 12 pfen. roč., čili jeden pfen. za
číslo. Také časopisek »najc pro děti katolické vydáván bude pokud možno
měsíčně. Věc tuto nelze ani dosti doceniti — dětský časopis byl dávno přáním
lužickosrbských buditelů, ale posud všecky pokusy se rozbíjely. Nyní zdá se,
že mají oba časopisky všecky podmínky zdaru: jsou spojeny s Časopisy
dávno zakořeněnými a značně rozšířeny — a ujal se jich redaktor mladý,
nadšený, plný chuti k dílu. Ještě jedna věc jest při věci radostná: časopisek
,Ráj« tištěn jest pravopisem analogickým, písmem latinským. Nejlepší důkaz,
že na katolické straně símě Komikovo vzrostlo a nese ovoce. I »Katholstpi
Posoí« jest nyni z polovice tištěn společným pravopisům v latince. Kdyby
se tak pokračovalo i na straně evangelické, mohli bychom se za krátko do-
čkati skutečného sjednocení Srbů Hornolužických v pravopise. O tom také
mluvilo se na schůzi a bylo vysloveno přání, aby všecky lidové časopisy
zaváděly společný pravopis. Ještě o jiných potěšitelných věcech zvěděli jsme
ve schůzi: že bude vydán v knize Jiráskův >Gero< (jehož překlad z péra
M. Audrického vychází v »LužicÍ€),že vyjde nová hra M. Hajný »Sym Serbow
serbske holičo<, že slepjanský farář M. Handrik (čilý etnograf) vydá pro Němce
cvičebnici >Malý Srb,< která přijde vhod i mnohému Srbu, atd.

Z Dolní Lužice také můžeme podati zprávu utěšenou. Dne 7. října měli
tam krásnou slavnost v Picni: odpoledne byla lidová schůze, na níž pro-
mluvili vlastenecké řeči mladistvý piceilský farář p. Bieger, stařičký redaktor
»6ramborskébo Casnika" K. Š\frela, slepjanský farář Handrik a j. Ve faráře
Biegera, spoluzakladatele náboženského měsíčníku Wodsadnik, skládají Dolno-
lužičané mnoho naději: je výborný řečník, dovede lid nadchnouti — i může
jako dobrý vlastenec v lidu samém věci lužické mnoho prospěti. Večer byl
koncert, při němž vynikaly produkce selských pěveckých sborů z janšojské
a piceňské osady. Zvláštností večera bylo 12 lidových tanců z okolí Slepého.
Návštěva slavnosti byla neobyčejná, tak že vznikl úmysl slavnost za krátko
opakovati. Středem pozornosti byl zasloužilý redaktor K. Š^^ela, jehož ju-
bileu slavnost částečně platila. Jak známo, dožil se 21. února 190U sedmde-
sáti let, kromě toho slavil 1. října jubileum 5uleté činnosti učitelské. K oběma
příležitostem vydali jeho přátelé sbírku jeho článků a písní z Bramb. Casnika
pod názvem >Z Bóžego kralejstwa*. Knížku, rozhojněnou několika
cizími příspěvky, sestavil jeho syn, G. Šwela. Jeví se nám v ní starý Š\frela
náboženským hloubavcem, který dovede k lidu výborně mluviti.*) A. Č.

Z ruského Polska, jako vůbec z Ruska, málo potěšitelného můžeme za-
znamenati. Celý život zejména ve Varáavě ochromují úkazy anarchie a hlavně
do úžasné míry vybujelé banditstvi. Dr. K. Niedzielski v Kur. Varšavském
vypočítává, že od 10. května do 15. září při hromadných útocích a hromadnými
výstřely vojska v samé Varšavě bylo krvavě postiženo 760 osob, z nichž 164
2abito na místě a nejméně rovněž tolik zemřelo dříve či později od ran, ostatní
zůstanou navždy více méně zmrzačeni (neboť lehčí poranění nejsou v této sta-
tistice zahrnuta). Za touž dobu při jednotlivých revolučních útocích zabito
aspofí 49 osob, připočteme-li k tomu 1186 krvavé postižených osob za dobu od
27. dubna 1904 do 10. května 1906 (z nichž 373 zabitých na místě), obdržíme
souhrn 2000 osob, které zaplatily revoluční hnutí životem neb krví. A to v jediné
Varšavě! A což kdyby se k tomu připočtly ohčti pouhého banditstvi, nemajícího
s revolucí nic společného. — Není proto divu, že veřejnost uvítala s jistým
uspokojením schytání skoro půl sta banditů, naleževších ke dvěma lupičským
organisacím, z nichž jedna dávala si jméno >Zmowy robotniczej*. Bandity vy-
zradil jich soudruh Makowski před popravou. Ale ani po tomto hromadném
pozatýkání nezmenšil se banditism o mnoho, z čehož patrno, Že kromě obou
organisací >působí« množství jednotlivý- ch lupičů na svou pěst. V poslední době

*) Kniha pěkně vázaná stojí 1 M. Kdo se zajímá o dolnolužičtinu, necht
si ji objedná u Matice Dolnolužické (Maáica Serbska, Cottbus).

88 Rozhledy a zprávy.

zejména celou veřejností zatřásla smrt vynikajícího publicisty, red. J. Gadom-
ského, který zhynul kulí banditskou.

Na tomto krvavém pozadí tím více stísftuje vládní reakce, i eprímoi přímo
se projevující. Nepřímo projevuje se troufalostí živlů, Polákům nepříznivých
neb docela nepřátelských. Příznačný jsou nové Foldkúm nepříznivé hlasy
v ruské ěurnalistice — zejména nový protipolský obrat Nového Vremeni, bez
odporu listu poloúředního. Po rozpuštění dumy nemohl si Poláků dosti ^-yna-
chválit — a nyní zase štve ruskou veřejnost proti nim. Sám bratr ministra
Stolypina píše tam články ostře protipolské. Příznačný byl článek Menšikovův
>Národ jsme my<, v nčmž známý tento publicista, který ješté před nedávném
koketoval s kadety, přímo žádá vyloučení »jinorodců« z dumy. Nechtějí
se dáti zrusifikovat — nepřipusťme jich tedy do dumy. >Zůstaflte si témi, za
koho se máte, pánové Poláci, Židé, Lotyši, Arméni, Gruzinci ale v tom

případe nesmí pro vás býti místa v politické svatyni ruského národa . . .
Nesmíte vejíti do našeho parlamentu. My budeme Kusy, a vy budete tím, čím
jste — Ruskem podmaněnými plemeny . . . >Poddaný« a >občan€ není jedno
a totéž.c Věru až stud polévá tvář nad takovou politickou morálkou, hlásanou
Slovanem. Běda nám všem skoro ostatním Slovanům, neboť my všichni jsme
>podmaněnÍ€, nemáme tedy práva L\'ii občany, dokud se nevzdáme svého
jazyka a nepřijmeme nároclnost vítězů — Němců, Maďarů, Vlachů —
kteří podle receptu p. Menšíkova jsou v plném právu, potlačují-li nás acdná-
rodřiují-li nás. Podobným způsobem píše se nyní všude v ruském tisku, pří-
. buzném N. Vremeni nebo ještě horším, orgány kadětské také k Polákům ochladiv
(ovšem z jiných příčin), přátelské jim »Oko< jest zastaveno — a tak v ruské
veřejnosti není skoro slyšeti hlasů, Polákům příznivých. Tím více ovšem vy-
nikají hlasy >pravých Rusů<, které se dávají slyšeti na sjezdech i v novinách.

Tak přispěchal prof. P. Kulakovskij v Novém Vremeni s článkem
o varšavské université. Dokazuje, že ruská universita ve Varšavě musí být
zachována — že ve Varšavě není možná jiná státní universita, než ruská, tak
jako nesmí být v Polsku jiných veřejných škol středních, než ruské. Strach
jeho ovšem se vysvětluje kritickým stavem varšavské university. Přednášky na
ní nemohly býti zahájeny — poněvadž nebylo posluchačů ; nepřihlásil se skoro
nikdo. Senát universitní usnesl se proto ] očátkem října na resoluci, na-
vrhující přeložení varšavské university do vnitra Ruska (dva pro-
fessoři, Przewoski a Wierzbowski, připojili separátní votum, že jest nutno uni-
versitu nikoli přeložiti, nýbrž přeměniti v polskou). Zdá se však, že vláda ne-
půjde za tím hlasem; vládní >Varšavskij Dněvnik« aspoři se o něm nijak
nadšeně nevyslovil.

Přímým projevem reakce jest vystoupení místních školních úřadů proti
polské obecné škole. Na podzim r. 1905 za ministra Tolstého vyšlo nařízení,
podle něhož v nižších školách král. Polského připuštěn polský jazyk vyučovací
ve všech předmětech kromě ruštiny a počtů; ale pozdějším nařízením i při
vyučování počtům polština dovolena. Také jest v dobré paměti odvolání ohyzd- "
ného zákazu polského rozhovoru ve škole ve chvílích odpočinku. Přes to vše
správa varšavského okruhu učebného udělala nyní prostě čáru, rozeslavši v prní
polovici října všem školám dvoutřídním, počátečným a vesnickým učebny plán,
potvrzený předchůdcem Tolstého, min. Glazovem neslavné paměti. Tím navrací
se obecná Škola v Polsku zase k systému rusifikačnímu, neboť v programe
praví se jasně, že vyučovacím jazykem ve všech předmětech škol počátečných,
městských, obecních a vesnických jest ruština, pouze náboženství a mateřskému
jazyku může býti vyučováno polsky. Kromě toho okružník ukládá učitelům
dbáti toho, aby děti ve škole mluvily pouze rusky, poněvadž jedině ve
škole mohou se naučili jazyku státnímu. (Kur. Warsz., č. 280 poraň.)

Provádí-li byrokracie takové kousky, není divu, že vše, co od vlády
přichází, přijímá se s nedůvěrou. Tak i návrh na zavedení semstev a městské
samosprávy v Polsku (Kur. Warsz. 285.), o němž má býti svolána ke Ska-
lonovi občanská porada. Za to roste důvěra ve vlastní práci. Maciers Sskolna
pracuje ú.si lovně. Zadala o povoleni k otevření 153 .^kol mužských, mezi nimi
24 středních (osmitřídních, sesli i čtyřtřídních), jedné 4třídní školy ženské
a 128 smířených jednotřídních. Je to dojista počátek, hodný respektu. Neoby-

Rozhledy a zprávy. 89

čejné se zdařilo zřízení vyšších vědeckých kursů, soukromé to university pol-
ské, která již nyní má přes tisíc posluchačů. (O ní budoucně více.)

Také politické strany nelení. Návrh na koordinaci stran, vyšlý od národních
demokratů, zůstal sic bez ohlasu, ale došlo k jiné potéSitelné véci : upevnil
svou organisaci sympatický >Zwiazek demokratyczny*, který má nyní jméno
>Polska partja post^powa< a počal vydávati vlastní denník »PrzeÍom< (red.
A. Sygietyňski). O ném více pHšté. A. Č.

Slované východní.

Odjezd carův a rodiny carské na jachtě Standartu — tak nenadálý
i divný — vskutku byl spíše útěkem kvapným nežli cestou k zotavení. — »Car
prchl!« — takový byl úsudek celé veřejnosti ruské o tomto skutku. A po-
hnutkou byl strach, jak nyní je známo, dobře odůvodněný. Sama caříce-
matka, odjevši Polární Hvězdou do Dánska, po několik dní neodvážila se
vystoupiti z lodi kotvicí již v Kodani, a pevným rozhodnutím jejím jest do
Ruska se již nevrátiti. Koupilaf v Dánsku statek. I to jest nápadno, že před
samým odjezdem car prodal mnohé své klenoty v Paříži, podobně jako pře-
mnoho šlechtických rodin prodává své klenoty v Paříži, v Londýně, a j.
Byly povésti, že ujel car před spiknutím dvorským, jež s velkoknížaty Ni-
kolajem Nikolaj evižem a Vladimírem Alexandrovičem chtělo prý jej přiméti
k abdikaci. Avšak Nikolaj Nikolaj evič prchl sám (do Badenu), dostav ortel
smrti od revolucionářů. Více se zdá pravdou, co >Times« přinesly, že při
vojenské parádě byl obmýšlen útok na cara, bylo prý stříleno ostrými pa-
tronami. Z obav před útokem celý Petěrhof a Carskoje Selo jsou plny tajné
policie; ze stráže propuštěn každý, kdo trochu jen budil pochybnost; v Pe-
těrhofn prý dokonce objeven podkop a min. Dědulin uvěznil prý celý personál
služební. (Na Dědulina samého třikráte střeleno, ale nezraněn). Zatčena byla

▼ Petérhofu anarchistka. V Carském Sele prý odhaleny veliké krádeže ve
dvorní kapli. Když takové věci jsou možný v samém sídle carově, není divu,
že byl strach všeobecný. A byl tím větši, že dle pověsti i do Finska za carem
byli vysláni útočníci. Provolání revolucionářů rozhozené ve Švýcarsku a Rusku
slibovalo odměnu 65.000 rublů za zabití cara. A za carovy cesty zastřelen

▼ Helsingforsu úkladně druhý velitel přístavu, pročež car nepřistál. Po ko-
nečném pak návratu carově — počátkem října — policie se honosila, že vy-
pátrala příjezd 10 anarchistů ze Švýcar, zatkla je v hotelích a že nalezla u nich
dynamit a bomby — přichystané k útoku na cara.

Zatím vládl a vládne dále Stolypin a vládne terrorem. Terrorem vláď
nim nazvali kadeti jeho projev o polních voj. soudrch, ihned a přímo, a
o jeho slibech reforem prohlásili umírnění, že nestojí za nic — třeba jest
skutečných reforem. Na věky zůstane hanbou Stolypinovou zavedení
voj. polních soudů, jichž na Rusi nikdy nebylo. A tak funguje celkem
15 takových soudů, jež pracují jako továrna. Hned v půli září byly rozsudky
smrti v Oděsse, Mitavě, Rize. »Strana« jich do polovice řijna napočítala
na 160.

Krutě potrestány vojetiské vzpoury sveaborská a kronštadtská.
Proprvní zastřeleno 17 lodníků. 80 odsouzeno kňučeným pracím, 11 osvobo-
zeno. Pro druhou odsouzen posl. Onypko, jenž v přestrojení ke vzpouře po-
hádal, ke ztrátě práv a k deportaci, 19 lodníků odsouzeno k smrti, 12 doživotně,
186 na 4 až 20 let nucené práce, 429 do trestných čet, 129 zproštěno. 6. října
odvezeno již z Kronštadtu a Sveaborfru 500 námořníků na Sibiř. Z pod-
kopnického pluku vzbouřeného ze 174 obžalovaných odsouzeni v Helsingforsu
4 na smrt. — Z 8. gardového pluku v Petrohradě degradován za vzpouru
velitel a 24? důstojníků. Pluky, vzbouřivší se, nebudou letos doplněny nováčky,
nýbrž staršími vojáky z jiných, spolehlivých pluků. Nutno i to uvésti, že hlavní
tiskový úřad zakázal uveřejňovati jména díistojníkíj, kteří byli o soude nad
Konoplianikovou přísedícími, a že v oděsské posádce kvitovalo mnoho dů-
stojníku, poněvadž nechtěli býti přibráni k polním soudům.

Od *25. září do 9. října zatčeno v celém Rusku 1.068 lidí. Zatýkáno pro
útok na Stoly pina; 12 ze zatčených prý se přiznalo k účasti, mezi nimi 1 ži-

90 Rozhledy a zprávy.

doTka. Ve Vilně zatřeni všichni členové místní organisace pro šíření revo-
luce ve vojsku (10 vojákfi, i důstojník, 1 žid a 1 židovka.) Na rozšíření věznic
bylo dáno v záfí 410.000 rublS. Na Sibiř posláno počátkem října jen z Pe-
trohradu 650 politických vězňů, mezi nimi 41 žen. Za dobu od února 1905
do srpna 19C6 posláno na Sibiř 12.674 politických vězná. Při líčení v Oděsse
se sedltíkifj obžalovanými pro vypálení dvora Krivošejina. vyšlo na jevo, že
kozácL^ ktnri přijeli na místo Činu, sehnali z celého okolí sedláky ničím se
neprovinivši (praví útočníci prchli). načež isprávník kázal knězi, aby je při-
pravil k smrti, kozácí (lak nahajkami bili je tak dlouho, až dále nemohli. Ubili
tak 21 Itdí. t tak se mstí vláda za selské bouře, že zemské oddělení mini-
sterstva financí zakázalo v guberniích stížených hladem poskytovati podpory
osobám »ni^bliigonad^žným€.

Stthfitii b^valif^h poslanců do dumy je v plném proudu; 180 poslanců
podepsavších vyborgský manifest je nyní stíháno. Prokuratura petrohrad.
Boudního okresu prohlásila, že nechce soud protáhnouti přes nové volby do
dumy* a vyzvala stíhané, aby sami se dostavili a soud uspíšili. Zatčeni byli
nově poslanci Kolonianov z kurské gubernie, Jakovlev z orelské, Vitkovskii
z PutrĚSek, Bývalé poslance kněze, Afanasjeva a Ogněva, prohlásil sv. Synod
za zbaveny hodnosti a vyzval je, aby odešli do kláštera; když odmítli, byli
zatčeni. Stejnř^ posl Michajličenko. Sjezd kadetíi — právě konaný — podal
protest. Poslanec Ivanickij vypovězen z Charkovské gubernie; v Malmužu
nýv. posL Sadimin na rozkaz gubernátoriiv n vězněn na 2 měsíce, kníže Obo-
lenskij na 3 měsíce ; v Minsku uprchl posl. Merkunov, když u něho konána
revise. Sesazeni byli s úřadfi svých professor novorossijské university Ščepkin
a prof university v Charkově Grétíěskul. Poslanec Frenkel propuštěn na svo-
bodu na záruku lO/JGO rublů. Přečetní poslanci na nátlak vlády škrtnuti ze
seznamQ áíechtickýcb sborQ a městských seznamů volebních. Stalo se tak
ve amoienské gub.! v Kišiněvě, v Saratově, v kurské gub., ve Tveri (posl.
Petmnkevk^ a MedvĚtiov) a j. — Stolypin začal i potlačováni veřejného
tUku. Mezi zastavenými je i nedávno založený malor. denník Hromadáka
Durnka (obnovon jako Rada). Petrohr. telegr. kancelář musila i)ropustiti všecky
korrespondenty. klefí posílali zDrávy o hnutí revolučním. Ministr vnitra za-
kázal váem úředníkům účast ve hnub' revolučním, rozuměj: politicko-pokro
kovem.

A bouřné hnnii neutuchá. V Sevastopoli zastřelen šef četnictva Robetti
a podniknut nlok na ^uner. Dumbadži. V Sibirsku smrtelně zraněn byl bombou
puberníUor Starinkěvií. V Moskvě zastřelen kapitán Džankovskij, jeden z pa-
cirikálorri bonře v nio^k. vězení. V Kazani výbuchem dvou bomb zraněn vice-
guhernátor gi^n. Kobnko. Vrah prchl. V Nikolaj evě pěti ranami střeleno na
gubern. Slupina. V Kovně při prohlídce vojska zastřelen policmejstěr. V Pe-
'rohradf' £ obav pro vUoky vzdalo se služby 60 policistů, vyšších i nižších.

V Olěsse proboden bodákem polic, komisař. V tomto městě uprchlý polit,
vězeň Tarto zastřelil policistu a domovníka, načež byv zraněn se vzdal.

V bytf jeho nalezena dílna na bomby. Odsouzen k smrti. Zde od černé
BOtně zastřelen 7.i\ dne student Gradovskij. 260O studentů utvořilo zde proti
černé sotni sebeobranu. V tomto městě černá sotňa, svaz ruských lidí, chy-
stala za^e pogrom židovský. Podobně v KiSiněvě. — Zachycen na BalL moři
parník Skandinávie s :iO0O karabin a náboji. V Charkově nalezena dílna na
pumy, slejnf v Petnihradě. Počátkem října zvěděla policie, že revol. skoupili
veliký Lraníiporl zlirrint% a vskutku u Narvy dopadena lo<í s 20 bednami pušek
a střeliva. V Oranienburku ve střelecké škole dustojnické ukradeno kartáčové
dělo s náboji, 1 vií vojsku to vře. V černomořském loďstvu jsou četné útěky
mužstva. V Kronžtadt(> opět byly demonstrace vojenské se zpěvy revol. písní;
odhaleno zde spiknuli. I v TaSkcntu, v Mervi, v Aschabadě (na Kavkaze a
v zakaíspické obhisti) byly bouře. Zvláště silné je hnutí bouřné v okolí Rigy.
ŠU^hla 6 okolí Mi lávy věnovala 12.000 rublS na obranu proti revolucionářům.
Poíálkem října ohlíiSen nad Rigoiti vál. stav. Ve Finsku je ticho, za to
bouřný je Kavkaz.

Annén^tí kni'^ai prý hlásají povstání proti Rusům. Povolán byl na Kavkaz
generái MiAčenkn. Také bouře selské trvají dál. V černigovské gub., v pen-

Rozhledy a zprávy.

ženské, simbirské, ve Vjatce, v kiSiněvské, \
okruhu, v gub. smolenské, v charkovské, v kaiin-
a j. a j. bouře, pálení statků, zabírání půdy attl,
dané, shodně s vyborgským manifestem. Úžasnů kvíítíT
Majelníci obchodů nenechávají v kráme jíž více em ž :in
bandité i v redakci Réči. Za srpen uloupeno v rniniiťJi l?^s%lctLÍ£jI^ŠJí*^"^-'^
121.978 rublů. Na parníku Georgijí, plujícím do BuIuěuu, (iJiMi]MÍňřŤ?TO7iublu,
v Ufé z vlaku 200.000 rublů, na samarsko-zlatousťské dráze 250 000 r. V Kyjeve
v bance uloupeno 43.000, v Kostromě oloupen pokladník dráhy o 12.000 r. —
atd. Hlavní pošta v Petrohrade je nyní střežena, vlaky obsazeny vojskem.
Stráž slojí 25.000 rublů. Úředníci jsou nyní vpouštěni jen s legitimací. — Vůbec
náklad na policii je ohromný; letos stojí 49 milí. rublů, o 22 mil. více než za
celý loňský rok.

A co délá vláda? Úřední zprávy hlásaly, že pod dojmem věnováni po-
setnkú carských k prodeji sedlákům bouře selské utichly, ale skutečnost
usvédčuje zprávy z klamu. Pozemky ty jsou veliké, v r. 1896 nesly 20 mil.
rublů. K tomu státní rada usnesla se vykoupiti ješté pozemky v altajském
okruhu za plat 22 kopejek z dčsjatiny po 49 let. Tím by bylo celkem k roz-
prodeji 14 millionů désjatin zemé; nad to dovoleno také majorátním statkům
prodávati půdu. Kromé toho ohlašuje se projekt o zrušení všecb omezovačích
zákonů selských (aby sméli přestupovati k jinému zaměstnání, volné se stě-
hovati, bez pasu po říši cestovati, s majetkem volně nakládati, děti dáti na
studie a p.). Vypracován prý i projekt zákonavotázce dělnické, avšak vy-
týká se mu, že starobní a nemocenské pojištění nezavádí daleko v té míře,
jako je na př. v Německu. Pobědonoscev prý pracuje reformy církevní,
hotov prý je projekt svobody nábož. pro staroobřadce a sektáře. Car prý po-
depsal úkaz o zrušení zákazu učení jazyky neruskými ve školách. Pro Litvany
— jakožto hráz proti Polákům — chystá prý vláda stolici jaz. litevského
na universitě ve Vilně, jež má býti obnovena, vydáváni laciných listů litevských,
ve Vilně biskupa rodem Litvana a ochranné prostředky proti polonisaci. Ve
Vilně založen i běloruský týdenník »Naša volja«, latinkou i azbukou, ale byl
zastaven hned při 1. čísle; v Petrohradě jest i běloruské vydavatelstvo pod
názvem >Zahljane sonce i v naše vikonce.« Na vládě prý žádá německý svaz
ruský zřízení německé university v Petrohradě. To snad přece ne! —

Ale hlavní věc, s čím vláda nepospíchá a má pospíchati, je — duma,
V korunní radě prý uznávají nutnost reforem, ale všemi hlasy odmítnuto
uspíšení voleb do dumy. Diktatura budiž však prohlášena jen, neustanou-li
útoky. To je zpráva z polou října. Sám Muromcev, hlava kadetů, míní, že se
duma nesejde před květnem. Rodičev vůbec nevěří ve svolání dumy, ani
v reformy. — Mluví se však již o novém řádu volebním. Hlas má míti každý
muž 25tiletý, nebyl-li trestán nebo není-li vyšetřován pro trestní nebo polit,
skutek (!). Na 150.000 obyvatelů ma býti 1 mandát; volby budou nepřímé, jen
v 8 místech, jež volí sama jednoho neb více poslanců, budou prý přímé!
Proti kadetům Stolypin se strojí; jeho tlakem propadli již nyní při volbách
do zemstev; všichni ministři mají kandidovati. Kampaň volební bude prý
bouřlivá. Všecky strany se chystají. Zasáhnutí vlády do voleb opřel se min.
financí Kokovcev — ze špatného svědomí, jež se prozradilo proti jeho vůli. Po-
třeboval půjčku, proto chce dumu a náhle někdo uveřejnil jeho memoran-
dum k carovi o úžasném stavu financí, o nichž i Novoje Vremja psalo již
černě. Schodek letošní již nyní obnáší 95 milí. a Kokovcev se přiznal, že jej
nelze krýti. Vší silou vymáhá nedoplatky daní, jichž na př. na statcích bývalého
ministra Durnova je 12.000 r. Publikace memoranda způsobila obrovský poplach;
Jaurés se vyjádřil, že je to nejtěžší rána ruské vládě zadaná, v Londýně pro-
hlásili, že Rusko stihne krach. Vyšlo i na jevo, že od konce srpna 378 milí.
rublů ruského dluhu nemá již zálohy zlata. Kursy renty ruské sklesly hned
o jedno až dvě procenta. Nyní pomáhá jim trochu dohoda rusko-anglická
o perské půjčce. Kokovcev zprvu prohlásil memorandum za falsum, ale
>Tribune« prohlásila, že viděla originál. Myslí si také, že tím Wittovi některý
jeho přítel žene vodu na mlýn. Že je zle, je patrno z toho, že zemstva mos-
kevské, tverské a kazaňské prosila o pomoc a nedostala nic, i musila zavříti

Rozhledy a zprávy.

nemocnice a školy. V jiných zerastvech též. Tím zabita i chystaná půjčka. —
A k lomu zase divná je zpráva, že Durnovo povolán byl do Petrohradu a
že sám Stoly pin chce, aby tento omezený muž přejal ministerium vnitra.
Odcháííí i sympathický min. kultu Kaufman a půjde prý i min. železnic §avfus,
aby ustoupil předchůdci svému Néméšajevu.

Za lakových auspicií došlo koneCně — po tolika překážkách — ke
sjezdu kadetů v Helsingforsu; nechápajíce se trpného odporu, trvají na svém
vyborgskťm manifestu. Program blízký kadetům odhlasoval i mohamedán-
ský v5e ruský sjezd konaný v září. Kresťjanskij sojuz rozhodl se plné
jíti do voleb; do nich půjdou i umírnění, k nimž chce se dáti i áipov, ale
mlé prudce účastní se boje Svaz ruských lidí, konající právě sjezd v Kyjevě.
Tato strana čítá prý v černých sotních 3 milliony lidí, kteří platí člen. přís-
pévkij 50 kop měsíčně. Ohlášeny opět nové sotně, podporované vládou. S touto
stranou mř^Hti se stěží může strana sociál, demokr., čítající dle Vorwártsu na
100.000 Členů. Židovský >bund« má v Rusku 84.000 členů.

^a vysokých školách bude se patrně přednášeti. Studentstvo přistupuje
na požadavek vlády, aby schůzí se neúčastnili nestudenti. — ch.

Zraky a starosti rakouských Malorusů poutá nyní — jak přirozeno —
oaud volehňi reformy, pro ně dost nevýhodné na prospěch polský — a tím
nevýhodnéjší, zvítězí-li polský a německý požadavek dvoutřetinové většiny
ku pfiáti změně poměru mandátů a volebního řádu vůbec. V domácích-ha-
lii5ských poměrech důležitá je změna volebního řádu do sněmu haličského,
kterou potichu strojí Poláci. Proslechlo se, že návrh je již v zemském vý-
boru hotov, že obsahuje jako novotu V. kurii s 20 mandáty a rozmnoženi
počtu mandátů za města, ale Czas zprávu tu rozhodně popřel.

Mění se smýšleni Němců a Židů o Etisinech — najednou ladí vábné
píSfalky- Píše o tom Dilo v č. 198, uvádějíc některé listy německé (Deutsche
Tageszeitung, Ostdeutsche Rundschau), které po informacích »Ukrainische
Revue* přestávají se dívati na Malorusy s hlediska polského a mluví do-
cela »o spojení sRusíny proti společnému nepříteli — Polákům*. Dílo praví,
že í^k lakovým hlasům třeba se chovati velmi kriticky, abychom neupadli
v politický omyl. ani nejdouce za těmi hlasy, ani jich nepomíjejíce.* Zcela pří-
padní^. — Ve vídeňském židovském listě Neue Zeitung jakýsi Natan Birnbaum
dokonce dává židům bukovinským radu, aby šli přátelsky s Malorusy.

V Rusku při nových volbách do dumy budou kandidovati Malorusové
dle svého vlastního programu; poslance maloruské ze strany kadetů a z klubu
truďaĚčichsja, kteří dosud nejsou členy klubu ukrajinského, vyzývá >Rada«,
nástupkvně zastaveného denníku >Hromadáké Dumky*, aby tak učinili.
V ífíadě* vyslovil také jakýsi nejmenovaný Malorus venkovan požadavky
venkovského lidu; kromě půdy třeba jim: maloruských škol, bezplatných
půjčoven knih v jazyce výhradně maloruském, malorus. knihkupectví a malor.
kněží. — Hepresse vládni dolehly velice i na Malorusy. Uvězněni: vydavatel
» Kyjev. 7^ory< A. Jakobovékyj, administrátor Braunman a účetní P. Karpyrtškyj,
spoluprafovníci »Hrom. Dumky* Žuk, Chochlyč, Jefim a Hrehoryj Kvasnyckyj,
korrektorka téhož listu Vynohradova a neznámí dva mladí spolupracovníci.
Redakce listu zapečetěna a list zastaven na celou dobu vál. stavu. Také u skla-
datele iM. Lysenka konána revise. Revise vykonána i u všech předplatitelů
listu, aby byli nalezeni členové Revol. Ukraj. Strany. Ale bez úspěchu. Drob-
ných zatýkání je spousta. Také přední poslanci maloruští Šrag a Zabolot-
skyj jsou ve vyšetřování. V Poltavě měl býti odbor Prosvity, ale gubemátor
ho nqjovolil z obavy, že ohrozí veřejný pokoj. V Kyjevě konfiskováno drama
AI. lirí>pyvnyčkého »Skrutna doba*. — cJlu —

Jihoslované.

V- Slovinců jest volebni reforma stále v popředí veřejného zájmu,
ti^loví^íiřiki Národ* činí mladočechům trpké výčitky za kompromis s Vlachy^
podlť luhož Vlachům koncidovali v Istrii i Gorici o I mandát více. Hází jim

Rozhledy a zprávy. 93

na hlavu, čeho rádi užívají o Polácích, že se totiž při své politice řídí zásadou:
nie honorowo, ale zdrowo. Národní Ústy psaly, že se Slovincům nedéje křivda,
že v Istrii a Gorici dostávají tolik mandátů, kolik jim jich náleží podle počtu
obyvatelstva, také v celku mají přiméřený počet mandátů ke svému počtu,
a stala-li se jim křivda v Korutanech a Štyrsku, dostali v náhradu za to o 2
mandáty více v Krajině. Slov. Národ správné odpovídá, že Vlachové v Istrii
tvoří sotva třetinu obyvatelstva a dostávají tolikéž mandátů, jako ostatní dvě
třetiny a dále, že 2 mandáty, přidané v Krajině kleríkálům, jsou divnou náhradou
za to, že v Korutansku vykopán jest volební reformou Slovincům národní hrob
a ve Štyrsku otevřena jest Němcům cesta k osvojení slovinského kraje. —
Podobně celjská •Domovina* protestovala proti polskému návrhu na revisi
ústavy ve smyslu rozšíření autonomie jednotlivých zemí. Nikoli zemská auto-
nomie, nýbrž autonomie národnostní může býti podkladem zmoder-
nisoTání Rakouska — volá Domovina.

Srby celní válka s Eakotisko- Uherskem nepřivedla k zoufání a po-
slušnosti. Naopak, otevřela jim oči a ukázala jim možnost zcela nové bu-
doucnosti, nezávislé na žárlivém, sousedu. Gesta srbským produktům do Ra-
kouska je sice uzavřena, ale za to došlo k obchodním dohovorům s jinými
státy, hlavně s Anglií, Itálií a s Francií. Bulharsko ovšem jest přirozeným
spojencem Srbska. Srbové vědí, že v první době celní vojnu draze zaplatí,
é
anthoiogii; bylo by to pékné dílo — rovnéž jako sbírka jeho literárních studu,
především jihoslovanskj^ch. Doufejme, Že se obou dočkáme. Z básnických pře-
kladů jeho máme ve formě knižní dosud jen »Horský věnec* (Sbor. světové
poesie), knihu, již sami Srbové nazývají skvělým přebásněním hlavního výtvoru
básníka-knížete. — Přejeme váženému slovanofílu hodně sil kdalšímu dílu na
poli slovanské vzájemnosti^ na němž od poěátku své literární činnosti tak
platně a zdárné pracoval. Č,

Slovanské rovy. Srbská literatura utrpěla těžkou ztrátu úmrtím zna-
menitého povídkáře Stevana Sremce. O významu jeho přineseme příště článek
z péra prof. Milá Pavlovice. — Tragickou smrti skončil 21. července spiso-
vatel polský Jóeefnt Nowitíski (nar. 18<>3 v Hordyjówce na Ukrajině, studoval
y Oděsse a v Paříži a byl pak domácím učitelem na různých místech v král.
Polském). Psal básně (Niewolnik i suítanka, 1890), povídky (Žycie i ma-
rzenie, 1891) a novelety (Swiekra, 1896). Jména však získalo mu drama
>Bia}a Goř^bka«, vyznamenané r. 1899 druhou cenou na konkurse Paderew-
ského (první cenu dostalo Rydlovo > Začarované kolo c). Strašnými událostmi
posledních bouřlivých dob v Polsku upadl v melancholii, z které se zdánlivě
vyléčil — ale pojednou v náhlém návalu duševní choroby skončil trudný
Život kulí z revolveru. — Dne 22. července zemřel ve Vídni posl. Jan
Botter (nar. 1850 v Szczerci u Lvova), příslušník strany demokratické, muž
charakteru neposkvrněného. Členství v Kole polském bylo mu mukou; byl
vřelým přívržencem volební reformy, začež na něj prudce útočil tisk kon-
servativm'. Jméno jeho spojeno jest i s dějinami boje o reformu školní
y Haliči. Přímé zásluhy má o průmyslovou školu v Krakově, jejímž byl
ředitelem. Ctěn byl všemi stranami, o čemž svědčí vřelý nekrolog v sociali-
stickém »Naprzodu«. — Dne 9. září zemřel ve Varšavě právník a historik
Aleksander Remhotvski (nar. 1847 v Klonově v gub. kališské). Vynikající
důležitost mají jeho práce z dějin polského práva. — VRusku zůstavila hlu-
boký dojem smrt Vldáimdra Vasiljeviče Stasova (zemřel 23. října); slav-
ného uměleckého a hudebního kritika i archeologa, starce skoro 88 letébo
(nar. 1824). Ještě nedávno vydal životopis malíře Ge a svazek korrespodence
Antokolského. Stasov bedlivě stopoval všecky zjevy uměleckého života rus-
kého, jeho kritiky udávaly tón jako kdysi literární kritiky Bělinského, on
podobně jako Bělinskij uváděl vystupující umělce do chrámu ruského umění
a vykazoval jim v něm místa. — ý.

Polemika.

Pan Dr. O. Wagner činí mně v 10. čísle VIII. roč. >Slov. Přehl.-c (na
str. 483.^ výtku, že nedovedu »přísně účtovati s předchůdci svými« a že z práce
mi' o Aškercovi není zcela jasno, »co jest v ní cizí a co jest vlastním nálezem<.
Prosím o laskavé jasné vysvětlení, nač se ta výtka vztahuje. Mně nešlo o to,
abych něco nového s>nalezl<, nýbrž o to, abych polské obecenstvo seznámil
s vynikajícím slovinským básníkem. Užívaje k tomu cíli prací svých předchůdců,
udával jsem všude co nejsvědomitěji, pokud a kde jsem z nich čerpal. Ovšem
p. \V. nazývá to jen >maličkostí po stránce methodické«, ale i taková maličkost
může býti nesprávně po ímána na úkor pisatelův. Prosím proto o jasné a pod-
robné udání, kde a v čem jsem pochybil. Tad. Stan. Grahowski.

V Krakově, 12. října 1900.

Článek Stan. Klímy v tomto čísle byl již vysázen, když nás doSla prvá
část rozsáhlého díla Dra. S, Ceamhela >Slovenská rcč<. Věnujeme mu
pozornost příště. ' Hed.

Vydáno 2. listopadu 1906.

Krdaktor « vydavatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. élMÁČEK.

A. I. JAaMlRSKIJ:

Saltykov-Sčedrin.

(Lístek z dějin ruského osvobozenského hnutí.)

Těžký a nevděčný jest úkol ápi^
^.^^*- sovatele, jenž si obral k bojí sp

společenskou apathii a bezd nehosti
tak ostrou a trýznivou zl>ran, jítko
jest satira, jenž so nizljcKll bUlsalt
lásku — vražedným stavem zavrbo-
vání. Vášnivá a palťdvá, hořem a
odporem se chvějící díla bkoVťho
spisovatele neziskují nni tThecni^ho
uznání vrstevníků. Kvítí sláry nu-
zasype jeho životní dráhu, íírutým
a neodvratným osude m jeho tlaie
je stálé chvění v mukách <\ odporu.
On musí být si vť-díiin, že

> pouze hrob jeho spatřice

M. Saltykov-Ščedrin. pOChopí, CO OH Vykonal

a jak plál láskou, nenávidú.-

Ještě něco jiného, hroznějšího visí neustále nad lilavou satirikovou
jako Damoklův meč. Vše míjí beze stopy, dobro i zlo — jodno jen
jest neporušitelno a věčno — krása. Satirik jen v lozrileni u ve
chvatu může obrazně vyjadřovati pobouření bystře pozorující své daše»
Rázem svého nadání předurčen státi na stráži a obrážeti nejmenáf
hnutí společenského života, nemá fysicky času, aby tívýui pracím dal
umělecky hotovou formu Život poroučí mu každé chvíle, aby .^e oí^.val;
oheĎ jeho ducha neplápolá na nejvyšších vrcholech, nýbrž v saínérn
kalu života — tam, kde boj zuří nejprudčeji a nijzoufíiieji, pNnle
všemi bije se on jako prostý vojín. Zapomenutí a nepochopení u jíO-
tomstva — toC nebezpečenství, jemuž uniknouti dántř jen nemno!iýin
satirikům.

Michail Jevgrafovič Saltykov-Sčedrin ínrir. r. 1H20
v Tverské gubernii, zemřel r. 1889 v Petrohradě) náleží k tímto ne-
mnohým. Jeho jméno si zachová silný zvuk nejen v Ha^kíi, nýbrž
i všude, kde jest nenávist k nevědomosti, bezectnosli n detiujcii.

Jako všecka ruská satira, jejímiž zástupci jsou K^mtemir, J*>invl35Íii
Grríbojedov, GogoP, tak i satira Saltykova-Sčedrina nvi o^THuf^m riiz^
bojuje nemilosrdný, před ničím se nezastavující boj >^-^ spoleí^enskijlpni , '
>olvomostmi, které tak pyšným, plným květem vybu]r[y,*ny*fřUjif y^e í^
K>hlcujícího »bývalého« režimu, despotického samoderžuijl. j \ - -í^/ *í '^

Sloranský PřeUed. IX. 1906, č. 3. \ - \> *' ,/ *' *^í t

-I

98 A. I. Jacimirskij :

To, proti éemu po celý život bojoval Saltykov, ještě nepominulo.
Jeho typy nepřešly posud v naprostý majetek literatury, nýbrž vystu-
pují dále v životě bez základních změn své formy. Proto ani sám
Saltykov nenáleží pouze literatuře. Vliv idejí velkých spisovatelů na
společnost nelze udati určitými, závažnými daty — naproti tomu však ^
nikdo rozumný nebude význam spisovatelův pro povznesení společnosti
podceňovati. A úloha Ščedrinova v ruském osvobozenském hnutí byla
ohromná: mohutným talentem ostře osvětloval odporný Augiášův chlév,
v němž nesnesitelným zápachem dusilo se vše živoucí a myslící, kde
byl život lidský nemožný. V intensivních obrazech ukazoval Saltykov
společenský život. » Vizte, v jakém blátě žijete; -vizte, čím dýšete, co
děláte, več doufáte a jakou budoucnost si připravujete I « Tak mluvil
Saltykov — a obrazy, jež ukazoval, byly úžasné svou nemilosrdnou,
žíravou pravdou.

Kdo zachoval si duši, kdo zachoval ši lásku k uhnětenému, bez-
právnému lidu, každý s odporem se odvrátil od tohoto obrazu, věnoval
život boji proti temným silám — a zoře lepší budoucností zasvitla na
nebi. V tom zásluha Saltykova-Ščedrina, jednoho z nejznamenitějších
vůdců ruského osvobozenského hnutí.

U přirovnání k Někrasovu, pěvci bezprávného .osudu národního,
Saltykov věnoval své síly ne zobrazování utištěných, nýbrž utiskovatelů.
Činil to s dokonalostí, která působila vražedně na další rozvoj zla.

Již v prvních jeho pracích lze postřehnouti všecky hlavní pra-
meny jeho tvorby.

Na literární kolbiště vstoupil Saltykov kolem r. 1847, v jednom
z nemnohých momentů dějin ruské společnosti, jež udávaly tón znač-
nému období v budoucnosti. Připomínáme, že právě v té době vliv
Bělinského dospíval vrcholu; kolem něho seskupil se kruh mladých,
později znamenitých talentů — vycházely první básně Někrasova,
první povídky Turgeněva, první povídky Dostojevského a Grigoroviče,
vycházely romány takých spisovatelů, jako Hercen a Gončarov: »Kdo
vinen* a > Všední historie «. Zdálo se, že censura na okamžik roztáhla
své pazoury, tisk těšil se poměrné svobodě a myslící část obecenstva
prožívala stav úzkostného napětí. Později (» Z a rubežem« — Za hra-
nicí) Saltykov takto charakterisoval onu dobu: »Z Francie — ovšena
ne z Francie Ludvíka Filipa a Guizotovy, nýbrž z Francie Saint-Simo-
novy, Cabetovy, Fourierovy, Ludvíka Blanca a zejména George-Sanda —
vlévala se v nás víra v člověčenstvo, odtud svítilo nám přesvědčení,
že zlatý věk není za námi, nýbrž před námi. V Rusku existovali jsme
jen fakticky, čili, jak se tehdy říkalo, »měli jsme obraz života*; ale
duší jsme žili ve Francii. A Guizot, Duchátel a Thiers — všichni byli
jako našimi osobními nepřáteh (zajisté i nebezpečnějšími, než L. V.
Dubbelt), jejichž úspěch nás rozhořčoval a neúspěch naplňoval radostí.
Agitace pro volební reformu, vysokomyslné řeči Guizotovy, únorové baxi-
kety — vše to ještě nyní tak živé vstává v mé paměti, jako by se to
udalo včera.* Takové bylo ovzduší, v němž dvačetidvouletý SčedLrin
napsal druhou svoji povídku >Zaputannoje dělo* (Spletitá pře),
jež vyšlo v III. sešitě »Otěčestvenných Zápisek* za r. 1848 (první

Saltykov-Ščedrin. 99

povídka »Protivoréčija« vyšla v zářijovém sešitě »Otěč. Zap.« 1847
pod pseudonymem M. Něpanov).

Od snění o snesitelném a aspoň trochu lidském životě ve Francii
přenáší se Saltykov ve své povídce v nejchmurnější raskou skutečnost.
Hrdina ^Spletité pře«, Ivan Samojlovič Migulin, náleží k témuž druhu
ubitých lidí jako GogoFův Akakij Akakijevié nebo Dostojevského Makar
Děvuškin. Jako v > Chudých lidech« hrdina se bouří: »Proč se všecko
tak děje, že dobrý člověk jest v bídě, kdežto po jiném štěstí samo se
shání* — tak i Ščedrinovu hrdinovi > chladný podzimní vítr nasvišťoval
myšlenky černé a nedobromyslné, točící se kolem bodu, že prý na
světě, ba i v samém Petrohradě jsou lidé sytí, kteří nyní jezdí v ko-
čárech, kteří sedí klidně v divadlech nebo prostě doma, sami s něžnou
družkou . . .«

>Rusko< — rozumoval Migulin — »jest říše rozsáhlá, bohatá,
ale člověk je hloupý, umírá hlady v bohaté říši.«

Jako otec Cičikovův vedl hrdinu >Mrtvých duší« k smíření
a pokoře, tak i otec Migulinův dával synu poučení v témž duchu:

» Neodmlouvej, nehádej se, smiřuj se — a budeš povznesen velmi,
nebof pokorné telátko ssaje od dvou matek.*

A on přijal tento odkaz; celá postava jeho jest obrazem pokory,
přecházející až v plazi vost. Ale myšlenka nemůže v něm umříti, my-
šlenka jest nepokojná, neuhasitelná — závdavek toho, že člověk ne-
poddá se okolní špatnosti, nestane se ničettiným rabem. > Život, tof
loterie — napadalo mu často — a proto smiř se a trpl« — >Ano —
odpovídá nějaký nedobrý hlas — ale proč jest loterií, proč by neměl
být prostě životem ?«

Tato myšlenka, úporná a neustávající, přivádí jej konečně k du-
ševní hallucinaci. »Zdá se mu, že vidí nesčetné množství sloupů, které
se nahoře víc a více sklánějí a vytvořují takto úplně pravidelnou pyra-
midu. Každý sloup tvoří množství lidí, sedících druh na druhu. U samé
paty neobyčejně objemného sloupu Ivan Samojlovič poznává sama sebe
v tak ubohém a strašném stavu, že nechtěl očím věřiti. Jeho hlava
byla tak znetvořena spočívající na ní tíhou, že neměla ani stínu své
lidské podoby, a část, nazvaná lebkou, obrátila se v úplnou nicotu
a byla nadobro vyškrtnuta ze skutečnosti. V celé podobě tohoto po-
divného, mythického MiguUna obrážela se taková duševní ubohost, ta-
ková mravní nicota, že skutečnému Migulinu bylo z toho úzko a těžko —
a on vší silou chtěl vyrvati svého trpícího blížence zpod drtící jej
tíže. Ale jakási strašná síla přikovávala jej k jednomu místu, a on se
slzami v očích a hlodayým steskem v srdci pohleděl výše. A čím
výše nesl se jeho pohled, tím dokonalejšími zdáli se Ivanu Samojloviči
lidé . . .<

Je to nejlepší a nejnadšenější místo povídky. V něm ukázal
se celý Saltykov, jakým zůstal po všecek život — s bystrou, rozbolest-
něnoa duší, dovedoucí zachytiti i pochopiti hoře a utrpení utištěných,
se svou bolestnou nenávistí a přezíráním utiskovatelů, se svou neutlu-
mitelnou vírou v budoucnost. >A čím výše nesl se jeho pohled, tím
dokonalejšími zdáli se mu lidé . . .« Ale zatím to byla jen víra v bu-

100 A. í. Jacimirskij:

doucnost; ve skutečnosti bylo satiriku jen bojovati s potvornými pří-
zraky nejtěžšího období ruských dějin, kdy starý řád v smrtelných
mukách svíjel se v záchvatu zvířecí zloby a na smrt raněn přec ješté
neehtÉl odejíti dobrovolně, sám nežil, ale měl přec ještě tolik síly, aby
nedal žíti ani novému. ,

V březnu povídka vyšla — a v květnu již za ni byl Saltykov vy-
pov(?zen do Vjatky. >Vše to,« pravil satirik, »nebylo vykonáno tak bystře,
jako ve Francii, ale za to- důkladné a trvanlivé, že jsem se opét vrátil
do Petrohradu až za půlosma roku.« Tak se oživující řád >bál svétla«.
Dojem^ jejž na Saltykova učinil život ve Vjatce, byl hrozný. V>Gubern-
s k ý í-h o č e r k á ch« nacházíme ohlasy této nálady literáta, vrženého rukou
celníkovou ze střediska a ohniska duševního života do odporného bahna
vzdáleného venkova. >Kdy2 jsem jel do Krutogorska* (t. j. do Vjatky),
psal Saltykov, » zdálo se mi, že jsem povinen přinésti aspoň část užitku.
Jejž má každý občan položiti na oltář vlasti. Zdálo se mi, že v náhodé,
která mne uvrhla do této krajiny, skrývá se jakési předurčení . . . Mla-
distvá, marná snění! ... Co jsem provedl, jaké skutky jsem vykonal?
O, venkove, ty kazíš lidi, ty ničíš všelikou samočinnost rozumu, ochla-
zuješ nadšení srdce, hubíš vše, i schopnost touhy . . . Jak možno my-
sleti, když kolem dokola není ničeho, co by vyzývalo k myšlení? Ano,
truchlivé, opravdu truchlivé jest postavení mladého člověka, zaneseného
na venkov ! Nepozorovatelně, ponenáhlu hrouží se v bahno malicherností
a dávaje se unášeti prázdnotou tohoto života, který nemá ni včerejška,
ni zítřka, sám nevědomky stává se jeho tichým obhájcem. A tam při-
krádá se k němu matička lenost a tak silně schvátí nováčka ve své objetí,
že mu nezbude času k probuzení. «

II.
Saltykov byl stvořen k boji, ale přízrak této vše zachvacující ospa-
losti jej strašil — a on bolestně toužil po okamžiku, až mu bude po-
přáno navrátiti se do sféry jeho druhů, kde bude moci dýchati aspoA
trochu svěžejší vzduch. Tento okamžik nastal. V únoru r. 1856 mohl
Saltykov opustiti nenáviděné místo vypovězei^. » Opouštím nadobro
Krutogorsk,« píše v Gubemských očerkách, > přede mnou otvírají se
dvéře nového života, onoho plného života, o němž jsem snil, k němuž
jsem směřoval všemi silami své duše. A zatím v mém nitru děje se
cosi podivného. Cítím, že jakési nevysvětlitelné, tajné hoře ssaje mé
srdce. Jsem roztrpčen, utlačen, zničen . . . Zdá se mi, že mi ukřivdili ;
že náiile zahynulo vše, co jsem miloval, čím jsem byl šCásten ; že jsem
znenadání osamocen, odtržen od všeho živoucího . . . Což jsem v Kruto-
řforsku zůstavil část sama sebe? Ano, nemohl jsem přece žíti marné
tolik let, nemohl jsem nezůstaviti po sobě sledu! Ani nepatrná bylinka
neroste nadarmo — i ta svým životem, byC nepozorovaně, ale neustále
1>ris(^>bí na okolní přírodu . . . zdali já jsem nižší a nicotnějSí, než tata
liylinka? Anebo snad je mi žel marně prožitých nejlepších let mého ži-
vola ? Snad rez návyku do té míry pronikl mé srdce, že se bojím čekající
mne změny života? A co mne vlastně očekává? Nové zápasy, nové ne-
pokoje, nová pachtěni ... A já už jsem tak znaven, tak utýrán životem,

Saltykov-Ščedrin. 101

jako poštovský kůň každohodinnou jízdou po kamenité cesté. A ne že
bych opravdu mnoho žil, mnoho zakusil, mnoho vytrpél. Nikoli ; cítím,
že v tom smérn jsem ješté svéží a neporušen jako panna — a přec
při tom seznávám, že duše moje skutečné otupěla a v srdci že panuje
hříšná ochablost. Což pak zahynij, ani neživ — ptám se a náhle cítím
neklidný příval krve v žilách. Chce se mi béžeti, béžeti, křičeti, křičeti . . .«

Kdož z lidí neuspaného svédomí a cithvé duše nezakusil podobných
stavĎ? Kdož necítil úpadku sil, takového úpadku, že se mu zdálo, že
nemůže býti nic strašnějšího, ani vyhasnutí slunce, ani rozpadnutí
vesmíru ? ToC přílišná vnímavost neobyčejné jemné cítících povah, v nichž
spočívá záruka nádherného a blahodárného rozkvetu nadání ve službé
ponížených proti přesycené vysokomyslnosti utlačovat elů. Mohl-liž nepře-
žiti tento stav Saltykov, jejž obklopovala tak nemilosrdné chmurná sku-
tečnost?

V letech 1856 — 57 v »Ruském Věstníku* vytištěny jeho »Gubern-
ské črty« (>Gubernskije očerki«). Jméno Ščedrinovo pojednou
stalo se známým čtoucímu Rusku. Skvělý talent satirikův ucítil pod
sebou pevnou půdu a počal se chystati k rozhodnému boji s temnými
silami, které začaly se nepokryté hlásiti za jasného dne, příliš cy-
nicky a příliš kvapně se honosíce svou mocí a beztrestností. »Gubera-
skije očerki« vyvolaly v ruské literatuře množství napodobitelů. > Usvěd-
čující literatura^ má v nich bezprostřední počátek. Nyní mají ty črty
cenu bohatého materiálu k poznání psychologie předreformního světa
činovnického. Zde Saltykov směle vystoupil jako pokračovatel dřívějších
ruských satiriků. Ne nadarmo »Gubemskije očerki« končí fantastickým
pohřbem » minulých dob«. Ulekaní a ustrašení hrdinové touží po něčem.
Sám autor se smutným nepokojem pohlíží za starými dobami, odcháze-
jícími se zrušením nevolnictví. Později, r. 1887, Saltykov vysvětlil pří-
činu toho: » Ačkoli stará zloba dne zmizela, přesvědčují nás některó
příznaky, že umírajíc otvávila svým jedem novou zlobu dne a že, ne-
hledě na změněné formy společenských poměrů, existence jich jest ne-
přetržitá. Ovšem, svědkové a pamětníci starého řádu mohou do jisté
míry již v pouhé změně formy spatřovati společenský pokrok, ale mladá
pokolení vidouce, že skutečné životní základy stojí jako dříve beze změny,
nesnadno spřátelují se s pouhou změnou formy a projevují netrpéh-
vost, která nabývá tím bolestnějšího rázu, že jest do značné míry uvě-
domělá. «

Výtvory Saltykova-Ščedrina z let šedesátých, obsažené v sbírkách
»Něvinnyje razskazy«, >Satira v prozě«, >Pompadury
i pompaduršic, >Priznaki vremeni«, >Pis'ma iz provin-
ci] i« a j., spojují v sobě s uznáním, že učiněn krok vpřed, také zá-
rmutek při poznání, jak mnoho po nevolnictví zůstalo surovosti, zmatku
a nesmyslnosti. A nálada satirikova se čím dál více zachmuřovala.
Přesvědčovalf se vlastníma očima, že » město HIupov«, které v jeho
satiře zaujalo místo Krutogorska-Vjatky, ještě dlouho bude zkvétati,
a že Hlupované se ještě velmi rozmnoží.

Talent Saltykovův v těchto pracích nedospěl ještě vrcholu; mů-
žeme je ještě nazvati společenskými feuilletony, ovšem nikým dosud

102 A. I. Jačimirskij:

nepředsliženými, ale buď jak buď feuilletony. A ačkoli Saltykov vůbec
ve většině svých prací není humoristou — zde v bezstarostném žertu
a posmívání jasně slyšíme hluboce trpící cit lásky k ubohému Hlu-
povu, který si neví rady se svými bědami. Zde jasně vidíme hořké
slzy opravdového vlastence, jehož cit pohazují blátem. »Hlupove, milý
Hlupove, proč puká srdce, proč bolí duše při pouhém připomenutí
tvého jména ? Což jest neviditelné, ale silné pojítko, přikovávající můj
osud k tvému, či snad jsi přimísil do mého nápoje bylinu, která mne
navždy přičarovala k tobě? Zdá se — a nejsi úhledný ani tuze roz-
umný; není v tobě ani velkolepé přírody, ani volného vzduchu, jen
nicota a ubohost, divokost a násilí . . . jen plivnout a odejít. Ale ne,
všecka srdce k tobě tíhnou, všecka ústa pějí tvou chválu! Cosi podiv-
ného se tu děje: přijde-li k tobě člověk blíže, okusí-li tvého hroznu, je
mu nanic; cítí, jak patrně se stává hlupákem. Uteče-li od tebe —
pláče; cítí, že náhle stává se takřka ne samým sebou. Proč tíhnou,
k tobě srdce, proč se ústa sama sebou tak utvářejí, že pějí tvou
chválu? To tím, milý Hlupov^, že my všichni jsme tělo z tvého těla.
kosti z tvých kostí. Všecky nás jsi odkojil, všecky nás jsi vychoval,
všecky jsi napojil z hojných vod řeky Velké Hlupovice — jak tedy
tě nemilovat? . . .«

ni.

Od r. 1868 Saltykov nadobro se přimknul k »Otěčestvennýra za
piskám<, které přešly do rukou Někrasova a Jelišějeva, a opustil
službu (byl gubernským úředníkem). Od té doby počíná nejskvělejší
.doba činnosti Ščedrinovy. V pracích tohoto období Saltykov po prvé
vystupuje se svou zvláštní manýrou Ezopského otročího jazyka, aby se
vyhnul vražedným klům nevědomé censury. Po »Historii jednoho roku*
(Istorija odnogo goroda) — jediném svého druhu díle ruské
literatury — následovaly v tomto období jeho života rovněž skvělé
jeho věci, jako »Gospoda Taškentcy«, >Dněvnik provinci-
ala v Petěrburgě«, »Blagonaměrennyj a rěči«, »Gospoda
Golovlevy«, >V sredě uměrennosti i akkuratnosti*, »3o-
vremennaja idillij a«, >Uběžišče Monrepo«,»Za rubežom«,
>Pis'ma k tětěňkě«, »Pošecho nskij e razskazy.*

Chmurná to byla doba, v níž Saltykov psal tyto práce. Působení
proti reformám, neustále již od padesátých let překážející každému
prospěšnému počínání, rychle nabývalo vrchu. R. 1868 reakce nadobro
pozdvihla hlavu a vše, co bylo osvícenější, bylo nuceno ukrýti se
v podzemí anebo shníti v tundrách Ledového moře. V Čele vlády stáli
tupí nezpůsobilci, zrození v mravní nicotě, odkojení služebníčkováním
a otrockým duchem, opravdoví duševní rabi bez nejmenšího záblesku
svobodné a hrdé lidské myšlenky. Toť byla smutná, hanebná pro
současníky doba, kdy — podle slov básníkových — > předčasná opa-
tření ( — předčasná ovšem se stanoviska dvorních otroků — ) pozbývala
příslušných rozměrů a s třeskem se kácela <.

Uskutečnění reform svěřeno bylo bídným reakcionářům, hrozným
neobmezenou mocí, která jim byla dána. Zemstva dostala první hlasitý
políček uzavřením zemských institucí petrohradské gubernie (1867 —

Saltykov-Ščedrin. 108

1868). Zákony o tisku staly se prázdným zvukem, ba výsměchem.
Doplňující ustanovení z let 1872 — 7^ formálně vyhlásila vítězství ne-
zákonnosti a zvůle a všemocnost svévolného policejního vyzvědače.
Samoděržaví bylo proměněno na drobné olověné peníze — a svévolný
žandarm mohl se prohlásiti saraovládcem nad bezzáštitnými občany
>Hlupova«. Nové soudy, nemohouce vejíti v život, projevily zarážející
ochotu k soužití s policií. Ze selských zřízení na útěchu vrstevníků
a ku vzdělání potomstva zůstaveno pouhé jméno — a selská otázka
sama prohlášena za deíinitivně a nezměnitelně rozřešenou a teď již
neexistující. Jedinou jen pomoc vláda nenařídila rolníkům odpírati:
milostivě jim ponechala snadnou možnost (za přispění pečlivého a bdě-
lého politického představenstva) stěhovati se beze strasti a bezbolestně
na lepší svět, jestliže se vezdejší nějakému paličáku nelíbil. Reforma
berní podle všeobey zevnější: že Lužičtí Srbové neměli
dosud dramatické poesie. Drama »Na Hrodžišču« mělo býti prvou částí
trilogie »Milecy«, poetického pomníku ztráty polabskosrbské samostat-
nosti — ale Bart později upustil od svého úmyslu, ba zanechal činnosti
dramatické nadobro, tak že zůstalo pouze při dramatě »Na Hrodžišču.«^2)

*) Ze spisů Sřiltykova-Sčedrina vyšly dosud v českém překladu v Rusko
knihovné(nakl. J. Otto)»Páni Golovlevi* (sv. XV.) a »Bajky« (sv. XLlf.).

^^) Pokazka z noweje prěnjotneje činohry: »Ňa Hrodžišku*
w pječich jednanjach- wot A. S. (1. jednanjo III. wustup). L. S. IH. 53.

^^) Na Ilrodžišču. Činohra w pječich jednanjach. Spisaí Jakub
Bart. Budyšin. Z naWadom Smolerjec knihicišéernje. J880.

'2^ Psal také tříaktovou veselohru »Slubowanje ze zadžéwkami'*,
ale zůstalo při skrovné ukázce v Lípě Srbské 1881, str. IB. V té době vydal
také překlady a zpracování: Incognito (z nPm.), Starý Serb (veselohra
o 4 jedn., podle české hry A. Sokola »Starv vlastenec*). Telegram (prek 1
z Gust. Pflegra-Moravskéhí)). »Serbske dziwádíot č. III.— V., Budyšin 1881.

108 Adolf Černý:

IVjífeba sjednocení rozdrobenýcli kmenů slovanských proti silnému
západu írnu nepříteli, tof hlavní idea di^amatu. Představiteh jejími jsou
přede vři m Miliduch a syn jeho Wjelesíavv, k nimž druží se i vétSina
srbských vladykfi (>rytířů«, jak se v dramaté anachronisticky praví).
Wjelesíaw k tomu ještč jest přesvědčen, že by méli Srbové dobrovolné
přijmouti křesťanství, aby západní uchvatitel nemohl se proti nim obrňo-
vati ideou rozšiřování víry Kristovy. Je sám tajným křesťanem, z čehož
vyplyne konflikt s otcem a ostatními přívrženci staré víry. Myšlenka jeho
na konec vítézí — ale jest patrno, že to jest pouze vítézství okamžité.
že vlaí^tní zápas o sjednocení všech srbských kmenů křesťanu Wjelesřa-
wovi teprve nastává, že myšlenka jeho stane se novou příčinou vnitřních
nesv/tiú. To a rozhodný boj s Franky, který skončí záhubou srbské sa-
mosíahiosti, tvoří perspektivu dalších, nenapsaných částí trilogie.

X[i Hrodžiščo, hrad Miliduchův na místé nynéjšího Budyšína, sjeli
se >rbslí a polabští vladykové k slavnosti zasnoubení Wjelesřawa s Ladou,
dt érou zilabského knížete Brónmila. Záhy se objevuje, že Brónmil a po-
labský vladyka Tungío jsou odpůrci Miliduchových a Wjlesíawových snah
po ííjednocení Polabských Srbů — žárlivé hájíce samostatnost jednotlivých
kmpiiQ. Miliduch hlásá nutnost svornosti:

Nás jen neustále délí svár,
nikdy ještě neveď jeden duch
k boji naše rody spojené,
nikdy národové polabští
• proti Frankům nepostaví snad

svornosti štít nezničitelný —
jak by na nás těžce spočívalo.
Černoboha hrozné prokletí.

Ale Brónmil má odpovéď: » Rodové si svobodu svou háji. jako
hylo tomu od véků.« A pozdéji přímo vrhá Miliduchovi výčitku : »Chceš
vstfti Srbům svobodu, zotročiti vlastní národ. « Také proti Wjelestawovi
vzníkri v ném podezření, když slyší jeho slova: >Rozumný muž učí se
od souseda, brání se mu vlastní jeho zbraní. Naše budoucnost je nejistá,
dokud víichni polabští kmenové nebudou míti jednoho krále a jednoho
bolta.* Podezření jeho sesílí ješté přřchod némeckého rytíře Brunmuota,
kíery nafiízí MiHduchovi spojenství Bavorů proti Frankům a jejž Wjele-
sfuw iBiti jako svého přítele. Když vladykové zvolí si Wjelesřawa za spo-
lerného vůdce proti Frankům, přichází včštkyné oznamujíc, že

jeden na Hradišti hoduje,
který zavrh* bohy otcQ svých,
cizím obětuje potají.

< íiijevHje se, že to jest Wjelesřaw, který také otevřené se přizná ku kře-
ríťan.síví a nedá se od svého přesvědčení odvrátiti přemlouváním ani
liioíííríin soudem. Brónmil s dcerou opouští hrad, Wjelesřaw vydán jest
soudu knéží, kteří žádají jeho smrti. Ale na modlitbu Wjelesřawovu blesk
zabije veleknéze Mérnuše a skácí modlu. Vétšina vladyků přidává se na
I o k Wjeleíííawovi a znova jej provolává za svého vůdce.

*Na Hrod7:išču« je spíše náčrtkem dramatu než hotovým, umélecky
provede nym dramatem. Včcnč vadí nékteré nehistoričnosli, na př. turnaj
(jíedíiuíi n Srbů Polabských na počátku M stol. (celé 2. jedn.j, i umč-

J. Čílinski a nmá iloba hornoiiiiické poeiie*

ím

lenkému f»roveílenf he riniti innohé vjtky, DiainuNcky nejii(^innt^jíf jesi
liki 4, a zukončení rfeíílio; k dramalickémii v>*Yrcho!enl b. jednání užil
U^Qtk proiítfyilku v ilnimřil6 hisřoríťkém naprosto nepflpijstBého, roísfežiT
d^j aíisažentm niidpfirozené moci. Psycliologirky jest siliola nemožný
Tímglo, který. pfemoZen ve 2. jedu. Wjeles^kwem jiri lurnaji, stává se
náhle ve :i jedii. jeho natlíeným prívríeoíem : i. port není ohiut doí?ta-
teilD^ vvfiVíMleíi, Aid. Přes to véak je ijmrnu Harlovo práce pozoru [i od rui,
vysoko yynikíijkf z telidejší protlu kře zej menu ídeuvL' a u^lechliloo rorTiion,
jakof i nékter>nii péknými jecinotlivostmi (monolog WjtílejííavvĎv ve 4*

Iflkub LWt-iJliwskL íťínioljiina od Lud. Kuby.?

jedn. a j/i, SvMiM o vážnosli a opravdovosti snah mladrho há^níka, který,
Hleilaie se^ nelekid še ani íak oiivá?.ný('li rest. jako hylti draniu z mlhavé
doby srbského dávriovékiL Sám se jraírm"^ přesv*^dí'íl, ze ježte není na
syé ceíitOt nebof upiislil od dakoní"ení Irilo^ie ^Milecy* a od íinnosli
drsniaiic k é mhm . ' ^ )

Zároveů véak jiZ uvefejriovid v Lípt^ Srb!?ké a později v Ložiei
drobnéjííí lyrieké vi?ci. jimÍ2 se ťím rlál vice pfibli?,oyal svómu prarť^mu
určeni - ai r. IHhA vydal knihn, v níž se objevil jako hotový* celý
a sférázný ifmelee, Byla lo ^Knilia sonet íuw*, vytianá pod p^eudo-
njri^ein Jakub Cišinski a s heslem Farta lotpinnfur! Jako by byl cht^l

*^ Drama >Na Hrodžiléu* bylo poprvé provrdeno v BudyÉínř na >LřÍ-
lercii* dne SO- dtib. tSíí^ na oslavu óOletého jubilea Matice Srbské. Prove-
deni ukázalo íivoinust jeho tia lidové scéné luíické.

110 Adolf Cemý:

nové zvoleným básnickým jménem naznačiti, že nastupuje novou, defi-
nitivní dráhu básnickou.'*) »Kniha sonettow* vskutku jest mezníkem
v celé jeho básnické tvorbé. Před ní byl v lužickosrbské literatuře mla-
distvý básník Jakub Bart, který se hledal, zkoušeje své síly v různých
smérech — od » Knihy sonettow* jest v hornolužické poesii Jakub
tíišinski, umélec hotový, určité vyhraněný, védomý svých cílů a kráče-
jící za nimi už jisté, bez tápání. Desítileté období přípravy bylo ukon-
čeno, i nastala doba uvédomélé, zralé tvorby svérázné básnické indivi-
duality. V odpovéď svým postranním i zjevným odpůrcům mohl sméle
na knihu napsati hrdé heslo : Facta loquuntur — neboř kniha jeho byla
opraydojvým literárním, skutkem, jakého před tím literární historie lužicko-
srbská nemohla zaznamenati. Odpovédí na výtku nesrbskosti, která byla
básníku činéna, byla v knize řada sonetů ušlechtile vlasteneckých —
a celá kniha byla pádnou odpovédí obhajovatelům dosavadní nedokonalé
básnické formy.**)

Vybroušená básnická forma »Knihy sonetů « především obracela
k sobe pozornost. Cišinski podrobil zde básnickou řeč lužickosrbskou
v 50 sonetech téžké zkoušce s výsledkem skvélým. Ukázal její ohebnost.

") Kniha sonettow. Spisař Jakub Cišinski. Motto: Facta lo-
quuntur. Bud yšin. Z nak^adom 8pisačela« 188 ^ — Pseudonymem ČiSinski po-
depsal poprvé sonet »Omnia vana« v 1. čísle »Lužice« z r. 1884. >Kniha
sonetlowc vyšla na to koncem března.

^^) Z nich zjevně proti Bártovi vystoupil Pful v podrážděné odpovědi
na Bartáv článeček Sío wčko k zbudženju« (fcužica 1883, 37). Článeček ten,
v němž Bart poukázal na nedostatečné tvoření mužských rýmů v srbštině,
měl býti počátkem řady příspěvků k srbské poetice. Bart uznává v něm, že
sám psal dříve formálně nedokonale, dokud se nerozhlédl v slovanské poesii.
Nemohl psáti jinak, poněvadž lužické jeho vzory užívaly přílišné volnosti
na úkor formální dokonalosti; správný mužský rým byl skoro vzácností, co
platilo dosud za mužské rýmy, byly většinou pouhé assonance po vzoru poesie
prostonárodní. Pful na to v článku »Sřowo wo serbskich rymach« (16., 41)
vedle dobrých věcí bájil starý šlendrián a Bárta ironicky nazval > vysoce
učeným a o naši literaturu velezasloužilýra mužem. c Bart starému pánu
přímo neodpověděl — ale za rok vydal »Knihu sonetůc, která svou formální
dokonalostí byla jistě nejlepší odpovědí. — Ovšem Bart měl u Pfula staxši
vroubek. Ve 11. roč. Lípy Srb. uveřejnil bez podpisu >HÍ08y ze Serbow do
Serbow« (80, 82). Článek vytýkal nesrbskost, totiž nesrbského ducha nové
spisovné řeči, v níž sice filologové až přehorlivě vymycují cizí slova, ale ne-
přihlížejí k jádru jazyka, k jeho skladbě. Článek byl psán opravdu skvěle,
prudce sice, ale věcně a bystře. Podnes má z největší části platnost úplnou.
Nikdo v něm nebyl jmenován, ale každému musilo být jasno, že jest namířen
především proti Pfulovi (který již tehdy se stával filologickým podivínem
na úkor svých starších, dojista velikých zásluh) — a pak hlavně proti jazyku
spisfl evangelických, v niž se udrželo do nejnovější doby nejvíc nesrbskoslí
v duchu i formě. Článek působil jako bomba. Všichni starší spisovatelé —
až na Smolefa — se na Bárta pohoršili. Byla svolána schůze, na níž usne-
seno, aby Pful ve jménu všech vydal proti Bártovi brožuru. Pful ji také sku-
tečně psal — název měla míti »Hlós přečiwo híosam« — a první arcK se
již sázel. Ale Smoleřovi se podařilo starší pány přesvědčiti, že by vydání
brožurky způsobilo prudký literární boj — a tak tisk brožurky zastaven.
Smoleř Bártovi o všem pověděl; Bart se rozhodl mlčeti, dále v tichu stu-
dovati srbskou řeč a básnickou techniku, aby mohl později skutkem ukázati.
že jeho názory byly správný. A tak zrál v něm Cišinski i »Kniha sonettow«
s heslem Facta loquuntur.

J. ČiŠinski a nová doba hornolužické poesie. 111

libozYučnosl a bohatost, sám pak objevil se mistrem sonetu a vládcem
srbského rýmu, jakého dosud v lužickosrbské poesii nebylo. Také dikce
ieho, obraty a obrazy velmi se liší od všeho, co bylo dosud lužickým
veršem napsáno. Vše to činí jej tvůrcem novodobé básnické řeči a formy
lužickosrbské, v čemž blíží se význam jeho v literatuře lužickosrbské vý-
znamu Jaroslava Vrchlického v literatuře české.

Dalším všeobecným příznakem knihy, který zůstal charakteristickým
znakem poesie Cišinského vůbec, jest záliba v reflexi a snaha po ná-
ladovosti. V tom mél jediného předchůdce, Michařa Bjedricha-Wjeleméra,
jehož talenfli ovšem nebylo popřáno plné se rozvinouti. A tím Gišinski
podstatně se liší od Zejleřa, jak to dobře vyjádřil Muka: »Zejleř je dítě
přírody — Čišinski dítě kultury; Zejleř prostá, naivní duše — Gišinski
^eílektivní.«^^'

V obsahu zaznívají dvě struny: vlastenecká — domácí srbská nebo
srbskoslovanská — a intimní. Znéní první struny silně převládá, sly-
šimef ji plně z oddílů »Na serbskej zemi<, >Dopomnjenja na Mišno«,
dílem i z oddílů >Dapomnjenja na Prahu* a »Z pučowanjow«.

Silným, kovovým úderem upozorí^uje Slovany v úvodní znělce
»Slowjanara€ na zápas nepatrného člunu srbského v širém, rozzuřeném
moři — a rovněž silným hlasem vybízí své Srby v sonetu >Serbam«
k svorné práci a obraně. Slyšíme zde již sloku hrdou a přísnou, jež
se později rozezvučela v základní tón jeho poesie:

Za cuzym duchem, cuzym viraSnjom nježadajde;
rěč wótcow serbskich a jich swěru kruče hajée
a kóždy hruzlik serbskej' zemje wobarajče!^^)

Jinak ve vlasteneckých znělkách této knihy ještě vládne elegie,
tichý smutek, zahleděný do minulosti. Na »Hrodžiáku«^®) vidí básník
stíny Milčanů a teskní, že nyní tafti, kde stával hrad srbských knížat,
jest jen hřbitov; na Lubině zjevují se mu dávní hrdinové srbští, roz-
hlížejí se po kraji, ale potom se slovy: >Ještě není čas« vracejí se
dovnitř hory k dalšímu spánku; pod Lubinem básník vzpomíná vra-
žedných bojů, v nichž Srbové marně krváceli za svobodu; na hoře
Prašici sní o dobách, kdy zde pohanští kněží obětovali bohům a věštci
hádali příští srbský osud — nám, pozdním potomkům jasný: vždyť
kráčíme všude po hrobech; nad Labem u Míšně slyší v duchu píseň
srbské dívky, písně starosrbských oráčů — a zatím > všude zvuk
a duch teď cizí, cizí* ... A tak volá z minulosti i smrt Miliduchovu,
Gerovu zradu a jiné smutné obrazy. , Co podává z přítomnosti, jsou
více náladové obrázky, idylky a povzdechy, než písně povzbuzení

16) fcužica 1900, .89.

^") Netužte po cizím duchu a obyčeji; pevně zachovávejte řeč srbských
otcův a jejich věrnost a braňte každou hrudu srbské země!

^ Návrší na levém, skalnatém břehu Sprévy, na němž kdysi nejspíše
stával dřevěný hrad Budyšanfi (Butones) a později tvrz srbská, snad sídlo
Miliduchovo. Po zničení srbské samostatnosti založili Němci na protějším
břehu hrad Ortenburg; město u něho vzniklé podrželo starodávný název
Budyšin. Na HrodžiSku jest nyní evangelický hřbitov, na němž odpočívá
J. E. Smoleř.

112 Stanislav Klíma:

a nadšení. Srby posílá nejvýš pro posilu a útěchu víry do Róžanta^*),
do Baéoně^®) nebo ke kříži přede vsí. Jedině bujará píseň srbských
studentů »pod hrodžiščom niže KIóštra« (pod hradištěm u Klóštra) jest
zde ohlasem současného národního života.

Podobným tichým, melancholickým souzvukem vyznívají i sonety
intimných nálad v poetickém oddílu >W éichej samoée«. Básníka vábí
večer, noc, tajemný šepot rákosí na jezeře v šeření měsíce, zpěv sla-
víka za měsíční noci, šumění staré lípy, obrysy dalekých hor. Touží
po vzdálených přátelích, zamýšlí se nad podobiznou kohosi milého^
jejž smrt odvolala, snuje reflexe na thema » omni a vana«, dochází jimi
k pochybovačnému verši: »Zda nad oblaky smrti moc se nezastaví ?«
— ale konec konců v pokJ)ře spíná ruce k modlitbě.

Tak kromě sonetů »S}owjanam« a >Serbam« celá kniha opředena
jest jakousi měkkou pavučinkou, vše v ní jest přitlumeno, i tóny,
i barvy — tak že k ní věru výborně přiléhá pseudonym Cišinski.

Knihu uzavírá několik překladů z Petrarky, Shakespearea, Mickie-
wicze, Kollára a Vrchlického. Mnoho mluví tato jména pro pochopení
rozšířeného obzoru poesie Cišinského a vybroušenosti jeho formy, ze-
jména jeho sonetu. (Pokračování.)

STANISLAV KLÍMA:

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska.

(Dokončení.)

Abychom s jazykového stanoviska mohli (pokud ovšem ukázky nářečí
máme) stanoviti hranici ruskoslovenskou, jest se nám držeti hlavních
znaků, které pro rozdíl rusínských a východoslovenských nářečí stanovil
Dr. Fr. Past mek v Archivu fiir slav. Philol. XVI. 561. Rusínská
nářečí mají: plné hlásky (horod), vsunuté 1 (robljat), č a ž místo tj a
dj (noč, vižut), koncové 1 = u (byu, hnu = byl), slabiky te, de jsou
tvrdé, kdežto slovenská nářečí mají koncové 1 a te, de = ce, dze, A. V.
Sembera (GCM. 1876, 669) má za charakteristické známky maloruštiny :
infinitiv s tvrdým y koncovým (smotrity = spatřiti), i za o (pip = pop),
vkládavé o (korovička), vkládavé e (bereza), t ve 3. osobě jedn. i nmož.
čísla (robyt, robjaO-

Povídka dra Bazovského z Brežnice v sev. Zemplínu začíná
takto: »BoJ jeden cigán, kotrej vidjil, že u popovim komíny solonyna
visit. « Bol = slovenské, kotrej, koininy, solonyna, visit jsou tvary rusínské.
Bre2nica, ač jest většinou katolická, tedy původně slovenská, má, jak
patmo, nářečí poruštěné, protože leží na samé hranici ruskoslovenské.

^^) Poutnička místo mariánské, jež básník srovnává s polskou Čensto-
chovou; připomíná také českou »sIavnou Bílou Horu«, což nám však zní
jako krvavá ironie.

^) Malá vesnička na rozhraní ůzemi kotolického a evangelického; v po-
lovici let osmdesátých dostavěn zde krásný gothický kostel, chlouba kato-
lické Lužice.

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 113

Riisínské náteH v U b 1 e (podle Brocha) na sev.-vých. Zemplína
poznáme z této ukázky (přepisujeme obyčejnými písmeny): »Isus Ghristós,
Satýj Petro i žyl. Iza dauných časúu, koli iší Jísus Ghristós i sátým
Petróm chodíu po zémli, žyu u iednum selí iedén žyt, u kolrobo nebyla
lem iédna koróua, kotrú uún prodáu, že by máu šúho platýty na školu,

kotrá sa budovala Idúf, idúť, viďaef, že na hrátsi ležyf iedná rýl'

Žyde, hvárif Ghristós, pudoimí rýl, přidá sa A J|a š o mi rýl?. Ja kopáty
ne lúblu i neznáuu, ber sobi, kef chóčeš «ám!«

Poslovenšténé nářečí mají proti lomu pravoslavné obce na jihu Zem-
plína, a to Falkušovce (Broch): »Něbojažlivi Jánko. Bul dze í^ebul
jeden Olovek. Mal von troch sínov. Jeden, kótri najmlátši bul, fší lem
u klíce šédzel a s popelom fše bavil. I vše hutórel, že von nézna, c o
to strach. « Nedaleká Dúbravka (Broch): »Búla dze nčbúla jedna
žena, a lóla žena mála muža a tot muž bars pódii bul gu svojéi
žeňé atd.«

Více ovšem šaryštiny mají blízké katolické M a r k o v c e, oilkud
Houdek zapsal 4 písné. Jedna z nich počíná: »Ej Bože muj, co tej
Americe, že tam do nčj teli národ idze? I ja mladý i ja půjdu išče,
poprobuju v Americe štésce.«

Slovenské nářečí zemplínské cliarakterisujeme ukázkou z evangelické
(aug. vyzn.) obce C a k 1 o v a nedaleko hranic šaryšských. Je to dopis,
kterým zvou církevníci svého faráře na »hojscinu« (pouf; katolíci slo-
venští říkají »odpust«). »Mili a vdččni Dvoji Gtihodni Pan Farar solanski !
Včera me mali ir». stoho augusta. Obnovime ho na dnesejší den. Dal
mi jim (mi = jsem) včera odkázat co bi dneska přišli do mnč do Řitki
Mihala na obět. Pěkné ja jich požadujem aj Hachi Andraš bars bi rat
kebi ho přišli opatric. To mi jich bars budeme čekac obi dvomi zduver-
noho serca. A povolaju zo sobu svoju milu pafiu, pana rechtora aj jich
latuša aj pani reclitorku kel hodrí prísc. I po druhí raz jich pítáme.
Lem naj prídu aj pana rechtora naj nezochabja aj starobo pana naj
nezochabja. Uctivé jich povoláváme zostanu zdravé a naj tak zrobja jak
ja jim písem. Voz po nich posilám aj nazad jich dovezeme. Ostáváme
jich věrni cirkevnici a dobré pracele Ritko Mihaly, kurátor iš Phichi
Andráš. Do videňa. Dano Caklove H/16 Rok 1ÍÍ05. Ritko Mihaly.

A naj se mi ne čuduju keř bi piano bolo napisano, bo mi hlava
křivá bula ot včera, ale už prosto stojí. Do malej školi ja (chodil, pláni
ja pisar. Budu zdrávi. Panu Bohu ja jich poručam. Sem naj pridu na
každí sposob. Ritko Mihaly. «

Z Ungu máme 3 ukázky, a to slovenské sotácké nářečí z K o-
rumly (sev. Ungváru) od Brocha; '>Bóu jeden cígan. Vón mau dva
áúmiii sviĎé i vón pohnau tatí dva sviňé na júrmarok atd.«

Z pravoslavné obce Úbrežu u Sobrance zachytil Houdek ukázku,
která dokazuje, že nářečí téchto pravoslavných obcí u Sobrance má vedle
slovenských tvarů i dosti ruských.

Slyšme jeho ukázku: »Hamadej.(UDobšinskéhopovčsf Mataj.)Hamadej
b u u velki hrišnik, co dzevedzešac i dzevec ludzi zabiu. Uš ho mali
čorci vžiac za živa do pekla nu joho poscel. Ale jeden chudobni viučiu
se za popa a išou do pekla, bo joho ocec predau ho čarlovi, bo hun

Slovanský Přehled IX. 190Ó, č. 3. ^

114 Stanislav Klíma:

chudobní. Ta vun jak uš buu pop, da še išou odmeňic do pekla. Ako
idze, ividzi ho Hamadej, tol hrišnik . . .«

Jiná ukázka: »Kuniove (Kmotrové). Dvomi buli kumove. Zobrali še
do Ameriki, bo vše hutoreli, že tam bars dobře a lak kázali, že to še
švet kruci . . .«

Nic by neznamenalo, že tito kmotři prohlašují: >Mi me obidva
Rusrtaci«, ale když dále jeden z nich praví, Že na snéhu »mechko .sedily*,
véřili bychom mu málem, že je Rusín, kdyby před lim neužíval také
infinitivů Sáryšských »vžiac<, » odmeňic* a j.

Ale mnohem více šáryštiny najdeme v nářečí kalvínské obce Ta-
šoly, podle ukázky rovnéž Houdkem zaznamenané: »U jedněm ualalé
býval jeden chudobný člověk. Tol člověk ňimal co jejsc is svojima
dzecmi. I jeden raz uon áe dohuarau is švojou ženou že uon muši pojso
dagdze dasco hlédac, že by uon přines dzecom jejsc . . .«

Již z téchlo několika málo ukázek jest palmo, že mluva pravo-
slavných RusĎáků jest silné poslovenšténá a že je tudíž nelze čítali
k Rusínftm, nýbrž- ke Slovákům, zvlášté když oni sami za »Sloviaky« se
prohlašují. Čisté nářečí rusínské zachovalo se jen tam, kde Rusíni bydlí
ve spojitých sídlech, což přiznává i Mišík, který jinak všecky pravoslavné
prohlašuje za Rusíny (Slov. Poliť. 1895, sir. 574). Podle léto zkušenosti
tvořily by nejspolehhvéjší ruskoslovenskou hranici nej-
zazší (nejsevernější a nejvýchodnéjší) katolické,
po případe i evangelické obce slovenské.

Vnitř této oblasti všichni pravoslavní jsou Rusňáci poslovenšléní,
tedy dnes již pravoslavní Slováci. Vné pak této hranice jsou všichni
pravoslavní jazykové Rusíny, třeba se i přihlašovali za »Sloviaky«, jelikož
slovenština je u nich (jak zjistil Broch) »fein« a zvlášté vojáci z vojny
domů se vracející rádi slovenčí. Jenom tato hranice je stálá, nekolísavá.
Souhlasí nejvíce s hranicí, zjištěnou Petrovem v jeho »Zamétkach po Uh.
Rusi« v Žurn. Min. Nar. Prosv. 1892. Ale od hranice, kterou na zá-
klade sčítání r. 1900 sestavil Dr. L. Niederle, značné se odchyluje*

V Ungu jest hranice poměrně nejstálejší, protože je přirozená,
počínajíc u Ungváru, kde se stýkají tři národnosti — maďarská, slo-
venská a ruská — obejde dvě nejvýchodnéjší katolické obce : Onakovce a
Hulu a postupuje po hřbetě horstva pře? vrch Popričný (1000 m.) a po
hřbetě Dilu na hranici zemplínské a užhorodské až ke Sninskému ka-
meni (1007 m.). I mapa Brochova shoduje se s touto hranicí. Odtud
sestupuje do údolí řeky Ciroké obcházejíc nejvýchodnéjší katoHckou baštu
slovenskou, okresní město Sninu, odkud jde na západ. Hranici tvoří tu
tyto slovenské katolické obce: Papin, Křivá, Jabloóa, Zbudské Dluhe,
Zbudský Hrabovec, Hrubov, Pakostov, Ruské Petrovce, Vyšná Sitnica,
Ďapalovce, Kelča a Trepec. Odtud na sever podél řeky Ondavy tvoří slo-
venský ostrov těchto 10 obcí (5 v Zemplínu a 5 v Saryši) : Turiany.
Nižná Olšava, Brežnica, Slropkov a Hoča v Zemplínu, Tyšinec, Mestisko.
Slrocín, Radoma a Okruhlé v Šaryši. Vlastní hranice pak postupuje od
Dohrian přes Strabské na řece Toplé ke katolické Bystré v Šar}'ši. Zde
tvoří hranici z části i evangelické obce. Hranice zde totiž jde podél
řeky Toplé přes evang. Hanušovce, Babie a Železník, kat. Girallovce,

Ruskosiovenská hranice na východe Slovenska. 116

evang. Lužany, kal. Kalništé, Brezov, Lascov, Marhaň, evang. Kručov,
kat. Harhaj, evang. Porúbku, kal. KuCín, Kurimu, Dubinu a Poliakovce,
Hrabovec, . Hažlín, Komarovcc, Bardiovskou Novou V^es, Dlhou Luku,
Zborov, Smilnó a Huliska, kde dosahuje hranic haličských. Na to ustu-
puje opét národnostní hranice slovenská na jih, ponechávajíc hornatý
sever stolice šaryšské Rusínům. Hranici tvoří tyto slovenské obce: evang.
Zlaté, kat. Hobollov, Sveržov, Tarnov, evang. Richvald, kat. Hervartov,
Síba, Herteník, Fryčovce, Osikov, Vaniškovce, Slov. Raslavice, Velký a Malý
Slivník, Mašurov, Ternia, Balpotok, Ratvajovce, Bodolak, Cipkoš, evang.
Jakubovany, město Sabinov, PeCovská Nová Ves, Cervenica, Lipjany,
Lúčka, Kamenica, Krivany, Olšov, Zdravce. Šenviz. Zde souvisí šaryšští
Slováci s magurskými ve Spiši jen 3 obcemi: Lubotyft, Plavec a Plavnica, mezi
nimiž táhne se na jih po hranicích spišsko- šarysských rusínský výbéžek
obcí: Gromoš, Pusté Pole, Bajerovec, Sonbron, Štelbach a Blažov (v Sa-
ryši), Olšavica Nižné Repaše, Toryska, Hodermark a Jakubiany (ve Spiši).
Mimo to ve Spiši jsou ještč ruské obce při hranicích haličských: Sulín,
Krempach. Granaslov, Mníšek, Jarembiná, Litmanová Kamjonka, Folvark
a Lipník, mezi kterýmž a slovenskou kat. obcí Lesnicí národnostní hra-
nice ruskosiovenská končí na hranici haličské. Uvnitř oblasti rusínské
jsou při hranici haličské dvé slovenské katolické obce, a to Lenarlov
v ŠarySi a Pil hov (přifařený do Mníšku) ve Spiši. Osady pravoslavné
v jižní Spiši : Závadku. Poráč, Nižné a Vyšné Slovinky, Helcmanovce a
Kojšov pokládáme podle ukázky řeči podané Mišíkem za slovenské.

Rádi bychom nyní zodpovédéU otázku: kolik je pravoslavných
Slováků? Srovnáme výsledky posledních dvou sčítání úředních (r. 1890
a 1900 ), pokud se týkají pravoslavných obcí ve vých. Slovensku. V jižní
Spiši při obou sčítánícii za ruské se přiznalo obyvatelstvo Závadky,
Poráče, Nižných a Vyšných Slovenek. V Helcmanovcích již r. 1890 byla
vétšina slovenská (711 SI. a 617 R.), r. 1900 Ru-sové zcela zmizeh
(1245 Slováků). Kojšov se zcela poslovenštil; r. 1890 bylo tam 10H3 Rusů
a 47 Slov., r. 1900 1137 Slov. a žádný Rus. Podobné poslovenštily se
i Torisky, ale zde jisté jen omylem zapsáni obyvatelé za Slováky, jelikož
souvisí s oblastí ruskou v ŠarySi jako ruské obce Olšavica a Nižné
Repaše; v této poslední při obou sčítáních nalezeni byli Slováci, ačkoliv
je pravé lak ruská jako Olšavica, kde při obou sčítáních byli Rusové.
V severní Spiši se poslovenštil Krém pach (ovšem jen na papíře), Gra-
naslov při obou sčítáních byl slovenský, ačkoliv má vOtšinu pravoslavnou.
Mníšek se poruštil, menšina katolická zůstala slovenská. Tentýž zjev na-
stane jisté zase při nejbližším sčítání i v Granastové a v Krempachu.**)

Pravoslavné obce Vernár, Telgárt a Šumjác u Gemeru uznávají
se všeobecné za ryze slovenské.

Mnohem složitéjší jsou však pomčry v Šaryši.

•) V téchto obcích mluví Rusňáci Čistě malorusky.

**) Prof. dr. Niederle uvádí ua.str. 127 své Národopisné mapy, že so

poslovenštila i Závadka a Polanovce, a že se neporuštila žádná obec. Závadka

při sčítání r. 1890 i 1900 byla ruská, Polanovce se sice poslovenštily, ale

r. 1890 byly maďarské (!) -- nejlepší díikaz spolehlivosti macřarského sčítání;

•oništil se Mm'šek. Stejné i ve Slov. Přehledu V. 348.

11 H Stanislav Klíma:

V Saryši při sčítání r. 1900 bylo ze všecli 380 obcí (i se 3 inésty
IVeSovem, Bardiovem a Sabinovem) 188 katolických, 155 pravoslavnýcii
;i ÍÍ7 eviingeliekých. Katolické a evangelické obce jsou vesinés slovenské
že 155 pravoslavných pak bylo l(i9 ruských a 46 slovenských. Z tt^chto
155 ]>ravoslavných obcí zménilp národnost (na papíře) v posledním de-
sítiletí 38 obcí: 25 se poslovenštilo a 13 se poruštilo, tak že r. Ih90
hvlo 121 obcí ruských a 34 slovenských. Všecky tylo obce leží v oblasti
ruíjké (mimo jedinou Fulanku) a zůstávají ve skulečnosti ruskými i přes
tuto nietamorfosu v maďarské statistice. Poslovenštily se abce :
Groino^, Pusté Pole a Olejníkov v okresu Vyšná Torysa. Boglarka a
Knv:i v okresu sekčovském, Černína, Rovná, Havranec, Dolhoňa, Svíd-
ničky, Kružlová, Nižný a Vyšný Komárnik, Bystrá. Bodružal, Ko/uchovec,
Prikrá, Mirola, Pstrina, Hribov á Suchá v okresu makovickém a Bei^a-
dikovce, Kobulnice, VlaCa a Fulanka v okresu toplanském.''' i Poruštily
s e : Jastreb, Blažov a Lučina v okr. Vyšná Torysa, Nižný Orlík, Jurkova
Vola, Vyškovce, Vyslava a Duplín v okr. makovickém, Geraltovce, Gerla-
chov a Žatkovce v okr. sekčovském. Lipová a Sašova v okr. toplan-
skéín,**j

Tímto poslovenšténím vznikly uvnitř ruské oblasti dva ostrovy
s I a y e n s k é při hranicích haličských v okresu makovickém a tři ruské
o s I r o v y odříznuty od společné oblasti ruské, a to : 1 . na západč
v okresu vyšnoťorysském, ostrov šanbronský oddélen Gromošem a Pu-
stým ]»olem, 2. v severní Šár>ši v. okr. sekčovském Křivé, Boglarka a
Olejnikov odřízly ostrov v horách Cergovských sev. od Sabinova a 3. na
výcliodé v okr. toplanském odřízly Cernina a Rovné ostrov táhnoucí se
na luunici zemplínské.

Rozumí se, že všecky tyto pošlo ven šténé obce musíme
považovali za ruské, jakými ve skutečnosti jsou nejen
podle víry, ale i podle jazyka. Tím vrátíme Rusům 24 obcí
(Fulanka, která leží uvnitř oblasti slovenské, pokládáme za slovenskou).
Mimo tu vrátíme Rusům ješté 6 obcí pravoslavných, které se sice při
obou posledních sčítáních za slovenské prolilásily, avšak leží v oblasti
ruříké : jsou to* Hanigovce v okr. vyšnotorysském, Kapišov, Regetovka a Sté-
ho ík v okr. makovickém a Malcov a Kříže v okr. sekčovském.

Za slovenské pokládáme v Saryši tedy jen 17 pravoslavných obcí.
Z tikh všecky přiznaly se za slovenské, jen 3 se přihlásily za ruské,
u [o v okr. vyšnotorysském Renčišov (za to blízký Dzačov v témž
okrese a Lačnov v okr. širockém se přihlásily za slovenské), v okrese
sekčovském Reš o v (v nejbhžší jeho blízkosti Nižná Vola je pravoslavná
a slovenská) a v oki-ese širockém Miklúšovce, které otočeny jsou
pOti pravoslavnými obcemi .slovenskými: Klembark, Kvačany. Sedlice.
Su( hu Dolina a Lubovec. Soudíme tu takto: buď jsou Miklúšovce slo-

*) Prof. Niederle ve s^é Národopisné mapé str. 127 a Slov. Přehl. V.
346 uvádí mimo to Lubotyň a Okruhlé, které jsou katolické a ode dávna
tilnveiiÉké.

í^*) Prof. Niederle uvádí mimo to Šapinec, který byl r. 1890 ruský jako
r l'J(X(, avžak neuvádí: Lučinu, Geraltovcej Gerlachov, Žatkovce, Lipovou a
Sašovou.

Ruskoslovenská hranice na východe Slovensko. 117

venské tak jako 5 okolních pravoslavných obcí, aneb jsou Mikliišovce
ruské. V lom případe bylo by nám ovšem i ostatních 5 obcí míli za
ruské, Čemuž ovšem nenasyédcuje ryze slovenské okolí. V témž okrese
iest slovenská i ruská Nová Ves. V okrese nižnotorysském jsou 2 pra-
voslavné obce slovenské : Abranovce a Varhanovce. V okrese toplanském
Kereštvej, Kokíňa a Fulanka.

Celkové číslo Slováků v Šaryši jest 108.300 (vl. stal. 115.141)
mezi nimiž 900U pravosl., Rusů 40.000 (vl. stát. 33.988), všech pra-
voslavných 54.434.

V Abauji jest ze 204 obcí 21 pravoslavných, z nichž jen 4 slo-
venské (všech slovenských obcí 80) ; ostatní jsou maďarské. Slovenské
pravoslavné obce jsou : Vieska, Belža, Ujvároš a Kla<?anov. Připočteme-l i
k nim i 3 pravosl. obce, které se podle vládní statistiky v posledním de-
sítiletí pomaďarštily, totiž Filkeházu, Kanu a ruskou Gadnu, napočteme
v téchlo 7 obcích 3000 pravoslavných Slováků, kdežto ostatních 13.000
pravoslavných jsou Maďaři.

V Abauji utrpél slovenský živel podle vládní statistiky v poslechli m
desítiletí velké ztráty. Pomaďarštilo se tam mimo jmenované již 3 obce pra-
voslavné ješté 8 obcí s vétšinou sice katolickou, ale hlavné úsilím fa-
rářů evang. reformovaných menšin (Byslar, Caňa, Zdaná, Kíked, Salančík
Hákoš, Paňovce a Hernádseled), kdežto se poslovenštilo (vlastné správné
za slovenské bylo zapsáno) 6 katolických obcí (Drienky, Fizer, Kováčova
Hutá, Nižné Hutky, Svinica a GarbovceBogdanovce).

V Zemplíné bylo r. 1900 ze 451 obcí 211 pravosl., 157 katol.,
73 ev. reform., 9 ev. aug. a 1 relativné židovská (Stropkov ; melt 1063
katol. a 1067 Židů). Z pravoslavných obcí napočítala statistika 96 ru-
skýcli, 89 slovenských a 26 maďarských, ovšem namnoze nesprávné,
počítajíc pravoslavné osady uvnitř slovenské oblasti za ruské (Báňské a
Ruský Kazimír v okr. vranovském a Hafajovce v okr. stropkovském,
z nichž Báňské ještě r. 1890 bylo slovenské), ačkoliv r. 1890 za ruské
|>očítané osady Bačkov v okr. sečovském a Petkovce a Štefanovce v okr,
>Tanovském správné zařadila mezi slo^venské. Na druhé strané však mnoho*
pravoslavných osad zapsáno bylo mezi slovenské, které ve skutečnosti slo-
venskými nejsou, zejména v okresu stropkovském, což je příčinou s(álé
kolísavosti a neurčitosti hranice ruskoslovenské, neboř takové obce při nej-
bližším sčítání bývají připsány opét jiné národnosti. V jediném okrese
stropkovském podle vládní statistiky zménilo národnost v desítiletí 1890
až 1900 ze všech 50 obcí 23! Z nich 11 se prý poslovenštilo : Detrík,
Val kov, Mrázovce, Brušnica, Križlovce, Kelbovce, Jakiišovce, Vyšná Olšava,
Zemplinské a Saryšské Slažkovce a Stropkovský Hrabovec — a poruštilo
se prj' 12 obcí: Pritulany, Pucák, Pravrovce, Ruská Porubá, Ruská Kajna,
Stropkovská Olka, Salník, Repejov, Vojtovce, Potočka, Varchovce a Vel-
krop. Nebudeme-h čítati onéch 11 poslovenšténých obcí k obcím ruským,
kam náležejí, můžeme při nejbližším sčítání opét býti překvapeni tím,
že se nám tyto obce »poruští<', zatím co jiné se opét »poslovenští «
V' jiných okresech nebyly zmény tak veliké. Puslovenštily se zrnínčné už
Petkovce a Štefanovce v okr. vranovském, ležící v oi)iasti s]ovensk(''. Bačkov

118 Stanislav Klíma:

v okresu sečovském a Zubnó a Nechválova Polanka v okresu min-
ském.*)

Poruštil se (mimo už jmenované Báňské v okr. vranovském) Zbudský
Breslov v okr. humenském, dále v okr. sninském : Ubla (z níž Broch uvádí
nářečí charakterisující maloruštinu), Šmigovce, Strihovce a Valaškovec,
který však polohou svou spíše patří mezi slovenské. Celkem se poslo-
venštilo 16, poruštilo 18 obcí.

Podobné i počet maďarských obcí pravoslavných jest nesprávný.
V okresu šálorském podle maďarské statistiky pomaďarštilo se v po
sledním desítiletí H pravosl. obcí, jichž pomaďarštění, jak Jsem se na
své cesté osobné přesvédčil, jest jen papírové, nebof v cerkvích mají
dosud slovanské bphoslužby a jinak nejsou pomaďaršténi více, než vši-
chni ostatní Slováci. Zevnéjší nátér a nápisy- jsou v každé slovenské
vesnici stejné maďarské. Jsou to tyto obce : Cergov, Gerčel, Kašov, Kysta,
Maď. Jastreb, Malá Baňačka, Velaty a Ardov Qiiné od Šátorského No-
vého Mésta na řece Bodrogu). Kromě téchto pomaďarštila se jediná
obec katolická — Gejkov.

Niž. Regmec, Malý Kazmír a Vel. Bailačka zůstaly slovenskými.

Poslovenštily se v témž okrese 3 pravoslavné obce: Bodzáš-Ujlak,
Lastovce a Velká Toroňa a katol. relativné slovenská Garaůa.**) Doufejme
že nejbližší sčítání poslovenští i onéch 8 nyní pomaďaršténých obcí pra-
vosl. a snad i ostatních 5 obcí pravosl., které i r. 1890 i r. 1900 byly
maďarské: Byšla, Kolbáša, Borša, Mikóháza a Legifta. Podobné budeme
k slovenským čítati nesprávné za maďarské zapsané pravosl. obce Kožu-
diovec a Ruskovce (mely 336 Maď. a 335 Slov.) v okr. sečovském,
Kucany v okr. michalovském a Komlóšku v okr. tokajském nedaleko
Ai-dova, která ještě r. 1890 měla většinu ruskou (581 Rusů a 28 Maď.
a r. 1900 jen 74 Rusů a 549 Maď.)

Tak mimo rozptýlené menšiny pravoslavné v okresích maďarských
na jihu Zemplína přiznáme Maďarům jen 9 obcí pravoslavných. Ruskýcli
obcí pravosl. čítáme 120 a slovenských pravosl. 82.

Celkový počet Slováků se při tom nezmenší, jelikož onéch 4000
duší, jež v okresu stropkovském vrátíme Rusům, v okresu šátorském
nahradíme Slováky, kteří byli zapsáni za Maďary.

Napočteme tak Slováků v Zemplíně 108.000 (vládní stal.
106.114), mezi nimiž 39.800 pravoslavných, Rusů 38.400 (vlád. stát.
34.831) a Maďarů pravoslavných 20.0 jO.

V U n g u neliší se hranice naše od hranice posledním sčítáním
zjištěné téměř ničím. Jediné Německou Porubu v okr. sobraneckém,
která byla r. 1890 slovenská, ale r. 1900 ruská, čítáme k obcím slo-
venským. Mimo to poruštilo se Serednie, které leží v oblasti ruské.
Poslovenštily se v okr. sobranském 3 obce: Hliviště, Choňkovce a Pod-

*) Prof. Niederle ve své Nái"odopisné mapě str. 127 a Slov. Přehl. V.
348 neuvádí mezi poslovenšlěnvmi Stropkovský Hrabovoc a Nechválovu Po-
lanku; uvádí však Kožkovce, které jak r. 1890 tak r. 1900 byly slovenské,

**) Prof. Niederle ve své Nár. mapě str. 127 praví o těchto 4 obcích, že
je Slováci ztratili, mezi skutečně ztracenými neuvádí však: Malou Baňačku,
Velaty, Gcrtel a Árdov.

Ruskoslovenská hranice na východě Slovenska. 119

hradie. V okresu kapušanském Čítáme pravoslavnou Bajánházu, ležíc
na řece Ungu na hranici národnostní, mezi obce slovenské (dle svéde-
tví Hrochova).

8 Ze všech 209 obcí ungských jest 135 pravosl. (83 ruských, 44 slov.
caí maď.), 44 reform. (slov. 14) a 30 kato). (18 slov.) Jest tedy ze
všech 76 slovenských obcí velká vétšina pravoslavná. Cistě ruské jsou
okresy berezenský (31 obcí) a perečínský (20 obcí). VétSinou ruský jest
okres ungvárský, v némž z 54 obcí jest 38 pravosl. a to 31 ruských,

4 slov. a 3 maď. vedle 9 obcí reform. (4 slov.) a 7 katol. (5 slov.)

Maďaři mají vétšinu v okrese kapušanském, kde z 52 obcí jest
28 reform. (2 slov.), 13 katol. (5 slov.) a 11 pravosl. (6 slov. a

5 maď.)

Slováci téméř sami jsou v okrese sobraneckém, kde z 51 obcí jest
35 pravosl. (34 slov., 1 ruská, totiž Beňatina) 9 katol. a 7 reform.
(všecky slov.) V tomto okrese v posledním desítiletí pomaďarštila se
uvnitř slovenské oblasti reformovaná obec Závadka, nejspíše přičiněním
maďarského faráře zapsáni její slovenští obyvatelé za Maďary. Mimo to
pomaďarštily se na národnostní hranici na řece Ungu v okr. ungvár-
ském reformované Pinko vce, v okr. kapušanském pravoslavná Jovro-Denna.
Všech Slováků v Ungu jest 43.876, z nichž 23.900 pravosl. Rusů jest
55.342, Maďarů 4 i. 156, z nichž pravoslavných 5000.

Mimo Slovensko východní jest konečné nékolik pravoslavných obcí
slovenských v Boršodé, sousedícím s Abaujem, a to: Abod, Gulvár,
Irota, Mučoň, Rakaca, Vyslava a Sajó-Pálfala ; celkem asi 50t/0 pravosl.
Slováků — všech Slováků 0000, vedle 7000 pravosl. Maďarů.

Sestavíme-li si nyní přehled dal uvedených, budeme moci odpo-
védéti si na otázku, kolik jest Slováků pravoslavných a kolik jest Rusů
ve východním Slovensku?

Slováku

pravosl. Slov.

Rusů

pravosl. Maďarů

Spiš . . .

. 100.300

7000 (6 obcí)

13.500

1.500

Gemer . .

74.500

4300 (3 obce)

—

Sáryš . .

. 108.300

9000(17 obcí)

40.400

3.000

Abauj

. 45.000

3000(7 obcí)

. —

13.000

Zemplín

108.000

39.800 (82 obcí)

38.400

20.000

Ung . . .

43.000

23.900 (44 obce)

55.700

5.000

Vých. Slovensk

480.000 ^

"877o~00 [159 obcí j"

T48.000~

42.500 "

Boršod . .

—

5.000(7 obcí)

—

7.000

92.000 ' 47.500

Pravosl. Slováků jest tedy okrouhle 90.000, počet Rusů ve výcli

Slovensku blíží se 150.000.

Nejlepší — vedle Hnatjuka — haličskoruský znalec Uherské Rusi,

Dr. Štěpán Tomáši v j^ kyj *), uveřejňuje nejnověji v zápiskách Tovar.

imeny Ševčenka svaz. LXVII. v knize 5. (vydané 31. října 1905.) »Pří-

spěvky k poznání etnografického území Uherské Rusi v době přítomné

*) O jeho práci »Uherští Rusíni ve svétlp maďarské statistiky* viz re-
ferát prof! L. Niederle v Slov. Přehledu VI. 4'JO. Srv. tamže VI. 258 odpověď
prof. Niederle na kritiku jeho mapy.

120 St. Klíma: RuskosIoven:?ká hranice na východě Slovenska.

i minulé*, kde dospél ve mnohém ohledu k výsledkům s přítomnou
mojí prací souhlasným.

Tomašivškyj obrací se hlavné proti výroku Balogovu (obsaženému
? knize A népfajok magyarországon, Pešf 1902.), že průbéhem posled-
ních 50 let ztratili Rusíni uherští 40 vesnic ve prospéch Maďarů, 176
ve prospéch Slováků a 1 ve prospéch Němců, získali však jen 4 ves-
nice, a to 1 rumunskou, 1 slovenskou a 2 maďarské. Tvrzení to přejal
i Dr. Niederle do své Národopisné mapy str. 128, ovšem v zásado s tím
nesouhlasiv. Tvrzení to se skutečností se nesrovnává, jelikož Balog došel
k němu srovnávaje úřední sčítání z r. 1890, které jemu sloužilo za
základ, I se statistikou Fenycsovou z let 1836 — 1844, 'která se opírala
hlavné o církevní schematismy a proto nebyla správná, jelikož všecky
řeckokalolíky považuje za Rusíny.

Ale ani v úřední stalistiku uherskou nemá Tomašivškyj důvéry.*) Na
důkaz toho, jak zcela libovolné byly mnohé obce při sčítáních r. 1869, 1880
1890 a 1900 zapsány jednou mezi slovenské, podruhé mezi ruské bez
ohledu na jazyk jejich uvádí na tabulkách 517 obcí, poznamenávaje
o každé, jaké národnosti byla ve statistice Fenyesové a při sčítání 1 869
1880, 1890 a 1900. Úřední statistiky maďarské mohou býti jen po-
mocným materiálem při stanovení území uhersko-ruského, jež může
býti zjišténo jen pomocí jazykových studií. Sám Dr. Tomašivškyj chce
•pracovati v tomto oboru, i můžeme býti právem na výsledky jeho práce
žádostiví. On navrhuje také speciální védeckou výpravu
ke z j i š t é n í hranic uherských R u s ň. **j Dokud to se nestane,
považuje za nejlepší národnostní mapu uherských Rusů mapu Czorni-
govu z r. 1855 (na základe sčítání r. 1851), v Čemž však se s ním
nesnášíme, jelikož pravé v téchto stranách jest mapa Gzornigova velmi
nejasná a nezřetelná. Již mnohem určitéji stanovil hranici Petrov, s nímž
i hranice námi stanovená velice souhlasí. Jen v mezích této hranice
nejzazších obcí katolickoslovenských uznáváme dle zkušeností jazykových
poslovenšténou mluvu řeckokatolíků, celkem ve 166 obcích, vrátivše
vně této hranice 61 obcí Rusům, které podle posledního sčítání jsou
slovenské s 10.000 duší, a to 32 obcí v Šaryši (v okrese mako-
vickém 19 se 4000 duší) a v Zemplíné 26 obcí okresu stropkov-
ského se 4000 duší.

Bohudík můžeme se těšiti s bratry Slováky z rostoucího národního
uvědomení v těchto východních částech Slovenska.

Mnohé obce probudil prostý člověk, tesař J. S. v Košicích, který
jako vůdce katolických Slováků na poutích (odpustech) v Levoči i jinde
získal si přístup k srdcím slovenského lidu v Saryši. Také Amerika
jest školou uvédoméní zdejšímu lidu. Každý » Amerikán*, tqtiž z Ame-
riky se vrátivší Slovák, je člověk probudilý. Mnoho způsobil také > Slo-
venský Týždenník*, jehož odebíralo se r. 1905 v Saiyši 50, r. 1900

♦) Klasickým dokladem nespolehlivosti maďarské statistiky jest mu
obec Pasika v Beregu, která byla r. 1890 čisté maďarská, r. IV'00 již zase
cisto ruská. (Podobně jako námi uvedené Polanovco ve SpiŠi.)

**) Již Dr. Niederle ^v Slov. Přehledu VI. -162 má to za úkol České
Akademie a Tovarvšstva Sevčenkova.

Dopisy: Z Petrohradu. , 121

již 200 výtisků. Podobné i katoliť^kých (Ludových^ Novin. Zásluhou re-
daktora Slov. Týždenníku, poslance Hodžy, který procestoval Šaryš v lednu
1906, postaven aspoň v jediném ze 6 volebních okresft v Sary.^i. v okr.
j^iraltovském, Flovenský kandidát při volbách v kvétnu 1906: Ivan Pivko,
jejž ovšem násilnický služný zatkl a na 10 let ze ňaryše vypovédol.
Při druhé volbé, v červnu, byl kandidátem slovenským Dr. Lud. Med-
vecký. Ani tomu se nepodařilo rozbořiti hradbu maďarského násilí, ale
obéma volbami lid byl značné probuzen.

Hospodářsky není na tom lid šaryi^ský špatné. Sedláci skoupili již
téméř všecky zemanské majetky, tak že mají více polí zemanských (t. zv.
kuriálnfch) nežli selských (t. zv. urbariálních). Mnozí bydlí v zámečcích
kdysi zemanských (kaštielech). Svítá už i v této temné slovenské Africe,
na rozhraní slovenskoruském.

13 O X> X 8 TT,

Z Petrohradu. i^- listopadu looc.

(Výročí sjezdu zemců. — Polit, skupiny a nálady. — Konstitucionalismus

min. předsedy. — Volby. — Kníže Trubeckoj a VI. Solovjev. -- Psychické

kóllise. — Revoluční literatura.)

Pravé míjejí dvé léta ode dne, kdy historický sjezd zemců, tehdej-
ší(*h miláčkft lidu, zbudoval první lešení k obroví^ké ruské véži babylon-
ské. Od té doby množství jiných lešení ji obklopilo; černají se a krvavějí
na ní stále nejrozmanitéjší skupiny stavitelů — a* zatím, o kolik vzdále-
néjší zdá se nám nyní dokonání obrovského podniku, než přede dvéma
lety ! Tolik jsme již prožili, tolik období jsme za téch sedm set dní na-
počítali, že můžeme véru jako starci, vzpomínající dávných časů, mluviti
o čarovné, uplynulé dobé revolučního romantismu elegicky neb kriticky,
anelm kývati h!avou nad jeho chybami.

A bývalí miláčkové lidu, zemci? Ti také nevytrvali. Značná část jich
vstoupila na širší arénu a vtélila se v různé strany, buď — podle noj-
novéj.M »úřední« terminologie — v »revoluční« strany konstitučních
demokratů (kadetů), nebo v různé odstínv, iiÉ»ii3tiNHH ^alistů umírněných,
nebo dokonce krajné »levých«. Zna('nú^W&í w\\ ^J^i^^^ sedéti ve svých
hnízdech po okresích a říuberniích.y&edftliSlse,* líCJt 'decfi^, dokucl Stoly-
pinská strana »rychlostíelného ohfo3g^v^J<for^l.rj^^
mající celý náš svét za.«trašiti, n^odíiia/jEm ídvalřN^Va-qhní. »Ani pídč
naší půdy neustoupíme hladovcjfti ím h^ Uíflg<'í\q'* &í^ykc^^^ heslo

i povstalo v celém středním R«kbi/li v^*k]ířj1hVúIi^ prudké

hnutí agrárníků. Zemstva stotožnÍt\ s^s\iipiiaf('k^i' šlecljiickými shro-
mážíléními. V pohraničních gub'í^ílií(J^^^•z'ímSj)f^1(^^ » kapesního «

bratření rusko-jinorodeckého. Pyř^ntr>šlcclíí.V pť)^ká"n,íf' l'krajiné a na
Volyni, Litvé a Bélorusi, která po poslertí4íi^j[)(^-5itfcrtlT ko.-.tmi svými po-
krývala cesty sibiřské, nyní. obávajíc se zmenšení svých statků, bratří se
na sjezdech se syny a vnuky týcliž jenerálů a činovníků, kteří dostali
pozemky, odebrané^ polským />mjatéžnikům< (povstalcům), v náliiadii zm
zničení povstalců, za popravování jich a vysílání na Sihiř. Tím snmi olcktnř a

ri2 Dopisy:

na vlastní pésl potvrzují, co dříve tak popudlivé odmítali, totiž tvrzení
o "Zájmech třídních « a o boji třídním ve jménu téch zájmů.

Boj ve všech formách — vyjímaje hromadná zbrojná povstání —
Irvá u nás všude stále, nekapituhije před šibenicemi a výstřely — a
nejiochybné napočteme ješté na sta nových obétí do otevření dumy i za
dobu jejího trvání.

>Kat, plující na témž parníku, na kterém vezeni odsouzenci, měl
po celý čas na očích černé brejle a tvář zastřenou šatem, « čteme v po-
psání jedné z posledních exekucí, ačkoli, jak známo, plavba i poprava
konaly se jako obyčejné v noci. Popravil prý před tím již 72 odsouzenců

— číslice ne k zahození ani pro klassické »maitres de hautes oeuvres«
na př. z dob velké revoluce. Jen s tím rozdílem, že takový »monsieur
úe Paris« nestydél se za svůj vysoký úřad a neskrýval očí za brejle.
A jeho středo včcí předkové byli dokonce hrdi na své mistrovství; ovšem
hyio jim třeba vyučiti se mnohem vetší mu umční usmrcovacímu, než
jpst pouhopouhé zadrhování oprátky — což ostatnč čím dál častéji vy-
konávají delikventi a delikvenlky sami.

Blížící se volební kampaň ježí se ne sic šibenicemi, ale véznéním,
internacemi a vyhnanstvími. Všechna vezení jsou opčt tak přeplnéna, že
v samovazbách (odinočnoje zaključenije) mohly by se konati meetingy, a
kdyby nebylo vojáka s bdčlou ručničnou hlavní, konaly by se i sborové
koncerty. > Dři ve,* vtipkují noviny, » mívali jsme na železnicích v Rusku
tiúvii chlebných gruzov (návaly obilných nákladů), nyní se hladové gu-
beroie nemohou dočkati chleba, ale za to východ i sever si naříká na
'iíúúii ssyťnych političeskičh (nával politických vypovézenců)* — železnice
ani je nestačí vyvážeti. Není divu, že často přijíždějí na vykázaná místa
s umrzlými údy. Rovněž taková nucená emigrace předcházela první naše
volby — proto nyní nikdo se jí nediví. Ostatně všichni čím dál lépe
pochopujeme, jak rozuměti často opakovaným ujištěním nynějšího před-
sedy ministerstva, že »jest přívržencem koustitucionalismu, ale ne parla-
rnentarismu«. To znamená, že jest přívržencem jakési dekorace k la starý
iHiiělec Potěmkin, za níž jest nicota, jalová pustina — ba vlastně
uijiohem horší věc: starý smysl ruské skutečnosti . . .

Zdá se však, že i druhému parlamentu prese všechnu předvolební
^upalrnosl*, přes procesy a vtipné způsobečky k odstranění poslanců ka-
delských. esdelských (s. d., sociál, demokr.) atd. zachce se rovněž jako
první dumě parlamentarismu, totiž zodpovědnosti výkonné vlády
fijiiodnímu zastupitelstvu. Potom přijde nové rozehnání dumy atd. až —
k jakému konci? Snad k žádnému. Kníže Jevgenij Trubeckoj nenajde
í>|ilimistické odpovědi na tuto otázku. Ale za to napíše ještě několik pro-
Krčnnových článků pro svoji novou stranu ^pokojného obrození*, kteréž
se populárně říká strana »ni v právo ni v lěvo, ni itru, ni nu«. Na-
jiíše snad i několik obžalob proti různým více méně urputným -istům.

Kníže Jevg. Trubeckoj — podobně jako zvěčnělý jeho bratr Sergej

— náležel atmosféře, osvětlované a prohřívané velkým duchem a srdcem
Vladimíra Solovjeva. I duch onen i srdce dojista byly příliš veliké, aby
mohly nalézti místa v kterékoli z existujících stran. Ztracen ve věčnosti,
zamilován jako kn. Trubeckoj do věrného dobra, byl by dojista i dnes

z Polrohradii. 123

samotářem, ale sumotářem z rodiny onOch biblických jasnovidrň, kteří vOdOli,
že nékteré hříchy, červené »jako šarlat — jako sníh zb(?lí a jako vlna bílými
budou*. Toneme dnes v skutečném moři krve. Před 25 lety Sólo vjev, podéšen
drobným na nynéjší pomť^ry praménkem krve, jenZ mél vyprýštiti po rozsudku
nad vrahy Alexandra II., volal veřejné?, dávaje v nebezpečí vlastní osobu, aby
byl zrušen vyřčený nad nimi trest smrti, i pravil, že kdyby křesťanský car ta-
kov)' rozsudek potvrdil, má křesťanský národ volnost od nčlio odpadnouti.

Revoluce stala se základní čáslí života zevnějšího i života duší a
svédomí. NejtragičtéjSí kollise svčdomí a citů jsou do té míry na denním
pořádku, že není snad rodiny, která by pod jejicli vlivem neprožívala
ciivíle nejhroznéjší aneb aspoň kritické, zejména tam, kde jednotliví
členové, majíce různé názory o úkolech a potřebách doby, spojeni jsou
páskami hluboké lásky. Však se z toho neobyčejnou mérou množí ner-
vové poruchy a sebevraždy. Časem vyrostou z téch temnot dojista mo-
hutná nadšení umélecká, nyní však marné bychom v ruské Hteratuře
hledali dílo, přiméřené rozmachu dnešních osudů. Revoluční literatura
mela zdar leda v satiře — náš šibeniční humor dospíval opravdu vy-
sokých met; ale nyní jej censura spoutala. V poesii zajímavou meta-
morfosu prožili nékteří z nejtalentovanějších t. zv. dekadenlů, na př.
Balmont. Také on, zváben podivnými ohlasy dne, sestoupil se své »véže
z kosti slonové* a pochytiv pékné gesto délnických zástupů, zatroubil
fanfáry. Ale divná véc: básník vzdálený banálnosti, začal jen opakovati
příležitostné básníky revoluce; totéž lze říci o jihem, mladším básníku
téhož sméru, o Rukavišníkovu. Za to všecky příznaky hlubokého, indivi-
duálního evolučního prožití má nejnovéjší obmčna poesie Brjussova, ne-
smírně nyní cenéného v úzkém kruhu nej vybírá véjších estétů a po-
smívaného v širokém obecenstvu. Dovedlf udržeti se na výši nejryzejšího
uméní — a přece nabrati plnou dlaní tekuté živé vody. Ostatné dojde-li
k zvláštní revoluční literární anketé, kterou pravé navrhuje jistý mladý
kritik petrohradský, zvíme z odpovědí bezprostředních účastníků, jak pů-
sobí revoluční bouře na literární tvorbu.

Zdálo by se — podle dosavadního rázu ruské literatury a vkusu
čtenářstva — že po nějakém čase můžeme se nadíti bujného vzrůstu
literatury, vyznamenávající se vždy na rodinné půdě jistými příznaky
demokratismu. V západní Evropě po triumfech Nielzscheových přišel a
musil přijíti triumf velkého umění. U nás nad tím vším byla neustálá,
tak dojímající a pokořující skutečnost, že ani poesie, ani íilosofie, mající
svůj původ v Nielz.scheanství, nemohla opanovati kopané a bičem týrané
otroky. Nežli mohli dojíti ke snu o nadčlověku, snili o vytrvalých rytířích,
spících na trčících hřebech a připravených v budoucnosti na srart i muka
a na každodenní lopotnou práci s mužíkem a dělníkem. Umění pro
umíní, v posledních letech opravdu imponující, povznáší se u mís v oboru
v^ivamém několika lidmi převážně cizího původu (Benoit, Lanceret,
Bakst, Rorich), ovšem s jistým dodatkem pouhých Rusů, jako Sosnov.
Ale v celku nové umění se svou symbolikou a tajemností má v Rusku
velmi málo zá.stupců a přívrženců. Intellifrence ruská patrně jiné má
pojmy o demokratismu umění, než jeden » našich nadaných modernistů,
A. Bělyj, který psal před několika lety, že nové umění jest plehejské

Vli Dopisy.

v srovnár>í s výtvory klassických geniů. Pod zevnéjší formou harmonie,
jřfístupné davům, velcí tvůrcové klassičlí ukrývali závratné hlubiny, |jíí-
•^tupné pouze vyvoleným — úkplem nového umění pak není harmonie
forem, nýbrž patrné obnažení hlubin ducha. Proto také toto umt^ní
kfi(;í, zvéstuje, nutí mysliti tam, kde klassické uméní obrací se zády
k maličkým.

»Život človéka«, nové drama Leonida Andrejeva, sotva koho vy-
l^di z pessimismu. Novyj.

Z Lublaní. 22. list. 1906. .

Volební reforma a naše polit, strany. — Sjezd národních pokrokářů. — »Mladí«.
— Úpadek liberální strany.

Všechno, co se děje v slovinské veřejnosti v posledním roce, děje
řo pod dojmem reformy volebního práva do říšské rady. Zcela ppcho-
piteino, neboť jasno jest, že reforma ta změní úplně politickou situaci
nejen v Krajině, nýbrž všude v zemích, obývaných Slovinci.

Návrh volební reformy překvapil kde koho. Přišel trochu nena-
dále každému, Jí do neumí poUticky mysleti. Nejvíce však překvapil
A^i liberální živly, stranu národně-pokrokovou v Krajině., Vůdcové strany
této nerozuměli znamením doby, ani když proudily po ulicích lublaňských
dosud nevídané davy lidu slovinského, manifestujícího ve prospěch roz-
šířeni volebního práva; nerozuměH blížení se nové doby, ani když ko-
íiána všude po slovinském venkově mohutná a imponující veřejná shro-
máždění. Vůdcové nevěřih, že je vůbec možno provésti požadavek roz-
žiření volebního práva do sněmu říšského a do jiných korporací zá-
konodárných a autonomních.

Jelikož nevěřili v odůvodněnost požadavku vol. reformy, nevěděli,
juké stanovisko k němu zaujmouti. Uvědomili si, že v lidu již dávno
ztratili půdu, poněvadž jim všecko z rukou vyrvaly strany klerikální
ti sociálně-demokratická. Chápali, že nadchází jim doba, kdy přestanou
ť?íistovati jako politická strana, poněvadž nebudou míti žádné repre-
SLntace na říšské radé — a to, co jim zbude na sněmu zemském a
v lublaňské obecní radě, nestačí pro takovou existenci. Rozhodli se
tc^dy potírati volební reformu v praxi, kdežto v akademických resolucích
vyjadřovali se pro princip všeobecného a rovného práva volebního.

Rozumí se, že strany sociálně-demokratická a klerikální pracovaly
všemi silami o provedení volební reformy, neboť obě získají tim jen
politické úspě9hy. Neklamou-li příznaky, spojí se o volbách tyto strany (!),
nby porazily stranu liberální i v jediném pro ni zachovaném volebním
okrese — v Lublani. Podmínka: najdou-li vhodného kandidáta.

Liberálové proto chytili se posledního pokusu, aby aspoň čestné
iin>padli. Chtěli se zorganisovati, dáti své straně nový základ -a tím
1'iLlákati čilé, mladé pracovníky do svého středu.

K tomu účelu svolali na jaro sjezd důvěrníků. Na ten sjezd po-
zvali i mnoho » mladých* — arcif jenom ty, od nichž očekávaU ještě,
žf* nestojí příkře a odmítavě proti nim. Někteří z »mladých« byh do-
konce voleni do výkonného Výboru strany.

Sjezd ten (25. března) nevykonal nic jiného^ než že novému vý-

Z Lublanf'.. 125

konnéma výbora uložil vypracovati program, o kleréni se má debatovati
na podzimním sjezdu důvěrníků. Leó i tento druhý sjezd minul se
úspěchu. Program byl prohlášen — zakládá se na nacionalismu, demo-
kratismu a svobodomyslnosti, chová v sobě však odpory a činí dojem, že
není programem národního celku, nýbrž jen strany liberální, tedy zlomku
národa. Hlubšího podkladu nemá.

Velmi příznačný pro choulostivé postavení strany národně-pokro-
kové byl i fakt, že sjezdu zúčastnili se většinou důvěrníci pokročilejšího
věku. »Mladých« skoro nebylo. Není tomu dávno, co zvolal jistý předák
liberální: »Co je pod 40 let, není již v naší straně I . . .«

>Mladí' nešli na sjezd, nevstoupili v kooperaci s liberální stranou,
nechtěj íce se vzdáti samostatného, nezávislého vývoje. Vytýkalo se jim
opětovně — i z klerikálního tábora, zejména však na posledním sjezde
liberálním — že nemají svého programu.

Pravda — ale výtka není oprávněna! Obzvláště, přichází-li se
strany, klerá přes své stáří neměla dosud sama programu. > Mladíc
v dané situaci politického programu nepotřebují, nebof nejsou poli-
tická formace a organisace. Bylo by škoda, kdyby v nynější situaci
vrhali se do politické agitace — snad ve prospěch nějaké své strany.
Okamžitě a především » mladýma běží — poněvadž běžeti musí —
o základy kulturní jejich práce. Ty základy si ujasnili, na těch
se ujednotili, tak že v kulturních otázkách mohou společně po-
stupovati. A věru, v našich poměrech tento fakt mnoho platí!

Je to pestrá společnost — naši »mladí«! Počítají se k nim
někteří socialisti, realisti, národní demokrati, národní radikálové ... a
možná, že za nedlouho přibude nový odstín — agrárníci. Zajimavo jest,
jak pracují publicisticky: socialisté a realisté vydávají společně revui
Naši Zapiski; národní demokraté a realisté spolupracují při Našem
Listu, vycházejícím dvakrát za týden; národní radikálové, na něž má
přes vše zapírání nejznačnější vliv působení Masarykovo, vydávají
studentský měsíčník Omladina. Kterému z těch směrů patří bu-
doucnost, bylo by pošetilo dnes rozhodovati.

Úpadek liberální strany illustrují některé případy. Při letošních
volbách do obchodní a živnostenské komory v Lublani klerikáiové pro-
sadili více svých kandidátů ze třídy živnostníků. V Pábnici konaly so
volby poslance do sněmu zemského v Krajině, liberální strana ani ne-
postavila kandidáta; samostatný agrárnický kandidát si zakazoval pod-
poru liberálního denníku, aby ho nezkompromitovala ... a nepatrnou
většinou zvítězil klerikál. Úřednictvo vypovídá politické služby liberální
straně a organisuje se samostatně a třídně. Učitelstvo v Krajině pře-
chází k sociální demokracii aneb do tábora klerikálního. Vznikne-li
někde nový zjev nějaký, politický nebo společenský — jako v po-
slední době -národní strana* ve Štyrsku s orgánem N úrodni list —
vystříhá se pečlivě každého podezření z jakýchkoli ttyků se stranou
liberální v Krajině . . . Situace velice smutná - - bez sympathií, bez
vlivu, bez dorostu vymírá strana tato vinou svou.

Dermofa,

t^'i Dopisy:

Z Chorvatska

v Záhřebe, 21. listopadu lOOti.
{Obrat v celém veřejném životě. — Organisace stran. — Stávka v Belišči. —
Lcitelská otázka. — Agrární strana. — Maďaronské relikvie. — Naši delegáti
v Pešti. — , Klerikální organisace. — Universitní věci. — Noví lidé. — Nový
sněm. — Úplná porážka Starce vičovy strany. — Smutné zprávy z Bosny. —

Biskupská kletba.)

Lze klidně říci, že celkové se poméry v Chorvatsku za poslední
'J. mésíce značné zlepšily. Blahodárný vliv nové vlády je všude patrný,
ímbas ješté uplyne mnoho času, než i v našem byrokratismu, pod Khue-
nem úplnč demoralisovaném, zmizí starý duch a zavládnou nové, mo-
ilernéjší a ústavnější názory. Vláda dosud ukázala, že opravdu chce ve
vSech smérech napraviti staré hříchy. Ovšem, celý ten proces regenerace
nejde tak rychle, jak by lo horkokrevná opposice chtéla. Ale je to po-
rliopitelno a omluvitelno. Příliš hluboko a všestranné byla zakořeněna
tyranie hr. Khuena, příliš otrávila náš celý kulturní, politický a sociální
život, aby se mohlo za nékolik mésíců od základu vše změniti. Již dnes
po několika měsících, vzpomínáme-li doby před posledními volbami, jest
íiáiii konstatovati ohromný pokrok. Ač zůstaly dosud všechny zákony
v. K-liuenovy éry — poněvadž sněm nezasedal — , přece jeví se praxe
ťiplně jmou. A v tom hřešili jsme vždy nejvíce. Nač nejlepší zákony,
tiae celá naše autonomie — když praxe byla hanebná? Nyní je docela
jinak. Za posledních* šest měsíců na př. byly celkem noviny zabaveny
jcíi jednou, u to (jak jsem předešle psal) právě mluvčí orgán hlavni
říhaný koalice, jež podporuje vládu!

Obrat tedy je na všech stranách patrný a khdného, nestranného
pířKorovatele může celkem uspokojiti jako slibný začátek. Je však
zíijimavo, že právě vůči Khuenovi vždy »loyální opposice* (dle vlastních
slij v), vždy strašně programní a » zásadní* — nyní najednou nejen že
slojí v nejprudší opposici k nynější vládě, nýbrž dokonce je neúprosné
prííiná a nespokojená, že dosud není celá minulost upravena podle
jejího receptu. Tato Khuenova loyální opposice — a ovšem že to
inů2e býti jen Starčevičova strana práva, vedená Drem. Frankem a bý-
vulým unionistou Kršnjavým — kde může vyhledává chyby a omyly
nové vlády, překáží jí a nespravedlivě vykládá její činy. Denuncovala ji
fKťii jmenováním, nyní chce znemožniti klidnou práci — ale hr. Khue-
n^^vi přiznávala »čisté ruce« . . . Horkokrevní nemohou pochopiti, proč
na př. vláda nesesazuje šmaliem všechny Khuenovy krealury, nýbrž ješté
je jmenuje na vyšší místa. Horkokrevní nechápou, že v ústavním státe
není prostě možno celý úřední aparát změniti za několik měsíců, po-
jirvadž není způsobilé náhrady — jak poučuje příklad Srbska — a 'že
tukové jmenování v mnoha případech znamená: povýším té, abys byl —
neškodným. Právě tak tomu jest s množstvím přesazených politických
inedníků. Je to tvrdý ořech v takové situaci jako u nás, a vláda —
lij třeba uznati — ukázala aspoň dobrou vůli. Dosud na př. byli jme-
nováni dva velcí župani, slušní lidé; ostatní asi také v brzku budou
vyměněni. Ještě zůstal ministr pro Chorvatsko v Pešti, jenž prokázal
ij [linou nescliopnost v době obratu ve vlasti. Ten musí co nejdříve
n.L 'zasloužený odpočinek.

^ k

z Chorvatska. 127

Kromé volnosti tisku máme nyní i úplnou volnost politické orga-
nisace. Khuenův fej-man, jímž zrušeny všechny politické kluby, upadl
v naprosté zapomenutí. Dnes všechny strany klidné svolávají tábory,
ustavující schůze polit, klubů, pořádají přednášky; řeči jsou dovoleny
bez nejmenší censury — a potéšitelný zjev: národ, Hd objevuje se
schopným svobodného politického života, pravé z toho nejvíc zapome-
nutého a utiskovaného lidu šlehá nyní nejsilnější védomí života ústav-
ního. Tato politická zralost přemáhá nékdy nejzuřivější osobní a btran-
niekou zášf a nutí strany, aby nechaly planých slov a hledély si vše-
obecných, všem prospěšných cílů. Tak se stalo, že Frankova strana práv,
StarčeviCovci, byla nucena shbiti kooperaci ve sněmu s vládní koalicí
Fe všech základních otázkách; a třeba na okam|ik chtěla jíti za hlasem
strannické zášti, přece konečně byla nucena obrátiti v klidnější proud
na prospěch všech, jak ukázaly poslední dnové. Ale o tom později.

Politické strany tedy všude zakládají své kluby a vedou si v tom
čile. Je divno, že sociálně demokratická strana ukazuje tak málo agil-
nosti. A přece nyní je čas, by se z ní stala slušná, energická oppo-
sice, kontrola vlády a vládní opposice.

Že opposice taková je nutná, dokázala stávka v Belišči, kde jest
velký průmyslový (dřevařský) podnik bratří Guttmannů. Při této stávce
vláda neukázala svou energii, pokrokovost a demokratické smýšlení v té
míře. jak bylo třeba. V té stávce nebyla na výši situace. Dovolila, že
její úředník, okresní hejtman, nanejvýš libovolně choval se k dělníkům
a docela četnickým způsobem rozehnal klidně stávkující. Jako ne-
utrální orgán bydlel v domě — zaměstnavatelů, intrikoval mezi děl-
níky a celým vystupováním objevil se pouhým zastancem »práv« pánů
baronů Guttmannů. Pokrokáři spolu se soc. demokraty intervenovali —
p. okresní hejtman svým chováním chtěl je přímo sesměšniti před děl-
níky. A zůstal dále na svém místě! Že i potom, zejména při zahájení
sněmu, přece soc. demokracie vystoupila rozhodně ve prospěch klidné
práce vlády a její strany — .svědčí jen o její klidné a cílů vědomé organisaci.

Vliv nových poměrů jest patrný i v organisování různých stavů.
Je to zejména učitelstvo, které již za Khuena pracovalo poměrně nejvíce
a nyní všeobecně se organisuje, pracuje kulturně i politicky a hledí si
vymoci zlepšení svého postavení. Vláda slíbila od 1. ledna zvýšení učit.
platů. Jde nyní jen o úhradu. Bude nutno vypsati nové přirážky, dost
nepopulární věc v našich poměrech. Proto se také vyskytnul návrh, aby
se učitelkám plat nezvyšoval neb aby se zvýšil jen menší měrou. Jes
však naděje, že zpátečnický tento návrh padne.

Všestranný politický život vzbudil v jistých kruzích také snah^ po
založení agrární strany. Původně zakladatelé měli na mysli jen ryze
hospodářský svaz, později však změnili své úmysly, vyloučili velkostat-
káře, vyslovené maďarony a Němce, a chtěli získati i politické činitele
a malé živnostnictvo. Zdá se však, že tento záměr několika ctižádosti-
vých hospodářů usnul. Je tu strana pokroková, jež má vypracovaný ho-
spodářský program, zastupuje zájmy malého člověka proti velkostalkář-
skym vykořisťovatelům — ta jest asi nejschopnější k vůdčí úloze v ře-
šení našich agrárních otázek.

128 Dopisy:

Že ani decimovaní Maďaroni nemohou zůstati pozadu a ukazují
uiřpofi trochu »živola«, jest v nynějším našem poHtickém ruchu při-
1 uzeno. Padlí vehkáni a zbytky sněmovní pravice méh schůzi a usnesli
si\ že založí » volné sdružení*, jež bude v hlavních otázkách podporo-
vali vládu. Clyfi maďaroni, novť^ zvolení, založili vlastní skupinu, jež ve
svéjn prohlášení chce ješté bližší spojení s vládní koalicí.

Xaše delegace na společném snému v Pešti poprvé po dlouhé dobt^
nejen že účastnila se debat (chorvatskými řečmi), ale dokonce pracovala
i ve výborech a navrhovala různé opravy. Ač často dala si ujíti vhodný
okamžik a tím neprojevovala vyšší schopnost politickou — přece aspoft
Hí^oo délala na rozdíl od posavadního hluchého, slepého, poslušného
maí Taronského stáda. A i to znamená néco. Ač krajní maďarští opposič-
niri l)yli nervosní, přece konečné bylo jim se smířiti s faktem, že Chor-
víilé mají právo mluviti svou mateřštinou. Ghorvatům ostatné mnoiio to
nepruspélo a byli nuceni přece vyslati do řečnickélio boje bývalélio nvd-
ďaiona, nyní ze Šavla Pavla, biskupa Drohobeckého, jenž jecjiný umí
lu.iLrarsky.

Konečné se přihlásili ve volnéjším ruchu i klerikálové. Založili svou
*kiesfansko-sociální stranu práv**, celkem neškodnou. Bude míli za sebou
jen část délnictva a maloživnostníkň. Na université založen také kato-
líeký studentský spolek, ale jinak náleží valná vétšina posluchačů slrané
pokrokové. Dokázaly to volby do podpůrného spolku, kde zvílézili nad
v5enii ostatními stranami. Nedávno vydali pro studentstvo orientační po-
litirkou brožuru a chystají v nejbližší dobé i pokrokový studentský list.
Jiiiiík naše studentstvo pracuje málo — a ochotné délá štafáž různým
úšobám a stranám. Pro své stavovské a kulturné-vzdélávací potřeby
jeví málo zájmu.

Po dlouhém otálení, jež působilo již pochopitelný nepokoj, konečné
byl svolán chorvatský snem k delší práci. První snémování za nové
éry — evropským způsobem! Zájem byl ohromný, tím více, ponévadž
hvlo zjevno, že » radikální opposice« (Starčevičovci) všemožné se postará, by
nové vládé způsobila co nejvíce nesnází. Za podnét vzala si výrok snem.
pfedsedy o jejím intrikánství. Očekávala, že ulice a galerie bude s ní,
ide skhimala se. V rozhodném okamžiku soc. demokracie důstojné a
klidné manifestovala pro nerušené zasedání .snému a vymáhání volební
reformy; koaliční vláda slíbila všeobecné, rovné právo hlasovací: před-
i^eda nic neodvolal, dal jen velmi rozumné a energické prohlášení —
jfíiiiž se opposice spokojila, doznávajíc tím svoji porážku. Ghtéla poštvali
nii)í-sy tvrzením, že vláda to nemyslí s volební předlohou vážné, ale
hned na to předložil člen vládní koalice, předseda pokrokové strany
l)r Lorkovič. návrh na zavedení všeobecného rovného práva hlasova-
cího — a návrh byl jednohlasné přijat. Starčevičovci chtéli vyhodit po-
ííleiíní trumf, hlučné žádajíce, že chtéjí volební opravu hned, bez prii-
pr:ivných studií — předložili dokonce svůj návrh, ale i s ním pohořeli.
(Míjevil se úplné nedostatečným, mnoho obcí úplné pomíjí, zavádí vo-
lební geometrii jen ve prospěch strany, nechává Némcům 3 jisté okresy.
YiiinT je pracován podle zastaralé volební předlohy z před 25 let! Po
lélo blamáži přišla nejhorší porážka: přednosta justičního oddt^leni před-

Z Lužice. 129

ložil náyrh na zavedení poroty pro véci tiskové a odftvodnil jej tak
hluboce promyšlenou, moderní a pokrokovou řečí, že vyvolal v celém
snému nadšení, ba že i mluvOÍ Starčevióovcii byl nucen vysloviti uznání
— členu nenávidéné koaliční vlády. Tím činem zjevné dokázala vláda,
že hodlá pevné provésti svůj pokrokový program, a odzbrojila všechny
demagogické odpůrce. Po tomto prvním rozhodném kroku následovaly
neméně rozhodné a přímé odpovédi šéfa kultu a vyučování na inter-
pelace o různých reformách i odstranění protekčního systému. Takové
feči ješté náš snem z vládných stolic neuslyšel. Předloha o opétném za-
vedení poroty, zrušené za Khuena, byla pak jednomyslné přijata.

V Chorvatsku tedy aspoň po dlouhé dobé snad nadcházejí lepší
Oasy. Bohužel však docházejí smutné zprávy z Bosny. V chorvatském
snému jdou v nejlepší svornosti Srbové s Ghorvaty, pracují vzájemné
v koalici k ozdravení naáich pomérů — v Bosné však zuří bratrský boj
neoslabené dál. Založením Stadlerova radikálního a klerikálního »Hrvat-
ského Dnevniku« a vstoupením nékterých šovinistických živlů do » Srb-
ské Riječi« rozdmychal se starý spor i došlo k nemilým demonstracím
a rvačkám. Po rvačkách — ač dříve informována — hraje nyní bosenská
vláda přísného a nestranného — » třetího* : pravé vypovédéla ze Sara-
jeva hlavní spoluredaktory obou denníků. Tak nad bratry rozhoduje
» třetí*, jenž má plnou příčinu ke smíchu . . .

Fanatický Stadler nalezl důstojného bratra v moslarském biskupu
Buconjíči : ten vydal pastýřský list a dal ve všech kostelích svého bis-
kupství vyhlásiti nejhorší středovékou kletbu nad jistým Ghorvatem pro — '
souboj s pravoslavným.

Zde čeká spojené Srby a Ghorvaty nejtéžSí práce, obtéžkací zkouška
jejich životní síly a upřímného vzájemného Jínažení. V. Jelovšek.

Z LllŽÍ€6. Žitava, 20. listopadu.

(Mačica Serbska. Serbski dom. ©a^robřa a Raj. — Ilíowna zbromadžizna
towatstwa ss. Cyrilla a Methodij^, ftaiířolffí '•^ojoí. — Kulow. — Towařstwo
Pomocy. — Skhadžovanka a snahy naší mládeže. — Směs. - Naše tužby.)

Po delší dobé krátce zresumuji hlavní události srbsko-lužické do-
hasínajícího roku. O mnohém arci bylo již psáno ve zprávách tohoto,
sborníku, ale chci podati přehled.

Je v tom kus pékné symboliky, že pravé po velikonocích, v dobé,
kdy v přírodé to raší a pučí, Mačica Serbska, předůležitá naše ná-
rodní jednota, přehlíží řady vémých svých členu a podává účet z vy-
konané práce. Co se týče přehlídky členstva, letošní >hío\vna zliromadžizna*
značné a bolestné vykazovala mezery: scházelf dr. Muka, redaktor ma-
tičního Časopisu, jenž — ačkoli napořád professoruje ve vyhnanství
freibergském, přece po nezapomenutelném Hórnikovi zůstává duševním
vůdcem veškeré pracující Lužice. Bystrá hlava a plodných počinů plná
snaha tohoto výtečníka, jenž jindy dodával rázu jednání Mali(!e, velmi
citelné tentokrát byla postrádána. Dopis sebe ohniv('j.^í. zaslaný do schůze
z luzných krajů jadranské riviery, kde Muka se léril. nikterak nedovedl
nahraditi pisatele sama. Scházela výrazná tvář P. Šcwčika, tajemníka
spolkového, rovnéž hledajícího zdraví na slunrióm jihu: i podepsaný zá-

Slovanský Přehled IX. lim, čís. 3. 9

130

Dopisy :

stupce jeho letos »na Mačicu« v dáli jen si vzpomínal . . . »Zapisoval<
tedy farář Žur. — Jinak program schůze za vedení předsedy, hodžij-
ského faráře Křižana, projednán bod po bodu jako jiná léta: podávány
zprávy činovníků matičních i předsedá jednotlivých jejích odborů.

V zasedáních předsednických a výborových jednalo se mimo jiné
o pozdravení panovníka před » Srbským domem « a o dosažení hostinské
koncese pro tento dům. Král Bedřich August, konaje loni po nastolení
cestu po své zemi, navštívil též Budyšín, stolici markrabství luži-
ckého, jehož menší část zůstala v držení saském. Slov. Přehled referoval
již o srbském uvítání krále i o následující polom, národní slavnosti,
řovnéž o zuření Némců nad modro-červeno-bílou dekorací národního domu.
Dozajista: splňuje se slovo patriarchy našeho Jana Smoleřa, že nikdy
Némci nelze důvěřovati. Byl a bude naším protivníkem, třeba sebe více
prohlašoval, ^že Némci kromé Boha nikoho na světe se nebojí; vždyť se
bojí i nás, naší nepatrné hrstky slabých namnoze dušiček, jimž bývá
tak za téžko jen se ozvat, natož abychom komu ukřivdili. Dobře Smoleř
rozpoznával : už pro zlé svédomí jejich jim to nedá, a nebudou míti
pokoje, pokud nebudeme úplné zašlápnuti. Všeslovanské choutky, jež
prý péstujeme, pouze předstírají, a všelikou politikou, již snahám našim
podkládají, jenom zakrývsyí své špatné svédomí a úmysl svůj, zničit nás
nadobro. Jenom s tohoto hlediska také lze posouditi urputné nepřátelství
budySínské méstské rady proti našemu domu.

Ghtéli jsme »Serbski dom«, dychtili jsme po želaném středisku,
^kde bychom si mohli říci: Zde jsme duma. Toužili jsme ne tak po
representaci, nýbrž pouze, abychom se dodélali útulku pro skromné své
snahy. Slo to svízelné, překážky jen se hrnuly. Sami jsme nabyli zku-
šeností a lecčemu — bohužel pozdé — se naučili. Tak na př. pozdč
se shledalo, že vystavéli jsme dům, avšak na sál jsme nepamatovali.
Pravda, ozývaly se hlasy, že bez prostorného sálu nelze si dům mysliti
— avšak neprorazily proti názoru starých pánů, kteří se obávali znehodno-
cení důstojného národního domu. A tak vybudován palác, avšak pro národ
v ném zbyla na sál prostora, jež by spíše zasluhovala názvu předsíné
sálu. A tak dále. Staly se chyby.

Nejhorší kalamitou pro dům jest odpírání hostinské koncese, proti
níž si méstská rada postavila hlavu. Co to stálo námahy a pokořujících
až pochůzek, než vůbec plány domu byly schváleny! Opétné byly před-
kládány a pořád opravovány, až na konec přece nebylo námitek —
ani proti místnostem restauračním. A teď, když restaurant je holov —
odpírá se nám koncese. V sousedství je prý plno podobných podniků —
divná véc, že o tom páni dříve nevédéli, když povolovali stavbu a tím
i restauraci ! Véru nečekali jsme zvláštní přízné od otců mésta, ani dost
málo jsme se nepohoršili, že mésto, závislé na naší krvi a na našem potu,
mésto, povolující peníze na schulvereinské podniky v Cechách a ve Stýrsku,
nepřispělo na náš dům, jenž je okrasou Budyšína, zlámanou grešlí —
takové roztomilosti však přece jsme se nenadali. (Dokončení.)

Rozhledy a zprávy. 131

Rozhledy a zprávy.

Slované severozápadní: Odsouzení slovenského posl. Jurigy. — Proces
ružomberský. Pronásledování vlasteneckých kn$ží. Památka K. Kuzmánybo.

— Náměstnictví v král. Polském ? Porada o zavedení zemstev. Polština v že-
leznictví. Kolo a Gučkov. Sienkiewicz o volbách. Otázka universitní. Vyšší
kursy. Macierz Szkolna. Poláci na Litvě. Kostel v Opolu. Slávka polských
dětí. Die Polenfrage. — Slované východní: Soudy a popravy. Odsouzení
ústř. rady dělnické. Represse. Pronásledování kadetů. Přípravy vlády k vol-
bám do dumy. Půjčka. Připravované reformy. Studentstvo. Vojsko. Bandit-
ství. Nepokoje. Úroda. — Rusíni a voleb, reforma. Processy. Stíhání >Sičí«.
Otázka maloruské university v Rusku. Sjezd duchovenstva na Podolí. Škola
maloruská. Persvytýká slavnému spisovateli, že
vylučuje z národa strany pokrokové (pokrokovou demokracii, polskou stranu
pokrokovou a ovšem strany socialistické), že nestojí nad stranami, nýbrž
straní ve skutečnosti nár. demokratům . Vytýká mu, že hájí polský nacio-
nalismus tím, že se pokouší odlišiti jej od hakatismu i nacionalismu jiných
národů a stotožniti jej s vlastenectvím. Síowo odmítá >zamalgamování pojmu
lásky k vlasti s nacionalismem €, který jest zrůdným znetvořením té lásky,
a praví: »Politika, založená na egoismě národním a vštěpování nenávisti
k jiným národdm, musí zůstati odpornou duši polské. Krev polská netekla
ve jménu nacionalismu, pro něj nehynulo tisíce Poláků na šibenicích, v ža-
lářních děrách a v tajgách sibiřských. Ne v nenávisti, nýbrž v lásce, ne v samo-
libosti a pýše, nýbrž v horoucím lnutí k rodné zemi a v zamilování všelidských
hesel tkví pramen oné velké, nesmrtelné síly, která dala nejnešťastnějšímu
národu přetrvati sto let pronásledování a útisku. «

Přízeň vlády okazuje rozhodnutí její o universitě varšavské: státní
universita musí zůstati ruskou — Polákům jest volno založiti si soukromou
vysokou školu, ovšem bez práv (Dzw. Pol. 9. list). O tom rozhodnutí výborný
Článek napsaly »Russkija Vědomosti* (Moskva). »Buď slouží universita vědě
a osvětě, anebo stává se nástrojem politiky. Jako nástroj politiky, politiky
russifikační — varšavská ruská universita minula se cíle (jako všecky ostatní
prostředky russifikační). Nutno tedy dáti jí jiné, jedině správné určení: aby
sloužila rozšiřování osvěty v zemi, a za tím účelem varšavská universita, zů-
stávajíc ústavem státním, musí býti polskou* — Poláci nečekali na vy-
sokomyslnou radu vlády, aby si universitu zřídili sami. Zřídilo ji, jak jsme již
oznámili, >Towarzystwo kursów nauko wych*. Vědecké kursy — polská
soukromá universita — mají zatím 2 odbory: fys.-mathem. a humanistický
(jazykoznalství a historie). Pozoruhodno je, že z 1629 posluchačů jest 1105 žen.
Spolek pomýšlí na vystavění vlastní budovy a na založení knihovny a čítárny.

Úctyhodnou činnost rozvíjí Macierz Šekolna. Zřídila zcela pravidelnou
lidovou universitu s přednáškami večerními a nedělními, do nichž za-
psáno jest na zimní běh 1495 osob. Přednáší se řeč a literatura polská, ma-
thematika a geometrie, dějiny polské a všeobecné, kreslení, nauky sociální,
fysika a chemie, mechanika a elektrotechnika, ;inatomie, fysiologie a hygiena,
obchodní účetnictví. Vládě počíná být činnost Matice trnem v oku, i snaží se
jí překážeti. Matice žádala v srpnu o potvrzení asi půlsedma sta počátečných
škol — ale do polovice listopadu povoleno jich jen přes devadesát. Ani potom
však nedovoleno je otevříti — až prý vláda potvrdí ustanovené učitelstvo.
Nestačí, mají-li učitelé a učitelky předepsanou kvalifikaci — nesmějí vyučo-
vati dříve, dokud jich vládní inspektor nepotvrdí. Dále: ačkoli byla Matici
vládou povolena činnost v celém král. Polském, kurátor varšavského okruhu
o své újmě ji omezuje. Nepovoluje Škol matičních na vsích, kde jsou již školy
státní (ruské) — a pro gub. siedleckou a lubelskou žádá pro školy matiční
i potvrzení od policie! Matice stěžuje si přímo v Petrohradu — uvidíme,
jakou >milostí< ji tam obmyslí.

Na Litvě se Poláci rušně hlásí k životu.*) Mají už tři listy, >Kurjer

*) Vláda na Litvě uznává polské obyvatelstvo jen v oněch částech
{ ub. jEcrodenské, které hraničí s královstvím Polským (t. j. v okr. bělostockém,
í okolském, bělském a snad i v brzeském). Zatím sama vládní statistika našla
]'o[ákd v gub. vilenské 130.054 a v kovenské i: 9.618.

184

Rozhledy a zprávy.

Liíewski«^ ►Dziěrinik Litewski* a konservativní >Gazelu Miúskouc,
orgán šlechty mii^ské, mají opét od 17. října stálé divadlo ve Vilně, chy-
stají so otevříti v témi mHíé museum (vzniklé ze sbírek hr. W. Tyszkie-
wicze, hr. A. Platera, L. Zasitowta, W. Szukiewicze, L. Uzi§bíy a j.), zaklá-
dají »Towarzyst \vo 1'rzyjacióí Nauk€ (na návrh Alf. Parczewského),
podali žádost o povolení »Oiwiaty«, lidového spolku osvřtného, založili si
sokolskou jednotu, atd. Ves směru vyučováni mládeže také nastala úleva
lim. že (v srpnu) zrušeny předpisy z r. 1892 o trestech za tajné vyučování.
Předpisy ly beztoho již pozbyly významu, když před t:m již připuštěno pří-
padné zavedení polského jazyka vyučovacího do škol při náboženství a pol-
ilině. Ovšem objevilo se, že milost vlády není tak ohromná, aspoň ji nebude
stát kopfjky; žactvo mu?,e se učit polštině, ale — na vlastní útraty, zní nej-
novější velkomyslné rozhodnutí. (Dzw. Pol. 11. list.)

y Opoiu v okr. wíodawském po prohlášení tolerance náboženské při-
hlásili se katolíci o svQj bývalý kostel, jejž vláda r. 1885 zamkla, >aby utvr-
dila bývalé unity ve víře pravoslavné.* Kostel stál pustý a nikdo se o něj
nestaral, až nyní, když o nřj katolíci požádali, najednou se ho ujali pravo-
slavní popi, Z toho spor, jejž prozatím ukončilo vojsko ve prospěch pravo-
slavných. Vyřízení žádosti katolíkíi dosud z Petrohradu nedošlo.

Odpor polských tUlí v Poenaúsku proti německému vyučování nábo-
ženství vzrostl v imposantní školskou stávku. (Bylo vydáno i provolání ke
stávce; ovšem bylo skonliskováno a policie pátrá i po jednotlivých výtiscích).
ÍJěti neoiifio vídají a nemodlí se německy — vláda proti mm a rodičům zutí.
Brutální bili, vějtíiění ve škole a podobné útrapy jsou nyní údělem polských
děti na školách »kullumího* pruského státu. Listy polské, jež obhajovaly
polské děti i rodife, mají z toho tiskové procesy. V polovici října arcibiskup
éíablewski*) ujal se v pasiýfském listu polských dělí — získalo mu to rázem
nové sympathie, o níž í^e v posledních letech u Polákfi v značné míře při-
pravil* Dovolával se koncilu tridentského, který vyslovil, že učení víry sluší
ueití v jazyce lidu. To rozzuřilo hakatisty až k šílenství; tisk hakatistický ob-
viňoval Stablewsknho z velezrády a vyzýval vládu, aby s ním zatočila jako
kdysi s Ledcichowským. Tím posíleni a neustávajícími brutálnostmi surových
paedagogrj přinuceni jtaslnli posl. Grabski a hr. Mielžyrtski min. vyučování
telegralícký protest proti takovvm nelidskostem. Ministr Studt neobyčejně
příkře odmítl požadavek polských poslanců. To bylo koncem října. Tehdy
i faráři poznaňští z.i svým arcipastýřem přispěchali na posilu štvaných ro-
dičů a dCíti. Tehdy také počala se stávka šířili z Poznaňská i do Horního
Slezska, Poláci nyní se ptali, co učiní vratislavský arcibiskup Kopp? Ovšem,
že v něm zvilí^zil Pruéák — itakáz-il svým kněžím stavěti se na stranu pol-
ského vyučování náLoženslví. Pěkná podívaná: jeden arcibiskup praví, že
třeba se držeti koncilu tiidentského — druhý arcibiskup téže církve to za-
vrhuje. Zatím vláda namáhá se i u papežské stolice, aby pokárala Stablew-
fikého. Dostalo se jí prý nd kard. Merry de Val odpovědi, aby nežádala vy-
jádření stolice pajiežiské v iť^ věci, neboř ta mohla by stanovisko arcibiskupa
hní^zdeiisko-poznaňského jen potvrditi. Ale zjevně se papežská stolice spra-
vedlivé vřci pohké neujala. Za to orgán německého kancléře »Nordd. Allp.
Zlg*< snažil se přesvřdĚiti Evropu, že právo jest na straně vlády, poněvadž
v min, naHjfení z r. 18T3 stojí, že i při náboženství může se >s povolením*
vlády v středních a vyšších třídách užívati němčiny. Ejhle, Evropo, jak pol-
ský beránek pruskému vlku opovážlivě kalí vodu, stoje v proudu pod ním
-— neni-li to přímo příka^íeni cti kulturního vlka, aby beránka spolknul? Po-
šetilý beránek ve své naivnosti obrátil se k vlčímu' králi — kapitola hněz-
dcnsko poznaňská s arcib, Stablewským v čele poslala císaři Vilémovi prosbu
o navrácení poíííkěho vyučování náboženství. Bláhová! Dostalo se jí odpo-
vědi, jaké se mohla nadíti od »krále hakalistfic. Podřízení jeho připadli ko-
nečn^^ na ďábelský jiroslředekr odnímati děti rodičům a dávati je do nuce-
ných poíí^pSoven. (Sialn se v Horním Slezsku. N. Ref. '204-.) Jen jest otázka,
bude-H v polcpsovnáeh místa pro deseltisíce polských dětí (ba jest prý již

'♦') Zemřel náhle ii'4. list z rozčilení nad osudem pol. děti.

Rozhledy a zprávy. 185

na lOO.OOO stávkujících dětí). Poslanci polští ohlásili v lé vřci interpellaci.*)
— A tíi Néznci mají odvahu nazývati se ješté ^nejlepšími přáteli Polákii«
a vábiti je líbeznými melodiemi ke spojenství s Němci, kteří jim prý dopo-
mohou k obnovení polského státu! Napsal ty věci tuze vážně a s nejnevin-
nější tváří p. Bressnitz von S.ydacoff v brožurce >D i e Polen-
frage* (Lipsko)... A. C.

Slované východní.

V nemnohých slovích zní přehled období od posledních rozhledů ruských:
drcení revoluce, drconí kadétťi, urputné přípravy, aby. ve volbách do dumy
vláda mohla se vykázati úspěchem, protože jinak utone Stolypin v prázdné po-
kladně státní. Bez dumy — není půjčky, duma musí býti — a to vládní!
Bude-li? — Drcení odboje déje se poloukryté; vláda slibuje ve výroěí říjno-
vého manifestu vydali amnestii — aspoň fásteCnou, ale soudy polní i jiné
pracují jako řeznické nože. Obzvláště ukrutně pracuje polní soud v Rize
a v Mitavč. Ve Vilně ke konci října pro útoky na vojsko a policii odsouzena
iia smrt 34 osob. V Kronšladlč odsouzeny k šibenici dvě dívky,**) n nichž nale-
zeny bomby; byly však zastřeleny, ponévadž se nenašel kat, jenž by jim vložil
provaz na krk. Jinak bylo rozsudků smrti a poprav spousta. — Při tom Stoly-
pin vydává nařízení, že před polní soudy mají býti stavěny pouze osoby do-
padené přímo při skutku, menší provinění mají býti vyňata. O radě mini-
sterské se praví, že je (v první třetině listopadu) pro zrušení polních soudů.
Ale v týž čas několik důstojníků, kteří byli členy polního soudu v Petrohradě
bylo pro mírné rozsudky propuštěno ze služby i byli nahrazeni jinými, kteří
hned vynesli 15 rozsudků smrti. — Pracují i soudy osfatni: V Kronštadié
z 295 námořníků, obžalovaných pro vzpouru na křižniku Car Alexandr III.,
osvobozeno pouze 45, několik odsouzeno na 6 let nucené práce, ostatní všichni
do trestných čet a do vězení, V Sevastopoli nový rozsudek nad vzbouřenci,
z nichž 2 odsouzeni na 20 let nucené práce, ostatní do trestních čet. Námořník
Makorov, obviněný z útoku na generála Něpljujeva, odsouzen do žaláře na 12
lei. Před vladivostockým voj. soudem odsouzeno pro v7.])ouru 43 vojínů do ža-
láře, 4i do trestních čet» a to ještě hlavní vínníci přelili. V Jekalérinodaru
začal soud s 39 kozáky 2. pluku, jenž se loni v listopadu vzbouřil. Soudní bu-
dova je obklopena vojskem; obecné sympalhie jsou na strana »)bžal<)vaných,
dělníci demonstrativně zahájili stávku, přes 100 osob zatčíino. V Medvědi ze
191 vojmů bývalého preobraženského i^ardovřho pluku odsouzeno 9 na nucííné
práce od 4 do 8 let, 150 do trestních čet, 32 osvobozeni. V l*elrohradě dokonán
soud nad Členy ústřední rady dělnické. Při lom obhájci demonstra-
tivně vzdali se hájení, když zamítnut návrh jejich, aby předvolán byl ke svě-
dectví policejní správce Lopuchin, jehož list ke Slolyi)inovi, uveřfjnčný v no-
vinách, usvědčoval vládu, že by la strůj ky n í poj^romů. Předseda
výboru dělnického (Chrustalev-Nosar) a 14 členů jeho odsouzeni na Sibiř
ake ztrátě práv občanských, 2 obdrželi vězení, ostatní osvobozeni. — I) o
vyšetřování vzata celá oděsská samospráva pro úč^ist v loňské re-
voluci. — Dle >Oka< v ruských věznicích je zavf<»no nyní 3tK).O0íJ lidí. Do Si-
biře od 17. října loňského roku do konce září letošního posláno 35.000 osob,
gubernie arcbangelská — studená a drsná — tak j(í přeplnf*na vypovézeiici,
že vláda musila zastaviti další vypovídání do těchto krajin. Lze pochopili, že
zíi takovjxh okolností mohl policejní departement s chloubou hlásili Stolypi-
novi, že sociálně revoluční kroužky jsou již rozbity. Kadety^ zejména bývalý
jK>siance, drti vláda ne péslí, ale snad kladivy: osud poslance Onipka je zpe-
četěn — půjde do vyhnanství; roz.sudek první ytolice potvrdil vrchní voj. soud
v Petrohradě, zamítnut při tom rekurs stát. prokurátora proti mírnému prý

*) Nejnověji psal Sienkiewicz ve věci pol. dětí Vilému II. O tom příště
**} Mladistvé kursistky, studentky z Bestuževských vyi^ších kursu, Nasfa
Mamajeva a Hana Venediktov, jak se podepsaly v dopisech na rozloučenou
přáteluntt, dojemných svou upřímností a prostotou. »Jsem šťastna, že jsem dala
život za svatou věc osvobození národa*, píše Mamajeva. A jen se obává I;i,
aby ji po smrti neidealisovali. Hed.

136 Koihledy a zprávy.

trestu. Vylučování kadíHíi % úřadu déje se dále. Z mitavského mčstského za-
stupitoUtva vy bučen býv. poslanec Clakste; z moskevského Muromcev, Kornis-
sarev a L^bed^v, z petrohradského Petrunkevič. Muromcev ujíždí do ciziny
před hrozícím zai^^ením. Poí?laDíiC Subbotin, dlouho nezvěstný, byl vlastně za-
iCeti a šedi v sapnovazlx'?. Za to poslanec Medvéděv si pomohl z žaláře na svo-
bofhj, HU', osud bývaU^ch poslanců: 1 byl zavražděn, 1 zešílel, 2 byli zkatováni,
10 í>r jích skrývá, fí ^^-^p o věze no, 31 jich je pod dohlídkou policejní, 24 v ža-
láři, 182 ji" vyšetřováno pro manifest vyborgský — celkem persekucí stiženo
257 řb'nů prvního ruského parlamentu. Byli to špatní lidé i špatní Rusové?
Nikoh, lak o njdi myslí jťn vláda, Gringmuth a naše ^Národní Listy<
a »*\'Ch-%. — Jak vidíce váts co je vládní, nenávidí kadety, o tom svědčí i tato
episnda, jťiíS sť udala pii- výročním slavnostním banketu petrohradského lycea.
Kamerjunkrír Sahnrov pHpif i>ři něm i Muroracevu a Karějevu jako bývalým
žákui2i loholo ústavu, ale podiodil: byly mu strhány odznaky a sám vyhozen
ztí clvríí. Vyprávělo í^ku žť sám ministr Kokovcev měl v tomto patriotickém
skutku pod i I, avřtak Ityln I o píjpřeno. —

A' rolbnm iiu (híiuff se vláda strojí. Stolypin chystal i tuhou repressi
UsktL ale minislěi-sUu Jia prituit-ní jeho nepřistoupilo. Duma bude; Stolypin
proldá^sit, le 4. břevna st* .sí^jde, volby budou vo 2. polovici prosince. Volební
£>fxi]amy mají býti holovy do :i. prosince, tak aspoň nařízeno městské i*adč
v Mo.skvtV Na volby doslal niiniřilr vnitra 10 millionů. Na poradě zvláštní sekce
přít volby v udnlsUTsUu u^tar^ovono: Sedláci musí voliti ve své kurii zvláštní.
Osoby, mlteKejioí ko siavu kuxilciva, nejsou-li usedlé v krajích kozáckých, ne-
sm*^ji voliti, ani vob-nii liyti. Výrazem > vlastní byt«, jehož používání poskytuje
právo k iiiiřt&ti v mr*sískyeh volebních sborech, nutno rozuměti samostatné do-
mácnos^ti s vlastaim vcÍiod<!m a kuchyní, nemající nic společného s jinými
oby vale li. ("boby, kterť pro chudobu mají z dobročinných ústavů volný byt,
rnvnťfž osoby, kliTť najtmajf jednotlivé pokoje, nemají práva volebního a ne-
budou pojaty do Si«KnamTl. Rovněž ne sluhové, poriýři, monteuři, dozorci drah
ňtd<, sltiíiové iiižěíťh kategorii na drahách, na pr. dávající signály, dozorci
mostu, strujníci, jejích pomociiicí, konduktéři, dozorci vozů, topiči atd. Pro gru-
biírnátory vypi-acována inslnikce, dle níž na předvolebních schůzích opposič-
nich slmn musí byli komisař, K volbám organisuje ministerstvo létací čety
agiliUorské, Adjutant Slolypinův, Križanovskij, sestavuje vládní listinu kandi-
dátní. Proti oíobám, jichž líiast je nežádoucí, bude zavedeno vyšetřováni;
znii^íiOii buile i volební řád. aby vyloučeni byli z voleb nejen, kdož jsou vySe-
tiováni soiidnC', nýbnt i administrativně. Listina těchto >nežádoucích« osob
e již hotova. Zvll^tníin cíir^kym úkazem zakázáno osobám vojenským příslušeli
c potil. í>lmm>. Podobně soudiiúm; gubernátor petrohradský dal týž zákaz úřed-
nítíim zemským, ívnzrdské ujfzdné zemstvo docela propustilo všecky úředníky
3>něbiaj;onadržn<>. LJocída nul vyjíti úkaz připomínající novým poslancům, že
dunja je íjvolaria jen k poradní funkcí a ne ke kritice vlády a jejích orgánů —
A pj< 'ce jřsou naděje vlády vratké. Sociálně revol. strana je tak klidná, že ohla-
šuje po dobu voleb aastaveíií všeho terroru. Všichni gubernátoři projevují
obavy, z^ volby riedopíidnoii pro vládu příznivě. Sám Stolypin a Pobědonos-
cev — ten zase je v i>ráei - soudí, že i tyto volby bude vláda nucena zrušiti
a do trťtidi jiti; nové roy.p(iíb''ni dumy prý nic nevzruší občanstvo. A car?
V lislí'^ Jujtelovieovi, í?loapu >Svaí!u ruských lidi«, projevil, že lituje shbu svého
o konsíliluei; vidí prýs že není prospěšná. Jaký to rozpor v názorech ohromné
vt-ííiíiy ríř^e a IdonCkn lidí, kamaríUy, slepé a hluché! Co z loho vzejde?
— Kad+Mi div voleb jtůjtlou. Ani strany »Po kojného obrozeníc se nepřidrži. Pro-
hhisilaf ííť stnina laLo, v ml jišou nyní i í5Ípov a Trubečlí, že schvaluje roz-
pn.-^lrni diitny; proto ?e kad(''ti ústy Petrunkevičovými vyslovili proti ní. —
Kiídřti (dlr Oka) pořitaví kaiidí<láty nové, aby \láda nemohla rušiti voleb, pro-
hbbie na přiklad viilbu Mitn.iniceva za neplatnou, ježto je vyšetřován, a uzná-
vajii- /JI /.volena kandidáta poí'tr:m hlasů jemu nejbližšího. Mohl by potom místo
Murouieeva \íjili do dumy tfrha nějaký Gringmuth. —

O íímýí^leni ídíecenstva je však vláda dobře zpravena; na den 30. října —
výrovi numi testu .slíbiváiho opmvy — učiněna byla rozsáhlá opatření proti de-
mnnslraemu den nnunl ttiklo klidně. — Je krušno vládě s takovýmito vyhlíd-

Rozhledy a zprávy. 137

kami jíti do voleb — a musí. Peněz je potřebí, bez dumy cizina peněz nepůjči,
chce míti půjčku zaručenu příštím hospodářem ruským, Icdyž nynější hospodář
— vláda — je na kraji bankrotu. Vláda sice vyvrací zprávu, že by pomj-^šlela
na cizí půjčku, popírá, že by Rotschíld byl odmítl účast v půjčce. Ale při tom
mluví se i o vnitřní půjčce 100 — 150 miilionů — patrně pomoci z nouze —
při níž vláda spoléhá na moskevské kupce a bohaté monarchisty, mluví se
o veliké půjčce vnějši 1.200 milí. rublů, jež by založena byla monopolem ta-
bákovým. Výkonný výbor berlínské mezinárod. kanceláře socialistické ohlašuje
ruské půjčce , bezohledný boykot, ale při tom renta ruská stále stoupá, stoupla
až přes 77 procent. V tom přinesly >Times< zprávu, že v Anglij ruská půjčka
odmítnuta — a renta klesla za 4- dni až na 73 procenta. S tím souvisí jisté,
návrat WittQv do Petrohradu, o němž Witte sám dal rozhlásiti, že se
vrátí, aby ukázal revolucionářům, že se nebojí; vrátil se však proto, že se do-
mnívá, jako by se vracela doba jemu příznivá. A přes všecko úřední popření
chce se věřiti zprávě, že jeho příchod Lyl vládě velice >nežádoucí«, jak prý
mu dala věděti.

Jinak se mluví, že vláda připravuje reformy. Dumě budou prý předloženy
osnovy zákonů o zrušení rozmanitých nynějších způsobů zesílené ochrany,
místo nichž by se zaváděl jednotný stav válečný, dále zákona o nedotknutel-
nosti osoby a pobytu, o zachovávání listovního tajemství, jiný projekt má za
cíl rozšíření místní samosprávy, jiný poskytování levných půjček sedlákům ze
selské banky. V ministerské radě schválen byl projekt daně z příjmů, jež vy-*
nese ročně 25—40 mil. rublů, tak že by od příjmu 1000 r. platil každý (i ci-
zinci) 1% dané, za každý další tisíc Vio procenta, z příjmu 30.000 byla by daň
4%, ze 100.000 daň 5 procentní. Carským úkazem povoleno soktářům a razkol-
níkům zřizovati náboženské obce, voliti si duchovní, stavěti kostely. Ustavena
komise pro opravu loďstva, do ní pojat i známý kapitán Kládo, nedávno opět
do služby povolan5^ — Ale veliká důvěra v činnost vlády a její zdar není.
Tu hned doklad: v Kuronsku utvořena zvláštní komise pro místní, hlavně
agrární, reformy, do níž kromě osob úředních pojato 20 zástupců velkostalků
a 20 sedláků. Ale nesmiřitelný rozpor se ihned objevil, zástupcové velkostatku
jsou pro svobodný prodej půdy, zástupci selští pro nucený výkup. V podob-
ných komisích v Sudži ve 12 vóloslech odmítli sedláci vůbec účastenství.

Studenti na universitách a technikách nebyli, tak klidni, jak zprvu hlá-
šeno. V Moskvě musilo 36 professorů universitních pohroziti demissí, nepře-
slane-li policie rušiti svobod universitních. Rektor ve slyšeni u Stolypina vy-
mohl odstranění policie a povolení schůzí, zaručiv přesné držení předpisů,
načež universita otevřena; ale sotva se to stalo, musii ji zavříti sám na 12 dní,
poněvadž studenti na schůzi hlásali obstrukci přednášek, zpívali revoluční
písně atd. Na této universitě utvořil se svaz Nestranných přátel nauky, kteří
nehlásí se k žádné straně, jsou jen studenty. Podobně bylo i v Kyjevě; sotva
byla universita otevřena, byla bouřná schůze, i zavřena universita zase na cas.
Hned na to pak došlo ke stávce na vyšších ženských kursech a na polytech-
nice, universita však účast odmítla. Zde se organisovala část studentstva ve
spolek >Dvouhlavý oreU proti anarchistům, sociálním demokratům a sociálním
revolucionářům. University petrohradská a kazaňskú byly zavřeny jen 30. října
ve výročí manifestu. Avšak za to musila býti zavřena z nařízení ministra vo-
jenství petrohradská vojensko-medicinská akademie V Charkově zavřen na ne-
určitou dobu technologický ústav a zatčeni všichni členové ústředního výboru
studentstva technického. -

O odvodech k vojsku přišly zprávy, že konány klidně — jistě, n<>bof
vláda pohrozila, že každé odepření vojenské povinnosti bude souzeno polními
soudy. A přece v Moskvě ukradeny všecky seznamy rekrutů. V Oděsse v první
den místo 250 rekrutů přišlo jen 87; veřejně všichni přičítají to agitaci. V Sa-
ratové 150 rekrutů prohlásilo, že nebudou sloužit, z toho bouře, při níž poli-
cie byla bezmocná. Ve vojsku samém je dosud revoluce doma. Ve sboru admi-
rála Bosterena 50 kadetů před samým povýšením ohlásilo vystoupení ze služby,
za důvod uvádějíce nynější poměry. V Kronštadtě odhalen plán dynamitového
útoku na voj. soud, na nějž měl jeden z obžalovaných hoditi pumu. Pro útok
tento popraveno pět osob, mezi nimi 2 dívky a 2 vojáci. V Kyjově zatčeno 10

138

Rozhledy a zprávy.

vojáků, tvořících skupinu revoluční. — Kopnický kousek slal se ve státní lo-
várné na prach v Petrohrade. Tam dělostřelecký poddůstojník s péti poddů-
stojníky péchoty vykázal se poukazem velitelství na vydání 40 pudů prachu
a 1tí pudfi pyroxylinu; když vše dostali a odešli, vyšlo na jevo, že vše bylo
podvodem. Petrohradská policie obdržela vedle toho ješté rozkaz hledati ztra-
cenou raitrailleusu, jež i s náboji byla ukradena. —

Banúitis^n kvete. Veliká loupež provedena u Vozněsenského mosta
v Petrohradě. Pod vůz, na němž vezeno 600.000 rublů, vrženy 4 bomby, tti
četníci a jeden kůň zabiti, načež uloupeny balíky s 398.772 rub. Na to roz-
předl se boj, pri němž 1 útočník zabit, *2 zraněni, 6 zatčeno, jeden pak se
zastřelil sám. Pro útok tento souzeno 40 osob, z nichž 8 popraveno, 3 vydáni
soudu vojenskému. V Rogach" při útoku na vlak uloupeno 1,400.000 rub,
podle zprávy polské strany socialistické (vládní zpr. měly jen 26.000). U Žlu-
tých Vod na Jekatěrinské dráze zabit posel bankovní a oloupen o 53.0(X> rublů.
U Kázaně *20 ozbrojenců při útoku na poštu uloupilo 20.000 r. a spoustu
cenných zásilek. V okrese stavropolském zabit berní úředník i jeho příručí
(poštovní úředník) a uloupeno 25.t>00 rublu.

.^ Nepokojfi jiných a násilností je zase mnoho a mnoho. V dělnické Části
ve SlUsseiburku vypukl požár. Temné živly, loupící majetek pohořelých, pře-
kážely tak dlouho hašení, až vojsko dalo salvu do vzduchu. V Bninsku při
srážce mezi sedláky a policií mnoho sedláků zraněno a zabito. V kyjevské
gubernii zas byly selské bouře, při nichž páleny statky. Po jekatěrinoslavské
gubernii koná poslanec Michajlenko schůze, přednášeje o rozpuštěné dumě,
policie marně ho stíhá, nemůže a nemůže ho dopadnouti. V jihoruských
dílnách železničních (v Jekatěrinoslavi, Nižnědněprovsku a Brjansku) byly
zase stávky, při nichž vyvěšeny černé prapory. (Zpráva generála Kaulbarse.)
Ve Vinnici při prohlídce policejní dopadena tajná schůze, postřeleni 3 poli-
cisté — účastníci prchli. V Kovně uvězněna bojovná tlupa o 67 mužích. Ve
vladimiřském žaláři, kde dlí většina námořníků vzbouřivších se ve Sveaborgu,
pokusili se vězňové přemoci stráž; ale jeden strážce nenápadně povolal tele-
fonem vojsko. V Samaře proti vzbouřeným politickým vězňům dalo vojsko
dvě salvy, čímž mnoho osob padlo. Dle »Oka« prchlo 1500 politických vězňů,
vypovězených do Vologdy. — Zase bomby, zbra^iě a útoky. V Samaře sklad
bomb a střeliva, zatčeno 10 osob. V Petrohradě laboratoř, sklad zbraní
a plány k útokům, loupežím; zatčeno 21 lidí. V Qrajevě skoníiskováno 19 ba-
líků se 74.000 náboji poslanými do Tiflisu. V Liibecku zadržen ruským křiž-
níkem parník Vaumintos, vezoucí do Ruska zbraň. V Kunguru v Permské
gubernii ukradeno 7 pudů dynamitu, zbraň a střelivo, určené pro vojsko.
Strážník zabit. A v Jelisavetpolu vržena bomba na hlídku čelnickou, z níž
2 muži zraněni těžce, 2 lehce. V Sevastopoli zavražděn šef policie Michajlo v;
vrah popraven. Kazaňský gubemátor zraněn, útočníci prchli. V Tiflise v klubu
vržena bomba, jíž zabit generál Jevrejnov, žena jeho, generálová Korganova,
lékařka Barsukova a jakýsi inženýr. V Irkutsku vržena bomba na generála
Renenkampfa, útočník — dělník Korsun — popraven. Na Reinbota^ grado-
načalníka moskevského, byl též podniknut bombou útok, jenž se nezdařil.
Útočník popraven. — Na Kavkaze došlo u Tiflisu mezi tlupou jízdných Tatarů
a vojskem ke dvnuhodinnému boji, jenž skončil po příchodu kozáků útěkem
Tatarů; u vsi Sališe byl jiný boj s četou 16 lidí, trvavší 3 hodiny. Praví se,
že proti Stolypinovi bylo osnováno nové spiknutí, mnoho dvorských úředníků
bylo již zatčeno, mnoho jich je kompromitováno. Hlavou spiknutí — jak
tvrdí policie — byl jakýsi Rosenberg, nedávno popravený. Uprchlý lupič
Bělencev je opět v rukou policie; byl poznán v jednom vězeni moskevském,
kam se náhodou dostal. Uprchl z vězení také Geršuni, původce železničního
atentátu u Bořků (proti Alexandra lil.), dav prý se z vězení ŠlOsselburského
vyvézti v prázdném sudě. Byl prý vyvezen do Finska v přestrojení nemocné
ženy. Pro charakteristiku poměrů je příznačná sebevražda jakéhos knížete
Meščerského (dojista jiného než vydavatel Graždanina), jenž se zastřelil ve
vlaku, zanechav lístek: »Před revolucí těžko utécic.

Úroda v Rusku je letos ještě slabší než loni, a loňský rok přece byl
ze všech čtyř předcházejících nejslabší. Žita urodilo se sice skoro tolik jako

Rozhledy a zprávy. 139

loni (o 6 raill. pudů méně), ale pšenice se urodila špatně; jest jí 857 milí.
pudů proti 105'< milí. loňským, podobně oves, jehož je 671 milí. pudfl proti
loňským 829 milL; ječmene je iJ94 milí., loni 461 milí. pudů. —ch.

♦
Lvovské Dilo v Č. 225. projevilo naprostou nespokojenost s postupem
maloruských poslancQ při jednání o volební reformě, ktetí, pohrozivše ob-
strukcf, přece na pouhý slib Beckíiv, že se vynasnaží ještě poopraviti, co se
dá, od obstrukce upustili. O jednání tomto praví Dilo. že se poslanci silně
provinili. Jistě měli aspoň býti všichni na místě, byli však přítomni jen tři,
na telegrafické vybídnutí dostavil se jen Hladyšovákyj a Korol'. Při svém
článku setrvalo Dilo, i když uveřejnilo dopis z Vídně, podepsaný šifrou K.
(KoroP?), omlouvající poslance. Malorusflm proti hotové volební opravě —
praví Dilo — nezbývá než protest, v němž vyslovují se proti poměrnému za-
stoupení ve venkovských okresích východohaličských, kde 2b% Poláků má
táž práva jako 75% Malorusů, proti nestejné velikosti okresů, proti ustano-
vem', že 741.000 Poláků v městských okresích má .^4 poslance, kdežto 120.U00
Malorusů nemá žádného, proti přidělení Lemků maloruských (jichž je
(85.000) do okresů polských a vůbec proti celé reformě, kde 3,074.449 duším
lualoruským připadá jen 28 poslanců (v tom i pochybných), zatím co 3,908.702
Polákům dáno mandátů 78 (a pravděpodobně jich bude více). Protestují
i proti slučování osad menších než i500 obyv. v jednu hlasovací obec, proti
petrifikaci okresů, proti nucenému volení, proti jakémukoliv odloučení Haliče
i rozšíření autonomie i pravomoci sněmu. *)

V tomto měsíci a předešlém bylo i hojně proceasú pro nedávné stávky
zemědělské. — Pro stálé stíhání tělocvičné- hasičských jednot (Sičí) od místo-
držitele Potockého vyslána do Vidně deputace, vedená dr. TryPovákým. Slí-
beno šetření.

V Rusku vyslovili se studenti kyjevské university pro zřízení stolic
maloruského jazyka, literatury, dějin Ukrajiny a maloruského práva s malo-
ruským jazykem přednáškovým a pro parallelní přednášky o týchž věcech
v ruštině. Stejné usnesení učinilo studentstvo v Oděsse a v Charkově. —
»Rada« vybízí, aby Malorusové založili sobě ze zvláštních prostředků univer-
sitní stolice tyto, a studentsvu ukládá hlavní úkol v této věci. Eparchiální
sjesd duchovenstva na Podolí usnesl se o projevu na právo učiti malorusky
v církevních školách, učiti jazyku maloruskému ve dvoutřídních školách a ve
vinnickém duchovním učilišti, učili povinně jazyku tomu na bohosloveckém
učilišti v Podolí, vydati maloruská kázání protojereje Hrečuliče. >Rada< při-
pomíná k tomu, že stejně jednati má i ostatní duchovenstvo. — První škola
s maloruským jazykem vyučovacím je na statcích Mikoly Arkasa, autora
opery >Katerina«. Vydržoval školu sám a letos zavedl do ní maloruštinu,
jíž se učí z nového slabikáře Norcova. Zemstvo to schválilo. — Persekuce
stíhá Velkorusy jako Malorusy. Zastaven »Kijevskij Golos* (dříve »Kijevskija
Otkliki*, též >Kij. Otgoloski Žizni** zvaný), list maíoruským snahám příznivý.
V Kyjevě po několikaměsíční vazbě odsouzen učitel Hr. Borevič (na 8 měs.)
a žák malířské školy Hr. Varava (na 1 rok^ na pevnost, že sedlákům před-
čítali »Chliboroba<. — Nové Ušty: v Charkově Narodna Hazeta, v Žitomíru
týdenník Holos Volynskaho Obščestva Gramotností (malorusky i velikorusky) ;
v Něžině týdenník Něžínskaja Nědělja podává též malor. zprávy. —ch,

*
Dr. D. M. Vergun^ red. bývalého Slavjanského Věku, dopisovatel No-
vého Vremeni, přijel 27. list. do Prahy přednášet v národně-sociálním spolku
Sladkovský. Na přednášku dostavili se ruští, rusínští a polští studenti praž-
ských vysokých škol, aby mu odpověděli — aby otevřeli národním sociali-
stům oči, koho si pozvali. Ale nedostali se k slovu, neboť schůze náhle
ukončena. Konána potom ve dvoraně Svazu schůze důvěrná, v níž bylo
p. Vergunovi jistě horko. Utekl z ní. Po schůzi předloženo mu prohlášení,
jehož sic nepodepsal, ale jehož obsah přes to jest pro něj zdrcujícím odsouzením.

*) Malor. poslanci v říš. radě skuločně protostovali a prohlásili, h*
se již jednání o vol. rcf. nesúčastní. fíed.

140 Rozhledy a zprávy.

Jihoslované.

Slovjnei yjfj pomněli si, že uplývá 40 let jejich boje za rovnoprávnost
iiííVjíiĚtiny \'v Ěkolách slovinských zemí! >Slovenski Národ" věnoval té věci
úvňdnik v ('. 2*jO, V listopadu r. 1866 usneslo se obecní zastupitelstvo lu-
blaňiiki^ podali zemskému výboru petici, aby se zavedlo slovinské vyučování
híi obecných íi středních školách, jak to dr. Janez Bleiweis na sněmu navrhl.
Alf* aíťm^iký výl>or hodil petici do ko§e. Od té doby neustává krutý zápas za
íílovirifikúij ékalu. Výsledky jsou dosud nepatrné. Slovinštině otevřen přístup
}mi lio oixioriých Škol kraňských a štýrských; v t. zv. slovinských gymna-
Hjkh vyučuje »« jen některým předmětSm slovinsky, jinak jsou německá
jíiko níkúo Y Horních Kakousích. Tak sysifovsky jest Slovinciím zápasiti
II ttanj(í/.h'jmoii potřebu. Zbytečnou německou školu v Opatiji vláda postát-
úu]i\ Koéevcútn rozšiřuje nižší gymnasium ve vyšší — proti opravdu slovin-
Bkyjj; liiR-ílftim řikolám brání se zuby nehty a terstským Slovincům nedá ani
jedÍNí^ krvaví fiolřebné slovinské školy!

/jtkiádíL sí' Hlovinská skupina Volné Myšlenky po boku české sekce.
Zíilífii budt! iirgřVnt^m jejím český časopis » Volná Myšlenka* (Kr. Vinohr.,
Kí>riiiiní ir. 6.K v němž budou vycházeti zprávy slovinské skupiny s pobočným
1 1? X toru čeíikýíri,

Myálítnk:i shody srbochorvatské pronikla i do Ameriky. Již v březnu
k(>n:il si-^ v Ssui Krahcisku tábor, na němž i američtí Srbové a Chorvaté
prohlfisili, ?.e shoda srbochorvatská stala se živou potřebou zachování a po-
knjku *nafti*ho ndroda obou jmen<! Usnesli se zakládati společné čítárny
íi jiijílh^ mo?<nošli společné národní domy pro spolky srbské i chorvatské, vy-
šlu povítl i \\U^á americkou veřejností vždy společně, pokud možno ve spojení
SI* ^hivinei nld, T<ídy i tam za oceánem cítí Srbové a Chorvaté, že jsou j eden
fistroii w ř.p Itniy mají žíti ve svornosti — jen bratří jejich v nešťastné Bosně
a llorcpííavinř toLo nechápou, jak ukázaly smutné spory a demonstrace po-
slivliiúíb iiiMiť^i. A přece byla tam ještě' nedávno taková naděje na obrat
k lc|isíniu! * , .

Splilíjiká »Sloboda€ měla výborný Článek o rakoíiských investicích v Dal-
mn<*ii. lípz Širokého vykládání a přetřásání uvádí prostě ze státního rozpočtu
pnhijtky o irivositicích — uvádí je v millionech korun, poněvadž náklad na
tiiv(>;iticf' sť ohytVjně počítá na milliony. A tak zde nacházíme ňa stavbu ne-
vyhniitt*lnvi'h Železnic Knin-Ogulin, Knin-Zadar, Sinj-Bugojno, Knin-Čapljina
Íii> OIXXXKXIOO mil. korun a podobné jiné obrovské po>ožky. Celkem 0-18188000
nul, kuru ti!

Pianem ét^rnúhorske utiiv. mládeže skončen, jak jsme si přáli: obžalovaní
byli 03ívnboR<M>i. Soud neshledal v brožurce »Riječ crnogorske univerzitetske
omliiílini* o priUkama u Crnoj Gori* urážky panovníka a vlády, nýbrž pouze
kritiku poliliťkýťh a veřejných poměru černohorských. Ničím jiným také bro-
žurka ni*Uyí:i. nvít>m v ní poměry černohorské vypadaly hodně černě. Na
př. Iined ůiTUiOvorská konstituce: národní skupština nemá pražádné moci zá-
koíviuljírné, vioeko právo iniciativy jest jí vzalo, i jest pouhou hračkou v rukou
vUily, v5t*cky přetilohy z;\konu musí přijmouti, nemá práva interpellace mini-
í*trň.po>Lhem:iii imunity, atd. Že studenti nechtěli osobně se dotýkati panovníka,
j^atrno ji^ j toho, žo po vyneseni osvobozujícího rozsudku učinili knížeti před
píiláivm naiižonrm ovaci, za níž kníže gospodar poděkoval: >Živjela omla-
tiiiia* Kdi>í ví. snad přiznivý výsledek soudu souvisí s vítězstvím opposice
při viiílukh lit* ^íkupJtiny. — Sfci^it^tina, jejímž předsedou zvolen vojvoda
Suko lVírvivii\ mislophHÍsedou Mihajlo Ivanovic, zahájena trQnní řečí, která
y:ikví vii^vhriy írúnni řev^i) konstatovala dobré poměry se sousedy; jen bylo
«A|*aihH\ J*^ i> Srlsku se nezmiňovala. Vítězství opposice mělo za následek
minUler^kou krj?;!. Kníže vyzval skupštinu. aby mu navrhla své ministerské
kandídáiy* íktip>ana svt^řila sestavení ministerstva M. Ivaiiovičovi, Č.

Literatura h uméní. 141

L rt e r a t li r a, umění.

flpeTxoAHN pecyiiTaTM nonNca craHosHNUiTBa m AOMalie CTOKe y Kpa/besMHM
Cp6iijN -51 ^ei^eMÓpa 190*) ro/^He. Hs/^aibc ynpase Ap»cďBuc CTaTHCTHKe.
Beorpafl 19U6. Str. XXIV a 253. Cena 4 fr.

Vyšly předběžné výsledky sčítání v král. Srbském ze dne 81. prosince
1905, čtvrtého od vydání zákona o soupisu lidu i domácích zvířat. Z obšír-
Dého a velmi instruktivního úvodu ředitele statistické kanceláře, p. Bogoljuba
Jovanoviče, nabýváme přehledného obrazu počtu a změn obyvatelstva, zatím
bez zřetele na národnost, náboženství, stav atd. Podle těchto výsledků bylo
v Srbsku 31. prosince 1905 přítomného obyvatelstva 2,688.747; počítají-li se
všichni příslušm'ci srbští, i nepřítomní, :dostaneme číslo 2,717.221. Od posled-
ního sčítání (31. prosince 1900) přibylo přítomného obyvatelstva 195.865 čili
7-877o, všeho oby vatelstva 188.025 čili 7-4b%. Všech obcí bylo 1397, z nichž
80 městských. Z městských obcí byl největší přírůstek obyvatelstva v Běle-
hradě (všeho ob. 80.747, přírůstek 10.978), nejmenší v Leskovci, úbytek nej-
větší v Požarevci, nejmenší v Smederevu. Pozoruhodno jest, že z 80 měst
v 50 objevil se úbytek obyvatelstva; naproti tomu z 1317 selských obcí zjištěn
tento úkaz jen u 38 obcí. Podle hustoty obyvatelstva lze srbské okruhy (kraje)
takto seřaditi: Smederevo (105é na I km^), Kragujevac (761), Nis (71í ),
Bělehrad (bez mésta B., 691), Morava (645), Podrinje (61-9), Požarevac (58-6),
Valjevo (58-5), Kruševac (555), Vranja (63- 1), Rudnik (49*8), Timok (44-1),
Pirot (430), Užice (42-2X Toplica (36-1), Krajina (35-9), Čačak (34-5). Číslo
hustoty ob. v Srbsku vůbec jest 55*7 (při posl. sčít. 5l'6).

Zároveň dostali jsme »Statistički Godišnjak kraljevine Srbijo, 1904«
(Bělehrad, 1906), knihu objemnou bohatého materiálu, k'niž se vrátíme. ve
zvláštním článku. C.

Fra Grgo Martló. Spomen-knjiga. Uredio ispred odbora JOSIP MILA-
KOYlO. Izdanje i nakládá hrvatskog društva >Napredak« u Sarajevu. Str. 128.

Sarajevští ctitelé loni zesnulého epika věnovali památce jeho pěkný
sborník, v němž střídají se poetické příspěvky s články vzpomínkovými a li-
terárně historickými. Cennými příspěvky k poznání života i práce zvěčnělého
pěvce jsou nepodepsané články, pocházející od redaktora sborníku, Jos. Mi-
lakoviče: Fra Grgo Martič, Fra Grgo kao učitelj, Bolest i smrt pjesnikova.
K nim se druží: dra T. Alaupoviče »Jukičev list Martiču«, Mons. M. Cepeliče
»Martič i Strossmayer«, dra D. Baňa >Kako je živio Fra Grgo«. Kromě toho
otištěn je zde výtah z či. dra Gj. Šurmina >Epski spjev o Luki Vnkaloviduc
(Vienac, 1895) a či. dra J. Kohariče >Memoari Fra Grge Martiča« (Hrvatska
Misao, I.). Několika ukázkami poesie Martičovy doplněn je sborník, ozdobený
4 podobiznami básníkovými, snímkem jeho rukopisu a řadou jiných vyobra-
zení, —n—

Marko KraIJevló i GJerzelez-AliJa. Fragmenat národně pjesmc. Do-
pjevao ga JOSIP MILAKOVIČ. Otisak iz »Školskog Vjesnika*. Sarajevo (Zo-
maljska štamparija), 190H.

Velmi zajímavý pokus o doplnění fragmentu národní písně. Mohl se ho
odvážiti jen tak výborný znalec lidové poesie srbochorvatské a zejména písní
o Marku Kraljeviči, jako jest básník Josip Milakovič. Fragment 74veršový ze
sborníku K. Hermanna (»Narodne pjesme Muhamedovaca<) doplnil Milakovič
znamenitě 170 verši. Zdánlivě nevelká věc, ale vyžadovala — dvacetiletých
studií lidové poesie. Není zde ani verše nelidového. — í<—

A. AŠKERC: Junakl. Epske pesnitve. Založil L. Schwentner v Ljubljani.
1907. Str. 170. Cena 3 K, váz. K 4-50.

Nová kniha epiky po »Primoži Trubarovi< a >Mučenicich«. Tentokrát
jiného rázu. Poslední dvě knihy byly ušlechtile tendenční, měly zcela vyslo-
vené poslání. Nová kniha jest bez tendence — jen první dvě básně mají do
jisté míry poslání vlastenecké, dotýkajíce se odvěkého boje s Němectvem.
Obě spadají do slovinského dávnověku. První líčí nastolení knížete Volkuna
pod Kmským hradem v 8. stol. Název básně jest »Knez Volkun«, ale hrdinou
jest kmet Vitomír, který Volkunovi připomíná Jeho povinnosti k lidu. Nebez-
pečí německé se v jeho řečích temně rýsuje na obzoru. V druhé básni nebez-

142

Literatura a uméní.

péčí to se šklebí již v plné hrůze. Hrdinou je »Kne2 Ljudevit«, strašně sti-
Žený za svůj odpor proti Ludvíku Pobožnému — pomocí zrádného dalmat-
ského Borny. Je to mocná rapsodie, přenášející nás do století pro Slovanstvo
osudného. Po chmurném tom obraze následuje romance z 18. stol. >Rópoša
in Kruci«, zachycující portrét lidového odpfirce loupežníků, a knihu zakon-
čuje nejrozsáhlejší báseň sbírky »Kralj Matjaž<, roztomilé zpracování národní
romance. ^

Celá kniha jest novým dokladem znamenitého epického talentu Ašker-
cova. První dvě básně mohly býti dobře základem samostatné knihy, věno-
vané zápasu s germanisací; druhé dvě, samy o sobě pěkné, jsou k nim při-
pojeny neorganicky. — ý.

Česká politika. Díl I. Redakcí dra ZD. V. TOBOLKY. V Praze 1906. Ná-
kladem J. Laichtera na Král. Vinohradech. Str. 813. Cena UK.

Za spolupůsobení četných našich vědeckých pracovníků vychází v »Laich-
terově výboru nejlepších spisů poučných< dílo značné důležitosti: Geská
politika. Díl první uveden jest prací Masarykovou: »Politika
vědou a umění m«, doplněnou obsáhlým výběrem politické literatury. —
Dr. Fr. Hýbl napsal »Territorialní vývoj Rakousko-Uherska«,
obvyklou, dnes už zastarávající methodou popisně historickou, při které o po-
hnutkách, příčinách anebo prostředcích historického dění se vůbec nic ne-
praví. — Z péra dra K. Kramáře obsahuje Česká politika článek »R a-
kouská zahraniční politika v XIX. s to 1 e tí«, rovně tak hluchý
a slepý — jak je dnes ustáleným zvykem — ke všem poměrům sociálním,
myšlenkovým i hospodářským.'

Velmi pečlivě a podrobně vypracovány jsou oddíly národnostní a nábo-
ženský, které následují.

Rakouské poměry národnostní v jich vztazítrh historických uvádí práce
dra L. Niederle a dra Fr. Hýbla: ^Národopisný vývoj říše
Rakousko-Uherské*. — Dr. F. Živanský v obsáhlé práci : »N á-
rodnostní statistika Rakousko-Uherska« osvětluje zajímavé
nejdůležitější problémy populacionistiky, pokud jich řešení posavadní nedo-
statečnost badání statistických vůbec připouští. Udán tu číselný vývoj jedno-
tlivých národností podle zemí a u nás (v Cechách, na Moravě a ve Slezsku)
i podle okresů, ozřejměny statisticky různé poměry hospodářské i sociální
(s hlediska národnostního) a vývody statistické doplněny i Čtyřmi národnost-
ními mapkami: zemí Českých, Haliče a Dalmácie, zemí alpských a krasových
a zemí uherských.

Národnostní a jazykovou otázkou v Předlitavsku obírá se
stejnojmenná práce dra Ed. Koernera, touž otázkou v Uhrách práce
dra K. Kadlce. V obou téch obsáhlých pracích projednává se — často do
jemných detailů — poměr národnosti a práva, najmě pak práva užívání ja-
zyka ve škole, u soudu, v úřadě a ve veřejném jednání vůbec Otázky ty
vyloženy všude také historicky.

Rakouské poměry náboženské osvětlují práce: Dra V. Novotného:
»C i r k e v n i a n á b o ž e n s k ý vývoje, Dra F. Ž i v a n s k é h o : »N á b.
a církevní statistika Rak. -Uherska* a JUDra K. Hennera:
»Poměr mezi státem a církví v Rakousk u/ VŠude doložena též
literatura.

Česká politika, třebaže některé názory jejích autorů jsou pro bu-
doucnost neudržitelný, bude na dlouhou dobu neocenitelnou pomůckou všem,
kdož u nás veřejně pracují. — cUm..

JI. ^. IIAHTEJI^EB: Hsi BOcnoMNHaHiJi npouiiiaro. C. IleTepójprB

1905 (THnorpa*ia M. MeBKymcBa, HeecKiň 8). — 80. — Stran IV a 340 s pf i-
lohou. Cena nih. 1*50.

Vedle mnohých a mnohých vzpomínek ryze osobního rázu podává, kniha
vynikajícího publicisty ruského veliký materiál meraoirový ku poznání pohnutv
doby velikých reforem (do r. 1864, kdy Pantěléjev byl zatčen a uvězněn ; vazbu
jeho trvala až do r. 1876). Život mládeže universitní zabočuje lehdy do onéch
kolejí, na nichž studentstvo stalo se předním faktorem v osvobozenském hnuti

íiiteratura a umění. 143

ruíškém. Jsou zde vypsány první schůze studentstva, vedené ješté s nezbf'hloslí,
iak že při prvních ani k resoluci nedošlo. Vidíme, jak studentstvo vyspívá.
V studentské bibliothéce přední četbou je tehdy Sovremennik, tehdy začíná
vJiv Hercen&v, velice působí na studentstvo némecký tilosof Feuerbach, kniha
Bachnerova >Síla a hmota< je uchvacuje. Z reforem vládních tehdy mysli
?5ech uchvacuje reforma selská, všude je řeč jen o ní, ani reforma samosprávy
nebudí tohoto zájmu. Obšírné vypisuje Fantěléjev své známé studenty Poláky,
jichž tehdy je na petrohradské université celá třetina všeho studentstva, líčí
jejich uzavřenost a odloučenost od společnosti ruské. Vypisuje mohutný dojem
panichidy za padlé pH první demonstraci ve Varšavé, líčí i pohřeb Ševčenkův.
S obšírností předvádí sympathickou zprvu osobnost polského studenta Choro-
szewského, jenž se pozdéji stává >plus royal que le roi<, nejvládnějším ruským
človékem, jenž mluvt o Polácích užívá výrazu: >Oni, Poláci . . .* Život uni-
versitní líčí v jeho professořích: Kavelinu, Spasovičovi, Ustrjalovu, Kutorgovi,
Kostomarovu a j. Předvádí studentské disputy, příchod prvních studentek na
universitu, k nimž professoři chovají se nepříliš příznivě, studentstvo naopak
velice přátelsky. Líčí společenské přednášky, pořádané studentstvem, osobnosti
Turgeněva. Ostrovského, Gončarova, Ševčenka, Někrasova, Dostojevského a j.,
kteří předčítají na přednáškách své práce. Vypisuje první bouře na petrohrad-
ské universitě, jež vedly k prvnímu zavření university, líčí pověstné požáry
petrohradské r. 1861, připisované od lidu studentům. Bezprostřednost, s níž
líčení jeho je spojeno, zvláště v poslední črtě se projevuje. Nadepsána jest
»Zemlja i Volja* a líčí činnost tajného kroužku revolučního, jehož ť. sám byl
členem. Až do dnes je zakryto závojem, jak hnuti toto bylo vlastně rozsáhlé, kde
bylo jeho středisko, kdo je vedl. Pantélějev neřeší této záhady, nebude ani jemu.
známo víc, než co v jejich kroužku se dělo, ale nejspíše ani jinde v jiných
kroužcích, bylo-li jich více, nedošlo se dále než k prvním pokusům propa-'
gandy, získávání členů, vytištění proklamace a p. — Nic není v líčení tomto
grandiosního, titánského — všecko drobné, všední — a přece cítiti jest při
čtení, že jiná nemohla býti veškera ta drobná přípravná práce, která v lotech
ooěch se začala a pomalu, pomalu rostla, až k rozměrům společenské bouře
našich dob. — Není lehká četba této knihy — připadá člověku vzdálenějšímu,
jakokdyby četl stručný zápisník poznámkový člověka mnoho viděvSiho a proživ-
Sího; v knize je spousta jmen, faktů, citátů, jež cizinci nejsou průhledný na
ráz, ale k poznání doby tak pohnuté je kniha pramenem vysoce důležitým.
2e autor sám o této důležitosti je přesvědčen, o tom svědčí udivující svčdo-
mitost. ba úzkostlivost jeho o přesný text. — c/i.

WtODZIMIEHZ PERZYN'SKI: To oo nle przemlja. Warszawa 1906. Ná-
kladem Jana Fiszera. Stran 227.

Mladý autor, jehož komedie >Lehkomysiná sestra« měla nedávno i v našem
Národním divadle nepopiratelný úspěch, vydal v úhledné knize řadu
kratších črt Vtipnou satirou ukazuje v nich na zvrácenost pojmů, Zitóad a zvyků
soudobé společnosti, staví před oči bídu velkoměstského života a odhaluje
mravní hnilobu společnosti někdy tak drasticky řjafco na př. v črtě »Nad ranem«),
že jemnější mysl Čtenářova se 'až otřese. Do knihy zabloudila i cestovní cau-
serie »Kair«, velmi pěkně psaná, ale obsahem vymykající se z rámce knihy.

Vzácnou vlastností knihy Perzyrtského jest životnost kreslených postav
i celého okolí, v němž se pohybují; v tom směru projevuje Perzynski nevšední
bystrost pozorovatelskou. Z črt dávám rozhodně přednost těm, jež prohřátý jsou
teplem soucitu k trpícím (Uliczne dzieci, Pani Czajkowska, Portrét), před oněmi,
kde autor nepátrá po příčině zla a nejeví snahy po ozdravění a obrození pro-
hnilých poměr Ď, po zušlechtění a povznesení myslí a srdci nešíastníků (Piervvsza
milosč, Wilanów, Nad raném aj ). Tento drsný realismus, podaný na př. v črtě
>Nad ranem« s bezohledností až zarážející, působí rušivě na čtenářovu mysl.

V Perzyi^ském spatřuji talent vzácných kvalit. Až se ustálí a svým umě-
ním státi bude cele ve službách čistých a vznešených myšlenek a cílů, bude
mnoho znamenali v polském písemnictví. V. Kredba.

? •.">!

144 Literatura a umřní

Divadlo. Napoleonské drama mladého modernisty M. Begomče »Go-
spogja Walewskac mělo sice v Záhřebe velký úspěch, ale celkem je to
dost šablonovitě konstruovaná sardouovská historie s několika efektmmi vý-
stupy; rozhodně příliš konvenční, studená a stereotypní na mladého moder-
ního autora >knihy Boccadoro« a >Myrrhy«.

Jiná novinka záhřebského divadla, »More< od F. Hrčiče, jest ještě
konstruovanější. Život, život scházi našim autorám! * J,

Uménf. Roztříštěně a chabě pfisvbila nedávná výstava spolku pro
uměni v Záhřebe. Po silných nábězích před několika lety ani jeden sihiý,
svérázný, dokonalý obraz. Ze známějších jen mile překvapil Medovič
íavými šťavnatými krajinami z Přímoří, Kovačevič a poněkud i mladý
Šenoa. Meštrovié, jenž tolik sliboval, upadl v čirou manýru, v bombast
Omluvou jest jen, že v téže době naši umělci vystavovali také v Sofii. —
Hpolek pro umění chystá dle vzoru ruských >peredvižniků« výstavy po ven-
kově; právě byla zahájena ťýsťara v Osijeku. Kromě toho vydal pro své členy
velmi pěknou plaketu, věnovanou památce Strossmayerově. J.

Slovanské rovy. Znamenitý učenec a vynikající politik polský, bývalý
[►rofessor trest, práva na univ. petrohradské Wlodsimiers Spasowiez, zemřel
v Petrohradě 26. října (nar. 1829 v Rzežyci na Dněpru\ Proslul jako literární
historik zejména účastí v Py^inově >Historii slovanských literatur*, proslul
i jako spisovatel ceněných děl právnických. Vynikl i činností politickou, jež
vycházela z myšlenky smíru rusko-polského. V četných spisech (na př. o po-
litice markr. Wielopolského ald.), článcích a řečích politických hájil tuto
riiizd. >Donskaja
R ^« Rostov na Donu, 1905.

150

Čeněk Slepánek:

tohoto liberálního hnulí bylo provolání »Z e m s k a j a D u m a« , vydané
v dubnu 18t>2, v némž se představila veřejnosti stejnojmenná organisace
s programem : úplné osvobození sedláclva s veškerou půdou v jich držení
se, nacházející, svolání zemské dumy ze zvolených zástupců všech vrstev
za příčinou vypracování nové selské reformy. Na podzim 1861 vyšla
tři čísla umírněné liberálního časopisu »Velikorus<, za nímž stálo
tajné sdružení důstojníků. Časopis shledával sice současný stav ruských
vécí téžkým, avšak doporučoval mírnou cestu,

V kvétnu 1862 vydalo jakési » ústřední revoluční komité provolání
>Molodaja Rossija«, v némž ostře odmítnut Hercenův optimlsm
(tehdy hodné blízký »Velikorusu*) a stav vécí líčen krajné pessimlslicky;
za jediné východisko prohlášena krvavá revoluce. V provolání načrtnut
politický program: republikánská federace oblastí,' spravovaných národním
a oblastními shromážděními. Zespolečenšléní výroby, obchodu, výchovy
atd., svoboda a rovnoprávnost ženy. Konfiskace církevního a klášterního
jméní na uplacení státního dluhu. Místo stálého vojska národní ozbro-
jení. Úplná nezávislost Polska a Litv\\

Silnými studentskými nepokoji hromadilo se v méstech hojné vznét-
livosti, napétí mezi společností a vládou rostlo. Byrokracie připravovala
se k rané a vyčkávala jen vhodné příležitosti. Ouverturou k nové éře
bylo odsouzení básníka Michajlova k téžkým pracím na podzim r. Ih61
za rozšiřování provolání »K mladému pokolení*,^) odsouzení professora
petrohradské university Pavlova k vyhnání a pod dozor policie, protože
na literárním večírku ve své přednášce »o tisíciletí Ruska « dovolil si
výrazy, nenacházející se ve stati dovolené censurou,^) odsouzení býv.
gard. poručíka Obruče va lia tři roky téžkých prací a pak do Sibiře.^

Brzy po vydání provolání »Molodaja Rossija* vznikly v Petro-
hrade požáry (snad týmž způsobem zakládané, jako bývají organiso-
vány židovské pogromy atd.). V^láda vzala si z toho podnét k zahájení
soustavného boje s opposicí. Uiazem ze dne 19. července 1862 naří-
zeno, aby vinníci v zakládání požárů byli souzeni válečným soudem,
a petrohradskému vojenskému gen. gubernátorovi dáno právo potvrzo-
vati a vykonávati rozsudky vojenského soudu. "*) O dva dny pozdéji vydal
tento gubernátor nařízení, jímž zavřeny národní čítárny a šachový klub.^)
Zároveň vydalo ministerstvo války zákaz nedélních škol ve vojsku, •►pro-
tože zlomyslní lidé mohou v téchto školách mít Škodlivá a lživá čtení <.**)

^) Provolání vytiskl Horcen a dle všeho byl i jeho spoliiredaktorem.
Aspoň Michajlov při přelíčeni ntchtél se znáti k plnému jeho obsahu jako
své práci, ač podnét vyšel od ného. M. vyslovil vůči Hercenovi mínění, že by
velmi přispélo k paralysaci censurních stésnění hojné rozšiřováni tajného
tisku, načež Hercen ho vybídl, aby na zkoušku néco napsal. V provolání hodné
zvučí theorie Hercenovy: Rusko nemusí jít cestami západní Evropy, cestami
kapitalismu, protože v ném jest dostatek místa, půdy, přirozených existenčních
prostředků — proto netřeba se báti revoluce atd. (Blíže lze se s véci seznámili
v časopise >Byloje< za leden 1906, (Petrohrad, nakl. N. E. Paramonov).

'^) >Russkij Invalid*, 1862, č. 51.

3) >Včdomosti S. Petčrb. gorodskoj policiji«, 1862, č. 115.

*) ^Sěvernaja Počta<, 1862, č. 121.

5; »Russkij Invalide, 1862, č. 126.

6) Též.

/ Osvobozenské hnutí v Rusku. 151

Poručík JankoYejích strunách a došli
objasnili nejednu její záhadu, ačkoli rozezpívali nejeden tón selského
srdce, selského osudu a selské lyry. Nepodďi jí ani ti, kdož jdouce za
Ch o d a k o w s k ý m. P a u 1 i m a j., studovali život polského venko-
vítna, poznali hloubéji jeho osud, sebrali nemalé poklady k déjinám jeho
minulosti, kultury, víry. položili základ celé pozdéjší polské folkloristiky
a etnografie — nepodali jí ani ti, ktel*í hledali krásu v poesii bratrských
nsirodů, jako Siemieiiski, Bielowski, Groza a K. Brzo-
2 O wski a j.

U všech převládal byf nejšlechetnéjší, přece v hledání pravdy škod-
livý prvek sentimentální a romantický, tendence idealisování, dokazování
jimvd a theorií sociálné-politických — všichni ztráceli se buď v citli-
vůslkářském poetisování všeho, co bylo selké, v deklamačním naříkání
mul neštěstím lidu, Ci v pathetickém vynášení jeho hrdinství, nebo konečné
v pozorováních, přecpaných folklorismem. Jestliže někdy odhrnuli cípek
s duše lidu, mizel v povodni nadšení a subjektivního lyrismu, idealiso-
vaných obrazů a čistě zevnějších pozorování. Nejvíce pravdy ještě skrý-
Víilo se v pracích Gosčzyňského, Syrokomly a Lenartowicze.
— Tato sentimentálně tklivá lidovost — a to nejhoršího druhu — nej-
(léle držela se na jevišti, a v nitru Polska podnes ještě nezmizela s di-
vadelních prken. »Wesele w Ojcowie* (Svatba v Ojcově) je typickým pří-
kladem tohoto druhu lidového umění, dnes již anachronislického.*)

Teprve od polovice XIX. stol., kdy počaly umlkati poslední ohlasy
romantismu, kdy v Polsku se zápalem počaly se studovati vědy přesné,
lilosofíe a nauky přírodní, kdy střízlivý positivismus a utilitarismus v li-
teratuře proslul jako nejvyšší výraz lidského badání, kdy první proudy
socialismu obrátily pozornost na strašně zanedbané pole studií sociálně-
ekonomických, kdy zavržena zastaralá a nejvýš zhoubná tradice a Poláci
poťali se čím dál více chápati průmyslu a oborů príiktických — tehdy
i lid polský objevil se v literatuře poprvé v celé životní pravdě, beze
všech příkras romantického idealisování. V^ poesii ukázalo se to slaběji —
nejsilněji a nejkrásněji u Adama A sny k a, nejvznešenějšího ducha na
konci XIX. stol., který první v naší poesii s takovou láskou udeřil
v strunu sociální.

Hlavní však zásluha o objevení duše lidové a zachování jejích typů
v nesmrtelných formách slovesných náleží povídce, a v ní prvnímu
u největšímu jejímu průkopníku v Polsku. J. I. K r a s z e vv s k é m u.**)
Jeho » Stará baáň« (Stará báje) byla a navždy zůstane jedním z nej-
krásnějších květů ve věnci, jejž uvil tvůrčí duch polský vesnickému lidu.
Muoho je tam ještě romantického poetisování, mnoho operních efektů.

*) Obšírnř. ač dosti neúplně, ten předmět zpracován v díle St. Zdi ar-
ského: »Pierwiastek ludowy w poezyi pol. XIX. w.« Studya porów-
nawczo-literackie. Warszawa 1901.

*) Před ním již Bernatowicz ve své >Pojacie* podal velice živé
;i ne bez pravdy zachycené typy a scény ze života lidu, ale poněvadž celá
ptivídka vzata jest z šedého dávnověku, a to ještě litevského, nelze ještě
mluviti o skutečném vytvoření duše a života polského lidu. .

Lid selský v polské literatuře. 157

ale také již mnoho psychologie selské duše, mnoho životní pravdy
a srdečného soucitu a jednomyslnosti y smutném osudu sedlákové.

Drobnými, pomalými, neobratnými kroky ješté se pohybovala polská
povídka po tvrdých hrudách vesnického života za časů Kraszewského
a jeho nástupců. Blysknavý Siemieňski byl pfíliš mélký a povrchní,
aby mohl hloubéji pohlédnouti v duši lidu. Bronikowski, Kacz-
kowski, M. Grabowski, H. Rzewuski, Skarbek. K. Suff-
czynski, M. Czajkowski příliš tonuli v nezahlazených ješté vzpo-
mínkách starošlechticlva, Korzeniowski, Dziežkowski, Zacha-
ryasiewicz, Wolski honili se hlavné za morálné-ethickou tendenci,
chtěh učiti a napravovati i libovali si (zejména první) v líčení typů
»nových lidí*, inteligence z lidu, dobývající si místa i uznáni vlastní,
vytrvalou prací. Lam šermoval satirou v zbéžných, na koleně psaných
črtách, v nichž snažil se jej napodobiti Aug. Wilkoňski. Pouze ne-
velký kroužek spisovatelů — a to ne prvního řádu — naslouchal ži-
vému a hlasitému t^pu lidského srdce pod selskou »sukmanou« a lnul
k lidu. Byli to W. Sk i ba, J. Ghodžko, Gregorowicz, Wielo-
gíowski, Píug a zvláSté nejnadanější z nich T. T. Jež (Miřkowski)
a Wíad. i Wal. Loziriští.

Jež s velkou zálibou a bystrou observací cestoval po celém slo-
vanském svčtě, zejména po Ukrajině a Balkáně. L o z i lí S t í opět iizavřeli
se v karpatských skalách, v nichž hledali tajemnou krásu a sílu selské
duše. Za nimi šla celá řada mladších talentů, kteří připravovali půdu
pro dílo budoucích velkých mluvčích lidu a znalců jeho duše : Orzesz-
kové a Prusa.

Prus svou >Placówkou «, Orzeszkowa »Chámem« , >Nad Niem-
nem« atd., po nich Sienkiewicz »Bartkem vítězem € (Bartek zwy-
ci^zca) a » Črtami uhlem « (Szkice w^glem) postoupili ohromný krok
vpřed, rázem stavíce vesnickou povídku do řady nejskvělejších .
a nejčtenějších plodů tvůrčího ducha. Od té doby povídka ze života lidu
zjednává si domovské právo v polské literatuře. (Dokončení.)

TADEUSZ NALEPLNSKI :

Antikrist — Savva Leonida Andreje va.

Igtiis sanat.
Motto: »Savvy« L. Andrejeva.
Tragedii rozdvojení ruské duše, zasetou Petrem Velikým, rozuzluje
za třesku bomb a výstřelů nová postava Leonida Andrejeva — Savva.
Ještě nevstoupili na jeviště ruští jakobíni a žirondisté, a již na oltář
zdeptaného, hrozného kdysi boha vstupuje ruský Napoleon jako anarchista
roku 1906 — sám Antikrist. Zachvěla se země, když se objevil. Již před
čtvrtstoletím, když utýraný duch národa pohřbíval Dostojevského, zdálo
se, že nadešla rozhodující chvíle v boji boha-člověka s člověkobohem, když
nihilisté z »Běsů« a bratři Karamazovi otřásli se a přesypali sítem dae-
nonismu a »člověkonenávisti« (čelověkoněnavistničestva) zbytek clností

158 Tadeusz Nalepinski:

a ohledů, rostoucích na cesté nespoutané vůle človéka, sméřujícího k sebe-
zbožnéní, anebo již bohem se učinivšího. Duch národa, od staletí poten-
ciální svobodný, dřímající bez starosti o zítřek, náhle vrhl se ke svobodé
konkretnéjší — hlasy ze švýcarské emigrace, propaganda sociálné-komu-
nistická, národnictví (»narQdničestvo<), z mlhy zapomenutí vstávající stíny
Slt^ťiky Razina*) a Pugačeva, konečné výstřely terroristické, jimž za obét
padl sám car Osvoboditel, budily národ z dlouhého, téžkého snu bez-
vládnosti. Zachvél se řebřík, po némž uprostřed kůrů andélských sestu-
pov^ilo božství k národu »bohonosci* — sestoupení zadrženo bylo novým,
divokým kvétem rudé touhy člověkoboha, neuvédomélého ješté anarchisty.
Kfi^fálové čistá a ryzí duše Dostojevského padla v důstojném vnitřním boji.
Vymýval, bořil,, hrozil, ničil — byl sebou; když však jen na okamžik,
jda za hlasem dobrého božství, snažil se přemoci svétové zlo. vytvořiti
aspoň jednu bílou duši toužícího Alekséje Karamazova — padl, zhynul
nepodav více, než prchavý přelud positivního typu. Jako by sám osud,
který mél závažnou roli v živote tohoto mystika, nechtél míti z Alekséje
živou postavu: přetrhl áivot Dostojevského nad hlubinou asketismu.

Tehdy, před 25 lety promlouval Král Duch národa ústy svého nej-
hlubšího genia. Ozbrojoval jej » analysou analys «, řídil jeho ruku při
Icííání Raskolnikova před zločinem, poskytoval mu žuly a bronzu k vy-
tvoření >posedlých« Šatová, Stavrogina, Dimitra i pomateného Ivana Ka-
ramazova, ale jen v okamžicích jejich síly a ničitelských záchvatů. A když
c-hlt^l zachrániti bílého serafma Alekséje — hosanna umíralo mu na rtech
a divoký skřípot připojoval se tónem dissonance a rozdvojení. A trnový
vť*nec vzal s sebou do hrobu ten, jenž zahledén v > národ Kristův* dovedl
jako lev drtiti ty, jež pojímala závraf na moste mezi zvířetem a nad-
človékem; krví zalévalo se mu křesťanské srdce při shazování slabých
do propasti zapomnční . . . Stálé, védomé sebeoklamávání, že jest a vládne
dohry bůh jakožto synthetická osoba celého národa od jeho počátku až
du konce — demaskoval jeho vlastní Šatov, vyjektávaje: »Já . .. já
b u d u véřiti v Boha . . . « Horoucím dechem bezpříkladné upřímného
pohlížení v sebe praskaly všecky mystické spekulace jako mýdlové bubliny ;
mučedník Dostojevskij nezůstavil illusí; kdo jej pochopil — zdědil jeho
vlastní peklo.

To byl odkaz včerejšímu pokolení. Nikdy a nikde — vjjmeme-li
tvfiíčí okamžiky Adama Mickiewicze a Julia Síowackého — nebylo v my-
stické literatuře tak mučednicky upřímného zamilování vlasti. Na hřbitove,
jímí byla doba panování Alexandra III., sotva pozorovatelné kmital noidlý
plamínek ruského mysticismu ; živili jej opravdoví knéží jako Tolstoj, Vla-
dimír Solovév, V. Rozanov. Po celé širé, svaté Rusi. téhotné utrpením,
vzdýmaly se nové a nové, špinavé zlaté kopule cerkví. nové a nové tová-
renské komíny tyčily se k nebi jako ztrnulý, souchotinářský výkřik bídy —
marné. Dusno bylo nesnesitelné. Zrodila se mystika mlčení.

Konečné všecky polovédomé smutky, nabývajíce tvarů stále určitějších
a smélejších. stále hroznéjších. rudých jako peklo a silných jako huragan,
spojily se v jediný výkřik žulového života, svobody ničím nespoutané.

^) Vůdce kozáckého povstání v letech 1667-71. i?c#í.

Antikrist — Šavva Leonida Andrejeva. 159 .

T jediný úprk, neznající překážek. Ze zemé vražd a galejí, z millionových
davů povstává jako socha, ulitá z » Červeného smíchu «, niCitel dávno
prorokovaný, dávno všerai vytušený, v celém Rusku se dnes vyjevující —
Antikrist. Poslední slovo esoterické literatury ruské — >Savva« Leo-
nida Andrejeva — jest anarchistickou bombou, vrženou do zá-
kladů svatyné. Drtí bezohledné a boří zbytek pozůstalých zřícenin všech
svatyní národního citu. Přišel ničit — a zničil, v puch přežilé ideologie obrátil
touž pravoslavnou lavru, z níž chtél Dostojevskij vyvésti seraíina a příštího .
spasitele Ruska. A jakkoli nad roztrhanou mrtvolou východního nadčlovéka
dav křičí »Kristus vstal z nulvých!*, cílíme, že to nejsou kůrové andélští
z Fausta, ani písné Parsifalovy, aniž co křesťanského, nýbrž pouhá slova,
pouhý křik bez ceny.

Předchůdců měl Savva mnoho, bratří jeho žijí . . . Nad nelítostně
šedivým, bolestné uslzeným životem ruského národa posměšně, ale
s gogolovskou láskou, slzami usmíval se Čechov. Co bylo v duši Ruska
lyrismu, co čistých vůní v jeho >višĎových zahradách «, co vzletů
racků se zlámanými křídly, co ušlechtilosti marně pohynulo, krví zalé-
vajíc lidské srdce — vše ukázal světu. Nebylo v literatuře většího smutku
a vnitřní pouště života, nežli jest smutek »Tří sester « a beznaděj
•Strýčka Váni<. Křečovitý pláč svírá hrdlo i Nerusá, vidí-li ty kusy,
hrané sp 'lečností Stanislavského. S Čechovem beznadějně plakalo Rusko
lkaním žalářním, udušeným. A tu v letech devadesátých z > nejsvobod-
nějšího na světě* lidu povolžského povstává básník proletář, dítě svo-
body nevázané, ze snu probuzené — Gorkij. Revolucionisuje tvořivost
autora >Tří sester < — » Čajka* Čechovova stává se zvěstovatelem bouře;
živá mrtvola, > Strýc Váňa«, strašná ideologická parafrase gogolovských
mrtvých duší se vším bahnem člověka, nedovedoucího a nemohoucího
se z něho vysvoboditi, dostává z rukou > bosáka « manifest života, vy-
zývající k vyvinutí síly, tvůrčí neb ničivé, vše jedno. V >Člověku«
Gorkého spočívá zjevení pro naši dobu: >. . . a nadejde den, kdy
v prsou mých splyne v jeden mocný, tvůrčí plamen svět mého citu
s nesmrtelnou Myšlenkou — a tím plamenem sežehnu v duši své vše,
co jest v ní temného, ukrutného a zlého, i stanu se podobným oněm
bohům, jež Myšlenka moje tvořila a tvoří! — Vše jest v člověku —
vše pro člověka!* Totéž heslo chvěje se i v dnešní atmosféře; kult
síly přišel ze země dávných, slavných povstání, z povolžských stepí,
z vlasti > ruské bohémy*, popsané Skitalcem (Ogarki), z hnízda sektantů,
kde člověk povždy si byl carem i bohem (Tolstoj : Vzkříšení). Oltář pro
člověka, vyvyšujícího se nad boha, budovaný a mistrně ozdobovaný
zaníceným >Mladým Ruskem*, vztyčoval se z literatury, opírán pře-
vratnou kritikou intelligence (Gorkého »Barbaři<, »Dáčníci«) i zahanbené
armády (Kuprinův » Souboj*, Andrejevův > Červený smích«) a pomstou
obětí selských i židovských » pogromů* (dramata Čirikovova a Juške-
vičova). Potom přišly moskevské barrikády a celá literatura »bojovná«
(revoluční). Orlím rozmachem křídel vznesl se Andreje v od země krví
zalité >ke hvězdám!* — nad štěstí pantheismu, nad nekonečnost ži-
vota kosmického vynesl bídu a utrpení života pozemského. Ternovskij,
astronom a napolo astrolog, sestupující s observatoria, kde se shlíží

160 Tadeusz Nalepiúski:

v jasné tváři Nesmrtelnosti, jen na několik hodin denně k své rodinť:,
která obětuje život pozemské revoluci, sám volá k dceři: >Jdi do
života I Odevzdej mu, eo's od něho vzala. Odevzdej slunci jeho tí!plol
Zhyneš, jako zhynul tvůj bratr, jako hynou ti, jimž souzeno udržovati
věčný oheň vlastní, nesmírně šťastnou duší. Ale v zahlazení svém
získáš nesmrtelnost. Ke hvězdám !« A v extasi nejvyššího pantheismu
pozdravuje vztaženýma rukama hvězdy: »Buď pozdraven, raňj vzdálený,
neznámý příteli!* A na to dcera jeho — >dítě slunce*, jak by řekl
Górkij — resignovaně, ale hlasem, plným nejsvětější víry v iep^i^ slu-
nečnější jitro krvavé země, pozdravuje ji ve jménu bratra, Ziibileho
v boji za svobodu. A drama končí týmž pozdravem, znějícím jako
ozvěna: »Bu(f pozdraven, můj drahý, trpící bratře! . .«

Nyní již chápeme, že o měsíc později z lůna téže zem6, z vnitřku
pravoslavného kláštera povstane — Sáv v a.

»Je-li pobouřen nebo hněviv, zpopelaví jako prach, pohyby na-
bývají lehkosti, hbitosti, shrbenost mizí, jako by se celý otvíral do-
kořán* — tak líčí Andrejev Savvu. Ruský Siegfried přichází na scénu
přímo od zábavy s dětmi, vesel, silný, kypící zdravím, prost váech
illusí. Sestře jeho Lipě zdá se krásným klášter v rodišti s němýmj,
rozpukanými a zpustlými zdmi . . . Spatřuje v tom cosi vzdáleného —
vidí v tom ty, kdož klášter první budovali, první se v ncm modlili . . ,
Hle, jdou, nesou cihly, zpívají — tak tiše, tiše . . Ale Savva necítí
, poesie patiny, šlape idealismus, jímž duše platí daň minulosti. ^ Nemám
rád nic starého. Tento klášter budovali dozajista poddaní a vlekouce
cihly nezpívah, nýbrž zlořečili. A kdosi právě na tomto míalíí zlomil
vaz. Tof pravděpodobnější.* Theoretikové ho neuspokojují. »Jsoii to
Hdé odvážní, ovšem, ale jejich odvaha tkví více v rukou nož v hlavé . . .
Zdaliž lze vykáceti obrovský les porážením od stromu k slromii?,-.*
Naučili jej toliko úctě k dynamitu, ne k sobě. Před odvahou Demá
úcty, jest znakem elementárním, davovým. Nebojí se niťeho — ačkoli
strašné jest již samo pomyšlení života, že se člověk narodil. Ale Sawa
přemohl i strach života. Kdysi Kirilov z Bésů věřil, že »kdo se zabije
pouze proto, aby zabil strach, okamžité stane se bohem*, Savva hledá
jiné cesty k božství. Netrpí se sestrou za lidstvo. Lipa miluje lidi a modU
se vroucně, aby, je-li toho třeba, přijata byla její obět zápalná za ú(áchu
a spasení bližních. Savva ptá se: »Proč tak všichni toužíte po vzkříšení
Kristové? Ovšem, dobře, přijde-li s medovým perníkem — ale což, mávne-U
místo toho důtkami po celé zemi: Pryč, kupčíci, ze svatyně!* Proto
Sawa se rozhodl vše zničiti. Především zboří horu hlouposti, na níž
moudří budují ; srovná ji se zemí, pohřbívaje staré domy, stará mésla^
starou literaturu, staré umění. Obnaží zemi, strhne s ní odporné hadry !
, Hodná jest pláště královského — a zatím ji oděli hadry Irestaneckýini.

»Přinesl jsem na zemi meč, za krátko všichni uslyší jeho řinkot; i Idušl
i ti, co nemají uší, uslyší jej; třeba přebroditi moře krve, kráčeti přes
slabé a nezbytné oběti . . .«

Sestra táže se dále bratra, miluj e-li — miluj e-li ženu ? Opustila jej
poslední, nevytrvala, odešla. Přátel, druhů nemá. Zda mé nep^dtěle ?
Snad jednoho — Boha, vlastně Spasitele ... A co Savva takto snuje

Antikrist — Savva Leonida Andrejeva. 161

jáméry znióení, v klášteře pojímá mnichy zoufalství. Ďábel navštěvuje
jejich svatyni — a zázračná ikona, dojista vyménéná rukou satanovou,
místo viry šíří strach . . .

V druhém akte*) za klášterní zdí u hřbitova >Král Herodes*,
mnich, jenž zabil vlastního syna, utvrzuje Savvu v nenávisti k lidem.
Novic Kondratij, zasvécený v úmysl Savvftv, jenž chce položiti pekelný
stroj na cestu slavnostního procesí, bojí se zločinu. »Kdož ví, snad On

(Kristus) jest « pochybuje. I bojí se ikony, která se snad již

díyá z rámce zrakem satanským, ne božským — každým způsobem není
io obyčejný kus dřeva . . . Ale Savva, nedbaje téch obav, vrací se k »nahé«
zemi. Co jest zničení ikony proti jeho zamýšlenému obnažení zemí
a človéka na ní? Dynamit jest silnéjší než jejich bůh, a človék jest sil-
néjší dynamitu. A až bude tak zničeno deset jejich model, pocítí, chá-
mové, že skončilo se království jejich boha a nastalo království člověka-.
A s hrůzou poznají Antikrista . . . Ztrnulý novic ptá se při téch slovech
Sawových v zdéšenl: »Kdo jsi, že nemáš nad ničím lítosti?< . . .
Já? — odpovídá Savva — jsem človék, který se narodil, a narodiv se,
šel se dívat. Uvidél kostely — i galeje. Uvidél uniyersity — i veřejné
nevéstince. Uvidél továrny — i obrazárny. Palác — i díru, vyhrabanou
v hnoji. I vypočítal, kolik věznic připadá na jednu obrazánťu — a roz-
hodl se: nutno vše zničiti. A to udéláme ... Po Bohu dáme se do
nich: do Ticianů, Shakespeareů, Puškinů, Tolstých — malou hranici
polajeme petrolejem. Potom spálíme jim mésta — tyto kamenné
hroby . . . Zhyne jen, co nemá ceny. Záhubě propadnou hlupáci, jimž
jest život račí skořápkou. Záhubě propadnou, kdož milují starobylost —
ti ztratí vše. Záhubě propadnou slabí, nemocní a ti, kdož milují mír —
nebude míru na zemi! Zbudou zde pouze svobodní a smělí, lidé s mladou,
toužící duší, lidé jasných očí, obzírajících celý svét. A prostí všeho, nazí,
ozbrojení jen vlastním rozumem spojí se a vytvoří nový život, život dobrý,
v němž bude moci člověk dýchati.

Prošel jsem mnoho měst a zemí — mluví dále Savva — a nikde
jsem neviděl svobodného člověka. Viděl jsem pouze otroky. Viděl jsem
klece, v nichž žijí, postele, na nichž se rodí i umírají, viděl jsem jejich
zlobu i lásku, hřích i ctnost. I zábavy jejich jsem viděl — ubohé sna-
žení po vzkříšení zemřelé veselosti. A na všem, co jsem viděl, spočívá
pečef hlouposti a bláznovství. Kdo se narodil moudrým, hloupne mezi
nimi ; kdo se narodil hloupým, věší se nudou, a vyplazuje na ně jazyk.
Uprostřed kvítí krásné země zbudovali dům bláznů. A co dělají se svými
dětmi! Ještě jsem neviděl jedinýcli rodičů, kteří by nebyli hodni trestu
smrti: předně za to, že děti zrodili, a za druhé, že zrodivše sami hned
neumřeli... A jak oni Ihou, jak Ihoti! Nezabíjejí pravdy, nikoli — oni
ji každodenně mrskají, maží čistou její tvář svými nečistotami, aby jí
nikdo nepoznal, aby jí děti jejich nemilovaly, aby nenalezla útulku.
A na celé zemi, na cehčké zemi, mnichu, není místa pro pravdu !

*) Vlastně těžko nazývati tak obrazy a scény ze života Savvova —

podobně jako celé dílo těžko jmenovati dramatem. Pak byly by dramaty
i dialogy Renanovy nebo Platonovy.

SloTanský Přehled IX. 1907, č. 4. U

162 Tadeusz Nalepiúski:

Nutno tedy učiniti konec svéla. Léčili je léky — nepomohlo; železem —
nepomohlo. Ohném třeba nyní léčiti — ohném! . . .

* Co iakto volá, přiletuje velký noční motýl — sinrtihlav. Savva se

zachvíti < JvSem, takový človék musí býti povérčiv. Malá podrobnost, sile

charakteristická. Toho, kdo se nebojí života ani lidí, překvapují zjevy
prtťody, jediné pravdy.

Spiknutí jest připraveno; pekelný stroj položí pod procesí Kondratij.
Kdyby vt?c prozradil aneb nedodržel slova, propadne smrti. Nevysvécený
mnich a zysv^cený již anarchista odchází, udiven povahou Savvovou :
snad tropí žerty — a snad...? Ubohý novic, nikdy nebádal »ein Teil
von jeiier Kraft, die stets das Bose will und slets das Gute schafll*...
Aie Sdvvu objímá smutek ; tvář jeho nyní jest opravdu » popela vá jako
prach* : dřiemonismus ztratil se z obličeje. Velká upřímnost cynismu
spočívá v melancholických slovech, s nimiž se obrací ke hrobům na
hřbitov*?: >Nu což, nebožtčíkové, neobrátíte se v rakvích? — Neveselo
mi, TiehořAU:]. neveselo !... « y

Přichází kulminační třetí akt. Za okny davy pobožných poutníků
spéchají na sváteční procesí. Opilý Trucha, starší bratr Savvův, sedí
u stolu a ávt?íuje se se svými hallucinacemi ; dávno již nevidí obyčej-
ných Iváfl, nýbrž strašné, potvorné maškary, jimž by se smál k popu-
kání. :^ Poslouchej, nikoho není. Nikoho — rozumíš?' Ani Boha není,
atii do veka, uni zvířete. Zde stůl — ani stolu není. Zde svíce — ani
svíce není. Jen samé čumáky — rozumíš? Mfč, mlč, já se strašné
bojím.* — Čeho? ptá se rozmlouvající s ním mnich. — »Umřel bych
smíríiyN — Pomatený ironista Trucha hraje jaksi úlohu svédomí v dra-
malé autora * Steny «.

Schází se rodina Savvova: přichází starý majetník krčmy, Jegor,
říavvťiv otec, přichází i Lipa. Oživen, vesel přichází i Savva a ironisuje
opíimíslickou řilosofii svého okolí, podle níž po smrti hned prý jest lépe
íi podle ni?. i*ruvdu lze poznati jen na onom svété. »Až umřete, půjdu
za rakví a bnda ukazovati: hle, tof človék, který poznal pravdu. Anebo
ne, li^pe bude takto: pověsím vás jako prapor pravdy. A postupné, jak
btide s vás opadávati kůže a maso, bude vystupovati pravda. Bude to
nanejvýš poučné. Trucho, co se na mne šklebíš ?«

Trricha (ponuře): Máš velmi sméšný čumák.

BUli se f>oledne, kdy má nastati výbuch. V duši Savvové vzniká
šlraáné í>ode?.rení : Lipa ví o všem. V první chvíli by ji zabil; když se jí vy-
ptává. Lipa snaží se srdečné k nému promluviti. Ale Sawa jest nepří-
slupen* jej zajímají pouze podrobnosti zrady, příčiny nezdařeného útoku.
A lam za okny jdou . . . »To jde lidská bolest. < praví Lipa, »a tys chtél
vxíli liiistvii |>!islední, co má, poslední nadéji — poslední útéchu? . . . A proč?
Vejmejiij Celio? Ve jménu jakési divoké, strašné ideje o nahé zemi« ...
Lipa zamilovala si tu zemi Kristovu, prohlédla a zamilovala si vše následkem
slov Savvových. Jest jí líto všeho — i bídné cihly, pouhé třísky, v>to-
bené rukou človéka. Miluje to pro nezdařené záméry, pro neuskuteč-
iiLHiť naiírje, pro práci a slzy!... »A ty chtél bys zničiti Golgotu ?« —
vyi^ftá Savvovi »Nejjasnéjší. co bylo na zemi? . . . Vždyf On byl nešťasten,
viídvť tJri hvl ukřižován! Mlčíš?...*

Antikrist — Savva Leonida Andrcjeva. 163

Savva: Mlčím.

V »béso?ském« dialogu sestry a bratra, v boji na život a na smrt
vidíme sražení dvou mocností: Krista a Antikrista. Savva zabije sestru,
nezdaří-li se mu jeho úmysl — podobné jako ona myslila, že zabije
jeho, aby odvrátila katastrofu. Tisíce ubožáků a nešCástníků jdou se
siepou, détinnou vírou v nebeského otce, jdou vyplakat svou bídu před
posvátnou ikonou. A on, nepřítel, posupný ničitel — činí se mstitelem
téch, 1 nichž každý byl by štasten, kdyby jej mohl zabiti jako hada!
Mstí se za otroky — pi-ávo mu dali oni. »Vy svou zlobou, svým bláz-
novstvím, svou podlou bezmocí! Právo! Moc! Proménili zemi v údolí
pomyjí, v jatky, v obydlí otroků, koušou se vzájemní a táží se, kdo se
opovážil popadnout je za chřtán ! Já ! Rozumíš ? Já ! . . . «

Přišel vysvobodit zemi, vysvobodit myšlenku, vysvobodit človčka
a zničil celý ten dvounohý, blábolící dav! On, připravený pro svobodu,
jemuž jen minulost jako červotoč ujídá duši a svírá život železnými
obručemi faktů. > Fakty chci zničit, fakty! Rozbít vezení, v némž skryli
ideje, dáti jim křídla a otevřít jim nový, velký, neznámý prostor. V ohni
a hromech překročím hranici světa . . . Sečteny jsou dni vašeho svéta
a vyméřeny jsou vaše hodiny í«

V tom bije dvanáctá — a zdi se otřásají strašlivým výbuchem . . .
Hrozný poplach davů jej provází, lidé utíkají — panika . . . » Čumáky, c
praví opilý Trucha. — »Boha vyhodili do povčtří!« volá Savva a šfasten,
vesel přechází po pokoji. A venku zvoní na poplach, vznikl požár, hoří!

»Zvoňte, zvoňte si ! V krátce rozezvučí se celá zemé ! Slyším,
slyším ! Vidím, jak hoří vaše mčsta. Vidím plameny ! Slyším praskot !
Vidím, jak se řítí domy na vaše hlavy ! Marný útek — není záchrany.
Není záchrany ! Všude oheň ! Hoří cerkve, hoří továrny — praskají
kotly. Konec práce otroků ! . . . Přiáel čas ! . . . Slyšíš ? Zemč vás vyha-
zuje. Není pro vás místa na zemi ! Ne ! - - On přichází ! Vidím jej !
On přichází — svobodný človék ! Narodil se v plamenech ! On sám jest
plamen a zničení ! Konec otrocké zemé ! . . . Budle připraveni ! On při-
chází. Slyšíš jeho kroky? On přichází — přichází! .. .«

A vskutku přichází. Ten on — tof sám lid s mohutnou palicí
lije Muromce v rukou. Lid — odvéký anarchista, af v nejkrutéjší l)ídé
či v otroctví, vždy svobodný. Duch jeho dosud spal; spal tak hluboce,
že ho nedovedlo probuditi ani celé hnutí >národnické« od Radiščeva
počínaje, ani proroctví slavjanofilů a messianistů, ani živé slovo *ná-
rodovolců«, >chodících mezi lid«. ani hrdinství revolucionářů, ani Tol-
stého »úték do vsi«, ani víra Dostojevského v jeho »christianism«. Ne-
uvédomil ho nikdo a nic; shovívavé se časem usmíval, když N<'^mec
Hachshausen >objevoval« světu ruskou »obščinu«, prý základ budoucí
komuny, když ruský anarchista Hercen, přemýšleje o n m, na západe
hlásal, že on — lid ruský — jest nejsvobodnéjším lidem na svété ;
neboř skryté véděl, že Evropa jest k tomu. aby byla paradoxa ; rozumél,
že nejlepším materiálem pro tato paradoxa jest on — » Asiate, Humor
vnuknul mu mstivý název »Némce« pro celý zástup cizích pošetilců.
A pronášeje »Némec«, plival. —

164 Adolf Černý:

V poslední visi Savvové volá jeho ústy sám lid, činící se poma-
EBným Antikristovým. Napřed ješté budou zničeny, zbytky idejí předarče-
nélío utrpení a kající pokory — ale heslo přezbožnéní, volající o pomstu,
padlo ji2 v ťiusi lidu. lediné zázrak byl by s to odvrátiti lid s nové
dnihy Síly. Struny víiy. napiaté na nejvyšší míru, prasknou, nezjeví-li
se Bůh . . .

Bůh nechce uClmú ssázraku — činí jej tedy mniši v »Sawé* . . .
Savva byl zrazen » Varováni Kondratijem, mniši tajně vynesli ikonu —
a výbuch kromi^ obtMf lidských jiné škody nezpůsobil . . . Ikona zůstala
neporučena . . , Ziiroveň se > zázračným* zachráněním ikony byl i lid
povzbuzen — a tedy áfásten. Radostné šílenství zatemňuje jeho smysly —
zázrak ! Je tedy velký Bůh, živý, silný, nesmrtelný, protože nezničitelný!
A člov4^k se odvážil proti němu povstati! Kde je ten opovážlivec ? . . .
Jako Jidáš vystupíije Kondratij a vydává šílenému >davu dvounožců*
Savvu jedním slovem: ^Antikrist!*... Golgotou jest Savvovi triumf
podvodu^ jen^. inu dnes pfiuáší smrt. — Hyne — a v krvi rozsápaného
dovííkohoha dav smá('í 5at na korouhve a křičí: » Kristus vstal
z milvých ! - . . .

(Petrolirad,)

ADOLF ČERNÝ!

J. Cišinskí a nová doba hornolužické poesie.

Další část rozpravy *Sto let lužickosrbské poesie« (Slov. Přehl. roč. ni.).

(Pokračování.)

* Kniha sonettow* jest v lužickosrhské poesii knihou epochální.
Znamená novou dobu nejen v tvorbé (íišinského, ale v poesii horno-
lužické vůbec. Od té doby stává se vládcem lužickosrbského Parnasu
Ciáínski — ze slaré doby zaznívají už jen dozvuky a ohlasy (Radyserb,
Syman. Dučman). Jest patmo, že minula doba lužické poesie, jíž byla
vzorem národní píseň a píseň Zejleřova — od » Knihy sonettow* roz-
piiila lužická poesie perutě k vyššímu letu.

V letech osmdesátých vydal Gišinski ješté dvé knihy, které se vnitrné
přimykají ke » Knize sonelfi* a s ní tvoří druhou periodu jeho činnosti.
Jsou to *Formv* (1888) a >Přiroda a wutroba* (Příroda a
srdce, 1B00).^^J

První připojuje íse ke 9 Knize sonettow*, jak již název naznačuje,
stránkou formální. Cižínski chtél do lužické poesie, formálné dosud
velmi prostinké, skoro jako lidová píseň, uvésti rozmanitost a bohatost
umt>lých forem básnitkych, chtél výhní nejrůznéjších forem provésti
lužirkosrbskou řeé a op»^1 ukázati její vnéjší krásu a zvonivost i vnitřní
Sťhopnoíát vyjadřování nejrozmanitéjších myšlenek v nejtísnivéjších poutech
ynějM ťormy, SUiprioval tedy jaksi úkol, jejž si vjlknul při >Knize sonetů*
K znék-e připojil zde lertiny, šestiny, kanzony, kanciony, madrigaly, trio

•1) Formy. Basnje Jakuba Čišinského. Budvšin. Z nakíadom spisačala
1888. — Serbska kníhownja. Wudawa A. Černý." C. II., Při rod a a wu
troba, Písnjť Jakuba Oišinskeho. Budyšin. Z nakíadom wudawarja. 1899

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 1(>5

letty, ronda, ghazely atd. Výsledek opét byl skvélý jako při první knizei
ač obsahové nepůsobí »Formy« tak ucelené, jako >Kniha sonettow«,
Krásu lužické srbštiny, jak se mu objevila při této zkoušce ohném, a
vlastní snahu po nádheře a dokonalosti vnéjší formy vyjádři] sám v úvodní
básni (» Formy*) touto slokou:

Srbská teči! Tvoje slova hravá
v rýmech líbezně a mocně zvoní;
mně se radostí až točí hlava,
když jak pestři motýli se honí.
K nim se družit touží poletavá
píseň, která z duše mé se roní!
Rád zahrávám s formou v písní ráji,
kouzlo zvu, v rej vodím slova vzletná,
květy líbám, volám písně května,
hájím rým a rytmus v srbském kraji.

Obsahové, jak řečeno, nepůsobí kniha dojmem pevné spiatého umé-
leckého celku; je to spíše několik menších celků, volné k sobe přidru-
žených. Přes to však jest jednou z nejzávažnéjšich knih Cišinského a pro
něj nejpříznačnějších. Prvý oddíl, nazvaný >Mjetele« (Motýli), připíná se
k oddílu »W čichej samoče« z Knihy sonetů a jest přechodem k pozdější
knize >Přiroda a wutroba*. Je zde více světla, více slunce, květů a
vůně, než bylo v příbuzném oddílu první knihy, ač pořád ještě dominují
soumračné nálady večerní. Sklon od samotářských snů a tesknot k životu
a jeho úsměvům je zde již patrný. I na hřbitově vidí již básník život,
jehož nekonečnost právě zde chápe; vyjadřuje to krásné v dvojici básní
♦Hřbitovní lípy«, plné filosofické vyrovnanosti (str. 28.): Na podzim vítr
rve sežloutlé listí a holými haluzemi potom táhne tichý smutek; pod
lipami na lávce dříme stará matička ... Na jaře v týchž větvích šumí
teplé vánky a vábí z nich poupata, listy a květy; ve zhoustlých ko-
runách zpívá ptáče a ve stínu lip hrají si děti . . .

Zcela jiného rázu jsou další dva oddíly, navzájem vnitřně si příbuzné:
»Ballady« a »Romance«. V dokonalejším provedení zde dozrává, co klíčilo
již v první periodě básníkovy tvorby. Gišinski blíží se zde lidovému duchu
a tvoří na základě lidových povésti a názorů ballady a romance, které
svou hotovostí předstihují vše, co bylo v tom žánru do té doby v Lužici
napsáno. Zejména platí to o balladách. Nábožnost lužíckého lidu tvoří
v nich základní tón; prohřešení proti nábožnosti a proti božím přikázá-
ním jest v nich hlavním zřídlem balladického děje, který rovněž často
vyplývá z provinění proti věrnosti a čistotě v lásce. Blesk zabíjí nehod-
ného syna, ^který podléhá vábení tance, i když matka leží na márách;
zrazená milenka v šílenství zapaluje v svatební noci novomanželům statek
nad hlavou; dívka nedbající kostelních zvonů a ujíždějící « milým, co
všechna dědina tráví na mši, hyne se svým milencem prostřed lesa, sra-
žena vétvemi se hřbetu splašeného koně; nevěsta zkoušejíc svatební kro),
v jakém smí v Lužici před oltář jen čistá panna, uchvácena náhle vý-
čitkami svědomí prchá z domu, v divém úprku a v úzkostech zbloudí,
v nastalé tmě klesá se skalnatého břehu do Sprévy a v jejích proudech
nachází smrt.

I6H Adolf Černý: -

i Střed knihy tvoří vlastní » Formy «: sonety, šestiny, kanzony, kan-

• r i ony a madrigaly, triolety a ronda, ghazely — myšlenkové obsahu nej-

! niznéjšího, podmíněného mnohdy i charakterem různých téch řorera.

Zajímavé přiostření knihy tvoří poslední oddíly: Epištoly, Satiry a
l'4Mt(ramy. Elegie a melancholie prvního z técli oddílů hořkne již vzdorem
u linévem, jenž plnou silou propuká v satirách a epigramech. >Epišloly<
^ki^né ukazují, kde vybujelo žahavčí a bodláčí, které před tím v jeho
prvotinách sotva počínalo pučeti. V cizinč, v nuceném vzdálení milované
vlasti vzrostla, prohloubila se a sesílila jeho láska k ní, ale také ztvrdl a
zhořkl jeho úsměv a ztrpklo jeho snivé, melancholické zamyšlení.

Zenje 'S6e, ženje mi njej' tak wvsoko wutroba biíli

za scrbski lud a za serbski kraj, jako nětk, hdyž so rudžu

na cuzbje . . .^

Tak píše svému příteli v druhé epištole — a véru v souhlase s tím,
vj) se v jeho duši dalo a co se v pozdějším jeho básnickém díle skvěle
potvrdilo. Gišinski byl tehdy (1886) ze středu srbské Lužice, z Radwoře,
píeložen do Šěrachova (Schirgiswalde), kdysi ovšem srbského, ale nyní
j\t poněmčeného. Nebyl zde sice příliš vzdálen srbského území — vždyf
iiťjliližší vsi na severu jsou již převážně srbské — ale přece jen byl mezi
NiMnci, byl nucen kázati německy, byl odtržen od živé práce pro svůj
liíL A to probudilo spící v něm vzdornou strunu ironickou, satirickou
íi sarkastickou. Rozhodl se (v básni »Rozpominanje<):

Njech je! Kaž wosud na mni toči,
twar tón a taj ku barbu změju
a w pěsnjach tež ju njezaprěju;
wšak kóždy hlada, kaž ma woči.^^)

Tím přišel na cestu, v Lužici dosud nevyšlapanou aneb aspoň
sotva několika šlépějemi vyznačenou. ^*) Počal na ní mrskati zvrácenosti
liíiské, osobní i společenské a národní, a to s takovou odvahou, přímostí,
nooiirožeností a bezohledností, že to vyvolalo v Lužici pravý úžas a
zdt^ěení — podobné, jako před lety jeho »Listy ze Serbow do Serbow*.
PiEÍlel mu t>1o věci — satiry a epigramy — získaly tuze málo. Rány
mi kovadlinu příliš bušily do svědomí a jiskry ze žhavého železa zpod
klaiíiva příliš jistě a nechybně postihovaly cíl a vypalovaly mu nesmaza-
telné znamení.

Sloupat v taktu, jak se píská,

s vlky výti ze vší síly —

byla věc mně po vždy nízká:

lož jsem mnohým nebyl milý.^)

Ze Šěrachova, kde většinou vznikla kniha » Formy*, přeložen byl
UiLrl r. 1888 do Drážďan, kde s počátku duše jeho těšila se poměrnému
klidu. V Drážďanech jest dosti silná lužickosrbská kolonie (na 1000

^) Nikdy ještě, nikdy mně srdce tak mocně nebilo pro srbský lid a pro
sriiskou zemi, jako nyní, když truchlím v cizině ...

2^) Budiž! jak osud mne soustruhuje, takový též budu míti tvar a barvu
ii nezapřu jich ani v písni; vždyf každý zří tak, jak má oči. (Str. 135.)

24) Epigramy Horníkovými. Srov. ">Slo lot lužicko-srb. poesie*, SI. Přehl.
IIL ^{T. 42:^.

^) Epigram XI., »Formy« str. 14r».

J. Čiáinski a nová doba liornohiiické poesie. 167

duši), která má i dva čilé spolky, je zde mnolio Cechů, Poláků a jiných
Slovanů, i necítil zde Bart — aspoft s počátku — svoji osamčlost tak bo-
lestné, jako by ji dojista byl cítil v jiném némeckém míslé, podobné
od Lužice vzdáleném. Zbývala-li přece v duši prázdnota, vyplnilo ji velké
méslo svými kulturními poklady a svým životem. Ke všemu — zdá se —
nachýlila se nad hlubinu duše básníkovy bytost a duše ženy i zůstavila
T ní svůj vábný, ale tajemný a mlčící obraz. A tak povstala v Drážďa-
nech iresp. v dobé drážďanské) sbírka, vydávající svědectví o poměrném
klidu a míru duše básníkovy, knížka >Pfiroda a wutroba« (1889),
drobná sice, ale velmi milá, knížka vétšinou tichých úsmévů a rozjasně-
ného pohlížení do svéta a do života. Knížka intimní, která nejlépe doku-
mentuje jemný, lyrický talent CiSinského. Je to plné vyznění toho, co
jenmé zaznělo v » Knize sonetů « v oddílu »W čichej samoče« a silněji
ye Formách- v oddílu »Mjetele», Básník sleduje přírodu od zvonků
sněženek a vůně fíalek až k astrám a zimnímu spánku přírody, origi-
nálně pojatému v básni »Pohřeb léta« (str. 66.). Otvírá srdce dokořán
barvám a vůni květů, i ptačím písním a bzučení čmeláků, vůbec všem
ZYukám a kouzlům přicházejícího a rozkvétajícího jara. A najednou
Y písních z přírody čteme jakýsi napovězený a nedopovézený, v půli
přerušený sonet: »Dej do oka mi pohleděti!*

Dej, okamžik aC v oko pohlédnu ti!
Jak jásot skfivánčí by z něho hrál,
jak nebe jas by v né se přelévat
a viinč rQžf, silná k uzalknutí!

Mně nechce v duši vstoupit závýsknulí,
mráz časný růžím všecku vfini vzal
a iHkdy azur se mi nezasmál —
ó, popřej, do oka aC pohlédnu ti!*^)

K jarním písním připojily se písně lásky — a ozývají se ojediněle
i mezi písněmi letními a resignovanými tóny i mezi motivy podzimními.
Jen několik erotik, ale přispívají k doplnění harmonického dojmu knížky.

Po této sbírce se básník náhle a neočekávaně odmlčel. Ani nej-
důtklivější žádosti, prosby a povzbuzování nejlepších přátel nedovedly ho
lyvábiti na veřejnost. Mezi ctiteli jeho poesie vznikaly obavy, že odloží
péro nadobro. Mnozí, i nejlepší lužičtí lidé měli mu to za zlé a hledali
Tvsvětlení toho v jeho ctižádosti. Něco pravdy v tom bylo. Cišinski znal
svou cenu, dobře věděl, oč vyniká z dosavadní lužické poesie, i byl při-
rozeně roztrpčen chladným přehlížením, nespravedlivým (byf ne veřejným)
odsuzováním nebo naprostým neporozuměním, s nímž se ve své čin-
nosti setkával. Proto se uzavřel v sebe. Psal sice, ale prací svých ne-
uveřejňoval.

Až teprve nové životní utrpení vrátilo jej zase literatuře.

(Pokračování.)

*^ »Daj do wóčka mi zhladnyčl* (Str. 18.)

Ifííí Dopisy:

Z Bnžomberka. 22. pros. I90fi.

(Kousek dějin slovenského probuzení.)

Belo to před rokom. Ružomberok jásajiici vítal svojho novozvoleného
turára, pána Andreja Hlinku. Postavili mu slávobránu a vítali ho
všetci ...

Volebný okres ružomberský bol jedon z najneuvedomelejších okresov
slovenských, čo sa týká presvedCenia národného. AčkoFvek není tu krém
niekoFko úradníckych rodin, pár poštovských a železničných sluhov ani
jediného pravého Maďara, volievali tu vždycky kandidáta maďarského,
rládneho. Vec úplné nelogická. S národnostným programom neodvážil
sa vystúpif po dlhé roky nikto. —

Samo město Ružomberok, zapadlé medzi vrchami, tiché až do ne-
dávná, ležiace na břehu Váhu, bohaté majetkami, — vykořisťované bolo
hanebným spósobom niektorými vlastenčiacimi rodinami ; narobily městu
do 2 milionov dlhu. A Fud, váčSinou slovenskí sedliaci, platil. Prišiel
Hlinka. Muž energický, nestarý, uvědomělý Slovák, vzdělaný a výborný
reCntk. Zasiahnúc do mestskej správy tím, že jeho přičiněním zvolený
bol slovenský výbor (ktorý pozdejšie zrušili), a vysvetliac občanom, jak
^ufári sa s jejich majetkami, narobii si prvých nepriateFov, ktorí neštítili
sa ani krivej přísahy, aby ho zničili.

Ako uvědomený Slovák, zúčastnil sa Hlinka poslaneckých volieb,
pi i ktorých prvý raz vystupoval v Ružomberském okresu Slovák, dr.
VLívro Srobár, s programom slovenskej fudovej strany. Hlinka podpo-
roval ho s energiou, jaká je len jemu vrodzená — a to pres zákaz
biskupa-šovéna. Tím, že biskupa neposluchnul — urobil si nového moc-
ně fio nepríatefe. —

Následok volebného hnqtia sa skoro ukázal. Maďarský kandidát sice
hol » z volený « pár hlasovou váščinou pomocou známého už maďarského
lerroru — pomocou peňazí, pálenky, podvodu a bodákov, — ale fudu
v Liptove sa razom otvorily oči.

Takto ovšem tratih liplovskí »Maďari« pódu pod nohami. Ludový
poliyb, ktorý ukázal sa v neočakávaných rozmeroch, chceli páni potlačit
za každú cenu. DFa ich prevrátenej logiky potlačia ho, keď udru na
I enlrum, hlavu, na vodcov, keď začnu prenasledovaf póvodcov pohybu.
Bolo vydané heslo: »Zničif „pánslavských'* agitátorovN

Podniknutý bol přemyšlený lúpežný nápad na všetkých uvědomělých
ružomberských Slovákov. Prvý pokus urobili u spišského biskupa Pár-
vylio. Renegát Ghudovszky*) podal u něho písomnú obžalobu liptovských
;Maďarov«, ktorá naměřená bola proti Hlinkoví. Biskup Párvy, kterého
obvinili denné listy s tých naj hnusnějších hriechov páchaných proti pří-
rodě (pederastie), toto Ivrdenie dosiai nevyvrátil, ale za to súdi nad*
Illinkom a zbaví ho kňazského úřadu z moci biskupskej. Hněv běsného
novéna na biskupskom stolci nemá medzí. Tento nástupca apoštolov

*) Týž, který později předsedal soudu v procese Hlinkově a soudruhu!

z Ružomberka. 16»

v najposlednejšom (^ase úplné sa po-
miatol. Prenasleduje kůazov a kaplá-
nov slovenských — a tím zobúdza
spiaci Fud.

Po vyzdvihnutí Hlinky z kůaz-
ského úřadu obmedzil sa Fud v Ru-
žomberku na jedinú obranu — na
boykotovanie kostola, z ktorého v>-
tískali slovenčinu; děti stranily sa
maďarčiacich škol. — Hlinka, zba-
vený úřadu, bol pri najbližšej příle-
žitosti žandárrai chytený a vsadený
do vezenia. Za ním následovali: Dr.
řrobár, Greguš, Janček, Gheben, Ma-
řašovsky — a celé desiatky uvědo-
mělých Slovákov pohnané boly před

SÚd. Aby lato lúpež OSObnej slo- Andrej HUnka.

body mohla byf převedená s úplnou

istolou, povolané boly na ten čas do Ružomberka*) kromě žandárov

ešte 2 kompanie vojska.

To asi sú události predchádzajúce zat(:ení Hlinky a spoločníkov.
Dr. Šrobár vypuštěný bol po Vj^ mesačnej vazbě. Andrej Hlinka, Jur
Greguš, Andrej JanCek, Peter Gheben vytrpěli óYg mesačnú »vyšelro-
?aciu<' vazbu pre preCin (nie zloCin!) poburovania proti Madarstvu!

Mimo týchto 4 obžalovaných pohnaní su před súd ešte 12 po-
přední mešfania ružomberskí, medzi nimi i výborníci mestskí.

Pojednávanie ružomberského politického processu dalo na seba dlho
6akaf. VázĎovia len seděli a seděli, trápení súc stálou neistolou svojho
osudu viac, jako vazbou v starom páchnucom vezení v spoločnosti lotrov . . .
Zachádzania s viizAami bolo surové. Jeden od druhého boli po celý c^as
oddělení a styk s jakýmkoFvek človekom možný bol len v přítomnosti
fiškusa a strážnika, takže vázňovia konečné boli rádi, keď nechodil ich
nikto navštěvovat; asdť^j* a dokazoval jim ad oculos, že židé sami
pořádají $i pogromy, jimiž se trestají :ea vlastní provinéní proti vládé.
Go^^ol kdysi psal o vdové, kterou přikázal zmrskati méstský hejtman, ale
která se sama zmrskala — i není divu, že nyní celé zástupy lidí naučily

^ se tomu uměíií a uspořádaly si pogromy. — >Ješté nékolik takových

pogromů, jako byl bélostocký a siedleqký, a ,kramolnici' (buřiči) se
jislé upokojí «, pochvalují si »sojuzniki« (členové » Sojuzu russkich

, Ijudéj*), rosícházejlíie se z jízdáren a křesťanských útulků a tisknouce

pod paží svo nože, připravené nejen na židy, ale i na křesCanské konsti-

I tucionalisty. V různýtli hnízdech téchto »sojuznikův« na provincii ná-

leží již k po^adu schůzí, volati >smerf kadétam.U

Jsou lidé. ktefí tvrdí, že Witte mne si ruce, domnívaje se právem,
le oyní>jší řádéní Dubrovinů s portefeuilly i bez nich nemůže přece
trvati dlouho ani v takové l^oloasii, v jakou chtéjí patrné Rusko promé-
nili. A [mtom bude třeba zahájiti kampaň, která by postavila v čelo
vlády obratného br. WiUebo,

Mo;řnu-[i to (^i ne, nikdo ovšem neví a nemůže védéti. Co se týče
"VViitelio samého, jest pouze známo, že přestal již býti nesmiřitelným
v nékterjeb vťcech, o nichž nechtél slyšeti ani v posledním období
své slávy.

^Pohai podali důka^ velkého politického smyslu, rozcházejíce se
s kudely.* tvrdí mimo jiné n>7ií hr. Witte, »Nemají proč jíti s nimi.

z Petrohradu. 177

ponéyadž i bez cizí pomocí budou míti jistou autonomii. A nejschop-
néjSí hlavou v státní radé jest hr. Korvin-Milewski z Litvy ; ten poCítá se
skutečností. «

Takto bývalý diktátor připravuje se pro všechen případ k nové
úloze, zkouší už nyní zásadu »divide et impera«, ba slibuje Polákům
dokonce autonomii, kdežto před rokem nechtél slyšeti ani o připuštění
polštiny do obecních úřadů nebo do university.

Zatím se připravujeme k volbám. Jaký to ohromný rozdíl v náladě
společnosti i v taktice stran u srovnání s první volební kampaní ! S vy-
naložením všech sil udržujeme zbytky prchajících nadéjí — ne ve vý-
sledky voleb pro jednotlivé strany, ale ve výsledek voleb vůbec a v čin-
nost třeba nejlépe zvolené dumy.

>Rozeženou ji opét, všecko zničí, udusí — nevidéti konce obétí,
sklamání a muk.« To slýcháme nejčastěji. Nejšfastnéjší jsou doktrineři,
nebo mladí fanatikové z tábora sociálné demokratických >borševiků«,
kteří dosud nepřestávají véřiti v divy, jež vykoná » revoluční národ*,
a proto nevéří v žádnou dumu, parlamentarism atd. — nebo jejich
protivníci, » socialisté revolucionáři*, kteří věří v magické následky ter-
roristických činů, za néž sami do 36 hodin hynou na šibenicích.

Neslyšel jsem výbuchu posledních dvou bomb, za néž viceadmirál
Dubasov povýšen na skutečného admirála, ale četl jsem, jak postavili
kočár s obéma útočníky do nákladního vagónu, připiatého k lokomotivč.
a jak je kamsi odvezli. Byla to asi nejen poslední, ale i první jízda
kočárem téch lidí — chudého novgorgdaJ^éhgméšfána a moskevského
sedláka. Bože, co jich už T^iynuj^^^astí^ Zdali pak ukrutný

moloch historie, ve jménu jeho4/^^-Ý^ekD TO^^jeSj^ nékdy aspoň
čtvrtinu tajemných jmen, jejidR 4^site)é^^K^|xa(|' ^i^nkemi a před hlav-
némi ručnic pečlivé chrání stc mtosĚáioS A TOíaŽmeAže tragický konec
téchto železných povah stává ^é; ppli^^^ďs^rz^ečpoii obětí falešných
koncepcí a nemožných snah l)olttjcKý6jř.\ V'''" i]

Ohromné rozbujení banífesty^^ i^lel^vélrf' i í^t^vů/ci revoluce, kteří
v nejvétším víru nemají časuk přppýšfeti^foubj^i y^jistých důsledcích
akce revoluční, totiž o téch, žex^vloJřé;{)|řfliší:iAáWuvédomélí, ale ener-
gického temperamentu, vyšinuvše slftv^ normál pfen kolejí vrhají se často
na scestí osobní bezuzdnosti, a zapomenuvše posvátná hesla, počínají na
vlastní pěst krvavé řemeslo.

Proto znova se hlasitěji rozlehlo heslo osvěcování, poučování a vy-
chovávání lidových davů. Ale po krátkých okamžicích tvořivé svobody
i na tomto poli se množí řetězy a zrádná osidla všelikého druhu, flady
špehů obojího pohlaví větří politiku i tam, kde jí není opravdu ani za
mák, denuncují, zavírají do vězení, vypovídají — a tak rozmanité osvě-
tové a kulturní posice zůstávají zase ladem, bez svých oddaných pra-
covníků.

I tak nepolitická jinde věc, jako boj s alkoholismem, jest u nás
yelmi nerada viděna, provádí-li se opravdu vážně, totiž v duchu novo-
dobé abstinence místo starého odříkání se pití na měsíc nebo na čtvrt-
letí přísahou před popy. Po uplynulé lhůtě ubozí »zapřisáhlí« nevědomci

Slovanský Přehled IX. 1907, cis. 4. 12

178 Dopisy: Z Petrohradu.

♦

I
I

v oddávají se pití ve dne v noci, až — po přestálém bití na policejních

strážnicích — upadají* v delirium tremens.
j K pochopení této podezíravosti vlády proti antialkoholikům lí^eba si

připomenouti, že vláda jest přece výčepníkem ve velkém, ponévadž vý-
roba a prodej lihovin jest státním monopolem. Následkem toho také
v posledních dobách, co několik evropských států může se pochlubiti
klesáním spotřeby lihových nápojů, u nás v nejhladovějších a nejstraš-
nějších letech vypito bylo lihovin nejvíce. Vzrůst příjmů z lihového
monopolu dospěl letos (!) několika desítek milionů rublů! Rusko pro-
píjí ročně kolem 600 mil. rublů! Zatím v jiných státech politikové
(na př. ministerstvo Gampbell-Bannermannovo) vymýšlejí zákony k pře-
dejití alkoholismu a k obmezení jeho — ba dokonce i sousední
Finsko předchází nám příkladem.

Ubohé Finsko — ačkoli nyní ještě říkáme o něm: šťastné Finsko!
Již nesmí poskytovati pohostinství politickým emigrantům. Finské úřady
musí již vydávati politické uprchlíky, hledající ve Finsku útulku. Ná-
sledovati bude asi další řada požadavků a nezbytných koncesí — a
malá země bude stále ustupovati. —

Ale snad milosrdný osud způsobí, že to, co dnes prožíváme, bude
nejhorší chvílí před lepším jitrem. V té naději snad Petrohrad se —
baví. Slyšeti o plesích, koncertech atd. V kroužku moderní hudby vy-
stupuje mnichovský Reger, ale zdá se, že i » nejmodernější modernisté «
uznali, že v jeho skladbách jest více rozumu a nauky, než talentu
a nadšení.

Stále modernějším stává se i divadlo nejslavnější a nejjemnější
dnes petrohradské herečky — Komisarevské. Modernost v něm, zdá
se, pěstuje rovněž s větším věděním než talentem hlavní režisér. Meier-
hold, opovrhující přežilým prý realismem Stanislavského a stilisající
po Maeterlinckovsku herce, jeviště i repertoir. Velký úspěch má nyní
v tomto divadle » Odvěká báje* Stan. Przybyszewského — ale z příčin,
jež by nikterak netěšily 'autora, lhostejného pro záležitosti sociálně
politické. Obecenstvo^ nevšímajíc si věčných a odvěkých symbolů,
hledá a loví slova a výrazy, jichž dnes potřebujeme jako vzduchu
k dýchání, povstává z míst a tleská v ohromném nadšení. Dobře, že
jich nevidí Przybyszewski, jehož nechápou.

Ale on rovněž nechápe, že tak, jak dnes nám žíti přikazují, žíti
nelze. Za druhých voleb do » parlamentu « není dovolena nijaká agitace,
není dovoleno raditi se a pořádati schůze, není dovoleno sestavovati
volební komitéty jednotlivých stran... Koho tedy voliti?... Novyj,

Rozhledy a zprávy.

Slované severozápadní: Procesy: Veselo vského, Juriguv, ružomberský
ald. Manifestační schůze v Praze. A. Pietor. — Arcibiskup Stablewski. Debata
o stávce školské v parlamentě. Otázka obsazení arcibiskupství. Rozpuštění
Hsškého sněmu. Volby. Protestní tábor v Poznani. Rozštěpení polské strany
socialistické. Zatýkání a vypovídání. Macierz Szkolna a vláda. Cheřmská Rus'.

Ito-.hledy a zprávy.

179

-Slované východní: Stolypin řídí dále. Vláda a volby. Projevy revo-
lučního hnutí. Hlad. Městské volby v Petrohradě. Kadeti a socialisté. Ruské
finance. Witte. Lidwal-Gurko. Omezení voleb, práva. Reformy a projekty.
University. Gapon. — Okresní komisaři v Haliči. Universitu Ivovská. Přípravy
Malorusu do dumy. Maloruština vo školách. Proávity. Prof. Evarnickij. —
Jihoslované: Obrat na Černé Hoře.

Slované severozápadní.

Na Slovensku politické procesy proti slovenským národovcům jsou
v plném proudu. Odsouzení do vózení a peněžité pokuty pr;5í na hlavy ne-
bohých Slováků, kteří nechtějí skláněti se před molochem madarisace, ale žádají
také trochu práva pro svůj lid. Sám uherský ministr vnitra, hrabě Jul. Andrássy,
schválil toto pronásledování Slováků svou řečí v uherském sněmu, ve které
pravil, že »k lidu bude se vláda chovati tak laskavě (V), jako dosud se chovala,
ale agitátory prý bude neúprosně pronásledovati*.

Jediný ze souěasných politických procesů slovenských skončil osvobo-
zením býv. poslance Fr. Veselovského v Nitře. Poslanec Veselovský, jak známo,
odseděl si za své programové řeči rok ve vácovské trestnici ; v ten čas vrhl se
jeho politický nepřítel, služný Szálé v Senici, na jeho voliče, jež bezdůvodně
pokutoval a jimž hrozil, že musí vSichni jednali podle jeho vůle, nechlčji-li se
vystěhovati do Ameriky. Veselovský oznámil tyto přestupky Szálého ministru
vnitra, ale ten je přenechal k vyšetření stolici, kleni na nich nic >nezákon-
ného« nenašla. Nyní pak žaloval Szálé Veselovského pro osočování. Veselov-
skému se však podařilo dokázati pravdu svého oznámení, a tak slala se věc
v Uhrách neslýchaná — že totiž Slovák odsouzen nebyl. Proces tento jasně
dokázal, že otázka slovenská z dobré polonny je otázkou špatné administrace,
otázkou zvůle madaronské úřednické bandy.

V popředí všech procesů stojí proces poslance Jurigy před porotou
v Prešpurku a politický proces šestnácti Slováků v čele s farářem Hlinkou
a drem árobárem v Ružombetku.

Farář a poslanec F. JuHga odsouzen byl, jak jsme již minule uvedli*
pro 2 články v Ludových Novinách: >Faraoniti a Herodiáni« a »OhrMme ru-
kávy !<, za něž odsouzen na 2 roky vězení a k pokutě 1200 K. Obžalovaný
v prvém článku psal proti madarským školám, ve druhém žádal provedení
národnostního zákona uherského. Maďarský překlad byl naprosto falešný. Juri-
govu větu: >Ano, rode mój, budeme ta búrit proti krivde, za uhorský zákon !<
přeložili: >Budeme tě pobuřovat proti křivdě, plynoucí z uherského zákona!*
K protestu obhájcovu musil pak soud poříditi jiný překlad. Ale nic nepomohla
řeč obhájcova, ani vlastní obrana Jurigova, zdůrazňující, že ne proti maďar-
skému národu, ale proti maďař, šovinismu čelily oba články. Porotci uznaH,
že Juriga >pobuřovaU, a soud ho od-
soudil . . . Věc ta dostala se i do uher-
ského sněmu 5. prosince. Juriga se totiž
z rozsudku " prešpurské poroty odvolal,
tak že výrok poroty nenabyl ještě moci
práva.*) To bylo líto maďarským šovini-
stům v Prešpurku, i rozšířili pověst, že
Juriga chce uprchnouti do Ameriky, a
zatím účelem žádali uherský sněm, aby
jim dovolil Jurigu vzíti do vyšetřovací
vazby. Immunitní výbor skutečně na-
vrhoval vydati Jurigu,- Ale národnostní
poslanci i rozumní poslanci z koalice
i^epřeli se proti tomu, tak že ministr
spravedlnosti Polónyi byl nucen navrh-
nouti, aby se věc odložila.

Znamenitá jsou slova Jurigova, jež
lohdy ve sněmu pronesl; charakterisují

-^'V^Ť

*) Nyní král. tabule rozsudek potvrdila!

FerdiS Juriga^.

180

Rozhledy a zprávy.

Vbyto ároblr.

jej jako neohroženého bojovníka za prá-
vo slovenského lidu : >0d raojbo dětin-
stva,* pravil. >vždy bolo mojou tužbou :
bojovat, bořit sa za pravdu, smělo a ne-
ohrožené hlásat svoje presvedčenia. A n i
tie dva roky vázenia, čo sora
dostal, ma od toho neodstrašia,
keď mám trpět za národ mdj, tie dva
ruky žaláru věru ma nezastrašia a ani
nedonúlia, aby som opustil hroby,
mohyle predkov mojich, abych opustil
milovaný lud mój a zanechal otčinu.
Iný, maďarský člověk, aj pre menSiu
vec opustí tuto vlast, ja čo ma hněď
aj na Sibenicu odsádite pre po-
litické prečiny pod dojmom ne-
štastného Sovinismu, v pově-
domí svojho čistého svedomia,
s povznesenou hlavou, brdo
pójdem pod sibenicu a dám sa
, psif! A mdíeie hjX lsti, ie ani vtedy neujdem do Ameriky, keby ma znovu
posud lit n.i dva, na "styri, ba aj na desat rokov vázenia, aj vtedy tu zo-
stajiem, Ireišt prL^lrpim, oh, lebo viem a sváto-sváte som pře-
svědčený, žp pře každý národ musí příst Velký piatok, aby
sviinúf mohol tak ťaí;ko očakávaný sviatok Vzkriesenia!<

Av^ak joAlů vétsí mCTOu rozrušil celou slovenskou i českou veřejnost
proces TUÉomherský, který trval od 26. listopadu po 11 dní. Málokde zjevilo
se inadarské násilnictvi iak vypukle, jako právč při tomto procese. Doufejme,
že při této přileřilosti — mOlÍ! v Ružomberku své zpravodaje kromé Českých,
slovenských a néklerýcli nť^ineckych listů také anglické listy Times a Spectator
í ruskť Novoje Vremja — otevrou se oči evropské společnosti nad maďarskou
kulturou a svobodou [ Ob^.atoba ?ama byla dílo tak vratké a slabé, že by^ se
čiovék s chutí za^málr £e mule býti někdo žalován pro takové >delikty« v kul-
turním fitáli?. Tak na př. Hlinku viní obžaloba z toho, že vyzýval lid při voleb-
ních sil romáždé nich, aby setrval při svém slovanském jazyce, a že pravil, že
ob^ílky k úfadůni máji býti slovenské a ne maďarské, aby jim každý rozumél.
To je celil vina Hlinková. Vina Šrobárova spočívala v tom, že se opovážil
kandidovali v okřejme rtiiomberskein a jako kandidát mluvil na volebních shro-
máždCnícb programní řet\^ ve ktfrých >slovenskou národnost proti maďarské
k nenávisH popuzoval*. Cinij to nikdo neuhodne. Snad konstatováním, že ma-
ďaršti vojáci bývají dovolováni ria polní práce domů a slovenští nikoli. Nebo
snad tím, tevjednw hťi uvedl výrok občana Drozdíka z Ivachnové, >že Slovák
stojí před uherským soudem jako vůl, jelikož ničemu nerozumí*. Kde je tam
urážka svrchováno rytířské msidarské národnosti?

Nad ^ílunce jasn<^jSi tu jt^^U že ružomberskéj^u soudu s jeho předsedou
odrodilcein Chudovszkýra v čele 3lo jen o to, aby nepohodlní vůdcové sloven-
ského lidu v Huíomberku byli stůj co stůj odstranéni!

Obžalováni počinali si statečná proti Chudovszkému, který soudil ne podle
skutků obžalovaných, ale podle jejich smýšlení. Když Hlinka při výslechu pravil,
že psal do » Ludových j\ovin*, vyvozoval z toho hned Chudovszký. že to je
chování maifarstvu iiepratelske. Z toho, že Hlinka Sířil brožurku >Za tu naši
slovenčinu*, soudil, že prý proto mohl dopustiti se i deliktů žalobou uve-
dených, JÍTink v procíisu nescliázelo obvyklé tvrzení maďarské logiky, že prý
není slovenského národa, nýbrž že v Uhrách jest jediné maďarský národ —
a hrobařova činnost prý k tomu sméřovala, aby slovenský národ byl >utvořen«!
Obžalované stíitečnť^ hájili četní obhájci, mezi nimi rumunští poslanci
Brediceanu a Vlád a slovenšti advokáti Biheller, Hiller, Dula, Kállay a Mudroň ml.
Veřtíjný žalobce, fiSkus Belopotocký, h'čil Hlinku i árol)ára jako nebez-
pečné nephítele Maďařil. Přiteku jící okolností u §robára bylo, že po vyloučeni

Rozhledy a zprávy.

181

1 ružomberského gymnasia studoval
v Přerove na Moravě a pak na universitě
v Praze, >v tom hnízdě všeho pan-
slavismu a nepřátelství proti Maďarům
a v středisku všech útoků proti maďar-
ské státní myšlence<. §koda, že nebyli
v Ružomberku přítomni naši nadšenci
pro allianci česko-maďarskou !

Na konec hájil se sám Hlinka.
Neohroženě pronesl tato slova: >Keď sa
vyslobodím zo žaláru, tam zaěnem prá-
čů moju, kde som přestal! Mfia nepo-
trescete mňa nezlomíte, mňa nenapravíte !
Slovák som, Slovák zostanem a bojovat
budem za sváté právo ludu, za pravdu
Slovensku do posledného dychu mojho!<
Ukrutný rozsudek prohlášen byl
6. prosince. Jenom 5 obžalovaných bylo
osvobozeno, ostatních 11 uznáno vinný-
mi. Hlinka odsouzen na 2 roky
do vězení a k zaplacení 1500 K
pokuty a 680 K útrat, Dr. Srobár
na 1 rok a 900 K pokuty, továrník Janček na 6 měsíců a 500 K pokuty,
pekař Greguš na 5 měsíců a 200 K pokuty, obuvník Gheben na 5 měsíců
a 100 K pokuty, farář Tomík z Revúce — kromě Hlinky jediný probudilý
kněz v okresu ružomberském — na 4 měsíce a 3(X).K pokuty, dělník Matia-
šovský na 2 měsíce a 100 K pokuty, zedník Serafín, rolník Janovec, obuvník
Jesenský a Vlkolínsky rovněž tak. Tito ostatní obžalovaní odsouzeni za to, že
áli Hlinku uvítat na nádraží, když přijel od biskupa . . .*)

Ale i na jiných stranách Slovenska odsuzuje se šmahem. Slečna Gisela
Fridrichova napsala do > Ludových Novin* dopis o Hlinkoví a odsouzena
byla proto prešpurskou porotou na 14 dní do vězení!

V Novém Sadě odsouzeni opět 2 muži a 1 žena do vězení na 3 měsíce
a k pokutě 100 K za to, že odešli z evang. kostela při hře nového učitele,
který byl zvolen Maďarony proti jejich vůli. Ale tlak budí protitlak. Po tako-
vémto útisku musí se šířiti na Slovensku národní uvědomění. To
je naSe přesvědčení — a to jest i přesvědčení slovenských národovců. **)

Proces ružomberský dotkl se živě i naší veřejnosti. Bylo cítit, že jsme
přece jen jedno tělo se Slováky a že každý úder jejich cítíme i my. Pražští
přátelé Slováků uspořádali 18. prosince manifest ační schůzi, na níž promluvil
mocně nejlepší náš znalec Slovenska, p. Karel Kálal. Z jeho praktických

Ambro Pietor.

*) Právě vyšla brožura »Ružoraberský kriminálny proccss proti
Andreji Hlinkoví a spoiočníkom.* Referuje Svetozár Hurban Vajanský.
(Výtah z Národných Novin.) Turčiansky Sv. Mariin 1 00. (Kníhtlačiarsky
účast spolok.) Cena poštou 85 kr. Doporučujeme jí pozornosti všech přátel
Slováků — i našich maďarofilů! Hed.

**) K charakteristice tohoto utěšeného osvobozcnskélio hnulí podáváme
ještě výňatek ze soukromého dopisu ze Slovenska: >. . . Teraz všotku ide akosi
elektřinou: i sveřepost maďarská, i prebúdzanie slovenského fudu. Od tejto
chvíle niet pre nich pardonu: musíme dobyť obcí, stolice i — parlamentu.
Za 10 — 15 rokov bude Slovensko tak prebudené, ako hocklorý kút Morav lebo
Cíech. tud na vidom oči povstává na obranu svojho jazvka i svojich práv.
>Náš Týždenník< skvěle vzrastá — tlačí sa ho 14 000 výliskov. .le divno: naši
srarí stoja akosi vedfa boja — čo hýbe Slovenskom. to je vsotko z mládeže.
Vliv všemohúceho kedysi Martina rozpadnul sa ako bublina. A s nim aj kon-
síirvatismus, ktorý nás toFko hatil vo vývoji. To nás povzbuznjo k dalšej prácí.
A budí sa lud aj v Spiši a nemovité v Šárísi, kde 1 UCO liel nebolo sloven-
s! ého vedomia!« Ral.

1B2

Rozhledy a zprávy.

návrhů zamlouvaI«i se nám myšleoka šířiti pravdu o madarském násilniclví
brožurkami, pojednávajícími o ružomberském procesu ve všech evropských
jazycích. Slovákům třeba však také podpory hmotné, nejvhodněji hojným
předplácením Slovenského Týždenníku. Předplafme co
nejvíce výtisků tohoto výborného a levného časopisu
v odpovřdf na ružomberské násilí!*) Posílejme Slovákům i p e-
nĚžité dary (prostřednictvím Českoslovanské Jednoty v Praze, po případě
i rcidakcí t. 1.'.

Téžkou ztrátu utrpěli Slováci úmrtím redaktora Ambra Pieiora, Zemřel
3. prosince v Turč. Sv. Martine. Narodil se v Bobrovci v Liptové roku 1843.
Studoval práva v Pešti, ve Vídni a v Praze a roku 1869 vstoupil do redakce
Fí"^fbudínských VédomQstí, které pak po roce přesídlily do Turč. Sv. Martina
jriko Národnie Noviny. Pietor byl od r; 1874 jejich zodpovédným redaktorem.
Veille toho od- r. 188Í vydával pro lid >Národního Hlásnika«. Jako každj- slo-
\cnsky redaktor i Pietor si odsedť^l 6měsíCní vezení ve Vácové. Nedávno vvvo-
lala pozornost jeho brožurka >Nápor — odpor.« Čestná budiž mu pamét! S,K.

Koncem listopadu a počátkem prosince události v némecké části Polska
odsunuly do pozadí i děje v království. Zpráva o smrti arcibiskupa Stableiv-
ttkf^ho otřásla celou polskou veřejností. První dojem byl nesmírně stísfiujicí,
i v těch kruzích, které nebyly spokojeny s biskupskou a politickou činnosb'
ssvrčnělého. Ale záhy při chladné rozvaze uznáno, že smrt arcibiskupa Stablcw-
skí^ho není pro německé Poláky katastrofou. Nebylf Stablewski duševním
víidcem poznaňských Poláků; již při svém nastolení neměl za sebou značnou
část polské společnosti, poněvadž tehdy representoval úřední směr polské
politiky vůči Prusku. Tento poměr mezi ním a polskou veřejností se čím dál
více zhoršoval. Polská společnost ve své valné většině emancipovala se od
jeho vůdcovství a šla vlastní cestou, z Čehož docházelo i ke konfliktům (při-
pomínáme nepřálelské stanovisko Stablewského proti všenárodnimu obrannému
spolku »Stráži«). Teprve stávka školních dělí sblížila zase obě strany, když
Slablewski vydal známý pastýřský list. Tím také se vysvětluje všéobecny
hluboký dojem smrti arcibiskupovy — neboC pro věc polského vyučování
náboženství ve školách zdála se býti ranou velmi těžkou. K tomu družila se
starost, jak se rozřeší otázka nového obsazení arcibiskupské stolice; v první
chvíli opanovala obava, že vláda vynaloží vše, aby nástupcem Stablewského
Lyl Němec.

Nesplnila se zatím jedna ni druhá ohava. Stávka školská neseslábla.
naopak rostla dále, tak že nyní slojí v odporu proti německému vyučování
náboženství 120.000 polských dělí! Věci polské nemálo prospěl list Sien-
kiewiczuv císaři Vilému II., který prošel celým evropským tiskem
a z otázky týrání polských dětí učinil otázku evropskou. Doma stala se proti-
polské vládní politice pohromou debata o polské otázce v říšském
sněme (5. prosince). Odnímání dětí polských rodičům za to, že děti odpí-
r;ili odpovídati v hodinách náboženství na německé otázky, bylo dojista cosi
lak absurdního, že se nad tím pozastavila i většina německého parlamentu.
Interpellace polského kola a německého centra vyvolaly ohromnou proti-
vládní debattu, která p. Billowa přivedla z míry. Není divu. Nejen že s Poláky
šlo centrum, sociali.sté, strana svobodomyslná a ovšem poslanci z Elsaska
n. jediný dánský poslanec ze Šlesvíku-HolŠtýna, kteří nazývali postupování
vlády proti polským dětem barbarstvím — ale p. BUlowovi bylo vyslechnouti
výtku »naprosto nepříslušnéhoc konání i z úst národně liberálního poslance
BOsinga (který ovšem jinak mluvil proti Polákům), tedy takřka z vlastního
svého tóbora!

Otázka obsahem' arcibiskupství poznaňsko-hnézdenského také se vy-
jasnila. Správci obou diecésí zvoleni Poláci, ^světící biskup Likowski a kan.
Doroszewski, a také vládou potvrzeni. Ze Říma pak přinášejí pol>ké lislv
zprávy, že papežská stolice nepřistoupí na obsazení arcibiskupství Xémceni.

*) Adressa: Budnpcšt VIII., Rákoczy tér 3. PředpK 4 K ročně.

Rozhledy a zprávy. 183

Bylo by to ovšem zcela přirozeno, pulčtvrta milionu věrných Poláků v Ně-
mecku zasluhovalo by přec podpory v Římě — ale ovšem, politika je politika.

Zdá se však, že právě politika přijde PolákQm na pomoc v obou otázkách.
Na vládu přivalila se totiž neočekávaná, velká pohroma skandální a í é r o u
afrických osad, která se stala příčinou porážky vlády v parlamentě.
Vláda potom parlament rozpustila. A to jest okolnost pro roláky významu
nesroímého. Polské hlasy mohly rozhodnouti ve prospěch vlády — ale ovšem
rozhodly v její neprospěch. Již to mohlo by Vilémovi a BUlowovi poskyt-
nouti vděčnou látku k přemýšlení. Nastávající volby mohou Polákům jen prospěti.
Némecká oposice jistě využitkuje evropského skandálu, jaký si vláda utržila
svou politikou prolipolskou i jiférou osadnickou, a bude dojisla státi o polské
spojenectví. O ně bude se dojista a především ucházeti i katohcké centrum,
které má příčiny obávati se o své mandáty. Konečně i doba voleb samých
padá v dobu nesmírně Polákům příznivou: volby konati se budou poprvé
zase od nepaměti v době zimní, kdy jsou doma i tisíce mužů, kteří v době
letní odcházejí za výdělkem do západních provincií — a kromě toho i vzrůst
oposiční nálady, způsobený krutostí vlády v otázce školní, znamenitě přispěje
k zdaru polských voleb. Náladu proti vládní zvýšil i proiestni ^wíec* (tábor),
konaný v Poznani 17. pros. za účasti 3000 osob.

Království Polské stále ještě jest ve znamení různých útoků,
polních soudů, málem každodenních rozsudků smrti a poprav, pouličních i do-
movních prohlídek, zatýkání, věznění a vypovídáni. Objevuje se, že řadu po-
sledních činů lerroristických a loupežných útoků podnikali na svou pěst seces-
sionislé z ^polské stravy socialistické* (P. F. S.). V památný den 29. list.
vyšlo totiž provolání ústředního komitétu léto strany, v němž se oznamuje, že
před několika dny na IX. sjezde strany byli vůdcové bojovné organisace P. P. S.
vyloučeni ze strany, poněvadž vedli vlastní politiku v odporu s politikou celé
strany, vydávali různá provolání s podpisem >revoluční frakce P. P. S.« Tedy
úplné rozdvojení strany. Následky byly osudné pro celou řadu lidí, stojících
v čele stany. Patrné na udání ze msty překvapila policie četnou schůzi v to-
várně Braumanové, v níž byla přítomna rada členů ústředního komitétu P. P. S.
Zatčeno 63 lidí a zabaveny různé tiskopisy a dokumenty.

Jinak děje se stále stýkáni a vypovídání na zdaf bůh — a ku podivu
postihuje právě lidi, súčastněné v ruchu osvětovém. Tak před Časem zatčena
řada slečen, paní a pánů o domácím večírku v známé rodině varšavské; po
delším věznění byli v půli prosince propuštěni, ale zároveň vypovězeni do
vzdálených gubernií nebo za hranice. Proč, nikdo neví. Podobně v týž čqs
propuštěno z Breslské pevnosti 16 »politických< vězňů, kteří zároveň rovnéž
vypovězeni — mezí nimi známý osvětový pracovník A. Heflich. Před vánocemi
opět zatčena řada lidí z nejznámějších kruhů varšavských: básník Daniíowski,
lékař Riijchman (syn řeďitelele Filharmonie), syn a dcera dra Herynga . . .
A zase neznámo, proč?

Zvláštní pozornosti administrace těší se Maciere Sskolna, Na její stíž-
nost nařídil ministr kurátoru varšavského školního okruhu, aby zbytečně ne-
zdržoval povolení k otvírání matičních škol — ale s výjimkou gubernie sicdlecké
a lubelské; o těch prý ještě jest nutná úřada mezi ústředními a místními
úřady. Aha! Jsou to právě gubernie, o jejichž odtržení od král. Polského jde
pravoslavnému kněžstvu, jemuž se podařilo otázku t. zv. Chelmské Rusi
přivésti na denní pořádek. Návrh na odtržení Chcímské Rusi od král. Pol-
ského učiněn poprvé za jen. gub. Hůrky, ale ten se mu opřel, poněvadž prý
by pak bylo stíženo bděni nad >pravomyslností< tamějších Poláků. Suvalov
sice byl odtržení tomu nakloněn, ale k provedeni záměru se nedostal, Imere-
tinskij a Čertkov pak byli proti odtržení z přícMn strategických. V Petrohradě
byl horlivým zastancem odtržení Cheímské Rusi sám Pobědonoscev již r. 1889,
ale narazil na odpor tehdejšího ministra vnitra, Gorejnvkina. Věc oživla zase
po vydání úkazu tolerančního; když tisíce býv. unitu, z přinucení na oko
pravoslavných, přestupovaly na katolictví, zdvihlo se pravoslavné kněžstvo a
ve spolku s >pravými Rusyc žádalo vyloučení z král. Polského zvláštní gu-
bernie Ghelmské, která by byla podřízena jenerál-pubernátoru kyjevskému.
Ale v březnu 1906 po vyjádření jen. gub. varšavskéiio byl tento návrh mini-

184 Rozhledy a zprávy.

sterskou radou zamilnut, poněvadž >odporuje zájmům státním« Na to věc za
voleb do první dumy a za jejího zasedání utichla — až za novéjší stolypinské
reakce zase povstala* Dne <j. pros. počaly o ní v ministerstvě vnitra porady
nanovo, 0\^ jde i? PHponiefíme si, že je to kraj, v němž v letech sedmdesátých
provedeno násilné, krvavé >navrácenÍ€ unitu na víru pravoslavnou, v němž
nf!UíStále církev pravoslavná ve spojení se světskou mocí zápasila se vzdor-
iiÝmi bývalý^mi unlly — a v němž po prohlášení svobody náboženské na-
jednou sklesl potot obvatelslva pravoslavného s 34% na 12<^/o!*) — Zatím
sLojf otázka tak, že miiíislerstvo vnitra činí ministerské radě návrh na vylou-
pení některých okresíi z obou gubernií a tedy i z král. Polského a připojení
jich ke guberniím volyňské a grodenské. A. Č.

Slované východní.

v Rusku Siolypln fúái ddle^ drtě revoluci napořád popravami, soudy,
ialáH i jiným úLiákem. Za 3 měsíce působení polních soudů provedeno do
10. prosince 405 poprav a potom zase hlášeny popravy nové a nové. Jen
v livonské gubernii popraveno za měsíc od 6. října do 6. listopadu 49 lidí!
Podle zpráv den za dnen^ chodících popraveni od posledních našich rozhledů
v Rize 4 lidé, v TomašovĚ íí, v Mitavé 10, v Jekatěrinoslavi 12, v Sevasto-
poli 4j v Tifllse 4, v Alí-xandrovsku 4, v Pavlogradě 4, v Suchumu 1,
v Lorace 1^ v Ščučině 1, v Kutaise 1, v Jelisavetpoli 1, ve Vyškově 3, v Kvi-
rilech i3. v Odísse 2, v Ta^íanrogu 4, ve Feodosii I, v Bělostoku 1, v Moskvě
1, v Petrohrade 9, Zde v Petrohradě popisují »Blrževyja Vědomosti* způsob
popravy S účastníků loupeže v bance nad Jekatěrinským kanálem. Nebyli
zastřeleni, jak psaly noviny, nýbrž oběsil je petrohradský kat, kriminální
jtločinec. Poprava vykonána v Kronštadtě. Nejprve popraven jistý inženýr.
Když k němu přistoupil kal, zvolal naň odsouzenec: »Za krátko zemřeš i ty
touto smrti!*, naCež kal přiiikočil a udeřil jej třikráte do tváře. Pak navlečen
na odsouzence pyleU kat vhodil mu provaz na hrdlo a za dvě vteřiny inženýr
nedýchal. Sotva byla poprava vykonána, svlékl kat tuhnoucí těla ze šatů,
nechá v jim Jen spodní prádlo. Co bylo cennějšího, vzal si, ostatek rozdal
vojákům. Jen jeden voják odmítl jeho dar! Tento kat dosud zvě-
iei po ruských mřstech 77 lidí. A další oběti šibenice jsou uchystány.

V Petrohrade má býti po prii ven student vojenské lékařské akademie pro účast
v revolačním hnutí, z Čehož vření na akademii. V Alexandro vsku pro loupež
se zbraní v ruce odsouzeno k smrti 8 osob. z ostatních 19 osvobozeno, 1 od-
souzen (loživolnf, ostatní na 4 léta k nucené práci, v Mitavě odsouzeno na
smrL 5 oiiob (ve vfku od 18 do 32 let), v Tomsku 3, ve Vilně 1. V Sevasto-
poli pro vzpouru vojenskou odsouzen lékárnický provisor Kontorovič a 2
vojátň na smrl, 3 k nuceným pracím, mnoho do trestných rot, 38 osvobozeno.

V Moííkvě orisouzen k áibenici útočník Misko, jenž zastřelil celníka na kurské
dráze, v Jí^katěrinostavi ó lidé pro útok na stanici, ve Vindavě 1 osoba pro
vzpouru yfi stávce. Nový jenerál-gubernátor Pobaltského kraje, Meler-Za-
komeliíksi, zakázal sice pálili statky revoltujících sedláků a užívati tělesných
trestů, před polní soudy pak kázal poháněti jen těžké zločiny, avšak za 3 ne-
dMe potom udělil díitku díistojníkům, členům vojenského soudu v Rize, že
iie přimlouvali za niilosE pro odsouzence. V Moskvě konán soud s 32 oso-
bami pro loMiiké zbrojné povstání za účasti 300 svědků; 15 osob osvobozeno,
14 odsi líbeno do Ire&tných rot, 2 k trestnické práci. Pro sormovské povstání
<>dÉíOU<£en 1 úíaslTiik na i^;., roku, 4 na 1 rok a 8 měsíců, 2 na 2 roky a 2
na 4 U^ta flo káznice- O množství vypovězených osob svědčí fakt, že městem
Celjabinskem prošlo za 3 měsíce na 20.000 vy po vězenců do Sibiře — a počet

'■) Na lolik sklesl v mh. siedlecké, v gub. lubelské na 21*3*^ o- Podle
*Rusic od vyhlášení tolerančního úkazu přestoupilo v obou guberniích na
katolictví kolem 2<J0.000 *pravoslavných« (150.000 v guber. siedlecké a přes
50,000 v lubcLské)^ tak ?.e zbylo pravoslavných kolem 30O tisíc (282 t. v gub.
I uhel. a 17 U v sub, siedlockc). Ze 2 mil. oby v. obou těchto gubernii je tedy
sotva lý% pravoslavných, asi tolikéž židů a 70^/o katolíků, hlavně Poláků,

Rozhledy a zprávy. 185

tento stále roste, ač uvnitř Sibiře vše jest již plno a mezi vypovézenci je
bída a hlad.

Politické protivníky své stíhá vláda dále. V Moskvě
zatčen byv. poslanec Ivanyckij; jeho druh, vrchní voj. lékař v Kyjevě, Frenker,
2 nařízení gubemátorova zbaven byl místa. Znova zatčen byl býv. poslanec
Kutomanov. Ze šlechtického sboru v Jekatěrinoslavi vyloučeni byli bývalí
poslanci Rodakov a Delarue. To vše pro vyborgský manifest. Z téže příčiny
všichni bývalí poslanci, kteří dleli ve Finsku, prchli do Stockholmu, vůdcové
pak stran sociálně demokratické a sociálně revoluční ušli do Žene vy. V Petro-
hradě zavřeny 4 kluby kadětfl, centrální i 3 poboční. — Ve Vilné měl býti
konán sjezd sionistů, ale byl zakázán; v tomto městě vzat po revisi do
vazby celý výbor spolku soukromých úředníků. Vláda jedná s cizími státy
o vydáváni útočníka bombami; dosud svolilo Španělsko. V Odésse na rozkaz
inspektora ve věcech tiskových zabaveno 2000 volebních provolání strany
mírné obnovy, tak že i tato strana byla nucena proti útiskům Stolypinovým
ohraditi se protestem. Strana, o níž lze bez křivdy říci, že je pólo vládní!
K policejním službám míní ministerstvo použiti části kozáckých vojsk.

Řád volební dosavadními novými výklady pravitěí. senátu osekán
již tak, že v Jaroslavi klesl počet voličů o pětinu, v Moskvě o čtvrtinu.
A přes to konstatuje tisk, že namnoze ruch volební mezi sedláky je větší
a čilejší, nežli před volbami do rozpuštěné prvé dumy. ^- Jinde zase voliči
odpírali voliti skrze plnomocníky (^volitele) z obavy, aby zvolené osoby
nebyly naposled soudně stíhány, jako se stalo poslancům z prvé dumy. —
Našlo se i zemstvo — moskevské — které odmítlo vyzvání gubernátorovo, aby
úředníci zemští se zdrželi politické činnosti, jako věc nedůstojnou a proti-
právní. I duchovenstvo, aspoň z části, odporuje vyzvání představených, aby
se nemísilo do voleb. — I tak chce ministerstvo trestati odboj, že universitu
i techniku chce z Varšavy přeložiti buď do Saratova nebo Kurska.

A přece hnuti nedoutná, nýbrž značně plane dále. V Oděsse počátkem
prosince propuká všeobecná stávka lodnictva, pak stávka ostatních dělníků
a v polou měsíce i stávka železniční. Vězňové prchají: z vězení kronŠtadt-
ského utíká 10 lodníků, ve Vladimíru 125 vězňů podniklo útok na dozorce,
spoutali jej a uloupivše zbraň (50 revolveru) prchlL Po celém Rusku děje se
přečetné sbíhání z vojska, zejména prchají vojáci do Rumunska. Koncem
listopadu bouří se v Carském Sele prapor střelců pro požadavky ekonomické.
Stále se dopravuje zbraň, dějí se útoky, loupeže. Na pruské hranici zatčeno
20 osob a celý náklad zbraně. V Ochtě, předměstí petrohradském, v bytě
jakéhos ševče nalezeno 11 bomb, 1'^X) patron a mnoho zbraně. V Berne-
borgu ve Finsku konfiskováno 100 icarabín s hojností nábojů, určených pro
tajný spolek >Vojma€ (?). — V Oděsse ve filiálce mezinárodní banicy obchodní
uloupilo 12 ozbrojenců 79 000 rublů; jsouce pronásledováni, stříleli, a jeden
z nich, aby ušel zatčení, se zastřelil. — V Kyšiněvě stal se opět útok chuli-
gánů (černé sotně) na židovské krámy. — Vychází nyní denník »(":<irnaja
Sotňa« bez udání redakce, administrace a tiskárny, na pěkném papíře
s pěkným tiskem, s hrubým obsahem. V ni píše hrabě Konopnicyn z Oděssy:
♦Oznamuji všem padouchům, jestliže budoucně kdo z hnusné oné kompanije
{t. j. revolucionářů) pouze odváží se podniknouti útok vražedný na kohokoliv
ze členů Svazu Ruských Lidí nebo na kohokoliv z úředních kruhů, nebo
klidných obyvatelů, tedy že ihned octne se v rukou členů Svazu Ruských
Lidí ve jménu práva sebeobrany, a ihned na místě bude zahuben. Co pak
mne se týče, bude-li se líbiti Pánu Bohu. abych padl rukou zločincovou,
odkazuji všem Ruským LÝdem, aby v touž hodinu po mé smrti bez lítostí
ničili po stech i tisících revolucionáře.* Sem klademe i zmínku o tom, že
z kanceláře bývalé dumy ztratily se všecky dokumenty o bělost o-
ckém pogromu. Cui bono profuit? Komu to slouží ku prospěchu? I na
Kavkaze je neklid. U Karsu podnikli Kurdovó útok na pocestné, při němž
zabito 6 Ezidů a 2 Arméni. Ezidi žádají vydání náčelníka okresu, Dostam-
bekova, na něhož je podezření, že řež uspořádal. Zakročilo vojsko. Útoky:
V Poltavě zastřelen generál Polkovnikov a 1 voják; útočníci prchli. V Oděsse,
kdy2 se vracel průvod z židovského pohřbu, zastřelen policejní úředník. Ně-

18G Rozhledy a zprávy.

kolik útočníkíl zastřeleno, mezi nimi Sločcvskij, nedávno z Odt^ssy vypově-
řený. Patřili všichni ke straně anarchisticko- komunistické. Neznámým útočníkem
smrtelně zraněn bývalý gubernátor v Jelisavetgradě, Glošakov. V Kunguri
v permské gubernii zabit komisař Posokin. V Kodani, v Dánsku, dopaden
prý Vlach, strojící útok na cařici vdovu. Ve Feodosii podniknut bezúspěšný
pumový útok na jenerála Davidova. Útočník, flakušan, se přiznal, že jednal
z rozkazu strany sociálně revoluční. V Rjazani zabit policmejstěr Choroto;
vrah zraněn, zemřel. Na Kavkaze stal se z nařízení tatarské strany útok na
jenerála Renenkampfa. V Petrohradě odhaleno nové spiknutí proti Stoly-
pinovi, jenž měl býti zabit pumou, vrženou z automobilu. Zatčeno 50 osob.
V Petrohradě těžce zraněn pomocník přistává Šeremetov, přesazený z Bělo-
ftoku po známém pogromu. V Kizil Arvatě zabit inspektor policejní. —
Sědláci bouří se dále. A není divu. Hlad je veliký. V okolí Kázaně
prodávají z hladu sedláci své dcery, za děvče od 15 do 17 let platí se ICX)
až 150 rublťi a to veřejně. Zde - u Kázaně — ve vsi Semeno vě sedláci vy-
loupili sýpky, pobivše hlídače. Po zakročení policie, při němž mnoho lidí
zabito a zraněno, lup vrácen. Kozáům bylo zakročili se zbraní v ruce v Újezdě
civilském a serdobském. V Kuršamovicích v okrese novozybském sedláci
Zubili statkáře Leontoviče, druhému statkáři, SurqvcOvu, pobili skol. Veliké
houře byly v Radě jevu v Simbirské gubernii, kde uloupeno obilí a skot
11 strážci pobiti, podobně v Karadajcvě u Simbirska.

Jako předzvěst výsledku voleb po nové dumy byly vykládány volby ^do
městské tady v Petrohradě, kde zvítězili konservativci a reakcionáři. Řád
volební je zde však zcela jiný a vyvozovati z voleb těchto důsledky je nemíslno.
Velká volební schůze kadetů v Petrohradě, jíž se účastnil i bývalý ministr
KiiHler a prof. iMiljukov. byla rozpuštěna. Se stranou sociálně demokratickou
a sociálně revoluční uzavřen kompromiss, k součinnosti s kadety vy-
zývá stranu soc. demokratickou i Plechanov. Všude, kde není naděje, že by
prošel kandidát socialistický, půjdou strany tyto s kadety. — Z vládních
kruhů pracuje zase Pobědonoscev; vypracoval memorandum o Škodli-
vosti parlamentu a vyzývá k urovnání zásad říjnového manifestu se řády
starými. V jiném memorandu jedná o tom, jak užíti duchovenstva ve vol-
bíkh. Slolypin prohlásil, nebude-li nová duma podle jeho přání, že nehrozí
se nového rozpuštění, mínění Evropy se prý nebojí, nebot v zájmu
Evropy prý jest, aby byl v Rusku pokoj. Neschválí-li duma opatření vlády,
která se stala od rozpuštění prvé dumy, bude prý rozpuštěna. To jsou však
slova hustá, ale pustá. Předně car nechce prý rozpuštění dumy; nezdaří-li se
volby Stolypinovi, půjde prý sám. A za druhé finance ruské' jsou ve stavu
přozbOdovaném. Kokovcev v tajném memoriálu ohlásil již carovi, že letošní
rok skončí schodkem nejméně 480 millionů rublů, jenž spíše ještě vzroste
nedoplatky daní v posledním měsíci. Nutno omeziti všecky výdaje. Proto
joíhial v Paříži ministr vnějších věcí IzvoPskij o navou půjčku, jež by měla
být provedena v únoru, aby měla vláda prostředky proti nové dumě pro
případ rozpuštění. Podmínku francouzské vlády, že půjčka musí býti polvr-
zeiJii dumou, musil IzvoPskij ovšem zamítnouti. Nyní jedná vláda s Mendels-
sohnem v Berlíně o velikou půjčku a krom toho chce vydati za Va miliardy
papírových peněz. Žo je zle, viděti i z toho, že zemstvům musila přece býti
poskytnuta půjčka 3V, millionů ze státní banky, aby zemstva mohla krýti
lávé rozpočty. A už okolo Stolypina obletuje sýček — Witte. Stolypin tak se
ho bojí, že vyslal do Berlín i agenty, kteří ho mají vyhlásiti za velikého re-
sikcíonáře a nikoliv pokrokovce. Witte byl u cara; vliv jeho roste, dávají prý
sť mu zprávy o financích a pověřen prý byl úkolem lombardovati ruské
hodnoty za hranicemi. Vystoupí prý ostře proti Stolypinovi. Také prý byl
na schůzi kadetů a prohlásil, že nesmějí se uhnouti ani v právo, ani v levo.
Zalím již v samém ministerstvě byl svár Proti zákonu, aby sedlákům při-
znán byl majetek jejich jako majetek osobní — přes vyzvání Stolypinovo —
hlasovali v ministerské radě Kokovcev a VasiPščikov. A tu ještě hnusná
a ohavná afféra Lidw^lovy firmy, hotové kradení peněz, určených pro hla-
<!o\^ějící selský lid, a v ní zmáchán pomocník (adlatus) Stolypinův — Gurko.
(^dliiilil tuto afferu Stachovič, jenž liftem veřejným prohlásil, že ručí Gur-

Rozhledy a zprávy 187

koTÍ za to, že sfí neočistí, a že má j«itř jiné věci v rukou. Nic nepomáhá
Gurkovi přízeň Stolypinova, musil doznati, že ae mu věc asi phbodila v •za-
tměni ducha*. Vyšetřování před komissí, na rozkaz carQv dosazenou, již řídí
senátor Goluběv, je tak daleko, Že Gurko (Hůrko) jde.

Kromě cnnezeni volebního práva dělnictvu.a intelligenci, o nichž mi-
nule psáno, provedla vláda i veliké omezení volebního práva ve stavu sel-
ském, a to opět znamenitými výklady volebního řádu, jež vydal Pravilčl-
stvennyj senát. Zbaven volebního práva všechen vesnický proletariát a rovněž
intelligence selská, nebydlí-li po vsích, konečně přiděleni ke kurii selské
drobní staťkáři a maloruští kozáci. V moskevské gubernii na př. mnoho
sedlákii ^vyloučeno takto z práva volebního; již nyní je proto mezi nimi
vření. Úřady volají vojsko. Volby budou krvavé! Všichni jen. gubemátoři
povoláni do Petrohradu pro zvláštní instrukce k řízeni voleb.

Jinak vláda činí ledacos,, co by mohlo vypadati jako reformy. Židům
dovoleno usazovati se po vsích svého okresu i mimo něj, dovoleno jim na-
jímati pozemky městské, církevní i obecní, usazovati se i v území donských
kozáků. Ministerstvo osvěty předložilo ministerské radě předlohu
o zavedení všeobecné povinnosti školní, změně řádu v seminářích učitelských
i na školách vysokých. Jiný projekt dovoluje užívati jazyků místních ve škole
obecné a střední, až na hodiny ruštiny, zeměpisu a dějepisu (na střední
škole též ruské literatury), v nichž bude vyučováno velkorusky. V církvi
pravoslavné mají býti rozmnoženy oparchie, reformována učiliště kněžská,
povzneseno vzděláni kněží. Car potvrdil zákon o IShodinné době pra-
covní pro dělnictvo. čítaje v to 2 hodiny odpočinku. Zem štva mají býti
zavedena nyní ve všech guberniích, i v kraji jihozápadním.*) Činnost agrár-
ních komisí — dle úřední zprávy — daří prý se dobře v oněch sever-
ních, severozápadních a západních guberniích, >kde nebylo bouří selských*.
(Aha!) Mnoho statků bylo prý již rozprodáno sedlákům, kteří ochotně je kupují.
Carským úkazem povoleno poskytovati půjčky sedlákům na parcely. Válečný
stav na Železnicích bude prý zrušen od 27. prosince. V ministerské radě
podána předloha, aby tiskové schvalovánízločinných skutků
bylo trestáno vězením do 8 měs., žalářem do 8 měs. a pokutou do SCK) rub.

Na universitě kyjevské došlo k dohodě studentstva s úřady, a je ote-
vřena. Na universitách petrohradské, kazaňské, charkovské, tomské a jur-
jevské zrušila vláda konvikty studentské.

Záhada Gaponova zase oživne. Slibuje to advokát jeho ženy KvaŠnin-
Samarin, ujišCující, že věc tato udiví svěl. až zví, jak daíeko větší roli Gapon
v revoluci hrál, nežli se myslí, a že jeslř v předvečer SO. října — kdy dle
úřední zprávy byl zavražděn —^byl v Petrohradě pod cizím jménem. — Vláda,
jak jsme oznámili, jednala se Švýcary o vydání Gaponových vrahů. Nyní prý
vrahové ujeli ze Švýcar. neznámo kam. Pěkné hledání vinníků - troubením
na zajíce. Spíše žádní vrazi neexistují! —c//.

♦

Zemský Y5'bor haličský chystá vedle jiných změn také některé, v nichž
tisk maloruský spatřuje opětné utištění a úkor své národnosti. Je to předně
instituce okreanich komisarů při okresních výborech, kteří placeni budou
z fondů okresních, jmenováni však od okresních hejtmanů, budou tedy ve-
skrze nástroji v rukou polských. Druhá změna je projekt nového služebního
a čeledního řádu. Cílem této změny jo znemožnění stávek čeledi na velko-
statcích, začež sociální postavení čeledi má býti poněkud zlepšeno (deputát
bude dáván dle váhy a ne dle míry. nedělní a sváteční klid, 4nedělní oše-
tření lékařské v případě nemoci a p.j. Mnoho poplachu vyvolal cirkulář
místodržitelský, otištěný v Dile, aby okresní hejtmanství vypracovala
již nyní zařazení obcí v místa volební a sice, aby v území maloruském a
smíšeném ,bylo volebních míst co nejméně, nejvýše ^ 3 počtu všech obcí
místních. Úředně vsak byla pravost tohoto cirkuláře popřena. — Na univer-
sitě Ivovské odepřeli maloruští studenti účastniti se immatrikulace, dokud

*) x\le jaká! Návrh zemstev na Litvě a Rusi nazývají i pokrokovější
ruské listy karikaturou. líed.

188 Rozhledy a zprávy.

nebude splněna žádost jejich, aby formule přísežní sm$la býti pronesena
i malorusky.

Volební pHpravy do nové dumy v Rusku, pokud se týkají národního
prospěchu maloruského. leží na bedrech dvou mladých a slabých stran:
strany ukrajinsko-demokraticko-radikální a ukrajinsko-sociálně demokratické.
V tisku opětují se stále hlasy, aby obě strany jednaly v dohodě, lak aby do
dumy zvolf^ni byli uvědomělí Malorusové. Strana radikálně-demokratická na
sjezde, jehož se účastnili delegáti z guberniálních výborfl strany v Kyjevě,
Poltavě, Charkově, Černihově, Jekatérinoslavi a Petrohradu a rflzných okres-
ních výborQ. usnesla se na změně programu v ten smysl, že žádný člen
strany nesmí býti členem strany jiné, mimo to utužena organisace a agitace.

Studentstvo university v Kyjeve podalo rektoru pamětní spis o zřízení
stolic maloruských. Rektor Citovič odvětil, že je to věc nemožná, poněvadž
universita je velkoruská. Maloruské studentstvo na této universitě založilo si
svůj spolek. V Oděsse povoleno ministerstvem učení jazyku malo-
ruskému na chlapeckém progymnasii a na dívčím gymnasii. —

Po vzoru kyjevské »Proávity« vznikly nové podobné spolky — »PrO'
évity^ — Y Jelisavetgradě a v Alexandrii v gubernii chersonské. O činnosti
»ProáYÍt« píše kyjevská Rada v čís. 61. Uznávajíc horlivost nových spolků,
obrací pozornost jejich hlavně na ves, jež tonouc ve tmách potřebuje přede-
vším světla národního; hlavně nutno zřizovati soukromé školy maloruské
po venkově.

V Jěkatěrinoslavi vychází nový list Russkaja Pravda, směru okfabristů.
Hlavním jeho redaktorem má býti prof. Evarnickij, archeolog a historik
Ukrajiny, jemuž »Rada« vytýká nešetrnost k maloruské národnosti. Ke zprávě,
že jemu se má dostati stolice ukrajinské na kyjev. universitě, dodává, že by
to bylo urážkou maloruských snah. — ch.

Jihoslované.

Černá HOra prožívá dobu skutečného, velkého vnitřního obratu. Kabinet
Mijuškovičův padl, a kníže přijal Jiové parlamentní tninisterstvo Badulovi-
čovo. Nelze upříti, že tím kníže gospodar podal důkaz znamenité státnické
prozíravosti. Tím dovršeno vítězství oposice proti dosavadnímu režimu. Všecky
jihoslovanské, především pokrokové listy vítají tu změnu s nelíčenou radostí.
Skupština odpověděla 1. pros na trůnní řeč adresou, která jest historickým
dokumentem prvního říidu. Potvrzuje vlastně obsah brožurky Černohorské
universitní omladiny. Žádá rozšířeni ústavních práv v duchu současnosti
a národních potřeb, žádá revisi zákonů, vydaných posledními vládami a ne-
srovnávajících se s ústavou ni s potřebami a nadějemi národními, vytýká
> neustálé hospodářské upadání Cemé Hory, které se projevuje nebezpečným
hnutím vystěhovaleckým a jest následkem neprozíravého vedení vnitřní, ze-
jména finanční politiky.* Dále naznačuje celou řadu nezbytných potřeb a
reform v různých směrech: Třeba jest vydati zákon o samosprávě obecní,
jakožto základní kámen občanské svobody, třeba jest vésti lid k racionálněj-
šímu zužitkování půdy, vysušovati močály, zvelebiti dobytkářství, zakládati
hospodářské a průmyslové školy, podporovati rozvoj spořitelen, záložen a
podobných peněžních ústavů, uzavírati obchodní smlouvy s jinými zeměmi,
podporovati průmyslové podniky, věnovati se otázce dělnické, atd.; třeba jest
zredukovati počet úřednictva a povznésti úroveň jeho vzdělání, třeba jest
věnovati se obecnému, střednímu a jinému školství, >jehož působení v ná-
rodě nejeví se tou měrou, jak by bylo třeba« atd. Pozoru hodno jest místo
o poiTiěru k Srbsku, o němž v trůnní řeči nebylo skoro ani slova. Skupština
přeje si, aby >mezi oběma srbskými svobodnými zeměmi. Černou Horou a
Srbskem, panovala úplná solidárnost*, neboť » udržování čilých a stálých styků
s bratry téže krve v král. Srbském jest zárukou lepší budoucnosti srbského
národa— jen v tom svazku můžeme spatřovati uskutečnění našich společných
ideálů a záštitu našich národních zájmů. «

Liteťalura a iiinCní. 18^

Vítáme radostně obrat náčerné Hoře a opakujeme z plna srdce zvolání*
jímž skončil kníže Nikola svou zdravici pH hostině na počest národních
poslanců :

ŽivjelaustavnaCrnaGora!

Pracím národní skupStiny a v5bec rozvoji vřcí na Černé Hoře budemt

tmy
t.*)

Yěnovati bedlivou pozornost.*) A. C.

Literatura, umění.

PEISKER JAN: Dle filteren Bezlehungen der Slawen zu Turkota-
faren und Germanen und Ihre sozlalgeschlchtllche Badeutung. Berlin-*
Leipzig. 1906.

Tato práce Peiskerova, jež původně vydla v německém Časopise pro
sociální a hospodářské dějiny, způsobila velký rozruch v slavistickém světě.
A právem. JsouC výsledky, k nimž přichází autor, příliš dalekosáhlé a zvrací
příliš dosavadní tradici o staré kultuře slovanské. Peiskeť totiž usuzuje na
základě dat jazykových a různých historických zpráv, že Slované po dlouhou
dobu před tím, než se rozešli na řadu národů, a ovSem i drahné>let po tom,
podléhali trvale střídavé porobě Turkotatarů, svírajících je od jihovýchodu,
a Germanů, svírajících je od severozápadu. Poroba tato byla tak těžká, Že
Slované žili v úplné odvislosti, ba v otroctví u svých pánů. Zejména poroba
turkotatarská působila zle, berouc Slovanům i starý jejich život, hospodaření,
cbov dobytka (jedná se tu hlavně o I. tisíciletí před Kristem, a podle Peiskera
byli těmito hlavními turkotatarskými nájezdníky Skythové, soustředění na sev.
Čemomoří), čímž povaha slovanská doznala velkého oslabení a pokažení tak,
že nedovedla se více opříti porobě, třebas i mírnější, která ji potom zahro-
zila se strany západní. Trvalou památkou této staré a i později se opakující
poroby turkotatarské (srov. jen Avary I) je existence županů. Župane, kteří
jsou nám v středověku doloženi na různých stranách Slovanů, nejsou nic
jiného než zbytkové, později ovšem už pošlo vanění, té staré vrstvy turko-
tatarských pánů, jež volné pastvy a chov dobytka uchvátila pro sebe a slovan-
skému lidu ponechala jen trudný život otroka. Jazykovým dokladem pro
správnost této these jsou Peiskerovi slova přejatá od Slovanů na jedné straně
od Turkotatarů, na druhé od Germanů ; dosvědčují mu, že vskutku Slované
musili býti zbaveni starého domácího vlastního hospodaření, když pro pojmy
tak základní jako mléko, tvaroh, pluh, skot — přejali názvy cizí. Peisker
pluh, mléko, skot vykládá za slova přejatá z germ. *ploga, *melka, *skatta,
a tvaroh, stsl. tvarog'B, za termín turkotatarský (srov. džag. turak, tur. torak*.
Hned, když jsem přečetl knihu Peiskerovu, jejíž bystrosti jinak dlužno
vzdáti velkou čest, uznal jsem, že s čistě historického hlediska, — o jazykovém
podkladě, na němž především práce stojí, mně úsudek -nepříslušel — theorie
Peiskerova tak, jak je podána, neobstojí, poněvadž jest jednak doložena nedosta-
tečně, jednak ptímo je v odporu s prameny historickými, a vyslovil jsem se také
o tom předběžně v článku uveřejněném v Národopisném Věstníku (190H str. 193).
Zhistorie (a archeologie) máme sice plné právo předpok ládati, že Slované vskul ku
již před Kr. a z velké části dostávali se pod nadvládu kmenů germánských, nebo
vůbec do úzkého styku s Germany, což dalo podklad pro tak mnohé přejetí kul-
turních prvků spolu s germ. terminy v kulturu a slovník staroslovanský. Ale i tu
souditi na skutečnou porobu ve smyslu Peiskerově je z daných dat předčasné. Ta-
kové poroby nemusilo býti Naprosto však chybí nám historický podklad pro po-
roba turkotatarskou a pro sekundární theorii o původužupanů. Výboje turkotatar-
ské proti Slovanům byly vesměs pozdní a nepatrné vzhledem k ohromné v té
doběmasse Slovanů, mongolský původ Skythů je nedokázán a nepravděpodobný,
a i kdyby byl, — Skythové neměli co dělati s celým Slovanstvem věků před-

♦) Obratu na Černé Hoře věnoval jsem 3 články v 9Ča8e<. č. 338
355 a 857.

190

Lileralura a uméní.

kristových. Také by historie přinášela přece aspoň nějakou stopu o léto
otrocké porobe Slovanfl, která prý trvala dlouhá staletí, — zatím však Slo-
vané, když podle líčení starých zpráv vstupuji v VI.— Vlil. stoleU' na jevišté
historie, vystupují jako národ zcela svobodný, tak svobodný a tak nevázaný,
jako současní Germáni.

K těmto námitkám historickým, které jsem hned pronesl, přistupuje
nyní to, že i filologové u.nás vyslovují se o jazykovém základu Peiskerovy
hýpotbese buď se skepsí (na př. prof. Bernecker) nebo odmítavě, a že dluino
proto v úplné reservě čekati, jak se filologický spor vyvine. V nedávné schůzi
král. české učené společnosti měl germanista prof. Janko přednášku o knize
Peiskerově s hlediska filologického a ukazoval, že jednak Peisker význam
přejatých slov přecenil, jednak nesprávně filologicky vykládal. Podle Jánka
na př. sIqvo tvarog^, o než jediné opírá Peisker svou porobu turkotatarskou,
muže se vyložiti i za domácí slovo slovanské, právě tak jako mlěko —
hlavní Peiskerova opora na druhé straně. Každým způsobem však mléko
nemohlo povstati, jak Peisker předpokládá, z germ. *melka, neboC tomu odpo-
rují i pQvodní význam tohoto slova i fonetické zákony staré germanštiny,
jež vyžaduji formu *meluk, z níž opět nemohlo vzniknouti si. mlěko.

V těchto filologických věcech mohu se ovšem omeziti jen na před-
běžný refei;át. L. Niederle,

IVAN CANKAR: Nina. Založil L. Schweutner vLjubljani 1906. Str. 146.
Cena 2 K. —

Zrodili se v tmavých, špinavých. křLvolakých uličkách města v jizbě
černé, nuzné, kde děti leží na podlaze v kupě starých hadrů. Písm' jejich
mládí byl hlas bídy, křik utrpení, a mladé plíce vdechovaly výpary kořalen
a ssály surové zpěvy opilců. Dva lidé, bezejmenný vypravovatel a chorá mi-
lenku jeho, odpočívající na lůžku. Lidé churaví duší i tělem, zranění útra-
pami života, zlomení, trosečníci, jež vzedmuté vlny života vyvrhly na písčitý
břeh jako mořské chaluhy a řasy. V jejich zkrvavených srdcích kh'čí po-
divné sny. a touhy, naděje na lepší život v jásavém světle, na záchranu, na
vzkříšení; ale o všem tom sní jen k oklamání sebe, nebof jeden ni druhý
nevěří pevně v možnost obrození. Skepse. Druh v druhu vidí svého anděla
spásy, ale iak může malověrný člověk, poskvrněný hříchem a zablácený bídou
života, zachrániti druhého? Tragický boj poznání a trpkého rozčarování jest
hlavním předmětem, jejž rozvíjí C. v sedmi kapitolách. »Naše srdce nejsou
zvyklá štěstí; růže byla přesazena do cizí země, a její kořeny ještě ne-
našly pramenů v té prsti, posud tak písčité a neplodné.* V sedmi ve-
čerech rozvíjí vypravovatel před nemocnou řadu obrazQ, vzpomínek na
minulý život, pokrytý pavučinou bídy, ztlumený, bídný jako smrt . . »
K tomu pásmu druží se množství postav ostře a pevně rýsovaných, které
vynořují se ve vzpomínkách vypravovatelových, také bývalých lidí, kteří vy-
chýlili až na dno kyselý pohár života. Všude bída života, zlomené bytosti
8 roztříštěnými srdci, lidé, jež omrzel tento život, ale nemající tolik síly čino-
rodé, aby se zbavili existence ztracené, smutné, hodně podobné těm, jež rv-
sovalo jeho ostré péro v povídce >Na klancu*. Člověk vrah-samotář, nevěstka
prodaná otcem za několik korun chlípnému starci, muž, jemuž se nechce déle
žíti, opilci, souchotinář, jenž bije svou ženu, celý řetěz ... A epilog končí:
>Šel jsem; nestaral jsem se o život a také on sám nedbal o mne a neviděl
mne, když jsem šel mimo; oba, já i život, věděli jsme, kde jest mé p^átel-
ství . . .« — Kniha těžká svým pessmismem; ledová svými osobami a milá
jazykem nádherným i vzdouvající se a klesající vlnou filosofického uvažo-
vání, zahaleného mnohdy v mihu téměř neprostupnou. V. Josef Tichý.

KSAVER MEŠKO: Mlr božjl. Ljubljana 1906. Ig. pí. Kleinmayer & Bam-
berg. Str. 188. m. 8«. —

Poslední kniha slovinského impressionisty Fr. X. Mešká. Opakují
se V ní tytéž akkordy, jako v črtách »0b tihih večerih* (viz Slov. Přehl, VíI,
856) — vzpomínky na minulost smutnou i radostnou. Věčná nespokojenost
zmítá jeho nitrem, volá po klidu, jehož nenalézá, touží po čemsi neznániém —
což divu, že téměř všechny jeho črty vyznívají dissonančně, pessimisticky.

literatura a umění. 191

Vytýkáno bylo Meškovi, Ze žije jen minulosti — dnes v jeho knize nalézáme
i ohlas přítomnosti: obráží se v ní dnešní politická rozcrvanost slovinsko.
Mistrem je v líčeních přírody, jež prozrazují realistického. malíře. /. F-a.

MICHAL KOCIUBYNSKI: W petach szatana. Brody 1906 (nakl. West).
Je to polský překlad osmi povídeR ukrajinského spisovatele M. Kodubyn-
škého, narozeného r. 1864 na Podolí ze staré rodiny bojarské. Před oČima
čtenářovýma táhne řada postav, výjevfi a krajin. Sličná Tatarka, provdaná za
odporného řezníka, utíká s mladým Řekem, který ji přivezl ze zámoří bolest,
písně a vzpomínky mladosti — utíká v objetí smrti. Učitelka samotářka, hledá
ukojem' smutků života v modlitbě — a seznává s.uděšením. že je nalezla
v lásce k místnímu duchovnímu. Dvě mladé mnišky utíkají z kláštera a sví-
její se v objetí elementární lásky. Tři lidé, zahledění ve své přeludy, blíží se
propasti, a věrná služka směje se divokým smíchem pomsty a nenávisti,
vidouc blížiti se »černou setninuc k domu jejích páníi . . . VŠe pojato jest
originálně, hluboce procítěno a podáno ve formě nehledané, a přec umělecké.
Vše to žije, cítí a mluví vlastními slovy. Cítíte blízký, otcovský poměr autora
k jeho pracím, které neprozrazují úsilí, nýbrž posvěcenou činnost tvůrčí.

B. L.
*

Divadlo. Slovinské zemské divadlo v Lublani každoročně trpí krisemi.
Dříve tyto krise kořenily ve finančních nesnázích ueb i v nedostatku here-
ckých sil — v posledních saisonách vyvolala leckterou krisi intendance sama.
Došlo k polemice mezi Ivanem Cankarem, jehož dramatické práce byJy tvrdo-
áijně odstrkovány, a intendantem Franem Govékarem, jehož »náródní hryc
byly stále provozovány. Cankar polemisoval v Našich Zápiscích, Govékar
v Slovanu. Tato polemika a letošní pletichy intendance zpíisobily pád Gové-
karuv, na jehož místo přišel prof. JuvančiČ. Je to muž vzdělaný a poctivý,
i lze očekávati, že letošní saisona uplyne bez krisí — zejména i proto, že
finanční stav divadla je utěšený a Že v činohře působí manželé Táborští ze
smíchovského divadla. Rovněž si letos získali sympathie p. Boleška a si. R.
Nosková, oba z Prahy. Operní personál také vyhovuje požadavkům slušného
provinciálního divadla.

Cankarova komedie Za narodov blagor konečně dostala se na di-
vadlo lublaňské 13. a 15. prosince. Úspěch byl velmi čestný. Zdá se. Že tímto
faktem odstraněn předsudek, že lublaňské divadelní obecenstvo nemá smyslu
pro vážné práce dramatické. Politické listy psaly o demonstracích, které se
udaly při premiéře prý ve prospěch všeobecného práva hlasovacího. Zprávy
tyto byly nepravdivé; žurnalista kterýsi dovolil si je — » za narodov blagor«.

Ď.
»Buska Besida< ve Lvově jakožto správkyně >Ruského Nár. divadla«
podala rekurs proti zákazu místodržitelství, jímž nepovoleno dávati historické
di-ama J. Karpenka-Karého »Sava Čalyj«, drama M. Staryčkého »Poslední
noc<, a Hauptmannovy Tkalce. Kekurs ministerstvem vnitra zamítnut. —
Cenami poctěná dramata L'va Lopatynškého »Pokusa< a T. Osypovyče
>Vona< připuštěny místodržitelstvím na jeviště.

hihWo^BÍ Michal Komarov tiskne práci »Ukrajináka dramafur-
gija« a chystá nové vydání »Pokažčika novoji ukr. literatury*.

V Berlíně hráno nové drama Gorkého »Vragi«, jednající o poměru
továrníků k dělníkům. • ch.

V Krakově i ve Lvově hrálo se nové 3 aktové hist. drama St. Wyspiatí-
ského >B o 1 e s t a w b m i ař y<. — Značný úspěch mela v Krakově nová
Saktová veselohra Gabriely Zapolské: >Moralnoáč pani Dulskiej.c

•

Časopisy. Nové slovinské: Proletářem (v Americe), Ohčinska uj)rava,
Mladoslovenec, Posnvska Straza, Naša Zveza (orgán svazu úřednictva.) —
Zanikly: Naše pravice, Novi slovenski Štajerc, Slovenski obrtnik, Dolenjec.
Měsíc. ^Katoliški Obzornik* vychází pod změněným názvem *Čas<. 1).

Ve Vilně vychází nový běloruský týdenník Nnssa Nitva redakcí Z.
Wolského. (adresa: Vilno, Balszaja Pahulanka, 17, předpl. 4 rub. ročně).

192

Literatura a umění.

Založeno tam i zvláštní běloruské vy-
davatelské družstvo >Zahlanie son-
ce i ů n a sze w akonc e«. Dosud
vydalo běloruský elementář, první čí-
tanku, chystá se vydati básně běloru-
ských poetů P. Bohuszewicze a W.
Marcinkiewicze atd. (Dopisy družstvu
adresují se V. Stořyhwovi.)

Přílohou k slovenskému Týžden-
níku počal vycházeti vzdělávací mě-
síčník pro lid: >Naěa Zástava^. Hlav-
ním redaktorem jest Milan Hodža,
hlavním spolupracovníkem FerdiS
J u r i g a. (Předpl. K 3'20 na rok, pra
abonenty Slov. Týžd. 2 K. Adresa:
Budapešť, VIII., Rákóczy-tér 8.) c.

>Kijevskaja Starina* po 25tiletém
, . __ vycházení v rouše velkoruském mění

josip Koiarac. g^ ^ >Ukrajinu^, měsíčm'k maloruský,

jenž bude náhradou Věstníku Ukrajinského. — cfe.

Od 14. pros. vychází v Sofii nový bulharský pokrokový denník >6aji-
KaHCKa TpHÓyHa*. jehož zodpovědným redaktorem jest LAndrěev. (Předpl.
za hranicí 10 fr. čtvrti.) C.

Jubilea. Letos slavil 50. své narozeniny muž velikého významu, Dr. Ivan
Franko. V poplachu a šumu politickém přtšlo v Haliči jubileum toto zcela
bez ohlasu. Za to vkyjevské »Nové Hromadě* věnoval spisovatel Boris Hrin-
čenko jubilantovi stať, a podobně list »Promiň«. Jubilant vydal letos novou
sbírku básní » Semper tiro« (Lvov 1906). — cfc.

Bulhaři oslavují století nové své literatury. Dne 25. lisL (našeho 8. pros.)
1806 vytiskl Sofronij, biskup vračanský, »Kirijakodromion<, nedělní člení
(v Rimniku v Rumunsku). Byla to první tištěná bulharská kniha, jíž se podle
původce populárně říká •Sofronie*, Č,

Přátelé a ctitelé zemř. spisovatele Josipa Koewrcey o němž jsme měli
článek v 1. čísle, chystají mu pomník v jeho rodišti. První 2000 K věnovali
Kozarcovi sou druzi- lesníci . . . Kozarac byl stejně dobrým spisovatelem jako
odborníkem — poněvadž vždy nade vše miloval přírodu . .. J,

Proti vývodBm Dr. ŠČurata, jenž dokazuje maloruský, resp. západo-
ruský pftvod známé polské písně Bogarodzica, vystoupil v Slowie Pol-
ském (č. 440.) prof. A. BrQckner. Dr. Ščurat v Dile č. 202. a 208. celou tuto
odpověď přeložil a připojil k ní své vyvrácení. Prof. BrQckner, pokud víme,
posud neodpověděl. — di.

Veřejná lidová knihovna bude založena v Lublani na podnět spolků
Akademie, Prosvety a Sokola. Městská rada povolila na ni 3000 K roční sub-
vence. Purkmistr Iv. Hribar ze svého platu věnoval k účelům knihovny
2000 K pro první počátky.

Ljudska (lidová) a leposlovna (beletristická) knjiěnica svědčí o čin-
nosti slovinských klerikálů. První bude přinášeti lacinou Četbu pro širší
vrstvy lidu, tato vybranou pro intelligenci. Se strany proti klerikální chystá
se proti tomu Záložna zadruga (nakladatelské společenstvo), jež co ne-
vidět zahájí činnost D.

Vydáno 4. ledna 1907.

Redaktor « ▼>aavatel ADOLF ČERKÝ. — Nakladatelé F. ŠIMÁČBK.

ZDENĚK BROMAxX:

Z bulharské poesie

(Panu Vladislavu Šakovi.)

P. K. Javorov.
Hajducké písně.

Goci Dělčevu.

Dny své snuji — kouty neznámými,
noci snuji — místy tajemnými;
nemám otce, ani matky —

otce, by moh' láti,

matka zase lkáti . . .

Běda mné. ty

pláni pod Pirinem!

Moře s černým

cařihradským vínem.

Nectím zlého — pomsta za mstou chodí,
uctím ctného — víra víru plodí;
nemám bratra, nemám sestry —

bratra, by mne chválil,

sestru pláč by zalil . . .

Běda mně, ach,

šavlenko ty křivá!

Moře, bouřná

z Odry vodo živá!

Bůh vlád' stále — nechať vládne stále,
car vlád' dále — bude vlasti dále?
Nemám milky, lásky prvé —

by mne vyčkávala, ,

by mne oplakala . . .

Běda mi, ach,

puško ohněvjemná!

Moře, děvo

soluňská ty jemná!

II.

Kéž byl by, milko, kéž by byl,
kéž byl by zlatem kovaný
tváj krásný, rusý, dlouhý vlas . . .
Já vyměnil bych milé za drahé,

pár silných koní, —
změnil za blahé,

aC Turky honí !

Slovansky Přehled. IX. 1907, c. 5.

IMí Zdenek Broman:

Kéž byl by, milko. kéž by byl,
kéž byl by ohném démantů
trých černých očí skvoucí jas ...
Já vymřnil bych milé za drahé,

lira puška mi jo —
změnil za blahé,

ať Turky bije!

Kéž byl by, milko, kéž by byl,
kéž byl by šňůrou perlovou
tvých bílých zoubku bělojas . . .
♦ Já vyměnil bych milé za drahé,
ty, šavle, to jsi —
změnil za blahé,
af Turky kosí.

III.

Ty krásná horo, horo zlá,

ach běda, puško bojovná.

Jdouc z trhu tlupa kráčí sem,
se s Lazem setká zemanem;

hoj, buk s větví listí třese —

za Lazem kov ponese se,
voj vodo.

— » Jdouc z trhu tlupa kráčí sem,
se s Lazem setká zemanem;

eh, buk dolů listí třese —
zvěst praví,

za Lazem kov ponese se

v hrob tmavý . . .

A plamen v mojí hlavě hučí,

muka moji duši mučí,

družino.c

Chřest prachovnic — ta houští zlá,

ach běda, kletba hajducká.
O Lazovi svět celý ví,
žef černý lupič krvavý;

hoj, zlo dělat neustává

junák, jejžto strhla sláva,
vojvodo.

— »0 Lazovi svět celý ví,
žef černý lupič krvavý;

eh, zlo dělat neustává —

aC dělá! —
junák, jejžto strhla sláva
již zcela . . .
A žal mám, žal až k mdlobě věru,
pro Lazovu krásnou dceru,
dru Zino. «

IV.

Sen jsem snil, oh, žalu zlého,

mládí ztraceného,
stranou hrob, hrob sirý, sladce
nad ním listí šumí.

Z bulharské poesie.

195

Na hrobř, oh, žalu zlého,

mládí ztraceného,
větve křížem — kříž to mládce,
na něm pták sní dumy.

Z rána pták, oh, žalu zlého,

mládí ztraceného,
pěje o tom sirotkovi,
^torak sirý mmul.

Večer pták, oh, žalu zlého,

mládí ztraceného,
pěje o tom junákovi,
kterak junák zhynul!

Sen jsem snil. oh, žalu zlého.

mládí ztraceného,
sen jsem snil — sen věští tobě:
snil jsem o svém hrobě.

Pcnčo Slavejkov.

Penčo Slavejkov.

(Viz Slov. Přehled IIL 302.)

Trojice.

Noc skrývá zem v své tmavé sněni.
Tři hajduci, tři poranění
to druzi, horskou pěšinou
druh za soudruhem sotva jdou.

V setnině z rána v boji byli —
a samotni se zachránili:
Druh druha drží paží syou,
jak sestupují pěšinou.

Jsou zavázány kruté rány,
však po šatech, jož rozedrány,
jim potuřkové krve jdou
a kanou horskou pěšinou.

Ni stenu, slova neslyšeti;
i podzimní list musí chvěti
se též, jak sestupují tou
uzounkou horskou pěšinou.

A v stejném klesání se chvějí;
dva druzi tupě odcházejí
a hlavou nazpět nekynou,
jak chvějí se tou pěšinou.

A neslyšný se šepot nese
s rtu třetímu, jenž chví se, třese
a padá . . . tělo délkou svou
se klade horskou pěšinou.

196 A. I. Jacimirskij:

A usmévavě naposledy
druh na soudruha vzhlédne bledý
a klesá — těla délkou svou
se kladou horskou pěšinou.

Smrt skrývá duše jich v své snění
Jdou blíže vlci rozvášnění,
již dávno na číháni jsou
nad strmou horskou pěšinou.

A. I. JACIMIRSKIJ:

Ruská literatura r. 1906.

Nikdy, myslím, á u žádného národa nebyla literatura lak blízka
životu, nikdy nebyla tak palCivýtn klíčem, jako ruská literatura uiinulébo
roku — významné doby táborů, stávek, hrtrtnadných povstání, poprav
zastřelením, doby » krvavého ministerstva*, doby prvního parlamentu,
který se silou okolností zménil v revoluční instituci, doby bleskonch
vojenských soudů, šibenic a poprav, poprav bez konce. Nové Rusko po-
čalo svůj život v krvi — a nejlepším jeho zástupcům volky nevolky
bylo přenášeti tuto krev na papír.

Krvavý rok vydal i krvavou literaturu.

V přehlede ruské literatury za r. 1905 ukázal jsem již, jaké trář-
nosti nabývá zároveň s osvobozením tištčného slova od útisku censury.
»Anmestie< dotknula se i mnohého z toho, co bylo svého Času napsáno,
ale nemohlo spatřiti světlo světa následkem neúprosného zákona, aneb
ješté spíše neúprosného » uznání* ustrašených a krátkozrakých censonh
Ve skříních censurního komitétu, v archive znamenitého lil. oddálení
vlastní kanceláře Jeho Veličenstva (oddčlení, majícího na zřeteli ^buíié-
ství«), v nejtajnéjšich koutech spolkových a soukromých knihoven atd..
dlouho vedly poustevnický život ony »apokrytické rukopisy <, které ne-
byly na Rus přineseny v X. století z Byzancie a z jihoslovanských zemí.
nýbrž které byly napsány zde v Rusku nejlepšími lidmi, jež vláda usi-
lovala národu představiti jako »provinilce«.

Pravda na konec vítézí. Toí myšlenka prosté, lidové, ruské poesie
i neméně životné ruské poesie umělé — a po 17. (30.) říjnu 19T>5
tato vyhnaná Pravda skutečné vítězí . . . Vítězí tím, že nepřichází do
rukou censorů (neboC censura »zničena«), kteří pečlivě vyklešfovali nebo
dočasně zavírali svobodnou myšlenku, nýbrž do rukou přísných ^ členů
správy tiskových záležitostí «, kteří všelikou novou myšlenku neprodlené
vydávají k ukřižování. A tak nemáme censury — ale máme »upravie-
nije po délam pečati« ! Mimoděk připadají slova evangelia: >I badoa
poslední věci horší prvních . . .« Nyní lze vytisknouti cokoli na základě
» svobody tisku « a u vědomí, že sotva kniha neb časopis vyjde, vnikne

Ruská literatura r. 1906. 197

do tiskárny policie, skonfiskuje všecky výlisky, rozmetá sazbu, zničí štočky,
zapefetí tiskárnu — a autora a vydavatele zatkne. Vezení jsou plna re-
daktorů, vydavatelů a spisovatelů. . . Taková jest naše >svoboda tisku*

— a ruský spisovatel jako dřív je nucen mluviti řečí, podobnou Ezopové.

Přes to je veliký rozdíl mezi literaturou doby dřívčjší, doby abso-
lutismu, a nové doby »konstituční«. Dříve byla ruská literatura pokro-
kovější a ideálnčjší. Není to paradox. Dříve spisovatelé vétšinou kreslili
hoje budoucnosti, kdežto skutečný život daleko zůstával za lite-
raturou. Nyní literatura jde za životem, který tak dalece předešel
n vlastné předběhl ideály ruských spisovatelů, že nynéjší literáti mohou
jen konstatovati pouhé fakty. Stane-li se tím literatura realnéjší, neznámo

— ale jedno jest palmo: literatura pozbyla oné odvahy, kterou se vy-
znamenávají, kdož nesou před zástupy prapor na barikády. Ruská lite-
ratura stala se z aktivní — literaturou passivní, z tvůrčí — literaturou
protokolující. Při veškeré citlivosti na zjevy politického a společenského
života pozbyla naše literatura významu vůdkyné v boji za svobodu; po
v>'sokéra tónu dřívčjším selhal jí hlas, i vypráví jen o tom, co se stalo.
Tím způsobem jest obava, iiby se ruská literatura, dříve vždy pokroková,
nestala konservativní . . . Literatura zbavena posvátného poslání proro-
ckého — celá ruská revoluce nevynesla jediného nového jména. Palmo,
že život náš jest mnohem silnčjší než uméní. A to jest velmi smutné.

K belletrii minulého roku můžeme řaditi různého druhu »Vzpo-
uiínky*. Ruský čtenář nyní znamenité chápe význam tohoto slova. Každý
bez rozmýšlení vám poví, že » Vzpomínkami* rozumí úplné určité paméti
účastníků osvobozenského hnutí, zarostlých travou v kasematech Slissel-
bui^ské pevnosti — h..»ruské Bastilly*. V >Ruském Boj^atstvé* vyšla stať
A. Melžina ^šlisseTbur^^skijc mučeniki*. vynikající dramatično-
stř. v »Svétovém V'éstnlku« (Vsemirnyj Vť^stnik) čteme »13 lét v Šlis-
sefburgskoj kré posti* od Ludmily Volken^tejnové a »Tri
mésjaca v odinočké<r (v samovazbé) od S. Ždanova, ve »Sbomíku
Znanija* vzpomínky >V Slisselbu rgé« M. Novorusského — a po-
dobných memoirových prací v časopisech nebo v samostatných knihách
jest řada. Žádný román, žádná povídka o » Posledních dnech odsouze-
ného* (V. HugO) nesnese srovnání stím, co podávají ruští hrdinové-au-
toři smutných vzpomínek. Stačí podotknouti, že za 21 let v pevnosti
na -ostrove zavržených*: bylo uvéznéno 67 »provinilců«, z nichž 13 bylo
zastřeleno či obéšeno za neposlušnost správců pevnosli a pod., 15 ze-
mřelo šílenstvím, souchotěmi a kurdéjemi, 4 skončili sebevraždou v zdech
pevnosti, 3 po propuštění na svobodu, nékteří zmizeli beze stopy (na př.
znamenitý Sergej Néčajev, který převedl na svou stranu celou pevnostní
ga nisonu) atd. Mezi vezni pevnostními byli vždy lidé píšící — a tím
sp ^e myslící.

Zménilo se ledacos i v žurnalistice. Vedle odporných časopisů, jako
rlž Jou podporovaný »Russkij Archiv* , stále otrocky se klonící před tituly
a .niformami, založen měsíčník »By loj e« (Bbi.ioe), speciálně věnovaný
nelávné minulosti — dějinám osvobozenského hnutí v Rusku. V něm
vyt §téno na sto takových >Vzpomínek<, dokumentů, projektů, zápisek

198 A. I. Jacimirskij:

atd. — celá epopeje soustavného útisku ruské myšlenky, osudné bez-
moci téch, kdož ji utlačovali.

Bylo-li spisovatelům minulých i nedávných dob * vymýšleti « zajímavé
sujety a umele je upravovati a přiostřovati — nyní toho netřeba. Stači
prosté zachycovati život, který nabyl ostrosti. Téžko nyní vésti hranici
mezi belletrií a stenografií skutečnosti. *

Skitalec napsal ^Polní soud« (Po lev oj sud), nejlepší ze svých
povídek, Serafimovič črtu *Na Présné**) — a čtenář je hltá jako
čerstvé telegramy ranních novin.

Týž protokolový ráz má črta >V okfabré* (V říjnu) od A. Kipena,
autora znamenitých kreseb »B i rj u č i j ostrov^ {VHčí ostrov). Grta vyšla
v XII. knížce sborníku >Znanije<: přes uméleckost a sílu jednotlivých
scén jest přece jen dílem zpravodajským, ovšem prvního řádu. Déj vzat
jest z pohnutých říjnových dnů r. 1905 v Odésse. kde nabyla revoluce
hrozných forem. A. Gornťefd ve zvláštním rozboru v x-Xaší Žizni< na-
zývá črtu encyklopedií minulého října a nachází jednotlivé její scény
znamenitými: »Jako v kinematograťu,« praví, »plny pohybu míhivjí se
před námi v uméleckém líčení: agitační schůze. organisa<;e sebeobrany,
počátek stávky, stavení barikády, raport důstojníka v kanceláři '^rado-
načalnika, bezpomocné a bezúčelné hovory intelligence. výbuch nadšení
lidu při zprávé o konstituci, pouliční průvody, nadšené řeči — a polom
prvé stíny: kozácké usmiřování a počátek »pogromus<, obrazy bezmezn*''
hrůzy: imiversita, která se stala útočištém ubíjených a střediskem bran-
ného odporu, odbor samoobrany, ničení a vraždéní. vojenská ochrana
pustošitelů. bezvýsledná a ponižující audience občanského »komitétii ve-
řejné bezpečnosti* u velitele posádky, » vlastenecká manifestace*, vybí-
jení studentů, zničení synagogy. Vše to dává nám povídka Kipenova
znova prožíti. • Ale nejzajímavéjší ze všeho je tu psychologie ruského
človéka. Nešťastný ruský človčk. jak praví Kipen. objevil se s xluší za-
tvrzelou a temným rozumem '<.

11.

Hrdinou literatury minulého roku nebyl již Gorkij nebo Andrejev.
nýbrž A. 1. Kuprin, autor » Souboje*, o némž jsem psal v lofiském pře-
hledu ruské literatury. Třetí svazek jeho povídek (vydaný už ne
»Znanijem«. nýbrž mčsíčníkem »Mir Božij*. byl nejvétší literární udá-
lostí. Jsou v ném nékteré véci známé, na př. povídka »Trus^ ze života
židovského, » Pokojný života (Ivan Vionorovič Nasédkin píše udání, ano-
nymní dopisy, ničí rodiny atd., ale zároveň se modlí k Bohu. slovem:
vede >pokojný život«), í^Konokrady*, >Kor'< (Spála) aj. V poslední po-
vídce nového svazku předveden hrubý a cynický ^slavjanoliU Zavališin.
jenž svými sladce uštépačnými řečmi popuzuje chudého studenta Voskresen-
ského a vyhání jej z domácího učitelství, když se byl ostře vyslovil proti
»člověkonenávistnému« černosotčnství.

Kritika skoro jednohlasně dává první místo povídce »Rčka Z i zni*.
Kuprin pozoruje »řeku života* v ^pokojích s nábytkem*. V jednom z nich

*) (lást Moskvy, kde byly bombardovány domy >pokojných obyvatelů*

Ruská literatura r. 19í)6. 199

bydlí důstojník u Anny Fridrichovny Zigmajeroyé, opíjí se a vede před
détmi mélké, prostopášné ře(!i, žádaje o nékolik kopejek na papirosy.
V druhém pokoji píše student dopis před sebevraždou: »fteka života —
jak je nesmírná ! Všecko dříve či pozdéji smyje, odnese všecky tvrdosti,
které poutaly svobodu ducha ... A kde byla mélčina nechutnosti —
lam povstane největší hlubina hrdinství « . — Jistý kritik nazývá Kuprina
>obrovským, mohutným atletem* a v}^svétluje to tímto obrazem: »Má
uzlovaté prsty, bystré oko, klidný oddech siláka V téchto povídkách cí-
títe >machorku«, zdravý pot a syrou, plesnivinou páchnoucí zemi. Ne-
svéřil bych tomuto talentu porcelánovou figurku, ale co vytesjí ze žuly,
bude dlouho a pevné státi před pokoleními — neohrabané, silné, vý-
borné v dešti, slunci i v bouři! Talent Kuprinův jest sukovitý, kořeno-
vitý, žilnatý . . . Žertem, mimochodem zdvihne velikou tíži, a odhodiv ji
stranou, vesele pftjde za druhou. Ale nedávejte mu lehounkých, křeh-
kých předmétů ; před nimi pozbude smélosti. jako jí druhdy pozbývají
hrdinští plukovníci před nesmélou, stydlivou dívčinou. « (K. Cukovskij.)

Leonid Andreje v napsal dvé díla, obé nevelkých přednosti. Jest
patmo, že znamenitý tento belletrista je špatným dramatikem Podklad
dramatu >Savva« vzat jest ze života. Vžichni se pamatují na >kurské
pokušení*, o némž zpráva prošla všemi novinami a objevila se klamem.
Ukázalo se, že sami mniši v Kursku uspořádali » nezdařené « vyhození
ikony do povétří, aby přivábili do svého kláštera více pobožnýcli. * i

Kritika nevzdala dramatu velkou chválu. Není v ném originální
myšlenky, neboť — neraluvé o Nietzácheovi — niští čtenáři mají v dobré
paméti hrdiny Dostojevského s jejich ohnivými řečmi o příštím nadClo-
véku a človékobohu (Kirillov v »BésecIivc u j.). Sama postava Savvova
není ucelená : úmysly jeho jsou jírandiosní, slova hromová - - díla nicotná
a politování hodná. Nový anarchista. Kain, Prométheus, Mefisto či Man-
fred jest postava málo umélecká a příliš strojená. (lelé drama jest plo-
dem tvorby psychopatické, epilepticko, vynucené.

Téhož rázu jest druhé Andrejevovo drama »K h v č z d á ni » .**) Déj
rozvíjí se v jakési neurčité zemi. snad v Rusku, snad nékde v prostoru.
Toř obvyklá manýra symbolisty Andrejeva. Každým způsobem však dt^j
se rozvíjí nékde na vysoké hoře v budové hvézdárny. kde žije ruský
astronom Térnovskij. Co u paty hory vře revoluce, teče krev, déjt se
hrůzy, co rodina Térnovského účastní se boje. jeden syn zabil, druhý
ranén atd. — stařec astronom upírá zrak pouze k hvézdám, vysokým,
velikým, némým. Vše, co se nyní déje dole, jest jen zjev dočasný, ná-
hodný. Ař si lidé dobývají ohném a krví jakési svobody . . . K čemu lato
svoboda, když jest jiný, véčný život, život nebes, který se ani o vlas
nezméní milliony smrtí »dole«? A Térnovskij. človék mužný podle svého,
človék ideálu, byf »hvézdného«, patří v nebe a přemítá o budoucnosti
lidstva a védy. Vidí tuto budoucnost v jasných barvádi. Na barikádách

♦) Déj dramatu i hlavní jeho postava známy jsou již čtenářům Slov.

Přehledu z článku T. Nalopinského >Antikrii5t — Savva Leonida Andrejeva*
v posledním čísle. Hp<1,

**) Také o ném zmiňuje se T. Nilepinski na sir. 159. /iV//.

20() A. I. Jacimirskij :

hvne jeho syn, všichni v dome plni jsou nářku a proklínáni — jediný
stařec, odtržený od země, zůstává hrdým myslitelem.
- »Mné jest človék jako človékt, praví. >Přemýšlím o minulosti

í i o budoucnosti, o zemi i o hv<5zdách, o všem. I ve tmách minulosti

vidím miriady zhynulých — i ve tmách budoucnosti vidím miriady téch,
: kteří zhynou. Vidím vesmír, a vidím všude vítézící. véCný život — i ne-

mohu plakati prgt jeden . . . Život je všude. Nyní, v tuto minutu, kdosi
se rodí, rovnéž takový a lepší než on (syn Témovského). V přírodé není
L opakování ! «

r Andrejev patrné chce ukázati kontrast mezi abstraktním ideálem

: lidí védy (lidí lepších) a » dnešním* ideálem lidí, kteří zápasí za reálná

^ práva človéka. za jeho svobodu. Ač jest sestrojeno příliš umele a v ab-

^■^ solutním výsledku nepodává nic nového, přece stojí toto drama mnohem

[í výše, než />Savva«. Jednotlivá místa, myšlenky súCastnéných lidí, postava

hvézdáře, který se zdá s potlátku sméšným. pozdéji bláznem a na konec
I mudrcem — vše to napsáno jest dovedně a třebas i umělecky.

^- . Prostřední dramatik Andrejev při tom zůstává znamenitým bellelri-
i stou, což dokazuje každá jeho povídka. V poslední povídce, v níž jest
fi' velkolepé načrtána filosofie otroctví a vlády, Andrejev dokazuje, že ani
ve výsledcích zdařené povstání otroků není ješté svobodou : musí
celá společnost dorůst i k svobodé. Povídka má název »Tak bylo«
(»Fakely«, seš. 1.). Déj, jako obyčejné u ruských belletristů, těšících se
všem dobrodiním » svobody slova«, rozvíjí se v neznámé dobé. Kdo chce.
?t^ • může jej položiti třeba do Francie a v králi spatřovali Ludvíka. Je to
>v lhostejno; »tak bylo* kdysi, nebo »tak bude« znamená, že se to i nyní
^> déje anebo se bude díti v nejbližší budoucnosti. Autorovo nedopovédénl,
i', nedostatek všelikých jmen a názvů lépe než co jiného svědčí universal-
ii; nosti filosofie této povídky. Filosofem jeví se hrdina povídky, jednooký
J člověk, který hlídá chod méstskýcli hodin a s výše, podobné jako
: hvězdář Těrnovskij, pohlíží s véže filosoficky na to, co se děje »dole«.
ř A dole lid se hýbe, chce svrhnouti despotickou vládu Dvacátého, jenž
i; udusil všelikou svobodu, přeplnil vězení svými nepřáteli, naplnil celou
p zemi vojáky a slídiči. Město mění se v hrozné zvíře, když se všem oby-
5, vatelům do jednoho zachtělo, aby se poparvné lešení zardélo ne už jen
I obyčejnou, ale královskou krví. A vskutku, poprava vykonána, na A.á-
^ městí padá hlava Dvacátého, zámek osiřel, ale . . . svobody mezi »věe-
; rejšími otroky* ještě není. Ta jest kdesi nahoře, na nebesích. A náhle
í- počínají se ozývati výkřiky, s počátku ovšem nesmělé: »Af žije Dvacátý
^ Prvý!< — Ústy dvou rozmlouvajících autor nás přesvědčuje, že k dosa-
)• žení svobody nestačí zabiti *jednoho ničemu « — třeba »pobíti i otroky*,
f nebof ti mohou se státi svobodnými jen tehdy, když si svobodu za-
jí milují.

111.

A tak Gořkij, jemuž se po řadu let pokroková ruská veřejnost ko-
řila, nebyl hrdinou minulého roku. Patrně mocné jej uchvátil aktivní
' a^ritační boj v Rusku i v cizině — a náhle probudil se v něm dřímající

Ruská literatura r. 1906. 201

publicista. Silným rozmachem povalil sebe, umélce — a z dfívéjšího
Gorkého, bez odporu velkého spisovatele, zůstaly pouze vzpomínky . . .

Napsal dramatické scény >Barbaři* (Varvary), které zklamaly vše-
cky jeho ctitele. Na tichou provincii přijíždéjí inženýři Cerkun a Gyganov.
Lidé živí, veselí a do jisté míry kulturní pohnuli bahnem malomést-
ského života nudy a malicherných zájmů. Ale — podle základní my-
šlenky dramatu — Cerkun a Gyganov nepřinášejí kulturu, nýbrž > bar-
barství «. Kazí, znečisťují mésto. Cerkun ničí rodinné štéstí ^pokojných
obyvatelů*, uchvacuje jejich ženy, Gyganov kazí muže, učí je »uméní
života « atd. Proti obyvatelům mčstečka provinil se i student, pracující
5 inženýry, a to tím, že setkav se s dívkou sympatickou přesvédčuje ji,
že nelze žíti v tomto bahné, nelze růsti v rodinném otroctví u krutého
otce. ale že jest jiný život, život práce a myšlenky. Ideová stránka dra-
matu, jak patrno, jest slabá — obvinéní lidí kultury (třeba mélké) z bar-
barství autor . neodůvodnil. Mnohem lépe bylo totéž obviní^ní provedeno
v >Dáčnících«. Nejhorší však jest rozuzlení hry. Cerkun z dlouhé chvíle
pořal se dvořiti Monachové, zené úředníka potravní dané. Nové vítézství
není mu ničím. Monachová, schopná více méné hluboké lásky, patrné
nenašla v rodinném živote štéslí — a inženýr pojednou dává jí na jevo,
že jeho intrika byla pouhou zábavou bonvivanta, nudícílio se v odleli-
lém méstečku. Monachová nemá síly. aby snesla tuto unižku — a končí
sebevraždou.

Projevil-li Gořkij po »Détech slunce« příznaky úpadku belletristi-
ckého nadání, mél ve svých publicistických pokusech štéstí jcřité menší.
Gořkij. od přírody romantik, idealista a bez odporu veliký básník, vždy
rád pobýval v krajině snů. Mezi ním a Fofanovem, typickým »pévcem
snů«, jest malý rozdíl, máme-li na zřeteli potřebu néčeho povýšeného,
fantastického. Jakmile chce Gořkij býti realistou, protokolistou, zpravo-
dajem — nedaří se mu valné. Jeho vécí jest politisovati v krajiné obra-
zotvornosti, nikoli však v oboru aktivní agitace a publicistiky. R. 1906
napsal *Garstvo skuki«, ^Mov*. »Curli Men«. jfKoro T, kotoryj
vysoko déržit svoje znamja-. »Prekrasnaja Francija^,
řOdin i z korolej respubliki*. »Tovarišč« a jiné stati, vytišténé
v XI. a XII. knížce sborníku »Znanija«.

Nejlepší z posledních črt Gorkého jest »Gorod žel I ago ďja-
vola«. *Mésto žlutého ďábla« (XI. kn. »Znanija^). Je to New-York,
hlavní mésto vychválené »zemé svobody*, které tak nepřátelsky uvítalo
spisovatele s jeho spolucestovatelkou, neposkytnuvši mu ani toho, nač má
právo každá bjiost — přístřeší. Gořkij mluví o Novém Yorku s opovr-
žením. Zach3rtil rysy tohoto ohromného Ki.li^^;*r^í^ř^íflí^i4jiieriekéh(i ka-
nitalismu a svérázných sociálních portH e^' jiw^in^ífr J^i^^ii "Vj^xploatuie.
Lutoru se zdá, že jsou zde železo i kupícíiít,V'n^-^,;íilS5í,"*''^^ proleslu
roti tomuto životu bez slunce, bez pLpipNít^š^^řŘc^ lavice.

Vše jest zachváceno vichrem práce, ^^'*^^ .ti..*, . .'./.a1\^ '/i-f..Y*. ^.ikv
poslouchá vůle jakési tajemné
ymbolem tohoto protestu zdá se
hubený. >Opíraje se o sloup

'ici a časem potřásá kučeravou hlavou. \ FKiííř^/iltn^T^^^KÍ^iLy^ltalliol

2()2 A. I. Jacimirskij: Ruská literatura r. 1906.

prsty se křečovití? pohybují . . . Zdá se mi, ie chápu, o čem přemýšh',
čeho si přeje : míti ohromné ruce, strašnou sílu a na zádech kfídhi.
A to proto, aby jednou mohl vzlétnouti nad mésto, spustiti v ně ruce
jako dvé ocelové páky a smísiti v ném vše v hrudu rumu a prachu :
cihlu i démant, zlato i maso otroků, sklo i mihonáře, bláto, idioty,
chrámy, stromy, otrávené blátem, hloupé mnohopatrové »řebříky nebes«.
vše, celé mésto — v hromadu, v tésto bláta a lidské krve — v tento
prvopočátečný chaos, z néhož povstalo. Toto strašné přání tak jisté
vzniká v mozku jinochové, jako zjitřeniny na vychřadlém tele. Kde jest
mnoho práce otroků, tam nemůže býti místa pro svobodnou tvůrčí my-
šlenku : tam mohou zkvétati pouze ideje zkázy, jedovaté kvéty msty,
divoký protest zvířete«. Ciiarakterislika trefná a pravdivá. Na konci Goř-
kij pronáší myšlenku, že ^človék má právo msty: toto právo dávají
mu lidé«. Myšlenka u Gorkého ne nová: véčný boj mezi individualis-
mem a společností.

Nékteří z našich nejlepších kritiků, na př. Gomfeíd. píšící v *Naší
Žizni«, zachovali se vůči Gorkému příliš přísné. O »AIéslé žlutého ďábla*
praví tento kritik, že »téžko si představiti křiklavéjší rétoriku, nevkus-
néjší pathos, přepiatéjší symboliku, než jsou tyto beznadéjné pokusy
o shrnutí na několika lyrických stránkách veškeré hrůzy, veškeré nesmy-
slnosti můrou utlačeného bytí velikého mésta. Ale jak mnoho divokých slov
a jak málo uchvacující pravdy jest v tomto pathelickém líčení! Nebylo

řlřeba jezditi do Ameriky, nebylo třeba vidéti ohromné mésto dalekého
západu, nebylo třeba obohacovati se novými dojmy k tomulo pohrda-
f: vému kázání. A — co ješté více váží — k tomu nebylo třeba býti vy-

|íj. nikajícím umélcem : lépe a možná skromnéji by to byl udélal prostý

publicista. Gořkij, zdá se, sdílí obecné rozšířený blud a má se za lyrika ;
tof veliké nedorozumění: jeho síla jest v objektivních obrazech, nikdy
však nevynikal nad prostřednost v lyrických odbočkách, jichž se nikdy
nedovedl v čas odříci. Z té příčiny (mimo jiné) u žádného většího ru-
ského spisovatele není tolik nevkusu, jako u Gorkého.*

Každým způsobem jest u Gorkého novinkou, že nevěnoval ani je'-
diné nové povídky vězení a nuceným jeho obyvatelům. Ruský spisovatel
jako v dobách dřívějších stále nemůže se dostati »z vězení*, pozornost
jeho jako dříve stále poutají trpitelé-idealisté, kteří svými obětmi dláždi
cestu osvobozujícímu se Rusku. Ruská literatura, věrna skutečnosti, pii-
jala jakési krvavé zabarvení — a skoro všichni, kdož v ní vynikají, jsou
tak či onak spojeni s vězením, hrozným symbolem zotročení a útisku.
^ Ovšem, nejsou všecky povídky z Y^zeAského života chmurné. Objevují se

i veselejší črty. Tak S. Cirikov, který v po.slední době dovedl si získati
jedno z předních míst mezi ruskými belletristy, napsal povídku »V e
vězení« (»V fuřmě*, XH. sborník >>Znanija<'), tentokrát ne tak tragi-
ckou, jako komickou.

Do vězení dostává se skutečný státní rada — ^jenerál ! Není to věc ne-
věrohodná, nýbrž zcela možná, poněvadž po vyhlášení »člyr svobod* 17.
j*^ (•^'>.) října 1905 pojednou všecko se převrátilo. »Občané< počali pózo-

j^, rovali druh druha, obviňovali z neloyalnosti i žandarmy, odkrývali jejich

W: tajnosti, chytali tajné slídiče, varovali je. aby byli opatmi atd. Jenerál

»^v.

Tad. Stan. Grabowski: Lid selský v polské literaturo. 20S

Anatolij Kotikov nedostal se do vezení prosté. Železniční stávka zdržela
jej v neznámém městě, náhodou se dostal do zástupu, který zpíval mar-
seillaisu — a bylo to. Obyvatelé véznice nemohli se nadivili dohroduš-
nému jenerálu — ale ze vSech nejvíce byl zmaten dozorce. Jak má za-
cházeti s jenerálem? Nebof buď jak buď, přec je to -- představený!
A jenerál byl zvyklý porouCeti, ba i znepokojovati své podřízené! I píše
stížnosti, křií^í na dozorce a doufá, že se vše brzo vysvOtlí, že jej při-
jdou odprosit. Ale dni míjejí, a nic takového se nedt'^je. UvOznéní počí-
nají pochybovali o Kotikovové »jenerálství<, domnívají se. že to jest jen
*professionální«' přezvisko Clena nójaké revoluční strany. Ani žandar-
mové při výslechu nevéří, že by byl Kotikov skutečný jenerál. Vše svédčí
proti nému - a skutečný jenerál umírá v okamžiku, když se fotograf
chystá podruhé jej fotografovati . . . i Dokončení.)

(Petrohrad.)

TAD. STAN. GKABOWiSKl :

Lid selský v polské literatuře.

rvodoin k studiu o Wí. Reymontovi.
(^Dokončení.)

Od počátku XX. století stává se lidovost nejzvučnějším heslem
v polském písemnictví a umění (ba ponenáhlu i ve védé : lidoznalství)
— a to nikoli heslem módy neb chvilkového nadšení, nýbrž upřímného
a hlubokého přesvédčení, vážného sméru, védomého své úlohy v rozvoji
domácího písemnictví a uméní.

Jako by proto, aby se dostalo polskému lidu mravního zadostuči-
néní za dlouho véké křivdy a zapomínání, jako by proto, aby se zhojily
krvavé níny, pozůstalé z dob, kdy

»l»íil(>ííiorn giiali chíopslwo w pole,

pr/.cz piors im szcdí /.íocisíy phi^' . . .-^ *) —

náhle se rozezpívala celá. Sirá niva polského písemnictví zvonéníni a
písnémi »z luk a polí*, nářkem a slzami »proslý('li «rdcí*. radostí a po-
hádkami »z pod vesnických středil. A všocky ty písné, nářky a báje
čerpány jsou z téže bezedné studánky, která po staletí v mlčení chová
elementární mladost, přečistou poesii a národní sílu - z tajemné stu-
dánky národa : z duše selské.

V posledních desítiletích nebylo takřka lepšího péra, které by se
bylo nedotklo černých úhorů selského života. Ze starších Harwiňski.
Z mor ski, Romanovvski, Wasilewski, Bartusówna a j. ne-
opouštéli jich v poesii, ba i pochmurný Ujejski xiýmem požárfi* mi-
nulosti zamyšlen se díval v temné zástupy, kryté selskými halenami. Z novéj-
ších Kasprowicz zároveň s Konopní ckou prvý sáhl v jadrné struny
mazovského »krakowiaka^, ale i odhalil neznámé dosud, krvavé traiíodie

*j St. Wys pian ski: »\VyiL\volenie«. Kraków V.)0\i. Str. 28.

204 Tad. Stan. Grabowski:

selské duše. Zanedlouho po nich Tetmajer a Rjdel rozezpívali se
zvukem lidové fujarky. kochali se v pokladech selské obrazotvornosti,
hledajíce tajemnou sílu a hloubku ducha uprostfed divokých skal Karpat
a Podhalí, krásu uprostřed naivní prostoty.

A novéjší prosa snad ješté více se tlačila pod selské střechy. Ju-
nosza-Szaniawski s velkou zálibou stopoval dráhy selského života,
nalézaje smutné i všední, ba i humoiistické jeho stránky. Sever-Ma-
ciejowski naopak chopil se jeho slunečné stránky, omočil své péro
ve všech barvách a tónech toho života, vyhledávaje všude slunce a duhy.
vůnč a písné. I malomluvný Szymaňski vrhl nékohk jasných paprsků
na selskou duši. do níž se přeď ním svým sarkastickým zrakem zahlížel
i Baíucki. Rádi ji obletovali, ač dosti z daleka, i Grudziňski a
Gawalewicz, Turczyiiski i Rodziewiczó wna aGruszecki.
Avšak po bok Kasprowiczovi a Konopnické v poesii mohli se postavili
teprve Žeromski a Orkanv povídce i W y s p i a li s k i v dramaté.
Jako oni dva, tak i tito dovedli ponořiti se v nejtajnčjší hlubiny selské
duše a vynésti z ní, co bylo zrakům ostatních vrstev společnosti dosud
nejménč dostupno a co tvoří jádro a nevyčerpatelnou síhi prostého lidu.
První dva v celé, bezohledné pravdě odhalili beznadéjný osud v temnotč
udržovaného, zapomenutého selského lidu, bezedný smutek a nářek jeho
duše, tichou poddanost, ale i tvrdou, hroznou zarputilost, ležící na dné
jejím. A vedle nich, ač trochu tendenčnč. ujímal se křivd lidu i Nie-
mojewski, dotýkala se záhad jeho ducha dosti hlučné, ale mélce
i Za polská, předstírající jaksi filosofickou hloubku L. N. Tolstého neb
hrubý naturalism Zolův — a konečné utonuli v živelní síle a kráse
vesnice a lidu Dygasiťiski a Reymont. Ba i zavržený a vykřičený
dekadent. velebilel »nahé duSe« a nejkrásnéjší aristokrat umční a zvo-
nivého slova, Przybysze wski, zabloudil jednou do širých polí kraje
kujawského, podlehnuv svéžesti srdce a mravní síle taméjšího sedláka.

Pokud v Kasprowiczovi a Wyspiaiíském polská poesie na-
lezla nejhlubší filosofy, nejbystřejší badatele tajemných záhad lidové
psychologie — potud v Konopnické, Dygasiiíském a Rey-
mont ov i polská poesie a povídka našla své nenadančjší epiky-
malíře, své Homéry. Nebof nejryzejší epopejí jest celá poesie »Zluk
a polí « Marie Konopnické, zejména poslední její velká báseĎ >P a n
Bílíc er v Brazilii«. Tof epopeje veršovaná, vedle níž slojí Reymon-
tova epopeje v pró.se — »Gliřopi*.Tu i tam shledáváme týž mocný
rozmach obrazotvornosti, svobodný, lehk;^ a pozvolný, podobající se obla-
kům tichého letního dne. stále v jiné obrazy se kupícím, plynoucím po
širém nebi a naplňujícím je od kraje ke kraji. Zde i tam máme onu
skutečné homérskou plastiku péra, jež nutí pohlížeti na obrazy ne jako
na plody péra, štétce či dláta, nýbrž jako na živou pravdu, nejreálnější
život. Zde i tam máme onu přirozenou, živelní sílu, vážnost a barvitost,
která sama ze sebe se rodí, která jest pouze svédectvím skutečného ži-
vota, která v různých svých tónech a přechodech dává nám je poznati
se všech jeho stran, ve všech jeho projevech, na celém jeho prostoru
a v celém rozvoji. Zde i tam máme onu objektivnost a nerušený klid
vypravení, které nás bezprostředné ponořují v celý len život, činíce nás

Lid selský v poJské literatuře. 205

jaksi jeho (''ástmi a nereagujíce na osobní náladu duše autorovy. Lyrismu
jest zde i tam velmi málo, u Reymonta skoro nikde, u Konopnické
značné více» ač jest rovnéž jak>řmsi tichým ohlasem předmétu samého
v duši básnířCině, nerozluCnč s předmětem spojeným a nerušícím jeho
celistvosti. Zde i tam konečné celý tento život i jeho déje ponořeny
jsou v nekonečném, plnohlasém, živelním zpévu přírody, která jest po-
čátkem i koncem celého toho života, pracuje s ním i proli nému, vy-
čerpává jej — a přece jej zase znovu posiluje. A co nejzajímavéjšího.
že obé epopeje. Reyraontova i Konopnické, se jaksi doplňují. Jedna jest
zrozena na rodné zemi. která od véků dávala životní šfávy zástupům
lidu v halenách — druhá, zrozená ve vyhnanství, sirota a tulačka, kreslí
nejsmutnéjší zástupy na druhé polokouli, pro něž nebylo místa ve vlasti
a které odešly za moře vést život potulný, hledat druhé vlasti . . . Rey-
montovi »Ghíopi« jsou prvým mistrným pokusem epopeje v prose —
Konopnické »Pan Balcer« jest nejryzejším vzorem starší rýmované epo-
l>eje.*)

Néco zcela jiného a přec úzce k epopeji Reymontové a Konopni-
cké se přimykajícího jest celá literární činnost Dygasiúského, Jeho
obrázky vesnické, lesní a zvířecí, jeho symfonie přírody, jeho poslední
arcidílo »Gody žycia« — tof také svého druhu epopeje, epopeje
přírody, a tedy zemč, vsi, polí a lesů, celého polského svéta zevnéj-
Mho, v némž a s nímž nerozlučné žije, myslí a pracuje polský »chřop«.
Lidu" jest pomérné málo v pracích Dygasiiíského, a přece všecko, o čem
píše. týče se skoro vždy lidu, jest vzato z ústředí, okolí a často přímo zo
srdce, duše a obraznosti lidu. V charakteru povídky Dygasiúského tkví cosi
zvláštního, cosi exotického a Kiplingovského.**) Jediná episocLi ze života sel-
ského, jediný lesní výjev, pozorovaný kdesi z houští, pouhý drobný stříz-
líček, sotva viditelný v liustém listí, jediný zjev přírody mu dostačí, aby
z ného vypředl celou nit myšlenek a bájí, zdánlivé naivních a prostýcli.
ale v podstaté v sobe skrývajících nepřebrané poklady íílosofie a odvě-
kých pravd. Proto práce Dygasiiíského nespočívají nikdy ve fabuli a
v déji, nýbrž v odposlouchávání hlasů přírody, ve vycifování jejích tajů.
v neustálém stopování jejího rozvoje a její zmény, v jemném badání
Jejich cest a cílů, jakož i poméru lidskéljo svtta k ní a jeho v ní úkolu.
A je v tom stopování a vycifování cosi tak prostého a hlubokého, co
lze srovnati snad jen s naivností a vážností selského rozumu, s jeho
prostotou, ale zároveft i hloubkou, s celou jeho filosofií, která necouvá
před nejtéžšíini záhadami bytí, nýbrž řeší je a přetíná nejkratší cestou,
jakou jí ukazuje neochvéjná víra a zamilování přírody, vrozený smysl
k vycifování a posuzování zjevů přírody a života, odevzdání se na mi-
lost osudu i boží a hluboká v né důvéra, elementární lnutí k životu,
tradici a k zemi, tvrdost a vytrvalost ducha, které sedláka lak charakte-

*) Rozsáhlou monografii >Poezya KonopniekioJ* práv? ohlašuje
St. Maykowski v časopise »Luďí, kdež uveřejňuje ukázku z ní: >Lud
w poezyi M. Konopnickiej« (tom XIL 11-38, 197). Další části mají vyjíti v >Bibl.
Warszawské « .

*) S Kiplingem má mnoho rysu společných, ač počal dříve psáti než
tento anglický spisovatel.

iž06 Tad. Stan. Grabowski: Lid selsky v polské literatuře.

risují. Dygasiňským promluvil pravé tento prostý duch selský, lidová fiU-
sofie, víra a poesie, okrášlená tajemným dechem pravéku, jakýmsi po-
svátným ohlasem, který vyšel z neproniknutelných pralesů pohanských,
nesa poslední slovo prvotních Slovanů — a snad i vůbec prvotních lidí.

Dygasinského »Gody žycia« — tof opravdové hody všeho stvoření
na klíne přírody, hody radostné a slunné, ale i hrozné a krvavé, hody
svatební a zároveň smuteční, hody veliké, které touž obétí a písní osla-
vují zároveň tajemnou moc plození, svátek rození a živelný rozbéh lásky
— i nemilosrdnou moc smrti . . . Tof hody silných i slabých, dobrých
i padlých, velkých i malých, živých i zemřelých . . . Činí dojem prastaré
pohanské svatynO uprostřed posvátného háje, v némž všeliké stvoření
spojovalo své hlasy k jedinému, mohutnému hymnu — hymnu života
a lásky ke cti bohyné Živany. Ohlasy té odvéké písné vesmíru doléfly
až do našich dob — posvátné její zvuky uvázly mezi vétvemi stromů,
zkameněly ve skalních útesech, utonuly pod hladinami vod, zkryslaliso-
valy se v paprscích hvézd a zapadly v hrudi milionových davů. A od
pokolení k pokolení dédil je lid s tradicí, vt^rou a vzpomínkami otců,
až je dochoval do našich dní. V téchto bezejmenných zvucích, kleré do-
sud hrají v duších a obraznosti slovanského lidu. kryjí se poslední
ohlasy minulého života, života v přírodé a s přírodou — zbytky prvot-
ních, zapomenutých déjů.

Zbyly z nich jen nejasné ohlasy, bledé předtuchy a povéry, které,
splynuvše s novou vérou a vlivy dnešního života, vytvořily onu zvláštní
íilosoíii, vlastní slovanskému lidu, ohromné zamilování a pochopení pří-
rody, soucit a součinnost s ní, vážnost a spravedlivost v posuzování
zjevů života, klid a odvahu před obličejem smrti, prostotu a jasnost vůči
záhadám bytí, volnost a živelnost v citech i tvořivosti, nezlomnou sílu a .
tvrdost ducha v protivenstvích osudu — slovem celý ten prvotní, své-
rázný a zdravý charakter.

Dygasiňski jest pravé typickým a jediným v polské literatuře výra-
zem tohoto charakteru — této primitivní duše lidu. On tvoří bezpro-
středné z ní, nebof sám jest nerozlučnou její částkou, sám pod způso-
bou té duše pozoruje, vidí a tvoří — tak s ní srosll a vžil se v ni.
Ona mluví skrze néj.

A proto — . ač Dygasiirski nikde nepodal plného obrazu života lidu,
ač se dotknul jen malé jeho části, ač nevytvořil epopeje v pravém smyslu
slova — odvážil jsem se nazvati celé jeho dílo epopejí. On vytvořil
pouze pozadí, ohromné a spanilé pozadí, na némž se rozvíjí celý živol
lidu: přírodu — a epopeji tohoto pozadí, epopeji přírody podal ne-
vyrovnat elnou. A poněvadž barvy k ní, tóny a vysvětlivky čerpal z duše
lidu, pončvadž prismatem jeho filosofie a poesie dal projíti celému lesku
svého nadání, poněvadž promluvil lidu z duše a po »cWopsku« —
dobyl si zásluhy a vynikajícího místa v déjinách polské epopeje
selské XX. století.

(Krakov.)

Adolf Černý: J. Oiáinski a nová doba hornolužické poosio-. 20T

ADOLF ČERNÝ:

J. Cišinski a nová doba hornolužioké poesie.

Další část rozpravy »Sto let lužickosrbské poesie« (Slov, Přehl. roč. III.)

(Pokračování.)

Pvoku 1896 byl přeložen z Dráždfan do vzdálené saské Kamenice
(Ghemnitz), a tak odtržen od lužickosrbského živlu nadobro. Octi se
T naprosié, chladné cizině, v opravdovém vyhnanslví — ^ a to jej zase
vrátilo veřejnému působení v literatuře, působení ještě intensivnéjšímu,
než kdy před tím. Již r. 1895 ozval se po delší přestávce několika
písněmi v >Lužici<, ale teprve z Kamenice ohlašoval se éastěji a ča-
slěji. Roku 1897 k padesátiletému jubileu Matice Srbské vyšla dávno
připravovaná jeho sbírka »Serbske zynki* (Srbské zvuky), kteráž
zahajuje nové, třetí období jeho činnosti, ^^j Nacházíme v ní sice po-
dobné lóný, jako ve třech sbírkách dosavadních, formálně na nejed-
nom místě stojí o stupínek níže — a přece zaujímá v tvorbě Oišin-
ského místo významné. Obsahujo sice — zejména v prvém oddílu:
•Syrěrne zynki« (Věrné zvuky) — radu básní ryze přírodních, kraji-
nářských a intimních nálad, ale převládají básně motivů vlasteneckých
a společenských, které dodávají knize osobitého rázu. Vlastenecká poesie
Cišinského zastoupena jest zde všemi svými odstíny, od elegie až do
ostré satiry. Cišinski, snivě zamyšlený nad srbskou minulostí a tesknící
v cizině po vzdálené Lužici, otevřenýma očima pozoruje a v realisti-
ckých slokách zachycuje skutečný život srbský v celé jeho kritičnosti
a s osudnými jeho vadami a nedostatky (>Wěrne zynki«, t. j. Pravdivé
zvuky) — a konečně hněvivě bouří proti národním hříchům a bičuje
všeliké zvrácenosti, nešetře zejména svých odpůrců (»Wótre zynki«,
t. j. Ostré zvuky). Od této sbírky čím dál více a uvědoměleji stává se
národním buditelem a učitelem, kazatelem i karatelem. V té příčině
zvlášť charakteristický jest pro nOj poslední oddíl knihy, který se úzce
přimyká k závěrečným oddílům »Forem*. Obsahově o stanovisku Ci-
šinského zejména mnoho praví epištola »Moje serbske wuznače« (Mé
srbské vyznání, str. 85). Ano, příteli — píše básník — Lužice jest
maiá zemička a srbský národ jest malý, ale věřím pevné, že mořské
vlny nás nepohltí. Lid náš jest rozdělen a roztrhán vně i uvnitř —
a Y ničem není u nás pravé jednoty, za to tím více svárů a rozště-
pování (starý to hřích slovanské krve). A přece pevně věřím, že lid
jj)ůj nikdy nezahyne, poněvadž v něm jest železná síla a vytrvalost,
z«iravý duch v zdravém těle. Ale jedna věc svádí mne k pochybno-
stem: vzdělaní Srbové mnohdy nevědí a nekonají, co jest povinností
čestného muže. Svlékají národnost a řeč srbskou jako obnošený šat,
jiní zase jsou chladni bez lásky, jako tělo bez krve. Ale takoví na-

^ »Serbske zynkit. Basnje Jakuba Cišinského. K zlotému jubileju
Ma<5icy Serbskeje wudaí dr. Ernst Muka. Budyšin. Z nakíadom Mačicy Serb-
skeje. 1897. — Kniha byla připravena k tisku (ovšem v menším rozměru)
již v lednu r. 1891 a měla vyjíti opět v »Srb. knihovněc. — Muka předeslal
sbírce vážný úvod, aby pro ni získal porozumění.

208 Adolf Černý:

jdou se v každém tiárodě — více mne bolí chování těch, kteří se na-
zývají a jsou dobrými Srby, ale nepřiéiňují se celým životem o roz-
šiřování lásky k srbské národnosti, o zachování neztenčeného odkazu
našich předků. Literatura naše nesmí býti hračkou, nesmí předpoklá-
dati, že pro lid jest vše dobré, musí hledati si cestu k srdci lidu a
pozdvihnouti jej k sobě. Proto směřujme vždy ku předu a do výŠel
>Kdo je dobrý Srb a nechce neb nemůže vejíti na novou dráhu, ať
aspoĎ ustoupí a jiným cestu nezastupuje . . . Učme se snášeti pravdu,

^f snažme se poznati samy sebe a přestaňme se sami klamati. Ukažme

ostatním národům duševní prací, že Srbové mají schopnost, sílu a právo
k národní existenci.*

s^ Co zazvuěelo >Srbskými zvuky >, plné vyznělo pozdějšími dvěma

knihami: »Zjuskom wótčinskim* (Vlasteneckým jásotem, 1904)
a»Wyskastysk« (Jásot a stesk, 1905.).^^)

V prvé knize zve do srbských polí skřivánka, aby se v Lužici

usídlila radost a láska k srbské hrudě, zve orla z hor, aby přinesl

I Srbům odvahu duše a ocelovost údů, zve i vlašfovku, aby její věrnost

ubytovala se v srbských, myslích. Horlí proti malomyslnosti, zavrhuje

■ slzavé pohlížení na těžké postavení srbského národa a volá: Pomněte

na lid israelský, jak jemu bůh pomáhal, dokud se držel zákona ne-

|j:/ beského — as důvěrou v téhož boha stůjte proti přívalu, malí sice,

ale rázní! ■^^) K této myšlence se opět a opět vrací, opět a opět
připomíná svým krajanům potřebu neohroženosti a nepoddajnosli:

Hoj, Srbové, jho čas je odložit,

blud vyhnal z duší, srdcí, z počínání —

a stůjte zde až světa do skonání

ve víre pevný, vřelý, hrdý lidl^O)

Vytrvejte! — volá hlasem věř^teckým. Nikdo so nenarodil se sed-
lem na hřbetě, aniž jiný s ostruhou na noze. Nebe štědří stejným
právem všecek lid, pro všecky stejně má déšf a slunce — proto, Sr-
bové, držte se svého práva a boha, nebojte se, když nepřátelská
dlaň se po vás vztahuje: prut na ni už je připraven!^') Obrací se
K"' zejména k intelligenci, ukazuje jí na lid, v jehož ruce jest srbský pra-

li por, a volá:

s,^ Nuž, zapřáhněm se do srbského vozu

1^^ a nebojme se prostraňků a potu! (Str. 46.)

,^p- Otevřeně vyznává: my, vyvolení z národa, měli jsme pro lid le-

t dové srdce, opičili jsme se po sousedu a zapírali jsme svůj srbský

I původ; nuže, af tyto doby hanby náleží minulosti — budeme nyní při

• lidu státi a s ním půjdeme. ^^)

ř 28^>Zjuskomwótčinskim«. Basuje Jakuba Cišinskeho. Budyšin

f. 1904. Z nakíadom dr. E. Muki. — »W y s k a stysk«. Wótčinske sonetty J.

r Cišinskeho. Budyšin. Z nakíadom dra. E. Muki. 1905.

29j sDověrjejče so,« str. b9.
'' ^^) >Non adorabis Deum alienum!«, str. 48.

I 31) ,Wutrajče«, str. 69.

] 3^) Z»apřehúmy so!«, str. 42— 45.

"^^m

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

Celý takřka národní program zpracovává druhá kniha, sbírka via-
fileneckých, formálně skvělých sonetů »Wysk a stysk«. Zase slyšíme
napomínání k nebojácnosti a rázností, k národnímu sebevědomí, ba
phmo k tvrdosti vůéi cizincům. Když Němec tupí tebe, tvoji řeč a krev,
ty laskavě a moudře jemu nevykládej, ale odpověz mu rázně srbskou
— ranou.^') A konec trpělivosti! Nám stále kázali: buď trpěliv, byť
bili v tebe suky — já dím však, že to hanba, volám rázně, že zhy-
nou tak i zbylé naše pluky. Křivd netrpěti — buď teď zákon celý!
V tvář tepat dávají se jenom hloupí.'^*) Buďte tvrdých myslí i přesvěd-
čení,**) hajte si svá rodná hnízda, nepouštějte cizince do srbských
vsí, dvorů a domů, stůjte na stráži se štítem a mečem**) — a ne-
opouštějte srbskou hrudu: zde sluší se vám vytrvati, státi a zemříti *^)
a to tak, aby i v dětech zůstala srbská daše. *®) Intelligenci na vsi
sluší věrně státi při srbském lidu, buditi jej a v srbském vědomí po-
silovati — každý má svůj úkol: farář, učitel, student, všichni se chá-
pejme drobné vlastenecké práce ve spolcích, v obci i v rodinách a 0.
učme jí lid. Mějme při tom na očích skvělé vzory: Zejleřa, Smoleřa,
Horníka, Imise — i prosté sedláky, samouky Gelanského a Mlyóka.**)
Naše bída není jen vinou osudných běhů historických a přesily nepřá-
tel — vinni jsme především sami, vinna jest naše poddajnost, bojác-
nost, liknavost, vlažnost, nejednota, nesvornost i cizomilství,**^) Proto
(!dšinski bije na poplach, vida nebezpečenství, a volá každého, aby byl

na svém místě:

**) >Serbska wotmoíwa«, str. 22.

^) »Kónc s(5eřpno8éeI«, sir. 48. — Český překlad v mém »Výboru
h á s n í« Jakuba Čilinského, Světová knihovna č. 509, str. 54.

*) >Serb8ka twjerdos<5«, str. 15.

*•) »Serb8ka zemja*, str. 5. — >Wukhowaj<íe zemju serbskult, str. 49.
— »Serbski hospodaře, 50.

^) »Wo8taú domafc, str. 36. — »Wostaú w Serbachic, str. 43.

^ >Serb8ke přeswědčenje«, str. 6.

^ »Wóteinske skutkowanje*, 7; »Wzdžěíanym Serbamc, 42; — »Serb-
ake cyrkwje«, 8; »Serbski faráře, 13; »Serbski wučeřc, 14; ^Serbske Sulec,
62; »Študowacej mlodžinje*, 20; »Serbske towařstwac, 24; »Drobne wótčin-
stwoc 25. — Sonety o jmenovaných srb. vlastencích, str. 26 — 31.

«0 »NaSa wina*, 63; >NaSa wulka wina<,64: >Bjez wutroby*, »Serb8ka
zymnosčc, »Serbska bojazliwosčc, ^Serbska roztorhanosč*, >Serb8ke pjenjezyc,
57 — 61; »Němcowarjam«, »Serbske podtykowanje«, »Serb8ke wopičenjec,
^—67.

Slovanský Přehled IX. 1907, č. 5. 14

S rbské hranice. '|;

Kol dokola se na nás moře valí '^

a srbský ostrov ve vichru se chvěje, * •';
náS anděl po hranicích s pláčem spěje,

když bídy naší zří tam příval stálý. . "íj

Dech krátí se a sílu tratí svaly ^

v tom bouření, smrt příšerně se směje, .i'

zbraň z ruky padá . . . Kde ten rek, ó, kde je,
jenž dno nám stvoří, vlny v propast svalí ?

Sta utonulých, hrozné průrvy zejí —

a příboj útočí vždy divočeji,

a slábnou, na stráži kdož stojí sami.

210 Adolf Oemý: J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

^^) >Serbske mjezyc, str. 39.

^2) Obě v Budyšíné, první nákl. vlastním, druhá nákl, dra. E. Muky.
^3) Viz vvše str. 166. Překlad »Glossy« ve > Výboru básní« str. aS.
**) Str. 69. — Český překlad ve ^Výboru básní., str. 36.

Hoj, k stavbě hrází pot, krev, duše celé, j

než příboj břehy naše podemele,

než zavrou se nám vlny nad hlavami !«*i) i

Před těmito dvěma sbírkami básní tendence vlastenecké vydal
Oišinski dvě knihy poesie intimnější, osobních citů a vzletů, osobního I

pohlížení na svět a na život Jsou to knihy »Ze žiwjenja* (Ze ži-
vota 1899) a »Z kř idiom worjoískim* (Orlí perutí 1904),*^ i
které vynikají z poesie Čišinského podobně, jako > Kniha sonettow* a '
•Priroda a wutroba*, ba ještě více. |

Kniha »Ze života* jest do jisté míry příbuzná sbírce » Příroda I

a srdce « — ale jest hlubší a přitrpklejší, do číše skanula mnohá krů-
pěj hořké životní moudrosti a s ní i mnohá kapka ironie a satiry. i
Nesmírnost moře (v oddílu »Na sewjernym morju*) léčí trpícího bás-
níka, ukojuje rozbolestnělou jeho duši písní věčnosti a učí jej dívati \
se s pohrdáním na lidské zvrácenosti a malichernosti. Povaha jeho plně
se objevuje v druhém a třetím oddílu knihy (»Z čmowych khwili«,
>W zymicy*), z nichž cítíme, že básník prošel mnohým utrpením, ale
zároveň vidíme, že ze všeho vyšel nezničen, nesklácen, nepokořen,
nýbrž naopak posílen a utuŽén ve svém přesvědčení a vzdoru. Cha-
rakteristická v té příčině jest jeho glossa k epigramu »Stoupat v taktu,
jak se píská . . .« *^) a zejména báseň »Wosudo, pjeřl« Nechť ti osud
strhal vše, 'co slaboch si hájí, af stojíš chůd a nahý: ducha dosud ne-
ubil žádný kat, žádný mocnář nezničil, co váha boží usoudila. Překo-
náš boj a vyjdeš vítězem. Osude, bij, osude ber! — Celé utrpení duše,
všecky boje, zápasy a bolesti zachylil, celou nezdolnost svou a sílu
vyjádřil v cyklu >V horečce*, který obsahuje básně, jediné svého druhu
v lužické literatuře. Chorý, který v horečném blouznění odhaluje své
utrpení a bolesti, není nikdo jiný, než básník sám. A co slyšíme z úst
trpícího? Vzdorné: Nepoddám sel

Af si zničí také moje tělo ...

A z mé kůže řezat by se mělo

řemení a z něho robit — důtky.**) '

Týž nezlomeny vzdor, táž nepokořená hrdost diktovaly mu sbírkn
»Orlí perutí* , knihu stupňované ironie, satiry a sarkasmu, ale i bo-
lestného přemítání a hledání pokoje. » Odboj proti všelikým pontům,
odpor proti jakýmkoli kompromisům, boj proti všednosti a snaha po
vysokém, hrdém letu, po nejplnějším projevení individuality — tof ob- i
sáhem této knihy Čišinského, v níž ze všech jeho knih nejsilněji se !
projevuje jeho básnický a lidský charakter. Slyšíme zde podobnou I
hudbu, jako v knize Ze života — jen že básník vytáhl nejsilnější rej- '
střiky. K vyjádření toho, co bouří a zmítá jeho nitrem, nebojí se iád- J
ného výrazu, nemilosrdně metá blesky, jimiž zasahuje tu obecné lidské !

Genék Slepánek: Z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 211

zvrácenosti, tu určité hlavy svých odpůrců.**'*) Básně jako »Pozdě«,
•Kolo časů« a zejména > Divní psi« a » Divná svatost* nenajdou sobě
rovných v celé lužické poesii. *^

Jakýmsi oddechem mezi oběma knihami, těžkými reflexí i hořkostí
a hněvem, jest sbírka ballad a romancí »Kre^ a kraj* (1900).
Vydal ji, jakoby chtěl znova připomenouti, že nemíní být jen básní-
kem intelligence. Volba látek i způsob zpracování jich zjevně ukazují
jeho úmysl, přiblížiti se lidu, tak jako tomu bylo v příbuzném oddílu
» Forem «. Setkáváme se zde také s podobnými látkami jako tam, roz-
hojněnými jen ještě motivy z dávnověku lužickosrbského a vůbec po-
labskoslovanského.*^ (Pokrač.)

CENÉK SLEPÁNEK:

Z dějin osvobozenského hnutí v Rusku.

(Pokračování.)
IV.

Když zjednala vláda klid v Polsku, jala se zavádět klid doma. Brzy
rozbila všechny organisace, členy jejich rozehnala po galejích, po Sibiři.

Hercen vydával »Kolokol« ještě nějakou dobu dále, avšak nenalézal
už valné ozvěny. Jeho místo zaujal Katko v s »Mosk. Vědomostmi «. Proti
šlechtickému patriotismu, proniklému v polské revoluci, zvedlo se »patrio-
tické< hnutí v ruské společnosti, jež v dané chvíli sblížilo s moskev-
skými slavjanoíily i petrohradské radikály. >Patriotické« hnutí ovšem
zaujalo krajně nevraživé stanovisko k revolučním živlům, zúčastnivším se
povstání. Vycítiv, že role jeho dohrána, Hercen vydávání »Kolokolu« za-
stavil. Bakunin věnoval se úplně projektům mezinárodní revoluce. Na-
stalo revoluční zátiší, období >ruského nihilismu*,*) jehož první záblesk
byl zřejmým v provolání ">Molodaja Rossija*.

Výstřelkem radikálnosti mládeže let šedesátých bylo tajné sdružení
hrstky mladých lidí v Moskvě r. 1 865, nad nímž v dubnu následujícího
roku po nezdařeném attentátu na cara vynesen rozsudek. Následovalo
úplné potlačení opposičního tisku.

Do nové doby náležel již něčajevský výstřelek. Bakunin zorganisoval
ve Švýcarsku mezinárodní anarchistickou kancelář a agentem ruského
oddělení ustanovil býv. učitele Ně čaje v a, který mu přinesl z Ruska
zprávu, jakoby vše bylo k revoluci připraveno. Bakunin ovšem uvítal
takovou zprávu rád a opatřiv Něčajeva prostředky, vyslal ho opět do
Ru.ska. Něčajev v Moskvě (1869) zorganisoval jakobinské sdružení né-
"-olika desítek studentů, kteréž však brzy prozradilo se ubitím jednoho

^) Opakuji z úvodu k »Výboru básní«. str. XII.

^) Všecky jsou přeloženy ve » Výboru básní«.

*^) Kniha vyšla v Budyšíně nákladem básníkovým.

*) Viz na př. >Nihilism< v knize »PodpoFnaja. Hossija* S. Step ň aka.
lieský překlad R. Brože: >Podzemní Hnsko«. Praha 1ÍÍ05. ^Nákladem Samo-
! latnosti.)

212 Čeněk Slepánek:

<;lena, porušivšího přísahu, a v červenci 1871 octlo se před soudem 84
provinilců.*) NéCajev prchl a byl souzen teprve v r. 1873.

Z četných procesů, vztahujících se k revolučnímu období šedesátých
let, nutno uvésti proces se spiklenci kazaňskými. V Kázaní
měla organisace »Zemlja i Volja« samostatné oddélení, kteréž bylo ve
srozuméní s revolučním komitétem ve Varšavé. Štábní kapitán Ivanickij
vypracoval plán ozbrojeného povstání, jehož východiskem mela být KazaA.**)
Kromě Ivanického odsouzeni ^k smrti poručík Mroček a podporučík Stan-
kovič.

Zatím v mladé intelligenci dozrával ideový přerod. Zbavena
svých vůdců, ohlížela se po ideových stěžejních bodech v západní Evropě,
Tam vyvstala pařížská kommuna, zrodil se Marx, Lassale, zvučela nová
hesla, proudily nové ideové směry. V Rusku nastalo opět období schůzek,
rozhovorů atd. Proces s Něčajevci přispěl značně k uvědomění si poměru
i^'^ ' mezi skutečností a fantasií. Mladá inteliigence sice neznala skutečnosti,

ale zdálo se jí, že je na dosah. Pařížská kommuna stala se jí ideálem:
?: zatoužila po práci v davech a s davy.

^^ V této době dosti studentstva studovalo ve Švýcarsku, kamž pře-

^ neslo se — od potlačení opposičního tisku v Rusku — ohnisko lite-

rárně-politické. Studentstvo stýkalo se tu zvláště s M. Bakuninem
aP. Lavrovem. Tito lišili se podstatně ve volbě prostředků a cest,
W^^ shodni jinak v cílech. Bakunin odmítal agitaci, neboC se mu zdálo, že

|v. lid jest státe připraven k revoluci, že postačí jen roznítiti v něm zášf

li-- k privilegovaným. Lavrov naproti tomu zdůrazňoval především potřebu

^V agitace, kulturní práce. Vměšování se do měšfácké revoluce zamítali oba

í? a oba pohlíželi na ruskou >obščinu« (obec) jako na východný bod k so-

cialismu, jako dříve Hercen v ní viděl prvek ideální měštácké budouc-
nosti. Mezi Bakuninem a Lavrovem stáli » ruští anarchisté «, blízcí Ba-
1 kuninovi, avšak rovněž zdůrazňující potřebu agitace. Později vznikla tu

ještě družina »centralistů« (jichž předákem byl zásadní terrorista Tkačev),
f odchylujících se od bakuninismu v nazírání na organisační formu. Bakunin

byl rozhodně proti centralisaci.

Bakunin vydával v roce 1870 »Narodn oje dělo*, v němž vj-
"'^ • zýval k propagandě a spojení se s internacionálou. Lavrov vydával od

^ r. 1873 »Vperěd<, ruští anarchisté v r. 1875 >Rabotnika« avr. 1878

>Obščinu«. Tkačev vydával >Nabat«.***)

Z tohoto prostředí nepřineslo studentstvo do Ruska, když r. 1873
vláda zakázala studium v Gurychu, nic nového, nýbrž jen posílilo hnutí,
které zde již od r. 1869 kvasilo vlivem pašované literatury.

Student N. V. Gajkovskij, výborný organisátor, seskupil kolem
sebe dosti značnou a rozvětvenou družinu, působící agitačně i propa-
se' gačně mezi průmyslovým dělnictvem, i na vsích. K ní náležel i P. A.
I Kropotkin, kterýž předčítal tajně petrohradskému dělniclvu — sám
f v dělnické blůze — přednášky o internacionále a západoevropském děl-

I ♦) »Pravitěřstv. Věstník*, č. 156 s přerývkami až 206, r. 1871.

|j- **) >Kazanskija gubernskija Védomosti*, Č. 24, r. 18')4.

P *♦*) A. Thun, »Istorija rev. dviženij v Rossiji<, str. 113.

:"Ti4^

•• >*

z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 213

nickém hnuti. Ješté před vzniknutím organisace >Cajkoyců« v Petro-
hrade (1872) utvořilo se (1871) v Moskvé sdružení >Dolgušinců*. ' ^
Zároveň s témito více méné obšírnými organisacemi působilo propagačné ^
mezi délnictvem i na vsi mnoho menších kroužků s týmž sociálné-revo- ~^
lučním programem. Hnutí zvedlo se zároveň na různých místech.* »

Do r. 1873 vedla se propaganda mírně. Teprve přílivem nových
sil ze Švýcarska nabyla prudkosti. Jisté nemálo k tomu přičinily dívky.
Nihilism probudil vdívCím dorostu louhu po vyšším vzdélání. Je-
likož však v Rusku byly školy dívkám nepřístupny, odcházely na za-
hraniční školy, zejména do Švýcarska, kdež » místo medicinské fakulty
jaly se navštěvovati zasedání intemacionály, studovati politickou ekono-
mii a spisy Marxovy, Bakuninovy, Proudhonovy a jiných zakladatelů evrop-
ského socialismu «.**; Revolucionářské kroužky nemohly se scházeti ve
veřejných místnostech, nýbrž potají v soukromých. Dívky staly se >chozjaj- ř^

kami« a v této funkci uplatňovaly svůj vrozený mravní fond v plné .§

míře na prospěch organisační věci. Také jejich hrdinný příklad sváděl V%

k následování nejen ty, kdož už stáli ve hnutí, nýbi-ž i jiné. Veliký vý-
znam ženy v tomto hnutí nemůže zůstati neakcentován. - Zjev ženy, **^
upoutané do nedávná starými tradicemi ke kuchyňskému krbu, upozor- í^
Ao?al, nutil k přemýšlení — a protože mezi ženami těmito byly i dívky J
ze společensky vysoce postavených rodin, pozornost přecházela v úžas. '^4
Zjev ženy otupoval ostří odporu společenského. Konečně ženě připadla .í
v tomto hnutí znamenitá role vyzvédačky, ba i protektorky. Dobře orga-
nisovanými milostnými pletkami opřádala určité, v těch či oněch od- '^
větvích policejně- byrokratického organismu vlivné osobnosti a příležitostně * ''^
z těchto známosti těžila.

Od r. 1873 rozvlnilo se široce hnutí >jděme mezi lidl«
Mladým enthusiasmem zachvácena byla nejen mládež, nýbrž i dospělí, *

Uáé s pevným společenským postavením a povoláním, důstojníci, lékaři
a pod.

Ruský venkov byl městské intelligenci takřka americkým pralesem, . '

mužík bytostí neznámou, záhadnou. To lákalo k apoštolské práci. '

Nutno dále uvážiti soudobé poměry školské, z nichž čišel jen poli-
cejně-byrokratický duch, tak že školní síně staly se mládeži těsnými,
dusnými, studium, ministerskými nařízeními preparované, zbytečným.
Bakunin a Lavrov svými pokyny > jděte mezi lid« jako by otevřeli tyto
tésné a dusné síně dokořán: mládež se z nich vyhrnula, roznícená
vzkříšeným vědomím účelnosti života, určitostí cest i cílů.

Avšak ruská ves nebyla jen zajímavým, nýbrž i neprostupným ame-
rickým pralesem, pralesem tradic, jež vyplňovaly celý prostor života mu-
zické duše a společnosti, gordickým uzlem hospodářských poměrů, o jichž
skutečné podstatě tehdy ještě neměla městská intelligence ani ponětí.
Sla na ves silná theoriemi svých mistrů, stejné vzdálených skutečnosti,
ale křehká zkušenostmi všeho druhu, proto také postrádající vytrvalosti,

*) S. Stépňak, »Podpořnaja Kossija< v II. stali: >Propaganda«.
**) S. Stépňak, »Podpor. Rossija*, str. 15.

R'*^?P?ffT"

j 214 Cenék Slépánek: Z dfjin osvobozriiského hnutí v Rusku.

p-;- ^ — .

oríentační pohotovosti atd. Mnozí brzy vystřízlivěli, vlastné nevystrízliviMi,
nýbrž jen sklamali se. Nastal ústup do mést.

Neúspéch uvádén nékterými v souvislost s konservatismem mužf-
K kovým, jinými zase s policejními represaliemi. K prvým náleželi hlavní

Lavristé. To bylo ovšem pouhé sklamání v bakuninských předpokladech.
L#avrov sice nesouhlasil s témilo předpoklady, ale jeho stoupenci v Rusku
rekrutovali se z téže mladé massy, jako stoupenci Bakuninovi. Názor
f jiných, jako by z policejních příCin nebylo bývalo možno působit na vsi,

^ tlumočí S. Stépňak*) takto: >Každý, kdož usazuje se na vsi jako ře-

meslník, či učitel nebo písař, hned stává se nápadným, jako by sedel v lu-
cerné. Mimo to mužík jest naprosto nezpůsobilý k zachování tajemství
před sousedy. Tak sotva že propagandista přijde k nékomu ze svých
přátel, hned se zpráva o tom roznese po celé vsi a za néjakou půl-
hodinku jizba jest naplnéna dlouhobradatými mužíky, kteří spéchají vy-
slechnout neznámého, aniž by jej či hospodáře o tom zpravili. Je-li jizba
malá, zavedou hosta do obecního domu nebo prosté na ulici, kde před-
čítá své knížky nebo mluví pod širým nebem. Pochopitelno, že za ta-
kových pomérů vláda mohla zvédéti bez námahy o agitaci, konané mezi
mužíky. < SlépAak sám náležel k propagandistům a proto jeho komentář
jest historicky významný. Z jeho vývodů zřejmé vyniká vlastní příčina
neúspéchů: tkvéla v samé propagandé, resp. ve způsobu propagandy.

V méstech nastala přehlídka zkušeností. Nastaly spory, jež trvaly
celou zimu 1875 — 1876, o tom: má-li se či nemá pokračovati v pro-
pagandé na vsi.

Je to historicky důležitý moment, v ném zrcadlí se nám jaksi nitro
propagandistů, což je významno pro pochopení dalšího. Obyčejné vysvél-
luje se přechod k radikální politice poukazováním na policejní násilnosti
atd.**) Takové odůvodnéní má však přece jen relativní platnost. V cito-
l' váné již knize Stépňakové (str. 12) čteme: »Po roku 1866 bylo třeba

^ býti slepým či licomérným, aby se véřilo ješté v možnost jakýchkoli

k zlepšení jinými cestami než násilnými. < Mínéní Stépňakovo bylo ovšem

p íisté subjektivní.***) Avšak nemluvil přece jen za sebe, nýbrž i za mnohé

1^ jiné, sobe blízké. Z toho zřejmo, že jedna část propagandistů byla již

I dříve náchylnější k politickému boji. Mohli bychom je nazvati dédici

K politického radikalismu šedesátých let. Tito byli pouze strženi obecným

f hnutím. Narazivše na překážky, ve své vznétlivosti nesmírné je ZTeliČo-

^ váli. Snad také úmyslné, aby odradili od další propagandy a pfiméii

; k politické agitaci. Plec han ov píšef): »Sedláctvo v masse projevilo

t snahy, nemající nic společného se socialismem. Tjio snahy neušly po-

!• ' zomosti propagandistů, avšak v>'světlovány byly úplné nesprávné.*

I (Pokračování.)

*, »Podpor. Rossija*, str. 19.
**) Na př. 2. Kentian, >Žizň polit, arest, v russkich turmachc.
**♦) To vidno už z toho, že téraéř z 1000 propagandistů, kteří byli k prvému
procesu zatCeti, jen 193 mohla vláda z něčeho přestupného obviniti,
t) Str. 34 a 35. Úvod k ruskému vydání Thunovy knihy.

Dopisy: Z Těšínská. 215

Z TéSínska. 22. pros. i906.

(Ke sporu českopolskému na Těšínsku.)

Stále se ptáme: kdo jej zavinil, kdo zavdává příčinu, kdo jej
rozdmýchává? Češi nebo Poláci? Žádná strana nechce a nemůže říci \|

na první otázku: Mea culpa. Příčina, popud tohoto smutného zjevu leží
mimo soupeře, ač by rádi svalovali vzájemně na sebe vinu. -^

Snad se řekne: místní třenice, netřeba o tom psáti vážně! Bohu- -

že], že tyto místní třenice se zveličují na veliký národnostní zápas,
že se z osobních mnohdy klepů dělají sáhodlouhé úvodní články v do-
mácích listech, klame a podvádí se široký tisk český i polský, až
konečně tomu věří i zdejší nestranný Cech i Polák a křičí zároveň
8 fanatiky: >Nedejme se vrahovi — vyžeňme lupiče polských duší —
netrpme zde polské germanisátory!«

Neznám nepoctivějšího boje národnostního, který by se vedl tak
nepěknými zbraněmi a měl za východiště tak nízké intence, jako spor
českopolský na Těšínsku.

Seslabit, vypudit, zničit úplně druhou národnost, zdá se býti ide-
álem rozeštvaných táborů. A vášeň hrozí zachvátitM rozumnější hlavy!

Člověk Slezák, znalý zdejších poměrů, když uváží příchylnost
zdejšího lidu domorodého k němčině, nevzdělanost a neuvědomélost
polských havířS z Haliče, vlastenecké přesvědčení polských vlastenců,
že západo-slezské nářečí je polským, přirozený protitlak českých in-
telligentů v závodech, v kostele a škole proti němčení kraje — řekne:
> Slezská mizérie « je příčinou tohoto boje. U nás zavinily třenice je-
diné germanisační snahy slezských úřadů.

Je dosti znán>o, jak neústupný jsou slezské vládní orgány ve své
němčině. Ač jim lid nerozumí, ba jako naschvál jen proto, že jim ne-
rozumí, vnucují mu svou úřední řeč. Cech nemůže s tím souhlasiti.
Zdejší Poláci však jsou němčině příchylni, neobávajíce se (ač neprávem)
jejího odnárodňujÍGÍho vlivu.

Třeba však předem dobře odlišovati pojmy >Cech« a >Polák€.
Za Čecha zdejší Slezané a Poláci mají lidi z Cech neb Moravy. Říka-
jíce »Cech€, chtějí říci »Pražák< (t. j. Cech z království) .a naopak.
Za polské platí Polákům vše slezské (rozuměj těšínskoslez.) a polské
z Haliče; Češi pak mají Poláky (ovšem v západní části) za přistěho-
valce a lid za český. Co říká lid? Ten praví o sobě, že je »morav-
8ký«, věren starým tradicím — jinak raději snese název Cech než
Polák. Ale mluvte s ním po polsku nebo po česku, vždy vám poroz-
umí a řekne, že mluvíte »po našemu «.

Člověk by myslil, že takový střed mezi dvěma slovanskými kmeny
by měl býti spíše pojítkem, tmelem obou kultur, mostem Slovanstva,
jak také bývá nazýván. A ejhle, pravý opak!

Jak již řečeno, lid je v tom nevinen, že se stal příčinou neshod. 4

A nelze mu ani vykládati ve zlé, stává-li se někde nástrojem fanatismu! 1

^>.

216 Dopisy:

^ ^ Boj měl by zcela jiný ráz, kdyby šlo o národní uvědomováni lidu^

|^> kdyby nebylo zmíněné slezské mizérie. Jenom německým nátlakem

Piv stává se zde z kaltarního závodění nepoctivé pronásledování a nsi-

p^/ • lovné polonisování a čechisování. Při tom jest pí^sobícím zde Ceehům
g^^ Neslezákům vodítkem zásada: Jelikož Poláci poddávají se mlčky vlivům

němčiny, zavádějíce ji do samosprávných úřadů, do škol i rodinnéha
života, čímž se vystávají nebezpečí poněmčení, nesmíme my připustiti^
aby lid slezský stal se polským, t. j. aby se stal poddajným vůči němčině.
Proto — sondí čeští horli vci — jest čechisace kraje svatou povin-
ností naší jako Slovanů. V očích Poláků však se zde páchá znásil-
ňování jich pod roQškoa panslavismu. Proto se nedivte, čtete-li v nej-
mírnějším slezskopolském listě, >Dzienniku Cieszyáském«, verše:

Šl^zak jestem rodowity,

na swej ziemi pan;

niczem mi szwabskie zaszczyty,

niczem czeskie zalecanki,

obluda i obiecanki...

Tylko temu serce přacze,

že na Šl^sku tak

duch niemiecki siq koíacze,

lub tež bratnia áloů faíszywa

wczesk^stron^ludporywa.

Ir''

Zkušebným kamenem pro lid slezský, aby ukázal svou českost
či polskost, ye zápis do škol. Co tu přemlouvání, co tu nahánění, pod-
plácení a nucení I Češi naříkají, že jim lid neplní houfně školy, Poláci
nazývají zapsáni dítka do české školy loupeži. Kdyby byl někdo po
těch dvacet let všecky aspoň nejkřiklavější případy zaznamenával měli
bychom slušnou kroniku, illustrovanou černými obrázky slovanské ne-
shody. Pohrdlivé plvání, nejhrubší nadávky v přímém styku i v tisku,,
boykot firem atd. jsou věci obyčejné. Rejdištěm štvanic stává se i kosieU
v němj^ chce míti každá strana služby boží ve svém jazyce.

NlLšledkem těchto poměrů jsou v každé obci dvě školy, česká
a polská — a stává se, že z dětí týchž rodičů chodí každé do jiné
školy. České školy navštěvují také děti dělníků z Haliče. Otec, posílající
iC jedno dítě do české, druhé do polské a třetí do německé školy, pode-

^ píše se na školní zprávu českou na př. Holeš, na polskou Holesz, na

něm. Holesch! Dokud posílal dítě do polské školy, byl Riermaszkem,.
když však dal je do české, změnil se na Krmáška; podobné se děje
i naopak. Výjimek je poskrovnu.

Že ani Češi neslití se užiti za zbraň protipolskou nenáviděné
němčiny, zdá se neuvěřitelno, ale je to smutný fakt. Jistý polský intel-
ligent v české obci vrátil obecnímu úřadu německý připiš. Obecní výbor
byl tím velice uražen, statečně si ve své schůzi ústy vzdělaných čes-
kých předáků zaprotestoval proti » polské smělosti « — a poslal nespo-
kojenému Poláku znova připiš německý! To jsou jen skrovničké obrázky^

Z Petrohradu. gl7

Jevištěm boje jsou ohromné průmyslové obce od OetraYy ke Kiir-
vinné (Karvinná, Orlová, Dombrová, Lazy, Rychvald, Pelřvald, Záblatl,
Poremba, Sochá, Dětmarovice a j.).

Poláci docházejí podpory z Těšína, Češi z Ostravy. Poláci mají
své spolky sokolské, oddziaíy Jednoáci, Czytelnie, Pomoc naukowou, spo-
třební družstva, své noviny, jako »Glos ladu ál^skiego«, »D2Íennik Cie*
szyĎskic, »6wiazdka CieszyĎska*, které rády otisknou správné i ne-
správné články o krutých čechisátorech. Češi mají dostatek inlc41igence
dobře situované, tedy též dostatek prostředků hmotných, pořádají čile
představení divadelní, přednášky, zábavy a slavnosti, Matií^o jitu staví
školy, Matice osvěty lidové podporuje chudé žáky, >Ostravřký Denník*,
»Noviny Těšínskéc, »Slezské Slovo« rády si »zavlastenčí« proti Polákům
♦vetřelcůmc.

Až zavládne ve Slezska národní spravedlivost shora, snad utuehne
i vření mezi dvěma nešťastnými závistníky, snad tehdy otupí se oslfí
dvojsečného meče, vfatého do důležitého místa těla slovanského.*)

Slezan.

Z Petrobradu. 1 7. if^dna ií)07.

(Očekávání spasitele. — Před volbami. — Přívlastky konstituí^ních obíanů.

— Sjednocená šlechta. — Hlad. — Zrádcové. — Politické vraždy. - Ohlas

v literatuře. — Radost v pekle.)

V dobách národního neštěstí a zmatku slýchati jest modlitby o se-
slání velkého člověka, tvůrce nějakého velkého, ohromnéhfj. spásného
činu; také nyní počínají se podobné prosby čím dál častěji v Hiisku roz-
léhati. S jedné strany slibují nám diktátora, jako bychom jieh dosud, .
neměli — jednoho po druhém — s druhé strany je toužebai> očekáván i t t . . \
velký muž ze společnosti samé, syn revoluce. Než nám jej biidonen^a^rí^'^'^ *//|
přinese, pátráme v přítomnosti — ale naše statistika znám^íi-h ^jH *Í£\i-r.^y*J^-^^^i
čin není rozsáhlá. Jaké budou výsledky plebiscitu potomstva, k^r^4^n^/^ ^ \^ 1
moci obsáhnouti celý chaos nynějšího převratu — těžko <hiiís Uiúi^/ /^O^
Budoucnost dojista přiloží také příslušné měřítko k těm bez^Akl«íln]ř4ft *'^^í
bezejmencům, kteří na okamžik se objevují jako meteor nu na^enr ceis
ném nebi a klesají němi a nikým nepoznáni v tajenmé hluinn^íy 7

Carlyle pravil, že nikdy ještě ohromné věci nebyly vykonány; lak/*^ * <1iSl
malými lidmi, jako události francouzské revoluce tehdejšími jejími řhq-

*) Otiskujeme tento iilas místního pozorovatele neblahých poiuíríi na
západní bránici těšínské, vysázený již pro číslo 4. Než mohl byt vytiSIřn,
náhodou také krakovský »Šwiat S?owiaňski« zahájil v 1. čísle nuiého, tře-
tího již ročníku diskussi o sporu česko-polském na Těšínsku ve iMkl\v\\ rub-
rice: »Spór polsko-c zeski w Cieszyňskiem*. Vítáme ji a oliracíme
na ni pozornost Českých listů. Jeo pravdivé objasněni poměra b obou stran
mfiže vésti k nápravě. Pokusili jsme se před lety o vyvolání lakavtHo vážné
dískusse, přinesli jsme tehdy věcné články z péra zvěčnělého Ign. HlrtU*^
prof. J. Polívky, Kom. Zawiliňského — ale nikdo na české ni polské strasiě
nešel za námi. Snad bude nyní »áwiat S?owiaňski« šCastnějši. Ihú.

218 Dopisy:

teli — v celé revoluci napočetl pouze tři opravdu originelní lidi : Na-
poleona, Dantona a Mirabeaua . . . Jaká jména pfijdou do ruské litanie
historických vyvolenců? Různé strany ovšem již nyní sestavují své listiny
pro soud véčné Glio — ale zdá se, že témi historickými hrdinami ne-
budou jednotliví vůdcové, nýbrž celé zástupy, strany a hromady.

Na poli předvolebního boje máme nyní mnohem vetší rozmanitost,
než v prvním, jarním období. Kousaví socialističtí kritikové z minulého
roku sestoupili s výše svého revolučního majestátu a počínají uznávati,
že parlament může být nékdy vynálezem ne k zahození — když zkla-
mou nadéje na rychlejší zakročení spravedlnosti, prováděné davy ozbro-
jeného lidu, jehož povstání bylo již tolikrát předpovídáno, že již přestá-
váme včřiti v jeho možnost.

Kadeti snaží se najíti cestu k té části socialistického mozku, která
není dosud úplné zachvácena doktrinářstvím a umínéností svůdců — a
na tom základe vstupují s nimi do předvolebního bloku. Strana •pokoj-
ného obrození* však ukazuje na jejich lebky prstem, tvrdíc rozhodné,
že v nich vůbec není mozku. Co pak se týče strany »pokojných obro-
zenců* samé, patrno, že zůstane dále osamocena, při čemž jí může býti
útéchou védomí, že to bude osamocení opravdu >brillantní«, nebof celá
ta strana jest vlastnč blysknavá plejáda více méně vynikajících indivi-
dualistů — za nimiž není řadových vojáků.

Občan, chtéjící se sebe svrhnouti můru dne, v nedostatku jiné pio-
téchy a trvalejší nadéje počítá hodiny, které nás délí od dumy — a po-
čítá i všecky nadéje na její trvání nebo . . . rozehnání.

»Go se stane, uskuteční-li se dnešní všeobecná domněnka a vyjde-li
2 voleb duma ,levá*?« — táže se s neklidem. »A co se stane, bude-li
zvolena duma ,pravá*?< — táže se s nepokojem ještě větším.

Takové spojení živlů, které by mohlo dovésti ke skutečnému, trva-
lému parlamentarismu, nikomu skoro ani nenapadá — vždyf není možno,
aby za nynějších okolností objevil se mezi námi byf jen jediný takový
optimista.

Proto také už nyní tanou nám na mysli nové paragrafy nového
volebního řádu po rozehnání druhé dumy, jejž bude diktovati táž ta-
jemná rada »svazu šlechty a agrárníků*, která (jak se nyní ukázalo)
způsobila rozehnání prvé dumy a která nyní diktuje politiku Stolypinovi
i sjeho systémem »třítrámovým«. *)

Tento přívlastek, tak plastický a populární pro nás, bude asi če-
skému čtenáři zcela nesrozumitelný. O, my máme nyní bohatý výbér
přívlastků, charakterisujících právní stav ruského konstitučního >gražda-
nina« (občana). Namátkou vybírám jich několik z novinářského článku:
nuže, nynější náš občan jest » válečně polní « (»vojenno-polevoj<), •ob-
ležený* (>osadnoj«), »24-hodinný* (»24-ch časovoj«), »3000-rublový«
atd. — Co kdo chce — a spíše jest všecko zároveň. »Třítisícirublovýin«
lze jej nazvati se zřetelem na nejnovější opatření jenerál-gubemátora
jekatěrinoslavského, podle něhož majetníci domů, v nichž se udal Týbuch
bomby, budou potrestáni — podaří-li se jim dokázati svoji naprostou

♦) T. j. systémem >tří trámftc — šibenice.

Z Petrohradu. ' 219

nevinu — pouze penéjtní pokutou 3000 rublů anebo třímésíčním ve-
dením !

Takovým zákonům nyní podléháme, takových >sjednocená šlechta*,
vyžaduje i příSté od panujícího ministerstva — a za svoji péči o dobře
vlasti sahá po spravedlivé odméné. Selská banka, založená speciálné
proto, aby pomáhala sedlákům, ubohým chronickým hladovcům, bude
nyní poskytovati své miliony i upadající a zruinované šlechté.

Hrozné zprávy docházejí z gubernií, zachvácených hladem. Hladový
tyf a kurdéje opanovaly tisíce vsí, v mrazivých jizbách bídných chatrčí
leží opuchlé drobné bytosti — déti, a nad nimi sklánějí se kostry ro-
dičů, kteří jim nemohou pomoci, marné očekávajíce vagóny » státního «
obilí, které se jim stávají pouhou zářivou bájí . . .

Západní čtenář snad si pomyslí, proč rolníci v eminentnč rolnické
2emi hladoví, i bude se snad diviti neschopnosti otců rodin, kteří se
nezásobili vlastními plodinami a čekají na * státní chléb <. Ovšem, o ne-
schopnosti ruského sedláka, vyplynulé z temnoty, zastaralé bídy a z ne-
dostatku kultury, není pochybností. Ale dovolím si skromné připome-
nouti, že náá > mužík « stojí od nepamétných dob v bludném státním
kole, že půda, která by na západě byla dostatečná, u nás sedláku do-
stačiti nemůže^ íiebof nejen že ho nikdo neučil, jak má hospodařiti, žíti
a pracovati vzhledem k potřebám času, nýbrž přímo zakazováno lakové
poučování selského lidu. A k tomu půda selská v rukou posledních
dvou pokolení tak se již rozdrobila, že obyčejné recepty západoevropské

— parcelace, drobný úvěr, intensivní kultura atd. — nedovedou upo-
kojiti nezbytné potřeby. Uspokojují pouze sobecká svědomí paliativních
politiků. Nemyslíme na tak epochální převrat, jako nacionalisace půdy

— to jsou daleké perspektivy — , ale nepochybujeme, že každý parla-
ment bude nucen přistoupili ke hlubší reformě agrární, zejména v gu-
berniích středních, a že bez doplňujícího nadělení půdou lid ruský se
avrhne dříve, než u nás nadejde doba intensivnějšího hospodaření.

Smutná to věc, máme-li se na každém skoro kroku přesvědčovati
o hospodářském úpadku a klesání výroby, o vlčích, ukrutných lokautech,
^chytajících v drápy bídy davy dělnického lidu. Ale nejsmutnější jest
mravní úpadek celých vrstev společenských, bezpříkladná zvrhlost svě-
domí mnohých jednotlivců. Hranice dobra a zla stírají se a matou do
té míry, že proudy hrdinské krve plynou v nejužším spojení s proudy
bláta v revolučním moři. V nejvnitrnějším jádru stran sedí. radí a ná-
vrhy podávají — slídiči, špiclové, často ve straně velmi vážení jako
zkušení soudruzi v revolučním díle, jimiž opravdu do nedávná byli.
Agenti provokatéři byli vždy a všude, ale nyní čím dále častěji včerejší
vůdce stávky školské, tovární nebo jiného podniku strany — pojednou
stává se nejschopnějším placeným zrádcem, poněvadž jest do všeho za-
svěcen. Vkrádají se již i do ohnisk a skrovných komůrek práce osvě-
tové, prosté vší politiky, mermomocí tam zavádějíce nezbytný pro ně
živel politický; >organisují«, » propagují*, a když vydali naivní, trpné
i opravdové revolucionáře, mizí na chvíli — aby se co nevidět objevili
na jiném místě. Někteří předčasně končí svou kariéru, zejména v úze-
mích pohraničních, nebof tam zbloudilé kule vyhledávají si i jejich prsa.

220 Dopisy:

Tři poslední politické vraždy (v Petrohrade a Tveru) z&stalv sice
bez ohlasu u svých původců, za to však způsobily zvláštní rozruch mezi
— ruskými literáty a feuilletonisty. A následek? Od redakcí k policejním
komisařstvím jezdí řady téžkých povozů, obtížených — čísly skoníisko-
váných novin.

•Není místa! Všecky místnosti — ovšem mimo vézeúské cely, do-
nichž stále přibývá vézftů — plny jsou literatury. Nepřijímáme!* —
volají policajti.

» Všude slyšíme totéž, přijmete to, pro bohac, odpovídá eskorta,,
vždyf to nebude na dlouho. Mrazy jsou strašné, zatopte si novinami —
ohřejete se a ušetříte dříví.*

Než je spálí, mohou si přečísti na př. feuilletonek »0 veselých
ďáblech* v 5. čísle »Mladého Života* (>Molodaja 2izA*). V pekle jest
živo — přibyli noví hosté, shledávají se staří známí a poslouchají no-
vinky. » Neustále ze všech koutů pekla přicházely stíny. Přicházely jakési
kousky, plížily se oddělené nohy, ruce, hlavy, šklebily se zuby. Sešla se
velká společnost. Lysý čert mnul si ruce: >Ven, kde jste kdo!* —
chechtal se. » Všechny oddíly dohromady! . . . Ej, muziko! . . . Veseleji!
Tancujte! . . . Vítejte nový rok!* — Peklo se smálo.*

Mnoho » efektů* bylo třeba prožiti, abychom se zmohli na takovýto
humor a vysmívali se nejen podzemnímu peklu, ale i tém, kteří ješté-
chodí po jeho pozemské části . . . Novyj,

II.

(Všeobecná stísněnost. — Mysticism. — Krajnosti. — Lid.)

Všeobecná stísněnost, o níž jsem psal před 3 měsíci, nikterak se
od té doby nezměnila, jen otužila nesmírně rozechvěné duše. Všemu
lze zvyknouti, i bombám, i polním soudům, nočním revisím i náhlému
zmizení toho neb onoho známého — ostatně v povaze obyvatele severní
metropole spočívá náchylnost k přijímání všeho bez podivu. Vládne tu
jakási budhistická apathie, ovšem vytvořená uměle a skrývající v sobe
neznámé budoucí činy, snad činy nových > bosáků « budoucích Gor-
kých ...

Tišinu duší časem rozvinuje nějaká strašná událost, dotýkající se
jich blíže. Tak všichni se chvějí při zprávě o kronštadtské popravě dvou
studentek, Mamajevy a Venevitinovy, mladých, citových, prostých a upřím-
ných bojovnic za svobodu. Zajímavo jest, že anačná část bojovníků a
bojovnic za svobodu jsou lidé básnického nadání. Talentovanou básníN
kou byla i popravená Konopljannikova, rozmluva se sociálním revolu-
( ionářem často se mění v melafysiku revoluce. Snad až příliš mnoho
esoterických doktrin rodí se zde v posledních dobách, snad povstává příliS
mnoho falešných proroků (třeba nevědomých své falše), příliš mnoho
mysticismu v době reálného střetnutí dvou krvavých mocí. Živel židov-
ský, hrající tak vynikající úlohu stejně v řadách terroristů, jako v řadách
kadetů, objevuje se i v metafysice duševního Ruska, jsa zde zastoupen
filosofem a básníkem Minským. (Zajímavý názor o ruské revoluci roz-

z Petrohradu. 221

vijí v neukončené ješté rozpravé, vycházející v nové založeném časopise
» Pere val «.)

Lidé politiky energicky se vrhají v předvolební agitaci — ale ostatní
celkem skepticky očekávají druhou dumu. Védí, že vláda dovede roze-
hnati i druhou dumu, bude-li zase oposiční — a bude-li vládní, stane
se parodií a novým nástrojem v rukou byrokracie. Jakého druhu je ta
naše byrokracie, ukazuje řada objevených zneužití úřední moci, podvodů
a zpronevěření, zejména aféra Gurko-Lidval. A zároveň rozléhají se vý-
střely, jimiž hynou Launicové, Ignatévové, Pavlovové a jiní více méné
vynikající členové této byrokracie.

Takové jsou činy dvou válčících stran. A jak zatím žije ohromná,
nejlepší, nejosvícenéjší část ruského národa — ruská intelligence? Ta,
která nebojuje s revolverem v ruce, miluje Hd a domáhá se pro néj
svobody? Jak na ni p&sobí všeobecná apathie?

Žije kraj nos tmi, což jest původní národní vlastnost ruská, jak
již Dostojevskij ukázal v ^Denníku spisovatelově* (1873). Nebývalé množ-
ství divadel a frašek, zcela v neshodé s hospodářským zmatkem, i hle-
dání nových cest v dramatickém umění, projevující se zejména v sna-
hách divadla Komisarevské ; častá a hojně navštěvovaná íilosofícká zase-
dání >sobomých individualistů«, hledajících nové cesty; mysticism Václava
Ivanova, Minského, Berďajeva, Bulgakova a nejhlubšího z nich, Dimitrije
Merežkovského, autora trilogie o boji Krista s Antikristem ; zkvétání spi-
ritistických kroužků, duševní extravagance různých šarlatánů, kteří se
sjeli do Petrohradu a setkávají se zde se zdarem — vše to jest jasným
důkazem myšlenkového kvasu, vystupujícího různými krajnostmi z břehů
>normálníhoc života. V mystických kroužcích oživují pod heslem Dosto-
jevského a Vladimíra Solovjeva messianistické myšlenky v nové, zmoder-
nisované formě slovanofilské, nezavrhující totiž reformy Petra Velikého,
nýbrž spatřující v nich símě všelidské kultury, símě spojení a sjedno-
cení dvou světů a první krok k uskutečnění > jednoho ovčince* (Merež-
kovskij).

Jsou-li podobné myšlenky údělem kasty vyvolenců, aneb jsou-li vý-
razem tužeb celého národa, o tom nemohl býti v pochybnostech, kdo
byl před několika nedělemi přítomen »svěcení mečů« v Michajlovské
jízdárně, konaného » světcem* loannem Kronštadtským, a kdo slyšel při
tom bratrovražedné výkřiky černosott^nských davů. Objektivní pozorovatel
postihuje tu kvas hrozný a strašný, ale ne bílý, nýbrž červený kvas
nihilistický, při němž těžko jest stavěti krásné zámky budoucnosti . . .

Sociadisté revolucionáři tvrdí, že revoluční hnutí v selském lidu se
Síří a prohlubuje a že zbrojné povstání jest za dveřmi. Blízká budouc-
nost ukáže, co jest na tom pravdy. Nevím však, co by bylo •prohlou-
beného* v tomto faktu, jejž vybírám namátkou ze spousty podobných:
sedlácí tverské gubernie vysekali státní les, aby mohli zaplatit dlužné
dané. — Jaká v tom, probůh, idea? Kde tu jest pomýšlení na zítřek,
až přijede setnina kozáků nebo »kámá výprava* do *zbuntované« vsi
a počne trestati povstání nahajkami, násilím a pálením chat? Je to snad
projev vědomých anarchistů, neuznávajících žádného majetku a odhod-
laných přesvědčení své podepříti činem? Nikoli. Dosavadní zkušenost

222 Rozhledy a zprávy.

ukazuje, že jakmile se objeví oddíl vojska, včerejší buřiči ihned na ko-
lenou a bez čapek prosí o milost. Co jiného to tedy jest, nežli bezmy-
šlenkovitá, bezprogramová, pouze elementární touha, opojiti se k smrti
dílem zkázy — a potom třeba na galeje ? . . .

Smuten opouštél jsem Petrohrad, šílící ve víru plesů, lukulských
hodů a koncertů. Nahodilý společník mé cesty, vyšší úředník a člen
• Svazu pravdivých Rusů«, bavil mne vyprávěním o ideálních stránkách
černých sotní, o nezbytnosti odstranéní celé konstituce, o ničemné re-
volučnosti »strany l 7. (30.) října* (!)... A ješté jednou — ovšem z úbt
pseudointelligenta — uslyšel jsem vyzvání k pobíjení židů, kteří revoluci
vyvolali. Na nádražích vidél jsem vojáky v plné výzbroji, bezohledné
překážející spčchajícím pocestným a tím jim připomínající, že >čert
jt;; nespí . . .€ T. K

Rozhledy a zprávy.

Slované severozápadní: Maďarský útisk budí Slováky. Petice vrbo v-
ských voličů. Proces trenčanský, Medveckébo a Moyšův. Výchova ve státních
školách. — Hlinka o maďarisaci ve škole. Peněžní ústavy. Podporujme Slo-
váky ! — Polská otázka v pruském sněme. Pronásledování redaktorů a knéží.
Volba v Poznaní. Volby v Hor. Slezsku. Bouřné hnutí v rus. Polsku. Otázka
Chefmské Rusi. Zápas o kostel. Marjavité. A. Szech. Universita a technika.
Obecné školy. Snahy osvětné. Rada narodowa. Bójko. — Slované v ý-
chodní: Věci rusko-japonské. Nesnáze finanční. Revoluční hnutí. Obnovení
terroru. Protirevoluce. Nesnáze vlády. Smyšlení carovo. Před volbami. Tataři.
Hlad. Nové university. — Rusínské strany před volbami. Na Ivovské univer-
1; šitě. Lidová universita. Bukovinské učitelstvo a volby. — Neuvédomělost

^ uherskoruských theologů. O práva maloruStiny na Ukrajině. — Ji;h osle-

pl váné: Poslanec Lorkovič o shodě chorválsko-srbské. — Pověsti protisrbské.

p Srbsko vítězem v celní válce. — Balk. Tribuna o vládě Ferdinandově. Před

'/'\ volbami. Poměr srbskobulharský. Otevření nár. divadla. Studentská demon-

[^^ strace. Uzavření university. Protesty. Stávka. Jihoslovanská čítárna v Sofii.

^ Slované severozápadní.

ř. Rány maďarského karabáče budí ze sna Slováky. >Slovenský Týžden-

rV níkc píše v 1. čís. letošního V. ročníku. >Istý smělý junák z Prešporskej^

rolník, volič Jurigov, idúc popři prešporskom mýte. bol povedaJ:

— Viete, čo by nám Slovákom bolo třeba? Tu, při tomto mýte, mali

by každému Slovákovi, čo sem príde, vylepit hodné zaucho To by sa každý
^ prebudil. A keď by druhý raz prišiel k mýtu, by sa iste už mal čím bránif,

" kto by sipod halepou »neco donéseU. — Brat Prešporčan móže byt spokojný.

.Ani nie zauchá, ale korbáče padajú. No, tosauž slovenský svět iste zobudí.«

Petice vrhovských voličů za zrušení násilnické volby vrbovské byla od-
I mrštěna a podavalelům petice jest platiti 14.000 K soudních útrat.

[ Nový politický process bude v Trenčíne. Žalováno jest 21 žen a niužů

z Predmiera a 4 muži z Bytče pro události před loňskými volbami květno-

:: vými. Žaluje poslanec farář Teselský z Bytče, který chtěl jako liberálný kan-

" dídát v Predmieru mluvit na volebním shromáždění, ale byl přivítán kame-

ním, takže musil rychle odjeti. Na volebním shromáždění mluvil pak místní
ťarář Steskal, který kandidáta slovenského red. Čajdu tak ostouzel, žo lidé

[- hlasitě proti němu reptali. I to jest jim nyní za vinu počítáno.

Rozhledy a zprávy.

Ale i na slovenském východě ^e nový politický process na obzoru. Slo-
venšti národovci mají býti zastrašeni, aby již nikdo z nich se neopovážil v Sá-
ryši kandidovati. Proto žalují dra Ludevita Medveckého, advokáta ve
Zvoleni, který, jak známo, loni v červnu v.giraltovském okresu kandidoval,
pro zločin pobuřování proti maďarské národnosti. Tohoto zločinu dopustil se -^í

prý dvěma větami ve své programové řeči. Pravil prý podle obžalovacího
spisu, který jest ovšem sepsán maďarsky: >My musíme spolu držaC, bojujme
za slovenskost! Bojujme za to, aby tu v tejto vlasti Slováci panovali. « Dr.
Medvecki^ podal proti žalobě námitky, dovozuje, že nepravily aby Slováci
•panovalu a neužil slova »slovenskosf<. Pravil pouze: »Držme spolu, aby
tu slovenčina právo mala.« My ovšem nepochopíme nikdy, jak možno spa-
třovati pobuřování v boji ať už za » slovenčinu* nebo i dokonce za »8loven-
skosf«. O námkkách dra Medveckého jednal prešovský soud 31. prosince
m. r. Ukázalo se, že skutečně mají právo i povinnost, bojovati za to, aby
v Uhrách na své vlastní půdě »slovenčina< ne panovala, ale aspoň správo
n]éla«. Celá žaloba zaviněna byla vlastně jedině tím, že šáryšští úředníci
nejsou mocni jazyka lidu, jejž mají spravovati, a že výraz ^slovenčina*
překládali do maďarštiny jako >sloven8kost€ .nebo »Slováci«. I žádal obhájce
dr. Bazovský, advokát z Lučence, aby svědecké výpovědi byly nejprve slo-
vensky ustáleny a pak aby o překlad požádána byla překladatelská kancelář
ministerstva. Soud mu v tom vyhověl a zatím tedy nový maďarský kousek ^^_

nespravedlnosti oddálen. 3

Ale ani pověstný Chudovszký v Ruéomberku nezahálí. Zničiv Hlinku -^

a Tomíka, spěchá zničit i třetího faráře Slováka, Ladislava Moyše, kterého v

biskup suspendoval z administrátorství fary v Lučkách. Moyš jest obžalován "*

pro pobuřování proti maďarské národnosti, které spáchal tím, že prý na dvou
kázáních koncem června a počátkem července minulého roku v Lučkách a
v Kalamenové vyzýval věřící, aby modlili se za ty. kteří sedí v žaláři pro
»pravdu«, čímž prý trestné činy Hlinkový veřejně vychvaloval.

Budiž tu poznamenáno, že na svého kněze nikdo zlúčanských SIovákQ
nesvědčí, jak obžaloba praví, protože prý sami jsou »nakazení bludy*, které
hlásají slovenští přepjatci*. Žaloba zakládá se jen na svědectví dvou žen
(jakési Schmidtové a Kárpátyho), nepochybně manželek maďaronských lesních
nebo železničních zřízenců.

Zatím národnostní poslanci na uherském sněmu užívají každé příleži-
tosti k boji proti násilné maďarisáci. Při jednání o rozpočtu ministerstva vy-
učování IL ledna ostře odsoudil maďarisáci ve státních školách poslanec
B e 1 1 a delší řečí. Posvítil na nemravnou výchovu ve státních
školách maďarských, kde učí se děti opovrhovati vším slovenským,
tedy i svými rodiči, kde učí je styděti se za to, že jsou Slováci. Vrcholem
této výchovy jest nedávný případ učitele Murgaše v Ladomíru ve stolici té-
kovské. Murgaš zakázal dětem svým mluvit slovensky ve škole i doma a
zavázal je přísahou, že nikdy jinak než maďarsky mluviti nebudou, a ?.o
každého spolužáka, který by přísahy nedodržel, oznámí svému učiteli k po-
trestání.

A přece výsledky této zuřivé maďarisace nejsou žádné — mimo ohlu-
pováni a mravní škodu, kterou tím ubohé děti trpí. Důkazem toho může býti,
co pravil Hlinka ve své obraně před soudem ružomberským o státní škole
v SliaČi, jeho býv. působišti, kde státní škola už působí 30 roků. Hlinka pra-
vil: >30 rokov málo by stačif vyučit obec maďarčine, keď i nie ju hádám
pomaďarčit Ja stavím sa sto proti jednemu, že před i. O rokmi na Sliači
štátni učitelia nenaučili ani jedno jediné diefa po maďarsky (tomu som ja
uzlen nie příčinou), a predsa učenie maďarčiny bolo také prepiaté, žo všetky
předměty učili po maďarsky, počnúc trojročných deCoch v štátnej óvode až
po 15. rok. A koFko ludí na Sliačoch pomaďarčili ? Ani jednej duše. A čo je
následek týchto škol na Sliači ? Že na Vyšnom Sliači pomedzi školopovin-
nými dětmi 2C% nevie ani čítaf ani písaf. Následok statných škol je, že Pud
zaostal, stal se obetou pijanstva a úžery a ešte iných nemravných nerestí.«

Na poli národohospodářském přes velký rozmach v posledních letech
stále ještě jsou Slováci daleko za svými protivníky. Jak v 1. čísle Slov. Týž-

224 Rozhledy a zprávy.

denníka vypočítává Milan Fric, jest slovenských peDéžních ústavd 22 s vklady
30 milí. K^ s půjčkami 85 milí. a ziskem 412.000 K. Proti tomu na sloven-
ském území je 105 nepřátelských ústavů peněžních se vklady 202 míli., pfij-
čkami 227 milí. a se ziskem 8,»84.000 K.

Naše sympatie ke Slovensku posledními útisky jejich všestranně oživly,
>Českoslovanská jednota* v Praze začala sbírati dary ve prospěch utištěných
a již naší >přátelé« Maďaři dávají nám pociCovati svoji pomstu za těch na-
kolik nikláků naší podpory.

Z továrny v Uybárpoli u Ružomberka byli vypovězeni 3 čeští dělníci
pro rozšiřovám' Slov. Týždenníka. A nové nařízení dáno rakouským poštám:
všecky zásilky knih do Uher musí míti označení, jakého obsahu jsou knihy!

Případy takové musí nás nezbytně vybízeti k podpoře tím intensi vnější.
Pisatel těchto řádků jest ochoten udati adressy, na něž bylo by dobře pod-
pory zaslati. Uvádím zde za tím účelem výňatek z dopisu, z něhož patmo
nejen, jak útiskem vzmáhá se národní vědomí, ale i jak všeobecné je nym'
pronásledování Slováků v Uhrách, ie nejméně polovina všech případů men-
ších na světlo vůbec nepřijde.

Píše mi Slovák z východního Slovenska: >Bol som do Prešova volaný
4krat a odsudeny na 4 dňove vazenie a 20 koruny peňažnej pokuty. Preto
len na tak málo, lebo všetci sedem svedkovia dokázali, že som ja to neho-
vořil, z Čoho som bol vinnen. Preto ale tých 7 svedkov, ich cestu do Pre-
šova, kelčiky moje pravotne, moju vo vazení výživu zase mam platit 50 ko-
runy. Teraz moje meSkanie, práce, cestovné útraty, to všetko ma stoji do
t30 koruny. Tak ma pře tu našu slovenčinu potrestali, aby som sa viac do
Sariša ísC Slovákov burif neopovážil.

Terez ešte móžem v ŠariŠi pracovaC pismom, ale čo keď moje listy pa-
třičným nedoručuju, tak musim posielaC listy řeko mando vane a to zase nova
peúažna Carcha. Som tesař, yčul bez práce a ku tomu som na dom dlžen
oOuO koruny. Mam ako viete aj dvoch synkov gymnasistov, ktorých chcem
pře naš řud čo fudí učených vychovat a věru mi to padne velmi Cažko. Tak
s námi nakladaju naŠi šovinski maďaroni. No ale sa nepoddáme a
p řaco vaC nep res tan em!« S. K.

V utrpení Poláků v Německu nic se nezměnilo. Vláda chová sek nim
stejně příkře a brutálně. Ze nemíní své politiky protipolské změnit, vyznívalo
příliš jasné a pánovité z poslední trůnní řeči Viléma 11. Také ministr vyučo-
váni Studt znova to prohlásil v pruském sněme, odpovídaje na řeč polského
poslance, preláta Stychela, ostře odsuzující brutálnost vládního útisku něme-
ckých Poláků, kteří jsou přec částí národa dvacetimilionového. Studt pravil,
že Poláci vlastně nemají příčiny k nářkům, poněvadž materielně se jim pod
vládou pruskou dobře vede, a prohlásil stávku polských dětí za výbuch polské
svévole; vláda přes to prý neužije proti Polákům násilí (?), aby z nich neči-
nila mučenníků, ale ovšem stále a důsledně půjde dosavadní drahou. — Vláda
neužívá proti Polákům násilí! Nejnověji dává houfně odsuzovati polské re-
daktory k vysokým pokutám za články o školské stávce. Pokutami— celkem
na i 000 marek ~ byly dosud stížený: Dzicnnik Poznaúski, Goniec Wielko-
polski, Postjjp, Przyjaciel Ludu, Praca, Lech, Gazeta Košciaúska, Wielkopola-
nin, Dziennik Kujawski a j. A přes 100 procesů není ukončeno! Posledně ulo-
ženo redaktoru »Przewodnika Kaiolickiego* 1100 marek pokuty! Kromě reda-
ktorů vzala si vláda na muSku polské knese, kteří se postavili na obh^ení
pronásledovaných détí a rodičů — už přes 100 jich jest obžalováno. — Ale
přes všecko >neužívání násilí « stávka školní neochabuje, tak že prý by vláda
byla náchylná ke kompromisu. Ale jakému! Vláda prý připustí za arcibiskupa
zase Poláka (dosavadního poslance Jaždžewského\ uklidní-li nynéjší správce
arcidiecése, biskup Likowski, školní stávku vydáním příslušného pastýřského
listu. Chytrá vláda!

V Poznani utrpěli Poláci porážku při volbách do městské rady: místo
dosavadních polských II zástupců prošlo jich ve III. třídě volební jen 7.
Prakticky neznamená to ovSam pohromu, poněvadž Němci měli i při 11 pol-
ských členech ohromnou většinu (aČ 2/3 oby v. jsou Poláci), ale dojem přece

Rozhledy a zprávy. 225

jest skličující. — Za to mají Poláci v Horním Slezsku nadéji na vítězství při
volbách do fíSského sněmu. Od centra emancipovali se úplně, řada knězi vv-
<laia provoláni, v něm2 slibují, že poslanci z kruhů kněžských vstoupí do
Polského Kola. Skutečně kandidují 3 kněží: Brandýs, Jankowski (místo faráře
Kapice, který přičiněním postranních vlivů musil ustoupiti), Skowroúski a Ro-
^wski. Kromě nich postaveni tito polSti kandidáti: dosavadní posl. Korfanty,
red. Siemianowski, red. Napieralski a Gacka. *)

Ani v ruském Polsku situace nezměnila se k lepšímu. Smutný
obraz poskytiye bratrovrcuíednfj boj v lúné délnic&va Hromada*, proto přestane vycházeti. V Kyjevě-
vycházf nyní též obdenník *»Hromadanin€,

V Kyjevě vyjde 'Ukrajinská grammatika« od J, Timčenka.
díl L V Moskvě se tiskne >Ukraj. grammatika« prof. Krymékého. —
Nákladem »Ukrajiny« vyjde veliký malorusko-veiikoruský slov-
ník, ve 4 sv., více než 50 let sbíraný, jehož poslední redakci provedl Boris
Hrincenko. Slovník tento již po dvakrát byl v rukopise poctěn cenou petro-
hradské Akademie. — Vyšly 2 svazky >Historie ukrajinského ná-
rod a« od Oleks. Jefimenkové, první sahá do XVL veku, druhý do nynějška

Z pozůstalosti literární po J. S. Turgenévovi otiskla Strana č. 238. str. 5
pět dosud nikde neotiště. dopisů k pí. Viardotové z února a března r. 1871 . -cfc.

Jubilea. Dne 2. ledna slavil jubileum šedesátých narozenin prof. Dr.
Otakar Hostinský (nar. 1847 v Martino vci u Budyné). Jeho jméno úzce sou-
visí se jménem B. Smetany, tvůrce moderní české hudby a jednoho z nej-
slovanStéjších skladatelů, s nímž Hostinský Sel za R. Wagnerem. Proti vÝtce
nečeskosti uváděl Hostinský, že neběží moderní české hudbě o napodobení
Wagnera, nýbrž o návrat k přirozenosti, k umělecké pravdivosti, k niž nám
Wagiier ukázal jakožto moderní umělec s »ostrým národním profilem*.
Hostinský vypravuje nám o bojích za Smetanu v knize » Bedřich Smetana a
jeho boj o moderní českou hudbu«. (R. 1900.) Vedle Smetany náležely sym-
patie Hostinského také Zděn. Fibichovi. Nelze vypočítávati zde všecky spisy a
články Hostinského, jež vyšly z* jeho péra v oboru dějin hudby a aesthetiky.
Připomeneme jen ještě, že věnoval zvláštní pozornost lidové písni, která
podle něho jest přežitek staršího umění. Hlavním pramenem lidové hudby je
hudba umělá všeho druhu, zvláště duchovní a instrumentální. Umělecké tvo-
ření lidu po stránce hudební je ryze eklektické. (>fieská světská píseft lidová«.
r. 1906.) S tímto Hostinsk«ho názorem na lidovou píseft souvisí otázka české
hudební deklamace. A tu se Hostinský prohlásil pro přízvuk, jakožto je-
diný přirozený prosodický princip českého verše. Tím postavil se proti těm,
kdož hájili v našich písních časomíru. — Z prací Hostinského v oboru dějin
hudby uvádíme zde pouze jeho knihu »Jan Blahoslav a Jan Josquin«, v níž
ukazuje, že Blahoslav ve svp >Musice< vystupuje jako první theoretik české hudby.

Základem všeho nazírání Hostinského je stanovisko esthetické. Esthetika
a historie umění pojistily mu trvale zvučné jméno ve vědecké literatuře vůbec.
U nás nad to zjednal si zásluh v otázkách umělecké výchovy: stál u kolébky
české universitní extense a již od let 80tých pracuje k popularisaci umění.

*) Chtěli jsme sestavili mapku východoslovenského území podle Czam-
bela, ale zatím tak učinil dr. L. Niederle v »Národop. Věstníku Ceskosl.« za
leden 1907 (>Nová data k východní slov. hranici v Uhrách*, se 2 mapami).

Literatura a umčni. 2'S9

O upHiDnosti osvétných snah HostÍDského svédftí z^'em, jakým provázel
naSí Národopisnou výstavu r. 1895, která v ném nadla svého místopředsedu.
Ani dnes zájem jeho pro národopis se nezmenduje. Nedávno jmenovalo jej
ministerBtYO kultu a vyučování předsedou českého výboru pro lidovou
píseft.*)

O Hostinském napsal krásná slova prof. Frant. Krejčí: >Kdo je zaujat
ušlechtilými snahami o povznesení úrovně naSeho společenského, literárního,
vůbec kulturního života, mohl spolehnouti na vde, dému propfijčil jiAéno Ho-
stinský; kdekoliv vznikl spor pokrokové néj^é ideje s živly reakcionářskými.
Hostinský nikdy <a nikde nezadal čistotč zásad mravnd pokrokových a ze vdech
bojt, v nichž viděli jsme kolísati a upadati mnphou veučinu veřejného života^
vyšel se Štítem lesknoucím 8e.« Dr. Jos. Pešek.

Zcela, v rodinném zátiší slaveno jubileum 461eté činnosti professora
Anionovyéé v Kyjevě. Melo býti slaveno již loni, ale pro nemoc jubi-
lantovn odloženo. Poslána mu adressa i od kroužku polských studentů v Ky-
jevS. — SOleté své jubileum slavil herec a dramatik Marko Kropivnyékffj^
>otec maloruského divadla v Rusku«. Žije nyní v zátiší na statku svém
u Charkova, kde píše své divadelní kusy. — Na začátek ledna spadlo i 251eté
jubileum činností spisovatele Borise Hrinčenka^ jehož oslava však odložena
na únor. Více příště. -cfe.

Slovansko rovy. Dne 26. listop. 1906 zemřel v Krakově kritik a esthetlk
světového jména, Juljan Klaceko (nar. 18. list. 1825 ve Vilně z rodiny židov-
ské\ vrstevník tří velkých poetů polských. Vystoupil jako básník již v 13. roce
svého věku a obrátil k sobě pozornost polské veřejnosti. Vystudoval filosofii
v Německu a usadil se potom v Paříži, kde psal francouzské studie a úvahy,
které k sobě obracely světovou pozornost S^mi brožurami a úvahami politi*
ckými zasahoval vynikající měrou i do života politického; již r. 1849 vydal
vBerhně brožuru >Die deutschen Hegemonen*, v letech Šedesátých a sedmde-
sátých pak napsal řadu politických úvah zejména do »Revue des deux Mon-
des«, z nichž působily rozruch zejména >Etudes de diplomatie contemporaine<
(o dánské otázce a polském povstání), >Les prelíminaires de Sadowa<, >Deux
Chanceliers« (o Bismarku a Gorčakovu), >Le Secret du Chancelier< a j.,
jimiž zejména demaskoval politiku Bismai-ckovu. Z jeho kritických a estheti-
ckých studií největší slávy mu získaly >Causeries Florentines< (1880), které
vySly téhoá^ roku v překladu Tamowského pod názvem »Wieczory Florenckiec,
a >Rome etlaRenaissance.< Byl činným přímo i v rakouské politice jako rada
v zahraničním minislerstvě i jako poslanec za Tarnów, ale od let osmdesátých
ustoupil do zátiší. Od r. 1888 bydlel v Krakově až do své smrti. —

Dne 4. prosince 1906 zemřel v Lublani vynikající český blavisia, Cenék
Šerel (nar. 23. září 1843 v Berouně), býv. professor srovnávacího jazykozpytu
na univ. v Charkově a Oděsse (do roku 1897). Ovládal celou řadu živých
i mrtvých jazyků, tak že se mu říkalo >český Mezzofantic Z četných jeho ru-
ských spisů vyniká hlavně >Sravnitěrnaja Grammatika slavjanskich i drugich
rodstvennych jazykov* (Charkov, 1871 — 1873), z českých dílo »Z oboru jazyko-
zpytu€ (Praha 1883) a velká dvoudílná »Mluvnice jazyka ruského* (v Prazci
u Otty 1883—84.)

Dne 19. ledna zemřel náhle v BudySínč nejstarší současný spisovatel
lužickosrbský Jan Radyserh-Wjela, doživ 86 let (nar. 7. ledna 1822 v budy-
dínském předměstí Židové). Byla to sympatická postava vlastence a spisovatele
Južickosrbského staršího rázu. Od r. 1842 až do své smrti zásoboval všeckv
téměf časopisy hornolužické básněmi, hlavně balladami, romancemi i vět-
šími básněmi výpravnými, psal (hlavně vletech osmdesátých a devadesátých)
povídky pro lid, jichž vyšlo několik knížek, a uveřejňoval (V posledních 14
letech svého života) své sbírky slovníkářské, přišlo vnické atd. Jako verSovec

Ministerstvo chystá velikou sbírku »Liidová píseň v Rakousku*. Český
pracovní výbor vyzývá právě k horlivé práci sběratelské. Přihlášky a dotazy
huďtež adres. prof. dru. O. Hoslinskřmu v Praze IL, Podskalská tř. 356. ReiL

240

Literatura a umění.

Jan Radyserb-Wjela.

a povídkář psal védomě pro liď -^ a
materiály jeho, zapisované pfil století
uprostřed lidu, jsou závažnÝm oboha-
cením iužické filologie a folklorístiky, a
tím i literatury slavistické vfibec. Jeho
sbírka přísloví patří k největším při-
šlo vnick^m sbírkám slovanským. V ru-
kopise zůstala sbírka lidových hádanek,
kniha »Džěs<5owe Šulske iěto« a j.
Snad dojdou vydání nyní, rovněž jako
jeho rozptýlené práce veršované, jež
dosud nikdy nebyly sebrány.*)

V Krakově dne 28. listopadu náhle
I zemřel FrcMciszek PiskosiúsJci, pro-
'fessor polského práva na universitě
Jagiellonské (nar. 1844 ve Wiercanech
v Haliči.) Neúnavný vydavatel středo-
věkých historick. dokumentů polských,
přední polský heraldik, sfragistik a nu-
mismatik, napsal množství spisů z pol-
ské právní historie, v nichž byl vytr-
valým obhájcem t. zy.theorie nájezdu,
t. j. theorie, podle níž příčinou vytvoření a zorganisování starého Polska byl
nájezd cizích živlů. Z těchto jeho spisů nejznamenitější jsou: >0 powsta-
waniu spoleczeňstwa polskiego w wiekach árednich« (1881), >0 dynastycznem
szlachty polskiej pochodzeniu« (1888), a velké dílo >Rycer8two polskie wie-
ków srednichc (1896—1901). Piekosiúski, ač trpěl po léta vysýcháním míchy
a k tomu stížen byl hluchotou, zachoval si do poslední chvíle neobyčejnou
čilost ducha: přednášel ještě ráno před svou smrtí. Krásné osobní vlastnosti
činí jej neza pomenutelným vše m, kdož jej znali.

""ještě jinou ztrátu utrpěli Poláci úmrtím slavného krajináře Jana Sta-
nisla/ifvskéhOf professora Akademie umění v Krakově. Zemřel 6. ledna ve
věku 46 let (nar. 1861 v Olszaně na Ukrajině) — právě v desátý výroční den
uměleckého sdružení >Sztuka, jehož byl zakladatelem a duší. Krajiny jeho,
většinou rozměrů nevelikých, jsou plny nálado vostí. Úchvatné nebe se zlo-
věstn ými mrak y na Stykově »Golgatě« jest dílem Stáni slawského. . C.

' ^ P^olemlSka.

Úplně se srovnávám s p. drem. Wagnerem. Také já žádám »přesného
účtování s autory* a tím se i řídím. Na důkaz vedu touž str. 18,, kterou pan
dr. W. nazývá nejasnou. Zde v ř. 8. uvádím vypravování Deschmannovo, je-
hož jsem neznal, a v téže řádce poznamenávám v závorce, že je nalezl dr. W.
Dálí* v téže vótč udávám, kde je nalezl. V podrobném citování pramenů v pozn.
2) a ^) jsem nepřipojil znova, že to "mám z článku p. dra W. — stačilo přec,
že jsem to konstatoval v texlě. Či by měl p. W. na mysli pozn. *) ? Snad se
nedomnívá, že bych byl nevěděl o existenci sbírek Anast. GrUna neb dra Štre-
kelje? Zbývala by trochu méně známá knížka: Vernaleken >Alpensagen«. Obí-
ral jsem se dříve již podáním o >Zlatorogu< a to v samé Praze za jubilea Ad.
Heydíika, překladatele Baumbachova >Zlatoroga< (Srov. »Šwiat Slow.< roft. I.,
sv. I., str. 479). Tam doslala se mi do rukou i uvedená kniha.

Tach Si. Grahofvski.

*) Viz Slov. Přehl. lil. str. 268. sL; »Cas«, 26. ledna 1907, feuilleton.

Vydáno 1. února 1907.

Redaktor a vydavatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. SlMÁČER.

I ADOLF ČERNÝ:

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

Další část rozpravy »Sto let lužickosrbské poesie« (Slov. Přehl. roč. III.)

(Pokračování.)

Mezi oběma nejindividuálnéjšími knihami Cišinského, sbírkami »Ze
života « a »Orlí perutí*, udala se velká zména v jeho živote, která vy-
světluje prudší, hnévivéjší a útočnéjší tón druhé knihy. Na sklonku
r. 1901 skončilo se Bártovo kaplanovám'; od prosince toho roku na-
cházíme jej farářem v saském městečka Radebergu, nepříliš daleko od
západní hranice území lužickosrbského. Po 18 letech tedy dostal faru,
ale ne na dlouho' — již na jaře r. 1903 dán do pense. To vysvětluje roz-
trpčenost a rozhořěenost mnohých básní sbírky »Orlí perutí «. Ale pensio-
nování, jež s počátku zdálo se básníku těžkou křivdou, stalo se jeho
činnosti požehnáním. »Bart mrtev jest, živ Oišinski buď nyní!« — sám
zvolal v pozdější básni »Na wuměnk<c (Na odpočinek).*^) První, co si
po tomto náhlém ukončení svého úředního působení řekl, bylo: >Domů,
domů!« Pensionování otevřelo mu po tolikaleté, dlouhé odysseji cestu
k návratu do vlasti! Bez meškání přestěhoval se do své rodné vsi a
zde (od r. 1906 pak v sousedních Pančicích) žije se svým lidem a s pří-
rodou — tedy u zřídel své poesie. Vliv tohoto životního khdu a při-
měřeného prostředí, nabytého ještě v době úplné síly a energie, proje-
vuje se v jeho tvorbě měrou svrchovanou. Hned následujícího roku po
náhlé životní změně vydává najednou dvě sbírky : *^) nejsilnější snad
svou knihu »Z křidlom worjoískim* a plamennou sbírku »Z juskom
wótčinskim*. Za nimi r. 1905 následovala kniha sonetů »Wysk a stysk«,
jež by měla býti brevířem každého Lužického Srba, a r. 1906 k pade-
sátým narozeninám básníkovým vyšla kniha »Za čichim* (K tichu). ^^)

Pravá kniha jubilejní, jakási symfonie všeho, co kdy hýbalo myslí
básníkovou a nyní se vrací v novém prohloubení a sharmonisování. Vše
vyznívá v plný, souladný akkord usmíření, porozumění všemu a od-
puštění. Ze všeho jest patrno, že básník vystoupil na štít hory a odtud
jasným zrakem vše jasně a klidně prohlíží, minulost, život přítomný
i budoucnost. A ke všemu druží se hluboká víra, častěji, než v které-
koli předchozí knize, ozývá se slovo Bůh — úplně ve shodě s povahou
lidu srbského, z něhož básník vyšel a k němuž se zase vrátil, lidu,
jehož životní názor jest nanejvýš vyrovnaný a úplné proniknutý ne-
zviklatelnou věrou.

«) >Za čichim*, str. 39.

*^ Obě v »Časop. Mačicy Serbskeje* a hned také v samostatných
knihách nákl. dra. Muky.

50) V Budyáíně, opět nákladem dra. E. Muky.

Slovanský Přehled IX. 1907, C. 6. IQ

242

Adolf Černý:

Příznačný pro knihu i pro básníka jest prolog, jímž Cišinski jaksi-
koná revisi svého života. Tvrdý byl k nému život, vlna vrhla na cizí
břeh jej, který planul pro srbské štéstí a toužil působiti na rodné půdé:
že se málo naučil poklonám a docela ne lichocení, nemel v živote
štěstí. Ale po dlouhém utrpení dobyl si návratu domů — do Tuskula,
i odhání chmurné vzpomínky, nebof práce, jest ješté mnoho !

Nálady, jejichž nejplnějším výrazem v dosavadní tvorbé jeho byla
sbírka »Přiroda a wutroba*, vracejí se zase v prvém oddílu jubilejní
knihy (>W síódkich ktiwilach«), ale ještě pročišténéjší, projasněnéjší a
vyrovnanější. Vane z nich úplný klid prosté, tiché přírody lužického
kraje, štěstí probouzejícího se jara, rozkoš letního dne, spokojenost žní
a radost vánoc. Básně: »K jutrovnej nocy«, rozkošně zachycující naiv-
nost lidového pojímání nebes a přírody, > Tužné poídnjo«, >WěCny po-
koj*, cyklus »W Lipju« ^^) aj. přímo oddychují štěstím, mírem a usmí>
řením. Toto smírné, slunné, pokojné nazírání na vše, na přírodu, na
život i konec jeho, dobře můžeme charakterisovati básní »Hdyž wulroba
so dowupali . . .«, ne sice nové myšlenkou, ale milé provedením:

Až srdce dohoří.

Když za hory, smrt v tichých zracích,
spát unavené slunce* šlo,
zřím záři lehkých na oblacích,
již v umírání vydechlo.

Jak rfiže kdesi v jižním kraji,

tak planou, boří oblaky.

tak zkvétají a odkvětají

v nich skvoucích barev zázraky.

Dost nadívat se nelze ani
na rQžové ty zahrady . . .
A náhle v duši vzniká přání,
když stín paď teskné nálady:

Až dohoří mé srdce v klidu
a zmizí navždy pod zemí —
plát chtěl bych ještě svému lidu
červánkovými růžemi!

Druhý oddíl, »Duch a svět«, formou vrací se ke » Knize sonetů <
a myšlenkovým obsahem ke knihám »Ze živo ta «, »Orlí perutí*, dílem
i k » Srbským zvukům*. Opět pádně zastihuje lidské zvrácenosti a špat-
nosti, spojené se žízní a honbou po kariéře — a staví proti nim praydu
a ryzost povahy, A zase v hrsti sonetů staví Srbům na oči ctnosti a
povinnosti vlastenecké, hanebnost odpadlictví a hříšnost i pouhé vlaste-
necké vlažnosti neb frázo vitého vlastenčení bez skutků. Pryč s prázdnýnu
klamným mudrováním, jest nutno pracovati, jako pracuje sedlák na své
roli ; kdo chce Srbstvo zachovati, ale nechce pro ně malíčkem hnouti.

"^) Jutry, jutrowny — velikonoce, velikonoční; tužný — dusný; Lipjo —
úilolíčko od Kukowa ke Swinjarni, v němž uprostřed leží klášter MariiiUL
Hvězda. Překlad básně >Wěčny pokoje viz ve > Výboru básní« str. 5*<.

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 243

neni Srb: kdo chce Srbstvo pozvednouti, musí skutečnou prací se o to
prjčiriovati, neboť život jest — positivní práce !^^)

Po tomto oddílu více objektivním následuje subjektivnější oddíl
»Tuskulumt. Zevnéjší stránkou přimyká se k » Formám*, podávaje kruh
se^n, vnitfni? pojí se k prvnímu oddílu knihy. >Domů, domů, udý-
chaná duše.c volá básník v prvním verši — a z celého cyklu dýše
mír* jejž pije uštvaná duše jeho plnými doušky z rodného kraje. Ale
ani v técliío intimních chvílích, v nichž přijímá od své rodné zemé
léčivý nápoj, nezapomíná svého poslání. Nemůže zapomenouti — byl
by nevdť^íníkein. Vždyť zde před ním leží jeho rodný kraj s tichými
dědinami, vždyf odtud sám vyšel z pod slaméné střechy. A tak v pří-
rodních a inliinních náladách stále a stále se myšlenkou vrací k svému
kraji a lidu. Nad hrady cení domácí chaty, v nichž stál po staletí a
dosud slojí olt:iř srbské lásky, kde srbský duch skrýval se za bouří a
nyní na stráiti stojí, aby cizí nemohl přes práh. Zde modlí se pod kří-
žem, aby lid jeho vytrval v téžkostech, aby mohl zazpívati radostné
allekija ] Zde zpívá píseň radosti, vida srbské žence, zlaté jádro srbského
lidu. Zde, vzdálen svéta, blízek přírodé a tém, kdož jsou v ní šťastni,
poznal, že ke Stéstí třeba » odpustiti všem a zapomenouti všeho, co sní
o pomst*?.* ^^)

Ke knize »Krev a kraj* vrací se následující oddíl »W stopách ča-
iícw-í, řada ballad z všeobecných díjin lidstva, z déjin lužickosrbských
i ž národních povésti. V balladé >Karel (Veliký) káže Srbům* (str. 111.)
nHbvl vrchu básník, milovný pravdy, nad knézem církve, která prohlásila
ZíJ světce nejvt^tšího vraha Polabského Slovanstva, panstvílačného pa-
uavoíka, který proti evangeliu šířil víru Kristovu mečem a ohném, vraž-
dou a krví. Zajatí Srbové, jež přemlouvá, aby se dali pokřtili, odpovídají
m\i nebojácní?^

•Štěstí, mír nám káže slovo tvé,
za tebou však — stopy krvavé.

Ruku, jež je bila, lížou psi —
my jsme čestní lidé srbských vsí!

Srb má tvrdou leb a pevný hřbet,
král a pop z nás nenadělá sket . . .

Můžeš, králi, v prach nás pokořit,
nikdy nebudeš nás krví křtít!

Ano, našich luk vás vábí skot,
našich polí zlatý, těžký plod . . .«

^) Sir. G7. — Vedle těch nabádavých sonetu, plných pokrokových my-
Ilenefc, divní^ působí na př. sonet >Kraloswěrnosč« (str. 6'i.), jemuž po-
dobné najdou ^^i i v předešlých knihách a jehož by náš pokrokový člověk
nepochopil. Ale u Čišinského lze jej vysvětliti z lužických poměru. Cišinski
jest v riěni a v podobných básních (na př. »Serbske prawo* ve sbírce >Wysk
1 stysk«, 11.) prostě synem své země, svého lidu, své společnosti.

53) >W samoče* str. 96.

244 Adolf Cerny: J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

A Karel, necítě se zlostí, volá na ta slova zuřivě:

> Padne, chámi, vaše hlava tupá —
moc a svolení mám od biskupa! . . .«

Nastalo vraždéní, na zabíjené Slovany psi poštváni — a

>Kn5ží pěli žalmy, litanie,
zbožných hymnů, pěli melodie . . .<

Slyšeti zde jaksi ohlas dramatu »Na Hrodžišcu*. A tak uzavírá Čišinski
dosavadní svou činnost v knize »Za cichim« jakousi přehlídkou celého
dosavadního díla, přebíhaje ješté jednou po jeho klávesnici od tónů nej-
hlubších k nejvyšším v plné harmonii. Rozkoší jest Čísti ušlechtilé ty
sloky krásného jazyka i formy, krásného, vyrovnaného názoru světového.

Kam se nyní obrátí svérázný tento talent? Tof otázka, která bez-
děky přichází na mysl po přehlédnutí dosavadního jeho díla. Sklon
k lidu, ke kořenu národního života srbského jest nepochybný. Pro svoji
lyriku a drobnou epiku Čišinski již mnoho vyvážil ze srbské duše a srb-
ského života. Ale vrátí-li se ještě k široké epice, o kterou se pokusil
na poěátku své literární dráhy? Napíše-li nějaké vělSÍ národní epos.
v němž by zachytil celý tok národního života s tichým kouzlem srbské
vsi i celou velikost zápasů a snah uvědomělých vrstev o zachránénť
srbského ostrůvku? Těžko pověděti. Z dosavadní činnosti básníkovy nic
na to nepoukazuje, než právě mladistvý pokus >Na\voženja«. Jinak celou
svojí touhou jest Čišinski vyslovený lyrik — ale »Nawoženja« naznačuje,
že není nemožno, aby se básník na výši svého rozvoje obrátil i k věl>í
epice, která by teprve upevnila jeho místo v poesii světové.

A ještě jedna otázka přirozeně se dere na rty: jaký vliv na sou-
časné básnictví lužické měl básník, jehož dílo značí vrchol dosavadní
lužickosrbské poesie vůbec?

Ani na tuto otázku nemůžeme dáti odpověď positivní a uspokojivou.
Uvidíme to z přehledu novější poesie hornolužické.***) (Dokonč.)

^) Doplňkem ještě některé životopisné poznámky. Za doby svých studií
v Praze seznámil se Bart i s některými tehdejšími mladšími literáty českými,
zejména z kruhu časopisu »Ruchu«: s Fr. Chalupou, Fr. Kvapilem a j. Psal
i do českých listů o vécech lužických, zvláště připomínám pěkný Článek
>Národní snahy studentstva lužicko-srbského«, uveřejněný v >Ru-
chu« r. 1881. Za studentských let redigoval »Lípu Srbskou* (r. III.— V.) velmi
čiperně a tak, že to vzbuzovalo pohoršení u starších, kteří se nedovedli po-
vznésti na tak povýšené stanovisko jako Smoleř, jenž sám >Lípu< svým ná-
kladem vydával a podpisoval jako zodpovědný redaktor. (Srov. můj článek
>Sto let lužického časopisectva* v Květech 1899, str. 294.) »Lípa€ plna jest
příspěvků Bártových, nejen veršovaných, ale i prosaických, belletristických
i různých studil, referátů a pod. Z nich dosud podržely cenu nedokončené
»Stawizny serbskeho studentstwa* (V., str. 42, 50, 57). Svrchovaně zajímavé
a pro povahu Bártovu charakteristické jsou mnohé jeho články časové, v nichž
ozývají se již myšlenky budoucího autora >Srbských zvuků«, knih •Vlaste-
neckým jásotem*, »Wysk a stysk< a j. Uvádím zde zejména jeho >Swje-
džeúsku rěč na pjatej híownej skhadžowancy serbskeje studo-
waceje mřodosče< (III., 89.), >Myslički wo wulkim serbskim spě-
wanskim swjedženju* (v říjnu 1879; IV., 5.), »Swjedžeilsku rěč na
šěstej hř. skhadžowancy* (IV., 65.). Čtouce plamenné tyto řeči a myšlenky

Uros Boor: O dolnozemských Slovácích. 245

UROS BOOR:

O dolnozemských Slovácích.

(O dolnozemských Slovákoch.)

Ach Bože Otče nebeský,
pohleď na těžké útisky
krajiny naší Uherské,
v kleré samá zlost panuje,
loupež, mord, zradství se kuje,
i jiné kousky lotrovské.
Jerem. Lednický v Tranovského Cithaře Sanctorum.

»Koho chce Bóh trestaf, odobere mu rozum*. Pravdivost tohoto .-i

slovenského príslovia ukazuje sa právě na maďarských politikech a vlá- A

dach, ktoré ešte vždy blúznia o maďarskej štátnej idei. Tejto prináša sa
v obef všetko, tak že sa zdá, že nechybí nám v Uhorsku nič viac, než

mladistvého Bárta, dovedeme si představiti, jak působí nyní na lid jeho živé
slovo, jímž k němu od svého návratu do vlasti při každé vhodné příležitosti
ohnivě promlouvá. >Lipa Serbska< sloučila se po pěti ročnících se starým,
živořícím už jen >LužiČanem*. atak dala vznik novému časopisu, dosud vy-
cházející »Lužici«. A jest zajímavo, že v posledních letech i tento list přešel
v redakci Čišinského ^od 3. čísla, vydaného 1. října 1904). Za doby svého
působení v Kamenici pilně překládal z české literatury, což dojista nezůstalo
bez vlivu na jeho poesii, podobně jako studium českých básníků za dob
studentských. Tak nacházíme v ročnících >Lužice« (18^9—190)) zejména velmi
četné překlady z Vrchlického, dále ze Sv. Čecha, Jana Nerudy, A. Heyduka,
B. Mayera a J. Rokyty. — V posledních letech napsal dvě rozpravy o lužické
literatuře k poučení ciziny, které ovšem nečiní nároku na vědeckost a úpl-
nost. První vyšla německy pod pseudonymem /. B. Kiikowski v I. svaz.
>Sborniku po slavjanověděniju«, vydávaném petrohradskou Akademií Nauk,
a také ve zvi. otisku: »Die Litteraturder LausitzerSerben zu Anfang
des XX. Jahrhundertsf, Petrohrad 1901. fStr. 21. s přídavkem ukázek básní
Čišinského na str. 22—29.) Druhá v srbském překlade vytištěna v >Letopisu , .-í

Matice Srpske< a z něho v otisku: JaKyó Bapx-IíiiniHHCRii, »Pa3B0J JiHTepaxype ^,1

.TlyMCHHKHX Cp6a ca oco5hthm oósnpoM Ha i^eiio c&^&uiibe CTflibe<. Nový Sad, ^;:?

1905. — O Čišinském psal jsem v Ottově Slovníku Naučném pod heslem |j

Bart, kde také jsem načrtl stručnou jeho charakteristiku, na níž dosud mohu -J

trvati; v Lumíru 1888, str. 252., dále tamtéž r. J899 v studii »0 nynější lu- ^

žícké literatuře*, která později přešla do knížky »Různé listy o Lužici* (Matice li

Lidu 1894), ve Světozoru 1893, str. 574., ve Zlaté Praze IHOO, str. 576., ve .^'

Slov. Přehledu ve výročních přehledech luž. srb. literatury a j.; první obšír- .,fi

néjší studie o Čišinském vůbec jest v mém » Výboru básní* (vydaném v březnu s-

1908). — V lužické literatuře (kromě citovaného Mukova úvodu k >Srbským í\

zvukům*) jest krátký životopisek v >Lužici< 1898, strana 34, delší vzpo-
mínka od M. Andrického v témž listě 1900, strana 86., nejnověji pak od
téhož spisovatele obšírnější rozprava > Jakub Oišinski* v 2. seš. »Casopisu , '

Mačicy Serbskeje* za r. 1906 (vydaném v lednu 1907). Vyšla též ve zvi.
otisku jako 4. číslo sbírky »Serbska ludowa knihownja*. — V chorvatské
literatuře psával o Čišinském Jos. Milakovié v zaniklé >Nadě«, nejnověji pak
uveřejnil v »Savremeniku« (list. 1906) pěknou studii >Jakub Bart-Cišinski«.
Přeložil zdařile i řadu jeho básní. — V polské literatuře nejnověji věnoval
Cišinskému jubilejní článek Henryk Ulaszyn v měsíčníku »Šwiat Síowiaťiski*
(pros. 1906); vydal jej také ve zvi. otisku: > Jakub Ciszyilski, poeta íužycki*
(K.rakov). V dřívějších dobách psávala o Čišinském horlivě Melanja Parczew-
ska, která i mnoho a výstižně z něho překládala. Psal o něm i bratr jeji,
Alfons Parczewski, jeden z nejlepších znalců a přátel Lužice.

246 Uro§ Boor:

maďarská štátna idea za živa — a potom přídě už len královstvo ne-
beské. Ale chyba by bola len v tom, že maďarská štátna idea (madfar-
ská jednorečoYOsC Uhorska, maďarská hegemonia v Uhorsku) — kríva na
obe nohy. Dusia sice surovou rukou každý plamienok našeho národného
života, maďarisujú všetko — a výsledky? V srdci Maďarstva, v jejich
»Nagy magyar alfoldu« (= velká maďarská Dolná zem, okřídlený a
pyšný názov velkej nižiny uhorskej) jestvujú kromě srbských, rumun-
ských a německých osad silné slovenské kolonie, ktoré mohutnejú kaž-
dým dňom.

Dolnozemské slovenské osady nie sú staršie od 200 rokov. Vzni-
kaly róznym spósobom. Zakládali ích uprchlíci z horných stráň, ktorí
utékali z pod zemanského jařma, dúfajiic naisC na šíroširej Dolnej zemi
váOšiu slobodu, lebo ti, klorí utékali před náboženským i politickým
prenasledovaním. Tiež jednotlivé vlády a zemepáni pričiňovali sa v růz-
ných dobách, menovite po vojnách tureckých a rákócovských o to, aby
puslé roviny dolnouhorské za zaFudnily.

Zemepánom i vládám záležalo v dobách prvej kolonisácie hlavně
na pracovných silách, menej na reCi, a tak osádzali sa v južnom Uhor-
sku rózne národnosti. Pod Jozefom ÍI., ktorý všade fedroval Nemcov,
dosfahovalo sa do Báčky 3500 německých rodin, ale i Srbi, menovaní
Bunjevci, zabrali v tejto stolici veliké kusy země. Potřební kolonisti
hladaní holi tiež medzi Šlová km i zvláště vtedy, keď sa ukázala po-
třeba hustejšie obsadiC vojenská hranicu. Boli to Slováci z pešCánskej
stolice, ktorí založili slovenskú hraničiarsku osadu Starú Pazovu. —
Prví kolonisti-Slováci prichodili .sem zo západných i východných stolíc
Slovenska: zo západných katolickí Slováci (z nitranskej, prešporskej a
Ciastočne i z komárňanskej a pešťanskej stolice) v menšej miere, z vý-
cliodných (tekovskej, honCanskej a gemerskej), evanjelickí Slováci to
váčšej miere a usádzali sa v BáCke , v srbských dědinách, inde buď v ru-
munských (Naďlak;, německých, lebo samostatné.

V Báčke (na pravom břehu Tisy) prví Slováci usadili sa na vy-
zvanie panstva futockého (r. 1 740.) v Petrove i, Hložanoch a Ky-
s á č i ; tieto obce boly už Srbami obývané a staly sa matkami ostatných
slovenských obcí báčanských.

Na favom břehu Tisy prvd slovenskú osadu založili prenasledovaní
evanjelickí Slováci r. 1718. Zástupy Slovákov z Novohradu, Hontu, Ge-
mera, Zvolena a Pešti, vedené kolonizátorom Túrócim, obsadily Gábu.
Táto mohutná obec stala sa zas matkou slovenských osad po lavom
břehu Tisy.

Prví dolnozemskí Slováci začali žiř viac svojským životem až po
tolerančnom ediktu (1781.), keď daná bola všetkým sloboda náboženská.
Založené boly hněď mnohé církve evanjelické a toto je dóležitá udalosf
v historii dolnozemských Slovákov. Girkevný život hrál a hrá až dosiai
v živote dolnozemského Slováka velikú úlohu. Až po založení církví
vznikly našské obce. Evanjelická cirkev má velikú zásluhu o to.

o dolnozemských Slovácích. 2éT

slovenských ostrovov od Honlu (39 5^0 Slov.) a Novohradu (26-9°/o
že přišlí Slováci nevtopili sa do maďarského mora, lebo dFa jej riadu
vo všetkých slovenských evanjelických- církvach sa československy kázá-
valo a pri službách chrámových užívalo sa výliradne knih písaných Ce-
skoslovenčinou (J. Tranosciova Githara Sanctorum, Biblia králická atd ).
Knihy, ktoré užívali evanjelickí Slováci, pochádzaly váčšinou z Ciech.
Tak nedávno dostal sa mi do rúk český překlad biblie z německého zo
16. storočia od Jána Stránénského (prekladateF a vydavateF českých knih).
Táto kniha přišla na Dolnú zem s evanjelickými Slovákmi, ktorí po-
chodia z gemerskej a Honlu, kde uchýlilo sa mnoho prenasledo váných
Čechov; a tak je pravděpodobné, že knihu tiito doniesli k nám českí
exulanti, a přenesená súc na Dolnú zem, konala poslednú jej velikú
missiu — udržovala národného ducha a jazyk Slovákov. —

Katolické obce maďarčeniu vzdorovaly málo. Iste preto, že ne-
volily si za svojich kňazov a učitefov Slovákov, jako to robily obce evan-
jelické. že kniha nemalá na nich toho vlivu, klorý malá na Slovákov-
evanjelikov, že neboli vystavení účinku toho živého slova, ktoré vo spó- *
sobu duchovných kázní a cirkevných zpevov udržovalo v evanjelických
Slovákoch stálu lásku k řeči a doneseným zvykom.

Katolícki Slováci maďarčili sa už v troch generáciach. Tak pré-
viedlo sa úplné pomaďarčenie obce Kupusínu v Báčke za 74 rokov.
V tejto stolici poraaďarčily sa ďalej obce: Nemeš MiJitič, Temerín, Ve-
provec, Parabuf, ktoré obsadili Slováci-katolíci z Trenčína (stolice). V Ade,
kde i českí vysfahovalci bývali, všetko sa pomaďarčiio. — Zo sloven-
ských evanjelických obcí maďarčily sa len tie, ktoré buď dostaly maďa-
ronskú správu, lebo založené boly jako nepatrné církvičky pri veFkýoh
maďarských mestách. (Hódmezovásárhely, Senteš, Makov.) Podivuhodné
je, že maďarčenie ďialo sa veFmi fažko a až do dnes, keď sú tieto ko-
lonie už ceFkom maďarské, volajú ich »lót egyházak« = slovenské cirkve.
(A jaký vliv malá na Slovákov československá kniha, dokazuje malá epi-
soda: V Senleši, čistomaďarském meste obznámil som sa so starcom,
jehož rodičia holi evanjelickí Slováci. Starec sa památá, že zpievali a J

modlievali sa za jeho mladosti v domácnosti slovensky. Ale zabudnul ~'«j

materinskú řeč a nezachoval si nič viac, než začiatok nábožnej piesne *^

z Tranosciusa: »Díky Bohu vzdejme, králi nebeskému . . .«) I

Váčšie slovenské obce obstály v boji za svoju národnost statečné. '^

Tak k. pr. Naďlak, ktorý jako ostrov stojí v maďarskom moři, vzdoruje -.^

jeho vlnám mužné už výše 100 rokov. M

* -V!

Slováci prenikajú jádro maďarstva (kromě Srbov, Rumunov a Nem-
cov) dvoma směry od severu k juhu.

Slováci západní (zo záp. stolíc slovenských) vyslali svoj prúd,
ktorý prebieha stolicu komárňanskú (o'87o Slovákov zo všetkého oby-
vateFstva), ostrihomskú (8*5 ^o Slov.) a vniká až k Budapešti. Slovenské
osady obkFučujú kruhom samo hlavné uiesto. ktoré má H*5\ sloven-
ského obyvateFstva, váčšinou robotný Fud. K Pešti tiahne sa tiež věnec

í>

248 Uros Boor:

Slov.). Od Pešti počíná sa »Dolná zem*. Hněď při Pešti vykvilajú
prvé slovenské dolnozemské osady: Kerestúr, založený Rusmi, a Ečer,
Szt. Péteri, Bíň a Piliš. Prúd slovenských osad tiahne sa medzi Duna-
jom a Tisou a minúc slovenské dedinky na Dunaji M. Apostag a Du-
naeďházu vniká do Báčky {4í'7^/q Slov.) a Sriemu.*)

Východné stolice slovenské vyslaly prúd od Košic a Nov,
Města Saryšského, ktorý zabieha do stolice biharskej (1*3 Yo Slov.) a si-
láďskej (l'4®/(j Slov,), tvoří při Miškovci viičšiu skupina osad a vniknúc
na Dolnú zem v stolici békéšskej, kriesi na lavej sírane Tisy četné slo-
venské kolonie. Skupinu najsevernejších osad slovenských z tejto strany
řJ: Tisy tvoří ostrov sarvašský, potom čabianský, slovensko-komlóšský, a

li- vCanáde ostrov nadlacký. Prúd osad zavadiac o stolicu aradskú (l*6"/o

^ Slov.) vniká do Torontálu, kde vytvoří 4 mocné slovenské osady a spo-

p; ' juje sa vo Srieme Starou Pazovou s prúdom západným.**)

^ Tieto dva prúdy slovenských osad sú stTpy v maďarskom moři,

E; ktoré keď sa zosilnia, opevnia, keď dá sa im široký a mohutný základ.

^ ponesli mosty, ktoré preklenúc maďarský svět, budií spojovat Slovanov

^;- západných s južnými.

^/ Naskytuje sa však otázka, či tieto stTpy nie sú už teraz slabé. Ci

dolnozemskí Slováci dostatočne sú mocní zo stanoviska národného a
hospodářského. « 4^

f . *) Na př. ve stol. pešC-pilišské jsou tylo obce s většinou slovenskou:

í; Šári (1705 SI., t. j. 65" o\ Dunaeďháza (1926 SI.. 94%), Kerepeš (78U SL, 67%).

K Malá Tarča (Kištarča, 713 SI., 88%), Tarča (720 SL, 80%), Biu (745 SL, 67%)

r. Ečer (962 SL, 85%), Péleri (1053 SL, a5%), Piliš (2:384 SL, 517j» Sántó (Piliš-'

ř sántó, 1356 SL, 867o>, Sv. Kříž (964 SL, 917o), Sentlásló (646 SL, 920/o), Co-

IC mád (624 SL, 75-5%), Pišpek (755 SL, 55%), Bofany (347 SL, 67%), Nová

5: Ves (Váckišujfalu, 250 SL, 617o>. 2;id (487 SÍ., iy'6%). — Ve stol. báčské:

I Selenča (8100 SL, 95%,), LaliC (1271 SL, SOo/q), Pivnica (2S71 SL. 57%), Hlo-

í žany (2597 SL, 94%), Kysáč (3ii5i SL, d2%\ Kulpín (1848 SL, bS%), Pelrovcc

^. (7491 SL, 95%). — Ve Šrému: město Stará Pazová je skoro čistě slovenské

•\ ^6678 ob., 5018 SL, 75%\ Red.

^ **) Ve stolici békešské, která má vfibec 2S% (64.467) SlovákS, mají

t . slovenskou většinu tato města: VeL Caha (27.488 íáL, 73%), Slov. Komlóš

> (9050 SL, 87%), Sarvaš (17.771 SL, 68%). — Ve stol. aradské: Medešedháza

ří (1784' SL, 60^Vo). — Ve stóL čanádské má skoro. polovici Slováků Slovenský

f^ Bánhedeš (2800 SL, 49%), většinu slovenskou mají Végheďháza (772 SL, 55%).

;/ Albert (1175 SL, 957o), Ambrózka (978 SL, 94%), Pitvaroš (2699 SL, 88%),

Nadlak (7424 SL, 64%,). — Ve stol. torontálské: Šándor (735 SL, 77^ o)-

v Kovačica (4141 SL, 91%), Padiná (4090 SL, 94%), Slov. Aradác (2222 SL.

^i%)- — Ve stolici temešské má Temešvukovár skoro polovici Slováků

(.577 SL, 487o). — Podrobnou statistiku viz v »Národopisné mapě uherských

Slováků* od L. Niederle, str. 108-120. Red,

Dolnozemskí Slováci dfa úradnej statistiky r. 1900:

r Stolice záp. prúdu: Stolice v ý ch. prúdu:

HL mosto BudapešC . . . 25.168 SL StoL békéšská 64.467

Stol. Pešť-Piliš 33.365 * » aradská 5.600

> Báč-Bodrog .... 30.068 » » čanádská 17.274

Xový Sad 1.480 » > torontálská 14.969

Sriem ^ 1L330^ > > temešská .... . . 2.977

101.il 1 SL 105.287

Dolnozemských Slovákov koncom r. 1900 bolo 206.698.

A. I. Jacimirskij : Ruská literatura r. 1906.

249

Vtedy, keď prví Slováci osádzali sa na Dolnej zemi, otázky národ-
nostně) ešte nebolo. Náboženstvo zaujímalo prvé miesto — zuřily nábo-
ženské boje.

Prvé intensí vnejšie znaky národného života dolnozemských
Slovákov objavujú sa v}'stúpením Štúrovým. J. KoUár a zvláště P. J. Ša-
fárik, klorý jako professor poetiky na sřbskom gymnasiume v Novom
Sade tu sbieral po srbských monastýroch data k svojim světovým prá-
cam, — zanechali v národnom živote mohutný dojem. Pod predsed-
níctvom Šafárikovým založený bol na Dolnej zemi i ^Slovenský li-
lerárny spolok«, ktorý sa však v revolúcii (roku 1848 — 9.) roz-
padnul

Boje v búrlivých rokoch revolúcie odohraly sa tu len medzi Ru-
manmi a Srbmi z jednej strany — Maďarmi z druhej a to s veFkou
zurivosfou. Neprebudené slovenské obce zostaly tiché až na nepatrný
počet (St. Pazova, Kysáč, Kulpín.) Slováci jako národ vóbec mieřumi-
lovný. nebúrili sa, samostatné jako revolucionáři nevystúpili, ale pres to
bojovalo ich mnoho čo donútených gardistov po boku Maďarov. Neni sa
potom čo divif, že Srbi chovali sa proti nim nepriatefsky a v Silbáši
vyk)TiožiIi mnoho Slovákov.

Prebudení jednotlivci bojovali po boku národností. Boli to bojov-
nější Slováci z vojenskej hranice, Kulpína a Kysáča, z ktorých mnohí
zostali na bojisku.

Po búrnych rokoch revolúcie národný život omedzil sa na diva-
delně zábavy, přednášky, sbierky na Maticu a slovenské gymnasia, vo-
lebné agitácie, ktoré tiež z času na čas rozprúdily národného ducha. —
V^ofby v minulých časoch malý len raz prajný pre nás výsledok, vtedy,
keď r. 1869. v kulpínskom volebnom okrese zvolený bol ViHam Pau-
Itny-Tóth za krajinského poslanca. Pozdejšie vystúpivší Dr. Michal Mu-
droň přepadnul dFa známého uijj^lff^íř^ítfiy4m|ho poriudku.

Až do nedávná dolriozeiSí^i, \^(ttí}í#í^^ moc váčšiu slobodu

vo veciach národných jako.^r^^, imi^nitllf)^ Na nich za-

húdalo sa, a zatiaf ro na/li0]i^^^^ra^!i^;t^^^ každé slovenské
slovo, maďarčiace vldiiy j#ri^y^^Jmjzenisl« neviděly. Boly

sice tiež menšie proháňkl ti«r^ V^PM^f ^^^ páchanými na

hornouhorských Slovakoťll \^i '^íuov}r:^T ^m jSitád právě táto zá-
badlivosC vlád bola príi^in^íu l^(í?^i iiaf^m^ un Dolnej zemi ne-

kráčal krokom ráznejším. ^^Ii4{^j. ^^tím^ i nepriatelia po-

kládali dolnozemských SlovLlkoV^žhíťk-l^^pi^^ národ na vždy.

^ — _ --^'^ (Dokonč.)

A. I. JACIMIRSKIJ:

Ruská literatura r. 1906.

IV.

(Dokončení.)

Tytéž politické události obrážejí se ve mnohých belletrislických a
dramatických pracích.

Jako protějšek k » Souboji « A. Kuprina můžeme uvésti nevelikou
povídku >M ach a on* od A. Fedorova (»Mir Božij<). V šantáné na

25(> A. I. Jacimirskij :

břehu moře, kde na rejde stojí vzbouřený válečný koráb, sedí u slolu
důstojník s francouzskou tanečnicí. Pravé skončila feerícký » tanec Ma-
chaonův«. Cizinka smutná chápe, že na rejde se déje néco hrozného,
instinklivné poznává, že teče néčí krev v téže chvíli, co oni klidné ho-
dují a jsou žádostiví vášné. Po chvílích zaznívají i sem dovnitř salT}'.
Tanečnice táže se důstojníka:' kdo a proč se vzbouřil? Důstojník cy-
nicky mluví o »davu všeliké holoty* a o » židovských poštévačích*.

» Avšak nelze přec stříleli do občanů zato, že se shlukli?* —ne-
chápe cizinka.

»ObčanůI Občanů!* — pohrdlivé odpovídá důstojník. »V Rusku
není občanů. To nejsou občané, nýbrž luza . . .«

Takoví jsou vojáci za doby míru. Jací jsou ve válce? Nečinl-li se
oni sami davem, pouze davem vždy, kdykoli se lidský život cení lacino?
Povídka Koval SKÉHO: >Žizň — mgnovenije* (Život — okamžik,
»Mir Božij«) podává psychologii mladého kapitána Šelonského na pozadí
poloopilého důstojnického »davu«. Je ve válce. Všecky dojmy se u ného
smísily: neustálá střelba pušek, nevinná vyražení vojáků, čekajících na
smrt, cynická dobrodružství jeho soudruhů s milosrdnými sestrami, ha-
zardní hry v karty, smés krve a penéz . . . Šalonskij sedí v baráku a
bolestně pomýšlí na okamžik, který může zničiti tento barák, kde se
»baví« důstojníci, a nervosné sleduje let granátů. Jeden přeletél, druhý
nedoletél . . . Náhle padá granát do samého baráka ... Po léch, kteří
pravé zpívali a smáli se, nezůstává stopy — a plukovní knéz bledými
rty šepce nad hromadou nových mrtvol: > Hospodine, přijmi je v krá-
lovství Své , . .<

Ano, lidský život cení se velmi nízko — véru, že více jej cení li,
kterým se v officielní raluvé říká vrahové. V Serafimovičové povídce
»Dým« líčí se schůze délníků u zámečníka Vasilije, chystajících se
k ozbrojenému povstání. Hovoří o volnosti, o boji; objevují se néjad
intelligentní lidé v dělnických šatech — agitátoři. Žena zámečníkova,
Marie, nechápe jejich řečí, hned se čelios bojí, hned očekává cosi krás-
ného. Ponenáhlu počíná chápati. Chápe, že »exploatace« znamená —
páni týrají ; že » dodatečná hodnota* znamená — páni dobře jedí. dobře
pijí místo ní s mužem, mísLo jejích détí. »I vidéla vše dvojnásob: vJe
bylo jí staré a známé, vše uchvacovalo ostrotou novoty a přinášelo zá-
rodek muky a záhuby. Ona pozorné poslouchala, když tmavou svétniťí
znél temný hluk hlasů, s tajnou radostí a nadéjí, že se zméní život, že
ješté v mlze a nejasné přicházejí jasné dni jakéhosi nového života, ne-
známého, ale radostného, lehkého a spravedlivého.*

Zvédévši jednou od sousedek o zatčení v známé rodiné, pravila
muži, když se soudruzi v noci rozešli: »Vasjo, jen abychom se nedožili
neštéstí . . . Mikuliše prý sebrali muže i brati-a, můj Bože! . , . Cetníci
prý přišli, všecko zobraceli, peřiny rozpárali . . .«

Vasilij zlostné se obrátil ke zdi, chvíli mlčky poležel, potom spéšué
se zvedl na loži: »Ty tomu rozumíš . . . Oni jsou naši dobrodinci —
tedy jak . . .?«

V hlavní scéné povídky přichází jeden z délníků k Marii pro ho-
tové bomby. Její muž jest už s délníky na barrikádách. Je povstání.

Ruská literatura r. 1906, 251

Marie ví, čeho třeba poslu, ale nemůže bomb nalézti — tu náhle s úža-
sem spozoruje, že s lesklými pouzdry (hotovými bombami) hrají si její
malé déti. —

Z povídek, věnovaných otázce židovské, zasluhuje pozornosti »Ro-
kovoj vopros* (Osudná otázka) T. Lknina (»Russkaja Mysl'*). Úřed-
níci jakési banky všickni jsou více méně antisemity. »Židovstvo<, praví ,
jeden z nich, Grušinskij, »jest náš nepřítel, nebezpečný zejména v tom •!
sméru, že vytvořuje chladný, bezzásadný internacionalismus, rozežírající
vlastenecké cíténí. Pro žida, bohužel, je takový stav vécí dokonce vý-
hodný, ale pro nás jest záhubou všeho ruského, tisíciletého ruského. <c
Jiní vyslovují se určitéji, ovšem jen když mezi nimi není ředitele banky, ^
p. Arnsteina. Tak mluvívá i starší účetní Boris Bobylev. Ředitel o tom .l^j
ví, a nabízeje při odchodu do pense Bobylevu svoje místo, praví: »Zá- , -i^
roveři mám k vám prosbu. V našem bankovním oddélení jsou mezi . 'i*,*
úřednictvem i jednotlivci původu židovského. Jest mi znám váš . . . po-
nékud nepřátelský vztah k židům, ale předné jsou to theorie ; za druhé ^^
pak vás sám od sebe prosím, abyste na památku nevelikých služeb,
které jsem vám kdysi prokázal, neobracel tuto theorii v praxi. « Bobylev
přijal nabídku i prosbu. Od téch dob minulo nékolik let. Tu seznamuje
se s mladou židovkou, Emmou Avrichovou, dívkou nadanou, bystrou,
čistou duší ; hrála v orchestru v šantáně. Bobylevu se velmi zalíbila,
počal za ní choditi — a chození bylo by asi skončilo tak » přirozené*,
jako obyčejné bývá v zákulisním bláté. kdyby nebylo náhody. Jednou,
když u ní Bobylev sedel pozdé v npci, spatřil ženskou podobiznu —
podobiznu její matky. S ní Bobylev za studentských dob žil tři léta. Na-
rodila se jim dceruška — ale od téch dob jaksi docela zapomnél na
mladistvé nadšení.

»Ano, on matku opustil . . . kéž jest jí vynahrazeno na onom svété,
je-li néjaký, co vytrpéla na tomto . . .«, pravila Emma jako pro sebe.
»Na konec byla nešťastnou harfenistkou. Pamatuji se, když mné bylo
šest let, jak jsem za doby zimní v dětských šatečkách s matkou hrá-
vala — ona na harfu, já na housle — pod okny domů, kde šťastní
sedéli v teple.*

Bobylev se všecek zménil. Ghtčl učiniti pro svoji dceru néco do-
brého, ale »čára osídlení* nedovoluje jí, židovce, bydleti v jejich mésté.
S velkými obtížemi podařilo se otci náhodou nalezenou dceru dostati
do moskevské konservatoře. V MoskVé propuká židovský » pogrom*,
pravé když tam Bobylev přijíždí. Chce Emmu spasiti, spéchá k jejímu
obydlí — ale na cesté padá v davu kulí vojenskou . . . Emmu vysvobo- .^

zuje stařec Vulf, vydržovatel orchestru, v nčmž Emma hrála, připraviv jí
skrýši v jakési kolné.

>Oni říkají o sobe, a nékteří z nich i myslí, že jsou křesťané,*
praví stařec. »Hahaha . . . Oni — křesťané? Já žid nékřténý a po křtu
netoužící, lépe znám Krista, než jejich nejlepší učitelé ! . . . Kdo z nich
četl evangelium? Ze statisíců sotva jeden, a to ješté buď tolstovec, bud
sektář. Ano . . . ano ... a nejen v Rusku, nýbrž ani v celé Evropé
není křesťanství a nemůže býti . . . Jest jen pohanství se třemi hlavními
bohy a množstvím nižších v podobě andélů a svatých — pohanství, bůh

252 A. I. Jacimirskij:

ví proč nazývané křesfanstvím — kdežto křesťanství není . . . Všichni
Ihou, kdož véřívBoha! Není žádného Boha; ni židovského, ni kfesfán-
ského, ni mohamedánského ! Kristus pravil, abych milgval ty a odpou-
štél ÍL^n, kteří mne po celý život štvali, kteří jen co mne nyní neza-
bili a kteří nyní zabíjejí a olupují moje rodáky . . . Slyšíš, tam venku
na ulici? ... A já nemohu jich milovati ani jim odpouštěti, jako ne-
mohu milovati hada, který mne uštkl, nebo vzteklého psa, který mne
kouše.*

Vulf křičel u vytržení, napřahuje pésti ... Na ulici opét rozlehly
se křiky a výstřely.

»Kde jsi, křesCanský, židovský, mohamedánský nebo jiný Bože?
Slyšíš, co se zde déje ná ulici? Kde se skrýváš? Aha, nemůžeš nic
pořídit se svou čeládkou! A proto té není třeba — jsi v přírodé zby-
tečný . . .«

Jinak řeší touž osudnou otázku divoké déti poušté. Povídka S. Kon-
DURUšKiNA »Rubež pustyni« (Hranice poušté) odehrává se v roviné
Damašské na pokraji Syrské poušté. Beduini se znesvářili, stala se vražda,
a Evropané — turisté s archimandritem Nikolajem — jsou svédky ori-
ginálního smíření »divochů«.

»Mezi vámÍ€, pravil abuna*) v paláci šejkově, »slavným plemenem
Rualů, a vesnicí Atejbe jest nepřátelství. Proč to? Minulého nevrátíš,
mrtvého nevzkřísíš. V zlobé povstah mohamedáni i křestané. Ale náš
i váš svatý zákon učí lidi dobru. Hle, mohamedáni i křestané vesnice
Atejbe přišli k vám s dobrem, s mírem ... Co na to odpovíte?*

Beduini mlčeli, sklonivše hlavy. Konečné šejk beduinů se otázal:

»Ceho od nás žádáš, pope?*

» Žádám, abyste se vy, plémé Rualů, smířili s obyvateli Atejbe. Go
z toho dobrého, jestliže kdokoliv z vás zabije jednoho z obyvatelů Atejbe
a li zabijí vašeho? Není to dobré, smiřte se.€

» Nemůžeme; krev toho vyžaduje.*

»Nuže, zabijte mne*, opét a opčt pravil abuna, >jen se smiřte! At
se neprolévá krev nevinných. Já ponesu trest.*

Šejk beduinský zastavil abunu a tiše řekl:

»Počkej, pope! Rozmyslíme se. Nevinných zabíjeti nechceme — ale
však vy sami jste neukázali vinníka . . .<

»V srdcích vašich není zla. Ale šajtan (ďábel) jest pramenem zla.
ponévadž jest ve vás a mezi vámi . . .«

Beduini nechápali tohoto otrockého náboženského dogmatu, že pra-
menem zla jest šajtan. Svobodní, silní lidé védéli, že pramenem zla jest
sám človék. 1 vystupuje beduin, který si nikterak nepřeje smířiti se
s myšlenkou o odpušténí.

• Tlacháš, pope!* praví. »Nelze utěšovati beduina, když byl zabit
jeho bratr — beduin ! Krve vodou nesmyješ. To vy jste zvykli, aby vás
bili a zabíjeli jako ovce. My nemůžeme odpouštěti vrahům našich
bratří! . . . Kdo jste vy?« obrátil se ke svým. » Beduini nebo otroci kni-

*) Název kněží a mnichů u syrských křesťanů. Red.

Ruská literatura r. 1.906. 253*

'^i

tých Turků? Kdo zabil našeho Ghabiba? Svobodný beduín v boji nebo
otrok — fellah? Pochopte, pomyslete: fellah zabil beduína.*

Abuna přesvědčuje matku zavražděného, že nijakélio prospěchu
z toho míti nebude, jestliže odejmou syna jiné matce — as t«}mi slovy
přivádí doprostřed tlupy vraha. Beduini vyskoCili, stařena prudce odstou-
pila a počala proklínati. Ale vrah náhle se vrhl k její vyschlé hrudi,
vrlil se vousatýma rtoma k ušpiněnému prsu a počal ssáti jako dítě.
Tímto přilnutím k prsu odňal vrah ženě všecku sílu zloby. VždyC tak
kdysi ssál z tohoto prsu mládenec, její rozkošný syn ! . . . A ona v lé
době tiskla jej k svému srdci . . . Jaká to mučivě milá vzpomínka!
A hle, nyní z téhož prsu ssaje velký, vousatý člověk, vrah jejího roz-
košného syna, její nejhorší nepřítel! Lehlá její prs vousy a směšné
mlaská, právě jako dítě .• . . Ňe, on už není nepřítelem! Ssaje z týchž
prsou, z nichž ssál její rozkošný syn; stal se jejím rodným . . . Žena
lilasittí zaplakala. Mnozí z přítomných také oslzeli. Přinesli nůžky, na
šíji vrahovu vložili bílé plátno, a šejk beduínů přistřihl mu vlasy i bradu
na znamení míru a radosti. € — Ale přítomní synové pouště nechápali
všeho, co se udalo, nevěřili v možnost smířerí — a jen si opakovali :
> Otroci, otroci . . .«

Z drobnějších belletristických a dramatických prací všimněme si
těch, které větší neb menší měrou hledí k momentu společenskému.

S. JuŠKEVič napsal zdařilou črtu »V gorodě« (Ve městě), kterou
kritika staví vysoko především proto, že v ní autor dovedl zůstati sa-
mým sebou, což jest nejvzácnější vlastnost spisovatelova. »Má vlastní
kruh zájmů a vlastní způsob k vyjádření těchto zájmů. Juškevič užívá
svého talentu pouze k vylíčení strádajícího, poníženého, všemi pronásle-
dovaného židovstva, jehož život i povahu podle všeho důkladně poznal.
On jest, abychom řekli, trpícím pěvcem židovského slzavého údolí, a
v písni jeho zaznívá nota všelidského hoře pro ty, kteří na zemi stejně
hladoví, jimž je zde stejné chladno a nevlídno. Jeho povídek nelze čísti
bez pocitu silného zamrazení, probíhajícího sidcem.« Nicméně stojí ".

drama Juškevičovo mnohem níže, než jeho povídky. Divadelním účin- ij

kem jest »V gorodě« jaksi slabší, než jeho »Cužaja« a »Golod«. Látka -i

nové práce jest velmi prostá. Rodina kdysi nežila v nouzi, ale pone- ^

náhlu počala upadati, až došlo k tomu, že jest vydržována » prací* starší J

dcery. Hladová matka přiměla dceru k prostituci. Všichni jsou tím uspo- "«

kojeni, co dcera každodenně přináší, ale nikdo neví, za jakou cenu jest
v}'koupena tato >spokojenost<. Ale nadchází konec i této smutné spo- -y^^

kojenósli : dcera oznamuje, že se pocítila matkou a že nepůjde za . . . ^

výdělkem. Tu snaží se matka přiměti druhou dceru, aby následovala -j

příkladu starší. Ta však, dívka silnější povahy, končí raději sebevraždou. i*

Starší sestře narodí se synáček. Stará židovka odevzdává jej jakési sta- v;

feně — přes protest a nářky mladé matky. A nyní opět může rodině ^

nastati blahobyt — neboC nyní bude moci dcera opět vydělávati ... Na •

podkladě tohoto hrozného obrazu mluví se ohnivé řeči na adressu »ženy %

budoucnosti*. •-*

'JL

254 A. I. Jacimirskij:

»Vyslaví velikou hranici a na ni položí starý život, kolem ného
budou zpívati a tanCiti — a on shoří «, praví Ber, jeden z hrdúaů Juš-
kevičova dramatu. -

Vjmikajícím zjevem sluší nazvati i nové drama V. Tichonova >Na
raspašku« — »Odhalený€ (doslovné: Rozepiatý), které slučuje živel
skutečnosti v duchu Ostrovského s náladovostí v duchu Čechovovi^
Hlavní hrdina kusu, Fedor Bezpalov, je typický vydřiduch a bídák. Otec
jeho leží ochromen mrtvicí — a Fedor vede veliké závody, rozsáhlé ob-
chodní podniky, podvádí i podílníky, i příbuzné. Necouvá ani před za-
pálením továrny, když se mu to zdá výhodným, ani před krádeží poslední
|[v - vůle, k níž nutí svou bývalou milostnici, opilou Markétu. Všichni jsou

í,\ u ného v nevolnictví, i bratr jeho Nikita, bytost ryzí. »Vy všichni usi-

^ ^ lujete napáliti druh druha, « praví Nikita o Fedorovi, »ponévadž pracu-

k.r jeté ne pro obecné dobro, nýbrž pro svou kapsu. Vy zabrzďujete život,

překážíte životu jiných — jste spekulanti života! ... A hle, moje véc
je čistá. Nač bych jej (Fedora) skrýval? Proč bych jej nemél odhalit?
Což pravda potřebuje tajnosti?* Tím dochází k srážce obou bratří,
ř^ zosobňujících různé principy mravnosti — a vítézem vychází Nikita.

Takového vítězství pravdy nezná hrdina povídky S. Sergéíeva-
Genského >Sad« (viz >Voprosy žizni<). Mladý Sevardin ukončil zemé-
déiskou školu a odchází na ves, chléje přinésti paprsek svétla v neosví-
cený selský lid, duševné opozdéný a hospodářsky utlačovaný. Ve vzdá-
lené osadé nalézá úžasný obraz. Zde všichni, počínaje velkostatkářem
millionářem až do místního popa, dovedou jen vyssávali sedláky. Ti
jsou duchem tak pozadu, že nedovedou oceniti ani šlechetných činů
nového »divného pána«. Jednou Sevardin chytil ve svém sade sedláka.
>Zlodéj« očekává trest, přísný trest, snad i přímou výplatu od pána,
ale mladý muž místo toho zkrátka se ptá zlodéje, proč krade, dovídá se,
že mužíkova žena trápí se v porodních bolestech, pracuje snad k smrti
— i dává mu rubl, aby zené zavolal lékaře. Takových případů bylo
mnoho. Sevardin dlouho přemýšlí o stavu selského lidu, poznává, že
sedláci jsou vyssáváni pavoukem-millionářem, jejž se odhodlávají zavraž-
diti. Smysl povídky spočívá v tom, že se vrahu odpouští jeho hřích.
1^^ »Právo pomsty dávají človéku lidé*, praví Gorkij v >Mésté žlutého

p ďáblac.

t Jednotlivci vždy trpí — a trpí především proto, že jsou lepší jiných.

í\. Zvlášť zle jest v té příčiné lepším jednothvcům ze selského lidu, ve

[- svých právech tak obmezeného. V povídce »Tišina« od A. Pogoré-

t LOVA (»Russkoje Bogatstvo«) zachycen typ intelligentního rolníka Mere-

y žina, povahy silné, nepokojné. Byl volostním staršinou, členem zemské

správy, netrpél nijakých špatností, psal dopisy do novin atd. — a vý-

; sledkerrí všeho bylo, že byl osmapadesátkrát zavřen, zaplatil řadu pokut,

ba několikrát mu i hrozilo zmrskání. Na konec tento obránce pravdy.

idealista Merežin byl nucen smířiti se s poméry . . . Stal se typickým

pijákem, sám se smál dřívéjšímu svému snažení a konečné se na půdé

občsil. —

A tak ruští belletristé v minulém roce nebyli vůdci života, ale sami
šli za životem, za revolucí — jedni nezůstávajíce za ní, druzí jdouce

Ruská literatura r. 1906. 255

s ní zároveň, týmž tempem. V taktu ruské marseillaisy šel ArcvhaSev,
který vydal druhý svazek povídek (u SkirmuntaK Hrdiny jich jsou ele-
mentární protestanti. Autor řady statí >Revoljucija i bellelristy<, P. Pir-
.skij (v časopise >Svoboda i Žizň«», spatřuje v hrdinovi povídky »Kro-

V a voje pjatno« (Krvavé znamení) mnoho odvahy, mnoho mladistvosti.

V každém človéku nékde skryt do času mlčí revolucionář. >Duše, po-
vstává! za osobní štéstí, jest v »Buntu«. Protestující, žhavá touha po
svobodé a radosti je v »Žené*. Bouřící se duše davu, povstání mass je
v >Hrůze< (Užasj. V >Smrti Landové« odehrává se ohromný, ohnivý
spor autora se samým sebou — protest myšlenky proti podání, povstání
duše proti tradici. Vyvinutá v protestu a svrhnuvší se sebe řetězy otro-
ctví jest duše Antonova v' povídce >V podvale*. Všude u Arcybaševa
shledáváme se s bojovnými pudy rutinované nevraživého temperamentu.«
Všeobecné pozorování kritikovo dochází k tomu, že u Arcybaševa vždy
žiješ v předtuše slunce, zrovna jako na úsvite jarního dne. -Arcybašev
jest pévcem zlepšení života, « praví dále. >0n véří v jeho rozšíření a ví-
tézslví. Všecek na zemi, kořeny svými v ni vrostlý, trápí se myšlenkami
o její budoucnosti a jest zamilován do svého človčka davu, tohoto sluhu
života, kterému málo dáno a mnoho nedovoleno železnými příkazy bur-
žoasního zákona, buržoasní morálky a méSCáckých obmezení, úzkostlivými
ohledy a hříšnou bázlivostí. «

V této dobč zdají se nám příliš vzdálenými básníci-modernisté —
Bafmont, Bélyj, Sollogub, Brjusov a j. Ovšem, i oni se dali >na levo«,
ale životní silou a mohutností mají daleko k »pévcům revoluce*. Daleko
od života jest i nadaný Ivan Rukavi!í>nikov ve své 4. knize »Sticho-
tvorenij* (vyd. »Sodružestvo«). Autor naříká si na své osamocení,
na >řady pokolení bez cíle,* žijících pouze proto, aby >jednou za sto
let narodil se moudrý, bystrý genius, syn zlatistých snéní, básník k nebi
sméřující.* Zveličení osobnosti u Rukavišnikova má ješté daleko k re-
voluci. On jest individualista, vznáší se nad davem, jeho tvorba jest in-
tensivní, plná muky — ale zřídlo muky nachází Rukavišnikov v sobe,
nikoli v jiných.

Nemohouce zdržovati se rozborem ostatních belletristických prací,
poukážeme aspoň na obsah posledních sborníků »Znanija«, známého
podniku kroužku nejlepších ruských spisovatelů s Gorkým v čele. Sbor-
níky zastupují mésíčník a mají velký úspčch. V nich — kromč dříve
uvedených byly uveřejněny práce A. Lukjanova »Meč vragov* (Meč
nepřátel) a >Slép€y i bezumcy* (Slepci a nerozumní), A. Serafi-
MOvičE »Pochoronnyj marš* (Pohřební pochod), »V sem'č« (V ro-
diné) a >Sredi noči« (Prostřed noci), L. Suleržického »Puf«, řada
Skitalcových >Stichotvorenij«, »Ogarki< a >Lěs razgo-
rélsja*, I. Rukavišnikova >Tri znameni* (Tři prapory), N. Tě-
lesová >Nadziratér« a j. Konečné v samostatných knihách vyšly
ješté tyto práce, které tvoří jakési plus v literatuře minulého roku :
»Razskazy i pověsti* V. Dmitrijevé ; >Iz mira duši* a »Osen-
nije večera*, básné E. Miličové ; tři svazky »Dramat« D. Aver-
kijeva; druhý díl »Spisů< (Sočinénija) Potapenkových ; šesté vy-
iání >S p i s ů« DosTOjEvsKÉHO ; úplné vydjíní spisů (Polnoje sobra-

256 A. I. Jacimirskij: Ruská literatura v r. 1906.

nije so<3inénij) Cernyševského ve 2 svazcích; »Vénok«, sbírka
básní V. Brjusova z let 1903—1905; 6. a 7. díl »Sočinénij.
V. AvsÉjENKA; 3, svazek povídek D. Ajzmana; román z let sedmde-
sátých »Andrej Kožuchov* S. Kkavčinského; >Svétlyja pésni*
S. Rafaloviča; >Skvoz prizmu duši* A. Kursinského ; >Sobra-
nije stichotvorenij dépouze z nejvyšší nevyhnutelnosti. «

Požadavky, vyslovené v provolání, jsou: všeobecná amnestie poli-
tickým provinilcům, svolání zástupců národa k prozkoumáni dosavadnidi
forem státního a společenského života a upravení jich podle národních
tužeb. Voleb, kteréž jsou svobodné, účastní se všecky třídy a vrstvy oby-
vatelstva bez rozdílu ; k svoboduému prováděni voleb jest nevyhnuteliia
úplná svoboda tisku, slova a shromažďováni.

>Tof jediný prostředek* — končí provolání — >jímž Rusko může
hýú navráceno na cestu pravidelného a mírného rozvoje. SlaYnostné

z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 2iíii

prohlašujeme před celou zemi a celým srétem, že nade strana bezpod-
mínečné se poddá rozhodnuti Národního Shromáždéní, ZToleného za fe-
čených podmínek, a nedopustí se žádné násilnosti proti ?ládé, sankcio-
nované Národním Shromážděním. «

*A tak, Vaše Veličenstvo — rozhodnete se. Před Vámi dvé cesty.
Na Vás jest volba. My můžeme zatím toliko prosit Prozřetelnost, aby
Váš rozum i svédomí pobídly Vás k rozhodnutí, jediné odpovídajícímu
blahu Ruska, Vaší vlastní důstojnosti a povinnostem k vlasti. — Vý-
konný komitét 10. března 1881. «

Appell vyznél na prázdno, ač byl podporován značnou částí ruské
společnosti s Tolstým v čele. Byrokratický stroj šel dále svým chodem — ^
revoluční intelligence pocítila dokonale svoji malomoc. Bylo jasno, že
ani touto cestou nic se nevybojuje, že, dokud ne vzchopí se lid, vždy
vítézem zůstane vláda, neboř jen v lidu jest moc.

Ke konci let osmdesátých »Narodnaja Volja* ubita úplné. »Clemý
Peredél* zahynul již dříve. Po ném vzniklo ješté nepatrné sdruženi
»Zemlja i volja«, které však rovnéž brzy zaniklo.

Shrňme nyní charakteristické rysy tohoto revolučního období.

Pařížskou kommunou zaražen v Rusku nihilistický proces a mladá
společnost zatoužila po ^positivní práci*. Gesty k ní ukázali jí hlavné
Bakunin a Lavrov. Anarchism přijat v Rusku tím spíše, že to byl an-
archism bakuninský, vycházející ze slavjanofilských ti adic. Vydané heslo
»jdéme mezi Ud« strhlo svojí novotou k širokému hnuti, v jehož pro-
gramu byla socialistická revoluce. Avšak propagandisté neměli nejmenší
propagační praxe, aniž znalosti prostředí, v némž méli činiti propa-
gandu. Propaganda mnohých nemela vlastné v sobe nic revolučního.
Theorie jejich byly sice rozvratné, ale praxe vypadla tak mírné, Že ani
vláda nemohla jich z ničeho obviniti. Příčiny toho všeho vyrůstaly přímo
z theoretického založení propagandistů. Propagandisté, postrádajíce prak*
tických znalostí vsi, nemohli ovšem přijímané theorie kriticky zkoumati,
srovnávati s danými zkušenostmi atd., následkem toho jejich Iheoretická
stavba zbudována byla sice odvážné, ale bez základů. Tak šli na ves.
Prvým nárazem na skutečnost zbortilo se vše. Poukazováni na policejní
pfekážky má více méné jen polemickou tendenci. Obrat jedné části pro-
pagandistů k politickému boji diktován byl týmiž Iheoriemi, které dikto-
valy druhé části propagandistů pokračovati v >buřičství«. Jejich » od-
danost véci< nedovolovala jim zastaviti se a zkoumati cesty, po nichž je
hnala logika theorií.

Máme-li rozuméti této ^oddanosti véci«, nutno uvážiti poměr}',
v nichž ruská intelligence žila. Téžisko bytosti mladé intelligence kotvilo
v západoevropském myšlenkovém hnutí. Obzory života její vlasti končily
na hranicích mést, za nimiž rozprostírala se čirá tma, cetá bytost této
intelligence vlastné mela v západní Evropé své kořeny i peň, a jen
haluze překlánély se do Ruska. Avšak nebyla to skutečná půda života,
plného bolestných procesů, v níž tkvély tyto kořeny, nýbrž opét půda
theorií. Skutečného života v západní Evropé ruská intelligence vůbec ne-
znala, nebo jen povrchné. Před jejími zraky epochální déjinné akty ode-
hrávaly se tak hravé . . . Gdž divu, že tak pevné věřila, že za rok, dvíi,

262

Čeněk Slepánek:

nanejvýše tři možno i y Rusku provésti tak ohromný převrat, jakým
mela býti sociální revoluce, nebo že politické svobody lze dobýti terrorem.

^:k--:

Polmutá doba nezůstala bez ohlasu ani v ostatních vrstvách spo-
lečnosti. Došlo k sjednocení nejradikálnéjších zemských Oinitelů v >Ligu
oposičních živlů* (1878), kteráž mela v programu: svobodu slova
a tisku^ zaručení osobní svobody, ústavní shromáždění. Proti revolučním
stranám však stáli v odporu. Zejména terror odmítali co nejrozhodněji
a byli ochotni proti nému se postaviti, kdyby vláda splnila požadavky
jejich programu.

Činnost j^ligy* se rozšířila v 1. 1880 — 81, kdy z ní utvořeno
»Obščestvo zemskago sojuza i samoupravlenija« či prosté
>Zemskij Sojuz*. Orgánem jeho bylo >Vornoje Slovo«. Program
Z. S., vydaný v kyétnu 1882, vytýkal si cílem > dosažení politické svo-
body národů Ruska*. Politickou svobodou rozumél samosprávu. E^o
každou samosprávnou část státního celku požadoval souhrn lidských
a občanských práv; zejména žádal: 1. zrušení trestů hanobících lidskou
důstojnost ; 2. svobodu stehování, pobytu a povolání ; 3. nedotknutelnost
domácnosti; 4. svobodu slova, schůzí a shromáždění; 5. svobodu svě-
domí a veřejných výkonů náboženských, neodporujících yeřejné mravnosti :
odloučení církve od státu ; 6. právo odporu proti nezákonným činům
úřadů, po případě právo stížnosti na úřední osobnosti i na úřady.

Kardinálním požadavkem bylo » odevzdání zákonodárné moci a kon-
troly nad činností vlády do rukou národních zástupců*. Z. S. žádal
říšskou dumu pro celek a kromě toho oblastní dumy pro jednotlivé
národnostní a territoriální části.

R. 1883 vydáno bylo provolání »Truppy russkich konsti-
tucionalistov*,*) kteréž samo dostatečně charakierisuje osvobozenské
hnutí v liberálnější společnosti let sedmdesátýcli a počátku osmdesátých.

Konstitucionalisté objasňují svůj poměr ke straně sociálně revoluční
a své stanovisko k terroru. Praví, že sice v mnohých podstatných věcech
nesdílejí názorů strany, že však přes to žádají pro ni stejného existen-
čního práva jako pro sebe. Míní, že při svobodném projednávání otázek
a potřeb, jimiž stůně ruský národ, bude možno odstraniti všecky kraj-
nosti. S terrorem nesouhlasí, jsou však přesvědčeni, že dokud nenastanou
v Rusku spořádané poměry, dokud přesvědčení bude pronásledováno,
dotud nepozvedne se ruka, aby hodila kamenem po terroristech, dobý-
vajících si svobody svědonií.

Provolání vyličuje současnou politickou situaci chmurně: tisk po-
tlačen, nutno se utíkati k tajnému tisku, zakázáno mluviti o nedostatku
selské půdy, o hnutí přesídlovacím, o nepoctivosti a nezákonném počí-
nání ministrů, o změně politického ústrojí — > vláda zavírá ústa každému
čestnému člověku*.

*) Otišténo v lodnové knize »Byloje*, 1908, str, 309.

Z dějin osvobozenského hnutí v Rusku. 263

» Vláda Oím dál více ubíjí lid, čím dál hanebnéji chová se v otázkách
mezinárodní politiky, padajíc na bficho před Bismarkem, vyhledávajíc
pokynů zkušeného nepřítele svobody a osvéty, papežského prestolu.
Slovanská plemena, pro jichž osvobození bylo prolito tolik ruské krve,
obétováno tolik ruského jméní, odvracejí se od nás pro politiku naší
vlády, všude udržující » svaté základy* despotismu, hrabivosti a » tichého
i nerušného života «.

»Jest čas, aby se ruská společnost vzpamatovala, vystoupila se
zjevným protestem proti mračnému a nesvédomitému násilí, které pro-
ménilo ruskou školu v hnusnou kasárnu, znetvořuje naše déti, utlumuje
v nich takřka každý záblesk samostatného myšlení a pevného pře-
svědčení. «

Program konstitucionalistů v podstaté znél:

1. Svolání zástupců země ve zvláštní poradní sbor, v némž by ve-
řejné projednávaly se zákony, projekty a roční rozpočty. Gar může sou-
hlasiti s mínéním vétšiny či menšiny a mínéní, k némuž se připojí,
nabývá síly zákona.

2. Svoboda vyznání a zrušení předběžné i kámé censury.

3. Amnestie všem politickým zločincům.

Tyto tři požadavky »lruppa« vytkla za nejnaléhavější. Dále uznává
nevyhnutelnost širokých hospodářských reforem v zájmech pracujících mass<
oprav místní samosprávy ve smyslu rozšíření selského zastoupení — dodává
však, že »lyto složité a velice vážné úkoly mohou být uspokojivě rozřešeny
jen za účasti společnosti, t. j. potom, až bude uskutečněna přeměna
státního ústrojí*.

VI.

Revoluční období sedmdesátých let jest významno také tím, že z něho
se zrodily prvé počátky organiso váného dělnického hnutí.

Styky s délnictvem navazovány již v letech šedesátých. V sedmdesátých
usilovné pracovali mezi délnictvem především Cajkovci, zvláště od jara 1873.
Postup této práce líčí Kropotkin*) takto: » Vyprávěl jsem jim, co jsem
viděl z dělnického hnutí za hranicí, o hromadném vlivu »Internacionály«,
o pařížské kommuně 1871. Poslouchali mne napjatě, bojíce se přeslech-
nouti byť jediné slovo, a tehdy vznikala sama sebou otázka: „Co my
mfižeme zde učiniti — v Rusku?* » Agitujte, spojte se, « odpovídali jsme
jim; >tof jediná cesta k cíli. Pobesedujte o tom se soudruhy, organisujte
se, a až nás bude mnoho, uvidíme, co bude lze. podniknouti.*

Pokusy revolucionářů, vychovati z dělníků . propagandisty na vsi,
po většině selhaly. Uvědomělému dělníku, zvláště pobyl-li delší dobu
v méstě, připadala ves příliš těsnou a hluchou. »Znal jsem takové to-
vární dělníky,* — píše Plechanov**) — »kteří, byvše přinuceni vrátit
se na nějakou dobu do vsi, odjížděli tam jako do vyhnanství.* Tím
méně mohl přilnout ke vsi závodní dělník (řemeslník), jehož intelligence

*) >Autour ďune viec, 1904, sir. 336.
**) »Russkij rabočij v řev. dviženii.*

364 Čeněk Slepánek: Z dějin osvobozenskéfao houtí v Rusku.

byla pomémé yySší a hospodářské postayenf iepSf. Z propagandy vraceli
se délnici brzy a pracovali za to t délníckém prostředí. Plechanov vy-
pravuje o jednom pfípadé, kdy délnlci, vyslaní do Saratovské gubernie,
aby se tam usadili, »potoulavše se po vsích za příčinou vyhledáni vhod-
ných míst k usazení, vzdali se svého poslání a vrátili se do Sabatová,
kdež navázali styky s taméjším délnictvem.« A byli to lidé uvédomélí,
o jichž dobré vůli nemohlo býti pochybnosti.

Z tohoto osevu vzešlo délnické hnutí. Jeho prvou formací byl
. -♦Sévernyj Sojuz russkich rabočich« se střediskem v Petro-
hrade, organisovaný v 1. 1877 — 79. Zanikl ovšem stejné jako ostatní
organisace revoluční, nicméné vytryskl z ného prvý pramen, z kterého
později povstal dravý proud, jenž strhl základy samodéržaví a byrokra-
tického systému.

Program »Sojuza« jest prvým pokusem o spojeni politického a sociál-
ního boje v jedno hnutí. Ctěme v ném:

'Poznávajíce krajné škodlivou stránku politického a hospodářského
útisku, padajícího na naše hlavy \ší silou neúprosného sobectví, pozná-
vajíce všech uu nesnesitelnou tíhu našeho sociálního postavení, zbavují-
cího nás možnosti i nadéje na jakoukoli snesitelnou existenci, vidouce
konečné, že není možno dále snášeli tento stav, hrozící nám nej-
úplnější hmotnou zkázou, ubitím duševních sil — odhodlali jsme se
sorganisovati svaz všeho ruského dělnictva, který by zcelil rozdrobené
síly městského i selského dělnického lidu, vyjasnil mu jeho vlastní zájmy,
cíle i snahy, byl mu dostatečnou ochranou v boji se sociálním bezprávím
a poskytoval mu té vnitřní síly, jíž třeba k úspěšnému vedení boje.*

Ze sociálních požadavků uvádíme nejhlavnější, charakteristické pro
ruské poměry: Odstranění dosavadního politického a hospodářského
zřízení, poněvadž jest krajně nespravedlivo ; zřízení svobodné národní
federace obcí (»obščin«), založených na úplné rovnoprávnosti a s úplnou
vnitřní samosprávou ; zrušení pozemkového vlastnictví a zřízení obecního
(obščinného, mírového).

Hlavní body politického programu »Sojuza« zněly: Svoboda slova,
tisku a shromažďování.; '^rušení tajné policie a politického soudnictví;
zrušení třídních práv a privilegií; závazné a bezplatné vyučování ve
školách ; zredukování stálého vojska a nahrazení jeho všeobecným ozbro-
jením ; selská samospráva ; svoboda stěhování ; zrušení nepřímých daní
a uvalení ptímých na d(!iic|hod a dědictví.

Vystoupení »Sojuza< vzbudilo všestrannou pozornost, zejména ovšem
ve stranách revolučních. Časopis >Zemlja i volja« sice se protivil > kate-
gorickému < zdůrazňování významu politického boje »ve smyslu potvrzu-
jícím «, ač už mezi řádky dával na jevo prvé projevy nových poznatků
v tom směru, vytýkal také programu neorganičnost a pod.,*) ale přece
uvítal organisaci s nadšením.

♦) »Zomlja i volja« č. 4. r. 1879.

r^^

z Petrohradu. 266

Z Petrohradn. 19. února i907.

(Před volbami. — Úkoly kadetfi. — - Otázky finanční. — Potřeba organisace

lidu. — Poměr krajních stran ke kadetům. — Pověsti o novém minister-

stvě. — Nápřahu dumy. — Nové obyvatelky Šlisseiburgu. — Lukaševič. —

Bankrot pravice. — Zatýkání studentů. — Nejnovější výbtava.)

Až tento list vyjde tiskem, budou zítřejší volby v hlavním méstě,
které nás dnes uvádéjí v horečku, dávno hotovým faktem.

Ostatné už nyní víme dokonale, že oposice vejde do druhé dumy
vítězné — aje jakým způsobem bude pracovati, neví dosud nikdo, poně-
vadž vedle kadetů vyrostly nyní zástupy mnohem krajnějších oporičníků,
a slovo > oposice* nabylo významu úplné tajemného.

Co toto píšu, nezavírají se dvéře našeho obydlí, neustále vcházejí
voliči, hlavně lid ve vysokých botách a prostých halenách. Přinášejí vo-
lební blankety a žádají o listiny »opravdu dobré«, »vyplněné jmény ka-
delskými*. Při tom se táží s nepokojem: »Jen jestli potrvá lato duma?«
Někteří z nich zpovídají se upřímně ze svého přesvědčení. *Já
sám,« praví na př. jakýsi řemeslník, »Inu více k oposičnějším, ale cosi
mně praví, že nyní ještě není jejich čas, že kadeti vykonají práci dneš-
ního dne. Ale strašná věc bude, povědí-li krajní oposičníci několik ta-
kových slov, po nichž se rozplynou všecky naše naděje. Staneme snad
opět za krátko nad propastí a nenajde se dostatečná síla, aby nás vy-
svobodila.*

Ohromné schůze předvolební — přes všecka obmezení policejní —
plny jsou kolísání a rozporů mezi hlasem rozumu a hlasem hněvu a
pomsty pobouřeného lidu. Kdyby měli víru v opravdovou sílu zorganiso-
vané společnosti, dojista desettisíce těch, kdož nyní hlasují pro kadety,
dali by své hlasy skutečným revolucionářům — ale těm nešlo by tak
o hlasy, jako o vyzbrojené ruce, hotové k boji.

•Není už revoluce,* slyšeti kolem, »není naděje v ozbrojené síly,
třeba organisovati lid cestou pokojných reform.*

Jisté mají pravdu, kdož takto nUuvf, >*iffTfy!Tf^*t^ládu lak dráždí
a revolucionisuje všecky vrstvy náro^l-i,- ^e-A^rj^Jřiť, tír^adíiá jistoty,
nezačnou-li se dnes neb zítra nanovo Ýe x^^^^gb niéjt^íaW lozraěrech
zoufalé a bezmocné výbuchy. Bezmoqí.Uf,VE^^TiiiÍe^ jen jest

samovule vládců do jisté míry obmí^fnt^; |3Jí<1(^ ^tWíf^' QÍKwpěli k ta-
kové dokonalosti techniky despotisrln i ii ^{vUiŮU||í^t ^^í^íť^ lii takový
boj, jaký vede Rusko se svou vládou, 1>>J fc^-^ ííKijnc^sjřfif víf^|pvfm. Jen
my se nemůžeme dostati ze svého o1j3<í[u;u<'W •J'Ímiíív^»í^

Co se týče dumy, není těžko přey|>óvů^iílí. i^lo^mÁrííny, která
považuje dumu za cennou operační biisF^^ nWi^íííi it^oz^i politických
poměrů, t. j. členům strany svobody lííluT^ifiaiiEua-^^^umi^í velmi ne-
milá, ale nezbytná úloha. Mnozí z nich budou nuceni při útocích idea-
listů a šlechetných utopistů připomínati si slova, plná sebezapření: »Af
Iméno mé nedojde sláv)', jen když dílo mé vydá o sobě dobré svěde-
ctví. < A dílo jejich ov^em bude se zdáli hanbou, »černou« prací, bude
mytím špíny minulosti a zaujímáním posic, které v naší příliš napiaté
[>olitické atmosféře zdají se skoro »zpátečnickými etapami měšfáctv okr. poznaňském B. Ch r z a n o w s k i;
v okr. inowroc/avsko-strzeliňsko-mogileriském Z. Dzienibowski; v okr.
krotoszyňsko-kpžmiňském W. Mi ec z ko wski; v okr. rawicko-gostyňském
A. Stychel; v okr. grodzisko-košciaňsko-šmigielsko-nowotomyském W.
Skarzyňski; v okr. šredzko-áreraskéra A. Chíapowski; v okr. szu-
biňsko-žniňsko-wyrzyském L. Czarliiíski; v okr. szamotulsko-mi^zy-
chodzko-skwierzyňsko-obornickém hr. M. M i e 1 ž y ň s k i ; v okr. pleszewsko-
jarociúsko-wrzesirtském L. Gzarliňski; v okr. odolanowsko-ostrzeszowsko-
ostrowsko-k^piňském kn. Ferd. Radziwi^í; v okr. hnězdensko-witkowsko-
wagrowieckém L. G rab ski. — 11. V Západních Průších: V okr. tucholsko-
chojnickém W. Kulerski; v okr. starogrodzko-košciersko-lczewském J.
Brejski; v okr. pucko-wejherowsko-kartuském (na Kašubech) R. Janta-
Pólczyňski; v okr. áwieckém J. S a s- J a w o r s k i. — III. V Horním
Slezsku: v okr. katowicko- zaborském W. Korfanty; v okr. bylomsko-
tarnogórském A. Napieralski; v okr. opolském Bran dys; v okr.
pszczyúsko-rybnickém Skowroňski; v okr. gliwicko-lublinieckém J a n-
k o w s k i (v užší volbě).

Celkem tedy získali Poláci 4 poslance (mělit jich 16), a i tam, kde
zůstali v menšině, měli počet hlasů imponující, opravňující naděje do bu-
doucnosti. Vzrůst počtu polských hlasů jest vůbec znamenitý — vystoupilf
ze 347.784 na 453.774, tedy o 10(5.000 (ba proti číslu z r. 1898, totiž 244.11:8,
se skoro zdvojnásobil). Ze 4 získaných mandátů 3 připadají na Horní Slezsko
a 1 na Záp. Prusy. Vítězství polské v Horním Slezsku jest nanejvýš potěši-
telné, ukazujeC skvěle vzrůst národního uvědomění v kraji, o nějž měli Poláci
ještě před několika lety velké obavy. Zde zvítězil v užší volbě Polák v okrese,
jejž dosud zastupoval hr. Balleslróm, jeden z nejzarytějších odpůrců Poláků.
Ze 7 okresů v H. Slezsku, v nichž jest volba polského poslance vůbec možná,
získáno již 5 okresů!*) Za to sklamal výsledek voleb v Žáp. Prusech, kde
Poláci doufali získati 3 mandáty (aneb aspoň ještě mandát toruňský).

Vysoce zajímavý a poučný jest počet polských hlasů — daleko na zá-
padě, ve Vestfálsku a Porýnsku. Tam sčilací kandidát polský (Józ.
Chociszewski) dostal celkem 26.794 hlasů (nejvíce v Dortmunde, v Bochumu,
v Duisburgu a v Reckiinghausích — všude po 6000 až 7000 hl.). Při volbách
r. 15 03 odevzdáno tam polských hlasů 17.313, vzrostl tedy jejich počet skoro
o 10.000!

Podle stavu jsou ze zvolených poslanců 4 kněží (Stychel, Skowroňski
Brandýs, Jankowski), 4 redaktoři (Napieralski, Korfanty, Kulerski, Brejski),
3 advokáti (Chrzanowski, Dziembowski, Mieczkowski), 7 velkostatkářů (Gzar-
liňski, Chíapowski, Skarzyňski, Mielžyňski, Radziwiíí, Janta-Pólczyňski, Ja-
worski) a 1 průmyslovce (ředitel cukrovaru Grabski).

*) Nám jest při tom smutno, když vidíme zanedbanost a opuštěnost
Cechů v pruském (Horním) Slezsku. V okrese ratibořském, kde tvoří Cechové
dosud většinu obyvatelstva, zvolen centrovec Frank, jenž dostal 11.700 hlasů,
vedle toho německý nacionál dostal 5100 hl., polský kandidát 460O hl. —
o českých hlasích není zmínky.

Rozhledy a zprávy. 27l

Vzedmula vlna polského národního uvědomění ve volbách byla nejlepší
odpovědí na protipolské zuření vlády. Ale po nějakém výsledku, příznivém
■pro Poláky, není dosud potuchy. Německým nacionalislfim příliš narostl hře-
bínek volební porážkou socialistů — Vilémova řeč s okna paláce a nadšení
<iávů ukázaly, že »wart Pac pataca i palác Pacac, hoden národ takového
císaře a císař národa. Ukázala to i polská debatta v pruéként sněmu
15. a 16. února. Posl. Mizerski uvedl na přetřes nezákonné a nelidské výroky
soudní, jimiž odebírají se děti v Poznaňsku a v Záp. Průších rodičům
a odevzdávají na nucené vychování, a uváděl případy z H. Slezska, kdy Poláci
byli násilně nuceni k německému svědectví. Ministr Beseler vyhnul se odpo-
vědi na první žalobu poukázáním na samostatnost soudcovskou, a v druhém
prohlásil; že o těch případech nic neví (ministři obyčejně o ničem nic ne-
vědí) a že ostatně je s Poláky těžká věc: nechtějí německy vypovídati, ač
německy umějí. Druhého dne posl. Strosser flconservativec) se vyslovil, že
za 100 let měli Poláci dost času, naučit se německy, a že jest vSbec hanba,
že dosud jsou Poláci, německy neumějící. Na to v následující velmi prudké
potyčce posl. Korfanty odpověděl, že hanbou jest trvání stálu, v němž jsou
přes lékařská vysvědčení osvobozováni učitelé, kteří nelidsky ztýrali a týrají
děti, v němž se rodičQm odnímají- přirozená jejich práva atd.

Kruté pronásledování za odpor proti německému vyučování náboženství
trvá a stupňuje se. V odsusovdni redaktorů a kněěi se pokračuje: Koncem
ledna odsouzen red. >Kurjera Poznaňského*, Zioíkowski, na 600 mk. pokuty:
poněvadž před tím již rovněž pro články o stávce školní byl odsouzen na
1500 mk. a poněvadž další procesy visí mu nad hlavou, byl z rozhodnutí
tribunálu hned po rozsudku uvězněn. Propuštěn však, když za něj obhájce
posl. Chrzanowski složil kauci. Téhož dne odsouzen red. »Wielkopolanina«,
Szmid, na 450 mk. pokuty. Tak se dokračuje na redaktory — na kněze ne-
uvalují se pokuty, nýbrž vězení. Téhož dne 30. ledna, kdy odsouzeni v Po-
znani právě uvedení redaktoři, bylo v Lubavě (v Záp. Průších) odsouzeno
8 polských farářů na měsíc do vězení za provolání, jímž poučovali lid o jeho
právech ve škole. Takové rozsudky jen lid probudí. Vyprovázel odsouzené
kněze (mezi nimiž byli 2 starci) na místní faru v ohromném zástupu za zpěvu
písně >Kdo v ochranu nejvyššího . . .« Z takových zástupů nevyjdou povolní
beránci germanizace!

O těch a podobných rozsudcích se píše doma i za hranicemi — jsou
to tresty, spadající na vůdce hnulí. Ale o spoustě jiných trestů, jimiž jsou
těžce postihováni rodiče stávkujících dětí, veřejnost a cizina málo zvídá.
Každodenně skoro jsou odsusomíni rodiče k pokutám a do vězení za to, že
neposílají dětí do německých hodin náboženství nebo k odsezení Školniho
vězení. Jsou to tresty od 50 pfen. do 1 mky denně, ale jsou rodiny, které
takových pokut již zaplatily 100 a více 'marek. Nemouhou-li platili, prodává
se jim nábytek atd. A což teprve kdyby so otec odvážil vztáhnouti ruku na
nelidského paedagoga, který m\i nemilosrdně ztýral dítě! Na pul roku byl
odsouzen na př. mlynář v jntrocině za takové hájení svého ztýraného synka.
A učitelé, synové hyperkulturního národa, přijímají romunoraci za násilí,
páchané na dětech, t. j. za věznění dětí ve škole pro odpor proti německému
katechismu. Ale ubozí vychovatelé! Těžce jsou při tom ukíivďováni! V >Po-
sener Lehrer-Zeitungu« stěžují si, že jim za dozor na vězněné dítky byla po-
volena prabídná odměna, pouze 1 mk. za hodinu — a ta ještě že jim bude
vyplacena teprve za čtvrt léta . . .

V tomto spravedlivém boji Poláků proti brutálnímu násilí vlády a jejích
pochopQ, zdá se, divnou úlohu hraje biskup Likotrski, správce osiřelého
arciJ>iskupství. Zdá se, že polský biskup chystá se za mísu šošovice prodati
pruské vládě svůj národ. Tisk polský (a to ne »červený«, čerpámcť tuto
zprávu z úvodníku velmi umírněného Kur. Warszawského, č. 44.) soudí, že
na relaci bisk. Likowského změnilVatikán své stanovisko yúC-i školské stávce.
Biskup asi obdržel z Říma > placet* pro svoji vládní politiku, i požádal dů-
vřm5 děkany arcidiecése, aby zahájili činnost k utlumení stávky. Ale po
pastýřském listě nebožtíka arch. Stablewského, čteném s kazatelen, po dekla-
raci duchovenstva na poznaňském táboře těžko jest jednali přímo naopak

272 Rozhledy a zprávy.

•I hierarchická subordinace má své meze, a círker, pohrávající s národními
city svých kněži, nutící je k věrolomnosti vůči vlastním ovcím, kompro-
mitující je v očích polské veřejnosti, měnící takfka ze dne na den svá na-
řizem' a uznávající dnes za přestupek, co bylo včera veřejně vyhlášeno zi
ctnost se všech kostelních kazatelen ve jménu nejvyšáí pastýřské vrch-
nosti — dopouští se činu, který jako násilí proti lidské přirozenosti může
vyvolati nebezpečnou roztržku mezi polským duchovenstvem a církevní
vrchností.« Dojista příznačná slova v polském listu o církvi katolické. Zdá
se, že duchovenstvo jest opravdu pobouřeno, aspoň celý velkopolský tisk
j(až na Dziennik Poznaíiski) o tom svědčí. Velmi katolická >Oazeta Polskac
v Koácianě na př. napsala: >Rdyby někdo se pokusil úřadu svého užili
jako klínu, majícího odděliti duchovenstvo od národa, hanebně se zmýlí.« —
Nyní se objevují vyvrácení těch pověstí; budoucnost ukáže, co jest na >vy-
vráceních c pravdy. Zdá se nám, že konservativní celkem polský list (cito-
vaný K. W.) by jen tak nenapsal slova: kdyby přec duchovenstvo uposlechlo
bisk. Likowského, »jedinou odpovědí polského lidu bylo by pouze odvrácení
od kněžstva: Nechcete-li jíti s námi, půjdeme bez vás, ba i proti vám!<

V král. Polském jest obzor pořád stejně zachmuřený. Koncem
ledna se sice objevila povést o zrušeni válečného stavu, ale zůstala zatím
pověstí. Zatýkání (v poslední době zejména řady slečen ve Varšavě),
odsuzování redaktorů (red. >Kurjera Polského^ na B měs., red.
»Slowa< a »Przeiomu< po 2 měs.), útoky (zabit podplukovnik Bělskij
v P^ocku, mající na svědomí kromě jiných zločinů smrt 10 nevinně popra-
vených, zabit i referent policejního vyšetřovacího oddělení ve Varšavě,
V. G r tt n, známý od loňska torturovánim vyšetřovaných, za něž byl i trestán,
lile na konec zbaven zbytku trestu a přijat opět do služeb policejních) atd.
Stávek sice nebylo, ale za to lokaut v Isodssi trvá dosud, přiváděje do nej-
větší bídy dělnictvo, po jehož straně jsou sympathie celé země. Ve prospěch
4Íělnictva u továrních baronů, shromážděných v Berlíně, zakročili vynikající
zástupci polské intelligence. První přijel do Berlína zástupce >Společnosti
polské kultury «, S. Patek, žádaje ve jménu kultury zakončeni lokautu. Přijeli
2a ním i baron L. Kronenberg, hr. Adam Krasiňski a pater Godlewski —
marně; odjeli s nepořízenou. Urputný trust millionářů neustupuje. Dělnici,
jiemajíce náležité organisace, dohnáni největší bídou, přistupují na všecky
podmínky lokautu, jenom ne na vydání 9S soudruhů. Ale i tu činí ústupek,
navrhujíce, aby o vině jejich rozhodl smírčí soud. Avšak marně — upíři žáídají

f^oddáni naprosté. A kdo jsou ti pánové? > Piráti lidské práce a prohnaní
otříci,« odpovídá úvodník Kur. Lvovského. (Taková továrna PoznaiSských
na př. měla kriminální proces pro — krádež plynu rourami, tajně připojenými
k hlavním rourám plynárny. —

Jinak byl poslední měsíc vyplněn přípravami k volhám. Národní demo-
!kracle konala je velmi horlivě, volajíc národ do svých řad zejména proti
Židům. Doporučujíc své kandidáty, volala velkými literami: Varšava musí
být polská! Proti komu tak volala? O Rusy přec nemohlo jíti, a Židé, pokud
nešli 8 ni, zavázali se voliti kandidáty stran pokrokových, vynikající polské
spisovatele AL ŠwiQtochowského a L. Krzywického. Strašili své voliče Židy,
vědouce, koho protivný tábor kandiduje — to bylo přec jen neupřímné! —
Příznačno jest, že i vláda se postavila proti pokrokovcům; počátkem ledna
zavřela volební kanceláře >Zwi^zku post§powego«, poněvadž prý v zákoně
o takových kancelářích nic nestojí! — Přes to vše chovali pokrokovci nadfje
v částečné vítězství. Konali vytrvale práci uvědomovací na volebních schůzích,
přečetně navštívených, na nichž (jak píše dopisovatel N, Reformy) nebylo
kněží, velkostatkářů, kapitalistů a fabrikantů jako lokautový samovládce Po-
znaťiski, ale za tc zástup lidí, vynikajících vědou, kulturou, zásluhami a cha-
rakterem. Naděje rostly při volbách voliielů. Tak zvítězili kandidáti pokrokoví
v Siedlcich, Bia2é, Radomi, Radomsku, B^dzině, Tomaszové a Liublině. V Pu-
íawech propadl kandidát národní demokracie, bývalý posl. Nakoniecany.
Pokrokovci z toho pravděpodobně soudili, že zvítězí asi v gub. lubelské
a siedlecké. Ale i jinde projevovaly se pro ně sympathie: v Kališi na př.
I^okrokoví kandidáti dostali po 1.600 hlas(l proti 2.800 národně demokratickým.

Rozhledy a zprávy. 273

Ještě v předvečer voleb měli pokrokovci nadřji, že aspoň v Radomi zvítězí.
Ale zklamali se: zvítězili na celé čáře kandidáti národní koncentrace,
čili valnou většinou kandidáti národně demokratičtí.*) Pouze
v Suvalkách vyšli z voleb Litvíni, zástupci mladého litevského hnutí, advokáti
A. Bulat a P. Leonus.

Zvoleni byli: Za město Varšavu býv. posl. Fr. Nowodworski a Roman
Dmowski, vQdce národní demokracie; za m. ^ódá adv. Babicki; v gub. var-
šavské W. Grabski, kněz J. Gralewski, V. Nowca, K. Piechowski a J. Glo-
wacki; v gtib. kališské býv. poslanci Alf. Parczewski, kněz Wesolowski
a J. Suchorzewski ; v gub, piocké M. Bojanowski a H. Konic; v gub. kielecké
b. posl. W. Jarcrňski, J. Bielawski a hr. H. Potocki; v gub. piotrkmvské
M. Dziurzyňski, W. Žukowski, E. Peptowski, S. Justýna a F. Otocki; v gub.
radomskfí J. Ostrowski, A. Bieliilski a H. Dembiňski; v gub. siedleckéh. posl.
J. Blyskosz, L. Bryndza a S. Sunderland; v gub, íomzynské J. Harusewicz
a M. Skarzyňski; v guh. Tublinské A. Hempel, S. Sliwiiíski, S. Plewiilski
b. posl. J. Stecki a P. Žak.

Nepříznivý pro Poláky výsledek měly volby na Litvě a Rusi fna Vo-
lyni a Podolí), odkud do první dumy vysláno bylo 21 polských poslanců. Nyní
počítají Poláci, že dobudou nanejvýš 15 mandátů. Zatím známy jsou výsledky
z Litvy, kde prošlo 9 Poláků: ve Vilně starosta města M. W^síawski;
v gub. vilenské hr. W. Puttkamer, M. Ghelchowski, kněz Rodziewicz, A. Cho-
miňski, S. Waťikowicz; v gub. grodenskp S. Jaczynowski; v gub. vitébské
H. Dymsza a M. Benistawski. V gub. kovenské zvoleni vesměs Litvíni, v gul),
minské Rusové.

Pozornost vedoucí intelligence nevyčerpávala se jen volbami. Konány
dvě velké, velmi oživené ženské schúzey na nichž měly převahu živly pokro-
kové. Mluvily redaktorka »Volného Slovac Marja Turzyma, dále známá autorka
sociologických spisů Dr. Z. Daszyrtska-Golirtska, Iza Moszczeňska a j. Došlo
i k bouřlivým potyčkám s klerikály (pro řeči A. Niemojewského, redaktora
polské » Volné Myšlenky*). Schůze ty svým rázem jsou velmi příznačný pro
ženské hnutí v Polsku. — Povstalo Towarsysiwo kultury polskiej, jehož
účelem jest povznášení kulturní úrovně ve všech oborech života, na všech
Ijolích veřejné činnosti. První myšlenkou, jíž se ujímá, jest založení »Domu
lidového* ve Varšavě (a později podobných i na venkově), v němž by byly
siné přednáškové, divadelní a koncertní, čítárna, bursa práce, sklady laciných
výrobků, restaurace pro lid, hostinské pokoje atd. V takovém domě má se
tedy dostati lidu bez rozdílu národnosti, vyznání a přesvědčení: osvěty,
ušlechtilé zábavy, porady, pomoci i útulku. Iniciativa k založení T. k. p.
vyšla z kruhů pokrokových, předsedou jest Alex. í^wietochowski. — Činí se
přípravy ke stavbě budovy uměleckého musea, jíž se dosud vláda stavěla
na odpor. Varšava měla už »Muzeum sztuk pieknych*, založené r. 1862, alo
to od r. 1876 jest z větší části nepřístupno veřejnosti. Záležitost popohnal
nyní velkolepý odkaz C. Lachnického, z něhož připadne 88.500 rub. na
>KanceIář podpor v nejvyšší nouzi*, bohatá sbírka starožitností ve prospěch
téže kanceláře, konečně městu Varšavě vzácná obrazárna děl slavných mistrů
renaissance, hollandských atd., bude-li do dvou let příznivě rozřešena otázka
stavby vlastní budovy uměleckého musea. — Při tomto odkazu připomínán
skvělý odkaz a dar rodiny Szlenkerovy, která věnovala lOO.UOO rub. na vy-
držování čtyřtřídní pol. školy ve Varšavě (péčí Matice í^kol.). Z toho 80.000
jest z odkazu K. Szlenkera, ostatek od vdovy.

Záležitost vyšších škol ve Varšavě vláda předloží dumě. Nová ruská
universita, na niž mají býti přeloženi professoři univ. varšavské, má býti
založena v Saratově neb Voroněži. Pro personál techniky varšavské má býti
zřízena technika v Novočerkassku.

*) Až na 3 z polské strany pokrokové, 2 ze strany reálné politiky a 2
mimo strany.

Slovanský Přehled IX. 1907, č. 6. ]^

274 Rozhledy a zprávy.

V Haliči otevřen zemský sněm. Prudký odpor síran * pokrokovějších
vzbuzuje návrh volební reformy, úpravy platů učitelských a reformy učitel-
ských ústavů. Proti navržené úpravě učitelských platů ostře protestoval valný
sjezd učitelstva polského i rusínského, konaný ve Lvově 17. února za účasti
6000 osob. Zajíraavo jest, že ohromné pobouření vyvolal vůdce haličských
všepoláků, prof. Glabiňski, pouhým objevením se na řečniáti; shromáždění
vůbec ho nepřipustilo ke slovu. Dra. Bobrzyňského návrh reformy učiteL
ústavů jest nanejvýš zpátečnický, směřuje k sníženi úrovně uiHtelského
vzdělání i vzdělání všeobecného, chce zvláštní přípravu pro školy městské
(ne měšCanské) a zvláštní, obmezenou přípravu pro Školy vesnické Pro
sedláka málo světla! Ejhle, jak si představují pp. šlechtici a jejich spojenci
autonomii Haliče! >Autonomní< úprava učit. ústavů jasně to ukazuje. Proti
takovému rozšiřování autonomie protestují ostře strany pokrokové, žádajíce
dříve reformu volební do sněmu na základě všeobecného, přímého a tajného
hlasování. A co zatím podává návrh volehni reformy, předložený sněmu ?
Je to hotové monstrum: návrh zachovává volby nepřímé a zjevné (nikoli
tajné), a to podle kurií, k nimž dodává ještě >doplfiující kurii<
s 10 mandáty a s požadavkem 21etého pobytu pro oprávnění k volbě, ale
za to rozšiřuje i počet městských mandátů o 8. >Nowa Reforma* (č. 74)
nazývá to »urážkou myšlenky autonomie a oprávněných požadavků lidu«.

A. d

Slované východní.

Volby a volby — vítězství stran levých či vládních, tylo otázky ře5í
se nyní v Rusku a řeší se v neprospěch vlády. Stolypinova vláda, »par excel-
lence vláda uspokojeni, zdrcení terroru a revoluce«, nikoho neuspokojila, ne-
zdrtila ani revoluce, ani terroru, jen zdání zprvu způsobila, že uspokojí zemi
a zdrlí odpůrce. Vzbudila to zdání — podvodem, šidbou a petrohradská tele-
grafní kancelář byla jí nástrojem. Oznámili jsme časem svým, jak tato kan-
celář vyhnala ze služeb svých všechny prý lživé dopisovatele provinciální^
kteří prý jen samý útok a samou revoluci oznamovali a šili nepokoj, vy-
hnala je a >pravdomluvní, vládní dopisovatelé* ihned psali o uspokojení
vnitřním, o změně smýšlení v lidu oproti kadetom a stranám levým, o skvě-
Ivch nadějích vlády do voleb. A všecko to leží v ssutinách, rozbito v niveč. —
Terror trvá dále, prudší než jindy. Je zajímavo. že vyšetřování zjistilo, kterak
útočníkovi na Launitze vstupenku k slavnosti medicínské, opatřenou podpisem
samého Stolypina, prodal sám agent policejní Jako vle v za bO.OOO rublů, načež
prchl. V posledních týdnech v Minsku zastřelen podplukovník Belavinčev, ve
Vilně učiněn nezdařený útok na policmej stera Rodionova. V Petrohradě při
prohlídce naložen seznam 57 hodnostů, odsouzených od terrorislů k smrti; na
na seznamu byl i nový gradonačafnik Dračevskij. Na Vasiljevském ostrově
hlavní ulici zastřelen ředitel věznice Gudin a těžce zraněn dozorce. Počátkem
února zradou odhaleno v Petrohradě spiknutí proti celému policejnímu oddě-
lení, jež mělo býti vyhozeno do povětří; mezi spiklými jsou i 3 bývalí zří-
zenci tajné policie. Za tři dni potom při prohlídce v soukromém domě našlo
se 45 úplných uniforem carsko tělesné stráže čerkeské a policie tvrdí, že tu
šlo o útok na cara. V Penze zastřelen gubernátor Alexandrovskij; útočník,
zastřeliv ještě policmejstěra a policistu, sám se zastřelil. V poslední chvíli
stal se útok na Witta; do kamen v jeho bytě spuštěny komínem dvě pumy
s hodinovým strojem, jež objeveny ještě včas. Jsou zprávy také o jiných
projevech terroru: V Rize v pivnici Bergerově objevena spousta proklamací
a lO.C(X) nábojů do mauserovck. Majetníku pivnice uložena pokuta 8000 r.
V Petrohradě zatčena skupina 70 revolucionáři!, kteří — jak policie praví —
strojili zbrojné povstání; v čele jich stál nižší úředník policejní. (Nebyl to
agent provokatér?) V Oděsse znova udal se výbuch pekelného stroje na ko-
rábe Gregorij Mark, způsobiv škodu velikou, ale lidí nezraniv. Zatčeni pro to
2 studenti a 2 učňové. Koncem ledna zase kolují po městě proklamace, hlá-
sající útoky na koráby a kapitány. V Oděsse také nalezena v budově obchodní

Rozhledy a zprávy. 275

školy 71iberní p^ma melinitová. V Chersonii počátkem února došlo ke vzbou-
ření politických vězňů. —

Vláda až do voleb drtí terror terrorem dále. Poprav zase je síla, i nelze
ani zregistrovali podrobně, co lidí odsouzeno a popraveno. Stačí, když uve-
deme, že od 26. prosince do 16. ledna odsouzeno polními soudy a popravena
650 osob. Snad se zuřivosti těchto soudů sám Stolypin zhrozil; nařídil v te
době, aby mu všecka akta o vyšetřování a líčeních u těchto soudQ byla ode-
vzdána k prozkoumání. Ale kdo mrtev, toho již nevzbudí! Jaká to věc, když
>Telegraf« (nástupce zrušené »Strany<) může vystoupiti — za výminečného
stavu — 8 důkazy, že 4 lidé najisto nevinně byli popraveni. A kolik jich
zašlo, aniž slyšen hlas jejich! — Nyní — v únoru — koná se soud v Krasno-
jarsku se 10ti vojíny a 104 civilisty pro vzbouření v prosinci I^Oj. — Konán
soud i pro útok na Stolypina a tu poprvé za dobu činnosti polních soudů
udělil car milost, změniv oběma odsouzeným dívkám trest smrti v nucenou
práci. — Jak úřady pracují, o tom i to klassicky svědčí, že gubernátoři
v Ufě, Permi a Vjatce se umluvili nepřijímati již do svých gubernií vypo-
vězence odjinud. Stav vězňů v žalářích je hrozný. Správa žalářů sama ozna-
muje, že žaláře jsou přeplněny o 650/^, a více. V Saratově je 1U68 vězňů, ač
ie místa pouze pro 460, v Černigově 880, místa pro 150 atd. Vše to vypsal
Dr. Dvoreckij v Milnchener medicinische VVochenschrift, Většina politických
vězňů trpí reumatismem kloubovým, protože spí na holé dlažbě bez pode-
stlané slámy. Přeplnění působí, že vězňové trpí bolením hlavy, ano i hallu-
cinacemi sluchovými i zrakovými. Političtí jsou zavřeni spolu s kriminálními,
vše pohromadě, muži, ženy. Nyní jde na Sibiř z odsouzených členů dělni-
ckého výboru pět, mezi nimi Chrustalev-Nosar. Z Tj uměni do Tobolska
půjdou 12 dní pěšky. —

A čím byly volby blíže, tím vétší byl Stolypinův strach. Kulich kolem
něho stále kulichal: jedni pravili, že dojde k diktatuře, v jejímž Čele bude
Dubasov, druzí vystrkovali Witta, jenž také nelenil a nabízel své služby. Ale
to už se prohlašovalo, nezdaří-li se Stolypinovi volby — jeho volby —
, že půjde. A do nich se St obouval, ale neobul. Odmítl legalisovati stranu
kadetů, chytiv se formálnosti, že mezi vůdci strany jsou 3 osoby, žalované
pro § 129. Maxima Kovalevského v poslední chvíli zbavil práva vólitelnosti
v Petrohradě pod zástěrou, že není v místě rok. Jednal sice s Miljukovem
v půli ledna o legalisaci strany, ale tehdy ještě cítil se příliš silen a kladl
podmínky nepřijatelné. Počátkem února mnoho již slevoval, ale nyní by
již znám slabý podklad jeho. Tu chtěl i proti socialistům opatření zmírnlili.
Tu viděl již, že všecky přípravy jeho byly chabé. A byly hanebné: v Petro-
hradě prodloužil stav výmmečný na 6 měsíců. Kde jaký list pokrokový za-
stavil, aspoň na čas. Zastavena >Strana< pro kritiku listu carova k Slolypi-
novi (v novém rouŠe sluje nyní ^Telegrafe). Zastaveny Novaja Gazeta a So-
vremennaja Žizň. Na dobu voleb zastaveny v Moskvě: Nov a Věk. V Omsku
zastaveny 3 pokrokové listy, v Irkutsku všecky listy pokrokové. Kijevskaja
Rěč po- třikráte zastavená, vždy pod jiným jménem, vychází nyní jako
Kijevskaja Mysř. Maloruskou Radu v Kyjeve také chtěli zavříti. Kyjevský gen.
gubernátor propustil všecky úředníky smýšlení konstitučně demokratického.
V Petrohradě k volbám dodány dělnictvu velikou většinou od policie lístky
pozdě. A jinde patrné také. Vládě šlo o to, aby všude a především v obou
hlavních městech prošli její lidé. Petrohradské denníky a pozdější zprávy
dokázaly, že se vláda neštítiia zfalšovati také první zprávy o výsledku
voleb. Volby odsoudily Stolypina s celou jeho Činností nadobro. Samotné
S. Petěrburské Vědomosti, list skoro vládní, praví v č. 25., že Stol. vláda
nebyla s to, aby utvořila dumu mírnější než první. > Atributy její moci byly
příliš bodavé; nabízejíc jednou rukou ratolest olivovou, v druhé drží meč;
byla vytvořena k >zastrašení<, >obnoveníc, » vykořenění* atd. A neudělala
nic. Nad to dopustila se chyby: kdyby místo terroru byla jednala mírně,
provedla nejnutnější opravy ze své moci a v brzké lhůtě — 2 měsíců — dala
provésti nové volby, byly by, jak dí S. Petěrb. Věd. — vypadly jinak. Ale
dělala v3eho opak, a nad to jí na krk spadla ohavná affaira — Lidwalova

v.'

276 Rozhledy a zprávy.

l^ a Gurkova, vyšla nová ostuda Nikitinova, jenž usvědčen, že při správř

^ státních lesa prováděl veliké podvody, pronajímaje cizím firmám lesy za

směšně nízké ceny. Padl zatím ministr námořnictva Birilev, nahrazený Di-
-^, kovem, a shledává se, že v úřadě nevykonal nic, nové lodi že se staví

ti po starém systémii, dfistojnictvo že se cvičí také po stáru, že byl zkrátka

člověk veskrze zastaralý. A při soudu nad vrahy HercenŠtejnovýnii
usvědčeni favoriti Stolypinovi, čCrnosotěnci, že jeden z jejich vfidců, Juškevič,
zaplatil vrahům 1000 rublG; dále se ukázalo, že byli najati i vrazi na inže-
nýra něvské továrny petrohradské Kriniusa, ale že odřekli a byli za to ze
strany vyloučeni. — Přes všecka vládní popírání je jisto, že schodek loii-
m^ ského roku uhrazen byl i 00 milliony z půjčky — a že schodek v rozpočtu

Ř; ' na letošní rok obnosem 240 milí. r. hrazen bude rovněž půjčkou, uznává

S.' i vláda. Že Višněgradskij ujednal s francouz. bankami půjčky na krátkothůtné

X' obligace, svědčí o tom tež. — S takovýmto štitem nevyšla by z voleb čistá

i^ vláda snad ani v Číně, natož v Rusku. Neukonejšilo veřejnost vyprázdnění

'. Mandžurie, ani vypsání 4^/^ renty v obnose 70 milí. ve prospěch krajů sti-

^ zených neúrodou, ani to, že ohlásil Stoly pln předlohu zákona o svo-

bodě osoby a bytu i tajnosti listové. Podlo osnovy té zatčený do 24
hodin buď má býti odevzdán soudu anebo propuštěn. —

Že strany levé, a mezi nimi kadeti, budou v nové dumě hráti první
úlohu, bylo v Petrohradě stále tvrzeno. Obyvatelstvo v Petrohradě šlo »s go-
^V lovojc (o překot) do voleb, jak praví S. Petěrb. Vědomosti, dodávajíce, zeje

>radost viděti občana, pohlceného zájmy říše, hájícího blaho národac (Dříve
list tak ohnivě nepsal.) Lež a uskok však je, co psal kníže Meščerskij že
všude u zemědělců a dělníků jevila se veliká neúčast, svědčící, že lid »prý
jr/ nestojí o dumu novou, jako nestál o první. Nešli proto, že buď byli práva

zbaveni, nebo nedostali lístků. Zajimavo je, že v Petrohradě duchovenstvo
jj* rozhodlo se jíti do veleb s kadety, okCabristy, stranou mírné obnovy, jen ne

se svazem ruských lidí. Volby zprvu — v dělnických a malozemědělskvch
sborech, vyzněly pro vládu — dle vládních zpráv, označených za falešné.
Ale Stolypin věděl již 28. ledna z provincií, že naději na úspěch mají jen
opposičníci. A zprávy Jobovy šly brzo: v Zákaspickém kraji v Střední Asii
v prvovolbách dostali kadeti 35%) hlasů, socialisté 40%, radikálové 157o-
Donští kozáci (!) zvolili většinu kadetů a sociál, demokratů. Pak šly zprávy
o propadlých kandidátech v selské kurii, v Moskvě propadl i okfabrista
Richter; 2. února se hlásí, že naděje na umírněnou dumu není. S. Petěrb.
^' Vědom, v č. 22. vědí již, že nová duma sotva se bude lišiti od první, že se

í5 ve volbách >jeví tatáž převaha elementů pravých nad levými v I. stadiu,

Íf!\ tatáž poměrná rovnost ve stadiu II. a naposled výsledek příznivý pro levici*.

A v č. 25. se bojí, aby nová duma nebyla >dumou národm' msty«. Výsledek
voleb, zejména veliké vítězství kadetů v Moskvě, udělal v Carském Sele mocný
dojem. Stolypin prý byl zdrcen, car prý mu řekl, bude-li nová duma chlíli
pád Stoly pinův, že půjde. A neméně mocně působilo, že ve všech carských
sídlech — v Car. Sele, Petěrhofu i Gatčině — zvítězili socialisté. — Sám
Stolypin prý se vyjádřil, že opposice v nové dumě bude silnější než v prvé,
bude prý míti 60^ q. Nebudeme uváděti počet hlasů daných v prvních volbách,
až tyto řádky vyjdou v tisku, bude znám i celý výsledek voleb a celý
obraz dumy.

Dle kadetů (v >Rěči«) úlohou nové dumy je především, aby se nedala
». ' rozbíti jako první a parlamentární cestou dobyla parlamentárního zřízení řiše.

% O možnosti rozpuštění nové dumy také Witte se vyjádřil, dělaje pro sebe

K hezky nahoře. 1 on před volbami již byl přesvědčen, že druhá duma bude

I opposičnější než prvá, ale je přesvědčen, kdyby se rozpustila a ihned se pro-

L vedla úředním nařízením reforma policie, reforma zákona o schůzích, o svo-

l bodě osoby a bytu, že by většina obyvatelstva byla uspokojena- Jiného

; mínění o tom je prof. Maxim Kovalevskij; v Straně č. 8. píše o tom: »Ve

• všech úvahách o tom, co by se stalo, kdyby i nová duma byla rozpuštěna^

\ nevidím hlavní dvě osoby jednající v této tragedii: cara a národ. Mluviti

o panovníkovi nedovoluje mi strach před novou konfiskací, avšak o národě možno

Rozhledy a zprávy. 277

mluviti otevřeně. Národ, myslím, se zeptá, proč si z n6hp tropí posměch
beztrestné. Dvakrát naléhali naň, aby poslal své plnomocníky< ... a dvakrát
rozehnali ... a to pro zájmy slechy (resuraujeme krátce smysl dlouhého od-
stavce)... tedy dojde k >roztr^.ce národa ve dva tábory, při níž číselná vět-
šina a převaha morálního vlivu sotva asi bude na straně »úřednického pan-
páterstvíc, splývajícího se šlechtou. — Kdo má uši k slyšení, slyš! Kdo .má
moc, aby vyvaroval takovou roztržku, ten splní svoje historické poslání i po-
slání všeliké Svrchované M)ci, carstvující nad stranami, vykonaje vše, co
od něho závisí, aby uchoval jedi^otu národa, záruku jednoty a celosti říše.*
Tak Kovalevskij. , —ch.

Malorusové. Vedle nynějšího velice živého ruchu volebního do říšské
rady, kde stíhá schQze schůzi, hlavní a oprávněné rozechvění p5sobí známé
z denních listů události na Ivovské universitě. Nikdy by nedošlo k tako-
výmto věcem, k násilí a zatýkání, kdyby vládnoucí strana chovala se k druhé
národnosti podle pojmu plné spravedlnosti. Je to tím smutnější, že Poláci sami
cítí, jak útisk bolí. To bylo mým přesvědčením vždy a nikdy jsem se tím
netajil. Připomínám to z té příčiny, že Dilo v č. 22. napsalo, že i tak polono-
filský list, jako Slovanský Přehled, vzal Rusíny v ochranu. Odmítáme naprosto
skrytou v tom výtku nespravedlnosti. Podobně nám zase polské listy (na
př. Nowa Reforma v č 64.) vytýkají, že vždy straníme Rusínum. Nestraníme
nikdy nikomu, ale vždy stojíme při utiskovaných, af jsou to Rusíni v Haliči
Či Poláci v Rusku a Německu atd. Pramenem těchto našich maloruských
rozhledů byly vždy listy maloruské, samo Dilo, Bukovina, Liter. Naukovyj
Vistnyk, Kijevskaja Starina, Hrom. Dumka, nyní Rada atd. Jsou to listy
I polonoGlské? Připomínáme, že Slovanský přehled první v Čechách vedl stále

\ a soustavně pozornost české veřejnosti k věcem, potřebám a steskSm rusín-

s^ým, že uveřejnil řadu článku a dopisů od rusínských spisovatelů dra. I.
Franka, V. Hnafjuka, B. Lepkého, O. Luckého, že již ve IV. roč. měl důkladný
článek o universitní otázce (z péra Hnařjukova) a že loni u příležitosti de-
monstrací na universitě přinesl článek redaktorův, ujímající se spravedlivé
věci rusínské. A já, podepsaný referent, sám za sebe prohlašuji, že vždy
jsem psal dle svého spravedlivého názoru, a redaktor mi nikdy neškrtl ani
slova. — A tak tedy: nechtějí-li Poláci jinde útisk, af neutiskují sami, aC
dají druhému, co mu patří, plně a nezkráceně. A nebude takových divokých
zjevů, jako ničení uměleckých portrétů, nebude potom žalařování tolika lidí.
85 akademiků maloruských je zatčeno, vyšetřování se povleče dlouho a ne-
povolí-li mini-íterstvo, kdo ví, kdy tito lidé, bojující s vášnivostí mládí za
svá práva, budou propuštěni. Nyní zahájili hladovění po způsobu golodovek
v ruských vězeních.*) Události zvířily mnoho ruchu. Byly schůze ve Lvově,
v Cernovicích a j. ve prospěch studentů, byla schůze studentstva ve Vídni,
o níž první zprávy hlásaly, že čeští studenti postavili se proti požadavkům
maloruským; ale zprávy ty v č. 25. Dilo zrcktifikovalo. .eští studenti sou-
hlasili zcela s těmito požadavky. — Z politických věcí uvádíme, že při do-
plňovací volbě v Starém Samboře zvítězil maloru.ský kandidát ot. Javorškyj
proti Poláku Sozaňskému, míst. maršálkovi šlechtickému, 59 hlasy proti 54.

V Rusku Malorusové nesou osud všech občanů; persekiícemi trpí
stejné. Policejní revise^ konaná v redakci Rady, zabavila víecky rukopisy,
Radé samé hrozilo zastavení. Zatčeni při tom: vydavatel Rady Čikalenko,
spolupracovníci KovalenkoŠohobočnyj, Staryčká-Čerňachivška, Jarošenškyj,
Pacharevákyj, správce administrace Svynyčkyj. Pohlídky a zatčení stihly též
skladatele hudebního M. Lysenka, spisov. B. Hrynčenka, spisovatelky Draho-

*) Tím si skutečně vymohli propuštění dne 24. února. Mohl-ii soud
a $ to upiti statečnému odporu vězněných — proč je vůbec dal zatýkati? Snad
jen proto, aby věci rusínské získal další sympathie?

278 Rozhledy a zprávy.

manovu, Leáu Ukrajinku, Olhu Kosačovu a j. Všichni však po několika
dnech propuštěni. — V kyjevské Duchovní akademii bude prý otevřena
kathedra dějin západoukrajinské církve. — Na universitě kyjevské reklor
Citovič povolal k sobě zástupce studentstva a oznámil jim, že žádost o ote-
vření malor. stolic nesetkala se v radě professorské se sympathieml. —

V Umali Oleksandr Levyčkyj, býv. ředitel gymn. v Žitomíři, dostal dovolení
otevříti soukr. maloruské gymnasium.

Zaznamenáváme důležitý článek pro f. Hruševékého v XII. Čísle loňského
Liter. Nauk. Vistnyku o poměru haličsko-u krajinském. Ukazuje na to, že do-
savadní prvenství rakouských Malorusů na poli literárním přestává, příhia-
Suje se ku práci Ukrajina bohužel však hrozí nebezpečí roztržky mezi tě-
mito novými centry, kteréž usilovnou prací a především porozuměním pro
jednotu národní musí býti odvarováno, sice v nějakých 30— 60 letech mohlo
by dojíti k tomu, v čem jsou nyní Srbové a Ghorvaté. Nutno upustili ode
všech provinciálních stanovisk. To také byly pohnutky, které vedly k lomu,
že Liter. Naukovyj Vistnyk se přeměnil, jak jsme minule oznámili. V této
nové formě již vyšel. — Ukrajinského slabikáře Norcova prodáno již
10.000 ex., mimo něj však vyšly ještě čtyři jiné. Evangelium maloruské
tiskne se již v 3. vydání.

Lvovské soukromé dívčí gt/mna^sium (přípravka a prima) nyní po
inspekci má dostati právo veřejnosti. —ch.

Jihoslované.

Pozdravili jsme radostně obrat na Černé Hoře, jako jej pozdravil celý
jihoslovanský tisk. Se zvláštním dojm^im brali jsme do rukou *Glas Crnogorca^,
z něhož se nyní pojednou stal úřední orgán parlamentní vlády. Nejen 2c pfi-
náší úřední vyhlášky o pensionování různých starých hodnostářů a jmeno-
vání nových, že tiskne úřední zápisky ze zasedáni skupštiny — on na př. přinesl
i článek nově založeného mostarského »Narodac, pozdravující epochální obrcU
na Čerfié Hoře! Otiskl na př. i slova: »Po celý rok, co dána ústava, rozho-
dovalo se, bude-li národní skupština a černohorská vláda Čistým výrazem ná-
rodní vůle, anebo pouhou hračkou v rukou jednotlivců — dokud se vladař
Černé Hory nerozhodl pro úplný parlamentarismus, nedbaje osudných rad . . .
Za příznivého vlivu nového směru počal se rozvíjeti i veřejný tisk, který se
dříve obmezoval na úřední Glas Crnogorca. Narodna Misao v NikSiči po<>ala
první raziti dráhu demokratickým idejím . . .^VŠude lze pozorovati čilý ruch.
Zakládají se peněžní ústavy, položen základ Černohorské Banky, Černá Hora
dostává první své peníze, stát chápe se incialivy k větším podnikům atd.*

V tom všem je přec přímá i nepřímá obžaloba předešlého vládnutí na Černé
Hoře. Slyšte: na Černé Hoře je teprve třeba raziti dráhu demokratickým idejím —
na Černé Hoře, která teprve za naší paměti z lidu povstala! Vláda byla
dosud >pouhou hračkou v rukou jednotlivců c. Teprve nyní, co byla stará vláda
odstraněna, počíná se Černá Hora hýbat — dříve tedy byla tam mrtvá ne-
hybnost. Atd. To vše uveřejnil Glas Crnogorcajako na potvrzení výtek památné
brožurky černohorských studentů.

Tu pojednou z čistá jasná v druhé polovici ledna byli jsme překvapeni
demissí parlamentního ministerstva Badulovixiova (min. fin. AI. N. Gju-
rovič, m. vál. D. Gatalo, m. vnitra M. Ivanovic, m. sprav, a zást. min. ósvMy
M. Raičevič). Odešlo po 3 měsících vlády. Proč? — byla první otázka kaž-
dého přítele nového obratu na Černé Hoře. Ale nebylo na to odpovědi —
věc teprve pomalu se vyjasňovala. Kníže vyzval skupštinu, aby mu navrhla
nové ministerstvo — tedy projevil vůli vládnouti dále parlamentně. Skupština
se usnesla vysloviti knížeti přání, aby kabinet Raduloviéův znova se ujal
vlády. Ale ve jménu celého ministerstva prohlásil m. sprav. Raičevič, že ka-
binet Raduloviéův >nemá možnosti* zůstati u vlády. Nemá možnosti, ac
jej skupština chce! Tu již bylo palrno, že příčina demisse jest — u dvora.
A gospodar opravdu, ač věděl o vůli skupštiny, ministerstvo Radulovičova

Rozhledy a zprávy. 279

propustil úkazem ze dne 19. ledna (našeho 1. února). Zároveň jmenoval nové
ministerstvo: předsedou ministerstva a zároveň m. zahraničních záležitostí,
zástupcem m. financí a zást. m. války A. Radoviče, ministrem vnitra dosa-
vadního min. M. Ivanovióea ministrem spravedlnosti a zástupcem min.
osvěty G. Ceroviče.

Co pozbavovalo ministerstvo Radulovičovo >možnosti« setrvati při vládé?
, Ukázak) se, že kníže nevyzul se dosud z vlivfi, o nichž sám so vyjádřil pa-
mátným způsobem při banketč na počest prvního parlamentního ministerstva,
kdy připil »onomu času, kdy nepodlehl osudným radám, aby zemi dal
zřízení protivné jeho přesvědčení a jeljo demokratické víře*. Ukázalo se, že
podléhá dále »osudným radám* intrikánu, kteří byli od vlády odstraněni a od
té doby podrývali pudu novému ministerstvu i znemožňovali vykonání plné,
vůle skupštiny a parlamentní vlády. »Narodna Misao* v č. 4. psala: »Zdá se
že vláda se rozešla s korunou pro nějaká vojenská nařízení a vyrovnávání
.starých účtů.* Aha — sáhlo se patrně na >državu« dosavadních správců
černohorských osudfi! A tak tomu skutečně bylo. Poučuje nás o tom akl,
nyní nám již známý,*) jímž ministerstvo Radulovičovo podalo demissi: »V mno-
hých případech při své práci dospěla vláda k přesvědčení,* praví se v něm,
»že nepožívá oné důvěr yVašeho Veličenstva, jíž potřebuje k úspěšné
práci. . .* A dále uvádělo min. Radulovičovo tyto podrobné důvody; kniství a všecky bolestné otázky, jimiž se mučila ruská intel-
iigence, která si tím zcela spravedlivé zasloužila pověst nejvnímavější spoieč-
nosti pro všecko krásné a dobré. Prof. Ovsjaniko-Kulikovskij, analysuje city
a nálady těchto literárních postav, v nichž jako v ohnisku soustředěny všechny
typické i^sy ké které doby, podává tím i reliéfní charakteristiku jednotlivých
období ruského společenského života, jejich ideologie i psychologie. Vedle cha-
rakteristik literárních poslav podává autor všeobecnými rysy i charakteristiku
samých spisovatelů: Gribojedova, Turgeněva, Hercena, Cernyáevského, Dobro-
Ijubova, Někrasova a jiných typických vůdců ruského myšlenkového hnxúL
Tím způsobem kniha prof. Ovsjanika-Kulikovského podává zajímavý, méniv)-
obraz společenských směrů, nálad a ideálů ruské intelligence, počínaje od
prvých let XIX. stol., postupný rozvoj a vzrůst společenského uvědomění*
pokud došlo výrazu v literatuře.

Dílo pronikavého kritika přijde vhod každému, kdo se nespokojuje pouhou
pragmatickou stránkou literárních déjin minulého věku, nýbrž touží seznámili
se s ideály, tužbami a útrapami, jež hýbaly osvícenou Části ruské společnosti.

A, Jacimirskij.

nyuiKNHi N ero coBpeMeHHNKN. MaTepia.iu h H3cjit/i[0BaHÍfl. Svazek III.
Petrohrad 1905.

Komise, utvořená při ruské Akademii Nauk k vydání děl Puškinovjxh.
vytiskla 3. svazek rozprav o Puškinu a jeho době. V knize nacházíme 9 sfati
Velmi nestejné ceny. V pr\ní píše akademik F. G. Korš o pokusech dokončeni
»Rusalky<. Vrací se tím k zapomenuté již poněkud historii o hrubém a ne-
vkusném padělku konce PuSkinova dramatu. Korš, jak známo, považoval jakési
podvržené verše za originál Puškinův a vydal knihu, v níž dokazoval na n^
kolika stech stran, že Puškin psal hloupé věci. Nová stát Koršova, zaujímajíci
22 stran, sotva může býti ospravedlněna vážnými úvahami — jest vůbec na
čase přestat spojovati jméno Puškinovo s různými bezvýznamnými mystifi-
katory. — Zajíma^^ý a podrobný materiál uveřejňuje E. A. Bohrov v neveliké
monografii > Puškin v Kazani*, která přijde dobře vhod příštímu živolopiscí

Literaturaa a umSní. 283

PuSkinovu. Ve článku >PuSkin a Ryléjevc V. V. Sipovskij pátrá po vlivu Ry-
léjevova »Vojnarovského< a životopisu Mazepova od A. O. KorniloviCe na »Pol-
tavu<; bohužel nevyčerpává té otázky náležitě. Tak na př. nedotknul se za-
jímavé a pozoruhodné korrespondence o současné literatuře (a dílem o roman-
tismu) mezi Ryléjevem, A. A. Besluževem a PuSkinem. B. L. Modzalevskij,
který se dávno obírá studiem doby Puškinovy, uveřejnil zde neveliký, zají-
mavý Článek >0. F. Jurjev i poslanije k nému Puškinac (1819 . Jsou zde
i nékleré archivní materiály v »Puškiiiských poznámkách* zvěčnělého prof.
A. P. MarkovskéhOj mezi nimi i zpráva o známé >komandirovce« Puákinové
do Odéssy — k vyhubení saranče ... Prof. A.' I. Sobolevskij zběžně načrtl
>Plán slovníku Puškínského jazyka*. Na konci nacházíme >Pián badáni
o skladu Pudkinských veršů a slovník Puškinských rythmů opět od akade-
mika F. G. Korée, jenž vykládá, že >slovník rythmů* bývá prospěSný i nejna-
danějšímu básníku* ... A Jacimirskij .

Co6paHie CTNXOTBopeHiŇ AeKa6pNCT0Bi. Toyi-b I. CTAxoTBopeinn K. 9.
Pujnd^eBa, A H. O^toesciCHro, A. A. B(*cTy»ceBa (MapjiHMCicaro) h F. C. Ba-
TeHKORa. HsAame H. H. BOMHHA. MocKna 190«. Str. 323. cena 8 rub. —
ToMX 11. (>TiixoTBopeHÍH B. K. KK)xejiB/)eKepa, B. 0. PacecKaro, II, C. Bo-
ópRn^eBa-IIymKHHa, H. H. Jlopepa h C. H. MypaBbeBa-AnocTo.ia. MocKBa
1ÍÍ07. Str. 187, cena 1-50 rub.

Takového vydání bylo dávno třeba. Spisovateli děkabristy obíralo se již
mnoho badatelů. Vynikající místo mezi prvými pokusy o všeobecnou charak-
teristiku spisovatelů děkabrislů zaujímají práce prof. Kotljarevského. Do ny-
nějška máme již bohatou literaturu o hnutí děkabristském a jednotlivých jeho
činitelích — ale nemáme dosud úplného souborného vydáni spisů všech dě-
kabristů, aspoň básníků. Nebylo dosud ani chrestomalie, která by podávala
nejlepší básně děkabrístů.

Vydání Fominovo jest určeno Širokému obecenstvu — ostatně charakte-
risují knihu nejlépe slova předmluvy: * V sborníku nacházejí se pouze vybrané
básně, poněvadž otištění všech básní (nemluvě o mnohodílnosti takového vy-
dání) nebylo by ani zajímá vo, ani nutno pro Čtenáře neodborníka ... Z té pří-
činy nepojaty sem ani varianty, z nichž vybrány pouze nejlepší aneb dosud
netišténé.* -r- Zajímavě napsán jest úvod, shuštěný náčrt společenského a po-
litického stavu Ruska před spiknutím děkabristů i za něho. Podobného rázu
jsou i jednotlivé životopisné úvahy. Škoda, že menší pozornost věnována
objasnění literární činnosti zastoupených spisovatelů, o čemž právě málo jest
známo. A. Jacimirskij.

AH;IPEEBHH'B: a. H. Tojctoň. MoHorpa*ia. C. nexepeóyprB, 190B.

Loni zesnulý E. Solov^jev (Andrejevič) zůstavil předsmrtné dílo — mo-
nografii o Tolstéro, sbírku to statí, otištěných již dříve v různých dobách.
Stfed knihy tvoří krilicko-životopisný nárys, který vyšel již r. 1894 v >Životo-
pisné knihovně* (BiografiČeskaja Bibliotéka) Pavlenkova. Životopis psán jest po-
pulárně, oslatní stali v knize jej doplňují. Nejzajímavější z nich jest stať »Boj
s rozvratem kultury*, pozorující, k čemu dospěli Rousseau a Tolsloj ve svých
požadavcích revise mravních a společenských hodnot. Stati, zachycující celkem
dosti úplně život i činnost Tolstého, nemají nijaké souvislosti: jsou vedle sebe
položeny tak, jak vznikaly pod svěžím dojmem myšlenek Tolstého. Proto se
zdá kniha čímsi neukončeným, neorganickým, naspěch psaným. Vychování
a duševnímu rozvoji Tolstého ve věku dětském na př. věnováno mnoho místa,
ale o podstatě učení Tolstého a o jeho historicko-íilosofických názorech psáno
jen ve všeobecných obrysech. Jest patrno, že smrt nedala Andreje viči dílo ná-
ležitě dokončiti.- Avšak i v té podobě podává mnoho pro každého, kdo se za-
jímá o velkého ruského moralistu, který pro mravnost zavrhuje vědy, umění
j civilisaci. A. Jacimirskij.

M. FPyniEBCKlH: Ki noJbCKO-yKpaNHCKNM-b OTHoiiieHÍnMi» raiNUÍN.
KieB'B, 1905. (Na skladě v knihk. >Kijevskoj Slariny* v Kyjevě.) Sir. 112 v 160.—
Cena 30 kopejek.

284 Literatura a umění.

Otisk čtyř článků z >Kijevských Olkllků<, které původně vyšly jako od-
pověď na anonymní >Rusinskij vopros v cifrovom osvéščenii.< Brožurka prof.
Hruáevského přijde vhod pravé nyní tém, kdož by se chtěli blíže poučiti o ne-
blah* otázce rusínsko-polské. Jest psána se stanoviska rusínského a tedy
s mnohou hořkostí proti haličským Polákům, lépe řečeno proti haličsko-pol-
skému režimu, ale věcně [a s uvedením četných nezvratných faktů. Podává
nejprve historický úvod, který sám již mnohé vysvětluje, načež obšírné pojed-
nává o otázkách universitní a středoškolské. O universitní otázce psáno bylo
v Slov. Přehl. obšírněji v roč. IV. a Vlil., o středoškolské při boji o gymna-
sium stanislavovské. Uvádíme jen ještě k druhé otázce, že hlavním momentem
v ní, který staví dosavadní šlechtický režim v Haliči do nepěkného světla,
jest zemský zákon z r. 1867, podle něhož nemůže býti do středních škol ve
východní Haliči zavedeno rusínsk«í vyučování jinak, než po schválení sněmu.
Podobně ovšem i založení nové rusínské střední školy potřebuje schváleni sně-
movního. Zákona toho siaňčíci úplné využili : dosud mají Rusíni jen 5 gym-
nasií, tak že podle prof. Hruševákého 1 střední škola polská připadá na 3().000
oby v., rusínská však na 820.000. V dalším uvádi prof. H. doklady nestejné
míry při udílení podpor různým kulturním a jiným institucím polskj^m a ru-
sínským, atd. — Nemáme jiného přání, než — aby se knížka ta co* nejdříve
stala bezpředmětnou ... Č,

X H. TO.ICTOII: O SHaneHiN pyccKOŇ pesoiiio^íN. Hia^híc KHHroHSAa-
TeabCTBa >[IocpeflHHK'Bc (MocKsa, IlerpoHCKia jihhíh). 8<>, Str. 88. Za 15 kop.

Po brožurkách Tolstého >0 společenském hnutí v Husku< (1905) a »Konec
věku* (též) nemůže nikdo býti v pochybnostech o směru a výslednici nové bro-
žurky jasnopoljanského myslitele. Věren svému dosavadnímu učení má Tolstoj
celou západní civilisaci za- neštčstí lidstva: vzdálila je pouze od nejpřiroze-
nějšího a nejmravnějšího zaměstnání, od zemědělství, rozvrátila je. Rozvrátila,
zkazila západní lidstvo i snahami po převedení vlády do rukou lidu — každá
vláda jest založena na násilí a nemravnosti, proto i znemravňuje ty, kdož se
jí chápou. Proto ruskému lidu nesluší se činně zasahovati do revoluce, jíž se
intelligence a vrstvy dělnické chopily po vzoru západním, aby vládu svrhly —
a dosadily novou ze zástupců lidu. AC prý ruská společnost jde po cestě
k záhubě, po níž šli západní národové — ruský lid však nechť stojí stranou,
hledí si zemědělství a vypoví poslušnost vládě, af jest jakákoliv. Vláda
jest zřízení naprosto zbytečné a záhubné, proto jest lidu třeba směřovati k úpl-
nému jeho odstranění. Ruský národ může se tak spasiti, poněvadž jest z nej
věláí části ještě národem rolnickým — a může tím ukázati cestu jiným ná-
rodům.

Tedy brožurka, třeba stála proti současné ruské revoluci a neschalovala
ji, přece jest v podstatě revoluční. Ovšem jest revoluční proti každé vládě,
nejen absolutuí, ale i parlamentní. (5.

MaRK'b •iHTepaTypHO-nyó.iHi^ííCTHqecKÍá c^opHHicb. l3;(aHÍe A. jnrrO-
BOrO. 1. svazek. S. Petěrburg. L^íOB. (A. A. TiixoHoBT>-JIyroBoň, 5-a Poac-
^eCTBeHCKaa, 8.) — 8^. — Sir, 275.

Bohatě vypravený tento sborník, jenž vycházeti má ve volných lhůtách
místo J3ůlměsíčniku, chystaného již od r. 1903, ale censurou nepovolovaného
sloužiti má >práci opravdové svobody člověka sine ira et studio.* — Lví díl
prvního svazku zabírá úryvek rozsáhlé politické tragedie Lugového: Maxmilián,
císař mexický. Těžko z úryvku, ač značně obsáhlého (165 stran), tvořiti úsudek;
jej možno podati až z díla celelio. Za to velice příjemný dojem vyvolal kus
druhý. V truchlých, těžkých dobách Ruska — zasvitlo zase kousek humoru
saltykovského. Je to povídka Kladívko od V. Uliče-Svityče. V těžkém ovzduší,
v dusném okoh — v žaláři, mezi politickými vězni, rozehrává se rozmarná
příhoda s ševcovským kladívkem, jimž k bezmezné zlosti naftalstva předélávají
vězňové své obludné arrestanlské boty, >bácy a kocouryc, v pěkné botičky,
aby aspoň tak byli podobni svobodným lidem. Celá mašinérie vězeňská, od ře-
ditele do posledního celníka, slídí po prokletém kladívku, které »odkud a jak

••.í'^'?

Literatura a umění.

285

a kudy siopatřili vézřiové?< A kladívko >Cuk - tuk - ťukc klepe v celách, a ne
a ne je dopadnouti! — A když nakonec v bujnosti arrestant Fedotyč prokleté
kladívko ukáže starému celníkovi ok«>nkem, a přece je zase uschová jako do
vody — >slarý žahdarm sežloutl, seschl se, zježil se, začal Spalné jísti i spáti . . .
a nakonec nevydržel io a Sel do pense*. Je tu i >Denník svobodného filo-
véka< od Lugového. Hada zajímavých líčení krvavé nedéle petrohradské 22. led.
19<)5. Právem dí Lugovoj, že v ten den byla ubita a zhanobena stará Rus.
Od toho okamžiku — dí — bylo jasno, že smířeni není možné, že bude boj
(Jo plného vítézství. — Jiná řada úvah týká se vzniku protirevoluce — řádční
černosoténskeho, za néž díl zodpovédnosti spadá i na vůdce revoluce, kteří
nestačili silami svými vésti revoluci, tak že stala se chaotickou. Tuto výtku
revolučnímu hnutí učinil vlastnč již dříve sám Plechanov. Lugovoj v dalSích
iivahách vinu toho svaluje především na ruské sociální demokraty, kteří
v opojení prvních úspčchů ve všech, kdož nebyli jejich stranníky, spatřovali
>méšfáky«, jichž vládu viděli již navždy nahríizenu diktaturou proletariátu.
Strach před ní sehnal potom všecky konsen^ativní živly v organisaci svazu
opravdové ruských lidí. — Vedle velmi pčkného ocenéní působnosti RadiS-
čeva je tu ješté jeden kus, o némž se krátce zmíníme: Jakýs anonymní statkář
v Kursku vydal brožurku »Kitaj i myc, v níž navrhuje, aby Rusko dobylo
Číny a vSem sedlákům ruským i statkářům aby prodávalo Číňany do otroctví
(mladého Číňana za 100 rublů, dospélého za 400, staršího za 100, ženy za
polovic). Cínu pak aby osadilo kozáky. To není žert — je to myšleno vážné!
Je na tom úřední pečeC: >Povoleno censurou. V iMoskvé 16. února r. 1904.C —
>Není to směSné, nýbrž hnusné,* praví sborník.

— c/i.

Sborník prací historických. K šedesátým narozeninám dv. rady prof.
Dra, Jaroslava Golla. Vydali jeho žáci. V Praze 1906. Nákl. Hist. Klubu.

Mnohý z příspěvků tohoto sborníku má interess také pro Slovany mimo-
české. Na prvém místě zajímá nás práce Niederlova >Michal Syrský a
dějiny balkánských Slovanů v VI. st.* Prof. Nitderle všímá si zde veliké
kroniky Michala z Meliteny, která shomme est libře, donc il
n*y a point de Dieu. — Je defie qui que se soit de sortir de ce cercle
et maintenant choisissons. « *)

*) Bůh jest, tedy človék jest otrok. Clovék jest svoboden, tedy není Boha.
Nevéřfm, že by nékdo dovedl vyjíti z tohoto kruhu, a nyní volnie

bU*

302 Tadeus/: Nalepiilski:

Turgeněva přivedla lato veta Bakuninova v úžas. Ale analytik na-
prosto negaóních bratří Karamazovýcli, Merežkovskij, nediví se Rusovu
protibožstvl. Ví, že jen ďábel mohl poučovati Ivana Karamazova: »Třei)a
v lidstvu vyhladiti představu Boha, od toho nutno začíti , . .,« ví, že du-
ševní krajnosti jsou nejvlastnéjším znakem ruských Brandů ; a přec ta
negace náboženství stává se zároveň náboženstvím negace. A na to po-
kouší se Merežkovskij dáti theologickou odpovéď, jako obránce zapomenu-
tého Krista.

»Je-li Bůh, jest človék otrokem « — tvrdí Bakunin. Proč? — ptá se
Merežkovskij. Veta Bakuninova: » Svoboda jest negace všeliké vlády, a
Bůh jest vláda, < kterou má Bakunin za axiom, byla by skutečné axio-
mem, kdyby nebylo Krista. Kristus ukázal lidem, že Bůh není vládou,
nýbrž láskou, ne zevnéjší silou vlády, nýbrž vnitřní silou lásky ... Do-
konalá láska, to( dokonalá svoboda.

A nyní se přenesme s Merežkovským do naší doby, totiž do doby
před půldruhým rokem ; tu v okamžiku, kdy Západ v osobé Ruska uzavírá
mír s Východem a všichni národové opakují: mír, mír — v Swne-
mtinde dochází k zbrojnému setkání. »Dva nejkulturnéjší národové setkali
se jediné proto, aby si ukázali opancéřované pésti,« poznamenává Me-
režkovskij a hned spéchá vyložiti podstatu toho faktu: >To není reálná
událost, nýbrž ideální symbol nynéjší evropské kultury. Zevnéjší politika
jest pouze cynickým obnažením vnitřní. ,Po ovoci je poznáte.* Ovocem
vnitřního, duševního méšfáctva jest zevnéjší mezinárodní zvířeckosl —
militarismus a šovinismus.«

Nejen človék človéku vlkem, ale i národ národu. Zmizela jednota,
která kdysi ve jménu všeobecných idejí pojila znepřátelené národy pod
žezlem nejvyššího římského knéze. Nezůstalo nic. Tu nábožný autor
» Přicházejícího Chána c dává výraz svému stesku po všeobecné církvi,
stesku, jenž sžíral kdysi i Vladimíra Solovjeva. Jako básník a individua-
lista želí ztraceného majestátu minulých časů — bývaly dříve nestvůry:
Tamerlanové, Attilové, Borgíové — a dnes ? >Místo žezla — loket, místo
bible — účetní kniha, místo oltáře — kontoár . . . « S bolestí se ptá :
» Odkud se vzali tito korunovaní lokajové Smerďakovové,*) tito triumfu-
jící chánové?*

Nejvétší poustevníci myšlenky, jako Ibsen, Nietzsche, Flaubert, jak-
mile vyjdou z kruhu individualismu a dotknou se společenských obzorů,
ztrácejí ušlechtilost a vysychají jako stepní řeky v písku . • . MéSCácké
ústředí vyssává jejich šťávy : »Když se Nietzsche nabízí nejen Bismarcko^,^
ale i ruskému samovládci jako nejvyšším projevům Wille zuř Macht
v nynéjší evropské bezmoci — tu na bledém čele .ukřižovaného Dio-
nysa* vystupuje táž Cemá pečef méštáckélio rfioru.« Ješté nejušlechtileji,
protože nejupřímnéji, vyznačil své stanovisko Ibsen dvéma slovy : >Ne-
přítel lidu.« Avšak » přátelé lidu«, Lassale, Engels, Marx. hlásajíce socia-
lismus nejen prakticky nepředcházejí nebezpečenství >novéClíny<, nýbrž
ani theoreticky ho nepředvídají ... A když na bojišti duše nezůstalo

*) Z románu >Bratří Karamazovi*.

Přicházející Chán. 303

místa pro nikoho, kromé »trogloditů« anarchismu, když se rozléhá je-
diná strašná píseň (carmagnola) :

Vive le son, vive Je son
dc 1' explosion,

když hloubka »svétobolu<, zkoumaná kdysi Leopardim a Byronem obje-
vila se bezednou — kam, kam může se obrátiti mysl vzdělancova, jenž
touží zachrániti důstojnost vlastní duše v povodni méšfáctva? Po pří-
kladu Hercenové obrací Merežkovskij zrak od Západu na Východ, do své
vlasti. Hercen vidél »svétlo od Východu* v obrození vesnické obšCiny —
Merežkovskij je spatřuje v obrození křesCansko-společenském. A tu jeden
z nejhlouběji cítících ruských vzdélanců klade otázku: »Bude-li méš-
fáctvo, nepřemožené Evropou, přemoženo Ruskem ?« Patrné jest nyní
nucen přistoupiti k analyse ruské intelligence.

Cím je tato ruská intelligence, geniálné ukázal Dostojevskij na bra-
trech Karamazových — Merežkovskij ty postavy dále prohluboval a na-
nášeje barev na mlhovitéjší místa, ohňostrojem kontrastů v ruské duši
vzbuzoval úžas léch, kdož čtli jeho studii o Dostojevském a Tolstém^
A v >Ghánu« autorův údiv, hrůza a kult zároveň pojí se v jedno —
nikoli v sebechválu jako ú Gorkého, nýbrž ve vnitřní přesvédčení o úplné
duševní odlišnosti od méšťácké intelligence západní, neboC » společnost
ruská jest od základu ušlechtilá, a to proto, že jest od základu tragická<.
Merežkovskij v duchu přelétá postavy Dostojevského, Levina z »Vojny
a míru« Tolstého, jiné » bezejmenné Harmodie a Aristogitony, Saint-
Justy, Kamily Desmouliny* — >ti jsou vše, co chcete, jenom ne mé-
štáci . . .« »Jaká to neslýchaná, jediná na svété společnost či vrstva,^
kasta či víra, či sdružení spiklenců? Není to kasta, není to víra, nejsou
to spiklenci — je to vše dohromady, je to ruská intelligence.* A za-
létaje zrakem do minulosti, vrací se Merežkovskij k oblíbené postava
Petra Velikého, otce této intelligence, » prvního ruského intelligenta*.
Kdo jest Petr, nechce rozhodovati — ví jen, že » druhého Petra nebude,
ale že pokud žije v duších, potud jest velká nadéje na odvrácení hrozí-
cího nebezpečenství*.

Množství útoků jest nyní snášeti ruské intelligenci, avšak jen v jedné
výtce Merežkovskij spatřuje néjaký smysl, totiž ve výtce, že ruská intelli-
gence »ztratila půdu pod nohama«, že se odtrhla od tří patriarchálních
2:ákladů, od tří »velryb« lidového života: od pravoslaví, samodéržaví a
obščiny. Kdo to ruské intelligenci vytýkají, méli by prosté říci: >Petr
není Rus«. V tom případě, praví Merežkovskij, my intelligenti »bez
půdy pod nohama* radéji zůstaneme s Petrem a Puškinem, který Petra
miloval jako nejbližšího příbuzného, nežli s témi, jimž jsou Petr i Puškin
cizinci. Tato »bezpočvennosf« (nedostatek půdy pod nohama) jest výsled-
kem krajnosti ducha — a sama rodí buď krajní nacionalistický nihilis-
mus, buďneméné šílené sektářství, mysticism >chlystů«. Oboje toto Rusko
jest aulhentické — rozdíl obou dospél nyní nejvzdálenějších hranic. Jak
je spojiti — toC velká otázka budoucnosti.

Druhá výtka, spojená s výtkou »bezpočvennosti«, sméřuje k ♦bez-
božnosti* ruské intelligence. Merežkovskij často vrací se ve svých spisech

804 Tadeusz Nalepirtski: Přicházející Chán.

k analyse tohoto znaku a dospěl dáyno k přesvédčení, že ruský atheismus
jest jakýmsi zvláštním, mystickým atheismem. Je to nevyléčitelno? —
táže se a odpovídá: »K velkému naplnéní třeba jest velké prázdnoty.
Není , bezbožnost' ruské intelligence vlastné touto prázdnotou hluboké
nádoby, očekávající naplnéní?« »0 ruské inteligenci, < končí svou útéchu,
»lze říci: ješté není s Kristem, ale Kristus jest už s ní.« Ovšem hned
' varuje: » Nestačí ovšem se upokojovati: On stojí za dveřmi a klepe:
nebof neuslyšíme-li a neotevřeme, On odejde k jiným.*

Avšak jest ruská intelligence opravdu » bezbožná*? Bezbožnost její
nespočívá v nedostatku náboženskosti v celé intelligenci, nýbrž jen v části -—
ne v citu, svédomí a vůli, nýbrž ve védomí, v rozumu, intelektu, čili
pravé v tom, co intelligenci činí intelligenci.* A přece >síla ruské intelli-
gence netkví v intellektu, ne v rozumu, nýbrž v srdci a svédomí. Srdce
a svédomí její skoro vždy jest na cesté pravé, rozum často bloudí.*
V charakteristice ruských marxistů a nadlidí, bosáků i dekadentů-orgiistů
(kroužku básníka Ivanova), nenachází Merežkovskij sektářství ideí, pře-
nesených ze západu, a konstantuje » vedle opravdu náboženského poméru
k svobodé zevnéjší. společenské — nedostatek úcty k svobodé osobní. ♦
A duchové mladého pokolení v Rusku, nenacházející ukojení v žádném
»ismu«, přizpůsobují se tónu čechovovské resignace: »v srdcích bujná
mladost, v myslích pokorné stařectví*.

K témto » mladým starcům, intelligentním asketům a zdrželivcům«
obrací se Merežkovskij groteskní apostrofou :

»Milá ruská mládeži! . . . Jste naší nadéjí, spasením a budoucností
Ruska. Proč jsou tváře vaše tak smutný, zrak sklopen k zemi? Roz-
veselte se. usméjte se, zdvihnete hlavy, pohlédnete ďáblu přímo do očí.
Nebojte se starého hloupého ďábla politické reakce, který se vám stále
míhá před očima tu v pohanské esthetice, tu v křestánské mystice. Ne-
bojte se žádných pokušení, žádné svobody, nejen zevnéjší, společenské,
ale ani vnitřní, osobní, nebof bez této není možná ona. Jednoho se
bojte — otroctví, a nejhoršího ze všech otroctví — méšfáctva, a nej-
horšího ze všeho méšCáctva — chánství, nebof otrok, který se stal pánem,
jest chán, a chán, stav se pánem, jest ďábel, a to ne již starý, fantas-
tický, nýbrž nový, reálný ďábel, skutečné strašný, strašnéjší, než jej ma-
lují — tof příští kníže tohoto svéta, Přicházející Ghán.«

Na konci úvodní stati o » Chánu « podává Merežkovskij jeho charakte-
ristiku, popisuje trojí jeho obličej:
I První obličej, nynéjší — nad námi, obličej samodéržaví, mrtvý

I positivismus byrokratismu, čínská zeď »stupnice dietních tříd«, oddélujlct

I lid ruský od ruské intelligence a církve.

:• Druhý obličej, minulý — vedle nás, obličej pravoslaví, dávajícího

I; císaři, co náleží Bohu, obličej » církve ranéné mjrtvicí . . .«

Třetí obličej, budoucí — pod námi, obličej chánství, jdoucího

zdola — chuliganství, bosáctví, černé sotné — nejstrašnější ze všech tří.

Tři tylo prvky duševního méšfáctví (čili chánství) spojily se proti

třem. prvkům duševní šlechetnosti: proti zemi a lidu — živému lélu,

proti církvi živé duši, proti intelligenci — živému duchu Ruska.

Uros Boor: O dolnozemských Slovácích 305

Cesta k spáse jest jen jedna, to jest společná, všeobecná idea, pojící
v sobe tři tyto obrozené prvky šlechetnosti a svobody, idea stejné nábo-
ženská jako společenská, idea nábožensko-společenského obrození. V ruské
intelligenci především třeba vzbuditi potřebu tohoto obrození. Spasitelné
proudy myšlenkové, započaté touto intelligenci, příklady Novikova, Kára-
zina, Caadajeva, roassonů, martinistů a jiných mystikň XVIII. a počátku
XIX. stol., nacházejících se v blízkém svazku s dékabristy — jsou dů-
kazem, že zřídlem spasitelných ideí v Rusku jest náboženství. Cesta
ruské intelligence a zároveň celého Ruska jest cesta od Krista, který
přišel, ke Kristu, který přijde. Tehdy uskuteční se království nejen Otce
a Syna, ale i Ducha sv. A aby se to stalo, třeba roztrhnouti rouhavý
svazek náboženství s reakcí. Ne proti Kristovi, nýbrž s Kristem — k svo-
bodé. Kristus spasí svét, a nikdo kromé Krista. S Kristem — proti
otroctví, méštáclví i chánství.

» Přicházejícího Chána přemůže jediné Přicházející Kristus.*

(Dokončení.)
UROS BOOR;

O dolnozemských Slovácích,

(Dokončení.)

Nedá sa uprief, Slováci podliehali na Dolnej zemi rOznym vlivom,
poneváč majú tých najróznejších susedov. Slovenský národný ráz mizí
vo všetkom: v krojoch, zvykoch, zpevoch a niekde i v řeči. Mákká
slovenská povaha Fahko vnímá charaktery okolných národností. Pýtáme
sa, či vlastně škodí toto našemu národnému životu? Tam, kde sú Slo-
váci už prebudení, nielen že vliv Maďarov, Srbov lebo Rumunov ne-
škodí, ale je i prospěšný, nakoFko vychovává zo Slovákov Fiidí smělých,
rázných (vliv Srbov a Maďarov), a húžovnatých k svojeti (vliv Rumunov).
Podobné neškodí nám ani vliv Ameriky, ktorá vychovává nám uvědo-
mělých a smělých Fudí. — Tam, kde sú Slováci dosial neprebudení.
každý cudzí vliv je velmi škodlivý. A tu nastává veliká úloha buditelom.
V najnovších časoch život národný rozprúdil sa tak, že nemusí
byť tej najmenšej obavy o dolnozemských Slovákov. Ovšem, třeba ešte
stálej a vylrvalej práce buditefskej, ktorá by malá pripadnúf intelligencii
— ale nedostatok tejto ukazuje sa vždy viac. Že jej tu neni, je chybou
našich predkov, ktorí každého považovali za ztrateného, ktorý sa na
Dolní zem odvážil. —

Bývalá sloboda vo veciach národných je už tiež preč. Známkou
najnovšieho národného života je prenasledovanie Slovákov pre jejich
národnosf, ale bez úspěchu. — Evanjelická cirkevná vrchnost v prena-
sledovaní a šovinismu dává vládě příklad. Známe sú surovosti spáchané
na ev. farářovi L. Hrdličkovi a učitelovi Stykovi i na novosadských
Slovákoch. A od tej doby, čo začíná sa prenasledovanie, kvitne národný
život vždy krajšie. Divadelné predstavenia, besedy, koncerty poriadané
naSskými zpevokoly, sú každým rokom hojnejšie. Potřeba fudových
knižnic (o ktorých sa předtím myslelo, že sú pre Fud zbytočné), je vždy

SloTanský I^hled IX. 1907, čís. 7. 20

806 Uros Boor:

TačSia. Zakladajú sa spolky. Z najnovších je naďlacký fudový
kruh, ktorý po troj-roCnej činnosti stal sa najmocnejSím sloTensk^
spolkom na Dolnej zemi. Z jeho pósobenia dá sa pozoroyaC, ie spolkotý
život medzi dolňozemskými Slorákmi je (iulý a idrayý.

V naSom národnom živote hrajú časopisy úlohu tSLčSiu, než kde-
kofrek inde. Svěřená im je výchova celého národa od najstarSieho až
po toho, ktorý učí sa právě čítat. Nahradzujú Slovákovi to, čo nemohk
dat Škola a kniha, ktorej je nedostatok. Preto čitanie časopisov a počet
knižnic je jakýmsi merítkom prebudenosti národnej. A dolnozemskí
Slováci čftajii rádi. Jejich miestne záujmy národné i hospodářské háji
vidiecky časopis »Dolnozemský Slovák«, vychádzajúci v Novom
Sade. »Slov. Týždenuíkc doniesol tiež mnoho světla do naSich krajov.

Dolnozemskí Slováci hlavnými činitehni sů vo 4 volebných okresech
(Sarvaš, Caha, Kulpín, Naďlak). Národnostní kandidáti vystúpili dosial
vo dvoch: v kulpínskom, kde zvolený bol po dva rázy Milan Hodža,
a v naďlackom, kde Slováci sami o sebe sú v menšině a k cielu moža
doist len s rumunskou pomocou. Na Cabe vystúpil neuvědomělý Slovák
O. Achim s programmom agrámym. (Achim bol však beCárskym spO-
sobom zo sněmu odstraněný, keď začal sympatisovaC s národnostnými
poslanci.) Na SarvaSi dosial Slovák nevystúpil.

Od tej doby, jako zpozorovala vláda tento >pánslavský svet«^) na
dolniakoch, nepřestala si lámat hlavu, jakým spósobom volebně okresy
slovenské oslabí. Oslabit Slovákov v cirkvi podařilo sa tak, že slovenské
cirkve přidělené boly k maďarským váčSinám, ktoré rozhodujii svojimi
hlasmi. Podobné prevedie táto vJáda podelenie volebných okresov v ne-
prospěch národností — a iného od takej vlády, v jejž čele trCia pod-
vodníci a zloději, ani neočakávame.

Středisko národného života slovenského Dolná zem dosial memá.
V budůcnosti mohla by to byt Caba, táto najváčSia slovenská obec.
Ale Caba i Sarvaš čaká ešte na svojho buditeb. BuditeBská práca medzi
dolnozenoLskými Slovákmi neni ani z polovice tak tažká, jako na homom
vidieku. Jediný rázný člověk strhne za sebou celu obec. Ale takýto
intelligent odkázaný je napotom na svojich sedliakov vo všetkom: ma-
ďaronská intelligencia sa s ním nestýká, slovenských intelligentných
kruhov nieto. — Na Cabe už svitá — ale Sarvaš spí. A vydobitím
týchto dvoch bohatých a velikých obcí získali by sme prenmoho.

NajživSie body národného života dolnozemských Slovákov, na kterých
sa v posledných časoch národný život neobyčajno nmohoslubne počal
rozvíjaf, sů Petrovec, Nový Sad a Naďlak.

Konečné pochopilo sa i u nás, že len národ hospodářsky silný
a samostatný domože sa snadnejšie i politických práv — a teras ná-
prava sa stará chyba tím, že hromadným zakládáním bank hlladi sa
národný kapitál čím viac sosílit.

♦) S týmto názvom vyála i maďarská brožura o dol. Slovákoch: Pán-
szláv viiág az AlfOldón. Stelřzer(!) Frigyes 1887.

o dolnozemakých Slovácích. 307

2e dolnozemskí Slováci sa nepomaďarčili, móžeme konečné ďakovaf
priaznivým hospodářským pomerom, do ktorých sa príjduc na
Dolnú zem dostali. Úrodné roviny pilné obrábané, hojné odměňovaly
rcfnikov a prispievaly k jejich zámožnosti. Tam, kde usadili sa slovenskí
osadnici, u2 po krátkom čase preSlo celé okolie do jejich rúk.

Nebolo-li v okolí jednej osady u2 viac země na predaj, vyslala
osada svoj vysCáhovalecký roj. Tak pochádza skoro celá skupina békéS-
skych slovenských osad od Caby, ktorá vysielajúc neustále nové húfy,
dala vznik osadám so Slovenským Eomlóšom v čele, ktorý založil zas
T Canáde nadlackú skupinu. Najnovší roj vyletěl z Nadlaku do Bulharska.
Nadlackí Slováci, nemajúc už nadostač země v okolí Nadlakn, založili
v Bulharsku osadu Homú Mitropolu, ktorá uteěene prekvitá. (Viď o tom
besednicu v tohoročných Národných Novinách.)*)

Najvtac zaujímavý pre nás je terajší stav hospodářsky dolnozemských
Slovákov.

Dolnozemskí Slováci sů všetci rolnici po otcoch, ktorého za-
mestnania sa hůževnate pridržujú; tím sa majetky delia a zem, ktorej
predsa nepríbóda, je vždy drahšia. Tííha po zemi je až příslovečná.
(Hovoří sa, že keď má dolnozem. Slovák stovku, dve si pripožičia, aby
kupil země.) Neviem, čomu sa to má pripisovaf: či vrodenej láske
k zemi a hospodárstvu, či všeobecnej lačnosti po zemi.

Poiné hospodárenie u dolnozemských Slovákov je neracionálne
a moc sa v ňom tratí. Hospodáři sa tak, jako sa hospodařilo před
100 — 150 rokmi. Že hospodárenie sa pri tom vyplácá, možné je len
při yýnimečne ůrodnej čiernej zemi.

Z hospodářských plodin pestujú sa vo veBcej raiere žito
a kukuríca. Iné hospodářské plodiny sa nepestujú, aspoň nie v takej
miere, aby tvořily vážný článok na trhu ; chov dobytka, tento nejvýnos-
nější pramen pol. hospodára, je nepatrný. Tu najviac patrná je neracio-
nálnosC hospodárenia. Ale že sa dá s obrovským úspechom hospodařit,
dokazuj u bratia Češi, ktorí osadili sa v aradskej stolici v Nemeckom
Peregu. Vliv jejich spósobu hospodárenia ukazuje sa i na okolných Slo-
vákocb. zvláSte na naj bližších susedoch nadlackých, ktorí stoja hospo-
dářsky najvyše medzi dol. Slovákmi. Dobři polní hospodáři sii lieZ
báčanskí Slováci, ktorí v posledné časy pestujú s úspechom i chmel.
(Vliy niektorých podnikavých jednotlivcov.)

Stav polného hospodář štva u dolnozemských Slovákov
a Y krajině vóbec klesá a bude vždy horší a horší. Vinu všetkého nesie
naSa tulipánová vláda, ktorá sice vála stále nové břemena na rofníkov,
ale nestará sa ani najmenej o zákony na ochranu polného hospodárenia.
Dolnozemskí Slováci i a národnosti vóbec) nemajú ani jedinej slovenskej
hospodárskej školy. Reforma polného hospodárstva u dolnozemských
Síovákov je nutná a musí sa staf v čase krátkom, aby bola čo naj-
ulito^nejšia.

*> Kár. Noviny roč. XXXVllI. 1907, č. 2., 4. a 5.: >Dva dni u slo-
venských osadníkov v Hornej Mitropoli v Bulharsku*. Píše Do
profundis. (Besednice písal Slovák p. Zachej, verkoobchodník v Sofii.^

Uros Boor:

Jak už výše bolo podotknuté, dolnozemskí Slováci sú rorníci a na '
svojom stave Inú s húžovnatosCou. Neradi venujú sa inému zameslDaniu. I
Následok toho je ten, že všetci remesefníci sú váCšinou póvodu cudziebo. I
Dalo by sa očekávaf, že dolnozemskí Slováci, jako ludia Ziímoítnej^í.
hojné vysielajú mládeže na studie. Studujú neradi. Počet šludujúdch
dolnozemských Slovákov je v nepoměre so zámožnosCou. Preto ťhyi>ou
je tá húžovnatosf, ktorou držia sa dolnozemskí Slováci rolnictva, A íúto
chybu cítime čím ďalej tým viac. Nedostalok našinských rerne-
s e r n í k o v, vzdělaných a konkurencie schopných o b c h o d n í k o v a ne- 1
dostatok intelligencie vóbec je teraz citelnější, jako kedykolvek Indy.
A sú to na prvom miesle dolnozemskí Slováci, ktorý si týchto potrehnvťh
fudí sami pre seba majú vychovávat.

K nebezpečenstvam, ohrožuj úcim slovenských roíníkov, paírí tiei
mzdové hnutie polnohospodárskych robotníkov. Zeme^
delský socialism rozšířil sa medzi našim slovenským robolným rudora
v poslednějších rokoch. Socialistické hnutie čelilo predno proti velko-
stalkom a šlachtickým latifundiam, kde skutočne zneužívá sa robot nými
silami. Ale toto hnutie, ktoré nechce robif výnimky, není ani najmeoej
nutné proti drobným slovenským gazdom. Dolnozemskí slovenskí sot^ia-
listi, ktorí jako začiatočníci pochopujú socialism z toho najidealnejiieho
stanoviska, móžu maf pravdu vóči velkostatkom, ale hrešia proti ^Itj-
venským gazdom, ktorí tak pracujú jako každý z nich. Niekolko slávok,
ktoré riadi Jcrajinský svaz polnohospodárskych robotníkov a jeliot su
i naši socialisti bez výnimky poslušní, móže uvrhnut našeho rolníka do
krajnej núdze. Váčšie slovenské hospodárstva, znemožněné takto samými
slovenskými socialistmi, budu potom prechádzaf (aspoň veliká ťiaslka
z nich) do rúk cudzích : ale soc. demokrati ich nepokúpia. Takto zlom.
ktoré spáchajú na vlastných bratoch, dostanu sa v cudzie jařmo, v |M>tJ-
danstvo a robotu ešte váčšiu.

V terajšej době pozorovat pěkný hospodářsky roz m ach
u dolnozemských Slovákov. Zakladajů sa cule potravné a hospc*-
dárske' spolky, vzájomné pomocnice vykazuj ú priaznivé výsledky. {^^y
mocnejší z polravných spolkov je nadlacký, založený s pomocou rumunskou^
S novozriadenou filiálkou vykazuje r. 1906 odpredaj zbožia za 200.Oi»O K \
Spotřeba peněz stále velká, následkom toho malé vklady u peů;t±Dj'di
ústavov. Najváčší peúažný slovenský ústav na Dolnej zemi je >Na^ i
lacká ludová bank ac so zákl. kapitálom K 200.000" — , ktorá ^J
zdarom účinkuje. Ovšem, sú ešte celé bohaté vidieky bez slovenskélnř^
peňažného ústavu i obchodu. Na prvom mieste stojí Caha. Táto o
osada stvořená je pre slovanský obchod: obyvatelia Slováci, Ciilá pře- I
mávka, zámožnost. Je sa čo divit, že toto výhodné miesto neni dosial
zaujaté. Bolo by iste v prospěch bratov Čechov, ktorí hla-
dajú obchodné styky na Balkáne, aby opevnili tuto Tážnu
posiciu českým kapitálom.*)

A jiné bohaté miesta, zaujaté Slovákmi (S a r v a š, K o m I ó Š) Cakajú
len na zosilenie slovenského kapitálu, ktorý ich čo mocné baěty abísaďt

*) Vid o tom brožuru *Cestou na Soluň «, Malá knihoí^tja »MertiirM*,
Praha 1905.

o dolnozemskvch Slovácích.

309

Národný i hospodářsky život dolnozemských Slovákov potřebuje
mnoliej podpory; mnoho vytrvalej práce je třeba, aby vSetko stálo na
slovenských nohách. Teraz, bohužal, není možno pracovat s úplnou
btensivitou na koloniach, keď naše materské tělo tiež potřebuje pomoci.
Ale málo by sa uvážit, kde je váčšia potřeba práce: Ci tam, kde Slovák
žije kompaktně, teda kde je menej vystavený zhubným vlivom maďarisácie
a cudziny vůbec, a lebo tam, kde každým dňom móže sa vliaC do maďar-
ského mora, kde denně je vystavený cudzinským nápadom celých ne-
priateFských hord — ale kde prácou v bohatom prostrediu móžeme oslabit
nepriatefa priam v srdci, kde móžeme si vydobit najsilnejšie pomocné bašty
posUvené v samom středu nepriatelského tábora V Isté je, že na dolnozemské
slovenské osady ra nezabudne, že dojdu svojho ocenenia.

Tieto slovenské piliere k mostom, ktoré spojovat
budu západných Slovanov s južnými, budu sa opevňovat
aspoň v budúcnosti, a pri práci střetnu sa naše ruky isťe i s inými
bratrskými slovanskými, ktoré touto prácou pomóžu nám oslabit starého
nepriatera.*) (Nadlak.)

ADOLF CaERNÝ:

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

Další část rozpravy >Sto let lužickosrbské poesie« (Slov. Přehl. roč. III.)

K. Jan WalUř.

II.

Počátkem let osmdesátých nastal
v hornolužické literatuře čilý ruch,
do jisté míry obdobný ruchu na po-
čátku let čtyřicátých. Mladá generace,
která vtrhla odvážné do života a li-
teratury v polovici let sedmdesátých
hlavné » Srbskou Lipou «, počátkem
let osmdesátých vítézné ovládla pole:
starý »Lužičan« zaniká a splývá
s » Lipou Srbskou* v nový měsíč-
ník »hužicu« (1882) jehož ve-
dení je v rukou » mladých*, ač
»staří< v ném také spolupracují.
K mladým přistupují zde nejmladší,
nové pokolení let osm desátých: Jan
Gólč (1882), Jan Wahar (1883),
Mikfawš Žur, Matěj Handrik, Jurij

*) Slovenská literatura zaoberala sa dosial dost málo dolnozemskými
SJová.kmI: obmedzila se len na skrovné brožurky a krafučké monografie
jednotlivých slovenských cirkví, ktoré skládané boly obyčajne k dajakým
slávriosfam miestnými farármi. Takúto monografiu má už skoro každá slo-
venská dolnozemská obec. Najobsažnejšia z brožur o dolnoz. Slovákoch je
*B á. ^ -Sr iemskí Slovácic od F. Kutlíka. Viacerými článkami zpomenuli
dolno^z^eniských Slovákov ^Slovenské PohFady*.

HlO Adolf Cernv:

Král, Jakub Sewčik, Moric DomaSka (1884), Adolf Sommer (Žemr,
1885), Jakub Novtrak-Horjanski, Jakub Nowak'KaSe<!faiiski, Mítíawš Za-
rjeňk (1886), Michar Wjesela (1887) a j. Roku 1883 potínají vycházeti
» Sebrané spisy « H. Zejlefa nákladem studentstva a redakcí Am. Makj,
téhož roku vychází Rézakův pfeklad »Babičky« B. Némcové (>Naáa wowka«),
r. 1884 objevuje se ČiSinského » Kniha sonettow«, Bogusíawského a Hor-
níkova »Historija serbskeho naroda«, v Časopise Maéicy Serbskeje počíná
vycházeti Mukova > Statistika Serbow« (vydaná potom v samostatné knize
r. 1886) — řada to literárních událostí podobného významu, jaký mely
pro počátek let Čtyřicátých publikace Smoleřovy a Jordánovy.

V polovici let osmdesátých seskupila se nejmladší generace kolem
vlastního listu ^Lužiski Serb«, jenž vycházel vletech 1885 — 86 re-
dakcí M. Žura. Psali sem hlavné Členové pražské »Serbowky« : 2ur,
ŠewCik, Wjesela, oba Nowakové, Mikfawš Gyž, J. Král a Zahorski (M. Za-
ijeĎk) — teprve do nékolika posledních čísel psal také evangelík Jan
Gólč (a vstoupil zároveň do redakce).**) »Lužiski Serb* nemel sice toho
významu jako »Lipa Serbska«, přece však byl potéšitelným projevem
životnosti nové generace, hlavné částí povídkovou (J. Nowak-KaSečansÚ).

Poesii lužickosrbské nový ruch málo přinesl. Jediná dvé jména
z tehdejší nejmladší generace básnické vynikají — a z nich jedno ješté
náleží vlastné Némci, druhé pak záhy z lužické poesie ustupuje. Jsou
to Karel Jan Waístař a Jakub Šewčik.

Jinak objevila se jen řada pokusů ojedinělých a více méné bei*
významných. V »I:íUžící« nacházíme nékolik pokusů H. Holaka, A. La-
PSYKA,*^) Marie Wjelic,*^^) pseudonymů J. Ježíka, Serbina a j., v »Lu-
žickém Srbuc pokusy MiKfcAwšE Gyže a Za horského (M. Zarjeňka).^
Významnější pokusy podali v »íiUžici< MATEr Handrik*®) a pseudonym
Hrodžiščan/®) v >Luž. Srbu* M. Wjesela**^) — ale ani ti nesetrvali
na dráze básnické ; zůstalo při prvních pokusech. Hrodžišcan a Wjesela
potom vůbec z literatury zmizeli, Handrik vynikl po letech v lužické
folkloristice a filologii. Z uvedených pokusů jediné verše Handrikovy
a Wjeselovy prozrazují vliv Gišinského, zejména ve formé — ostatní
všecky plynou po proudu staré školy. Ovšem je to zcela vysvétlitelno :
Čišinski byl na počátku své skvélé dráhy, kdežto stará Škola dosud mela
v literatuře vrch. Vycházely pravé sebrané spisy Zejleřovy a >Loíica«
byla plna příspěvků Radyserbových, Šymanových a j. Lidovost byla dosud
převládajícím heslem i v poesii. »nesrbský« neb aspoft nelidový směr

^) A. Černý »Slo let iužického časopiscctva«, Květy 1899, sir. 296.^

^) Oba byli tehdy sazeči (pokusy jejich jsou v ročnících 18?'4, 1886).

57) Mařka Wjelic (Wjelova) byla dcera J. Radyserba-Wjeiy, remř 'a
r. 1882; pokusy její otištěny v »íiUžicÍ€ teprve z její pozůstalosti.

^) Lepší jeho veršované pokusy zůstaly v rukopise a vyšly tuprve v >ím i-
iejních spisech Serbowky* I.*, 65; I.^, 101.

^) Pěknou ódu »Wječor« v roč. 1885, str. 55, podepsanou písmeny ] I-
z J.«, což jest patrně »Handrik z Jamnoho* (Jamno v prus. Hor. Lužici j* si
rodiště Handrikovo).

CO) >Madlenka a worješina* (1886, str. 5), »Tři ptačatka úb. 25), dol ré
ohlasy národních písní.

^^) >Nazymske wětry«, roč. II., str. 85.

J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie. 311

Čišinského byl nepopulární, prohlašován buď přímo za škodlivý, neb
aspoA za nežádoucí, za t^žko přístupné kuriosum, jehož při pomérech
a úkolech lužickosr]:^ké literatury neradno následovati.

Jediným následovatelem Čišinského jest Jan WactaI^ (vlastn<( Wal-
iery Filosoficky vzdélaný Némec, klassickou a romantickou poesií svého
národa odkojený mladý kandidát evangelické theologie, osvojiv si horno-
lužičtinu a rozhlédnuv se v lužickosrbské poesii, ihned bystrým zrakem
poznal, kdo v ní dostupuje nejvyšších míst, obzírá s nich nejširší obzory
a dospívá k nejvybroušenější formé. Ač básníci evangelické Lužice byli
mu bližší svým původem, po případe i látkou a smérem svých prací,
oblíbil si přece katolického básníka Oišinského, ponévadž sám byl v duši
modeméji cítícím poetou. Sám se k tomu přiznává v básni »Čišinskemu«
(t^užica 1884, str. 59):

Zynk twojej harfy tužný, lubozny
a zrudny, cuni je mi derje znaty;

ja rozumju te spěwy zrudoby!

Mój basnjerjo, džak, džak budž tebi daty!

»Zvuk tvojí harfy teskný, líbezný a smutný, néžný dobře jest m
znám; já chápu ty písné smutku! MAj básníku, bud tobé dík!« Z této
sloky i z celé poesie Wařtařovy jest patmo, že jej uchvátil Čišinski, jak
se tehdy jevil a jak toužil i svým pseudonymem naznačiti, totiž jako
básník >Knihy sonettowc, zejména jejího oddílu »W čichej samoče*.**)

Jméno Wahařovo poprvé se objevilo v »Lužici« 1883 (str. 2 i)
v referáte mladistvého polského filologa Jana Hanusze. Waltař byl tehdy
v Lipsku na studiích i navštévoval také taméjší polský akademický spo-
lek. V jedné takové schůzi improvisoval polskému národu veršovaný
pozdrav, jejž Hanusz cituje ve svém referáte (»Mój pólski ludo . . .«).
Již v této improvisaci má se Waltař za Srba, oslovuje polský národ:
» bratře mého lidu.«

Následovala řada » Srbských idylU, prozrazujících látkami, dikcí
i celou formou patrný vliv studia Čišinského. Wařtar se v nich jeví
jemným snílkem bohatého citu, někdy až příliš mékkého, básníkem
přírody a lásky, tichého stesku, rozechvéní a touhy. Vedle toho již
v těchto prvních pokusech ozývají se vyznání příchylnosti k srbskému
lidu, ba přímo projevy srbského vlasteneckého cílení. V idylle V, na př.
má za nejvétší čest sloužiti Srbstvu, snášeti s ním šlčstí i utrpení (Lu-
žica 1887, 21). Pozdéji vyslovil své srbské vyznání ve formálné krás-
ných básních »Hymna€ (Lužica 1891,. 9) a »Mój serbski ludo« (ib. 1893,
65). V >Hymné« spojuje oslavu boží s prosbou za zachování srbskélio
lidu, uzavřenou v refrénu:

Za Tvój lud serbski sřyš to požadanje:
zdžerž jón a daj 'mu Twoje žohnowanje!

*2) Čišinski sám uznává jej za svého žáka ve svých rozpravách »Die
Litteratur der lausitzer Serben* (str. V2) a »Pa3B0J jTRTepaiype JÍjvolhkhx
Op6a« (str. 16), ale o jeho činnosti blíže se nevyslovuje — myslím, že ne-
právem.

312 Adolf Černý:

Srbské vyznání Waítařovo hlavné však jest obsaženo v básni »Mój
serbski ludo«, zpívané slavnostním, hymnickým tónem a jako k prů-
vodu varhan. U mé kolébky nezaznívaly písné »v sladké srbštiné«, bylas
neznáma mému srdci, krásná srbská zemi — a nyní jsi mou vlastí,
a mým jsi, staré Srbstvo, a zůstaneš jím, pokud nenajdu zde posledního
místa. Ghtél jsem se vydati na daleký Východ jako kazatel slova božího —
dokud jsem nespatřil prázdné oltáře v Lužici a touhu stád, nemajících
pastýřů, dokud mi Bůh neukázal: zde tvůj úkol! Jako ženich svou ne-
věstu vroucné jsem hledal tebe, srbský lide, do hlubin srdce vepsal mi
Bůh tvé jméno. Na jméno to však z oka mého kane hořká slza, pohlí-
žím-li na syny tvé nevémé, kteří hanebné opustili svou matku a s ne-
přáteli rozhlašují do svéta, že dávno tvůj hrob vykopán. Ale zklamou se :

Mój ludo, kruče džerž, štož Bóh éi daJt,
njezhub so sam, zo njeby wšíiko zhubií!
Stej kruče, 20, štož Bóh je zakhowaf
přez wěki, njepřečel či njeby rubiř!**)

»Hymna« a »Mój serbski ludo« jsou nejdokonalejší básné z péra
Waltařova a náležejí také k nejlepším lužickosrbským básním vlaste-
neckým vůbec. Pojal je také do své sbírky »Za duSu a wutrobu'.®*)
kdežto dřívéjší pokusy při tom pominul.

Je to nevelká sbírečka, a přece pojišfuje Waítarovi čestné místo
v lužickosrbské poesii. Kromé řady básní vét^inou příležitostných v duchu
vlasteneckém a kromé jiné řady zpévů duchovních obsahuje nékolik čísel,
která ukazují skutečnou vlohu k jemné krajinomalbé (»Serbska hola«,
>Kapri«), k idylle v duchu národním (»Zrudne čakanje«) a k lehounké,
opravdu zpévné písni. »Wojaka božemje« na př. zní jako nejzpévnéjší,
zjemnélá píseů Zejleřova. Skoda, že Waítař nedal této vloze plné se
rozvinouti, škoda, že vůbec se odmlčel. Vysvétluje to ovšem dílem sám
v básni »Swojemu přecelej A. M.« ®^) pessimistickými slovy: »Kdo by
zpíval, když nám péje smuteční zpévy sama minulost ?« Z dalšího obsahu
básné jest patrno, že na néj tísnivé působilo apathické vzdávání se srb-
ského živlu na rozhraní národnostním (ve Wóslinku) — posrbšténý učeň
Čišinského nemel však síly vzdoru svého srbského mistra, nedovedl při
pohledu na tuto národní chabost zahřímati jako Cišinski, podlehl melan-
cholii Jen trpká výčitka dere se z jeho stísnéné hrudi — výčitka vzdéla-
ným Srbům, kteří v mladosti přísahali zasvětiti své síly probouzení srb-
ského lidu a příliš záhy na né zapomněli pro světskou marnost a mamon.
Píseň jeho chodí v smuteční říze k starým pomníkům — ale slibuje,
že zase radostně zazní, zasvitne-li Srbstvu jasnější, jarní budoucnost.
Snad nyní, když v novém svém působišti (Njeswačidle) se octnul upro-
střed živého Srbstva, ýozjasní se jeho pohlížení na srbský život — a
snad potom, jak slíbil/ znova sáhne po odloženém péru.®*)

^) Mfij lide, pevno si drž. co ti Buh dal. neztraC sama sebe, abys vše
neztratil! Stiij pevně, aby ti nepřítel neuloupil, co Bflh zachoval po staletí!

6<) Vyšla péčí dra Arn. Muky a nákl. Matice Srbské v Budysíně 1S97

^) Lužica 1894, str. bl; obsažena také ve sbírce, str. 22.

^) Korla Jan WcUtař (Walter) narodil se v Burkhardtewalde u Drážďan
2. ledna 1860 a studoval filosofii a ev. theologii v Lipsku. V Článku >Kak

J. ČiSinsKi a nová doba hornolužické poesir

313

Wallař jest vyslovený žák
CiSinského — o Jakubu Šewči-
Kovi to nelze říci bez výhrady.
Verše jeho formou i slovním vý-
razem náleží více ješté staré Škole,
teprve pozdéjší mají fonnu více
Bartovskou. Také náméty jeho bás-
ní jsou vétšinou staré - k vlastní-
mu, zcela individuálnímu tónu
v poesii se nepropracoval, ač né-
které jeho véci to slibovaly. Jiné
úkoly záhy jej od poesie odvedly —
v literatuře lužicko-srbské objevo-
valy se jeho verše hlavné v le-
tech 1884—86 (zejména v »Lu-
žickém Srbu«), pozdéji ozval se
jen dvakrát v »ÍiUžici« (1891 a
1892). Nékolik dříve neotišténých
básní nacházíme jeSt? v »Jubilej-
ních spisech Serbowky«/^j ale to
bylo již v dobé, kdy Sewčik byl
již na jiných cestách a básnéní nadobro zanefhal,

Skoda. Nékteré jeho véci, jak řeCcno, svi^ťlí^jly o vla^lním básnickém
nadání. Svédčila o ném dojemná, plná [írav<ljvíHii> ritu, a preťe niktni-ak
sentimentální elegie »Macercyna smjen-í/''") isvtMlrily o nL'in i bojovrit-^

Jiiknb ^cwCnkr

je so stalo, zo sym serbski nawuknuf< 'Almanach k wopoirinjeiíii džesatf^jí*
hfowneje skhadžowanki serbskeje studouaťf^JM rnífJíloHL-e, 1884, siv. 2) s/im
líčí, jak se dostal do Lužice a jak se sta i lužicko>rbí5kýrn !í|íisíjvatelem. Čelí
kdysi německý článek o Lužických Srbech, konííťí pessíriiisUckou přcdpovédíj
Že nejdéle do padesáti let dozní poslední srbská kázáni, píjsleilní srbská mn-
dlitba, poslední pohádka srbské babičky, poíšlndaf «irbskii ííIovd. Úzko hyki
z téch slov mladému theologu, » počíti I jácrn v Hiflťi cosi jako vícbr, jako
svatý hněv«, praví sám. A druhého dnť' nábodfjii doslala se riiu do rukou
Imišova brožurka o nedostat!^ duchovních u evangelických iSrbíj (patrné
přednáška » Die innere Mission unter den WLínden*, 18HI). A bc??, rneškanf na-
psal Imišovi dotaz, je-li možno, aby bv rozený Xť^njec pfí dobrcin riMtiání
a dobré vůli naučil tak dokonale srbsky, že hy mohl pLisoiuli nie/.i l.tj/ickýoii

Srby jako duchovní? Imiš jej ovšem vlřilné povxJjadil n no/.i;íirf??tŤT?»5iaLá^d-
niny k sobe do Hodžije, do svého feriálnihfj »srbski'bo

koncem července 1881 — a kurs u Imise p<jíínal (?*« 1Í4. sr^.ij C^liTťír-^fMc^iníJ!

rychlo studovati lužicko-srbskou mluvnici a pokonscf

srbské texty z Hórnikovy »Citanky«. Kodvaiu pí\\/j\n\ii

měl již liturgickou bohoslužbu a kateche^i v srlt^k^' j

první srbské kázání. Mnoho — jako všif hni niíaí^ln]||

získal od vzácné vlastenky srbské, paní Inn^nvc. Jr^jí \

vána jeho sbírka (a v ní zejména dvě vtouci brisn<i

také soubor veršovaných prací Emilie Imíáové- Hok^

Waftat zástupcem faráře v Lazu, kdysi pjsobiít! Zejb.^^^

farářem ve Wóslinku, bývalém působišti Imisovř. n v

rářem v Njeswačidle. _ _

^) V sešitě 1. z r. 1894, skrovnější \'vbor v ilruhérii wdání ť-fioí. seíiiu

z r. 1896.

«8) tuž. Serb II. 61, Jubilejně spis v :SrrbowkÍ IJ, í^tr. 5li.

814 Adolf Černý: J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

vlastenecké sloky »Bratfa!<, >Hura, bratfa!«^^) aj. Slydíte z nich údery
jako na kovadlinu, slova mužná, rázná, ostrá, úsečnou a odmlavj ne-
trpící výzvu k boji:

Wichor howTÍ. — Njewidžiče,
kak tu z čo^moin zakbadžeja
syčo žořmy ješdaté? —
Bratra, bratra, čomu spiče?
WaŠu mač džě wusmédeja
helske mocy sapatef

Vichr hučí. Nevidíte jak člunem, syčíce, zmítají zpěnéné vlny?
Bratří, bratří, proč spíte? Vždyť vaší matce se vysmívají žhoucí pekelné
moci! — Tak budí své rodáky v básni » Bratra .U a vyzývá je: Vstaňte,
nečekejte, je svrchovaný čas odložiti lenost! Téžký boj již zuří, odbila
pravdy hodina — Bůh je s námi, ku předu! — Ješté rozhodnéji a
ráznéji zní druhá báseň: »Hura, bratra !« Slovo padá za slovem rázné,
téžce, každé na svém místé, činíce překladu obtíže téžce překonatelné:

Hurá, bratří! vzhůru v boj,
srbský prapor vlaje.
Hrůza naše síly zdvoj,
krev af vzbouřena je:

Hlavu vzhůru, vzhůru duch,

z pochvy tes^, s druhem druh!

Hurá, bratří! mužné v před!
Zem hřmí do daleka!
Bůh náš svědek, vzhůru hled,
zloba nechC se vzteká:

Hajme pravdu, svoji čest!

Radéj smrt, než pouta nést!

Pésti naše i přesilu porazí, jen vytrvale, >razy razné rubac*.^*)
A pozor na nepřátelské uskoky: nepřítel rád tajné peří přiškubává, rád
mezi nás vrhá nešvár. Proto přísahejte : at nás křivé soudí, af nám haní
otce, matku, ať nás ďáblové bičují: vémost, láska, jednota spojujte nás
na veky!

Toť jsou hesla, jimž podobná slyšíme z vlasteneckých veršů ČiSin-
ského — ale Sewčikovy básné nejsou napodobením zpévů srbského Tyr-
taea, jsou původní, vyplynulé z vlastního nitra, z vlastní mužné indivi-
duality. Báseň »Bratřa!« byla napsána r. 1886, tedy ješté před »For-
mamic, v nichž se poprvé objevily Čišinského básné mužného odporu,
ale ne ješté poplašné a bojovné výzvy pozdéjších jeho sbírek vlastenecké
poesie. Ani v časopisech nebylo z příbuzných básní Cišinského nic vy-
tišténo tehdy, aniž do r. 1891, kdy vznikla Šewčikova báseň >Hura,
bratra ! « Rázný, odhodlaný tón téchto a jiných jeho básní vyplynul tehdy
z jeho vlastního nitra, z jeho vlastní mužné individuality — a mélo-li
co na néj v tom sméru vliv, byly to snad básné Sládkovy nebo Čechovy.
s nimiž se mohl za svých tehdejších studií v Praze seznámiti.

Tolik je nepochybno, že mél povolání básnické, kdo dovedl na-
psati >Maceřcynu smjerc«, básné » Bratra!* a »Hura, bratra !< epigramy
>Bratro\vstwo a swoboda* a »Ghceš-li wérnosc prajid . . .< i nékolik ji-

'9) Jubilejně spisy Serbowki L\ sir. 62 a 64; 1.2 str. 106 a 110.
'^) Rázné rány sekat!

Dopisy: Z Petrohradu. B1&

I "-.^

ných básni méné snad hotových, ale ne zcela začátečnických a bezcen* - .í|

I ných. A není nemožno, že se k básnéní yrátí jeSté nyní v plných muž- :^

' ných letech, ponévadž rloha jeho pravé byla mužná.''^) (Dokonč.) »|

X> O X» X B TT-

Z Petrohradu. 16. března 1907.

(Spadlý strop. — Pokusy o utvoření většiny. — Odměněný pogromdčik. —
Umíménost většiny. — Polní soudy řádí dále. — Revise. — Nebezpečí děl-
nických nepokojfi. — Slevování z požadavků. — Vysoké ženské školství. —
Lékař špehoun. — Nástupce jen. Pavlova.)

Místo ministerského prohlášení málem že celý strop nespadl na
hlavy národních poslanců — spadla však nepochybné tak těhotná le-
genda na hlavo celého režimu, že i nejlhostejnéjší a nejtišší pocítí její
nehmotnou, ponévadž ryze psychickou, ale nepřekonatelnou váhu. Není
téžko představiti si zejména, jaké černé fantasie vzniknou v obraznosti
statisíců ruských vsí při zprávé o tomto novém >zázraku« — o zázrač-
ném zachránění poslanců v >bí]ém paláci «, když i skeptické obyvatelstvo
petrohradské ironicky se usmívá výkladům, že případ ten je » zcela při-
rozený «, ponévadž v staré budové musí býti staré trámy, shnilá prkna
atd. Zatím, co jedni počítají ohronmé tisíce, vydané na opravu paláce,
jiní tvrdí, že to jest jasné znamení nebeské, projev božské prozřetelnosti
nejen pro poslance, nýbrž pro celé Rusko. Bohužel téžko lze se nadíti,
že by takovéto symbolické a mystické nazírání ovládlo mysli poslanců,
kteří působí kadetům nejvíce obtíží, na př. sociálních demokratů, a že
usnadní dorozumění mezi oposičními skupinami v dumě.

S neobyčejným sebezapřením a důsledností staví rozliční »leví« na
pohyblivé půdě ne-li budovu, tedy aspoň dočasný pavilon většiny — ale
každého okamžiku hrozí jim nebezpečenství, buď se strany sociálně demo- í^

kratičkých »boťSeviků«, lehkomyslné a doktrinérsky odvážných, buď se /%

strany bessarabské pravice, nad níž se vznášejí krvavé, rozdrásané stíny ... , ;

^) Jakub Šervčik narodil se 6. září 1867 v Bačoni ze staré, katolické .1

rodiny. Rodiče jeho byli typičtí sedláci hornolužičtí, nábožní, přímí, nezlom- . i^

ných zásad. Takový jest i syn. Studoval nejprve v přípravce učitelského *^

semináře v Budyšíně, v letech 1882—92 na gymnasiu a na theologii v Praze. ')

Na kněze byl vysvěcen r. 1892, načež se stal katechetou v Budyšíně; r. 1893 >^

jmenován kaplanem expositem v Lubiji, kdež byl prvním katolickým duchov- ^

ním od reformace, r. 189d stal se zámeckým kaplanem nebožky hraběnky j

Moniky ze Stolberg-Stolbergů ve Worklecích, r. 1896 povolán do Budyšína
za kazatele děkanského chrámu sv. Petra a zároveň za katechetu učitelského
ústavu a vyššího gymnasia a reálky. V Budyšíně rozviji horlivou činnost
v Matici Srbské, ač jest přetížen povinnostmi úředními a zdraví jest nepev-
ného. Hlavní jeho zásluhou jest uspořádání lužicko-srbského národopisného
a historického musea z materialCi, sebraných při vydatné jeho pomoci roku
1896 pro srbský pavillon drážďanské výstavy. Správcem a rozhojfiovatelem
srbského musea v matičním domě jest Sewčik dosud. Vydal náboženské spisy
pro lid: »Hnadowne Pražs^ce Jězus-džěčatko* (Budyšin, 1896) a »Křesčanska
m^odosé« (též), redigoval 3. díl ^Jubilejních spisá Serbowky« a v 1. 1897 — ^9
vedl politickou část ^Katolického Posla«, jehož redakci včbec převzal r. 1906.
(Srv. můj článeček v Ottově Slovníku Naučném.)

316 Dopisy:

V mlCení od nich odvrací hlavy ve své bezmoci nynéjší oposice v dumé,
neboť není s to, náležité odpovědéti na posmrtné obžaloby a výčitky
mučedníků kyšinévských, odésských, kyjevských, bélostockých atd.

Za to před nékolika dny uveřejnéna efektní úřední odpovéď na
krvavé a stále tlumené ohlasy siedleckého pogromu: »hrdina« onéch
strašných dní, který z ničeho nic dával rozstřelovati celé domy nevin-
ných obyvatelů, plukovník Tichanovskij, dostal obšírné a pathetické po-
dékování od varšavského jenerál-gubernátora Skallona, jež bylo uveřej
néno ve všech novinách ...

Mistrnou, nadmíru téžkou a konečné možná bezvýslednou práci
podnikíijí naši politikové, snažíce se nalézti půdu k společné práci opo-
sičních skupin, jakož i důvody, přesvědčující o nutnosti reservy a sebe-
ovládání vůči ministrům, kteří kromé nejhrubší síly hmotné nemají za
sebou žádné jiné síly.

» Nutno vytrvati, nutno pracovati, nutno se připravovati na neod-
vratné zmčny a míti v záňadří nové zákony a promyšlené reformy,*
slyšíme stále nejen v kruzích kadelských, nýbrž i u ponurých trudoviků,
i u literárních národních socialistů, ba divíme se i klidným výrokům
bouiílivých obyčejné »eserů« (S. R. — socialisté revolucionáři). A přece
v hloubi duše není ani okamžiku nadéje ve výsledky téchto ustanovení,
Žijeme stále s pocitem myši v tlapách obmezeného, ukrutného kocoura.

Udrží-li se duma přes všecku rozvážlivost vétšiny déle než den
týden, či mésíc, nikdo v celém Rusku neví, ale všichni víme, jak bo
lestnou prací byly poslední volby, víme, že přes všecky řetézy, jež sví
rají nešťastný ruský parlament, jest duma pro nynéjšek jedinou naší
nadéjí. Duma! Zatíná zuby, kouše do krve rty a naslouchá v mlčení,
jak dále všude kolem skřípají šibenice, jak vítr sviští nad tély studentů,
sedláků i délníků, rychlostí blesku souzených a popravovaných — do-
vídá se, jak s rafinovanou nestoudností zavírají do vezení mezi sprosté
kriminálníky ony politické » zločince a zločinky*, na néž s nadšenou
úctou myslí celý národ. Zatínajíce zuby setkávají se »nedotknutelní« po-
slanci v kuloárech dumy co chvíli s dotěrnými pohledy čelných stálých
špehů, pozorujících své budoucí obéti a počítajících dni a hodiny do té
doby, až po rozehnání dumy tito »esdeti« (S. D. — sociální demokrati)
a »eseři« pojedou v jejich asistenci v zamřížovaných povozech do pev-
nosti Pelropavlovské, Krestovské nebo jinam.

»Tedy i vaše frakce mela policejní revisi?* ptá se poslanec ze
strany socialistů revolucionářů poslance sociálně demokratického.

» Ovšem, po vašem příkladu.*

»Jen že my jsme v horším postavení. Dali nám v paláci dumy
takový tmavý pokoj a s takovými výklenky, že není nic snazšího, než
podvrhnouti nám tam zbraně, bomby atd. Mistrů k tomu není nedo-
statek — vždyť jaká to kolem nás sbírka fysiognomií ! «

Přestávka v zasedáních dumy obrátí jinam pozornost slídičů všebo
druhu. Postupně totiž s vyjasňováním situace mezi národním zastupitel-
stvem a neústupným stanoviskem vlády vůči všem hlubším reformám
a právním změnám — lze znova pozorovati silnější vření v továrnách,
v řadách zorganisovaného i nezorganiso váného dělnictva, nemluvě o ohrom-

Z Petrohradu. 317

ných davech nezaméstnaných, každé chvíle ke všemu odhodlaných. Slo
milionů selského lidu. očekávajícího od dumy pozemků, také dojista ne-
setrvá v úloze klidných, kulturních a lhostejných pozorovatelů, nýbrž
počne tím neb oním způsobem na povrch neSfastné veřejnosti vyvrho-
vati projevy svého sklamání, svých bolestí a bezmezné nenávisti k 'panu-
jícímu pořádku*. V chaosu stojíme — a chaos máme před sebou.

>Prý bude všecka zemé odevzdána sedlákům, tém, co na ní sami
pracují, « slyším pravé rozmluvu dvou selsky odéných prosťáčků s pro-
davačem novin, který stojí od rána do večera na rohu naší ulice.

»Jak pak — jen čekejte. Co nevidét rozeženou dumu, zruší nynéjší
volební zákon a vše bude říditi jen šlechtický sbor.«

»A což zemé — jak že?«

»I zemé jim zůstane, ustanoví se cena, jakou požádají šlechtici,
selská banka ji od nich koupí a ješté dráže ji prodá mužíkům.*

»A mužík — kde vezme peníze?*

>A, to bude jeho véc, ať se stará,* končí se smíchem prodavač
novin.

Ostatné mírní se pod železnou nutností nejen duše lidí, zvolených
do dumy, ale uskrovfiují se i požadavky téch, kdož je tam vyslali. Né-
kolik poslanců za venkov obdrželo od svých voličů velmi rozumné in-
strukce, aby nespéchali s reformou agrární a nečinili z ní pro Stolypina
žádoucí záminku, aby mohl dumu zavříti.

Uprostřed nejvétšího napétí politických zájmů, uprostřed nejprudších
vášní strannických povstávají a rozvíjejí se i práce kulturní. Tohoto roku
teprve mohla zahájiti svou činnost první ruská lidová universita -
a přes nedostatek zkušenosti i zapracovaných popularisátorských sil vábí
množství posluchačů. Nejznamenitější učenci přednášejí, mésto poskytuje
místnosti — a v nedéle a svátky činí nékteré sály dojem lidových
meetingů.

Letošní novinkou jsou vyšší odborné ústavy ženské: vyšší ženský
ústav polylechnický, rolnický atd. Ženská universita (úředné: vyšší žen-
ské kursy) má 1500 posluchaček na fakultách historicko-filologické, pří-
rodnické, mathematické a právnické. Kromé toho povstaly zvláštní kursy
právnické, rovnéž se 41etou dobou vyučovací. Do carské university při-
jato letos poprvé 150 dívek. Všecka ta mládež mužská i ženská, sjížd«^
jící se do Petrohradu z nejvzdálenějších končin říše, pracuje nyní tak,
jako dávno již nepracovala, přeplňuje posluchárny, laboratoře a musea.
Ovšem to nevadí jisté části užívati autonomie vysokoškolské k různým
cílům politicko-strannickým, ale třeba vytknouti, že ve všech ohniscích
studentského života spletla si stálá hnízda provokace, která podle svého
systému snaží se přesvědčiti svét o bojovné revolučnosti mládeže.

Studenti, do života politických stran nejvíce zasvěcení, tvrdí i v kru-
zích nejdůvěrnějších, že zbraň a bomby, nalezené v polytechnice, pod-
vrhli tam špehouni. Upozornil jsem již v jednom z předešlých dopisů na
neobyčejný mravní úpadek stran slabě zorganisovaných a rozhojňovaných
silami málo připravenými a zkušenými. Podivnější a smutnější však jest.
slyšíme-li o případech špehounství i v takových kruzích, které by mOly
býti povýšeny nad všeliké podezření.

318 Dopisy:

NejnoyéjSí na př. a neobyčejný syého druhu je tento pfípad:

V Pobaltí kámý vojenský oddíl odsoudil k zastřelení nékolikanácte
reyolucienáfů neb lidí, z poystalectyí podezřelých. Rozsudek vykonán
a pozůstalým cestou milosti dovoleno, aby si z hromady lidských tél
vybrali mrtvoly svých nejbližších a pohřbili si je. Jeden z popravených
dával ješté známky života; rodina odvezla jej do soukromé nemocnice,
kde se vskutku vyléčil a svéřil se lékaři se svým osudem. A lékař —
svéřil tajemství panu policmejstérovi, a tak vzkříšený z mrtvých nachází
se nyní ve vezení a úřady přemítají o tom, v jaké formé na ném znova
vykonati rozsudek smrti . . .

»Je to opravdu možno ?< ptal jsem se včera bývalého jenerála a
vojenského soudce, který odešel do pense, nemoha plniti svých » povin-
ností « v tak strašné dobé a dal se zapsati do seznamu advokátů.

>Proč ne?« odpovědél. > Poprvé byl zastřelen administračné, kámou
expedicí, nyní jej mohou zastřeliti soudné « . . .

Nástupcem smutné proslulého jenerála Pavlova, zabitého hlavního
prokurátora vojenského, stal se jenerál Rylke, původem Polák, který prý
nijak nestál o ten úřad a jest zásadním odpůrcem polních a všech výji-
mečných soudů. Ale jak patmo, tuze málo to pomáhá těm, jež každo-
denně odsuzují k smrti a popravují. Ostatné polní soudy jsou z pravo-
moci jen. Rylka vyňaty. Noty^p,

Z Lublani. 20. března 1907.

(Volební reforma a Slovinci. — Slovenska gospodarska stránka. — Národní

strana ve Štyrsku.)

Jak byla přijata volební reforma u Slovinců?

Odpověď na tuto otázku úplně charakterisuje situaci, jež se v po-
slední době u nás vytvořila.

Nejzávažnější a nejdůležitější pro Slovince jest význam volební re- .
formy v Krajině, v Korutanech a ve Styrsku ; podřízenější bude asi
v Přímoří.

Co se tkne Krajiny, volební reforma byla vítána klerikálům a
sociální demokracii, liberální strana ji nenáviděla doma i ve Vídni a
kladla jí překážky, kdekoli mohla. Volební reforma liberální stranu pře-
kvapila. Strana ta nevěděla si rady, poněvadž naprosto nevěřila v mož-
nost reformy v tak krátké době. Nemohla proto ani úspěšně se brániti,
tím méně něco získati ze všeobecného nadělení mandátů jednotlivým
reformě příznivým stranám. Úspěchy si proto odnesla strana klerikální —
doufá, že si je osvojí na celé čáře a že pojistí si vládu politickou ve
Slovinsku až na věky! Třeba se nepojistili na dobu tak dlouhou, přece
dlužno uznati, že operovali kleríkálové při rozdělování okresů volebních
dost prozíravě. Rozhodovaly jim totiž zájmy agrární, které u nás jsou
totožný s klerikálními snahami; nebot klerikální strana má oporu svou
jen a hlavně v selském lidu. Tak bedlivě se kleríkálové starali o to, aby
si v Krajině osvojili na léta politickou moc, že zapomínali na Slovince i ve
Štyrsku, Přímoří a zejména v Korutanech. Tak se stalo, že Krajina má
poměrné mnoho mandátů, kdežto v ostatních zemích slovinských vlastni

z Lublaně. 319

mandáty slovinské nebyly rozmnoženy. Zdali celkovým zájmům bylo
takto nejlépe poslouženo, o tom poch^)OYati jest velmi odůvodnéno.

Avšak pozorujeme také, le ani pro klerifcály situace není pravé
skvélá. Nemají dostatek schopných a způsobilých lidí, jež by kandidovali.
Delegace slovinská — aspoň z Krajiny — v příštím parlamente nebude
s to dobře se representovati ; nebude tedy míti ani ten význam politický,
jejž mela za privilegovaného řádu volebního. Dr. Krek, dr. Šusteršič
a Suklje — s ostatními bude možno počítati jen při sčítání hlasů !
Strana, která chce representovati celý národ, má povinnost vyslali nej-
lepší síly do parlamentu ; nemá-li potřebných k tomu sil, nemá ani
práva osobovati si tu representaci, ponévadž tím zájmům celku se ne-
poslouží. Strana kleríkální nemá prese všecko usilování dostatek intelli-
gence. Dorost její jaksi se neosvédčuje. Očekávají se tedy přebéhlíci ze
stran pokrokových ; zejména z liberální strany. Dr. Susteršič již opětovné
vyslovil podobné vyzvání — bez ozvény asi hlas ten nezůstane : dokazují
to události z novéjší a nejnovéjSí doby.

Utvořila se s novým rokem nová strana politická — »Sloven-
ska gospodarska stranka«. Fakt ten nepřišel zcela neočekávané.
Strana zrodila se z tak zvané oposice v liberální strané. Z nespokoje-
nosti s vedením liberální strany. Také z osobních antipathií. A když
volební reforma byla zajišténa, bylo již vlastné rozhodnuto, že nová
strana vstoupí v politický život. Vystoupení to SCastné nebylo. Vyplývá
to z Nové Doby, orgánu strany, kde jest označeno stanovisko naproti
stranám ostatním: »Liberalism je nám cizí, v ném jest místo práce
jen bořCDÍ. Co pod jeho praporem pracovalo se positivně, nebylo ve
smyslu jeho ideí; a i toho bylo velmi málo. Sociální demokracie žádá
společnou práci přes hranice národnostní ; pokud jsou ve světě jazykové
rozdíly, není to možno, poněvadž k společné práci nutně zapotřebí vzá-
jemného úplného porozumění. Zde nestačí porada některých židovských
vůdců, o níž dělnické massy ničeho nevědí. Sociální demokracie
¥šak též neodpovídá pojmu národnosti, poněvadž boří dosavadní instituce,
kdežto by měla budovati na nich; poněvadž rozštěpuje, aniž by spojo-
vala. Nám jest cizí. Klerikalismus positivní prací docílil již lecčeho,
avšak jde mu přece v první řadě o blaho ideální. My stavíme za cíl
strany jedině blaho hospodářské, jen potud sahá naše kompetence . . .«
Stačí asi] Nezmiňoval bych se tak obšírně o nové >straněc, kdybych
ji nepovažoval za most, kterým má se usnadniti něktei^ým » mladým*
pfechod do reakčního tábora. Ideově přece nic jich nedělí od klerikálů,
jak viděti z programního prohlášení! A možná, že není to poslední důkaz
politické bezcharakternosti v našem veřejném životě.

Pokud lze mluviti o volební reformě se zřetelem na Slovince v K o-

u t a n e ch, omezuji se na článek, jejž uveřejnil posl. Grafenauer v celo-

sckém Miru (15. prosince 1906). Článek ten vystihuje náladu, panující

e vůdčích kruzích slovinských v Gelovci. Gharakterisuje ho upřílišený

^ »essiizusmus.

Článek zní: »Stodvacet tisíc mrtvých a žádné vítězství.
' yicetiletá válka skončena. Stodvacet tisíc mrtvol kryje zápasiště ! Zničen
fi loTÍnský Korotan, poškozen národ slovinský ! Němě pohlížejí střízliví

820 Dopisy:

vůdcové slavného kdysi Korotana do budoucnosti. Tři sta let — a plyne
již čtvrté století — bojoval a bojuje korutanský Slovinec za křest svatý
a volnost zlatou, bojoval do 1. prosince 1906 s vétSim Ci menSím úspé-
chem za klenoty svoje. Padl dne 1. prosince! Ne vinou vlastní,
nikoliv; statečné zápasil za právo své po celou dobu. A ovoce veškeré
práce? Ovoce veSkeré úmorné jeho práce jest — politická smrt.
Zhoubcem jeho však jest rodný bratr jeho, zarytý v rakouské >zdravl
anebo smrt«. Rakouské > zdraví anebo smrt< jest drak, nazvaný » vo-
lební reformou*. Tof onen drak, vypéstovaný zvláštní zásluhou našich
poslanců na říšské radé, který . . . sežral korutánské Slovince . . . Jsme
pochováni na vždy díky vzornému katolicko-národnímu jednání »S1ovan-
ského svazu < . . . Jsme zaprodáni; z ryze slovinské kdysi zemé Krajinské
dopustili jste učiniti navždy zemi dvoujazyčnou; Slovincům ve Styrsku
a v Přímoří > vybojovali* jste mandáty, které svého času buď již méli,
anebo které jsou pro né nyní pravé tak zajištény, jako náš korutanský
^slovinský* mandát pro nás. A to jmenuje »Slovenec« vítězstvím! Kdo
véří v takové vítézství, má pouze krok k politickému idiotísmu. Ze si
poslanci Slovanského svazu « mezi sebou vyslovili důvéru, dokazuje to-
liko, že se znají navzájem . . .«

Břitké odsouzení politiky, provozované poslanci » Slovanského svazu*!
A ne zcela neoprávněné!

Že dru. Susteršiči bylo hlavním účelem při jeho spolupůsobeni ve
volební reformé — zajistiti klerikálni strané převahu a nadvládu aspoú
v Krajině a třebas na úkor zájmu národního celku, toC asi nesporno.
A rovněž nesporno jest, že Slovinci v Korutanech volební reformou
vlastně nezískají víc, nežli již měli pod dřívějším řádem volebním. Kdyby
Siisteršičovi bylo šlo o zájmy slovinské v Korutanech, našel by byl za-
jisté kompensaci za mandát kočevských Němců v Korutanech. Podle
počtu slovinského obyvatelstva v Korutanech bylo by to .správné.

Leč ■ — tak se nestalo, a nebylo by dobře oddávati se takovému
pessimismu, jakému se poddávají nynější vůdcové korutanští.

Mandát, jenž určen byl korutanským Slovincům podle nynéjší vo-
lební reformy, prý je nejistý, či spíše ohrožen německými nacionály
:i slovinskými renegáty s jedné a sociálními demokraty se strany druhé.
Pravda jest — kdyby byli politikové slovinští v Gelovci pracovali inten-
sivněji a soustavnéji a povzbudili národní uvědomění mezi voliči, měli
by pro slovinský mandát většinu. Dostane- li se mandát ten do rukou
německých nacionálů — což podle všech okolností není pravděpodobno —
bude to jen hořký trest celovecké >mirovščině«, která provozovala již
dlouho klerikálni politiku pod rouškoc slovinského nacionalismu a svomos-
túřství. Osvojí-li si však mandát sociální demokraté — kteří postavili za
kandidáta jednoho z předních spisovatelů slovinských a nadaného vůdce
svého Elbina Kristana — nebude to pro Korutany neštěstí ! Rozhodne se
asi mezi oficiálně slovinským t. j. klerikálním světem a světem pokrokovým,
ke kterému patří asi značný počet t. zv. slovinských renégátů, fikajících
o sobě, že jsou »slovenisch geboren, aber deutsch gesinnt*. V Koruta-
nech právě mnohdy znamená » deutsch gesinnt* tolik, co »pokrokové

z Lublaně. 321

smýšlející*. A že je to možno, na tom mnoho zavinila >mirovščina«
svým zpátečnictvím . . .

Nemají tedy celoveCtí vůdcové práva k pessimismu, vyslovenému posl.
Grafenauerem a vyslovovanému každý týden v celoveckém »Miru« a lu-
blaňském »Slov. Národu «; spl§e by jim pravé vzešlá situace mela býti
pobídkou k nové, intensivní a soustavné práci mezi lidem a pro lid ve
smyslu pokrokovém. Pak by nemusili bez potřeby radikálniciti a plakati
zároveň. Když mají na vysokých školách 17 akademiků, mohlo by se
již néco pracovati.

Jako v Krajině, tak i v G o r i c k u volební reforma probudila zvláštní,
čilý politický život. I zde je cítiti vliv demokratisace volebního řádu
a tím i politické práce.

Před lety vedl v Goricku politické hnutí v pokrokovém smyslu
dr. H. Tůma, advokát v Gorici. Mohl zaznamenati mnoho pékných
úspéchů na poli hospodářském, politickém a obzvlášté na kulturním.
Pro vnitřní neshody ve strané vzdal se Tůma vedení, které převzal re-
daktor a vlastník »Soče«, Ondřej Gabršček. Tomu se podařilo po
letech stagnace zreorganisovati politickou stranu pokrokovou a připojiti
k ní mladé síly. Zadrží-li reorganisace tato postup klerikalismu v Go-
ricku, ukáže se v budoucnosti. Dr. Tůma myslí, že nezadrží; neboť
vyčkává úplnou zkázu strany pod novým vedením a vénuje se zatím
drobné práci a žurnalistice. Pochybuji, je-li názor ten správný. Zrovna
tak, jako se mi nezdá oprávnčným býti názor, že nutno v Krajiné kleri-
kálům pomáhati při ničení strany liberální. Proč pomáhati, když nemáme
a nesmíme zbytečné plýtvati silami? Úkol přece je: zorganisovati se,
třebas mimo vedoucí strany, proti reakci; clice-li reakce zničiti libe-
rální hnutí, aC si to provede sama. Cím pozdéji to zničení přijde, tím
lépe může býti připravena protireakční, třebas mimoliherální hráz . . .
Istrie zůstala úplné klidná. Zemé ta jako by politicky nežila.
Terst slovinský je ovládán posud ješlé vlivem politického spolku
>Edinost« a jeho stejnojmenného žurnálu. A je to skoro na íkodu zájmů
slovinských. Nebof znenáhla plyne všecko — kromé sociálné-demokra-
tických organisací — do vod klerikálních. Trvale odvrátiti nebezpečenství
to nejsou s to pokusy dra. Rybáře a soudruhů v terstském snémn, aby
si osvéžili zaschlý nátér své politické firmy. Poslední valná hromadu
politického spolku >Edinost« svOdčí o tomto faktu velice výmluvné! Ne-
potrvá dlouho a předáci v Terste nebudou vůbec míti opory v lidu ;
neboř politika jejich je docela nedemokratická.

,V Štyrsku konečné - - pod nátlakem volební reformy a nastáva-
jící demokratisace politického života — přišlo k úplnému rozlřídéní
duchů. Vznikla i tu — pres hlasy »starých«, t. j. advokátů celjských
a kanovníků mariborských — nová strana, t. zv. národní, jejíž orgán
je > Národní List«. Má v sobe, ve svém programu mnoho pokrokového;
značný je vliv z Cech. Vadí jí však především a nejvíce neupřímnost
▼ nékterých a kardinálních otázkách, jako zejména v otázce náboženské.
Uznati však můžeme, že nová strana počíná svůj život velmi čile a
obratné; zejména dovedla využitkovati situaci, nastalou volební reformou.

Slovanský Přehled. IX. 1907, č. 7. 21

322 Hopisy:

Tak se asi stane, že brzy zaujme místo předáků celjských a zarazí
vítézný dosud postup klerikalismu ve Styrsku. Dr. A. Dennota.

Z Těšínská.

(Slezské Slovo. — Volby v Orlovo. — Otázka jazykovtá. — Zvláštní
pozorování. — Tolský tisk o českém bratrství.)

Mčl bych vlastné polemisovati se Slezským Slovem. Ale ne-
dovedu zatajiti uspokojení z toho, že konečné nékdo ve Slezsku ozval
se v sporné v<?ci a odkryl své hledí. Nestalo se tak posud na žádné
strané: v ohni boje nebylo kdy na revisi zbraní.

Téžko polemisovati se Slezským Slovem; napsalof svůj poslední člá-
nek pro domo et bono svých odbératelů, kdežto Slov. Přehled stojí na
stanovisku Oisté spravedlnosti. Jsou to dvé hlediska, která vylučují pole-
miku. Podle Slezského Slova musí boj býti dobojován stůj co stůj, »třeba
to není správné a dobré«. Nie honorowo, ale zdrowo! Slov. Přehled
hledí boj se všech stran náležité, objektivně objasniti a tím přispěli
k jeho zmírnění — i nemůže napomínati, by se bojovalo statné dále,
»až se dostanou sporné obce do českých rukou«, jak Slezské Slovo
» opravuje* můj článek z předešlého čísla.

Nicméné opru své další vývody o tvrzení Slez. Slova, ponévadž
se dotýká pravé téch vécí, o nichž jsem hodlal zavésti na stranách Slov.
Přehledu diskussi.

Mám v živé paméti volby do obecního výboru v Orlové, kde
podle posledního sčítání mají Poláci velkou vétšinu.*) Zde se mela podle
Slez. Slova česká véc utvrditi — a již jest utvrzena. . Ale polská —
také ! Cesi, díky závodním hlasům, vyhráli na celé čáře. Orlovští občané,
kteří utvořili protizávodní volební skupinu polsko-židovsko-némeckou, ne-
prosadili ani jediného kandidáta. Z volební siné ubírali se Poláci pora-
ženi, zahanbeni za spojenectví s Némci a židy, ale — i zamyšleni. Sešli
se a jako jednémi ústy pronesli pravé nabyté přesvédčení: »Přec tedy
musíme býti Poláky, když nás tak odstrčili!* Neméli dosti slov pro
chválu jednoho Čecha, který hlasoval s nimi, nazývajíce jeho jednáni
» honoro vým« a spravedlivým, kdežto Češi jej nazvali > zrádcem* a »bláz-
nem<.

A boj bude za tři roky ješté úpornější, pro Poláky snad s přízni-
vějším výsledkem.

Tážu se, jaké nevyhnutelné dobro vyplývá z toho; dostane-li se
smíšená obec do českých rukou? Což pak již vše utichlo v Lazích.
v Détmarovicích, Michálkovicích, ač mají správu českou? Což není Petř-
vald téméř ztracen pro Cechy i Poláky, i když tam máme školy pouze
české? Nad slabšími Poláky snadno vítězíme, nad námi opět Němci.

*) Orlová je také u všech badatelů česko-polského jazykového rozhraní
v oblasti polské. Bed.

z TcVsínska. 328

Jaké ledy stanovisko zaujmouti v této otázce? Jediné stanovisko
spravedlnosti mezinárodní a slovanského svédomí.

Toto svédomí má pro zdejší výbojné Cechy svého beránka, jenž
snímá hříchy jejich svévole, totiž tvrzení a heslo: »Zdejší lid byl,
jest a bude českým, nutno jej vyrvati ze spárů polských. « (Poláci
tvrdí zase opak!) Tato otázka je pravé nejchoulostivéjší a nejvážnéjší.
Dokud nebude na jisto postaveno, jaký jest lid a jazyk jeho, nemůžeme
bezohledné odsuzovati počínání téi.h ani onéch, když jedni i druzí cítí
se v právu.

Bráti na pomoc historii, jak činí Poláci i Češi, jest na pováženou
a vede jen ješté k vétším zmatkům.

Že byly v Téšíné zemské desky psané česky, není ješté svědectvím,
že lid nerozuměl a nemluvil polsky. Jestliže se modlívali evangelíci z bra-
trských kancionálů, kdo dokáže, že cestou z kostela nemluvili polsky?
Byly-li v zemi české farní a klášterní školy, mohly dobře vyučovati lid,
mluvící nářečím Českému podobným, ale nečeským. Historický diletant
laik tvrdí bez rozvahy véci, jež povolaný znalec nazve smélostí.

Je tedy nezbytno upustiti od historických hádek a postarati se, aby
bylo západní nářečí téšínsko-slezské přesné vědecky pro-
zkoumáno od učenců obou národností. Zvyky a obyčeje nám
zde nic neobjasní. Potřebu toho vvtknul již prof. J. Polívka ve IV. roč.
Slov. Přehledu.*)

Jest již konečně na čase, aby si Polák i Cecli mohli směle pohléd-
nouti do očí, aby nečtli navzájem ve svých pohledech trpké výčitky,
ne-li nenávist a nepřátelství. K čemu jsou všechny hlásané ideje slo-
slovanské vzájemnosti, když nedovedeme ani jediné z nich splniti v praxi?
Dokud se nevidíme, jsme si bratry; jakmile nás osud svede k společ-
nému žití, nemůžeme si přijít na jméno. Nemlčí Polák a stěžuje si
bratru z Haliče. Nemlčí Cech a svaluje vinu na separatistické Poláky.
Což z toho nemůže vzniknouti rozpor netušených rozměrů se škodlivými
následky pro poměr Cechů a Poláků vůbec, nepostaví-li se jasný a pevný
mezník, neurčí-li se neklamná direktiva vzájemného postupování na slez-
ské půdě? Je mravní povinností a vědeckou nutností povolaných Cechů
i Poláků věc vyšetřiti, když se tím může tolik zla odstraniti.

Jsem Cech, miluji zdejší lid a budu jej stejně milovati, ať se do-
káže jeho českost nebo polskost. Ale jak rád bych to již věděl !

Při tom zaslouží pozornosti některé zjevy zvláštní. Tak na př. dia-
lekt obcí nesporných (na př. Lutyně), mají Cechové i Poláci za polský,
ač se neliší nic nebo pramálo od nářečí osad » sporných* (na př. Dom-

♦) Rovněž k tomu vyzývá polský badatel, prof. Kaz. Nitsch v článku
• Polsko-czeska granica j^zykowa«, Swiat Sfowiaňski 1907, str. 201—211,
o némi více promluvíme zvlášť. Hed.

3-4 Dopisy:

b r o v é, půl hodiny od Lulyné vzdálené.*) Jde tedy jen o obce závodní,
kam Češi přibyli z Cech a z Moravy, Jest jasno, že spor mohl vyjíti jen
od téchto lidí, neboC kde není Cechů neslezských, tam není sporu. Ješté
zajímavéjší jest okolnost, že v závodních obcích s úřednictvem némec-
kým jest spor nejméné akutní, ba skoro žádný (Petřvald). To jisté nutí
k přemýšlení.

Veliký vliv na národnost má vyznání náboženské. Zajímavo jest, že
zdejší evangelíci jsou rozhodní Poláci, kdežto katolíci méné. Nesmí se
také přehlédnouti, že lid sám, aCkoli posílá déti do českých škol, hlásí
se k Polákům. (Důkaz: sčítání lidu.)

Ráz sporu českopolského je čím dál jasnéjší. Češi postupují vý-
bojné, Poláci ustupují do obrany, odrážejíce jedovaté šípy ješté jedova-
téjšími. Nejbolestnéji dotýkají se Slovana ironické poznámky o veške-
rých projevech sympathií Cechů k Polákům. »Gřos ludu šlaskiego« na př.
po přátelských projevech Cechů ve prospéch utlačovaných Poláků po-
znaňských napsal v delším veršování: Spolek polských novinářů dekuje
Cechům, že vystoupilí proti pruskému násilí. Neukvapujte se, milí novi-
náři, neboť česká láska k nám jest jen na papíře:

Czemu to na ziemi élaskiej

w polskich wioskach brat ten stawia

czeskie szkoty i bezwstydnie

polski lud wynaradniawia?

Opowiedžcie dziennikarze,

czem 8i§ rózni^ owe braty

od najgorszych naszych wrogów,

czem síq róžnia od Hakaty!*')

Slesan.

»Polsko-czeska granica j^zykowa«. Pod tím názvem uve-
řejnil prof. Kazimierz Nitech v krakovském mésíčníku »Šwiat Sřowaiírazuje si právo jmenovati učitele.
Na školu dozírá školní výbor, složený z lidí znalých maďarštiny, a vedle toho
stát prostřednictvím svého dozorce. Nevyhoví-li učitel maďarským poža-
davkům, může se proti němu disciplinárně zakročiti v těchto případech:

1. Nenaučí-li seděti správně maďarsky čísti, psáti a počítali (v ma-
teřském jazyce nemusí uměti ničeho); 2. užívá-Ii knih ministerstvem nedo-
volených; 3. jedná-li proti »maďarské státní myšlence slovem nebo písmem,
ve škole či jinde, doma nebo za hranicemi; 4. podněcuje-li proti některému
náboženství nebo proti některé třídě lidí.

>Slov. Týždenník« v čísle 9. správně uvádí, jaké následky tento zákon
bude míti: »Dosial trápili nám děti miďarčinou 17 hodin do týždna a
děti nenaučily sa. Napozatým musí byť teda maďarčiny ešte viac a na ostatně,
čo je dečku pre život ozaj potřebné, zostane ešte menej, alebo nič. Ono s;l
tie děti po maďarsky ani potom nenaučia, ale budu ich mordovať, inéniu su
ony učit nebudu mócť. Tak nám budu školy vychovávat děti naskrze sprosté.
Teda celý návrh zákona je vyrátaný na to, aby sa náš národ pod
o ch ranou státu a zákona ohlupoval.* Jiného cíle také zákon ten
asi nemá.

V Jičíně konal dne 25. března krajinský akademický spolek »Jizeran<
fnanifestačni schůzi ve prospěch Slováků. O slovenském probuzení a utrpení
referoval pisatel těchto řádků. >Jizeran< podal tím i oslatnim spolkům stu-
dentským krásný příklad porozumění pro národní práci. *S'. K.

Volhy na Litvě a Rusi dopadly pro Poláky joslě hůře, než so obá-
vali: nedobyli ani 15 mandátů, jak očekávali, nýbrž, jen V6, A tak t. zv.
^•Kolo tery t o r j al n e« čili >kresowo««, kteiv. mělo v první dumě 21 i u-

328 Rozhledy a zprávy.

slanců, ztenčilo se málem na polovic.*) Proto jest zcela pochopitelno, že
uzavřelo s>Kolem polskýra« — s poslanci z král. Polského — úmlnvu
o společném postupování v dumě, ač přímo do Kola nevstoupilo. — V ny-
nějším Kole polském jest z první dumy jen 9 poslanců, tak že osobní slo-
žem' jeho jest zcela jiné, než loni, ale duch ovšem je týž. Z 35 jeho členů
jest 15 statkářft (rozuměj velkostatkářů), 6 sedláků, 1 dělník, 1 inženýr, zvo-
lený po přání dělnictva, '2 kněží a 10 advokátů, žurnalistů a jiných inteli-
gentů. — Z voleb vešli do Kola polského sice valnou věšinou poslanci
národně-demokratičtí, alestatistikavolební ukazuje, že volby nikterak
nebyly tak jednomyslné, jak by se z výsledku zdálo. Ukazuje se na př., že
při volbách prvního stupně (volbách volitelů) ve Varšavě odevzdáno bylo
sice pro kandidáty národně-demokratické 30.630 hlasů, ale vedle toho pro
kandidáty sjednocení pokrokového (s nímž ovšem hlasovali také židé)
25.305 hl. a pro kandidáty sociálně demokratické 1610 hl. (Kur. Warsz. č. 53.)
Byla tedy většina národně-demokratická ve skutečnosti jen nepatrná. Poučný
je také výsledek varšavských voleb v kurii dělnické: všichni 3 volitelé, vyšlí
z této kurie, byli sociální demokraté. A to ještě velmi silná část socialistů,
t. zv. >pepesovéc (P. P. S., t. j. polská partja socjalistyczna), voleb se ne-
súčastnila! — K volbám v království třeba ještě poznamenati, že mandát za
pravoslavné obyvatelstvo připadl biskupu chetmskému Eulogiovi, vůdci agi-
tace pro odtržení chetmské Rusi od král. Poského. (Podle vládních listů na
tuto záležitost nedojde v tomto zasedání dumy, nýbr2 až na podzim.)

Pro véc polskou nepříznivě dopadly volby do dumy v Rusku samém.
Není takřka naděje, že by záležitost autonomie král. Polského přišla na
pořad ještě v tomto období druhé dumy. Píše o lom velmi přesvědčivě
upřímný ruský přítel Poláků, Nestor (Svatkovskij). Pravice jest sice abso-
lutně nečetná, ale poměrně dosti silná, většina kadetská je ta tam, oposice
není sjednocena — a hlavní věc: otázka autonomie a federalismu v ní
jaksi ustoupila do pozadí. O sympathickém sdružení autonomistů-federalislů
z první dumy není v nynější ani slechu. Polští poslanci sami přizpůsobili
se situaci a neuvádějí zatím do dumy otázku autonomie král. Polského, že
jim to až radikálnější strany vytýkají; měli tak prý učiniti po prohlášení
Stolypinově, v němž byla otázka polská vůbec pominuta. Nám se zdá ta
výtka neoprávněnou — Poláci nemohli přec nejíti s většinou dumy, která se
rozhodla přejíti přes prohlášení Stolypinovy vlády prostě k dennímu po-
řádku. — Jinak z veřejnosti ruské otázka autonomie Polska ještě nezmizela.
Po volbách přednášel o ní P. S t r u v e, v časopise »NovU psal o ní P. M.
B o r o d i n, v »Mosk. Ježeněděfnikuc B. K o s C j a k o v s k i j. Borodin přiznává
Polákům nejen úplnou samosprávu hospodářskou, ale i zachování zvláštního
práva civilního. Zvláštní sněm polský řídil by vše, kromě společných záleži-
tostí říšských, totiž vojenských, celních, poštovních, záležitostí měny atd.
Kosťjakovskij naproti tomu (v orgáne strany »pokojného obrození*) dal by
polskému sněmu jen právo vydávati zákony z oboru života kulturního a
místní samosprávy. —

O popravách, banditských útocích (na př. o strašném útoku 22. února
na poštovní oddělení na rohu ulic Kruczej a Wspólnej, při němž padlo
5 mrtvých a řada raněných pro několik tisíc rublů) — smutno psát. Připo-
meneme jen, že lokant v £odsi, co toto píšeme, jest asi ukončen prostted-
kováním kněze Albrechta. Objevuje se zajímavá věc: jednání rozbíjelo se
o neústupný odpor továrníka proti návratu 98 dělnických vůdců do prá.ce;
veřejný list továrních baronů prohlašoval je za nebezpečné anai*chisty —
a ejhle, 23 z nich náleželo ke svazu křesťanských dělníků, 26 bylo mimo
strany a 3 byli národní demokrati! — Chování lodžských průmyslových
baronů odsuzuje svorně celá polská veřejnost. Právem.

*) V gubernii minské utrpěli Poláci naprostou porážku ohromným ná-
tlakem administráčním i ajiitací svazu ^pravých Rusůc. Dokazuje to i blaho-
přejný telegram Slolypinuv minskému Svazu pravých Rusů, že >následketa
nestranného a zákonného počínání administrace* zvoleni do dumy poslanci,
stojící na výši příštího svého úkolu.

Rozhledy a zprávy. 329

A nyní potěšitelnější věci. Zprávy o působnosti t. zv. :^ vyšších kursů
naukových* ukazují, co zmůže tichá kulturní práce. Lftvofení hotové sou-
kromé university v tak bouřlivé době — jest vskutku hodno podivu i re-
spektu. >Kursa naukowe< ukončily první pálletí ve čiyíech reakcích: tech-
nické, rolnické, humanitní a přírodnické.

mužft řf^n posluchačů vQbec

V sekci technické bylo . . . 97 H 108

» » rolnické > ... 17 1 18

» » humanitní » . . .' 193 b:i2 72b

» » přírodnické > . . 187 blV 709

Dohromady .... 494 1065 1660

Výsledek to zajisté skvělý. Skvělost jeho ještě více vynikne z projG;ramn
přednášek a ze seznamu profesorstva této první poUké university v Uusku
od zrušení »Szkoíy Gíównej*. Podáme o něm bližší zprávy pHělě.

Personál varšavské techniky byl už přeložen do No voíerkasska, kde
carským úkazem založena nová ruská technika.

Zaznamenáváme zde také významnou schůzi stuflentu kyjevšké uni-
versity, konanou přes odpor rektorátu. Schůze schválila resoluci žádající,
aby založeny byly stolice polských dějin, polského jazyka a literatury —
jakož i podobných stolic ukrajinských. Studenti polĚtí a ukrajinálí na iéto
universitě postupují v bratrské shodě, o čemž pěkný dopiíj přinesla Kowb.
Reforma v Č. iBá.

Velký odkaz (68.203 rub.) učinil zvěčnělý dr. \[\ Krtijf^tťsktj blavnd
k účel&m lékařského studia, ale i na vzdělání řemei^lnikíL

Poláci v Německu jsou dále předmětem nezmenšeného útisku. K po-
tlačení stávky polských dětí přišli vládní hakatisté na proslřt^dek opravdu
ďábelský: počali houfně vylučovati ze středních škol poláké sludujícf, jpjiťhi
sourozenci účastni jsou stávky. Vyloučení dostávali oduvoiinr^nis ^te rodiče
jejich podporováním školské stávky dostali se v rozpor sp státními zákony
a tím pozbyli práva na vzdělání svých dětí vevySších ústavech vy-
učovacích. Vláda pruská chopila se tím prostředku k vyhubí ní inlolligenlufho
dorostu na řadu let Prostředek strašný, naprosto nekul tu rní — ale kdež se ptá
»kulturní< vláda a hakata pruská po kulturnosti?— Vždyť sos takovou urči-
tostí šíří pověsti o chystaném vyvlastňovacím sdkoité proti polském, že si*
v berlínském tisku vyskytly zprávy o rozhořčení rakouských Polák il, ktcH
prý se chystají za takových okolností rozhodně vystoupiti proli Irojspolku,
a žo i na př. berlínský list »Nation« nazývá proto pruskou politiku »jako-
bínskou^.

Věc polská byla znova několikrát uvedena na pfetřos ve .snému pnišk^m
i říáském. Zvláště zasluhuje pozornosti řeč posl. StychJa v prunkií snúaiovnř
ze dne 17. března Podle ní v Horním Slezsku a v ZápaiJtiích Průších není
jediné školy, v níž by se náboženství nevyučovalo ruTniHTky* v Poznau.*;ku
více než v polovici Škol vyučuje se náboženství níniockv — drje so íak
i v nejnižší třídě 65 škol! Pruská školní praxe obrati ^v pioli^
právu polského obyvatelstva. Učitelé polského původo vúhi
v polském území nedosazují! — V říšském sněmu podfiua
ioucení 120 naprosto nevinných polských gymnasistó [w
rozenců nebo příbuzných ve školní stávce.

Obranný polský spolek ^ Stražíc měl valný sje^d 2\l
ji2 22-894 členíj, působi výborné právní podporou ohyv
pruské .administrace, uvědomováním lidu brožurkami ;ii|

V Haliči *Polskie sťronnictno demokrat yczn*'^
podle něhož lze straně přáli největších úspěchíi. MrM_':
i met hody nacionalismu (a tím tedy i >všepolsk\'< zpii^^jh^
úplnou rovnoprávnost a úplnou svobodu rozvoje národu rti.

Jáky společné území. (Kur. Lwow. lOi.)

To jest jedině rozumná a spravedlivá zásada. Jest i:a Ca^ív aiiy m |m ijaly
i kruhy- které mají nyní v Haliči moc v rukou. Ukázala lo ro/|JOL}ov:í dťhaL\ve
sneni^^á v níž neustále drala se na povrch otázka ruaínako potiská. .1. C

330 Rozhledy a zprávy.

Slované východní.

Rusko. Výsledkem voleb do druhé dumy nejisté postaveni v celé své
nejistotě trvá. Porážka vlády — tak přílišná při tolikerých opatřeních, aby
volby vypadly vládně — překvapila i kruhy finanční. Po prvních zprávách
o výsledku voleb padají renty ruské — nejprve v Londýiiě, potom v Berlíne
i ve Vídni. Je zřejmo, že se každý obával, Že musí dojíti k novému roz-
puštění dumy a k novým, nedohledným bouřím vnitřním. Že vláda by byla
se odvážila takového kroku, je rovn$ž zřejmo; člen stát. rady (panské sné-
movny) Tizenhauzen se vyjádřil, že duma bude ihned rozpuštěna, jakmile se
odváží požadovati zodpovědnost ministrů. A jiná zpráva oznamuje, Že duma
bude rozpuštěna, jakmile její jednání bude v odporu s dosavadními zákony. Je
značně pravděpodobno, že vskutku několik cizích státá podalo v Petrohrade
vyjádření, že rozpuštění druhé dumy by vyvolalo velice nepříznivý dojem
a mělo by v zápětí zhoršení ruských financí. Přišla tato zpráva přes Berlin, -
prý z Moskvy — ale není, proč jí nevěřiti. O smýšlení občanstva ruského
mluví sám výsledek voleb — a mluví přímo i listy lak konservativní, jako
jsou na př. S. Petérb. Vědomosti. Podle nich Rusko hlasovalo oposicné
>proti polním soudíim, proti zpupnosti místních satrapii, proti násilí, jaké
nebylo známo ani za Plehva, proti Gurkovi a Lidvalovi, proti presentům
panským a zlořádům, odhaleným tiskem, proti onomu zřízení a oněm lidem,
kteří přímo nebo nepřímo udržují tento pořádek věcí, proti stěnám, v nichž
žijí tito lidé, proti vzduchu, kterým dýchají . . . .< (č. 27.). — Jak veřejná
stnýšleni je zcela proti vládě, viděti z toho, že v Tveři šlechtické
shromáždění se usneslo nevylučovati kadetu PetrunkěviČů, Karavajeva,
Robortiho, jak žádal vládní nátlak, ani nepřistoupeno ke svazu rus. lidi.
V Petrohradě universita a Akademie Nauk vysílá do státní radv
vedle prof. Trubeckého (člena strany mírné obnov y\ čtyři kadety: Vasiljeva,
člena I. dumy, Maxima Kovalevského, jejž vláda zbavila práva býti volenu
za poslance, Manuilova a Vernadského.

Složeni dmu y je většinou protivládní: Vs všech hlasu v ní má op o sice.
Slabá vládní pravice není jednotná: m o n a r ch i s té, jsouce proti veškeré
konstituci, mají nejlepší úmysl rozbíti dumu; okťabristé. zovoucí se
sami konstitučními, představují si pod konstitucí jakýsi poradní sbor ze zá-
stupců lidu, jenž by podléhal vládě; s t r a n a m í r n é obnovy — sla-
boučká počtem — mohla by zvána býti stranou přechodní. Jí jde jako ka-
detům o skutečné provedení reforem. Kadeti — centrum v dumě — jsou
pro naprostou pravidelnou práci v dumě, prohlašujíce, že revoluce i boj
vlády s ní jsou u konce, vyčerpavše síly své, ale odpůrce nezdrtivšo.
pročež třeba je kompromisu. Ale: kadeti již nemají sami o sobě většinu, je
tu veliká řada sociálně r e v o I u č n í ch poslanců a s o c i á 1 n í ch d e-
mokra tu. Jim obojím nic by nezáleželo na celé dumě a netiijí se svým
smýšlením, že by raději sáhli, zase k vlastní své taktice: k útokům a ke tříiinímu
boji. Ale není na Um čas naděje na úspěch, proto i oni budou udržovati
dumu, aby zatím zorganisovali občanstvo pro své cíle. Organisaci občanstva —
označují přímo za úkol této dumy. A tak budou s kadety prováděti formální
oposici, varujíce se dáti podnět k novému rozpuštění, ale rádi se spolu ne-
mají; heslo sociál, demokratů je na př. : spolu s veškerou oposici rázem
proti reakci; s veškerou demokracií rázem proti kadetům. — Kruhy konser-
vativní nic více i>\ nežádají, než aby duma učinila konec terroru.
S. P. Věd. v č. 41. blahoslaví dumu, provede-li jen tento úkol. — Lidu pak
všemu jde především o amnestii (přišla také v dumě první na přetresV
Soc. revoluční struna navrhla sice, aby v den zahájení dumy domáhaU šp
vězňové anmesíie všeobecnou stávkou hladovou, ale nedošlo k tomu. —
Amnestie žádá kde kdo. Duchovenstvo vyzvalo monarchistického poslance
z Kyjeva, biskupa Platona, aby především se zasazoval o všeobecnou am-
nestii a odevzdání církevních statků mužíkům. Zprávy z vládni strany na-
})ovída)í aumoslii čú>tconou, týkající se všech, kdo byli zatčeni pro § l-í^- ""
tody všech v\vu\: minulé dumy a žurnalistu: terroristů a pachatelů náf i-
ností a loupeží nemá se týkati. — M»v.i poslanci dumy jest i sJrujce >-

'Vi

Roz.hledy a zprávy. 331

věstných pogromů v Kišinííívč, Kruševan. Ten míní, že jest jeho úkolem }>o-
ví^déti dumé, že trpělivost >ruských lidí* jest již u konce a že krev poteče
znova.

Vláda, po vyjasnění stranických poměrů v dumě, je celkem ráda. že
nový sbor chce pracovati, proto se odhodlává brzy, že předstoupí před dumu
s programem, oznamuje, že nové dumě předloží všecky předlohy zákonů —
počtem 32 — jež byly již v prve dumě, ovšem znova prozkoumané. Ale
při tom stále ukazuje dumě svou pěst: selským obcím zakazuje Stolypin,
aby se usnášely o adressách k dumě; departement policejní dostává nařízení
sledovati při každém hnutí poslance. Knězi Petrovu, v Petrohradě zvole-
nému nařizuje Synod, aby šel odbýti si své vězení Směs. v klášteře, jak
mu veleno. Když poslanci Struve a Fedorov žádali arcibisk. Antoniie, aby
působil v jeho prospěch u Synodu, odmítá — Synod přímo zakazuje Petrovu
vykonávati mandát.

Duma hýla zahájena, V ulicích plno opatření, občanstvo tiché; jen
pravice vstává při jménu carském a jen ona volá slávu, ostatní sedí; potom
zvolen Golovin předsedou dumy, pronáší krátkou, opatrnou řeč, jež vše-
obecně se zamlouvá. První sezení skončeno. Na ulici df»monstrace: zpěv,
průvody neveliké s rudými prapory, vojsko zakročuje, teče i krev. V pří-
pravách vládních vůči obávaným bouřím zastaven také denník »Telegraf<,
(dříve »Strana«). Pak jsou volby místopředsedů; ze skupiny práce Berezin
a pokrokář mimo strany Poznaíiskij; kadet Teslenko propadá za potlesku
krajní levice. Sekretářem zvolen kadet Ceslenkov. Potom Golovin přijat
carem, jenž prý slíbil zastaviti všecky rozsudky smrti, vydané polními soudy.
Golovin účíistní se i porady v Car. Sele o anmestii, o programu vládním,
o agrárních požadavcích. Stolypin podává svoje prohlášení: dumu vy-
zývá k společné práci nad osnovami zákonů, provádějících reformy slíbené
v říjnovém manifeste, slibuje zejména řešení agrární otázky, ale rozhodně
se opírá při tom jakémukoliv nuceném výkupu a p. V^ůči odpůrcům pak
prohlašuje, že ani nového boje se neobává, a bude-Ii třeba, že jej pod- 7*^

stoupí. Jak se oposice napřed usnesla, tak učinila: šla mlčky přes tento projev v^

k dennímu pořádku. Pak jsou úvodní forrnálnosti — přerušené známým l-^í

s řičením stropu v zasedací síni, které nikoho nemrzí více než
vládu a nikomu neprospělo více než dumě - až se do.spívá k prvnímu jednání.
Tím je otá::ka amnestie) 70 řečníků se při tom vystřídá. — (Mezi všelija-
kými .sensacemi, jež se vyskytly, dvě uvedeme: denník »Utro« oznámil, že
bude svolán zemskij sobor se širší mocí n«,'ž duma, jenž by změnil volební
řád a vypracoval hlavní body stát. základních zákonů. — Ňew. York Herald •^^

od svého dopisovatele z Petrohradu pak přinesl zprávu, že Prusko nabídlo -i

Rusku 7 milliard marek za odstoupeni království Polského; dlouho prý ^

v Petrohradě o otázce uvažováno, než zamítnuta). :.|

Hnut i hanřlivé a terror vládní trvá však při tom všem dále. Stálé
popravy a rozsudky smrti. V Moskvě na př. zastřeleni 4 lidé pro útok na
policii, z nich 3 studenti, v Rize stále se f)0{)ravnje; vojenské soudy v Po-
baltickém kraji odvolány až na soud v Rize, jeiu) činnost však neustává. '■

Z 'Petrohradu stále se vypovídá; za první týden v březnu vypovězeno 400 osob.
.Mnoho vojáků vysláno do trestních batailloini. V Umani bývalý poslanec
Frencl odsouzen na 2 léta na pevnost pro šíření brožur. V Petrohradě se-
sazen rektor techniky Gagarin za to, že v technice nalezena puma, a senát
vzat do vyšetřování. (Studentstvo tvrdí, že puma byla tam podvržena pro-
vokatéry.) V Moskvě postaveno před soud H5() o-ob pro příslušnost ke straně
sociál, demokrat, a sociál, revol. Zatčených je velmi mnoho. V Tambově
souzeno G generálů pro nečinnost při vzpouře 7. pluku jízdy: jeden odsouzen
na 8 měsíců, druhý na měsíc na hlavní strážnici, třetí propuštěn ze služby.
Gubernátor tambovský Muratov navrhuje jako opatření proti terroristům,
aby každá obec musila vydíiti vládě rukojmí, z nichž — pro případ lUoku.
vykonaného v obci — byl by jeden vylosován a potrestán smrtí. — V Jekatěrino-
slavi propuštěn gener. gubernátor Davidov, jenž se v\ jádřil,že nenípodíí/m
Stolypinovi, nýbrž jen gen. Kaulbarsovi. — Vlála, vidouc nepříznivý d(\j«Mii
z procesu H e r c e n š t e j n o v a. teleLM-aíicky žádala za jeiio zastavení.

332 Rozhledy a zprávy.

ale finský soud jej projednal k úplné ostudě vlády. — Útoku je mnoho a
mnoho; nemožno uvésti všeho. V Kamenci Podolském odhalen podkop pod
vězením, kudy vězňové chtěli utéci. V Oděsse vržena bomba pod vůz polic-
mejslěra Kosberga, on i policejní agent těžce zraněni; později v Oděsse ob-
jevena bomba v budově ruské banky pro zahraniční obchod. V Sevastopolu
dva útoky pumový: na pomocníka polic, komisaře, jenž smrtelně zraněn, a
na velitele pevnosti Něpljujeva, jenž poraněn na noze. V Baku zabit ná-
čelník přístavu Michajlov. Náčelník čctnické správy zakavkazské železnice
Stanko (či Staněk?) zabit od revolucionářQ. Podniknut útok na gen. guber-
nátora ferganské oblasti Pokotilova. V Ufě zavražděn inspektor věznice Kol-
beko; útočník doznal, že byl ustanoven k činu od organisace revoluční.

V Petrohradě stř-eleno na plukovníka železničního četnictva Legata. Pod-
niknut útok pumou, jež zavčas objevena, na trať, kudy měl jeti velkokníže
Vladimír Nikolajevič. — Jsou opět loupeže. V pokladně universitní v Moskvě
uloupeno pa 50.0C0 rublů lupiči, kteří zastřelili při tom obvodního strážce,
jenž je stíhal. Na stanici Igrenu uloupena stejná summa z vlaku, při čemž
zabit přednosta stanice a jeden úředník, několik pak bylo zraněno. Veliký po-
grom protižidovský hrozil v Oděsse; za čtyři dni tam vybito mnoho
krámů a zabito a zraněno 250 osob. Kavárny, divadlo — vše bylo zavřeno.
Teprve když gen. Kaulbars dostal dfitku od Stolypina, přestal projevovati
protekci černým sotním a pozatýkal mnoho jejich příslušníků, z nichž
mnozí doznali, že dostávají za své dílo denní plat od svazu rus. lidí, a od
policie že obdrželi 10.000 bičů gutaperčových, vylitých olovem. Také v Jeli-
saveígradě loupeny krámy židovské a biti Židé, po'aOJ vsak brzo obnoven.

V Zilomíři zatčen plukovník KrasiFnikov, hlava svazu rus. lidí, pro výzvu
k pogromu. Oděsský poslanec Pergament dostal od svazu rus. lidí několik
vyhrůžek, že zhyne jako Hercenštejn. — Neklidný jsou university, ze-
jména v Kyjeve. Sotva otevřena universita, vyhlášen částí studentstva liojkot
přednášek, poněvadž senát nesplnil jejich požadavků, a posluchači, kteří
přišli na přednášky, rozehnáni. V době voleb 3000 studentstva a jiného lidu
vniklo do auly a bibliotéky a zničili nářadí i mnoho knih. Na schůzi potom
odhlasována ostrá resoluce proti násilí vládnímu při volbách. V Petrohrade
na schQzi studentstva — jíž se účastnili i nestudenti — zatčeno 70 osob;
gradonačalnik na to pohrozil, nepřestane-li ruch, žo sám do věci se vloží.

V Moskvě 500 studentů chtělo uspořádati demonstrační pout do Petrohradu,
ale policie to zamezila.

Odstupuje ministr vojenství R e d i g e r, jeho místo zaujal H e r š e f-
mann. Generálové Kaulbars, Grippenberg a BiFderling vyzvali na souboj
Kuropatkina, jenž jim ve spise svém o válce vytýká porušení subor-
dinace, neúctu, lehkomyslnost.

Ve věku 80 let zemřel representant vší ruské reakce K. P. Pobědo-
noscev. O něm přineseme příště článek.

Je hlad a tyfus. V rjazanské gubernii zvláště. V tatarských vsích z hladu
prodávají rodiče dcery za 60—100 rublů.

Ve Finsku konati se budou nové volby podle nového zákona, posky-
tujícího všeobec. hlas. právo i ženám. — ch.

Do tiššího stadia veplula bouřná aféra na Ivovské université. Po
propuštění maloruskj^ch studentů z vyšetřovací vazby, vynuceného »golo-
íiovkou*, došlo ještě ke srážce se studenty všepolskými, kteří nechtěli kot-
it .ri rusínských, zapletených do aféry, strpěti v universitě. Na to byla uni-
vcí-.-ita z usnesení akademického senátu zavřena — a je zatím pokoj. Ale
i'- zrojmo, že trvalého pokoje nebude, pokud nebude universita rozdělena ve
(Ivo samostatné vysoké školy, polskou a rusínskou. K tomu úsudku musí
ilnjiti i vláda: projev ministerský k deputaci polské, že nebude nic měněno
M.i poměru národností na universitě Ivovské a že kulturní požadavky malo-

Rozhledy a zprávy. 333

ruské budou upokojeny v mezích dosavadních zákonů, je polovičatý a ne-
povede k ničemu. Každá národnost aC má universitu svou!*)

Vfiči předloze zákona o jednací řeči obecních úřadů v Haliči, dle níž
má býti vnitřním jazykem úředním pro budoucí časy ten jazyk, jehož se nyní
užívá, příště pak se změna má státi jen usnesením ^/^ většiny — vyzývají
zemští poslanci malorušti obce maloruské, které dosud z pohodlí a zvyku
užívají polštiny (a je jich prý značně), aby ihned, dokud je čas, změnily
ještě svou úřední řeč v maloruskou.

Jaké asi budou říšské volby z Haliči, napovídá jejich vypsání. Ve ven-
kovských obcích voliti se bude: a) v první skupině dne 14. května, užší
volby 21. května, poslední volby 4. června, 6) v druhé skupině dne: 17. kvělna,
užší volby 24. května, další užší volby 31. května, poslední 7. června.

Hezký to chaos očekává sama vláda! A to je následek volební ge-
metrie. — V Bukovině stanoveni již malorušti kandidáti: Nik. Vasilko, Pi-
huljak, soudní rada Semaka, sekretář výboru zem. Lukaševyč, školní inspektor
Spinul. Prof. Smal-Stockyj ustoupil tomuto poslednímu, jsa zaujat úřadem
svým jako náměstek zem. maršálka.

Není jeStě přesně zjištěn počet malormkých poslanců v nové diiměj
jest jich však rozhodně méně nežli v první a méně vyslovených. Je mezi nimi
dosti příslušníků pravice, ostatní jsou většinou z lidu, málo z intelligence.
Seskupí se však ve společný klub a budou vydávati v Petrohradě lidový
denník maloruský. Požadavky maloruské, podané již ve stylisaci prof. Hru-
ševského první dumě, budou podány i druhé (Rada, č. 43.)

Vláda odvolala předpisy z r. 1892 stíhající tajné vyučování na Malé
Rusi, Bělorusi, Litvě a v král. Polském. Tím v zásadě povoleny, soukromé
školy s vyuč, jazykem národním, — Jednou z příčin zavření university
v Kyjevě počátkem března byla i schůze studentstva, na níž žádáno zřízení
stolic s nialor. a pol. jazykem přednášek. —ch.

Jihoslované.

•Slovenski Národ* přinesl zajímavou statistiku slovinského studentstva
středoškolského. V Krajině jest slovinských žáků středoškolských 2K-0 na
480.000 slovinského obyvatelstva, připadá tedy 1 žák na 228 ob. — naproti
tomu u krajinských Němců na 29.000 ob. připadá 450 studujících, tedy 1 na
64 obyvatele! Podobně i v ostatních slovinských zemích, tak že všech slovin-
ských studujících jest asi 3650 na V/^ mil. ob. (Čili 1 na 342 ob), kdežto
německých studujících ve Štyrsku, Korutanech a Krajině na stejný počet
obyvatelstva jest 5750 (čili 1 na 217 ob.). Slovenský list přičítá to nejen chu-
době lidu, ale i — zajisté právem — německému a utrakvistickému rázu
středních Škol v zemích slovinských.

V gorickém sněmu schválen byl ilskočně pomocí klerikálních poslanců
slovinských nový volební řád, který těžce ukřivďuje slovinský lid. Nový
zemský sněm gorický bude míti 30 členů: 1 virilistu (arcibiskupa), 6 velko-
statkářů (3 Vlachy, 3 Slovince), 7 poslanců za města a obchodní komoru
(6 VI., 1 SL), 10 posl. za venkovské obce (3 VI.. 7 SI.), 6 posl. z všeobecné
voličské třídy. Celkem tedy budou míti Vlaši 15 poslanců a Slovinci 14 —
kromě toho jest 1 vírilista, arcibiskup, který ovšem není ani ryba ani pulec.
Zajímavý stálý dodatek připojuje cejlská »Domovina« ke svým zprávám
ze Štýrského sněmu: že slovinští poslanci v Štýrském sněmu, tedy zástupci
1/3 obyvatelstva štýrského, mluví ve sněmu jen německy — naproti tomu
ovšem krajinští Němci, kteří zastupují jen 5% všeho obyvatelstva krajinského,
nemluví v krajinském sněmu slovinsky, nýbrž, jak je přirozeno, německy.
>Ze všech kleteb otročiny, jíž nás stihl Bůh, nejtrapnější, nejhroznější otrocký
je duch,< zpívá Svatopluk Čech.

Statečněji chovají se slovinští poslanci v ferstském sněmu. Zde 2. března
v debatě o volební reformě posl. Kybář počal mluviti slovinsky, ale šovini-

*) Přineseme o Ivovské universitě a rusínské otázce vůbec zvláštní
článek. Bed.

3ii4 Rozhlťdy a zprávy.

slická, násilnická většina jej ukřičela. Když po utišené bóuí-i předseda úskocně
udelii slovo jinému poslanci, protestoval proti tomu dr. Rybář a soudruzi
jeho improvisovanou muzikou způsobili, že byla schůze ukončena. Starý obraz
utěšených poméiů terstských — a rakouských.

Ricmanjskd otd^ka zase vyplynula na povrch. Redaktor terstského
listu »Slavenska Misaoc A. Jakid pokoušel se smířiti Ricmanjce s biskupem
Naglem za cenu slovanské liturgie, pro kterou píivodně spor povstal — ale
Ricmanjci to rozhodně odmítli. Nechtějí míti už nic s bisk. Naglem, trva-
jíce na svém posledním rozhodnutí:*) nedají li nám přejíti k uniatst?í, pře-
stoupíme všichni k pravoslaví — pod biskupa Nagla se nikdy nevrátíme.
(Slov. Nar. č. 69.) C.

Zvesa slovenskich odvetnikov (Svaz slovenských advokátů) měla val-
nou hromadu dne 16. prosince 1906. Zajímavé byly referáty o úřadování
při soudech a správních úřadech v jednotlivých zemích slovinských. Bylo
z nich patmo, že spravedlivá věc slovinská pokračuje. Jako jedna z nej-
větších příčin, že slovinština jen pomalu zjednává si větší platnosti v úřa-
dech, byl uváděn nedostatek slovinských úředníku. Zejména pocifujeme to
v Štyrsícu a Korutanech. V Přímoří za nového presidenta vyššího soudu
zemského, dra. Gertschera, ponenáhlu dostává se SlovincQm více práv, nežli
jich požívají v Krajině za presidenta dra. Pitreicha ze Štýrského Hradce.
Prý začíná se zaváděti vedle vnitřní úřední řeči vlašské a německé i slo-
vinská pro interní úřadování. Nemohu si odepříti dvě velmi charakteristické
podrobnosti. Jistý advokát slovinský ve Štyrsku — není tomu tak dávno —
žaloval pro rušení držby; žaloba byla sepsána slovinsky, v soudním okrese
jest v obyvatelstvu jen malá část NěnicQ. Advokát byl od německého soudu
pokutován >wegen unanslándiger Schreibweise<, poněvadž žaloba byla slo-
vinská! — Ministr spravedlnosti dr. Klein zasazoval se o to, aby se jisté
jmenování soudního úředníka stalo podle spravedlnosti, totiž aby byl jme-
nován Slovinec. Předseda ministerstva Beck to však nedopustil, poněvadž
k tomu nesvolili němečtí poslanci. Klein se odvážil poznamenati: »Ostatně
jsem já ministr spravedlnosti !c Beck mu odpověděl: >Pamatujte si: každé
jmenování na jazykové hranici jest politický akt — a politiku řídím já, ni-
koli ministr spravedlnosti!*

Lublaňská úvěnii banka zakládá filiálku v Terste. Myšlenka
dobrá a zdravá. Přes to Jadranska banka v Terste se zlobí a ze vzdoru chce
prý založiti filiálku v Lublani. Což by arci bylo hospodářsky nerozumné.

Spisovatel Ivan Cankar přijal kandidaturu do rady říšské od dělníků
sociálně demokratických v okresu litijském. Za podpory liberálních voličfi
měl by naději na zvolení.

Vzdělávací spolek Akademija letos uskutečnil pěkný projekt za pomoci
prof. dra. 1 1 e š i če: pořádá v Lublani přednášky, které konají chorvatští uni-
versitní professoři ze Záhřeba — a obecenstvo lublaňské horlivě se jich
účastní. Snad bude možno i z Cech pozvati učence do Lublaně. Máme toho
tolik zapotřebí, aby se rozšiřoval dnešní obzor slovinského obecenstva!

Dr. D.

Chorvatský sněm ukončil své zimní zasedání, které trvalo přes 4 měsíce.
Přes to. že frankovská oposice připravila jej skoro o měsíc času, vyřídil
řadu důležitých věcí, z nichž kromě vyřízení rozpočtu uvádíme: ziákon
o porotních soudech, o čistotě voleb, o přesídlování a osídlování, o neod-
vislosti soudcQ, důležitý zákon o tiskové reformě (zrušení novinářských
kaucí, svobodná kolportáž, omezení konfiskací) atd. Sněm žádal také telegra-
ficky biskupy shromážděné v Zadru, aby trvali na právech hlaholštiny —
a obdržel za to císařskou dQtku.

Ve Srému vzniklo a roste povážlivé hnutí agrární, namířené proti
velkostatkářům. Počínají se jeviti následky špatné a hříšné agrární politiky,
která si nevšímala otázek parcelační, vystěhovalecké, kolonisační, dělení a zadlu-
žování majetků, zkrátka celóho souhrnu otázek, jež lhostejností chorvatských

♦} Srov. Slovan. Přehl. VIII. 98.

Rozhledy a zprávy. 335

politiku a vlády připravily Chorvatsku tě/kou agrární krisi, stojící nyní chmurní?
přede dveřmi. Celých 82% selského lidu zachváceno je touto kri.sí! Akutnost
její zvýšena jest propuknuvším hnutím z e m ě d ě 1 s k ý ch dělníků,
hrozícím přejíti v bouře. Vážný článek v té vť^ci, varující před násilným po-
tlačováním nepokojů a nabádajicí k vážnému řešení ostatní otázky polního
dělnictva ve spojení s ostatními otázkami, tvořícími souhrn chorvatské otázky
agrární, přináší >Pokret« v č. 74.

Oposiční bosensko hercegovské listy — »Srpska Riječ«, >Bosansko
Hercegovački Glasnik*, ^Musavatac a » Národ < — podaly společnému mini-
sterstvu financí profesí joroři oktroj ovánému tiskovému sákonii, omezujícímu
reakčním způsobem tak dost po turecku přistřiženou svobodu tisku. Obecné
pozornosti zasluhuje konec protestu, důstojně a přec nemilosrdně odhalující
a odsuzující rakousko-uherskou správu okupovaných zemí: »Ciyilisační po-
slání, jak společní ministři Rakousko-Uherska nazývají mandát velmocí
k dočasné správě naší vlasti, nelze plniti prostředky, odporujícími civilisaci.
My, kteří zastupujeme veřejné mínění pěti šestin bosensko-hercegovského
lidu, nejrozhodněji protestujeme proti všem nekulturním opatřením, jichž do-
časná vláda naší vlasti chce užívati, aby zadržela náš kulturní a hospodářský
pokrok, neboC ve svobodě tisku, v národním zastupitelstvu a v sebeurčení
spatřujeme jediný východ z nynější těžké situace našeho národa.<

♦

Na Černé Hoře utvořila se první politická strana, *Narodna stránka* —
ke klubu této strany patří většina poslanců národní skupštiny. Předsedou
zvolen vojvoda Sako Petrovič, místopředsedou Marko Radulovič, sekretářem
Mitro Vukčevič. Poněvadž má strana v programu hlavně hospodářské body,
směřující k povznesení blahobytu selského lidu, dostali jojí členové od pro-
tivníků posměšný název >opančari«. Ovšem ^aristokratičtí* odpůrci necítí,
že tím vlastně zesměšňují sebe, poněvadž oni přec také vyšli z lidu, nosícího
opánky!

Ve skupštině projednávala se otázka založení druhého gymnasia, a to
v Podgorici. Skupština vyslovila se pro zřízení gymnasia a postoupila věc
ministerstvu vyučování k rychlému vyřízení. Podgorická »Slobodna Riječ«
však se přimlouvá za to, aby nebylo zakládáno nové gymnasium, nýbrž aby
bylo do Podgorice přeloženo dosavadní gymnasium z Cetyně, která se svou
nepřístupností a svým položením na hranici země nehodí za sídlo středního
školství.

>Slobodna Riječ« však neschvaluje k našemu podivení i jiný krok, jejž
771 usí každý pokrokový člověk radostně pozdraviti. Na podnět samého kní-
žete Nikoly jedná se o srušení^ trestu smrti. Po našem soudu tato myšlenka
slouží k veliké cti gospodaru Černé Hory i Černé Hoře samé, jež tím dává
Evropě skvělý příklad.

Skupštině předložen rozpočet na r. 1907, jenž uvádí příjmy 2,773.690 K,
vydání 2,730.994 K a vykazuje tedy přebytek 42.696 K. Kromě rozpočtu bude
ještě skupština jednati o obchodní smlouvě se Srbskem, o poště,
telegrafu a telefonu, o státních pokladna ch a státním účetnictví.
Nedávno vyslovila se skupština pro zrušení novinářského kolku,
čímž bude učiněn nový krok na cestě rozvoje černnohorského tisku. SkupStinou
schválený zákon o škola ch obecný ch a zákon shromažďovací
jsou již publikovány (Gl. Cmog. č. 9.).

Tak Černá Hora kráčí vytrvale na dráze pokroku, na níž ji vřele po-

iravujeme!

♦

Vídeň, poražená malým Srbskem v celní válce, pokusila se o nové
i lepřátelení Srbska s Bulharskem. Vídeňský tisk (a na Vídni závislý bulharský)
j >6a.l štváti Bulhary proti Srbsku před návštěvou tureckého státníka Munira
j aše v Bělehradě — prý jde o srbsko-tureckou smlonvu proti Bulharsku.
J /e rozumní Bulhaři vědí, že obě radikální strany srbské, které representují
BJ^/o voličstva, mají ve svém programu shodu srbsko-bulharskou. Ovšem cíl

336 Lďteratura a uméní.

tohoto kalení vod srbsko-bulharských jest průhledný, jak dobře píše >Slo-
boda« — dorozumívání mezi Tureckem a Srbskem týče se totiž balkán-
ské železnice, která ovšem Vídni nevoní.

*
V Bulharsku zazněl výstřel, jímž 11. března na bulváru Cara Osvoboditele
v Sofii padl předseda ministerstva Petkov. Tragicky, jako jeho učitel Stam-
bulov, skončil muž, který si dobyl značných zásluh ó národ (hlavně jako
býv. starosta Sofie), který však pro svoji politiku posledních dvou let ozna-
čován byl většinou bulharské společnosti za tyrana a prokhnán. Není po-
chybnosti, že zavraždění Pětková má příčiny politické, třeba bylo s počátku
prohlašováno za Čin osobní msty; pochopila to i vláda, která dala zatknouti
také několik intelligentů, přesvědčených odpfirců politiky Petkovovy, mezi
nimi i redaktora Balkánské Tribuny. Politování hodná událost byla jen za-
tímným vyvrcholením obecné nespokojenosti s protinárodni vládou knížete
Ferdinanda a jeho pomahačů. Rozumný obrat ve vládě mohl by předejíti
dalšímu neštěstí, které hrozí.

Zdá se, že Ferdinand ani po této tragické události nepochopil velikost
nebezpečenství. Nová jeho vláda — zase stambulovská — v čele s Gudevem
(dosavadním předsedou sobrání) pospíšila nejprve se zákonem o souzení
útočníka na úřední osoby soudy vojenskými, a to s působností zpětnou, tak
že již vrah Petkovíiv a spoluobvinění budou takto souzeni. Také přikročeno
k dalšímu zostření tiskového zákona atd. To jsou prostředky k okamžitému
utlumení oposičního hnutí, ale ne k uklidnění a uspokojeni národa.
A nebude-li národ uspokojen, muže v Bulharsku dojíti ke krisi těžší — tří^ba
i dynastické. A, Č.

Literatura, umění.

J. POLÍVKA: Básnfk-Slavjanofll. F. Tjutčev. Zvláštní otisk z »Naší Doby«
roč. XIV. Str. U.

Po znamenitých studiích o A. N. Pypinovi (o jeho práci vědecké a
publicistické v >Naší Době* XII., obšírně a důkladně o jeho životě a práci
ve > Filologických Listech* XXXIL), o Mikuláši Bejovi z Nagřowic
(v »Ceském Časopisu Historickém* XI.) a o Alexandru Radiščevu (tamtéž
roč. XIL) podává prof. J. Polívka v přítomné studii výborný portrét F. T j u t-
če va. Jde mu hlavně o zachycení ideové povahy jeho díla. Ukazuje z jeho
formálně pečlivých veršů i spisů politických básníka-diplomata a aristokrata,
oslněného zevnější mohutností ruského státu za Mikuláše I. a Alexandra IL,
veršujícího fantasické sny o velké budoucnosti Ruska, ba o sjednocení Slo-
vanstva pod vedením ruským — který však při tom nenalezl slova pro
velké hnutí, směřující ke zrušení nevolnictví. Básníka, podmaněného vnější
mohutností ruského státu — ale naprostého odpůrce liberálního, pokrokového
západnictví a všeho, co patří ke hnutí osvobozenskému. Básníka, který se do-
vedl posmívati děkabristůra, kteří za ideu osvobození hynuli na popravištích
a na Sibiři, který dovedl krvavé pokoření Varšavy r. 1831 označiti za prvni
krok ke sjednocení Slovanstva — ale při lom i blouznil o náboženském
obrození Ruska, o sjednocení všech křesťanů. Zkrátka : typického básníka
slavjanofilství, v němž ideály politické, stupňované až na krajní chauvinism.
pronikají se náboženskými ideály. Jak vysoko nad ním stojí obdivovatel jeho
VI. Sólo vjev, který proti němu hlásá: nechť Rusko, třebas i bez Catihxadu,
třebas uvnitř svých nynějších hranic, se stane křesťanskou říší v pravém a
plném smyslu toho slova, říší pravdy a lásky, pak všecko ostatní samo
sebou bude přidáno.

Srdečně nás potěšila nová literární studie prof. Polívky, podobně jako
předešlé. Jen jednoho u ní a jejích předchíidců litujeme: že nevyšly .ve
Slovanském Přehlede. . A. C

Vydáno 5. dubna 1907.

Redaktor a vydavatel ADOLF ČERNÝ. — Nakladatelé F. ŠIMÁČEK.

FRANTIŠEK KVAPIL:

Z nové poesie polské.

Jan Kasprowicz : Salvě Regina

Jan Kasprowicz.

Obdivuhodný tehto hymnus, který s d rri-
matem jGolgoty >Na hoře Srnrti^ as hvninom
>Má píseň vejSerní* tvoři vrchol Kíisprowi-
czovy poesie a spolu jest jpťlníni z největ-
ších úspěchů polského básnici ví moderííího,
došel zvlášf výrazrtého ocení^ni od Zen ona
Przesmyckého (Miriama), jrnř. vp své »Chi-
meře« o něm napsal: »Níidpozemským, ta-
jemství plným hymnem Saive Re^ínii,
na loutnách a harfách ,nnpiiUvch k tónuni
věkověčným', přesladkým a boíeíilným sou-
časně, tragickým i radostným, pohi-ehníni
i vzkříšení hlásajícím — pí>zilravuje básník
tu Paní světa, tu' vykupítt^lku, od wil h;id,
jenž přinesl na zemi smrt, i á^s, i toulnU
ství, byl zdeptán na věky, lu ,ilružku boJ;i-,
vedoucí světy ,jako k velikí^mu boji. v nrmž
se má všecko zlomit, co bylo záporem vel-
kého řití*. Bolestně, tragicky :^.ni \íÍěv.\\ nťbíiť
strašlivě člověk lámati se inusí, aby pře-
mohl všecku tělesnost aby píiznal bídu vaelu>
na zemi, ,bídu lásky i bídu ulrpeni', ~ aby
vínek olivový na skráni saiuoUié j-^ho touhy

se proměnil v zářící věnec hvězd, aby kalich hořkosti v jejiih rnkuu dýchal
vGní sladkého nápoje věčnosti, aby černý kříž bolu na j* |ich utlyih ra^
měnou změnil se v andělská křídla a unesl ji ,k třpytům, í^kvicíni se nad
hlubinami noci, k oněm milionům duší, o nichž tady dávno zhubla zv^iáť.
A když se tak stane — tu básník v radostné, triumfální ntU-h zvuky, a
všecko začíná tonout v pásech ohnivého zlata, v úbělech liiiuvých. v ozá-
ření nebeském — touha přestává býti osamělou, individuální, a slfivá se vra-
nou Touhou bytí.* —

Ó vítej. Paní světa,

Královno nebes jasná,

ty Panno nad Pannami, jitřní hvězdo krásnit.

Skráň věnec obeplétá,

má listí září stkané:

kéž v něm se bědných lidí naděj skutkem stanr

Tvé roucho, sníh jak slétá —

a z bílého Ti klína

čistotou bílá Tvou se lilje k výši vzpíná.

A had, jenž na zemi smrt přinesl, je Tebou

již zdeptán na všecky věky —

Salvě Regina!

Mlčtežl

K vám zjevení to velké nepřichází

od skalných břehů

Slovanský Přehled IX. 1907, č. 8. ^^

838 F. Kvapil:

jezera tajuplného,

nad nímž kruh zapadajícího slunce

v obrovskou, vékověčnou rozlévá se vlnu.

Neplyne pro vás píseň,

jež v plamenném se narodila keři,

jak jitro jarní svatá,

neb v jeseni iak veíer,

nad tiší úhoru když zapadává,

nad zvadlou červeň stromů

a nad setlinou nachýlenjrch kfižů!

Ne! nel leč zapějte ji všichni:

neb je to dech váš i vaše to krev,

je vaše srdce v tom zpSvu —

Salvě Regina!

Blíže! blíže!

Neprchej pfede mnou v dálku,

ty hlase modlitbou dchnoucí!

Ty plníš celý svét

svou melodií tak divnou,

a před mou temnou duSí

jak kdyby vstala nepřekročná zeď,

o kterou rozbíjí se mohutný tvi^j rozlev

a tichne . . .

Pro6 tento postrach a proČ tento děs?

Nad hlubinami noci,

nad krajem uspané země,

odlesků nevidoucí, které proudí z Žití,

pruh ohnivého rumění se zlata

a v mžiku prostranství vše zahrnuje.

A k němu kráčí již Touha,

jak družka boží,

ve vínku z haluzí oliv

a s velkým, černým křížem útlém na rameni.

A v něm, v tom třpytu, v ohnivém tom zlatě,

milion duší plá,

vest o nichž tady dávno zhasla již.

Je věnec obeplétá,

má listí září stkané —

v těch jiskrách hědných lidí nade) skutkem stane.

Jich roucho, sníh jak slétá,

a z bílého též khna

čistotou bílá jich se lilje k výSi vzpíná.

A každá hlavu hada

svou bílou depce stopou

a s loutnou, napjatou tedf k tónfim věkověčným,

přesladký zpívá hymnus,

jenž kdysi slyšán — tak dávno, tak dávno,

by o nich každá zvěst

čas měla pohasnout —

ten hymnus nejsvětější:

Saive Regina!

Země! země!

Po tobě Touha již chodí

ve věnci z haluzí oliv

a B velkým, černým křížem útlém na rameni.

Krůpěje potu roní

a držíc hořkosti kalich

z nové poesie polské: J. Kasprowicz: Salvě Regina.

tS3|»

y zmučené, bílé dlani,

co krok v své kleká cestě křemeníte,

a modli se jen, pláče, vzdychá a ne modlí ,

A slzy, modlitby ty

i její hluboké vzdechy

co krok se v příze pávu činné mění,

jak ona hedvábná vlákna,

jež visí na strništích

v říjnových někdy dnech

a na konečkách vadnoucích již trav —

na celé ohromné tak, rozlehlé té pláni

mroucího světa . . .

Ó slzy a modlitby!

Ó všecky hluboké vzdechy

té naší samotné Touhy,

jež kleká na své křemenité cestě,

8 kalichem hořkosti v dlani

a s černým křížem útlém na rameni!

Měníte v pavučí mhy se

a zahalivše zjev její

v rozváté svoje příze,

z ní činíte jak oblak, vstávající z jitra

na velkých prostranstvích světa,

a nesete ji s sebou vzhůru!

ó věnci, ty z haluzí oliv!

Ty ve věnec měnís se zlatý —

v zářící věnec hvězd —

a naší na čele Touhy,

i nad hlubiny noci svítíš nepojatý!

Kalichu hořkosti trpký,

vykutý z tvrdé mědi!

Ty v alabastrovou se měníš číši

na zapomněném postavenou hrobě,

nánojem sladkým věčnosti jež plna,

a do rozměr fi rosteš nepojatých,

a sám se rozplýváš v nápoj,

a přeplňuješ svou v O ní

člověka bédného duši!

Ó kříži na ramenou útlých

upřímné všechněch nás Touhy,

jež spolu s tebou zdvihá tajemství vše boJit!

V andělská měníš se křídla

a hned ji neseš k těm světlfim,

jež skví se nad tůně noci,

k těm duší milionům,

kterých tady dávno zhasla zvěst.
Plá její bílé roucho,

a z bílého též klína

čistotou její bílá lilje výš se vzpíná.

1 depce hlavu hada
svou plnou záře stopou,

a s loutnou, napiatou zas k tónům věkověčným,
přesladký zpívá hymnus,

340 F. Kvapil:

jenž kdysi slyšán — tak dávno, tak dávno,

2e zhasnout měla Sas

rosdirajícf zvěst •

o divném tajemství tom bolu kři2e —

svůj hymnus zpivá nejsvétějSf:

Salvě Regina! '

Mlčtež!

K vám zjevení to velké nepřichází

od skalných, tichých břehů

jezera tajuplného,

nad kterým cypřiSe černé

sklánějí tiše své hlavy . . .

Mlčtež!

Pláčem a stenem,

z nicoty narozenými,

té slavné nemařte pisně,

jež milionu duší

na klíně s liljí bílou

teď zpívá odvěčná Touha.

Ne! ne! ji zpívejte všichni!

Tof vaše žití, i vaŠe to krev —

ta píseň vzrušující,

jež však svým hlaholem svatým

o klenby chrámové se nerozbijí, ,

ač v dálku přes pole jde. Šírá pole,

a z mrtvých vstání mrtvým dává kostem,

a v jarním usmívá se vezdy třpytu,

a taví na lukách sněhy,

a zvadlou trávu v svěží strojí zeleň.

Proč tedy pláčeš?

Jest bída všude!

Jest bída v lásce, bída v utrpení!

Lam se!

Že nemáš klidu?

Pučící stromy na tvé zemi v máji

vůněmi tebe svými nelákají?

Před sebe prcháš, bys té hledal tiše,

jež slyší srdce tvé spíše?

Jest bída všude!

v tvém srdci jest bída

i ve troskách těch pohaslého světa,

na které patříš udiveným okem,

nic — jenom bída!

Patř! nekonečně!

Patř na ten odlesk hynoucího slunce,

nach jehož oblévá ty oblouky tam —

arkády zdrásané slotou,

přeludy sloupů,

kopule tonoucí v dáli!

Že nemáš klidu?

Vře v tobě ohlas pradávného boje,

z kterého vyšla jako vítěz Smrt?

Zdaž prapor její plameny to vlaje

tam nad krvavým obzorem tím šírým,

tam nad cypřišů, nad pinií hájem?

z nové poesie polské: J. Kasprewicz: SaWe Regina. 941

Lam se- a patři! klidu nedej oku!
. . Z bezedných hlubin odvěčného šera
se jakás nestv&ra rodí!
Pozvolna, tiše .

své netopýří rozprostírá blány,
zakrývá zoři jich temnou
a roste . . .

A plameny již dvěma kulatými
zřítelnic nepohnutých
ti v duši zírá, a blány
své netopýří rozvíjí
a roste . . .

A vztahuje hrubé své paže, .
a plameny již dvěma kulatými
ti hledíc v duši, v propast lidské bídy,
v to hnízdo ustavičných nepokoj d,
již zemi tmící se zdvihá —
Salvě Regina! —
a k hrudi ji kosmaté tulí

a drtí

Proč odtud prcháš?

Proč do dálky se ženeš, jak ta pleva,

již urval vichr z vymlácených klas&

a prázdnou v pustinu hodil?

Bože! . . .

Proč odtud prcháš, jak ten hasnoucí třpyt,

když rozprašuje se ve tmách? . . .

Nikdo tě nemiloval ?

Své krvavé ti neotevřel srdce,

bys v ně svou ponořil duši

a vykoupán v té plamenné tam krvi

moh v Se vidoucí cítit zřítelnicí

vše chvění touhy i bolu, j

rozlitých v svaté, velké duSi světa? j

A sám též touhou i bolem ;

jak harfa eolská chvit se,

jež z křištálfi stvořena slunných?

Jak len svět ohromný chvít se,

kterýžto tuší

jsoucnosti nekonečné záření kdes,

jež jde skrz bol a velké utrpení? . . .

Bože!...

Nikdo tě nemiloval!

A ty zas, čí duši

tak miloval jsi. bys moh zapomenout.

že hranice jest mezi zlem a dobrem?

V čí srdce ty jsi pohled s takou vírou,

by její síla mohla ti je vrhnout

K Ivým neposkvrněným stopá*n?

Zvolence božího k stopám,

jenž pozvedá srdce

a tvfirčím svým dechem,

nezničitelným, věčným skrze lásku,

prach střásá s nich a je spasí?

342

Wilhelm Feldmati:

Jenž poivedá je nad vzlet duše Wadtní,

nad Tlastní bolest stou i nad svou touhu,

a — jako svatá, tajuplná slunce,

uvitá z blesků předtuch,

jež z Tvůrce povstaly a spějí k Němu,

je mezi hvězdy zas vrhá,

by nepohaslým zářily tam světlem?

(Dokonej)

WILHELM FELDMAN:

Literatura polská r. 1906.

Inter arma silent musae . . .

Po dvé léta nejvétší část Polska nachází se ve zbrani. Vichr revo-
luce otřásl budovou křivd a nepravostí skoro celého století, strhl příklop,
jimž uzavírali nejživéjší a nejsilnéjší část živého a silného národa. Roz-
padá se dftm otroctví a útisku pod elementárním dechem nahromadé-
ných ve státe sil dynamických — ale jest ješté příliš mnoho mocností,
které se tou křivdou živily, aby. bylo možno sníti o rychlém, úplném
jich odstranéní. Proto je třeba uvédomélého, zorganisovaného boje proti
nájezdu, boje o národní vysvobozeni, a tento ideál v srdcích ohromného
množství lidu spojil se s touhou po dosažení nejvétší míry spravedlnosti
nejen národné-politické, ale i sociální.

Všecky ideové struny zni v Polské zemi hudbou činů, z mocných,
rozvířených, ale divokých jejich tónQ vnímavé ucho a milující srdce
zachytí zvuky předtuchy, zvuky jara a přicházejícího jitra. A básníci,
boží ptáci, kteří první vycifují bouři i — jaro, provázejí události zpé-
vem, písní často provázejí zástupy . . .

Povstalecká poesie polská obohacena byla v posledních do-
bách nevšedné. Je to již náš osud : přes sto let skoro každé polské po-
kolení trhá řetézem otroctví, zpívajíc při tom bojovnou píseň. Od barské
konfederace táhne se tato řada povstaleckých písni, jež zpívali na ne-
smrtelný nápév legiony, bojovnici z r. 1831 i 1863. Kdy, kdy se píseň
boje a nadéje změní v píseň vítéznou?

O revolučních básních, jež skoro každý den přináší, téžko dnes
souditi. Všecky mají jeden společný znak: jsou to vétšinou básné lite-
rární, nejsou to písné z tábora, psané na bubnu při slabé hořícím
ohni, žádná také nebyla v ústech lidu. Ostatné i píseň dávných poystáni
vznikala teprve po vyražení zbrané z rukou.

To již nyní obrací k sobe pozornost, že polská poesie zůstala Téma
své tradici, zůstala poesií bouře, zápalu a činu. Ohronmá část generace,
které ješté před nedávném byla vytýkána lhostejnost ve véci narodí í,
nyní na zavolání stanula pod válečným praporem. Postavili se pod n^j
i ti, jež veřejnost zvykla si považovati za samotáře »ve véži ze slono^ é
kosti« aristokratického individualismu.

Jiná véc jest — výsledek.

Z uznaných umélců slova vydal Antoni Lakoe sbirku básní so< t-
álních »Pierwszy dzieň stworzenia*. Historie té knihy úzce so i-

Polská literatura r. 1006.

B43

fisí s déjinami sociálního hnuti y Polsku a — s yládou censury u nás.
Básník opustil r. 1886 raršavský vzduch, otrárený ršelikými Apuchtiny,
a y Paříži pode jménem Napierski působil s národné-socialistskou
skupinou, nazyanou >Pobudki«. Z té doby pocházejí básné, plné mla-
distvého nadšení pro polské ideály poystalecké i pro duševní revoluci ;
jest v nich plno skvélých antithes, ohromného vypétí pathosu a viry
v lidového reka. V letech 1890 — 1905 básník opét tvořil pod policejné-
censorskou holí a na jeho výtvorech patmy jsou také stopy Prokrustova
lože, tortur . myšlenky, udušených výkřiků, bolestných zmítáni — oprav-
dové to »mare tenebrarum«. Rozpuknutí víka rakve vysvobodilo i ducha
básníkova, ale první mladost prchla . . . Náklonnost k rétorice a filoso^
fíclé reflexi, která vždy činnost Langeho vyznačovala, dochází zde výrazu
nádhernou mnohdy výmluvností, vyzývající k vérnosti starým ideálům
velkých národních romantiků, k vítčzení duchem, k lásce, platící i ne-
přátelům a včerejším utiskovatelům.

Opravdovým překvapením jsou >Pieáni niepodleg}e« Wac-
ISAWA RoLlCZE-LiEDESA. Tento básník jest jedním z tajemných mágů
polské poesie ; před desíti a nékolika lety novinářská kritika špatně uví-
tala jeho první práce — a hrdý syn mus odvrátil se od veřejnosti a
tiskl svá díla jen v nepatrném počtu výtisků pro uzavřený kruh přátel.
Uvedená sbírečka nikterak nesvédčí o esoterickém tónu jeho prací —
naopak překvapuje neobyčejnou prostotou nálady, mladistvou upřímností
a ryzí oddanosti romantickému ideálu. Není zde síly vzletu, není tu no-
vých strun, básník jedním křídlem dlí u paní svého srdce, ale každé
chvíle jest hotov stáhnouti je a celou silou odletéti k družině bojovné.
Nové struny na lyru starých mistrů napial Edward Milewski
(»Kwitn^ce ciernie<). První slovo jeho jest poklona dělnickému
lidu, jenž >prvý nás vzbudil bronzovým pozounem « a vznícenim vzpoury
>vyvedl národ ze žaláře poklesnutí na silnice bojů a na pláně vysvobo-
zení «. V celé sbírce cítíme jaro, pukáni ledů, zpěv skřivánčí — a opět
přímý křik ulice, při němž nebe se potahuje tmou, krkavci roznášejí
kusy těl a lebky, a rudý prapor, nepřemožený, věčný revolucionář vlaje
nad nimi. Pokud básník neupadá v deklamační pathos, jest bezprostřední
a má silný dech upřímného splynutí s lidem.

Události velké doby vkročily také na půdu dramatu — ale pro
literaturu méně štástně. Z několika prací, v nichž různí nepovolaní posilo-
vali chudobu své fantasie červenou barvou kanoucí krve, jen dvě vzbu-
dily živější zájem.

Předně je to »Rewolucja< Kaz. Tetmajera. Tetmajer jest
Jeden z největších lyriků a zvláště erotiků, a to netoliko v literatuře pol-
ské ; jeho tatranské novely mají sílu a let vichrů jeho otcovských hor —
ale nebyl nikdy poetou ideovým, nemaje k tomu pražádného povolání.
FVoto jest uvedené jeho dílo skonstruováno chladně, pouze mozkem —
nepsal je básník a člověk, sbratřený s duší lidu.*)

Od této knihy ke >knížeti Potěmkinu« (»Kniaž Patiomkin«)
Je takový skok, jako od erotika Tetmajera k Tadeuszovi Miciň-

*) Srv., co o té knize napsáno na str. 484 ročníku VIII.

íí-H.

a44 Wilbelm Feldm^:

SKÉMU, básníku par excellence duše) zamiračených a nejtajemnéjšich
jejich krajm. To zduševnéni, tencrak* obrácený do propastí a válejících se
y nich záhad sbližuje Miciáského s doSÍ ruskou, činí jej jedním z nej-
potolanéjších vyprávéčá o jejích labyrintech a o #acicb^ tehajících své
okovy. »K|iiaž Patioinkin« není drama historické, ač se v n€m miliá
fada osob z památného korábu. Je to vise ruské duše se vším; co jest
V- ní temného, mystického a propastného, se všemi hady, jež tam mají
svá hnízda, i se všemi svétly, která, záfíce z téch černoch čelistí, uka-
zují, že na dné přec jen leží Lucifer syétlonosce, spoutaný, snad ohlu-
šený, ba přímo mrskáním zhloupélý — v tele Dje Muromce. Je to
mohutná básnická vise — a kdo umí čísti, postihne v ní takové závratné
výšiny, srázy a propasti, jaké je s to jen velká intuice opravdového
tvůrce stvořiti a . . . vycítiti. Jsou v tomto díle stránky, jež by býval
mohl napsati . sám Dostojevskij. Jiná véc jest, že celek není držen
v témž tónu a že to není drama v uméleckém významu slova. Mnoho
se o tom předmétu debatovalo; věc, myslím, spočívá v, tom, že básník
neudržel se v hranicích slohu. Podobný předmét, aby vyhovoval našim
požadavkům, musí být proveden v nékolika silných základních liniích;
u Micinského linie často se lámou a bývají kromě toho zasypány lidským
mraveništěm. Tento nedostatek soustředěnosti, toto míšení monumen-
tálnosti s fotografickou pravdou vyvolává disharmonii a nedopouští, aby
mohutné fragmenty srostly v jednolitý, živý organismus. Avšak to,
co jest, povídá tolik o záhadě ruské duše, při veškeré své ponurosti
vyvolává tak pronikavé světlo z metafysiky nynější revoluce, že po od-
stranění Miciáského dramatika zůstává básník a myslitel prvního řádu.
Musí však míti vysoké nohy, kdo chce choditi po jeho výšinách a hlu-
binách.

Tím nejsem u konce bojovné poesie dneška, ftady bojovníků péra
bylo by lze znamenitě rozmnožiti. Velká doba otřásla každou cítící duší ;
vykreslila jiskry z těch, v nichž se tajemství ohně nikdo nenadal.
I SxANistAW Przybyszewski, jemuž byla vjtýkána západní nečitel-
nost pro život a osudy národa, Przybyszewski, jehož jméno jest spo-
jeno s theorií umění, stojícího mimo národ a čas, objevil v sobě dech
boží a v spanilé rapsodii >Tyrteusz« hřímal svému lidu a povznáSel
jej, stavě mu na oči největší bohatýry jeho ducha. Nejeden přednf
literát byl přímo vůdcem v boji o uskutečnění ideálu, jako Waglaw
SiEitOSZEWSKl, jehož jméno těsně srostlo s ruchem národně-socialisti-
ckým ; nebo jako Gusta w Dani-lowski. který sotva ukončil »Jaskóřku«
(Vlaštovku), sám jako vlaštovka příliš záhy jaro přinášející byl chycen
ostrými drápy zimy; nebo jako Stepán Žeromsei . . . ; Vyprostiv se
ze . zajetí žalářních mříží, pohlíží Sieroszewski s výšin tatranských do
kraje, volá do něho vždy po čase orli slovo, načež se opět uzavírá
do své pracovny, odkud za nedlouho vychází dílo vypiatého ducha,
který objímá synthesu národního i společenského hnutí. Z děl umělec-
kých vydal nyní jen povídku »01-Soni-Kisan«. Je to práce, založená
na poměrech korejských, jež Žeromski zná z vlastního pozorováni.
Jazykem nesmírně lapidárním podává v řadě silných kreseb stránku
z dějin historického převratu, jaký se tam udal. Středem povídky jest

Polská literatura r. 1906. ftáo

hecečkaratrokynč, .zo$obúujicí celý smutný osud ženy na jýchodé.
Žeromski byl všemi nervy spojen s národné-proletářským hnutím —
náležel k jeho zvéstoi^atelť^m a intelektuálním pdvodcQm, podobné jako
MauryCY Zych. Celý Zych obsažen jest v nékolika drobných episodách,
vydaných ukázkou z yelkéhó dramatu. A když jeho hrdinové počali
padati unaveni, vysíleni a rozdvojení, když v jejich táboře počalo se
rozléhati vytí hyen a šakalů i houkání šýCka — tu vyšla z prsou Zycho-
vých vise o >Rytířském meči« (»Rycerska szpada«) vyplynulo »Noc-
tumo« (»N.octurn«) zármutku a zoufalosti, které jest pro nynéjší po-
kolení tím, čím byl pro rek 1831 »Grób Agamemnona«. Samostatné
vyšla tiskem povést Žeromskeho »0 Walgierzu Wdařym« —
jeden ze zázraků jazyka polského. Staré románské podáni o rytífi, který,
vrátiv se na svůj hrad, byl od své ženy a jejího milence uvéznén, ke
sloupu přikován a přinucen bezmocně pohlížeti na miliskování nevěr-
nice — podáni toto pod pérem Žeromského zménilo se v nádhernou,
ale hroznou visi praslovanského světa, v němž lidská duše bolestně
zápasí za svoji pravdu nevědouc, kde ji hledati: zda v krvavém lesku
bezohledné, nelítostné moci, či ve vlídných paprscích milování člověka.
Mistrem, stává se těžká bolest . . . Starý — jak vidime — problém
2eromského oděn jest v nádheru obrazů a sílu jazyka, nemajíci ani v jeho
tvorbě sobě rovných. Zároveň vychází v časopisech dříve napsaná po-
povídka . Žeromského >Dzieje grzechu*; práce velice zajímavá origi-
nální formou, uzavírající v sobě záhadu lásky — hříchu.

Vzdálen osudů, rozhodujících se na velkém jevišti, ve skalním
tatranském hnízdě žil Jan KaspROWICZ. Praví se, že připravuje drama
-T- nebude složeno z blesků, létajících nad hlavou národa? Zatím čtli
jsme jen sbírku, která byla pro Kasprowlczovy ctitele pravým překva-
pením: >0 bohaterskim koniu i wa^cym si^ domu*. Obsah
jest stejně groteskní, jako titul; plno zde zakrytého lyrismu, plno smíchu
a žertů bajazzových, plno práskání krvavého biče ironie nad ušima
bližních, sedících na » jevišti*. Kromě toho básník vydal velký svazek pře-
kladů z angličtiny, předvádějících rozvoj anglické lyriky od nejstarších
časů do nejnovější doby.

Překvapením' radostným, dvojnásob radostným bylo nové drama

Stan. WyspiAííSKÉHO »Skařka«. Byloť svědectvím, že poeta přes rok

těžce Jiemocný. vrátil se opět k básnické činnosti a* že tvůrčí jeho síla

nikterak neochabla. V celém Polsku, které Wyspiaúského považuje bez

odporu za dědice lyry Julia Sřowackého, zpráva o tom rozlehla se

hlasitým echem. Zprávu tu třeba potud vyvrátiti, že » Skalka* vznikla

ještě před propuknutím básníkovy choroby, ale fakt jest, že nezdolná

síla organismu a především hrdinská mohutnost vůle ovládá chorobu,

i můžeme se z péra mistrova nadíti ještě nejednoho díla. »Skaíka«

Jest myšlena jako pendant nebo spíše interludie k jednomu z poslednícli

dramatWyspiaúskélio — 7 k »Boleslavu«. »Boíesaw Smiaíy* je drama krále

a Wawelu — nyní máme drama svatého a Skatky. Biskup, skutečný

prorok, označený mučednickým znamením, ovládá pohanský svět, chce

ujařmiti duši pohanského krále ; ale upadá sám v tragickou vinu a svó

pravdě dává svědectví — smrtí. Podati obsah dramatu nelze: jestiť

346 Wilhelm Feldmao:

celé visí, duši, hudbou; postavy téměř se rozplývají, snoubí se s ne-
bem, zemí i všelikým živoucím tvorem, vyjadřují se divukrásným ly-
rismem, jímž se celek stává jedinou velkou, nikdy nedoznívajíci ná-
rodní symfonií.

Milovníkům Homerovské epiky podal Wl. Reymokt třetí díl
svých >Ghíopů«. Dílo to, rozvržené na velké rozméry, nemá však
dosud velkého dechu, velké koncepce. Jakožto obraz života polského
lidu uróité doby (pomíjíme-li úplné pominutý motiv poméru k nepřá-
telské vládé) mají »Ch2opi« bez odporu krásy prvního řádu. Reymont
jest především dítétem přírody a příroda žije v jeho dílech Životem tak
bujným, bohatým a svérázným, jako snad n žádného z našich spisova-
telů; stejné vycifuje a podivuhodné reprodukuje všecky procesy s pří-
rodou spojené, elementární a nesložité. Proto se v jeho pamét nejsil-
néji vrývají obrazy živelné lásky a postavy silné, elementární a oplývající
životními stavami jako zemé. V novém svazku přibývá svéží motiv boje
sedlákova s nenasytností némeckého »Drangu nach Osten* — a vSecky
oddíly, přetížené a zbytečné přecpané folklórem, vyvažuje nádherný
konec: smrt starého hospodáře — jeden z opravdových triumfů uméní.

Ze známých spisovatelů vydal nékolik svazků Jak LemaňsKI. Divný
to humorista, ktei^ se nesméje a i sám sotva zkřiví rty, za to zvolna
a chladné hází zrno po zrnu své ironie do duší, v nichž činí skutečné
spousty v ošklivém býlí. Jest v jeho satiře methoda a zarputilost, vrace-
jící se stále k předmétu, kroužící kolem ného se všech stran, aby do
kořene zničila znenáviděného nepřítele. Odtud jistá jednotvárnost a opa-
kování i v >Nowenné«, i v >Obéti dcery ki^ovské* (»Ofiara kró-
lewny«), příliš málo tvůrčí fantasie a příliš mnoho bičování pouhými,
a to nejednou umélkovavými slovy ; ale slova ta pálí a hluboko zasahují.
»Oíiara królewny* náleží k nejznamenitéjším satirám na pseudoroman-
tické princezny a životní mechanismus, zbavený všeho romantismu :
škoda, že záliba v slovní konstrukci znemožňuje překlad nevšední té
knihy do jiných jazyků.

Nových talentů vystoupilo nékolik. Povídka >Przemiany« od
Kazimierza Zdziechowského jest ve formé trochu rozvleklá, příliš si
všímá podrobností života, ale chová v sobe mnoho lyrismu, jemnosti
a smutné melancholie. Intensivní, barevný pruh rázem v literatuře
zůstavila Zofja Naiíkowska-Rygierowa. Dvé její povídky — >K o-
biety< a >Ksi^že« — obrátily by na sebe pozornost v každé litera-
tuře silnou individuálností autorčinou, kterou tvoří ženskost. Ve velkém
i malém významu slova : jako krása, duchaplnost — i koketerie. S upřím-
ností, v literatuře naší neznámou, rozvinuje tajemství života ženy »mo-
demí«, vysoce uvédomélé, chladné analysující, nerozpakující se pohléd-
nouti do hlubin života i vlastního já — ale při tom i >véčné ženské«
tím, že alfou i omegou její bytosti vždy zůstává on, zůstává opravdu
Nietzscheóvská otázka: chce-li on. První části »Kobiet« mají nepochyb-
nou vyšší cenu svou vážností a analytickou upřímností; obé knihy pak
svédčí o talentu příliš chladném, naÚonéném k upadnutí v manýru, ale
pravdivém. — Ješté intensivnéji se ohlásil Janusz KorcZAK, díle Var-
šavy, nejvýš smutné Varšavy předméstí a podzemních bytů, bídy a zou-

Polská literatura r. 1906. 84t

falství, opušténí a smutku, nad niž se vznáSi Varšavka s gestem méšCácké
mravnosti, bezduchosti nebo pfímo bezuzdnosti. Svoje antitbesy maluje
Korczak mocnými skvrnami, které překvapují a kfiéí jako ssedliny rudé,
íemé, s blátem smíšené krve. Z vyplvané srdeční krve vyrostla také
bolest a hof kost »Dziecka salonu«. Křivda života mluví z této práce
velkým hlasem, v némž krásnoduší a zapřísáhlí estéti slySí množství
ostrých dissonancí, který však vyrostl ze dna duše, žijící všemi utrpeními
doby. Kniha ta náleží k nejpravdivéjším dokumentům. — Wac^aw Gru-
BINSKI vydal pro divadlo »Na rubiežy«, pro čtenáře s nervosní fantasií
»Ucztu Baltazara* a »Poca}unek«. Je to talent duše velmi přecitli-
vělé, toužící po vzácných sensacích, po nových záchvěvech a davedoucí
pro né nacházeti vémý sloh. Látka jest nékdy příliš hledaná, nékteré
postavy trpí ješté nedostatkem kontuť, ale odvaha, s jakou tento talent
pohlíží do hlubin, opravňuje nás k mnohým nadéjím.

Kromé téchto jmen bylo by lze ješté nejedno uvésti, o némž -se
po néjakou dobu mluvilo, ba které mluví samo za sebe — ale vedle
nich méli jsme mnoho jmen, která nepovídala nic víc, než slova, papí-
rová slova. Polská literatura však jest na takovém stupni, že se povznáší
nejen nad prázdnotu lektury nudících se duševních plebejcQ, nýbrž i nad
produkci, svédčící pouze o vysoké míře kultury. Můžeme tedy směle
pominouti desítky svazků románů a' povídek, dramat a básní, které svědčí
pouze o nadání ke psaní a fabrikování. Není dne, který by nepřinášel
plody musy snivých a roztoužených mladíků, symbolisujlcích svoji chorou
nebo světobornou duši; není dne, kterého by vědomá spekulace nehá-
zela na trh rozmanité povídačky, hrající na všelikých oblíbených stru-
nách. Polská literatura může s klidem shlížeti na to mraveniště se své
výše, na kterou těžko se vyšplhati i lidem dobře v tělocviku vycvičeným.
Jen na perutech lze k ní se dostati . . .

Poklona ještě náleží duchu písně, zpívajícímu se stran sbírky
Edwarda Leszczyňského. Jeho »Přomieó ofiarny* jest báseň,
která se stala hudbou a zní v prostorech celou stupnicí ryzích, srdeč-
n ji musil uznati za příliš
dobrou, když ji m,usil pominouti mlčením, aby nerušila generálního jeho
odsudku zřízení konstitučního na celém svété. Nepoctivost očividná jest
i výrok, že védecké pravdy jen podvodem mohou býti vštípeny lidu;
dnes prý se ten podvod provádí (str. 191.). Rozumí se, že Darwina
i celou theorii evoluční zavrhuje; o Darwinovi praví, že v néj dnes
véří jen dii minorum gentium, nikoho však z nich nejmenuje — zcela
po způsobu sofistů, Sofistou je v důkazu svém, že ctitelé principu svo-
body povinni jsou bojovati za víru. Sofistou je ve výroku, kdo prý chce
poznati církev, že musí vejíti v duši lidu, tvořícího církev (str. 212.).
Sofista mluví z ného v prázdných frázích, jimiž pomáhá si místo od-
povědí přímých v choulostivých situacích. Hle, taková fráse: »ftady lidí
hledají v sobe odpověď na otázku Pilátovu, kde je pravda, a nalezne ji
pouze ten, kdo »sám jest od pravdy«. (Str. 292.) — >Si duo facient
idem, non est idem< i ve starověku platilo jen v jistých případech, ne
všeobecně, a nikdo neuzná, že středověký fanatismus církevní byl v právu
proto, že lidé bojovali o princip víry, princip božský, proti novodobému
prý fanatismu odpůrců víry, kteří bojují jen o domněnky, předpoklady
a podobné sypké věci a výmysly nedostatečného rozumu pozemského.
(Srovnej .str. 192.) Zcela kostelnická jest již filosofie, že takové nábo-
ženství, jaké navrhuje na př. John Stuart Milí (ušlechtilé světoobčanstyf),
může dostačiti pouze myslitelům jemu podobným, nikoli však lidu
(str. 198.).

A tu jsme již u věci, v níž rozhodně vysvítá filosofická nepropraco-
vanost apologety staroruských řádů. Jako u všech církevníků jsou jeho
poslední argumenty slova: lid, lidová duše, duch národní, národ, živá
duše, život . . . aniž by se kde jen maličko v)'nasnažil vymezili a určili
rozsah a obsah toho, co si pod těmito slovy myslí. V »Gírkvi a státu<
operuje s » živou duší«, kterou — snad již hotovou, po smyslu kře-
stánském — člověk obdržel od Boha — ; v ^Duchovním život é<
tam, kde praví, že jen hlupák může mysliti jasně, ukazuje, že podstatu
duševního života vidí y oněch tíumech pólo- nebo zcela neuvédomélých
představ, jež kdesi hluboko tkvíce podmiňují všecko vnitřní dění, uníu-
jíce především vůli člověka. Přejal toto učení z Karusa, s podrobným
citátem o člověku tonuvším, jenž líčí, jak v minuty, kdy pozbýval vé-
domí, viděl v nitru svém prchati všecky představy zažité za života —
v poradě obráceném. Ale nedomýšlí těchto faktů (toto slovo nenávidí
neméně než rationalismus a jiné zplozeniny nového věku), nebere v úvahu,
co tato fakta ve spojení se starou větou: >Nihil est in intelleclu* zna-

Konstantin Petrovič Pobědonoscev. 353

menají; duše, podle ného, je zase dál neurčitý onen pojem čehosi, co
je na krátko y člQvéku, aby po smrti z téla vzlétlo kamsi k nebesům. —
Jeho » národ*, »lid« jest jakýsi tvor velmi nízko postavený, citový, rozumu
se nepoddávající, jenž neuzná vlády analysující logiky, je však při tom
neomylný, neměnitelného úsudku, o néj rozbíjeji se všecky snahy rationali-
stického doktrináfstvl a šarlatánstvi. Sám, ač nikde nemůže dokázati,
kde poznal »lidovou duši«, »ducha národního «, kde slyšel hlas lidu,
neustále vystupuje jako jeho mluvčí, zástupce a obhajovatel. Plným prá-
vem lze mu upírati znalost duše lidové, znalost potřeb lidu. Život svůj
on ztrávil v takových kruzích, o nichž ani. slabikou nelze říci, že by
byly částečkou národa a lidu ; dvorské prostředí jeho je snad kastou,
nebD néčím ješté odtrženějším od lidu, ale lidem není. Snad z litera-
tury lid poznal ? Byl by mohl ! Celá plejáda velikých ruských spisovatelů
od Puškina, Gogolja, Tolstého, Turgenéva, Dostojevského až po naród-
niky Zlatovratského, Uspenského a nové hlasatele bédného »bosáčestva«
psala o ném, se všemi jeho potřebami, v celé i kráse znamenitých —
bohužel tak nazmar jdoucích — vlastností tohoto lidu. A co z nich četl
Pobédonoscev? Sepsal jsem si jména všech autorů, jež cituje. Je tu
Goethe, Moliěre, Spencer, John Stuart Milí, Strausz, Seeley a jiní cizí,
ale z ruských cituje jen jednou — a koho? — Chomjakova, otce ru-
ského slavjanofilství. Z ostatního nikde nic, leda že proti Tolstému,
jako reformátoru nábožensko-mravnímu, napsal traktát, pamflet za 15
kopejek >Pravda o hr. Lvu Tolstém*. Jaké tedy pojetí mohl míti
tento človék o skutečných potřebách lidu ruského, jak smél mluviti
k carskému dvoru jako znalec, ba mluvčí toho lidu? Tato stránka jeho
<íiní mi osobu jeho protivnější než všecko co jiného.

Jako se neostýchá takovéto mystifikace, tak pracuje i s fintami
jinými. Ničím nežli fintou není paušální odsuzování parlamentarismu
z toho důvodu, že řídcí prý jsou dnes ideální lidé, kteří by mohli a
dovedli sloužiti prospéchům lidu, a ti prý nejsou náchylni přijíti do
styku s bídou veřejného života (str. 42. — 43.). Fintou je tvrzení, že
"V osobé monarchové (rozuměj : neobmezeného monarchu) možno si
představiti jednotu rozumné vůle, v parlamentě však že jí není (str. 58.).

O pověstném slově Voltairově »Ecrassez Tinfáme* tvrdí, že ho
užil Voltaire o víře, a řekl to vskutku o církvi. — Kdo uvěří tvrzení,
že i pohané a mohamedáni více mají důvěry k takové vládě, jež stojí
na pevných podkladech víry — nechť jest to víra jakákoliv, nežli ku
vládě, která neuznává žádné víry za svou a ke všem vyznáním se chová
stejně? (Str. 15.) Kdo uvěří tvrzení, že svoboda víry naprosto není
-závislá na rovnosti vyznání před zákonem a vládou? (Str. 24.)

Rozumí se, že maluje rád strašidla, která hrozí církvi, státu, veřej-
nému řádu ze všech těch svobod a jiných výmyslů rationalismu. »Není
-pochyby, že tisk je zbraň kultury, « praví, »ale nelze neviděti také oné
Škody, jež vzchází společnosti z bezmezného rozšíření tisku, nelze ne-
uznati s pocitem jistého strachu, že v každodenním tisku hromadí se
Jakási osudná, tajenmá, rozkladná síla, vznášející se nad lidstvem*
(str. 74.) atd. mnohokrát. Po starém vzoru všech předchůdců svýcli
3^ církevní apologetice neštítí se nadávek; když mluví o šíření darwi-

SloYaoBký Přehled. IX. 1907, č. 8. 23

854 Adolf Černý r

nismu, mluví o >bídných žvanilech liberalismu* (Str. 204.). » Jeden za
druhým objevují se samozvaní proroci šílené autonomie v myšlení a
konání — proroci sociální reformy, proroci anarchie a zločinu, proroci
nových věr, popírajících náboženství.* (Str. 214.)

Takový je v celkových rysech. A přece kniha jeho za čtení stojí,
ano za pozorné čtení. Třeba je suchý a fádní jako katechismus, kávt
má vykládati positivní stránky svého přesvědčení, je za to velkolepý ve
své jedovaté, jako lučavka leptavé kritice zřízení a institucí západních.
Je to křivé zrcadlo, pravda, avšak je dobře i do ného popatřiti —
i zkřivený obraz mnoho, povídá. Zkřiven je zvlášté proto, že on také
podmínek životních na západě nezná, nebo nechce znáti ; co on ví, jak
těžko se shání živobytí, jaká to je starost, aby při úmorné práci člověk
se svým rozpočtem vyšel, a přece při tom nejí dosyta, nespí do vyspání,,
co on ví o tom, jaké myšlenky plní hlavu tohoto otroka kapitálu,
o němž — tof výmluvné — mezi všemi těmi neřestmi západu, které
kritisuje — ani zmínky nemá. Lze jisté říci, kdo přehlédne tuto sílu
a její význam v životě novodobém, že podá jisté obraz jeho v rysech
křivých. Jeho na př. také ani nenapadne, že by mohl někdo přijíti na
takovou myšlenku, že ani církev, ani stát, ani nikdo jiný nemá práva
předpisovati řád života jiným, zvláště příštím pokolením, natož pak for-
movati život jejich předem, když přece tím životem nebudou žíti ani
hlavy církve, ani státu, nýbrž břímě i radosti jeho ponese onen jiný»
jenž zaplatí z něho všecky daně do halíře. Nikdo zaň nebude kropiti
půdu svého života potem svým než on sám, nikoho nebudou od jeho
práce údy boleti nežli jeho, ničí hlava nesšediví od jeho starostí nežli
jeho vlastní hlava. Ani hlava carů to nebude, ani hlava vrchních pro-
kurátorův a proto marno je všecko úsilí jejich v starých poutech chovati
lidi nové. (PokračJ

ADOLF Černý :

J, Cišinski a nová doba hornolužické poesie.

Další část rozpravy »Sto let lužickosrbské poesie* (Slov. PřehL roč* III.)

(Dokončení.)

III.

Poslední desítiletí stol. XIX. a počátek stol. XX. až do nynéjška
nepřinesly hornolužické poesii jediného nového jména, které by bylo
nějak vyniklo aneb aspoň delší dobu se udrželo.

Počátkem let devadesátých vystoupilo několik mladých hlav, které
skoro všechny podržely si v literatuře význačné místo, ba jedna z nich
vtiskla letům devadesátým svůj ráz — ale žádná z nich nezvolila si xa
družku života poesii. V čele nové generace let devadesátých stojí Mikla^wš
Andricki, který se sic ozval v »Lužici« již r. 1889, ale jehož pravý
vpád do literatury datuje se od r. 1892, vedle něho objevují se v témž

J. Cišinski a nová doba hornolužické poesie. 355

Časopise r. 1891 Jakub Lorenc (pseud. Zaléski) a Michal Sewčik, r. 1892
vystupuje poprvé y » Katolickém Poslu < Jurij Winger ^^) — ale všichni
jdou mimo poesii. Lorenc a zejména Wingeř pracují na chudém poli
lužickosrbské povídky a novelly, M. Sewčik^*) píše déjiny lužického
studentstva ; nejmnohostrannéjšl MiKt.AWŠ Andricki vedle novellistické,
překladatelské a horlivé činnosti publicistické, která se projevovala nejinten-
sivnéji za jeho redaktorství »Lužice« vletech 1896 — 1904, pokusil se také
v poesii aspoň veršovaným překladem delší ukázky ze srbské >Lazarice«
(1899) — vedle ného také J. Lorenc-Zaléski uveřejnil veršovaný
pokus, ale jen jediný, ^'^)

V letech 1887 — 1897 snažil se Adolf Černý obrátit pozornost
mladšího pokolení k blízkému, bohatému zdroji poesie hojnými překlady
z českých básníků, uveřejňovanými v »Lužici<, '*) i výborem z Hálko-
vých > Večerních písní* ^^) — ale marně. Cišinski vydával své knihy, vedle
ného vytrvale psali do »Lužice« staří básníci Radyserb-Wjela a Šyman-
Domaška, tu a tam i Dučman a Fiedleř, z mladších ozýval se Wařtar,
kdežto Šewčik umlkl — ale z nejmladších, z nového pokolení nikdo se
nehlásil s básnickým posláním. Objevilo se jen nékohk ojedinělých po-
kusů, jako několik ptačích zatiknutí při probouzejícím se jilru — ale
plné rozezpívání nepřišlo. Tak r. 1890 vyšla v »Lužici* dobrá milostná
píseň »Pój, pój, mój jandželko* (str. 12.), podepsaná zkratkou Phil, Kr.
Originální forma, nové, neopotřebované rýmy, pěkná dikce, vše před-
stihovalo prosté začátečnictví a vzbuzovalo naději, že se tu snad hlásí
dávno očekávaný mladý talent, jenž rozhojní řidnoucí řady lužických
básníků. Naděje se nesplnily — šifra Phil. Kr. se v »Lužici< více ne-
objevila. Snad ještě báseň »Wot njeje list« . v témž ročníku (str. 57.),
podepsaná šifrou J*. F. K., pocházela z téhož péra — značná formální
vyspělost a čiperný milostný námět básně by o tom svědčily. Snad ko-
nečně i pozoruhodná báseň »Hwězdny wječor* (Lužica 1891, str. 68.),
podepsána šifrou J, F., je téhož původu. Je-li tomu tak, sluší jen lito-
vati, že budící se talent dále se nerozvíjel a zapadl. Totéž platí o pů-
vodcích básniček »Mi chce so dom« (ř^užica 1892, 25.) a »Roň so sylza«
(též, str. 33.), v nichž shledáváme silné stopy četby Cišinského; šifry
-Za- a F. fií., jimiž byly básničky podepsány, vícekrát se v »ř^užici« ne-
objevily. Ještě několik anonymů a pseudonymů se ojediněle ozvalo

'1) Zajímavo jest, že všichni jsou katolíci a odchovanci pražského
lužického semináře.

ra) Zemřel záhy, 26. února 1903.

'') Od něho totiž patrně pochází báseň >Na zaíobskich rowach< (Luž.
1896, 61.), podepsaná /. Z.

'*^ Z Havlíčka, Erbena, Nebeského, Douchy, Heyduka, Nerudy, Sv. Čecha
Sládka, Quise, Miřiovského, Vrchlického, B. Jelínka, J. Baše, Zeyera, Mo-
krého, Klášterského, Jar. Kvapila. Byly to ukázky z chystané anthologie, k je-
jímuž vydání však nedošlo.

'^) Serbska knihownja č. L: »Wječome pěsnjec. Pěsnil W. Hál.ek.
Z čěščiny wubrat a přeložit A. Černý. Budyšin. Z nakladom wuda-
^warja 1888.

^•^»'

856 Adolf Černý: J. Čišinski a nová doba hornolužické poesie.

y první polovici let devadesátých, ale jen hlasem zcela nesmélým a za-
čáteénickým, z néhož nebylo možno ani souditi o nadání. ^^)

Kolem r. 1900 hlásí se v literatuře nová generace, vzešlá vesmés
z katolické Lužice : Jan Bryl (Serbin), Jan Wjenka, Mikřawš Hajná, Jan
l^l Andricki, R. Rachlowc (pseudonym F. Krále) — ale nikdo se nepokouší

v poesii. R. 1902 přetiskla »Lužica« (str. 52.) ze ^Srbského Hospodáře*
básničku Madleny W — c >Dopomnjenka na čéšku wójnuc, psanou ne
neobratné, a doprovodila ji povzbuzující poznámkou — ale marné;
neznámá debutantka se více neozvala. R. 1904 vyšel rovnéž v » Lužici <
(str. 29.) prolog Jana Gyže k třicáté ^skhadžowancec lužickosrbského
S; studentstva, po němž jsme očekávali další pokusy mladého theologa —

ale zatím rovnéž marné.

Zemřel DomaSka (1897), zemřel neúnavný Radyserb-Wjela (19. led-
Ť:* na 1907), ze staršího pokolení zřídka se veršem ozývají Dučman a

Fiedleř, z mladšího dávno již se odmlčel Šewčik, v posledních letech
i Waítař, nové básnické generace po nich naprosto není — a tak ve
skutečnosti jediným činným a plodným básníkem hornolužickým v dobé
přítomné jest Jakub Cišinski . . . bez soupeřů a bez epigonů . . .

Jon jediný nový veršovec objevil se v poslední dobé vedle Cišin-
ského a patrné jeho vlivem — ale ne človék nový a mladý, nýbrž muž
pokročilých let, starší již spisovatel, známý z jiných oborů literárních.
Je to Matěj Urban, evangelický farář na odpočinku, od něhož před-
loni vyšla sbírka >Wótčinske hronac^^j Kniha jeho byla opravdo-
vým překvapením — i tím, že pocházela od staršího autora, známého
dosud jen spisy náboženskými, i svojí pěknou formou a mužné vlaste-
neckým obsahem. Autor čerpá z pokladnice moudrosti národní a biblické,
mluví rázné a ůsečné po způsobu lidových přísloví, ale při tom i široce
s hojnými obrazy a obraty z Písma, je více kazatelem, didaktikem a
^ hloubavcem než poetou, tvořícím z vnitřního, mocného hnutí básni-

k' ckého — ale přes to působí na mnohých místech silné a podává dílo

^! originální, kterému nelze upříti svérázného dechu, jehož vanutím roze-

tí; hrávají se verše pradávných rythmů jako zvuky varhan. Myšlenkové

*- jsou všecka čísla sbírky Urbanovy vlastně pouhou variací na jedno napo>

menutí : Srbové, držte se svého jazyka ! Na ideovém obsahu i na formé
jest patrno, že kniha Urbanova vyrostla z poesie Gišinského — ale pou-
hými ohlasy Cišinského strofy Urbanovy nejsou: základní tóny, myšlenky
jsou tytéž, ale celý způsob vyjádření jest docela jiný.''®)
^; Význam knihy byl by pro lužicl^osrbskou literaturu ještě větší.

\' kdyby pocházela od autora mladého, nového, počínajícího vůbec lite-

ře) Malink: >Pózdne kače* (Luž. 1890, 94.), >Kleskawa« (1891, 16.);
J. J.: »Kralik nad worjoíom« (1891, 14.); A. J,: >Hóřke džělenje* (1891, 37.);
Jš.: »Što wutroba sej wuzwola* (1894, 68.); Domanja: »Nalětni spěir*
(1895, 51.).

'7) Serbska ludowa knihownja. Wudawa Serbomil Tuchořski. C. 3. Wót-
činske hrona — akrostichiske, po Alkaiskej a Sapphiskej mětje —
starým a míodym Serbam poswjeéil M. U., farář em. w B. — W BudySinje 1905.
Cišéaí a nakíadí M. Smoleř.

^Q) Podrobnější rozbor knihy Urbanovy viz v mém ČI. >Literatura
lužickosrbská r. 1905c ve Slov. Přehl. VIII., str. 458.

Tadeusz Nalepirtski : Přicházející Chán. 357

rární dráhu. Potom mohla by býti závdavkem nového rozvoje lniitko-
srbské poesie, kdežto takto jest jen zajímavým dozvukem doby vlastné
již minulé aneb aspoA se končící. Nezménila nic na smutném faktu,
že vlastné od let osmdesátých, v nichž vystoupili Wu^i^r a Sewúik,
nemá hornolužická literatura básnického dorostu. Ješté smutnĚjSí zjev
jest, že obé poslední literární (nepravím básnické) generace horno-
lužické vyšly jen ze strany katolické — na strané evani^^elické, která
tvoří valnou vétšinu národa, vůbec od let osmdesátých se nový spiso-
vatel neobjevil ...

Jak dlouho potrvá ješté tato stagnace?

Doufejme, že ne dlouho, sic by to bylo zlým znamením pro celý
národní život lužickosrbský.

Doufejme, že přijde nová generace, plná svéžích životních sil,
plná výbojnosti, že vpadne třeba bouřlivé do literatury^ vymxť okna,
otevře přístup ostrému, čerstvému vzduchu, podésí snad staré vlastence,
jako je podésila generace let sedmdesátých nebo snad jesté hiVf p^ —
ale vdechne lužické literatuře opét nový život . . . .^i^^^^^Z^ -^

TADEUSZ NALEPISSKI: i ^ ^^ '^'^^

D. S. Merežkovského .Přicházející wáM^^lQ m

(Grjaduščij Gham.) \t Yt.

(Pokračování.) Xs?*^ <> liV^^

Druhá Část, nepoměrné vetší než první, věnována jest roz!Ioftr
»metafysické ceny* typů a lidí Čechovových a Gorkého. 1^01141 Tolstoj
a Dostojevskij výrazy nejhlubšího lidového živlu a nejmocnéjšího kul-
turního uvédoméní Ruska, předvádějí Čechov a Gořkij vrstvu střední,
nejčetnější a nejčinnější — třídu intellij^ence, jíž náleZí přítomnost a
» tvoření historie «. Tito dva spisovatelé jsou duševními vikici a uOiteli
současného pokolení ruské intelligence, která se jimi kochá, snad ani
nevědouc proč. Miluje je ovšem zato, co jest napsáno; ale kdo dovede
s Merežkovským vyčísti i to, co jest zamlčeno, ten nepochybuje, 2e Cecbov
i Gořkij snad nevědomě, ale přece skutečně nic jiného nekonají, než
podkopávají a ničí všelikou víru, všeliké ideály a modly tálo inleliiKenie.
V řetěze povyšování člověka nad boha — jejž tvoří epigoni **ílovi^ko-
bohů« Dostojevského a atheistické kasty intelektuálnýcb nihiliíítri (Cerny-
ševskij, Pisarev, Dobroljubov a j.) — zaujímá metafysika Čechovova a íior-
kého vynikající místo. Metafysický řebřík, snad pro laika ncaK^ité se rýsu-
jící, jest přece ruskými anthropocentristy neobyčejně logicky postaven,
^Dole stojí Čechovův intelligent, nahoře Gorkého bosák. Mezi nimi jest
řada příčlů, jichž ruská intelligence dosud nevidí, ale po nich/, už
stoupá. <

Odkud tak ohromná sympathie intelligence k bosákovi:-' Mercžkov-
skij cituje z Gorkého místa, v nichž autor vrhá ve tvář intelliiíence nej-
vlastnější jed slin a pohrdání. Bezpochyby má zde největší íiIuIiu píili-

a58 Tadeus% Nalepiúski:

tická zaslepenost; ale uvítán jako revolucionář, jako živel nový a ne-
přemožený, musil bosák konečné sklamati, poněvadž není jasného roz-
dílu mezi ním a třeba chuligánem. Patrné tedy sympathie spoéívajl
hloub — apolitická příbuznost jest pouze stránkou zevnéjší, pod níž
se kryje mnohem hlubší, vnitřní a zásadní příbuznost metafysická«.
Jakožto metafysický bosák neodvažuje se intelligent-Gořkij svaliti vinu
za existenci tohoto nového typu proletářského na poméry sociálné-ekono-
mické. »Kromé zevnéjSího bosáctví, sociálné-ekonomického,« praví Merež-
kovskij, »jest bosáctví vnitřní, psychologické — poslední hranice nihi-
lismu, poslední duševní obnaženost, nahota a bída. A dovék nikterak
nedochází k vnitřnímu bosáctví, že napřed stal se obétí vnéjších pomérů
společenských, že se octl na dné, nýbrž pr^Lvé naopak: proto se octl
»na dné«, že došel k vnitřnímu bosáctví. « Jsou to slova plná pravdy.
Prováděje analogii *Podpolja« Dostojevského a jeho soudu o metafysice
tohoto druhu » bosáctví* s »Dnem« Gorkého, mohl by dnes Merežkov-
skij připojiti i »Savvu< L. Andrejeva, zrealisovaný, ztělesněný symbol
bosáctva i anarchismu, především pak rozkladného nihilismu, jímž v tisí-
cerých vzpourách vřely postavy Dostojevského a z něhož výkřikem života
ozvali se bosáci. Proces přezbožnění člověkobohů jest Merežkovskému
cosi negativního, jakožto proces ztráty pocitu absolutní svobody i abso-
lutní jsoucnosti lidského jednotlivce v Bohu ; s hořkostí konstatuje, že
affirmace mechanického názoru světového — onoho čínského středu —v iiíítv\ vn flci y iVllti-
Veiikťin ? \ , . /

■Lik zn/tiinj. silnrui riis^l sv<'" ItishJiiíki' Iríli^ifir. VťijfjVLmijiJ (^nj^lávO
Petru Velikélio. nsizvnl Meie/.kovskíj {>\vaA iliidrklit ky i jinériFm 'Anttkri-
ířtovyrn JlleDsíř této monurnt ntáíní. iKÍsnirkr nniní>;rratie * ];ii;i-Ajilikii-ti(',
zíiloZeiié lut lilnhokr zruiltasli tiíflty u nu iimojíslvi tUklís kyrh ?jvolu-
pisnyrh <kt[. uiií dojeni, m \\\\-\\ kílu v íi^^^jináeh ikhIoIhh a|inkalyjí(irké
§elm<". byl V\ v íin^ku Vv\\\ ZiIjlIu liy .<e. že Siini auf^r o tom nejjo-
chyiíMJe. uO v kresieni poslas y i Linivy lilmje A v kL>nh\iřífe! 1l maje vAak
])i'e(Íevšíiii na mysli vylíj.^iiiii ííiilove snuliy jujdobtu'* oné. jez se vzlyruje
na liřeliti Něvy. Pit lom nesmíme zajMíiíiennuli. u řem řiylu vyío feě:
jak ni^mííiie Merežkovskij iniluji" w ^Ijo^Hfmje [uisiavii ímédimebo jezdce^,
kolik je^l Ji s \Q Oíl[ni>titt. liyvalv nielzsi heiíV^e miTiožc bytí pruí^l sla-
bosti vuei ^íle naiičliivéka na Irour-. l*rnlÉj Jt^t MeKZkovskij v PiielÉá-
7Jt}\\M\\ Chánu žárlivým í^iraiieem ritrrA^iiK \\\\i un jHjiize n;lsíi'ojem
ont:eli vyííuli ^il, kten' poille <|tjv Panr^ vylínají v>eltky strtmi. iie]tft-
jiaĚejíeí iluhn'lio ovoro.^ Píi'<lrltu<[r(^ a \\\\^v IVtniv. eai' Alexej Mii íiJij-
]oYÍ(\ ziu.^Ív |jatriure]iri1 v rHolď .XikiaKi. ruskéhrj papeže, klerv za-
toužil -láli se riiskvui í^utin. zniuu/ál ^loutiíí, ale líovedl jeji ^smísili
T roiiliavmi siriííeninii oJm' Kíilitvsfvi : z lííholu d ne /. Inholo sveia,'
roziiiull u dalíírli nsiuleih rnkv"'. A ililit ninjovilelí.^ Piii>ka^ s|u>rívalu
v nsvíjíj(íZeiH církve oil vjnidii ideje cjir^arfjpLiiiisnni, Taková jesí podle
Mťre^.kiJV-kěljo .neL-^alivui priv!;! ririu Pt trova . Verile ní jest pravda
jujíiilivní. v Jt-jímz kon-^fiiíov.oií piipi^joje --€ [umíní ní Poliúv tdiraiMe
k V), SídovjevK — it I mi jr-I vrlky • in rn-jrij n/duj/rn-^ky. nylirž
svatý, (j[řraviliJ krestan:^k) loli/, ro/.jutí klidu i Trio-ki'V>ki' \yli|rinísl t

a otevřeni eřJíZnfii v-eolHTní'-' kuli my n. rim i iť-ly yvw -vmMh Krislovn.
které íe line netijliku /. |»j'vmí1io, mimilídio se^lotiprní lMn'\ ji^biií
i pflíLiliu dcultidio, ,v sl.-vr^' a \i-jidi]H"<li\ Iwi j(din nejvélni {\x\ \ otirt:
rozhodl ^e vzífi na >e síra>jiv <1ín Šelmy, tin AntikiislKv, do^nd je.^r<^
s jeho posl;ivy deliniliVMí^ nt..^íial}. íla^ jr-f -fJTnontř (i?iio slin; naih-e]
Clfí. idíV Írt]o ^ rozliodmni (]í'ř:řliř-lí ^\s|ovi4ei: \\\\y\ Pi-ílMVn ^ j( si \\\V\
Kri^rovo.í I Vir jcsf ohí^ln^m kam»'rirm i-r[\- li nijVí''jr.íih dopn líii-k;i,
jen od \\\A\\\ lze vNrliaxí-li. ii;t ijímu l-iídovaf/, Pm Jmdri\,UH iitidonrinř-ri
nemňže vírkev ani ]n'í.-^íí rirkrvoi -!i-'[m jkisIíivv ji^im posrdnouri kdn

se iiepoílaví na ■^Ifitnii Pi-hovo, ttM^-i -f.iiMHdi \\\m\\ fit^mii. iilr^ [uMni-

noilí.i lio WV\\\\\7X\

Pravosjavi a -lunodi^^rvavi — 'luf o|Mavd<řVr ldodfH' kolo! Ke knl-
turníni iH^rJiuln^i-Icrii rirk'-vníni di'N/.ily -«' \fA\ iminrn)>li ^oM.dmV
politieki'^; rcťoi-ma rrfrns,i olía-Ja iln /nkkelu ulyin Zflt\em >lah(, ule
zňslulo po MÍ mriolio zfiylku odno!tj-lL <aikrv byh vmi; rjN^vohozí^n-kfmn
hnutí inlelljijenre yý.dy ijrjrii ||j(j-lr]N;i. \\\\\\ l i iH'|»L-.il'^]-k.i \iá\\ az

do otee 1. Krorišladl-ki^iio v JoIm- ii\'!j<'j-i. .í.^k -'i^ nmia lafo i-írki'V oi>a-
valj. že pastýfovr-^ ríikve. wt ■L\-vÁ\\n\\ V < irkí-viuron ^io^^inn. irkiuaj jí,
jedira'^ fir^iliěee iVleovr-: ,\,,- -(.hhI i,i'Ji. / krve ;i ^■■la, jivím'/ / iIih h:i
a ze třmi Filovy, je/, preij J<K,I 1<-Iy j,;,;i nrlrli'Tii -iniii -\\\\\ 1'rlrovia Ah-k--'*-
joví, církev dnes zuvj-fiíio |ohrj |íí:i\rjoKy ;i /,i^i lisr din-lia l{^l^ka':^ *\'/ijík.i

362 Dopisy:

otázka, může-li církev vůbec splniti své posláni (totiž nalézti náboženskou pod-
statu pro ruský stát), zůstávajíc véma své odvéké metafysice, podle niž
beztélesná a bezkrevná duchovost jest základem svatosti — a télesnost
a krev počátkem hříchu? . . .«

^Di^jiny ruské církve jsou jen zkráceným opakováním déjin církve
byzantské . . . Paralysa šíří se odtamtud, od Byzance. Co bylo počato
v Druhém ftímé, v Byzanci, pokračovalo v Moskvě, Třetím Rímé, a po-
tvrzuje se v Petrohrade, v tomto pochybném ostatné Čtvrtém fiímé.«
K témto slovům Merežkovského bylo by jen lze dodati hrozné, prorocké
verše VI. Solovjeva, v nichž — v básni »Panmongo1ismus« — jako
jasnovidce naznačil osudný náraz na Rusko od východu. »I padl třetí
ftím v prach a čtvrtý již nepovstane,« znějí závérečné verše básné.

Jediná spása by kynula, kdyby církev otevřela i druhou stranu na-
uky Kristovy : nejen pravdy o duchu, o živote záhrobním, o sestupování
s nebe, o spasení duše, nýbrž i pravdy fcista, který má přijíti, nebof
to je týž Kristus. Třeba otevříti Zjevení sv. Jana, které dosud, ač se
nazývalo Zjevením, bylo ve skutečnosti pro celé historické křesťanstvo
knihou »uzavřenou, zapečetěnou sedmi pečetémi« atd. Tak a podobné
vyzývá Merežkovskij církev k otevření nových, apokalyptických cest a
předpovídá Rusku déjinnou úloliu, jakožto poslednímu v řadč kulturních
národů a zároveň národu synthetickému. Je čas zbaviti se eschatologi-
ckého asketismu prvních století křesťanstva, touhy po Novém Jerusalemu,
přicházejícím s nebe — a upravovali a raziti stezky pozemské. Středo-
křesCanství nevédomč došlo k budhislické metafysice, popírající jsoucnost
svéta a pojímající Boha jako Nirvánu. Toto tvrzení Merežkovského, nev}-
rovnatelné svou dialektickou pružností, zasluhuje býti doslova uvedeno:
»Asketisraus mnichů (středověkých) v čisté své metafysice jest utíkáním
od svéta k Bohu ; čím dále od svéta, tím blíže k Bohu ; čím blíže Bohu,
tím dále od svéta ; télo, svét, bytí — toC negace Boha ; Bůh — tof ne-
gace téla, svéta, bytu ; Bůh — tof beztélesný a bezsvétový duch, čirá
Nirvána; namísté Boha, pravícího: Jsem jsoucí — postaven jiný Bůh,
který dí: Jsem Nejsoucí. Tof poslední hranice mnišské melafysiky, ne
tak již křesťanské, jako budhistické . . .< (Dokonč.)

X3 O Z' X S TT.

Z Petrohradu. 16. dubna 1907.

f Politika v soukromém životě, — Politika a mládež. — Kroužek mladých. —
S. Gorodeckij. — Z uměleckých výstav. — Politické sebevraždy. — Z dumy.)

Ve chvílích autokritiky vždy se mi zdá, že cizozemci, stýkající se
s námi — ať již v místnostech veřejných či soukromých — musí nás
míti ne-li za hotové blázny, tož aspoň za pošetilce. Mužové i ženy, staří,
mladí i déti v každé dobé denní i v značné části noci myslí a mluví jen
o politice. Po deváté hodiné ranní přináší listonoš noviny, >průmérnác
petrohradská rodina chtivé se na né vrhá a po chvíli již počíná výména
<lojmů — vlastné pokračování včerejší a předvčerejší debaty. Déti Tra-

z Petrohradu. 368

cejí se ze školy — a hned vyrukují se svými novinkami a dojmy a
polemisují spolu i s rodiči se stanoviska rázných stran. Není snad
v Petrohrade jediné rodiny, politickým smýělením jednolité — rodiny
» nepolitické « vůbec zmizely s povrchu života. Otec přichází k obédu
s plnými kapsami večerníků a zvláátních vydání novin, brožur, se zprá-
vami z kanceláří, kuloárů dumy atd. — a opét se polemisuje a kom-
binuje, pronášejí se nadéje, dochází k projevům zklamání a hněvu.
Po obédé počíná třídéní došlých pozvání na schůze stran, na politicko-
společenské meetingy, buď pouze mužské, buď pouze ženské, buď smí-
šené, počíná kritika řečníků, programů, přerozmanitých ideových zámérů,
rostoucích jako houby po dešti. Často každý člen rodiny volí néco
jiného — a tak v úloze tvůrců nového života rozbíhá se rodina v různé
strany. Unavení a rozčilení zahání spánek s našich víček — i vstáváme
ráno s téžkou hlavou, s válejícími se v ní ještč stíny večerních a noč-
ních myšlenek a slov ... a zase tu je první snídané s novinami, deba-
tami atd.

— Ale tof jsou příznaky hromadné choroby, psychické epidemie.

— Zajisté, ale co dčlat, bylo-li v knize osudů kdysi před veky
napsáno, že pokolení naše má se státi nezbytnou mrvou k zlepšení
života příštích pokolení ...

Líto jest détí, líto jest mládeže. Co je zde téch, kteří nejen zapo-
mněli, že léta jejich jsou věkem radosti, tanců, úsměvů, nýbrž kteří se
i učí s výčitkami svědomí a domnívají se, že věnujíce čas knihám,
přednáškám a domácímu studiu, okrádají společnost o všecky ty hodiny,
které by měly být věnovány skutečné a pouhé službě společnosti, totiž
činné politice, agitaci atd.

Takových nespokojenců jest množství ve všech vyučovacích ústa-
vech. Málo je upokoj ují důvody uvádějící, že přece žádný národ nemůže
se obejíti bez vědění a inteligence, že tím více nutno pomýšleti na
shromáždění intelektualných zásob pro budoucnost, poněvadž už nyní
nelze zavírati oči před snížením duševní úrovně, jež nás očekává po
spoustě našich neštěstí a po jednostrannosti nynějšího života.

A při tom touha po vědění a duševní práci dávno již nebyla tak
hluboká a tak rozšířená, jako právě nyní. Do universitních seminářů
přichází sice značná část studentů ve vysokých botách a dělnických
blůzách přímo od politické práce ve stranách, často i v očekávání pro-
cesů, vězení atd. — ale v těchto chvílích oddechu učí se usilovně, ba
nadšeně, píší rozpravy, pracují v laboratořích a kabinetech.

Nikdy také nebylo na universitě tolik přerozmanitých kroužků,
jako nyní, i odumřelý klasicismus vstává z mrtvých — ale nade vším
visí Damoklův meč politiky a všichni se učí jako na sopce. Jest ostatně
na universitě jeden takový kroužek, který nechce nic věděti o politice —
je to t. zv. »kroužek mladých* (kružok molodych), jehož čestným
předsedou byl znamenitý klasik a nadaný literát prof. Tad. Zieliňski.
Před nedávném však patrně poznal, že předsedání těm pánům a dá-
mám jest vlastiiě ctí dosti pochybnou, i vzdal se jí před několika nedě-
lemi. Je to spolek mladých studentů literátů, mezi nimiž jsou i lidé
talentovaní — ale jejichž erotomanie dostala se v posledních dobách na

864 Dopisy:

tak chorobné a neobyčejné cesty v látkách referátů, básní, veřejných
diskusí atd., že í nejodvážnéjším novotářám přešla chut náležeti do to-
hoto bratrstva.

Pokud vím, náleží k tomuto kroužku také velmi mladý, ale již
pro neobyčejnou originálnost svých prací velmi cenéný básník Sergej
Gorodeckij, autor velmi proslavené nyní sbírky »Jar*«. (Ve spojení
s pojmem staroslovanského kultu Jařily, plného síly a radosti/)

Období uměleckých výstav jest v plném proudu — ale jen o jedné
lze říci, že se vyznačuje jednotností vůdčí ideje nebo spíše pojmu o uméní
a kráse, jakož i vetší rovnoměrností v umělecké ceně vystavených děl:
totiž o výstavě »Nového svazu uměleckého* v novém, pěkném
salonu zdejší švédské kolonie. Jsou to modernisté — ale modernisté
nejen nadaní a hledající, nýbrž také již zralí a dovedoucí vhodně na-
cházeti, po čem umělecké a velmi kulturní jejich duše touží. Západní
kultura plyne zde hlavním řečištěm, i jest dosti Udí, kteří ten svaz rádi
nazývají kruhem » ruských cizozemců*. Hlavním bodem výstavy podle
všeobecného mínění jest Golovinův portrét slavného basisty a velmi
individuálního herce Salapina v úloze Démona. Byronické napětí
ducha geniálního Lermontova, jiskřící se prismatem Rubinštejnovy
hudby, našlo vskutku neobyčejného interpreta v opravdu tvůrčím po-
dání Salapinově. Není divu, že toto básnicko-herecké spojení uvedlo
nadaného malíře-dekoratéra Golovina v takové nadšení, že vytvořil dílo
neobyčejné, ba, jak nadšenci praví, geniální. Vskutku tento pochmurně
krásný Démon na nebelyčné kamenné hradbě uprostřed věčného sněhu
Kavkazu svědčí o smyslu velikosti, ovládajícím duši malířovu. Svědčí
o tom nejvýmluvněji fakt, že neobyčejného dojmu dosáhl prostředky
nadmíru prostými: uhel, křída a šedě elektrická olejová barva podá-
vají ku podivu ušlechtilou jednotnost tónu. Ohromný duch trpícího
satana proniká z jeho obrovského těla. — Démon byl také hlavním
předmětem jiného malíře téhož sdružení, totiž Vrobla; boj s uchvá-
cením celé bytosti malířovy touto závratnou personifikací skončil velmi
tragicky — šílenstvím malíře, jejž mladé Rusko počítalo k nejhlubším
tvůrcům a nejjemnějším koloristům.

Mnohem méně jednotná jest ohromná jarní výstavaAkademie
umění. Zde vedle obrazů opravdu krásných a moderních, jako jsou na
př. krajiny mladého Fina Ghimona, vidíme i jalovou virtuosnost epigonů
minulé doby, nejvíce hledané pseudosvětovými kruhy petrohradskými,
i velmi ještě nerozhodné a málo zdařené pokusy malířů, sotva vyšlých
z malířské akademie.

Pokrokové a společnické kruhy Ruska stále ještě silou čtvrtstoleté
tradice nejčastěji a nejdéle pobývají na výstavě spolku t. zv. »pered-
vižniků* — ačkoli látky lidově ruské jsou tam nyní již výjimkou a
ideové obzory i technika ohromné vělšiny umělců ničím se neliší od
látek a techniky průměrných účastníků výstav západoevropských. Ale
ani zde nescházejí specifická znamení doby.

Dobrodruh široké povahy, anarchistický kozáčky vůdce XVII. stol.
Stěňka Razin upoutal obrazotvornost dvou vynikajících malířů. Moskevský
umělec Surikov, právem vyznamenávaný jako jeden z nejznameni-

Z Petrohradu. « *^ íJ-z".:-. tó :.^ U

— i^ — i' r

téjších a nejžádoucnéjších tvůrců, kteří éerpají své l«kf ;\z ^feubí^^yí^ ^^^
rázného národního života a ducha, vystoupil u pere!ti"?ríM):y i- oBrqy^V
«kým obrazem. Po široké, rozlité* slNbrobllé Volze plujeWírttííjT^^pfdsÍT-
rovateli ohromná loď, plná výeliodnfcfi koberců a krojů. U]írŤ"ytiiiiAl ^
o loket opřený, mladý, svéží blondýn — vůdce tisíců vzbouřených sedláků
a kozáků, Stéňka Razin, předchůdce Pugačevův. Vůdce jest spíše lho-
stejný než zamyšlený, a co horšího: nedovede přemoci ani lhostejnost
pozorovatelovu. Malíř té velikosti jako Surikov nemohl ovšem vytvořiti
véc nezdařilou nebo banální, ale marné bychom tentokrát u ného hle-
dali síly a ohnivého temperamentu, jimiž působí na př. slavný jeho
obraz > Trest bojaryné Morozové* v Trefjakovské galerii.

»Trest Stěftky Razina« — vlastné pokutný průvod — jest před-
métem obrazu Gorélova, rozhodného modernisty. Na nízkých saních
vezou šibenici s červené odénou postavou, houpající se na provaze.
V dosti vzdálené perspektive vidéti jest pouze její silhouettu — malíř
více, než o psychologii postav, zajímal se o koloristické efekty, o řady
•červených »střelců« na bílém sněhu, o žluté sáné a jasnobarevnou
předměstskou architekturu moskevskou.

Tábory a krví potřísíiované továrny na různých výstavách přená-
šejí nás v sladkou náruč současné doby. Ba ani v Akademii neschází
jakýsi symbolický medvéd, clilemtající vřelou krev z nahé ženy, kterou
pravé rozsápal. '

Ve skutečném živote aspoň a tolik jest lépe, že od zahájení dumy,
od té doby, co poslanci opčt a opét se zasazují o záchranu odsouzenců
od smrti na šibenici, zmenšil se počet vykonávaných ortelů smrti. Tři
vlády stále takové rozsudky vydávají : různí satrapové ústřední vlády,
strany revolučné-teroristické a padouši z různých »istinno-ruských« doupat.
Zdálo by se, že to »stačí« i na tak rozsáhlou říši, jako Rusko. A přece
hroznou statistiku téch náhlých smrtí rozmnožují ješté neobyčejnou
mérou političtí sebevrazi a sebevražedkyné. Střílejí se důstojníci, četníci,
studenti, kursistky, délníci. K nejdojemnějším případům toho druhu
náleží sebevražda překrásné, dvaadvacetileté paní Dosoféjové, která se
ve zdejší Petropavlovské pevnosti uškrtila vlastním vrkočem vlasů. Její
muž byl před nékolika mésíci obéšen . . . Lidé již jako by uvykli všem
témto podrobnostem našeho života, a přece i nejlhostejnéjší a nejbez-
nadéjnéjší usilovné hledají néjaký paprsek nadéje — a nacházejí jej
v ubohé naší dumé. V té bezmocné nevolnici, védomé velkého svého
původu i velkého poslání, ale přinucené choditi a pracovati uprostřed
nástrah a pod meči, visícími nad její hlavou.

Šedé v horní loži Taurického paláce nakláním se nad hlavami
zvolenou národa — a myslím na né s lítostí. Policejní agent v loži
hned vénuje pozornost novinám, ležícím na mém křesle, a čenichá
jejich politickou barvu — dole jest na tucty jemu podobných, vyjdou-li
národní zástupci do kuloárů, hned je zde stopuje celá smečka špehounů.
Poslanci cítí pohledy nejodpoméjších vyvrhelů společnosti, vidí jejich
pozorné nastavené uši, slyší konečné přímé jejich poznámky a zákazy —
^ nalčky zatínají zuby i pésti, pamétlivi příkazu vlastního svédomí a ne-
Tistá.lých výstrah i napomínání svých voličů a celého národa: » Hleďte

366 Dopisy:

zachovati dumu!« Dosud nic nezmohly provokace > pravých*, vlastné tem-
ných dobrodruhů, kteří se strojeným pathosem nebo sarkasmem čím dál
Castéji urážejí předsedu i celou dumu přívalem svých slov. Nyní ovšem
jejich parlamentní skupina tak roztála, že k ní náleží už sotva sedm nejvy-
branéjších pánů — dokonce i hrabe Bobrinskij, jehož řeči upomínaly
spíše na pouličního pobudu, než na člena dobře vychované, aristokratické
společnosti, stal se nyní již »umíméným konstitucionalistou«. Připra-
vuje se dozajista, aby ve vhodné chvíli jako velký pán súčastnil se
agrární debaty, v níž — podobné jako v první dumé — soustřeďují se
hlavní ideové a taktické snahy všech stran.

V předvečer porad o agrární otázce pospíšila četná š 1 e ch t a
z různých gubernií na sjezd do hlavního mésta — a sestavuje své arci-
sobecké protinávrhy, přes néž ovšem i nejkonservativnéjší členové kabi-
netu a státní rady přejdou k dennímu pořádku. Ale v dumé je doza-
jista bude hájiti jmenovaný hr. Bobrinskij, až přijde na řadu návrh
kadetů, tentokrát značné prohloubený a reálnéji vypracovaný. Arci ne-
bude jen samému hr. Bobrinskému nepříjemno slyšeti zásady, že půda
má náležeti jen tém, kteří ji sami vzdélávají — a málo potěší velké
agrárníky i další obsah návrhu, podle néhož nucené vy vlastnění velkých
statků má býti provedeno za příslušné odškodnění majitelům. A přece
návrh kadetský, přihlížející v základe jen k centrálním guberniím, jest
prese všecko velmi umírněný u přirovnání s návrhy spojených lidových
stran levice. Členové levice nemohli si při agrární debatě odepříti, aby
nepřipomněli v dumě »zásluhy«, jaké byly odměňovány desettisíci děsjatin
půdy a tisíci připoutaných k nim nevolníků. Vznik ohromných latifundií hrabat
Šuvalových, Orlových, Zubových, Lánských, Bobrinských ald. jest úzce spojen
s četnými milostnými pletkami carové Alžběty Petrovny a Kateřiny II. —
a jak za následujících panovníků vzrůstá počet těchto magnátských jmen,
neznámých v starší říši Moskevské! Spojenými silami vyšli potomkové
carských milostníků a metres šťastně z krise po selské reformě r. 1862.
Byli ovšem nuceni vydati >duše« poddaných, dokonce i s bídným a
strašně draze vykoupeným polním nádělem — ale nejlepší komplexy
země si ponechali. Dnes nové >duše« mají smělá a výmluvná ústa a
nerozpakují se připomínati skutečný původ »svatého a nedotknutelného
majetku « velkomagnátského.

Rozpočtová debata, tvořící nejdůležitější a nejvděčnější pole
k boji parlamentu proti ministerstvu, držícímu se zuby nehty své pře-
smutné tragedie, ukázala, že duma trpí nyní nedostatkem takových
finančníků, jako byl zabitý Hercenštejn. Ale finanční naše politika má
tolik slabých stránek, že i mnohem slabší odborníci jí zasazují ránu
za ranou.

Zavraždění Jollosa, všecky nové skutky členů »Svazu< černé
sotně, řady zvláštních, po všech ulicích rozestavených roznašečů straš-
livých orgánů, svatokrádežně označovaných hřbitovními kříži — vše to
tísnivě působí nejen na lidi nervosní. Každý z nás šepce taková jména
jejich mocných ochránců, jichž nelze hlasitě vysloviti — a k nimž se
oni ve svých novinách denně obracejí s příliš určitými narážkamL

z Lublaně. 367

Zdejší ženský svét projevuje v poslední dobé velmi energický ruch,
pořádaje schůze, na nichž kromé referentek ujímají se hlasu také čle-
nové dumy, kteří jsou přívrženci politické a společenské rovnopráv-
nosti ženy. Kdyby bývala první duma potrvala o dva měsíce déle.
bylo by v ní rovné právo žen rozhodnuto. Nynéjší duma, jak známo,
jest vůbec mnohem zdrženlivější a obávajíc se konfliktů, 'neuvádí zatím
na denní pořádek otázky všeobecných svobod konstitučních a práv občan-
ských, tedy i ženských.

Ostatné proud času, silnější nade všecku opatrnost, přinutí i nej-
vétší diplomaty k obnovení zásadních otázek konstitučních. Na to spo-
léhají i ženy, přejíce ženám finským občanského práva — ale zároveň
jim ho závidíce. Novyj.

Z Lublaně.

(Universitní extense chorvatských professorů v Lublani,)

Málo kdy má Slovanský Přehled příležitost podati něco radostného
ze slovinské domoviny. My nežijeme, jak bychom měli žíti, jako evropský
národ na začátku XX. století — nežijeme všemi svými silami, vší svou
národní individualitou. Žijeme jen napolo — jen potud, pokud nám do-
volují Němci. Málo je nás a ještě k tomu náš organismus je roztříštěn
na několik provincií, tak že nikde nemůžeme plně rozvinouti své síly.
Ani v Kraňsku, kde žijí jen 4®/^ Němců, to jest vedle půl millionu
Slovinců pouze asi 25.000 Němců, nejsme svými pány. Nikde, ani
v Kraňsku, nemáme dosud ni jediné úplné slovinské
střední školy! Universita, akademie — fáta morgana!

Za to máme velmi mnoho strannických bojů a hádek. A forma,
v jaké se rozvíjí tento strannický boj v našich časopisech, je často tak
drsná a nepěkná, že se musíme rdíti před tváří Evropy. Štěstí ještě, že
veliký svět našich slovinských listů nečte. Svojí zlobou a peďidností,
nízkými osobními útoky a intrikánstvím v čele naší žurnalistiky kráčí —
klerikální tisk lublaňský, který se s emfasí nazývá katolickým a jejž lu-
blaňský biskup ve svých pastýřských listech žehná a doporučuje svým
ovečkám! Myslím, že není církve důstojno, užívati takových zbraní. . .
Že liberální žurnalistika ve své obraně nezůstává vždy v mezích důstoj-
nosti, kdož by se divil? »Peccatur intra Iliacos muros et extra« —
zvláště teď, kdy se blíží nové volby do říšského sněmu . . .

Než zanechme těch nepříjemných úvah! Vždyť jsem chtěl dnes
psáti něco radostného!

Raduje se člověk jen z práce pro národní vzdělání, z práce pro
kulturu. Nuže, takové práce je dosti u nás. Je zde literatura, kterou
vzdělávají jednotliví spisovatelé, známí též » Slovanskému Přehledu c —
jsou zde » Slovenska Matica*, »Solska Matica«, »Glasbena Matica*, »Mo-
horska družba* a j., které rovněž konají kulturní poslání, jsou zde
naši umělci, malíři a sochaři . . .

V nejnovější době přibylo ke kulturním činitelům též mladé druž-
stvo »Akademija«, jež pečuje o veřejné přednášky (universitní ex-
tense). Dosud v družtvu tom přednášeli někteří domácí odborníci (práv-

368 Dopisy:

níci, lékaři, gymnasijnl professofi), v letošním zimním období pak před-
nášelo T Lublani poprvé osm professorA ze záhřebské university, ovšem
v jazyce chorvatském.*)

Dne 2. února přednášel dr. Ferdo Šišié o Dalmácii a jejím
poméru k Chorvatsku; 10. února dr. Lazar Car o příčiné smrti;
14. února dr. Dragutin Gorjanovié-Kramberger o pračlovéku ;
24. února dr. Albert Bazala o politice a mravnosti; 2. a 3. března
dr. Heinz o bakteriích; 17. března dr. Izidor Kršnjavi o kulturní
práci františkánů v Chorvatsku; 24. března dr. Fr. pl. Marko vid
o Simonu Gregorčiči a 25. března dr. G. Janeček o metallurgii.

Přednášky chorvatských univ. professorů, které se konaly v krásné,
velké dvořané ^Městského domu«, jsou pro nás néco zcela nového a
epochálního.

Prostředníkem mezi » Akademií « a záhřebskou universitou byl lu-
blaňský professor dr. Fr. Ilešič, a chorvatští universitní professoři se
na jeho žádost radostné ozvali a přišli do Lublané popularisovat védu.
Mnohý se obával, že snad rozdíl mezi slovinským a chorvatským jazy-
kem bude vaditi porozumění. Ukázalo se, že obava byla zbytečná. Obe-
censtva všech vrstev, hlavné z intelligence, bylo při každé přednáSce
dosti. Námaha chorvatských učenců nebyla mama. Vykonávali v Lublani
positivní kulturní práci — a to je véc radostná! Tyto universitní ex-
tense byly plodem praktické slovanské vzájemnosti — dokázaly též, že
my Slovinci a Chorvaté si bez vétších obtíží rozumíme i ve védecké
mluve.

Pravil jsem, že byly přednášky chorvatských universitních profes-
sorů v Lublani néco epochálního — ale nikterak nespadly jen tak
s oblak. Jsouf i tyto přednášky v tésném organickém spojení s celým
naším posavadním národním rozvojem pod aegidou slovanské a zvlášté
jihoslovanské vzájemnosti. Nebudu se vraceti k slavné illyrské
dobé, k dobé Stanka Vraza a jihoslovanského obrození — upozorním
pouze na některé nejnovější zjevy.

Do Prešernova Alba ^Lublaňského Zvonu «, jež vydal a uspořádal
pisatel těchto řádek, psali též chorvatští a srbští spisovatelé ve svém
jazyce. Při Strossmayerově jubileu vydala >Hrvatska Matica« almanach
»Cviječe«, do něhož přispěli také slovinští spisovatelé. »Ljubljanski Zvon*
za redakce podepsaného dopisovatele energicky pěstoval slovanskou vzá-
jemnost od r. 1900 — 1902 a přinášel též články v původním srbo-
chorvatském znění. A v »Ljubljanském Zvonu « jsem také r, 1901 první
vzpružil ideu literární vzájemnosti mezi >Slovinskou« a
»Hrvatskou Maticí*. Idea ta se nyní uskutečnila: letos vydala
»Hrvatska Matica« výbor ze slovinské poesie — a > Slovenska Maticac
vydala anthologii z chorvatských novellistů redakcí dra. 11 e šice, jenž
s celým nadšením jako ideální novoillyrec ujal se myšlenky »Zvonu«
' z r. 1901.

Hle, toť dojista věc radostná, že- pokračuje naše jihoslovanská vzá-
jemnost — a to ne jen v mokrých přípitcích a hlučných frasích, nýbrž

*) Srv. zprávu v posledním čísle SI. Přehl. na str. 334.

z Krakova. m9

na reálné půdé kulturní práce, In hoc signo vincemys! A česká
energie, neohroženost a pracovitost bude nám vzorem v další práci.

Dovídám se, že ^a příští období chystá, se nová řada veřejných
přednášek chorvatských universitních professorfi v lublaňské * Akademii*.

A. Aškerc.

Z Krakova. 16. dubna 3907.

(Beatrix Genci, tragedie Julia Slowackého, na krakovském jevišti.)

V polské literatuře není velikého dramatika, jenž by evropským
divadlům byl tak znám, jako Shakespeare nebo Moliěre. Avšak epocha
polského romantismu, tak ku podivu plodná v každém sméru, zůstavila
dramatické klenoty, které naše společnost s pietou odívá v divadelní
úpravu, aby dosáhla jimi nejvyššího stupné esthetického požĚlku.

Z dramat Síowackého byla vétšina již hrána: Balladyna, Marya StuarU
Niepopravmi, Ksiqdz Marek, Srebmy sen Salomei, Horatyriski, Kordyan,
Mazepa, Lilia Weneda. Dramata vyznačovala se nejen kouzle rn poesie u
myšlenky, býbrž také dokonalým pochopením divadelních porada vkij.
Předvedení každého nového nebo dávno nehraného dramatu bývá vždy
spojeno s velikými obtížemi; jsouf to véci neukončené, pro scéna ne-
upravené autorem, jenž jich nikdy na divadelních prknech nespatřil,
nékdy úryvky veliké myšlenky, jež náleží spojiti v celek. Jde tedy nejeti
o sehrání, nýbrž i o vlastní interpretaci díla velikého básníka, a veřejnost
a tisk, zvlášté v Krakove, s obavou zkoumá, jsouli umělci i ředitelstvo
na výši díla.

»Beatrice Cenci* byla započata již roku 1832 a napsána byla v Paříži
roku 1840. Po básníkové smrti nalezena byla v jeho papírech v chao-
tické podobé. Vydal ji a scénář pořídil prof. Maíecki, proslulý živolo-
pisec básníkův. Nowacki utvořil z ní legendu, kterou v poetickí'* roucho
odéla obrazotvornost malířova i básníkova, a čerpal vznét « pfekriisné
podobizny Quidona Renibo, jenž zosobňoval obét čistoty a ctnosti, Po^
zdejší badání, která provedl Bertoldtti (Francesco Genci e sua famiglia —
roku 1877), rozvála to kouzlo, jež představovalo rod Genciů jako krvavý
a zločinný, ale krása dramatu Sřowackého získala na vérnosíi lidového
podání, ne však historické pravdy.

Drama to, sehrané několikráte na polských divadlech před dvaceti
a nékolika lety. jest scénicky velmi nesnadné pro mnohonásobné zmč*ny
dekorací, tak že bylo rozdéleno na 14 jednání. Ředitelstvo i umétci
(zvlášté dámy: Wysocka v úloze matky a Solska v úloze Beatricel píeií
všecky obtíže zhostily se znamenité svých úkolů.

Beatrice Genci, která sama o sobe praví: »Ač jsem IjÍíú, jsem
jako nejbélejší z holubic, jež se chtéla koupati v kaluži krve u potílsnila
krví celou rodinou,* vraždí otce Francesca, obhajujíc svoji ctnost před jeho
krvesmilnou vášní. Zločinu dopouští se společné celá rodina a přemlouvá
k nému dceru a syna Tomášova — matka, ženština odvážná a (Hltiodian/L,
která dávno již vešla ve styk se svétem podzemních fúrií a za lo <losíaío
se jí od nich moci a ničivé síly. Máme zde tedy shakespeai uvský sví}l
zálrrobních sil, které probouzejí pekelné pudy v lidech a tčšl $e z jejich

?^10¥an8ký Přehled IX. 1907, č. 8. 24

370 Dopisy: Z K rakova.

zkázy. Vystupuje zde také shakespearovská myšlenka nenávisti dvou rodů,
Cenciů a Orsinů, na které vrženo má býti podezřeni z vraždy Francescovy.
Je tu dále i, jiná reminiscence shakespearovská: probuzená pfi prvním
pohledu, silná jako smrt a k smrti vedoucí láska Beatrice Genci k po-
tomku rodiny Orsinů, malíři Gianimu.

Zrazena bývalým druhem, Petrem Negrim, jehož lásku Beatrice
odmítla, éi spíše nechtéla ji ani pochopiti, dostane se rodina Cenciů
před inkvisiční soud a pod katův meč. Lid posmívá se vražednici,
kterou pozdéji bude zbožňovati, vystavuje, jak praví S^owacki, bílému
studu alabastrovou sochu, jejíž šíje krví jest zbrocena.

Přidržuje sie obsahu legendy a shakespearovských reminiscencí, Sto-
wacki vytvořil řadu čarokrásných scén a postav. Skvélá jest myšlenka
odevzdání se Beatrice do rukou spravedlnosti; otcovo zjevení přichází
rušit její klid, poruCí spící Beatrici, aby jej odvedla do hrobu a sobe
poslala pro rakev. Ve hrobce pak najde ji inkvisiční soud, jenž přišel, aby
ohledal rány mrtvoly a pak odůvodnil jimi přesvédčení o vine rodiny.
Neobyčejné silná a vzrušující jest scéna před soudem, když matka, Lu-
krecie Genci, zvédévši o smrti udavače Petra Negriho, tvrdí, že ona, ač
uvěznéna, zavraždila ho skrze zdi touhou a očima. > Nezapírám té smrti,
zabila jsem ho skrze zdi . . . sama sebou. « A takových vzrušujících a
silných obrazů jest mnoho v každém jednání.

Neobyčejná jest postava Beatiice. Čistá, ubohá, ale při tom odhodlána
pomstiti svoji hanbu, vlastní rukou vraždí otce, netají se svým zločinem,
ačkoliv opatrné spolu s celou rodinou jej zapírá. Zamilovavši se do Giania,
ihned odhaluje před ním nitro své duše, načež^ zmámená touto láskou,
chce brániti srdce i hlavu, které již nepatří jí, nýbrž milenci.

>ftekni« — praví dévčátku, které jí přináší do vezení milencův list —
»že ho miluji, že očekávám smrt, ale z jeho vůle, z jeho rozsudku, a
to mé činí pro katy néčím cizím, nedotknutelným, nesmrtelným, jako
jest láska má.«

Překrásná jest postava poustevníka, Padre Anselma, jenž zosobňuje,
jak se zdá, otcovskou lásku ke Gianimu a soucit. Subtilní vycíténí básní-
kovo dalo však této starcové duši lahodu a rovnováhu. Uprostřed ovzduší
smrti a soudu jde sázet svoje kvétiny a když jeho >syn< Giani vezme
si život, řekne: »Dobrou noc, Gianie! Lidé jsou nevdéčni, řeknu jim to
při posledním soudu . . .«

Krakovské divadlo vypravením Beatrice Genci zapsalo se krásné do
knihy své činnosti. Souhra byla dokonalá, předvedení kusu tak umé-
lecké, že nejedná velká scéna mohla by závidéti našemu méstu. Scé-
nický dojem vydatné zvýšen byl stálým dekoračním rámcem z tmavých
portier, jenž oddéloval jevišté od hlediště a zakrýval pohyby osob, jež
Oinny byly při následujícím obraze, což znamenité přispívalo k nereali-
stickému obsahu. Rámce tohoto bylo poprvé užito v Oxforde při před-
vedení »Hamleta« před několika lety. X Y. Z.

Eozhledy a zprávy. 371

Rozhledy a zprávy.

Slované severozápadní: Processy Slov. Týždennfka a I. Pivka. MacTaršký
útok na církevní školství. Volba dra Ivánka. — Školská stávka v Poznaíisku.
Debata v prus. sněmu. Kolonisační komise. Nová ztráta polské půdy. Bratro-
vražedný boj v Lodži. Dr. Drzewiecki. Poláci v dumé. Návrh autonomie král.
Polského. Výsledek stávky středoškolské. — Slované východní: Vláda a
duma. Řeč Stolypinova. Rozpočtová debata. Konflikt. Otázka agrární. Řádění
reakčnich stran v dumě i mimo ni. Puriškevič. Prof. Martens. Z veřejného hnutí.
Z vládní činnosti. Bouřné hnutí. — Výsledek zasedání halič, sněmu. Rusíni
před volbami. I. Franko. Malorusové v dumě. Maloruština v ruském školství.
Lvovská universita. — Jihoslované: Změna vlády na Cemé Hoře. — K po-
měru srbsko- chorvatskému. K charakteristice J. J. Strossmayera. — Makedonie.

Slované severozápadní.

v řadě politických processA proti slovenským národu vcům došlo nyní
i na ^Slovenský Týždenníkc. Zodpovědný redaktor jeho Dušan Porubský
stál 27. března t. r. před pešfskou porotou jsa obžalován ze zločinu »pobuřo-
vánic, jehož prý se dopustil 5 články ve >Slov. Týždenníkuc. Porotci našli
skutečně pobuřování ve 3 článcích a soud vyměřil mu za to krutý tťest:
1 rok vězení a 1200 K pokuty. Projednávání processu za předsednictví
soudce Dolleschaira(!) bylo velmi zajímavé. Porubský, typ slovenského lite-
ráta, hájil se neohroženě a chladnokrevně vysvětloval soudcům svým zá-
kladní pojmy lidské spravedlnosti, jichž nechtěli chápati. Předseda pozasta-
voval se na př. i na tom, že obžalovaný uveřejnil dopis z >Horní Střehové*,
kdežto úřední název oné vesničky jest »Fels(5 Sztregova«. Porubský se
hájil, že to zákon nikde nenařizuje, aby se ve slovenském časopise uží-
valo maďarských názvů. Soudce mínil, že o tom sice není zákona, ale jsou
prý také mravní zákony, které to uherskému vlastenci diktují. Podobně
prý z krásného maďarského slova Nógrád utvořil obžalovaný slovenské
Novohrad. Porubský dokazuje, že Nógrád není maďarské, ale staroslovanské.
Předseda zakazuje si podobné filologické poučování.

Jiný zajímavý moment byl, když obžalovaný připomínal, Že nedostatek
slovenských škol jest jednou z nejbolestnějších ran slovenského národa.
•Národa slovenského?* žasne předseda. »V Uhersku jest přece jen jeden
národ, a to národ maďarský 1« »Ano, jeden národ politický, národ uherský,
který se však skládá z několika etnografických národů nebo jak je nazývá
národnostní zákon ,národností.'«

I výsměch učinil si předseda z požadavků slovenských. > Chtěli byste
ni ít všecko slovenské, chybělo by jen, abyste chtěli také slovenského
k rále a nejméně 70^/q poslanců na sněmu.« Porubský oplatil mu však stejnou
mincí: >Nuž keby tak bolo, nemal by som proti tomu niČoho.«

Také na slovenském východě v Prešově soudili 2. dubna t. r. opět
Slováka, Ivana Pivku, statkáře z Jasenové, který loni v Giraltovském
okrese v Saryši vystoupil jako slovenský kandidát poslanectví, byl však
odtamtud jednoduše od služného postrkem poslán domů a ze Šáryše na
lO let vypovězen ! Marné byly jeho protesty proti této nezákonnosti. Mini-
sterstvo na jeho protesty ani neodpovědělo. Nyní pak obžalován byl ještě
z podněcování proti maďarské národnosti. Dopustil se ho prý na dvou •veřej-
ných* shromážděních: v Kukově, jehož se zúčastnily dvě osoby, a v Hanu-
šovcích, kde bylo pět posluchačů! Pivko mluvil totiž jen s rolníky, u nichž
byl hostem. Pravil, že je Slovák a že Slováci si mají vážit své mateřské
teči a mají mít slovenské školy a ne maďarské.

Jednoho pastýře, který do tohoto » shromáždění € přišel a podle zvyku
neuvědomělých Slováků maďarsky pozdravil, Pivko napomínal, aby pozdra-
voval slovensky. Za tyto »přečiny«, které spáchal v Hanušovcích (o Kukově
U2na.li, že dva lidé netvořili »shromáždění«), odsouzen Pivko na 14 dní do
vezení a 650 K útrat soudních a pokuty. Svědci dokázali, že se Šaryš silně
budí- O Pivkovi všichni pravili, že nic zlého ^nehutoriU.

372 Rozhledy a zprávy.

V uherské sněmovně útočí se nyní na jedinou dosud baštu slovenské
osvěty — na církevní SkoUM, které chtí dostati Madfaři do svých rukou za
několik mizerných korun podpory slovenským učitelům. Obáváme se, 2e
mamy budou proti tomu vSechny řeči národnostních poslanců a marný též
všechny protesty evang. seniorátů slovenských, z nichž dosud se ohradili
proti tomu senioráty : liptovský, turčanský, nitranský a trenčanský.

Jednu radostnou zprávu však přece přinášíme: Při užší volbě mezi
DOmOtOrem a Drem Ivánkem v okresu pezinském zvítězil 3. dubna t. r.
Dr. Ivánka^ zvolen byv 1011 hlasy proti 983. Slovenský lid tamější přestál
šťastně tedy novou zkoušku svého uvědomění — ovšem dík poměrně dosti
nestranné volební komisi! S. K.

Poláci poznaňští trpí dále pro školskou stávku. Již na počátku dubna
počítalo se na 100 obcí, jimž pokutou za odpor dětí proti německému
vyučování náboženství odebrány vládní subvence na udržování škol. tak
že z té příčiny vzrostly v těch obcích školní přirážky dvojnásob i troj-
násob. V obci Wieleni na př. sesazen z úřadu představený a s ním i čle-
nové místního Školního dozorstva, kromě toho vláda odňala obci školní
subvenci 2000 marek a jmenovala zástupcem starostovým obvodního ko-
misaře, jemuž jest obec nucena platiti 600 marek místo dosavadních ^0
předstávenské odměny. Děti jsou dále zdržovány přes 14 let ve škole, po-
něvadž prý »jeŠtě nedosáhly náležité mravní dospělosti*, soudy dále odsuzují
kněze, stojící poctivě po straně polských dětí a rodičů — a stávka přece
dosud trvá!

A vláda chystá se k dalšímu útisku. Přes to, že ozývají se v německé
veřejnosti ojedinělé hlasy, kritisující protipolskou politiku a varující před
jejím stupňováním,*) vláda přece jen se chystá k dalším, neslýchaným kro-
kům protipolským. Ukázala to debata o rozpočtu kolonisační komise v pru-
ském sněme 22. dubna. Co bylo naznačeno v trůnní řeči a co jest v posled-
ních letech přáním hakatistů, potvrdil přímo ministr Armin pravě: Nekla-
meme se, že bychom byli s to Poláky poněmčit, ale budeme moci časem
vykoupiti polskou pudu tam, kde to jest nezbytno... Ještě hnus-
nější byly řeči různých poslanců, z nichž někteří (na př. KardofF) neostý-
chali se žádati i výminečné zákony proti školské stávce a proti polskému
tisku.

Za těch okolností věru včas vyšla brožurka, vydaná nedávno ve Lvově
(nákl. knihk. Maniszewski i Meinhart): >Czarna ksi^ga czyli wykaz szkód wy-
rzadzonych przez kontisj§ kolonisacyjnq*.*) Vláda za 20 let povolila komisi
450 milionů marek, z nichž vykoupenoz polských rukou 3(X>.000 jiter v Po-
znaňsku a 100.000 v Záp. Průších, a to od 113 šlechticů, 20 zemanů a
144 hospodářů. Kromě toho kupovala komise půdu k parcelaci i z rukou
německých, tak že do konce r. l905 celkem zakoupila v polských zemích
přes 1 mil. jiter. Na zakoupené půdě usadila 9121 rodin německýcn kolonistů,
za nimiž se přistěhovalo 1200 rodin hosp. dělníků, tedy celkem asi 70.000 osob,
k nimž ovšem ještě sluší přičísti množství úředníků, pastorů, učitelů atd.,
vesměs hakatistických agitátorů. Ovsem kupovali půdu i Poláci od Němců,
ale od r. 1904 je to skoro nemožno, poněvadž není dovoleno Polákům na
zakoupené půdě stavěti si příbytky — a pak působem'm kolon, komise stoupla
cena půdy o 100\.

A zlato kolonisační komise dále demoralisuje polské velkostatkáře, ač
takové Poláky, kteří své majetky prodávají kolonisační komisi, polská spo-
lečnost právem cejchuje jako zrádce národní věci, ba ačkoli již i umění dra-
matické ujalo se slova proti takovýip Efialtům (Rydlovo drama >6odenheim«).
Právě zase prošla novinami zpráva, že hraběnka Konstancja Mieléyúska má
v úmyslu prodati své statky kolonisační komisi, jako to učinil její rádce a
důvěrník, jakýsi Chrzanowski. Tři vynikající Poláci (hr. Žóřtowski, hr. Lacki

*) Sem patří na př. nedávno vydaná brožurka Hugona Ganze »Die
preussische Polenpolitik«.

Rozhledy a zprávy.

378

i rv7

a dr. Jackowski) nabídli hraběnce pomoc při sanaci finačních poměrů, ovŠem
s podmínkou, že statk5 svých neprodá kolonisační komisi a přeruší styky se
svým rádcem, jejž polská společnost ze svého středu vyvrhla. Ale hraběnka
pomoc s těmito podmínkami odmítla — a tak snad za nediouho přejde opět
několik tisíc jiter polské pddy do rukou německých. (Jde o Siedlec a Drz^z-
gów.)

Z království Polského dochází rovněž málo potěšitelného. Obraz straš-
ného hrcUrovraéedného hoje poskytovala v dubnu ž>ódé. Ubíjeli