Skip to main content

Full text of "Slovanský sborník"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


J'c 


mmt  SMiiíz 


stati 

ilturni  his 
společenského  života. 


,  „boru  národopisu,kulturni«orie_^a<léiin  literárního 


.Poinejme  se'* 


iaaB. 


EDVABD     JELlNKK. 


V  PRAZE. 


-    1-^. 


n 


j 


V^    '  t    « 


Ročník  IV.  -^  1885  -*-  Číslo  1. 


„Kde  domov  můj?" 

y>Zenič  česká,  domov  můjl<c 

Možno-li  se  diviti,  že  píseĎ  teineníci  tak  slavným,  hrdým 
a  láskou  roztouženým  vyznáním  stala  se  skutečnou  hymnou  ná- 
rodu, kterv  lne  ke  své  zemi  s  vroucnosti  a  uvédomelostí  nepře- 
stiženou?  Vždyť  ta  čtyři  slova  jetinim  dechem  vyslovují,  čím  česká 
srdce  bijí  po  celé  životy,  vždyf  jsou  ta  slova  znakem  v  korouhvi 
našeho  nedohledného  zápasu,  planouce  k  nám  velebně  jako  kdysi 
plálo  s  nebes  kříže  znamení  s  nápisem:  „In  hoc  signo  vinces!" 
V  tom  znamení  zvítézíme,  ano  v  tom  znamení  čisté  lásky  k  vlasti, 
jakou   nám   hlásá    „Kde   domov   můj?"    nyní  již   po  půl  století! 

Půl  století!  Co  nezměnilo  se  v  Čechách  za  tu  dobu?  Doba 
J^  Jungmannova  —  doba  dnešní!  Nic  nám  jejich  rozdíl  neukazuje 
[i^  tak  výmhivné,  jako  historie  písné  „Kde  domov  můj?".  Před  pa- 
^'  desáli  lety  zazněla   poprvé   před   nevelkou  a  skromnou,  takořka 

^  skrytou  společností  pražský<íh  vlastenců,   shromážděnou  při  chu- 

dičkém českém  představení  v  německém  divadle,  a  dnes  hlaholi 
již  po  celá  desítiletí  českými  vlastmi  slavně,  okázale  . . .  Před  pa- 
desáti lety  byl  v  Gecháí:h  Cech  výjimkou,  dokonalý  Čech  zázra- 
kem, dnefe  jest  výjimkou  Čech  neuvědomělý,  výjimkou  snad  ještě 
hojnou,  ale  aspoň  rovněž  potupnou. 

Jak  blaží  v  tomto  šťastném  srovnávání  pohled  na  ten  čas 
dávno  uplynulý!  Jak  blaží  přiblížiti  zrakům  ony  chvíle  tichého  ži- 
vota českých  vlastenců,  kdy  sémě  mocného  národního  rozvoje, 
zaseté  vlastní  jejich  nadšenou  prací,  nepozorovaně  klíčilo  pod 
lenivě  jihnoucím  sníhem  zastaralých  poměrů! 

Jako  čarovnou  mocí  přenesen  do  této  minulosti  připadal  si 
pisatel,  slyše  o  památném  dni,  kdy  poprvé  Čechům  zaznělo  ,Kde 
domov  můj?",  vypravovati  ctihodného  vlastence,  který  prodloužil 
démantové  nadšení  a  neúmornou  pracovitost  doby  Jungmannov- 
ské  až  na  naše  časy  —  Antonína  Rybičku : 

„Každou  neděli  bývalo  naši  péčí,  pomoci  odpolední  české 
hře  k  obecenstvu  co  možná  nejhojnějšímu;  ale  mnohou  neděli  byl 
na  některá  místa  takový  nával,  že  jsme  my  studenti  čekávali  již 
dlouho  před  začátkem.  Tak  tomu  bylo  i  dne  21.  prosince  1834. 

Slovaniký  sborník.  i 


2  -     .  V.  V*Zelený:  „Kde  domov  můj?'* 

Byla  oznámena  poprvé  Tylova  fraška  ,Fidlovačka\  Od  tří 
čtvrtí  na  jednu,  takořka  od  samého  poledne,  čekali  jsme  před 
divadlem  a  v  divadle  do  půl  čtvrté.  .Fidlovačka'  měla  za  hlavní 
účel,  líčiti  co  nejživěji  pražský  život  český  —  život  pouliční.  Dojmy 
byly  smíšené.  V  tom  v}*stoupil  Strakatý,  jako  slepý  pěvec,  veden 
jsa  malým  děvčátkem,  v  dlouhém  kabáfe,  s  houslemi  v  ruce,  a 
zapěl:  ,Kde  domov  můj?^  Hned  při  prvních  zvucích  v  divadle 
nastalo  hrobové  ticho,  zcela  nové  naladění  zmocnilo  se  obecen- 
stva, dojem  patrně  stoupal,  a  když  Strakatý  skončil,  bylo  všechno 
obecenstvo  v  nadšení,  jež  propuklo  v  bouři  v  českém  divadle  ne- 
slýchanou. Zpěv,  určený  osudem  za  českou  národní  hymnu,  hned 
prvním  rázem  nalezl  cestu  do  srdcí  českých." 

PíseĎ  Tylova  se  Škroupovou  hudbou  vyšla  pak  ve  .Věnci", 
hudebním  sborníku,  řízeném  Chmelenským  a  Škroupem,  a  šířila 
se  českými  domácnostmi,  kdekoli  zpěv  pěstován,  až  ji  druhé  po- 
litické probuzení  r.  1860.  spatřilo  u  veřejnosti  jako  nadšeně  uzna- 
nou hymnu  českého  národa. 

Tážete  se,  jakým  to  kouzlem  nová  píseň  zajala  mysli  české? 

Domníváte-li  se,  že  šťastné  zachyceným  umělecky  národním 
rázem?  Ó  nikoliv!  Zásluhy  básníka  ani  skladatele  nesnižujeme, 
odpírajíce  takové  domněnce.  Tylova  píseň  nemá  osobitého  rázu 
českého  ani  v  myšlénkách  básnických  ani  v  obrazech  ani  v  samé 
řeči,  a  neplynou-li  slova  z  ducha  národní  poesie  české,  Škrou- 
pova  hudba  pokud  možná  ještě  méně  má  opravdu  národního 
do  sebe. 

Ani  sama  umělecká  hodnota  nebyla  by  stačila,  písni  zjednat 
místo  tak  neobyčejně  vynikající.  Měli  jsme  tehdy  již  od  Gelakov- 
ského  mnoho  poesie  vyšší  umělecké  hodnoty  a  zdařile  českého 
národního  ducha,  a  podobných  účinků  nedomohla  se  žádná  z  jeho 
básni.  Čím  .Kde  domov  můj?"  neseno  bylo  jako  na  perutech  so- 
kolích, jest  veliká  myšlénka,  myšlénka  lásky  k  vlasti,  pronesená 
s  citem  nejvroucnějším  a  slovy  tklivými  a  prostými  tak,  že  po- 
rozuměl všechen  národ,  kterak  se  tu  pěje  vyznání  jeho  nejvzne- 
šenějšího citu. 

Není  naprosto  náhodou,  že  právě  Josef  Kajetán  Tyl  jest 
novým  Lumírem,  jehož  zpěv  tak  hnul  vší  vlastí.  Koho  mohl  osud 
spíše  určiti  k  posláni  tomu,  než  Tyla,  který  pravou  mladickou 
milosti  plál  k  své  vlasti,  jehož  bytost  takořka  všechna  se  roz- 
plývala v  snivých  citech  národních,  který  ve  svém  lidu,  ve  svém 
domově  takořka  vše  zbožňoval?  Tento  milostný  zápal,  to  na- 
dšené zbožňování  z  Tylovy  písně  vane  snivou  idyllou  právě 
vhod  duchu  doby  mladicky  skromné  a  snivé,  ani  si  netroufající 
vedle  citů  mysliti  také  na  činy.  Tento  nedostatek  síly  a  činné 
rozhodnosti  není  v  té  době  vadou;  jest  přirozeným  příznakem. 
Chceme-li  snad  nespokojiti  se  tím,  že  se  po  půldruhastaleté  otu- 
pělosti,  neuvědomělosti,  ba  i  pusté  povrhavosti  v  lidu  našem  ho- 
rečným úsilím  budily  city  tak  šlechetné,  tak  radostné,  tak  opravdu 
zlaté?  Čili  chceme  nad  tím  se  zastavovati,  když  probuzené  ty  city, 
netušenou   moci    zvedajíce   dlouho   stísněná  prsa,  v  očarovaných 


Josef  Perwolf:  Slovanéké  právo.  3 

myslích  chtěly  rozkvésti  do  plna,  že  kdo  z  péstitelů  jejich  neví- 
daným kvétem  všechen  byl  zaujat,  že  se  pohřížil  v  obdiv  jeho 
kráse  a  stanuv  nad  nim  v  zanícení,  nemohl  ihned  odtrhnouti  se, 
aby  pomyslil,  Jak  to  bude  s  ovocem  a  semenem?"  Ne,  nikoliv, 
ta  doba  první  lásky  budiž  prána  otcům  naším,  budiž  požehnána. 
Jako  vše,  co  v  světě  krásného,  i  ona  dospěla  konce,  rozkvetla, 
dokvětla.  Nepříliš  dlouho  a  čiré  horování  stalo  se  anachronismem; 
a  v  živé,  bojem  života  pokračující  literatuře  samo  horování  Tylovo 
neubránilo  se  citelnému  úpadku:  ale  píseň  ,Kde  domov  můj?" 
nám  znamená  jeho  vrchol  a  jest  jeho  slavným  památníkem. 

Vždyť  jest  nad  to  tiše  snivý,  jen  láskou  překypující  duch 
její  pravou  apotheosou  oné  holubici  mírnosti,  která  zůstane  na 
vždy  nejtklivějším  rysem  naší  národní  povahy  svou  něžnosti  a 
ušlechtilostí,  povahy,  které  nám  nelze  ani  zapříti  a  jež  národu 
tomu,  podruhé  děcku,  tak  nevinně  zářila  z  očí,  pokud  mu  nový 
zápas  nových  vrásek  neryl  v  čelo  plné  nadějí.  Však  dosti  záhy 
krutý  boj  ukončil  blažené  dětství,  brzo  potřebí  bylo  tuhých  paží 
k  silným  činům  a  přišel  ohnivý  Slovák,  pohleděl  na  bezstarostné 
sněni  u  nás  a  zahhmal  druhým  zpěvem,  jenž  k  našemu  horou- 
címu citu  přidal  vzdornou  sílu.  Ód  té  doby  jest  Tylovo  „Kde 
domov  můj**  a  Tomášikovo  »Hej,  Slované!"  pevně  sloučeno  v  na- 
šich ústech  i  srdcích,  zpěvy  ty  se  šfastně  doplňují,  jsou  pravým 
zrcadlem  našeho  nitra.  A  když  úsměšky  a  závisf  všedního  zápasu 
neustávají  drzou  rukou  s  mysli  české  utrhávati  čistého,  jasného 
nadšení  skvost  po  skvostu,  budiž  nám  čistý,  tichý  pramen  vlaste- 
necké idealnosli  v  Tylově  písni  posilou  k  novému  vždy  letu  vy- 
soko nad  pozemské  nížiny  a  bažiny  v  jasný  ether  národních,  lid- 
ských ideálů.  F.  V.  Zelený. 


Slovanské  právo. 

z  řady  stati  o  »Staroslovanskýoli  řádech  a  obyčejloli". 

Píše  profesBor  Josef  Perwolf.  , 

Slovanské  právo,  pojaté  jako  jeden  celek,  zakládá  se  na 
obyčejovém  právu  všech  slovanských  národů,  které  zachovalo  si 
do  nejnovějších  dob  mnoho  společných  stránek  původní  své  jed- 
noty. Jestli  na  pr.  u  Černohorců  ještě  nyní  sokové,  t.  j.  jisti 
agenti  hledají  ukradenou  věc,  a  jestli  takoví  sokové  vyskytují  se 
ještě  v  XVI.  stol.  v  jihozápadní  Rusi  a  v  XII.— XIII.  stol.  v  Cechách, 
to  jest  takové  zařízení  všeslovanské,  a  jeho  počátek  ztrácí  se 
v  předhistorických  dobách.  íía  takovou  jednotu  slovanského  oby- 
čejového práva  ukazuje  mnoho  jednostejných  řádův  u  rozličných 
národů  slovanských,  ukazuje  též  mnoho  jednostejných  jmen,  na  př. 
právo  —  křivo,  pravda  —  křivda,  zákon,  soud,  dědina,  otčina, 
obec,  svod,  líce,  vdáni  —  vydačka,  vražda,  hlava  atd.  Jestli  po- 
zději slovanští  národové  přijali  druh  ode  druha  některé  řády, 
možno  to  zpozorovati  již  podle  samých  názvů ;  tak  na  př.  názvy 


*lloBef  Perwolf : 


^  • 


šljachta,  panové  rada.  starosta  a  vojevoda  (co  náměstník),  sejm, 
grod,  město,  vojt  a  j.  v  jihozápadní  Rusí  ihned  ukazuji  na  jich 
pfivod  z  Polska;  Rusům  nejsou  známa  zařízení  a  jména  šljachta, 
panové  rada,  město,  vojt  (něm.  voigt),  a  starosta  i  vojevoda  po 
rusku  znamenají  ne  náměstníka  panovníkova,  ale  náčelníka  obce 
i  vojevůdce  nebo  také  hradského  tysjackého,  snem  ne  sněm  — 
parlament,  ale  vůbec  schůzku,  gorod  (horod)  nejen  zámek  (pev- 
nost pol.  grod),  ale  vůbec  město  atd. 

Obyčejové  právo  chovalo  se  dlouho  ústně,  a  teprve  později 
se  s  části  zapisovalo,  buď  k  soukromému  užitku,  nebo  jako  sbírka, 
nebo  svod  zákonů  jistého  státu,  jeho  zákonnik,  statut  —  konsti- 
tuce, zřízeni  zemské,  pravda,  právo,  ústav,  sudebnik,  uloženi. 
Některé  zákony  zapisovaly  se  již  za  nejstarších  dob,  jako  u  jiných 
národů,  na  dřevěných  deskách,  a  proto  u  Čechů  sbírka  zapsa- 
ných soudních  nálezů,  zákonů,  státní  archiv,  nazývá  se  ode  dávna 
zemské  desky.  O  starých  zákonech  u  Slovanů  připomínají  By- 
zantinci  již  v  VI.  stol.  a  Němci  v  IX.  století.  , Zákon  otcov,  zákon 
russkij",  zná  ruský  letopisec,  vypravuje  o  nejstarší  historii  východ- 
ních Slovanův,  a  mnohé  takové  zákony  pojaty  jsou  do  , Pravdy 
ruské*  XI.  století  velikého  knížete  Jaroslava,  a  do  jiných  sbírek 
nebo  svodů  ruských  zákonů  XV. — XVII.  stol.,  do  práva  pskov- 
ského,  do  statutů  západoruských  (litevských),  do  moskevských 
sudebníkův  a  uložení  a  j.  Vmodolští  Chrvati  sbírají  na  konci 
XIII.  stol.  „staré  i  izkušene  zákone*  svých  otců,  dědův  a  všech 
předkův,  a  po  stu  letech  i  poljičtí  Chrvati  sbírají  své  staré  zá- 
kony i  obyčeje.  Některé  zákony  obyčejového  práva  českého  za- 
psány již  na  konci  XII.  stol.  v  statutě  knížete  Konráda,  a  potom 
v  rozličných  právních  památkách  XIV.  -  XV.  století,  a  konečně 
v  zřízeních  zemských  českém  a  moravském.  Rozličné  části  oby- 
čejového práva  polskomazovského  zapsány  pro  německé  rytíře 
v  Průších  v  první  polovici  XIII.  století.  V  polovici  XIV.  stol.  vy- 
dává se  polský  statut  krále  Kazimíra  později  jiné  statuty  polské 
a  mazovské,  a  konečně  na  počátku  XVI.  stol.  zřízeni  zemské  čili 
statut  krále  Alexandra.  Současně  s  polským  Kazimírem  vydává 
srbský  car  Štěpán  Dušan  srbský  zákonnik;  na  konci  XVIII.  a  v  polo- 
vici XIX.  stol  sestaveno  obyčejové  právo  černohorské  ve  dvou 
krátkých  zákonnících  atd.*)  V  rozličných  těchto  slovanských  zá- 
konnících  a  v  obyčejovém  právě  slovanském  vyskytují  se  mnohé 
společné  někdy  až  překvapující  stránky  jednoty  slovanského  práva; 
některé  řády  zachovaly  se  u  jednoho  slovanského  národu  déle, 
nežli  u  druhého,  ba  žijí  někdy  v  obyčejovém  právě  třetího  až 
podnes. 

Správcem  spravedlnosti  byl  kníže,  který  sám  nebo  svými 
soudci,  ale  také  za  účastenství  zástupců  národu,  poznávaly  na 
soudě  pravdu  a  křivdu,  podle  práva  ústního  nebo  psaného.  Úča- 
stenství národu  v  soudnictví  zachovalo  se  zvláště  v  severovýchodní 


*)  Český  étenář  najde  ty  slovanské  zákonniky  ve  sbírce  H.  Jirečka: 
Svod  zákonů  slovanských  (1880.). 


> 


Slovanské  právo.  5 

Rusi,  nejen  v  obcích  novgorodské  a  pskovské,  ale  v  celé  moskev- 
ské Rusi,  kde  ješté  v  XVI.  stol.  lid  skrze  své  volené  muže  mél 
vliv  na  soud,  a  také  v  nékterých  obcích  jihoslovanských,  jmeno- 
vité chrvatských;  u  ostatních  slovanských  národův  účastenství 
v  soudě  stalo  se  privilegiem  a  právem  vyšších  trid,  ačkoli  za- 
chovaly se  i  stopy  takového  účastenství  lidu.  Účastenství  všeho 
národu  jeví  se  zvláště  v  soudě  po  rotním  (porotě,  t.  j.  přísaze), 
skládajícím  se  z  volených  soudců,  kteří  „po  rotě"  (přísaze)  vy- 
nášejí výrok  o  vině  nebo  nevině  obviněného.  Takový  soud  po- 
rotní  byl  v  Srbsku  ode  dávna  do  XV.  století,  a  porotci  volení 
z  , družiny*  (t.  j.  rovných,  lat.  pares)  obviněného,  měli  většinou 
hlasův  obviněného  „opraviti"  —  prohlásiti  za  práva,  nevinna,  nebo 
,okřiviti"  —  za  kriva,  vinna,  odsouditi.  Podobná  porota,  složená 
z  rovných  (compares)  obviněného,  byla  též  v  XIII.  stol.  v  Čechách. 

Ale  nejenom  lidé  účastnili  se  v  soudě;  kde  nestačilo  lid- 
ského soudu  k  rozhodnutí  pře,  tam  bylo  potřebí  účastenství  shůry, 
božství.  Tento  názor  byl  příčinou  vzniknutí  takzvaných  soudů 
božích  čili  očist,  které  hledaly  vinu  nebo  nevinu  obviněného 
žhavým  železem,  vařící  nebo  studenou  vodou,  nebo  bojem, 
a  sice  mečem  nebo  kyjem  na  poli  (starorusky  =:  bojiště 
i  sám  souboj).  Pravda  čili  právo  železa  a  vody  mizí  u  Slovanů 
v  XIII. — XIV.  století,  s  části  sami  sebou,  s  části  i  následkem  pří- 
mého zákazu  křesťanské  vlády,  světské  i  duchovní;  jenom  u  Srbů 
zachovaly  se  ony  do  nedávná.  Ale  odvolání  k  božství  mečem  a 
kyjem  zachovalo  se  mnohem  déle.  ba  trvá  s  části  dosud  v  sou- 
boji. K  božím  soudům  třeba  přičísti  i  rotu,  kletvu,  přísahu; 
kdož  se  rotil  nebo  zaklínal,  odvolávaje  se  k  božství,  musil  „při- 
sahati", t.  j.  dotýkati  se  žhavého  železa,  lidských  kostí,  země 
(jako  bohyně)  nebo  jejího  kousku,  drnu,  hroudy,  který  kladl  na 
hlavu,  a  později  křesťanského  kříže  nebo  kostí,  ostatků  svatých, 
vše  za  jistých  obřadův  a  formul.  Jestli  na  př.  v  XV.  stol.  kra- 
kovští Poláci  určujíce  meze  zaklínali  ser  „ze  země  jsme  pošli 
a  zemí  máme  býti*,  to  Srbové  ještě  nedávno  v  podobném  pří- 
padě zaklínali  se  , černou  zemí,  naší  matkou,  z  níž  jsme  všichni 
stvořeni  a  v  niž  opět  ulehneme".  Obviněný  „opravoval"  se  pří- 
sežnými svědky,  porotníky  (jihoslov.),  kteři  mohli  jej  „očistiti^ 
býti  jeho  o  číst  niky  (čes.). 

Právo  na  jistou  spornou  věc  dokazovalo  se  oběma  soupeři, 
původem  čili  jistcem  (čes.,  pol.,  rus.)  a  pohnaným,  po- 
zvaným, tak  řečeným  vdaním,  vzdáním  (čes),  vydačkou 
(rus.),  peněžitou  nebo  jinou  zástavou,  která  dostala  se  straně, 
vyhravší  při,  a  s  části  soudcovi.  V  Čechách  vdávali  se,  vzdávali 
se  ve  vdáni  ve  XIV.  stol.,  a  v  jihozápadní  Rusi  vydávali  se  na 
vydačku  ješté  v  XVI.  stol.  Ukradenou  věc  hledali  (sočili)  zvláštní 
agenti,  sokové,  v  Čechách  ve  XIII.  stol,  na  Rusi  v  XVI.  stol., 
a  na  Černé  Hoře  hledají  ji  posud;  ovšem  dělali  to  někdy  i  na 
újmu  nevinných,  tak  že  slova  sok  a  sočiti  v  nynější  češtině 
znamenají  soupeře  a  klevetati,  osočovati.  Ukradenou  věc  hledali 
též  svodem  (izvodem,  otvodem),  při  čemž  držitel  podezřelé  věci 


6  František  DvurBký: 

„svodil,  odvodil"  od  sebe  podezření  v  krádeži,  ukazuje  na  přede- 
šlého držitele  véci;  na  Rusi  XI.— XII.  stol.  a  v  Čechách  XII. — 
XIII.  stol.  dopouštělo  se  vésti  do  třetího  svodu,  ve  východní  Rusi 
XVI.  stol.  i  do  desátého  svodu ;  svod  byl  i  v  Srbsku  ve  XIV.  sto- 
letí, a  v  jihozápadní  Rusi  v  XVI.  stol.  i  později.  Hledati  —  so- 
čiti, hnáti  sled  zločinu  i  zločince  v  jistém  okolí,  když  rozlehl 
se  křik  a  úpění  utrpěvších:  nastojte!  (z  toho  polské :  njestety) 
pomogajtel  bylo  dlouho  povinností  obcí,  zavázaných  ke  spo- 
lečné ruce. 

Soud  obviněného  .opravdal,  opravil,  popravil,  napravil, 
očistil,  ocídil" ;  proto  staročesky  soud  slul  cúda,  a  jistí  soudcové 
sluli  v  XIV. —XV.  stol.  v  Čechách  popravčí  a  v  Polsku  opravci; 
soud  obviněného  okřivřl.  odsoudil,  zvláště  když  zločin  byl  zjevný, 
když  tu  byl  sám  předmět  zločinu,  líce,  ličba,  dolík  a,  ulika, 
poličnoje,  a  zločinec  byl  dolíčen,  oblíčen,  ulíčen.  Soud  „nalezl 
pravdu",  jak  pravili  smolenští  Rusové  v  XIII.  století,  „nalezl  za 
právo,  vynesl  nález",  jak  mluvili  Čechové,  vynášel  „vynalazok, 
znajdenije**,  jak  pravili  na  kopných  soudech  jihozápadní  Rusi; 
a  Chrvati  stotožftujíce  soud  s  pravdou,  pravili  o  soudě,  že  , pravda 
obnajde".  Nález,  výrok,  prigovor  a  j.  soudu  skončil  při  nebo  roze- 
při (přa  pol.,  parba,  parnja  srbskochrvat.,  rasprja  rus.),  ve 
které  oba  soupeře  (také  staropol.  s^pjeř,  sloven,  sq-prs,  rus.  so- 
pernik,  srb.  s'pr'nik)  bránili  advokáti,  řečníci  (čes.  i  pol.)  nebo 
pere  i  (staropol.  pjerca,  starosrb.  pbrBC  —  parac).  Odsouzený 
utrpěl  rozličné  tresty,  smrf,  zmrzačeni  na  těle,  bití,  pokuty  peně- 
žité, plen  (zabaveni),  vyhnanství  (rus.  potok,  s  čímž  srovn.  staro- 
české potočiti  —  poslati)  atd.  Kdož  při  vyhrál,  platil  soudu  malou 
část  peněžitou,  přísud,  přísudné  (přísad  i  přisedne  pol.,  pe- 
resud  rus.)  nebo  památné  (pamj^tne  pol.).*) 


Účasf  stavů  českých  a  cárá  ruského  při  volbě  polského  krále 

i.  1573-76. 

Podává  František  Dvorský. 

I. 

Z  bezčetného  pranárodu  někdy  na  vysočinách  asiatských 
přebývajícího  odtrhl  se  veliký  kmen,  národ  slovanský,  a  z  téhož 
kmene  odštěpila  se  větev  Čechů,  Poláků,  Rusů,  hledající  po  sta- 
letém stěhováni  sídlo,  zemi,  kdež  by  trvale  se  usadili.  Stará  vy- 
pravuje báje  o  místě  (vrch  u  Hnězdna),  kde  náčelníci  národní 
družiny  Čech,  Lech  a  Rus,  jako  rodní  bratří  před  rozchodem  se 
loučili.  V  společné  takové  báji  nazývají  se  praotcové  jmenovaných 


*)  O  jiných  stránkách  slovanského  práva,  soukromého  i  státního,  Často 
jednostejných  nebo  podobnvch.  promluvili  jsme  v  předeSIých  statích  o  „Staro- 
•  slovanských  řádech  a  obyčejích".  (Viz  „Slov.  sborn.*  1884.) 


Ůčasť  stavů  českých  a  cárá  ras.  při  volbě  pol.  krále  1. 1573.—  76.         ^ 

národů  bratrími,  syny  jedné  matky,  tudíž  jeden  národ,  kterýž 
teprv  změnou  krajin,  povahou,  schopnostmi  rozrodil  se  po  sta- 
letích v  nové  ratolesti,  jednotlivé  národy  jazykové  různosti.  Če- 
chové a  Poláci  zůstali  sobě  nejbližšími,  poněvadž  země  jich  spolu 
sousedily  (ták  že  ani  v  pozdějších  dobách  nebylo  říkaje  možné 
vymeziti  mezi  nimi  jazykové  hranice)  a  se  zeměpisnou  polohou 
stýkaly  se  i  pověsti  (u  Čechů  moudrý  Krok,  u  Poláků  Krak, 
u  Čechů  po  Krokoví  Libuše,  u  Poláků  po  Krakovi  Vanda,  jako 
Libuše  vzpírala  se  proti  cizím  zvykům,  takž  i  Vanda  bránila  se 
proti  cizincům)  a  dějiny  českého  í  polského  národa.  Na  prvních 
hned  listech  historie  české  i  polské  objevuje  se  sourodnosf  Če- 
chův a  Poláků.  V  bitvách,  diplomatických  vyjednáváních,  nábo- 
ženských, kulturních  i  jiných  sociálních  stycích  po  několik  století 
obrací  se  vždy  jeden  a  týž  list  sourodnosti  bratří  Čechů  a  Po- 
láků. —  Čechové  zanesli  světlo  víry  křesfanské  do  krajin  polských, 
česká  kněžna  Doubravka,  manželka  polského  knížete  Měčislava, 
dala  Polákům  prvního  krále,  slavného  Boleslava  Chrabrého;  český 
biskup  sv.  Vojtěch  siřil  učení  křesťanské  v  Polsce  a  s  ním  pravdo- 
z věstové  slovanští  Cyrill  a  Method  a  sv.  Václav  stali  se  společ- 
nými patrony  sbratřených  národů;  Čech,  bratr  sv.  Vojtěcha,  Ra- 
dim byl  po  založení  církve  křesfanské  v  Polsce  prvním  jich  arci- 
biskupem; s  vírou  Kristovou  zavedeno  do  Polska  písmo  české  . . . 
Bohužel !  že  sourodné  kmeny  z  krve  dvou  bratří  Čecha  i  Lecha, 
mluvící  jedním  jazykem  slovanským,  nespolčily  se  trvalejším, 
pevnějším  svazkem  lásky  bratrské,  žel!  že  z  jednoho  kmene  slo- 
vanského vyrostlé  ratolesti  nepřivinuly  se  těsněji  k  sobě  již  za 
Sama,  Svatopluka,  českých  Boleslavů  a  zvláště  za  polského  Bole- 
slava Chrabrého,  že  Čechové  nezůstali  pod  mocným  jeho  ochran- 
ným žezlem.  Osobní  zájmy,  politická  nevyspělosf  a  stará  hříšná 
nesvornost  oddělila,  rozeštvala  rodné  bratry,  že  různými  rozešli 
se  cestami.  Vichr  z  hladových  krajin  německých  zpřelámal  a  ula- 
muje květy,  listy,  haluze  z  oddělených  od  sebe  větví,  různými 
cestami  rozešlí  bratří  podnikati  musili  nejednou  krvavý  boj  a  zá- 
pasí dosud  za  existenci  svou  proti  nenasytným  chtíčům  sousedů, 
proti  kterýmž  nešfastný,  slavný  král  Přemysl  Otakar  IL  prorockým 
duchem  volal  Poláky,  aby  s  Čechy  spojenou  silou  ubránili  se  do 
budoucnosti  proti  odvěčným  nepřátelům.  Poláci,  dlouhý  čas  od 
Čechův  již  odděleni,  nedovedli  oceniti  prorockou  výstrahu  českého 
krále.  Několikráte  potom  ještě  zablýskla  se  naděje,  že  Čechové 
a  Poláci  jako  bratří  jednou  půjdou  cestou,  ale  neuskutečnilo  se. 
Ačkoliv  dynastické  zájmy,  osobní  řevnivost  překazily  spojení  krá- 
lovství Českého  a  Polského  v  jeden  státní  celek,  přece  sourodní 
bratří  sobě  se  neodcizili,  společnou  krev  svou  nezapřeli.  Vedle 
politických  (jakož  již  dotčeno)  byly  to  také  kulturní  duševní  zájmy, 
kteréž  územím  rozdělené  bratry  k  sobě  poutaly  —  Poláci  byli  s  Ru- 
síny  a  Litvíny  brzy  po  založení  universí  pražské  jedním  ze  čtyř 
národův  učení  pražského,  a  když  po  příkladu  vysokého  učení 
pražského  také  universí  krakovská  byla  částečně  1364.  založena 
a  1.  1400.  nově  obnovena,  odebrali  se  také  někteří  professori  če- 


8  František  Dvorský: 

ského  národa  jako  učitelé  do  Krakova.  Rektor  universí  pražské 
Mistr  Jan  Hus  obhajoval  Polsku  i  Litvu  proti  nářku  kacířství, 
z  něhož  je  obvinil  německý  jeden  doktrinár;  přítel  Jana  Husi,  Mistr 
Jeroným,  kázal  s  nemalým  účinkem  v  Krakově,  na  Litvě  i  v  kra- 
jinách ruských,  kdež  ukázal  se  býti  příznivcem  vyznání  pravo- 
slavného, prohlásiv,  že  Rusové  jsou  , dobří  křesfané" ;  učení 
Husovo  studenty  polskými  i  litevskými  z  Prahy  domů  se  vrátivšími 
roznesené  počalo  klíčiti  v  Polsce  i  na  Litvě.  Na  koncilu  kostni- 
ckém ozvali  se  také  vedle  šlechty  české  někteří  , věrní  páni  pol- 
ského království"  pro  Husa,  kterémuž  ve  vězení  posluhoval  jistý 
doktor  rodem  Polák.  A  nejen  slovy,  skutky  v  náboženských,  diplo- 
matických vyjednáváních  ale  i  krví  na  poli  válečném  utvrzeno 
bylo  přátelství  sourodného  kmene  Čechův  a  Poláků,  když  spo- 
lečné nebezpečenství  hrozilo  oběma  národům  zahubením.  V  bojích 
proti  německým  rytířům,  zvláště  v  bitvě  pod  Dubrovnou  (Tannen- 
bergem)  pomáhali  Polákům  a  Litvanům  Češi  a  Moravané  pod 
korouhví  sv.  Jiří,  mezi  nimiž  proslulý  později  Jan  Žižka.  S  husity 
Čechy  zase  bojovali  polští  i  ruští  bojovnici  pod  jedněmi  prapory 
při  velikém  vítězství  nad  Němci  pod  Ústím  n.  L.,  a  při  neméně 
slavné  porážce  a  útěku  spojených  vojsk  německých  u  Domažlic 
byl  také  při  straně  Čechů  činný  Korybut  se  svým  polskolitevským 
vojskem.  Nepřátelé  Polákův  i  Čechů  báli  se  strašných  „opravdo- 
vých* kacířů,  spojených  Čechův  i  Poláků  velice,  „nemohouce  prý 
ani  snésti  pohledu  vojska  českého**.  „Bože,  uchovej!"  zvolal  sou- 
časný Němec,  „aby  spojili  se  v  kacířství  Čechové  s  Poláky.* 
A  císař  Albrecht  volal  proti  Čechům  a  Polákům  na  pomoc  celou 
svatou  říši,  „nebot  spojí-li  se  Poláci  a  Čechové,  nastane  veliké 
nebezpečenství  svaté  říši  a  všemu  německému  národu".  Však 
státní,  trvalé  spojení,  aby  český  a  polský  národ  pod  jedním  bylí 
žezlem,  nestalo  se  přes  všechny  pokusy  a  několikeré  tehdy  vy- 
jednávání skutkem,  zůstávalo  jen  myšlénkou  . . .  Vladaření  knížete 
litevského  Zikmunda  Korybutoviče,  „krále  českého  požádaného 
k  obraně  a  vysvobození  zákona  božího",  nemělo  dlouhého  trvání, 
rovněž  usilování  Táborův  a  některých  šlechticův  i  měst,  aby  pol- 
ského krále  Vladislava  bratr,  kníže  Kazimír,  zvolen  byl  českým 
králem.  —  Za  panování  velikého  krále  českého  Jiřího  z  Poděbrad 
jevilo  se  sourodné  přátelství  mezi  Čechy  a  Poláky  způsobem 
okázalým.  Několikeré  uzavřeny  nové  a  obnoveny  staré  smlouvy 
mezi  českým  a  polským  králem,  aby  v  upřímném  žili  bratrství  a 
přátelství,  aby  jeden  proti  druhému  nepomáhal,  oba  pak  aby 
starali  se  o  dobro  a  čest  svěřených  jim  království.  Král  Jiří  při- 
pomínal (1462.)  „milému  bratru  svému",  králi  Kazimírovi,  aby 
pamětliv  jsa  na  čest,  starožitnost  polského  i  českého  národa,  po- 
mohl jemu  proti  papeži  a  Němcům.  Za  živobytí  ještě  a  působením 
Jiřího  z  Poděbrad  jmenován  r.  1469.  nástupcem  českého  trůnu 
králevič  polský  Vladislav,  aby  dávno  kýžené  spojení  obou  krá- 
lovství stalo  se  skutkem.  A  po  smrti  nejslavnějšího,  nejnárod- 
nějšiho  krále  zvolen  také  skutečně  na  sněmu  kutnohorském  krá- 
levič Vladislav  na  uprázdněný  trůn  český.  Bohužel!  že  po  moc- 


tJésst  stavů  českých  a  cárá  rus.  při  volbě  pol.  krále  1.  1573.-76.         9 

ném  panovníku  (jenž  obétovav  svou  rodinu  vyhledal  si  nástupce 
v  Polšté)  byla  ruka  Jagelovců  k  udržení  žezla  českého  slabá, 
mdlá,  tak  že  po  žalostném  zahynutí  krále  Ludvíka  v  bitvé  mo- 
ha^.ské  1526.,  když  království  České  osiřelo  a  polský  král  Zikmund 
nabízel  se  Cechům  za  krále,  nejevily  se  v  Čechách  žádné  sym- 
pathie  pro  polskou  dynastii.  Zvolen  byl  králem  českým  Ferdinand 
z  rodu  Habsburků. 


Po  smrti  polského  krále  Zikmunda  Augusta  (f  1572.  dne 
7.  července),  posledního  z  Jagelova  rodu,  staral  se  císař  Maxi- 
milián  II.,  král  český  a  uherský,  se  vší  bedlivostí  o  tD,  aby  někdo 
z  jeho  (Habsburkova)  rodu  dosednouti  mohl  na  uprázdnéný  trůn 
polský.  Činil  tak  nejen  z  pHčin  dynastických,  aby  zvětšil  moc  rodu, 
ale  i  vážné  politické  ohledy  kázaly  mu  pečovati  o  zachování,  za- 
bezpečení království,  zemi,  nad  kterýmiž  vládlo  panovnické  jeho 
žezlo.  Již  Mdximilianův  otec  Ferdinand  I.  hleděl  staré  přátelství 
s  rodem  Jagajlovským  udržeti  provdáním  dvou  dcer  svých  Alž- 
běty a  později  Kateřiny  králi  Zikmundovi  U  :  poněvadž  však  obě 
nešťastná  manželství  zůstala  bezdětná  a  král  polský  větší  přízní 
byl  nakloněn  vévodovi  Sedmihradskému  Janu  Zápolskému  (synu 
sestry  své  Isabelly),  kterýž  byl  vasalem  tureckým,  obávali  se  Habs- 
burkové, že  po  smrti  bezdětného  krále  polského  výboj ný  Turek, 
jako  opanoval  velikou  čásf  království  Uherského,  i  do  Polska 
vkročí  a  brannou  mocí  ji  sobě  za  pomoci  Zápolského  podmaní 
a  tudíž  země  rodu  Habsburského  ještě  více  obklíčí.  Ačkoliv 
úmrtím  vévody  Sedmihradského,  Jana  Zikmunda  Zápolského,  roka 
1571.  nebezpečenství  takové  bylo  umenšeno,  přece  nebylo  odstra- 
něno. A  za  těmi  příčinami  vyslal  císař  a  král  Maximilián  II.  hned 
po  úmrtí  krále  Zikmunda  II.  posly  své  k  předním  pánům  krá- 
lovství Polského  a  k  sestře  zemřelého  krále,  Anně,  s  oznámením 
soustrasti  nad  smutnou  událostí,  a  za  těmi  v  krátkém  čase  vy- 
pravil druhé  poselství,  kteréž  mělo  nakloniti,  získati  stavy  polské 
v  příčině  volby  nového  krále  pro  dům  rakouský.  Representanty 
vzácného  poselství  (kteréhož  se  súčastnilo  přes  50  pánův  a  rytířů 
českých  s  panošskou  čeledí)  byli  slavní  čeští  pánové  Vilém  z  Rožm- 
berka (kterýž  již  r.  1553.  s  králem  Maximiliánem  byl  v  Polště)  a 
Vratislnv  z  Pernštejna.  Vybrali  se  na  cestu  dne  17.  srpna. 

Tehdy  počínala  se  již  zmítati  bouře  zmatku,  anarchie  polské 
šlechty  v  příčině  svobodné  volby  krále,  kteráž  o  dvě  století  po- 
zději veliké  někdy  Polsko  rozervala  a  kořistí  je  učinila  soused- 
ních mocností.  Politické  nebo  osobní  strany  šlechty  polské  počaly 
se  nejprve  hádati  o  právo,  kdo  svolati  má  sněm,  dále  o  způsob 
volby,  o  místo  a  čas,  kde  a  kdy  má  býti  zvolen  nový  král.  Malo- 
pclští  odbývali  sjezd  v  Krakově,  v  Loviči„  Knyszyně,  a  Velkopolští 
zase  sněmovali  ve  Srzodé;  konečně  po  společném  dohodnuti  uza- 
vřeli, že  sněm  všech  odbýván  býti  má  v  měsíci  říjnu  1572.  u  Lublina 
v  polř  u  Varšavy.  Stavové  polští  sjeli  se  skutečné  u  Varšavy,  ale 
odložili  sněm   až   ke   dni   6.  ledna  1573.,   kdež  měU  vedle  poslů 


10  František  Dvorský: 

jiných  mocností  také  slyšáni  býti  vyslanci  císařští.  Však  ani  na 
tomto  snému  nebyla  předsevzata  volba  krále,  ale  odložena  k  no- 
vému sn^mu  na  den  7.  dubna  1573.  Takové  nekonečné  odklá- 
dání volby  krále,  časté  pojezdy  poselství  císařského  z  jednoho 
místa  na  druhé  (kdy  a  kde  snem  volební  odbýván  býti  měl  nebo 
byl),  aby  vykonalo  své  vyřízení,  neveliká  vlídnost  a  nehostinnosf, 
s  jakouž  na  různých  místech  bývali  přijati,  roztrpčilo  přirozenou 
mérou  vyslance  císařské;  však  mnohem  nepříjeraněji  dotkly  se 
jich  veřejné  ohlasy  obecného  mínění,  kteréž  ani  slyšeti  nechtělo 
o  zvolení  Němce  nebo  Habsburka  za  krále  polského.  Ve  veřej- 
ných listech,  pamfletech  líčeni  Němci  jako  „národ  nadutý,  ne- 
návistný lidem  i  Bohu,  nadávající  všem  národům  pod  sluncem. 
S  takovým  národem  nemohou  prý  Poláci  se  srovnati.  Jazyku  pol- 
skému naučí  se  kterýkoli  cizinec  kromě  Němce;  polský  bílý  orel 
nehodí  se  k  černému.  Zvolení  Habsburka  zase  znamenalo  by  věčné 
vojny  s  Moskvou,  Turky  a  Tatary,  v  zemi  pak  utiskování,  pro- 
následování polského  jazyka,  polských  zákonňv  a  obyčejů.^  Kdo 
chce  poznati  pravdu  těchto  slov,  af  prý  pohledne  na  Čechy, 
dlouho-li  zachránila  se  jich  práva  za  panování  ...?*)  Že  za 
takového  obecného  rozechvělého  mínění,  kdy  vedle  svědectví 
současníků  „národ  polský  ku  podivu  nenáviděl  Němce  a  Raku- 
šana", vyslanci  císařští  Vilém  z  Rožmberka  a  Vratislav  z  Pern- 
štejna nemohli  při  vší  péči  a  horlivosti  zažehnati  podezření, 
nepřízeň  proti  Habsburkům,  není  se  čemu  diviti.**)  Za  těmi  pří- 
činami hleděl  císař  a  král  Maximilián  získati  si  pro  své  politické 
záměry  také  souhlas  stavů  českých,  jako  zástupců  národa  s  pol- 
ským sbraiřeného,  aby  tudíž  prostřednictvím  jich  tím  spíše  do- 
síci  mohl  svého  cíle.  K  žádosti  Maximiliána  II.  stavové  čeští  na 
sněmu  shromáždění  pro  osvědčení  náchylností  k  oblíbenému 
svému  králi  i  pro  politické  a  národní  příčiny  na  tom  se  snesli, 
aby  také  ze  středu  jich,  jako  s  Polskem  bratrsky  spřízněného  ná- 
roda, poselství  do  Varšavy  na  sněm  vypraveno  bylo.  Takž  čteme 
v  usnesení  sněmu  obecního,  kterýž  držán  byl  na  hradě  Pražském 
při  přítomnosti  arciknížat  Rudolfa,  uherského  krále  a  knížete 
Arnošta,  na  místě  císaře  Maximiliána,  jakožto  krále  českého 
1.  1573.  v  středu  po  památce  sv.  Pavla  na  viru  křesCanskou  obrá- 
cení: „Také  všickni  tři  stavové  tohoto  království  v  svém  bedli- 
vém rozjímání  to  jsou  měli  a  ku  paměti  sobě  přivedli,  kterak 
stavové  a  obyvatelé  království  Polského  vždycky  a 
po  všecky  časy  sstavy  a  obyvateli  královstvítoho  to 
vdobrém  přátelství,  lásce,  přízni  a  bratrství  jsou 
byli  a  posavad  zůstávají,  a  jsouce  dotčení  stavové  krá- 
lovství tohoto  obzvláště  k  tomu  náchylní  a  vždy  žádostiví,  aby 
čím  dále  větši  přátelství  a  láska  s  dotčeným  královstvím  zůstávati 


*)  Zbiór  pami^tników  II.  a  III. 
♦*)  Císařští  vyslanci,  iby  zaplašili  podezření  Poláki*l  proti  domu  rakou- 
skému, ukazovali  také  mezi  Jiným  k  tomu,  že  „nižádný  Němec  a  cizozemec 
nesmí,  nemAže  sobě  v  Čechách  koupiti  statku,  zast^ati  úřadu,  dokud  by  přijat 
nebyl  na  sněmu  za  krajana,  obyvatele  království  Českého,  atd. 


Ůčasf  stavů  českých  a  cárá  rus.  při  volbě  pol  krále  1.  1573.-76.       H 

a  ta  oboje  království  jednu  vrchnost  anebo  sobě  spřízněnou  míti 
mohla,  za  dobré  jsme  uznali  a  na  tomto  sněmu  obecním  z  svého 
vlastního  uvážení  o  to  se  snesli,  aby  jisté  osoby  od  království 
tohoto  Českého  k  sněmu,  kterýž  v  království  PoUkém  držán  býti 
má,  s  listem  věřícím  a  instrukcí  pod  pečetí  zemskou  vyslali,  a  též 
od  země  vyslaní  vedle  takové  instrukcí,  pokud  ta  v  sobě  obsaho- 
vati bude,  se  vší  pilností  snažně  jednali,  aby  oni  páni  stavové 
království  Polského  J.  M.  C,  jakožto  krále  českého,  pána  našeho 
nejmilostivějšího,  aneb  některého  z  dědiců  J.  M.,  za  pána  a  krále 
sobě  vzali.  K  kterémužto  poselství  a  vyslání  všickni  tri  stavové 
tyto  osoby  nížepsané  jsou  volili,  z  stavu  panského:  Ladislava 
staršího  z  Lobkovic  na  Chlumci  a  Jistebnici,  nejvyššího  hofmistra 
království  Českého;  z  stavův  pánův  rytířstva:  Albrechta  Kapouna 
z  Svojkova  a  na  Hlušících,  purkrabí  kraje  Hradeckého ;  z  stavu 
městského:  Ondřeje  Zutera,  měštěnína  a  primasa  Nového  města 
Pražského.* 

Ladislav  z  Lobkovic  nechtěl  sice  pro  sešlosC  věku  svého 
a  pro  jiné  práce  takové  povinnosti  na  se  přijíti,  i  císař  si  přál, 
aby  na  místě  jeho  Jan  z  Valdštejna,  nejvyšší  komorník,  jako  na 
věku  mladší  a  na  zdraví  dostatečnější  volen  byl  a  pro  lepší  pod- 
statu takového  poselství  z  jednoho  každého  stavu  nejméně  dvě 
osoby  vypraveny  byly:  však  toho  všeho  při  snesení  již  učiněném 
zůstaveno.  Nejvyšší  úředníci  zemští  zaslali  dne  25.  února  1573. 
císaři  Maximiliánovi  přípisy  listů  věřícího,  fedrovního  a  o  pro- 
puštění pasu  na  cestu  pro  vyslance  české,  zdali  s  tím  vším  sou- 
hlasí, a  když  takové  listy  se  schválením  císařským  úředníkům 
zemským  vráceny  byly,  vypravili  se  delegáti  čeští  v  měsíci  březnu 
na  cestu. 

Na  volebním  sněmu  pod  Varšavou  v  poli  u  Pragy,  zaháje- 
ném dne  7.  dubna  1573.,  když  k  vyzvání  kancléře  Jana  Zamoj- 
ského  žádný  z  domácí  šlechty  se  nehlásil  jako  kandidát  na  dů- 
stojenství královské  (nižší  šlechta  chtěla,  aby  někdo  z  domácích, 
Piast,  posazen  byl  na  trůn  královský),  připuštěni  hned  na  za- 
čátku sněmování  vyslanci  cizích  nápadníků  k  slyšení.  Dne  9.  dubna 
(1573.)  přednesl  legat  císařský,  český  pán,  Vilém  z  Rožmberka 
k  stavům  polským  řeč  českým  jazykem,  nakloňuje  Poláky  k  zvo- 
lení arciknížete  rakouského  Arnošta  mezi  jinými  důvody  zvláště 
tím,  „ž  jmenovanýe  zná  jazyk  český,  a  že  polský  i  český  národ 
jednoho  jest  původu,  sobě  že  jsou  podobni  obyčeji,  jazykem  a 
vůbec  vším,  tak  že  nižádný  národ  nerovná  se  v  tom  polskému 
jako  český,  a  ačkoliv  byli  poddáni  rozdílným  panovníkům,  přece 
vzájemnou  milovali  se  láskou,  nazývali  se  obapolně  bratřími  a 
mají  se  za  jeden  národ",  fteč  Rožmberkova,  ač  vedle  svědectví 
účastníků  jiných  mocností  měla  přede  všemi  ostatními  tu  před- 
nosf,  že  mluvena  byla  jazykem  českým  polskému  velmi  blízkým, 
tak  že  jí  každý  z  Poláků  porozuměti  mohl,  předce  nenadchla  po- 
sluchačů, poněvadž  Rožmberk  Jako  člověk  mírný  a  skromný** 
nebyl  žádným  orátorem,  mluvil  prý  příliš  zticha.  Obšírněji,  po- 
dobnými důvody,  ale  mocnějším  hlasem  řečnil  starý  pán  z  Lob- 


13  FrantiSek  Dvorský: 

kovic  dne  14.  dubna  jazykem  českým,  jehož  řeč  jako  poslance 
království  Českého  slovo  za  slovem  sem  klademe:  „V.  M.  vysoce 
důstojní  a  osvícená  knížata,  pane,  pane  arcibiskupe  a  páni  bi- 
skupové a  V.  M.  velikomocni  páni  vej vodové,  V.  M.  páni  kaste- 
lánové, V.  M.  páni  starostové,  V.  M.  páni,  pani,  V.  M.  páni  z  ry- 
tířstva, vzáctné  poctivosti  páni  z  mést,  páni  stavové  slavné  koruny 
království  Polského,  páni  bratři  a  přátelé  milostiví  a  laskavé 
přízniví. 

Jich  M.  stav  panský,  stav  pánuov,  rytířstva  a  stav  méstský, 
všickni  tři  stavové  slavného  království  Českého,  páni  a  přátelé 
naši  milí,  ráčili  sou  nám  poručiti  V.  M.,  všem  stavuom  tohoto 
slavného  království  Polského,  jakožto  svým  zvláště  milým  pánům 
bratrům  a  přátelům  milostivým  a  laskavým,  služby  své  vždycky 
volné  s  vinšováním  dlouhého  zdraví  a  od  věčného  milostivého 
pána  Boha,  jeho  božské  milosti,  hojného  požehnání  s  vinšováním 
všeho  nejlepšího,  což  byste  sobě  sami  od  jeho  svaté  milosti  žá- 
dati ráčili,  povědíti  a  při  tom  listu  tohoto  věřícího  podati,  kterýž, 
když  přečísti  dáti  ráčíte,  což  jest  nám  dále  V.  M.  v  známost  uvésti 
poručeno  V.  M.,  tejna  neučiníme. 

Nemálo  ale  velice  stavové  slavného  království  Českého  z  toho 
sou  zarmouceni,  jakž  jim  o  tom  zpráva  učiněna  jest,  že  nejjas- 
nější a  velikomocný  kníže  a  pán,  pan  Zikmund  Augustus,  král 
polský,  prostředkem  smrti  z  tohoto  světa  sešel,  rozvažujíc  a  tomu 
rozumějíc,  že  tomuto  slavnému  království  Polskému  též  V.  M. 
slavný  král  a  pán  milostivý  odňat  jest:  ale  poněvadž  z  vůle  pána 
Boha  všeuiohúciho,  kteroužto  všecky  věci  v  tomto  světě  se  řídi 
a  spravuji,  tak  se  stalo,  že  z  tohoto  světa  prostředkem  smrti  pojat 
jest,  vedle  povinnosti  křesťanské  nám  se  poddati  a  jí  místo  dáti 
sluší;  nám  pak  křesCanům  a  přátelům  Vašim  jiného  v  této  pří- 
sně nic  nepozůstává,  než  jakž  obyčejné  přísloví  jest  ,gaudere 
cum  gaudentibus  et  dolere  cum  dulentibus*.  Dále  pak  dotčení 
stavové  království  Českého  majíce  o  tom  jistou  zprávu,  že  sněm 
obecni  k  volení  nového  krále  k  šestému  dni  měsíce  tohoto  zde 
v  tomto  místě  položen  a  vyhlášen  jest,  souce  na  sněmu  obecním, 
kterýž  při  času  obrácení  svatého  Pavla  na  víru  křesťanskou,  nyní 
minulého,  na  hradě  Pražském  držán  jest,  shromážděni,  nemohli 
sou  pro  starobylé  přátelství,  přízeň  a  lásku,  kterouž  k  slavnému 
království  tomuto  Polskému  a  k  stavům  v  něm  mají,  pominouti, 
aby  k  tomuto  slavnému  sjezdu  Vašich  M.  sami  z  prostředku  svého 
s  dobrým  rozmyslem  a  uvážením  poslův  a  legatů  svých  vypraviti 
neměli;  kteroužto  věc  osobám  našim  ze  tří  stavů  království  Če- 
ského voleným  k  pilnému  a  bedlivému  vyřízení  sou  poručili. 

A  poněvadž  pak  V.  M.,  že  ste  se  k  sněmu  tomuto  a  k  jed- 
nání, uvažování  a  řízení  věci  znamenitých  v  způsobu  dobrého 
zdraví  sjeti  ráčili,  vidíme,  z  toho  souce  velice  pokšeni  V.  M.  toho 
přejeme  věrně  rádi,  při  lom  všemohúciho  pána  Boha  žádajíc, 
aby  jeho  svatá  božská  milost  V.  M.  dar  ducha  moudrosti  a  opatr- 
nosti dáti  ráčil,  abyste  předně  cti,  chvály  boží,  potom  zachování 
mezi  křesCany  pokoje  a  obecného  slavného  království  tohoto  Pol- 


Ůčasf  stavů  českých  a  cárá  ras.  při  volbě  pol.  krále  1.  157B.~76.       i  3 

ského  dobrého  a  užitečného  vyhledávali  a  ty  všecky  véci,  pro 
kteréž  sněm  tento  položen  i  vyhlášen  jest,  k  dobrému  a  šfastnénm 
konci  a  vyřízení  přivésti  moci  ráčili,  z  čehož  by  stavové  slav- 
ného království  Českého  a  jeho  obyvatelé  spolu 
sná  mi,  jakožto  ti,  kteří  sV.  M.  ode  dvou  bratrů  pošli 
a  hned  z  počátku  týmž  příbuzenství  m,  řečí,  jazykem, 
mravy,  právy  a  společnou  dobrotivostí  a  svornosti 
spřízněni  a  spolčeni  jsme,  nemalé  potěšení  a  radosCméli; 
nebo  nic  tak  znamenitého  a  šťastného  není,  čehož  by 
stavové  království  Českého  V.  M.,  jakožto  pánům 
bratřím  a  přátelům  svým  milým,  zupřímného  srdce 
nežádali  a  nepřáli.  A  poněvadž  pak  tomu  dobře  rozumíme, 
že  V.  M  velikými  a  znamenitými  věcmi,  též  slyšením  rozličných 
poselství  velice  zaneprázdněni  býti  ráčíte  a  že  podle  obyčeje  a 
způsobu  slavného  království  tohoto  Polského  jak  věci  právní  a 
soudné,  tak  jiné  všelijaké  a  obzvláštní  jazykem  latinským  se  řídi 
a  konají,  těmi  příčinami  hnuli  souce,  abychom  V.  M.  řečmi  ne- 
zaneprázdňovali,  pro  ukrácení  času  artikule  poselství  našeho 
v  spis  latinskvm  jazykem  uvésti  sine  poručili,  V.  M.  přátelsky 
a  snažně  žádajíc,  že  len  při  tomto  slavném  V.  M.  sněmovním 
sjití  a  shromáždění  vůbec  přečísti  poručili  ráčíte." 

Ve  spisu  latinském,  kterýž  po  české  úvodní  řeči  na  sněmu 
čten  byl,  projevují  stavové  čeští  soustrasC  nad  úmrtím  krále  Zik- 
munda Augusta,  poslední  větve  z  rodu  Jagelovského,  jenž  nejen 
předkům  svým  se  vyrovnal,  ale  některé  i  slávou  překonal,  a  přejí 
Polákům  k  volbě  nového  krále  pro  blaho  jich  království  i  spásu 
křesťanstva  štěstí  i  požehnání,  a  jako  nejbližší  jich  sousedé  při- 
pomínají vzájemné  přátelství  a  krevní  své  příbuzenství.  .Kdy- 
bychom všechny  historie  všech  národů  přehlídli,  nikde  tak  veliké, 
blízké  podobnosti  jazyka,  původu,  zvyků,  mravů,  zákonů  neshle^ 
dáme,  jako  mezi  slavnou  ratolestí  polskou  a  českou  z  jednoho 
kmene  vyrostlou.  Království  Polské  a  České  byla  dvěma  bratřími 
založena  za  lepších  auspicií  nežli  říše  římská  někdy  Romulem  a 
Remem."  Potom  vzpomíná  se  jednoty  Polska  a  Čech  pod  králem 
Václavem  II.  a  bratrské  náklonnosti  obou  národův  až  do  smrti 
velikého  Poděbrada.  „A  když  král  Jiří  ze  života  se  odebral  sta- 
vové království  Českého,  nedbajíce  jeho  synů,  vyžádali,  zvolili  si 
krále  z  rodného  kmene  sousedů  Poláků.  Volba  ta  dobrodiním 
božským  tou  měrou  šfastně  se  vydařila,  že  Čechy  po  dlouhé  doby 
před.  tím  nepožívaly  takového  klidu  jako  za  kralování  Vladislava, 
jemuž  nebylo  nesnadno  v  královitví  Českém  panovati,  poněvadž 
prvé  vychován  byl  mezi  Poláky,  národem  s  Čechy  téměř  ve  všem 
podobným.  Z  jeho  dcery  vnuk  dosud  jest  na  živu,  císař  Maximi- 
lian,  toho  jména  Druhý,  bratranec  nedávno  zemřelého  krále  Zik- 
munda Augusta,  dále  pravnuci.  Jeho  C.  M  synové,  naši  páni  mi- 
lostiv, z  nichž  nejstarší,  Rudolf,  pro  výborné  vlastnosti  své  ne- 
dávno jednohlasnou  volbou-  za  krále  uherského  byl  zvolen,  vy- 
hlášen; jemu  nejbližším  jest  nejjasnější  arcivévoda  Arnošt,  kníže 
nad  věk  svůj  moudrý,  zbožný,  vážný,  výmluvný  a  k  velikým  věcem 


14  František  Dvorský: 

určený,  kteréhož  jestli  všichni  přeslavní  stavové  království  Pol- 
ského svobodnými  hlasy  svými  králem  zvolí,  netoliko  království 
svému  ozdoby,  důstojnosti  ale  i  pro  celé  křesfanstvo  mír,  svor- 
nost získají.  Není  třeba  zmiĎovati  se  o  vzácnosti  rodu  a  v/.ácných 
vlastnostech  arciknížete  Arnošta,  poněvadž  po  všem  světě  známy 
jsou.  Jestli  vůbec  srdce  královo  v  rukou  božích :  na  císaře,  nej- 
milostivějšího otce,  račte  pohlednouti,  jenž  z  dobrotivosti  boží 
s  lakovým  štěstím  a  spolu  moudrostí  u  vesla  vlády  sedí,  že  není 
lidského  pamětníka,  aby  kdy  dříve  pod  žezlem  panovníkovým 
takový  klid  zavládl  jako  nyní,  kdežto  dříve  ani  možné  nebylo  od 
lomozu  zbraní  válečných  si  oddechnouti  a  se  zotaviti.  Za  pano- 
vání císaře  Maximiliana  II.  všechno  po  dobré  vůli  se  urovnává, 
nad  válečnými  zbraněmi  a  všelikými  různicemi  vítězí  umírněnost 
obezřelosf  a  nic  není  tak  nepřátelského,  co  by  se  neupokojilo, 
v  mír  neobrátilo  a  spravedlivému  úsudku  císaře  nepodrobilo.  Král 
Maximilián  práv,  zákonů,  svobod  a  zvyků  království  Českého  nej- 
větším jest  strážcem  i  obhájcem,  úřady,  důstojnosti  spravedlivě, 
moudře  rozděluje  a  všecko  ve  svém  pořádku  beze  změny  zane- 
chává ...  Pří  častých  a  nemalých  různicích  mezi  poddanými  v  pří- 
čině náboženství  k  oběma  stranám  stejnou  zachovává  spravedlnost, 
tak  že  všickni  k  jednotě,  svornosti,  míru  a  vzájemné  lásce  jsou 
naváděni ;  spravedlnosti  užívá  stejně  ke  každému,  nikdo  není  tak 
chudým  ani  opovrženým,  aby  žádosti  jeho  císař  nevyšly  šel,  pro- 
sebný spis  jeho  nepřijal  a  právo,  má-li  jaké,  zjednati  mu  ne- 
kázal. A  poněvadž  'akového  ducha  a  vzácných  vlastností  otco- 
vých syn  každodenním  jest  svědkem,  kdož  může  se  domnívati, 
že  kníže  z  dobrého  rodu  takové  vlastnosti  také  následovati  ne- 
bude, že  Hospodin  jemu  méně  bude  milostiv?  Kdož  může  po- 
chybovati, že  poddané  své  netoliko  za  času  míru  moudře  říditi 
ale  i  za  vřavy  války  statečně  hájiti  by  nemohl?  A  bude-h  toho 
potřebí,  není  se  čeho  obávati,  že  od  četné  odjinud  přivolané  po- 
moci opuštěn  bude,  ježto  jeho  otec,  strýcové,  děd,  bratří  a  tak 
celý  dům  rakouský  se  všemi  celého  křesťanstva  monarchy,  kní- 
žaty v  krevním  jsou  příbuzenství . . .  Stavové  království  Českého 
uctivě,  prosebně  vyzývají  Milosti  Vaše,  abyste  dopustiti  neráčili, 
aby  království  Vaše  od  Uherského,  zvláště  pak  od  království  Če- 
ského bylo  odtrženo,  což  by  se  státi  mohlo,  kdyby  zvolen  byl 
král  odjinud,  kterýž  by  nebyl  s  národem  polským  tak  spřízněn 
jako  naše  knížata :  ale  aby  království  Polské  v  tomto  starobylém 
s  námi  a  s  veškerým  křesťanstvem  spojení  setrvalo,  zůstalo...** 
Po  přečtení  pán  z  Lobkovic  legací  svou  ukončil  českým  ja- 
zykem promluviv  ještě  v  tato  slova:  „Z  tohoto  předložení  spisu, 
kterýž  nyní  přečten  jest,  V.  M.  snadně  stavů  království  Českého 
k  sobě  přívětivost,  společnou  a  bratrskou  lásku  jste  poznali  a  jí 
srozuměti  ráčili,  kteříž  o  to  největší  a  obzvláštní  péči  mají,  aby 
to  při  V.  M.  obdržeti  mohli,  aby,  poněvadž  od  počátku  hned 
skrze  dva  bratří,  potom  také  jednostejným  jazykem,  mravy,  soudy 
a  obzvláštních  věcí  podobenstvím  jsme  spojeni  a  vůbec  jako  za 
jeden  lid  se  pokládáme,  k  tomu  mysl  i  rady  své  všecky,  aby  nijak 


I 


Účasf  Btavů  Českých  a  cárá  rus.  při  volbě  pol.  krále  1.  1573.— 76.       1 5 

meziVnámi  nebylo  rozděleni,  přiložiti  ráčili.  A  že  k  té  věci  z  po- 
ručení a  vůle  stavů  království  Českého  některé  cesty  V.  M.  uka- 
zujeme, se  vší  uctivostí  žádáme,  když  je  V.  M.,  jakožto  páni  a 
muži  od  Boha  znamenitými  dary  moudrosti  ozdobeni,  mnohých 
národův  a  historií  známostí  i  také  starožitných  věcí  slyšením  osví- 

*  ceni  u  sebe  uvažovati  ráčíte,  dotčených  stavů  království  Českého 
upřímnosf,  lásku  a  přívětivost  i  to  všecko,  což  předloženo  jest, 
jakožto  z  bratrské  a  důvěrné  lásky  pocházející  (poněvadž  na  tom 
záleží  .čest  a  sláva  boží,  obecné  církve  křestanské  svornost  a  pokoj, 
J.  M.  C,  dědicům  a  královstvím  a  zemím  J.  M.  rozhojnění,  tohoto 
pak  slavného  království  Polského  důstojenství  a  nám  také  zvláštní, 

'jakožto  sousedům  a  bratřím,  potěšení,  kteříž  Vaší  poctivosti  i  to- 
hoto království  štěstí  z  té  bratrské  lásky  jako  svého  vlastního 
žádáme)  upřímně  vykládati  a  laskavě  od  nás  přijíti  ráčíte;  nebo 
nijakž  jinač  starožitného   mezi   sebou  spříznění  pevněji  a  dobta- 

*  tečněji  utvrzení  býti  nepoznáváme,  než  když  jednostejné  aneb 
spřízněné  (jakož  často  to  předešle  bývalo)  společně  krále  a  vrch- 
nosti míti  budeme.  A  když  dotčení  stavové  království  Českého 
toto  své  předložení  V.  M.  vděčné  býti  poznají,  a  to,  o  čemž  na- 
ději mají,  od  V.  M.  k  dokonání  přijde,  všecku  svú  snažnost  k  tomu 
přičiniti  chtějí,  aby  zase  V.  M.  v  podobných  i  také  v  jiných  všeli- 
jakých příčinách  svou  hotovou  službu  i  všelijakou  přátelskou  a 
bratrskou  volnost  po  všecky  časy  vedle  své  nejvyšší  možnosti 
ukazovali,  vždycky  na  to  největší  pozor  majíce,  což  by  tomuto 
království  i  V.  M.  (kterýmž,  aby  se  vždycky  ve  všem  dobře  a 
štastně  vedlo,  jakožto  svým  nejmilejším  přátelům  a  bratřím  usta- 
vičné z  upřímného  srdce  přejí)  k  poctivosti  býti  mohlo. 

A  tak  již  toto  všecko  krátkými  slovy  zavírajíc  věčného  mi- 
lostivého pána  Boha  ustavičně  žádáme,  aby  tento  slavný  sněm 
V.  M.,  při  tom  rady,  starosti  a  práce  tak  spravovány  a  zavříny 
býti  mohly,  abychom  i  my  spolu  s  Vámi  z  toho  veselého  a  ra- 
dostného potěšení  všickni  dojíti  mohli."*) 

Vedle  legata  císařského,  pána  z  Rožmberka  a  vyslance  stavů 
českých,  mluvilo  též  k  Polákům  na  sněmu  shromážděným  poselství 
krále  španělského  a  poslové  kurfirštů  německých  jako  ve  jménu 
„svaté  říše"  v  stejný  rozum  a  prospěch  dynastie  Habsburské. 
Však  přes  všechny  pěkné  řeči  legatů  císařských  nenáviděli  Po- 
láci Němce  stejně  po  držaných  oráčích  jako  před  tím.  „Nenávisr 
Poláků  proti  Němcům  byla  tehdejší  doby  taková,  že  když  na 
sjezde  krakovském  Jan  Myškovský  jen  vyslovil  jméno  císařovo, 
zdvihl  se  proti  němu  veliký  hluk  a  málem  by  řečníka  byli  vy- 
hnali ze  shromáždění.  Podobně  i  na  volebním  sněmu  varšavském, 
když  biskup  Plocký  chtě  Mazovany  nakloniti  pro  volbu  arciknížete 
rakouského,  Arnošta,  ukázal  jim  jeho  podobiznu,  senátor  Volský 
proti  němu  povstal  a  ostrými  slovy  vyjížděl  na  dům  rakouský, 
tak  že  potom  nikdo  ani  nezmínil  se  více  o  Arnoštovi.  Ano  i  k  víře 

*)  Malé  desky  zemské  královstvi  Českého  kvatem  instrukci  a  listů  po- 
selacich^  č.  128^  K.  1.  oc. 


16  Tt 


=-ri- •!  :  -  I  c«:Tf^  rajTraririij-  i::&sC23a  snémn,  že  pry  češti  vy- 
>.  j  --:■  :•  -íoř^  IL&x  .  í"m.  :  s^  >t  -m  koiwN^Tem  seznámivše  se 
;  '-  T  •  --•  —  T  -  r-::ri-  -  P  ••  ^i^.  varoTali  je  jako  bratři 
r'  •:  :•  -i  -  :  ■  rn'  .-c  :  .  c  *-^  p-r  bj  bjlo  nebezpečno 
-  í^'  -.  .  -  1  '.•>-•!  LIZ-,  ra.r^ili  se  češti  poslové, 
Í.T  •  :  ií*  ::str-t:  r-  s-  >~^  Z^^^é  bohaU  pán  český.  Vilém  • 
:  r\  :::- .•-••^cx   r  •    :•:  -  i:Trr.c  •jut  rah-iéo.  že  pfáil  si  jej  jako 

Ttí  i,    ii:  v  :.  r     '""^'      iii  íCAvoTé  králoTství  PoJského 

4  ▼—  t  !•"  t:^:-**:--*-  L"^T>«ri.:  ;k?A.-«iZ  odporéď  legatflm  českým 

^  .   -r    i  -r  •..:  r-^íifec  ^  t:  la  sC^r-nwBL  jako  důležitý  akt  hi- 

>.  •'"»;s.^  í«!n   iar--r-í:  ^V-  .4í  i  ::rr\i.^z,.  ptiTétirosli,  též  i  zna- 

j  •-••   -f  ^   ••'^^•r    rn.  :^?i?    j-^^   irf  '?*i    -<►  znamení  dokázali  sou 

7*1  \      .    I  T-^  •*-.  suiT^-^rc  LTi.  -■TSCT*  O«^^elio  staTové  k  národu 

Ltsir*:  :    >  Si -I  \     .UL   >  r  -      srirrř.TTai  pribazenstTím   krve 

r     '»    :i  ^.     .*   ^  :!j.:   :c»-     Ta-:o  r«  Ox  řk;-*sl  srůj  vzaK  tak  také 

-^,       i'.    1  -  .    -v    4  2    '•'"    ^c^i   ě-      .  jakož   bývá   pK   bliz- 

i    ,•>  í5    -**.'    í     :-     <..-*•"'    r-^<r   .".  rr  >  a  přetěžkého  času 

ís  -     •    a<.  :-"-:-:■*  •     >.i'  t:      %;    t  :    ji  í-jl>  našeho  poselslvi 

1  :  .  •  •       -  X  >»•     •    >ii-:f  . !>  :  *  Vi>    h  )i  sem  ksUvAin  krá- 

•  --^      ':     -Ji    '  .     -    :    -<'  :     -     ji>tj.  raiiv  užilečné  a  po- 

í^  •  -t   k  .:;vT-:---  --.a^^ho  ot>ecného  do- 

J. v,    :    ;  ..-    M     <    :  ,     atí    nejvýše    může  bvU 

,   -i.f    :ř   ,\*  \  r   .:    •   .n  ;<.  ucr\  ze  to  nepochází  nežli 

:  r   *  i  -ar   I'*  .<.      ; "  v^w  <::  ái  j^klonnosli;  což  všecko 

•t    X.    i:    v»    :-^.      T  ijA   ttriť    prh  dě  naši  sol>é  pokládáme  a 

ti/  'j  :    í     -•        .:  v*m*—  vť*  Yťv  ch  ;  a>ich  býti  soudíme  a  uzná- 

Vi  •    .  .    Ví    v?*-   i.^     >:*A^o*ť  s^avrťho  království  Českého  skrze 

\gř-í,   ^  -.^     vvcií,    JI  iS*'iao.i;i.  My  však  jisté  v  takovém  za- 

sf-  '•   a   r.  .    '     >:i   a   v  teto  sirt^h^  stolice  královské 

,"    •  .-^    >l  .?^-r*  t!  k.^rali   mimo   dobrou  a  upHmnou  a 

<  ^^^^       ^ ^^      '  A>^  \o  •  o:>f  mmAžtme.  aniž  bvchom  kdy 

^    >' "   ^^-     ^<kír<^>  :?; v \<si  možnosti  litovati,  v  čeiiiž  bychom 

i.^     .V'  i„   -v.  .-»..^v   a   rvíšiKiu  slávy  národa  českého  dobře  a 

v    ^'  >^  \<\  *       itNhí.    Uř  tako  zase  k  stavům  slavného  krá- 

>>-  >    r.vi.    .-  >s^uvv  toie  virv  a  uadoje  podle  Vašich  M.  v  této 

^^  í  >v^  imI;  ar:  ku;x\  |Hv<elstvi  Vašich  Milosti  dotyce,  všichni 
^'i^vxo  i,o\x^>-  Toískeho  k  tomu  dobrovolné  a  rádi  sami  od 
vv.v  XV  v^  .^>.vu  ie  ^>est  to  vpravdé  tak,  což  ste  v  témž  po- 
r'.\\\r^^^^^;  ''  ^^  vvmhivn.N  o  phtmzonstvi  národa  českého  s  našim 
\;  -^  \s:  ^^^^  -^''l  ^^^^v^iycky  phHiošle  ve  všech  vécech  v  služ- 

;X  vV^.vV^^^^^  ''^'^^^^^^   ^^  propůjčovali,   ano 

^u,   v.ix,v  l...>,u.  j,^u  fjodnoho  tak  z  druhého  národa  krále  sobě 

^ví.^1^  vVM^  •  ^AC\ui^  Thuu  k1^^^^  ?*^"^  Rovněž  tXévíali  jsme 

V^N^^.M^v  ,.  Hv^KxiVk!^!;  '''*^H'V**^^'  V^^hHtnAní  V,  Tomka:  .Sauhy  domn  ra- 
^^^^n  kN^i^x  ^Hx^^^.  vi^i^^^  ^s^k^ho  musea  1851 


Ůčasf  stavů  éoskych  a  cara  rus  při  volbě  pol.  krále  1.  1573.    76.       17 

volili  a  brali,  připomenouti  ráčili,  což  netoliko  že  jest  všecko 
vpravdě  tak,  ale  také  k  velikému  užitku  a  k  ozdobě  obojího  krá- 
lovství a  národa  bylo,  to  stavové  království  tohoto  uznávají  a 
toho  i  na  potomní  časy  sobě  žádají,  aby  se  to  (pokudž  by  se 
pánu  Bohu  líbilo)  nikda  neumenšovalo,  nýbrž  aby  týmž  způsobem 
předešlé  a  starodávní  naše  s  obou  stran  spříznění  a  láska  vždy 
více  a  více  mezi  náma  rostla  a  se  množiti  mohla.  Že  pak  za  pří- 
činou smrti  nejjasnějšího  knížete  a  pána  našeho  k  takovému  spo- 
jení nás  páni  Čechové  nabízejí,  předkládajíce  nám  jednoho  z  synů 
pána  svého  Jeho  Milosti  císařské,  jehož  mnohými  a  znamenitými 
ctnostmi  vysoce  ozdobeného  slyšíme  býti,  nepohrdáme  radou  Jich 
Milostí,  nýbrž  jakož  vždycky  knížata  a  národ  náš  polský  velice 
sobě  vážil  slavného  domu  rakouského,  tak  že  jsou  prvotně  v  mnohá 
spříznění  a  nejbližší  krevní  spojení  s  nimi  vešli  a  vstoupili,  tak 
taky  potomně  rádi  bychom  všelijakými  příčinami  a  jim  vděčnými 
službami  našimi  s  nimi  (čehož  i  žádostiví  jsme  vždycky  byli)  usta- 
vičně setrvali  a  zachováni  byli :  ale  poněvadž  volení  krále  u  nás 
k  mnohým  lidem  a  to  rozdílného  národu,  řádu  a  povolání  při- 
náleží, jichžto  úmyslu  se  přezvěděti  nemůže,  a  kterýž  sám  pán 
Bůh  nakloniti  může.  my,  poněvadž  o  jeho  v  tom  božské  vůli  ještě 
nic  jistého  a  stálého  nevíme,  tolikéž  také  nic  konečného  o  volení 
krále  našeho,  kdo  by  ten  býti  měl,  Vašim  Milostem  a  slavného 
království  Českého  stavům  oznámiti  a  odpovědi  jisté  dáti  nemů- 
žeme; však  za  to  pána  Boha  všemohoucího  nejvyšší  a  vroucí 
žádostí  prosíme,  aby  skrze  vnuknutí  ducha  svého  svatého  z  jedno- 
stejné vůie  všech  stavů  takového  krále  nám  dáti  ráčil,  kterýžby 
předně  jeho  slávy  vyhledával,  obci  křesfanské  užitečný  a  našeho 
národa  milovník  byl,  kterýžto,  jsa  takový,  nebude  moci  nežli  pří- 
jemný býti  jkk  všemu  křesfanskému  lidu,  tak  také  předně  k  nám 
nakloněnému  a  příbuznému  národu  českému,  s  kterýmžto  všeli- 
jakou lásku  i  služby  povinné  a  milé,  jakožto  s  přátely  nám  od 
starodávna  spojenými  rádi  bychom  vždycky  zachovati  a  zdržeti 
chtěli,  jakož  pak  té  jisté  a  nepochybné  naděje,  že  se  to  tak  stane, 
i  toho  doufání  k  jeho  božské  milosti  jsme.  A  jakouž  naději  ku 
pánu  Bohu  v  těch  věcech  máme,  tolikéž  také  Jich  Milostí  pánův 
bratří  našich  Čechů  v  též  žádosti  jich  potvrditi  smíme,  že  kdož- 
koli  králem  naším  bude,  jestli  nám  bude  příjemný  a  vzáctný,  ne- 
bude jim  také  moci  býti  nepříjemný  a  nemilý.  O  čemž  o  všem, 
kdyžby  k  tomu  přišlo,  že  bychom  ho  zvolili,  nepomineme,  jakž 
nejprv  možné  bude.  Jich  Milostem  v  známost  uvésti.  S  čímž  na 
ten  čas  Jich  Milostem  sami  sebe  a  ustavičné  služby  naše  bratr- 
ské, jakž  nejvýše  může  býti,  poručené  činíme."*) 

K  takové  odpovědi  přidali  stavové  království  Polského  a  ve- 
likého knížectví  Litevského  poslům  českým  ještě  krátký  list  k  sta- 
vům království  Českého  s  tím  oznámením,  že  orátorové  jich  laskavě 
a  žádostivě  přijati  a  s  ochotností  vyslyšáni  byli,  načež  jim  odpo- 
věď také  dána.  „Žádáme  pak  od  Vašich  Milostí,  abyste  to  všecko 

*)  Malé  desky  zemské  království  Českého  č.  128,  K   1.  ac. 

Slovanaký  aburuik.  o 


18  Ladislav  Alin: 

i  služby  naše  povolné  k  sobe  přívětivě  a  vděčně  přijíti  a  toho  se 
do  nás  nadíti  ráčili,  že  cožbykoli  vděčného  a  příjemného  od  nás 
službami  našimi  k  Vašim  Milostem  se  kdy  prokázati  mohlo,  v  tom 
my  rádi  (pokudž  bychom  dle  věrnosti  k  vlasti  naší  mohli)  usilo- 
vati chceme,  abychom  vždycky  Vaším  Milostem  svou  povolnou 
službu  a  všelijaké  přátelství  prokazovali . . .  Dán  při  Varšavě  na 
sněmu  obecním  k  vyvolení  nového  krále  vyhlášeném  dne  21.  mě- 
síce dubna  léta  1573.* 

Z  takové  přátelské  odpovědi  stavů  polských  poznali  vyslanci 
čeští,  že  poslání  jich  v  příčině  volby  arciknížete  rakouského  Ar- 
nošta se  nezdaří.  Dne  7.  května  1573.  vyhlášen  francouzský  vé- 
voda Jindřich  z  Anjou  (jehož  agent  Jan  Monluc,  biskup  Valen- 
ský,  jako  obratný  řečník  polské  šlechtě  všechno  byl  slíbil,  čeho 
žádali).  Poselství  české  navrátilo  se  s  takovou  neveselou  zprávou 
bez  prodlení  domů,  a  přednesli  na  nejblíže  příštím  sněmu  českém 
1.  1574.  přátelské  díky  Poláků  stavům  českým  za  jich  poselství, 
kteréž  přijaty  od  Čechů  s  nemalou  vděčností,  a  za  tou  příčinou 
prosili  všichni  tři  stavové  císaře,  poněvadž  „mezi  královstvím  Če- 
ským a  Polským  od  starodávna  dědičné  smlouvy  učiněny  jsou, 
aby  císař  jako  král  český  k  dotvrzení  a  zachováni  takového  vždycky 
těch  království  sousedství,  bratrství,  lásky  a  dobrého  srozumění 
skrze  brzké  o  to  jednání  takové  dědičné  smlouvy  k  obnovení  při- 
vésti ráčil".  (Dokončení.) 


Srbské  obchodnictvo. 

Napsal  Ladislav  Alin. 

Zemní  1884. 

Čím  dále  na  východ,  tím  zjevněji  vyniká  obchodnický  d\ich 
obyvatelstva.  Snad  o  tom  do  jisté  míry  podávají  důkazu  i  Židé, 
ač  u  nich  i  okolnosti  (nerovnoprávnosf  s  jinými  náboženskými  vy- 
znáními, nepřístupnosf  ke  všem  zaměstnáním)  k  tomu  pomáhaly. 
I  slovanští  národové  na  jihu  i  na  východě  přisvojili  si  pravých 
obchodnických  vlastností  a  v  tom  ohledu  zápolili  o  prvenství 
s  Řeky,  Armény  i  jinými  národy.  Obzvláště  Srbové  vynikli  v  ob- 
chodě znamenitě.  Styky  s  národy  východními  a  jižními,  u  nichž 
obchod  byl  domovem,  jsou  toho  příčinou.  Bystrozrak,  talent,  vy- 
počítavosf,  rozhled  ve  všem  —  to  jsou  vlastnosti  dnešních  Srbův, 
obzvláště  Srbů  na  t.  zv.  balkánském  poloostrově.  Srbové  v  Ra- 
kousku liší  se  od  svých  soukmenovců  v  Srbsku  a  Bosně  velice 
zjevné.  I  Černohorci,  jichžto  odvěkým  zaměstnáním  bylo  hrdinství 
a  trochu  nevydatné  orby,  baví  se  obchodem,  opovrhujíce  řemeslem. 

Pohledněme  na  obchodníky  v  Srbsku.  Jsouf  to  většinou 
Srbové,  Rekové  a  tak  zvaní  cincaři,  španělští  a  němečtí  Židé  a 
jiné  národnosti.  Měl  jsem  dosti  příležitosti  v  počínání  každého 
nahlédnouti.  Srb  a  Řek  —  tito  dva  kmenové  mají  cosi  aristokra- 
tického, sebevědomého  v  počínání.  Oba  hledají  ze  všeho  prospěchu 
cestou   celkem  přímou   a  způsobem  ponejvíce  poctivým.   Čincar 


Srbské  obchodnictvo  |9 

je  prohnaná  liška,  horší  polského  faktora.  Uhnízdi  se  všude,  kde 
vidí  zisk,  a  Uchvařenim,  neštíté  se  žádných  prostředků,  hledí  si 
nahrabat  peněz.  Je  podlízavý,  před  každým  se  vydává  za  chu- 
ďasa, žije  až  pres  míru  skrovné,  třeba  jen  o  chlebě  a  cibuli,  a 
střádá  peníze,  jež  v  prázdné  chvilce  a  nepozorované  počítá  ve 
strachu,  aby  mu  jich  nikdo  nevzal.  Jest  to  pronárod  lakomců. 
Poznají  se  snadno,  jak  pronesou  dvě,  tri  slova,  nebof  mluví  nad 
míru  zkažené  srbsky;  židovská  němčina  je  u  porovnání  s  touto 
cincarskou  srbštinou  ještě  zlato.  Cestujeme-li  po  Srbsku,  pozdraví 
nás  takový  chlapík,  cincar,  skoro  před  každou  hospodou  (meanou). 
Nemajíce  výběru,  vkročíme  k  němu.  Po  uctivé  otázce  jeho  a  blaho- 
sklonné odpovědi  naší  dostane  se  nám  láhve  červeného,  hodně 
kalného  vína  a  k  tomu  sklenice,  která  vypadá  asi  tak,  jako  okno, 
na  němž  se  po  deštivém  počasí  usadil  prach.  Zpozoruje-li  na 
nás,  že  jsme  trochu  „gospoda"  (páni),  tu  každý  z  nás  rnůže  se 
připravili  na  laciný  účet.  —  Ptáme-li  se  ho  na  jídla,  napočítá  nám 
jich  několik,  jakoby  se  chtěl  pochlubiti  svou  „kuchyni",  než  při- 
nese nám,  aC  jsme  si  objednali  to  či  ono,  všem  „porciju  papri- 
kaša",  s  tím  toliko  rozdílem,  že  jeden  z  nás  dostane  kostí  méně 
a  druhý  více;  někdy  se  také  stane,  že  náhodou  v  té  ^porciji** 
nalezneme  kousek  masa.  Když  jsem  byl  někdy  v  odvislosU  tako- 
vých lidumilů,  spokojil  jsem  se  vždy  sýrem,  mlékem  a  chlebem. 
Zeptal-li  jsem  so  ho,  má-li  v  domě  vajec,  zavrtěl  záporně  hlavou 
na  důkaz,  že  má.  Podotknouti  sluší,  že  po  tureckém  zvyku,  jenž 
i  v  Srbsku  zdomácněl,  jest  kývnutí  hlavou  znamení  záporné,  za- 
vrtění hlavou  znamená  „ano" ;  tedy  pravý  opak  se  zvyky  západ- 
níjiíi.  Pro  známou  a  vyhlášenou  cincarskou  čistotu  zašel  jsem  si 
raději  sám  k  „meandžijovi"  (hostinskému)  do  kuchyně,  vyžádal 
si  pekáček,  jejž  jsem  vlastnoručně  umyl  a  utřel,  a  obdržev 
trochu  sádla  a  žádaných  vajec  zkusil  jsem  své  kuchařské  umění.  — 
Přeneste  si  všechny  vlastnosti  zde  vytčené  na  cincarského  ob- 
chodníka a  utvoříte  si  přibližný  obraz  o  něm  úplně  sami. 

Bohu  díky,  cíncaři  pomalu  zmizejí;  posrbšfují  se,  a  tak  snad 
amalgamace  smaže  na  potomcích  jejich  charakteristické  črty,  čímž 
Srbsko  bude  sice  o  jeden  významný  typ  chudší,  ale  škoda  ho 
nebude. 

v 

Rekové  též  mizejí.  Příčiny  toho  jsou :  stejná  se  Srby  vira, 
staromládenectvi  a  ženy  Srbky.  Před  několika  lety  byly  ještě  celé 
řecké  církevní  obce,  vládnoucí  značným  jměním  Fondy  stojí  po- 
dnes, ale  Řeků  je  na  mále,  z  jejich  synů  jsou  dnes  dobří  Srbové. 
Řecké  školy  a  řecká  bohoslužba  ničeho  nezmohly.  V  oněch  bylo 
žactva  čim  dále  tím  méně,  ačkoliv  i  jiných  národností  děti  tam 
chodily;  požívaly!  řecké  školy  věhlasu  velikého.  Já  sám  chodil 
jsem  rok  do  řecké  školy  v  Zemuni.  Dnes  o  té  škole  není  památky, 
v  celém  městě  ni  jednoho  ^lítěte  Před  třemi  lety  měli  jsme  zde 
ještě  řeckého  učitele,  jenž  nemaje  ve  škole  co  dělat,  vyučoval 
frančiné. 

Rek  co  do  obchodnické  stránky  neliší  se  valně  od  Srba. 
Jest  pílen,  žije  skrovně,  jen  na  venek  dovoU  si  přepychu.  Celkem 


20  Ladislav  Alin: 

je  větším  parádnikem  než  Srb,  za  to  se  v  domácnosti  uskrovní  na 
míru  nejmenší,  kdežto  Srb  vůbec  a  srbský  obchodník  zvláště  žije 
trochu  volnéji  a  celkem  lépe.  V  „slabých*  chvílích  dovolí  si  nádhery 
velmi  drahé,  pozve  si  třeba  celé  příbuzenstvo  a  přátelstvo  ksobě  „na 
cast*.  Rozumí  se,  že  tak  učiní  jen  ve  svátek,  kdjž  obchodu  tím  ne- 
vzejde  škody;  ve  všední  den  nezajímá  ho  nic  více,  než  pramen 
jeho  výživy  a  blahobytu  —  obchod.  Jsouf  Srbové  i  Řekové  dobři 
obchodníci ;  oba  znají  rozděliti  si  práci  a  odpočinek.  V  tomto  po- 
sledním ohlede  vyniká  nad  ně  jen  španělský  Žid,  který  pracuje 
od  rána  do  večera,  den  co  den,  kromě  soboty.  Tu  ho  vidíme 
vystrojena,  v  nejlepším  jeho  oděve,  s  holí,  po  případě  s  binoklem 
a  cylindrem,  a  jen  •  se  prochází  a  hraje  si  při  tom  kuličkami 
z  jantaru,  na  šňůře  navlečenými ;  takovémuto  růženci  říkají  „tispi*. 
Pravověrný  španělský  Žid   v  sobotu   nevydává  peněz  a  nekouří. 

Francouzští  čili.  španělští  Židé  (Španjoli,  španski  čivuti)  jsou 
potomci  vyhnanců  španělských  mosaického  vyznání.  Všichni  dosud 
mluví  španělsky  a  řeč  jejich  není  tak  daleka  ryzí  španělštiny,  jako 
jargon  německožídovský  němčiny.  Grammatické  formy  a  lexikální 
stránka  jejich  řeči  shoduje  se  se  španělštinou  spisovnou  téměř 
úplně;  liší  se  jen  příměsky  srbskými,  tureckými,  francouzskými  a 
německými,  avšak  toto  se  tkne  jen  výrazů  většinou  takových, 
o  nichž  ponětí  dostali  teprve  v  nové  své  vlasti.  Na  př. :  el  maga- 
cin  (místo  pravého  španělského  el  almacen),  el  magaciner  (místo 
pravého  špaň.  el  almacenista),  el  chemin  de  fer  nebo  šmendefr 
(místo  el  ferro-carril),  ajziban,  železnica  (totéž),  el  žurnál  (místo 
el  periódico),  el  plajváz  (m.  el  lápiz  :=  tužka),  el  kalderim  (srbsky: 
kaldrma  z  řeckého  kalos  dromos  —  dobrá  cesta  =  dlažba)  el  orman 
aneb    ,el  kasn*  (almara)  atd. 

Španělští  Židé  jsou  mnohem  solidnější  a  poctivější  než  ně- 
mečtí Židé;  proto  nejsou  od  obyvatelstva  tak  nenáviděni  jako 
tito.  Španěl  stará  se  o  výdělek  usilovnou  prací.  Slovo  španělského 
starověrce  a  podáni  ruky  platí  víc  než  směnka  německého  Žida. 
Zaměstnáním  jsou  téměř  všichni  obchodníci.  Většina  obchodů 
směnárnických  (sarafských)  a  mnoho  ^obchodů  s  obilím,  surovinami 
a  plodinami  myi  ve  svých  rukou.  Řemeslníků  mají  málo. 

Německý  Zid  je  nepotřebná  záplata  na  srbském  těle.  Sna- 
žením a  povahou  podobal  by  se  cincarovi,  kdyby  neuměl  trochu 
„dělati  pána".  Chodit  do  společnosti,  vytlouká  všechny  kouty, 
těží  všude  a  způsobem,  jakým  právě  může.  Španělský  a  německý 
Žid  —  nebe  a  peklo !  Jedná  se  v  Srbsku  o  rovnoprávnosti  Židů. 
Kdyby  bylo  po  mém,  uštědřil  bych  ji  jen  Židům  španělským,  neb 
jsou  Srbům  neškodní.  Jelikož  žádné  pravidlo  není  bez  výjimky, 
tedy  i  všichni  němečtí  Židé  nedají  se  vtěsnat  do  stejné  rubriky 
a  všichni  Španělé  též  nejsou  vzory  poctivosti;  vlastnosti  výše 
uvedené  tknou  se  celku. 

Ze  španělských  Židů,  zvláště  starších,  málokterý  zná  se 
v  němčině;  mezi  sebou  mluví  španělsky,  v  Srbsku  užívají  srbštiny, 
v  Bulharsku  bulharštiny  v  obchodním  obcování.  I  typem  rozezná- 
vají se  od  svých  souvěrců  německých.  Když  jsem  je  kolikráte  po- 


SrbBké;'obchodnictvo.  21 

zorovaK  připadali  mi  vždy  jako  smíšenci  Španělův  a  Židů.  Špa- 
nélé  jsou  většinou  pěkně  rostlí,  příjemné,  hezké  tváři,  přismédlé 
pleti  a  černých  vlasů;  spíše  lze  mezi  nimi  nalézti  zrzavce  než 
plavovláska. 

Srb  v  Uhrách,  Slavonii  a  Chrvatsku  je  povahy  jiné  než  Srb 
v  království  a  na  balkánském  poloostrově  vůbec ;  pres  to  vše 
mnoho  firem  v  Slavonii,  Banátě  a  Bačce  náleží  Srbům;  leč  tady 
už  němečtí  aneb  maďaršti  Židé  a  Němci,  částečně  i  Rumuni  a 
Maďaři  kladou  jim  značnou  konkurrenci.  Jinak  sluší  uznati,  že 
rakousko-uberský  Srb  jest  obchodníkem  modernějším,  pokročilej- 
ším, kdežto  většina  obchodníků  v  Srbsku  prese  všechnu  obchod- 
nickou praktiku  pracuje  sice  dobře  ale  trochu  zastarale.  Že  i  v  tom 
stane  se  náprava,  o  tom  svědčí  už  hezká  řada  obchodů  v  srbském 
království,  založených  na  základech  moderních  —  vedou  správné 
knihy,  rozumějí  úvěru  a  směnce,   a  platí  v  určitý  čas. 

Starým  zvykem  v  Srbsku  je  „kumpanija"  (spolek).  Málo  je 
starých  obchodů,  jež  by  měly  jen  jednoho  majetnika.  Bývá  jich 
fřeba  deset.  Rozumí  se,  že  onen,  jenž  vešel  do  spolku  s  největ- 
ším vkladem,  jest  jaksi  chefem  jmín.  Myslím,  že  mimo  jiné  i  ne- 
znalost písma  byla  příčinou  obchodů  společenských,  nebof  mezi  ně- 
kolika nalezl  se  přece  jeden,  který  dovedl  aspoň  srozumitelně  psáti, 
a  ten,  rozumí  se,  měl  na  starosti  korrespondenci  a  ^knihy".  Tak 
tomu  je  namnoze  dodnes.  Přijde-li  někdy  věřitel  žádat  směnky, 
jest  mu  čekati,  až  přijde  pan  korrespondent,  neb  z  pánů  společ- 
níků přítomných  nikdo  nedovede  firmy  podepsati. 

Účetnictví  vedou  také  velmi  primitivné.  Maji  celkem  dvě, 
je-li  firma  spolková,  tři  knihy.  Jedna  jest  jaksi  kniha  faktur  do- 
šlých, druhá  faktur  vydaných,  obě  zároveň  představují  knihu  Ihůt- 
nou  i  zásobník  zboží.  Třetí  kniha  obsahuje  vklady  společníkův 
a  co  si  kdo  z  nich  vybral  na  penězích. 

Když  se  některá  částka  vyplať',  potvrdí  sám  přijimatel  v  ře- 
čené knize  faktur  došlých  přijetí  peněz  asi  takto:  Primio  sam 
11.  jula  1884.  u  zlatu  70  #.  Podpis.  Nyní  vezme  pan  ..účetní" 
péro  do  ruky  a  učiní  nepravidelný  kruh  kolem  vyplacené  summy. 
Tím  je  procedura  hotova. 

Za  vložené  peníze  každého  společníka  nakoupí  se  zboží, 
nebo  obchodnicky  řečeno  „přibylý  kapitál  vrazí  se  do  obchodu". 
Na  konci  roku  —  někdy  i  za  dvě  nebo  tři  léta  —  dělá  se  inven- 
tura, vyšetří  se  zisk  nebo  ztráta  a  toto  se  pak  rozdělí  mezi  jed- 
notlivce, rozumí  se  na  papíře,  nebo  peníze  zůstanou  v  obchodě, 
avšak  každému  se  vklad  buď  zvýšil  aneb  zmenšil,  podle  zisku 
nebo  prodělku,  a  dle  toho,  kolik  si  každý  z  nich  vybral  na  své 
osobní  a  domácí  potřeby.  Toto  poslední  tvoří  také  jeden  díl  srb- 
ského účetnictví.  V  kanceláři  je  připevněna  na  zdi  veliká,  černá 
deska,  na  které  jsou  křidou  napsána  jména  všech  společníkův  a 
pod  každým  jménem  zaznamenány  jsou  peníze  toho  dne  vybrané. 
Na  večer  se  všechny  položky  sečítají,  jednotlivé  se  smažou  a  na- 
hoře objeví  se  jen  celková  summa.   Druhý  den  koná  se  totéž,  a 


22     •  .       Ladialav  Alln:  Srbské  obchodnictvo. 

tak  to  chodí  až  do  konce  měsíce,  kdy  se  souhrn  vybraných  penéz 
zapíše  v  rubriku  k  tomu  určenou  do  účtu  ze  spolku. 

Nová  generace,  pokud  nabyla  theoretického  kupeckého  vzdě- 
lání, vede  si  už  poněkud  jinak,  avšak  i  zde  patrně  se  jeví  vliv 
staré  školy. 

Lhůty  platební  srbský  obchodník,  zvláště  starší,  valně  si  ne- 
všímá ani  v  obchodě  s  cizinou,  neb  i  jemu  platí  domáci  obchod- 
níci i  odběratelé  kdy  právě  mohou.  Proto,  kdo  se  Srbskem  má 
obchod,  musí  se  s  touto  nemilou  okolností  spřáteliti  a  ne  hned 
hroziti  protestováním  směnek,  žalobou,  exekucí  a  t.  p. ;  tím  svému 
obchodu  v  těchto  krajích  jen  ublíží.  Každý  musí  býti  přesvědčen, 
že  srbský  obchodník,  má-li  v  pokladně  nadbytek,  platí  dříve,  jinak 
buď  v  určitý  čas  anebo  později.  V  jednom  případě  je  většina 
z  nich  nešetrná;  platí-li  dříve,  srazí  si  skonto,  platí-li  později, 
nehradí  ničeho  za  prodloužení  lhůty. 

V  Srbsku  jsou  téměř  všechny  druhy  obchodu.  —  Vývoz  týká 
se  hovězího  1  vepřového  dobytka,  obilí,  vlny,  kozí  a  vůbec  su- 
rovin, též  ovoce  a  zvláště  švestek;  přivážejí  se  výrobky  továr- 
nické  z  Rakouska,  Německa,  Švýcarska,  Belgie,  Anglie  a  Francie, 
jakož  i  zboží  koloniální  z  Terstu  i  z  Hamburku. 

Dříve,  před  čtyřmi,  pěti  lety,  dováženo  ještě  téměř  všechno 
z  Hakouska.  dnes  poměrně  málo  má  Rakousko  odbytu,  neb  si 
málo  dalo  záležeti  na  tomto  spojení.  Dlužno  uznati,  že  Němci, 
Belgičané,  Švýcaři  a  j.  mnohem  solidněji,  obchodničtěji  si  počí- 
nají, než  Rakušané.  Směle  můžeme  říci,  že  to  byli  rakouští  Židé, 
kteří  k  rakouským  výrobkům  zmařili  všechnu  důvěru  v  tak  řeče- 
ném orientu.  Leč  i  vláda  zde  není  bez  viny.  Jen  malý  příklad: 
Je  dodávka  pro  srbské  vojsko,  vůbec  pro  srbskou  vládu.  Továrník 
Prušák  přijede  do  Bělehradu  a  má  už  v  kapse  doporučení  od  ně- 
mecké vlády.  Takové  listiny  v  Německu  jen  trochu  kloudný  člověk 
dostane  na  požádáni,  kdežto  by  si  rakouský  ph>lušník  darmo 
nohy  nehodil,  putuje  od  Herodesa  k  Pilátovi.  Pruský  zástupce 
(resident)  v  Bělehradě  všímá  si  více  srbského  obchodu  než  věcí 
politických.  Nezřídka  vidíme  je  rozmlouvati  se  srbskými  obchod- 
níky o  jejich  potřebách,  a  následky  těchto  přátelských  rozprávek 
jeví  se' v  jeho  úředních  referátech,  dotýkajících  se  artikulů,  jež 
by  se  v  Německu  pro  Srbsko  mohly  vyráběti.  Rakouský  resident 
pan  Khevenhůller  umí  výtečně  hráti  kavalíra,  jezdí  s  králem  na 
honbu  a  je  jinak  pravý  sportsman. 

Obchodníkům,  pracujícím  se  Srbskem,  musí  býti  povědomo, 
že  obzvláště  na  slovanském  jihu  jen  přímým  a  pocti- 
vým jednáním   lze   proraziti.   Jef  Srb   příliš   obezřelým  a 


telný. 

nejbližší  sousedé. 

Obchodníky  Němce  mohl  by  v  Srbsku  na  prstech  spočítati, 
za  to  jich  jest  hodně  řemeslníků  a  daří  se  jim  ponejvíce  dobře. 


Dopisy  Jana  KoUára.  23 

Ze  Slovanů  jest  v  Srbsku  nejvíce  Čechů,  většinou  řemeslníků. 
V  Bělehradě  jsou  v  držení  velikých  parních  mlýnův  a  obchodů 
s  moukou  (Bajloni,  Všetečka),  a  po  celém  Srbsku  je  hodně  českých 
sládků. 


Dopisy  Jana  Kollára. 

(Z  pozůstalosti  W.  A.  Maciejowského.) 

1. 

V  PeStí,  23.  května  1838. 
Vysoce  učený  muži, 

Velectěný  příteU! 

Nepochybně  jnž  znáte,  jak  veliké  neStěsti  rozvodněním  Dunaje  město 
PeSť  potkalo :  jeho  předměstí  lež^jí  ve  svalinách,  v  samém  pak  vnHřnim  městě 
málo  který  dům  celý  zAstal.  V  této  pohromě  ale  snad  nikdo  vice  netrpěl,  jako 
nafie  slovenská  církev  a  Škola.  Udové  slovenšti  bydlili  větším  dílem 
v  předměstích,  kde  n\ní  na  zablatěných  zbořeninách  svých  domfl  spolu  i  s  ěe- 
láakou  a  dítkami  s  pláěem  sedějí.  NaSe  školská  bibliotheka,  od  mnoha  rokA 
draze  shromažďovaná,  dostala  se  vlnám  za  kořisf. 

Nyní  máme  předsevzetí  nový  slovenský  chrám  a  školu  stavěti  a  od 
Němců  se  odděliti.  Dán  nám  jest  k  tomu  juž  i  zvláštní  plac  a  grunt.  Při  tom 
sjednocení  s  Němci  byly,  jak  znáte,  ustavičné  pře  a  vády.  Ale  naši  zdejší  Slo- 
váci jsou  z  větší  Části  nebohatí,  anobrž  mnozí  chudobní  lidé :  nyní  pak  skrze 
potopu  Dunaje  docela  na  mizinu  a  nouzi  přišli.  A  přece  bez  chrámu  a  Školy 
býti  nemůžeme. 

Téměř  všeckv  krajiny  a  národy  v  Evropě  učinili  obětě  a  sbírky  ku  pod- 
pírání Pešfanů  vodou  oškodněných,  a  tím  se  ovšem  i  mnohým  jednotlivým 
měšťanům  pomůže,  ale  celé  společností,  církve  a  školy  z  toho  nic  nedostanou. 
Ve  jménu  tedy  našich  zdejších  Slováků  beru  sobě  tu  svobodu  Vás,  Vysoce 
ctěný  Pane !  o  to  prositi,  ci  by  nebylo  možné,  aby  nám  v  tomto  smutném  po- 
ložení 1  naši  národní  bratří  a  ^poluslávové  v  Polsku  pomocnou  a  dobročinnou 
rnku  podati  a  kn  stavení  onoho  nového  chrámu  i  Školy  sbírku  něiakovou  mezi 
sebou  učiniti  nemohli  ?  Kdyby  ste  sám  tu  dobrotu  měl  a  prostředníkem  i  pří- 
mluvcem v  této  věci  byl,  dozajista  naděje  máme,  žeby  Vaše  práce  bez  po- 
žehnaného následku  nezůstala  a  Vy  by  ste  sobě  pěknou  a  nesmrtelnou  zásluhu 
získal  o  zdejších  Slovákův  a  jejich  potomků.  Nebo  jen  vlastní  chrám  a  škola 
ochrání  jich  i  od  zněmčení  i  od  zmadlárčení  se.  Takovýmito  skutky  lásky  a 
milosrdenství  i  Žádná  literaturní  vzájemnosť  mezi  námi  nejlépe  se  rozšíří  a 
upevní.  Přítel  Šafařík  mi  psal,  že  i  Cechové  sbírku  k  tomu  cíli  předsevzali. 

Musíme  na  tom  všemožně  pracovat,  aby  se  v  Pešti  Slovanství  udrželo, 
neboť  Pešť  může  bytí  časem  most  a  středek  pro  mnohé  kmeny  a  nářečí. 

Poněvadž  i  já  skrze  tu  povodeň  značnou  ztrátu  sem  postoupil,  tedy 
prosím  Vás,  raČte  mi  čím  nejskůř  po  diligenci  poslatí  peníze  za  moje  odpro- 
dané knihy  u  Vás.  Nevím  Či  za  Zpě vánky  a  Slávy  dcery  juž  všecko  Ste 
zaplatil:  račte  do  svých  účtů  nahlédnouti. 

Poslal  sem  Vám  s  knihami  serbskými  od  p.  Pavlovice  i  některé  spisy 
pro  Vaše  dílo:  neznám,  či  Ste  to  přijali? 

Já  Vám  zde  posílám  1  ex.  Zprávy  čili  ohlášení  o  Předplatku  na  knihu 
„Bohyně  Sláva*.  Můžete  krátké  návěští  o  tom  i  v  některých  polských  no- 
vinách neb  časopisech  tisknouti  dále.  Seberete-li  co  předplatitelů,  pošlete 
jména.  Bohyně  Sláva  mnohem  více  archů  obsahovati  bude,  nežli  ve  Zprávě 
stojí:  místo  18  archů  bude  výše  22—24.  Jest  tam  téměř  o  celé  staroslovanské 
mythologii  řeČ. 

Hád  bych  měl  Kuchařského  dílo  nejstarších  památek  pravodavstva  slo- 
vanského: ale  nevím,  jak  to  dostati,  kterou  cestou?  Kucharski  mohl  by  ně- 


24  Z  poesie  slovanské. 

kolik  exx.  skrze  Lipsko  (Wiegandsche  Buchhdig.)  na  zdejifho  knihkupce  Ste- 
kenasta  (Švagra  Wie^ndova)  uslati,  asi  4-5,  to  by  (»e  jistě  prodalo  zdejiím 
Srbům,  ChorvatAm  a  i.  Tou  cestou  mohli  byste  mi  poslati  i  Gol^biowski^íio 
spis  o  Zwyczajach  i  ooycz  polsk.  ludu,  s  doložením  ceny,  kterou  sobě  z  mých 
penéz  odrazte.  Já  čtu  nyní  samé  polské  knihy,  Čajkovského  Wernyhora 
a  Pověsti,  Mickiewicze  atd. 
Mějte  se  blazé. 

Váš  upřimný  pHtel  j^„  ^^„^^ 

(Pokraéováni.) 


Z  poesie  slovanské. 

m 

Básníku. 
Od  Jo8.  Cimpermana.  Ze  slovinfitiny  přel.  Jan  Hudec. 


je,  v  sadě  tichém  strom  se  pno, 

lůru  tyěí  větve  chudé: 
jak  sen  by  dumal,  hlavou  hne: 
že  zas  tu  záhy  jaro  bude. 

Dech  slunka  v  rychlý  dá  se  chvat, 
a  do  žil  nový  život  vleje, 
a  m^j  když  přijde,  bujuÝ  svat, 
že  v  samý  květ  jej  přioděje. 

Až  ptačí  sbor  pak  zpěvavý 
přiletí  v  úkryt  větve  stinné, 
i  tvůj  krok  za  chvil  únavy 
si  pod  zelení  odpoěine. 

Tak  Vesna,  nebe  vábná  dceř. 
strom  něhy  kouzlem  proměn  i  In, 
jak  láska  hruď,  ó  srdce,  vě|', 
když  plameny  své  do  ní  vlila 

A  proto  nelkej,  básníku: 
oj,  prázdno,  pusto  snice  bědnó! 
Žár  lásky,  mladý  slavíku, 
ti  zjeví  krásy  nepřehledné. 

Strom  plodů  tolik  nezrodí 
jak  písní  rozmach  duŠe  tvoií; 
z  nicn  každá  víc  nám  lahodí, 
než  ptačí  hlahol  v  lesní  chvoji. 

A  jako  květů  v  podjaří 

jich  najednou  vzplá  z  hloubi  vřelé: 

hf  tudíž  chmura  nezmaří 

tvé  duáe  hořem  zatemnělé! 

Dej  v  srdci  mladém  spočinout 
té  lásce  věkem  nehvnoucí, 
a  z  dum  tvých  try;$kne  písní  proud 
tak  čistých  jako  slunce  žhoucí. 


Stanislav  Windakiewicz :  O  Kafiubech  v  zátoce  pucké. 


26 


J5*ja' 


/      v       »  /         / 


L  VYBREZI  ZÁTOKY  POOKE. 
^  n.  ETHKOCRAnCKÁ  ROZlEHLOff' 

^<  >  :-> 


J 


36  Stanislav  Windakieurícz: 

O  Kašubech  vzátoce  pucké. 

Napsal  ^anislav  Windakiewicz. 

[3  mapkou.]*) 

(Výjezd  s  Gdinska.  —  ^Polské  moře''.  —  Zátoka  pucká.  -  Poloostrov  Hel.  —  Města;  Gdaňsk, 
Piick  a  Vejrovo.  —  KaSubstvi  a  njfmectrf  —  V  kostďe.  —  Sobot  a  Oliva.  —  Vesnice.  —  Starenf.  — 
Chata  ▼  Mechelinkich.  —  Jizba.  —  Hospoda.  —  Kostel  v  OksefuL  —  Faraosť  pucki.  —  THdy  oby- 
vatelstva. —  N&boienstvi,  katolictví.  —  Farnosti  pobaltické.  —  Školy,  učitel,  germanisace.  —  Lid, 
typ,  kroj.  —  Na  pobřeží.  -  Rybářství  a  rybolov.  —  Rosmluvy.  —  Plavba.  —  Organisace  jednoty 
jfMaszoperie**.  —  Zp2v,   povaha,  ieny,  mravnosť.  —  jazyk  kaSubský.  —  Literatuta.  —  Národní 

plsnŠ  a  pohádky.  —  Bel  to  jeden  král . . .) 

Sedáme  na  malý  parník  z  ,Langbrůcke*  na  „Scháflferei*  ve 
Gdaňsku.  Jsou  tři  hodiny  odpoledne.  Na  palubě  a  v  kajutách  jest 
asi  padesát  osob.  Dáno  znamení  k  odjezdu.  Parnik  ,Putzig"  zvaný 
jede  rychle  a  salutuje  vyhýbaje  se  lodím  stojícím  anebo  pligícim 
do  přístavu.  Pod  námi  špinavá  voda  Motíavy,  kterou  brzy  opu- 
stíme, abychom  na  chvíli  se  kolébali  po  majestátné  hladině  Visly 
a  s  ní  pak  vypluli  na  širé  moře.  Podivně  příjemný  pocit  vzbudí 
se  v  Poláku,  jenž  ocitne  se  na  moři  , polském"!  V  okolí  bydli 
totiž  Kašubi. 

Parník  rychle  se  posunuje  mezi  sudy  a  sloupy,  kteréž  ozna- 
čují dráhu  jeho.  More  se  pění  a  vlny  své  rozbijí  o  stěny  lodní, 
a  lod  pohybuje  se  po  nich  lhostejně ;  cítíme  jen,  jak  spadá  s  vlny 
na  vlnu,  zdvihá  se,  rozhrnuje  vodu  a  zůstavuje  za  sebou  dlouhý 
pruh  vln  rozdrobených.  Na  jedné  straně  v  dálce  pevná  země,  a 
na  jiných  stranách  voda,  hučící  voda,  jejížto  hladina  na  koncích 
obzoru  lehce  jesť  zaokrouhlena,  jakoby  zapadala.  Tam  na  právo 
zjeví  se  třístěžná  lod,  jež  pluje  do  Gdánska  odněkud  ze  Švédska, 
Královce  anebo  z  místa  vzdálenějšího.  Jaký  to  zjev  krásný!  Bě- 
lounký na  blankytné  půdě  nebeské  a  na  zelené  podloze,  jako 
kdyby  někdo  bílou  křidou  na  modrém  papíře  nakreslil  jemnou 
konturu.  Nejprve  zříme  stěžeň,  a  za  čtvrt  hodiny  celá  loď  vy- 
stoupí na  obzor. 

A  nade  hlavou  nebe  se  leskne  zapadajícím  sluncem,  kteréžto 
svazky  paprsků  sype  na  vodu.  Za  nedlouho  nachýlí  se  tak,  že 
vysýlá  je  po  samém  povrchu  a  na  půdě  již  hnědozelené  vede 
pruhy  jasĎounké.  Nastane  soumrak,  načež  zablesknou  mořské  sví- 
tilny ve  Gdaňsku,  Oksefu  a  Helu.  Ozývá  se  vřesk  racků  v  povětří 
se  honících  a  vzlétajících  vlaštovek  mořských. 


Tu  je  svět  „delami"  zabit,  praví  Kašub  žertem,  vida  někoho, 
jenž  přicestoval  zdaleka;  ,delami",  za  nimiž  jest  moře,  a  tímto 
mořem,  kdo  by  dlouho  se  díval,  spatřil  by  pána  Boha.  A  směje 
se,  pohlížeje  úkosem,  zdali  mu  věříme. 

Amfitheatralní  polokruh  uzavírá  zátoku  puckou  na  7 — 8  mil 
dlouhou   a  2—3  míle   širokou    Jednu   větší   polovici  toho  polo- 

*)  Mapka  orientační  naznačuje  polohu  a  položení  raíst.  Jména  psána 
JBon  pravopisem  polským,  t.  j.  původním. 


o  KaStibech  v  zátoce  pucké.  27 

kruhu  tvoří  pevnina,  „kraj*,  druhou  ,rybaki*  čili  poloostrov  Hel. 
Tři  ostrovy:  oksefský,  pucký  a  svaževský  jsou  horské  výběžky, 
jež  porostlé  jsouce  křovím,  noří  se  do  moře  osti-ými  konci,  zvn- 
nými  háky.  Ty  jediné  přetínají  jednotvárnou  rovinu  bílého  písku 
až  k  moři  se  rozprostírajícího  (sztrond).  Písek  ten  ustavičné  opla- 
kují  vlny  mořské,  široko  po  něm  se  rozlévající  a  vyvrhující  trávu 
mořskou  (czédzg),  jakož  i  množství  mušlí  v  době  podzimní.  Často 
na  něm  spatřujeme  podivné  tvory  okrouhlé,  rosolovaté.  Zeptáme-li 
se  Kašuba,  co  to  jest?  odpoví:  „Uóda  kwitnie,  žebi  se  nie  za- 
smerdzala,  boby  bélo  lechwo,  a  tok  je  czesta.* 

Okolo  vesnice  Révy  jest  úzká  písčina  (szperk),  delší  nežli 
kilometr,  proudy  mořskými  nanesená.  Proudy  ty,  jak  snámi  sdělil 
učitel  v  Révě,  časem  ji  rozrývají  a  zaplavují,  kdykoli  pozbývají 
rovnováhy.  Písčina  zniknuvši,  ukáže  se  teprve  za  několik  dni. 
Stojíme-li  na  konci,  podivný  vzbudí  se  v  nás  pocit:  na  všech 
stranách  vlnící  se  moře,  a  pouhý  proužek  země  spojuje  nás  s  pev- 
ninou. Opravdu,  svět  zabitý  prkny! 

Za  piskem  zvolna  vystupují  pahorky,  a  na  nich  jsou  vesnice, 
role  s  obilím  jako  u  nás;  vystoupivše  na  ně  myslíme,  že  jsme 
někde  nedaleko,  v  našich  krajinách.  Ale  obrafme  se  jen  a  klam 
zmizí:  ohromná  tabule  se  leskne  a  zdá  se,  že  neschází  mnoho, 
aby  pukla  a  vrhla  se  na  tebe  slanými  vlnami.  V  zátoce  pucké 
jest  jenom  několik  potokův  až  k  Pučku;  ostatně  je  břeh  mořský 
časem  prorýván  jen  žlutými  vodami  z  rašelinišf  ohromných  a  ne- 
bezpečných, po  nichž  také  nejčastěji  ty  potůčky  se  vinou.  Ústí 
jich  jest  však  jen  sporadické,  nebof  vlnami  větrem  vzedmutými 
vyvrhne   so   vždy   zo   dna  na  břeh  písek,  jenž  na  několik  dni  je 

zasypává. 

*  * 

Měst  není  zde  mnoho:  Gdánsk,  Vejrovo,  Puck  a  Hel,  jenž 
jako  německý  a  protestantský  nemá  pro  nás  vůbec  důležitosti. 
O  Gdaňsku  málo  lze  pověděti.  Na  jednom  předměstí  za  „vysokou 
branou*  pod  biskupskou  horou  shledáváme  Kašuby  více  pohro- 
madě, čemu  se  vůbec  nelze  diviti,  poněvadž  je  to  strana  Gdánska 
od  krajiny  Kašubův,  od  Kartous,  hor  Szymbarských.  Ostatně  jsou 
všude  rozloženi,  ovšem  v  malých  jen  procentech;  lze  je  spatřiti 
na  př.  pracující  v  loděnicích,  kam  nezřídka  zabloudí  i  vzdálenější 
Poláci,  zvláště  dřevorubci  a  plfaři,  nemají-li  zač  by  se  vrátili  do 
Sandoměře.  Přes  to  je  Gdánsk  město  ryze  německé,  hrající  leda 
germanisačni  úlohu  naproti  Kašubům,  čemuž  velmi  napomáhají 
smíšená  manželství,  ale  především  to,  že  každý  Kašub  výborně 
mluví  německy.  Nescházelo  by  tedy  mnoho,  abychom  ve  Gdaňsku 
ani  nejizřeli  Kašubů;  na  štěstí  přibývá  do  města  dosti  značné 
množství  lidu  vesnického. 

Okolí  Gdaňská  není  vůbec  tak  poněmčilé,  jak  často  slýcháme, 
a  poněvadž  v  té  krajině  není  židů,  podjímají  se  Kašubi  jejich  úlohy. 
Kupují  po  vesnicích  máslo,  mléko,  vejce  ald.  a  prodávají  vše  ve 
6dán»ku.  V  den  před  každým  trhem  vlekou  pytel  za  pytlem  cestou 


Stonifllav  WiDdAkiewica: 

SS 

ieáíé  ^Sisiép  vleče  potící  se  Kašub  mošnu  s  ostni- 
od  ^a'*'^"^;.  *  j,:  a  hnby  zsl  den  v  lese  nasbíranými.   Časem  za- 
^'.S'  n^^ť  a  s^échá  tíyťu  ?ěi  i  více   mil   do  Gdánska  pro  ne- 
ÍISÍnTv^déiek.  'Tak  se  déje   od  pevniny;   od   more  pak  časné 
írána  piují  Kašubi  s  čerstvými  rybami  na  trh,  kde  je  jíž  očeká- 
vati vetší  obchodníci  ze  sušíren  a  udíren. 

Pudu  a  Vejrovo  představují  úplné  jiný  obraz.  Puck  je  staré 

mésto  kaáubské.   Rozkládá   se  malebně   na   ostrově   s  malinkým 

přístavem,  založeným  pro  parník,  jenž  přibývá  sem  vždy  za  dva 

dni,  a  pro  loďky,  jež   nepříliš   často   přistávají  ku  břehu,  pokud 

se   totiž  vyplatí   zastaviti   se  v  přístave,   kde   vybírají  clo.  Město 

samo  jest  malé,  s  pěkným  čtvercovým  náměstím.  Ale  co  z  toho, 

když  je  porostlé   travou,   z  čehož  je  patrno,  že  tu  lidé  ne  příliš 

často  vycházejí   na  světlo  denní.   Čápi  sídlí  na  střechách  anebo 

komínech.   Z  veřejných  budov  uvádíme  radnici,  v  nížto  se  mluví 

německy,   ale   za  městem   i   s  purkmistrem   lze  volně  rozprávěti 

polsky.  Nezřídka  obyvatelé  honí  dobytek  po  náměstí.  Vejdeme-li 

do  hotelu  „am  Schlossberg"  anebo  do  kteréhokoli  jiného,  všude 

spatříme  noviny  německé;   pochybuji,   že  bychom,  prošedše  celý 

Puck  kříž  na  kříž,  shledali  mnoho  knížek  polských.  Město  nemá 

skoro  ani  uliček;  za  městem  na  jedné  straně  jest  rozpadlý  dům, 

sídlo  kdysi  starostva  polského,  na  druhé  straně  pak  sušíma  ryb, 

jakási  zahrada  německého  výmyslu,  zvaná  „Irrgarten",  a  konečně 

otevřený  pohled  na  moře. 

Obyvatelstvo  přes  to  vše  jest  ryze  kašubské,  jenom  několik 
míst  úřednických  zaujímají  Němci  a . . .  proboštství.  Stranou  stojí 
kostelík,  od  Vejherů  zbudovaný  z  cihel  v  XVII.  století ;  v  jedné 
z  chatrných  kapliček  lze  viděti  podobizny  zakladatelů.  Mluvil  jsem 
o  polských  knihách;  nalezli  bychom  je  v  Pučku,  ale  v  kostele. 
V  těch  krajinách  je  totiž  obyčejem  klásti  modlitební  knihy  na 
lavice.  Podívejme  se  do  nich  —  všecky  jsou  polské.  Milé  nám  to, 
v  takové  dálce  setkati  se  s  jazykem  mateřským.  Zazvonili,  vyšel 
kněz  ku  mši,  kruh  pobožných  osob  shromáždil  se  k  modlitbě. 
Bylo  ráno ;  slunko  počalo  se  probírati  z  oblak  a  za  nedlouho  po- 
hlíželo do  vnitřku  skrze  tabulky  v  oknech  kostelních.  Ústa  šeptala 
modlitby  polské;  mše  se  brzy  skončila,  a  kostel  byl  prázdný. 
Zůstal  jsem  tu  na  chvíli  samoten.  Ze  sakristie  vyšlo  asi  čtyřicet 
chlapcův  a  děvčátek,  za  nimi  kněz  vikář.  Měla  to  býti  náboženská 
hodina.  Všickni  poklekli  před  oltářem,  kněz  počal  modliti  se 
k  Duchu  sv.  —  poslouchám  —  modlil  se  polsky,  a  děti  jasně,  zvolna 
opakovaly  slova  jeho. 

Vejrovo  vyhlíží  opět  jinak.  Městečko  leží  dále  na  pevnině 
blíže  řeky  Révy.  Panorama  na  obou  stranách  jest  krásné:  hory, 
v  prodloužení  oksefské  R^py.  porostlé  vysokými  smrky,  po  levé 
straně  německé  továrny,  po  pravé  slavná  .kalvárie  vejřovská", 
v  jejímžto  směru  jest  nejsilnější  zalidnění  kašubské.  Celé  mésto 
tvoří  jedinou  ulici,  v  nížto  spatříme  dosti  Němců,  nebof  je  to  sídlo 
posledního  „landrathu*  ve  vládním  okrese  západního  Pruska. 
Odtud  pochází  také  pohodlnější  název  „Neustadt  in  Vřestpreus- 


o  Kašubech  v  zátoce  plické.  29 

sen".  Město  má  z  té  příčiny  velký  význam  pro  kašubské  obyvatele, 
poněvadž  jediné  z  měst  kašiibských  má  školy  gyumasialni.  Před 
lety  učilo  se  tu  také  jazyku  polskému. 

Mezi  města  částečně  kašubská  počítati  třeba  též  pobřežní 
Sobot  (Zoppot)  a  Olivu.  Sobot  má  mořské  lázně  pěkně  zbudo- 
vané; leží  v  překrásné  krajině,  z  nížlo  průmysl  německý  umí 
dobře  těžiti.  Kašubů  zde  není  mnoho,  zato  Gdánšfanň  množství, 
a  kromě  toho  značný  počet  Polákův  a  Rusů  v  letní  saisoně. 

Oliva  půl  mile  od  Sobot  vzdálená  má  neméně  pěkné  po- 
hledy jednak  na  zelené  moře,  jednak  na  modrošedou  krajinu  hor- 
natou. Kašubů  zde  shledáme  více  než  v  Sobotu,  mimo  to  pak 
tolik  obyvatelstva  německého,  že  ovládlo  dokonce  kostelem.  A  ko- 
stel ten  je  známý,  starobylý.  Kdysi  cisterské  opatství,  nyní  pro- 
boštství  uprostřed  překrásné  zahrady  císařské  připomíná  svou 
okázalostí  bývalé  časy:  ty  znamenité  varhany  neobyčejné  velikosti, 
ten  refektář  s  podobiznami  olivetských  opatů  na  stěnách  malo- 
vanými; tu  slavnou  kapličku,  těch  osm  podobizen  u  velkého  oltáře, 
mezi  nimižto  čtyři  podobizny  knížat  kašubských,  na  př.  kn.  Svato- 
pluka, králů  polských  Přemyslava,  Báthoryho  atd.  ve  zvláštních 
krojích,  konečně  i  podobizna  Albrechta  Braniborského,  Uprostřed 
presbyteria  stoji  náhrobek  knížat  kašubských  jakož  i  minulosti 
kašubské.  Kromě  toho  sál  míru  olivetského  s  obrazem  na  stěně 
oblouku  okenního:  ruka  polská  a  švédská,  držící  ratolest  olivo- 
vou. Konečně  známá  tradice  o  kamenném  chlebě,  mramorové 
tabulky  rodiny  Konarských  atd. 

Jak  asi  vyhlíží  vesnice  kašubská?  Zdejší  osady  naproti  po- 
dolským nejsou  příliš  velké:  majíce  60  —  100  domů  se  300  obyva- 
teli leží  blízko  u  sebe.  Oliva,  Sobot,  Kolebki,  Gdynia,  Oksywie 
(Oksef),  Mechelinki,  Rewa,  Rucewo,  Swarzewie  atd.  jsou  těsně 
u  moře,  Redío,  Romia,  Chylania.  (anebo  Chylowania),  Kossakowo, 
Pierwoszyn,  Obřuž,  Mosty*)  atď.  dále  na  pevnině.  Vesnice  tyto 
mají  z  větši  čáiiti  pěkné  panorama  kromě  moře  a  břehů  ostrovů, 
kteréž  trochu  dále  na  pevnině  porostly  jsou  již  stromovím  jehlič- 
natým. 

V  každé  z  těch  osad  (vyjímám  ovšem  Olivu  a  Sobot)  stojí 
domy  podél  cesty,  průčelím  jsouce  k  ní  obráceny.  Zřídka  jsou 
dřevěné  —  takové  bývaly  dříve  vůbec  —  nejčastěji  zděné  z  cihel 
bledožlutých,  mnohdy  tak  zvaným  pruským  způsobem,  t  j.  mají 
dřevěnou  kostru,  vyplněnou  ve  prázdných  místech  cihlami-  Střecha 
šindelová  (dříve  slaměná)  je  tvarů  rozmanitých,  někdy  složena 
ze  dvou  stěn,  jindy  ze  dvou  velkých  a  pobočných  dvou  stěn  ma- 
lých, skoro  nikdy  ze  čtyř  stěn  velkých  jako  v  Polsce.  Po  schůd- 
kách z  kamene  netesaného,  leč  lámaného,  vchází  se  do  vnitřku, 
jenž  má  obyčejně  velmi  pořádnou  síňku  se  vchody  do  světnic, 
ale  tak,  že  stěna  naproti  vchodu  hlavnímu  je  vždy  plná. 

*)  Německv:  Oliva,  Zopf)ot,  Koliebken,  GedlngeD,  Oxhóft,  MechlÍD^en* 
Rewa,  Rutzau,  SchwazHU,  —  Klein-Katz,  Kahniel,  Kielnii,  Kassakau,  Pierwo9chin, 
Oblusz,  BrOck. 


30  Stanislav  Windakíewicz:  O  Kafiubech  v  zátoce  pucké. 

Podám  popis  chaty  představeného  v  Mecheliiikádi.  Vešudse 
spatříme  takovou  síňku  se  dvěma  polookny  o  třech  tabulích  po 
obou  stranách  dveří.  Čísfounká  bílá  stěna,  na  nížto  visí  několik 
věnečků  koření,  podlaha  prkenná,  umytá,  pískem  posypaná.  U  stolu 
jest  lavice;  snadno  se  domyslíme,  že  na  ní  sedávají  občané  při 
nedělní  rozmluvě  odpolední.  Na  levé  straně  jest  prostranný  pokoj 
(sic),  se  dvěma  okny  do  vesnice;  z  jednoho  jest  vyhlídka  přes 
zahradu  na  moře.  Nade  stolem  jest  velký  korunný  svícen,  a  na 
stole  stojí  černý  kříž.  Skříně  s  potřebami  úřadu  představenského, 
dvě  lůžka  peřinami  vysoko  postlaná  atd.,  barevné  záslony  v  oknech 
a  květiny  na  prkně  okenním,  konečně  i  několik  časopisů:  Kreis- 
blatt,  pověstný  poznaňský,  Pielgrzym  a  j.  Odtud  jdou  dvéře  do 
pokoje  vzadu  rozděleného  zdi  na  špižírnu  a  ložnici.  Tato  jest 
více  selsky  zařízena  —  zeleně  malovaná  skříně  kredenční  s  něko- 
lika talíři  často  americkými  aneb  anglickými  na  předním  místě, 
v  rohu  prostranné  lůžko  manželské  pod  záslonami  třilichovými. 
Odtud  se  jde  do  síňky  s  hospodářským  nářadím  a  náčiním,  a  dále 
lze  vyjíti  na  dvůr  anebo  do  kuchyně  s  velkými  kaninarai,  v  nichžto 
se  topí  rašelinou.  Vrátivše  se  do  průčelní  síňky  vejdeme  na  druhé 
straně  do  malovaného  salonku  se  záslonou.  s  nábytkem  aksa- 
mitovým, se  skleněnou  skříní  na  vzácnější  drobotiny,  s  lampou 
(wid)  atd.  Minulost  zůstavila  tu  však  stopy,  bojujíc  se  zakláda- 
jícím se  zde  komfortem;  stěna  je  dekorována  obrazy  svatých 
vedle  fotografii  četně  zavěšených. 

Za  domem  je  čistý  dvorek,  dosti  prostranná  zahrada  s  višní, 
angreštem,  malinou,  právě  (t.  j.  v  srpnu)  uzrálou  atd. ;  na  druhé 
straně  jest  chlév,  konírna,  kolna  s  kočárkem.  Jel  jsem  do  kostela 
s  polským  sedlákem  v  kočáře. 

Každá  domácnost  není  ovšem  taková.  Vejdeme-li  do  chudší 
chaty,  neshledáme  snad  blahobytu  takového,  ale  uspořádání  a 
rozdělení  v  menších  rozměrech  je  totéž,  a  pořádek,  ano  což  po- 
divnějšího, dbalosC  o  čistotu  a  pohodli  je  táž.  Píše-li  se  tedy 
všude  o  chudobě  Kašubů,  je  to  věcí  pouze  relativní  a  potud 
pravdivou,  pokud  nepřirovnáme  Kašuby  k  lidu  haličskému  anebo 
k  obyvatelům  království  polského.  I  to  je  zajisté  pravdou,  že 
blahobyt  závisí   na  okoH,   tudíž   na  Helu  jest  chudoba  patrnější. 

Končíce  popis  vesnice,  pohledneme  ještě  do  zájezdného  ho- 
stince, v  němžto  shledáme  jakýsi  druh  krámu,  poštovní  skřínku, 
čistotu,  ježto  obchod  není  obstaráván  židem ;  to  také  je  příčinou, 
že  hostinec  v  těch  krajinách  přestává  býti  shromaždištěm  opilců. 
K  lepším  budovám  vesnickým  náleží  kromě  toho  větrný  mlýn 
(wietrznik)  a  především  kostel  se  školou. 

(Dokončeni.) 


Jsn  Herben:  Bratři  naii  v  Dolních  Rakousich.  31 

Bratří  naši  v  Dolních  Rakousich. 

Podává  Jan  Harb«a. 
I. 

Pohled  na  kný.  —  Historické  zpomfaky.  —  Počet  Slováku.  —  Jejich  po'vak^ 

Bylo  to  V  týdni  kolem  svátku  Jména  P.  Marie.  Opouštěli 
jsme  Moravu  zároveň  s  vlaštovkami  smérem  jižním.  Tentokráte 
opouštíme  ji  za  Lanžhotem  a  Bfeclavou  a  přicházíme  za  dolno- 
rakouské  pomezí. 

Na  tomto  pomezi  ocitujeme  se  v  onom  cípku  země  morav- 
ské a  rakouské,  kdež  dvě  největší  řeky  moravské  tvoří  půvabnou, 
úrodnou  deltu:  Morava  a  Dyje. 

Dyje  a  Morava,  největší  dvě  řeky  moravské,  ale  nestejně 
sympathické !  Dyje  v  cizině  pramení,  plíží  se  po  moravských  hra- 
nicích nejistě,  jako  se  zlým  svědomím,  hliá  lačně  jen  po  levém 
břehu  svém  říčky  moravské,  proplétá  se  konečně  chladnými  kní- 
žecími parky  v  Lednici,  a  jak  cize  přitekla,  tak  cize  odtéká,  bez 
šumu,  bez  pozdravu,  bez  dějin  a  lásky.  Nedobyla  si  nikde  srdce 
lidu,  a  to  je  vřru  smutný  život  pro  každého.  Až  ku  podivu  je 
ten  úkaz,  že  jméno  řeky  nikde  nezavznělo  v  písních  našich.  Za  to 
Moravu  vítáme  vroucně,  •  vítá  ji  každý  s  pozdravem  nelíčeným, 
s  láskou  neuvědomělou.  Je  to  hlavní  řeka  země  moravské,  která 
zemi  dala  jméno,  jméno  své  slovanské;  řeka  milovaná,  která 
srostla  s  osudy  vlasti,  a  lid  moravský  v  písních  svých  rád  ji  opě- 
vuje. Odvádí  s  sebou  veškerý  vodní  poklad  moravský,  v  ní  shlí- 
želi se  Horáci,  Hanáci,  Slováci  bez  rozdílu,  ano  í  Nitranec  uherský 
zpíval  si,  hledě  na  břehy  její : 

Moravo,  Moravo,  Není  to  vodičku, 

co  isi  tak  bolavá,  ale  Je  krvička, 

kea  pres  tebe  teče  krviČka  červená 

voděnka  krvavá.  — 


Hluboká  to,  nepochopitelná  píseň,  snad  historická.  —  A  dnes 
na  rozchodnon  zaslechli  jsme  u  Staré  Břeclavy  z  luk  zaznívati 
tesklivý,  elegický  hlásek  dívčí: 

„Esli  fa,  má  milá,  hlava  bolí. 
naadi  si  lísteček  jaborový. 
Lísteček  zjabora, 
spaden  mi  do  mora,  do  Moravy   -•* 

Před  námi  širá  rovina.  Obě  řeky  jsou  si  už  na  blízku.  Za 
hlubokého  nočního  ticha  slyší  ony  navzájem  už  svťy  šum  a  vzdech, 
za  jitřního  svitu  poslouchají  s  napjatým  dechem  vřesk  vodního 
ptactva,  které  v  hejnech  z  palachu  dyjského  přelétá  na  Moravu 
a  z  hájů  pomoravských  na  Dyji  zpět,  a  za  bílého  dne  zašumí  si 
již  v  náručí  jako  dvě  neznámé  poutnice,  které  mají  týž  cíl.  Poutník 
postojí  na  břehu,  hledě  na  jich  objetí.  Vždyf  objeti  každé  je  tklivé 
a  dojímá  nás  Morava  šumí  pak  dále,  valí  se  volně,  skoro  za- 
dumané, s  hlubokým  oddychováním.  Je  velebná,  pyšná.  Na  březích 


3Ž  Jan  HerbííH' 

strnii  vysoký  dubový  les  s  biynjiiJ  podioslam  -  celek  dojem  ma- 
jestátný ! 

Opustili  jsme  moravské  Podlužáky  a  jejich  kraj,  který  byl 
pahorkovitý  a  rovinatý:  ale  co  před  námi  se  otevírá,  to  je  širá, 
rozlehlá,  úrodná,  nádherná  rovina.  Hned  pod  Kosticemi  zí^vrou 
se  za  námi  dvéře  pahorkovitého  kraje  a  vejdeme  na  památné 
„moravské  poJe*.  GásC  této  delty  patří  ješté  k  Moravě,  ale  stok 
obou  řek  patří  do  Dolních  Rakous.  Jen  na  východě  v  dáli  mo- 
drají se  vysoko  ve  vzduchu  Karpaty  jak  oblačné  hradby,  ostatek 
kam  se  ohledneš  kolem  sebe,  kde  se  hneš,  tof  širá  úrodná  pole, 
viničné  stráně,  kyprá  luka  a  zvláště  hojnost  vod:  potoků,  ryb- 
níčků, struh  i  Mružek,  jakobys  prostřel  sít  po  kraji  nebo  jako 
pohled  na  srdce  s  pletivem  žilek  a  ccv.  Tof  samé  svlažující  pra- 
meny čistých  vod. 

Řeka  čím  dál  plyne  tišeji,  sotva  znatelně. 

A  při  této  deltě  připadá  ti,  jako  bys  žil  v, nějakém  půvab- 
ném koutečku  Arkadie.  Projedeš  kus  kraje,  mihnou  se  dvě,  tři 
átulnc  vesničky,  nízký  pahorek,  rybníček,  cípy  dubových,  šfavna- 
tých  hájků,  boží  muka  nebo  křiž  u  cesty,  zdaleka  bělají  se  ko- 
stelíčky dalších  vesnic  a  konečně  kl usají  koně  dlouhou,  dlouhou 
topolovou  alejí  ke  stanici,  kde  chceš  nabyti  oddechu.  Krásně  je 
tu  všady  a  dobře  je  tu  býti.  Rozbilyf  tu  stánky  svoje  bohyně 
úrody  zemské  Ger  es,  družka  její,  milá  bohyně  ovoce  Pomona, 
i  biyný,  nepokojný  bůh  šumivého  vína  Bacchus.  Tato  trojice 
vládne  v  kraji  vedle  vodních  rusalek,  vil  a  dryad.  Geres  ukryla 
někde  na  vršku  odpočívá,  nebot  dohlídala  zářivým  okem  své  bo- 
haté žně.  Širá  pole  pšeničná,  žitná  i  ječná  došuměla  a  dozrála 
již  v  těžkých  klasech  s  bohatým  a  zdárným  zrnem.  Úroda  svezena 
již  do  prostranných  stodol,  rolník  už  zaplesal  nad  dary  jejími  a 
chválí  ji.  Poznáš  na  spokojené  tváři,  že  obilí  letos  dobře  sypalo. 
Pomona  nasadila  štěpného  stromu  všude,  kde  nepřekážela  dů- 
ležitější družce  své,'  kde  nezavazela.  Humna  ve  vesnicích  jsou 
plna  hrušek,  jabloní,  švestek,  višní,  ořechů,  ve  vinohradech  stíní 
malebně  třesně  a  broskve,  u  cest  lahodí  oku  nízké  košaté  švestky, 
na  nichž  poslední  „osliz"  dočesává  hbitá  mládež.  I  meze  jsou 
posázeny  stromy.  Bylo  letos  ovoce  na  koše  a  na  kosiny.  Dar  nej- 
krásnější, dar  královský  opatruje  Bacchus.  Rozložil  si  své  vinice 
na  výsluních  a  na  nepatrných  stráních,  vylil  na  ně  role  svého  po- 
žehnání a  raduje  se  z  veselého  zraku  hospodářů,  kteří  přicházejí 
ohledávati  černé  hrozny  hluboce  k  zemi  na  révách  visící,  odha- 
dují a  prosí  o  pěkné  časy  na  několik  ještě  dní,  než  bude  vinobraní ! 


Jiný  to  kraj  nežli  na  Podluží.  Ovšem  i  jiný  tu  lid  nežli  na 
Podluží,  Žije  tu  lid  zapomenutý,  neznámý,  Jieuvědomělý,  utlačo- 
vaný. Jeden  jediný  ráz  má  kraj,  jeden  jediný  ráz  má  všechen 
lid  *—  jako  bys  četl  veliké  národní  martyrologium.  ,Gož  je 
po  té  Arkadii!"  —  řekneš,  když  vkročíš  do  první  osady  pod  Bře- 


BntH  naái  v  Dolnfeh  Rakoasich  33 

clavou,  kde  stavuje  vlak,  a  děti  buclaté,  slovenské  děti  krojem, 
očima  i  tváfí,  ústy  začnou  tě  pozdravovati  německými:  „Gelobt 
sei  Jesus  Kristus!" 

.Aaa!*'  vykřikneš,  a  bude  ti  jako  člověku,  jenž  byl  vybur- 
cován z  nejsladšího  snu. 

A  přece  nejsi  mezi  Němci!  Tak  určitě  pfiroda  vtiskla  Slo- 
vanovi ve  tvář  původ  jeho  a  národnost,  že  jí  ani  řeč  nesmaže. 
Nevěříš  těm  německým  slov&m  dětí  a  brzy  opravdu  se  přesvědčíš, 
že  Dolni  Rakousy  nejsou  zemi  cele  německou.  Právě  nejútlejší  duše 
dítek  vyvoleny  byly,  aby  nevinně  lhaly  příchozímu  německost 
kraje  aspoň  na  chvíli  Ale  brzy  přesvědčíš  se,  že  kam  v  této 
krásné  deltě  zajdeš,  jsi  stále  mezí  svými  milými.  V  ucho  nepře- 
stává zníti  líbezný  hlahol  slovanský,  zpěv  slovanský  a  mrav  slo- 
vanský. 

Vskutku  o  Dolních  Rakousích  neplatí  pořekadlo :  Jiná  země, 
jiný  lid".  Země  rakouská  od  nepaměti  byla  pro  nás  zemí  cizí, 
ale  kdykoli  Moravan  překročil  tu  hranice  své  vlasti,  vždycky  ještě 
zflstával  mezí  svými;  od  nepaměti  žil  tu  národ,  který  nám  nebyl 
cizí.  A  nejen  v  těchto  končinách  rakouské  země,  druhdy  Čechové 
i  jinde  vtiskli  tak  nesmazatelně  a  hluboce  nohu  svou  v  půdu 
Dolních  Rakous,  že  staletí  nedovedla  stopy  jich  zasypati  histori- 
ckým piskem.  Od  VIII.  do  XII.  století  tato  země  četně  obydlena 
byla  živlem  českým.  Za  panování  Karlovcův  a  Babenberků  šířili 
se  Čechové  z  Čech  i  z  Moravy  k  Dunaji.  Potom  na  několik  sto- 
letí miz&ji  určitá  udání  o  lidu  našem  z  dějepisu,  ale  staré  stopy 
tak  tu  zůstávají  na  palimpsestě.  Staré  písmo,  třebas  b>lo  na  něm 
smýváno  a  seškrabáno,  přece  stále  nezbedně  proráží  na  po- 
vrch pergamenu.  Tak  i  zde  proráží  stará  pečef,  kterou  Čechové 
vtiskli  zemi. 

A  počátek  XVI.  století  nalezne  v  Dolních  Rakousích  zase 
Čechy,  ba  ještě  i  příval  jiného  kmene  slovanského,  Chrvaty. 

Kde  se  vzali? 

Německý  učenec  CzOrnig  myslí,  že  po  Slovanech  z  doby 
Karlovcův  a  Babenberků  nezůstalo  stop  jiných  leč  názvy  místní. 
Čechové  (Slováci)  a  Chrvati,  kteří  se  tu  zjevují  na  počátku  válek 
tureckých,  že  jsou  pozdější  osadníci.  Šemberovi  však  aspoft  , osad- 
níci češti  a  slovenští  zdají  se  býti  historickými  potomky  dávných 
Slovanů  rakouských*. 

Oněch  totiž"  Slovanů,  po  nichž  do  dnešního  dne  jména  v  Ra- 
kousích zůstala  a  které  Czórnig  sám  zná.  Těch  bylo  hojnost. 
Jedna  listina  z  roku  837.  nazývá  krajinu  nad  říčkou  Ipsem  Scla- 
vinií  (in  Sclavinio . . .  juxta  Ipusa  flumen)  a  r.  979.  vyskytuje  se 
v  listinách  jméno  potoka  Zucha  (Suchá  =  Důrrenbach),  jenž  vtéká 
do  Ipsu.  Připomíná  se  český  vrch  Různíc  (in  Montem,  qui  dicitur 
slavonice  Různic).  V  IX.  století  připomínají  se  Čechové  na  řece 
Perschlingu  (ad  Persnicham  in  Sclavinae  lacis  851.,  Slaví  circa 
Bersinicha  853.)  atd.  Zvláště  však  v  Podyjí  setkáváme  se  nejvíce 
se  jmény  slovanských  osad,  řek  a  hor.  Není-li  Rec  původu  če- 
ského, tož  jistě  původu  německého  není  révonosný  Holič,  na  jehož 

BloTMiiký  sborník.  8 


34  Fr-  Kvupil: 

Úpatí  Rec  leží.  (Německy  jmenuje  se  Golitschberg.)  A  tak  původu 
českého  ve  čtvrti  pod  Manhartskými  horami  jsou  jistě  a  nepo- 
chybně Vlčí  dvory  (Wulzeshofen),  Láva  (lávka  přes  reku),  Vál- 
číce, Hlohovec,  Nová  Ves,  Poštorna  (Ober-  a  Unter-Themenau), 
Krutá  (Bóhmisch-Krut),  Cachnov,  Čistějov,  Strezenice  (Trezenic), 
Přílep,  Vrbovec,  vrch  Holajka.  Lysá  (Leis),  Virnice  (Wůrnitz). 
Selce,  Poturno,  Ochorno,  Zámeček,  třebas  některá  jména  osad 
jsou  původu  novějšího. 

Nám,  kteří  přicházíme  do  Rakous  na  potulky  se  srdcem 
tlukoucím,  nic  nezáleží  na  domnění  Czórnigově  ani  Šemberově, 
jak  dávno  Slované  tu  žijí;  hlavní  věc  je,  že  žijí,  a  potom,  možná-li, 
aby  jim  Pánbůh  dal  ještě  dlouhého  života  se  dočkati  k  naší  ra- 
dosti. Žijí  dosud,  a  podle  práva  božího  i  lidských  zákonů  nikdo 
by  neměl  podtínati  kořenů  jejich  života.  Ale  jak  dlouho? 

Ratolístky  dvou  stromů  slovanských  stíní  mrzutému  souse- 
dovi kus  půdy.  Strom  český  rozkošatil  se  z  Moravy  a  Sloven- 
ska, a  drobnými  větvičkami  ode  dávna  zastiňuje  úrodnou  deltu 
Moravy  a  Dyje.  Jak  rád  by  žárlivý  pan  soused  osekal  větvičky 
nenáviděné!  Již  vlastně  osekává  vše,  co  visí  přes  brázdu  mo- 
ravskou a  slovenskou.  Přes  řeku  D  y  j  i  zasahují  do  Rakous 
z  Moravy  Slováci:  v  Lohovci,  v  Nové  vsi, T*oštorné  a  ve  Valčících. 
Přes  řeku  Moravu  zasahují  do  Rakous  ze  Slovenska  Nilranci: 
v  Ranšpurku,  v  Cahnově,  Ringelsdorfě,  Přílepe  a  Zindorfě  Tam 
ti  při  Dyji  jsou  větvičkou  moravských  Slováků,  Podlužáků;  tito 
při  Moravě  jsou  větvičkou  uherských  Nitranců. 

Jinou  ratolíslku  slovanskou  vichr  dějin  urval  na  stromě 
národa  chrvatského  a  zanesl  ji  na  sever  chladnější  sice,  ale 
za  to  do  krajiny  vinorodé  při  dolním  toku  řeky  Moravy.  Lístky 
její  rozmetal  do  různých  dědin  a  osad  v  Dolních  Řakousích 
i  v  Uhrách.  Ovšem  i  tato  větev  padla  na  půdu  cizí  a  domnělý 
hospodář  nevlídně  zíral  na  cizí  štěp.  A  štěp  tento  pučel  tu  osa- 
mocen a  nehlidán.  I  zaštěpili  naň  své  rouby!  Kmen  chrvatský 
je  za  našich  dnů  zdravý,  plný  mízy  sice,  ovoce  však  nese  již  ně- 
mecké, třeba  trochu  zakrsalé.  Jeden  lísteček  chrvatský  zapadl  až 
do  Lohovce.   Tam  Slovák   s  Chrvatem  žijí  pod  jednou  střechou. 

(Pokračování.) 

Ženevská  romance. 

z  xnilostných.  avantur  Julia  Slowackého. 

Napsal  Fr.  Kvapil. 

Nebyla  hezká,  ale  mela  překrásné  oči.  Když  se  s  ní  ponejprv 
Síowacki  seznámil,  nic  se  mu  na  ni  nelíbilo.  Hrála  výborné  na 
fortepiané,  leč  methoda  Fieldova,  jenž  byl  její  učitelem,  básní- 
kovi byla  protivná,  fiikali  jí  Maruška,  otec  její,  Wincenty  Wod- 
ziáski,  pocházel  z  Kujavska,  kde  mu  náležel  jeden  z  nejpéknéjších 
velkostatků. 


ženevská  romance.  35 

Do  Ženevy  přijela  s  matkou,  sestrou  a  třemi  bratry  v  listo- 
pade roku  1833  Úzký  společenský  kruh,  v  němž  bylo  třeba  hle- 
dati dojmů  a  zábavy,  pobyt  v  cizině,  jednotvárnosf  denního  ži- 
vota, konečně  srdečná,  ryze  polská  pohostinnost  v  jejich  domě 
byly  jednou  z  příčin,  pro  něž  mladý  a  sličný  autor  ^Kordjana" 
čím  dál,  tím  častéji  býval  u  Wodziňských  hostem.  Trávil  tam 
zhusta  ^své  večery  a  jedl  polskou  bábovku,  bez  které  madame 
ani  ve  Švýcarsku  obejíti  se  nemohla.  Styk  jeho  s  rodinou  během 
času  jaksi  sám,  bezděčně  stával  se  vřelejším  a  důvěrnějším.  Když 
minula  zima,  nastaly  časté  výlety  do  hor  a  Slowacki  se  jich  rád 
účastnil.  Nejdelší  a  nejpamátnější  byl  v  srpnu  roku  1834.,  trvali 
celých  dvacet  dní.  Básník  vypravil  se  k  tomu  jako  pravý  horal. 
Měl  plátěnou  blusu,  prošívanou  releným  hedvábím,  černý  kožený 
pás,  bílé  šaravary  a  veliký  slaměný  klobouk,  ozdobený  purpurovou 
penjtlí.  Na  nohou  měl  střevíce  s  vysokými,  okovanými  podešvy, 
v  ruce  dlouhou  bílou  hůl  s  železným  bodcem,  jakou.  Švýcaři  nosí. 
V  obleku  tom,  který  znamenitě  mu  slušel,  zdál  se  býti  mnohem 
mladší,  skoro  hochem  asi  patnáctiletým.  Společnost  skládala  se  ještě 
z  osmi  osob.  Marii  nazývá  v  té  době  sice  nehezkou,  ale  jinak 
dosti  milou  a  tvrdí,  že  měla  množství  různých  vloh.  Její  sestra 
byla  doposud  děcko.  Nejmladší  ze  synů  byl  šaškem  všech,  stále 
společnost  bavil  a  v  smích  přiváděl  svými  nápady.  Nejstarší,  jemuž 
nedávno  zemřela  milenka,  byl  melancholik.  Sebe  líčí  Síowacki 
též  za  postavu  chmurnou  a  ponurou,  leč  prý  nebývá  takým  vždy. 
Mimo  rodinu  Wodziňských  a  jejich  gouvemantku  Francouzku, 
věčně  botanisující,  bral  na  výletu  účasf  ještě  jakýsi  Žmudín. 

Různost  povah  byla  dobrou  zárukou  shody  a  čilé  zábavy. 
Cesta  sama  náležela  k  nejčarovnějším  v  životě  básníkově.  Modré 
ženevské  jezero  přepluli  po  parníku.  Kraje  míjely  před  jejich  očima 
jako  divoce  krásné  panorama.  Spatřili  Coppet  kde  bydlila  paní 
de  Staél,  Lausanne,  Veray,  slavné  Rousseauovou  ,Hťloisou"  skály 
Meilleries,  konečně  nesmrtelnou  básní  Byronovou  zvěčnělý  zámek 
Chíllon.  Přistáli  ve  Villeneuve.  Navštívili  Bex  a  jeho  solné  doly, 
horu  a  klášter  sv.  Bernarda,  lázně  Luéche,  pluly  jezery  Fhoune 
a  Bríenz,  vyhledali  kaskádu  Giesbach  a  ještě  nádhernější  vodo- 
pád v  Lauterbrunnu.  Vystoupili  na  Faulhorn,  viděli  obrovskou 
Pannu,  obdivovali  se  řítícím  se  s  nebetyčných  hřbetů  lavinám, 
velkolepým  východům  slunce,  barvícím  do  růžová  stříbrošedé  le- 
dovce, i  kouzelným  údolím,  plným  květů  a  svěží  zeleni.  Od  Rhigi 
brali  se  nejluznějšími  partiemi  k  Lucernu.  Pluli  po  jezeře,  modlili 
se  v  kapličce  Viléma  Telia  a  přes  Bern  konečně  vrátili  se  do 
Ženevy. 

Obraznost  Síowackého,  nasycená  bohatstvím  nejspanilejších 
přírodních  zjevův,  o  kterých  dosavad  ani  tušení  neměl,  okouzlená 
velebností  hor,  nádherou  zlatě  purpurových  západů  a  stříbrnými 
stuhami  valících  se  bystřin,  hledala  látky,  na  niž  by  všechny  ty 
nezapomenutelné  dojmy  mohla  soustřediti.  Nehledala  dlouho  — 
našel  ji  básník  ve  vlastním  srdci. 


Fr.  Kvapil* 
36 

u,ty    ie  každodenní  spoleénosř  Marie  Wodziúské 

Není  pochy^J{^  %^^^^   „e   snadno  vyh  ladí  tel  nych.    Nejen  že 

v  jeho   ^V^*'  ^f ;  Loru  jej  takřka  plnil  nadšením,  ale  ty  hluboké, 

hlahol  Poisképo  no       ^^j  ^^^  dokonale  rozuměly.   Dovedly  po- 

v/m/uvné  oíi  fli^^  /^j^  ^^^^^  ^  g^até,   měly   slovo  útěchy  pro 

í"  ví!f '^řplk  a  sledovati  jej   mohly  ve  všem,  pro  co  horoval.  Na- 

ívři  DO  dlouhých  letech  vyhnanství  uprimné  a  prosté  srdce,  které 

mu  tak  neodolatelné  připomínalo  rodné  strany,  vše,  k  čemu  pri- 

Inul   na   celý  život,   a  kouzlu  tomu  se  nepoddati  —  k  tomu  ani 

skeptický  a  všem  do  něho  zamilovaným  panenkám  se  vysmívající 

S/owacki  neměl  síly.  Zamiloval   se   též  —  a  jestliže  ne  žárem  té 

prvniy  nikdy  nedoželené  lásky   k  Ludvice   Šniadecké,  tedy  přece 

ohněm  druhého  jara,  jemuž  nenedostávalo  se  kvělů  ani  klokotu 

slavičího. 

Jak  obyčejně  býval  k  Wodziriským  zván  a  večerní  jejich 
dychánky  oživoval  svým  vtipem  a  duchaplným  hovorem.  Výlet, 
tak  zdá  se,  všecky  jeho  účastníky  sblížil  nemálo.  Blouznili  o  ma- 
škarních plesích,  jež  zamýšleli  ve  varšavských  salonech  madame 
Wodziiiské  uspořádati,  v  témž  obleku,  ve  kterém  se  nedávno  vy- 
pravili na  hory.  Někdy  se  i  tančilo.  Mazur  Síowackého,  tančený 
po  volyňsku,  všecky  očaroval.  Říkala  mu  to  ruměnná,  svěží  ústecká, 
kterým  rád  uvěřil.  Jindy  opět  vymýšleH  vtipné  šarády,  jež  illustro- 
vali  ihned  živými  obrazy.  Zajímavou  tuto  hru  znal  básník  už 
z  Vilna  a  vzpomínal  si  při  tom  rád  na  domov.  Byl  ve  svém  živlu, 
humorem  svým  všecky  uchvacoval  a  vtipem  jen  sršel.  Předsta- 
voval kdysi  Krona  čili  Saturna:  dvě  holi,  při  konci  svázané,  měly 
býti  kosou,  mezi  zuby  držel  hlavu  loutky  —  výborné  zobrazení 
Času,  jak  požírá  vlastni  své  děti.  Lepší  byla  šaráda,  nazvaná 
„Nonchalance*.  Žárlivý  rytíř  Non,  odjížděje  do  Palestiny,  roz- 
kázal pod  přísahou  své  ženě,  aby  každému,  kdo  by  chtěl  do 
hradu  vejíti,  odpovídala  jediným  slovem  ,non-  a  tím  jej  odbyla. 
Jeden  z  nápadníků  však  prosil  ne  o  vpuštění  do  zámku,  leč  aby 
mu  vstup  byl  zabráněn.  Odpověď  zněla  ovšem  také  »non",  rytíř 
tudíž  zmocnil  se  hradu  i  věrné  ženy.  Manžel  sám  v  Palestině 
znikl  a  již  se  nevrátil.  ,Cha"  přetlumočilo  se  v  „chat",  která 
sřaré  dámě  se  ztratila,  a  když  tato  oznámila  nehodu  v  novinách, 
přivedeno  jí  do  domu  veliké  množství  „mourků".  Těmito  byli 
pánové  a  dámy  měly  si  mezi  nimi  vyhledati  toho  pravého.  Uči- 
nily-li  tak  vskutku,  neznámo.  „Laňce*  čili  dřevce  objevilo  se  při 
turnaji  na  rychlo  vypraveném.  Bohatýři,  jimž  podušky  byly  štítem 
a  papír  s  cukru  přílbicí,  bili  se  o  zelený  věnec,  jenž  vítězi  měl 
býti  podán  rukou  spanilé  královny. 

Se  všemi  těmi  podrobnostmi  svěřuje  se  v  listech  Slowacki 
matce,  mlčí  však  o  jediném  —  o  své  lásce.  Snad  právě  proto, 
že  zapustila  již  hluboké  kořeny  v  jeho  duši.  Nechtěl  jí  způsobiti 
pochopitelné  starosti  a  nejspíš  se  také  ostýchal  přiznati  se  k  tojnu, 
když  ještě  před  několika  lety  tak  ukrutně  si  byl  zahrál  s  Korou 
Pinnardovou.  Chytil  se  ve  vlastní  síti.  Nicméně  doznává,  že  paní 
Wodzinská  je  velmi  dobrá  dáma,  Marii  sice  vytrvale  i  dál  jme- 


ženevská  romance.  37 

nuje  nehezkou,  leč  pKpojuje,  že  v  ní  nemálo  půvabů  jiných  a  že 
má  dobré  srdce. 

Jednou  však  se  přece  náš  bývalý  Don  Juan  prozradil,  ač 
užil  výmluvy  dosti  příhodné.  ^Panna  Wodziňská",  píše  7.  března 
1835.,  „nedávno  na  mne  udeřila,  abych  jí  počmáral  v  památníku 
prázdný  list;  usedl  jsem  hned  ke  stolu,  namočil  péro  a  družce 
své  pouti  po  alpských  horách  jsem  napsal  tyto  plačtivé  verše ..." 
Líčí  v  nich  sentimentálně,  jak  někdy  po  letech  všichni  v  domo- 
vině se  sejdou  k  dychánku  a  při  plných  čiších  budou  vzpomínati 
na  uplynulé  dny,  jež  společně  prožili.  Tu  Marie  poručí  hráti 
k  tanci  a  usedši,  vzdychne:  „Ach,  někdo  přece  schází !"*  Mazur 
ustane  a  soused  řekne  k  sousedovi:  „On  umřel!*  —  .Zdali  ticho 
na  jeho  hrobě?"  kdosi  se  táže.  „Zástup  slavíků  zpívá  na  stříbrné 
brize  hřbitova  tak  smutně..."  zni  odpověď. 

Patrno,  že  Slowacki  stával  se  melancholickým.  V  této  lá^ce 
nebylo  již  s  jeho  strany  té  rozkošné  koketerie  a  romantických 
schůzek  jako  za  poměru  s  Korou.  Zřídka  byl  vesel  a  myšlénka 
na  brzký  odjezd  Wodziáských  plnila  ho  smutkem.  Koncem  června 
přijel  manžel  paní  Wodziňské  a  návrat  celé  rodiny  do  Polska  byl 
již  neodvratitelnou  nutností.  „Šfastni,  vracejí  se,*  dodává  při  tom 
náš  básník,  „vracejí  se,  aby  spočinuli  a  usídlili  se  v  rodném  domě 
na  ten  zbytek  života,  aby  sobě  utkali  domácí  štěstí,  oženili  syny, 
vyvdali  dcerky,  sázeli  zahrady,  šili  obilí,  stavěli  a  přestavovali 
domy,  dívali  se  na  západ  slunce,  jezdili  do  lesa  na  čaj  s  přátely, 
s  venkovským  sousedstvem  . . .  Závidím  jim,  ač  se  mi  takové  štěstí 
zdá  býti  podobným  květnému  hřbitovu,  nebof  i  nad  hřbitovem 
bych  často  chtěl  říci  to,  co  děl  Luther,  patře  na  hroby  ve  Wormsu : 
Závidím  jim,  nebof  odpočívají.  —  Vzpomínáš  si,  matičko,  na  hady, 
které  jsme  kdysi  vídali  v  piňských  močálech,  když  se  vinuli  kolem 
vodních  lilií  a  vyhřívali  se  na  slunci  ?  Chtěl  bych  i  já  v  řece  ži- 
vota nalézti  takový  bílý  květ,  ovinouti  se  kolem  něho  a  žasnouti . . . 
Af  vodní  lilie  se  ti  promění  v  nějakou  klidnou  a  tichou  děvušku 
a  porozumíš  mojí  žádosti ..." 

V  těch  poměrech,  ku  kterým,  jak  se  zdálo,  na  věky  byl  při- 
poután, necítil  se  volným;  bylo  mu  teskno  v  „atmosféře  pouhých 
imaginací,  na  výspě  ideálu,  předělené  řekou  slz".  Podobné  city 
však  též  se  budily  v  jeho  milence.  Sám  zmiňuje  se,  že  rovněž 
„panna  Marie  W.  vyplula  si  do  vlasti  ideálu  a  nesní  sejí  o  ničem 
jiném,  než  o  poustevnickém  domku  nad  říčkou,  o  černých  šatech, 
o  lécích  pro  sedláky,  o  topolech,  šumících  nad  poustevnou,  a  na 
konec  o  zpovědi,  kterou  má  složiti  někdy  před  jistým  mnichem. 
Tím  mnichem  kartusiánem  mám  býti  já  en  personne,  nikdo  jiný. 
Avšak  časem  jí  dokazuji,  že  v  kraji  Lechů  nějaký  pan  podkomoří, 
dobře  zaopatřený  šlechtickým  komfortem,  vlohami,  vousy,  pod- 
kůvkami  a  ostruhami,  jí  vypudí  z  hlavy  poustevnický  domek  a  já 
že  kartusiánskou  vzpomínkou  nebudu  moci  pro  anděly  vydobyti 
liliové  duše ..." 

Slowacki  bydlil  již  ode  dvou  let  u  madame  Pattegové,  vdovy, 
Jejíž   třicetiletá  dcera  Eglantina  byla  po   všechen   čas  mladému 


38  P""-  l^vapil:  Ženovaka  romanť^o. 

vyhnanci  pravdivou  sestrou.  Snivá,  sentimentální,  zahořela  k  nému 
vřelou  náklonností.  Ačkoli  v  té  příčině  dostávalo  se  ji  od  něho 
častého  sklaniáni,  přec  ráda  opanovati  se  dávala  snům  a  nadě- 
jím, které  nezdály  se  jí  býti  tak  docela  nesplnitelnými,  jak  ve 
skutečnosti  byly. 

Zatím  stalo  se,  žo  paní  Wodziiiská,  zamýšlejíc  nedlouho  již 
v  Zenevě  se  zdržeti,  několik  měsíců  před  výjezdem  rovněž  do 
pensionátu  madame  Pattegové  se  přesídJila.  Bylo  to  už  počátkem 
května.  Tím  způsobem  milenci  vídali  se  každého  dne  a  žárlivé 
oči  Eglantiny  záhy  dověděly^  se  pravdy.  Najednou,  ještě  nežli  ro- 
dina WodziĎských  opustila  Ženevu,  SÍowacki  odjel  do  vísky  Vey- 
toux  nad  Lemanem  a  najal  si  tam  příjemný  pokojík.  Příčinu 
tohoto  náhlého  útěku  vysvětluje  v  jednom  ze  svých  listů  k  matce 
dosti  lakonicky:  „Dlouho  bych  musil  psáti,  co  a  jak  přivedlo  mne 
v  tyto  divoké  strany,  lidé  soudí  o  tom  rozmanitě.  Někteří  praví, 
že  jsem  se  šíleně  zamiloval  do  slečny  Wodziáské  a  proio  prchnul; 
není  v  tom  za  groš  pravdy . . .  Ale  vyznám  se  ti,  že  jsem  utekl, 
a  to  proto,  že  ubohá  domácí  dcera,  vidouc,  že  jsem  dosti  zaujat 
pro  panenku,  mladší  než  ona,  a  vidouc,  že  též  panenka  je  mi 
dosti  nakloněna,  počala  schnout  i  nebezpečně  onemocněla,  a  matka 
její  se  domyslila,  oč  se  jedná.  Musil  jsem  tedy  postoupit  svědo- 
mitě, to  jest  odjeti,  ač  mi  líto  bylo  domu,  kde  jsem  bydlil  přes 
půldruhá  roku,  a  kde  alespoĎ  v  posledních  dnech  bylo  velmi 
veselo.* 

Nové  bydliště  Sfowackého  oplývalo  přírodními  krásami.  Z  okna 
bylo  viděti  vinice,  za  těmi  jezero,  dále  pak  hory  Meilleries.  Vla- 
štovky přiletovaly  až  k  něnm  do  pokoje  a  někdy  vrážely  křídly 
do  zrcadla.  Ve  dne  pokoj,  jezero,  nebe,  hory  bývaly  jako  blan- 
kytné, podivně  čisté  a  takořka  průzračné.  Na  oběd  chodil  do 
Montreux,  jinak  žil  samotářsky  a  byl  smutný.  ^Plakal  jsem,*  vy- 
znává, „odjížděje,  a  byl  jsem  oplakáván."  Mysli  zalétal  neustále 
k  Ženevě,  kdež  posud  prodlévala  „panenka  dosti  mu  nakloněná". 
Není  sice  důkazů  o  tom  v  jeho  tehdejší  korrespondenci  —  tím 
výmluvnější  jsou  však  některé  písně,  jež  v  té  době  napsal.  Čaro- 
krásné  jest  „Rozloučení",  ještě  kouzelnější  nedostihlá,  žárem  nej- 
ryzejší lásky  a  nádherou  velkolepé  přírody  prodchla  romance 
„Ve  Švýcařích",  jež  náleží  kjeho  nejgeniálnějším  výtvorům.  Do 
nich  vtělil  svou  duši,  každé  zachvění  svého  srdce  —  avšak  jako 
v  básni,  tak  i  ve  skutečnosti  mělo  býti  jeho  štěstí  pouhým  pře- 
ludem. 

V  posledních  dnech  srpna  r.  1835.  odjela  madame  Wodziň- 
ská  s  celou  svojí  rodinou  do  Drážďan. 

Siowacki  nespatřil  Marušky  už  nikdy.  Obdržev  po  třech  le- 
tech zprávu,  že  kdysi  „jeho"  Marie  se  provdala  za  Chopina,  do- 
dává k  tomu  sai*kasticky :  „Snad  si  ho  vzala  trochu  z  náklon* 
nosti  ke  mně,  nebof  lidé  praví,  že  je  mi  Chopin  podoben  jako 
krůpěji.  Jak  je  to  sentimentální  vzíti  si  člověka,  podobného  tomu, 
který  byl  milován  naší  první  láskou!  Stálost  i  nestálost  v  případě 


Hanuá  Máchal:  Na  lužické  svatbé.  ^§ 

tom  splývají  y  harmonii  a,  podle  Swedenborga,  pak  v  nebi  ne  ze 
dvou,  ale  ze  tří  duši  tvoří  se  po  smrti  anděl  jediný ..  .* 

Nicméné  zvésf  tato  objevila  se  mylnou.  Ta,  kterou  byl  na- 
zval ,svým  zlatým  andělem",  provdala  se  tak,  jak  ji  byl  kdysi 
věštil . . .  nejprve  za  Skarbka  z  Osi^cina  a  po  rozvodu  s  ním  za 
jakéhosi  pana  Orpiszevsrského. 

V  srdci  Siowackého  pak  jiné  osudy  a  jiné  dojmy  znenáhla 
zastíraly  obraz  černobrvé  Marie,  až  se  mu  stal  pouhou  vidinou, 
pouhým  zlatým  snem. 


Na  lužické  svatbě. 

Napsal  Hanui  Máchal. 

Slunce  sklánělo  se  právě  k  západu,  když  vydal  jsem  se 
v  průvodě  mladého  lužického  spisovatele  humoresek,  bohoslovce 
pana  Bjedricha,  z  Budyšína  na  cestu  do  Radworja,  katolické  osady 
lužické  asi  hodinu  cesty  od  Budyšína  vzdálené.  Látku  k  živé  roz- 
mluvě, propletené  historickými  vzpomínkami,  poskytovala  nám 
s  dostatek  krajina,  po  které  jsme  se  rozhlíželi.  MáC  Budyšín  po- 
lohu překrásnou,  rozkládaje  se  uprostřed  úrodných  polí  a  bujně 
se  zelenajících  luk,  jež  v  dáli  vroubí  mohutný  věnec  vrchů,  z  nichž 
každý  svou  zajímavou  historií  slyne  a  soucitnou  mysl  pozorova- 
telovu v  šedou  unáší  minulost,  kdy  plným  a  mohutným  tokem 
živel  slovanský  v  končinách  těchto  proudil  —  Na  cestě  vábila 
mne  nejvíce  osada  Wjelkow,  která  jest  tím  památná,  že  se  tam 
nalézá  dosud  malá  církev  bratří  Ochranovských  (Herrnhutovců), 
potomků  rodin  českobratrských  z  Moravy,  kteří  pěstujíce  horlivě 
účinnou  lásku  křesťanskou  a  vynikajíce  počestným  a  bohumilým 
životem,  veliké  úcty  u  svých  spoluobčanů  požívají.  Avšak  pokud 
jsem  mohl  pozorovati,  zůstávají  bratří  tito,  co  se  společenského 
živofa  týká,  jaksi  odloučeni  od  ostatního  obyvatelstva,  které  s  ná- 
boženskou předpojatostí  zvláště  na  jich  bohoslužbu  pohlíží. 

Z  Wjelkowa  dostali  jsme  se  vesnicí  Kodou  s  večerem  do 
Radworja,  kdež  na  druhý  den  odbývati  se  měl  ^Kwas*,  při  němž 
jsem  doufal  nejlépe  pravý  národní  život  Srbů  v  různých  zajíma- 
vých zjevech  pozorovati.  A  nemýlil  jsem  se! 

V  Radworji  dostalo  se  mi  vřelého  uvítáni  od  faráře  taměj- 
šího,  pana  H.  Ďučmana,  zasloužilého  spisovatele  srbského,  a  od 
mladého  básníka  vzletných  sonettů,  proniknutých  mohutným  vla- 
steneckým zápalem,  pana  J.  Bárta  (J.  Cišinského),  který  jest  ka- 
planem lamtéž.  Štěstěna  mi  přála;  i  tento  večer  byl  pro  mne 
velmi  poučný  a  jakoby  přípravou  na  zítřejší  slavnost  svatební. 
V  „korčmě*  slavily  se  totiž  krtiny  ^křcenje),  které  jako  vůbec 
všecky  důležitější  události  rodinné  u  Lužičanů  velmi  slavnostně 
se  odbývají.  Proto  zaměřili  jsme  kroky  své  do  korčmy.  V  prostranné, 
čisté  světnici  seděli  kolem  podlouhlého  stolu  dva  kmotři,  tři  kmotry 
a  bába.  Lužičané  ptají  totiž  ku  krtinám,  jakožto  k  radostné  udá- 


40  Haniié  Máchal: 

losti  rodinné,  vždy  více  kmotrův  a  kmoter,  nespokojujíce  se  jen 
se  dvéma,  jako  u  nás  na  venkově  je  zvykem.  Málo  kmotrů  míli, 
pokládá  se  u  nich  za  nedůstojné  a  nečestné;  k  tomu  ukazuje  už 
také  satirická  národní  píseň  srbská    která  zní: 

„Popocom  ja  nepóůdu, 

z  popom  džje  ja  zwada  mam, 

wón  je  na  mne  prawo  da^, 

zo  Ja  málo  khmótrow  mam.** 

Kmotři  a  kmotry  nebyli  však  starší  vdané  osoby,  jako  u  nás 
nejčastěji  bývá,  nýbrž  dospělí  svobodní  hoši  a  dívky,  z  jichž  tváří 
zářilo  bujaré  mládí  a  smála  se  čtveračivá  veselost.  Kmotři  oděni 
byli  v  černý  moderní  oděv,  majíce  na  hlavách  cylindry;  odznakem 
jejich  kmotrovské  hodnosti  byly  jim  pestré  hedvábné  šátky,  jež 
na  levé  straně  prsou  na  kabátě  připjaty  jsouce,  koketně  dolů  vi- 
sely. Šátky  tyto  dostávají  kmotři  darem  od  kmoter,  začež  je  oni 
častují  v  korčmě  ruměnným  vínem  a  sladkým  perníkovým  peči- 
vem. Z  toho  už  patrno,  že  taková  hodnost  kmotrovská  je  vždy 
s  výlohami  spojena,  není  tudíž  divu,  praví-li  srbské  přísloví: 
,Kmótřer\je  je  česč  před  ludžimi  a  haúba  do  móšnički!" 

Kmotry,  mladá  děvčata  zdravých,  ruměnných  tváří,  oděny 
byly  v  národní  kroj  svobodných  dívek  srbských.  Hlavu  pokrývala 
vkusná,  plátěná  ,kapa«,  hladce  k  hlavě  přiléhající,  kterou  spo- 
jují pod  bradou  pestré,  hedvábné  „banty"  bez  obruby.  Šíji  a  prsa 
zahaluje  strakatý  šátek,  vložený  v  černý  krátký  živůtek  (štaít), 
který  zpředu  ozdoben  je  zelenými  stužkami  Dlouhou  řasnatou 
sukni,  barvy  tmavé,  obklopuje  skoro  úplné  široká  a  dlouhá  zá- 
stěra (šurc)  bělavé  barvy.  Bába  jsouc  vdaná  měla  čepec  (čjepc) 
černý  s  krátkým  krajkovým  závojem,  pod  bradou  banty  s  bílou 
vroubkovanou  obrubou  a  živůtek  zpředu  posetý  knoflíky. 

Živý,  humorem  překypující  hovor  mladistvých  těchto  kmotrů, 
přehlušovaný  pronikavým  hlasem  báby,  která  omladinu  tuto  vtipně 
škádlila,  rozléhal  se  vesele  nízkou  světnicí.  U  vedlejšího  stolu 
usadilo  se  několik  sousedů,  k  nimž  jsme  též  přisedli.  Lid  srbský 
jest  velmi  upřímný  a  miluje  společnost;  proto  jsem  brzy  mezi 
.  nimi  zdomácněl.  Na  znamení,  že  mne  srdečně  vítají  ve  svůj  střed, 
poctila  mne  jedna  z  kmoter,  sivooká  to  blondinka,  sklenkou  do- 
brého vína  a  cukrovým  pečivem.  Z  rukou  hezké  srbské  děvušky 
chutnal  mi  milý  podař  tento  tím  lahodněji.  PustU  js^g^se  chutě 
se  sousedy  do  hovoru,  a  ač  jsem  málo  srbsky  zflj^L^ffecc  dobře 
jsme  se  navzájem  domluvili;  Srbové  nelíčenou  pr^Swvali  radost, 
že  mohou  ,štokčechovi",  jak  nás  na  rozdíl  od  NěmŽi^  z  Čech 
nazývají,  dobře  porozuměti. 

Ulehaje  na  lůžko  nemohl  jsem  se  zdržeti  poznámky :  „Šel  jsi 
na  svatbu  a  přišel  jsi  také  na  krtiny!"  Avšak  krtiny  tyto  se  svatbou/ 
nijak  nesouvisely.  U  Lužičanů  dbá  se  totiž  velice  na  mravnost 
a  počestnost ;  dívka,  která  není  poctívá,  vyloučí  se  hned  z  kruhu 
dívek  svobodných.  Nesmí  se  ani  odívati  tak  jako  ostatní  dívky, 
vdává-li  se,  nesmí  se  obléci  v  starodávný  kroj  poctivých  srbských 


Na  lužické  svatbě.  41 

nevést,  a  žádná  z  divek   nejde  ji   za  družku.   Pročež  jsou  řídké 
případy,  že  by  se  dívka  srbská  zapomnéla. 

Druhého  dne  o  desáté  hodině  byly  v  kostele  oddavky  (wěro- 
wanje).  Těchto  účastní  se  toliko  hlavni  osoby  svatby,  jimiž  jsou 
vedle  nevěsty  a  ženicha  ještě  dva  svati,  dvě  „síonky"  a  bráška. 
Ostatní  hosté  scházejí  se  teprve  odpoledne  na  oběd.  Proto  sešlo 
se  do  kostela  jen  něco  dětí  a  starých  žen.  Poněvadž  byl  ženich 
i  nevěsta  ze  vsi  samé,  šli  svatebníci  do  kostela  pěšky.  Ženich 
(nawoženja)  oděn  byl  v  obyčejný  černý  šat,  jaký  se  v  městě  nosí; 
zvláštních  odznaků  nemá,  kč  malý  zelený  věneček  za  cylindrem. 
Za  to  kroj  (drasla)  nevěsty  byl  čistě  národní  a  starodávný.  Hlavu 
zdobí  černá  vysoká  „borta^  ze  sametu,  mající  podobu  zkomolené 
homole  cukrové,  která  nahoře  ovinuta  je  routovým  věnečkem. 
Vzadu  na  bortě  leskne  se  chomáč  zlatých  neb  pozlacených  skvostů 
různých  tvarův,  od  nichž  visi  dlouhé  zelené  pentle.  Pravé  bohatství 
nese  nevěsta  pod  hrdlem  a  na  prsou,  kde  třpytí  se  drahocenné 
perly  a  korále  a  pod  nimi  několik  řad  velikých  stříbrných  a  zla- 
tých peněz  v  jednu  ozdobnou  síf  spojených.  Drahocenná  ozdoba 
tato  dědí  se  pravidelně  jako  vzácný  rodinný  šperk  s  pokolení  na 
pokolení. 

Skvosty  tyto,  které  se  v  záři  slunečních  paprskův  ohnivě 
lesknou,  spadají  dolů  na  černou  Jupu*,  v  kterou  je  nevěsta 
oděna.  Ruce  ozdobeny  má  bledě  růžovými  stužkami.  Dlouhou, 
v  četné  faldy  složenou  sukni  barvy  tmavé  kryje  skoro  úplně  bílá 
zástěra. 

Nevěstu  provázejí  dvě  síonky,  jsouce  jí  radou  a  pomoci; 
obě  byly  vdané.  Obyčejně  bývá  jedna  z  nich  nevěstina  kmotra. 
Ženich  má  k  své  ruce  dva  svaty,  svobodné  to  hochy;  šat  jejich 
íest  černý  jako  u  nás  v  městě  a  za  cylindrem  čněly  jim  pestré 
kytky  s  dlouhými  barevnými  pentlemi  Také  oni  dostávají  jako 
kmotři  od  síonek  hedvábné  šátky,  které  na  kabátě  mají  připjaté. 
Bráška  nebo  družba  všem  za  tlumočníka  a  pořadatele  slouží. 
Když  svatebníci  po  vykonaných  obřadech  z  kostela  vycházeli,  po- 
stavilo se  jim  v  cestu  hejno  odrostlých  dětí  a  natáhly  jim  přes 
cestu  dlouhou  šňůru.  Aby  byli  propuštěni,  vhodila  síonka  mezi 
děti  něco  drobných  peněz,  o  něž  nastal  mezi  nimi  takový  shon, 
že  z  nich  živé  klubko  sem  tam  se  koulející  utvořeno  bylo  Malý 
tento  Fvatební  průvod  odebral  se  pak  zcela  tiše  bez  hudby  a 
zpěvu  v  dům  nevěstin. 

Vlastní  kvas  slavil  se  teprve  odpoledne.  Okolo  dvou  hodin 
vešli  jsme  do  statku,  kde  se  svatba  odbývala.  Jaký  to  čilý  a  živý 
ruch  objevil  se  zrakům  mým!  Na  prostranném  dvoře  vystavěno 
bylo  z  cihel  veliké  ohniště,  z  části  kryté,  na  němž  polena  dříví 
mohutným  plála  žárem.  Nad  plameny  těmito  viselo  několik  kotlů, 
v  nichž  vařilo  se  maso.  Vedle  tohoto  ohniště  proháněly  se  svižně 
mladé  kuchařky,  po  většině  chudší  dívky  ze  vsi.  Divil  jsem  se 
tak  rozsáhlým  přípravám,  ale  pochopoval  jsem  je,  vida  tolik  hostí 
shromážděných  —  a  stále  ještě  noví  přibývali.  Jednopatrový  dům 
byl  ve  všech  svých  místnostech  nahoře  i  dole  hostmi  skoro  plný> 


42  Příspěvky  k  dějinám  slavanským. 

íivšak  i  na  dvoře  a  v  stodole  na  mlátě  vkusné  upraveném  seděli 
kolem  dlouhých  stolů  svalebnici.  Vešli  jsme  do  sině,  kdež  nás 
uvital  otec  nevěstin  slovy:  ^WilajCe!"  podávaje  nám  ruky  a  zá- 
roveň sklenku  „pálence"  (kořalky).  Bratr  nevěstin  uvedl  nás 
ochotně  do  prvního  patra,  kdež  jsme  se  za  stňl  dosud  neobsa- 
zený posadili.  Stůl  byl  pokryt  sněhobílým  ubrusem  a  uprostřed 
něho  ležela  na  čistém  talíři  veliká  hruda,  ozdobně  upravená,  jako 
vosk  žlutého  nového  másla  (butry)  a  bochník  bílého  chleba. 
Krátce  pěnilo  také  před  námi  v  sklenkách  černé  pivo. 

Velmi  příjemně  jsem  byl  překvapen,  když  se  k  stolu  našemu 
posadila  jedna  „družka".  Družky  nazývají  se  srbské  dívky  svo- 
bodné, oděné  ve  zvláštní  slavnostní  národní  kroj,  který  jim  velmi 
hezky  sluší.  Čím  oblíbenější  je  nevěsta,  tím  více  se  jich  za  družky 
přistrojí  a  na  její  svatbu  přijdou.  Družky  mají  na  hlavě  zvláštní 
čepeček  z  hedbáví  ble^lě  růžového,  od  něhož  dlouhé  pentle  stejné 
barvy  splývají.  Krátký  černý  živfttek  dosahující  jen  po  prsa  je 
zpředu  zelenými  šňůrkami  vyzdoben.  Pod  krkem  a  na  prsou  stkví 
se  jim  podobný  šperk  z  perel,  korálův  a  několika  řad  stříbrných 
a  zlatých  peněz,  jako  jej  nevěsta  má.  Tato  ozdoba  spjata  je  vzadu 
četnými  zelenými  i  pestrobarevnými  pentlemi,  které  celou  šiji  kryjí 
a  na  živůtek  spadají.  Zpod  šperku  toho  vykukuje  bělostkvoucí 
košilka  s  dlouhými  rukávy  až  k  dlani  sáhajícími.  Sukni  mají  tmavou, 
zástěru  bilou,  tvrdě  nažehlenou.  Družkou  může  býti  jen  dívka 
poctivá  (česna  holca).   Za  každým  stolem  sedělo  několik  družek. 

Když  jsme  pojedli  něco  chleba  s  butrou,  přinesen  byl  na 
stůl  ohromný  koláč  (tykanc),  sýrem  mazaný  a  cukrem  sypaný. 
Právě  jsme  si  na  něm  pochutnávali  když  zavzněla  na  dvoře  hudba. 
Hudebníci  (hercy)  zahráli  nejprve  píseň  nábožnou;  hosté  kolem 
stolů  sedící  doprovázeli  hru  jejich  zpěvem.  Po  té  chodili  hudeb- 
níci stůl  od  stolu  a  zahráli  u  každého  nějakou  píseň,  bud  ná- 
rodní svatební,  buď  vlasteneckou,  nejvíce  zpěvy  Zejlerjovy,  Koco- 
rem  v  hudbu  uvedené;  hostě  při  hudbě  zpívali.         (Dokončeni.) 


Příspěvky  k  déjinám  slovanským. 

Král  polský  hostem  Starého  mésta  Pražského. 

Polpký  král  Jan  Kazimír  unaven,  znechucen  a  donucen  trpkým  ne- 
zdarem své  vlády  (1648. - 1668),  jakož  i  hluboce  zarmoucen  ztrátou  své  milo- 
vanč  ženy  (1667.),  odhodlal  se  za  živa  vzdáti  se  polského  trůnu  Učinil  tak  na 
snčmé  varšavském  dne  16.  zAri  1668.,  kdež  v  tklivé  řeči,  vypovéděl  shro- 
máždéné  Šlechtě  své  rozhodnuti.  Nešťastný  král  pravil,  že  „skládá  do  rukou 
Poláků  to,  co  svět  nejvýše  cení  a  Že  na  místě  trůnu  uspokojí  se  tolikem  zemí, 
kolik  potřebí  mu  na  nrob*. 

Jan  Kazimír,  o  jehož  korunu  odbýval  se  ostatnd  trh  jeŠtě  za  jeho  kra- 
lování, osamotněl  a  osiřel  nyní  docela.  Obklopovala  jej  Ihosteinosf,  Šlechta  ho 
nevážila.  Ani  Čapky  již  přea  ním  nesnímali.  Takro  na  tuláctví  odsouzený  král 
setrval  ještě  rok  ve  své  vlasti,  bloudil  bez  cíle,  až  posléze  v  červnu  n)kn 
1669.  nastoupil  cestu  do  daleké  ciziny,  z  níž  již  nikdy  neměl  se  vrátiti  do 
polské  vlasti. 


^- 


StrosBmayerovn  obrazárna  v  Záhřel»ě.  43 

Odjel  do  Pafíže. 
.    Nevšímavosf,  jaká  pronásledovala   krále  ve  vlasti,   provázela  lej  i  nn 
cesti^.  Nikdo  již  nepocifovnl  za  povinnosf  stopovati  jeho  kroky  a  nÍKcIo  jim 
též  nevěnoval  XM>zomo8(i.  Historikové  polští  jen  krátce  vypravují,  že  král  ten 
16.  prosince  r   1672.  v  Neversu  ve  Francii  /.emřel. 

Nebude  ted^  beze  vdí  zajímavosti  pfípomenonti,  že  král  Jan  Ka/imír 
ubíraje  se  z  vlasti  do  Francie  roeSkiii  též  několik  dni  v  Praze,  kdež  od 
městsi  byla  k  jeho  uctění  uspořádána  slavnostní  hostina  v  zámku  libeĎském.  *) 

Zprávu  o  tom  nalézáme  v  XIX  svazku  knih  „Lib  rer.  memorab.**,  cíio- 
vanýcli  v  archivu  města  Prahy.  Tamtéž  Čteme  na  straně  40.  .Poznamenání 
osob,  které  json  byly  do  Libně  od  pana  purkmistra,  pánův  radních  Starého 
města  Pražského  dne  27.  Aug.  1669.  k  traktování  pozváni**,  a  na  str.  41.  .po- 
znamenání osob,  kteréž  se  k  týž  traktací  najíti  daly  a  jak  po  sobě  při  ta- 
buli seděly. 

Z  těchto  „poznamenáni**  vidno,  že  k  tabuli  líspořádané  ku  cti  polského 
krále  pozváno  bylo  mnoho  vvnikajícich  osob,  netoliko  z  úřadO,  ale  i  ze  staré 
Šlecht}'  české,  jak  páni  tak  dámy.  Zejména  dostavili  se  vedle  krále  a  jeho 
společníku:  arcibiskup  pražský,  nejvyšší  purkrabí,  hofmistr,  probnfit  vrati- 
slavský, pak  hrabata  L^žanský,  z  Wrrby,  z  Kounic,  z  Bubna,  z  WaldsteinÁ, 
mladý  hr.  zMartinicaj.  Z  polských  pánfl  z vláětě  jmenován  jest  S/iuirowski, 
J.  král.  Mil   generál,  komorník,  kněz. 

Z  vynikajících  dám  účiistny  byly  libeň.ské  hostiny:  Její  milosf  paní 
hofmistrová,  paní  sudí,  také  slečna  J.  E.  P  Nejv.  Purkrabí,  pak  hraběnka 
Lažanská,  panna  slečna  Laniboijová,  ^Její  mil.  hraběnka  z  Bubna  a  j. 

Všech  účastní kA  bylo  kromě  knile  19  pánfi  a  12  dám. 

Pod  seznamem  osob  nalézá  se  přípisek:  „Téhož  dne  Jan  Hruška  p.  p.  pod- 
daný na  vzáctnou  intercessi  J.  M.  krále  Milosť  dostal*'  —  Byla  to  ne- 
pochybně poslední  slavnostní,  upřímná  a  přátelská  hostina  polského  krále  Jana 
Kazimíra  Tolik  je  jisto,  že  dAstojný  hospodář  tétd  Čestné  hostiny,  staré  město 
Pražské,  neměl  zajisté  žádných  pohnutek  vedlejších  neb  politických,  a  že 
snažil  se  uctíti  v  osobě  Jana  Kazimíra  jen  —  krále  polského  Jinak  bylo 
v  Paříži. 

K  tomu  již  jen  připomínáme,  že  obvinění,  jaké  někteří  starší  histori- 
kové na  památku  Jana  Kazimíra  vrhli,  odmítnul  Szujski:  Byl  to  král  mno- 
hých ctnosti;  neštěstí,  jaké  stihlo  Polsku  za  vlády  krále  Jana  Kazimíra,  ne- 
tíží jeho  svědomí,  nýbrž  svědomí  — jiných!  Edvard  Jelínek. 


Strossmayerova  obrazárna  v  Záhřebe. 

Už  dávno  není  ani  jednoho  poněkud  vzdělanějšího  Slovana,  který  by 
nevěděl,  jakých  nesmrtelných  záslun  dobyl  sobě  o  Slovanstvo  vAhec  a  Jiho- 
slovanstvo  zvláště  velikomyslný  a  štědrý  bisknp  ďakovský,  dr.  Jiří  Stross- 
mayer.  Oběti,  jež  vzácný  tento  muž  přinesl  vědě  a  umění  slovHnskéinu,  lze 
páčiti  na  vire  nežli  milion  zlatých.  Nebylo  by  sice  od  místa  vypočítávati,  nač 
na  všecko  ďakovský  mecenáš  přispěl  obnosy  značnějšími,  poněvadž  by  z  toho 
bvlo  vidiio,  že  i  národ  český  jest  vděčen  šlechetnému  biskupu  za  nejeden  dar, 
ale  vedlo  by  nás  to  zde  příliš  daleko.  —  Dostačí,  připomeneme-li,  že  dr.  Jiří 
Stros? 
versity, 
datclem  „ 

dfakovského,  trvalého  to  pomníku  neobyčejné  Štědrosti  a  ducha  nezištného, 
a  mimo  jiné,  že  jest  také  ještě  zakladatelem  drahocenné  obrazárny,  jež 
v  těchto  dnecli  slavnostně  otevřena  v  Záhřebe. 


*)  Libeň,  statek  a  zámek  u  Prahy,  přešel  koupí  v  majetnost  Starého 
města  Pražského  r.  1662  V  libeňském  zámku  strojil  od  těch  čas  staroměstský 
magistrát  vynikajícím  osobnostem  slavnostní  uvítání  a  hostiny.  (Die  Prima- 
toren  der  kOnigl.  Altstadt  Prag.  Von  K.  J.  Erben.  Prag  1858,  str.  115.) 


44  M.  Zab^Hn: 

Obrazárna  tato,  zahrnující  do  sebe  přes  800  rAzných  obrazAv,  umístěna 
jest  v  domě  akmiemickém,  vypínajícím  Re  velebně  k  oblakům  na  rozsáhlém 
náměstí  Zrinského.  Drtm  akademický,  vysvěconý  v  týž  den,  kdy  otevřena 
obrazárna,  zbuaován  nákladem  240.000  zl.,  /  nichž  asi  polovici  uhradil  Stross- 
mayer  sám,  podle  plánu  architekta  vídeňského  Schmidra  od  žáka  Schmidtova, 
záhřebského  stavitele  Bolléa.  Nádherné  mramorové  sloupoví,  velikoiepé  nrkády, 
krásně  malované  chodby,  umělecké  schody  a  j.  samy  sebou  už  vábí  k  sobě 
oko  pozorovatelovo  a  naplňuji  hraď  jeho  podivem 

Jest  tomu  něco  přes  15  let,  co  biskup  Jiří  Strossmayer  daroval  aka- 
deniii  sbírku  obrazňv,  které  během  let  s  pílí  vzornou  a  obětovnosti  neobyčej- 
nou nasbíral  po  celé  Evropě,  jmenovitě  v  Itálii,  v  Němcích  a  ve  Francii.  Aka- 
demie umístěná  tehdy  ve  skrovném  „národním  domě"  zamýšlela  z  počátku 
vystavěti  pro  obrazárnu  na  horním  městě  pavillon,  ale  obec  jí  vyměHla  celou 
jednu  stranu  náměstí  Zrinského,  následkem  čehož  bylo  akademii  pomýšleti  na 
stavbu  nádherného,  rozsáhlého,  akademie  důstojného  paláce.  Biskup  Stross- 
mayer hned  tebdv  přispěl  na  stavbu  akademického  domu  40.<X)0  zl.  a  později 
ještě  60.000  zl.  Také  vláda  slíbila  podporu  na  stavbu  ale  s  tou  podmínkou, 
že  se  v  domě  tom  umísti  také  sbírky  archacologické.  Krom  toho  sebráno  po 
národě  asi  15000  zl.  a  ostatní  potřebné  ku  stavbě  peníze  opatřeny  dílem  z  ka- 
pitálu akademie  dílem  z  ..národního  domu*'.  V  tomto  nádherném  paláci  umí- 
stěna iednak  akademie  sama  (v  místnostech  přízemních),  jednak  sbírky  ar- 
chaeofoKické  (v  mezzaniné)  a  konečně  i  obrazárna  (v  poschodích  . 

Obrazárna  zaujímá  šest  sáliiv  a  sestavena  jest  od  dra.  Kršnjavého  hi- 
storicky a  podle  různých  malířských  Skol.  Tak  v  jedné  dvoraně  spatřujeme 
obrazy  ze  AlV.  a  XV.  věku  a  t.  z.  školu  flámskon.  Nacházíme  tu  jmenovitě 
malby  ze  školy  Giottovy,  originály  Fra  Angelika  da  Fie.-^ola,  Fra  Filippa 
Lippiho,  Ghirlandiovy  a  i  Škola  flámská  zastoupena  jest  mimo  jiné  obrazem 
DUrerovým  a  Kristova  hlava. 

V  druhém  sále  shledáváme  obrazy  pocházející  z  věku  klassické  renais- 
sance.  Tu  jest  v  kopii  prof.  Giangiaccoma  Madonna  Rafi^elova,  dále  Boj  Kon- 
stantinův, podobizna  Rafaelova  a  Peruginova,  Albertiho  Adam  a  Eva,  Cor- 
regiův  Kristus  na  kříži  a  j.  V  třetím  sále  spatříme  obrazy  z  věku  XVII. 
a  aVIII.,  rázu  materialistického,  jako  malby  Carracciovy,  Keniovy,  Domeni- 
chinovy,  obrazy  naturalistův,  jako  Salv.  Rosový  a  p.  Rubens  je  tu  zastoupen 
dle  dra  Zocha  zdařilou  kopií  obrazu  ^ Čtyři  strany  světa",  jehož  originál 
zdobí  vídeňský  Belveder.    Také  Van  Dyck  zastoupen  tu  jednou  podobiznou. 

Ve  čtvrtém  sále  umístěna  jest  škola  benátská  s  obrazy  Belliniho,  Ti- 
ziana  a  Chrvata  Ondřeje  MeduliČe,  známého  jménem  Schiavone  (Slovan).  Od 
Meduliče  jest  tu  14  obrazův.  Overbeckovv  kartony  a  mnoho  starých,  draho- 
cenných miniatur  zdobí  pátou  dvoranu.  V  posledním,  šestém  sále,  zastoupeny 
jsou  školy  a  mistrové  moderní,  jako  Salghetti,  Consoni,  Steinle,  Kuppelwieser 
a  vedle  nich  obrazv  mistrů  slovanských  ze  XIX.  století,  jako  Smrť  posledního 
Jagelonce  od  Matějky,  Kampaňská  krajina  od  Siemicradského,  útěk  do  Egypta 
od  Kotarbiúského,  Husárka  a  Idylia  od  MaŠiče. 

Tof  jen  povrchní  obraz  celku;  do  jednotlivostí  se  bez  zevrubného  ka- 
talogu pouštěti  nelze  a  také  do  kritiký^  jednotlivých  výtvarův  uměleckých  se 
neodboriiíkovi  dávati  nemožno.  Než  i  z  tohoto  prosrinkého  náčrtku  sezná 
každý,  Že  v  obrazárně  Strossmayerově  jest  mnoho  věcí  vzácných  a  drahocen 
ných.  Dar  pak,  jaký  svému  národu  učinil  svou  obrazárnou  bi.sktip  Stross.- 
mayer,  jest  dar,  jaký  dávají  svým  národům  jen  králové.  B.  Popelka. 

Ruské  svátky,  zejména  vánoce. 

Ze    oSborniku  oby6ejů  ruskólio  národa* 

od  M.  Zabyllna. 

Svátky  a  svaté  večery  slují  obyčejně  na  Rusi,  jakož  i  v  jiných 
zemích,  duovtí  slavDostní,  dnové  veselí  a  především  dnové  posvátné 
slavnosti   narození   Kristova,   kterážto   slavnosC   počíná  25.  prosince  a 


Ruské  vánoce.  45 

končí  se  obyčejně  pátého  ledna  následajfclho  roka.  Slavnost  tato  od- 
povídala „svatým  nocím ^  u  NčmcA.  V  Maloraska,  Polsku  a  Bělorusku 
jsou  mnohé  slavnosti  známy  pode  jménem  svátků,  jako  na  př.  zelené 
svátky,  to  jest  neděle  nejsvétéjsí  Trojice.  Dle  toho  professor  Snégirev 
uzavírá,  že  můžeme  souditi,  jak  samý  název,  tak  i  veliká  část  národ- 
ních ber  přišla  na  sever  z  jižního  a  západního  Ruska. 

Na  Rusi  není  ani  jediné  slavnosti,  Jež  by  provázena  byla  tak  bo- 
hatým výborem  obyčejův,  obřadů,  znamení  a  jiných,  jako  řečené  svátky, 
při   nichž   shledáváme   starobylou   směs   obyčejů    z  pohanských   obřadů 
s  některými   vzpomínkami   na   Spasitele   světa.   K  obřadům  pohanským 
patři  beze  sporu  hádání,   hry  a  jiné  obyčeje,  jež  vyznačují  tu  povahu 
slavnosti,  která  nemá  zcela  nic  společného  s  křesťanskými  účely  a  du- 
chovní náladou.  Samo  slovo  svátky  chová  v  sobe  pojem  o  významu  sva- 
tosti dnů  za  příčinou  utěšené  pro  křestany  události.  Avšak  v  nepamět- 
ných  dobách  pohansjcých  vesly  obyčeje  a  obřady  v  tyto  slavnostní  dny 
a  my  jsme  zavázáni   tomu,  že  i  v  n}néjsí    době  tyto  obyčeje  se  nevy- 
kořeĎují  a  trvají,  ačkoliv  v  rozličných   podobách  a  formách  více   nebo 
méně  změněných.  A  tyto  obyčeje,  jež  nedovedlo  vykořeniti  žádné  úsilí 
jednotlivců,  jež  po  nmohá  desítiletí  udržují  se  v  lidu  jako  majetek  po 
praotcích  zděděný,  hodláme  ve  stati  této  popsati. 

Dne  24.  prosince  pohanští  Rosová  slavili  „Koljadu".  Dle  slov 
znamenitého  ruského  historika  Karamzina,  byl  Koljada  bůh  hodův  a 
pokoje.  Ačkoliv  dle  znění  možná  odvozovati  Koljadu  od  římských  Ko- 
lend  a  jiných,  přece  římské  slavnosti  tohoto  jména  slaveny  byly  ve 
všech  měsících.  Jestliže  podobá  se,  že  ruský  vánoční  svátek  byl  po- 
doben 8  Janovým,  nebylo  zajisté  příčinou  toho  nic  jiného,  než  vliv  řím- 
ského panství  nad  slovanskými  národy,  při  němž  ovšem  každý  národ, 
přivlasfnnje  si  a  přijímaje  cizí  ponětí  a  víru,  vždycky  hledá  v  nich  po- 
dobnost vnější  neb  vnitřní  se  svým  ponětím  a  zakořeněnými  domněnkami. 

Význam  slova  Koljady  u  rozličných  národů  jest  rozličný. 

U  Nestora  připomíná  se  Koljada  jako  božstvo  v  počtu  bohů  Vladi- 
mírových ;  sv.  Dimitríj  Tuletala  však  ve  svých  životech  svatých  zmiňuje 
se  o  Koljádě  jako  o  šestém  bohu,  bohu  svátkův.  Avšak  jistěji  všeho  — 
není  to  božstvo,  ale  svátek,  jejž  zosobňují  pověsti  a  národní  písně 

Koleda  v  jižní  a  západní  Kuši,  zejména  však  předvečer  svátku 
narození  Kristova  (kterýž  znám  jest  oa  severovýchodní  Rusi  pod  jménem 
Avsenja  nebo  Tauseňja)  u  Litvínů  jmenuje  se  večerem  kolodok  čili 
Bloková.  V  tento  čas  připravuje  se  skoro  v  celém  slovanském  světě  ze 
zrn  obilních  kase,  z  prosa  a  plodin  kutja  (lit). 

Rozeznávají  se  dvě  koledy :  vasiljevská,  v  předvečer  Nového  roku, 
a  tříkrálová,  v  předvečer  sv.  Tří  králů  čili  Zjevení  Páně.  První  sluje 
bohatou,  druhá  chudou  nebo  postní. 

V  Maloi-uskn  koledou  rozumí  se  choditi  s  jesličkami  a  hvězdou, 
ndéianoo  z  pa])írn;  též  zpívání  na  vinici  známo  jest  pode  jménem  ko- 
ledy. Ano  i  v  Moskvě  a  Petrohradě  dosud  trvá  obyčej  oslavy  narozeni 
Kristova  od  dítek  v  celých  zástupech  pod  vůdcovstvím  staršího,  jenž 
nese  hvězdu  s  lampiónem;  po  každém  oslavení  pěje  se  modlitba  a  říká 
se:   „Se  svátkem  hospodáře  pozdravujeme,  zdraví  vám  přejeme**.  Někdy 


46  M.  Zabjlin: 

řiká  se  též  něco  ve  vlče  žertovoém  tóně.  Nynf  ?•  hlavDich  městech 
obyčej  tento  mizí,  avšak  byl  čas,  kdy  nepřijmouti  íĚk  řečených  oslavo - 
vatelů  Kristových  pokládalo  se  za  hřích  pro  p&na  domu  a  xa  srážka 
pro  oslavovatele  Kristovy. 

Professor  Sněgirev  praví,  že  jižně  od  Moskvy  byl  obyčej  svatvečer 
nazývati  koledou  a  v  noci  na  narození  Páně  voziti  v  saních  dívku,  jež 
povrchu  veškerého  svého  teplého  šatu  oděna  byla  košilí;  tuto  dívku 
vydávali  za  Koledu.  Trvá-li  takový  obyčej  dosud,  nevíme. 

Má  80  za  to,  že  jak  slavení  Koledy,  tak  i  její  jméno  přešlo 
z  Novgorodu  do  Kostramské  a  jiných  velikoruských  gubernií  v  XV.  a 
XVI.  věku,  čemuž  nasvědčuje  starobylá  píseň,  již  na  některých  místech 
zpívají  o  svátcích:  n^la  Koleda  z  Novgoroda . .  . "  atd. 

Ve  Yelkorusku  svátky,  mimo  oslavování  po  domech,  jsou  prová- 
zeny oblékáním  se  v  masky  a  kostumy  s  tím  účelem,  aby  oblékající  se 
nebyli  poznáni  a  rovněž  aby  hádali.  Jako  hádání,  rovněž  tak  oblékání 
se  do  rfizných  kostumů  dalo  se  večerem  a  hádáno  bylo  často  do  noci. 

y  Novgorodě  svátky  jsou  známy  pode  jménem  okratniků,  t.  j.  ta- 
kových osob,  které  jsouce  přistrojeny  pro  obfcné  veselí,  od  druhého 
dne  svátků  vánočních  do  Zjevení  Páně  chodily  přestrojeny  po  městě 
do  těch  domů,  kde  vystavovány  byly  rozžaté  svíčky  na  oknech  a  těšily 
hospodáře  žerty,  karikatumími  představeními,  písněmi  a  tanci. 

V  Tichvině  o  svátcích  připravovala  se  veliká  loďka,  jež  postavila 
se  ua  několik  saní  a  vozila  se  několika  koni  po  městě.  Na  koních, 
vezoucích  loďku,  seděli  „oki-utnici".  Titéž  okrutnici  seděli  v  loďce, 
okrášlené  různobarevnými  prapory.  Všichni  tyto  jezdci  bývali  v  kostu- 
mech  a  maskách.  V  Tichvině  přestrojení  nazývali  se  jednak  okimtniky, 
jednak  kuděsniky  (šibaly),  jednak  kaliky  a  jednak  šviháky  (ščegoljami). 

V  době  průvodu  pili,  hráli  na  rozličné  nástroje  a  rozhazovali  ro7«- 
líčné  věci.  Rozumí  se,  že  přestrojené  provázely  tlupy  lidu  a  zámožní 
občané  hostili  ty  přestrojence  vínem  a  jídlem. 

V  novgorodské  a  vologodské  gnbernii  svátky  tyto  dosud  nazývají 
se  nKuděsy'',  jako  v  letopisech  čarodějové,  kouzelníci,  kteří  hádali  a 
skutečně  šidili  (kndésilí). 

V  Toropce,  v  pskovské  gubernii,  slují  svátky  „subotkami''.  Tehdy 
neprovdané  dcery  obyvatelů  tohoto  městečka  scházejí  se  u  chudých 
vdov,  jež  činí  ku  slavnosti  nutné  přípravy:  pro  navštěvovatele  připra- 
vují lavice  ve  stupních  od  podlahy  ku  stropu  na  způsob  amfítheatru, 
potom  uprostřed  světnice  ku  stropu  zavěšuje  se  veliká  svítilna  z  malo- 
vaného papíru,  okrášlená  stužkami  a  množstvím  svíček.  Po  stranách  téže 
světnice  staví  se  lavičky  pro  mužské. 

Dívky,  jak  bohaté  tak  chudé,  jistě  pokládají  za  nutnost  býti  na 
těchto  večerních  zábavách  čili  subotkách,  a  proto  oblékají  se  co  možná 
pěkně,  priniěřeně  svému  jmění.  Když  všecky  dívky  z  počtu  pozvaných 
se  sešly,  tehdy  dvéře,  jež  byly  dosud  zavřeny,  otvírají  se,  a  počínají 
přicházeti  mladí  svobodní  lidé.  Příchod  každého  mladého  hostě  oslabují 
dívky  pfbnémi,  jež  od  starodávna  pějí  se  ua  subotkách.  Za  tuto  poctu 
každý  host  povinen  jest  platiti  penězi,  jež  potom  odevzdají  se  ve  pro- 
spěch hospodyně  domu,  nebohaté  vdovy.  Sem  ženatí  a  provdané  se  ne- 
připouštějí. 


Ruské  Tánoce.  47 

Ruská  historie  vypravuje,  že  i  car  Ivan  Hrozný  se  svými  oprič* 
niky  (jfzdní  družinw)  mnskoval  se  podobně  šaákům,  ano  dal  í  popra- 
viti K.  Répina,  ie  nechtěl  obléci  škraboška. 

Petr  I.  měl  zálibu  ve  svátečních  ftrách,  ve  kterých  sám  bral  účast. 
Za  jeho  doby  sváteční  hry  bývaly  nejenom  ve  městech  a  selských  útul- 
cích, ale  i  v  carskvch  komnatách,  kde  carevny  slavily  svátky  se  svými 
služkami  a  bojaryněmi. 

K  obfadAm  vánočních  svátků  patří  též  hádání,  kde  podle  nějakých 
zvláštních  umělých  nebo  přírodních  znaků  pečuji  napřed  seznati  lidský 
lou,  STOji  budoncnost. 

V  pohanstvu  hádání  bylo  jedním  ze  hlavních  obřadů  bohoslužby; 
když  však  pohané  počali  přecházeti  do  křesCanstva,  tedy  hádání  po- 
čalo se  pronásledovati,  a  jestliže  přece  udrželo  se  v  lidu,  trvá  jako 
moc  zvyku  dle  práva  starověkosti,  jako  národní  zábava. 

Způsoby  hádání  bývají  přirozené  nebo  umělé,  jaké  shledáváme 
nejenom  u  východních  národův,  ale  i  u  Řeků,  Římanův  a  Slovanů. 

Sváteční  hádání  děje  se  vůbec  večerem  nebo  v  noci. 

Především  obracíme  zřetel  k  hádání  z  věcí.  Mladí  lidé  obého 
pohlaví  shromaždtijí  se  na  večer,  berou  prsteny,  záponky,  náušnice  a 
jiné  drobné  věci,  kladou  je  pod  mísu  zároveň  s  drobty  chleba,  povrchu 
přikrývají  to  čistým  ručníkem,  ubrouskem  nebo  šátkem.  Potom  účast- 
níci hádání  pějí  píseň,  vztahující  se  ku  chlebu  a  soli,  a  pak  ostatní 
„podmísečné"  písně.  Po  ukončení  každé  písně  někdo,  sáhnuv  pT)d  mísu 
a  odvrátiv  se  od  mísy,  ze  zakryté  mísy  vytahuje  nějaký  předmět,  jenž  se 
mu  nejdříve  namane  pod  ruku.  Jest  to  něco  ve  způsobe  domácí  loterie. 
K  tomu  srovnával  se  obsah  písně,  ze  které  vyvozovalo  se  předpověděni. 

Avšak  poněvadž  z  mísy  vyňaté  věci  nedostávají  se  vždy  těm, 
komu  patří,  přisnznje  se  pro  ten  případ  výkup  věcí.  Poslednímu,  jemuž 
za  podíl  dostává  se  z  mísy  věc  již  poslední,  pějí  píseň  svatební,  jakoby 
napřed  věstili  brzký  sňatek.  Zatím  i  prsten  koulejí  po  podlaze,  pozoru- 
jíce, na  kterou  stranu  se  zakutálí:  jestliže  ku  dvéřím,  znamená  to  pro 
dívku  sňatek,  pro  mužského  odjezd. 

Podle  pozorování  Sněgireva  tyto  obřady  jsou  blízky  s  řeckými 
obřady  X^d^, 

Zvláštní  pozoriiosti  zasluhtge  hra  na  zlatý  prstýnek.  Jeat 
potřebí,  aby  člověk  byl  dobrým  pozorovatelem,  chee-li  poznati,  v  jaké 
hluboké  úctě  bylo  za  starodávna  zlato  a  jak  dosud  slouží  za  význak 
bohatství,  důstojnosti,  krásy,  přízně  a  jiného. 

Když  na  příklad  matka  mluví  k  synu  svému  nebo  dceři:  „Ach 
ty  zlato  moje!"  pochopitelno  již,  že  tím  vyslovuje  lásku,  přízeň  a  hlu- 
boký význam  své  lásky,  jakoby  ku  zlatu,  ča^to  ne  v  poměru  k  jeho 
významu,  jako  k  tomu,  že  zlato  dříve  vůbec  mělo  velikou,  nedostižitel- 
nou cenu  za  příčinou  své  vzácnosti.  Tak  i  nyní  často  se  říká:  „To 
není  člověk  afe  zlato."  Ačkoliv  věta  tato  ve  svém  smysle  snižuje  člo- 
věka, přece  ve  všeobecném  smysle  oceňují  se  jí  nějaké  vlastnosti  buď 
vzhledem  k  rozumu,  dobrotě  neb  umění. 

Dle  vší  pravděpodobnosti  toto  rčení  vzniklo  v  šeré  dávnověkosti. 
Tak  čtouce  ruskou  historii,  vidíme,  že  Ruso\é  při  smlouvě  s  Řeky, 
kladoute  zlato  před  Perunem  a  Volosem,   zapřísahali  se,   že,  poruší-li 


smloavf,  .badoD  zlato,  jako  zlato*.  Taktéi  bylo  i  s  Jugorsbými  knl- 
íaty,  ktef i  přifláhali  včroost  Telikému  knlieti ;  na  dftkaz  věrnosti  znpH- 
sátitUi,  pijfce  voda  ze  zlata. 


SlovAiiBké  kroje  ft  t^p^.  I.  Chmtka  s  Mlrkovce. 


Taktái  někdy  příslovím,  ,ze  tvého  slova  jako  ze  zlaté  mlsy* 
vytilovuje  se  přáol  štěstí  a  rieho  blaha,  jedním  slovem  spokojenosti. 
Rovněí  obyčej  hráti  oa  zlatý  prstýnek  počíti  se  k  obyíejQm  patricím 
do   dob  pohanskýcb.   Zbytky  tohoto   obřadu    zachovaly   se   o   svitulch 


49 


Tánočních,  &le  jenom  ve  formě  zábavy  uebo  pro  nkricenf  čaaa.  Tp 
bnliB  Bedlcleh  dívek  a  mažft  t^jaě  dává  se  nékoma  prsten,  jenl  iftsUl 
od  podmleně  plsué,  a  ten  koluje  tajné  od  jednoho  k  drubému  sedlcích 
Y  řade  a  Tedle  aebe.  Někomu  z  ienských  neb  mužských  dáv&  se  hledati 


Slovan>k«  kn^e  a  typy.  n  Chrvat  z  vAkoK  xiliFelMkého. 

tento  prsten  při  zpévn  obřadné  plané,   pokud  nenajde   ho  v  něčí  ruce. 
U  koho  byl  nalezeo  prsten,  ten  mnsl  potom  hledati  atd. 

nVol&ní  procházejících  a  projiidějiclch*  zakl&dá  se  na  tom,  le 
dírty  B  večerem  nebo  v  noci  vycházejí  z  domn  s  stojíce  n  dvířek  (4žl 
se  mnfft  slovy:    ^Jak  se  jmenujete?"    To  děje  se  s  tlm  účelem  a  do- 

SlovMUk/  iboinik  4 


50  ^*  Zabylin:  RuBké  vánoce. 

mněním,  že  nastávající  ženich  bude  míti  totéž  jméno  a  touž  krásu, 
jako  má  spatřený  a  tázaný.  V  jaroslavské  gub.  volají  s  lívancem  (blin) 
na  hlavě. 

„O  tajném,  poslouchání''  praví  Stoglav,  že  volání  bylo  staron 
národní  pověrou,  při  níž  hadači  a  hadačky  chodili  poslouchat  pod  okna 
cizích  domft  a  soudíce  podle  slyšených  jimi  slov,  veselém  nebo  nepří- 
jemném rozhovoru,  předpovídají  sobě  příjemný  nebo  nudný  život,  ha- 
šteřícího se  nebo  laskavého  muže.  Výsledky  tajného  poslouchání  pod 
cizími  okny  bývají  rozličný  a  řídí  se  tím,  kdo  bývá  uslyšán,  jestliže 
mladý  nebo  starý,  opilý  nebo  střízlivý,  mužský  nebo  ženská  a  podobně. 
Takovéto  poslouchání  děje  se  u  oken  nebo  dveří  obydlených  světnic, 
nebo  u  oken  domů. 

Avšak  více  srdnaté  a  dovádivé  z  dívek  odvažnjí  se  na^^louchati 
pod  zámkem  kostelních  dveří  za  účelem,  aby  slyšely  zpěv  v  kostele 
o  půlnoci,  kdy  bohoslužby  není.  Jestliže  představa  silné  jest  vzbuzena 
a  rovněž  Čivy,  snadno  může  se  státi,  že  povzbuzená  osoba  v  pólo- 
zapomenutí,  uchvácena  jsou6  myšlénkou  a  silou  vůle  slyší,  více  ve  sně, 
buď  sladké  svatební,  buď  pohřební  písně,  z  čehož  odvozuje,  že  tohoto 
roku  buďto  se  provdá  nebo  zemře. 

Dále  jest  „hádání  ze  slepic".  Sejme  se  slepice,  častěji  kohout, 
se  slepičího  bidla  a  přinese  do  světnice,  kde  již  dříve  připraveny  byly 
na  třech  místech  na  podlaze  chléb,  voda,  zlaté*  stříbrné,  ano  i  měděné 
prsteny,  náušnice  a  Jiné  drobné  věci. 

Slepici  pustí  na  podlahu  a  hledí,  kterou  věc  klovue  nebo  čeho 
chopí  se  nejdříve,  majíce  na  mysli,  že  slepice  v  noci  nebo  na  večer 
jest  slepá  a  klove  dle  přirozeného  zvyku,  že  klove  cokoli  ze  předmětů, 
položených  na  podlaze. 

Takto  hádají  rozličně:  jestliže  hádá  jedna  osoba,  rozumí  se,  když 
pustí  kohouta  nebo  slepici,  že  může  hádati  na  rozličné  motivy;  iďe 
když  hádajících  dívek  jest  velmi  mnoho,  jest  potřebí  jinak  věc  vy- 
mysliti. Na  příklad  slepici  nebo  kohouta  pouštějí  do  středu  kruhu  se- 
staveného z  kroužků  a  prstenů,  jež  patří  rozličným  osobám.  Či  kroužek, 
prsten  nebo  náušnici  pták  klovne,  ta  se  během  toho  roku  provdá. 

Avšak  provdati  není  těžko,  jak  pak  bude  v  manželstvu?  otáže 
se  každá  z  děvic. 

y  tomto  případě  dívka  hadačka  používá,  jak  výše  řečeno,  k  věštbě 
vodu,  chléb,  uhel  a  prsteny.  Potom  pouští  slepici.  Jestliže  slepice  nebo 
kohout  počne  píti  vodu,  tedy  bude  muž  opilec.  Jestliže  bude  jísti 
chléb,  bude  dost  slušný,  když  dotkne  se  uhlu,  tedy  bude  muž  chudý 
nebo,  jak  se  říká,  pohoří,  klovne-li  zlatý  prsten  —  bude  boháč,  stří- 
brný —  ucházející,  měděný  —  nemající  se  ku  práci,  někdy  záletník. 
Někdy  se  stává,  že  hadačky  dělají  ve  prostorné  jizbě  několik  takových 
kruhů,  každá  pro  sebe  a  přináší   každá   dívka  slepici  ze  svého  domu. 

(Dokončení.) 


Kl.  Ořešková:  Tadyáš.  51 

Tadyáš. 

Obraz     ze     života     lidu. 

Od  Eliiky  OMkové. 
Z  polského  nikopisa  přel.  F,  A,  Hora. 

Chvedora,  žena  chasuika  Klementa,  umetla  hliněnou  podlaha  ve 
s?étnici,  sbrnola  smetí  do  konta,  nepomýšlejíc  vůbec  na  to,  aby  je  vy- 
hodila za  práh,  ostatky  zemčat  vsypala  do  kbelíkn  naplněného  pomy- 
jemi,  a  nmístivái  pod  lavicí  tu  potravu  určenou  kr4vé,  strčila  prkno 
před  otvor  v  kamnech,  v  nichžto  dva  velké  hrnce  obsahovaly  oběd  již 
připravený  jí  a  jejf  rodině.  V  jednom  z  těchto  hrnků  byl  barszcz  z  listí 
cvikly  obecné  a  ze  kvašeného  burákď,  ve  drahém  ječmenový  krápník 
se  zemčaty  čili  dle  selského  zvyku  v  těch  krajinách:  jeden  pokrm 
kvasný  a  druhý  přesný.  Rodina  je  měla  požívati  o  polednách,  nyní  bylo 
však  ještě  časně  z  r&na.  Ale  Ghvedoře  bylo  již  odejíti  z  chaloupky ; 
pronajaiaC  se  na  ten  d^n  ku  pletí  vařiva  v  zahradách  ku  dvoru  náleže- 
jících. Její  muž,  Klement,  již  celou  hodinu  na  blízku  dvora  oral  pole 
k  setbě  podzimní. 

Byla  to  ženština  mladá,  vysoká,  silná,  s  kozí  na  tváři  a  rukou 
hrubou  a  tmavou,  leč  dnes  ještě  časně  z  rána  čistou,  neboť  přišedši 
pro  vodu,  umyla  se  n  studnice.  Skrze  tu  hrubou  a  tmavou  kůži  jejich 
lící  pronikaly  silné  raměnce ;  s  nízkým  čelem,  malým  vyhrnutým  nosem, 
s  tlustými  pysky,  širokými  boky  a  velkýma,  plochýma  nohama,  nebyla 
vfibec  hezká,  leč  jevila  zdraví,  čilost  a  sílu.  Oděv  její  skládal  se  z  krátké 
a  pestré  sukně,  přišedivělé,  hrubé  košile  a  šir>iké,  pruhované  zástěry, 
několikráte  ovázané  okolo  pasu  umouněnou,  tuhou,  pestrou  tkanicí, 
utkanou  doma  z  nití  různobarvých.  U  krku  lesknul  se  jí  bronzový,  po- 
svěcený medahonek  a  hlavu  pokrýval  šátek  červeně  květovaný,  v  týlu 
hlavy  zavázaný  tak,  že  nad  čelem  bylo  pod  ním  viděti  dvě  široká  pásma 
vlasů  hustých,  černých,  ale  zarudlých  a  nelesklých.  Uspořádavši  své. 
hospodářství  na  čas  své  nepřítomnosti,  nachýlila  se  nade  hliněným  ná- 
dobím na  zemi  stojícím,  a  z  jednoho  nalévajíc  mléko  do  malého  hrnečku 
počala  volati : 

.Tadyáši!  Tadyáši!" 

Bylo  by  těžko  uhodnouti,  koho  se  týkalo  to  volání,  neboť  na 
pohled  nikoho  krom  ní  neb\lo  ve  světnici.  Ale  tak  jen  se  zdálo.  Na 
široké  lavici,  jížto  zde  užívali  za  lože,  pod  radném  čili  velkým  ku- 
sem'šedého  plátna,  jenž  pokrýval  slamnik  a  podušku  vycpanou  slámou, 
za  chvíli  se  počala  pohybovati  jakási  živá  bytost.  Zprvu  prozrazovala 
se  její  přítomnost  jen  šelestem  sena,  jímž  bylo  pohnuto,  jakož  i  na- 
dýmáním a  opadáváním  velkých  výdutí  radná.  Potom  nad  lavicí  i  rad- 
ném vyletěl  černý  roj  nesčíslných  bzučících  much  a  ze  zpodu  plátna 
počalj  se  vystrkovati  dvě  malé,  tmavé  nožky  a  dvě  rovněž  malé,  okrouhlé 
ručkj,  až  na  kraj  radná  úplně  se  odchýlil,  a  v  úzkém  pruhu  sluneč- 
ního světla,  padajícího  na  lavici,  ukázalo  se  děcko,  jehožto  prvým  po- 
sudkem bylo 'hrábnutí  oběma  ve  vlasech  rozčechrauých  a  pi*vým  křikem 
napolo. ve  smíchu  a  poloplačtivým : 


52  El  OřeSková:  TadyáŽ. 

„Mámo!" 

Kdyby  jí  nebyl  hned  spatřil  u  sebe,  křik  jeho  byl  by  zajisté  se 
rozléhal  v  celé  světnici;  ale  poněvadž  matka  právě  šla  kněrau  s  hrnkem 
v  race,  počal  i*adostí  hlasitě  se  smáti. 
.Dejte,  mámo!  dejte!  dejte!" 

Ve  slunečním  světle  a  bzukotu  much,  jichžto  ir.nožství  sedělo  na  něm 
a  poletovalo  nad  nim,  seděl  hošík  na  podušce  vycpané  senem,  napolo 
jsa  ukryt  ve  velkých  záhybech  radná.    Vlasy  jeho,  jasné  jako  len  a 
velmi  rozcuchané,  žlutavými  praménky  se  ježily  na  všecky  strany,  oči 
svítily  jako  tyrkisy  a  plynuly  ještě  v  mlze  rozespalosti,   tmavočervená 
ústa   měla  rty  černé  jako    mouřenín.    Včera   zajisté  pro  zábavu  hošík 
si  mastnou  lepkou  zemí  pomaloval  na  černo  rty,  bradu  a  konec  nosu. 
Líce  okrouhlé  a  měkké  podivnou  náhodou  zflstaly  netknuty;  prese  vši 
osmahlosC  planuly  ruměncem  rftžovým  jako   zora.  Narodil  se  o  hrom- 
nicích;   nyní  mu  byla   dvě   léta  a  dvacet  dvě  neděle.  Jíž  před    rokem 
hyl  odstaven  od  prsou  mateřských,  za  to  každodenně  jako  v  této  chvíli 
z  celé  síly  své  se  připínal  k  okraji  hrnku,  jejž  mu  matka  přidržovala 
k  ústům,  a  pil  mléko  zvolna,  s  rozkoší,  s  roztaženými  krátkými  prsty 
u  rukou,  s  nahým  kolínkem  vytaženým  z  radná,  s  temným  hekáním, 
kteréž  jevilo  úplné  uspokojení  a  blaho  hluboko  cítěné. 
Byl   to  Tadyáš. 

Vypiv  mléko  měl. patrné  v  úmyslu  opět  ponořiti  hlavu  do  vel- 
kých záhybů  radná;  ale  Chvedora  naň  křikla,  aby  okamžitě  vstal, 
ne-li,  že  mu  vyšlehá  dziahou.  Když  tak  přísným  hlasem  křičela, 
v  jejích  šedých  očích  míhala  se  sice  lahodnosC  a  koutky  úst  chvěly 
se  úsměvem;  ale  Tadyáš  přes  to  vše  však  okamžitě  slezl  slavíce  a 
poskočil  do  prostředka  světnice,  ježto  dz^iaha  byla  jediným  jemu 
poHud  známým  neštěstím  žití  pozemského.  Nástroj  tento  jevil  se  sice 
v  dosti  půvabné  postavě  té  různobarvé  a  tuhé  tkanice,  která  několi- 
kráte ovíjela  vysoké  tělo  jeho  matky;  leč  sotva  zeji  Chvedora  počala 
rozvazovati  a  rozvíjeti,  Tadyáš  byl  ihned  hotov  učiniti  vše,  cokoli  bylo 
na  něm  požádáno.  Bos  a  ve  krátké  košilce,  s  rozcuchanými  vlasy  a 
s  učerněným  koncem  brady  a  nosu  poskakoval  tedy  po  světnici,  rozhá- 
něje okolo  sebe  roje  much  a  pobíhaje  ustavičné  před  matkou,  kteráž 
pečlivě  pokrývala  hrnky  mléka  a  &  velkého  bochníku  krájela  malé  kra- 
jíčky černého  chleba.  Schovávajíc  tyto  porce  za  kosili  pravila: 
„Ou!  chodzim  (pojďme),  synku  I"* 
„K  tátovi?"  tázal  se  Tadyáš. 
„Do  zahrady,"  odpověděla. 

Brala  jej  s  sebou  vždycky  k  žatí  a  pletí.  Co  s  ním  měla  počíti? 
Nechati  jej  v  chaloupce?  VždyC  bylo  třeba  zamknouti  světnici,  a  těžko 
uvězniti  děcko.  A  pustiti  jej  samotného  do  panského  dvora  bylo  jí 
líto.  Brala  jej  tedy  s  sebou ;  ale  na  jakoukoli  jeho  toilettu  pH  vy- 
provázení ho  do  světa  širého  nebvlo  ani  pomyšlení.  Tadyáš  se  oblékal 
nejpravidelněji  na  světě  jednou  za  týden,  v  neděli  z  rána,  ale  pak 
již  neobyčejně  energicky,  pečlivé,  pomocí  střezu  plného  vody  a  ohrom- 
ného hřebene  nikoli  bez  obapolných  křiků  synových  i  matčiných  a 
intervence  dziahy.  Dnes  však  byl  pátek,  tudíž  čistota  nejen  ko- 
šile a  tváře,  ale  i  celého  těla  Tadyášova  počínala  šestý  den  trvání,  či 


Rozhledy  v  literatuře.  53 

vlastně  již  aoi  ji  nestávalo.  Na  tom  nezáleželo.  Drže  se  sakné  matčiny, 
běžel  Tadyáš  po  panském  dvoře,  divné  dreptaje  malýma  nožkama,  aby 
stačil  dlonbému  kroku  matčínn,  a  ceston  ustavičné  se  těše  jednak 
kobontovi,  jenž  rozhlásíte  ohnivýma  křídloma  tepaje  táhle  zakokrhal, 
jednak  kocourovi,  jenž  šedé  na  okape  střechy,  provozoval  koňsky 
gymnastické.  Opét  dále  těšil  se  řadě  kachen,  jež  nachylujíce  k  zemi 
široké  své  zobáky,  kolébaly  se  po  travé,  holnbům,  jichžto  čtvero  tře- 
potigíc  křfd7y  vyletělo  nade  střechu  a  lítalo  do  kola,  4o  kolečka,  krfitě 
faodmjící  na  ki-fiCata,  aby  šla  za  ní  do  husté  směsi  bezu  a  hlohu, 
jiode  opét  starému  kubínovi,  domácímu  psu  s  ohromným  chomáčovitým 
ohonem,  jenž  tQisně  se  otřev  o  snknici  matčinu,  kráčel  nějakon  chvíli 
za  Chvedoron  a  děckem,  zvolna,  s  hlavou  skloněnou,  a  vlídně  dovolil 
dětské  ručioce,  aby  jej  hladila  po  vlnité,  rosou  zvlhlé  srsti.  Rosné 
perly  blyátély  se  ještě  na  travé  a  keřích  v  panském  nádvoří,  na  němž 
přes  to,  že  tn  přebývalo  ptactvo  a  jiná  zvířata,  bylo  ještě  ticho  a  pusto. 

(Dokončení.) 


Rozhledy  v  literatuře  a  umčni. 

Upominky  z  Týchodu.  Obrázky  z  pouti  po  Kavkaze  a  z  cesty  zpáteční.  Od 
Svatopluka  Čecha.  V  Praze,  nákladem  Fr.  Šimáčka,  1885.  str.  201. 

Přírodními  krásami  velkolepý  a  životem  svým  pestrý  i  zajímavý  Kavkaz 
poskytnul  našemu  přednímn  pěvci  Svatopl.  Cechoyi  bohatý  zdroj  vděčného 
pozorování,  kteréž  vyloživ  porAznn  ve  feiiilletonech,  vvdal  nyní  ve  zvláStním 
svazku.  Spisovatel  praví,  „že  chtěl  toliko  zachytit  hlavní  dojmy  z  pestrého 
pásma  obrazů,  které  se  mu  namanuly  takořka  letem  na  několíkHnedělní  cestě 
po  Kavkaze' .  S<rat  Čech  zachytil  zajisté  mnoho  krásného,  a  vše  co  spatřil, 
oděl  do  přitažlivé  formy  jemu  vlastního  vypravování,  coŽ  Činí  novou  knihu 
naiebo  básníka  netoliko  poučnou,  ale  i  v  ušlechtilém  smysle  zábavnou.  Ani 
zde  nezatajil  se  Čech  býti  básníkem  —  v  jeho  cestopisných  črtách  pe  plno 
květin.  Provází  čtenáře  po  východním  břehu  Černého  moře,  letmo  Mingrelií, 
Imercií  a  Gruzií,  Tiflísem,  vojenskou  silnicí  kavkazskon,  Yladíkavkazem,  Ba- 
tnmem  a  kusem  bývalého  evrop.  Turecka.  Líčení  Čeohovo  propleteno  jest 
hojností  zpráv  národopisných  a  historických  (na  základě  spisfi  niskÝch  i  zá- 
padních). Ačkoliv  Kavkaz  není  domovem  ryzího  života  slovan^kéno,  najde 
čtenář  v  „Upomínkách  z  východu"  přece  mnoho,  co  slovanský  jeho  rozhled 
vhodně  a  dobře  rozšíří  S.  J* 

Jocn«  ^o6poBCRÍft.  OnuTL  noApo6Hoft  MOHOrpa«in  no  ncTopiii  ojinnHAMo- 
is^;i,'bm:K  HBHHa  CnerHpeBa.  KasaHb  1884.  str.  360. 

Současně  téměř  s  Brandlovým  životopisem  Job.  Dobrovského,  kterýž 
v  té<;hto  listech  s  dostatek  byl  oceněn,  vyšel  spis,  kterÝ  ct.  čtenářstvu  ozna- 
mujeme. Okolnosf  tato  vyzývá  k  srovnání  obou  knih.  Kdfžto  spis  Brandlův 
jest  více  vylíčením  skntečného  života  i  pňsobenf  jak  vědeckého  tak  spoh^čen- 
ského  slavného  zakUdatele  slavistiky  až  do  nejUjnějSích  záhybfl  jeho  duše, 
a  do  Tozbom  přísně  vědeckých  jeho  děl,  do  vylíčeni  zpAsobii,  kterým  Do- 
brovský dospíval  k  řešení  velkýcfi  otázek  vědeckých,  nevchází,  nalézáme  právě 
to  B  mmuciosiií  dAkladností  vylíčeno  v  knize  p.  Snegireva,  přísně  životopisná 
stránka  naopak  dosti  povrchně  se  odbývá.  Naznačuje  to  ostatně  již  titul  knihy. 
Rozdíl  tento  n:;l  svou  příčinu  jak  ve  vědeckém  směru  obou  spisovatelň,  tak 
více  ještě  v  tom,  že  p.  Snegirevu  velký  onen  materiál  uložený  v  korrespon- 
denci.  jímž  n.  Hrandl  tak  nt^isímě  ovládl,  nebyl  přístupen.  V  úvodě  vyličuje 
p.  spisovatef  předně  dosavadní  spisy  o  působení  Dobrovského  a  podává  nato 


54  Rozhledy  v  literntuře. 

bibliografický  přehled  jeho  prací.  Spis  rozdělil  si  na  pét  kapitol;  v  prvÝch  čty- 
řech kiipitolách  ličf  život  i  vědecké  pňsobení  Dobrovského,  v  5.  kapitole 
oceňuje  několika  ráznými  i  přesnými  ěrty  zásluhy  Dobrovského  v  rňzných 
odvětvích  slavistiky.  -  Život  Dobrovského  rozdělil  na  čtyři  doby:  první  až 
k  r.  1776.,  2.  od  r.  1776.  do  r.  1792.,  8.  od  r.  1792.  do  r.  1806.  a  4.  až  do 
smrti  18'^.  V  každé  kapitole  napřed  podávaií  se  dosti  stručným  zpAsobem 
životopisná  data,  a  nato  v  každé  zvláŠf  rozebírají  se  vědecké  jeho  spisy  a  sice 
opět  podle  odvětví  jednotlivých.  Tím  ovSem  ztrácíme  celkový  přehled  nad 
vedkeron  vědeckou  činností  Dobrovského,  dějepis  jednotlivých  odvětví  slavi- 
stických tím  arci  mftže  získati.  Pan  spisovatel  v  dělení  spisft  vědeckých  šel 
snad  někdy  přilid  dMieko,  on  i  různé  §§.  ze  spisA  Dobrovského  umisťuje  pod 
různými  záhlavími.  Rozdělil  spisy  na  př.  v  době  IV.  na  spisy  I.  historické: 
a)  o  dějinách  domácích,  českých,  b)  o  dějinách  slovanských  vůbec;  II.  na  U- 
teramě  historické:  a)  o  domácí  literatuře,  b)  o  staroslovanské  literatuře  a)  ky- 
rillt^ké,  /?)  hlaholské;  III.  na  jazykozpytné :  a)  o  srovnávací  mluvnici  slovanské, 

a)  O  poměru  staroslovanského  jazyka  k  živým  nářečím,  /?)  o  klassifikaci  slov. 
nářečí,  y)  o  charakteríce  slov.  jazyka;  b)  o  domácí  české  mluvnici;  c)  o  mluv- 
nici staroslovanské,  a  tu  rozebírá  na  př.  §.  1.  .,Geschichte  der  bi\hm:  Sprache 
und  der  álteren  Literatur',  pojednávající  o  stáří  i  původu  slov.  jazyka  a  o  nej- 
stsrších  sídlech  Slovanů,  v  Části  věnované  spisům  Dobrovského  z  historie 
slovanské  vůbec;  tamtéž  rozebírá  spis  ;,Cyríll  und  Method  die  Slaven  Apostel'' 
až  na  §§  10.,  11.,  12.  i  str.  125.— 133.,  pojednávající  o  písmech  slovanských^ 
o  literartím  působení  obou  apoštolů  a  o  jazýce  překladu  sv.  písma.  V  části 
o  spisech  z  domácí  literami  historie  rozebírá  spis  zprvu  jmenovaný,  před- 
mluvu k  „Instittitiones*'  a  §S.  10.,  11.  a  12.  ze  spisu  „Gyrill  und  Method"; 
v  části  o  spisech  jazykovědeckých  a  sice  v  oddíle  III.  a  /?)  rozebírá  §.  4. 
z  „Geschichte"  etc,  str.  IV.  -  V.  předmluvy  k  2.  vydání  „Lehrgebíiude''  a  prvé 
dvě  strany  z  „Institutiones*  v  oddíle  III.  a  y)  §§.  2.-3.  z  GescLichte;  v  III. 

b)  „Lehrgebáude**,  1.  a  2.  vyd.  a  v  III.  c)  „Institutiones  linguae  slavicae**. 
Rozbor  tohoto  díla  patří  k  nejlepším  kapitolám  celé  knihy,  velmi  pěkně  líčí 
se  znenáhlé  vznikání  i  vzrůstáni  ieho  až  ze  samých  zárodků.  Ne  méně  zají- 
mavý jest  rozbor  náhledů  Dobrovského  o  původu  hlahol  ce,  nebof  uvádí  i  starší 
náhledy  v  této  otázce  i  odůvodňuje  podivné  mínění  D.  tím,  že  jemu  byla 
známa  jen  chrvarská  hlaholíce,  která  ovšem  nemohla  učiniti  dojem  písma 
staršího  než  kyrillice,  za  jaké  Dobner  je  považoval. 

Spis  p.  Snegireva  jest  vzácným  doplňkem  ke  knize  Brandlově.  Bohužel 
jest  znesvářena  nesmírným  počtem  tiskových  chyb,  jež  ovšem  soudný  čtenář 
si  snadno  opraví.  Dr.  Jiří  Polívka 

JleTonnc  MaTHi^e  Cpncxe.  Ypel^yje  A.  Xaiuils.  Kh..  140.  —  V  Hobomc 
Ca^y  1884.,  str  164. 

Pio  nás  mají  zvláštní  zajímavost  Články  ^HeKe  Hapo^ne  Hrpe**,  sebrané 
od  M.  Mediče  (str.  48. — 66.)  a  „Cpncite  iiapoAHe  upMOOBCTKe",  sebrané  v  Srěm- 
sku  Damjanem  Preradovičem,  v  ohledu  jak  obecně  národopisném  tak  zvlášf 
jazykovém.  Mimo  to  čteme  zde  novellu  „nodPAHbH  no;iyň;m*  od  Milana  Sa- 
viée  a  téhož  referát  o  1.  sv.  „Povídek**  Mity  Živkoviče  (Bělehrad  8",  str.  167., 
cena  1  frank)  Vyjímáme  z  něho  stesk  na  nynější  literární  poměry  srbské: 
;,LetopÍ8"  nemá  ani  lOO  předplatitelů,  časopisy  ^OrnuňHiia'*  a  „Cpncice  HJiy- 
cxpoBMHe  HOBHHe",  zašly  pro  nedostatek  předplatí  tel  ň,  „JaBop**  jedva  živoří; 
knihkupectví  br.  Jovanovičů  v  Fančevě  vypsalo  předplatné  na  povídky  Pavla 
M.  Jovanoviče  a  přihlásil  se  všeho  všudy  jeden  předplatitel!  — 

Chroiiiqne  dite  de  Nestor«  tradnite  snr  le  texte  slavon  msse,  avec  intro- 
duction  et  commentaire  critique,  par  L.  Leger.  Paris  1884.  Str.  XXVIII 
a  399.,  8«. 

Učený  slavista  francouzský  předkládá  nám  svrchu  nadepsaným   dílem 
.výsledek  téměř  dvacetileté  práce.  Již  r.  1868  předložil  svou  doktorskou  roz- 
pravu o  letopisci  Nestorovi,  k  níž  přiložil  také  několik  výůatkův  z  jeho  kro- 
niky, a  nyní  odevzdal  celé  dílo  slavné  kroniky  k  užitku  všeho  učeného  světa. 


Rozhledy  v  literatařc.  55 

Dřívější  překlady  Nestorovy  kroniky  jsou  namnoze  nedostateény.  Lndvík  Paris 
-vydal  sice  překlad  francouzský  již  r.  1884.,  ale  nesprávný,  učiněny  ne  z  ori- 

Snalu,  ale  z  překladu  německého,  kterýž  nevynikal  nižádnou  spolehlivostí. 
Jbrých  pl^ekladů  Neatorovy  kroniky  stávalo  jen  tří:  polský  Bíelowského 
(Monumenta  I.)  z  r.  1864.,  český  ErbenAv  z  r.  1867.  a  dánský  8mithdv  z  r.  1869. 
Nový  překlad  p.  LegerAv  důstojně  se  druží  k  těmto  převodAm  a  vyplňuje 
mezeni  dávno  pociťovanou.  V  obšírné  předmluvě  obrací  p.  spisovatel  zření 
k  rozličným  stránkám,  jichž  dbáti  třeba  při  čtení  slavných  letopisA  ruských, 
a  dokazuje,  jak  hlubtice  i  kriticky  zahloubal  se  do  vděčného  svého  předmětu. 
I^klad  sám  jeat  věrný  a  jaaný. 

John  Husa.  By  A.  H.  Wratislaw,  M.  A.  (New  Biographícal.  Senes.  N.  12). 
London  1885.,  str.  16. 

A  H.  Vratislav,  jeden  z  nejhorlivějších  pěstitelů  Českého  vědomí  v  ci- 
zině, známý  též  dobře  z  mnohých  prací  o  Češích  vydaných  v  Anglii  (SIot. 
sbor.  1884.,  str.  67.)  uveřejnil  v  populární  sbírce  anglických  životopisů  „New 
Bíographical''  velmi  pěknou  Črtu  o  Hnsovi.  Líčení  páně  Vratislavovo  rozdě- 
leno jest  na  9  kapitol  a  seznamuje  nejširší  obecenstvo  anglické  se  životem, 
pA8o1>i*ním  a  významem  českého  reformátora.  Publikace  tato  ozdobena  jest 
podobiznou  Jana  z  Husi. 

Wlara  BMwian.  irb  byt  domowy  I  npot^rzjny  przed  i  po  podboju 
li»i'hi<-kf m  i  wnrafc^-r  imkini  Przez  Komualda  Swierzbiůskiego,  kand.  prof. 
i  dra.  med.  Warszawa  1884,,  str.  111. 

Spisovatel  podává  tu  veřejnosti  dílo  sestavené  na  základě  starších  i  no- 

vějjiích  pramenů  polských,  ruských.  Českých  i  jinojazyčných.  Ve  42  kapitolách 

vypravuje  o  víře  starÝch  SlovaiiAv  a  o  jejich  živr)té  domácím  i  společenském 

před  i  po  podmaněni  lechickém  a  viirjago-ruském.    Českého  čtenáře  zajímá 

zvláště,  co  spisovatel  v  rozličných  oddílech  díla  svého  píše  o  praotci  Čechovi, 

o  naši  Kaši,  Teté  a  Libuši,  o  bozích  starých  Čech  A  v,  o  Vlastě,  Přernýi«lovi  a 

jeho  nástupcích,  o  lechitecb  na  Moravě  ata   Jinak  podává  práce  p.  Swierzbin- 

ského  množství  zpráv  a  domněnek  ze  záhad  plněno  období  slovanského  po 

kanstva.  Ke  kritickému  rozboru  této  knihy  vracíme  se  ještě  dle  možnosti. 


Slečna  Hermanová  v  Praze. 

v  Národním  dÍYadle  máme  nyní  vzácného  hostě,  slečnu  Hermanovou, 
prímadonnn  carské  opery  varšavské.  Dosud  jsme  ji  poznali  ve  dvou  partiích 
tak  rAzné  povahy,  a  sice  v  Bizetově  opeře  „Carmen*'  a  v  Thomasově  opeře 
„Mí^on**  a  mAžeme  říci,  Že  ponze  umělkyni  prvního  řádu  tak  vítězně  lze 
vyniknouti  v  obou  těch  rAznorodých   sférách.    Tam    pikantně   hlndký,   zde 
vroucně  upřímný  ton  tak  výmluvné  se  dral  na  povrch   a  rázem  jímal  celého 
posluchače.  Její  mezzosopran  jest  zvláštní  lahodné  barvitosti,  sladce  zní,  jest, 
abvchom  tak  řekli,  sametově   měkký,   při  tom  plnozvučný  a  ku  podivu  po- 
dajný  ve  všech  odstínech  výrazu.    V  herecké  stránce  osvědčila  polská  uměl- 
kyně znamenitou  intelligenci :  vše  mělo  markantní  profil  a  prozrazovalo  vzácné 
promyšlení  a  procítění  každé  úlohy  až  k  oněm  jemným  podrobnostem,  o  nichž 
se  ani  zdaleka  nezdá  zpěvačkám  holduj ícím  Šabloně.   Také  skvělým,  věrným 
kostumem  překvapila  hlavně  jakožto  Carmen,   v  kteréžto  úloze  vAbec  zdá  se 
nim  býti  nepřekonatelnou.   Co  ji  tak  povznáší?  Že  při  všem  realistickém  lí- 
čení nikdy  n«'zabíhá  k  mezím  vulgárností,  nýbrž  vrozeným  vkusem  a  ušlecb- 
tíloBti  každého  pohybu,  tonu,   výrazu  posvěcuje   takřka  po\ahu  představo- 
vanou —  leat  zknStka  vyvolenou,   pravou  knéžkou  v  chrámě  hudebně  drama- 
tické  krásy,  a.  rozkoš  nám  pAsobí,  že  kiiěžka  ta  vzácného   rá^u  jest  právě 
uméikynf  z  mileného  národa  polského.  F  /  Novotný. 


r 


! 


5|5  liozhledy  v  literatuře. 

MickietoicB  v  Prtne,  T.  Zíemba  uveřejnil  v  posledních  seSitech  .Bibl. 
Warflzawské  (redflk.  J.  K  Plebaůski)  zajímavou  studii  o  slavném  věštci  pol- 
skéiD,  kdež  dolítáme  se  též  o  básníkové  pobytu  v  Cechách  r.  1829.  Spisovatel 
praví:  V  Praze  učinil  Mickiewicz  znáraosť  s  českými  spisovateli,  zejména  se 
slavným  V.  Hankou,  bibliothekářem  národní  knihovny  české  (musejní}.  Tento 
nadšený  zbožňovatel  minulosti  České  a  její  památek,  snažU  se  tehďᎠ přiméti 
Mickiewicze  k  napsání  básně,  jejíž  bohatýrem  měl  bÝti  Žižka.  Hanka  pfí- 
slibil  k  tomu  konci  dodati  polskému  básníkovi  potřebné  látky,  což  snad  již 
tenkcáte  alespoň  s  části  učinil ...  V  korrespondenci  A.  Mickiewicze  (díl  III. 
str.  117.  vyd.  IV.)  nalézá  se  i  list  V.  Hanky  psaný  polsky,  kťei^mž  Hanka 
r.  1832.  povzbuzuje  k  opětné  návštěvě  Prah^,  aby  tam  lépe  mohl  užitek  Činiti 
z  materiálů  k  básni  o  Žižkovi.  Niewiarowicz  taktéž  potvrzuje,  že  z  úst  Mi- 
ckiewiczových  slyšel  o  tomto  úmyslu,  ano  tvrdí,  že  Mickiewicz  skutečně 
báseĎ  takovou  napsal  (Ruch  liter.  Ivovský).  První  zpěv,  počínající  překrásným 
popisem  českých  lesft,  četl  v  rukopise  sám  Niewiarowicz.  Rukopis  tento  ztratil 
se  nepochybně  ve  Florenci,  kdež  Mickiewicz  meškal  r.  1848.  Také  L.  Sie- 
roíeúskémn  sdělil  Mickiewicz  r.  1840  ve  Strassburgn,  že  chystá  báseii  o  Žiž- 
kovi. Spisovatel  p.  Zíemba  domnívá  se,  že  my  v  Cechách  snad  více  víme  o  styku 
Mickiewicze  s  Hankou  a  Jinými  vlastenci  českými,  co2  nemálo  by  přispělo 
k  objasněni  zajímavé  stránky  naMch  vzájemných  poměrA.  Bohužel  vime  ne- 
smírně málo,  ale  činíme  v  té  příčině  bedlivé  prohlídky  všech  pfístupných 
nám  pramenů.  Zachytímc-li  něiaké  Šfastné  nitky,  ':ie()pomineme  o  tom  podati 
zprávu.  Zároveíi  prosíme  každého,  komu  v  té  věci  cokoli  je  známo,  o  laskavé 
sdělení.  Nepochybnjcmc,  Že  v  korrespondenci  starých  vlastenců  Českých,  v  zá- 
piskách a  t.  p.  nějaká  zpráva  se  najde.  </. 

Nejnovější  svazek  Časopisu  matice  luiické  (1884.  II.)  obsahuje  vedle 
iiných  příspěvků  zvláště  cennou  práci  od  dra.  £.  Muka:  Statistika  Ser- 
bow  Jest  to  asi  první  důkladné  a  svstematické  sčítání  bratří  našich  lužický^. 
Z  první  Části  dovídáme  se,  že  všech  Dolních  Lužičanů  r.  1880.  bylo  V5.910. 

Prof.  J.  Čipera  sepsal  obšírnou  statistickou  studii  .0  počtu  Slovanů**. 
Obsáhlá  tato  práce  uveřejněna  bude  v  příštích  seš.  našeho  „Slovanského  sbor- 
níku**. Vědecké  vÝpočty  prof.  Čipery  zakládají  se  na  officielních  a  jiných  spo- 
lehlivých zprávách  nejnovější  doby. 

Právě  vyšla  kniha  .Črty  koeácké\  Napsal  Edvard  Jelínek.  Obsah:  Ty- 
tSLŮSL.  Mitro.  Vděčná  kozačka.  Záporožský  kozák  Garazim.  V  noci  Rusalek. 
Tomko.  Kozák -čechofil.  Na  kozáckých  mohyUch.  Dědic  šavle  kozáka  Štěpána 
Žurky.  Kozák  Volod  v  „činu".  Tarasovo  stepní  štěstí.  Z  kozácké  pověry.  Ko- 
záčky poďiod  do  nebe.  —  Nákladem  J.  Otty  v  Praze. 

J.  Turgenim  korrespondence  (1840.  8 1)  obsahující  488  dopisů  olbříma 
ruské  literatury,  vyšla  prá\ě  v  Petrohradě.  Obšírnější  zprávu  podáme  příště. 

Překlady  e  čeHiny.  „Duch  a  svět",  sbírka  básní  J.  Vrchlického  vyšla 
překladem  Miriama  ve  Varšavě.  —  Heritesovy  povídky  „Z  mého  dětského 
albun.",  „Slečna  Krystýna"  a  „Otcové"  přeložila  slečna  W.  Z.  Koécialkowská 
do  polštiny.  -  Kvap.lovu  črtu  .Preěemova  milenka-  uveřejnila  varšavská 
„Prawda^  —  Výtečný  záhřebský  „Vienac*  uveřejňuje  právě  Sv.  Čecha 
povídku  „Ljeskovački  \lastelin"  překhidem  od  M.  Z. 

Slovans  é  kroje  a  typy.  Hodlajíce  během  roku  podati  ve  „Slov.  sborn." 
celou  řadu  názorných  obrazů  rozličných  krojů  a  typů  téměř  všech  národů  slo- 
vanských, odkládáme  souborný  článek  té  věci  se  týkající  do  některých  po- 
zdějších sešitů  našeho  časopisu. 

„Slovanský  sbornik"*  vychází  vždy  15.  každého  měsíce  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové:  na  čtvrt 
roku  1  zl.  SO  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,  poštou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  Edvird  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákhidem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  č  34.  n. 


UMtSBORNlI 


Roénik  IV. 


Slovanské  bajesloví  a  básnictví.*} 

z  řady  stati  o  »Staroslovan8kýoti  ráLclooli  a   ot>y<5o/loli« 

PiSe  prof.  Josef  Perwolf. 

Slovanské  bajesloví  zakládá  se  na  zbožĎování  přírody  a  je- 
jích sil.  Prvobytní  lidé  uviděli  nebe,  slunce,  blesk,  oblaka,  a  za- 
koušejíce jich  dobrých  nebo  zlých  účinkův,  žádali  sobe  nebo  báli 
se   jich,   konečně   zosobňovali   tyto   úkazy  a  síly  přírody,   udělali 
z  nich  bohy  a  jali  se  jim  kořiti.  Tak  apelativa  s  v  a  r  o  g,  t.  j,  nebe 
a  p  eru  n,  t.  j.  hrom  (polsky  pjorun),  stala  se  potom  jmény  bohů. 
Síly  přírody  mohly  lidem  přinášeti  dobro,  štěstí,  bohatství  (boh-at); 
zboží  (s-bož-í)  —  to  byli  bohové,   nebo  zlo,   neštěstí -— to  byli 
běsí,   pozdější    čerti.   Ale   časem   slovo   bůh   (bog)  znamenalo 
vůbec  vyšší  bytost,  dobrou  nebo  zlou,  a  takovým  způsobem  ob- 
jasňují se  jména :  b ě  1  b  o g  (bílý,  dobrý  bůh),  i  černobog  (černý, 
zlý   bůh),   zloboh,   zli   bog,   mstiboh,  Ijutbog,  bog  stari 
krvnik  (vražedlník),  bogini  (bohyně),  t.  j.  neštovice  (srb.),  známá 
u  rozličných  národů  slovanských. 

Nebe,  nebesa,  svarog,  t.  j.  oblaka  obklopující  zemi,  svět, 
mír  (ves  mír),  považovala  se  za  nejvyššího  boha,  a  jakoby  otcem 
ostatních  bohův.  Tento  nejvyšší,  nebeský  bůh  Svarog,  a  matka 
Země,  měli  několik  synů  Svarožiců,  jmenovitě  slunce  a  oheň 
(nebeský,  t.  j.  blesk),  asi  také  měsíc,  hvězdy  a  větry.  Svarožic 
Slunce,  známý  všem  Slovanům,  nazýval  se  co  dající  všeliké  blaho 
DažďlDog  (slověn.-bulh.),  Dažbog  (rus.),  Dadzibog  ípol.); 
Slovené  a  Rusové  nazývali  jej  také  Chrs  (Cbrtst,  Chtrs,  Cnors), 
což  se  zachovalo  také  v  osobních  jménech  u  Srbův  a  Čechů; 
k  němu  hledí  asi  také  jméno  Vel  es,  Vol  os,  známé  Slověnům, 
Rusům  a  Čechům:  obě  jména,  Chrs  a  Veles,  jsou  temného  pů- 
vodu. U  baltických  Slovanů  Svarožic  Slunce  byl  nejen  hlavní  bůh, 
dávající  lidem  všeliké  blaho,  ale  též  bůh  vojny ;  on  byl  bůh  silný  — 
svatý,  svatovitý  (S  v  a  n  t  o  v  i  t),  jarý  —  jarovitý  (Ja  r  o  v  i  t),  vyobra- 
zoval se  jako  vládce  rozličných  stran  světa  a  říší  s  Čtyřmi  i  třemi 
hlavami  (Triglav).  Také  české  jméno  Svéfbog  bylo  původně 

*)  Srovn.  „Slov.  sborn."  1883.,  str.  390. 

SlovAOtký  tborník.  e 


58  Josef  Porwolf : 

asi  příjmení  tohoto  svítícího  boha.  Svarožic  Oheň  —  Blesk  a  Hrom 
nazýval  se  podle  hlavní  činnosti  Perun  (peru  —  práti,  bíti),  jakož 
posud  polské  pjorun  znamená  hrom.  Svarožic  Vítr  jako  bůh  po- 
valující, prostírající  nazýval  se  u  východních  Slovanů  Stribog, 
Stopy  starodávné  víry  zachovaly  se  dosud  v  pohádkách  a  příslo- 
vích, v  písních,  obřadech,  hrách  a  plesích  (rus.  pljaskách,  tancích), 
obyčejích,  které  koná  prostý  lid  za  rozličných  dob  ročních,  zvlášté 
za  slunovratu  zimního  i  letního.  V  tomto  národním  slovanském 
písemnictví  vyškytá  se  mnoho  jednostejných  a  podobných  stránek, 
svědčících  o  jednotě  Slovanů,  která,  přes  rozmanitý  cizí  vliv,  ohrom- 
nou vzdálenost  slovanských  národův,  od  nejstarších  dob  dosud  vy- 
zírá  ve  všech  téch  pohádkách  a  písních,   obřadech  a  obyčejích. 

Netoliko  hlavní  božství,  Svarog  a  Zemč  i  Svarožici,  pro- 
vozovali svou  činnost  na  přírodu  a  na  člověka;  celá  příroda  zdála 
se  člověku  býti  oživenou  rozličnými  nadpřirozenými  bytostmi. 
Podle  názorů  jihoslovanských  oblaka,  lesy,  hory,  vody,  naplněny 
jsou  , vijícími  se"  všude  vílami,  samovílami,  na  Rusi  v  „ru- 
slech*  řek  (řečištích)  bydlí  rusalky,  a  říše  vod  podřízena  byla 
mořskému  caru  nebo  králi.  Posvátné  bory,  svatobory,  posvátné 
stromy,  kameny,  zřídla,  řeky,  hory  —  vše  to  dlouho  se  ctilo  jako 
příbytky  bohů.  Konečně  zbožňovali  se  také  předkové  rodův  a  ro- 
din, domův,  kteří  se  nazývali  dědové,  dědkové,  dědušky,  do- 
moví, hospodáříkové,  šotkové  (staročes.  šét  —  děd),  božíci  atd. 
Bohové  vyobrazovali  se  potom  co  modly  (balvany  —  bolvany, 
istukany,  kumiry,  kápi)  dřevěné  i  kovové,  a  stavěly  se  na  chlu- 
mích  i  ve  chrámich,  kapištích;  tak  to  l3ylo  na  Rusi  nedlouho 
před  přijetím  křesfanství,  a  zvláště  u  baltických  Slovanův.  U  těchto 
vyškytají  se  také  žreci  (slovensky  kněží),  jichž  u  jiných  Slovanů 
nebylo;  tu  sami  náčelníci  rodů  byli  prostředníky  mezi  bohy  a 
lidmi.  Oběti  (žertvy,  třeby)  záležely  v  plodech  země,  dobytku 
í  lidech.  Osud  (usud,  suďba)  narozeného  člověka  usuzovaly  žen- 
ské sudičky  (čes.),  sojenice  —  sodjenice  (charv.),  rožde- 
nice  —  roj  enice  —  rodjenice   (jihoslov.),  rožanicc  (rus.). 

Bohové  a  jiné  nadpřirozené  bytosti  udíleli  svým  uměním 
oblíbeným  lidem  svých  vědomostí,  známostí,  své  pomoci,  a  takoví 
lidé  mohli  svým  uměním  přinášeti  dobro  i  zlo.  To  jsou  lidé  vě- 
doucí a  znající —  vědi,  věduni,  věďmy,  znachaři,  lidé  bre- 
ptající, bájící  rozličná  tajemná  slova,  zaklínání  —  vltchvi  (volchví, 
vuchvi,  volchvice,  vlisn^li  —  breptati),  vrači  i  vračky  (vrati — 
žvastati),  bajaní,  lidé  dělající  tajemné  čáry,  a  hádající,  vražící 
(sloven,  vražati,  rus.  vorožit,  pol.  vrožié  -  -  předpovídati,  proroko- 
vati), věšticí  —  čaroději  (čarodějky,  čarovnící),  hadači,  ga- 
taři,  vra  žij  i  (vorožeje,  vrožbity,  vrožky),  věštci  i  věštice, 
přátelé  vil  —  vileníci  a  ví  leníce,  rozliční  kouzelníci,  ku- 
desnící,  kolduni  aj.  Oni  mohli  prý  obraceti  se  v  rozličná 
zvířata,  zvláště  ve  vlky;  tuto  pověru  voborotně  (rus.),  vlko- 
dlaky (dlaka -— vlas,  srst),  upíry  zvampir  (nebo  od  »upiti" 
krev),  zpozorovali  u  Slovanů,  jak  se  zdá,  již  Hřekové  v  V.  století 
před  Kr.,  jmenovitě  Herodot. 


SloTUBké  bajeslovi  a  básnictví.  59 

Slované  véřili  v  nesmrtelnost  duše,  která  po  smrti  pře- 
cházela do  ráje,  krásné  zahrady,  nebo  do  navi,  příbytku  navi 
(unavených  —  ubitých,  mrtvých).  Téla  pohřbívali  v  zemi  nebo 
spalovali,  při  čemž  vdovy  i  otroci  hynuli  v  plamenech.  Nad  po- 
hřbeným nasypala  se  mohyla.  Pohřeb  oslavoval  se  vojenskou 
hrou,  tryznou  (při  Čemž  skutečně  smutkem  , trýznili**  tváře  do 
krve)  a  hody,  stravou.  ^ 

Nebeská  tělesa  netoliko  se  ctila  jako  božství,  ale  ona  se 
považovala  také  za  měřiče  času  (u  jižních  a  východních  Slovanů 
vrěmg,  vřeme,  vremja  —  čas)  vůbec,  potom  jistého  určitého  času, 
slunečního  roku  (vlastně  jisté  lhůty,  rus.  god,  srb.  godina,  a  čes. 
a  pol.  hodina,  godzina  =  rus.  čas),  neba,  jelikož  letni  jeho  polovice 
jest  důležitější,  léta  (i  slova  jaro  a  vrěm^  souvisí  s  teplou  —  jarou, 
vroucí  —  polovicí  roku).  Měsíc  byl  měřičem  léta  na  jisté  části, 
měsíce;  rozličná  jich  pojmenování  u  Slovanů,  vzatá  podle  úkazů 
v  přírodě,  svědčí  o  dosti  pozdním  původě  takových  jmen.  Také 
pojmenováni  dní  v  neděli  jest  původu  pozdějšího  křestanského ; 
toliko  jméno  čtvrtku  u  polabských  Slovanů,  Peren-dan  (t.  j. 
Peren,  Peruft  den)  snad  ukazuje  na  to,  že  také  u  Slovanův  uží- 
valo se  původně  jmen  dní  v  neděli  podle  bohů,  jako  u  Němcův 
a  Řimanů  (Donars-tag,  Thurs-day,  dies  Jovis,  Jeudi). 

Stopy  rozličných  bájí,  smíchaných  s  pozdějšími  židovsko- 
křesfanskými  názory  z  biblí  a  knižnými  moudrostmi  nejrozmani- 
tějšího druhu  a  původu,  zachovaly  se  vnárodním  básnictví 
slovanském,  jmenovitě  v  ruském  a  v  srbskobulharském.  Není  těžko 
ve  sv.  Jiří  vítězi  nad  zmijí  (drakem)  uhodnouti  Svarožice  Slunce, 
vítěze  nad  zimou,  smrtí,  ve  sv.  Eliáši  (Ilija)  gromovniku  —  Sva- 
rožice Peruna  hromovládce  a  j.  Starodávné  báje  zachovaly  se 
v  podáních  o  obřích;  obr  —  obor  —  obřin  u  západních  Slovanův, 
ober  —  u  Slovenců,  z  národního  jména  Obrův,  Avarů,  stořym 
u  baltických  Ljachův  asi  německého  původu,  spolin  —  ispolin 
u  jižních  a  východních  Slovanů  (spor  =  veliký),  velet  —  veleteft  — 
vořot  u  východních  Slovanů  (velí,  veliký),  div  u  Srbů ;  v  podáních 
o  bojích  silných  bohatýrů,  junáků  s  hady,  potvorami,  s  překážkami 
v  přírodě  atd.  V  nich  vyškytají  se  mnohé  všem  Slovanům  společné 
stránky,  zbytky  všeslovanských  bájí. 

Národní  epické  básnictví  u  Slovanů  není  již  společné, 
všeslovanské;  jeho  zřídlo  třeba  již  hledati  u  každého  jednotlivého 
národu  slovanského.  U  západních  Slovanův  a  u  jihoslovanských 
Slovencův  epické  poesie  není  a,  za  dob  historicky  známých,  ne- 
bylo. U  jižních  Slovanů,  Bulharů,  Srbův  a  s  části  i  u  Chrvatů 
hlavním  obsahem  epických  písní  jest  boj  proti  Turkům;  bitva  na 
Kosově  poli  (r.  1389.)  a  její  osudné  následky  zatemnily  v  národní 
paměti  předchozí  doby  neodvislosti,  ze  kterých  zachovaly  se  jen 
nemnohé  písně  nebo  stopy  takových  písní  v  letopisích.  Junáci  jiho- 
slovanského  eposu  jsou  s  části  osoby  historické,  vylíčené  národní 
fantasií,  s  části  osoby  v  historii  neznámé  (Dojčin,  Stojan) ;  zvláště 
se  oslavuje  miláček  jihoslovanských  národů,  jinak  málo  známý 
králevic  Marko,  syn  srbského  krále  Vukašína.   V  ruském  epose 


.  60  Hrabě  Medu  Pncic  Adamu  Mickiewiczovi. 

jest  několik  historických  vrstev,  nehledíc  k  příměsi  mythické  a 
křesťanské,  k  vypravováním  biblickým  a  apokryfickým,  byzantin- 
ským,  východním  i  západoevropským,  která  smíchala  se  s  podá- 
ními ruskými  a  přijala  jakoby  národní  ráz,  i  v  samých  jménech ; 
tak  na  př.  cizí  Ptolemej  stal  se  na  Rusi  Volotem  VořolovičeíYi. 
Ruští  bohatýři  skupili  se  okolo  kijevského  knížete  Vladimíra,  jiní 
účinkují  v  Novgorodé.  Někteří  mají  jména  historických  osob,  jako 
na  př.  Dobryňa,  Staver,  Sadko,  Vasilij  Buslajevič,  Ilija  (Eliáš) 
Muromec  (z  Murpmu)  a  j.  Ale  kromě  jmen  v  těchto  bohatýrech 
ruského  eposu  není  nic  historického,  jako  i  v  bohatýrech  bulhar- 
ského a  srbského  eposu.  Jiní  bohatýři  jsou  v  historii  zcela  ne- 
známí, ba  někteří  přeneseni  na  Rus'  z  ciziny  a  tu  s  části  vylíčeni 
na  ruský  způsob;  Dunaj  Ivanovic  mohl  by  asi  ukazovati  na  po- 
svátnou řeku  Slovanů,  Dunaj,  odkud  rozešel  se  slovanský  národ ; 
Djuk  Stepanovič  z  bohatého  hradu  Volyně  mohl  by  připomínati 
na  trhové  styky  Rusi  s  pomořskými  Slovany.  Tyto  epické  zpěvy 
o  bývalých  dobách,  byliny,  zachovaly  se  nyní  jen  v  severo- 
východní Rusi,  kdežto  na  Rusi  jižni  jích  není;  ale  písně  o  kní- 
žatech a  o  jich  činech  zpívaly  se  zajisté  i  na  ruském  jihu,  jak 
viděti  ze  starého  zpěvu  o  výpravě  jižnoruského  knížete  Igora  proti 
Polovcům  v  druhé  polovici  XII.  stol.  (Siovo  o  poiku  Igorevě). 
Takové  zpěvy  mizely  zde  před  novým  předmětem,  jakým  pronikl 
se  život  ruského  národu  vůbec,  a  na  jihu  zvláště:  to  byl  boj 
s  Tatary  a  s  Turky.  Boj  ten  bojován  celým  ruským  národem 
a  obrazil  se  v  epickém  básnictví  o  kozáckých  bohatýrech,  kteří 
na  východě,  po  Volze  a  po  Donu  bránili  Rusí  od  východních 
barbarův  a  dobyli  Sibiře  (Jermak),  a  na  západě,  po  Dněpru  a  po 
Černém  moři,  bojovali  s  Tatary  a  s  Turky.  Kromě  tohoto  zápasu 
s  mohamedánským  světem  předmětem  jižnoruských  dum  a  písni 
jest  boj  s  Ljachy,  vedený  s  velikou  krutostí  zvláště  v  polovici 
XVII.  stol.  za  kozáckého  hetmana  Bohdana  Chmelnického.  Činy 
slovanských  hrdin  oslavovali  zvláštní  pěvci,  kteří  jeví  se  již  za 
nejstarších  dob  (v  VI  stol.)i  a  nepřestávají  zpívati  u  Slovanů  ru- 
ských a  jižních  dosud. 

Hrabě  Medo  Pucič  Adamu  Mickiewiczovi. 

Laskavostí  p.  Vlád.  Mickiewicze  obdržela  redakce  následu- 
jící báseň  (originál),  která  se  našla  v  pozůstalosti  Adama  Mickie- 
wicze. Autorem  jejím  jest  znamenitý  chrvatsko3rbský  básník  a  spi- 
sovatel hr.  Medo  Pucié  neb  Pocié  (vlasky  Orsato  Pozza).  Důkladnou 
studii  o  činnosti  jeho  uveřejnil  prof.  dr.  Fr.  Markovic  v  67.  svazku 
^Radu"  jihoslovanské  akademie,  kam  čtenářstvo  poukazujeme. 
Byla-li  tato  báseň  již*  vytištěna,  nevíme,  ale  pochybujeme; 
nejsou  nám  sbírky  básní  Pocicových  zde  přístupny.  Byla-li  zají- 
mavá tato  báseň  kdesi  již  uveřejněna  (Talijanke?),  sdělí  nám  za- 
jisté laskavě  nějaký  chrvatský  přítel  našeho  listu.  Báseň  zní  takto:  *) 

*)  Zachováváme  věrně  pravopis  originálu. 


Hrabě  Medo  Pucló  Adamn  Mickiewiczoví.  g} 

Adamu  Mickiewiczu. 

U  Rrmu,  na  ii.  Ozujka  1848. 

J^^obar  doňd  o  putnide  brate! 
Odmorí  86  od  teikoga  hoda 
I  na  8table  Tiberínskiď  voda* 
Stap  obieai  i  gasle  poznáte. 

Zaboravi  táriije  i  kopiene 
Rolím  80  ti  isciepane  noge, 
Tvarde  pate,  ZTÍeríno  premnoge 
Tavné  jame  i  visoke  stiene: 

Zabora\i  sve  Íto  te  je  sroelo 
Što  ť  ugrabi  nebeekoj  visini . . . 
Ter  cam  stáni,  siedi,  i  poéini 
A  oterí  oznojeno  éeio. 

Znám  da  dniom  dugi  boj  si  bijo, 
Da  ti  se  jo  sárce  raspuknulo, 
Znám  da  'e  svako  dárvo  nsalmulo 
na  kog  8i  se  patem  naslunijo! . . . 

AI  te  mnke  kada  ti  nam  spieva* 
Uzdárhtanjem  Bviet  ti  odpoviede, 
Svako  sárce  jank  tvoj  uviede 
Na  tvoe  glase  Bvaki  saze  liera. 

I  ja  taki  s'  malog  Čune  moga 
Gledab  tvoju  korablju  golcmu 
SUbi  ptačak  n  skroviStii  8v*emu 
Piesna  pievah  orla  nebeskoga. 

A  desnica  u  prostoti  svojoj 
Sad  slobodnoy  eto,  pražam  tebi, 
Ti  je  stisni,  ti  prínesi  k*  sebi 
I  posInSaj  gdie  ti  káže:  pokoj! 

Pokoi  bamoj  oholoj  paměti, 
PoKoj  sárca  i  groznim*  éuvstvami, 
Sam  se  sobom  8kupi  n  osami 
I  přiklekni  pried  ov  oltai*  svcti. 

To  je  sama  hríd  nekolebima 
Sto  nam  smije  uzdáržati  ladju, 
Unntárnja  amiriti  svadju 
I  spasenje  darovati  svima! 

A  ti  k  njojzi  pokorno  prístupi 
1  U8ta  81  žeravom  izcieli 
Pa  zamotán  u  zavezi'  bieli* 
Novu  piesnu  slobodno  zaapi. 

A  ja  8  tobom,  kd  za  popom  diače 
S věštěna  én  prípievatl  slova 
I  naviestit  očekano  doba 
Svom  národu  ftto  u  Unci'  plaée: 


62  Prantiáek  Dvorský: 


„UBtaj,  ustáj,  plemeniti  rode 
Zgrabi  kopje,  oklope,  kalpake, 
I  pod  novim  znakem  zbroj  janake 
Pod  zastavom  Viere  i  Slobodě. 


Tko  proť  Bogu  i  protivo  tebi? . . . 
Eto  k  moru  bieži  Turčin  divljí 
I  k  dubravam  Nijemac  pužijivi 
A  Madjara  cámog  ee  otríebil! 

Ter  Blobode  u  sred  tvih  sinová* 
Uviek  bude  domovina  pravá 
I  dávna  če  gospodovat  Sláva 
Od  Dnbrovnik'  do  bielog  VarŠova!!!" 

O.  Pocié. 


Účasf  stavů  českých  a  cárá  ruského  při  volbě  polského  krále 

1. 1573-76. 

^  Podává  Frantilek  Dvorský. 

(PokraSování.) 
11. 

Nové  zvolený  král  polský  Jindřich,  jenž  íejpvv  dne  25.  ledna 
1574  (tudíž  devátý  mésic  po  svém  zvolení)  na  hranice  polské 
pMbyl  a  dne  21.  února  t.  r.  na  královstvi  byl  korunován,  neseděl 
ani  pét  měsíců  na  trůnu  polském.  Dostav  zprávu  o  smrti  bratra 
svého  krále  francouzského  Karla  IX.  a  obávaje  se,  že  by  pro  no- 
pMtomnosf  svou  ve  Francii  zbaven  býti  mohl  trůnu,  utekl  nočně 
z  Polska  (poněvadž  ze  země  vyjeti  nesměl  leč  se  svolením  sněmu) 
od  kvasu,  kterýž  byl  panstvu  polskému  dne  17.  června  (1574.) 
v  Krakově  vystrojil.  Když  páni  polští  po  královském  hodování 
krále,  pána  svého,  doma  nenašli  (zanechalf  listy  k  některým  nej- 
přednějším pánům  s  oznámením  príčm  náhlého  svého  odjezdu), 
rozvažovali,  jakého  by  se  jim  dostalo  od  pánů  sousedů  posměchu 
z  divné  takové  příhody,  i  usnesli  se  na  tom,  aby  krále  svého  ho- 
nili a  domů  opět  přivedli.  Rychlí  byli  koftové  pánů  polských, 
však  rychlejší  ještě  útěk  jich  krále,  jejž  dostihli  teprv  na  císař-  . 
ském  území;  kdež,  nemajíce  již  k  němu  moci,  prositi  musili  po 
dobrém,  aby  se  navrátil.  Však  nadarmo.  Jindřich  jim  slíbil,  jak- 
mile záležitosti  své  urovná,  že  ihned  se  vrátí  Polští  pánové  ode- 
jeli domů  s  nepořízenou,  a  poněvadž  neveliké  měli  doufání,  žo  by 
král  jich  opět  na  stolec  královský  dosednul,  rozepsal  primas  regni 
sněm  do  Varšavy  ke  dni  24.  srpna  1574.,  aby  osiřelé  království 
opatřeno  býti  mohlo.  K  takovému  sněmu  vypravil  Turek  bez 
meškání  svého  posla  s  radou  a  vzkázáním,  aby  Poláci  žádného 
Němce  nevolili,  ale  z  domácích  Jana  Kostku,  vejvodu  Sandomír- 
ského  nebo  syna  švédského  krále  anebo  Štěpána  Bátora,  vévodu 
Sedmihradského,  na  trůn  zavolali.  Sněm  však  snesl  se  na  tom, 
vyzvati   ještě  Jindřicha    krále    k  návratu   a  určiti   mu   lhůtu   do 


Ů&0f  Stavů  Českách  a  cárá  ras.  při  volbě  pol.  krále  1.  1573.— 76.      63 

12.  května  1575.  Jindřich  z  Anjou  však  do  Polska  se  více  nevrátil; 
snéra  vyhlásil  jej  dne  26.  května  t.  r.  za  zbavena  trflnu  a  oznámil 
po  celé  Polsce,  že  volba  nového  krále  diti  se  bude  dne  4.  října 
1575.  na  sněmu  Varšavském.  I  k  tomuto  ke  dni  7.  listopadu  t.  r. 
odloženérau  sněmu  pospíšil  si  turecký  císař  opět  odeslati  list  k  Po- 
lákům, aby  nevolili  žádného  Němce  nebo  Rusa  ale  Štěpána  Bá- 
tora,  jinak  jestli  vedle  vůle  jeho  se  nezachovají,  že  království 
jich  zdrancuje,  dokonce  zahubí,  syny  i  dcery  jich  do  otroctví  věč- 
ného zavieče  a  přední  města  jich  Krakov  a  Lvov  vojskem  svým 
osadí.*)  A  aby  nezůstalo  při  pouhé  výhrůžce,  naštval  sultán  ta- 
tarského chána  na  Kríniu,  aby  s  divokými  bojovníky  svými  učinil 
vpád  do  království  Polského.  Přes  3000  sídel  prý  bylo  vypáleno, 
na  20.000  lidi  do  otroctví  na  prodej  zavlečeno,  aby  Polané  viděli 
a  věděli,  jak  by  je  turecká  'metla  dovedla  mrskati,  kdyby  naproti 
rozkazu  sultánovu  se  postavili.  Turecko,  kteréž  nad  královstvím 
Polským  nějakou  svrchovanost  se  míli  domnívalo,  připustiti  ne- 
chtělo, aby  Habsburk  nebo  Rus  vládnul  žezlem  polským ;  o  jiné 
mnohé  kandidáty  se  nestaralo,  poněvadž  vědělo,  že  na  trůn  se 
nedoslanou.  A  skutečně  byl  politickým  záměrům  porty  kandidát 
z  domu  rakouského  nejnebezpečnější,  nebof  ač  měli  Habsburkové, 
jakož  již  bylo  povědíno,  mnoho  nepřátel  mezi  polskou  šlechtou, 
přes  všechno  to  dovedli  toho  posly  svými  i  stavů  českých,  že 
nemalou  část  panstva  si  naklonili  a  mnohé  přesvědčili,  že  by  Pol- 
skému království  nejlépe  svědčil  panovník  z  dynastie  rakouské, 
aby  vymanil  je  z  násilného  poručenství  Turecka  a  pro  budoucí 
bezpečnost   království   Polského   utvrdil    moc   panovnickou    proti 

-   -  * 

*)  Pro  zvláštnost  diplomatického  slohu  klademe  sem  takový  ,,turecký** 
list  soiicasDým  překladem :  My,  Amurath,  bůh  zemský,  správce  vSeho  svéta, 
bič  bozi  i  velikého  proroka,  Machometa,  věrný  slaha.  Vzáctně  velikomocni 
páni!  Víme,  že  Vás  ta  smlouva,  kterouž  sou  předkové  naši  s  královstvím  Pol- 
ským učinili,  tajná  neni  a  že  sou  předkové  naái  tu  smlouvu  vždycky  v  dobrém 
pokoji  8  královstvím  Polským  drželi ;  uznávajíce  my  býti  věc  slufinou  a  spra- 
vedlivou tolikéž  sme  to  k  sobě  přijali,  i  ku  painéti  Vám  to  přivésti  musíme, 
uznávajíce  my  království  Vaše  býti  opuštěné  pro  odjezd  Hendrycha  krále  ko- 
runovaného, který  jest  z  velikého  národu  knížete  a  našeho  velikého  přítele, 
což  o  něm  i  zprávu  máme,  že  byste  jeho  za  pána  svého,  poněvadž  bez  vědo- 
mosti Vaší  ujel,  míti  nechtěli.  I  poněvadž  o  tom  vědomost  máme,  že  Vy  chtíce 
Hendrycha  korunovaného  opovrci  a  jiného  pána  sobě  obrati  chcete,  císaře 
anebo  kníže  Moskevské,  kteří  sou  naši  velicí  nepřátelé,  Vám  ale  i  sami  sobě 
pomoci  nemohou:  jestliže  by  se  pak  to  stalo  a  Vy  z  těch  dvou  jednoho  sobě 
za  pána  vzali,  nikoli  bychme  Vám  smlouvy  od  předkA  našich  učiněné  zdržeti 
nemohli.  Protož  Vás  napomínáme,  abyste  ty  věci  s  dobrem  rozmyslem  před 
aebe  vzali,  aby  potomně  z  toho  zlého  něco  nepošlo.  Vám  i  vlasti  Vaší  se  ne- 
stalo: víme  o  tom  dobře,  že  mnoho  vzáctných  a  správných  mužů  mezi  náro- 
dem Vašim  máte,  vždy  byste  mohli  jednoho  mezi  sebou  za  pána  obrati.^  Pakli 
byste  z  národu  svého  pána  obrati  nemohli,  tehdy  jest  od  Vás  nedaleko  Štěpán 
Báfory,  veivoda  Sedmihradský,  pod  kteréhož  správou  v  pokoji  býti  budete 
mocí ;  pakli  jinač  učiníte,  osvědčujeme  se  skrze  Boha  spravedlivého,  sluhy  jeho 
i  proroka  Machometa,  že  v  království  Vašem  budete  skrze  nás  spuštěni,  statky 
Vaše  skrze  loupeže  nám  budou  poddány.  Vás  pak,  ženy,  dcery,  syny  Vaše 
na  věčnou  nevoli  pobereme  a  nejpřednější  města  Lvov,  Krakov  válečně  oble- 
hneme a  TŠecko  zkazíme.  Nepochybujem,  že  se  tak  zachováte  . .  .^  (V  arch. 
města  PJzně.) 


^  František  Dvorský: 

nezřízené  samovolnosti  a  různicem  domáci  šlechty.  Mimo  to  byl 
císař,  král  uherský  a  český,  nejmocnějším  štítem,  mečem  proti 
výbojnosti  turecké.  S  domem  rakouským  spojila  se  při  volbě  krále 
polského  chytrá  diplomacie  ruská  za  tou  příčinou,  aby  Polsko 
neopanoval  Turek,  nepřítel  všeho  křesfanstva  a  Ruska. 

Císař  Maximilián  vyslal  opět  posly  své,  *)  aby  se  smlouvali 
se  stavy  polskými  o  zvolení  nékteréíio  člena  z  rodu  jeho  za  krále 
polského  a  mimo  to  vypravil  i  k  cáru  ruskému  Janu  Vasiljevičovi 
t.  r  poselství,  aby  jej  při  takovém  záměru  podporoval.  Vedle 
domu  rakouského  (jenž  kandidoval  třemi  členy,  arciknížetem  Arno- 
štem, císařem  Maximiliánem  a  jeho  bratrem  Ferdinandem  Tyrol- 
ským) ucházeli  se  o  trůn  polský  Jan  král  švédský  se  synem  svým 
králevicem  Zikmundem,  Alfons,  kníže  Ferrarské  a  Modenské,  vé- 
voda Sedmihradský  Štěpán  Bátory.  a  mimo  ty  jmenováni  byli 
ještě  syn  velikého  knížete  ruského,  král  dánský,  kníže  pruské, 
kurfiršt  saský,  kníže  z  Anšpachu,  konečně  kandidáti  domácí,  Pia- 
stové  a  český  pán  Vilém  z  Rožmberka 

Že  při  takovém  množství  nápadníků,  kteříž  nešetřili  slibův 
ani  peněz,  aby  získali  si  přívrženců,  lehce  zápalčivá,  nesjedno- 
cená  mysl  Polanů  se  rozvášnila,  volba  krále  pak  že  stala  se  bouř- 
livější nežli  po  úmrti  posledního  Jagelovce,  není  se  čemu  diviti.**) 
Dříve  již.  nežli  k  volebnímu  sněmu  ve  Varšavě  přišlo,  rozdělila 
se  šlechta  polská  ve  dTa  tábory:  jedni  byli  pro  císaře  Maximi- 
liána,  druzí  pro  Štěpána  Bátora;  četný  počet  drobné  šlechty 
a  několik  znamenitějších  osob  chtěli  míti  králem  polským  Viléma 
z  Rožmberka,  jako  „pána  ze  starožitného  rodu,  Čecha,  muže  své 
krve,  svého  jazyka  a  přirozeného  bratra  svého" ;  o  ostatních  kan- 
didátech bylo  jen  málo  nebo  dokonce  žádné  řeči.  Na  sněmu  Var- 
šavském, zahájeném  dne  7.  listopadu  1575.,  po  vyslyšení  řečí 
všech  cizích  kandidátů  odevzdáno  z  56  hlasů  vyššího  duchoven- 
stva a  panstva  35  pro  císaře  Maximiliána,  ostatní  hlasy^  byly  roz- 
děleny, jako  5  pro  kníže  Ferrarsté,  5  pro  Zikmunda  Švédského, 
8  pro  Piasta,  2  pro  Annu  Jagelovnu  a  1  pro  Viléma  z  Rožm- 
berka; na  soupeře  domu  rakouského  Štěpána  Bátora  nebyl  podán 
žádný  hlas  z  chytré  taktiky  poněvadž  několik  málo  jeho  přívrženců 
z  vyšších  stavů  viděli  v  jak  ohromné  by  zůstali  menšině  proti 
domu  rakouskému  se  svými  několika  hlasy  a  tudíž  by  reputaci 
jeho  při  nižší  šlechtě  neprospěli,  ale  spíše  uškodili.  Náčelníci 
přívrženců    Štěpána  Bátora    (kancléř  Jan   Zamojski,   bratří  Zbo- 


*)  Martin,  biskup  Vratislavský,  nejvyšší  hejtman  nad  Slezskem,  Ondřej 
Dudič,  někdejší  vyslanec  císařský  v  Polsku,  a  Matouš  z  Lojov,  hejtman  kní- 
žectví Svidnického  a  Javorského. 

**)  ZsL  tehdejší  doby,  kdy  Poláci  v  přičiné  volby  krále  byli  rozrůzněni, 
vydal  některý  z  přívrženců  strany  Bátorovy  pamflet  „Zrcadlo  království  Pol- 
ského", v  kterémž  zpAsobem  prostÝm  vyliěil  všechny  kandidáty,  kteříž  o  trůn 
polský  se  hlásili,  jen  na  Bátora,  kterýž  věc  svou  velmi  chytře  a  tajně  vedl, 
schválně  zapomněl,  aby  takovým  opomenutím  vévody  Sedmihradského  upama- 
toval  národ  na  muže,  kterýž  v  rozhodné  chvíli  vystoupil  a  ukázal  se  v  „zrcadle 
království  Polského"  jako  vyvolený  král.  (Viz  o  tom  „Časopis  Českého  musea" 


Ůdasf  sfavA  éeskýcb  a  cárá  nu.  při  volbě  po],  krále  I.  1573—70.       (55 

rovšti)  vidouce,  že  mezi  vyšším  duchovenstvem  a  panstvem 
žádné  pro  né  není  vyhlídky,  počali  sami  ostrými  řečmi  a  agenty 
svými  bouřiti  a  uherskými  dukáty  rozpalovati  nižší  šlechtu  proti 
domu  rakouskému,  že  nechti  míti  žádného  cizozemce  ale  upřím- 
ného krajana  polským  králem.  Ačkoliv  ponavržení  dva  kandidáti 
z  domácích  Piastů  Jan  Kostka  a  Ondřej  T^czyňski  zřekli  se  vzácné 
hodnosti  jim  podávané,  nižší  šlechta  s  několika  málo  z  vyššího 
panstva  nechtěla  než  Piasta  a  opět  Piasta,  ač  neměla,  nejmeno- 
vala a  také  nevěděla  o  žádném  způsobilém  kandidátu.  Pro  takový 
zmatek  a  křik  nemohl  volební  sněm  přijíti  k  nějakému  cíli.  Když 
konečně  primas  regni  ohlásil  vedle  práva  svého,  že  jmenovíní 
krále  stane  se  dne  9.  prosince  1575.,  kladla  proti  tomu  četná 
strana  Bátorova  hlučný  odpor,  pročež  odloženo  býti  musilo  do 
12.  prosince  t.  r. ;  kteréhož  dne  vytrhla  strana  Bátorovská  na 
sněm  v  poli  u  Varšavy,  ozbrojena  jako  do  boje,  chtíc  zbraní  ude- 
řiti na  stranu  rakouskou  a  donutiti  ji,  aby  zřekla  se  panstvem 
již  zvoleného  císaře  Maximiliána  za  krále  polského:  rytířstvo, 
nižší  šlechta  že  upustí  od  kandidatury  domácího  krajana,  Piasta, 
a  přestane  na  volbě  Anny  Jagelovny  s  tou  výminkou,  když  za  muž 
pojme  Štěpána  Bátora,  vévodu  sedmihradského.  Marné  bylo  přátel- 
ské napomínáni  primasovo,  aby  šetřeno  bylo  vedle  obyčeje  pokoje 
a  bezpečnosti  při  voleni  krále:  panstvo,  strana  rakouská  musila 
ustoupiti,  uchýliti  se  na  jiné  místo  k  dalšímu  rokování.  Až  do  ve- 
čera smlouvaly  se  obě  protivné  strany  skrze  posly ;  když  však  ne- 
mohlo docíliti  se  shody,  arcibiskup  Hnězdenský,  Jakub  Uchanski, 
užil  práva  svého  jako  primas  rogni  a  za  radostného  pokřikování 
a  diků  vzdávání  jmenoval  císaře  Maximiliána  zvoleným  králem 
polským  Mezi  posly  císařskými  a  zvolenými  některými  stavy  z  krá- 
lovství Polského  a  Velikého  knížetství  Litevského  projednána 
smlouva,  vedle  kteréž  sepsána  a  dne  17.  prosince  t.  r.  podpisy 
navzájem  utvrzena  „pacta  conventa*  *)  V'31  artikulích,  kteréž  měl 
král  před  korunovací  přísahou  schváliti,  stvrditi.  Druhého  dne 
byJa  volba  císaře  Maximiliána  za  krále  polského  slavnostně  vy- 
hlášena pod  širým  nebem  korunním  maršálkem  před  velikým 
počtem  šlechty.**) 

Jmenování  však  Maximiliána  králem  polským  rozbouřilo  proli- 
rakouskou  stranu  a  zvláště  nižší  šlechtu,  že  prohlásili  nejen  vy- 
hlášení primasovo  za  usurpaci,  ale  sami  dne  14.  prosince  zvolili, 
jmenova.i  i  15.  prosince  vyhlásili  králem  polským  Štěpána  Bá- 
tora a  zároveň  na  tom  se  usnesli,  aby  císaři  oznámeno  bylo,  že 


*)  Articuli  pactoriim  conventorum  inter  ordinos  rcgní  Poloniae  et  mflgni 
dncatns  Lithvaniae  oc  obsahují  31  odstavců.  (V  archivu  místodrž.  v  Infiprukn.) 
♦•)  Císař  Maximilíán  piSc  1676.  dne  :0.  prosince  z  Vidně  arciknížeti  Fer 
dínandovi:  -Keben  welcheni.  wir  E.  L.  auch  freuntlich  nit  verhalten  wOllen, 
dai«  nngehindi  rt  dessen,  whs  also  unserer  Wahl  zuwider  durch  den  Gegen- 
thaíJ  ftirgenomn.en,  die  Piiblication  derselben  unserer  Wahl  durch  des  KhUnig- 
reichs  Grossmarschalls  ini  Beiscin  des  Senats  und  deren  von  der  RitterschaTi, 
80  unsers  Theils,  und  in  der  anzal  biss  in  Tauseut  gewesen  undter  freiem 
Himmel  soUenniter  publiciret  und  darauf  das  Te  Denm  laudamus  gesungen 
worden.*  (Orig.  v  arch.  místodrž.  v  InŠpruku.) 


66  FrantiSek  Dvorský: 

volba  jeho  stala  so  způsobem  nezákonným  od  částí  jen  šlechty 
polské,  kdežto  král  vedle  zákonů  zemských  má  býti  jmenován  se 
svolením  všechněch.  Zapomněli  při  takovém  protestu,  že  s  jmeno- 
váním Bátora  nesouhlasila  zase  strana  druhá.  Aby  však  protest 
jich  nezůstal  jen  psaným  písmem  na  papíre,  uzavřeli  svolati  sjezd 
na  den  18.  ledna  1576.  do  J^drejova,  kamž  slíbili  všichni  přijíti 
ozbrojeni  jako  do  pole  válečného,  aby  prý  obhájili  svobody,  práva 
království  proti  všem  odpůrcům. 

K  císaři  Maximiliánoví  vypravení  hned  po  jeho  jmenování 
dne  12.  prosince  i  po  jeho  vyhlášení  18.  prosince  1575.  rychlí 
poslové,se  zprávou  o  jeho  za  krále  polského  zvolení.  První  zpráva 
došla  ho  již  16.  prosince  a  rozlétla  se  brzy  na  to  k  nemalé  radosti 
Čechů  po  městech  Pražských  i  všem  království.  V  Praze  ve  všech 
kostelích  katolických  i  nekatolických  oznamovalo  se  zvolení  Maxi- 
miliána  králem  polským  lidu  s  kazatelen,  zpíváno  Te  Deum, 
v  zvony  zvonéno  a  na  hradě  Pražském  z  kusů  stříleno.*)  Císař 
zaslal  stavům  polským,  kteříž  jej  bylí  zvolili,  děkovaci  připiš  téhož 
ještě  dne,  kdy  zprávu  obdržel  a  dne  22.  prosince  opět  jiný  list 
latině-  psaný  s  žádostí,  aby  království  Polské  jeuíu  svěřené  nebylo 
jinou  rukou  uchváceno  a  řád  v  zemi  aby  zdržán  byl.  Současné 
zasláno  psaní  Štěpánu  Bátorovi,  aby,  poněvadž  i  jeho  někteří 
králem  zvoliti  chtí,  se  zřekl  takové  hodnosti  a  uvaroval  království 
Polské  a  křesťanstvo  krve  prolévání,  kteréž  by  jinak  za  tou  příčinou 
nastati  mohlo.**)  Toho  času  nevěděl  ještě  Maximilián,  jakou  vřavu 
ztropila  protirakouská  strana  Zámojského,  Zborovských  a  nižší 
šlechty  proti  jeho  volbě  a  že  již  vévodu  Sedmihradského  také 
protikrálem  si  zvolili. 

Císař  po  prvních  zprávách  o  jeho  zvoleni  mu  zaslaných  od- 
hodlal se  ihned  do  Polska  anebo  aspoň  na  hranice  polské  se  vy- 
praviti, aby  za  přítomnosti  jeho  záležitost  zvolení  a  korunování 
krále   k  šťastnému   konci   přivedena   býti   mohla.   Aby   však  jako 

♦)  L.  1675.  dne  22.  prosince  oznamiiií  Ladislav  starší  z  Lobkovic,  nej- 
v\šši  hofmistr  království  Českého,  a  Jan  z  ValStejna,  nejvyšší  komorník,  císaři 
liíaximiliánovi:  „V  neděli  minulou  (18.  prosince)  v  noci  přišlo  jest  nám  od  nej- 
vvšMho  pana  kancléře  království  Českého  oznámení  a  potěšitedlná  novina,  ze 
v.  C.  M.  dvanáctého  dne  tohoto  měsíce  Decembris  Jste  za  pána  a  krále  krá- 
l(,vství  Polského  od  stavů  téhož  království  jednomyslně  vyhlášeni  a  voleni. 
Nad  kteroužto  netoliko  osobám  našim  i  všeho  království  Čci^kého  a  zemí 
k  němu  příslušejících,  ale  všemu  křesťanstvu  potěšitedlnou  novinou  velice  ra- 
dostni jsouce  od  pána  Boha  všemohoucího  V.  C.  M.  i  dědicům  V.  C.  M.  k  ta- 
kovému království  požehnání.  Štěstí,  dlouhého  zdraví  a  vyvejšeni  všemu  rodu 
rakouskému  věrně  vinšnjeme,  a  té  hodiny,  jakž  nás  táž  novina  došln,  ihned 
jsme  do  všech  lamích  kostelů  pod  jednou  i  pod  obojí  poslali  a  skrze  správce 
duchovni  na  kazatedlnicích  z  toho  pána  Boha  chváliti,  Te  Deum  laudamus  zpí- 
vati, zvoniti  a  k  tomu  střelbu  o  nešpořích  na  hradě  Pražském  pustiti  dali/ 
(Orig.  v  arch.  českého  místodrž ) 

**)  Oba  listy  v  arch.  ěeského  místodržitelství.  L.  157G.  dne  12.  ledna  píše 
císař  Maximilián  arciknížeti  Ferdinandovi:  „Wir  haben  niich  nit  unterlassen, 
alsbalt  uns  erstlich  bericht  znkommeu,  dass  die  Widorwerliffen  mit  dem  umb- 
gingen  den  Weyda  in  Sibenbflrgen  zu  erwehlen,  imc  zueschreiben  und  einen 
eignen  GesandteD,  nnsem  rath  und  obristen  zu  Zathmar  Christoffen  von  Teuf- 
fenbach  zu  ime  Vveyda  abzufertigen  oc.  (Orig.  v  místodrž.  arch.  v  InSpruku. 


Úétmí  stavů  českých  a  cárá  riia.  při  volbě  pol.  krále  1.  1673.— 76.       67 

nové  zvolený  král  „poctivě  a  co  nejoupravněji-*  do  Polska  se  vy- 
strojiti mohl,  požádal  prostřednictvím  nejvyšších  úrf^dníků  zem- 
ských stavy  české,  aby  na  patnácte  nebo  nejméně  na  dvanácte  set 
koni  zbrojných,  dobře  úpravných  s  ním^  králem  svým,  pro  dobro 
království  Českého  do  Polska  vypravili.  *)  Když  však  došly  císaře 
zprávy  o  zvolení  Bátora  králem,  o  bouření  a  vyhrožování  nižší 
šlechty,  když  doručen  mu  byl  protest  strany  prolirakouské  proti 
jeho  zvolení:  změnil  Maximilián  II.  svůj  úmysl  a  na  místě  sebe 
vjpravil  posly  k  sjezdu  do  J^drejova,  zdali  by  se  jim  podařilo 
stranu  protirakouskou  k  tomu  přivésti,  aby  zvolení  jeho  (Maxi- 
miliána)  schválili  a   když  by  nechtěli,   aby  při  zvolení  Anny  Ja- 

*)  L.  1575.  dne  23.  prosince  psal  cisař  Maximilián  mistodržícím  krá- 
lovství Českého :  „Jakož  o  tom  bezpochyby  jíž  vědomosf  máte,  Že  jsme  my 
zvůle  a.vnuknnti  pána  Boha  vSemonoucího  od  stavů  království  Polského  za 
krále  a  pána  jich,  jakž  jsme  torna  těchto  dní  pořád  od  kurýrů  k  nám  jednoho 
po  druhém  vypravených  vyrozuměli,  voleni  a  jmenováni,  Čemuž  ačkoliv  by  ně- 
které osoby  z  týchž  stavů  na  odpor  býti  a  proti  tomu  se  stavěti  chtěly,  ale  té 
naděje  jsme,  že  to  všecko  i  při  nich  na  dobré  míře  postaveno  bude.  I  poně- 
vadž se  takové  volení  naSe  na  též  království  Polské  k  tomu  důstojenství,  kte- 
réhož nám  pán  Bůh  z  milosti  své  svaté  prvé  popříti  ráčil,  ke  vfiemu  dobrému 
vyzdviženi  a  vzděláni  vfieho  křesťanstva  a  zvUště  království  Českému  a  všem 
zemím  k  němu  přislušejicím  se  vztahuje,  jeho  božská  milosf  z  toho  předkem 
pochválena  buď;  avSak  nám  vedle  toho  na  to  všelijak  mysliti  a  o  to  peěovati 
sluší,  jakž  pak  toho  veliká  potřeba  z  příčin  výS  psaných  nastává,  abychom  se 
bnď  do  téhož  království  neb  při  nejmenším  na  hranice  s  ním  se  stýkající,  čím 
dřív  tím  lip  vypravili  a  ty  věci  dále  k  místu  a  konci  vésti  ráčili.  I  jinač  nám 
dobře  nenáleží,  nežli  poctivě  a  co  nejoupravnéji  býti  může,  se  tam  vystrojiti, 
k  čemuž,  jakž  sami  rozuměti  můžete,  věrných  poddaných  našich  milých  potřebo- 
vati budeme,  v  Čemž  jsme  pak  toho  oumvslu  býti  a  o  to  Vám  i  jiným  osobám 
předním  z  stavů  království  Českého  každému  oozvláštně  psáti  chtěli,  než  roz- 
važujíce při  sobě  to,  že  pro  důležitosf  a  spCŠnosf  Čas  k  tomu  sloužiti  nechce, 
ano  také,  že  Vy  je  všecKy  lépe  nežli  my  znáte  a  jednoho  každého,  kdo  by 
se  k  tomu  hoditi  a  trefiti  mohl,  dobře  povědomí  iste,  protož  isme  se  na  tom 
ustanovili,  abychom  Vám  toto  psaní  naše  císařské  učiniti  ráčili,  milostivě  po- 
roučejíc, abyste  ihned  jakž  Vás  dojde,  osoby  z  stavu  panského  a  rytiřsk<!^no, 
zvláště  pak  možné  i  jiné,  coŽ  nejvíce  býti  může.  ze  všech  krajů  před  sebe 
beze  všeho  meškání  obeslali,  a  přeáložice  jim  společně  neb  roždí hiě  k  jakému 
prospěchu  a  vzdělání  všeho  křesťanstva  n  zvláště,  jakž  dotčeno,  témuž  krá 
fovství  Českému  a  zemím  k  němu  příslušejícím,  když  mv  v  spravováni  a  vlada- 
ření dotčeného  království  Polského  vejdeme,  se  vztahuje  a  bohdá  bude,  s  nimi 
jménem    a   na    místě    našem   všelijak    dostatečně   a  se   vší   pilnosti  jednali, 
aby   s  námi,  sobě   k  dobrému  a  nám  k  vůli  to  učinili  a  vystrojíc  se  zbrojné 
beze  vsel  I  o  prodlévání  jeden  každý  vedle  možnosti  své  pohotově  byli,  a  jakžby 
jim,  vyroziimějíce  my  tomu  od  Vás,  buď  od  nás  neb  zase  na  místč  našem  od 
Vás  dále  věděti  dáno  bylo,  s  námi  do  téhož  království  Polského  neb  na  hra- 
nice jeli  a  v  tom  se  k  nám  jakožto  věrní  poddaní  poslušně  a  volně  ukázali; 
což  tak  při  kom   obdržíte  i  také  samí  od  sebe  v  tom  vedle  jisté  konečné  a 
nepochybné  naděje  naší.  kterouž  k  Vám  obzvláštně  neseme,  že  jiným  na  sobě 
dobrý,  chvalitebný  příklad  ukážete,  učiniti  moci   budete,  jakž  pak  k  této  dft- 
ležité  a  spěšné  potfebě  na  patnácte  aneb  při  nejmenším  na  dvanácte  set  koní 
zbrojných,  oupravných  z  království  Českého  se  ubezpečujeme,  toho  nás  ihned 
beze  všeho  me>kání  dnem  i  nocí  tejna  nečíůte.  A  my  Vám  i  těm  všem  jiným 
osobám,  kdo  by  a  kdy  k  nám  přijeti  neb  se  s  námi  strhnouti  měli,  oznámiti  ne- 
obmeškáme, k  Vám  vždy  té  jisté  a  konečné  nepochybné  naděje  býti  ráčíme, 
rozvážíce  při  so)>ě  to  zdravě,  co  na  tom,  když  toho   království  Polského  do- 
stáném, všemu  křesťanstvu  vysoce  záleží,  že  na  sobě  jiným  dobrý  a  chvali- 
tebný příklad  ukážete. <*  oc.  (Opis  v  archivu  Třeboňském.) 


G8  FrantiSek  Dvořáky: 

geloviiy  zůstalo,  však  aby  pojala  za  manžela  arciknížete  Arnošta, 
syna  Maximiliánova. 

Mezi  tím  časem,  kdy  poselství  i  listy  k  primasovi,  arcibiskupu 
Hnézdenskému  a  Krištofu  Teufenbachovi,  vojenskému  vůdci  v  Sát- 
Oiaru,  vypraveno  bylo,  přijeli  vyslanci  z  království  Polského  k  Maxi- 
miliánovi,  aby  jemu  úřední  podali  zprávu  o  jeho  zvolení  a  vy- 
jednali další  záležitosti  v  příčině  korunovaci.  Maximilián  odkládal 
s  konečnou  odpovědí,  kterouž  měl  dáti  deputací  polské,  až  dojdou 
ho  zprávy  od  poslů  do  J^dřejova,  k  Bátorovi  a  primasovi  vysla- 
ných. A  zprávy  došly  nevelmi  utěšené.  Vilém  z  Rožmberka,  jenž 
s  Fab.  z  Schónachu  a  Mat.  z  Lojov  do  J^dřejova  vyslán  byl,  aby 
nespokojené  stavy  polské  pro  vykonanou  již  volbu  císaře  Maxí- 
miliána  získal,  oznamoval  dne  30.  ledna  1576  císaři,*)  že  sta- 
vové polští  nikterakž  nakloniti  se  nechtí  pro  volbu  člena  z  domu 
rakouského,  ale  že  do  nejposlednějšího  obhájiti  hodlají  zvolení 
vévody  Sedmihradského,  že  nemožno  dále  s  nimi  v  té  příčině  ani 
vyjednávati,  a  kdyby  prý  proti  nim  brannou  mocí  něco  podnik- 
nuto bylo,  že  na  pomoc  zavolají  do  boje  připraveného  Turka  a 
Tatara.**)  A  jiná  zpráva  (ze  dne  27.  ledna  1576.)  z  J^dřejova 
oznamuje,  že  všechny  zlé  řeči  proti  domu  rakouskému  a  byf  i  ne- 
motorné byly,  shromážděným  na  sjezdu  stavům  se  líbí,  kdo  by 
však  v  dobrém  připomínati  chtěl  císařova  jména,  toho  že  by  za- 
bili, rozsekali.***) 

Na  20.000  ozbrojených  šlechticů  v  Jgdřejově  shromážděných 
vyhlásili  zvolení  Bátorovo  za  jediné  platné  a  učinili  mezi  sebou 
konfederaci,  aby  jmenování  Štěpána  Bátora  ve  jménu  všeho  krá- 
lovství hájeno,  bráněno  bylo.  A  podobné  zprávy  docházely  i  od 
TeufPenbacha  vyslaného  k  B*torovi  (aby  nepřijímal  nabídnuté  mu 
polské  koruny),  že  v  Mediáši  dne  8.  února  1576.  vévoda  Sedmi- 


*;  Rožmberk,  jenž  přiiat  byl  od  stavA  polských  způsobem  slavnostním, 
všichni  prý  před  nim  povstali  a  posadili  jej  na  prvním  místě,  řečnil  jazykem 
Českým,  „Polákům  prý  příjemnějším  a  srozumitedlnÝm'. 

**)  „Wir  bis  anhero  annders  nit  befinden  khinnden,  wann  dass  dle  hieigen 
Stenndt  gar  nit  auf  einige  newe  Wahl,  weder  auf  E.  K.  Mt.  oder  auch  anndere 
Person  vom  lOblichen  Haus  von  Oesterreich  geen,  sondern  stracks  auf  den  Wey- 
woda  aiis  Sibenbtirgen  beruhen  unnd  dieselb  Ir  Wahl  aufd  aller  eusserist  ver- 
theidigen  vermaínet.  ac.  Unnd  haben  unns  auch  vorneme  Leuth  vom  anndem 
Thaill  vermelden  lassen,  es  gannzt  unmiigiich  fiir  £.  K.  Mt.  aiieh  des  Hans 
Oesterreich  in  Gemain  was  zu  handlen,  dunn  es  mít  Inen.  der  Transilvani  hal- 
ben,  zuweit  khomen,  der  Adl  hete  Ir  Freiheit,  welcher  fundamentům  wáre  li- 
bera  electio  in  hOchster  Acht,  zudem  so  stuenndt  grosse  Gefahr  wegen  der 
Turgen  und  Tartarn,  die  nur  bis  anhero  darauf  gewarttet  haben,  ob  die  Wahl 
entlich  auf  das  Haus  von  Oesterreich  gelangte,  dass  die  Ttirgen,  welche  starckh 
in  der  Walachey  ligen,  und  anndere  sambt  den  Tartarn  bald  in  Lanndt  fie- 
len  oc  und  haben  wol  znversteen  geben,  da  von  £.  K.  Mt.  gegen  Inen  was 
feindtliches  fUrgenommen  werden  solte,  dass  sie  den  Turgen  und  Tartarn  zu 
Hilff  nemen  wtirden.  (Opis  v  arch.  mistodrž.  v  Inšpruku.) 

*♦•)  Zpráva  nejmenovaného  „de  Andrzejoviensi  convoeatione"  oznamuje 
1576.  dne  27.  ledna :  ^Unnd  wann  schon  einer  aufs  Srgist  \  on  sachen  unschick- 
lích  redet,  doch  wider  die  Kais.  Mt.  ist,  so  lassen  Ime  die  andem  alles  wol 
gefallen,  und  wer  Irer  Mt.  iň  guetem  gedenkht.  den  woUen  sie  sáblen  und  dar- 
nieder  hauen."  (Opis  v  arch.  mistodrž.  v  Inépruku.) 


téRsf  stHvů  Českých  a  cárá  iub.  při  volbě  pol.  krále  1.  1573. — 76.       09 

hradský  přisahal  na  podané  mu  artikule  smlouvy  učinéné  luczi 
králem  a  národem  a  delegáti  polští  zase  že  slibovali  mu  jako 
králi  svému  věrnosf,  poslušnosf,  Anna  Jagelovna  pak  zaslíbena 
mu  za  manželku. 

2e  po  lakových  zprávách  císař  Maximilián,  jenž  doufal,  že 
Bálory  koruny  polské  nepřijme  a  tudíž  strana  protirakouská  v  Polsku 
se  rozpadne,  na  nemalém,  těžkém  byl  rozmýšlení,  s  odpovědí  vy- 
slancům -polským  ve  Vídni  čekajícím  dlouho  odkládal  a  skoro  se 
obával  straně  mu  nakloněné  brannou  pomoci  dodati  většího  dů- 
razu, není  se  čemu  diviti,  poněvadž  by  válka  s  Tureckem  stala 
se  nezbytnou.  Vojna  s  „dědičným,  krve  křesťanské  žíznivým 
nepřítelem"  mohla  by  býti  tenkráte  nebezpečnější  než  kdy  jindy, 
ano  osudnou  pro  země  pod  žezlem  rakouského  domu,  kdyby  Tu- 
recku pomáhal  také  již  zvolený  polský  král  Bátory  a  odbojní, 
s  ním  spřátelení  stavové  v  Uhřích,  kteHž  na  to  jen  čekali,  aby 
pro'i  rakouskému  domu  pozdvihnouti  mohli  meče  své.  A  k  tako- 
vému nebezpečenství,  kteréž  za  zlatým  leskem  polské  koruny  se 
šklebilo,  přistoupilo  ještě  i  sklíčené  zdraví  císařovo,  kteréž  nedo- 
volovalo, aby  Maximilián  sám  ihned  do  Polska  se  vypravil  a  pří- 
tomností svou  zmařil  nedaleký  cíl  Štěpána  Bátora,  jenž  dosednouti 
již  chtěl  na  trůn  polský.  Císař  činil  sice  všechna  možná  opatření, 
aby  překazil  záměr  Bátorův,*)  ač  sám  nahlížeje  veliké  těžkosti 
a  spíše  škodu  než  prospěch  z  přijetí  polské  koruny,  počal  po- 
mýšleti na  to,  jakým  způsobem  by  zřeknutí  se  nároků  svých  jako 
čestnou  věc  provésti  mohl.  V  takové  době  nerozhodnosti  došel 
císaře  list  od  strany  jeho  přívrženců,  kterýmž  těžce  sobě  ztě- 
žovali, že  císař  s  příjezdem  svým  do  Polska,  na  kterémž  prý 
všechno  záleží,  tak  dlouho  odkládá,  že  zasadíce  se  o  zvolení  jeho 
vydali  sebe  i  děti  své  v  nebezpečenství  ztráty  hrdla  i  statkův  a 
že  jiným  způsobem  pomýšleti  musí  na  to,  aby  uvarována  byla 
občanská  válka  a  mír  i  svornost  v  zemi  zachován ;  za  kterouž 
příčinou  že  svolají  sobě  sněm  do  Varšavy  ke  dni  9.  dubna  1576. 
Po  pročtení  takového  listu  rozhodl  se  císař  a  odpověděl  ve  Vídni 
meškajícím  vyslancům  polským  diplomatickými  slovy:  poněvadž 
přívrženci  jeho  strany  rádi  by  svornost,  mír  v  zemi  zachovali,  že 
uznává,  přestává  na  úmyslu  jich  a  protož  že  od  jízdy  své  do 
Polska,  kteráž  by  tomu  na  překážku  byla,  rád  upouští.  Takovou 
odpovědí  byli  však  poslové  polští  až  k  ustrnutí  zarmouceni.  K  pro- 
sebné jich  žádosti  Vzal  císař  záležitost  polskou  ještě  jednou  v  pil- 
nou úřadu  a  dal  poslům  polským  v  krátké  době  rozhodnou  od- 
pověď, že  chce  k  sněnm  Varšavskému  vypraviti  posly  své  s  plno- 

*)  L.  1576.  dne  10.  ledna  vydal  císař  Maximilián  mandát,  kterÝrož  na- 
řizoval přísný  dozor,  „ponévadž  došly  nás  zprávy,  že  někteří  ze  Šlechty  pol 
ské,  zvláště  však  bratří  ZborovStí  prach,  pušky  a  jinou  munici  v  Hši  i  v  našich 
xemich  skupuji  a  v  sudech  jako  vino  neb  jinak  do  Polska  propašuji  a  potají 
i  mladý  lid  verbuji":  protož  aby  zadržáni  byli.  (Ms.  v  archivu  českého  místo- 
držitelstvi.)  Mimo  to  nařídil  císař  Tcuftenbachovi,  aby  přece  ieStě  s  Bátorem 
vyjednával  (dne  31.  ledna  t.  r.)  a  Ruebrovi,  veliteli  vojska  císařského  v  Horních 
L brach,  aby  najímal  vojsko  a  Bátorovi  cestu  do  Polska  zamezil. 


70  František  Dvorfiký: 

rnocenstvím,  aby  vyhlášené  již  jeho  zvolení  králem  v  mim  a 
svornosti  v  království  Polském  provedeno,  uznáno  bylo,  kdyby 
však  mírem  vyjednáno  býti  nemohlo,  že  svým  véťným  ku  pomoci 
přispěje  mocí  brannou.  Dne  23.  března  1576.  učinil  císař  slavnou 
přísahu  na  artikule  smlouvy  jemu  podané,  potvrdil  svobody  krá- 
lovství Polského  a  přijal  dekret  jako  zvolený  král  polský.  *)  Roz- 
hodnutí své  oznámil  nejvyšším  úředníkům  zemským  království 
Českého  s  tím  nařízením,  aby  v  královské  kanceláři  české  a  v  de- 
skách zemských  vyhledali,  jak  se  předkové  jeho,  když  království 
Uherské,  České  a  Polské  zároveň  drželi,  psávali,  a  bez  prodlení 
jemu  to  oznámili,**)  dále  aby  s  předními  osobami  z  pánův  a  rytířů 
českých  vyjednávali,  kteréž  by  pro  vetší  důstojenství  císaře  (jich 
krále)  ua  snem  říšský  s  ním  jely,  ***J  jejž  byl  rozepsal  do  Řezná, 
aby  před  nebezpečenstvím  od  Turka  a  spojeného  s  ním  Bátora, 
kdyby  mír  byl  zrušen,  pomocí  peněžitou  i  vojenskou  země  své 
dostatečně  obhájiti  mohl. 

Vedle  oznámení  císařského  delegátům  polským  ve  Vídni  vy- 
pravil Maximilián  II.  k  sněnm  Varšavskému  posly  Ladislava  Po- 
pela z  Lobkovic  a  Jana  Kobencle  z  Proseku.  Dříve  nežli  vyslanci 
císařští  do  Varšavy  dojeU,  byl  již  Bátory  (jenž  rychlým,  smělým 
krokem  po  dosažení  cíle,  koruny  polské  postupoval)  v  království 
Polském.  Příchodem  jeho  a  uherskými  „zlatými",  kteréž  agenti 
jeho  byli  s  sebou  přivezli,  rozdivočila  se  mysl  jeho  přívrženců, 
někteří  jenom  byli  trochu  znepokojeni,  jako  by  byli  sklamáni, 
poněvadž  se  jim  dostalo  něco  méně  peněz  nežli  očekávali. 

Za  takového  dojmu  panujícího  v  království  Polském  sešli  se 
přívrženci  strany  rakouské  k  sněmu  Varšavskému  dne  9.  dubna 
1576.  Vyslanci  císařští  přibyli  do  Varšavy  dne  13.  dubna  a  dne 
17.  t.  m.  měli  veřejné  slyšení  v  katedrálním  kostele  Varšavském; 
poněvadž  však  Litvané,  Prusové  k  sněmu  se  nedostavili,  f )  usnesli 

*)  K  dalSíinu  však  projednávání  potřeboval  císař  peněz,  za  kterouž  pří- 
činou eplnomocnil  1676.,  26.  března  arcibiskupa  Pražského  a  Jana  Vchyňského, 
purkrabího  Karlštejnského,  aby  o  půjčku  50—60.000  tolarů  b  probošty,  opaty 
a  jinými  duchovními  prebendáry  v  Cechách  a  v  Lužicích  vyjednávali;  po- 
něvadž pak  duchovni  hodnostáři  buď  vymlouvali  se  chudobou  nebo  že  statky 
již  rozzastavené  mají,  nařídil  později  eisař  (1576.,  16.  května)  Vilémovi  z  Rožm- 
Derka  a  Vratislavovi  z  Pernštejna,  aby  duchovni  pilně  k  tomu  měli,  aby 
takovou  sumu  půjčili,  nebo  na  sebe  zapsali,  kdyby  však  nechtěli,  aby  za 
tolik  duchovních  statků  prodáno  bylo.  (Ms.  v  archivu  česk.  mistodrž.) 

**  Úředníci  zemští  odpověděli  císaři:  „Poněvadž  potřeba  toho  jest,  aby 
v  tom  nic  přeMídnuto  nebylo,  že  až  k  nejblíže  příštímu  sněmu  českému  soua- 
cové  zemští  a  jiní  pánové  se  sjedou,  s  nioii  o  to  dále,  kde  by  se  co  v  pamě- 
tech neb  privilejích  i  jinde  vyhledati  mohlo,  radu  držeti  budou.  (Opis  v  arch. 
Česk.  mistodrž.) 

***)  Načež  odpověděli  ncjvyšří  úředníci  zemští  dne  5.  dubna  1576.,  že 
vedle  nařízení  se  zachovali  a  seznam  těch,  kteříž  pojedou,  odsýlaji.  (V  archivu 
českého  mistodrž.) 

t)  Císař  Maximilián  píše  1576.  dne  7.  května  arciknížeti  Ferdinandovi: 
„Nachdem  auf  solchem  Tag  weder  die  Littawer  und  Preussen  noch  von  den 
Widerwerťgen  ausser  einer  Pottschaft  jemandt  des  orts  erschienen.  mehrers 
nit  ervolgt,  als  dass  ein  ander  General-Landtag  auf  den  3  schierist  kunftigen 
Monats  Jiinii  in  bemelter  Statt  Warsaw  ausgeschrieben  worden."  (Orig.  v  arch. 
mistodrž.  v  Inšpraku.) 


Účasf  stavA  českých  a  cám  ras.  při  volbě  poI.  krále  1.  1573.— 76.       71 

se  přítomní,  aby  snem  byl  odložen  ke  dni  3.  června  t.  r.  Ačkoliv 
příčinou  vzbouřených,  rozvášněných  myslí  veliké  části  šlechty  po 
příchodu  Stepána  Bátora  do  Polsky  krátké  sněmování  Varšavské 
bylo  velmi  roztržité,  ukázali  shromáždění  stavové  svou  vytrvalost 
a  statečnost,  davše   deputaci  strany  Bátorovské  v  příčině  uznáni 
volby  vévody  Sedmihradského  za  krále  polského  rozhodnou,  zá- 
pornou  odpověď.   Po   rozejití    se  sněmu  vyjednávali  zůstali  ještě 
ve  Varšavě  stavové  s  posly  císařskými,  aby  Maximilián  II.  co  nej- 
dříve  s  brannou   mocí  do  Polska  se  vypravil.   Podobnou  žádostí 
naléhali  při  dvoře  císařském   toho  času  v  Linci  prodlévající  ora- 
toři polšti  a  litevští,  aby  císař  s  válečnou  mocí  osobně  aspoň  Mo 
Vratislavi    nebo   Olomouce   se  vypravil,  a  tak   nepřátele  své  za- 
strašil, nebof  nestane-li  se  tak,  že  trftn  polský  pro  dům  rakouský 
jest  ztracen  a  přívrženci  císařovi,  nemajíce  žádné  opory,  k  straně 
nepřátelské  přidali  by  se  musili,  *)  říšský  sněm  v  fiezně  aby  buď 
odložil,   nebo   některým   z  arciknížat  a  sněm  český  kommissařem 
zahájiti   dal.   Císař  odpověděl,   že   vyšle   poselství   na   Litvu,   do 
Pruska**)  a  k  cáru  ruskému,  s  nímž  již  v  příčině  té  vyjednává,  ale 
říšský  sněm   v  flezně  že  osobně  zahájiti  musí,  aby  pomoc  peně- 
žitou i  válečnou  proti  Turku  i  jeho  spojencům  pro  případ  války 
si  pojistil,  a  proto  že  osobně  na  ten  čas  do  Polska  vypraviti  se 
nemůže.  ***) 

V  ten  čas  Štěpán  Bátory  byl  již  v  Krakově  slavně  uvítán, 
dne  1.  května  korunován  a  dne  2.  t.  m.  slavena  svatba  s  Annou 
Jagelovnou.  Sněm  korunní  v  Krakově  t.  č.  držaný  prohlásil  stranu 
rakouskou  za  nepřátele,  zrádce  vlasti  i  nařídil  sebrání,  shromá- 
ždění branné  moci,  aby  vyhlášení   takové  provedeno  býti  mohlo 


*)  Maximilián  II.  bratru  svému  arciknížeti  Ferdinandovi  oznamuje :  ^^Die 
alhie  (Linz)  hinderpliebene  polnische  nnd  littawíscbe  Oratoren  noch  weitter 
bei  uns  zum  heíHgisten  angebalten  nnd  darauf  getrungen,  dass  wir  uns  gehn 
Presslan  begeben  wollten  mit  dem  auadriicklíchen  Vermelden,  da  soliches  nit 
bescfaiefaet,  dann  sie  solcbes  nit  annders  aufnebmen  wtlrden,  aU  dass  wir  Ir 
wenig  achteten  und  also  auf  negstvorstebendem  Warsawischcn  Landtag  von 
ona  alle  /ngleich  ab  und  dem  Gegentheil  zuefallen  wttrden.''  (1576.,  7.  května 
v  arcbivu  mistodrž.  v  Inšpruku.) 

•*)  Na  Litvu  vyslán  byl  Jan  Kochtický,  jehož  obSimá  relace  o  vyjedná- 
váni s  Litevskými  Šlechtici  v  příčině  přijetí  císaře  Mazimilíána  za  krále  nalézá 
se  (ze  dne  2.  června  1676.)  v  archivu  mistodrž.  v  Inšpruku.  Do  Pruska  byli 
vyslanými  Jaroslav  Kolovrat,  zemský  fojt  v  Dolni  Lužici  a  Lor.  Heugel. 

***)  Císař  Maximilián  IL,  poněvadž  sám  do  Polska  vypraviti  se  nemohl, 

zamýšlel  na  místé  svém  tam  vyslati  syna  svého  arciknížete  Arnoita,  o  Čemž 

piSe  bratru  svému  arciknížeti  Ferdinandovi  1576.  dne  7.  května:  ^Dieweil  aber 

dannach  nit  wenig  Gefahr  darbei.  dass  die  Sachen  wo  nit  aufs  ehist  mit  etwas 

mebrerm  Ernst,  als  bishero  bescnehen,  darziie  gethan  werden  solíte,  leichtlich 

zu  dem  angeregten  genzlichen  Abfall  geraten  mOchten,  so  haben  wir  dahin 

gedacht,  dieweil  je  wir  selbst  dieser  Zeit  in  Polen  nit  kommen  milgen,  ob  es 

nit  ein  Weeg  sein  solíte,  dass  mittlerweil  und  bis  zu  unserer  Hernachkunft 

UDser  gehebter  Šohn  Erzherzog  Ernst  mit  einer  Anzahl  zu  Ross  und  Fness 

vorangeschickt  und  also  den  unseťn  in  Polen,  sowohl  auch  Littaw  und  Prens- 

sen,  zu  welchem  wir  uns  dann  (sonderlich  da  wir  uns  dergestalt  umb  die  Sa* 

chen  annehmen)  annderst  nit  versehen,  als  dass  sie  bestendig  verharren  nnd 

das  ihrige  auch  darzae  thuen  werden,   ein  besseres  Herz,  den  Widerwertigen 

aber  ein  Schrecken  gemacht  wiinde/  (V  arch.  mistodrž.  v  Inšpruku.) 


72  Jaroslav  Vlach: 

také  skutkem.  Vůči  ohromné  většině  šlechty  a  proti  terrorismu 
krále  i  strany  jeho  byla  strana  rakouská,  poněvadž  beze  vší  po- 
moci, nedostatečná,  slabá,  aby  mohla  sama  odolati.  I  nejvěrnější 
přívrženci  císaře  Maximiliána  vidouce  nezbytí,  počali  se  rozpako- 
vati a  konečné  jeden  po  druhém  přidávali  se  k  Bátorovi.  *) 

(DokonČeDÍ.) 

Mravy  a  zvyky  Jihoslovanů. 

Podává  dr.  Jaroslav  Vlach. 

Dr.  Fr.  S.  Krauss,  žák  proslulého  jazykozpytce  na  universitě 
videĎské,  Fr.  Mttllera,  obral  sobě  úkolem,  jsa  rodákem  ze  Slavouska 
(rodiště  jeho  jest  Pleternica  poblíž  Požegy),  vylíčiti  kulturní  život 
Jihoslovanův.  Roku  1883  vydal  v  Lipsku  u  W.  Friedricha  spis  o  p  o- 
v  es  těch  a  báchorkjlch  Jihoslovanův;  druhý  spis,  který  vyšel  právě 
nákladem  W.  Hóldra  ve  Vídni,  jedná  o  zvycích  a  mravech  Jiho- 
slovanův. ♦*) 

V  úvodě  spisovatel  vypravuje  o  původu  toho  díla: 

Chtěje  v  květnu  r.  1883  podniknouti  národopisnou  cestu  po 
krajích  jihoflovanskych,  obrátil  se  ku  předsedovi  anthropologického 
spolku  ve  Vídni,  Ferd  svob.  pánu  Andrlan-Werburgovi,  by  zjednal  mu 
doporučení  jménem  společnosti.  Předseda  zvěděv  o  jeho  úmyslech,  po- 
ctil ho  nAvrhem,  by  dříve  sepsal  dílo  o  jihoslovanském  právu  obyčejo- 
vém. A  tak  sepsáno  svrchu  uvedené  dílo  o  mravech  a  zvycích  Jiho- 
slovanů, které  spisovatel  z  vděčnosti  za  pobídku  a  podporu,  jaké  při 
spisování  díla  došel,  věno.val  svému  příznivci. 

Účelem  spisovatelovým  nebylo  sepsati  srovnávací  dílo  národo- 
pisné, ježto  se  mu  jednalo  hlavně  vyšetřiti,  které  mravy  a  zvyky  jsou 
vlastní  Jihoslovanům,  což  bylo  dosti  obtížno,  uvážíme-li  veliké  převahy 
politické  a  společenské,  jichž  doznaly  kraje  jihoslovanské.  Při  líčení 
mra\ův  a  zvyků  spisovatel  neobmezil  se  pouze  na  dobu  nynější,  nýbrž 
pojal  v  pozorování  svá  celé  poslední  století,  pokud  od  bezpečných 
zpravodajův  údaje  daly  se  zjistiti.  Spisovatel  dále  v  úvodě  upozorňuje, 
že  jak  Němcům  tak  Jihoslovanům  nedostává  se  prostonárodního  ná- 
zvu pro  „právo  obyčejové  —  Gewohnheitsrecht",  jež  Bogišié,  první 
pracovník  jihoslovanský  v  oboru  práva  obyčejového,  zove  „običajno 
právo".  Toto  celkem  jest  totožno  .se  zvyky  a  mravy  lidu;  nebof  co 
u  lidu  jest  zvykem,  to  jest  mu  též  právem  a  zákonem,  jak  aosvědčuje 
přísloví  srbsko  chorvatské:  Stari  obi  čaj  gotov  zákon.  Na  str.  IX.  až 


*)  Legat  císařský  Jan  Kochtický  oznamuje  1676.^.  Června  císaři  Maxi- 
luiliánovi:  „Der  Bathory  ist  des  Vorhabens  jetzo  gen  Warschaw  zu  kommen, 
und  regia  potestate  nife  diejenigen,  die  Euer  K.  Mt.  gewertig  sem  sub  am- 
misione  l)onorum  zu  citiren,  und  anch  etlichen  ihre  Giiter  genommen,  einge- 
zogen  und  alle  die  meisten  ihrer  Embter  und  Guetter  beraubt . . .  und  jetzunder 
auch  des  gewertig  sein  mttssen,  dass  man  ihnen  vollendt  das.Leben  darízue 
nerae ..."  (V  archivu  mistodrž  v  InŠpniku.) 

**lDr.  F.  S.  Krauss :  Sitte  und  Braueh  der  Siidslaven.  Wien,  Httlder  18a5. 
8".  St.  XXVI.  a  682. 


Mravy  a  zvyky  JihoBlovanfl.  73 

XTL  spisovatel  vykládá,  jak  smýšlí  lid  jihoslovanský  o  právu  a  U9- 
)»Távii,  načež  končí  vytčení  stručného  obsahu  díla  svého  jakož  i  uvede- 
ním pramenů,  jichž  užil  sepisuje  dílo. 

Dilo  samo,  líčící  z  velké  části  rodinné  právo  jihslovánské,  dělí 
se  ve  30  hlav,  z  nichž  prvních  osm  věnováno  jest  jediné  jihoslovanské, 
dalsieh  osmnáct  milostným  a  svatebním  zvykům,  kdežto  poslední  čtyři 
jednají  o  přátelstvu.  Spisovatel  doznává,  že  uvedným  dílem  nevyčerpal 
všecfaněch  poměrů  rodinných,  pročež  že  považuje  spis  za  první  část 
díJa  většího,  jež  hodlá  vydati,  až  vrátí  se  z  cesty  po  Bosně,  kam  na 
podzim  m.  r.  se  odebral.  Přes  to  dilo  chová  mnohé  vzácná  příspěvky 
ku  národopisu  jihoslovanskému,  s  nimiž  v  hlavním  obsahu  hodláme 
čtenáře  své  seznámiti. 

I.  Rodinný  život. 

Zádruha.  Základem  řádů  společenských  u  Jihoslovanů  jeit 
gZadruga"  (zádruha),*)  spolek  příbuzných  (obyčejně  druhého  i  třetího 
kolena),  již  bydlí  ve  statku  společném,  mají  společný  majetek,  mezi 
sebou  jsou  rovnoprávnými  a  při  správě  společných  věcí  podrobují  se  roz- 
kazům hospodáře,  jenž  dohodnutím  všech  Členů  ku  správě  jest  povolán. 
Zádruba  již  v  minulém  století  vlivem  řádů  německých  vzala  za  svS 
mezi  Slovinci,  kdežto  u  Ghrvatů,  Srbův  a  Bulharfi  daleka  není.  svého 
zhynutí.  Přirozený  kommunismns  vůčihledě  ustupuje  novýúi  názorům. 
Každý  má  snahu  po  samostatnosti.  Jest  pravda,  že  upadáním  zádruh 
v  některých  krajinách  nastávají  poměry  na  čas  nesnesitelné.  Všeobecná 
chudoba  bývá  tu  v  zápětí.  Ale  chudoba  a  nouze  jest  nejlepším  učitelem 
života:  schudlý  rolník  nemoha  se  uživiti  z  výnosu  polí  sáhne  ku  ře- 
meslu neb  stane  se  obchodníkem.  Pozná  jiný  svět,  jiné  lidi  a  brzo 
vžije  se  v  poměry  nové;  při  tom  není  mu  třeba,  by  se  áplně  zřekl 
zděděných  zvykův  a  podání.  A  tak  nepozorovaně  klíčí  v  krajích  jiho- 
slovanských  nová  osvěta  a  vzdělanost,  jež  bohdá  dobré  přinese  lidu  ovoce ! 


*)  Spisovatel  upozorňuje  na  všeobecně  rozšířený  omyl.  dle  něhož  prý 
u  všech  Jihoslovanů  zřízení  rodinné  „zadnigon*^  se  zove.  .SlovÍDcAm  a  Bulha- 
rům slovo  toto  není  vAbec  známo,  v  Chrvatsku  alespoň  za  doby  nynější  lid 
toho  slova  nezná,  v  Dtilmacii  pak   vyškytá  se  ve  smysle  vý.se  uvedeném  jen 
zřídka.  V  Boce,  Cemé  Hoře  a  v  Hercegovině  užívají  slova  toho,  když  chasa 
v  létě  8  dobytkem  na  hory  se  vydá,  a  slovem  tím  označují  spolek  pastevcA, 
dále  sr-olek  uprchlíků  srbských  nad  dolní  Morači  (v  Černé  Hoře),  jakož  i  každé 
spolčeni  vesničanů,  kdy k< Jív  se  jedná  o  společnou  stavbu  kostela,  studně, 
cesty,  o  společné  stihání  loupežníků,  zlodějů  koní  atd.  Jedině  v  poříčí  Sávy 
a  Drínn,  v  domovině  ikavštiny  (nářečí  srbskochrvatské,  jeŽ  význačno  jest  zdiou- 
ieným  •',  které  v  ostatních  nářečích  zastnpuji  ie,  ije,  je  neb  dlouhé  e,  na  př. 
éas  -jz.  vrime.  vřeme,  vrieme,  vrijeme)  jest  „zadruga'^  obyčejným  názvem  zří- 
zeni rodinného.  Jméno  to  značí  spoíecnosř  vůbec,  jak   dosvědčuje   přísloví: 
,čověk  bez  zadruge  kao  bez  ruke**,  t.  j.  Člověk  bez  společnosti  podobá  se 
bezmkéma.  Dle  váeho  jest  původu  nového;  svrchu  uvedený  omyl,  zdá  se,  za- 
viniJ  Vuk,  jakož  i  ta  okolnosf,  že  slova  toho  užito  v  zákonníku  bývalé  Hra- 
nice Vojenské.  Jiná  jména,  obyčejná  u  Jihoslovanů,  chtějí  li  označiti  zádruhu, 
jsou:  V  Dalmácii  skladná  braéa  (svorní  bratři),  neodijeljemi  kuóa  (nerozdělený 
dům),  zadružni  su  Ijudi  (spolčení  jsou  lidé) ;  v  Hercegovině  dobra,  bogata  kuča, 
ve  Slavousku  veliká,  malá  kuča,  v  Chrvatsku  konečně  skupéina,  drudtvo  (spo- 
lečaosť). 

SloTAiMký  •bornik.  6 


74  .Jaroslav  Vlach : 

V  Chrvatsku  do  r.  1848.  jednotlivá  rodina  byla  vz&cnostf,  ježto 
majetnici  statkův,  již  vykonávali  veškerou  moc  nad  lidem,  nerlovolovali 
déliti  zádruba,  leda  když  mela  již  značný  počet  členů  neb  když  dru- 
hové mezi  sebou  stálé  méli  pře.  Jinak  měly  se  věci  po  r.  1848.  Tu  zá- 
drnhy  rozpadávaly  se,  že  do  doby  nynější  jen  malý  jich  počet  se  za- 
choval. Totéž  platí  o  Slavonsku.  Nejvíce  zádruh  zachovalo  se  v  Posáví 
a  v  pohorských  krajinách  zvláště  mezi  obyvatelstvem  pravoslavným. 
V  Dalmácií,  Hercegovině,  v  Boce  a  Bosnii  nutí  hlavně  nouze,  ježto 
chudá  půda  vyžaduje  nejpečlivějšího  spracování,  obyvatele,  by  přidržo- 
vali se  zřízení  starého;  arciť  v  krajinách  úplně  nuzných  nutné  jest 
hospodářství  jednotlivé.  V  Srbsku  zádruha  podobně  jest  vzácností  jako 
v  krajinách  bulharských. 

Domácnosť  u  Jihoslovanů  zove  se  vůbec  „ku 6 a"  (knča),  což 
značí  místo  chráněné.  Vlastní  bydliště  jmenuje  se  „ognijstě'*  (ohniště), 
kde  členové  rodiny  přes  den  se  zdržují,  pokud  nejsou  zaneprázdněni 
mimo  dům.  Ohniště  hospodář  obývá  s  rodinou  sám ;  kolem  něho  v  po- 
době podkovy  přistavěna  jsou  stavení  ostatních  členů  (vlastně  komory 
ku  spaní),  jež  nazývají  se  „kleti**.  Přehnané  bývají  zprávy  o  počta 
členů  v  jednotlivých  zádruhách;  ve  skutečnosti  dá  se  stéží  zjistiti 
v  době  nynějšího  století  zádruha  na  celém  jihu,  jež  by  měla  vice 
70  členův.  Cítá-li  se  v  některé  zádraze  na  50  duší,  rozhlášena  jest 
široko  daleko  jako  zvláštnost.  Průměrné  číslo  členů  v  zádruze  počítá 
se  15 — 20  duší. 

V  čele  zádruhy  jest  doma  čin  (též  stařešina,  glava,  gospodar) ; 
vedle  něho  starší  členové  mají  vzácný  hlas.  Kdo  z  nich  během  doby  ukázal 
se  býti  nejvzácnějším,  i  mlčky  dochází  hodnosti  starešinské.  Obyčejně 
již  za  živobytí  stařešiny  zastupuje  jej ;  byl-li  pak  stařešina  sesazen 
neb  zemřel-li,  nastupuje  obyčejně  na  hodnost  jeho.  Obyčejně  bývá  ná- 
stupcem nejstarší  syn  neb,  jsou-li  bratři  na  živu,  mladší  bratr.  Není-li 
nikoho,  kdo  by  byl  nástupcem,  buď  že  domačin  neměl  synů  neb  bratrů, 
buď  že  nikdo  nebyl  ustanoven  od  domačina  nástupcem,  starší  muži 
sejdou  se  a  svěří  starešinstvi  tomu  z  nich,  na  kterém  se  byli  shodli. 
Často  též  duchovní  neb  světská  moc,  přihlížejíc  ku  mínění  veřejnému, 
ustanoví  stařešinu.  Jenom  u  Bulharů  nastává  po  úmrtí  stařešiny  jakési 
mezivládí;  toto  trvá  obyčejně  40  dní,  v  které  době  prozatím  některý 
ze  starších  členů  spravuje  zádinihu.  Obyčejně  týž  pak  stane  se  skuteč- 
ným stařešinou. 

Jakým  způsobem  nový  stařešina  dochází  uznání  zádruhy, 
vyličuje  Vrčevič  následovně:  Když  starý  domačin  (v  boji)  přišel 
o  život  neb  jiným  způsobem  náhle  zemřel,  neustanoviv  nikoho  svým 
nástupcem,  všechna  čeleď  domu  shromáždi  se,  načež  nejstarší  z  nich 
osloví  je  as  takto:  „Ano,  bratři  a  mé  děti!  Ztratili  jsme  hlavu  domu 
a  ostali  jsme  nyní  bez  hlavy,  však  otec  náš  zanechal  dle  božského 
řádu  nás  tu  jako  své  nástupce,  na  nás  jest,  bychom  zachovali 
jeho  jméno  a  čest  před  lidmi,  a  nedokážeme-li  toho,  jest  to  naší  hanou 
a  naše  čest  tu  trpí.  Pročež  poraďme  se  bratrsky,  koho  bychom  dnes 
na  jeho  místo  jmenovali."  Nejstarší  po  něm  takto  promluví:  „Není 
třeba  žádné  porady,  nebof  nechceme  nový  mrav  vnucovati  zemi. 
To  jest  tvá  věc.   Tobé  také  dobře  sluší.    Ty  řiď  a  spravuj   nás  a  Bůh 


Mravy  a  zyyky  JihoslovanA.  75 

po8tar&  se  o  naše  nejlepší,  čemaž  žehnej  BAh.  Viz,  j&  jsem  nejprvnějsí, 
jenž  Tebe  nznává  za  stareiiDu  a  Tobé  raka  libá."  Na  to  jde  a  polfbí 
mn  raka.  Nový  domačin  arcif  (jinak)  ned&  sobě  políbiti  raku  od  mnžA, 
již  překročili  rok  osroa&ctý,  nýbrž  libá  se  s  nimi  v  tvář.  Děti  a  ženy  aa 
to   poUbi   ma  raka,    začež   stařešina    každého    polibí   v    čelo.    Dokad 
jsoa  muži  v  zádraze,  nemůže  žena  býti  hlavoa;   v  nékterýeh  rodinách 
ve  skntečnosti  žena  vládne,   není-li  maž  mazem,  ale  ta  platí  přísloví: 
Gdje  žena  kaéí  knéa,  ta  nemá  knée  ni  kaéista,  t.  j.  kde  žena  vládne 
domem,   není  doma  ni  dvora.   Podobně    mladík  nedochází  stareáinství, 
neboť:  Pamet  knéom  vláda,  t.  j.  roznm  vládne  domem,  kdežto  o  mla- 
dosti jest  pořekadlo:  mladost  ladost,  t.  j.  mladost  nerozam.  Od  toho, 
kdo  má  býti  domačinem,  požadoje  se,  by  byl  mazem  celým,  dospělým, 
by  měl    dozor   stálý   ka  vsema,   co  se  děje  a  spola   byl   mazem   roz- 
hodoým,  nebot  „a  meká  domačína  nevaljala  sva  čeljaď',  t.  j.  v  domě 
stařešiny  (srdce)  měkkého   nestojí   čeleď  za  nic.   Úřad  domačinův  jest 
vlastně  čestný;  není  spojen  se  žádným  prospěchem  leda  s  úctou  a  váž- 
ností, jaké  domačin   požívá  v  rodině.   V  jeho   přítomnosti  se  nekouří, 
leda  dal-li  k  torna  své  svolení,  podobně  se  nezpívá  a  netančí  bez  do- 
volení stařešinova.    Domačin   první   zasedá  k  sofře,   počíná  jísti,  roz- 
dělaje jídla,  láme  chléb  v  kasy  a  užívá   zvláštní  lžíce,   které  nepotře- 
buje se  při  vaření ;   ze  všech  šatí  se  nejlépe,   mfiže  dle  libosti  do  ho- 
spody, však  nemá  choditi  příliš   často.    Ve  dni  sváteční  a  v  den  jeho 
jmenovin  členové  rodiny  dostavují  se  k  němu,   políbí  mu  i*aka  a  pro- 
volávají mu  „dobrý  dea*.  Dle  Vurdelje  povianosti  stařešinovy 
jsou  následující :  Domačin  naproti  soudruhům  má  právo  starešinské,  t.  j. 
jeho   rady  dbá  se  při  poradě  domácí  v  první  řadě.  Není-li  doma,  ne- 
může se  o  žádné  věci  důležitější  platně   rozhodnouti.   Jemu  jest  o  to 
dbáti,   by  usnesení   rady   rodinné    vykonáno   bylo,   též   může   každého 
člena  rodiny  upamatovati  na  jeho  povinnost.  Stařešina  zastupuje  rodinu 
před  vrchností  ve  všech  záležitostech,  jež  týkají  se  celé  zádruhy.  Jmění 
rodinné   spravuje;   bez  jeho   vědomí  a  svolení   nemůže   se   naložiti  se 
žádnou  cennější  věcí  dle  libosti.  Jeho  jest  povinností  býti  spravedlivým 
ku  každému  členu  rodiny  a  nemá  nikdy  hráti  sobě  na  pána;  neboC  mu 
jest  uvážiti,  že  jen  prvním  jest  mezi  rovnými,  jichž  jmění  v  opatrování 
ma  dáno.    Při   poradách  o  něm    domačinu   přísluší  jeden    pouze    hlas, 
který  arcif  dosti   váží;    on  přednáší  v  poradě,    odkud    to   neb    ono  se 
poříditi  má,  čeho  je  v  domácnosti  třeba,  co  se  má  koupiti,  co  prodati 
atd.  Hotové  peníze  jsou  v  rukou  jeho;    z  nich  může  vydati  pouze  na 
prospěch  rodiny,   ježto  za  všechny  výdaje  jest  odpovědným.  Jemu  jest 
dbáti  o  čest  a  vážnost  rodiny,  hájiti  členy  rodiny  před  nespravedlivými 
útoky  jiných,   nabádati  druhy    své   ku   rozšafnosti   a  statečnosti  a  po- 
učovati  dle  nejlepšího   svého   vědění  a  umění.   Stařešina   povinen   jest 
starati  se  o  tělesný  a  duševní  pokrm  rodiny  a  hájiti  jejiho  prospěchu 
dle  možnosti.   Spory,  jež  by  vznikly  mezi  členy  rodiny,    vyrovnávati  a 
vždy  pokoje  a  pořádku  bedlivým  býti,  pilným  jeho  jest  úkolem. 

Sesazen  bývá  domačin:  1.  Když  dosáhl  věku  60  let  a  po- 
zbyl své  mužnosti.  Obyčejně  stařešina  sám  zřekne  se  hodnosti  své;  nový 
domačin  vždy  pak  šetří  rady  jeho  při  jednání  závažnějším.  2.  Když 
chováním    svým  veřejným   budí   pohoršení,    buď  že  pro  zločin  soudem 


76  JařOBlav  Vlach : 

byl  odsouzen,  buď  že  se  častěji  opíjí,  buď  že  mrhá  majetkem  společ- 
ným. 3.  Jediiá-li  proti  druhům  strannicky,  čímž  v  rodině  stár  še  ne- 
náviděným. 4.  Když  trvalým  neduhem  buď  tělesným  buď  duševním  jsa 
stížen  nemůže  konati  svědomitě  úřad  svůj.  Sesazení  děje  se  bez  vel- 
kých okolkův.  Když  mužové  mezi  sebou  so  byli  uradili  a  na  sesazeni 
stařešiny  se  usnesli,  povstane  jednoho  večera  nejstarší  z  ditihův  po 
večeři  a  osloví  takto  domačina:  ,,Tys  dopustil  se  těchto  provinění 
(následuje  jich  výčet)  a  nehodíš  se  více  býti  naši  hUvou.  Ten  (ná- 
sleduje jméno)  budiž  naším  domačinem!''  Od  toho  okamžiku  práva 
starešinská  vykonává  jmenovaný  domačin. 

Hospodyně  u  Chi*vatův  a  Srbův  zove  ae  domačica,  a  Bulharů 
domakinka;  též  jsou  obyčejná  jména:  staresiea,  stopanica,  gospodinja. 
Hospodyně  jest  obyčejně  ženou  domačinovou;  ale  často  bývá  též  jiná 
žena  domačicí,  totiž  jež  platí  za  nejmoudřejší  a  umí  nejlépe  dům  za- 
stupovati na  venelc.  Povinnosti  domačice  vyjadřuje  krátce  pořekadlo: 
Domačica  kudom  vláda,  t.  j.  hospodyně  domem  vládne.  Ona  nařizuje 
každé  ženštině,  jakou  má  konati  práci,  a  dbáti  o  to,  by  nikdo  nelenil; 
opatřuje  vlnu  a  len  ku  předení;  dohlíží,  by  se  předlo  a  hotové  kusy 
rozdaly  dle  potřeby  jeduotlivým  členům  rodiny;  rozděliýe  pokrmy  a 
nápoje  ženštinám;  vítá  přátely  a  příbuzné,  již  navštívili  rodinu,  a  stará 
se,  by  řádně  byli  pohoštěni;  domačina  udává,  čeho  třeba  nakoupiti  na 
trhu,  jako  na  př.  opánek,  pasů,  spodek,  čepic  atd. ;  konečné  přiblíží, 
by  děvčata,  zvláště  pastevkyně,  stále  předly  neb  punčochy  pletly,  šátky 
vyšívaly  a,  není-li  také  práce,  pomáhaly  strojiti  výbavu  pro  nejstarší 
děvče.  Domačica  za  to  nekoná  těžkých  prací  na  poli  a  šatí  se  slušněji 
než  ostatní  i  ve  dni  všední;  ježto  má  ku  všemu  dozor,  jest  Jejím 
znakem  svazek  klíčův. 

Vedle  domačice  nejdůležitější  osoby  jsou :  planinka,  jež  pečuje 
o  dobytek  a  opatřuje  dům  mlékem,  máslem  a  sýrem,  a  stopanica, 
která  obstarává  kuchyni.  Poněvadž  práce  stopanice  jest  velmi  namáhavá, 
není  stopanicí  stále  jedna  žena,  nýbrž  ženy  střídavě  práci  tu  konají; 
na  které  právě  řada  jest,  jmenuje  se  reduší. 

Členové  zádruhy  dělí  se  v  děti  (deca),  v  hochy  a  děvčata 
(momak  i  djevojka),  v  muže  a  ženy  (djctiči  i  mlada,  čiča  i  strina) 
a  v  dědy  a  báby  (djed  i  baba).  Dětmi  zovou  se  mužské  děti,  dokud 
nekonají  společných  prací  polních,  a  ženské,  dokud  v  panny  nepočaly 
dospívati,  kdy  lépe  se  šatí  a  ke  schůzkám  před  kostelem  přístup  majf. 
Od  doby  té  jmenují  se  hochy  a  děvčaty,  dokud  se  buď  neožení,  buď 
nevdají.  Po  sůatku  muž  zove  se  djetič,  t.  j.  mladík,  do  doby,  až  počne 
stárnouti,  kdežto  žena  má  jméno  mlada,  t.  j.  mladá  (žena),  až  počne 
šedivěti.  Muži,  jehož  vlas  prokvetává,  dostane  se  jména  čiča,  t.  j.  strýc, 
ženě,  jejíž  vlas  šediví,  strina,  t.  j.  teta.  Když  úplné  sestárli,  zovou 
se  djed  a  baba. 

Muž  nabývá  plných  práv  v  zádruze,  jakmile  stane  se  otcem 
a  tím  hlavou  jednotlivé  rodiny.  Od  doby  té  má  podílu  v  poradách 
rodinných,  při  nichž  hlasuje,  má  nárok  na  slušné  ošacování  své  rodiny, 
kouřích,  dostává  peníze  na  tabílk,  může  vítati  u  sebe  hosti  (arciC 
občas)  a  požadovati  zvláštního  domku  pro  rodinu  svou.  Muž  má  právo 
ve  svátek  sobě  hověti,  jíti  do  hospody  ueb  na  návštěvu,  do  kostela  pak 


Mtbt7  a  trryky  Jfbmlonaiů.  77 

neb  na  trh  s  rodinou.  Povinností  jeho  jest  šetřiti  rozkazfi  domacino* 
TÝch,  pracovati  kn  blahn  zádraby  a  opatrovati  jmění  společné,  jako 
by  bylo  jeho  vlastni;  podobně  jest  mn  přihlížeti,  by  žena  jeho  byla 
poslušná  rozkazů  domačinových,  povinnosti  své  konala  a  v  mim  žila 
se  svými  družkami.  YšCy  co  muž  vydélA  mimo  dfim,  náleží  vlastně  zá- 
druze;  pročež  s  nelibostí  hledí  druhové  na  to,  migí-li  někteří  z  nich 
soukromé  jméni,  ježto  považují  je  za  část  odiiatou  jméní  společnému. 
Edo  nevzdá  se  výtěžku  dobytého  na  prospěch  celku,  jest  v  zádruze 
nemožným;  neboC  praví  přísloví:  Ko  n  kuéu  ne  donosí  taj  iz  knée 
ne  iznosif  t.  j.  kdo  nenosí  do  domn,  nenosí  z  domu. 

Yydá-li  se  některý  člen  zádruhy  do  světa,  a  bylo-li  mu  přispěno 
ze  společného  jméní  na  cestu,  povinen  jest  část  výtěžku  vrátiti  zádruze. 
Nezdaří-li  se  mu  podnik,  vždy  nc^de  jistého  útulku  v  zádruze,  kde 
i  po  třiceti  letech  právo  jeho  se  uznává.  Jihoslovan  vždy  těší  se 
v  takém  případě  osudem. 

Jmění  rodinné  dělí  se  ve  statky  zděděné  a  jmění  přebytečné, 
s  nimž  volně  rodina  může  naložiti.  Statky  zděděné,  baština,  mají  za- 
chovány býti  nepomšeDy  neb  aspoů  v  témž  dobrém  stavu,  v  jakém 
od  předků  byly  zděděny.  Spíš^  členové  zádruhy  nechC  o  to  dbají,  by 
dle  možnosti  majetek  byl  rozmnožen  a  potomkům  nějaké  bohatství  se 
ostavilo.  Statek  se  vším,  co  v  něm  jest  (pokučstvo)  nemůže  býti  pro- 
dán od  jednotlivce  bez  svolení  všech  členů  zádruhy,  neboC  jest  ma-^ 
jetkem  společným.  Arciť  dovoleno  jest  prodati  část  pozemkA,  kterých 
jednotlivý  člen  nabyl,  neb  i  čásC  dobytka,  nastala-li  velká  tíseň  v  rodině. 
Když  k  něčemu  takému  dojde,  lid  pokládá  to  za  hřích  a  potupu.  Také 
nedostaví  se  kupec  dříve,  dokud  všichni  synové  (jeddotlivé)  rodiny 
neprohlásili,  že  svolnjí  kn  prodeji.  Ano  dětem  přísluší  právo  koupiti 
zpět,  co  jich  rodičové  byli  prodali.  Prodati  se  mohou :  plodin}',  dorost 
zvěři  domácí,  jakož  sestárlý  dobytek  domácí.  ' 

Zřízení  zádruhy  spočívá  na  svornosti  členů  vsecb,  jak  praví  pří- 
sloví: Složná  brača  dvore  sagradiše,  t.  j.  svorní  bratří  stavějí  dvory. 
Z  té  příčiny  porady  rodinné  končí  se  jednohlasným  usnášením. 
Jedná-lí  se  o  věc  důležitou,  domačin  svolá  mužské  členy  zádruhy  oby- 
čejné po  večeři,  kdy  všichni  jsou  shromážděni,  ku  poradě.  Když  byl 
podstatu  věci,  o  níž  jde,  vyložil,  končí  obyčejně  otázkou:  ^Jak  smýšlíte 
o  věci  té,  máme-li  tak  učiniti  nebo  nikoliv?''  Obyčejná  bývá  odpověď: 
,Jak  ty  pravíš,  jak  ty  myslíš,  že  jest  nejlépe."  Zřídka  kdy  se  stane, 
že  jeden  odpoví:  ^Proč  a  nač?  Nemyslím  tak."  Pokud  jeden  nesouhlasí 
s  ostatními,  potud  nestane  se  žádného  usnesení.  Tu  všichni  namáhají 
se,  by  přemluvili  neústupného.  Často  volají  na  pomoc  jeho  ženu,  děti, 
tchána,  matku,  přátely,  by  jim  dal  své  slovo.  Tu  dorážejí  všichni  na 
něho  a  domlouvají  mu  as  takto:  „Nuže  jdi,  s  boží  pomocí,  souhlas 
též,  by  se  tak  stalo,  jak  tobě  přejeme,  aby  dům  se  nerozpadl,  by  nás 
lidé  nepomlouvsli,  by  sousedé  o  tom  neslyšeli,  by  svět  se  nám  ne- 
vysmál." I  stává  se  pak  zřídka,  že  nedocílí  se  jednohlasnosti. 

(Pokračováni.) 


78 


Z  poesie  Blo^anské. 


Z  poesie  slovanské. 

Píseň  života. 
Napsal  Jakub  Starostin.  Přeložil  z  ruStíny  Fr.  Chalupa. 


ť  bídně  žiti 
mi,  nebo  blaze, 
neztrácím,  věřte, 
já  na  odvaze. 

Před  bfdoa  krutou 
a  pozavilon 
iá  nepoklesnu ; 
jsem  jist  svou  silou. 

Co  ěiním,  na  vše 
mám  ruskou  měrn; 
když  nedoméřím, 
to  stejno,  věru. 


Nech(  nastanou  si 
dni  sudby  dusní! 
Já  smiřovati 
se  nebudu  s  ní. 

Ba  mladou  změřím 
B  ní  sílu  svoji, 
a  krutým'  budu 
jsa  vítěz  v  boji. 

A  mne-li  zmůže? 
Mne  nepokoří! 
Dál  budu  žíti 
ať  v  bédném  hoři. 


Pak  ustelou  mi 
kdesi  pod  mohylou. 
Ta  teprv  hlíny 
hrst  bude  milou 


Hnizdo  slavičí. 
Báseň  Neznatoviče.  Z  chrvat.  přeložil  L.  Tesař. 


>lavík  v  háj  pln  lásky  vlétá, 

hnízdo  malým  zobcem  splétá 
pro  svou  družku  —  ve  vavřínu ; 
v  práci  šeptá,  ztajen  v  stínu : 

Ó  jak  štěstí  v  hruď  mi  padá ! 
Družka  má  jak  bude  ráda, 
až  zde  sladkou  svoji  slohu 
v  hnízdě  svém  zapěje  bohu ! 

Hnizdo  spleť  jsem  vonným  senem, 
ohraničil  jemným  lenem, 
a  podestlal  měkkým  mechem, 
a  vyhřál  svým  dechem,  dechem. 

Když  má  družka  sem  se  snese, 
iaro  bude  v  horách,  v  lese. 
S  ním  já  v  jedno  písní  splynu 
družku  maje  na  svém  klínu. 

Nebe  na  můj  hlas  to  svitne, 
štěstí  láskou  ve  svět  vlítne, 


zem  a  vše  pak,  prosto  tísně, 
cítit  bude  moje  písně. 

V  středu  všeho,  družka  drahá, 
v  duši  lesk  a  paprsk  blaha, 
něžně  křidly  zatřepetá, 
že  zde  má  uŽ  hnízdo  také. 
Vzbudím  písni  srdce  všaké; 

Eouta  zimy  zpěv  můj  zdrtí, 
ude  trofej  nade  smrti, 
a  mou  písní  radosf  světa. 

Zoře!  Dívko!  víš,  co  skrývá 
kalich  prosté  písně  této? 
Jest  to  úsměv,  jaro,  léto, 
či  tak  v  touze  srdce  zpívá? 

Duše  tvoje,  snivá,  mladá, 
myšlénku-li  nevycítí, 
rci,  ó  dítě,  budeš  ráda  — 
v  tvé  náručí  na  tvém  klínu, 
když  ti  jako  slavík  v  stínu, 
píseů  budu  —  tlumočiti . .  .** 


Dopisy  Jmuí  KoUárm.  79 

Dopisy  Jana  Kollára. 

(Z  pozůstalosti  W.  A.  Maciejowského.) 

(PokraČoTáaí.) 
2. 

Přemiiy  PHtelil  ^  ^^'^^  ^'  ^'^~  ^^' 

VSecka  Tvá  pMni  i  psaníčka  já  náležitě  obdržel  jsem  a  zpozoroval 
z  nich  8  velikou  radostí  i  Tvou  ke  mně  nevyhaslou  lásku  i  Tvou  horlivost 
v  literatuře  našeho  společného  národa.  Darmo  vSak  žaluješ,  že  já  snad  na 
Tebe  jsem  zapomenul:  i  jakžby  to  možná  věc  byla?  VSak  já  Tobě  psalisem 
loni  a  poslal  i  několik  ezz.  Ohlášeni  mého  dila  „Sláva  Bohyně^.  Toto  dilo  jiŽ 
skutečně  vvSlo  z  tisku,  ale  mnohem  větši  nežli  ohlášeno  bylo.  Nebo  přišly 
k  němu  Přídavky,  Srovnalosf  života,  řeči  a  bajeslovi  čili  mythologie  indické 
a  slavské  nkazujfcimi.  Mně  aspoii  se  nyni  celá  naSe  mythologie  v  jiném  světle 
nkaznie.  Poněvadž  kniha  téměř  o  deset  archů  větši  vypadla,  proto  přinucen 
jsem  byl  cenu  předplatku  na  2  zl.  90  kr.  střibra  povýšiti.  Chceš-li  Ty  a  jini 
Tvoji  známi  a  přátelé  exempláře  mití,  piš  a  poŠn  penize  ke  mně  anebo  ob- 
starej sobě  u  Kronbergera  a  Kivnáče,  knihkupce  v  ěeské  Praze. 

Ohlášeni  Tvého  dila  (Pamif tników)  já  jsem  dal  celé  vytisknouti  nejprve 
v  serbskÝch  Novinách,  a  potom  i  v  ill3rrských.  Jestli  se  předplatitelé  ni^dou, 
jistě  Tobě  to  časem  svým  oznámíme  a  pošleme.  Za  TvAj  dar  Pami^tników 
mně  skrze  Kronbergera  poslaný,  ale  ještě  nepřijatý,  Tobě  srdečně  děkuji: 
prosim  Té,  vezmi  Sobě  od  Kronbergera  též  darem  1  exemplář  mé  Slávy  Bo- 
hyně. Já  jsem  iemn  i)sal,  aby  Tobě  a  do  Varšavy  několik  exx  poslal  (asi  5  exx.). 
Avšak  dobře  oude,  jestli  i  Ty  ještě  jedenkráte  do  Prahy  psáti  budeš  a  upo- 
meneš Kronbergera. 

Podle  Tvého  poručení  prosil  jsem  p.  Pavlovice  o  penize  10  renský  jak 
píšeš  za  exx.  o  Wzajemnosti,  ale  on  nic  nedal,  anf  prý  žádných  nemá.  Ja  již 
žádných  exx.  Wechselseitigkeit  nemám,  a  mnozí  ještě  exempláře  hledají.  Prosím 
Tě  tedy,  pošli  Tj  peníze  poštou. 

Co  do  Tvojich  exemplářů  Zpěvanek  druhého  tomu,  já  opět  psal  jsem 
(podruhé)  Kronbergerovi  a  svatě  mi  přislíbil,  že  Tobě  co  nejdřív  ty  chybující 
4  exx.  pošle.  Taková  jest  to  bida  s  německými  knihkupci,  kteří  ani  krůpěje 
národnosti  slavské  nemaji. 

Štěpán  Mlynaríts  (?)  jest  nvní  kaplanem  v  Kříži. 

Na  p.  Kuchařského  se  všickni  hněváme,  že  svůj  cestopis  nevydal :  ondy 
i  v  Novinách  kdosi  psal  o  něm  a  jmenoval  to  národni  krádeží,  trošku  to  ostře, 
ale  spravedlivě.  —  Mv  myslíme  pořád  proti  maďarošálenstvu  krvavě  bojovati. 
Z  roka  na  rok  sobě  W^grzi  ukrutněji  proti  Slávům  počínají;  jejich  surovosf 
a  běsnosf  zvláště  proti  mně,  kterého  jako  vůdce  zaejšich  Slávův  považují, 
všecko  opsání  převyšuje.  Ony  chtějí  Slováky  zničiti  a  zmaďafíti.  a  to  sice  ná- 
silně, pronásledují  tajně  i  zjevně  každého  slavskébo  spisovatele,  a  každou 
slavskou  knihu  zde  vyšlou  považují  jako  hřích  a  urážku  proti  madkrskému 
národu.  Výborně  byste  udělali,  kdybyste  (bud  Ty,  buď  jiný  někdo)  zvláštní 
obšírný  článek  do  některých  polských  a  německých  Novin  o  tomto  ukrutenství 
Maďarů  proti  Slovákům  sepsali  a  veřejnosti  evropské  podali,  aby  svět  poznal 
naše  hrozné  bídy  a  muky,  které  my  již  za  tak  mnohé  roky  snášeti  musíme, 
a  které  žalovati  nikde  a  nikomu  nemůžeme,  ba  ani  nesmíme. 

Onehdy  jsem  dostal  list  z  Budyšina  z  Lužic,  v  lužickém  nářečí  psaný; 
tam  jest  tóž  nová  společnost  Serbo-slávská  povstala,  jako  i  v  Lipsku  a  ve 
Vratislavi  To  jsou  krásné,  potěchy  plné  věci  pro  nás  starší,  že  duch  vzájem- 
nosti vSeslávské  mládež  pronikati  začíná. 

Čítali  Jste  recensi  mého  díla  ve  francouzském  časopisu  Revue  du 
Nord?  Kdo  jest  ten  recensent,  sám  Čajkovský?  Nu  to  je  mizerná  škrabanina, 
nehodná  Žádné  odpovědí. 

Měj  se  blaze  a  piš  brzo 

svému  upHmnému  j^  Kollarovi. 


gff  M.  Zabylin : 

Ruské  svátky,  zejména  vánoce. 

Ze   sSborniku  oby6ejů.  ruskólio  národa* 

od  M.  Zabylina. 

(DokoD2«DÍ.) 

V  kostromské  gubernii  za  doby  svátkA  svobodní  lidé  a  mládež 
cbodí  po  karnících  anebo  dvorech,  a  zamhouřivše  oči,  snímají  slepiei 
ze  hrady;  podle  barvy  její  soudí  o  barvě  vlasfi  souzeného  nebo  sou- 
zené. V  Sibiři  za  této  doby  hádání  vpouštějí  doprostřed  světnice  sle- 
pici d  kohoutem,  pouštějí  po  podlaze  a  pozorují;  jestliže  kohout  hrdě 
si  vykračuje  a  štípe  slepici,  tedy  muž  bude  zlostný;  avšak  jestliže 
i  slepice  bude  chrabře  si  počínati,  tedy  jest  znamení  toho,  že  bude 
žena  udržovati  vrch  nad  mužem. 

Hádání  z  koní.  Vyvádějí  koně  z  konírny  a  sice  přes  pavuzu 
nebo  nějakou  žerď.  Jestliže  kůň  uvázne  na  pavuzu  nebo  žerď  nohama, 
znamená  to  pro  dívku  muže  zlostného  a  nešCastný  život.  Když  však 
kůň  pohodlně  překročí,  neuváznuv  na  žerď  neboli  pavuzu,  tedy  očekává 
dívku  šťastný  život  se  smířlivým  a  laskavým  mužem. 

Prof.  Snégirev  přisuzuje  toto  hádání  dobám  pohanským,  kdy  v  Ru- 
jané před  počátkem  každé  války  knězi  hádali  o  budoucím  úspěchu, 
pročež  převáděli  kooě  přes  několik  žerdí,  a  každým  způsobem  bílého 
koně  Svantovidova,  ve  Štětině  pak  Voronova  (vraného)  koně.  Zbytky 
tohoto  pohanského  obyčeje  zůstaly  dosud  v  kostromské  a  jaroslavské 
gubernii.  Někdy  posazují  se  na  koně,  jenž  má  oči  zavázány,  a  pou- 
štějí jej  ze  vrat  na  svobodu;  ve  kterou  sti-anu  kůn  zaměří,  tam  sou- 
zeno dívce  se  provdati. 

Hádání  u  vrat.  Dívky,  vycházejíce  ku  plotu  anebo  jednoduše 
stojíce  za  vraty  času  nočního,  říkají:  „Zaštěkej,  zaštěkej,  psíčku!  za- 
štěkej, šerý  vlčku!  —  Kde  zaštěká  psíček,  tam  žije  můj  souzený!" 

Jest  mínění  všeobecné,  že  kde  dívka  uslyší  psí  štěkot,  tam 
jistě  bude  provdána;  a  čím  temnější  a  vzdálenější  uslyší  štěkot,  tím 
dále  bude  provdána.  Při  tom  štěkot  chraplavý  znamená  sňatek  se  stár* 
cem,  jasný  a  zvučný  štěkot  mladého  ženicha. 

Hádání  střevícem.  Dívky  zouvají  s  levé  nohy  střevíce  a  há- 
zejí je  za  vrata,  pozorujíce  při  tom,  kam  se  položí  špičkou.  Kam  se 
položí,  v  tu  stranu  bude  provdána  házející ;  když  však  střevíc  položí 
se  špičkou  ku  vratům,  ze  kterých  v}  hozen  b>l.  tedy  souzeno  dívce 
v  tomto  roce  žíti  doma  a  neprovdati  se. 

Hádání  z  cibulí.  Berou  několik  cibulí  a  poznamenávají  každou 
z  nich;  tyto  cibule  kladou  do  země.  Čí  cibule  dříve  vypučí,  ta  z  dívek 
dříve  než  ostatní  se  provdá. 

Hádání  vejcem.  Vezmou  sklenici  naplněnou  čistou  vodou  a 
do  této  vody  opatrně  vpouštějí  svěží  vejce.  Nechají  to  nějakou  dobu 
státi  a  potom  podle  rozloženi  bílku  soudí  o  budoucnosti. 

Hádání  z  polen.  Dívky  přicházejí  ku  hranici  dříví  pozpátku 
anebo  přimbuřujice  oči  a  berou  z  ní  bez  výběru,  jaké  poleno  komu  se 
namane.  Pak  každá  prohlíží  své  poleno,  z  čehož  soudí  o  budoucím 
ženichu,  na.př.  hladké  poleno  v  tenké  rovné  kůře  předpovídá  dobrého, 


81 


hezkého  íeaicha ;  poleoo  s  rozpakanon  korou  —  nehezkého  leTnéjškem ; 
Tfl  tlDBté  ale  pěkné  kůře  —  bohatého.  Poleno  místy  oprýskané  —  nn- 
ZDJIciho  se;  bc::  kflry  —  cbndého;  tlosté  poleno  —  silného,  tlustého; 
se  eončky  —  velikoa  rodinu  a  podle  čfsla  součků  a  tolika  lideeh  t  ro- 
diné ;  ktívé  —  mrzáka  nebo  6  néjak^mi  fysickými  nedostatky. 


Slovanské  kroje  a  ty^j.  UI.  Dívka  c  Baéky  (cbrv.). 


Hádáni  z  ozdob  hlavy.  Když  dtvka  touíl  seznati,  co  stane 
le  v  tomto  roce,  vezme  tři  véci :  Šperk  uebo  nějakou  jinou  véc  přiná- 
ležející k  ozdobě  hlavy,  kousek  chleba  a  kousek  dl^va;  všecky  tři  věci 
klade  do  prázdného,  íistáho  hrnce,  provázejíc  někdy  vše  to  oáleíttými 
prOpovědmi.  Potom  zakryvší  nebo  zavázavši  si  oH  přichází  ku  hroci 
a  běřc  prvDl  co  se  naskytne.  Jestliíe  namane  se  ji  do  mky  okrasa 
blavy  —  provdá  se,  kousek  chleba  —  zfistane  svobodnoo,  a  kousek 
dřeva  —  souzena  Ji  rakev. 


82  M.  Zabylin: 

Hádání  louči.  ToažMi  dívka  seznati,  prožije-li  tento  rok, 
tedy  vezmoiic  do  ruky  březovou  louč  běží  ku  prameni  řeky  nebo  ke 
studni,  namáčí  tuto  louč  a  navrátivši  se  domů  rozžehuje  ji  na  obni; 
které  brzo  louč  se  zapálí,  jest  to  znamení  dionbého  života,  a  které 
docela  se  nezapálí,  tedy  zemře;  které  bude  hořeti  s  prskotem  a  zvláště 
nerovně,  tedy  během  roku  hádající  bude  churavěti. 

Prof.  Sněgirev  popisuje  hádání  obvyklé  ve  velské  a  senkurské  oblasti 
„o  ročním  osudu**  při  pomoci  stažené  kůže  s  mohutného  rohatého  skotu. 
Za  tím  účelem  několik  dívek  vezme  ubrus,  chléb,  nožík  a  kraví  syro- 
vou kůži,  jdou  na  křižovatku,  rozestrou  tam  kůži,  kladou  na  ni  chléb 
a  nožíkem  označují  kruh,  v  jehož  mezích  se  posadí,  přikryvše  se  ubru- 
sem nebo  prostěradlem  a  vezmouce  se  vespolek  za  prostředník,  naři- 
zuji, aby  osud  zpravil  je,  co  stane  se  jim  v  nynějším  roce.  a  v  tajemné 
noční  tišině  poslouchají:  jedna  slyší,  že  jedou  ženicho\ié  velikým  prů- 
vodem, druhé  se  zdá,  že  na  poli  vzniká  veliký  shon  lidu  a  podobné. 
Taková  hádání  dějí  se  nejen  v  Rusku  ale  i  ve  Skotsku  podle  svědectví 
Waltera  Scotta.  Hádají  v  noci,  zahalivše  se  do  syrové  kravské  nebo 
volské  kůže,  usazují  se  v  očekávání  odpovědí  k  učiněným  otázkám, 
nebo  mají  vidění,  jež  odhalují  budoucnost. 

Hádání  z  pekáče.  Aby  seznaly  jméno  budoucího  žouicha, 
kladou  dívky  na  stůl  slámu  sbalenou  na  věchet,  na  tento  postaví  pekáč 
a  na  pekáč  kladou  kámen  a  l^í  trochu  vody.  Po  té  tichounce  a  po- 
malu počíná  každá  z  dívek  vytahovati  po  stebéiku  a  ze  zvuku  působe- 
ného kamenem  na  pek4či,  když  se  kolíbá,  představují  si  jakoby  slyšely 
jméno  budoucího  ženicha. 

Hádání  z  prstenu,  chleba  a  háčku.  Položivše  na  podlahu 
prsten,  kousek  chleba  a  háček  (krůček)  ze  slámy,  přikrývají  tyto  tři 
předměty  šátkem,  ze  kterého  potom  vytahují  jaká  komu  věc  se  na- 
skytne. Jestliže  vytáhne  se  prsten  —  tedy  ženich  bude  fintil,  jestliže 
chléb  —  boháč,  a  jestliže  háček  —  tedy  chudák. 

Hádání  zokraje  slámy.  Přicházejí  k  okraji  slámy,  a  obrá- 
tlvše  hlavu  do  zadu  berou  ústy  stéblo;  jestliže  jest  s  klasem,  tedy 
dokládají,  že  provdána  bude  bohatá,  pakliže  naskytne  se  stéblo  bez 
klasu,  bude  život  chudobný. 

Hádání  na  křižovatce  s  půlnoci.  Dívky  vycházejí  na  kři- 
žovatku a  myslíc  každá  na  svého  budoucího  ženicha  naznačují  kruh ; 
stojíce  v  něm  naslouchají,  a  když  zdá  se  jim  znění  zvonů  nebo  smích 
neb  veselý  zpěv,  uzavírají,  že  se  provdají.  Jestliže  uslyší  pláč  nebo 
unylý  zpěv,  znamená  to,  že  zemře.  Na  křižovatce  též  pohlížejí  do 
zrcadla  a  spatřují  svého  souzeného  a  očekávaného. 

Hádání  pod  oknem.  O  půlnoci  hádající  dívky  usazují  se 
n  oken  a  každá  z  nich  promlouvá:  „Souzený,  toužený  !  jeď  okolo  okna!" 
Jestliže  některá  z  nich  uslyší  průvod  s  křikem  a  hvizdotom,  tedy  si 
předpovídá  veselý  a  šťastný  život;  pakliže  průvod  bude  tichý,  tedy 
poslouchající  dívka  předvídá  život  bědný. 

Hádání  zbobů.  Ještě  na  počátku  XVH.  věku  trvalo  bádání 
z  bobů,  jak  to  patrno  z  církevní  knihy  obřadní,  kde  zakazuje  se  věřiti 
v  boby  a  rovněž  z  národního  přísloví  „čužuju  bědu  bobami  raz  vedu, 
a  k  svojej  to  bědě  i  uma  něpriložu**. 


Boiké  vAaeee.  g3 

Hádáni  toto  děje  se  následovně:  beroa  41  bob  a  rozkládají  je  na 
devět  hromádek  ve  tři  řady  takovým  způsobem: 

I^devilm  dělají  jenom  tři  hromádky  z  41  bobn  bez  počtu  a  od 
oka;  potom  z  první  odpočítávigi  čtyři  boby,  jež  kladoa  stranon  a  sice 
z  prvnf  hromádky  odkládají  čtyři,  tři,  dva  a  jeden  bob;  tento  bude  zá- 
kladem první  hromádky  drnhé  rady. 

Potom  obracejí  zřetel  ke  drahé  hromádce  ze  tří  původních  a  nčiní 
8  ní  rovněž  jako  s  první ;  ostatek  přidávají  ke  druhé  řadě  za  základ 
druhé  bromádky.  Konečně  postupujíce  takovýmto  způsobem,  dostaneme 
v  první  řadě  tri  hromádky  a  v  žádné  z  nich  nebude  více  než  po  čty- 
řech bobech. 

Drahá  řada  neboli  čára  musí  sestaviti  se  z  těch  hromádek,  kde 
boby  byly  odpočítávány  po  čtyřech,  u  všecky  tyto  boby  musí  se  roz- 
ložiti rovněž  na  líi  libovolné  hromádky. 

Potom  jest  potřeba  zříditi  řadu  třetí,  jenom  že  tato  se  neodpo- 
čítává,  ale  jednoduše  dělí  se  veškerý  zbytek  od  prvních  dvou  řad  na 
libovolné  tři  poslední  hromádky.  Při  tom  jest  potřebí  míti  na  paměti 
slova:  přeji  si,  nadějí  se,  stane  se. 

y  první  řadě  prostřední  ze  tří  hromádek  nazvána  jest  od  hadaček 
hlavou,  třetí  hromádka  rakou,  prostřední  ve  druhé  srdcem.  Třetí  hro- 
mádka ve  třetí  noha  v  chůzi.  Tyto  hromádky  pokládají  se  za  hlavní 
a  proto  při  hádání  vybírají  tu  z  nich,  která  hodí  se  více  k  otázce,  po- 
něvadž 

1.  hlava  obsahuje  odpovědi  k  otázce  o  rozumě,  o  způsobilosti 
a  povaze; 

2.  raka  o  jmění,  bohatství,  chudobě; 

3.  srdce  o  žalosti,  radostí,  pocitu,  lásce; 

4.  noha  v  chůzi  o  cestování,  psaních,  odjezdu,  odsylce. 

Jakmile  jenom  hodí  se  otázka  k  jedné  ze  čtyř  hromádek,  tedy  po- 
zorajte,  kolik  v  ní  jest  zra ;  jestliže  jest  sud,  tedy  nepříznivý,  jestliže 
lich,  tedy  příznivý  jest  závěrek.  Při  tom  třeba  též  přihlížeti  k  sou- 
hlasu s  první  hromádkou  téže  čáry  neboli  řady,  kde  vidíme  odpověď 
k  otázce,  protože,  shledáme-li  lich  ve  hromádce  tázané,  jest  to  příjem- 
nost, ale  v  první  hromádce  téže  řady  sud,  znamená  to,  že  bude  pře- 
kážka, ale  skončí  se  vše  k  vaší  spokojenosti. 

Hádáni  z  posvátné  knihy.  Vezmou  nějakou  knihu,  obzvláště 
duchovního  obsahu,  a  neotevrouce  jí  určí  si  číslici  stránky  i  řádku 
svrchu  neb  zdola  na  zdař  bůh.  Po  té  v}  hledají  tu  btránku  a  čtou.  To, 
co  vyčtou  z  určené  nevědomky  stránky  a  řádky,  jest  odpovědí  k  my- 
šlené otázce.  Jestliže  odpověď  jest  nepřímá,  tedy  ji  vykládají  dle  svého. 

Hádání  ze  zrcadel.  Hádání  ze  zrcadel  provádějí  jenom  nej- 
smělejší dívky.  Hádání  v  zrcadle  nebo  postavení  zrcadel  vždycky  spo- 
jeno jest  8  tišinou  a  mlčením,  a  provádí  se  beze  svědků,  pročež  vy- 
bírá se  noc. 

Prostředkům  ku  bádání  ze  zrcadel  jest  mnoho ;  podáváme  některé : 

a)  y  temné  světnici  staví  na  stůl  zrcadlo  a  před  ním  rozžatou 
svíci.  Hádající  dívka  vejde  do  světnice  a  bledl  skrze  svíčku  do  zrcadla, 
kdež  pak  vidí  svého  souzeného.    Když  řekne  ,»stůj  ty*",  zjevení  zmizí. 


84  M.  Zabylin:  Roské  yánooe. 

Tomu  vsak  věřiti  nelze,  neboť  dřivé  sebe  uvidí  než  neznámou 
osobu.  ' 

b)  y  Sibiři  staví  dvě  zrcadla  proti  sobě;  před  jedno  dívka  staví 
dvě  svíčky  na  stůl  a  druhé  zrcadlo  postavuje  za  sebou.  Takovýmto' 
způsobem  umístivši  se  mezi  dvěma  zrcadly,  opisuje  kolem  sebe  kruh 
rozžatou  loučkou,  jíž  byl  rozdělán  oheň  o  večeru  tříkrálovém,  a  hledí 
pozorně  do  zrcadla  postaveného  před  sebou. 

Zde  dojista  objeví  se  souzený,  jenž  bude  hleděti  přes  rámě 
dívčino.  Jest  potřebí  v  čas  stisiti  se  a  neohlížeti  se. 

c)  Hádání  pomocí  zrcadla  zajisté  jest  zaneseno  do  Ruska  a  uení 
původní  ruské  jako  i  mnohé  jiné  hádání.  Za  večera  berou  dvě  zrcadla, 
možná-li  stejné  velikosti,  a  jestliže  možná  veliká,  a  umisťují  je  proti 
sobě,  osvěcujíce  je  pomocí  dvou  svící  z  toho  i  druhého  kraje.  Nejlépe 
jest  držeti  zrcadlo  proti  osvětlenému  nástěnnému  zrcadlu  a  držeti  v  ni- 
kách tak,  aby  z  postavených  zrcadel  v  nástěnném  utvořil  se  dlouhý 
korridor  osvětlený  plameny.  Když  zrcadla  budou  postavena  proti  sobě 
a  osvětlena  dvěma  svícemi  stejné  výšky,  tedy  hádající  osoba  musí  od- 
straniti ,ze  světnice  kočky,  psy,  ptáky  a  vedlejší  osoby  leda  mimo  jednu 
nebo  dvě  skromné  osoby,  jež  zajímají  se  stejně  s  osobou  hádající.  Se 
strany  těchto  posledních  se  vyžaduje,  aby  nehleděly  do  zrcadla,  ne- 
přibližovaly se  k  hádající  osobě  a  nemluvily. 

Osoba,  jež  posadila  se  hádati,  musí  hleděti  do  zrcadla  pozorně 
a  nepohnutě,  naměříc  svůj  zrak  ku  konci  jevícího  se  jí  korridoru,  utvo- 
řeného dvěma  zrcadly.  Dobu  pro  toto  hádání  určiti  nelze,  možná  pro- 
seděti  daleko  za  půlnoc  a  ničeho  neuvidí,  možná  sedřímnouti  a  ve  sně 
jest  mnoho  viděti;  ale  vůbec  se  praví,  že  zrcadlo  před  počátkem  vi- 
dění se  zakaluje,  svíčky  taktéž  pozbývají  svého  původního  světla  a  tu 
právě  třeba  obrátiti  sesílenou  pozornost,  aby  v  rychlosti  něco  bylo  viděti. 

Někteří  praví,  že  jestliže  soustředí  na  nějaký  nepohnutý  bod 
všecku  svou  pozomosC,  tedy  objevují  se  u  mnohých  osob  příznaky  snu 
nebo  zapomenutí,  ve  kteréž  době  pozbývají  vědojni,  sluch  mizl  na  oka- 
mžik, ano  i  mysl  se  zatemňuje. 

Odtud  se  vysvětluje,  že  usilovné  napjetí  nervův  soustředtge  se 
v  mozku,  působí  ve  představy  a  rozvíjí  z  fantasie  různé  obrazy  často 
nepředvídané. 

Pozvání  k  večeři.  Pokryjlce  stůl  pro  souzeného  staví  dva 
příbory,  chléb,  sůl,  lžíce,  jenom  nekladou  vidličky  a  nože.  Okolo  půl- 
noci dívka,  vyzvídající  svou  budoucnosť,  posadí  se  za  stůl  sama,  označí 
se  kruhem  a  pi-aví:  „Souzený,  toužený,  přijdi  ke  mně  večeřet."  Jak- 
mile jenom  odbije  půlnoc,  objevuje  se  ženich  v  tomtéž  šatě,  ve  kterém 
musí  býti  při  oddavkách,  a  posadí  se  za  stůl. 

Pro  každý  případ  berou  s  sebou  kohouta,  protože,  nepomůže-H 
zažehnání  a  host  zůstane  seděti,  tedy  třeba  dobře  tisknouti  kohouta 
až  zakokrhá  a  zjev  zmizí.  Vypravují,  jestliže  přízrak  něco  vytáhne 
z  kapsy  a  položí  na  stůl,  že  třeba  jenom  zažehnati  a  zjev  se  ztratí, 
kdežto  zanechaný  předmět  zůstane  v  moci  dívčině. 

Zjevení  přízraku  nebo  souzeného  má  předcházející  příznaky:  skn- 
čení  a  hviidot  větru,  sirný  zápach  a  někdy  i  smrdutý. 


StenisUv  WindftkíewicB  \  O  KaSolMdch  t  zátoce  packé.  K5 

H&dáDí  z  račníka.  Vyvés^ji  bílý  rúcolk  z  okénka  do  noci  86 
slovy:  , Souzený,  toažený,  pHjď  a  atri  se."  Jestliže  brzo  potom  bude 
Tačnik  zamočeo,  tedy  znamea&  to,  že  v  tomto  roee  dívka,  jež  vyvěsila 
račntk,  bude  provd&na;  a  jestliže  k  rána  sejme  račnik  sachý,  tedy  oe* 
provdá  se  v  tom  roce. 

Hádání  a  dveří  kostelních.  Dívky  chodí  kn  dveřím  chrá- 
movým ioknftm  a  naslouchají  času  nočního,  co  uslyší.  Jestliže  uslyší 
pohřební  zpév  —  znamená  to  pro  ni  smrt  v  nastupujícím  roce,  jestliže 
svatební  zpéY  —  tedy  se  provdá. 

Hádání  u  chléva.  Přicházejí  ku  chlévu  a  poslouchají,  co  vepř 
zachrochtá  nebo  posepce. 

Hádání  ze  slepice  a  kohouta.  Svazuji  ohony  k  sobě  slepici 
a  kohouta,  dávají  pod  řešeto  a  pozorují,  kdo  z  obou  druhého  za  sebou 
potáhne.  Jestliže  kohout,  tedy  hádiýicl  osobu  muž  bude  míti  ve  své 
moci  celé,  pakliže  slepice,   znamená  to,  že  bude  žena  vládnouti  muži. 

Hádání  ze  snů.  Ku  svátečním  hádáním  patří  též  suy  na  nový 
rok  neb  o  svátcích,  ze  kterých  vyhledává  odpovědi  každá  hádající  osoba . 

M&stek.  Utrhnouce  z  koštěte  proutky  kladou  je  složené  na 
zpiisob  mfistku  pod  podušku.  Ta,  jež  klade  takovýto  můstek,  ukládajíc 
se  na  lože,  říká:  ,Kdo  m4j  souzený,  kdo  mi^  toužený,  ten  převede 
mne  přes  most.**  Jestliže  objeví  se  ve  sně  souzený  a  převede  přes 
most,  znamená  to,  že  v  tomto  roce  bude  provdána. 

Přesolení.  Jedí  před  spánkem  slané  nebo  přesolují  p(^rm. 
Kladouce  se  na  lůžko  praví:  ,Kdo  můj  souzený,  kdo  mŮj  toužený,  ten 
mně  podá  píti."  Někdy  prostě  berou  náprstek  vody  a  náprstek  soli, 
smíchají  a  pijí.  Rozumí  se,  že  může  i  zdáti  se  něco  podobného  ve 
spánku,  poněvadž   žízeň  bude   pronásledovati   spícího,  jenž    požil   soli. 

Hřeben.  Kladou  pod  hlavu  hřeben  a  praví:  « Souzený,  toužený, 
učesej  mně  hlavu." 

Sníh.  Položí  se  naznak  do  sněhu  a  jdou  ráno  pohledět :  jestliže 
obrys  zůstal  jako  dříve  hladkým,  tedy  nastávající  muž  bude  smířlivý 
a  pokojný,  pakliže  to  místo  bude  porušeno,  tedy  vzdorný  a  haáteřivý. 


O  Kašubech  v  zátoce  pucké. 

Napsal  Stanislav  Wliiilakiewici. 

(Dokončeni) 

Již  Z  toho  popisu  jest  patrno,  kterak  ve  příčině  společenské 
máme  pohlížeti  na   Kašuby.   Šlechty   zvláště  u  moře  zde  není; 
trochu  dále  ji  shledáme,  ale  ne  mnoho,  ježto  podlehla  germani- 
saci  anebo  pozbyla  majetku.   Vejherové,   Tempšti  atd.  jsou  nej- 
značnější. Místo  jejich  zaujali  částečné  Poláci,  většinou  však  Němci, 
kteří  chutě  zdejší   statky  zakupuji   za  příčinou  dobré  půdy.   Mě- 
šťanský živet  je  slabě  zastoupen ;  co  stává,  může  se  pokláď^ti  za 
zbytky  po  strašné  porážce.  Kdo  viděl  někdy  obilí  krupobitím  po- 
lámané, představí  sobě  stav  nynější.  Zůstával  by  tedy  pouze  lid. 
Vidíme,  že  tím  způsobem  děliti  Kašuby  nelze,  lépe  bude,  otáže- 


gg  StanisUv  Wíndakiewicz : 

rac-li  se  po  íntelligenci.  Tato  v  tom  případě  může  skládati  se 
z  knéži,  úředníkův,  učitelů  z  lidu  vyšlých.  A  tu  opét  na  neštěstí 
bude  odpověď  skoro  záporná.  Setkáváme  se  s  nejdůležitějšími 
činiteli  života  národního,  s  kostelem  ovšem  katolickým  a  se  školou. 

Opustivše  farnosC  gdaňskou  a  jiné  na  blí2ku  ležící,  shledáme 
čtyři  přímořské:  oksefskou,  puckou,  swarzewskou  a  jastarnien- 
skou,  které  dosti  hluboko  na  pevnině  zahrnují  okolní  vesnice. 
Z  těch  jest  asi  nejstarší  oksefská,  sáhající  původem  svým  v  doby 
pohanské.  Nízký,  kamenný  kostelík  stoji  na  pahorku  příkře  spa- 
dajícím k  moři.  Tvarem  i  polohou  velmi  připomíná  kapličku  sv.  Be- 
nedikta na  Krzemiunkách  u  Krakova,  učiníme-li  dvě  změny:  co 
do  velikosti  a  co  do  podnoží,  jímž  jest  v  Oksefu  pěnící  se  moře. 
Důvodem  starobylosti,  kromě  budovy,  jest  blízkost  městečka  So- 
botu, jakož  i  nalezené  knězem  Rozczynialským  a  vykopané  G.  Ossow- 
ským  starožitné  náčiní  spolu  s  pohanskými  kostrami.  Před  koste- 
líkem na  svahu  je  hřbitov  se  zvláštními  hroby,  jichžto  hořejšek 
jest  pokryt  drnem,  pobočné  stěny  však  jsou  obloženy  lámaným 
kamením,  jehož  tu  často  se  užívá.  Činí  to  zvláštní  dojem,  dívá- 
me-li  se  zdola  na  hřbitov:  všude  šedý  kámen  a  nad  ním  vyční- 
vají kříže  černé.  Zajisté  to  kamení  má  chrániti  pískové  hroby 
proti  větrům,  ale  upříti  též  nelze,  že  celek  má  divný  ráz  staro- 
bylosti. 

•  Farnost  pucká  pochází  z  doby  pozdější,  asi  z  věku  XVI.  po 
založeni  města  samého.  Soudím  to  z  té  příčiny,  že  v  Pučku,  tak 
důležitém  v  dějinách  nynějších,  není  děkanství,  kteréž  majíc  sídlo 
ve  Swarzewě,  vykonává  dokonce  bezprostředně  správu  duchovní 
i  v  části  Helu.  Kostelík  ve  Swarzewě  trochu  hlouběji  ležící  jest 
velmi  hezký  a  úplně  nový,  před  několika  lety  postavený  na  místě 
staršího.  V  bývalém  kostelíku  stával  obraz  Matky  boží  zázračný 
rozbitkům  námořním,  jak  o  tom  svědčí  obraz  nyní  na  choru  umí- 
stěný. Poslední  farnost  přímořská  jest  v  pucké  boce  pro  polo- 
ostrov helský  se  dřevěným  kostelíkem  na  písčině. 

Kostely  tyto,  podřízené  biskupu  chluniskému  (Culm),  jsou 
největšími  a  nejpevnějšími  tvrzemi  národnosti.  Faktum  je  totiž, 
že  kde  lid  hluboko  necítí  své  národní  zvláštnosti,  tam  jediné 
kostel  je  s  to,  aby  jí  bránil,  jestliže  příznivé  okolnosti  jej  cini 
schopným  úlohy  této.  Idea  zvláštní  národnosti  přenáší  se  tedy 
na  zvláštní  pole  náboženské,  což  aspofi  částečně  chránilo  Kašubů, 
že  nepodlehli  mocnému  přívalu  germánskému.  Přihodilo  se  mi, 
že  jsem  slyšel  mezi  Kašuby  otázku:  „Jste  katolík?"  a  odpovéď: 
„Patmo,  že  je  katolík,  nebot  mluví  polsky."  Němečtí  osadnici 
totiž  jsou  protestanti.  Dlužno  zde  uvésti  opačné  faktum  poněm- 
čení protestantských  Kašubů,  jichžto  zbytkem  čítajícím  několik 
tisíc  duší  ohrožen  jest  ethnografický  ostrov  jezera  Tebského  a  j. 

Farnosti  pobaltické  mají  faráře  německé.  Gdaňsko,  Oliva 
jsou  ovšem  ztracené  stráže,  Swarzewě,  Puck  a  Oksef  mají  Němce, 
nebot  patronát  je  tu  státní.  V  nejnovějších  časech  boj  trochu  jest 
mírnější  za  příčinou  májových  zákonů,  jimiž  němečtí  kněží  po- 
zbyli opory  vládní   a   musili   zanechati  nájezdů  kulturních.   Nyní 


o  Kafinbeeh  v  zátoee  pneké.  g7 

očekává  se  obrat  k  lepšímu  za  příčinou  vyjednávání  o  narovnání 
s  kurií  římskou.  Takovou  nadéjí  kojí  se  vlastně  nižší  duchoven- 
stvo, t  3.  polští  knéží,  k  jichžto  vehké  chvále  lze  říci,  že  jsou 
horliví  národovci.  To  pravé  scházelo,  aby  se  mohlo  přijíti  k  zá- 
věrku, že  není  kněží  kašubských,  že  jen  Němci  jsou  faráři  a  při- 
sluhovati jim  jsoa  nuceni  polští  kněží;  Kašubové  sami  pak,  jižto 
jsou  v  seminářích,  pohmisují  se.  zvláště  v  bývalém  semináři  pel- 
pliňském.  Tomu  nelze  se  diviti,  nebof  Kašub  by  pokládal  za 
urážku  svatého  místa  a  sebe  samého,  kdyby  uslyšel  kázáni  v  ko- 
steJe  jeho  nářečím  proslovené. 

Ještě  hůře  než  poměry  církevní  jeví  se  zdejší  záležitosti 
školní,  a  to  z  té  příčiny,  že  není  příliš  mnoho  škol,  a  ve  školách 
stávajících  vyučují  Němci.  Tlustá  pivní  tvář  anebo  štíhlá,  shrbená 
postava  starého  kaprála,  sivé  vlasy  neučeeané  —  tof  typ  vesni- 
ckých bakalářů  v  těch  krajinách.  Vlastností  jejích  jest  vládnutí 
jediným  universálním  jazykem  německým.  Možná-lí  si  představiti 
něco  bolestnějšího  a  spolu  komičtějšího  nežli  učitele,  jenž  polské 
děti  německy  učí  abecedě?  Nahodilo  se  mi  mluviti  s  oběma  stra- 
nami :  učitel  s  německým  časopisem  v  ruce  přimhuřoval  oči  mluvě 
něco  hlubšího,  jako  na  př.,  že  kašubský  jazyk  je  pokažená  pol- 
ština, a  chválil  děti,  že  se  rychle  vyznají  v  němčině;  děti  pak 
projevily  velmi  nepatrnou  zásobu  vědomostí,  a  psáti  uměly  jen 
švabachem. 

Co  do  úředníků  nelze  mnoho  říci.  Tato  třída  poněmčuje 
rychleji  než  jiné,  rozptýlena  jsouc  po  provinciích  německých ;  je- 
diná pomoc  jest,  dostane-li  se  do  krajin  polských  a  mezi  polskou 
íntelligenci,  že  aspoA  osvojí  si  úplně  jazyk  polský.  Sám  „věštec 
kašubský"  p.  Derdowski  mluví  skoro  výhradně  polsky.  Dlužno 
nám  tedy  potvrditi  smutné  faktum,  že  Kašubí  nemají  své  intelli- 
gence  —  neměla  by  snad  ani  půdy  —  alfou  a  omegou  jest  lid. 
Poznejme  jej  nejprve  zevně. 

Kašub  je  vysokého  vzrůstu,  neobyčejně  dobré  konstituce, 
opálené  tváře  u  obého  pohlaví.  Fysiognomie  jeho  připomíná  ná- 
mořníka anglického ;  mužští  i  ženštiny  vůbec  nejsou  krásného  ze- 
vnějšku. Mužští  mají  vlasy  ostřihané  anebo  dlouhé,  tváře  vždy 
oholené,  bradu  časem  také,  ale  častěji  ji  mají  zarostlou.  Zuby 
mají  černé  od  žvýkání  tabáku  a  kouření  ve  krátkých  hliněných 
dýmkách  (pipkách)  tabáku  také  užívají  ze  zvláštního  růžku. 
V  úpravě  vlasů  ženských  (k  čemu  berou  se  jehlice  zvané  ernotla  ^ 
Haarnadel)  není  nic  zvláštního. 

Oděvem  neliší  se  Kašubi  ničím  od  německých  osadníků. 
Xašub  nosí  čapku  (myca  =  Můtze)  se  štítkem  (nypka),  zřídka 
klobouk,  svrchník  jako  náš  lodník  (bresloc),  zapjatý  na  knoflíky 
(knope),  kamizolku,  spodky  (bůkse)  na  kšandách  (drebente)  o  za- 
pjetí  slovensHém,  modrou  košili  (keszOla),  svinutý  nákrčník  (chusta), 
na  nohách  punčochy  (sztrímpy  1=  Strůmpfe)  modré  i  šedé,  boty 
ískórznie)  na  ulici,  a  doma  trepky  (korki),  s  nártem  (wirzki)  ko- 


StaaisUy  Windftkiewicz : 

Zeným  a  s  podešvem  dřeveným  za  příčinou  písku  pobřežního. 
Ženštiny  (biolid)  mají  sukně  (sůknia)  tmavých  barev,  nejčastěji 
<^emé,  ořechové,  modré,  kabátek  (liwk)  a  o  svátku  černou  jupku 
(Jupa,'  wámps  zn  Wamms),  vyšívanou  modrou  šňůrkou,  vždycky 
sponkami  (eflki  =:  Haftel)  sepinanou.  Na  hlavě  mají  šátek ;  starší 
nosí  čepce  tmavé  barvy,  konečně  punčochy  a  trepky  jako  mužští. 
Celý  ten  oděv  jako  na  pevnině  tak  i  na  Helu  užívaný,  zdá  se 
jbýti  přijatým ;  charakteristických  známek  v  oděvu  jižních  Eašubů 
nelze  postřehnouti,  zdá  se  však,  že  tak  jest  od  časů  nepříliš  dáv- 
ných, nebof  na  obraze  zázraků  Matky  boží  swar^ewské  vidíme 
ikrojé  jiné,  zvláště  u  mužských  něco  na  způsob  bílého  svrchníku. 
I  Rozhlédneme  se  nyní  na  pobřeží.  Několik  ohromných  a  rame- 
natých lidi  vytahuje  velký  člun  na  „sztrand^;  tváře  máji  opálené, 
zuby  černé,  v  ústech  malé  dýmky;  šedý  vous  pod  bradou  a  modrou 
košili  rozvál  vítr  silné  vanoucí  a  pohybuje  jimi  brzy  v  tu  brzy 
v  onu  stranu;  venku  je  dosti  temno,  moře  se  bouří  čili  ,graje', 
jak  říká  Eašub.  Jaký  to  krásný,  imponující  pohled,  jenž  nás  unáší 
na. pobřeží  skandinávské!  Eašubi  jsou  praví  „vlci  mořští".  Jiné 
•obyčeje  učinily  je  tím  spíše  takými  a  dodaly  toho  flamandského 
lesku  na  žití  jejích.  Zvláštní  jest  jejich  schůze  nedělní.  Za  teplého 
dne  přijdou  v  kamizolkách  anebo  v  košilích  k  sobě  na  návštěvu. 
:Zasednou  ke  stolu.  Před  každým  stojí  pálenka  nebo  víno,  v  ústech 
mají  Kašubi  opět  malé  dýmky  anebo  přežvykují  tabák.  Jeden  vy- 
pravuje, jíní  poslouchají  usmívajíce  se.  Nastane  čas  ku  žertům, 
a  hosti  počínají  šťouchati  se  rukama.  Kdo  by  si  mohl  představiti 
polského  rolníka  takového? 

Cím   ti   lidé  se  zabývají?  To   závisí  ovšem  na  poloze  geo- 
grafické:  čím   hlouběji   na  pevnině,   tím   více  převládá  rolnictví, 
blíže  u  moře  rybolov.  Hluboko  na  pevnině  rolnictví  se  mísí  s  ob- 
chodem, blíže  k  moři  s  rybářstvím.  Nesmíme  zapomenouti  též  na 
pastýřství,  kteréž  má  takou  důležitost  jako  v  Polsce  na  vesnicích, 
jen  s  tím  rozdílem,  že  u  Kašubů  jest  více  ovcí  ve  stáaech.  Zcela 
blízku  u  moře  naskytuje  se  ještě  jedno  zaměstnání  dočasné,  v  po- 
měru ku  práci  polské  velmi  charakteristické.  Je  to  sbírání  trávy 
mořské.   Trávu  vyvrženou  vlnami    mořskými  sbírá  Kašub  v  malé 
kupky,   kteréžto,   když   se   osuší,   snáší    na  jedinou  velkou  kupu. 
Tráva  tato   očekává  tak   člun,  jenž   dle   úmluvy  připluje  pro   ni 
jednou  za  čas,  a  sbírá  pak  všecky  kupy,  objížděje  za  tím  účelem 
celou  zátoku  puckou    —  Zimní  doba  jest  podobna  polské,  a  opét 
čím  blíže  k  moři,  tím  více  se  zaměstnáním  se  misí  práce  rybářská. 
Týče  se  zvláště  sítí  a  lodí. 

Nejobyčejnější  lodí  rybářskou  jest  „zyga",  dva  až  tři  sáhy 
dlouhá,  z  prken  sbitá  a  uvnitř  vysmolená,  zevně  mnohdy  natřená 
oblíbenou  kašubskou  barvou  tmavomodrou.  Uprostřed  loďky  jest 
místo  oddělené  na  ryby  a  vysmolené  zvláště  proto,  že  dno  jo 
děrkovaté.  V  dutině  lavičky  se  staví,  véje-li  vítr,  stěžeň,  jenž 
bez  plachet  nazývá  se  „nahým".  Plachty  jsou  dvě:  velká  čtyř- 
hranná na  tom  stěžni  rozpjatá  a  klín  třihranný,  držící  se  téhož 
stožáru,  dole  jsa  připevněn  k  palubě  lodní.  Ty  dvě  plachty  cha- 


o  Kainbeeh  v  sitooe  packé.  gg 

rakterisuji  loď  kašubskou;  jimi  liší  se  od  jiných  na  př.  pomoř- 
ských  z  Wolina,  kteréž  v  pucké  zátoce  často  šité  rozestírcyi  — 
rybolov  je  totiž  svobodným  zaměstnáním,  a  užitek  bráti  z  moře 
každému  dovoleno.  Kašubi  přivazuji  plachty  lany  (sztrik  z2:  Strick) 
ke  kolikftm  na  stožáru  (krampi);  vzadu  je  kormidlo,  po  bocích 
vesla,  na  dně  kotvice  (kotew,  draga)  a  lodní  koš  ffender)  na  roz- 
bíjeni vln. 

Ze  sítí  jsou  zvláštní:  obyčejné  očkové  (neto)  velikých  roz- 
raérů  s  kamínky  dole  a  korky  nahoře,  kteráž  upevňuje  se  pomoci 
.sztangí%  t.  j.  kyje  se  závažím  na  jednom  konci  a  s  víchem  sla- 
měným na  konci  druhém ;  trychtýřovité  sítě  na  úhoře  a  šňůrovité 
(cejza)  se  vpletenými  víšky  slámy  na  flundry. 


Klassickou  zemi  žiti  rybářského  jest  Hel.  Projděme  se  na 
pobřeží  mořském.  Den  je  hezký;  slunce  sviti,  moře  je  tiché,  ne- 
šumí,  čili  jak  tam  říkají  ^je  gteda*.  U  lodí  stojí  šedý  Kašub  a 
opravuje  sítě. 

,Jak  se  máte?'  zavolal  jsem. 

„S  Bohem,"  odpověděl. 

.Dnes  je  hezky,  ticho  P' 

^Jo,  jo,  cycho,"  (slovo  jo  Kašub  ustavičné  opakige),  .ale 
panie  lechwo  je,  czlowiek  nie  mo  pieni^dzów  na  pjiwo,  ani  na 
lobak.*' 

,No  a  co?« 

,Aj  wej,  mogbi  pon  jechac  na  Hel,  do  Boru  (Jastami)  do 
ksQdzia  Gol^biewskiego ;  przirizowaliste  tú,  to  i  tom  trzeba  beč, 
jo,  jo." 

Patrné  rozestřel  na  mne  sít;  odpoledne  nastala  plavba. 
V  lodi  sedělo  dvé  Kašubův,  onen  šedý  a  jeho  otec  (stareszek) 
bezzubý,  ovšem  s  dýmkou  v  ústech.  Zpočátku  byla  ,g}ada",  vítr 
slabě  nadýmal  plachty,  a  loď  plula,  lehce  se  kolísajic  a  po  vlnách 
klouzajíc.  Nerozmlouvali  jsme  mnoho,  nebot  je  těžko  z  Kašuba 
dostati  slova-  Náhle  se  nebe  zachmuřilo,  vání  větru  náramně  se 
zmáhalo,  počalo  pršeti  a  člun  se  zmítal  na  vše  strany.  Vlny  vy- 
soko se  zdvihaly  a  uprostřed  zátoky  zmítaly  naší  lodí  jako  sko- 
řepinou ořechovou.  Dvě  míle  byly  k  nejbližšímu  břehu,  a  kam  oko 
pohledělo,  všude  pěnicí  se  voda!  Loď  vystupuje  vzhůru,  vzpíná 
se,  brzy  opět  hluboko  klesá  jakoby  na  dno,  obehnané  čtyřmi  stě- 
nami vodními.  West  —  Kašubi  nazývají  větry  jmény  německými  — 
zmohl  se  ještě  více ;  rychlostí  blesku  hnal  naši  loď  k  Helu,  na- 
chyliqe  ji   na  jednu  stranu  tak,  že  vlny  počaly  do  ní  se  valiti. 

,  Vy  kasej  rukávy,  milý  poutnice,  a  chop  se  lopaty,  sice  se 
nerrátíš  do  Krakova!" 

Voda  pod,  nad,  za,  před  námi,  všude !  V  tom  ohromná  vlna 
převalila  se  ti  nad  hlavou,  zalila  tě  celého  a  promočila  až  na  kůži. 

9 Jezu,  pomogy!"  zvolali  rybáři. 

Bluvaiuký  •bornfk.  7 


90  Stanislav  Windakiewicz: 

Tak  jsme  se  hnali,  vydáni  jsouce  na  milost  vetru,  ještě  asi 
tři  čtvrti  hodiny,  až . . .  i  naše  loď  se  otřásla.  Byla  rozbita  ?  Ni- 
koli! Zadrželi  jsme  se  na  podvodní  skále,  na  ,rewie,  gdze  je 
secho*,  jak  di  Kašub.  Zdaleka  bylo  již  viděti  Hel.  Ačkoli  vítr 
ještě  posouval  loď  po  skále,  nebezpečenství  přece  minulo.  Konečně 
jsme  se  již  ani  nehnuli,  protož  vyvržena  kotvice  a  nastala  pře- 
prava předhistorická.  Jeden  z  rybářů  vysoko  vyhrnuv  spodky  vzal 
pocestného  na  záda. 

Hel  jest  poloostrov  šestimílový;   vznikl   nepochybně  velmi 
pozdě  následkem  proudů  mořských  a  vislanské  vody,  zajisté  v  do- 
bách  historických,  jak   souditi  lze   ze  čtyř  osad  zde  stávajících. 
Mizerné  protestantské  městečko  Hel  pochází  ze  XII.  století,  obě 
Jastarně,  pucká  i  gdaňská  (jastry  v  kašubštině  znáči  velkonoce), 
Kussfeld,  Gejnowa,  jak  ze  jména  patrno,  jsou  původu  novějšího. 
Poloostrov  ten  jest  neobyčejně  úzký  pruh  země,   na  místě,  kde 
leží  Jastarnia  pucká,   nejužší,   nebof  jen   několik   set  kroků  délí 
„moře   malé*,   t.  j.   zátoku   od    „moře   velkého*^   čili  Baltického. 
Ohromné  písčiny   ve  všech  vesnicích,   tak  že  jdouce  tudy   zapa- 
dáme v  nich  po  kolena.  Prostředkem  táhne  se  malý  lesík  listnatý 
a  cesta  spojující  osady;  síti  ovšem  nelze  nikde,  všecko  se  přiváži 
z  pevniny:  rašelina,  mouka,  ovoce.  Jsou  tu  čtrnáctileté  děti,  kteréž 
ještě  nikdy  neviděly  jablka.  Kašubi  na  pevnině  vysmívají  se  také 
svým   bratřím  rybářům,   že  na  jejich    „inzlí"    není   ani  jediného 
koně,  a  pro  jablka  že  jest  jim  jíti  tři  mile    Příroda  sama  vyká- 
zala tedy  zdejší  lid  k  rybářství,  odloučení  ode  světa,  zavedla  v  něm 
obyčej  homerický.  Vizme :  na  jedné  straně  šumí  malé  moře,  kte- 
réžto za  neobyčejně   příznivého   počasí  lze   přehlednouti  směrem 
ku  pevnině,  na  konci  obzoru  lehký  světlý  pruh;  na  druhé  straně 
nikoli  šum,  ale  lomoz  moře  pěnícího  se  a  hučícího  tak,  že  inlu- 
víme-li,  třeba  křičeti  —  vlny  větrem  vysoko  se  nadýmají  a  vrhají 
se  daleko  na  břeh.   Na  konci   obzoru  pozorujeme  několik  bílých 
lodí  a  mořského   ptáka,  jenž  hledá  pokrmu.  Helané  jsou  určeni 
k  tomu,  aby  byli  námořníky,  rybáři.  A  zdejší  Kašubi  jsou  skutečně 
proslulými  rybáři,  nebof  je  to  jediné  jejich  zaměstnání;  jsou  ná- 
mořníky hledanými  na  lodi  obchodní  a  rekrutovanými  na  válečné 
lodi  pruské,  tudíž  lidé,  kteří  bývali  v  širém  světě  a  nediví  se  ni- 
čemu. Mnozí  také  nemohouce  široký  svůj  obzor  stésnati  na  polo- 
ostrově,  jejžto    lze    nohou    překročiti,    vystěhují    se    a    zůstanou 

v  Americe- 

Známo  jest,  že  výtěžek  rybolovu  v  rozličných  časech  a  mí- 
stech jest  různý;  je-li  jedinou  výživou  obyvatelů,  musí  zroditi  jed- 
notu cíle  v  tomto  směru.  Naši  ostrované  chtějíce  předejíti,  aby 
jednotlivé  rodiny  nebyly  osudem  stíhány,  přišli  v  pravý  čas  na 
pomocný  prostředek,  jímž  jest  originální  jejich  myšlénka  společ- 
ného ímajetku.  Utvořili  t.  zv.  jimi  .maszoperie",  t.  j.  jednoty  ry- 
bářské,  kteréžto  zahrnují  celou  vesnici.  Jedna  rodina  má  dáti  tolik 
a  tolik  veslařských  a  jiných  věcí  potřebných  k  rybolovu,  jiná  ro- 


o  KaSabech  ▼  zátoce  pncké.  9j 

dina  opét  jiné  množství,  a  rybolov  se  koná  spojenými  silami. 
Ženštiny  a  děti  předou  konopné  niti,  pletou  šňůrky  a  sítě ;  mužští 
vyřezávají  vesla,  jež  za  příčinou  rozeznání  znamenají  rodinnými 
známkami,  t  j.  několika  zběžnými  čarami,  v  nichžto  do  nedávná 
spatřovali  mnozi  tradice  předhistorické.  V  zimě  večery  jsou  dlouhé; 
malé  moře  zamrzne  skoro  úplně,  velké  moře  u  břehu,  zřídka  se 
ukáže  tuleň  aneb  něco  podobného.  Co  počíti  ?  Nadbytek  času  pak 
ovšem  obrací  mysl  ku  práci  mistrovské  a  trudné  —  vyrábějí  zde 
velmi  uměle  malinké  lodičky  —  a  budí  náchylnost  k  žiti  společen- 
skému, jakož  i  ku  pobožnosti,  čehož  výrazem  je  zpěv  společný. 
Z  partitury  jejich  vlastní  komposice  naučí  se  jedna  rodina  jistému 
sboru,  jiná  rodina  druhému,  ve  schůzi  zkoušejí  své  síly.  aby  spo- 
jenými hlasy  mohli  v  neděli  zazpívati  v  kostelíku.  Zpěv  ten  je 
skutečně  podivuhodný  modulací  tonu  a  dokonalým  vpadáním  v  me- 
lodii. Nastane-li  léto,  časy  se  změní.  Někdy  vycházejí  Kašubi  na 
lov  krabů  v  mořské  trávě,  odpoledne  nejčastěji  vyjíždějí  na  rybolov. 

Rybáři  shromáždivše  se  plují  v  několika  lodích  daleko  ode 
břehův.  Ale  tu  máš!  Lodi  se  usadily  na  „rewie**,  třeba  je  sesaditi. 
Několik  rybářů  s  vykasanými  spodky  seskakuje  s  lodí,  jíní  obuvše 
ohromné  boty,  do  nichžto  vjede  celá  noha  po  pás,  vstupuji  také 
do  vody,  aby  postrkovali  svůj  ,bot*  (Boot)  —  jak  loď  nazývají  — 
až  vjede  na  hlubinu.  Časem,  kdy  vítr  vzbouří  vlny  a  pohne  hla- 
dinou, třeba  užiti  jiného  fortele.  Kašubi  přivazují  lano  ke  člunu, 
se  druhým  koncem  vyjdou  na  břeh  a  odtud  táhnou  podél  břehu, 
až  dostanou  člun  , tichými  vodami*  na  hluboké  moře. 

Slunce  právě  zachází;  rybáři  skončili  rozestírání  ohromných 
sítí.  Blíží  se  noc.  Lodi  lehce  se  kolébají,  vítr  jich  neposunuje, 
nebof  kotvice  jsou  dobře  v  pisku  zaryty.  Měsíc  jasně  svítí,  Kašubi 
každou  chvíli  dívají  se  na  sítě  hádajíce,  jaký  bude  rybolov.  Vy- 
tahuji sítě;  ryb  je  mnoho,  a  opět  rozestirají  sítě.  Zastihne-li  je 
v  noci  déšf,  odívají  se  nepromokavým  šatem  z  plátna  voskového 
aneb  olejem  napuštěného  a  pokrývají  hlavu  kuklou.  Oděv  tento 
nazývají  yellůchem'.  A  tak  mine  noc.  Zrána  vracejí  se  čluny  ku 
břehu.  Nastane  dělení  ryb;  každý  mužský  dostane  díl,  ženština 
a  dítě  též,  faráři  odvede  se  desátek.  Většina  zůstane  na  lodi, 
s  nižto  dva  rybáři  plují  do  Gdánska,  kde  prodají  ryby,  a  peníze 
po  návratu  rybářů  také  se  rozdělí. 

A  jaká  jest  intelligence  na  poloostrově  helském,  čili  jaké 
jsou  kostely  a  školy?  Poměr  obou  jest  úplně  jiný  nežli  na  pev- 
nině. Kostel  je  polský,  škola  polská,  a  Kašubi  se  tu  cítí  jako 
v  ráji  pod  králem  svým,  farářem.  Němce  tu  nespatříš,  leda  při- 
jede-li  jednou  za  čas  do  městečka  na  inspekci ;  popudy  germani- 
sačni  snad  se  odvrátily  či  spíše  odrazily  od  toho  chudého,  písči- 
tého skrojku  země.  Kdyby  nebylo  telegrafického  drátu,  poštovní 
skřínky  a  německého  nápisu  obvodu  mořského,  člověk  by  myslil, 
že  je  v  bývalé  Polsce ;  nalezneš  tu  i  polskou  knížku  ke  čteni, 
zvláště  Grainertovu  povídku  o  Kašubovi. 


92  Stanifllay  Windakiewicz  : 

Pozorujme  vnitřek,  charakter  Kašubů.  V  celé  zátoce  pucké 
jeví  se  stejný.  Je  to  lid  zdrželivý,  v  sobě  uzavřený,  zvláště  Něm- 
cfim  nepřístupný ;  slova  třeba  z  něho  dobývati  násiUm.  Ženštiny 
jakožto  zvědavější  jsou  poněkud  hovornější;  naopak  reflexe  smě- 
řující ku  vnitřku  zrodila  v  lidu  tom  vymýšlivost,  lest  a  žádostivost 
peněz,  způsobem  jeho  poctivě  nabyté.  Podnebí  a  dějiny  rozvinuly 
v  něm  ty  vady,  kteréž  nahrazují  se  velkými  a  dobrými  jeho  vlast- 
nostmi. Vyznačuje  se  pobožností  a  hlubokým  citem  náboženským  — 
připomínám  tu  onen  zpěv  Helanů,  zaznamenávaje  faktum,  že 
na  př.  žena  představeného  v  Mechelinkách  shromažďuje  každou 
neděli  vesnické  ženštiny  a  rozdává  jim  knížečky  „živého  růžence". 
Za  nábožností  kráčí  úcta  ku  kněžim  a  láska  k  nim  jako  k  otcům. 
V  rozmluvách  se  ženštinami  jsem  slyšel,  kterak  se  jim  stýskalo 
po  bývalém  faráři  oksefském.  Na  Helu  skládají  Kašubi  kromě  de- 
sátku ještě  lepší  ryby  knězi  darem,  a  přijede-li  kněz  cizí,  vesnice 
uznává  za  povinnost  pohostiti  jej  na  vlastní  útraty.  Nejvíce  však 
zdobí  Kašuba  jeho  morální  hodnota;  postačí  tu  podotknouti,  že 
ve  farnosti  oksefské  v  posledních  osmi  letech  nebylo  ani  nejmenší 
krádeže,  a  na  Helu  že  kostelík  jest  ve  dne  v  noci  otevřen.  Možná 
tedy  těm  lidem  úplně  se  dověřovati,  a  kdyby  nebylo  tuláků  ně- 
meckých, byl  by  tam  každý  jist  svým  majetkem. 

Co  do  jazyka  můžeme  říci,  že  Eašub  jej  miluje  tak,  že 
se  svými  mluví  pouze  kašubsky,  ač  umí  dobře  německy.  Jazyk 
tento  u  přirovnání  k  obecné  polštině  vyniká:  hlubokou  intonací 
akcentovaných  samohlásek,  což  dle  Hilferdinga  pochází  od  vlivu 
mořského  šumu ;  přechodem  a  v  o  (á),  o  v  o,  u  y  e,  ú,  ř,  //  ve; 
užíváním  čtyř  samohlásek  nosových;  nedostatkem  tvrdého  i  a 
spoluhlásek  zubných,  měkkých  c,  di,  i,  i;  množstvím  archaismův, 
užíváním  mnohých  slov  homo-  i  dolnoněmeckých  jakož  i  skladný 
německé.  Podle  těchto  známek,  nepříliš  často  se  vyskytujících, 
třeba  souditi  na  větší  ethnograflckou  různost  Kašubů  vzhledem 
k  ethnograflckým  skupinám  polským,  než  jaká  jest  mezi  těmito 
samými,  tudíž  pokládati  kašubsky  jazyk  jaksi  za  podřečí  polského. 
Zabývati  se  tedy  tímto  jazykem  jest  Polákům  povinností,  kterouž 
poloha  geografická  činí  nevyhnutelnou. 

Pomíjejíce  zajímavou  literaturu  kašubskou,  kterouž  by  dle 
Auersperkova  konceptu  bylo  lze  svázati  do  kapesního  šátku,  a 
kterážto  se  značněji  jeví  jen  v  „Panu  Czorlinským"  od  H.  Derdow- 
ského,  obracíme  se  k  literatuře  prostonárodní.  Tato  se  vyjímá 
velmi  smutně.  Jako  roztrhané  korálové  růžence  národní  tradice 
žijí  v  ústech  lidu  již  jen  jednotlivé  pověsti,  ježto  píseň  skoro  na 
vždy  již  vyhynula.  Uslyšíme  jen  dvě,  nejvíce  tři  sloky,  konečně 
kostelní  a  světské  písně  polské  naučené,  aneb  dokonce  . . .  ně- 
mecké, mizerné  veršíky.  Šestileté  dítě  pasouc  ovce  zpívalo  takto : 

„Wenn  metne  Frau  besoffen  ist, 
dann  weicw  ich,  was  ich  thn', 
ich  nehm*  den  Bindelsack 
und  geb'  sie  ein  dazu.^ 


o  Kainbech  v  zátoce  packé.  93 

Plna  hlubokého  citu  je  tato  piseA  mladé  Eašubky: 

W  cemnim  lese  wioter  wieje, 
pinkne  dzywcz^  rfit$  seje, 
seie,  seje,  nie  sejfce. 
,0  cOž  cebie  glówka  bolí, 

serce  plocse?** 
„Ze  moj  mílui  %  ioBzím  skocze.** 

Ještě  více  charakterísuji  Eašuby  krátké  veršíky,  v  nichžto  ne- 
jednou zvířata  vystupují.  Tato   personifikace  zvířat  nevyskytuje' 
se  v  Polsce  tak  zhusta,  v  povídkách  kašubských  vystupuje  častřji, 
divné  připoroinajic  ducha  písni  litevských  aneb  dolnonémeckých. 
Vlk.  liška,  koza,  osel  jsou  nejčastéjšími  hostmi,  na  pf. : 

„I  Bzed  wilk  z  lesem 
pobíle  se 
szle  do  Korczmí 
zgodzyle  s§.^ 

Národních  povídek  shledáváme  více  než  písni.  Obsahem  je- 
jich bývá  thema  o  třech  synech,  z  nichžto  nejhloupější  má  nej- 
větší štěstí,  příhody  rolníků  se  zvířaty  atd.  Nápadno  jest,  že 
o  prostonárodních  obyčejích  (na  pr.  o  Sobótce),  o  moři  a  přírodě 
v  těch  povídkách  bývá  málo  sledův,  aneb  že  jich  tam  ani  shledati 
nelze.  Zdejší  příroda  vůbec  velmi  krásná  a  historická  tradice  se 
živými  pomníky  nečiní  na  Kašuby  přílišného  dojmu.  Přijdeme-li 
do  hor  a%ozorujeme  horala  —  jaká  radost  ze  přírody  září  mu 
z  oči !  Kašub  sedne  do  své  lodi  větrem  hnané,  a  složiv  ruce  sedí 
a  dívá  se  do  dálky. 

Ze  zcgímavějších  povídek  uvedu  jednu,  kteroužto  Slowacki 
uslyšev  u  Ikwy,  užil  pak  jejího  obsahu  ku  svému  dramatu:  „Bal- 
ladyna*.  Povídka  tato  koluje  mezi  Kašuby,  na  dvé  jsouc  roz- 
dělena : 

„Bel  to  jeden  król,  a  miel  trže*)  córki.  A  ti  ten  król  rzek: 
^Idzte  w  ten  los,"  a  dol  ima  trzi  koždomu**)  jeden  koszik.  A  ten 
król  rzek:  «Chto  budze  miol  norichli  ten  koszik  zebruni,  ten  do- 
stanie  to  gospodarstwó.**  Tok  to  mlodszi  miola  noríchU.  Tok  ti 
lo  starszi  rzekla  „chcema  j^  zobic* ;  tok  ta  we  strži  dni  rzekla 
,zobij§",  a  ta  j§  zobila  (1)...  A  ti  t^  pos  jeden  sziper  wówce. 
A  ti  te  dwie  nojstorszi  córki  se  rozdzelili  ti  jagode,  a  ti  wóni 
szli  dodom.  A  ti  ten  ojczec  sg  ich  pito:  .gdzež  wa  mata  t§  mlodsz^ 
córk^?"  A  oni  ržekli:  ,ma  niewíma".  A  ti  on  szed  do  tego  pa- 
stiria,  co  ti  owci  pos,  ygdze  oni  mieli  t§  mlodsz^P"  A  ti  on  ržek: 
„pód  jednu  brzosku".  A  ti  wzu  jednego  halepnika,  a  ti  oni  te 
kopali,  a  ti  oni  dosteli  t^  mlodsz§  córke.  A  ti  te  dwie  byli  tiž 
bronami  rozdzorti  (2)." 


*)  Analogicky  s  jinými  povídkami,  kde  vystupnjí  tři  synové. 
*♦)  Chyba  místo  „každé**. 


94  Jm  Herben: 

Bratří  naši  v  Dolních  Rakousích. 

Podává  Jan  Herben. 

(PokraSoTiní.) 

Projedeš  krajem.  Vyhneš  se  železnici,  která  vede  beztoho 
k  Vídni,  a  potuluješ  áe  pěšky  nebo  po  voze  polními  cestami.  Polní 
cesty  mají  mohutnou  poesii  ve  svých  kolejích.  Neméril  jich  nikdo, 
sedlák  je  vyšlapal  a  vyjezdil.  Potkáš  venkovany  na  nich  a  za- 
slechneš národní  řeč.  Jsi-li  na  voze,  jede  se  jako  v  peří.  Tu  se 
projíždíš  mezi  lidem  a  tyto  cesty  dovedou  tě  k  vratům  dobrých 
lidi,  na  nichž  ti  záleží  a  jež  hledáš.  Od  Lohovce  po  Ranšpurk, 
od  RanSpurka  po  Přilep  čítáš  tak  hlavy  svých  milých.  Pěkný  lo 
počet :  *) 

Lohovec  (Bischofswartj   má  871  obyvatel,   Němcft  žádných. 
Nová  ves  (Ober-Thomenau)  1047  obyvatel,  Němcft  žádných. 
Poštorná  (Unter-Themenau)  1701  obyvatel,  Němců  žádných. 
Ranšpurk  (Rabensburg)  1867  obyvatel.  Němců  600. 
Válčíce  (Feldsberg)  na  svých  předměstích  na   200  Slováků. 

Celkem  tedy  v  soudním  okrese  válči ckém  pres  5000  duši 
slovanských.  Z  29.079  obyvatel  tohoto  okresu  šestina  je  Slovanů. 

Potom  se  zahne  do  soudního  okresu  čistějovského  (Zisters- 
dorfj.  I  shledáme:  ^  ^» 

V  Cahnově  (Hohenau)  obyvatel  3300,  z  nichž  NěnMťí  asi  300. 

V  Lingašdorfě  (Ringelsdorf)  obyvatel  1300.  z  nichž  Němců 
asi  200. 

Přilep  (Waltersdorf)  má  391  duši,  žádného  Němce. 

Zindorf  (Sindorf)  mezi  400  obyvateli  asi  100  Slováků. 

Roztroušených  po  Ochorně,  Čistějově,  Krůtách  počítám  asi 
100  Slováků. 

Celkově  v  okrese  tomto  Čistějovském  čítáme  tedy  Slo- 
vanů 4700  duši. 

Pěkný  to  počet  Slováků,  našeho  lidu ;  v  obou  okresích  do 
10.000  duší.  Mnoho  nechybí  věru. 

Žiješ-li  mezi  nimi  déle,  ucítíš  v  srdci  jiskru  náklonnosti  k  to- 
muto lidu.  Dědiny  jejich  jsou  úhledné  a  půvabné  jako  na  Moravě, 
domy  a  chaloupky  veselé,  bílé,  čisté  —  proti  moravským  mají  ma- 
ličko již  malování,  méně  pestrosti  a  rozmanitosti.  Lidé,  kteří  tě 
potkávají,  nosí  kroj  slovenský.  Slováci  při  Dyji  neliší  se  krojem 
nic  od  moravských,  Slováci  při  Moravě  přijali  zase  kroj  i  nářeči 
od  Slovákův  uherských.  Všude  celkem  ovane  příchozího  duch  do- 
mácí. I  ten  ruch  na  dědině,  pozdravení  a  přivítáni,  písnička,  dět- 
ské hry  a  klukovská  odrhovačka.  I  ti  dráteníci,  Bzenčané  a  Bzen- 
čanky,  rozvážející  po  dědinách  okurky,  mrkev,  petržel,  marján* 
kove  plevy,  sklinkaii.  Valaši  s  křiváky,  potulní  ševci  z  Holiče,  to 
vše  najdeš  jako  doma,  na  dědině  moravské. 


v 

*)  Číslice  vzaty  jsou  většÍDOu  ze  sČitáDÍ  lidu  r.  1880.  die  řeči  obcovaoi. 


Bratří  naSi  v  Dolních  RakouBich  95 

Lidé  jsou  postaYami  pěkně  rostli,  zdrávi  a  obratní.  Známý 
měkký  obličej  slovenský  s  lahodnými  zraky  vidíš  na  mužích  i  že- 
nách. A.  nejživěji  drobné  děti  hlásají  svými  tvářičkami  národnost 
slovenskou.  Takový  Slováček,  jak  jiskra  živý,  nezapře  svůj  původ, 
třebas  desetkrát  cizince  pozdravovnl:  ,6elobt  sei  Jesus  Kristus!" 

Vším,  co  život  přináší,  lid  hlásí  se  k  původu  svému  slovan- 
skému. Je  pohostinný,  společenský,  hovorný,  sdílný  a  veselý.  Pye 
se  tu  Yšady  víno  a  to  činí  mysl  jarou.  Viděli  mne  ponejprv  a  při- 
jali mé  přátelsky,  sousedsky,  nanejvýš  zvědavě,  což  je  zvykem 
venkovanů.    Vešel  jsem  mezi  ně  s  průvodcem  svým  do  hospody. 

Hospoda  židovská,  dům  odrabaný  se  špinavými  okny,  před 
domem  prohlubně  bláta,  v  síni  smetí,  ze  dvora  čpí  řeznický  a  koň- 
ský zápach  —  jako  všude.  A  jako  všudo  hospoda  nabita.  Jet  z  no- 
vého, po  žních  a  po  mlátě  a  tedy  peněz  dost.  Začíná  se  již  vozit 
npa  a  blíži  se  vinobraní,  tím  bude  sklizen  dovršena.  Tu  v  Dol- 
r)ich  Rakousích  jako  na  Moravě  hned  po  žních  obilí  se  mlátí, 
kdežto  v  severních  končinách  až  v  zimě  Sem  do  těchto  rakou- 
ských dědin  nota  bene  chodívají  naši  moravští  Horáci  na  žně  a 
slovenský  chudý  lid  z  Uher  na  mlat.  Čeleď  domácí  v  Rakousích 
nemlátí,  všechno  cizi  lid,  ovšem  jen  mužští. 

Již  bylo  plno  v  hospodě  a  ještě  noví  přicházf?li.  Sedláci  mají 
S!iad'*í|ip  doma,  ale  do  hospody  na  večer  přece  si  zajdou,  zvláště 
před  A^lěii.  Přišel  stpýc  asi  šedesátník,  kostnatý,  suchý,  ale  pevný 
8l(iváf|poused  se  ke  mně  nahnul:  „To  je  vám  kuřák!" 

, Slováci  všichni  jsou  náruživí  kuřáci,"  pravím  na  to. 

.,Go  vás  nemá,  takového  jste  neviděli.  Cujte,  jak  fajčí!* 

Vskutku  pukal  kostnatý  soused,  až  se  to  rozléhalo,  a  dým 
valil  se  mu  z  úst  jak  z  komína.  A  soused  můj  nahnuv  se  ke  mně 
vypravoval  mi  potichu,  že  jednou  prý  chlapec  toho  kuřáka  zbudil 
se  přede  dnem  na  peci  (bylo  to  z  jara) ;  a  když  se  probudil,  po- 
vídá s  peci:  „Tatíčku,  čujte,  co  to?  U  súsfidů  muátia!" 

»Joj,  ty  lebavče,"  durdil  prý  se  otec,  ,to  já  fajčim.  Už  se 
mřia  nechce  spát!"  'A  starý  měl  z  toho  takovou  radosf,  ze  to  všude 
povídal.  A  od  té  doby  sousedé  potkávajíce  strýce  s  dýmkou 
v  ústech  žertují  s  ním:  ^Muátíte,  strýčku,  muátíte?"  A  on  se  nezlobí. 

Strýc  sedl  si  ke  stolu  vedle  nás  U  tohoto  dubového  stolu 
seděli  s  námi  sedláci  v  kožiších  s  beránky,  vesměs  zámožnější, 
tváří  tlustých  a  zdravých.  U  sousedního  stolu  při  zdi  hrálo  se 
v  karty:  myslivecký  mládenec,  hajný,  řeziiik  a  druhý  obecni  radní 
s  krásným  orlím  nosem.  Kuřák  usedl  chladnokrevně,  pošinul  če- 
pici do  týla.  poptal  se,  kdo  jsem,  a  pak  kouřil,  kouřil  a  kouřil, 
^ui  nemžikaje.  Za  to  protějšek  můj,  jemuž  jistě  také  bylo  pres 
padesát,  stále  vypravoval  a  dotazoval  se  na  Prahu,  na  vojnu  a 
na  Sardýna,  o  němž  byl  přesvědčen,  že  , nebude  hodný,  dokád 
ho  náš  císař  nedá  setnút*.  O  Praze  nevěděl  asi  nic  víc,  nežli  co 
se  v  pěsničce  zpívá:  , Praha  je  překrásné  město,  nedaleko  Moldavy.* 
Vojny  ho  proto  zajímaly,  že  má  syna  na  vojně. 


96  Hftnai  Háobal: 

.Aá^  to  je  chuap!"  chválil  svou  krev  starý.  „Můj  syn  —  to 
je !  Ten  má  buavu !  Z  huavy  umí  lepší  kázeň  urobit  než  náš  farář. 
Ja,  co  vy  víte." 

Soused  tohoto  hovorky  konečně  také  otevřel  ústa.  Povídá 
ke  mně:  ,Ked  sů  oni  študýrovaný,  musá  vedzet,  de  je  Babylon- 
ská veza.* 

Mlčím  v  divných  rozpacích. 

Strýc  domnívaje  se,  že  to  beztak  vím  a  musím  věděti,  po- 
vídá mi,  že  i  on  něco  ví  o  této  věži.  Však  že  v  ní  byl  děda  ny- 
nějšího knížete  pána.  Řekne-Ii  se  v  těchto  končinách  kníže,  je  to 
vždy  kníže  z  Lichtenšteina.*)  (Pokračování.) 


Na  lužické  svatbě. 

Napsal  Hanuš  Máchal. 

(DokonS«ní.) 

Byl  jsem  nadmíru  mile  překvapen,  když  jsem  poznal  na 
vsi  tak  mohutné  národní  zanícení,  jež  jeví  se  v  těchto  vlastene- 
ckých písních.  Lid  venkovský,  který  při  každé  slavnostní  příleži- 
tosti zahlaholí  srbskou  národní  hymnu: 

HiS.4e  Serbstwo  njezhubjene 

Swó{  škit  we  nas  ma;  I 

No^  dach  wšo  woshtbjene 

Syline  pozbéha: 

Bóh  je  z  námi,  wjedže  nas, 

Njepřeéel  bo  hižo  horí, 

Serbia,  Serbja  wofltanu, 

Serbja  dobudu! 

• 

lid  takový  zajisté  také  uvnitř  hluboko  cítí  význam  těchto  slov, 
je  jimi  dojat  a  dovede  se  jimi  také  říditi.  Ze  se  písně  Zejlerjovy, 
prodchnuté  vřelým  vlasteneckým  duchem,  tak  mocně  na  venkově 
mezi  prostým  lidem  rozšířily  a  v  jejich  srdci  ohlasu  našly,  to  nej- 
lepším je  důkazem  národního  uvědomění  srbského  lidu. 

Vedle  této  národní  hymny  oblíben  je  též  vlastenecký  zpév: 

Naše  Serbstwo  z  procha  stawa, 
Stawa  Žiwa  naroonosé; 
Sylny  dnch  nam  mocy  dawa, 
Zbndži  swjatu  horliwosé. 

f:  Wotcnv  kraj,  krásny  raj. 

Slawal  Kóždy  zawyskaj!  :j 

Mimo  to  hrály  a  zpívaly  se  též  písně :  Trač  dyrbi  Serbstwo, 
zawostač  a  serbska  khorhoj  zmahowaé  atd.,  rovněž  slovanská: 
Slowjan  sym  a  wostanu! 

« 

*)  Byli  jsme  nuceni  podati  v  tomto  Čísle  pro  nedostatek  mista  Jen  malou 
část  p.  Herbenova  článku  —  příště  to  zase  vynahradíme. 


Na  Inžické  svatbě.  97 

Když  přiblížili  se  hudci  k  stolu  našemu,  zavznély  sladké 
zvuky  naší  národni  hymny ;  k  slzám  byl  jsem  pohnut,  když  sva- 
tebnici  bez  rozdílu  stáři,  stavu  a  pohlaví  z  plných  hrdel  zanotovali : 

Hdže  Btatok  mói,  hdže  statok  mój? 

Woda  iuéi  po  dolinách, 

Lesy  Samja  po  skalÍDach, 

Kwetkj  kéeja  ta  a  tam, 

LubozQosé,  hdžeŽ  pohiadam. 

A  to  je  ta  nana  zemja 

[:  Zemja  serbska,  statok  mój!  :] 

Netušil  jsem,  že  sladké  zvuky  písně  této  uslyším  na  březích 
šumné  Sprévy  a  co  více  —  na  vsi  od  lidu  prostého,  selského. 
Zdálo  se  mi,  jakoby  mi  jemný  jarní  vánek  lahodně  ovanul  roz- 
pálené čelo  a  cosi,  jako  blahá  naděje,  naplnilo  srdce  mé;  od  té 
chvíle  jsem  hluboce  v  duši  své  přesvědčen,  že  lid,  který  tak  vřele 
cítí  svou  národnost,  který  mocně  se  hlásí  k  rozložitému  stromu 
slovanskému,  že  lid  ten  neutone  ve  vlnách  ciziny,  nýbrž  že  lepši 
se  dočká  budoucnosti.  Ovšem  není  takový  vlastenecký  zápal  všude, 
ale  zmáhá  se  přece  silou  obdivuhodnou. 

Když  hudebnici  u  všech  stolů  zahráli,  dostavil  se  do  každé 
místnosti  bráška,  pomodlil  se  hlasitě  s  hostmi  modlitbu  před  jídlem 
a  přál  jim  v  krátké  řeči  dobré  chuti,  načež  nosila  se  na  stoly 
jídla.  Hostina  byla  ovšem  jednoduchá,  záležejíc  z  polévky,  hově- 
zího a  vepřového  masa,  ale  všeho  byl  takový  dostatek,  že  sotva 
polovice  jídel  strávena  byla.  Největší  nesnáze  měl  jsem  se  srbskou 
lžící;  ta  je  totiž  úplně  kulatá,  široka  a  raělka;  kdo  jí  není  uvyklý 
jísti,  musí  se  míti  na  pozoru,  aby  se  nestal  nezpůsobným.  Pri 
jídle  konají  se  různé  sbírky  na  , herce",  na  „kuchařku",  na  „ma- 
jerku*  atd.  Po  jídle  dostavil  se  opět  bráška  a  odříkal  zbožně  mo- 
dlitbu po  jídle.  Hosté  vstávali  od  stolův  a  hrnuli  se  na  dvůr,  kde 
seřaďoval  se  průvod  k  tanci  do  hospody.  Hudba  zahrála  veselý 
pochod  a  vše  spělo  za  veselého  hovoru  za  ní.  Vlastně  ne  vše  -  - 
ubohý  ženich  musil  zůstati  doma,  pohlížeje  toužebně  za  svaty, 
kteří  mu  nevěstu  k  tanci  odváděli.  Dokud  není  nevěsta  očopena, 
nesmi  s  ní  ženich  k  tanci  jíti,  musí  hezky  doma  seděti.  Věru,  trpká 
to  pro  něho  zkouška! 

Místo  k  tanci  ohrazeno  je  zábradlím,  uvnitř  kterého  se  tančí. 
Za  zábradlím  postaveny  jsou  stoly  pro  obecenstvo.  Dovnitř  zá- 
bradlí vstoupili  toliko  hudebníci  a  hlavní  osoby  svatby,  toliž  ne- 
věsta, síonky,  svati  a  bráška,  ostatní  hosté  a  chasa  zůstala  venku 
za  zábradlím.  "Hudba  začala  hráti  srbský  ,rej"  (tanec),  při  němž 
vynikají  nejvíce  národní  srbské  housle.  Jsou  větší  poněkud  než  oby- 
čejné, trojstrunné,  naladěné  v  tony  d,  a,  e\  resonance  je  u  nich 
mnohem  větši,  proto  mají  také  silnější  a  vřískavější  zvuk.  První 
svat  začal  dle  taktu  hudby  tleskati  v  dlaně,  načež  přiblížila  se 
nevěsta,  postavila  se  před  něho  a  na  jeho  pokyn  několikráte  se 
před  ním  rychle  dokola  otočila.  Pak  pojal  ji  teprve  v  náruč  a 
začal  se  s  ní  způsobně  dokola  točiti,  ale  stále  na  jednom  a  témž 
místě.  Tleskáním  v  dlaně  přivolají  se  i  obě  síonky  od  svata  dru- 


98  HnnaS  Máchal:  Na  lužické  svatbě. 

hého  a  od  tanečníka  k  tomu  zvoleného.  To  se  opakuje  několi- 
kráte. Když  nevěsta  a  stonky  s  dostatek  se  natančily,  kráčí  ne- 
věsta kolem  zábradlí  a  podává  chasnikům  lam  stojícím  ruky, 
loučíc  se  s  nimi  a  zároveĎ  se  stavem  —  svobodným.  Po  tomto 
dojemném  loučení  usedne  nevěsta  k  stonkám,  načež  oba  svati 
postaví  se  pfed  hudebníky  a  volají  jménem  chasniky,  zvouce  je, 
by  k  nim  dovnitř  zábradlí  vešli  a  tance  se  súčastnili ;  zároveň  dá- 
vají jím  připiti  piva.  Edo  není  jmenovitě  pozván,  nesmi  se  z  po- 
čátku tance  súčsrstniti,  teprve  v  době  pozdější  může  se  k  ostatní 
zvané  chase  přidružiti.  Ale  stále  mají  oba  svati  přednost;  oni 
vždy  otevrou  kolo,  potom  teprve  začne  ostatní  chasa  tančiti.  Jak- 
mile oni  přestanou,  utichne  i  hudba.  Po  každém  tanci  vyjdou 
tanečnice,  vyjímajíc  ovšem  nevěstu  a  stonky  z  kola  a  usadí  se 
u  zábradlí.  Když  se  opět  tančiti  začne,  volá  každý  tanečník  svou 
tanečnici  tleskáním  do  dlaně. 

Přestávky  tance  vyplňují  hoši  veselým  zpěvem ;  shluknou  se 
před  hudbou  a  zpívají  národní  nebo  vlastenecké  písně.  Nejoblíbe- 
nějším tancem  jest  jim  jejich  serbský  rej,  pročež  se  také  nejčastéji 
opakuje.   Bezděky   připadají  mi   tu   slova  národní   srbské  písně: 

Weré  mne  póla  herca, 
Mój  nujIubSt  lybv! 
Njemski^rady  rejwam, 
iSerski  hišée  radéo! 

Nevěsta  nasytivši  se  tance,  dá  se  svaty  doprovoditi  domů; 
svatové  vrátí  se  pak  sami  do  hospody.  Večer  dojdou  si  opět  pro 
nevěstu;  ženich  zůstává  však  stále  doma.  Nevěsta  nezdrží  se 
z  pravidla  dlouho  v  hospodě,  nýbrž  v  průvodě  svatů  zase  domů 
spěchá.  Tam  svlekou  ji  z  nevěstina  roucha,  oblekou  ji  jako  vdanou 
ženu,   odevzdají   ženichovi,   načež   teprve   oba  jdou  do  hospody. 

Dvojí  věc,  pro  Srby  charakteristickou,  vidí  se  mi  ještě  po- 
znamenati. Předně  jest  to  vzorný  pořádek,  jaký  při  tanci  v  ho- 
spodě zachovávají.  Nedospělí  hoši  a  dívky  nesmějí  se  súčastniti 
tance;  takoví  smělci  byli  by  od  ostatní  chasy  potupně  z  kola  vy- 
strčeni, Dále  jest  velmi  chvalitebný  zjev,  že  není  u  Srbů  v  té  kra- 
jině, kde  jsem  byl,  oblíbena  kořalka  (palenc).  Hoši'  i  ostatní  hosté 
pili  pouze  pivo,  buď  černé,  buď  , české**  červené. 

Mezitím  co  mladá  chasa  v  hospodě  tančí,  chodí  starší  hosté 
k  večeru  po  vsi  ,na  kofej**  (na  kávu).  V  celé  vesnici  totiž  vaří  se 
k  večeru  káva  a  přespolní  hosté  chodí  do  jednotlivých  domů, 
kde  právě  větší  mají  známost,  na  návštěvu,  častováni  jsouce 
tmavohnědou  kávou,  k  níž  cukr  přikusují.  Večer  pak  přicházejí 
hosté  znova  do  kvasného  domu  na  večeři;  po  té  jdou  buď  do 
hospody,  nebo  se  baví,  hrajíce  v  karty.  Pozdě  v  noci  se  rozcházejí, 
vyplácejíce  se  v  domě  nevěstině   přiměřeným   peněžitým  dárkem. 

Nemohu   zajisté  lépe  tlumočiti  dojmy,  jaké  vznikly  v  mysli 

mé  o  lidu  srbském  při  této  svatbě,  než  Zejlerjovým  zpěvem: 

Tón  serbowBki  lud,  jedyn  zradomny  liid, 
Won  znaje  tak  prawje  so  zawjeselič 
a  Stó  chce  jón  banié  a  do  kuta  hnaó 
[:  a  prawo  jom*  kwasnc  a  wjcsele  brač?  :] 


Společnoflf  ku  rozMř.  posvátných  knib  v  Ruskn.  —  El.  O. :  Tadyá^.       99 

Tón  serbowBki  Ind,  jed>n  nadobny  lad, 
je  zjawny  tak  sprawny  a  dobry  wón  je, 
njech  čnili  a  skuéi  tu  rejka  tež  rkd, 
[:  hdyž  holČo  je  drožka  a  paeholo  awat.  :] 

Tón  serbowski  lad,  jedyn  poradny  lad, 
wón  spéwa,  Bo  sméwa  a  žiwjenje  ma, 
a  čUy  a  strowy  se  zawjeseli, 
|:  za  Čestný  swój  pjenjez  we  njewinoséi!  :] 


Společnost  ku  rozšiřováni  posvátných  knih  v  Rusku 

vydala  zpráva  o  své  působnosti  za  rok  1883.,  jenž  iest  patnáctým  od  založeni 
společnosti.  Rok  tento  byl  pro  společnosf  dosti  příznivý,  neboť  místo  očeká- 
vaného defioitn  byf  čistý  výtěžek  732  rnblfi  48  kopejek.  Posvátných  knih  bylo 
roziiřeno  90.608  výtiskA,  o  8000  více  než  v  r.  1882  Tento  atěáený  výsledek 
mohl  býti  dosažen  toliko  pomocí  amerikánského  biblického  spolka.  neboť  ná- 
kladem tohoto  spolku  uhrazeny  byly  výlohy  dvou  nákladných  výprav  ro/r- 
šířovatelA  knih  ve  východní  Sibiř  a  v  amurský  kraj.  Jedna  výpravu  knih  do 
těchto  končin  stála  více  než  2000  rublů.  V  téchto  krajích  rozdířeno  bylo  přea 
20.000  výtisků  posvátných  knih. 

Ve  zprávě  společnosti  uveřejněny  jsou  zajímavé  příběhy  rozSiřovatelA 
knih.  Ve  východní  Sibiř  posláni  byli  dva  rozfiiřovatelé,  kteří  pnšedfie  do  Jeni- 
sejska  obešli  vSecky  domy  a  v  každém  skoro  prodnli  po  pěti  výtiscích.  Po 
té  odebrali  se  do  města  írasnoiarska,  navStívivSe  přes  tfícet  obcí  a  v  každé 
zanechavše  nějaký  počet  knih.  Na  cestě  této  zápasiti  bylo  rozŠiřovatelAm  knih 
8  rozličnými  nepříjemnostmi,  neboť  všude  byli  varováni  před  loupežemi  a  po- 
&d  bylo  velmi  kruté.  Četné  metelíce  a  mraz;^,  Jež  docházely  až  ku  30  \  tak 
že  stromy  pukaly,  vvdávajíce  zvuky  podobající  se  výstřelAm  z  ručnic,  byly 
velice  v  cestě  na  překážku.  V  Krasnojarsku  bylo  rozšířeno  mnoho  knih,  mezi 
nimi  76  výtisk  A  bylo  dáno  darem.  Z  Rrasnojarska  vedhi  je  cesta  do  Irkutskn. 
Na  této  cestě  ještě  více  zvětšily  se  útrapy  rozšiřovatelA.  Ku  konci  února  do- 
stali se  do  Irkuteka,  kdež  rovněž  mnoho  knih  se  rozšířilo.  Z  Irkntska  odebrali 
se  rozšiřovatelé  ku  vrchnímu  toku  Leny,  ienž  ještě  málo  jest  obydlen.  Cestou 
tonto  pronásledoval  je  střídavě  sníh  s  deštěm.  Ve  vesnici  RaČugu  na  břehu 
Leny  koupili  si  loďku,  uložili  v  ní  všecky  truhly  s  knihami  a  pluli  dolA  po 
Leně.  Když  propluli  deset  verst,  dostali  se  do  víru,  kdeŽ  loďka  jejich  byla 
vyhozena  na  ostrov.  Podobné  případv  opětovaly  se  Často,  neboť  rozšiřovatelé 
knih  neznali  tok  Lenv.  Za  to  všuae,  kde  se  zastavili,  dobře  se  jim  dařilo, 
neboť  knihy  šly  na  odbyt.  Ku  konci  Července  vrátili  se  do  Irkntska,  odkud 
jeden  z  rozšiřovatelAv  odebral  se  do  Kjachtv.  Celkem  za  jedenáct  měsíců  bylo 
rozšířeno  oběma  rozšiřovateli  ve  východní  Sibiři  10.605  výtisků  posvátných 
knih.  Za  patnáctiletou  dobu  pAsobnosti  rozšířeno  bylo  celkem  od  společnosti 
901.360  výtisků. 

Tadyáš. 

Obraz     ze     života     lidu. 

Od  Elišky  Ořelkové. 
Z  polského  rukopisu  přeL  F^  A,  Hora. 

(DokonSen/.) 

Všichni  lidé  byli  odtud  již  odešli  do  práce;  široká  vrata  u  sto-* 
doly  a  stáji  byla  pevně  zavřena,  místy  nad  komínem  vystupoval  sloup 
dýmu  ozlacený  sluncem,  anebo  v  domě  pozůstala  jakási  hospodyně, 
kteráž  vystoupivši  na  práh  vylila  ze  střezu  proud  pomyjí  či  mydlin  nff 


100  £1-  OřeŠková: 

trávu  a  rosa,  anebo  hlasitě  volala  na  slepice,  aby  jim  liodia  hrsf  loňské 
zadiny,  někde  z  kouta  vymetené.  Na  rozsáhlé,  pevně  uzavřené  budovy, 
na  trávu  zrosenou  a  dmoucí  se  drsnou  lopuchou,  křenem  a  ostem,  na 
bílé  pěšiny  v  rAzných  směrech  v  zeleni  vyšlapané  a  na  nízké  ploty, 
jimiž  dvůr  byl  ohrazen,  padala  obrovská,  jednolitá,  žlutá  plachta  slu- 
nečního světla,  celá  rozechvělá  myriádami  jisker,  ve  hlubokém  tichu 
povětří  rozepělá  hlasy  skoro  neviditelně  se  pohybujícího  listí  a  v  tom 
listí  neviditelných  pták&v  a  ovadA. 

Rychle  kráčejíc  pravila  Chvedora: 

„Milostivý  B&h  dá  pěkné  počasí!" 

Tadyás  neodpověděl  na  tu  poznámku  matčinu,  ježto  nemyslil  vfibec 
na  to,  že  je  pěkné  počasí.  On  jen  v  sobě  je  cítil.  Celé  dětinské  tělo  jeho 
bylo  opojeno  rozkoší;   překypovalo   touhou   po  životě- a  ruchu.    Proto 
Tadyás  pustiv  sukni  matčinu  počal  jako  hříbě  vyhazovati  nohama  a  vá- 
leti se  po  trávě;  když  se  Chvedora  trochu  vzdálila,  vzchopiv  se  běžel 
za  ní  se  svou  lněnou  hřívou,  rozčech ranou  na  vše  strany,  se  smíchem 
a  křikem  hlasitým,  s  očima  řezničenýma  sluncem  a  štěstím.  Za  branou 
šli  nějakou  chvíli  cestou  lemovanou  topolí,  až  oba  náhle  se  zastavili  a 
vážně  si  vedli.   Na  tváři   Tadyášově  jevila  se  ta  vážnost  neobyčejným 
vytřeštěním  očí  a  širokým    otevřením   úst   na   černo  zmalovaných.  Ale 
tvář  jeho  ,matky  dávala  na  jevo  pokoru  a  nábožnost.  Stáli  u  kapličky, 
skládající  se  z  vysoké  podezdívky  a  dřevěného  výklenku,  v  němžto  mezi 
kyticemi    z  umělých   a   čerstvých    květin  stála  soška  Panny  Marie,  ne- 
motorně   ze   dřeva   řezaná,   velmi  stará,    s  tváří  křiklavě  pomalovanou. 
Nade  hlavou  sošky  leskla  se  konina  z  plechu  postříbřeného,  a  od  šíje 
až  k  nohám    splýval   jí    plášf  z  červeného  aksamitu,    dokola  ovronbeuý 
zlatou  stužkou.   Kaplička  ta  byla  vysoká  a  tím  zpAsobem    zbudována, 
že  k  cestě  se  obracela  profilem  a  otvorem  výklenku  ke  dvoru,  nad  nímžto 
s  výše  své  panovala,  tak  že  ji  skoro  z  každého  bodu  jeho  bylo  viděti. 

Chvedora  majíc  hlavu  skloněnou  třikráte  se  požehnala  křížem  a 
něco  tiše  zašeptala,  načež  nachýlivši  se  vzala  Tadyáše  na  ruce  a  po- 
zdvihla jej  k  výklenku. 

„Boží!«  pravilo  děcko  jaksi  bázlivě. 

,.Aha!"  odpověděla  matka;  „požehnej  se,  synkul"* 

Ale  poněvadž  by  to  sám  ještě  nemohl  učiniti,  uchopila  jej  za 
ruku,  a  dotknuvši  se  jí  spečeného  čela,  úst  a  obnažených  prsou  syn- 
kových, skroušeným  a  prosebným  hlasem  pravila: 

„Ve  jménu  Otce  i  Syna  ..." 

Několik  minut  stáli  to  oba,  majíce  zraky  na  sošku  upřeny.  Oči 
Tadyášovy  jevily  zvědavost  sloučenou  s  udivením.  Osmahlá  tvář  matčina 
měla  výraz  pokorné,  vroucí  prosby,  jenž  naplnil  oči  její  obrácené  vzhůru 
a  nízké  čelo  její  přeryl  vráskou  hlubokou.  Ustavičně  držela  své  díté 
vysoko  na  rukou,  nejvýŠQ  jak  jen  mohla,  a  nemluvíc,  nevyslovenou  snad 
myšlénkou  prosila  Bohorodičku,  aby  přijala  dítě  to  ve  svou  ochranu. 
Byl  to  jedináček.  Po  několikaletém  manželství  přišlo  na  svět  jak  anděl 
mim,  neboC  Klement  od  toho  času  počal  vážiti  si  jeho  matky,  a  nikdv 
již  mezi  nimi  nebylo  sváru  ani  strachu  o  budoucnost.  Otec  z  lásky 
k  děcku  se  zapřísáhnul,  že  kořalky  se  ústy  nedotkne,  a  dostál  přísaze. 
Rolníci  ol^^čejně  velice  milují  své  děti,  zvláště  pak  a  nejvíce  syny. 


Tadytó.  101 

V  tom  okamžiku  kdesi  na  blízku  rozléhal  se  hlas  mužský ; 

.Hó!  hó!  nnžel  hó!** 

Volání  toto  plynulo  v  tichém,  zlatém  povětří  basovou,  hlubokou, 
táhlou  notou.  Chvedora  odvrátivši  zrak  od  výklenku  pohlížela  na  pole. 
Na  blízku  plotu,  jenž  dělil  kuchyĎskou  zahradu  od  pole,  vysoký,  silný 
muž  ku  předu  trochu  sehnutý  kráčel  za  pluhem,  jejž  táhl  pár  koní,  a 
hlasem  basovým,  táhlým,  trochu  ponurým  volal  na  koně: 

^Eól  hó!  nuže!  hó!** 

Matka  i  syn  poznali  hned  Klementa.  Tadyáá  počal  sebou  netrpě- 
livé trhati  a  vřeštěti. 

„K  tátovi!  k  tátovi!  k  tátovi  I** 

„Není  možná,  synku,  nám  třeba  jíti  do  zahrady." 

Ještě  ani  nedomluvila,  kdy  tvář  Tadyááova  zvlhla  slzami  jako 
země  lijákem.  Před  chvilkou  byl  synek  ještě  šCasten  a  vesel  jako  mladé 
hříbě  na  bujné  louce ;  nyní  byl  celý  v  slzách  a  vřeštěl  tak,  že  vrabci 
na  topolech  se  ulekli  a  pronikavě  se  rozštěbetali.  Náramně,  vášnivě 
zachtělo  se  mu  táty.  Ale  Chvedora  k  upokojení  choutky  synovy  neužila 
tentokráte  obyčejného  argumentu  —  dziah  y.  Naopak,  blahý  úsměv  roze- 
vřel velké  její  rty,  a  ona  tiskla  k  srdci  děcko  vřeštící  a  sebou  trhající. 

„Dobře  již,  dobře!"  pravila,  „oj,  ty  můj  zlatoušku  !  zavolám  ti 
tátu,  počkej,  zavolám!  Af  přijde  k  synáčkovi!" 

A    postavivši   se   ku   plotu  kuchyňské  zahrady,  hlasitě  zavolala: 

„Klemente!  hej,  Klemente!* 

Jenom  několik  záhoná  dělilo  ji  od  orajícího  muže,  jenž  pozdvihl 
hl&vn  a  rovněž  hlasitě  zvolal: 

„Chvedoro?  A  čeho  chočeš?"  (Co  chceš?) 

„Chodzi!"  (pojď)  volala,  jednou  rukou  přidržujíc  u  prsou  děcko, 
a  druhou  kynouc  mužovi;  „chodzi  tutki,  Klemens,  chodzi!" 
(Pojď  sem,  Klemente,  pojď.) 

Zastavil  koně  uprostřed  záhonu,  a  těžkým  dlouhým  krokem  přešed 
mnlé  prostranství  zastavil  se  na  protější  straně  plotu. 

^Čeho?*"  tázal  se. 

Než  byla  Chvedora  s  to.  aby  odpověděla,  Tadyáš  vyrvav  se  z  je- 
jího objetí  a  zachytiv  se  nohama  plotu,  chápal  se  košile  otcovy.  Akro- 
batické to  cvičení  nebylo  lze  vykonati  beze  značného  porašení  skrovné 
toalety  hošíkovy.    Kahé  tilko  děcka  toho  mezi  dvěma  vysokými  a  sil- 
nými osobami  nějakou  chvíli  se  lesklo  na  slunci  jako  soška  z  pozlace- 
ného bronzu.    Klement   sňal  synka   s  plotu,  vzal  jej  na  svaiovité  ruce, 
a  hlavu  maje  poněkud  nachýlenu    díval   se  mu  ve  tvář,   na  nížto  slzy 
právě  prolévané  rozšířily  a  rozvodnily  černou  její  malbu.  Tadyáš  rozc- 
štěbetalý,  s  posnňky,   jimiž  jevil    radost  velikou,    vyprávěl  otci  svému, 
ze  kravička  béluška  šla  na  pastvu,  když  on  ještě  spal,    a  pes  ku  biu 
tak  štěkal  na  jakéhosi  žebráka,  že  pan  vekonum...  pan  vekonum 
(ekonom,    hospodářský   správce) . . .   Nevěděl   již    tiplně,    co    chtěl  říci 
o  panu  vekonomovi,  zato  však  se  počal  tázati,  zdali  jej  tatínek  dnes 
posadí  na  koně,  jak  byl  učinil  zítra,  ne !  včera,  ne !  ani  zítra  ani  včera, 
ale  za  dvě  neděle  . . . 

Klement  dívaje  se  na  syna  tázal  se  ženy : 

„Čeho  klikala?-  (Proč  jsi  volala?) 


102  El.  OfeSková: 

„Inu,  proč?  Chtěl  mermomocí  k  tatínkovi,  tak  že  jsem  sním 
roéla  hrozný  kříž !  Nemohla  jsem  ho  na  rukou  udržeti,  a  na  zemi  pu- 
stiti jsem  ho  nechtěla,  nebof  by  sám  byl  běžel  na  pole.  Proto  jsem 
zavolala,  abys  přisel  k  nám.  Co  mám  s  ním  počíti?  Ten  nečista,  fučfk, 
svéhlavec!" 

„Vyprášiti  mu  k&ži   zato,    že  je  takový  ..."    zamručel  otec,   ale 
přímo   na   odpor   těmto   slovAm    svalovitá  jeho  ruka  pevně  tiskla  dítě 
k  zarostlým  prsům,  viditelným    mezi    rozhalenou  košilí,   á  na   obličeji, 
jenž  byl  také  kosmatý  hrubým  hustým  vousem,  v  plném,  blahém  úsměvu 
zaleskly  se  dvě  řady  zubA  sněhobílých.  Na  druhé  straně  plotu  týž  blahý 
úsměv  uhostil  se  na  plných   červených   lících    matčiných.   Muž  a  žena 
měli  pěkné  zdravé  zuby.   Nade  děckem,   jež   mezi  rodiči  vrtělo  sebou 
a  štěbetalo,  setkaly  se  zraky  jejich  vlídné  a  veselé.  Jindy  býval  obličej 
Klementův  trochu  ponurý.  Rmoutilo  jej,  že  nemsge  vlastni  p&dy  musil 
sloužiti    ve   dvorech.   Y  minulosti   své  byl  měl  také    neštěstí  a  hříchy, 
a   kdykoli   na   ně  vzpomínal,    vzdychal  anebo  se  zlobil.    Mnoho  peněz 
1>}1  utratil  za  proklatou  pálenku,  a  s  bratrancem  prohrál  process  o  tři 
jitra  pozemku.  Ale  nyní  přece  nikdo  by  se  byl  v  něm  nedomyslil  toho 
smutku  a  těch  břemen  života.  Podávaje  nade  plotem  ženě  děcko  a  pod 
hustým,  hrubým    vousem    ustavičně    s  úsměvem    blýskaje    bílými   zuby 
pravil  jakoby  hněvivě: 

„Búh  ví,  proč  jste  sem  oba  přišli,  a  ještě  odvoláváte  člověka  od 
práce  1  Mám  tu  snad  celý  den  s  vámi  pleskati?  Tu  máš!  Vezmi  sobě 
toho  nečistu  a  hni  se  do  práce!" 

Polibek  tak  hlasitý  jako  výstřel  z  malé  bambitky  rozlehl  se  nade 
plotem,  a  na  tlustém,  osmahlém  krku  hošíkovu,  pod  bledými  jeho  vlasy 
zůstala  červená  známka  od  energického  přitisknutí  úst  otcovských. 
Klement  se  zvolna  odvrátil,  a  těžce  kráčeje  ubíral  se  k  opuštěnému 
pluhu.  V  polovici  cesty  se  obrátil  a  postřehl  ještě  červený  šátek  Chve- 
dořin,  míhající  se  v  zahradní  zeleni  čím  dále  tím  hustější.  Tadyáše  ne- 
spatřil, ježto  hošík  na  vlastních  již  nohou  po  boku  své  matky  se  pro- 
díral skrze  býlí  rostoucí  na  zahradní  mezi;  ale  nad  zelenou  houšf  se 
vznášel  a  k  uchu  otcovu  zalétal  tenký,  pronikavý  synkův  hlas,  jenž 
ustavičně  o  něčem  vyprávěl  a  v  té  letní  pohodě  zněl  jako  nekonečná, 
pronikavá  píseň  ptačí. 

Rozsáhlá  a  úrodností  svou  známá  ta  zahrada  kuchyňská  stýkala 
se  na  dvou  stranách    s  polem,  a  tou  cestou,   u  nížto  stála  kaplička,  a 
«lvěma  jinými  cestami  prostírala  se  ku  dlouhým  řadám  odvěkých,  roz- 
ložitých  lip,   jež    cell'  jsouce  obaleny  vonným  květem,  jakoby  tisícem 
přitlumeních    harf   zvučely    roji    včel    nad  nimi  poletujících.  Tam,  kde 
řídly  lipové  větve,  bylo    viděti  ovocný  sad,  rozdělený  ve  čtverce,   plné 
stromů  le-knoucích  se  zlatem  dozrávajícího  ovoce,  a  rýsované  dlouhými 
řadami  jahodových  keřfi  jahodami  již  se  červenajících.  Na  druhé  straně 
iípy  se  široko  rozestupovaly  a  jako  na  dlani  viditelný  prostíral  se  park 
se   svěžím   trávníkem   a   sítí  křivých  pěšin,    s  lesklými  bílými  můstky, 
kteréžto   spojovaly    břehy   úzkých   kanálů,   jichž  voda  místy  vrhala  na 
trávník    nepravidelné   tabule    křišťálové.  Tam  v  malých  stinných  hájích 


J 


Tadyái.  103 

mlsUy  se  rfizoé  odsUny  zeleni  rozličného  stromoví  a  rAzné  barvy  křovin 
květem  pokrytých.  Ve  vzdocho  nad  pažití  a  vodoa  poletovalo  nesčíslné 
množství  bilých  a  bledožlntých  motýlů;  ve  hloubi  toho  krásného  misCa 
stál  dům  jednopatrový,  ale  na  podezdívce  své  vysoký  a  tak  bílý,  že 
na  slunci  se  zdil  až  stříbrný,  se  řadou  velkých  oken  dokořán  otevře- 
nými a  8  velkým  předsíAkem,  jenž  byl  ostínén  houští  pnoucího  se  n 
spleteného  svlacce.  Prostranný,  stinný  předsínék  a  kaplička  s  vysoko 
omístěným  výklenkem  byly  přímo  naproti  sobě  a  nad  rozsáhlým  pro- 
stranstvím patřily  na  sebe  skrze  široké  okno  utvořené  ve  přerušeném 
stromořadí  lípovém. 

Do   poledne    scházela  již  jen  jedna  hodina;   na   kachyů^kou  7.1- 
hrsdu  padalo  vedro  červencové,   téžké  a  ápalné.    Neméné  kypčlo  tam 
horké  a  zrychlené   žití   lidské  i  rostlinné.    Nad  záhony   zeleniny  nízko 
rostoucí   na   tom   velikém   prostranství   shýbalo   se  asi  dvacet  ženštin, 
jichžto   hlavy   v  šátkách   křiklavě   zbarvených    vyhlížely  na  slunci  jako 
pivoňky  báječné  velikosti.  Mezi  rozložitým  burákem,  drobně  zpeřenými 
listy    mrkve,    plazivými   lodyhami   okurek    ženštiny  vytrhávaly  kopřivy, 
lebedu,  ptačinec,  řetkeTUík,    mátu  polní,  a  v  širokých  zástěrách  svých 
odnášely    to    býlí  do  jednoho  z  koutů  zahrady,    kde  ho  byla  již  velká 
knpa  navršena.  Pletí  a  odnášení   býlí   konalo  se  rychle  a  skoro  úplně 
mlčky ;  nicméně  dozorce  stojící  ve  stínu  lip  a  na  malé  vyvýšenině  půdy, 
mladý  a  čiperný  výrostek,  mající  titul  pana  náměstka,  pokládal  za  svou 
povinnost  hromovati  na  báby  a  volati  na  ué,  aby  si  pospíšily  a  horlivé 
pracovaly.    Činil   to   bez    hněvn,   poněvadž  také  nebylo  příčiny  aby  se 
hněTal:  ale  kdykoli  postřehl,  že  dvě  hlavy  se  sblížily,  aby  si  něco  po- 
šeptaly,  anebo   dvě  ruce   sklesly   na   širokou    zástěm,   hned  natahoval 
mce  oděné  šedým  plátěným  rukávem  a  volal  hlasité : 

„Děučata!  ej!  děučata!  nezahálejte!  Maříte  čas!  Tož  beto 
hrechl*  (Vždyf  je  to  hřích!) 

Anebo :    ^ 

^Báby!  ej,  báby!  Nerozpouštějte  jazyků!  Nestydíte  se?  Chcete 
bráti  peníze  zadarmo!  Tož  beto  hrecb!" 

Mohli  bychom  se  domnívati,  že  mu  velmi  záleželo  na  spasení 
duši  těch  Ženštin,  poněvadž  je  ustavičně  stejným  argumentem  pobádnl 
k  horlivosti. 

„Bob  jest  v  nebi!  Urážíte  pána  Boha!  Marně  čas  ubíhá!  Ne- 
stydíte se?  Chcete  bráti  peníze  zadarmo!  Tož  beto  hrech!" 

Bylo   patrno,    že   ten   argument   skutečně   účinkoval  na  ty  hlavy, 

jež    na   slunci    vyhlížely  jako    pivoňky   báječné   velikosti;    neboC  tváře 

ženštin  zalévaly  se  potem,  bronzové  a  po  kolena  obnažené  nohy  rychle 

běhaly  po  mezech,    zelené   hustiny   rychle  řídly,   a   čím    dále  tím  více 

temné  země  ukazovalo  se  na  záhonech. 

Chvedora  pracovala  jako  jiné,  snad  i  více  nežli  jiné  ženštiny; 
bylaC  neobyčejně  silná  a  pracovitá.  Několikráte  však  ustala  na  chvíli 
ve  své  práci  ze  dvou  příčin.  Nejprve  dům  se  stinným  predsíůkem, 
sfríbrolesklý  na  slunci,  zdál  se  ji  krásnějším  nade  všecku  krásu,  ne- 
mohla si  tedy  odepříti  toho  potěšení  časem  pohleděti  naň  zrakem  ji- 
skrným. Před  hodinou  vystoupily  na  stinný  předsiněk  tři  ženské  po- 
stavy a  již  tam  zůstaly.  Z  dálky  nebylo  lze  rozeznati  rysy  jejich  a  po- 


104  El.  Ořešková: 

zorovati,  čím  se  zabývají;  ale  v  rámcích  spletených  z  hustého  svlačce 
a  v  jasném  svém  oděvu  připomínaly  Ghvedoře  svaté  obrázky.  Jednou 
jedna  z  nich  sběhnuvši  po  širokých  schodech  počala  uřezávati  s  vyso- 
kých keřů  pestrobarevné  Jiřinky  a  stolisté  růže.  Oděv  její  zdál  se  jakoby 
pozlacený,  a  tvář  i  nice  její  jako  padlý  sníh.  Leč  více  ještě  nežli  ten 
obrázek  přerušoval  Tadyáš  práci  Ghvedořinu.  Po  příchodu  na  toto  místo 
třikráte  již  dal  se  do  vřesklivého  pláče.  Chtěl  k  otci,  jehož  basové  vo- 
lání někdy  až  sem  zaslýchal,  chtěl  k  matce,  kteráž  ustavičně  přecházela 
8  místa  na  místo,  zabraňujíc  mu,  aby  za  ní  nevlezl  na  záhony  a  BAh 
ví  čeho  ještě.  Bylo  mu  příliš  horko  či  nndno,  anebo  si  bosé  nohy  notné 
popálil  o  kopřivy.  Počal  již  potřetí  vřeštěti.  Poprvé  mu  Chvedora  při- 
nesla kousek  chleba  a  pohladila  jej  na  hlavě. 

„Ticho,  synku,  ticho  I  budeš-li  hodný,  tatínek  tě  dnes  posadí  na 
koněl" 

Takto  jsa  potěšen  nacpal  si  ústa  chlebem  a  umlknul.  Leč  když 
podruhé  pláč  jeho  se  rozléhal  v  zahradě,  Chvedora  pozdvihla  hlavy  nad 
záhon  a  zvolala: 

^Ticho  přece!  sice  ti  dám  dziahou!'' 

Opět  umlknul. 

Potřetí  několik  minut  křičel  mamě.  Chvedom  nesla  právě  byli 
do  kouta  zahrady.  Byla  daleko.  Pod  lipami  pan  náměstek  volal  hlasité : 

„Báby!  ej,  báby !  Rychleji  1  Bůh  jest  v  nebi  a  vy  maříte  čas!  Vždyt 
beto  hrech!" 

Chvedora  nechtějíc  dopustiti  se  hříchu,  sukni  majíc  vysoko  vy- 
kasanou  rychle  se  vracela  k  záhonu  —  a  Tadyáá  beze  slibu  koně  a 
dziahy  tentokráte  potěšil  se  sám.  Tak  dalece  se  potěšil,  až  se  zasmál 
z  plna  svého  malého  hrdla.  Rozesmála  jej  tak  velice  sykorka  se  žlutým 
bfíškem  a  modrýma  křídloma.  kterážto  přímo  před  ním  vyletěvši  z  lí- 
skových keřů  zmizela  v  hustém  máku.  Chlapce  něco  vábilo  do  máku 
za  tím  ptáčkem.  Vstal  z  trávy  a  rychle,  rychle  se  pnitil  mezi  vysoké 
lodyhy  hustě  rostoucí  a  nahoře  ozdobené  květy  všelijakých  odstínů  čer- 
venosti.  Sotva  však  učinil  několik  kroků,  sykorka  opět  se  vzchopivši 
zafořrovala  před  ním  a  zmizela.  Zajisté  vyletěla  již  z  máku  a  s  brou- 
čkem tam  nalezeným  vracela  se  do  hnízda  v  lískovém  křoví ;  ale  on 
o  tom  nevěděl.  Zachtělo  se  mu  dohoniti  jí  a  snad  jen  ji  spatřiti. 
Brouzdal  se  tedy  dále,  lámaje  okolo  sebe  lodyhy  makové,  ale  nikdo 
toho  neviděl  a  neslyšel.  Byl  tak  malý  a  nezpůsobil  většího  šelestu  nežli 
sykorka.  A  přece  jeho  cesta  se  stávala  čím  dále  tím  obtížnější.  U  spodu 
hustiny  bylo  jakési  býlí,  kterýmž  jeho  drobné  nožky  se  opletly.  Upadl, 
ale  nekřiknul,  ano  i  dech  v  sobě  tajil,  tak  se  mu  zachtělo  nalézti  a 
opět  vyplašiti  sykorku.  Nemoha  za  příčinou  onoho  býlí  a  hustoty  lod\h 
makových  kráčeti  dále,  počal  mezi  nimi  lézti ;  činil  to  tiše,  s  vytřeště- 
nýma očima  a  pohyby  hlavy,  jež  činily  jej  podobným  kočce  číhající  na 
myš  anebo  ptáka.  Časem  s  vysokých  lodyh  sypaly  se  květy  makové  a 
chladnými  drobnými  lístky  padaly  mu  na  hlavu  a  záda.  Tadyáš  pak  se 
zastavoval,  a  kleče,  rukama  se  opíraje  o  zemi,  otevřenýma  očima  hleděl 
vzhůru.  Sykorky  neviděl,  ale  zato  množství  červených  a  růžových  bodů 
kolíbalo  se  nad  ním  na  půdě  nebes  tak  modrých,  jaké  bylo  jeho  zře- 
nice   vzhůru   pohlížející.   Náhle,   když   na  kolenou  a  rukou  leza  urazil 


TadyáS.  105 

ještě  kus  své  obtížné  cesty,  rozevřela  se  před  ním  hnstina  vysokých 
lodyh  a  jevilo  se  mu  veliké,  přehledné  prostranství.  Zároveň  pocítil 
8ilu<m  vfini  kopru,  kmínn,  petržele,  a  zarazila  jej  žlutosf  množství  květů, 
z  nichž  jedny  byly  okurkové  a  jiné  opět  řeřichové.  Nevíme,  kterak  se 
stalo,  že  tam  bylo  i  několik  velkých  keřů  měsíčkových.  Slovem  — 
žlufosC  taková,  jaké  posud  nikdy  neviděl.  Pln  radosti  povsUl  a  s  na- 
přaženýma rukama  běžel  pHrao  ku  měsíčkům.  Jako  před  chvílí  sykorky, 
tak  nyní  se  mu  zachtělo  měsíčků.  Byl  by  je  zajisté  trhal  oběma  ru- 
kama, ale  několik  kroků  před  nimi  zastavil  se  z  takového  uleknutí,  že 
ku  kfíku  nedostávalo  se  mu  síly  a  času.  Předmět,  jenž  v  něm  vzbudil 
takový  postrach,  byl  zároveň  neobyčejně  zajímavý.  Skládal  se  z  vysoké 
tyčky,  na  jejímžto  vrcholu  černalo  se  několik  hadrův,  a  jako  roztřepená 
ramena  kolísaly  se  dva  slaaiěné  víchy.  Byl  to  strašák  na  vrabce,  ale 
Tadyáš  neznal  ještě  toho  válečného  nástroje  zahradníkův.  Obě  pěsti  ze 
strachu  silné  stisknuté  pevně  tiskna  k  oběma  lícím  stál  tu  chvíli,  dívaje 
se  na  kolísavé  dva  víchy  slaměné.  Bylo  patrno,  že  nevěděl,  je-li  třeba, 
aby  utekl,  aneb  možná-li  déle  se  dívati  na  ten  zjev  neobyčejný.  Uleknul 
se  strašidla  zajisté  více  nežli  vrabců,  na  něž  bylo  postaveno,  a  kteřížto 
mu  tak  již  byli  zvykli,  že  velké  hejno  jich  pronikavé  cvrlikajíc  brzy 
se  vznášelo  nad  cukrovým  hrachem,  jimžto  množství  tyček  bylo  ovinuto, 
brzy  opět  k  němu  se  snášelo.  Křik  \rabců  byl  tak  pronikavý,  a  ptactva 
bylo  tolik,  že  Tadyáš,  ačkoli  je  velmi  dobře  znal,  ano  i  věděl,  že  se 
jmenují  vorobje,  přece  za  příčinou  posud  nevídaného  množství  vrabců 
přestal  pohlížeti  na  vysokou  tyčku  se  slaměným  strašákem.  Celičkého 
ukazovatele  jedné  ruky  maje  v  otevřených  ústech  patřil  na  vrabce  po- 
letiuíeí,  křičící  a  na  hrách  sedající.  Zdálo  se,  jakoby  o  něčem  hluboce 
přemýšlel.  Výraz  zamyšlení  jevil  se  na  jeho  tváři,  která  teď  již  ode 
slz  smíšených  s  pískem  neměla  ani  místečka,  jež  by  nebylo  šedé  anebo 
černé.  Mezi  těmi  hustými  skvrnami  a  kresbami  bylo  viděti  jen  trochu 
ruměnce  na  lících,  tmavočervené  kraje  rtův  a  modré  zřenice  velmi  za- 
myšlené. Dlouho  nevyňal  z  úst  prstu,  dumaje.  Mohou-li  vrabci  poleto- 
vati okolo  tohoto  strašidla,  proč  by  nesměl  on  běhati  okolo  něho? 
A  smějí-li  oni  jísti  hrách,  proč  by  on  nemohl?  Zelené  lusky  hrachové 
jsou  velmi  chutné.  Věděl  to  ze  zkušenosti,  ježto  mu  jich  otec  časem 
plné  hrsti  přinášel  z  pole!  Oj!  takové  věci  nikdy  nevycházejí  zpaměti! 
Dobře  si  pamatoval,  jak  byl  hrách  ten  chutný.  Některé  lusky  zde  visely 
vysoko,  ale  jiné  zcela  nízko. 

„Nu,  poletím  tam."* 

A  pustil  se  rozvory  přes  kopr,  kmín,  petržel,  okurky  a  řeřichu  . . . 
Ale  bylo  tu  příliš  mnoho  všeho  toho,  než  aby  mohl  „letěti **.  Záhony 
byly  plny  a  rozvory  úzké  a  porostlé  býlím.  Místo  aby  letěl,  šel,  časem 
padal,  ča<em  lezl.  Došel  tam  však,  a  pi*ávě  v  okamžiku,  kdy  hejno 
vrabců  křičíc  vznášelo  se  nad  vrcholy  tyček,  Tadyáš  lezl  spodem,  mí- 
stem trhaje  zelené  lusky  a  chtivě  je  požívaje. 

Byl  teď  již  daleko  od  ženštin  plejících.  Dělila  jej  od  nich  enačná 
část  zahrady  a  ukrývala  jej  maková  stěna,  faoušt  bílého  kmínu  a  žlu- 
tého kopru,  konečně  celý  les  hrachový  a  fazolový.  Tadyáš  brzy  postřehl, 
z«  již  vyšel  z  ráje  hrachového.  Snědl  však  tolik  lusek,  že  mél  dosti, 
a  cUě  ještě  na  podnebí   v  ústech   přisládlou   chuť  jejich,  cítil  se  také 

BloTUMký  sboraik.  g 


106  El-  OřeSková:  Tadyád. 

velmi  vesel.  Fazole  byly  sázeny  mDohem  řidčeji  nežli  hrách,  proto  také 
Tadyáš  snadno,  ano  poskokem  dostal  se  z  toho  milého  h^e  až  ku  kraji, 
kde  a  řady  stinných  lip  se  končily  záhony  se  zeleninou,  a  kuchyňská 
zahrada  mírným  svahem  byla  sloučena  se  zahradou  květnou.  Zeleniny 
tu  již  nebylo,  ale  co  se  tak  blyští  tamto  mezi  travou  ?  Blyštéla  se.  tam 
voda,  jíž  ostatně  nebylo  mnoho.  Z  kanálů  zdobících  květnou  zahrudu 
sbíhala  jakýmsi  pi*ůchodem,  jejž  si  byla  sama  vytvořila,  do  jámy,  snad 
jí  samou  vymleté,  snad  někdy  k  jakémusi  účelu  vykopané.  Slovem  — 
nebyla  to  než  veliká  jáma  naplněná  vodou.  Ale  okolo  ní  na  půdě  na- 
chýlené a  od  blízkých  kanálů  věčně  mol^ré  rostly  dva  veliké  kalinové 
keře,  prostíral  se  jakoby  háj  pomněnkový,  a  ve  trávě  skákalo  množství 
zelených  žab. 

Tadyás  pozdvihnuv  rukou  ku  vlasům  zvolal: 
„Aj!  aj!  nezabudkyl" 

Znal  ty  květinky  tak  dobře  jako  vrabce  a  hrách.  Bylo  jich  totiž 
plno  v  úžlabí  nad  říčkou,  kudy  jej  Ghvedora  nejednou  vedla  jdouc  ku 
své  tetě  na  druhou  stranu  úžlabí,   anebo  do  říčky,   aby  okolo  kamenů, 
vyčnívajících    z  vody,   lovila   raky.   Teprve  před  nedávném  tam  pomocí 
své  matky  natrhal  dvě  kytice  pomněnek,  z  nichž  jednu  pak  donesše  do 
kapličky  složili  ji  u  nohou  svaté  sošky,  a  «iruhou  po  někom  ze  dvora 
poslali  té  slečince,  která  teď  před  stinným    předsíĎkem  trhajíc  Jiřinky 
a  růže  skládala  je  v  kytici.    Věděl   tedy,    že  ty  krásné  květinky  třeba 
trhati    pro    „boží"    a    pro    slečinku;   vzpomněl    si,    že   onehdy,    když 
jich  tak  mnoho  natrhal,    matka  jej  pak  po  celé  cestě  nesla  na  rukou, 
což  měl  velmi  rád,  a  v  chaloupce  jej  silně  a  hlasitě  líbala,  co  mu  také 
činilo  potěšení.  Vrhl  se  tedy  do  pomněnek  a  celou  silou  drobných  ruček 
svých  počal  je  trhati,  škubati . . . 

Trhige  kvítek  jeden  šeptal: 
„Hetyj  (tenhle)  pro  boží!" 
A  druhý: 
„Hetyj  pro  slečinku." 

Časem  vytrhl  květinu  i  s  kořínky,  aneb  z  celé  síly  tahal  se  s  lo- 
dyhou, tak  bylo  těžko  ji  utrhnouti;  přitom  těžoe  oddýchal,  hekal  a 
hněvivě  mručel. 

„Kap  (aby)  tě  ďasi . . .  kap  tě  šlak  trefili . . ." 

A  potom  opět: 

„Hetyj  pro  slečinku  .  .  .  hetyj  pro  boží  .     .** 

Nemalou  radost  činili  mu  žáby  a  ptáci.  Žáby  každou  chvíli  vy- 
skakovaly pod  jeho  černýma  nohama,  blátem  totiž  umazanýma,  a  žblunk 
do  vody!  A  hošík  dívaje  se  na  to  mohl  se  potrhati  smíchem.  Ptáci 
zase  vylétali  z  kalinových  keřův  a  fofrovali  mu  skoro  těsně  u  uší. 

„Ká!"  volal  na  ně,  máchaje  svazkem  pomněnek,  „kš!  a  ks!" 

A  potom  opět  trhaje  pomněnky: 

„Hetyj  pro  boží  .  .  ." 

Náhle  se  postavil  a  radostně  křiknul.  Sykorka!  Zase  sykorkai 
Táž,  jež  tam  byla  v  máku,  zajisté  táž  1  Hle,  sedala  na  kalinovou  větev, 
a  již  se  sněhobílým,  okrpnhlým  květem  kalinovým  kolébal  se  vzhůru 
dolů  —  pomalounku  ...  a  kroutil  žlutou  hlavičkou  . .  . 


Boihledy  v  litentaře  a  mnfei.  107 

Hošfk  nedopovéděl  již  ani  uhetjj  pro  slečinku!''  Jednoa  rukou 
árie  sTazek  pomněnek,  druhou  natahuje  k  sykorce  vykřikl,  uachýlil  se, 
poskočil . . .  Drobné  kvítky  s  lodyhami  a  kořínky  svými  rozsypaly  se 
na  pokraji  j&my,  voda  silně  zapleskla,  Tadyáá  zmizel . .  . 

l^ebylo  slyšeti  ani  křiku,  ani  nářku,  ani  volání  na  otce  neb 
matku,  nezbývalo  času.  Okamžik.  Na  dně  jámy,  pod  vodou  přizelenalou 
ležel  synek  Chvedořin  a  KlementAv  naznak  beze  hnutí,  a  na  umouněnou 
tvář  a  zablácené  jeho  nohy  kladly  se  dlouhé,  slizké  byliny  barvy  ple- 
snivé .  .  . 

Pták  se  žlutou  hlavičkou  a  s  modrými  křidélky  kolébal  se  ještě 
na  kalinové  větvičce  vzhAni  dolA  —  pomalounku  .  .  .  zelené  \éhj  ská- 
kaly po  mokré  trávě,  lípy  vydávaly  libovAni  a  Jako  tisícem  harf  při- 
tlumených zvučely  bzukotem  včel  na  ně  přilétajících  .  .  . 

Za  brachem  a  fazolemi,  za  žlutými  řeřichami  a  okurkami,  za  roz- 
kvetlým mákem  posud  rozléhal  se  a  slabé  sem  dozníval  hlas  náměstkův : 

.Nestydíte  se?  Bojte  se  boha!  Tož  beto  hrech!" 

Odjinud,  z  pole  plynulo  sem  časem  basové,  hluboké  volání  chas- 
níka  kráčejícího  za  pluhem: 

„Hó!  hó!  nuže!  hó!" 

Nad  kypícím  mořem  života  kvetoucího,  rozkošného,  rozepělého, 
oslepujíclho  vypínal  se  na  jedné  straně  stinný  předsfněk  hezkého  domu, 
na  druhé  kaplička  se  svatou  soškou.  Patřily  na  sebe  skrze  široké  okno 
utvořené  ve  přerušeném  stromořadí  lípovém.  Dívka  trhající  před  před- 
síňkem  růže  a  Jiřinky  jasněla  rukama  i  lícemi  sněhobílými.  Ve  vý- 
klenku kapličky  Jsoruna  svaté  sošky  leskla  a  míhala  se  na  slunci  jako 
hvězda  ve  vzduchu  zavěšená,  stkvěla,  nepobybná,  mlčelivá . . . 


>/^>-N 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

r.iacifiiK  cpncKor  yqenor  ApyuiTBa.  Ka.  63.-65.  y  Beorpa^y  1883.— 84. 

Obracíme  zřeni  k  nejdAležitéjiim  příspěvkům  bohatého  Glasniku  srb- 
ského Učeného  družstva  v  Bělehracíě : 

Kn.  53.  (str  261):  „CpncKH  po/^ocnoBn  m  .leTonncH**  (str  1. — 160.). 
Lj.  Stojanovié  podjal  se  tn  velmi  vzácné  práce,  sestaviti  totiž  různé  starší 
i  mladší  „rodoslovy-*  í  letopisy;  napřed  podává  sestavené  rodoslovy  starší,  pak 
mladší  a  na  to  letopisy;  k  celku  dodán  rejstřík  jmen  osobních  i  místních. 
Historikovi  tím  velice  usnadněna  práce.  —  „Fpalba  3a  ♦.lopy  Kiie^KeBHHe  By- 
nipcKe'  od  dra.  Jos.  Pančiée  (str.  161.— 231);  Skoda,  že  se  nesdělují  bulhar- 
ská jména  rostlin.  —  IIhcmo  B.  MaKymcBa,  npe^íceAUHKy  cpu.  yienor  AP^mTea 
'Str.  232.-233.):  sděluje  zde  zesnulý  badatel,  že  našel  v  universitní  knihovně 
tarínské  srbský  cyrillský  rukopis  psaný  r.  1484.  na  Cemé  Hoře.  —  Kn.  54. 
(9ir,  310.) :  „Cxatte  h  o^hoch  cpncKHxi*  apxoHTHJa  npema  yrapCKoj  n  npcHa 
ŘsaaHTiiJH,  y  nojioBHRH  12.  ncKa"  od  P.  SreČkoviée  (str.  166.— 186.) :  licí  se 
boj  Byzancie  i  Uherska  o  Srbsko  v  letech  1149.— 1160.  -  lípna  Pcks.  lIpHjioi' 
3»  iCTopRJy  H  eTHorpa*HJy  CpÓHJe"  od  DragoHuba  K.  Jovanoviée  (str.  187.— 
266.;:  Cma  Reka  jest  krajina  nad  Timokem,  hraniéí  na  západ  s  kraji  éuprij- 
ským  i  požarevským,  sev.  s  krajinským,  jižně  s  kraji  kniaževským  i  aleksin- 
ským,  východně  pak  s  knížectvím  bnlharskÝm  s  60.000  d  V  krajině  této  žiji 
nejen  Srbové,  než  i  něco  Bulharův  i  Rumuna  Podivno  jest,  jak  snadno  Srbové 
se  rumunští :  v  mnohi^ch  vesnicích,  kdysi  srbskj^ch  nyni  rumunských,  zachovalo 
se  dosti  zbytká  srbských,  každé  desáté  slovo  jest  tam  srbské,  jen  že  se  mluvi 


108  .  Boshledy  y  litenutnře  a  améni. 

pHzYukem  rumunským;  v  nabiji  požarevské  dělí  řeka  Mlava  dvě  vesnice:  Ždrelo 
(rum.)  a  Šetonje  (srb ) ;  pastuchové  srbští  pasoucí  dobytek  spolu  s  rumunskými 
záhy  přijímají  kroj  i  jazyK  rumunský,  a  mluví  potom  raději  rumunsky  než 
srbsky;  kdyby  nebylo  řeky,  říkají  tamějgí  Srbové,  a  kdyby  přechod  její  ne- 
byl obtížný,  Srbové  brzy  by  se  v  tomto  kraji  porumunfttili.  —  V  stati  této  líéí 
se  hlavně  účastenství  Cmé  Reky  na  prvním  povstání  srbském  a  život  vyšlých 
z  ní  vůdcA  povstání  tohoto  jako  Hajduka  Veljka»  knéze  Milisava,  popa  Rado- 
savá  a  j.  —  Ostatní  články  této  kmhy  jsou  obsahu  právnického,  chemického 
i  matbematického.  —  Kn  55.  (sir.  372):  Z  obsahu  vyjímáme  „CnoJiamiFK  o^- 
MOfflMJH  Cp6HJe.  I.  CpÓHJa  r  cpucKH  noRpem  y  YrapcKuj  1848.  r  1849.^  Od 
Jovana  Ristiée  (str.  1.— 64.):  vylíčení  světodějných  událostí  již  samo  sebou 
vzbuzuje  živý  interess.  zvláštní  však  dAležitosti  nabývá  ješrě,  že  pochází  z  péra 
tak  znamenitého  státníka.  Velice  zajímavá  je  čásť  o  následcích  účastenství  srb- 
ského na  bojích  proti  Maďarům  pro  vnější  i  vnitřní  poměry  knížectví  srb- 
ského. —  n^&TepnjajiH  sa  ncropHJy  I](piie  Pope-,  sděluje  Marko  Dra^vic 
(str.  283.-324.):  velice  zajímavé  listiny  zdoby  vladyky  Petra  Petroviée  I. 
o  poměrech  Černé  Hory  k  Rusku,  Francii  a  Kakousku.  -  „Cep^ap  HuKo.ia- 
MaHyip^ta'*  od  P.  Sreókoviée  (str.  325.-310.):  nad  míru  zajímavá  episoda  zdob 
prvého  povstání  srbského;  Mandrda  dobyl  znamenitého  vítězství  nad  Turky 
u  Debelo  Drvě  r.  1815  Zároveň  opravuji  se  některé  poklesky  v  Milíéevídové 
knize  ^Kue^ceBiiHa  Cp6HJa''.  —  Z  ostatních  článkdv  uvádíme  ještě  články : 
„0;^Homaj  nsmel^y  í^Hsnqnnxit  n  /(ymenuiixi  oroónua  páce  n  crio.ia;  je^uo 
nHTa'<e  h3  nopej^eue  iiCHxojiornje**  od  A.  Vasiljeviée  (str.  55.— 90.):  Wavně 
na  základě  Spencerových  badání ;  uvádíme  z  něho,  že  pr^  u  Němců  převládá 
subjektivismus,  n  Francouzův  objektivismus  a  u  Angličanů,  vyvinuvšicb  se 
křížením  Keltův,  Anglosasův  i  Normanů,  positivismus.  Slovanské  pak  plémě, 
které  jde  za  nimi,  vyvíjí  se  všestranněji,  a  proto  i  pomaleji.  Rys,  který  ovládá 
ve  vývoji  slovanského  plemene  i  tvoři  jeho  duševní  zvláštnosf,  monl  by  se 
naznačiti  slovem:  lidskosf.  —  „norae^  na  6op6y  H3Me^y  i^eiiTpaj3H3ai;iije  h  ca- 
uoynpaBe,  na  saoRAy  a  y  nac"  od  Gl.  GerSice  (str.  91.— 163.).  —  „Ppa^a  sa 
reoaorejy  RpajienBue  CpÓHJe**  od  Jovana  Žujoviče  (str.  164.— 282.). 

Ča80ni8  nTaéiry  Serbf^keje  1884.  Redaktor  Michal  Hórnik.  Lětnik  XXXVII 
ZeSiwk  II.  BÚdySin.  Str.  97.— 196. 

Celý  první  seŠit  tohoto  ročníku  Časopisu  Matice  srbské  zaujal  důležitý 
spis  dra.  Arnošta  Muky  „Dclnjolnžiske  Serbowstwo  vlěée  1880.**.  V  tomto  dru- 
hém sešitě  nalézáme  ještě  některé  dodatky  a  opravy  spisu  toho.  Uvádím  zde 
z  nich  zprávu,  kteréž  my,  bohužel,  zvlášť  dobře  porozumíme,  zprávu  o  škole 
v  Ochoze,  kdež  jest  10-38  dolnolužických  Srbův  a  jen  100  Němců.  Tu  měli 
druhým  učitelem  Němce,  kterýž,  poněvadž  ze  všech  děti  pouze  jedno  německy 
rozumělo,  tohoto  dítěte  jakožto  media  svého  vyučování  užívati  musil,  tak  totiž, 
že  dítě  překládalo  jeho  slova  sv^m  spolužákům.  A  když  učitel  dal  se  přesa- 
diti —  nedostali  přece  srbské  sily  učitelské ...  Ve  „Přidawku"  ke  jmenova- 
nému článku  a  pak  ve  či.  „Hišée  něšto  wo  delnich  Serbach"  podává  dr  Muka 
výtahy  ze  starších  německých  spisovatelův  o  LuŽioíinech,  aby  se  vědělo  — 
jak  dávno  již  křivé  zprávy  mezi  Němci  o  Lužičanech  se  roztrušují.  Nej- 
důležitějším článkem  tohoto  sešitu  „Časopisu"  jest  „Statistika  Serbow-,  již  se- 
stavil opět  dr.  Arn.  Muka.  V  úvodu  líčí,  jak  děje  se  sčítání  Srbů  se  strany 
pruské  vlády.  Pak  přistupuje  ku  statistice  Srbů  dolnolužickveh  Statistiku 
Hornolužičanň  slibuje  později  podati.  Těšíme  se  na  ni !  Zde  máme  tedy  čísla, 
na  něž  lze  se  spolehnouti  Vý.Jední  čísla  záslužného  badání  Muko va  jsou  ta tí3 : 
Dolních  Srbů  vnitř  kraje  srbského  jest  72.410,  vně  srbského  kraje  pak  3500; 
celkem  tedy  počet  všech  Dolních  Srbů  1.  1880.  udává  číslo  75.910,  —  Dr.  Pf.il, 
známý  sestavitel  lužickosrbského  slovníku,  podal  sem  tři  články:  „Naše  parti- 
cipia na  -acy-,  „Drobnostki  z  Inda"  a  .Někotre  serbsko  slowa  z  Altenburga". 
Třetí  z  drobnosti  z  lidu  velmi  jest  podobna  vypravování  našich  děti  „o  kohout- 
kovi a  slepičce"  (Erben,  str.  11.).  —  Velmi  zajímavý  jest  článek  „Zběrki  lu- 
dowych  pěsničkow  J.  P.  Jordána"  od  redaktora  Časopisu,  p.  P.  Michala  Hor- 
níka. Z  ného  jest  patrno.  že  již  r.  1841.  byl  Jordán  na  pravé  cestě  k  sjednoceni 
Srbů  v  pravopise,  kteréž,  jak  známo,  provedl  později  Pful  navrženým  svým 


BoBhledy  v  literatitfe  a  mnéiií.  109 

wnvým  praTopisem,  8molef ém  a  Rucankem  přehlednuty,  jefi  v  Sirot  nredl 
Časopis  Matice  srbské.  Kromě  toho  Je  tu  článek  ^Kbérlaif>we'knižki  Gregoría 
D. . .  *  lefa  1590."  od  H.  Jordána  a  ^Přirunowaine  serbakich  ludových  pésni'' 
od  Moravana,  dra.  Sig.  VaSitka.  Dále  podán  tu  K.  A  Jenč^m  s  i-iskou  a  svě- 
domitosti  psaný  obŘimý  životopis  zvéčnélého  vlastence  srbského  —  J.  A.  Smo- 
lete.  S  úctou  pohlížíme  na  přehled  literární  činnosti  jeho:  17  srbských  a  7  ně- 
meekých  spisů,  buď  jím  sepsaných  nebo  redigovaných  A  jediná  monumentální 
sbírka  „Pěsniéek  horných  k  dělných  lužískioh  Serbow"  stačila  by  ma  k  zvué- 
néma  jménu!...  Konečné  čte  se  tu  báieň  Jiřího  Sauerweina  „Serbíki  spiW. 
Časopis  tento  vydává  již  od  1.  1848.  Matice  srbská,  jejíž  členem  m&že 
se  každý  za  roční  2  zl  stád.  Nebylo  by  záslažno,  aby  mnozí  znáš,  kteří 
jsme  LnžičanOm  ze  slovanských  bratří  nejbližší  jak  jazykem,  tak  zeměpisným 
přiložením,  tak  historicky,  přistupovali  k  této  společno^tti  na  svAj  i  její  pro- 
spěch? ...  Ze  skutečně  společnost  ta  by  toho  hodná  byh^  vylíčíme  bohdá  ve 
zvláštním  článku.  ^doi/*  Černý, 

W*<i>oroiifeiiia  z  przeszlodf i  opowiadane  Deotymie  przez  A.  E.  OdvĎca. 
Warszawa  1884. 

Málo  již  je  těch,  kteří  byli  svědky  památného  hnuti  mládeže  polské  na 
Litvě,  zejména  ve  Vilně.  Od  těch  čas  uplynulo  již  pftl  století  a  přední  činitelé 
té  doby  dávno  jíž  odešli.  OdeSel  Mickiewicz,  odešel  Tomáš  Zan,  odešel  Ce- 
čot.  .  odešli  jiní.  Zostal  však  s  námi  vedle  Domejka  ještě  Odyniec,  sou- 
časník a  dAvěmÝ  přítel  prvního  věštce  slovanského  Adama  Mickiewicze.  Přečkal 
všechny  bouře,  které  od  let  dvacátých  našeho  století  vichřily  Polskem  a  Litvou, 
a  zachoval  du  té  chvíle  svěží  mysl  i  plno  vzpomínek  na  čas  i  lidstvo  tehdejší, 
k  nimž  hledíme  my  dnes  již  jako  k  mythu.  Ba,  byl  to  krásný  mythus,  který  skupil 
omladinu  litevskou  v  družinu  ideální  snahami  svými  i  skutky  nesmrtelními! 

Když  před  několika  lety  vydal  stařičký  Odyniec  čtyřsvazkové  dílo  i,Lísty 
z  podróžy"  (Warszawa  1876 ),  potěšil  se  každý  přítel  polského  písemnictví 
tímto  milÝm  darem  seŠedivělého  básníka.  Jeho  .Listy"  byly  krásnou  ozvěnou 
poetických  ČasAv  a  poetických  lidí.  Nerozbírali  jsme  tehdáz  stránku  historickou 
Od3mcovÝch  ^LIstA'*,  vyřkli  jsme  ien,  že  formou  svou  a  působností  zřídka 
cos  podooného  lze  nsjfti  r  jinoch  literaturách.  To  samé  mAžeme  říci  i  dnes 
obracejíce  zřeni  k  .Wspomnieniam  z  przeszloéci**.  Nerozbfráme  stránku  histo- 
rickou těchto  vzpomínek,  nepronásledujeme  stařičkého  básníka  zkouškami,  ne- 
selhala-li  jeho  paměť  v  údajích  podrobností,  ale  vděčně  čteme  dojmy  ieho  a 
vzpomínky  —  jedním  dechem.  Formou  poetickou,  srdečnou,  takou,  jakou  se 

Ses  již  nepíše,  vypravuje  stařičkÝ  spisovatel  o  poměrech  litevských,  vílen- 
ýoh  a  obecně  polských.  Nevýslovně  působivé  je  líčeni  Brodxiiiského,  pak 
Witwiťkého,  Garczyúského,  Bohdana  Zaleského,  Póla,  spanilomyslné  Klaóainy 
Potocké  a  j.  v. 

Vším  tím  poskytnje  pAvabné  vypravování  p.  Odyncovo  množství  za- 
jímavých zpráv  o  zanikajících  již  pamětnostech  fednoho  z  nejpozomhodn^šich 
období  polského  života.  J. 

Handbiirh  d«*r  ru^siflchon  Snraehe.  Grammatische  Cbersieht,  Text  mit 
phonetischer  Transscription,  Glossar.  Zngleich  ein  prakt.  řlilfsbach  znjeder 
mssisehen  Grammutik.  Von  Sergius  v.  Manstein.  Leipzig  1884.  Str.  LSlKIV, 
a  340. 

Velice  značný  počet  rnskýeh  grammatik  pro  Němce  jest  tímto  nejno- 
vějším dílem  důstojně  rozmnožen.  Spisovatel  hledě  zejména  ke  stránce  prak- 
tické snaží  se  podati  obraz  co  nejpřístupnější  ruského  jazyka,  oož  se  mu 
lépe  podařilo,  než  jiným  jeho  předchudcAm  Vedle  krátké  grammatiky  obsa- 
huje tato  kniha  ruské  texty  s  fonetickými  přepisy  (pro  Němce  zvláště 
vhodné),  což  německým  učfiAm  nauku  velice  usnadní.  Obíirný  slovníček  při- 
dán jest  ku  konci. 

H.iiocTpoBaHuft  BajieH^^apb  TOBapHCTea  „IIpiteetTa''  Ha  j;>0Ri  1885. 
djioaKHB-b  H  Boup.  BucHAb  JlyKa^b.  y  JlbBOBi  1884.,  str.  XXXL,  NA,  116. 

Blahodárný  rusínský  spolek  „Prosvěta**  vydává  již  osmý  rok  illustro- 
vaný  kalendář  pro  rusínský  lid  v  Rakousku.  Také  tento  nový  roénJk  vyniká 


1 10  Rozhledy  v  literatuře  a  uméni. 

peélivě  sestaveným  obsahem  a  poskytuje  velmi  mnoho  dobrého  svému  čte- 
nářstva. Vedle  kalendářové .  části  nalézáme  zde  povídku  „Pastách  Knzma  Silo*' 
od  O.  J.  Koniského,  nékteré  básně  Ševčenkovy,  „Petro  Bondar"*  vypravování 
z  kozáckého  nrvobytu  od  Vanila  Lukiče,  básně  Mlakovy,  ^Naše  vůle^,  povídka 
Danila  Lepkého,  verše  dra  Štěp.  Rndaňského.  „Bohiian  Ghmělnický''  od  J.  Ne- 
Čuje  Levického,  „Záporožská  séč"  (M.  T.}.  Velmi  vhodná  je  stát  „Ze  života 
Rusínů*^  obsahující  řadu  pěkných  životopisů  (P.  KonaŠeviČ,  Verbickij,  Janov- 
skij,  Porubalskij  a  j).  Ostatní  příspěvky  jsou  více  méně  povahy  praktické. 
K  jednotlivým  clánkAm  podány  jsou  též  iilustrace,  jmenovitě  podobizny  za- 
sloužilých vlastenců.  Nepochybujeme,  že  tato  publikace  náleží  k  nejužiteěněj- 
fiím,  jimiž  co  rok  obdaruje  spolek  „Frosvéta"  milý  lid  rusínský.  J, 

Wftné^-ezemie  f^o«y  za^raniozne  o  rozbiorze  Polski.  Przez  líarceleg-o 
Diužniewskiego.  Erakow  1884.,  str.  170. 

Rozbití  a  roztržení  Polsky  má  již  svou  velmi  rozsáhlou  literaturu,  kteráž 
i  v  nejnovější  době  stále  se  rozmnožuje  a  doplňuje,  tak  že  budoucím  histori- 
kům nebude  stýskati  si  na  nedostatek  materiálu,  spíše  na  přílišnou  směs  a 
pochybnost  ceny  jednotlivých  prací.  Namnoze  zajímavým  příspěvkem  jest  právě 
v  Krakově  vydaná  knížka  páně  Dhižniewského  ob.^tahující  „soněasné  hlas^  za- 
hraniční o  rozdělení  Polsky^.   Shledáváme  tu   , Listy*  o  Polsku  uveřejněné 
v  „Morning  Chninicle*"  po  ohlášení  konstituce  3.  května  1791.,  úřední  akta 
(dopisy  králů  polského  a  pruského),  výroky  Arndtoyy  o  Polsce,  o  kněžně 
KingKton  a  styku  jejím  s  králem  pruským  (též  pobyt  její  v  Petrohradě,  vRimě 
a  v  Paříži),  náhled  Bnrkíeova  o  stavu  Polsky  a  o  reformě  její  konstituce,  o  hi- 
storii prvního  rozdělení  Polska,  napsaná  Bedřichem  II.  (z  té  vyplývá,  že  .síla 
je  právo  )  a  j.  v.  V  některých  jiných  kapitolách  rozebírá  spisovatel  rozličné 
stránkv  polského  úpadku:  Motto  dra.  Roepla.  Bylo-Ii  rozdělení  Polska  výsled- 
kem akce  církevně  diplomatické  a  následky  poselství  Possivina  do  Moskvy 
a  j.  v.  K, 

Zora,  almanah  k  desítiletému  trvání  Moravské  Besedy  Uspořádali  Jan  Her- 
ben,  Jan  Kabelík,  Fr.  Roháček  Ročník  IIL  Nákladem  vlastním,  cena 
1  zl.  Tiskem  Jelínka  a  Grunda  na  Vinohradech. 

Z  almanahn  tohoto  vane  zdravý  a  svěží  vzduch,  nebof  omladina  mo- 
ravská (ač  při  jubilejní  příležitosti  také  starší  spisovatelé  moravští  přispěli) 
pracuje  na  poli  literamíra  s  milým  zápalem,  který  dojímá  příjemně  Vystupují 
všichni  tito  literami  nadšenci  s  jakousi  skromností  a  prostotou,  nicméně  pů- 
sobí na  čtenáře  opravdovostí  svVch  snah  neodolatelně.  Jak  prostě  a  přece  dů- 
kladně psán  jest  článek  J.  Kabelfka  „O  Shakespearových  dramatech  v  Cechách !" 
Většina  prací  psána  je  prosou  a  obírá  se  vážnými  thematy.  Známý  literát 
Fr.  Bílý  promlouvá  „O  prvních  novočeských  překladech  písma  svatého**,  L.  Cech 
věcné  a  důkladně  „O  úkolu  krásné  literatury  na  Moravě'.  Jakoby  nám  psal 
z  duše.  Jan  Herben,  náš  spolupracovník,  podal  drobounkou  ale  obsažnou  studii, 
jaká  býti  nemůže  a  nesmi  „Moderní  ballada".  Slečna  Jiřička  Velenská  vzpo- 
míná vroucně  na  Třebízského:  „Do  Klecan'. 

Z  belletrie  mile  baví  Grabriela  Preissová  prostými  a  půvabnými  „Spolu- 
nájemniky",  Ferd.  Macháň  maloměstskou  črtou  „Zvyk**.  Z  básní  vynikají  nad 
ostatní  O.  Bystřiny  „Sníh",  Jana  Kaliny  „Jarní"  a  ,,Z  kostela",  Fr.  Tábor- 
ského „Bednářfček%  C.  S.  Moudrého  druhá  znělka  z  cyklu  „Fod  hanáckým  ne- 
bem", J.  Žeranovského  Naděje',  Jos.  Loriše  „Zmije**  a  „Morana",  ač  skoro 
všichni,  kterých  vyjmenovati  bylo  by  zbytečno,  prozrazují  nadání  básnické. 
Každá  vnímavá  duše  mladá  stvoří  někdy  zdařilou  báseň.  Ovšem  až  přijde 
tvrdý  čas,  mnohému  poesie  vyšumí  z  hlavy  i  srdce.  Tolik  třeba  podotknouti 
i  těmto  mladým  veršovcům. 

V  znamenitém  díle  německém  ^Allgemeine  Geschichte  ín  Einzeln- 
darstellun^en^  začal  právě  vycházeti  spis  „Russland,  Polen  und  Livland  bis 
ins  17.  Jahrhundert*.  Autorem  této  knihy  jest  dr.  Th.  8  ch  i  emanu,  městský 
archivář  v  Revalu.  Pokud  vidno,  zakládá  se  tento  spis  hlavně  na  ruských  ba- 


Rozhledy  y  Kteratnře  a  utUéni.  111 

dánich.  V  témže  sbornfka  vyšly  již  předtím  „Déjiny  Petra  Velikého  i  Kate- 
řiny II."  od  dra.  Alex.  Briicknera,  professora  derptského.   V  jiném  sborníku 
německém  .Geschichte  der  Weltliteratnr  in  Einzelndarsfellungeu'*  za6ila  právě    i 
vycházeti  ^Geschicbte  der  russischen  Literatur"  od  Alex.  Reinholdta.  Celé  dílo    j 
jest  podle  pro&i)ektn  vypočteno  na  tři  knih^  (asi  deset  sešitů  čtyřarchových    i 
po  jednom  měsíčně).  V  první  knize  má  se  jednati  o  jazyce  ruském,  prosto- 
národní poesii  i  nejstarší  literatuře  až  do  Petra  Velikého,  v  druhé  knize  odtud 
až  do  PuŠkina,  a  v  třetí,  knize  o  novější  i  nejnovější  literatuře.  Autorem  této 
knihy  jest  ruský  Němec,  a  projevuje,  jak  patmo  z  prvého  sešitu,  ve  kterém 
se  jedná  o  jazyce  i  prostonárodní  poesii,  nejen  znulosf  věci,  než  i  lásku  k  ní. 
Jako  druhý  svazek  tohoto  sborníku  vyšly  i  dějiny  polské  literatury  od  H.  Nitsch- 
manna.  ZdaH  dojde  také  na  ostatní  „malé"  literatury  slovanské? 

Pmkin.  Petrohradské  Vědomosti  oznamuji,  žep.  Ponomarev  pracuje 
právě  o  úplném  rejstříku  ruské  literatury,  týkající  se  Puškina.  Do  rejstříku 
toho  budou  poiaty  všecky  dosud  uveřejněné  stati  v  časopisech  a  denních  listech, 
ať  týkají  se  plodů  neb  osobnosti  básníkovy.  K  rejstříku  bude  připojen  úplný 
seznam  vydání  spisů  Puškinových,  jeho  podobizen,  obrazů,  jakož  i  hudebních 
skladeb,  jež  komponovány  jsou  na  slova  PuŠkinova.  Práce  p.  Ponomareva,  aČ 
bude  obsahovati  toliko  data  bibliografická,  přispěje  nemálo  k  důkladnému  se- 
znání spisův  a  osobnosti  básníkovy. 

Kolik  se  tiskne  polských  kntfi.  Z  ruských  úředních  zpráv  dovídáme  se, 
že  počet  exemplářů  v  novější  době  vydávaných  knih  jest  tento:  „Na  pomoc**, 
•vydání  prvního  vytištěno  12.000  exemplářů  v,  „Encyklopedya  powszechna" 
(díl  XII.)  3600  ex,  „Siownik  jeografiozny  (seš.  LVI.)  3000  ex.,.16  knížek 
obsahu  náboženski^ho  34.500  ex ,  Kraszewského  „Bez  serea"  1000  ex.,  Odyň- 
covy  „Wspomnienia*  2000  ex.,  „Ksi§žka  dla  dzieci"  2000  ex.,  Czeslawa  ^Ara- 
beski"  lOOO  ex.,  „  Grammatik a  jazyka Yrancouzského^  od  Wernicova  3000  ex.  afd. 
Některé  odborné  knížky  tisknou  se  téŽ  nákladem  mén(^  200  výtisků. 

Z  divadla,  Gogolova  dramatická  hříčka  „Hráči"  dávána  v  těchto  dnech 
ve  zdařilém  překladu  dra.  Pavla  Durdíka  na  jevišti  našeho  Národního  divadla 
v  Praze.  Úspěch  byl  dokonalý  i  vidíme  z  toho,  Že  slovanská  literatura  skutečně 
platně  může  posloužiti  k  osvěžení  divadelního  repertoiru.  ,.Hráče"  nelze  po- 
važovati za  novinku,  pocházejiť  zajisté  z  let  Čtyřicátých,  pres  to  však  pravým 
byli  kaviárem  po  tolikerém  různém  požitku.  Souhra  byla  výborná,  k  stránce 
Uterarní  vrátíme  se  při  vylíčení  Gogolovy  Činnosti.  Budiž  nám  dnes  jen  do- 
voleno opakovati  zajímavý  \'ýrok  český,  vyslovený  jistým  spisovatelem  po 
prvním  představení  této  „novinky":  „Je  to  dramatická  anekdota;  nelíbila 
oy  se.  kdyby  ji  byl  napsal  spisovatel  český,  měla  úspěch  pro  svou  ruskosť 
a  učinila  by  sensaci,  kdyby  pocházela  od  kteréhokoli  spisovatele  —  francouz- 
8kéfao.<' 

Překlady  z  češtiny.*)  JacTpeónh  npOTiiB  Fp.iMHHlka.  llpiinos. 
CaaTon.nyKa  ^exa    npeseo  C.  A.  IIonoenlL.  Beorpa;^  1884.,  str.  139. 

MHHHJaType.  Oa  J.  ApÓeca.  Openeo  ^.  A.  II.  —  Janop  (Novosadsky) 
1884.,  č.  60. 

Iz  sazavskich  letopisov.  Zgodovinski  román.  CeŠki  spisal  Václav 
Benefi-Třebízský,  poslovenil  —I  -r.  (, Slovan  lublaňský"  1885.  č.  l.\ 

KodciuszKOva  mogila  i  humak  Unije  Lubelske.  Napisao  Edv. 
Jelínek,  i^reveo  M.  Franié  (orig.   „Slov.  sborn.-  1884.).  Vienac  lb84.  č   60 

Zmoich  wspomnien  Edw.  Jelínka.  Przeklad  z  czeskiego  przez  Me- 
lani§  Parczewsk^  (orig.  Hurbanova  „Nitra"  1877.)  Gazeta  Toruůska  1884.,  č.  238. 

Si  lvi  na.  Napisao  Edv.  Jelínek,  preveo  A.  Tkalcié  řorig  ve  ^Světo- 
zora")  1883.  Vienac  (záhřeb.)  1884.,  č.  62. 

Der  Erbe  eines  Kosakensábels.  Aus  Edw.  Jelínek^s  „Orty  ko- 
zácké".  iPřel.  K.  M.)  .Politik"  1884.  N.  349. 

Hold  pruským  jeden  z  nejslavnějších  obrazů  Matějkových,  vystaven  jest 
právě  v  Praze  na  Staroměstské  radnici.  Jsme  přesvědčeni,  že  netřeba  na  tuto 
vzácnou  příležitost  zvláště  upozorňovati  a  že  přátelé  slovanského  umění  ne- 
opominou zajímavou  tuto  výstavu  navštíviti. 

*)  Hodlajíce  pravidelně  podávati  přehledy  nových  překladů  z  češtiny, 
prosíme  o  laskavé  v  té  příčině  zprávy,  aby  přehled  tento  byl  co  možná  úplný. 


112  RoiUedy  v  Hterstnře  %  nméni. 

Sigmund  MUkowski  (T.  T.  JeS)  připravuje  k  tisku  obSirné  polské  dílo 
^Hwtory*  Slowiaňczyíny**.  T.  T.  Jež  také  lutSemn  obecenstvu  známý  z  něko- 
lika výtečných  dél  polské  belletrie.  Je  dAkladným  znalcem  zejména  věcí  jiho- 
8lovan<«kých,  o  ěemž  podávají  pěkoé  svědectví  některé  jeho  povídky  ze  ži- 
vota bulharského.  Jež  uveřejnil  již  před  tím  v  polských  ěasopisech  mnoho 
ělánkii  o  8k>vaneoh. 

Z  posvátného  Velehradu  doM  nás  tento  pHpis: 

Ctitelé  sv.  Cyrilla  a  Methoda  v8iehni ! 

Když  národ  veliké  muže  velebí,  jižto  veleskntkv  svými  ducha  národ- 
ního osvětili,  vývoji  ieho  novou  dráhu  ku  spáse  a  vzdělanosti  vedoucí  ukázali 
a  v  proudu  vlnobitném  dějin  světových  luď  jeho  bezpečným  kormidlem  os- 
třili, zajisté  cti  a  velebí  sám  sebe  a  plni  tím  povinnost,  kterou  jemu  netoliko 
vděěnosť  vlastníno  srdce,  nýbrž  i  duch  dějin  sám  ukládá.  Oslavujíce  důležité 
doby  v  životě  mužů  takových,  obnovujeme  zároveň  památku  na  ně  a  osvěd- 
čujeme, že  si  vědomi  jsme  postaveni,  které  nám  skutky  jejich  v  dějinách  ^vě- 
tových vytknuly,  že  si  vědomi  jsme  velikosti  a  důležitosti  skutků  od  nich  vy- 
konaných. 

Velepamátný  den  přijde  nám  šestého  dubna  r.  1885,  kterým  se  naplní 
tisící  rok  od  úmrtí  sv.  Mettioda,  apoštola  víry  křestanské,  zakuMlatele  vědy 
a  osvěty  mezi  národy  slovanskými.  Símě  jiii<  a  jeho  bratrem,  sv.  Cyrillem,  za- 
seté, zdárně  se  ujalo  a  když  světec  před  tisícem  let  unavenou  šiji  svou  sklá- 
dal k  věčnému  odpočinku,  viděl  setbu  bujnou,  která  slibovala  hojnou  žeň.  Po 
tisíc  let  sklízeli  naSi  předkové,  sklízíme  my  a  sklízeti  budou  naši  potomci 
bohatou  úrodu  ze  setby  Methodovy,  kterážto  sklizeň  tím  hojnější  bude.  Čím 
věrnější  zůstaneme  duchu,  kterým  světec  náš  předky  naše  zušlechťoval,  v  lAnu 
církve  katolické  a  tím  ku  prameni  věčně  živému  plodonosné  osvěty  přivedl. 
Duch  ten  zve  nás  na  Velehrad,  kde  apoštol  náš  s  tímto  světem  se  rozloučil, 
zve  nás  tam  zvláště  r.  18^,  abychom  tam  obnovili  paměť  svatého  muže,  nej- 
většího dobrodince  národů  slovanských,  ab^rchom  dokázali,  že  k  němu  lneme 
touž  horoucí  láskou,  jakou  lnuli  předkové  naši,  o  nichž  životopisec  sv.  Methoda 
praví,  že  v  den  jeho  pohřebu  ^nesčíslné  množství  lidu  shromáždilo  se  a  pro- 
vázelo arcibiskupa  svéno.  plakajíce  po  dobrém  učiteli  a  pastj^ři,  mužští  i  ženské, 
malí  i  velicí,  bohatí  i  chudí,  svobodní  i  sluhové,  vdovy  i  sirotci,  jinozemci 
i  domácí,  neduživí  i  zdraví!** 

Nuže,  sejděme  se  tedy  všichni,  jižto  k  dědictví  Methodovn  náležíme; 
sejdětež  se  i  Vy,  Bratři  Cechové,  památného  roku  1885  na  Velehradě,  aby- 
chom úctu  vzdali  památce  svatého  muže,  abychom  se  posilnili  duchem,  kterým 
apoštol  náš  předky  naše  do  dějin  světových  jako  nové  zápasníky  o  viru,  vedu 
a  vzdělanosť  uvedl;  abychom  se  poznali  a  poznajice  se  obapolnou  láskou  a  vě- 
domím se  tužili,  že  tak  vznešený  dar,  kterým  nás  oblažili  svati  věrověstcové 
naši,  životni  sílu  zachoval  celých  tisíc  let  a  že  dar  ten,  kterýž  byl  pojat 
z  duoha,  na  věčné  Časy  ducha  národů  slovanských  šlechtiti,  povznášeti,  síliti 
a  blažiti  bude:   abychom  nabyli  pevné  naděje,  že  idea  Cyrillo-Methodéjská 

Eřitažlivou  moc  osvědči,  aby  brzo  nadejiti  mohla  doba  sv.  Otcem  Lvem  XIII.  tak 
oroucně.  tak  důrazně  kýžená,  kde  pokus  několikráte  iiž  činěný,  spojiti  cM 
církve,  západní  i  vychodili,  opět  v  jedno  tělo,  se  stane  skutkem,  z  něhož  církvi 
i  národům  slovanským  blaho  a  požehnání  vzejde. 

Dáno  v  Brně  o  Božím  hodě  vánočním  1885. 

(Podpisy.) 


,^lovaii8ký  sbornik*'  Tyekási  yíAj  15.  každého  měsiee  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  čído  34.  nové:  na  čtvif 
roku  1  k1.  «S0  kr.,  poštou  I  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zi.  50  kr.,  poštou  S  al. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  xl.  80  kr.,  poštou  6  zL 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  £«lvar4  lelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny i.  Otty  v  Praze,  na  Karbvč  náměstí  c.  34.  n. 


MMtSBORlIlL 


Ročník  IV.  ^  1885  ^  číslo  3 


Slovanský  jazyk  a  písmo. 

z  řady  stati  o  ^Staroslovanských  Mdech  a  obyčejích*. 

Piie  prof.  Josef  Perwolf. 

Slovanský  jazyk;  jako  jeden  vyvinutý,  ustálený  a  všemi  Slo- 
vany přijatý  prostředek  vzájemného  dorozumívání  a  vyméĎování 
myšlének,  není,  jakož  také  není  jednoho  „národu*  slovanského. 
Jest  jazyk  ruský  a  jeho  nářečí  fvelkoruské,  maloruské,  běloruské), 
jazyk  Ijašský  a  jeho  nářečí  (baltickoslovinské  a  polské),  jazyk 
polský  a  jeho  nářečí  (kašubské,  mazurské,  slezské  a  j.),  jazyk 
český,  jazyk  chrvatskosrbský  a  j.,  jazyky  téch  „národft*  slovan- 
ských. Mluví-li  se  přece  o  slovanském  jazyku",  jest  to  leda  ja- 
zyk ideálny,  leda  blíže  neznámý  „prajazyk"  onoh(T  historicky  blíže 
neznámého  „pranároda"  slovanského.  Těžko  tudíž  mluviti  o  roz- 
dělení slovanského  prajazyka  na  několik  jazyků  za  dob  před- 
historických.  Myslí  se,  na  základě  dvojího  slovanského  rozličného 
pojlnenování  ptáka  kohouta,  který  přišel  do  střední  Evropy  ne 
dříve  V.  stol.  před  Kristem,  že  již  tehdy  Slované  dělili  se  aspoň 
na  dvě  hlavní  větve;  západní  Slované  nazývají  toho  ptáka  ko- 
hout (kogut),  kokot,  a  východní  a  jižní  —  zpěvákem:  pětuch, 
pěti,  petelin,  pivac.  Bud  již  jakkoli,  ale  rozděleni  slovan- 
ského prajazyka  a  pranárodu  na  několik  částí  třeba  hledati  .v  nej- 
starších, předhistorických  dobách;  adriatští  Veneti,  baltičtí  Suevi, 
dněprovšti  Veneti,  černomořšťi  a  dunajští  Sarmati,  hovořili  za- 
jisté svými  zvláštními  jazyky,  jako  jich  potomci  Slovené,  Ljachové 
a  Rus'.*)  Jakmile  zapisuje  se  nějaké  slovanské  slovo,  nějaká  pí- 
semná památka,  jeví  se  slovanské  jazyky  jako  přísné  určené  orga- 
nické celky,  které  v  ohlede  fonetickém  liší  se  ostře  od  sebe.  Tak 
na  př.  třeba  hledati  v  předhistorických  dobách  zvláštní  známky 
ruského  jazyka  (plnohlasenství,  nedostatek  nosovek)  a  Ijašského 
jazyka  (nedostatek  plnohlasenství,   nosovky),   a  všechny  otázky, 


*)  Slovené  (slovenský  jazyk)  Jsou  nám  podnnajfití  Slované  v  Panonii, 
.Dacii  a  dále  v  zemfch  zadunajských.   ^Slovenský  jazyk"  'J^zyki  slověnbski) 
jest  význam  pHhodnéjfif ,  nežli  obiirný  „cirkevne  slovanský**  a  chybný  „staro- 
bvUiarský''. 

Blovantký  sbornik.  ^ 


114  Josef  Perwolf: 

proč  Rusové  hovoří  gorod  a  budu,  Ljachové  však  gard, 
gord,  grod  a  b%d%  (b^d^),  třeba  posud  považovati  za  nevy- 
světlitelné. Podle  nejstarších  písemných  památek  jazyka,  třebas 
by  to  byla  toliko  jednotlivá  slova  á  jména,  jest  viděti,  že  již  za 
nejstarších  historických  dob  západní  Slované  mluvili:  radto, 
meza  nebo  medza,  noc,  zemja,  Drevjané,  vygon,  roz- 
tok, Ratiborovici,  grád  (Čechové)  a  gard  —  grod  (Lja- 
chové), vlk  a  vilk,  muž  (Čechové)  a  m%ž  (Ljachové);  vý- 
chodní Slované  (Rus'):  ralo,  meža,  noč,  zemlja,  Dere- 
vljané,  izgoj  i  východ,  raztok  i  roztok,  Mirjatiči,  go- 
rod, voík,  muž  (a  gorodx,  mužB,  nočB  toliko  psali);  jižní  Slo- 
vané: ralo  (původně  asi  také  raío),  zemlja,  i  z  chodí,  raz- 
toki  (bal  původně  byly  také  hlásky  a  nejen  známky),  na 
východě  (Slovené  dunajští  a  potom  bulharští):  gradt,  mezd  a, 
peštb,  kmezb,  m%žb,  sitbniki,  Sv^topliki,  Bogda- 
ništi,  na  západě  (Slovenci,  Chrvati,  Srbi):  grád,  meja  — 
medja,  peč  —  peé,  kněz,  mož  —  muž,  svět,  polk  —  plbk 
(potom  puk),  Bogdanoviči  -oviéi  atd.  Jméno  ruské  řeky  B e- 
rezina  napsal  již  Herodot  správně  podle  pravidel  ruského  plno- 
hlasenstvi  Borysthenes,  t.  j.  Berestina  (Berezina),  a  ne  Brě- 
stina;  v  názvu  baltickoslovanského  plemene  Varn  i,  Varini,  jak 
jej  napsali  Hrekové  a  Římané,  pozorovati  pravidelnou  v  západo- 
Ijašském  nářečí  formu  varn  (a  ne  pol.  vron,  čes.  vran),  a 
v  názvu  lužickosrbských  Lugi  —  formu  lug  bez  nosovky.  Ně- 
která slovenská  slova  v  gothském  jazyku,  na  př.  plinsjan  — 
plesati,  goth^á  slova  ve  slovenském  jazyku,  na  př.  user§z  — 
ausahrings,  latinské  slovo  koleda  (calendae)  ve  slovenském 
jazyku,  ukazují  na  trváni  nosovek  v  jazyku  dunajských  Sloven 
v  I. — IV.  stol  po  Kr.,  což  ještě  zřejměji  se  jeví  ve  slovenských 
slovích  přešlých  do  jazyků  voloského  a  uherského  v  IX.  století 
(munka,  pentek  atd.).  V  nejstarších  písemných  památkách  slovan- 
ských, na  př.  ve  slovenských  překladech  evangelia  (Zografského 
nebo  Oatromíra),  ve  slovenských  formulách  zpovědi  (Freisingských 
památkách),  v  Ruské  Pravdě,  ve  slovech  a  jménech  napsaných 
v  nejstarších  listinách  chrvatských,  srbských,  českých,  Ijašských 
(baltickoslovanských  a  polských)  jeví  se  jazyky  slovenský,  sloven- 
ský, ruský,  chrvatskosrbský,  český,  Ijašský,  se  všemi  svými  fone- 
tickými zvláštnostmi. 

Ve  slovanských  jazycích  a  jich  nářečích,  ačkoli  ony  v  ohlede 
fonetickém  jsou  přísně  určené  celky,  vyškytají  se  často  podobnosti 
nejen  na  ethnografické  hranici,  ale  také  v  nejvzdálenějších  kra- 
jinách. Tak  na  př.  jsou  nosovky  (^,  §)  důležitou  známkou  jazyků 
Ijašského  a  slovenského,  ačkoli  tyto  dva  jazyky  v  ostatním  liší  se 
ostře;  v  jiných  slovan.ských  jazycích,  bližších  k  Ijašskému  (v  českém 
a  polabskosrbském),  nebo  k  slovenskému  (v  slovenském,  chrvatsko- 
srbském,  ruském),  nosovky,  v  době  historické,  vyškytají  se  jen 
jako  velmi  řídká  výjimka,  v  češtině  na  př.  v  latin.  Venceslaus  vedle 
Váceslav  (Vaněk),  v  něm.  Angel  (řeka)  vedle  českého  Uglava  (nyn/ 
Uhlava).  Co  do  poluhlásek  i,  a  b,  které  mají  tak  důležitou  úlohu 


Slovanaký  jazyk  a  písmo.  j  J5 

ve  Blovénském  jazyku,  v  ostatních  slovanských  jazycích  pozorovati 
již  velmi  záhy  snahu,  vypouštéti  je  úplně,  zvláště  na  konci  slov, 
nebo  nahraditi  je  jasnými  hláskami:  z  vI'Lk'B  (rilki,  vlbk-B,  vBlki) 
udělali  Rusové  a  Slovenci  volk  (volk),  Chrvati  a  Srbové  vUk, 
vuk,  Čechové  vlk,  Ljachové  vilk,  Bulhaři  v  li  k,  nebo  vilk, 
ale  s  členem  vtlkx-t  (valkat);  ze  Sríbint  udělali  Chrvati, 
Srbi  a  Čechové  Srbin,  ostatní  Slované  Serbin;  ze  sitbnikx. 
stalo  se  setník,  sotnik,  satnik  atd.  Hlásku  ě  vyslovují  Po- 
láci, Bělorusové  a  Bulhafí  jaková  (věra  —  vjara),  Chrvati  a  Malo- 
rusové,  někdy  i  Čechové,  jako  i  (vira).  Hláska  y  (sloven,  'hj)  mizí 
v  jihoslovanských  jazycích  velmi  záhy  (v  IX.— X.  stol.),  v  českém 
později  (ve  XIV.  stol.,  ač  ne  všude),  a  toliko  v  polštině  a  ruštině 
se  zachovala  posud.  Východní  Ljachové  (Poláci)  djgfekají  (dzjeň, 
L  j.  den)  a  cekají  (cícho,  bavič),  ale  západní  Ljachové  (balticko- 
polabští)  toho  neznali,  mluvíce  na  př.  det^  (pol.  dzjecjg,  t.  j.  dítě); 
Bělorusové  podobně  Polákům  také  dzekají  a  čekají;  dz  vyškytá 
se  také  v  jazyku  slovenském  a  s  části  i  v  nářečí  macedonsko- 
bulharském  (sltdza),  a  v  některých  nářečích  velikoruských.  Hlásku  ^r 
vyslovuií  Ljachové,  východní  Rusové  a  jižní  Slované  (glova,  gó- 
lová, gíava),  ale  ostatní  západní  Slované  a  Rusové  jako  h  (hlava, 
hořova),  a  tak  i  v  jednom  nářečí  kraňskoslovenském.  Záměna  c  a  ^, 
s  a  á,  0  a  ;ř,  vyškytá  se  v  rozličných  slovanských  nářečích:  cío- 
vék  (mazur.)  —  clavak  (polab.)  —  ceřovék  (rus),  cm  i  čarn 
(srb.),  co  —  č o  (u  Slovákův)  i  č a  —  ca  (u  čakavských  Chrvatů), 
duša  —  dusá  (mazur.)  —  deusa  (polab.),  žena  —  zena  — 
zóna  atd.  Vlastní,  českému  jazyku  přehlasování  a  (ja)  v  c  (je), 
duša  —  duše,  vyškytá  se  také  v  jednom  podřečí  kraňskosloven- 
ském,  červenoruském.  Slabé  stopy  vlastního  všem  západoslovan- 
ským  nářečí  sufixa  -dlo  (radlo  podle  ralo  na  jihu  a  na  vý- 
chodě) vyškytají  se  v  jednom  korutanskoslovenském  podřečí  (šidlo, 
motovidlo). 

Rozmanitý  jest  pří  z  vuk  ve  slovanských  jazycích,  zvláště 
v  ruském  a  v  jihoslovanském ;  v  jiných,  v  českém  a  v  jihoslovan- 
ských rozeznávají  se  dlouhé  a  krátké  hlásky.  I  zde  jeví  se  často 
podobnost  v  nejvzdálenějších  slovanských  jazycích,  jako  na  př. 
v  přízvuku  nářečí  velikoruského  a  chrvatskočakavského :  rus.  go- 
íová,  akkus.  góíovu  zz  chrv.-čak.  glava  —  glávu,  rus.  golos  =: 
chrv.  glas,  rus.  bolóto  =  chrv.  bláto.  Také  přízvuk  velikoruský 
a  slovenský  ve  mnohém  se  srovnává.  Česká  kvantita  má  jistou 
podobnost  s  přízvukem  velikoruských  plnohlasných  slov,  na  př. 
dlouhé  čes.  kráva,  kláda  rz  rus.  korova,  kolóda,  ale  krátké  české 
hrad,  hlava  r=  rus.  gorod,  goiová. 

Co  se  týče  forem  slovanských,  tu  za  historických  dob  jest 
pozorovati  ve  všech  slovanských  jazycích  snahu,  umenšiti  původní 
bohatství  forem,  jak  se  ono  jeví  ještě  v  jazyku  slovenském  a 
s  části  staročeském.  Odtud  pochá/i  snaha  zjednodušiti  skloňování 
a  časování,  odtud  formy:  rabam,  rabach,  rabami  (rus.  místo: 
rabom,  rabech,  raby),  jeleníma  (srb.  místo:  jelenom,  jelenih  a 
jeleni),  rybom  (pol.  m  :  rybám),  a  j.;   mizení  ve  většině  slovan- 


116  Josef  Per wolf: 

ských  jazyků  jednoduchých  minulých  časův  (impérfectum,  aorist: 
nesjaachi,  nést,  nesochx),  a  záměna  jich  složenými  (nesli  jesíňB), 
mizení  dvojného  čísla,  atd.  Všeliké  tyto  staré  formy  nemizely  ve 
všech  slovanských  jazycích  rázem,  v  některých  zachovaly  se  více, 
v  jiných  méně,  a  v  jiných  toliko  slabé  jich  stopy. 

V  ohlede  1  e  x  i  k  a  1  n  é  m  slovanské  jazyky  možno  rozděliti 
na  tri  části,  západní,  jižní  a  východní;  ale  zároveĎ  vyškytají  se 
lexikálně  podobnosti  v  nejvzdálenějších  nářečích.  Tak  na  př. 
západoruská  nářečí  ve  mnohém  přibližují  se  západoslovanským, 
jmenovitě  polskému,  nehledíc  již  k  tomu,  že  na  ně  měla  polština 
od  XIV.— XV.  století  silný  vliv.  Ale  i  v  severních  velikornských 
podřečích  vyškytají  se  mnohá  slova,  neznámá  v  ostatních  veliko- 
rnských podřečích  a  známá  západním  Slovanům.  Mnoho  jedno- 
stejných všem  Slovanům  známých  slov  nabylo,  následkem  roz- 
ličných okolností,  nových  řádů,  cizího  vlivu,  a  j.,  u  rozličných 
Slovanů  rozličného  významu,  na  př.  slova  hospodin,  kněz,  vladyka, 
starosta,  kmef,  zeměnín  dobytek,  bydlo,  krásný,  chudý,  čerstvý, 
atd.  Následkem  styků  Slovanů  s  cizoplemennými  sousedy  doslalo 
se  do  slovanských  jazyků  mnoho  cizích  slov,  hreckých,  lalipských, 
německých  (v  obšírném  smysle  gothských,  varjažských,  něme- 
ckých), čudských,  tatarských,  tureckých  atd.  Některá  taková  cizí 
slova  dostala  se  k  Slovanům  velmi  záhy,  a  svědčí  o  jisté  slo- 
vanské jednotě  a  příbuznosti  v  nejstarších  dobách;  na  př.  cěsarb 
(cbsarB  —  car),  cesař  (latin,  caesar),  kralB  —  král  (něm.  Karl), 
km^gTb  —  ktn^zb,  kněz  (něm.  kuning,  nyn.  kónig),  pěn^zb,  peníz 
(něm.  penning),  koleda,  koleda  (lat.  calendae),  crbky,  církev  (něm. 
chiricha)  a  j.:  německé  thiuda  {=z  deutsch,  národ)  stalo  se 
Slovanům  š  tuž  db  (cuzí.  cizí)  i  š-.udini  (čudin),  t.  j.  velikán, 
zrovna  jako  slovanské  v§t  —  stalo  se  Němcům  ent,  t.  j.  velikán. 
Jiná  cizí  slova  dostala  se  do  jednotlivých  slovanských  jazyků 
později,  hřecká,  turecká,  tatarská  do  jazyků  bulharského,  srbského 
a  ruského,  latinská  a  italská  do  jazyka  adriatských  Slovanů, 
latinská  a  německá  do  jazyků  západních  Slovanů.  Přijetí  kře- 
sfanství  přispělo  značně  k  takovému  zahnízdění  cizích  slov  ve 
slovanských  jazycích.  Jazyky  cizoplemenniků,  se  kterými  Slované 
se  stýkali,"  měly  vliv  také  na  gramatické  ústrojí  slovanských  jazyků; 
tak  jazyk  balkánských  praobyvatelův,  Ilyrů  (Skipe tárův,  Albáncův) 
a  jich  pořimaněných  potomků,  Rumunů  čili  Volochů  (Vlachů), 
značně  porušil  ústrojí  jazyka  Sloven,  kteří  usadili  se  na  balkán- 
ském poloostrově,  jazyka  bulharského;  německý  jazyk  měl  značný 
vliv  na  ústroji  jazyků  západoslovanských,  a  jazyk  posledních 
zbytků  polabských  Ljachův  jeví  se  následkem  takového  vlivu  zcela 
zmrzačeným.  Konečně  slovanské  jazyky  měly  vliv  i  druh  na  druha, 
český  na  polský,  polský  na  západoruský,  slovenský  na  bulharský, 
srbský  a  ruský,  a  naopak  tyto  tři  na  slovenský. 

Všeslovanská  slova  p  i  sáti,  písmo,  kniha  (kniga),  uka- 
zují na  jakousi  grafiku  u  starých  Slovanů.  Kromě  toho  jsou  stopy, 
že  Slované  ještě  dříve,  než  seznámili  se  s  písmem  hřeckým^a 
římským,   znali  jakýsi   druh  písma,   snad  podobného  německým 


Slovanský  jazyk  a  písmo.  JI7 

runám.  O  takovém  písmě  jsou  přímá  svědectví  X.  stol.  u  Slovanů 
baltických,  východních  a  jižních.  U  těchto,  jmenovitě  u  podunaj- 
ských Sloven,  takové  písmo  nazývalo  se  črty  (črBty,  t.  j.  čáry) 
a  řezy,  kterými  oni  netoliko  četli,  ale  také  hádali,  jako  Němci 
se  svými  tajemnými  runami;  črta  jest  totéž  co  čára,  a  čáry 
znamenají  nejen  linie,  ale  také  kouzla,  čarodéjství.  Slovo  rěza 
ukazuje,  že  takové  známky  řezaly  se  na  d  e  s  k  á  ch  dřevěných  na 
co  ukazuje  také-  staropolské  vr^b  a  staročeské  v  řez  —  jistý 
plat,  t.  j.  zaznamenání  jeho  na  dřívku  —  vrubu,  vroubku, 
srb.  pořez,  pořeza  —  daň,  zaznamenaná  na  takovém  vroubku 
(pořezati,  pořezu  —  rozvrci  daň),  a  staroruské  rěz  —  procent. 
Slovo  deska  (ďbska,  doska,  ďBščka  atd.)  zachovalo  se  ve  významu 
zápisu,  listiny,  i  do  pozdějších  dob,  když  místo  dřevěných  desek 
psalo  se  již  na  pergamene  a  na  papíře.  Tak  v  ruském  Novgorodě 
v  XIII.  stol.  deskami  nazývali  jisté  zápisy,  a  v  XV.  stol.  ve  Pskově 
jisté  listiny;  Čechové  nazývali  soudní  zápisy,  knihy  a  potom  vůbec 
státní  archiv  zemskými  deskami.  Také  slovo  kniha  znamenalo 
původně  desku  (srv.  polské  knj^a  —  lesík),  a  potom  vůbec  písmo, 
zápis,  jako  latin,  caudex  —  codex,  německé  buche  —  buch  (boka), 
co  přijali  také  Slovené  buky,  bukva,  ve  smysle  písmen  n  knih. 
Slovo  písmoapisati  znamenalo  původně  malovati,  jako  s  části 
posud  (pisané  vejce,  pisaný  krasavec,  rus.).  Jaké  bylo  toto  staro- 
slovanské písmo,  blíže  určiti  nelze. 

Slované,  stýkajíce  se  s  Hřeky  a  s  Římany,  přijímajíce  křesfan- 
ství,  seznamovali  se  s  pohodlnějším  písmem  hřeckým  a  latinským,  a 
pokusili  se  přizpůsobiti  je  i  ke  svému  jazyku.  To  však  nebylo  snadno 
za  většího  bohatství  slovanských  zvuků;  nebof  nelze  ani  hřeckým 
ani  latinským  písmem  podati,  na  př.  i,  b,  v,  e,  ^,  §,  c,  á,  i.  Proto 
Slované  psali  z  počátku  svůj  jazyk  „bez  ustrojení",  a  teprve 
později  podařilo  se  odstraniti  toto  nepohodlí  uvedením  do  hřecké 
alfabety  takových  písmen  pro  vlastní  slovanským  jazykům  zvuky. 
To  podnikl  v  IX  stol.  učený  Konstantin  (co  mnich  Kyrill, 
Cyrill)  zp  Soluně,  přidav  ku  hřecké  alfabetě  některá  zvláštní 
písmena  neznámého  původu  (s  části  asi  i  židovského).  Tato  pů- 
vodní slovanská  azbuka,  upravená  jmenovitě  pro  slovenský  jazyk, 
zakládá  se  na  hřecké  kursivě;  z  této  kursivy  vyvinulo  se  kali- 
graficky slovenské  písmo,  tak  z  v.  glagolice,  ve  které  mnohá 
písmena  až  posud  připomínají  na  hřeckou  kursivu  (na  př.  v,  g, 
ř/,  i,  h  m,  n^  p  a  j  ).  Glagolice  užívalo  se  v  západní  polovici 
balkánského  poloostrova,  v  Macedonii,  Albánii,  Dalmácii  (Chrvatsku 
a  v  západním  Srbsku),  a  dále  na  severu  v  Panonii,  na  Moravě 
a  v  Čechách.  Toto  písmo  zachovalo  se  v  Ghrvalsku  až  do  našich 
dob,  změnivši  tu  původní  svou  okrouhlosf  v  hranatosf,  kdežto 
na  severu  zmizelo  spolu  se  slovenskou  bohoslužbou  (v  Čechách 
v  Sázavském  klášteře  na  konci  XI.  stoh).  Ve  východní  polovici 
balkánského  poloostrova,  v  Bulhařích,  glagolice  zaměněna  jinou 
formou  téhož  hřeckého  písma,  přizpůsobeného  ke  slovenskému 
jazyku,  vzniklou  na  základě  hřeckého  unciálného  písma  IX.  až 
X.  století.  Tento  novější  druh  hřeckoslověnského  písma,  nazývá- 


lig  Josef  Perwolf: 

ného  obyčejně  kyrillice  (ačkoliv  i  glagolice  může  býti  dobře 
nazvána  „kyrillici'')  vešlo  ve  všeobecné  užíváni  v'Bulhařich,  kde 
na  rozhraní  IX.  a  X.  stol.,  pod  vlivem  hreckého  pí.semnictví  a 
snahou  bulharského  císaře  Simeona  a  učenníkft  Konstantinových 
a  Methodových,  vypuzených  z  Moravy,  vznikla  dosti  znamenitá 
literatura  slovenská.  Tato  kyrillice  rozšířila  se  polom  po  celých 
Bulhařích  (i  v  Macedonii),  v  Srbích  a  na  Rusi.  Pismo  to  stalo 
se  během  času  okrouhlejším,  změnilo  se  v  tak  zvanou  graždanku, 
v  písmo  občanské  (ne  církevní),  která  vešla  v  užívání  od  počátku 
XVIII.  století  na  Rusi  v  literatuře  světské,  potom  i  v  Srbích  a 
Bulhařích.  Graždanka  zjednodušena  Vukem  Karadžičem  pro  srbský 
jazyk  vypuštěním  několika  zbytečných  písmen  a  uvedením  jiných 
potřebnějších,  jmenovitě  j,  kterýžto  srbský  pravopis  dobře  by  se 
hodil  i  pro  jazyk  bulharský.  Některou  okrouhiosí  kyrillice  možno 
pozorovati  ještě  dříve,  na  př.  v  ruské  bibli  Skoripy,  tištěné  v  Praze 
na  počátku  XVI.  stol,  a  v  chrvatských  knihách,  tištěných  ve  Wúrten- 
bergu^  okolo  polovice  XVI.  století.  Katolíci  v  Bosně-a  v  Chrvatech, 
aby  se  lišili  od  svých  pravoslavných  bratří,  vymyslili  si  také  nový 
tvar  kyrillice,  tak  z  v.  bukvici. 

Západní  Slované  užívající  latinského  písma  dlouho  psali 
své  jazyky  také  „bez  ustrojení".  Tato  neustrojenosf  s  části  od- 
straněna českým  pravopisem  Jana  Husa,  který  uvedl  do  latinské 
abecedy  diakritické  známky  (c  potom  (5,  š—š,  0 — ž  atd.).  Tento 
český  pravopis  uveden  před  půl  stoletím  i  do  jazyků  chrvat- 
ského,  slovenského  a  lužickosrbského.  V  polském  pravopise  trvá 
s  části  dřívější  neustrojenosf  (C0,  sz,  rz),  s  části  užívá  se  také 
diakritických  známek  q,  §,  c,  6*,  i,  i,  n,  1). 

Slovanský  jazyk,  pojatý  jako  jeden  celek  se  společným  lexi- 
kalným  bohatstvím  všech  slovanských  jazyků,  pokud  ono  jest 
jednostejné  nebo  podobné,  jest  důležitým  svědkem  o  nejstarší 
slovanské  vzdělanosti  v  předhistorických  dobách,  o  kterých  není 
nižádných  písemných  zpráv  současníků.  Jestli  na  př.  nyní  všichni 
slovanští  nái'odové  znají  slova :  pšenice,  chléb,  hruše,  pluh,  kosa, 
hrad,  zákon.  S!iěm  atd.:  to  všechna  tato  slova  a  označované  jimi 
věci  a  pojmy  byly  u  Slovanů  ještě  za  těch  vzdálených  dob,  když 
Slované  byli  druh  druhu  bližší,  užívajíce  těchto  slov  ještě  jako 
původního  dědictví  arského  nebo  již  jako  svého  vlastního  slo- 
vanského. S  pomocí  tohoto  společného  slovanského  lexikalného 
bohatství  (uvodíme  tu  jen  česká  jména)  možno  vylíčiti  dosti  úplný 
obraz  nejstaršího  bytu  Slovanů,  pojatých  ještě  jako  jeden  n'\rodní 
celek.  Země  a  její  plody  byla  hlavním  bohatstvím  obyvatelů, 
zemanů,  zemců,  dědiců,  zdědivších  zemi  —  dědinu,  otčinu 
od  svých  dědův,  otců.  Všechno,  čehož  dobyU  těžením  země  a 
chovem  dobytka,  bylo  jich  dobytek,  t.  j.  movité  jmění  i  skot, 
domácí  zvířata,  zboží  (t.  j.  s-bož-í,  bohatství),  t.  j.  pozemek, 
obilí  i  tovar,  statek,  b y d  1  o  —  příbytek  i  dobytek,  skot,  který 
také  zaměňoval  peníze.  Plody  země  byly  žito,  čím  žili,  zboží 
i  obilí  (bohatství)  všeho  druhu:  pšenice,  rež,  ječmen,  oves, 
proso,  len    rozličné   ovocné  stromy   hruše,  jabloĎ,   slíva, 


SIoTanský  jtLZjk  a  pfsmo.  119 

vi§ii^,  a  zeleniny  kapusta,  hrách,  česnek  atd.  Pole,  role, 
nivy,  léchy  v  zahradách,  orali  rádlem  i  pluhem,  vláčeli 
braDami,  žali  kosou,  srpem,  užívali  hrabi,  motyk,  lo- 
pat atd.  Obili  mlátili  cepy,  a  zrno  mleli  v  mouka,  pekli  v  peci 
chléb,  koláče,  vaHli  kaši,  připravovali  pivo  a  med.  Druhým 
zřídlem  bohatství  a  potravy  byl  dobytek,  koné,  býci,  voli, 
krávy,  berani,  ovce,  kozy,  husy,  kury  atd.  Lesy  poskytali 
zvěřiny,  reky  a  jezera  ryb.  Slované  zabývali  se  nejen  rolnictvím, 
chovem  dobytka,  včelařstvím,  lovectvíui,  ale  také  řemesly,  trže- 
ním (obchodem)  a  jinými  průmysly.  Oni  znali  kovy,  železo, 
měd^  stříbro,  zlato,  a  uméli  délati  rozličné  dřevěné,  kamenné, 
kovové  nářadí  a  oruži  čili  braň,  meče,  kopí,  sudlice,  štíty, 
přilby,  střely,  luky,  praky  atd.;  uměli  přísti,  tkáti,  šiti, 
plátno,  sukno,  řízy,  pláště,  háce  atd.;  uměli  budovati 
domy,  chýže,  chrámy  aj.  Názvy  mnohých  řomeslníkňv  a  prů- 
myslníka zachovaly  posud  osady  v  rozličných  slovanských  kraji- 
nách: Kováry,  Štítary,  Zduny,  Dehtáry,  Kladoruby,  Ruďníky,  Bo- 
brovníky,  Brtníky,  Voděrady  a  j.  Staří  Slované  bydleli  v  otevře- 
ných osadách,  všech,  sídlech,  a  v  ohrazených  hradech, 
rody,  obcemi,  státy,  pod  náčelníky,  hospodáři,  starostami, 
župany,  knězi  a  j.  Oni  žili  podle  svého  práva,  podle  svých 
lákonů,  radili  se  —  zvláště  vyšší  třídy  boljaři,  zemane  — 
se  svým  knězem  —  knížetem  o  veřejných  důležitostech  na  sně- 
roich,  sborech,  věcích.  Oni  znali  písmo  a  knihy,  měli  po- 
nětí o  nadpřirozeném  světě,  o  bozích  a  běsích,  o  nebi,  ráji, 
navi,  o  poměrech  člověka  k  tomuto  světu.  Vše  to  vypravuje  jazyk, 
zcela  věrohodný  svědek,  o  nejstarším  bytě  Slovanův,  o  stupni  slo- 
vanské vzdělanosti  těch  vzdálených  dob,  o  kterých  historie  mlčí. 
A  tento  starodávný  obraz  původní  jednoty  Slovanů  vystupuje 
i  za  dob  pozdějších,  když  Slované  byli  se  rozešli  dále;  jestli 
vtom  obraze  nezůstala  již  úplná  jednota  všude,  jeví  se  přece 
příjemná  rozmanitost  v  harmonii,  tento  ve  všem  požádaný  ideál 
slovanský.  ♦) 

V  statích  prof.  Perwolfa  .Staroslovanské  řády  a  obvčeje"  zpozoro- 
vali jsme  některé  tiskové  chyby  a  p ,  a  sice  v  ročníku  1884.  „Slov  sborníku-: 
»a  itr.  342.,  řádek  44.  6ti:  „Serbino  —  sídlo  (sedlo,  selo)  Serba-.  N;i  str.  344., 
^-  35.  čti:  „na  Verch-  (místo:  do  V.);  ř.  40.  éti:  ^Dviny"  (místo:  Dřiny).  Na 
8tt.345.,  ř.  29.  čti:  ^grodzjec"  ^mfsto:  grozdjec).  Na  str  4()0.,  ř,  25.  čti:  „Ugrin" 
fmisto:  Ungrin),  ř.  41.  čti:  ^Hrunovíci-  (místo:  Stronovici),  ř.  44.  čti:  „Svjjito- 
Polk«  imfsto:  Svjatopluk).  Na  str.  403.,  ř.  3.  čti:  „XIV.  stol."  fmísto:  XVI.). 
^»  str.  404.,  ř.  2k.  čti:  ,sotfta-  (místo:  sotna).  Na  str.  405.,  ř.  19   čti:  .8;bvé- 
Ni«  (místo:  sivéSfali).  Na  str  610.,  ř.  18.  čti:  „XIV.  stol"  (místo:  XVIIL). 
^»tr.  511.,  ř.  24.  čti:  „serebrenlci'*  (místo:  sebreníci).  Na  str.  518.,  ř.  8.  čti: 
.Wtonami"   (místo:  baítami).  Na  str.  582,  ř.   12.  slova  „obklopený  četnou 
Mecbton*   burfke  Škrtnuta.  —  Formy   .Chrvať*  spisovatel  neuznává  za  svou, 
^^  české  „Charvát",  kterou  teprve  Šafařík  zaměnil  ruskou  „(Jhorvat^  a 
^'  Polívka  cbarvátskou  „Obrvat*". 

•)  České  čtenáře  bude  asi  zajímati,  že  tento  obraz  staroslovanského 
života  jest  části  mých  universitních  čtení  (z  r.  1883.— 1884.),  ze  kterých  var- 
^viti  studenti  skládali  zkouikn. 


} JO  PrantiSěk  Dvowký: 

Účasf  stavů  českých  a  cara  ruského  pf  i  volbě  polského  krále 

1. 1573—76. 

Podává  František  Dvorský. 

(DokonSeni.) 

Když  císař  Maximilián  dne  23.  března  1576.  království  Pol- 
ské k  sobe  přijal  a  přísahu  poslům  polským  k  témuž  království 
vykonal,  učinil  tak  s  vědomím,  radou  a  dobrým  zdáním  předních 
osob,  nejvyšších  úředníků  zemských  z  Čech,  Moravy,  Slezska,  Lu- 
.  žice,  též  kúřfirštův  a  jiných  knížat  svaté  riše,  a  protož  také  utekl 
se  v  kritické  chvíli  k  stavům  království  Českého  a  ostatních  zenií 
k  témuž  připojených  i  k  snému  říšskému  o  pomoc,  aby  vladařství 
v  Polsku  ujíti  se  mohl.  Na  jenerálním  sněmu  českém,  zahájeném 
dne  17.  května  1576.  (k  němuž  sešli  se  zástupcové  království  Če^ 
ského,  markrabství  Moravského,  obojích  Lužic  a  knížectví  Slez- 
ského), stalo  se  na  předložení  královské  v  příčině  polské  záleži- 
tosti usnesení  v  tato  slova:  „A  jakož  také  J.  M.  C.  na  stavy  to- 
hoto království  a  vyslané  z  zemí  příslušejících  milostivou  žádost 
vzložiti  jest  ráčil,  poněvadž  vedle  vůle  a  vnuknutí  pána  Boha 
všemohoucího  na  jistou  radu  a  dobré  zdání  království  Polské 
k  sobě  přijíti  a  přísahu  náležitou  poslům,  k  J.  M.  C.  od  stavů 
jmenovaného  království  Polského  a  zemí .  k  němu  příslušejících 
vypraveným,  vykonati  ráčil,  načež  aby  J.  M.  C.  v  dokonalé  vla- 
dařství a  panování  téhož  království  Polského  přijíti  ráčil,  J.  M.  C. 
královstvím  a  zemím  a  tak  všemu  křesťanstvu  vysoce  a  mnoho 
náleží,  aby  stavové,  když  k  tomu  přijde,  jakóuby  pomoc  J.  M.  G. 
k  tomu  učiniti  chtěli,  se  světle  odevřeli:  i  předkem  všickni  tři 
stavové  království  tohoto  a  vyslaní  z  zemí  k  němu  příslušejících 
a  připojených  to  s  velikým  potěšením  slyšavše  takto  uznávají,  když 
pán  Bůh  všemohoucí  z  milosti  své  svaté  J  M.  G.  vladařství  a 
panování  toho  království  dojíti  dáti  ráčí,  že  netoliko  J.  M.  G.  též 
dědiců  J.  M.  království  a  zemí,  ale  také  všeho  křesťanstva  dobro 
a  užitečné  na  tom  náležeti  bude,  a  tak  na  pánu  Bohu  takového 
vladařství  J.  M.  G.  věrně  a  upřímně  žádají ;  nevědouce  pak  sta- 
vové tohoto  království,  jakého  J.  M.  G.  úmyslu  a  předsevzetí 
v  tom  býti  ráčí,  také  při  sobě  toho,  jakouby  pomoc  J.  M.  uči- 
niti a  o  tu  se  snésti  měli,*  na  tento  čas  najíti  jsou  nemohli, 
však  jiného  se  nenadějí,  než  že  J.  M.  G.  podle  vysokého  roz- 
umu J.  M.  i  s  krevními  í  s  příbuznými  přálely  J.  M.,  potentály 
křesťanskými,  též  s  kurfiršty  a  knížaty  svaté  říše  to,  kterakby  dále 
J.  M.  G.  k  takovému  vladařství  přikročiti  a  jak  to  předsevzíti 
ráčil,  dostatečně  uvážiti  ráčí,  a  tak  kdyžby  pán  Bůh  vše- 
mohoucí těm  královstvím  Českému  a  Polskému  i  ji- 
ným zemím  jednu  hlavu  dáti  ráčil,  jisté  jest,  žeby 
to  koslavení  a  rozšíření  jazyka  slovanského  mezí 
všemi  národy  kveliké  pochvale  anepřátel.ům  všeho 
křesťanstva   k  nemalému   postrachu   se   vztáhnouti 


Ůčasf  stavů  českých  r  cíúra  ras.  pU  volbě  pol.  krále  1.  1573.— 76.    421 

mohlo.;  K  čemuž  když ' dále 'podlá  výš  dotčeného  .ti»Aženr  přijde 
Asťavfim  tobotókrálováUí  v  zoámosf  to  uvedeiib  budeí,  coíž  yitom 
užitečného  k  zachování  a  rozšíření  důstojenství  J.  M.  C.  a  kAa^ 
brému  krátovslvt  tohóto=  a>  zettri  přÍBlušéjících  i, také  k  do:tvrzeiTi 
jednoty  a  dokonalého. s  královstvím  Polským  bratr- 
ství a  sousedství  stavové  uznají  vedle  J.  M.  C.  spolu: s jinými 
všecko  to,  což  vémým  píoddaným  náleží  a  sluší,  podle  liejvyššídh 
možností  svých  učiniti  a  k  J.  M*  C.  se  poddané  a  všelijak  po-^ 
volné,  jakžrjsou  to  vždycky  prvé :tak  činili,  ukáziaíi  nepominou.**) 

Dříve  jťště  nežli  takové  usnesení  na  všeobecném  sněmu  zemí 
koruny  České:  (jemuž  předsedal  \  syn  Maximiliánův;  král  Rudolf) 
se  bylo  stalo,  vypravil  senrisar  (dne  7.  června  byl  již  na'cestě)íná 
sriém  říšský  do  Řezná;  aby  při- kurftrštích,  knížatech  a:  stávích 
svaté  říše  (kteříž  již  od  roku  IMO.  pospolu  nebyli)  vedle  jraých 
potřeb  také  (jako  jsme  již  práVifi)  zabezpečil  si  pomoc  proti  sVým 
nepřátelům  v  království  Polském. .  .  . 

Sotva  že  do  Řezná  přibyl,  došla  ho  zpráva,  že  poselství 
Aloskevské  t  němu  vyslané  jest  na  cestě.  Za  kterouž  příčinou 
poslal  JMáximilián  II.  dne  18.  června  1576.  z  Řezná  nařízení 
komoře  české  i  králi  Riidolfavi,  aby  poselství  ruské  á.  z  Moskvy 
ívracejícího  se  císařského,  vyslance  Daniele  Prince  z  Prahy  aždó 
ílezna  provoditi  a  vším  náležitým  na  cestě  opalři ti  dali.**)»:yy^ 
slanci  ruští,  kteříž  okolo  24.  června  do  Prahy  přibyli,  býlr  ho.^ 
spodou  u  Martina  Parmara  v  Menším  městě  Pražskénr***)  a  vy- 
brali se  na  další  cestu   za  císařem  do  Řezná  na  začátku:  méskfc 


*)  Vyslanci  z  Moravy,  Slezska  a  Lužice  usnesli  se  na  násiednjfci  od- 
povědi: ..A^  též  vyslaní  od  stavů  markrabstvi  Moravského  také 'to  V  nemalém 
rosmýileni  majíce,  ponévnái  J  M.  C ,  jakby  to  J.  M.  strany  t^hož  království 
Polského  předsevzíti  a  zaóřti  chtíti  nnéif,  nic  toho  oznamovati  neráěf;  J^e  J,  H.  C. 
na  to  žádné  odpovědi  dári  a  na  .místě  stavů  markrabství  Moravského  nic  svolo- 
váti  nemohou,  než  jestliže  J.  M.  C  strany  toho  artikule  co  při  staVích  t<éHo^ 
markrabství  na  sněmu  jich  obecním  milostivé  jednati  ráěij  že  stavové  téhož 
markrabství  Moravského  (V  Čemž  t>oslóvé  od  nich  vvslaní  jich  zavazovati  ne- 
moboůs  budeli  stavAúi  co:  možného  a  proti  svobodám  jich  nebnde,  J.  )(.  Q. 
srvou  poníženou  odpi> v éď  dadi.  Nicméně -z  knížetství  Slezských  a  tolikéž  z  mar- 
krabství Horních  Lužic,  poněvadž  by  jim  o  J.  Ml  C.  první  i  nynějSÍ  radě  a 
abmýftlení  strany  koruny  polské  i  Jin^di  pomoci,  kteréoy  se  J.  M.  C.  od  kur 
Irétův,  knížat  a  jiných  stavů  svaté  h&e  něiniti  měly,  vědomé  není,  že  za  tou 
•pHěinou  také  Vyslaným  ztýchž  knížetství  Slezských  a  Horních  {jpžie  .v  nic 
^(xlvoliti  A.  vfé  dále  se  dáti  trefiti  nemůže.*^  (Útedni  zápis  deskový  y  král. 
^ě^kém  archivu  zemském.) 

**)  Císař  Maximiliáii  IL  kompře  české  1676  ,  18.  června:  ^Wir  wollen  Euch 
|ň*iiediger  Máinung  nit  perigeu;  dass  deb  Moschkowiters  Potschaft  nebén  unserm 
Gesanten  in  die  Moskaw,  Daniel  Prinzen,  nunmér  zti  Franckfort  an  der  Oder 
ankomben,  auch  unsere  schlesische  Kammer  habenden  bcuelch  nach  dieseiben 

3 es  Orts  aut*  der  Grenitzen  von.  unsertwegen  annemben  lassen  und  kostfrei 
ureb  unser  Land  bis  gen  Prag  zuefueren  und  zuhalten  verordnet**  Z  Prahy  mají 
jefttř  {iné  osoby  Danieli  Princovi  přidány  býti,  kteréžby  poselství  '■  ruské  až 
^  ňezna  provcfidily  aina  cestě  vším  možným  je  opatřily  '^Varchiyn  českého 
místodržitelství.  > 

*^*)  Jako  zvláStnosf  podotýkáme,  že  poslům  cara  ruského  cbutnal^^  Zeské 
lyby,  kteréž  jim  dodávala  rybářka  Lidmtla  Chyzděrka  a-napodetlatí  za  ně 
42  tQlvA.    ;  .  •'.:-.?.  ('" 


122  František  Dvorský: 

července,  jimž  za  průvodčí  král  Rudolf  (1.  1575.  na  království 
České  korunovaný)  ustanovil  Linharta  Polstera,  Ondřeje  Šeleber- 
gera  a  Stepána  Preyse,  aby  je  na  cesté  »Iožumenty"  a  všelijakými 
potřebami  vedle  náležitosti  opatrovali  a  koňmi  fedrovali.*) 

Veliké  poselství  ruské,  když  do  Řezná  přibylo  (kdež  na 
snému  říšském  také  jednati  se  mělo  o  narovnáni  sporu  mezi  Ru- 
skem a  říší  Německou  o  Livonsko),  předložilo  císaři  Maximilíánovi 
svůj  věřící  list  i  legací,  kteréžto  listiny  jako  důležitý,  neznámý 
pramen  historický  současným  překladem  uveřejňujeme.  List  vě- 
řící poselství  Moskevského  začíná:  , Pravá,  svatá  a  požehnaná 
Trojice  dej  všem  křestanům,  kteříž  v  ni  věří,  moudrost,  přijď 
k  nám  s  výsosti  a  uveď  nás  na  pravou  cestu  blahoslavenství : 
tehdy  budeme  mezi  lidem  tvým  o  vůli  tvé  mluviti,  Boha  našeho 
v  Trojici  svaté  chváliti  a  za  milost  ho  prositi,  abychom  sceptrum 
neb  berlu  císařství  Ruského  zdržeti  mohli. 

Největší  pán,  car  a  největší  kníže  Ivan  Vasilěvič,  všech  Rusů 
monarcha  v  Vladimíru,  Moskvě,  Gajru,  Aštěku,  pán  v  Piiskově, 
veliké  kníže  v  Smolinsku,  v  Tursku,  Doharský,  Pruský,  Biaský  a 
jiných  panství  pán,  veliké  kníže  v  Nejgardu  a  v  Nidrlantu,  Serni- 
kejský,  Bilasoský,  Obdaský,  Udarský,  Konigroský,  Srenicenský, 
Sebrniský,**)  krajiny  půlnoční,  pán  dědičný  v  zemi  Iflandské  a  pán 
v  jiných  mnohých  krajinách,  píši  svému  nejdražšímu  a  nejmilej- 
šímu bratru,  římskému  císaři,  po  vše  časy  rozmnožileli  říše,  uher- 
skému, českému,  dalmatskému,  charvatskému,  slovanskému  a  ji- 
ných mnohých  zemí  králi,  arciknížeti  rakouskému  atd.,  posílám 
k  bratru  svému  posly  své,  služebníka  mistodržícího  našeho  na 
Bílém  moři,  kníže  Zachariáše  Ivanovice  Sugurského  a  našeho  se- 
kretáře Ondřeje  Sabrěloviče  arcibusufa,  a  což  naši  poslové  strany 
našich  věcí  předkládati  a  oznamovati  budou,  aby  jim  Vaše  Láska 
věřila.  Stalo  se  na  našem  dvoře  a  panství  v  měslě  Moskvi  léta 
od  stvoření  5484  měsíce  ledna  indictione  terlia,  kralování  našeho  43, 
císařství  ruského  30  oc." 

A  poselství,  kteréž  „veliký  pán,  car  a  veliký  kníže  všech 
Rusů"  vykonati  a  vyřídili  rozkázal,  znělo:  „Milost  boží  v  Trojici 
svaté.  My  pán  veliký,  car  a  veliké  kníže  Ivan  Vasilovič  všech 
Rusů,  rozkázali  jsme  Vaší  císařské  Velebnosii,  jakožto  svému  nej- 
dražšímu a  nejmilejšímu  bratru  níže  položené  věcí  předložiti  a 
oznámiti.  Vaše  Láska  jste  k  nám  Jana  Kovencle  z  Prosíku,  rytíře 
a  svého  věrného  služebníka  Daniele  Prince  poslali,  kteřížto  nám 
oznámili,  že  Vaše  Láska  s  námi  bratrství,  přátelství  a  spřízněni 
učiniti  žádostivá  jest:  i  na  vědomí  Vám,  jakožto  svému  nejdraž- 
šímu a  nejmilejšímu  bratru,  dáváme,  že  my  jednostejně  takového 
bratrského  zjednáni,  aby  mezi  námi  k  vykonání  a  vyplnění  při- 
jíti a  stvrzeno  býti  mohlo,  obzvláštní  žádost  máme.  Také  jsou 
nám  Vaší  Lásky  poslové  předložili  a  na  nás  žádali,  kdež  jsme 
Vám  předešle,  jakožto  svému  nejdražšímu  a  nejmilejšímu  bratru 

*\  v  archivu  éeského  místodržitelatvi. 
**)  Jména  tato  jsou  správně  opsána  ze  současného  překladu  listiny. 


ŮČasf  stává  českých  a  oara  ros.  při  volbě  pol.  krále  1.  1573. —76.     1^3 

psaní  učinili,  že  by  nám  nic  milejšího  nebylo,  než  kdyby  Vaší 
Lásky  nejmilejší  syn,  arcikníže  rakouské,  k  Polskému  království 
a  k  Velikému  Litevskému  knižetslví  přijíti  mohl,  abychom  dále 
tomu  nápomocni  byli  a  k  vykonání  skutečnému  to  vedli,  a  skrze 
to  k  bratru  našemu  nejdražšímu  své  přátelství  bratrské  prokázali, 
poněvadž  dotčené  království  bez  pána  jest  a  když  se  to  tak  vykoná 
a  stane  a  Vaší  Lásky  syn  koruny  Polské  dosáhne,  že  bratr  náš  nej- 
dražší spolu  s  arciknížetem  Arnoštem  snámi  proti  všem  nepfátelňm 
našim  konfederací  a  sjednání  učiniti  chce.  Také  jest  Vaše  Láska  toho 
na  nás  požádala,  abychom  od  zemé  Iflatidské  k  zemím  Vaší  Lásky 
přináležející  pustili  a  zase  ji  postoupili  a  války  zanechali,  až  by 
Vaší  Lásky  veliké  poselství  k  nám  se  přibralo  a  o  to  se  s  námi 
v  jednáni  dalo  a  přátelsky  srovnalo :  pak  my  vždycky  po  všecKny 
časy  jsouce  žádostiví  a  posavad  ješté  nejvétší  naše  žádosf  jest 
s  Vaší  Láskou,  jako  s  naším  nejmilejším  bratrem,  v  spojení,  lásce 
a  přátelství  důvérném  státi  a  proti  všem  našim  neprátelftm  se 
sjednotiti.  A  předešle  jsme  Vaší  Lásce,  jako  svému  milému  bratru, 
z  obzvláštní  lásky  a  přátelství  psaním  oznámili,  že  jsou  rady  ko- 
runy Polské  a  Velikého  knižetství  Litevského  k  nám  svého  zem- 
ského písaře  Michala  Haraburdu  vypravili,  žádajíce,  abychom  my 
neb  syn  náš  pánem  jejich  byli,  kterýmžto  jsme  my  skrze  jejich 
posly  zase  vzkázali,  že  jim  v  tom  k  libosti  býti  a  království  Polské 
k  osobě  naší  vlastní  přijíti  aneb  syna  našeho  k  nim  vypraviti 
chceme;  ale  když  jest  to  z  připadlých  příčin  a  překážek  bylo  ne- 
možné, a  jiného  žádného  než  Vaší  Lásky  syna,  arcikníže  rakouské, 
Arnošta  za  pána  a  krále  svého  přijití  nechtěli,  my  sme  sobě  tak 
to  oblibovali,  jakoby  našeho  vlastního  syna  volili,  a  jestli  by  jim 
líbezné  bylo,  samo  bychom  toliko  veliké  knížectví  Litevské  ujíti 
a  od  království  Polského  pustiti  chtěli.  A  posavad  toho  jsme 
oumyslu,  aby  našeho  nejdražšího  bratra  syn  nejmilejší  k  Polské 
koruně  přišeí,  než  země  Iflandská  spolu  s  Kyjovem  a  knému  při- 
náležitými  zámky  k  našemu  Moskevskému  panství  aby  připojena 
byla.  Co  se  země  Iflandské  tkne.  poněvadž  jest  ta  země  hned  od 
počátku  naše  byla  a  po  našich  předcích  dědičné  na  nás  přišla. 
Vaší  Lásce  jsme  po  jejím  poselství  vzkázati  a  žádati  kázali,  aby 
se  Láska  Vaše  nám  nižádným  způsobem  v  zemi  Iflandskou  ne- 
vkládala, a  nyní  též  «vého  bratra  nejdraž.sího  prosím,  aby  nám 
v  tom  k  libosti  byl  a  tím  bratrského  přátelství  k  nám  dokázal. 
T.iké  jsou  nás  Vaší  Lásky  pcslové  žádali,  abychom  k  radě 
království  Polského  psaní  učinili  a  ji  napomenuli,  aby  žádného 
jiného  krom  Vaši  Lásky  syna,  arcikníže  rakouské,  Arnošta,  za 
krále  svého  nebrali  a  nevolili  a  to  žeby  nám  též,  jakž  jsou  ti  po- 
slové oznamovali,  k  velikému  prospěchu  a  k  dobrému  se  vztaho- 
vati mělo:  na  takovou  žádosf  jsme  my  z  obzvláštní  lásky,  kteroužto 
k  našemu  nejdražšímu  bratru  neseme,  k  dotčeným  pánuora  psaní 
učinili,  aby  žádného  jiného  mimo  syna  Vaší  Lásky  za  krále  poU 
ského  nebrali;  při  tom  jsme  o  veliké  knižetství  Litevské  k  paměti 
jim  přivedli,  aby  nás  za  pána  přejali  a  panství  Moskevskému  se 
poddali,   neb  jsme  se  v  mysli  své  na  tom  ustanovili  k  Polskému 


1 24  František  Dvorský : 

království  a  k  Velikému  knížetství  Litevskému  žádnému  jinému  než 
našemu  neb  Vaší  Lásky  synu  přijíti  nedopouštěti.  Pakliby  se  Li- 
tevšti  páni  a  všecko  rytířstvo  od  koruny  Polské  oddělovati  a  od- 
trhnouíi  oumyslu  neměli,  než  jednomyslně  by  za  krále  polského 
a  za  veliké  kníže  iitevské  syna  Vaší  Lásky  Arnošta  voliR  a  vzali, 
také  bychom  na  tom  chtěli  přestati  a  toho  při  tom  zanechati, 
toliko  abychom  o  hranice,  o  kteréžto  vždycky  sobě  na  odpor  jsme, 
vespolek  spokojeni  byli.  Ale  teď  nedávno  k  uším  našim  přišlo,  že 
páni  a  rytířstvo  koruny  Polské  vespolek  jsou  roztržití,  poněvadž 
někteří  nás  neb  syna  našeho,  jiní  pak  na  připsání  a  napomínání 
žoldána  tureckého  vejvodu  sedmihradského  za  pána  svého  voliti  a 
vzíti  sobě  chtějí:  pakli  páni  polští  nad  naše  jim  učiněné  napo- 
mhiáni  našeho  a  Vaši  Lásky  syna  vzadu  nechají  a  za  pána  sobe 
vévodu  sedmihradského  na  připsání  a  napomínání  Turkovo  sobó 
vjvolí,  to  nám  oběma  pánům  a  jiným  všem  křesfanským  poten- 
tátům  k  veliké  škodě,  nevěřícím  pak  pohanským  pánům  k  zname- 
nitému dobrému  se  vztahovati  bude;  protož  jest  toho  veliká,  zna- 
menitá potřeba,  abychom  s  Vaši  Láskou,  jakožto  s  bratrem  naším 
nejdražším,  jednostejně  to  opatrovali  a  před  sebe  vzali,  aby  páni 
polští  vévodu  sedmihradského  zanechali  a  žádného  jiného  než  nás 
aneb  Vaší  Lásky  syna  za  krále  nebrali  a  k  panování  nad  sebou 
přijíti  nedopouštěli,  neb  kdyby  tureckého  žoldána  psaním  a  na- 
pomínáním se  spraviti  a  poslušní  mu  býti  chtěli,  tedy  by  to,  jakž 
povědíno  jest,  nám  i  všem  potentátům  křesfanským  na  velikou 
škodu  a  Turkům  neb  pohanům  k  vzvýšení  znamenitému  přichá- 
zelo. Protož  o  to  péči  míti  a  k  tomu  se  přičiniti  s  Vaší  Láskou, 
jako  naším  nejdra^.ším  bratrem,  chceme,  aby  žádný  jiný  koruny 
Polské  a  Velikého  knížetství  Litevského  než  sami  toliko  synové 
naši  držeti  nemohl,  a  o  tof  s  Vaší  Láskou  stálé  sjednání  a  pravé 
přátelství  učiníce,  jednostejně  s  arciknížetem  Arnoštem,  když  ko- 
runu Polskou  na  sebe  přivede,  za  jednoho  člověka  proti  všem 
nepřátelům  jeho  státi  budeme. 

O  těchto  věcech  rada,  hofmistr  a  vévoda  náš  Mickhycha  (?) 
Romanovič  podle  druhého,  kteréhožto  jsme  mu  přidali,  s  posly 
Vaší  Lásky  rozmlouvání  měl  a  na  poručení  naše  něco  jistého  za- 
vříti a  stvrdili  chlěl,  kdyby  koruna  Polská  a  Vehké  knížetství  Li- 
tevské  nás  neb  Lásky  Vaší  syna  za  pána  přijíti  nechtěli,  abychom 
na  ně  vojensky  táhli  a  mocí  válečnou  je  sobě  podmanili,  a  také 
o  ty  prostředky,  skrze  které  by  se  to  díti  a  k  vykonání  přivedeno 
býti  mohlo,  dále  rozmlouvati  a  rozjímati  chtěli:  ale  Vaší  Lásky 
poslové  radám  našim  na  vyrozumění  dali,  že,  aby  se  v  jaké  jed- 
nání strany  té  věci  dáti  měli,  žádného  poručení  nemají,  protož 
•se  v  nic  dáti  nemohou,  než  že  k  takovým  velice  vážným  věcem 
Vaší  Lá$ky  veliké  poselství  s  plnou  mocí  k  nám  l)ude  vypraveno 
a  posláno,  aby  dotčené  věci  předsevzíti,  je  rozvažovati  a  konečně 
zavírati  i  také  bratrskou  konfederací  a  sjednoceni  stvrditi  a  k  vy- 
konání přivésti  mohli;  z  příčiny  té  žádáme,  aby  náš  nejdražší  bratr 
takové  veliké  poselství  s  plnou  mocí  k  nám  vypravil,  aby  ty  věci, 
jakž  nejspíše,  k  srovnání  a  konečnému  zavření  přijíti  mohly.  Též 


Ůčaaf  stavů  českých  a  cara  rus.  při  volbé  pol.  krále  1.  1573.— 76C    1 J5 

Žádáme,  když  Vaše  Láska  naše  veliké  poselství  vyslyší,  že  jim  ta 
skrze  rady  své  v  známosf  uvede  a  to  veliké  poselství  své  spolu 
s  naším  k  nám,  jakž  nejspíše  bude  možné,  vypraví,  a  tak,  když 
našeho  nejdražšího  bratra  poselství  k  nám  přijede,  všecky  věci 
s  nimi  přátelsky  rovnatí  a  k  dobrému  skončení  a  místu  přivésti 
chceme.  A  kteří  potentáti  křesťanští  s  naším  nejdražším  bratrem 
v  dobrém  přátelství  a  spříznění  stojí,  také  se  s  nimi  proti  všem 
nepřátelům  našim  spojiti  a  sjednotiti  žádáme  a  z  příčiny  té  pro- 
síme, že  Vaše  Láska  o  to  péči  míti  bude,  aby  podle  Vaší  Lásky 
poslů  též  i  jiní  křesťanští  potentáti  své  posíy  k  nám  vypravili, 
s  kterýmižto  my  v  přátelství  všeliké  dobré  vstoupiti,  konfederací 
a  sjednocení  učiniti  a  podle  potřeby  ji  stvrditi  a  upevniti  chceme. 
A  Uk  tím  a  takovým  způsobem  péčí  a  starost  míti  budeme,  aby 
nás  všech  křesťanských  pánův  a  potentátů  panství  a  země  proti 
všem  nepřátelům  v  dobrém  pokoji  a  odpočívání  zdržány  a  za- 
chovány býti  mohly.* 

Císař  Maximilián  odpověděl  na  takové  oustní  a  písemně  mu 
předložené  poselství  ^milému  příteli  a  bratru  svému"  carovi  ru- 
skému, že  z  tak  „přátelského  vzkázání'  a  k  císařskému  poselství 
v  Moskvě  taktéž  přátelského  se  zachování  bratrsky  děkuje  a  že 
by  nic  raději  nechtěl,  než  aby  veliké  poselství  ruské  jednostejnou 
měrou  také  u  něho  (císaře)  dobře  traktirováno  a  opatrováno  bylo. 
Co  se  pak  dotýče  hlavního  předložení  poselství  v  příčině  soused- 
ského přátelství  (kteréhož  císař  po  všecky  časy  žádostiv  byl),  že 
po  projednání  takového  artikule  vedle  jiných  obecních  potřeb  na 
sněmu  říšském  poselství  císařské  nedlouho  po  tom  do  Ruska  vy- 
praveno bude.*)  „Co  se  dále  tkne  polského  jednáni,  že  jest  Jeho 
Veleknížecí  Jasnost  na  žádosC  J.  M.  C.  k  stavům  koruny  Polské 
psaní  poslal,  o  dobré  a  užitečné  arciknížete  Arnošta  péči  a  sta- 
rost měl.  z  toho  J.  M.  C  velikého  knížete  k  své  císařské  Veleb- 
nosti a  slavnému  domu  rakouskému  obzvláštně  srdečnou  věrnost 
a  bratrskou  náchylnost  shledává,  z  čehož  Jeho  Veleknížecí  Jasnosti 
ovšem  přátelsky,  bratrsky  děkuje  a  připovídá,  že  se  z  toho  Jeho 
Jasnosti  po  všechny  časy  při  každé  přišlé  příhodnosti  vděčně  od- 
placovati  chce.  I  ač  Veleknížecí  Jasnosti  i  císaři  a  jiným  mnohým 
dobrým  lidem  se  vidělo  stavy  koruny  Polské  napomínati,  aby  ty 
věci  netoliko  pro  své  vlastni  dobré  ale  také  pro  užitečné  obecné 
všeho  křestanslva  lépeji,  zdravěji  rozvažovali  a  upřínmému  napo- 


*)  -Toliko  za  to  J.  M.  C.  žádá,"  doloženo  v  odpovědi,  „přátelsky  a 
iMUtrsky  Jeho  Veleknížecí  Jasnost  napomínajíce  aby  zatím  a  dokndž  se  takové 
vyslání  nentane  a  to  jednáni  o  pokoj,  Mednucení*  (mezi  říSí  némeckou  a  carem* 
ratikým)  předsevzato  a  přátelsky  zavřino  nebude,  proti  těm  poddaným,  chu- 
dým a  zarmouceným  lidem  v  líiHudu  nic  nepřátelského  J.  Veleknížecí  jasnost 
před  se  nebral  ani  sice  jinou  měrou  proti  starobylým  jejich  zvyklostem  Jich 
neobtěžoval.  A  Jeho  Veleknížecí  Jasnost  na  tom  se  zastavovati  a  skrze  to 
k  nelibosti  popouzeti  dáti  nemá,  oě  se  někdy  jiní  Jeho  Veleknížecí  Jasností 
odpumíci  v  těch  místech  pokoušeli  a  vzbuzovali,  čímž  ti  chudí  lidé  vinni  ne- 
jsou a  proto  také  trpěti  a  obtěžováni  býti  nemiyí.*'  Viděti,  iak  sv.  HSe  kra- 
janů svých  zastávati  se  dovedla:  mělo  by  býti  i  nám  příkladem. 


126    Fr.  Dvorský :  Ůčasf  stavů  ées.  a  eara  ru».  pK  volbě  pól.  krále  1. 1673.— 76. 

mínání  místo  dali:  však  J.  M.  C.  Velikému  knížeti  tajiti  nemůže, 
že  netoliko  to,  co  jest  strany  arciknížete  Arnošta  předloženo  bylo, 
skrze   díl   Poláků  jest  bez   užitku  pominulo,   ale  také  dobry  díl 
stavů  polských,  když  vlastní  osobu  naši  císařskou  z  božského  na- 
řízeni skrze  řádné  voleni  a  vetší  díl  hlasů  za  krále  polského  volili, 
vůbec  vyhlásili  a  na  to  jest  J.  M   C.  brzy  ikdyž  jest  takové  vo- 
leni skrze  stavů  polských  vypravené  slavné  poselství  zvěstováno, 
na  to  rádné  decretum  neb  sneseni  spečetěné  přinešť^no  bylo)  ta- 
kového království  ve  jménu  pána  Boha  všemohoucího  se  ujal  a 
podle  zvyklosti  a  obyčeje  starodávního  téhož  království  juramen- 
tum  učinil,  skrze  návod,   obzvláštní  praktiku   nevěřících  pohanů 
k  Bátorymu   se  obrátili,   na   odpor  J.  M.  C.   za   krále  vyzdvihli, 
hbitě  a  rychle   do   země   uvedli,   kdež  jsou   ho  skrze  nastrojené 
oddavky  s  dědičkou  domnělou  ničemným  způsobem  na  království 
korunovali  a  přijali,  a  tak  jsou   tyto  věci  posavad  na  díle  skrze 
oklamání  a  podvedeni,  na  díle  skrze  moc  zjevnou  a  na  díle  skrze 
obzvláštní  ukryté  a  tejné  praktiky  neb  Istné  obmysly  a  chytrosti 
provozovali  a  tak"  daleko   provedli,  že  jsou  netoliko  Poláky,  ale 
také  Litvany  a  Rusy  a  sice  větši  díl  těch,  ježto  jsou  osobu  naši 
císařskou  sami    od   sebe    dobrovolně   volili   a   do  této  chvíle  po- 
slušní  byli,   na  sebe   přivedli   aneb   k  sobě   obrátili  a  tak  téměř 
ve  všecko   království   skutečně   se  uvázali.   Poněvadž   pak  to,  co 
jest  Bátory  tak  nenáležitě  předsevzal,  proměny  a  zmatky  nastrojil, 
jakž  Vaše  Veleknížecí  Jasnosf  toho  dokládá,  spolu  s  velikým  zmen- 
šením, zlehčením  J.  M.  C.  se  stalo,  všemu  obecnému  křesfanstvu 
k  veliké  škodě   a  nevěřícím   k  znamenitému   forteli   se   vztahuje, 
protož  veliká  potřeba  toho  býti  chce  ty  věci  časně  opatřiti  a  tou 
měrou  je  spraviti,   aby   takovému   nenáležitému  předsebráni  byl 
odpor  učiněn   a  nastávající    z  toho   budoucně   všemu  obecnému 
křesfanstvu  mnohé  zlé,  skrze  věrné  vespolek  spojení  a  podle  sebe 
stání  odvráceno  bylo.  A  protož  J.  M.  C.  nechtě  tohoto  napome- 
nutí Veleknížecí  Jasnosti  mimo  se  pustiti  a  zanechati,  chce  takové 
Jeho  Veleknížecí   Jasnosti   předložení   a  věrné  podvoleni  i  jiným 
potentátům   křesfanským   v  známost  uvésti,   úmyslu  jejich  strany 
toho  vyrozuměti,  a  potomně  hned  veliké,   slavné  a  konečné  po- 
selství tím   spíše   vypraviti,   skrze   ně  úmysl  svůj  císařský  strany 
toho  Jeho    Veleknížecí  Jasnosti    otevříti   a   o  to  i  o  jiné  potřeby 
přátelsky,  bratrsky  se  srovnati,  což  jest  skrze  nejposlednější  po- 
selství pro  nedostatek  poručení,  a  že  jsou  času  tohoto  ještě  tyto 
sedmihradské    praktiky    a  jejich    průchod   tak   vlastně   zjevný   a 
známý  nebyl,  vykonáno  býti  nemohlo. 

A  toto  všecko  J.  M.  C.  na  Veleknížecí  Jasnosti,  zvláště  mi- 
lého přítele  a  braíra,  poselství,  předložení  a  jednání  za  odpověd 
dává,  jsa  J.  M.  C.  celé  a  nepochybné  naděje,  že  Jeho  Veleknížecí 
Jasnost  na  tom  až  do  příjezdu  J  M.  C.  legací  a  dalšího  jistého, 
konečného  o  těch  věcech  srovnání  přátelsky  a  bratrsky  přestane 
a  v  tom  upřímném,  bratrském  a  důvěrném  přátelství  a  sousedství, 
kteréhož  jest  posavad  k  J.  M.  C.  a  svaté  říši  i  slavnému  domu 
rakouskému  dokazovala  a  se  zakázala,  ještě  dále  stále  setrvá,  a 


Pnvel  Dardík:  Turgeněv  ličen  dle  jeho  dopiBŮ.  127 

proti  tomu  zase  od  J.  M.  C.  jiného  nic  než  všeliké  přátelské,  náchylné 
a  bratrské  vůle  se  nadíti  má.' 

S  takovou  odpovědi  pod  pečeti  císařskou,  datovanou  dne 
24.  července  1576.,  vybralo  se  veliké  poselství  ruské  na  zpáteční 
cestu  do  své  vlasti  teprv  na  začátku  druhé  polovice  měsíce  září  t.  r.*) 
Dříve  však  nežli  poselství  ruské  domů  se  navrátilo,  zemřel  císař 
Maximilián  II.  dne  11.  října  o  deváté  hodině  ranní  v  poslední  den 
zasedání  sněmu  říšského.  Smrtí  císaře  Maximiliána  přetrženo 
další  všechno  vyjednávání  s  Ruskem,  kteréž  kdyby  se  bylo  usku- 
tečnilo a  potrvalo,  bylo  by  s  nemalým  prospěchem  domu  rakou- 
ského i  cárslvi  ruského  i  národa  polského.  Stát  Rakouský  byl 
by  sesílen,  rozmnožen,  Prusko  by  nebývalo  nikdy  tak  mocným, 
Rusko  by  nemělo  tak  znepřáteleného  bratra,  souseda  a  Poláci 
rozdělení  Polskv. 


Turgeněv  líčen  dle  jeho  dopisů. 

Napsal  dr.  Pavel  Durdfk. 

Výbor  petrohradského  „Spolku  pro  podporování  nuzných 
literátův  a  učencův"  uzavřel  ve  své  schůzi  dne  2.  září  1884.  —  byla 
to  první  schůze  po  smrti  Turgeněva  —  že  na  oslavu  památky 
zvěčnělého  člena  svého  zařídí  nedotknutelný  kapitál,  z  jehož  pro- 
centů by  se  udílely  příspěvky  a  podpory  nuzným  spisovatelům. 
K  docílení  základního  kapitálu  bylo  ustanoveno  vydati  korrespon- 
denci  1.  S.  Turgeněva  řízením  předsedy  spolku  V.  P.  Gajevského. 

Tak  povstal  řečený  ^Sborník",**)  zahrnující  v  sobě  jen  malou 
čásf  dopisů,  kteréž  byl  Turgeněv  zaslal  známým  a  často  ne- 
známým mu  osobám.  V  mnohých  listech  byly  učiněny  skráceniny, 
když  toho  vyžadoval  intimní  ráz  obsahu  (domácí  poměry,  po- 
suzování soukromého  života  a  vlastností  ještě  živoucích  osob)  neb 
ohledy  na  censuru  —  než  to  doufáme,  že  bude  lze  napraviti 
aspoň  částečně  při  druhém  vydání  „Sborníku".  Jelikož  se  jednalo 
o  to,  aby  „Sborník**  vydán  byl  co  nejdříve,  ustoupila  do  pozadí 
systematická  úprava  materiálu ;  následujíf  dopisy  za  sebou  v  chro- 
nologickém pořádku.  Redakce  vytiskla  všecky  jí  zaslané  dopisy. 


*)  L.  1576.  dne  U  záři  oznamuje  císař  Mflximflián  komoře  české:  rže 
moskevské  poselství  v  nékolíka  dnerh  odsnd  z  Rezna  vypravíme,  kteréž  až 
k  moři  Daniel  Princ  provázeti  a  o  jich  zaopatíPeni  starati  se  bude  Poněvadž 
víak  jmenovanému  Danieli  Princovi  na  vyctiováni  jich  jsme  do  Prahy  jen  pe- 
níze odevzdali**,  protož  aby  1200  tolarA  připravených  měli  a  jemu,  Prínoovi, 
na  dfliii  vychování  až  k  moři  odevzdali.  Deset  anebo  dvanácte  koní  abj  je 


ržováni  byli,  bylo  by  to  s  posměchem  a  velikému  knížeti  ruskému  nemilé, 

ie  tak  dlouho  zdržováni  a  dříve  vypraveni  nebyli.  (Arch.  ěesk.  místodržitelství.) 

**)  Ilepsoe  GoópaHie  iinceiaii  H.  C.  TypreHeaa.  Hs^anie  06iaecTB!i  jfflH 

nocoów  Hy»CAaioii^RMcii  jiHTepaTOpaiťB  h  y^einnrB.  C.  Tlerepdyprb  1885.  r.  — 

Vm.  exp.  564. 


T—P 


128  '  ^  P«vd  I>iirdlk: 

nedbajíc  toho,  že  velká  .«ásf  jich :  týkající .  se  rozličných  scmi^. 
kromých  záležitostí  nemá  pro  veřejnost  žádné  zajímavosti.  Jsout 
ve  ^Sborníku"  dopisy  vehiii  drahocenné  a  sbvostné  vedle  dopissů 
bezcenných,  zcela  zbytečných,  majících  pouze  autógrafickou « d*r 
ležitosf.  Vylučme  tyto  poslední  ze  „Shornika**  -—  a  ^Sborník"  «e 
scvrkne  o  fřetinu  svého  objemu  a  .áten:ír,  tuším,  by  iim  nic  tic- 
ztratiJ.  Nícméné  i  v  přítomném  rozsahu  zahrnuje  v  sobě  „Sborník" 
nejhlavnější  momenty  z  literární  činnosti  zvěčnělého  a  obsahuje 
hojný  pramen  k  životopisu,  a  charakterLstice  Turgcněva  jako  člo- 
věka, vlastence,  kritika  a  spisovatele.-  ..,>.    \ 

Všech  psaní  je  vytištěno  488,  k  55  rozličným  osobám,  v  dohe 
od  r..  1840'.  až  do  samé  smrti  TUrgénéva,  nastoupivší  dne  3.  září 
1883.'  Z  ci2iny  psáno  do.  Ruska  412:dopisů.  Z  r.  1840.  jé  všeho 
jen  jeden  dopis;  následující  dopis  je  teprv  z  r.  1852.,  z.  r...  1553* 
je  též  jeden  dopis,  z  r.  1854.  dva  a  z  r.  1855.  tri  dopisy  —  z  roku 
1863.  je  pouze  jeden  dopis,  z  r.  1865.  dva  dopisy,  z  r.  1866.  je- 
den dopis,  z  r.  1867.  čtyři  dopisy,  načež  začíná  od  r.  1868.  ži- 
vější korrespondénce.  Velmi. důležitá  je  korrespondence  asi  k  de- 
síti osobám ;  jsouf  to  J.  P.  Polonský  a  žena  jeho,  D.  B.  Grigo- 
rovič,  hrabě  Lev  N.  Ťolstoj,  Á.  V.  Družinin,  M.  E  Saltykov- 
Ščedrin^  A.  S.  Suvorin,  pak  paní  A.  P.  F-ová;  sem  dlužno  vřaditi 
i  některá  psaní  z  ostatní  korrespondence,  na  př.  k  A.  V.  Tcpo- 
rovu,  E.  J;  Kolbasinu  atd.  Nejvíce  si  dopisoval  Turgeněv  š  Polon- 
ským;  s  njm  se  důvěrně  spřátelil  již  v  mladých  letech,  podporoval 
ho  mravně  i  hmotně,  rodina  byla  mu  též  velmi  oddána  i  bylo 
tedy  vzájemné  dopisování  zcela  upřímné,  jako  to  vidíme  v  dopi- 
sech kJ.  J.  Máslovu  a  E.  J.  Kolbasinu  —  bylif  to  dobří  přátelé 
Turgeněva.  S  ostatními  osobami,  jimž  sebrané  ve  „Sborníku"  do- 
pisy svědči, '  byl  Turgeněv  v  obyčejných  zdvořilých  poměrech, 
K  dvěma  vynikajícím  spisovatelům  —  bylif  to  hrabě  Lev  Tolstoj 
a  M.  E.  Saltykov-Ščedrin  —  choval  dobré  přátelství,  ctil  velice 
jejich  nadání,  avšak  důvěrněji  nebyl  s  nimi  spřátelen,  což  je  též 
vidfeti  z  psaní  jim  svědčících,  jsouí  spracovanější  a  formálnější. 
•  .  Ušlechtilá  a  vznešená  mysl  krášlila  Turgeněva  již  v  jeho 
jinošském  věku.  Nelze  čísti  bez  hlubokého  pohnutí  dopis  dva- 
advacítiletého  Turgeněva  o  smrti  Stankeviče,  poslaný  T.  N.  Gra- 
nov§kému  z  Berlína  4.  července  1840.,  dýšící  vroucí  vírou  v  ideály 
pravdy  a  krásy,  nadf  jí  v  lepší  budoucnost  a  touhou  kochati  se 
v  blaženosti,  plynoucí  z  myšlení,  pracování  a  milování.  Nad  čer- 
stvým ještě  hrobem  tak  záhy  zesnulého  Stankoviče  lká,  ,s  ním 
aíhyjiul  mi  celý  svět".  „Často  jsem  sním  hovořil  o  smrti:  on 
viděl  v  ní  meze,  kteréž  překročiti  nelze  myšlénce.  Ó  jestli  by 
něco  Tůbec  mne  mohlo  donutit  k  pochybnostem  o  budoucnosti,  pak 
tato  smrf  drahého  přítele  vyrvala  by  mi  poslední  naději!  Proč 
neumřel  jmý, .  tisíce  jiných,  na  přiklad  já?  Kdy  přijde  ta  doba, 


nezvratně  vše,   co  vymyká  se  nad  blaženou  prostřednost.   Aneb 


Targenév  \i6ea  dle  jeho  dopisA.  129 

bouh  se  lim  závisf  boha,  jako  dříve  závist  řeckých  bohů?  Aneb 
máme  vénti,  že  vše  krásné,  svaté,  láska  a  mvšlénka  neni  nic,  leč 
chladná  ironie  Jehovy?  Což  jest  pak  náš  život? 

A^šak  ne  —  my  nesmíme  pozbývati  ducha  a  podléhati.  Ne ! 
Podejme  si  niky,  tésněji  se  spoičujme.  Jeden  z  našich  padl  — 
možná  —  len  nejlepší.  Avšak  vznikají,  vzniknou  jiní,  ruka  boží 
nepřestáyá  síti  do  duši  zárodky  vznešených  snah  a  dříve  neb 
později  —  svéUo  zvítězí  nad  tmou. 

Ano,  lak  to  bude.  Ale  nám,  kteří  jsme  ho  znali  —  jest  ztráta 
jeho  oenabraditelná.  Tuším,  že  Ráchel  řekla:  .Wftre  noch  nie 
eín  junger  Mann  gestorben,  hfttte  man  noch  nie  Wehmuth  ge- 
kannt".  Ze  srdce  Tvůrce  plyne  i  žalost  i  radost,  fiasto  jich  zvuky 
se  chvějí  příbuznou  ozvěnou  a  splývají  dohromady,  jedna  je  ne- 
úplná bez  druhé  a  doplúují  se  vzájemně.  Teď  je  na  řadě  žalost. .  ,* 

To,  co  Turgeněv  zde  psal,  bylo  vodítkem  po  celý  jeho  život. 
Energická  a  hluboká  víra  ve  vítězství  světla  —  nikdy  ho  neopouštěla. 
Pevnost  a  stálost  jeho  přesvědčení,  šlechetnost  a  lidumilnost  s  ne- 
obyčejnou dobrotou  srdce,  láska  k  tvoření  a  činnosti,  k  životu, 
kRaskn,  k  poesii  —  vše  to  jako  elektrické  světlo  libě  a  upokojivě 
září  z  jeho  korrespondence. 

A  spolu  viděti  jest  z  této  korrespondence,  že  Turgeněv  byl 
,rDský  člověk',  a  že  vždy  cítil  se  býti  Rusem,  se  všemi  radostmi 
a  žalostmi  tohoto  pocitu.  Ve  psaní  Vengerovu  piše  r.  1875.  z  Kar- 
lových Varů:  .Roztrpčilo  a  podivením  naplnilo  mne  Vaše  tvrzení, 
že  ^některé*  mé  novelly  (jaké?)  psány  jsou  německy  a  francouz- 
sky. Toto  tvrzení,  ne  poprvé,  bylo  vysloveno  i  ve  veřejnosti, 
a?šak  já  vždycky  viděl  jsem  v  něm  úmysl  mne  urazit . . .  Nikdy 
ani  jednoho  řádku  po  svůj  život  jsem  nevytiskl  jinak  než  rusky, 
v  opačném  případě  nebyl  bych  umělec  —  nýbrž  prostě  jalový 
písák.  Jak  to  jest  jen  možné  psáti  cizím  jazykem,  když  i  ve  svém 
Riateřském  jazyku  sotva  můžeš  se  spořádati  s  obrazy,  myšlén- 
kami atd.*  —  Turgeněv  nikdy  nebyl  kosmopolitem  a  přes  všecky 
trampoty  a  protivenství  života,  přes  všecky  systematické  útoky, 
činěné  na  něho  ruskými  mladšími  literáty,  nepřestával  milovati 
rodnou  zemi. 

Hraběti  Lvu  N.  Tolstému  píše  z  Paříže  8.  prosince  1856.: 
•Seznámil  jsem  se  zde  s  mnohými  Rusy  a  Francouzi,  ale  sym- 
palhických  lidí  našel  jsem  zde  velmi  málo.  Je  zde  jedna  kněžna, 
slečna  Meščerská,  úplná  Góthovská  Markétka  —  plna  půvabu  — 
^^0,  jen  že  bohužel  rusky  nerozumí  ani  slova.  —  Vychování  ob- 
4rtela  zde.  —  Není  vina  touto  ohyzdností,  než  přes  to  vše  je 
n^  takového  velmi  nepříjemné." 

,Diky,  že  jsi  na  mne  nezapomněl ;  vše  ruské  je  mi  nyní  dvo- 
J»'Nrahé.«  (Družininu,  z  Paříže,  30.  října  1856.)—  „Francouzská 
^e  je  mi  rovněž  tak  protivná  jako  Vám.  Mne  zde  (v  Paříži) 
održuje  starý,  nerozlučný  svazek  s  jednou  rodinou  (Viardot)  a 
U^oje  dceruška,  kterou  mám  velmi  rád,  je  to  milé  a  rozumné 
děvčátko.*  (L.  N.  Tolstému,  16.  listopadu  téhož  roku.)  —  „Často 
přemítám  o  Vás  všech  a  o  Vašich  schůzích.   Buď  jak  bud,  ale 

Sl4Taii«ký  aborníK.  10 


130  Pavel  Dordik: 

« 

v  cizině  jsi  jako  vyvrtnutý  úd.  Nikomu  nejsi  ty  třeba  a  tobé  též 
není  třeba  nikoho.  Dlužno  sem  přijeti  v  mládi,  když  ještě  jsi  ne- 
nastoupil plný  život,  aneb  již  ve  stáří,  když  jsi  již  u  konce  se 
životem.*  (Družininu,  5.  prosince  1856.)  —  V  tomtéž  psaní  naříká, 
maje  asi  tušeni  o  své  osamotnělosti  v  životě:  „Odsouzen  jsem 
k  cikánskému  živobytí  —  a  hnízdo  si  neuviji  nikde  a  nikdy.*  — 
V  jiném  psaní  píše :  „V  tomto  cizím  vzduchu  hniji  jako  zamrzlá 
ryba  v  horku.  Jsem  již  příliš  v  letech  i  jsem  nucen  udělati  si 
hnízdo  a  seděti  doma.  Na  jaře  každým  způsobem  vrátím  se  do 
Ruska."  (Tolstému,  8.  prosince  1856.)  —  Avšak  pocit  osamotně- 
losti, nedostatek  vlastního  hnízda  neuváděl  přes  to  všecko  Turge- 
něva  v  zoufalství. 

„Nemysli,  že  pocit  osamotnělosti,  který  tebou  ovládá,  za- 
koušíš sám  —  všichni  cítíme  se  osamotnělými,  nemáme-li  rodinu 
neb  veliký  a  rozmanitý  obor  působnosti.  Avšak  ty  máš  rodinu,  máš 
přátely,  třeba  ne  četné,  ale  věrné . . .  s  tím  můžeš  pomalounku 
veslovat  vpřed.  Pokud  lze  psáti  a  pěti  —  není  příčiny  k  zoufáni. 
Ale  i  potom,  když  člověk  musí  umlknout,  není  ještě  všemu  konec." 
(Polonskému,  20.  listopadu  1873.)  Turgeněv  kdykoli  mohl,  jezdil 
do  Ruska  na  svůj  statek.  Rodná  země,  rodná  půda,  rodný  vzduch 
vždy  ho  k  sobě  lákaly,  zvláště  v  posledních  letech  jeho  života. 
,Ano,  těžká  a  trapná  doba  nastala  Rusku,  ale  zvláště  nyní  bylo 
by  nesvědomité,  žíti  jen  pro  sebe  a  bez  činnosti.  Tento  cit  stává 
se  ve  mně  stále  silnějším  a  silnějším  —  a  poprvé  jedu  do  oičiny, 
nepomýšleje  ani  dost  málo  na  to,  kdy  se  sem  vrátím  —  ba  ani 
si  nepřeji  brzy  se  vrátiti.*'  (Tolstému,  28.  prosince  1879.)  -  Pise 
9.  ledna  r.  1880  pani  A.  P.  F — ^vé:  , Mnoho  jsem  myslil  na  vás 
a  přemítal  o  těch  tragických  poměrech,  jimž  mnohé  ruské  žen- 
štiny jsou  podrobeny  za  příčinou  našeho  trapného,  často  ne- 
snesitelného historického  vývoje.  Mohu  si  představiti,  jak  vám 
bylo  bolestné  loučiti  se  s  Ruskem,  s  vaší  činností,  se  vším,  co 
dodává  životu  význam  a  smysl.  Potěšitelného  nemohu  nic  říci  — 
temnota  je  před  námi  —  a  kdy  se  vyjasní  —  ví  Bůh.  Hleďme 
žíti  a  čekati."  —  V  psaní  doktoru  Bertensonu  ze  dne  22.  prosince 
1882.  praví,  když  už  byl  stížen  nejbolestnější  a  nezhojitelnou  ne- 
mocí :  „Pani  Polonská  domnívá  se,  že  se  vrátím,  jakmile  mne  to  po- 
táhne  do  Ruska.  Mne  nejen  že  Dotáhne,  mne  to  trhá  do  Ruska, 
ale  co  naplat  —  seděti  musím  zde."  —  A  vojna  ruskoturecká 
mnoho  zármutku  způsobila  velkému  vlastenci.  Píše  14.  srpna  1877. 
Polonskému:  „Mně  je  velmi  špatně  v  mravním  ohledu  za  příčinou 
našich  neslýchaných  hloupostí  na  východě  a  rád  bych  zalezl  do 
nějaké  díry,  abych  nikoho  neviděl  a  ničeho  neslyšel.*  —  Velmi 
výrazně  vyslovuje  se  vlastenec  Turgeněv  o  umění  —  bylf  ne- 
přítelem všeliké  tendenčnosti  v  uměni  a  v  básnictví  zvláště.  Umělci 
Krámskému  píše  (6.  prosince  1882.):  ,Není  pochybnosti,  že  fran- 
couzské obecenstvo  rádo  se  obírá  ruským  uměním  právě  od  té 
doby,  co  umění  naše  dodělalo  se  samostatnosti  a  osvědčilo 
svou  originálnost  —  co  se  stalo  ruským  a  národním.  (Totéž  se 
stalo  ve  Francii  i  s  naší  ruskou  literaturou.)  A  právě  proto  musíme 


Turgenév  Učen  dle  jeho  dopisů.  131 

býti  přísnými  a  nestrannými  při  volbě  obrazů  pro  výstavy  ruských 
umělců  v  Paříži.  Výtvory  naši  školy,  v  nichž  pořád  se  jeví  ten- 
denčnosl,  přepínání  (obyčejný  příznak  všeho,  co  je  mladé,  nearaU), 
dlužno  z  výstavy  vymýtiti,  protože  to  nejsou  svobodné  reprodukce 
národního  života,  jsouce  proniknuty  jistým  směrem.  Toto  trumfo- 
vání, tato  chlouba  samobytností  je  z  větší  části  provázena  sla- 
bostí techniky,  a  má  býti  za  ni  náhradou  —  vše  to  hned  bije  do 
oči  a  účinkuje  schlazujícím  způsobem  zvláště  na  Evropany,  u  nichž 
dloubá  zkušenost  vyvinula  vkus  a  kteří  ihned  poznávají  falešný 
vkus.  —  Příkladem  mohou  býti  ,Burlaki"  od  Repina,  obrazy  od 
Vereščagina,  které  měly  zde  v  Paříži  značný  úspěch,  kdežto  jiné 
ruské  obrazy,  prý  též  národní,  utrpěly  úplné  fiasko."  —  Ten- 
denčnosf  v  umění,  v  básnictví  atd.  již  pouhým  svým  jménem 
se  prozrazuje  — tendenčnosf  není  dostižení.  —  Turgeněv  sám 
v  tvoření  svém  byl  vždy  umělcem,  nepřítelem  theorie  a  otrockého 
slouženi  časovým  choutkám.  Z  jeho  výtvorů  vždy  mluví  k  nám 
vroucí  srdce  a  živá  duše,  a  ne  pouhá  logická  myšlénka  a  ne 
pouze  zevnější  síla  talentu.  Turgeněv  pochopoval,  že  umění  může 
působiti  pouze  těmi  prostředky,  které  jsou  mu  vlastní ;  ten  kdo 
dělá  z  umění  prostředek  k  vyznačení  nějakých  předvzatých  ten- 
dencí, ničí  umění,  jeho  silu  a  význam.  Proto  jsou  jeho  spisy  tak 
pravdivé,  tak  vroucí  a  vždy  prázdny  tendenčnosti.  V  svém  psaní 
dne  16.  června  r.  1876.,  jež  svědčí  mladému  začátečníku  na 
literární  dráze  panu  Eignovi  píše  Turgeněv  o  tvůrčí  schopnosti 
takto:  ,» Jestli  Vás  studování  lidské  fysiognomie,  cizího  života 
více  zajímá  než  líčení  vlastních  citů  a  myšlének,  je-li  Vám  na 
příklad  příjemněji,  spravedlivě  a  pravdivé  vyjádřiti  zevnější  po- 
dobu nejen  člověka,  ale  i  prosté  věci,  nežli  krásně  a  vroucně 
vyjádřiti  to,  co  cítíte  při  viděni  této  věci  neb  toho  člověka  — 
pak  jste  objektivní  spisovatel  a  můžete  začíti  psát  novellu  neb 
román.  Co  se  tkne  práce,  tu  bez  ní,  bez  úporné  práce,  každý- 
umělec  zůstane  diletantem,  nikdo  at  nečeká  tak  zvaných  pože- 
hnaných okamžiků  nadšení  —  dostaví-li  se  nadšeni,  tím  lépe, 
ale  pracovati  musí  člověk  přece.  Ale  nejen  dlužno  pracovati 
o  své  věci,  ale  též  o  tom,  aby  vyjádřila  právě  to,  co  jste  chtěl  vy- 
jádřit, a  v  té  míře  a  v  té  podobě,  jak  jste  to  chtěl:  dlužno  ještě 
čisti,  bez  ustání  studovati,  vniknouti  do  všeho,  co  je  kolem  Vás, 
dlužno  uchytiti  nejen  život  ve  všech  jeho  výjevech,  ale  i  pochopiti 
jej,  pochopiti  zákony,  dle  nichž  se  řídí  a  které  vždy  zevně 
nejsou  patrný;  dlužno  skrze  hru  nahodilostí  dopracovati  se  do 
typů  —  i  při  všem  tom  vždy  zůstávati  věrným  pravdě,  neupokojiti 
se  povrchním  studováním  a  vyhýbati  se  effekiům  a  falešnosti. 
Objektivní  spisovatel  bére  na  své  rámě  velké  břímě,  a  musí  míti 
silné  svaly.  Dříve  jsem  tak  pracoval,  a  to  ne  vždycky,  teď  jsem 
zlenivěl  a  též  sestárl."  —  Polonskému  píše  10.  září  1882.:  „O  ma- 
lířství platí  vše  co  o  literatuře  a  všelikém  umění:  kdo  všecky 
detaily  znázorňuje  —  propadl;  dlužno  uměti  ulovit  pouze  cha- 
rakteristické podobnosti.  Pouze  v  tomto  záleží  talent,  ba 
i  to,  co  nazýváme  tvůrčím  darem.* 


132  Edvard  Jelínek: 

Turgeněv  vzdával  česf  pravým  umělcům  a  nedal  se  másti 
zevnéjšimi  ohledy.  Tak  píše  Spasoviči  dne  15  září  roku  1879. 
, Upřímně  lituji,  že  pro  nepředvídané  okolnosti  nemohl  jsem  do- 
státi svému  předsevzetí,  že  nemohu  býti  na  významné  slavnosti, 
připravované  v  Krakove  ke  cti  slavného  veterána  polské  literatury. 
Prosím  tedy  Vás,  byste  ctěnému  jubiláru  vyslovil  můj  vroucí  po- 
zdrav a  přáni ;  ujislte  ho,  že  v  mé  osobě  ohromná  většina  ruské 
intelligence  pozdravuje  Kraszewského  a  bratrsky  tiskne  mu  ruku. 
Nechf  přijme  Eraszewrski  tento  pozdrav  co  zástavu  sblížení  mezi 
dvěma  plemeny,  kteréž  tak  dlouho  byvše  roztříděny  nyní  vstupuji 
konečné  do  nové  a  plodolvorné  doby  svobodného,  přátelského 
a  mírného  vývoje.  Nechl  budoucnost  přinese  nám  všeho  blaha! 
Ruský  spisovatel,  učeník  Puškina,  pozdvihuje  pohár  a  pije  na 
zdraví  a  ke  cti  polského  básníka,  společníka  Mickiewricze!" 

(Pokračováni.) 


Vlastenecká  účinnost  šlechty  polské. 

Napsal  Edvard  Jelínek. 
Památce   knížete  Jiřího   Lubomirského. 

Jeden  tylko,  jeden  cnd 

Z  8slacht%  pol8k%,  polski  lud. 

HrMbé  Zifgmunt  hratiMii. 

Hodlajíce  obrátiti  zřeni  ku  blahodárné  účinnosti  patriotismu 
polské  šlechty,  jsme  nuceni  především  k  tomu  poukázati,  že  ne- 
máme v  úmyslu  rozvinouti  před  čtenářstvem  obraz  ve  všech  strán- 
kách úplný  v  tom,  co  přísné  vpadá  do  rozsáhlého  ponětí  o  vla- 
stenecké působnosti  vůbec. 

Polská  šlechta  zaujala  ve  všem  životě  svého  národa  stano- 
visko tak  obšírné  a  nerozlučné,  že  vlastně  všechen  život  její  jest 
sám  o  sobě  téměř  nejvydatnějším  činitelem  polského  dějiště  Tím 
by  arci  příslušelo  osvěžovati  zanikající  již  památky  dob  histori- 
ckých novými  vzpomínkami  a  systematicky  je  spojovati  s  okáza- 
lými projevy  novověku,  kteréž  ovšem  vznikaly  z  dobrého  podkladu 
minulosti.  Ale  nám  nejde  tentokráte  o  vylíčení  věci  v  postupném 
vývoji  historickém ;  hodláme  spíše  jen  maní  vytknouti  takové 
úkazy  ozářené  velkolepým  a  výmluvným  významem,  kteréžto  vla- 
steneckou svou  účinností  mimovolně  dnes  bijí  do  očí.  Vad  a  po- 
klesků polské  šlechty  neb  nehodných  zástupců  její,  dostatečně  již 
v  různých  literaturách  a  při  každé  příležitosti  horlivě  rozbíra- 
ných, dotýkati  se  tuto  nebudeme    Známy  jsou  z  hrubá  každému. 

K  pochopení  a  ocenění  účinnosti  polského  vlastenectví  ve 
vrstvách  šlechtických  stačí  zajisté  vybrati  z  nesčetných  příkladů 
vzácné  obětovnosti  vlastenecké  jen  některé  zjevy  zvláště  cnarakte- 
ristické  nebo  zřejmé  hned  při  prvním  pohledu  na  pružiny  ná- 
rodního života  v  Polsce.  A  ku  všestrannému  pochopení  takových 


Vlastenecká  úéinnosf  Šlechty  polské.  133 

xje^  nepice  způsobilosti  má  čtenář  český  —  z  příčin  zajisté  ne- 
Ifelte  pochopitelných  .  .  . 

Období  dokonalého  úpadku  druhdy  mocné  říše  polské  pro- 
jevDíe  Desmirně  zajímavé  stopy  mravního  vzkříšeni  národa,  nebof 
pravé  \  okamžicích,  kdy  nad  trváním  říše  vyřknuto  jest  poslední 
slovo  a  My  vlast  rozdílena  byla  ve  tři  podružné  části,  zrodil  se 
právě  vtéch  vrstvách  národa,  jimžto  přiřknuta  dosti  přísné  téměř 
všecka  vina  a  odpovědnost  osudného  úpadku,  duch,  jenž  brzy 
sťaJ  se  charakteristickou  stránkou  šlechty  polské,  šlechty  v  nej- 
širšim  smysle  toho  slova.   Ta  kaceřovaná  šlechta,  jak  by  v  po- 
slednim  okamžiku  chtěla   zachrániti  tonoucí  věc  národní,   plna 
zdéšeoí  a  přece  se  zápalem  nejposvátnějším  soustředila  působnost 
svou  v  jediném  směru,  snažíc  se  vynaložením  všech  svých  sil,  ba 
í  obětováním  sebe  samé  uchrániti  alespoň  tolik,  co  ještě  docela 
ztraceno  nebylo.  Zpružila  se  k  činům  zoufalého  bohatýrstvi,  kladla 
M  oltář  vlasti  vše,  čím  byla.  V  okolnostech,  které  jinde  vychová- 
valy jen  renegatství,  neméně  škodlivé  zbabělství,  anebo  stísnění, 
vzňalo  v  srdcích  polské  šlechty  ono  uvědomělé  a  kavalírské  vla- 
stenčeni, kteréž  přes  velice  smutné  poměry  klestilo  zdatně  dráhu 
všem  snahám  národním  a  odvrátilo  nejednu  bědu  nedaleké  bu- 
doucnosti, neb  učinilo  alespoň  z  části  mnohou  ránu,   namířenou 
na  úplné  vyhlazení  jediné  mravní  síly  národní,  neškodnou.  O  tom 
mnoho  ještě  bude  psáti  budoucí  kulturní  historie.  Geho  opuštěni 
od  vyšších  vrstev  národové  domáhati  se  musili  přežalostným  způ- 
sobem ponižujícího  daru  z  milosti  neb  utržením  posledního  sousta 
chleba  od   úst,   to  polská  šlechta  darovala   národu  svému  v  ne- 
jedná příčině  sama  —  bez  pohnutky,   aby   za  to  brala  daň  otro- 
ckého lísání,  neb  aby  dobývala  si  nějakých  výsad  marnivosti  lidské. 
Naopak  známo,   že  také  polská  šlechta   zaujala  v  dějinách  pol- 
ského utrpení   ne-li   první   místo,   tož   zajisté  stejné   s  ostatními 
vrstvami  národa.  Zmíralif  ve  vyhnanství  potomkové  předních  rodin 
polských,  smýkali  svá  těla  v  řetězech,  milionové  jmění  jejich  pro- 
padalo jako   v  bajkách  konfiskacím.   A  přece  nepřešli  do  jiných 
láborflv  a  do  posledního  dechu  horovali  pro  vlast.    S  podstatou 
polských  povstání  přemnoho  lidí  ovšem  nesouhlasí,  věc  samu  lze 
zavrhovati  a  tupiti,  ale   účinnost  individualit  a  jejich  zásad  (ač 
zbloudilých   a   chybených  snad)   třeba  chovati   v  úctě  tak,  jako 
každé  nadšení  pro  volnost,   byl  bylo  nerozvážné  a  nevčasné  do 
jisté  míry.    Kdyby    polská   povstání   měla  úspěch  opačný,  zajisté 
■»  nepřátelé   Polákův  oplývali  by  velebením  toho,   co  dnes  vysta- 
^^í  za  neomluvitelný  hřích  polský". 

A  jestliže  polská  šlechta  skutečně  brala  tak  velkou  účast  v  po- 
^sláBich,  dávajíc  v  nich  v  šanc  všecken  svůj  byt  bez  záruky 
Mékoli,  vidí  se  nám  tím  nutněji  obrátiti  zření  ke  druhé  stránce 
'loreéné  činnosti  polské  šlechty,  nebol  srovnáním  obou  těchto  strá- 
^^k  vysvítá  jasně  nade  vše  jiné,  že  šlechta  polská  pokoušela  se 
^šemi  způsoby  pomáhati  národní  věci  vůbec,  a  že  ne- 
7"^ýkala  se  z  ničeho!  Mohli  bychom  doložiti  příklady,  že  šlech- 
^%  kteří  vrátivše  se  z  vyhnanství,  po  ztrátě  polovice  svého  ma- 


134  Edvard  Jelínek : 

jetku,  a  trpce  oklamáni  ve  svých  nejlepílfch  úmyslech  sloužiti  vlasti, 
s  nemenším  zápalem  vrhli  se  na  působnost  sméru  docela  opač- 
ného —  na  práci  kulturní  a  civilisační,  aby  tedy  takovým  způ- 
sobem docílili  úspéchů  lepších.  Protož  považujeme  za  ohyzdné 
a  neoprávněné  nařknuti  Poláků  z  „umínéného  revolucionárstvi  • , 
jehož  se  jim  nezřídka  dostávalo  ze  stran  nepřejných.  ,Ale  není 
na  tomto  místě  účelem  naším  vbíhati  na  pole  bouřných  události 
polských;  dotkli  jsme  se  jich  jen  mimochodem,  pokud  to  bylo 
spojeno  s  nynější  naší  rozpravou; 

Putujíce  po  Polsce  a  navštěvujíce  města,  městyse,  vsi,  ba 
i  osamělé  dvory  šlechtické,  každou  chvíli  mile  býváme  překva- 
pováni okázalými  stopami  vlastenecké  účinnosti  vrstev  šlechtických. 
Krásných  zjevů  nahromadí  se  před  zrakem  klidného  pozorovatele 
tolik,  že  poznenáhla  přicházíme  k  domnění,  jakoby  v  těchto  úka- 
zech jevil  se  nepopiratelný  systém  neb  organism.  Není  města 
polského  a  není  okruži,  kde  by  některý  polský  šlechtic  vlastní 
štědrostí  nevyplnil  mezeru,  o  nížto  lze  říci,  že  by  teprv  tehdy 
náležitě  byla  uvážena,  kdyby  nevyplněnou  zůstala.  A  důstojné  vy- 
plněni těchto  mezer  či  nahrazení  těchto  nedostatků  spadá  z  velké 
(ba  větší)  části  i  do  časů,  kdy  v  Polsce  již  žádné  vlády  o  jaké- 
koli národní  nedostatky  se  nestaraly,  kdy  spíše  všeliké  toho  druhu 
odstraňování  nedostatků  považováno  bylo  za  nebezpečné,  jakož 
vůbec  se  zdála  býti  nebezpečnou  a  nepohodlnou  všeliká  polskosf 
„rozbitého  již  Polska".  Mnoho  okolností  nasvědčuje  tomu,  že  by 
se  Polska  po  rozdělení  byla  ocitla  v  témže  zoufalém  opuštění  a 
zanedbání  jako  Čechové  po  bitvě  na  Bílé  Hoře,  kdyby  současně 
nebyli  se  ujali  věci  národní  uvědoměle  a  hrdě  přední  zá- 
stupcové národa.  Nezůstali  za  občanským  Staszyczem,  Marcin- 
kovským  a  j.,  s  nimiž  se  ostatně  vydatná  podpora  šlechtická  v  čas 
spojovala ! 

Pohledněme  však  již  k  věci  samé. 

Ze  všech  polských  měst  Lvov  poměrně  nejméně  způsobilosti 
projevoval  svým  položením  i  svou  minulostí  státi  se  ohniskem 
prospěšného  národního  snažení.  Lvov  stal  se  sice  hlavním  mě- 
stem, ale  středištěm  národního  ruchu  nebyl  nikdy  a  pokulhával 
za  Krakovem  i  Varšavou  do  té  míry,  že  měl  i  své  období  „ně- 
mecké", ač  povrchní  a  pomíjející,  přece  charakteristické.  Přes  to 
i  Lvov  stal  se  po  úpadku  Polsky  velmi  vydatnou  baštou  polskf 
národnosti,  a  zásluha  o  to  přísluší  zajisté  jen  polské  šlechtě, 
kteráž  horlivostí  téměř  bezpříkladnou  právě  v  těchto  místech  po- 
stavila skvělé  pomníky  své  obětovnosti  a  svého  vlasteneckého 
nadšení.  Dosti  běžná  procházka  Lvovem  úplně  nás  o  tom  přesvědčí. 

Pohlížime-li  na  město  se  kteréhokoli  vyvýšeného  místa,  vždy 
stejně  velebně  vystupuje  před  zraky  naše  monumentální  budova, 
zvaná  „Zaklad  Narodowy  imienia  Ossolióskich*.  Jest 
to  velkolepá  národní  bibliotheka  a  vlastenecké  museum,  jaké  by 
Lvovu  nejedno  velké  město  směle  mohlo  záviděti.  Vyniká  bohatostí 
sbírek  i  vzornou  správou,  kterážto  zabezpečuje  proppéšnosf  tohoto 
osvětového  ústavu  pro  kruhy  nejširší. 


VlAstenecká  AČinnosť  Šlechty  polské.  135 

ZaUadatelem  ústavu  jména  Ossoliňských  byl  Josef  Maxmilián 
Ossoliůski  (nar.  1748.),  jeden  z  nejosvícenějších  šlechticft  polských, 
jenž  odebrav  se  po  prvním  rozdělení  Polsky  do  Haliče  a  později 
do  Vidné,  život  trávil  ve  vědách  a  hromaděni  pom&cek  vědeckých  i 
Zdokonaleni  národních  sbírek  věnoval  všecken  čas,  nešetřil  žádné 
píle,  ni  obéti.  Zaměstnávaje  se  pak  delší  dobu  myšlénkou  věno- 
vafí  bohaté  své  sbírky  veřejnému  požitku,  spracoval  důmyslné 
slanovj,  jakými  měly  býti  sbírky  jeho  pro  všechnu  dobu  zabez- 
pečeny. .Organisace"  tato  došla  v  červnu  r.  1817.  schválení  cí- 
saře Františka. 

Mocí  tohoto  věnování  odevzdal  Ossoliňski  celý  svftj  majetek, 
velikou  bibliotheku  a  jiné  své  drahocenné  sbírky,  tak  pečlivě  na- 
shromážděné, veřejnosti,  t.  j.  svému  národu.  Šlechetný  dárce  téhož 
roku  (1817.)  přijel  do  Lvova  a  zakoupiv  zrušený  kostel  sv.  Anežky 
a  budovu  Karmelitek,  postavil  obšírný  palác  určený  výhradně  pro 
sSbírky  Ossoliňských*.  Aby  však  nový  tento  ústav  byl  i  jinak  za- 
jištěn, odkázal  mu  všechny  své  haličské  statky,  jichžto  důchod 
znamenité  kryl  i  běžné  výdaje,  tak  že  i  administrativní  stránka 
činí  zadost  požadavkům  nejpokročilejších  měst  evropských.  Účty 
a  zprávy  ústavu  Osolinských  vykazují  nyní  (dle  stavu  z  r.  1883.) 
základní  jmění  v  úpisech,  t.  j.  fondech  167.876  zl.  58  kr.,  jmění 
ostatní  507.116  zl.  577,  kr.  Výdaj  za  rok  1883.  činil  31.021  zl. 
35  kr.,  kterýž  zajisté  převyšuje  důchod  mnohých  podobných 
óstavů  zemských  a  říšských!  Ještě  širšího  významu  nabyl 
ostav  Ossoliňských  splynutím  se  sbírkami  hrab.  Lubomirského. 
Když  totiž  Ossoliňski  r,  1823.  úmluvou  svěřil  kuratorství  tohoto 
ústavu  knížeti  Henryku  Lubomirskému  (na  Viániči  a  Jaroslavi), 
pHpověděl  tento,  že  „vlastní  bohatou  sbírku  uměleckých  památek, 
starožitností,  rukopisův  atd.,  připojí  ku  sbírkám  ústavu  jména 
Ossoliňských." 

Tak  tedy  vznikla  horoucí  péčí  dvou  vynikajících   šlechticův 
^  novýra   pokolením  potom   dále  pečlivě   hleděná   bašta   polské 
osvéty  právě  v  době,  kdy  zejména  Lvov  ohrožen  byl  germanisací 
.   melice  nebezpečnou.  Oceniti  úplně  význam  tohoto  velkomyslného 
íaruvěru  těžko.  Ústav  Ossoliňských  stal  se  ohniskem  národní  vědy, 
^  tisícové  čerpali   z  něho   vzdělání   své   i  nadšeni.   Procházejíce 
komnatami    ústavu   Ossoliňských    mimovolně  skláníme    čela    svá 
před  osvícenými  zakladateli  těchto  sbírek,  kteří  tak  znamenitě  po- 
sloužili věci  národní.    Sbírky   mají  ráz  veskrz  národní,   polský  a 
^^ovanský.*)   Dostačit  podati  jen  některá  čísla  ze  zprávy  vydané 
J^^nnléhó  roku:  knihovna  obsahuje  80 390  děl  (vedle  6360  dupli- 
^%  1653   atlasův  a  map,   2953  starých  rukopisů,   2704  auto- 
^A  893  diplomatů,  24.265  rytin,  1895  vzácných  památek,  1889 
P^nez  polských,  2703  římských,   581  medaillí  polských  atd.   Obě 
čítárny  (výborně  zřízené)  vykazují  každý  rok  velice  hojnou  ná- 

*)  Podotýkáme,  že  vřelý  přftel  Čechtk,  Šlechtic  polský,  Junosza  Roécl- 
^W8ki,  ukládal  do  musea  Ossoíiúských  všechna  dila  nové  i  starší  litoratunr 
A^x^  kteráž  zejména  próstřednictvim  V.  Hanky  sbind  a  kupoval.  Jeho  péci 
^t^^ime,  2e  éesU  osvěta  v  ústava  Ossoliňských  důstojně  je  zastoapena. 


136  Edvard  Jelínek: 

všlévu,  z  čehož  ovšem  vysvítá  užitečnost  a  vliv  ústavu.  Tak  vy- 
dáno byltf  za  r.  1882.  2372  učencům  neb  studentům  univ.  1542 
rukopisů,  6229  děl  a  13.030  svazků.  Během  r.  1883.  byla  , horní 
čítárna"  (určená  pro  mládež  a  širší  obecenstvo)  užita  12.914  oso- 
bami, připadá  tedy  na  den  57  osob.  Mimochodem  podotýkáme, 
že  v  čele  správy  celého  ústavu  stojí  učenec  dr.  W.  K^trzyůski, 
jemu  pak  po  boku  známí  spisovatelé:  dr.  A.  Hirschberg,  Wl.  Beřza, 
dr.  F.  Papée,  Edw.  Pawlowicz  a  j. 

Ale  účinnost  ústavu  nepřestává  pouze  na  tom,  co  jsme  právě 
stručnými  slovy  načrtnuli;  ústav  Ossolinských  jest  účasten  také 
literárního  ruchu  a  nemalou  zásluhu  získal  si  i  tím,  že  obohatil 
národní  písemnictví  vydáním  nejednoho  znamenitého  vědeckého 
díla.  Nedotýkajíce  se  již  značné  řady  starších  publikaci,  ukazujeme 
jen  na  novější  sbírku  pod  názvem  „Zbiór  materyařów  do 
historyi  Polski"  a  na  velice  záslužné  vydávání  katalogů  ruko- 
pisných sbírek  ústavu  Ossolinských  (Katalog  r^kopísów  bibl.  Ossol. 
wydat  dr.  W.  K^trzyáski,  díl  I.  a  IL). 

Tímto  zběžným  upozorněním  na  Ivovské  ohnisko  vědy  a 
vlastenectví  nikterak  jsme  neocenili  všechny  stránky  národního 
veledaru  Ossoliáského  a  Lubomirského. 

Opustíme-lí  Zaklad  Ossoliňskich,  vede  nás  cesta  mimovolně 
do  Musea  hr.  Vladimíra  Dzieduszyckého.  Čím  byli  Ossolíňski 
a  Lubomirski  pro  vědu,  literaturu  a  minulost  slávy  polské,  tím  stal 
se  hrabě  Dzieduszycki  ve  smysle  věd  přírodních  a  ethnografických. 
Vlastní  pílí  a  vlastním  nákladem  v  rozsáhlých  rozměrech  založené 
museum  přírodovědecké  odevzdal  hrabě  Dzieduszycki  národu 
svému,  jenž  z  něho  čerpá  a  po  mnohá  léta  čerpati  bude  neoce- 
nitelné prospěchy  pro  život  praktický.  Ale  i  toto  přírodovědecké 
museum  nese  ráz  zřejmě  polský,  nebof  k  Polsce  vzat  byl  při  se- 
stavování sbírek  přední  zřetel.  Hojné  sbírky  zoologické,  ptactva, 
ssayců,  ryb,  zmijí  (se  zvláštním  zřením  k  Haliči),  pak%  sbírky  bo- 
tanické, mineralogické,  geologické,  palaeontologické  a  zejména 
nesmírně  zajímavé  sbírky  elhnografické  (polské  a  rusínské  kroje, 
národní  výroby,  vyšívání  atd.),  to  vše  nahromaděno  mravenčí  pili, 
naplňuje  nás  obdivem  i  nejhlubším  uznáním.  Kolik  praktického 
požitku  z  takového  musea  všemu  národu  plyne,  je  na  biledni. 
Museum  hrab.  Dzieduszyckého  nemá  sobě  rovna  v  celé  Polsce 
a  náleží  k  nejznamenitějším  toho  způsobu  v  celém  Rakousku. 

Ku  jménu  Ossoliiiského,  Lubomirského  a  Dzieduszyckého 
druží  se  v  okruži  Ivovském  nad  jiné  důstojně  také  jméno  velikého 
vlastence  a  lidumila  hraběte  Stanislava  Skarbka.  Netřeba 
ani  na  to  klásti  hlavní  váhu,  že  velké  Ivovské  divadlo,  které  ne- 
poslední místo  zaujímá  v  dějinách  rozvoje  dramatického  umění 
v  Polsce,  nese  jméno  tohoto  mecenáše.  Hrabě  Skarbek,  chtěje  míti 
ve  Lvově  teatrpolski,  vystavěl  jej  —  ačkoli  měl  při  tom  mnoho 
potíží,  zejména  tu,  že  svolení  dosáhnul  přičiněním  kn.  Metternicha 
jen  pod  tou  podmínkou,  že  ve  svém  polském  divadle  bude 
vydržovati  také  představení  německá  a  sice  250  představení  do 
roka,  což  vyžadovalo  30.000  zl.  ročního  příplatku.  Nehynoucí  však 


YteBlMieoká  účinnosf  ileehty  polské.  137 

sláva  Skarbkova  spočívá  v  Drohovyži,  kdež  lidumilný  hrabe  za- 
totil  ohromný  sirotčinec  a  phtulek  pro  nemajetné  starce.  Všecken 
SV&]  maietck^  skládající  se  ze  37  vsi  a  4  mésteček  v  okrouhlé 
cené  5  millionů  zlatých  vénoval  hrabě  Skarbek  tomuto  ústavu, 
jemuž  daleko  široko  není  rovna.  Ačkoliv  ústav  drohovy^ský  nese 
jméno  pťilalku  pro  sirotky  a  stáHm  stihlou  chudinu,  není  přece 
v  přísném  smysU*  slova  pouhým  pHtulkem.  nýbrž  i  školou  a  ne- 
ocem'telnoa  průpravnou  pro  rozšafný  a  vlasti  užitečný  život  všech 
féch,  kdož  tak  četné  za  jeho  brány  jsou  přijímáni.  Správa  činíc 
zadost  vfili  šlechetného  zakladatele  zřídila  v  Drohovyži  pro  své 
vycbovance  devět  vzorných  dílen,  v  nichž  opuštěná  mládež  vzdě- 
lává se  na  dokonalé  řemeslníky  a  pr&myslníky.  Jsou  to  následující 
dílny:  1.  kovářská,  2.  zámečnická,  3.  klempířská,  4.  truhlářská, 
5.  bednátská,  6.  kolářství,  7.  sedlářská,  řemenářská  a  lakýrnická, 
8.  obuvnická  a  9.  krejčovská.  Všech  hochů  přijatých  na  .vycho- 
vání  je  25C!  Správa  ústavu  přijímá  dítky  v  7.— 10.  roku  života 
a  udili  jim  v  prvních  třech  letech  školní  vyučování  elementární. 
Teprv  po  ukončení  tohoto  kursu  prohlašuje  každý  hoch,  k  jakému 
řemeslu  nejvíce  chová  náklonnosti,  načež  jest  mu  odebrati  se  do 
zvolené  dílny.  V  čase  „praktiky*  navštěvuje  vedle  toho  tak  zvaný 
,kurs  technický*,  kdež  nabývá  vychovanec  zevrubnějšího  vzděláni 
Uké  ve  vědách  přírodních,  zeměpisných,  historických,  arithmeti- 
ckjch,  geometrických,  v  kresbě,  modellování  ano  i  v  korrespon- 
deoci  kupecké.  Kromě  mistrů  řemeslnických,  kteří  stojí  v  čele 
jednollivých  dílen,  jest  v  ústavu  několik  učitelův  odborných  vedle 
d?ou  katechetů  —  jeden  římskokatolický  pro  mládež  katolickou, 
druhý  řeckokat.  pro  mládež  rusínských  unitův.  I  z  toho  vidno, 
ze  hr.  Skarbek  lidumilně  určil,  aby  dobrodiní  jeho  přístupno 
bylo  mládeži  bez  rozdílu  národnosti,  a(  polské  neb  rusinské,  jen 
židovstvo  vyloučiv. 

Mládež,  jakmile  ukonči  učení  své  v  ústavě,  odebírá  se 
hotově  do  světa;  zvláště  schopní  bývají  ještě  posýláni  za  hra- 
nice ku  zdokonaleni  ve  svých  odborech,  ťleditel  sám  zaujímá 
slanovisko  otce,  jenž  i  v  pozdějších  dobách  podporuje  své  cho- 
vance netoliko  radou,  ale  i  hmotnou  pomocí.  Organisace  škol 
^Wapeckých  je  vojenská,  na  četa  50  připadá  vždy  jeden  dozorce. 
Žáci  mají  vlastni,  vkusný  kroj,  léhají  v  jasných,  zdravých  sálech, 
bavi  se  v  ohromné  zahradě,  cvičí  se  v  tělocviku  a  mají  též  svou 
vlastní  liudbu.  Takovým  způsobem  vychází  z  ústavu  drohovyž- 
*ého  každý  rok  řada  vzdělaných  občanů,  kteří  vlastní  prací  po- 
^^ivé  a  osvíceně,  vzorně  a  dokonale  nastupují  dráhu  života  na 
^^né  zemi. 

Dívek  jest  zaopatřeno  150,  a  ačkoliv  jsou  pod  dozorem 
®ni^k,  dohlíží  ředitel  p  Starkel  se  vším  důrazem  na  to,  aby  se 
svěřenkám  dostávalo  vychování  veskrz  světského,  což  se  také 
d^je.  Také  dívky  jsou  povinny  býti  nejdříve  ve  škole  elementární, 
kdež  učí  se  všemu,  co  potřebuje  pro  život  řádná  žena  a  hospo- 
dyné.  Dívka  opouštějící  ústav  hr.  Skarbka  schopna  jest  samo- 
délného  Života  i  stává  se  po  případě  řemeslníku   neb  úředníku 


138  Jftn  Herben: 

družkou,  jaká  zajišfuje  z  velké  části  štéstí  a  zdar  rodinného 
života. 

Na  tuto  mládež  pohlížeti  jest  nevýsloviiě  milo  a  jen  ten, 
kdo  spatřil  překvapující  její  úspěchy,  kázeň  její  a  roztomilou 
zvedenost,  náležitě  ocení  ušlechtilé  snahy  hr.  Skarbka,  kteréž 
v  těchto  místech  docházejí  nejskvělejšího  splněni. 

Vedle  toho  dostává  se  tamtéž  ještě  40  starcfim  úplného 
zaopatření. 

Hrabě  Skarbek  přál  si,  aby  v  ústavě  drohovyžském  bylo 
opatřeno  600  sirotkův  a  40O  starců,  kterýžto  počet  však  do 
nynějška  nemohl  býti  dosažen,  leč  jest  ku  pravdě  velice  podobno, 
že  tak  brzy  se  stane.  Důchod  z  ohromných  lesů  (50.000  jiter) 
k  fondu  náležejících  zvětši  se  zajisté  a  pak  také  uskuteční  se 
tužba  velikého  lidumila  i  v  této  číselné  stránce.  Nicméně  i  číslo 
600  chovancův  imponuje  neobyčejně,  a  to  tím  spíše,  uvážíme-lí, 
že  vedle  chovanců  v  Dobrovyži  ještě  množství  jiných  osob  nalézá 
pritulek  z  vůle  hr.  Skarbka.  Kolem  veliké  budovy  ústavu  samého 
rozkládá  se  značná  skupenina  domův  a  domků,  jež  obývají  úřed- 
nici, učitelé,  lékaři,  mistři  a  t.  p. 

Mimochodem  podotýkáme,  že  kurátorem  v  Drohovyži  jest 
kn.  Karel  JablonowsKí  a  ředitelem  Julían  StarkeJ,  muž  velice  za- 
sloužilý o  zdar  celého  ústavu. 

Tolik  o  závěti  hraběte  Skarbka,  kterou  klademe  v  uvážení 
zejména  těm,  kdož  kdykoli  jizlivě  a  tupě  nařknuli  polskou  šlechtu, 
jakoby  Kdu  svého  nic  nedbala  a  ničeho  proň  nečinila.  *)  Jeden 
hrabě  Skarbek  vyváží   tisíc  řečníků   o   vlastenectví   na   prázdno. 

(Dokonéeni.) 


Bratří  naši  v  Dolních  Rakousích. 

Podává  Jan  Herben. 

(PokračoTáni.) 

II. 

(Potulky.  —  Ranýpurk.  —  Cahaov.) 

Pojďme  podle  mapy.  Přímo  z  moravské  Břeclavy  k  jihu  do- 
jdeme do  Rantálu  (Reinthal)  a  Pernilálu  (Beruliardtsthal). 
Obě  tyto  osady  jsou  zúplna  německé,  AI.  V.  Šembera  nenalezl 
tu  již  1844.  ostatně  žádných  osadníků  slovanských.  A  Němci  zdejší 
mají  prý  „takovú  grobskú  řeč". 

Projedeme  však  nížinou  přes  dráhu  a  již  jsme  „u  Ranšpurské 
u  té  boží  muky,  kde  švarné  divča  zalamuje  ruky",  jak  se  v  jedné 
písničce  zdejší  zpívá. 

Ranšpurk  (Rabensburg)  je  vlídné,  příjemné  městečko  na 
nížině.  Že  by  je  kdo  v  lidu  nazýval  Havranohradem  nebo  Vrano- 


0  I 


*)  O  neocenitelných  snahách  polských  výlučně  v  tom  směru,  t.  i.  péče 
id  (Staszyc,  Marcinkiewicz  a  j.  v.)  bude  prominveno  na  jiném  miste. 


Bntří  naji  v  Dolnioh  Bakotuich  1 39 

hradem,  neslyšel  jsem.  Z  1867  obyvatelů  je  1200  slovenských  duší. 
Véru  slovenských!  O  tom  nezkalený  d&kaz  podala  mi  čiperná 
mládet  která  dává  sic  némecké  pozdraveni,  ale  jinak  se  má  pyšné 
slovensky  1l  světu.  Přivítala  mne  známými  písničkami.  Člověku  Je 
zvuk  slovenský  v  těchto  krajích  drahý  a  mdlý,  at  se  ozve  v  jaké- 
koli phležilosli,  všude.  Já  aspoň  mohu  říci,  že  jsem  měl  upřímnou 
radosř,  když  houfec  výrostků  přivítal  mne  na  silnici  vedoucí 
z  Cabnova  io  Ranšpurka : 

,Žide,  čert  u  tebú  ide 
06  ielezoú  phIícú, 
odra%i  ti  éepicn.* 

A  jiní  přizvukovali  hopcujíce  za  mnou  posměšně:  „Žide,  hep, 
hep!'  Jinde  přivítala  mě  v  městečku  Slováčala  v  režných  pláten- 
kách  sšírúčkem  posmeknutým  a  s  uctivě  naučeným:  ,Guden  Tag" 
nebo  ,Gelobt  sei  Jesus  Kristus**.  Já  už  mám  takový  vkus,  že  při- 
vítáni první  se  mi  více  líbilo. 

Učitelé  jsou  v  Ranšpurku  Češi  a  Moravané  jako  téměř  všude 
vRakousich,  škola  ovšem  zákonitě  německá.  Fara  zdejší  je  kommen- 
dou  rádu  křížovnického  a  duchovni  zdejší  usazováni  bývají  z  Prahy. 
Služby  boží  jsou  střídavě  české  a  německé  po  týdnech.  P.  farái* 
i  kaplan  jsou  Češi,  povahy  roztomilé. 

Jména  farníků  svědčí  o  původě  slovanském  i  těch,  kteří  se 
dnes  již  poněmčili.  Jsou  to  osadníci:  Baďura,  Benedik,  Birzák, 
Brandalík,  Budín,  Buchta,  Drška,  Gaidora.  Grfia  (znamená  tolik 
co  levák),  Grunský  'tolik  co  české  Stránský),  Hakala,  Haluz,  Hor- 
ňáéek,  Krupička,  Kyselka,  Kragora,  Kobzík,  Krhovský,  Jarec,  Janík, 
louáš,  Ivánek,  Lokaj,  Lucký,  Myška,  Mokeš,  Mahut,  Piskatý,  Poiha, 
Prokop,  Stodůlka,  Starinský,  Tomaník,  Turecek,  Šlahúšek,  Šubčík, 
Sulák,  Valůšek,  Zaniat.  Nejněmečtější  je  rodina  Roztrkalů! 

Nejbližší  cesta  z  Ranšpurku  je  do  Gahnova.  Nuže  do  C  a- 
hnova. 

Kdo  Cahnov  před  pěti  lety  znal,  dnes  by  ho  nepoznal.  Cahnov  ^ 
dnes  nosí  krásnou  etiketu  na  všem,  co  vidíš:  ,Gebrůder  Strakoš*. 
Syn  známého  továrníka  židovského  z  Brna  má  tu  mezi  nádražím 
^  městem  cukrovar.  Když  Strakoš  koupil  sklad  dříví,  který  přiléhal 
^jeho  továrně,  našel  u  vrat  vedle  německého  i  český  nápis: 
■Cizím  se  vchod  zapovídá*.  S  velikým  posměchem  zastavil 
áe  nový  majetník  před  tímto  nápisem  a  dal  český  nápis  přetrhnouti 
^^rvenon  čárou  přes  přič.  Tento  vítězný  trofej  židovského  hrdinství 
ponechán  tak  dodnes,  aby  zářil  do  očí  každému,  kdo  jde  z  ná- 
^fJiží  k  Cahnovu. 

Několik  uvědomělých  lidí  se  bouřilo.  Ale  kolik  je  jich  v  Ca-' 
hooYé?  „Bu&i,"  pravili,  ^moc  židova  však  nesahá  potud,  aby 
^spofi  veliký  český  nápis  na  nádraží  nehlásal  světu,  že  Cahnov 
'.^^í  na  půdě  slovanské."  Vpravdě  na  budově  nádražní  velikými 
Werami  ode  dávna  četli:  „Cahnov*  všichni,  kdož  pomimo  k re- 
sidenci nebo  z  residence  cestují 

Sotva  se  to  Strakoš  dověděl,  otroci  jeho  na  nádraží  hned 
^yli  k  službám  ochotni.  Okamžitě  byl  nápis  český  na  nádraží  za- 


.140  Js^n  Herben: 

líčen,  dříve  nežli  jakékoliv  povolení  z  Vídně  přišlo.  Na.  podobné 
zakročeni  zmizel  také  nápis  Havranohrad  na  staničce  u  Ranšpurku. 
Oba  nápisy  však  jsou  dobře  pod  vápnem  čitelný  jako  pod  těmi 
německými  cáry  Cahnovanů  nikdy  nezaniknou  rysy  a  známky  slo- 
venského lidu.  Tak  hluboko  slovanský  duch  a  příroda  vtiskly  se 
lidu  v  tvář. 

A  smutno  bylo,  když  v  obecní  radě  cahnovské  žid  činil  onen 
návrh,  aby  podpisována  byla  ona  žádosf  k  ředitelstvu  severní 
dráhy  o  smazáni  českého  nápisu,  že  hlasovali  proň  i  všiclmi  slo- 
váčtí sedláci.  Je(  i  starostou  městečka  poněmčilý  Slovák,  jenž  také 
městu  samému  dává  nátěr  německý.  Najdeš  tu  na  rozích  nápisy: 
Hauptstrasse,  Lichtensteinstrasse. 

Na  sedláky  tedy  už  není  spolehu.  Kolísají  sem  tam  jako 
třtiny  nevědomé.  Brzy  po  té  smutné  události  s  nápisem  přiběhl 
na  faru  k  tehdejšímu  kaplanovi  sedlák,  jenž  byl  první  zdvihl  ruku 
pro  onen  popravní  návrh,  a  horoval  s  rozhorlením  o  tom,  jak  „Jid  . 
našinský  hyne  a  šecko  sa  němči  a  teda  aby  velebný  pán  v  kostele 
zavádzeli  moravské  pěsničky  aspoň*'.  Zvláště  se  mu  kdesi  na  pouti 
zalíbila  (nejspíše  v  uherském  Šaštině)  mariánská  „Tisíckrát  po- 
zdravujeme tebe,  o  matičko  Krista  Ježíše**.  A  pořád  chtěl  opis 
té  pěsničky. 

,Ale  jděte,  sousede!**  žertoval  kněz.  ,Kdo  pak  by  ji  zpival?** 

,A  proč,  prosím  ich,**  divil  se  Slovák. 

„Nu  proč,  vždyf  v  Cahnově  jsou  samí  Němci?*' 

„A  na  mú  dušu,  to  by  bylo,  kdo  jim  to  enom  povídal?" 
rozdurdil  se  Slovák. 

„Vždyl  vy  jste  sám  o  to  první  hlasoval  a  první  podepsal 
žádost,  ve  které  stálo,  že  v  Cahnově  Slovanů  není." 

,Ale  hde,  ale  hde,**  vzpíral   se   Slovák,  ,dyt  o  takové  věci 
nebylo  ani  špelnuto."  A  tak  zapřel  všecko.  Buď  byl  tehdy  vradé 
hodně  napitý  a  nevěděl  oč  se  jedná,  nebo  byli  Slováci  obelstěni. 
Tak  se  děje. 
'  Ale  vstupme  již  do  Cahnova. 

Městečko  je  podélně  rozloženo  na  pěkné  nižiné.  Na  východní 
straně  vystupuje  vysoký,  mohutný  les,  v  němž  vymýcena  jedna 
seč,  tak  že  tinito  průsekem  otvírá  se  daleký  pohled  do  Uher. 
V  městě  jsou  konírny  a  dvůr  knížete  Lichtenšteina.  Ulice  čisté, 
písčité,  domy  a  domky  úhledné.  Cahnov  má  méně  výstavných 
domů,  ale  je  větší  nežli  Ranšpurk.  Čest  mateřštiny  naší  ve  spoustě 
nápisů  německých  hájí  jen  nápis  jednatelstva  banky  ^Slavie**, 
dále  nápis  malíře  písma  Karáska  a  obchodníka  Jeřábka,  jenž  zá- 
roveň má  poštu.  Ostatně  najdeš  všechno  v  nejpořádnější  němčině, 
na  př.:  „Gasthaus  des  Johanu  Hrdlischá**. 

A  také  je  to  německé !  Pro  500  dítek  je  tu  pětitřídná  ně- 
mecká škola  s  parallelkami  a  s  osmi  učitelskými  silami.  Škola  po- 
němčuje.  V  boji  národa  s  národem  vítězí  heslo :  „Když  národ  po- 
tříti chceš,  na  školu  mu  nejjistěji!**  Tímto  hanebným  řemeslem 
vyznamenávají  se  ve  všech  osadách  českých  v  Dolních  Rakousích 
učitelé  z  Moravy  a  z  Cech.  Z  obou  těchto  našich  zemi  je  tu  několik 


BrHtfí  tíhU  v  Dolfiich  Rakoasich.  141 

sel  utílelův  usazeno,  synem  národa  není  z  nich  však  ani  jeden 
„Ani  jeden!*  třebas  je  to  slovo  hrozné.  Zdejái  cahnnvsky  nad- 
učilel  Tučka  r.  1880.  vedl  popis  obyvatelstva  a  živé  duši  nepři- 
psal obcoYací  jazyk  český.  Tučka !  Ted  tu  pAsobi  Némci :  Plachý 
z  PodWina,  Záboj  z  Vodérad,  Špaček  z  Boskovic  —  Moravané, 
Knížek,  ředitel,  kdesi  od  Plzně  —  Čech !  Ale  déti  i  z  nejnémečléj- 
šich  rodin  třeba  v  páté  třídé  dobře  umějí  prý  česky. 

Schulverein  dobře  pochopil  význam  této  stanice :  Odseknouti 
daJáí  osady  slovácké  od  Moravy  poněmčením  Cahnova !  Proto  tu 
zřídil  ^Bndergarten*. 

Služby  boží  jsou  tu  střídavě  německé  a  české  Každou  ne- 
děli evangelium  čte  se  německy  i  česky,  aíe  ostatek  buď  je  vý- 
hradně německé  nebo  příští  týden  výhradné  české:  tedy  píseĎ 
při  mší,  při  požehnání,  otčenášky.  Ale  kázání  jest  až  třetí  neděli 
české.  Proč  to?  Zajímavo  je,  že  kostelní  žebráci,  starší  tedy  ve- 
směs lidé,  otčenášky  své  a  růžence  modlí  se  jen  česky.  Německy 
tito  starší  lidé  neumějí.  Do  Cahnova  pravidelně  bývá  dáván  k  ruce 
německému  faráři  kaplan  rodem  Čech.  Nyní  působí  tu  mladý  Čech 
od  Poličky,  předchůdcem  jeho  byl  Moravan  z  Napajedel.  Farář 
česky  neumí. 

Při  pohřbu  mluví  se  jazykem,  jakým  rodina  sobě  přeje.  Tu 
pak  kněz  i  učitelé  zpívají  píseň  českou  nebo  německou.  A  na 
ionci  kněz  německy  nebo  česky  pohřeb  ukončí  slovy:  i,Pomo- 
dleme  se  za  zemřelého  v  Pánu  N.*  Avšak  ve  škole  i  svému  ná- 
boženství vyučují  se  děti  německy.  Vůbec  zákon  tu  zni:  „Nur  ia 
der  I.  Classe  ist  der  Vermittelungsunterricht  slavisch.* 

Nejmocnější  osobou  v  Crihnově  po  Strakošovi  je  jiný  žid, 
Weissman.  Mezi  sedláky  radní  Maršic  první  odhodil  stříbrnou 
portu  s  klobouku  a  pracuje  Židům  a  pánům  německým  do  rukou. 
Slůjž  zde  jméno  jeho  na  věčnou  paměf,  jméno  neštastného  muže, 
jenž  zapomněl  svého  původu  slovanského.  I  písmo  svaté  učí  nás 
lásce  k  vlasti  na  všech  stranách  a  v  jednom  žalmu  zaklíná  se: 
^Kdybych  tebe  zapomenul,  Jerusaleme,  nechf  pravice  má  pozbude 
«mělosti  své!" 

Buďtež  náni  tedy  v  ošklivosti  všichni,  i  ti,  kdož  z  nevědo- 
mosti, i  ti,  kdož  ze  sobectví  jako  Maršic  zapomenuli  Jerusalema 
našeho  národního!  Jací  jsou  to  Němci,  kdvž  se  jmenuji:  Bajrič, 
Maršic,  Medlič,  Buchta,  Bolena,  Dobša,  Hnát,  Jandík,  Jašek,  Me- 
^^íiský,  Nosjan,  Grunský,  Pavlík,  Staněk,  Sova,  Jankovič,  Klimo- 
^^^1  Brozenič,  Vlachovský,  Židek,  Duchkovič,  Ďoman,  Kos!  Jací 
^.Némci.  když  obecní  bubeník,  aby  lidé  dobře  rozuměli,  ,ohla- 
%  s  bubnem  všecko  moravsky"  ? 

Duše  mi  plakala  usedavě  v  prsou,  když  jsem  opouštěl  Cahnov. 
Y^cel  jsem  se  zaprášenou  cestou  k  nádraží.  Po  levici  strmí  ten 
^fl^omný  kolos  Strakošův  s  vysokým  soptícím  komínem.  Ční  tu  jako 
^fozivé  proti  Cahnovu.  Čím  se  liší  taková  továrna  od  středověkého 
?f3du  na  skalisku?  Od  hradu  táhla  se  dolů  zubatá  zeď  k  vesnici, 
jakoby  ves  ta  přivázána  byla  ku  zlovolnému  otroctví.  Tu  táhnou  se 


142  Jaroslav  Vlach : 

vysoké  pargany  k  Cahnovu.  Čím  se  liší  pěstní  právo  středověké  od 
majetkového  práva  novověkého?   Slyším   pláč  a  skřípáni  zubů. 

Nenávlsf  klokotala  mi  v  ňadrech,  když  jsem  minul  staveni 
to.  Tam  na  starých  poražených  dubech  v  ohradě  poskakoval  si 
chocholouš.  My  máme  pro  dobrého  toho  ptáčka  vhodnější  jméno ; 
u  náš  říká  se  mu  trpěl ka.  Je  to  takové  ptáče  trpící.  Hleď,  ty 
ptáče  moje,  jak  bezstarostně  ty  posedáš  a  hopkuješ  po  skladišU 
vyvrácených  kmenů,  jež  tu  kupec  složil  na  prodej!  Hleď,  jak  ty 
vesele  povoláváš  na  mimojdouci,  jakoby  tě  kupec  najal:  „Kupte 
dříví!*  —  A  zas:  „Kupte  dřívi!" 

Až  tu  vymře  řeč  naše  drahá  i  sladká,  až  půjdou  kolem 
ohrady  lidé,  kteří  tvému  voláni  neporozumějí,  co  počneš?  Jakým 
jazykem  btideš  je  vybízeli?  Ty  jinak  neumíš  nežli:  „Kupte  dříví  !*, 
ale  člověk  zlý  a  slabý  naučí  se  opovrhovati  svým  jazykem.  Ptá- 
čata zpívají  svým  nápěvem,   ale  lidé  slabší  jsou  než  ta  ptáčata. 

Když  jsem  vstupoval  do  nádraží,  stálo  na  blízku  děvče  zdravé, 
čisté,  kypící  bujarosti  a  jarním  žárem  svých  mladistvých  let.  Bylo 
patrno,  že  někoho  drahého  vyprovodila,  nebof  slzí.  Stud  bráni 
ji  přiblížiti  se  vlaku. 

I  myslím  si :  A  co  počneš  ty,  děvečko  ladná,  jíž  tak  svůdně 
přiléhá  malovaná  kordulka  a  kreslí  vábné  tvary  dvou  bujných 
šotků  jako  veselých  hrdliček  skrytých  za  tvými  ňadry.  Tvá  ňadra 
jsou  na  přižehání.  Tvá  růžová  líčka  jsou  na  celování.  Tvůj  zvonivý 
hlásek  na  volání  nejsladších  slov.  Vim,  že  se  teď  přes  pole  vrátíš. 
A  když  půjdeš  sama  v  poli,  zazpívá  si  roztoužené  srdce  tvoje, 
jakoby  si  uvolniti  chtělo:  ,.Duša  moja,  duša  moja!* 

Kdyby  slova  ta  uslyšel  ten,  jenž  odjíždí !  V  těchto  dvou  ne- 
vystihlých  slovech  je  prohlubeň  lásky,  žár  vášně  k  výsknutí,  výheň 
lásky  k  zoufalstvi.  Neznám  jiného  slova  v  žádném  jazyce  pod 
sluncem  nebeským,  při  němž  i  cizí  srdce  se  rozechvěje  a  zatřese 
citem  smrtelným.  „Duša  moja!** 

A  čím,  ty  holubice  moje,  tato  slova  nahradí  ti  svět,  až  tě 
oloupí  o  sladký  hlahol  mateřský,  o  nejsladší  hlahol  pod  oblaky: 
„Duša  moja?"  (Pokraéoviní.) 


Mravy  a  zvyky  Jihoslovanů. 

Podává  dr.  Jaroslav  Vlach.    * 

(PokraSováuí.) 

Jakmile  shoda  a  svornosC  v  zádruze  pomine,  nastává  brzo  na  to 
dělení  zádruhy.  Dle  Vurdelje  hlavní  bývají  příčiny,  proč  zádruhy 
se  délí: 

1.  Nesvornost  žen  v  domě,  ježto  každá  ráda  by  byla  paní; 
často  též  sváry  dětí  jednotlivých  rodin,  skrze  něž  ženy  se  rozkmotří. 
NesvomosC  v  rodinách  brzo  na  to  vede  ku  dělení  zádruhy.  2.  Sow- 
kromý  majetek.  Kdož  mají  majetek  soukromý  (préijaái),  dbají  více 
majetku  svého  než  společného;  obyčejně  hledí  od  všeho  ukořistiti  pro 


MnTj  a  STyky  Jihoslovanů.  143 

sebe,  ^  čem  trpí  často  i  majetek  společný.  Když  pak  blahobyt  zá- 
dmby  klesá,  povinnosti  jest  stařešinovou,  by  tomu  bránil.  Následek 
bývá  nndělení  zádrnhy.  3.  Když  stařešina  a  žena  Jeho  za  zády 
ostatBidi  dobře  žijí  na  útraty  jmění  společného  neb  když 
opačně  domatin  příliš  spoří  a  dostatečné  potnvy  členům  rodiny  ne- 
poskytnie.  4.  Když  některý  z  členů  rodiny  jsa  lenochem  práci  se 
vyhýbá  neb  na  útraty  ostatních  a  k  jich  hanbě  krádeží  se  živí,  bývá 
se  zéáruhy  vrloočen.  5.  Yzroste-li  značně  počet  členů  zádrnhy, 
kdy  dělení  jest  nutné ;  toto  déje  se  celkem  zřídka,  ježto  neradi  od 
sebe  odlučují  se.  kdož  po  dlouhou  dobu  v  míru  a  v  pokoji  spolu 
živi  byli. 

Déieoí  zádruhy  děje  se  způsobem  trojím.  Když  každá  ro- 
dina pro  sebe  zřídí  nové  ohniště,  nový  dům,  jest  dělení  úplné  a  tu 
pnrí  se:  podielili  su  se,  t.  j.  podělili  se.  Částečné  jest  děleni,  když 
rodiny  jen  odděleny  od  sebe  žgí  a  domácnost  svou  mají,  ale  pozemky 
společné  zdělávají;  tu  se  praví:  odielili  su  se,  t.  j.  oddělili  se.  Ko- 
nečně, když  vyloučí  se  jeden  pouze  člen  zádruhy,  praví  se:  odielili 
SQ  ga,  t.  j.  oddělili  ho  (od  sebe).  Při  dělení  zádruhy  přidržují  se  do- 
^ěnky,  jakoby  žili  synové  muže,  jenž  založil  rodinu;  proto  dělí  dle 
pokolení  neb  větví  pobočních,  nikoliv  dle  počtu  hlav  mužských.  Při 
tom  počítigí  se  všichni  členové,  o  nichž  jest  zjištěno,  že  jimi  počalo 
rozvětvení  v  jednotlivá  kolena.  V  některých  zádruhácb  podání  se  za- 
chovalo o  sedmém  koleně,  v  jiných  sotva  o«  čtvrtém,  ježto  v  bohatších 
i^jvá  paměC  na  dřívější  pokolení  lépe  zachována  než  u  chudých.  Při 
délení  pak  všechno  domácí  a  hospodářské  náčiní  počítá  se  ku  statku 
zděděnému.  Plodiny  polní  a  ostatní  potraviny  rozdělí  se  stejnoměrné 
Qiezi  všechny  osoby  zrušené  zádruhy,  by  aspoň  částečně  zmírnilo  se 
Berovné  rozdělení  nemovitého  majetku.  Obyčejně  čeká  se,  až  úroda 
u  polích  uzrála  a  žeň  jest  sklizena;  jinak  zůstane  každému  podílníku, 
<^o  oa  jeho  podílu  zraje.  Seno  a  sláma  dělí  se  dle  počtu  dobytka  do- 
iBicího,  jež  jednotlivci  náleží;  hnůj  rozdělí  se  podle  velikosti  pozemků, 
jež  každému  připadnou,  dle  vozův  neb  kosův,  včely  pak  dle  počtu 
úlfir.  Ženám  dostane  se  jen  odbytného,  jež  záleží  v  potravinách  na 
^obn  jednoho  roku.  Dospělá  děvčata  bývají  podělována  dvěma  kusy 
dobytka,  malá  děvčata  ovcí  neb  kozou  neb  teletem  jako  přídavkem  ku 
^énn.  Bezdětné  vdovy  vycházejí  při  dělení  s  prázdnem,  leda  že  nový 
stařešina,  pod  jehož  ochranu  vdova  se  dá,  poukáže  jí  nějaký  pozemek, 
^dovy  g  dětmi,  hlavně  mužskými,  obdi*ží  ve  správu  podíl,  jenž  přísluší 
hochftm.  Děvčat  osiřelých  jeden  z  podílníků  ujati  se  musí;  pokud  ve 
^^ci  té  nestalo  se  dohodnutí,  nemůže  se  přikročiti  ku  dělení.  Majetek 
^^kromý  jednotlivých  členů  ostává  při  dělení  netknut. 

Zřídka  kdy  dělení  děje  se  hladce.  Stalo-li  se  napřed  dohodnutí 
^  J<^otlivých  podílech,  vykoná  pak  jeden  z  podílníků  dělení  tak,  že 
f^ídéli  majetek  ve  stejné  díly  a  pak  ostatní  vyzve,  by  každý  sobě 
jedoQ  i^i  Yoiii,  g^iQ  spokojí  se  s  podílem,  jenž  zbude  na  konec. 
^Wh  dohodnutí  takto  možné,  rozhodne  los  neb  rozsudí.  Dle 
^rceviée  losování  déje  se  takto:  Všichni  bratří  shromáždí  se  ve 
^^liké  světnici  a  dělí  nemovitý  majetek  odhadujíce  kus  po  kuse  a 
porovnávajíce  jich  cenu.   Když  ukončili  dělení,   metají  losem   na   zdař 


lU 


Jttroslav  VImIi: 


bllib.  Json-li  na  pf.  čt^fi  bralfi,  vezmoa  črjH  stábla  rozmanité  délky 
a  ustBDovi,  který  jiodll  připadá  oa  každé  stéblo.  Obyčejně  uejdeUi 
xnačl  padli  nejstaršího,  nejkratšE  zasD  nejmladšího  bratra.  Malý  hocb 
pak  táhne  stébla.  Nestane-li  se  takto  dohodnuti,  voli  se  rozsudí;  zotoh 
ge:  dobil  pošteni  Ijadi,  t.  j.  dobM,  poctiví  lidé  neb  bracki  pogadjalci, 


Slovaiuké  kroje  a  typy.  TV.  Selka  z  Tounje  (cbrv.) 


t.  j.  bratrští  hadači,  spravedliví  gonici.  Ealdý  z  podílníků  stanovt  ai 
rozsudího.  Rozsudí  děli  veškeré  jmění  v  tolik  dfld,  kolik  jich  Jest 
třeba,  nenstanovujlce,  komu  co  připalnonti  mft.  Na  to  rozsadl  se  t&íi 
víech  stran;  ,Jest  tak  dobré  a  sprovedlivd?"  B.tlo-li  děleul  jich  schvA- 
leno,  zavolají  ditě,  by  tuhlo  losy.  Nejsoa-U  někteří  podílnici  spokojeni. 


Mravy  a  zvyky  JihoiloTua 


Toiuidl  buď  zvétil  č&stei-ně  podily  menši,  bnď  prohlásí  děleol  tvé  úplné 
spt&TDÍm.  Pokad  Be  dělí,  rozsudí  žiji  na  útraty  rodiny;  na  konec, 
kdyt  děleni   jest   provedeno,    TŠicbni   společně    zasednon    ku   hostině. 


Slovanské  kroje  a  typy.  V.  Selka  i  okolí  láhřebskébo  (jako  Ea«noub,) 


Obyčejně  při  ni  bor(  na  stole  svlcě  jako  o  vánocích.  Při  prlpitkn 
bivalý  domsčin  děkujo  rozandlm  a  napominA  svých  bývalých  soudrahQ, 
by  i  Jako  aunsedé  nadtUe  žili  v  mim  «  svornosti. 

8lo»«.ký  tWnlk.  11 


146  Jaroslav  Vlach: 

BratstvO'  DěleDÍm  zádrah  povstávají  bratstvn,  jež  zacho- 
vala se  v  původnosti  až  podnes  jediné  v  Hercegovině,  Černé  Hoře  a 
Boce  kotorské.  Když  pokrevní  bratří  při  společné  půdě  založí  samo- 
statné domácnosti,  ostávajíce  nadále  ve  stykn  příbazenském  a  společně 
se  radíce  o  věcech  hlavně  pAdy  se  týkajících,  povstává  bratstvo 
(=  bratrstvo).  Počet  členů,  bratstveniků,  jest  v  jednotlivých  bratstvrech 
velmi  různý;  jsou  bratstva,  jež  mají  30,  40,  ano  i  700 — 800  členů, 
při  čemž  starci,  děti  a  ženy  se  nepočítají.  S  úvahou  se  beroa  pouze 
muži  zbraně  schopní  (zvaní  puáke  =  pusky),  již  mohou  do  pole  proti 
nepříteli  se  vypraviti.  Pravidelně  pokládá  se  bratstvo^  jež  má  200  pnšek. 
za  silné;  mocnější  bratstva  jsou  na  př.  v  Hercegovině  Šekulari,  Ščekiči, 
Raleviči,  Lutovci,  Zagradjani,  Luščani,  Bogavči,  Meričí,  Yemijči,  v  Černé 
Hoře  Erakoviči,  Rajčeviči,  Petro viči  (z  něhož  pochází  nynější  rodina 
pannjici),  Popovič,  Kovačevič,  Vukotič,  v  Boce  I^ubisa,  Ivanovic,  Vrče- 
vič  atd. 

Všichni  bratstveníci  společně  volí  sobě  náčelníka,  jenž  zove  se 
glavar  neb  stařešina  (v  Boce)  neb  kněz  (v  černé  Hoře);  Ježto 
v  době  války  jest  náčelníkem  bratstva  v  poli,  jmennje  se  též  kap  etan 
neb  voj  vod  a.  Posledního  jména  dostává  se  mu  hlavně,  když  velí  nej- 
silnějšímu bratstvu.  Stařešina  jest  soudcem  svých  bratstveniků  při  roze- 
přech  menších,  svolává  schůze  bratstveniků,  jimž  předsedá,  a  jež  řídí 
dle  zvyku  zděděného ;  jemu  přísluší  moc  výkonná  a  v  některých  krajích 
hercegovských  též  právo  nařizovací. 

Ve  shromážděních  mají  vždy  hlavy  rodin  místo  a  hlas; 
ostatní  jen  prohlašují  buď  ano  buď  nikoliv.  V  nich  jedná  se  o  kostela, 
hřbitovu,  polích,  lesích,  mezích,  dělení  zádrah  atd. 

Dle  počtu  bratstvo  obývá  jednu  neb  více  vsí  výhradně,  ač  Jsou 
i  bratstva.  jež  bydlí  ponze  v  několika  staveních,  která  stavení,  byC 
i  byla  na  různých  koncích  vsi,  náležejí  ku  jednomu  bratstvo,  patrno 
jest  dle  toho,  že  jich  pozemky  spolu  mezují. 

V  bratstvu  platí  v  každém  ohledu  pořekadlo:  „jeden  za  druhého**. 
Dokladem  toho  jest  zvyk  „krevní  msty",  který  zachoval  se  v  Černé 
Hoře,  Hercegovině  a  i  v  Boce  přes  všechno  opačné  úsilí  naší  vlády, 
by  zvyk  ten  byl  vykořeněn.  Byl-li  druh  některého  bratstva  zavražděn, 
povinni  jsou  všichni  bratstveníci  zavražděného  pomstiti  jeho;  nepo- 
daří-li  se  jim  dopíditi  se  vraha  vlastního,  zavraždí  prvního  z  jeho  brat- 
stva, jenž  jim  padl  do  rukon.  Při  tom  hledí  však,  možno-li,  pomstiti 
se  nad  otcem,  bratrem  neb  synem  „krvníka",  by  velmi  citelná  rána  jemu 
byla  způsobena ;  teprve,  když  věc  se  nedaří,  spokojí  se  i  s  jiným  pří- 
buzným. Jedná-li  se  o  smíření,  nemohou  jednotlivci  zjednati  mim  pro 
sebC;  nýbrž  všechno  bratstvo  jedná  s  druhým ;  nemůže-]i  vrah  neb  jeho 
rodina  sehnati  peněz  potřebných  ku  odčinění  viny  (obyčejně  101  neb 
124  dukáty),  jest  na  celém  bratstvu,  by  opatřilo  peněz  nutných.  Ne- 
jenom v  tomto  případu,  nýbrž  ve  všech  potřebách  bratstveníci  jsou  za 
jedno.  8hořI-li  na  př.  stavení  některému  z  bratstva,  tu  sbírá  mezi  druhy 
svého  bratstva  příspěvky,  by  nové  sobě  vystavěl;  podobně  žení-li  se 
některý  nemajetný  drnh,  bratstvo  na  vlastní  útraty  vystrojí  mu  svatba 
a  jest  mu  i  v  ostatních  prvních  potřebách  nové  domácnosti  nápomocno. 


Mnyy  a  zvyky  Jihoslovanfl.  \^^ 

Kostel,  hřbitov,  pastviny  a  mlýny  jsou  společným  majetkem 
br&uut.  Dostane-li  se  majetek  některého  druha  do  prodeje,  jeho  brat- 
stTealá  mají  přednost  před  kupci  ostatními;  jinak,  když  nenajde  se 
kupec  2  tébož  bratstva,  json  na  řadě  kupci  z  příbuzných  bratrstev  a 
po  nich  teprve  kupci  cizí. 

Ko^fliti  jsou  vyloučeni  z  bratstva.  Jsou  v  tak  velikém  opovržení, 
že  žádná  slnsoéjií  rodina  nechce  dostati  se  do  styků  přátelských  s  ro- 
diooD  kovářovou ;   z  té  příčiny  kováři  jen  mezi  sebou  ve  sňatky  vchá- 
zejí. Příčinou  toho  jest  okolnost,  že  u  Jiboslovanů  jako  rolníků  roz- 
hoduje pouze  majetek  půdy.   Že  nejsou  v  takém  opovržení   též  koláři, 
hoíoňtelé  opáaek   a  truhláři,  vysvětluje  se  jednak,   že  vedle  řemesla 
pravidelné  provozují  též  orbu,  jednak  též,  že  jihoslovanský  rolník  těmto 
dovednostem  sám  z  mládí  se  učí  a  pro   potřebu  domácí  též  vykonává. 
Mimo  to  řemesla  tato   zastoupena  json  jen  v  nížinách,   v  městech   a 
vétiieh  vsích. 

Každé  bratstvo  honosí  se  pověstí,  jež  velebí  zakladatele; 
se  zálibou  klade  se  doba,  kdy  žil,  do  dávných  časů,  při  čemž  připi- 
sují se  jemu  všelijaké  činy  hrdinské.  Na  skutečnosti  zakládi^í  se  po- 
věsti, jež  hlásají  příchod  zakladatelův  do  nové  vlasti;  tak  na  př.  Ňě- 
gniovci  vypravují,  že  kdysi  sídleli  na  svahu  hor  něgušských  v  Herce- 
govině, odkud  vystěhovali  se  do  Černé  Hory.  Dělí  se  ve  dvě  silná 
bratstva,  Krakovičův  a  Rajkovičů,  nazvaná  dle  dvou  bratří,  Eraka  a 
R&iče.  Od  Kraka  pochází  rod  Petrovičů  (nynější  rod  knížecí),  dále  Po- 
poTiči  a  Kustudové,  od  Raiče  pak  Radoniči,  Žutkoviči  a  Prasiči.  O  brat- 
stTu  Kováče  ví  čů  na  černé  Hoře  vypravuje  rodová  pověst,  že  zakladatel 
rodu  byl  otcem  dvou  uskoků,  kteří  byli  se  naučili  řemeslu  kovářskému 
I  do  Grahova  se  byli  utekli.  Jeden  z  nich  usadil  se  tu  trvale ;  jeho 
potomci,  totiž  nynější  bratstvo  zove  se  dle  něho  bratstvem  Kovačevičů. 
Minio  to  má  každá  domácnost  čili  ohniště  neb  více  rodin,  pocházejících 
z  jednoho  děda,  své  vlastní  jméno.  Bratstvo  Kovačevičů  dělí  se  ve  více 
rodů,  jako  na  příklad  Jankovičů,  Milntinovičů,  Perovičův  atd.  Mimo  to 
každý  člen  rodu  má  své  zvláštní  jméno,  k  němuž  přidává  se  jméno 
oteovo  a  po  případě  jméno  dědovo,  na  př.  Petar  Jovov,  t.  j.  Petr,  syn 
Jovův,  neb  Nihola  Pavla  Uijina,  t.  j.  Mikuláš,  syn  Pavla,  syna  EliáSova.  Dle 
toho  každý  mužský  člen  bratstva  má  následovní  jména: 

1.  Jméno  křestně,  na  př.  Jovo. 

2.  Jméno  otcovo,  na  př.  Jovo  Petrov,  když  otec  Petrem  se  zove. 

3.  Je-li  více  v  rodu  téhož  jména,  přidává  se  jméno  dědovo,  na  př. 
Jovo  Petra  Markova,  když  dědovi  bylo  jméno  Marka. 

4.  K  tomu  přistupige  jméno  rodu,  na  př.  Jankovičů,  načež  jméno 
zní:  Jovo  Petra  Markova  Jankoviča. 

6.  Konečně  přidává  se  jméno  bratstva,  tu  Kovačevičů,  tak  že 
úplné  jméno  našeho  Jova  jest :  Jovo  Petra  Marko viča  Jankoviča  Ko- 
vačeviča.  Kde  se  bratstva  nezachovala,  jsou  nicméně  patrný  stopy  jich 
ve  slaveni  svátků  rodových  (krstno  ime  =:  křestně  jméno),  jež 
dosvědčigí.  že  zachovala  se  v  lidu  upomínka  na  bývalé  svazky  spřáte- 
lených rodů.  Jako  jednotlivé  rody  v  Hercegovině,  Černé  Hoře  a  Boce 
mají  všeobecné  j'méBo  rodné,  poukazující  ku  společnému  původci  rodu, 
zachovávají  ostatní  pravoslavní  Slované  úctu  ku  rodným  svatým,  jakožto 


148  Jaroslav  Vlach: 

ochráncům  rodo.  Dle  nich  zovou  se  na  př.  Ďurďevštasíi,  Mitrovštaci, 
Nikoljštaci,  Jovanjštaci,  Aranďelovstaci  atd.  Oslava  rodových  svátkft 
děje  se  u  Jihoslovanů  s  velkou  okázalostí,  pročež  chceme  zevrubněji 
o  ni  se  zmíniti. 

Vpředvečer  svátku  hoch  chodí  po  vsi,  zastaví  se  před  kaž- 
dým stavením  a  zvučné  přednese  pozvání  k  oslavě  slovy:  „Můj  otec 
vzkazuje  vám  pozdrav,  byste  večer  sešli  se  k  němu  na  sklenku  ko- 
řalky. Co  svétitel  (následuje  jméno)  přinesl,  nechceme  skrývati.  Přijďte, 
přijďte  dojista!"  Nejbližší  příslušníci  bratstva  dostavují  se  bez  po- 
zvání; vzdálenější  se  vyznamenávají,  že  zvláštní  posel  se  k  nim  vy- 
praví, při  čemž  jablko  neb  pomoranč  přináší  na  znamení  přátelství. 
V  týž  večer  tři  popové  přicházejí  do  stavení,  by  posvětili  olejů  domá- 
cích. Do  sklenice  nalije  se  trochu  vína  a  oleje,  do  kterého  přimísí  se 
na  prášek  roztlučená  koule  olověná,  při  čemž  vše  proutkem  se  roz- 
míchá. Na  to  každý  z  kněží  předloží  před  sebe  kus  houby.  Mezi  mo- 
dlitbou, když  se  dojde  k  evangeliu,  rozsvítí  se  svíčky;  stařešina  s  druhy 
nakloní  se  pod  štolu,  kdežto  hosté  stoji  opodál.  Po  vykonané  modlitbě 
stařešina  přinese  tři  Trhové  proutky.  Nejstarší  pop  jeden  namočí  v  te- 
kutině a  potře  jím  čela  stařešiny  a  jeho  druhů,  načež  proutek  hodí 
do  ohně.  Totéž  učiní  kněz  druhý,  kdežto  třetí,  dříve  než  proutek  dá 
do  ohně,  své  předchůdce  i  sebe  požehná.  Po  obřadech  jest  hostina, 
pří  níž  jen  hosté  jedí;  stařešina  hosti  obsluhuje.  Když  hosté  se  byli 
nasytili,  posadí  se  za  stůl  domácí,  jimž  rovněž  stařešina  sám  jest  sluhou. 

V  den  slavnosti  jde  se  časně  z  rána  do  kostela;  po  službách 
božích  jest  slavnostní  hostina^  Při  pí  stařešina  i  domácí  s  obnaženou 
hlavou  stojíce  kolem  hostí  pobízejí  jich,  by  chutě  pojídali.  Má  se  za 
to,  že  při  tom  světitel  nalézá  se  na  pravém  rameni  stařešinově,  by 
z  toho  místa  vše  dobře  slyšeti  a  prohlednouti  mohl.  Při  první  sklenici 
vina  připíjí  se  Bohu  na  počesť;  pop  neb  sudí  obecní  (knez)  vstane  a 
osloví  stařešinu:  „Rozsvět  na  počesC  světitelovu  svíci,  a  přines  kadidlo, 
bychom  pili  na  počesť  boží**.  Přípitek  zní:  „Na  velký,  šťastný  okamžik 
a  ku  cti  boží !  Na  zdraví  světitelovo  (následuje  jméno),  sv.  Mikuláše 
poutníka,  blahoslavené  panny  a  sv.  archanděla,  sv.  Jiří  a  všech  svatých, 
Bohu  libých,  již  jsou  kolem  jeho  trůuu,  by  nápomocni  byli  tomuto 
bratru,  stařešinovi  a  jeho  přátelům,  by  mu  byli  zachováni  a  stáli  k  němu. 
Není-li  mu  někdo  přítelem,  nechť  Bůh  mysl  jeho  obrátí,  by  se  stal 
jeho  přítelem.  Nechť  zdráv  jsi,  stařešino!  Na  zdraví  tvé  a  každého, 
kdo  ti  dobro  přeje!* 

Na  to,  kdo  předsedá  hostině,  vezme  chléb,  zvláště  ku  hostině 
připravený  (krsui  somun),  a  nakrojí  jej  křížem,  uchopí  se  oběma  ru- 
kama dvou  čtvrtí,  a  podá  bochník  svému  staršímu  druhu  se  slo^' : 
„Nuže,  kmotře!  Modleme  se  a  vizme,  kdo    znáš   ulomí  čásť  dolejší." 

Zraky  všech  ohlížejí  se  po  soupeřích,  kdo  z  nich  bude  vítězem; 
kdo  ulomí  kus  větší,  pokládá  se  za  miláčka  Štěstěny.  Hned  na  to  před- 
seda podá  ostatní  dvě  čtvrti  stařešinovi,  by  podobné  se  s  ním  dělil 
o  chléb,  symbol  štěstí  domácího,  spokojenosti  a  blaha  vezdejšího.  Jeden 
z  hostí  rozkouskuje  pak  první  dvě  čtvrti  a  rozdělí  kousky  mezi  všechny 
přítomné,  by  každému  dostalo  se  podílu  v  štěstí :  třetí  čtvrť  ponechá 
sobě  stařešina  pro  druhý  stůl,  totiž  soudruhů,  kdežto  čtvrtá  věnuje  se 


Mravy  a  zvyky  Jihoslovanů.  149 

rodnému  svatému  (světiteli).  Pop  chléb  postaví  před  sebe  a  strčí  do 
něho  svíci,  by  hořela  až  do  konce  hostiny. 

Když  lámání  chleba  jest  skončeno,  připíjí  se  na  zdraví  přítom- 
ných; pravidlem  tolik  pHpitků  se  pronáší,  kolik  vína  se  snese.  Po  kaž- 
dém přípitku  zapějí  děvčata  a  hoši  píseĎ,  jež  z  velké  části  oslavuje 
dobré  vlastnosti  toho,  jemuž  se  připijí,  na  pr.  při  starci  rozvážnosC, 
při  muži  odvahu  a  mužnosf  atd.  Po  hostině  bývá  tanec  na  mlatu,  při 
němž  muži  v  párech  provozují  tanec  vojenský,  střílejíce  při  něm  ze  svých 
pušek ;  z  večera  tančí  se  ve  světnicích  a  střílí  se  z  oken.  Veselí  pak 
trvá  dlouho  přes  půlnoc. 

Plémě.  Jako  bratrstva  povstala  ze  zádruh,  tak  vyvinula  se  ple- 
mena z  bratstev;  plémě  má  se  ku  bratstvu,  jako  bratstvo  ku  zádruze. 
V  dobách  nynějších  jen  v  Černé  Hoře  a  v  části  Hercegoviny  zachovalo 
se  zřízení  plemen,  arcif  valně  pozměněné.  Poslední  svobodné  jiho- 
slovanské  plémě  bylo  plémě  Yasojevičů  v  Hercegovině ;  až  do  doby  Da- 
nílovy  byli  nezávislí  jak  na  černé  Hoře,  tak  na  Turcích.  Jich  území 
prostíralo  se  v  délce  a  šířce  12 — 14  hodin;  počítalo  se  vněm  56  vsí, 
z  nichž  hlavním  místem  bylo  Berane  s  tisícem  duší.  Yasojeviči  dodávali 
do  pole  1000  mužů  branných ;  ač  z  velké  části  jsouce  mohamedány, 
v  míru  špatně  snášeli  se  s  druhy  svými  křesťanskými,  v  době  války 
všichni  společně  jednali,  mohamedáni  i  křesCané.  Plémě  Ynsojevičů 
skládá  5e  z  desíti  bratstev  silných ;  některá  plemena  mají  méně  bratstev, 
na  př.  pět  neb  šest,  jsouce  původu  mladšího  a  různíce  se  od  starších 
i  jménem,  jež  totožno  jest  s  příjmením  bratstev.  Roku  1860.  počítalo 
se  v  Černé  Hoře  sedm  starých  plemen;  nejmocnější  bylo  plémě  Bjelo- 
pavlovičů,  ostatní  zvala  se:  Cetinjaui,  Njeguši,  Čekliči,  čevljani,  Cuci 
a  Pješivici. 

Plemeni  čelí  hlava  plemene,  glavar  plemenski  či  voj  voda. 
Ještě  před  dvacíti  lety  plemenníci  černohorští  volili  své  vévody;  nyní 
viáda  sama  jmenuje  je,  ponechávajíc  formální  jen  potvrzení  shromá- 
žděním plemeoníků.  Vévodovi  podřízeni  jsou  náčelníci  (knězovi)  bratstev, 
jakož  i  praporeČDÍci  každého  bratstva  (barjaktari).  Moc  jeho  i  v  míru 
i  ve  válce  jesl  zuačna;  v  době  míra  má  moc  soudní  a  výkonnou,  v  době 
války  přísluší  mu  moc  popravy. 

Medakovič  líčí  volbu  vévod  (vojvod)  v  Černé  Hoře  následovně  i 
Jest  zděděné  právo  Černohorců  voliti  sobě  své  vévody ;  jeho  přidržovali 
se  od  počátku  svého  života  společenského,  je  zachovávají  až  podnes. 
Zemře-li  vévoda  a  zanechá-li  jednoho  neb  více  synů,  vydají  se  náčel- 
níci bratstev  po  úřadě  ke  knížeti  s  prosbou,  by  svolil  ku  dosazení  no- 
vého vévody.  Když  gospodar  svolení  své  dal,  náčelníci  bratstev  ohlásí 
po  veškerém  plemeni,  by  v  den  určitý  všichni  zbraně  schopní  muži  sešli 
se  na  obyčejném  shromaždišti.  Každý,  kdo  nosí  zbraň,  dostaví  se  tam 
v  den  ustanovený,  načež  všichni  náčelnici  bratstev  v  kruhu  se  rozestaví 
majíce  ve  středu  nejstai*šího  se  synem  bývalého  vévody,  jenž  v  úřad 
a  hodnost  otcovu  uveden  býti  má.  Na  to  nejstarší  náčelník  uchopí  mla- 
díka při  pasu,  otočí  ho  třikrát  kolem  a  praví:  „Nastup,  můj  milý  synu, 
na  místo  svého  otce!  Vyprosili  jsme  si  tebe,  abys  jako  tvoji  předkové 
lni  šCasten  a  udaten  jsa  stařešinou  našeho  plemene!**  Při  otáčení  ostatní 
náčelníci  stojí  kolem  obou,  kdežto  ostatní  příslušníci   plemene    sedí  $ 


150  Jo8.  Kouble: 

pochutnávají  si  na  pečeni,  chlebě  a  vině,  jež  v  hojnosti  tu  se  nalézá. 
Po  ukončení  obřadu  náčelníci  provolávají  klidu:  „Oheň!  Nechf  jest 
šCasten,  jako  byli  jeho  předkové!^  Všichni  vyskočí  a  vystřelí  třikráte 
z  pušek.  Tím  volba  nového  vévody  jest  skončena. 

Novému  vévodovi  plémě  vzdává  topž  poctu  jako  bývalému.  Černo- 
horec váží  sobě  vévody;  při  stole  vykazuje  mu  přední  místo  při  hor- 
ním krigi  stolu,  ale  jinak  více  pocty  se  mu  nedostane  než  jinému  Černo- 
horci. Vévoda  bývá  jen  tehdy  sesazen,  když  neosvědčí  se  hrdinou  v  boji 
neb  jako  soudce  nevede  sobě  rozumné  a  nestranné. 

Plémě  celkem  má  za  doby  nynější  jen  význam  krajinný;  meze 
jednotlivých  plemen  zvláště  v  Černé  Hoře,  kde  není  nadbytku  v  pa- 
stvinách, přesně  jsou  určitý.  Za  žádnou  cenu  není  dovoleno,  by  stáda 
jiného  plemene  pásla  se  mimo  svá  pastviště;  z  příčiny  té  často  spory 
a  nepřátelství  plemen  vznikají.  Podobně  brání  se  cizím  plemennikům 
přístup  ku  cisternám.  Společné  pastviny  plemene,  na  nichž  všechna 
bratstva  stáda  svá  pásti  mohou,  zovou  se  muša,  t  j.  společný  statek; 
mimo  to  každé  bratstvo  má  zvláštní,  omezené  pastviště,  zvané  zabraná 
neb  cjelitia  (celek).  Všechny  zádruhy  mají  právo  ku  pastvě  svých 
stád  na  muši,  ač  u  některých  chová  se  muša  pro  seno,  neb  jen  tehda 
stáda  se  do  ní  pustí,  arciC  po  svolení  všeho  bratstva,  když  dobytek 
má  se  vykrmiti  na  prodej.  Každá  zádruba  mimo  tato  pastviště  užívá 
svého  vlastního  pastviště,  zvaného  o  grád  a.  Jednotlivá  plemena  mají 
též  společné  lesy,  dub  r  a  vy,  v  nichž  kácejí  své  dříví;  podobně  i  brat- 
stva mívají  někdy  své  lesy.  Zádruhy  jen  zřídka  mají  vlastní  les,  ježto 
v  Boce,  Černé  Hoře  a  Hercegovině  není  dostatek  lesů. 

(Pokračování.) 


Padesátileté  jubileum  znovuzrození  chrvatské  literatury. 

Rok  1885.,  kdy  jarý  národ  chrvatský  slaviti  bude  padesátiletou 
ročnici  znovuzrození  své  literatury  [1836*)],  stane  se  zsgisté  významným 
pro  duševní  sjednocení  veškerého  slovanského  jihu.  Literatura  chrvatská 
má  nepopiratelně  ze  všech  jihoslovanských  nejdůraznější  účin  mravní 
jmenovitě  vědeckou  částí  svou,  objímajíc  téměř  celý  slovanský  jih,  a 
jest  tudíž  spravedlivo,  že  příležitosti  té  horlivě  uchopili  se  nejpřednější 
jeho  mužové  —  vůdcové  akademie  jihoslovanské,  kterýž  ústav  jediný 
výmluvně  representuje  jednotu  jihu  slovanského  —  aby  tento  svátek 
všech  Jihoslovanů  velikolepou  manifestací  —  dosud  u  nich  nevídanou  — 
důstojně  byl  zasvěcen. 

Skrovné  posavade  duševní  styky  a  obcování  plemen  jihoslovanských 
mezi  sebou,  dojdou  zajisté  prvým  v  dějinách  shromážděním  jejich  vý- 
květu v  metropoli  chrvatské,    mocného  vznětu  a  blahodárného   oživení. 


♦)  Před  padesáti  lety  spatřily  světlo  světa  prvé  chrvatské  politick  é 
noviny,  a  s  nimi  10.  ledna  1835.  zaskvěla  se  poprvé  za  bilého  dne  „Den- 
nice  chrvatská,  slavonská  i  dalmatská**,  prvý  to  belletristický 
list  v  jazyku  chrvatském,  jehož  vydáváni  vymohl  si  přes  vzpouzení  se 
Maďarů  slavný  L.  Gaj  u  samého  císaře  Františka. 


Padesátileté  jabileam  znovusrození  ehrvatské  literatury.  151 

PŤitelé   národní  osvěty  y  Chrvatska   již  po  více   let  cítili  iivoa 

potirebn  tobo  a  zabývali  se  ton  myšlénkoa,  aby  se  i  v  jejich  vlastech 

čas  od  bxn  odbývaly  sjezdy  spisovatelft  a  pěstovatelft  jednotlivých  oborů 

védeckjeh.  Sjezdy  takové  přinesly  zajisté  a  jiných  pokročilých   národfl, 

jako  YlicUft,  Prancoazů,  Némcfi,  a  ze  Slovanfl  pak  jmenovitě  u  Polákfl 

a  Busů  ve  prospěch    národní   osvěty   hojného   ovoce.   MohoaC   se   při 

takých  sjezdech  rozebírati  otázky,  které  se  týkají  veškerého  knlturoího 

iirota  oárodoího,  jakož  i  otázky  týkající  se  jednotlivých  oborů  védy.  ProT 

spívi^lf  pak  dále  sjezdy   takové  i  tím,   že  se  mazové,   kteří   se   toaže 

oaokoQ  zabývají,  již  za  stejným  cílem  se  neson,  však  pouze  dle  jména 

znají  —  osobné  seznámí  a  k  sobe  vzájemně  přiblíží. 

Známo  pak,  že  při  rozebírání  takových  otázek  živým  slovem  při- 
chází se  obyčejné  ku  kýženým  výsledkům  mnohem  dříve,  snadněji  a  bez- 
pečněji, než  když  se  písemní  cestou  o  nich  rozvažuje.  — 

O  tom  všem  akademie  jsouc  přesvědčena,  s  radostí  přijala  návrh 
předsedy  svého,  slovutného  zastance  ideje  jihoslovanské,  Františka 
Bačkého,  za  svůj,  aby  se  totiž  prvý  takový  sjezd  konal  v  Z&hřebě 
roka  letošního,  v  padesátiletou  paméf  nového  oživení  krásného  jazyka 
a  slavné  druhdy  literatury  chrvatské,  jakož  i  vzkříšení  národního  ducha 
skrze  Ludevita  Gaje. 

Jakou  měrou  by  prospívaly  takové  sjezdy  Jihoslovanům,  jimž 
DUBltigí  se  co  den  téměř  tolikeré  společné  a  zvláštní  otázky,  na  jichž 
Yhodném  rozřešeni  závisí  veškerou  další  příznivý  rozvoj  věcí,  o  tom 
siřeji  promlouvati  zajisté  zbytečno. 

Dle  návrhu  Račkého  měly  by  býti  sjezdy,  co  způsobu  jich  se 
tjée,  z  počátku  všeobecné  jak  vzhledem  k  předmětu  tak  k  plemeni. 
K  předmětu  proto,  že  není  ještě  u  Jihoslovanů  takového  množství 
znalců  a  výtečníků  v  každém  z  jednotlivých  oborů  vědy,  že  by  se  pro 
každé  odvětví  mohl  konati  zvláštní  sjezd;  a  s  druhé  strany  jest  více 
pospolitých  plemenných  otázek.  Tudíž  by  také  sjezd  měl  zanjímati 
ona  odvětvi  vědy  a  literatury,  kterými  se  baví  jednak  jihoslovanská 
akademie  věd  a  srbské  učené  družstvo,  a  jednak  všecky  „Matice'* 
i  literami  družstvo  v  Sofii. 

Samo  seboq  se  podává,  že  by  se  všeobecný  literární  sjezd  ten 
pro  jednotlivé  neb  příbuzné  odbory  rozdělil  ve  více  skupin  či  sekcí. 
Co  se  týče  plemen  jihoslovanských,  jichž  representanti  by  se 
měli  shromážditi  a  porad  se  súčastoiti,  tu  i  s  té  strany  má  býti  sjezd 
všeobecný,  to  jest  má  zaujímati  učené  i  literární  spolky  a  ústavy 
Chrvatů,  Srbů,  Slovinců  a  Bulharii,  neboC  mezi  všemi  těmito  plemeny 
jest  v  literatuře  a  národní  osvětě  mnoho  vzájemných  styčných  bodů 
i  společných  interessů. 

Proto  pozvala  akademie  k  súčastnění  se  srbské  učené  družstvo 
v  Bělehradě,  Matici  chrvatskou  v  Záhřebe,  dalmatskou  v  Zadře,  srbskou 
v  Novém  Sadě,  slovinskou  v  Lublani,  literární  družstvo  bulharské 
v  Sofii  a  právnické  družstvo  v  Záhřebe. 

Všecky  tyto  závody  a  spolky  s  nadšením  ozvaly  se  na  pozvání 
akademie  a  slíbily  své  účastenství. 

Kromě  toho  všecky  třídy  akademie  zvolily  z  odborníků  svých 
tistrední  výbor,  jenž  se  skonstituoval  a  počal  svou  činnosC,  aby  důstojně 


152  J.  A.  Vorácek: 

Qspoř&dal  v  hlavním  městě  Chrvatska  první  sjezd  jiboslovanskýcli  literátů 
a  pěstitelů  védy.  —  Ne  zajisté  náhodou  dostalo  se  té  cti  chrvatské 
prestolnici :  v  Záhřebe  panaje  nyní  nejživější  literární  život  z  celého 
slovanského  jihu,  zdi  jeho  chovají  nejdrahocennější  poklady  vědecké, 
v  něm  nejvíce  jest  uloženo  učeného  materiálu,  z  něhož  všem  jiho- 
slovanským  plemenům  čerpati  možno;  a  tak  vyplňují  se  věštecká  slova 
básníkova:  „Já  soudím,  že  je  Chrvatsko^  jmenovitě  Záhřeb,  ohnisko, 
z  něhož  na  všecky  strany  srsí  jiskry  osvěty  národní  v  různé  větve  a 
strany  jihoslovanské,  a  že  ta  sláva  a  to  důstojenství  zůstane  Záhřeba 
i  na  věky  budoucí."  Jo*.  Kouhle, 


Statistika  národnosti  v  knížectvi  bulharském. 

Od  doby  Šafaříkovy,  který  dle  tehdejších  zpráv  číslo  Bulharů  poměrně 
velmi  malé  uda),  nebylo  až  dosavade  nižádných  zaručených  dat,  dle  nichž  by 
bylo  možno  sestaviti  statistiku  národnosti  aspoň  v  jedné  části  Bulharska. 
V  nesnadný  tento  ťikol  uvázal  se  konečné  Bulhar  M.  K.  Sarafov  a  uveřejnil 
v  kn.  V.  a  VIII.  periodického  časopisu  ve  Srédci  článek,*)  který  osvětlil  ko- 
nečně jasně  národnostní  poméiy  aspoň  v  knížectvi  bulharském. 

Dle  něho  jest  obyvatelstva  v  různých  okruzích  (departement),  jak  ná- 
sleduje : 

MuSi:  ieuy :         ilohromady 

Varna .57012  48.927  105.939 

Provadija 32.536  30.627  63.163 

Šunien 56.909  52.978  109.887 

Silistrijn 52.032  49.110  101.142 

Eski-Džnmaja 37.402  36.547  73.949 

Razgrad 62.796  59.565  122.361 

Russe 68.596  63.412  132008 

Trnovo ...  108.003  109.518  217.521 

Sevlicvo 45.813  45.939  91.752 

Berkovica 29.966  28.696  58.662 

Vidin 53  015  50.811  103.826 

Vratca 35.527  34.872  70.399 

Ktistendil 73.352  69.679  143.031 

Lovec 42.888  42.509  a5.397 

LomPalanka 22.118  20.105  42.223 

Orhaníe 25771  26.264  52.035 

Plevno 52151  49.442  101.593 

Rabovo    ...       34.193  32.689  66.882 

SviStov 21.665  20.23:í  41.898 

Sofia 83.493  76.087  159.580 

Trn 32.562  32.100  64.662 

1,027.800  980.110  2,007.910 


•)  Viz  ^Slovanský  sborník"  1884.,  str,  562. 


Statístíka  národností  v  knížectví  bulharském. 


153 


>     h 


® 

c 

Jí: 


sis  5:  ^ 


ssec    t-^ř*"^ř*C0ř-u5 


c 


o    Q    ;d 


00 


co 

•flí     -    :c  05   «   o 
*0     S   *o         00   co 

O 

o    s 

> 


<N 


ca 


^    ^ 


ec    QO    00 
?j    1^    "^ 


co 


s  3 


•^    1-1 


CO 


ar 

>    1  g 

6       i^ 

>>  !  ^ 

3 

u 

o   -  g 

> 


co 


Ci    co 


co    t*-    « 
05     t*-     í^ 

^1    1^    co 


ca    ;c    co    (N    -H 
"^    íi5    ^ 

X 


I>-     co     C5 

CO    íj5    ^ 


CO     CO     CO     í'!     »C 
QQ     Op     p     ^    • 
CO     ■^     -fj     X 


?0     -M     C 


T-'         0>         ^H         t*- 

»-i     íl     Q     r-i 


co 


O 


o 

«>« 
•O 

o 

c 


g 


> 
o 

M 
9 


*-•     CO     O     <M     lO     CO     O? 

t»    oa    ci    <?«    »-•    O    O 

?0     «0     i-<     rH     •«*<     li 


00    r-    »c  50  t>- 

*^      ^f<      "H*  Oy  ^}< 

i-<     'M     00  'N  1-1 

CÓ 


ci<MC<iaocoirjico5co 

i-itC00t>-»HíOO5(M 

<?a    *-í    1—    (M  co 


c 

O 

•08 

c 


'b    r—    -"iíi    co 
3     ^    ř»    rN 


p«       ^^ 


»-•    co 


•^    ř*     "«*< 

co    00    cc 


-^     r-( 


145     «^     ř» 

»c    -4    ic 

co     i-« 


co    »c 


"^  O     ř*  -f  Q     ^    •«*< 

O  00    t-  O  CO    •-»    -4 

-^  o  o  5^     o 

•  •  •  • 

i-«  :o  X  11 


C 


co 


^O     ^     -^     'Ti 


t^     O-  CO     1-í     00 
iC     O^     1^     ^H 

i-«  co 


co 

o: 

o 


5r  ^'^ 


•c 


co 

Gvj 


O    00    q 
55    cí 


'M 


8"^    00    Ol    a> 
r^    tP    tr    ^    ř- 


jO     ^c^pio-^íjoci^ío*^,    |--'^l»ocOwl'- 
(D5c»^^G^o^cóc4(^i'^i»-í  l-H'^! 


co     'TI     lO     »0     *><     CO 


"O    ó    'Ti    ^    rN 

aq    OD    o    ř-,    -^ 


CM 


co 


•08 

na 
a. 


co 

O 

c 

Ti 
O 

c 

o 
o. 


P4  >C0    OQ 


ee 
•5? 

B 

'Z   o 
♦*    .Ji, 

.s  ^ 

:3     ® 


>C0    OQ    M 


se 

9 


o 
k 
o 

E 


o 

>• 

o 

CX2 


s 

O 
O) 

PQ 


>    >    U^ 


a> 

O 

1^ 


06 

P 

.3 

Ph 

a 

o 


.2 
O 


o 

> 


c 
o 


S   W   c»  (š 


> 
B 

HO 


C0 


p 
H 


\^ 


t0 


Fnnt  Sláma-' 


ftléuji  ae  v  knižectvi  pHsféhovalci  z  jiných  zemi,  tak  že  cel 


||iií»<>^[^no8tf  v  knižectvi  bulharském  vypadá  následovně: 


^rBi©oci     • 
grbochrv^té 

jíémci     .   . 


Arnautí 


1,346.507 

627.284 

49.070 

37.600 

14020 

12.376 

11.552 

3.837 

1.894 

1.275 

1.123 

503 


Italové 515 

MadkH 220 

Čechové     174 

Francoazi 164 

Arabové 97 

Poláci 92 

Angličané 64 

Oerkesové 63 

Peršané 58 

Eurdové,  Čndové,  Hollan- 

ďané,  Švédové  a  j.  .   .   .  402 


Bylo  by  žádoucno,  abychom  podobný  výpočet  dověděli  se  i  o  jiných 

jeSté  stranách,  kde  Bulhaři  žiji,  a  předevšim  o  Rnmelii  a  Alakedonii.  Dokud 

^fc  se  nestane,  bade  odhad  Bulharův  od  pěti  až  do  sedmi  millionů  dnSí  stále 

jen  přibližný  a  illusorni.  Bohužel,  vSak  neni  naděje,  zejména  co  se  makedon- 

^kých  Bulharů  týče,  aby  záhy  tak  státi  se  mohlo!  j  j^  Voráčék 


U  Bílého  kříže. 

Črta    ze    slezského    pomezi. 
Napsal  dr.  Frant.  Sláma. 

Jsme  na  hranici  uherské.  V  lese  u  dřevěného  baráku  za- 
kmitly  se  nám  dvé  postavy  horalů,  a  po  dlouhých  vlasech  j«^jich 
s  jistotou  souditi  lze,  že  jsou  to  Slováci.  Hned  na  to  zmizeli. 
Chceme  pozdravit  bratry  z  pohraničně  Slovače  a  vyvoláváme  je 
z  úkrytu.  „Pojďte  jen  sem  a  ukažte  nám  cestu  ku  bílému  kříži!" 

Pozvolna  blíží  se  oba  k  nám  a  ten  smělejší  ukazuje  nedbale: 
„Bílý  kříž.  to  tam  dalej  po  cestě."  —  „A  zkadé  stě  vy  sem  přišli?* 
tážu  se.  —  ,My  sme  tu  z  Predraera,  pánko  velkomožný."  —  „A  co 
tu  robíte?*  —  „Robíme  šindel." 

Les  náleží  velkostatkáři  a  bankéři  Popperovi,  nynějšímu  pánu 
na  Trenčíně,  jehož  statky  až  daleko  za  Cacu  zasahuji.  Druhdy 
byl  zde  vládcem  slavný  a  rekovný  Matúš  Trenčanský,  který  pro 
samostatnost  Horních  Uher  podnikl  rozhodný  boj  proti  králi 
uherskému. 

Nedlouho  kráčíme  podél  rolí  „moravských".  Ocitli  jsme  se 
opět  v  hustém  lese  a  vykročivše  spatřili  jsme  před  sebou  několik 
dřevěných  chalup.  Cestou  blížíme  se  k  nim  a  za  nimi  otevřelo 
se  nám  lučnaté  údolí,  v  jehož  pozadí  vystupuji  uherské  hory. 
Dřevěné  chalupy,  podél  nichž  kráčíme,  náležejí  k  slovenské  dědiné 
Turzovce,  která  daleko  na  několik  hodin  táhne  se  do  Uher.  Do 
kostela  turzovského  třeba  odtud  jíti  asi  tři  hodiny. 


n  Bílého  křiie.  155 

Od  chatrči  iéchio  slovenských  zahneme  pod  pahorkem  na 
pniTo&pled  nimi  (re  Slezsku)  objevila  se  jiná  chalupa  dřevená, 
ie  to  iís^lmý  hostinec,  vedle  ného  zvonice  a  nékolik  kroků  dále 
bil?  kamenný  kříž  .  . . 

OdpoMváme  tu  némě  u  kHže.  Slabým  je  mé  péro,  abych 
rypsal  veškeré  ty  krásy,  které  zde  příroda  vytvořila  a  které  tak 
upoutíyi  duši  lidskou,  že  bezvládné  pohlíží  človék  do  dálky  a  za- 
pomíná oa  ostatní  svět  Kdybych  mohl,  sem  svolal  bych  básníky, 
zde  rozestavil  bych  malíře,  nebot  krásy  a  velebnost  horstva  té- 
šinského  zde  zajisté  dostupují  svého  vrcholu.  Naši  cestovatelé 
honí  se  po  dalekých  cizích  krajích,  ale  o  našem  Bílém  kříží  ne- 
vědí ani  v  sousedních  zemích,  ba  mnozí  ani  v  samém  knížectví 
těšínském.  A  přece  nemůže  být  úchvatnějšího  pohledu  a  mocněj- 
šího dojmu,  než  zde  na  hrázi  dělící  dvě  údolí  čarokrásná,  zde 
oa  pahorku  pod  pyšnými  výšinami,  které  jsou  však  jen  pídi- 
mužíky proti  těm  horským  obrům,  kteří  nad  nimi  se  vznášejí  ve 
tvarech  rozmanitých  a  oblohy  se  dotýkají.  Jasná  zeleň  luk  v  údolí, 
do  nichž  vysýlají  hory  své  potůčky,  příjemně  odráží  se  od  tmavo- 
modrých a  někde  černých  lesů,  táhnoucích  se  vysoko  až  k  nebi, 
a  jasně  modrou  oblohou  a  leskem  slunce  doplňuje  se  hra  všech 
barev . . .  Jsme  tu  v  kraji  zapomenutém,  jakoby  na  poušti,  a  cha- 
lupy jednotlivé,  které  dostihuje  oko  naše  tam  v  údolí  a  tam  na 
stráních  hor,  jakoby  byly  povstaly  kdysi  v  krutých  dobách  zhoubné 
rálky.  Zapomínáme  na  lidi,  nevidíce  jich,  a  přece  i  v  tomto  koutě 
."^ěta  dýchají  tisíce  smrtelníků. 

Bílý  kříž,  u  něhož  stojíme,  nalézá  se  jakoby  na  hrázi,  spoju- 
jící dva  vrchy  a  dělicí  dvě  údolí.  Je  zároveň  hraniční  čarou  dvou 
velkých  vesnic  pohorských,  rozložených  v  jednotlivých  chaloup- 
kách na  velkém  nepřehledném  prostranství.  Zde  končí  dědina 
Staré  Hamry  (obyvatelů  2509),  avšak  vidíme  z  ní  jen  dvě  cha- 
loupky. V  druhém  údolí  spatřujeme  první  chatrče  pétihodinné 
dědiny  Moravky,  která  má  4558  obyvatelů. 

„Umřel  už?"  ozval  se  za  námi  hlas  starší  ženštiny.  Chlapec 
pak  od  Turzovky  přicházející  odpovídá;  „Přišli  tam  doktoři  a 
řežou  ho.  Mám  jim  tam  donést  víno.* 

Chlapec  vypravuje  nám :  „Jan  Čuraj  z  Turzovky  je  velkým 
raubčikem  (pytlákem).  Potkal  Jánka  Haluzníka  a  prosil  ho,  af 
mu  na/cně  serňáka.  Chcel  střelit  po  serňáku,  ale  střelil  Haluz- 
níkovi  do  nohy,  ale  ně  naschvál.  Šandári  uherští  (touto  správnou 
formou  jazykovou  se  zde  mluví)  byli  tu  u  nás  v  hospodě,  za- 
písali  to  a  včil  sú  tu  už  doktcři  a  řežou  mu  nohu.* 

Žena  pak  dodává:  .Ubohý  Haluzník,  nikdy  něraubčlkoval 
a  toto  se  mu  včik  stane.*  Vypravuje  nám  pak,  ,že  ti  Slováci,  to 
bujný  národ,  strašní  práči.  Tam  v  Turzovce  dycky  něco  nového. 
Už  tam  majú  včil  pět  šandarův  a  pokoja  přece  není.  Všici  li  páni 
šandári  uherští  i  naši  moravští  chodia  sem,  bo  my  máme  pivo 
ve  flaškách  až  z  Těšína  a  dostat  u  nás  též  máslo  s  chlebem, 
v  Turzovce  nemajú  takej  hospody  —  a  co  oni  to  píšu?"   obraci 


156  Frant.  Sláma:  U  Bílého  křižc. 

se  žena  nedůvéřivě  ke  mně.   Ulekla  se  bezpochyby,  že  vyzradila 
dobry  svůj  obchod  pánům,  co  ukládají  daňky  (dané). 

V  mapách  vyznačen  Bílý  kříž  u  hory  Zulova.  Tázali  jsme 
se  proto,  kde  kdo  byl  na  naší  cesté,  kde  Zulov  leží,  nebof  ani 
náš  vůdce,  který  ku  kříži  nás  zavedl,  o  Zulovu  ničeho  védéti 
nechtél. 

„A  kde  je  tu  Zulov?**  tážu  se  hospodské.  —  „Tu  jsme  na 
něm  a  tamto  je  Trojačka.** 

Chlapec  zavedl  mne  ku  Trojačce.  Je  to  kámen  třihranný, 
naznačující  hranice  tří  zemí:  moravské,  slezské  a  uherské.  Po 
stranách  vryta  v  něm  písmena:  M.  S.  U.  —  ,A  kde  hráli  zde  po- 
tentati  v  karty?"  táži  se  chlapce.  —  „Tu,**  odpovídá  chlapec,  uka- 
zuje na  kámen,  na  nějž  nelze  však  ani  pět  karet  rozložiti,  což 
tímto  konstatuji. 

Chlapec  pobízí  mne,  abych' šel  podívat  se  na  Haluznika, 
„není  lam  daleko,  co  ten  komín  vyzěrá".  Před  chvilkou  donesl 
tam  doktarům  místo  vina  láhve  s  pivem  a  vrátiv  se  na  rozkaz 
matčin,  aby  mohl  posloužiti  nám,  hostem,  touží  věděti,  co  dále 
počínají  s  Haluzníkem.  Ubohý  Slovák  leží  před  svou  chalnpou, 
několik  sousedů  klečí  vedle  něho  a  drží  mu  tělo,  aby  se  netřáslo, 
doktoři  pak  na  smrf  bledému  a  těžce  dýchajícímu  vytahují  že- 
lezo z  těla. 

Slovenská  povaha  zajisté  nejlepším  bude  mu  lékem.  Za 
krátký  čas  bude  Haluzník  tu  na  hranicích  tří  zemí  zas  už  statné 
vykračovat  —  vždy(  jest  Slovák  a  horal  k  tomu ! 

Vrátili  jsme  so  k  Bílému  kříži.  S  hostinskou  rozpráví  tu  žena 
jakási,  hořce  plačíc.  Zemřela  ji  dcera  jediná,  její  miláček,  taková 
krásná  dévucha,  že  všem  Údem  se  líbila.  Bylo  jí  teprv  sedmnáct 
let  a  také  dobré  pracovité  děvče!...  Bůh  ví,  jak  se  to  stalo. 
Červená  byla  jako  růže.  Ale  před  dvěma  dny  počala  se  třásti; 
dali  jí  píti  koření,  zaříkávali  nemoc  při  svíčkách,  Pannu  Marii 
frýdeckou  dali  jí  hned  na  ňadra,  ale  vše  mamo . .  . 

Usedavý  pláč  a  nářek  ženy  u  velebném  tom  klidu  přírody 
naplnil  nás  soucitem.  Hostinská  ale  nechce  zazvoniti  za  poklid 
duše  záhy  zesnulé  dívky.  JeC  zvonice  tato  majetkem  jejím  a  po- 
platek za  zvonění  pro  obě  údolí  obnáší  20  krejcarů. 

Ubohá  matka  pak  má  jen  šůstku  (šesták)  a  Bůh  ví,  jak  se- 
žene peníze,  aby  zaplatila  za  dovoz  mrtvoly  na  hřbitov  do  Mo- 
ravky  a  jiná  vydání.  JeC  tu  lid  chudobný  a  bídný,  pole  málo  vý- 
nosná a  práce  v  nich  namáhavá ... 

Hospodská  omlouvá  se  nám,  že  ráno,  v  poledne  a  na  večer 
aadarmo  zvoní,  a  jí  že  též  nikdo  zadarmo  neposlouží.  Ostatně 
prý  už  se  ráno  jednou  za  dívku  zvonilo  a  dvakrát  za  den  zvonit 
dívce  chudobné  je  prý  zby tečno.  Ale  matka  sklíčená  měla  jen 
jednu  dceru,  drahou  svou  Johanku,  a  co  by  jen  podnikla,  aby  jí 
svou  lásku  osvědčila.  Zvonek  musil  by  zníti  od  ránu  do  noci  po 
několik  dní  a  ještě  by  nevyzvonil  všecek  bol  matky  ztrápené. 


Dopisy  Jana  Kollára.  157 

Zaplatili  jsme  a  zvuky  zvonku  počaly  rozléhali  se  smutné  do 
údoli,  ozvěna  hor  pak  dále  je  nesla.  Matka  ubohá  sepjala  ruce 
a  smutné  kráčí  s  návrší.  Rty  její  pohybují  se,  šeptajíce  modlitbu  . . . 

Šero  zavládlo  v  tichém  kraji.  Zvonek  dozvonil  a  my  dali  se 
na  další  pochod  po  horách,  abychom  vyhledali  domek  hajného 
v  Hardisové,  kdež  budeme  přenocovati.  Ušedše  asi  hodinu  cesty, 
zaslechli  jsme  opět  zvonek.  Vyzvání  klekáni,  ale  zdá  se  nám 
v  klidu  večerním,  jakoby  nám  vyprávěl  o  krásné  děvušce  z  Mo- 
ravky a  o  její  vřelé  lásce . . .  Však  nám  před  odchodem  naším 
vyprávěla  hospodská  krátký  ale  smutný  románek,  kterým  se  nyní 
fantasie  naše  zabývá  při  tajemném  šumu  lesů  a  z  něhož  potom 
ve  spánku  vytvořila  krásné  sny. 

A  když  pak  ráno  vydali  jsme  se  na  cestu  do  Starých  Hamrů, 
potom  objíždějíce  Lysou  Horu,  občerstvujíce  se  svěžím  vzduchem 
s  vysokého  Smrku  a  u  Frýdlantu  nahlížejíce  do  rozkošného  údolí 
Čeíadny,  všude  slyšeli  jsme  znění  onoho  zvonku  Bílého  kříže,  a 
kamkoli  oko  naše  zaletělo,  všude  vznášela  se  před  námi  fantasii 
vytvořená  spanilá  postava  ubohé  dívky . . . 


Dopisy  Jana  Kollára. 

(z  pozůstalosti  W.  A.  Maciejowského.) 

3.  ^ 

Velevážený  pHteli!  V  Pešti,  9.  ledna  18^4. 

Delái  choroba  oční  překážela  mi  Tobě  psáti.  Poslední  list  Tvůj  zá- 
roveň 8  dodatkem  od  pana  Diibrowského  správně  jsem  obdržel  i  prosím, 
abys  tento  list  považoval  za  odpověď  na  oba  dopisy.  FÍrotož  raČiž  obsah  tohoto 
listu  také  p.  Dubrowskému  sděliti,  zároveň  s  přátelským  pozdravem.  Knihy, 
jež,  jak  mi  oznamuješ,  přes  Prahu  pro  mne  Jsi  poslal,  nedošly  mne  ještě, 
nicméně  děkuji  již  nyní  za  tento  ům  i  posýlám  Tobě  na  vzájem  jako  dar 
dva  výtisky  mého  cestopisu;  jeden  Tobé,  druhý  p.  Dubrowskému.  Divím  se 
velice,  že  si  stýskáš,  proě  nuzaslal  jsem  žádného  výtisku  díla  tohoto  do  Polska? 
Jakž  mohl  jsem  to? 

Bohužel,  naše  liferarní  vzájemnost  činí  velice  nepatrný  postup  ku  předu. 

Za  nedlouho  vyjdou  ode  mne  též  kázání  a  řeči,  poetem  as  60,  a  sice 
k  povzbuzeni  zbožného  Školnictvi.  Přál  bych  si,  aby  se  také  v  Polsku  několik 
předplatitelů  našlo. 

Co  se  bůžka  v  Bamber^^,  o  němž  si  přeješ  bližších  zpráv,  tkne,  mohu 
Ti  jen  tolik  říci,  abys  se  tak  lehkomyslnými  cestami  a  nánledy,  jako  jsou 
p.  Rndhartovy,  másti  nedal.  Hloupostí  jest  domnívati  se,  že  prastaré  runy  od 
děti  vyryty  byly;  taková  dětinnosť  nezasluhuje  ani  odpovědi.  Buď  vůbec 
opatmÝ  vůěi  německým  učencům,  kteří  o  slovanských  starožitnostech  mluví 
neb  píší. 

Co  se  tkne  Tvé  druhé  žádosti  v  příčině  slovanských  hrobů,  pohřebišť, 
popelnic  a  t.  p.,  musím  se  upřímně  vrznati,  že  jsem  se  studiem  těchto  věci 
přfliš  málo  zaměstnával  a  Že  v  tom  oboru  u  nás  dosud  pramálo  se  učinilo. 
Toto  pole  práce  čeká  ještě  na  důkladného  pracovníka. 

My  ubozí  Slováci  nemáme  nyní  času  zaměstnávati  se  takovými  věcmi. 
Naši  protivníci,  Maďaři,  snaží  se  náš  jazyk  a  naŠi  národní  zvláštnosf  zničiti. 
Spása  a  boj  jest  tedy  nyní  naší  svatou  povinností.  Kdybych  však  někdy 
pnfitě  cokoli  toho  způsobu  ze  slovanských  starožitnosti  našel,  neobmeškám 
Té  o  tom  spraviti. 


158  OtéenáS  Slovanů  polabských. 

Velice  mne  Karmontilo,  že  p.  Dnbrovským  zaloiený  óasopis  Jntrzenka 
zaniknul.  Jntrzenka  mela  pěkný  úéel  a  měla  býti  náležitě  podporována.  Ooi 
musí  u  nás  Slovanů  vše  zůstati  při  počátku  bez  ukončení  cclěho  díla?  Snad 
bylo  by  bývalo  s  výhodou,  kdyby  se  bývalo  vydávalo  méně  se$itú  tohoto 
dasopisn  do  roka: 
Měj  se  dobře. 

Tvůj  upNmný  přítel 

J.  Kollář, 


Otčenáš  Slovanů  polabských. 

ProíesBor  pan  Alois  Jirásek  zaslal  redakci  ^Slovanského  sbomíka'' 
opis  polabského  ^OtěenáSe*'  z  iedné  staré  knihy,  vvšlé  r.  1748.  pod  titulem: 
„Orientalisch-  und  Occidentaliscner  Sprachmeister,  wQlcher  nichtallein  100  Alpha- 
betě  nebst  ihrer  Anssprache  só  bey  denen  meisten  Europaisch-,  Asiatisch-, 
Africanisch-  und  Americanischen  VOlckem  nnd  Nationen  gebráuchlich  sind. 
Auch  einigen  Tabulis  Polyglottís  verschied.  Sprachen  vor  Augen  leget  Soudem 
anch  das  Gebet  des  Herrn  In  100  Sprachen  und  Mundt  Arten  mit  dererselben 
Charakteren  und  Lesung  nach  einer  geografischen  Ordnung  mittheilet.  Aus 
glanbwilrdigen  Auctoribus  zusammengetragen  und  mit  darzu  nOthigen  Kupíer 
versehen  Leipzig  zu  finden  bey  Christian  Friedr.  Gessnern  1748 '' 

Kniha  tato  posud  byla  neznáma  vŠem,  kdiiž  památkami  polabského  ja- 
zyka se  obírali.  Dr.  Pful  aspofi  v  ^Časopise  Maéicy  Seibskeje"  na  r.  1863.  a 
1864.,  kde  selyal  „Pomniki  Polohjan  SlowianŠčiny^,  knihy  této  nevzpomíná. 

NejstarSí  recense  „Otéenááe**  polabskéno  nalézá  se  v  „G.  Fríd.  Mithoíii  epi- 
štola (le  lingua  Winidorum  Luneourgensium  de  anno  1691**,  kterou  sdělené 
Leibnitz  ve  svých  „Collectanea  Etvmologica . . .  „Hannoverae  1717.  (podruhé 
v  Leibnitzových  Opera  omnia.  —  éenevae  1768.,  v  6.  lí,  kap.  VI.  „de  linrna 
Vinidorum  Luneburgensium,  ex  epištola  Georg.  Fríeder.  Miwoíii,  data  Lncho- 
viae  <d.  17.  Maji  16!^ i.).  Z  „collectanea''  Leibnitzových  vytiskl  pak  „OtěenáS" 
Hilferding  ve  svých  „UHMHTHHKaxi>  naptiia  3ajia6cKHxi>  ApeBJiflHi>  h  FjiaiiflHit*'. 
Giií).  1856.  (německý  překlad  tohoto  spisu  pořízený  A.  Smolefem,  vyfiel  r.  1857. 
v  BudyŠíně),  a  pak  dr.  Ptul  r.  1863.  v  Čas.  Mač.  Serb.  (na  str  42 ).  Z  těchto 
nCollecfaneí"  převzal  polabský  .OtčenáS*^  též  sestavovatel  panem  professorem 
Jiráskem  nám  laskavě  sdělené  knihy,  nebof  věrný  opis  p.  prot.  Jiráskem 
nám  sdělený  shoduje  se  úplně  s  recensi  Leibnitzovou;  jak  úzkostlivé  se  se- 
stavovatel zmíněné  knihy  držel  své  předlohv,  kteréž  patrně  nerozuměl,  doka- 
zuji) ta  okolnosf,  že  i  chyby  tiskové  v  Leionitzově  recensi  se  nalézající  vy- 
tiskl, tak  společně  mají  „eack*^  m.  cack,  man  m.  nam,  jak  patrně  Mithof  ve 
svém  listě  Leibnitzovi  napsal.  Jen  zřídka  se  různi. 

Opis  p.  Jiráskův  zní  takto: 

Noos  wader.tada  t(\jis  wattuem  inbisien  '; 

Sioneta')  mowardoot  tiii 

Seimanff  tiii  Rieck  cumma 

Tuh  wiTlia  mossa  schiniot  wan  nibis  jen  0^  ^^^^^k  wissei  soquoi  noossime. 

Noossi  daglitia  Sjeibe  diinam  daans 

Un  wittodíiman  nosse  greichie  ')  coock  moy  wittodtijeme  noos  silme  Greichynarim. 

Ni  farforilnas  *)  wa  versoikung 

ErlOstt  nas  wittige  goidae.  ^)    Hamen. 

V  rukopise  Christiana  Henniga  von  Jessen,  kazatele  ve  Wustrowé  ne- 
daleko Liichowa.  t  r  1719.,  nalézá  ^e  jiná  recense  „Otčenáše**  přetištěná  odtud 
u  Hilferdinga  i  Pfiila  (na  uv.  m.),  též  v  C.  Č.  M.  1857.,  str.  165.  Recense  tato 


')  chyba  tisková  m.  L.  nibisien,   ')  chybně  m.  L.  sioncta,  ^)  u  L.  do- 
hromady,  *)  u  L.  s  velkým  G,   '")  lépe  než  u  L.  farsoriinas,  *)  chyba  tisková 


A.  E.  Odyniec.  159 

dosti  značně  se  líái  od  Míthofovy,  jest  snad  i  méně  zněměená,  m.  „daglitia*^ 
má  9wi$8edaunei8na^  ^Otěenáá"  HennigAv  vvtiskl  s  nepatrnými  změnami  Jan 
JIH  Eecarďus  ve  své  „Historia  Stadii  Etymoíogici*'.  Hatinoverae  1717.  (a  Pfúla 
r.  1863.,  8tr.  113.)*  Třetí  recense  pochází  od  Fr.  MUllera,  puricmistra  L&chow- 
ského  (t  1755.),  z  jehož  pozůstalosti  vytištěna  v  časopise  „Neues  vaterlfindisches 
Archiv*  Lflnebnríc  1822.,  11.  sv.  str.  232.-233.,  pak  Pfulem  na  ov.  m.  1864 
(str.  192.— 193.).  Poskytuje  jazyk  již  velice  kleslý. 

Přičíňnjeme,  pokad  možno,  fonetický  přepis  „Otčenáše^,  německá  slova 
klademe  do  zíávcMrky: 

Nos  (wader)  tada  tSi  jis  vá  ti^jem  nebeóeu,  sj%ta  mo  (vHrdi>t)  tfij  jaima„, 
tilj  (ríeck  enmma)  tiija  villja  mo  sa„  kjttnot  wá  nebeéeu,  kak*)  visei  toko  no 
zemi.  NiM  (dNglitía)  skjaibe  dii  doj  nam  dans,  an  vtltádoj  nam  nósé  grěchy 
kok  Dái  viitádojeme  nosim  grěsnarém.  Ni  (farfortl)  nas  wá  (versoikung,  erlOsti) 
nw  Tflt  tiig  cheudag.  J.  P. 


A.  E.  Odyniec. 


Když  chystali  isme  pro  předeSlé  Čislo  ^^Slov.  sborn.  **  zprávu  o  Odyňco- 
vých  nWspomnieniacn",  tušili  jsme,  Že  nám  asi  brzy  bude  načrtnouti  též  vzpo- 
mínky —  pohrobni. 

,  StsK)  se.  Odešel  stařec  osmdesátiletý,  druh  památné  mládeže  vilenské, 
předni  přítel  Mickiewiczův,  současník  Garczyúského,  Brodziůského,  S^owa- 
ckého,  Rrasiúského,  Póla,  Siemieúského,  Goszczyůského.  Vyrostl  ve  společ- 
nosti těchto  nadšenců,  přežil  je,  působil  vedle  nich  a  uhájil  ještě  potom  mnohá 
léta  stanovisko,  jež  v  mladických  letech  v  samém  ohnisku  nového  a  památného 
rozvoje  polské  poesie  nastoupil.  Netoliko  vlastni  působnost  Odyňcova  roznicená 
neochabujícím  zápalem  mládí,  ale  i  nerozlučnosf  jeho  s  osobami  každému  pol- 
skému srdci  drahým,  najmě  blízké  přátelství  jeho  s  nesmrtelným  Miokiewiczem, 
staví  jej  do  popředí  mužů  památky  trvalé  a  zasloužilé. 

Bylf  Odyniec  již  p  o  s  1  e  d  n  í  m  z  p  o  s  1  e  d  n  í  ch  té  památné  doby  ideálních 
snah  mládeže  vilenské,  kteráž  soustřeďujíc  se  kolem  Tomáše  Zana  a  zakládajíc 
spolky  ..promienistých"  i  „íilaretů''  zůstavila  po  sobě  stopy  tak  neobvyklé,  že 
život  skutečný  nadšencův  a  horlitelů  vilenských  z  let  dvacátých  zdál  se  býti 
již  příštímu  pokolení  „mythickým'*.  Život  tehdejší  —  nepodobný  nynějšímu. 
Ale  z  něho  právě  vyšel  národu  největší  básník  vlastenecký,  hvězda  prvního 
jasu,  ozařující  vŠe  a  nezatemňující  nikoho.**) 

Antonín  Edvard  Odyniec  narodil  se  r.  1804.  na  Litvě,  ve  vsi  Gejstunách. 
kdež  pod  slaměnou  střechou  dědičného  dvorku  pečlivě  byl  vychován  jpro  příští 
dráhu  života.  V  letech  1814.— 1820.  vzdělával  se  na  s^ymnasiu  v  Éorunech, 
odkudž  odebral  se  k  studiím  práv  na  universitu  vilenskou.  Tam  vstoupil  do 
kruhu  vlastenecké  mládeže,  prodchnuté  duchem  ideálů  a  nadšeného  vlaste- 
nectví. V  touž  dobu  (1821 )  seznámil  se  s  Hickiewiczem,  s  nímž  později  spojo- 
valo jej  prese  různost  stáří  přátelství  velice  účinné.  Nejkrásnější  a  úspěšné 
6topy  tohoto  přátelství  spatřujeme  zejména  v  .Litttech  zpodr<)žy**  a  ve  „Wspo- 
mnieniach'',  kteráž  díU  považujeme  za  nejcennější  dědictví  po  básníku  v  těcnto 
dnech  zesnulém. 

Ačkoliv  život  OdyŮcův  neb^l  zmítán  bouřemi  jeho  soudruhů,  kteří  od- 
souzeni byli  velkým  dílem  sdíleti  život  vyhnanství  neb  emigrace,  přece  účasten 
byl  života  a  působení  té  „vilenské  omladiny"  cele.  Literami  působnost  Odyů- 

*)  „kak**  patří  před  „wá  nebeéeu'' :  visei-toko  odpovídá  zcela  něm.  all-so; 
cheudy  znamená  zlého  jako  ve  slovinském  hrad. 

**)  8rovnej  naše  stati:  „Mládež  vilenská''.  Lumír  1879.,  ^ Na  Litvě  ticho f" 
8lov.  sborník  1883. 


(n\- 


C0T«  hned  X  intádi  Sla  duchem  tuhdili  ntuléeDe  péelovanf  ns :  ,Poezf  je"  jeho 
vydané  popřed  r.  1825.  &  18S6.  vo  VilnS  a  obsAhniJcI  balUdy  «  legendy  nej- 
SGřejmějSím  jeva  dSkazcm,  že  tolid^Si  rumantická  škola  měla  v  Odvíicovi  jeď 
noho  I  Dejbnrliv£j»ích  stónpencA.  Proudem  širokého  ložiska  oHmdeíitiletého 
života,  činného  a  snaiivého,  proniklo  niDohu  snah  a  mnobo  podniků,  s  nidiž 
nejeden  zaryl  se  do  paméti  potomstva  —  ne  bez  vlivu  patrnáho.  Tak  proniknul 


A    E    Odym 


meze  vSednoeti  QdjflciW  almar  ah  ^.Mclitelc"  Houstředi\  v  sobě  prače  Hickic 
wicíe  ''Inwackého  Zaleského  a  i  (  stal  se  zpěvem  v  déjmách  literaturv  velice 
poEoruhodD)m  a  čitstu  jmenovaným 

Roku  182^  <  dobral  se  Odyniec  do  Petrohradu  kdež  usvéžiti  hodlal  dh 
véjSf  styk  sMickieniczem  \  severni  stolici  ruské  řiie  umluvili  oba  památnou 
cestu  po  L^ropř  kterai  skvřle  tiskiitečnéna  stala  se  idroiera  utéSen^ch  vcpo 
mínek  snesených  ve  /minénfch  .Listech  z  podróíy"  Oblíbený  jiŽ  před  tfm 
\  íirSIch  kruzích  píltel  Micklewiczflv  a  protěžovaný  vynika)icfmi  muži  v  zemi 
(hr  Zamoyskij  rozíířil  ceatitmi  témito  nenuUo  svi\]  rozhled   PouftrvaU  téměř 


Hrabě  A.  S.  Uvarov.  jgj 

rok;  nerozluční  přátelé  navštívili  zejména  české  lázně,  Rýn  (prodleli  ve  Vy- 
maní u  německého  velebásníka),  Kim,  Neapol  atd.  Roku  1830.  rozloučili  se 
v  Ženevě;  Mickiewicz  vrátil  se  do  Kima,  Odyniec  do  Paříže  a  později  do 
Drážďan,  kdež  v  kruhu  četné  a  vvnikající  emigrace  polské  přebýval  několik 
let.  Zvláště  blízký  styk  spojoval  jej  zde  s  Brodzióským  Literární  činnosť 
Odyňcova  za  hranicemi  vrcholila  v  překladech  ^Byron,  Moor,  Walter  Scott, 
Schiller)  v  nichž  osvědčil  znamenitou  zbéhlosf  n  řídkou  dokonalost  formy,  jakou 
ostatně  veškery  práce  Jeho  vynikají.  Vedle  toho  vznikl  v  tu  dobu  péčí  Ódyň- 
covoú  populární  Časopis  „Przyjaciel  ludu*^. 

Vrátiv  se  roku  1837.  do  vlasti  a  usadiv  se  ve  Vilně  trávil  život  stále 
pracovitj^.  Z  počátku  horlivě  přispíval  k  zdokonalení  polské  pEncyklopaedie" 
a  později  přijal  na  se  redakci  úředního  ,,Eurjera  Wllenského*^,  kterouž 
vedl  do  r.  1860.  sám  obstarávaje  také  čásf  politickou.  O  tomto  období  Odyň- 
cova vnitřního  života  nemáme  dosti  jasných  zpráv.  V  tu  dobu  vydal  novou 
sbírku  básní  (Vilno  1859.),  přispíval  do  Časopisů  v  a  sepsal  dramata  .Felicya'* 
(1849.  a  1869.),  „Barbora  Radziwillowna"  (1858.)  a  první  část  „Jiřího 
Lubomirského"  (1861.). 

Ostatek  života  (od  r.  1865.)  trávil  téměř  výlučně  ve  Varšavě,  odkudž 
jen  časem  zajížděl  do  lázní  Zakopaného  a  j.  Nějaký  Čas  věnoval  se  redakci 
„Kuijera  Varšavského**  a  posléz  stal  se  předním  spolupracovníkem  „Kroniki 
Rodzinnej'',  do  níž  skládal  hlavně  svá  „Vyspomnienia**. 

Toť  v  hrubých  črtách  shrnutá  činnost  Antonína  Edvarda  Odyňce,  zesnu- 
lého dne  15.  ledna  t.  r.  ve  Varšavě. 

Básnické  plody  Odyňcovy  jsou  také  českému  čtenářstvu  z  dobrých  pře- 
kladů známy.  Méně  známy  jsou  však  u  nás  jeho  „Listy  a  vzpomínky**,  kteréž 
vřele  doporučujeme  všem  znalcům  polského  jazyka.  Poetická  forma  a  boha- 
tosf  obsahu  staví  díla  tato  na  roveii  s  nejzajímavějšími  publikacemi  moderní 
literatury.  Nic  podobného  nemáme  v  našem  písemnictví. 

Hodlajíce  památce  A.  E.  Odyňce  při  příležitosti  věnovati  vděčnou  vzpo- 
mínku osobní,  podotýkáme  již  jen,  Že  seŠedivělý  básník  /.achovával  zápal  a 
mladické  nadšeni,  zděděné  z  dob  Mickiewiczových,  téměř  do  posledních  dnů 
Života. 

Pohostinný,  laskavý  a  sdílný  ke  všem,  vítal  rád  za  prahem  svým  přá- 
telsky mu  oddané  osoby,  jež  ve  chvílích  klidného  rozjímáni  hostil  neocenitel- 
nými vzpomínkami  z  dob,  kteréž  tím  Čarovněji  a  velebněji  působí,  čím  vice 
vzdaluie  nás  od  nich  prudký  proud  Času.  Tu  rozehřálo  se  starcovo  srdce,  oko 
zablesklo  a  celá  duše  jeho  vrátila  se  zpět  do  dávné  minulosti . . .  tak  drahé, 
neoželené,  krásné! 

Tělesná  schránka  básníkova  pohřbena  jest  za  ohromného  účastenství 
všech  vrstev  varšavského  obyvatelstva  na  hřbitově  powazkovském.  Velkolepý 
to  by]  hold,  jejž  národ  složil  soudruhu  Adama  Mickiewicze !  *) 

Budiž  mu  trvalá  památka  také  v  naší  vlasti !  E.  J. 


Hrabe  A.  S.  Uvarov. 


úmrtím  hr.  A.  S.  Uvarova  ztratila  Rus  jednoho  z  nejopravdivějších  a 
nejpovolanějších  svých  učenců.  Jméno  jeho  zůstavuje  trvalou  památku  netoliko 
v  dějinách  vědy  ruské,  ale  ctěno  bude  vždy  také  daleko  za  hranicemi,  kdež 
neúnavná  Činnost  zesnulého  hraběte  docházela  již  od  mnoha  let  zasloužilého 
uznání. 

*)  Smuteční  bohoslužby  za  A.  £.  Odyňce  odbývány  dne  30.  ledna  b.  r.  též 
v  Praze.  Přítomen  byl  starosta  pražský  pan  dr.  T.  Černý. 

81oTAnský  •branik.  ^2 


162  Rozhledy  y  literataře  a  uměni. 

Hrabě  Aleksej  Sergéjeviě  narodil  se  r.  1828.  a  obdržev  vyšší  vzděláni 
v  Petrohradě,  dokončil  svá  studia  v  Berlině,  naěež  nastoupil  ve  vlasti  vládní 
službu.  Koku  1848.  poslán  byl  do  Neapole,  leč  k  diplomatické  karríéře  nebyla 
obrácena  tužba  mladého  učence,  jenž  zvláště  mnoho  náklonnosti  choval  k  staro- 
žitnictví. Působil  sice  mnohá  léta  při  ministerst\  ě,  zaujímal  také  vynikající  místo 
v  kabinetě  care  Aleksandra  IL,  ale  přes  ten  celý  čas  a  sice  již  od  roku  1848. 
věnoval  se  studiím  archaeologickým,  v  nichž  záhy  v\ vinul  se  na  předního 
odborníka  této  vědy  v  Rusku.  Ruská  archaeologie  měla  v  hr.  Uvarovu  neúnav- 
ného pracovníka  a  velikomyslného  mecenáše.  Jeho  péčí  založeny  jsou  archaeo- 
loffické  spolky  v  Petrohrade  a  v  Moskvě  a  některá  starožitnická  musea :  vedle 
toho  dal  podnět  k  blahodéjným  sjezdům  archaeologickým  v  Moskvě,  Petro- 
hradě, Kijevě,  Kazani,  Timsu  a  v  Oděsse,  o  jejichž  významu  také  ve  ^Slo 
vanském  sborníku*^  bylo  již  promluveno.  Hrabě  XJvarov  založil  též  t.  zv.  Uva- 
rovské  prémie  (3000  rublů  ročně)  zh  nejlepší  práce  ruské  z  oboru  vlasteneckých 
dějin  a  starožitností.  Sám  jsa  neúnavným  a  nadšeným  odborníkem,  proce- 
stoval i  zbadal  Rus,  čehož  védecké  výsledky  složil  v  četných  publikacích  trvalé 
ceny.  Z  nejčelnějších  jeho  prací  jmenujeme  „Badání  starožitností  jižní  Rusi  a 
pobřeží  Černélio  moře".  Dílo  toto  vyšlo  též  francouzsky.  Po  zesnulém  hraběti 
zůstala  veliká  knihovna  a  nesmírně  bohaté  sbírky  starožitnické.  Také  jako 
člověk  byl  hr.  Uvarov  všady  ctěn  a  vážen  —  znám  byl  všeobecně  se  svého 
lidského,  spravedlivého  a  osvíceného  stanoviska,  jaké  zaujímal  zejména  vůči 
Polákům  a  ke  všem  ostatním  Slovanům.  Cesť  jeho  památce !  E.  J. 


V/^-^V-^Ny^/^.  '~\  '^    /^\  /^ 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméni. 

W  póleieniu.  Opowiadania  i  obrazki  przez  Wile  Zyndram  Koseial- 
kowskf .  Warszawa  1885.  Str.  384. 

SI.  Koécialkowská  náleží  bez  odporu  k  nejpozoruhodnějším  zjevům 
nynějšího  ruchu  polské  literatury.  Pravíme-li  k  nejpozoruhodnějším,  máme  na 
mysli  přesně  vymezenou  individualitu  básnickou,  s  jakou  v  přítomné  sbírce 
vystupuje.  Řekli  bvchom,  že  tvůrčí  duch  Roécialkowské  jeví  jakousi  příbuz- 
nost s  Byronem,  kdybv  plody  její  nebylv  tak  elegického  rázu.  Avšak  trpící 
hrdinové  její  nesou  tíhu  žalostného  osudu  svého  s  tichou  resignací  a  takřka 
bez  odporu,  oni  se  nebouří,  ale  vzdychají  se  sklopenou  hlavou  kdesi  v  zá- 
koutí, aby  Je  nikdo  neslyšel.  Se  světobolem  křižnje  se  tu  pes.simismn8  Jakési 
ponuré  přítmí,  jakýsi  nádech  spíše  žalostný  nežli  sentimentální  zahaluje 
veškeré  části  sbírky  a  jest  jich  charakteristickým  znamením.  Nejvýznačnější 
v  tomto  směru  jest  obrázek  „Strofa  proz^^,  v  němž  pessimismus,  o  kterém 
duchaplná  autorka  sama  kdesi  praví,  že  jej* vymyslili  básníci,  nejvíce  vystu- 
puje do  popředí.  Poměrně  možno  o  celé  sbírce  říci,  že  obsah  je  spisovatelce 
věci  vedlejší,  reflexe  a  psychologické  studium  hlavní.  Nelze  však  říci,  že  by 
se  vůbec  autorce  nedostávalo  schopnosti  epické :  u  ní  jen  dar  lyrický  je  příliš 
bohatým.  Celkem  nejobsažnější  je  povídka  „Zgrany",  která  nadto  vyniká 
mistrným  líčením,  hloubkou  citii  a  uchvacujícími  přímo  scénami.  Elegantní « 
plna  citu  je  povídka  „Wrócona  žyciu",  kdežto  „Byia  niepotrzebita* 
vyznívá  v  trpkou  výčitku  Historie  o  pejsku  a  koníčkovi  „Kruczek*  a 
„Wietrzyk**  překvapují  jak  svým  nezvyklým  obsahem,  tak  i  svou  hloubkou 
a  poesií.  Rovněž  poetický  je  obrázek  „Anielka",  který  v  čele  sbírky  je 
umístěn  a  v  němž  způsobem  spíše  dojemným  nežli  plastickým  líčeny  jsou  po- 
měry a  bída  kočiyící  společnosti  akrobatické  a  bída  —  dítěte.  Vůbec  kresli 
Koécialkowská  s  obzvláštní  jakousi  zálibou  —  dítě,  a  dovede  kresby  tyto  obe- 
stříti opravdovou  záři  poetickou.  Ale  jinak  nevěnuje  charakteristice  osob 
hrubě  pozornosti,  zanášejíc  se  více  jejich  srdcem  a  mysli  nežli  jich  zevnějškem  ; 
neukazuje  nám  jejich  tvář,  ale  ovšem  duŠi,  nevidíme  jich  činy,  ale  ovšem 
jejich  myšlénky  —  slovem  postavy  Koscialkowské  nejsou  lílastickými  figurami, 
nýbrž  spiŠe  psychologickými  studiemi,  ale  ovšem  studiemi  velice  zajímavými. 
A  proto  tak  záhy  a  ochotně  s  touto  libůstkou  důmyslné  spisovatelky  se 
smiřujeme.  Br.  Zitek, 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  153 

Ze  9Téla  sloyanského.  Psal  Jaromír  Hrubý.  Svazek  I.  V  Českém  Brodě. 
Nákladem  Jos.  MiSkovského  1885.  Str.  209. 

Mnoho  je  lidi,  kteři  oblíbili  si  psáti  o  Rusku,  ale  málo  mezi  nimi  těch, 
kteři  věnovali  se  věci  tak  opravdově  a  tak  upřímně,  bez  všelijakých  špina- 
vých pohnutek,  jako  Jaromír  Hrubý.  Hrubý  je  odd&n  cele  Rusku  (ale  ne- 
přestává tím  býti  především  Čechem),  ve  svém  srdci  vvpěstil  si  tichou,  ne- 
šumnou  prací  lásku,  kterou  každý  řádný  člověk  musí  ctíti  a  respektovati.  Jeho 
filství  není  jedovatým  šípem  namiřenVm  proti  všemu,  co  nesouvisí  s  jeho 
filsťvím,  a  pracuje  čestně  na  svém  zánoně,  nebouři  se  proti  těm,  kdož  jiné 
si  obrali  působiště  a  se  stejným  přesvědčením  horují  pro  předmět  různých 
ideálů. 

To  vše  majíce  na  paměti  vítáme  soubor  statí  o  Rusku  vydaných  právě 
J.  Hrubým,  nákladem  p.  Miškovského  v  Českém  Brodě.  V  prvním  svazku  na- 
lézáme práce  vesměs  již  otištěné  (v  Národních  listech)  a  pocházející  z  času 
před  odjezdem  spisovatelovým  na  Rus,  což  arci  má  svůj  význam.  V  před- 
mluvě připomíná  však  spisovatel,  že  nyní  stati  l^to  dle  potřeby  doplnil  neb 
přepracoval,  nalézá  se  tedy  na  nich  také  kontrola  vlastních  zkušenosti.  Jinak 
jsou  jednotlivé  články  psány  na  základě  pramenů  ruských  spisovatelů  a  vy- 
znamenávají se  vesměs  povahou  kulturní  a  ethnografíckou.  Jmenujeme  zejména 
stati :  Moskva  a  Petrohrad,  Z  ruského  severu,  Z  nor  Eavkazských,  Rhapsodové 
severoruští,  Toulaví  pěvci  ruští,  Čumáci,  Másleiiica,  Kupaio,  Milostné  listy 
Mazepovy,  Před  svatbou  A.  Puškina,  U  rakve  Dostojevského,  Zapomenutý 
kout  slovanský  (Rus  uherská).  Nejlepším  zdá  se  nám  Hrubý  býti  tam,  kde 
popisuje  stránky  lidové,  kteréž  zajisté  jsou  jedním  z  nejvděčnějších  zdrojů 
národních  pozorovatelů.  Z  hlubin  přebohatých  vydobyl  Hrubý  nejednu  perlu. 
Srdečný  dík  za  to!  Těšíce  se  na  aruhý  svazek  „Slovanského  světa*^,  k  němuž 
pak  připojíme  též  některé  věcné  úvahy  souborně,  vvslovujeme  také  naklada- 
teli p.  MiŠkovskému  uznání,  že  uchopil  se  vydání  knížky  obsahu  seriosního.    •/. 

Graniinatieké  základy  Jazyka  sloTinského.  Sepsal  Fr.  Vymazal.  V  Brně 
1885 ,  str.  126. 

Nová  knížka  páně  Vymazalova  seznamuje  nás  s  hlavními  tvary  jazyka 
slovinského  i  jest  nám  tím  vítanější  pomůckou  ku  poznáni  řeči  Slovanů  kra- 
jinských, korutanských  a  z  části  i  přímořských,  čím  více  jevila  se  u  nás  po- 
třeba podobného  spisku.  O  vnitřním  složeni  grammatických  základů  jazyka  slo- 
vinského lze  to  samé  říci,  co  o  předešlých  publikacích  téhož  spisovatele.  Po- 
dotýkáme protož  jen.  že  i  k  této  knížce  připojena  jest  velice  vhodná  Čítanka 
(vyplfiuie  polovici  celé  knížkv).  Spisovatel  věnoval  knihu  tuto  p.  dru.  Ř.  Kre- 
kovi,  slov.  professoru  slavistiky  na  universitě  hradecké. 

Matice  HloTÍn8ká  v  Lublani  vydala  na  rok  1884.  následující  knihy:  Levčevi 
zapiski.  Spisal  J.  S.  Turgenjev.  Přeložil  Fr.  Jos.  Remec,  Črtice  iz  dušev- 
nego  žitka  Štajerskich  Slovencev.  Sestavil  dr.  J.  Pájek  (str.  293),  a  Letopis 
Matice  Slovenské  za  léto  1884  Uredil  £vgen  Lah  (str.  362). 

Nemnoho  to  knih,  ale  obsahem  svým  dokonalé  a  velice  vhodné  i  včasné. 
O  významu  Tnrgenéva  netřeba  nám  se  Šířiti,  dílo  Pajkovo,  jako  obraz  dušev- 
ního života  Štjrských  Slovinců,  vyplňuje  mezeru  dávno  pocítěnou  i  jest  si 
jen  přáti,  aby  ctěný  spisovatel  podal  podobné  Črty  také  o  ostatních  stranách 
slovinského  lidu,  čímž  by  knltu;*ní  jeho  stanovisko  náležitě  vstoupilo  do  po- 
předí. K  podrobnému  rjzboru  vrátíme  se  ještě.  —  Letopis  také  letos  obsahuje 
zajímavou  sbírku  vážných  příspěvků:  Ivan  Navrátil  podal  životopisy  slo- 
vinských malířů  Lovra  a  Valentina  JanŠů,  dr.  J.  VoŠnjak  Článek  o  agrár- 
ních poměrech,  O.  Fekonja  studii  o  rozšíření  křesťanstva  mezi  Slovínci  (do- 
tVká  se  též  sv.  Cyrilla  a  Methoda),  dr;  Fr.  Simič  o  slovinských  přísahách 
důležitých  též  v  stránce  jazykové,  prof.  H  Schreiner  „botanické  listy", 
a  Fr.  ťodgornik  Článek  „o  ČloveŠkom  rozumu"  K  závěrku  nalézá  se  ob- 
vyklá bibliografie  slovinská,  sestavená  pečlivé  Ivanem  Tomičem,  jakož 
i  zpráva  o  činnosti  Matice  a  seznam  Členů  (1125).  Přejeme  Matici  lublaňské 
co  nejhojnějšího  účastenství  ve  všech  vrstvách  národa,  jakož  i  podpory  v  ostat- 
ních zemích  slovanských. 


\  64  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

Na  p«)mezi!  Almanah  České  Besedy  vTeplicich.  Ve  prospěch  Českého  domu. 
Pořadatel  Jan  Klecanda.  Illustroval  Bíza  a  Levý.  V  Praze  1885.,  str.  180. 

Alespoň  trochu  sluSnějŠí  repraesentace  českého  živlu  v  českých  lázních, 
kdež  každý  rok  odbývaji  se  tak  četné  siezdy  slovanské,  má  větší  význam, 
než  se  snad  na  první  pohled  zdá.  Tisíce  vynikajících  hostí  vítá  do  naSich 
lázni,  ale  nás  tam  není  nikterak.  Nečešt^ší  nejsou  snad  ani  lázně  kterýchkoli 
břehů  mořských.  Proto  hledíme  k  vzniku  Českého  domu  v  Teplicích  jako  k  pod- 
niku velice  důležitému  a  knížka  v  týž  prospěch  vydaná  zasluhuje  rozšířeni 
největšího,  aby  pomoc  byla  vydatná.  Knížka  „Na  pomezí"  zamlouvá  se  tedy 
již  svým  účelem.  Spatřujeme  v  ni  hezkou  kytici  dárků  předních  spisovatelů 
českých:  básně,  povídky  i  Články  poučné.  Almanah  je  vyzdoben  kromě  toho 
obrázky  a  pěknou  podobiznou  ctihodného  starosty  České  Besedy  \'.Teplicích, 
Poláka  dra.  Ladislava  Krajewského,  jenž  své  přátelství  k  nám  Cechům  již 
skvěle  osvědčil.  Dočítáme  se  o  něm  v  stati  Klecandově  (Český  dům  v  Teplicích, 
str.  16.— 18.)  i  každý  zajisté  souhlasi  se  slový  spisovatele :  „Prvním  Cechem 
teplickým  je  Polák  ~  náš  starosta  Krajewski".  Ušlechtilá  působnost  i  horlivosf 
dra.  Krajewského,  jenž  sám,  praví,  že  ,,Polák  na  české  půdě  je  Čechem,  aniž 
by  přestal  býti  Polákem,  a  Čech  v  Polsce  je  Polákem**,  doide  zajisté  v  každém 
poctivém  srdci  českém  upřímné  vděčnosti.  —  V  almananu  jsou  také  tři  pří- 
spěvky týkající  se  poněkud  p.obratimých  národů  slovanských:  hercegovský 
obrázek  „Serdar"  od  Jana  TreStika,  bělehradská. črta  „Lía"  od  H  Klímy  a 
Článek  ,Adam  Mickiewicz  v  Českých  lázních '^.  Přejeme  si,  aby  almanah  „Na 
pome/i"  brzy  byl  rozebrán.  Cena  1  zl.  Upozorňujeme  na  tuto  publikaci  též 
studentstvo  a  vyzýváme  přátelsky  k  účinné  podpoře  Českého  domu  v  Tepli- 
cích hojným  a  hromadným  kupováním  knížky  „Na  pomezí!"^  E.  J. 

FjiaciiHK  cpncKor  yiCHor  ^pymTna.  Kh..  56. — 57,  Y  Beorpa/jy  1883.— 84. 

Kn.  56.  (str.  360.)  obsahuje :  „CTapii ne  XHjinH/^apcKe**  od  archimandrita 
N.  DuČiée  (str.  L— VIL  +  1  -  116.):  Po  v}T)8áni  dějin  i  dnešních  poměrů  klá- 
štera chilandarského  sdělují  se  některé  staré  památky,  posud  málo  známé,  neb 
vůbec  neznámé,  tak  Typik  sv.  Sávy  srbského,  který  posud  byl  znám  jen 
z  druhé  ruky,  originál  nalezený  v  Kárej ich  na  Svaté  Hoře  byl  podle  míněni 
učeného  archimandrity  napsán  samým  sv.  Sávou:  mimo  to  vryt  do  mramoru 
nade  dveřmi  „typikarnice'^  tamže;  DuČié  sděluje  pouze  typik  podle  druhého 
znění,  srovnávaje  a  jinými  již  vytištěnými  jeho  recensemi ;  na  přečteni  prvého 
pergamenového  rukopisu  nestačil  mu  bohužel  čas.  Dále  uveřejňuje  Ckas^l 
XOTi;i|ioM0v  AphHSATH  l|lA.iTHpkCk  od  8v.  Sávy  posud  neznámý,  chovaný  v  rako* 
píše  Srbského  učeného  družstva  v  Bělehradě.  Pak  líčí  se  knihovna  chilandar- 
ská,  již  značná  část  shořela  r.  1722.,  mezi  ní  vzácné  staré  památky,  jako  dě- 
jiny Chilandaru,  psané  prý  sv.  Sávou;  nicméně  jest  ještě  anes  velmi  bohatá: 
nejvíce  chová  se  v  ni  evangelií,  celkem  asi  48  recensí,  většinou  srbské,  niéné 
bulharské;  jsou  částečně  ozdobena  arabeskami,  miniaturami  i  inicialkami  ve 
zlatě  i  různých  barvách.  Učený  archimandrita  zdržel  se  však  v  Chilandaru  to- 
liko osm  dní,  a  přirozeně  nemohl  jí  poznati  úplně  a  proto  vytýká  z  některých 
evangelií  jen  připisy  důležité  pro  politické  i  hterarní  dějiny  srbské;  v  jednom 
na  př.  vytýkají  se  vlastnosti  Dušanovy  a  hranice  jeho  říše ;  v  jedné  ^srbulji*' 
nalézá  se  i  životopis  neznámého  posud  srbského  mnicha  Isaije  z  XIV.  v.,  dále 
osm  dílů  „Gram matiky**  Konstantina  fílosola,  téhož  krátké  navedení  k  pravo- 
pisu, i  krátká  stať  „(l)  niicuCHe^k  YpkHopii:;i|Ji  XiiAKpA**  známá  posud  jen 
z  recense  bulharské,  co  všecko  zde  se  uveřejňuje ;  rovněž  „slovo"  Konstantina 
filosofa,  presbytera  bulharského.  —  Gavrilo  Vitkovié  sděluje  „Zprávu** 
napsanou  r.  1738.  Maksimem  Badkovicem,  exarchem  bělehradského  metropolity 
(str.  118.-325.);  vydavatel  opatřil  tuto  pro  vnitřní  kulturní  historii  srbskou 
velmi  cennou  zprávu  úvodem  i  podrobným  rejstříkem.  —  Lj.  Kovačevié 
sděluje  „Be.icuiKe  n  HaTUHce**  vypsané  z  rukopisů  i  starších  tisků  nalézajících 
se  v  národní  knihovně  bělehradské,  v  knihovně  Srbského  učeného  družstva 
i  jinde  (Str.  327.— 360.).  —  Kn.  57,  (str.  251.  +  48.  |-  LL)  obsahuje  :  HacTasHK 
r>ejie3K}iKa  H3  Mor  nyTonaiba  iio  CTapoj  CpÓHJH  od  J.  Jastrebova  (str.  38.— 
70.) ;  různé,  více  méně  pro  historika  cenné  poznámky,  sebrané  v  okrese  skop. 


Rozhledy  v  literatuře  a  umění.  ]  55 

ském:  město  Skoplje  bylo  dlouhý  Čas  důležitým  městem  srbské  říše,  zde  svolal 
DnSan  r.  1346.  sněm,  který  zvolil  srbského  patriarchu ;  nyní  jest  taméjší  oby- 
vatelstvo bulharské  ci  „pobulharštěno**.  —  JenHCKoriiije  SexcKa  u  /íaóapcKa'* 
od  archimandrita  N.  Dučice  (str.  71.— 103.);  obě  založil  sv.  Sáva  v  první  čtvrti 
XIII.  stol.  Hledí  dokázat.',  že  žetské  biskupství  založeno  na  ostru\ě  Převlace 
v  kotorském  zálive,  v  klášteře  sv.  archanděla  Michaela,  líčí  dalo  dějiny  jeho 
i  uvádí  jména  všech  zetských  biskupA  až  na  na^i  dobu.  Dabrské  biskupství 
klade  učený  archimandrita  do  dolního  Polimska  na  území  srbského  raSského 
království,  tak  že  jurisdikce  zasahovala  i  na  pravoslavný  lid  v  Bosně.  —  .Hoto- 
pHJCKe  paanpane-  Panty  Sreékoviče  (str  104.-148).  Jsou  celkem  čtyři: 
VI.  „AnrycTHJa  Je.ieiia  h  npija  cpncKa  i^apni^a"  (str.  104.-  112.)  dokazuje, 
že  Jelena,  manželka  Dušanova,  jest  dcera  Vrátková,  její  bratr  Jan  Alexanaer 
stal  se  cárem  bulharským  pričiněníni  Dušanovým,  Vrátkovým  pak  pradědem 
byl  Neroanja.  —  2.  „CapHi^a"  Jen^íoKUJa  h  „^ecnox"  /^ejaii  (str.  113.— 118.): 
despot  Dejan  stal  se  manželem  Evdokije,  sestry  Dušanovy;  obou  synem  byl 
,,beg^''  Kostadin.  Kraljevič  Marko,  syn  Vukašinuv,  měl  za  matku  starší  sestru 
Deianovu:  tím  příbuzenstvím  vysvětluje  se  úzké  přátelství  bega  Eostadina 
i  Kraljevice  Marka  a  nepřátelství  obou  proti  caři  Lazarovi.  —  3.  „líapni^a  Ma- 
pHia**  H  o^ípyacyje  ^ecnoxa  JoBana  OviHiiepiilia  (str.  119. — 128  ):  despota  Jovan 
Oliverié  byl  nejmocnějším  šlechticem  v  řiŠi  Dušanově,  manželka  jeho,  Mario. 
byla  dcera  despota  soluňského,  Jovana  Palaeoioga,  macecha  Diišanova,  tím 
vysvětlujeme  si,  že  se  nazývá  cařicí,  ona  i  její  dcera  Evdokija.  Synové  Oii 
verovi,  Krajimir  i  Damian,  byli  věrni  caři  Lazarovi  a  zahynuli  spolu  s  nim.  — 
4.  „KuKO  ie  iipM^py^eu  Cpóiijii  Ja^íap  ii  Pal^enHua*  (str.  128.-- 148.):  episoda 
z  novějších  dějin  srbských  (1831.-32.),  vypravovaná  dle  svědectví  starších  pa- 
mětníků těchto  dob.  „HcTopHJcKC  pasnpaee"  Iv  Pavlovice  (str  149.— 
18a),  jsou  dvě:  1.  „Tpii  notoMh-a  Heiwa^iiHa"  (str.  149.— 178);  hledí  se  do- 
kázati, že  Konstantin  TeŠič,  zvolený^  cárem  bulharským  po  zahynutí  Kalima- 
nové  pod  vlivciíi  srbským,  jest  s)  n  Štěpána,  syna^Nemanjova,  zvaného  prvotně 
Téchomil,  Kalojan  pak  sevastokrator  byl  vnuk  Stěpánův,  syn  Vladislava,  od 
jeho  ženy  Beloslavy,  dcery  čáře  Jana  Asěna  II.  Ukáže-li  se  ostrovtipná  kom- 
binace p.  Pavlovičova  správnou,  objasní  se  značně  srbskobulharské  poměiy 
v  první  polovici  XIII.  století.  V  druhé  kratičké  rozpravě  IlopcK-io  Kiieaa  Jla- 
.lapa"  (str.  179.— 180.)  ukazuje  se,  že  Lazar  jest  syn  despota  JovaniŠa,  a  že 
jsou  mylná  mínění  p.  Kuvarcovo,  že  by  byl  synem  vlasteíina  Pribce,  neb  Maj- 
kova,  že  byl  levobočkem  Dušanovým.  —  Mimo  některé  články  mathematické 
a  přírodovědecké  Čteme  jeŠte  velmi  zajímavou  staf  prof  Jo  v.  Turomaňa 
^KjiaeRqiia  HacraBu  y  iiamHfti  rHMiiaaHJ.iMa'*  (str.  1.— 37.),  kde  se  přimlouvá  pro 
intensivnějŠí  pěstováni  obou  starokla.<8Íckých  jazykův  i  literatur  dle  příkladu 
kulturních  státfiv  evropských.  Knize  přidána  jest  první  polovice  „BH5.iiiorpa4>ue 
cpncKe  H  xpnaTCKe  KibHiKeiiMocTii'*  za  r.  1883.,  sestavené  Dragutinem  Pos ni- 
ko vicem  (str.  1.— 48.);  až  vyjde  druhá  rásf,   dovolíme  si  o  ni  několik  slov. 

Polívka. 

Frzechadzka  po  t.owiczu.    Nákladem   ksiegarni  Ii.  Oczykowskiego  w  Lo- 
wiczu  1885.  str.  78  a  VIII. 

Lowioz  neposlední  zaujímal  místo  mezi  předními  městy  království  pol- 
ského i  \  /.:íik  jeho  sáhá  téměř  současně  do  dob  založení  Varšavy.  Zejména  v  XIV. 
Htoleti  slynul  Lowicz  z  bohatsví  i  čilého  obchodu,  tak  že  Abniam  Stogliem- 
berřfius  nazval  jej  sokem  —  Norimberka.  V  Lowiczi  sídlili  arcibiskupové  hnéz- 
denŠtí  a  i  jinak  soustřeďovali  se  zde  vynikající  živlové  staré  Polsky.  Také 
slavné  zbrojnice  zde  měly  své  sfdlo.  Roku  1635  stihnul  město  zhoubný  požár, 
k  němuž  se  připojilo  později  ještě  několik  citelných  útrap. 

Dnes  arci  ze  staré  slávy  mnoho  odpadlo;  město  Čítá  jen  7620  duší 
ív  tom  počtu  2S37  židů),  a  679  budov,  z  nichž  395  jest  dřevěných.  Nicméně  za- 
chovalo se  až  na  naše  časy  několik  zajímav^^ch  památek  neb  znamenitostí, 
které  pozornost'  cestovatelovu  k  návštěvě  dosti  zapomenutého  města  povzbu- 
zují (na  př.  kol.  chrám,  „palacik**,  radnice,  „kanonie*  a  j.  v.).  Všem  pak  t^m, 
kdož  starý  Lo\^icz  navštíví  neb  kdož  hodlají  se  s  iehó  památností  blíže  se- 
známiti, velice  vhodnou  příruční  knížkou  jest  svrchu  nadepsaná  monografie 
p.  Oczykowského,  vynikající  praktickým  přehledem  a  obsahem  důležitějších 
správ  o  LowicxL  /• 


166  Roshledy  v  literatuře  a  uměni. 

La  Vi§tu]e.  Publlcation  artistiqne  et  littéraire  au  profit  de8  inondés  de  la 
Galície.  Editeur  et  Rédacteur  responsable  Jules  Mien.  Cracovie  1885. 
Str.  fol.  40.  Prix:  3  fr.  60  cent. 

Zmínili  jsme  se  již  o  tom,  že  francouzský  spisovatel  p.  J.  Mien  uchopil 
se  š6istné  myšlénky  vydati  ve  prospěch  povodni  stíženého  lidu  v  Polsce  pu- 
blikaci na  způsob  známého  „Ziama'',  ^Národ  sobě"  a  t  d.    Horlivý  redaktor 
uspořádal  nyní  dvojí  vydáni  Visly,  polské  a  francouzské,  z  nichž  poslední 
máme  právě  před  sebou.    Jest  to  publikace  velice  zajímavá    Spisovatelé  a 
umělci  netoliko  polští,  ale  i  francouzští,  Štědře  a  krásně  uskuteénili  humánní 
a9)[šlénku  Mienovu;  spolčili  se  i  podali  nám  kytici  myšlének  a  drf,  z  nichž 
nejedná  zasluhuje  zvláštního  povšimnutí.    Jako  heslo   podána  jsou  slova  V. 
Huga  (autograf):  Aimer,  c'est  agir.    Pak  střídají  se  nejzvučnější  jména 
literatury  francouzské  a  polské.    Pan  Mien,  dávný  a  vřelý  přítel  ČechA  (jenž 
měl  nejlepší  vůli  uveřejniti  v  této  publikaci  též  příspěvky  vvnikajících  spiso- 
vatelů  českých,   k  čemuž   však   nedošlo   pro   netečnosf  něktei-ých   našiucA). 
uveřejnil  vlastní  překlad  francouzský  našeho  Jablonského:  Tří  dob  země 
české  (Les  trois  époques  de  la  Bohéme  par  Boleslas  Jablonský).   Vedle  toho 
nalézáme  tu  též  francouzské  ukázky  z  básni  Preradovice,  rovněž  překladem 
J.  Miena   Tato  krásná  snaha  zasluhuje  vše  uznání  i  přejeme  si  jen,  aby  příště 
větší  došla  podpory.  Dobrá  báseň  Česká  uveřejněná  v  publikaci  pro  celý  svět 
určené  poslouží  věci  spíše,  než  nějaký  proslov  vykoktaný  při  některé  domácí 
zábavě  za  humny.    Jinak  obsahuje  francouzská  Visla  v  části  literami  i  umě- 
lecké příspěvky  vůbec  utěšené  a  též  některé  příspěvky  nové,  kteréž  nebvly 
uveřejněny  ve  vydání  polském.  V  části  umělecké  nalézáme  obrazy  od  Matějky, 
Siemieradzkého,  Styky,  Droždženského,  Krzesza,  J.  Kossaka,   L  Horowitze, 
AndrioUiho,  Piotrowského,  Pruszkowského,  Benedyktowicze,  Rybkowského  a  j. 

V  části  hudební  jsou  autografy  od  J.  Masseneta,  Paderewského,  Želenského  a  j. 
Příspěvky  literami  tvoří  zajímavý  rozhled  po  dědině  nové  literatury  polské 
a  francouzské.  (Nalézáme  tu  též  autograf  biskupa  Strossmayera).  K  jednotli- 
vým příspěvkům  literárním  obraceti  pozornosť  není  nám  pro  nedostatek  místa 
možno.  Doufáme,  Že  Vislu  beztoho  si  zjedná  každý,  kdož  o  věc  se  zajímá. 
Našemu  obecenstvu  doporačujeme  ovšem  vydání  polské;  vydání  francouzské 
obsahuje  i  polské  příspěvky  v  překlade  francouzslkém.  ./. 

Zpod  Jařma.  Básně  Svetozára  Hurbana  Vajanského.  Poetických  besed  Č.  20. 
Redaktor  Jan  Neruda. 

Slovenský  humoristický  časopis  Cernokňažník  má  zvyk  přináSeti 
na  první  stránce  vážnou  báseň  z  péra  Svetozára  Hurbana  Vajanského,  jako 
naše  „Humoristické  listy**  pHnášívají  podobizny  vynikajících  mužův  a  Žen. 

Za  takových  příležitostí  vznikla  většina  oněch  drobných  básniček,  které 
na  vyzváni  Nerudovo  Vajanský  pro  Poetické  Besedy  sebral.  Jsou  to  vSas  jasné 
blesky  ducha  poetického,  třebas  to  jsou  jen  Jiskry,  které  z  jeho  duševní  románo- 

Eisecké  dílny  odrazily  se  ven.  lak  pohlížíme  na  tento  svazeček  drobných 
ásniček.  Obsah  básní  je  skoro  napořád  zasmušilý:  tu  elegický,  tu  žalmov- 
sky  dojemný.  Nářek  nad  bídou  lidu,  prosba  za  národ,  nadCJe  v  konečné 
vítězství  spravedlnosti.  Osobními  city  a  reflexemi  básník  se  málo  obírá,  nej- 
více ještě  v  posledních  básničkách.  Výraz  a  mluva  Vajanského  jsou  prosté, 
nehledané  a  přece  velmi  básnické  Půvabný  je  tou  humoristický  na  Vajan- 
ského strunách.  Jak  roztomile  vítá  prvé  vlaštovičky,  jež  přiletěly  bez  kožidka 
do  studeného,  mrazivého  Turce: 

„Laštovičky  prvé  přiletěly! 

To  mdj  párik,  jeho  hniezdo  celé 

tu  pod  střechou!  Vítajte  mi,  vtáčky, 

věru  ste  mi  milounké  a  —  smělé. 

Smělé  ste  mi,  milé  laštovičky, 

do  Turca  prísf,  a  to  —  bez  bundičky!" 

Na  konec  sbírky  přidáno   ^Vysvětlení  Čechu  nesrozumitelných  sJov**- 

V  tomto  vysvětlení  spočívá  záhada  celé  slovenské  otázky  pro  nás  Čechy.    Jh. 


Rozhledy  v  litonitaře  a  uměni.  167 

Jtroitiw  Vrefalieki,  Dnch  i  áwiat.  Poezye.  Przebžy)  z  czeskiego  Miríam. 
Wwuwa  18a5.  Nákladem  T.  Paprockiego.  Str.  VIII.  a  151. 

iiadý   spisovatel  polsky  pan  Z.  Przesmycki  (Miríam),  horlivý  )>ozoro- 

vitel  bigného  našelia  pisemnictví  a  překlndatel  z  češtíny,  zasloužil  se  doko- 

niltm  překládáním  nejlepších  plodů  J.  Vrchlického  na  jazyk  polský  skuteéně. 

Protož  tééí  nás  srdeéně,  že  na  kolbišti  literarnira  v  Polsce  vystupuje  vedle 

diniéjio  pěstitele  sblíženi  Českopolského  ve  věcech  vědeckých  a  literárních, 

p.  BroDislava  Grabowskěho,  pracovník   nový,  nadějný  a   opravdový,  nyní  již 

osvědčený.   Duch  a  svět  v  roušc  polském  přispěje  k  oceněni  a  k  poznání 

nové  literatury  České  v  plné  míře  —  pireklnd  sám  odpovídá  požadavkilm,  jaké 

kJade  pynčjsí  kritika.  Úprava  knížky  jest  velice  úhledná,  opatřena  též  zdařilou 

podobiznou  Vrchlického. 

Skitxe  historyezne  z  XY.  wieku.  Nap.  Antoni  Procházka.  Warszawa  1884. 

Z  této  sbírky  historických  studií^  o  nichž  isme  již  podali  zprávu,  nej- 
blíže týká  se  nás  staf  „Husyta  polski'',  v  níž  (íoéítáme  se  o  jednom  z  přea- 
QÍeb  přívrženeA  strany  husitské  v  Polsku,  Šlechtici  malopolském  M  i  k  o  1  a j  i 
Korniči  Siostrzencovi  (str.  205^.  Pán  ten  byl  rodem  ze  Slezska,  znal 
tadíž  asi  jazyk  a  obyčeje  ěeské,  a  hodil  se  výborně  za  poslance,  kterouž  hodnosť 
tiké  ssstlval,  zejména  r.  1424.,  kdy  byl  s  poselstvím  v  Praze. 


Císařská  ahidemie  nauk  v  Fetroh^adé  vvzvala  akademika  Grota,  aby 
připravil  k  tisku  spisy  a  korrespondenci  zesnulého  P.  A.  Pletnéva.  Za  tou  přf- 
činoa  Grot  dlouho  obíral  se  prací  touto  a  nynějfií  dobou,  dle  zpráv  ruských 
fíetA,  práce  ta  jest  tak  dalece  hotova,  že  Jsou  již  z  části  otíStěny  tři  díly  spisA 
P  A.  Ptetněva.  Veškeré  spisy  rozděleny  jsou  na  tři  objemem  nestejné  oddíly ; 
prnií,  nejobjemnější,  obsahuje  práce  prosaické,  jež  zabírají  dva  díly  a  značnou 
éásf  dílu  třetího,  druhý  obsahuje  básně  a  třetí  korrespondenci.  Ve  druhé  polo- 
vině třetího  dílu  —  po  básních  —  jest  umístěna  korrespondence  zesnulého  s  2u- 
koyským,  PnŠkinem  a  knížetem  Vjazemským.  Korrespondence  zajímavá  jest 
nejen  tím,  že  podrobně  seznamuje  s  osobnostmi  každého  z  nich,  ale  i  proto, 
íe  v  ní  obsaženy  jsou  zajímavé  zprávy  o  současném  životě  společenském  i  li- 
terárním. V  díle  čtvrtém  bude  vytiěténa  čásf  korrespondence  Pletněvovy  s  ii- 
Bfmi  osobami,  bibliografické  zprávy  o  něm  a  některé  doplňky  ku  prvním 
dílům.  ářp. 

Rusinská  literatura  ve  Lvově  prospívá  mile.  Právě  vyšly  /rsopu  B.  Ha- 
Bpo4Karo  díl  I.  a  v  „Kuské  Blbl.''  práce  M.  SaŠkěviče,  J.  Vahileviče  a  J.  Go- 
křvackého  (díl  III.).  O  zajímavých  těchto  publikacích  podáme  zprávu  příště. 

/.  J.  Totíiimský  uveřejňuje  v  „Národních  Listech"  řadu  zajímavých  črt 
nZ  cest  po  Bulharsku''.  P.  Toužimský  cestoval  minulého  roku  po  balkánském 
poloostrově. 

nCTpaacRJiOBo"  zove  se  nový  týdenník  srbský,  jenž  od  Nového  roku 
poéal  vycházeti  v  Novém  Sadě.  Redaktorem  je  Jovan  ferčič.  Obsah  zajímavý 
a  pestrý.  Tamtéž  vychází  již  po  dvanáct  let  redakcí  dra.  Uija  Ognaňovičc 
druhý  srbský  týdenník  „JaBop*",  o  němž  v  těchto  listech  již  zvláštní  zpráva 
Via  podána. 

Emil  Čakra,  spisovatel  a  vlastenec  srbsky,  zemřel  v  těchto  dnech.  V  po- 
zůstalosti ieho  nalezeny  isou  vedle  jiných  prací :  Bibliografie  knih  zahraň,  spi- 
^vatelň,  kteří  psali  o  Slovanech,  o  srbské  žurnalistice,  různé  cestopisné  črtv 
ílovanské,  o  národní  písni  srbské.  —  Emil  Čakra  přispíval  pilně  do  srbských 
časopisů  (též  do  „Javoru**)  vydával  neb  redigoval  „Slovenku",  „Putnika",  „List 
za  naroď*,  almanah  „Slogu-  a  j.  Od  něho  pochází  též   „CjoseHCKa  aaóyKa". 

Nový  sešit  díla  „Slovanstvo  ve  svých  zpěvech^  (red.  a  vyd.  Lud.  Ruba 
v  Kutné  Hoře/,  o  němž  jsme  již  několÍKráte  učinili  zmínku,  obsahuje  druhý 


•ř-' 


IQS  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

sešit  písní  polských  (MNejsi  víee  naáe,  děvuško",  „Co  jsi  to  myslila ?",  „Co 
jsi  se  tak  zadumala?-,  ^ Valčík",  ,ChtéI  jsem  ondy  pocelovat",  ^Mazur-*.  „Bože, 
dej*,  „Krásná  Hano**  atd.).  Pěkná  to  kytice  národní  hudby  slovanské!  Těší  nás 
srdečné,  že  záslužná  práce  p.  Kubova  prospívá  prese  trudné  poměry  a  že  ie 
naděje  na  ukončení  její.  Horlivému  nakladateli  přejeme  mnoho  odběratein 
„Slovanstsa  ve  zpěvech",  jichž  v  plné  míře  zasluhuje. 

P.  Josef  Mendn  a  dr.  Iv.  Zlochy  prof.  v  Oseku,  odhodlali  ue  vydávati 
velký  .Priručni  rieěnik  sveobcega  znanja"  (asi  Naučný  slovník).  Všech 
poč.slov  má  býti  asi  60.000,  do  roka  vypočteno  12—15  svazků.  Vydávání  po- 
dobného díla  bylo  by  si  ovšem  velmi  přáti,  jelikož  by  v  něm  poprvé  na- 
hromaděny byly  nejdůležitější  zprávy  o  světě  jihoslovanském,  dosud  tak  roz- 
tříštěné, nedokonalé  a  nad  to  těžce  přístupné. 

Desiderus,  spisovatel  Četných  příspěvků  uveřejněných  ve  Vienci,  Hrv. 
Vile,  Nar.  Novin,  slobodě  a  j.  yydá  sbírku  svých  statí,  tištěných  i  neuveřej- 
néných  ještě.  Jmenujeme  z  opověděného  obsahu  některé  zvláště  zajímavé  stati . 
Chiv.  literatura  roku  1884.  (studie),  Lazar  Lazarevič,  novellista,  První  povídky 
A.  Senoa,  Tři  romány  J.  Sisolského,  Črty  o  národním  chrv.  divadle  a  j. 

Nákladem  kupců  Kočouda  a  Nikolióe  vyšla  právě  v  Záhřebe  chrv.  národní 
opera  ^Nikola  Šubié-Zrinjski  od  Iv.  pl.  Zaica".  Opera  je  upravena  pro  piano 
i  zpěv ;  vedle  textu  chrvatského  (H.  Badaliče)  nalézá  se  též  text  vlaský  (od 
(t.  P.  Carminatia).  Úprava  skvostná,  cena  (6  fr.)  nepatrná. 

Gregordičovy  krásné  básně  slovinské  vyšly  právě  u  novém  rozmnoženém 
vydání:  Po e žije.  Zložil  S.  GregorČiČ  I.  (V  Ljubljani.  Založila  Ig.  v.  Klein- 
mayer  &  p.  Bamberg  1885.,  str.  160.)  Z  nových  plodů  spatřujeme  tu  zejména 
Družbu,  Nevěstu,  Selítov  a  Uzori.  Úprava  skvostná  —  O  GregorčiČovi  mluví 
nejlépe  tento  slovinský  úsudek  (Sloxan):  „GregorČič  —  miláček  slovinského 
národa  v  plném  smvsle  toho  slova.  Jeho  ze  dna  srdce  tíhnoucí  vřelé  písně 
jsou  něžné  jako  kvítky,  krásné  jako  ruměn  ranní  zory  a  tak  utěšené  jako  dětský 
úsměch. " 

Brožíkův  obraz  „Hus'^  nalézá  se  právě  ve  Varšavě.  Obecenstvo 'hrne  se 
v  mohutných  zástupech  k  veledílu  českého  mistra.  Dovídáme  se,  že  dne  8.  února, 
tedy  za  jediný  den,  navštívilo  výstavu  1239  osob!  Jest  to  účastenství  zajisté 
pozoruhodné. 

V  Petrohradě  vy  Šel  objemný  svazek  Famincynova  díla  „BoTKecTBu  ;ípeB- 
HHxt  C.iaBflH'b\  O  práci  té  přineseme  příště  obšírnější  zprávu. 

Německý  časopis  r,^^^^^^  podal  v  jednom  z  posledních  svých  čísel 
zajímavé  podrobnosti  o  Polácích  usedlých  v  Albánii.  Jsou  to  potomkové  dáv- 
ných zajatců,  jichž  Turci  z  Polska  plenem  přivezli  a  tu  osazovali  AHastností 
národních  i  jazykových  tito  osadníci  málo  již  zachovali.  Obývají  hlavně  vsi 
Vodažiwa  (sic),  Ježernia  (sic)  a  sousední.  V  ostatních  létech  osídlilo  se  zde 
asi  třicet  rodin  čistě  polských,  kteréž  oživují  tradice  ostatního  obyvatelstva 
polského. 

Překlady  z  češtiny.  IlHCMa  ITaB.ia  J.  IlIa*apHKa  Koja  ce  TH^y  Gp6a 
(lla  ocxaBmTHHe  B.  A.  Mai^weBCKora).  Ca  «ieiuKor  opnrHHajia  caonraTasa  IlaBJíP 
na;^ejcKH,  H3  Ilpara.  (Originál  uveřejnil  náš  .  Slovanský  sborník"  1884.)  Jaeop 
novosadský  1883.  č.  ].— 8.  -  BeHeuiaucKaa  CBa^bóa.  UcTopH^iecfcift  po- 
MaHT>  lip.  Xoxo^iymKa.  —  BceMipuaB  H.i.iiocTpaii^iH  Petrohrad  1886.  —  Vittoria 
Colonna.  Poemat  Jarosíawa  Vrchlickiego.  Przeložyl  Miriam.  Ateneum  (vkrS.) 
Únor  1886. 


„Slovanský  sborník''  vychází  vždy  15.  každého  měsíce  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové :  na  čtvrf 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,   poštou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel :  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  Č.  34.  n. 


MANSET  SeORlIlL 


Rocnik  IV.  ^  1885  -*-  Číslo  4. 


Turgeněv  líčen  dle  svých  dopisů. 

Nftpsal  dr.  Pavel  Oiirdfk. 

(PokrA^oyánf ) 

Mnoho  výčitek,  a  sice  velmi  vášnivých  vzbudil  proti  sobe 
Turgeněv  svými  romány:  „Otcové  a  děti*  a  „Dýni*.  Choval  se 
sice  rozumně  a  klidně  k  nespravedlivým  úsudkům  ruské  kritiky, 
v  úplném  vědomí  své  důstojnosti,  ale  přece  třeba  vyznati,  že  ta- 
kové výčitky  musily  Turgeněva  konečně  rozmrzeti  a  roztrpčiti, 
i  často  až  příliš  se  omlouvá  proti  bezdůvodnému  nařknutí  sestár- 
losti  a  zpátečnictví.  —  ,Co  se  tkne  kritik,  tož  jsem  k  nim  velmi 
lhostejný  . . .  než  již  jsem  pokročilý  v  letech  a  nemohu  se  zjinačit ; 
ti,  kterým  nejsem  po  vkusu,  musí  mne  polykat  spolu  s  mými 
hříchy"  —  píše  Polonskému  22.  února  1865.  —  Velmi  popudil 
proti  sobě  Turgeněv  moskevské  slavjanofily  svým  .Dýmem"  — 
kdyby  tito  vydávali  bully  a  exkomunikace,  Turgeněva  nebylo  by 
minulo  to  nejděsnější  anathema.  Dlužno  říci,  že  Turgeněv  ne- 
miloval slavjanofily  s  jich  umrlvujici  setrvačností  v  kruhu  official- 
niho  církevního  učeni,  s  jich  nenávistí  Petrových  reform,  sjich 
vychvalováním  moskevského  carslva  a  jakési  zvláštní  byzantské 
kultury,  prý  zcela  rozdílné  od  osvěty  evropské  —  jemu  jakož  i  Bě- 
linskému  byli  slavjanofilové  protivní  jako  „hrobové*.  Pokud  byl 
Turgeněv  na  Rusi  a  neznal  z  vlastního  názoru  západní  Evropu,  byl 
pln  ohledů  k  slavjanofilům,  vyhýbaje  se  všemu,  čím  by  je  mohl  roze- 
zlíti; tak  na  př.  píše  zvláštní  prosbu  Panajevu,  aby  v  jeho  delší 
humoristické  básni  ,»Poměščik*,  vydané  r.  1846.  v  petrohradském 
.Sborníku"  nebyly  vytištěny  verše  „o  slavjanofilech  a  Aksakovu". 
Později  však,  když  se  usídlil  v  Paříži  a  seznal  ideály  a  snahy 
západoevropské  společnosti,  psal  již  bez  obalu  pravdu,  nehledě, 
jestli  se  tím  koho  nemile  dotkne.  —  Poměry  jeho  k  přátelům  za 
pobytu  v  cizině  valně  se  změnily,  zejména  k  básníku  Někrasovi, 
romanopisci  Dostojevskému.  Někrasova  nenáviděl  z  celé  duše,  tak 
jak  snad  nikoho  nenáviděl  ve  svém  životě,  vyjímaje  snad  pouze 
Kalkova,  redaktora  , Moskevských  Vědomosti «.  Dostojevskému 
sjeho  pravoslavnomystickým  jednostranným  názorem  a  směrem 
(Rus  prý  je  —  „všečlověk"  atd.)  musil  býti  Turgeněv  ovšem  velmi 


170  í*»vel  Durdik; 

nemilým  —  nadarmo  nehlásal  Dostojevský,  že  Turgenévův  ,Dým" 
měl  by  býti  spálen  rukou  katovou.  Rozumí  se,  že  dopisování  s  Né- 
krasovem  a  Dostojevským  přestalo,  jakož  i  s  mnohými  jinými  zná- 
mými. Túrgenév  dlel  v  cizině,  ale  dával  časem  o  sobě  znáti 
i  v  Rusku  pravdivými  a  bezohlednými  úsudky  o  současných  vý- 
tvorech ruských  literátů  —  psalf  tyto  úsudky  několika  svým  přá- 
telům soukromé  —  avšak  rychlostí  blesku  úsudky  jeho  se  šířily 
a  rozhořčení  dotyčných  spisovatelů  bylo  veliké.  Vzbuditi  rozhořčeni 
nebylo  ovšem  účelem  pisatele;  v  přátelských  dopisech  často  vy- 
jadřujeme upřímně,  co  bychom  neřekli  neb  zcela  jinak  řekli 
v  článku,  ustanoveném  pro  veřejnost.  Úsudky  Turgeněva  v  těchto 
psaních  vynikají  řízností,  krátkostí  a  pravdivosti.  Na  příklad  píše 
31.  března  1862.  Polonskému:  .Hrabě  Aleksej  K.  Tolstoj  (spiso- 
vatel trilogie*)  z  ruských  dějin)  četl  mi  několik  úryvků  z  ,Feodora 
Ivanovice*,"  velmi  pozoruhodnou  psychologickou  studii  —  ale  drama 
to  není !  A  při  tom  i  verše  jeho  nejsou  zcela  dle  mého  vkusu. 
Je  cítiti  v  nich  pečef  rhetoriky,  jak  to  nebylo  v  naší  literatuře  ani 
okolo  r.  1830.,  tak  se  psalo  okolo  r.  1820.  Je  to  bez  života  a 
vznešené,  je  to  pravidelné  a  nepravdivé.  On  není  ani  za  mák 
básníkem.  Co  on  udělal  z  ubohé  Góthovy  ,Korintské  nevěsty !'  — 
Velmi  přísný  je  Turgeněv  ve  svých  úsudcích  o  Někrasovu,  jako 
o  člověku,  neskrývaje  své  úplné  opovržení.  „Kousek,  který  li  vy- 
vedl Nékrasov,"  píše  Polonskému  roku  1868.,  „mne  neprokvapil, 
známf  ho  velmi  dobře.  Tento  mizera  má  mezi  jiným  ten  zvyk. 
že  uvaluje  svou  vlastní  vinu  vždy  na  někoho  ze  spolupracovníků.  — 
Ó  já  bych  li  to  udělal  rád.  ale  vidíš,  tenhle  pán  (tobě  říká:  vinen 
je  tím  Jelisějev,  mně  říká,  vinen  je  tím  Antonovič)  nesouhlasí  se 
mnou.  Je  to  veliký  ničema,  tento  panáček."  —  V  jiném  psaní 
29.  ledna  1870.  píše  Polonskému:  ^Vždy  jsem  byl  téhož  míněni 
o  jeho  spisech,  on  to  ví,  ba  i  když  jsme  byli  ještě  přátely,  zřídka 
četl  mi  své  básně  a  když  četl,  to  se  vždy  omlouval  —  .já  vím. 
že  je  nemáš  rád-."  ~  V  jiném  psaní  4.  dubna  1870.:  „Nedbej 
toho,  co  Někrasov  si  bude  myslili,  on  vždy  myslí  to  nejšpatnější, 
to  je  jíž  jeho  povaha."  —  V  psaní  ze  dne  22.  března  1873.  píše 
o  básni  Někrasova:  „,Kněžna  Volkonská*  —  je  to  protivná,  na- 
sládle liberální  báseň.  Báseň  ,Komu  žíf  na  Rusí  chorošo'je  lepší, 
ale  i  zde  jsou  otřepaná  themata,  kteráž  dvacetkrát  lépe  byla  spraco- 
vána  jinými."  —  V  psaní  ze  dne  8  dubna  1873.  k  Polonskému 
píše:  „Choď  k  Někrasovu,  jako  spisovatel  udržuj  s  ním  styky,  neb 
je  redaktorem  žurnálu  a  není  příčiny,  dáti  se  do  podruží  pouze 
jednomu  žurnálu,  ale  buď  opatrný,  nedůvěřuj  jeho  elegickému 
pláči,  ale  drž  vždy  kámen  za  ňadry  pro  strejce  příhodu."  —  Roku 
1875.  píše:  /L^  Někrasov  je  těžkomyslný,  je  mi  úplně  lhostejno: 
starý,  sytý,  naklobavší  se  sup,  rozčepejřil  se  —  nu,  af  ho  ďas 
vezme."  —  Turgeněvu  byla  nade  vše  pravda,  poctivost,  svédo- 

*)  Tato  dramatická  trilogie  obsahuje :  Smrť  Ivana  Hrozného,  Car  Feodor 
Ivanovic,  Car  Boris.  —  A.  Tolstoj  napsal  též  výtečný  román  „Kňaz  Serebrjan- 
nij''  z  doby  Ivana  Hrozného.  —  Smrť  Ivana  Hrozného  dávána  byla  r.  1868. 
8  úspěchem  ve  Výmara  v  překladu  pani  Pavlové. 


Targenév  liden  dle  jeho  dopisů.  1 7  í 

mitosf  —  on  viděl  jak  nepoctivě  a  sprosté  Někrasov  vyssával  šle- 
chetného Bělinského,  jehož  literárními  pracemi  materielně  se  obo- 
hatil; též  Turgeněvu  Někrasov  upíral  za  literami  práce  peníze 
a  proto  Turgeněv  též  nešelril  barev  k  vylíčeni  básníka,  jenž  jina- 
kým byl  ve  svých  veršech  a  jinakým  v  soukromém  životě.  V  psaní 
r.  1873.  psal :  «Že  B.  nadává,  to  je  mu  zrovna  tak  vlastni,  jako  Pr. 
Ihani  a  Někrasovu  podvádění  spolupracovnikň."  —  V  psaní  k  Po- 
loDskému  píše  ze  dne  23.  března  1874.:  .Nezačínej  si  nic  stim 
arcišelmou  Někrasovem,  a  hlavní  věc  —  nečekej  od  něho  ničeho 
dobrého,  jako  od  kozla.*  —  Uvádíme  ještě  jeho  úsudek  o  Ně- 
krasově  poesii  v  psaní  k  Polonskému  ze  dne  II.  ledna  1878.: 
,Ty  znáš  mé  mínění  o  Někrasovu  a  proto  nebudeme  o  něm  mlu- 
viti. Af  se  mládež  jim  honosí.  Je  to  i  užitečné,  neb  struny,  jež 
zvučí  v  jeho  básních  (ač  Ize-li  se  tak  vyjádHti),  jsou  slnmy  dobré. 
Ale  když  kritik  „Otečestvenných  zápisků'^  Skabičevský  toto  jednáni 
mládeže  velebí  a  praví,  že  Někrasov  předči  Puškina  a  Lermon- 
tova  —  tu  stěží  zdržuji  svou  nevoli  a  pouze  opakuji  verš  Schillera  r 

leh  sah  des  Rnhmes  ^chOnste  Krfinze 
Aof  der  gemeinen  Štíra  entweiht.** 

Nedá  se  mysliti,  že  by  osobni  nechuf  dohnala  Turgeněva 
k  takému  úsudku  o  Někrasově  poesii.  Většinou  básně  Někrasova 
jsou  opravdu  bez  poesie,  pouhá  sekaná  prosa,  s  liberální  ten- 
dencí, beze  všeho  vzletu,  dělané  v  potu  tváři  —  a  mají  se  ovšem 
kLermontově  a  Puškinově  poesii  Jako  pštrosové  k  orlům,  jako 
trakařnici  ke  králům".  Ale  tu  dlužno  přece  činiti  rozdíl.  Někrasov 
jest  jako  Děržavin,  jen  na  tři  čtvrti  básníkem  dřevěným,  ale  jednu 
čtvrt  má  zlatou.  On  uvedl  do  ruské  literatury  nové  motivy  opě- 
vánim  bídy  a  hoře  prostého  lidu,  a  to  nazývá  též  Turgeněv  „do- 
brými strunami*"  —  a  skutečně  Někrasovská  musa  .msty  a  zá- 
rmutku* mnohou  krásnou  perlu  zplodila,  na  př.  „Moroz  —  krasnij 
nos*,  , Tišina",  „Sáša",  .Razmyšlenija  u  paradnago  podjezda"  a  j. 
, Kněžnu  Volkonskou*  a  .Komu  na  Rusi  žit  chorošo"  a  tomu  po- 
dobné výtvory  Turgeněv  však  pravdivě  posoudil  a  odsoudil. 

Neméně  přísně  soudil  Turgeněv  své  míněni  o  románu  , Obry  v" 
od  Gončarova,  jenž  byl  prohlášen  od  mnohých  za  dílo  první  ve- 
likosti: .Druhá  část  ,ObryvuS*  píše  Polonskému  20.  února  1869., 
je  ovšem  lepší  než  první,  ale  i  zde  jsou  nesnesitelně  zdlouhavá 
mista«  —  Jak  to  dojde  do  rozmluv  a  úvah,  tu 'čtenář  nepřestává 
zivat  Ba  i  svou  Věru  (jednu  z  hlavních  osob  románu)  již  po- 
kazil: ona  též  mudruje  a  ustavičně  totéž  opakuje.  U  Gončarova 
Tfpůjt  si  aspoň  částku  jeho  sebevědomí  to  ti  radím!  Tak  za- 
halovati myšlénky,  klásti  je  do  úst  a  zase  vyhazovati  a  opět  je 
žvýkati  —  to  přece  ty  neuděláš."  A  dále  píše:  .Jakou  to  hloupost 
vyvedl  Fet  s  akrosticheni  v  ,Sálu*?  Jak  si  kdo  může  dovoliti  takové 
klukovství !  -  Jaký  to  chlapík  D.  M  i  n  v  prvním  čísle  ,Ruského 
VéstníkaS  jeho  básné  náležejí  do  humoristického  kalendáře. 
Dlouho  jsem  se  tak  nesmál  jako  při  čteni  těchto  opravdu  neoby- 
čejných veršů."  —  V  jiném  psaní  k  Polonskému  ze  dne  2.  ledna 


172  I**v®l  Dnrdik: 

1868.  líčí  pravdivě  smutný  stav  ruské  literatury:  „Nedostatek 
básnických  talentů  je  naši  slabou  stránkou.  Po  Lvu  Tolstém  nic 
nevyšlo  —  a  přece  jeho  první  věc. bjda  vytištěna  roku  1852,  Nelze 
upírati  schopnosti  spisovatelům  jako  jsou  Slepcov,  Rešetnikov, 
Uspenskij  atd.,  ale  kde  je  výmysl,  síla,  obraznost,  fabula,  kde  je? 
Pravda  jest  vzduch,  bez  něhož  nelze  dýchati,  ale  umění  je  ro- 
stlina, časem  dosti  podivínská,  která  zraje  a  vyvíjí  se  v  tomto 
vzduchu.  A  ti  pánové  —  nemají  semena  a  nemohou  tedy  roz- 
sévati. Fet  dobře  učiní,  když  splní  slovo  tobě  dané  a  ne- 
bude více  básnit."  —  V  té  době,  když  kritika  plýtvala  pochva- 
lami románu  Tolstého  „Vojna  a  mír",  psal  Turgeněv  Polon- 
skému  (6.  března  IgfiS):  , Román  Tolstého  je  podivuhodný,  avšak 
nejslabší  v  něm  jest  právě  to,  co  přivádí  obecenstvo  do  nadšení 
a  sice :  historická  stránka  a  psychologie.  Jeho  historie  jest  hokus 
pokus,  kejklířstvi  mlátící  nás  do  očí  drobnostmi  a  malicher- 
nostmi ;  psychologie  jeho  jest  malicovito-jednotvárné  opakování 
jedněch  a  těch  samých  citů.  Vše,  co  se  týká  národního  života, 
stránky  popisné  a  vojenské  —  to  je  výtečné,  a  mistra  takového, 
jakým  je  Tolstoj,  nemáme."  —  Z  Paříže  píše  Suvorinu  14.  března 
1875.;  „Lev  N.  Tolstoj  má  neobyčejný  talent,  ale  v  románu  svém 
,Jjína  Karénina''  učinil,  jak  se  zde  říká,  fausse  routě;  viděti  je  tu 
vliv  Moskvy,  slavjanofilské  šlechty,  starých  pravoslavných  panen, 
vlastní  osamotnělosti  a  nedostatek  pravé  umělecké  svobody.  Druhá 
čásf  je  přímo  nudná  a  mělká  —  toho  je  velká  škoda."  —  A  v  ná- 
sledujícím psaní  13.  května  opět  píše:  ,A.  Karé  ni  na  se  mi  nelíbí, 
ačkoli  jsou  skutečně  velkolepá  místa  (Koňské  dostihy,  Senoseč, 
Honba).  Ale  vše  je  tó  kyselé,  zapáchá  Moskvou,  kadidlem,  starou 
pannou,  slavjanofilskou  a  šlechtickou  plesni vinou."* 

Polonskému  píše  8.  října  1868.:  „Nač  píšeš  epigramy  o  Mi- 
noví? Jak  můžeš  připisovati  nějaký  význam  takému  úplně  bez- 
talenlnímu  člověku,  jako  je  Min.  On  a  Krestovský  —  to  je  pěkný 
párek.  Signum  temporis!** 

V  jiném  psaní  16.  dubna  I8()9.  píše  Polonskému  o  ruském 
kritikovi  Strachovu:  „Strachov  je  hodný  a  rozumný  chlapík,  ale 
kritického  chápání  najdeš  u  něho  méně  než  u  čuchonského  stráž- 
níka. Kde  do  jeho  článku  je  přimícháno  slavjanofilstvo,  tu  o  ně- 
jakém kritickém  pojmutí  není  ani  stopy."  —  Takové  úsudky  ne- 
mohly býti  milé  těm,  jichž  se  to  týkalo.  —  Turgeněv,  jak  se  řitó 
dle  ruského  přísloví  (chléb,  sůl  jez,  pravdu  řež)  —  pravdu  řeza\; 
ale  mluvením  pravdy  málo  si  získáš  přátel,  zvláště  mezi  literáty, 
umělci,  herci  atd.,  a  podobnými  nedůtklivými  tvory.  O  všech  spo- 
lečenských výjevech  na  Rusi  psával  pravdu  dle  svého  přesvědčení, 
třeba  by  byla  přímo  na  přič  běžnému  veřejnému  mínění.  —  4.  dub- 
na 1870.  píše  Polonskému:  „Velmi  jsem  tomu  rád,  že  jsi  napsal 
báseň  pro  ,slovanskou  schůzi\  ačkoli  — já  sám  tu  naši  dělanou 
a  strojenou  slavjanofilštinu  nemám  rád"  —  a  v  následujícím  psaní 
od  14.  dubna  pokračuje:  „Souhlasím  s  tebou,  že  je  lépe  poslou- 
chali Aksakova  než  Metternicha  —  ale  tisíckráte  je  lépe  zabývati 


Pavel  Dardík :  Turgeněv  líčen  dle  jeho  dopisů.  ]  73 

se  (dle  přikladu  Anglie)  pouze  vnitřnimi  svými  záležitostmi  —  a 
nevěnovati  pozornosf  událostem  zahraničního  politického  světa. 
Jioai  budeme  se  ješté  domýšleti,  že  konáme  něco  velmi  důleži- 
tého. A  proto  —  odpust  mi  —  radoval  jsem  se,  že  zařízené  vámi 
slayjanofilské  představeni  utrpělo  fiasko:  obecenstvo  má  patrně 
jemný  nos."  —  Že  i  tímto  úsudkem  Moskvu  podráždil,  rozumí 
se  samo  sebou,  a  že  za  to  na  něho  nadělali  mnoho  klevet,  roz- 
umí se  též.  Turgeněv  řekl  prý  kdysi:  „Povrhuji  ruským  národem 
rovněž  v  té  míře,  jako  povrhuji  samým  sebou."  —  V  psaní  ze  dne 
3.  dubna  1871.  k  hraběnce  Milutinové  praví  o  této  klevetě:  .Nikdy 
jsem  těch  slov  neřekl.  Odpověděl  jsem  pouze  na  poznámku  ně« 
kterého  pána,  že  prý  opovrhuji  čímsi  (nevím  již  čím,  ale  vím,  že 
to  nebyl  ruský  národ)  toto :  Cit  opovrženi  je  ve  mně  velmi  málo 
vr?inut  a  jestli  bych  něčím  měl  opovrhovati,  to  bych  již  začal 
s  samým  sebou.  Vy  vidíte,  jak  překroutili  smysl  mého  pokorného 
přiznáni.*' 

Poměr  Turgeněva  kDostojevskému  byl  z  počátku  přátelský. 
Turgeněv  velmi  cenil  talent  Dostojevského,  velmi  rád  čítal  „Zápisky 
z  mrtvého  domu",  velmi  byl  též  potěšen  úsudkem  Dostojevského 
o  .Otcích  a  dětech*  a  často  se  vyjádřil,  že  Bazarová  (hrdinu 
z  ,Otcftv  a  děti")  dobře  pochopili  pouze  Dostojevský  a  Bolkin.  — 
, Často  jsem  na  vás  myslil,  celý  ten  čas,  o  všech  ranách  osudu,  jež 
vás  stihly  —  a  srdečně  se  tomu  těším,  že  jste  se  nedal  jimi  na 
dobro  zničiti,*  psal  mu  Turgeněv  ještě  r.  1864.  Avšak  po  vydání 
.Dýmu*  Dostojevský  začal  brojiti  proti  Turgeněvu. 

V  psaní  ze  dne  24.  dubna  píše  Turgeněv  z  Londýna:  „Slyšel 
jsem,  že  Dostojevský  mne  vylíčil  ve  svém  románu  ,Běsi*.  Nu,  co 
z  toho,  af  se  tím  těší.Pfíšel  ke  mně  před  pěti  lety  do  Badenu,  ne  aby 
raně  zaplatil  peníze,  jež  si  u  mne  vypůjčil  —  ale  aby  mi  hodně  vy- 
nadal za  můj  ,DýmS  jenž  dle  jeho  přesvědčení  zaslouží  býti  spálenu 
rukou  katovou.  Mlčky  jsem  slyšel  tuto  filipiku  —  a  víš,  čeho  jsem 
se  nyní  dověděl?  Prý  jsem  mu  svěřil  své  zlosynné  zásady,  jež  on 
sám  rychle  svěřil  Barteněvu.  Byla  by  to  přímo  kleveta,  kdyby 
Dostojevský  nebyl  na  smyslech  pomaten,  o  čem  nikterak  nepo- 
chybuji. Snad  se  mu  to  jen  zdálo.  Ale  můj  Bože,  jaké  to  mali- 
cherné věci!"*)  —  A  ve  psaní  A.  Milutinové  ze  dne  3.  prosince 
1872.  píše:  „Jednání  Dostojevského  mne  nepodivilo,  on  paro- 
doval mne  ve  svém  románu  ,Běsi'  pod  jménem  Karmazanov, 
líčí  mne  co  přívržence  ruských  revolucionářů,  on  mne  ne- 
náviděl již  tehdy,  když  jsme  oba  byli  mladí  a  nastupovali  literární 
dráhu  — já  však  ničím  jsem  si  nezasloužil  této  nenávisti  .  .  .* 

Ostatně  Turgeněv  nikdy  nic  nepsal  ve  veřejnosti  proti  Dosto- 
jevskému ;  piiiíiěii  oba  opět  se  poněkud  sblížili.  Ze  dne  28.  března 
1877.  piše  Turgeněv  Dostojevskómu:  „Píši  vám  toto  psaní  (za 
pHčinou,  aby  Dostojevský   byl  nápomocen   panu  Durandovi,  jenž 


*)  Dostojevský  trpěl  epilepsií  a  neobyčejným  podrážděním  nervů  —  byV 
to  následek  strašných  útrap,  jež  zakusil  v  sibiřském  žaláři;  míval  též  haluci- 
nace n  zvláštního  druhu  psychopatické  záchvaty. 


1 74  2  poesie'  slovanské. 

z  nařízení  redakce  „Revue  des  Deux  Mondes"  inél  se  odebrali 
do  Petrohradu  a  tam  napsat  monografie  o  přednějších  literátech 
ruských),  nedbaje  toho,  že  naše  osobní  styky  přestaly.  Vy  nepo- 
chybujete, o  tom  jsem  přesvědčen,  že  nedorozumění  mezi  námi 
nemohlo  míti  žádný  vliv  na  mé  mínění  o  vašem  výtečném  ta- 
lentu a  o  tom  vysokém  místě,  jež  zaujímáte  súpiným 
právem   v  naší   literatuře." 

Psaní  k  Polonskému  z  r.  1874.  obsahuje  úsudek  Turgeněva 
o  slavjanofilském  směru  básníka  Tutčeva:  , Pročetl  jsem  knihu 
Aksakova  o  F.  J.  Tutčevu ;  první  polovice  je  velmi  hezká  a  dů- 
kladná, druhá,  kde  začíná  slavjanofílská  politika,  je  špatná  a  sple- 
tená. Jinak  ani  to  nemohlo  býti."  —  A  v  jiném  psaní  o  měsíc  po- 
zději :  „K  jeho  míněni,  že  spása  Evropy  je  pouze  možná  přijmutím 
naší  pravoslavné  víry  —  ještě  dosud  nemohl  jsem  přivyk- 
nouti —  ba  shledávám,  že  to  je  náhled  velmi  podivný.  Ale 
ostatně  —  stávají  se  na  světě  divné  věci!"  (Pokračování.) 


Z  poesie  slovanské. 

Paysij. 
Napsal  Ivan  Vazov.  Přeložil  Pavel  Krumlovský. 

to  dvacet  let!  Ó  temno  přehluboké! 

Tam  v  lůně  nonských  hor.  strmýcb  výší, 
jsou  skryty  útulky  od  všeno  sivéta  víru, 
ta  místa  k  modlitbě  jen.  klidu,  mfni, 
kde  sluch  jen  bělomořských  vln  řev  slyší, 
kde  horských  listů  báje  zvěsf  svou  dýší, 
kam  zvonu  hlas,  jenž  ve  věží  se  klene, 
kdi^s  vpadne,  v  cnatce  do  snu  ponořené 
mnich  jeden  mračný,  neznámý  a  bledý 
přihrben  v  knihu  upírá  své  hledy. 

Co  asi  psal,  proč  zamyšlen  tak,  sám? 
Zda  o  k/izánich  nových  přemýšlí  zas  tam, 
jež  z  dávných  dob  jsou  prorvána,  vždy  nová> 
jež  před  lampou  svou  započal  psát  znova? 
Ci  zázrak  nový  zaznamenal  právě, 
neb  duchovní  řeč  skládá  ve  své  hlavě? 
v  Česf  přeslavného  zase  divotvorce, 
snad  Llina,  snad  Egypčana,  Svatohorce? 
Proč  prací  tou  se  přes  den  trápí  dlouhý, 
Či  mudrc  jest,  neb  jenom  blázen  pouhý  ? 
Zda  přísný  převor  sepsal  kanón  nový, 
jenž  přecpán  všude  bezumnými  slovy? 

..    Hle,  oddechl  si  právě:  „Konec  všemu  tedy! 
na  biografii  té  věnec  naposledy!" 
pln  úsměvu  on  zaplál  svými  zr«ky. 
Hle,  práce  podnik  mnoholetý,  taký 
plod  vůle  pevné,  předlouhého  snění 
půl  života  s  ním  QHvno  —  svého  jiuěuí  — 


z  poesie  slovanské.  ]  75 


vie  sftpomnčl  profi,  ba  i  nebe  věčné! 

Ni  matka  sama  v  lásce  nekonečné 

na  dítě  nezři  tak,  jak  hle,  on  nvni, 

tak  mladý  nevzhlíži  rek  na  vavříny, 

ni  básnik  chmurný  na  ideál  nový, 

jejž  lze  si  představit,  vSak  nelze  liČit  slovy: 

Jak  prorok  biblický  pln  vrásek  na  svém  éele, 
H  jako  poustevník  na  Pat  mu  ve  své  cele, 
kdy  na  pergamen  k  divá  zrak  sv^  noří, 
k  tajemství  proroků  a  k  vAle  boží  moři  — 
on  zrak  svA)  yrbl  rozechvěn  a  němý, 
k  chaosu  tmavému  a  k  hvězdám  naa  vŠí  zemí, 
až  náhle  k  vichrům  dél,  on  první  mezi  vSemi : 

„Rod  bulharský,  věz  každý,  tímto  dnem 
svou  historii  má  a  sluje  národem! 

Nechť  pozná  z  mého  spisu  v  době  ranné, 

že  slavným  byl  a  zase  jím  se  stane, 

že  od  Budína  k  Akonu  až  v  dál 

náš  zákon  každý,  každý  uznával; 

af  každý  brat  náí  čte,  ať  hrudí  zachvívá  mu, 

že  před  sebou  má  Řekfl  věrolomnosť  známu, 

že  sbili  jsme  jich  vSak  a  nejednou, 

a  proto  k  nám  své  zraky  nezvednou. 

A  že  jsme  císaře,  jich  sídla  měli, 

i  z  národa  že  světců  zástup  skvělý, 

a  cos  přec  světu  v  den  jsme  nesli  ranný 

to  knihu  svatou  darem  pro  Slovany! 

Af  pozná  bratr  niiS,  Že  Bůh  živ  neskonale, 
že  zna  on  jazyk  náš,  ba  věřte,  dokonale, 
a  hanba  každému,  kdo  jako  bídná  sketa 
všech  nás  se  odříká  a  řeckého  Ždá  světa, 
své  jméno,  boží  dar,  kdo  v  kal  a  ve  orach  metá. 

Ó  hořko  vám,  vy  lidé  pobloudilí! 
co  jedem  řeckým  jste  se  napojili, 
co  stydíte  se  Bulhara  zvát:  bratře! 
a  chleba  hledáte  v  té  řecké  chátře! 

« 

O  hanba,  rouháte  se  kostem  předků  svatým 
i  mravům  našim,  dite-li,  že  sprostý! 
Ne  vaše  plémě  hanbu  plodi,  —  zatím 
vy  těmi  zbabělci,  jsou  oni  hříchu  prosti ! 

Ó  čti  jen,  Bulhare!  o  dávné,  zašlé  době, 
co  pro  kraj  praotec  tvůj  konal  tobě. 
Jak  válku  o  mnohou  sved*  řiŠi  hromně 
a  císař  mnohý  daĎ  mu  nosil  skromně, 
jak  Asjen  císař  skvoucí  stavěl  chrámy, 
rozdával  dary  všem ;  kdo  Samuel  je  známý, 
jenž  duši  utratil  svou  v  pekle  bednou 
a  Duiacco  zvrótil,  v  Eladu  šel  jednou : 
6  čtěte,  koho  lidstvo  Sišmanom  kdy  zvalo, 
a  císařství  jak  naše  kořistí  se  stalo ! 
Kdo  Rylskij  Jan,  jejž  světcem  všickni  slaví, 
a  svými  zázraky  jenž  hojí  velké  davy, 
a  jak  se  přeslavný  Krum  s  Nikeforem  bil 
a  z  lebky  jeho  pak  jak  šumné  víno  pil  ^ 


1 75  Z  poesie  elovanBké. 


a  kterak  Simeon  kdys  Uhry  sbil  jak  zmiji 
a  zákony  psal  potom  v  slavné  Byzancii; 
že  slavným  byl  a  filosof,  že  skvonci    ■ 
lnul  k  jazyku  svou  duSi  celou,  vroucí, 
a  svět  kdy  zmohl,  —  mir  své  zemi  dal,  — 
že  v  klidu  žil  a  knihy  potom  psal. 

Ó  čtěte !  co  vám  psal  jsem  dlouho  v  klidu, 
co  z  knih  jsem  vzal  a  našeho  z  Ast  lidu. 
Ó  Čtěte  jen,  by  cizák  drzý  ztich*, 
před  vámi  nepyšnil  se,  neměl  pro  vás  smích. 
Zde  máte  knihu  mou  —  jest  svazkem  plným  moci, 
nechť  z  ruky  v  ruku  jde  a  množi  se  dnem,  noci, 
tnm  v  údolí,  i  hoře,  po  planině, 
kde  Bulhar  trpí,  strádá,  mře  a  hyne . . . 
Jest  ona  zjevením,  jest  božím  bláhodarem, 
zablýskne  moudrostí  též  v  žití  hocha  jarém 
a  roznítí  hruď  starou  znova  žárem! 
A  kdo  Ji  přečte,  vesel  bude,  rád, 
a  kdo  ji  pozná,  více  bude  znát!** 

Tak  mluvil  onen  muž,  v  té  skromné  chatce  ťkryt 
se  zrakem  nadšeném  v  budoucnost  dálnou  vpit. 
On  mnohé  jitro  vítal  s  lampou  svojí, 
leé  ruka  jeho  s  pérem  vždy  se  poj  i, 
byf  proti  kanónu  i  církevnímu  /vonu  — 
on  pracoval  a  dosnil  knihu  onu! 

Tak  děl !  Dnes  tomu  stodvacet  let  právě, 

f>ro  rái  on  nezrozen  —  syn  světa  sam  — 
eč  vrnal  tajně  černé  po  mrákavě 
vědomi  národního  první  jiskry  nám ! 

Sila  lásky. 
Od  Drag.  Rakovce.  Zchrvatfitiny  přeložil  Jan  Hudec. 

J^Tilná  jako  kámen  Žulového  lomu, 
věrná  jak  ten  ohlas  hučícího  hromu, 
hluboká  iak  moře,  tichá  jak  stín  hrobu 
je  ta  láska  pravá,  vŽdy  a  v  každou  dobu. 

Nemůže  jí  sever  sněhem  zasypati, 
ani  z  kořene  jí  vichor  nevy chvátí, 
aniž  slunko  žhavé  spálí  její  křídla  — 
BAh  je  světil  vodou  z  nebeského  zřídla. 

Z  prsu  bídy,  zhouby  nový  život  pije, 
volná  z  poroby  pout  letí  nad  hor  fi«je, 
kalu  proud  nezláme  loďky  iejí  vesla, 
a  tím  výS  se  vznáfií,  čím  hloub  byla  klesla. 

Snadno  přestoupí  i  potoky  a  srázy, 
posměchu  se  vyrve  z  trnového  mlází, 
opět  znova  roste  jako  hydří  hlava, 
v  zápas  kráčí  s  žitím,  smrtí  pozahrává. 

Plaše  v  dálku  prchá,  čim  jí  síla  blíže, 
ji  ni  míra,  prostor,  aniŽ  doba  víže, 
a  když  boje  jí  tu  odbila  juž  chvíle, 
nud  hrobem  so  \  zuáší  jeňtě  v  plné  sile. 


z  poeflie  slovanské.  177 

Ozvény. 
Napsal  J.  Vazov.  Přeložil  J.  Voriček. 

I. 


^o  tmavých  lesů  asaSel  jsem: 
Vám  aspoň,  zvoUIjsem,  zde  moha 
yfie^  zplna  svéHt  jako  Bobu, 
i  žár,  co  vře  mi  pod  srdcem. 
Jak3^8Í  démon  rve  mou  duSi, 
i  hledám  Stěsti,  aviak  to 
nczměnim  pouhé  za  zlato, 
ni  za  mír;  slasf  mne  nevyruii 

Cos  jiného  já  sobe  ždám 

vSflk  býti  sly$en  strachy  mám. 
Chci,  volám:  sláva,  slávn,  sláva! 
Však  echo  dělo:  . . .  láva,  . . .  lávat 

II. 

Pak  v  tichý  zabéhl  jsem  dol 
a  volal:  PoslyS  iy  mflj  bol! 
Jsem  děsný,  avfiak  jeStě  mlád. 
Zlo  jei^tě  v$e  mi  neurvalo, 
i  hledám  v  světě  posavad 
mít  srdce,  by  mne  milovalo, 
to  éisté  srdce,  beze  zrad, 
bez  klamu,  lží  a  beze  změny, 
co  nektaru  jen  mAže  dát 
a  za  své  vroucí  políbení 
víc  nežádá  si  jiné  ceny  . . . 
O  takém  srdci,  jeli  k  nalezení, 
sním  a  myslím  vyděien  . . . 

*  Leě  echo  dělo  pouze :  . . .  sen ! 

III. 

Na  moři  zastavil  jsem  krok, 
l(de  žití  proudí  veletok. 
O  moře,  vlny,  Živlv,  věčno, 
ó  bezdné  tAně,  nekonečno, 
ó  rcete  mi,  co  Žitím  zvem? 
Co  člověk?  Kdo  ho  poslal  sem, 
kde  svět  jen  žal  a  muka  plodí  ? 
Proč  umírá  a  proČ  se  rodí? 
Kde  jeho  jakýs  vyšší  cíl? 
Snad  záhrobný  ten  světa  díl? 
Či  stálé  boje,  lopocení? 
Či  pouze  ve  jhu  utrpení? 
A  proč  tě  tento  slabý  rob, 
od  dětství  až  j^o  samý  hrob, 
je  zaklet  k  boji  nepřestajno? 

A  moře  dělo :  . . .  tajno !  . . .  tajno ! 


178  W-  Z.  Koioiaikovska: 

Alex.  Šwigtochowski  —  Wl.  Okortski. 

Literami  6rta. 
Napsala  W.  Z.  Koécíatkowska. 

Grodiio.  v  leduu  1885. 

Chcenie-li  poznati  nékterý  národ,  badáni  jeho  literatury  jest 
tím,  čím  ohledáni  pulsu  ve  vyšetřování  nemoci  jednotlivého  člo- 
věka, nebof  v  literatuře  se  sbíhají  a  hlasitě  tepají  národní  tepny, 
cíle,  ideály,  tradice,  s  nimiž  národ  roste,  zásoby  civilisace,  jimiž 
vládne,  obzor  jeho  všestranné  kultury,  tajnosti  vnitřního  ústrojí 
morálního. 

Chtějíce  poznati  některý  národ  a  zbadavše  jeho  epické  pa- 
mátky, obracíme  se  k  novější  literatuře. 

Tu  třeba,  abych  upozornila  pobratrské  čtenáře,  že  to,  co 
se  vztahuje  k  literatuře  vůbec,  nabývá  zvláštního  významu  vzhle- 
dem k  mému  národu  a  k  mé  vlasti.  Co  kdekoli  jinde  tvoří  dů- 
ležitou, leč  skladnou  částku,  mění  se  zde  skoro  v  celost.  Proudy, 
kteréž  buď  co  bud  jako  léta  života  v  prsou  pohnutých  jakýmkoli 
oddechem  prorývaji  národní  náš  organism,  zbaveny  byvše  jiných 
přirozených  směrů,  spojují  se  u  jediného  ústí,  napolo  jim  ote- 
vřeného :  v  literatuře. 

„Jassyka  dar  svěřil  nám  BAh!^ 

Tato  slova,  jež  nedávno  zahřměla  v  celém  Slovanstvu,  mají 
pro  spisovatele  polské  zvláštní  tragičnost  a  dvojnásobnou  důle- 
žitost. Poloslůvka,  vržená  na  papír  a  tisknutá  v  naší  nynější  lite- 
ratuře podrobené  censuře,  nemohou  ovšem  pokládána  býti  za 
úplný  hlas  národa,  leč  tvoří  jediné  svědectví,  jež  můžeme  na  ve- 
nek  o  sobě  podávati.  Každý  spisovatel  polský  má  takto  dvojí 
úlohu;  tuclíž  třeba,  aby  byl  uvažován  ve  dvojím  směru:  občan- 
ském a  uměleckém. 

Oběma  těmto  směrům  nevyhovuje  nikdo  lépe  nad  Svvi^to- 
chowského  (Wl.  Okonského).  Jako  filosof  a  žurnalista  zaujímá 
Alex.  Swi^tochowski  jedno  z  nejpřednějších  míst  nejen  mezi  pra- 
covníky polskými,  leč  v  intelligenci  vzdělaného  světa  vůbec.  Na 
poli  belletristické  produkce  velmi  se  proslavil  jako  pseudonym 
Wl.  Okoúski. 

Jednak  co  do  věku  a  jednak  co  do  proudů,  jež  částečně 
vzbudí],  částečně  rozvinul  a  pošínul  mocí  přesvědčení,  péra  i  slova, 
Alex.  Sv^ri^tochowski  stojí  v  čele  mladých  spisovatelův,  a  může 
býti  nazván  mistrem  i  vůdcem  mladé  strany  pokroku.  Narozen 
r.  1849.  sotva  prožil  dobu  mládí,  a  již  před  patnácti  lety  jméno 
jeho  chvalně  počalo  se  rozhlašovati. 

Byla  to  chvíle  rozhodného  u  nás  průlomu,  chvíle  velmi  a 
všestranně  zajímavá.  Ve  Varšavě  hasly  vysoké  školy,  jež  založil 
markýz  Wielopolski,  a  z  nichžto  vyšly  nejlepší  síly,  které  posud 
slouží  naší  společnosti.  Ve  veřejnosti,  napolo  ještě  ohlušené  po- 
hromou r.  1863,  současně  počaly  se  buditi  vnitřní  organisačni 
ruchy,  t.  j.  nabývání  jisté  svědomitosti  sebe,  svého  položení,  vnitř- 


Alex.  éwiftochowBki  —  Wl.  OkoAski.  1 79 

nich  i  zevnéjšich  podmínek,  proudův  a  potřeb  časových,  jakož 
í  dI6  bližších  i  dalších,  bezprostředních  i  poměrných. 

V  takovém  období  obyčejně  jeví  se  dva  proudy :  starý  a 
mladý,  bývalý  a  nový.  Onen  si  zakládá  na  nabytých  zásluhách 
a  dlouholeté  zkušenosti,  druhý  příliš  málo  si  váží  těch  zásluh 
a  ještě  méně  pokusův,  jež  nevedly  k  výsledkům  uspokojivým,  jeví 
se  ochotnějším  hledati  nových  cest  na  prostranství,  kteréž  leží 
ladem,  nežli  tlačiti  se  v  těsná,  časem  prohloubená  ložiště,  zasy- 
paná odpadky  tradic  a  předsudků.  Srážka  těch  dvou  proudův 
liphě  sobě  protivných  bývá  nevyhnutelná,  a  chvíle  roztržky  zoso- 
baje  se  obyčejně  v  jediném  vynikajícím  člověku,  jenž  jest  výrazem 
všelikých  snah  a  potřeb  jejich.  A  člověkem.  Jenžto  v  sobě  shrnul 
tu  historickou  chvíli  našeho  pokroku,  byl  Šwí^tochowskí. 

Po  jedné  straně  stáli  tedy  veteráni  dobře  zasloužili,  leč  muži 
sil  využitých.  Za  nimi  celá  legie  srdcí  milujících,  leč  ostýchavých, 
duchů  vznešených,  leč  zamhlených  snivostí,  zahleděných  do  hro* 
bA?  a  čekajících  na  divy  s  nebe.  Dále  tlačilo  se  veliké  množství 
s  obratností  srostlé,  rádo  mající  ražené  cesty.  Po  druhé  straně 
stali  duchové  vzácní,  nepokojní,  srdce  vřelá,  naděje  živé,  ruce 
hrnoucí  se  k  činu  zajisté  ve  způsobe  mravenčí  práce,  zápal,  hrsC 
mládeže  solidární  se  hbitostí  a  zápalem.  Náš  konservatism  byl 
příliš  proniknut  šlechtictvím,  na  němž  ovšem  spočívaly  národní 
tradice,  ale  na  jehožto  „bezcesti"  počal  vyrůstati  zcela  nenárodní 
arístokratism  a  kleríkalism.  Eonservativci  nazvali  se  tedy  v  nej- 
lepší víře  stranou  národní,  a  s  nedůvěrou,  s  předsudkem  již  z  po- 
čátku pojatým  pohlíželi  na  představitele  proudů  nových,  vše- 
evropských,  liberálních,  demokratických.  Nescházelo  tu  ostatně 
í  jiných  živlů  vlastních  té  době.  Staří  a  dávní  jak  ve  společnosti 
tak  v  politice,  jak  ve  filosofii,  vědě  a  jejím  praktickém  užíváni, 
tak  v  literatuře  a  uměni  představovali  školu  metafysicko-sentimen- 
talní,  spočívigíci  na  empirismu.  Mladí  a  noví  přerušili  všecko  spo- 
jeni s  metafysíckým  tím  empirismem,  vytkli  sobě  ideály  méně 
mlhavé,  cíle  praktické  a  racionální,  tudíž  ve  filosofii  ničím  ne- 
poutané  zkoumáni,  ve  vědě  přesnost,  ve  společnosti  práci  a  spo- 
řivost, v  politice  —  vedle  zabezpečení  národní  neporušitelnosti  — 
opatrnost  a  rozpočítáváni  prostředků,  v  literatuře  a  umění  realism. 

Tábory  se  utvořily,  válka  se  počala.  V  nynějším  položeni 
našem  bylo  třeba  přenésti  akci  výhradně  na  pole  časopisecké,  a 
tam  nemohouc  volně  se  rozvinouti,  akce  musila  tlumiti  vření  ky- 
pící, kdy  za  zbraň  voleno  péro,  za  střelivo  slovo,  za  cil  spíše 
představitelé  idejí  a  zásad  než  ideje  a  zásady  samy.  Bojiště  oživlo, 
zbraň  se  přiostřila,  střelivem  neskrbeno,  ano  i  nadužíváno  ho, 
jak  obyčejně  bývá  v  podobných  případech. 

Když  před  patnácti  lety  válka  počala  vříti,  varšavské  časo- 
pisectvo  rozvětvené  mnohem  méně  nežli  nyní  bylo  v  rukou  archontů, 
privilegovaných  strážců  národní  archy.  Na  straně  archontů  byla 
vševládná  zručnost  a  něco,  co  bezpochyby  zasluhuje  povšimnuli : 
ztuhlost  v  poutech  dlouhotrvalých,  v  bolu  dlouhotrvalém  Tato 
ztuhlost  vysvětluje  a  poněkud  omlouvá  jinak  nesmyslné  vyhýbání 


180  W.  Z.  KoéciaikowBka : 

se  všelikému  ruchu  pokrokovému,  nedůvěřivé  couvání  před  kaž- 
dým novým  aneb  smělejším  hnutím.  Není  snad  přísloví  platněj- 
šího a  jinému  nežli  tomuto  případu  přiměřenějšího  nežli  o  těch, 
kteříž  Jednou  se  opálivše  i  na  studené  douchají".  Tímto  příslo- 
vím, tím  rysem  společným  všem  slabým  a  bolest  trpícím  slušelo 
by  se  snad  zasloniti  všeliké  vedlejší,  místní,  osobní,  nevždy  šle- 
chetné pohnutky  k  boji  a  vřavu  nedftvěry,  pobouření,  urážek,  jakou 
v  tom  pravomyslném  akkordu  archoníů  způsobil  prvý  hlas  ne- 
závislý, samostatný,  hlásající  vyznání  víry,  o  němžto  nebylo  psáno 
ve  starých  zpěvníčkách.  •  ■ 

Hlas  tento,  jakoby  protest,  vydal  organ  mladých  —  ,Niwa*. 
Založena  mládeží  sotva  vystouplou  ze  škol  vysokých  aneb  kona- 
jící ještě  studia  universitní,  zejména  pak  Méyetem,  Mirosřawským, 
Elsenbergem,  Oniechimowským  a  několika  jinými,  se  zápalem  pří- 
slušným mládí,  vydala  svůj  programm  pokroku.  Redigována  jsouc 
v  sebezapření,  beze  všech  vyhlídek  na  hmotný  prospěch,  upřímná 
jsouc  a  vřelá,  smělá,  nevšední,  mladá  —  stala  se  jakoby  úlem, 
z  něhož  vyletěl  roj  nejstatečnějších  pracovníků  na  dráze  organi- 
ckého našeho  rozvoje  a  pokroku.  Byla  zvonem  budicím,  prvým 
heslem  znovuzrození,  jarní  písní  skřivánkovou,  ale  byla  také  tou 
prvosenkou,  kterážto  dle  slov  básníkových  (Mickievvicz)  „ze  sněž- 
ných vyvíjí  se  záslonek*,  a  jejížto  „zlatým  světélkům**  hrozí  ^zoubky 
jíní".  Zakladatelé  „Niwy*  byli  příliš  mladí,  každému  z  nich  bylo 
třeba  oddati  se  nějakému  povolání,  a  nikdo  nemohl  tak  záhy 
věnovati  se  žurnalistice ;  kromě  toho  do  redakce  složené  z  osob 
nezkušených  a  ohnivých  vluzovaly  se  jakési  neshody  —  „Niwa* 
tedy  jakožto  organ  mládeže  ozvavši  se  v  harmonickém  posud 
akkordu  žurnalistiky  hlasem  protestu  a  vydavši  hesla  nová,  vyšla 
z  rukou  svých  zakladatelův,  aby  se  přetvořila  v  organ  klerikalně 
aristokratický. 

Kromě  „Niwy*  vycházel  druhý  časopis  věnovaný  pokroku, 
„Przegl^d  tygodniowy",  založený  Adamem  Wiélickým  dříve  nežli 
„Niwa",  leč  nestrannější  léto  a  vypočtený  na  zdar  mezi  vzmáha- 
jící se  každodenně  frakcí  lidí  nových.  Pod  jeho  známým  a  ne  bez 
jistého  hluku  vyvěšeným  praporem  shromáždily  se  teprve  roz- 
ptýlené sily  z  „Niwy",  a  směle  lze  říci,  že  péro  mladého  Swi^to- 
chowského  ustálilo  morální  a  materiální  existenci  tohoto  časopisu. 

Kolika  skvělými  kartáči  nevyvratných  argumentů,  kolika  tref- 
nými střelami  přesvědčení  a  pevných  zásad,  kolika  perlami  vtipu, 
kolika  brilianty  paradoxů,  podaných  pravdě  ke  službám,  kolika 
smělými  hypothesami,  kolika  zlatými  zrny  zdravé  mysli  a  vědy 
sesílil  ten  bojovný  organ  mladých  žurnalistů,  to  dnes  vypočísti 
nebude  s  to  ani  snad  sám  Swi^tochowski,  to  může  vypočísii  snad 
jen  vydavatel,  jemuž  Jo  semeno  hojné  až  ku  plýtvání  vracelo  se 
zvučným  výtěžkem.  Šwi^tochowskému  přineslo  též  hojný  výnos, 
ač  jiného  druhu:  od  té  doby  upevnil  se  jeho  vliv  na  obecenstvo, 
od  té  doby  počali  jej  stavěti  za  vůdce  strany  pokroku,  od  té  doby 
jevil  se  vžití  společenském  a  v  literatuře,  vtom  kovovém  obrysu, 
jenž  se  časem  vyplnil,  nabyl  obrovských  rozměrů,  leč  nepozbyl 


Alex.  ^^wiftoehowski  —  Wl.  Okoňski.  181 

pftTodnich  linii  a  směru  původního.^  Je  to  pohled  tím  zajímavéjši, 
že  ty  prvotiny  žurnalistické  činnosti  Šwi^tochowského  padají  mezi 
dvacátý  a  dvacátý  tfeti  rok  jeho  žiti;  r.  1874.  odjel  totiž  do  Lipska, 
aby  na  taméjši  universitě  nabyl  hodnosti  doktora  filosofie.  Vyjel 
tam  o  vlastních  silách,  t.  j.  o  silách  neobyčejných,  jako  muž  faeno- 
menalnich  schopnosti,  železné  vůle,  neúmorné  práce  a  skoupě 
odměněného  skvělého  talentu.  Jeho  rozprava  k  nabytí  d&stojnosti 
doktorské:  ,Ein  Versuch  die  Entstehung  der  Moralgesetze  zu  er- 
kláren*  záhy  rozšířená  a  pfeložená  do  polštiny  pod  názvem* 
,0  powstaniu  praw  moralnych*  obohatila  chudý  náš  oddíl 
literatury  filosofické. 

Nejsouc  kompetentní,  nepouštím  se  do  vědeckého  a  syste- 
matického ocenění  té  knihy.  Vím,  že  jejím  základem  jest  mnoho- 
stranné a  zevrubné  badání  filosofické  a  historické.  Vím,  že  synthe- 
tický  a  mocný  duch  mladého  spisovatele  sklonil  se  k  methodě 
U.  Spencera  a  historiosofa  Leckého.  Vím,  že  jasnosti  a  jadrností 
výkladu  kniha  tato  je  přístupna  každému  vzdělanci,  že  osvěcuje 
bohatstvím  nahromaděných  příkladů  z  oboru  ethnologie  a  historie, 
zajímá  i  širší  čtenářstvo  a  krásou  slohu  lapidárního,  blyštícího 
jadrností  a  čistotou  jazyka  obohacuje  památky  mluvy  RejAv  a  Ko- 
chanowských. 

Swi^tochowski  navrátiv  se  z  Lipska  r.  1876.  oženil  a  usadil 
se  ve  Varšavě. 

Jméno  jeho  široko  daleko  již  bylo  známo,  ježto  Swi^to* 
chowski  proslavil  se  také  jako  spisovatel  dramatický.  Mládež  vi- 
děla vněm  svého  vůdce;  strana  pokroku  zásady  a  cíle  své  spo- 
jené v  systém  vědecký,  vykrystalované,  a  v  moci  ducha  i  slova 
talentovaného  myslitele  shrnuté;  většina  obecenstva  čekala  zvě- 
davé, a  jak  obyčejně  bývá,  mimovolně  a  nevědomky  jsouc  vábena 
silou  novosti  a  talentu;  nepřátelé  jej  vykřičeli  za  „buřiče  a  ne- 
znaboha",  leč  marně  hledali  skvrny  na  charakteru  čistém  jak 
opálová  slza  dětská  a  tvrdém  jako  krystal,  skvrny  na  duchu 
jako  den  jasném.  Péro  Swi plocho wského  bylo  ostrou  zbrani, 
kteráž  přetínala  všeliké  falše  a  poblouzení,  slunečním  paprskem 
pronikajícím  soumrak  společenský  i  duševní,  rostlo  v  moc,  s  nižto 
silám  konservativním  brzy  bylo  počítati.  Slovo  jeho  dojímalo  než 
přesvědčilo,  argumentace  nebylo  snadno  lze  vyvrátiti,  hanu  od- 
mítal olympijským  opovržením  anebo  vtipem,  jehož  rány  nebylo 
lze  zhojiti  a  s  níražto  snad  nikdo  v  našem  tisku  měřiti  se  neosmělí. 
Mladý  filosof  a  spisovatel  měl  všecky  vlastnosti  reformátora. 

(Dokončeni.) 


\Q^  «tan  fierben: 

Bratři  naši  v  Dolních  Rakousích. 

Podává  Jan  Herben. 

(PokraSoráni.) 

II. 

(Ve2er  mezi  svými.) 

Byl  vlídný  příjemný  večer  podzimní  v  ten  čas,  co  jsem  dlel 
v  Dolních  Rakousích  na  slováckém  méstečku,  ponémčilém.  Pole 
i  městečko  obemkla  řídká  mlha  již  při  západu  slunce.  Když  slunce 
zapadlo,  mlha  houstla,  nž  zahalila  našim  zrakům  i  blízký  lesík. 
Ale  vzduch  je  příjemný  a  čistý.  Na  obtíž  jsou  jen  dotěrní  ko- 
máři. V  této  vodnaté  krajině  jsou  komáři  velicí  a  štípou  jako  vosy. 
Běda  myslivci,  jenž  bez  ochrany  rukou  a  tváří  vyjde  na  čekanou. 

V  dědině,  chci  říci  v  městečku,  umlká  ruch,  šum,  vrzáni 
vrat  a  dveří.  Lidé  již  nepřecházejí  po  ulici  tak  četně.  Přijel  už 
i  poslední  sedlák  z  oračky,  zapráskl  bičem  pod  okny,  a  koně  za- 
řehtavše netrpělivé  vjeli  na  dvůr.  Příjemné  ticho  na  všech  stra- 
nách. V  oknech  vyskakují  světýlka,  na  nebeské  obloze  hrězdičky 
a  v  širém  kraji  svůdné  bludičky. 

Ale  po  nedlouhé  chvíli  městečko  znova  oživuje.  Jakmile  je  po 
večeři,  chasa  vychází  na  toulačky.  Tak  i  dnes,  nebof  je  sobota.  Ale 
než  se  hoši  rozejdou  na  zálety,  pochodí  si  po  městečku  od  ho- 
spody k  hospodě  a  zazpívají  si.  Ve  středu  a  v  sobotu  je  tak  do- 
voleno. 

Již  od  dolního  konce  zpívají.*) 

V  tj^ch  cahnovskÝch  vinohradzích  kukaČkv  kiikajú, 
tých  cahnovských  mladých  chlapců  na  vojnu  chytajiV 

Chytajú  jich  pri  měsíčku  chycili  milého, 
a  já  půjdu  zaňho  prosíc  cís^ira  samého. 

Cisaričku,  mladý  pane,  pusci  mi  milého, 
nech  sa  já  s  nim  pomilujem  do  rána  bílého. 

Smutně  slavík  zpívá,  v  sklece  je  zavřený, 
ked  si  on  zpomene  na  hájek  zelený. 

Ach,  já  zarmúcený,  tak  si  smutně  vzdychám, 
ked  81  já  na  lásku  méj  miléj  zpominám. 

Od  velkého  žalu  slzo  mí  padajA, 

až  v  tvrdém  kamení  jamky  probijajA. 

£6te  od  většího  větší  mi  padajú, 
až  můj  bílý  Šátek  celý  zatévajú. 


Nač,  chlapci,  rostneme,  íkoda  nás  nastokrát, 
vyrostneme  jak  rozmarýn,  bude  nás  císař  brát. 

»')  Podávám  tu  schválně  sbírečku  písní  slováckých,  o  niž  má  zásluhu 
statečný  učitel  rakouský,  p.  T.  A.  Rozumí  se,  že  Slováci  vyslovuji  \  jako  rychle  u, 
a  tedy  psáti  bych  mě)  muadých  chnapcfl,  miuého,  pomiujcm ..." 

Pozn.  spis. 


BnitH  iMŠt  v  Dolnietk  Kakoasieh.  )g3 


Cisarí,  králi  náŠ,  mulů  krftjina  mál. 

Mč  nás  tolej  odbirál,  Sak  Dás  nevychováš? 

Nebojte  Ba,  chlapci,  u  cisara  bladn, 
Šak  tam  hoře  za  Dnnajem  žita  zelenajú. 

Zita  zelenajú,  řža  dozrávajú, 

nebojte  se,  ivarní  chlapci,  a  cisara  blada. 


Tá  éisfovská  brána,  kolem  malovaná, 
kdo  že  ja  maloval?  Be^^ci  slzama. 

Regrúci  slzitma,  mamičky  slovama, 
a  tá  najmilejfií,  tá  najvdc  plakala. 

Co  plačeé,  naríkáS,  Sak  mia  ta  eSte  mái, 
moŽeS  plakat  a  narikat,  až  mia  nenhlidái. 

Poznáváš,  že  je  šohajům  leskno,  poznáváš  to  po  pisnich, 
▼  nichž  si  libuji  dnes,  po  náladé  i  po  obsahu  melodii.  Zpívají  do 
mol  jako  všichni  Slováci  pod  sluncem.  Ve  vojanských  libuji  sobě 
proto,  že  se  blíži  osudný  den  1.  října,  kde  nové  odvedeni  branci 
odtrhnou  se  od  svých  milých  a  oblekou  se  v  mundúr  vojanský. 
Mnohým  je  vojna  milá,  mnohým  na  smrf  nemilá,  všem  však  lou- 
čení srdce  svirá.  Nejdojemněji  ozval  se  stesk  z  úst  toho  šohaje, 
jenž  dodržel  poslední  notu  a  z  ní  zavýskl  silným  rezlavým  i  chra- 
plavým hlasem  písničku  na  přespolní  divča.  Pro  těžký  hlas  ne- 
rozuméti  dobře  slovAm,  ale  ten  hlas  se  chvěje  a  padá  ti  až  nn 

srdce : 

Ef,  u  Ranšpurskéj,  u  téj  boží  mnky, 
ej,  zalamuje  švarné  divca  mkv, 
zalamuje  ich  nad  svoíú  hlaviékú: 
„Komns  mia  zanechal,  ívamý  SohajiČku?'* 

Ale  všichni  necítí  s  ním.  Někdo  z  nich  už  děvčátkům  nevěH. 
Ba  nikdo  nevěří,  kdo  byl  podveden.  Proto  týž  hlas  dvakrát  za- 
notil  posměšně: 

Co  sem  sa  nachodzil  po  jnherskéj  zemi, 
nemohel  sem  najit  malovanéj  Ženy. 

Naěel  sem  si,  naáel  mršinu  rapavú, 
nechcela  mi  chodzic  do  hája  na  trávu. 

Já  sem  ti  kosil,  tys  nechcela  nosit, 
mrSino  rapavá,  nebudem  fa  prosit. 

Vzal  bych  si  fa  divča,  ale  na  co? 
ty  robit  neumí S,  si  ledačo. 

Já  bych  potřeboval  robotnicu, 
a  tebia  bych  dostal  darebnicu. 

Ani  mi  koselku  neozváráfi, 
ani  jak  e>a  patří  nepováláfi. 

Ale  než  skončili  .nepováláš",  kteréhosi  přešla  trpělivost, 
i  vskočil  jim  veselejší  písní  do  toho.  Možná  že  chce  i  někoho 
podpichovat.  Pěkná  skočná  je  to : 


Ig4  3mí  Herben: 

Šohajn  nechutný,  strčim  fa  do  potny, 
tak  fe  bnda  nosit,  až  roia  bndes  prosit. 

„Chachacha!  Chachacha!"  ozvalo  se  na  blízku.  Několik  dív- 
čích hrdel  to  bylo,  které  se  ozvaly.  Sešlyf  se  dívky  právě  u  stu- 
dny s  putýnkami.  Nabraly  vody  a  stojíce  hovořily,  až  k  nim  chlapci 
přišli.  Chlapci  je  škádlí.  A  zatím  jiná  skupina  šohajů  blíží  se  našim 
zahrádkám,  odkudž  nepozorovaně  posloucháme. 

Když  tito  přišli  k  hospodě,  držíce  se  kolem  krku,  někteří 
vešlí  a  přinesli  vína  v  láhvích.   Zavdali  si  a  vzali  víno  s  sebou. 

Te^e  voda,  až  sa  leje, 
kdo  mňa  mú  milů  miluje? 

Ked  bych  já  ho  u  ní  zastal, 
vern  bych  ho  vyzpovídal: 

Dal  bych  já  mu  rozhřeSení, 
vSeckým  ludom  naučení. 


Pime,  chlapci,  pime  vino, 
nechť  vodička  teče  mimo, 
ked  sa  vina  napij em, 
vodičku  sa  umyjem. 

Ke  zpěvákům  přidružili  se  noví.  Zpívalo  se  pozdě  do  noci. 
Tak  se  děje  večerem  několikrát  za  týden.  Chasa  ovšem  zpívá 
jen  slovensky.  Německých  písní  není,  leda  jednu  nestvůru  jsem 
poznal  („Nanynko,  kdes  byla  —  Nanrl,  wo  bist  gewest?  V  za- 
hradze  sem  byla  —  Im  Garten  bin  ich  gewest.  A  cos  tam  dze- 
lala  —  Was  hast  dort  g*mocht  ?  Kvící  sem  trhala  —  Buschen  hab 
ich  g'mochť*). 

Jednotlivé  hodiny  noční  pak  zbožně  ohlašuje  ponocný  staro- 
bylým obyčejem,  i  v  jižní  Moravě  už  mizícím.  Procházeje  dědinou 
od  jednoho  konce  ke  druhému  zpívá: 

Chval  každý  duch  Hospodzina 

i  Ježíše  jeho  Syna. 

Udeřila  osmá  (devátá,  desátá)  hodzína. 

Světlo,  oheň  opatrujte, 

svůj  dům  v  bedlivosti  měíte, 

s  Pánem  Bohem  odpočívajte. 

Svatý  Floriáne,  tohoto  městečka  patrone, 

zachraň  nás  od  ohně. 

Pochválen  buď  JeŽiš  Kristus. 

K  ránu  pak  před  svítáním  ponocný  budí  po  dědině  spící 
o  Irelí  hodině: 

Stávaj  hoře,  dušo  věrná, 
pochval  svého  Hospodzina 
1  Ježífie  jeho  Syna. 
Stávaj  bore,  už  je  den  bílý, 
daj  podzekováni  Panence  Marii. 
Pochválen  buď  Ježíš  Kristus. 
Udeřila  třecí  hodzina. 


Bratří  naši  ▼  Dollii<)h  Bakoosieb.  Ig5 

A  za   nékoiit   dní   mnoho   pékných   písní   každý  by  tu  na- 
sbíral. Co  jsem  zaslechl,  to  ješté  podám : 

Jak  sme  ^eli  na  hody,  bylo  nás  jedenáat, 

jak  sme  jeli  z  hodfl  dom,  chyboval  jeden  z  nás. 

Dočkajte.  pacholci,  v  Cabnově  na  konci, 
tam  sa  preéltáme,  sme- li  ešté  váecf. 

Néni  tn  jedného  kamaráda  mého, 
bttdeme  cbodxivat  k  frnjirenee  jeho. 

Gabnovské  hodziny  smntnč  bijú, 
q2  mi  moju  mílu  rozvádzajá. 

Ale  nerozvedA,  nebojím  sa, 
prínde  tá  hodzina,  ožením  sa. 

Ožeň  sa,  syneóka,  s  Pánem  Bohem, 
vezmi  si  dzevečku  sobe  roveft 

Má  stání  mamička  v  hrobě  ležá, 
tá  tvoja,  můj  milý,  statek  množá. 

Ked  si  fa  nevezmu  za  ženiéku, 
tak  si  U  vyvolím  za  drnžiéku. 

A  za  tú  družičktt  za  najsUr&í, 
proto  žes  bývala  najvěrnějií. 

Za  to  ci  mfij  milý,  nemožu  stár, 
nemohla  bych  pro  pláč  vdnečka  dát. 

Sloboda  je  zlafá^  poddanosf  proklatá; 
ale  my  slobod  ní  sme "pachotct  hodní,     ~  • 
možeme  chodzic,  kde  sa  nám  lúbí, 
den  po  dni. 

Ale  vy  ženací,  věru  ste  žebráci, 
mosite  doma  u  vašich  ženách 
sedací. 

Chasa  ve  svých  zpévech  i  na  Prahu  vzpomíná,  alo  nevím, 
co  by  na  to  Pražanky  řekly,  kdyby  slyšely,  že  „Praha  jo  pře- 
krásné  mésto,  nedaleko  Moldavy,  v  ni  je  mnoho  krásných  dévčat, 
žádná  poccivá  není*.  Jindy  se  zpívá,  že  „od  Prahy  je  cesta  ušla- 
paná všecka*,  což  ovšem  není  pravda.  Rovnéž  íiaplůuje  pode- 
zřením, jak  si  mohl  zdejší  šohaj  jeden  namluvili  děvče  až  z  Prahy. 
A  že  z  Prahy  bylo,  o  tom  svédčí  vlastni  šohajova  slova : 

pČiŠeejovSčí  páni,  pište  fryŠko  psaní 
k  mé  milé  na  Pražsky  most, 
aby  sa  vdávala,  na  mia  nečekala, 
že  si  já  nemožem  z  vojny  pomoct  !** 

Zajímavé  jsou  písně  zbojnické  v  téchto  krajinách.  Rozšířeny 
jsou  i  po  jižní  Moravě  a  jsou  to  staré  zbytky  skutečného  dobro- 
družného života  zbojnického: 

Pod  iaborem  pod  zeleným,  ore  dívča  volem  fedným. 
Jak  ke  kbnco  doorala,  mamka  na  ňu  zavolala: 


186  Edvard  Jelinek: 

.Poď,  oeniško,  poď  ty  domů,  vydávaei  já  fa  bodal** 
.  -A  já  vám  domů  nepůjdu,  vydávat  já  sa  nebudn ! 
Kaddi  pAjdem  za  Janička,  za  Švarného  Šuhajička." 
^Janiček  je  éirý  zbojník,  vi  pres  bore  každý  chodník, 
každý  chodník,  každú  cestu,  kerá  ke  kerému  méstu 
V  noci  donde,  v  noci  proude,  nikdá  doma  neosvitne!'' 

CoB  porobil,  Janku,  zlého,  keď  fa  vedu  zvázaného? 
Zabu  sem  já  holubičku,  sedávala  v  okéneČku. 
Ve  dne  v  noci  vrkávala,  mně  smutné  srdce  dělala.  ** 
Nebyla  to  holubička,  ale  byla  frajírečka. 
Ty  Kanfipurské  zvony  zvoĎá,  už  Jánofika  kaci  hoňá. 
Tv  Cahnovské  zezváňajů,  už  Jánoška  doháijajú. 
LmgaSdorfské  dozvonily,  už  Jánoška  dohonili. 

Jenom  poznámku  ještě  o  jazyce.  Bylo  řečeno,  že  Slováci 
zdejší  mluví  nářečím  nitranským.  Tomu,  mohlo  by  se  zdáti,  od- 
porují nékteré  ukázky  v  písničkách  právě  uvedených.  V  těchto 
písničkách  pozorovati  také  velikou  rozmanitosf  co  do  výslovnostL 
O  tom  sluší  souditi  tak,  že  lid  nikde  tak  nezpívá,  jak  mluví.  Lid 
mluví  dzelac,  cicho,  ci  a  přece  zpívá  často  dzelat  i  dělat,  ticho 
ti  (tobě).  Tento  zákon  platí  obecně  o  všech  lidových  písních; 
není  tudíž  píseň  neomylným  materiálem  pro  dialektologii. 

(Pokračování.) 


Vlastenecká  účinnost  šlechty  polské. 

Napsal  Edvard  Jelínek. 

(DokonSení ) 

Staroslavné  sídlo  Jagiellonců  již  samo  o  sobě  zdá  se  nám 
ohniskem  vlasteneckých  snah  polských,  a  ráz  ten  vystupuje  také 
zevně  před  naše  zraky.  Vše,  co  mile  se  nás  tu  dotýká,  nese  pečef 
veskrz  patriotickou.  Krakov  ovšem  vždy  velice  se  lišil  od  ostat- 
ních hlavních  měst  polských,  a  ačkoliv  velikostí  zůstal  za  Varšavou 
i  Lvovem,  přece  soustředilo  se  pod  Wawelem  vždy  vše,  co  vlastni 
bylo  Polsce  a  co  podnes  tvoří  její  přední  stránky  charakteristické. 
A  tu  opět  jest  nám  opakovati,  že  právě  my  Čechové,  nad  jiné 
jsme  schopni  postihnouti  význam  řečených  stránek  a  že  nénn  bijí 
v  oči  snad  působivěji,  než  jiným.  Jak  často  jest  nám  tlumiti  v  sobě 
stesk,  procházíme-li  se  nevelikým  Krakovem! 

Z  řady  veleměst  vyloučený  Krakov  má  na  ten  čas  tři  veřejné 
obrazárny  a  o  vzniku  čtvrté  právě  nás  dochází  zpráva!  Arci, 
Krakov  by  neměl  dnes  snad  ani  jediné,  kdyby  nebylo  umění  mi- 
lovné  šlechty,  kteráž  sama  vydatně  podporuje  rozvoj  národního 
umění.  Nejzřejmějším  toho  důkazem  jest  vedle  Matějky  slavný 
Henryk  Siemieradzki,  světového  jména  malíř  a  vlastenec.  Zemanský 
jen  rod  Siemieradských  z  vojv.  Novogrodského  rázem  na  roven 
se  postavil  s  prvními  rody  magnatskými.  Nebyl  to  všední  dar,  jejž 
v  paniátný  den  jubilea  Kraszewského  učinil  národu  zeman  Henryk 
Siemieradzki  prohlásiv,  že  odevzdává    obraz  svůj    „Neronovy 


VlMtenecká  Adinnosť  ileehty  pobké.  f  g7 

pochodně'  v  cené  50.000  z1.  novému  Národnímu  museu  v  Kra- 
kově. Vpravdě  královský  dar  Siemieradzkého  stal  se  plodným  zá- 
rodkem neobyčejného  úspěchu.  Nedlouho  na  to  daroval  Matějko 
národu  stejně  drahocenný  obraz  ,Hold  pruský**,  a  příklady  obou 
mistrů  nezůstanou  zajisté  bez  následníků.  Tak  stal  se  Krakov  a 
celý  národ  téměř  přes  noc  majetníkem  významné  galerie,  jejíž 
veledíla  rozšiřovati  budou  slávu  jména  polského,  pomáhati  jeho 
rozvoji  na  poli  uměni  a  vydobývati  přední  stanovisko  mezi  městy 
rozhodující  kulturní  váhy  —  bez  nuzných  sbírek  v  lůně  chudého 
lidu,  konaných  jinde  z  nezbytí  heroickou  a  příkladnou  sice,  ale 
ne  vždy  utěšenou  horečkou,  projevovanou  i  při  krtinách  i  při 
pohřbech  . . . 

Vedle  zemanského  rodu  Siemieradzkých  připomíná  se  nám 
v  Krakově  okázale  přední  aristokratický  rod  Czartoryských.  Kdyby 
Krakov  neměl  Jagiellonské  bibliotheky  a  jiných  ještě  starších  pa- 
mátoostí,  nazvali  bychom  krakovské  museum  knížat  Czarto- 
ryských tím,  čím  jest  ústav  Ossoliúských  ve  Lvové.  Rodina  Czarto- 
ryských zbudovavši  v  Krakově  nádhernou  musejní  budovu,  umí- 
stila v  ni  netoliko  bohatou  knihovnu,  vynikající  zejména  hojností 
řídkých  tiskopisů  staré  literatury  polské  a  knih  zahraničných,  tý- 
kajících se  Polsky,  ale  i  velkolepé  sbírky  historické  a  umělecké, 
povahy  národní,  jež  by  každému  hlavnímu  městu  sloužily  k  ne- 
malé ozdobě.  Jsou  to  z  velké  části  sbírky  horlivě  sbírané  kníže- 
tem Vladislavem  Czartoryským  a  prvotně  v  Sienavě  přechovávané, 
odkud  do  Krakova  převezené  dány  jsou  veřejnosti.  Rodina  Czarto- 
ryských nešetří  velikého  nákladu  na  stálé  rozmnožování  sbírek, 
jež  i  jinak  co  do  správy  musea  samého  opatřeny  jsou  péčí  pří- 
kladnou. 

Mluvíce  o  Krakovu  nelze  nám  nevzpomenout!  vděčně  rodu 
Potockých,  jenž  tolik  vydal  národu  svému  nadšených  vlastencův 
a  vlastenek.  Z  celé  řady  předních  mužův  a  žen  této  staré  rodiny 
a  vždy  velkým  vlivem  ve  věcech  národních  vynikajících  mužův 
a  žen,  stačí  prozatím  zmíniti  se  o  nedávno  zesnulém  hraběti  Stani- 
slavu Potockém,  jenž  oženiv  se  s  dcerou  výtečného  šlechtice  po- 
znaňského T.  Dziatyoského  rozvíjel  v  západní  Haliči  činnost  ve- 
lice podobnou  činnosti  hr.  Skarbka.  Bylf  hr.  Stanislav  Potocki 
lidumilem  a.  vlastencem  v  nejkrásnějším  smysle  slova  a  všecka 
snaha  jeho  nesla  se  k  lidu,  jehož  byl  nejvřelejším  přítelem  i  dobro- 
dincem. Žilf  magnát  ten  s  lidem  v  poměru  docela  patriarchálním. 
Vtom  všem  jej  arci  spanilomyslná  žena  horlivě  podporovala, 
majíc  v  ušlechtilém  srdci  svém  tolik  lásky  k  zuboženým  vrstvám 
národa.  Mladí  manželé  usadivše  se  hned  po  sňatku  na  svých  ha- 
ličských statcích  v  Olešicích,  začali  horlivě  působiti  na  blahobyt 
▼e  svých  obcidh  a  vymanění  jich  ze  hmotného  nevolnictví.  Osví- 
cený hrabě  dobře  věda,   že   lid   blahobytu  se  nedodělá  pouhými 


]g8  Edvard  Jelínek: 

židovské  krřmy  neškodnými.  O  těchto  ,gospodach**  povíme  níže 
nékolik  slov  ve  zvláštním  odstavci,  ježto  zakládáním  a  vydržová- 
ním gospod  ryznamenali  se  též  jiní  šlechtici  polští,  zejména  v  ru- 
ském Polsku.  Po  vsích  zakládal  zesnulý  hr.  Potocki  kromé  toho 
,krámkyf ,  v  nichž  lidu  dostává  se  všeliká  potřeba  za  nejlaciní^jší 
peníz  bez  židovského  výdélku.  T^kým  způsobem  rostl  blahobyt 
olšického  lidu  nesmírné.  Dvůr  olšických  urozencft  vynikal  nad  to 
staropolským  mravem,  a  v  něm  právě  pěstovala  se  nejkrásnějšÍQí 
způsobem  KrasiĎského  tužba.  Za  panským  stolem  zasedala  tam 
nezřídka  „kapota  mieszczanska  i  wřošcíanska  siermi^ga*  vedle  kní- 
žecí mitry.  Stejně  působili  Potočti  v  Rymanovsku,  kde  hrabě  snažil 
se  oživiti  obchod,  zvelebiti  rukodělství  a  průmysl  lidový. 
V  Rymanově  založil  též  řezbářskou  a  košikářskou  školu,  kteráž, 
již  nyní  po  celé  zemi  známá,  znamenitě  vzdělávala  množství  na- 
daných synků  chlopských. 

Vedle  Potockého  neváháme  postaviti  nezvučné  rodové  jméno 
muže,  dra.  Adriana  Baranieckého,  sp:še  občana  než  magnáta. 
Jet  on  zakladatelem,  tvůrcem  a  duší  skutečně  velkolepého  «Mu- 
zeum  techniczno-przemysřov^ego"  v  Krakově,  jehož  organisace  slou- 
žili by  mohla  také  za  vzor  všem  podobným  ústavům  zahranič- 
ným.  Jediný  miiž  sestavil  sbírku  přes  30  000  předmětů  ze  všech 
oborů  lidské  činnosti;  přes  1000  sádrových  modellů,  tisíce  národ- 
ních věcí  elhnografických,  odbornou  bibliotheku  průmyslnickou, 
sbírku  map,  rytin  atd.  Asi  r.  1868.  přiložil  dr.  Baraniecki  ruku 
k  dílu,  a  dnes  jest  již  od  mnohých  let  skutek  jeho  zdrojem  ne- 
ocenitelného užitku  tisíců,  bohalých  i  chudých.  S  museem  dra.  Ba- 
ranieckého  byly  bezprosíředně  spojeny  odborné  školy  mužské 
i  dívčí,  jakož  i  bezplatné  přednášky,  jichžto  se  účastnili  nejpřed- 
nější mužové  polské  vědy  a  literatury.  Zejména  vyučování  v  od- 
děleních dívčích  (asi  140  dívek  polských)  splnilo  oprávněné  na- 
děje. Učební  plán  pro  dívky  sestaven  byl  takto:  vědy  přírodní, 
historie,  literatura,  pěkné  uměni,  dřevorytectví,  obchod  a  hospo- 
dářství. Idea  dra.  Baranieckého  dospěvši  k  úspěchům  tak  utěše- 
ným, podobá  se  vlasteneckým  snahám  ušlechtilého  mecenáše  če- 
ského Vojty  Náprstka,  i  jest  asi  mezi  oběma  muži  jen  ten  roz- 
díl, že  dr.  Baraniecki  dochází  i  v  širších  kruzích  podstatnější  a 
skutkové  podpory. 

Majíce  úmysi  k  závěrku  vrátiti  se  ještě  k  některým  všeobec- 
ným stránkám  vlastenecké  účinnosti  polské  šlechty,  při  čemž  nám 
bude  poznovu  se  dotknouti  také  Krakova,  vedeme  laskavého  čte- 
náře do  lůna  nejohroženější  části  rozděleného  Polska  —  do  Po- 
znaňská. Víme  sice,  že  právě  v  Poznaňsku  stíhá  šlechtu  vlaste- 
necký stesk  polský,  bědující  zejména  nad  tím,  že  šlechta  pro- 
dávajíc své  statky  cizincům  usnadňuje  germanisaci  tak  horlivě 
prováděnou  nepřejnými  živly  —  nicméně  i  zde  spatřiyeme  velko- 
lepé stopy  vlasteneckého  nadšení  a  připisujeme  ztrátu  ,země* 
obývané  po  staletí  národní  šlechtou  spíše  smutným  okolnostem 
všeobecným,  než  ničemnosti.  Boj,  jejž  nastoupiti  byli  nuceni  Po- 
láci v  PoznaĎsku,  byl  nerovně  téžéí  nežli  kdekoli  jinde,  jelikož  se 


'*.  « 


VlMtenecká  A^nnosf  dlechty  pobké.  Ig9 

kjiojm  bédám  slabších  připojila  pruská  systematičnost  a  nad  jiné 
nebezpečná  váha  kulturní.  Jestliže  přes  to  Poláci  poznaňští  v  Né- 
medu  do  dneška  zachovali  si  svůj  byt  a  jestliže  právě  v  této 
éás(í  roztržené  vlasti  byli  s  to  postaviti  si  nejspolehlivější  baštu 
národního  zachováni  a  sebe  ubránění  —  ten  lid,  jenž  osvícen 
y  nejširších  vrstvách  sám  sebou  jest  obranou  vlasti  a  po  přikladu 
lidu  českého  zveHá  břímě  odpovědnosti  i  statečně  se  protivuje 
zhoubnému  návalu  kiilturniho  krupobití:  tož  zajisté  z  velké  části 
záslahu  toho  sluší  piičilati  vděčně  opět  zámožné  i  drobné  té 
šlechtě,  kterážto  spojivší  se  cele  s  národem  a  několika  jeho  dobro- 
dinci pracovala  k  tomu.  aby  lid  byl  ozbrojen  a  uměl  obhájiti  sebe. 

Nejednalo  a  nemohlo  se  v  PoznaAsku  jednati  o  zevní  oká- 
zalost. —  tam  bylo  především  potřebí  upevniti  základy  aspoA  v  té 
míre.  v  jaké  okolnosti  připouštěly,  a  stalo  se !  Dnes  stoji  poznaň- 
ský lid  v  osvětové  stránce  výše  nežli  ostatní  lid  polský,  a  sice  vy- 
víjí se  stále  utěšeněji  ve  smysle  osvíceni  národního  vědomí. 

Tichou,  ale  neocenitelnou  činnost  zahájili  zde  zejména  Karel 
Míiicinkowski.  Gustav  Podworowski,  Karel  Libelt,  Tytus  Dziařyňski, 
Kdward  Raczyňski.  A.  Nicgoiewski,  Matěj  Mielžynski,  Ondřej  Mo- 
laczewski  a  j.  Značná  většina  z  nich  náleží  ke  staré  a  historické 
šlechtě. 

Samo  město  Poznaň,  o  jehož  poněmčení  tolik  se  již  na- 
mluvilo, stalo  se  ohniskem  blahodějné  působnosti  rozšiřované  pak 
důsledně  po  celém  kraji. 

Velkolepý  palác,  jedna  z  nejnionumentalnějších  budov  hlav- 
ního města  knížectví  poznaíiského,  připomíná  nám  účinný  patrio 
lisrnus  vynikajícího  šlechtice  hr.  Edvarda  Raczynskéko.  Co  vla- 
stenecký hrabě  po  dlouhou  radu  let  v  oboru  věd  nasbíral  — 
daroval  národu.  Tím  vznikla  veliká  knihovna  Raczyňských,  na 
jejíž  vydržování  věnoval  hrabě  Edvard  220.000  tolarů!*)  Knihovna 
íalo  byla  již  r.  1829.  odevzdána  veřejnosti.  Hrabě  důvěřuje  v  lid- 
skou poctivost  pruské  vlády  svěřil  dar  svflj  městu,  kterémuž  pří- 
slušela přední  péče  o  tento  ústav  Ale  trpké  sklamání  stihlo 
ideální  snahu  nadšeného  vlastence  —  knihovna  stala  se  během 
času  obětí  hrabivosti  pruské,  která  si  v  poslední  době  v  tomto 
ohnisku  polské  osvěty  založila  působiště  své  , kulturní*  činnosti. 
Tím  však  význam  věcí  samé  nikterak  netratí. 

Vedle  toho  snažil  se  hrabě  sloužiti  vlasti  ještě  mnohými  ji- 
nými skutky.  Obětoval  veliký  náklad  na  spracováni  důkladné  mapy 
knížectví  poznaňského;  sám  byl  v  literatuře  činný,  opatřil  Poznaň 
vodovodem,  ano  snažil  se  i  dlouhá  léta  spojiti  splavné  řeky  pol- 
^íé,  aby  vzkřísil  tak  domácí  obchod  a  průmysl.  Neméně  horlivě 
pěstoval  hornictví  a  školství  vůbec,  podporoval  studující  mládež 
a  vlastním  nákladem  vydal  asi  200  historických  spisů  polských, 
sbíraje  vedle  toho  vše,  co  by  pracovníkům  na  poli  vlastenecké 
^^dy  jako  materiál  sloužiti  mohlo. 

•)  Katalog  tištěný  knihovny  Raczyňských  z  r  1866.  vyplňuje  766  stran. 


Edvard  Jel/D«k  : 
190 

*£ím  smysle  pro  í/d  poznaňský  nehynoucích  zásluh  získal 

^      bíanskébo   dobrodince  Karla   Marcinského   též    hrabe 

si  vedle  ^j^^gki.  Bojoval  pro  vlast  s  mečem  v  ruce,  byl  véznén 

Matéj  ^'j.^^Qj.uňské  a  vrátiv  se  pak  po  mnohých  strastech  života 

v  P^^^^^J^jten  sv6j  zřetel  k  osvícení  lidu,  nastupuje  místo  záhy  ze- 

^^^'^řho^Wcínfcowského.  Po  22  let  horlivě  a  obétovné  řídil  „To- 

^P"  tsíwo  pomocy  naukowej",   znamenité  instituce  polské,  pH- 

čii%se  o  založeni   poznaňského  Bazaru,   tak  významného  ve 

smysle  národohospodářském,  a  usídliv  se  na  svých  statcích  v  Cho- 

bienieích,   zřídil    tam  vzorné   hospodářství,   kteréžto  sloužilo    za 

vzor  dalekému  vĎkolí.  Zakládal  spolky,  školy  a  přispíval  vůbec 

vydatné  k  emancipaci  lidu. 

Pomníkem  vlastenecké   štědrosti   v  Poznani  jest  také  „To- 
vvarzysjtwo  naukowe*,  které  vzrůstalo  převážně  z  darů  šlechty,  jak  ce- 
lými bibliothekami,  tak  sbírkami  uměleckými,  starožitnickými  a  t.  p. 
^  Z  nejštědřejších  dárců  jmenujeme  hraběte  Severina  Mielžynského 

(10.000  knih  a  velikou  sbírku  rytin),  kn.  Krasinského,  Edv.  Gra- 
bowského  a  j.  v. 

V  zástupu  těchto  mecenášů  skví  se  také  rod  hr.  Dzialyň- 
ských  neobyčejným  jasem ;  ratolesti  jeho  zdobily  zejména  v  zá- 
padních Průších  (polských)  a  na  Pomoří  hodnosti  vojvodů,  ka- 
stelánů, starostův  i  biskupů.  Z  nich  Tytus  hrabě  Dzialyáski 
(nar.  r.  1797.  v  Poznani,  zasnoubil  se  r.  1825.  s  ušlechtilou  Ce- 
linou Zamojských)  zasluhuje  zvlášf  vděčného  vzpomenuti  v  naši 
stali.  Tento  nad  jiné  vřelý  přítel  Čechů,  v  jichžto  středu  studoval 
(v  Praze)  a  kdež  jmenovité  s  V.  Hankou  trvalé  osnoval  přátelství, 
nestojí  v  ničem  za  výše  jmenovanými  vlastenci  polskými.  Z  mládl 
účasten  byl  bouřných  události:  sloužil  „v  švadronách  poznaň- 
ských*, stal  se  později  pobočníkem  vrchního  velitele  Skrzynie- 
ckého  a  posléz  postavil  se  do  řad  generála  Ramoriniho.  Pozbyv 
majetku  a  odsouzen  byv  k  smrti,  které  však  šfastně  unikl,  uchýlil 
se  do  Francie,  odkud  později  vrátil  se  do  Haliče.  Po  osmi  letech 
donutil  processem  vládu  pruskou,  aby  mu  vrátila  statky,  a  od 
těch  časů  téměř  stále  sídlil  v  Kórniku,  na  zámku  svém,  jenž  záhy 
stal  se  novým  ohniskem  polského  vlastenectví.  Paprsky  blahodějnosti 
z  Kórnika  zářící  pronikaly  daleko  do  kraje  knížectví  poznaňského, 
a  měly  vliv  na  všeobecný  rozvoj  polské  osvěty  v  nejširším  smysle 
toho  slova.  Jsa  horlivým  bibliofilem  rozmnožil  knihovnu  Komickou 
do  té  míry,  že  stala  se  jednou  z  nejdůležitějších  pokladen  literárních 
památek  polských,  nebof  oplývá  netoliko  řídkými  tiskopisy  starého 
písemnictví,  nýbrž  i  vzácnou  sbírkou  rukopisů.  Velikých  zásluh  získal 
si  hr.  Dziaíyňski  nákladným  vydáváním  cenných  děl  polských,  jichžto 
vydal  značnou  řadu.  Historikům  dobře  známé  veledílo  ^ActaTomi- 
ciana"  rovněž  péčí  Dziaíynského  počalo  vycházeti,  v  čem  syn  jeho 
Jan  horlivosti  po  otci  zděděnou  pokračoval 

Jak  vřelým  vlastencem  byl  hr.  Tytus  Dziařyůski,  vysvítá  i  ze 
zásady,  která  jej  vedla  pri  budování  nádherného  zámku  v  Komiku. 
Zajisté  s  chloubou  říkával  hostem  svým,  prováděje  je  sbírkami 
a  knihovnou.   ,  Vizte,  vše  co  zde  spatřujete,   ty  sloupy,  klenby, 


Vlastenecká  áéinnosf  Sleehtjr  polské.  19} 

rezby,  ten  stůl,  ta  skMň  —  vše  to  sděláno  jest  z  mých  dubů, 
zrojch  jasanů,  baků,  z  mébo  vápna,  kamene  i  mých  cihel;  to 
vše  učinila  raka  polského  dělníka.  Zde  není  ciziho  hřebu, 
ba  ani   dotknutí   cizí  ruky../ 

Kromě  toho  byl  Dzialynski  podporovatelem  mládeže  a  me- 
cenášem činných  spisovatelův  i  umělců.  Muczkowski,  Eíelisiáski, 
Kuraatowski,  Ney,  Romanowski  a  j.  měli  v  Dziatyúském  vřelého 
pěstovatele  a  podporovatele  snah  svých 

Připadá  nám  nyní  obrátiti  zřeni  laskavých  čtenářů  k  té 
části  Polsky,  ve  které  dodnes  spočivá  jeji  čiselné  i  územní  tě- 
žiště —  do  Polska  ruského.  A  tu  nelze  než  z  té  duše  litovati,  že 
právě  v  Rusku  bylo  i  nejidealnějším  snahám  polské  šlechty  pod* 
stupovati  krutý  zápas,  který  postupně  učinil  téměř  úplně  ne- 
možnou všecku  národní,  patríotickou  účinnost.  Daleci  jsme  opět 
dotýkati  se  nešťastných  povstání,  pohltivších  také  tisíce  šlechet- 
ných životův  a  milliony  šlechtického  jměni,  i  přestáváme  věru 
rádi  v  obvodu  vytknutých  si  mezí.  Zarazí  zajisté  cizince,  roz- 
hlédnuvšího se  po  ,králoyství^  polském,  nemile,  ž&  nespatři  v  jeho 
obvodu  tak  památné  a  zřejmé  stopy  vlastenecké  dobrodějnosti, 
jako  v  Haliči  nebo  v  PoznaAsku,  ano  zdá  se,  jakoby  v  tom  směru 
bylo  ^království''  polské  nejchudší  na  světě  zemí.  Nikde  žádného 
národního  pomníku,  ba  nikde  ani  školky  národní.  Ale  může-li 
býti  jinak  P  S  trpkým  ve  slovanském  srdci  dojmem  jsme  nuceni 
vyznati,  že  pustá  tato  pláň  vznikla  teprve  z  děsných  bouři  po- 
sledních časův  a  ještě  děsnějších  okolností  politických.  Žel  bohu, 
Varšava,  Vilno,  Křemenec.  Putawy  a  tím  i  celá  země  polská  za 
hranicemi  řiše  ruské  plna  byla  ohnisek  a  vlasteneckých  působišt 
národního  hnuti  ve  smysle  nejušlechtilejším.  I  zde  působili  Za- 
moyští,  CzačU,  Potočtí,  Zalušti,  zakládajíce  knihovny,  školy,  musea 
a  všeho  druhu  ústavy  dobročinnné  —  ale  všechna  tato  působnost 
vlastenecké  šlechty  polské  stala  se  během  smutných  okolnosti 
naprosto  nemožnou. 

Zářící  pochodně  rozlévající  světlo  osvěty  daleko  široko  vy- 
raženy jsou  z  rukou  pionérů,  bašty  cívilisačni  na  východě  pobo- 
řeny nebo  přetvářeny  způsobem,  který  ničím  se  stal  u  přirovnání 
ku  blahodějné  a  naďějeplné  minulosti.  Víme,  čím  byla  velkolepá 
knihovna  bratří  Zaluských,  věnovaná  veřejnosti  polské  ve  Var- 
šavě, víme,  čím  byla  universita  vilenská,  lyceum  v  Křemenci, 
polské  „Athény"  v  Puíawech  spolek  vědecký  ve  Varšavě,  život 
vBiaíostoku,  přirovnávaný  k  životu  ve  Versaillejích,  není  nám  také 
neznámo,  čím  vynikala  vlastenecká  působnost  takých  mužů  jako 
Zamojski,  Gzartoryski,  Sapieha,  Krasinski,  Tyzenhaus  (v  Grodné), 
Tyszkiewicz  (ve  Vilné),  Plater,  Radziwill  atd.*) 

Slavná  bibliotheka  Zaluských  zavlečena  do  Petrohradu,  kde 
stala  se  nejvydatnějším  podkladem  nyní  slavné  císařské  veřejné 
knihovny  ruské;  universita  vilenská  a  lyceum  křemenecké  zrušeny, 

•)  Viz  naie  články :  Vilenská  mládež.  ^Lumír'*  1879.,  str.  869.  —  Na 
Litvě  tiebo!  „Slovaneký  sborník*  1888.,  str.  :M.  a  j. 


193  Edvard  Jelínek: 

polské  Athény  v  Putawecfa  téměř  beze  stop  zmizely,  Versailles 
v  Biatostoku  proménil  se  v  nepřívětivou  hluš,  spolek  vědecký 
zrušen,  a  mnohé  jiné  památky  vlastenecké  činnosti  rázu  výhradně 
osvětového  a  vědeckého  propadly  se  jako  v  báji. 

Za  takových  okolnosti  rozumí  se  samo  sebou,  že  působnost 
polské  šlechty  za  hranicemi  Ruska  obmeziti  se  musila  na  mini- 
mum. Vše,  co  tam  ještě  spatřujeme,  je  slabým  odleskem  doby 
minulé  a  má  povahu  buď  výlučně  soukromou,  v  sebe  uza- 
vřenou, aneb  kosmopoliticky  humánní.  Šlechtě  nezbylo  málem, 
než  zakládali  sirotčince,  nemocnice  a  chudobince.  Zakládání  insti- 
tuci národních  ve  smysle  ústavu  Ossoliňských  ve  Lvově,  národní 
obrazártiy  v  Krakově,  spolku  pomoci  osvětové  v  Poznani  a  t  p. 
v  ,královstvi*  jest  ohroženo  nebo  přímo  nemožno  —  ačkoli  by 
to  nemálo  sloužilo  ku  cti  a  chvále  i  jména  ruského. 

Ze  zbytků  toho  způsobu  alespoň  poněkud  veřejnosti  ještě 
zachovalých  budiž  učiněna  krátká  zmínka  o  Bibliothece  ordynacyi 
hr.  ErasÍDských  ve  Varšavě  a  o  zámku  Wilanově. 

Knihovna  Krasiňských,  již  však  nelze  nazvati  úplně  veřejnou, 
vznikla  z  darů  rodiny  Krasiňských,  K.  éwidzinského  a  hr.  Leona 
Lubienského.  Na  vydržování  knihovny  zajistila  rodina  Swidziii- 
ských  3000  zl  p.  ročně,  hr.  Ludvík  Krasiiíski  6000  zl.  p.,  hrabě 
Karel  Krasiriski  2000  zl.  p.  ročně.  Tím  i  jinými  fondy  vzrostlo 
výdiijné  jmění  bibliotheky  do  té  míry,  že  bylo  lze  vydávati  ná- 
kladem Bibl  KrasÍDských  také  četné  publikace  obsahu  vědeckého. 
Knihovna  jest  uiriistěna  v  nádherném  paláci  hrabat  Ki-asinských 
k  tomu  účelu  zvlášf  upraveném. 

Zámek  Wilanów  u  Varšavy  jest  téměř  jedinou  památkou 
svého  druhu  v  obvodu  království  polského;  zachovalost  jeho, 
přistup  a  bohatost  národních  památek  vděčíme  rodině  hr.  Po- 
tockých,  zejména  ušlechtilé  pani  Augustové,  kteráž  jest  vzornou 
slrážkyní  a  opatrovatelkou  vzácných  sbírek  rodinných  i  národních. 
Zámek  vilanovský  přeplněný  sbírkami  uměleckými  a  vědeckými, 
k  nimžto  přispěla  také  znamenitě  rodina  knížat  Lubomirských, 
spřízněná  s  Potockými,  tvoři  pravou  perlu  této  země  a  každý 
Polák  hrdě  na  ni  může  ukázati.  Sama  bibliotheka  obsahuje  přes 
60000  svazků  vedle  bohaté  sbírky  rukopisův  a  rodinného 
archivu.  *) 

Do  jaké  míry  pečovala  šlechta  ^království*  polského  o  lid 
a  jeho  blahobyt,  dobře  jest  seznati  z  působnosti  jediného  Ondřeje 
Zamoyského,  jenž  se  Staszycem  a  Marcinkovským  asi  nejlépe 
cítil,  že  ne  ve  zbrojném  úsilí  a  ve  spoléháni  na  cizí  pomoc,  nýbrž 
v  tiché  práci  o  osvětě,  rozvoji  rolnictva,  obchodu  a  průmyslu 
hledati  třeba  spásu  všech  vrstev  národa.  Pocházeli  hr.  Ondřej 
Zanioyski^po  meči  z  rodu  slavného  Jana  Zamoyského  a  matkou 
mu  byla  Žofie  z  Czartoryských,  táž,  která  založila  památné  To* 
warzystvtro  Dobroczynnošci  ve  Varšavě.  Účastniv  se  sbratry 
Konstantinem  a  Vladislavem  povstání  r.  1831.  a  vypovězen  byv 

*)  Viz  náě  článek;  Vilanov.  „Ruch**  1881.,  Btr  fi. 


ViMtenaeká  Ačnaosř  Utehty  poliké.  193 

Paskěvíčem  na  své  stofty,  Yéooval  se  cele  národohospodářskému 
zrdebováni  své  vlastí.  Nejvé^Sí  zasluby  získal  si  založením  ,To- 
warzystwa  Rolníczego',  které  záhy  čítalo  několik  tisíc  členův  a 
znamenité  prospívalo  také  ku  sblížení  šlechty  slide m.  Spolek 
Tydal  ^Elementarz',  jenž  došel  rozšířeni  v  100.000  výtiscích; 
Debyl  by  zajisté  přestal  ani  na  této  blahodéjné  činnosti,  kdyby 
jej  r.  1861.  nebyla  vláda  rozpustila.  Nemenších  zásluh  získal  si 
hr.  Zamoyski  podporováním  průmyslu  a  obchodu,  stavbami  to- 
váren a  uskutečnéním  plavby  mezi  Varšavou  a  Gdaňskem.  Pro 
chudinu  stavél  na  svých  statcích  zvláštní  stavení  a  opatřoval  jí 
▼šelikými  potřebami  životními.  Hrabe  Zamoyski  byl  také  lite- 
rárně činný. 

Ku  jménu  Zamoyského  a  jiných  druží  se  důstojně  rodina 
hrabat  Branických,  zejména  nedávno  zesnuli  bratří  Konstantin 
a  Vladislav.  Žili  sice  v  Pařili,  ale  dobrými  Poláky  nepřestávali 
býti  nikdy.  Hrabě  Konstantin  slynul  jak  učenec  a  mecenáš  věd, 
kdežto  hr.  Vladislav  hlavní  zřetel  obracel  ku  povznesení  lidu. 
V  dalekém  vůkolí  rodných  statků  svých  bialocerkěvských  znám 
bjl  jménem  „dobry  pan*,  v  kruzích  panských  jako  ^chlopoman*. 
Při  gymnasiu  v  B'a1ocerkvi  založil  115  Stipendií  pro  dítky  svých 
siožebnikův,  a  zvláště  nadějné  jinochy  poaporoval  na  dráze  dal- 
ších studií.  Kromě  toho  věnoval  275.000  rublů  na  zřízeni  <«wto* 
áciaoské*  banky  v  témže  městě,  a  co  jiného  dobrého  učinil  — 
o  tom  nevěděla  plravice.  Podobně  působila  rodina  S  a  p  i  e  h  ů, 
zejména  kníže  Leon,  jenž  o  rozvoj  rolnictva  nemalých  zásluh  si 
získal 

Tu  zmiňujeme  se  krátce  o  tak  zvaných  «gospodach  chrze- 
sctaůskich'',  zakládaných  v  poslední  době  tak  horlivě  i  na  stat- 
cích méně  zámožné  šlechty  polské.  Účelem  „gospod  chrzescian- 
skich*  bylo  zbaviti  lid  lichvy  židovské,  odvrátiti  jej  od  užívání 
lihových  nápojův  a  vésti  k  vyššímu  stupni  vzdělanosti.  V  té  pří- 
čině zakládali  šlechtici  ve  svých  vsích  „hospody",  kdež  lidu  po- 
skytováno vše  za  peníz  nejlacinější  a  kdež  mu  učiněno  přístupno 
také  čtení  prostonárodních  knih  a  časopisův  —  arci  pokud  bylo 
a  jest  možné. 

Hřešili  bychom  velice,  kdybychom  na  tomto  místě  pomlčeli 
o  markraběti  AI.  Wielepolském.  Vynikající,  hrdý  a  střízlivý 
tento  zjev  v  dějinách  posledních  desítiletích  polských  zaujímá  sta- 
novisko namnoze  výlučné.  Bral  se  on  jinými  cestami  než  těmi, 
jež  vymezily  proudy  okolností,  mnoho  měl  protivníkův  a  mnoho 
odsuzovatelův  —  ale  jméno  jeho  neposledním  bude  v  řadě  nej- 
lepších. Nikdo  neupře  dumnému  magnátu  vlastenecké  snahy  a 
nikdo  nepodcení  úspěchů,  jichž  dodělal  se  působností  svou  v  oboru 
administrace  polského  království.  Jako  organisátor  školství  (Szkoía 
gléwna  a  gymnasia)  získal  si  velikých  zásluh,  i  byl  by  zajisté 
dospěl  k  úspěchům  trvalejším,  kdyby  na  překážku  nebyly  neblahé 
okolnosti  svírající  vnitřní  poměry  Polsky. 

Ale  pohnutkami  nejryzejší  ušlechtilosti  řídila  se  polská  šlechta 
netoliko  ve  své  vlasti,  leč  i  daleko  za  hranicemi  rodné  půdy  •- 


194  Edvard  Jelinék: 

ve  vyhnanstvi  a  v  emigraci !  I  tu  shledáváme,  co  bychom  jinde 
snad  marně  hledali.  Šlechtic  polský  uvržen  v  nezměrné  neštěstí , 
hozen  na  pospas  nejtrpčimu  osudu  života,  netoliko  že  bohatýrsky 
snášel  trýzeň  sudby,  ale  i  v  nejkrutějším  položení  snažil  se  vla- 
steneckou účinnost  soukmenovcA  přiváděti  k  platnosti  dokonalé. 
Dějiny  sibiřského  vyhnanstvi  samy  o  sobě  jsou  nepřetržitým  ře- 
tězem takových  zjevů;  dostačit  připomenouti  Petra  hr.  Moszyá- 
ského  a  knížete  Romana  Sanguszku,  těchto  dobrodinců  všech 
spolutrpitelů  v  kraji  «slz  a  smutku**. 

Hrabě  Moszyáski  odsouzen  do  Sibiře  za  Muravěva  (r.  1826j, 
sám  se  uskrovĎoval  a  žil  téměř  nuzně,  jen  aby  strádajícím  spolu- 
vyhnancům  mohl  poskytovati  nezbytné  jim  potřeby  k  uhájeni  ži- 
vota. Vyplácel  „druhům  v  utrpení*,  kteří  neměli  z  čeho  žíti,  po 
400  rublů  ročně  a  opatroval  Poláky  sibiřské  četbou,  ve  kteréžto 
příčině  založil  zvláštní  knihovnu.  Nesmírné  to  dobrodiní,  jež  ocení 
jen  ten,  kdo  ví,  čím  stala  se  duševní  potrava  vyhnancům,  vzdá- 
leným ode  všeho,  života  národního. 

Druhým  nad  jiné  vynikajícím  mecenášem  sibiřským  byl  kníže 
Roman  Sanguszko,  také  ratolest  zámožného  a  hrdého  rodu  staré 
Polsky. 

Roku  1831.  byl  kníže  Roman  Sanguszko  v  neštastné  bitvě 
u  Lysobyk  zajat  a  odsouzen  pak  k  doživotnímu  vyhnanstvi  do 
Tobolska  na  Sibiři.  V  přepychu  a  lahodě  rodinného  života  vy- 
chovaný magnát  vykonal  celou  cestu  do  Sibiře  tehdejším  surovým 
způsobem  pěšky.  Za  rok  byl  vřaděn  do  vojska  sibiřských  pluků, 
načež  teprv  snahou  příbuzných  přesazen  posléz  k  činné  armádě 
kavkazské,  kdež  obdržev  dvě  rány  povýšen  byl  na  důstojníka. 
Roku  1841.  poslán  byl  do  Moskvy,  kdež  r.  1857.  carským  úka- 
zem vrácena  mu  hodnost  knížecí.  Po  celou  dobu  vyhnanstvi 
„stíral  slzy  spolutrpitelům*,  podporuje  vydatně  hmotně  i  mravné 
každého  svého  krajana.  Vrátiv  se  do  vlasti  obětoval  šlechetný 
kníže  zbytek  svého  života  i  sil  svých  cele  zájmům  lidu.  A  ve 
šlépějích  Moszynského  a  Sanguszky  kráčelo  mnoho  jejích  sou- 
druhů rodu,  povolání  i  utrpení. 

Stejně  významné  stanovisko  zaujala  polská  šlechta  v  emi- 
graci. Tu  tvoříc  na  dobrovolné  neb  nucené  tuláctví  odsouzené 
legie,  rozvíjela  činnost  blahodějnou  ve  dvou  význačných  smě- 
rech: dobročinnou  arepraesentační.  Když  polská  šlechta 
rozprchla  se  po  1.  1831.  a  1861.  po  dalekém  světě  a  nucena  byla 
usazovati  se  ve  Francii,  Anglii,  Itálii,  ve  Švýcarsku  a  částečně 
též  v  Německu  (zejména  ve  Drážďanech),  kupila  se  a  tulila  k  sobě, 
organisujíc  spolky  dobročinné  a  národní.  Vzorem  takových  emi- 
grantů byl  kníže  Adam  Czartoryski,  o  němžto  říci  lze,  že  vy- 
vzdychal  pro  národ  svůj  celé  srdce  své.  On  a  jiní  přečetní  emi- 
granti polští  ze  předních  rodů  vlasteneckých  nevyhýbali  se  bídě, 
jaká  tak  bolestně  sklíčila  všechnu  emigraci.  V  každé  sudbě  života 
věrni  jsouce  svým  rodákům,  sdíleli  s  nimi  osud  společný.  Pamět- 
níky a  korrespondence  {Niemcewicz)  vypravuji  o  tom  tklivé  hi- 
storie.  Vedeni  jsouce  ideálem  i  daleko   za  hranicemi  vlasti  byli 


Vksteneeká  úSlimosf  ilecbty  polské.  195 

účastni  všech  národních  organisaci.  Tak  vzniklo  známé  Towa- 
rzjslwo  historyczno-literackie  v  Pařiži,  podpůrné  spolky 
,Czcí  i  chleba'  a  j.  v.  Pafížský  spolek  historícko-Hterarní  stal  se 
jaksi  vědeckým  přístavištém  polské  emigrace,  kdežto  ostatní  spolky 
hlaYně  pomoc  strádajícím  emigrant&m  měli  na  zřeteli.  .Instytut 
Czci  i  chleba'  rozdal  dle  poslední  zprávy  nám  pHstupné  (r.  1881.) 
18.644  frankův  a  kapitál  jeho  dostoupil  na  235.600  frankA 

Neposlední  stanovisko  zanjímá  též  národní  polské  museum 
v  Raperswyilu,  založené  hr.  VI.  Platerem,  v  némžto  přechovává 
se  množství  drahocenných  památek  polských,  zejména  vzácná 
sbírka  přepisů  důležitých  listin,  jež  tknou  se  Polska. 

Také  nedosti  lze  ocenili  repraesentační  vliv  polské 
šlechty  za  hranicemi.  Známo  je  s  dostatek,  jaké  stanovisko  za- 
ujímali Potočti,  Sapíehové,  Czartoryští,  Radziwillové  v  prvních  sa- 
lonech pařížských,  jak  všeobecně  společenských,  tak  diplomati- 
ckých.* V  letech  třicátých  a  čtyřicátých  slynuly  v  aristokratických 
kruzích  římských  salony  polské,  a  tradice  této  dobré  povésti  za- 
chovala se  do  nejnovější  doby.  Tím  šířil  se  bezprostřední  styk 
Poláků  čestné  i  důstojné  téměř  se  vším  vzdělaným  světem.  Totéž 
ostatně  platí  o  šlechtě  usedlé  v  otčině.  Otvírajíc  pohostinsky  domy 
své  a  poskytujíc  do  nich  více  než  jinde  vstup  intelligenci  pě- 
stuje tak  život  společenský. 

Zbývá  nám  nyní  několik  všeobecných  úvah  k  doplněni  toho, 
co  jsme  výše  poznamenali.  Jsme  arci  nuceni  opakovati  ještě  jednou, 
že  vytknutím  některých  zvláště  zřejmých  zjevů  vzácného  patrio- 
tismu polské  šlechty  nikterak  jsme  nevyčerpali  nahromaděný  nia- 
lerial,  jenž  mimovolně  pod  rukou  roste  a  se  množí.  Na  sta  skvě- 
lých příkladů  zůstane  skryto  a  ncoceněno  tam,  kde  jde  jen  o  črtu 
ve  hrubých  rysech. 

Jinak  by  bylo  pisateli  rozbírati  dopodrobna  také  vznik  a 
tivání  znamenitých  knihoven  rodinných  v  Suché,  Krzeszowicích 
(Potočti),  Dzikově,  Sieniavé,  Poturzycich,  sbírky  vlastenecké  vPod- 
hajci,  v  Nieswieži  (kněžna  Radziwillová)  a  j.  Tolik  jest  jisto,  že 
zřídka  kde  zakládala  šlechta  tak  horlivě  knihovny  rázu  čistě 
národního,  jako  šlechta  polská.  I  slaměná  střecha  šlechtického 
dvorku  stala  se  nezřídka  okázalým  ohniskem  šíření  osvěty. 

Kromě  toho  byla  šlechta  polská  vždy  účastná  literárního 
ruchu  domácího,  jak  podporou  hmotnou,  tak  činností 
vlastní.  Na  sta  publikací  vědeckých,  a  sice  takových  zejména, 
na  něž  by  se  obchodního  ducha  nakladatel  nenašel,  přivedla  na 
svět  šlechta  (Raczyrtski,  Lubomirski,  Przezdziecki,  Dziaíyňski,  Dzie- 
duszycki  atd.). 

Co  do  činnosti  literární  obohatila  šlechta  polská  národní 
písemnictví  nejedním  plodem  trvalé  ceny.  Není  bez  významu,  že 
slavná  trojice  souhvězdí  polské  poesie  (Mickiewicz,  Síowacki,  Kra- 
siňski)  vyšla  ze  šlechty  a  že  duchové,  kteří  spatřili  světlo  světa 
pod  střechami  patriarchálních  dvorů  šlechtických  v  Haliči,  v  Po- 
znaĎsku,  v  Koruně,  na  Litvě,   Podolí  i   na  Ukrajině,   vdechli  do 


196  Edvard  Jelínek: 

píseninictvi  tu  velkou,  vřelou  lásku,  jakou  se  kniha  polská  stala 
příkladnou. 

Iniciativ  k  rozličným  podnikům  vlasteneckým  dala  polská 
šlechta  bez  počtu.  I  ta  mohyla  Unie  Lubelské  ve  Lvové  roste 
podnětem  a  péči  šlechtice,  vzácného  Fr.  Šmolky.*) 

Také  na  křesla  učitelů  zasedlí  přední  zástupci  šlechty  ná- 
rodní. Připomínáme  jediného  Stanislava  hr.  Tarnowského, 
potomka  vynikajícího  rodu,  professora  literatury  polské  na  uni- 
versitě Jagiellonské,  krasořečnika,  spisovatele  a  mecenáše. 

Takové  též  stanovisko  zaujala  všeobecně  polská  šlechta  oproti 
národnímu  umění.  Paláce  a  dvory  jejich  vyzdobeny  jsou 
díly  národních  mistrů,  v  Krakově,  ve  Varšavě,  ve  Lvově  a  j.  je 
množství  privátních  galerii,  z  nichž  mnohá  vyniká  nad  prostřed- 
nosř  (hr.  Dzieduszycki  ve  Lvově,  hr.  Alfred  Potocki  v  Lančutu, 
hr.  Artur  Potocki  v  Krzeszowicích,  hr.  Potocká  Mauricová  v  Za- 
toři,  Swidzinski,  St%p.  v  Krakově  atd.). 

Nemohou  si  Poláci  naříkati  na  lhostejnost  rozhodujících 
kruhů  k národnímu  umění;  nejsouf  nuceni  hledati  díla  svých  mistrů 
po  celém  světě,  žebrácky  a  opuštěně.  Nejznamenitější  obrazy  Ma- 
tějkovy zůstaly  v  Polsce,  a  sice  z  velké  části  péčí  šlechty.  ^Kázání 
Skargovo**  zakoupil  Mauric  hr.  Potocki,  „Štěpána  Batoryho*  hrabe 
Tyszkiewicz,  rovněž  ve  vlasti  zůstala  slavná  „Unie  Lubelská"  atd. 
Výše  zmínili  jsme  se  již  o  Národním  museu  v  Krakově. 

Není  posléz  také  bez  významu,  že  ta  .chudá"  Halič  je  na 
stipendie  nejbohatší  zemí  v  celém  státě  rakouském  a  že  výdajný 
roční  kapitál  krakovské  Akademie  nauk  činí  40.00C>  zl.,  k  čemuž 
opět  a  opět  pnspívala  velmi  vydatně  polská  šlechta . . . 

Příslušelo  by  snad  ještě  obrátiti  zřeni  k  tomu,  jakou  účast 
měla  šlechta  polská  ve  věcech  česko  polských,  leč  tuto  za- 
jímavou stránku  společného  našeho  života  hodláme  rozebrati  na 
místě  jiném,  ježto  nevpadá  přesně  do  rámce  této  rozpravy.  Tolik 
jen  mimochodem  připomínáme,  že  právě  z  vrstev  polské  šlechty 
vzešli  národu  českému  přátelé  vřelí,  věrní  a  nadšeni.  Skutky  mno- 
hých zapsány  jsou  také  v  dějinách  našich  osudův,  ale  větší  je 
množství  těch,  jichžto  přátelství  do  dneška  nebylo  náležitě  oceněno. 

Styk  polské  šlechty  s  národem  českým  v  dobách  dávno  mi- 
nulých dobře  jest  znám.**)  Když  pak  národ  český  na  počátku 
našeho  století  k  novému  životu  sbíral  síly  své,  opět  to  byli  zá- 
stupci polské  šlechty,  kteří  živou  účast  měli  ke  všem  našim  sna- 
hám i  úspěchům.  Jména  jejich  spatřujeme  v  řadě  prvních  za- 
kladatelů Matice  české;  přidali  se  horlivě  k  účastníkům  slovanského 
sjezdu  r.  1848.,  hájili  zájmy  naše  na  říšské  radě,  spěli  oslavovat 
s  námi  otevření  chrámu  mus  dramatických  i  památky  společností 

♦)  \i7.  náš  článek:  Kopec  Koéciuszkflv  a  Unie  Lubelské.  .Slov.  sboin  •* 
1884,  8tr.  46 


ileoht 
str 


•*)  Srovn. :  „Poměrv  Čech  k  Polsce  a  jich  význam  v  politickém  ruchii 
ÍJty  polské  v  XV.  věku'*  od  C.  Korotynského.  „Slovanský  sborník"  1883., 


VlaBtenecká  úéinnoBf  ilechty  polské.  ^97 

« 

našich  (Potočti,  Czartoryáti  a  j.).   Víme  též,  čím  byl  národu  na- 
šemu šlechetný  kníže  Jiři  Lubomirski . . . 

Dodáme-H  k  tomu  ještř,  že  ve  vši  vlastenecké  činnosti  pod- 
porovaly polskou  šlechtu  spanilomyslné  družky  jejich,  polské 
kiiéžny,  hrabiny  i  veských  dvorů  šlechtičny,  jejichžto  památný, 
záři  neskonalého  holdu  osvícený  údél  ve  vlasteneckých  věcech 
důkladněji  jsme  vyložiti  se  snažili  v  rozpravě  „O  polských  paních 
a  dívkách"  (,Slov.  sborník*  1881.),  dospěli  jsme  k  závěrku  těchto 
zběžných  úvah. 

Vady  polské  šlechty  jsou  s  dostatek  dobfe  známy  —  šířiti 
se  o  nich  znovu  bylo  by  věru  zbytečno.  Méně  známy  byly  stránky 
jasné  a  k  těm  zběžně  ukázati  bylo  účelem  těchto  řádků. 

Povaha  věci  mluví  za  sebe  sama.  AC  zblízka,  aC  zdaleka, 
a(  okem  optimisty  neb  pessimisty  pohlížíme  na  prostá  fakta 
Týše  načrtnutá,  vždy  stejným  naplňuje  nás  přesvědčením.  Tu 
především  neubráníme  se  mínění,  že  vedle  ušlechtilých  vloh 
citových  rozhodovalo  skutečné,  velké  vzděláni  těch 
niQžúv  a  žen,  kteří  tak  znamenitě  pochopili  úkol  svůj  v  lůně  ná- 
roda. Jen  magnát  prostý  všech  vyšších  ideálů,  beze  všech  jemných 
záchvěvů  duševních,  nevzdělaný,  tupý  a  špinavý  až  do  hnusu 
uspokojiti  se  může  koňařstvím,  frejiřstvim,  šaškováním  na  cizích 
záhonech  a  hříšnou  nedbalostí  k  rodné  zemi  a  její  národnim 
zájmům.  Ale  takový  magnát  přestává  býti  přes  dědictví  erbův 
i  statků  pozemských  magnátem ;  proměňuje  se  v  obyčejného  ko- 
oaře,  směšného  šaška  a  lokaje  v  cizích  službách  —  nedůstojného 
předků  svých,  šlechtického  rodu  svého  a  vlasti  své.  Památka  jeho 
zaniká  beze  stop  doma  i  jinde,  ačkoli  povolána  byla  skvíti  se 
vedle  nehynoucí  památky  dobrých  králův  a  prvních  dobro- 
dincův i  výtečníků  národa  směru  jakéhokoli. 

Za  to  však  mužové  podobní  Ossoliňským,  Lubomirským, 
Dzieduszyckým,  Gzartoryským,  Skarbkům,  Sanguszkům,  Dziaíyň- 
ským>  Potockým  atd.,  o  nichž  v  této  stati  byla  řeč,  vždy  ozá- 
řeni budou  upřímným  vděkem  národa,  a  jména  je- 
jich sama  tradice  lidu  zvěční  ve  chvalozpěvech  a  po- 
staví je  do  jasu,  jenž  velebně  svítí  nad  paměti  ko- 
runovaných otců  vlasti   a  národních  velduchů. 

Nelze  tedy  skrovné  vzpomínky  o  blahodějné  činnosti  polské 
šlechty  vhodněji  zakončiti  než  z  hloubi  vlasteneckého  srdce  na- 
dšeného pěvce  Zygmunta  Krasiňského  vytrysklou  pravdou  a 
tužbou: 

Jeden  tylko,  jeden  cud 
Z  8zlacht§  polBkf  polski  lud! 
A  patrz^cy  wiecznie  z  góry 
Nie  odwróci  twarzy  Bóg! 

V  slovech  těchto  spatřujeme  záruku  polského  bytu. 


198  Adolf  Černý  í 

Matice  srbská  v  Budyšíně. 

Lístek  z  dějin  lužlokého  probuzeni. 
Napsal  Adolf  Černý. 

Počátkem  přítomného  století  panovaly  v  sesterských  Luži- 
cích minulými  časy  připravené  poméry  nejen  rozvoji,  ale  i  udržení 
se  Lužičanů  velmi  nepříznivé.  Řeč  národní  byla  učenějšími  téměř 
zcela  opuštěna  a  za  německou  nebo  latinskou  v  jich  spisech  vy- 
měněna. Nechovalif  jíž  mnozí  pražádné  naděje  na  znovuzrozeni 
srbské  řeči  a  byli  připraveni  na  brzký  konec  její,  na  konec  po- 
sledního téměř  zbytku  Polabských  Slovanů,  na  konec  Lužičanft. 
Vždyf  všecky  okolnosti  tomu  jen  nasvědčovaly :  školy  byly  vesměs 
ryze  německé,  mnozí  duchovní  potlačovali  srbské  služby  chrámové, 
za  německé  je  zaměňujíce,  srbské  noviny  vládou  zakazovány,  jako 
1812.  „Serbski  povědař  a  kurier",  sami  Srbové  řeči  své  si  ne- 
vážili, podobně  jako  v  oněch  asi  časech  u  nás  za  nízkou  ji  ma- 
jíce, ve  způsobe  života  i  v  kroji  Němcům  se  blížiti  hleděli  atd. 
Za  takových  poměrů  arci  se  germanisace  úžasně  rozmáhala, 
zvláště  v  Lužici  Dolní,  kdež  ku  konci  XVIIL  stol.  jedenáct  vsí  cele 
se  poněmčilo.  Ktomu  všemu  r.  1815.  uzavřeno  na  kongresse  vídeň- 
ském roztrženi  Lužice,  tak  že  jen  část  Horní  Lužice  při  Sasku 
zůstala,  ostatek  pak  s  celou  Dolní  Ltižicí  Prusku  připadl. 

V  těchto  zlých  časech  hleděli  někteří  mužové  v  Horní  Lužicí, 
kteří  řeči  své  věrni  zůstali,  a  ji  za  ztracenou  dosud  neměli,  tuto 
•řeč  znova  vzdělávati.  K  těmto  prvním  předchůdcům  a  zvěstova- 
'  tělům  zory  nového  života  řeči  a  národnosU  lužickosrbské  přičísti 
sluší  hlavně  Jana  Dej  ku,  vydavatele  zmíněného  již  ^Serbskeho 
povědařa  a  kuriera*  ;HandrijaLubjenskéhQ,  jenž  k  novému 
životu  zaniklou  společnost  lužických  studujících  v  Lipsku,  „Sora- 
bicum'',  vzbudil;  Handrija  Zejleře,  jenž  do  založené  ruko- 
pisné ,Serbskeje  Nowiny"  téže  společnosti  svoje  básně  vpisoval, 
kteréž  pak  opisy  mezi  Srby  rozšiřovány  byly;  dra.  Bedřicha 
Adolfa  Klina,  jenž  sice  jen  německy  psal,  ale  horlivě  zastával 
se  srbského  školství  a  jiných  záležitostí  lužických,  jak  dále  po- 
věděno bude;  konečné  Tecelina  Meta,  jenž  nejpotřebnější  ná- 
boženské, populární  a  školské  knihy  vydával.  Probuzeni  národní 
šířilo  se  mezi  studující  mládeži  čím  dále,  tím  utěšeněji,  jednotli- 
vými horlivci  rozněcováno.  Pozbuzovatelem  svých  kollegů  na  gym- 
nasiu budyšinském  (1832.)  k  lásce  řečí  mateřské,  k  národu  luži- 
ckému  a  k  zemí  lužické  byl  Jan  Arnošt  Smole ř,  onen  patriota 
Srbů  lužických,  kterýž  od  těch  dob  zůstal  v  čele  všech  národních 
snažení  této  haluzky  lípy  slovanské.  On  to  byl,  který,  když  ode- 
bral se  na  universitu  vratislavskou,  založil  tu  r.  1838.  lužické  to- 
varyšstvo, spolek  pro  lužické  dějiny  a  řeč  lužickou,  s  německou 
a  srbskou  sekcí,  jehož  protektorem  byl  od  1.  1840.  náš  Purkyně, 
tehdáž  s  Čelakovským  na  universitě  Smolerův  professor  a  po- 
vzbuzovatel  v  slovanských  myšlénkách.  Příkladem  Smoleřovým 
vedeni,  zřídili  r.  1839.  August  Mosak  Klosopólski  (Mosig 


Hatíce  srbská  v  Badyiiné.  1 99 

Yon  Aehrenfeld)  s  H.  I  m  i  š  e  m  společnost  srbských   gymnasistfl 
badyšínských,  pod  jméDem  ^Societas  slavica  Budissina". 

Mladi  buditelé  Srbů  boraolužických  počali  se  pilně  i  o  vzbu- 
zeni nové  srbské  literatury  vážně  starati.  Roku  1841.  vyšlo  Jor- 
dánem sebraných  deset  srbských  písni  a  grammatika,  téhož  roku 
SmoleřAv  „Maty  Serb''  (roalá  to  gramm.  a  konversačni  knižka) 
a  hornolužický  díl  veledůležitého  dila  národních  „Pěsničkow-, 
roku  1843.  téhož  německosrbský  slovník  a  dolnolužícké  národní 
písně  s  pHdavky  o  krojích,  zvycích  a  obyčejích  Lužičanů.  L.  1842. 
počal  Jordán  vydávati  svou  .Jutničku*,  kteráž  v^ak  po  půl  létě 
zanikla,  nemajíc  přízně  v  lidu  pro  svůj  poněkud  reformovaný 
pravopis.  Hned  však  po  její  zaniknuti  počala  vycházeti  redakci 
H.  Zejlere  .Tydženska  novina*.  Ta,  obratně  jsouc  vedena,  do- 
bývala půdy  národnímu  .  uvědomeni  obecného  lidu  —  a  učila 
jej  čísti. 

Potěšitelným  úkazem  byl  také  nový  školní  zákon  z  r.  1835. 
kterýž  Srbům  užívání  matofské  feči  pH  náboženství  a  čtení  po- 
voloval. 

Tak  nabývali  srbští  vlastenci  stále  nových  a  nových  nadějí 
ve  vzpmžení  ochromených  sil  svého  národa  a  svého  jazyka,  vi- 
děli přicházející  znovuzrození,  které  se  předchůdcům  jich  jen  jako 
krásný  sice,  avšak  nemožný  ideál  zdálo.  Tak  byli  stále  ve  svém 
blahodárném  působeni  posilĎováni   a  k  novým  činům  pohádáni. 

Zajisté  nejkrásnější  myšlénkou,  od  které  se  nejvíce  očeká- 
vati dalo,  byla  ona  o  založení  literární  společnosti  srbské,  po- 
dobné nedávno  povstalé  Matici  srbské  v  Pešti  (1826.)9  české  v  Praze 
(1829.)  a  illyrské  v  Záhřebe  (1842.).  Myšlénku  tu  pojal  Smoleř 
již  v  čase  svých  studií  slovanské  filologie  na  universitě  vratislavské, 
ale  nebylo  lehko  ji  provésti  ačkoli  ovšem  všichni  vlastenci  roku 
1845.  pro  ni  zahořeli,  tím  více,  že  tehdáž  v  Budyšině  pobývající 
náš  Palacký  je  v  myšlénce  o  založení  literární  společnosti,  která 
*by  všecky  lužické  Srby  spojovala,  utvrzoval.  Byla  to  myšlénka 
lákavá,  která  pó  zralém  uváženi  naléhavou  se  stala  —  vždyf  ni- 
čeho jiného  nebylo  tolik  potřebí,  jako  spojeni  Lužičanů  v  písem- 
nictví, které  je  mnohonásob  tříštilo.  líejen  že  byla  dvě  nářečí 
spisovná,  byl  i  neustálený  pravopis,  starý  jinaký  než  novější  ka- 
tolický a  ten  opět  různicí  se  od  protestantského.  Kromě  toho  byla 
by  Matice  jakýmsi  světlým  bodem,  ku  kterému  by  všichni  Luži- 
čané  vzhlíželi,  který  by  měl  je  stále  upomínati,  že  jedno  jsou  — 
a  nepřátelům  dokazovati,  že  jsou. 

Jak  již  praveno,  byla  myšlénka  ta  za  stávajících  poměrů  ob- 
tížná k  provedeni,  bylo  mnohé  protivenství  přestáti  a  mnohou 
obět  přinésti,  bylo  třeba  svědomitě  pracovati,  než  podobná  Ma- 
tice založena  býti  mohla.  Ale  horlivější  Srbové  tehdejší,  neleka- 
jíce se  žádných  obtíží,  ujali  se  energicky  myšlénky  té  a  přičifto- 
vali  se  v  život  ji  uvésti.  Dne  18.  dubna  1845.  sešlo  se  čtyřicet 
srbských  vlastenců  na  ^Vinici*  u  Budyšina,  kteříž  po  návrhu  Smo- 
lařově ustanovili  se  na  založejií  Matice,  jejíž  účelem  by  bylo  vy- 
dáváni dobrých   knih  populárních  i   vědeckých,  jež  mají  se  ve 


200  Adolf  Čemý : 

všeobecném  shromáždění  volili.  Tak  můžeme  Smoiefe  za  zakla- 
datele Matice  lužickosťbské  považovali,  třeba  ona  tehdáž  ještě 
založena  nebyla.  Ve  shromážděni  tom  zvolen  i  prozatímný  výbor, 
který  se  měl  o  uskutečněni  založení  Matice  starali.  Výboru  tonm 
postaven  v  čelo  již  tehda  slavený  srbský,  vpravdě  národní  básník 
Handrij  Zejleř  jako  předseda,  jemuž  za  sekretáře  Mosig  Kíoso- 
pólski  přidán.*)  Prozatímný  výbor  len  sešel  se  k  prvnímu  sezení 
dne  17.  října  1845.  v  bytě  KÍosopólského  v  Budyšíně,  kteréž  schůze 
účastnil  se  i  Smoleř,  tehda  kand.  theol.  ve  Vratislavi,  jenž  se- 
stavil k  této  schůzi  návrh  stanov  budoucí  Matice  srbské.  Stanovy 
tyto  čteny  a  něco  málo  změněny.  Hned  na  to  byl  německý  pře- 
klad těchto  stanov  odeslán  výše  již  vzpomenutému  d^u.  Ad.  Klí- 
noví, budyšinskému  radnímu,  s  prosbou,  by  je  prohledl  a  pokud 
třeba  i  opravil.  To  Klín  svědomitě  učinil  a  sám  ku  konci  liato- 
padu  1846.  krajské  direkci  budyšinské  zároveň  s  prosbou,  opa- 
třenou podpisy  sedmi  katolických  a  sedmi  evangelických  Srbů, 
totiž:  Jakuba.  Wjacky,  Rychtáře,  Móhna,  Smoíy,  Hašky,  Pecha. 
Buká,  Kučanka,  Žura,  Nowaka,  Garbaře,  Hanáka  a  Imise,  podal. 
Dne  26.  února  1847.  došla  odpověď,  ze  kteréž  vysvitlo,  že  krajská 
direkci  proti  tak  chvalitebnému  spolčeni  ničeho  míti  nebude  a  že  též 
královské  ministerstvo  vnitra,  jakož  i  ministerium  kultu  a  veřej- 
ného vyučování  nic  proti  jeho  zaraženi  nenamitlo. 

Nyní,  když  povoleni  obmýšlené  společnosti  od  vrchnosti  již 
pojištěno  bylo,  svolána  byla  hlavní  ^zhromadžizna'  Srbů  (na 
první  středu  po  velikonocích,  ve  kterýž  den  Matice  každoročně 
své  zhromadžizhy  odbývá),  aby  se  na  konečném  založeni  Matice 
srbské  ustanovili.  Dne  7.  dubna  1847.  sešlo  se  mnoho  Lužltenů 
(dle  presenčni  listiny  43)  pod  předsednictvím  dra.  Klina  a  misto- 
předsednictvím  duchovního  Jakuba.  Při  schůzi  té  čteny  a  pro- 
zkoumávány i  opravovány  stanovy,  načež  Matice  srbská  za  určité 
založenou  vyhlášena.  Prvním  předsedou  výboru  zvolen  osvědčený 
spoluzakladatel  Matice,  dr.  Klín,  za  náměstka  jeho  pastor  Jakub, 
tajemníkem  Wanak.  jeho  náměstkem  Kuéank,  pokfadníkem  Wecka, 
knihovníkem  Imiš  a  redaktorem  „Časopisu"  Smoleř.  Dále  do 
prvního  výboru  zvoleni:  Haška,  Zejleř,  Buk,  Garbař,  Kulman, 
dr.  Pful,  Melda  a  Pekař. 

První  tento  výbor,  složený  jen  z  mužů  pro  národní  věc  za- 
ujatých, zahájil  působnost  svou  schůzi  dne  12.  djubna  1847., 
o  kteréž  se  tuto  pro  její  památnosf  také  zmíníme.  Ve  schůzí  té 
totiž  utvořen  plán,  jakým  způsobem  by  Matice  úkolu  svému  za- 
dost činiti  měla.  Ustanoveno  1.  že  se  vydá  „Navedení  k  novému 
analogickému  pravopisu  srbskému",  kteréž  dr.  Pftil  navrhuje  a  jež 
se  strany  pak  protestantské  Smoleř  prohlednouti  má.  2.  Pokud 
možno  nejdříve  a  nejrychleji,  mají  se  vydávati  povídky  pro  Srby 
obojího  vyznáni,  psané  sice  v  duchu  nábožném,  ale  s  vyloučením 


*)  Mimo  ně  v prozatimném  tom  výboru  byli:  kand.  theol.  W.-inak,  kand. 
theol.  H.  ImiS,  uéitel  Wjela,  Btudojicí  Bohiivěr  Pful,  Btnd.  Oyž  a  kand.  theol. 
J.  E.  Smoleř. '  -^   ^ 


Mařice  nhiká  v  BiidySfnř.  <9Q( 

Táeho  strannictví,  dosavadním  pravopisem  obou  stran.  3.  Dále  má 
seyjbor  i  o  vydáváni  jiných  poučných  a  zábavných  spisů  starati. 
i.  Časopis  matiční  má  co  nejdříve  v  život  vejiti  a  5.  2e~se  výbor  o  vy- 
áéE\  slovníku  srbskoněmeckého  a  némeckosrbakého  starati  má.  Jak 
liitosobé  výtopnému  úkolu  Matice  dostáti  mohla,  ukáže  se  pozdřji. 


\\^ 

Sl0THi>Bké:'kfoje  h  typy.  VI.  Bnlko  (ncvSata  provd.)  z  Sové  Zajory. 

Když  byl  přistup  k  Matici  srbské  i  pruským  LužičanŮm  při- 
číněním superintendenta  Kubice  ve  Wojercich  povolen  (v  červenci 
1847.),  vydala  Matice  provolání  k  .přátelům  srbské  řeči  a  literá- 
lury"  ve  trojím  pravopise  tištěné  (katolickém,  evangelickém. a  no- 
»ém),  jimž  zve  Srby  k  přistupováni  ke  spolku  pro  ně  tak  důle- 

Slonuký  (b«n[k.  ]c 


^02  Adolf  Óerxíý : 

Žitému.  Slovy  iiprimnými  líčí  tu  Smoleř  zrození  Matice  srbské  a 
vykládá  její  účel  a  sestrojení,  podávaje  nékteré  paragrafy  stanov. 
Z  těch  patrný  jest  tento  účel,  jaký  Matici  podložen  jest,  že  totiž 
chce  se  o  vydávání  dobrých  populárních  a  vědeckých  spisů  a  časo- 
pisu, o  vytříbení  a  zdokonalení  spisovné  řeči,  jakož  i  o  vzděláni 
obecného  lidu  srbského  dle  možnosti  starati.  Časopis,  který  měl 
čtvrtletně  vycházeti  (což  však  dlouho  netrvalo)  redakcí  Smoléřo- 
vou,  má  nejprve  k  filologii  a  literatuře  zřetel  obrátiti,  ale.  též  dě- 
jiny a  jiná  užitečná  odvětví  písemnictví  pěstovati,  k  nimž  i  bás- 
nictví mělo  náležeti.  Dále  sděluje  toto  provolání  ustanoveni,  jak 
se  s  jměním  matičním  nakládati  bude,  že  totiž  dvě  třetiny  ročních 
důchodů  na  účely  společnosti  se  obrátí,  třetina  pak  jako  jmění 
„Maéicy  serbskeje"  se  uloží.  O  působení  Matice  dovídati  se  mají 
členové  její  o  hlavní  „zhromadžizně",  kteráž  se  každoročně  první 
středu  po  velikonocích  odbývati  má. 

Tak  vstoupila  uová  srbská  společnost  v  život,  se  záměry  a 
nadějemi  velikými.  Ale  při  vši  horlivosti,  jakou  Matice  ukazovala, 
nebylo  jí  možno  vše,  jak  by  si  přála,  vyplniti  —  nedostávalof  se 
jí  prostředků  jak  materiálních,  tak  duševních.  Příčinou  prvního 
nedostatku  byl  malý  počet  členův  a  nepořádnost  jich  v  placení 
ročního  příspěvku.  Ačkoliv  příspěvek  tento  byl  malý  (v  I.  třídě 
členů  1  tolar  10  n.  gr.,  ve  lí.  třídě  pak  pouze  25  n.  gr.,*)  přec 
brzo  ani  ten  nebyl  odváděn,  tak  že  již  po  třech  letech  v  r.  1850. 
v  Časopise  nářek  se  vedl  na  tuto  vlažnost  členů,  kterýž  opětoval 
se  potom  bohužel  téměř  každoročně  a  jako  temná  nit  působením 
Matice  se  vinul.  Nebylo  tedy  uvědomění  národní,  jak  se  v  prvních 
dnech  nadšení  zdálo,  tak  rozšířeno  a  četa  uvědomělých,  nadše- 
ných a  účinlivých  národovců,  kteří  by  se  ve  prospěeh  svého  lidu 
a  své  země  neštítín  žádných  obětí  hmotných,  byla  přec  jen  malá. 
Ale  i  po  duševní  stránce  trpěla  Matice  srbská  žalostným  nedo- 
statkem. Nedostávalot  se  spisovatelů,  kteří  by  čistým  jazykem  srb- 
ským lidu  cenné  a  užitečné  věci  psali,  kteří  by  Časopis  básněmi 
a  vážnými  vědeckými  články  zásobovali.  Příčinu  toho  hledati  třeba 
v  malém  počtu  Lužičanů  vůbec,  pak  v  nepříznivých  poměrech 
školských.  Nemělif  Lužičané  za  celou  dobu  studií  příležitosti,  ve 
své  mateřské  řeči  se  vzdělati,  musili  tedy  známost  tuto  vlastni 
pili  čtením  srbských  knih  si  opatřovati.  AÍe  jak  obtížno  to  bylo  I 
Vždyf,  jak  jsem  již  zpředu  pověděl,  srbská  řeč  spisovná  tehdr 
tepr^^e  z  úpadku  se  vymaňovala,  následkem  toho  mnohostranná 
vzdělána  nebyla.  I  stávalo  se  Matici,  že  častokráte  ani  knihy,  které? 
již  slíbila,  vydati  nemohla,  což  jí  zajisté  důvěry  nepřidávalo. 

V  jakém  úpadku  tehdejší  spisovná  řeč  byla,  jak  neobvyklou 
byla,  dokazuje  nám  faktum,  že  mluvilo  se  teprv  na  druhé  hlavni 
zhromadžizně  1848.  pouze  srbsky  (po  návrhu  pastora  Jakuba)  a 
že  teprve  3.  dubna  1850.  se  poprvé  protokol  srbsky  psal!  Smutná 
to  fakta,  ale  pravdivá  a  Hm  více  potřebu  podobného  spolku,  jako 

*)  Tato  drahá  třida  po^déji  zrušena. 


MHtJce  srbská  vBiidyňiné.  203 

Matice  by]a.  dokazující,  tím  více  dokazující  blahodárnosf  činnosti 
jeji,  pohlížime-H  na  stav  písemnictví  lužického  nyní. 

To  bylo  příčinou,  že  Časopis  teprve  r.  1848.  vyjíti  mohl  a 
že  nemohl  čtvrtletně  fjak  slíbeno)  vydáván  býti.  To  bylo  také 
příčinou,  že  Matice  v  prvních  časech  pouze  málo  spisů  vydávati 
mohla,  jejichž  cena  nedosahovala  výše  ročního  příspěvku  člen- 
ského, což  mnohé  členy,  v  nichž  první  posvátný  zápal  již  byl  po- 
hasnul a  kteří  chladně  počítati  začali.  Matici  odloudilo,  tak  že 
potom  dlouhá  léta  ročně  průměrně  toliko  80  členů  mívala,  počet 
to  zajisté  velmi  skrovničký  a  smutný.  Matice  měla  tedy  co  bojo- 
vati o  existenci.  To  měla  za  své  upřímné  snahy!  Nenadálá  se, 
že  podobně  dobrá  snaženi,  jako  ono  o  reformu  špatného  dotud 
pravopisu  a  nesjednocenosti  tehdejší  spisovné  řeči»  jí  nikoli  pro- 
spívali, ale  škoditi  budou.  Zdálof  se  mnohým  obtižno  od  Matice 
novému  se  učiti,  jim  bylo  staré,  v  němž  zkostnatěli,  milejší,  pročež 
nepřistupovali   k  Matici,   anebo,   byli-li   členy,  odstupovali  od  ni. 

Jiní  v  pozdějších  letech  ze  spojení  s  Matici  vystupovali  i  proto, 
že  věděli,  členstvo  v  Matici  že  jim  žádné  cli  a  přízně  u  vyšších 
nevjdobude,  aniž  jakéhokoli  hmotného  užitku  poskytne. 

Ale  vůdcové  Matice  nedávali  se  vším  tím  odstrašiti.  Matice 
kráčela  stále  jistě  ku  předu,  majíc  vždy  vytknuté  sobě  úkoly  na 
rnysli.  Sledujme  Maticí  od  jejího  právě  vypsaného  vzniku  krok 
la  krokem  na  její  pouti  až  do  dneška,  načež  si  budeme  moci 
jasný  a  přehledný  obraz  o  její  činnosti  utvořiti. 

Roku  1848.  vyšel  první  svazeček  Matičního  Časopisu  redakcí 
SmoJeřovou,  tištěný  znova  utvořeným  pravopisem,  o  jehož  v  život 
'ivedení  tedy  Časopis  zásluhu  má.   Pfulův  výklad  tohoto  pravo- 
pisu zaujal  celý  druhý   sešit  pod  názvem   „Hornjotužiski  serbski 
jrawopis   z  krótkim   ryčničnym  přehladom".   Tohoto  roku  vyšel 
Časopis,  jak  původně  ustanoveno,  ve  čtyřech  sešitech  a  obsahem 
svým  vyhověl  účelům,  jež  mu  Matice  vytkla:  přinesl  v  přední  řadě 
jazykozpytné  studie,  přinesl  i  historické  články,  i  články  přírodo- 
pisné, jimiž  Rostok  srbskou   terminologii    vědeckou  v  oboru^  pří- 
rodních věd  ustáliti  hleděl,  přinesl  i  básně  od  Zejleře.  Mimo  s  Časo- 
pisem vystoupila  Matice  hned  v  první  době  se  spisy  pro  lid.  Již 
r.  1847.*  rozdávala  svým  členům  čtyři  kázání  zemřelého  již  knězo 
Handrija  Lubenského'  „Jezus  we  domi  pobožných"  péčí  mnoho- 
kráte již   vzpomenutého   Arnošta  Bohnvěra  Jakuba.  Roku  1848. 
vydala  důležitý  spis  Jakubův  (ve  sjednoceni  s  Kučánkom)  „Serbsko 
ííorne  -Lužicy",  statistika  to  Horní  Lužice  a  přehled  její  literatury 
až  do  r.  1848.   Téhož   roku  ještě   tři  jiné   spisy   pro  lid  vydala. 
Tak  vystoupila  zajisté  statečné  a  veliké  naděje  —  když  v  tom  při- 
kvačil bouřlivý   pro  celou  Evropu  rok  1848.,    kterýž  i  ji  ohrozil. 
Osud  Lužičanů  rokem  tím  vyvolaný  byl  by  i  jejím  osudem. 

Němečtí  demokrati  byli  by  rádi  srbský  lid  na  svou  stranu 
^Irhlí,  avšak  ten  obrátil  se  ke  straně  královské,  jelikož  viděl,  „žo 
f^d  tehdejších  německých  demokratů  pro  svoji  slovanskou  národ- 


204  Adolf  Černý :  Matice  srbská  v  Budyfiině. 

nosf  ničeho  dobrého  nadíti  se  nemůže".*)  A  to  je  nejen  zachrá- 
nilo, nýbrž  jim  i  v  národních  věcech  prospělo.  Patmof  to  z  toho, 
že  k  prosbě  Srbů,  která  byla  po  skončení  hlavní  matičně  „zhro- 
madžizny"  1.  1848.  vůdci  Srbův  uraděna,  zvláštní  kommissi  pod 
předsednictvím  Imišovým  sestavena,  asi  5000  Srbů  podepsána  a 
zvláštní  deputací  26.  července  1848.  předsedovi  ministerstva  ode- 
vzdána a  kteráž  zněla,  by  srbská  řeč  v  Lužici  totéž  právo  měla, 
jako  německá  v  Němcích,  a  to  zvláště  ve  škole  i  chrámě,  před 
úřady  a  soudem  —  že  k  této  prosbě  brzy  po  nastoupení  míru 
dne  28.  srpna  1849.  takto  odpověděno:  1.  že  se  musí  ve  škole 
elementárně,  kde  srbské  děti  jsou,  srbskému  čtení  a  náboženství 
na  základě  lužické  řeči  vyučovati;  2.  drážďanským  Srbům  jsou 
čtyřikrát  do  roka  srbské  služby  boží  povoleny;  3.  při  soudech 
a  úřadech,  kdež  je  třeba,  mají  srbští  přísežní  tlumočníci  býti.  **) 
Byly  to  ovšem  nepatrné  ústupky,  ale  proti  dřívějšku  potěšitelné, 
jež  také  budily  nové  naděje  ve  všem  národě  hornolužickém.  Ten 
byl  zachráněn  —  as  nim  i  Matice. 

Bez  jakékoli  mezery  mohla  dále  působiti.  Matiční  Časopis 
vycházel  stále,  ne  však  o  čtyřech,  nýbrž  jen  o  dvou  sešitech  ročně, 
v  1.  1851. — 1854.,  pak  1856. — 1857.  dokonce  jen  o  jednom  sešitě 
ročně.  V  ostatní  léta  až  po  naši  dobu  vychází  pravidelně  o  dvou 
svazcích  každoročně.  Smoleř  redigoval  jej  svědomitě  až  do  r.  1853., 
kdy  uvázal  se  v  redakci  jeho  Jakub  Buk. 

Roku  1851.  vstoupila  Matice  v  první  spojení  s  jiným  druž- 
stvem. Uzavřena  totiž  výměna  spisů  se  zhořeleckou  učenou  spo- 
lečností, jménem  „Gesellschaft  der  Wissenschaften  in  Górlitz*. 
V  podobné  styky  vstupovala  pak  postupem  času  stále,  tak  že  nyní 
již  so  24  ústavy  a  společnostmi  spisy  své  vyměňuje.***) 

(Dokončeni.) 


*)  HistoriJH  serbakcho  národa,  Bogiislawski  a  Horník,  str.  131. 

**)  Tamže  str.  133. 

»**)  Společnosti  ty  a  ústavy,  kromě  jmenované,  jsou  tyto:  Arch.  spolek 
v  Petrohradě,  Akademía  umi^tnoáci  v  Krakově,  Bibliotheka  v  Kurníku  v  Po> 
znaňskn,  British  museum  v  Londýně,  Geografická  spol cěnosf  v  Petrohradě,  Gym- 
nasialní  knihovna  v  (Jhotěbuzi.  Juridická  spoleé.  v  Záhřebe,  Carská  akademie 
v  Petrohrade^,  Matice  česká  v  Praze,  Matice  slovinská  v  Lublani,  Matica  8rpsk.*i 
v  Novém  Sadě,  redakce  Bibliothcky  Warszawské,  Freiberger  Alterthumsvereiif. 
(lesellschaft  fUr  Pommersche  Geschichte  und  Alterthumskunde  ve  Štětině,  Go 
sellschaft  fílr  Kunst    und  Wissenschafl  in  Ulm  und  Oberschwaben,  hiatoricko 


Lvově. 


Jiroeliiv  Vlach:  Mravy  a  zvyky  JiboelovanA.  ^05 

Mravy  a  zvyky  Jíhoslovanů. 

Podává  dr.  itrotlav  Vlacli. 

(Pokrajování.) 

n.  Milostné  a  svatební  zvyky. 
A.  Milostné. 

Jak  mladf  lidé  láska  si  vyznávají.  HlavDí  příležitosti, 
při  oichž  mladí  lidé  lásku  sobě  vyznávigf,  jsou:  1.  pH  zastaveníčkách 
pod  okoem,  zvaných  tnreckým  slovem  „aiikovanje*,  2.  při  „kolu", 
3.  při  práci  na  výpomoc  konané,  zvané  .móbé*',  a  konečně  4.  při 
přástvách. 

Objčejné  aéikovanje  děje  se  v  neděli  neb  o  svátku,  kdy  jest 
více  času  volného ;  mladf  lidé  vracejíce  se  z  návštěvy  neb  z  kostela,  vidí 
se  a  řeknou  sobě,  co  sobě  říci  chtějí.  Poněvadž  děvče  vždy  pod  do- 
zorem rodičů  neb  příbuzného  sobě  vyjde,  mlnví  při  tom  arci  více  oči 
než  ústa.  Jsoo  pak  v  roce  svátky,  za  nichž  mladí  lidé  používají  plné 
voloosti,  totiž  u  křesťanů  vánoce  a  půst,  u  moslemínů  bairam.  V  těch 
dobách  několik  jonáků  ve  spolka  navštíví  v  iatu  svátečním  některou 
soQsední  ves;  pět  až  šest  dní  chodí  pak  ode  vsi  ku  vsi,  těšíce  se  všude 
řádnému  pohostinství.  Jísti  a  píti  dostane  se  jim  do  sytosti,  neb  tak 
iádá  toho  zvyk  a  mrav;  kdoby  nechtěl  jich  přijati^  upadl  by  ve  vse- 
obecaoQ  potvpa  a  vydán  by  byl  jich  pomstě.  Ve  dne  mají  přístup  ju- 
Biá  do  každé  domácnosti,  kde  jedno  neb  více  jest  děvčat;  při  tom 
jat  jim  chovati  se  slušně,  jinak  by  neposlušný  byl  vyobcován  bez 
dloakých  okolků.  Jsou-li  mezi  nimi  hoši  z  jiné  vsi,  bývá  obyčejně  ze 
i&rlivosti  večer  pranice,  při  níž  kamení,  nože  i  pušky  bývají  zbraní, 
^tttoím  časem  ašikovanje  jest  noc,  při  níž  milenci  jisti  jsou  před 
zrédavostf.  Děvčata  tlukotem  na  okenice,  smíchem  neb  pokašláváním 
<iÍTigf  milencům  znamení;  na  ta  znamení  hoši  shromáždí  se  před 
okoem,  načež  milenec  ku  milé  své  vyleze  pod  okno,  kdežto  druhové 
jeho  jsou  dole  na  stráži.  Tak  vystřídají  se,  jdouce  od  okna  k  oknu, 
znenáhla  všichni  milenci  u  děvčat  svých.  Má-li  některé  děvče  více  zbožho- 
Htelů,  dochází  ku  krvavým  šarvátkám  mezi  soupeři ;  kdo  v  nich  jest 
vítězem,  chlubně  sdílí  s  milkou  svou  vítězství  své. 

Ve  dni  sváteční  hoši  a  děvčata  provozují  rozmanité  tance,  při 
nichž  milencům  dává  se  příležitost  projeviti  sobě  lásku.  V  „kole''  junák 
kn  milce  své  častěji  pozvedne  zraku,  a  když  zraky  obou  se  setkají, 
jn&ák  rychle  otočí  se  na  stranu  druhou  neb  poklesne  zrakem  neb  počne 
knoflíky  na  kazajce  své  počítati,  kdežto  kolem  rtů  dívčiných  hraje 
teměv  sladký  —  vyznání  lásky.  Největším  projevem  lásky  bývá  —  arciC 
n  hochů  švarných  a  odvážných  —  štípnuti  milenky  do  ramenou,  po 
uémž  děvče  milence  lehce  udeři  přes  ruku  neb  na  ramena.  Ve  dni 
všední  při  móbé  neb  na  přástvách  nitky  milostné  se  zapřádají. 
Kaskytne-li  se  v  některém  statku  více  práce,  ku  které  chasa  domácí 
nestačí,  hospodář  požádá  mládež  veskou,  b]^  mu  jeden  den  přišla  na 
výpomoc.  Obyčejně  móby  bývají  na  podzim,  když  jeduá  se  o  rychlé 
sklízení  žně.  Den  taký  bývá  slavnostní.  Děvčata  nastrojí  se  jako  v  den 


20tí  JaroslAv  Vlach : 

sváteční,  by  se  líbila;  za  veselého  zpěvu  čiuí  se  pak  všichni  o  přítrž, 
by  pr&ce  vykouáua  byla  v  čas.  Pracovníky  hospodář  vyčastuje  slavnostné, 
Jakuby  byl  den  světitelův.  Po  práci  vykonané  hlučné  veselí  naplňuje 
statek  až  přes  půlnoc;  jí,  pije  se,  zpívá  a  tanči,  a  mnohá  potomní 
svatba  se  tu  zapřádá. 

Přástvy  konají  se  za  dlouhých  zimních  večerů;  hoši  a  děvčata 
vsi  shromáždí  se  v  určitém  statku,  by  předli  a  se  bavili,  nebot  pri 
ijiatuém  svitu  loučí  mohou  děvčata  jen  přísti,  kdežto  hoši  baví  je  po- 
vídkami, neb  zpěvem,  neb  hrou  na  tamburu  a  gusle.  Mnohý  hoch  upadne 
při  nich  do  tenat  lásky,  ^by  z  nich  se  více  ne  vypletl.  V  mnohých  kra- 
jiuách  z  příčin  rozmanitých  také  schůzky  od  úřadů  jsou  staveny ;  ale 
/vyk  zděděný  je  mocnější  zákazův  úředních  a  udržuje  se  posud  stále, 
hlavně  ve  vesnicích,  jež  jsou  vzdáleny  od  hlavních  silnic.  I  potrvá  tak 
dlouho,  dokud  jinou  zábavou  nebude  nahrazen. 

Kouzla  v  lásce.  Všeobecně  dívky  jihoslovanské  věři,  že  možno 
jest  kouzly  vynutiti  sobě  lásky  jinochů.  Děvče  na  př.  vykopá  zemi,  ve 
které  obtiskla  se  noha  milencova,  dá  ji  do  květináče  a  pěstuje  v  ni 
rostlinu  „měsíček'',  jenž  nikdy  nevadne.  Jako  žlutá  květina  roste,  kvete 
a  nikdy  nevadne,  tak  i  má  růsti,  kvésti  a  nikdy  nevadnouti  láska  mi- 
lencova. Koupelné  nápoje  i  čarovná  jídla  mají  napomáhati  ku  lásce. 
Známým  prostčedkem  bývá,  že  zmocní  se  vlasu  toho,  jehož  láska  má  se 
vydobyti.  Vlasy  dají  se  pak  do  hadříku,  který  nosí  se  na  těle  nahém 
v  důlku  srdečním.  Též  stačí  jen  cíp  košile  milencovy.  Má-li  milenec 
se  dostaviti  v  brzku,  hodí  se  za  nového  měsíce  cíp  šatu  neb  vlas  do 
ohně,  kdež  shoří.  V  některých  krajích  (Bosně,  Černé  Hoře  a  Boce)  jest 
zvykem,  že  v  den  sv.  Jiří  tři  děvčata  na  vdávání  časně  z  rána  vyjdou 
sobe  ku  vodč,  by  čarovala.  Jedno  z  děvčat  má  v  ruee  proso,  druhé  na 
ňadrech  větvičku  habrovou.  Když  došla  k  vodě,  ptá  se  jedno  z  oboa 
děvčat  třetí,  jež  nenese  ničeho:  „Kam  jdeš?"  Tato  odpoví:  ^K  vodě, 
by  mne  a  teb<;  a  tuto,  která  před  tebou  jest,  brzo  (z  domova)  odvedli."  *) 
Na  to  táže  se  dívky,  jež  má  proso  v  ruce:  „Co  máš  v  ruce?"  Odpověď 
/ní:  „Proso,  aby  o  ume,  o  tebe  a  tuto,  která  před  tebou  jest,  pro- 
sili.**) Na  to  táže  se  třetí,  jež  má  proutek  habrový:  „Co  neseš  oa 
ňadrech  V"  Tato  odpoví:  „Habr,  aby  mne,  tebe  a  tuto,  jež  před  tebou 
jest,  unesli."***)  V  Chrvatsku  děvčata  a  hoši  v  týž  den  hledígi  jetel 
o  iscdmi  listech;  milenec  strčí  nalezený  jetel  lásce  své  do  kapsy  neb 
někam  do  šatu,  u  může  býti  jist,  že  láska  jeho  dojde  ohlasu.  Zvláštní 
jsou  zvyky,  dle  nichž  děvčata  kouzly  hledí  odhaliti  roušku  budoucnosti, 
zu  kterého  asi  muže  se  provdají,  neb  ve  kterém  roce. 

V  předvečer  úterka  neb  pátku  bývá  zvykem,  že  dévce 
vezme  kus  chleba,  osolí  jej,  dá  do  úst,  kdež  jej  přežvýká,  pak  pi*avou 
rukou  zase  vyndá  a  nepozorovaně  spustí  do  klína.  Po  večeři  lžíci,  nůž 
i  vidličku  zaobalí  do  zástěry,  načež  než  sobě  ulehne,  podívá  se  do 
zrcadla,  při  čemž  hovoří:  „Lesklé  zrcadlo,  jako  mně  ukazuješ  podobu 
mou,  zjev  mi  ve  spánku  muže  mi  určeného!"  íía  to  zaobalí  i  zrcadélko 


•')  na  vodu,  da  vodo. 
**)  proso,  da  proso. 
^**)  grab,  da  grabe. 


Mmry  a  zvyky  JihosIovauA.  207 

do  zástěry,  dále  člauek  tkalcovský  a  hřebeny,  a  uloží  vše  na  podušku, 
Po  vroucné  modlitbě  uloží  vše  pod  podušku,  pokřižige  ji  třikráte,  po- 
modlí se  zttova,  obyčejně  otčenáš  a  pravíc  ku  konci:  „Modlím  se  ktobé, 
I]ože,  a  ty  poruč,  aby  muž,  mi  souzený,  ^o  mi  zjevil  ve  snu;  je-li  za 
vodou,  m&  tu  člnnek  a  veslo  (lžíci),  je-li  za  lesem,  sekeru  (nůž),  je-li 
Dm  jíti  přes  kamení,  má  tu  vidličku.  NcchC  přijde!  nalezne  tu  chléb 
a  sůl,  abychom  společně  jedli,  hřebeny,  bychom  se  česati  mohli,  zrcadlo, 
bychom  se  do  uého  mohli  podívati,  a  pak  spolu  kráčeli  k  oltáři."  Jindy 
děvče  pomoci  pavouka  hledí  uviděti  muže  budoucího  ve  snu,  jiudy  po- 
mocí dvacetnikův  uložených  pod  poduškou,  jež  má  souzený  muž  pře- 
počítati, aby  děvče  sobe  zakoupiti  mohlo  šat  svatební,  jindy  pomoci 
věnce  uvitého  z  břečtanu,  jejž  msgíc  na  hlavě  děvče  spi  v  naději,  že 
muž  jemu  určený  přijde  ve  snu  a  věnec  s  hlavy  sejme. 

Za  novolůní  děvče  dá  v  předvečer  první  neděle  přítelkyni  své. 
uuvé  provdané,  pcntli,  jíž  svazuje  svil^j  cop.  Tato  jí  upevní  sví^  vlas 
A  před  spaním  prosloví  tato  slova :  ^Můj  věnci !  necht  sním  pod  věncem 
Nvým,  po  kteréhož  muže  boku  ono  (děvče)  bude  před  oltářem  státi  a 
H  kterým  mužem  zamění  svůj  věnec,  t.  j.  jméno.  —  Spatří-li  dívka  ná- 
hodou nový  měsíc,  ostane  státi,  pokřižuje  se,  pomodlí  se  třikráte  a 
Oblovi  měsíc,  by  jí  ve  snu  zjevil  muže,  ježto  vše  na  zemi  přehledne 
a  muže  jí  určeného  zná;  na  to  vezme  štipec  země,  kde  pravá  noha 
stála,  uschová  ji  do  večei-a,  kdy  ji  skryje  pod  podušku,  na  kterou  si 
nlehne. 

Vden  sv.  Jiří  na  černé  Hoře  děvčata  při  svítáni  jdou  pro 
Todn  a  hledí  tak  dlouho  do  studně,  až  oči  jich  naplní  se  slzami  a  ona 
^e  domnívají,  že  vidí  obraz  budoucích  vyvolených.  —  V  Srbsku  v  před- 
večer svátku  děvčata  věnce  uvité,  jež  určeny  jsou  hochům,  jichž  lásky 
hledí  sobě  vydobyti,  uloží  na  místo  otevřené,  na  př.  na  střechu,  kdež 
ponechají  se  do  svítání.  Na  kterém  věnci  nejvíce  jest  rosy,  toho  ji- 
nocha láska  bude  nejmocnější.  Vše  se  děje  ve  skrytosti,  by  zlí  hoši 
oezmocnili  se  věnců;  neb  kterého  děvčete  věnec  byl  ukraden,  toho 
ítěstí  pro  tento  rok  jest  zmařeno. 

Tnoci  svatojanské  Jihoslované  zapalují  ohně,  kolem  nichž 
déTČata  i  hoši  provozují  tance  rozmanité.  V  Chrvatsku  hoši  skákají  přes 
oheň;  komu  skok  se  zdaří  bez  popálení,  ožení  se  ještě  téhož  roku. 
y  Srbsku  děvčata  v  předvečer  sv.  Jana  nalijí  bílek  do  sklenice  vody, 
kterou  postaví  přes  noc  pod  okap;  z  rána  soudí  podle  tvaru,  zdali  se 
brzo  provdají.  Rovněž  v  týž  den  zaseji  pšenici  a  pozorují  pak  v  den 
sv.  Petra,  jak  vyšla;  jsou-li  stébla  zakroucena  v  podobě  prstenů,  děvče 
brzy  se  provdá.  —  Podobně  se  hádá  na  muže  budoucího  o  svato- 
dušních svátcích  pomocí  věnce,  jenž  upleten  jest  z  trávy,  kterou 
kostel  jest  posypán,  neb  věnce  uvitého  za  jasné  noci  z  polního  kvítí, 
který  v  kostele  pokropí  80  svěcenou  vodou  a  pak  večer  na  dvoře  statku 
roztrhá  a  na  všechny  strany  světa  rozhodí. 

O  vánocích  děvčata  bosenská  seberou  po  jídle  kosti  a  rozhodí 
je  na  práh,  když  byla  každé  přiřkla  jméno  některého  z  děvčat;  na  to 
pozoruji,  kterou  kost  pes  nejdříve  odnese.  Děvčeti,  jehož  kost  pes  nej- 
dříve odnesl,  blahopřejí  ostatní,  že  se  nejdříve  provdá.  —  Děvče,  jež 
chce  zvěděti,   za  jakého   muže   se  provdá,   prostře  o  štědrý  večer  na 


jBfosUr  V/ach 
208 


X  bá  na  loži  do  pilinoci,  kdy  se  zjeví  dach  budoucího  muže  a  po 
8^*^  *  ^gmj  ostane-li  dé?če  neporaněno,  šCastně  se  provdá  a  dostane 
ní  hodí  jQbrého,  poraní-li  se  nožem,  zemře  záhy.  —  I  hoši  v  týž 
se  za^^^^  ^^,^v^.^  j^^^  budou  jich  ženy.  Když  ostatní  meškají  v  kostele, 
h^^h^žeBění  chtivý  v  temnotě,  jsa  nah,  prosejpá  popel  sítem.  Jeho  bu- 


doací  se  mo  pak  zjeví. 

Svádění  děvčat.  Jihoslované  dbají  veiice,  by  děvčata  byla 
wťavú  bezúhonných ;  pročež  velikým  jest  jim  hříšníkem,  kdo  děvče 
svedl  Pravit  o  něm  národní  píseň  srbská: 

Od  boga  ie  veliká  grehota, 
A  od  Ijudi  zazor  i  sramota, 
Djevojačku  areču  zatomití. 

(Jest  před  bohem  velikým  hříchem,  a  u  lidí  nenávist  a  potupa, .  zuičiti 
děvčeti  štěstí  života.) 

Nevinnost  dodává  děvčeti  větší  ceny  než  bohatství,  nebot  praví 
pŤísloví:  „Bolji  je  dobar.glas  nego  zlatan  pas,  t.  j.  lepší  Je  dobré 
jméno  než  zlatý  pás*".  Jiným  příslovím  děvče  varuje  se  před  pádem 
slovy:  ;,Čekaj,  divojko,  vrímena,  ne  gubi  imena,  t.  j.  čekej,  děvče, 
času  svého,  nezahub  jména  svého''.  Pročež  zapomene-li  se  jen  trochu 
děvče  s  milencem  svým,  jest  již  pochybeno,  neboť:  „Ko  s  vragom  tikve 
sadí  o  glavi  mu  se  lome,  t.  j.  kdo  s  čertem  tykve  sází,  o  hlavu  se 
mu  rozbijí **.  Máf  každé  děvče  býti  pamětlivo,  že  „Sokolu  je  da  lovi 
a  krepelici  da  se  čura,  t.  j.  sokolu  jest  jíti  na  lov  a  křepelce  býti  na 
pozoru."  Na  děvče,  jež  se  proti  nevinnosti  prohřešilo,  lid  hledí  s  opo- 
vržením; o  ní  platí  pořekadla:  „Što  je  tražila,  to  je  i  dobila,  t.  j.  čeho 
hledala,  to  našla **,  nebo  „izgubiia  stud,  našla  šramotu,  t.  j.  ztratila 
stud,  našla  hanbu^.  Také  děvče  bývá  i  terčem  vtipů,  jako  na  př  „Zašlo 
su  ti>  djevojko,  meke  sisé?  Sve  s  moga  meká  obraza,*)  t.  j.  proč  jsou 
ti,  děvče,  měkká  prsa?  Vše  pro  můj  měkký  obličej".  Děvče  padlé,  štéstí 
své' sobě  pochovalo,  neboC:  „Prije  roka  dade  pa  se  neudade,  t  j.  před 
časem  podala  se,  za  muže  se  neprovdá". 

Těžké  tresty  stihají  také  svůduíka  děvčat.  Lid  sám  nad  svůdní- 
kem  ?asedá  ku  soudu,  který  vyličuje  Vuk  Vrčevič  následovně:  Hoch 
Milutin  Grujičiií  svedl  tři  děvčata  ze  své  vsi.  Když  věc  se  rozhlásila, 
hoře  veliké  zmocnilo  se  obou  rodin.  Potupen  byl  „všechen  lid**  i  měl 
lid  veškeren  zase  souditi  nad  svůdníkem,  a  od  zvolených  dvanácti  soudci 
smírčích  rozsudek  se  vynésti.  V  neděli  všichni  shromáždili  se  před  ko- 
stelem. Kněz  počal  výslech  pravě  ku  Milutinu:  .Mluv,  synu  nešCastný, 
cos  spáchal  s  těmito  našimi  sestrami.  Mluv  pravdu,  neb  hrob  jesť  při- 
praven, zaralčíš-li  ji."  Na  to  Milutin  odpověděl:  „Vím,  že  jsem  pozbyl 
cti  pro  vždy.  Nyní,  kdy  jsem  před  smrtí,  chci  vyzpovídati  se  pravdivě, 
bych  aspoĎ  s  čistou  duší  přešel  na  onen  svět."  Na  to  vylieoval  příběh,' 
jak  se  udal,  vině  děvčata,  že  ho  svedla.  Když  vojvoda  byl  se  děvčat 
otázal,  zdali  vypravování  jeho  snáší  se  s  pravdou,  a  tato  mlčením  pravda 
jeho  slov  potvrdila,  posláni  jsou  Milutin  a  děvčata  k  rodičům.  Lid  na 
to  zvolil  ještě  deset  sedláků^  by  spolu  s  voj  vodou  a  knězem  věc  urov- 
nali. Těchto  dvanáct-  soudců*  ostalo  na  místo,  kdežto  lid  se  wzešei : 
j 

*)  Obraz  značí  obličej  a  tropicky  česf. 


Mravy  a  zvyky  Jiboslovanft.  209 

po  dtléfm  jednání  pronesen  pak  n&sledujicl  rozsudek:  1.  Milutin  Gra- 
jié/o  oieui  se  s  jedním  z  těchto  děvčat,  jež  se  mu  nejlépe  libí.  2.  Ostatnf 
dvě  po  slebnntí  pošlou  své  děti  Milntiuu ;  on  je  přyme  za  své.  3.  B> 
Milatiii  za  brích  svi^j  nčinil  pokání  pfed  bobem  a  česC  před  lidem 
očistil,  bode  mn  bojovati  v  prvním  boji  proti  Turkům ;  v  něm  jsa  bez 
zbraněi  necbC  žene  se  útokem  proti  Turkům  a  odejme  zbraň  nějakébo 
Tnrka  živébo  neb  mrtvého.  4.  Oběma  ostatním  děvcatAm  neukládá  se 
jioé  pokut)-;  neboC  trestána  jsou  dosti,  že  budou  přihlížeti  k  tomu,  jak. 
ostatní  děvčata  se  provdávají,  kdežto  ona  doma  budou  stárnouti. 

Rozdvojeni  milenců.  Jihoslované  pokládají  rozdvojení  mi- 
leocd  za  dílo  ďábla;  ale  kam  ďábel  nemůže,  nastrčí  starou  bábu, 
dle  pořekadla':  „Kuda  vrag  ne  može,  babu  salje".  NeboC  „svaka  je 
baba  djaudrljiva,  t.  j.  každá  bába  je  baáteřivá'*,  má  jednu  hlavu  a  dvacet 
jazykft,  jimiž  pohybuje  jako  pes  ohonem.  Také  zlé  báby  hledí  od- 
vrátiti dívku  od  milence,  namlouvajíce  jí,  že  ničeho  nemá,  že  jest  ho- 
tovým žebrákem,  že  jest  stále  nemocným,  neb  zase,  že  plýtvá  penězi, 
že  jest  otrhancem,  že  jest  opilcem  a  pod.  Milenci  zase  hučí  do  uší, 
jak  děvče  jest  zlé,  neb  jak  jest  lenivé,  že  by  ani  tři  koně  jí  s  místa  ne- 
odvlekli,  neb  jak  jest  toulavé  a  za  každým  pobíhá,  jak  nerozumí  za 
mák  pracovati,  jakoby  byla  vyrostla  v  lese  a  pod.  Podobnými  zlými 
řečmi  babám  časem  zdaří  se  jich  řemeslo.  Dívka  opuštěná  pak  jediné 
^proklínání  všech,  kdož  hoře  byli  jí  způsobili,  hledá  úlevy  v  bolu; 
klne  milenci,  by  nevěsty  své  nikdy  nemiloval,  nevěstě,  by  kůň,  na  němž 
pojede,  zcepeněl,  na  oba  by  sešel  blesk.  Kletba  milenčina  stíhá  ne- 
věrného milence  i  za  hrob,  nikdy  a  nikde  nemá  dojíti  pokoje.  Že  i  lid 
pohlíží  na  rozdvojení  milenců  ji^o  na  těžký  hřích,  svědčí  následující 
pověst  (z  okolí  Yaraždína) :  „Byl  jeden  jinoch  a  jedna  dívka,  již  chtěli 
jiti  za  sebe,  ale  jiné  děvče  umělo  oba,  jednoho  i  druhého,  tak  očemiti, 
že  se  rozdvojilo  na  vždy.  Toto  děvče  šlo  na  to  ku  zpovědi  a  zpoví- 
dalo se  z  toho  hříchu.  Tu  mnich  nedal  jemu  rozhřešení,  nýbrž  uložil 
jemu  dříve  toto  pokání :  Při  prvním  úmríi,  jež  udá  se  v  osadě,  mělo 
bdíti  u  nebožtíka  úplně  samotno.  Tu  stalo  se,  že  zemřel  strýc  děvčete ; 
í  byla  tomu  velice  ráda,  že  bude  hlídati  mrtvolu  strýce,  jehož  za  ži- 
vota nejméně  se  bála.  Kd}ž  pak  v  noci  u  mrtvoly  bděla  a  k  Bohu  se 
modlila,  nadešla  hodina  dvanáctá;  tu  mi-tvola  náhle  se  zdvihla,  jala  so 
Wti  výčitky  děvčeti,  že  milence  rozdvojilo,  což  jest  velikým  prohře- 
šením. Za  to  jest  jemu  zemříti  smrtí  bolestnou,  totiž  smrtí  kříže.  Umrlec 
poslal  je  ven,  by  přineslo  hřebíky  a  kladivo,  a  pak  přibil  je  na  rukách 
a  nohách  ku  lavici.  Ťak  děvče  skonalo  smrtí  hroznou  a  vykoupilo  draze 
odpuštění  hříchu  svého.  Umrlec  zase  sobě  ulehl  na  márách." 

Bylo-li  zasnoubení  zrušeno,  bývá  o  tom  jednáno,  jaké  ná- 
hrady se  má  dostati  strano  poškozené.  Dle  písně  národní  stačí,  když 
děvče,  jež  odstoupilo,  vrátí  milenci  dary  snubní:  v  jiné  písni  děvče,  jež 
od  rodičů  bylo  donuceno  upustiti  od  milence  svého,  prosí  milence,  by 
také  šetřil  jeho  pověsti,  ježto  beztoho  brzy  sejde  se  světa.  Jinému  děv- 
četi zapuzený  milenec  hrozí,  že  jemu  vlas  ustřihne,  což  bývalo  druhdy 
avykem.  V  některých  krajinách  strana,  jež  odstupuje,  nucena  jest  na- 
hraditi dary  snubní  dvakráte,  při  čemž  darovaných  věcí  od  strany  druhé 
zpět  požadovati  nesmí. 


i 


310  Jaroslav  Vlach:  Mravy  a  zvyky  JihoslovaniV 

Úuos  (grabež).  Odob,  nejstarší  způsob,  jak  se  sňatky  zjedná- 
valy, zacboval  se  až  do  doby  naší  nejpatrněji  u  Jihoslovand.  Dle  Od- 
žákova  jest  vkrajině  Šopské  (v  Bulharsku)  zvyk  prastarý,  že  jedna 
vesnice  drohé  děvčata  unáší.  Bylo-li  děvče  proti  své  vAli  uneseno,  zove 
se  nHioma  kradena,  t.  j.  děvče  ukradené";  stane-li  se  únos  s  jeho 
svolením,  jmenuje  se  „moma  priestanola,  t.  j.  děvče,  jež  svolilo ''.  Jsou 
i  případy,  že  děvče  samo  z  domu  uteče  ku  milenci  svému,  pak  jest 
„uioma  pobjegnola,  t.  j.  děvče  jež  odběhlo**.  Únosy  proti  vůli  bývají 
řidky,  za  to  časté  jsou  únosy  s  vůlí  děvčete.  Dle  Miodragoaoviče 
v  Srbsku  často  děvče  s  milencem  svým  umluví  místo  a  čas  útěku.  Když 
bylo  všechen  majetek  svůj  sebralo,  vydá  se  na  místo  umluvené  a  oče- 
kává milence.  Hoch  s  několika  druhy  přijde  sobě  pro  věci  a  vezme 
děvče  8  sebou.  Má-li  děvče  střevíce,  oblékne  je  a  zanechá  na  miste 
opánky;  nemá-li  střevíců,  dostane  od  hocha  obuv,  který  na  to  bos  jde. 
Nechce  děvče  nésti  obuv  otcem  koupenou,  což  by  nebylo  dobrým  zna- 
mením. Nikdo  v  domě  nemá  o  únosu  ponětí,  teprve  ráno  rodiče  zvědi, 
co  se  bylo  stalo.  V  takém  případě  ani  o  nevěstu  se  neprosí,  ani  ne- 
odvádí se  po  sňatku;  místo  toho  obé  strany  pracují  o  dohodnutí.  Sta- 
ue-li  se  dohodnutí,  zůstane  děvče  u  hocha  a  zasnoubí  se  jemu,  ne- 
staue-li  se,  vrátí  se  děvče  zpět,  což  bývá  zřídka,  neboC  děvče  i-ad^i 
bez  požehnání  rodičův  ostane  u  milence  svého  a  zasnoubí  se  s  ním. 
Rodiče  dlouho  na  sňatek  žehrají,  konečně  přece  se  slitují  nad  oběma. 
U  mnohých  děvčat  stává  se  tak,  by  ušetřila,  když  rodina  není  majetná, 
darů  svatebních ;  v  tom  případě  i  vědí  rodiče  o  únosu.  Jsou  i  případy, 
kdy  děvče  uteče  ku  hochu,  jehož  milige.  Když  v  Bulharsku  —  praví 
Zacharijev  —  děvče  sobě  oblíbilo  hocha  jiného,  než  ji  rodiče  za  muže 
dáti  chtějí,  vyčká  času  příznivého,  sebéře  všechny  své  věci  a  uteče  do 
domu  milencova.  Tam  usadí  se  v  tichosti  k  ohništi,  kdež  rozdělává  oheň 
na  znamení,  že  se  utekla  pod  ochranu  rodiny  a  čeká,  jak  se  hospodář 
zachová.  Hospodář  vždy  svolí,  neboť  nepotřebuje  pak  platiti  výkupné 
rodičům,  ni  obdarovati  příbuzenstvo.  Vlastně  nesmí  děvče  zamítnonti, 
jako  se  hosti  neukazují  dvéře,  nechce-li  se  dáti  v  hanu  všech  sousedů. 
Při  svatbě  „poběhlice"  nebývá  nikdo  z  přátelstva  přítomen;  arciC  čas 
narovná  vsc  a  smíří  obě  rodiny.  U  Srbův  a  Ghrvatů  „poběhlice"  bývá 
ve  velikém  opovržení ;  jest  závislá  úplné  jak  na  hospodáři  tak  na  všech 
lidech  domácích;  jakmile  ozve  se  proti  příkoří,  ihned  se  jí  připomene, 
že  byla  rodině  vnucena.  Jindy  příbuzní  nedovolí,  by  hoch  vesel  ve 
sňatek  s  děvčetem,  jež  samo  bylo  k  němu  se  uteklo,  když  chtělo  vy- 
nutiti si  jeho  lásky.  Také  děvče  k  rodičům  nemůže  se  navrátiti,  ve  vsi 
též  nemůže  zů«tati,  i  nezbude  mu  jiného  než  jíti  do  světa. 

(Pokradováni.) 


František  Dvorský:  Přiapěvky  k  dérjinám  slovanským.  ^\\ 

Příspěvky  k  déjinám  slovanským, 

Podávii  František  Dvorský. 

Léta  15á/ .  dne  29.  listopadu  oznámil  král  český  terdinuml  1, 
sym  svému  arcikníieti  Ferdinandovi^  místodríkímu  v  království  Če- 
ském: „Ponévadž  v  klášteřích  českých  nedostatek  mnichů  se  pociťuje, 
/.vláátě  pak  řádu  „Mensich  bratří",  ze  jsme  k  žádosti  kvardiáua  n  sv. 
Jakoba  v  Starém  městě  Pražském  k  torna  svolili,  aby  z  Polska  pět 
bratři  učených  a  nábožných  do  Oeoh  přesazeno  bylo.*" 

R.  1548,,  10.  listapadtí  píš^  Ferdiňatid  I.  z  Prešpurku  biskupu 
Vratislavskému,  Se  Dr.  František,  jenerálni  visitátor  Menších  bratří 
r  Čcciuíeh  a  Polsku,  zprávu  dává,  ieby  bratři  téhož  řádu  z  Polsku 
kz  dovolení  svých  duchovních  představených  do  Slezska  přebíhali 
(i  tam^  odkládajíce  hábit  a  stávajíce  se  apostaty,  bud  jako  světšti 
hiéší  na  farách  nebo  jako  sektáři  se  zdržovali  \  protoí  aby  nikde 
nebyli  přijímáni,  ale  stiMni. 

A  nejen  do  Shzska  ale  i  do  Moravy  mniši  polští  utíkali,  jakož 
vidíme  z  mandátu  královského,  vydaná  do  markrabství  Moravského 
dne  6*.  ledna  1549.,  jenž  čte  se  v  tato  slova: 

„Yérní  milí!  Věděti  Vám  dáváme,  že  jest  na  nás  velebný  Fran- 
Hseic,  doktor  v  nmění  písma  svatého  a  ministr  i  komisař  v  Cechách  a 
I^olska  řeholy  bratří,    kteří  Minores  šlovou,    nábožný,  nám  milý,  s  po- 
korou vznesl,  žeby  mnozí  mniši  i  bratří  nyní  dotčené  řeholy  bez  vůle, 
védonií  a  odpuštění  jeho  z  Polsky  z  klášterů  tajné  ucházeli  a  do  mar- 
krabství Moravského  se  přibírali,  kteříž  že  tam  přijímáni  bývají,  z  čehož 
přichází,  že  tiž  bratři  a  mniši  zase  z  kláštei*ů  hc  vykrádají,  světské  šaty 
na  be  berou  i  jiných    nekřestanských  neřádů  se  dopouštějí :    nad  čímž 
UKmaloo  těžkost  týž  bratr  František  nese,  nás  v  tom  se  vší  ponížeností 
^  milostivé   opatření   prosíc.    I  znajír  slušnou   prosbu  jeho  i  věc  po- 
božQOu  býti  a  jsouc  povinni  to  časně,    pokudž  nejvys  možné,  opatřiti. 
Vám  všem  vůbec,  i  jednomu  každému  a  zvláště  duchovním  v  klášteřích 
i  jiným    ze   \Áech   stavů   markrabství   našeho    Moravského   poroučíme, 
přísué  přikazujíce,  abyste  po  dnešní  den  více  žáduých  takových  bratří 
•>  muichů  výše  psané  řeholy,    kteří žby  od  jmenovauého  ministra,  jako 
viT^hnosti  své  duchovní,  ])Ořádného  a  hodnověrného  listu,  že  jsou  s  vůlí 
jeho  a  vrchnosti  své  z  Polsky  neb  odjinud  do  Moravy  se  přibrali,  ne- 
měli a  neukázali,  nepřijímali  a  nepřechovávali,  nýbrž,  kdežby  kteří  ta- 
koví  zběhlí   mniši    bylí,   jich  mezi  sebou  netrpěli,  než  témuž   ministru 
a  vrchnosti  jejich  o  tom  oznamovali,  aby  podle  zásluh}   trestáni  a  tudy 
dobrý  a  chvalitebný  řád  držán  a  zachován  byl ;  neb  často  psaný  ministr 
^e  k  tomu  poddává,  kdeby  se  kterých  bratří    v  kterém  klášteře  řeholy 
jeho  nedostávalo  a  jemu  o  tom   časné  oznámeno  bylo,   že  chce  hodné 
osoby  bratří  a  mnichy   řeholy  své  v  ta  místa  podávati,  jenom  aby  vy- 
běhlí a  neřádní  mniši,  jak   výše   dotčeno,  trpěni  nebyli.   Kdež  vědouc 
jistou  a  konečnou  vůli  a  přikázání  naše  i  věc   slušnou  a  chvalitebnou 
býti,  tak  se  všickni  i  jeden  každý,  jakž  o  Vás  nepochybujeme,  skutečné 
nachovejte,  ač  se  chcete  hněvu  a  nemilosti  naší  královské  i  jistého  tre- 
stání našeho  uvarovati;  jinače  nikoli  nečiníce.^ 

(Z  arch.  česk.  gttbertt.j 


212  František  Dvorský: 

Ferdinand  /.,  Irál  českým  naHeuje  listem  otevřeným  obyvašdům 
kráhvstvi  Českého,  kdeihykóli  Simeon  Rus,  syn  Františka  Rusa, 
někdy  náhradníka  královského,  jakéhokoli  statku  po  otci  svém  se 
doptalf  aby  mu  vydán  byl. 

1552,,  28.  ledna.  MS.  souč.  v  arch.  guhem.  česk. 

„OznaiDiijemo  tímto  listem  všem,  jakož  jest  někdy  doktor  Fran- 
tišek Rus  z  Horynpoločka  (8ic!)i  zahradník  náš  v  tomto 
království  Ceskéjn,  jsa  cizozemec,  s  světa  sešel  a  po  sobě  syna, 
Símeona  Rusa,  a  některý  statek,  listy,  dluhy  a  jiné  spravedlivosti  za- 
nechal: i  prosil  jest  nás  dotčený  Simeon  za  list  otevřený  a  rozkaz 
vfibec,  kdežby  se  tak  jakého  statku  otce  svého  doptal,  aby  mu  vydáu 
byl  a  dopomožení  se  stalo.  Na  takovou  slušnou  a  poníženou  prosba 
jeho  všem  rychtářňm  našim,  purkmistrům  a  konšelům  v  městech  i  jiným 
všem  poddaným  našim  v  království  Českém  poroučíme,  kdežby  jmenovaný 
Simeon  Rns  jakéhokoli  statku,  listu,  dluhů,  kuěh  i  jiných  věcí  se 
doptal,  aby  mu  vydány,  zaplaceny  byly." 

Ferdinand  /.,  král  čpský,  odpovídá  poslům  od  stavu  panského, 
prelátského  a  rytířského  e  kníietství  Opolského,  Ratibořského  a  Hor- 
ního Hlohova  na  jich  ztíínost  v  příčifté  rozepři  o  meae  a  hranice 
s  královstvím  Polským  a  zajímání  i  vyhánění  dobytkův  do  Polska. 

Na  hradě  Praískén  1558.^  SI.  ledna.  MS.  souč.  v  archivu 
gubem.  ěesk. 

r,Co  se  hranic,  o  kteréž  s  královstvím  Polským  na  rozepři  jest, 
dotýče ;  poněvadž  J.  M.  Er.  s  králem  polským  o  den,  totiž  prvního 
dne  měsíce  máje,  na  kterýž  rady  a  komisaři  z  obou  stran  na  ty  mexe 
a  hranice  vyjeti,  ty  spatřiti,  shlédnouti  i  srovnání,  pokudž  možné,  uči- 
niti mají,  se  snésti  ráčil,  ráčí  se  T.  M.  Kr.  se  vší  pilností  k  tomu  při- 
činiti, aby  takové  rozepře  o  meze  a  hranice  k  místnému  konci  a  vy- 
konání svému  přišly,  aby  J.  M.  Er.  i  také  J.  H.  Kr.  věrní  poddaní  o  to 
upokojeni  býti  mohli  a  v  živnostech  svých  stížnosti  a  překážek  dalších 
ueměli,  nýbrž  dobré  sousedství  ze  všech  stran^  pokudž  nejvýš  možné, 
zachováváno- bylo,  v  čemž  J.  M.  Er.  na  osobě  své  nic  sjlti  dáti  neřádí. 

A  při  tom  také  ráčí  J.  M.  Er.  králi  polskému  sti-any  těch  cel- 
ných a  vpádů  jich  do  země  i  pobrání  a  ven  z  země  vyháněn!  dobytků, 
co  se  na  zlehčení  a  potupa  J.  M.  Kr.  i  také  na  ujmu  J.  M.  Er.  vrchnosti 
a  velikou  škodu  poddauých  J.  M.  Er.  děje,  psaní  dostatečné  učiniti,  aby 
král  polský  J.  M.  takové  svévolné  a  nesousedské  vpády  těch  celných  a 
zajímání  dobytků  zastavil  a  přetrhl,  aby  se  toho  na  škodu  J.  M.  Kr. 
poddaným  až  do  té  pře  skonání  více  nedalo  a  tak  k  dalšímu  nesou- 
sedství  příčiny  dány  nebyly,  v  čemž  by  J.  M.  Er.  své  vérné  poddané 
slušně  zastati  a  toho  k  přetržení  přivésti  musil,  aby  z  toho  větši  různíce 
mezi  poddanými  z  obou  stran  nevznikly.** 

Arcikníšfí  Ferdinand,  místodriící  v  království  Českém,  nařiet^e 
Zibřidu  Portnarovi,  h^tmanu  křivoklátskému,  aby  odeslané  pachole 
k  hlídání  polských  psů  vedle  litevského  pacholete  náieiitě  opatřil. 

Na  hradě  Praíském  1560.,  14.  října.  MS.  souč.  v  arch.  č^sJk. 
gubern. 


PHspérky  k  définám  slovanským.  213 

,Teď  na  Hrádek  Křivokl&t  paehole,  které  jest  se  morda  Dená- 
leiitého  dopustilo,  k  hlídání  téeh  psů  polských  odaíláme,  ahy  to  pa< 
chole  téch  psů  při  drobem  litevském  pacholeti  za  některý  čas,  pokndžby 
86  8  tímto  odeslaným  pacholetem  neseznámili,  hlídalo,  a  potom  když 
86  8  ním  psi  seznámí,  tomu  litevskému  pacholeti  službou  jinde  se  opa* 
iHti,  a  tomuto  nadepsanému  strava,  šaty  a  jiné  tělesné  potřeby,  jakž 
naň  náleží,  a  těch  psů  pilně  hlídati  mu  poručil." 

Patent  Ferdinanda  L,  krále  českého,  kterými  nařizuje  vkem 
obyvatelům  v  zemích  koruny  České^  aby  poštmLstra  dvorshélw.  Kru 
ktofa  z  Taxisů^  jené  e  Prahy  ke  Krakovu  „pošlu  položiti**  má,  při 
takovém  podniku  všemožné  za  slušnou  záplatu  fedrovali. 

Na  hrade  Praíském  1662.^  14,  srpna.  MS.  sonč.  v  archivu 
iesk.  gubem. 

Urozeným,  statečuým,  slovutným,  opatrným,  pánům,  rytiřfiro,  via- 
dýkám  a  městům  i  jiným  všem  obyvatelům  a  poddaným  našim  ze  všoch 
stavů  království  našeho  Českého,  markrabství  Moravského  a  obojích  kní- 
žetství  Slezských,  milost  naši  císařskou  a  všecko  dobré  vzkazujeme. 
Yémí  milí!  Věděti  Vám  dáváme,  že  jsme  slov.  Kristofovi  z  Taxis, 
oejvyšsfmu  poštmistru  našemu  dvorskému,  poručiti  ráčili,  aby  odsud 
ke  Krakovu,  k  nejjasnějšímu  knížeti  panu  Zikmundovi,  králi  polskému, 
Jeho  L.  pošta  položil:  i  aby  takové  poručení  naše  tím  podstatněji  vy- 
konati mohl,  Vám  všem  i  jednoma  každému  zvláště  poroučíme,  kdežby 
se  dotčený  poštmistr  náš  aneb  ukazatel  listu  tohoto  k  Vám  zahodil  a 
takové  nařízení  strany  těch  prst  vyříditi  chtěl,  abyste  jemu  toho  všeho 
avěřili  a  v  tom  ve  všem  je  všelijak  za  slušnou  záplatu  fedrovali.  Na 
tom  milostivou  vůli  naši  císařskou  naplníte.  Dán  na  hrade  Pražském 
v  pátek  po  8v.  Vavřinci  léta  62. 

Léta  1563.  dne  9,  února  nařizuje  arcikniie  Ferdittand,  místo- 
drUcí  v  království  Českém^  Janu  Bomhápoviy  rentmistniy  aby  Perseu 
Basetovi,  jení  od  královny  polské  Kateřiny  (sestry  arciknížete  Fer- 
dinanda) dva  losy  do  obory  na  Poděbradech  přivedl,  50  kop  gr.  m. 
vyplatil,  aby  měl  nač  domů  se  vypraviti, 

L.  1568.^  20.  října  nařidil  císař  Maximilian  11, j  král  český, 
aby  těm  osobám,  kteréi  od  krále  polského  Zikmundu  Augusta  do 
zvěřince  na  hradě  Praiském  sedm  turu  přivedly,  kaSdé  po  10  tála- 
Hch  dán),  vůdce  pak  jich  k  císaři  poslán  byl, 

A  L  1569.,  21.  ledna  vydáno  opětné  nařízení  z  kanceláře  krá- 
lovské, aiy  komorníku  krále  polského  Janu  Pobrackému.  kterýí  při- 
vedl od  krále  polského  darovaných  devět  turu  a  jednoho  losa  do 
zvěřince  na  hrad  PraSský,  řetěz  ze  100  korun  a  14  ostatním  oso- 
hám  po  10  tolařích  dáno  bylo.  (Z  arch.  česk.  gubern.) 

Maximilian  11.^  císař  a  král  českým  dává  osmi  osobám,  kteréž 
« tureckého  zajeti  se  vracejí,  list  fedrovní,  aby  z  Vídně  do  Polsky 
^tTOĎodné  projíti  mohly. 

Ve  Vídni  1565.^  18.  dubna.  MS.  souč.  v  arch.  gubern.  česk. 


214  FranťiSek  Dvorský:  Příspěvky  k  dějinám  slovanským. 

^Yěrnl  milll  Vznesli  jsou  na  nás  Šebestián,  Zikmund,  Melichar, 
Galltts,  Naum,  Osvald,  Ihan  (sic  I)  a  Ivan,  ukazatele  tohoto  listu  našeho  cí- 
sařského, kteříž  jsou  sem  přišli,  jsouce  vezeni  v  Turcích  sprostěni,  žeby 
svou  cestu  skrze  země  naše  císařské  do  Polsky  vzíti  chtěli,  nás  za  mi- 
lostivé opatření,  aby  mohli  svobodně  na  cestě  projiti,  prosíce:  i  zna- 
jíce slušné  býti,  poroučíme  Vám  všem,  i  jednomu  každému  zvláště  při- 
kazujíce, abyste  nahoře  psané  osoby,  kdežby  se  koli  k  Vám  na  cestě 
zahodily,  nezdržovali,  jim  žádné  překážky  nečinili  a  činiti  nedopouštěli 
ani  hyndroVali;  nýbrž  je  svobodna  propustili  a  jako  chudé  vězně  fedro- 
vali.  Jinače  nečiníce.  Dán  ve  Vídni  oc." 

Léta  1577.  dne  30.  listopadu  nařízeno  z  kanceláře  císařské  ve 
Vídni  komoře  české  v  Praze,  aby  Petru  Karpoviči,  služebníku  Lu- 
káše Ivanovice^  mamoníře  z  Vilna,  2000  tolartl,  kteréž  byl  císaři 
zapůjčili  z  berně  (posudního)  zaplaceno  bylo.  A  t.  r.  dne  18.  pro- 
since poručeno  berní/cám  českým^  aby  témuž  Petru  Karpovičovi  na  za- 
placení dvou  sirokův  (sic !)  sobolů,  kteréž  císař  od  něho  byl  koupil. 
1000  kop  grošů  českých  vydali,  •* 

(MS,  souč.  v  arch.  česk.  pubern.) 


Adam  Buměnský  „z  Rus"  prosí  arcibiskupa  Pražskélu)  Arnošta 
z  Harraehu  za  list  věřící,  s  kterýmž  hy  na  vyplacení  dv&u  bratří 
svých,  od  Tatarů  zajatých,  pomoc  peněžitou  prositi  mohl. 

1652.  Orig.  v  arch,  arcib.  Pražsk. 

„Jest  V.  kn.  M.  velmi  dobře  povědomé,  kterak  člověk  zrozený 
z  života  matky  své  nikdy  stálého  štěstí  nemívá,  anobrž  mnohým  od- 
porným bídnostem  a  rozličným  příhodám  poddán  jest.  Jakož  pak  i  mně 
ubohému  zarmoucenému  člověku  1651.  den  sv.  Petra  a  Pavla  toho  mi 
se  dostalo,  že  od  ukrutných  Tatarů  ze  všeho  mého  statku  obloupen 
jsem^  dobytek  všelijaký  pryč  odehnán,  dům  můj  ohněm  položen  a  já 
sám  třetí  se  dvouma  bratry  mými  od  té  lité  zběři  tatarské  zajat  byv, 
jsem  se  vyprostil,  však  bratřím  z  takového  zajetí  žádným  způsobem  po- 
moženo býti  nemůže,  jediné  ač  bych  je  500  tolary  říšskými  vyplatil, 
tak  jakž  toho  hodnověrná  a  vzáctná  vysvědčení  upečetěná  ukazigí  a 
toho  dotvrzují.**  —  I  prosí  tudíž,  aby  mu  list  věřící  pod  pečetí  arci- 
biskupskou vydán  byl,  vedle  něhož  by  při  slavných  a  vzáclných  paních 
pomoci  na  vyplacení  jejich    volně  a  bezpečně  prositi  mohl. 


Zpráva  o  oslavě  prohlášení  za  svatého  Jana  Nepomuckého 
v  Moskvě  dne  19.  března  1.  1729. 

(Z německého  dopisu  neznámého)  zpravodaje  v  arch.  hrabat  Čer- 
nínů v  Jindřichově  Hradci.)  V  Moskvě  1729.,  28.  března. 

Dne  19.  března  1729..  kdy  papežem  v  Římě  prohlášena  kanoní- 
saci  sv.  Jana  Nepomuckého,  oslavena  památka  českého  patrona  také 
v  Moskvě  v  kostele  kapucínů,  kteříž  na  ten  čas  byli  jako  zástupci  církve 
katolické  v  tom  městě.  Slavnost  počala  kázáním,   kteréž  o  10.  hodině 


Jo*.  Teiffc;  Slovane^  ha  dvoře  kalifA  rordovskV-ch.  215 

ráno  jjkonal  na  počest,  oslava  světce  P.  Zamkley,  potom  odbývány 
sÍAYBě  slnihj  božf  za  hlahola  trob  i  kotlňv  a  kr&soc  instrumentální 
Jiodbj,  již  provedli  Moskevští  dvorní  virtaosové.  Odpoledne  zpívána 
letanie  k  sv.  Janu  Nepomuckéma  s  ambrosiánským  chvalozpěvem.  Oslava 
trvala  po  celý  oktáv,  v  kterémž  čase  vystavena  b}la  stále  velebná 
svátost  oltářní.  Y  poslední  den  oktáva,  po  slavných  složbách  božích, 
letanii,  zpíváno  Te  Denm  k  nemalé  poteče  celé  katolické  církve  v  Moskvo. 

Pro  slavnost  tu  shotovena  byla  socha  jmenovaného  světce  v  ži- 
votní velikosti,  kteráž  postavena  byla  na  hlavním  oltáři  v  kostele  ka- 
pucínském pod  červeným,  sametovým  baldachýnem  se  zlatým  třepením. 
Mezi  lavřínovými  ratolestmi,  kteréž  socha  zdobily,  nalézaly  se  latinské 
nápisy  a  sice  nad  sochon  :  ,,MIrabILIa  sVnt  opera  tVa,  DeVs,  In  sanC- 
tls  tÝIs  et  tibl  gLorlosa",  a  po  pravé  a  levé  straně:  „DVM  LlngVae 
parCIt.  IVngIt  pro  fVnere  LaVros,  qVos  Merlto  ViVens  LIngVa  ta- 
CenDo  tVUt;  hIC  taCVIt  ViVens  Vt  stet  MorlenDo  PatronVs  his 
qVesIVI  eXtreMa  LIngVa  DoLosa  noCet  eXCeLLens  VIrtVs  MlranDos 
IVnglt  honores,  VnDe  DeDIt  testes  tVnC  Vbl  VlCta  fVIf* :  a  pod  so- 
ehoQ:  ^pro  Canonlzatlone  DIVÍ  loannls  NepoMVCenl  pletas  ereXIť*. 

Kostel,  jenž  pěkné  a  zvláště  na  klenati  úplně  jest  vymalován  a 
po  spůsoba  (Jen  že  menší  a  nžšl)  chrámu  křižovnického  v  Praze  s  ko- 
pali vystavěn,  všecek  byl  vyzdoben;  presbyteriom  červeným  damaškem, 
votom  ecdesiae  nizozemskými  koberci  pokryto  a  v  Instřích  i  nástěn- 
ních svícních  hořelo  množství  světel.  K  slavnosti  sešla  se  nejen  všechna 
kitolická  obec  v  Moskvě,  ale  přišli  také  mnozí  Rasové,  evanjelíci  a  prote- 
stante, aby  něco  zde  tak  neobyčejného  aviděli,  a  mezi  těmi  všemi  byla 
památka  slavného  mučedníka  českého,  na  kolik  možno,  nejvíce  fedrována. 


Slované  na  dvoře  kalifú  Cordovských. 

Spiše  pro  svou  neobvčejnost  než  pro  historickou  důležitost  chceme  zde 
zíDÍnití  se  o  pAsobeni  několika  SlovanA  na  dvoře  kalííA  Cordovských  na  za- 
čátku desátého  století. 

Vítězství  Mohsmmedovo  nad  Aamcrovci  roznitilo  oběanskou  válku  v  ro- 
dině OmmeJjovcAv.  A  proto  stav  se  tento  haděibem,  *)  hleděl  získati  si  co  možná 


ávého  pána  pohlížely.  Na  radu  komorníka  Vadhy  dal  Mohammed  kalifa  do 
domu  jeduoho  sobě  oddaného  vezíra  násilím  odvésti,  křesťana  jednoho  jemu 
i  stářím  i  postavou  podobného  dal  uškrtiti  a  do  postele  kalifovy  položiti.  Nato 
rozhlášena  byla  smrf  .pána  panA-,  těh)  slavně  22.  Anora  1009.  v  předsíni  Al- 
kaasarn  slavně  pohřbeno.  ^     ,      ,  j. 

Hned  drahého  dne  dal  se  zrndný  Mohammed  za  vládce  Cordovského 
vyhlásiti  a  přijal  název  ^mahdi**.***)  Aby  se  lidn  hlavního  města  zaUchotd, 
uzavřel  nenáviděnou  tělesnou  stráž  senatických  AfrikánAv  i  z  Alkassani 
i  z  hlavního  iht-sta  odstraniti.  Avšak  tifo  nalezli  ochránce  v  mocném  velmoži 
Hifiana  hen  Sulejmanovi,  U^  obklíčil  Alkassar  a  žádal  hlavu  usurpatorovii. 


*)  t  i.  mistodržitel. 
•♦)  Hišam  H 
?•♦)  t  j.  Mdici,  vedoucí. 


216  Jo8.  Teige: 

Mobámmed  vytáhl  proti  němii  s  lidem  andalusk^m  a  sveden  byl  v  ulicích  Cor- 
dovských  tuhý  boj  po  celý  deii  trvající)  až  Afričané  donuceni  měato  opustiti 
VĎdce  jejich  —HiSam  ben  8nlejtnan  —  padl  raněn  do  rukou  jezdců  andaluskýdi, 
a  hlavu  jeho  dal  Mobámmed  přes  hradby  městské  za  ustupujícími  vystřeliti. 

Cíle  svého  vSak  bojem  tímto  přece  nedoSel,  a  proto  zanechal  v  městě 
Vadhu  a  sám  odebral  se  do  kraje,  aby  moci  vojenskou  se  opatřil.  V  ěele  afiri- 
ckých  jezdců  veiel  dne  8.  prosince  10'J9.  do  Čordovy  a  vstoupil  na  kaliíský 
stolec,  přičemž  dostalo  se  mu  jména  Mostainbillah  *)  Při  této  příležitosti  mluvi 
se  o  některých  Slovanech  na  jeho  dvoře.  Bylť  si  totiž  Mobámmed  vědom  své 
viny  a  žil  v  ustavičném  nepokoji,  a  tu  prý  mn  oni  Slované  radili,  aby  vojsko 
buď  propustil  aneb  jistěji  aal  povražditi.  Oboje  vSak  bylo  zamítnuto. 

Mezitím  podařilo  se  mu  sebrati  vojsko  39.000  mužů  Čítající  (80.000  Arabů 
a  9000  křesťanů  z  východního  Španělska)  a  s  ním  svedl  bitvu  se  Salejmanen^, 
synovcem  odpraveného  vůdce  vzpoury  africké,  HiŠama  ben  Sulejmaua.  Na  ro- 
vině u  Acbat-Albacar,  míst-ě  to  deset  mil  od  Cordovy  vzdáleném,  poražen 
Sulejman  úplně.  Po  triumfu,  s  nevfdaiiou  nádherou  slaveném,  jmenován  býl 
Slovan  Vad  ha  hadčibem.  Však  na  březích  Guadiany  u  Algesiru  poražeiio 
zemdlelé  vojsko  Mohammedovo  a  až  k  samé  Cordově  pi'onúsledováno.  Mezitím 
Vadha  —jemuž  dána  v  hlavním  městě  neobmezcná  moc,  rozdával  nejdůleži- 
tější úřady  Slovanům  a  Aamerovcům,  čímž  vzbudil  u  obyvatelstva  velikou 
nespokojenost.  Mimo  to  bylo  křesfánské  pomocné  vojsko  působením  Slovahů 
Vadhových  nedůvěrou  k  Moham medoví  naplněno,  tak  že  přes  slib  daný  se  do 
vlasti  .své  navrátilo.  Tím  se  stalo,  že  jakmile  se  přední  stráže  Sňlejmana 
afrického  vojska  u  hradeb  Cordovských  objevily,  všichni  Čelnější  Cordované 
potají  k  Sulejmanovi  přešli.  Stavu  toho  použil  lstivý  Vadha  straše  jej  jeŠté 
vymýšleními  spiknutími,  %  aby  dokonal  své  dílo,  vysvobodil  uvězněného  — 
za  mrtvého  považovaného  —  HiSama  a  v  hlavní  mešitě  —  Maksuře  —  lidu 
ukázal.  U  všeobecném  jásotu  pozdraven  HíŠam  iako  kallf  a  Mohammed  skryl 
se  v  Alkassaně  spoléhaje  se  na  své  Slovany,  byl  však  nalezen  a  v  přítomností 
Hišamově  odpraven. 

Vadha  byl  ve  avé  důstojnosti  jako  hadčib  od  nového  svého  pána  potvrzen 
a  vyslán  s  vojskem,  aby  zabránil  spojeni  Sulejmana  s  Obejdallahem,  synem  sfa- 
tého  Mohammeďa.  Vytáhl  tedy  proti  tomuto  druhému,  získal  si  pomoc  hraběte 
Sancha  Kastilského,  obsadil  Toledo  a  porazil  Obeidallaha  u  M^quedy  úplné. 
Zajatý  Obeidallah  na  rozkaz  HiŠamův  v  Cordově  odpraven. 

Však  pořade  rostla  nelibosf  pravověrných  Mosleminů  proti  křesfanskému 
Vadhovi,  a  to  tím  více,  když  po  tomto  víte/.8tví  kalif  mn  doVolil,  aby  místo- 
držitelská  a  alcaidská  místa  dle  vůle  své  Slovany  a  Aamerovci  obsazovati  mohl. 
Tu  přitáhl  Sulejman  ke  Cordově.  Vadhovi  podařilo  se  sice  vojsko  Sniejmanovo 
od  města  odehnati,  avšak  nespokojenosf  obyvatelstva  hladem  a  morem  sou- 
ženého rostla.  Sulejman  vše  to  dobře  věděl  a  proto  obrátil  se  k  velitelům  Cula* 
travskému,  Guadalajarskému,  Medinacelskému  a  Zagorozskému  s  prosbou  o  po* 
moc  shbuje  tyranidu  Slovanů  zničiti.  Na  radu  úskočného  Vadhy  obrátil  se  na* 
proti  tomu  zase  kalif  na  velitele  Algesiru  a  Malagy  —  Snlejmanovi  nepřátel  • 
ským  —  a  některým  ieště  jiným,  slibuje  jim  velké  odměny  i  trůn.  Vadha  však 
tajně  psaní  ta  zadržel,  ano  sám  se  dal  do  vyjednávání  se  Sulejmnuem. 

Když  Hišam  to  se  dozvěděl  a  psaní  k  oněm  velitelům  v  domě  VadhovS 
nalezena  byla,  byl  Vadha  na  náměstí  Cordovském  popraven  a  hadčibem  jmenován 
aamerovsk^  Slovan,  mistodržitel  Hairan,  výtečný  vůdce  a  statečný  vojín.  Skvě- 
lými svými  vlastnostmi  dostoupil  tohoto  důležitého  úřadu  a  mnohému  zabránil 
zlu,  zkrotil  mnohý  výbuch  vášně  zasmušilého  kalifa,  který  všude  úklady  jen  viděl. 

Sulejman  odhodlal  se  k  obléhání  Cordovy.  Marné  bylo  napomínáni  a 
povzbuzovaní  výtečného  Hairana,  aby  křeslo  bylo  s  důrazem  hájeno.  Mezitím 
co  na  jedné  straně  s  pravou  udatností  hájil  hradby,  bojovali  jeho  věrni  s  po- 


po  tři  dni.  Sulejman  dal  se  podruhé  za  kalifa  vyhlásiti  a  darmo .  prosili  SIo- 
*)  t.  j.  boha  za  pomoc  vzývající.  \   •.../..      . 


Slované  na  dvoře  kaliffl  Cordovských.  217 

▼ané  a  slažebnictvo  HiSama  o  milosť  pro  Bvého  pána.  Neznáme  sice,  jakým 
zpfisobem  pfíSel  o  život,  že  však  utracen  byl,  tof  nepochybné. 

Nebudeme  zde  vypisovati  zmény  převratem  tímto  zpAsobené,  nevvpra- 
vujemef  zde  dějiny  Spanélské,  nýbrž  působeni  Slovanů. 

Jen  zázrakem  uSel  Hairan  smrti  a  utekl  se  do  svého  věrného  města 
Almesio.  Podařilo  se  mu  získati  si  na  svou  stranu  Edinovce  Ali  ben  Hamuda 
v  Cente  a  ujednali  Hišaraa  (o  jehož  smrti  nevěděli)  na  trůn  opět  dosaditi. 
K  spolku  tomu  přistoupili  bratr  Aliho,  místodržitel  Algesiru  a  Malagy  a  jíní 
Aamerovci  i  počat  se  Sulejmancro  boj.  V  krvavé  bitvě  u  Mediny  TaTcy  u  Se- 
villy opnStěn  od  jezdců  andalnských,  padl  Suleiman  do  rukou  vítězů.  Sevilla 
i  Cordova  otevřely  dobrovolně  své  brány,  avšak  marně  pátráno  po  HiŠamovi. 
Pomstou  roznícen  Ali  vlastní  rukou  sfal  raněni^ho  Sulejmana,  i  jeho  otce  a 
bratra.  *) 

K  radě  Hairanově  povolán  na  trůn  kalifů  AU  ben  Hamud  s  příjmím  Mo- 
tewekkil**)  a  Nasir  Ledinillah ;  ***)  obávaje  se  však  moci  Hairanovy  poslal 
jej  do  Almesic.  Nevděkem  tímto  rozhořčen  odhodlal  se  Hairan  k  pomstě  a 
brzy  všechnv  Edrisovce  a  Aamerovco  si  naklonil.  Ve  schůzi  v  Caoizu  bylo 
ujednáno  některého  prince  z  domu  Ommejjovců  na  trůn  posaditi,  za  odměnu 
p8k  aby  jim  místa  roístodržitelská  dědičnými  učiněna  byla  Snadno  byla  stará 
lá^ka  k'  Omroejjovcům  vzbuzena  a  úžasně  rychle  množil  se  počet  vojska  Haira- 
novjí.  V^šak  nenadále  přepadl  je  Ali  se  svými  Alríčanv  a  rozprášil  a  nesrov- 
nalost mezi  spojenci  rozřešil.  Hairan  utekl  se  do  okolí  města  Jaen  a  vyhlásil 
tam  pravnuka  velkého  Abderrahmana  HI.  Ommejjovce  —  Abderrahmana  ben 
Mohammeda  s  příjmím  el  Mortadi  za  kalifa  Španělského. 

Znova  shromáždil  Aamerovce  a  vytáhl  proti  Alimu,  avšak  byl  opětné 
[xiražen.  Zmužilá  mysl  Hairanova  tímto  neštěstím  neklesla.  Znova  sbíral  po- 
moc a  provincie  Valencia,  Tortosn,  Taragona  a  Zaragoza  se  k  němu  přidaly. 
Znepokojen  tímto  vytáhl  Ali  proti  Abderrahmanovi  i  Hairanovi  současně  a 
podařilo  se*  mu  při  obležení  Ahnesie  raněného  Hairana  zajati  a  smrtí  jeho 
doufal  všechna  hnutí  již  v  zárodku  potlačiti.  Než  Hairanovi  povstali  v  jeho  Kra- 
janech mstitelé  a  Ali  byl  od  Slovanu  v  lázni  v  Alkassaru  znrdousen  ('í:9.  března 
r.  1018.\ 

Po  mnohých  bojích,  o  nichž  se  zde  zmiňovati  nebudeme,  ježto  v  nich  Slo- 
vané jen  nepatrně  se  účastnili,  povýšen  vůli  lidu  za  kalifa  Ommejjovec  Abder- 
rahman  ben  HiŠani,  bratr  Mohammeda  el  Mahdi  Billah,  třiadvacftiletý  to  mladík, 
překrásné  postavy  a  ušlechtilých  mravů.  Avšak  dovoleno  mu  jen  47  dní  pano- 
vati. Chtěje  totiž  zrušiti  praetorianské  řádění  Slovanův  a  stráže  andaluské, 
vydal  nC'která  nařízení,  jimiž  se  svoboda  jejich  poněkud  obmezovala.  Anda- 
luiti  jinochové  tělesné  stráže  cítili  se  tím  uraženi  a  spikli  se  proti  bezživotí 
kalifóvu.  Dne  9.  února  1024.  přepadeny  byly  strážo  slovanské  a  povražděuy 
a  kalif  statečně  se  bránící  nelidsky  rozsekán.  Tím  končí  se  působení  Slovanů 
na  dvoře  Cordovských  kaliíi!!. 

Původ  Slovanů  jakož  i  pravá  jména  jich  neznáme.  Co  se  prvého  týče, 
tu  —  dovoleno-li  jest  domněnku  doplniti  -  pHŠli  do  »^pančlska  někdy  za  kří- 
žových válek,  které  hlásány  byly  po  celé  Evropě  proti  Arabům  španělským. 

(K  črtě  této  použito  výtečné  dílo  předního  španělského  dějepisce  Antonia 
J.  Condea  [1756.— 1820.]:  Historia  děla  dominacion  de  los  Arabes  en  Espaňa 
II.  t.  c.  10409.)  Jos.  Teige. 


«         »        '>/\N-\        \ 


*)  18.  června  1016. 
•♦)  v  boha  doufigící. 
*•♦)  t.  j.  obránce  zákonů  božích. 


8>ovMi«ký  ■biirník.  j[g 


21g  Rozbledy  v  íteratuřea  nmSn  . 


Rozhledy  v  literatuře  a  umění. 

Pan  Tsdeusz  Adama  M  cUiewicza.  Stndyum  estetyczno-literackie  przez 
Dra.  Henryka  Biegeleisena  (z  dodaniem  facsimile  karty  z  autografn  „Panu 
Tadeusza**  oraz  podobizny  medalionu  A.  Míckiewicza  i  kart  tytulowych 
pierwBzego  wydania  ,,Pana  Tadeusza''  za  r.  1834.)  Warazawa  1884.  Naklad 
T.  Paprockiego  i  Spki.  Str.  LXXXVIII.  a  361. 

Ode  dávna  stýskáno  si  již  na  to,  že  nestává  dosti  dflkladn^^ch  studii 
o  životě  a  významu  předního  básníka  slovanského,  Adama  Mickiewieze.  Vše, 
co  v  tomto  směru  bylo  čtoucímu  obecenstvu  podáno,  bvly  jen  nahodilé  úryvkyj 
což  nikterak  neuspokojovalo  a  skutečnou  potřebu  stále  jen  připomínalo.  Me/.i 
tím  však  rostl  význam  závěti  nesmrtelného  věštce  a  veleplody  tvořivosti  jeho 
vnikaly  vždy  hlouběji  a  hlouběji  do  duše  národa.  Krásy,  spočívající  v  básních 
Miokiewiczových  nebledly;  naopak:  rostly  důkladnějším  vnikáním  do  jejich 
hlubin!  Dnes  s  potěšením  jest  nám  znamenati  několik  slov  o  obšírné,  esthetické 
a  literární  studii,  kterou  iičinil  nad  věhlasným  „Panem  Tadeiiszem"  dr.  Hen- 
ryk  Biegeleisen.  Jest  to  první  kniha  toho  způsobu  a  každý  přítel  polského 
písemnictví  uvítá  ji  s  upřímnou  radostí.  Vždyť  jest  to  komentář  ku  knize, 
kteráž  v}  tvořila  epochu  a  zusvitla  v  dějinách  poesie  jako  hvězda  prvního 
jasu.  —  Spisovatel  rozdělil  svou  studii  na  deset  Částí,  v  nichž  pojednává  ze- 
jména o  Mickiewiczovi  v  Čase  vzniku  „Pana  Tadeusza",  o  životě  šlechtickém 
v  „Panu  Tad  ",  o  plánu  a  komposici  poematu,  o  předmětovosti  a  malebnosti 
A.  Mickiewieze  v  „Panu  Tad.",  o  episodách,  o  dialogu,  o  technice  Homerov- 
ské  a  o  slohu. 

Kdo  náležitě  chce  oceniti  „Pana  Tadeusze",  af  neopomine  bedlivě  pře- 
čísti knihu  tuto  od  první  do  poslední  stránky.  Našemu  čtenářstvu  přijde  asi 
vhod,  nčiníme-li  několik  věcných  poznámek  z  historie  „Pana  Tadeusze*, 
kteráž  zajímavě  vylíčena  jest  v  jirvní  části  spisu  í I.— LXXXVIII.)  a  bezděky 
k  tomu  ukazuje,  j  a  k  učiněn  jest  první  národní  epos  slovanský. 

V  letech,  kdy  povstal  „Pan  Tadeusz",  nalézal  se  Mickiewicz  v  zenithu 
básnické  tvořivosti,  bylf  tehdáž  v  plné  sile  věku,  talent  jeho  dospěl  k  rovno- 
váze, harmonii  a  vědomí.  Okolnosti  životní,  uprostřed  kterých  počal  své  ne- 
smrtelné dílo,  nebyly  pravé  nejpříznivější.  Nedostávalo  se  mu  zejména  z  po- 
čátku dosti  klidu.  Horečka  emigračního  života  v  Paříži,  kdež  tehdáž  Mickiewicz 
hlavně  přebýval,  klopoty  finanční  a  jiné  překážky  nemálo  mu  vadily.  Mysl 
jeho  rozrušoval  zojména  přítel  Garczyňski.  jemuž  byl  nucen  obstarávati  kor- 
rektUiy  a  j.  Kromě  toho  naříkal  na  Škodlivé  rozptylování  mysli  ,.  mazáním'' 
ničemných  článečkův**  a  jinými  literárními  pracemi  podnikanými  pro  —  vý- 
dělek. Touže  stále  po  klidu,  aby  cele  ponořiti  se  mohl  ▼  milého  „Tadeusze", 
stranil  se  společnosti  všemožně.  Žil  jen  v  malém  kruhu  přátel,  z  nichž  při- 
pomínáme Stefana  Witwického,  Bohdana  Jaůského,  Antoni  Góreckého  a  Boh- 
dana Zaleského.  Z  kruhu  toho  vznikl  pověstný  spolek  ,.Braci  zjednoczonych", 
jehož  motorem  byl  sám  Mickiewicz. 

Před  samým  ukončením  unikal  básník  téměř  vši  společnosti.  Seděl  doma 
Jak  čwiek"  a  Žil  vesnickým  způsobem.  Za  dneppal,  večer  rozmlouval  při  čaji, 
obyčejně  s  Witwickýra  a  Góreckým,  řidčeji  se  Zaleským  a  Jaúským.  Všechen 
život  pod<»ben  byl  tiché  a  prosté  pohádce  litevské. 

Tu  v  polovici  února  1834.  sešlo  se  v  Šeré  hodince  u  Mickiewieze  několik 
přátel  v  ulici  Saint  Nicolns.  Mickiewicz  tehdáž  lpěl  při  své  práci.  Přátelé  zů- 
stali ve  vedlejším  pokoji  a  jen  si  Šeptali,  aby  básníka  nevyrušovali.  V  t:>m 
vstal  Mickiewicz  nánle  od  stolku  a  sroziařenou  tváří  zvolal:  „ChwaJa  Bogu! 
Oto  w  tej  chvi  li  podpis  n  lem  pod  Panem  Tad  o  uszem  ,finis*."  Přátelé 
nadšeně  zvolali  třikráte  „Vivat!  Chwata  Bogu!-'  i  srdečně  blahopřáli  básní- 
kovi. Byla  to  událosf  a  každý  cítil  význam  toho  okamžiku  —  Poláci  měli  velký 
epos  národní!  Druhého  dne  účastnili  se  všichni  staropolským  způsobem  mše 


Básník  předčítal   svým  přátelům  epos  zpěv  po  zpěvu,  při  čemž  činil  mnohé 
opravy  a  uvažoval,  čeho   kdo  namítal.  Zejména  Ignác  Domojko,  znamenitý- 


Roshledy  v  Hteratařs  a  umftDÍ.  219 

zmlec  Litvy,  výborně  mn  při  tom  sloužil.  Wíttvicki  narážel  ostře  na  postavu 
TeliDieny,  aJe  Mickiewicz  odůvcMinil  svou  kresbu.  V  ta  dobu  byl  také  zajištěn 
mkkdHUíl  pro  „Pana  Tadeusze" ;  knihkupec  Jeluwicki  prohlásil  hned  pfi  po- 
oerj  ťpo«u,  že  a&?ip1ati  zaft  s  příjemnosti  »  chloubou  4000  frankn. 

Svrhnuv  se  s  be  břemeno  oddechnul  si  Mickiewicz  z  plné  duše.  Téměř 
každodeoDó  podnikal  s  ukrajinskýDi  slavíkem  Bohdanem  Zaleským  výlety  ve 
vúkují  pařížském  za  Sévres  až  do  Snint-Germain,  kdcŽ  navštévovuli  mnoho 
rodáků.  V  lese  a  n.-i  koberci  trav  korrij^oval.  Ale  svoboda  a  potěcha  tato  ne- 
trvala dlouho.  Záhy  ovládla  mysl  jeho  zádnmcivosř,  ktcrauž  zahájil  nové  dílo 
svého  tvoření:  duéi  básníkovu  naplnily  .Dzindy'. 

.Pan  Tsideusz''  byl  největším  a  nejmilejším  dílům  Adama  Mickievicze. 
Miloval  tot4>  své  dítko  vřele,  ale  nepřeceň(»val  tím  nikterak  své  arcidílo.  Za  nej- 
zdařilejší měl  ^obrázky  z  přírody  kreslené,  naši  vlasti  a  našich  obyčejů  doma- 
cích'*.  Lahodný,  veselý,  srdečný  ton  ^Pana  Tadeiiszc  *  splýval  s  tehdejší  náladou 
zoauienitébo  básníka.  Na  otiizku,  odkud  čerpal  básník  barevnost  k  svým  nád- 
herným obrazil  m,  lze  8  určitostí  odpověděti,  že  ze  života.  Litva,  ta  poetická 
Litva  a  život  její  skutečný  staly  se  básníkovi  nejvděčnějším  a  nejvhodnějším 
zřídlem.  Co  Mickiewicz  v  „Panu  Tadeáši-"  opěvuje,  básník  sám  prožil, 
jsou  to  jeho  dojmy,  jeho  zkušenosti,  jeho  pocity  vynořené  přirozeně,  srdečně, 
bez  strojené  uueenosti.  Proto  také  napsal  Mickiewicz,  že  „Pan  Tadeu^z*"  jest 
.roinans  poetycki  wziety  zžycia  domowcgo  litewskiego**  „Šna- 
}Ám  se,"  pravil  básník,  „zachovati  památku  dávných  našich  obyčej úv  a  na- 
šeho veského  života,  honA,  zábav,  bitev,  nájezdťiv  atd  Doba  dějiště  spadá 
do  ruku  1812.  a  tehdy  na  Litvě  tradice  ničím  ještě  nebyly  porušeny.  Ostatně 
osnova  epo:»n  protkána  je  množstvím  ojiobních,  skutečně  zažitých  scén :  šlech- 
tický dvAr  a  život  v  něm  —  toC  jeden  z  těch,  v  nichž  prožil  básník  tolik  blaha 
ncoželené  minulosti.  Také  osoby  vzatý^  jsou  namnoze  ze  života;  jen  iména 
přeměněna  LeČ  netoliko  vlastni  vzpomínky  a  vypravováni  události  ze  skuteč- 
nébu  života  Šlechtického  na  Litvě  vhodně  užil  básník,  t-aké  národní  podáni 
nezřídka  přispěla  k  barvitosti  jeho  eposu.  Celá  pak  galerie  těchto  nádherných 
obrazů  tvoří  epos,  jehož  vznik  a  zpásob  vývoje  bedlivě  rozmysliti  vřele  do- 
poručujeme také  mladé  generaci  českých  básníků.  Mickiewicz  uhodil  na  Š6&st- 
noQ  strunu,  kterou  ovšem  k  plnému  zvuku  rozezvučil  jen  veliký  talent  jeho. 
strana  tato,  ač  v  jiných  zpiisobech,  proniká  také  živ(»t  jiných  narodil ! 

První,  bezprostřední  dojem,  jaký  učinil  ni  širší  kruhy  „Pan  Tadeusz", 
byl  slaliý.  Nebylo  ovšem  Jinak  ani  možná,  neboť  tehdejší  emigraci  polskou 
MQjímaly  jiné  záležitosti.  Tichý  život  litevnké  Šlechty  nezdál  f>e  |ím  býti  dosti 
účinný  —  přáli  si  zajisté  p<»dklad  bouřnější,  bližší  rozháraným  poměrům  všech 
rlďsteneokých  diiŠí.  Ale  Mickiewicz  uhájil  stanovisko  umělecké  a  —  zvítězil 
slavně.  Chvilková  Ihostejnosť  proměnila  se  záliy  v  nadšení  Jeden  z  prvních, 
který  schýlil  čelo  před  arcidílem  nové  poesie  polské,  byl  sám  Julius  Slowacki, 
závistivý  sok  Mickiewiczftv.  Stopy  toho  spatřujeme  v  dopisech  Slowackého 
k  oiatce.  Zygmunt  Krasinski,  ta  neméně  jasná  hvězda  ze  slavné  trojice  pol- 
skýdi  básníků,  slavně  prohlásil  význam  polského  eposti.  A  tak  strhnul  „Pan 
Tadeosz''  za  sebou  uznáni  všech.  Fr.  Morawski  zůstal  záhy  osamocen.  Také 
zii  hranicemi  proslavil  se  „Pan  Tadeusz"  a  všady  stejné  chvály  došlo  právě 
jeho  atanovisko  národní.  Nadšeně  psali  o  něm  Angličané,  Francouzové  i  Němci 
(Wilibald  Alexis,  Mazzini,  Worcel,  Spacier,  Weiss,  Lipiner,  Marcinkiewicz 
(překlad  běloruský],  Berg,  Ostrowski  a  j.).  Český  překlad  si.  Krásnohorské  ne- 
třeba již  ani  zvláště  vzpomínati. 

Netěžko  též  domysliti  se,  že  „Pan  Tadeusz^  prtsobil  zřejmým  vhvem 
na  další  rozvoj  domácí  literatury;  spatřujeme  stopy  toho  na  plodech  Moraw- 
ského,  A.  Chodžky,  Rzewuského,  Kaczkowského.  Syrokoraly,  Póla  a  j.  Všech 
vydáni  „Pana  Tadeusze'*  vyšlo  do  konce  r.  1884.  patnácte!  i^.  •/• 

H.  OinimKeBuqa  PycKa  fiHÓ.iioTCKa.  Tomt.  IlI-ifi  BMAnuwH  „AfcaACMHUHUM-b 
BpaTCTDOM-b-.  -   y  JlbBont  1884.  —  Vel  8".  —  Str.  XLVI.  +  382. 

Po  smrti  bÝvalého  vydavatele  „Ruské  bibliothekv;,  prof.  J.  Onyškěvyée, 
ujalo  se  podniku"  „Aha^^ew.  BpaxcTBo".  Ve  sv.  III.  vydány  jsou  spisy  Markiana 
giiškěvyče,  Ivana  Vahylěvyče  a  Jak,  Holovackého.   Haličskoruská   literatura 


220  Rozhledy  v  literatuře  a  nmSnf. 

těmito  tf emi  mnži  byla  teprve  založena    Šaškěvyé  prvý  složil  básně  jazykem 
haličskoraBkého  lidu,  všichni  tři  složili  sxé  práce  ve  znamenitém  almanahu, 
prvni  knize  haličskoruské,  v  almanahu  „Pyca.iKa  /ÍHtcxponaa*'  (v  Buiiině  1837.), 
která  propadla  v  Haliči  konfiskaci,  neboť  jí  uveden  do  literatury  neobvyklý 
do  té  doby  národní  jazyk  písmem  ruským !   Cinnosť  těchto  raužft  jest  zajisté 
čtenářům  nařim  známa  z  Pypinovy  „Historie  slov.  liter  **.  Vydavatel  Vlád.  Ko- 
covskij  opatřil  knihy  obšírným  literárně  historickým  úvodem,  ku  kterému  při- 
pojil Ještě  bibliograiický'  přehled  tištěných  i  rukopisných  (obou  prvých)  děl 
těchto  tří  mužfl.  Původní  pravopis  většinou  zachováván,  čím  si  zajisté  vyda- 
vatel nejen  příští  literami  historiky  než  i  filology  zavděčil.  —  Na  str.  1.-116. 
a  363.-382.  vytištěna  JlHcaiia  Mapic.  lUamReRHqa^  Původní  jeho  básně  svědči 
o  značném  poetickém  talentu,  žel  žo  básník  byl  tak  málo  plodný,  a  že  ho 
záhy  smrť  vyrvala  literatuře  haličskoruské.  Mezi  jeho  původními  básněmi  na- 
lézají se  i  dvě  polské;  bylo  jich  více,  autor  však  sám  je  zničil.  Vedle  původ- 
ních jsou  i  přeložené :  úryvek  z  GoŠČyĎského  „Zámek  Kaniowski'',  menŠi  básně 
z  Královédv.  rukop.  a  některé  menší  nái-odní  srbské  písně.  Prosaické  práce 
jsou  „Ilca.iMi>i  PycjiaHOBR-*,  nemající  však  nijak  sloh  ani  ráz  žalmů,   povídka 
„Ojích;!',  bajky,  z  nichž  několik  málo  jest  veršovaných,  kázání  a  některé  menši 
stati,  z  nichž  zajímavá  jest  recense   Lozinského  „Ruskoje  wesile**  protestem 
proti  pokusům  zavádějícím  latinku  pro  maloruŠtinu  (str.  382)  a  stať  „O  3iino- 
posKi^box  H  fiix  Cbimi-'   (str.  114.— 116.)  zachovávaným  vyoavatelcm   pravo- 
pisem ŠaškěvyČovým.  Pravopis  tento  naskrze  fonetický  slouží  ŠaŠkěvyčovi  ke 
cti  a  jest  důkazem  velkého  vlivu  Vnka  Karadžiče.  Žel,  že  od  nčho  nemáme 
sbírky  písní  i  pohádek  haličskoraského  lidu !  Dále  vytištěny  jsou  některé  sou- 
kromé listy  a  prvý  překlad  evangelií.  —  Na  str.  117.-189.  jsou  „niicaiin 
HoaHa  BarH.neBnHa" :  obsahují  dvě  výpravné  básně  ..Ma^^eíř''  a  „}Ky.7HHi>  ii  KajiH- 
Ha",  překlad  „Slova  o  pluku  Igorově''  posud  v  rukopise  chovaný,  „tIepe;(r(>Bop'b 
icb  HapoAHUM'b  pycKHMi  n'hcHHM'h*^  (str.  138  —145.),  prvotně  s  kratičkou  sbírkou 
v  almanahu   „Pyca.iKa  fl,HliCTpoiiiiH'*   vytištěný,  přehled   maloruské  literatury 
„3aMtTKH  o   pycKoň  jniTeparypť   (str.   145. — 158.)  a  listy  jeho  Pogodinovi 
(str.  159.— 189.),  vytiífěné  již  před  tím  Nilem  Popovem  v  „ílnokMa  kt»  M.  II. 
UoroflHHy  W3^  cjiaBfliuicKHxi*  aeaie.ib**,  Moskva  1880.  sv.  III.  Vahylěvyč  psal 
mnoho  polsky,  dával  různé  národopisné  články  do  časopisů  polských,  pomáhal 
Bélovskému  při  druhém  vydání  Lindovii  slovnika,  při  vydání  i  polském  pře- 
klade Nestora;  rukopisem  zůstaly  jeho  polské  básně  prosou,  některé  úryvky 
z  nich  sděluje  vydavatel  v  úvodě  (str.  XXXIII.    XXXIV.).  —  Na  str.  190.— 
B61.  jsou   „llHoaHA   HKOBa  Fo.iOBauKoro",  však  jen  starší  až  do  počátku  let 
padesátých.   Obsahují   hlavně  různé  historické,  literárně  historické  i  ethno- 
logické  stati,  a  sice   „IlaMaTb  MstpKifluy  Pyciaiiy  HlamKCBUHy**,  z  něhož  se 
mimo  jiná  dovídáme,  že  Šaškěvyč  též  přeložil  „Slovo  o  pluku  Igorově**;  „Ha- 
po.iiiin  cepócKÍů  ntcHH**,  stručná  charakteristika  srbské  poesie  prostonárodní 
u  porovnání  s  maloruskou.  ku  které  přidán  překlad  23  srbských  písní ;  — 
„Ke.iHKaA  Xoj)KaTifM  ado  ra.iimcKo-lCapnaTCRaH  Pvcb**,  tento  napsaný  již  roku 
1841.  přehled  historie  a  národopisu  Haliče  nepozbyl  podnes  své  ceny,  aspoň 
jako  materiál.  Totéž  platí  o  rozpravách  Moji.tm*  qacy  y  PycMHOai*'*  s  dodanou 
přehlednou  tabulkou  jmen  měsicův  u  Slovanů  (článek  tento  vyšel  již  r.  1847., 
podobný  článek  napsal  roku  1849.  K.  J.  Erben  v  Čas.  Česk.  Musea);  „Bopo- 
^eiibe  y  PycanOB-b^,  .C;ioiia  BiiTaiiba,  6.aarocjioBeHCTBa,  qejaiiocTH  h  oÓunaA- 
HocTii  y  PycuHÓui*',  sbírka  pohádek  i  bajek  prostonárodních,  tři  úvodní  před- 
nášky o  ruské  (rozuměj  maloruské)  slovesnosti,  které  měl  Holovackij  při  svém 
nastoupení  stolice  literatury  ruské  na  universitě  Ivovské  roku  1849.,   životo- 
pis Ivana  Kotijarevského,  zakladatele  maloruské  literatury,  úvod  k  Iljkěvyčově 
sbírce  hnličských  pohádek  roku  1841.  vyšlé  a  krátká  zpráva  o  slovanských 
i  ruských  rukop'  ech  nacházejících  se  v  Basilianském  klášteře  u  Lvova.  Dále 
jsou  vytištěny  p  vodní  básně  Holovackého  (celkem  šest)  a  dva  jeho  listy  Po- 
^odinovi,  vytištěné  již  Nilem  Popovem  ve  knize  nahoře  uvedené.  Kniha  tato 
jest  krásným  důkazem  snah   i  blahodárného  působení  Lvovského  „AKa^eu. 
BpaTCTBii",  i  doufáme,  že  všude  dojde  náležitého  ocenění.  Z  krátce  vytčeného 
námi  obsahu  zřejmo,  Jak  vzácným  příspěvkem  jest  tato  kniha  k  dějinám  malo- 
ruské literatury,  ano  i  k  dějinám  znovuzrození  slovanských  kmenů  vůbec 

Dr.  Polívka. 


Roshledy  v  litentaře  a  oidíhí.  22  i 


H8BšeTÍH  C.-neTep6yprcKaro  cjiaB^HCRaro  ÓjiaroTBopHTejiiiaro 
oBiqeeTRa  1884.— 1886. 

Máme  před  sebou  loňsky  ročník  zpráv  slovanské  dobročinné  společnosti 
v  Petrohradě,  jejímž  účelem  jest,  mimo  jiné  praktické  a  dobročinné  sknfky, 
poriporovatí  vědecké  a  Hterami  styky  s  učenci  a  literárními  společnostmi  v  ji- 
ných zemích  slovanských.  Obsah  časopisu  rozdělen  jest  na  tři  Části;  první 
ZAhrnnje  zprávy  o  činnosti  spolkové  jakoi  i  o  jiných  slovanských  spolcích 
jak  v  Éiisku  tak  i  za  hranicemi,  druhá  slovanský  obzor  a  třetí  Časf  ziihrnuje 
slovanské  zprávy  bibliografické.  P.  A.  Kulakovskij  podává  zde  dva  články, 
jež  čerpány  jsou  z  oboru  slovanské  hudby  a  sice  „O  nápěvech  slováckých 
písní"  a  „V  oblasti  slovanské  hudby ^.  V  prvním  pojednává  o  zvláštnostech 
písní  slovenských,  i  co  krásna  hudebního  se  týče,  na  základě  sboniíku  písní, 
]t\i  vydala  slovenská  tnrČanská  spoleČnosf  („Slovenské  Spevy*'  Turč.  Sv.  Martin 
l^BO."),  kdežto  druhý  Článek  zabývá  se  slovanskou  hudbou  vCbcc,  jedná  o  sou- 
časném orchestru,  jakožto  neilepfiím  prostředku  k  poznávání  slovanské  hudby, 
o  významu  národnosti  v  hudbě  a  konečně  o  budoucnosti  slovanské  hudby. 
J.  áuenoviČ  uveřejnil  „Z  cestopisných  zápisků  po  Chrvatsku",  kdež  sezná- 
mnje  ruské  obecenstvo  s  polohou,  dějinami  a  znamenitostmi  Záhřeba,  zmiňuje 
se  o  písemnictví  chrvatském  (hlavně  o  překladech  z  ruského  jazyka),  líčí  svátek 
všech  svatých  a  příležitostně  dotýká  se  chrvatského  básníka  Preradoviče.  Ku 
článkům  cestopisným  dlužno  přičísti  ještě  následující:  „Několik  dni  ve  Lvové 
s  ieho  okolí"  (napsal  J.  F—iČ),  „Z  cesty  do  Čech"  od  A.  StěpoviČe,  jenž  minu- 
lého roku  dlel  v  Praze,  jenž  ve  stati  této  podal  též  zprávy  z  našeho  uměle- 
ekého  a  literárního  ruchu  a  mimo  to  pozorování  svá  z  pouti  do  některtch 
éísto  českých  sídel  venkovských,  .Zapomenutý  koutek  ruské  země  —  hnko- 
TÍoa"  od  "a.  Petrova,  kdež  spisovatel  seznamuje  čtenáře  s  dějinami,  polohou 
«  národními  poměry  Bukoviny  i  hlavního  města  Černovic,  a  konečně  zajímavý 
Článek:  .Cestopisné  zápisky  po  nově  připojené  Černé  Hoře  u  albánské  hra- 
nice''. Mimo  tyto  stati  obsahují  „Izvěstija"  slovanské  dobročinné  společnosti 
v  Petrohradě  řadu  časových  úvah,  statí  a  řeČi  na  slovanská  themata  od  V.  La- 
manského  (o  tom,  Čto  Dudto  německoj  kultury  nčt,  nikogda  nebývalo  i  byť 
Dé  možet.  Cto  nam  osobenno  želat  i  čto  nam  nužněje  dčlaf  v  zapadnoslavjan- 
skich  zemljach?)  Vladimíra  Solovjeva  (O  národnosti  i  naroduycb  dělach  v  Kos- 
siji,  Slavjanskij  vopros).  M.  Berežkova  (Něskoliko  slov  na  těmu  „o  nacionalj- 
Bom  samootrečeniji"*),  K.  Bcstnževa  Rjumina  (ro  povodu  l(X)-lětnjago  čestva- 
TSDÍja  pamjati  sv.  Mefodija),  Kirějeva  (Vozsojediněnije  cerkvej  i  Slavjanstvo. 
Kto  vinovat  v  Bolgarskoj  konstituciji)  a  O.  MUUera  (Ispovědniki  i  partija.  Za- 
padniki  i  slavjanofíly  v  jich  otnošenijach  kmaloruskoj  národnosti).  Vvpisovati 
obsahy  těch  statí  vedlo  by  nás  daleko.  Toliko  podotýkáme,  že  mnohé  z  nich 
psány  jsou  se  stanoviska  ruského  a  že  jedna  stať  V.  Laroanského  vyvolala 
též  odpověď  našeho  krajana,  jehož  jméno  skrývá  se  pod  pseudonymem  Šumavan. 
Obraetme  dále  pozornost  na  Četnou  korrespondenci,  již  podávají  .Izvéstija''. 
Jsou  to  zejména  dopisy  z  Prahy  p.  Potašová,  z  Pešti,  Bělehradu,  ze  Sofie 
(Deset  oni  v  Sofii)  a  ze  Štýrska  (hlas  Slovince  ze  Štýrska).  Mimo  to  popřáno 
zde  místa  zprávám  o  jednotlivých  společnostech  slovanských.  Tak  vylíčena 
zajímavě  činnosť  jihoslovanské  akademie  v  Záhřebe  od  P.  Kaiakovského,  srbské 
archaeologické  společnosti,  jež  sestoupila  se  v  Bělehradě  v  červnu  1883.  a  srbské 
Matice  v  Budyšíně.  Ku  zprávám  těm  druží  se  též  článek  o  bulharské  národní 
bibliothece  v  Sofii  a  jiné  stati  ze  slovanského  života  literárního  i  společen- 
ského, jako  jsou  „nové  hypothesy  o  původu  slovanských  písmen"  (rozbor  práce 
dra.  Leop.  Oeitlera  „Die  aíbancsischeu  und  slavischen  Schriften".  Wien  1883.), 
,historícko-literami  sjezd  pod  jménem  Kochanowského  v  Krakově**,  „Z  upo- 
mínek na  Lublaii**  a  jiné.  Konečně  v  této  druhé  části  obsahují  Jzvěstija" 
články  životopisné  „A.  J.  Košelev  a  R.  A.  Radějev^  od  O.  Millera  a  „Srbský 
spisovatel  Jovan  Subotič**  (za  příčinou  jeho  padesátileté  činnosti  napsal  Flo- 
rinskij).  Z  nekrologů,  v  nichž  vylíčena  jest  též  činnosť  zesnulých,  vyjímáme: 
„Jan  Smoleř"  a  „Ďmitrij  Matic,  srbský  patriota  Delší  stať  „Panslavista  Lude 
vít  Stůr  a  jeho  učení**  nemohla,  jak  oznámila  redakce,  býti  ukončena. 

Čásť  třetí,  již  obsahují  „Izvěslija**  poil  názvem  blovanských  bibliografi- 
ckých zpráv,  zahrnuje  v  sobě  zvěsti  o  důležitějších  zjevech  ze  slovanského 


22 J  Rozhled}'  v  litomtuře  a  nménf. 

pisemnictvi  aneb  o  takých  zjevech  jiných  literatar,  jež  látkon  svou  dotýkali 
Be  Slovanů.  Shledáváme  zde  zprávy  o  vážnějších  zjevech  v  polské  historické 
literatuře  za  rok  1883.  a  o  periodických  Časopisech  chrvatských.  Zpráva  táto 

"  celkem 
belle- 


pro 
odborné. 

Praktické  fsoii  seznamy  spisň,  vydaných  slovinskou  Matici  v  Lnblani  a  chrvat- 
8k(»ii  Maticí  v  Záhřebe.  Ku  konci  bude  snad  zajímavo  zmíniti  se  o  zprávách, 
jichž  dostalo  se  literatuře  éeské.  Obšírné  referáty  věnovány  jsou  práci  Fr.  V. 
Jeřábka  „Stará  doba  romantického  básnictví",  sborníku  slovansKých  písní, 
jejž  vydává  A.  Kuba  pod  názvem  „Slovanstvo  ve  svých  zpěvech",  spisu  Jana 
Svobody  , Pravdivé  vylíčení  života,  utrpení  a  významu  mistra  Jana  z  Husince** 
a  spisu  Kudolfa  Pokorného  „Z  potulek  po  Slovensku".  Mimo  to  podány  zprávy 
o  Bílkových  ^Dějinách  konfiskací  v  Čechách  po  r.  1618.",  o  práci  Jana  Řeřábka 
,,Jiři  II,  poslední  kníže  veékeré  Malé  Rusi",  Fr.  Vymazala  „Počátky  slovan- 
štiny (devíti  spisovných  řeČí)  a  litevštiny,  a  našem   „Slovanském  sbomiku'*. 

K.  S. 

/  polulfk  po  SK»vtMiskii.  Píše  Bud.  Pokorný.  Díl  I.  V  Praze  1884,  str.  37n. 

Upozornili  jsme  již  na  jednotlivé  sešity  po  částech  vydávaného  díla 
Rudolfa  Pokorného:  „Z  potulek  po  Slovensku".  Dnes  oznamujeme  s  potěšením 
souborné  vydání  prvního  hrubého  svazku,  jenž  obsahuje  tři  hlavní  oddíly: 
Malé  Karpaty,  Trenčínské  Pováží  a  Turec.  Kiiiha  Pokorného  psána  jest  slohem 
lehkým  a  spisovatel  zajisté  měl  jen  v  úmyslu  podati  širšímu  obecenstvu  yc 
formě  obecně  přístupné  dojmy  a  zkušenosti  nastřádané  několikaletým  obíráním 
se  Slovenskem  — -  životem  jeho  národním,  literárním  i  politickým.  Styky  spi- 
sovatelovy se  Slov»iky,  zejména  stálé  jeho  obcování  s  nimi  v  Praze,  jakož 
i  cesty  do  lůna  Tater  a  všimavosf  literami  nahromadily  mu  bezděky  množství 
zajímavého  materiálu,  jež  spracoval  se  zjevnou  láskou  k  věci  nám  všem  zajisté 
stejně  milou. 

Složení  jednotlivých  statí  nese  ráz  feuilletonní,  spisovatel  přebíhá  z  před- 
mětu na  předmět,  tak,  jak  se  mu  asi  na  potulkách  jednotlivé  obrazy  a  upo- 
mínky zjevovaly,  ale  až  dojde  k  rejstříku  jmen  míst  a  věcí  (jejž  spisovatel 
přišli  buje  přidati  k  druhému  svazku),  pak  obsažnosf  knihy  poslouží  také 
jako  pramen.  Chtějíce  krátce  obrátiti  zřeni  na  obsah,  podotýkáme,  že  spie^o- 
vatel  pťovádí  čtenáře  z  Hodonína  do  IVnavy,  do  Nitranská,  Prešpurka,  No- 
vého Města  nad  Váhou,  do  Pováží,  Beckova,  trenčinských  Teplic,  Trenčína, 
Žiliny,  Turce  atd.  V  jednotlivých  oddílech  líčí  spisovíitel  různé  stránky  minu- 
lého i  nynějšího  života  sKivenského:  literaturu,  hudbu  národní,  povstání  (1848  — 
1849.),  kroje,  povahu  lidu,  obyčeje,  zvyky,  ij-aďarské  hospodaření  atd.  Zvláštní 
oddíl  věnován  jest  slovenským  čiganúm  (některé  anekdoty  méně  charakteri- 
stické a  příhodné  mohly  odpadnouti). 

Kniha  Pokorného  doporučuje  se  sympathickým  svým  obsahem  sama 
i  jest  si  přáti,  aby  brzy  vyšel  také  svazek  druhý.  Vždyť  nám  je  to  Slovensko 
taK  milé  a  drahé!  R, 

Krnfochviluá  historie  mt^st  a  iiiíM  v  zemích  koruny  Svatováclavské. 

Přispěním   přátel   humoru   i    „Uumorň"    sebral   a   sepsal   Primus   Sobotka. 
V  Praze  1885.,  str.  303. 

V  oboru  národopisu  lidu  českého  pracuje  se  u  nás  nepoměrně  málo, 
čehož  tím  více  jest  litovati,  čím  více  jest  ohrožena  všecka  naše  pflvodnosf. 
O  národopisných  dílech,  jakými  chlubiti  se  mohou  Poláci  a  Rusové,  není  u  nás 
ani  zdání.  A  věru,  jest  již  čas  největší,  aby  zachyceny  byly  všeliké  stránky 
národních   zvláštností,   neboť  zanikají  vůčihledě  jedna  po  druhé.   Také  veský 


^    po 

.   ,  ,  ješté  mnoho,  co  žádá  zachování  a  vědeckého  spra- 

cováni.  Do  oboru  národopisu  lze  vřaditi  také  novou  knihu  páně  Sobotkgvu, 


Roshledy  v  literatuře  a  uméni.  323 

kterii  obsahuje  pfispěvky  ku  charakteristice  prostonárodního  hu- 
niorn  a  satiry  v  Čectiách,  na  Moravě,  ve  Slezsku,  zčásti  též  na 
SloFenskn,  vLužici  a  Haliči.  Knižka  pand  Sobotkova,  zčásti  jíž  tišténá 
v  „Hiim  Listech",  určena  byla  pro  neširší  kruhy,  se  zvláátnim  zřením  ,,pro 
zumáni",  z  čehož  ovSem  vysvitá,  že  formou  ponéknd  se  lisí  od  podobných 
pnblíkaci  vydávaných  jinde.  Věcný  podklad  zAstává  přes  to  neporušen  i  při- 
spěje tedy  i  tomu,  komu  nejde  jen  o  pouhé  zasmání.  To,  co  vypráví  lidový 
vtip  o  Kocourkovských  historiích,  zasluhuje  v  nejedné  příčině  povSimnntí. 

Bevíie  universellr  infettiarionnW*^  jež  vychází  v  Paříži  od  1.  dubna 
r.  1884.  za  redakce  Lad.  Mickiewicze,  syna  slovutného  pěvce  „Pana  Ta- 
deáše*, a  Jnl.  Leminy.  známého  franc.  novellisty,  vedle  četných  a  důklad- 
ných zpráv  a  studií  o  literatuře  anglické,  španělské,  pctrtugalské,  norské,  hol- 
landské,  italské,  Švédské,  rumunské  atd.,  všímá  si  též  bedlivě  duševního  ži- 
Tota  slovanského.  V  první  řadě  ovšem  tÝká  se  to  literatury  polské  a  ruské. 
„Lettres  polonaises*'  zasýlá  C.  J.  Polanowski  a  sobjek ti vnobtí  veškeré 
chvály  hodnou  podává  v  nich  zprávy  o  současných  polských  novinkách  literar' 
nícb.  Jmenovitě  referuje  o  všech  dúložitějších  polských  časopisech  a  zmiňuje 
se  o  nových  pi.icích  Kraszewského,  Sienkiewicze,  pí.  OrzeszKové,  Szymanov- 
ského  a  j.  V  týž  obor  náleží  studie  Lad.  Mickiewicze  „Henri  Sienkiewicz 
et  son  oeuvre",  v  níž  podán  důkladný  rozbor  posavadní  spisovatelské  čin- 
nosti tohoto  znamenitého  nov.ellisty.  Vedle  drobnějších  jeho  prací  oceněn  ná- 
ležitě zejména  velkolepý  jeho  román  ^Ogniem  i  mieczem**.  Mimo  to  nalézáme 
zde  vzpomínku  Bronislava  Zaleského  „Les  prisonniers  ďOrenbourg, 
reci 1 8  ďiin  déporté  polonais",  interessantni  črtu  ze  života  polské  emi- 
li^nice  „Le  colonel  Wilk*  od  pseud.  Aera  a  překlad  povídky  „Julie  tte*" 
od  p.  klizy  Orzeszkové.  Nevšedně  zajímavým  a  cenným  příspěvkem  k  ži- 
votn  Adama  Mickiewicze  jsou  jeho  „Fragments  du  cours  de  litté- 
rature  latine  professé  á  Lausanne-*.  Pokud  se  týče  literatury  niské, 
^Lettres  riisses*',  které  plŠe  psend  Antoni,  vynikají  podrobnou  znalostí 
véci  a  kritickým  rozhledem.  Seznamuje  nás  v  nich  autor  s  poměry  i  významem 
mského  časopiscctva,  sjeho  snahami  co  do  tendence  i  spisovatelských  sil, 
z  nichž  oceůnje  hlavně  literami  Činnosf  předního  ruského  satirika  Saltykova- 
í^^íedrina.  Zmiňuje  se  však  též  o  Dostojevském,  Fedorovu-Omulevskéni,  Tol- 
"toji,  Pi8em,?kém  atd.  Charakteristický  jest  rovněž  Článek  „La  li  ber  té  de 
U  presse  en  Russie**,  který  různé  neblahé  okolnosti  ruského  literárního 
života  staví  v  pravdivé  světlo.  Z  ru^ké  novellistiky  podána  povídka  „Les 
Incendiaires,  tableau  des  moeurs  russes"  v  překlade  Litvínově,  a 
novella  J.  P.  Polonského  „II  faut  vivre-.  E.  J.  Pravda  ve  svých  „Lettres 
tchéques**  obrací  pozornost  k  našemn  Nár.  divadlu  a  k  divadelním  vlakům, 
řini  zmínku  o  Smetanovi,  Dvořákovi  a  Ondříčkovi,  a  referuje  o  některých 
éeských  publikacích.  Z  celku  patrná  jest  snaha  redakce,  aby  o  slovanských 
poměrech  nabývala  zpráv  objektivních  a  hodnověrných  Všecky  články  toho 
drnba  psány  )sou  sympathicky,  avšak  nikde  neznampnati  úmyslné  tendence. 
Významu  podobného  lintu,  který  veškerou  vzdělanou  Evropu  seznamuje  s  lite- 
Mrním  životem  slovanským,  nelze  vskutku  ani  dost  oceň. ti.  Jen  bychom  si 
přáli,  aby  „Listy  české**  byly  častější  a  ukázky  literární  neomezovaly  se 
ponze  na  novellistiku.  Citelný  jest  také  nedostatek  zpráv  o  literaturách  Jiho- 
slovanských.  Jsme  však  přesvědčeni  že  opravdivé  ůsili  redakce  v  té  příčině 
nezůstane  bez  úspěchu  a  doporučujeme  „Revue  universelle  internatio- 
nale"  co  nejvřeleji  každému,  kdo  současný  literami  ruch  v  Evropě  blíže  se- 
tmíti touží.  i''.  Kvapil 

W.  Z,  Koéciatkowaké  povídky  „W  pólcieniu**  překládá  do  češtiny  horlivý 
fV.  A.  Hora.  Počaly  právě  vycházeti  jako  příloha  „Plzeňských  listů".  —  H.  Sien- 
kiewicze román  „Ogniem  i  mieczem**  překládá  do  češtin  v  C.  FriČ. 

P.  Biontslav  Grabowski  počni  uveřejňovati  v  petrohradském  „Kraji**  za- 
jímavé „Listy  o  literaturách  slowiaůskich".  List  první  obsahuje  vedle 
ňvodu,  v  němž  ctěný  spisovatel  mluví  o  poměru  literatury  české  a  chrvatské 
k  polské,  zajímavou  črtu  o  působnosti  zasloužilého  £.  J.  Tomiče. 

Překlady  9 češtiny.  Zloté  wesele.  Obrázek  zleánego  zacisza  Ottokara 
Jedliezkiy  przelóiony   z  czeskiego  przez  Karoliny  M.  —  Bluszcz  (varšavský) 


224  íiozhledy  v  literataře  a  umdDÍ. 

1885.  é,  8.  —  RiiD])anka.  Doživljaj  na  putu.  Napisao  Jan  Neruda.  Prev. 
Frai).  Ž.  Hrvatska  Vila  1885.  br.  10.  —  Problemata.  Neobična  novela.  Na- 
pisao P.  Albieri.  Preveo  Iv.  Sviranié.  Hrvatska  Vila  1885.  br.  10.  ~  Bjiaro- 
Aapiia  K03aKHH>n.  KoaaHKa  i^pra  o^  £ab»pa«i  Je.iniieKa.  €!>  leniKor  npeoeo 
B.  Annu.  (Kozácké  črty.)  CpncKo  ko.io  1885.  Br.  14. 

Svatopluk  Čech  v  polské  literatuře.  Dovídáme  se  ze  soukromého  dopisu, 
Že  pan  Míriam  hodlá  vydati  výbor  básni  Svat.  Čecha  v  polském  překlade,  ze- 
jména: -Anděla",  „Sny^  „Evropu",  , V  stínu  lípy",  „Petrklíče",  „Kováře  Le- 
áetinského-*  a  „Hanumana".  Gratnhiieme  srdečně! 

Broéiků^v  ohrcus  ^Jan  Hus*  učinil  ve  VarSavě  velký  dojem  Dovídáme  se, 
že  výstavu  navštívilo  některé  dni  až  na  3000  osob! 

P.  prof,  Jirásek  zaslal  pisateli  těchto  řádků  na  jeho  žádost  se  zvláštní 
ochotou  knihy,  ze  kteié  vypsal  „Otčenáš  polabský"  v  3.  Č.  na  str.  158.  vy- 
tištěný. Domnívám  se,  že  nebude  nezajímavé  něco  blíže  o  té  knize  pověděti, 
pokud  jedná  o  slov.  nářečích.  Z  nápisu  jejího,  uvedeného  plným  zněním,  již 
na  uvedeném  místě  patrno  jest,  co  obsahuje.  —  Sestavovatel  této  knih^'  Johann 
Friedrich  Fritz  praví  v  předmluvě,  že  poáává  ve  své  knize  nejúplněiší  do  té 
doby  seznam  „Otčenášů**;  on  použil  jednak  pomoci  missionáře  BenjamÍDs 
Schul tze,  jednak  různých  starších  sbírek,  tak  Leibnitzovy,  ze  které  vzal,  jak 
předešle  pověděno,  polabský  „Otčenáš**,  sbírky  Konráda  Gesnera,  Jeron.  He- 
gisera,  J.  Chamberla^na  a  j.  Meffiser,  soudruh  reformátorů  slovinských,  vydal 
jak  známo  první  slovinský  slovník  (německý,  latinskÝ,  „illyrský"  a  italský)  — 
Kniha  rozpadá  se  na  dvě  Části,  v  první  jedná  se'„a1phabete  derer  Europaisch-, 
Asiatisch',  Africanisch-  und  Americanischen  V5lker,  welche  sowohl  in  denen 
ulten  als  neuen  Zeiten  nach  ihrcr  Schreib-  und  Mund-Art  ilblich".  Pořádek 
jest  v  knize,  jak  se  praví  v  předmluvě,  zeměpisný.  Na  str.  32.-42.  sděluje  se 
česká  abeceda  a  poznámky  o  České  výslovnosti.  Na  str.  43.  jest  ,vendická", 
(t.  i.  lužícká  abeceda,  na  str.  44.  moravská,  na  str.  61.  ruská,  při  tom  zároveň 
jména  liter  se  sdělují  dosti  chybně,  na  str.  62.  polská  a  při  tom  několik  po- 
známek o  polské  výslovnosti  [str.  62.-64.].  Zajímavo,  Že  měkké  b  se  ozna- 
čuje čarou  taženou  hořejší  části  litery  b).  Na  str.  68.-69.  vytištěna  jest  „hla- 
holská čili  chrvatská"  abeceda  spolu  s  výslovností  i  jmény  liter,  íitery  po- 
dávali se  každá  po  třech  různých  tvarech,  na  str.  70.— 71.  cyrillská  a  k  tomu 
příloha,  obsahující  „alphabetum  illyricnm  sivé  servianum  Hieronymo  tributům" 
s  některými  skratkami;  na  str.  149.  ještě  „das  Gothische  und  Sclavonische*" 
Alphabet.  —  V  dodatku  k  té  části  jednajícím  o  Číslovkách  sdělují  se  též  slo- 
vanské číslovky,  tak  i  české  a  polské  (na  str.  199.),  moravské  (str.  200.),  ruské 
řstr.  201.)  dosti  chybně.  V  druné  Části  knihy  obsahující  „Orationis  Dominicae 
Versiones  pluríum  linguarum  europaearura,  asiatlcanim,  africanarum  et  amerl- 
cananini**  sdělují  se  též  slovanské  „Otčenáše*"',  avšak  s  dosti  četnými  chybami 
svědčícími,  že  sestavovatel  slepě  ze  svých  pramenův  opisoval  a  že  se  při  (om 
nešedna  chyba,  nejeden  poklések  do  péra  vkradly.  Pod  čarou  uvádí  se  svědo- 
mitě, odkud  čerpáno.  Vytištěny  json  „Otčenáše"  krajinský  (Camorum  str.  29.), 
lužický  (horní),  na  str.  32,  dolnolužický  (^aliter"  převzat  ze  sbírky  Chamber- 
laynovy,  str  33.)  a  ještě  jeden  hornolužický  a  jeden  dolnolužický  (str.  33.— 
34.),  oba  ze  Chám  ber  lay  no  vy  sbírky;  na  to  následuje  uvedený  námi  již  v  Č.  3. 
„Otčenáš  polabský"  („Vandalica  Luneburgensis'*  str.  34.)  bez  udáni  pramene, 
český  (str.  35.),  polský  (str.  42.),  ruský  dvakráte,  „moscovifica"  str.  47.  a  cy- 
rillskými  literami  na  dvou  přílohách,  pak  .versio  Novazemblica%  též  ruskÝ 
(str.  48.),  „versio  sclavonica",  t.  j.  chrvatská  hlaholskými  literami  transkripci 
(str.  49.)  a  na  příloze  hlaholským  písmem,  „croatica"  ve  třech  verších  (str.  50.— 
61.),  .dalmatice-  (str.  61.),  bulharská  ze  sbírky  Chamberlaynovy  (na  str.  61.), 
pokud  však  z  pravopisu  souditi  lze,  jest  to  srbský  překlad,  konečně  srbský 
nOtčenáš"  („servica")  str.  63.  j.  p. 

^Slovniiský  sboniik"  vychází  vždv  15.  každťho~méšrče~aTředplácí~8e 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové:  na  čtvrf 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,  poštou  2  zh 
70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  Edvard  Jelínek.  --  Tiskem  a  nákhidem  knifa- 
tiskárny  j.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  é.  34.  n. 


MM  sumL 


Ročník  IV.  -f- 1885  -^  Číslo  5 


Cestou  našich  apoštolů. 


j,  soluňské  hvězdy,  bratři  svatí, 
Ize-li  pěvcův  nejvroucnější  zpěv 
vděčně  zář  a  jas  VáS  opěvati 
a  té  lásky  Vaši  blahý  zjev? 
Co  duch  mysli,  vše  se  chví  a  trati 
jak  květ  v  máji,  bouř-Ii  na  větev 
mrakovými  perutěmi  buší ;  — 
teskno  písni  v  zadumané  duši ! 

Zvučnými  zda  postihnouti  slovy 
svatých  darů  čarodějný  skvost: 
lad  a  krásu  mluvy  Gyrillovy, 
víry  Methodovy  vznešenost? 
Jimi  vešly  pod  slovanské  krovy 
láska  k  lidstvu,  nebes*  první  ctnost, 
cit  a  něha  srdci  do  hluboká, 
a  ta  soustrast  s  bližním  v  slzu  oka. 

S  láskou  zavítali  věrověsti 
a  jich  stopou  mysli  jarý  vzlet, 
zpěv  a  práce,  radost  z  bratrů  štěstí, 
víra  v  Toho,  v  Jehož  rukou  svět; 
oni  netřímali  mečů  v  pěsti, 
kletby  prost  vždy  bratra  líbal  ret, 
zrak  byl  zdrojem  útěchy  a  světla, 
a  kam  noha  stoupla,  země  kvetla!  — 

Aj,  což  marně  učili  nás  Bohu, 
mamě  lásce?  Hle,  nás  hubí  svár, 
ač  na  prsa  vrah  nám  klade  nohu, 
zhoubu  v  meči,  v  oku  lestný  žár ! 

SlvTtfttký  tboniík.  17 


226  Josef  Holeček  : 

Brat  lká:  „Pomoz!*  Brat  dí:  „Nepomohu!'* 
netuše,  že  hněvu  ostrý  spár 
hubí  nás  a  níči,  že  nás  zláme 
navždy-li  si  rukou  nepodáme.  — 

Za  příkladem  světců  ze  Soluně 
vyrván  budiž  zárod  k  vášním  zlým, 
léčena  buď  bratří  hruď,  jež  stůně, 
svárů  nával  rozprchni  se  v  dým ! 
Či  snad  věčně  ve  Slovanstva  lůně 
spor  má  růsti  mrakem  děsivým, 
a  v  ty  brázdy,  jež  druh  druhem  oře 
věčně  věkův  téci  krev  a  hoře? 

Každý  vlasf  měj  svoji,  řeč  svou  vlastní, 
všechněm  láska  vojevůdcem  buď, 
jedni  duchem  navždy  budem  šťastni: 
orlů  plnou  skráň  a  plnou  hruď; 
stesk  a  žalost  budou  pouhou  básní, 
jen  kdo  dřímáš,  k  činu  juž  se  vzbuď, 
touž  af  drahou  blaha  k  cíli  spějem, 
jíž  nás  vedli  Cyrill  s  Methodějem ! 

Adolf  Hcyduk, 


Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola. 

Junácká  kresba. 
Napsal   Josef  Holeček. 

Nikola  Mirko  Petrovic  nastoupil  na  prestol  černohorský  za 
okolnosti  velmi  trudných  a  nesnadných.  Předchůdce  jeho  byl  zá- 
keřně  zavražděn.  Zločinu  nedopustií  se  Turek,  nýbrž  Černohorec. 
Vražda  byla  osobní  i  politická.  Vrah  totiž  nedovedl  v  sobě  po- 
tlačiti žádosf  pomsty  za  křivdu,  již  na  něm  Danilo  spáchal,  a  pro- 
půjčil se  jeho  vnitřním  i  zahraničným  nepřátelům  za  smrtonosný 
nástroj.  Podle  staroslovanského  řádu  vláda  nyní  patřila  Mirkovi, 
bratru  zavražděného  knížete,  a  když  by  ten  jí  nepřijal,  mladšímu 
bratru  Krcovi.  Mirko  byl  znamenitým  vojevůdcem  a  jako  živým 
mečem  v  pravici  svého  bratra  Danila,  ale  byl  ještě  Černohorcem 
starodávného  rázu,  neučeným,  drsným,  neobroušenvm.  Uznával, 
že  za  knížete  se  nehodí,  aniž  o  tu  hodnost  stál.  Bvlo  mu  milejší 
bojovati  handžárem  než  jazykem,  a  raději  snášel  v  poli  hlad, 
nežli  zíval  pri  dvormch  tabulích.  Ve  srozumění  s  Danilem,  jenž 
neměl  mužských  potomků,  dal  syna  svého  Nikolu  vychovati  v  Pa- 

tJli..  J-     n  ^^  ^^^^'^"^   "'^*^'  ^ý"    způsobilým  následníkem, 
JcdyDy  kmze  Danilo  nebyl  už  rodem  mužským  obdařen. 


Marko  Miljanov  ii  kníže  Nikola.  2S7 

Xíkoia  byl  ješté  v  letech  jinošských,  když  vražda  na  Dani- 
lovi  se  stala.  Národ  byl  doma  rozerván  a  na  hranicích  ohrožen. 
Byla  nevyhnutelně  třeba  jednati  nejrychleji  a  nejráznéji,  aby 
aspoň  boj  o  postoupnost  byl  zemi  uspořen.  Povídají,  že  Nikola 
slíbil  náhle  ovdovělé  kněžně  Darincc  manželství,  když  sama  se 
své  strany  se  přičiní,  aby  byl  uznán  za  knížete.  Když  toho  do- 
sáhl, oženil  se  s  Milenou,  dcerou  vojvody  Petra  Vukotiée,  dívkou 
jedva  čtrnáctiletou  a  nad  jiné  spanilou.  Darince  dána  roční  pense, 
primérená  vdově  suverénního  knížete,  a  dceři  její  Olze  ustano- 
veno věno.  Na  to  se  obě  vystěhovaly  do  Neapole. 

Ve  válce  s  Tureckem,  již  tehdy  Černohorci  vedli,  prálp  jim 
štésti,  ale  nepřála  jim  diplomacie.  Na  nátlak  Rakouska  Černá 
Hora  byla  nucena  uzavříti  mír  a  přijati  těžké  jeho  podmínky. 
Nesázeno  sice  na  její  nezávislost,  ale  Turkům  dáno  právo,  aby 
v  poričí  Zety,  od  Nikšiče  na  jih  ke  Spuži,  vystavěli  si  radu  tvrzí, 
odkudž  by  mohli  na  uzdě  držeti  nepokojné  (lernohorce.  Nedošlo 
na  to  jednak  pro  flegmatickou  otálivosf  Porty,  jednak  pro  světlo 
v  její  kabele.  Plán  byl  samostatnosti  a  rozvoji  Černé  Hory  nad 
miru  nebezpečný.  Jef  řekou  Zetou  již  od  přírody  rozdělena  na 
dvé  polovice,  jež  nikterak  nebyly  nezrušitelnymi  svazky  spoutány. 
Kdyby  ještě  víc  a  trvale  byly  od  sebe  odrůzněny,  zajisté  by  ča- 
sem od  sebe  odpadly. 

V  prvních  letech  hlavně  vojvoda  Mirko  obstarával  vládní 
záležitosti.  Nikola  zatím  dospíval  v  celého  muže. 

R.  1867.  otec  i  syn  odjeli  na  světovou  výstavu  do  Paříže. 
Nepřátelé  užili  nepřítomnosti  jich  k  agitacím  proti  Nikolovi.  Dva 
mladí  Dubrovčané  (jeden  z  nich  se  jmenoval  Opuhic)  propůjčili 
se,  aby  roznášeli  pobuřující  provolání  nejprve  v  Boce  kotorské, 
potom  i  na  Černé  Hoře.  Byli  však  už  v  Novém  Ercegu  chyceni 
a  neškodnými  učiněni.  Nikola  a  Mirko,  jedva  telegraficky  zvěděli, 
oč  jde,  chvatně  jeli  domu.  Bez  úrazu  dostali  se  na  půdu  černo- 
horskou, ale  na  půl  cesty  z  Kotora  na  Cetyň,  v  Něgnšich,  za- 
chvátila Mirka  cholera,  jež  právě  na  Černé  Ilure  zuřila.  Žulový 
Černohorec  vzdoroval  i  děsné  ruce  moru.  Nedal  se  zdrtiti  bez 
odporu.  Ještě  dojel  na  Ceiyh  a  sám  věc  vyšetřil.  Objevilo  se, 
že  "provolání  psal  archimandrita  Dučic  a  že  jsou  do  spiknuti  za- 
pleteni i  srbský  kníže  Michal  a  ovdovělá  kněžna  Darinka,  která 
si  dělala  naději,  že  ji  Michal,  až  Nikolu  svrhne,  pojme  za  ženu; 
bylt  Michal  už  před  tím  zapQdil  svoji  chof,  krásnou  i  milovanou, 
protože  byla  na  závadu  jeho  politickým  plánům.  Když  to  zjistil, 
vojvoda  Mirko  zemřel  a  pochován  jest  v  monastýrském  chrámě 
cetyftském. 

Spiknutí  mělo  za  účel  sjednotiti  obě  srbské  državy  pod  jed- 
ním panovníkem,  jenž  by  potom  snáze  naplnil  ideál  Srbův  a 
carstvi  Dušana  Silného  obnovil.  Nikola,  jakožto  mladší  a  menši, 
byl  odsouzen  ke  ztrátě  knížecí  moci. 

Celé  břímě  vlády  spočinulo  nyní  na  bedrech  Nikolových. 
Kdožkoli  se  nadali  nebo  báli,  že  nebude  uměti  žezlo  třímati, 
zmýlili  se.    Nikola  brzy  ukázal  se  býti  panovníkem,  který  jest  si 


/ 


í  288  Josef  BoieSek: 

'•i 


i 


vřdom  cílil  svých  a  kráčí  za  nimi  pevně,  určitě  a  vytrvale.  Jal 
se  budovati  na  základech,  jež  položili  jeho  předchůdci.  Ale  to 
již  není  jinak:  Základy  vždy  jsou  nejširší,  nejhlubší  a  nejpevnějši; 
do  nich  se  kladou  těžké  kvádry,  a  na  těch  teprve  z  lehčího 
zdiva  buduji  se  stěny,  které  jsou  tím  tenší,  čím  jsou  vyšší,  až 
posléze  věž,  je-li  nad  budovou  vztyčena,  jest  nejužší  a  nejtenši, 
končíc  pouhým  hrotem. 

Nikola  péči  svoji  obrátil  k  tomu,  aby  Černohorcům  opatřil 
potřebné*  vzdělání.  Jal  se  pilně  osnovati  školy  po  celé  zemi,  ano 
staral  se  v  této  příčině  též  o  lid  srbský  za  hranicemi,  v  čemž 
Turci  mu  nebránili,  nepochopujíce  důležitost  školy.  Tím  přive- 
dena důležitá  změna  do  vnitřního  života  Černé  Hory.  Pozoroval 
své  Černohorce  v  přítomnosti  i  minulosti,  a  poznal,  že  vším  ne- 
předstižným  junáctvím,  vši  krví  svojí  a  hranicemi  svých  nirtvol 
nedospěli  ku  značným  praktickým  výsledkům.  Stále  musí  býti 
na  stráži  své  svobody,  již  od  případu  k  případu  zdárné  obra- 
ňují, ale  na  to  již  síly  nemají,  aby  ji  pojistili  proti  útokům  no- 
vým. A  nepřátelé  strážcům  svobody  černohorské  nedají  ani  zdřím- 
nouti. Kdyby  jenom  na  okamžik  si  pohověli,  drahocenný  poklad 
byl  by  jim  odňat,  a  bůh  ví,  kdy  opět  by  ho  dobyli. 

Nikolovi  dosavadní  zbraně  černohorské  zdály  se  nedosta- 
tečnými. Pátraje  našel  v  arsenále  svého  národa  zbraň,  jíž  dotud 
málo  bylo  používáno.  Jen  ji  třeba  vyleštiti  a  směle  vytasiti.  Učinil 
s  ní  sám  zkoušku,  osvědčila  se  výborně.  A  gospodár  Černé  Hory 
stal  se  mistrem  šermířským  této  zbraně,  jejíž  jméno  jest  chytrost 
Ukázalo  se,  že  nová  zbraň  není  tak  vražedná  a  strašná  jako 
hrdlořezný  handžár,  pročež  protivník  ani  se  jí  pilně  nevyhýbá, 
aniž  se  před  ní  schovává;  naopak,  zbraň  sama  za  zády  se  kryje 
a  vyskakuje  z  něho  teprve  v  nejpříhodnější  chvíli,  když  nelze 
srdce  odpůrcovo  chybiti. 

Ještě  za  Danila  každý  Černohorec  byl  by  tuto  zbraň  daleko 
od  sebe  odhodil.  A  za  Nikoly  již  od  počátku  hlásilo  se  k  ní  hoj- 
nost dobrovolníků,  kteří  vesměs  naučili  se  jí  obratně  oháněti, 
ale  po  starém,  nevyhladitelném  obyčeji  na  sebe  ji  tasili,  když 
neměli  nikoho  jiného. 

Staří  Černohorci,  jež  nesnadno  již  bylo  předělávati,  stranou 
přihlíželi,  jaké  výsledky  nová  zbraň  bude  míti.  Účinky  její  brzy 
byly  vidný.  Málokdy  chybila,  ale  s  jejími  šermíři  udala  se  divná 
změna.  Čím  kdo  lépe  jí  vládl,  tím  se  stával  menším  a  tenším, 
zatím  však  přibylo  mu  pružnosti  a  ohebnosti;  zbraň  tato  netu- 
žila paži,  nezocelovala  hruď,  ale  oslabovala.  Ano  nejdokonalejší 
mistři  proměnili  se  v  opravdové  vrbové  proutky,  které  se  daly 
kolem  ruky  ovinouti  a  kořily  se  sobě  i  jiným  dle  toho,  odkud 
vítr  zavál. 

Staré,  vzdorné,  nevývratné  duby  tato  proutková  mládež  ne- 
hrubé  potěšovala.  Cítily  se  vysoko  nad  ni  povzneseny.  Kmeny, 
které  i  hrom  dovedl  pouze  zjizviti,  nikoli  však  zničiti,  pohrdlivě 
patřily  na  švihlé  krsky,  jež  se  dole  pod  nimi  na  větru  jako  třtiny 
klátily  a  v  bezvětří  se  tetelily  jako  list  osykový. 


Marko  Miljanov  a  knize  Nikola.  229 

Každý  má  svou  hrdosf.  Dub  dí:  Takových  pírek  dalo  by 
se  nadělati  ze  mne  na  tisíce,  kdyby  mne  bylo  lze  roztříštiti.  Na- 
čež vrbový  proutek:  Přece  by  každá  tvoje  čásC  zůstala  neoheb- 
nýin  dubem.  Dub  opét:  Toté  má  chlouba,  že  jsem  nesklonnýni 
a  nepodajným.  A  vrbový  proutek:  Já  pak  se  pyšním,  že  jsem 
tak  svižný.  Dub:  Mne  žádná  bouře  a  vichříce  nezlomí;  paty  mé 
jsou  hluboko  v  půdu  vkořeněny,  a  nebojím  se  žádné  nepohody 
ani  přívalu.  Proutek:  Ani  mně  z  nich  nehrozí  záhuba;  ohnu  se 
a  nebezpečí  přenese  mi  se  přes  hlavu. 

Tím  jest  naznačen  rozdíl  mezi  generací  Danilovou  a  Niko* 
lovou,  mezi  starším  a  mladším  černohorským  pokolením. 

Marko  Miljanov  s  nelibostí  shlížel  s  výšin  Komu  na  tyto 
změny.  Arcidub  rozložil  korunu  svoji  široko  a  daleko.  Slavíci 
uvíjeli  si  v  ní  hnízda  a  víly  se  houpaly  podle  nich.  Černohorská 
poesie  hledala  v  jejím  krytu  útulek.  Arcidub  své  témě  do  nebes 
povztyčil  a  větve  do  nedohledna  rozprostřel.  Vrbové  proutky  byly 
zastíněny  a  styděly  se  samy  za  sebe. 

Hrdina  medunský,  nemoha  se  spřáteliti  s  novým  proudem 
cetyňským,  nevycházel  z  mezí  svého  domova,  kde  žil  a  konal 
po  svém  způsobu.  Bojoval  s  Tdrky  na  vlastní  pěsf,  nevšímaje 
si,  je-li  mezi  knížetem  a  sultánem  sjednán  mír  či  nic.  Turci 
i  Albánci  báli  se  jeho  plamenného  handžáru  jako  čert  kříže, 
avšak  zároveň  velmi  si  ho  vážili.  Když  potřebovali  spravedlnosti, 
nehledali  jí  u  svých  podplatných  úřadův,  ale  u  Marmiljana. 
U  něho  byl  živý  pramen  spravedlnosti,  rady,  útěchy  a  poctivosti. 
Strašný  junák  v  bitvě  byl  v  soukromí  i  nepříteli  dobrým  dru- 
hem. U  něho  nebylo  uskoku  a  falše,  dvéře  jeho  i  v  noci  byly 
otevřeny  pronásledovaným,  jako  ruka  vždy  byla  otevřena,  by 
poskytla  ulehčení  nuzným  a  strádajícím.  Nebažil  po  zisku,  od- 
měnách, cti  a  slávě.  Jedinou  jeho  slávou  bylo,  že  ho  dobří  lidé 
milují,  jedinou  odměnou,  že  Černohorci  i  Albánci  o  jeho  skut- 
cích skládali  písně,  které  pak  od  úst  k  ústům  kolovaly. 

Až  do  Cařihradu  doletla  pověst  o  junáku  Marmiljanu,  jehož 
nelze  přemoci  ani  zraniti,  a  jenž  je  bezúhonný  jako  světec.  Sul- 
tán rozkázal,  aby  s  ním  jednáno  bylo,  zdali  by  se  nedal  za  ja- 
koukoli cenu  svésti  k  odpadnutí  od  Černé  Hory.  Nabízeli  mu 
pašovství  ve  Skadru,  kde  sedával  poturčený  rod  Bušatlijů,  kteříž 
byli  nejzarputilejšími  nepřátely  Černé  Hory,  odkud  jejich  praotec 
pošel,  a  škodili  jí  mečem  i  úkladem;  Marko  Miljanov  ani  nepře- 
mýšlel o  pokušitelných  návrzích  a  zamítl  je.  Věrností  jeho  k  Černé 
Hoře  nic  nemohlo  otřásti,  ani  nejskvělejší  sliby  nepřátel,  ani  nej- 
černější nevděk  bratří. 

S  vážností  vzrůstala  moc  Markova.  V  okrsku  jeho  bylo 
slovo  jeho  jediným  zákonem.  Podivný  zákon  I  Nejtěžším  trestem 
přestupníkovi  jeho  bylo,  když  zákonodárce  se  zamračil  nebo  za- 
rmoutil Nikdo  tu  nehrozil  provazem  a  olovem,  žalářem  a  metlou, 
a  přec  každý  rád  konal,  cokoli  mu  bylo  uloženo,  a  plesal,  byl-li 
naň  vznesen  úkol  nejsnadnější.  Nikdy  nebyl  mezi  otcem  a  dětmi 
poměr  laskavější  a  dojemnější.   Kučové    závodili  o  přednosf,  aby 


230  Josef  Holeček : 

rfinéli  podle  svého  vojvody  v  bitvě  padnouti.  Pochválil-li  uiiiira- 
jiciho,   že  se  junácky   držel,  podal,  mu  nejžádoccnř^jší  útěchu   na 

věčnosC. 

Pod  vedením  Marka  Miljanova  Kučové  vyspěli  na  vzory 
junáků.  Tu  nebyla  zbabělcův  ani  zločinců:  co  člověk,  to  rek  a 
poctivec.  Svéhlavá  urvalosf  starého  pokolení  ustoupila  s  pole. 
V  domácnosti  usídlila  se  svornost  a  láska,  což  se  dělalo  nepřáte- 
lům strašlivějšími,  než  pouhá  síla,  obratnost!  a  vytrvalost,  když 
jim  čelili.  Doma  i  v  bitvě  druh  byl  za  druha,  bratr  za  bratra, 
prílel  za  přítele.  Vojvoda  tam  jako  zde  předcházel  dobrým  pří- 
kladem. V  tábore  snášel  psoty,  hlad  i  žízeň  jako  všechno  iiiuž- 
stvo,  jak  ono  spával  na  tvrdém  kamení,  jak  ono  vydával  se  za 
lerč  kulím  nepřátelským.  A  když  vyhrál,  dělil  se  s  ostatními 
o  zásluhu  vítězství  tak  skromně,  jakoby  nebyl  dokázal  ničeho 
více,  nežli  nejslabší  jeho  vojín.  Šlěstl  válečné  naklonilo  se  k  němu 
neúplnější  měrou  a  na  čestnosti  jeho  nikdo  nenašel  poskvrny  za 
prášek.  O  junáku  takovém  Černohorci  právem  mohli  říkali: 
Marko  Miljanov  předčil  Marka  Králevice,  jenž  nad  sebou  se  po- 
zapomněl a  Turkům  sloužil. 

Ale  všechny  úspěchy  Marka  nečinily  šťastným.  „Cernohor- 
ství  stalo  se  mu  vášní.  Dnem  i  noci  přemýšlel,  jak  by  ji  ukojil, 
avšak  poznával  čím  dále  tím  patrněji,  že  žízeň  po  mužné  doko- 
nalosti, spojující  nadšení  pro  blaho  všeho  člověčenstva  (a  přede- 
vším vlastního  národa)  s  nezlomnou  poctivostí,  a  dávající  těmto 
vlastnostem  na  obranu  břitký  handžár  a  bystrou  pušku,  věčné 
bude  páliti  a  mučiti.  Viděl,  čím  blíže  mní  se  býti  cíle  svého  ži- 
vota, že  tím  rychleji  před  nim  uniká  právě  jak  on  před  Turky, 
když  je  vábí  napodobeným  útěkem  na  neznámou  půdu,  kde  jistá 
záhuba  je  očekává.  Duch  jeho  zmítal  sebou  jako  v  těžkých  oko- 
vech. Nedostačovalo  mu,  co  sám  ve  svém  okrsku  zdárného  vy- 
konal, žádal  si,  aby  mohl  působiti  šíře  a  pomáhati  k  dosaženi 
svobody  nejen  národu,  z  něhož  vyrostl,  nýbrž  i  všem  ujařmeným 
národům  bez  rozdílu,  naposled  i  Turkům.  Avšak  jaká  nedozírná 
vzdálenost  je  mezi  tím  co  chce,  a  tím,  co  může!  Léta  oplývají 
a  Marko  pozoruje,  že  na  své  cestě  neurazil  dále  než  na  pid. 
Tak  se  děje  všem  idealistům. 

Na  hlavu,  která  dnem  i  nocí  s  horlivosti  a  zápalem  apo- 
štola snovala  šlechetné  plány,  záhy  se  vysypal  květ  přcdčasnj'ch 
šedin.  Po  třicátém  roce  vlasy  mu  zbělely  jako  mléko,  ale  bujné 
plnosti  nepozbyly.  Líce  podrželo  při  této  změně  svoji  hladkost 
a  bclosC.  Údy  bylv  na  vrcholu  pravé  síly  a  mrštnosti,  zdraví  měl 
železné. 

Jako  Marku  Miljanovu  nebyl  po  vůli  nový  směr,  panující  na 
J'etyni,  tak  i  on  byl  proti  my.sli  novotářům"^a  jich  nášlapkům. 
Kníže  Nikola,  ačkoli  neupadl  v  ncuznalosC  jeho  zásluh  a  skvě- 
lých vlastností,  spatřoval  v  Markovi  největší  závadu  svých  zá- 
měrů. Kdyby  Marko  byl  ještě  statečnější,  poctivější,  lidumilnějši 
a  n-idšeiiější,  byl  by  Nikolovi  ještě  více  překážel.  Vvtknulf  on 
sobě  cíl  len,  aby  všecku  moc  a  autoritu  soustředil  ve  svých   rii- 


Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola.  231 

kou  a  s  níkjni   se  o  ni   dčliti   nemusí).    Proto  spi^e  si  obliboval 
lidi  podajné  a   povolné,   než  houževnaté  junáky  starého    rázu. 
Rád  milcům   svým   odpouštěl   všeliké   nedostatky,  jen  když   mu 
v  níťem  odpor   nekladli  a  mechanicky   prisvědčovali    na    každé 
jeho  slovo,  třeba  jim  samým  nebylo  do  opravdy  mínéno.    Našlo 
se  dosti  osob,   zvláště   mladších,   které  za  pHzeň   panovnikovu, 
za  zevnější  vyznamenání  a  cti  brali  na  sebe  úkol  kývalňv  a  pla- 
zilův.  Kníže  si  jich   nevážil  tak  jako  Marka,  a  měl  je  rád  po- 
dobně, jako  jsou  nám   milí  dobře  dresovani  psi,  kteří  na  poru- 
čeni do  vody  skáčou.   Bylo  ještě  několik   hlavárů,  kteří  soudili 
jako  Marko  a  byli  nepohodlní  samovolným  snahám  knížete,  ale 
jediný  Marko  byl  jím  nebezpečný,  protože  těšil  se  největší  popu- 
laritě a  uměl  i  jazykem   hbitě   šermovati :  brániti    se  i  vypadati. 

Marko  byl  zřídka  volán  na  Cetyň,  ale  když  přijel,  nikdy 
neopominul  smělou  výmluvností  na  knížete  dorážeti,  aby  jej  zí- 
skal pro  své  náhledy  a  plány.  Kníže  spíše  s  nim  lehce  polemi- 
soval,  než  aby  s  celou  vážností  hájil  své  skutky  a  je  odůvodňoval. 
Ale  v  lásce  jeho  Marko  Miljanov  svými  výtkami  se  nezakotvil.' 
A  tak  byl  vzájemný   poměr  obou  mužfi  rok  od  roku  napjatější. 

Zatím  Turci  Černou  Horu  na  všech  stranách  tísnili  a  sví- 
rali. Stav  její  byl  každou  chvílí  trapnější  a  nesnesitelnější.  Ohra- 
ničeni hovělo  turecké  zpupnosti,  Černohorci  měli  z  něho  škodu 
i  hmotnou  i  mravní.  Nebylo  možno  ani  trhovati,  ani  pole  zdě- 
lávati,  ani  pokojně  stáda  pásti.  Turci  Často  z  pouhé  sveřepé 
kratochvíle  Černohorce  přepadali  a  ubíjeli.  Ještě  raději  zajížděli 
si  na  křesřany  ve  svých  sídlech,  viníce  je,  že  jsou  s  Černohorci 
srozuměni  a  proti  Turkům  pikle  kují.  Že  křesfané,  mohli-li  po- 
někud, za  křivdy  a  muky  dlužní  nezůstávali,  netřeba  podotýkati ; 
ještě  ochotněji  spláceli  jim  Černohorci. 

Ale  Černá  Hora  tak  se  v  posledních  letech  změnila,  že  se 
tomu,  kdo  na  Turkovi  pomstu  vykonal,  nedostalo  uznání,  nýbrž 
měl  nemilé  opletáni  se  soudy  a  vládou,  která  mu  sice  hlavu  ne- 
strhla, avšak  mořila  jej  půhony  a  výslechy,  jakoby  se  byl  do- 
pustil nějakého  zločinu.  V  Černohorcích  vřela  krev.  Málokdo 
kromě  milců  knížete  schvaloval  takové  postoupání,  ale  pranikdo 
neodvážil  se  veřejně  proti  němu  hlasu  pozdvihnouti,  aby  na  sebe 
íieuvalil  hněv  osob  vznešených. 

Jen  Marko  Miljanov  nedbal,  dostane-li  se  mu  vděku  či  ne- 
Uíilosti  panovníkovy,  a  jednal  s  Turky  poctivě  po  černohorsku 
dle  hesla:  oko  za  oko,  zub  za  zub.  Sám  jim  bezpráví  nečinil 
a  rozmišek  nevyvolával,  ale  kde  lid  křeslanský  v  dosahu  jeho 
handžáru  křivdami  tureckými  strádal,  tam  Marko  byl  jako  na 
l^oni,  aby  se  mučeníkův  ujal  a  mučitele  ztrestal.  Černohorci  jej 
za  lo  velebili. 

Maje  jistotu,  že  jest  národ  zajedno  s  ním,  nevšímal  si  na- 
pomínání a  důtek,  jež  mu  udíleny  byly  z  Cetyně.  Odpovídal  na 
IJ^  uctivě  a  lojálně,  ale  nesliboval,  *  že  by  se  polepšiti  hodlal. 
Nicméně  jej  u  dvora  nazývali  buntovníkcm  a  jen  kdo  byl  sho- 
vívavější, vyslovoval  se  jako  na  jeho  omluvu,  že  jest  divoch,  ne- 


232  W.  Z.  Koéciaíkowska; 

mající  smyslu  pro  řád  a  kázeň,  nerci-li  pro  civilisaci  a  jemný 
evropský  mrav. 

Tak  bylo  až  do  roku  1874.  Tehdáž  bylo  již  na  hranicích 
černohorských  nahromaděno  hořiva  tolik,  že  malá  jiskérka  po- 
stačovala na  vznfcení  ohromného  požáru.  Černohorci  již  i  zjevně 
reptali,  nevole  jejich  každým  dnem  hlasitěji  propukávala.  Patriar- 
chální úcta  ke  knížeti  před  očima  mizela.  Stýskali  si,  že  se  jim 
gospodár  polacmanil,  v  kterémžto  slově  obsažena  byla  již  nej- 
svrchovanější nespokojenost.  Jen  se  ještě  nemohli  sjednotiti,  ka- 
zí-li  kníže  své  lidi,  či  oni  jej. 

Oč  klesala  vážnost  knížete,  o  to  rostla  popularita  Marka 
Miljanova.  Soupeřům  kučského  vojvody  bylo  hračkou  vyložiti 
knížeti  stav  věcí  tak,  jakoby  Marko  Miljanoy  byl  jediným  půvo- 
dem všeho  zla,  jakoby  Turky  dráždil  a  Černohorce  poštíval, 
jakoby  mu  nic  lepšího  netanulo  na  mysli,  než  osobni  cti- 
žádost, a  jakoby  byl  trestuhodným  rušitelem  zemského  míru 
i  snižovatelem  autority  knížecí. 

Kníže,  maje  sám  o  sobě  vědomi,  že  kráčí  cestou  dobrou, 
a  že  tím  jistěji  dojde  cíle,  čím  obezreleji  a  tišeji  za  ním  půjde, 
počal  Marka  Miljanova  považovati  za  škůdce  svého  i  obecného 
dobra,  a  zanevřel  naň. 

Pohraniční  Turci  a  jich  úřadové,  domakavše  se  toho,  za- 
čali knížete  zaplavovati  žalobami  na  Marka  Miljanova.  Ujišfovali 
ho,  kdyby  Marka  nebylo,  že  by  mohamedani  žili  s  křestany 
v  hrdličí  lásce.  Stejného  smyslu  žaloby  posýlali  do  Gařihradu. 
Vysoká  Porta  posýlala  na  Cetyň  notu  za  notou,  a  žádala  roz- 
hodně, aby  kníže  zavedl  s  vojvodou  kučským  vyšetřováni. 

(Pokraéováni.) 

Alex.  Šwigtochowski  —  Wl.  Okoňski. 

Literami  črta. 
Napsala  W.  Z.  Koiciai^kowska. 

(DokoaSení ) 

Přátelé  publicistovi  snili  o  časopise,  v  jehož  čele  on  by 
stanul.  Swi^tochowski  také  záhy  vstoupil  do  založených  právě 
»Nowin"  liberálních,  demokratických,  pokroku  sloužících;  leč 
denník,  a  to  politický,  nebyl  polem  jemu  přiměřeným.  Myslitel 
a  umělec  dokonalý,  subtilný,  ze  zásad  a  letory  až  k  apoštolství 
roznícený  řečník  pokroku,  neúprosný  censor  všelikých  nedostatků, 
nepřítel  šablony,  polovičatých  prostředků,  opportunity,  neschopný 
ústupkův  nemohl  ve  sloupcích  .Nowin"  vysloviti  se  úplně  a  — 
pokud  u  nás  možná  —  svobodně.  Rok  1881.  přinesl  nám  pře- 
kvapení, kteréžto  zlatými  písmeny  se  zapsalo  nejen  v  tisku,  leč 
i  v  dějinách  našeho  rozvoje  ethického,  týdenník,  jejž  počal  Šwieto- 
chowski.  vydávati  vlastním  nákladem  pod  titulem  ,Prawda*.' 

Smělý  název !  Ale  týdenník  tento  celá  čtyři  léta  svého  trvání 
neúnavně  se  držel  hesla  svého.    Spojily  se  s  ním  samé  síly  po- 


Alex.  Swi^tocbowBki  —  W).  Okoúskí.  333 

kroku,  duši  a  osou  byl  vydavatel  a  redaktor  tak  sice,  že  .Prawdu" 
líe  pokládati  za  synonym  Swi^tochowskélio.  Nový  týdotmík  vv- 
iiraj  si  u  motto  verše: 

„Kmtdy  w  Bobie  nu  olbrayma, 
który  i  pnwdf  nie  z  nivi  trzyma." 


Al«i.  áwijMchowaki  —  Wl.tOkoAski. 

K  této  vnitřni  sile,  uzavřené  ve  sv&domí  kaZdého  mysliciho 
řlovéka,  obrátil  se  publicista  v  prvém,  skvélém  článku  úvodním: 
.Myslím,  protož  jsem."  Toho  vnitřního  obra  snaží  se  Swi^Lo- 
cJiowskí  probuditi,  uvědomili  bo  o  jeho  ceně,  povzbuditi  ku 
práci  «  životu,  ozbrojiti  proti  četným  útokům,  systematicky  naí^ 
se  konajícím.  Ten  obr  je  duěí  nejen  každého  člověka  nýbrž  i  celé 
společnosti.  Pokud  obra  tobo  neciti  v  sobě  člověk  i  společnost. 


234  W.  Z.  Koácialkowska: 

polud  nemohou  nabyti  svobody.  Na  nově  vztyčeném  prapom 
pokroku  napsáno  heslo  „Prawda".  Proto  pryč  s  falší,  pryč  se  sny 
planými!  Střízlivost  je  sestrou  pravdy,  střízlivost  filosofická,  spole- 
čenská i  politická.  Láska  se  nezakládá  na  kvílení  a  pochlebováni 
nesmyslném,  onat  činem  anebo  pobídkou,  bodcem  k  činu.  Pravda 
jest  odvážná,  vždycky  vystupuje  s  otevřenou  přílbicí,  s  „Pozdvi- 
ženou hlavou*  (r.  1882.);  tot  charakteristika  týdenníka,  jenž  krom 
úvodních  článků  má  stálý  feuilleton,  .Liberum  veto",  v  néražto 
„Posel  Pravvdy**,  t.  j.  sám  redaktor  stojí  na  vysoké  stráži  nad 
běžnými  fakty,  trhá  s  nich  často  nemilosrdné  škrabošku  aneb 
lesk  nepravý,  vykládaje  čtenářům  pravý  jich  význam  a  cenu  sku- 
tečnou. Naproti  ethice  společenské  a  individuální,  naproti  vy- 
znáním, obyčejům,  vědě  „Prawda*  zaujímá  stanovisko  nezávislé 
kritiky.  Tu  také  mívají  ohlas  filosofické  a  vědecké  otázky,  jež 
pohybuji  vnitřkem  světa  civilisovanéhp,  a  jimiž  jiné  organy  na- 
šeho tisku  málo  anebo  povrchně  se  zabývají. 

Tohk  co  do  obsahu.  Co  do  formy  —  „Prawda"  jako  všecko, 
co  vychází  z  péra  Švvi^tochowského,  vyniká  silou,  soustředností,  jas- 
nosti a  uhlazeností,  a  to  i  tenkráte,  kdy  bývá  ostrá,  trpká  aneb 
i  popudlivá.  A  bývá  jí.  Jsou  to  vady  plynoucí  ze  samé  přiroze- 
nosti duševních  a  spisovatelských  předností  tvůrců  jejích.  Qstatně 
attakován  ze  všech  stran  a  ne  vždy  způsobem  rytířským,  Swigto- 
chowski  jest  rozdrážděn,  a  v  tom  boji  rozohněném  má  za  sebou 
to,  co  v  podobné  míře  ne  každému  zástupci  pravd,  byt  nejvzne- 
šenějších, míti  dáno:  sílu  přesvědčení,  nezvratnost  zásad,  nezá- 
vislost na  nejvyšším  stupni  a  bezúhonnou  čistotu  charakteru 
spisovatelského,  občanského  i  soukromého.  On  to  ví,  a  vědí  to 
i  jeho  nepřátelé;  proto  také  v  jeho  ústech  i  příliš  ostrá  důtka, 
perný  vtip,  odsouzení  v  katonské  přísnosti,  slovo  nevážnosti  a 
opovržení,  trpké  aneb  tím  patriciem  ducha  slušně  pocítěné  hrdosti 
bývají  stále  podporovány:  činem,  zásadami,  charakterem.  Krás- 
ného toho  rysu  člověka,  ve  sloučení  s  přednostmi  myslitele  a 
s  talentem  spisovatele,  dodávají  Šwi^tochowskému  ty  kovové  linie, 
v  nichžto  přejde  do  budoucnosti  jako  osobnost  nejvíce  vynikající 
v  dějinách  naší  doby  přechodní. 

V  jisté  míře  však  theoretická  bezohlednost  „Prawdy"  obme- 
zuje vliv  její  společenský.  Nenít  list  ten  každému  přístupný.  Massy 
bývají  z  instinktu  oppprtunistické,  neschopné  porozuměti  bez- 
ohlednosti filosofické.  Swi^tochowski  jest  orel;  orličí  má  péro,  a 
píše  orlíkům.  Kde  je  společnost,  v  nížto  by  se  hnízdili  samí  orlíci? 
Ve  prospěch  naši  společnosti  mluví  již  to,  že  ,,Prawda*  velmi 
rozšířila  kruh  svého  čtenářstva.  Takové  úvodní  články  jako  na  př. 
«Na  hranicích",  „Naše  půda",  „Neplodné  slavianofilství*,  „Ne- 
pravý liberalism",  „S  pozdviženou  hlavou"  atd.  každodenně  zjed- 
návají redaktorovi  „Prawdy*  i  v  nesmiřitelných  jinak  kruzích 
šlechtických  vždy  větší  důvěry. 

Heíne  tuším  rozdělil  kdesi  duchy,  kteří  vedou  člověčenstvo, 
na  dvě  typické  skupiny:  židy  a  Řeky.  Židé  představují  živel  revo- 
luční a  reformatorský,  jsou  pionnieři  člověčenstva,  tvoří  jeho  bo- 


Alex.  ŠwietochowBki  —  Wl.  Okoúski.  235 

javnó  zástupy.  Druzi  jsou  zosobněním  živlu  aristokratického,  sku- 
peni, uzavřeni  v  krásnu  souhlasicim  s  pravdou,  bohové.  A  Swieto- 
ťliowski  podivnou  šlédrosti  přirozených  darův,  jak  se  zdá,  spojuje 
v  sobě  oba  tyto  tak  velmi  různé  živly,  a  je-ii  jako  publicista 
představitelem  živlu  prvého,  jako  pseudonym  (Wl.  ()koťiski), 
jako  umělec  přibližuje  se  ke  druhému.  Klassické  vzděláni  nalezlo 
zde  půdu  přiměřenou.  Obliby  elhické  a  aesthotické  instinkty 
spisovatelovy  pominuly  Rím  a  vrátily  se  ku  pravzorům  řeckým. 
Bojovná,  loupežná,  autokratická  velikosf  Rómy  neoslepila  ho  a 
nevábila.  Vyjádřil  se  o  lom  jasně  ve  .Ski zzách  vlaských**,  vzletně 
psaných  ve  ..Prawdě"  r.  1882.,  neobyčejně  originálních.  Jako  kdysi 
podmaněným  Hekům,  duchem  jemu  příbuzným,  tak  i  jemu  zaváni 
fiim  barbarstvím.  Nebylo  ostatně  třeba  toho  vyjádření  ve  „Skiz- 
zách  vlaských",  aby  bedlivější  čtenáři  uhodli,  kam  se  obrací  jeho 
záliba  nepřemožitelná,  instinktivní.  Jako  myšlénka  tak  i  sloh  Okon- 
ského  jeví  se  ve  stručné,  dokonalé  formě  řecké.  Překvapuje  to 
zvlá.^tě  v  jeho  dramatecli.  Posud  napsal  tři  ve  větších  rozmě- 
rech: „Xiewinni",  „Ojciec  Makary*.  „Piekna*,  jakož  i  několik 
obrázků  dramatických:  „Autea",  .,Na  targu",  „Heloia**,  ^Pauza- 
iiiasz".  ..Poddanka*,  .Břazen".  .Za  mask^**.  Nyní  pracuje  opět 
o  velkém  dramalé  na  půdě  řecké. 

Theorelická  bezohlednosf  fílosofa-žurnalisty  proměnila  se 
v  umělci  filosofovi  —  a  pamatujme,  že  jak  Okonski  tak  Swieto- 
chowski  ani  na  chvíli  nepřestává  býti  filosofem  —  v  bezohlednosf 
rozdílnou  od  oné,  leč  přes  to  neniéně  absolutní.  Ona  co  do  uží- 
váni theorie  ve  praxi  jest  bojovná  a  vášnivá.  Tvůrce,  zahlížeje 
se  v  ideál,  pomíjí  to,  co  jest,  pro  to,  co  by  býti  mohlo.  Maje 
na  zřeteli  dokonalost,  pomíjí,  af  tak  dím,  životní  akcessorie 
Dramatické  postavy  Okoňského  jsou  dokonalým,  klassickým  utvá- 
řením ideje,  a  sama  osnova  dramatu  připomíná  základní  zapletení 
Iragoedie  řecké.  Úlohu,  jakou  tam  hrávalo  fátum  („Vůle  bohův** 
odAeschyla,  .Oidipus**  od  Sophoklea),  odehrává  zde  determinism, 
stávající  a  v  určitém  případě  jako  fátum  neúprosný  pořádek,  bud* 
fysický  („Pi^kna"),  anebo  psychický  („Niewinni"),  aneb  i  spole- 
čenský („Ojciec  Makary").  S  tím  pořádkem  různého  druhu  kolli- 
duji  buď  svědomí  a  egoism  (.Niowinni'*),  anebo  láska  vrozená, 
iiejsvětější  a  nejoprávněnější  ze  všech  lásek,  totiž  láska  otcovská 
(.bjciec  Makary**).  anebo  n)dinný  zájem,  ženská  česf  a  puklé 
>rdcc  („Pi^kna"*).  Jen  duchové  mělcí  anebo  nepřízniví  spisovateli 
pohlížejí  na  tato  themata  a  spracování  jich  jako  na  díla  buřická. 
V.^ak-li  za  vzpouru  anebo  za  protest  nepokládáme  osudy  Elektřiny 
a  Oidipovy?  Fátum,  determinism. 

Okonski  jako  dramatický  spisovatel  je  také  dokonalým  psy- 
'•liolocem.  Žádné  hnuti  vášní  není  mu  cizí.    Naslouchá  každému 


jako  na  př.  ku  charakteristice.  Subtilný,  výtečný  jeho  dialog  nu- 


S36  ^'  ^'  Koácinlkowska: 

snižuje  se  nikdy  ku  charakteristickým  obzorům,  a  ústy  mnicha 
s  puklým  srdcem  —  toho  znamenitého  utváření  otcovské  lásky  — 
ústy  Reginy,  této  ženštiny  krásného  ducha  a  jiné  druhu  nízkého, 
Melanie  (,Ojciec  Makary"),  učeného  muže,  ústy  „Krásné",  kteráž 
jest  jen  krásná  a  potřebuje  býti  pouze  krásnou,  klassické  Řimanky 
Heloji,  opojené  velikostí  triumfujícího  Caesara,  její  otrokyné,  pánů, 
sluhů,  Řeků,  Římanů,  Poláků  —  spisovatel  sype  brilianty  subtil- 
ných, lapidárních  slov,  jež  hodná  jsou  řeckých  filosofův.  Jedinou 
snad  výjimkou  jest  v  „Otci  Makariovi*  Shakespearovsky  charak- 
terisovaný  řeholník  Hyacinth.  Proto  také  první  výstup  ve  třetím 
jednání  dosahuje  nejvyššího  stupně  dramata.  Jinde  táž  drama- 
tická síla  bývá  skryta,  překvapuje  i  vzdělané  čtenáře  a  divačo, 
schopné  zachytiti  subtilnosti  psychické,  filosofické  a  umělecké. 

A  v  tomto  zanedbání  charakteristiky  jest  v  Okoúském  jakožto 
dramatickém  spisovateli  více  z  Aeschyla  nežli  z  Aristophana.  Osoby 
vystupující  v  jeho  dramatech  jsou  jako  v  divadle  řeckém  prese 
stručnost  rázu  obrovského.  Kráčejí  na  kothurnu  ideje  a  filosofi- 
ckého základu. 

Proto  přec  a  přes  to,  že  ono  vyvýšení  činí  dramatické  plody 
Okoňského  v  jisté  míře  nepřístupnými,  přes  nepřátelské  smýšleni 
massy  naší  vzhledem  k  zásadám  deterministickým,  plody  tyto  — 
díky  sile,  originálnosti,  svěžesti  myšlénky  a  formě  výtečné  —  niaji 
na  jevišti  polském  zabezpečenu  přízeň  rok  od  roku  se  zmáhající. 
Přízeň  tato  zmáhala  by  se  i  na  jiných  jevištích  evropských,  kdyby 
plody  tyto  byly  představeny  divačům,  kteříž  majíce  ustálenou 
pravomyslnosC  byli  by  méně  drážděni  podáváním  a  zodpovídáním 
jistých  otázek  filosofických  a  společenských.  Z  obrázků  drama- 
tických jen  „Poddanka"  a  „Blažen"  mohou  se  nazvati  společen- 
skými, jiné  jsou  většinou  psychické. 

A  „Pauzaniasz"  ?  Snad  nejkrásnější  ze  přepěkných  římských 
a  řeckých  dramatických  obrázkův  Okoňského,  nejdramatičtější  ve 
svém  složení,  zbudováním  podobný  té  svatyni,  kterážto  se  stala 
zrádci  hrobem,  těm  arcidílům  iónské  architektoniky,  kde  nesmírné 
krásno  jevilo  se  v  těch  skupinách  na  úzkém  prostranství,  v  harmo- 
nickém celku  v  několika  liniích,  — jest  více  nežli  psychickou  studií, 
více  nežli  vlasteneckou  thesí,  skvěle  postavenou  a  skvěle  rozře- 
šenou, jest  výkřikem  rozervaného  srdce,  pomníkem  ze  dnů  baby- 
lonského smutku  našeho  . . . 

Mluvila  jsem  již  o  znamenité  lapidarnosti  slohu  Okoňského. 
Lapidarnosf  tato  nevylučuje  barvy  nejskvělejší,  odstíny  nejjem- 
nější. Subtilný  a  výborný  v  myšlénkách  a  citech  —  subtilným  a 
výborným  jest  i  v  řezbě  a  malbě  jich  pérem.  Proto  také  —  bez 
nadsazení  —  skoro  každé  slovo  Okoňského  má  cenu  briliantu, 
slučuje  a  pohlcuje  v  kamenné  nepohnut elnosti  a  pod  jeho  mi- 
strovským rydlem  všecky  barvy  široké  duhy,  všecky  rozptýlené 
Wesky  sluneční.  Čtenář  jest  oslepen.  Každá  na  zdařbůh  vyhledaná 
strana  blyští  frasemi,  z  nichžto  každý  ve  dvou,  třech  verších 
obsahuje  úplné  motto,  duhu,  celek  sluneční  mysli. 


Alex.  éwif tochowski  —  Wl  Okoúski.  237 

Jako  z  jiných  příčin  tak  i  co  do  této  stránky  Okoúski  za- 
ujímá v  naší  literatuře  nejen  vynikající  leč  i  zvláštní  stanovisko, 
i  v  této  príčiné  jest  reformátorem.  Nejeden  ve  skvělých  pleiadách 
spisovatelů  polských  má  jazyk  i  sloh  krásný.  Jsou  to  i  v  naší 
literatuře  dosti  obyčejné  a  všeobecné  uznané  přednosti.  Proto 
přec  obecnou  vlastností  slohu  polského  —  vyjímaje  spisovatele 
zlatého  věku  a  později  jediného  snad  Trgmbeckého  —  není  sku- 
pení to  bríllantní.  Ano,  sloh  polský  rozezvonili,  rozezvučeli  nej- 
větší a  nejoblíbenější  naši  mistři:  S^owačti,  Krasiiiští  a  pěvec 
.Matky  Ukrajiny',  Bohdan  Zaleski.  Za  básníky  kráčeli  prosaíkové. 
Všichni,  i  nejlepší  hřeší  rozvláčností  a  ve  slohu  nadužíváním  barev 
vodních,  skvělých,  pestrých,  svěžích,  leč  rozlitých  i  tehdáž,  když 
je  talent  spisovatelův  zachová  ode  mdlosti.  Líčení  bývá  překrásné, 
nádherně  budované,  ale  ducha  obsaženého  v  několika  slovech, 
na  způsob  slunečního  vidma  vězícího  v  jediném  karate  briliantu, 
téžko  nalézti.  Náš  polský  sloh  jest  ozdobný;  klíč  iónské  plastiky 
má  téměř  jediný  Okoiíski,  proto  také  samojediný  mistrovsky 
vládne  nejtěžším  uměním  v  zaměstnáni  spisovatelském:  dialogo- 
váním. 

SubtilnosC  a  výtečnosf  myšlénky  a  spracováni,  čím  jeho  dra- 
mata vynikají,  přenesl  v  některé  své  plody  belletristické,  s  jichžto 
idassifikací  nebudou  literární  historikové  snadno  věděti  si  rady. 
NeboC  raožná-li  práce  tisknuté  ve  ,Prawdě*  r.  1881.  Í.Ona")  a 
1883.  („Testament  Alego**,  „On  i  ona")  nazvali  novellami,  obrázky, 
arabeskami,  fragmenty,  skízzami?  Složení  filosofické,  psychické 
i  umélecké,  subtilnosf  a  elegance  těch  na  pohled  drobných  plodů 
belletristických  tvoří  jich  neocenitelnou  hodnotu;  zdá  se,  jakoby 
z  těchto  příčin  určeny  byly  pro  skrovnou  hrstku,  af  tak  dím, 
literárních  labužníků,  kteříž  jsou  s  to,  aby  pocítili  opravdu  pavu- 
činnou  jemnost  a  závratnou  hloubku  těch  prášků  briliantových. 
Sotva  několik  lístkův,  ale  jakých!  Znáte  sošky  z  Tenagry?  Jsou 
tací  lidé,  a  to  právě  labužníci  v  umění,  kteří  by  za  ně  dali  kusy 
lazuritu  a  malachitu.  Znáte  ty-  podivuhodné  gemmy  starožitné, 
kterých  nelze  zlatem  zaplatiti,  a  znáte  ty  hračky,  které  váží  sotva 
několik  lotu  stříbra,  leč  že  vyšly  z  rukou  Celliných,  mají  větší 
cenu  nežli  „Orlov"  ano  i  „velký  regent". 

Ale  veliká  většina  čtenářů  před  těmi  hračkami  uměleckými 
dává  přednost  řadě  novell  svého  druhu  pěkných,  leč  psaných 
hrubšími  rysy  realismu  vzhledem  k  palčivým  otázkám  společen- 
ským, novell,  jež  vedle  slávy  dramatického  spisovatele  rozšířily 
slávu  Okoňského  jako  novellisty.  „Damian  Capenko^,  „Cliawa 
Rubin"  a  „Karl  Krug*  tvoří  řadu  spojenou  jedinou  nití  theore- 
tickou,  nadepsanou  „O  žycie*.  Jsou  to  obrázky  ze  života  nižších 
vrstev  společenských,  plné  pravdy  postihlé  v  samém  skutku,  plné 
té  charakteristiky,  které  se  nedostává  plodům  Okotíského  ve  vyš- 
ších vzletech,  plné  dramatičnosti  realistické.  .Klemens  Boruta" 
a  ,Na  pogrzebie"  věnovány  jsou  bědám  lidu  vesnického.  Všecky 
ty  novelly  zabíhají  v  obor  obrázků  ze  života,  nyní  tak  velmi 
hledaných,  jsou  psány  s  láskou  k  trpícím,  mají  mnoho  pěkných 


238        W.  Z.  Koécialkowska:  Alex.  8wif tochowski  —  Wl.  Okoňski. 

stránek  péra  Okoúského,  liší  se  tudíž  od  jiných  v  povodni  novel! 
a  obrázků,  leč  neodrážejí  se  opět  tak  velice  od  jiných  plodů  toho 
druhu  a  sméru,  nepodávají  zvláště  niéřitka  pro  originální  a  mocný 
talent  Okoiiského,  ač  —  opakuji  —  prozrazují  nepopiratelnou 
známku  jeho.  Tyto  plody  však  jsou  známy  nejširším  kruhům  čte- 
nářů, ty  zpopularisovaly  jeho  jméno  doma  i  za  hranicemi,  ježto 
několikráte  byly  překládány  do  češtiny,  ruštiny  a  němčiny.  Není 
v  tom  ostatně  nic  podivného.  Tam,  kde  talent  Okoiiského  ve 
vlastní  jemu  tvůrčí  sfere  rozvijí  se  nejbujněji,  v  subtilnostech 
myšlénky  a  provedení,  tam  stává  se  čtenářům  vůbec  méně  pří- 
stupným a  překladatelům  zvláště.  Přednosti  a  zvláštnosti  péra 
Okoiiského  ztrácejí  se  ve  překlade,  jehožto  potíže  nepřemftže 
kterýkoli  překladatel,  a  jehož  podjali  se  může  snad  jen  spisovatel 
talentovaný,  ve  příčině  filosofické  a  umělecké  k  tomu  schopný. 
Ale  dílo  jest  hodno  práce.  Bylo  by  příznivě  přijato  slovanskými 
čtenáři,  kteří  mají  jakési  právo  k  polskému  spisovateli,  jenž  nejen 
v  našem  národním  pantheonu,  nejen  v  naší  společnosti  zaujímá 
místo  tak  vynikající,  leč  byl  by  chloubou  širších  pantheonů,  čet- 
nějších společností  v  Evropě  západu i. 

Množství  prací  žurnalistických,  ustavičný  boj,  vedení  časo- 
pisu, jehožto  tvůrcem  jest  i  osou,  konečně  sama  přirozenost  jeho 
talentu  a  methoda  uměleckého  tvořeni  obmezují  plodnosC  Okoii- 
ského. Píše  skoro  jíž  deset  let,  ale  jeho  plody  dramatické,  no- 
velly  spolu  s  filosofickými  spisy  vyplnily  jen  asi  tři  svazky.  Jest 
to  sice  na  ujmu  čtenářův  a  ctitelův  jeho  geniálního  talentu,  pro- 
spěje však  zajisté  literatuře,  kteréž  nahrazuje  jakosf,  čeho  se  ji 
nedostává  množstvím. 

Připojená  zde  podobizna  Swigtochowského,  učiněná  dle  foto- 
grafie, má  doplniti  tuto  silhoueltu.  Leč  jako  tento  náčrtek  mohl 
podati  jen  slabý  obraz  spisovatele-umělce  a  žurnalisty,  tak  i  podo- 
bizna slabě  představuje  jeho  zevnějšek  a  dojem,  jaký  činí  na 
každého,  kdo  se  k  němu  přiblíží.  Třeba  viděti  jej  vlastníma 
očima,  abychom  oceniti  mohli,  kolik  je  šlechetnosli  v  té  jeho 
tváři  delikátní,  podlouhlé,  prací  a  slabým  zdravím  poněkud 
umdlené,  kolik  blesku,  nadšení  a  propastné  hloubky  v  očích  nej- 
čistěji blankytných,  elegance  ve  štíhlé,  vysoké,  nervové  postavě. 
Tof  elegance  ne  banální,  ne  povrchní,  leč  vrozená  člověku  tak 
jako  spisovateli,  označující  každý  jeho  nekvapný,  trochu  mdlv 
pohyb,  každé  slovo,  každý  obrat  njysli  a  mluvy.  Ač  bydlí  ve 
hlavním  městě,  ač  jest  vůdcem  strany  pokroku,  den  ode  dne  se 
zmáhající,  žije  v  soukromí.  Svět,  jenž  se  mu  podivuje  a  jeho  si 
váží  i  tehdáž,  když  mu  nerozumí  aneb  jej  trhá,  vyhledává  ho 
sice  mnohdy  s  prudkou  dorážkou,  leč  on  vyhýbaje  se  světu  a 
lidem,  uzavírá  se  ve  kruhu  práce  své  rodiny  a  nečetných  přátel 
vybraných.  Třeba  jej  viděti  pracujícího,  doma,  mezi  přátely,  vo 
kruhu  rodinném,  abychom  mohli  úplně  pochopiti  a  oceniti  toho 
muže.  Onf  ze  rady  těch  řídkých  lidí,  o  nichžto  nevíme,  čemu  se 
máme  více  podiviti  a  co  více  ctíti,  zda  myslitele,  umělce-spiso- 
vatele,  či  neunavitelného  pracovníka  na  roli  společenské,   aneb 


z  nové  poesie  polské. 


239 


odvážného  a  statečného  vůdce   v  boji  civilisařním,  reformátora, 
národoTce,  otce  rodiny  a  člověka. 

Proto  také  pobratimové  pochopi,  proč  —  píšic  za  heslem 
^Poznejme  se!*  —  sdélila  jsem  s  nimi  tuto  črtu  o  Swi^to- 
chowskéni. 


Z  nové  poesie  polské. 

Překládá  František  Kvapil 

Adam  Asnyk. 
Pohádka. 


.^^  nesmrtelným  vděkem  vesny, 
v  říze  6ervánkflv  a  hvězd, 
svatební  tlum  kolem  plesný, 
slaví  čarodějka  vjezd 
s  ověnčenou  skrání  k  světn, 
s  písní  ptáčat,  s  vflní  květA. 

Před  ni  sylfíi  četa,  v  směsi 
svatební  chór  pějíc  zas, 
na  oblaka  dnhy  věsí, 
střásá  rosu  s  per  a  řas, 
hlásá  její  příchod  slovy, 
svěží  rozkoi.  Život  nový. 

•Stane-li,  svět  pnčí  v  Štěstí, 
v  růžový  se  halí  třpyt, 
hoří  blaha  Inznoa  zvěstí, 
tonhn  lásky  vrhá  v  cit. 
Pod  stopou  jí  vzrAstá  všecko, 
jásá,  tulí  se  jak  děcko. 

V  líci  Asměv,  který  svítí, 
vždy  zve  nových  hosti  řa<l 
k  veselému  svátku  žití, 
ke  dni  hodA,  ne/Ji  svád*, 
lijíc  ze  zlatého  rohu 
sladkou  rozkoš,  nektar  bohu. 

Věčně  krásná,  mladá,  tiší 
vínem  hostí  laČný  hled; 
sotva  komu  podá  číši, 
z  rukou  vyrve  mu  ji  hned 
a  již  chvatně  pryČ  ji  v  pleso 
na  světlé  dál  vlně  nese. 


Bfamě  za  ní  letí  s  hněvem 
vzdech  a  steskv  v  každý  směr, 
ona  v  září,  s  vnní.  zpěvem 
do  jiných  už  krouží  sfér, 
sklamaným  dic  na  jich  nářky 
s  úsměvem  a  bez  přetvářky : 


—  Mníte  snad,  Že  vy  jen  pouze 
všecko  zabrat  máte  v  dar, 
jenž  bv  stačil  vaší  touze, 
sytě  choutek  vašich  žár? 
Že  jen  k  vám  krok  mAj  spět  mAže. 
nesa  žití  med  a  rAže? 


—  Aneb  osnd,  myslíte-lí, 
že  mnou  lidský  pohne  víc? 
Přírody  cíl  plním  skvělý, 
hlasA  vašich  nedbám  nic; 
nikdo  nezdrží  mých  krok  A, 

jak  jsem  přišla,  mizím  v  skoku. 

—  K  předu  musím  vždy  a  v  svčtlo 
letět,  věštíc  nový  don, 

ať  jen  svadno,  co  zde  kvetli), 
klesne  v  prach  a  v  stín  a  sen, 
tvoříc  nové  místo  všade 
tísni  poupat  vonné,  mladé. 

— •  Z  chvíle  kořisfte,  kdy  na  zem 
šumný  pohár  snesu  vám, 
kdo  mou  vyprázdní  čís  rázem, 
co  v  ni  najde  —  málo  dbám. 
Af  to  blaho  či  strast  krutá, 
spěji  dále  nepohnutu. 


—  Nelze  mi  těch  želet  zhusta, 
které  zplodil  času  chvat, 
jiná  líbat  chtějí  Asta, 
jiná  srdce  lásRU  znát: 
světa  budoucnost  v  té  době 
hlasným  křikem  zve  mě  ksobě! 


240  ^  °o^^  poesie  polské. 

Marya  Konopnicka. 
Dvé  vesny. 

"^[^  arkádě  staré,  pod  zčernalou  brAnou, 
kam  pablesk  slunce  kosmo  ^lehl  stranon. 
stín  hnul  se  náhle  hluboký  a  ztmélý, 
jak  noc,  již  zraní  ostři  zlaté  stfely. 
V  té  půdě  flamandské,  k  niž  rámcem  holý 
zdí  vÝstupek  neb  akanthové  stvoly, 
jak  obraz,  hodný  Štětce  malířova, 
stál  zlatoylásck  —  divka  —  beze  slova, 
nejasných  forem,  chvějíc  se  jak  rosa, 
a  bledá  tak,  v  cár  oděná  a  bosá. 

To  bylo  věkem  ještě  dítě  pouhé.  — 

A  přec  v  tom  zraku  znát  muk  Žití  dloabé, 

a  na  rtu  bledém,  jenž  se  k  smichu  nutí 

E(i\  otevřen,  v  tom  mrtvém  ustrnuti 
dyž  ku  předu  se  schýlilo  to  děcko, 
už  zřítí,  že  tu  na  světé  ví  všecko, 
že  bídy  každé  tajemství  zná  jménem  .    . 
Že  pokušeni,  nemoc,  hřich  mu  věnem, 
i  ztuhlosf  duše  z  temnoty  a  viny, 
i  hlad  a  mráz,  jenž  spár  v  ni  z&ÚA  siný, 
i  slzy,  křivda,  i  ten  plamen  zcela, 
jenž  třísní  čela  všem  a  hrvže  těla, 
znak  hanby  tiskna  lidem  do  svědomí .  . . 
Že  zná  ten  kal,  v  němž  duše  vzlet  se  lomí, 
že  marně  vzhůru  chce  nést  křídla  bílá, 
jež  dávno  sněžný  háv  svůj  poskvrnila .  .  . 
Již  není  prostou,  dětinnou,  je  jinou, 
je  pošlapanou,  zabitou  a  —  vinnou. 

A  před  ni  v  koši,  zeleň  kde  se  třpytí, 
hle,  jara  plod  pln  rosy,  barev  —  kvítí. 
Tu  narcis,  tam  zas  chudobka  je  snivá, 
zde  maceška  se  v  říze  fial  skrývá, 
jak  nebe  modré  zvonky,  a  pak  v  zlatu 
též  růže,  bílé  zde,  tam  ze  šarlatu, 
tlum  sněžných  konvalinek,  kterÝ  v  stranu 
se  kloní  Žhavých,  zlatých  tulipánů. 

Ty  květy,  sotva  z  rodné  vzešly  půdy, 
hned  světla  dost  i  tepla  měly  všudy, 

Froud  rosy  perlový  jim  dopřál  vláhy, 
zvedly  k  výši  jasná  líéka  záhy, 
v  střed  paprsků,  jež  nad  ně  slunce  věsí. 
A  sad  je  chránil,  chránily  je  lesy, 
2e  doby  své  i  barev  kouzla  v  letu 
svinutý  v  pupen  doSel  každý  z  květů. 

Tu  dívku  však,  jež  bledá  v  bráně  stála, 

zrodila  nouze^  nouze  vychovala. 

Jí  matkou  ulice  —  však  plnou  trudu, 

a  život  ubožáků  nezná  studu! 

Tak  bez  ruměnce  v  tváři,  bez  závoje 

Ční  v  nahosti  své,  v  ranách,  vedle  zdroje 

těch  prvních  dojmů  nejčistších,  blíž  dveří 

tak  bezprostředně,  těsně  t  temné  šeří. 


z  nové  poesie  polské.  g4t 


že  dítě,  dnes  oo  z  kolébky  své  vstává, 
již  ví,  éim  hřeii  staře  A  Sedá  hlava, 
zlo  podle  jména  nebojí  se  Mci, 
svět  neni  ma  již  chrámem  s  Boha  licí, 
ni  srdce  lidské  svatou  obétnicí. 

A  myslitel,  jenž  v  májový  den  kolem 
jda  mlčky,  smutný,  v  duši  tísněn  bolem, 
slz  vážil  zemskýcn  proudy  a  zlob  hněvy, 
ty  dva  tak  rAzné,  a  přec  blízké  zjevy, 
ty  dva  tak  cizí,  příbuzné  však  světy, 
to  svadlé  děcko  a  ty  svěží  květy, 
ten  pohled  spatřil  faiolestný  a  děsný  . . . 
I  vznledl  s  žalostí  a  děl : 

,Dvě  vesny!"  — 


Na  fujarce. 

^£^oří  hvězdv,  hoři  nebi  na  vysokém, 
nemni,  selský  hochu,  k  tobě  že  zří  okem ! 

Ta,  jež  noci  z  dveři  vySla  teď  blíž  boru 
jak  štít  slunce  v  deři,  —  Šlechtíce  je  z  dvoru. 

Ta  níž  Y  lesku  plavém,  čiré  zlato  znova, 
jež  plá  nade  splavem  —  ta  je  farářova. 

Třetí,  která  vrhá  Žhoucí  snop  a  mžiká  . 
jak  len  ze  stříbra,  tof  hvězda  varhaníka. 

Před  zraky  se  rojí  červánky  jak  rudé  — 
není  tam  viak  tvojí,  selské  dítě  chudé! 

Lidé  říkají,  že  před  věky  jda  k  dílu 

Pán  BAh  hvězdy  stejně  vSera  dal  bez  rozdílu. 

Sedláka  ni  pána  neznal  BAh  v  té  době  — 
každý  člověk  vlastní  hvězdu  brával  sobě. 

Leč  když  sám  se  začal  krčit  chuďas  nuzný, 
zašly  hvězdy  s  nebe  každá  v  oběh  rAzný. 

A  ty  panské  svítí  jako  tolar  v  dáli  — 
selské,  ty  —  jak  slzy  v  pole  napadaly ! 

Noc. 

J^ak  když  perel  rozsype  po  louce  a  vřesu, 

v  stíny  chvějné  rozbita,  v  jisker  třišf,  ty  v  plesu 

nad  mou  skráň,  již  míjí  sen,  přifila's,  noci,  v  letu 

sborem  písni  slavičích,  vAní  zlatých  květA 

Chce  snad  uspat  kouzlem  tím  ducha  mně  tvá  knlsa, 

jenž  se  zmítá  vášnivě,  v  žalech  pouta  střásá? 

Chceš  snad  srdci,  v  ňadru  iež  v  smutkA  chvi  se  změti, 

dopřát  plnou  amforu  vděku  nepamětí? 

Nikdy !  Nezná  útěchy  duch  mAj  —  bolest  v  hledu 

odvrací  se  od  tvých  vnad  od  Čiše  jak  jedu, 

a  skrz  mlhy  stříbrné,  jež  Jsi  vrhla  k  zemi, 

zří  sled  její  svěžích  ran,  jizvy,  hořem  němý, 

SloTMiaký  Bboniík.  28 


i^^iS^^wBS  klamati  půvabem  vsvé  tiSr 

SLj^byeb'^^^^}  ^  hroužila" celou  ďu8Í  vzňatou! 
/Si  tyhvéidy  nade  mnou,  které  jehlou  zlatou 
Aaii  v  rtzor  zatmělý  arabesky  snivé  .  .  . 
Mir  trúj  tém  je  lákadlem,  kdož  jen  spi  jak  dříve, 
ffíháSem  váak  nad  zemi,  již  proud  slzi*střebe, 

Je  ten  stříbrem  protkaný,  tichý  ten  strop  nebe! 

mie  — !  rtA  af  Korál  tvých  nelibá  mne  více ! 

K  ňadrflm  netul  se  mi  již,  svlaČcft  modrých  kštice, 

zmlkni,  písni  slavičí  —  mhy  kol  šeř  af  stlumi ! 

Vy  však  vpenif  bijte  mi,  hvozdil  temnech  šumy! 

A  nechf  v  dumé  zbudu  své  bez  jediné  hvězdy 

tak,  jak  vždy  jsem  byla  dřív  —  smutná,  ^aroa  vezdy ! 

J.  S.  Chamiec. 
Západ    v  jeseni. 


I 
r\i  pátá.  —  Yeéer.  Na  západě  z  bodu. 


kde  slunce  padlo  v  chmury,  náhle  celá 

povodeň  zlata,  nachu  zahořela 

nad  lesem,  jenž  se  stmívá  ode  spodu 


Tam  na  dně  z  jisker,  ve  rdicí  se  pláni, 
jen  profil  křoví  bezlistých  a  klesti 
se  rýsuje  v  trs  drobných  ratolestí, 
jenž  větrem  podzimním  se  chvěje,  sklání. 


Leč  od  východu  do  půlkola,  Šírá 
(—  kontrastem  k  barvám  této  lávy  Žhavé) 
hloub  horizontu  s  levé  strany  k  pravé 
vždy  v  hlubším  soumraku  se  kryje,  zmírá. 


Jen  někdy  odlesk  s  druhé  strany  rudý 
se  láme  v  okamžik  a  s  výše  skoěe 
v  karmazínové,  zářné  ve  vrkoěe, 
ovroubí  těžké  festony  chmur  všudy. 


Ni  Septu  dole.  Umdlené  a  zpilé 
tolika  práce  znojem,  v  sen  jiŽ  taky 
teď  přírody  se  zavírají  zraky, 
k  ní,  vše  jež  krmí,  oddechu  jde  chvíle. 

Klid.  —  Chvílemi  však,  mizíc  v  mraků  kštici 
a  v  teplá  hnízda  letíc  pod  rovníkem, 
jeřábA  stádo  dlouhým,  smutným  křikem 
od  lesa:  „Dobrou  noc!"  ji  volá  spící.  — 


Adolf  Černý :  Matice  srbská  v  Bndyiině.  g4^ 

Matice  srbská  v  Budyšině. 

Listek  z  dějin  lužiokóho  probuzeni. 
Napsal  Adolf  Černý. 

(Dokoiié«ni.) 

Matice  vždy  v  první  řade  hleděla  k  tomu,  aby  přispívala 
k  utvrzení  duchovního  svazku  všech  Srbů,  kterýž  byla  utvořila. 
Byiaf  ona  symbolem  svazku  toho,  svazku  všech,  kteří  o  vzdélání 
svého  lidu  pracovati  chtějí.  Ona  překonala  všecky  dotud  stáva- 
jící předsudky  o  rozdílu  víry,  ona  v  sobě  sjednotila  všecky  Srby, 
kteréhokoli  podřečí  neb  vyznáni.  Vyskytli!  se  sice  někteří  úzko- 
prsi,  kteří  z  Matice  již  roku  1852.  konfessionalní  spolek  utvořiti 
chtěli,  skládající  se  ze  dvou  sekcí,  lutheranské  a  katolické,  z  nichž 
každá  by  pro  Srby  svého  vyznáni  knihy  vydávala.  Tu  by  matice 
tedy  nebyla  více  symbolem  jednoty  lužického  národa,  ale  sym- 
bolem oné  neblahé  roztržky,  oné  předpojatosti  obou  stran,  kteréž 
krátkozrací  choulostivci  náboženští  zbýti  se  nemohli  —  na  škodu 
své  národnosti.  Ale  nestalo  se  tak:  v  Matici  dále  byli  spojeni 
všichni  Lužičané  jako  jedno.  Když  pak  r.  1862.  jiná  konfessio- 
nalní tovaryšstva  vedle  Matice  povstala  —  totiž  protestantské 
,knihowne  towařstwo*  a  katolické  ,towařstwo  sv.  Cyrilla  a  Me- 
thoda'  —  která  o  vydávání  nábožných  knih  pro  svá  vyznání  se 
starala,  přestaly  podobné  návrhy  samy  sebou,  kteréž  by  byly  Ma- 
tici k  rozkladu  a  na  scestí  přivésti  mohly.  Matice  byla  by  vy- 
dávala jen  nábožné  knihy  pro  evangelíky  i  katolíky  zvlášf  a  pu- 
stila by  s  mysli  vydávání  knih  vědeckých,  což  jí  přec  jedním 
z  hlavních  cílů  bylo.  Vždyf  Srbové  až  dotud  jen  velmi  chudičkou 
vědeckou  literaturu  měli,  vždyf  jazyk  jejich  spisovný  a  zvláště 
terminologii  srbskou  bylo  třeba  teprv  upraviti  a  zdokonaliti.  Ani 
opačný  návrh,  který  se  na  hlavní  zhromadžizné  matiční  1869.  ob- 
jevil a  jenž  chtěl,  by  Matice  se  na  pouze  učené  družstvo  pře- 
měnila a  toliko  spisy  pro  učené  Srby  vydávala,  nikoli  pak  pro 
lid,  protože  tento  Matici  dotud  nevděčným  byl,  nebyl  by,  usku- 
tečněn byv,  Srbům  k  prospěchu:  mělif  a  mají  tito  především 
takové  Matice  potřebí,  jež  by  o  vzdělání,  probouzeni  lidu  se 
starala  a  předem  jemu  knihy,  jichž  se  mu  nedostává,  vydávala. 
Návrh  ten  také  po  tomto  uvážení  zamítnut. 

V  prvním  dvacítiletí,  kteréž  zároveň  za  první  periodu  čin- 
nosti matiční  pokládati  můžeme,  vydala  Matice  34  sešity  svého 
časopisu,  10  sešitů  redakcí  J.  E.  Smoleře,  ostatní  redakcí  Jakuba 
Buká.  Tento  poslední  však  vlastně  málo  při  redakci  působil,  je- 
likož již  r.  1854.  přesazen  byl  do  Drážďan,  od  kteréž  doby  vlastně 
jen  jmenovitým  redaktorem  byl,  kdežto  redakci  vskutku  Michaí 
Hórnik  vedl. 

U  vydávání  jiných  spisů  mimo  Časopis  byla  Matice  u  po- 
rovnání s  jejími  prostředky  velmi  činná.  Hleděla  lidu  podávati 
čteni  zábavné  i  poučné,  jakéhož  se  mu  až  doposud  nedostávalo. 
Že  čtení  to  bylo   vhodně,   časově,  lidu  přiměřeně  voleno,   toho 


244  Adolf  Čorný : 

důkazem  jest  faktum,  že  nékteré  ze  spisň  pro  lid  podruhé  i  po- 
třetí tištěny  býti  musily,  ačkoli  počet  exemplářů  pomérné  veliký 
byl.*)  V  tomto  prvním  dvacililetí  svém  vydala  49  čísel  spisů  pro 
lid,  mezi  nimi  1  sbírku  básní  iH.  Zejlere),  13  povídek,  původ- 
ních nebo  přeložených  (nejvíce  od  J.  B.  Mučinka,  K.  Kulmana 
a  j.),  9  náboženských  nebo  nuavoučných  knih  (většinou  od  Ja- 
kuba), 10  knih  poučných,  z  nichž  I  za  vědeckou  považovati 
možno,  3  knihy  školní  a  13- ročníků  prostonárodního  kalendáře 
„Předženak",  kterýž  od  1.  1835.  vydává  redakcí  pastora  Rády 
každoročně.  Z  kuih  těchto  nejdůležitější  jest  jmenovaná  již  sta- 
tistika a  bibliografie  Jakubova  „Serbske  hone  íiUžicy",  pro  lid  pak 
důležitým  byl  „Předženak",  kterýž  jej  čisti  učiti  měl,  pak  knížky 
národního  hospodářství  se  dotýkající,  totiž  ,Sadowa  knížka" 
r.  1851.  a  ,Najwužitniši  přeceljo  raiařstwa  a  hajnistwa  bjez  zwér- 
jatámi",  z  německého  Glogerova  spisu  Michalem  Rostokem  r.  1866. 
přeložená.  Ze  zvláštních  otisků  z  Časopisu  jmenovati  sluší  Pfu- 
lovu  »Hdrnjoíužtsku  serbsku  ryčnicu  na  prirunowacym  stejišcu*, 
jíž  však  vůbec  jen  prvý  díl,  úvod  a  hláskosloví  obsahující,  vyšel. 
Nejdůležitější  literární  podnik  Matice  srbské  nejen  v  prvním 
dvacítiletí,  ale  i  vůbec  až  doposud  jest  „fjužiski-serbski  síow- 
nik",  pomocí  H.  Zejleře  a  M.  Horníka  od  dra.  Pfula  sepsaný. 
Vydávání  tohoto  slovníku  počalo  r.  1857.  a  skončilo  se  osmým 
sešitem  teprv  roku  1866.  Dobrá  to  illnstrace  poměrů  Matice, 
viděti,  s  jak  skrovničkýmí  prostředky  bylo  jí  k  dosažení  velikých 
cílů,  jež  sobě  vytknula,  pracovati.  A  kdo  ví,  bvlo-li  by  jí  možno 
i  v  tomto  dlouhém  období  slovník  ke  konci  přivésti,  kdyby  se 
jí  nebylo  vnějších  podpor  dostalo.  Bylo  zajisté  zjevem  pro  ni 
potěšivým,  že  dostalo  se  jí  již  r.  1857.  na  vydávání  slovníka  pod- 
pory 3(X)  tolarů  od  hornolužických  stavů  saského  dílu,  ŽCK)  to- 
larů od  samého  ministerstva  saského,  od  stavů  hornolužických 
dílu  pruského  rovněž  200  tolarů,  snahou  barona  Schónberga- 
Bibrana,  jehož  přičinění  i  dar  saských  stavů  hornolužických  dě- 
kovati jest,  konečně  100  tol.  od  Egona  H.  Gustava  barona  zf 
Schónberg-Bibran  a  Modlan  samého,  kterýž  tím  jakož  i  podpo- 
rováním jiných  zájmů  Srbstva,  znamenitým  vlastencem  se  ukázal. 
Krom  toho  bylo  chudou  Maticí  vděčně  přijato,  že  Mósig  Kíoso- 
póíski,  mezi  zakladateli  Matice  jmenovaný,  sám  prospekty  a  jiná 
vydání  při  slovníku  zaplatil.  Jaké  nesnáze  vydávání  slovníku  Ma- 
ticí působilo,  je  viděti  z  protokolů  její,  z  nichž  v  každičkém  po 
deset  let  stálý  odstavec  o  Pfulově  „slovníku"  jest,  ačkoli  slovník 
ten,  XXXV.  a  1210  str.  velké  osmerky  obsahující,  není  nějakým 
dílem  obrovským,  které  by  veliký  náklad  vyžadovalo.  Ale  třeba 
nebylo  to  dílo  monumentální,  bylo  přece  přijato  od  vlastenců 
lužických  s  nadšením.  Měli  se  nyní  přece  čím  vykázati,  co  jsouc- 

*)  První  ročník  ..Předženakn"  tisknul  se  ve  dvojím  vydáni  po  1000 
exemplářích,  což  u  přirovnáni  b  číslem  90.00(X  počet  Hornolnžičanň  asi  iidáva- 
jicim,  jest  ku  podivu.  ,^Dle  toho,**  poznamenává  Hílferding,  „tiskli  bychom 
my  v  evropské  Rusi  nejméně  milion  exemplářň".  Poznamenávám,  že  nyni 
tiskne  se  „Předženak"  v  5000  výtisků. 


Matice  srbBká  vBndySiné.  245 

nosC,  krásu  a  bohatosC  jejich  mileného  jazyka  dokazovalo.  Kdežto 
neměli  doposud  než  malý  Smoleřův  ^Deulsch-wendisches  Wórter- 
bach*"  (J843.)  a  nemnoho  vétši  Zwahrův  ,Niedeilausitzisch-serbl- 
bches  Wórterbuch^  (1846.— 1847.),  měli  nyní  obsáhlý  Pfulův, 
v  néjž  celé  témér  bohatství  tehdejší  řeči  srbské  sneseno  bylo. 

Matice  v  prvním  dvacítileti  zůstala  téměí\  jak  se  byla  zprvu 
utvořila,  žádné  větší  změny  ji  nestihly.  R  1855.  zemřel  první 
její  předseda,  dr.  Klin,  jenž  veliké  zásluhy  o  její  vznik  měl  Po 
jeho  smrti  zvolen  za  předsedu  advokát  Arnošt  Rychtář,  kterýž 
Matici  až  do  r    1872.  vedl. 

Důležitou  události  byl  návrh  na  založeni  jazykozpytného 
odboru  Matice  srbské,  19.  dubna  1854.  na  hlavni  zhromadžizně 
učiněný,  kterýžto  odbor  také  skutečně  v  živol  vešel,  pěti  výbo- 
i-ům  k  vedeni  byv  svěřen,  z  nichž  starším  byl  dr.  Pful.  Dány  mu 
stanovy,  podle  kterých  bylo  mu  k  předu  se  bráti.  Byla  to  dobrá 
myšlénka  —  myšlénka  dělení  práce.  Také  se  prospěšnou  ukázala, 
nebof  již  S6.  března  1856.  následovalo  založení  druhého  odboru 
Matice,  odboru  to  historického,  jejž  deset  mužů  s  farářem  Radou 
v  čele  tvořilo,  rok  na  to  dne  24.  října  1857.  založena  sekce  pří- 
rodovědecká, jejíž  starostou  byl  Michal  Rostok,  vzpomenutý  již 
tvůrce  přírodovědeckého  názvosloví  lužického,  a  nezcela  půl  roku 
po  té  na  návrh  Horjanského,  v  číslo  1.  „Serbskich  nowinow* 
učiněný,  založen  18.  ledna  1858.  belletristický  odbor  Matice  srb- 
ské, jemuž  v  čelo  národní  pěvec  hornolužický,  Handrij  Zejleř,  po- 
staven. Každá  z  těchto  sekcí  měla  zvláštní  své  stanovy,  dle  nichž 
hlavním  a  společným  organem  všech  měl  „Časopis  Maéicy  serb- 
skeje*  býti,  mimo  to  zvláštní  „Lětniki*  každého  odboru  vydávány 
býti  měly,  ba  .wotrjad  belletristiski"  sliboval  i  občasné  vydání 
^Almanachu".  Bohužd  však  oboje  poslední  se  nedělo:  „Lětniki^ 
nevycházely  (vyšel  pouze  první  Letník  odboru  jazykozpytného, 
obsahující  stanovy  odboru  toho  a  některá  přísloví),  ani  k  vydání 
belletristického  , Almanachu"  nepřišlo.  Avšak  odbory  přece  dobře 
působily,  starajíce  se  o  zásobováni  Časopisu  vhodnými  články, 
jakož  i  o  knihy,  které  by  Matice  měla  lidu  neb  vzdělanějšímu 
čtenářstvu  vydati. 

Tak  při  stálém  nedostatku  členův  a  tedy  při  nedostatku 
peněžitých  prostředků  prožila  Matice  první  dvacítileti  svého  pů- 
sobeni.' R.  1866.'  stěžoval  si  Michaí  Horník  ve  „Slovníku  nauč- 
ném": .Matice  nemá  posud  tolik  členů,  jak  by  zasluhovala,  bývá 
průměrně  každý  rok  jen  80  pořádných  členů,  tak  že  hlavní  dů- 
chody tvoří  prodávání  knih.-  Tato  peněžní  tíseň  Matice  byla 
také  příčinou,  že  vyzvednuto  ustanovení  její  stanov,  aby  se  tře- 
tina ročnií:h  důchodů  kapitalisovala,  poněvadž  nabyla  trpké  zku- 
šenosti, že  druhé  dvě  třetiny  nikdy  jí  na  vydáni  nestačí.  Při 
všem  tom  však  Matice  klidně  ve  svém  počínáni  a  působení  dále 
postupovala. 

Ne  tak  klidným  byl  běh  její  dějů  ve  druhé  periodě  jejího 
působení.  Druhá  tato  doba  přinesla  jí  veliké  starosti  vnitřní  i  ne- 
přátelství vnější. 


246  Adolf  Černý: 

Na  hlavní  zhroniadžizně  1.  1866.  učinil  Smoler  (od  néhož 
mnohý  důležitý  podnět  v  Matici  vyšel,  nejdůležitějši  ovknn  onen 
k  jejímu  založení)  návrh,  aby  Matice  vzala  v  uvážení,  nebylo-li 
by  dobré,  ba  nutné,  postarati  se  o  zvláštní  dům,  účelům  spolko- 
vým hovící.  A  skutečně  byl  by  to  moment  v  dějinách  Matice  pre- 
důležitý,  kdyby  se  podobný  dům  poříditi  zdařilo,  soudil  dobře 
Smoler.  Matice  měla  již  svou  dosti  obsáhlou  knihovnu,  která  ob- 
sahovala mimo  knihy  Maticí  vydané  celou  téměř  literaturu  luži- 
ckou,  nmohá  převzácná  unika  tisková  i  rukopisná,  jakož  i  dary 
různých  domácích  i  cizozemských  přátel  Srbstva  a  konečně  knihy, 
jež  jí  od  různých  společností  neb  ústavů  výměnou  zaslány  byly. 
Všecky  tyto  poklady  ležely  nesrovnány  v  haldách  u  jednotlivých 
členů  výboru,  nemohouce  tak  užitečnými  býti,  jakoby  vskutku 
v  řádném  srovnání  byly.  Dále  měla  Matice  již  malou  sbírku 
archaeologických  památek,  kteréž,  nemajíc  jich  kde  chovati,  ráda 
na  revers  městskému  museu  budyšínskému  půjčila  (což  se  však 
teprv  r.  1870.  stalo,  do  kteréž  doby  podobně  přechovávány  byly. 
jako  knihovna).  Archiv  a  přírodniny  chovány  porůznu  u  členů 
výboru.  Schůze  předsednictva  a  výboru,  jakož  i  hlavní  zhromad- 
žizny  odbývány  býti  musily  v  různých  hostincích  budyšínských. 
Byl  sice  návrh,  aby  si  Matice  nějakou  místnost  pro  přechovávání 
sbírek  a  pro  schůze  najala  —  ale  návrhu  toho  nebylo  lze  pro- 
vésti pro  nepatrnosC  prostředků,  jimiž  Matice  vládla.  Jak  dojemně 
chudičkou  jeví  se  nám  Matice  v  těch  dobách,  když  ani  k  tak 
nepatrnému  vydání  nemohla  se  odhodlati,  nechtěla-li  celou  svou 
působnost  ohroziti,  nechtěla-li  státi  se  spolkem,  který  by  se  jen 
scházel    ale  žádných  knih  dle  ustanovení  nevydával. 

Návrh  Smoleřův  ovšem  byl  přijat  a  zhromadžizna  ihned 
uzavřela,  peníze  na  „Maéičny  dont'  sbírati.  Ale  jak  pozvolAoučka 
to  šlo!  Jet  národ  lužický  maličký,  representován  jsa  hlavně  sta- 
vem rolnickým  —  kterýž  ovšem  tehda  ještě  tolik  uvědomění  ne- 
měl, aby  důležitost  postaveni  neb  zakoupení  domu  matičního 
poznal  a  peněžními  dary  k  provedení  toho  přispíval.  Základní 
kámen  ke  sbírkám  na  matiční  dům  položil  H.  Zejleř  darem  obli- 
gace na  50  tolarů.  V  prvním  seznamu  darů  na  dům  Matice  srb- 
ské v  Časopise  1.  1870.  uveřejněném  mohl  pokladník  Jakub 
pouze  —  5  darův  oznámiti,  mezi  nimi  právě  připomenutý  dar 
Zejleřův,  pak  rovněž  tak  velikv  Kíosopótského,  dar  J.  Lerneta 
(Čecha),  M.  Hórnika  a  G.  Kubaše,  všeho  všudy  116  tol.  20  n.  gr. 
SkrovĎoučký  to  počátek,  který  nevelké  naděje  vzbuzoval. 

Tak  beznadějnou  setrvala  záležitost  matičního  domu  (hlavně 
také  za  příčinou  dvojí  zrněny  stanov)  až  do  r.  1872.,  kdy  zvolen 
na  hlavní  zhromadžizně  místo  zemřelého  Rychtáře  za  předsedu 
Smoler,  jenž  záležitosti  té  všemi  silami  se  uchopil,  chtěje  se  při- 
činiti, aby  Matice  co  nejdříve  svůj  vlastní  stánek  měla,  který  by 
ohniskem  života  srbského  se  stal.  O  svém  působení  ve  prospěch 
matičního  domu  podal  Smoler  sám  rozpravu  v  mimořádné  zhro- 
madžizně, po  jeho  návratu  z  Ruska  na  den  8.  záři  1873.  svo- 
lané, z  níž  výtah  tuto  podáváme: 


Matice  srbská  vBadyiiné.  247 

, . . .  Umínit  jsem  si  jakožto  nynéjši  předseda  naši  společ- 
nosti ze  všech  sil  o  konečné  dobytí  matičního  domu  se  starati. 
Z  počátku  byl  jsem  toho  úmyslu,  napřed  potřebné  peníze  na- 
shromážditi a  po  té  teprve  za  ně  dům  koupiti  anebo  vystavěti . . . 
Cesta  tato  však  zdlouhavou  se  mi  býti  zdála,  tak  že  by  konečné 
vystaveni  neb  koupeni  matičního  domu  do  příliš  daleké  budouc- 
nosti pošinuto,  neb  vůbec  nemožno  bylo . . .  Proto  jsem  si  umy- 
slil  na  své  vlastní  risiko  dům  koupiti  a  jej  potom,  až  zaplacen 
bude,  Matici  postoupiti ...  Tu  jsem  se  dověděl,  že  je  na  rohu 
lawskeje  hasy  (Lauengasse  v  Budyšíně)  a  lawskich  hrjebjov^ 
(Lauengraben)  dům  č.  688.  s  dvorem  dosti  prostranným  a  s  při- 
lehlou zahradou  na  prodej.  (Pozn.  Dům  ten  náležel  oekonomu 
Karlu  Augustu  Fórsterovi.)  ...  I  šel  jsem  a  držebnosf  tu  za 
19.500  tolarů  koupil.  (Pozn.  Tedy  bez  otázání  se  Matice,  ale  se 
zřetelem  na  ni.) ...  Na  to  uzavřel  jsem  do  Ruska  putovati,  abych 
bohaté  zemany  buď  o  dary  nebo  pouze  o  půjčky  prosil ..." 

Tato  devitinedělni  cesta  však  nesplnila  očekáváni  a  naděje 
Smolerovy  a  celé  Matice.  Smoleřovi  pouze  půjčiti  slíbili  Jiří  Sa- 
marin  1000  rublů  (3000  mark),  Mikuláš  Samariu  rovněž  1000  rub., 
J.  Čížov  500  rub.  (1500  mk.),  2  bratří  Chomjakové  po  tisíci  rublů. 
V  Petrohradě  pak  Bašmakov  slíbil  mu  18.000  mk.  bez  úroků 
půjčiti,  kteréž  číslo  se  však  vskutku  na  6000  zredukovalo.  — 

V  tomto  Smoleřem  získaném  domě  poprvé  zasedal  výbor 
matiční  dne  15.  srpna  1873.  . .  .  S  jakými  asi  city  vstupovaU  vla- 
stenci lužičtí  v  dům,  který  měl  matičním  jměním  býti  ?  S  jakými 
nadějemi  v  něj  vcházeli !  Zajisté  se  nenadali,  do  jak  mlhavé  bu- 
doucnosti splnění  jich  pošinuto  jest.  Zajisté  si  předseda  Smoleř 
nepomyslil,  že  se  nedočká  oné  chvíle,  kdy  po  jeho  snech  namístě 
nízkého,  jednopatrového  domku  státi  bude  rozsáhlý  palác,  kterýž 
národním  domem  Srbů  bude  .  .  . 

O  vzpomenuté  již  mimořádné  zhromadžizně  jednalo  se  po 
Smoleřově  čtení  o  tom,  jaký  asi  dům  by  se  stavěti  měl  a  jak 
by  se  po  čase  dluh,  na  něm  vězící,  zaplatiti  mohl,  tak  že  by 
pak  výnos  jeho  srbskou  literaturu,  spisovatele  a  studu- 
jící podporoval.  Ustanoven  zároveň  zvláštní  výbor,  který  by  se 
o  další  záležitosti  matičního  domu  staral. 

Dům  zůstal  až  do  dne  7.  června  1876.  v  držení  Smoleřově, 
kteréhož  dne  on  tul  o,  54.000  mark  hypotečního  dluhu  obtíženou 
držebnosf  Matici  postoupil  zavázav  se,  že  nahodilý  snad  nedo- 
statek při  placení  úroků  z  vlastního  obchodu  (mělf  tu  již  od 
r.    1875.  knihtiskárnu)  vyrovná.  Spravovati  měl  jej  dále  on. 

Jakých  starostí,  nepříjemností,  ba  přímo  kritických  dob  pro 
život  Matice  jí  tento  dům,  vlastně  dluh  na  něm  vězící  způsobil! 
Starosli  tyto,  jichž  velkou  čásf  sám  na  svá  bedra  ujal,  ztrpčily 
Smoleřovi  mnohá  z  posledních  let  jeho  činného  života.  Splá- 
celf  se  dluh  ze  skrovných  darů  jen  pozvolna. 

R.  1878.  zachvátila  Matici  rána,   která  jí  mohla  konec  při- 
praviti. Zemřel  totiž  niéšfan  Fórster  (Fórstař)..  kterýž  na  matiční 
držebnost  24.000  mark  půjčil  a  dědicové  jeho  v  záři  18.000  mark 


248  Adolf  Černý: 

z  tohoto  kapitálu  vypověděli,  chtíce  jej  do  1  dubna  1879.  spla- 
cený raiti.  Dojemné  jest  tišténé  pozváni,  kterým  zval  Snioler  výbor 
ke  schůzi,  za  příčinou  úřady  o  zaplacení  vypovězeného  dluhu. 
Praví:  „Jelikož  v  čase  ruskoturecké  války  nemožno  jest  mezi 
Slovany  peníze  na  náš  dftm  sbírati, . .  .  umínil  jsem  si  .  .  .  pomalu 
sám  tolik  peněz  naschránéti,  až  by  se  jimi  dluh,  na  matiční  držcb- 
nosti  vězící,  zaplatil  ...  Po  doplacení  mojí  knihtiskárny  —  což 
se  během  dvou  let  zcela  určitě  stane  —  mohl  bych  ...  z  důchodů 
téže  ročně  nejméně  3000  mark  k  výše  uvedenému  cíli  naložiti. 
Tak  by  se  matiční  dům  nejprve  z  cizího  dluhu  očistil  a  my  by- 
chom úplné  neodvislosti  nabyli  a  na  příště  podobných  případů 
držebnosf  matiční  varovali  ..."  Po  sděleni  o  vzpomenuté  finanční 
události  praví  dále:  ^Já  bych  sice  6000  mark  obstaral,  ale  odkud 
ostatních  12  000  vzíti?"  Ano,  to  byla  otázka,  k  níž  odpověď  byla 
lěžka.  Usneseno,  že  má  se  učiniti  vyzvání  novinami,  kdo  by  chtěl 
Matici  ony  peníze  půjčiti  —  ale  vyzvání  zůstalo  bez  výsledku.  To 
byla  ovšem  voda  na  mlýn  nepřátelů  Matice,  výstředních  Němců 
Ti  měli  z  neštěstí  této  upřímnou  radosf;  postarali  se  také,  aby 
jí  neštěstí  ono  ještě  trpčím  učinili,  nabízelif  se  jí,  že  dům  Ma- 
tiční (který  20.000  tol.  =  60.000  mark  stál)  za  50.000  mk.  koupi, 
při  čemž  by  tedy  Matice  po  tolikaletých  obtížích  domu  svého  se 
ztrátou  10.000  mk.  (nepočítajíc  v  lo  vydání  na  opravy  jeho  za 
tolik  let)  pozbyla,  t.  j.  ocitla  se  tam,  kde  před  desíti  lety  byla, 
ba  ještě  hůře:  byla  by  ztratila  důvěru  národa  a  s  ní  i  nejmenší 
naději  na  opětné  pořízení  domu,  na  další  probuzeni  Srbů  — 
byla  by  se  snad  zničila  Nechtéla-li  to,  nezbývalo  nic  jiného,  než 
obnos  v  některém  peněžním  obchodě  si  vypůjčiti.  *)  Tak  jeden  dluh 
zaplacen  a  druhý  učiněn  -  byla  tedy  záležitost  domu  stále  v  jed- 
něch místech.  Ani  nová  cesta  Smoleřova  po  Rusku  a  Polsku 
„Matičnému  domu"  mnoho  nepřinesla.  (Tato  cesta  prospěla  spíše 
„Towarstwu  pomocy",  o  němž  dále  bude  řeč.) 

R.  1882.,  kdy  právě  v  Polsku  byl,  odevzdal  Smoleř  zase 
dům  ve  správu  Matice.  Od  té  doby  vede  záležitosti  jeho  p.  E. 
Mútterlein  velmi  obezřele,  tak  že  nyní  vynáší  dům  úroky  hypo- 
theky,  ba  předminulého  roku  vynesl  nad  to  první  čistý  užitek 
162  mk.  90  pf.  Skrovnv  to  ovšem  počátek  k  zaplacení  zbývají- 
cího na  něm  dluhu  38  000  mk.  (3?.000  mk.  hypotečního  dluhu, 
6000  mk.  z  Ruska,  od  p.  Bašmakova  bez  úroků  vypůjčených), 
ale  přece  počátek.  Potřebí  jen  horlivějšího  účastenství  v  darech, 
kteréž  až  dosud  bylo  slaboučké,  dle  účtů  v  Časopise  uveřejňova- 
ných nejvíce  mezi  Poláky  a  Čechy  rozdělené.  Nebylo  by  to  právě 
pěknou  illustraci  slovanské  vzájemnosti,  kdyby  98  milionů  Slo- 
vanů nechalo  slaboučkou  počtem  svým  větev  lužickou  v  nejpalči- 
vější potřebě  její  beze  vší  pomoci.  Jak  důležitým  faktorem  v  ná- 
rodním snažení  lužickém  by  dům  matiční  byl,  dokazují  „wustawki 
za  twarenje  jeho  postajene*.  Dům  matiční,  jako  sídlo  Matice  srb- 
ské, byl  by  centrem  veškerého  Srbstva,  z  jeho  ročních  důchodCi 

*)  Stalo  se  u  Živnostenské  banky  v  Prazo. 


Matice  srbská  vBndy&ine.  249 

mohla  by  Matice  více  prospívati  ve  prospěch  udržení  a  rozkvetu 
srbské  národnosti  a  řeči,  iiežh  z  nynějších  skrovných  prostředků 
svých.  „Macičny  dom**.  který  podle  rozlehlosti  držebnosti  velmi 
rozsáhlým  by  býti  a  na  nejpřihodnéjším  téir.éř  místě  ve  středu 
Budyšina  by  státi  mohl,  má  podle  vzpomenutých  stanov  obsa- 
hovati místnosti:  pro  srbskoslovanskou  knihovnu*)  a  pro  srbské 
národní  museum,  pro  srbskoslo. anskou  čítárnu,  pro  srbskou 
(Snioleřjovu)  knihtiskárnu,  pro  knihosklad  Matice  srbské,  pro 
expedicí  všech  liižických  novin  a  časopisů,  pro  srbskoslovanské 
knihkupectví,  dále  velkou  srbskou  restauraci,  velký  sál  s  potřeb- 
nými vedlejšími  nnstnostmi,  hodící  se  k  odbýváni  srbských  slav- 
nosti, jako  plosů,  divadel,  koncertův  atd. ;  dále  místnosti  pro 
schůze  lužických  spolků,  jako  Matice  srbské.  Besedy,  Towarstwa 
pomoci,  srbských  knihowných  towaryšstew  atd.,  konečně  míst- 
nosti pro  srbský  konvikt,  v  němž  by  lužičti  studující  zdarma 
bydleti  a  se  stravovati  mohli.  Dům  měl  by  se  tak  vystavěti,  aby 
se  mnohé  místnosti  (jako  krámy)  pronajmouti  mohly. 

Doličivše    toto    vrafme    se    k   ostatním    osudům    a   činům 
Matieo. 

Druhá  doba  působeni  jejího  byla  dobou  čilosti  již  pečová- 
nini  o  dům    spolkový.    To   bylo   ovšem   solí  v  očích  její    něme- 
ckých nepřátel.   Již  r.  1868.  učiněn  na  ni  útok,  kterýž  však  ona 
ignorací    odmítla.    „Njech    khwalbne    skutki   ryča  —  za   Maéicu 
serbsku!"  praví  protokol  ze  dne  27.  října  onoho  roku.    V  slav- 
nostní řeči    při  251etém  jubileu  založení  Matice  na  hlavní  zhro- 
uiadžizně  3.  dubna  1872.  proslovil  mezi  jiným  dr.  Kalich:  „Mezi 
Nénici  zhusta  Matici  nepřátelství  kvete  .  .  .  Oni  vidi  za  naší  spo- 
lečností vymyšlenou  příšeru  panslavismu  ákrytu.*  Přímý  útok  na 
Matici  a  zvláště  na  jejího  předsedu  Smolere  učinily  „Schlesische 
Zeitung"  v  č.  140.  dne  6.  března  1882.  článkem  ,Die  wendischc 
Agitation   in   der  Lausitz*.    Ve  zmíněném  článku  podezřívá   ne- 
podepsaný dopisovatel  celé  národní  hnutí  lužické,  obzvláště  pak 
Smolere   vyznačuje  jako   vlastizrádce,   jako   strašného   agitátora, 
který   ruskými   rubly   ve   prospěch   Rusů   v  Lužicích    proti   králi 
saskému  a  císaři  pruskému  pracuje    A  jako  na  povel  vyřítily  se 
i  jiné  německé  noviny  s  podobnými  obžalobami  a   ak  Matice  ne- 
vycházela z  přepadů  těchto  zuřivcův :  Ovšem  nezůstaly  v  mlčen: 
uni  poctivější   listy   německé,   které   v  příznivější   světlo    činnosf 
Matice  a  zvláště  Smoleřovu  postaviti  hleděly.  Matice  sama  podala 
Suioleřovi  svůj  projev  důvěry,  zaniitajíci  rozhodně  všecky  nájezdy 
fanatiků    německých,   kterýžto   projev  vrcholí  ve  zvoleni  jeho  za 
čestného   předsedu   matičního    Za   nového  skutečného  předsedu 
zvolen   pak    14.   června    1882.  nynější    vůdce    Lužičanň,    Michal 
Hórnik.   Smělé  a  Matici  škodlivé   tyto  nájezdy  umlčela  snad  ko- 

*)  Knihovna   matiční,  nyní  ve  2  světničkách  prozatfmného  domu  ma- 
tičního sméstnaná,  obsahuje  nyni  dle  udání  p.  Fiedleře,  nynějšího  pořadatele 
jejíbo,  celkem  asi  2900  děl,  mezi  nimi  800  knih  hornolužických,  1'0  dolno 
"ižických,  500  českých,  480  německých,  o  Slovansívu  jednajících,  400  pol- 
^^Í^K  500  ruských  a  jihoslovanských  a  69  rukopisů. 


250  Adolf  Černý : 

nečně  brošurka  „Der  Panslavismus,  unter  den  sáchsischen  Wen- 
den  niit  russlschem  Gelde  betrieben  und  zu  den  Wenden  in 
Preussen  hinůbergetragen,  beleuchtet  von  Píarrer  H.  Inimisch  in 
Góda.  Leipzig  1884.« 

Mimo  přičiĎování  se  o  dům  matiční  vyznamenává  se  čin- 
nosf  Matice  v  tomto  jejím  druhém  období  i  v  jiných  oborech 
zvláštní  živostí. 

O  vydávání  knih  tak  sice  nemožno  říci,  vydalaf  Matice  od 
r.  1867.  pouze  27  čísel  knih,  z  nichž  17  čísel  protyka  (kalendář; 
„Predženak"  zaujímá,  z  nichž  důležitost  a  cenu  m^jí  pouze: 
Fiedleřův  „Serbski  spěwnik  z  notami",  sbírka  Zejleřových  básní 
„So  zwoni  měr"  a  M.  Kralowo  „Zahrodnistwo  I.  džél".  Ale  to 
dá  se  snadno  vysvětlili  velikými  nesnázemi  peněžitými,  do  nichž 
ji  záležitost  národního  domu  uvedla.  Za  to  řádně  vycházel  Ča- 
sopis, zřejmé  pod  obezřelou  redakcí  Horníkovou  prospívaje,  tak 
že  nynější  1  sešit  rovná  se  objemem  dvěma  sešitům  dřívějším 
a  vnitřní  hodnotou  nad  ně  předčí. 

Od  r.  1867.  změnily  se  dvakrát  stanovy  matiční,  za  příčinou 
ujmutí  usedlosti  ve  vlastní  majetek  (1875.)  a  za  příčinou  nabytí 
práv  jurislické  osobnosti  (1872.).  Tato  vnitřní  změna  byla  Matici 
ovšem  jen  k  užitku.  Vnitřní  tvářnosti  její  také  se  týká  další  po- 
kračování v  zakládání  odborA.  Již  roku  1861.  navrhoval  Sraoler 
v  rozpravě  o  srbských  školních  čítankách  zařízeni  paedagogického 
odboru,  kteréž  provedeno  r.  1868.  Paedagogická  tato  sekce  má 
zásluhu  hlavně  o  vydání  „Bibliskich  stav^iznow"  (dějin)  pro  lu- 
žické  školy,  ke  kterémuž  podniku  saské  ministerstvo  600  mark 
darovalo  (1880).  Byly  též  návrhy  na  zařízení  sekcí  národohospo- 
dářské a  divadelní,  jež  neprošly.  Za  to  s  největším  souhlasem 
přijat  na  hlavní  zhromadžizně  1880.  návrh  známého  příznivce 
Srbů  lužických,  Poláka  p.  Parczewského,  na  založení  .delnjo- 
serbskeho  v^otrjada"  (dolnolužického  odboru)  Matice,  jejž  sám 
podporovati  slíbil  a  také  skutečně  po  jeho  založeni  jej  podpo- 
roval a  podporuje.  Odbor  dostal  své  stanovy,  podle  nichž  je 
zvláštním  dolnolužickým  oddílem  Matice  srbské  se  svým  výborem 
a  se  svými  zvláštními  členy.  Odbor  byl  s  jásotem  po  národu 
přijat  a  již  r.  1882.  měl  224  členův,  úspěch  to  zajisté  proti  pů- 
vodnímu úspěchu  Matice  samé  veliký,  mívalaf  tato,  jak  již  známo, 
průměrně  pouze  80  členů,  kterýžto  počet  se  v  posledních  letech 
na  něco  přes  200  zvýšil  Ovšem  jest  příspěvek  do  dolnolužického 
oddílu  menší,  pouze  1  mark  ročně  (kdežto  do  hlavního  tovaryš- 
stva „Macicy  Serbskeje"  4  marky  ročně  se  platí).  Dolnolužický 
oddíl  vydává  své  spisy  v  dolnosrbském  jazyce,  mezi  nimiž  nyní 
zvláště  kalendář,  jejž  před  tím  p.  Parczewski  svým  nákladem 
vydával;  vše  to  bude  na  posilu  těžce  zkoušených  jistě  dobře 
působiti. 

L.  1880.  na  uvedeném  již  hlavním  shromáždění  formuloval 
Alfons  Parczewski  jiný  ještě  návrh,  by  totiž  založeno  bylo  ,To- 
warstwo  pomocy'  na  podporu  studujících  Srbů,  kteréž  Matice 
s  podporou  hlavně  Poláků,  mezi  nimiž  na  své  cestě  Smoleř  pe- 


Msice  srbská  v  Budyiind.  25} 

nize  sbíral,  skutečné  založila.  Tovaryšstvo  toto  melo  a  niá  více 
přátel  než  Matice  sama,  jelikož  vice  do  praktického  života  zasahá, 
než  tato.  Tak  na  př.  jeho  fond  znamenitě  sesílila  zemřelá  vdova 
Marie  Wjelina  z  Trěbjeňc  svým  odkazem  6000  mark.  Společen- 
stvo toto  oiAže  tudiž  dobře  působiti.  Ale  Matice  sama  akci  tuto 
nyní  nevede,  z  ní  pouze  podnét  a  založení  vyšly. 

Ve  schůzi  výboru  dne  9.  ledna  1880  podána  velmi  potéšivá 
zpráva,  že  slavný  spisovatel  polský  J  I.  Kraszewski  při  Matici 
zakládá  zaslanými  2(MX)  mk.  stipendium  pro  srbského  gynmasistu 
budyšínského,  kterýž  by  poměrně  největší  prospěchy  v  srbštině 
činil.  Matici  ponecháno  právo  udílení  tohoto  stipendia,  kteráž  je 
od  té  doby  každoročně  v  obnosu  90  mk.  vyplácí 

Matice,  jak  již  jednou  jsem  podotknul,  slavila  roku  1872. 
S51eté  jubileum  svého  založení.  Sbor  Matice  české  (se  kterouž 
lužická  Matice  již  od  r.  1848.,  skutkem  však  teprv  od  r.  1852. 
ve  spojem  jest)  blahopřejným  dopisem  ze  dne  30.  března  1872. 
ku  konci  praví:  „Bůh  žehnej  šlechetné  Vaši  snaze  po  osvětě  a 
ku  povznesení  národu  a  dopřej  blahodárnému  ústavu  Vašemu 
šfastnólio  trvání  po  věky  a  neustále  širšího  a  vytrvalejšího  půso- 
bení." A  Michal  Hórnik  svou  rozpravu  o  Matici  srbské  v  jubi- 
lejní hlavní  zhromadžizně  proslovenou  končí  těmito  slovy:  .Pravá 
vytrvalost  na  počaté  dráze,  pravá  nesobecká  snaha  o  prospěch 
Matice  srbské  je  potřebná,  abychom  německosrbský  slovník,  li- 
dovou bibliotheku  a  jiné  pro  lid  a  školu  potřebné  knihy  vydali, 
jakož  i  náš  Časopis  dále  zdokonalovali.  Starejme  se  dále,  aby- 
(^hom  Matici  vlastní  dům  a  tím  nové  středisko  našich  snah  o  vzdě- 
lání naší  národnosti  pořídili.^  Nenadálaf  se  ani  tenkrát  Matice 
česká  ani  lužickosrbská,  jak  těžké  doby  této  nastávají.  Nenadálí 
se  ani  M.  Hórnik,  že  ze  všech  jeho  přání  jen  ^zdokonalení  časo- 
pisu* se  vyplní.  Ale  Matice  nyní  již  nejtěžší  doby  má  za  sebou 
^  jak  sama  nadějí  se  kojí,  bude  moci  opět  lépe  na  poli  literar- 
Qím  působiti,  což  jí  četnější  počet  členstva  a  něco  živější  úča- 
stenství pro  ni  v  ostatnim  Slovanstvě  poněkud  umožní.'*')  Nyní 
již  má  mezi  Srby  půdu  jistou,  za  což  nejvíce  se  nabojovala.  Nyní 
začínají  Lužičané  sami  důležitost  její  pochopovati  a  budou  ji 
bohdá  zámožnější  z  nich  po  příkladě  Michala  Lahody,  jenž  jí 
dosud  nejvíc  ze  Srbů,  totiž  500  marku  odkázal,  účíniivěji  pod- 
porovati. — 

V  posledních  čtyř  letech  mohla  Matice  energičtěji  na  poli  své 
literární  působnosti  vystupovati  hlavně  přičiněním  p.  Parczew- 
skóho.  Vypisovali  tento  šlechetný  mecenáš  její  prostřednictvím 
ceny  za  knihy  srbské  a  tak  podnět  k  čilejšímu  ruchu  spisovatel- 
skému dával.  Tak  byla  vypsána  cena  60  mk.  na  nejlepší  čítanku 
dolnolužickou,  již  Jórdan  obdržel;  dále  vypsal  „čestné  myto" 
50  mk.  za  nejlepší    dolnolužickou  knížku  s  nápisem  „Wopisanje 

*)  Tu  máme  pHležitosf  zmíniti  Be  o  značném  dani  100  zl ,  od  občanA 
roudnických  Matici  Brbské  učiněném.  Kéž  tento  dobrý  přiklad  mUIedovánl 
najde! 


^52  Adolf  Černý:  Matice  srbská  v  Budyfiíně. 

serbskoíužiskeho  kraja  a  luda",  avšak,  pokud  vim,  bez  účinku. 
Matice  sama  vypsala  r.  1882.  cenu  30  mk.  za  jubilejní  knížku 
o  pobití  Turkův  u  Vidné  1683.  Cena  ta  přisouzena  knížce  „Kříž 
a  poímésac"  od  Wehle.  Chudý  to  seznam  cen  —  avšak  považme, 
že  je  .vypisoval  spolek  s  rozsáhlým  a  důležitým  sice  programem, 
avšak  beze  všeho  základního  jmění,  jen  z  ročních  příspěvků 
členův  a  prodeje  knih  působícího. 

Ku  konci  zmínili  se  nám  jest  ještě  soustavně  o  Časopise, 
kterýž  tvoří  hlavní  čásf  toho,  co  Matice  srbská  v  literatuře  vyko- 
nala. Už  tím  jest  důležitým,  že  zavedl  nový  pravopis  a  přátele 
mu  dobýval,  jej  stále  zdokonaloval  až  na  nynější  stupeň  jeho  do- 
konalosti, ačkoliv  to  právě  Matici  o  mnoho  členů  připravilo, 
jiebof  kdyby  byla  tiskla  i  Časopis  pravopisem  katolickým  nebo 
protestantským,  byla  by  zajisté  měla  hojnost  členův  i  mezi  rol- 
nictvem. Tu  máme  přiležitosf  zmíniti  se  o  zásluze  Matice,  že 
sblížila  oba  pravopisy,  katolický  a  evangelický  tak  dalece,  že 
nyní  již  jen  asi  ve  třech  písmenech  se  liší,  tak  že  na  nejlepší 
cestě  se  nalézá  oba  spojiti,  načež  by  snadnější  bylo  prostřed- 
nictvím školy,  kalendářův  a  prostonárodních  spisů  se  přičiniti 
o  přechod  k  pravopisu  analogickému,  jakým  se  sešity  Časo- 
pisu a  vědecké  i  nové  belletristické  spisy  lužické  tisknou.  — 
Časopis  přinesl  v  dosavadních  70  sešitech  hojnosf  básní,  sbírek 
památek  národního  básnictví,  moudrosti  a  vtipu  i  článků  věde- 
ckých. V  části  poetické  nalezneme  hlavně  množství  přispěvkův 
od  zvěčnělého  pěvce  lužického  Handrija  Zejlere,  krom  toho 
poesie  Wehlovy  (pseudonym  Radyserb),  Čěslovy,  Zarinovy,  Pfu- 
lovy,  Sauerweinovy,  dolnolužické  Kósykovy  a  jiných.  Pokud  se 
druhé  části  programmu  Časopisu  týče,  sluší  vzpomenouti  sbírky 
přísloví,  Bukem  Zejleřem  učiněné  a  v  mnoha  sešitech  obsažené, 
pak  drem.  Mukou  učiněné  sbírky  dolnolužických  písní  (jež  vydal 
Hórnik  ve  zvláštním  otisku)  a  písní  hornolužických.  V  části  vě- 
decké nejvíce  (dle  stanov)  pěstován  jazykozpyt  a  íiterarní  historie, 
v  kterémžto  oboru  může  se  vykázati  Časopis  obšírnými  a  důleži- 
tými příspěvky:  Stawizny  serbskeje  ryčje  a  narodnosce.  —  Pre- 
hlady  serbskeho  pismowstvva  (stálá  lo  rubrika,  zprvu  vždy  po 
třech,  později  po  pěti  letech  se  objevující;.  —  Spisowarjo  hornjo- 
íužiskich  ewangelskich  Serbow  wot  1597  —1800.  —  Zemrječi  spiso- 
warjo hornjoíužiskich  ewangelskich  Serbowa  wot  1800. —  1877.  — 
Pismowstwo  a  spisowarjo  delnjoíužiskich  Serbow.  Vše  od  Karla 
Augusta  Jénče.  —  Dále :  Přehlad  písrnowstwa  katholskich  Serbow. 
Od  Handrija  Dučmana,  kterýž  spis  roku  186í>.  samostatně  vyšel. 
Pak:  Hornořužiski-serbski  prawopis  z  krótkim  ryčničnym  pře- 
hladom.  —  Vzpomenutá  již  Hornoínžiska  ryčnica.  —  Pomniki 
Poíabjan  Siowjanšciny.  Vše  od  dra.  Pfula.  Mimo  to  přinesl  Ča- 
sopis přečetně  drobnějších  sice,  ale  střízlivých,  důležitých  článků 
filologických  a  literárně  historických  z  péra  M.  Horníka.  Velikou 
důležilosf  mají  obsažené  tu  přírodovědecké  příspěvky  Rostokovy, 
kteréž  (zároveň  s  několika  Dučmanovvmi)  obsahuji  celé  srbské 
názvosloví    této    vědy.   Viděti,    že  o  Časopis    vždy   bylo   jak  ná- 


Jan  Herben :  Bratří  nafii  v  Dolních  Rakonsích.  253 

leŘi  staráno,  Matice  mu  velikou  péči  věnovala,  poněvadž  byl 
řéinéf  jVdiným,  čím  se  mohla  ostatnímu  *vzdé'anému  svétu  uká- 
zaři,  jelikož  ostatní  publikace  její  (s  vyjmutím  -Slovníka"  a  ji- 
ných vytčených)  téměř  cele  jen  pro  lid  vydávány  byly  a  literární 
ceny  nemají. 

Uzavírám  stručný  svůj  náčrtek,  kterým  měl  jsem  v  úmyslu 
prispěti  poněkud  k  poznání  národního  probuzení  Lužičanů  — 
nebof  jak  z  celého  článku  patrno,  jsou  dějiny  Matice  přoúzce 
s  dějinami  národního  znovuzrození  Srbů  lužických  spojeny,  tak 
úzce,  že  vlastně  ten,  kdo  dějiny  její  píše,  píše  čásf  dějin  tohoto 
probuzení  od  založení  jejího. 

Srbští  vlastenci  pričiňují  se  ze  všech  sil,  aby  Matici  svou 
stále  k  větší  výši  přiváděli,  pričiňují  se  nezištně,  obětuji  této 
práci  veškeren  život  svůj.  Ale  při  všem  svém  namáháni  bude 
jim  velmi  obtižno  při  nepatrném  počtu  Srbů  vytčených  cílů  do- 
jiti, nedostane-li  se  jím  od  ostatních  Slovanů  vydatnější  pomoci, 
nežh"  až  doposud.  Nemohu  lépe  článek  svůj  uzavříti,  než  přáním. 
al)y  konečně  ve  Slovanstvě  ke  skutečnému,  vydatnému  podpc- 
rováni  „Macicy  Serbskeje",  této  nejdůležitější  instituce  lužicko- 
srbské  došlo  .  .  . 


Bratři  naši  v  Dolních  Rakousich. 

Podává  Jan  Herben. 

(PokrnJ^ovÁni.) 

IV. 

(Dalsí  potulky:  Ringelsilorf  a  Přilep  ) 

,S  bohem,  Cahnove!"  pravil  jsem  si  tesklivo  odcházeje  ze 
své  návštěvy. 

Všem  cestovatelům  doporučuje  se  tuto  vřele  cestování  podle 
mapy.  Vyměřiv  si  já  zajisté  co  nejpřísněji  dle  mapy  cestu  do  Ringels- 
florfu,  všedi  jsem  v  Gahnově  na  dráhu  a  jel  o  stanici  dále  do  Treze- 
nic.  Odtud  mínil  jsem  za  hodinku  doskočiti  pěšky  do  Ringelsdorfu. 
Jaké  bylo  podivení  moje,  když  mi  Ringeisdorfští  ukázali,  že 
7.  Cahnova  měl  jsem  k  nim  právě  jen  tak  daleko  jako  teď  z  Tre- 
zenic.  Není  nad  mapy  a  rozhlášené  cestování  dle  nich. 

Z  Trezenic  (Drósing)  zaměřil  jsem  tedy  do  Ringelsdorfa, 
což  slovenský  jazyk  si  polehčil  na  Lingašdorf.  Cestou  přihodila 
55ÍÍ  mi  ještě  rozmarná  episodka. 

Vezl  mne  Němeček  z  nedalekého  Ablsdorfu.  Nastřehl  se 
mi  na  nádraží  a  byl  na  Němce  dosti  ochoten  a  přívětiv,  až  mne 
to  zaráželo.  V  čas*  řípy,  kdy  cukrovary  začínají  pracovati,  jsou 
véru  na  cestách  rakouských  málo  menší  propasti  nežli  na  Moravě. 
To  jest  asi  nezbytná  příchuf  řípové  poesie  na  celém  šírém  světě. 


CJ54  ^^^  Herben: 

Ale  ten  Némeček!  Byl  bych  p6šky  dvakráte  býval  spíše  u  cíle 
své  cesty.  Již  bylo  k  západu  slunce  a  bylo  zamračeno.  Nejprve 
tedy  jemné  vozkovi  ponavrhuju,  aby  koníka  popohnal.  »Jó,  jó," 
přisvědčuje  ochotné,  ale  nepohání  nic.  Polom  již  ukazuju  všelijak 
nelrpélivosf  a  straším  ho,  že  zatmíme  a  že  bych  rád  ješté  na 
faru.  V  noci  tam  pícce  nemohu?  ,Jó,  jó,"  přisvědčuje  Némčik 
ješté  ochotněji,  ale  koně  nepohání.  A  potom  mu  přímo  láteMm 
(^  víc  posuftky  nežli  jazykem,  v  němž  ani  nadávati  neumím  — ) 
a  láteřím.  Tu  konečně  Němeček  otevřel  ústa:  „abych  prý  od- 
pustil, že  koník  je  slepý  na  obě  oči".  Tu  máš!  Ubohý  vozka 
tudíž  musil  krok  jeho  říditi  jen  v  koleji  ujeté  a  to  pomalu,  aby 
kůň  kopytem  poznával  tvrdou,  nižší,  vyšlapanou  kolajku. 

Ringelsdorf  má  velmi  pěkné  položení,  třebas  trochu 
blátivé.  Zvláště  k  západu  slunce,  k  Abtsdorfu,  začíná  kraj  pfe- 
malebný  a  oku  lahodný.  U  hostince  jakéhos  Němeček  mne  složil. 
Nad  dědinou  již  leželo  husté  šero,  v  němž  jsem  poznával  jen 
obrysy  bílých  domů.^  Z  hospody  hned  jsem  zabočil  k  faře,  ležící 
uprostřed  dědiny.  Čisté,  úhledné  stavení  to  ověnčeno  je  z  dě- 
diny hustým  révovím,  podloubím  a  lešením  rozloženým  po  vyso- 
kých zahrádkách.  Farářem  tu  je  známý  dobrý  vlastenec  P.  Svo- 
boda, rodák  z  Hané  od  Kroměříže.  Jak  vzácno  tu  na  faře 
viděti  příchozího  Čecha,  slyšeti  po  čase  kus  hovoru  jiného  než 
každodenního  ze  vsi,  viděl  jsem  na  vlídném  přijetí  a  na  laskavých 
tvářích  hostitelových  a  dobré  hospodyňky,  prostosrdečné  Slovenky 
Podlužačky.  Ale  marná  tu  všechna  vlastenecká  práce  farářova, 
marné  volání.  Tu  v  Lingašdorfe  připravuje  se  na  smrC  ze  1300 
obyvatel  1100  slovenských  duší  a  dušiček.  Více  než  200  Němců 
zde  není.  A  přece  před  očima  knězovýma  během  pěti  let  ubývá 
žalostně  našeho  lidu.  A  kdo  celý  život  prožil  v  řeči  své  mateřské, 
toho  aspoň  hrob  poněmčí.  Na  hřbitově  samé  nápisy  německé. 
Lid  zdejší  odhazuje  i  svůj  pestrý  a  malebný  kroj  národní.  Tuf  arci 
odnárodňování  vězí  lidem  již  hluboko  v  žilách,  nebof  kroj  bývá 
všude  konservativnějším  nežli  jazyk.  Slováci  ledničtí  už  dávno 
se  poněmčili,  ale  kroj  slovenský  jim  zůstal.  Švábové  u  Kučerova 
(mezi  Slavkovem  a  Výškovém]  v  několika  dědinách  dávno  se 
počeštili,  ale  zůstala  jim  památka:  švábský  černý  kroj.  Ani  tu 
neosvědčuje  se  Hankovo  heslo:  ^Národové  nehasnou,  dokud  jazyk 
žije.*  Tu  jazyk  žije  a  přece  národ  hasne.  Rozumí  se,  že  Ringels- 
dorf býval  ryze  slováckou  dědinou.  Jen  mládež  nejmenší,  nežli 
chodí  do  školy,  vede  život  slovácký  právě  jako  v  Ranšpurku. 
Ale  tyto  milé  hlasy  umlkají,  jakmile  děti  překročí  práh  německé 
školy.  Uprostřed  dědiny  chlapec  jeden  schovávaje  se  za  šprlenou 
branku,  cítil  dost  bezpečnosti  přede  mnou  a  také  silnou  sdílnosf, 
jak  u  našich  dětí  bývá.  A  nemohl  odolati,  aby  na  mne  nezavolal : 

„Ty,  počúvíg,  že  nevíš  co  je  to:  Rachtá,  rachtá  roztrhaná 
puachta,  po  poli  to  běhá,  rozumu  to  nemá?" 

,A  vím"  —  usmívám  se  překvapen. 

»Tož  povedz,"  on  na  to. 

,To  je  vítr,  že?  A  ty  mi  řekni  za  to,  jak  je  ti." 


Bratři  naii  v  Dolnich  Rakoiuich.  355 

Chlapec  zaražen,  že  jsem  uhodl,  mlčel  chvilku,  ale  pak 
(iůvérné  sdílel,  že  je  tuším  Jurko  BanovičA.  Než  jsme  se  rozešli, 
ještě  mí  dal  , pohádku",  jak  pravil:  „Jšeu  pán  s  pani  na  smiuo- 
váni  (patrně  milování),  daui  si  nalét  holbu  vina  na  koštováni. 
Nebyuo  to  ani  ve  žbánku  ani  ve  sklence,  enem  v  černé  guličce, 
co  je  to?« 

Dohodli  jsme  se,  že  vinné   zrnko,   což  je  ,,pohádka*   dosti 

těžká. 

Děti  rakouské  jako  naše:  důvěrné,  nebojácné. 

Abych  určitě  mluvil:  Roku  1880  přiznalo  se  ze  1300  oby- 
vatel kolem  200  osob  k  německé  obcovací  řeči.  Služby  boží  jsou 
střídavě  po  týdnech  české  a  německé.  Škola,  jak  řečeno,  jo  ně- 
mecká. Učitelé  jsou  dva  Němci  z  Čech  a  jeden  Němec  z  Třebíče. 
Z  Třebíče  Němec!  Na  království  české  připomíná  jediná  česká 
tabule  banky  Slavie,  která  tu  má  též  jednatelství  své. 

Lidé  posud  jsou  zde  pěkně  rostlí,  svižní  a  svalnatí.  Pravím 
.posud"  proto,  že  vždycky  měli  v  tomto  ohledu  znamenitou  po- 
yěsC  Tak  roku  1813  za  válek  Napoleonských  obec  lingašdorfská 
jediná  poslala  93  šohsgů  do  pole  pro  císaře  pána,  což  si  tu  dobře 
pamatují.  Slováci  rakouští  jako  Podlužáci  moravští  nejraději 
slouží  u  koni,  což  je  zajímavo  jistě  pro  slovanskou  družnou  po- 
povahu  lidu  našeho;  celkem  však  neradi  na  vojnu  chodí.  Odtud 
tolik  pohnutlivých  písní. — 

Jak  jen  vyjedeš  nad  kostel  na  cestu  —  nebof  Ringelsdorf 
leží  na  svahu  —  uzříš  bílý  kostelíček  v  jihovýchodní  stranu. 
Vzdálen  jest  as  hodinu  cesty  a  k  němu  jako  kuřátka  krčí 
se  střechy  domQ,  chaloupek  a  stodol  mezi  stromovím.  Tento 
bstelík  s  dědinkou  viděti  také  z  nádraží  trezenického,  kudy 
jsem  jel.  Je  to  Přílep,  nejzachovalejší  slovenská  osada  v  této 
skupině  rakouské. 

Přílep  se  německy  jmenuje  Waltersdorf.  Je  to  nejzachova- 
jší  osada  a  přece  tu  jen  živoří  391  duší.  které  po  krátkém  časo 
a  snad  rychleji  než  všechny  osady  padnou  za  kořist  nepřirozené 
násilné  smrtí  národní.  Jen  poslyšte !  Není  tu  jediné  německé 
duše  vyjma  jedinou  německou  dušičku  učitele  Panáčka,  jenž  po- 
chází z  našich  moravských  Židlochovic.  Šfastné  Židlochovice, 
aspoň  jednoho  Němce  jste  zrodily!  Tato  dušička  německá  do- 
dává však  Přílepu  ryze  německý  ráz.  Mát  Přílep  smutnou  historii 
i  smutnou  přítomnost.  Útulná  dědinka  tato  přifařena  jest  do 
Trezenic.  Sama  sice  má  kostelíček,  ale  nemá  fary.  A  tu  v  Treze- 
nicícb  už  dvakráte  po  sobě  dosažen  za  faráře  pouhý  čistokrevný 
Němec.  Teď  je  fara  uprázdněna  a  dostane  potřetí  pouhého  čisto- 
krevného Němce,  jakož  se  od  konsistoře  vídeňské  nemůže  ani 
jiného  očekávati.  Čtyři  sta  duší  bude  tedy  žíti  dále  beze  slova 
božího.  Do  Asie,  Afriky,  Ameriky,  Austrálie  rozesýlají  se  missio- 
náři,  aby  na  víru  křesťanskou  obraceli  lid  a  přiváděli  jej  v  lůno 
církve.  Uprostřed  vzdělané  Evropy,  v  srdci  katolické  země  lid 
žije  bez  božího  slova! 


256  Ja>i  Horben: 

Opakujeme,  že  Přílep  je  ryze  slovanská  vesnička,  kde  živá 
duáe  německy  dobře  neumí.  Abych  ji  popsal:  má  75  čísel;  lid 
šatí  se  a  mluví  slovensky.  Z  ťéch  75  čísel  jest  11  pololánikfi 
majících  po  40—42  jitrech  výsovky,  18  čtvrtlánikft,  ostatek  jsou 
ehalupníci  a  podruzi.  Jednoťřídni  německá  škola  má  as  padesát 
slováckých  školáčků.  Prílepští  mají  úhledný  kostelíček  i  hřbi- 
tov. Sedláci  jsou  zámožní.  V  dédince  panuje  milá  čistota,  čehož 
o  sousedních  Trezenicích  nelze  říci.  Kdež  sám  Cahnov  je  čistější 
nad  Trezenice!  Nemluvím  z  národní  předpojatosti,  není  toho 
třeba.  Němci  ncomazují  a  nebili  svých  domů  dvakráte  do  roka, 
z  jara  a  na  podzim,  jako  naše  čistotné  hospodyňky  činí,  také 
čistotné  ženské  ruky  postrádáš  u  Němců  ve  stavení,  ve  světnicích 
a  v  domácnosti  vůbec.  Ale  přece  tu  v  Rakousích  už  není  ani 
mezi  našim  lidem  tolik  malliy  a  půvabných  fresek  kol  oken  a 
dveří  jako  v  jižní  Moravě.  Za  to  slovenské  dívky  právě  jako  naše 
před  nedělí  a  svátkem  čistě  umetají  před  domem  a  posýpají 
chodníky  žlutým  pískrm  v  rozmanitých  fantasiích. 

Do  roka  niají  v  Přílepe  dvojí  slavnost  vesnickou.  Na  pod- 
zim totiž  hody  jako  všude  jinde,  ale  na  jaře  zajímavou  slavnost 
lesní,  které  jinde  neslaví.  Hody  čili  posvícení  připadají  na  konec 
srpna,  a  v  tu  neděli  hodovní  Přilepané  mívaji  slavné  služby  boží 
doma  v  dédince.  Za  farářováni  německých  kněží  v  Trezenicích 
musili  si  vypomáhati,  jak  mohli.  Poprosili  obyčejně  kněze  z  Uher 
ze  slovenských  Levárů.  Letos  vyprosili  si  mladistvého  Čecha, 
vp.  Hammerschmieda  z  Ranšpurka,  jenž  jim  ochotně  posloužil 
českým  kázáním  a  mší  svatou.  Což  se  ti  dobři  lidé  natěšili!  Koho 
jsem  potkal,  každý  se  z  toho  radoval. 

Jarní  slavnost  koná  se  mimo  ves  pod  širým  nebem.  Původ 
nni  význam  té  slavnosti  není  mi  znám.  Či  by  to  byl  zbytek  starých 
pohanských  slavností,  jež  lid  náš  stroj  i  val  o  hodu  letním?  To 
pěkně  v  pondělí  .svatodušní  celá  dědina  s  veselím  a  s  jásotem 
vyhrne  se  ven.  Přilep  leží  blízko  severní  dráhy  pod  výšinou,  na 
které  prostírají  se  úrodné  zelené  vinohrady,  a  k  řece  Moravě 
není  daleko.  Tu  při  řece  hostinský  vyhlídne  si  příjemný  kout 
u  lesa.  Odpoledne  pak  s  hudbou  stari  mladí  účastní  se  radová- 
nek a  tance.  Veselí  a  tanec  trvá  do  noci.  V  to  rozléhá  a  misi 
so  veselý  zpěv. 

Přilepšti  umějí  mnoho  pěkných  písniček,  které  stojí  za  po- 
slechnutí a  poznání: 

Hiisári,  husárí,  vrané  koně  máte, 

ked  pÁjdem  mezi  vás,  kerého  mí  dáte  V 

Vyber  si,  Scihajkn,  kerý  sa  ti  \i\hi, 
kerý  fa  zanese  pod  zelené  dnby. 

Pod  zelené  duby,  pod  zelenu  lipkii, 
nvidfŠ,  Siihajkii,  tťi  husárski)  bítkn. 

Sak  sem  já  jn  vidzel,  ked  sa  mustrovali, 
ked  mého  tacíčka  na  prach  rozsekali. 


BratN  naSí  v  Dolnieh  Rakonsfch.  357 


Mflj  starý  tacídku,  vyplačte  noía  z  vojny^ 
Sak  vy  o  tem  vité,  %e  tam  dobré  není. 

MAj  milý  synáčku,  co  za  tebe  ptaiú? 
MAj  staiý  taeičkn,  sedm  sto  toralo. 

Můj  mflý  syneéku,  já  icb  tolej  nemám, 
moBÍš  trochn  počkat^  já  si  icb  yypofiéám, 

MAj  sta^  tacičku,  já  nemožem  dekat, 
priila  mi  cedula,  mnsím  maSirovat. 

Priila  mi  cedala  od  ČiŠčovskýcb  pánA, 
že  máme  naplnit  vídeňská  kasárňn. 

Vídeňská  kasárna  je  plná  vojákA, 

co  naverbovali  z  týcb  Prílepských  chlapcA. 


átvry  bily,  pět  bilo,  milej  doma  nebjrlo, 

žala  ona  traviékn  v  tem  zeleném  hájiékn. 

Jak  nažala,  svázala,  na  iahajka  volala: 

Poď,  inhajku,  poď  ke  mně,  já  ci  povím,  co  je  mně. 

A  mě  boíi  blaviěka,  pobily  mia  mamička; 

pobily  mia  pro  tebe,  že  ja  nesmím  seet  tebe. 

Děti  přilepské  si  zpívají: 

RValy*)  sa  dvě  trpilky  o  jedneho  trpila, 
chycíly  sa  za  chocnolky,  jedna  dnihii  vrtila. 

RValy  sa  dvě  babičky  o  nžičkn  másla, 
chyciiy  sa  za  ručičky,  jedna  druhů  třásla. 

Trochu  němčiny: 

Links,  rechc,  praví  ievc, 
n  muziky  skáče, 
ked  má  kramflek  popríiívat, 
týden  nad  ním  pWíe. 

Neřád  bych  já  Sevcem  byl, 
ochraň  mia  bože, 
mám  já  slabé  zubíky, 
natahovat  kože. 


Dycky  mi  má  milá  říkávala, 
že  by  mi  pAl  srdca  darovala, 
scela  řezat,  neměla  nAž, 
scel  sem  jí  ho  poščat, 
nescela  už. 

Na  chválu  Přílepských  mohu  ještě  podati  úryvek  z  listu 
dobrého  pHtele,  jenž  Přílep  dlouho  zná:  „Řeč  je  v  Přílepe  jako 
v  Cahnově,  jen  že  se  tam  za  svou  řeč  tak  nestydí  jako  Cahnovští." 
Díky  Bohu!  Zajímavější  jména  jsou:  Adamovič,  Maršic,  Motyčka, 
Matyáš  Řadič,  Turkovič,  Šinkovič,  Studeníc. 

Mezi  Ringelsdorfem  a  Přílepem  leží  městečko  slovensky 
zvané  Trezenico,  německy  Drósing.  Trezenice  neboli  dle 
Šembery   Strezenice   už  roku    1844.  byly  poněmčeny,    vyjma  lid 

*)  Slovo  je  trojslabičné  Pozn.  spisov, 

SloTftiuký  sborník.  19 


258  Pavel  Durdík; 

služebný.  Dnes  tím  více.  Bohužel  i  všechen  další  kraj  směrem 
k  Vídni  neozývá  se  hlaholem  slovanským,  leda  kde  opuštěná 
sirota  slouží  mezi  Némci.  Tak  Zim  d  o  r  f  dnes  je  skoro  poněmčen, 
ač  před  30  lety  prý  —  jak  lidé  sami  vzpomínají  —  více  nežli 
čtvrtina  byla  tu  Slováků.  Dědinka  je  vzdálena  od  Přílepu  */,  ho- 
diny. Sluší  tomu  véřiti,  nebof  úřední  výkaz  z  roku  1851.  zni 
v  ten  rozum,  že  v  Zirndorfé  napočítáno  tehdy  174  Němcův  a 
354  Slováků.  O  tom  vás  přesvědčí  Gzórnigova  Ethnografie.  Jaký 
to  rozdíl:  dnes  sotva  se  s  někým  domluvíte!  Jaké  to  němectvi 
však,  to  hlásá  jméno  zdejšího  starosty.  Jmenuje  se  Maršic.  A  so- 
dláci  jmenují  se  Adamovič,  Kovanič,  Rudovič  a  p. 

Tak  již  to  plaché  slovenské  slovo  vypuzují  z  měst  a  mésteCek 
do  dědin.  Tu  a  tam  na  dědinách  ještě  se  ohřeje  v  zimě  u  rodin- 
ného stolu«  zašveholí  si  v  pohádkách  a  zajásá  nebo  zapláče 
v  písních.  V  létě  potěká  si  ještě  po  brázdách  úrodných  lánů, 
ostiní  se  v  zahradách  a  žírných  záhumenních.  Ale  i  tu  na  dědi- 
nách mnohé  jiskrné  slovo  naše  zhyne  na  zápraží  nevlídných  domů, 
kdež  je  zapřeli  a  zapírají  jako  hřích  A  jdou  jiní  sloužit  a  nechají 
své  mateřské  slovo  doma  sirotou:  mezi  cizími  nevezmou  ho  do 
úst;  nebo  jdou  na  řemeslo  do  , Residence",  kdež  po  řeči  jejich 
plvají.  Vrátí-li  se  kdo  do  domova,  přijde  bez  řeči  matky  své. 
Tak  naše  slavná  řeč  hyne,  až  vyhyne  do  kořene.  I  pojede  po 
stu  letech  učený  muž  touto  drahou  k  metropoli  dunajské  a  bude 
spolucestujícím  ukazovati  prstem  z  okna:  »Hle,  kam  se  podívat*^, 
tam  všude  žil  kmen  slovanský  a  byl  vykácen.*  (Dokončeni.) 


Turgeněv  líčen  dle  svých  dopisů. 

Napsal  dr.  Pavel  Durdík. 

(Pokrařovánf.) 

Turgeněv,  rovnéž  jako  Palacký  (Radhošt,  III.  str.  309.  a 
« Doslov  íc  Radhošti")  neshodoval  se  s  Ťutčevem  a  ostatními 
ruskými  slavjanofily  stran  spásy  Evropy  [jakoby  shnilé  a  duchem 
zpupné  *)]  přijmutím  pravoslavné  víry,  stran  spásy  slovanských 
plemen  přijnmtím  jednoho  spisovného  jazyka  (ruského)  a  pro- 
stoupením k  východní  pravoslavné  církvi,  stran  setření  slovanské 
fysiognomie  u  západních  Slovanů  vlivem  západníci  vilisace.  Turge- 
něv nehleděl  na  Slovany  z  těchto  spasitelných  stanovisek,  naopak 
ponechával  každému  slovanskému  plemeni  úplnou  volnosf  co  do 
náboženského  vyznání,  jazykové  individuálnosti  historického  vývojo 
a  typických  zvláštností;   řídí  se  především  myšlénkou  všeobecné 

*)  Slavjanofilové  vyčítají  zapadni  civilÍ8acl  „zpnpnosř  a  hrdosf,  vzniklon 
vlivem  osvěty  a  vzděláni",  Domnivaiif  ao  prý  vzdělanci  na  západě,  že  vzdě- 
láni povzneslo  je  na  nový  stupeň  lidské  důstojnosti  —  prý  si  utvořili  takovým 
způsobem  nové  pohanství,  při  nřmž  nerovnosf  tříd  a  rozdíl  mezi  lidmi  vzrůstA 
a  se  jeví  v  tisíci  rozličných  formách  attl 


Turgeněv  líéen  dle  svých  dopisA.  259 

osvěty,  vjřčenou   v   dvouvei-ší   Jana   Kollára,   aniž   by   byl    snad 
védéí  o  tomto  dvouverši  : 

„Národ  tok  poyažuj  jediné  jako  nádobu  UdstvJ  — 
\     A  vidy,  zvolád-li  jSlovan!'  nechf  se  ti  ozve  člaték,^ 

Rovněž  jako  Koilár  a  Palacký  byl  Turgeněv  horlivým  přítelem 
literární  vzájemnosti  mezi  Slovany,  jakž  o  tom  svědčí  jeho  poděko- 
vaci  připiš  k  pražské  „Umělecké  Besedě*  —  za  jejiž  čestného  člena 
byl  zvolen.  V  prípise  tom  vyjadřuje  „své  přesvědčení,  že  vzá- 
jemná výměna  myšlének  a  citů  národností  slovan- 
ských přinese  po  čase  krásné  blahodárné  plody".  Turgeněv, 
zcela  v  opak  Slavjanofil&m,  dobře  pochopil  ušlechtilé  snahy 
menších  slovanských  kmenův  o  zachováni  své  národní  samo- 
statností ;  vždyf  sám  divukrásně  vylíčil  mocnou  tuto  lásku  k  vlasti 
v  srdci  Slovana,  snažícího  se  o  povzneseni  svého  malého  po- 
tlačovaného národa  a  doufajícího  v  jeho  budoucnost  a  politickou 
samostatnost;  takovým  jest  bulharský  vlastenec  Insarov,  hrdina 
románu  ,V  předvečer".  —  ^Nehodlám  k  ukojení  svého  osobního 
štěstí  zraditi  povinnosti  k  vlasti.  Jsem  Bulhar  a  mne  není  třeba 
ruské  lásky,*  dí  Insarov.  Sebe  nadšenější  bulharský  národovec 
nemohl  by  utvořiti  lepší  ideál  jinocha  vlastence,  líčiti  ho  s  větM 
úctou  a  pravdou,  nož  to  učinil  Turgeněv.  jehož  román  jest  jakoby 
ohlas  Máchovského:  .čím  menší  vlast,  tím  větši  láska...' 


Vralme  se  opět  k  našemu  předmětu. 

Turgeněv,  kde  vidí  zásluhu,  nespoří  chválou.  Tak  ve  psaní 
kPolonskému  (psaní  219.).  „Tyto  dny  byl  jsem  neobyčejně  dojat 
tou  rukopisnou  částí  spisu  Hercenova  „Bujioe  h  Ay^u"  (Co  bylo 
a  dumy).  Hercen  vypravuje  utrpení  své  ženy,  její  smrf  atd.  Všo 
to  je  napsáno  slzami,  krvi  —  hoří  a  pálí  to.  Škoda,  že  to  nolzo 
nveřejniti.  Tak  uměl  psáti  pouze  on  z  Rusů." 

A  vzdává  čest  tomu,  kdo  jí  zasloužil,  at  je  třeba  z  jakého- 
koli táboru.  Píše  Saltykovu  (psaní  220.):  J\t  víte,  že  v  těchto 
dnech  umřel  v  Berlíně  Jiří  Samariu.  Lituji  ho  (ačkoli  jsmo 
byli  k  sobě  téměř  protinožci)  neb  na  Rusi  jest  intelligentnich  a 
poctivých  lidí  velmi  málo  a  místa  po  nich  zůstávají  prázdnými.*  *)  — 
Dále  píše  Saltykovu  z  Paříže  9.  března  1876.  tuto  jemnou  důtku: 
nVaše  vroucí  slovo  o  zemřelém  ubohém  Avdějevu  je  velmi 
ukrutné.  Jste  nelítostný.  —  Skutečně,  o  mrtvých  je  nejlépe  no: 
,nil  nisi  beneS  nýbrž  přímo:  ,nil'.  Člověk  ten  se  namáhal,  spi- 
soval, trudil  se,  přičinil  se,  padal  atd.  -  Nu,  ted  je  v  hrobě . .  . 
Nechtě  ho  po  smrti  na  pokoji !" 

•)  Jarij  SamArin  je  spisovatelem  knihy  „OKpaHHU  Poccíh"  kde  na  wl- 
kladě  historických  listin  je  dokázáno,  {ak  ruská  vláda  nadržovala  a  nadržuje* 
dosud  NémcAni  v  baltských  provinciích  na  rtkor  ruského  živlu,  jak  vláda  lho- 
stejně hledi  na  némčení  LatýfiA  a  Estft  v  svých  ruských  provinciích  atd.  Spis 
tento  tištén  v  ciziné  a  (což  je  velmi  charakteristické)  je  v  Rusku  zapovézen. 
Velmi  horlivou  a  bezzištnou'  éinnosf  jevil  Samariu  co  clon  redakční  kommissc 
pH  osvobozeni  nevolníků. 


260  Pavel  Diirdík: 

Velmi  cenil  Turgeněv  dramatický  talent  Ostrovského,  jehcž 
dramata  z  kruhu  kupeckého  a  měšťanského  zaujímají  přední  místo 
v  repertoiru  ruských  divadel,  jehož  talent  však  v  posledních  le- 
tech jaksi  klesl:  „Nezdary  Ostrovského  v  poslední  dobé  jsou 
zajímavější  než  úspěchy  jiných,  di  o  něm  Turgeněv  v  jednom 
psaní  k  Polonskému. 

Úsudky  Turgenéva  o  satirikovi  S^.ltykovu  (Ščedrinu)  byly 
v  první  době  jeho  literami  činností  nepříznivé;  o  prvopočátečních 
satirách  Ščedrína  dí:  „Nechf  si  obecenstvo  plní  žaludek  tímto 
kořením.  Af  slouží  ke  zdraví!*  (psaní  8.  března  1857.).  Později 
však  Turgeněv  změnil  svůj  úsudek  a  byl  u  vytrženi  nad  ^Hi- 
storií jednoho  města",  připomínající  « svou  kousavě  satirickou 
někdy  fantastickou  formou,  svým  zlostným  humorem  nejlepší  místa 
Sv^rifta  a  zahrnující  mimo  to  v  sobě  drahocenný  historický  ma- 
teriál pro  budoucí  spisovatele  o  národním  životě*  (psaní  z  Lon- 
dýna 30.  listopadu  1879.).  S  potušením  čítal  Turgeněv  Saltykovy 
výtvory,  zvláště  »Pány  Golovlevy"  a  ^Psaní  k  tetičce".  —  „Obdržel 
jsem  vaše  poslední  ,Psaní  k  tetince'  —  píše  Turgeněv  z  Paříže 
1882.  ~  „a  bez  pochlebenství  vám  řeknu,  že  čtení  tohoto  psaní 
,  bylo  pro  mne  jediným  světlým  paprskem  uprostřed  tlachání  a 
žvastu,  v  nichž  nyní  přebývám."  —  Ve  psaní  24.  září  1882.:  „Cell 
jsem  vaši  ,Současnou  idyllu'  a  shledal  jsem,  že  vrozená  vám 
vis  comica  nikdy  se  nejevila  s  větším  bleskem.  Ne,  vy  ještě  dlouho 
nesvěsíte  ruce,  leda  že  by  vás  censura  shltla.  Ano,  vy  jste  — 
velký  kousek^  sežvýká  vás,  —  ale  nespolkne  vás."  —  Turgeněv 
uznával,  že  Ščedrin  je  člověk  s  velikým  talentem,  bez  odporu 
mistrem,  a  litoval,  že  „nenapíše  místo  náčrtků  velký  román  se 
skupinou  charakterů  a  událostí,  s  vodící  myšlénkou  a  s  širokým 
základem".  „Na  to  lze  odpověděti"  —  dodává  sám  Turgeněv  — 
„že  romány  a  novelly  —  do  jisté  míry  píší  jiní  —  a  to  co  dělá 
Saltykov  —  že  kromě  něho  nikdo  nedovede"  (psaní  28.  října  1875.). 

Velmi  zajímavý  je  poměr  Turgeněva  k  hraběti  Lvu  Niko- 
lajeviči  Tolstému.  „Jsem  velmi  rád  úspěchu  ,Dětství  a  chla- 
pectví^  Jen  dej  Bůh  zdraví  Tolstému  —  a  on,  jak  jsem  pevně 
přesvědčen,  nás  překvapí  —  je  to  talent  prvního  stupně'  píše 
Turgeněv  29.  října  1S5.4  —  „Není-li  pravda,  jaký  to  výtečný  ná- 
črtek —  ,SebastopoÍ''od  Tolstého?"  praví  v  psaní  k  Druži- 
ninu  10.  července  1855,  Novellu  Tolstého  „Kozáci"  nazývá 
Turgeněv  „nejlepší  novellou,  napsanou  na  ruském  jazyku'  a  sám 
ji  proto  chtěl  přeložiti  do  frančiny,  než  překladatel  ho  již  předešel 
(tatáž  novella  vyšla  v  anglickém  překlade  v  Anglii  a  nezávisle 
od  toho  v  Americe).  Vzdával  chválu  Tolstému  za  jeho  román 
„Vojna  a  mír",  poukázav  při  tom  i  na  slabé  jeho  stránky;  totéž 
bylo  i  s  jiným  románem  Tolstého  „Anna  Karenina",  v  němž 
shledával  Turgeně7  „velkolepá  místa",  ačkoli  jinak  románem  tím 
se  nerozehřál.  —  Osobní  poměry  obou  těchto  znamenitých  raužft 
nebyly  vždy  přátelské  —  ano,  Tolstoj  vyzval  i  Turgeněva  na  sou- 
boj —  avšak  přes  všecko  rozkniotření  nepřestával  Turgeněv  velmi 
ceniti  Tolstého  a  nestrannosf  jeho  v  tomto  ohledu  je  velmi  vý- 


Turgeněv  liden  dle  svých  dopisA.  261 

znamni  Turgeněv  piše  Tolstému  toto  16.  listopadu  1856.:  .,Dobře 
jsem  si  rozmyslil,   co  jste  mi   psal  —  a  zdá  se  mí,   že  nemáte 
pravdu.  Přiznávám  se,   nemohu  býti  úplné  pravdiv  s  vámi,  neb 
uemohu  býti  s  vámi  zcela  upřímným,   seznámili  jsme  se  spolu 
oepříhodně  a  v  nepříznivou  dobu  —  a  až  se  setkáme  opět,  půjde 
to  již  pohodlněji  a  snadněji.  Čitím,  že  vás  miluji  jako  člověka  (co 
spisovatele  též,  to  se  rozumí  samo  sebou),  ale  mnohé  věci  ve 
vás  jsou  mi  nemilé  —  tak  že  raději  hledím  zachovávati  mezi  sebou 
a  vánii  jistou  vzdálenost.  Při  setkáni  opět  se  přičiníme,  aby  byla 
mezi  námi  úplná  shoda  —  snad  se  to  lépe  zdaří  —  avšak  ve 
vzdálenosti  cítim  k  vám  náklonnost  jako  k  bratrovi  —  ano  cítím 
ic  vám  něžnou  příchylnost.  Slovem,  miluji  vás,  to  je  nepochybné, 
snad  bude  to  míti  časem  dobré  výsledky . . .  Dokončil  jste  první 
čás!  ,Mladosti'   —  je  to  výtečné.  Jestli  nezbloudíte  s  vaší  dráhy 
(a  není  ireba  se  toho  obávati)  to  máte  velkou  budoucnost.  Přeji 
vám  zdraví,  činnost  —  a  svobodu,  svobodu  duchovní ...  Mé  spisy 
mohly  se  vám  líbiti   a  měly  snad   nějaký  vliv  na  vás  —  ale  jen 
pouze  do  té  doby,  co  jste  nebyl  samostatným.  —  Nyní  není  třeba, 
abyste  mne  studoval,  vy  vidíte  pouze  různost  formy,  vidíte  po- 
klesky a  nedomluvené  myšlénky;  vy  však  musíte  ještě  studovati 
člověka,  své  srdce  —  a  opravdu  veliké  spisovatele   Já  jsem  však 
spisovatelem  přechodní  doby  -  a  hodím  se  pouze  pro  lidi,  naléza- 
jící s€  v  stavu  přechodním."  —  O  tři  neděle  pczději  píše  Turgeněv 
témuž  Tolstému:    „Obdržel  jsem  vaše  psaní,  kde  mluvíte  o  mé 
novelle  ,Fausť.    Snadno  pochopíte,  jak  mi  bylo  volno,  čta  vaše 
psanf.    Váš  soucit  mne  upřímně  a  hluboce  potěšil.    A  mimo  to 
celé  psaní   bylo  proniknuto  jakousi  dobrotou  a  mírností,  jakousi 
přátelskou  tišinou.   Mně  nezbývá  leč  podati  vám  ruku  přes  .pří- 
kop', jenž  beztoho  již  dávno  se  obrátil  v  štěrbinu  téměř  nevidi- 
telnou,  o  kteréž  ani  se  nebudeme  více  zmiňovat  —  nestojít  ona 
za  to."    Rozdílnost  v  názorech   dlouho  překážela  jich  sblížení, 
avšak  konečně  přece  se  dorozuměli  a  obnovili  dřívější  přátelství, 
k  čemuž  dal  podnět  sám  hrabě  Lev  N.  Tolstoj  —  k  veliké  ra- 
dostí Turgeněva.    R.  1878.   navštívil  Turgeněv  Tolstého   na  jeho 
statku   v  Rusku.    „Opakuji  ještě  jednou,    že   můj    pobyt  u   vás 
y  Jasné  Polaně  zůstavil  ve  mně  velmi  příjemný  a  dobrý  dojem 
a  že  jsem  tomu  velmi  rád,   že  vzniklé  mezi  námi  nedorozumění 
úplné  vzalo  za  své,  jakoby  ho  nikdy  nebylo.  Pocítil  jsem  to  velmi 
patrně,  že  život  jenž  nás  učinil  staršími,  měl  pro  nás  dobré  ná- 
sledky —  a  že  oba  stali  jsme  se  lepšími   než  jsme  byli  před 
16  lety."  —  Turgeněv  velmi  litoval,   že  Tolstoj  přes  všecky  do- 
mluvy vždy  více  a  více  dával  se  unášeti  zvláštního  způsobu  my- 
stickým pessimismem.  Píšef  Turgeněv  Grigoroviči  31.  října  1882.: 
« Obdržel  jsem    konečně   ,Zpověd  Tolstého',   kterou    censu ra 
u  nás  zapověděla.  Přečetl  Jsem  jí  s  velikým  napnutím,  je  to  spis 
znamenitý  svou  upřímností,  pravdivostí  a  silou  přesvědčení.  Avšak 
zakládá  se  celá  zpověd  na  nepravdivých  premissích  —  a  přivádí 
konečné  k  svrchovaně  bezútěšnému   upírání  všelikého   činného, 
lidského  života . . .    Toto  je  též  zvláštního  druhu  nihilismus.  Di- 


262  P»vel  Durdik: 

vim  se  při  tom,  z  jakého  podnětu  snaží  stí  Tolstoj  míti  okolo 
sebe  umělce,  on  jenž  upírá  uměni  —  a  jaký  užitek  mohou  niili 
tito  umělci  z  jeho  hovoru!  A  přece  je  Tolstoj  snadjedníin  z  nej- 
znameniléišíchJidí  současného  Ruska.**  BoKužel,  že  tento  žvTailni 
člověk  v  záchvatu  tížící  ho  myšlénky,  že  „vše  je  marnost  nad 
marnost  v  tomto  ničemném  světě",  spálil  hotový  již  román  v  pla- 
meni —  rovněž  jako  to  učinil  Gogol,  spáliv  v  asketickém  zá- 
chvatu druhou  část  „Mrtvých  Duší".  Tolstoj  později  opět  se  stal 
věřícím  kresfanem,  odchyluje  se  však  od  pravoslavné  a 
jakékoli  jiné  stávající  církve  a  blíží  se  k  věrovyznání 
Petra  Chelčického.  Zavrhuje  Starý  Zákon  —  křestanství  jemu 
totožné  s  mravností  a  láskou  k  bližnímu.  Nyní  překládá  Evan- 
gelia z  řečtiny  do  ruštiny  a  vykládá  temná  místa  dle  svého  vlast- 
ního srozumění.  Paní  S.  Behrová  přeložila  „Zpověď*  z  ruského 
manuskriptu  do  němčiny  pod  titulem:  „Worin  besteht  mein 
Glaube".  Leipzig  1885.  —  Též  vyšel  francouzský  překlad  pod 
názvem:  „Ma  religion"   1885. 

Několik  neděl  před  smrtí  svou  psal  Turgeněv  Tolstému  ně- 
kolik řádků;  psány  jsou  tužkou,  bez  podpisu  —  a  patrně  slabou 
rukou  —  jsou  to  řádky  divukrásné,  hluboce  procítěné,  které  budou 
zachovány  potomstvu  co  drahocenná  perla,  svědčící  o  vznešené 
a  krásné  duši  nesmrtelného  spisovatele: 

„Milý  a  drahý  Lve  Nikolajiči !  Dlouho  jsem  vám  nepsal,  neb 
byl  jsem  a  jsem,  přímo  řečeno,  na  smrtelném  loži.  Píšu  vám  jen 
abych  vám  řekl,  jak  velmi  jsem  tomu  byl  rád,  že  jsem  byl  vaším 
současníkem  a  abych  vám  vyjádřil  svou  poslední,  upřímnou  pro- 
sbu. Příteli!  vratte  se  k  literami  činnosti!  Vždyf  tento  dar  váš 
je  odtamtud,  odkud  je  vše  ostatní.  Ach,  jak  bych  byl  šfasten, 
kdybych  mohl  si  pomyslit,  že  prosba  má  tfude  účinkovat!!  Se 
mnou  je  již  veta,  lékaři  ani  nevědí  jak  pojmenovat  můj  neduh. 
Ani  chodit,  ani  jíst,  ani  spát  nemohu  —  ale  co!  Nudno  opakovat 
stále  totéž.  Příteli  můj,  veliký  spisovateli  ruské  země  —  vyslyšte 
mou  prosbu  !  —  Uvědomte  mne,  jestli  obdržíte  tento  list  a  dovolte, 
abych  ještě  jednou  silně  objal  vás,  vaši  ženu,  všecky  vaše . . . 
Nemohu  více  . . .  Jsem  unaven. 

Turgeněv  neschvaloval  přemrštěnost  realismu  nejnovější 
francouzské  literatury,  ačkoli  uznával  talent,  jímž  vynikají  Flau- 
bert,  bratři  Goncourtové,  Zola  —  ale  úplně  se  s  nimi  shodoval 
v  tom.  že  z  moderního  románu  dlužno  vyloučiti  Iživosf  a  senli- 
mentalnosf,  licoměrství,  nepřirozenou  rhetoriku,  zastaralé  roman- 
tické formy  —  a  naopak,  že  dlužno  líčiti  lidi  takými,  jak  jsou. 
„Nejsou  na  pravé  cestě*  —  píše  Salty  kovu  25  listopadu  1875.  — 
a  nad  míru  popisují  podrobnosti.  Literaturou  zapáchají  jich  vý- 
tvory a  to  je  velký  nedostatek.  Dle  všeho  jest  něco  takového  po 
chuti  našemu  ruskému  obecenstvu  —  a  ačkoli  nenáleží  slepě  ho- 
věti takovému  vkusu,  přece  nesmíme  zapomínat,  že  romány  a 
novelly  se  píší  ne  pro  našince  —  a  že  nám  může  pokazit  zuby 
právě  to,  co  pro  obecenstvo  je  čerstvé  jako  ranný  sníh."  —  Zola 
prohlásil  Balzaca  za  velikého  spisovatele  jakožto  náčelníka  re- 


Tui^eněY  líčen  dle  svých  dopisA.  263 

alistů.  Ve  psaní  22.  Hjna  1882.  píše  však  Turgeněv,  jenž  pří  své 
něžné  poraze  nemohl  si  zalíbili  v  Balzacovi.  ^Radéji  bych  pře- 
ložil  několik  stránek  z  Montaignea  neb  Rabelaisa,  avšak  nikdy  z  Bal- 
zaca,  2  Débož  jsem  nikdy  nemohl  najednou  přečíst  více  desíti 
stránek,  v  také  míře  je  mi  protivný  a  cizí." 

Za  to  choval  Turgeněv  velkou  úctu  k  paní  Sandové.  Píše 
9.  června  1876.  Suvorínu,  redaktoru  petrohradského  politického 
denníku  .Novoje  Vremja**  toto :  „Ve  vaSem  feuilletoně  jsem  četl  — 
,George  Sandová  umřela  —  a  nedodáváme  k  tomu  ani  slova^  Snad 
jsle  cbtél  tím  říci,  že  o  ní  dlužno  mluviti  mnoho  anebo  nic.  Byl 
jsem  tak  štasten.  že  jsem  byl  osobně  znám  s  paní  Sandovou  — 
prosím,  nepokládejte  toto  slovo  za  obyčejnou  frasi,  kdo  mohl 
viděti  zblízka  tuto  řídkou  bytost,  ten  skutečně  musí  se  pokládat 
za  šfaslného  . . .  Když  jsem  poprvé  před  osmiletý  ponejprv  sbližil 
se  s  paní  Sandovou,  již  dávno  minul  nadšený  obdiv,  jejž  dříve  ve 
runě  vzbuzovala  —  již  jsem  se  před  ní  neskláněl;  avšak  nikdo 
nemohl  vstoupiti  do  kruhu  jejího  soukromého  života,  aby  se  ne- 
byl stal  jejím  ctitelem  v  jiném,  a  to  snad  v  lepším  smysle.  Každý 
hned  cítil,  že  jest  na  blízku  nekonečně  štědré  dobromyslné  by- 
tostí, v  níž  veškeré  sobectví  dávno  a  úplně  bylo  vyhlazeno  ne- 
ubasným  plamenem  básnického  nadšení,  věrou  v  ideál,  která 
s  láskou  se  obírala  vším,  co  se  tkne  člověka,  a  všude  poskytovala 
pomoc  a  účastenství ...  A  nade  vším  tím  planula  jakási  nevě- 
domá záře,  cosi  vznešeného,  svobodného,  hrdinského . . .  Věřte 
mi:  George  Sandová— je  jednou  z  našich  světic  —  vy  ovšem  mi 
porozumíte,  co  chci  říci  tímto  slovem. '^ 

Již  jsme  řekli,  že  ruští  kritikové,  jako  Pisarev,  Dobrolubov, 
Cernyševský  —  tajně  naváděni  Nekrasovem,  jenž  však  zůstával 
T  úkrytu,  tupili  ideální  směr  Turgeněva  a  ruská  mládež  úplně 
s  tím  souhlasila.  —  Turgeněv  ustavičně  nazývá  se  učeníkem  Pu- 
skina  a  vidí  v  něm  takřka  střed  celé  ruské  literatury.  Řečení 
kritikové,  nemajíce  smyslu  pro  poesii,  viděli  v  Puškinovi  pouhého 
dobrého  stilistu  a  smířili  se  s  poesii  jen  tehda,  když  předmětem 
jejím  byly  ^ občanské  motivy  s  tendenčním  a  liberálním  směrem". 
Švec  byl  některým  těmto  mladíkům  člověkem  užitečnějším 
než  Shakespeare,  vrzání  kol  u  vozu  naloženého  žitem  bylo  jim 
milejší  než  čarovné  zvuky  Bethovenské  symfonie,  hrnek,  v  němž 
si  mužík  vařil  kaši,  byl  jim  milejší  než  Belvederský  ApoUon.  Svými 
články  hleděli  tito  mladí  křiklouni  snižovati  poesii  a  umění,  kteréž 
prý  jsou  dostupný  pouze  boháčům,  urputně  si  vyjíždějíce  na 
všecky,  kteří  nesouhlasili  s  jich  reálním  směrem.  Turgeněv  píše 
^21  ledna  1862.:  „Že  ti  mladí  lidé  na  mne  se  vyřítili,  to  jest  přirozené 
a  zvláště  v  Rusku  není  to  nic  divného,  kde  jsme  všichni  v  svém 
nitru  takými  despoty,  že  se  nám  zdá,  že  nežijeme,  jestli  někoho 
nemlátíme  po  tlamě.  —  Těmto  mladým  plijícím  na  nás  lidem 
řekněme:  ,a(  slouží  ke  zdraví-  a  pouze  jim  raďme,  aby  se  vy- 
tasili ze  své  společnosti  aspoň  takými  špatnými  spisovateli,  ja- 
kými byli  ti,  po  nichž  nyní  plijí.  Pak  budou  míti  pravdu  oni  - 
a  my  jim   budeme  přáti   všeho   dobrého.**     V  psaní    z  Badenu 


264  Pavel  Dardik: 

21.  rijna  1867.  píše:  ,Co  se  tkne  stékání  kloučků  — af  se  tím 
baví ...  to  jen  dokazuje,  že  kráčíme  vpřed.  Paty  nám  neukous- 
nou.**  —  Majkovu  píše  v  tomtéž  rozumu  18.  března  1862.:  „Af 
si  mluví,  mládež  cokoli,  uméní  nemůže  vzíti  za  své  a  vždy  bude 
vázati  k  sobe  lidi.  Tento  oheň,  o  némž  mluvíte  v  první  své, 
pouze  literou  M  podepsané  básni  (,Když  se  spouštějí  stínové')  — 
tento  oheň  dosud  hoří  v  nás  a  véčné  bude  hořeti.*  —  Dále  píše 
Polonskému  z  Paříže  1875:  ,Jestli  za  ,Otce  a  děti'  mne  bili 
holemi,  to  za  ,Nov^  mne  budou  mlátit  kládami.  Myslím  však, 
že  to  všecko  se  mne  steče,  jako  s  husy  voda**.  —  R.  1869.  píše 
Polonskému:  „Rozhodl  jsem  se.  že  neodpovím  Krajevskému 
(redaktoru  Golosa) . . .  , takému  tlacháni  neslušno  připisovati  důle- 
žitost —  nestojí  to  ani  za  to.  Jsem  úplně  lhostejným  k  těmto 
literárním  útokům  —  kdybych  dnes  se  dověděl,  že  mladí  lidé, 
kteří  mi  dosud  spílali,  mne  hodlají  najednou  pozlatit,  tu  nehnu 
proto  ani  prstem,  abych  toho  dosáhl.  Vše  to  je  marnost  nad 
marnost!* 

Turgeněv  byl  šlechetný  člověk.   Skromnost  vzhledem  k  sa- 
mému sobě,   dobrota  a  jemnost  srdce  vzhledem  k  jiným  tvořily 
základní  rysy  jeho  povahy.    O  sobě  a  svých  spisech  mluví  vždy 
neobyčejně   skromně   nebo   s  jakýmsi   jímavým  prostosrdečným 
humorem;  vedle  toho  vždy  jeví  vroucí  účastenství  s  každým  ta- 
lentem, pomáhá  a  pořád  je  zaměstnán   osudem  a  záležitostmi 
někoho  jiného,  o  čem  je  v  „Sborníku*  mnoho  dokladů.  —  K  žá- 
dosti   o   zaslání   své  biografie,   kterouž   každý  spisovatel,  jak 
známo,  hledí  pořádně  vykrášlit  —  odpovídá  zcela  skromně:  ,Jsem 
narozen  28.  října   1818.   v  Orle,   první  vychování   obdržel  jsem 
v  Moskvě,  poslouchal  jsem  přednášky  v  moskevské  a  potom  v  pe- 
trohradské universitě.    Roku  1838.  odejel  jsem  do  ciziny  mořem 
z  Petrohradu  do  Lubeka   a  málem  bych  byl  o  život  přišel,  neb 
koráb  náš,   Mikuláš  L,   shořel.    Slyšel  jsem  přednášky  v  Berlíně, 
pak  jsem  se  vrátil  a  sloužil  asi  rok  v  kanceláři  ministra  vnitřních 
záležitostí.    R.J£42i.  začal  jsem  se  obírati  literaturou.    R.  1852. 
za  uveřejnění  nekrologu  o  Gogolu  (vlastně  za  „Zápisky  myslivce**) 
byl  jsem  poslán  z  rozkazu  policejního  na  venkov,  kde  jsem  rausil 
stráviti   dvě  léta  a   od  té  doby   žiji  buď  v  cizině  neb   v  Rusku. 
Vy  vidíte,  že  má  biografie  se  podobá  biografii  E.    Augiera,  jenž 
na  podobnou   žádost  odpověděl  těmito  slovy:   „Narodil  jsem  se, 
byl  jsem   očkován  a  později,   když  jsem  vyrostl,   psal  jsem  ko- 
medie.* —  A  co  vám  to  připadlo,  uveřejnit  mou  podobiznu  nyní, 
kdy  všeliký  můj   úvěr  u   obecenstva  je  podťat.    Koho  to  může 
zajímat?*  —  Uslyšev,  že  kupci  v  Orle*)  dali  6  tisíc  r.  na  album  pro 
něho  určené,  píše  25.   června  1882,:  ;,To  je   nepochopitelné  — 
neobyčejné.   A  co  jsem  jen   udělal   těm  kupcům!*    P^nu  P-vu, 
jenž  chtěl  promluviti  s  Turgeněvem   o  stavu  sedláků,   odpovídá 
23.  června  1876.:  , Tolik  chvály  mi  vzdáváte,  že  bezděky  jsem  si 
připomněl  řádeček   z   Góthova  Fausta  a  vztahoval  je  k  sobě: 


*)  Guberoské  město  Orel  je  rodištěm  Turgeněva 


Turgcněv  li^on  dle  svých  dopisů.  ^()5 

,lhr  sebl  einen  Maon,  wie  andre  mehr*  (slova  Metlstofela  včzí- 
cibo  v  odévu  Fausta,  odpovidnjlciho  na  uvítáni  učennika).  Turge- 
név  bjl  stále   obléhán   prosbami   za   podporu  a   v  své  dobroté 
pomáhali  takému  človéku,  jenž  mu  splácel  nevděkem,  i  není  divu, 
že  konečné  nabyl  velké  obratností   v  skládání  prosebních  a  do* 
poračujídch  psaní  (rozumí  se,  ve  prospéch  jiných  osob);  a  vzneše- 
nému slohu  téchto  psaní  sám  se  smával  s  jakousi  ironickou  hrdo- 
stí —  tak  na  pf.  této  prosbé,  jíž  sepsal  Pulskému  (židovi),  uby  ji 
odevzdal  bohatému  Poljakovu  (též  židovi).  Psaní  začíná:  „Mnoho- 
vážený  Samueli   Salamonoviči !    Doručitel  tohoto  psaní  je  mladý 
ruský  israelita,  jménem  P.,  jehož   doporučují  Vaší  blahosklonné 
pozornosti,  atd.   V  téchto  prosebních  dopisech  Turgenév  pochle- 
boval až  se  hory  zelenaly  (ačkoli  nenávidél  pochlebenství  a  po- 
chlebniky),  on  však  znal  slabosf  lidské  povahy  a  aby  prosíci  spíše 
dosáhl  svého  cíle.  nešetHI  Turgenév  kadidla!    Dobrodiní  proka- 
zoval velmi  mnoho  a  mnoho  méi  z  toho  nepříjemnosti,  nevdéku  — 
ba  ješté  po  jeho  smrti  chlubili  se  ruští  revolucionáfí  tím,  že  prý 
je  Turgenév  penéžité  podporoval  —  on  však  podporoval  malou 
částkou  jednoho  krajana  v  PaHži,  zaméstnaného  v  redakcí  revolu- 
cionářského  časopisu,   protože  to  byl  človók  chudý  a  ne  proto, 
že  pracoval    v  redakcí  řečeného  časopisu     Pomluv  a  politických 
denunciací   mnoho   se  sypalo   na   Turgenéva  —  a  přece  bezdů- 
vodné! Turgenév  byl  konservatívním  liberalem  starého  lázu  v  an- 
glickém, dynastickém  smyslu,  očekávajícím  reformy  pouze  s  výše 
(jen  od  čáře)  a   byl  principalním   protivníkem  revoluce   a  všech 
násilnickýcii  mér.  Takovým  byl   Turgenév   po  celý  život,  a  když 
došly  zprávy  o  pronásledováni  židů  v  R  isku  a  pani  Kalmyková 
ve  zvláštní  brošuře    poučiti   chtéla   prostý  lid,  aby  nepáchal  ta- 
kové ohyzdností,   litoval   Turgenév  vr»lice,   že  nemohl    pro   pře- 
veliké bolestí  v  levé  straně  prsou  napsati  pochvalný  článek  o  ře- 
čené brošnře.    Tenkráte  již  se  vyvíjel    u  Turgenéva  rak  v  prsou 
(v  mediastimmi)  šířící  se  pozdéji  na  páteř.  Píše  o  tom  27  kvélna 
1882.  E.   J.    Kolbásinu:    , Sotva  by   mét   rňtij   článek  výsledek. 
Jediným  prostředkem  k  předejití  všech  těch  ohyzdností  bylo  by 
lilasité  cárské  slovo,  které  by  národ  uslyšel  v  kostelích  (nač  s  oby- 
čejnou smělostí  a  přímosti  ukazoval  politický  denník  , Strana-  ♦) 
avšak  cárské  slovo  mlčí  a  co  niĎže  značil  jednotlivý  hlásek  jaké- 
koli inlelligencie?  —  ,Novoje  Vremja'  tě  zaplije  a  usvědčí  tě,  že 
chceš  pouze  oslaviti  svou  osobu,  anebo  docela  budvj  narážet  na  to,  že 
lé  židé  podkoupili.  Musíme  se  ledy  stydět  (zvláště  zde  v  Evropě), 
stydět  se  musíme  za  sebe.  za  svou  otčinu,  svůj  národ  —a  mlčet.**  — 
Ruský  lid,  jenž  vidí  v  židech  parasity,  dal  se  tu  vésti  instink- 
It^ni,  jenž  mu  pravil,  že  od  parasitů  nelze  si  pomoci  jinak,  než 
úplným  jich  vyhlazením.  Ruskému  lidu  pionásledováni  židů  bylo 

í^ebeobranou. 

Turgenév   to   přiznává,   že   zahraniční   pobyt   do  jisté  míry 
neblaze   působil  na  jeho  tvůrčí  schopnosti.    Když  ruské   obecen- 

*)  Za  krátko  na  to  policií  potlačeaý.  D. 


266  PAvel  Durdik: 

slvo  chladné  přijalo  jeho  přesmutnou  novellu  „Nešfastná",  psal 
Turgeněv  Polonskému  27.  února  1 869. :  ,Velmr~crbBře  pocho- 
puji, že  můj  ustavičný  pobyt  v  ciziné  škofli  mé  literární  činnosti, 
ano  tak  škodí,  že  snad  ji  úplné  i  zničí:  avšak  to  se  nedá  změ- 
niti. Za  mé  171eté  spisovatelské  dráhy  nikdy  jsem  nezačal  své 
novelly  psáti  na  základe  myšlénky,  ale  vždycky  na  základe 
obrazů  (i  sám  Potugin  jemnou  utvořen  dle  jistého  obrazu)  a 
proto  nyní,  kdy  nedostatek  obrazů  stává  se  více  a  více  citelněj- 
ším, nenajde  má  musa  ničeho,  z  čeho  by  mohla  bráti  látku  k  své 
činnosti.  Pak  odložím  svůj  štětec  a  budu  hledět,  jak  jiní  budou 
pracovati."*  —  Totéž  pojednává  i  v  psaní  k  hraběnce  M.  A,  Milu- 
tiné  od  5.  května  1871.  —  ,Dím-li,  že  jsem  ochladí  k  svému 
povoláni  —  tu  pravím  holou  pravdu.  Připouštím,  že  talent,  jímž  jsem 
dařen  od  přírody,  neseslábl  —  ale  nevím  co  s  ním.  Hlas  zůstal  — 
ale  o  čem  zpívati,  nevím.  Tedy  lépe  jest  mlčeti.  A  zpívat  nemám 
co,  neb  žiji  mimo  Rusko  —  a  nežíti  mimo  Rusko,  to  nemohu, 
za  příčinou  veledůležitých  okolností.*  —  Ještě  rázněji  vyjadřiye 
se  Turgeněv  o  téže  věci  v  psaní  k  Polonskému  od  17.  dubna 
1878.:  „Tvé  žaloby  na  mou  literami  bezplodnosf  jsou  velmi 
přátelské  a  milé,  ale  podstatu  věcí  v  ničem  nemění.  Abych  niohl 
psát,  zvláště  teď,  musil  bych  žít  v  Rusku  a  ustavičně  tam  žit 
nemohu.  Že  nyní  vyskytují  se  hlasové,  kteří  toho  lituji,  to  též 
nic  neznamená  —  kdybych  napsal  řádku,  titéž  hlasové  dají  se 
do  křiku:  hle  nevydržel  to  starý  frasista." 

Tyto  „doby  bezplodnosti",  kteréž  nikdy  netrvaly  na 
štěstí  dlouho,  byly  vždy  vyzvány  nespravedlivými  kritickými  úsudky 
z  péra  nepřátel.  Když  rozmrzelosf  přešla,  tu  osvědčený  spisovatel 
znova  se  chopil  péra  a  zůstal  věren  svému  přesvědčení  a  Musáni 
do  smrli.  Turgeněv  s  jeho  něžným  a  dobrým  srdcem  nikdy  dlouho 
se  nezlobil,  ba  ani  zlobiti  se  neuměl  —  vyjímaje  případ  s  Kat- 
kovem;  úsudky,  jež  vyslovil  i  v  podrážděném  stavu,  nejsou  ani 
trefné  ani  zvláště  zlomyslné  —  viděti  jest  na  nich  pouhou  pře- 
cházející rozdrážděnosí.  Ba  i  s  Nekrasovem  se  smířil,  dověděv 
se,  že  jest  beznadějně  nemocen  a  že  by  ho  (Turgeněva)  rád 
spatřil...  ,SmrC  nás  smířila,"  dí  Turgeněv  ve  svých  „Básních 
_v  prose  ".v  náčrtku  „Poslední  shledání".*)  Turgeněv  holdo- 
val tomu  směru  v  literatuře,  jejž  byl  uznal  za  pravý,  třeba  to 
nebylo  po  chuti  právě  vládnoucímu  mínění  a  dorůstajícímu  po- 
kolení. Co  uznal  za  pravdu,  tím  se  netajil,  jak  to  je  viděti  z  toho, 
jak  posuzoval  ve  svých  dopisech  rozličné  osobnosti  a  události. 
Pravda  byla  mu  nade  všecko  —  a  tím  se  též  honosil.'  Ve  psaní 
k  Druzi  ni  nu  od  30.  října  1856.  píše:  „Snaha  po  nestrannosti 
a  bezohledné  pravdě  jest  jednou  z  nemnohých  dobrých  vlast- 
ností, jimiž  mne  dařila  příroda  a  jsem  jí  za  to  vděčen.*  —  Pri 
své  skromnosti   znal   přece   sobě   cenu  velmi  dobře.   Na  základě 

♦)  Při  odhaleni  pomníku  Puškina  r.  1880.  v  Moskvě  náležel  Turgeněv 
mezi  nejslavenějši  muže  při  této  slavnosti.  Katkov  nabizel  tu  smířeni  liirge- 
něvu,  než  Turgenév  to  odmítl  ve  srozuměni  sjinjmi  vynikajícími  ruski^i 
spisovateli. 


Tiirgenév  líčen  dle  svých  dopisit  267 

rozboru  novely  ^Andrej  Kolosov*  radil  mu  kritik  Dudyškin,  aby 
více  nepsal.  „Třeba  bych  neměl  pravé  vznešené  mínéní  o  svém 
talentu/  píše  Turgeněv  svému  příteli  Kol  basi  nu  dne  26,  ledna 
1857.,  aprece  nesouhlasím  s  Dudyškinem,  abych  odložil  spiso- 
vatelské péro^  AspoĎ  z  jeho  kritiky  poznávám  o  sobě  pravdu 
do  těch  nejmenších  podrobnosti."  —  Družinínu  (velmi  svě- 
domitému ruskému  kritikovi)  píše:  »Váš  kritický  článek  o  Andreji 
Kolosově  zdá  se  mi  býti  výtečný.  Vložil  jste  prst  do  mé  rány  a 
já  uzřel  svůj  vlastní  obličej  jako  v  zrcadle,  jen  že  až  příliš  shoví- 
vavém. Budu-li  ještě  psáti,  věřte  mi,  Vaše  kritika  byla  pro  mne 
drahocenně  —  užitečnou."  (Dne  3.  března  1857.)  —  Slávou  svou 
spisovatelskou  nikdy  nebyl  opojen.  Tak  píše  v  psaní  od  21.  února 
1873.:  „V  cizozemské  žurnalistice  vyskytuji  se  opravdu  chvali- 
tebné úsudky  o  mně,  jedna  americká  Review  (Atlantic  Monthly) 
jmenovala  mne  docela  geniem.  Pravda,  byl  jsem  tím  pohnut,  ale 
neřeknu,  že  by  mne  to  příliš  těšilo.  Vše  to  je  » těkající  stín  dýmu*. 
Za  několik  neděl  mladosti  —  té  nejhloupější  mladosti,  dal  bych 
nejen  svou  reputaci,  ale  i  slávu  skutečného  genia,  kdybych  jim 
byl.  A  co  bych  pak  dělal?  Po  10  hodin  bez  přetrženi  běhal 
bych  s  ručnicí  v  ruce  za  koroptvemi.* 

Turgeněv  se  honosil  tím,  že  zůstával  vždycky  věren  svému 
přesvědčení.  ,Ani  za  jeden  řádek  mnou  napsaný  nikdy  jsem  so 
nezapýřil.  Aí  někdo  jiný  řekne  totéž  o  sobě!**  —  On  nešetřil  po- 
kolení starého,  ale  též  nelichotil  mladému  pokolení,  nehledal 
u  něho  populárnosti  rozličnými  ústupky  a  planým  liberalisováuím. 
Proto  byl,  zvláště  po  vydání  .Otců  a  dětí"*  a  „Dýmu"  vykřičen 
ruskou  liberální  kritikou  a  obecenstvem  za  zpátečníka,  šosáka, 
za  spisovatele,  jenž  se  přežil,  jenž  neschopným  se  stal,  aby  ná- 
ležitě pochopil  požadavky  nové  doby,  aby  patHčně  ocenil  nové 
zástupce  ruského  pokroku  a  věrně  vylíčil  hrdiny  mladého  po- 
kolení, „nové  lidi".  Přes  to  všecko  však  obecenstvo  očekávalo 
od  něho  výtvor,  v  němž  by  kreslil  postup  společenského  vývoje, 
jakýž  nastoupil  po  r.  1863.  Turgeněva  vyzývali,  aby  si  obral  za 
předmět  románu  „nové  lidí"  a  dostával  poučné  dopisy  a  pří- 
spěvky, aby  náležitě  mohl  pochopili  smýšlení  „hrdin  mladého 
pokolení*  —  neb  prý  Turgeněv,  jsa  v  cizině,  nemohl  tyto  hrdiny 
studovati  na  místě.  Jistá  dáma,  A.  P  F— va,  zaopatřila  mu  listiny 
o  snahách  mladého  pokolení  a  učinila  ho  pozorným  na  současně 
žijící  osoby,  které  mohly  mu  býti  modelem  k  líčení  , nových  ru- 
ských lidi  —  jeden  taký  vzor  nového  člověka  nazývá  se  Leo  (totéž 
jméno  má  hrdina  Spilhagenskcho  románu  In  Reih  und  Glied). 
Turgeněv  s  vrozenou  mu  bystrozrakostí  hned  prohUdl,  že  doporučo- 
vané mu  osoby  nejsou  vzorem  mladistvého  heroismu,  nýbrž  pouze 
úkazem  mladistvého  poblouzení  a  nicoty  a  píše  bez  obalu  toto 
své  mínění  starostlivé  korrespondentce :  „Co  se  tkne  Vašich  nových 
lidi,  povím  vám  toto:  Jaký  bych  to  byl  umělec  (ani  nereknu 
člověk)  kdybych  nepochopoval,  že  důvěra  v  sebe,  nadsazování, 
okázalost  slovy  a  zevnějškem,  ba  i  jistá  míra  cynismu  tvoří  ne- 
vybnutclnu  vlastnost  mladosti.  To  nevyčítám  vašim  známým,  ale 


1268  Pavel  Dardik:  Turgenév  líčen  dle  svých  dopisů. 

vyčítáni  jiai  chudobnosf  myšlének,  nedostalek  vědomostí  a  hlavně 
nuznost,  žebráckou  nuznosf  darů  duševních  a  vloh.  To  by  ještě 
nebylo  tak  zle,  že  N.  N.  pod  dvanácti  verši  („Miluj  ne  mne, 
nýbrž  ideu*)  na  jedné  straně  vyznačil  datum,  kdy  mu  na  mysl 
připadla  látka  těchto  veršů  a  na  druhé  straně  datum,  kdy  vy- 
konal to  veliké  veršování  —  ale  to  je  zle,  že  verše  jeho  vábec 
jsou  bezcenné,  granimaticky  chybné  a  přes  všecku  zdánlivou 
volnost  suché  a  chladné.  To  je  zlé,  že  N.  nemůže  uvést  ani 
jeden  jinostranný  citát,  aby  v  něm  nebylo  hrubých  chyb.  Taková 
mládež  nemůže  ani  vzbuzovat  úsměšky,  nýbrž  pouze  lítost. 
Mohl  bych  vám  jmenovat  mladíky  s  mnohem  příkřejšími  zásadami, 
s  nuiohem.  neinotornějšími  formami,  před  nimiž  já,  stařec,  čepici 
smekám,  poněvadž  v  nich  cítím  skutečně  silu  a  ducha.  A  vaší 
noví  lidé  nemají  z  toho  nic,  pranic . . .  Proč  mladí  lidé  nenapíšou 
román,  který  žádáto  na  mně?  My  starci  ochotně  jim  ustoupíme 
niísto  a  první  se  zaradujeme  přílivu  nových  sil.*  —  V  jiném 
psaní  k  téže  dámě  píše:  „Vaše  listiny  mohou  býti  materiálem 
pouze  se  stránky  satirické,  humoristické.  To  zvláště  dlužno  říci 
o  , mladém  jinochovi'  o  ruském  ,Leo*.  Toto  opojení  samo- 
zbožňovánim  spolu  s  úplným  nedostatkem  schopností,  ten  dogma- 
tický ton  při  takovém  nevzdělání  sám  sebou  podává  výtečnou 
látku  ke  karikatuře.  Podotýkám,  mne  nijak  neuvádí  v  rozpaky 
příkrost  zásad,  já  pouze  žasnu  nad  tou  duchaprázdnosti,  do- 
nmívající  sevú,v  2C.  roce  věku  svého  již  rozřešila  všecky  otázky 
vědy  a  života'."  —  V  následujícím  psaní  píše:  „Nyní  jsou  jiné 
časy.  K  nynější  společenské  činnosti  v  Rusku  není  třeba  zvlášt- 
ních talentů,  ani  zvláštního  ducha  —  ničeho  velkého,  pozoru- 
hodného, příliš  individuálního;  třeba  jen  láska  k  práci, 
trpělivost,  třeba,  aby  člověk  uměl  se  obětovat  bez 
zvláštníhobleskuatřesku,  třeba,  aby  člověksnižíl  své 
nároky  a  neštítil  se  drobné  praobyčejné  společenské 
práce.  Učiti  mužíka  číst  a  psát,  pomáhati  mu,  zřizovat  nemoc- 
nice —  k  tomu  není  třeba  nadání  ba  ani  učenosti.  Pouze  jest  zde 
třeba  srdce,  schopné,  aby  se  odřeklo  sobectví  —  zde  ani  nelze  mlu- 
viti o  povolání.  Cit  povinnosti,  vznešený  pocit  vlaste- 
nectví v  pravdivém  smyslu  slova  —  to  je  vše,  čeho  je  po- 
třebí. Teď  je  směšné  rozumovali  o  hrdinách  práce.  Skvělých 
talentů  v  literatuře  snad  se  nevyskytne,  ti,  kteří  se  vrhnou 
do  proudu  politických  agitací,  zbytečně  sami  se 
zničí.  Tak  tomu  jest,'  ale  mnozí  nemohou  se  najednou  smířili 
s  touto  skutečností,  s  touto  hrubou  prací  v  nejnižší  třídě  lidu, 
nemohou  se  rozhodnouti  pro  tuto  skromnou  činnost  —  zvláště 
JSOU  to  jeinnocitné,  nadšené  ženštiny,  které  touží  po  tom,  aby 
měly  nějaký  předmět  úcty,  nějakou  modlu  k  zbožňování.  Avšak 
užitečné  lidi  nikdo  nezbožĎuje.  My  vstupujeme  do  epochy 
pouze  užitečných  lidí...  a  to  budou  nejlepší  lidé!  Jich 
bude  nejspíše  mnoho  —  hezkých,  poutavých  a  okouzlujících 
velmi  málo.  Našemu  národu  je  potřebí  pomocníků  a  ne 
vůdců."    —  V  třetím    psaní    k   řečené    dámě    podotýká   mezi 


B.  Popelka:  Sigmiind  srob.  pán  Zoís,  mecenáS  slovinský.  2g9 

jiným  Turgeoév:  „Je  čas  bychom  u  sebe  v  Rusku  se  vzdali  my- 
šlénky o  ysestrčcni  hor  s  mista^  —  o  velikých,  hlučných  a  impo- 
santnicfa  výsledcích.  Více  než  kdy  jindy  a  kdekoli  jinde  musime 
se  spokojiti  s  výsledky  malými,  voliti  si  musime  obmezený  kruh 
své  působnosti.  My  umřeme  —  a  neuvidíme  nic  imposantního. 
Stím  musime  se  smířiti.'  —  Turgenév  též  tyto  své  názory  pro- 
vedl v  románu  .Nov*;  ukázal  nám  tam  typ  .užitečného  člověka'' 
v  Solominovi  a  typ  .nového  člověka*  v  Neždánovu,  jenž  je  ne- 
možným při  ruských  poměrech  a  již  napřed  je  odsouzen  k  zá- 
hubě za  příčinou  jeho  intellektualni  slabosti  a  bezúčelného  po- 
litického agitováni  a  bouřeni  sedláků  proti  vládě.      (Pokr«éování.) 


Sigmund  svob.  pán  Zois,  mecenáš  slovinský. 

Podává  B.  P«|ielka. 

?  minulém  veko,  ba  ještě  i  ua  počátku  nynějšího  století  nebylo 
o  literatuře    slovinské   tak   říkigíc   ani   hrubé   řeči.   Čím   se  literatura 
slovJBská  z  té  a  z  dřívější  doby  může   vykázati,  jsou  namnoze  jenom 
spisy  náboženského  obsahu  a  tu  a  tam  nějaký  nezdařený  pokus  graro- 
matický   nebo  historický.   Učenci   slovinští,   mužové   takto   vlastenečtí, 
psali  jazyk«m   latinským   nebo   německým.   ZdálaC   se  Jim   mateřština 
příiíjj  nevzdělanou  a  neprotříbenou,  aby  jí  užili  k  rozpravám  vědeckým. 
Skotečný  obrat  k  lepšímu   znamenati   teprv   samým    koncem  minulého 
století,  když  vystoupil  na  veřejuosC  .Valentin  Vod  nik  (1758 — 1819), 
pmií  co  do  času  básník  slovinský.  Yodaik  má  tu  zásluhu,  že  jazykem 
Mnským  netoliko  básnil,  nýbrž  užíval  ho  i  ve  vědeckých  pracích  svých. . 
Netřeba   snad  ani  podotýkati,   že   jako  čeští   spisovatelé  z  doby 
oaseho  probuzení,  ani   spisovatelé  slovinští   nedostávali   za   své   práce 
odměn  hmotných.  Kdo  psal,  psal  zajisté  jenom  z  nezištoé  lásky  k  lidu. 
Tq  a  tam  čteme,  že  příčinu  neutěšeného  stavu,   v  jakém   se  literatura 
slovinská  nacházela  v  době  svrchu  naznačené,   hledati  sluší  v  tom,  ze 
vétšina  národn  nepociCovala  ještě   potřeby   vlastních  plodů  literárních, 
a  proto  se  po  nich  nesháněla.  Tvrzení  toto  nedochází  sice  mezi  všemi 
Slovinci  souhlasu,  ale  my  je  v  podstatě  přece  poklád&me  za  správné. 
Lidu  skutečné  stačily  úplně  spisy  obsahu  duchovního  a  staré  ^ kroniky", 
jakož  mu  v  mnohých  krajích,  netoliko  slovinských  nýbrž  i  jiných,  naáe 
nevyjímajíc,  dostačuji  z  části  dosad.  Po  věcech  vážnějších,  vzdělávacích 
a  poučných   neptal   se  nikdo  neb  aspoň  jen  málo  kdo.  Co  se  počítalo 
k  intelligeuci,  k   vzdělancům,   četlo   spisy   cizojazyčué,  jmenovitě   ně- 
mecké, v  nichž  nacházelo  dostatečnou  náhradu  za  spisy  slovinské.  Jak 
a  nás  čeština,    byla  tamo   slovinština  z   „lepších"    domů  vypovídána  a 
místo  ni  zaváděna  němčina.  Knihkupci  neradi  přijímali  spisy  slovinské 
do  nákladu,  a  jestliže   některý   z  protekce   a   z  milosti   přece   přijali, 
nesměl  se  spisovatel  ani  hlásiti  o  honorář.  Charakteristickou  známkou 
literárních   poměrů   slovinských  jest  zajisté    okolnosC,    když   Preširen, 
nejlepší  to  a  skutečně  povolaný  básník  slovinský  až  do  dnešního  dne, 
vydal  r.  1846.  sbírku  svých  básní,  nerozprodalo  se  ani  půl  čtvrtá  sta  vý- 


270  ^-  Popelka: 

tisků!  Již  z  toho  lze  posouditi,  že  spisováni  a  vydáváni  vážnějších 
knih,  nehylo-li  spojeno  s  mnohými  obětmi  a  se  skatecným  sebezapfrá- 
nfm,  néneslo  spisovateli  pražádného  zisku  hmotného. 

V  době  té  vyskytl  se  muž,  jenž  oplývaje  statky  pozemskými  stal 
80  mecenášem  předních  spisovatelů  slovinských  a  i  mimo  to  blaho- 
(řárně  působil  na  rozvoj  národního  života  slovinského.  Jest  to  svobodny 
pán  Sigmund  Zois.  Zůstavujíce  sobě  obšírný  životopis  a  vylíčení 
vlivu,  jejž  baron  Zois  měl  na  literární  ruch  slovinský  vůbec  a  vědecký 
zvláště,  na  příště,  obeznámíme  české  čtenářstvo  s  ním  tentokrát  aspoň 
z  ji -'té  části. 

Baron  Sigmund  Zois  narodil  se  r.  1747.  Otec  jeho,  Michael 
•Angelo  Žoj a,  b\l  původně  prostým  kupeckým  mládencem,  ale  píli  a 
pHčiiilivostí  svou  dodělal  se  časem  jmění  tak  značného,  že  se  stal 
dílem  vlastníkem  dílem  nájemníkem  veškerých  železářských  závodů 
vnitrórakouských  (dle  Kopitara)  a  daroval  císařovně  Marii  Terezii, 
sklíčené  válkou  sedmiletou,  40.000  zl.  na  potřeby  válečné.  Za  to  po- 
výšen byl  do  stavu  panskéiio  s  přídomkem  z  Edelsteinu  (Žoje,  toskán- 
sky Gioja  r=  drahokam,  edelstein).  Sigmund  nejstarší  syn  Michaelův, 
dán  byl  na  vzdělání  na  modcnskou  rytířskou  akademii  v  Reggia  a 
vystudovav  ji  konal  mnohé  a  daleké  cesty,  čímž  vědomosti  své  do- 
plnil A  zdokonalil.  V  pozdějších  letech  byl  sklíčen  dnou  a  od  té  doby 
žil  bez  ustání  v  Lublani,  pro  bohatství  své,  pro  neobyčejné  vzděláni 
a  dobrota  srdce  ctěn  a  milován  jsa  od  každého.  Obýval  17  pokojů, 
po  nichž  se  dával  voziti  na  zvláštním,  jím  samým  prý  vynalezeném 
trojkolesém  vozíku.  Jsa  přítelem  vědy  a  uměni  obzvláštním  zval  do 
domu  svého  může  věhlasné  a  rád  se  s  nimi  bavil.  Knihovna  jeho  byla 
veliká  a  ^ slavica**  v  ni  byla  hojně  zastoupena.  Krom  toho  se  baron 
Zois  honosil  vzácnou  sbírkou  mineralogickou.  Přírodopis,  jmenovité  -ne- 
rostopis  a  lučba  byly  jeho  řemeslem,  jak  sám  o  sobě  říkával.  Vůbec 
b}lo  v  rodině  Zoiské  pozorovati  náklonnost  k  vědám  přírodním.  Bratr 
Sigmundův,  Karel,  který  zemřel  i*.  1800.,  byl  výtečným  botanikem  a 
nazvány  po  něm  dvě  byliny  alpské,  jisté  druh  zvonečku  a  fialky 
(Campanula  a  Viola  Zoisii).  Po  Sigmundu  Zoisovi  pojmenován  jakýsi 
dťtth  kamene  (serpentinu)  Zoisis 

Vedle  toho  však  Sigmund  horlivé  podporoval  každou  snahu  lite- 
rami a  v  domě  jeho  nacházel  útočiště  a  docházel  vydatné  podpory 
každý  snaživý  člověk.  Tak  na  př.  vyplatil  značnějším  obnosem  prof. 
gymnasia  lublaňského,  Jakubu  Penclovi,  rnkopis  překladu  Dia  Kassia, 
jejž  Pencl  měl  zastavený  v  Krakove.  O  muži  tomto  vykládá  Kopitar 
ve  své  autobiografii  (Barth.  Kopitars  kleinere  Schrifteu.  Vydal  Fr.  Mi- 
klošič,  díl  I )  některé  zajímavé  podrobnosti.  Pencl  byl  člověk  velmi 
učený  a  poctivý,  ale  měl  do  sebe  tu  nectnosť,  že  byl  každého  .večera 
spitý.  Baron  Zois  nebo  spíše  stará  matka  jeho  zvali  Pencla  k  večeři, 
doufajíce,  že  tím  způsobem  bude  možno  vadu  jeho  napraviti.  Ale  Ponel 
zůstal  Penclem. 

Sigmund  Zois  znal  několik  jazyků ;  rád  však  hovořil  slovinsky. 
Ba  přiházelo  se  nezřídka,  že  vlaským  operním  pěvcům  na  divadle 
lublaňském  skládal  slovinské  kuplety,  jež  v  obecenstvu  rotsněcovaly 
nadšení. 


Sígmnnd  svob.  pán  Zois,  mecenád  slovinský.  27  ( 

Společnosti  jeho  vyhledávaly  i  osoby  vznešená.  Tetidejši  guvernér 
a  velitel  vojenský  hrabě  Bellegarde  byli  a  něho  častými  hostmi;  jed- 
nou ho  OAvstivil  i  kofže  Metternich  arcikníže  Jan.  Přisel-li  do  Lublaně 
cizíDee,  jmenovitě  Angličan,  a  tázal  se  na  památnosti  a  zvláštnosti 
loblaňské,  býval  z  pravidla  odkazován  na  barona  Zoisa  jako  na  muže, 
který  všecko  ví. 

Obzvláštním  příznivcem  byl  baron  Zois  Jemeji    (Bartol.)  Kopi- 
taro,  Val.  Vodníku  a  Matouši  Ravnikarovi. 

Sigraund  Zois  nebyl   ženat,   byl   tedy   bezdětek.   ale    za   to    měl 
o  sebe  synovce   svého,  jemuž   byl   Kopitar   domácím   učitelem.    Když 
pak  svěřenec  jeho  gymnasium  vystudoval  a  odebral  se  na  další  odborné 
vzdélánf  do    Vídně,   zůstal    Kopitar  v  domě  Zoisově  ještě  po  osm  let 
(1800.-1808.),  stav  se  tu  dobře  placeným  „tajemníkem,  bibliothekářem 
a  dozorcem  sbírek  přírodovědeckých".  Pob}t  jeho  v  domě  Zoisově  ne- 
byl bez  účinku  na  pozdějM  působení  Kopitarovo.  Nemaje  mnoho  práce 
.úřední"  věnoval  se  studiu   oněch  předmětů,  jež  ho  nejvíce  zajímaly, 
jako  filologie.    V  domě  Zoisově  Kopitai*   položil  základ  k  oněm  vědo- 
mostem, jimiž   později   ve   slavistice   tak    prospěšné    vynikl.   Tam    byl 
i  podnícen,  aby  sepsal  slovinskou  gram*natiku,  jež  by  aspoA  poněkud 
vyhovovala  požadavkům  časovým  i  vědeckým.  Tehdejší  vojenský  velitel, 
hrabě  Bellegarde,  byl  r.  1806.  poslán  do  Kotoru,  aby  města  toho,  od 
Francouzů    ztraceného,   dobyl   nazpět.   Dcera  jeho,   dívka   asi    161etá, 
^Astala  s  vychovatelkou  v  Lublani.   Navštívivši  barona  Zoisa,  stěžovala 
si,  kterak   to    škoda,   že   právě  nejlepší   kuchařky   lublaňské   neumějí 
jenom  „kraňsky",  t.  J.  slovinsky,  tak  že  se  s  nimi  nemožno  domluviti 
a  tlottiočníků   že  také  není  vždy  po   ruce.   Vychovatelka  k  tomu  po- 
znamenala, že  kuchařka  myslí,   že  by  „panstvo"  bylo  ještě   krásnější, 
kdyby   umělo   kransky.    Žádaly    tedy   Zoisa,    by  jim   opatřil   dobrého 
oéitele.    Patrně   chtěly,   aspoň   komtessa,    dosici    ještě    tohoto    stupně 
krásy.    Vpravdě   však    prý  kuchařka  řekla    -   praví  Kopitar  —  že  hy 
bylo  lépe,  kdyby  velitelky  její  uměly   slovinsky,  ale   tlumočník,  jakýsi 
vlaský  podplukovník,  nerozuměje  sám  dobře  slovinsky,  mínění  kuchař- 
('ině  dal  jiný  význam.    ZmiĎujeme  se  o  kuchařské  této  historce  proto, 
že  svedla    Kopitara   na   pole   grammatické.    Bylt   vyzván    Zoisem,    aby 
liraběci  slečnu  vyučoval  slovinsthiě.  Nemaje  příručních  knih  byl  niiccii 
lekce  pro  komtessu  sám  spisovati.  Za  dva  měsíce  mohla  prý  se  s  če- 
ledí slovinskou    docela   dobře    domluviti,   ale  potom   prý    toho  již  ne- 
l»otřebovala,  poněvadž  provdavši  se  přišla  do  Hradce. 

Kopitar,  člověk  to  ješitný  a  jak  z  pozdějšího  chování  jeho  známo, 
velmi  domýšlivý,  dobíral  si  jednou,  hrd  jsa  úspěchem,  jehož  se  dodělal 
ukomtcssy,  Vodnika,  jenž  byl  u  Zoisa  „domácím  slavistou",  řka,  budHi 
ještě  dlouho  se  opisem  svým  (slovinskou  grammatikou)  váhati,  že  ho 
(Vodníka^  předejde.  Vodniíc  nezůstal  odpověď  dlužen  a  tázal  se  Kopi- 
tara po  několik  dní  vždy  u  stolu,  má  li  knihu  již  připravenou  k  tisku, 
maje  při  tom  na  paměti  ony  povrchní  lekce,  jež  byl  napsal  pro  kom- 
tessu. Ironické  otázky  tyto.  přiměly  Kopitara,  že  se  dal  skutečně  do 
spisování  grammatiky  slovinské,  O  knize  této,  jež  vyšla  r.  1808.,  brzy 
potom,  kdy  Kopitar  byl  již  oclešel  do  Vídně,  praví  Šafařík,  že  je 
přebohatá   novými  názory   a   zdravými   úsudky   a  tím   způsobilá   mysl 


272  JaroslHV  Vlach: 

sondného  čteu&re  probuditi,  zbystřiti  a  vésti  k  Dovýin  ideám.  V  úvodě 
Kopitar  kriticky  rozebírá  veškery  grammatické  práce  svých  předchAd- 
cAvt  v  dodatku  pak  ostatní  plody  literatury  slovinské. 

Když  odcházel  do  Vídaě,  oabízel  se  mu  baron  2iOÍ8  svou  pomocí 
peněžní,  ale  Kopitar,  zabospodařiv  si  ze  svého  tajemnictvi  několik  tisíc 
zlatých,  nabízeué  podpory  mecenáše  svého  po  té  již  nikdy  neužil. 

Již  před  vstoupením  Kopitarovým  do  domu  Zoisova  seznámil  se 
se  štědrém  šlechticem  Val.  Vodnik,  nejpřednější  té  doby  spisovatel 
slovinský,  a  sice  v  Kopri vniku  na  Bohyňsku,  kde  byl  Vodnik  od  r.  1793. 
kaplanem.  Přátelství  mezi  oběma  muži  bylo  dosti  vřelé  Vodnik  ne- 
jmenuje Zoisa  jinak  než  „přítelem,  rádcem  a  velikomyslným  ochráncem^. 
Baron  Zois  věděl,  jak  lid  slovinský  naváděti  ku  čtení.  I  přiměl  Vod- 
níka, by  vydal  slovinský  kalendář,  což  Vodnik  také  v  letech  1795. — 97. 
činil.  Přišed  do  Lublaně,  kde  byl.  nejprve  farářem  a  od  r.  1798.  pro- 
fessorem  při  tamním  gymnasiu,  Vodnik  stal  se  ,,domácím  slaviston* 
Zoisovým,  u  něhož  seznámil  se  s  Kopitarem.  Ve  všech  Vodníkových 
podnicích  a  pracích  litei-arních,  jichž  řada  je  nemalá,  baron  Zois  mél 
účastenství,  pomáhaje  příteli  svému  radou  a,  kde  toho  bylo  třeba, 
i  pomocí  hmotnou. 

O  Ravnikarovi,  jenž  byl  professorem  dogmatiky  na  lyceu  a  ředitelem 
lublaňského  semináře,  později  pak  biskupem  terstským,  se  v  této  stměné 
stati  dále  zmiňovati  nebudeme,  dotýkajíce  jen,  že  spisoval  pouze  díla 
obsahu  náboženského  a  že  spisy  jeho  vynikají  vzorným  a  čistým  jazykem. 

Jak  baron  Zois  lnul  k  slovinské  literatuře  a  k  vědě  vAbec,  toho 
nejlepším  důkazem  byla  také  znamenitá  jeho  knihovna,  v  níž  nastřádal 
a  bezpříkladnou  péčí  přechová^val  cenné  skvosty  písemnictví. 

Baron  Sigmund  Zois  zemřel  n  1819.,  téhož  roku,  kdy  skonal 
i  přítel  jeho  Vodnik. 


Mravy  a  zvyky  Jihoslovanů. 

Podává  dr.  Jarealav  Vlach. 

(PokraSoyiní.) 

II.  Milostné  a  svatební  zvyky. 
B.  Svatební. 

Námluvy.  U  Srbův  a  ChrvatA  hoši  zřídka  si  vyhledávají  nevěsty; 
obyčejně  rodiče  obstarávají  synovi  ženu.  „Volba  nevěsty  jest  jediné 
naší  věcí,^  praví  rodiče.  Co  je  hochu  po  tom,  za  koho,  do  jaké  rodiny 
a  do  jakého  rodu  se  ožení.  Tomu  mi  rozumíme  lépe  než  hoch.  Známe 
matku  děvčete,  její  příbuzenstvo,  známe  otce  jejího,  víme,  kdo  byli 
předkové,  což  vše  není  hochu  známo.  Je-li  děvče  jen  zdrávo  a  svéží, 
ostatní  se  podá."  Syn  též  i*roti  vAli  rodičů  se  neožení;  neboC  děti 
jsou  poslušný  rodičův  a  bojí  se  kletby,  kdyby  jednaly  proti  jich  vůli. 
U  ovinuv,  a  Bulharů  hoši  sami  sobě  vyhledávtgí  nevěst,  jinak  choTiúí 
se  dle  pořekadla:  Kt)jto  je  iskal,  njeka  ga  vodi,  t.  j.  kdo  o  ni  se 
ucházel,  i^e  si  ji  domů  odvede.  Námluvy  jsou  různé  dle  krajin  jedno- 


Mnvy  a  zvyky  JihoslovanA.  373 

tlivých;  chceme  obšírněji  se  zmíniti  o  n&mlavách,  jak  dějí  se  v  kraji- 
nách bosenských,  poukazujíce,  pokud  se  týče  ostatních,  ku  spisu 
KraossoFé: 

Uehází-lí  se  hoch  bosenský  opravdově  o  dívku,  zept&  se  jí  nej- 
dříre  při  noční    schAzce,   zdali   chce   býti  jeho   ženoh.  .Odpoví<-li   mu 
děvč«,  že  tohoto  roku  se  neprovdá,  znamená  její  odpověď,  že  nehodlá 
se  za  něho  provdati.   Svolí-li,  milenec  dá  jí  obyčejně  zlatý  neb  stříbrný 
peníz,  jako  zástavu  snubní  (obilježje),  začež  obdarován  bývá  od  dívky 
šátkem  neb  košilí  íieb  jinou  věcí,   kterou   děvče   samo   bylo  shotovilo. 
Často  sprostředkuje   zástavy  snubní   osoba  třetí,   jež  jako  ostatní  za- 
chovává o  všem  t^gemstvf.    Při    výměně    zástav  snubních   poukazuje  se 
zároveň  kn  rozmanitým  překážkám,  jež  by  mohly  býti  na  závadu  sňatkn, 
jako  na  ph,    zdali   mladí  lidé    nejsou   v  příliš  blízkém    příbuzenstva; 
zdali  nevadí  vyznání  milenci,    zdali    hlavy  rod&  nebudou  proti  sňatkn 
a  pod.  Obyčejné  tak  zjednávají  se  platné  smlouvy  svatební,  pro  jichž 
zajištění  zástavy  se  dávají ;  nicméně  i  přes  to  často  jedna  strana  oklame 
dmhon.  Mnohé   děvče   totiž  vejde  v  úmluvy  s  několika  hochy,  vezme 
od  nich  a  dá  jim  zástavy ;  hoši  pak  nedovědí  se  tak  záhy,  že  jsou  oklamáni, 
ježto  vše  chová  se  v  tajnosti.  Věrolomné  děvče  popudí  arciC  proti  sobě 
nejen  milence  oklamaného,  nýbrž  i  celý  jeho  rod;  jich  záští  obrátí  se 
i  proti  hochu,    které   nevěstu    byl  odňal,  a  lité  boje  mezi  rody  bývají 
následky  věrolomnosti.   Stařešina   hochAv   nrčí   den    námluv,   při   čemž 
spoin  na  vesnici  stařešina  děvčete  usUnoví,  kolik  kořalky  se  má  při- 
nésti, kdežto  v  městě  se  to  ponei'Jiá  uznalpsti   námhtvčího.   Pro  časté 
půtky,  ku  kterým  docházelo  mezi  četnými  uchazeči  o  nevěsty,  biskupové 
bosenští  nakázali, .  že  nikdo  nesmí  se  vydati  na  náifiluvy  bez  dovolení 
farářova.    Farář  jest   povinen    bezplatné  hochu   vydati  list  dovolovaci; 
ale  vydal-li  jeden  list  na  určité  děvče,  nesmí  jinému  hochu  listu  nového 
na  totéž  děvče   vydati.   Bez   takého   poukazu   žádný  stařešina  nepustí 
přes  práh  domu  svého  ni  jednoho  námluvčího.  Přijme-li  děvče  námluvu, 
Frátí  při  zasnoubení  list  faráři  zpět;  v  případu  opačném  příjemce  listu 
vrátí  jej  faráři,  by  list  dal  hochu  jinému,  který  se  míní  o  děvče  uchá- 
zeti. S  tímto  listem  dovoiovacím  stařešina  hocha,  jsa  provázen  pěti  až 
sedmi  drnhy,  vydá  se  na  cestu ;  všichni  opatřeni  jsou  hojností  masa,  koláčA, 
chleba  a  kořalky.  Pod  večer  postaví  se  před  domem  děvčete  a  staře- 
šina zvolá  a  plného  hrdla:  „Domačine!"  Když  se  domačin  ohlásí,  řečník 
pokračuje:    „MAžeme  u  tebe   přenocovati?   Jsou-li  tobě  hosté  vhod?" 
Tázaný  odpovídá:  „Vždy  jsou  vítáni,  vstupte  dále,  malý  oheň  jest  roz- 
dělán na  ohništi,  o  chléb,   sůl  a  vodu  nebude   noilze,   a  snack  se  něco 
ještě  najde,  jak  Bohu  jest  libo,  není-li,  jest  tu  ještě  dosti  lásky  a  dobré 
vAle,  jež  koření  vše."  Náralnvčí  vejdou  pak  do  světnice,   pozdraví  do- 
mácí, již  přivítají  je  co  nejlépe  a  zvou,  by  se  posadili.   Když  chvilku 
sobě  byli  odpočali,   stařešina  dá  znamení  ku  modlitbě,   po  níž  mladší 
starším   políbí   ruce;   na   to  nastane   nový   rozhovor.    Později   přijdou 
děvčata,   přinesou   umyvadla,   vodu  a  ručníky  a  umyjí  lidem  ruce;  na 
to  přinese  se  velký,  nízký  stůl,  za. nějž  se  všichni  dospělí  muži  posadí. 
Stueiina  vstane,  pomodlí  se  nahlas  „otčenáš  a  zdrávas",  by  boží  po- 
žehnání spočívalo  na  hostech,   a  připije  na  zdraví  příchozích.  Po  pří- 
pitkn  stařešinově  hoduje  se  do  sytosti,  jeden  z  domácích  zapěje  píseň: 

Sloranský  aborník.  20 


-A 


274  Jaroslav  Vlach:  Mravy  a  zvyky  JihoslovanA. 

Když  pijeme,  chceme  též  zpívati, 
chvála  bohn  od  srdce  prozpěvovati, 
o!  o!  o!  jméno  JeŽíSe  nejsvětější, 
po  něm  pak  Josefa  a  Marie.  O!  o!  o! 

Hl&ska  nO  1"  prozpěvuje  v  jednotlivých  oktávách  a  často  až  teprve 
po  půl  hodině  ustane   ve  zpěvu   svém.    Ale  sotva  že   skončil,   některý 
z  námluvcích  znova  zanotuje  píseň,  by  pěvce  pi-vního  ve  zpěvu  předčil. 
Konečně  vítězem    ostane,    kdo   nejdéle   vyzpívá   píseň    bez    přcrnšení. 
Všechna  společnost  s  napjetfm   naslouchá  zpévAm   nešetříc   pochvalou 
toho,  kdo  věc  svou  lépe  zná.  Bliži-li  se  zpěv  ku  konci,  domačin  podá 
sklenici  kořalky  nejstaršímu  z  námluvcích,  ale  ten  postaví  sklenku  před 
sebe,  nakáže  pěvcům  ticho,  načež  pozdraví  stařešinu:   „Pochválen  buď 
Ježíš."  Když  byl  domačin  poděkoval,  námluvčí  pokravuje:  „Nemftžeme 
tvé  lásky  ni  vyjísti  ni  vypiti,  pročež  nechme  těchto  řečí  jalových.  Viz, 
jsme  poutníci,   kteří  jsme  se  u  tebe  uhostili,   poněvadž    máme    prosbu 
k  tobě.  Ghceš-li  nám  býti  v  ní  po  v&li,   budeme  zase  jísti  a  píti,  ne- 
cheš-li,   řekni   nám  hned,   abychom  času   nemařili.**    Domačin  táže  se, 
jaká  jest  jich  prosba,  a  slibuje  jim  dle  možnosti  býti  po  vAli.  Ěečník 
pokračuje:  „Došlo  sluchu  našeho,  že  máš  pěknou  sokolici;  my  máme 
pěkného    sokola   a   přicházíme   jako   námluvčí,    abychom    se    ucházeli 
o  sokolici   pro   svého   sokola."    Oslovený  se  tváří,  jakoby  ničeho  ne- 
slyšel, mluví  o  tom  a  onom  a  nabízí  kořalku  námluvčím;  ale  tito  žá- 
dají, by  jich  prosbě  vyhověl.  Po  delším  jednání  námluvčí  jen  na  oko 
se  počne  durditi  a  žádá,   by  mu  předvedli   děvče,  s  nímž  pouze  chce 
vyjednávati.   Stařešina  rozhorlí  se   na   to  velice    a  táže  se  lidí,   zdali 
jsou  hajduci   neb   lupiči,    že  tak  zhurta   sobě  vedou.  Tu  nejstarší  ná- 
mluvčí vyndá  z  pasu  list  dovolovací  a  pěkné  jablko,  v  němž  vězí  peníz 
a  několik  karafiátů,    položí   vše  na  stůl  a  ohlašuje,    že  námluvčí  jsou 
lidé  počestní  a  jest  tudíž  slušno,   by  děvče  přišlo  a  dary  buď  přijalo 
neb  zamítlo.  Na  to  přivedou  děvče,  jež  hostem  posud  se  nebylo  ukázalo ; 
když  domácí   byli   rozpletli   děvčeti  malé  cůpky,  děvče  s  vlasem  roz- 
puštěným   předstoupí  před  hosti.   Nejstarší   z  námluvcích   vyloží   děv- 
četi, oč  de  jedná,   načež  domačin  napomíná  děvče,  by  dobře  uvážilo, 
k  čemu  se  chce  rozhodnouti,  by  později  na  nikoho  nenaříkalo.  „Upad- 
neš-li,  poraníš  sebe  samu,  stařešina  končí  své  napomenutí.  Jest  ti  dáno 
na  vůli,  bys  jablko  přijala  neb  zamítla;  mé  požehnání  nebude  ti  chy- 
běti."   Děvče   políbí   ruku   stařešinovu,   pak   všem   ostatním   dle  řady, 
rychle   sáhne   po  jablku   a  v  okamžiku   zmizí  ze   světnice.    V  tomtéž 
okamžiku*  jeden  z  námluvcích   střeli   z   okna,   načež   následují   ostatní, 
by  všechna  ves  věděla  o  námluvách.   Na  to  znova  všichni  dají  se  do 
jídla,   pití  a  zpěvu;   v  pozdní  hodině  noční  děvče   obdaruje  námluvčf, 
již  opouštějí  pak  dům,  když  byli  s  sebou  vzali  i  dar,  jejž  děvče  polo- 
žilo na  stůl,  když  bylo  sobě  vzalo  jablko. 

Již  druhého  dne  neb  v  první  svátek  po  námluvách  snoubenci 
představí  se  faráři,  by  vykonal  ohlášky  slavné ;  slavnostně  oděné  při- 
buzenstvo  provází  oba  na  cestě  této.  Farář  podrobí  snoubence  zkoušce 
z  náboženství,  zkoumá  jich  úmysl  v  příčině  ženitby,  načež  nakaziye 
děvčeti,  by  dar  snubní  (prsten)  položilo  na  lavici;  ježto  děvče  nemá 
prstenu,  položí  dle  zvyku  na  lavici  šáteček  a  list  dovolovací,  hoch  pak 


Jury  Semenovič  AnoČnkov.  275 

skutečný  prsten.  Farář  pak  znova  vyzývá  snoabencc,  by  přijali  zá- 
stavy snnboí;  děvče  vezme  prsten,  hoch  šáteček,  farář  roztrhne  list 
ft  dá  obéma  své  požehnání.  Na  to  farář  napíše  ohlááky  (naviščenje), 
idy  obi  byli  faráři  vypočetli  veškeré  své  přátelstvo,  aby  takto  sami 
je  poznali.  Po  mši  koná  se  v  sousedstva  hostina,  při  niž  Jsou  při- 
bnznl  a  přátelé  obou  rodA;  veselí  trvává  dlouho  do  noci. 

Mezi  zasnoubením  a  svatbou  neuplyne  obyčejně  mnoho  času ; 
obé  strany  hledí  k  tomu,  by  svatba  brzy  se  vykonala,  ježto  při  delším 
otáleoi  jednak  vzrostou  velké  výdaje  rodičům  ženichovým,  když  každého 
téhodne  při  návštěvě  nevěsty  ji  obdarovati  musí,  jednak  často  snou- 
bcDci  přičiněním  závistivých  lidí  se  rozdvojí  a  místo  přátelstva  ku 
nepřátelství  se  dochází.  Pravidlem  neodkládá  se  svatba  déle  net  vy<* 
konány  jsou  nutné  přípravy ;  i  uplyne  tudíž  pravidlem  dvě  ai  čtrnáct 
nedél  do  svatby. 

Výbava.  V  době  té  chystá  se  výbava  nevěstina.  Jihoslované 
pAvodně  neznali  výbav,  ano  posud  není  výbava  po  způsobu  našem 
Q  nich  obvyklou;  výbavou  (oprema)  Jihoslovanům  jest  prádlo,  jež  ne- 
věsta do  nové  domácnosti  přinese,  jakož  i  dary  (darovi),  které  nevěsta 
v  den  svatební  mezi  hosti  rozdělíme. 

Drahdy  Jihoslované,  jako  bylo  zvykem  u  ostatních  národů  v 
iodoevropských,  zakupovali  svých  žen  od  rodičů.  Posud  jest  upo 
minkon  na  zvyk  ten  výkupné,  jaké  platí  se  v  Hercegovině  a  na  černé 
Hoře  při  prvých  čili  malých  námluvách,  totiž  dukát  a  jablko,  do  něhož 
zastrčeny  jsou  peníze.  V  Srěmu  (v  Strošincích)  matka  održí  dva  zlaté, 
zvané  materínstvo,  bratří  opánky,  sestry  děvčete  každá  pár  střevíců; 
peníze  pak  připadnou  nevěstě,  kterou  mimo  to  migetný  ženich  obdarige 
dakátem  neb  tolarem.  Y  Baňatě  (v  krajině  Dobrické)  jest  zvykem 
přispívati  80—100  zlatých  na  výbavu  nevěstinu;  mimo  ně  nedostane 
víee  ničeho.  U  Bulharů  (v  okolí  Tatar  Pazardžiku)  hoch,  jenž  uchází 
se  o  děvče,  zaklepe  sám  u  rodičů  její ;  svolí-li,  podá  děvčeti  měšec 
naplněný  penězi  stříbrnými  (kitku  s  penjazi).  Na  to  ustanoví  den,  kdy 
véc  řádně  se  má  ujednati;  v  ten  den  hoch  dostaví  se  s  rodiči  i  pří- 
buznými do  domu  svého  děvčete  přinášeje  s  sebou  celou  hostinu  a 
dohodne  se  s  rodiči  nevěstinými,  co  jim  a  co  každému  z  příbuzných 
zaplatí.  Výkupné  jest  výhradným  majetkem  rodičů  nevěstiných. 

(Dokončeni.) 


Jurij  Semenovič  Annénkov. 


v  ěeských  kruzich  s  dostatek  známý  a  pro  svou  sympathickou  povahu 
u  nás  všeobecně  ctěný  spisovatel  ruský,  jeden  z  nejhorlivějších  pěstitelů  slo- 
vanské vědy  na  Rusí,  Jurij  Semenovič  Annénkov,  zemřel  dne  7.  února  (rns. 
kalend.)  v  Petrohradě. 

Narozen  r.  1849.  v  sídelním  městě  říše  ruské,  kdež  po  studiích  gymna- 
sijnieh  stal  se  posluchačem  historícko-fílologické  fakultr  university  petrohrad- 
ské, oddal  se  záhy  zpytováni  vědy  slovanské  a  zvláště  horlivě  přilnul  k  věcem 
minulosti  české.  Za  prof.  Srezněvského  a  Lamanského  prospíval  mladý  učenec 


276  Jw"j  Semenovié  Anněnkov.  —  V.  Dmiin  Marcinkěvié. 

^'  Blavistice  velice  nadějně.  JiŽ  v  Čtvrtém  ročnfka  historicko-íilologické  fakulty 
napsal  obšírnou  rozpravu  o  Husovi  a  českých  jeho  spisech,  kteráž  práce  b}rla 
poctěna  zlatou  raeaailH.  Rozprava  tato  nebyla  sice  vytištěna,  ale  posloužila 
spisovateli  později  k  uČené  stati  o  Husových  spisech,  uveřejněné  v  žurnálu 
ministerstva  osvžty  (GCXXII.  2.  dil  str.  253.-266 ). 

Není  pochyby,  že  Jurij  SemenoviČ  b^l  bjr  se  stal  jednim  z  nejvydat- 
nějších siřitém  věd^  slovanské  pH  některé  universitě  ruské,  ale  neblahé  poměry 
hmotné  donutily  iej  záhy  věnovati  se  učitelskému  zaměstnáni,  což  arci  valné 
při těžo válo  rozvoji  ieho  schopností  i  nadšení.  Upoután  k  namáhavému  půso- 
beni ve  střední  Ikole  (Smolnyi  institut,  Pavlovský  inst.  atd.,  mohl  se  věnovati 
oblíbeným  svým  studiím  nad  dějinami  českými  a  literaturou  jen  mimořádné, 
v  čase  vlastně  odpočinku  určeném,  což  zajisté  i  tak  slabý  organismus  mladého 
spisovatele  nebezpečně  porušovalo.  Přes  to  pracoval  stále  se  zápalem  a  sebe- 
zapřením, jaké  snledáváme  jen  u  lidi  opravdových  a  vřele  zamilovaných  do 
svých  odborných  badání.  V  posledních  letech  pracoval  Jurij  SemenoviČ  téměř 
nepřetržitě  nad  životem  Petra  Chelčického,  za  kterouž  příčinou  několikráte 
do  Čech  zavítal  a  České  prameny  důkladně  studoval.  V  dovršení  díla  o  Chel- 
Čickém  spatřoval  splnění  jedné  z  předních  svÝch  tužeb. 

Vedle  toho  uveřejňoval  Anněnkov  porůznu  rozličné  Články,  týkající  se 
zejména  české  minulosti.  Tak  uveřejnil  články  o  sv.  Janě  Nepom.  (1877.),  o  Hu- 
sitech v  Rusku  v  XY.  a  XVI.  stol.  (1878 ),  o  nově  nalezeném  rukopise  Chelči- 
ckého ^Č.  C.  M.),  kritické  studie  v  petrohradském  „Slov.  sborn.''  o  mistru  Proti- 
vovi a  j.  v.  V  poslední  době  přispíval  též  pilně  do  „I  zvěstí^  petrohrad.  blahod. 
slovanského  spolku.  Ještě  krátce  před  smrtí  obstarával  záhy  zesnuly  Anněnkov 
korrektury  svého  mnoholetého  trudu  „Gsth  BipH*'  (ChelČický),  přijatého  v  ná- 
klad ruskou  Akademii  nauk.  O  této  cenné  knize  přineseme  svým  &sem  obšír- 
nější zprávy  i  podotýkáme  nyní  jen  tolik,  že  spisovatel  dočkal  se  dotíŠténí 
jen  868  stran  (XLIX.  hlav,  český  text).  V  pozůstalostech  spisovatelových  na- 
lézá se  množství  zápisků  a  pěkná  sbírka  knih  z  České  literatur^r- 

Jurij  SemenoviČ  Anněnkov  navštívil  Čechy  osmkráte  i  učinil  si  v  zdej- 
ších kruzích  mnoho  známosti.  Zajížděl  k  nám  rád  a  ačkoliv  mu  nikterak  ne- 
svědčila zabedněnosf  našeho  života  společenského,  uvažoval  všechny  okolnosti 
vždy  shovívavě  a  zrale.  Poznali  jsme  v  něm  muže  dokonale  rozšafného,  ne- 
únavného pracovníka,  člověka  plného  taktu,  přístupného  cizim  názorům  i  pře- 
svédčením,  líbezné  a  mírné  povahy. 

Budiž  Ti  česf  a  paměť  též  mezi  námi,  Jurij  i  Semenoviči !  E.  J. 


V.  Dunin  Marcínkévič. 


Roku  1807.  v  Panuško vících  nad  Berezinou  (okres  bobrujskj^;  naix>zený 
spisovatel  běloruský  V.  D.  Marcinkěvič  zemřel  minulého  měsíce.  Marcin- 
kěviČ  náležel  do  skrovného  zástupu  nezištných  pČstitelA  chudičké  literatury 
běloruské,  již  oblíbil  si  vzácnou  vřelostí  a  kteréž  sloužil  nadšeně.  Do  r.  1826. 
studoval  vBobrejsku,  načež  se  odebral  do  Petrohradu,  kdež  do  r.  1828.  na- 
vštěvoval universitní  výklady  fakulty  lékařské.  Vrátiv  se  pak  do  rodného  lůna 
domohl  se  pracovitostí  a  snaživostí  malé  usedlosti  Lucynky  v  Minsku.  V  tuto 
dobu  připadá  též  první  literami  činnost  MarcinkěviČova.  Záhy  přilnul  k  za 
nedbanému  lidu  běloi-uskérau  i  věnoval  se  téměř  výhradně  jeho  zájmům.  Roku 
1846.  vydal  vepelohru  „Sělanka",  sepsanou  v  jazyku  dosti  pomíchaném,  z  části 
polském  a  z  části  běloruském.  Hra  tato  bvla  představována  se  značným  úspě- 
chem v  divadle  minském  a  sám  spisovatel  byl  tehdáž  hjry  účasten  jako  Vojt. 
Roku  1855.  vydal  Marcinkěvič  dvě  běloruské  povídky  .EÍapon''  a  „Večernice**, 
v  nichž  spisovatel  obracel  pozornosf  čtenářstva  na  všeliké  zlořády  společenské. 
Kok  později  vyšla  sbírka  běloruských  a  polských  povídek  p.  t.  „Ciekawyé?  — 
przeczytaj'^.  Současně  jal  se  Marcinkěvič  překládati  na  jazyk  běloruskV' 
nPana  Tadeáše". 


Rozhledy  v  literatuře  a  umění.  277 

Tehdejší  censor  vilenský,  Pavel  Kukolnik,  přál  snahám  běloruského 
spisovatele  a  nečinil  překážek  k  obohaceni  chudičké  literatury  běloruské.  Bělo- 
ruský  překlad  litevsKého  eposu  dostal  se  tím  způsobem  Šťastně  do  tisku  jako 
kniha  předběžně  schválená.  Ale  mezi  tím  odKel  Kukolnik  z  Vilna  a  zastupu- 
jící jej  činovnik  Muchin  jiného  byl  mínění.  „Pan  Tadeáš''  sice  vyšel  bělorusky, 
ale  nedostal  se  do  světa.  Jen  několik  výtisků  dostalo  se  pod  rukou  známým 
a  přátelům  překladatelovým.  Po  té  uveřejňoval  MsrcinkeviČ  jíž  málo  a  od 
roku  1863.  vzdálil  se  úplně  všeho  veřejného  života.  „Dudař  běloruský*'  žil  ve 
svém  utěšeném  zátiší  klidně  a  nepřestával  do  posledního  dechu  milovati  „drahý 
lidek  bělorusk^^.  Poslední  radosf,  jakou  ve  svém  ušlechtilém  srdci  pocítil, 
bylo  osvobození  lidu  z  poddanství.  V  posledních  lotech  obcoval  téměř  výhradně 
jen  s  lidem  a  přírodou,  ač  před  tím  udržoval  přátelské  styky  s  mnohými  vy- 
nikajícími spisovateli  polskými.  V  pozůstalosti  nalezeno  několik  prac/,  na  př. 
Zálety,  PinsKá  šlechta  (bělorusky)  a  j. 

Marcinkěvičem  odešel  zanedbanému  lidu  běloruskému  přítel  věrný,  srdečný 
a  účinný.  Česf  jeho  památce !  «/*. 


Rozhledy  v  literatuře  a  umění. 

TBopu  Bojio^HMiipa  Haspoi^Koro  BU/taHC  nocHepTue  3t>  nopiperoarb  h  SKUTe- 
llRC()Mi>,  3axo/^oM'b  £THt)rpa«HHHo-cTaTHCTHqHoro  Kpy^Ra''.  Tom*  I.  — 
y  JlBOBt  1884.  —  vel.  8».  str.  XLVIII.  4-  204. 

Literami  činnosf  i  jméno  Vlád.  Navrockého  sotva  asi  budou  našemu 
čtenářstvu  znáoiy.  —  V  Pj^pinové  „Historii  slov.  literatur''  nenalézáme  o  něm 
ani  slova  —  proto  tuším,  nebude  zbytkem,  sdělim-li  zde  dle  životopisu  ieho, 
Ostapem  Ter:eckým  napsaného  a  spisům  jeho  předeslaného,  stručně  nejdůleži- 
tější životopisná  data.  -  Život  VI.  Navrockého  byl  nanejvýš  tragický.  Narodil 
se  r.  1847.  z  velmi  chudých  rodičů,  gymnasijní  studia  konal  v  Stanislavově  do 
r  1866.  a  po  odbytech  zkouškách  maturitních  věnoval  se  právnickém  studiím 
na  Ivovské  universitě,  po  jichž  ukončení  si  zvolil  dráhu  úřednickou  a  byl 
přesazen  do  Řešova.  Strastiplná  léta  studentská,  neustálý  boj  o  „chléb  ve- 
zdejší", neštěstí  rodinné  —  oženil  se  s  Polkou,  která  po  krátkém  šťastném  man- 
želství, zanechavši  dcerušku,  zemřela:  vše  to  podkopalo  jeho  síly  životni  — 
zemřel  r.  1882  na  souchotiny.  Již  v  letech  studentských  hrál  vynikající  úlohu 
mezi  mládeží  rusínskou,  a  po  studiích  universitních  přispíval  do  rozličných 
časopisů  haličských.  Tyto  práce  jeho  sebrány  v  nadepsané  knize.  I  skrze  tuto 
svou  literární  Činnosť  měl  norlivý  Rusín  NavrockÝ  nemilé  zápletky  se  svými 
představenými.  —  Životopis  jeho  jest  zároveň  příspěvkem  k  poznaní  poměrů 
polskoruských  v  Haliči.  Životopisec  sám  praví,  že  celý  tragický  zápas  Navro- 
ckého neměl  výsledků,  byl  marný . . .  „avšak  co  jest  život  jednotlivce  v  zá- 
pase za  znovuzrození  celého  národa . . .  tak  marně  zhynul  á  zhyne  ještě  ne- 
jeden dělník,  až  našemu  národu  jen  poněkud  Život  bude  lehčí.  Nebof  znovu- 
zrození národa  není  dílo  snadné  a  vymáhá  mnoho  obětí,  namnoze  bezúčelných 
i  zbytečných.  Není  naší  věcí  o  tom  souditi ;  naší  věcí  jest  jíti  ku  předu,  ne- 
ptajíc se,  kolik  a  zaČ  lidé  zhynuli  Neboť  práce  jest  mnoho,  a  kdo  ji  vykoná, 
jestli  ne  my  P** . . .  —  Před  životopisem  vytištěna  jest  báseň  ,Ha  cmepn*  Bo- 
'.lO^MBiHpa  Haupoi^KOLo"  od  Ivana  Franka.  —  Vydaný  1.  svazek  obsahuje  .Práce 
geografické,  elhnologické  i  literami*' :  „PycKa  po^Hua^,  zemépisný  to  přehled 
zemi  obydlených  Malorusy  (str  3.— 27 );  -Bectae  bt»  Koiysont**  (str.  28.— 62.)  — 
Kotnzov,  víska  v  okrese  podhájeckém,  oylo  rodiště  Navrockého  —  podrobný 
to  popis  obyčejů  svatebních.  ~  „Hapo^^uf)  npHKasKn"  (str.  53. — 6tí.).  —  Heíu^tt 
iípo  KoaaKóoi  'Ssmopo^Kíxtwh  n  npo  hxi>  pnAU  bóPickobÍ  (str.  59.  64 )  —  KpH- 
TU*iHii  saHtTKH  (str.  66  —  77.)  částečně  jsou  zajímavý  k  poznání  poměrů  stran 
staro  i  mladoruské ;  Navrocký  byl  jedním  z  rozhodných  přívrženců  poslední.  — 
Ukraino.  II  movimento  letterarío  ňuteno  in  Rnssia  e  Galizia''  (str.  78.— 111.). 
Výtah  z  pojednání  Mich.  Drahomanova  pod  tímto  titulem  vyšlého  v  „Rivista 
Europoa*  (ročník  IV.,  sv.  L— 2.,  r  1873.).  -  Úvaha  o  sborníce  VI.  Antono- 
viČe  a  H.  Drahomanova  „HcTopMuecKafl  utcuH  auuiopyccKaro  uapo^a**  (str. 


278  KozliJedy  v  litcntuře  a  uměni. 

112.— 132.).  Obé  stati  stojí  za  přečtení,  a  jsme  jmenovitě  za  jich  uveřejněni 
v  knize  vděční  vydavatelstva.  V  poslední  úvaze  jmenovitě  sděluje  některé  ne- 
známé varianty  k  písním  v)rtiitěným  ve  sborníce  jmenovaném!  —  Násled\ýi 
práce  publicistické  rázu  satirického  „ Visum  repertum*',  sbírka  „Chthphhhh  1^4 

04epKii  n  ypuBKH",  ..Fo^^  Tyrb  ne  uHcaTH  caTHpu'',  nPa^H  Tnep^ux^  rojiooi*' 
fstr.  132.— 172);  týkají  se  vnitřních  politických  i  literárních  otázek  rusin 
ských.  —  reorpa«H<iRH  n  eTHorpa^RqHH  ypHBKU**   (str.  173.  -179.)  obsi^uji  l'H 

popis  městečka  Kaluie,  vzpomínky  z  cest  po  Haliči  „^oposcuH  .^a*iHCKH'',  úry-  1  ^ 

veK  o  srbské  literatuře  a  Vuku  Karadžiči  i  stať  o  maloruských  dumách,  kterouž  IH 

vvdavatel  přeložil  z  polského  rukopisu.  —  IIoeTHmiH  upoóu'-'  ťstr.  194.— 204.)  \it 

obsahuji  vedle  plánu  tragedie  „HacTaca**,  načrtnutého  již  vletech  universitních, 
několik  básniček,  z  nichž  vyzírá  tonha  po  rodném  kraji  a  hluboký  žal  nad  ztra- 
ceným rodinným  blahem  a  pozoruhodný  návrh  na  národní  píseň  rusinskou.  Vii 

Dr.  J.  Túlivka,  \\ 

\\ 

Teod.  Tomáš  Jež:  Uskoei.  Román  z  dějin  jihoslovanských.  Z  polského  pře-  T* 

ložil  Arnošt  Schwab-Polabský.  Díl  1.  a  II.  V  Praze,  nákladem  J.  R.  Vilímka  ^^i 

1884.  •< 

Poslední  zápasy  hrstky  UskdkA  s  Tureckem  a  nepřátelskými  jim  vel-  «f 

mocemi,  to  jsou  dějinné  momenty,  k  nimž  pHpjato  jest  bohaté  pásmo  romá-  | 

nového  vypravováni  velkolepé  pn&ce  Ježovy  pod  názvem  .^Uskoci**.  Hrdinou  || 

jest  mladý  Uskok,  Jiří  MiloSevič,  který  vychován  byv  v  domě  tureckém  a  ^ 

proživ  zde  prvou  kapitolu  svého  mnohotvárného  života,  dostane  se  do  Bená-  ^ 

tek,  kdež  žije  v  domě  patricijském  idyllu  tajné  lásky  ku  krásné  dceři  patrícia 
benátského,  Annunciatě,  unáší  ji  v  okamžiku,  kdy  má  býti  zasnoubena  knižetí 
německému,  do  Seni  ku  své  stařičké  matce,  která  mu  poskytne  bezpeen^io 
útulku  před   zvědavci.   V  Seni,  po   nejrozkošnějších   líbánkách,   prosněných 
v  tajeplném  úkrytu  rodného  domku,  rozpomene  se  na  povinnosti  své  uskocké, 
na  šediny  otce  svého,  zhynuvšího  na  kAlu  tureckém  a  opustě  ráj,  který  mo 
byla  láska  k  něžné  YlaŠce  vykouzlila,  davši  mu  na  Čas  zapomenouti  na  strmsti 
a  obtíže  veřejného  života,  s  novou  silou,  s  novými  předsevzetími  zasáhne  mocné 
v  proud  politických  událostí  v  poměru  Uskoků  k  nepřátelům  a  připraví  Tur- 
kům ohromnou  porážku    pověstnou  v  dějinách  rokem  zřícenin,  v  ní£  pomstí 
smrf  otcovu  zabitím  Sokofiče  vezíra,  katana  jeho.  Vypravování  historické  ni 
kterak  není  na  újmu  ději  románovému,  jsouc  omezeno  na  míru  nejmenší  a  děj 
bohatými  proudy  ku  předu  se  hrnoucí  v  běhu  zadržuje.  Líčení  vášně  Annuncia- 
tiny,  Benátčanky,  dlužno  vytknouti  za  nejpodařenější  část  práce  romancíei*ovy, 
jehož  případná  dikce,  obratnost  v  líčeni  situací  a  plastická  kresba  k  obdivu 
čtenáře  unášejí.  Celek   působí  mocným   dojmem,  jejž  připravovati   pomáhá 
mistrné  vylíčení  jižního  kraje,  zejména  popis  Benátek  a  plavby  Milošovy  a^. 
Kresba  charakterů  je  markantní,  určitá,  zejména  pokud  se  týče  hlavních  osob. 
Děj  protkán  různými  episodami,  z  nichž  největší  láska  věnována  místu,  jež  vv- 
ličujc  rodinný  život  mladých  novomanželů  MiloSoviče  a  Annunciaty,  a  pohyb* 
live  scéně  n  zřícenin  Soluně,  jež  představuje  Uskoky,  cvičící  se  v  nové  zbrani, 
vynalezené  Bertucim.  —  Překlad  p.  Schwabův  čte  se  pěkně  i  rádi  jsme,   že 
nám  též  v  českém  rouše  podáno  jest  pozoruhodné  dílo  novější  literatury  pol- 
ské. Kniha  je  opatřena  dedikací:  „Svým  přátelům  v  Polsce  na  důkaz  4^ty   a. 
oddanosti''. 

Kvétobor  z  předních  básníků  slovanských.  Originály  s  výkladem.  Vydal  Fr. 
Vymazal.  (Všeslovanská  bibliotheka   Sv.  II.)  Brno  1885..  str.  176. 

Nová  publikace  p.  Vymazalova  odpovídá   dokonale  a  jasně  nadplBVL^ 
.Květobor  z  předních  básníků  slovanských.  Nalézáme  tu  krásné  ukázky  z  Šesti 
předních  básníků  slovanských  (Mickiewicz,  Slowacki,  Puškin,  Lermontov,  Kol> 
cov,  Prešéren)  v  původním  znění  polském,  ruském  a  slovinském.  Výběr  w - 
zváti  lze  veskrz  šíastným,  i  nepochybujeme,  že  tato  knížka  vhod  přijde  téi 
kdož  seznamovati  se  snaží  s  původní  poesií  slovanskou.   Četné  a  vhodné 
světli vky,  kUdené  všady  pod  čarou,  usnadňují  běžné  čtení  i  méně  znalým 
nářům  těch  kterých  řečí.  Ukázky  z  ostatních  literatur  slovanských  uzříme 
v  některém  příštím  svazku  „Všeslovanské  bibliotheky«. 


Rozhledy  v  literatnře  a  nměni.  279 

Slovanský  koncert, 

kterf  letos  již  po  osmé  pořádán  bvl,  pojal  důležiton  úloha  předváděti  obe- 
ceMtya  pnžakéma  novinky  skladateid  slovanských,  kteři  jinak  jen  výminečně 
vyskytnou  se  na  jiných  velikých  koncertech  našicn.  A  jest  to  úkol  velice  ob 
tiiný,  má-li  se  mn  v  plné  míře  nČiniti  zadost.  Spoiení  knihkupecké  s  naklada- 
teli polskými  a  ruskÝmi  jest  vedle  jiných  obtíží  tak  bídné,  že  nelze  učiniti 
náležitý  výbér  ze  vSeho,  co  nového  tam  se  objeví,  nýbrž  že  nutno  skoro  vždv 
spoléhati  se  pouze  na  náhodu  a  neodchylovati  se  ode  jmen  známých  a  osvěd- 
čených. 

Druhá  nesnáz  spočívá  ve  věci  samé. 

LetoSni  koncert  slovanský  byl  zahájen  symfonii  ^Antar*  oď  Mik.  Rim- 
ského-Korsakova,  komponovanou  na  upravený  text  básně  Senkovského.  Práce 
tato  jest  velice  zajímavá  pro  Čistě  vyvinutý  svftj  charakter  národní  a  pro  ve- 
likou Bvou  originálnost;  první  věta  (tvořící  úvoa  k  ostatním  třem),  zdá  se  po- 
někud dlouhou  a  monotónní,  za  to  ostatní  věty,  zvláátě  čtvrtá  (znázorfiigíci 
slastí  lásky)  obsahuji  velmi  pěkné,  charakteristické  motivy,  které  vyjádřeny 
vhodnou  a  mnohdjr  ori^nalní  instrumentací  činí  veliký  dojem.  OvSem  Široké 
obecenstvo  nepostihlo  ve  všem  přednosti,  jimiž  dílo  toto  se  honosí.  Následo- 
vali ^Slovanská  fantasie''  od  mladého,  velice  nadaného  Českého  skla- 
datele Josefa  Fórstra  ml.  Vyznačuje  se  pěkným  základním  motivem,  velice 
rbythmlekým,  jenž  prováděn  jasnou  a  průhlednou  instrumentací  a  kombinován 
v  druhé  polovině  s  motivem  smutečným  činí  celek  neobyčejně  pěkný  a  srdce 
posluchače  plnou  měrou  jímající.  * 

Číslo  ťteú  tvořily  dvě  charakteristické  skladby  „Vigiliae^  Zdeňka 
Fibieha,  jenž  zůstal  věren  své  prosté,  poetické  náladě,  která  veSkeiá  díla  jeho 
vyznačuje.  Motivy,  jichž  Fibich  užívá,  nemůže  honositi  se  Žádný  ze  skla- 
datelů našich ;  něžnost,  prostota  a  hluboká  snivosf  melodii  těch  s  instru- 
mentací jak  pavučina  Jemnou  jsou  v  celé  literatuře  tak  jedinými,  že  po- 
slouchali bychom  je  stále  a  znova  žádali,  aby  se  opakovaly.  Jaký  to  rozdíl 
mezi  Vinliaemi  a  protivnými,  plnými,  falešného  citu  skladbami,  jimiž  nás 
(zvláště  hudební  ústavy)  zaplavuje  v  tom  ohledu  velice  plodné  Německo ! 

Předposlední  Číslo  věnováno  Smetanovi,  tvůrci  České  hudbv.  Provedená 
symfonická  básei)  ^Šárka''  učinila  svou  hlubokou,  důmyslnosti  v  zobrazeni 
uiyšlének,  význačnou  rhytbmikou,  jasnou  formou,  provázenou  nevvrovnatelnou 
instrumentací,  tak  úchvatná  dojem,  jakoby  skladba  provedená  byla  novinkou. 
Při  posloucháni  čarovných  těch  tonů  jímá  srdce  posluchače  neznámá  sila  a 
nchvacuje  mysl  jakési  kouzlo,  že  poznáváme,  jakými  slovy  mluví  genius!  — 
xVásledujíci  číslo,  Želeňského  ouvertura  „Na  Tatrách**,  která  koncert  zakon- 
čila, měla  po  Smetanově  skladbě  ovšem  nesnadné  postavení ;  místa  pěkně  my- 
šlená a  Y  případnou  formu*  oděná  přišla  k  plné  platnosti. 

Koncert,  který  konán  byl  poprvé  v  nádherných  místnostech  Rudolfina, 
navštíven  byl  velice*  četně  vybranou  společností  pražskou 

Mimochodem  budiž  podotknuto,  že  by  b^lo  záhodno,  aby  do  programů 
tisknutých  pojat  byl  též  vždy  stručný  životopis  skladatelů,  jichž  díla  se  po- 
prvé předvádějí  před  naše  obecenstvo,  neboC  jen  tím  způsobem  se  dá  popnia- 
risovatí  u  nás  slovanská  hudba.  F.  Č. 


P.  A,  //.  Kirkor  uveřejňuje  v  „Dzienniku  Poznaňském"  pozoruhodné 
„Vzpomínky  vileirské",  v  nichž  spisovatel  líčí  zajímavé  stránky  osvěto- 
vého ruchu  Poláků  na  Litvě,  zejména  ve  Vilně,  kdež  p  Kirkor  sám  náležel 
k  nejhorlivějším  spolupůsobitelům.  Tamtéž  dovídáme  se,  že  do  vilenských 
časopisů  přispívali  též  čeští  spisovatelé  V.  Hanka,  K.  VI.  Zap  a  Rittersberg, 
a  sice  články  a  dopisy  psanými  po  polsku. 

Nopý  9eé%t  „Slovanstva  vs  svých  zpěvech^  vydav,  pečlivě  a  s  příkladnou 
vytrvalostí  Lnd.  Kubou  v  Hoře  Kutné,  obsahuje  písně  lužické.  Sešit  tento 
jest  opatřen  případnou  statí  o  jazvku  lužickém  z  péra  důstojného  P.  M.  Hor- 
níka obsahuje  třináct  rozkošných  písní  lužickýcn  (v  čtverozpěvu.  trojzpěvii 
a  průvod,  klav.).  Chvalitebný  podnik  páně  Kubův  netřeba  nám  zvláště  dopo- 
ručovati, ježto  jsme  k  němu  obrátili  již  několikráte  pozornosf  i  doufáme,  že 


280  Rvizliledy  v  Ittcratiif-e  a  uméni. 

ge  k  němu  žádný  upřímný  přítel  slovanské  hudby  lhostejně  chovati  nebnde. 
Právě  vydaný  sedit  Krásných  lužických  písní  národních  vyzývá  sám  ke  všíma- 
vosti  ještě  větší.  Mimochodem  podotýkáme,  že  podnik  p.  KubAv  dospěl  k  de- 
sátému sešitu.  Okolnosť  tato  také  sama  za  sebe  mluví! 

j  Ve  zprávě  petrohradské  cis.  akademie  véd  za  r.  1884.,  vytištěné  v  letošní 

únorové  knížce  „áCypuajia  MunHCTepcTBa  Hapo^HAro  IIpoco-bo^eHia''  (str.  63 ), 
Čteme  mezi  jinými  tato  slova :  „V  loňském  ročníku  Čas.  Č.  Musea  byla  vydána 
rozpniva  Řeh&bka  o  Jiřím  II.,  posledním  panovníku  veškeré  Malé  Kuši.  spiso- 
vatel nejen  sebral  ke  svému  élánku  téměř  všecku  velmi  rozptýlenou  látku, 
ale  podrobil  i  i  také  přísné  kritice,  tak  že  se  může  otázka  o  poslední  době 
Červenoruského  knížectví  od  nynějška  považovati  za  rozřešenou,  asDoň  co  se 
týče  hlavních  částí.  Vzhledem  k  takové  důležitosti  práce  p.  ŘeřábKa,  jakož 
většina  historiků  ruských  i  proto,  že  nezná  s  dostatek  Českého  jazyka,  p.  Gon- 
siorovsk^  vytiskl  v  našich  „Zápiscích"  úplný  překlad  práce  Českého  učence, 
opatřiv  jej  potřebnými  vysvětlivkami  rodopisnými.*^ 

Profesaor  oděaské  university^  pan  A.  Kočubinský,  odhodlal  se  k  slavnosti 
slovanské  vydati  mapu,  znázorňující  sídla  Slovanů  v  IX.  stol  za  doby  sv.  Cyrílhi 
a  Methoděje.  Mapa  oude  vydána  v  LO.OOO  výtlaků  ve  velmi  pěkné  úpravě.  Aby 
pak  mapa  mohla  dojíti  hojného  rozšíření,  bude  se  prodávati  každý  výtisk 
pouze  po  30  k.  (0/(eccKÍft  BtcTiinirb  Č.  53.) 

Nové  knihy  o  sv.  Cyrillu  a  Methodovi  (Bibliografie.)  1.  Velehrad  a 
slovanští  apoštolé.  Napsal  B.  Popelka.  (S  3  obrázky.)  V  Brně,  1885.  - 
)  2.  Cyril  a  Metoděj.  Život  a  význam  jejich  k  velehradské  slavností.   Líčí 

Jan  Svoboda.  (Přítel  domoviny.  Knihovna  prostonárodní.  I.  str.  1.— 168.)  Vino- 
hrady 1885.  —  3.  ^HaHbHUO^Bnrn  CBaTUxi>  KHpnJiJia  h  Meeo^ia  upoce^TH- 
">^  TCJseH  cjiaBAH-B.  —  4.  CnaTue  KHpHJi.n  h  MeeoTtift,  anocro.w  cjiaBflif' 
cKie.  —  5.  KpaTKoe  cKasanie  o  »chtíh  cb.  Kypuji^ia  h  Mceo^ia.  (Tyto 
^  tři  publikace  vydal  petrohradský  slovanský  blahodéiný  spolek  a  rozdávají  se 
bezplatně.)  —  6.  Žywot  éé.  Cyryla  i  Metou  ego,  apostolów  slowian- 
skich  napisany  w  tysi$cletni%  rocznie^  chwalebnej  ámierci  s.  Metodego.  Z  po- 
lecenia  Krakowskiego  komitétu  Pielgrzymki  przez  Rs.  Chotkowskiego.  Kra- 
ków  1885.  —  7.  Swieci  Cyryl  i  Metody  Nap.  Ks.  dr.  Kantecki.  Poznaň 
1885.  —  8.  Sv.  Cyrill  a  Method,  apoštolovia  slovanskí,  jich  význam  v  církvi 
křest,  vdbec  a  vSlovanstve  zvláště.  Nap.  Daniel  Z.  LauČek.  Turč.  sv.  Martin 
1855  —  9.  Apoštolů  slovanských  sv.  Cyrilla  a  Methodia  životopisy  Se- 
psal Václav  Pok.  Praha  1885.  —  10.  Svatý  Cyrill  a  Methoděj.  Na  pa- 
mátku jubil,  v  roku  1885.  Sestavil  J.  S.  V  Přerově.  (Pokračování.) 

Překlady  e  češtiny.  Cpncica  TproBHHa  h  cpncRH  rproBi^u  o^  B.  A.iHiia. 
llpeu.  J.  Cp5cK0  K0.10  1885.  (Ze  „Slov.  sbora.'*  1885.).  —  „Baron  Gtoertz"  od 
Em.  Bozděcha,  přeložil  do  srbštiny  Sret.  A.  Popovlé  (Národ,  bibliotheka).  — 
HoRMaHHK  CB  CTCBaHa  ca  cjioBeHCKMM  HaTUHCoMi.  Jasop  1885.  6p.  10.  (Ze 
„Slov.  sborn.-  1884)  —  „Z  pieáni  kosmicznych"  Jana  Nerudy.  Przel.  z  ozesk. 
Miriam.  Tygodnik  Povszechny  1885.  N.  14.  —  Tarasova  stepna  sreča.  Iz  „črty 
kozácké^,  česki  napisao  E.  «Jelínek.  Hrvatska  vila  1885.  br.  14. 

Oprava.  Omylem  stalo  se,  že  referent  o  Izvěstícb  petrohrad.  blahod. 
slovanského  spolku  jmenoval  na  str.  221.  spisovatelem  statí  „O  nápěvech  slo- 
váckých písnť*  a  „V  oblasti  slov.  hudby"  p.  prof.  P.  A.  Kulakovského.  Má 
správně  státi :  D.  P.  Nikolskii.  —  P.  proí!,  Knlakovskij  přispěl  zejména  těmito 
^  články:  Bibliografické  poznámky  o  novinkách  v  srbské  literatuře,  Bulharská 

bibliogr.  zpráva,  Činnost  Jihoslovanské  akad.  v  Záhřebe,  Srbské  bibliografické 
>        xprávy,  Chrvatská  žumahstika  a  referáty. 


^SIoraiiBký  sborník*'  vychází  vid)'  15.  každého  měsíce  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové :  na  čtrrf 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,  poštou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poštou  5  zl. 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákUdem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  ě.  34.  n. 


Ročník  IV.  ^  1885  ^  Cislo  6 


Christo  Botev,  bulharský  básnik-vojín. 

Obrázek  z  bulharské  literatury  v  dobS  povstání. 

Napsal  J.  A.  Voráček. 

Sliviio  pod  BAlkincm,  v  dubnu  188^. 

Byl  vlastně  junákem  a  sice  junákem  v  nejkrásnějším  smysle. 
Jméno  jeho  zná  dnes  každý  uvědomělý  Bulhar  a  takřka  celý  ná- 
rod zná  pěli  aspoň  jednu  z  jeho  pohnullivých  písni,  jakou  je  lak 
zvaná  .Moď.ilba"  Boteva.  Celé  jméno  junáka  i  básníka  zní  Christo 
Botev.  V  radě  vojvod,  jakými  byli  Stefan  Karadža,  Hadži  Dimitr, 
Panajot  Chitov  a  jiní,  zaujímá  jedno  z  nejčestnějších  míst.  Za 
jeho  život,  který  objevil  se  a  pohynul  jako  meteor  v  čiré  noci, 
doposud  nenapsáno  mnoho.  Nemyslím,  že  to  z  nevšímavosli  nýbrž 
proto,  že  žije  ještě  v  paměti  jako  živý  mezi  těmi,  kteří  ho  po- 
znávali. Pouze  o  jeho  smrti  junácké  hovoří  se  častéji,  ale  jsou 
lo  více  zpomínky  nežli  nějaká  historická  fakta.  Jsou  to  více  slova 
|iadšení,  nežli  skutečné  výjevy  z  jeho  života.  To  budiž  omluvou 
'  následujících  skrcvných  zpráv  o  jeho  životě 

Christo  Botev  narodil  se  v  bouřlivém  roce  1848.  v  balkán- 
ském městě  Kaloferu,  a  později,  když  povyrostl,  odešel  do  Ruska 
na  učení.  Avšak  aniž  by  dostudoval,  vrátil  se  a  zaujal  místo  jako 
mladý,  národní  učitel  v  Bessarabii,  kde  žije  dosti  Bulharů  pod 
ruskou  vládou.  Později  odešel  do  Rumunska,  kde  působil  na 
bulharských  učilištích  v  Komratu,  Brajle,  Alexandiii  atd.  Jeho 
vlastní  činnosr  spadá  do  doby,  kdy  roku  1874.  účastnil  se  vy- 
dávání časopisů  ^Nezavisimost"  a  „Známe"  (Prapor)  pod  redakcí 
známého  spisovatele  a  revolucionáře  Lubena  Karavelova.  Tyto 
listy  byly  pravým  evangeliem  svobody  a  hlasatelem  ohnivých  my- 
šlének proti  odvěkým  utiskovatelům  národa.  Bukurešt  toho  času 
hyl  pravým  ohniskem  bulharských  emigrantův  a  pracovníkův 
o  bulharském  povstání.  Rumunská  vláda  chovala  so  ke  všem  Bul- 
harům ne-li  zdrželivě,  tedy,  jak  aspoň  Panajot  Chitov  připomíná, 
dosti  přátelsky  a  shovívavě.  Vůbec  v  době,  kdy  Botev  objevil  se 
v  Bukurešti,  půda  pro  bulharské  vystéhovalce  a  později  i  po- 
vstalce, byla  již  připravena  od  zesnulého  Rakovskóho,  který  zo 
sobraných  peněz  od  svých  rodáků  vypracoval  již  stanovy  pro  ná- 


^ 


• 


t 


282  J-  A.  Voráéek: 

sledující  bojovníky  za  bulharskou  svobodu.  Po  smrti  Rakovského 
byl  jaksi  náčelníkem  L.  Karavelov,  kolem  něhož  se  skupilo  ně- 
kolik vlastenců,  jako  Christo  Botev,  D.  Genovič,  K.  Cankov  a  jiní, 
kteří  účastnili  se  v  plánech  povstání,  povzbuzovali  k  činu,  vypo- 
máhali sebranými  penězi  nemajetným  druhům  a  hleděli  udržeti 
spojení  s  balkánskými  krajany.  Prvním  prostředníkem  mezi  buku- 
reštským  komitétem  a  Bulhary  v  podunají  i  za  Balkánem  byl 
mnich  Levský.  *)  Bukureštský  komitét,  jak  Z.  Stojanov  udává,  byl 
z  počátku  více  klubem,  nežli  nějakým  tajným  spolkem.  Později 
bylo  ovšem  jinak.  Střediskem  všech  jednomyslných  zůstávaly  Ka- 
ravelovy  časopisy  a  tiskárna.  Každý  článek  v  těchto  listech  čítal 
se  nedočkavě  a  působil  elektricky.  Hlavní  ostří  bylo  namířeno 
proti  Vysoké  Portě  a  proti  Turkům,  od  nichž  nebylo  lze  očeká- 
vati nějaké  dobrovolné  reformy.  Věstníky  byly  sice  zapovězeny 
v  Turecku,  ale  čítaly  se,  jak  S.  S.  Bobčev  podotýká,  více  nežli 
dovolené  cařihradské  listy.  „Pamatuji  se,**  píše  tento,  jako  dneska 
na  onu  dobu;  učil  jsem  se  tehdy  v  jedné  medicínské  škole  tu- 
recké; všichni  soudruzi  byli  jsme  elektrisováni  ideami  a  učením 
Karavelova,  tak  že  jsme  nemohli  ukojiti  svojí  touhu  atd. 

Avšak  při  ideálních  stránkách  není  divu,  že  časem  objevila 
se  skutečnost  méně  růžová.  Aliter  in  theoria,  aliter  in  praxi! 
I  to  zde  platilo.  Poslyšme,  jak  líčí  v  této  době  Boteva  současný 
spisovatel  I.  Vázo  v  ve  svých  vzpomínkách  „Ne  ode  dávna'. 

„V  prvních  dnech  květnových  roku  1876.,**  píše  Vazov  do- 
slova, „viděl  jsem  se  i  s  Botevem.  Znal  jsem  se  s  ním  dobře. 
Setkali  jsme  se  již  dříve  v  Brajle  r.  1870.,  kdy  spisoval  věstník 
,Duma',  v  němž  vyslovil  první  svůj  protest  proti  dosavadní  zprávě 
a  ukázal  svůj  spisovatelský  talent.  Později  pozvednul  strašnou 
bouři  proti  sobě  se  strany  brajlského  obecenstva  a  sice  pro  své 
projevy  a  dobrodružný  život,  tak  že  byl  nucen  zastaviti  vydávání 
listu.  Roku  1871.  přišel  do  Galace. 

Tam  jsem  ho  vídal  mnoho  měsíců. 

Byl  jako  bezmocný  tulák,  bez  přístřešku  a  chuďas  jako  Job. 
Měl  špatnou  reputaci.    Sel-li  okolo,  šeptali  si  Bulhaři  různé  hi- 
storky, které  přičinily,   že  byl  znám   v  Bessarabii,  Brajle  i  Alex- 
andrii. Všichni  se  ho  báli,  nenáviděli,  ale  ctili  ho.  Dělal  naschvál, 
v  aby  mluvili  o  něm,  většinou  jen  špatnosti. 

Policie  slídila  po  něm 

Bohatí  ho  přezírali.  Mladí  utíkali  před  nim,  ale  měli  ho  rádi 
Nikdo  nemohl  snésti  jeho  smělého,  oriího  pohledu. 

Postavu  měl  vysokou,  silnou  a  byl  takřka  obrem.  Měl  černé 
plamenné  oči,  dlouhý  římský  nos,  široké,  vznešené  čelo  a  pod 
bílými  spánky  tetelily  se  neustále  modré  žilky ;  vlasy  měl  přičer- 
naíé.  Učený  vzhled,  neobyčejně  vysoký  vzrůst,  mužný  hovor  a  hla- 
sitý smích,  hrdý  a  smělý  chod,  to  vše  činilo  jej  zvláštním  a  po- 
vznášelo ho  nad  množství  ostatních,  mezi  nimiž  chodil  v  myšlén- 
kách, neb  aspoĎ  zahloubán. 

*)  Také  o  junáku  Levském  pfíneBeme  zvláitní  Článek.  Red. 


I 


/ 


Cbristo  Botev,  bulharský  básník-Tojín.  ^g^ 

A  tento  chlapík  nemyslil  jako  druzi.  Jeho  mysl  zajímaly  so- 
ciální, všelidské  otázky,  strašné,  nerozřešitelné  úlohy,  které  bouři 
a  plaší  Tšechny  duchy  současníků. 

V  jeho  hlavé  vířily  matné,  nejasné  a  smélé  sny,  nějaké  ve- 
liké plány  budoucnosti,  nemožné  snad,  avšak  které  objevují  se 
pouze  a  lidi,  kteří  cítí,  že  jejich  povoláni  je  vyšší,  idealnějši  a  že 
nejsou  k  tomu,  aby  se  trudili  a  myslili  pouze  za  vezdejší  chléb. 
Podobnost  se  tlupou,  kam  ho  okolnosti  přiměly,  ponížení,  do 
kterého  ho  nouze  postavila,  ona  zdrcující  nouze:  to  vše  ho 
trápilo,  kormoutilo,  vysilovalo.  Byltě  živým  protestem  proti  ne- 
spravedlivému vyvyšování  některých  členů  v  obecenstvu.  Své  po- 
sláni spatřoval  v  boji  s  mocnými,  af  již  byli  dobři  nebo  špatni, 
vše  jedno.  Chtěl  býti  spokojen  až  pokoří  silného,  až  povalí  vy- 
sokého. Neví  se,  jestli  se  kasal  na  boháče,  na  Midhada  pašu,  nebo 
na  Vilhelma;  jisto  však,  že  mu  byli  protivní.  Taká  idea  srostla 
sjeho  duší." 

Jednou  schválně  odešel  z  Brsgly  do  Bukurešti,  kde  se  měl 
dávati  kus  „Ivanko*,  a  to  pouze  za  tou  příčinou,  aby  převzal 
úlohu  ubití  cara  Asena.  Mrzelo  ho  pouze,  že  charakter  Ivanka 
byl  velmi  vybledlý  a  nesamostatný.  „Avšak  já,"  podotkl  Botev, 
.převezmu  pouze  úlohu  Ivanka  a  ne  jeho  charakter." 

Podruhé  zase  mi  pravil: 

9 Je  mi  líto,  že  se  nebudou  dávat  u  nás  tak  brzo  Šillerovi 
,Razbojníci'.  Hrál  bych  Karla  Moora,  toužím  po  tom,  abych  se 
stal  Karlem.  • 

Botev  byl  skutečně  zrozen,  aby  stál  výše  nežli  mnoho  jiných, 
avšak  podmínky  nebyly  takové,  aby  vychovaly  veliké  lidi. 

Ve  starém  Římě  Botev  byl  by  býval  Mariem  a  spise  ještě 
Bratem.  Ve  francouzské  revoluci  mohl  býti  Dantonem,  ne-li  prvým 
konsulem.  V  maďarském  povstání  r.  1848.  byl  by  Košutem,  nebo 
Gdrgeyem  ...  V  Bulharsku  dokázal  po  šesti  letech  čím  byl  a  čim 
mohl  býti.  Osobnost  Boteva  vyplňuje  tuto  epochu. 

Avšak  této  chvíle  v  Galaci  duch  Boteva  vadnul,  chladnul  a 
hynul  nečinností  a  strnulosti. 

Náhoda  snad  tomu  chtěla,  že  se  sblížil  v  Rumunsku  s  jed- 
ním Malorusem  jménem  F Tento  tajeplný  člověk  byl  kaž- 
dému, záhadou.  Povídali,  že  procestoval  celé  Rusko,  Německo, 
Francouzsko,  Anglicko,  Španělsko,  Ameriku,  ano  i  jiné  země; 
dostával  často  psaní  z  Paříže,  Londýna,  Ženevy,  Berlína  od  ne- 
známých osob.  Při  tom  se  tvrdilo,  že  si  dopisuje  s  mnoha  ru- 
skými aristokraty,  kněžnami,  hrabaty  a  podobnými 

Všichni  ho  měli  za  nebezpečného  komunistu;  něco,  což  on 

neskrýval. 

Naopak! 

Častokráte  nalezl  jsem  ho  v  kavárně  ,u  bulharského  lva  , 
která  patřila  občanu  Ganču  Gabrovci,  starému  to  povstalci  z  r.  1862., 
kterak  se  hádával  prudce  s  navštěvovateli  o  sociálních  otázkách, 
kterak  hájíval  principy  komuny,  ospravedlňoval  komunisty,  kteří 
podle  něho  prý  se  obětovali  za  celé  člověčenstvo. 


^84  '  Pavel  Ďardik: 

Při  tom  byl  nad  míru  výmluvným  a  rozumným.  Tolikéž  byl 
i  učeným.  Botev  ho  podporoval. 

V  takových  hádkách  se  rozpaloval,  rozdražďoval  a  přicházel 
skorém  až  k  výstřednostem. 

Jednou  také  jeden  Bulhar  dav  se  strhnouti  hádkou  řekl  mu: 

^Pařižšli  komunisti  jsou  podlí  chlapi." 

„Čapku  dolft!*  zvolal  F  . . .,  shodiv  mu  čapku  na  zemi,  ,když 
mluvíš  o  sto  tisících  mučenících,  kteří  dovedli  umříti  za  my- 
šlénku!! . .  .** 

Přítomní  zbledli  a  rozešli  se. 

Takovým  byl  človék,  s  nimže  se  Botev  spřátelil  a  který  mři 
rozhodný  vliv  na  jeho  ducha. 

Tento  F  . . .  mel  výstražný  vzhled,  hleděl  stále  dolů  a  vzadu 
pod  kabátem  nosil  stále  revolver. 

Díky  však  jednomu  případu,  čili  abych  se  poopravil,  za- 
kročení policie  zbavilo  Boteva  od  tohoto  magnetu  a  sice  takto: 
F  . . .  vypověděli  za  hranice  a  Boteva  zavřeli  do  vězení. 

Byv  po  několika  měsících  uvolněn  přičiněním  několika  vá- 
žených Bulharů,  Botev  se  dal  na  cestu  do  Bukurešti;  kde  nejprve 
pracoval  jediné  pro  svou  výživu,  později  vydával  zároveň  s  Ka- 
ravelovem  „Nezavisimost*  (Neodvislos!)  a  později  ještě  „Známe" 
(Prapor).  Ve  všech  sloupcích  věstníku  „Známe**  skví  se  bujarý 
duch,  mocná  mysl,  elastický  a  ohnivý  stil  směsen  s  jedovatými 
sarkasmy.  Tamléž  uveřejnil  i  svoje  vlastenecké  básně,  plné  hněvu 
a  nespokojenosti  proti  národním  nepřátelům  čili  dušmanům. 

Toho  času  obadva  pracovníci  trudili  se  horečně  o  přípra- 
vách ku  povstání.  Dopisovali  si  s  bulharskými  vlastenci  ve  vlasti, 
posýlali  „apoštoly"  a  hlasateli  přes  Durlaj  a  rozesýlali  programy. 
Avšak  jejich  vzájemná  práce  se  přerušila  náhlým  nedorozuměním, 
které  bylo  příčinou  jejich  rozchodu  .  . .  (Dokončení.) 


Turgenév  líčen  dle  svých  dopisů. 

Napsal  dr.  Pavel  Durdík 

(ťokrac^cvání  ) 

Turgencv  s  velikou  radostí  viděl  v  mládeži  „poctivost  sfinh 
a  nepadělané  nadšení,  touhu  po  dobrém  a  po  blahu  nižších  Iríd" 
a  dává  jí  tuto  radu  (ve  psaní  k  A.  P— vu):  „Ve  praklickéin 
životě  nenáleží  hledati  ideál  všeobecný  — a  naopak  speciální, 
jenž  je  jediné  schopen  života.  Taký  ideál  a  příslušnou  mu  čiiinos( 


;.  vého  duchu  talentem,  ale  mnozí  buď  se  nestarají,  aby  jej  po- 
znali aneb  pokládajíce  jej  za  příliš  mělký  a  nedůstojný,*  nevěnuj  i 
mu  všecku   svou  činnosf,  a  v  tom   vězí   veliká  chyba.   Specialui 


chyba.   S^iecialui^ 
■  lllSf^L  nejen  že  neodporuje  všeobecnému,  ale  též  oplozuje  se  jim 


Turgeněv  líčen  dle  svých  dopisd.  285 

«i  vzájemné  dává  mu  život.*  —  Své  přesvědčení  Turgenév  nikdy 
netajil  —  ústně  a  písemně  je  vyznával.  V  psáni  k  hraběnce  M. 
A,  Milutiné  píše  o  svém  názoru  světa  toto:  „Jsem  přede- 
vším realista;  nejvíce  mne  zajímá  živá  pravda  lidské  povahy, 
ke  všemu  nadpřirozenému  chovám  se  lhostejně,  nevěřím  v  pra- 
žádné absoluty  a  systémy,  nadevše  miluji  svobodu  a  pokud  mohu 
soudit  —  jsem  přístupen  poesii.  Vše  co  se  týká  člověka,  je  mi 
drahé,  se  snahami  slavjanofilskými  nic  nemám,  rovněž  nic  i  s  jakou- 
koli orthodoxií.  Snad  jsem  řekl  dosti  a  v  podstatě  jsou  to 
Ijen  pouhá  slova.  Více  o  sobě  říci  nemohu."  —  Původ  tohoto 
'psaní  je  zajímavý.  Syn  hraběnky,  gymnasista,  dostal  úkol  k  pí- 
semné práci:  , Určiti  názor  světa  dle  spisů  Turgeněva."  Matka  po- 
žádala Turgenéva  písemně,  aby  thema  v  krátkosti  vypracoval.  Tur- 
geněv to  učinil  výše  uvedenými  slovy,  dodává  však  v  závorkách: 
^musil  jsem  se  podivit,  jaké  podivné  úlohy  dávají  se  žákům  středních 
učebných  ústavů".  —  Slovo  a  skutek  vždy  šly  u  Turgeněva  v  úplné 
shodě.  Matka  jeho  byla  strašná  dcspotka,  tvrdohlavá  a  vlády- 
chtivá,  nakládající  ukrutně  se  svými  nevolníky;  babička  jeho 
o  život  připravila  nevolnického  sluhu.  Sluha  upadl  o  kamna, 
rozbil  si  hlavu,  omdlel  a  krvácel;  babička  nemohouc  snésti  po- 
hled tento,  hodila  polštář  na  krvácející  hlavu,  na  polštář  sedla  a 
nevolníka  zadusila.  Daly  se  na  venkovských  statcích  ještě  horši 
věci.  Vnuk  a  syn  ukrutných  ženštin  napsal  , Zápisky  myslivce"  — 
jimiž  na  věčný  pranýř  postavil  nevolnické  právo.  ,Když  můj  otec 
zemřel  r.  1834.,*  píše  Vengerovu,  „bylo  mi  tehdáž  !&  let.  Ne- 
návist k  nevolnickému  právu  již  tehda  ve  mně  žila  —  tato  ne- 
návist byla  mezi  jiným  příčinou,  že  jsem  neposkvrnil  svou  ruku 
ani  jedním  udeřením,  ačkoli  jsem  vyrostl  uprostřed  bití  a  mučení . . . 
Když  malka  zemřela  r.  1850.  (tedy  5  let  před  zrušením  nevol- 
nictví) ihned  jsem  daroval  svobodu  veškeré  čeládce;  od  sedláků, 
kteří  s  tím  byli  srozuměni,  bral  jsem  roční  plat,  byl  jsem  vše- 
možně činným  ve  prospěch  svých  sedláků  při  zrušení  nevolnictví, 
z  výkupných  peněz  jsem  ustoupil  sedlákům  pátou  čásC  —  a  v  hlav- 
ním svém  statku  nevzal  jsem  peněz  za  pozemky,  na  nichž  stály 
selské  dvory,  což  činilo  značnou  sumu."  Nedosti  toho,  Turgeněv, 
jenž  po  matce  nedědil  ničeho,  se  ještě  omlouvá,  že  učinil  tak 
málo  dodávaje:  „Jiný  na  mém  místě  byl  by  udělal  více  a  rychleji, 
nežjá  mluvím  pravdu,  tak  jak  to  bylo.  Chlubiti  se  jí  nemám 
příčiny,  než  tuším  i  bezčestí  nemůže  mi  přinésti."  —  I  později 
po  zrušení  nevolnictví  ustavičně  mnoho  dobra  činil  sedlákům 
z  vesnice  Spaské,  kde  měl  svůj  panský  dům.  Uvedeme  zajímavé 
psaní,  jež  Turgeněv  svým  bývalým  nevolníkům  poslal 
z  Bougivalu  (u  Paříže)  4.  záři  1882.:  „Obdržel  jsem  Vaše  psaní 
a  děkují  Vám  za  dobrou  parně!  o  mně  a  za  Vaše  blahopřání. 
Mně  samému  je  velmi  líto,  že  za  příčinou  své  choroby  nemohl 
jsem  přijet  letos  do  Spaska.  Mé  zdraví  se  nyní  jaksi  lepší  a 
doufám,  že  budoucí  léto  strávím  v  Spaském  Slyšel  jsem,  že  od 
některé  doby  méně  pijete  kořalky,  velmi  jsem  tomu  rád  i  doufám, 
že  i  ua  dále  nebudete  ji  píti;   rolníka  vede   opilství  k  jisté  zá- 


286  PíLvel  Durdík: 

hubě.  Líto  je  mi,  že  dle  doslechu  děti  Vaše  málo  navštěvují  školu. 
Pamatujte  si  to,  že  v  naši  době  je  člověk,  jenž  neumí  číst  a  psát, 
jako  slepý  a  bezruký.  Dle  každoročního  obyčeje  svého  daruji 
Vám  jednu  desetinu  lesa.  Jsem  jisL,  že  nebudete  dělat  nijaké 
škody  ani  na  mém  domu,  ani  v  mé  zahradě  aniž  čemukoh  co 
je  na  mém  statku,  v  tom  se  na  Vás  spoléhám.  Poroučím  se 
Vám,  Spasští  rolnici,  a  přeji  Vám  všelikého  blaha.  Bývalý  Váš 
statkář  I.  T. 

Celkem  sedláci  v  Spaském  nevynikali  pilností  a  rozvahou, 
mnoho  bylo  mezi  nimi  lidí  zpustlých  a  nedbalých.  Turgeněv  školu 
jim  založil  —  ale  děti  do  ni  nechodily!  — 

Turgeněv  svou   dobrotou   hleděl   napraviti   to,   co   páchala 
ve  svých  despotických  vrlochách  jeho  matka.  Když  Ivan  Sergějič 
byl   doma,   tu   čeládka  si  oddychla;   mladý   dobrý   pán  je   zde, 
těšila  se  čeládka.   Zajímavou   historii  měl  nevolník   matky  jeho 
Kudrašev.  Nevolník  Kudrašev,  ještě  hoch,  provázel  jako  sluha 
Turgeněva  do  Berlína.  Turgeněv  si  dal  jím  práci,  naučil  ho  ně- 
mecky a  připravil  ho  ke  zkoušce,   tak   že  Kudrašev  vstoupil  do 
lékařské  fakulty  v  berlínské   universitě;  zapředl  též  milostný  ro- 
mán s  jednou  Němkyní,  než  jednoho  dne  nechal  všeho,  i  studií 
i  nevěsty,  aby  se  vrátil  do  Ruska.  „Rusko  je  mi  milejší  a  Němci 
mne  do  smrti  omrzeli,"    odpovídal  na  domluvy  Turgeněva.  jenž 
se  obával,  že  po  návratu  svém   do   Spaska   si   zasteskne   v  ne- 
volnickém   stavu.   Byl   to   však   veliký   tvrdohlavec   —  v  Spasku 
učinila  ho  matka  Turgeněva  svým  domácím  lékařem.  Lékař  svou 
tesknost,   když  na  něho  přišla,   zaháněl  pitím  kořalky.   Po  svém 
příjezdu  do  Ruska   změnil   své  chováni  k  Turgeněvu,   bývalému 
to  svému   spoludruhu  v   universitě   —   nazýval  ho   nejinak    než 
jipane",  a  nikdy   si   nesedl  v  jeho   přítomnosti.    Turgeněva    to 
velmi  rmoutilo,   než   k  bývalému  přátelskému   obcování  nemohl 
ho  přemluviti:    Později    měl   týž  Kudrašev  výhradnou   praxi  ve 
dvou  okresích  a  nabyl  v  moskevské  universitě  diplomu  zubniho 
lékaře.  Měl  veliké  schopnosti,  jen  že  byl  líný,  tlustý  a  bezstarostný: 
výtečně  zpíval  a  hrál  na  kytaru,  při  čemž  posměšně  napodoboval 
Němce,    zpívaje   německé  písně.   Nerad   čítal   německé   lékařské 
časopisy,  jež  Turgeněv  pro  něho  objednával  za  tím  účelem,  aby 
stopoval   současnou  nauku.  Jedl  nesmírně   mnoho.  Často  hrával 
s   ním  Turgeněv  v  šachy,    než  nikdy  ho  nemohl  přemluvit,  aby 
s  ním  obědval:  , Panský  oběd  není  pro  můj  žaludek,  budu  niit 
hlad,"   říkal.   Turgeněv  ho  měl  velice  rád.  —  Jiný  zajímavý  ne- 
volník Turgeněva  byl   Štěpán,  jehož   získal    tímto  způsobem: 
Jednou   přišel  jakýsi   mladík  k   Turgeněvu   s   prosbou,    aby   ho 
koupil  od  sousedního   statkáře,    Jenž,**  dodával  Štěpán,  „donutí 
mne  k  tomu  nejhoršímu*.  Turgeněva  to  neobyčejně  dojalo,  začal 
vyjednávati  se  statkářem  a  koupil  konečně  Štěpána  za  800  rublík, 
načež  mu  doručil  listinu,   že  je  svoboden,   avšak   Štěpán  odpo- 
věděl rázně:  „Nechci  svobody,  listinu  račte  u  sebe  podržet,  chci  vám 
sloužit."    Štěpán   osvědčil   se  výtečným   kuchařem  a  od  té  doby 
Turgeněva  neopustil.  Tento  krásný  silný  junák  zbožňoval  Turge- 


Targeněy  Wéen  dle  svých  dopisA.  287 

néva  a  kdji  Turgenčv  dle  svého  obyčeje  na  dlouhé  měsíce  od- 
jížděl do  ciziny,  Štěpán  sloužil  za  kuchaře  v  prvním  moskev- 
ském klubu  a  vždy  čas  od  času  se  poptával  u  rozličných  přátel, 
kdy  ,ba(uška*  přijede.  Dovédév  se,  který  den  Turgeněv  pHjede, 
Štěpán  hned  opuslil  výhodné  místo,  a  s  veselou  tváři  vítal  Ivana 
Sergéjeviče  a  nastoupil  vždy  ihned  u  něho  sv&j  kuchařský  úřad. 
Jednou  psal  Turgeněv,  že  Štěpán  může  učiniti  podmínky  na  rok 
v  lak  zvaném  anglickém  klubu  v  Moskvě,  ale  Štěpán  to  zamítl 
řka:  .A  což  jestli  Ivan  Sergějevič  neočekávaně  přijede,  co  bude 
pak?  Prosím  vás,  já  ho  za  žádného  nevyměním,  vždyf  když  jde 
po  Něvském  prospektu,  vyniká  o  celou  hlavu  nad  ostatní.'  — 
Jiný  nevolník,  Z  ach  ar,  byl  neodlučným  lokajem  svého  pána  — 
v  70.  roce  svého  věku  pozbyl  zraku  a  Turgeněv  dal  mu  pensi  a 
byt  v  Spaském.  —  Turgeněv  byl  milován  od  svých  sedláků  a 
od  čeládky,  jíž  se  často  zastával  proti  ukrutné  své  matce.  V  obco- 
vání svém  nebalil  se  ve  vznešenost  a  velebnosC,  jak  to  tak  často 
vidíme  u  ješitných  domýšlivců  a  jak  to  též  učinil  vlastní  jeho 
starší  bratr  Mikuláš.  —  Jiný  bývalý  nevolník  Turgeněva,  Afanasij, 
je  vylíčen  v  „Zápiskách  myslivce"  (v  náčrtku  „Jermolaj  a  mly- 
nářka" —  tento  Jermolaj  je  vylíčen  přímo  ze  skutečnosti  dle 
Afanasia).  Kdykoli  pak  Turgeněv  se  vrátil  do  své  rodné  vesnice, 
již  napřed  věděl,  že  k  němu  druhý  den  přijde  Afanasij,  známý 
pod  jménem  panského  myslivce,  neb  za  vlády  staré  paní  bylo 
jeho  povinnosti  zaopatřovati  panskou  kuchyni  zvěřinou.  Byl  to 
vysoký,  dobře  rostlý  mužik,  jenž  jednotvárně  referoval  Turgeněvu 
o  mladých  chřástalech,  slukách  atd.  Turgeněv  ho  pozorně  po- 
slouchal, neskákal  mu  do  jeho  plynné  řeči,  bral  peníze  ze  sáčku 
a  dávaje  je  nevolníkovi  říkal:  »Teď  se  mnou  dělej  co  chceš.* 
A  hned  šli  na  lov,  prolézali  spolu  bahna  a  houšti  a  po  celé  dni 
potloukali  se  po  lesích.  Překrásný  náčrtek  od  Turgeněva  o  i, slaví- 
cích* je  doslovně  napsán  dle  slov  tohoto  Afanasija,  jenž  byl  ve- 
likým specialistou  ve  všech  druzích  lovu  a  honby,  začínaje  med- 
vědem a  konče  mřínkem  (rybou). 

Člověk,  jenž  první  vzbudil  v  malém  Turgeněvu  zvědavost 
a  zálibu  k  výtvorům  ruské  literatury,  byl  nevolník,  a  sice  byl  to 
komorní  sluha  jeho  matky,  jenž  mu  pokradmo,  někde  v  zahradě 
neb  v  některém  ze  vzdálených  pokojů  předčítal  ^Rossiadu"  od 
Cheraskova.  Četl  tento  nevolník  důkladně,  jako  jeden  z  hrdin 
povídky:  ,Punin  a  Babarin*,  opakoval  totiž  každý  verš  z  počátku 
,na  nečisto",  velmi  rychle  a  potom  „na  čisto*,  hromohlasně,  po- 
malu a  s  neobyčejně  slavnostním  tonem  —  a  malý  Váňa  (Turge- 
něv) velmi  pozorně  poslouchal  nejdříve  šeptajícího  a  potom 
křičícího  svého  učitele.  Myšlénka  o  osvobození  nevolníků  a  zlep- 
šení hmotného  jich  postavení  již  záhy  byla  vodítkem  jeho  čin- 


Jazyk,  povídka,  charakteristika,  vše  je  výtečné.  Mravní  dojem  po- 


2^8  Pavel  Diirdík; 

vídky  jest  ten,  že  pokud  bude  trvati  nevolnický  stav,  není  niožnó 
sblížení  a  srozumění  obou  stran  pres  všecku  nezištnou  a  poctivou 
snahu,  a  dojem  tento  je  dobrý  a  pravdivý.  Avšak  vedle  toho  je 
jiný  pobočný  dojem  a  sice  ten,  že  vůbec  vzdélávat  mužíka  a 
zlepšovat  jeho  poměry  prý  nevede  k  ničemu  —  a  to  je  dojem 
nepříjemný." 

Ve  slovníku  jest  otištěna  prosba,  kterouž  podal  Turgcněv 
tehdejšímu  gosuďáru,  následníku  Cesarevičí  Alexandru  (II.)  v  na- 
dějí, že  mu  bude  prominut  přisouzený  trest  za  vydáni  .Zápisků 
myslivce".  Stalo  se  to  lakto:-  R.  1852.  Turgeněv  sebral  jedno- 
tlivé náčrtky  ze  „Zápisků  myslivce*,  uveřejněné  během  pěli  let 
v  petrohradském  Sovremenniku  a  vydal  je  v  Moskvě  zvlášf,  vc» 
dvou  částech.  Spis  ten  měl  za  příčinou  jeho  protinevolnického 
směru  veliký  úspěch,  než  ve  vládních  kruzích  vzbudil  velikou 
nevoli.  Tehdy  byla  doba  nejděsnějšího  absolutismu;  heslcín 
Mikulášské  vlády  byla  tato  trojice*  1.  samoderžavie  (absolutismusj, 
2.  pravoslavie,  3.  národnost,  pH  čemž  do  ponětí  „národnost* 
vládní  orgány  shrnovaly  též  nevolnické  právo,  které  vedle  absolu 
tismu  a  pravoslavie  bylo  pokládáno  za  jeden  z  kořenných  zá- 
kladů státního  a  společenského  ústrojí  Ruska. 

Car  byl,   rozumí  se,   velmi  pobouřen;  kníže  Lvov,  tohdtíjši 
moskevský   censor,   byl   propuštěn   z   úřadu   za   to,   že   „Zápisky 
myslivce'*  dovolil  tisknouti  zvláštním  vydáním.  Turgeněv  již  t<»hdá 
byl  velmi  špatně  zapsán  u  policie  již  proto,  že  byl  v  Paříži  r.  1848. 
v  tu  dobu,  když  tam  vypukla  revoluce  a  pak  že  byl  v  přátelských 
poměrech  s  muži,  jichž  byla  malá  hrstka,  kteří  pro  jich  svobodo- 
myslnost  byli   pod   dohlídkou  policie.   V  březnu  roku  1852.  na- 
psal Turgeněv  „Psaní  z  Petrohradu*  do  Moskevských  Vědomostí, 
obsahující  žalost  a  nářek  ruského  vlastence  nad  neočekávanou  snirli 
Gogola.   Vytištění   tohoto  nekrologu   v  petrohradských   žurnálech 
bylo  zakázáno  od  předsedy  censurniho  komitétu  (byl  jím  Musin- 
Puškin,  jenž  z  osobní  nenávisti  ke  Gogolu  zákaz  ten  dal).  Turge- 
něv poslal   nekrolog   do   Moskevských   Vědomostí  a  zde  byl  vy- 
tištěn se  svolením  moskevské  censury.   Policie   viděla   v   té   věci 
zjevné   neposloucháni  censurních  rozkazů.   Turgeněv  byl    zavřen 
na  měsíc  do  šatlavy  v  policejním  domě,   aby   se  polepšil  —  ne- 
poseděl však  v  šatlavě  celý  měsíc  —  dcery  policejního  úředníka, 
jenž  měl  tam  dohlídku,   uprosily  otce,  jenž  svolil,   aby  si  mladý 
spisovatel    odseděl    svůj    trest   v  bytu   úředníkově,    kdež   napsal 
svou  přesmutnou,   tklivou   novelu  „Mu mu*.   Uvedeme  doslovně 
výše  řečenou  prosbu  Turgeněva. 

Gosudaru  následníku  Cesarevičí  AlexandruNi- 
kolajeviči.  V  Petrohradě  27.  dubna  1852.  Vaše  císařská  Vý- 
sosti! Nejmilostivější  pane! 

Předešlého  16.  dubna  byl  jsem  dle  nejvyššího  rozkazu  po- 
sazen na  měsíc  do  vězení,  po  jehož  uplynutí  mám  býti  odeslán 
na  venkov.  Pokud  vím,  byl  jsem  stížen  tímto  trestem  za  uveřej- 
nění článku  o  zvěčnělém  Gogolovi  v  „Moskevských  Vědomostech". 
Pokořuji  sa  bez  reptání  monarší  vůli,  a  hodlaje  pouze  se  ospra- 


Tiirgcněv  líčen  dle  svých  dopis  A.  i280 

vedlniti  z  obviněni,  jakobych  byl  úmyslné  jednal  proti  vládnímu 

rozkazu,  osmělují   se  vylíčit  Vaší  císařské  Výsosti  se  vši  uprím- 

nosii  podstatu  celé  záležitosti. 

Dovédév   se   o  smrti   Gogola,   napsal  jsem   několik   řádků, 

v  nichž  jsem  hleděl   vyjádřili   zármutek   svůj,   vzbuzený   ve  mně 
touto  zprávou.  Článek  můj  byl  z  počátku  dán  do  ,  Petrohradských 
Vědomosti*,  ale  vytištěn  lam  nebyl;  tu  jsem  zaslal  článek  do  redakce 
, Moskevských  Vědomosti,;  mně  bylo  známo,  že  článek  bude  pod- 
roben i  tam  všem  censurním  předpisům,  proto  jsem  neotálel  poslati 
joj  do  žurnálu,  vydávanému  v  městě,  kde  Gogol  umřel;  při  tom 
jsem  pokládal  —  neb  cela  záležitosf  byla  čisté  literami  —  vzniklé 
v  Petrohradě  obtíže  za  výsledek  osobních  názorů  censora  o  ta- 
lentu nebožtíka.   Osměluju   se   ujistit  Vaši   císařskou  Výsost,    že 
posláním   svého  článku   do   Moskvy   nejen    že  jsem   nemínil  ne- 
poslechnout!  představenstvo   aneb   se   protiviti  jeho  vůli,  ale  žo 
jsem  neměl  ani  pomyšlení  o  tom,  že  činím  něco  protizákonného. 
Hned  bych  byl  zničil  ten  článek,  kdybych  jen  poněkud  byl  mohl 
myslit,  že  mé  jednání  bude  pokládáno  za  neposlušuosf.  Nyní  ne- 
shledávaje  za  sebou  nijaké  jiné  viny  trvám    ve  vězení  v  policej- 
ním domě  a  nevím,  jaká  bude  má  budoucnost,  což  nme  tím  více 
tíží,  že  mé  zdraví  vyžaduje  častých  porad  s  lékaři  sídelního  města. 
Při  takových  okolnostech  zbývá  mi  pouze  utéci  se  k  milo- 
stivé shovívavosti  a  vysoké  přímluvě  Vaší  císařské  Výsosti.  Račtež, 
iiejmiloslivěj.ší  pane,    předložili    můj    upřímný  výklad  celé  záleži- 
losli  Jeho  Veličenstvu,  čímž  snad  bude  mi  íze  aspoii  ospravedl- 
nili své  záměry  před  Jeho  Veličenstvem. 

Pouhou  dobročinnou  pozornost  Vaší  Výsosti  budu  již  po- 
kládati za  oblehčení  svého  osudu. 

Vaší  císařské  Výsosti  nejoddanější 

Ivan  Turíjvnvv, 

kolležsk}'  8c'.\ritní*  ve  vý.s1užt)o. 

V  době  svého  internování  ve  vesnici  -  -  trvalo  dvě  léta,  až 
do  konce  1854.  —  napsal  Turgeněv  novely:  Dva  přátelé,  Zá- 
tiší a  začátek  své  pětiaklové,  psychologickou  hloubkou  a  jenuiým 
povahopisem  vynikající  komedie  .Měsíčná  venkově".*)  ~  Po 


sovatel^  V  tehdejší  dvorní  společnosti  budilo  to  smích,  že  šlechtic 


byl  posazen  do  šatlavy. ..  Konečně  ustavičný  pobyt  ve  vesíiici  mla- 
dého Turgeněva  velmi  tížil,  až  leprv  přímluvou  hr.  Lva  Tolstého 
a  pani  Smirnové  u  tehdejšího  následníka  trůnu  vrácena  byla 
Turgeněvu  svoboda,  jíž  i  použil,  aby  co  nejrychleji  odebral  se 
do  ciziny. 

*)  „Měsíc  na  venkově"  (Měsac  v  děrevně)  dáván  byl  v  spracování  E.  Za- 
bela  na  vidcňskéin  dvornim  divadle  na  konci  r.  1884.  pod  názvem:  , Natálie. 
Schanspiel  in  vier  Aufzfigen".  O  dramatických  sijisech  Turgeněva  viz  můj 
élánek  v  „Květech**  1885.,  březnový  a  dubnový  sešit. 


390  ^^^^  MateŠan: 

Turgeněv,  jenž  svými  „Zápisky  myslivce"  mravné  přispěl 
k  odsouzeni  nevolnictví,  choval  velikou  úctu  k  mužům,  kteři 
v  redakční  konnnissi,  vládou  jmenované,  obětovné  a  spravedlivé 
vypracovali  projekt  o  osvobození  sedláků.  V  dopisech  Turgeněva 
jest  řeč  o  dvou  takových  bezzištných  a  osvícených  vlastencích, 
byl  to  Jiří  Samariu,  o  němž  již  dříve  jsme  se  zmínili,  a  hrabe 
N.  Milutin. 

Rok  před   svou  smrtí,   upoután   jsa  nejbolestnější    nemocí 
k  loži,  píše  Turgeněv  13.  října  1882.  liflandskému  baronu  U.  F 
tato  slova,   obsahující   příčinu   skrovného   výsledku    emancipační 
reformy   na   Rusi.    (Psaní   je    psáno    francouzsky.)    »0    činnosti 
N.  Milutina  v  Polsce  měl  bych  proti  Vám  mnoho  námitek  —  slovo 
o  Tamerlanské    práci  bylo  ostatně  užito   od   něho   samého,    on 
pokládal  tuto  práci  dle  svého  pevného  přesvědčeni  za  smutnou 
nutnost.  Já  však  nikdy  nezapomenu  na  ohromné  služby,  jež  pro- 
kázal Rusku  co  člen  redakční  kommisse  ve  prospěch  veliké  re- 
formy, a  nejen  že  nevidím  v  Milutinovi   zlého  genia,  jak  jste  vy 
řekl;   naopak,   vítám   v  něm  jednoho  z  našich  velikých  a 
řídkých   státníků.   To  není  jeho  chyba,   že  velká  ta  událost, 
osvobození  sedláků,   neměla  ty   následky,  jakž   se  očekávalo.  Je 
to  chybou  jiných,  kterým  se  zdařilo  uvésti  do  řečeného  projektu 
osudné  doplňky."   K  tomu   dodáváme,   že   doplňky  tyto  buď 
ničily    aneb    znamenitě   obmezovaly   blahá  stanovení,    vyslovená 
v  hlavních  punktech  projektu;  stalo  se  to  vlivem  dvorní  kama- 
rilly  a  reakcionářské  šlechty;  protivníkem  osvobození  sedláků  byl 
sám  moskevský  metropolita  Filaret!   Faktum  jest,  že  osvobození 
sedláků   svorným  vlivem   všemožných    zpátečnických    živlů    pro- 
vedeno bylo  velmi  úzkoprse,  a  s  velikou  škodou  a  nespravedlnostf 
pro  sedláky,   t.  j.  že  jim  nedali  dosti  pozemků,  jen  aby  statkáři 
tím  neutrpěli.  To  míní  Turgeněv  slovy  „osudnými  doplňky*. 
Uvádíme  za  této  příležitosti  slova  pronesená  Turgeněvem  r.  1868. 
dne  19.  února  v  Paříži  k  témuž  Milutinu   ve   výroční   den  pro- 
hlášeného před  4  lety  osvobození  lidu:    „Pokud  budou  na  Rusi 
svobodní    lidé,    bude  jméno   Mikuláše   Milutina   pronášeno 
v  řadě  mužů  tvořících  hrdost  Ruska,  s  obzvláštním  citem  vděč- 
nosti a  úcty  —  a  mužů  těch  počet  není  veliký!" 

(Pokračováni.) 

Poljice  a  Chrvaté  poljičtí. 

črta    národopisná   a   kulturní. 

Od  Ivana  Matelana. 

Umfnil  jsem  si  nastíniti  v  nejhlavnějších  rysech  onen  dílec  chrvat- 
ské  naší  vlasti,  jenž  se  již  za  knížat  a  králů  chrvatských  objevuje 
samostatným,  a  takým  zůstává  až  do  6.  června  1807.  —  a  to  jsou 
Poljice. 

Značná  je  řada  spisovatelů,  kteří  se  bavili  většinou  dějinami  této 
zajímavé  krajiny:  zákonníkem   poljickým,   avšak  pramálo  zeměpisem  a 


Poljice  a  Chrvaté  poljičtí.  291 

ethnografií  její.  Uveda-li  Farlatia,  Baschinga,  Bajamontia,  Miličeví6e, 
NeDgebanera,  FraDceschia,  Danilova,  Šafařika,  PopoTice,  SoHtra,  Pavli- 
noviée,  Jagice*)  —  zmfnil  jseDi  se  asi  o  všech,  kteřf  připomíoají,  jedni 
více,  drnzf  méDě  o  Poljicich.  Ano,  všichni  tito  nčcnei  zkoumají  hlavně 
zákooník  a  historii  poljickou:  oašf  črte  však  hlavním  je  účelem  vy- 
líčiti též  život,  povahu  a  ohyčeje  Ghrvatů  poljických. 

I. 

(Zeměpisný  popis.  —  Objrvatelstvo.  jeho  spu»ob  života.  —  Život  renkovana^a  jeho  obydli.  —  Pro- 
cbáika  Tesnid^  národní  sábary  lidu.  —  Zevnljšek  a  kroj  1'oljManu,  mužů  a  Ic*.  --  Zamlstn&nf 
Tcnkovanu,  jejich  povaha  a  vlastnosti  -  Pftrodnl  krásv  skalnatých  krajin  poljických:  jeskyně^ 
kopce,  vodstvo.  —  Námofnictvf,  rolnictví,  vinařství,  chov  dobytka  a  olejnictvi.  —  Kvetena  a  cvirena 

Pohledneme-li  na  mapu  Chrvatska,  spatříme  y  Přímoří  chrvatském, 
v  zemi  dalmatské,  uprostřed  vnitrozemí  na  východ  od  města  Spletu,  od 
říčky  Žrnovnice  do  řeky  Cetiny  n&pis  „Poljice".  O  poloze  Poljic 
vypráví  nejstarší  popis,  jenž  pošel  z  péra  Paladija  Fuška  Padovana 
z  počátku  XVL  věku :  asi  80  stadií  (2  geogr.  mílo)  od  Spletu  otevírá 
se  hrdlo  veliké  a  nad  míru  spanilé  doliny,  uzavřené  sráznými  horami ; 
tuzemci  zoYOU  ten  kraj  ^iPoljica". 

Odkud  to  jméno?  Pochodí-li  od  starodávna?  —  To  jsou  otázky, 
které  se  nám  především  jiným  namítají.  2e  to  jméno  starobyle,  svědčí 
Dám  listina  jedna  z  počátku  XI.  věku,  která  připomíná  kneza  Stje- 
pana.  Dále  oznamují  památky  staro,  že  mezi  12  knezy  (župany)  chrvat- 
skýroi,  kteří  se  účastnili  korunovace  krále  Kolomana  r.  1102.,  nalézal 
se  též  kněz  poljický.  Jméno  to  objevaje  se  nám  později  v  dějinách 
v  témž  tvaru,  ač  možno  nikoli  v  témž  významu.  Domácí  prameny,  jmeno- 
vitě statut  z  r.  1400.,  jenž  se  vždy  odvolává  na  starší  recensi,  nazývá 
kraj  ten  „provincija  poljička",  „župa  poljička*,  „prísvitla  gospoda  i  po- 
stena  župa  poljička"  atd. 

Jméno  máme,  avšak  kdo  je  vzdělal?  A  proč  právě  tak  a  ne  jinak? 
Národ  chrvatský,  jenž  prvý  osídlil  končiny  ty,  od  polí  široko  daleko 
86  prostírajících,  která  nejvíce  do  očí  jeho  padla  a  v  nich  s  mocným 
dojmem  utkvěla,  nazval  celé  to  sídlo  své  jménem  .Poljice*"  [tolik  co 
české:  políčka]. ♦♦)  Zdali  to  jméno  obejlmalo  tytéž  hranice,  které  po- 
zoamenává  statut,  a  které  se  i  dnes  sem  počítají,  nesnadno  nám  roz- 
hodnouti nemajícím  spolehlivých  svědectví.  Můžeme  se  dohadovati  a  též 


♦)  Stručná  zpráva  o  Poljicích  jest  v  „Naučném  slovníku"  od  Perwolfa 
v  díle  VL  str.  645  —546.  Srovn.  P.  J.  Šafařík:  „Krátká  zpráva  o  statutu  polji- 
ckém**  (C.  C.  M.  1864.,  str.  270.— 283.).  Jiných  prací  lze  se  dopíditi  ve  knize: 
Valentinelli  •  Bibliografia  della  Dalmazia  e  del  Montenegro.  V  Záhřebe  1855.  — 
Uvádíme  zde  jmenovitě:  Jan  Fořti s:  Viaggio  in  Dalmazia  (1774.)  Jana 
Franceschia  staC  ,La  Poglizza"  (popis  krajiny  poljické)  v  týdenníku  „La  Dal- 
mazia** (1846.— 47.).  Farlati  Daniel  ve  spise  „Illyricum  sacrum".  Benátky 
1751.  atd.  Kromě  toho  zvláště  důležité  jsou  příspěvkv  v  Archivu  pro  jiho- 
Blovanskou  historii  (M.  Mesié  „Poljički  statut*  v  V.  knize)  a  v  publikacích 
jihoslov.  akademie  (Jagič  ve  Starinách  sv.  VI.  a  V.  Bogišié  ve  spise:  „Pisani 
zakoni  na  slav.  juffu".  Záhřeb  1872.).  Naši  stať  viz  „Iz  Poljice^  Pífie  Ivan 
Matešan.  Hrvatski  Ďom.  1880. 

*•)  Téhož  původu  je  zajisté  název  města  českého  „Polička",  kterýž 

název  zprvu  celou  krafinu  okolní  označoval,  později  pak  přešel  jen  na  město , 

v  krajině  té  vzniklé. 


292  Ivan  Matešan: 

s  pravděpodobností  řfci,  že  v  dnešních  Poljicích  v  době  chrvatské  samo- 
statnosti byly  župy  poljická  a  mosorski,  jedna  vedle  druhé  a  každá 
ncodvislá.  Prfibcliem  časn  pak  župa  mosorská  jsouc  menší  i  slabší  za- 
nedbala svého  původního  jména  a>  splynula  s  poljickým.  Tak  došlo  do 
hranic  a  prostory,  které  se  později  připomínají.  Časem  pak  přešla  župa 
poljická  z  doby  králů  chrvatských  v  dobu  králů  Arpadovců,  udrževši 
povždy  samostatnost  svou  pod  nov3'm  názvem  „kneževina*"  (knížectví). 
Nového  vzrůstu  a  posily  dostalo  se  jí  počátkem  XI,  veku,  když  se  při- 
stěhovali z  Bosny  tri  synové  velikého  knížete  Miroslava :  Téšimír,  Krc- 
šimír  a  Elem^  kteří  sídla  svá  rozložili  v  Poljicích.  Později  v  XIII  věku 
přistěhovali  se  nějací  uherští  šlechticové,  kteří  provázeli  do  Dalmácie 
krále  Belu  IV.  Uvidíme  ke  konci,  kterak  tito  přistěhovalci  vykonávali 
všecka  důstojenství  i  veliká  i  malá  v  župě  poljické. 

Na  prostoře  mezi  mořem  Jaderským  a  řekami  Cetiuí  a  Žrnovnicí 
prostírá  se  „kneževina"  poljická.  K  přesnějšímu  označení  však  třeba 
doložiti,  že  se  s  jedné  strany  dotýká  i  pevniny,  jmenovitě  od  severo- 
západu vesnicí  Biskem  a  Kotlenicemi.  Jako  mořské  vlny  zdvihají 
se  Poljice  se  svými  vesnicemi  Duóe,  Jesenice  a  Podstrana.  S  teto 
výše  spouštějí  se  pozvolna  a  klesají  v  kotlinu,  v  niž  se  seřaďují  Srinjin, 
Cata,  Sitno,  Dubrava,  Kostanje  i  Zvcnčanj.  Vynořivše  se  z  těchto 
l)rohlubuí  vypínají  se  v  horu  a  planinu,  aby  se  převalily  přes  hrdý 
Mosor  a  odtud  aby  se  vrhly  přes  Duce  Dolní.  Střední  a  Horní 
do  náruči  řeky  Cetii»y.  Pričteme-li  k  tomuto  obrazu  ještě  dodatky 
pozdějších  dob  vesnicemi  Tuga  a  Podgradje,  dostaneme  dnešní  Pol- 
jice „krásnou  domovinu  u  pokrají  moře,  příst«avy  a  lybnýnii  místy 
přebohatou,  protkanou  rovinami,  řekami  a  doubravami,  zahradu  hojné 
živeny  a  květeny  šCavnaté,  jakou  rodí  jen  nejjižnější  krajové  světa". 
(M.  Pavliuovié.)  Z  téhož  obrazu  pochopitelné  je  u  Poljic  i  rozdělení 
na  dolní,  přímořské,  pak  střední  nejčetnější,  a  horní  Zamosorské. 
Z  krásy  přírody,  kterou  první  přistěhovalci  v  plné  míře  pochopili, 
vznikla  pověst  mezi  lidem,  že  sestra  Tuga,  žena  jemného  vkusu,  vy- 
brala sobě  nejkrásnější  díl  celé  Dalmácie.  O  pravdivosti  této  pověsti 
mnoho  se  vypravuje,  ano  i  vesnice  Tugari  z  oněch  dob  prý  nosí  své 
jméno,  zbytky  pak  jejích  dvorů  sedláci  posud  ukazují.  Jakkoli  tomu 
je,  šťastnými  a  mocnými  zovou  se  državy,  které  mají  pevninu  i  more. 
Také  knížectví  poljické  zajisté  bylo  šťastno:  tcšiloC  se  z  moře  i  pev- 
niny. VládloC  mořem  a  vládne  v  takovém  množství,  že  mu  není  míry, 
avšak  co  do  pevniny,  kde  se  střídají  pole,  vinohrady,  ornico;  skály  a 
údolí,  snadněji  lze  odměřiti.  Na  míle  nepočítám,  nebot  těch  není 
v  Poljicích;  raději  chci  se  držeti  oné  starodávné  míry  dle  času  chůze. 
Od  východu  k  západu  táhne  se  na  5  hodin,  a  od  severu  na  jih  právč 
tolik,  aneb  o  něco  málo  méně.  To  však  platí  jen  pro  místa  nejširší 
a  nejdelší,  neboC  ani  Poljice  nejsou  nějakým  „hambarem"  mezi  plani- 
nami, či  nějakým  pravidelným  čtverostranem,  i  ony  jsou  tu  užší,  tu 
širší:  avšak  opět  vám  opakuji:  těžko  je  měřiti,  kde  není  míry. 

Dle  poslední  anagrafie  ze  dne  31.  prosince  r.  1879.  farní  sice, 
avšak  přesnější  nad  všecky  kommisse  počet  obyvatelů  obnáší  v  dneš- 
ních Poljicích  9219  duší,  a  1376  stavení,  z  nichž  připadá  obci: 


Poljice  a  Chrvaté  poljičtí.  393 

Splětská  3578  daáf,  599  stavení, 

Omišské  3636      ,      590        „ 

SiĎské  2005  „  287 
Města  soujmenných  obcí  jsou  i  nejbližšími  sousedy  tohoto  knížectví, 
a  ačkoliv  y  jisté  době,  pokud  toto  svobodno  bylo,  přijímala  pomoci 
a  záštity  od  něho,  tak  za  dík  je  nyní  utlačují  a  olupuji.  Na  západu 
o  paláce  Dioklecianova  hraničí  Splet  s  proslulým  municipiem.  Poljice 
jsoo  s  tímto  městem  v  největším  styku,  od  něho  přijímají,  avšak  ještě 
více  mu  dávají.  —  Na  východe  leží  město  Ornis  as  b  800  obyvateli, 
pověstné  svým  smělým  loupežením  po  moři,  do  něhož  dovedlo  zaplésti, 
často  a  častokráte  i  mírné  republikány.  Jinače  je  město  velmi  průmyslné 
a  časem  soad  se  stane  důležitým  pro  obchod,  budou-li  vyplněna  všecka 
jeho  přání.  Onde  proti  severozápadu  utíkají  se  horní  Poljičané  k  městu 
Sioji.  Jak  smutno  musí  býti  občanftm  poljickým  v  této  obci,  snadno 
pochopíme,  povážfme-li,  že  město  není  od  nich  více  vzdáleno,  než 
skoro  pět  hodin !  Pak  že  nejsou  moudrými  a  obezřelými  dělitelé  Polsky, 
t.  j.  Poljic!  A  jak  teprv! 

Přece  však,  když  divák  obrátí  svou  pozornosC  s  těchto  prosai- 
ckýcb  hradů  a  měst  na  přírodní  kouzla  Poljic,  přesvědčí  se,  že  materia- 
listé jich  úplné  nevyplenili,  naopak  obraz  tu  se  zjevující  oku  jeho 
bode  lahoditi,  neboC  varietas  placet.  Jsou  tu  velebné  hory,  i  pod- 
zemní úvaly,  jsou  tu  strmé  a  srázné  vrchy  i  půvabné,  rozkošné  doliny, 
jsou  zde  hroznem  oplývající  vinohrady  i  ziatoklasué  uivy  i  pestrobarvé 
květnice,  pak  též  jednotvárné  holé  stráně,  plné  pustého  kamení.  Poljice 
ani  nejsou  úplně  holé,  ani  úplně  rovné.  A  to  bude  asi  jednou  a  ne- 
malou příčinou,  proč  je  zajímavé  putovati  po  těch  stranách.  Pravda 
ovšem,  ještě  ani  jediný  turista,  ni  anglický,  ni  francouzský,  ba  ani 
italský,  ni  chrvatský  nenasytil  se  pohledem  na  krásu  Poljic,  a  na 
svědectví  toho  odvolávám  se  na  samy  Poljičany,  kterým  je  v  té  pří- 
čině největší  autoritou  biskup,  o  němž  praví:  „Dosti  viděl  biskup 
světa  a  též  far  svého  biskupství,  avšak  není  místa,  které  by  si  byl  tak 
oblíbil,  jako  Poljice.''  Prozatím  větších  autorit  se  nedovolávám,  neboť 
jich  není  a  nebylo  v  celých  Poljicích.  Annaly  poljické,  t.  j.  živoucí 
řeč  venkovana,  připomíná  tyto  znamenité  muže,  kteří  je  navštívili: 
francouzského  generála  Marroonta,  když  r.  1806.  zničil  knížectví  i  kní- 
žete; pak  generála,  místodržitele  Dalmácie,  barona  Rodiče,  když  se  byl 
tento  r.  1878.  spíše  ze  strategických  ohledů  než  z  příčin  nutné  ná- 
pravy materielních  poměrů  k  nim  obrátil.  Mají  i  právo  tací  velmožové, 
nezacházeti  v  podobné  vesničky.  Nenít  tam  ani  krásných  cest,  ni  širo- 
kých silnic,  ani  dobře  psedlaných  koní,  ni  údobných  paláců,  ni  pro- 
stranných náměstí,  ani  rozmanitých  kratochvílí,  ani  divadla,  ani  illustro- 
vaných  novin,  a  vůbec  ničehož  z  toho,  čím  náš  XIX.  věk  vyniká  nad 
své  předchůdce.  VdyC  pak  v  Poljicích  není  ani  řádné  krčmy,  ať  nedím 
hostince!  JeC  již  svrchovaným  dobrodiním,  odváží-li  se  kdo  letní  dobou 
prodávati  vlno  a  koláče.  Nuž  a  kam  se  mají  uchýlit  lidé  uvyklí  véa- 
kémn  rozmařilému  pohodlí?  Kde  si  mají  porozprávěti  mezi  sebou? 
Zajisté  si)  seli,  že  není  v  Poljicích  ani  čítárny  v  dnešním  toho  slova 
smysle,  nýbrž  že  se  tu  po  starodávném  zv>ku  konají  pouze  nedělní 
schůze  bnď  před  kostelem  neb  před  farou  neb  bratrským  domem.  Kolik 


S94  ^^^^  MateŠan:  Poljice  a  Chrvaté  poljičtí. 

osob  tolik  novin.  Každá  má  syoa  zvl&stni  rubrika,  oddělenou  od  drahd. 
Tu  je  na  vybranou  kriteiium  každého.  Nejprve  přicházejí  nejnovější 
zprávy  a  pak  politický  přehled  z  pramene  některého  obchodníka  aneb 
hostinského  blízkého  města,  s  onou  hodnověrností,  z  jaké  se  těší  pře- 
pisy starých  listin  z  jedné  ruky  do  druhé.  Avšak  to,  čím  vynikají 
tyto  noviuy  i  nad  nejnovější  evropské,  jest  čistý  jazyk,  kterým  se  odí- 
vají, a  bohaté  prostonárodní  klenoty  v  každém  čísle,  totiž  povídky, 
popěvky  a  písně,  hádanky  i  satiry.  Neschází  sice  ani  kritika  o  všech 
nejnovějších  publikacích  a  událostech  v  jejich  ovzduší  světovém;  ba 
naopak,  musím  říci,  že  se  tu  vše  dopodrobna  probírá  a  rozvažuje. 
Mezi  domácími  zprávami  jest  jich  vždycky  tolik,  že  nijediná  událost 
každodenního  života  neupláchue  obyčejnému  kronikáři.  Kteink  tu  pak 
práce  obchoduické  a  polní  zastoupeny  jsou,  netřeba  mi  zpomínati, 
neboC  i  nejmenší  cena  vína  a  žita  se  zaznamenává.  Odbočil  jsem:  třeba, 
abych  se  vrátil  k  Poljicím! 

Veškeré  obyvatelstvo  poljické  přiznává  se  k  jedné  víře,  katolické, 
a  jedné  národnosti,  chrvatské,  a  jednomu  stavu  —  dělnickému. 

Na  území  Puljic,  praví  historikové,  a  já  potvrzuji,  nebylo  nikdy 
hradu  ni  města,  než  pouhé  vesnice.  Nejprve  zaujal  jeden  rod  z  jedné 
krve  pod  jedním  jménem  jedno  místo.  Jakmile  stalo  se  místo  to  těsným, 
stěhovali  se  dále  pod  novým  jménem,  avšak  odvislí  jsouce  na  prvém 
rodu.  Více  rodů  tvořilo  plémě,  jemuž  v  čele  stál  plemenný  pohlavár,  rex 
et  judex  ve  svém  kruhu.  Že  tito  rodové  a  plemena  stany  své  obyčejné 
rozbíjeli  pod  horou,  uprostřed  pole,  ve  vzdálenosti  od  pftl  hodiny  od 
sebe,  to  viděti  lze  ze  zmíněných  vesnic,  čili  katnnův  (:=  obcí)  polji- 
ckých,  rozdělených  ve  více  menších  skupin,  v  nichž  převládá  plemeuné 
jméno  počtem  nejhojnějšího  plemene.  Vedle  tohoto  plemenuého  jména 
skupiny  ty  nazývají  se  též  dle  polohy  své.  —  Zádruhového  života 
v  těch  rodinách  dnešního  dne  není.  Proud,  který  se  rozmáhal  se  strany 
severních  Slovanů,  pronikl  i  k  nejjižnějším.  Všude  tytéž  zjevy,  všude 
tytéž  příčiny.  Nešťastná  doba  rozlučuje  syna  od  otce,  bratra  synovce 
od  strýce,  ujímá  pospolitou  sílu,  a  tím  mnohé  a  mnohé  vrhá  do  pro- 
pasti. Přece  však  jako  zbytek  starodřevního  zádinihového  života  ještě  nyní 
se  vlekou  zádruhy  o  30 — 40  členech  pod  jednou  vrchní  hlavou,  avšak 
v  takové  vzdálenosti,  že  se  mohou  i  bez  překážky  mezi  sebou  ženiti. 
Ovšem  jsou  řídké  takové  případy,  avšak  poskytují  nám  aspoň  stín 
pravého  obrazu.  Místo  abych  se  pouštěl  v  popisování  jednotlivých 
členů  zádruhy,  vejděme  raději  do  příbytku  dnešního  sedláka.  Hle,  před 
námi  skupina  domů,  obílených  vápnem,  a  pokrytých  kamennou  krytboa 
z  domácích  vykopanin.  Téměř  všecky  jsou  jednopatrové,  vystavené  z  tvr- 
dého kamene,  pomoci  vápu4  a  druhdy  i  bez  něho,  na  suchu.  Oken  je  málo , 
z  každé  ze  čtyř  zdí  po  jednom  propoušti  světlo  denní.  Vnitřek  nepo- 
skytuje nic  zajímavého.  Na  jednom  konci  hoří  oheĎ  na  ohništi^  na 
druhém  stojí  postel,  a  nad  ni  na  polici  pověšené  ženské  oděvy  a  šaty 
chlapců.  Uprostřed  je  ořechový  stůl,  u  něhož  se  pospolitě  jí  i  pije, 
a  vedle  nčho  je  dřevěná  police  na  nádobí  dřevěné  i  hliněué.  Při  zemi 
je  pivnice  (sklep  na  víno)  i  kamenné  vědro  na  olej,  nářadí  pro  vinaý 
mošt  a  rozmanité  potřeby  k  jídlu.  Před  domem  je  malé  nádvoří,  zřídka 
kde  ohrazené,  na  konci  jeho  nalézá  se  domek  pro  živočišstvo  rozličného 


Josef  Holeček :  líarko  Miljanov  a  knize  Nikola. 


2y<) 


draho,  n  něho  hned  slyší  se  přežvykování  drobného  i  velkého  dobytka: 
s  odpcštěoím  toC  chlév  a  blízko  něho  hle  hnojnice. 

Čas  je  k  večeři;  pohleďme  za  stůl,  aC  seznáme  domácí  čeleď. 
V  čele  stolu  na  prvém  místě  sedí  člověk,  jenž  i  po  letech  i  po  tváři  pro- 
zrazuje starost  a  péči.  To  je  hospodář.  Vedle  něho  seřadili  se  mužští 
členové  podle  stáří,  od  staršího  do  nejmladšího,  za  nimi  usadily  se 
ženštiny,  nejprv  hospodyně,  pak  provdané,  svobodné  a  konečné  veškerá 
čeládka.  V  Poljicich  panuje  taký  obyčej,  že  sluha  sedí  za  stolem 
hospodářovým,  že  sluha  pojídá  totéž  co  hlava  rodiny;  ano  sluha  též 
pije  z  téže  nádoby,  z  níž  i  hospodář:  jedním  slovem,  není  rozdílu  mezi 
jedním  i  druhým.  —  V  hovoru  vládne  nejsrdečnější  familiamosC,  neboC 
jedině  se  ozývá  pravé  slovanské  ^ty".  —  Na  poli  pracuje  hospodář 
se  sluhou,  na  cestu  jde  jeden  s  druhým,  slovem:  sluha  stává  se  čle- 
nem rodiny.  Členové  rodiny  mají  své  povinnosti.  Hospodáři  starati  se 
jest  o  vše:  i  o  čeládku,  boží  i  královskou.  Hospodyni  jest  zachovati 
pořádek  v  domě  i  nádvoří;  obstarati  všecky  domácí  práce,  počínaje  od 
kuchyňské  až  do  práce  s  dětmi;  šíti,  vyšívati,  tkáti,  plésti  a  roz- 
třiďovati  touž  práci  mezi  ženským  světem.  Práce  ostatních  mužských 
členů  jest  velmi  jednoduchá.  Ye  dnech  robotné  práce  s  oružím  na 
pole,  a  ve  dni  svátečné  s  čibukem  na  « tácky".  Hospodář  nepodniká 
ničeho  bez  jejich  vědomí  a  vzájemného  dohodnutí.  Svornost  a  shoda, 
to  json  nejpřednější  podmínky  v  domácnostech  sedláků  poljických. 
Ostatní  ženy  po  pořádku  mísí  cWéb,  vaří  jídlo,  a  nosí  je  pracov- 
níkům, přinášejí  vodu  neb  jdou  za  dobytkem  atd.  Nikdy  nezahálejí. 
Zcela  křivou  je  zpráva  některých  spisovatelů,  jakoby  ženské  v  Polji- 
cfch  oráčské  práce  vykonávaly.  Jediným  dílem,  které  poljické  ženy  na 
poli  obstarávají,  jest  přinášeti  koše  s  hrozny  v  čas  vinobraní,  a  na 
některých  místech  svlažovati  zemi  pro  domácí  zeleniny. 

(Pokračováni.) 

Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola. 

Junáoká  kresba. 
Napsal   Jesef  Holeček. 

(PokraČoTÁDÍ ) 

Kníže  se  dlouho  nerozpakoval. 

Nedlouho  před  Petrovým   dnem  zmíněného   roku  perjaník 
knížete  Nikoly  stihl  do  kuče  Marka  Miljanova  a  doručil  mu  vlastno- 
ruční jeho  list.  Marko  jej  otevřel,  podivil  se  upřímně,  jak  gospo- 
dár  má  pěknou  ruku,  ale  čísti  neuměje  marně  namáhal  svůj  ostro- 
vlip,  aby  uhodl,  co  mu  kníže  píše.  Nebylo  právě  v  celém  Meduně 
nikoho,  kdo  by  rozřešil  záhadu  hezkých  tahů  péra  gospodárova. 
Kdyby  dcery  Markovy  byly  doma,  nebyla  by  po  čtenáři  sháflka, 
ale  dívky  prodlévaly  na  Cetyni  ve  škole.  Marko  pro  jistotu  podal 
otevřenou  ,knjigu"  perjanikovi,  zdah  by  ji  nepřeslabikoval.  Hodný 
ten  muž  jat  byl  ještě  spravedlivějším  podivem,  než  Marko,  že 
gospodár  tak  lehce,  tence  a  drobounce  píše,  a  nezkalené  city  své 


296  Josef  Holeček : 


složil  do  vroucího  políbení,  jež  na  papír  vtiskl.  Proto  však  přece 
neuhodl,  co  .kniha  praví**. 

Marko  posla  jak  se  sluší  a  patří  pohostil  beraninou,  sýrem 
i  medem,  a  vyptával  se  ho,  co  nového  na  Cetyni,  co  tam  mluví 
a  mysli.  Perjanikovi  se  jazyk  rozvázal.  Zde  na  KuiMch  nikdo  ho 
neuslyší,  kdo  by  slova  jeho  donesl  tam,  kam  je  perjaník  neposýlá. 
„Bratře  voj  vodo,"  vypravuje  zarmouceně,  „zle  jest  a  naopak. 
Zmény  se  déji  na  Cetyni,  o  jakých  se  pravému  Černohorci  ani 
nesnilo.  K  dobrému  to  věru  nebude.  Chtějí  vyhubiti  starou  černo- 
horskou rovnost,  kdy  byl  jeden  Černohorec  jako  druhý,  kdy  ne- 
platil lepši  kabát,  ale  větši  zásluha  a  junáctvi.  Panstvo  naše  vše- 
lijak tatrmansky  si  vousy  vyholuje,  vlasy  češe  a  stříže.  Již  jim 
nejsou  po  chuti  junácké  kníry  nebo  popovská  brada,  ale  každý 
chce  míti  něco  zvláštního,  tak  že  tváře  mužů  strakaté  jsou  jako  j 

zadek  Šarcův  (kůfl  Králeviče  Marka).  Lehounké  naše  opánky  jsou  ; 

jim  sprosté,  zavádějí  obuv  těsnou,  z  tvrdé  kĎže  zhotovenou,  pod 
níž  postaveny  jsou  vysoké  špalíčky,  tak  že  i  na  rovině  nesnadno 
v  nich  udržeti  rovnováhu,  a  kdybys  chtěl  v  nich  skákati  po  ska- 
lách, na  první  skok  nohu  si  na  tri  kusy  zlomíš.  Podobnou  ko- 
žet)ou  věc  oblékají  na  ruce.  Již  guslaři  naši  nebudou  zpívati 
o  „bílé  ruce**  Černohorcově,  ale  o  černé,  žluté,  červené,  zelené. 
Já  si  myslím,  vojvodo,  že  poctivý  člověk  nemá  zakrývat  ani  tvář, 
ani  pravici  svou.  K  tomu  ke  všemu  panstvo  naše  mluví  jazyky 
rozličnými,  jakoby  stavěli  nový  ^Babylon,  a  zabrušuji  do  cizoty 
obyčejně,  když  je  někdo  poslouchá,  koho  mají  za  nižšího.  Guslemi 
opovrhují,  protože  jsou  pravdomluvné,  a  pravda  jest  jim  nesne- 
sitelná. Kníže  si  pořídil  „mužiku",  kteráž  udělala  z  dvaceti  a  čtyř 
mladíků  černohorských  nešťastníky.  OdĎal  jim  kroj,  jaký  my  no- 
síme, naděl  je  do  šeredných  kazajek,  jako  mají  turečtí  vojáci,  dal 
jim  do  rukou  plechové  trouby  pradivných  a  nevídaných  podob, 
do  nichž  chudáci  foukají  až  jim  tváře  modrají  a  oči  na  tváře  vy- 
vstávají. Těm  ubožákům  dal  za  kapetána  bachranatého  Švábu 
(Šulac  nm  říkají,  nevím,  co  to  značí),  a  Švába  je  širší  než  delší, 
tloustne  jen  kyne,  tak  se  mu  dobře  na  Černé  Hoře  vede.  Také 
si  kníže  opatřil  truhlu,  která  hraje,  když  se  na  ni  všemi  prsty 
klepá.  Při  hudbě  na  truhlu  kolo  se  netančí,  ani  malé  ani  velké. 
Když  tančí,  mužská  strana  chopí  ženskou  stranu  vejpůl,  obejme 
ji,  k  sobě  přitiskne  až  tě  stud  pojímá,  že  se  tak  zapomíná  nad 
dobrým  mravem  a  cizí  ženu  přede  vším  světem  do  náruči  bere; 
a  lomcují  sebou  s  boku  na  bok,  a  zas  točí  se  jako  vrtohlaví  — 
a  tomu  říkají  tanec.  Zle  je  s  námi,  vojvodo  Marko,  a  bože  nás 
chraň,  aby  nebylo  ještě  hůř!" 

Marko  se  tiše  pousmál  prostému  výkladu  perjaníkovu,  jemuž 
sice  jen  vnějšek  novot  byl  napaden,  ale  přece  správně  i  jádro 
jejich  postihl.  Co  je  Černohorec  bez  guslí?  Kdo  mu  gusle  odejme, 
jakoby  jej  zbavil  anděla  strážce,  jakoby  mu  odňal  česf  i  svědomí. 
Jak  kouzelně  a  mocně  druhdy  působívalo  na  Černohorce,  když 
kníže  Danilo  je  napomínal:  „Pamatujte,  Černohorci,  co  toniu 
gusle  řeknou!*  A  vladyka  s  celým  plukem  popů  ne7.ískal  by  svó 


Marko  Miljanov  a  kniie  Níkola.  297 

ovečlcy  pro  konáni  dobra  tak  úplně,  kdyby  jim  pětadvacet  roků 
kázaJí,  jako  tato  stručná  slova  panovníka,  jenž  byl  výkvětem  ná- 
roda, souborem  jeho  přednosti  i  vad,  jenž  m}slil  s  nim  i  citil. 

,Co  se  hovori  o  válce?"  tázal  se  Marko. 

« Všichni  po  ni  prahneme  a  modlíme  se  k  bohu,  aby  nám  ji 
nejdříve  seslal.  Ale  knížeti  se  dosud  o  ní  nikdo  ani  zmíniti  ne- 
směl. Hned  se  obořil,  že  on  je  ten,  kdož  tu  rozhoduje  o  válce 
a  míru.  Až  prý  vydá  rozkaz,  aby  Černohorci  do  pole  vytrhli, 
potom  nechať  se  vzchopí  a  konají  svou  povinnost,  ale  dotud 
necbaf  jsou  pokojní  a  starostliví  o  svůj  denní  chléb,  ne  pak  o  věci, 
jimž  nerozumějí.  Z  dvořanů  mu  nejochotněji  přisvědčuji  Ivo  Rakov 
a  Mášo  Vrbica.  Zdá  se  však,  že  bůh  gospodára  již  osvítil  a  vnukl 
mu  lepší  myšlénky.  Na  Petrův  den  sezval  jako  tebe  všechny  sená- 
tory, vojvody  a  serdary  na  velikou  poradu.  O  čem  by  důležitějším 
mohl  s  vámi  rokovati,  než  o  vypověděni  vojny?  Není  pochyby, 
že  většina  prohlásí  se  pro  vojnu.  Myslíme,  kdyby  kníže  byl  ještě 
lak  svéhlavě  pro  mír,  že  by  byl  opominul  pozvati  tebe,  vojvodo 
Marko.  Vít  tak  dobře  jako  my,  kdyby  všichni  své  mínění  zapřeli 
a  byli  mu  po  vůli,  aby  si  jeho  přízně  získali,  ty  že  toho  neučiníš 
a  tlumočiti  budeš  smýšlení  národa.  Cestou  k  tobě  potkávali  mne 
Černohorci  a  dotazovali  se:  ,Kam  pak,  perjaniče?'  —  ,Na  Kuče 
k  vojvodě  Markovi,  gospodár  jej  volá  na  skupštinu  hlavárů.' 
A  všichni  jednako  na  to:  ,GhválÉf  bohu,  z  toho  bude  válka!*" 

Marko  nesháněl  se  již  po  čtenáři,  aby  mu  přečetl,  co  mu 
gospodár  píše.  List  podle  všeho  není  nic  jiného,  nežli  pozvání, 
které  platí  za  rozkaz.  Den  před  Petrovým  dnem  Marko  Miljanov 
opustil  domov,  aby  byl  v  pravý  čas  na  svém  místě. 

Černohorci  potkávajíce  ho  zapomínali  radostí  obyčejného 
pozdravu  a  tázali  se  hned:  ,,Kam  tě  vede  cesta,  sokole  Marko?** 

,Na  Cetyň,  gospodár  mne  volá  na  skup." 

„Šfastnou  cestu,  ocelový  krunýři  Srbstva,  a  přines  nám  válku !" 

,Co  by  jiného  znamenal  můj  příchod  na  Cetyň?* 

Na  Petrův  den  bývá  na  Cetyni  schůzka  všech  Černohorců. 
Dostavují  se  z  nejodlehlejších  končin  země,  seznamují  se,  uzaví- 
rají smlouvy  obchodní,  zasnubuji  se,  aby  se  na  podzim  pojali, 
provádějí  národní  hry  a  zábavy,  zpívají  a  kolo  tančí.  Všechna 
malebná  pestrost  Černé  Hory  je  tu  v  jedno  soustředěna.  Petrov- 
ská  slavnost  na  Cetyni  má  též  význam  politický  a  je  v  jakési  sou- 
vislosti s  panujícím  rodem  Petrovičův  a  se  sv.  Petrem  Černo- 
horským, jenž  z  rodu  tohoto  pošel.  Věrný  národ  chce  se  tu  na 
vlastní  oči  podívati,  jak  se  jeho  gospodár  má,  je-li  zdráv  a  vesel, 
jak  prospívá  jeho  rodina,  a  zvěděti,  co  mu  píše  sedm  králův  a 
zejména  car  pravoslavný,  kde  se  národové  bijou  a  který  z  nich 
se  junácky  drží,  a  zvláště,  jestli  se  ještě  sultán  turecký  nezadávil, 
chtěje  Černou  Horu  polknouti.  S  touž  dětinnou  myslí  vybavení 
synové  a  dcery  navštěvují  jednoi\  do  roka  svého  otce,  aby  se 
kněmu  pritulili  a  vzájemnou  lásku  novým  stykem  rozplamenili. 
Podle  účastenství  o  pouti  petrovské  vláda  soudí,  jak  národ  její 
konání  schvaluje. 

Slovaaiký  cboniík.  22 


298  ^osef  Holeček : 

Kníže  Nikola  žádostivě  očekával,  v  jakém  počtu  Černohorci 
na  Cetyň  se  shromáždí.  Již  dva  dni  před  Petrovým  dnem  zna- 
menal, že  letošní  schůzka  bude  velmi  četná.  Srdce  mu  nad  tím 
plesalo,  neboť  poslední  dvě  léta  byl  svatopetrovský  svátek  velmi 
mdlý.  Radoval  se,  že  bystrý  národ  proniká  chvalitebné  jeho  úmysly, 
porozumívá  jim  a  krotčeji  se  podává  vedení  jeho  vládci  pravice. 
A  když  Petrův  den  zasvitl,  byl  na  Cetyni  ruch  nikdy  nevídaný  — 
půl  Černé  Hory  se  tu  sebralo,  nejvybranější  junáci  byli  zastou- 
peni do  jednoho.  —  „Jen  se  před  ně  postaviti  a  zvolati:  ,Juriš 
na  Turčína!"*  pomyslil  si  Marko  Miljanov,  když  je  spatřil.  Jiné  bylo 
pomyšlení  knížete  Nikoly:  „Vyhráno,  moje  politika  vítězí  doma 
i  za  hranicemi  —  již  i  nejtvrdší  černohorské  lebky  poddávají  se 
mému  palci,  aby  je  libovolně  sformoval,  jak  za  jejich  prospěch 
uzná!** 

Sezvaní  hlaváři  shromáždili  se  v  koňaku  ve  velké  poradní 
síni.  Kníže  skup  zahájil,  rozloživ  se  jako  bůh  pohodlně  v  houpa- 
vém  kresle,  zpola  od  shromážděných  odvráceném.  Ruce  sepjal 
na  břiše,  jakoby  nevěděl  co  s  nimi,  hlavu  sklopil,  jakoby  byla  bře- 
menem myšlének  až  do  sklesnutí  unavena.  Ale  zatím  bystré  oko 
z  úkrytu  hustých  brv  počítalo  a  probíralo  všechny  účastníky  skupu, 
zkoumajíc  jejich  tváře  i  posuňky,  aby  tudy  vniklo  do  jejich  duší. 
Nikdo  již  nescházel  kromě  Marka  Miljanova. 

Hlavní  pochlebníci  knížete,  Ivo  Rakov  Radonjic  a  Mášo  Vrbica, 
byli  po  obou  stranách  svého  velitele",  pilně  ano  úzkostlivě  stopu- 
jíce každé  špetnutí  jeho  úst,  každé  mihnutí  jeho  brv,  každé  po- 
hnutí jeho  prstů.  Zraky  jejich  těkaly  s  knížete  na  skupštinu  a  se 
skupštiny  na  knížete,  jako  kyvadlo.  Vrtěh  sebou  jako  třasořitky, 
jsouce  stále  na  skoku. 

»Ivo,"  pravil  kníže  Radonjiéovi  polohlfisně,  , Marko  ještě 
nepřijel." 

„Vaše  Jasnosti,  je  to  člověk  odbojný  a  spurný,  všeho  zlého 
schopný.  Nevsadím  ani  sirku,  že  se  proti  Vaší  Jasnosti  nevzbouří, 
aby  Kučové  nevyšli  ze  cviku.  Že  se  nedostavil,  totě  již  hotová 
vzpoura." 

„Neznal  bych  Marka,  kdybych  ti  přisvědčil.  Není  schopen 
nevěry,  a  junácké  ctnosti  černohorské  tak  se  v  něm  zosobnily,  že 
snad  by  se  ani  nedovedl  proti  nim  prohřešiti,  byt  i  chtěl.  Až  na- 
dejde chvíle,  pravím  ti,  že  tento  nepovolný,  umíněný  Marko  Milja- 
nov bude  mým  nejlojálnějším  člověkem.  Neznal  bych  ho,  kdybych 
tvrdil  jinak  o  něm,  jakobych  neznal  tebe  nebo  Mášu,  kdybych  na 
vaši  věrnost  spoléhal.  Pojďte  blíž,  aby  jiní  neslyšeli,  co  vám  po- 
vím. Nemyslete  si,  že  vaše  podlost  je  mne  tajná,  že  ve  vás  vidím 
cosi  lepšího,  než  pouhé  licoměmíky,  falešné  a  sobecké.  Pojďte 
ještě  blíž,  aby  to  zůstalo  mezi  námi.  Marko  nikdy  nezradí  mne 
ani  Černou  Horu,  toho  se  neobáv^ám,  ale  vy  mi  té  jistoty  nepo- 
dáváte jeden  ani  druhý.  Vy  jste  proti  Marku  Miljanovu  jako  blechy 
proti  lvu:  blechu  lze  nehtem  zamáčknouti,  lva  dlužno  krotiti  hla- 
dem a  bičem.  Před  jinými  si  Marka  tupte  jak  vám  libo,  ale  přede 
mnou  toho  nečiňte.  Já  z  příčiny  docela  jiné  proti  Markovi  zakro- 


Mnrko  Miljanov  a  knfže  Ní  kola.  29d 

čuji  nežli  že  bych  si  ho  nevážil.  Ujišíuji  vás,  že  Marko  o  vzpouru 
se  nepokusí  ani  kdybych  jej  mučil  nejstrašnéjšimi  mukami,  a  také 
za  to  ručím,  že  se  dnes  dostaví." 

Mášo  Vrbica  vece  s  tváří  prohnané  potměšilou,  kterýžto  vý- 
raz nalíčen  byl  skromnou  pokorou:  ,Vaše  Jasnosf  račí  dnes  býti 
dobré  míry,  a  my  oba,  Ivo  i  já,  klademe  si  za  česf,  že  nám  dáno 
býti  terčem  blahosklonných  žertů  Vaší  Jasnosti.  Váš  nevyrovnaný 
rozmar,  spojený  s  duchaphiou  vtipnosti,  hoden  je  nejslavnějšího 
krále.  Bylo  by  neskromnosti  s  mé  strany,  kdybych  Vaší  Jasnosti 
odporoval,  pokud  se  mne  týkalo.  Já  nejsem  hoden  ani,  aby  Vaše 
Jasnosf  o  mně  špatně  smýšlela,  nerci-li  dobře.  Ale  co  se  Ivo  o  ně- 
jaké sázce  zmínil :  já  bych  držel  za  jedno  s  Ivem,  že  Marko  bud 
nepřijde  a  Vaší  vůli  na  dobro  se  sprotiví,  anebo,  přijde-li,  že 
proti  Vám  rozníti  všechny  Černohorce,  kteří  jsou  dnes  na  Getyni 
přítomni,  a  Vaše  autorita,  o  jejíž  utvrzení  bojujete,  seslábne  za 
tři  dni  tak,  jakoby  měla  tři  léta  zimnici/ 

.Mezi  mnou  a  Markem, *"  děl  kníže  hlasitěji,  aby  též  jíní 
mohli  slyšeti,  „musí  býti  konečně  jasno.  Právě  proto  jsem  jej 
obeslal  na  tento  áen,  aby  se  zodpovídal  nejen  přede  mnou,  nýbrž 
i  před  tímto  valným  skupem  černohorských  vojvod.  Nechí  se 
objasní  a  ospravedlní,  nechí  vyloží  příčiny,  pro  které  chce  válku, 
a  já  naproti  tomu  vysvětlím,  proč  dávám  přednosf  míru.  Doba 
je  příliš  vážná,  než  abych  jednal  proti  v&li  národa,  avšak  doufám, 
že  národ,  až  vyslechne  mé  důvody,  přijme  je  za  své  a  volně  pak 
se  poddá  mým  otěžím,  jsa  přesvědčen,  že  i  tentokráte  jen  o  jeho 
dobru  myslím,  když  toho  hned  nepochopuje.* 

A  zase  přitlumiv  hlas  důvěrně  s  milci  svými  žertoval:  „Sázím 
se  s  vámi,  oč  vám  libo,  že  bude  tak,  jak  pravím.  Marko  přijde, 
ano  spíše  přijde  na  půhon,  jenž  uráží  jeho  cit,  než  na  nejlaska- 
vější pozváni." 

„My  sázku  přijímáme,"  řekl  Mášo  mžouraje  zchytrale  očkama ; 
jen  prosíme,  aby  nám  Vaše  Jasnosf  ješté  pověděti  ráčila,  co  dá, 
když  vyhraje,  a  co,  prohraje-li.** 

„Vyhraju-li,  dám  vám  každému  veřejně  štilec  do  nosu,  a 
prohraju-li,  dostanete  po  sirce.'* 

„Mně  i  sirka  od  Vaší  Jasnosti  bude  drahá  za  půl  země- 
koule, ale  kdybyste  k  ní  přidati  ráčil  ještě  sto  dukátů,  i  půl  země- 
koule nabylo  by  o  tu  částku  větší  ceny." 

Kníže  nyní  oběma  milcům  milostivě  pokynul,  že  je  zábavy 
dost,  Mášo  Vrbica  i  Rakov  Ivo  v  uctivé  bázni  od  něho  se  po- 
oddálili,  po  špičkách  se  berouce  k  nejbližším  sedadlům,  na  něž 
usedli  tiše  a  napjatě,  jako  dělávají  hodní  žáčkové  ve  škole.  To 
bylo  shromážděným  hlavárům  znamení,  že  také  mají  na  sedadlech 
místa  zaujati  a  pozornost  obrátiti  na  to,  co  nyní  díti  se  bude. 
Za  Ivem  a  Mášou  se  uvelebili  milci  druhého  řádu,  vedle  nich 
pnfcuzni  knížete,  z  nichž  nejpřednější  byli :  Krco  Petrovié,  strýc 
Nikolův,  bratr  jeho  nebožtíka  otce,  předseda  senátu,  muž  obsta- 
rožný s  naduřelou  a  zarudlou  tváří,  poctivec,  přívrženec  vojny, 
přítel  poháru   dobrého  vína;   Božo  Petrovic,  bratranec  knížete, 


300  Josef  Holeíek: 

mladičký,  hladký  muž  s  knírky  blahomravně  vypěstovanými,  s  ko- 
ketní  muškou  pod  retem   dolním,   čekanec  nejvyšších   hodností 
v  zemi,  na   slovo  braný  u  mladého  pokolení  pro  hbitou  znalosf 
frančiny,  kteráž  jej  pasovala  na  prvního  diplomata  Černé  Hory; 
Petar  Vukotié,  tchán  Nikolův,  krásná,  bohatýrská  postava,  voje- 
vůdce, jenž  u  Černohorců  méně  proslul  vůdčím  důvtipem  a  vá- 
lečným štěstím,  více  však  vytrvalostí,  s  kterou  se  generalských  va- 
vřínů domáhal,  muž  věku  pokročilého,  jemuž  prsa  nejvýše  zdouvá 
náhoda,  že  kníže  zamiloval  se  do  jeho  dcery  a  za  chof  ji  pojal, 
a  v  této  rodinné  pýše  ukazuje  se  býti  jednou  nemyslivým  kýva- 
lem,   podruhé  familiérním  stýskalem  na  všechny,   kdož  jsou  na- 
danější a  šfastnější ;  ryšavý  Ilija  Plamenac  rozhábaný  a  nemotorný, 
jejž  už  tehdy  nazývali   ministrem  války,   věrný  služebník  svého 
pána  a  přesný  jeho   vůle  vykonavatel;  jednonohý  Petar  Filipov 
Vujovic,   zavalitý,   věrný,  v  poli  neohrožený,   ale   v  radě  ůstupný, 
dobrý  stařík,  který  si  krátké  prošedlé  knírky  nahoru  češe  a  hrniotí 
tu  dřevěnou  nohou,  tu  zas  holí  se  stříbrnou  hlavičkou,  nerozdílnou 
svojí  družkou  od  času,  kdy  jej  Turci  zmrzačili.^ 

A  za  nimi  jiní  a  jiní   jež  buď  vlastní  nebo  předků  zásluhy, 
či  též  přízeň  panovníkova  povznesla.   Stranou    postává   vasoje- 

"  vičský  vojvoda  Miljan  Vukovié,   muž  jako  suk,   hranatý  a  tvrdý, 

ješitný,  málomluvný,  zakaboněný  a  posupný,  znamenitý  junák, 
jehož  se  vlastní  lid  tak  bojí.  jako  nepřítel.  Miljan  Vukovič  jako 
Marko  Miljanov  má  u  svého  plemene  autoritu  samostatného  kní- 
žete, jest  jak  on  šfastný  hrdina  i  vůdce,  ale  daleko  za  nim  zů- 
stává stránkou  mravní,  nebof  má  na  světě  sám  k  sobě  nejpřed- 
něji zření,  sebe  nejvíce  ctí  a  miluje,  na  sebe  myslí  bdě  i  sně. 
Vyhověl  pozvání  knížete  s  hrdou  blahosklonností  samovládce. 
Přišel,  aby  ukázal,  že  jeho  se  málo  týká,  co  z  Cetyně  vychází 
jako  rozkaz  či  jako  sborové  usnesení:  on  se  pobere  jako  dosud 
svou  cestou,  bude  Turky  porážeti  af  je  to  komu  vhod  anebo  není, 
bude  své  lidi  povyšovati  a  sesazovati,  chváliti  a  trestati,  a  bože 

i  chraň,  aby  se  ho  někdo  ptal,  proč  tak  činí!  Když  by  už  byl  nej- 

lepší vůle,  odsekl  by :  Protože  se  mi  líbí.  Jeho  Vasojevici  knížete 
cetyňského  jenom  dle  jména  znají,  skutečně  nad  nimi  vládne 
pouze  Miljan  Vukovié.  Kníže  dosud  ani  nepomyslil,  aby  vojvodě 
vasojevicskému  doporučil  změnu  systému.  Byla  by  o  tom  marná 
řeč,  Miljan  Vukovié  nedal  by  se  přimět  ani  k  přemýšlení  o  možné 
změně,  natož  o  jejím  provedení.  Pozvání  uposlechl  jen  proto, 
aby  před  vybranými  celé  země  zástupci  ukázal  své  mimořádné 
postavení,  v  němž  je  více,  než  pouhým  vojvodou  knížete  Nikoly, 
v  němž  je  skoro  jako  suverenem  vedle  suverena. 

Byli  zde  přítomni  též  hlaváři  hercegovšlí,  kteří  přišli,  aby 
knížeti  přednesli  tužby  a  stesky  svého  lidu,  hlavně  pak,  aby  jej 
za  ochranu  požádali  proti  rostoucím  útiskům  tureckým.  Mezi  nimi 
viděti  bylo  mohutného  a  jarého  Lazara  Sočicu,  starého  popa 

^  Bogdana  Zimuniče,  archimandrita  Melentije  Peroviée. 

'  Kníže  posadil  se  rovně  na  lenošce,  chystaje  se  zvolna  k  za- 

hájení skupu  a  dopřávaje  shromážděným  času,  aby  se  k  rokování 


Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola.  30} 

připravili,  myšlénky  sebrali  a  srovnali.  Dal  si  podati  špaňulet, 
jehož  dým  zvolna  odfukoval  a  zamyšleně  prohlížel  si  modravé 
jeho  obláčky,  tu  zas  bélosí  povytažených  manšet  a  plnost  pěkné 
ruky,  objaté  hnědou  rukavičkou. 

Mnohému  z  hlavárů  čísti  bylo  na  tváři,  jak  je  mu  proti 
mysli,  že  má  dřepěli  na  lacmanském  sedadle.  Již  dle  způsobu 
jejich  seděni  bylo  možno  souditi,  jakého  je  kdo  politického  smý- 
šlení. Strana  pokroku  v  rukavičkách,  těsných  lakýrkách,  tuhých  lím- 
cích (již  i  binokl  došel  u  ní  čestného  zastoupení)  byla  v  předu  a 
seděla  zvedeně,  mohlo  by  se  říci  pilně,  druhým  pro  příklad. 
Z  pečlivě  ostříhaných,  učesaných  a  načechraných  hlav  strany  po-  • 
kroku  nelinul  se  tak  věhlas,  jako  rozmanité  vůně  pomádové,  jež 
mírní  konservativci  trpělivě  míjeti  nechávali  kolem  svých  nosů, 
konservativci  však  dobrého  jádra  škaredíce  se  odplivovali  a  v  duchu 
„kycoše*  proklínali.  Mírní  konservativci  také  z  počátku  seděli  podle 
předpisu,  ale  brzičko  aspoň  jednu  nohu  pod  sebe  podvinuli.  Naproti 
tomu  konservativci  plnokrevní  málo  si  všímali  etykety  a  dvořanských 
manýr,  a  krásně  se  uvelebili  na  zemi  na  skřížených  nohou.  Kromě 
pokrokářů  všichni  kouřili,  většinou  ze  sáhodlouhých  čibukň.  Ticho 
Jako  v  kostele**  nenastalo,  neboť  hlavářům  dosud  nikdo  neřekl, 
žeby  se  měli  před  gospodárem   vystříhat  i  takových   zvuků,  jako  \ 

je  hlasité  zívání  a  pochrchlávání. 

Kníže  promluvil.  Promluvil  zvolna  a  klidné,  každé  slovo 
propouštěl  zvlášf,  jakoby  sám  se  chtěl  pokochati  jeho  pevným 
a  lahodným  zvukem.  Zahovořil  jakoby  dukáty  přepočítával,  každý  < 

pro  sebe  do  ruky  bera  a  zvoně  jím  o  předchůdce. 

„Poglavice  crnogorske,"  oslovil  je,  „senátoři,  vojvodové  a 
serdarové !  Pozval  jsem  vás,  abychom  společně  porokovali,  co  jest 
nám  činiti  pro  dobro  této  země,  která  je  správě  naší  bohem  svě- 
řena. Zevšad  k  uchu  mému  dolétají  věsti,  že  sousedé  naši  Turci 
velmi  zezpupněli  a  mnohé  příkoří  činí  lidu  srbskému  nejen  mimo 
hranici  černohorskou,  nýbrž  i  v  ni.  Lid  pravoslavný  úpí  k  nám 
o  pomoc.    Poraďme  se  tedy  a  ustanovme  se,  jak  se  zachováme.  ■ 

Nechf  každý  svobodně  své  mínéní  pronese.  Jen  jednoho  šetřete 
s  úzkostlivou  bedlivostí:  abychom  jednali  jako  jeden  muž  a  ne- 
byli nepřátelům  na  posměch  starou  nesvorností." 

Odmlčel  se  malinko,  a  hned  zase  pokračoval,  nežli  se  někdo 
ujati  mohl  slova:  „Především  je  třeba,  abych  vyložil  své  mínění. 
Vyslyšte  a  moudře  je  uvažte,  načež  já  vyslechnu  a  uvážím  rady 
vaše.  Černá  Hora  dobyla  na  Turcích  přemnohá  slavných  vítězství, 
proto  však  přece  zůstala  malou  a  nepatrnou.  Máme  zkušenosti 
i  z  nejnovějších  let,  *  že  skvělá  naše  vítězství  nám  neprospívají, 
ano  i  škodu  nám  přinášejí.  Ghceme-li  zvítěziti  nad  nesčetnou 
přesilou,  musíme  nasaditi  všechnu  svoji  sílu,  až  nám  v  kříži 
praská.  Síly  naší  bylo  snad  dosti  na  zvítězení,  avšak  tiedostává 
se  jí  na  vykořistění  vítězství.  Jsme  sice  vítězi,  ale  údy  naše  jsou 
ochablé  a  zmalátnělé,   potřebuji   odpočinky  a  zotaveni.  A  zatím  (^ 

přijdou  jiní  a  kořisti  se  nám  zmocní  před  očima.  Přemítáme-lí  v 

o  tom,  nabudeme  přesvědčení,  že  nejúčinnější,  nejvelikolepější  a 


302  K.  Konrád: 

nejpamátnější  branný  úspěch  nám  nedostačuje,  protože  nám  jedva 
pojišfuje  starou  žebráckou  svobodu,  natož  aby  nám  nových  výhod 
zjednával.  Po  takových  zkušenostech  vytýkám  nové  pravidlo: 
Dbejme,  abychom  za  menší  sázky  větších  výher  získávali.  Šetřme 
lépe  svých  hlav  a  krve  své,  ale  každou  její  kapku  výše  si  ceňme, 
a  více  si  potom  za  ni  koupíme.  Dosud  jsme  byli  marnotratníky 
černohorské  krve.  Nám  samým  byla  málo  drahocennou,  což  divu, 
že  i  jiní  pokládali  ji  za  minci  lacinou  a  prázdnou!  Nedoporučuji, 
abychom  vůbec  životft  svých  nedávali,  nýbrž  volám:  Nemrhejme 
jimi  zbytečné,  nemařme  a  nevyhazujme  je  nazdařbůh,  jakoby  dobrá 
hlava  černohorská  neplatila  víc,  než  drobné  zrnko  písečné!" 

(Dokončení.) 


„Kollegium  roratystów"  v  Krakově. 

Napsal  K.  Konrád. 

Zalef  se  mnou,  milý  čtenáři,  v  duchu  na  okamžik  na  krá- 
lovský Vavel  v  bohatýrském  sídle  bývalých  králů  polských,  v  Kra- 
kově. Hrdě  vypíná  se  podnes  tento  bývalý  prcstol  tam  nad  stribro- 
pénnou  Vislou  a  kryje  v  lůně  svém  bohatou  zásobu  kamenných 
svědkův  a  pomníků  té  slávy,  krásy  a  nádhery,  jíž  kdysi  také 
polské  království  v  řadě  říší  evropských  vynikalo.  K  nejvzácnějším 
a  nejskvostnějším  z  těchto  i)omníků  náleží  kaple  zykmuntov- 
ská,  či  jagellonská,  jinak  i  kaple  roratystův,  nebo  na  nebe 
vzetí  panny  Marie  řečená.  Jest  to  nejspanilejší  a  nejnáklad- 
nější kaple  v  celé  Polsce,  jíž  by  též  Vlaši  honositi  se  mohli.  Za- 
ložil ji  ,otec  pokoje*,  král  Zykmunt  I.  r.  1520.,  a  vystavěl  vlaský 
architekt,  Bartholomeo  Florentino,  slohem  renaissančním  a  dílem 
tak  bohatým,  že  jediné   vyzlacení   báně   stálo  kolik  tisíc  dukátů. 

I  zakládal  si  sám  Zykmunt  na  tomto  „arciutvvoru  sztuki  rzež- 
biarskiéj  i  budowniczéj**  *)  takovou  měrou,  že  založil  při  této 
kapU  zvláštní  sbor  duchovních  zpěváků  za  tím  účelem,  by  na 
každý  den**)  po  celý  rok  zpívali  votivní  mši  o  panně  Marii, 
jež  rorátní  slově.  Tuto  vzácnou  výsadu  potvrdil  také  papež 
Pavel  III.  Toto  „kollegium*  skládalo  se  z  probošta,  jenž  byl  ře- 
ditelem toho  sboru,  pak  z  devíti  praebendárů  zpěvákův  a  jednoho 
mladého  klerika.  Základní  listinou  je  zavázal,  že  mají  tuto  mši 
vezdy  zpívati  vokálně  „arte  praenobilí  italiana*,  čímž  ovšem  roz- 
uměti jest  nám  polyfonový  sloh  palaestrinský,  jonž  právě  tehdáž 
dospíval  k  vrcholu  své  vznešené  krásy  a  slávy  O  velkých  svát- 
cích rozmnožen  býval  počet  zpěváků  na  12  prvých  sopránů,  6  altů, 
8  tenorů,  5  basfl  a  12  hlasů  středních.  I  slušelo  zajisté,  by  kaple, 
nejspanilejší   krásou  a  největším   bohatstvím   řezbářského   a  sta- 


*)  Ambr.  Grabowski:  Kraków  i  ]Qgo  okolice**,  V.  vyd.  na  str.  87. 
**)  Albu  Sowinski  vece  sice  ve  svém  ilíle  .  Les  miisioiens  polonais  ct  sla- 
ves"  řRésiiraé  et.  9  H  v  p(5'8kém  jeho  překlade  (str.  XVIIl),  že  zpívati  měli 
•^každou  nedčli  a   svátek'*.  Však  pravdu  má  asi  dokladný  a  svědomitý 
archaeolog  Grabowski,  ježto  Čeipal  své  zprávy  z  rukopisných  pramenů 


^Kolleginm  roratyBtów"  v  Krakově.  303 

vitelského  uméni  vynikající,  rozezvučela  se  také  nejspanilejším  a 
nejmistrnějším  zpěvem,  což  pak  vskutku  se  stalo.  Proto  kterýsi 
smuteční  řečník  r.  1583.  v  jedné  pohřební  řeči  své  přirovnal  krále 
Zjkmunta  králi  Davidovi,  řka,'  že  .jako  tento  král,  miloval  i  on 
okrasu  domu  Božího  a  nadal  jej  duchovními,  by  chvála  Boží 
rádné  vněm  před  se  šla."*) 

Založeni  této  kolleje  roratystův  stalo  se  r.  1542.  vědomím 
a  schválením  tehdejšího  biskupa  krakovského,  slavného  Petra 
Gamrata. 

Aby  pak  tato  kollej  také  dostáti  mohla  vznešené  úloze,  již 
královský  zakladatel  na  ni  vznesl,  obmyslil  a  nadal  ji  Zykmunt 
i  hojným  obročim   a  pojistil  ji   do  veškeré  budoucnosti  nejvjšši 
podporu  a  ochranu  svých  nástupců  na  trůně.  K  starému  nadání  **) 
Kazimíra  Velkého,  jenž  původně  na  místě  jagellonské  kaple  již 
r.  1340.  založil  kapli,  však  „rudiori  opere  et  simplici*,  přidal  Zyk- 
munt nové,  totiž  desátek  z  obce  sochačevské  a  j.   Aby  pak  toto 
nadáni  na  vše  věky  pojistil,  obdařil  roratysty  několika  výsadami 
a  ustanovil  v  jedné  z  nich   takto:   „Hanč  donationem  nostram 
firmám  et  ratam  esse  volentes  sempiternis  temporibus,  successores 
etiam  nostros  ad  eam  ratam  habendam  &  manutenendam  astrin- 
gimus:  ši  quis  autem  contravenire   et  eam  violare  aušus  fuorit, 
ei  coram  severo  Judice  Deo  Opt.  Max.  diem  dicimus,  ut  ad  justum 
illius  tribunál  primo  quoque  tempore  se  sistat,  et  piae  voluntatis 
hujus  nostrae  temeratae  causám  dicat".***)  Ježto  později  nástup- 
cové Zykmuntovi  k  původní  povinnosti  přidávali  té  koUeji  nové 
závazky,  by  zpívali  též  pří  výročních   zádušních  službách  Božích 
za  polské  krále,   rozmnožovali  králové  také  nadace  jejich.  Král 
Zjkmunt   August  přidal    roku    1551.    desátek   Paběnických»  jež 
aby.  roratystům   zavázal,   osobně  vyjednával.   Roku   1584.   daro- 
vala jim   královna  Anna,  manželka  Štěpána  Bathoryho,  statek 
Svošovice  s  příslušenstvím  Mukařova  a  Koryta  v  kraji  Vislickém, 
pak  desátek   z  Lobzova,   kázala  tam  přeložiti  z  královského  pa- 
láce dva  oltáře   a  j.  v.   Kromě  toho  bral  probošt  roratystů  na 
výživu   svou   také    160  zlatých    z  dolů   bocheňských,  jak  svědči 
zpráva  horní  kommisse  z  let  1674. — 76.  Jmenovaná  králová  Anna 
zvláště  horlivě  zasazovala  se  o  zvelebení  řečené  kaple  jagellonské, 
bohoslužby  a  kolleje  její,  jak  svědči  dopisy  její  na  čtvrtého  pro- 
bošta koleje  roratystů,  ks.  Stan.  Zajíce,  f) 

K  těmto  důchodům  přibyl  později  ještě  jeden  od  náměstkův 
a  z  výsady  krále  Jana  III.  (Soběského),  že  proboštové  kolleje  ro- 
ratystův  směli  také  zasedati  ke  stolu  královskému,  ft)  V  archivu 
krakovské  kathedraly  chovají  se  podnes  originály  všech  těchto 
nadaci  a  výsad,  jež  králové  polští  kolleji  roratystův  kdy  dali  a 
vlastnoručně  podepsali  od  Zykmunta  I.  až  do  Augusta  III. 

♦)  GrabowBki,  352. 
••)  16  hřiven  z  dolů  věliéských  a  j. 
***)  GrabovFBki,  353. 

t)  Via  niž  o  něm. 
tt)  „JuB  cucumbendi  mensae  Regiae". 


304  K.  Konrád: 

Takto-Ii  sami  králové  nevsedni  péči  měli  o  zvelebení  této 
kolleje,  by  povznesli  ji  na  česf  národa  polského  k  vrchu  dokona- 
losti, by  vyrovnala  se  byf  i  nejproslulejším  zahraničným  sborům 
kostelním :  nebude  nám  s  podivením,  shledáme-li,  že  kollej  i  pro- 
boštové její  neobyčejnou  slávou,  povésti  a  činností  skutečné  pro- 
sluli, a  to  hned  na  počátku  za  prvých  ředitelů. 

Dne  31.  května  r.  1543.  jmenován  byl  od  krále  prvním  pro- 
boštem koUeje  kněz  Mikuláš  Čech  z  Poznané,  Polák,  a  v  oktávu 
na  nebe  vzetí  panny  Marie,  dne  19.  srpna  t.  r.  zpívali  první  roratní 
mši.  Již  tento  prvý  ředitel  roratystů  složil  a  vydal  více  čtyrhlas- 
ných  mší  roratních,  jichžto  partitury  chovají  se  v  knihovně  kathe- 
dralné.  Kromě  mší  zavírá  rukopisný  kodex,  jenž  po  něm  se  za- 
choval, také  žalmy  a  nábožné  písně  polské,  na  čtyři  hlasy  od  něho 
složené.  Druhý  ředitel  ks.  Kryštof  Bořek  (f  roku  1557.)  rychle 
vyšinul  se  na  parnas  klassické  hudby  polyfonové  jako  skladatel. 
Složil  také  více  mši,  jež  vynikají  nevšední  dojemností  výrazu 
v  rámci  klassického  slohu  Palaestrinova.  Také  tyto  skladby  objevil 
a  po  dlouhém  čase  opět  na  světlo  vynesl  z  archivu  kathedraly 
krakovské  r.  1884.  dr.  Surzyiíski,  redaktor  „Muzyki  košcielnej". 
Týž  horlivý  a  vzdělaný  reformátor  hudby  kostelní  v  Polsce  dal 
do  programu  duchovního  koncertu,  jejž  ,  tovaryšstvo  sv.  Vojtěcha" 
v  Poznani  3.  června  m.  r.  provedlo,  také  „Kyrie*  ze  mše  na  thema 
hymnu  „Te  Deum  laudamus",  již  řečený  Kr.  Bořek  složil.  Skladba 
ta  dojala  posluchače  tak  hluboko,  že  přítomného  professora  Szo- 
kalského,  předsedu  sjezdu  přírodozpytců  z  Varšavy,  až  k  slzám 
pohnula.*)  V  této  „spanilé"  skladbě  pěje  hlas  tenorový  melodii 
(canlus  firmus),  ostatní  tři  hlasy  zdobí  ji  průvodem  fugovaným. 
Skladba  ta  svědčí  o  nevšedním  talentu  autorově. 

Třetím  proboštem  byl  Benedykt  ze  Stryjkova,  kaplan 
krále  Zykmunta  Augusta.  Řídil  roratysty  do  roku  1574.  Po  něm 
nastoupil  X.  Stanislav  Zaj^c,  farář  z  Paběnic,  jinak  i  Zaj^czek 
řečený.  Těšil  se  z  obzvláštní  přízně  královny  Anny,  poslední  leto- 
rosti  královského  štěpu  jagellonského  a  manželky  slavného  krále 
Štěpána  Bathoryho.  Svědčí  o  tom  zachovalá  kornespondence 
králové  se  Zajícem.  Z  jednoho  dopisu  jejího  jde  na  jevo,  že  Zaj^c 
při  roratní  mši  vždy  nezpíval.  I  odepsala  mu  proto  takto :  ,Do- 
chodz^  nas  wi^šci,  jako  odprawiacie  w  naszej  kaplicy  nabožeňstv^o 
bez  figury  (bez  muzyki);  ta  wieác  bardzo  nam  jest  nie  miía. 
Zalecamy  wam  przeto  pod  útraty  naszej  íaski  królewskiej,  abyšcie 
na  potem  wedíug  ustanowionej  woli  naszej  službg  Bog%  odpra- 
wiali  ze  špiewaniem;  boto  wdzi^cna,  pocieszna  sercu,  svodko 
grzmi^ca,  Bogu  i  ludziom  miía  muzyka."  Ze  slov  „bez  figury" 
znamenáme,  že  Zajíc  při  dotyčných  mších  buď  zpíval  toliko  jedno- 
hlasný chorál,  jehož  protivou  právě  zpěv  flguralný  jest,  anebo 
v  ty  dni  vůbec  nezpíval.  Proto  mu  přikázala,  by  konal  ty  mše 
„ze  špiewaniem**  i  aby  měl  vždy  dobré  kněze  zpěváky  v  královské 


O  Viz  „Muzyka  kose."  1884.,  str.  63. 


„Kollegium  rorAtystów*  v  Krakově.  305 

kapli.  *}  KoUej  roralystův  Hdil  27  let.  Zemřel  r.  1601.**)  Králová 
Anna  dala  mu  vyrýti   nápis  na  náhrobku  v  kathedrale.    Po  ném 
MJ  ioliej  ks.  Vojtěch  Warka,  kanovník  Ivovský  a  skladatel, 
do  své  smrtí   r.  1619.;   pak  Jan  Borimius  do  r.  1624.  a  Martin 
z  Mielca  do  roku  1628.   Jak  vzácný  byl  úřad  probošta  královské 
kaple  roratystův,   znamenáme   z  toho,   že  Annibal  Orgas  (či 
Orgus?),  jenž   byl   kapelníkem   v  kathedrale   krakovské  za  krále 
Zykmunta  III.,  přešel  z  tohoto  úřadu  za  ředitele  kaple  roratystů 
rok  před  smrlí,   r.  1628.   I  Orgas  byl  skladatelem.    Zachoval  se 
po  ném  rukopis  „ody  o  vojně  turecké",   k  níž  on   složil   hudbu. 
Oda  má  nadepsáno:  „Inter  declamationem  Epitaphiani,  qua  lau- 
dabantur  ii,   qui   cecidere  in   bello   contra  Turcam,   decantata". 
Po  Orgasovi  řídil  kollej  Jan  Kromě r,  však  jen  rok.  Zemřel  již 
r.  1630.  Po  něm  pak  dlouho  řídil  roratysty  X.  Adam  Janecki 
až  do  r,  1669.  Odtud  až  do   r.  1680.  ks.  Mat.  Miskiewicz,  pak 
ks.  Mat.  Lukaszewicz  do  roku  1685.  a  ks.  Mikol.  Piesko- 
wicz  do  roku  1694.  Čtrnáctým  ředitelem  roratystův  byl  ks.  Jan 
Por^bski    důvěrný  přítel   kapelníka  kathedralné  hudby  v  Kra- 
kově, slavného   skladatele  ks.   Gorczyckého,  jenž   mu  dedikoval 
některé  své  skladby  mešni.   Dvě  vydal  J.  Cichocki  ve  své  sbírce 
r.  1838.  a  otiskl  AI.  Sowinski  ve   svém  francouzském   životopis- 
ném slovníce  „Les  musiciens  polonais  et  slaves ■.***) 

Po  Por^bském  nastoupil  v  úřad  jeho  r.  1700.  sám  slavný 
ks.  6r.  Gorczycki,  nazvaný  „perl|  kaptanów".  Přijav  proboštství 
kolleje  roratystův  zůstal  zároveň  i  kapelníkem  kathedraly.  Již  jako 
chlapec  zpívával  v  kapli  zykmuntovské  za  ředitelství  svého  strýce. 
Později,  chtěje  se  zalíbiti  kněžně  Radziwi^íové,  aby  ho  přijala 
za  zpěváka  k  svému  divadlu,  složil  k  některým  jejím  básním  hudbu. 
Za  krále  Jana  Soběského  řídil  již  hudbu  kathedralnou,  jak  svědči 
Monczynski.f)  Při  korunovační  slavnosti  krále  Augusta  III.  a 
Marie  Josefiny  řídil  sám  hudbu;  však  oznobil  se  při  ní,  že  to 
bylo  v  lednu,  a  následkem  toho  zemřel  r.  1734.  Jak  veliké  cti 
a  vážností  požíval,  na  jevo  jde  z  toho,  že  pochován  byl  v  .pol- 
ském pantheonu*,  v  kathedrale  na  Vavclu  vedle  hrobu  Kazimíra 
Velkého.  Slávu  jeho  hlásá  podnes  pamětní  deska  za  pomníkem 
Kazimírovým  s  tímto  nápisem : 

„Memoriae  nunquam  moriturae  ill.  et  adm.  R*'  D.  Georgii  Gor- 
czycki canonici  Scalb.,  Poenilentiarii  &  Capellae  Magistři,  ab  omni- 
bus gemraa  sacerdotum  vocati,  doctrina  et  pietate  praediti,  ob- 
sequiis  ad  hanc  Ecclesiam  Cathedralem  nec  non  Dioecesis  con- 
sumpli."  (Dokončení.) 


*)  Slownik,  8tr.  10. 
,    **)  Dle  A.  Grabowflkého;  dle  AI  Sowinského  r.  1602.  Viz  jeho  „Slownik 
muzykow  polskich,  Paryž  1874.,  str.  420.  bI  Na  straně  í).  di  se  o  ném  také, 
že  byl  „kompozytor  bardzo  powažny. 
♦**)  V  Paříži,  1867. 
t)  Ve  spise:  „Zbiór  wiadomoéci  o  Krakowie", 


306  Jan  Herben: 

Bratří  naši  v  Dolních  Rakousích. 

Podává  Jan  Herben. 

(Dokonéeni.) 

V. 

(Druhá  vétcv  Slováků.  —  Odnárodňovánl  a  jeho  ceity.  —   Humor.) 

Motto:  Der  Sprach,  der  mir  das  heimische 

Wort  verbot, 
was  ist  er  auderes   als  der  stnmme 

Tod. 

Kémecký  bdtnik. 

Toto  motto  připadlo  mi  na  mysl,  když  jsem  se  obracel 
k  západu,  k  poříčí  Dyje,  kdež  se  uchránil  druhy  ostrůvek  Slo- 
váků dolnorakouských.  Od  r.  1882.,  kdy  jsem  tento  ostrůvek  na- 
vštívil, nezménilo  se  k  dobrému  nic.  Okres  valčický  je  spojen  pan- 
stvím Liechtenštejnskýra  s  Moravou  a  položen  je  co  nejpríznivéji, 
nebof  Slováci  zdejší  jsou  v  čilém  styku  s  moravskými  sousedy 
svými.  Bohužel  zákon  je  odřízl  od  sousedů.  Jak  se  daří  Lohov- 
čanůni,  Novoveským,  Poštorenským  a  Valčickýni? 

Jsou  to  Slováci  s  nářečím  moravským.  Dějiny  jich  utrpení 
bez  poznámky  vylíčím,  položím-li  tu  doslovné  rozkazy  školních 
úřadů.  Dne  13.  března  roku  1875.  okresní  školní  dozorce  vyzval 
správce  škol  ve  jmenovaných  obcích,  aby  mu  zevrubně  udali  ti- 
tuly všech  ve  školách  zavedených  knih  školních  —  u  českých  pak 
aby  připojili  úplný  také  německý  překlad  titulů.  Při  tom  obnovil 
svůj  rozkaz,  že  Jazyk  německý  na  školách  tamějších  má  býti 
obzvláště  pěstován*. 

Když  rozkaz  vyplněn,  v  listopadu  1875.  okresní  školní  rada 
z  Mistelbachu  vvdala  k  obcím  tento  ferman:  ^Poněvadž  ▼  Dolních 
Rakousích  mimo  řeč  německou  není  žádné  jiné  řeči  zemské,  nemá 
ve  škole  místa  míti  ani  vysvětlování  (Unterweisung)  žádným  v  jed- 
notlivých osadách   se  vyskytiyícím   nářečím  slovanským."   Tudíž: 

1.  Veškery  české  knihy  učebné  budtež  ihned  odstraněny. 

2.  Veškero  vyučování  dějž  se  jazykem  německým,  berouc  za 
základ  vhodné  knihy,  dočasnému  porozumění  žáků  v  jazyce  ně- 
meckém přizpůsobené. 

3.  K  vůli  přechodu  do  vyučování  čistě  německého  smí  jen 
ještě  ve  školním  roce  1875.-— 76.  užíváno  býti  jazyka  slovanského 
jakožto  prostředku  k  dorozumění  se  se  žáky,  poněvadž  pro  žáky 
takto  postupující  jeden  rok  dostačí,  aby  do  nich  vpravena  byla 
znalost  jazyka  německého. 

4.  Inspekce  školní  dějž  se  bez  prostřednictví  tlumočníka; 
při  zkoumání  výsledku  vyučovacího  budiž  výhradně  jazyka  ně- 
meckého užíváno. 

5.  Neobjeví-li  inspekce  vyhovujícího  výsledku  s  nynějšími  si- 
lami učitelskými  a  Ize-li  souditi,  že  učitelé  odpíriyí  dotčenému 
shora  opatření,  učitelé  takovíto  mají  z  příčin  služebných  přesazeni 


Bratří  uaši  v  Dolních  Rakonsích.  307 

býti  a  flahrazeni  osobami,  které  dokonce  žádného  nářečí  slovan- 
skébo  nejsou  mocny. 

Totéž  nařízení  dáno  bylo  arci  také  školám  v  Ranšpurku, 
v  Cahnové  a  v  Ringelsdorfe.  Školy  toho  okresu  od  této  chvíle 
datují  své  holé  ponémčení.  Ale  v  okrese  valčickém  tři  jmenované 
obce:  Poštorná,  Nová  ves  charvátská  a  Hlohovec  ráz- 
nfin  zakročením  statečného  starosty  A.  Košfála  z  Poštorné  po- 
daly protest  k  ministerstvu  a  ministerstvo  sUžnosf  jejich  v  hlavni 
věci  zamítlo,  takže  25.  dubna  1877.  právo  obcí  ponejprv  rozhod- 
nuto bylo  před  nejvyšším  říšským  soudem.  Soud  uznal,  že 
porušen  byl  19.  článek  základních  zákonů  státních  o  všeobecných 
právech  občanů. 

Tof  první  stadium. 

V  důvodech  nejvyššího  soudu  pravilo  se,  že  «v  téchto  třech 
obcích  jest  jazyk  slovanský  ne-li  výlučným,  přece  alespoň  panu- 
jícím jazykem  lidu  a  musí  býti  pokládán  za  jazyk  v  zemi  obvyklý 
a  že  tudíž  obyvatelům   těchto   tří  obcí  podle  ústavy  přísluší  ne- 
porušitelné právo,  aby  tam  jazyk  slovanský  byl  stejné  oprávnén, 
aby  jako  každý  jiný  z  jazyků   v  císařství  rakouském,  v  zemi  ob- 
^Tklých  byl  hájen,  chráněn  a  péstován  a  aby  byla  péče  o  to,  aby 
déti  na  taméjších  školách  obecných  obdržely  potřebné  prostředky 
ku  vzděláni  ve  vlastním  svém  jazyce  mateřském,  totiž  slovanském". 
Ale  rozhodnutí  soudu  provedeno  nebylo,  ba  stav  škol  našich 
se  zhoršil.  V  srpnu  1877.  totiž  zajel  si  sem  poslanec  zemský,  jenž 
svolal  některé  občany  jednotlivých  vesnic  a  žádal,  aby  podepsali 
smlouvu:   že  chtí  dobrovolně   školy  německé.  Doložil  ovšem, 
neprijrae-li   obec  do  jisté  míry  vyučování  německého,   že  bude 
z  okresu  škohiího  vyloučena  a  musí  si  svou  školu  vydržovati  sama. 
Obce  vyjednávaly.    Pevnost,   která  otevře  bránu  parlamentáři,  je 
napolo  dobyta.   Zatím   ukázalo   se,   že  pan  poslanec  do  smlouvy 
napsal,   co   se   mu   líbilo,  kdežto  obce  ani  slyšeti  nechtělv  o  po- 
dobných úmluvách.  V  červenci  r.  1881.  zajisté   přišel    oď  zemské 
školní  rady  a   ministerstva  rozkaz,   že  i  náboženství  má  býti  ně- 
mecky vyučováno. 

Nový  protest,  nové  zasedání  nšského  soudu  20.  řyna  1882. 
a  nový  nález,  že  ministerstvo  vyučování  svým  nařízením  porušilo 
19.  článek  základních  zákonů. 
Tof  druhé  stadium! 

Ale  rozhodnutí  nejv.  soudu  zase  nemělo  a  nemá  žádných  ná- 
sledků. Ba  v  březnu  1883.  objevil  se  náhle  člen  zemské  školní  rady 
v  Lohovci,  Nové  vsi  a  Poštorné  a  svolav  obecní  výbory  snažil  se 
ílociliti,  aby  obce  smlouvou  vzdaly  se  svých  práv.  Získal  úplně 
Novou  ves,  kdež  působí  německý  učitel  Ant.  Růžička  a  spojence 
niél  v  přilepském  teď  Václavu  Panáčkovi.  Výsledek  však  cesty  zmí- 
něného vyslance  jest:  vyučování  zhola  německé.  Ba  prof.  Land- 
steiner  měl  snad  i  tajné  poslání  od  konsistoře,  nebof  tázal  se 
Poštorenských,  co  by  učinili,  kdyby  se  jim  v  kostele  kázalo  ně- 
niecky?  Byl  však  asi  hořce  překvapen,  když  mu  stateční  Slováci 
řekli:  , Sebrali  bychom  se  a  šli  domů!" 


308  «^^°  Herben: 

Co  nevidět  záležitost  školská  přijde  potřetí  před  nejv.  soud 
říšský  a  ten  zajisté  již  zpaměti  rozsoudí,  že  proti  Poštoren- 
sJcým  a  Lohovským  porušen  byl  19.  článek  základních  zákonů! 

To  bude  třetí  stadium. 

A  přece  je  ten  lid  do  kořene  zachovalý,  čistý  charakter  slo- 
vanský, jehož  boj  o  národnost  musí  každého  člověka  naplniti 
opravdovou  úctou.  Ještě  více  cítili  byste  všichni  bol  jejich  a  trýzeň, 
kdybyste  znali  překrásné  starožitné  jich  písně  a  ballady,  staré  zvyky 
a  mravy,  které  tu  v  zákoutí  se  udržely.  Člověk  se  tu  pohybuje 
jako  mezi  svými. 

Nuže,  kdo  poněmčuje  bratry  naše  v  Dolních  Rakousich? 

Především  vláda:  dříve  vláda  Auersperkova,  neméně  však 
vláda  Tafifova.  Důkaz  podán  v  hořejším  postupování  proti  českým 
školám.  Naše  národnost  klesá,  každé  klesání  děje  se  zrychleně: 
ale  vláda  ještě  zavřela  oči  jako  slepá  spravedlnost  nad  osudem 
našich  nehynoucích  bratří.  Co  řekne  vzdělaný  svět,  až  nejvyšší 
říšský  soud  rozhodne  potřetí,  že  se  upírá  našim  Slovákům  užitek 
všeobecných  základních  zákonů  státních? 

Ruku  v  ruce  s  vládou  jde  konsistoř  vídeňská.  Čechů  ro- 
dilých, kteří  vychováni  byli  v  bohosloví  vídeňském,  je  znamenitý 
počet.  Roztroušeni  jsou  bůh  ví  kde  po  Dolních  Rakousich  a  v  ho- 
rách při  Štyrsku,  kdežto  tu  mezi  sourodým  lidem  mohli  by  roz- 
vinouti nejblahodárnější  a  nejapoštolštější  činnost.  V  písmě  vídeň- 
ské konsistoře  mají  snad  podvržený  text  slov  Páně:  , Jděte  do 
celého  světa  a  učte  německy  všecky  národy?**  Nejmenší  po- 
žadavek pravé  lidskosti  je  spravedlnost.  Po  spravedlnosti  žízni 
náš  rakouský  lid  jako  jelen  po  pramenech  čerstvých.  Spravedl- 
nost udrží  jej  při  životě.  Ale  což  nám  plátno  všechno  horování! 
Humanita  církevních  důstojníků  pořád  ještě  pokulhává  za  XIX.  stol. 

Potom  poněmčují  mocní  jednotlivci,  kteří  v  zájmu  ná- 
rodnosti své  vlastní  páchají  zločiny  proti  bezbrannému  lidu.  Od- 
národňování  jest  u  nich  uměním  a  obchodem,  které  provozují 
s  touž  mravní  oprávněností  jako  lichvu.  Bohužel  že  proti  této 
hchvě  zákon  neposkytuje  bezbranným  ochrany.  Jako  všude  v  ze- 
mích našich,  v  čele  rakouského  systému  odnárodňovacího  stojí 
židé.  Proti  řádění  Schulvereinu  chce  stavěti  hráz  vídeňský  spolek 
.Komenský",  ale  je  málo  podporován. 

Jednotlivce  pak  štve  časopisectvo.  Lekce  z  čistého  ne- 
fiilšovaného  němectví  udílí  tomuto  kraji  vedle  záplavy  vídeňských 
listů  „Untermannhartsberger  Krei  s-Blatť*.  To  je  pře- 
líbezně  zvučný  název  listu  tohoto,  jenž  mluví  nejkulturnějším  ja- 
zykem na  světě.  Právě  leželo  v  Cahnově  na  stole  první  číslo  III.  roč- 
níku, v  němž  se  vyzývá  lid  německý  ku  předplácení  s  ohnivým 
udeřením  do  prsou.*) 

*)  Stojí  tam  psáno:  „Indem  wir  wie  bisher  eeit  dem  zweijáhrigen  Be- 
stande  dieses  Blattee,  so  auch  fernerhin  einerseits  ftir  unverfalschtes  Deiitsch- 
thnm  unerschrocken  eintreten,  dagegen  nationales  Kastratenthum  riicksichtslos 
bekíimpfen...'*  Tak  začíná  tento  krásný  list.  Překladem  nechtěli  |Bme  silu 
jeho  a  výraz  oslabovati. 


Bratři  naii  v  Dolních  lUkooBich.  309 

Jedmffl  slovem:  odnárodňováni  děje  se  násilně  a  se  všech 
síran  Zdejší  Slováci  žijí  pohromadě,  v  území  souvislém  a  proto 
máji  nékteré  podmínky  udržeti  svou  individualitu.  Národ  sám  od 
sebe  nikdy  nevzdává  se  jazyka.  V  Rusku,  jak  se  píše,  známy  jsou 
starobylé  vesnice,  které  jsou  na  půl  ruské,  na  pAl  tatarské.  Ale 
o  néjakém  splývání  objrvatelstva  není  ani  pohádky.  Tatar  se  přiučí 
ruštině,  ale  neporuští  se.  Také  o  fanatickém  záští  kmenovém  není 
ani  slechu.  A  tak  i  ti  naši  Slováci,  kteří  by  toho  potřebovali,  na- 
učili by  se  němčině.  Hříchem  jest  však,  zaháněti  10.000  duší  od 
stolu  mateřské  řeči  k  duševnímu  hladu. 

Ale  z  odnárodňováni  vane  zhoubný  dech  i  na  mravnost  a 
povahu.  Goethe  to  byl,  jenž  poznamenal  mluví-li  cizí  řečí,  že  je 
mu,  jakoby  lhal.  Lichtenberg  zase  pravil,  že  bez  jisté  pitvomosti 
cizím  jazykem  dobře  mluviti  nedovede.  Se  stanoviska  mravního 
vysloveno  je  v  těchto  dvou  výpovědích  všecko  zlo.  Dítě  zajisté, 
jež  učí  se  styděti  za  sprostý  jazyk,  kterým  se  s  matkou  modlívá, 
nesnadno  vyspěje  v  povahu  mužnou  a  ušlechtilou,  a  škola,  v  níž 
se  tak  děje,  nevede  k  životu  mravnímu.  (Athenaeum  II.  1.) 

Lid  je  nechápavý,  udržuje  se  v  temnotě  a  neosvícenosti.  Jest 
i  věru  úžasno,  jak  všechen  tento  slovácký  kraj  hemží  se  ještě 
zlými  duchy,  čarami,  kouzly  a  bosorkami.  Lid  je  nevzdělaný  a 
pověrčivý  Byla  to  snad  jediná  žena  z  celého  kraje,  která  ostatním 
se  přede  mnou  vysmívala,  že  věří  v  bosorky  A  jiné  svatosvatě 
tvrdily,  že  kravám  někdo  učaroval,  některá  zase  naříkala  na  svou 
matku,  že  ta  je  bosorkou :  přehodíí  prý  si  cípnatku  plachtu  přes 
ílvére,  tahá  za  cípy  a  vydojí  dceři  své  ze  záští  krávy  a  tak  bére 
celý  rok  užitek.  Není  to  k  pláči?  A  ona  jediná  nevěřící  pravila 
mi  mrzutě:  „Ja,  ty  by  vám  teho  kolikrát  napovídaly,  že  bvste  sa 
za  koleno  chytli." 

Slováci  naši  vědí  dobře,  že  nejsou  Němci,  ale  nevědí  si 
pomoci.  Šel  jsem  s  mladou,  švarnou,  velmi  hovornou  ženuškou 
z  Ranšpurku.  Ptal  jsem  se  jí,  jsou-li  v  Pernitálu  také  Slováci? 
»0h,  kde  Slováci,  Němci  sú  tam,  pane!"  odpovídala  chvatně  a 
dodala  s  maličkým  poučením:  „A  jací  Němci,  takovú  grobskú  řeč 
majú,  nó!  Ale  člověk  je  pořádem  mezi  ludma,  aj  to  sa  naučí*. 
Komu  se  příčí  cizí  grobská  řeč,  ten  se  dobrovolné  neodnárodni. 
Mocní  jednotlivci  však  vyhlídnou  si  v  každé  obci  nějaké  medium, 
které  za  přízeň  pánů  začne  šířiti  nákazu.  V  Gah«ově,  jak  jsem 
už  pravil,  je  mediem  radní  Maršič.  Ale  přece  ještě  vždy  jen  sko- 
řápka na  těch  lidech  je  německá:  jádro  slovanské.  I  lid  vysmívá 
se  zvrhlým  odrodilcům,  kde  skutek  přespříliš  bije  do  oka.  Jeden 
mladší  sedlák  odstrojil  se  z  nenadání  a  zahodil  svůj  slovenský 
kroj.  Ženušce  jeho  (ženy  jsou  vždy  stálejší  v  národnosti)  nebylo 
to  po  chuti  a  nelíbil  se  jí  takový  hranatý,  neladný,  nemrštný  Ně- 
mec, jakým  se  muž  v  německém  obleku  stal,  a  proto  domlouvala 
mu.  Muž  však  odsekl  zvučnou  němčinou,  jakou  se  v  Cahnově 
mluví:  „Mlč,  mit  den  Šnurken  ist  nix!"  Tento  výrok  jeho  je 
v  Cahnově  slovem  okřídleným. 


310  Jan  Herben: 

Podobné  mají  v  Cahnově  německého  a  slovenského  Buchtu. 
Jeden  z  bratří  Buchtových  totiž  se  poněmčil,  druhý  je  věrný  Slo- 
vák. Proto  říkají  onomu  německý  Buchta  ^podlá  teho,  jak  sa  nosí*. 

Lid  ten  jedním  slovem  je  tu  v  Dolních  Rakousich  jako  ve 
vyhnanstvi.  Osudem  připoután  je  k  hroudě  a  na  té  hroudě  zah3rne. 

VI. 

(Chrvati.  —  Úvaha  o  krajině    —  Domů.) 

Projedeš  zase  kusem  krásné  krajiny.  Na  východě  modrají 
se  vysoké  Karpaty  vystupujíce  náhle  z  roviny  jakoby  z  more  vy- 
růstaly. Boky  jejich  kryty  jsou  hustým  rounem  černých  lesů,  ale 
temena  holá.  Ostatek  pohleď  k  jihu,  k  západu  i  k  severu,  obkličují 
tě  roviny.  Na  oněch  slavných  rovinách  stojíš,  kde  svedeno  ne- 
spočetně bitev  památných.  Zpominka  otřese  srdcem:  zde  padl 
král  Přemysl  II.  ToC  ona  nejpamátnější  místa  „moravského  pole". 
A  na  tomto  poli  dědin  a  městeček,  jakoby  nasel.  Koho  potkáš, 
vidiš  na  něm  zámožnost  a  blahobyt.  Jet  to  půda  úrodná,  nasátá 
krví  a  zkypřená  celými  pluky  padlých  vojínů.  Někdy  i  Morava  ji 
zaplavuje.  Jinak  chodí  lidé  ti  pevným  krokem,  mají  jasný  obličej 
s  měkkými  rysy,  jsou  přítulní  a  vlídni,  milují  hudbu  a  zpěv. 

A  to  jsi  v  krajině  Chrvatů.  Po  Dunaji,  po  Litavě  a  po  Mo- 
ravě usazeni  byli  proti  úhlavním  nepřátelům  tureckým.  Byl  to 
jistý  druh  asi  „vojenské  hranice**,  třebas  bez  určitého  zemského 
a  válečného  zřízení.  Chrvati  tvořili  zde  vojenskou  hranici  svýma 
prsbma  a  pažema.  Tato  krajina  byla  ode  dávných  století  branou 
hordám  maďarským,  mongolským  a  tureckým  do  Dolních  Rakous 
a  přes  Rakousy  do  Moravy,  do  Čech  a  dále.  Vpády  a  šarvátkami 
těchto  národů  krajina  po  řece  Moravě  nejednou  zpustla.  Nej- 
smutněji asi  za  válek  tureckých  po  nastoupeni  rodu  habsburského. 
Tehdy  začali  se  na  řekách  Litavě  a  na  Moravě  usazovati  Chrvati, 
možná  že  i  nucené  od  panstva  usazováni  byli.  A  jako  to  byly 
silné  ruce  Podlužáků,  které  bažiny  lednické  a  břeclavské  pro- 
měnily ve  velkolepé  parky  knížat  z  Lichtenštejna  a  v  úrodné 
roviny  luk  i  poli,  tak  zde  to  byU  pilní  a  otužilí  osadníci  chrvatští, 
kteří  pustiny  vzdělali  a  vzdělavše  je,  svýma  prsoma  byli  štítem 
nejen  sobě,  nýbrž  bližším  i  vzdálenějším  sousedům  proti  návalům 
tureckým.  Snad  se  nemýlím,  hádám-li,  že  i  veliký  počet  dosud 
zachovalých  slovenských  písní  vojenských  souvisí  s  dějepisnými 
osudy  těchto  krajin.  V  Přílepe  i  v  Cahnově  dobře  znají  slavnou 
balladu  , Zakázali  na  vojnu  sedláčkovi  do  donm*.  Kdož  ví,  neni-li 
původ  její  právě  z  těchto  krajin,  které  do  Turek  neměly  daleko 
(do  Uher,  budínského  pašaliku).  V  Přílepe  zpívá  se  krátký  popěvek : 

„Dostal  jsem  koníčka,  pěkné  vraného, 
a  já  sem  sa  sednul  fiysko  na  něho. 
A  on  sa  mi  už  leká,  cuje  Turka  zdaleka, 
Že  tam  bude  vojna  tuze  veliká!** 

Často  také  vyskytuje  se  mezi  sousedy  (v  Přílepe  i  jinde)  osobni 
jméno  Turkovič,  což  asi  není  zjev  nahodilý. 


Bratři  naši  v  Dolních  Rakoasfch.  3  H 

Zprávy  o   usazování  Chrvatů   při  Moravě  jsou  vesmés   až 

z  druhé  polovice  XVI.  stol.   V  Nidršperku  (Jedenspeigen)  na  pr. 

v  kn/iách  farních  nazývá   se  Martin  Fuchs,  jenž  zemfel  r.  1651. 

.Chrvatem  a  starým   sousedem".    Při  tom  vyslovena  domněnka, 

že  Chrvaly  zde  usaditi  mohli  hrabata  Kolonifové,  jimž  toto  panství 

v  XVI.  století  náleželo.  Je  paměf  mezi  lidem,  že  i  v  Zindorfě  žili 

Chrvati,  osadníci,  mezi  lidem  slovenským.  Paměti  města  Eckartsau 

blíž  Dunaje  vypravují,   že   při  velikém   návalu   Turkflv   r.  1529. 

k  Vidní  mnoho   vesnic   okolních   bylo  vypáleno  a  lid  pobrán  do 

zajeti.   Do  zpustlých  dědin  Pfrámy,  Vagramu  a  města  Eckartsau 

přišlí  pak  lidé  z  Ghrvatska. 

Osada  Gustatýn  (Kopfstátten),  která  ještě  roku  1554.  neměla 
vůbec  faráře,  roku  1560.  dostala  již  faráře  chrvatského. 

Některé  osady  chrvatské  v  této  skupině  vznikaly  však  i  mno- 
liera  později.  Tak  dle  zpráv  statku  Zámečku  (Schlosshof)  dědina 
Loiraersdorf  (chrvatsky  Limišdorf)  povstala  teprve  r.  1739.,  kamž 
noví  osadnici  povoláni  současně  s  osadníky  do  liduprázdného, 
ač  starobylého  Engelhartstettenu. 

Ve  Vídni  samé  na  místě  nynějšího  předměstí  Spittelbergu 
stávalo  předměstí  chrvatské,  zvané  Kroatendórfel,  ale  roku  1683. 
při  spálení  vídeňských  předměstí  za  zoufalé  obrany  proti  Turkům 
také  toto  předměstí  stalo  se  kořistí  požáru  a  vřavy  válečné. 

Nenáleží  k  účelu  náčrtku  mého  zabývati  se  obí?írně  těmito 
osadami  chrvatskými,  z  nichž  mnohé  už  jen  pouhou  historickou 
vzpomínkou  poctíti  mohu  a  nad  ostatními  beztoho  už  také  vrány 
dávno  litkup  vypily,  jakož  se  říká  o  těch,  kdo  jsou  v  posledním 
tažení :  ale  jsem  o  tom  přesvědčen,  že  málo  kdo  z  našinců  vůbec 
védél,  že  tento  cíp  země  mezi  Moravou  a  Dunajem  skoro  napořád 
kdysi  ozýval  se  hlaholem  slovanským,  že  podél  pověstné  říčky 
Litavy  od  Nového  města  za  Vídní  až  po  Prešpurk  existuje  ne- 
přetržité pásmo  dědin  chrvatských,  dosud  nezaniklých,  a  že  Chrvati 
četně  bydU  v  hojných  osadách,  rozptýlených  po  úrodné  krajině 
okolo  někdejšího  jezera  Neziderského  nad  Rabou  i  na  druhé 
straně  Dunaje  v  Nové  vsi,  v  Lamačích,  v  Dúbravicích.  Jen  ti,  kdo 
delší  čas  bydleli  ve  Vídni,  nezřídka  spatřili  vedle  Křiváčkářů 
Slovákův  i  statečné  postavy  Chrvatův  unerských  v  ulicích  sídel- 
ního města. 

Ano  tak  až  do  oken  residence  slýchali  bylo  hlas  slovanský! 
fž  do  císaře  Josefa  11.  tito  rakouští  Chrvati  udrželi  čistý  svůj 
jazyk  i  kroj.  Roku  1857.  Czórnig  už  má  zprávu,  že  Chrvati  se 
napořád  poněmčují.  Dle  udání  farářů  všichni  Chrvaté  prý  uměli 
už  německy,  ač  rozeznávali  se  od  Němců  přece  krojem  národním. 
Dodnes  vymizel  už  i  kroj  a  zbyl  pouhý  typ.  R.  1845.  dle  A.  V. 
Sembery  aspoň  kázání  nebo  evangelium  a  otčenáš  zachoval  se 
ve  chrámích  v  jazyce  mateřském,  dnes  se  lid  už  po  slovansku 
^ni  nemodlí.  Co  se  kroje  týče,  kroj  odkládati  začali  v  posledních 
letech,  ač  mnozí  již  dříve.  Tak  ve  Cvendorfé  svobodní  chasníci 
3  děvčata  r.  1839.,  jakoby  se  bylí   dorozuměli,   o  svatodušních 


312  Jan  Herben: 

svátcích   přišli   ku  přijímání  v  šatech  německ]^ch  a  posvětivše  je 
takto  už  jich  neodložili. 

Za  to  Ghrvati  na  druhé  straně  Dunaje,  na  L  i  t  a  v  é  a 
v  Uhrách,  ač  odevšad  obklopeni  jsou  od  Němcův  a  Maďarův, 
zachovali  dosud  jazyk  svůj  čistý  a  neporušený,  ačkoli  nemají 
žádných  hranic  ani  morálního  pojítka  mezi  sebou.  Krajiny  tyto 
procestoval  od  dědiny  k  dědině  zesnulý  spisovatel  chrvatský,  Fran- 
tišek Kurelac,  a  vydal  roku  1871,  po  mnohých  útrapách  písně  a 
národní  tradice  chrvatské  těchto  krajů  („Jačke  ili  národně  pěsme 
prostoga  i  neprostoga  puká  hrvatskoga  po  župah  Šoprunskoj, 
Mošonskoj  i  Želěznoj  na  Ugrih").  Mluví  tito  Ghrvati  nářečím  ča- 
kavským.  Kurelac  jich  napočítal  na  120.000  duší.  A  mají  i  svou 
literaturu,  totiž  knihy  náboženské  a  modlitební,  od  několika  vla- 
steneckých duchovních  psané  a  v  Trnavě  nebo  v  Kyseku  tištěné. 
Ghrvati  moravští  chodívají  si  pro  knihy  sem  do  Železná.  Tyto 
osady  zachovaly  vědomí  i  lásku  k  jazyku,  ale  Kurelac  i  o  bu- 
doucnosti jejich  pochybuje.  V  jedné  osadě  na  př.  obyvatelé  dali 
mladíčka  jednoho  na  studie  na  obecné  útraty,  aby  jim  pak  kázati 
mohl  jazykem  mateřským.  Mladík  se  knězem  stal,  začal  jim  kázali, 
ale  maďarský  biskup  mu  to  přísně  zapověděl.  Dle  Kurelce  chrvat- 
ský živel  od  biskupův  rabského  a  subotického  podpory  očeká- 
vati nemůže  a  nesmí.  Množství  osad  má  takové  duchovní  pastýře, 
kteří  chrvatský  neumějí.  I  stýskal  si  Kurelac  a  jásal  zároveň  na 
svých  potulkách:  ,Bože  můj,  veselé  cestování!  Jsem  lak  všecek 
blažen,  že  jsem  tak  daleko  od  své  rodné  země  a  přece  mezi 
svými,  každý  keř  i  šípek,  každý  potok  i  strouha,  každá  tráva 
i  kvítek  mne  obradoval!  Když  jsem  si  přivstal  a  boží  rosa  leskla 
se  i  třpytila  po  větvích  a  křoví,  zdávalo  se  mi,  že  toho  slastného 
divu  nikde  na  světě  není  a  že  jsem  dosud  nic  takového  neviděl!* 

Tu  na  naší  straně  nalezl  bych  snad  stařičká  nebo  stařenku, 
vsi  však  ani  jedné  již  zachovalejší  není.  Srdce  mi  však  poskočilo 
jako  stařičkému  Kurelcovi,  když  jsem  před  několika  lety  zabloudil 
do  Lohovce  u  pomezi  moravského  blízko  Lednice.  Tam  ještě 
chrvatský  uměli  a  umějí.  Z  Ghrvatů  stali  se  Slováci,  dobří  a  sta- 
teční. Získal  jsem  některé  nové  písně  Lohoveckých  a  zprávy  o  sta- 
rých mravech;  nemohu  odolati,  abych  aspoň  dvou  písní  tu  ne- 
uveřejnil : 

Ty  lohovský  kostelíčku,  yycházajů  z  tebia  panny 

stojii  na  pěkném  kopečku,  jako  andělové  z  ráji. 

Vyšla  jedna,  byla  bílá,  Vyšla  třetí  jako  máslo, 

a  to  byla  moja  milá.  až  sa  nad  Aú  srdce  třáslo. 

Vyšla  druhá,  eSče  bělSi,  Vyšla  štvrtá  jako  obraz, 

a  to  byla  najmilejši.  ked  mia  nechceš,  hrom  fa  rozraz. 

Hrom  fa  rozraz  na  dvě  strany, 
pro  falešné  milováni. 


i 


Bratří  naii  v  Dolnteb  fiakoiistch.  313 

Sootná  noc,  smutná  noc,  Můj  tatíčku  starý, 

keá  není  měsíčka,  vjplafte  mia  z  vojnyi 

feíte  je  smatnějSí, :]  |:  iak  vy  dobré  víte,  :] 

ed  není  tatíčka.  Že  tam  dobře  není. 

Smotná  noc,  smutná  noc,  Můj  synáčku  milý, 

ked  neni  zvezdíčky,  co  za  tebia  ptajú, 

|:  eite  je  smutnější, :]  [:  můj  tatíčku  starý, :] 

ked  neni  mamičsy.  sedem  sto  tolarů. 

Má  mamičko  stará,  Můj  synáčku  milý, 

hliboko  ležíte,  tole  za  (a  nedám, 

[:  mia  na  vojnu  Yzali, :]  [:  raČik  fa  smutného  :] 

vy  o  tem  nevíte.  tak  na  vojně  nechám. 

Ked  byste  věděli,  hoře  byste  stali 
[:  a  mia  nebožatko  :]  z  vojny  vymáhali. 

Ale  že  nevíte  a  už  nestanete 

[:  a  mia  nebožatko :]  z  vojny  nevezmete. 

A  možná,  že  všechen  tento  kraj,  o  němž  jsem  v  těchto 
értách  mluvil,  ano  možná,  že  i  naší  bodH  jihomoravští  Podlužáci 
silně  jsou  prosákli  živlem  chrvatským.  Zvláště  nemohu  zbaviti 
se  domněnky,  že  půvabný  a  premalebný  kroj  podlužácký  původu 
jistě—  aspoň  v  mnohých  kuších — je  chrvatského.  Snad  je  zrna 
chrvatského  na  kroji  tom  všechno  to,  čím  liší  se  tak  mocně  hrou 
barev  od  Slováků  na  Eyjovsku  a  na  Hodonsku. 

A.  V.  Šembera  takto  se  vyslovil:  ,Lid  německý  v  Rakousích, 
neznaje  rozdílu  mezi  jazykem  slovenským  a  chorvatským,  po- 
važuje Slováky  na  Valticku,  Ranšpurku,  ve  Strezenici  a  Zindorfé 
mylné  za  Chrvaty  a  zároveň  s  těmito  „Kroboty"  je  přezývá.  Po- 
dobného domnění  jsou  i  spisovatelé,  jimžto  se  o  Slovácích  těchto 
zmínku  učiniti  udalo,  majíce  je  za  Chrvaty  během  času  po- 
slovenčilé.  Že  však  i  tato  domněnka  jest  nepodstatná,  do- 
svějičují  jména  osobní  obyvatelů  míst  nadzmíněných,  kterážto 
až  na  jména  rodů  chrvalských  v  Hlohovci  a  některá  podobná 
^  Nové  vsí  a  zřídka  které  jiné  v  ostatních  vesnicích  naskrze  jsou 
slovenská.  Jména  toho  druhu  jsou:  FabičoviC,  DrobiliC,  Kurijal, 
Vlašic . .  .- 

Jmen  těchto  uváděti  nebudeme,  nebot  v  těchto  článcích 
čtenář  již  se  s  nimi  shledal.  Avšak  řadíme  se  ku  spisovatelům, 
kteří  o  těchto  Slovácích  mají  opravdu  opačné  mínění. 

Důvod  A.  V.  Šembcry,  čerpaný  ze  jmen  osobních,  je  příliš 
vrátky.  Spisovatel  pokládá  jména  hlohovská  a  některá  novoveská 
^a  chrvatská :  ale  z  ostatních  vesnic  za  slovenská.  Kdo  však  jen 
přihlédne  k  těmto  jménům,  zpozoruje,  že  všechna  mají  jednu  a 
touž  charakteristickou  známku:  ic,  ič,  ic.  Buďto  tedy  jsou  jména 
la  všecka  chrvatská  nebo  všecka  slovenská. 

V  Lohovci  žije  dosud  asi  20  rodin  chrvatsky  ještě  mluvících 
a  tradice  se  zachovala,  že  Nová  ves  i  s  Poštornou  byly  dědiny 
chrvatské.  Lid  také  přidává  k  Nové  vsi  —  chrvatská.  Z  toho  ná- 

Movaotký  •boraik.  23 


314  «^An  Herben:  Bratfí  naSí  v  Dolních  Rakonsích. 

sleduje,  že  jména  osobni  na  ié,  ič  a  ic  jsou  zde  chrvatského 
původu.  A  jsou-li  v  těchto  třech  dědinách,  jsou  ve  všech  rakou- 
ských a  ve  všech  moravských.  Jméno  Drobiličů,  Filipovičů,  Berko- 
vičů,  Vinkovičů,  Koporičův  a  j.  ozývá  se  až  po  Hodonín  hustě 
na  Moravě. 

Tomu  mohlo  by  na  odpor  býti  určité  svědectví,  že  někteří 
rodové  s  těmito  jmény  teprve  před  nemnoha  lety  do  Rakous  se 
přistěhovali  z  uherského  Slovenska.  Vskutku  však  nic  se  svědectvím 
tím  nedokazuje.  Osobní  jména  za  Moravou  v  Nitransku  s  kon- 
covkou ič  jsou  právě  lak  vzácná,  jako  na  př.  na  Hané  moravské. 
Slovenská  jména  to  tedy  nejsou.  Ale  i  kdyby  jmen  se  zajímavým 
tím  zakončením  bylo  v  Nitransku  hojnost,  ještě  by  náš  náhled 
zvrácen  nebyl.  Vždyf  psali  jsme  svrchu,  že  při  dolním  toku  Mo- 
ravy i  zde  v  Uhrách  leží  četné  osady  chrvatské.  Osadníci  mohli 
se  šířiti  po  obou  březích  Moravy  k  severu  k  Moravě.  A  nynější 
Slováci  se  jmény  na  ič  mohli  by  tak  dobře  býti  poslovenčení 
Chrvati,  jako  jsou  Slováci  na  pravém  břehu  Moravy. 

Dle  našeho  náhledu  pro  chrvalský  původ  většiny  Slovákův, 
o  kterých  jsme  psali,  svědčí  právě  tato  jména  osobní.  Za  druhé 
přezdívka  jejich.  Že  lid  městský  těmto  rakouským  Slovákům 
i  Slovákům  na  Břeclavsku  v  Moravě  přezdívá  Kro  botu,  nepo- 
kládáme totiž  za  věc  nahodilou.  Konečně  shledáváme  přísadu 
chrvatskou  neb  aspoň  zbytky  v  nářečí  zdejším.  Není  v  písni:  ,Ale 
vy  ženací,  věru  sté  žebráci,  mosite  doma  u  vašich  ženách  sedací', 
genitiv  ženách  původu  chrvatského,  kdež  zní  ženah? 

Než  dosti.  Naše  hádky  života  Slovákům  nepřidají.  Byl  bych 
šfasten,  kdybych  tento  koutek  byl  doporučil  pozornosti  všech 
krajanů  českých  a  těch,  kteří  mají  moc  nad  národem  naším. 

Kdož  ví? 

Byl  podzimní  večer,  když  jsem  se  loučil  s  opuštěnými.  V  dáli, 
ve  vsi,  zněl  přitlumený  hlas  lidský  jen  jako  ozvěna.  Ostatek  v  okolí 
hlucho,  slepo.  Hluchá  tma  plazila  se  od  černých  lesů  a  prostírala 
se  po  kraji.  Po  obloze  hnaly  se  rozervané  třásně  oblaků.  V  ten 
večer  bylo  velice  teskno.  Cosi  jako  polosnění  a  polobdění,  polo- 
život a  polosmrC  dýchalo  světem.  Pole  prázdna  a  ze  strnisk  vanul 
vlhký  chlad  jako  z  kostnice.  Vůně  strnisk  v  pozdních  dnech  pod- 
zimních je  nepříjemná;  připomíná  hřbitov. 

A  tak  mne  cestou  z  Rakous  ovíval  dech  umírání.  Umírání 
je  hroznější  nežli  smrt! 


JarosUv  Vlach:  Mravy  a  zvyky  JihoslovanA.  315 

Mravy  a  zvyky  Jíhoslovanů. 

Podává  dr.  Jartslav  Vlach. 

(Dokončení.) 

II.  Milostné  a  svatební  zvyky. 

B.  Svatební. 

Bylo-li  zvykem  zaknpovati  sobe  nevést,  stalo  se  žáby  i  obvyklým 
žádati,  by  nevěsta  přinesla  nějaké  výbavy;    neboC:   Prčija  je  rodi- 
teljski  obraz,  t.  j.  výbava  jest  ctí  rodičA.    Výbava  jest    potřebná,   jak 
praví  pořekadlo:  Ako  íz  roda  ne  donese,  n  dom  ne  nadje,  t.  j.  když 
(nefěsta)  nepřinese   výbavy  z  domu  (rodičA),    v  domě  (mužově)  jí  ne- 
najde. O  výbavě  stane   se  dohodnutí  již  při  jednání  smlouvy  svatební 
v  domě  nevěstině;   ustanoví  se,   jak  velkou  má  býti  a  co  všechno  má 
obsabovati.  V  mnohých  krajinách  již  předem  jest  ujednáno  zvykem,  co 
nevésta  má  do  domácnosti  nové  přinésti.  Pravidlem  ženich  jest  zavá/.án 
dáti  své  nevěstě  alespoň  jedny  nové  šaty;   děvče  pravidlem  samo  udá 
námltivčím,  kdy  opouštějí  dům,  jaké  sáty  sobě  přeje.    Všechnu  ostatní 
výbavo  i  s  dary,   jež   nevěsta   povinna  jest  rozdati   mezi   svatebčany, 
oevésta  sobě  obstará  samn.  Do  námluv   byla  sobě   upředla  plátno  po- 
třebné, jež  s  velikým  chvatem  po  náralnvách  se  přistřihuje  a  upravuje 
v  prádlo  a  šatstvo  potřebné.  Nevěsta  sama  má  vše  konati ;  ale  kvapí-li 
éas,  i  družky  její  bývají  jí  nápomocny  v  práci.  V  Hercegovině,  Cemé 
Hoře  a  v  jižní  Dalmácii  výbava  nevěstina   obsahuje   čtyři  až  osm  no- 
^ch  košil  z  plátna   domácího,  pět  až  šest  párů  punčoch,  dva  neb  tři 
temnohnědé  kabátce  pro  zimu  bez  rukávů,  vlněný  šátek,  pestrý  vlněný 
pás  (tkanici)  a  několik   šátků   kapesních.   V  domech   bohatších   děvče 
obdrží  anteriji,  spodní  šat  s  krátkými  rukávy,  a  modré  spodky  (dimlije) ; 
z^  to  ledostane  se  jemu  ni  kabátce  ni  šátku  vlněného.   Měděná  mísa 
na  koláče,   měděné  umyvadlo  a  několik  měděných  talířů  doplňují    vý- 
bavu. Jen  v  domech  velmi  bohatých  darují  nevěstě  ještě  šňůru  kolem 
krku  z  peněz  zlatých  neb  střlbraých.   Obyčejně  dávají  se  též  výbavou 
potřebné  peřiny.   Jsou-li   rodiče  nevěstiny  majetný,  dávají  často  vedle 
výbavy  ještě  nějaké  věno  dceři.  Od  zádruhy  nedostane  se  nevěstě  ni- 
čeho;   ta  jen    přijímá   námluvčí   na  společné   útraty  a  obstará  hostinu 
svatební.  Nemovitých  statků  nevěsta  nedostane  u  Jihoslovauů,  leda  že 
rodiče  nemají  synův  a  přece  vládnou  nějakým  majetkem  mimo  statky 
společné,  z  něhož  čásC  dobrovolně  odstoupí  dceři.  Jen  u  Bulhai*ů  jest 
zvykem  dávati   nevěstám  i  statek   nemovitý,   by   na   něm   nová  rodina 
sobě  založila  vinohrad  a  sad  morušový.  Ku  věnu  počítají  se  též  dary, 
jež  svatebčané   dávají   nevěstě   odplatou   za  dary,  jež   byli  dostali  od 
nevěsty.  V  domech  bohatších,  kamž  byli  četní  a  bohatí  hosté  se  sešli, 
lehko  dostane  se  nevěstě  100 — 200  zlatých,  když  rok  jest  požehnaný 
a  svatebčané  při  penězích  jsou.  Peníze  tyto  jsou  výhradným  majetkem 
i^evéstiným,  jakož  vše,  co  do  nové  domácnosti  přinese.  Podobně  muži 
^hradně    náleží   jeho   majetek.    Společné  jest   pak   vše,    co   společné 
v  manželství  byli  nhospodarili. 


316  Jaroslav  Vlach: 

Svatba.  Svatby  a  Jihoslovanň  konají  se  pravidlem  pozdě  v  jeseni, 
kdy  obilí  jest  sklizeno,  ovoce,  zvláště  švestky,  vínopalníku  jsoa  pro- 
dány, mladé  víno  bylo  vykvasilo  a  tn  liž  mezi  lidem  dosti  jest  peněz 
a  vesel!.  Svatby  na  jaře  bývají  řídké;  lid  na  ně  patří  zrakem  pode- 
zřívajícím,  jak  dosvědčuje  přísloví  bosenské:  Pramaljetna  mlada  i  je- 
sonsko  stene  na  jednoj  su  rojen,  t.  j.  nevěsta  na  jaře  a  štěně  na  pod- 
zim jedné  jsou  ceny,  oba  nestojí  za  nic. 

Při  svatbách  obě  strany  staví  na  odiv  největší  lesk;  zvláště  ženich 
snaží  se,  by  před  nevěstou  zjevil  se  junákem  statným.  Svatebčané 
(svatji)  zváni  bývají  z  daleka  a  široka;  na  koních  (možno-li)  za  hluč- 
ného veselí  průvod  ženichův  vypravuje  se  ku  nevěstě  maje  v  cele  voj- 
vodu  (pravidlem  ujce  ženichova)  a  praporečníka  (burjaktara).  Přede 
všemi  posel  (muštulundžija)  spěchá  ku  nevěstě,  by  jí  oznámil,  že  prů- 
vod jde,  a  došel  odměny  za  zprávu  svou. 

Nejdůležitějšími  osobami  při  svatbě  jsou  ženich  a  nevěsta  (mlá- 
denci), svědkové  (kumi)  a  družbové  (djeverí).  Kum  ženichův  zove  se 
debeli  kum  (tlustý  kum)  na  rozdíl  od  kuma  nevěstina;  družbové  jsou 
obyčejně  dva,  desni,  ručni,  veliki  djever  (pravý,  ruční,  veliký  družba) 
a  lievi,  mali  djever  (levý,  malý  družba). 

Při  každé  svatbě  nezbytným  jest  neúnavný  šašek  (čauš),  jemuž 
vše  jest  dovoleno,  by  společnost  bavil.  Vážný  má  hlas  též  pořadatel, 
jenž  vše  řídí  a  obstarává;  jemu  jest  stále  píti,  nebot  před  hostinou, 
při  hostině  i  po  hostině  připíjí  svatebčanům.  Jmenuje  se  stari  svat 
(starší  svatebčan)  neb  též  prvi  svat  na  rozdíl  od  staršího  svatebčana 
(stari  svat)  domu,  v  němž  svatba  se  koná,  a  jemuž  přísluší  vítati  hosti 
a  všem  jim  býti  na  ruku. 

Po  svatbě  nevěsta  vypraví  se  do  domu  ženichova.  Nebylo  by 
slušno,  by  nevěsta  v  průvodu  četných  mužů  sama  se  vydala;  pročež 
provázejí  ji  na  cestě  nejméně  dvě  ženy  (djeveruše).  Za  průvodem  ve 
slušné  vzdálenosti  jde  ještě  stará  bába  (debele  baba),  jíž  přísluší  míti 
o  to  péči,  by  na  cestě  nechybělo  jídel ;  proto  žena  stará  nes*  plnou 
nůši  jídel  a  pomalu  jde  za  prdvodem  svatebním. 

Ze  svatebních  zvyků  hodláme  čtenářům  uvésti  zvyky,  jež 
zachovaly  se  u  Bulharů  zvláště  v  krajině  Lěskovské.  Slavnosti 
svatební  počínají  tu  ve  čtvrtek  přede  dnem  svatebním  —  nedělí  —  že 
všechny  starší  příbuzné  ženichovy,  vyjímajíc  děvčata,  vedeny  jsouce 
matkou  neb  bábou  navštíví  nevěstu,  by  prohledly  sobě  dary  nevěstiny, 
aby  se  přesvědčily,  jakou  jest  pracovnicí,  jak  zná  přísti  a  tkáti.  V  domě 
nevěstině  jsou  již  připraveni  na  návštěvu.  Všechny  dary  jsou  vystaveny : 
každá  z  příbuzných  jí  určený  dar  si  prohledne  a  přiloží  po  prohlídce 
stříbrný  neb  zlatý  peníz  naň.  Na  to  následuje  malá  hostina  a  tančí 
se;  při  loučení  nevěsta  ženy  obdaruje  a  obyčejně  zašle  ještě  po  nich 
zvláštní  dar,  zlatem  vyšívaný  šáteček,  jedné  z  družiček  a  ženichovi. 
Den  na  to,  v  pátek,  slaví  se  „zames".  Ženich  pozve  všechna  vůkol iií 
děvčata  do  domu,  v) častuje  je  a  pošle  ku  nevěstě,  by  vyřídila  jí 
pozdrav  od  něho.  Když  děvčata  byla  n  nevěsty  pojedla,  popila  a  po- 
tancovala,  vypraví  se  z  domu  pozvat  všechny  příbuzné  ženichovy  ku 
svatební  hostině;  na  to  vrátí  se  do  domu  ženichova.  Zde  prosívají 
fiedmi  síty   mouku;   v  jednom  z  nich   jest  prsten    ženichův  a  několik 


Mravy  a  zvyky  Jihoslovanfl.  317 

ořechů.  Dra  hoši,  jeden  prvorozenec,  drahý  nalczenec,  drzí  při  tom 
siU.  Dcvcata  z  mouky  pe\ou  medovDfk,  medový  koláč  (rajcdeDik), 
její  lomí  nad  lilavon  žcnichovoa;  spola  potroa  obličej  ženichův  medem. 
Na  to  koUč  rozkonskaje  se  a  rozdá  mezi  déti,  děvčata  a  ženy,  jež 
taoří  před  domem. 

Když  se  stmívá,  všechny  ženy,  staré  a  mladé,  jakož  i  starší 
maži  ženatí  opustí  ddrn  ženichův,  do  néhož  dostaví  se  ženichovi  dru- 
hové, by  rozloučili  se  s  ním  (hljebnjí  večer,  večer  chlebový).  Hostina 
za  hloěného  veselí  trvává  často  po  celou  noc;  ženich  sám  nesedí 
s  droby  za  stolem,  nýbrž  stará  se  o  hosti  své.  Po  hostině  sbírají  se 
peníze  mezi  hostmi  jak  pro  nevěstu  tak  pro  hudebníky.  Když  pak 
odcházejí,  ženich  prosívá  jich,  by  mu  koní  zapůjčili  na  neděli  ku  prů- 
vodo  svatebnímu.  Podobně  děvčata  loučí  se  s  nevěstou  v  jejím  domě, 
v  Léskovd  ve  čtvrtek. 

V  sobotu  shromáždějí  se  u  ženicha  svatebkyně  „na  věnce*'  a 
pHoásejí  pak  nevěště  lepší  šat  svatební  a  šperky,  dary  ženichovy.  Sedm 
hocild  nese  dary,  provázeni  jsouce  svatebkyněmi.  Nevěsta  naproti  tomu 
opětuje  dary,  že  pošle  ženichu  několik  lepších  kusů  oděvu,  by  je 
drahého  dne,  v  den  svatební,  oblékl.  V  týž  deu  kalisnik  (družba)  poctí 
uevcstu  návštěvou,  při  níž  opatřen  jsa  guslemi,  holí  a  džbánem  vína 
přichází  podat  nevěstě  vína.  Když  nevěsta  se  byla  napila,  přiloží  kalis- 
nika  nové  gusle  a  obváže  jeho  rámě,  ozdobené  šátkem  jako  páskou, 
novým  šátkem.  Kalisnik  na  to  ještě  jednou  navštíví  všechny  přátcly 
a  známé  a  zve  je  k  zítřejší  svatbě. 

V  neděli,  v  den  svatby,  časně  z  rána  holič  přijde  oholit  ženicha. 
Dvé  děvčata  nachytají  vous  do  šátku,  svinou  jej,  by  jej  uložily  do 
bedny  nevěstiny ;  ostatní  tancuji  a  zpívají  kolem  ženicha.  Holič  po  vy- 
konané práci  obdrží  šáteček  a  od  každého  malý  dárek  peněžitý.  Ženich 
všem  políbí  ruce  a  myje  sobě  pak  obličej;  voda,  ve  které  se  myje, 
nalije  se  do  škopíčkn,  kterým  se  tak  dlouho  točí,  pokud  nevěsta  po 
svatbě  do  nové  nepřijde  domoviny.  Na  to  přinesou  ženichu  šat  svatební. 
Jsou-li  pak  všichni  hosté  shromážděni,  zapřáhnou  se  nejlepší  voli  do 
dvou  vozů;  v  jednom  jedou  všechna  děvčata,  v  druhém  všichni  hoši. 
Ti  hoši,  již  byli  v  pátek  na  hostině  u  ženicha,  jedou  na  koních  s  prů- 
vodem. Ostatní  hostě  jedou  na  sedmi  vozích ;  na  cestě  přiberou  kuma. 

Za  zpěvu  a  veselí  průvod  dá  se  na  pochod  ku  domu  nevěstinu. 
Když  byli  družbové  vpuštěni,  starší  podá  nevěstě  pár  punčoch;  jedna 
naplněna  jest  ovocem,  jež  nevěsta  vyndá  u  do  kapsy  schová.  Na  to 
kuma  dá  nevěstě  věnec  vinný  na  hlavu,  jenž  propleten  jest  červenými 
nitěmi;  nastávající  tchyně  připevfiuje  nevěstě  šperky  stříbrné,  motýle 
nad  čelo,  tabulku  pod  krkem,  péro  a  jehlice  na  prsou.  Konečně  zahalí 
nevěstu  velkým  bílým  závojen.  Ženich  mezi  tím  obdaruje  každého 
2  přítomných,  zvláště  svou  tchyni  „za  mléko  mateřské,  kterým  nevěstu 
odchovala*.  Na  to  nevěsta  loučí  se  od  příbuzných  a  známých,  při 
čemž  družičky  prozpěvuji  dojemné  písně  loučení.  Nevěsta  na  každém 
prahu  se  loučí  zvláště  a  modlí  k  bohu.  Výbava  naloží  se  na  dva  vozy, 
nevěstu  posadí  též  na  jeden  vůz  a  veškeren  průvod  dá  se  na  pochod 
do  kostela.  Před  průvodem  obyčejně  jde  muž  s  plným  džbánem  vína, 
jež  podává  každému,  koho  potká.  Muž  ten,  zvaný  založnik  (bulharský 


318  Jaroslav  Vlach: 

čaaš),  má  v  druhé  ruce  kohouta  živého,  symbol  žeaichfiv.  Pn  návratu 
z  kostela  děvčata  prozpěvuji  písně,  při  čemž  nevěstu,  jež  stojf  na 
voze,  pohazuji  častěji  prosem. 

Nevěsta  v  domě  ženichově  dříve  nesostoupí  s  vozu,  pokud  tchán 
a  tchyně  jí  nedarovali  buď  pozemek,  buď  domek,  buď  nějaké  cennější 
nářadí  domácí.  Tchyně  na  to  podA  nevěstě  víno,  chléb,  sůl,  stříbrné 
peníze  a  požehná  ženicha  a  nevěstu,  aby  vždy  měli  s  dostatek  jídel 
a  peněz.  Na  to  vaří  se  oukrop,  jímž  podělí  se  všichui  svatebčané,  než 
přistoupí  ku  vlastní  hostině.  Mezi  hostinou  svítí  svíce  smuteční.  Po 
hostině  sbírají  se  peníze  pro  nevěstu  (krst),  načež  nevěsta  obdaruje 
svatebčany  svými  dary. 

V  pondělí  nebývá  žádné  hostiny,  pročež  zove  se  též  den  ten 
pondělkem  „čistým"^  (cist  ponedjeloik).  Za  to  konají  se  v  domě  přípravy 
ku  návštěvě  hostí. 

V  4terý  bývá  čepování  nevěsty.  Kuma  dostaví  se  ku  mladé  pauí 
s  desíti  až  dvaceti  ženami ;  na  to  vedou  nevěstu  pod  jabloň,  kdež  po- 
staven jest  sud  s  vodou.  Do  vody  hodí  několik  penízů,  načež  tři  hoši 
sejmou  nevěstě  závoj,  který  posud  byla  nosila,  a  pověsí  jej  pomocí 
holi  na  strom.  Nevěsta  na  to  nohou  vrazí  do  sudu  a  překotí  jej ;  voda 
vyteče,  děti  pak  seberou  peníze.  Konečné  třikrát  tančí  se  kolem  stromu. 

Ve  středu  veškeré  přátelstvo  ženichovo  vede  nevěstu  ke  studni  pro 
vodu.  Nevěsta  v  pravém  rukávu  má  proso  schované  a  v  ústech  drží 
starý  peníz.  U  studně  třikráte  ji  obejde  a  vysype  proso  buď  kolem 
studně  neb  pouze  do  čtyř  rohů.  Na  to  vyplivne  peníz  do  studně. 
Diiižba  vyváží  vodu,  nalije  ji  do  škopíku  a  hodí  několik  penízů  do 
ní ;  nevěsta  škopik  převrhne,  by  voda  vytekla.  Konečně  druhou  nádoba 
vodou  naplněnou  odnese  domů. 

V  pátek  večer  neb  v  sobotu  pravý  družba  pozve  novomanžely 
ku  hostině  v  domě  svém;  hosté  přinesou  potravu  i  nápoje,  jakož  malé 
dárky  s  sebou  družbovi.  Před  hostinou  družba  přinese  na  stůl  měděný 
kotlík,  naplněný  sušenými  hrozny,  pečenou  kukuřicí,  dále  svazek  lnu 
na  kuželi  a  vřeteno.  Mladá  paní  pokloní  se  třikrát  družbovi  a 
přijme  od  něho  len.  Jest  jí  tolik  upřísti,  by  třikrát  ovinula  vřeteno, 
načež  znova  třikráte  se  pokloní.  Dmžba  daruje  jí  kotel,  začež  políbí 
mu  ruku  a  obdaruje  ho  košilí  neb  bohatě  ozdobeným  šátkem  kapesním. 
Hostina  trvá  pak  obyčejně  do  bílého  dne.  Podobnou  čestnou  hostinu 
i  kum  uspořádá  novomanželům,  při  níž  požehnání  dá  mladé  ženě,  by 
v  domě  novém  vše  se  dařilo. 

Ježto  manželské  obcování  pokládá  se  u  lidu  jihoslovanskóho  za 
hřích,  v  prvé  době  mladí  manželé  neukazují  se  pospolu. 

V  Černé  Hoře  spí  první  noc  po  svatbě  družba  s  nevěstou,  arciC 
ve  vší  počestnosti,  druhou  noc  spí  s  ní  její  tchyně  a  teprve  v  noci 
třetí  náleží  ženichu. 

^  V  horských  krajinách  hercegovských  a  v  krajině  moračské 
na  Černé  Hoře  často  uplyne  půl  léta,  než  ženich  najde  příležitosti 
příznivé,  by  se  ženou  poprvé  obcoval.  Příčinou  toho  jsou  podzemní 
byty  obyvatelů,  v  nichž  všechna  rodina  bytuje.  V  Dalmácii  (v  okresu 
zaderském)  svatebčané  nutí  ženicha,  by  šel  na  lože,  kamž  ho  též  od- 
vedou a  oblečeného  uloží.   Na  to  nevěstu  družbové   přivedou  k  němu. 


Mravy  a  zvyky  Jjboslovsnů.  319 

Zemch  di  se  svlékati  od  nevěsty,  načež  on  nevěstě  zase  pomáhá  při 
SYÍékiní.  Drnžbové  na  to  odnesou  světla  a  ponechají  oba  ve  tnic.  Mezi 
tím  svfttfbčané  nastrčí  pečenou  slepici  na  vidlici  a  přinesou  ji  za 
zpéva  ženichu  a  nevěstě,  by  od  ní  okusili,  při  čemž  zpívají: 

Okreni  je,  prevrni  je, 
dva,  tri,  puta  do  zore, 
da  te  brada  ne  koře. 
(Obrať  je,  převrhni  je, 
dva-,  tnkrát  do  zory. 
aby  ti  bratři  nevyhuDovali.) 

V  Slavonsku  ženich  již  v  první  noci  jest  úplným  pánem.  Když 
DAstala  doba,    kdy   novomanželé   mají  jíti   na   lože,    knm  dmžbovi  dá 
znamení,  by  všichni  svatebčané  dali  se  do  tance ;  družba  sám  s  nevěstou 
tanec  počne.   Mezi   tancem,  jenž   provádí  se  velmi  živě,  náhle  nevěsta 
i  družba  zmizejí.  Když  tanečníci  to  pozorovali,  dají  se  jeáté  do  většího 
prospěvoTáni,   by  ostatní  hosté  nepozorovali,   že  nevěsta  byla  zmizela. 
Dražba  odvede   nevěstu  ku  svatebnímu   loži,   kdež  ženich  ji  očekává; 
na  bedna  (s  výbavou)  družba  postaví  upečenou   slepici  i  mazanec,  jež 
dostal  darem  od  matky  nevěstiny.  Družba  nabízí  pokrmy  oběma  k  jídlu 
a  baví  je;    po  jídle   dle   rozkazu   družbova    nevěsta    svléká    ženicha, 
který  zase  nevěstě   sejme   věnec,   uplete    vlas   a   odepne   pás.   Družba 
nloží  je  na  lože,   přikryje  je  a  odejde.  Sotva  že  se  byl   vrátil  ku  ho- 
stem, uchopí  se  sklenice  vína  a  připije  novomanželům;  když  byl  plným 
douškem  vyprázdnil   sklenici,  hodí  jí  plnou   silou  proti   dveřím,  by  se 
rozbila  na  kousky. 

V  Ghrvatsku  kum  prosí,  než  se  svatebčané  rozejdou,  rodičfif, 
by  požehnali  novomanželům.  Po  žehnání  provozují  se  rozmanité  šprýmy. 
Dražba  praví,  že  ztratil  skopce ;  když  ostatní  jej  hledají,  ženich  schová 

yf  za  kuma,  načež  nevěsta  hledá  jeho.  Tu  ustoupí  kum  a  nevěsta  mrští 
jablkem  na  prsa  ženichova.  Potom  kum  odvede  oba  na  lože,  kdež  ne- 
věsta několik  švft  vypustí  z  punčoch  ženichových,  a  ženich  jeden  z  pásu 
nevěstina,  načež  sejme  nevěstě  perlovou  šňůru  z  hlavy.  Družba  rozkrojí 
pečenou  slepici  a  jelito  a  postaví  talíř  na  klín  nevěstin;  rovněž  jedna 
žena  přinese  mísu  uvařeného  mléka  a  postaví  ji  na  klín  nevěstin.  Všichni 
přítomní  dají  se  do  jídla.  Po  jídle  družba  neb  kum  uloží  nevěstu  na 
lože,  hodí  na  ni  peníz,  přikryje  oba  a  zmizí.  Před  ložnicí  střílí  se 
z  račnic,  při  čemž  mládež  všelijak  vtipkuje  o  tom,  co  se  děje. 

U  Slovineů  nevěsta  ohne  třikráte  šavli,  kterou  jí  ženich  podá 
přes  stůl,  než  se  odeberou  na  lože.  Když  se  navzájem  svlékají  a  ne- 
věsta nucena  jest  se  sehnouti,  ženich  v  tom  okamžiku  shodí  šavlí 
věnec  s  hlavy.  Zvyk  ten  celkem  není  hodnověrně  zaručen. 

V  Bulharsku  novomanželé  jdou  pozdě  v  noci,  když  svatebčané 
se  byli  vzdálili,  do  ložnice.  Než  sobě  ulehnou,  uzavrou  dvéře,  před 
nimiž  družba  a  staré  ženy  domácí  čekají,  by  zvěděli,  zdali  nevěsta 
byla  zachovala  panenství.  Nejpozději  za  hodinu  ženichu  jest  vstáti  a 
zvěstovati,  co  byl  shledal.  Když  nalezena  čistou  [izliezla  moma,  t.  j. 
děvče  vyšlo  (ze  zkoušky  čisto)],  všichni  se  zaradují;  dudáci  zadudají, 
strllí  se  z  pušek,  kumovi^  a  otci  nevěstinu  „rakije**  se  podá,  ženich 
pak  jest   povinen   složiti   dar  několika   dukátů.   Neshledána-li   čistou, 


320  Jaroslav  Vlach:  Mravy  a  zvyky  Jíhoslovanů. 

ozňámf  se  její  hanba  všem;  dadáci  přestanou  hned  hráti  na  dudy  a 
ještě  téhož  večera  ženich  dá  odvésti  ženu  ka  rodičům  jejím.  Rodiče 
pak  arcit  snaží  se  všelijak  udobřiti  zetě;  zabezpečují  jemu  dvojnásob- 
nou i  trojnásobnou  výba\u  a  zříkají  se  druhé  polovice  výkupného 
(agirliku). 

Žena  jihdslovanská  jako  matka.  Jihoslované  za  velké  po- 
kládají neštěstí,  je-li  žena  neplodnou.  Postavení  také  ženy  v  domác- 
nosti jest  velmi  tradné.  Rozmanitými  čarami  žena  hledí  sobě  pomoci, 
jako  na  př.  následujícími:  Žena  vezme  mísu,  dřevěnou,  naplní  ji  vodou 
a  postaví  ji  pod  trám  při  střeše,  kde  z  čersotočiny  jemný  prášek  se 
sype.  Její  muž  těžkým  předmětem  uhodí  na  trám,  aby  prásek  dolft  se. 
sypal.  Podaří- li  se  ženě,  že  zachytí  jen  trochu  prášku,  vypije  jej 
v  naději,  že  učiní  ji  plodnou.  Některá  žena  hledá  červa  v  lískovém 
ořechu  a  sní  jej,  když  nějakého  nalezne,  aby  byla  plodnou.  Jiná  drží 
dřevěnou  mísu,  vodou  naplněnou,  vedle  ohniště,  na  němž  muž  dva 
ohně  byl  rozdělal,  aby  jiskry  lítaly.  Když  několik  jisker  napadlo  do 
mísy,  žena  upije  vody.  Jiné  vypraví  se  na  hroby,  v  nichž  pochovány 
byly  ženy  těhotné,  koušou  trávu  na  hrobech,  volají  jména  zemřelých 
a  prosí  jich,  by  jim  daly  své  plody.  Na  to  vezmou  trochu  prsti  z  hrobu 
a  nosí  ji  pod  pasem. 

Na  těhotenství  žen  hádá  se  na  pL  následujícím  zpAsobem: 
Žena,  jež  uemAže  jinak  zvěděti,  je-Ii  těhotnou,  nechC  po  tři  večery 
položí  mokrou  sekem  za  dvéře  a  nechá  jí  tu  přes  noc;  je-li  sekera 
vždy  ráno  pokryta  řezem,  jest  žena  zajisté  těhotnou. 

Zena  těhotná   nemá   překročiti   vidle,    nemá  jísti  zajíce,    by  dité 
ncšilhalo,  nemá  jísti  hlemýždě,  by  dítě  nebylo  usmrkancem,  nemá  jísti 
ryby,  jinak  dítě  nebude  dlouho  mluviti,    nemá  se  koupati,    by  díté  se  . 
neudusilo,  nemá  líbati  kříž,  by  dítě  nedostalo  padoucuice  a  pod.  vicj^ 

Poknd  neporodila  děcko,    žena  jihoslovanská  šatí  se  jako  dě\w^ 
V  Bosně,  Hercegovině  a  Černé  Hoře  nosívá  na  hlavě  pěkný  fés,  v  ostat- 
ních krajinách  chodí  s  hlavou  nepokrytou,  majíc  vlas  v  copy  upraveny 
a  okrášlený  za  uchem    kytkou.    Jako  matka  nosí    vlas  často  ustřižený 
a  pokrytý  šátkem. 

Jakmile  díté  se  narodilo,  spěchají  některé  ženy  zvěstovat,  co 
se  bylo  stalo,  otci  dítěte  a  ostatním  příbuzným.  Za  to  dostane  se  jim 
daru,  muštuluku.  Otec  vidí  raději,  když  narodí  se  syu  než  dcera;  neb 
dle  pořekadla  „všechny  čtyři  stěny  plakají,  když  děvče  se  narodí'. 
Narodí-li  se  hoch,  pravidelně  dá  otec  vypáliti  několik  ran  před  obydlím, 
kdežto  nejstarší  matička  domu  běží  na  dvAr  a  hlasitě  volá,  by  všechno 
sousedstvo  slyšelo:  „Všemu  světu  hlásám,  by  dítě  zdrávo  bylo,  že 
vlčice  porodila  vlka." 

Jet  pověra  rozšířena  mezi  Jihoslovany,  že  čarodějnice  požíngí 
děti.  Umírigf-li  některé  ženě  děti  po  sobě,  dávají  nejbližšímu  jméno 
Vuk  (vlk),  ježto  čarodějnice  na  vlka  se  neodvažují.  Pokud  novorozenec 
není  pokřtěn,  nesmí  od  nikoho  býti  políben;  také  matka  ho  neukáže 
nikomu,  by  nebyl  uhranut.  Z  té  příčiny  též  ověšigí  novorozené  roz- 
manitými amulety,  obyčejně  lžící,  aby  kouzlo  nepůsobilo  na  děcko, 
nýbrž  na  lžíci. 


Mikuláš  Kostomarov.  -        32 1 

Křest  koná  se  pravidlem  y  kostele:  po  krta  topi*vc  každý  mftzc 

se  podívati  na  dité  a  políbiti  je,  začež   složí  dárek,   jinak  ustřihne  se 

mo  koDsék   šatu.   Pokud  jest   slabo,    obvazuje   se    pečlivě  povijany  a 

šátky  tak,  že  se  hnouti  nemůže.  Ložem  bývá  malá,  úzká  bednička,  jež 

přeilstavujc  kolébku;  jde-li  matka  na  pole,  dá  sobě  kolébku  s  dítčtem 

na  hlava  a  nese  ji  pryč.  Aby   dítě   se   naučilo   choditi,    dávají  je  do 

^stalflkn",   čtyřkové   stolice,  je/   se   pohybuje    s   dítčtem.   Jakmile   se 

naučilo  běhati,  ponechá  se  sobě  samému  a  malým  druhům,  pokud  ne- 

jsoo  dozorci  staří  výměnkáři,   dčdtček  a  babička.  Letem  uplyne  doba 

Iir>'  ft  nastává  dětem  škola. 


Mikulái  Kostomarov. 


^ 


Uniřel  Kostomarov.  Slovanstvo  ztratilo  v  něm  nejstatečnějšího  bojovníka, 
Rusko  zasloužilého  dějepisce,  Ukrajina  nejoblíbenějšího  syna,  jenž  ji  miloval 
nad  život,  mnoho  ji  v  oběf  dal  a  mnoho  pro  ni  utrpěl. 

Kostomarov  byl  zajisté  jedním  z  nejznamenitějších  historikA  nejen  v  Ru- 
sku, ale  i  v  celé  Evropě.  Nazj^vali  jej  ruskÝm  Niebuhrcm,  a  to  vším  právem. 
Na  nic  a  na  nikoho  se  neohlédaje  p?<al  ve  imenn  vlastního  přesvědčení;  mnohdv 
snad  nebylo  lze  s  ním  souhlasiti,  ale  nebylo  možná  neváži  ti  si  toho  přesvěd- 
čení, z  něhožto  vytryskala  nejen  pravda,  věda,  hluboká  a  vvtrvalá  práce,  leČ 
i  ten  orličí  zrak,  jenž  pátrá,  realisuje,  zosobuje  děje,  lidi,  události.  Čtouce  jeho 
monografie  mimovolně  vžijeme  se  v  dobn,  kterouž  popisuje,  poznáváme  lidi, 
o  nicnžto  mluví,  a  poznáváme  je  tak,  že  vyhlížejí  Jako  staří  a  dobří  nnái 
známí.  Kostomarov  nebověl  mínění  vážných  historiku;  naopak,  úlohou  jeho 
bylo:  nelítostivou  a  bezohlednou  kritickon  logikou,  nezvratnou  pravdou,  která 
se  zakládala  na  pramenech  před  ním  málo  anebo  dokonce  neznámých,  trhati 
aoreolu  s  těch,  jež  tradice  aneb  historické  nesrozumění  ověnčilo  nesmrtelnosti. 
Tak  vyvrátil  stavaiící  v  historii  přesvědčení,  že  Uurik,  Sineiis  h  Trn  vor,  za- 
kladatelé Ťwe  ruské,  nebyli  vůbec  Varjago-Busi  ze  Skandinávie,  nýbrž  pří- 
chozí či  povolaní  ze  Žmadi  litevské  od  řeky  Kosi,  kdo  jest  město  Hosěnc  a 
na  mapádi  z  XVIIL  století  nížiny  Němna  ještě  se  nazývaly  Rosijí 

Dokázal,  že  onen  Dimitrij  Donský,  proslulý  mužností  a  statečností,  byl 

1'ednodaSe  zbabělec,  a  nejen  že  se  horlivé  neúčastnil  památné  bitvy,  nýbrž 
láy  krev  tekla,  že  se  skrýval  někde  ve  křovinách. 

Taktéž  sAal  korunu  slávv  s  onoho  proslulého  Susanina,  jenž  prý  obě- 
toval život  v  obraně  cara  Michala  Feodoroviče  Romanova,  na  něhož  jakoby  byli 
číhali  Poláci,  a  což  dalo  podnět  k  napsání  nejoblíbenější  národní  opery  ruské 
\Žizfi  za  cara,'';  dokázal  totiž,  že  takového  Susanina  vůbec  ani  nebylo. 

Taktéž,'  že  obecné  přesvědčení  o  samozvanství  Lži-Dimitrije  jest  po- 
chybné, a  že  pravděpodobně  byl  to  skutečný  carevič  Dimitrij. 

Bylo  by  lze  uvésti  ještě  mnoho  jiných  příkladů.  Historikové  staršího 
rázu  se  s  ním  neshodovali,  hájili  dávných  úsudkův,  ale  přec  i  nejurputnější 
protivníci  musili  uznati,  že  má  za  sebou  mnoho  pravdy.  Tak  na  př.  známý 
aistorik  Ilovajský  nesouhlasí  úplně  s  theorií  Kostomarovou,  ale  nekráčí  již  za 
KarasMinem,  Solověvem,  Pogooinem  a  jinÝmi,  nevěří,  že  by  ti  domnělí  Varjago- 
Rusi  byli  přišli  ze  Skandinávie,  soudí  totiž,  že  Rusové  byli  praobyvatelé  té 
země.  Opět  jiný  historik  ethnolog,  KvaSnin  Samariu  ochotněji  se  přidávaje 
ku  theorii  Kostomarově  dir  „Možná  klásti  jakékoli  dovolné  hypotnese,  ale 
s  Poros jany  na  Žmudi  a  s  řekou  Rosijí  nevíme  sobě  rady.** 

Ifiknlád  Kostomarov  narodil  se  r.  1817  v  gubernii  voroněžské,  v  kraji 
ostrožském,  v  maloruské  vesnici,  kteráž  byla  oiajetkem^otee  jeho,  na  rozhraní 
dvou  národností:  velkoruské  a  maloruské.  Otec  jeho,  usedlý  šlechtic,  byl  pro- 


322  Mikuláf.  Kostomarov. 

Báklý  voltairianismcm,  matka  byla  vesničanka,  kterouž  otec  jeho  vychovav, 
pojal  za  manželku.  Roku  1828.  zavraždili  otce  sedláci,  vlastní  jeho  poddaní, 
pro  kruté  s  nimi  nakládání.  Matka  TaCana  byla  andélem  strážcem  mladého 
syna,  jemuž  později  celý  život  obětovala.  Umřela  ve  vysokém  věku  r.  1874. 
v  Petrohradě,  kde  se  synem  svým  stále  přebývala.  Příklad  otce  v  nic  nevěří- 
cího a  dobrý  směr  matkou  daný  synovi,  způsobil  nepochybně,  že  MiknláS  byl 
prosáklý  ideami  křesťanskými,  měl  zálibu  v  obřadech  církve  slovanské  a  vždv 
milerád  jim  obcoval.  Podle  matky  nakloněn  byl  láskou  k  lidu,  jemuž  rozuměl, 
jejž  starostlivě  zkoumal,  aČ  po  otci  rodem  šlechtic,  časem  rád  říkal:  „JA  mu- 
žik!" ježto  matka  byla  ze  stavu  sedlského.  Po  skončených  studiích  na  uni- 
versitě charkovské  byl  jmenován  professorem  historie  na  vysokých  školách 
kijevských;  před  tím  jen  krátký  Čas  byl  gymnasijnim  professorem  v  Rovném. 

Nemnozí  vědí,  že  česf  a  chvála,  kterou  dnes  veškeři  Slované  vzdávají 
sv.  Cyrillu  a  Methoději,  nejdříve  snad  byla  vzbuzena  Kostomarovem,  právě 
když  byl  professorem  v  Kijevě.  Jeho  péčí  a  podle  jeho  iniciativy  bylo  v  městě 
tomto  založeno  bratrstvo  nazvané  jménem  světců  těchto  Ale  současně  utvořil 
se  stejnojmenný  spolek  slovanský,  jehož  úlohou  bylo  buditi  lásku  ke  vSem 
bratřím  slovanským  a  společně  působiti  k  jednolitému  jich  sloučení.  Kosto- 
marov byl  zbožňován  mládeží  universitní ;  znám  byl  již  jako  maloruský  spiso- 
vatel jménem:  Jeremija  Haika.  On  a  jeho  přítel,  slavný  básník  maloruský 
Taras  SevČenko,  nejvíce  přičinili  k  rozšíření  zásad  a  oboru  činnosti  ve  spolku 
slovanském.  Jenž  měl  již  značný  počet  členů. 

Poetický,  Šlechetný,  mlad^  Kostomarov  poprvé  miloval  vášnivě,  Šileně 
mladinkou  Malonisku,  slečnu  Alinu  Kragelskou,  a  byl  navzájem  milován.  Ne- 
bylo Žádných  překážek  zamýšlenému  manželství ;  matka  nevěstina  ráda  viděla 
ten  svazek,  neboť  Kostomarov  měl  postaveni  zabezpečené.  Již  byl  ustanoven 
i  den  sfiatku,  ŠevČenko  měl  býti  družbou  na  svatbě.  Ale  právě  toho  dne 
(29.  března  r.  1847.)  byl  Kostomarov  jat  a  uvězněn,  jali  také  Ševčenka  ve 
chvíli,  když  maje  na  sobě  frak  a  bílou  kravatu,  chtěl  jeti  na  svatbu.  Kosto- 
marova  odvezli  *  do  Petrohradu,  kde  se  dlouho  trápil  v  kasamatech  pevnosti 
Petropavlovské,  až  konečně  vypovězen  byl  do  Saratova,  kde  přežil  dlouhá 
léta.  SevČenko  byl  odveden  k  vojsku  a  poslán  do  Orenburka,  kae  sdílel  osud 
a  spřátelil  se  se  známým  polským  pracovníkem,  nedávno  zemřelým  Broni- 
slavem Zaleským.  Utrpěli  tehdáž  ještě  mnozí  jiní. 

Snadno  lze  pochopiti  duševní  stav  ubohého  vyhnance,  tak  náhle  vy-  ^ 
rvaného  nevěstě  a  práci  oblíbené,  zničeného  v  nejsvětějšich  a  nejšlechetnějších  J^ 
účelech  a  úlohách  životních.  Jeho  bolesť  a  muky  byly  tím  větší,  ježto  usta- 
vičně dostával  zprávy  z  Kijeva,  že  matka  jeho  nevěsty  nutí  svou  dceru,  aby 
se  zasnoubila  s  jakýmsi  zámožným  šlechticem.  A  konečně  došel  list,  v  němžto 
dívka  rozhodně  dovolává  se  jeho  pomoci,  prosí  za  ochranu,  ježto  již  sil  se  jí 
nedostává.  Kostomarov  skoro  smyslů  zbaven  letěl  ke  gubernatorovi,  jemuž 
předložil  celou  záležitosť.  Gubernator  byl  s  to,  oceniti  nešťastné  položení  mla- 
dého Člověka;  kázal  mu  tudíž,  aby  napsal  zevrubný  list  císafí  Mikuláši  I. 
Kostomarov  uposlechnuv  napsal  dopis,  jejž  podal  gubernatorovi,  a  ten  jej 
poslal  hned  carovi.  Telegrafu  tehdáž  ještě  nebylo;  ač  tedy  brzy  došla  od- 
pověď, uplynulo  zatím  přece  značně  času.  Císař  dovolil,  aby  kostomarov  ode- 
bral se  ao  Kijeva  ku  své  nevěstě.  Letěl  tedy  dnem  i  nocí,  konečně  pfíjel, 
ale  právě  v  té  chvíli,  kdy  nevěsta  jeho  vracela  se  z  chrámu  od  odoavek, 
k  nimž  ji  ukrutná  matka  přinutila.  (Mužem  jejím  stal  se  jakýsi  p.  Kisiel.) 

Bylo  třeba  velikého  heroismu  ku  snášení  rány  tak  ohromné.  Nešťastná 
nevěsta  provdavši  se  podala  důkazy  veliké  zmužilosti;  uměla  se  podrobiti 
nevyhnutelnosti  a  byla  vzornou  manželkou  i  matkou,  ale  Kostomarova  *níilo- 
vati  nepřestala. 

Kostomarov  musil  se  vrátiti  do  Saratova.  Uvolněn  byl  za  Alexandra  11. 
r.  1857.  Nato  se  vydal  na  cesty  za  hranice  do  zemí  slovanských.  Tehdáž  na- 
vštivil  Krakov,  Lvov,  Prahu  a  mnoho  měst  jiných.  Roku  1869.  povolala  j^' 
universita  petrohradská  na  stolici  učitele  historie  ruské.  V  Čase  poměrně  velmi 
krátkém  těšily  se  jeho  přednášky  takovému  účastenství  a  vzbudily  takový 
zápal,  že  bylo  třeba  vykázati  mu  sál  největší.  LeČ  ani  do  toho  všichni  po- 
sluchači nemohli  se  vejiti,  neboť  nebyli  to  pouze  studující  ze  všech  fakult, 
nýbrž  i  obecenstvo  z  města,  kteréžto  spěchalo,  aby  se  mu  podivilo  a  chvála 


Mikuláš  Kostomarov.  323 

jemu  vzdslo.  Viděls  tam  vystrojené  dámy,  vidéls  generály,  osobv  zaujimajicf 
vysoké  postaveni,  professory  a  spisovatele.  Kostomarov  uměl  způsobiti  neslý- 
coan/  eothnsiasm,  a  ti,  kteřížto  bývali  na  jeho  přednáškách,  zachovali  nej- 
inilejáí  oa  ně  zpomínky. 

Téhož  času  uveřejnil  Kostomarov  svou  theorii  o  původu  Rurika,  Sínea 
a  Travora  ze  Žmudi.  Chvalně  známý  a  zasloužilý  historik  Pogodín  iemu  oppo- 
noval,  drže  se  starého  míněni  Karamzinova,  že  totiž  pocházen  ze  Ssandinavie. 
Způsobem  do  tehdejší  doby  v  Kusku  neznámým  konali  oba  spolu  veřejnou 
debattn  (r.  1860.)  v  aule  university  petrohradské,  k  čemuž  sešlo  se  nesmírné 
množství  posluchačův  i  posluchaček.  Rozumí  se,  že  šarvátka  tato  nevedla 
k  žádným  výsledkům ;  každý  setrval  ve  svém  míněni,  ale  obecenstvo  chladné 
a  lhostejně  se  chovalo  k  Pogodinovi,  za  to  však  Kostomarova  odměňovalo 
hinčným  potleskem,  a  po  skončené  debattě  posadivši  jej  do  křesla  slavně  jako 
vítěze  iej  vyneslo  až  na  ulici. 

Stalo  se  to  všecko  v  prvních  letech  mírného  a  liberálního  panováni 
Alexandra  II.  Leč  neslýchaný  a  neobyčejné  šťastný  ten  obrat  netrval  Eosto- 
marovn  dlouho,  sotva  několik  let.  R.  1861.  povstaly  bouře  na  universitě,  Čehož 
následkem  byla  reorganisace  ústavu  tohoto.  Kostomarov,  jenž  těšil  se  největší 
lásce  mládeže,  jakož  i  Vladimír  SpasoviČ,  professor  práv,  janž  byl  taktéž  oblí- 
ben u  studentův  a  měl  na  ně  vliv  velmi  značná,  byli  uznáni  za  nezpůsobilé 
a  propuštěni  z  úřadu  učitelského.  Spáso vič  oddav  se  advokatuře  jest  nyní 
nejznamenitějším  advokátem  v  Rusku;  Kostomarov  byl  přijat  do  ministerstva 
osvěty  a  ponecháno  mu  služné  professorské. 

Od  toho  času  zabýval  se  Kostomarov  jediné  historií,  zvláště  pak  ději- 
nami Maloruska,  rodné  své  země,  kterouž  tak  vřele  miloval.  Všecky  tajné 
archívy,  dříve  jemu  nepřístupné,  byly  mu  nyní  otevřenj'.  Pracoval  neobyčejně 
horlivě.  Nebylo  roku,  aby  nebyl  uveřejnil  nějakou  novou  ])ráci  znamenité  ceny. 
Z  nejpřednějších  uvádíme  tu  díla  o  Bohdanu  Ghmelnickém,  o  Narodo- 
p  ra  v  s  t  v  ě,  t.  j.  o  svobodných  obcích  novogrodské  a  pskovské,  jakož  i  o  Vjatce, 
kam  Ivan  Hrozný  přesídlil  zbytky  Novogroďanův,  jichžto  tisíce  dříve  byl  po- 
vraždil anebo  potopil  ve  Volcnově;  o  řeči  pospolité  polské;  o  válce  se  Sig- 
mnndem  III.;  nistorii  rozkolu  v  Rusku,  a  na  sta  jiných  prací  vysoké  ceny. 
Jako  stálý  Člen  kommisse  archaeografické  redigoval  zvláště  velmi  důležitá 
pro  dějiny  akta  západních  gubernií  s  velice  četnými  poznámkami  neobyčejné 
důležitosti.  Se  Stasjulevičem  založil  nejlepší  niskt  měsíčník  Věstník  Evropy, 
v  némž  i  později  opustiv  redakci  uveřejnil  několik  svých  prací  nejdůležitěj- 
ších. Kostomarov  byl  též  výborným  ethnologem.  Jeho  málo  ruská  symbolika 
náleží  k  nejvzácnějším  pracím  toho  druhu.  Psal  i  malorusky.  Literami  ruch 
na  Ukrajině  již  od  r.  1840.  nabyl  značných  rozměrů,  k  čemu  vlastně  nejvíce 
napomáhali  Sevcenko,  Kostomarov,  Kulíš,  Maksimovič  a  mn.  j.  Přitlumen  bvv 
po  r.  1846.,  opět  oživl,  když  na  počátku  panování  Alexandra  II.  vyhnancům 
byl  návrat  povolen.  V  Petrohradě  počalo  se  vydávání  časopisu  Osnovy,  a 
Kostomarov  byl  nejhorlivějším  redaktorem  a  spolupracovníkem  jeho ;  do  listu 
toho  přispívaly  vůbec  nejlepší  síly  lidu  maloruskéno.*)  V  Osnově  byla  uve- 
řejněna velmi  důležitá  práce  Kostomarova,  která  svého  času  způsobila  velkou 
sensaci,  totiž:  Dvě  ríiské  národnosti.  Spisovatel  snažil  se  v  ní  dokázati, 
kterak  ve  příčině  geografické,  historické,  náboženské,  společenské  a  politické 
podstatně  se  liSí  národnosti:  maloruská  a  velkoruská  čili  moskevská.  LeČ 
1  Osnova  nevycházela  dlouho. 

Blížilo  se  již  i  neúprosné  stáří;  obtížná  dráha  života,  kterouž  byl  kráčel, 
a  přílišná  práce  vyčerpala  síly  Kostomarovy.  Ale  duch  jeho  byl  posud  silný, 
ano  —  Kostomarov  stále  miloval  svou  nevěstu,  po  celý  život  zbožňovanou, 
ačkoli  mnoho  let  uplynulo  od  té  chvíle,  kdy  se  navždy  rozešli,  kdy  závistivý 
osud  připoutal  ji  k  muži  jinému.  Konečně  ten  jin^  umřel:  vdova  uspořádavši 
pozŮBtalosf  pospíchá  do  Petrohradu  s  dětmi  svými,  nepochybujíc  ani  na  oka- 
mžik, že  najde  vážnost  a  náklonnost  u  toho,  jenž  ji  v  mládí  byl  tak  zbožňoval. 
A  nesklamala  se    A  hle,  jeho  nevěsta,  jeho   milovaná  Alina  Leontěvna 

*)  Kostomarov,  Kulíš,  Bělozerský,  Apatovič,  Konisky,  Oleksij  Storoženko, 
Seikovský,  Karpeňko,  Tarnovský,  Moroz,  Artomovský,  Babčeňko,  Marko  Vov- 
čok,  OsQovaneňko,  Šřeceůko,  Hlibov,  Kochovský,  Danilevský,  Hrečulevič  a  j. 


324  Rozhledy  v  literatuře  a  nmSni. 

stoji  před  nim  taktéž  roiliijici,  a  stoji  již  volná,  nezávislá,  ničím  a  nikým  nes- 
poutaná. Proč  tedy  čekati?  Co  na  tom  záleží,  že  minula  léta  mládí?  —  duch 
je  stále  mlád,  city  nesestárly.  Nevěsta  tak  dlouho  očekávaná  stala  se  tedy  man- 
želkou, stala  se  muži  svému  tklivou,  dobrou,  srdečnou,  nojpozornějši  přítel- 
kyní, pěstounkon,  bdící  nad  ním  a  sdílející  sním  radosť  i  smutek  vkfíždé 
chvíli  až  do  posledního  okamžiku. 

Přiblížil  se  i  ten  poslední  okamžik.  Kostomarov  byl  počal  svon  činnost 
politickovědeckou  usilovnou  péči  o  utvoření  bratrstva  sv.  Cyrilla  a  Methoděic 
v  Kijevě,  a  zemřel  po  681eté  pouti  pozemské  v  Petrohrade  právě  toho  dne, 
kdy  v  celém  Rusku  slavili  tisíciletou  památku  úmrtí  sv.  Methoděje,  t.  j.  19.  dubna. 
Máme  snad  podotknouti,  že  pohřeb  byl  slavný?  Petrohrad  viděl  jen 
čtyři  takové:  pohřeb  A.  Puškina,  M.  Nekrasova,  1.  S.  Turgeněva  a  nyní  M.  Eosto 
roarova.  Všecky  jiné,  ač  byly  nádherné,  blednou  před  těmito.  Prostoduchý 
lid  nemohl  se  dosti  nadiviti.  Jakého  to  znamenitého  generála  pochovávají? 
A  není  tu  ani  vojska,  ani  hudbv,  ani  řádft  nikdo  nenese.  —  To  není  generál, 
vysvětlováno  lidu,  ale  spisovatel,  a  tam,  hle !  jeho  řády,  ukazováno  na  věnce, 
které  s  deputacemi  táhly  se  zdélí  více  nežli  jedné  versty.  A  lid  se  divil,  že- 
hnal se,  nemnoho  tomu  vSemu  rozuměje. 

Při  vynesení  mrtvoly  z  domu  proslovil  řeČ  universitni  kollega  zvěčně- 
lého, Něsluchovský,  v  universitním  kostele  prof.  univ.  protojerej  Roždenstvěnský, 
u  hrobu  na  hřbitově  dva  Ukrajinci  promluvili  malorusky,  po  nich  známý  spi- 
sovatel a  mnoholetý  přítel  zesnulého,  Malorus  Mordovccv.  ZaČal  rusky  a 
skončil  malorusky.  Poslední  jeho  slova  byla:  ^I  ně  vmer  ty,  tvoja  sláva  ně 
vmrc,  něpolaže  — 

Poki  stoít  Ukraina, 

poki  Snmlat  verby 

poki  rúta  zeleně 

ta  cvite  barvi  nok." 

Konečně  promluvil  známý  slavista,  prof.  Orest  Miller,  ve  jménu  oděs- 
fikého  komitétu  slovanského. 

Pravili  jsme  již  prve,  že  bylo  neseno  množství  věncň,  mezi  nimiž  ně- 
které velmi  bohaté  a  krásné.  Nad  průvodem  vlály  též  prapory,  ktomn  smut- 
nému aktu  zvláště  shotovené.  Ukrajinec  v  národním  kroji  nesl  kříž,  hned  z» 
nim  nesen  prapor  z  Ukrajiny,  a  za  nim  kráčela  deputace  též  ve  krojích  ná- 
rodních. Jiný  skvostný  prapor  byl  od  studujících  UkrajincAv  a  Ukrajinek, 
opět  jiný  od  studujících  na  kijevské  universitě,  a  konečně  prapor  od  slovan- 
ského spolku  petrohradského.  Z  četných  věnců  v  od  nejrozmanitějších  korpo- 
rací zvláště  vynikaly:  věnec  od  městské  správy  (Dumy)  petrohradské,  za 
nímžto  po  celou  dobu  kráčel  vicepresident  města,  Senienský;  od  university 
petrohradské,  charkovské,  kijevské,  kazaňské;  od  posluchaček  vyšších  kursn 
vědeckých  (druh  university  pro  ženské),  a  za  ním  skoro  sto  studentek;  od 
ťistavu  historickofilologického ;  studenti  petrohradští  měli  (kromě  věnce  ve 
jménu  university)  svůj  zvláštní  věnec,  za  nímžto  kráčeli  hromadně;  od  kon- 
servatoře, od  Sibiřanňv,  od  redakcí  Četných  časopisů  v,  od  krajanů  v  OdČsc  a 
mnoha  jiných.  Poněvadž  za  každým  praporem  a  věncem  kráčela  deputace, 
nejednou  velmi  četná,  samotné  prapory  a  věnce  zaujaly  ohromné  prostranství. 
Studující  moskevské  university  poslali  velmi  tklivý  telegram,  jenž  byl  čten 
již  na  hřbitově.  Ač  je  hřbitov  (Volkovo  zvaný)  velmi  vzdálen,  rakev  byla  po 
celou  cestu  nesena  na  márách,  zvláště  pro  tento  pohřeb  shotovených.  Umrlci 
vůz,  také  ozdobený  věnci,  jel  prázdný.  A.  H.  Kirkor. 


'X 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

L(*  nionde  Stave  au  XlXe  siérle.  Le^on  d*ouvertúre  du  cours  de  lan^uca 
et  littératures  ďorigine  Slavě,  professé  au  Collége  de  France  par  M.  Louis 
Léger.  Paris  1885.  Librairie  Leopold  Cerf. 

Řeč,  kterou  Mr.  Louis  Léger  zahájil  před  nedávném  svoie  přednášky 
o  literaturách  slovanských   v  Collége  de  France,   náleži  k  nejzajímavéjSiai 


Rozhledy  v  literatuře  a  nměnú  3^5 

pfojey&D,  jež  kdy  ve  Francii  o  Slovanech  veřejné  proneseny  byly.   Ovfiem 
daio  se  očekávatí^  že  znatel   slovanakých  poměrA  tak  hluboký,  pracovník 
v  oboru  aíaristíky  tak  neunavnj'  a  horlivý  nad  jiné  způsobilým  bude  k  tomu, 
aby  stoiicíiiteratar  slovanských  dodal  nového  lesku  a  významu.  Proslov,  kterým 
se  v  éestný  svůj   úřad  uvjizal,  nesklamal  nás  v  tomto  očekáváni.  V  krátkém 
ávodé,  předeslav  z  počátku  několik  slov  o  důležitosti  slavistiky,  vzpomíná 
svýeb  slavných  předchůdců,  Adama  Mickiewicze,  Cypriena  Roberta  a  Alex- 
andra Chodžky.   Uvádí  jejich  zásluhy  o  siřeni  vědomosti  slavistiky  se  týka- 
jících ve  Francii  s  náležitou  chválou  a  obšírněji  hlavně  o  literami  činnosti 
Cbodžkově  se  zmiňuje.  Na  to  přechází  k  věci  samé,  rozděliv  za  účelem  jas- 
nějšího přehledu  svou  daldí  řeČ  ve  tři  Části. 

V  první  podává  historii  stolice  literatur  slovanských  v  Collége  de  France. 
Když  ministr  Cousin  20.  dubna  r.  1840.  v  komoře  deputovaných  přednesl  návrh 
na  její  zřízeni,  byl  stav  slavistiky  ve  Francii  nad  míru  neutěšený.  Vědělo  se 
Děco  o  Polácích  a  Rusech,  o  jiných  Slovanech  skoro  nic,  existence  některých 
národů  slovanských,  jako  na  př.  Bulharů,  vůbec  byla  neznáma.  Doklady  toho, 
které  z  původních  současných  pramenů  Mr.  Léger  uvádí,  jsou  v  té  příčině 
pln^  překvapujících  omylův  a  nesprávnosti.  Samo  ministerské  odůvodněni  se 
jimi  jen  hemží.  Odpůrcové  však  se  svými  protidůvody  nebyli  šfastnější. 
M.  Auguis  upřel  Slovanům  veškeré  památky  literami  i  historické.  Co  u  nich 
nalézá  se  zajímavého,  prý  psáno  jediné  latinsky.  „On  rit,**  dokládá  k  tomu 
Moniteur.  Za  to  pěkné  bylo  slovo,  které  pronesl  M.  Denis  du  Var:  „II  est 
digne  de  1h  France,  de  tout  connaitre  pour  tout  apprécier.'^  Nicméně  řečník 
uznává,  že  jen  tehdejší  vřelé  sympathie  k  Polsku  a  genius  Mickiewiczův  byli 
8  to  řečenou  stolici  v  CoUěge  de  France  trvale  udržeti.  Její  zřízení  potkalo 
se  hlavně  u  slovanských  národů  s  velikým  účastenstvím,  jehožto  nadšený  ohlas 
připomíná  Mr.  Léger  citováním  listu  ruského  učence  Boajanského  k  Pogodinovi. 

V  části  druhé  klade  si  řečník  otázku:  „V  jakých  poměrech  nalézali  se 
Slované  za  doby,  kdy  Mickiewicz  své  přednášky  v  CoUěge  de  France  zahájil 
a  v  jakých  nalézají  se  nyní?**  Odpovídá  k  ní  pak  stručným,  ale  věcným  pře- 
hledem nejdůležitějších  změn  a  objevů  v  národním  živote  všech  slovanských 
kmenů.  Zmiňuje  se  o  jejich  politickém  postavení  nyní  i  v  době  dřívější,  při- 
pomíná, jaký  hluk  ve  franklurtě  nastal,  když  Palacký  prohhísil.  Že  Čechové 
taméjšího  sněmu  neobešlou.  Úspěch  Jihoslovanů  nad  Turky  prohlašuje  za 
vítězství  civilisace.  Pokud  se  týče  poměru  Poláků  k  Rusům,  má  za  to,  že 
spor  obou  skonči  se  pro  obě  strany  Čestně  a  dodává:  ,Dans  une  sphěre 
snpérieure  á  celle  des  luttes  politiques,  Mickiewicz  tend  la  main  á  Pouch- 
kině  comme  Goethe  á  Yoltaire.  Vis-á-vis  des  Russes  et  des  Polonais  nous 
observerons  résolúment  une  neutralité  sympathique  et  conciliatrice.'*  ZvlášC 
8  uznáním  a  nadšeuým  obdivem  řečník  dopomíná  se  znovuzrození  národa  če- 
ského. Dotýká  se  všech  jeho  posavadních  úspěchů  politických  i  národních, 
zmínku  činí  o  Janu  Husovi,  o  universitě  a  počtu  její  posluchačův,  o  divadle, 
literatuře  a  vědě.  Pěkná  a  pozoruhodná  jsou  slova,  kterými  končí:  „Applau- 
dissons,  Messieurs,  á  cette  renaissance  ďune  nation  qui  aime  sincěrement 
notre  pays",  načež  ještě  dodává:  „D'ailleurs  la  nation  tchěque  n'est  pas  si 
loin  des  nous.  De  Prague  au  Rhin,  la  distance  nést  guére  plus  considérable 
que  du  Rhin  á  Paris.**  —  Neméně  sympathické  jsou  jebo  úsudky  o  národních 
poměrech  Jihoslovanů. 

V  třetí  části  konečně  rozvinuje  program,  jehož  splnění  pokládá  při  vý- 
kladech o  literaturách  a  životě  Slovanů  za  svoji  úlohu.  Ještě  jednou  sumuje 
vše,  co  o  dřívějším  i  posavadnim  stavu  slavistiky  ve  Francii  byl  uvedl.  Vzpo- 
míná dob,  kdy  Mérimée  fabrikoval  „Chants  serbes",  kdy  o  historických  a 
arcbaeologických  pracích  učenců  ruských,  polských  a  českých  nevědělo  se 
toho  nejmenšího.  Dostačovalof  povšechně  již  to,  že  vynálezce  knihotisku,  Gut- 
tenberg,  byl  prý  Čech,  a  Dalmatinec  sv.  Jeroným,  Slovan.  Též  věnuie  několik 
slov  nepřátelům  Slovanstva,  Řekům,  Italům,  Maďarům,  Němcům  a  jich  snahám, 
načež  podotí^nuv,  že  k«seznáni  života  některého  národa  nestačí  jen  kniha, 
uvádí  své  cesty  po  slovanských  zemích,  své  studie  u  stop  Vyšehradu  a  Hrad- 
čan, na  březích  Dunaje  a  Sávy,  v  Kijevě  a  Hnězdně,  na  Volze,  Jiskře  a  Ma- 
rici. Nezapomíná  ani.  na  Slovany  polabské,  až  na  nepatrný  zbytek  v  Lužici 
vyhynulé  a  cituje  v  té  příčině  předzpěv  Kollárovy  .Slávy  dcery". 


326  Rozhledy  v  literatuře  a  umčni. 

Ještě  jednou  zastaviv  se  při  znovuzrozeni  Čechít,  pronáái  výrok  velmi  za- 
jímavý o  dějinách  Palackého:  ^Tel  livre  ďhistoire,  celui  de  Palacky,  par  exemple, 
a  plus  fait  pour  elle  qne  n^avaient  fait  au  temps  des  Hussites  dix  batailles 
sanglantes.*^  Dovolává  se  též  proroctví  Renanova  o  bndoucnosti  Slovanstva 
a  několika  rysy  znova  svůj  celý  program  vytknuv  zakončuje  řeč  svou  těmito 
slovy  stejně  pravdivými  jak  významnými:  „Quant  k  mon  dévouement,  il  ne 
vous  fera  jamais  déíaut.  J*ai  la  ferme  conviction  de  servir  non  seulement  la 
science  mais  le  pays  en  vous  apprenant  k  mieux  connaitre  une  race  qni,  malgré 
son  éloignement,  a  été  plus  ďune  fols  en  contact  avec  la  n6tre  et  dont  le  dé- 
veloppement  ultérieur  ne  sera  pas  sans  influence  sur  notre  avenir.'' 

Stručný  náčrtek  obsahu  závažné  a  výborně  promyšlené  řeči  páně  Lége- 
rovy,  svědčící  jak  o  znamenitém  rozhledu  i  důkladné  znalosti  slovanských 
poměrů,  tak  o  nevšední  řečnické  schopnosti  původcově,  stačí,  abychom  do- 
znali, že  stolice  slov.  literatur  v  pařížské  Collěge  de  France  svěřena  byla  mnži 
k  úřadu  tomu  před  jinými  povolanému.  VynikáC  veškerá  jeho  činnost  posa 
vadní  jak  přesnými  a  hlubokými  vědomostmi,  tak  vvtrvalou  snahou  a  zvlášť 
nestrannosti,  jakéž  při  posuzování  slov.  minulosti  i  přítomnosti  nezbytně  třeba. 
Jsme  potěšeni,  že  místo  tak  čestné  a  důležité  zaujal  učenec  toho  významu 
i  těch  schopností.  2^.  K, 

Akademický  slovník  ťhrvatského  éili  srbského  Jazyka-  (RjeČnik  hrvat- 
skoga  ili  srbskoga  jezika,  na  sviet  izdaje  jugoslavenska  akademija  znanosti 
i  umjetnosti )  Svezak  V. :  „četa  —  dali".  Ohradili  G.  Daničič,  M.  Valjavec, 
P.  Budmani.  Svezak  VI.:  „dali  —  do".  Obradjuje  P.  Budmani.  U  Zagrebu 
1884.— 85. 

Když  prvý  redaktor  velikého  akademického  slovníka,  dr.  G.  DaníČié, 
dotisknuv  I.  díl  monumentálního  toho  podniku,  jímž  korunovati  měl  neoceni- 
telnou Činnost  svou  na  poli  chrvatskosrbské  filologie,  se  světem  se  rozloučil: 
chovány  byly  mnohé  ooavy,  nebude-li  snad  velikolepý  literami  podnik  ten 
na  neurčitou  dobu  zastaven  Než  akademie  chopila  se  energicky  své  krásné 
úlohy  a  v  díle  statně  pokračováno,  k  veliké  radosti  veškerého  učeného  světa. 
Již  r.  1884.  vyšel  svazek  pátÝ  a  letos  šestý,  oba  celkem  o  30  ai^ích,  velikého 
formátu,  drobného  písma  ve  ovou  sloupcích.  Svazek  pátý  označuje  jakýsi  pře- 
chod v  redakci ;  Daničič,  jak  známo,  otiskl  poslední  slovo  „češulja**,  a  prvých 
56  stran  V.  svazku  od  slova  „četa"  do  „Čobo"  obsahuje  materiál,  který  ještě 
nebožtík  Daničié  spracovaný  a  k  tisku  přichystaný  byl  zůstavil.  Následujících 
114  stran,  dále  od  slova  „Čobo'  do  konce  písmene  „ó",  „éužiti^,  vypracoval 
člen  redakčního  výboru,  prof  Bí.  Valjavec,  a  vše  ostatní  v  tomto  svazku  po- 
čínaje písmenem  „d",  jakož  i  celý  svazek  Šestý  vypracoval  nový  redaktor 
slovníka,  Pero  Budmani,  jemuž  je  výhradně  další  redigování  svěřeno;  od 
něho  tudíž  pochodí  slova  „dado"*  na  317  stranách. 

To,  co  Daničié  podal,  doznalo  u  všech  odborníků  souhlasné  a  nadšené 
chvály.  Prvý  ze  žijících  slovanských  filologů,  dr.  Pr.  Miklosič,  pronesl  svým 
Časem  na  základě  zvlášť  vydaného  „Ogledu''  (ukázky),  jenž  měl  naznačiti  sou- 
stavu slovníka,  svůj  rozhodný  soud,  že  „slovník  ten  bude  mezi  slovníky  slo- 
vanských jazyků  prvý,  s  požadavky  vědy  nejlépe  se  srovnávající,  rovný  cenou 
svou  slovníku  slavného  Grimma".  A  v  tom  přesvědčení  zůstal  utvrzen  M.  po 
vyjití  prvého  a  následujících  svazků,  nemona  se  dosti  nachváliti  té  práce. 
S  tímto  velikým  slavistou  srovnávali  se  i  jiní  filologové  nejen  ruští,  polští  a 
čeští,  nýbrž  i  němečtí  a  francouzští,  rovněž  se  obdivujíce  výtečnosti,  důklad- 
nosti a  ohromnosti  Daničičova  podniku.  Budiž  dovoleno  sděliti  aspoň,  co  prvý 
ze  současných  německých  slavistů,  dr.  Leskien,  professor  slovanských  jazykův 
a  literatur  na  universitě  lipské,  o  Daničiéově  slovníku  mezi  jiným  dí  (Liter. 
Centralblatt,  1882.  č.  52.):  -Nesnadno  bv  se  mohlo  příliš  říci  k  pochvale  ve- 
likého slovníka  chrvatskosrbského  jazyka.  Ni  jediný  slovanský  jazyk  nemá 
slovníka,  v  němž  by  bohatství  slov,  jako  v  Daničiéově,  jen  zdaleka  s  takovou 
důkladností  ve  směru  historickém,  grammatickém  a  logickém  spracováno  bylo. 
Na  každém  slově  je  přízvuk,  pokud  určen  býti  mohl  buď  živým  ho/orem,  buď 
tradicí;  u  každého  slova  je  zaznamenána  i  změna  přízvuku,  hledě  k  flexivní 
formě,  dále  doba,  ve  které  se  slovo  nejprve  vyskytuje  v  literatuře  neb  starýctl 


Rozhledy  v  literntnře  a  nméní.  327 

lexikonech,  jebo  yýznam  a  jeho  rozprostraněni,  a  to  vše  je  doloženo  obdivu- 
bodným  mooistvim  přikladu.  ** 

Kdyi  Leskien  toto  oceněni  psal,  stihl  jej  hlas  o  smrti  slavného  Daniéice, 
„kterým  se  Chrvati  a  Srbové  —  dle  jeho  slov  —  plným  právem  honositi  mohou**, 
a  jehož  díla  obzvláště  doporučuje  německým  filologům. 

Co  se  týká  následnikii  Daničičových,  tu  máme  přiležitosf  v  V.  svazku 
porovnati  práce  tří   různých  redaktorů:  Daniěice,  Valjavce  a  Budmaniho;  na 
prvý  pobled  seznáme,  že  Valjavec  a  Budmani  pokračovali  ve  velikém  díle  na 
návrh  akademie  v  soustavě,  duchu  a  směru  od  Daniéiée  vyměřeném,  a  s  ny- 
nějším stupněm  vědecké  lexikografie  plně  se  shodujícím.  Ovsem,  každá  práce 
duševní,  af  by  se  jakkoli  připodobila  dráze  proklestěné,  nese  vždy  na  sobě 
známku  ducha,  který  ji  vytvořil.  —  I  zde  každému  slovu  dodává  se  nejprve 
jeho  pravý  význam  buď  parafrasí  buď  dotyčným  slovem  latinským,  pak  uvádí 
se  ieho  kořen,  kdekoli  to  jen  možno  a  v  něm  prvobytný  význam.  Jím  se  slovu 
vykazuje  nnísto,  které  zaujímá  v  kruhu  příbuzných  jazyků.  P.  Budmani  ještě 
dodává  obyčejně,  zdali  dotyčné  slovo  přichází  též  v  ostatních  slovanských  ja- 
zycích, a  je-li  tomu  tak,  nazývá  je  praslovanským  (srovn.  na  př.  slovo  .desna*). 
Na  to  se  dovozuje,  jak  dlouho  žije  slovo  v  literatuře,  čili  od  které  doby  vy- 
skytuje se  v  písemných  památkách,  a  které  chrvatské  a  srbské  starší  slovníky 
uvádějí  dotyčné  slovo.  Pak  následují  rozmanité  významy  slova,  a  každý  do- 
ložen je  hojnými  přiklady  z  tradicionalní  neb  psané  literatury.  Dokladem  toho 
slažiž  mimo  jiné  jasný  příklad  ve  slově  n^Sí'*i  které  samo  obsahuje  str.  163.— 
214.,  tudíž  51  stranu  drobného  tisku  ve  dvou  sloupcích !  Obšírně  jsou  tolikéž 
vypracována  slova:  „Činiti'*  (25.-36.),  „Čovjek"  a  co  se  odtud  odvozuje  (62.— 
77.)  „čudo"  atd.  (84.-96.),  „čuti«  (103.-110.),  „éud"  (145.— 150.),  („óutjeti" 
(158—162.),  „dakle"  (226.-229.)  atd. 

Tím  způsobem  líČi  akademický  slovník  život,  historii  každého  jednotli- 
vého slova,  počínaje  od  nejstarších  časů,  Čímž  důležitosť  jeho  daleko  přesa- 
huje hranice  chrvatskosrbského  jazyka;  jeC  poučným  každému  budoucímu 
lexikografn  slovanskému  vůbec,  toužícímu  seznati,  jakých  změn  dožilo  se 
každé  slovo,  počínaje  od  doby,  kdy  spadalo  v  pospolitost  arijských,  pak  slo- 
vanských národů.  V  každém  slově  osvědčuje  se  tvůrčí  síla  národního  ducha, 
a  takový  historický  sborník  bude  zároveň  příspěvkem  pro  historii  národní 
filosofie. 

Co  se  týká  soudu  odborníků,  tu  nejprve  V.  Jagié  konstatuje,  že  se 
pV  díle  pokračuje  v  předešlé  důkladnosti  a  obšímosti".  Vedlejší  pak  některé 
proměny  pokládá  za  zlepšení  díla.  Tak  soudí,  Že  Budmani  v  etymologických 
výkladech  „dal  se  pravou  cestou'',  schvaluje  i  to,  že  snaží  se  býti  místy  struč- 
nější. Téhož  míněni  jest  i  Miklosié,  jak  se  v  soukromých  listech  předsedovi 
akademie  a  jiným  prohlásil.  Máť  za  to,  že  akademie  svěřila  dílo  v  osobě  Bud- 
maniho výtečným  a  spolehlivým  rukám,  a  trvá  při  svém  původním  přesvěd- 
čení, které  o  práci  Daničičově  pronesl,  že  totiž  bude  slovník  ten  ku  slávě 
akademie,  národu  i  vědy.  A  takové  hlasy  docházejí  i  nyní  se  všech  stran. 

Byla  učiněna  výtka  akad.  slovníku,  že  přijal  v  sloupce  své  též  slova 
cizí;  to  však  leží  v  samém  pojmu  historického  slovníka,  jakým  by  on  nebyl, 
kdyby  vyloučil  cizi  výrazy,  pokud  kdy  v  domácím  Jazyku  práva  občanského 
si  dobyly.  Spadajíť  ony,  jako  i  čisté  domácí,  v  dějiny  jazyka,  jsouce  vele- 
důleži^  pro  kulturní  historii  národa,  v  níž  často  jen  jazyk  odhaluje  poměry 
jednoho  národa  s  druhým,  kdežto  psané  dějiny  výkladu  již  neposkytují.  „Tento 
svazek**  (V.),  píše  Jagič,  Jmenovitě  písmeno  é,  jest  velmi  bohatý  cizinskými 
slovy;  že  ise  pilně  vchází  k  pramenům,  zvláště  tureckoarabským  výrazům,  již 
je  v  sobě  vehkým  ziskem  ku  zkoumání  chrvatského  neb  srbského  jazyka."  — 
Rovněž  jest  velmi  důležito  pro  historickou  cenu  sborníku,  že  přijal  vlastní 
jména,  osobní  a  místní,  v  nicnž  ledakdy  zachováno  jest  slovo,  které  jinak  ze 
živé  mluvy  již  dávno  vymizelo,  aneb  se  v  něm  dochoval  původní  význam, 
jehož  historický  jazyk  již  nezná.  Vděčným  bude  každý  zeměpisec  a  historik, 
že  slovník  uvádí  jména  místní,  nalézaje  tu,  v  kterých  všecko  krajích  slovan- 
ského jihu  dotyčné  místo  se  vyskytuje.  Viz  na  př.  „Dabar". 

Tak  pokračuje  toto  obrovské,  v  pravém  smysle  slova  národní  dílo,  beze 
všeho  hluku  a  křiku,  jak  to  také  díla  tak  vznešeného,  pro  rozvoj  jihoslovan- 
ského  světa  tak  mnohoslibného,  zcela  důstojno  jest.  Uplynou  ještě  celá  desíti- 


328  Rozhledy  v  literatuře  a  nméní. 

letij  než  dílo  bude  dokonáno,  ale  že  dokonáno  bude,  toho  zárukou  jest  ener^e 
našich  jižních  pobratimů,  a  sama  akademie,  v  jejíž  lůné  mySlénka  o  národním 
díle  tomto  vznikla,  a  pod  jejíž  ochranou  aospt^^je  ono  k  zdárnému  konci.  Ny- 
nější redaktor  slovní ka,  Petr  Budmani,  učenec  osvědčený  a  výborný  znatel 
chrvatskosrbského  jazyka,  jsa  v  plné  mužné  síle  svého  věku,  se  svéží  vytrva- 
lostí pracuje  o  své  namáhavé,  čestné  úloze,  a  bohdá  bude  jemu  osudem  po- 
přáno, že  „monumentální  podnik"  ten,  jak  slovník  akademický  Jagié  nazývá, 
šťastně  ku  konci  přivede  ke  cti  a  prospěchu  svého  národa.  —  Budiž  nám  tuto 
dovoleno  připojiti  několik  slov  o  učenci  tom.  Budmani,  ffymn.  prof.  v  Dubrov- 
níku,  vynikal  již  v  mládí  svém  vzácným  nadáním  mawematickým,  oddal  se 
na  vídeňské  universitě  studiím  právnickým,  pěstoval  však  vedle  toho  mathe- 
matiku  a  zvláŠC  posvětil  se  studiu  jazyk  A  indoevropských,  jichž  jest  snad  nej- 
lepším znalcem  na  slov.  jihu.  Bavil  se  nejprve  sanskritem,  přeloživ  Panča- 
tanřra  a  Sakuntalu.  li.  1860.  setkal  se  v  Dubruvníku  s  Vukem,  jehož  zásluhou 
oddal  se  úplně  rozsáhlému  studiu  slovanských  jazyků  v  a  imenovité  srbsko- 
chrvatského  s  neobyčejným  úspěchem.  Plodem  těchto  studií  je  známá  jeho 
vlasky  psaná  grammatika  jazyka  srbskochrvatského  (Grammatiea  děla  lingna 
serbo-croata  (illirica)  compilata  da  Pietro  Budmani.  Fascicolo  L  Vienna  1866. 
Viz  pochvalnou  kritiku  o  ní  Gj.  Daničiče  v  „Književniku"  III.,  586.  nn.  — 
Fasc.  II.  (skladba.)  Vienna  18b7.  Viz  oceněni  téhož  v  Bádu  II.,  231.  nn.),  a 
kromě  jiných  praicí  důkladná  monografie  „o  dubrovnickém  dialektu*"  (Rád  1882.). 
Koku  1868.  složiv  státní  zkoušky  ze  slavistiky  a  klassické  filologie,  stal  se 
professorem  na  gymn.  v  Dubrovniku,  kdež  vydal  důležitý  spisek,  jimž  položil 
základ  k  poznáni  chrvatské  metriky.  —  Budmani  je  důkladným  znatelem  mno- 
hých jazyků,  francouzského,  španělského,  anglického  a  j.,  vlastencem  ohnivým 
a  obětovným,  proti  vzácným  vědomostem  svým  neobyceině  skromným  a  pří- 
větivým, pravou  jsa  ozdobou  svého  staroslavného  roaného  města  —  un- 
brovníka.  Josef  Kouble. 

Slovinské  časopisy  „Zvon''  a  „Křes""  r.  1884.-85. 

Kdo  by  stopovati  chtěl  současnou  literami  činnost  Slovinců,  jmenovitě 
krásné  jejich  písemnictví,  nesmí  přestati  na  knihách,  nýbrž  pročítati  jejich 
časopisy,  v  niehž  nejčetnější  a  mnohdy  nejkrásnější  duchovní  plody  jejích 
uloženy  jsou.  A  není  zajisté  divu;  národ  počtem  tak  skrovný,  bojující  věčné 
za  národní  svůj  byt,  rozdrobený  po  sedmi  zemích,  nečítaje  ani  půl  druha  mil 
lionu  duší,  musí  věru  všecky  své  síly  napínati^  aby  úkolu  svému  v  řade  vzdě- 
laných národů  se  ctí  dostál.  V  ušlechtilém  boji  tom  dopomáhá  Slovincům  nej- 
více časopisectvo  jejich  a  periodické  publikace  literárních  spolků:  tof  jsou 
nejsilnější  pružiny  literami  produkce  zároveú  jsouce  jádrem  veškeré  Činností, 
jakož  u  malých  národův  ani  jinak  býti  nemůže. 

Časopisectvo  poslední  dobou  velice  se  rozmohlo ;  byloC  loni  periodických 
listů  celkem  37,  a  to  6  politických,  10  hospodářsko -národních,  3  pro  zábavu 
a  poučení,  2  pacdagogické,  2  pro  mládež,  2  humoristické,  6  církevních,  1  pro 
církevní  hudbu  a  5  jiných  odborných.  Z  těch  vvcházelo  nejvíce  v  Lublani  (20,, 
ostatní  v  Gorici,  Celovci,  Mariboru,  Terstu,  Vidni,  Celji  a  Novém  městě.  Pro 
Slovince  zdá  se  nám  býti  tento  počet  příliš  velikj^m,  který  zajisté  je  na  újmu 
tím,  že  se  příliš  tříšti  materielní  a  duchovní  síly.  Z  časopisů  těch  pro  nás 
největší  literární  cenu  mají  oba  výtečně  redigované  měsíčníky  zábavně  poučné 
„Zvon*"  a  „Křes*',  které  nám  nejkrásněji  representují  současnou  literami 
republiku  vytrvalých  a  čilých  Slovincův.  Ač  oba  časopisy  vnitřní  hodnotou  vy- 
nikíijí,  dáváme  přece  přednost  „Zvonu*",  v  jehož  kruhu  sestoupili  se  nejzna- 
menitější spisovatelé  slovinští.  —  „Zvon**,  jenž  měl  loni  celkem  116  přispě 
vatelú,  vychází  v  Lublani  v  měsíčních  elegantních  svazcích,  formatn  naší 
„Osvětv'',  a  jest  majetkem  čtyř  literárních  soudruhů,  z  nichž  zasloužilý  literát 
prof.  Fr.  Levec  s  velikou  dovedností  jei  rediguje. 

Básnická  část  „Zvonu^  jest  velmi  bohatá  a  rozmanitá.  Nalézáme  tu  jména 

již  dávno  osvědčená,  jako:   J.  Stritár,   Gorázd,   J.  Cimperman,   A.  ťnntck 

a  m.  j.,  mezi  nimi  též  výtečnou  básnířku  slovinskou  Lujzi  Pesjakovoii. 

ZvlášC  zastoupena  je  lyrika  a  z  básní  výpravných  ballady  a  romance.  —  Ve 

výpravné  prose  jest  nám  vytknouti  především  pravé  literární  perly  professoi*a 


ttozhledy  v  literatuře  a  QmSni.  329 

Jsaeze  Trdinj:  .Báchorky  a  pověsti  o  Gorjancich",   které  jsou  skvostnou 
osáobon  „Zvonu*  již  od  r.  1881.  Jak  se  dočítáme,  zamýšii  spisovatel  uveřej- 
niti eelé  sto  takových  povidek,  což  zajisté  ^opis  ten  nejlépe  dopomČi  viem 
těm,  kteři  poznati  chtějí  r3rzí  individualitu  slovinskou.   Trdina  plných  dvacet 
let  neúmomé  obcházel  po  onom  slovinském  kraji,  jenž  nejblíže  sousedí  s  Chr- 
vatokem,  a  jenž  nejrvzeji  zachoval  ráz  svůj  slovinský  jazykem,  názory  i  objr- 
^ji  svýiaÁ.    Na  svÝcti  cestách  nasbíral  Trdina  v  národně  neporuSeném  kraji 
tom  oeispanilejší  Květy,  které  ovSem  opiloval  a  umělecky  přioděl.    Podařilo 
se  mu  hluboko  proniknouti  v  myšlení  a  duii  lidu,  jazyk  jeho.  i  prostonárodní 
charakter  mluvy  mistrně  nápodobil.  V  pověstech  jeho  obrážejí  se  fotograficky 
věrné  ethické  názory  slovinského  lidu,  v  nich  zrcadlí  se  jeho  ráz  i  povaha,  a 
jest  v  nich  i  m^rthologických  perel.   Nezřídka  proniká  z  nich  ostrá  satira; 
vjecky  pak  vynikají  roztomilou  formou  a  ryzí,  klassicky  krásnou  slovinšti- 
DOQ.  —  Z  umělé  beUetrie  nalézáme  tu  vedle  menSích  prací  obsáhlý  román 
nadaného  Ivana  Tav  Čára  „Mrtvé  srdce  ^  jenž  tímto  svým  živé  a  originálně 
psaným  plodem  loni  upřímné  milovníky  literaturv  slovinské  radostně  překvapil. 
Tolikéž  zdařilá  je  delSi  novella  velmi  plodného  a  v  čtenářstvu  slovinském 
oblíbeného  vypravovatele  JanaKersnika:  „Gospod  Janez**.  Vedle  Četných 
příspěvků  k  prostonárodní  literatuře,  jako  k  národním  pověrám,  báchorkám, 
pohádkám  a  pověstem  od  spisovatelů  D.  Nemaniče,  G.  Križnika,  J.  Trinka  a 
D.  OhaloviČe,  vesměs  velmi  cenných,  nalézáme  tu  i  kratší  výpravné  stati. 
Dr.  J.  Vošnjak  přináší  v  řadě  článků  „Na  SylvestrAv  večer  1883."  zajímavé 
paměti  a  posmrtné  vzpomínky  na  slovinské  vlastence;   J.  Stritar  dojemnou 
crtn  „Oče  za  siná" ;  Ivan  Franke  podává  v  plastickém  líčení  své  námořní  cesty 
tklivý  obraz:  „Pohřeb  v  indickém  okeánu**,  J.  Kersnik  idyllickou  kresbu  ze 
Života  na  vsi  „Rojenica-',  a  venkovský  tragický  obrózek  „V  pozemkových 
knihách".  Jmenovaný  již  Janez  Trdina  vypravuje  v  24  rozkošných  portrétech 
pod  názvem  „Vinska  modrost*  prostonárodní  slovinská  podáni  o  vině,  která 
se  důstojně  řadí  k  dříve  již  vytčeným  bájím. 

Z  vědeckých  a  poučných  statí,  které  zaujímají  velikou  Čásf  listu,  jme- 
nujeme zvhíšt  S.  Rutara  rozsáhlou  historickou  práci  „Aquilea**,  zeměpisné 
články  £.  Laha  (Bohinj,  Dolina,  Radovljica),  histoHcko-literamí  práce  O.  Fc- 
konji  -O  slovinské  spisuvatelce  Jusipíně  Turnogradské"  (*  1833  t  1854)  a  j., 
6.  Jeréba:  ,0  slovin.  spisovateli  Josipu  Podmilšjikovi-*  a  m.  j.  Zajímavé  jsou 


literami  přihlíží  „Zvon"  s  velikou  svědomitostí,  kritiky  jsou  vesměs  důkladné 
a  jadrné  i  obšírné,  toliko  přáli  bychom  si  více  estLeticKých  studií.  Konečně 
literami  vzájemnost  slovanskou  pěstuje  „Zvon"  s  uznáni  hodnou  obětovností 
všímaje  si  života  všech  národů  slovanských,  jmenovitě  ruského,  polského  a 
českého. 

I  letošní  ročník  „Zvonu"  ie  mnohoslibný.  Přináší  rozsáhlý  historický 
román  „Véliki  grof%  v  němž  spisovatel  dr.  Fr.  Detela  vyličuje  živými  rysjr 
malebný  Život  po  krásné  SaviňsKé  dolině  a  po  staroslavném  slovinském  Celji 
uprostřed  XV.  století  za  velkohraběte  Ulricba  Celského.  Dále  J.  Kersnik  uve- 
řeji^nje  druhý  díl  svého  krásného  románu  „Cyclamen**  s  názvem  .Agitátor" 
v  němž  vystupují  vesměs  tytéž  hlavní  osoby,  jako  v  ..Cyclamenu",  aČ  tvoři 
jinak  ,iA^itator"  pro  sebe  samostatný  celek.  —  KratŠimi  belletristickými  pra- 
cemi obohacine  letošní  ročník  svou  elegancí  a  duchaplným  pérem  nedostihlý 
Jos.  Stiritar,  Ivan  Tavčar,  Alf  Pirec  a  někteří  mladší  spisovatelé.  —  V  poučné 
Části  otevřel  ,Zvon"  novou  záslužnou  rubriku  „Slavní  Slovinci**,  v  níž 
hodlá  podávati  životopisy  V3mikajicích  umělců,  básníků  a  spisovatelů  slovin- 
ských; především  lit.  bistor.  rozpravu  „Dr.  Jakob  Župan"  v  pamět  stoletých 
jeho  narozenin,  sepsanou  prof  Fr.  Wiesthalerem ;  dále  životopis  velikého  slo- 
vinského dobrodince  a  lidumila  P.  P.  Glavarje,  sepsaný  Ivanem  Vrhovcem, 
a  konečně  životopis  slovin.  básníka  a  veterána  spisovatele  Mat.  Valjavce 
od  Fr.  Levce. 

Z  vědeckých  rozprav  upozorniti  dlužno  zvláště  na  S.  Riitarův  spis  o  řece 
.Timavus* ;  historické  studie  o  Slovincich  v  IX.  století  od  prof.  dra.  Fr.  Kosa; 
životopis  slavného  kritika  mského  Bělinského  od  známého  pěstovatele  ruštiny 

Sloranvký  Mlíoruik.  24 


330  •        tlozhledy  v  literatuře  a  umSní. 

na  jiha  prof.  J.  Gelestina ;  Článek  o  literární  vzájemnosti  chrvatsko -slovinské, 
jejž  k  padesátileté  ročnici  obrozeni  literatury  jihoslovanské  napsal  kněz  O.  Fe- 
konja,  známý  svými  lit.  histor.  pracemi  (viz  na  př.  rozsáhlou  rozpravu  o  G  a- 
jovi  a  illyrismu  v  I.  roČ.  „Křesu"  a  j.). 

Jako  iindy,  tak  i  letos  stejně  důkladně  probírá  „Zvon''  domácí  literární 
zievy  a  svědomitě  přihlíží  k  literární  Činnosti  a  kulturnímu  životu  ostatních 
slovanských  národu.  Mnoho  v  té  příčině  působí  zvhisf  prof.  J.  Staré  v  Zá- 
hřebe, dr.  Karel  Štrekelj  ve  Vídni  a  j. 

Celkem  jest  nám  jen  obdiv  vysloviti  nad  tímto  krásným  časopisem, 
jejž  oněm  Čechům,  kteří  by  seznati  chtěli  současný  stav  písemnictví  slovin- 
ského a  kulturní  snahy  Slovinců,  co  nejvřeleji  budiž  doporučen.  JevíC  se 
v  něm  v  belletrii  i  vědecké  stránce  všude  jen  úsilná  a  ideální  snaha,  ušlech- 
tilá opravdovost,  která  zajisté  ponese  v  mladém  dorostu  slovinském  utěše- 
ného ovoce. 

Vedle  .Lublaň.  Zvonu''  se  stejným  interessem  stopujeme  neméně 
solidní  poučně  zábavnÝ  měsíčník  „Křes",  vydávaný  v  Celovci  tiskárnou  družby 
sv.  Mohora,  redakcí  ara.  J.  Sketa  ve  spolku  s  veteránem  slovinským  Davori- 
nem  Trstenjakem  a  univ.  prof.  dr.  Ř.  Krekem. 

Vedle  četných  básni  ponejvíce  lyrických  přináší  „Křes**  četné  poklady 
prostonárodních  písní,  pověstí  a  pod.  Zvláště  zmíniti  se  dlužno  o  národních 
pohádkách  a  písních  podaných  neúnavným  sběratelem,  známým  Mat.  Vaijav- 
cem,  o  příspěvcích  Jos.  Freuensfelda  („Verske  bajke  s  Štajerskega**,  „Pravl- 
jice  o  kralji  Majtaži")  a  j. 

V  belletristické  Části  zaujímá  celý  ročník  historický  román  z  dějin  jiho- 
slovanských  z  konce  XVI.  stol.  „Kmetski  triumvirát"  od  AntKodra, 
dále  jest  tu  zdařilý  román  dra.  Stojan  a  ze  společenského  života  komtan- 
ských  Slovinců  .  Žertva  žárlivosti'',  a  některé  menší  práce,  jmenovitě  záhy 
zemřelého,  výtečného  vypravovatele  M.  Tonejce-Saraostala,  R  GeruŠka  a  vedle 
mnohých  jiných,  též  u  nás  již  známé  spisovatelky  Pavlíny  Pájkové. 

Pilně  přihlíží  též  .Křes*  k  otázkám  sociálním  a  hospodářským,  pokud 
Slovinců  se  týkají,  a  zvláště  důkladně  přihlíží  k  poučným  a  vědeckém  spi- 
sům. Tu  nás  zajímají  zvláště  studie  a  příspěvsy  biografické  i  literárně 
historické,  jež  o  veliké  píli  a  horlivosti  pisatelů  svědčí.  Jmenujeme  tu  dů- 
kladnou rozpravu  J.  Scheinigga  o  slavném  Urbanu  Jarnikovi  aMatiji 
Ahacelovi,  Ondřeje  Fekonji  rozpravu  o  Vrazovi,  co  sběrateli  slovinských 
národních  písní,  a  četné  iiné  drobnější  práce  toho  druhu,  veskrze  velmi  za- 
jímavé a  důležité  příspěvky  k  literami  nistorii. 

Dr.  M.  Napotnik,  spisovatel  dílka  „Přehled  bosenské  literatury ' ,  podává 
interessantní  ..Příspěvky  k  literárním,  dějinám  bosenským",  jimiž  nás  zpravuje 
o  nejnovějších  plodech  bosenských  íiteiatů,  obšírně  mluvě  zvlášť  o  známém 
jihoslovanském  Homéru  —  Fra  Grgn  Martiéovi  a  jeho  posledním  (VII.)  zpěvá 
nOsvetniků",  a  o  básnickém  jeho  cestopise  „Putovanje  v  Dubrovnik  íz  Kre- 
Seva  god.  1882.- 

Neméně  zajímavé  jsou  zprávy  Slovince  v  Bulharsku  usedlého  A  Be- 
zenŠka  „O  novější  bulharské  literatuře".  Historikům  jsou  důležitý  příspěvky 
P.  Řadiče  „O  nistorii  císařských  úkazů  v  slovinském  jazyku"  a  filologem 
zvlášť  zajímavé  „drobnosti''  od  prof.  Ř.  Kreka,  které  jsou  pravou  ozdobou 
vědecké  části  „Křesu". 

Literární  kritika  je  velmi  bohatě  zastoupena.  Zvlášť  k  slavistice  hledí 
„Křes"  co  nejpřísněji.  Z  jihoslovanskÝch  literatur  doznává  zvláštní  pozornosti 
chrvatská,  Slovincům  ovšem  veledůležitá,  skrze  prof.  Steklasu,  a  můžeme 
říci,  ženěni  zjevu  vjihoslov.  literaturách,  o  němž  by  „Křes"  zprávy  nepodal, 
vSímiye  si  tolikéž  i  důležitěJHÍch  zjevů  v  jiných  slovanských  literaturách  a  též 
cizích,  pokud  se  Jihoslovanů  a  jmenovitě  slovinského  národa  a  zemí  jeho  tý-- 
kaji.  Bibliografie  vedena  jest  —  trváme  —  se  spolehlivou  úplností. 

I  letošní  ročník  bujaře  vstoupil  do  života.  Setkáváme  se  tu  s  románem 
na  Moravě  (v  Brně)  žijící  Slovinky  Pavlíny  Pájkové  .Arabela",  novellou 
dra.  Stojana  „Slika  in  srdce"  z  národního  života  slovinského,  a  v  poučné  části 
upozorňujeme  prozatím  na  důleiitou  rozpravu  J.  Scheinigga:  „O  národnfch 
písních  korutanských  Slovinců".  I  v  tomto  ročníku  vyznačuji  se  vědecké  stati 
jjtřízlivosti  a  důkladnosti. 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  331 

Ph)áedJe  takto  obě  ty  krásné  a  obsažné  knihy  loňského  .Zvonu"  a 
„Křesu",  masime  statečným  Slovincům  upřímné  gratulovati  k  jejich  bujaré  a 
DAdéJep/oé  éinnosti,  kteniž  je  výmluvným  dákazem,  že  bratři  naŠi  slovinSti 
žijí  ridy  bujnějším  životem  národním,  sobě  ku  cti,  a  nám  slovanským  bratřím 
k  útéáe  a  radosti. 

V  Praze,  19.  dubna  1885.  Josef  Kouble. 

Boaceema  ApeBHHX'B  CjianHui.  Hscjit^oBanie  Aji.  C.  <I>aMHHi^£iHa.  C-IXerep- 
óypra.  1884. 

Leží  před  námi  první  sešit  (331  str.)  tohoto  díla!  Autor  jeho  není  sla- 
vistou  z  povolání,  než  —  hudebníkem!  Hudebník  mvthologem!  Poněkud  ne- 
bezpečný to  úkol  pro  hudebníka  theoretického  i  skladatele  hudebního!  Uvi- 
díme, zdali  pevnou  nohou  kráčel  autor  po  vratké  půdě  slovanské  mythologie.  — 
P.  Famíncyn  oddal  se  studiu  prostonárodní  hudby  slovanské,  při  studiu  me- 
lodii jal  se  Čisti  i  podložený  text,  a  bohaté  někdy  na  mythologické  remini- 
scence slovanské  písně  i  zpěvy  prostonárodní  přivedly  p.  Famincyna  ke  sbí- 
rání těchto  reminiscencí,  zbytků  bájeslovných:  p.  Famíncyn  pokoušel  se  o  se- 
strojení slov.  bajeslovi  na  Jich  základe  Pan  spisovatel  s  jakousi  takřka  ná- 
padnou ostentativností  prohlašuje  v  předmluvě,  že  materiálem  použil  hlavně 
prostonárodní  poesii  slovanskou,  s  ostentativností  to,  která  první  vyvolala  v  pi- 
sateli jakousi  skepsis.  —  Plán  celého  díla,  sdělený  na  deskách  prvního  sešitu, 
vzbnzuje  značnou  důvěru;  p.  spisovatel  totiž  napřed  podává  přehled  histori- 
ckých zpráv  o  bajeslovi  u  jednotlivých  kmenů  slovanských,  skupených  p.  spi- 
sovatelem ve  tři  oddíly,  vjižní,  západní  i  východní;  na  to  následuje  přehled 
mythologie  iránské,  iudské,  řecké,  pelasglcké,  italské  i  litevské  —  germánskou 
tedy  zvláštním  způsobem  úplně  pominul  mlčením,  a  na  to  konečně  přistupuje 
k  vylíčení  .CHcreMu"  slovanského  bajeslovi.  I  zde  líčí  p.  spisovatel  bajeslovi 
každé  ze  tří  jmenovaných  skupin  zvlášť.  Právem  tedy  p.  spisovatel  soudí,  že 
každý  kmen  neb  aspoň  jis^  oddíl  vyvinul  své  zvláštní  bajeslovi,  jak  podmí- 
něno bylo  okolnostmi,  poměry  jich  zeměpisnými  a  historickými,  klimatem 
i  vlivem  sousedících  cizích  národů. 

Z  celé  knihy  patrná  jest  značná  scčtělosf  p.  spisovatelova,  co  tim  více 
padá  na  váhu,  jelikož  pan  spisovatel  není  slavistou  z  povolání,  tím  méně  ex 
cathedra,  ani  mythologem  speciálně.  Nicméně  jest  nápadno,  že  uŠlo  pozornosti 
p.  spisovatelově,  že  v  nejnovější  době  dokázáno  bylo,  že  většina  gloss  a  právě 
veškeré  glossy  mythologické  v  České  Mater  Verborum  jsou  padělány.  Jest  to 
tim  patrnější,  íe  o  důkazech  p  Páterových  jednali  i  v  cizích  časopisech,  Jagié 
ve  svém  „Archiv  fUr  slav.  Phil."  i  Sreznevský  v  publikacích  cis.  akademie 
j^trohradské.  Čili  měl  snad  p.  Famíncyn  důvody  pro  pravosf  dotčených  gloss? 
Cí  pokládal  otázku  o  jich  pravosti  za  nerozřešenou  ?  Pak  neměl  jich  se  do- 
volávati jako  důkazů  o  ctěni  těch  kterých  božstev  u  nás  Čechů,  a  byl  po- 
vinen též  vysloviti  své  mínění  v  této  otázce.  -  Bohužel  nebyl  p.  spisovateli 
znám  malý  spisek  p.  Legerův  ^Esquisse  sommaire  de  la  mythologie  slavě", 
s  kterým  jsme  naše  čtenářstvo  seznámili  v  II.  ročníku  ^Slov.  sborníku*.  Kdyby 
se  i).  spisovatel  byl  povšimnul  vzácnÝch  methodólogických  pokynů  p.  Lege- 
rových,  poněkud  jinak  byl  by  dopadl  jeho  spis 

Ke  zprávám  letopisců  našich  domácích  i  cizích  o  bajeslovi  slovanském 
choval  se  p.  spisovatel  málo  kriticky:  vedle  sebe  beze  všeho  kritického  roz- 
boru klade  Prokopia,  Dětmara,  Helmholda,  Adama  Bremského,  Ottn  Bamber- 
ského,  Nestora  i  Dlugoše,  Bělského,  Stryjkovského  ano  i  Stránského  a  Středov- 
ského.  Všech  stejnou  měrou  dovolává  se  jako  hodnověrných  historických  svědků. 


o  jich  myUiologii  applikuje  p.  spisovatel  beze  všeho  slovanské  mjrthologii. 
Nalézající  se  na  četných  nápisech  nalezených  v  Benátsku- jména  božstev  jakýchsi, 


Belenus,  Bronton,  počítá  potom  p.  spisovatel  do  slovanského  Olympu  a  pra- 
cuje jimi  v  celé  knize.  Ti  Venetové  sloužili  p.  spisovateli  za  most  dále  na 
jih,  jak  dále  uvidíme. 

*)  Důvody  toho  vyložíme  ve  zvláštní  stati. 


33S  Rozhledy  v  literatuře  a  uiuČui. 

P.  spisovatel  zbudoval  své  dilo  hlavně  na  základě  materiálu,  který  po- 
skytuje menši,  větší  měrou  prostonárodní  poesie.  VSe  vSak,  co  poskytuje  v  tomto 
ohlede,  považuje  za  domácí  slovanské,  a  nehledí  ukazovati,  co  v  ni  jest  piV 
vodu  cizino.  Že  v  ní  ne  málo  črt  bájeslovných  plynulo  z  prnmenA  orientalských 
prostřednictvím  křesCanstvi  neb  různých  sekt  křesťanských,  na  to  ukázal  Leger 
ve  svém  vzpomenutém  spisku.  Někdy,  tuSím,  vkládá  p.  spisovatel  pHlii  mnoho 
do  písní  slovanských;  nám  by  asi  nenapadalo  hledati  něco  mythologického, 
důkaz  zvláštního  ctěni  nebe,  na  př.  v  písni  moravské  „Po  zahradě  za  rána 
chodila,  a  na  jasné  nebe  pohledala,  i  mně  slunko  svítilo,  co  mne  srdéčko 
tégilo"  (Sušil  311.),  neb  v  hal.-ruské  „xoacy,  HyA«y,  py^KH  .iaM.iio,  BSAUxaio 
j{,o  iieóa''  atd.  V  takovémto  pozdvihování  rukou  k  nebi,  v  takém  hledění,  vzdy- 
chání k  nebi  nemusí  přec  oýti  pranic  pohanského,  to  nedokazuje  nikterak 
zvláštní  zbožňování  nebe  (str.  147.).  Podobně  neshlcdáváme  ničeho  takého 
v  písni  moravské  „dej  bože  ourodu,  na  naši  zahradu'^  (Sušil  328.),  neb  v  Jiné 
zpívané,  když  prší,  „hůlečka,  hůlečka,  daj,  bože,  slunečka'  (str.  153.).  Jinak 
zdá  se  nám,  že  p.  spisovatel  přece  nevyčerpal  všecko,  aspoň,  když  jsme  si 
přečetli  vylíčení  bajesloví  slovanského  a  speciálně  chrvatskéno  v  SmičÍKlasové 
díle  „Poviest  hrvatska''  (sv.  I.),  měli  jsme  dojem,  že  p.  Faminc^n  ve  svém 
spise  se  nedokládal  tak  rázovitých  písní  jakých  se  dovolává  SmiČiklas;  tyto 
písně  se  ovšem  týkají  namnoze  boha  hromovládce,  o  kterém  pan  Famincyn 
ještě  nepojednal  v  prvním  sešitě  svého  díla. 

Nápadnou  měrou  poukazuje  pan  spisovatel  na  jakési  domnělé  shody 
mytholo^e  slovanské  s  mythologií  italských  kmenů  samnitských.  Vzbaznje 
někdy  silné  podezření,  jakoby  p  spisovatel  úže  spojoval  tyto  kmeny  se  Slo- 
vany i  jazykově,  kteréžto  podezření  pan  spisovatel  nikterak  nezapuzuje,  byť 
se  i  na  některých  místech  ohrazoval  proti  takovýmto  vývodům,  neboť  s  nemenší 
horlivostí  snaží  se  dokazovati  společný  jim  se  Slovany  „oóutnuKuft  crpuft  h.i- 
po^Hoft  »CH3HH*'  (str.  91.  sl.)  a  s  nemenší  horlivosti  srovnává  zachovalá  staro- 
italská  slova  se  slovanskými  jen  poněkud  podobně  znějícími,  při  Čemž  ovšem 
ťiplně  stranou  ostávají  hláskoslovné  zákony*  Fantasie  volný  let  nerad  dá  se 
obmezovati  takými  malichernými  věcmi!  Čekali  jsme  skutečně  jakýsi  vliv 
Kollárova  pověstného  díla  „Staroiialia  slavjanská",  nikdež  však  v  celém  spiso 
ani  zmínky  o  něm  nenalézáme,  a  skutečně,  když  jsme  srovnali  oba  spisy, 
shledali  jsme,  že  Kollárův  spis  nejjspíše  byl  úplně  neznám  p.  spisovateli  a  že 
nesmíme  těmto  vývodům  ieno  upírati  původnosti.  Ano,  přiznáváme  rádi,  že 
přece  pan  Famincyn  nešel  tak  daleko,  že  si  přece  ve  svém  etymologisováni 
počínal  poněkud  krotčeji  aspoň  co  do  rozměru,  neb  mezi  jednotlivými  etymo- 
logiemi obou  nebude  valný  rozdíl. 

Pan  spisovatel  zcela  správně  poznamenává,  Že  jakési  genealogie  slo- 
vanských bohů  i  bohyň  nelze  skon  strnovati,  jakou  na  př.  nejnověji  podává 
Pant.  Sl.  Sreékovic  ve  svém  díle  „HcxopHJa  cpucKora  uapo;^a**  (sv.  1.^  1884..I. 
„U  starých  Slovanů  taktéž  hlavní  božstva,  praví,  musila  n  různých  kmenů  pod 
vlivem  různých  podmínek  životních  nabyti  poněkud  Jiného  rázu,  jiných  epitnet, 
čili  i  zcela  nových  názvů.  Proto  možno  předkem  říci,  že  i  mezi  poměrně  ne- 
četnými  jmény  božstev  budon  mnohá  jen  různými  názvy  jednoho  a  téhož 
božstva,  následovně  skutečný  počet  božstev  slovanských  bude  jeŠtě  menší, 
než  počet  známých  nám  Jmen.  S  druhé  strany  nesmíme  pouštěti  se  zřetele, 
že  staří  Slované  se  klaněli  hlavně  živlům,  zjevům  přírodním,  kteréž  dle  před- 
stav lidských  nezřídka  se  oživovaly  duchy  neb  démony,  někdy  i  zosobňovaly 
se  v  obraze  boha  neb  bohyně,  opatřených  zvláštními  vlastnostmi,  nazvaných 
zvláštními  jmény.  Než  i  tito  duchové  i  bohové  většinou  neměli  ani  rodo,  ani 
předkův,  ani  potomků,  jen  někdy,  jakoby  narážejí  na  poměr  otce  k  syna 
jména  jako  Bůh  a  Božié,  Svarog  i  Svarožic,  neb  na  poměry  manželské,  na  př. 
Lad  i  Lada,  vodník  i  RO/^iiHHi^a,  Čert  i  čertice  atd.  —  byly  to  většinou  netě- 
lesné,  více  méně  mlhavé  obrazy,  žijící  v  obrazotvornosti  národa,  zbožňované 
i  ctěné  národem  bez  model  i  sošek,  pod  volným  nebem,  v  přírodních  svaty- 
ních neb  u  domácího  krbu . .  .**  (str.  121.— 122.).  Myšlénky  jsou  to  ne  veskrze 
sice  nové,  ale  celkem  správné.  Vedle  toho  tu  ondy  jeví  se  snaha  dokazovati 
jakýsi  dualismus  v  bajesloví  slovanském,  ač  nikdež  nevyvinula  se  v  taký  systém, 
jaký  právě  vypracován  K.  J.  Erbenem.  Leger  v  dotčeném  spisku  vyslovil  se 
rozhodně  proti  jakémusi  dualismu,  podobně  i  Srečkovié  v  uvedeném   spise 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  333 

prjivi  u  Jleimholdovi,  že  ten  vymyslil  dualismus  pravé  ^malum  deum  sua  lingua 
r/iabof  Bive  Scemobocb,  id  est  nigrům  deum  appellanť'  (I.,  str.  44.,  pozn.  3.). 
P.  Famincyn  vyslovil  též  myšlénku,  o  které  možná  jest  disku^se,  ano 
která  by  se  konečně  pro  slovanské  bajesloví  mohla  uznati,  te  totiž  někteří 
bobové  slovanšti  asi  byli  skutečnými  vůdci  i  ochránci  svého  lidu,  iakými 
Iieroy  v  pradávovch  Šedých  dobáen,  a  potom  byli  jako  nadpřirozené  bytosti, 
bobové  cténi,  jato  na  př.  Herkules,  tak  prý  i  Svantovit  byl  takým  heroem 
^npejCTauHTe.ib  uapo;^uoft  ^oOjccth  n  CH.ibi,  oxpaiiHTe.ib  h  6.iaro;:('feTc;ib  napoA^i 
iMiaiic^cifUM  Bi}  uHcmee  5o>KCKoe  ;^ocTiniiicTBo,  UMpo/^iiou  repoA";  důkaz  toho 
shledává  pan  spisovatel  v  samém  jméně  jeho  =:  cbHTofi  niiTHab.  Takým  hc 
rocm  byli  i  Radhost,  Jarovit,  Porovit  i  j.  Koncovku  jmen  mnohých  slovan- 
ských bohů,  psanou  u  letopisců  latinských  ,.vitns%  „witz",  rViz",  dlužno  prý 
uznati  za  slovanské  KHTAS^k  (srov.  ostatně  podobnou  etymologii  prof.  Perwolfa 
v  „Archiv  f.  slav.  Phil.  VIIL",  scS.  I.,  str.  16.  pozn.  1.). 

P.  Famincyn  prohlašuje  se  nejednou  ve  své  knize  přívržencem  theorie, 
bájené  hlavně  Gedeonovem  ve  spise  „liapuru  n  Pycb"  (2  sv.,  i 87tí.),  že  Var- 
jjigové  původem  svým  nebyli  Normanově,  než  baltičtí  Slované,  a  tudíž  tvrdí 
o  některých  bozích,  že  byli  teprve  Varjíigy,  t.  j.  baltickými  Slov«ny  na  Rusi 
zavedeni.  Nepopiráme,  že  byly  dosti  úzké  styky  mezi  Ruskem  i  baltickými 
Slovany  a  že  mocný  v^voj,  rozkvět  pohanské  modloslužby  u  posledních  mohl 

Sřirozeně  přispěti  ne  li  k  rozvoji,  tedy  aspoň  k  udržení  pohanství  u  Riihu. 
epocliybně,  že  někteří  bohové,  jichž  iména  se  n»m  zachovala  v  některých 
Btaroruských  památkách,  nebyli  .populární'  na  Rusi;  prof.  Jagič  připisuje 
na  př  vzpomínku  o  Svarožici  v  jedné  staroruské  památce  vlivu  balticko- 
slovanskému,  ale  odtud  jest  ještě  dosti  daleko  k  domněnkám.  Že  by  domnělí 
balticko-sluvanští  Varjagové  byli  na  Rusi  zavedli  svá  božstva. 

Zvláštním  způsobem  není  na  celé  Rusi  zeměpisných  jmen,  která  by  při- 
paniatovala  boha  Ohorsa  neb  Chrbsa  (Chi>rsa),  ač  tento  sturými  zprávami  jen 
pro  Rusko  jest  dosvědčen ;  naopak  domnívá  se  pan  spisovatel,  že  našel  velký 
počet  míiitopisných  jmen  tohoto  boha  připamatujicích  u  Slovanů  západních  - 
tedy  bůh  Chors  jest  Důvodem  svým  bůh  západoslovansk^,  přenesený  prostřed 
nictvím  baltických  Slovanů  k  Rusům.  Prostřednictvím  tím  dostal  se  k  Rusům 
prý  též  Dažubog.  U  Heimholda  vzpomíná  se  bohyně  Podaga;  jméno  to  jest 
složeno  z  předložky  po  i  ze  slova  daga,  ženského  to  tvaru  k  dag,  jak  se 
u  Skandinávců  nazýval  bůh  dne,  Podaga  tedy  „MosKCTb  c.iyMCiiTb  raMoii  no;^- 
xo^biiu^eň  AAMoH  ^jiH  Kauiijiepa  ^a»ci>r>oni**.  Jméno  Dažbbog  jest  :=  Dažijbog, 
t.  j.  dažij  jest  přídavné  jméno,  utvořené  z  germánského  dag.  Bůh  tento  jest 
původo  germánského.  %e  bůh  tento  byl  ctěn  u  baltických  Slovanů,  toho  důkaz 
shledává  pan  spisovatel  v  Četných  místopisnýcli  jménech,  souvisejících  prý 
8  tímto  bohem;  taká  jména  jsou  v  Meklenbursku:  „Daschow,  Dussower  See, 
Dersenow,  DHtze,  Datzebach";  v  místním  jméně  Dassebek  možno  prý  poznati 
samé  jméno  Dažbbog. 

Neváháme  tento  vývod  prohlásiti  za  velmi  důvtipný,  a  uč  jest  dosti 
smělý,  přece  neřeší  proti  všem  zákonům  hláskoslovným,  jak  to  shledáme  i>ři 
jiných  etymologiích  p.  Famincyna  Vedle  tvaru  /^AHShBorb  nalézáme  též  tvar 
AA»,\hBorii,  a  snadněji  vysvětlíme  vysutí  hlásky  d  v  prvém,  noi  vsutí  této 
hlásky  v  druhém  tvaru;  mimo  to  jsou  vážné  důvody,  že  aspoň  Srbové  ctili 
tohoto  boha  pod  jménem  Dabog,  a  tvar  tento  z  tvaru  Daži»bog  nemňžt^me 


hově  pohanští  Chrbs,  Perun,  Daždbbog,  Veles,  Stribog.  VscNolod  Miller  vy- 
slovil  domněnku  o  knižním,  neruském  původu  „Slova**,  ruský  jeho  skladatel 
měl  před  sebou  prý  předlohu  jihoslovanskou,  bulharskou,  a  v  této  předloze 
uvedeni  byli  již  boiiové,  které  čteme  v  ruském  „Slově".  Předpokládá  se  tedy, 
že  Jihoslované,  bulharští  Slované  ctili  také  uvedené  ve  r  Slově  bohy,  ač  na 
to  nemáme  historických  svědectví.  Ponechávajíce  těžkou  ještě  nerozhodnutou 
otázku  o  původu  „Slova  stranou,  musíme  přece  říci,  že  vsev.  Miller  šel  v  té 
věci  poněkud  daleko.  A  totéž  větši  ještě  měrou  platí  o  Famincynově  od 
Gedeonova  převzatém  domnění  stran  baltickoslovanského  původu  některých 


ť/f  '  ',0  r  Auí'"'  ilokáMaýcb.  Thcoríe  Oedeunova 

•  tfjni  tp"""f  'f'ho  M  neosvědéUy,  HBpoň  ne  jeho  filologické, 
j^>  íir^^riatí.  •/'""■'.  ./'.ni  ríza  p.  Fitniincynova  mohly  anao    míti 
♦^    *&»'•**„  fíokif  .' ,'''j,  i;,jt  íkutednými  filology,  jako  na  př.  Sreznev- 
Í&'ÍI&'*Í'*"      ;'■' c  '■'.'"■'"'^J'''  nevénoval  avIáStni  poaorDoat  vjřslcd- 
'        S*'fj^*'* ''*'■  "■'■''  trjr'"'"  'iedeonova.    B*ilologie  jest  pravé  nejslabii 
itfK^^'  '•""  ',,;.  I.    ^' jdnou  se  nkáíalo  a  jak  jeSté  ukážeme, 
tifít  ffpf '"'",'  '  ■■-'■■   ipiaovíitel   miatnich  slov,   dovozuje  z  nich 

rf»»^í/iíí^  ' ,  clil.  Tak  na  př,  stran  Bélboga  poukaziye 

W  í*.  r*"í'  -  ■'  '  '  :ifltni  jména  v  Liižici,  Pomořanech,  v  PoHku 

''^S?''*?  ■'!■'''■■  I  '         i  I     I.  <i!ž  v  Rusku  Jménu  místní  nemusí   vSak 

g^ftdft'^' „■  ;,.  1  ,,  :    ,)nlve  se  ctilo  dotjíĚné  božstvo.  Hlgtnl  jména 

'2^*^*2^  ,.J,,i,l;i .  '     ,  íoiivisela  se  stejně  znéjicím  jménem    boí- 

bW*"  ' J^iONii-iíi  -  i.ijiL  |.i..-!edně,  nikoliv  však  bezprostředně,  t  j    ne- 
fifVi 'f^^^voinuii  jiiTivi-  <iil  i..,i<>  kterého  jména  božského.  Jak  na  př.  ne- 
Bjiw*  ,yítf  7.  místního  juiéiin  S\,>bohy  na  jakéhosi  Svéboha  čili  Svojboha, 
"  '      "      jniťi<;i  UélboiSicc,  BJalobože  souditi,  ie  se  tam  cti! 

Hi.'liiili'ildovu   Černobohu  snadno  přidati  Bélboha, 
I'.  Tjirrjiiné  padá  na  váhu,  že  týž  Heimhold,  který 
tl--krt  /.ťemoboha  polabského  učinil  dAlříité  božství, 
*'ni  iwvípoinina  Bíiutiolia;  laké  nenalésáme  zmfnkv  o  nĚra  n  oetatnioh  latin- 
rřýčb  letopisefl,  kteří  psali  o  baltických  i  polabských  Slovanech,  tím  méní 
^i^joe  zminku  o  iiém  ti  ostatních  kuienú  slovanských,  kteří  nedospěli  k  tuk 
"lyiBOIéniu  kultu  náboženskémn  jako  oVii.  Mimo  to  p.  spisovatel  sám  prkvi, 
2  gěkteřl  bohové  slovanští  pilvodně  bvlí  lidé,  kteří  nesmrtelných  si  získali 
^mh  "  ^^^J  '"''  "  kterýmž  proto  od  něho  vzdána  božská  pocta.  Híiiemc 
řed}'  ^^^^    stojíme  na  tomto  stanovisku,   bezpeéné   x  místního  jména,    na 
^■Hhd  Radhošt  souditi,  že  se  tam  ctil  bAh  liadhost?  Radhost  byl  původné 
^cm,  jméno  Kadhost  bylo  mezi  Slovany  í;iji8t4  dosti  rozšířené  jméno  osobni 
I,  Radhoif  mohlo  oenaéiri   tedy  také  v/ibec  sídlo  kteréhokoliv  Itadhosta.  — 
Sélboga  nalezl  p   spisovatel  též  v  Belenn  italských  VenetiV  Mezi  bohy  tobolo 
domnélého  slovanského  kmene  připomíná  se  i  Bronton,   který  prý  byl  před- 
stavitelem alunední  ho  úpalu,  nebof  tento  jmentye  se  varbských  písních  atovem 
příbuzným  jménu  Bronton;  .vriiéina"!  a  tak  odpovídalo  hv  jerau  u  západních 
Slovanů  sluneční  božstvo  Prípekalo  (str.  168 ).  —  Pohanská  božstva  alovanslci 
sbližuje  p.  spisovatel,  jak  již  řeéeno,  s  božstvy  staroitalskými.  zvIáítS  sabín- 
akými.  Svantovit  prý  rovná  se  atarosabinakém:i  Sanciia,  .který  v  Římě  znám 
byl  pode  jménem  Semo  SaDCiis",  t.  j.  poloboh,  bohera  učiněný  heroa,  božský 
vítěz  Sancua";  ano  Sancus  znamená  sabinsky  totéž,  co  řecky  Herkules  a  tak 
jest  analogie  úplná.  Seroo  Sancua  1=  Herkules  sabinsky,  Svantovit  ^  Herkules 
arkonský  (sir.  134.).  Svantg  rovná  se  prý  Apollonii,  který  zvláSÍ  se  ctil  na 

Í'ihu  Etrurie  na  hoře  Sauracte  neb  Soracte,  dle  niž  Apollo  nazván  Soranus 
)Oranskýra  =;  Savranským ;  toto  místní  jraéno  souvisí  se  Iménem  Svarog 
(atr.  17Í.  b1.). 

Hczi  alnneénimi  božstvy  západoslovanekýui  uvádi  p.  spisovatel  mimo 
jiné  „Jasoně  éili  Chasoné',  důvěřuje  Stránskému  i  Středovskému,  ač  na  př. 
K  J.  Erben  se  o  něm  ani  nezmiňuje  ve  svém  známém  článku  o  bajesloví 
slovanském  ve  Slovníku  Naučném  sv.  Vlil.  Tento  Jasoň  připomíná  mu  krO' 
nikáři  polskými  DlugfiSoro  i  Bélským  uvedeného  Jasau.  Dňkaz,  jak  dalece 
s^ala  oblast  jeho  ctiteli!,  vidi  p.  apisovatel  v  miatnich  jménech,  jako  „Jase- 
nicc,  Jesnice,  Joscnje"  a  pod.  ve  vňech  zemích  jiho-  i  severozápad osl o vaoských. 

(DokončeDl.) 

I   V.  Jagié,  Aohter 

Obsahuje :  dokončeni  zafímavé  studie  prof.  J.  Pcrwolfa  „Slaviscbe  VOlker- 
in-'   (str.   I.— 3Ů-),   O  prvé  části  její  byla  již  řeč  při  oznámení  VII.  sy. 


„Archivu-  (Slov.  sborn.  ISSi.,  str.  619,).  Ve  vzácném  tomtu  příspěvku  k  nej- 
atariím  dějinám  slovanským  promluvena  tu  ddkladněji  o  ncjtčžlich  záhadáco, 
tu  jen  na  ně  naráženo.  Prof.  Perwolf  hájí  náhled,  že  západní  i  podunajitl 


•  Rozhledy  v  literatuře  a  nméní.  ^^-y 

fylovHnéy  jakož  i  Slované  východní  jsou  praobyvatelé  (aUtochthoni)  dnes  iíuii 

^^P'»ných  zemi.  Základ  obyvatelstva  zemi  poannalských  byl  slovanský,  bvH 

to  S/ovéné^  kteří  mluvili  jazykem  přechodním  od  západoslovanského  k  východo- 

?''^^*p8kémH.  Připouští  ovšem,  že  vedle  nich  tu  seděli  i  jiní  národové,  ^wie 

uberliaupt  dle  Donaulánder  seit  Jeher  einc  ethnographische  Mosaiktafel  vor- 

stelleii*.  Hlavním  úkolem  Článku  jest  ovšem  výklad  jmen  slov.  kmenů  Správné 

wijisté  praví  p.  professor,  že  Šarmatia  byla  zeměpisný  pojem,  shrnovala  různé 

kmeny   ,1  ^g^^j  j^menům  nelze  upírati  slovanskosf;  sotva  možno  slovo  Sar- 

^^I^kládati  za  slovanské,  příponu  -ad  znají  ovšem  všechna  nářečí  slovan- 

p  u     J^'*  srbské  užívají  k  tvoření  kollektiv jmen  národních:  srpéad.  tnrad.  — 

ťroitopÍQYy  Spory  nepovažiye  Perwolf  za  chybu  m.  Srbi,  jako  Šafařík  se 

vvř^^*^'  než  za  Spoli;  též  slovo  sercbšéina  nespojuje  s jménem  Srb,  než 

]?  v*  J®  z  serebrščina  od  serebro.  Se  slovem  Spoli  spojuje  slovo  spolin, 

^    '  "  ,^"^^^  í  Bulharů  znamenající  obra;  Šafařík  odvozoval  toto  slovo 

^národního  jména  Spali,  jež  považoval  za  příbuzné  Hnnnům.   Jest  to  však 

P^  jméno  slovanské  a  mohlo  značiti  jeden  z  nesčetných  národů   udatných 


vozová!  toto  slovo  zemena  národního  Vithingi,  kterýžto  „gotický"  národ  po- 
/oiíi  os  pobřeží  baltické.  O  těchto  na  pobřeží  baltickém  nic  se  neví;  ném. 
Vitíiiing-i,  Juthungi  objevují  se  ve  IV.  stol.  po  Kr.  na  hořejším  Dunaji,  Virtingni, 
kteří  r.  269.  po  Kr.  zároveň  s  Gotv  proti  ňimanům  na  dolním  Dunaji  bojo- 
vali, jsou  Tervingi,  a  nikoliv  Vithingové  od  balt.  pomoří.  Normanští  piráti 
VikÍDgi  nesměji  se  směšovati  s  Vitingy.  Jména  Velká  i  MaU  Rus  .jsou  nepo- 
cfaj^bné  řeckého  původu,  vznikla  v  kanceláři  patriarchy  cařihradského.  Jméno 


lemické  pojednání.   -    K.  Lugebil:  „Znr  Frage  ttber  zweitheilige  und  einheit- 
liché  Satze''  (str.  36  —68.)  s  clodatkem  od  V.  Jagiče  (str.  69.-73.).  —  J.  Lecie- 
jewski  pokračuje  ve  svém  rozboru  Florianského  žaltáře  a  jedná  zde  o  časo- 
vání v  této  nejvzácnější  památce  staropol.  (str.  74.-  9>.).  Dr.  C.  Jireček:  „Der 
Ursprung  des  Namens  der  Kupci  in  der  Rhodope**  (str.  96.-99.):  Krajina 
timto  nirůdkem  obydlená  jižně  od  Plovdiva  podél  řeky  Marice  až  k  jejímu 
vtoku  zvala  se  v  dobách  byzantinských  Merópi,  z  toho  odvozuje  jméno  Kťip- 
^8  a  Rúpci,  Kupalii  turecký  jest  tvar,  Rupalán  p:ik  z  toho  odvozeno  pomocí 
přípony  -an.  —  Týž  podal  pojednání  „Conventionelle  Geheimsprachen  auf  der 
Balkanhalbinsel'*  (str.  99.-102):  na  třech  celkem  místech  užívají  takéto  „han- 
víky*,  a  sice  v  Bracigově,  městečku  to  na  severním  svahu  Rhodopy  ležícím, 
^níci,  pak  zedníci  v  kraji  Osatu  v  nej východnějším  koutě  bosenském,  a  ko- 
necoě  v  okrese  vranjském  v  Srbsku.   Valná  část  slov  v  těchto  řečech  užívá- 
/  ''l^^jest  albánského  původu.  —  J.  Baudouin  de  Courtenay  pojednal  v  VII.  sv. 

^Archivu-   o  cirkljanském  podřečí  v  Gorici,  v  tomto  sešitě  dodává  ukázkou 
Dékoli^  pohádek  (str.  103.-119.)  písmem  až  úzkostlivě  fonetickým.  Ze  slo- 
"''^kého  podřečí  posud  neměli  jsme  takých  ukázek  (mimo  několika  písní 
^^Hárodních  od  Valjavce  v  „Křesu").  —  V.  Jagié  oznamuje  (str.  120.— 
~*^x    Qpis  VI.  Stasova  „L'omement  sUve  et  oriental  ďaprěs  les  manuscrits 
v    ri^^  et  moderaes,   recueilli  et  étudié  par  Wl.  St.-.  St.  Petersbourg  1884. 
řtrň^       ^^°'  *®*^^  obsahuje:  Avant-Propos  pět  stran,  Explication  des  planches 
ra^T^^  ^^^^  *  čtyřicet  tab.  ornamentů  ve  skvostném,  věrném  vyobrazení.  Již 
díle      '^^'*^'  vydal  Vl.  Staso  v  knihu  .,PyccKÍň  uapo/íHUH  opiiaMeiixTb".  V  tomto 
Wti   ^^*  *®  vylíčiti  historicky  vývoj  ruského  ornamentu.  Podkladem  jeho  mohl 
1  v  fc-.*oliko  ornament  byzantinský  i  iihoslovanský,  jak  v  rukopisných  tak 
rů^^^ivebních  památkách.  Dle  toho  podává  na  tabulích  v  prvním  sešitě  obrazce 
od    -^^h  jihoslovanských  i  rumunských  ornamentů,  a  sice  tab.  I.— XIII.  bulh. 
c)  t^:?^I.--XVm.  stol.),  b)  tab.  XIV.-XXVII.  srbských  (od  XU.-XVIII.  stol.), 
(i^^^'.-X^yi -XXIX.  herceg^(zeXIY.  stol.),  jd)_tab. ,  XXIX.-;-M^  bos. 


336 


noMeáy  v  litentuře  a  uménl 


(ze  xvii^xvin. 

Hap.  npocB.  1884. 

biiln   ornamcntii  ee  ^^  .^   ^ ^         ,  -        r 

Btalo*  Dři  srbském.  Obrazcd  ornamentů  ze  starých  hlaholských  rukopisů  nepo 
dává  p  Stasov  v  tomto  aešitě.  —  Látka  sebrána  jost  asi  ze  100  jihoslovan- 
sktch  rukopisĎ  cyrill ,  chovaných  v  různých  knihovnách  evropských.  Jakou 
hotMtoBt  jen  tento  sešit  poskytuje,  nedá  se  ani  vyliéiti.  —  V  Jagid  oznamaje 
dále  (Btr.  125—131)  spis  Th.  Buslajeva:  „PyccKiŘ  JIiii^eBOH  AnoKa.iHncHCb. 
Cboat*   ii3o6pa»ceHÍÍ   h.ii*  j!iHi^eBbixi>  AnorcajiHncHConi*   no  pyccKfiiiii'b  pyíco- 
nncitM-h  cb  XVIro  B-bfca  no  XXXufi.''  MocKoa  1884.  m.  fol.  835  stran.  K  tomu 
atlas  skládající  se  z  285  éemých  a  23  kolorovaných  tabulí.  Dílo  toto  vvSlo 
nákladem  mecenááe  hr.  S.  D.  Šeremetěva  jakožto  82.  číslo  publikací  ,umil 
o6u;ecTBa  jiioÓht.  6p.  uhcbm."  —  „Kleine  Míttheilungcn"  obsahují  vedle  dvou 
zpráv  dra.  Konst.  Jirečka  (str.  132. — 134.)  velice  bohatý  „Bibliographischer  Bo- 
richt**  od  V.  Jagiée  (str.  134.— 176.).  Z  oznámení  spisu  Snegireva  o  Dobrov- 
ském vysvítá,  že  prof  Jagié  svAj  úsudek  o  Dobrovském  značné  změnil  od 
r.  1866.  (Viz  Književnik,  11.  356.,  369.-360.).  J.  P. 

Nové  knihy  o  8v,  Cyrillu  a  Methodom.*)  (PokraČ.)  11.  HCmtbo  h  no- 
AunrHCB.  Klipu. iJiAH  MeTOAiH,  npocB^THTejieft  GjiaBfln-B,  nepeBeji'B  h  upa- 
M^THJiii  ji^nn  qjieHOBii  Odu^ecTBa  O.  A.  M-ň,  cb  Ao6aBKOio  Tpouapji  h  KoH^aica 
Bit  qecTb  oóoxi*  'T^x-b  »e  cb.  anocTO.iOBb  cinnflHCKHX^b.  (Bu/(.  06ii^.  iih.  Ka- 
HKOBCRoro).  JlbBÓBit  1885.  16-0,  crp.  64.  —  12.  Sborník  velehradský.  Red. 
Jos.  Vykydal,  děkan  a  farář  na  Velehradě.  Ročník  IV.  V  Brně  1885.,  str.  XI. 
a  326.  (ODsahuje:  Idea  cyrillomethodějská.  Jubilejní  píseň  svatomethodějská 
na  r.  1885.,  od  Jana  Soukupa.  Papež  Řehoř  VI.  a  zánik  slovanské  litníffie 
v  Čechách  i  na  Moravě.  Podává  dr.  M.  Procházka.  Církev  cyrillomethodějská. 
Objasnil  Fr.  V.  Sasinek.  Císařské  silnice  na  Moravě  vystavěny  pod  ochranon 
sv.  apoštolů  Cyrilia  a  Methoda,  a  iejich  stráži  svěřeny.  Podává  K.  Eíchler. 
Na  obranu  křížů  cyrillomethodějskýcn.  Pokračuje  Jan  Havelka.  Velmi  závažný 
dAkaz  katolických  Rusínů  pro  tvrzení,  že  slovanská  liturgie  sv.  Cyrilia  a  Metfao- 
déje  byla  překladem  řecká.  Od  dra.  M.  Procházky.  K  jubileu  Methodějova. 
BÁscfi  od  Fr.  Kyselólio.  Zpomínlcy  na  cyrillomcthudéjský  lok  18(58  Sostevil 
J.  Andiejcv.  Slavnosť  jubilejní  roku  1863.  a  bohoslovci  Českoslovanští.)  — 
13.  Ostutky  sv.  Cy  ri  lla,  SlovanAv  apoštola  na  Velehradě.  Na  upomínku  pout- 
ní kňra  veloliriid:*kým  uchystal  J.  Vychouil.  kooperalor  velehradský.  1885  — 
11.  Mariánská  svatyni^  na  posvátném  Velehradě.  (Dárek  jubilejní.)  Napsal 
Jřin  V\ chodil.  1885.  —  15.  Apoštolovo  slovanští  sv.  Cyrill  a  lUethoděj, 
Jejich  'život  a  osudy  církve  slovanské  na  Moravě  a  v  Čechách.  Stručně  líčí 
H.  l*ra\da.  V  Praze  18-5.  Nákladem  vlastním.  —  16.  Církev  latinská  a  ná- 
boženská jednota  Sloxanť).  České  slovo  ku  zahájeni  metliodějských  slavností 
na  Velehradě.  Pronáší  .los.  Holeček  Na  Smíchově  1885  —  17.  Meeo/^ieucKÍft 
loóii.KMniuíi  ťrii)])MiiK%  ii.t/^aiinbiH  iiMiiepaTopCKiiMb  uapuiancKiiMi)  yiiuBepciiTc- 
TiíMTí  K  6.  Miipi>;i>i  1885  ro^.i,  iio/^T>  pf^^nKi^ieio  op;^.  npo*.  A.  By;^H.ionHM;i. 
HapiuaHM  18í^5. 

(  téný  pan  dr.  Pudolf  Jwvřák^  docent  východních  jazyků  na  c.  k.  České 
universiié  v  Praze,  la8ka^  e  níiui  oznamuje  v  příčině  článku  „Slované  na  dvore 


DvDÍáka  spisek:  „O  kulturním  významu  Arabů  po  Evropě**,  str.  lá. 
*)  V  pořadu,  jak  nás  docházejí. 


„Slovanský  sborník^  v}rha/i  vžily   lá    každého  mrsico  a  předplíici  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  či.slo  34.  nové:  na  čtvrť 
roku  1  zl.  30  kr.,  postou  1  zl.  40  kr.,   na  púl  roku  L>  zl.  50  kr.,   poštou  2  zl. 
70  kr..  na  celý  rok  4  vA.  .sO  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovčdný  redaktor  :i  vydavatel:  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny  J.  Qtty  v  Praze,  na  Karlové  náměstí  č.  .S4.  n. 


MMfSBQRlIiL 


Rooník  IV.  H-  1885  -h  Číslo  7 


Dožínky  na  moravském  Valašsku. 

Sděluje  Mat  Václavek. 

Moravské  Valašsko  rozkládá  se  v  severovýchodní  Moravě  a 
je  prostoupeno  Moravskými  Karpaty  čili  Bezkydy  a  protékáno 
dvojí  Bečvou,  totiž  Horní  čili  Vsackou  a  Dolní  čili  Rožnovskou. 
Obě  pak  řeky  se  u  Valašského  Meziříčí  v  jeden  tok  spojuji,  který 
na  to  spěchaje  podél  měst  Hranic,  Lipni ka  a  Přerova  u  Tovačova 
se  snoubí  s  vlnami  Moravinými. 

Lid  valašský  zachoval  si  ze  všech  kmenů  moravských  (Ha- 
náků, Slováků,  Lachů,  Horáků)  téměř  nejvíce  svůj  individuální 
ráz.  Jeho  lahodná,  cizími  příměsky  neznešvařená  a  pěknými  úslo- 
vími propletená  řeč  naplňuje  filologa  radostí  a  obdivem;  jeho 
zvyky  a  obyčeje,  ba  i  některé  pověry  zamlouvají  se  opět  svou 
prostotou  a  starobylosti  kulturnímu  historikovi,  a  jeho  kroj,  který 
jest  z  veliké  části  ještě  zachován,  poskytuje  zase  ethnografovi 
zajímavých  a  Vítaných  momentů. 

Z  četných  zvykův  a  obyčejů  valašských  vybereme  tentokráte 
zvyk  a  obyčej,  jenž  se  zachovává  na  mnohých  místech  při  obžin- 
kách  čili  dožinkách. 

Posledním  Snivém  na  Valašsku  je  pohanka  neb  oves.  Proto 
vystrojí  šnice  gazdovi  (hospodářovi)  věnec  buď  pohančený  neb 
ovesný.  Do  věnce  vpletou  nějaké  kvúi,  neb  okrášlí  jej  malovaným 
papírem,  na  nějž  přilepují  bílkem  vejcovým  pozlátko. 

Dožínsyí-li  žnice  oves,  zpívají: 

Na  konec,  můj  záhoneékn,  na  konec, 

Seká  ňa  tam  Černojoký  mládenec. 
Skoro-li,  můj  zábonecku,  skoro-li, 

af  fia  moja  pravá  ruka  neboli! 

Jsou-li  již  u  konce,  zanotují : 

Už  ten  oves  dozrává,  dozrává, 
a  hlavěnku  pokládá,  pokládá. 

Chysti^,  gazdo,  aldamái, 
už  ten  oves  důle  máS; 

SloTUiký  iboniik.  25 


338  Mat.  Václavek: 

ty,  gazděnko,  sližence  (=  vdolky), 
na  zeleDéj  misence. 

Poprodaj,  gazdičku,  kde  co  máS, 
enom  nám  nachy Btaj  aldamáS. 

Poprodaj  oveíky,  malenky, 
enom  nám  nacnystaj  pálenky. 

Poprodaj  ovečky,  barana, 
budeš  nám  nalévaf  ze  žbána. 

Hodného  my  gazdn  máme, 
v  tom  zeleném  dolománě  (=  kožicha), 

ešče  hodnějSi  gazděnka, 
tá  nám  nadělá  sliženců. 

Po  každém  zpévu  zaznívá  jásot  a  výskot  daleko  široko. 
Vijí-li  už  věnec,  zpívají: 

Už  sme  Ba  nažaly  ovéska  zralého  — 
a  fiak  my  dostáném  hodně  páleného. 


Ta  naša  gazděnka,  to  je  dobrá  roba, 
pfínésla  nám  vdolkA  aŽ  na  zadní  hona; 

)a  vdolkA  donesla,  dvě  ílaše  goralky, 
a  Sak  sme  to  žaly  jen  samé  ŮŠčanky  *) 

Jiná  píseň  při  vití: 

Ty,  vínečku  poleiový, 
vila  sem  fa  v  širém  poli, 
vila  sem  fa,  helekaja, 
rozvijám  fa,  naříkaja! 

Ženců,  kteří  ještě  nedožali,  škádlí  touto  písní: 

Ponáhlajte  vy  sa  N.  ženci, 

iak  sa  vám  smaži  žába  na  roženci, 
a  jedna  sa  smaži  a  druhá  sa  vaří, 

N.  ženci,  to  sa  vám  podaří! 
Ja  N.  ženci  z  vysokého  trůnu, 

budu  měf  k  večeři  ze  Škopek  oďinu, 
s  mísa  petružele, 

budu  měf  k  večeři  místo  želé. 

Jdouce  s  věncem  k  domovu  zpívají: 

Teče  voda,  teče  ze  seče  do  seče, 
N.  gazděnka  dobré  vdolky  peče, 

a  dobré  vdolky,  aj  podlésníčky, 
a  ona  to  chystá  pro  ty  svoje  žničky. 

A  ty,  gazdo  náš,  ffořalečky  dáŠ, 

gořaiečky  do  skleničky, 
napojíš  si  svoje  žničky, 

šaK  nás  všecky  znáš. 


*)  Z  vesnice  Ústí  u  Vsetína;  nebo  pojmenují  se  vůbec  z  té  dědiny,  ze 
které  pocházejí. 


Doiinky  na  moravském  Yalaisku.  339 


A  jak  nám  nedáš,  ndéUUne  8pá8, 
propijem  ti  plátěneČky 

a  gazděnce  rnkáveéky, 
napifem  sa  zaa. 


Gazdo  náS,  gazdo  náj, 

chystai  nám  aldamáil 
Ani  sa  do  sklepa  před  náma  neskoyáS, 

do  sklepa  neskovái,  ani  do  knchyné, 
a  my  sa  optáme  dobré  hospodyně. 

Zpěv  u  domu: 

Otviraj,  gazděnko,  otviraj  nám  dveří, 

af  sa  podívámef  co  máme  k  večeři. 
Jak  máme  k  večeři  kysehi  polévku, 

tož  my  se  vrátíme,  pdijdeme  do  iefiku. 

Otviraj  nám,  gazděnko,  otvfraj  nám  vrata, 

a£  nepolámem  na  věnečka  ziata. 
My  si  nesem  věneček,  a  v  něm  sú  růžičky, 

a  Sak  si  to  uvily  N.  (hospodářovo  jméno)  žničky. 

Když  vejdou  do  chalupy  ,vinšuje"  jedna  ze  žnic  následovně: 

Pámbu  daj  dobrý  večer,  uŽ  k  vám  jdu, 

dáte  li  nám  tů  dožatú  opravdu ; 

Tu  je  ten  domeček,  co  (mu)  patří  ten  věneček; 

tu  je  ten  klineček,  co  má  visef  věneček ; 

tu  je  ta  hospoda,  toho  vínku  sloboda. 


Nesem  vám  věneček  pro  vysvěcení, 
že  sme  vám  zežaly,  co  ste  kde  měli. 


Šiřej,  žničky,  iiřej,  aC  já  jdu  k  svému  hospodáři  bližej. 

Co  ste  po  nás  Žádali,  všecko  sme  vám  udělaly, 

nažahr  sme  vám  žitecka,  aby  byla  do  roka  svadbička  nebo  kmotrička. 

Nažafy  sme  vam  sto  kolků  rži,  sto  kolků  pohanky, 

aby  měli  pacholci  vaSi  hezké  galánky 

Nažaly  sme  sto  kolků  ječmeňa, 

aby  byla  dobrá,  vaša  žena. 

Nažaly  sme  sto  kolků  ovsa, 

aby  měla  hospodyň  pro  krávy  a  hospodář  pro  fňksa. 


I 

t 


Když  sem  já  šla  přes  to  vaSe  role, 

dvě  sestřičky  tam  svačily. 

Já  sem  jim  říkala:  Rač  ťámbu  žehnaf  — 

a  ony  sa  počaly  na  mfia  hněvat 

Tá  jedna  sa  ale  na  mňa  obměkčila 

a  mně  téj  svačenkv  udělila. 

Dala  mně  jedno  klepétko  račí  a  jedno  ptačí. 

Tak  sem  sa  téj  svacenky  nasvaČila, 

až  na  mně  kofdnlečka  napjačila. 


340  Mat  Václavek:  Dožinky  na  moravském  ValaSskn. 

Já  vám  vinSuju  Sčasný  a  veselý  rok, 

aby  vám  vypadi  z  pece  bok. 
Jak  vám  ho  nezamaže  pacholek  ani  divka, 

tož  8i  pošlete  pro  zedníka. 
Jes-li  nevité  pro  kerého, 
\  tak  pro  teho  „čerta*  Johanovského. 


Kerý  dobrý  a  poctivý  mládenec, 
ten  udělí  žnickám  na  věnec; 

kerý  nechce  nic  dáti, 
ten  misek  i  s  penězi  ztratí. 

Obdrží  za  to  odměna, 
že  dostane  starú  ženu, 

starú  a  brblavú,  co  ho  strči  pod  lávu. 

Vvtrhnůc  ho  z  pod  lávky, 
da  mu  za  dva  pohlavky, 
a  bude  ho  sem  tam  vodit, 
když  žničkám  na  věnec 
nechcel  nic  odhodif. 


Já  vám  vinšuju,  aby  vám  Pámbu  požehnal 
kolik  je  v  hoře  jedliček,  tolik  teliček, 
kolik  je  po  horách  pníčků,  tolik  býčkA, 
kolik  ie  po  světě  vrabečkA,  tolik  chlapečkA, 
a  kolik  má  husíčka  páreček,  tolik  céreček. 


Také  sme  vám  nažily,  pane  hospodáři, 

sto  kolků  bobu,  abyste  měli  pro  chudobu; 

sto  kolků  mylku,  abyste  měli  pro  pacholka  aj  pro  dívku. 

Nažaly  sme  vám  sto  kolků  járky, 

abyste  nám  dali  vědro  goralky. 

Eolik  je  v  tomto  věnečku  šašek  (ščiček),  tolik  flašek;   kolik 
>        kíásků,   tolik  mázků;  kolik  zrneček.   tolik  čtvrteček  —  tu  máto, 
pane   hospodáři,  pěkný   věneček.    Ncch  vám  Pámbu  požehná  na 
přes  rok  tolik  méřiček,  co  je  v  ncm  zrneček!  — 

Podivte  sa,  hospodářů, 

jak  já  sobě  nožku  hážu ; 
podivte  (podívejte)  sa  hospodyň, 

jak  já  sebú  zatočím.  — 
AJ  ty.  Mářo,  hopsá! 

Aj  ty,  Kačo  Trčalova,  toč  sa! 

Gazda  zavěsí  pak  věnec  na  hřebik  v  jizbě,  kdež  zůstane  až 
do  štědrého  večera.  Toho  času  se  sundá  a  zároveň  s  jinými  zbytky 
od  jidla  štědrovečerního  dává  se  kravám  a  kúrám  (slepicím),  aby 
dobře  dojily  a  nesly;  ale  mašle,  jíž  byl  věnec  svázán,  musí  se 
dostaf  dívce  (děvečce). 

U  hostiny  (večeře)  dožinkové  dostanou  ženci  a  žničky  ko- 
láčův  a  ,gořařky*  (největšího  to  bohužel  na  Valaších  zla)  do  sytá. 

Za  zpěvu  a  všelijakých  šprýmů  sedí  se  u  ní  až  pozdě  do  noci. 


J.  A.  VonUfek:  Chriiito  Botev,  bulharský  básnik -vojín.  341 

Christo  Botev,  bulharský  básnik-vojín. 

Obrázek  z  bulharské  literatury  v  dobé  povstání. 

Napsal  J.  A.  Voráček. 

(Dokončení ) 

.Kolem  polovice  května  roku  1876./  pokračuje  Vazov  dále, 
iprihotovil   Botev  svoji   četli  a  to  s  velkým  úsilím,   maje  pomoc 
od  vznešených  vlastenců,  tak  že  se  mohl  vydati  s  ni  na  cestu 
proti  nepHtelí.   Touže  dobou  Botev   od  mnoha  namáháni,  práce 
a  nepokoje  změnil  se  v  tváři  velice.  Rty  byly  stisknuté  a  vousy, 
které  již  nechal  růsti  bez  upravování  jich,  dodávaly  mu  vážnější 
a  mračnější  podoby.  V  těch  dnech  neseděl,  nespal,  ba  ani  takřka 
nejedl.  Běhal   z  kavárny   do   kavárny,   z  krčmy  do  krčmy,  z  ho- 
spody do  hospody,   z  domu  do  domu,  aby  nadzíral,  oslovoval  a 
rozplamenoval  budoucí  své  druhy  v  těžkém  podniku.   Změnil  se 
zcela.  Smělá,  neohrožená  jeho  myšlénka,   která   dlouho  mučila 
ducha  jeho,  upevnila  se  nyní  v  jeho  duši  jako  nějaký  tajný  démon. 
On  žil  s  ní,   v  ní   a  za  ni,   ta  byla  cílem  jeho  života,  rozumem 
celé  existence  a  bez  ni  nemohl  žiti  a  bez  něho  ona  nemohla  se 
zroditi.  Všichni  byli  již  připraveni. 

Pomoci   a  podpory  docházely  se  všech  stran.   Vlastenectví 
v  této  chvíli   nadějí   a  nadšení   otevřelo  kapsy  a  zveličilo  srdce. 
Aby  však  zůstala  tajná  nejen  příprava,   nýbrž  i  vsedání  do  par- 
níku, povstalci  se  rozešli  po  různých  městech  dunajských  a  sice 
nejvíce  do  Oltenice,   Ďurděva,  Zimnice,  Turnu-Magureli.   Zásoby 
vojenské  a  všechny  uniformy  se  poslaly   v  bednách  do  Ďurděva. 
Všude  se   zachovávala  tajnost   A  když   nemohlo  se  vše  utajiti, 
šeptalo  se,  že  tato  četa  odchází  do  Srbska.  Všichni  vystěhovale! 
v  Bukurešti  i  ve  druhých  městech  tajili,   že  vědí  o  tom  záměru, 
aby  tím  snáze  spletli  rumunskou  vládu.   Zatím  však  vláda  znala       ( 
vše  lépe  než  oni.  Tajné  zvěsti  byly  rozeslány  po  prefektech.  Bra-        t 
tiano  byl  tehdy  předsedou  ministerstva. 
Botev  byl  vojvodou  čety. 
Vše  bylo  již  událostí. 

Dne  18.  května  r.  1876.  vsedla  neohrožená  četa  po  částech 
na  parník  ,Radecký*  a  po  někohka  dnech  Hbala  posvátnou  zemi 
otců  svých  u  Kozloduje . . . 

Úchvatná  to  stránka  našich  dějin! 

Na  21.  května  obdržel  přítel  Boteva  list  datovaný  od 
18.  května  1876.  z  parníku  „Radecký*. 

Psaní  neobsahovalo  mnoho  ale  ohnivých  řádků. 

V  něm  Botev  oznamoval  převzetí  parníku,  pozdravoval  ho- 
roucími slovy  ženu  svou  a  děcko  a  končil  poznámkou,  jak  je 
šťasten,  že  Prozřetelnost  vyplnila  jeho  modlitbu. 

A  ta  modlitba  byla  svatou. 

Známe  ji  všichni  nazpaměť. 

Je  to  hymnus  trpícího  člověčenstva. 


342 


J.  A.  Voráček: 


Potud  Vazov.  Zbývá  mi,  abych  ješté  poznamenal,  že  když 
se  ocitli  všichni  povstalci  na  rakouském  parníku  dunajském  ,Ra- 
decký",  všichni  oblekli  se  do  uniformy  a  Botev  s  napřaženým 
revolverem  proti  kapitánu  lodi,  žádal  ho,  aby  přistál  s  nimi  ve 
vzdáleném  místě  u  Kozloduje,  odkud  měli  zaměřeno  přímo  do 
Berkovského  Balkánu. 

Rakouský  kapitán,  nechtě  zemříti,  byl  nucen  učiniti  jim  po 
vůH.  Podle  jiného  podání  učinil  prý  tak  rád  jako  Slovan  ze  Srbska 
nebo  z  Černé  Hory.  Ostatnč  tehdejší  noviny  evropské  dosti  o  tom 
se  napsaly. 

Podávám  nyní  tuto  Botevovu  modlitbu,  jak  již  dnes  zná- 
rodněla. Překlad  je  více  doslovný  a  prostý,  nežli  umělý,  aby  i  če- 
ské  obecenstvo  snáze  vssálo   ducha  této  písně.   Zní  následovně: 


Ó  Ty  Bože,  pravý  Bože, 

TV,  jeDŽto  Bídíí] 
ale  Ťjj  jenž,  Bože,  tninifi 


ne  "íy,  jenžto  BÍ<flíŠ  v  nebi. 


i  v  mé  duši  i  v  mé  lebi; 

ne  Ty,  kterému  Be  klaní 
popové  a  klášternici, 
a  jemužto  Bvíčky  pálí 
pravoslavní  fanatici; 

ne  Tv,  jenž  jsi  z  bláta  Btvofíl 
člověka  i  družku  jeho 
a  pak  zaB  jej  zŮBtavil  jsi 
ve  porobě  stíženého; 

ne  Ty,  jenžto  pomazal  jsi 
papeže  a  svéta  krále, 
zůstaviv  mé  braty  rodné 
ve  porobě  neustálé; 


ne  Ty,  Bože  licoměrcA, 
tyranův  a  ukrutníků; 
ne  Ty,  jenž  jsi  hlupcA  modlou 
i  všech  lidstva  protivníků: 

rozumu  však  velký  Bože, 
záštitníče  vSechněch  robů, 
jehož  svátek  světit  budou 
národové  vstali  z  hrobů ; 

lásku  vdechni  vSem,  ó  Bože, 
ku  svobodě  zápas  vřelý, 
af  se  bije,  kdo  jak  může, 
s  národními  nepřátely ! 

Posilni  mou  ruku  slabou, 
af,  kd^  vstanou  všichni  robi, 
najdu  i  já  v  řadách  boje 
hrob  svůj  chladný  mezi  hroby. 


Nedopouštěj,  by  vychladlo 
bujné  srdce  v  zemi  cizí 
a  můj  hlas  b^  tiše  zašel, 
jak  na  poušti  ohlas  mizí . . . 

Píseň  tato  svým  melancholickým  nápěvem  stala  se  již  druhou 
bulharskou  hymnou.  Když  ji  pějí  pohromadě,  panuje  jakýsi  po- 
svátný okamžik  a  nálada.   Třeba  ji  slyšeti  ovšem   z  úst  Bulharů. 

JeC  v  ní  více  citu  nežli  poesie.  A  o  to  zajisté  Botevu  šlo. 
Kdo  k  ní  nápěv  složil,  je  mi  neznámo.  Celý  však  duch  této  písně 
je  duch  Boteva;  silný  a  nezkrotný  hněv  proti  utiskovatelům,  ne- 
líčený a  mohutný  vzdor  proti  dosavadní  zaslepenosti,  vážný  a  pro- 
rocký duch  nadějné  budoucnosti:  to  vše  vyznívá  z  těchto  zvuků. 

Od  té  doby  však,  co  vzal  Botev  meč  do  ruky,  není  známo, 
že  by  byl  něčeho  více  napsal.  Nejkrásnější  jeho  básní  je  sám  jeho 
život.  Je  to  kus  tragedie,  kterou  psal  mečem  a  zakončil  krví  svou 
v  zuřivém  boji  s  Turky  blíže  u  města  Vraca,  na  místě  nazvaném 
Virslec.  Byl  to  poslední  jeho  boj  s  tureckými  bašibozuky  i  řado- 
vým vojskem.  Četa  jeho,  prořidlá  od  několika  bojův  a  šarvátek, 
jakmile  vystoupil  na  břeh  až  ku -Balkánu,  vedla  si  statečné.   Ze 


Christo  Botě  v,  bulharský  básnik-yojín. 


343 


dvou  set  junáků  nespasil  se  nikdo,  jak  se  vypráví.  S  mečem 
v  ruce  proklán  nepřátelskou  kuli,  skončil  jako  chrabrý  vojvoda, 
jak  sám  sobč  ve  své  modlitbé  přál: 

„af,  kdy  vstanon  všiebni  robi, 

najdu  i  já  v  řadách  boje 

brob  svQj  chladný  mezi  hroby''. 

To  se  mu  tedy  vyplnilo.  O  jeho  hrobě  se  nevi.  Podobné 
i  podrobnějšího  vypsání  jeho  vojenské  činnosti  dosud  nestává. 
Až  bude  více  o  tom  známo,  neopominu  o  tom  učiniti  zmínky. 
Rekovská  smrf  Boteva  nevyplynula  snad  z  okamžité  nálady  a  na- 
dšení, neboC  kdo  celé  roky  připravuje  se  k  hrdinské  odvetě,  za 
kruté  skutky  na  vlastním  národu  spáchané,  ten  neoddává  se  zby- 
tečným illusím  a  setrvá  ve  svém  předsevzetí  až  do  konce,  ne- 
hledě na  překážky,  nehledě  na  vlastní  život,  který  jinače  byl  by 
neúplným.  A  že  Botev  odedávna  k  boji  se  připravoval,  svědčí  nej- 
lépe vlastní  jeho  slova  v  krásné  básni,  ve  formě  národních  písní 
bulharských,  kdy  jako  mladík  dvacetiletý  louči  se  r.  1869.  se  svou 
matkou  a  přátely  takto: 


Neplakej,  matko,  neŽeli, 
Že  Btal  jsem  já  se  hajdnkem,  *) 
hajdnkem,  matko,  povstalcem 
a  tebe  bednou  zAstavíl. 
bys  pro  své  dítko  trncnlila. 
Mdějí  klĎ  a  proklínej 
tu  černou  luzu  tureckou, 
která  nás  mladé  vyhnala, 
do  této  smutné  ciziny, 
kde  se  dnem  noci  skytáme, 
nemilí  nikde  nikomu. 
Vím,  že  mne,  matko,  ráda  máS, 
vím,  že  snad  v  mládí  zahynu,  **) 
jakmile  zítra  přeplovu 
přes  tichý,  bílý  přes  Dunaj! 
fici  mi  vfiak,  co  mám  dělati, 
když  mne  jsi,  matko,  zrodila 
se  srdcem  mužným,  junáckým 
a  srdce,  matko,  nestrpí, 
vidět,  jak  TurČín  sveřepý 
v  rodném  tam  řádí  přibytku, 
tam,  kdežto  já  jsem  vyrostl 
a  kde  jsem  prvé  mléko  ssál ; 
tam,  kdežto  první  láska  má 
s  černýma  svýma  očima 
i  8  oním  tichým  úsměvem 
až  v  hloubi  srdce  utkvěla; 
tam,  kdeto  otec,  bratrové 
v  žalosti  pro  mne  vzdychají! 
Ach,  máti,  matko  rekovská! 
Odpusť  mi  a  již  s  Bohem  buď! 
Již  pušku  dal  jsem  na  plece 


a  vlasti  hlas  mne  vyzývá, 
bych  rval  se  s  vrahem  bez  víry. 
Za  všechno  drahé  na  světě, 
za  tebe,  otce,  za  bratry 
s  vrahem  se  utkám  v  odboji 

a  pak co  bude  Žádat  meč 

a  čestnost,  matko,  junácká. 
Až  ale,  matko,  uslyšíš 
zafičet  kouli  nad  selem 
a  mládci  přijdou,  junáci: 
pak  vyjdi,  matko,  ptei  se  jich, 
kam  se  tvé  dítě  poděio? 
Jestli  ti  řeknou,  že  jsem  pad* 
s  olovem  srdce  probité, 
i  tehdv,  matkOj  neplakej 
a  sluchu  nepřel  lidem  těm,     . 
CO  o  mne  budou  povídat. 
Raději  vrať  se  do  domu 
a  vřele  všechno  zvyprávěj 
svým  dětem,  rodným  bratřím  mým. 
ať  pomní  též,  at  znají  též, 
že  jsoutě  měli  bratra  kdys, 
jenž  mlad^  padnul,  zahynul, 
protože  nikdv  nesnes',  nedoveď 
před  Turky  nlavu  uklánět 
a  hledět  na  jho  chudiny ! 
Rci  jim,  ať  pomní,  matičko, 
ať  pomní  a  mne  hledali, 
mé  bílé  maso  po  skalách, 
po  skalách,  orlích  po  hnízdech, 
krůpěje  černé  pod  zemí, 
pod  zemí,  matko,  pod  černou! 


*)  Slovo  „hajduk''  považují  zde  za  turecké,  vzniklé  z  tureckého  „hajdut", 
8  týmže  významem. 

**)  Zemřel  skutečně  ve  28  letech.. 


^44  J*  A.  Voráček:  Ghristo  Botev,  bulharský  básník- vojín. 


A  jestli  najdou  pnŠku  mou, 
pušku  mou,  matko,  se  Šavlí: 
kdekoli  vraha  naleznou, 
8  olovem  af  ho  pozdraví, 
se  šavlí  af  ho  obejmou . . . 


Jestli  však,  matko,  nemůžeš 
pro  soucit  toho  udělat, 
to  af  se  dívky  seberou, 
před  námi,  matko,  na  choro, 
af  dojdou  moji  přátelé 
8  mou  míioa  pro  mne  truchlící, 
a  ty  pak,  matko,  vyjdi  ven, 
se  všemi  mými  bratřím! 
a  píseň  o  mne  poslechni, 
proč  a  jak  jsem  já  zahynul 
a  jaká  oyla  slova  má 

před  smrtí,  před  mou  družinou 

Toužně  se  budeš  dívati, 
ty  na  to  choro  veselé 
a  setkáS*li  se  s  pohledem 
mé  drahé,  věrné  milenky: 
zhluboka  pro  mne  povzdychnou 

dvě  srdce  milá,  truchlící 

Její  i,  matko,  srdce  tvé! 

A  dvě  pak  slzy  ukanou 

na  starou  hruď  i  na  mladou . . . 

To  však  mí  bratři  uvidí 

a  iednon,  až  ti  vyrostou, 

lak  jejich  bratr  budou  znát 

lásku  i  mocnou  nenávisf 

Jestli  však,  matko,  matičko, 
živ  a  zdráv  domů  vrátím  se 


s  praporem  v  ruce,  s  junáky 
v  odění  chrabro  vojenském, 
na  éele  se  lvím  odznakem, 
s  puškami  silném  na  pleci 
a  8  ostrým  mečem  po  boku : 
O  tehdy,  matko  junácká 
a  moje  milá,  rozmílá, 
naberte  kvítí  v  zahrádce, 
naberte  zdravce,  brslenu, 
naplefte  věnců,  kytice, 
af  mužem  hlavy  ověnčit! 
A  tehdy  s  věncem,  s  kyticí 
vyjdi  mi  navstříc,  matičko, 
vyjdi  a  k  prsům  přiviň  mne, 
v  krásné  mne  čelo  poceluj 
a  heslo  mé  mi  připomeň : 
Junácká  smrť  a  svoboda  I 
A  já  pak  milou  přivinu 
8  krvavou  rukou  ku  srdci, 
by  srdce  chrabré  slyšela, 
jak  buší  v  hrudi,  hraje  si ; 
pláč  její  skojím  polibkem 
a  slzy  rtoma  vyssaji. 
A  potom  V?  — 


Matko,  s  bohem  buď 
a  ty  mne,  drahá,  nezabuď! 
Družina  má  již  odchází, 
cesta  je  děsná,  slavná  však 
a  může  být  mlád  zahynu  — 
Leč  to  mou  bude  náhradou, 
že  národ  řekne  jedenkrát: 
pro  pravdu  umřel  ubohý, 
pro  pravda  a  pak  svobodu. 


K  básni  této  není  třeba  výkladu.  Mluví  sama  za  sebe.  Všechno 
se  mu  vyplnilo  až  na  shledání  s  domovem.  Kdyby  mohl  se  na- 
vrátiti, viděl  by,  že  neumřel  nadarmo.  I  k  této  písni  vyškytá  se 
nápěv,  nápěv  národní,  ale  nerovná  se  předešlému.  Za  to  však 
deklamace  této  básně  působí  mocně,  jak  jsem  měl  příležitosC  vidét 
i  slyšeti.  Z  několika  básní  pouze,  které  se  deklamují,  pějí  a  čtou, 
uvedu  ještě  dvě  a  to  z  doby,  kdy  básnik-vojín  žil  ještě  v  Rumun- 
sku v  poměrech  nevalně  růžových,  V  první,  nadepsané  „V  krčmě", 
touží  básník  na  netečnosf  a  nevědomost  svých  krajanův  a  ve  druhé 
si  dobírá  ony,  kteří  více  hledí  na  zlato  v  kapse  nežli  na  svobodu 
národa.  První  čili  „V  krčmě"  zní  takto: 


Těžko,  těžko!  Sem  mok  réví, 
ať  zabude  zpitá  hlava, 
to,  co  z  vás  tu  nikdo  neví, 
je-li  hanba  nebo  sláva; 
ať  zabudu  kraj  svůj  rodný 
otcův  práh  i  pokrov  milý, 
i  těch,  kteří  duch  svobodný 
ve  mně  k  boji  probudili ; 
af  zabudu  původ  rodný, 
otcův  hrob  i  pláČe  matky, 
i  ten  způsob  blahorodný, 
jakým  hrabou  naše  statky 


a  to  lidu,  který  zmírá! 
Krade  drze  boháč  skoupý, 
hladný  kupec  zlato  sbírá. 
Krade  v  chrámě  i  pop  hloupý. 
Okrádejte,  nesmyslní. 
Okrádejte!  Kdo  vám  brání? 
Hle,  my  všichni  sklenky  v  ruce! 
Zůstanete  nepoznáni. 
Pijem,  pějem  písně  plesné, 
s  učtou  zříme  ke  tyranu 
a  když  krčmy  isou  nám  těsné, 
díme:  „Hajdy  do  Balkánu!** 


K.  Konrád:  „Kolle^ium  roratystów''  v  Krakove. 


345 


Jakmile  vSak  střízliví  jsme, 
pHsah  i  slov  zapomenem, 
tichnem,  žertvám  smějeme  Bh 
vykonaným  lidn  jménem, 
rátom  lýran  v  nadntostí 
vlasf  nám  celou  poskvrňuje, 
klá  a  vézi,  bije  v  zlosti 
a  lid  bědný  pokutuje 


Vino  sem  teď,  ať  to  splave, 
ať  umfmí  vnitřní  muka, 
ať  ubiji  city  zdravé, 
ať  ochabne  mužná  ruka. 
Na  zmar  pít  chci  nepříteli, 
na  zmar  i  vám,  patrioti^ 
pro  mne  cizí  svět  ui  celý 
a  vy?  —  Vy  jste  idioti!! 


Sepsáni  této  básně  spadá  asi  do  doby,  kdy  jsme  viděli  Bo- 
teva  v  největší  rozkvašenosti,  nespokojenosti  a  resignaci  vzdalo- 
vati se  lidí,  jak  o  něm  Vazov  připomíná.  —  BáseĎ  tato  je  nej- 
lepší íllustraci  jeho  nitra  v  oné  době.  Současná  skorém  je  i  báseň 
, Vlastenec*,  která,  nechci  říci  paroduje,  nýbrž  věrně  líčí  ony  bo- 
háče doma  i  v  Rumunsku,  nazývající  se  sice  vlastenci,  ve  skuteč- 
nosti však  byli  takými  nejméně.  Krátká  tato  satira  zni  takto: 


Vlastenec  je  —  duSi  dal  by 
za  védu  i  za  svobodu; 
ne  vSak  svoji  dnii,  bratři, 
ale  dnSi  od  národu. 
A  každému  dobře  činí, 
—  za  peníze,  jak  se  sluií  — 
Jako  člověk  —  cože  dělat? 
Prodává  i  svoji  dufii. 

Dobrým  také  křesťanem  je, 
nevynechá  služby  boží, 
avSak  proto  chodí  tam,  že 
jak  na  trhu  svůj  zisk  množí. 


A  každému  dobře  činí, 

—  za  peníze,  jak  se  sluií  — 
Jako  člověk  —  cože  dělat? 
Prodává  i  vlastní  duii. 

Dobrého  to  člověk  srdce, 
hlad  a  bídu  chlebem  bojí, 
ne  však  on  vás,  bratři,  krmí, 
leč  vy  jeho  prací  svojí. 
A  každému  dobře  Činí, 

—  za  peníze,  jak  se  sluií  — 
Jako  člověk  —  cože  dělat? 
Prodává  i  svoji  duii. 


I  tato  píseň  neni  snad  pouhým  ozvukem  básníkovy  fantasie. 
Je  to  holá  skutečnost,  jak  i  jiní  v  té  době  ji  popisuji.  Tím  však 
nechci  zkaliti  obraz  básníkův  před  našima  očima.  Literatura  má 
takových  zjevů  málo.  Psal  velmi  málo,  ale  co  zůstalo,  má  cenu, 
zejména  pro  Bulhary.  Končím  s  přáním,  aby  životopis  básníkův 
záhy  byl  doplněn  od  lidi,  kteří  ho  znali  a  nic  více  nežli  znali. 
Přidavkův  a  okras  netřeba.  Botev  zůstane  Botevem  i  tak,  jak 
skutečné  byl! 


„Kollegium  roratystów"  v  Krakově. 

Napsal  K.  Konrád. 

(DokonSaní.) 

Gorczycki  proslavil  se  hlavně  svými  vokalnými  mšemi  na 
čtyři  hlasy,  o  nichžto,  že  trvalou  mají  cenu,  svědčí  zvláště  ta 
okolnosC,  že  „w  katedrze  krakow.  dotad  wykonywane  bywaj%", 
jak  dosvědčuje  archaeolog  Ambr.  Grabowski.*)  Rukopisy  těch 
mší  chovají  se.  podnes  v  kathedrale  krakovské.   Dvě   z  nich,  jak 


*)  L.  c.  98. 


346  K.  Konrád: 

již  bylo  řečeno,*)  vydal  Cichocki  tiskem.  Jedna  slově  ,missa 
paschalis*,  druhá  „missa  Rorate".  Původní  partitura  ještě  nemá 
taktových  čar.  AI.  Sowiňski  otiskl  ve  svém  francouzském  slov- 
nice  ,Les  musiciens  pol.  et  slaves*  Kyrie  z  první**)  a  introit 
.Rorate**  z  druhé  mše,***)  však  moderní  notací f)  a  s  taktovými 
čarami.  O  Kyrie  vece  Sowiňski  v  polském  „Slowniku*  ft)  svém, 
že  .šwiadczy  o  wielkim  talencie  czcigodnego  kompozytora",  a  ve 
francouzském  vydáni  soudí  o  celé  té  mši,  že  musí  buditi  mocný 
dojem.  Na  to  rozebírá  ji  po  částech,  konče,  že  má  znak  pravé 
hudby  duchovní  a  plna  jest  vděku.  Druhá,  mše  adventní,  složena 
jest  pro  alt,  dva  tenory  a  bas.  Počíná  introitem  mešním  „Rorate* 
ve  volných  imitacích.  Po  něm  následuje  krátké  Gloria,  pak 
Graduale  a  Offertoriuro,  široko  rozložené,  a  končí  se  textem  .Funda 
preces*.  O  celé  skladbě  dí  hudební  kritik  Sowiúski,  že  , psána 
jest  rukou  mistrovskou  ve  slohu  fugovaném".  (L.  c.)  A  o  veške- 
rých mších  tohoto  hudebního  mistra  dí  Sowiňski  i  Grabowski,  že 
mohou  přirovnány  býti  k  nejlepším  skladbám  našich  časův  a  udrži 
se  vedle  nich.  Kromě  ntól  složil  též  mnoho  kantát  a  jiných  dro- 
botin  hudebních,  pak  hudbu  k  veselohře  kněžny  Radziwittové 
.Przejrzane  nie  mija"  se  zpěvy  a  tanci.  Gorczycki  byl  ze 
všech  proboštů  roratystův  nejslavnější  a  perlou  netoliko  ducho- 
venstva, nýbrž  také  skladatelů  polských,  v  jichžto  středu  náleží 
k  předním. 

Po  něm  spravoval  roratysty  ks.  Jos.  Masilewicz  do  roku 
1740.  Byl  také  skladatelem,  jakož  i  nástupce  jeho  ks.  Jos.  P^- 
kalski,  jehožto  skladby  kostelní  chovají  se  vkathedralné  biblio- 
thece  krakovské.  Zemřel  r.  1760.  Nástupcem  jeho  byl  ks.  Mat. 
Zieleniewicz.  Předposledním  ředitelem  koUeje  byl  od  r.  1780. 
ks.  B  e  r  n.  B  i  1 1  e  r,  rodem  Němec,  jenž  ale  hudbě  přiučil  se  v  Kra- 
kově od  dominikánského  mnicha.  Jako  Gorczycki  a  Zieleniewicz, 
byl  též  Bitter  zároveň  ředitelem  hudby  kathedralné,  však  ode- 
vzdal obojí  úřad  ještě  před  svou  smrtí  ks.  Podgórskému  asi 
r.  1791.  Ale  nyní,  kdy  po  dlouhém  politickém  úpadu  říše  polské 
úplná  záhuba  jako  lavina  pnkvačila  na  ni,  nastal  i  úpadek  ve- 
škerého umění,  upadla  i  chřadla  též  kdysi  slavná  kollej  roratystův. 
Nešťastná  Polska  tratila  posloupně  vždy  více  svá  výborná  podáni 
hudebná,  jakož  i  zbožné  ústavy  hudby  kostelní.  Bylo  sice  r.  1791. 
ještě  jednou  svěřeno  řízení  zpěváků  roratních  mší  výbornému 
zpěváku  Fr.  X.  Kraetzerovi,  však  po  jeho  smrti  r.  1818. ftt) 
proboštství  kolleje  roratystův  nebylo  již  více  osazeno. 

Dvě  a  půl  století  blahodárně  působila  tato  kollej,  jež  byla 
vpravdě  uměleckým  ústavem.  I  zasáhla  mocným  vlivem  do  vý- 
voje kostelní  hudby  v  Polsce  a  nabyla  jména  tak  slavného,  že 


*)  Viz  předeilého  probošta. 
**)  Str.  237. 
***>  Str.  241. 

t)  Pochybuji,  že  transskripce  tato  jest  bezvadná, 
tt)  Str.  132. 
ttt)  Nikoliv  r.  1808. 


„Kollegium  roratygtów'*  v  Krakově.  347 

Wincenly   Pol  r.  1864.   neválwil   o   ní  napsati:    „Wartoby,  ažeby 
tak,  jak  Baini  zajrzal  do  sykstyáskiéj  kaplicy,  u  nas  kto  zajrzal 
do  jagiellóóskiéj,  i  tak  pod  wzgl^dem  artystycznym,  jak  hi- 
storycznym,  ocenil  dziela  tych  siedmíu  kompozytorów*  (totiž  kol- 
leje  roratystův).   I  stala  se  proto  slavná  kollej  roratystů  krakov- 
ských vzorem,  dle  néhož  pak  i  ve  Lvově,  Živci,  Poznani  a  v  ji- 
ných městech  polských  zakládaly  se  takové  kolleje.  (Viz  „Slovník 
naučný*  VI.  d.  str.  635.)  A  přece  když  padla  řiše  polská,  upadla 
i  tato  kollej  krakovská,  upadly  i  četné  a  cenné  skladby  jejích  ře- 
ditele v  tak  obecnou  nepaměC,  že  dr.  Surzyňski  hledaje  tyto  skladby 
v  Krakově  viděl   se   nucena  vyznati:    ,Nazwiska  kompozytórow 
albo  bardzo  inalo,  albo  wcale  w  krajů  naszym  nieznane.  *)  I  na- 
lezl jích  v  archivu  a  vbibHothece  kathedraly  krakovské  tak  hojné 
množství,  že  zvolal :  „Skarby  te  tak  s%  bogate,  že  chc^c  je  przyst^p- 
nemi  uczynič  dla  szerszéj  publicznoáci,  mozolnéj  trzeba  pracy 
i  wielkich  nakladów.  Zawieraj^  one  bowiem  przeszlo  sto  kom- 
pozycyj  košcielnych,  pochodz%cych  od  dwudziestu  przeszlo  pier* 
wszorzfdnych  kompozytórow   polskich   z  16go  i  17go  wieku.  **) 
A  o   ceně  těchto  skladeb  vece   týž  vysoce  vzdělaný  hudebník, 
dr.  Surzyňski:    „Kompozycye   zaá    tak  s%  wyborne,  že  ámialo  na 
równi  z  utworami  ówczesnych  niemieckich  kompozytórow  Haslera, 
Finka,  Aichingera  i  innych  postawič  je  možná*.***)  Pro  tuto  cenu 
jejich  neváhal  dr.  Surzyňski  u  Leitgebra  v  Poznani  znova  na  světlo 
tiskem  je  vydávati.   V  srpnu    1884.   vydal  prvou    »przecudown% 
msz^*,    slohem    palaestrinským   složenou  od   ks.  Tomáše  Šadka 
„Víc.  Castri  Cracov.  (fecit  a.  1580.)*.  Skladby  Šadkovy  a  Mik.  Zie- 
lenského  klade  Surzyňski  dokonce  vedle  děl  Palaestriny  a  Vittoria 
Tomuto  rychlému  povznesení  kolleje  roratystů  vedle  přízně 
královského  dvora  napomáhala  zajisté  i  ta  okolnost,  že  věk  XVI., 
„věk  to  Zykmuntů",  byl  vůbec  věkem  umění,  v  němžto  i  hudební 
umění  v  Polsce  velice  pokročilo  a  zlatý  věk  jeho  v  XVII.  století 
připravilo,  f) 

V  XVI.  století  vzkvetli  slavní  hudebníci  polští:  Sebastyan 
z  Felsztyna,  Jeden  z  najuczeňszych  muzyków  i  teoretyków 
polskich *, tt)  professor  krakovské  akademie;  slavný  učeĎ  jeho, 
Martin  ze  Lvova  (Leopolita),  o  němž  dí  Starowolski : ttt)  n.P"" 
mus  e  Sarmacia  fuit,  qui . . .  totius  anni  cantus  ecclesiasticos, 
aliosque   extraordinarios   et  solemes   i  ta  artificiose,   ita  concinne 


*)  Muzyka  koác.  1884.,  str.  63. 
•*)  Muz.  koác.  1.  c.  70. 
•*•)  L.  c.  63. 
t)  J.  Jarmúsiewicz,  farář  haličský,  vece  v  díle  svém  „Chorál  ^regorian- 
ski**  výslovně :  „ Ježeli  kompozytorowie  XVII.  stulecia  wy doskonalili  muzyk§, 
ci  z  Xvl.  stulecia  s$  prawdziwemi  jej  twórcami**.  (Slownik,  1.  c.  159.) 

tt)  Slownik  1.  c.  104.  Napsal:  ^Opusculum  musicae  compilatum  noviter 
per  dom.  Sebast.  presbyteriím  de  Felstin.  Pro  institutione  adolescentium  in 
eantu  simplici  seu  gregoriano**.  Jest  to  hudební  katechism,  jako  Blaho- 
slavova  „Muzyka"*.  Pak  i  „Opnsculum  musicae  mensuralis".  A  jiné. 

ttt)  V  životopisném  díle  svém  „Scriptorum  polonicorum  'EK^TONfA^ 
(1625.,  na  str.  76.;. 


348  K.  Konrád:  „Kollegium  rorntystów*  v  Krakově. 

ac  suaviter  fínxit,  ut,  qui  chorali  cantui  accomodatius  íiguralem 
junxerit,  nemo  ex  Europaeis  adhuc  (narodil  se  r.  1540.),  ne  di- 
cam  Polonis  fiiit*.  Pak  Václav  Szamotulski,  o  němž  dí  So- 
wiňski,  že  „Polska  v  něm  ztratila  jednoho  ze  spoluzávodnikň  vel- 
kých mistrů  vlaských*  ;*)  dále  .mistr  kontrapunktu"  Mik.  Go- 
mólka,  proslulý  svým  žaltářem  „Melodye  na  Psalterz",  jenž  Jest 
tak  wysoko  ceniony,  že  mógtby  sam  unieémíertelnič  jakiego  kom- 
pozytora  Wíocha  albo  Niemca"  **)  (f  1609.).  Pak  slavný  skladatel 
Diomedes-Caton,  věhlasný  dějepisec  hudební  Mart.  Kromer  (biskup 
Varnienský),  Liban  z  Lignicy,  učitel  kostelní  hudby  při  universitě 
krakovské,  a  jiní.  Bylat  jich,  jak  dokládá  Sov^riňski,  celá  plejáda 
v  tomto  století,  jež  nazývá  »le  grand  siěcle  de  la  Pologne".***)  — 
V  století  XVII.  povstal  velký  učenec  dr.  Jan  Brosciusz  z  Kurze- 
lowa,  kanovník  krakovský,  spisovatel  hudebních  děl  o  chorálu  aj., 
nazývaný  , slávou  university  krakovské";  a  neméně  slavný  Ši- 
mon Starowolski,  „primicerius  collegiatae  ecclesiae  Tarno- 
viensis",t)  Sz.  Berent,  S.  J.  a  jiní. 

E  nejpřednějším  a  nejlepším  družil  se,  jak  jsme  poznali,  též 
Gorczyriski,  patnáctý  probošt  kolleje  roratystův. 

Pro  tak  vzácnou  slávu  a  vyspělost  v  umění  hudebním  sže- 
lelo  se  některým  vlastimilovným  Polanóm  i  úpadku  této  kolleje 
a  výborných  tradici  jejích  v  domácím  umění  zpěvném.  Proto  sna- 
žili se  tito  milovníci  slávy  svého  národa  založiti  nové  tovaryšstvo 
zpěvu,  ,by  zvěčnili  starou  slávu  kaple  královské  a  university". ff; 
Však  časté  změny  v  řádu  města  Krakova  nedaly  vzniknouti  tomu 
tovaryšstvu.  Teprve  v  nejnovějším  čase  r.  1883.  podařilo  se  za- 
ložiti v  Poznani  a  ve  Lvově  ústřední  tovaryšstvo  sv.  Vojtěcha, 
k jehož  naléhavé  potřebě  poukazoval  vletech  šedesátých  i  slavný 
básník  Winc.  Pol.  Jeho  úlohou  jest,  oživiti  staré  slavné  tradice 
klassického  zpěvu  kostelního,  jak  i  na  domácí  půdě  obzvláště 
dvoustoletou  péči  kollejí  roratystův  rozkvetl.  Řízení  jeho  složeno 
jest  do  výborných  rukou  dra.  Surzyňského,  ředitele  kůru  v  kathe- 
drale  poznaňské,  vysoce  vzdělaného  hudebníka  a  redaktora.  Jest 
tudíž  nad  jiné  schopen,  by  dostál  oné  úloze  a  vyplnil,  po  čem 
již  jmenovaný  J.  Brosciusz  toužil: 

.Musica  antiqua!  redi^  si  psalmiB  vincere  quaerís: 
Ad  Domini  laudes  hoc  tíbí  restat  iter.** 


*)  Slownik,  str.  874.  Ve  francouzském  originále  dí  o  něm:  ^Tons  les 
historíens  de  ce  pays  sont  d*accord  snr  le  méríte  de  Szamotulski''.  Napsali 
o  něm  již  Starowolski  il.  c.  str.  67.):  „Quem  si  diutius  starc  super!  permisis- 
sent  (zemřelf  maje  let  sotva  43),  esset  cur  Italis  Praenestinos,  Lappoa,  Via- 
danos  Poloni  non  invideremus**. 
♦♦)  Slownik,  str.  128. 
♦*♦)  L.  c,  str.  631. 
t)  Kromé  již   řečeného   spisu  ^'EKATONTAS^  proslul   také  spisem 
„Musicae  practicae  Erotemata**,  pro  studující  mládež  vydaným  r.  1650. 
tt)  Slownik  m.  p.  na  str.  XXIV. 


I^rel  Dardík:  Tnrgenév  ličen  dle  svých  dopisA.  349 

Turgeněv  líčen  dle  svých  dopisů. 

Napsal  dr.  Pavel  Durdfk. 

V  dopisech  Turgeněva  nalézáme  několikráte  zmínku  o  Kat- 
kovu,  redaktoru  .Moskevských  Védomostí^.  V  psaní  tom  k  Po- 
lonskému  v  prosinci  1871.  čteme: 

.Longinov,  jenž  veřejně  kydal  hanu  na  cara  za  osvobození 
nevolníků,  jest  jmenován  předsedou  censurniho  odboru,  pro  náš 
nešfastný  svobodný  tisk  nelze  od  něho  ničeho  dobrého  očekávat; 
,Véstníka  Evropy'  nejspíše  dorazí.  Bude  v  sobě  chovat  zlobu  — 
jako  Eatkov  —  se  vším  vztekem  renegata.* 

—  24  ledna  1872.  píše:  .Annenkov  zaopatřil  mi  člá- 
nek ,Moskevských  Vědomosti'  (obsahující  jizlivou  kritiku  novely 
.Jarní  vody*).  Ano,  , Moskevské  Vědomosti'  přebraly  —  já 
nemohu  být  takým  padouchem,  jak  mne  vylíčily.  Katko  v  ne- 
může mi  odpustit,  že  své  práce  nyní  uveřejňigi  ve  ,Věstníku 
Evropy'  a  ne  v  jeho  žurnálech,  jak  jsem  to  dříve  činil  —  mais 
il  montre  trop  le  bout  ďoreitle  (tím  dává  na  jevo  svou  zlosC). 
Ostatně  jsou  to  již  otřepané  a  staré  věci ..." 

—  V  září  1872.  píše:  , Kolují  zde  nespolehlivé  povésti  o  ne- 
moci Katko  v  a,  ale  jistého  nevím  nic.  Litovati  ho  nebudu.  On 
dávno  vykonal  svou  úlohu  a  dávno  již  nic  jiného  nedělá,  než  že 
škodí." 

Škodil  totiž  svými  filipikami  proti  soudní  reformě,  proti 
porotním  soudům  a  připisováním  protistátních  a  nihilistických 
tendenci  všem,  kdož  stejně  s  ním  nesmýšlejí  o  upravení  otázek 
vnitřních  a  otázky  polské. 

—  18.  srpna  1874.  z  Karlových  Varů:  ^Bazaro v  (Hrdina 
v  Otcích  a  dětech)  je  mé  milé  dítě,  pro  které  jsem  se  rozkmotřil 
s  Kalkovem,  je  rozumný  mladík,  hrdina  —  jakž  můžete  myslit, 
že  jsem  ho  chtěl  vylíčit  jakožto  karikaturu?* 

Z  těchto  slov  je  viděti,  že  mezi  Turgeněvem  a  Katkovem 
přestaly  dřívější  přátelské  poměry.  Příčinou  byla  neshoda  v  ná- 
zorech, nespravedlivé  kritisování  činnosti  Turgeněva  a  jiné  ve- 
dlejší okolnosti.  Než  ve  veřejnosti  vypuklo  otevřené  toto  přátelství 
leprv  r.  1879.  a  podnět  dal  k  tomu  Katkov.  —  Ve  feuilletonu 
pařížského  .Temps*  byl  v  říjnu  1879.  náčrtek,  zajímavý  z  psycho- 
logického a  soudního  stanoviska  „En  cellule.  Impressions  ďun 
nihiliste"  (V  osamělé  vazbě.  Dojmy  nihilisty),  pocházející  z  péra 
mladého  ruského  emigranta,  úpěvšího  čtyři  léta  v  ruském  žaláři 
v  osamělé  vazbě.  Před  náčrtkem  bylo  vytištěno  doporučující  psaní 
Turgeněva  k  redaktoru  „Temps",  v  němž  Turgeněv  podotýká,  že 
neschvalujeme  přesvědčení  mladíka,  avšak  že  by  rád  viděl  ten 
nestrojený  a  upřímný  náčrtek  ve  veřejnosti,  aby  se  dokázalo,  jak 
málo  předběžná  osamělá  vazba  jest  opravediněna  se  stanoviska 
rozumného  zákonodárství.  Za  toto  psaní  vyřítily  se  , Moskevské 
Védomosti"  na  Turgeněva   urážkami  a  nadávkami  za  jeho   prý 


350  P»vel  Durdik: 

přilnuti  k  emigraci,  vinice  ho,  že  .hanobi  své  šediny  a  že  před 
nihilisty  dělá  kotrmelce  pro  svou  populárnost  a  nihilistůni  na 
zábavu*.  Turgenév  odmítl  ve  , Věstníku  Evropy*  toto  vášnivé 
nařknutí  a  přímo  řečeno  denunciaci  důstojné  a  velmi  rázné. 
Obecenstvo  bylo  na  strané  Turgeněva,  jenž  půl  léta  na  to,  při 
slavnostním  odhalení  pomníku  Puškina  v  Moskvé  byl  vyvolen 
v  slavnostním  zasedáni  moskevské  university  za  čestného  člena 
university  moskevské.*)  —  Též  hrabě  Lev  N.  Tolstoj  vyjádHl 
ve  zvláštním  psaní  Turgeněvu  svou  radost  nad  ráznou  odpovědí, 
kterou  dal  Turgeněv  Katko vu:  ,Mne  velmi  pohnulo  vaše  živé 
účastenství,  jež  jste  mi  projevil  stran  útoku,  učiněného  na  mne 
,Moskevskými  Vědomostmi',"  odpovídá  Tolstému  Turgeněv,  ,ajá 
skoro  se  raduji  tomuto  útoku,  jinak  nebyl  bych  uslyšel  od  vás 
taká  hezká  přátelská  slova.  Když  jsem  odešel  od  ,Ruského 
Věstníka*  (měsíčníku,  redigovaného  týmže  Eatkovem),  tu  velel  mi 
Katkov  oznámiti,  že  nevím,  co  to  jest,  míti  ho  za  nepřítele ;  a  teď 
hledí  to  dokázat.  Af  si  dělá  co  chce,  moje  duše  není  v  jeho  moci." 
Ještě  krátká  zmínka  o  Katkovu  děje  v  dopisu  z  r.  1882. 
Turgeněv  píše  z  Paříže:  „Chtěl  jsem  se  vyptat  A— tova,  zde 
meškajícího,  na  milou  otčinu  —  však  tento  zvon  (nemluvím  zde 
o  otčině)  třeba  zvučný,  je  nesrozumitelný.  Ostatně,  kdo  to  může 
dobře  vyložit,  co  se  u  nás  děje,  Katkovio  regnante  (za  vlády 
Katkova;  narážka  na  to,  že  Katkov  má  při  Alexandru  III.  všemo- 
houcí vliv  v  rozhodujících  dvorních  kruzích). 

Uvedeme  zde  výĎatek  z  psaní,  jež  uveřejnil  Turgeněv  ve 
, Věstníku  Evropy"  r.  1880.,  jímž  odmítá  neodůvodněné  nařknuti, 
vyslovené  proti  němu  v  „Moskevských  Vědomostech*  redaktorem 
Katkovem.  Článek  byl  podepsán:  „Jinoměstský  obyvatel": 

,,Jinoměstský  obyvatel'  připisuje  mi  všeliké  nešlechetné  po- 
hnutky a  téměř  zločinné  záměry,  viní  mne  z  podlizání,  z  lichoceni, 
z   , děláni  kotrmelců'    před    jistou    částí   naší  mládeže.    Takové 
lichoceni  předpokládá,  že  bych  se  byl  odřekl  vlastního  přesvěd- 
čení a  hleděl  se  přizpůsobiti  k  přesvědčeni   cizímu.  Já  však  bez 
chlouby  a  bez  rozpaků  konstatuji  prostě  faktum  a  tvrdím,  že  pře- 
svědčení, vyslovené  mnou  i  písemně  i  ústně,  se  nezměnilo   ani 
v  tom  nejmenším  za  posledních  40  let;  netajil  jsem  se  jím  nikdy 
a  před  nikým.  V  očích  naší  mládeže  byl  jsem  vždy  a  dosud  jsem 
zůstal   ,přívržencem   poznenáhlého  pokroku',    liberalem    starého 
.    vzoru  v  anglickém,  dynastickém,  smyslu,  človělem  čekajícím  re- 
'  -formy  pouze  s  hůry,  zásadním  protivníkem  revolucí,  hnusnosti 
'poslední  doby  ani  se  nedotýkaje.  Mládež  pravdivě  o  mně  soudila, 
pokládal  bych  to  nehodným  sebe  a  ji  též,   kdybych  se  jí  jevil 


Tnrgeněv  liSen  dle  svých  dopisfi.  351 

r  jiném  světle.  Nadšené  ovace,  jež  mi  zařídila  mládež  a  obecen- 
stvo v  Moskvě  a  v  Petrohradě  r.  1879.  a  na  něž  naráží  pan  ,Jino- 
městský  obyvatel*,  byly  nmě  příjemné  a  drahé  právě  proto,  že 
nešel  jsem  já  k  mladému  pokolení,  jehož  nevoli  jsem 
velmi  klidně  snášel  po  25  let  (od  vydání  „Otcův  a  dětí"),  ale 
proto,  že  ono  šlo  ke  mně.  Byly  mi  velmi  milé  tyto  ovace,  neb 
byly  mi  dftkazem,  že  jimi  projeven  byl  souhlas  s  těmi  zásadami, 
jimž  jsem  byl  vždy  věren  a  jež  jsem  veřejně  vyslovoval  v  svých 
řečech,  přednesených  lidem,  kteří  mne  oslavovali." 

„Proč  bych  byl  lhal  a  jim  lichotil,  když  sami  mně  podávali 
ruku  a  věřili  mně?" 

,A  teď  se  tážu:  z  jakých  úst  vycházejí  tyto  klevety,  tato 
obvinění?  Z  úst  člověka,  jenž  z  mladých  let  si  zasloužil  pověst, 
že  je  virtuosem  v  podlízání  a  ,kotrmelců  dělání'  z  počátku  dobro- 
volného a  konečně  i  nevolného!  Ovšem  on  ničeho  při  tom  ne- 
ztrácí, ničeho  se  nemusí  bát;  jeho  jméno  užívá  se  nyní  k  ozna- 
čení jistého  druhu  lidí  —  on  není  též  jedním  z  těch,  jež  lze  do- 
nutiti k  zodpovídání.  Avšak  i  v  jeho  poměrech  neškodí,  aby  se 
ohledl:  on  nemá  pražádné  příčiny  mluviti  o  ^zostuzených  šedi- 
nách'; on  nemá  příčinu,  obraceti  pozornost  obecenstva  na  vlastni 
hlavu.  Obecenstvo  zná  ho  beztoho  dobře ...  a  osměluji  si  dodati, 
zná  též  mne.  V  Paříži,  rue  de  Douai,  2.  ledna  1880." 

•  Dodáváme  k  tomu,  plníce  úlohu  referenta,  že  obecenstvo 
znalo  svého  miláčka.  —  Když  23.  září  1883.  přivezeno  bylo  tělo 
velikého  spisovatele  a  bojovníka  za  lidské  ideály  do  Petrohradu, 
aby  bylo  pochováno  ještě  tý*  den  na  Volkově  hřbitově  vedle 
Bělinského  —  nepřehledné  davy  lidí  účastnily  se  pohřebního 
průvodu.  Dvůr,  dvorní  kruhy,  ministři,  vyšší  hodnostáři  státní  a 
vojenští  nebyli  tu  zastoupeni,  za  to  bylo  197  deputací  s  věnci  a 
smutečními  odznaky  od  rozličných  učených  ústavů,  společností 
a  spolků.  Vedle  ohromného  sosnového  věnce  ze  Sibiře  přibyly 
věnce  ze  Střední  Asie,  z  Kavkazu,  z  Německa  a  z  Rakouska . . . 
Na  ulicích,  v  oknech  domů  (okna  byla  všude  otevřena,  neb  ná- 
hodou bylo  v  tento  den  počasí  teplé  a  jasné),  na  balkonech,  na 
na  plotech  a  skladištích  dříví,  na  lešeních  a  střechách  —  všude 
bylo  plno  lidí.  A  není  divu!  Čtyřicet  let  pracoval  nebožtík  na 
národa  roli  dědičné;  a  všecek  věnoval  se  šíření  světla,  dobra  a 
pravdy  uměleckými  svými  výtvory,  jež  staly  se  majetkem  veškerého 
vzdělaného  obecenstva  Starého  i  Nového  Světa.  A  jak  se  zachoval 
Katkov  k  svému  krajanu?  Při  obdržení  zprávy  o  smrti  Turgeněva 
nazval  ho  v  Moskevských  Vědomostech  „lži vlastencem*. 
My  však  v  něm  vidíme  nezištného  apoštola  pravdy  a  svobody, 
jenž  svým  střízlivým  posuzováním  současných  vad  Ruska  podal 
pravé  důkazy  vlastenectví,  lišícího  se  ovšem  od  orthodoxního  offi- 
cialního  patriotismu. 

Turgeněv  svými  sociálními  romány  budil  velikou  nevoli  v  jisté 
éáati  ruského  obecenstva;  jmenovitě  v  dvorních  kruzích  nebyl  ni- 
kdy oblíben.  O  příčinách  toho  přineseme  příště. 


352  Pavel  Durdik: 

Turgeněv  u  jisté  části  ruského  obecenstva  nebyl  proto  ob- 
líben, že  pravdu  mluvil,  že  ve  svých  sociálních  románech  (Otcové 
a  děti,  Dým,  Nov)   těžké  rány  zasadil  rozličným  reformátorům, 
předákům  a  agitátorům,  líče  nelogičnosf  a  bezplodnosC  jejích  snah 
vedle  jich  mravní  a  duševní  prázdnosti  i  nedospělósti.   Ostatně 
generálové,   kteří  by  stáli  za  vycpání,   vychrtlí  byrokrati,  zhýralí 
aristokraté,  tupí  a  slavomamem   opojení  národní  křiklouni,  pro- 
rokující   nedoukové,    domýšliví   lenoši  —  jak  je   vesměs   vylíčil 
,Dým"  —  vyskytují  se  v  hezkém   počtu  i  mimo  Rusko,  snad  ve 
formě  ještě  směšnější,  a  mnozí  ruští  spisovatelé  jako  Gribojedov, 
Gogol,  Pisemskij,  Saltykov-Ščedrin  —  ještě  s  větším  rozpřáhnutím 
satirického  biče  některé  z  řečených  „veUčin"  si  dobírali.  Turgeněv 
ve  svém  „Dýmu*  přidružil  se  k  nim  obrazem  z  určité  doby  (I864. — . 
1867.)  vzatým.    Vedle   Gogolova   „Revisora"   není  silnější   satiry 
v  ruské  literatuře  než  „Dým".  Zvláště  zpátečničtí  šlechtici  a  gene- 
rálové,  bědující,   že  Rusko   zrušením   nevolni ckého   práva   kráčí 
vstříc  jisté   záhubě  a  že  vláda  zamítá  jích   ochotnost  k  spaseni 
„drahého*   Ruska  —  jsou  v  „Dýmu"   vyvedeni  na  pranýř  hanby, 
posměchu   a   opovržení  —  jest   tu  jedovatá   pravda,   nedůvěra  a 
skepticismus.   Velmi   uráželo  Turgeněva,   že  mnozí  jeho  krajani, 
jakmile  se  jich  několik  sejde,   ustavičně  se  vychloubají  velikostí, 
neobsáhlostí  a  vnitřní  pevností  ruské  říše,  ustavičně  že  sobě  pro- 
rokují velkou  budoucnost  a  že  úplně  ignoruji  vnitřní  vady  a  slabé 
stránky  Ruska  —  ano,  že  tito  samochvalové  tupí  a  snižují  evrop- 
skou civilisaci,  z  níž  dosud  čerpají  a  která  velmi  mnoho  dobrého 
v  Rusku  způsobila,  přispěvši  svým  mravním  nátlakem  k  osvobo- 
zeni  nevolníkův  a  půdu  připravivši  ostatním  reformám  v  Rusku 
zavedeným  za  Alexandra  II.  Dále  zanevřel  Turgeněv  na  ty,  kteří 
hledí  na  ruský  lid  s  mysticko-prorockého  stanoviska;  prý  ruský 
národ  vyniká  zvláštním  mystickým^   a  chladné  rozvaze  ne- 
dostupným výkonem  rozumové  a  duševní  činnosti,  kterýžto 
mystický  výkon  jeví  se  pouze  v  běhu  samého  života  a  v  histori- 
ckých událostech;  prý  „rozumem  nelze  Rusko  pochopit,  loktem 
nelze  Rusko  měřit,  Rusko  má  něco  zvláštního :  v  Rusko  lze  pouze 
věřiti'*  (Ťutčev).  —  Tato  mystická  zvláštnost  není   ovšem 
dostupná  rozvaze  a  chladnému  rozumu,  je  to  pouhé  dogma,  žá- 
dající slepou  víru  a  posvátnou  úctu  —  dogma  toto  vylučuje  všecku 
samostatnost,  všechen  pokrok  na  dráze  občanského  a  samospráv- 
ného vývoje,  prohlašujíc  eo  ipso  i  zbytečnost  a  bezpodstatnost 
těch  měřítek,  jimiž  se  obyčejně  posuzuje  samobytnosf  a  kulturní 
stav  ostatních  evropských  národů  . . .  Neb  ruský  lid  prý  vypraccy  e 
beztoho  svou  civilisaci,  rozdílnou    od    evropské,   tak  rozdilnoui, 
jakou  jest  na  př.  civilisace  římskogermanská  rozdílná  od  staro- 
řecké a  starořímské.  Než  tito  zástupcové  budoucí  ruské  civilisace 
zapomínají,  že  římskogermanská  civilisace  vtělila  v  sebe  civilisa.ci 
i  řeckou   a   římskou  a  spolu  s  ní  i  předcházející   egyptskou,     že 
žádná  z  těchto  civilisaci   nevyvinula  se  sama  ze  sebe,   že  každá. 
povstala  přítokem  mnoha  menších  a  menších  říček,  přicházejíelch 
ze   vzdálenějších  pramenův.   Odkud  tedy  vzíti  základ  k  budo^xei 


Turgenév  ličen  dle  svých  dopisů.  353 

ruské  ciWIisaci?  Na  to  nám  odpovídají  Slavjanofilové:  „Křesfan- 
ství,  kteréž  tak  úzce  a  obmezeně  jest  pochopeno  katolicismem 
a  protestantismem,   umírá  a  pohřbívá  se  již   v  Evropé.    Avšak 
vnitrní  obsah  kresfanstva  ještě  není  vyčerpán,   není  uskutečněn 
na  zemi.   Východní  čásC  křesťanského   světa  ještě  neřekla,  jako 
zapadni  čásC,  své  poslední  slovo  v  dosažení  a  provedeni  křesfan- 
ských  idealft  lásky,  bratrství  a  svobody".  Tyto  ideály  křesfanské 
spolu  i  s  učením  křesfanským  prý  se  zachovaly  nejčistěji  v  pravo- 
slavné  církvi*;  a  proto  řekl  Tutčev,   že  pravoslavnou  vírou  lze 
osvěžiti  Evropu   a   vyhojili  ji  ze  všech  její  neduhův  —  a  zvláště 
západním  Slovanům   náleží  prý  vrátiti  se   k  řečeným  byzantsko- 
slovanským  ideálům,  aby  učiněny  byly  neškodnými  rány,  jež  jim 
zasadili  Němci  a  katolicismus.   Přívrženci   této   theorie  pokládají 
za  nezbytný  požadavek  a  výraznou  známku  každého  Slovana  — 
víru  pravoslavnou,   kteráž  má  býti  pojidlem   Slovanstva  a  sice 
v  té  míře,  že  by  ponětí:    , pravoslavný  svět"    a  „slovanský  svět" 
byly  totožné.  Od  jednoty  ve  víře  byl  by  pak  snadný  přechod  k  jed- 
nomu společnému  spisovnému  jazyku  atd.  Vzhledem  k  této  theorii, 
která  usiluje  o  to,  co  se  snad  mohlo  dát  provést  před  900  lety 
se  zbraní   v  rukou  a   co  by  bylo  v  naší  době  velkou  překážkou 
sblížení  a  vzájemnosti  slovanské,  je  skepticismus  Turgeněva  oprav- 


._  * 


*)  » Ruský  lid  čerpá  vSecheti  smér  svých  názor Av  a  myšlének  z  hlubin 
křesfánství.  Ruský  lid  prese  všecku  svou  náooženskou  „nevědomosť*' poial 
srdeem  křesťanskou  mravouku  více  než  kterýkoli  jiný  národ;  duch  této  mravouky 
zachoval  se  v  pravoslavné  formě  ryzejším,  než  v  západoevropských  formách  kato- 
licismu a  protestantismu  Západní  církev  );ozbyla  již  podstaty  svého  nábožen- 
ského podáni  a  vede  ve  svých  posledních  dfislednostech  k  rozumové  lhostejnosti 
v  náboženství.  —  Mnozí  sice  namítají:  „Evropa  vykonala  přece  mnohé  věci  ve 
smysle  pravého  křesťanství,  zcela  mimo  římskou  církev  a  protestantismus**, 
^icpopirám !  Vždyť  nevyhynulo  tam  rázem  všechno  křesftinstvi,  nýbrž  zemřelo 
smrti  pozvolnou,  zAstavujíc  po  sobě  stopy.  Také  dosud  jsou  tam  křesťané,  ale 
velmi  mnoho  převráceného  pojímáni  křesťanství.  Toto  převrácené  pojímání 
křesťanství  v  západoevropské  společnosti  jeví  se  tím,  že  tam  podnes  menšina 
nad  celým  ostatním  Člověčenstvem  jako  nad  otrokem  vládne,  že  tato  panirjíci 
menšina  zasvěcuje  službě  mamonu  všechna  svá  faktická  práva.  Římská  des- 
pocie  přešla  tam  dědictvím  na  papežství;  jazyk,  jímž  se  křesťanství  obecně 
hlásalo,  nedopustil,  aby  podstata  křesťanství  do  lidu  vnikla ;  mimo  to  bylo  tam 
křesťanství  hlásáno  pomoci  mečAv  a  hranic.'*  —  Tyto  slavjanofilské  myšlénky, 
kteréž  hájí  J.  S.  Aksakov,  prof  Lamanskij,  M.  Strachov  a  jiní  —  jsou  vyňaty 
ze  „Zápisníku"  F.  Dostojevského.  Týž  dodává  ještě,  že  na  západě  je  intelli- 
gencc  prosáklá  hrdou  blahosklonnosti  ve  svém  jednání  vňči  lidu  a  tato  hrdosť 
svědčí  o  tom,  že  na  západě  intelligence  prostým  lidem  povrhuje  —  prý  intelli- 
gence  západní  pozbyla  úplně  vědomí  o  křesťanské  rovnosti  všech  lidí  —  kdežto 
prý  naopak  na  Rusi  každý  mužík  cítí,  že  „mužík  i  car"  jsou  si  rovni  před 
bohem  atd.  Tyto  slavjanofilské  myšlénky  sdílí  jen  čásť  ruské  intelligence, 
zastoupená  z  větší  části  v  dobročinných  slovanských  komitétech  v  Petrohradě 
a  Kijevě.  —  (Moskevský  slovanský  komitét  byl  svého  času  vládou  zrušen  za 
to,  že  předseda  komitétu,  Aksakov,  měl  ve  schAzi  řeč  proti  berlínskému  trak- 
tátu, přijatém  krátkozrakostí  ruské  diplomacie,  a  olupujícímu  Rusko  o  všecky 
výsledky  z  vítězného  ukončení  turecké  vojny.)   Při  tom  podotýkáme,  že  mo- 
skevský spolek  byl  nejčinnějším,  hledícím  spolu  ke  skutečnosti  a  k  součas- 
ným snahám  SlovanA  —  on  to  byl,  jenž  vypsal  r.  1868.  cenu  1000  rublA  na 
drama  z  dějin  slovanských,  zvláště  pak  českách,  odevzdav  summu  tu  výboru 
Národního  divadla,  kterážto  cena  posud  zadaná  nebyla. 

SloTanský  aborník.  2G 


1 


354  Pavel  Dnrdík: 

něn  —  třeba  míti  též  na  paměti,  že  »Dým"  vylíčil  důrazně  a  prav- 
divé jen  některé  výjevy  ruského  života,  jen  pouhé  úryvky  spole- 
čenských tříd  a  to  ještě  zurčíte  doby.  V  „Dýmu"  není  viděti  celý 
národ;  na  základě  „Dýmu"  nelze  ruský  národ  oceniti  ani  po- 
znati v  jeho  plném  rozsahu,  neb  jak  dokládá  J.  Schmidt  (Preus- 
sische  Jahrbůcher  1868.),  „při  silném  povzbuzení  může  tento  nár^d 
rázem  vyvinout  v  sobě  sílu,  která  v  něm  dosud  dřímá,  a  která 
již  se  jednou  náhle  probudila  v  imposantní  postavě  Petra  Veli- 
kého", —  Dále  podotýká:  „Že  Turgeněv  velmi  miloval  vlasf,  lze 
cítiti  z  trpkosti,  obsažené  v  nejpříkřejších  jeho  úsudcích  o  Rusku, 
jimiž  oplývá  ,Dým'.  On  nechtěl  zůstati  v  tom  Rusku,  jakéž  jest 
doposud  —  avšak  vždy  v  cizině  bolestně  cítil,  že  tam  není  jeho 
otčina.  Bolestný  tento  cit,  že  nemúíe  žíti  v  otčině,  pojí  se  pak 
s  citem  zlosti,  kterouž  tak  často  shledáváme  v  nejpoctivějších 
srdcích  a  v  nejlepších  hlavách  německých  vystěhovalců  (Bórne, 
Heine,  Freiligrath)."  K  těmto  slovům  J.  Schmidta  dodáváme,  že 
láska  k  vlasti  nevylučuje  líčení  nepříznivých  stránek,  neb  láska 
musí  se  zakládati  na  pravdě.  Sentimentalnosf  v  mravopisných  po- 
vídkách je  rovněž  íak  lživá  jako  bezohledné  upíráni,  líčení  pou- 
hých krás  a  naivností  jo  tak  lživé  jako  líčení  pouhých  ošklivostí. 
Těmto  krajnostem  Turgeněv  se  vyhnul  líčením  pravdy  a  skuteč- 
nosti; proto  budou  výtvory  jeho  vždy  požitkem  a  povznesením 
i  potomstvu.  V  životě,  jakož  i  v  umění  není  nic  více  pomíjejícího 
.než  lež,  nic  stálejšího  a  pevnějšího  než  pravda.  „Důkladně  a  pádně 
nakresliti  pravdivost,  reálnost  života  i  tehda,  když  tato  pravdi- 
vost se  neshoduje  svlastnímisympathiemi",  to  pokládal 
Turgeněv  za  „největší  štěstí"  básníka,  jak  sám  se  o  tom  vyslo- 
vuje. Právě  pro  tuto  nezlomnou  lásku  k  pravdě  a  reálnímu  lí- 
čení skutečnosti  nejsou  výtvory  Turgeněva,  jak  dokládá  Bure- 
nin  —  přes  vešken  jich  společenský,  a  částečně  politický  význam 
ani  úzce  tendenčními,  ani  didaktickými  —  a  jsou  proto  dostupné 
nejen  Rusům,  ale  i  vzdělancům  všech  národů. 

Zajímavé  jest  stopovati  dojmy,  jež  budila  v  Turgeněvu  srbská 
a  ruskotu řecká  válka.  Jako  vždy  psal  i  tenkráte  bez  obalu 
svůj  úsudek  o  těchto  pro  slovanský  svět  osudných  událostech ; 
nešetřil  též  Gerňajeva,  jenž  tehdy  byl  na  Rusi  veleben  a  slaven 
jako  Gigant  blízké  budoucnosti.  V  psaní  Polonskému  31.  června 
1876.  píše:  „Jsem  velmi  zarmoucen  výsledkem  srbské  vojny,  jenž 
ostatně  dal  se  očekávat."  —  26.  října  1876.  píše:  „Nevěřím  jaksi 
ve  vojnu  Ruska  s  Tureckem,  ale  povede-li  opět  vojnu  taký  človék, 
jako  je  Čerňajev,  to  věru  lépe,  aby  ani  vojny  nebylo,  byt  i  byl 
mír  pro  nás  velmi  snižujícím.  V  každém  případě  musíme  vyčkati 
času  a  míti  jedno  na  paměti:  Evropa  nás  nenávidí,  celá  Evropa 
bez  výjimky^  jsme  sami  a  musíme  zůstati  sami.  —  Jsme  my  v  Ru- 
sku chudi,  až  hanba  mluvit,  velmi  chudi  a  to  je  zle  —  přitom 
jsme  náchylní  ke  kradení.  A  jak  lze  vésti  vojnu  bez  peněz?* 
Avšak  již  v  následujícím  psaní  dí:  „Z  našeho  ošklivého  stavu 
může  nás  vytrhnouti  pou/.e  vojna."  Dále  píše  9.  prosince  1876.: 
„Třeba  by  Čerňajev  neměl  nadáni  —  jen  kdyby  byl  pouhým  pro— 


Tnrgenév  líčen  dle  svých  dopisA.  355 

stým  raským  generálem  jako  N-ov,   kdyby  spal  na  zemi  a  jedl 
tYrdf  chléb  —  to  by  aspoĎ  tim  imponoval.  Znáš  přísloví:   ,žena 
Césara  ani  nesmi  být  podezřívána*  —  rovněž  ruský  generál  v  Srb- 
sku neměl  by  dávat  ani  podnét  k  těm  hnusným  pověstem,  neměl 
by  trpěti  ve  svém  štábu   takých  ničemných  lidí,  jako  M.,  kteří 
hýřili  a  všim  plýtvali.  A  pak   přijel  tento . . .  ČerĎajev  do  Vídně 
s  průvodem  svých  26  dAstojniků,  se  soukromým  seiu*etářem  a  tě* 
lesnou  stráží,  bydlil  v  nejlepším  hotelu,  ofiicialně  jezdil  do  divadla, 
do  císařské  lože!  —  tento  dočista,  a  hanebně  pobitý  generál  přijímá 
korrespondenty,  dává  audience  ...  A  to  má  být  ruský  hrdina  ?  — 
fuj!  fuj!  —  Nepokládám   mohamedanskou  víru  za  jakousi  nižší 
fornou,  za   něco   mizerného   v  porovnáni   s  křesťanstvím.   Docela 
ne.  Dle  mého  soudu  jsou    to   dvě  podoby  jedné  formace  a  při 
osvobozování  BulharA  nesmíme   se  říditi  tím,  že  to  jsou  —  kře- 
sfané,  a  Turci   že  jsou  mohamedany  —  nýbrž    tím,  že  Turci  je 
zabíjejí  a  olupují.*  —  Tím  se  ostatně  též  řídil  ruský  lid  a  to  tím 
více,  že  tito  potlačovaní  křesťané  vyznávali   pravoslavnou  viru  a 
že  odjinud   pomoc  jim   nekynula  než  ze  souvěrné  Rusi.  —  Píše 
dále  30.  prosince  1876.  Polonskému:    „Němci  nevedli  vojnu  pro 
své  mravní  očištění;  válčili  s  Francií,  aby  se  zokrouhlili,  sjedno- 
tili a  Francouzům  vzali  Elsasy  a  Lotarinky.  A  proč  Rusko  vede 
'  vojnu  ?  Prý  pro  své  mravní  očištění,  prý  aby  se  vyhojilo  z  vnitř- 
ních neduhů!  Jaký  to  nesmysl!  N.  N.  má  dlouhou  chvíli  a  zívá, 
neví  co  by  dělal  večer,  neb  ničemu  se  neučil.  Vojna  za  Slovany 
má  ho  vvléčit,  vyplnit  jeho  prázdnotu.  Proti  takovému  stanovisku 
vždy  budu   a  nepřestanu  bojovati."  —  Z  Paříže  22.  ledna  1877. 
píše:  „Čerňajev  byl  zde  a  na  vždy  se  stal  nemožným  svým  cho- 
váním. Nechci  tě  roztrpčit  —  ale  pro  mne  je  mrtev  a  —  de  mortuis 
nil  nisi  bene!"  —  Příležitostně  zde  podotýkáme,  že  generál  Sko- 
belev  za  svého  častého  pobytu  v  Paříži  učinil  hluboký  dojem  na 
Turgeněva ;  z  úst  jeho  slyšel  Turgeněv  plamenná  slova  o  poměru 
Slovanstva  k  Německu,   v  něm  našel  náš  romanista  typ  pravého 
ruského  generála  a  dle  svědectví  francouzského  kritika  de  Vogué 
hodlal   též   zvěčniti   imponující  silu  a  energii  bílého  generála  ve 
zvláštním  náčrtku,  než  skrze  přebolestné  Turgeněva  onemocnění 
a  nenadálou  smrí  Skobeleva  záměr  nebyl  vyplněn.  Turgeněv  dobře 
rozeznával  mezi  Čerňajevem  a  Skobelevem  —  rovněž  nesouhlasil 
s  běžným   tehda   míněním    některých    horkokrevných    optimistů, 
jakoby  turecká  vojna  mohla  vyléčiti  sama  sebou  vnitřní  vady  a  ne- 
dostatky ruské  říše.  Psal  Polonskému  r.  1876.:  „U  nás  v  Rusku 
znova  se  vyskytla  tak  často  pozorovaná  zvláštnost  naší  povahy. 
Ze  všech  našich    neduhů*,   lenosti,   hlouposti,   ochablosti,  prázd- 
nosti, dlouhé  chvíle  hledíme  se  vyhojiti  jedním  rázem,  jako  když 
chceiAe  zažehnati  bolení  zubů.  —  A  tento  přezázračný  prostředek 
jost  —  hned  nějaký  člověk  (narážka  na  Čerňajeva),  hned  přírodní 
védy,  hned  vojna...   Bác!  a  rázem  jsme  vyléčeni  ze  všech  do- 
mácích chorob.   Věřiti   v  něco   takového  jest  příznakem  slabého 
vývoje  duševního  a  přímo  řečeno  příznakem  nevzdělání."  —  Touž 
myšlénku   vyjádřil  Turgeněv  ve   svém   románu  „Nov*  při  líčení 


356  Pavel  Durdik: 

majitele  továrny,  Solomina,  jenž  opustil  spolek  revolucionářů,  pře- 
svědčiv se  o  bezvýslednosti  jich  snah.  Jeden  z  jeho  bývalých  spo- 
jenců (Paklin)  takto  o  něm  mluví:  ^Solomin  je  chlapík.  Vysekal 
se  ze  všeho  výtečně.  Dřívější  továrnu  zanechal  a  nejlepší  lidi  od- 
vedl s  sebou.  Nyní  prý  má  svůj  vlastní  malý  závod,  kdesi  v  Permi, 
založený  na  zásadách  společného  dělení  výdělku.  Ten  svého  cíle 
dosáhne.  Má  tenký  ale  silný  zobák.  Je  chlapík.  A  co  je  hlavni 
věcí:  není  náhlým  hojitelem  společenských  chorob.  Nebot  my 
Rusové  jsme  jakými?  Pořád  čekáme  a  čekáme,  že  snad  něco 
neb  někdo  přijde  a  rázem  nás  vyléčí,  rázem  všechny  naše  rány 
zahojí,  vytrhne  rázem  všechny  naše  neduhy  jako  vyžraný  zub. 
Kdo  bude  tímto  čarodějem?  —  Darvvinismus?  Vesnická  obec? 
Arcliip  Perepentěv?  Vojna  v  cizině?  At  je  to  cokoli,  miloušku, 
jenom  vytrhni  zub.  Všechno  to  jest  příznak  lenivosti,  ochablosli, 
tuposti.  Ale  Solomin  není  takový/  Solomin  totiž  nechce  si  hráti 
na  vůdce  lidu  a  na  strůjce  násilného  státního  převratu,  věda,  že 
by  tím  ničeho  trvalého  a  prospěšného  nedocílil  —  věnuje  se  ra- 
ději tiché,  nehhičné  práci,  jakouž  Turgeněv  jediné  shledává  pro- 
spěšnou a  užitečnou  pro  svou  vlafif,  jakž  o  tom  z  Karlových  Varů 
psal  r.  1874.  paní  A.  P.  F-vé,  kterážto  psaní  jsme  již  dříve  uvedli 
v  hlavních  rysech.  —  Spolu  vyvracuji  tálo  psaní  klamný  náhled 
Katkova,  uveřejněný  po  smrti  Tuigeněva  (v  Ruském  Věstníku  1883., 
v  zářijovém  díle  strana  446.)  —  prý  Turgeněv  skláněl  hlavu  svou 
před  ruskými  revolucionáři,  prý  se  jim  hleděl  zalíbiti  v  pokročilém 
svém  věku  atd.  Taková  křivá  nařknutí  Turgeněv  s  nevolí  a  ve- 
řejně odmítl  již  ve  „Věstníku  Evropy"  (1880.  v  lednovém  dílo), 
kdež  rázně  se  obořil  na  šiřitele  zlomyslných  těchto  klevet. 

Podáme  některé  výroky  Turgeněva  o  rozličných  osobnostech. 
V  psaní  230.  píše:  „Co  se  tkne  Sacher-Mazocha,  nejsem  sním 
osobně  znám  -^  a  přiznám  se  jeho  romány  nemám  rád;  v  nich 
jest  příliš  mnoho  ,literatury'  a  ,frivolnosti'  —  dvě  dobré  věci, 
avšak  při  zbytečném  žvýkání  jsou  nesnesitelný.  Nikdy  jsem  ne- 
mohl pochopit,  jak  mne  mohli  k  němu  přirovnávat.'' 

V  psaní  k  Polonskému  (248.)  píše  z  Paříže:  „Zde  vyšly  tiskem 
dva  tlusté  díly  .Legcndes  des  siecles'  od  V.  Huga.  Ballastu  a  bom- 
bastu je  ukrutné  množství;  není  ani  jedné  řádně  propracované 
básně,  ale  sem  tam  vyskytují  se  podivuhodné  verše.  Zdejší  kri- 
tika všecka  padla  na  kolena  před  ním ;  vychvalování  a  podkuřo- 
vání  nemá  konce.  Věru,  když  si  člověk  pomyslí,  že  to  psal  751elv 
stařec,  nelze  se  ubrániti  podivení.  „Ovšem,  mimo  Francii  neučiní 
tato  kniha  velký  effekt."  —  Charakteristický  výrok  Turgenéva 
o  V.  Hugovi  přinesl  říjnový  sešit  „Ruské  Stariny".  Turgeněv 
dí:  „Co  se  tkne  V.  Huga,  je  to  monumentální  dub,  skutečně  po- 
divuhodné vtělení  francouzského  genia,  však  nicméně  jeíioT  zná- 
mosti o  literaturách  jiných  národů  jsou  velmi  dětinské.  Tak  pravil 
mi  na  příklad  V.  Hugo  v  rozmluvě  o  Góthovi,  že  v  Góthových 
spisech  neshledává  nic  zvláštního;  tragedie  ,Valdštýnův  tábor'-  že 
se  mu  docela  i  nelíbila.  Když  jsem  odvětil,  že  ,Waldštýnův  tábor* 
je  od  Schillera  a  nikoli  od  Gótheho,  odpověděl:    ,Schiller   nebo 


Turgeněv  líčen  dle  evých  dopisů.  357 

Gótbe  —  řo  jest  jednostejné !  Věřte  mi,  že  vím,  tfeba  bych  je 
nec-eíi,  co  pravi  Góthe  aneb  co  asi  mohl  řici  a  co  asi  Schiller 
mohl  psáti/*  —  Je  to  výtečný  příspěvek  k  tomu,  jak  úplně  uvázl 
V.  Hugo  v  komickém  a  karikaturním  zbožňování  sama  sebe,  tvoře 
přímý  opak  k  našemu  belletristovi,  jenž  byl  skromný  jako  dítě 
a  za  dobrou  kořist  na  honbě  a  několik  let  svého  mládí  by  byl 
oddal  třeba  celou  svou  slávu . . . 

O  Strachovu  píše  1868.  Polonskému:  „Takové  autoritě  jako 
ju  Strachav  nevěřím,  ne  proto,  že  ml  nadává,  ale  proto,  že  je 
slavjanofil  —  a  tito  pánové,  možná,  jsou  v  politice  orlové,  ale 
v  esthetice  jsou  to  tupohlavci  první  třídy." 

O  jiném  esthetikovi  píše  Grigorovičovi  1881.:  ,Že  Stasov 
tupí  mou  ,Písen  vítězné  lásky',  to  je  tak  přirozeno,  jako  že  se 
mu  dělá  pěna  v  ústech  od  nadšeni  pro  Sáru  Bernardovu.  Je  vi- 
děli, že  Petrohrad  nemá  co  dělat,  že  je  po  ní  tak  posedlý.**  — 
Dále  píše  paní  Polonské:  ^Nemohu  vám  říci,  jak  mne  zlobí  všecky 
ty  nesmyslné  ovace,  kterými  velebí  v  Petrohradě  Sáru  Bernardovu. 
Je  to  drzá  a  šklebivá  posuftkářka,  osoba  bez  nadáni,  mající  pouze 
překrásný  hlas.  Což  jí  nikdo  v  žurnálech  neřekne  pravdu?"  — 
V  následujícím  psaní  dí:  .Mnoho  bude  odpuštěno  Suvorinu  (kri- 
tiku petrohradského  politického  listu  ,Novoje  Vremja')  za  to,  že 
zbičoval  tuto  hnusnou  frasistku  a  rutinistku;  on  jediný  zachoval 
čest  našich  kritických  názorův  a  nedal  si  imponovat  tím  prohni- 
lým pařížským  šikem  (pourrie  de  chic,  jak  zde  říkají),  tou  chladnou 
posuňkářkou,  kterou  příroda  obdařila  z  jakéhosi  nepochopitel- 
ného vrtochu  nejkrásnějším  hlasem,  nedadouc  jí  žádných  jiných 
darů.  V  psaní  k  Polonskému  8.  ledna  1882.  dí:  „Můj  úsudek 
o  Sáře  Bernardové,  pronesený  ve  psaní  ke  Grigorovičovi,  dal  pod- 
nět k  špinavému  klepu  a  hádce  —  ale  mnou  to  nikterak  nehne, 
neb  nejsem  zvyklý  zříkati  se  svého  míněni  i  mohu  pouze  litovati, 
že  úsudek  můj.  pronesený  soukromě,  dostal  se  do  veřejnosti,  než 
opakuji,  že  všecko  to  nemá  pražádné  důležitosti.* 

V  dopisech  Turgeněva  vyskytuji  se  velmi  trefné  charakteri- 
stiky, překvapující  obrazy  a  aforismy,  proniknuté  hlubokou  poeti- 
ckou pravdou.  Uvedeme  několik  takých  míst  (v  psaní  k  Suvorinu 
1875.):  „Po  čtyřiceti  letech  není  právě  veselo  žíti,  zvláště  v  prvních 
desíti  letech.  Nu,  a  pak  pod  vlivem  chládku,  vanoucího  od  hrobu, 
člověk  se  upokojuje.  Jedna  stařičká  petrohradská  Němkyně  mi 
říkávala:  v  stáří  život  podobá  se  mouše,  a  to  je  hmyz  velmi  ne- 
příjemný —  třeba  jej  snášeti.   -  Ano,  třeba  jej  snášeti." 

Ve  psaní  k  Suvorinu  1875.  podotýká,  že  nad  satirikem  Sče- 
drinem-Saltykovem  vznáší  se  Damoklův  meč  censury.  „A  to  je 
věru  na  pováženou,  neb  umělecká  reprodukce  —  jestli  se  zdařila  — 
je  horší  než  ta  nejhorší  satira,"  —  Jinde  píše:  ,Doba,  v  niž  ži- 
jeme, je  ošklivější  než  ta,  v  níž  uplynulo  naše  mládí.  Tenkrát 
jsme  stáli  před  slepými  zatlučenými  dveřmi,  nyní  jsou  tyto  dvéře 
poněkud  přiotevřeny,  ale  vejíti  do  nich  je  ještě  tíže."  —  Smutná 
jsou  slova  tato:  „V  stáří  zůstaneš  pouze  se  starými  neduhy,  které 
jsou  věrnější  než  přátelé  —  a  neopouštějí  člověka."  —  Jedno  své 


358  Pavel  Durdik: 

psaní  k  Polonskému  6.  září  1882.,  asi  rok  před  svou  smrtí,  ukon- 
čuje Turgeněv  slovy:  ,Na  rozloučenou  dovol  mi,  abych  ti  řekl 
několik  aforismů,  jež  uzrály  ve  mně  během  mého  dosti  dlouhého 
života:  a)  ^íidy.nic  neočekávaného  se  nestává  — neb  i  hlouposti 
m.ajLsvou. logiku.;  b)  tušení  nikdy  se  nesplňuji;  c)  zprávy  vydá- 
vané za  velmi  spolehlivé  vzdychy  bývají  lživé;  d)  náleží  rozmýšleti 
o  minulosti,  činiti  zadost  požadavkům  přítomnosti  a  nikdy  je« 
mysliti  na  biidoucnosf.  A  na  konec  nejdůležitější  aforismus:  Člo- 
věče,  cííceš-li  žítF pokojně,  nikdy  ničeho  nepodnikej,  ničeho  ne^ 
předpokládej,  ničemu  nedůvérm  a  ničelTo  "se  neobý^vej !"  K  tomuto 
aforismuje  vysvětlení  v  psánTí  Polonskému  22.  září  1882.:  ,Řekl-li 
jsem,  že  není  dobře  myshti  na  budoucnosf,  tož  nechtěl  jsem  tím 
říci,  abys  pro  budoucnosf  nepracoval.  Mínil  jsem,  že  není  třeba 
pochybovati,  trápiti  a  znepokojovati  se  budoucností.  —  CJověku 
podezřívavému    nebyl  bych  řekl  tento  aforismus.** 

Jinde  praví:  „Člověče,  neračiž  hubiti  sebe  samého  —  a  nikdo 
tě  nezhubí.  —  Tato  slova  řekl  mi  jeden  starý  mužík,  a  já  často 
v  svém  životě  jsem  si  na  ně  vzpomněl." 

Jinde  dí:  „Edo  se  doškrábal  za  padesátý  rok  svého  života, 
tomu  je  minorní  ton  zvykem.** 

„Myšlénka,  že  asi  za  50  let  od  tvé  činnosti  nezůstane  ani 
pílinky,  účinkuje  velmi  ochlazujícím  způsobem  na  samolibost  — 
ačkoli  z  druhé  strany  nesmíme  se  této  myšlénce  oddávati  zcela, 
jinak  snad  vůbec  veškeré  práce  necháme.  Avšak  štěstí  lidi  zá- 
leží v  tom,  že  nejednají  přiměřeně  zákonům  logiky,  nýbrž  půso- 
bením okamžitých  pocitův  a  rozjaření.  Nos  je  u  tebe  tak  zařízen, 
abys  hvízdal,  a  budeš  hvízdat,  af  je  to  užitečné  nebo  ne." 

„Žádný  člověk  nemůže  žíti  bez  břemene.  Nedal-li  je  osud  — 
sám  si  je  na  sebe  naloží." 

„Muka,  způsobená  spisovateli  chybami  tisku  ve  vydané  jím 
knize,  jsou  zvláštního  druhu  spisovatelským  peklem.** 

„Samovražda  na  Rusi  zřídka  jeví  něco  poetického  neb  pathe- 
tického  —  naopak,  téměř  vždy  se  koná  ze  samolibosti,  obraezc- 
nosti  s  přídavkem  mysticismu  a  fatalismu  (studií  o  všeobecnosti 
samovraždy  v  Rusku  je  Turgeněvova  novella  ,Stuk  —  stuk  — 
stuk').** 

„Kritika  (neb  obecenstvo)  úporně  jako  stařena  přidržuje  se 
předsevzatých  neb  běžných  mínění,  byf  byly  i  sebe  bezdůvodnější. 
Kritika  tvrdí,  že  všecky  moje  spisy,  napsané  po  ,Zápiskách  My- 
slivce' jsou  špatné  prý  za  příčinou  mého  přebývání  v  cizině.  Avšak 
právě  v  cizině  roku_l 848^— 1850.  jsem  sepsal  , Zápisky, J4yslixce% 
kdežto  ,Rudin\'3echtičké  hnízdo*,  ,y  předvečer^  a  ,Ó'tcové  a  děti" 
jsou  psány  v  Rusku.** 

„,Kamenný  hosť,  opera  od  Dargomyžského,  je  čistý 
nesmysl  a  hloupost,  která  za  deset  let  vyzve  ruměnec  studu  na 
tváři  těch,  kteří  to  ihned  nepoznali,  ba  i  do  nebes  vynášeli  tento 
slabý  výrobek." 


Turgeněv  Učen  dle  svých  dopisů.  35^) 

,Tak  nazývaný  ,Succěs  ďestime'  je  pro  stárnoucího  literáta 
ještě  horší  než  fiasko;  je  mu  to  nejlepším  dAkazem  že  jesl  čas 
odložiti  péro  — ■ 

^Nehledej  příčin,  proč  básnikA  není.  Není  jich  —  ponévadž 
jich  není.  Jiné  příčiny,  věř  mi,  i  sebe  lepší  kos  nevymysh'.  — 
A  narodí  se  též  beze  vší  příčiny:  narodí  se  a  budou  tu!* 

„Kdož  to  ví,  jak  a  kdy  osvédčuje  talent  svou  silu!  Cervan- 
fes  do  60.  roku  byl  prostředním  spisovatelem  desátého  stupně  — 
a  tu  najednou  z  ničeho  nic  napsal  Don  Quixota  a  stal  se  číslem 
prvním.  Máme  u  nás  před  očima  jiný  příklad:  Sergej  T.  Aksakov 
(spisovatel  ,Rodinné  kroniky')." 

, Nebuď  téžkomyslný,  neračiž  hubiti  sebe  sám.  Co  na  tobé 
nezávisí,   čeho   nelze  předělat  —  k  čemu  si  o  tom  lámat  hlavu.** 

„Dlužno  vyznati  o  vojně  francouzskoněmecké,  že  neschop- 
nost francouzských  generálů  a  jich  administrativní  zprávy  předčí 
naši  bývalou  neschopnost  v  krimské  vojně.  Zbývá  otázka :  Do- 
vedou-li  se  přiučiti  Francouzové  něčemu  z  vlastního  neštěstí  a 
ponese-li  jím  tato  lekce  dobré  ovoce,  jako  to  bylo  u  nás  Při 
domýšHvosti  Francouzů  a  jich  malé  lásc^  k  pravdě  ie  to  pochybno.* 

.Žijeme  (1878.)  v  době  významné;  před  našima  očima  vůd- 
covská  role  v  dějinách  přechází  od  jednoho  plemene  —  latinského 
k  jinému  —  germánskému.  Pád  hnusné  Napoleonovské  vlády  způ- 
sobil mi  velkou  radost.  Avšak  musím  říci,  že  budoucnost  nejeví 
se  mi  v  růžovém  světle  —  a  podmaňující  hltavost,  lomcující  celou 
Germanií,  neposkytuje  utěšené  divadlo."  —  Z  těchto  dvou  po- 
sledních aforismů  viděti  jest,  že  Turgeněv  dobře  znal  slabé  stránky 
Francouzův  i  Němců.  Poměr  jeho  k  Francii  byl  zcela  jiný  nežli 
k  Německu,  jak  to  výtečně  vyřkl  dánský  kritik,  G.  Brandes.  Již 
na  základě  starých  ruských  tradicí  stál  Turgeněv  blíže  k  Francií 
než  k  Německu.  V  mládí  studoval  filosofii,  fysiologii  a  dějiny  v  Ber- 
líně, ctil  především  Gótha,  udržoval  přátelské  poměry  s  německými 
básníky  a  spisovateli  (Paul  Heyse;  L.  Pietsch),  byl  upřímným 
ctitelem  Němců  pro  jich  vědu,  vědomosti  a  jich  vytrvalou  energii  — 
však  nicméně  líčí  Němce,  když  vystupují  v  jeho  novellách,  vždy 
v  satirickém,  často  až  nenávistném  světle.  Zdá  se,  že  v  duši  Tur- 
geněva  přece  jen  zůstaly  stopy  instinktivní  národní  nenávisti,  přes 
všecku  jeho  sympathii  k  jednotlivým  Němcům.  Jinak  však  dobře 
poznával  i  slabé  stránky  Francouzů,  ale  Francouzové  byli  mu 
milejší  a  snadněji  se  mířil  s  jich  nedostatky.  A  není  divu.--  V  Pa- 
říži byl  pochopen  a  oceněn  od  prvních  evropských  spisovatelů, 
z  Paříže  šířila  se  jeho  spisovatelská  sláva  do  všech  úhlů  vzděla- 
ného světa  a  v  Paříži  měl  horlivé  ctitele  i  mezi  staršími  spiso- 
vateli (Mériméfi),  jakož  i  mezi  pozdějšími  (Augier,  Taine,  Flau- 
bert,  Goncpurt)  a  konečně  i  mezi  současnými  (Zola,  Daudet, 
Maupassant) .  (Dokončeni. ) 


360  ^^^^  Matefian: 

Poljice  a  Chrvaté  poljičtí. 

črta   národopisná   a   kulturní. 

Od  Ivana  Matelana. 

(PokraSoTáni.) 

Vyjděmež  z  příbytku  a  projdémež  se  podél  vesnice.  Hle,  tu 
střední  ulice.  S  jedné  i  druhé  strany  zdvihají  se  domy.  Ulice  jsou 
místy  dlážděny,  avšak  bůh  opatruj  pijana  neb  slepce  na  té  cestě  !  Ulice 
vybíhají  nejvíce  na  trhy.  Na  trzích  v  levo  i  v  právo,  sem  i  tam  ka- 
mení v  ohromném  množství.  Mát  to  svůj  praktický  účel  Hoši,  když 
nemají  na  práci  (to  bývá  obyčejně  přes  celou  neděli  a  svátek)  cvičí 
se  v  „metání"  (kamenů);  kdo  hodí  dále,  ten  je  lepším  junákem.  — 
Trhy  jsou  Poljičanům  a  Poljicankám  vítanými  místy  ke  schůzkám, 
které  jsou  ve  dva  tábory  rozděleny.  U  jednoho  úhlu,  označeného  buď 
nějakým  ohromným  kamenem,  buď  deskou  neb  čím  jiným,  shromažďují 
se  mužští  s  pozdravem:  „hvaljen  Isus  Ijudi".  Na  druhé  straně,  něco 
z  povzdálí,  scházejí  se  stařeny  a  ženy,  aby  řádně  probraly  jinochy, 
kteří  na  protější  straně  sedí.  Kromě  toho  trhy  ty  mají  jiný  účel:  ony 
jsou  mlaty  a  dle  toho  i  tanečními  dvoranami.  Zde  mi  jest  připome- 
nouti hostinu  zvanou  „brgulja"  (:=  beseda),  když  svůj  se  svým  se  schází, 
aby  si  spolu  poklepali  (brgljati)  a  si  pochutnali,  aneb  když  přítel  jde 
k  příteli  „na  pozdrav"  a  na  oběd  k  udržení  starého  přátelství.  Po 
obědě  mládež  obého  pohlaví  spěchá  v  taneční  síň,  na  mlat,  aby  za- 
tančila národní  kolo.  Kromě  toho  provozují  se  na  trhu  i  rozmanité 
hry.  —  Lidé  starší  umístí  silného  kohouta  na  několik  set  kročejů,  a 
míří  naň  ze  svých  věrných  družek.  Kdo  jej  pi*vní  srazí,  tomu  dostane 
se  rytířské  ceny  („obdulja").  Kromě  těchto  zábav  příhodné  jest  to  místo 
i  ku  skákání  a  též  k  závodění  ve  běhu,  nebot  tu  se  dokáže  schopnosC, 
kdo  je  pružnějším  a  lehčím,  a  jestli  ho  kámen  neobelstí.  Dokonáva- 
jíce zprávy  o  trhu  nesmíme  zapomenouti,  jak  je  to  místo  příležité 
v  letní  době  k  „jatkám",  počínaje  od  „Gospojiny"  až  do  vánoc. 
V  ostatní  čas  pravý  Poljičan  pojídá  maso,  které  si  byl  doma  nasolil, 
ze  svého  chléva. 

Sotva  odzvonilo  „zdrávas  Maria*,  trh  byl  opuštěn  a  vesnice 
oněměla,  jen  skrze  okénka  viděti  kmitavé  záblesky  světel,  při  nichž, 
když  se  přiblížíš,  zaslechneš  šepot  a  mumlání  bohomyslných  křcsfanů, 
kterak  se  k  dobrému  bohu  utíkají  o  jeho  přispění. 

Prošli  jsme  skrz  vesnici,  shlédli  jsme  rozmanitých  zábav,  avšak  ani 
pohledem  jsme  si  nepovšimli  lidí,  ani  jsme  nerozeznali  jednotlivých 
součástek  těch  venkovanů.  Přistupme  k  nim  blíže,  zdali  se  nám  zalíbí 
Jejich  sváteční  kroj.  Zde  již  zpředu  s  důrazem  pravím,  kterak  horní 
Poljičan,  čím  bližší  je  skalám,  tím  skalnatější  je  v  těle  a  skvělejší 
v  kroji;  naproti  tomu  dolní,  jenž  na  rovině  žije,  slabší  je  a  roénc 
nádherný.  Pohleďme  na  onoho  Dóčana,  jenž  se  právě  vzpřímil  a  půvabem 
tváře  i  údobným  krojem  připoutá  pozornost  každého.  Vysoký  je  přes 
pět  stop.  Nasadil  si  na  hlavu  červenou  čapku  a  ovinul  ji  hedvábným 
turbanem;  na  košili  s  otevřenou  uáprsnicí,  s  límcem  ozdobeným  tří- 
řadovou  obrubou   stepovanou  a  prošívanou   rozmanitě,  oblékl   bílý  neb 


Poljice  a  Chrvaté  poljiétí.  361 

červeůÝ  .Jrovžet"    (kabátec),   a  připásal  jej  červeným   pasem  z  domácí 
vIdv.  Obložil  se  prfpasnicí  jako  nějakým  pancířem.  Za  ni  zastrčil  dvě 
malé  pasky,   dloahý   a   malý   nůž  a  klištky   na  oheň.    Pres  to  oblékl 
„ieceriDa"  (živůtek)  aksamitovou,  s  nfž  po  každé   straně   visf  několik 
téžkých  stříbrných    ozdob.   Je   to   rozkošná   podívaná!    Avšak  jakoby 
ješté  neměl    dosti:    přehodil   přes   ramena  „kamparan*  (plááC),    květy 
okrášlený  a  šnfirami   všelijak   převlékanými   spestřený.    Široké    modré 
spodky  s  kapsami  s  podvazem  pod  koleny,   prošívané  jsou  zlatou  nití 
a  obložené  červenými  šňůrami.  Přes  punčochy  s  holeněmi,  s  vyšívaným 
kvítím,  připjal  lehké  opánky,   propletené  trojnásobným  pletivem  a  se- 
šněrované  bílým  řeménkem.    Za  přípasnici   vložil   pestrobarvý  šátek  a 
pod  paži  dlouhý   tlustý  troubel.  —  Tikto   oděn   kráčí,   až    se    všecka 
země  třese.  Jde  v  ústrety  dolnímu  Poljičanu.  Co  oba  hovoří,  seznejmež 
i  nového  přítele.  Na  hlavě  jeho  rdí  se  veliká,   červená  shrnutá  čapka, 
tak  zvaná  „poljička  kapa";  na   bílou   košili    oblékl   řasnatý    ^kovžet" 
aneb  „ječermu**  (kamizoli),  připásanou  červeným  pasem,  přes  nějž  pře- 
hodil na  ramena  „kumparan".   Vždy  nosí  úzké  spodky  na  spony  a  na 
nohou  punčochy  a  opánky. 

Kynl  pohleďme  tam  na  onu  ženskou  skupinu.  Tu  spatříme  výjev 
zcela  opačný.  Jako  nám  dosud  padal  do  očí  horní  Poljičan  svým  ušlech- 
tilým zjevem,  právě  tak  zalíbí  se  nám  dolní  Poljičanka.  Pohleď  na  onu 
kyprou,  mladou  nevěstu,  právě  se  provdala.  Jak  krásně  jí  sluší  ona 
dlouhá  řasnatá  sukně,  až  k  zemi  splývající,  s  oněmi  drobnými  záhyby ! 
Na  labuti  košilku  s  krajkami  okolo  rukou  připjala  náprsnici  k  sukénce, 
aby  skrývala  úběl  stydlivých  prsou.  S  ňader  splývá  jí  s  každé  strany  po 
šesti  stříbrných  přezkách,  a  okolo  hrdla  ovinula  několik  řad  pozlacených 
mincí  s  pamětným  křížkem  uprostřed.  Nad  suknici  zavěsila  zástěrku, 
různým  pestrobarevným  kvítím  posetou.  Opásala  se  stuhou  na  dva,  na 
tři  opasy  se  spínadlem  měděným  neb  stříbrným  poutkem.  Hlavinku  po- 
kryla si  šátkem  hedvábným  neb  plátěným,  do  ucha  zatkla  zlaté  ná- 
ušnice 8  dukáty,  a  na  nožky,  přes  punčochy  obula  žluté  střevíce.  Ta- 
ková dolní  Poljičanka  tančí  kolo,  v  takém  úboru  ukazuje  se  světu  jdouc 
do  města  neb  na  trh.  Horní  vsak  nosí  se  zcela  jednoduše.  Bohatou 
kosili  se  širokými  rukávci  sepjala  jakous  jehlicí  na  ňadrech,  šíji  velmi 
zřídka  ozdobuje  nějakou  šňůrou  penízů.  Sukně  je  prostá  a  ki-átká 
8  pasem  ještě  jednodušším,  a  nad  bílým  šátkem  na  hlavě  nosí  ženy 
na  rozdíl  od  dívek  obloučky.  Na  punčochy  s  holeněmi  připjala  opánky. 
Není  u  nich  nijaké  výzdoby,  žádné  okrasy.  V  téže  krajině  znamenitý-li 
kontrast,  avšak  ještě  krásnější  je  soulad  v  tělesné  kráse  a  v  některých 
vlastnostech,  o  nichž  ještě  třeba  promluviti.  Poljičané  jsou  střední  po- 
stavy, těla  hrmotného  a  bujného,  širokých  ramenou  a  mohutných  plecí, 
krátkovousí,  pohledu  veselého  a  dobromyslného,  lící  oblých;  vždy  ho- 
tovi jsou  k  úsměvu  i  žertu.  Poljičanky  jsou  velmi  "krásné;  dokud  jsou 
dírkami,  mohou  závoditi  se  všemi  okolními  krajinami:  plných  tváří, 
živých  pronikajících  očí,  obličeje  sympathického  a  pleti  smědc.  —  Vůbec 
je  lid  čilý,  zdráv,  vesel  a  silný,  jmenovité  v  horských  stranách. 

Poljičané  jsou  nadmíru  pracovití.  O  jejich  píli  svědčí  i  ta  okol- 
nosf,  že  není  místa  u  nich,  kterého  by  nebyl  člověk  překopal,  posázel, 
ohradil  a  spracoval,  což  nám  potvrdí  výrobky,  jakými  se  nemohou  ho- 


362  1^*1^  Matešan: 

nositi  ani  větší  místa.  Kromě  rolníků  vyskytuje  se  též  něco  tesařů,  ka- 
meníků, kovářů,  krejěů,  avšak  samých  samouků,  v}  učených  v  pastýrství. — 
Lidé  jsou  pohostinní,  velmi  rádi  přijímají  cizince,  bezplatně  dají  nocleh 
a  jídlo  pocestnému.  Mají  v  nenávisti  marnotratnost;  hněvají  se  na  bratry, 
kteří  se  nezení,  neradi  odcházejí  do  světa,  nebot  s  láskou  prilonii 
k  domovu  svému  a  chovají  pevnou  naději  o  staré  svobodě  a  blahobytu. 
Poljičané  jsou  nadmíru  mírumilovní,  avšak  zatvrzelí  ve  svých  obyčejích, 
že  nemožno  více.  Svého  si  hledí  a  chovají  jako  oko  v  hlavě.  Z  té  pří- 
činy vznikají  často  spory  mezi  jednou  a  druhou  vesnicí  pro  mezníky. 
Ano,  mezníky  považuju  za  největší  neštěstí,  z  něhož  rodí  se  neshody 
mezi  pohraničními  vesnicemi.  Jeden  druhému  uepopustí  pídi  země  aoi 
za  živou  hlavu.  Oni  i  zde  užívají  známého  přísloví:  „Mi  se  Ijubimo, 
ali  nek  se  kese  grizu"  (my  se  máme  rádi,  ale  kapsy  af  se  koašoo). 
Tato  neústupnost  hraničí  mnohdy  až  do  krajiiostí.  Když  na  př.  z  jedné 
vesnice  do  drahé  lid  provází  biskupa  pod  prapory,  tuf  praporečník 
nesmí  ani  na  půl  stopy  překročiti  hranici,  neboC  jinak  nastane  ihned 
řežba,  které  ani  přítomnost  veledůstojného  skrotiti  nedovede.  Mlovím 
ze  zkušenosti,  a  dodávám,  že  lidé  na  vesnicích  jsou  úplně  svomi  mezi 
sebou,  a  netřesou  se  snadno  před  každým.  Sedlák  pro  sedláka  by  v  pří- 
padě potřeby  i -krev  prolil  (viděl  jsem  a  slyšel  jsem  o  jarmarcích). 
Jestli  by  pak  do  kterého  domu  vloupali  se  noční  zlodějové,  postačí 
onomu,  který  je  spatří,  vystřeliti  dvě  rány  z  pušky,  a  hle,  mžikem  je 
na  místě,  kde  se  ozval  výstřel,  shromážděno  na  sto  hochů  ozbrojených 
puškou,  nožem,  tyčemi  i  rožněm.  SolidamosC  panuje  mezi  nimi  taková, 
že  by  mohla  sloužiti  za  vzor  každé  mládeži! 

Skrz  celé  Poljice  táhne  se  planina,  která  náleží  ku  přímořským 
vysočinám  a  zove  se  „Mosor  planina**,  i  šíří  se  od  Klisu  do  Getioy, 
tudíž  podél  celé  té  země.  Původ  jména  toho  odvádějí  někteří  od  „Mons 
auri*,  že  tu  Římané  za  starých  dob  dobývali  zlato,  však  soudě  po 
útvaru  horním,  nelze  ani  pro  minulé  ani  pro  budoucí  věky  potvrditi 
této  etymologie.  Nejvyšší  vrchol  pohoří  jest  sv.  Juraj,  jemuž  ku  cti 
postavena  malá  svatyně  bez  vápna  i  bez  skla.  I  tento  pomník  staro- 
dávných časů  před  dvěma  lety  Perun  hromovládce  obrátil  v  pustou  roz 
valinu  o  čtyřech  holých  zdech.  Za  lepších  časů  byla  tu  čítána  v  uě- 
kterých  dnech  i  mše,  a  zvláště  každoročně  o  sv.  Jiří  (na  „Jurjevo''), 
v  den  to  patrona  a  ochránce  knížectví.  Odtud  staří  popové  s  nejvyššího 
vrcholu,  s  něhož  se  otvírá  rozhled  po  celé  poljické  zemi,  udíleli  po- 
žehnání krajině,  avšak  ještě  více  učívali  ji  pekelné  síly  se  strachovati. 
Na  geografické  kartě  čteme  pro  onen  vrch  jméno  „Mosor"  ;  já  však 
neslyšel  jsem  názvu  toho  z  úst  Poljičanův,  a  proto  ho  neužívám.  Výše 
jeho  obnáší  1339  metrů  aneb  4236  stop.  Výstup  je  velmi  klopotný, 
a  kdyby  člověku  výhled  a  obraz  nenahradil  namáhání,  jistě  by  sv.  JuriJ 
nikdy  nebyl  viděl  kolem  sebe  živého  tvora.  —  Vystupuje  na  Mosor 
nemůžeš  všude  ani  stoupati,  nýbrž  musíš  zouti  opánky  (bot  vůbec  k  tu- 
kým  podnikům  užiti  nelze),  a  zuby  i  nehty  drápati  se  vzhůru,  až  se 
dopližiš  roviny.  Není  tu  ušlapané  cesty  lidskou  nohou,  nýbrž  každý 
chodec  má  svůj  chodník.  Nad  tebou  trčí  strmá  skála  a  pod  tebou  zeje 
hluboká  rokle.  Skáčeš  se  stěny  na  stěnu,  cvičíš  své  údy,  sílíš  své  svaly. 
až  hle  konečně  jsi  na  strmé  rovině,  poseté  kamením.   Vystoupíš  na  ni 


y 


Poljicc  a  Chrvaté  poljičti.  363 

mysle,  žu  je  tvrdá;  avšak  chyba  lávky:  tnira,  bruin.  zadaní  a  zihučí, 
že  zavrávoráš  10 — 20  kroků  nazpět.  Voláá  na  pomoc  všecky  svaté,  a 
přec  nepopustíá.  Nejprve  myslíš,  že  až  nejsi  daleko  od  cfle,  a  hle,  ještě 
celou  hodina  i.amáháš  a  mačiš  se.  Konečné  prošourás  i  tu  hodinu, 
a  hle,  již  jsi  na  holém  kameni  a  před  patronem  sv.  Jiřím.  Odtušíš 
sobě  a  posílíš  se  vínem  i  pálenkoa,  aby  si  schladil  pot  a  zahřál  strnulou 
dnsi.  Čarokrásný  pohled!  Na  jihu  kyne  ti  siné  moře,  ne  jednotvárné, 
nýbrž  poseté  ostrovy,  ostrůvky  a  poloostrovy;  po  něm  křižují  se  i  lo- 
dice rybářské  i  koráby  obchodní  i  Lloydovy  parolodi.  Tamo  proti  zá- 
padu v  nedostihlé  dáli  dopírojí  oči  naše  až  do  Šibarských  hor  a  Ko- 
torských rovin,  pak  až  tam  k  rovným  Kastelům,  do  té  zahrady  skalnaté 
Dalmácie.  Jak  truchlivým  jest  pohled  na  záhorskou  stranu,  právě  tak 
okouzlujícím  jest  na  Kaštelanské  a  Splětské  pole.  Mohutné  olivové  háje 
táhnou  se  od  Trogiru  do  Solinu;  řekl  bys,  že  jsou  to  slavonské  lesy; 
pod  jejich  obranou  šíří  se  vinná  réva,  z  níž.  nám  oslazuje  hrdlo  černý 
kaátelanec,  a  samotok  splětský.  —  Nahoře  k  severu  rozestřelo  se  Knin- 
ské  pole  se  svým  bratrem  Sinjským  polem.  Víska  za  vískou  se  bělá, 
jako  bílé  labuti  na  moři,  a  svlažuje  je  řeka  Cetina.  Konečně  ondo  na 
východě,  kde  právě  nyní  slunce  vynořilo  se  nad  Biokovou,  na  podnoži 
spoušti  se  přímoří  Makarské,  rovněž  tak  krásné  jako  rozmanité.  Za  nim, 
tam  proti  Mosoru,  vztyčila  se  nad  městečkem  Omišem  pevnůstka  „Mira- 
bela',  druhdy  strach  a  hrůza  Turčínu. 

Nasytivše  se  pohledem  na  krásnou  přírodu  připjali  jsme  opánky 
a  spustili  se  po  stráních  a  srázích.  Po  půl  hodině  směrem  západním 
padli  jsme  na  druhý  vrch  „Kozik^,  vysoký  1325  metrů.  Přes  Kozik 
vede  jakási  stezka  z  jedné  vesnice  pod  Mosorem  do  druhé  za  Mosorem. 

Z  potřeby  utvořil  si  člověk  i  tu  pi*ůchod.  Místo  aby  okolo  Mo- 
soru přes  Klis  v  „Dugopolje^,  aneb  přes  Kostapjskou  stráň  dorazil  do 
Dolce  a  spotřeboval  šest  hodin  k  cestě  —  jsa  velmi  ekonomický 
skrátí  si  ji  o  celé  tři  hodiny  i  více.  Druhá  cesta  v  Mosoru,  kterou 
i  koně  jezdí  (ncd  vesnicí  Gatem)  zove  se  .Rašeljka^,  od  stejnojmen- 
ného stromu,  jenž  u  velikém  množství  na  vrchu  roste. 

Nemohu  mlčením  pominouti  i  tři  znamenité  rokle  v  Mosoru, 
t  j.  Mladoševici  velkou  i  malou,  a  Golubinku.  Mladosevice  veliká  leží 
pod  sv.  Jiřím,  ani  ne  co  by  kamenem  dohodil,  daleko.  Okrouhlá  je 
jako  humno,  a  široká  asi  tak,  že  by  ji  jedva  dobrý  hod  kamenem  pře- 
sáhl. V  ní  není  ničeho  viděti,  všude  je  bohopustá  tma,  tak  že  tě  hrůza 
pojímá,  už  když  jen  do  ní  pohledneš.  Vypravují  lidé,  že  jícny  roklí 
těch  končí  buď  u  Cetinc  aneb  v  moři  blíže  Omiše.  A  k  potvrzení  toho 
uvádějí  tento  př:bčh:  Jednou  střežil  pasáček  ovce  okolo  Mladoševic 
přede  dnem  sv.  Šimona  a  Judy,  dříve  než  se  pouštějí  berani  mezi 
ovce.  Avšak  přes  nejpřísnější  dozor  pastýřův  vplížil  se  přece  beraii 
mezi  ovce.  Snažil  se  jej  pastýř  odstraniti  ze  stáda,  avšak  marně.  Roz- 
pálen hněvem  uchvátil  jej,  aby  ho  srazil  do  jámy,  avšak  v  uešCastnou 
chvíli,  neboC  beranův  roh  zapjal  se  pastýři  za  pás,  a  stáhl  ho  s  sebou 
do  bezedné  propasti.  Po  třech  dnech  beran  i  pasák  jsou  nalezeni  plo- 
voQce  před  Omišem. 

Golnbinka  zove  se  jáma,  k  níž  dolétají  i  odlétají  holubi.  Zde 
jest  jejich  vespolné  stanoviště.  Kromě  pohoří  Mosorského  prostírají  se 


i 


364  l^A^  Matešan: 

po  délce  i  šíři  Poljic  tak  zvané  „Ijuti,  krse'',  t.  j.  srázná  kamenitá 
mista,  rozkládající  se  po  témž  povrchu  země  aneb  málo  dále.  Tak  máme : 
Ijat  Dolackou,  Kostanjskou  a  Zvečanjskou.  Místa  ta  bývají  obyčejné 
plna  slají  a  roklin  všelikého  druhu. 

S  druhé  strany  zvedají  se  i  menší  homatiny,  tak  zvané  „vršiny", 
neb  brda,  na  nichž  paseky  zovou  se  „rudiny".  Pohoří  ta  oplývají  je- 
skyněmi a  slujemi  i  skalními  úžlabinami,  nejsou  vysoká,  každému  jsoa 
dostupná,  sloužíce  ponejvíce  za  pastviska  ovcím  a  kozám;  poskytuji 
rozmanitých  druhů  stromoví,  jmenovitě  jalovců,  borovic,  habrův  a  brestfi. 
Není  kopce,  kterého  by  nebyl  pastýř  nazval  zvláštním  jménem;  nuže 
zpomeĎmež  jména  aspoň  některých  důležitějších  hor.  Nad  Jesenicemi 
vypíná  se  vysočinka  „Mučnica'',  v  níž  na  více  místech  spatřiti  lze 
podnes  podzemní  sluje,  cihlami  dostavěné.  Mezi  lidem  zachovává  se 
pověsC,  že  do  těch  slují  Turci,  když  byli  jednou  knížectví  opanovali, 
nasypali  pšenice,  aby  se  dlouho  mohli  udržeti  proti  útokům  Poljiěanů.  — 
Na  západ  zdvihá  se  „Perun"  se  hřbetem  podobným  koňskému.  I  zde 
je  kostelíček  sv.  Jiří  ještě  ve  starém  slohu.  Jinak  znamenitá  je  tato 
hora  lovem  na  křepelky,  koroptve  a  zajíce.  —  Vedle  Peruna  pres  je- 
den úval  viděti  jest  horu  Sriedivici  porostlou  drobným  a  dobrým 
stromovím.  Pod  Mosorem  se  strany  přímořské,  ve  vesnici  Dubravé, 
zpomlná  se  „Perun-Dubrava",  t.  j.  Perunova  hora,  která  v  jisté 
době  as  dubovými  hvozdy  oplývala.  Vypravuje  se,  že  i  císař  Dioklecian 
měl  zde  svoje  loviště,  a  bezpochyby  že  od  té  doby  jedna  část  hon- 
nosí  též  jméno  Dioklecianovo.  Za  Mosorem  vDolním  Dóci  kromě 
jeskyně  „Bubauj^,  z  níž  pramení  se  ,.Vrilo",  nalézá  se  ještě  jedna 
neb  druhá  jeskyně,  dosti  široká  a  vysoká,  po  níž  možno  choditi  ve 
světlém  rozměi*u  asi  30  kroků.  Dále  již  šlapeme  na  vodu,  podobnou 
jezeru,  a  světlost  počne  se  stmívati.  Co  je  dále,  nevypravuje  nikdo, 
jenom  starci  z  doby  Napoleonovy  rádi  povídají,  kterak  několik  z  nich 
se  dvěma  kněžími  tři  dni  a  tři  noci  tu  dovedli  bídně  stráviti  bez  jídla 
a  pití.  Co  pak  pozornost  domácího  světa  poutá,  to  je  jeskyně  nazvauá 
T r o j a m a,  se  třemi  vraty  u  vchodu,  na  hoře  Prčevici  nad  střed- 
ním Dócem  u  Prčigradu,  někdejší  tvrze  plné  zlata.  Lituji  velice, 
že  nejsem  odborník,  neboť  bez  odborných  známostí  těžko  jest  něco 
říci,  ncrci-li  popisovati  tak  vzácnou  jeskyni.  Upozorňuji  dotyčné  milov- 
níky, až  sem  připlovou  po  Jaderském  moři,  aneb  pěšky  doputují  v  tento 
kraj,  aby  nezapomněli  navštíviti  též  Trajamn.  Vzdálivše  se  od  vchodfi 
vstoupili  jsme  do  veliké  dvorany,  vydlážděné  krápníky,  které  věčně 
skrápají  a  vytvářejí  nestejné  nasazeniny.  Zde  ještě  nepadají  do  očí  ni- 
žádná čarodíla  ani  nádherné  útvary.  Není  také  divu,  neboť  jest  to  teprve 
předsíň.  Avšak  když  vstoupíš  dále  7 — 8  kroků,  když  ze  síně  do  síně 
procházíš,  když  v  obrazivosti  své  spatřuješ  po  stěnách  sochy  světců  neb 
hrozných  bohatýrů,  když  v  prostřed  uzříš  vznášeti  se  krápníky  jako 
mohutné  koninové  svícny,  a  strop  podepřený  sloupy  římskými  a  korint- 
skými, tu  žasneš  nad  čarokrásnou  přírodou,  která  měla  tolik  trpělivosti, 
vytvořiti  díla  svrchovaného  umění.  Pod  nohama  cítíš  vláhu  od  neustá- 
lých krápějí,  které  místy  buď  silněji  neb  slaběji  kanou,  a  tak  přístup 
činí  obtížnějším.  Zdá  se  ti,  že  je  rovina  a  proto  i  kráčíš  přímo  ku 
předu,  ale  hrozně  se  mýlíš,  neboť  v  krátce  klopýtnuv  povalíš  se  k  zemi. 


Poljice  a  Chrvaté  poljičti.  3g5 

yedháš  všik  roho,  jdeš  pořád  dál  a  dále,  až  tápiies  do  kalaže  plné 
ledoké  vody.  IVoviékáuie  so  skrze  úžiabiuy  a  soutésky,  abychom  konce 
áomilij  avšak  řekl  bych.  že  žádného  není.  Podle  oka  ho  změřiti  ne- 
mažeme, neboC  sTctio  vrhá  paprsky  jen  před  nohy,  a  jinak  všade  pa- 
uQJe  neproniknutelná  tma,  že  nevidíš  ani  prstu  před  očima. 

I  na  severu  od  Dolního  D6ce  je  na  kopci  jedna  jeskyně  tak 
zvaoá  Spil9.  Rozdělena  je  v  horní  (zevnitřní),  kde  si  živocišstvo  za 
poledního  parna  odpotMvá,  a  dolní  (vnitřní),  do  které  se  po  břiše 
vchází,  a  to  nejprve  s  hory  dolů,  pak  pořád  vzhAru  až  do  místa,  odkud 
dále  nelze.  Dlouhá  je  asi  GO  loktů,  široká  15.  Zvláště  zajímavého  ne- 
poskytuje ničeho,  vyjímaje  klenutý  strop  a  velmi  jednoduché  krápní- 
kové sloupy. 

Na  tomto  místě  upozorniti  jest  mi  odborníky  též  na  rokli,  jež 
se  nalézá  ve  vesnici  Krs  táti  cích  pod  Imotskem.  O  této  je- 
skyni ještě  více  mi  očití  svědkové  vypnivovali,  a  muč  zvláště  utkvěl 
v  paměti  popis  popovského  neb  kanovnického  kůru  před  velikým  oltá- 
řem. Vypravovali  mi,  že  s  jedné  i  s  druhé  strany  jest  takových  křesel 
po  šesti. 

NechC  povíme  také  něco  o  poljických  vodách.  Zde  jest  nám  roz- 
děliti vodstvo,  a  promluviti  zvláště  o  moři  i  o  řekách,  které  se  všech 
stran  tvoří  hranice,  vyjímaje  severozápadní  souš,  a  záhodno  je,  též  po- 
toků, pramenův  a  studní  zpomenouti.  Moře,  když  je  rozbouřeno,  roz- 
('•eřuje  své  vJny,  a  když  ztichne,  oplakuje  pobřeží,  jež  se  rozložilo 
v  podobě  polokruhu  od  O  mise  do  Sto  breče.  Nade  břehem  a  pod 
výbéžkem,  jenž  se  urval  od  hornatiny,  která  se  táhne  celým  tím  polo- 
kruhem, rozkládají  se  tři  vesnice  dolních  Poljic  čili  poljického  Přímoří. 
Lidé,  kromě  že  se  vůbec  baví  rolnictvím,  za  příčinou  blízkosti  moře 
zajímají  se  též  námořnictvím;  proto  je  tu  obchod  živější  než  v  ledakteré 
jiné  vesnici.  Kdežto  obchodníci  docházejí  k  horním  i  středním  Poljiča- 
Důin,  aby  jim  odkoupili  domácí  výrobky,  tož  dolní  Poljičané,  jmenovitě 
jeseničtí  docházejí  k  obchodníiiům.  Oni  sami  odvážejí  na  svých  lodích, 
korábech  a  člunech  až  do  Terstu  a  Benátek  své  vino  u  za  uč  vracejí  se 
s  dužinami,  dřívím  a  prkny  chrvatskými,  aneb  s  terstskými  jemnějšími 
výrobky.  Jejich  koráby  nikdy  nestojí  zakotveny  v  přístavu;  nemají-li 
jiného  na  práci,  tož  převážejí  aspoň  písek  do  Spletu,  na  Brač,  Ilvar, 
Vis,  Korčnlu  a  Šibeník,  a  i  za  ten  odnášejí  dobré  peníze. 

V  moře  rozlévají  se  řeky,  z  nichž  jest  větší  a  nejdůležitější  C  e- 
tina,  kteráž  se  pramení  pod  Vrlikou  a  teče  od  západu  k  východu. 
Hranice  poljické  počíná  Cetina  oplakovati  mezi  Triljem  a  Xovi- 
selem  po  mezníku  Dolního  DOce  a  sledyje  jich,  až  vytéká  pod 
O  mi  sera.  Pod  Zadvarjem  obrací  tok  svůj  a  od  východu  navrací  se 
proti  západu,  dotýkajíc  se  Mosoru  ve  Zvečanjich,  a  odtud  přímo 
spěchajíc  do  moře.  Po  většině  není  splavna  pro  mělčiny  a  časté  ostrůvky 
a  napJaveniny,  jež  déšC  snáší  s  okolních  polí.  Od  Omiše  dvě  hodiny 
nazpět  do  „Radmanových  mlýnic"  odvážejí  lodi  žito  a  píci. — 
Mostu  není  žádného  k  přechodu  se  břehu  poljického  na  omišský ;  to- 
liko jediný  koráb  na  provaz  převáží  před  Omišem,  a  to  jen  za  tichého 
povětří  Pod  jinými  vesnicemi  převážejí  se  na  tak  zvaných  „skelách" 
neb  „trupinách"  (prámech).  U  Podgradja  tvoří  tato  řeka  znamenitý 


366  ^^^^  Matešan:  Poljicc  a  Chrvaté  poljiČtí. 

a  nebezpečný  slap  „Veliká  Gubavica".  Řeka  oplývá  rybami  velmi 
^  chutnými,  které  se  loví  na  udici  neb  vrsem',  a  tak  poskytuje  dotyčoým 

chudobným  sedlákům  i  zábavy  i  výdělku.  Mlýnice  jsou  vo  Zveéaují 
pro  okoluí  místa  a  dále  mimo  hranice. 

Dinihá,  mnohem  menši  řeka  na  západě  knížectví  zove  se  Žrnor- 
nica  vedle  stejnojmenné  vesnice,  která  nespadá,  aniž  kdy  spadala  do 
rámce  Poljic.  Pramení  se  na  úpatí  mosorské  planiny,  teče  směrem 
severozápadním  as  šest  kilometrů  do  moře,  do  něhož  vtéká  blíže  Sto- 
breče.  Řeka  ta  není  nikde  splavnou,  naopak  je  téměř  všude  prebrodi- 
telnou.  Žene  na  poljické  straně  asi  deset  mlýnů,  a  právě  tolik  na  pro- 
tivné. Vedle  mlýnů  nalézají  se  v  týchže  mlýnicích  i  stoupy  k  pěchování 
domácího  sukna.  Jestli  se  Dóčani,  kteří  žijí  v  úvalech  v  oné  stran5 
Mosoru,  kde  není  než  něco  málo  polí  a  ostatek  jsou  strmé  skály,  jestli 
se  oni  honosí  nadbytkem  živých  vod,  kterak  nezpychli  by  ostatní  po 
rovinách,  dolinách  a  půvabných  pláních?  Záhodno  vytknouti  tu  dvě 
vesnice,  které  v  tom  ohlede  vynikají  nade  všecky  ostatní,  a  to  jsou 
Srinjin  a  Gata,  pravé  to  malé  Aegypty,  svlažované  a  stáponé  až  přes 
míru.  Závidí  jim  proto  též  Poljičané,  jmenovitě  za  suchých  roků,  jaký 
b)i  na  př.  rok  1879.,  kdy  u  Srinjanů  bylo  zelí  jako  nejhnstšho  křoví, 
kdežto  jinde  bylo  vše  zpečeno  a  pusto. 

Nemalé  dobrodiní  vedle  pramenů  prokazují  i  potoky,  které  oby- 
čejně nejsou  nic  jiného,  než  stékající  vody  se  strmých  hor  a  polí.  Vět- 
šina  těch    potoků   v  létě  vysýchá,  než  jsou  též  takové,    které  po  celý 
rok  tekou,  jako  onen  ve  Srinjinu  blízko  veské  cesty.  V  Dolním  D6ci 
^  jest  potok,  nazvaný  Vrilo,  jenž  se  pramení  zpod   jednoho   prahu  je- 

i  skyně  „Bubaň**,  a  vylévá  se  v  podzemní  ponor  v  témž  dolnodoleckém 

poli.  O  pononi  tom  vypravují  lidé  šedohlavci  i  holobrádci,  že  se  vy- 
nořuje v  řeku  Zrno  v  nic  i,  tedy  s  druhé  strany  Mosoru,  ježto  tato  řeka 
v  zimě,  když  jsou  Vv4iké  deště,  vynáší  tolik  nánosu,  že  okolo  tohoto 
ponoru  byla  zadržena.  V  zimě  se  ponor  mnohdy  zacpe,  načež  bývá  pole 
tak  zaplaveno,  že  se  podobá  jezeru.  Když  pak  voda  zarazí  se  na  týden 
i  více,  v  ponoru  z  nenadání  praskne  cosi  jako  výstřel  z  pušky,  a  v  péti 
minutách  není  ani  kapky  vody  na  poli.  Na  témž  potoku  melou  v  zimě 
i  dvě  mlýnice. 

Rád  bych  nyní  něco  pravil  o  silnicích  a  cestách,  avšak  bohužel 
musím  býti  zcela  stručný,  neboC  Poljice  silnic  nemají,  a  cest  jest  ještě 
málo,  ježto  v  tomto  věku,  věku  pokroku,  nezachovává  se  středověkého 
zákona,  jejž  čteme  v  poljickém  statutu:  „I  má  veliká  cesta  obecní  skrze 
župu  býti  široká  jednu  rozhu,  a  co  je  na  vsi  ,honík*  (cesta,  kudy  se  žene 
dobytek),  ten  má  býti  široký,  aby  jím  mohli  projíti  dva  voli  pod  jařmem." 
Poljičané  zaměstnávají  se  všichni  výhradně  zemědělstvím.  Vedle 
toho  baví  se  někteří  též  chovem  dobytka  a  námořnictvím.  Příroda  je 
sama  k  sobě  připoutává,  a  podnebí  jsouc,  jako  na  ostatním  jihu,  blahé 
a  tiché,  úplně  je  příhodné  k  pěstování  rozmanitých  bylin  a  rostlinstva. 
Proto  může  květena  poljická  závodili  s  kteroukoli  v  Dalmácii,  ačkoli 
se  každá  práce  v  tom  oboru  ještě  jaksi  po  adamovsku  odbývá. 

I  zde  musíme  hned  rozlišiti  a  říci:  kdežto  horní  Poíjičan  stará 
se  výhradně  o  ornice  a  poněkud  o  zahrady,  tož  dolní  ponejvíce  x>éstiye 
vinařství,  kdyby  i  nivu  obdělávati  měl  (Pokračování.) 


Jo8.  Feďkovié:  Pobratim.  3g7 

Pobratim. 

Kresba    maloruská. 
Napsal  Jm .  FedkoYlé. 

Byl  jsem  jediný  u  svého  otce,  a  otec  byl  bohat !  mři  uokdy  až  osm 
Dáiieoníkili,  neb  bylo  do  čeho.  A  mné  aoi  sekerky  nedali  do  niky  vzfti, 
za  nic.  „Nač  bysi  se  namáhal,  vždyC  je  koma  i  bez  tebe?" 

,Jak  pak  mám  bez  práce  žíti,"  pravím,  ^když  je  mi  dlonhá 
chvíle !« 

.Jak  pak  by  dloahá  chvíle!''  jme  se  matinka  hněvati,  ,, vezmi 
puškii  a  hajdy  v  les!  to  bych  já  zajíčka  popojedla!!" 

A  to  mně  fikají,  by  mne  od  práce  zdržovali.  Není  pak  již  co 
pracovati:  vezmu  puška  a  jda  do  lesa. 

A  v  neděli  či  ve  svátek,  to  mČ  sestřičky  až  někdy  proklínají, 
oeboC  matka  od  samého  rána  nic  nedělá,  než  jim  vytýká:  „A  čapka 
Ivanova  jaká  je?  a  šáteček  jaký?  A  on  pro  vás  chodí  i  černý,  a  ne- 
umyty, a  on  taký  a  on  onaký,  ač  jste  tři  v  statku!"  Tak  nebohým 
sestřičkám  se  někdy  děje  skrze  mě.  A  kdyby  bylo  něco;  avšak  to  na 
mně  čapka  jak  papír,  a  šáteček  jak  mák  a  hlava  umyta  a  učesána, 
bezčí  už  než  u  nějakého  prince,  a  matince  posud  nestačí.  Tak  žil 
jsem  doma. 

A  otec  jen  v  nedělí:  „Nu,  sjnkn,  hajdy  na  trh,  uatancuj  se, 
pokad  jsi  mlád !"  a  strčí  mně  dva  stříbrné  zlafáky !  Hle,  tak  jsem  žil 
u  otce.  Však  ne  dlouho,  přišel  odvod  a  husarský  major  jen  mrknul, 
jak  mé  spatřil.  Kačerky  moje  zlatičké,  drahé,  přišly  jste  pod  nůž ! . . . 

V  naší  vesnici  nebylo  krásnějšího  hocha  nad  toho  Sidora  Goba- 
ňukn ;  někdy  až  zaskvělo  se,  kde  stál ;  a  jak  se  na  lovectvi  dal,  o  tom 
uemožno  ani  mluviti.  Nikdy  neminul  rok,  aby  nebyl  dva  neb  tři  med- 
vědy zabil,  nemluvě  již  o  jiné  zvěři.  A  jdeš-li  do  jeho  světnice,  ta  ni- 
leho  nevidíš,  kromě  rohft  jeleních  a  zbraní  loveckých  rozvěšených  po 
stěnách.  A  co  zbraní!  a  koník  v  stáji,  sivý  jak  holub!  a  sedlo  turecké 
a  hedvábné  uzdy  stříbrem  vykládány !  .  .  . 

Se  Sidorem  žil  jsem  lépe,  než  dva  rodní  bratři,  a  jak  nám  ne- 
bylo žíti,  když  jámě  oba  byli  veseli,  krásni,  oba  bohatí  synkové,  jedi« 
uáčkové,  a  oba  mimo  to  ještě  střelci!  Neobvědváme  jeden  bez  druhého, 
ani  nevečeříme.  Buď  ou  přiběhne  ke  mně,  buď  já  k  němu :  povídáme, 
smějeme  se,  honíme,  neb  sedláme  si  koníky  a  hajdy  v  závod!  A  když 
ne  to,  tož  lehneme  si  na  půdě,  zakouříme  z  dýmky,  a  začneme  naše 
lovecké  příhody  vypravovati,  neb  tak  něco  .  .  . 

„A  slyšťls-li,  že  Kateřinu  Savjukovou  svedli?* 

Zasmál  se,  že  mu  dýmka  ze  zubů  vypadla.  „Ha,"  pniví,  „ani  první, 
ani  poslední  !** 

,Uocbu,  není-li  to  tvoje  chyba?" 

On  se  směje. 

„Není  to  tak  hezké,  bratře,"  začal  jsem  mu  domlouvati.  „Proč 
se  neženíš?" 

„Ještě  jsem  pro  sebe  ničeho  nenašol." 

„A  což  Kateřina  Savjuková  není  pro  tebe?" 


Sk 


Jofl.  Feďkovič:  Pobratim.  "^^09 


, Vidíš,  že  není!" 

,A  proč  pak,  bratře?" 

, Protože  není!" 

^Čekáé  snad  na  princeznu?" 

„Nečekám  na  princeznu,  ale  na  takovou  cekám,  která  l>y  se  ho- 
chovi nepodávala.  Teď  to  vis,  jakou  chci?" 

„A  nenasels,"  pravím. 

.Vidíš,  že  ne,"  vykřikl,  začal  se  ještě  více  smáti  a  dodal: 
^Hloupou  jsi,  Ivane,  začal  řeč,  mluvme  o  něčem  moudřejším.  Poslechni, 
jak  jsem  se  včera  s  medvědem  pral." 

pCo  to  povídáš! . . ." 

Hle,  tak  to  chodilo  se  Sidorem. 

Je<inoho  dne  odvedeno  nás  dvacet,  jednoho  k  myslivcům,  jednoho 
do  Vlach,  a  mě  k  husai*ům.  A  jak  nám  předčítali  přísahu,  nařídil  jeden 
důstoJDik  nás  zavříti.  „A  víte,  povídá,  aby  vám  na  zítřek  stravu  při- 
nesli,  neb  půjdete  každý  ke  svému  pluku."  Jak  tak  prosím,  „pane  dů- 
stojníku," povídám,  „drahý  pane,  pusťte  mč  domů,  bych  se  muhl  jen 
rozloučiti.  Já  zítra,  kdy  řeknete,  ihned  se  opět  dostavím.  Pusťte,  pane, 
pusťte!" 

Důstojník  se  zasmál.  ^Rychtáři,"  praví  mému  otci  (byl  tenkráte 
právě  rychtářem),    „co   to  za  hocha?    můžeme  ho  do   zítřka  pustiti?*" 

„Je  to  můj  syn,"  vece  otec,  a  slzy  jemu  jen  stékají  po  jeho  bílé 
bradě,   „milosť-li  vaše,  pane,  můžete  ho  pustiti,  ručím  za  něho." 

Hle  pustili  mé. 

Jsem  doma.  Matička  leží  na  posteli  polomrtvá,  obě  mladší  sestry 
stojí  v  koutech  a  pláčou  tiše,  a  nejstarší  sestra  vzlyká  na  komoře  a 
připravuje  mi  věci  na  zítřek.  Sedl  jsem  na  konec  stolu  a  pláči  sám. 
Spatřim-li  opět  krásné  své  hory,  uslyším-li  opět  laskavého  hlasu  svého 
otce,  svou  matku,  sestřičky,  družky  ?  . . . 

Přemýšlím  a  pláči  —  pláči,  až  Sidor,  můj  drahý  pobratim,  ve 
dveřích.  Jak  přišel  s  honby,  s  puškou  a  prachovnici,  tak  přiletěl  ke  muč. 

„A  co,  bratře,  Ivane,  vzali  tebe?"  zeptal  se,  zalknul  se,  „vzali 
tebe?" 

„Vzali,"  pravím. 

Sedl  si  ke  mně,  zaplakal,  strašné  zaplakal.  Avšak  neplakal 
dlouho:  půl  minutky,  snad  i  ne  tolik;  utřel  si  slzy  a  uchopil  mne 
za  áfji. 

„Bratříčku,"  praví,   „ničeho  mne  neodevzdáváš?  mne  zapomínáš?" 

„Bratříčku,"  piavím,  „pobratime,  kmotřlčku  mfij  drahý.  Se  se- 
strami mými  bude  kdosi  zle  nakládati!..." 

„Kéž  bych  takého  slova  nebyl  od  tebe  slyšel!"  řekl  trpce. 

„Nehněvej  se,  bratříčku,  vím,  že  ty  mou  sestru  neuvrhneš  v  hanbu. 
A  mého  vraníka  vezmi  také  k  sobě.  Nikdo  s  ním  nebude  tak  zacházeti, 
jako  můj  starý  soudruh.*' 

(Tvému  vraníku  u  mne  nebude  zle,**  řekl  Sidor. 

, Ještě  tě  prosím,  bratříčku,  dohlížej  na  mou  zbraň !  Otec  je  slab, 
a  sluhové  —  jak  obyčejně." 

„Jen  8  tím  se  nestarej,  bratře!  Proč  mně  toho  připomínáš,  kdy/ 

to  sám  vfm.** 

BloTMuký  •bonik.  27 


^^  W  -^  j^,   Feíftovid:  Pobratim. 

Druhý  den  jsem  se  rozloučil,  odešel  jsem ! 

Slonžím  ve  vojšté  rok,  sloužím  druhý,  dobře  se  mně  vede.  Na 
konec  adéiaJi  mé  i  kaprálem,  ale  stále  jen  Boha  prosím,  bych  jen 
domfi  moJii.'  Až  mné  přijde  list  z  domova!  „Přijď,  synu,  domů,"  píše 
rttec  »,co  nejdříve,  u  nás  jest  veliký  zmatek.    Tu  máá  dvé  stě  zlatých 

na  cestu." 

Ihned  doběhl  jsem  k  našemu  hejtmanovi. 

„Pane,  povídám,  tatíčku,  smilujte  se!"  a  ukazuji  mu  list.  A  on 
tak:  „Nestarat  se,*'  praví  kaprál  Dzvinka,  „sám  dojdu  a  za  vás  bb 
o  majora  přimluvím.*"  Ještě  téhož  večera  sedl  jsem  na  poštu  a  od- 
jel jsem  1 

Došel  jsem  do  \si,  už  se  stmívalo.  Vcházím  v  chatu  —  není  ni- 
koho, jen  kdosi  na  peci  vzdychá.  Přistupuji  blíže  —  toC  mdj  stařičký 
tatínek.  —   „Jste  to  vy,  tam,  tatíčku,  zdráv- li?** 

^Děkuji  ti,  synku,  žes  přišel;  sedni  si,  hochu!" 

„A  matka  kdo?"  ptám  se. 

„Jen  když  jsi  ty  zdráv,  hochu,  a  matička  tvá  již  nebožka . .  . 
Rozsviť,  holenku;  svíčka  tam  kdes  za  obrazem." 

Rozsvítím,  dívllni  se  —  tatíčka  již  nepoznával  jsem,  tak  se  změnil. 

„Což  jste  sám  v  chatě,  tatínku?  kde  sestry?" 

„Hned  přijdou,  synku;  Marie  šla  do  mlýna,  a  Aksenja  pleje 
v  zahrádce." 

„A  Mitronja?" 

Tatínek  jen  zaštkal.  „Mitronje,  synku,  už  není.  Poděkuj  se  svémo 
přitoli  .  .  .  Hodného  sis  pobratima  vybral,  ó  hodného!..."  Zachvěl 
jsem  se.   „Co  se  tu  stalo,  řekněte,  pro  Boha!!" 

„Historie  je  krátká,  synu:  Svedl  chudou  dívku,  nasmál  se. .  . 
šla  do  hlubokého  Čeremšu,  a  již  se  nevrátila.  Do  téhodne  pochovali 
jsme  i  matku." 

Ani  tatíček  ještě  nedopověděl,  a  já  již  byl  u  Sidora.  Ostrý  nftž. 
pár  pistolí  za  pasem.  —  Vbíhám,    a   on  stojí  u  stolu  a  nabijí   pušku. 

„Buď  zdráv,  bratře!!  Kde  jest  moje  sestra,  kde  moje  matka?!  !** 
On  stál  jak  zakopaný,  ani  nehlesl. 

„Braň  se,  kamaráde,  zhyneš  i!**  vzkřikl  jsem  a  pustil  jsem  se  na 
něho  s  nožem.  Však  byl  Itbitý :  chytil  mě  oběma  rukama  za  mou  ruku, 
co  měl  síly. 

„Stůj,"  praví,   , pobratime:   ještě  slovo  —  dvě,  dovol  mně  říci!"* 

„Mluv,*  pravím,   „však  rychle,  nemám  kdy!" 

„Dobře,"  řekl,  „jsem.  hned  hotov.  Tys  voják :  dopustíš  se  >raždy, 
zahyneš,  a  za  koho?  —  zá  jednoho  falešuého  přítele,  který  není  ani 
hoden  kulky  z  tvé  pušky.  Ne,  bratře,  Ivane:  Já  jen  jednou  jsem  tě  zra- 
dil, a  podruhé  toho  už  nebude!" 

Za  okamžik  vyrval  mně  pistoli  ze  zápasí,  kulka  zahvízdla  a  ou 
svalil  semne  k  nohám.  Byl  dobrý  střelec:  v  samé  srdce  trefil.  Kdybj' 
byl  vojákem,  to  by  hejtman  za  takové  centrum  nelitoval  ani  stříbrníka. 

-  Hoj,  huculská  sláva, 
jak  jsi  ty  krvavá!  .  .  . 


Fnmtiiek  Dvorský :  Příspěvky  k  dějinám  slovanským.  37 1 

Příspěvky  k  dějinám  slovanským. 

Podává  František  Dvorský. 

Ferdinand  L,  král  český j  potvrdil  d.  d.  na  hradě  PraSském 
9.  října  1547  kšaft  Jana  KriUofa  hraběte  z  Tarnova  na  Roudnici^ 
jímž  všecky  swny^  kteréž  zapsané  má  na  panství  Roudnickém, 
porticil  Janovi  hraběti  z  Tarnova^  kastelánu  Krakovskému,  otci 
svému,  jestliieby  jeho  pán  Bůh  s  tohoto  světa,  prvé  neS  by  dědice 
zplodily  pojal  a  od  smrti  nezachoval,  aby  ty  všecky  sumy  témué 
otci  jeho  přede  všemi  jinými  náleíely,  jakí  pak  kšaft  jeho,  kterýž 
učinil  a  ke  dskám  zemským  poloiU,  to  všechno  v  sobě  obsahuje  a 
zavírá.  Král  přidal  k  takovému  potvrzení  ještě  milost,  Se  otec  Janův 
Krištofáv  takovou  na  panství  Roudnickém  zapsanou  sumu  dceři 
své  Žofii  dáti  neb  odkázati  můie  aneb  komu  koliv  jinému. 

(MS.  souč.  v  arch.  gubern,  česk.) 


Nejmenovaný  Joachymovi  z  Hradce  o  odjezdu  králové  polské 
z  Vídně  do  Krakova. 

Ve  Vídni  1553,  14.  Července.  Orig,  v  arch.  Jindř.  Hrad. 

Službu  oc.  Nyní,  této  hodiny,  jakž  jest  pan  Španovský  do  Vidné 
přijel,  jest  mi  oznámil,  ^e  jest  poslán  od  pána  z  Rožmberka,  aby  pána 
zde  jednal  kočí  nebo  dva  a  že  V.  M.  a  pán  z  Rožmberka  spolu  jeti 
mi  ti  ráčíte  s  králem  Maximilianem  na  svadbu  do  Krakova.  Jiného 
o  tom  psáti  nevím,  než  pán  Bůh  rač  dáti,  abyste  šCastně  vyjeli  a  zase 
SG  k  n^  v  dobrém  zdraví  navrátiti  ráčili.*)  O  novinách  odsud  jiných 
Y.  M.  tak  spěšně  psiti  nevím,  než  že  včera  13  Julii  králová  polská 
jest  vyjeti  ráčila  a  s  veliká  žalostí  a  pláčem  s  otcem  svým  se  jest  roz- 
jtehnati  ráčila  a  s  jinými  přátely.  Pán  Bfth  rač  dáti  Její  M.  v  této  nové 
vlasti  štěstí.  Kníže  Radzivill  s  Její  M.  jede  až  do  Olomouce  a  tu  tři  sta 
koní  jiných  královu  Její  M.  čekají,  oc.    Dán  v  Vídni  14  Julii. 


List  fedrovní  Fřrdinanda  I.  do  Moravy,  Slezska  a  Lužic, 
aby  král  Maximilian  s  dvorem  svým,  jenž  kněínu  paní  Kateřinu, 
královnu  polskou^  do  Krakova  doprovází,  na  cestě  potravami  nále- 
žitě (patřen  byl. 

1553  dne  16.  července.    MS.  souč.  v  arch.  česk.  gub. 

Ferdinand  oc.  Věrní  milí!  Jakož  Vám  bezpochyby  vědomé  jest,  že 
nejjasnější  kníže  pan  Maximilian,  král  český,  J.  L.  s  dvorem  svým 
nejjasnější  kněžnu  paní  Kateřinu,  královu  polská.  Její  L.  do  království 

*)  Jáchym  z  Hradce  psal  dne  24.  června  1653  Vilímovi  z  Rožmberka: 
„že  král  Maximilian  i  arcikníže  (Ferdinand)  oba  spolu  na  svadbu  do  Krakova 
pojedu  a  sestru  svú  kněžnu  Mantuanská  tam  provodí  a  všecko  koči  chtějí 
míti  do  osmdesáti  nebo  sta;  já  se  obávám,  že  se  třesu,  aby  z  nás  některý 
v  to  potažen  nebyl,  uhlídáte,  že  s  těžkostí  toho  se  mino;  budeme  se  vymlú- 
vati,  pokudž  nejdále  bude  moci  postačiti*". 


372  František  Dvorský: 

Polského  do  Krakova  vyprovoditi  oumyslu  jest  a  v  několika  dnech  nc- 
dlúho  výjezd  J.  L.  i  s  dvorem  svým  odsud  (z  Vídně)  míti  a  na  noc- 
lezích i  sice  prostřed  dne  profantu  všelijakého  potřebovati  bude :  protož 
Vás  všech  i  jednoho  každého  zvláště  milostivě  žádati  ráčíme,  když 
byste  koli  od  ukazatele  listu  tohoto^  služebníka  J.  L.,  za  to  požádáni 
a  dále  o  tom  spraveni  byli,  abyste  se  všelijakými  potřebami  od  jídla 
a  pití,  ovsy  a  jinými  obroky  koňskými  zásobili,  tak  aby  J.  L.  a  dvo- 
řané, kteří  s  J.  L.  pojedu,  za  slušné  peníze  a  záplata  potravami  opatřeni 
byli  a  těch  dostatek  měli . . . 


Nařízení  Ferdinanda  /.  učiněné  v  příčině  opatření  královny 
polské  Bonny  na  cestě  z  Varšavy  do   Vídně. 

1555^  8.  prosince  a  1556,  8.  ledna,  MS.  souč.  v  bibl.  veř. 
vys.  škol  Pražských 

Dne  8.  prosince  1555  nařizoval  Ferdinand  I.  nejvyššímu  kancléři 
království  Českého  Jáchymovi  z  Hradce :  „Bezpochyby  v  dobré  paměti 
máš,  že  jsme  Tobě,  jsouce  zde  (ve  Vídni)  při  dvoře  našem,  oznámiti 
ráčili,  že  kněžna  Bouna,  královna  polská,  skrze  Slízsko  a  Moravu  po- 
jede; a  poněvadž  jsme  již  vyslaným  z  Slízska,  kteříž  jsou  při  nás 
tehdáž  byli,  o  tom  poručili,  aby  jisté  osoby  z  knížetství  Slezských, 
kteréžby  královnu  Bonnu  provodily,  volili,  protož  Tobě  poroučeti  ráčíme, 
aby  hejtmanu  markrabství  Moravského  oznámil,  aby  též  některé  osoby, 
kteréž  by  královnu  skrze  Moravu  provodily,  nařídil,  a  nám  ty  osoby 
poznamenané  odeslal. 

A  1.  1556  dne  8.  ledna  oznamuje  hejtmanu  markrabství  Morav- 
ského: ,  Věděti  dáváme,  že  jest  králová  stnrá  polská  Bonna  posla  svého 
k  nám  vypravila,  oznamujíc  nám,  že  v  úterý  po  sv.  Fabiánu  a  Sebastiánu 
nyní  příští  z  Varšavy  vyjeti  a  cestu  svou  k  Vídni  vzíti  se  strojí/  Protož 
aby  královně  (kteráž  s  500  koňmi  vyjeti  se  strojí  a  přes  Menší  Hlohov 
a  Olomouc  pojede  a  12.  února  do  Vídně  přijeti  má)  s  nařízenými  oso- 
bami na  pomezi  Moravské  naproti  vyjel  a  až  na  pomezi  Rakouské  ji 
doprovodil,  kdež  ji  přivítati  mají  Vratislav  z  Pernštejna  s  jednim  bi- 
skupem uherským. 


Léta  1563  dne  15.  února  nařizuje  arcikníie  Ferdinand  hejt- 
manu na  Chlumci^  Martinu  Sudkovskému,  aby  Hanuši  Denkovi^ 
kteréhož  k  paní  Kateřině^  královně  polské^  „sestře  své  nf^jmUrJsí^'* 
s  šesti  chrty  posílá,  na  stravu  vydai  67  kop  gr.  m, 

(MS.  souč.  v  arch.  gub.  král.  Českého.) 


Léta  1585  při  sečteni  a  popsání  obyvatAstva  v  Prachatictch 
byl  vn  jtřrdwťsfí  hořejším  také  jako  ohyvatcl  zapsán  :  Dnniel,  trubač 
z  liii,ské  zenu'',  stáři  CO  let. 

Arrh.  města  Prachatic. 


Příspěvky  k  déjínám  slovanským.  373 

Otevřený  list  císaře  Rudolfa  II,,  kterými  schvaluje  náčelnikúm 
království  Bosenského,  še  proti  nepříteli  křesťanstva,  Turku,  se 
zbraní  povstati  hodlají,  i  sl^je  jim  k  tomu  nápomocen  býti. 

Beg  datum,  (Okolo  r.  1593,)  Sóuč,  opis  lat,  v  arch.  hrabat 
Harachú  v  Mostě  nad  LU, 

Rudolf  II.  oc.  Urozeným,  statečným,  slovutným  náčelníkům  i  všem 
ostatním  t  království  Bosenském  i  sousedních  krajinách  křesCanského 
náboženství  vyznavačům  pozdrav  a  milost  naši  císařskou  vzkazujeme. 
Urození,  stateční,  slovutní !  Bylo  nám  onehdy  oznámeno,  že  pro  zvláštní 
láska  a  horlivost  k  víře  a  církvi  křesCanské  za  nynější  příhodné  doby, 
kdy  my  a  8  námi  i  jiní  potentáti  křesťanští  proti  ustavičnému  a  krve 
křesCanské  žíznivému  nepříteli  válku  vedeme,  na  tom  Jste  se  snésti 
ráčili  a  snesli,  také  proti  tomu  tyranu  Turku  povstati,  zbraní  svých 
pozdvihnouti,  toho  přežalostného  otroctví,  jha  tureckého  se  osvoboditi 
a  všem  lidem  milé  svobody  dosáhnouti  chcete  a  že  Jste  za  tou  příčinou 
právě  ctihodnému  bratru  Františkovi  Antonínovi  Bertucciovi,  rytíři  řádu 
Jeruzalémského,  plnou  moc  dali,  aby  jako  Váš  komisař  neboli  proku- 
rátor v  příčině  té  při  svatém  otci,  při  nás,  králi  španělském  i  jiných 
křesťanských  potentátích  tajně,  důvěrně  vyjednával,  za  pomoc  žádal  * 
a  čeho  všeho  bude  potřebí  k  početí,  vedení  takového  důležitého  pod- 
niknutí a  k  získání  svobody  království  Bosenskému  i  okolním  zemím, 
toho  aby  s  námi  k  vykonáni  přivedl. 

Milou  takovou  zprávou  podivuhodně  jsouce  dojati,  uznali  jsme  za 
hodné  a  nám  příslušné,  abychom  otevřený  list  náš  Vám  poslali,  pře- 
vzáctný  úmysl  Váš  schválili,  napomínajíce  Vás  všechny  i  jednoho  kaž- 
dého 'snažně  a  laskavě  žádajíce,  abyste  v  takovém  šlechetném  a  chvali- 
tebném předsevzetí  pevné  setrvali,  tajné  a  ostražité  spiknutí  učiníce, 
všichni  najednou  povstali,  zbraně  se  chopili  a  vyhubíce,  vykořenícc 
neznabožské,  ničemné  plemeno  Mahomedánské  sobě  i  potomkům  svým 
myslí  statečnou  bývalou  svobodu  dobyli  vedle  chvalitebného  a  pře- 
slavného příkladu  knížat  Sedmihradských  a  Valašska,  jakož  i  nemalého 
počtu  Srbův  v  Uhřích,  kteříž  před  nedávným  časem  mrzké  otroctví 
turecké  svrhli  a  dobrovolně  pod  naši  ocliranu  se  uchýlili.  Abyste 
pak  takovou  věc  s  myslí  smělou  statečně  podnikli  a  za  pomoci  boží 
dobytou  svobodu  bezpečně  zachrániti  mohli,  slibujeme  Vám  milostivě, 
že  pomocí  naší  Vás  neopustíme,  nad  Vámi,  královstvím  Bosenským 
i  sousedními  zeměmi  ochrannou  ruku  držeti  a  Vás  nejinak  než  jako 
své  věrné  poddané  opatrovati  budeme,  darujíce  jednomu  každému 
vedle  zásluhy  jeho  z  nabytých  zemí,  vesnic,  tvrzí  slušné  odměny  s  prí- 
slašnými  poctami,  důstojnostmi,  svobodami  i  milostí,  jakož  o  tom  všem 
od  prokurátora  Vašeho  obšírněji  uslyšíte.  Vedle  toho  všeho  slibujeme 
Vám,  že  za  Vaši  vytrvalost  a  statečnost  vždy  milostí  svou  císařskou 
a  královskou  Vám  milostivě  nakloněni  zůstati  ráčíme.  (Bez  datum.) 


374  Edvard  Jelínek: 

Na  panství  Něsvěžském. 

liiteVská  6rta. 
Napsal  Edvard  Jelínek.*) 

(Veselá  společnosť  na  cestě  k  Něsvěii.  —  Nčco  o  prvním  Šlechtici  litevském,  velikém  hetmanu^ 
„panie  koclianku*^ !  —  Babské  bajky.  —  Vypravováni  pana  Stanislava  o  panu  Ondřeji  a  jeho  iené.  — 
Osudný  výstřel.  —  Pykáni  —  Sudba.  —  Po  patnácti  letech.  —  Nová  figura:  pan  choronii,  tak 
přezdívaný.  —  Jeho  předseneti  a  má  ochota  —  Návštěva  u  paaa  Ondřeje.  —  Rána  na  prsou.  — 
Životu  vrácenL  —  Paní  Ondřejova  a   Zoika.  —  Čápi   na  krovu.  —  Návrat.  —  Vyznání  pánŽ  cho- 

roniího  v  lese.  —  Hold  vzácnosti.) 

Byla  to  neslýchané  veselá  společnost,  v  jejížto  kruhu  jsem  se 
ocitnnl  téměř  v  samém  středu  druhdy  nezměrného  držení  slavného  vla- 
daře něsvěžského,  pana  Karla  RadziwUla,  přezdívaného  za  živa  a  nyoi 
ještě  více  „panie  kochanku**.  A  ta  má  společnost  —  jakoby  ji  vzal 
z  tam  těch  dob.  Co  příčinou  toho  velikého  veselí  mých  společníků 
bylo,  nevím,  ale  domýšlím  se,  že  něco  neobyčejně  dobrého  je  zastihlo, 
nebot  na  Litvě  nebývá  za  našich  časů  právě  mnoho  pohnutek  k  příliš 
jasné  mysli.  Snad  připlovala  z  Petrohradu  nějaká  ta  politická  bublina 
naděje. 

Buď  však  jak  buď.  byli  jsme  v  nejlepší  míře  a  to  stačiž  i)rozatím. 
Ostatně  společnost  naše  byla  povahami  tak  různorodá  a  při  tom  mysli 
tak  sjednocené,  že  zábava  rozproudila  se  sama  sebou.  Prosím  vás,  byla 
to  vesměs  střední  šlechta,  ne  nejzámožnější,  ale  také  ne  nejchudší. 
Každý  z  nich  měl  pěkný  šlechtický  dvorek  a  při  něm  tolik  země,  kolik 
stačí,  aby  sám  žil  i  s  rodinou  bez  velkých  starostí  o  zítřek.  Nejstarší 
z  nás  byl  pan  Jan,  šlechtic,  šedivý  jak  holub,  při  tom  vsak  při  plné 
ještě  síle  a  neúnavný  společník.  Kdyby  byl  žil  před  sto  lety,  byl  by 
býval  jistě  blízek  tomu  panu  bratru,  o  němž  básník  napsal,  „že  sice 
křivo  píše,  ale  rovně  oře,  palašem  při  šlechtickém  pasu  jsa  ozbrojen*. 
A  také  celý  způsob  mluvy  toho  pana  Jana  připomínal  mi  živě  vyhaslý 
život,  soustředěný  kolem  Karla  Radzivířilla  v  Něsvěži  a  ve  Vilně.  Zda 
žertem  a  tentokráte  jen,  nevím,  ale  jisto  jest,  že  nás  všechny  sladce 
oslovoval  „panie  kochanku" !  Zejména  mne  jako  hostě  stále  měl  na 
mušce  a  staropolskou  žovialitou  dbal  neúnavně  o  můj  rozmar  i  o  číši 
mou.  „Ale  panie  kochanku"!  vece  pan  Jan,  „pijte,  jezte...,  vy  ne- 
jíte, nepijete,  vy  jste  nelaskav,  vy  jste  ukrutník . .  .**  Zrovna  jako  ho- 
spodář něsvěžský,  kd)ž  obcházel  při  hostině  pány  bratry  durdc  se  na 
toho,  kdo  nejméně  a  nejvolněji  dopíjel. 

Byl  jsem  tehdáž  na  cestě  k  Něsvěži,  přede  mnou  Bůh  ví  ještě 
kolik  verst  „pralesů**  litevských,  a  tu  samo  se  stalo,  že  rozmluva  naše 
svezla  se  poznenáhla  k  cíli  mé  pouti  a  k  pověstnému  šlechtici  „panie 
kochanku"  I  Přál  jsem  si  toho  a  byl  jsem  tomu  srdečně  povdéčen. 
O  Karlu  Radziwillovi  napsáno  sice  mnoho  ve  knížkách,  ale  mluví-li  se 
o  něm  v  četné  a  rozveselené  společnosti,  člověk  doví  se  o  něm  sto  nových 
'  věcí,  které  ještě  v  žádné  nejsou  uloženy  knížce.  Jsou  to  arci  po  vět- 
šině anekdoty,  leč  i  takové  povídačky    hodí   se  někdy  k  něčemu.    Ko- 

^  ^    *)  Jiné  .Litevské  črty**  viz  též  v  časopisech  „Květy",  „Zlatá  Praha", 
„Světozor"  a  „Ruch^ 


Na  panství  Nésvéžském.  375 

io/e  jich  aa  Litvě  miiuho  set  a  b&snická  mysl  šlechty  na  Litvě  nepo- 
cbjbflé  nejednn  novou  ještě  stvoří.  A  pomyslete  si,  nyní  jsem  byl  právě 
při  bohatém  zřídle.  Každý  z  těch  pánů  vědél  něco,  a  jelikož  to  patřilo 
k  zábavě,  každý  mi  štědře  udělil  nějaký  podíl  Rozesmál  j^em  se  srdečně 
a  to  zajisté  stačilo,  abych  vypravovatclské  nadání  svých  pánů  společ- 
níků jen  popudil.  Hned  si  rozpomněli  všichni,  každý  věděl  něco  „ze- 
jména" zajímavého  pověděti  o  velkém  hetmanu  litevskéro,  což 
málem  by  se  stalo  podnětem  malé  scény  sejmikové,  nebof  jeden  skákal 
do  řeči  druhému  a  navzájem  se  snažili  předstihnouti  druh  druha.  „Daj 
pan  spokoj,  to  nic,  to  staré ...  to  já  vím  něco  lepšího . . .''  a  již  pře- 
řečnil svého  .soka''. 

A  vidíte,  nic  není  podivného,  dojde  li  k  takové  horlivosti  při  vzpo- 
mínkách na  pana  Karla  z  Radziwillů.  Ne,  ne,  to  nebyl  šlechtic  leda- 
bylý. Kritika  historie  nadala  mu  biče  výstředníkův  a  dobrodruhů,  za- 
pomínajíc nevděčně  na  mnohé  dobré  stránky  uejmocuějšího  šlechtice 
litevského  —  to  však  nevadí,  aby  nežil  v  dobré  tradici  celého  národa, 
jenž  rád  naň  vzpomíná.  Byl  to  jeden  z  těch,  jenž  dopil  čísi  starých 
„dobrých"  časů  jako  ve  mrákotách  do  poslední  kapky.  A  co  chcete,  ne- 
byl „panie  kochanku**  hodným  a  svým?  Tož!  Nebyl  to  německý 
kurfiřt. 

Měl  na  šest  millionů  zlatých  polských  ročního  důchodu,  tím  a  vším 
ostatním  jsa  nejbohatším  pánem  celé  řeči  pospolité  ve  druhé  polovině 
XVIIL  věku.  Vydržoval  10.000  vlastního  vojska,  stavčl  pevnosti  a  šlechta 
zbrojně  vždy  šla  za  jeho  heslem.  Ni  Čartoryským,  ni  Branickým,  ni  Pa- 
cům,  ni  jiným  nemusil  skláněti  hlavu.  Věděl  o  tom  král.  Kdo  byl  pánem 
200.000  duší  a  kdo  vládnul  v  Něsvěži?  Kdo  pouštěl  do  vilenských 
kašen  víno  ku  potěše  lidu  ?  Kdo  bratřil  se  s  každým  šlechticem  ?  Vždy 
zní  ozvěna:   „Panie  kochanku  —  Karel  Radziwill!^ 

Ba!  Nésvéžská  residence  nezářila  falešným  bengálem.  Patřil  k  ní 
důchod  z  426  měst  a  10.000  vsí.    Kdo  zavítal  tam  na  den  sv.  Karla, 
v  báji  se  ocitnul.  Tu  všechny  cesty  a  krčmy  k  městečku  byly  přeplněny, 
šlechta  zdaleka  i  široka   spěla   prát  „panu    bratru"    ještě  mnohá  léta. 
Vše   přicházelo   v  poctivých    polských    kontuších,    kterýž  byl  také  het- 
manovým  oblíbeným  strojem,  neboC  pravil,  „že  pod  švábským  kabátem, 
jenž  tehdáž  ve  Varšavě  již  do  mody  přicházel,    nemůže  litevské  srdce 
poctivě  bušiti".  A  dobře  bylo  v  Něsvěži  býti  hostem.  Neměli  tam  žádné 
hlouposti,   ale    všady    na   stěnách  drahé  zbraně,  žezla,    prapory,  těžké 
tkaniny,  turecké    koberce  a  čalouny,    z  nichž  některé   sám  francouzský 
Ludvík  XIV.  Radziwillům  daroval.  A  což  těch  dvanáct  zlatých  apoštolů? 
Měli  tam  svícny  na  300  a  více  plamenův  a  při  zvláštních  slavnostech 
skvěl  se  zámek  v  jasu  300.000  světel.  A  to  stálo,  když  přijel  na  ná- 
vštěvu král  Stanislav  August,  40.000  zlatých  polských.    Návštěvou  též 
přijížděl    k  Radziwillům   král    Sigmund    August  IL,    když    se    ucházel 
o  krásnou  Barbom,  Michal  Wišniowský,    blízký  příbuzný,    ba  sám  Jan 
Sobieský,  osvoboditel  Vídně.  Tak  sjelo  se  někdy  v  Něsvěži  až  2000  osob, 
jak  pánů  bratrů,   tak  dám,  z  nichž   „ve  věnci  krásných    paní"  za  pana 
hetmana  kralovala  nad  jiné  své  družky  okouzlující  půvabem  svým  voj- 
vodová  Tyszkiewiczova. 


376  Edvard  Jelínek: 

Za  takových  okolnostf,  králi  či  nekráli,  bohatému  či  chadéma 
šlechtici  dobře  bylo  po  boku  pana  Karla  RadziwiHa,  aťsi  to  již  bylo 
v  něsvěžské  residenci,  nebo  v  nekonečných  revírech  hetmanových,  kde 
slavné  se  konaly  lovy  na  zvěř  v  neproniknutelných  hvozdech  litevských. 

Tož  tedy  rád  i  vděčně  poslouchal  jsem  veselé  vypravování  o  ně- 
svěžském  bohatým  —  jež  upřímně  řečeno  —  propleteno  bylo  naráž- 
kami všeho  druhu.  I  zdálo  se,  jakoby  studna  vzpomínek  na  miláčka 
drobné  šlechty  litevské  nebyla  ani  vyčerpatelna,  neboť  vždy,  kdykoli 
kdo  řeč  svou  za  hlasitého  smíchu  skončil,  hned  jiný  zase  znova  se 
hlásil  ke  slovu.   Tak  protahovala  se  vypravování   téměř  do  nekonečna. 

Tu  pojednou  ozval  se  muž,  jenž  potud  zamlkle  seděl  as  při  čtvrté 
stolici  ode  mne.  Mávnul  vyzývavě  rukou,  jakoby  již  unaven  byl  tím, 
co  hlavním  předmětem  bylo  našich  rozmluv. 

„No,  co  máš,  co  se  ti  nelíbí,  pane  Stanislave  !*"  vece  dobroduáně 
pan  Jan. 

„Myslím,"  odvětil  pan  Stanislav,  vt^e  hosti  naserou  příliš  mnoho 
bajek  vyprávíte,  nachytaných  ne  z  malé  části  od  starých  bab.''  A  obrátiv 
se  ke  mně  dodal:  „To  nic.  pane,  ale  kdybyste  slyšel  našeho  pana 
Ondřeje!...'* 

„Pan  Ondřej!"  vydechli  za  panem  Stanislavem  všichni  a  rázem 
svezla  se  rozmluva  na  jeho  osobu. 

Byla  to  podivná  historie  s  tím  panem  Ondřejem. 

„A  proč  tu  není?" 

,To  je  těžká  věc." 

„Zajeďme  si  tedy  k  němu,  ať  poví  hosti  vše,  co  ví  o  uěsvéžském 
dědici." 

„Nelze!" 

Záhada  vržená  krátkými  otázkami  a  ještě  kratšími,  ale  rozhod- 
nými odpověďmi,  žádala  sama  rozluštění.  Bylo  mezi  námi  několik,  kteří 
praničeho  nevěděli  o  panu  Ondřeji,  nemohlo  nám  tedy  lhostejno  býti, 
proč  by  to  neb  ono  bylo  těžkou  věcí  a  proč  k  němu  na  vyslechnutí 
snad  zajímavých  zpráv  nelze  zigeti.  To  na  Litvě  tak  nechodí.  Pan  Jan 
vstal  a  opřev  se  o  stůl  ochotně  nás  poučil : 

„Vidíte,  pánové,  od  patnácti  let  ztracen  je  společnosti  naší  pan 
Ondřej.  Dříve  často  býval  mezi  námi,  slavil  s  námi  svátky  všeliké, 
sjezdy  a  schůze.  Též  v  lesích  nebyl  poslední ...  ale  jak  pravím,  od 
patnácti  let . .  .  A  je  čeho  litovati.  Člověk  druhdy  veselý  a  společník 
převýborný,  světa  znalý  i  zkušený.  Praděd  jeho  byl  u  Radziwillů  vy- 
chován a  kus  života  po  boku  pana  Karla  dobrodružně  utratil.  Tož  znali 
se  dobře  a  co  o  sobě  věděli,  v  rodině  dobře  bylo  pamatováno.  Pan 
Ondřej  poslední  držel  nitku  spravedlivých  pamětí  o  životě  „panie 
kochan  ku..."  ale  od  patnácti  let  v  nesdílném  samotářství  a  po- 
chmurné trudomyslnosti  pohřbil  vše . . .  sedí  zavřen  ve  svém  dvoře, 
nesdílí  se  s  nikým  a  také  o  Radziwillech  již  nevypráví ...  ač  jediný 
je  v  kraji,  jenž  tolik  a  tak  dobře  o  nich  ví.  Yždyt  jsem  vám  řekl,  že 
praděd  páně  Ondřejův  v  Nes  věži  byl  vychován  a  že  službu  na  jeho 
dvoře  po  léta  věrně  zastával.  A  ptáte-li  se,  proč  se  tak  stalo,  povím 
vám.  No!" 


Na  panstvi  Ndsvěžském.  377 

Mlufcí  pohladil  si  čelo,   pokynul   povážlivě   hlavou  i  jal   se  v}- 
pnvěti  tsíkio :  ^Pan  Ondřej  měl  ženu,  nesmírně  sličnou  a  ne  zlou,  milo- 
vali ji  všichni,  ne  milostně  ale  uctivě.   Tak  byla  rozmilá  a  duchaplná, 
že  každý  rád  společnosti  její  vyhledával.  Ona  také  ráda  byla  na  světě 
a  nebála  se  lidí.  Vychována  ve  veském  dvorci  litevském  řádem  staro- 
polským,  přizpůsobila  si  všechny  krásné  ctnosti  našich  paní.  Po  světsku 
i  po  domáckn  stejně  byla  dokonalá,  za  krbem  i  ve  společnosti  kralo- 
vala Což  tedy  divu,  že  paní  plná  kouzla  mladých  let  ráda  žila  vesele. 
Dvůr  jejich  slynul  pohostinstvím  a  též  oni  přes  tu  chvíli   k  sousedům 
svým  dojížděli  na  plesy  a  zábavy.  Tož  také  není  divu,  že  mnoho  bylo 
técb,  kdož  krásné  paní  kořivě  se  klaněli . . .  vždyC  u  nás  tak  vždy  bý- 
valo, že  paním  více  než  jinde  zdvořilosti  činěno  a  nic  nikomu  z  toho 
zlého  nepošlo.  I  více  se  někdy  dělo  než  dobré  paní  samy  toužily.  Ale 
nedobře  tomu  rozuměl  pan  Ondřej  při  vší  své  dobromyslnosti.  Chorob- 
ným zrakem   stihal   žárlivostí  jatý  manžel  každý  pohled  ženin  a  ještě 
více  každý  pohyb  hostí  svých  ...  Od  toho  času  nedobře  nám  bylo  u  něho 
a  též  jemu  v  sousedství.   Kdekoliv  se  s  kým  setkal,  vždy  nedůvěru  na 
jevo  dával,  z  očí  sálaly  mu  nevlídné  blesky  žárlivosti.   Oj,  pánové,  tof 
zlá  choroba  a  běda  ženě  takové  . . .  Tatam  byla  dobrá  mysl  páně  Ondře- 
jova, tentam   jeho   klid.   Trápen  věčným  podezříváním   jen    polovičate 
žil.  Zdali  k  tomu  nějaké  měl  příčiny,   nevíme,   ale  pochybujeme,  spíše 
každý  souženou  paní  litoval.  Tu  jednou,  moji  pánové,  pan  Ondřej,  vra- 
ceje  se    z  večerní   procházky   do   dvora,   spatřil  ve  příšerném  šeru  za 
topolem   před   vjezdem   do  zahrady  cizí  postavu  mužskou.    Rozlícen  a 
bez  rozmyslu,  jak  bývá  u  lidí  chorých,  sáhnul  za  pás  k  bambitce.  Na- 
mířil . . .  rána  zarachotila . . .  neznámý  muž  zavrávoral  a  klesl  k  zemi. 
Byl  to  jistě  záletník,  o  němžto  žena  snad  ani  žádného  neměla  tušení.  Ve 
dvoře  nastal   zmatek   a   křik.    Pan   Ondřej   nedbaje  již  ničeho,  šílené 
vběhnul   do   komnat,  jež   obývala  paní  jeho.    A  co  spatřil!   Na  prahu 
jej    stihla   ustrašená   paní   obklopena   sestrou   a   bratrem    Ondřejovým. 
Přišli  z  nenadání   na   návštěvu  právě  v  čase,   když  pan  Ondřej  byl  na 
procházce. 

„Co  se  stalo ?*"  lpěla  otázka  na  rtech  všech  zděšených. 

Pan  Ondřej  zblednul.  Zavrtěl  hlavou. 

„Co  jste  činili?**  zašeptal  chvějuým  hlasem. 

„Ode  dvou  hodin  sedíme  klidně  při  čaji  a  čekáme  na  tvůj  pří- 
chod," odvětila  páně  Ondřejova  sestra. 

Pan  Ondřej  zaslechnuv  ta  slova  div  neklesnul  k  nohám  svc 
ženy.  Políbiv  ji  vřele  na  čelo  téměř  násilně  zpět  ji  vtlačil  do  komnat 
zároveň  se  sestrou  a  bratrem,  řka,  že  hned  se  zase  vrátí.  Sám  pak 
spěl  k  topolu  . .  . 

Ale  vrátil  se  teprve  za  úplné  tmy,  rozčilen,  rozhárán. 

„Pomyslete  si,  pánové,  pan  Ondřej  nezastihnul  na  osudném  mfstč 
nikoho.  Neznámý  muž  byl  jen  raněn  a  odvlekl  se  patrně  dříve  než 
pan  Ondřej  se  vrátil.  Uniknutí  bylo  tím  snadnější,  jelikož  skoro  k  sa- 
mému dvoru  přiléhal  hustý  les,  jenž  v  tu  dobu  již  obestřen  byl  ne- 
proniknutelnou sítí  nočních  stínů.  Také  pátrání  páně  Ondřejovo  zůstalo 
bez  úspěchu.  Rozběhnul  se  třemi  cestami,  ale  vrátil  se  s  nepoří- 
zenou zpět. 


378  Edvard  Jelínek; 

Přes  noc  spláchnula  jarní  prška  i  ty  poslední  stopy  krve . . . 

Vse  zůstalo  zahaleno  chmurou  dusné  nejistoty. 

Teprve  po  několika  nedělích  kolovala  ve  veských  dvorech  litevské 
šlechty  tohoto  okruží  příšerná  pověst,  že  v  nemocnici  nedalekého  mě- 
stečka zemřel  jakýs  muž  neznámý.  Podlehnul  prý  smrtelné  ráně  na- 
mířené do  prsou. 

Nikdo  po  původu  této  zvěsti  nepátral  a  brzy  zanikla  úplně  jak 
vzkřiknutí  na  stepi. 

Taký  byl  čin  žárlivosti. 

Od  toho  času  uplynulo  patnáct  let!  Kolik  věděli  jsme  o  celé  té 
události  tenkráte  —  tolik  víme  dnes.  Věc  zůstala  v  základech  svých 
nerozlnáténou.  Přes  to  však  josudná  událost  odbytá  činně  v  několika 
minutách,  přesmutně  rozhodla  nad  celým  životem  druhdy  bodrého  a 
společenského  paua  Ondřeje.  Ubožák  vyléčil  se  sice  záhy  ze  žárlivosti, 
ale  tím  děsněji  sevřelo  jej  . . .  svědomí  čestného  člověka.  Ač  nikdo  jej 
nesoudil  z  činu  při  topolu  spáchaného,  k*  čemuž  ostatně  nestávalo  žád- 
ných podnětů,  soudil  se  —  sám. 

A  vlastní  soud  muže  cti  a  křestanského  svědomí  —  to€  sond 
nejstrašnější!*' 

Všichni  přítomní  pokynuli  hlavami. 

Pan  Jan  pokračoval:  „Dříve  žárlivý  manžel  stával  se  den  i^o 
dui  trudomyslnějším.  Čím  dále,  tím  řidčeji  zjevoval  se  ve  společnosti, 
jakoby  se  jí  bál.  Tu  přišlo  jim  na  svět  děcko,  rozmilá  Žoška,  žvatlavá  a 
veselá.  Paní  Ondřejova  stala  se  nejvzornější  matkou  a  manželu  naskytla 
se  při  něžně  opatrovaném  lůžku  děcka  zajisté  nesčíslněkráte  příležitost, 
v  duchu  odprošovati  za  vše,  čím  ve  mladších  letech  nepravě  byl  man- 
želce ubližoval.  Oj,  oj,  tak  jen  Litvínky  milují . . .  vždyť  víte . . . 

Ale  právě  toto  nezměrné  štěstí  rodinného  života  hlodal  v  srdci  pana 
Ondřeje  nemilosrdný  červ.  Jednou  byl  jsem  u  nich  návštěvou.  Pan  Ondřej 
ani  tenkráte  nepřemáhal  svou  tinidomyslnosf,  ano  zdálo  se  muě,  jakoby  při 
kolébce  své  rozmilé  Žošky  upadal  v  zoufalý  zápas  vnitřní . . .  ten  čestný 
muž!  I  odvedl  jsem  jej  do  druhé  komnaty,  násilně  odtrhl  od  kolébky 
a  o  samotě  takto  oslovil: 

„Pane  Ondřeji,  proč  stále  tak  ponurým  zrakem  pohlížíš  do  světa? 
Viz,  kolik  na  Litvě  tak  šťastných  lidí  jako  ty?  Máš  ženu  krásnou  a 
hodnou  (on  pokynul  hlavou),  máš  dítě  rozmilé  a  zdravé  (znova  pokynul 
hlavou),  máš  dvůr  pěkný  i  zámožný  ...  rci  tedy  ...?** 

Tu  povzdechnul  pan  Ondřej  zhluboka  a  položiv  důvěrně  ruku 
svou  na  má  ramena  bolestně  vzlyknul:  ^Ano,  tak  jest...  ale  právě 
proto  jsem  nešfasten!^  Pak  přisednul  ke  moě  ještě  blíže  a  šeptnul 
děsným  hlasem:  „Viz,  dorůstá  mi  nad  život  milené  dítě,  a  až  anděl  ten 
vypěstěn  v  něžné  lásce  k  matce  a  otci  dospěje  k  rozumu .  .  .  pak,  ach 
pak  každý  může  jej  hrozně  nařknouti,   že   otec  jeho  byl  —  vrahem.** 

Zachvěl  jsem  se  sám. 

„Ale,  pane  Ondřeji,  pane  Ondřeji!  Proč  takové  předhůzky... 
vždyť  sám  sebou  nejsi  jist  a  nevíš  jistě  ...  a  pak  kdo  očistil  záhadné 
zjevení  se  neznámého  muže...  Jdiž,  jdiž  . .  .'^ 

Ale  pan  Ondřej  odmítavé  vztáhnul  ke  mně  ruku,  jakoby  nechtěl, 
abych  jej  vymlouval.  Proud  horkých  slz  zalil  čestnou  jeho   tvář. 


Na  panstyi  NésTěiském.  379 

Tak  déio  se  i  později,  a  nikomu  již  nezdařilo  se  pov}  jasniti  tvář 
jebo.  4rci,  milostný  vzhled  ženin  pln  lahody  a  něhy,  a  úsměv  děcka 
rozpínal  již  často  chmury  zatahující  se  na  jeho  čele;  ale  to  děje  se 
vždy  jen  na  cbvílL  Právě  v  takových  okamžicích  svírá  prsa  jeho  příšerné 
vidmo,  jež  sotva  již  odstoupí  od  něho. 

a  A  škoda,  škoda!"  končil  se  vzdechem,  neutěšenou  svou  vzpomínku 
pan  Jan.  , Ztracený  ten  život  nikdy  již  nebude  vrácen  lůnu  dokonalého 
štěstí.  Rok  mine  po  roku,  ale  pan  Ondřej  se  nemění.  Lidem  se  vyhýbá, 
hlavu  sklání,  duši  svou  trýzní . . .  Tož  vidíte,  že  k  panu  Ondřeji  nelze 
již  zajížděti  a  že  odejdou  s  ním  bez  potěchy  jiných  přebohaté  paměti 
o  aěsvěžském  vladaři!  Škoda,  přeškoda!'' 

Domluvil. 

Vypravování  páně  Janovo,  pronesené  vzácným  nadáním  řečnickým, 
učinilo  na  nás  dojem  hluboký.  Hlavy  naše  neshlukly  se  —  dumali  jsme 
hodnou  chvíli  ve  výmluvné  tichosti. 

Mezitím  prudce  vstal  pan  choronží  (tak  jej  obecně  oslovovali, 
ač  jinak  se  jmenoval)  a  bystrým  krokem  jal  se  procházeti  po  komnatě. 
Při  tom  podivně  pohazoval  hlavou  a  přes  tu  chvíli  vjel  si  pravici  do 
překrásného  svého  vousu. 

Vlastně  teprv  nyní  věnoval  jsem  tomuto  pánovi  více  pozornosti, 
kteréž  snad  již  dříve  v  plné  míře  zasluhoval.  Byl  to  týž,  jenž  před 
chvílí  rozmarně  se  pletl  do  vzpomínek  o  panu  Karlu  Radziwillovi,  vy- 
pravuje cosi  veselého  o  kozácích  hetmanových.  Nyní  nápadné  změnil 
tvář  svou  i  chování  své. 

Ale  nevíte  ještě,  kdo  byl  ten  pan  choronží,  tak  přezdívaný.  Inu, 
tflk  trochu  také  byl  hostem  v  této  společnosti.  Ač  rodák  zdejší  krajiny 
a  v  dobré  přízni  se  všemi,  víc  než  třicet  let  prodléval  daleko  od  lůna 
rodiště  svého.  Z  povolání  vojín,  důstojník  vyššího  stupně,  bohatýr  z  tváře 
i  skntkův,  celý  mužný  věk  probil  ve  službě  císařské.  V  Sevastopolu  po- 
pnré  byl  raněn,  v  Mervu  čertovské  zkusil  trýzně,  a  po  válce  balkánské 
šel  na  dobře  zasloužený  odpočinek.  No,  takový  život  není  bez  zkušení ! 
Vedle  toho  byl  pan  choronží  dobrý  Polák,  do  politiky  se  nemíchal  a 
o  Rusku  mluviti  —  tomu  se  zjevně  vyhýbal.  Postava  granitová,  vzhled 
vojenský,  přímý,  při  tom  dobrosrdečný  a  bodrý.  V  řeči  úsečný,  roz- 
hodný a  co  slovo  —  to  skutek.  Takový  byl  pan  choronží. 

Nepromluviv  ani  slova  a  v  sebe  zadumán  procházel  ještě  hodnou 
chvíli  komnatu.  Tu  náhle  se  zastavil,  rozhlédnul  se  kolem  sebe,  a  jako 
velitel,  když  plán  svůj  důvěrníkům  ohlasiye  zvolal:  „Navštívím  pana 
Ondřeje,  spasím  pana  Ondřeje,  učiním  jej  hovorným  a  vyzvím  z  něho 
vše,  co  o  ,panu  kochankovi*  ví .  . ." 

„Ale  pane..."  váhavě  ozvalo  se  několik  hlasů. 

Starý  choronží  však  žádnou  námitkou  v  úmyslu  svém  zdržeti  se 
nenechal  a  podivuhodnou  rychlostí  uskutečnil  své  předsevzetí.  Slo  to 
po  vojensku,  po  kozáčku. 

Někteří  vrtěli  hlavou,  to  ono  si  šeptali  —  ale  nic  na  věci  ne- 
změnili. 

Ano,  pan  choronží  byl  ve  svém  předsevzetí  tak  horliv  a  laskav, 
že  vyzval  nás  vespolek,  abychom  se  jeho  „výpravy**  účastnili ...  To 
prý  dobře,  když  ještě  někdo  s  ním  pojede.  Nabídnul  jsem  se  tedy  za 


380  Edvard  Jelínek: 

společníka,  tím  spíše,  jelikož  se  mně  pan  choronží  líbil  svým  chová- 
ním tak,  že  bych  jej  byl  snad  provázel  rád  až  do  Afganistanu.  Jsem 
při  takových  věcech  vždy. 

ttDobře  ačiníte,"  pravil,  přijav  laskavě  a  se  zadostučiněníni  mé 
osvědčení,  ^ uvidíte,  že  nám  pan  Ondřej  ledaco  zajímavého  poví.  Vsak 
mí  mu  vrátíme  dobrou  mysl.** 

^      Po  chvíli  přihlásil  se  ještě  jeden  společník  a  tak  podnikli  jsme 
záhadnou  výpravu  dříve,  než  se  kdo  mohl  nadíti. 

Po  polednách  stál  povoz  přede  dvorem. 

„Tedy  k  panu  Ondřeji!"  zvolal  pan  choronží  odhodlaně. 

Po  chvíli  sjel  povoz  jako  střela  do  údolí  a  zmizel  brzy  na  písčité 
cestě  v  listnatém  lese. 

Cestou  nepromluvil  pan  choronží  téměř  ani  slova,  pouštěl  jen 
kotouče  papirosového  dýmu  prudce  z  úst  a  projevoval  v  celku  dosti 
dobrou  míru.  Prosím  vás,  starý  voják,  jehožto  chrabrá  prsa  šťastné 
unikla  granátům  krymským  a  balkánským,  jde  i  na  jatky  s  chladnou 
krví.  Trochu  jinak  bylo  nám  ostatním.  Nevím,  čím  to  bylo,  zdali  pouhou 
představou  neb  následkem  ponurého  líčení  páně  Janova,  ale  nemoha 
zapříti,  že  naděje  na  brzké  setkání  s  panem  Ondřejem  neniplňovala 
mou  mladou  hlavu  příliš  rozmarnými  nápady.  Účastnil  jsem  se  této 
neobvyklé  výpravy  spíše  pro  zkušenost  nežli  pro  požitek.  Nepředvídal 
jsem  příliš  mnoho  radosti  v  setkání  se  s  člověkem,  jenž  uzavřel  účty 
s^  štěstím  života.  Ale  dobře  je,  nevyhýbá-li  se  člověk  na  tom  světě 
ničemu.  I  to  ti  dá  snad  nějakou  jiskru !  Tak  jsem  se  domníval. 

A  skutečně,  nesklamal  jsem  se.  Setkání  s  panem  Ondřejem  dalo 
mně  jiskru  —  jednu  z  nejzajímavějších  na  temných  cestách  života. 

Nezáleží  vám  asi  na  tom,  jak  dlouho  jsme  jeli  a  jaká  byla  naše 
cesta.  StačíC  zajisté,  povím-li,  že  to  šlo  nekonečným  litevským  lesem, 
vozovkou  prabídnou,  ale  měkkou.  Tu  rozevřel  se  pojednou  les  a  vozka 
nám  oznámil,  že  jsme  již  v  samé  blízkosti  cíle  své  cesty. 

Skutečně !  Na  dostřel  z  karabiny  usmívali  se  nám  v  ústrety  bílé 
stěny  přítulného  litevského  hnízda  šlechtického.  Dvůr  jako  dvůr.  I  kdy- 
bych chtěl,  nemohl  bych  jej  popsati:  bryčka  jako  meluzina  větrem 
hnaná  v  okamžiku  stanula  před  stavením.  Mimovoluě  ohlížel  jsem  se 
po  topolích. 

Divná  věc,  nebylo  tu  při  dvoře  ani  jediného.  Aha!  Hospodář  je 
dal  skáceti,  ty  svědky  příšerné  události . . . 

Pan  choronží  první  vyskočil  s  vozu,  a  jako  obeznámený  v  těchto 
místech  bez  prodlení  vkročil  gaňkeni  do  dvoru.  My  mlčky  za  ním  — 
jako  svědci  při  souboji. 

Vše  šlo  velmi  rychle,  způsobem  vojenského  přepadnutí.  Nikomu 
nepopřáno  vzpamatovati  se.  Vrzly  dvojí  dvéře,  proběhli  jsme  jakýsi 
přodpokoj  i  pokoj  a  ocitli  se  posléze  bez  ohlášeni  v  salonku.  Bylo 
tam  prázdno  a  hrobové  ticho.  Jen  ohromné  kyvadlo  ještě  ohromnějších 
hodin  nástěnných  z  dob  krále  Stanislava  Augusta,  as  takové  jaké  ve 
Vilanově  najdete  v  každém  rohu,  podivný  tu  provádělo  koncert. 

Za  příkladem  vůdce  našeho  rozhlíželi  jsme  se  tu  chvíli. 

V  tom  rozevřely  se  na  protější  straně  velké  dvéře.  Skřípaly. 

Muž  jakýsi  stanul  na  prahu. 


Na  panstvi  Něsvdžském.  3gl 

Byl  to  sám  hospodář,  pan  Ondřej. 

Tik  jsem  si  ho  představoval.  Tvář  neveselá,  neutěšená,  odumřelá; 
oko  nejasné,  držení  těla  shrbeně.  Vlas  hodně  prosivélý,  při  tom  ne- 
aroroaný,  spise  rozervaný. 

Spatřiv  nás  sklonil  se  zlehka  a  pouhým  pohledem  vyslovil  otázku, 
čebo  si  přejeme.  Vysunul  při  tom  hlavu  do  předu,  zůstal  vsak  na 
prabo  státi. 

Pan  choronži  svěžím  krokem  k  němu  přikročil  a  zadíval  se  mu 
apřímoé,  přátelsky  do  tváře.  Nad  vse  mé  očekáváni  snesl  pan  Ondřej 
tento  dobře  mířený  pohled  bez  nejmenšího  rozčilení. 

Bylo  vyhráno!  Pan  choronži  předešel  výbuch,  získal  si  důvěru. 
Pak  uchopiv  jej  za  ruku  jaksi  slavnostně  a  s  pevným  krokem  uvedl 
jej  k  pohovce.  Usedli.  My  zůstali  státi  —  jako  svědci. 

«Pane  . .  .**  ozval  se  náhle  pan  choronži  sevřev  opět  vřele  ho- 
spodářovy ruce,  „přicházím,  abych  konec  učinil  vašemu  trápení!  Pane. . . 
pane.  ..  mylná  jest  hlodající  vás  myšlénka;  muž,  po  němž  jste  před 
tolika  lety  střelil  —  žije!" 

Pan  Ondřej  zblednul  k  nepoznání,  zachvěl  se  a  vymknul  násilně 
z  objetí  choronžiho.  Chvíli  zápasil  sám  s  sebou,  pak  horečně  mávnul 
rukou  a  jedva  slyšitelným  hlasem,  jako  zdrcený  osvědčeuec  bolestně 
zaúpěl:   „Nikoliv,  zemřel  I** 

, Nezemřel  I''  hlasem  bohatýra  a  s  určitostí  odmítající  velitelsky 
všelikou  pochybnobC  zvolal:  „Nikoliv,  pane  Ondřeji:  zde  vizte!" 

V  tom  i  k  nemalému  našemu  překvapení  prudkým  trhnutím  ruky 
odhalil  svá  prsa. 

Pro  Bůh! 

Spatřili  jsme  na  prsou  bohatýra  stopy  staré,  dávno  již  za- 
celené rány. 

Pan  choronži  schvátiv  ruku  hospodářovu  přitisknul  ji  na  zajizvenou 
ránu.  Pod  ní  bušilo  srdce . . .  jakých  málo. 

„Nuže,  pane  Ondřeji ...  toC  jizvy  patnácte  roků  staré  —  uzavřinc 
mír  a  vraCme  dusím  klid." 

Hlava  hospodářova  klesla  sama  vysílením  netušeného  dojmu  k  ra- 
meni starého  vojína. 

Nežádejte,  laskaví  čtenáři,  od  neobratného  péra  mého,  abych  vám 
obšírností  a  zručností  vlastní  výtečným  vypravovatelům  rozličných  hi- 
storek líčil  dopodrobna,  co  dále  se  dělo  mezi  panem  Ondřejem  a  pa- 
nem choronžím.  Povím  jen,  že  když  opět  hospodář  pozvednul  hlavu  — 
spatřil  jsem  v  oku  jeho  překrásnou  jiskru  života.  Bylo  mi,  jako  l>y(*li 
viděl  před  sebou  člověka  vstávajícího  z  mrtvých. 

A  zjev  páuě  choronžiho  zdál  se  mně  býti  obrazem  nejkrásnějšího 
vítězství.  — 

Po  několika  hodinách  loučili  jsme  se  srdečně  s  celým  dvorem. 
Proniknul  jej  od  našeho  příjezdu  nový  paprsek  štěstí,  jenž  teplo  své 
vrhal  na  vše  vůkolí.  Příčinou  toho  byla  zajisté  povyjasnéná  tvář  ho- 
spodářova. Podnikavosti  své  jsem  nikterak  nelitoval  —  vracel  jsem  se 
3  přebohatou  zásobou  výtečných  zpráv  o  rodinném  životě  prvního  šlech- 
tice litevikého.  Pan  Ondřej  rozhovořil  se  sám.  Však  já  to  vše  ještě 
někde  dobře  udám  —  mám  v  zápisníku  množství  poznámek. 


382  Edvard  Jelínek:  Na  panstvi  NěsTěžském. 

A  pak  . . .  poznali  jsme  také  paní  Ondřejovou  a  rozmilou  jeho 
dceraákn.  Rozumí  se,  že  nikdo  z  nich  netušili  jakou  utéšenou  zvěst  pan 
choronží  panu  Ondřejovi  přivezl.  Kdež  by  byla  sobě  vzpomněla  ctihodná 
hospodyně  na  výjev,  jenž  se  byl  udal  před  tolika  lety !  Také  pan  Ondřej 
tajil  vše  v  sobě. 

Ale,  ale,  to  \ám  byl  pohled  na  tu  rodinu,  v  jejíž  román  jsem  byl 
též  já  poněkud  zasvěcen.  Paní  Ondřejova  v  bílém  čepečku  na  hlavě  také 
již  protkané  stříbrnými  nitkami  byla  pravou  matronou  polských  stran. 
Vypadala  již  trochu  jako  babička ...  ale  to  nevadilo,  aby  člověk  s  upřím- 
ným potěšením  se  zadíval  do  té  tváře  pří  včti  ve,  plné  srdečnosti  a  jem- 
nosti. Krásným  okem  paniným  dosud  prokmitala  sláva  mladých  let. 
A  Žoška?  Hoj!  Stála  by  za  to,  počkati  si  na  ni,  až  doroste.  Byla 
zrovna  podlotkem,  v  těch  letech,  kdy  dítky  odhazují  krátké  suk- 
ničky. A  umMa  se  usmívati  již  tak  účinně,  tak  rozmile ...  no,  oo ! 
Dej  jí,  Hospodine,  muže  rozumného,  jinak  čarokrásný  její  zjev  znepo- 
kojí ho  třáskávanou  žárlivosti. 

Než  jsme  sedali  do  povozu,  odevzdal  ještě  pan  choronží  hospo- 
dáři papírový  svitek  —  bylo  na  něm  pevnou  rukou  vojáka  stvrzeno 
černě  na  bílém  vše,  co  ústně  si  pověděli.  To  tak  pro  případ  potřeby 
v  budoucnosti. 

Žoška  rychle  odběhla  do  zahrady  a  utrhla  nám  každému  po  růži. 
Byly  to  krásné  růže,  ale  Žoška  byla  přec  jen  hezčí. 

Pak  pustil  vozka  bujným  koním  uzdy.  Povoz  vjel  do  lesa.  Ani 
jediný  topol  neskláněl  mohutný  svůj  vzrůst  na  rozloučenou,  jako  při 
jiných  bývá  dvorech  litevských.  Vy  víte  proč.  Za  to  však  třepetalo  se 
za  námi  tré  bílých  šátků.  A  pěkný  byl  pohled  ke  dvoru.  Pod  stříškou 
žehnala  v  dokonalém  štěstí  cestě  naší  nezapomenutelná  trojice :  pan 
Ondřej  svíral  pevně  při  sobě  milenou  ženu  i  děcko  své  drahé  —  roz- 
zářen, povyjasněn,  bez  ponurých  chmur,  jež  ještě  před  nedávném  čelo 
jeho  příšerně  zakrývaly. 

V  tom  přiletělo  hejno  čápův.  Oblétli  dvakráte  dvůr  —  a  sedli  na 
jeho  krov.  Tlesknuli  jsme  radostné  rukou.  Ba!  VždyC  víme,  že  čápi 
sedají  jen  tam,  kam  Bůh  sesílá  štěstí  a  mír. 

Ale  netěšili  jsme  se  dlouho  z  toho  utěšeného  pohledu.  Zraku  na- 
šemu zmizel  rázem  pan  Ondřej,  paní  jeho,  Žoška  i  bílé  stěny  dvorské. 
Povoz  vniknul  do  litevské  hluši.  Tvář  pana  cheronžího  mluvila  při  vsi 
své  nmlklosti  nevýslovuě  půvabným  uspokojením.  Měl  vědomí,  že  vy- 
konal mnoho  dobrého  . . . 

Asi  po  osmé  verstě  ostré  jízdy  odloučil  se  od  nás  nás  třetí  spo- 
lečník. Měl  odtamtud  nejblíže  domů.  Na  ostatku  cesty  zůstal  jsem  tedy 
s  panem  choronžím  sám  a  sám. 

V  tu  dobu  byla  již  noc,  a  posvátný  mír  obklopoval  nás  odevšad. 
Svit  úplňku  magicky  prodíral  se  háluzem?.  Tu  opodál  bublal  potůček, 
jehožto  bystré  vlnky  blýskaly  se  v  tisícerých  změnách.  A  na  mechu 
skvěly  se  již  diamanty  rosy  . . . 

Tu  znenáhla  vzdechnul  pan  choronží  probudiv  se  z  hlubokého 
zadumání. 

I  já  byl  zadumán,  ten  vzdech  mne  však  vyrušil. 

nCo  si  asi  o  mně  myslíte?"  vece  pan  choronží  důvěrně. 


Karel  B.  Mádl:  Z  pražského  salonu.  3g3 

,Nic  zlého,  paDe  choronží,*  odvětil  jsem  přesvědčivě  a  přátelsky. 
Stísknai  mi  mku:   „Ba,  nejsem  zlý  člověk!*^ 

Pak  prisednal  ke  mně  opět  blíže  a  zaáeptnul,  klada  prst  na  svá 
ústa,  jakoby  mlčelivosti  ode  mne  vyžadoval:  Neklamte  se!  Ta  ráua, 
kteroo  jsem  pann  Ondřeji  na  prson  svých  ukázal  —  tof  stopa  tureckého 
granátu,  kiymská  památka.  Ale  chtčl  jsem,  aby  z  té  rány  alespoři  něco 
bylo  dobrého !  A  jest ! . . .  Ta  ráua,  kterou  střelil  tam  u  topole  pan 
Oodřej,  byla  skutečně  smrtonosná  a  škůdce  rodinného  štěstí  podlehnul. 
Zasluhoval  toho,  a  pan  Ondřej  dopustil  se  jen  toho,  čeho  by  se  byl  dopustil 
každý  Litvín.  YždyC  jste  viděl,  jaká  to  dobrá  žena  a  co  jim  otravovalo  štěstí 
života.  Nuže,  rcete  tedy  sám,  neučinil-li  jsem  dobře,  že  vše  jsem  Yzal  na  se. 
Ten  ški&dce  nevstane  po  patnácti  letech  z  mrtvých  a  nebude  se  mnou 
se  příti  o  vlastnictví  darebnosti.  Což  mi  ua  tom  záleží,  sturému  vojínu, 
roznese-li  se  po  celém  kraji,  že  já  to  byl?  Beztoho  zas  odjíždím,  a 
BAh  ví,  ocitnu-li  se  kdy  v  této  krajině.  Oj  I  Byla  to  palčivá  rána,  ten 
turecký  granát,  mučila  mne  v  lazaretu,  ale  pravým  balsámem  na  pře- 
trpěné  bolesti  jest  mi  vědomí,  že  mi  dopomohla  k  —  dobrému  skutku. 
Vždyí  člověku  tak  málo  naskýtá  se  příležitosti  býti  dobrodincem.  Vi- 
díte . . .  jak  to  pěkně  šlo  . .  ,*^ 

Domluvil. 

Přitisknul  jsem  bohatýrskou  hruď  vojínovu  vřele  k  svému  srdcí. 
Čestná,  bodrá  to  hlava! 

Po  několika  dnech  zmizel  pan  choronží  beze  stop.  Odjel  roz- 
loučiv se  srdečně  se  všemi.  Kam  se  odebral,  nevědomo,  ale  jisto  jest, 
že  spěchal  z  milené  Litvy  jen  proto,  aby  uniknul  všelikým  otázkám  a 
výzvědám.  Nejkrásnější  památkou,  kterou  na  Litvě  zůstavil,  byla  po- 
vyjasněuá  tvář  páně  Ondřejova.  Byl  to  jasný  paprsek,  jenž  proniknul 
od  té  chvíle  jeho  dvůr. 

Ó  pane  choronží!  Drahně  již  času  uplynulo  od  okamžiků,  jichžto 
měl  jsem  čest  prožiti  ve  tvé  společnosti,  ale  tvář  tvou,  tak  líbeznou 
a  poctivou  a  hlas  tvůj,  tak  měkký  a  dobrotivý,  vidím  a  slyším  vždy, 
kdykoli  se  mluví  o  lidech  dokonale  šlechetných  a  vzácných.  Tys  učinil 
mně  nezapomenutelnými  lesy  a  lučiny  velikého  hetmana  litevského: 
„panie  kochankn*"  1 


Z  pražského  salonu. 

Napsal  Karel  B.  Mádl. 

Vždy  jsme  toužili,  abychom  v  Praze  vidali  více  a  častěii  Jinoslovanskó 
umění,  ale  vSe  zůstávalo  pouhým  přáním,  někdy  dokonce  nevysloveným.  Příčin 
je  několik.  Není  Praha  zejména  trhem  uměleckým  a  umělec  posýlaje  hotové 
dílo  na  výstavu  skoro  pravidlem  činí  tak  v  naději,  že  by  je  tu  prodati  mohl 
V  Praze  je  takové  nad^e  dosud  arci  na  mále,  ale  přes  to  vše  letoSni  vÝstavni 
katalog  vykazuje  na  podiv  veliké  množství  polských  jmen.  Jest  to  následek 
živějSich  a  těsnějších  našich  vzájemných  styků,  jež  loni  tak  znamenitého  vý- 
razu nalezly?  .  ^  . 
Budiž  ale  zároveň  v  těchto  listech,  které  jdou  Sirými  kraji  slovanskými, 
řečeno,  že  doufáme  více :  že  totiž  tito  polští  umělci  nejsou  jen  předchůdci 
ostatní  polské  obce  umělecké,  ale  zároveň  předchůdci  také  umělců  jinoslovan- 


384  ^'  B   Mádl: 

ských.  Po  drahnoa  dobu  chováme  a  sebe  idea],  který  jisté  neni  naprosto  ne- 
dostižný ani  nesplnitelný. 

Slovanské  styky  na  poli  literárním  co  ^en  stávají  se  živějfiími  a  Čilej- 
šími, af  ruku  v  ruce  jdoa  s  nimi  styky  umělecké.  Praha  má  co  rok  svoje 
^^Šlovanské  koncerty'',  nechť  má  občas,  každý  druhý,  třetí  rok  také  svoje 
„Slovanské  výstavy*'.  Nechceme  myfilénku  tuto,  jen  mimochodem  naznačenou, 
dnes  Siřeji  vykládati,  ponechávajíce  si  jeií  rozvedeni  a  zdůvodnění  snad  i  na 
tomto  m^té  na  dobu  pozdější,  prosíce  toliko,  aby  těm,  jichž  se  týká,  zavdala 
látku  k  opravdovému  přemýšlení. 

Hostem  přednost  všady !  E  nim  prozatím  výhradně  obrátiti  zření  jest 
účelem  těchto  řádků. 

Malíři  polští  nevystupují  na  pražské  výstavě  nikterak  jako  jednolitý 
celek,  aniž  za  tím  úmyslem,  aby  nám  podali  jakýs  přehledný  obraz  svého 
uměleckého  tvoření.  E  tomu  bylo  by  bývalo  třeba  kommisse,  systému,  před- 
pisův  a  pod.,  ale  ačkoli  každý  z  patnácti  Poláků  nyní  v  Praze  zastoupených 
o  své  úimě  práce  svoje  sem  zaslal,  přece  bystrému  pozorovateli  neuide,  že 
i  v  té  náhodné  společnosti  přicházejí  aspoň  vynikající  proudy  uměleckého  tvo- 
ření Poláků  k  vyjádření. 

Ve  dvě  hlavní  skupiny  rozpadá  se  současná  polská  obec  umělecká: 
jedna  v  Erakově  sestřeďuje  se  kol  mistra  Jana  Matějky,  druhá  v  Mnichové 
kol  Józefa  Brandta  a  obě  jsou  zastoupeny  dosti  určitě. 

Nejtěsněji  ze  všech  druží  se  «lan  Styka  k  Matějkovi,  arci  v  poměru 
odvislém,  ba  poddanském,  v  jakém  stojí  žák  ku  zbožňovanému  mistru.  Mla- 
distvý onen  umělec  ač  také  na  vídeňské  akademii  nějaký  čas  pobyl,  přece 
jen  nejsilnějších  a  nejtrvalejších  dojmů  zažil  v  atelieru  Matějkově  a  svojí 
^Mater  Benedicta"*  nejlépe  ukázal,  mnoho-li  se  tu  naučil. 

Na  vyvýšeném  trůne  sedí  Matka  boží  zrak  k  nebi  obracejíc,  a  vztahuje 
Žehnající  ruce  nad  hlavami  těch,  kdo  v  důvěře  ke  stupním  trůnu  jejího  při- 
cházeli. Tu  kleči  ve  skroušené  zbožnosti  sedlák  v  bílém  rouše,  vedle  něho 
mladá  Žena  s  děckem  v  náručí,  jeŽ  věnec  kvítí  boží  orodovnici  podává,  a  dále 
szlachcic  v  bohatém  stroji.  Po  pravé  straiiě  trůnu  stojí  velebná  postava  bi- 
skupova v  plném  ornátu,  po  levé  zdatný  vojín  třímající  praporec  řeči  pospolité. 

Maria  orodovnice  nejméně  ze  všech  vyhovuje  již  tím,  že  sedíc  na  Mné 
příliš  vysokém  jeví  se  ve  značné  skratce,  která  oproti  ostatním  osobám  ne- 
skráceným  nemile  působí.   Také  její  formy  těla  i  roucha  mají  cosi  kovově  j 

tuhého,  ano  modrý  plášf  i  cosi  kovově  lesklého.  Za  to  postavy  kolem  Boho- 
rodiče  shromážděné  vyznačují  se  všemi  dobrými  vlastnostmi  školy  Matějkovy. 
Jsou  plné  životnosti,  silné  a  jadrné,  energicky  zachycené,  se  znamenitou  do- 
vednosti a  určitostí  kreslené  a  modellované.  Jich  šat  v  plných  barvách  harmo- 
nický, vykazuje  u  biskupa,  chlopa  a  vojína  místa  skvostně  malovaná  a  na  j 
kolik  se  vedení  Štětce  týče,  sotva  že  uvěříme,  že  by  ruka  takové  Šířky  a  ji- 
stoty byla  velmi  mladá.  Pro  takové  přednosti  snadno  přehledáme  některé  sfa-  \ 
bosti,  jako  bronzové  andílky  na  hlavicích  pilastrů  trůnu,  pohybem  svým  ne- 
dobře působící. 

J.  Styka  shromáždil  u  nohou  Matkv  boží  polské  stavy,  sleduje  tak  při- 
kladu vlaských  mistrů  renaissanČních,  jichž  myšlénku  přenesl  způsobem  chvály- 
hodným na  půdu  domácí.  Tím  nabývá  obri^z  jeho  nejen  osobité  myšlénky  a 
barvitosti,  ale  také  silného  půvabu,  a  v  tomto  pojmutí  přáli  bychom  si,  ahy 
našim  českým  umělcům  na  cestu  následování  hodnou  ukázal. 

Ostatně  sám  Styka  z  jiného  obrazu  může  nabyti  jasného  přesvědčeni, 
kterém  směrem  má  se  dále  Dráti  a  kde  těžiště  jeho  talentu  leží.  Jeho  x,Pa- 
stÝřka  Erminie"  upomíniníc  látkou,  suchou  barvou  i  úmyslnou  hrou  světel  a 
stínu  na  antické  genry  H.  Siemiradzkého  daleko  nedostihuje  ^Mater  bene- 
dicty«. 

Ne  tak  rozhodný  jako  u  Styky,  ale  přece  patrný  vliv  Matějkův  vidíme 
u  Wojciecha  Gersona,  který  „Zavraždění  polského  krále  Przemysla  r.  12^6.-* 
zobrazil.  Mladý  král  tu  leží  nahý  skoro  na  loži.  Pravice  svezla  se  za  spáalcn 
dolů  a  lehce  zachytila  se  o  kovovÝ  štít.  S  dýkou  ku  smrtelné  ráně  přicby. 
stanou  plíží  se  najatý  vrah  pozorně  ku  loži  urálovskému,  kdežto  jiný  za  z&. 
slonou  skryt  tasí  mec  hotov,  kdyby  třeba  bylo,  vražedné  dílo  dokonati.  Třeti 
v  polotmě  zápasí  se  sluhou  snaže  se  mu  ústa  roubíkem  zacpati. 


z  pražského  salonu.  385 

Jako  valná  vétSina  modernfcb  maleb  historických,  i  tento  obraz  Ger- 
sonův  ve  hlavních  osobách,  špicím  králi  a  plíživém  vrahu,  nepopře,  že  jeviště 
mu  bylo  ikolou.  Nejzřejměji  vliv  tento  postřehneme  v  celém  pohybu,  ba  i  masce 
zraavého  vraha,  kterému  by  více  přirozenosti  slušelo.  Jak  praveno,  není  W. 
Gerson  sám,  který  trpí  touto  vadou,  která  v  podstatě  jest  jen  pochybený  názor 
života.  Ale  umělec  polský  vypravuje  tak  jasně  a  důrazné,  maluje  barvami  tak 
sytými  a  plnými,  že  celek  přece  jen  silně  pfisobí  a  nemálo  k  tomu  přispívá 
základní  ton  malby,  vzatý  hluboko  a  nepřerušovaný  ostrými  protivami. 

Druhý  obraz  W.  Gersona  .  Bez  naděje'',  uvádí  nás  v  Žalář,  kde  tři  při- 
kovaní leží  zoufalí,  nebo  se  krčí  a  choulí  v  tupé  již  necitnosti.  V  přítmí  vě- 
zeni chtěl  umělec  dvojí  ukázati,  předně  jakou  měrou  ovládá  zobrazení  mar- 
kantních tvarfi  nahého  těla  lidského  a  psychologického  výrazu.  První  vždy 
a  všady  připomíná  přece  jen  studii  aktu  a  Gerson  sám  dobře  byl  si  toho 
vědom.  Omezil  se  tudíž  na  jedinou  toliko  postavu  na  znaku  ležící,  kterou 
virtuosné  namaloval,  ač  převáný  šedý  Um  a  poněkud  skleněná  reílexní  světla 
celek  porušují.  Ostatní  dvě  umístil  v  pozadí  a  jich  pohybem  charakterisoval 
základní  myšlénku  „bez  naděje"  trefně  a  případně. 

„Svatý  Kazimír  rozdávající  almužnu^  od  Kazimíra Mircckého  vykazuje 
mnohou  dobře  založenou  a  charakteriso vanou  postavu  mezi  žebráky  ke  vchodu 
královského  hradu  se  tlačícími;  hlavní  postava  mladičkého  královice  jest  jas- 
nými, teplými  barvami  i  místem  dArazně  vyznačena,  ale  seskupení  vedlejších 
jsou  stísněna  a  vzdušná  perspektiva  pozadí  držena  v  tonech  konvenienčníoh, 
přírodě  málo  odpovídajících.  -  Roman  Szwojnicki  jeví  ve  svém  obraze 
daleko  více  dobré  vůle  nežli  štětec  jeho  stačiti  může.  Uvádí  nás  do  sklenuté 
prostorné  síně  přeplněné  rozjařenými  hodovníkv.  Menší  Šlechtici  v  pestrých 
šatech  kupí  se  tu  kolem  stolů  při  plných  pohárech  a  z  postranních  dveří 
vychází  několik  pánů  s  napudro vánými  parukami  a  v  hedvábných  fracích. 
Avšak  všechno  to  množství,  jevící  jinak  aobrý  smysl  pro  lineami  seskupení, 
nepraví  nám  dosti  jasně,  k  Čemu  Že  zde  tak  rozpustile  si  vede  a  jen  pomocí 
seznamu  dovídáme  se,  že  to  „Nadcházení  si  stranní ků  před  krajským  sněmem ''. 
Barvy  jsou  pestré  a  nehybné,  modellace  tvrdá,  vzdušná  perspektiva  nedostatečná, 
a  poněvadž  všc  jeví  se  v  lokálním  plném  světle,  postrádá  obraz  přehlednosti 
a  jasnosti. 

Je-li  Szwojnicki  tvrdý  v  barvě,  tož  přistupuje  u  Ludvika  Wiesiotow 
ského  ku  této  vlastnosti  jeŠtě  suchý  nmrtvnjíci  ton  celkový.  Umělec  zaslal 
„Rozdávání  pokrmů  u  kapucínů*"  z  Říma  a  tím  mnohé  se  vysvětluje.  Nejen 
předmět,  postavy,  typy  a  místo  výjevu  náleží  vlaské  půdě,  ale  také  umělecké 
provedení  nese  až  příliš  zjevné  stopy  vlivu  italské  moderní  malby  genrové  na 
polského  umělce.  Komposice  jest  až  náhodně  volná,  jednotlivé  postavy  nepo- 
strádají sice  charakteristického  jádra,  ale  umělec  nevystačí  toto  jádro  k  plnému 
rozvoji  přivésti. 

Z  malebných,  na  hotové  obrazy  vždy  bohatých  zvykňv  a  obyčejů  lidu 
^rpal  Emanuel  Her  n  cis  z  látku  k  .Ohňňm  svatojanským".  Četné,  živé,  roz- 
iDnnité  skupiny  vesničanů  za  temné  noci  kol  plápolajících  ohňů  za  vsí,  vysoce 
effektní  osvětlení  a  spor  zarudlé  záře  plamenů  s  temnem  noci  v  hojných  od- 
stínech, jaké  látka  sama  sebou  přináší,  dovedl  podati  umělec  zručně  a  účinně, 
jen  jakás  Široká  neurčitost  kresby  vyžaduje  ještě  přísnější  kontroly  oka  nad 
kreslící  rukou. 

Ti  všichni  i  8  oběma  kresbami  W.  Grabowského  a  Alchymowiczo- 
vým  děvčetem  plátky  květu  škubajícím  náleží  cele  ryze  domácímu  směru 
cizím  vlivem  netknutému ;  druzí  v  Mnichově  hlavně,  majíce  jak  praveno  Brandta 
za  vzor,  přijali  přece  tu  onde  také  pokyny  cizí  a  v  jedno  je  spracovali.  V  po- 
předí jich  stoji  J.  Chelmiňski,  který  již  po  léta  omezuje  se  na  úzký,  přesně 
ohraničený  svět  látkový,  na  šlechtický  život  minulého  století.  Ale  i  tu  nezobra- 
znie  štětcem  svým  všechny  ieho  zjevy,  nýbrž  toliko  scény  takové,  kdo  kůň 
takořka  ton  udává.   Zde  vězí  zároveň  jedna  z  význačných  zevních  vlastností 
moderní  malby   polské  a  také  její   síla.    Smí  se  říci,  že  právě  Józef  Brandt 
uvedl  koně,  af  již  zapraženého  do  kolesy  či  lehce  osedlaného,  do  polských 
atelierů  a  učňové  jeho  byli  a  jsou  pilní  ve  stadiu  ušlechtilých  forem  tohoto 
čtvernožce.  Bwindt,  Wierusz  Kówalski  a  Chelmoňski  tvoří  tu  trias,  již  co  do 

slovanský  flbornik.  28 


386  K.  B.  Mádl :  Z  pražského  salonu. 

pojímáni   zobrazeni  koně   ve  spojeni  s  výjevem   genrovým   pořídkn  kdo  se 
vyrovná. 

Chelmlňski  předvádí  nám  „Panstvo  na  cestách  za  doby  Augusta  III**. 
Těžký,  bohatě  zdobený  kočár  táline  Sekovité  čtyřspřeži  deštěm  rozvlhlou  ce- 
stou ;  za  ním  namáhavě  potácí  se  vAz  se  zavazadly,  v  čele  pak  průvodu  jede 
husar  s  lucernou.  Dva  jezdci  těsné  se  drží  při  dvířkách  kočárA  hovoříce  s  dá- 
mami v  něm  sedícími.  Šedivý,  poněkud  těžký  ton  celku  přičítáme  náladě  pod- 
zimního, deštivého  dne,  uČ  nechceme  zamlčeti,  že  iiné  obrazy  Chelmiůského, 
jež  isme  viděli,  byly  přece  jen  sytější  a  SťsivnéjŠí  v  barvě.  Za  to  kresba  a 
modellace  koní,  rozmanitosť,  živosť  a  přirozenost  jich  pohybu  stojí  na  obvyklé 
výši  Chelmiňského. 

Mnohobarvý,  žárný  Orient  láká  dnes  celé  řady  malířA  na  východ,  a  Ta- 
deusz  Ajdukiewicz  přinesl  odtud  látku  ke  svému  „trhu  v  Kahýře^,  kde 
zase  několik  koní  v  bujném  pohybu  tvoří  střed  bohaté  komposice.  Oriental^ké 
obrazy  lidem  i  barvami  bohaté  přikazují  umělci  velikou  opatrnosť  vyžadujíce 
od  něho  zároveň  vedle  živé  palety  znamenité  propracování  vzdušné  perspektivy, 
sic  jinak  stane  se  z  nich  neklianý  polychrom,  kde  oko  divákovo  jen  ztěží 
nabývá  přehledu.  Ajdukiewiczowy  barvy  vystačí,  jsouce  plné,  syté,  ba  místy 
i  ohnivé,  jeho  komposiční  talent  již  sám  přivádí  na  plochu  malebnou  jasnost 
a  rozmanitost,  jen  právě  vzduchu  třeba  ještě  více  lehkosti  a  odstíněnosti  hlavně 
v  pozadí. 

F.  Streitt  zašel  si  domů  pro  svoie  „Výstražné  znamení^,  jež  s  pěk- 
ným humorem  vypravuje.  NěkoliK  hudebníků  vrací  se  zasněženým  krajem 
domů,  že  ale  po  zrozeném  již  zvyku  někteří  hlouběji  nahlédli  ke  dnu,  není 
krok  jejich  cele  bezpečný  a  jeden  z  nich  uznal  dokonce  za  dobré,  že  i  v  pro- 
střed cesty  je  pohodlnější  ležet  nežli  kolísavě  dál  se  potácet.  Ale  z  dálky 
přijíždí  tryskem  vozík,  který  sotva  na  úzké  trati  bude  se  moci  oné  živé  pře- 
kážce vyhnouti,  a  tak  co  zatím  jedni  se  namáhají  kleslého  zvednouti,  postavil 
se  jiný  prostřed  cesty  hledě  voláním  a  posuňky  přijíždějící  v  čas  zastaviti. 
To  vše  jest  jasně,  jako  s  úsměvem  na  rtech  líčeno,  ruťa  malířova  dovedla, 
poněkud  tvrdě  sice,  ale  přesně  a  určitě  jednající  osoby  nakresliti  a  ton  zim- 
ního dne  zachytiti. 

Juliusz  Kossak  pro  své  akvarely  s  vyslovenou  zálibou  vybírá  látky 
z  domácích,  maloměstských  trhů,  kde  vedle  četných  v  malebném  kroji  chlupfi 
zase  kůň  přichází  k  platnosti.  Do  Prahy  zaslal  ..Vjezd  císařův  do  Krakova", 
obsahující  známé  přednosti  umělcovy,  ovšem  také  s  dostatek  známou  vlast- 
nost jeho  koloritu,  kterÝ  je  sice  rozmanitý,  bohatý  i  přirozený.  W.  Kossak 
fu*enésl  otcovu  zálibu  v  koních  také  na  pole  vojenského  života,  a  byť  bychom 
ičení  a  přednesu  jeho  „Důležité  zprávy**  dobrou  chválu  vzdali,  zůstane  přec^» 
jen  postava  a  nesmírně  pravdivý  pohyb  poraněného  koně  hulána  přinesŠiho 
generálu  depeši,  nejlepší  Částí  obrazu. 

Vedle  tolika  historií  a  genrů  počtem  se  arci  krajiny  ztrácejí,  obě  náležejí 
však  k  nejpředněiším  celé  výstavy.  Alex  Swieszewski  i  Walery  Bro- 
ch  o  c  k  i  hledí  na  krajinu  okem  poety.  Volíce  oba  motivy  jednoduché  formou 
hledí  si  pak  cele  hry  světel  a  tonů  barev  tvoříce  tak  obrazy  produSevnělé  & 
citem  bohaté. 

Vynášeti  na  základě  v  Praze  vystavených  a  zde  stručně  posouzených 
prací  úhrnný  soud  o  dnešní  polské  malbě,  není  ani  místné  ani  možné.  Nejsou 
tu  zastoupena  mnohá  zvučná  jména,   nejsou  tu  také  díla  veskrze  nejmladšího 


data,  není  také  v  Praze  vystaven  jednotný  výběr  z  dnešní  produkce  polské, 
nýbrž  jen  obrazy  jednotlivců,  kteří  o  své  újmě  je  sem  poslali.  Ale  jeduo 
v  nich  přece  zřetelně  vysloveno:  silný  a  převážnou  většinou  zdravý  uměleclc^^ 
naturel  Poláků  Veskrze  realismus,  vždy  malebné  pojmutí,  dobrá  technika  — 
vyznamenává  obraz  Polákův.  V  Čem  pak  umělcům  českým  mohou.  9^ 
mají  býti  .vzorem,  jest  jejich  příchylnost  a  láska  k  domácí  pA  U  e, 
k  rodnému  lidu.  Polák  maluje  Poláka  a  bylo  by  přáti,  aby  ta^Ué 


Rozhledy  vliterataře  a  aměBi.  387 

Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

MeeoAÍeBCKÍH  loÓHJiefiiiutí  eGopuBicb,  Ha/^aiiHuň  HMnep.  Bhpuihbckhmt*  VHHBep- 
CHTeTOM-b  Ki»  6.  anp-bjíH  1885.  ro;^a,  uo^^s  pe^aKi^ieio  op^.  npo«.  A.  By^^ii- 
.lOBHna.  —  BapinuBa  1885. 

Obsahuje  práce  professorfi  hnÍTeraity  varšavské  o  slovanských  apošto- 
lech, a  siee  prof.  A.  S  Budilo viče,  K.  J.  Grota,  P.  A.  Kulakovského,  N.  A. 
Layrovského,  J.  O.  Perwolfa  a  Tb.  Th.  Zigelja.  Každá  rozprava  jest  zvláště 
stránkována.  Lavrovský  ve  své  stati  ^Khphji.ii>  h  Mceo^iH  h  Haqa.io  xpH- 
CTÍaHCTBa  Bi>  Poccír'*   (str.  20.)  snaží  se  vysvětlovati  náblý  rozkvět  křesfon- 
ského  pisemnictvi  na  Rusi  po  pokřtěni  Vladimírově  tím,  že  křesfanstAÍ  pro- 
niklo k  Rusům  již  před  koncem  X  století,  jak  z  jihu  prostřednictvím  Černo- 
mořských  Rusův  od  řeckých  kolonií  na  Krimu,  tak  i  ze  západu  zajisté  již 
v  době  působeni  Methodějova  v  říši  velkomoravské  prostřednictvím  podkarpat- 
ských Rusů.  —  Velice  zajimavá  a  s  poměrným  klidem  u  tohoto  učence  ne 
právě  ěastým  psána  jest  stať  A  BudiloviČe   „H'feKo;jbKo  Mbic.ieft  o  rpeico- 
cAVBiiHCKOM'L  xapafCTep'b  A'^flTe.ibHOCTH   CBB.  Knpn.ijia  H  Moqo;(íh''   (atr.  117.): 
dočteme  se  zde  některých  nových  náhledův  uvážení  hodných.  Vyslovuje  hlavně 
domněnku,  že  oba  bratři  žili  v  okolí  cařihradském,  a  nejspíše  na  protější  malo- 
asijské straně  v  poustevnách  tehda  oblíbených  na  hoře  Olympu.  Tam  bylo  také 
obyvatelstvo  slovanské  dávno  zajisté  již  pokřtěné.  Posvátné  knihy  pro  ně  pře- 
ložené byly  základem  literami  činnosti  slov.  apoštolů.  Zde  vykonány  jimi  a 
mnichy  olympskými  prvé  překlady  jazvkem  obecným  ve  vzdělané  slovanské 
společnosti  cařihradské  a  na  přiléhajících  krajinách  na  tom  i  onom  břehu  mra- 
momébo  moře.   Oni  psali  kyrillicí,  hlaholice  pak  vyvinula  se  prý  na  základě 
římské  kursivy  a   sice  přímo,  tedy   bez  nějakého  prostřednictví  albánského 
v  Istrii  a  Liburnii.  Zde  žila  nejdéle  a  nejhloub  vnikla  do  nejširších  vrstev  lidu, 
odtud  pak  pronikla  dále  na  jih  do  Makedonie.  Pod  vlivem  kyrillice,  s  kterou 
se  stýkala  hlaholice  v  hraničních  okresích,  s  Pannonií  vzala  hlaholice  na  sebe 
zachovaný  nám  ráz   svůj,  o  nějakém  vlivu  hlaholice  na  kyrillici  nechce  při- 
rozeně ani  slyšeti  p    profeesor;  ostatně  se  p.  prof.  nepouští  do  palaeografí- 
ckých  vývodů,  odvolávaje  se  celkem  na  Geitlera.  Při  všem  tom  zapomněl  pan 
professor  na  jednu  okolnosf,  totiž  tu,  proč  hlaholské  písemnictví,   které  dle 
toho  musilo  nutně  nabývati  rázu  protikyrillského  a  protiřeckého,  tedy  kacíř- 
ského se  stanoviska  řecké  církve  pravoslavné,  pravé   se  tak  silně  pěstovalo 
v  Makedonii,  kde  působil  žák  i  stoupenec  Kyrilla  a  Methoděje,  biskup  Kli- 
ment,  proČ  v  klášterech  pravoslavných,  na  př.  na  Athoně  se  chovaly  s  takou 
úctou,  proč  roznášeny  i  do  pravoslavných    Klášterů  na  Sinai  i  do  Jerusalema 
knihy  tchnouci  Římem.  Že  bylo  tehda  na  pravoslavné  straně  nějaké  snáše- 
livosti k  latinismu,  nelze  tvrditi,  antagonismus  velice  patrný  jest  na  příklad 
již   v  staroruské  literatuře,  o   čemž  není  přece  pochybnosti.  —  Nemálo  zají- 
mavých jednotlivosti  sděluje  J.  Perwolf  ve  své  studii   „CjiOB-bifCKÍň  nauKi* 
H  ero  cy^bŮM  y  napo^oBT*  cjiobhhckhxtj"  (str.  126.).  —  O  nevyčerpatelné  otázce 
všeslovanského  jazyka  spisovného  jedná  PÍ.  Kulakovskij  v  Článku  „04epK'b 
HCTopÍH  noniiiTOKi>  ptuieiiifl   Bonpoca  o6b   e/^llHOM'b  .iHxepHxypHOM^b  íWUKt 
y  C.iaBíiHTj"  (str.  56.),  o  otázce,  která  v  době  slavností  zakladateli  jednotného  ja- 
zyka církevního  jest  na  ruce.  ~  Pokládaje  řeck^  původ  slovanských  apoštolů  za 
nepochybný,  snaží  se  K.  Grot  s  toho  stanoviska  vysvětlovati  směr  jich  čin- 
nosti v  krátkém  Článku   jfB3VJiHji,'b  ua  nofl,mivi>  c.iaBHHCKHxi^  iicp»oy4HTe.ieJi' 
(str.  22.) :  stran  otázky  o  vlasti  církevně  slovanského  jazyka  blíží  se  náhledu 
Lamanského,  maje  jej  za  jazyk  více  méně  kniv;ný,  tedy  umělý;  dále  ukazuje 
na  oblíbený  u  slavjanoíilů  předmět,  totiž  na  „řcckoslovanský  svět",  jehož  za- 
kladateli prohlašuje  Kyrilla  i  Methoděje.  Nám,  upřímně  řečeno,  jest  tento  cnthu- 
Biasmus  pro  „řeckoslovanský  svěť*  poněkud  nepochopitelný;  sledujíce  sku- 
tečný vzrast  a  mohutnění  Ruska  jak  v  ohledu  politickém,  tuk  i  literárním  i  vě- 
deckém, vidíme  jen,  že  šlo  ruku  v  ruce  s  vymaňováním  se  z  područí  ..světa 
reckoslovanského"  čili  lépe  „byzantinskoslovanského".  Zachovalosť  slovanských 
kmenů  pravoslavných,  mohutnost  největšího  kmene  slovanského  má  příčinu 
svou,  tuším,   jinde  než  v  pravoslavné  jich  víre;   leda  že  tato  spolu  a  hlavně 
8  následky  vnějších  události  zatarasila  ua  dlouhou  dobu  vliv  západoevropského 


388  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

světa  —  Velmi  interessantni  jest  článek  Th.  Zigelja  »06ii^ecTBenHoe  aiia- 
MCHÍe  j^hmejibHOCTíi  cb.  Khphji.ih  h  Meeo^íia" ;  v  něm  ukazuje  se  na  příčiny 
rázného  společenského  a  ])olitického  ústrojí  u  slov.  kmenňv  a  shledávají  se 
tyto,  že  jedni  přilnuli  k  východní  církvi  a  druzí,  k  západní.  I  zde  nalézáme 
proti  sobě  postaveny  oba  ..protivné"  směry  kultunii.  Že  měly  příčinu  svou 
jediné  neb  aspoň  hlavně  v  různém  náboženství,  ani  z  této  vážné  zajisté  studie 
nutně  nevychází  na  jevo.  Pan  professor  ovSem  okolnosf,  že  i  u  pravoslavných 
kmenů  slov  na  balkánském  poloostrově  se  vvvinula  silná  aristokracie,  zvláštní 
kastovní  třídy  jako  v  západní  Evropě,  přičítá  vlivu  zeměpisně  velmi  blízké 
západní  Evropy.  A  přece  nebyla  Byzancie  více  vzdálená.  Ostatně  není -li  zvláštní 
celkem  vý\oj  společenského  života  v  Rusku  následkem  větší  zeměpisné  vzdá- 
lenosti od  Evropy  ?  Když  „Evropa"  se  blížila  Rusku,  nezachránilo  ho  ani  pravo- 
slaví od  podstatných  v  tomto  ohlede  změn. 

Vidíme  v  „Jubilejním  sborníku  Methodějském"  vzácný  příspěvek  k  bo- 
haté literatuře  cyrillomethodějské  a  zároveň  důkaz  velkého  rozkvětu  slavi- 
stických studií  na  Rusi.  Žel,  že  dnes  se  studia  slavistická  berou  na  Rusi  smě- 
rem, obáváme  se,  jednostranným,  nestojí  nad  spory  mezi  pravoslavím  a  katoli- 
cismem, které  bohužel  podnes  hluboko  rozdirají  slovanský  svět,  nýbrž  sesta- 
pují  do  nich,  stojí  na  půdě  pravoslavné,  ač  vytýkají  učencům  západoevrop- 
ským vůbec  a  zapadoslovanským  zvláště  iednostranné  tendenční  pojímáni  čin- 
nosti apoštolů  slovanských.  Takéto  výtky  táhnou  se  Červenou  nití  celým 
„sborníkem"  a  připadá  namnoze,  jakoby  jimi  se  měla  zakrývati  vlastní  jedno- 
strannosř.  Výtky  tyto  jdou  zajisté  příliš  daleko,  když  i  při  řešení  jednotlivých 
vážných  otázek,  tak  o  národnosti  bratři  soluňskvch,  o  vlasti  jazyka  jimi  do 
písemnictví  uvedeného,  o  staršinst\ai  kyrillice  a  hlaholice,  podezřívají  se  ten- 
dence katolické,  protipravoslavné,  klade-li  se  vlasť  jazvka  církevně  slovanského 
do  Pannonie,  a  má- li  se  hlaholice  za  starší  písmo,  jimž  původně  psali  Kyrii  1 
a  Method.  Nepopirám,  že  při  otázce  o  poměru  K^-rilla  i  Methoděje  k  papežské 
stolici  namnoze  přezíralo  u  mnohých  badatelů,  byf  i  jen  mimovolně,  kato- 
lické stanovisko,  avšak  při  uvedených  otázkách  sotva  možno  to  tvrditi.  Šafiit- 
řík  přece  nebvl  katolíkem,  aniž  můžeme  předpokládati,  že  pod  vlivem  kato- 
licismu změnil  své  náhledy  o  vlasti  církevně  slovanského  jazyka  a  staršinstvu 
hlaholice!  Nám  připadají  přitom  mimovolně  slova  napsaná  prof.  Makuševem, 
která  jsme  si  pro  jich  charakterističnosf  zaznamenali  a  též  sem  klademe; 
napsal  příležitostně:  „Hapo;iHocTfc  b^b  HayK'^  iiMtcTb  óojimoe  siianenie:  ona 
KJi&]í,&rb  OTnetiaTOKi  na  Tpy/^ii  aBTopa,  ^acrB  CMy  HanpanjieHie.  Ecj9U  6u 
r.  IleTpoBi}  ne  Óuji^b  no.iHKOMi>,  othcccb  6u  nonwhe  RpHTHqeCKa  K'b  HayKaHi» 
nojihCKvix'b  ^HJiOAoroBi) ;  ec;iH6'b  oiiii  úhiJib  PyccKHHi),  to  ne  iipHnncuB.'Li'b  6u 
KHpH.iHKy  cb.  EjiHMCHTy"  (HCypiia.Tb  Mhh.  Hap.  llpocn.  1881.  č.  215.,  odd.  2., 
str.116.)  A  takéto  zásady  vládnou,  obáváme  !^e,  mnohými,  jmenovitě  mlad- 
šími slavisty  ruskými.  Jakkoliv  velice  se  těšíme  vzrůstu  slavistických  stadií 
v  Rusi  a  vysoce  ceníme  práce  jmenovitě  historiků  ruských,  želíme  takéto  jedno- 
strannosti velice  jak  v  zájmu  vědy  slavistické,  tak  i  v  zájmu  významu  jejího 
pro  řešení  otázek  mezislovanských.  J,  P. 

Valašské  národní  pisně  a  říkadla  s  nápěvy  do  textu  vřadénými.  Za  do- 
plněk sbírky  Erbenovy,  SuŠilovy  a  Bartošovy  vydal  Ed.  Peck,  učitel  ve 
Vyzovicich  na  Moravě. 

Že  sbírání  písní  národních  jest  pro  seznání  individuality  národní,  pro 
rozvoj  hudby  i  básnictví  a  pro  jiné  četné  jako  závažné  důvody  velmi  důležito, 
bylo  sice  i  u  nás  dávno  uznáno,  leČ  ve  smšru  tom  nemnoho  vykonáno.  U  nás, 
lze  zaokrouhleně  říci,  že  zahrnuje  jméno  Erbenovo  vše  v  obor  ten  spadající.  čínaČ 
ovšem  zásluhy  jeho  tím  ostřeji  se  jeví.  Bratři  Moravané  jsou  Sfastnějši.  Páral- 
lelní  zjev  K.  J.  Erbena  na  Moi-avě,  Fr.  SuŠil  nezůstal  osamocen ;  po  jeho  zna- 
menité sbírce  sledovaly  snůšky  (sice  menší,  nicméně  důležité)  Fr.  J.  Éožehihy, 
Fr.  Bartoše  a  na  sklonku  r.  min.  sbírka  Edvarda  Pecka,  na  niŽ  chceme  tímto 
po  zásluze  poukázati.  Zaujímajíc  116  str,  hostí  na  90  str.  24 ">  nových  nápěvA 
8  texty  a  na  26  str.  půvabné  hádanky,  říkadla,  modlitbičky  atd.  Při  podob- 
ných sbírkách  má  vyhověti  sběratel  hlavně  těmto  dvěma  požadavkům :  1.  aby 
nápěvy  byly  řádně  sluchem  sběratelovým  zachyceny  a  správně  (co  do  tóniny. 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  389 

taktu,  pohybu  a  posuvek)  napsány;  2.  aby  texty  bvly  řádně,  dle  možnosti 
úplně  a  8c  zviáštnostmi  dialektnimi  zaneseny.    A  požadavkAm  těm  hoví 
sbírka  znamenitě,  až  na  to,  že  neni  udáván  při  písních  pohyb  (tempo),  čehož 
velice  litujeme.  Na  nepatrnosti,  jako  na  př.  že  v  Č.  3.  jsou  noty  tři  destnáctky 
trvající  zbyteéně  opisovány,  aě  mohly  bÝti  vyjádřeny  stručně  notou  osminovou 
s  tečkou ;  nebo  Že  v  é.  10  má  dle  náhledu  našeho  býti  takt  i  a  ne  h  -    na 
podobné  malichernosti  netřeba  váhy  klásti.  Za  to  bylo  správně  užíváno  —  coŽ 
jest  chvály  hod  no  —  korun  při  prodlužovantch  notách  (na  př.  č.  7.  a  92.),  které 
obyčejně  sběratele  nápěvů  matou  a  k  udáváni  rozmanitých  a  nesprávných 
taktů  svádějí.  Vůbec  podaná  kniha  svědči  o  tom,  že  užitečné  práce  té  chopily 
se  ruce  povolané  a  v  naději,  že  potěšíme  se  ještě  s  dalšími  výsledky  jich  při- 
činlivosti,  upozorůujeme  sběratele  na  něco,  co  příští  sbírce  by  velice  prospělo. 
Ve  sbírce  přítomné  jest  totiž  pomíjena  theorie  církevních  tónin,  v  nichž 
se  některé  písně  pohyDnjí,  čehož  následkem  jsou  u  dotyčných  písní  mylná 
předznamenání  (na  př.  při  č.  11.  a  59.,  která  jsou  v  tónině  lydické  a  nemají 
míti  předznamenání  žádného).  Ale  díky  pozornosti  a  útlocitu  sběratelově,  ne- 
povstalo nikde  nedorozumění,  protože  věcně  není  pochybeno  nikde;  doufáme 
tedy,  že  příště  i  ve  stránce  formelní  věc  správnou  nalezneme.  Podotkneme-li 
ještě,  že  nezdá  se  nám  býti  správným  zanroouti  písně  milostné  ve  skupinu 
písní  nuzných,  kdežto  vojenské,  pijácké,  ano  i  svatební  jsou  separovány,  pak 
vyčerpali  jsme  vSe,  co  by  výtky  zasluhovalo  a  nezbývá,  neŽ  veškero  uznání 
vysloviti  za  knihu,  která  jest  svědectvím  ušlechtilé  snahy  a  svědomité  pečli- 
vosti.  Po  vytčení  všeho,  co  výtky  zasluhovalo,  díme  upřímně,  Že  řádky  tyto 
mají  býti  reklamou,  kterou  sbírka  zasluhuie  nejen  pro  cenný  obsah  svůj, 
ale  i  pro  oběf  sběratelovu.  Jenž  vydal  sbírku  svým  nákladem  a  to  v  ceně 
nadmíru  levné  (70  kr.).  Upozorňujeme  i  vrstvy  nehudebnické  na  sbírku 
tuto  (adressa  svrchu  jest  udána),  které  najdou  i  v  textové  části  hojné  zábavy, 
a  poukazujeme,  že  jest  nutno,  aby  ku  mravnímu  připojil  se  i  hmotný  zdar, 
má-li  býti  svědomitý  sběratel  ku  další  činnosti  povzbuzen,  Čehož  si  zplna 
srdce  přejeme.  Lud.  Kuba. 

Mémoire  §ur  rinflnenee  des  langues  orientales  sur  la  langue  pólo 
naiae  par  Jean  Karlowicz,  Dr.  phil.  de  Vilna.  Leide  1884. 

Pod  tímto  nadpisem  vyšla  jako  otisk  z  II.  dílu  prací  6.  schůze  mezi- 
národního kongresu  orientalistů  v  Leidenu  velice  zajímavá  studie  z  péra  pol- 
ského jazykozpytce  dra  Jana  Karlowicze.  Jest  věci  zaiisté  velice  zajímavou 
a  poučnou  prohloubati  řeČ  v  každé  příčině:  protož  naleží  i  zbadání  cizích 
přiměsků  jazykových,  slovníkových  neb  skladebných  k  nejzajímavějším  a  nej- 
vděčnějším zpytováním  učených  odborníků.  Sám  Miklosich  ukázal,  kterak  se 
takové  badání  díti  má  a  za  mistrem  slovanské  filologie  Šli  již  Matzenauer  a  j. 

Dr.  Karlowicz  obral  si  za  úkol  předmět  velice  specielní,  obmezuje  se 
8  jedné  strany  na  jazyk  polský,  s  druhé  na  badání  v  něm  toliko  takových  živlů 
cizího  původu,  kteréž  přišly  od  Východu,  tedy  z  řeči  hebrejské,  arabské,  perské, 
tatarské,  turecké  a  uherské. 

Nelze  nám  tentokráte  obšírně  mluviti  o  velice  zajímavé  práci  p.  Karlo- 
wiczově;  stačiž  prozatím  obrátiti  k  ní  zření  odborníkův.  B. 

EosKecTBa  ApesHHxi*  CiasAHi*.  KacitAOBanie  A.i.  C.  ^aMHHi^uiia.  C.-IleTep- 
éyprb.  1884.  (Dokončeni.) 

Nejslabší  stránkou  knihy  p.  Famincynovy  mezi  jinými  slabými  jsou  jeho 
etymologie.  Poukázal  jsem  již  na  ně  jednou;  z  nevvčeipatelného  zdroje  ety- 
mologického  ieho  umění  i  důvtipu  několik  jen  ukázek.  V  některvch  staro- 
mských  památkách  nalézáme  mezi  různými  pohanskými  bohy  staroklassickými 
i  slovansKými  vzpomenuta  i  boha  ^AUfi"  čili  „aíh"*  ^^  př-  -M"Hiue  <^oru 
MHoru,  Ilepyna  m  Xíí\>cí\,  /(ufl  h  Tpouiia".  Jméno  toto  zajisté  již  „hh  iicpuuif 
narjiii^i''  mnsí  se  pokládati  za  Čisté  knižní,  pisatel  je  buď  převzal  ze  své 
řecké  předlohy,  aneb  položil  je  do  své  knihy  ze  své  učené  hlavy.  P.  spis.  má 
však  jméno  to  za  domácí  název  slovanského  vrchního  boha  nebeského  A  přece 
mohla  mnohá  místa  v  staroruských  památkách,  jim  samým  citovaná,  přivésti 
p.  spisovatele  k  jinému  mínění,  čteme  na  př.  „paeiio  Bory  yiio/^oó/i.ixy  Aiio;i- 
.loua  H  ^iu",  zde  patrně  míní  Ztvg,  gen.  Jióg,  tak  tomu  rozuměl  ještě  málo- 


390  Rozhledy  v  literatuře  a  umění. 

ruský  slovníkář  (XVn.  atol.)  Pamva  Berynda  ijravě,  že  Ira,  t.  j.  Hera  6i  Ju- 
nona  se  nazývá  „xcoHa  ^iesa",  jak  sám  p.  spis.  uvádi  (str.  125.— 126.).  — 
Jak  p.  spisovatel  jinde  ponSti  umělecké  své  obrazotvornosti  volnou  uzdu,  vy- 
svitne z  následujících  „etymologií**.  Kořen  jména  Svarog  (Svarožič)  ..svar 
čili  savr-*  byl  velmi  dobře  znám  Slovanům,  jmenovitě  jižním  i  západním,  co 
se  dokazuje  četnými  zeměpisnými  názvy,  iako  Savrelje  v  Dalmácii,  Svareha, 
SavraSčak*  v  Konitanech,  „Saurau,  Sauritsch,  Sansal"  v  Štyrsku,  „Svarov,  Sau- 
sice,  Sansedewits"  v  Čechách,  Sausenberg  v  Slezsku,  Savarka,  Savraň,  Savrus- 
skaja  sloboda  při  rěkě  Savruchě"  a  celá  řada  jmen  na   -sur,  jako  Sura,  Su- 

v        r^  r*         *  r>i  i.vi  í       ¥■» 1 Či- U     __     LT  __..A__^^1. 


slavné  p.  spis  :  „BOCKpemaiOT-L  kt*  ^hshh  apeBHíiro  cjinBHHCRaro  óora  HCÓa 
HJiH  HeóecHaro,  nepsoÓBiTHaro  ofhh,  po/(OHa^a;ii>HHKa  o^ohxti  CBnpoxcH^iefi : 
co;iHi](a  H  seMHflro  orHfll"  (str.  182).  —  Redegasta  čili  Redigasta  vzpomenu- 
tého Adamem  Bremským  i  Helmholdem  má  p.  spis.  za  totožného  se  Svaro- 
žičem ;  ano  Redigast  bylo  asi  hlavní  jméno  Retrského  božstva  a  Svarožič  jeho 
vedlejším  jménem  méně  rozšířeným  mezi  národem  —  tak  praví  na  str.  184., 
a  na  násled.  str.  185.  připomíná,  že  chrabrý  vojevůdce  Radagost  iz  V.  stol.) 
byl  položen  mezi  bohy  i  stotožňoval  se  s  bohem  Redigastem,  jako  u  Římanů 
se  slili  starosabinský  Quirinus  a  zbožňovaný  Romulus,  a  možná  že  prvotní 

{'méno  tohoto  jména  bylo  SvaroŽiČ,  kteréž  později  zaměněno  jménem  mezi 
»ohy  položeného  Radagasta  a  pak  se  zapomnělo.  Jako  ve  Svantovitě  i  v  Rada- 
gastu,  taktéž  v  jiných  božstvech  jak  v  Rujevitě  i  Jarovitě  vidí  p.  spis,  ná- 
rodní herosv.  Staročeský  způsob  psaní  garo,  garý,  připamatuje  p.  spisovateli 
staroitalskéno  herosa  Garanus,  přezvaného  potom  Herkulesa.  —  Velice  zají- 
mavý jsou  vývody  páně  spisovatelovy  o  Chirsovi.   Na  jednom   staroumbri- 
ckém  nápise  přikládá  se  Martovi  epitheton:  Martě  Horše  „npe^craajiiiion^ee 
pasHTCJibHoe   cxo^cTBo    co  cjiaB.  HaaBaHÍeocb  XopcB  /laMCBŮopB**  (str.  199.). 
Místních  jmen  podobně  prý  znějících  nenalezl  p.  spis.  tam,  kde  historickými 
zprávami  Chrbs  jest  dosvědčen,  žádných,  avšak  na  jiho-  i  severozápadě,  od 
Jaderského  moře  na  sever  nalezl  přečetná  jména  místní  odvedená  z  rHor8(S) 
(HOrs[š]),   Hers  (Hirs)  Čili  Hros    (Hrasfš]),  kterážto  „KpacHoptqHBo*  dosvěd- 
čují, že  GhrbB  v  těchto  krajích  požíval  božské  pocty.  Taká  jména  místní  isoii 
dle  p.  Famincyna  na  př.  v  Čechách  „Horschau  (Horschow),  JBOrsin  (Hdrscnin), 
Herschitz,  Herschetitz,  Herslack,  Hersehowitz,  Horsowitz,  Hrusowa,  Hroznietitz, 
Hrozniowitz,  Hroznits^.  Domníváme  se,  že  tato  ukázka  stačí  a  že  netřeba  při 
činiti  slov,  neboť  „facta  loquuntur**  a  výmluvnějšími  býti  těchto  fakt  není  nám 
dáno.  Nemohu  ale  si  upříti  sděliti  ještě  laskavému  Čtenáři,  že  p.  spis.  nalézá 
Chrbsa  ještě  v  pověstném  Rich.  Wagnerem  proslaveném  HOrselbergu  v  Da 
rynsku  blíže  Eisenach,  přezvaném  potom  Venusberg.   To  však  nikterak  ieŠtě 
nestačí  p.  spisovateli,  on  stopuje  jméno  Chors  nejen  ještě  v  jménu   nebohé 
staroněmecké  jeptišky  Hroswitha,  nejednou  ostatně  již  mučené  slovanskými 
„etymology",  ano  ještě  v  Anglicku  i  Norsku.  On  stotožňuje  jméno  Chors  s  an^l- 
horše  =:  něm.  ross.  A  ejhle,  staroumbrické  Martě  Horše  zz  Chors  Mars  =z  kůň 
Mars!   Slunečnímu  božstvu  obětoval  se  kůň  (str.  201).   Kdyby  bylo  možno, 
praví,  ukázati  přirozenou  cestu  proniknutí  tohoto  slova  formou  Chorsi*,  Chirsb 
či  Chrtst   na  Kyjevský  Olymp,  to  sestavení  jeho  s  Dažbohem  —  Obors-fa 
Dažbbog-B  —  úplně  odpovídající  staroumbrickému  Herse  Martě  definitivně  by 
vyjasnilo   smysl   kyjevského   božstva:    Chors'B-Dažbbogi>  zz  kůň   Dažbbog*i>'' 
(str.  202.).  A  tak  by  snad  nebohý  Chors  =:  kůň  úplně  zmizel  ze  slov.  Olympu 
jako  samostatné  božství,  nebof  o  totožnosti  Chorsa  i  Dažbboga  p.  spis.  nepo- 
chybuje. To  vše  však  ještě  nestačilo.  Známo,  že  angl.  horše  jest  něm.  ross, 
a  tak  souvisejí  s  j'ménem  Chors  i  místní  jména,  na  př.  „Rnschowa  či  Hrušo- 
vany, Rusowitz  čili  Rosejowitz"  v  Cechách,  „Rus,  Ruševica  čili  HruSvica** 
v   Dalmácii.    Jak  Hros  „přirozeně"  se  mění  v  Ro8(š),  tak   i  Eors   v  Ors(é), 
možno  tedy  sera  počítati  jména  místní  Orsa,  OrŠova,  OrŠica  a  j.   Národové 
rádi  se  nazývají  dle  svých  bohů,  tak  i  Varjaffové  přinesli  s  sebou  k  mským 
Slovanům  vědomí  vznešeného  svého  původu  od  boha  slunce,  mobli  tedy  snadno 
si  dáti  jméno  dle  boha  slunce  Chorsa,  Hors  čili  Hros,  neb  v  pozměněné,  jak 
Slovanům  tak  Němcům  vlastní  formě  Ros  čili  Rus  (ř. 'Píoff),  co  by  odpovídalo 


Rozhledy  v  literatuře  a  nmění.  39] 

názYU  „Dalboží  vnuk"  v  „Slově  o  pluku  Igorově".  Ne  však  jediní  Rusové  se 
nazvali  dle  Boha  Chorsa,  než  možno  předpokládati,  že  od  toho  jména  ^Hors 
(Hen)  dili  Hros"  pocházelo  jméno  ChorvatA  cíli  ChrovatA.  Emblémem  boha 
slánce  všndo  byl  bílý  kftň,  bilé  koně  se  mu  obětovávali  a  ,ne  odtud-li  zvláštní 
pokolení  Bělo-Chrvatů,  t.  j.  jakoby  Bělo-Konovljan"  ?  (str.  204.— 206.).  —  I  jiné  ^ 

bájeslovné  bytosti  slovanské  souvisejí  s  Chorsem,   totiž  Rusalky,  rusalka  ==  ^ 

X^i^caak:!  jest  pouhý  ženský  tvar  od  jtf^-uch !  (str.  211.).  — 

y  památkách  staroruských  čte  se  mezi  jinými  názvy  bohů  i  CHMapbrjia, 
místo  Čehož  nalézáme  někdy  i  dvě  slova  samostatná  Chm.i  i  Pi>r.ia  Důvtip 
p.  snisovatelův  dospěl  zde  beze  všeho  odporu  k  frappantnim  resultatům!  Ze 
všecn  různých  Čtení  tohoto  jména  považuje  p.  spisovatel  za  nejsprávnější  tvar 
Chma  Epbivia  (čili  CeMa  Epbr.ia);  zde  br  snadno  mohlo  býti  položeno  písařem 
m.  u,  tedy  bylo  asi  CiiMa  (neb  Ccma)  Epuja,  t.  j.  gen.  sg.  od  Chm-h  (neb 
CeiHi)  EpnAT*  neb  Epujio.  Jméno  Epu.io,  EpHJio,  Hpujio,  ilpiijio  posud  žije 
v  ústech  lidu  běloruského  —  slovo  pak  Chm-b  (neb  ()eMi»)  může  se  objasniti 
starosabinským  Semo:  ^Svantovit  zn  8emo  Sancus  =:  Ciimi>  Cbíit.  Jméno  Jarvla: 
fieriltus  neb  Erilns  mnoho  století  před  křesCani^tvím  bylo  známo,  v  Itálii  a 
v  Sicílii  jmenoval  se  Herkules  *HQvXXog  „opět  doslovně  jako  Nestorův  Epujix" 
(str.  227. — ^228.).  —  Č'ím  jest  proti  tomu  výklad  Jagiéův  (v.  Archiv  f.  slav. 
PhiloI  y.,  str.  6.,  pozn  1.),  který  p.  spis.  neuznal  ani  zmínky  hodným,  ač 
n mythologických  skizz*^  Jagičových  nejednou  se  dotýká. 

y  staré  Itálii  vzpomíná  se  matka  Herilova  —  Feronia;  toto  jméno 
může  býti  příbuzno  s  Here,  Hersilia,  Herentas,  f  i  h  se  střídají,  m.  Feronia 
mohlo  býti  Heronia,  slov.  TepyMba   čili   HpyuMi.   Takovéto   bohyně  však  ne-  í 

známe  ve  slov.  bajesloví,  avšak  v  jednom   letopise  ruském  vzpomíná  se  bůh 
Jarun,  nepochybně  totožný  s  Jary  lem  (str.  228.-229.).  * 

Ze  všeho,  co  zde  pověděno,  utvoří  si  čtenář  asi  již  sám  celkový  úsudek ; 
promine  nám  tedy  zajisté  resumé.  Dlužno  však  připomenouti,  že  předně  stran 
etymologií  p.  spis.  neměl  jako  neodborník  žádoucné  školy  filologické,  za  druhé, 
že  jmenovit(>  stran  sbližování  slov.  bajcsloví  s  italským  měl  již  jakési  před- 
chůdce, a  konečně  nesmíme  přehlednouti  nemálo  dobrých,  záživnýcn  myšlének, 
naskvtujících  se  v  díle  p.  Famincynově,  kteréž  tím  více  postoupí  v  popředí,  po- 
myslime-li,  že  p.  spis.  není  odborníkem,  yelice  pozoruhodná  jest  sečtělosf  ]>. 
pisovatelova,  jak  v  prostonárodní  liter,  slovanské,  t^ik  i  v  odborné  literatuře. 

Literami  kuriositou  jest  spisek  dra.  Ig  Henry chowského,  gymn.  prof., 
vyšlý  pod  titulem:  .Bjelbóg  oder  die.  identische  Form  und  Bedeutung  des 
aítslawischen  und  des  alttestamentlichen  WeltschOpfers.  Originál -K ty mologicn  ^ 

der  indogeniianisch-christlichen  und  der  hcbráisch-alttestamentlichen  Haupt 
gottesnamen.  Erster  Essay.  —  Ostrowo  1884.,  str.  82  "  —  Nápis  spisku  tuším 
sám  by  již  odpuzoval  Čtenáře.  P.  spis.  snaží  se  dokazovati,  že  Slované  zacho  * 

váli  ve  svém  „Bělbohu"  jediní  ze   všech   arských   kmenů  jméno  nejvyššího  i 

boha  z  oněch  dob,  když  jeŠtě  Indoevropejci  i  Semité  tvořili  jeden  národ.  He- 
brejské Eloah  a  slov.  Bělbog  jsou  prý  totéž  slovo.  Čtenáře  nehodláme  una-  V 
vovati  vylíčením  skoků,  které  p.  spisovatel  při  svém  dokazování  provádí.  Ne- 
vím, neměl-li  bych  hudebnímu  etymologovi  dáti  přcdnosť  před  profcssorským 
etymologem  yjihoslov.  akademii  měl  prof  Nadko  Nodilo  přednášku  o  ná- 
boženství Srbův  i  Chrvatů  na  základě  epických  písní.  Dle  výroční  zprávy  Aka- 
demie v  73.  kn.  Radu  dospěl  p.  Nodilo  v  pi-vé  části  své  rozpravy,  jednající 
o  Sntvidu  i  Slunci  k  těmto  resultatům:  že  v  Ráji  sedí  Sutvid,  bůh  světla 
i  líejvyšší  válečný  bůh  proti  tmě.  On  má  ženu,  jejíž  jméní>  není  známo.  Sledy  , 
hoha  nalézají  se  v  pří  moří   makarském  i  neretranském  a  ve  zlomcích  stiiro 


slunce.  To  jsou  jeho  rozličné  hypostase  v  ročním  běhu  po  12  měsíců.  —  y  druhé 
části  snažil  se  p.  prof,  mluvě  o  Momiru,  Grozdě  i  Měsíci  dokázati,  že 
jsou  Momir  i  Grozda  dva  jarní  bohové.  Momir  jest  milostná  touha  chvěiící 
se  na  jaře  v  ňadrech  matky  přírody  a  Grozda  jest  sama  příroda  touto  touhou 
opojená.  P.  spis.  dokazuje  to  etymologií  obou  jmen  a  srovnáváním  s  řeckým 
Momarem  i  lat.  Amorem.  Národní  písně  ynkovy  14.,  15.  i  30.  v  II.  kn.  obsa- 


I 
■ 


392  Rozhledy  v  literatuře  a  nměni. 

hnji  celon  povésf  o  Momirovi  i  Grozdě,  a  pověsť  sama  jest  nejen  podobna, 
než  stejná  ve  v^cch  hlavních  Črtách  se  známou  řeckou  o  Oidipovi.  Ukazuje 
dále,  že  tatáž  pověsť  mythologická  byla  u  IráncA  i  u  Latin  A.  —  Rozprava 
tato  posud  nevyšla  tiskem,  obmezujeme  se  tedy  na  tuto  zprávu. 

Dr.  J.  PoUvha, 

Trzysiowia,  przypowieáci  i  ciekaw^ze  zwroty  j^zykowe  ludu  pol- 
'^  skieg«>  na  Slasku  w  ksi^§twie  Cieszyáskiem.    ZébralDr.  Andrzej 

-*  Cinciaía.   Cieszyn  1885.,  str.  47 

Malá  knížečka,  ale  obsahem  svým  nesmírně  zajímavá!  Již  Čelakovský 

)  nazval  přísloví   lidu  našeho  mudroslovím  názoru  slovanského  i  zAstavil  nám 

velkou  sbírku  slov.  přísloví,  k  níž  každý  pozorovatel  slovanského  života  po  vždy 

vděčně  zřelel  svfij  obrátí.  Avšak  od  vydání  Mudrosloví  Čelakovského  vzrostl 

před  tím  nesebrány  ještě  materiál  tou  měrou,  že  by  bylo  možná  vydati  nynf 

podobnou  knihu  obsahem  zajisté  trojnásobným,  nebof  Poláci,  Rusové  a  také 

^  Jihoslované  a  Lužičané  sebrali  příkladnou  horlivostí  od  toho  času  nesmírně 

mnoho  nových  skvostil  mudrosloví  slovanského.    Tu  osvědčilo  by  se  zajisté 

opět  skupeni  a  co  dnes  porůznu  nalézáme  rozptýleno,  tvořilo  by  dílo  pře- 

^  kvapující  bohatostí,  jak  v  jednotlivostech,  tak  v  celku. 

Výtečný  vlastenec  Slezanů  polských,  p.  dr.  Ondřei  Cinciahi,  známý  ze 
své  blahodárné  Činnosti  politické  i  literární  (srov.  „Podrecznik  prawniczy**, 
yPodr^cznik  dla  gmin  8l§8kich''  a  j.  v.)  podjal  se  velice  chvalitebného  úkolu 
sebrati  přísloví,  průpovědi  a  zajímavé  obraty  jazykové  lidu  polského  v  Těšín- 
^           sku.  Knížka  svrchu  nadepsaná  jest  skutečně  utěšenou  „kyticí  polských  květin 
nasbíraných  na  nivách  slezských^,!  jsme  za  ni  ct  spisovateli  srdečně  povděčni. 
^                Skoro  1000  přísloví  a  průpovědi  těšínských  podává  nám  p.  dr.  Cinciala  — 
napomáhají  nám  nahlédnouti  do  duše  lidu,  jenž  tolik  má  společného  s  lidem 
<•                 českým.  Také  z  jazykové  stránky  jest  záslužná  práce  p.  Cincialova  velice  pro- 
spěšná, neboť  p.  vydavatel  podal  všechna  přísloví  v  původním  znění  poI< 
ského  lidu  ve  Slezsku,  Čímž  zajisté  skvěle  se  odmítá  všeliké  niďknuti 
tak   často  činěné  slovanskému  jazyku  ve  Slezsku.   Pěkně  sestavený  rejstřík 
zvyšuje  praktickou  cenu  knížky.  —  Nepochybujeme,  že  dříve  nebo  pozděii 
opět  dojde  k  soubornému  vydání  „Slovanského  Mudrosloví''   —  pak   najde 
',                 nástupce  Čelakovského  v  knížce  dra.  Cincialy  jedno  z  nejzajímavějších  zákoutí 
slovanských  z  veliké  části  již  spolehlivě  hotové.    „Przyslowia"  jsou  vydána 
ve  prospěch  „Czytelni  ludoweí  i  Domu  národ."  v  Těšíně.  Nelze  tedy  než  přáti 
si,  aby  knížka  tato  též  v  Čechách  hojného  došla  rozšíření.  J. 

¥  

V  březnové  knize   moskevského   měsíčníku    „PyccKaa   Mucjib"    (1885. 

str.  151.— 167.)  vytištěn  článek  Viktora  Michajlovského:   „/(xcoh-b  Brr.iih*'^ 
^  H  Hhi  ryct".  Rozprava  ta  byla  napsána  v  příčině  500  lete  památky  Viklefovy, 

kterou  slavila  nedávno  Anglie;  proto  obsahuje  z  většího  dílu  vylíčení  refbr- 
»  matorské  Činnosti  předchůdce  Husova.  Ku  konci  pojednání  vyslovuje  spisovatel 

přání,  aby  historikové  slovanští,  odložíce  veškeré  ohled^r,  zevnibně  určili  poměr 

Husa  k  Yiklefu,  což  je  prý  nyní  spojeno  s  menšími  obtížemi,  poněvadž  anfflij^tí 

učenci  za  posledních  let  počali  vydávati  dříve  zapomenuté  spisy  Viklefovy. 

Překlady.  Jak  si§  czyta  wiersze.  Nowella  Swi^topelka  Czecha,   z  cze- 

'  skiego  przel.  A.  Lange.  BIuszcz  (warsz.)  1885.  N.  18.  *-  -  Joza.  Češki  napisao 

A.  Polabski.  Preveo?  Hrvatska  Vila  1886.  br.   20.  -  Andiela.  Po  Eduardu 

Jelínku  preveo  A.  T.  Vienac  1886.  br.  19.  —  Vlastník   sablje  kozáka  Žnrbe. 

(Kozácké  črty.)  Česki  nap.  E.  Jelínek.  Preveo  Fran  L.  Hrvatska  Vila  18a5. 

br.  22.  —  Z  moich  wspomnieň   (11.)  Przez  Edw.  Jelínka  przeh  z  czesk.  M.  Par- 

czewska.  BIuszcz  (warsz.)  1885.  N.  22. 
»  Z  přiéin  od  nás  nezávislých  byli  jsme  nuceni  pokračováni  p.  Holečkova 

článku  „Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola"  do  příště  odložiti. 

„Hlovanský  sborník'*  vychází  vždy  15.  každého  měsíce  a  předplácí  ae 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  Číslo  34.  nové :  na  čtvrf 
roku  1  zl.  30  kr^  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,  poštou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel :  Edvard  Jelínek.  ~  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  č.  34.  n. 


Roériík  IV.  H-  1885  -h  Číslo  8. 


Vrchy  Bělobóh  a  Čornobóh  v  Lužici. 

Napsal  Hanuš  Máchal. 

Nevybral  jsem  si  pravé  jasný  a  slunečný  den,  chtěje  na- 
vštíviti památné  vrchy  lužické  Béloboha  a  Čornoboha.  Obloha 
byla  zachmuřena  mlhavými  mraky,  jež  véstily  bouři,  a  jen  chvil- 
kami vykukovalo  z  nich  usmívavé  slunko.  Doufal  jsem  však,  že 
než  dojdeme  cíle  kýženého,  obloha  se  aspoň  ponékud  vyjasni; 
což  se  také  splnilo. 

Provázen  jsa  mladým  studujícím  srbským,  panem  Handrikem, 
vsedl  jsem  v  Budyšíné  do  vlaku,  který  nás  rychle  unášel  kjihu. 
Na  stanicí  v  Rozwodci  (Rodevic)  vystoupli  jsme  z  vlaku,  abychom 
další  cestu  nastoupili  pešky.  V  Rozv^odci,  vesnici  z  vetší  části  srbské, 
navštívili  jsme  taméjšího  učitele  p.  Krawce  (Schneidra),  upřím- 
ného Srba,  který  nám  ochotné  nejbližší  cestu  na  Béloboha  ukázal. 
Ačkoliv  vrch  tento  před  námi  na  obzoru  velebné  trůnil,  přece  se 
cesta  valné  prodlužovala.  Prošedše  znenáhla  vesnice  Grostan  a 
Wurbis,  nyní  německé,  ocitli  jsme  se  konečné  na  úpatí  Béloboha. 
V  tmavém  lese,  který  nás  milým  stínem  svým  rozkošně  vábil,  zblou- 
diti jsme  nemohli;  neboť  je  cesta  na  témě  Bělobohovo  u  všech 
rozcestí  a  křižovatek  označena  buďto  nápisy  aneb  lysinami  na 
stromech.  Na  té  straně,  kudy  jsme  se  na  vrch  brali,  je  svah  Bélo- 
boha dosti  mírný,  proto  je  cesta  také  pohodlná  a  neunavuje.  Čím 
výše  jsme  vystupovali,  tím  hojněji  vyčnívaly  z  nitra  lesa  ohromné 
balvany  skalní,  podobajíce  se  zkamenělým  velikánům  z  našich  po- 
hádek. Konečně  přestal  tmavý  les  zabraňovati  nám  vyhlídku  do 
předu    a  před   námi  objevilo  se  holé,  skalnaté  témě  Bělbohovo. 

Vrch  Bělobóh.  od  Němců  Belibohem  zvaný,  dosahuje  výšky 
483  m.;  na  samém  vrcholu  rozkládá  se  mohutné  skupení  velikých 
granitových  skalisk,  jakoby  obrovskou  rukou  uměle  na  sebe  na- 
kupených, na  nichž  se  dle  pověsti  lidu  bohu  Bělbohovi  oběto- 
valo. Sem  scházel  se  prý  za  dávných  časů  srbský  lid  pohanský, 
by  dobrému  bohu  svému  se  kořil;  zde  plál  před  věky  posvátný 
oheň  obětní,  jehož  plameny  daleko  široko  v  kraji  bylo  viděti. 
Bezděky  pamatuje  nás  pohled  na  skálu  tuto  na  známá  slova  na- 
šeho rukopisu: 

Slovanský  sborník.  29 


S94  Hanuš  Máchal: 

Prolétni  lesy  jeleniem  skokem 
tamo  ▼  dúbravn; 

tam  B  cesty  skála  bohóm  zmilená, 
na  jejie  vrchu  obětuj  bohóm, 
bohóm  Bvým  spásám! 

Kolem  těchto  velikých  balvanů  skalních  rozmetány  jsou  do 
kola  v  hustých  řadách  kameny  drobnější,  tak  že  se  zdá,  jako 
bychom  se  procházeli  mohutnými  troskami  nějakého  starodávného 
města  kamenného. 

Z  vrcholu  Běloboha  otvírá  se  oku  pozorovatelovu  rozkošná 
vyhlídka  v  kraj  pod  vrchem  rozložený,  který  lemován  je  se  všech 
stran  širokým  věncem  hor.  K  jihu  zříti  lze  na  pomezí  české,  k  vý- 
chodu a  západu  rozkládají  se  utěšené  dědiny  lužické,  na  severo- 
východě vyčnívá  řada  vysokých  vrchův,  uprostřed  nichž  vznešeně 
trůní  Čornobóh. 

R.  1882.  vystavěna  byla  na  Bělobohu  vysoká  věž  kamenná, 
aby  byl  rozhled  do  okolí  ještě  širší  a  půvabnější.  Vedle  věže  na- 
lézá se  vkusně  zařízený  hostinec,  kde  možno  odpočinouti,  dobrým 
jídlem  a  pitím  k  další  cestě  se  posilniti.  Zde  vyložena  též  pamětní 
kniha,  do  níž  výletníci  jména  svá  zapisují. 

Nasytivše  se  do  libosti  půvabné  vyhlídky  s  Běloboha,  ubírali 
jsme  se  po  severovýchodním  svahu  jeho  dolů  do  údolí.  Na  této 
straně  sklání  se  též  Bělobóh  mírně  v  údolí;  kolem  temene  ob- 
klopuje jej  nízký  lesík,  níže  rozkládají  se  již  pole  a  louky.  Mezi 
ním  a  Čornobohem  vine  se  utěšené  údolí  ovlažované  malým  po- 
tokem, který  vtéká  do  Sprévy.  V  údolí  po  obou  březích  potoka 
prostírá  se  osada  Khumwařd  (Cunewald),  záležející  ze  tří  částí: 
z  Horního,  Dolního  a  Středního  Khumwaídu. 

Osada  tato  má  pěknou  polohu  a  jest  velmi  výstavná.  Všady 
jeví  se  zámožnost  a  blahobyt.  Přešedše  po  malém  můstku  zmí- 
něný již  potok,  blížili  jsme  se  pomalu  k  stinnému  návrší  posvát- 
ného Oornoboha. 

Vrch  Čornobóh  jest  vyšší  Běloboha,  dosahuje  výšky  538  m. 
Zvedá  se  příkře  do  výše,  proto  je  přístup  na  jeho  témě  mnohem 
obtížnější  než  na  Běloboha.  Němci  jmenují  jej  Czorneboh.  Jest 
všecek  hustým,  namnoze  neprostupným  lesem  porostlý,  což  způ- 
sobuje, že  tajemné  šero  v  nitru  hlubokého  lesa  se  rozprostirajicí 
posvátnou  hrůzou  tě  naplňuje.  Dojem  tento  se  ještě  více  zvyšuje 
mohutnými  skalisky  prapodivných  tvarů,  jež  příšerně  na  všech 
stranách  v  šerém  stínu  lesa  oku  se  objevuji  a  báječné  tvary  na 
se  berou.  Nyní  jsou  s  velikým  nákladem  středem  těchto  balvanů 
skalních  pohodlné  cesty  na  vrchol  proraženy,  neboť  je  Čornobóh 
jako  Bělobóh  pro  svou  půvabnou  vyhlídku  oblíbeným  místem  vý- 
letním okolního  obyvatelstva.  Zdá  se  ti  věru,  jakobys  kráčel  kolem 
přirozených  zdí  kyklopských  z  ohromných  kamenů  zbudovaných. 
Několikráte  si  s  chuti  odpočineš  na  mohutném  skalisku,  setřeš 
hojný  pot  řinoucí  se  potůčkem  s  rozpáleného  čela  a  dychtivě 
sbíráš   zralé  ostrožiny,   bys  jimi   poněkud   svlažil  vyprahlá  ústa. 


Vrchy  Bélobóh  a  Čornobóh  v  Lužici.  3^5 

Sotva  že  staneš  na  hřebenovitém  vrcholu  Gornoboha,  pln 
jsa  podivu  ohlížíš  se,  zda  neocitl  jsi  se  v  nějakých  báječných  zří- 
ceninách zakletého  hradu  kamenného.  Kam  pohledneš,  všude  skála 
na  skále  jako  v  pohádce.  Jak  různých  jsou  tvarův  a  podob !  Jsou 
to  pověstné  oltáře  kamenné,  jež  se  v  dlouhé  řadě  na  temeni  Gorno- 
boha zvedají.  Granitová  skaliska  tato,  z  různých  vrstev  kamenných 
jsouce  složena,  mají  až  15  m.  zvýší  a  30  m.  v  obvodě. 

Stopy  pohanské  bohoslužby  na  tomto  vrchu  jsou  zjevné,  a 
památka  její  zachovala  se  dosud  v  ústním  podání.  Jednomu  z  nej- 
mohutnějších skalisk  říká  se  Čertokamen;  jest  prý  to  oltář, 
na  němž  se  Čornobohu  obětovalo.  Na  spodním  jednom  kameni 
tohoto  oltáře  viděti  lze  dva  malé  otvory,  mající  podobu  srdce, 
které  jsou  úzkou  rýhou  spojeny ;  tady  prý  stékala  krev  z  oběto- 
vaných na  oltáři  zvířat.  Opodál  vyčnívá  Kljetka  (kazatelna), 
odkudž  prý  pohanští  kněží  ke  shromážděnému  lidu  mluvili.  Jiný 
takový  oltář  nazývá  se  Kotol  (kotel),  poněvadž  prý  si  tam  obět- 
níci  po  vykonané  oběti  ruce  umývali.  Vrchní  kámen  skaliska  to- 
hoto jest  poněkud  vyhlouben,  a  lid  si  vypravuje,  že  prý  tajemnou 
moci  nikdy  v  něm  voda  nevysýchá.  Mimo  to  říká  se  jednomu 
oltáři  dle  tvaru  jeho  (íertowe  wokneško  (čertovo  okénko), 
jinému  Helia  (Helle,  peklo),  opět  jinému  Koltki  domy  (dům 
koltků,  koboldů),  poněvadž  prý  tam  koboldi  (trpaslici)  a  jiní  du- 
chové tajemní  přebývají.  Snad  se  tím  naráží  na  sluje  a  jeskyně, 
jež  balvany  skalními  způsobeny  jsouce,  bezpečný  úkryt  pohanským 
knězím  a  žrecům  poskytovaly. 

I  na  sousedních  návrších  nalézají  se  podobné  oltáře  kamenné. 
Mimo  Kačku  pamětihoden  je  zvláště  Hromadnik  (Romanik); 
zde  prý  se  lid  k  bohoslužbě  i  k  jiným  záležitostem  shromažďoval, 
hromadil.  Památný  jest  též  vrchol  Praš  i  ca  (Prašiwa,  Prašwica) 
zvaný;  jméno  toto  spojují  mnozí  se  slovesem  „prašic"  =:  ptáti  se, 
Prašici  za  věštírnu  (oraculum)  pohanských  Srbů  považujíce.  S  Prá- 
šící souvisí  také  Podprašica  nedaleko  Rodec  a  Bukec.  Byla- li 
hrozná  bouře,  myslili  prý  si  pohanští  Srbové,  že  Čorny  Bóh  anebo 
bůh  na  hoře  Prašici  se  hněvá,  i  báli  se  tam  k  němu  přistoupiti. 
Chtějice  ho  pak  smiriti,  obětovali  mu  na  Podprašici. 

Lid  srbský  má  vrch  Čornoboha  u  veliké  úctě.  O  svátcích 
svatodušních  hromadně  naři  putuje  a  zpívá  tam  národní  své  písně. 
Mimo  pověsti,  že  se  tam  skrývají  veliké  poklady,  nemohl  jsem  se 
více  o  něm  dověděti,  ač  jsem  se  na  mnohých  místech  po  něm 
tázal. 

Také  na  Čornobohu  postavena  je  vysoká  věž  kamenná,  aby 
vyhlídka  byla  širší.  Jest  mnohem  půvabnější  než  s  Béloboha.  Na 
straně  jižní  viděti  na  Krkonoše,  na  severu  až  do  Pruska.  Na  straně 
východní  trčí  památný  vrch,  Rubežny  hród  (Hochstein),  o  němž 
různé  pověsti  v  lidu  kolují.  Pod  Černobohem  míhá  se  nám  na 
sta  malých  vesniček,  hustě  vedle  sebe  položených ;  ze  zeleni  luční 
lesknou  se  hladké  potoky  a  černají  se  žírná  pole. 

Byl  jsem  mocné  dojat,  rozhlížeje  se  po  utěšeném  kraji  před 
zrakem  mým  rozloženém,  jejž  právem  Srbové  svým  rájem  nažý- 


396  Hanuš  Máchal:  Vrchy  Bělobóh  a  Čornobóh  v  Lužici. 

vají.  Kdož  by  nemiloval  země  tak  půvabné,  tak  úrodné!  Ale  co 
přinese  ubohému  národu  srbskému,  jenž  tu  křečovitě  o  svou  ná- 
rodní existenci  bojuje,  temnou  rouškou  zastřená  budoucnost? 
Dovede  v  krutém  boji  o  národnost  uhájiti  svou  řeč  od  otců  zdě- 
děnou? Nestihne  malý  tentq  nárůdek  osud  ostatních  polabských 
Slovanů  ?  Zamyslil  jsem  se  . . . 

Z  myšlének  žalných  probuzen  jsem  byl  sladkými  zvuky  ná- 
rodní srbské  hymny: 

Hiiée  Serbstwo  njezhubjene 
SwóJ  ákit  we  nas  ma  atd., 

kterou  společník  můj  nadšeně  zapěl.  Měl  jsem  to  za  odpověď 
k  svému  rozjímání  a  doufám  .  . . 

Zajímavé  zprávy  o  vrchu  Čornobohu  zaznamenal  Frencel 
ve  spise  „Historia  naturalis  Lusatiae  Superioris".  Okolo  r.  1700. 
měl  vrch  tento  tato  jména:  1.  Praschiwa  (hora),  n.  Prasch- 
wica,  n.  Praschica;  tak  slula  prý  tehda  celá  hora  Čorny  Bóh, 
nyní  jest  to  jen  část  horského  hřbetu.  2.  Meschiska  Hohra, 
der  Meschwitzer  Berg.  3.  RomadnikMeschiczanski,  t.  j.  das 
gemeine  Holz  der  Meschwitzer  Bauern.  4.  Kowen,  něm.  Schleif- 
berg.  5.  Eaczka,  nyní  jen  část  vrchu  tohoto. 

Pozoruhodno  jest,  že  podobná  návrší,  z  nichž  jedno  boha 
dobrého,  druhé  běsa  připomíná,  i  v  Čechách  se  vyskytují,  na  př. 
Černík  a  Bělboh  u  Kožlan,  Lutovník  a  Hostiboh  u  Lošan  fna 
Velvarsku)  atd.  (srovn.  J.  Peisker,  , Sborník  historický"  1883.  str. 
31.  sq.).  I  poloha  obou  vrchů  souhlasí  úplně  s  podobnými  vrcholy 
u  nás.  Co  píše  J.  Peisker  o  těchto  návrších  v  Cechách:  , Tekoucí 
voda,  po  její  pravé  straně  pustá  sráz,  neb  příkrá,  černým  lesem 
porostlá  stráň,  jejíž  jméno  zhusta  připomíná  běsa;  po  levé  straně 
vrch  obrostlý,  s  velikým  rozhledem,  někdy  se  jménem  neb  snad 
jen  s  epithetem  boha  dobrého  jako  Hostiboh,  Svaroh,  Bělboh", 
to  platí  v  plné  míře  i  o  těchto  vrších  v  Lužici. 

O  pohanských  bozích  Bělobohu  a  Čornobohu  zachovala  se 
též  v  dolní  Lužici  zajímavá  pověst.  U  Skjarbošce  (Schorbus)  leží 
vysoká  hora.  Na  této  hoře  jsou  dva  veliké  kameny.  Vypravuje  se, 
že  Bělobóh  a  Čornobóh  na  nich  naproti  sobě  seděli.  Šel-li  někdo 
přes  horu  mezi  oběma  kameny,  byl  Bělobóh  vždy  nakloněn  něco 
dobrého  mu  prokázati,  Čornobóh  to  však  vždy  překazil,  ano 
mnohdy  vyrval  pocestnému  dar,  kterým  ho  Bělobóh  obdařil  (srovn. 
Veckenstedt,  Wend.  Sagen  str.  297.). 

Zvláštní  mínění  o  kamenných  oltářích  na  Čornobohu  a  okol- 
ních návrších  se  nalézajících  projevil  R.  Andree  (Wend.  Wander- 
studien  str.  118.  sq.).  Dle  jeho  soudu  nebyly  to  pouze  oltáře,  na  nichž 
bohům  pohanským  se  obětovalo,  nýbrž  skaliska  tato  byla  prý 
přímo  za  bohy  ctěna;  podobný  kult  kamenů  shledáváme  u  sta- 
rých Germanů,  GalIů,  Mohamedanů,  Phoiniků  a  jiných  ještě  ná- 
rodů. *)  Avšak  mínění  toto  není  podstatně  odůvodněno.  Úslní  po- 

*)  Nejlépe  pojednal  o  kultu  kamenů,  skal  a  h^r  Girard  de  Rialle  ve 
spise  „La  Mytfiologie  comparée'*.  Paris  1878. 


z  DOTé  poesie  ruské.  397 

dání  jakož  i  srovnávací  bajeslovi  slovanské  nasvédčuje  spíše  tomu, 
že  na  jednom  návrši  bůh  dobrý,  na  druhém  bůh  zlý  ctěn  byl. 
Zdali  se  bůh  dobrý  původně  nazýval  Bělobohem,  ďas  pak  Čorno- 
bohem,  o  tom  ovšem  průvodná  vzniká  pochybnost,  tato  jména 
vznikla  asi  později  ve  věku  křesfanském,  což  zejména  o  Bělo- 
bohu  s  určitostí  tvrditi  lze  (srovn  J.  Jireček  v  Čas  mus.  1863.  a 
6.  Krek,  Einleitung  in  die  slav.  Literaturgeschichte ;  jinak  soudí 
Afanasjev,  Poetič.  vozzrěn.  Slavjan  na  pnrodu  I.  95.). 

Že  byl  Čornobóh  také  u  Slovanů  polabských  ctěn,  o  tom 
podává  nám  spolehlivou  zprávu  Helmold  (Chron.  Slav.  I.  52.): 
Malum  deum  sua  língua  Diabol  sivé  Gzernoboch,  id  est  nigrům 
deum  appellant.  O  Bělbohovi  nemáme  žádných  zpráv;  analogie 
ruského  Běluna,  kterou  mnozí  podávají,  není  případná.  Bůh,  kte- 
rému se  později  jména  toho  dostalo,  nazýval  se  zajisté  původně 
jinak  a  měl  asi  v  každé  zemi  jiné  jméno. 


Z  nové  poesie  ruské. 

Překlady  Boženy  Kvapílové. 

A.  N.  Majkov. 

Jitro. 

J^^ech  iitra  chladivý  a  svěží 
již  prondi,  vlá  mi  do  oken. 
V  přírodu,  jež  kol  v  záři  leží, 
zřim  tiše  v  čarovný  klid  ven. 
Nad  hlavon  lesa  prysky řného, 
jenž  pne  se  věncem  v  modrou  dál, 
Kobercem  z  nachu  vÝchod  vzplál, 
svit  zoře  cudné  smál  se  z  něho. 
S  růžovým  leskem  na  vlnách 
dli  v  středu  tmavých  jedli  hebce 
jezero  mezi  břehy  v  snách, 
jak  ditě  spíci  na  kolébce. 
A  za  vrchem,  kde  Sumi  již 
po  větru  mlýnec  svými  křidly, 
hle,  potok  jasný.  zlatozHdlý 
kol  osení  sem  cnvátá  níž. 
Jak  luzný  stromů  zášer  temný, 
jak  v  zeleni  se  třpytí  luh! 
Dech  smolných  sosen  vane  jemný, 
i  mladé  střemchy  vonný  kruh. 
Ó  druzi  —  v  pole !  v  divné  síly 
mně  jitro  pruží  hruď  i  krev. 
Slyš!  v  houští  sladkÝ,  zasmušilý, 
hřmí,  jásá  vlhy  jarní  zpěv! 

Sen. 

J^^dyž  v  kruzích  průzračných  kolkolem  stín  se  klade 
na  nivv  zažloutlé,  jež  stohy  kryty  všade, 
na  vlhkou  trávu  luk  a  modré  lesy  v  dál, 
když  nad  jezera  klín  sloup  mlhy  náhle  vstal 


398  ^  ^^^^  poesie  ruské. 

a  y  řídkém  rákosí  se  kolébajíc  líně 
snem  lehkým  labuf  spí,  stín  svůj  zříc  ve  hladiné  — 
pod  rodný,  slaměný  svfti  krov  já  též  idu  rád, 
jenž  v  stínu  akáců  a  dubů  srouben  z  klád. 

Tam,  na  rtech  s  úsměvem  a  s  blahem  v  sladkém  zraku, 

ve  věnci  z  jasných  hvězd  a  z  tmavozlatých  máků 

pod  ěemým  závojem  s  tou  sněžnou  šíjí  svou 

vždy  miru  bohyně  se  zjevi  přede  mnou; 

ta  svitem  žlutavým  mé  skráně  obestýlá 

a  oči  zakrývá  mi  její  ruka  bílá  — 

a  kadeř  shrnuvši  svou  ke  mně  sklání  líc, 

v  mé  oči,  v  ústa  má  mne  tiše  líbajíc. 


Jakov  Petrovič  Polonskij. 

S  t  i  n  y. 

^1^0  sinavém  nebi  mráčky  plují, 
po  luhu  v  dál  stíny  uletuji. 

Obklopí-li  stíny  mysl  moji, 
dálné  hory  v  třpytu  slunce  stojí. 

A  když  slunce  ozáří  mne  náhle, 
po  horách  zas  běží  stiny  táhlé. 

V  duši  člověka  tak  časem  slétne 
duma  jako  mraků  stíny  četné. 

A  zas  iindv  svit  a  teplo  maně 
mysl  Zjasni,  ozáří  mu  skráně. 

Mlha. 

^^'zhůru  po  strmícím  A  kde  je  to  nebe 

svahu,  skryta  v  nich,  v  noci  chmurné  všade  ? 

horská  mlha  pne  se  Nikde  ani  mráčku, 

z  dolů  kvetoucích.  blankyt  nel)e  strojí, 

myšlénka  ni  jedna 

Jako  dým  se  ztrácí  <>  strasti  a  znoji, 
v  nebes  rodných  pruh, 

v  oblaku  pak  zlatém  5  „^^^^  ^^^  ^^ 

sppata  v  lasnÝ  kruh  -  ^^^^^  ^^j  ^^^  ^^, 

mizi  náhle  chvatem.  zaslíbený  žalu, 

genie  všech  lidí! 
Z  azuru  svit  záře 
na  vlnách  se  chvěje; 

od  východu  slunce  Usměj  se  k  ní  vlídně, 

v  žhavém  lesku  spěje,  v  naděj  af  se  noří  — 

rdí  se  iitro,  blýská  není  konce  práci, 

svěží  jitro  mladé.  konec  buď  však  hoři ! 


Ivan  Matešan:  Poljice  a  Chrvaté  poljičti.  399 

Poljice  a  Chrvaté  poijíčtí. 

črta   národopisná   a  kulturní. 

Od  Ivant  Mateiana. 

(Pokr»CoyÍDÍ.) 

Všecky  domácí  práce  sami  domácí  synové  vykonávají  tak,  že  ne- 
najdeš Poljíčana,  který  by  nebyl  zaryl  neb  zaoral.  Je-li  v  rodině  málo 
členil,  to  se  obracejí  na  kmotry,  na  příbuzné  aneb  na  přátele.  Ti  jsou 
ihned  pohotové,  a  jeden  druhému  vzájemně  pomáhá,  bez  jakékoliv  pe- 
něžité náhrady.  Rolník  je  po  celý  rok  na  poli,  v  práci,  z  ráua  odchází 
a  a  večer  přichází  domů.  Když  je  sám  se  svou  domácí  družiivou,  koná 
práce  méně  namáhavé  a  dle  toho  vyzíská  méné  potřeb.  Avšak  když 
nastanou  veliké  práce,  v  čase  obdělávání  pfidy,  kopání  na  stohy,  kle- 
stěuí  a  vinobraní,  pak  podorávání,  orání,  žatvy  a  mlácení,  tu  je  i  na- 
máhání větší,  a  dle  toho  v  náhradu  i  hostina.  Nicméně  při  všem  potu, 
namáhání  a  klopotách  rozléhá  se  pole  i  dolina  písněmi  zvonivých  hrdel. 
Rolník  pracuje  a  pracuje,  pak  si  odpočine,  ale  i  tu  nezahálí,  nýbrž 
zpívá,  jak  od  svých  starších  se  naučil.  U  večer  vrací  se  domů  s  ostat- 
ními, vesele  sobó  prozpěvuje;  doma  večeří  a  popíjí,  avšak  ihned  také 
zpívá.  —  Vstane  od  večeře  a  pěje  stále,  až  jej  sen  přemfiže:  usíná 
8  písní  na  rtech.  Z  rána  se  zoron  vstává,  aby  pokračoval  ve  veřejné 
práci  a  když  se  byl  bohu  pomodlil,  zazpívá  si :  Ó !  ó !  ó !  ó  1  —  Zpěv, 
žert  a  vtip  střídají  se  při  pracích  polních,  bez  všelikého  rozdílu,  aC 
je  práce  klopotná  či  snadnější! 

Poljice  jsou  bohatý  jmenovitě  vínem  a  olejem.  Víno  daří  se  v  dol- 
ních a  středních  Poljicích  až  do  Kostanje  ve  velikém  množství,  ano 
dlužno  vyznati,  že  vínem  uhrazují  se  veškeré  ostatní  potřeby,  dané, 
dávky  obecní,  chléb,  maso,  oděv  i  obuv.  Vína  jsou  sladká,  ohnivá  a 
lehká,  nemohou  se  však  udržeti  déle  jednoho  roku.  Dvojího  jsou  dinihu  : 
černá,  hustá  a  červená,  lehká  i  lahodná.  Daří  se  výtečně  po  stráních, 
méně  na  rovinách;  prodávají  se  přes  moře  i  po  pevnině.  Po  moři  při- 
chází víno  do  Terstu,  Imotsky  a  Hercegoviny.  Mnoho-li  vína  celé  Poljice 
průměrné  vyrábějí,  toho  nelze  udati,  neboť  slavná  naše  obec  o  stati- 
stiku se  nestará  a  jiný  nemůže. 

Oleje  dobývá  se  z  olivy;  je  čistý  a  průhledný,  beze  všech  padělků. 
Dobývá  se  velmi  jednoduše,  bez  všeliké  páry  neb  koňské  síly.  Když 
plody  zelenosC  svou  ztemněly,  je  to  znamením,  že  je  doba  k  česání. 
Ten  samojediný,  onen  se  svou  družinou  chopil  se  i  této  polní  práce, 
poslední  v  roce.  Jedni  sbírají  neb  klátí  olivy  se  stromu,  a  druzí  je 
shromažďují  pod  ním.  Než  i  tu  hospodář  jsa  dobrým  ekonomem  s  pe- 
nězi i  ča.em,  se  dovtípil,  a  rozestřel  všude  plátna  vůkol  stromů.  Ta 
plátna,  když  všecky  bobule  olivové  obral,  shrne  a  odnáší  domů  bez 
veliké  ztráty  času.  Doma  rozetře  je  buď  kamenným  válcem,  aneb  roz- 
drtí je  dřevěnou  palicí  a  tak  utvoří  těsto.  Těsto  vloží  do  lněných 
měšců,  a  tyto  na  úzké  „drvenice^  nad  jednou  kádí.  Nyní  se  někdo 
vyšvihne  na  měšec,  a  nepřetržité  hněte  těsto  nohama  ve  voech  směrech, 
co  zatím  ženy  jej  polévají  vřelou  vodou,  která  pročišťuje  skrz  plátno 
a  vytahuje  štávu,   z  čehož   později  utvoří  se  olej.    Práce  ta  nazývá  se 


400  I^an  Mateáan: 

„razstavljanje**  (t.  j.  vyměšování)  oleje.  Když  byla  šCáva  do  poslední 
krůpěje  vymačkána,  sesbírá  se  čistý  olej,  jenž  je  v  nejvyšší  vrstvě  na 
povrchu  vody;  „murga"  však,  neb  hustý  olej  ve  druhé  vrstvě  slévá  se 
do  zvláštního  sudu  pro  rAzné  potřeby  domácí.  Tak  dobytého  oleje  užívá 
se  doma,  jestliže  pak  něco  pfebude,  aneb  úroda  obzvlášť  značná  je, 
vyváží  se  na  prodej  za  cenu  dobrou,  maje  pověsC  chvalnou.  Nejvíce  se 
vyváží  z  Kostanje,  Zvečanje  a  dolních  Poljic  do  Spletu  a  Terstu. 

Vedle  vinné  révy  a  olivy  daří  se  též  v  Poljicích  ve  velikých  roz- 
měrech višeň.  Zní  vyrábí  se  proslulý  zaderský  maraschino,  který 
některým  zaderským  obchodníkdm  zjednal  zvučného  jména,  a  je  až  za 
oceán  rozhlásil.  Nepatrný  je  ten  strom,  jenž  višní  rodí,  avšak  2 — 3  ves- 
nice jsou'  jich  plny.  Češou  so  v  létě,  v  měsíci  červnu,  právě  jako  olivy. 
Ať  by  si  byl  rok  jakkoli  úrodný,  6 — 7  dní  postačí,  aby  se  stromy 
očesaly,  neboC  sta  a  sta  dělníků  hemží  se  po  polích,  aby  co  možno 
nejrychleji  práci  ukončili.  Sčesané  višně  vyvážejí  se  do  Spletu,  do  to- 
várny Dalbella,  aneb  do  Zadru  Salghetti-Drioliu,  Kaligaridu,  Miličiču, 
Kosmacendiu  a  Negovetičovi. 

Zujímavše  se  dosud  s  dolními  a  středními  Poljicemi,  vsimuěme 
si  také  poněkud  horních  Poljic.  Vyjděme  si  na  pole,  a  to  na  ornice. 
Kamkoli  okem  pohledneš,  všude  spatřuješ  skály  neb  pole  pokrytá  zla- 
tým klasem.  Vedle  ječmene,  pšenice,  směsky  a  samopše  vyčuhuje 
i  drobné  proso,  a  tam  dáleji  seřadil  se  též  tábor  kukuřicového  vojska. 
Krása  je  to,  pohlížeti  na  ty  rozmanité  setby,  které  jsou  DOčanu  buď 
smrtí  neb  životem.  Zradí-li  jej  žito,  jest  ztracen,  neníC  naděje,  že  by 
mu  něco  jiného  nahradilo  tu  škodu.  Proto  také  vidíš  Dóčana  neustále 
na  jeho  poli,  buď  jak  vybírá  kameny  aneb  jak  hnojí,  neb  trávu  pleje. 
A  není  se  co  báti,  že  mu  naděje  selže,  leČ  by  nastalo  veliké  sucho. 
Za  dobrého  roku  urodí  sémě  velmi  dobrým  plodem,  a  splácí  každé 
namáháni  v  ně  uložené.  Naproti  tomu  na  druhé  straně  Mosoru  země 
nemiluje  žita  tak,  jako  svrchu  zpomenuté  plodiny,  a  proto  se  i  velmi 
málo  seje.  —  Vedle  tohoto  hlavního  a  nejpotřebnějšího  obilí  šije  Polji- 
čan  hrášek,  íizole,  bob  a  čočovici,  avšak  jenom  tolik,  pokud  toho  vy- 
žaduje jeho  vlastní  spotřeba.  Mnohem  větší  zisk  a  užitek  mohl  by 
Poljičan  čerpati  z  letního  ovoce.  Hle,  v  květnu  již  má  třešně,  v  červnu 
prvé  smokvy  „petrovače**,  v  červenci  hi-ušky,  jablka,  oškernše,  moruše, 
hořké  mandle,  ořechy,  malé  fíky,  jahody,  broskve,  slívy,  šípky  sladké 
i  trpké  atd.  Ze  zelin  a  zahradních  plodin  připomínám  především  zelí, 
každodenní  to  potravu,  cviklu.  zemáky,  salát  hlávkový,  řepu,  cibuli 
červenou  a  bílou,  okurky,  dýně,  tykve,  chřest  atd.  Toho  všeho  udílí 
matka  země  a  dává  i  kvítí  rozmanitého,  z  něhož  pilné  včelky  ssají  me- 
dovou šťávu.  Jest  něco  včel  v  Poljicích,  ale  poměrně  velmi  málo  vzhle- 
dem k  tomu,  co  by  jich  mohlo  býti  při  té  pestrokvěté  přírodě,  která 
okružuje  jednotlivé  vesnice,  ba  i  jednotlivé  domy. 

Obrátíme-li  se  s  této  tak  bujné  květeny  do  hor  a  lesů,  jejichž 
ostatky  čouhají  ještě  ze  země,  tu  musí  srdce  každého  vlastence  zapla- 
kati a  pokárati  ony  barbary  hospodáře,  kteří  tak  zpotvořili  tvářnost 
jejich.  Není  hvozdů,  není  lesů;  jen  sem  tam  převlékají  se  háje,  v  nichž 
rostou  duby. 


Poljice  a  Chrvaté  poljičtí.  401 

Yšimnéme  si  ještě  také  živočišstva.  K  tém  bídným  cestám  není 
příhodnéjšího  zvířete  nad  mezka.  Tento  je  Poljičana  tím,  čím  je  jinémn 
kdň  s  povozem.  Mezek  uhání  s  tovary  polních  plodin  z  pole  do  stodol, 
z  těchto  do  mlýna,  ze  mlýna  domA.  Hospodáři  a  ostatním  domácím 
slouží  na  cestu  aC  krátkou  neb  dlouhou,  aC  do  vsi  neb  do  města.  Na 
mlátě  dupe  obili  právě  jako  kAň;  spolehlivý  je  jako  kAň;  „naě  bych 
jej  vyměňoval?"  tak  mluví  Poljičan.  Jsou  také  dobré  koně,  nle  nemohou 
se  břemenem  mezku  vyrovnati.  Jsou  také  osli,  aneb,  jak  je  tam  zovon, 
„tovarí"  (soumary),  „magarci*',  jsou  též  „kejnci^,  jmenovité  v  chudob- 
Dych  domech.  Voli  jsou  z  dvojího  pásma,  buď  z  planiny  neb  z  nížiny, 
jak  kde  byli  odchováni.  Zřídka  který  hospodář  chová  vice  než  tři  páry ; 
má  jich  pouze  tolik,  kolik  jich  k  orání  třeba.  Krav  jest  ještě  méně. 
A  co  by  dělal  Poljičan,  vzdálen  Jsa  od  města,  s  kravou  ?  Mléko  pro- 
dávati nemAže,  a  sýr  vyrobí  si  z  mléka  koz  a  ovcí,  které  mu  kromě 
toho  poskytnou  látek  k  oděvu  a  obuvi.  Horní  Poljičan,  tedy  Ddčan, 
chová  i  krávy,  avšak  přece  z  většiny  kozy  a  ovce,  neboC  pAda  jeho  je 
velmi  příhodná  k  chovu  drobného  dobytka.  Tu  nalezneme  hospodáře 
8  200 — 300  kusy  drobného  stáda  a  7 — 8  kravami.  DOčanu  slouží  mléko 
i  k  nápoji,  místo  vína,  které  se  mu  nedaří,  kdežto  dolní  Poljičan  ohni- 
vému moku  přivykl.  Pastvišf  je  veliké  množství,  hor  a  planin  až  příliš, 
proto  jsou  zvláštní  pastviska  pro  drobná  i  veliká  stáda.  Mezi  domácí 
dobytek  náleží  též  svině,  o  níž  dí  přísloví  zdejší :  „vrhu  ulja  nije  masti, 
vrhu  prasca  nije  slasti"  (nade  olej  není  masti,  nade  prase  není  slasti). 
Poljičan  chová  jich  nanejvýš  8 — 9,  nebot  jednak  nemá  jich  čím  krmiti, 
ježto  není  žíru  či  žaludové  pastvy,  a  jednak,  že  je  musí  stále  ve 
chlívci  uzavírati,  aby  nevešly  do  škody,  t.  j.  do  polí,  která  se  roz- 
kládají před  samými  domy.  Jsou  též  určité  dny,  kdy  se  svině  kupují, 
a  to  se  děje  hlavně  na  «MaIu  Gospoju"  čili  narození  Panny  Marie, 
když  na  Soiíně  bývá  veliký  trh. 

Z  ostatních  domácích  zvířat  u  každého  se  nalézají  kohouti,  sle- 
pice, místy  i  husy  a  kachny  nejvíce  pro  domácí  potřebu. 

Dle  tohoto  obrazu  není  blahobyt  PoIjičanA  právě  nejhorší,  kterak 
by  však  teprve  rozkvetl,  kdyby  při  tak  bohaté  přírodě  a  tak  šetrných 
a  hospodářských  rukou  obyvatelA  jim  přispěli  rAzní  činitelé,  kteří  dle 
povinnosti  a  spravedlnosti  k  tomu  jsou  pozváni !  Krajiny,  sebe  bohat- 
šími dary  požehnané,  jsou-li  bez  dokonalých  komunikací,  zAstanou  to- 
liko pro  sebe  krásnými;  jiné  nebudou  se  o  ně  starati.  To  se  děje 
i  PoljičanAm,  kteří  jsouce  bez  silnic  a  cest,  nemají  nižádného  obchodu 
ni  prAmyslu.  Vyjímaje  dolní  Poljice,  ostatní  země  žije  v  mrtvém  klidu. 
Žádný  vývoz,  žádný  dovoz,  ačkoli  by  měli  co  vyvážeti  a  ještě  více 
dovážeti  I 

n. 

Politické  rosdélenf  Poljic  a  správa  obci.  —  Vánočnf,  velikonoční  a  jiné  obySeje  I  pověry.  —  Pol- 

jický  xpčv.  —  „Mlada  mísa".  —  Brautva  a  iivot  bratimu. 

Jest  nám  se  obrátiti  k  politickému  rozdělení  Poljic,  o  čemž  jen 
několik  slov.  Obce  vyjmenovali  jsme  již  zpředu,  naznačivše  počet  je- 
jich obyvatel  a  domA.  Zde  dodáváme,  že  vesnice,  které  připadají  k  ně- 
kterým   z  oněch    tří    obcí,    spadají    též    pod    dotyčné   „poglavarstvo** 


40S  Ivan  Ifateáan: 

(představenstvo)  aneb  dotyčný  soud.  Proto  k  Spletu  počítají  se :  Pod- 
strana,  Jesenice,  Srinjin  a  Sitno ;  k  Omiái :  Buče,  Tugari,  Dubrava,  Gata, 
Zvečanje,  Kostanje  a  Podgradje;  a  k  Sinji  tři  D6ce,  totiž  dolní,  střední 
(Srínjane)  a  horní. 

Nad  jednotlivými  vesnicemi  je  arambaša,  představený,  jenž  má 
nejvyšší  důstojnost  na  vsi.  On  přijímá  všecky  spisy  od  obce  a  rozhla- 
šuje je  v  den  sváteční  po  jnši  veškerému  lidu ;  on  porovnává  všecky 
spory,  které  sáhají  do  oboi-u  jeho  pravomoci;  ohlašuje  dny  vespolné 
práce  o  zřizování  cest,  vydává  nařízení  hledě  k  pastvám,  hájům  a  obec- 
nému dobrému  i  zdraví.  — Jeho  náměstek  zove  se  adjunctus,  aggiant 
(z  itai.  jazyka).  —  E  těmto  nejblíže  řadí  se  jako  podřízený  úředník 
čauš,  jenž  je  vždy  pod  rozkazem  představeného  při  rozdělování  pří- 
pisův  a  vyhlášek.  Vykonavateli  či  lépe  dozorci,  aby  se  zachovával  řád 
i  rozkazy  představeného,  jsou  tak  zvaní  rond  ar  i,  jichž  bývá  obyčejně 
12  8  jejich  arambašou  či  vůdcem,  vybraným  z  jejich  středu.  Za  odznak 
mají  chochol  z  peří  zatknutý  za  čapkou  a  pusku  o  rameni.  Nejvíce 
bedlivi  jsou  toho,  aby  zvířata  nechodila  do  polí,  a  zastihnou-li  čí,  ten 
platí  pokutu,  a  důchod  ten  připadne  jejich  kapse.  Taktéž  působí  k  tomu, 
aby  ve  schůzích  aneb  při  obecních  pracích,  jichž  účastní  se  všichni 
občané,  panoval  mír  a  shoda.  Obcházejí  dotyčnou  vesnici  po  dvou  denně, 
když  mají  čas  a  to  vždy  s  puškou,  nebot  jinak  nemají  žádné  vý- 
konné moci. 

Více  nás  budou  zajímati  podrobnosti  o  školách,  o  víře  a  ducho- 
venstvu poljickém.  Počínaje  vírou  musím  opětovati,  že  celé  Poljice  jsou 
čistě  katolické  bez  všeliké  příměsi ;  život  za  horama  i  za  mořem  se  jich 
nedotekl.  Dorážíš-li  Poljičana  ve  víra,  dorazils  mu  v  zřítelnici  oka  jeho. 
Jako  jsou  čisté  hory,  které  jej  obklopují,  tak  jest  i  srdce  nepokaženo; 
jejich  výše  mocnou  je  hradbou  a  obranou  proti  vší  porušenosti.  Kromě 
své  nezná  Jiné,  než  turecké  víry.  —  Yíra  pravoslavná  je  mu  „arkačka 
vjera**,  a  celý  ostatní  svět,  který  nepřipadá  jejich  víře,  je  „lutor** 
(luterán).  Když  císař  rakouský  vede  válku  s  jiným  mocnářem,  ihned 
povstane  výklad:  „náš  král  zaválčil  si  s  ,lutorem^  pro  sv.  vira".  Yden 
sváteční  každý  jde  do  chrámu  na  slovo  boží,  a  před  kostelem  po- 
slouchá představenské  příkazy  i  obecni  vyhlášky.  Zvláště  v  létě  jsou 
chrámy  plny  a  i  před  nimi  je  lid  shromážděn  o  sváteční  dni.  Tehdy 
je  uvnitř  chrám  slavnostně  vyzdoben,  a  se  střechy  vlaje  „barjak"  neb 
tríkolora ;  zvony  znějí  osm  dní  napřed,  a  v  předvečer,  jakož  i  den 
slavnostní  střílí  se  z  pistol  a  pušek,  až  bory  rachotí.  —  Jsou  některé 
zvláštní  dni  v  i"oce,  které  se  neobyčejným  způsobem  oslavují.  Mezi  ta- 
kové náleží  den  štědrý,  mladé  léto,  vzkříšení  a  jeden  svátek  P.  Marie. 
O  vánočních  přípravách  a  štědrém  dni  panují  tytéž  obyčeje,  jako  u  ji- 
ných Chrvatů.  Povšimnutí  hoden  jest  toliko  onen  okamžik,  když  po 
třetím  zvonění  po  půlnoci  z  různých  skupin  domů  v  jediné  vesnici,  na 
jeden  ráz  se  všech  čtyř  stran  slyšet  je  rachot  pušek,  které  nepřetržité 
se  ozývají,  až  se  lid  sejde  před  kostelem.  —  Že  se  o  svátcích  tančí 
kolo  a  střílí  z  pušek,  netřeba  ani  vzpomínati.  Touž  dobou  pak  ozývigí 
se  i  písně  jako  tato:  ,udri  tko  6e  nestat,  sutra  kolo  igrat  neóe;  mi 
hočemo  i  moremo,  ajd  u  kolo  janje  moje*  atd.,  aneb: 


Poljice  a  Chrvaté  poljiai.  403 

• 

Na  KreieTu  kolo  igra, 
U  tom  kolo  lipa  Marta 
Na  glavi  joj  arSin  zlata, 
I  dva  pera  kolopera, 
I  četin  paanova. 
Dnnn  vjetar  sa  goríce, 
I  odnese  Marti  zlato. 
A  govori  lipa  Marta: 
Tko  bi  meni  zlato  naáa*, 
Dala  bi  mu  Ijnbit  lice. 
To  zadalo  tnrsko  momde. 
Ja  én  tebi  zlato  naéi! 
Na^ji  zlato  tarsko  mom^. 
Momče  óe  se  opojiti, 
Nede  me  se  dí  dodítí. 

Na  mladé  léto  a  štědrý  den  mají  v  obyčeji  koledovat,  cbodit  od 
doma  k  doma  s  pozdravem  a  blahopřáním  dotyčným  rodinám.  Stfljž 
zde  jedna  z  mnohých: 

Bvaljen  Isns  i  Marija! 
uli  jesmo  Ijndi  starí, 
Da  je  ovdje  človik  pravi; 
Došli  jsmo  vam  koledati, 
Vi  éete  nas  darovati, 
Oli  libru  oli  groŠié, 
Na  dobro  vam  došd  Božié. 
Grospodaru,  zlatna  kito, 
Na  dobro  vam  došlo  mlado  lito. 
Pod  kaéom  vam  zelen  bor. 
Pod  njim  vezan  vranac  konj. 
Nad  knčom  vam  sitno  smricje, 
U  knéi  vam  žene  smlične. 
Po  za  kačom  sitne  draČe, 
U  knči  vam  pane  bačve. 
Dat  ée  starína,  Sto  je  vridna, 
Dat  ée  baka,  što  ie  jaká, 
Dat  ée  tetka,  što  je  řekla. 

Po  takových  pozdravech  rozdávají  hospodyně  dárky  své  dle  možnosti. 

Když  jsme  již  zpomenoli  zpěvá,  vyložíme  jej  o  označíme  různé 
jeho  drnhy.  Poljičané  drží  se  patriarchálního  oj  kání,  které  se  děli 
na  tré  tříd:  1.  na  oj  kání,  na  příklad:  oj,  oj,  sve  na  travi  zelenoj 
i  na  stini  studenoj,  oj,  oj,  čaj  dragane  moj;  2.  po  kindžinsku: 
oJ»  oj,  oj,  oj,  0000,  o  ...  00 !  —  hlasy  se  velmi  modulají,  brzy  jemné, 
a  brzy  hlačněji;  3.  zpíváni  popěvku  „za  maleuo":  ^o/ za  maleno, 
za  maleno,  tko  iznese  za  maleno,  iznile  za  tri  stobečke,  oj,  oj,  iznile 
ga  2a  maleno,  na  šlo  momke  namamile,  na  pregljače  na  átrikače,  na 
opanke  připletené,  na  čarape  na  átrikače,  na  kanice  palijane,  oj  maleno, 
za  maleno".  Druhý  zpfisob  nejlépe  provádějí  hoši  a  vůbec  mazové,  třetí 
pak  dívky  ve  sboru  neb  ženy  vůbec. 

Mohli  bychom  takto  vylíčiti  různé  výroční  slavnosti,  v  nichž  zra- 
čila by  se  nám  pevná  národní  víra,  spojená  vezdy  s  krásnými  národ- 
ními obyčeji.  Mohli  bychom  zde  zpomenoati  žehnání  (svěcení)  pracha, 
jenž  se  smí  jediné  na  veliký  pátek  světiti,  žádá-li  se,  aby  rozehnal 
bouře   a  zničil   čarodějnici,   Irndovici  (Herodiada),   ženu  biblickou, 


404  I^&ii  MateŠan: 

již  se  zachtělo  hlavy  sv.  Jaua  Křtitele,  a  za  trest  proměnila  se  v  čaro- 
dějku, zvěstovatelku  bouře. 

Než  podobných  prostoDárodnfch  pověr  zatím  pomineme,  a  do- 
tkneme se  předmětů,  které  sem  spíše  náležejí,  majíce  i  jinak  dosti 
zvláštností.  Myslím  především  první   mši  („mlada  misa*"). 

Rozhodnuto  konečné,  že  toho  a  toho  dne  (obyčejně  v  jeseni)  čísti 
bude  ten  a  onen  první  mši  v  dotyčné  vesnici.  Stařeny,  starci,  mladíci, 
vrstevníci  a  též  mládež  již  ho,  jak  náleží,  probrali.  Yždyf  i  někteří 
z  nich,  ani  ho  neznajíce  blíže,  vědí  přece  již,  kolik  bude  svatů,  mnoho-li 
prachu  se  vypálí,  kolik  dní  bude  hostina,  kdo  mu  bude  apologii  držeti, 
kdo  mu  je  kmotrem,  kdo  kmotrou,  vědí  taktéž,  jak  zpívá  atd.  Po  chrá- 
mech okolních  ohlásil  biřic  ústy  farářovými  den  mše.  Vše  se  hotoví. 
V  rodné  vsi  mladého  kněze  konají  se  neobyčejné  přípravy.  Zvony  po 
patnáct  dní  hlaholí,  a  to  po  všech  kostelích,  ulice,  kudy  průvod  půjde, 
čistí  se,  a  dívky  připravují  dary.  Konečně  nadešlo  tak  toužebně  oče- 
kávané jitro.  Hemží  se  lid  v  nejkrásnějším  rouchu  ze  všech  vesnic  vů 
kolních,  a  to  nejen  ze  vzdálenosti  jednoho  dne,  nýbrž  i  dvou  a  tří. 
Jedni  zavítají  k  přátelům,  a  druzí  k  domu  velebníčka,  aby  jej  vypro- 
vodili později  do  kostela.  Avšak  hle,  přicházejí  i  svatové,  kteří  v  před- 
večer nebyli  přišli.  Přinášejí  dary,  a  střílejí  z  pušek,  zardívají  se  čapky, 
bělají  se  košile,  stkvěji  se  ozdoby  stříbrné  a  zlaté.  Ozývají  se  jim 
hosté  z  domu,  jdou  jim  v  ústrety,  aby  je  provodili  na  označené  místo. 
Desátá  hodina  minula,  lidu  je  před  domem  takové  množství,  jakoby 
byly  volby  v  největším  městě.  Všichni  netrpělivé  upírfyí  zraky  k  far- 
nímu kostelu,  čekají  na  někoho.  Šum  a  pohnutí  nastalo  mezi  shromá- 
žděným lidem.  SpatřiliC  průvod  domácích  s  prapory,  s  farářem  v  čele, 
kteří  přišli  odvést  „mladomešníka^.  V  tom  připádili  současně,  jakobj 
vykouzleni,  rychloleté  koně.  Jedou  na  nich  ,,komšije"  popi,  kteří  po 
skončených  bohoslužbách  přispěli  pozdravit  mladého  bratra.  Volá  jeden : 
Napřed !  Vzhůru  pojďmež :  jde  ku  předu,  avšak  stále  se  ohlíží.  Marné ! 
Prví  jsou  tak  daleko,  že  sotva  slyší  praskot  pušek,  nerci-li  aby  uzřeli 
zvědavě  očekávanou  tvář.  Napřed  je  kříž,  a  pak  mezi  lidem  střídavě 
prapory  kostelní  a  chrvatské  tríkolory. 

Pro  samou  střelbu  není  ničeho  slyšeti.  Za  lidem  a  popy  kráčí 
v  mešním  rouchu  „mladomisník'',  a  za  ním  nesčíslné  množství  —  žen- 
ských. Kostel  je  nabít,  a  hřbitov  okolo  něho  poset  lidmi,  že  by  zrno 
prosa  nepropadlo  na  zemi.  Nic  se  nedbá  na  slunce,  které  zrovna  peče. 
Štěstím  je  4)ýti  přítomnu  „mladé  mši**^  tím  se  všecko  nahradí.  Tíseň 
je  ohromná,  že  nelze  takřka  ani  vydechnout,  a  když  zazní  poslední 
„Gospodi  pomiluj",  tu  zvédavosť  dostoupí  nejvyššího  stupně,  slyšeti 
hlas  mladomisníkův.  Tu  vztáhne  on  ruce  k  nebi,  a  co  tisíce  úst  se  otvírá, 
zapěje  „sláva  v  višnjih  Bogu*  a  ženy  dodávají  pohnutě:  „blaze  tvé 
matce  i  otci".  —  Skončena  mše  s  dotyčnou  apologií  a  nyní  nastane 
udíleni  požehnání  a  vzájemných  milodarů.  Dary  své  obětují  nejprve 
kmotr  a  kmotra,  pak  knězi  a  po  nich  ostatní  lid  dle  pořadu.  Biřic  se 
strany  „mladomisníka"  volá  zvučným  hlasem:  dává  .kum"  mladého 
„misníka*"  tolik  a  tolik  cekinů,  tolarů  atd.  „Kuma"  darovala  tolik  a 
tolik  košil,  punčoch,  spodků,  torbic,  hrst  drobných  peněz,  a  dodává: 
„mohla  dát  víc,  kdyby  b}la  chtěla".  Když  se  tyto  dlouhé  a  nudné  pro- 


Poljice  a  Chiraté  poljičtf.  405 

klauiace  skončí,  provází  lid  týmž  prvnéjáím  pořadem,  ale  jinou  cestou 
velebníčka  domů,  kde  již  je  ustrojena  skvělá  hostina. 

Zítra  a  pozejtří  menšf  je  nával  světa,  avšak  tytéž  konají  se  slav- 
nosti ovšem  bez  dávání  darů.  I  kostely  se  vyměňnjí.  Z  farního  jde  se 
do  kaple,  z  větší  do  menší.  Kdo  je  bohatší,  ten  i  déle  hoduje,  a  kdo 
chudším,  odbude  to  dříve. 

Druhý  obyče>,  toliko  Poljičandm  vlastní,  zbytek  starého  chrvat- 
ského  společeuského  života,  yěmě  a  úplně  zrcadlí  se  v  tak  zvaných 
„bratstvech",  jakéž  jsou  u  každého  kostela.  V  nich  zračí  se  též 
stará  pospolitá  vládní  správa  poljická,  nejen  slovem  než  i  skutkem. 
Láska  k  institucím  blahé  paměti  soustředěna  je  ve  faráři,  hlavě  to 
těch  družstev.  Jak  úzce  spojena  víra  s  náklonností  k  národním  oby- 
čejdm,  patrno  je  z  účelu  bratstev,  jenž  spočívá  „v  udržování  kostelův  a 
kostelních  majetků,  v  oslavování  patronů  světcův  a  v  hojných  hostinách 
v  den  narozenin,  jako  odplatě  za  snahy  církevní".  Ještě  nám  jest  vy- 
tknouti jedno  dobré  a  spásonosné  ustanovení  jejich,  a  to  záleží  „ve 
přísném  plnění  zákona  hledě  k  inišitelům  obecních  statků "*. 

Mimo  bratstva  u  hlavního  a  farního  chrámu  mají  svá  bratrstva 
se  svrchu  naznačeným  účelem  též  jednotlivé  skupiny  domů  a  vesnice. 
Vedle  kostela  mají  bratrský  dům,  rozdělený  ve  sklep  (^konoba^)  a  jí- 
delnu, v  níž  se  shromažďují  při  hodech.  Bratrské  statky  vzdělávají  sami 
v  některé  dni,  úmluvou  ustanovené.  Jedno  bratrstvo  od  druhého  v  témž 
místě  liší  se  barvami  rady.  Vzájemné  jejich  poměry  záležejí  nejvíce  v  tom, 
že  v  případu  smrti  některého  člena,  „bratima",  vedle  jeho  soubratrů, 
musí  i  ostatní  se  dostaviti  a  v  kostele  rozžehnouti  svíce,  a  to,  bylo-li 
iiebožtíku  více  než  20  let;  je-li  dítkem,  postačí,  aby  přišli  do  chrámu. 
O  řád  a  správu  pečují  župane,  každého  roku  po  dvou  střídavé ;  k  po- 
sluze,  držení  domácího  řádu,  svolávání  schůzí  atd.  jsou  tak  zvaní  „ga- 
stalci",  taktéž  vždy  dva  střídavě,  tak  že  letošní  gaštalci  stanou  se 
na  rok  župany.  Nastoupení  v  úřad  je  velmi  jednoduché,  avšak  nad  míru 
přísné.  Před  bratřími,  jak  se  mezi  sebou  zovou,  odstupující  župan  prosí 
za  odpuštění,  a  nastupující  přijímá  od  odstupujícího  různé  klíče  a  pe- 
uíze,  o  nichž  se  vedou  důkladné  účty.  Než  nejen  o  penězích,  nýbrž 
i  o  spotřebovaném  vínu  podrobně  se  debatuje,  a  běda  tomu,  kdo  se 
zpronevěřil.  Vedle  těchto  měnících  se  úředníků,  doživotní  je  místo  pí- 
saře. Jeho  povinností  jest,  býti  přítomnu  každé  schůzi  a  vésti  pro- 
tokol, a  v  každém  seděni  pročítati  jej  znova. 

Župane  nesmějí  ničeho  bez  dovolení  sboru  podnikati,  v  případu 
náhlé  nouze  pak  posýlají  gaštalce  s  ústními  pozváními  od  domu  k  domu, 
ustanovivše  schůzi  sboru  nejvíce  v  čas  před  večerem. 

Denní  řád  se  nikdy  napřed  neustanovuje.  Když  se  všichni  shro- 
máždí (a  musí  všichni  se  dostaviti,  nechtějí- li  platiti  pokuty),  v  před- 
síni usednuvše  na  kamenné  dlažbě,  povstane  starší  župan  a  zahajuje 
schůzi,  označiv  denní  pořádek,  a  vřele  doporučuje  svornost  a  vzájemnou 
lásku.  Panuje  tu  parlamentarismus  bez  květnatých  slov  a  bez  zbyteč- 
ných frasí,  zcela  po  vzoru  nejzřízenějšího  parlamentu.  Slyšte,  kterak 
asi  župan  promlouvá :  „Bratři  moji !  Oznámeno  mi  bylo,  že  se  ta  i  ta 
škoda  udala  na  tom  a  tom  pozemku.  Voli  podupali  úrodu,  škoda  je 
způsobena,   musí   se   zaplatit.    Praví  mi,    že  jsou  to  voli  toho  a  toho. 


406  I^Ai^  Matešan:  Poljice  a  Chrvaté  poljidtí. 

Je-li  pravda  T.  a  T.,  že  tvoji  voli  byli  ve  škodě?*  Dotyčný  se  omlouvá, 
avšak  zpovídá  se  ze  břicha,  prose,  aby  byli  soucitnými.  Ustanoví  se 
dva  Udé,  kteří  hned,  dokud  trvá  schůze,  odeberou  se  na  místo  samé, 
aby  vyšetřili  škodu.  Co  se  oni  vracejí,  činí  župan  jiný  návrh  asi  takto: 
„y  předešlém  shromáždění  bylo  nařízeno,  aby  se  zvířata  nepouštěla 
přes  ten  a  ten  mezník.  Já  jsem  je  zastihl  toho  a  toho  dne,  a  to  jsou 
hospodáře  T.  a  T.  Jak  máme  rozsouditi,  bratři."  Po  odbyté  řadě  těchto 
návrhft  bratimové  pečují  též  o  obecní  práce  dotyčných  domů,  dotyč- 
ného kraje.  Vydávají  nařízení  v  příčině  pastvisk,  hájů,  posekávání  dříví, 
nakupování  rozmanitého  ovoce  atd. 

Když  se  schůze  příliš  protáhne,  nalévá  se  víno  a  hrdla  se  svla- 
žují, ani  gaštalci  každému  po   číši  nabízejí,  a  písař  do   protokolu  za- 
znamenává.  Bratim  bratima  nesmí  nikde  uraziti,   a  nejméně  ve  skup- 
štině.    Stane-li    se   ten   případ,   vyslýchá   župan  strany,  a  pak   táže  se 
bratří:    »Považujete-li   vy   to   za  urážku,    vyslechnuvše  jednu  i  druhou 
stranu?"    Rozhodne-li   většina  hlasů  pro  urážku,    pak  musí  urážce  vy- 
jíti ze  dvorany,  až  mu  vyměří  trest.  Na  to  ho  zavolají,  a  župan  ohla- 
šuje mu  výměr:    tolik   a   tolik   láhví  vína,  tolik   koláčů,  a  druhdy  též 
tolik  liber  masa.    Urážce,  chce-li,   může  poprositi  bratry,    aby  mu  sní- 
žili pokutu  z  těch  a  z  těch  důvodů,  a  obyčejně   bývá  mu  trest  snížen, 
avšak  jen  o  málo.    Přijde-li  obchodník,   aby  koupil  od  bratrstva  vína, 
nesmí  župan  sám  se  umlouvati,   nýbrž    musí   sezvati  bratry.    Na  to  se 
prohlásí :  Pod  tu  cenu  nesmí  být  prodáno.  Kolik  nad  tu  cenu  se  shod- 
nete, nechC  je  k  vašemu  prospěchu!  Bylo  usneseno,  že  se  bude  praco- 
vati  na   poli,    a  to   zdělávati   úhor.    Do    toho  a  toho    dne  neb  hodiny 
z  rána  mijí  se  všichni  shromážditi,    aupb  poslati  svého   zástupce,  hod- 
ného  sebe.    V  čase    obědu   zasednou   všichni   okolo  jednoho  stolu  pod 
některým  stromem.  Nejstarší  a  nejrozumnější   bratim  pronese  přípitek 
na  župana,  a  týž    mu   odpovídá:    .Buďme   pamětlivi,    bratři,   mrtvých, 
kteří  nám  práce  své  zanechali.  Boha  neurážejme,  nýbrž  svorně  a  jedno- 
myslně pracuj mež  a  hoduj  mež.  Bude-Ii  komu  co  nespravedlivé,  nechaC 
si  stěžuje   u    mne,   já   chci    mu  vyhovéti.    V  tom  jménu   „živili  bračo ! 
živio   Mate"    (pohlížeje  na  nejbližšího  souseda,   kterému   hodlá   podati 
vinný  pohár).  —  Tak  sledují  za  sebou  přípitky  —  „zdravice"  —  jeden 
za  druhým.   Tak  pije  se   na   zdraví  i  při  hostinách  i  při  schůzích.  — 
Hostiny  veliké  bývají  4 — ókráte  do  roka,  jmenovitě  na  podzim  po  vino- 
braní,  když  se   kladou   účty   o   příjmech   a   vydáních   vína.   Tehdy  se 
kolí  berani  i  skopci,  jedí  se  vaření   i   pečení,  a  pije  se,  co  sudy  nej- 
výtečnějsího  v  sobě  chovují.    Od  rána  do  pozdní  noci  před  bratimy  je 
všecko,  co  jen  srdce  ráčí. 

Na  den  sv.  Jiří  každého  roku  záhy  z  rána  všichni  bratimové  ve 
zbrani  shromažd^jí  se  před  bratským  domem,  s  ratolestí  v  ruce.  Tehdy 
jdou  potvrzovat  a  označovat  ratolestmi  mezníky,  zatknuvše  je  na  tolika 
místech,  kolik  je  bratimův,  a  vypálivše  na  každém  z  těch  míst  právě 
tolik  pušek.  Vykonavše  tuto  offícielní  práci,  vracejí  se  za  neustálé 
střelby  bez  pravidel  a  dle  libosti  konané,  do  společného  domu,  aby  se 
občerstvili  masem  a  vínem,  a  zároveň  aby  jeiinali  o  otázkách,  které 
^.npanů  došly.  Jestli  který  bratim  těžce  se  proviní,  buď  krádeží  neb 
lží,  bývá  i  z  bratrstva  vyloučen  na  nějaký  čas,  a  v  případu,  že  se  proti 


I 


Dopisy  L.  Rittersberga  A.  H.  Kirkorovi.    .  407 

tomuto  rozsudku  odvolá  k  okresnímu  soudu,  běda  mu ;  neboC  vedle 
bravu,  vína  i  chleba  připraven  je  též  o  peníze.  Nezn^gí  ani  odvol&ní 
nad  svým  soudem.  Oni  jsou  první  i  třetí  instancí. 

Faráře  vlastnilo,  jenž  by  vykonával  v  bratrstvech  bohoslužby,  není. 
Y  takových  případech  poprosí  místního  faráře,  který  má  táž  právo 
účastniti  se  každé  hromady  a  přehledati  všecky  účty.  V  kaplích  čte 
se  zřídka  kdy  mše,  jenom  v  den  patrona,  a  ve  veliké  potřebě.  Jindy 
stojí  kostel  zavřen,  toliko  v  čase  bouři,  které  jsou  velmi  častý,  slyšet 
je  zvoniti  na  mračna  se  zvoníků  kostelních,  aneb  před  nimi  stříleti  na 
Irudovice  prachem  svěceným  o  veliký  pátek. 

Vedle  vinohradAv  a  omic  mají  jednotlivá  bratstva  též  své  háje, 
kde  hřmotnějáí  dobytek  se  pase.  Jsou  i  zvláštní  dozorci  nad  těmi  h^i, 
tak  zv.  ngajnici",  kteří  nad  tím  bdi,  aby  dobjtek  něčí  nevstoupil 
na  zakázané  místo.  Kdo  se  proti  tomuto  nařízení  proviní,  platí  za  každý 
kus  pokutu  „travannu^,  která  se  shromažďuje  do  společné  krabice. 
Z  ^travariny"  pořizují  si  hajníci  hostiny.  Jest  pak  hajníků  do  roka  po 
osmi,  každý  týden  hlídá  jich  háje  po  dvou.  Z  těchto  osmi  hajníků  je- 
den je  kněz:  on  zaznamenává  pokuty,  vede  vrchní  dozor  a  správu 
hajníkův  i  zařizuje  hostinu.  (Dokončeni.) 


Dopisy  L  Ríttersberga  A.  H.  Kirkorovi.  *) 

Laskawy  Panie  Dobrodzleju! 

Ledwie  moje  pióro  zdola  wytlómaczyé  cale  pocieszenie,  co  mi  sprawily 
pifkne  list  v  Paúskie,  do  mnie  od  10.  Lipca  i  do  naszego  dobrego  Hanki,  któ- 
ren  byl  tak  laskaw,  otrzymany  list  mi  pokazač.  Niech  si^  Pan  Dobrodziej  na 
to  spuszcza,  že  szlachetna  przyjažn  Czechom  oáwiadczona  nie  tylko  od  nas 
korrespondentów.  ale  od  literatów  i  patryotów  Czeskíeh  v  ogóle  poznaný  i  zu- 
pehiie  oceDÍon§  oedzie,  bo  postaramy  si^  o  to. 

Pan  hrabia  Tyszkiewicz  jeszcze  do  Pragi  nie  przyjechal.  Bylo  by  bardzo 
dobré,  kdyby  si^  jakáó  latwa  komunikacya  mi^dzy  námi  zlagodzič^  dala,  juž 
dla  tego,  žeoy  mi  nie  bylo  trudno,  rozmaite  ksi^žky  czeskie  dla  Wileůskiego 
Muzeum  za  dobré  slovo  zbierač,  ale  i)o  poszcie  te  rzeczy  odsélaé  bylo  by 
može  zbyt  drogo.  Gdybyámy  tylko  wiedzieli,  komu  podobné  rzeczy  tutiy 
w  Pradze  dla  Muzeum  Wileůskiego  oddawaé,  albo  do  Lipska  luh  do  Krakowa 
zaéelač,  znalazlo  by  sie  to  i  owo. 

Zapowí  zkomuniKowalem  Paňski  list  i  zach§cam  go  ilež  mog$  do  na- 
pisania  artykulu  dla  Pana  Dobrodzieja,  lecz  prawda,  že  teraz  bardzo  zatnidnio- 
nym  jest. 

Ja  mam  na  pewn§  roboty  historyczna  termin  do  12.  Wrzeánia,  potem 
ale  odbierze  Pan  Dobrodziej  nie  za  dlugo  dla  Teki  Wileůski^  ode  mnie  bio- 
grafie Hanki  a  wiadomoáci  o  czeskim  teatrze,  oraz  pi8z§  Gajowi,  którego 
dobrze  znám,  do  Zagrzebu  o  potrzebne  data  dla  jego  biografii.  Naši  žycz§ 
vpybomej  d^žnoéci  pp.  literatów  Wileúskich  serdecznie  najlepszego  powodzenia 
8i$  a  póki  mi  bf  dzie  možná  czemkolwiek  Panu  služyé,  pro8z§  rachowaé  na  mnie. 

Od  samego  z  martwychwstania  naszej  nowej  literatury  panuje  u  patry  o- 
tycznej   strony   czeskiej  wielka,  žywa  sympathia  dla  wszystkiego  dobrego 


*;  Listy  tyto  jsou  zajímavým  příspěvkem  ku  poznáni  styků  českoslovan- 
ských  v  letech  padesátých.  Životopis  Rittersbergův,  pilného  a  záslužného  spi- 
sovatele Českého,  viz  v  Slov.  Naučném.  Kittersberg  psal  též  do  časopisů  pol- 
ských a  ruských  („Teka  wlleáBka""  a  „Rnsskaja  bes*").  Text  obou  dopisů  po- 
dáváme v  znéni  nezměněném.  «/. 


408  '    Dopisy  L.  Rittereberga  A.  H.  Eirkorovi. 

i  pi§knego,  co  w  Polsku  i  u  drngich  Slawian  jest,  a  ježeli  pewne  niepomyslne 
z<utrzenia  pplityczne  a  egoizm  Kil  ku  intrygantnych  laozi  v  pojedynczych 
chwilach  ternu  nie  sprzyjafy,  to  przeciež  nie  uskodzilo  wlasnemUf  ňader  pewnid 
stojnému  pryncypu. 

Im  wi§cej  poznaj§  zaszczytne  zaslagi  Paáskie  o  rozszersenie  dostojne], 
czystei  oéwiaty  na  Litwie,  tem  bardziej  roónie  wysokie  uszanowanie,  z  którym 
mam  honor  zostaé 

Wielmožnego  Pana  Dobrodzieja 

najszczerszy  a  niynižszy  shiga 
Rittereberg. 
Praga  Czeska  1857. 

Praga  Czeska  12.  Marea  1858. 

WielmoŽny  Panie  Dobrodzieju! 

Mialem  honor  otrzymaé  diplomat  shiwnego  Komitétu  Archaeologioznegó 
a  zloŽe  J.  W.  Prezydyum  swoje  unižone  podzi§kowanie,  jak  otrzymam  po> 
zwolenie  rz^dowe  do  przyjecia.  Proáb^  podalem. 

Za  laskaw^  pomoc,  która  juž  przyszla,  dobroci  Pnúskiej  z  najgl^bszegó 
serca  dzi§kuj§.  Tej  lagodnej  ushigi  do  smierci  nie  zapomn^.  Jestem  cí^gle  ná 
)6Žko  przykuty  a  jedyna  pociecha  moja,  w  poácieli  trochy  pisac. 

Zyczliwoóč,  z  któr§  Pan  Dobrodziej  raczjl  pisač  o  myéli  slowniczká 
czesko-polsko-rossyjskie go,  jest  ňader  míla  dla  mnie.  Wielkoéé  ksif žky 
byla  by  wlaáciwie  podlug  žyczenia  p.  edytora,  dla  tego  nie  ámiem  jei  zaraa 
bezwarunkowo  postanowié.  Aby  przeciež  nieco  proponowaé:  sadz§  Žeby  wy- 
starczyl  slowniczek  —  ponoŽ  trzvdziestu  arkuszów  —  formátu  KÍeszonkowegO 
(32  stronnie  na  arkusz).  Na  kažaej  stronniey  mogly  by  dwie  kolumneczki  byé) 
bez  nadpisów  4  caly  a  2  linie  (kreáki)  Wiedeůskie  wysokie,  obie  rázem  2  cary 
9  linii  szerokie.  W  každej  takiej  kolumneczce  moglo  by  40  albo  50  wierszów 
byc.  Gdvby  sie  to  panom  edytorom  wiele  byé  zdalo,  mógl  bym  slowniczek 
o  20  podobných  arkuszach  napisaé.  Dal  by  si^  wprawdzie  jeszcze  szczuplejszy 
zrobié,  ale  to  by  juž  bardzo  ubogi  byl.  Przyoal  bym  nietylko  glowníejsze 
•róžni^ce  sie  prowincylismy  morawskíe,  lecz  i  slowackie,  z  potrzebnemi  uva- 

famiojezyku  Czechów,  Morawi^n  i  Slowaków.  Rok  po  zawartej  nmowiespo- 
zieval  bym  sie  z  takim  slowniczkiem  (na  przvklaď  o  30  arkuszach)  gotów 
byč,  ale  gdybym  pr§dzej  umrzeč  mial,  postaral  bym  si^  o  zdolnego  tutajszego 
literáta,  któren  by  zaczfte  dzielo  po  mnie  wedlug  umowy  skoúczyl. 

O  honorár  nie  bfdzie  procesu.  Któž  by  edycyi  sif  podjal,  wiedzial  by, 
co  za  podobné  prače  zwyczajnie  tam  si§  daje.  Oczekiwal  bym  wi^c  faiskaw^ 
propozycy§  z  pelnem  zaufaniem. 

Žatém  puszcz^  si§  ochoczo  w  dalsze  artykuly  dla  Teki  Wileúskiej. 
(Naiuczciwiej  dzifkuj^  za  drugi  tom  i  cíesz§  si§  na  trzezi.)  Chc§  ieszcze  wiecej 
.spólpracowników  dla  szlachetnego  literacťiego  dzialania  Piuíiskiego  zyskaé 
a  wzajemnoéó  na  szerszym  zakladzíe  rozwijaé.  Wlaónie  dla  tego  pragn§l  bym 
po  niektórych  wiadomosciach  o  dalszych  líterackich  zamiarach  slawnego  To- 
warzystwa,  mianowicie  cz^  pozwolono  Tygodnik  wydawač  albo  dalsze  ci§gy 
Teki  Wileúskiej  wychodzié  mája? 

Osobliwie  dzi§kuje  za  pinkne  Pami§tniki  archeologiczne,  które  bí§  mi 
bardzo  podobaj^. 

Tylko  moja  choroba  jest  przyczyn^,  že  z  odsélaniem  czeskich  žumalów 
dla  Paůstwa  jeszcze  nie  stanowczego  nie  przed8i§wzi§lem.  Žatém  mam  honor 
oznamojič:  že  Praskle  Nowiny  (co  dzieů  arkusz  bez  poniedzialku)  bez  do- 
datku  (bardzo  níepotrzebnego)  tutai  v  Pradze  kwartalnie  1  '/^i  reúskiego  ár.  ko- 
sztuj%.  Lumir  (za  tydzien  I'/,  arkuszu)  kosztuje  in  loko  kwartalnie  1  zl.  r.  15 
krajcarów  ^~    "-^^  "'"  '"^  ~~*        '"  /«.  _i  _  ^^   v  .      ^*, 

z  končen 

Lumir  1  %  zl.  r.  ór.  Jak  to  potem  z  rossyjska  poszta  jest,  nie  wiem.  O  Pami%tki 
archeologiczne  postarám  si^.  Južem  o  nich  mówil  Zapowi,  ale  žatém  co  tak 
dingo  lež^,  on  troszcczk^  nsn§l. 


Pavel  Diirdfk:  Targeněv  ličen  dle  svých  dopisů.  409 

Pan  Dobrodziej  zdaje  síe  myéleč,  že  i  na  Morawie,  slowianska  žurnali-. 
styka  kwitnie.  Och  gdyby  tak  bylo!  wprawdzie  w-ychadzi  w  Bernie  jakaá  nie- 
szezeóliwa  gazetka,  lecz  niestety  tak  mizerná,  Žeby  grzech  bvl,  za  granic^  po- 
sélac  j%.  Co  sie  ale  przeciež  o  morawskíej  literaturze  powiedzieč  daje,  z  tego 
zrobimy  artyku}  na  ksztalt  przegl^du. 

U  nas  Siowian  glowa  w  sercu  a  serce  v  glowie.  —  Mam  niewympwne 
pragnienie,  raz  cale  serce  do  Panskiego  wylaé.  —  Pan  Bóg  wlelki  —  moie 
I  to  sie  stanie.  —  Može  okamgnienie  mnie  zniszczy  jak  robaka  —  1  po  nas 
b^^  Stowianie.  —  Póki  ostatnia  iskra  žycia  we  mme  b^dzie,  prosz^  racbo* 
waé  na  bezwarankow%  úslužnoáé 

Wielmožnego  Pana  Dobrodzieja 

wiernie  oddanego 
Rittersberga. 


Turgenév  líčen  dle  svých  dopisů. 

Napsal  dr.  Pavel  Durdik. 

(Dokončeni.) 

Turgenév  nikdy  nebyl  ženat.  V  psaní  16.  listopadu  1856. 
píše  z  Parížp  hrabéti  Lvu  N.  Tolsléinu:  ,Mne  drži  zde  starý, 
nerozlučný  svazek  s  jistou  rodinou  (Viardot),  jakož  i  má  dceruška 
Paulina,  která  ini  dělá  velkou  radosf:  je  to  milé  a  rozumné  děv- 
čátko.* (Ona  nikdy  neuméla  rusky  a  matku  svou  ani  nepoznala; 
záhy  byla  přivezena  otcem  svým  do  Paříže  a  zde  vychována.)  — 
Tehdáž  bylo  Turgeněvu  36  let 

R.  1860.  píše  opět  z  Paříže  Polanskému:  ,,Bydlim  zde  a  zřídil 
jsem  si  celé  hospodářství;  žiji  s  dcerou  a  gouvernantkou  Angličan- 
kou." —  O  pět  neděl  později  píše  J.  E.  Kolhasinw.  „Žeňte  se,  to 
vám  radí  starý  mládenec,  jenž  ví,  jak  je  to  horké  býti  neženatým. 
Vedu  sice  nyní  hospodářství  a  bydlím  s  dcerou  a  její  gouver- 
nantkou (Angličankou,  velmi  řádnou  ženštinou)  —  ale  jaký  to 
rozdíl.  V  měsíci  dubnu  hodlám  jeti  do  Ruska  —  a  jestli  dá  Bůh 
a  provdám  zde  (v  Paříži)  svou  dceru,  to  navždy  se  vrátím  do 
otčiny."  —  Vrátil  se,  avšak  ne  navždy  —  téhož  roku  píše  již 
14.  června  D,  J.  Kolbusinu:  ^Nynější  rok  zůstanu  v  Spaském  do 
podzimku  a  na  zimu  opět  jedu  do  Paříže,  kde  se  vynasnažím, 
abych  provdal  svou  dceru,  což  se  mi  v  předešlém  roce  nezda- 
řilo.* —  Z  Badenu  píše  P.  B.  Annenkovu  24.  prosince  1864. : 
, Můžete  mi  prokázati  převelikou  službu  , . .  Provdávám  dceru  svou 
za  pana  Gastona  Bruéra  —  proto  jsem  jezdil  do  Paříže,  odkud 
jsem  se  dnes  vrátil.  Veškeré  vyjednávání  s  rodinou,  notáři  a  t.  d. 
jsou  u  konce  ku  vzájemné  radosti,  než  vyskytla  se  důležitá  pře- 
kážka: mezi  listinami,  které  dlužno  zadati  v  radnici,  kde  sňatek 
bude  vykonán,  nedostává  se  matriční  vysvědčení;  bez  něho  nelze 
pomýšleti  na  sňatek.  Dceru  mou  porodila  v  Moskvě  v  květnu  1842. 
Avdofa  Ivanova,  dcera  moskevského  měšCana,  která  však  nevím 
kde  nyní  se  zdržuje;  styky  s  ní  za  příčinou  vyplácení  ji  doživotní 
pense  udržuji  Labanovem,  bývalým  sluhou  mého  otce."  —  Žádá 
o  vymožení  tohoto  vysvědčení  co  nejdříve  a  aby  při  tom  peněz 
nešetřili.  —  „Neb  sebe  menší  zanedbání  bude  míti  v  zápětí  odlo- 

gloVAimký  Nbi>rnÍR.  30 


410  Pavel  Durdik: 

Žení  svatby,  což  v  každém  ohledu  bude  míti  velmi  špatné  ná- 
sledky." —  Tímto  psaním  vyvracuje  se 'iiepravdivá  zpráva,  která 
se  dostala  do  veřejnosti  od  Berga  (též  do  ,Osvéty*  1884.  str.  327.), 
že  prý  dcera  jeho  pocházela  od  nevolnického  dévčete  Feoktisty, 
která  však  žila  u  Turgenéva  v  Spasském  a  Petrohrade  r.  1851.  až 
1853.,  tedy  deset  let  po  narození  dcery  Turgenéva.  —  PMtel 
Turgenéva,  J.  J.  Máslov,  podepsal  se  jako  svědek  na  listinu,  v  niž 
matka  dává  povolení  ku  sňatku.  —  Ale  již  29.  ledna  1865.  ozna 
muje  Turgenév  Máslovu,  že  se  bez  křestního  listu  obešli  a  že 
svatba  bude  13.  února,  načež  že  v  tentýž  den  odjede  do  Badenu. 
Bohužel  nebylo  jeji  manželství  šfastné,  jak  se  později  ukázalo  — 
neštěstí  stíhalo  ji  za  neštěstím. 

Roku  1871.  píše  Turgenév  22.  března  z  Petrohradu  témuž 
starému  příteli  Máslovu:  ,Ánnenkov  poslal  za  mnou  psaní  mé 
dcery,  naplněné  od  začátku  až  do  konce  úpěnlivým  nářkem; 
jestli  vbrzku  neobdrží  40  tisíc  franků,  to  prý  jest  po  ní  veta  a 
po  jejím  muži  též.  Proto  Tě  žádám,  abys  při  prodeji  mého  sta- 
tečku (Kadnoje),  bude-li  toho  třeba,  dva  až  tři  tisíce  rublů  slevil, 
jen  abych  peníze  obdržel  co  nejdříve." 

Teprv  r.  1882.  nalézáme  opět  zmínku  o  dceři.  Turgenév 
píše  z  Paříže  28.  ledna  Polonskému:  „Na  mne  trhlo  neštěstí: 
moje  dcera  je  úplně  na  mizině,  rozvod  její  s  mužem  je  nevyhnu- 
telný —  a  já  jsem  nucen  prodati  své  koně,  kočár,  obrazy  (mezi 
jinými  obraz  znamenitého  umělce  krajináře  Th.  Rousseaua)  atd.* 
V  této  době  byly  rodinné  finanční  záležitosti  Turgenéva  velmi 
neutěšené,  tak  že  k  upokojení  přítele  svého,  Polanského,  Turgenév 
píše:  „Nechť  to  bude  jakkoli,  vždycky  budu  míti,  jak  řekl  jeden 
Francouz,  nejen  ,caféS  ale  i  ,pousse-café',  tedy  není  příčiny 
k  jakýmkoli  obavám.  Pokud  budu  živ,  vystačí  to  v  největší  míře." 

Pobyt  Turgenéva  v  cizině  a  především  zvláštní  jeho  poměr 
k  rodině  Viardortové  stál  Turgenéva  převeliké  summy  peněz;  mimo 
to  důchodů  ze  statků  měl  málo,  neb  osobně  málo  kdy  býval  na 
svých  statcích,  tak  že  ho  správcové  a  všichni,  kde  kdo  mohl  okrá- 
dali. Tak  sám  píše  ve  svém  psaní  (ze  dne  31.  června  1876.),  že 
správce  K . .  ský  připravil   ho  o  čtvrtinu  všeho  jmění  v  Rusku.*) 

22  února  1882.  píše  Turgenév  pani  Ž.  A.  Polanské:  , Dcera 
moje,  spolu  se  svými  dvěma  dětmi,  donucena  byla  utéci  od  svého 
muže;  musil  jsem  ji  zde  schovávati . . .  Pro  dceru  jsem  našel  útulek, 
kde  jí  muž  nenajde.  Mnoho  mne  čeká  starostí . .  .**  —  O  čtyři 
dni  později  píše:  „Co  se  tkne  mé  dcery,  to  teprve  nyní  začínají 
trampoty:  s  advokáty  a  právními  zástupci  a  t.  d.  mám  mnoho 
práce.  Rozepře  může  trvati  rok  a  více,  dcera  musí  se  s  dětmi  ukrý- 


*)  Turgenév,  ač  slul  bohatým  člověkem,  míval  často  nedostatek  peněz.  — 
Mnoho  peněz  věnoval  též  nakupováni  obrazA;  i  sám  píše,  že  v  hotelu  Drouot 
by]  znám  pode  jménem  Grand  Gogo  Russe  (Gogo  nazývají  Pařižané  bo- 
hatého člověka,  Jehož  lze  snadno  podvést).  —  17.  dubna  1878.  píše  Polonskéma: 
„  Ačkoli  nejsem  jeŠtě  na  mizině,  přece  mé  finanční  záležitosti  tak  klesly,  Že  jsem 
musil  prodat  svou  galerii  obrazA  —  a  prodělal  jsem  při  tom  dvanáct  tisfo 
frankA.  Přes  to  vtecko  jsem  chudoby  jeŠtě  velmi  dalek.** 


Tnrgenéy  ličen  dle  svých  dopisů.  41 1 

váti  —  vše  co  měla,  je  navždy  ztraceno,  snad  docela  bude  musiti 
utéci  z  Francie.  Je  mi,  jakoby  mne  zasáhlo  kolo  a  začalo  mne 
vtahovati  do  stroje.  To  je  tím  smutnější,  že,  jak  víte,  zvláštní  ná- 
klonnosti k  své  dceři  nikdy  jsem  necitil.  Vše,  co  jsem  pro  ni  do- 
posud dělal  a  i  dále  dělati  budu,  je  mi  vnuknuto  jediné  citem 
povinnosti.  Tato  neštastná  nehoda  zadrží  mne  zde  v  Paříži  déle 
než  jsem  předpokládal,  tak  že  není  pomyšleni,  abych  přijel  do 
Petrohradu  k  Vašemu  dni  narozeni.  Vy  vidíte,  že  život  začíná 
mí  ukazovati  své  nepříjemné  stránky ;  na  štěstí  zdraví  mé  se  ne* 
zhoršilo  —  podagra  mlčí  —  a  jen  někdy  lehké  nepravidelnosti 
tlukotu  srdce  připomínají  mi,  že  jsem  takým  smrtelníkem  jako 
všichni  lidé." 

O  měsíc  později  píše:  ,Zfistanu-li  v  Paříži  i  dále,  nebude 
to  za  příčinou  processu,  který  teď  nemá  smyslu,  neb  moje  dcera 
spolu  s  dětmi  žije  v  úkrytu.  —  Třeba  ukončiti  jiné  záležitosti.* 
O  dceři  neděje  se  více  zmínka  v  Sborníku. 

Dcera  Turgeněvova  žije  dosud  v  Paříži.  Po  smrti  Turgeněva 
začala  process  proti  paní  Viardotové,  hledíc  aby  poslední  vůle 
otce  jejího,  jenž  paní  Viardotové  vše  odkázal,  byla  za  neplatnou 
prohlášena  —  než  od  francouzských  soudA  byla  odmršténa.  —  Na- 
skýtá se  otázka,  proč  Turgeněv  odvezl  svou  dceru  do  Francie, 
proč  ji  nedal  vychování  v  Kusku  ?  Příčina  byla  ta,  že  dle  ruských 
zákonů  je  to  téměř  nemožné,  zvláště  pro  šlechtice,  aby  kdo  svou 
nemanželskou  dceru  mohl  přijmouti  za  vlastní.  Ustavičný  téměř 
pobyt  Turgeněva  ve  Francii  též  přispěl  k  tomu,  že  přál  si  míti 
dceru  u  sebe,  aby  jí  pak  zde  získal  zaopatření.  Mnoho  činil  Tur- 
geněv pro  svou  dceru  —  avšak  ta  špatně  splácela  otci  svému 
jeho  starostlivost.  —  R.  1856.  též  se  sešel  Turgeněv  se  sličnou 
kněžnou  Meščerskou  (viz  str.  129.  zde),  která  nerozuměla  slova 
rusky,  zrovna  jako  později  dcera  Turgeněvova.  Turgeněv  tehdy 
psal  o  tom  hraběti  Lvu  N.  Tolstému:  .Slečna  Meščerská  není 
vina  touto  ohyzdnosti,  než  přes  to  vše  je  něco  takového  velmi 
nepříjemné.  Nedá  se  mysliti,  že  by  nebylo  vnitřního,  posud  ještě 
tajného  odporu  mezi  její  krvi,  její  plemenem  —  a  mezi  jazykem 
a  jejími  myšlénkami  —  a  za  příčinou  tohoto  odporu  později  buď 
se  stane  z  ní  osoba  pravšední  aneb  bude  musit  mnoho  trpěti.*  — 
A  s  dcerou  Turgeněva  přihodilo  se  to  první.  Podrobněji  pro- 
mluvíme o  těchto  událostech  v  jiném  článku  o  Turgeněvu. 

Co  se  tkne  poměru  Turgeněva  k  rodině  Viardotové,  připomí- 
náme v  krátkosti  toto.  Již  r.  1845.,  tehda  mu  bylo  27  let,  sezná- 
mil se  Turgeněv  v  Petrohradě  se  znamenitou  operní  pěvkyní  paní 
Paulinou  Viardot-Garcia  a  jejím  mužem;  jí  bylo  tehda  24  let  a 
byla  již  na  čtvrtý  rok  vdána  (muž  její  byl  dříve  ředitelem  paříž- 
ského Theatre  italienne).  Od  roku  1845.  trval  Turgeněv  s  řečenou 
paní  a  její  rodinou  v  blízkých  přátelských  poměrech  až  do  své 
smrti.  Internování  do  vesnice  od  1852.  do  konce  1854.  rozloučilo 
ho  násilně  od  francouzských  přátel  —  a  již  při  první  příležitosti 
jak  mu  byla  vrácena  svoboda,  pospíšil  Turgeněv  za  nimi.  Dle 
vlastních  slov  jeho  —  on  „přilnul"  k  těmto  cizím  lidem  a  strávil 


412  Pftvel  Durdík: 

s  nimi  a  pro  ně  polovici  svého  života.  Matka  jeho  byla  nanejvýš 
popuzena  slepou  oddanosti  syna  k  paní  Viardotové  —  nenazývajíc 
ji  jinak  než  „proklatou  cikánkou*",  a  pokud  byla  živa,  neposýlala 
Turgeněvu,  dílčímu  na  blízku  své  lásky,  žádné  peníze,  jakoby  syna 
Ivana  na  svétě  nebylo.  Matka  posměšně  říkala  o  synovi,  že  jest 
„odnolubec**.  t.  j.  dle  definice  Turgenéva  človék,  který  pouze  jed- 
nou v  živobytí  může  pravdivé  milovat  a  na  celý  život  zůstává  var- 
ným své  jediné  lásce.  S  uměleckou  rodinou  Viardotovou  procestoval 
Turgenév  celou  Evropu,  a  bydlil  hlavně  v  Paříži  a  Baden-Badenu 
a  jen  někdy,  a  to  na  krátko,  jel  se  podívat  na  Petrohrad  a  na 
svůj  statek  ve  vesnici  Spasské  v  orlovské  gubernii.  Již  jsme  uvedli 
to  psaní,  v  němž  r,  1856.   píše  hraběti  Lvu  N.  Tolstému,  že  ho 
v  Paříži  zdržuje  staré  přátelství   k  jedné  rodině,  a  měl  již  tehda 
v  úmyslu,  že  se  navždy  usídlí  v  cizině.    Od  té  doby  je  celý  život 
jeho  věnován  rodině  Viardotové.  Píše  Polonskému  z  Baden-Badenu 
1869.  3.  dubna:  „Jel  jsem  do  Výmaru,  abych  byl  ve  výmarském 
divadle  při  provozování  operetky  ,Le  dernier  Sorcier**,  libretto  jest 
napsáno  mnou  a  hudba  jest  od  paní  Viardotové  . . .  Referát  o  tom 
nejspíše  bude  vytištěn  ve  feuilletonu  „Petrohradských  Vědomosti**. 
To  se  též  stalo,  ale  proti  tomuto  referátu  vystoupil  „Golos",  na- 
zývaje to  beztaktnou   reklamou  se  strany   Turgeněva,  —  „Psaní 
mé  z  Výmaru,**  píše  Turgeněv  Polonskému  5.  května  1869.,  „ovšem 
je  reklama,  avšak  je  to  reklama  o  věci,  kterou  pokládám  za  velmi 
slušnou.   Nalézati   to   beztaktním  —  že  jsem   po   251eté   známosti 
poprvé  pronesl  jméno  paní  Viardotové  v  záležitosti,  která  se  děla 
veřejně  před  obecenstvem  —  toho  jsem   se   ani  nadíti  nemohl.** 
Musil  tento  nájezd  „Golosa*  uraziti  Turgeněva  tím  více,  že  v  jed- 
nom  z  předešlých   psaní  psal   hraběti   Milutinovi :    „Provozování 
operetky  očekávám  s  netrpělivostí ;   bude-li   mít  úspěch,  to  může 
toto  opatřiti  novou  karriéru  pí.  Viardotové.*  —  Ve  skutečnosti  však 
„Le  dernier  Sorcier"  na  pólo   propadl  na  výmarském  divadle   a 
pí.  Viardotová  obmezila  svůj  hudební  skladatelský  talent  uváděním 
písní  do  zpěvu.  —  Turgeněv  ovšem  viděl  v  pí.  Viardotové  a  v  čle- 
nech její  rodiny  jen  krásné  a  dobré  vlastnosti  a  proto  dlel  velmi 
rád  mezi  nimi,  kochaje  se  šfastnou  domácností   znamenité   zpě- 
vačky. „Rodina  Viardotová  bydli  zde  v  Baden-Badenu  celou  zimu; 
nejstarí^í  dcera  (Louisa)  učí  se   kresleni  a  prospívá  neobyčejně. 
Je  to  vůbec  podivuhodné   děvče.*  —  A  vše  rád  koná  pro  tuto 
rodinu  jakoby  byl  jejím  strážným  andělem.  —  ,Jel  jsem  do  Vý- 
maru a  do  Berlína,"  píše  24.  prosince  1869.,  „abych  zařídil  do- 
časné přestěhování  (na  dva  měsíce  —  od  1.  února  do  1.  dubna) 
rodiny  Viardotové  a  své  vlastní  do  Výmaru.*  —  V  lednu  jel  do  Pa- 
říže, kde  opět  bylo  práce  plné  ruce  v  záležitostech  rodiny  Viardo- 
tové, a  opět  odebral  se  odtud  do  Badenu,  Výmaru  atd.  R.  1870. 
dostával  Turgeněv  tlukot  srdce  —  byl  to  příznak  podagry,  kteráž 
ho  svými  záchvaty  často  navštěvovala;  proto  píše  v  červnu  1870. 
k  starému  příteli  J.  J.  Máslovu:  „V  případě  náhlého  mého  úmrtí 
věz,    že   mé   akcie  rjazaĎské  železné   dráhy,,  které  mám  u  tebe 
uschované,  jsou  koupeny  pro  mou  milou  Klaudii  Viardotovou  (je  to 


Tnrgenév  Héen  dle  svých  dopisů.  413 

druhá  dcera  pi.  Viardotové);  v  případe  katastrofy  musíš  je  odevzdat 
do  Badenu  pí.  Paulíne  Viardotové.  Jsem  nyní  úplně  zdráv,  ale 
opatrnosti  nikdy  nezbývá."  Tato  néžná  starostlivost  k  členům  ro- 
diny této  jeví  se  velmi  óasto  v  psaních  Turgenéva,  i  měla  za  sebou 
ten  následek,  že  r.  1870.  prodával  rozličné  části  svých  pozemků 
v  orlovské  gubernii,  aby  měl  nějakou  zásobu  peněz.  Roku  1870. 
píše  hrab.  Milutinové  20.  června  z  Badenu:  „Zde  je  dosud  všecko 
ticho.  Jsme  na  vše  pnpraveni  a  bude-li  třeba,  odjedeme  do  Vild- 
badu  —  v  kočárech,  poněvadž  všecky  dopravy  po  železnicích  jsou 
zastaveny.  Pravím  , odjedeme*,  t.  j.  rodina  Viardotová  a  já;  já  se 
s  nimi  nerozloučím.*  —  Z  Lonlýna  píše  2.  dubna  r.  1871.:  „Paní 
Viardotovou,  jakož  i  rodinu,  zastal  jsem  chvála  bohu,  ve  zdraví. 
Jak  rád  bych  vám  řekl  něco  určitého  o  svém  budoucím  přebývání 
a  vůbec  o  svých  plánech!  Avšak  při  nynějších  víc  a  více  se  za- 
plétajících poměrech  v  Paříži,  ví  rodina  Viardotová  méně  než  kdy- 
koli, co  se  s  ní  stane  —  a  následovně  —  já  nevím  nic.  A  proto 
musím  ponechat  lodičku  svého  života  proudu  náhod  —  a  hledět, 
složiv  ruce  přes  kříž,  kam  tě  ponese.*  —  Tyto  řádky  ukazují, 
v  jaké  míře  Turgenév  byl  oddán  paní  Viardotové  —  nejen  myšlén- 
kami, ale  i  skutkem,  neb  časté  projíždky  tak  četné  umělecké  ro- 
diny neobešly  se  bez  velkých  výdajů.  R.  1873.  prodal  Turgcněv 
statek  (Lubovšu)  asi  za  50.000  r.  (psaní  Máslovu  13.  února  1873.); 
a  20.  října  1873.  píše  z  Paříže  Máslovuy  aby  mu  poslal  5000  rublů; 
9 za  5000  rublů  kup  jistě  akcie  rjazaňské  železné  dráhy,  jako  dříve, 
na  jméno  paní  Viardotové  —  a  přidej  je  k  těm,  které  již  u  sebe 
máš.  Kurs  je  nyní  špatný,  ale  nic  naplat  —  těchto  peněz  zde  velmi 
potřebuji.  Takým  způsobem  zůstane  u  tebe,  kromě  akcií,  ještě 
20000  rublů".  —  30.  ledna  1874.  píše  z  Paříže:  „Že  nejsem  ještě 
v  Rusku,  je  příčina  —  prosím  tě,  nesměj  se !  —  že  svatba  mé  nej- 
milejší Klaudie  (dcery  pani  Viardotové)  je  odložena.  Její  nastáva- 
jící jmenuje  se  6.  Chamerot."  —  25.  února  1874.  píše  z  Paříže 
Polonskéinu:  , Předevčírem  jsme  slavili  sňatek  mé  nevyrovnatdné 
Klaudie  Můžeš  si  pomyslit,  v  jakých  starostech  a  v  jakém  radost- 
ném rozechvění  jsem  byl  všechen  ten  čas.  Nyní  jsou  oba  mlado- 
manželé  tak  šfastni,  že  je  to  až  směšné  a  dojemné  na  ně  hledět. 
Při  takých  okolnostech  mne  ovšem  odpustíš,  že  jsem  ti  hned  ne- 
odpověděl. Až  přijedu  do  Moskvy,  promluvíme  o  prodeji  statku 
Kadnoje  a  o  ostatních  věcech.*  —  22.  února  1875.  píše  hraběnce 
Milutinové:  .Podagra  mne  úplně  opustila,  všichni  moji  jsou  zde 
zdrávi,  též  jest  zdráva  novorozená  dceruška  mé  milé  Klaudie. 
Tedy  přáti  si  nelze  ničeho  více."  Od  r.  1870.  žil  Turgeněv  u  ro- 
diny Viardotové  v  Paříží ;  měl  v  hořejším  poschodí  dva  malé  po- 
kojíky velmi  skrovné  zařízené.  Léto  strávil  obyčejně  ve  vlastní 
ville  vedle  villy  Viardotové  „Les  Frenes*  v  Bougivalu  blíže  Paříže. 
Píše  3.  října  1879.  z  Bougivalu:  „U  nás  není  v  domě  vše  v  pořádku. 
Porod  druhé  dcery  paní  Viardotové  byl  sice  šfastný,  avšak  její 
pětileté  krásné  děvčátko  dostalo  spálu.  To  nás  zde  déla  zdrži 
než  jsme  myslili."  —  Píše  22.  února  1882.,  sdíleje  všecky  radostí 
a  nehody  rodinné:    „Marianna  (třetí  dcera  paní  Viardotové)  po- 


414  PAvel  Dardik: 

rodila  dcerušku  po  čtyHcitihodinném  mučení,  matka  i  děfátko  její 
jsou  v  dobrém  stavu".  A  dvě  nedéle  na  to:  „Můj  přítel  Víardot 
(muž  pani  Viardotové)  pořád  je  ješté  churav,  uzdravení  jeho  pfljde 
pomalu  a  zdlouhavě.  Ubohá  paní  Viardotová  neodchází  od  jeho  po- 
stele." V  této  době  Turgeněv  ustavičně  potřebuje  peníze  —  prodal 
svůj  znamenitý  obraz  od  malíře  Rousseaua  Třeťákovu  za  25.000 
franků;  a  prosí,  aby  mu  nedoplacených  5000  franků  ihned  bylo 
zasláno,  pomýšlí  též  na  to,  aby  prodal  své  spisy  na  věčné  časy; 
jen  aby  se  dodělal  větší  peněžité  summy.  Až  do  roku  1882.  — 
jak  sám  píše  Turgeněv  1.  května  1882.  P.  B.  Annenkovu  —  po- 
skytoval mu  prodej  „Sebraných  jeho  spisů"  šest  tisíc  ročních  dů- 
chodů, kromě  jednoho  tisíce  rublů,  jejž  dostával  každoročně  za 
zvláštní  vydání  „Zápisků  myslivce*  —  tolik,  možná  i  více,  též  vy- 
dělávali i  nakladatelé  jeho  spisů  —  dodává. 

Petrohradský  měšfanosta,  Glazunov,  koupil  r.  1883.  právo 
k  vydávání  spisů  Turgeněvových  na  věčné  časy  za  80.000  rublů. 

Turgeněv  věnoval  rodině  Viardotově  sebe,  své  jmění,  celou 
svou  činnost.  Každá  nehoda,  potkavší  někoho  z  rodiny,  byla  pro 
něho  osobním  nešlěstim,  každá  radost  —  jeho  blažeností.  Dětem 
paní  Viardotové  (byly  tři  dcery  a  jeden  syn)  byl  Turgeněv  bo- 
hatým strýčkem,  nejněžnějším,  obětovným  přítelem  a  rádcem.  Též 
odkázal  vše  své  jmění  a  movitý  majetek  paní  Viardotové  spolu 
s  těmi  20.000  rublů,  které  mu  měla  ještě  vyplaiit  jistá  petrohrad- 
ská nakladatelská  firma.  Rodinný  statek  Turgeněva,  Spasskoje- 
Lulovinovo,  dostal  se  takým  způsobem  do  francouzských 
rukou  (Sic  transit .  .  .),  týž  statek,  v  němž  dědeček  Turgeněvův 
při  první  zprávě  o  dobyti  Moskvy  Napoleonem,  mrtvicí  byv  raněn, 
mrtev  na  zemi  klesl. 

Odkud  se  vzalo  v  Turgeněvu  tolik  lásky  k  paní  Viardotové, 
která  v  prvních  dobách  zacházela  s  ním  tak,  jak  zachází  vůbec 
primadonna  se  svými  zbožůovaleli?  Čím  se  to  dá  vysvětlit,  že 
paní  Viardotová  na  celý  život  upoutala  k  sobě  bohatého  Rusa, 
takové  dobrotisko,  jemuž  žádná  oběf  nebyla  těžkou  a  jenž  miloval 
tak  bezzištně  a  platonicky?  VypočítavosC,  ješitnost  a  lakota  tak 
mnohých  primadonn  jsou  známé;  známo  je  též,  že  mnohé  věnuji 
svou  pozornost  hlavně  těm  zbožňovatelům  a  přátelům,  které  mohou 
vyssávati  a  že  málokdy  jsou  schopné  citů  přátelských  a  vděčných. 
Paní  Viardotová  při  jejim  vzděláni  a  sympathickém  zevnějšku 
jisté  tvořila  výjimku  od  těchto  primadonn.  Byla-li  však  přes  to 
všecko  tato  láska  zřídlem  blaha  a  štěstí  pro  Turgeněva  —  nebo 
neštěstím,  nebo  obojím  —  kdož  to  může  určiti  nebo  zvážiti? 
Z  mnohých  jeho  menších  novell  můžeme  čerpati  odpověd  na  tuto 
otázku.  O  tom  nás  nejlépe  poučuje  hrdina  novelly  „Dopisováni" 
(P^repi^ka),  jenž  liči  svůj  poměr  k  zahraniční  umělkyni, 
která  ho  zhubila  —  slova  tato  mají  autobiografický  význam;  no- 
vella  vyšla  r.  1855. 

, Abych  pravdu  řekl,"  vypravuje  o  sobě  hrdina  řečené  no- 
velly, „ona  se  nikdy  o  mne  zvlášt  nestarala,  sotva  že  si  mne  vši- 


Turgenév  líčen  dle  svých  dopisá.  415 

malá,  ačkoli  velmi  dobrodušné  užívala  mých  peněz.  Avšak 
já. ..  já  již  nemohl  žili  nikde,  kde  ona  nebyla,  odtrhl  jsem  se 
rázem  od  všeho,  co  mně  bylo  drahé,  od  samé  vlasti,  a 
pustil  se  za  tou  ženštinou.  Snad  myslíte,  že  to  byla  rozumná  žen- 
ština—  nikoli!  Vůbec  ani  na  okamžení  jsem  se  neklamal  ve 
svém  úsudku  o  ni,  ale  to  mi  nepomohlo.  NechC  jsem  myslil 
o  ni  cokoli  —  v  její  přítomnosti  cítil  jsem  pouze  hlubokou  úctu . . . 
Měla  v  sobě  mnoho  života,  to  jest  mnoho  krve,  té  jižní  slavné 
krve,  do  niž  tamějši  slunce  nejspíše  vdechlo  část  svých  paprsků. 
Ona  spala  devět  hodin  denně,  jedla  mnoho,  nikdy  nečetla  ani  jedné 
řádky,  vyjímaje  rozličné  novinářské  články,  kde  se  o  ni  mluvilo  . . . 
Edo  mohl  očekávat,  že  se  zamilují  do  této  ženštiny?  Já  aspoň 
toho  neočekával.  Neočekával  jsem,  jaká  úloha  mi  připadne.  Neoče- 
kával jsem,  že  se  budu  potloukat  po  repeticích,  mrznout  a  zívat 
za  kulisami,  dýchat  v  divadelním  Čadu  a  seznamovati  se  s  rozlič- 
nými nepříjemnými  osobami  —  ba  i  poklony  musil  jsem  jim  dě- 
lati. Neočekával  jsem,  že  ji  budu  nositi  šál,  kupovat  ji  nové  ru- 
kavičky a  čistit  staré  bilým  chlebem  (a  to  jsem  ji  dělal),  vozit 
domů  její  kytice,  běhat  po  předpokojích  žurnalistův  a  ředitelů, 
mrhati  pro  ni  penězi,  nastuzovat  se  a  stonati . . .  Neočekával  jsem, 
že  obdržím  konečně  v  jednom  německém  městečku  Sprýmovnou 
přezdívku:  der  Eunst-Barbar." 

V  těchto  slovech  cítiti  jest  ohlas  hořkých  upomínek  —  vidíme 
před  sebou  kalich  utrpení,  z  něhojí  Turgeněv  popíjel  ne  pouze 
ve  své  tvůrčí  fantasii.  (Též  v  pětiaktovém  dramatu  Turgeněva 
.Měsic  na  venkově"  líčí  Rakitin  hoře  takové  nešfastné  lásky . . . 
Turgeněv  mluví  jeho  ústy  opět  o  sobě )  Všecko  to  snášeti  po 
dlouhou  řadu  let  v  ustavičné  ódvislosti  a  s  tisici  malicherných  ne- 
příjemností —  k  tomu  je  potřebí  notné  dávky  passivní  energie  a 
bezohledné  oddanosti.  Nyní  pochopíme,  proč  novelly  Turgeněva, 
kdykoli  jednají  o  lásce,  spočívají  na  pessimistickém  základu;  proč 
v  novellách  vidíme  zničené  naděje,  skácené  plány,  sklamaná  srdce. 
Láska  neblazí  hrdiny  Turgeněva,  láska  je  drtí,  mrzačí,  ničí.  — 
aLáska  v  skutečném  životě,"  dí  hrdina  řečené  Perepisky,  Je  pocit, 
lišící  se  od  toho  obrazu,  jejž  jsme  si  o  ní  utvořili.  Láska  není 
ani  cit,  je  to  nemoc,  je  to  zvláštní  stav  těla  a  duše,  ona  se  ne- 
vyvíjí poznenáhla . . .  ona  jest  zde,  obyčejně  zmocňuje  se  člo- 
věka neprošeně,  náhle,  proti  jeho  vůli,  na  život  a  na  smrt,  jako 
cholera  a  zimnice.  Ona  své  oběti  chápe  jako  sup  kuřátka  a  nese 
je  kam  chce  přes  všecko  jich  zdráhání.  V  lásce  není  rovnosti . . . 
v  lásce  je  jedna  osoba  otrokem,  druhá  pánem,  a  není  to  bez  dů- 
vodů, že  básníci  mluví  o  poutech  lásky.  Ano,  láska  je  pouto  a 
sice  to  nejtěžší  pouto!"  —  A  pro  Turgeněva  to  bylo  opravdu 
nejtěžší  pouto!  Láska  je  dle  Turgeněva  jako  živelní  pohroma, 
která  láme  každý  odpor  —  je  to  , démonická  síla,  která  všecky 
překážky  potírá,  proti  níž  nelze  ničeho  svésti,  proti  níž  všQcky 
rozumové  a  mravné  důvody  jsou  marné".  —  V  románu  »Dým** 
jsou  dvě  poznámky,  doplňující  názor  Turgeněva  o  lásce,  a  mající 
též  autobiografický  význam :  „Nezdaří-li  se  muži  úplně  ovládnout 


416  Pavel  Durdik: 

Ženštinou,  dobyti  si  od  ni  plné  lásky,  to  znamená,  že  ji  není 
hoden,  že  je  tak  slabý,  tak  malý,  že  nemůže  sebou  vyplniti  její 
duši".  —  „Člověk  slabý  a  silná  ženština!  Slabý  člověk  je  pigme- 
jem  před  silnou  ženštinou." 

Co  dalo  podnět  k  tomu,  že  v  mohutném  těle  Turgeněva  bylo 
tak  málo  pevné  vftle,  že  v  takové  míre  podřizoval  vůli  svou  vůli 
cizí . . .  vždyť  byl  v  rukou  paní  Viardotové  jako  vosk,  z  něhož  lze 
tvořiti  formy  jakékoli.  Tentýž  Turgeněv  nenáviděl  lesC  a  lež  světa, 
a  měl  zmužilost,  aby  obětoval  falešnou  záři  předsudkův  a  klamu 
třebas  i  trpké  pravdě,  aby  proti  nepravdě  s  neohroženosti  po- 
stavil své  vlastni  přesvědčení!  .  .  .  Jak  vysvětliti  tyto  dvě  protivy? 
Především  nezapomínejme,  že  tu  běží  o  „lásku"  k  proslavované 
pěvkyni  ve  zvláštních  poměrech  a  okolnostech.  Příčinu  jinou,  vzdá- 
lenou, lze  najíti  v  nešfastném  jeho  mládí  Matka  jeho,  Barbora  Pe- 
trovna  Lutovinová  (f  1850.),  byla  „ženština  svévolná  a  vládychtivá", 
tak  o  ní  píše  sám  Turgeněv,  .která  nám  (mně  a  bratrovi)  dávala 
prostředky  k  živobytí  a  často  nám  je  i  brala.  Strávil  jsem  tři  léta 
v  cizině,  nedostávaje  od  ní  ani  halíře,  a  přece  mi  ani  nepřipadlo, 
abych  na  ní  žádal  svůj  dědičný  díl".  Znáš,  čtenáři,  tu  zlou  siuť 
kářku  v  novellách  „Mumu"  a  „Zájezdního  hostince"?  osobu  to 
ukrutnou,  mstivou,  před  níž  všichni  v  domě  se  třásli . . .  hledící 
na  své  nevolníky  jako  na  nábytek,  jako  na  nedokonalou  třídu  lidí, 
nemajících  lidské  city  ...  V  této  statkářce  líčil  Ivan  Turgeněv  svou 
vlastní  matku  a  to  ještě  způsobem  velmi  zjemnělým.  —  On  vy- 
rostl „uprostřed  biti  a  ukrutného  týrání  nevolníků".  Synové  (starší 
Mikuláš  a  Ivan,  náš  spisovatel)  poslouchali  ve  všem  matku  bez 
odporu ;  otec  umřel  již  r.  1834.  Mikuláš,  jenž  se  oženil  proti  vůli 
matčině,  nesměl  přijíti  matce  na  oči,  ani  on,  ani  žena,  ani  děti 
jeho.  Ivan,  jenž  po  svém  otci  byl  neobyčejně  dobrého  srdce,  byl 
matčiným  miláčkem  („Benjaminem  srdce  jejího"),  ale  dvě  věci 
měla  mu  velmi  za  zlé:  předně,  že  se  zdržoval  ve  Francii  pod 
vlivem  „té  proklaté  cikánky"  (tak  nazývala  paní  Viardotovou), 
za  to  mu  po  tři  léta  neposýlala  žádných  peněz  —  a  za  druhé,  že 
píše  knihy  —  dle  jejího  náhledu  „šlechtic  musí  sloužit  —  pojistit 
si  karriéru  a  jméno  státní  službou  a  ne  čmáráním  a  mazáním  pa- 
píru; a  kdo  čítá  též  ruské  knihy?"  Synové  již  dosáhli  plnoletí, 
a  pořád  byli  závislí  od  matky;  konečně  dala  po  dlouhých  pří- 
pravách a  nekonečných  řečech  každému  po  jedné  vesnici,  ale  bez 
officielního  potvrzení,  tak  že  jim  je  kdykoli  mohla  vzíti.  K  této 
licoměrné  komedii  starší  syn  mlčel,  ale  jemný  Ivan,  jenž  dosud 
snášel  všecky  despotické  kousky  své  matky,  tentokráte  to  nevy- 
držel a  vyčetl  matce  její  lstivost  a  nelidské  nakládání  se  všemi, 
s  nevolníky,  s  příbuznými  a  vlastními  dětmi.  Matka  vykřikla  „ne- 
mám dětí"  a  vyhnala  na  místě  oba  syny  z  domu.  Druhý  den  dal 
ji  Ivan  prositi  o  rozmluvu,  ale  jak  jeho  jméno  uslyšela,  chopila 
podobiznu  „Benjamina  svého  srdce",  praštila  jí  o  zemi,  sklo  se 
rozlítlo  na  vše  strany  —  nikdo  nesměl  podobiznu  uklidit  s  podlahy 
a  tak  tam  ležela  mnoho  neděl.  Teprve  na  smrtelné  posteli  po- 
volala k  sobě  701elá  despotka  své  syny,   Mikuláš  přijel,  ale  Ivan 


Targeoěy  líčen  dle  svých  dopisů.  417 

byl  v  Petrohrade  a  přijel  teprv  po  pohřbu  matky.  *)  Turgenčv 
rostl  pod  surovým  despotismem  matky  v  takové  podřízenosti,  že 
samostatnost  jeho  povahy  nemohla  se  nijak  jeviti  a  ustáliti.  Když 
pak  úmrtim  matky  přestal  tento  despotismus,  ocitl  se  Turgenév 
v  podřízenosti  jiné  ženštiny,  paní  Pauliny  Viardotové  —  v  této  pod- 
řízeností setrval  až  do  smrti.  Asi  rok  před  svou  smrti  hodlal  se 
sice  vymknouti  z  tohoto  poměru;  pani  Polonská  (žena  básníka) 
chystala  se  za  tím  účelem  na  cestu  do  Paříže,  aby  ho  snad  do- 
stala do  Ruska,  než  nemocný  sám  tomu  nechtěl.  „Chcete  mi  býti 
nápomocnou,  a  mne  ošetřovati,*  píše  Turgenév  18.  kvétna  1882., 
»na  to  není  pomyšlení;  mé  dámy  (paní  Viardotová  s  dcerami), 
které  s  takovou  obětovností  konají  službu  milosrdných  sester,  po- 
kládaly by  to  za  urážku,  kdyby  se  někdo  pletl  do  jich  povinností."  — 
O  tri  dni  později  píše:  „Vaše  obava,  že  zůstanu  v  Paříži  samo- 
jediný,  v  dusném  a  těsném  pokoji  —  je  bezd&vodná.  Nemám  je- 
den, ale  tři  pokoje,  velmi  prostranné  a  výtečné  zařízené;  samo- 
jediný  zůstávám  poiize,  když  si  toho  sám  přeji  —  a  na  venkov 
do  Bougivalu  rodina  Viardotová  pojede  spolu  se  mnou.*  —  V  ji- 
ném psaní  píšer  „Sličné  dcery  pani  Viardotové  a  ona  sama  jsou 
ustavičně  u  mne;  nemoc  má  je  nezhojitelná,  ale  ošetřování  a  po- 
hodlí mám  výtečné,**  a  při  tom  podotýká  v  P.  S. :  ,Až  budete 
v  Spasském,  pozdravujte  ode  mne  dům,  zahradu,  můj  mladý  dub  — 
otčinu  pozdravujte,  kterou  již  .nejspíš  nikdy  neuvidím."  12.  čer- 
vence 1882.  píše  z  Bougivalu:  „Přejete  si  vědět,  kdo  zde  se  mnou 
bydli.  Jsou  zde  paní  Viardotová  a  její  muž,  dcera  její  Klaudie  se 
svým  mužem  Chamerotem  a  dvěma  dceruškama  (sedmiletou  a 
tříletou),  druhá  dcera  Marianna  se  svým  mužem,  pianistou  Du- 
vernoisem  a  s  tříměsíčným  hošíčkem,  konečně  Pavel,  syn  paní 
Viardotové  —  houslista.  Ostatně  za  několik  dní  všickni  se  roz- 
jedou —  a  já  zůstanu  zde  se  stařečky.  Ošetřování  mé  je  výtečné.* 
V  nemoci  své  byl  obklopen  Turgenév  lidmi,  kteři  ani  nerozuměli 
jeho  mateřské  řeči.  Často  potěšil  ho  návštěvou  některý  krajan,  ale 
jen  na  krátko.  Dne  21.  srpna  1882.  píše  Grigorovičovi,  jenž  mu  byl 
poslal  fotografii  s  podobizny  25]etého  Turgeněva  z  r.  1843.:  '„Po- 
dobnost shledávám  opravdu,"  a  dodává  velmi  významná  slova: 
„Upomínky  o  mém  mládí  mají  pro  mne  jakýsi  hořký  ,arriére-goťiť, 
isdá  se  mi  pořady  že  jseín  jí  špatně  pouéil ...  a  může  být,  že  se 
mi  to  tak  jen  zdá  —  byl  jsem  tak  stvořen,  že  jsem  jinak  ani  ne- 
mohl jí  použiti*.  Téžkomyslností,  tichým  a  truchlivým  steskem  ozý- 
vají se  velmi  mnohé  i  dřívější  dopisy  Turgeněva.  —  „Žalostná  a 
těžkomyslná  nálada  ducha  nevznikla  ve  mně  od  nedávných  ne- 
příjemností," píše  v  psaní  r.  1877.,  „ale  ti^vá  ve  mně  již  velmi 
dlouho  —  malém  od  samého  mladého  věku."  —  „Duše  má  je 
smutnější  smutné  noci,**  píše  jindy  svému  příteli:  „jsmef  oba,  pří- 


*)  BocnoMBHanifl  o  ceiubi  H.  C.  TypreneBa,  BtcTHnicB  Eeponu  1884.  r. 
Hí>ii6pb  H  A6ica6pi>  Tyto  upomínky  jsou  z  péra  pani  Šítové,  která  jsouc  v  mládl 
sirotkem,  byla  přijata  od  matky  Turgeněva  za  vlastni  dceru  a  mládí  své  u  ní 
strávila.  Velezajímavého  tohoto  náčrtku  nevšiml  si  dosud  ani  jeden  z  našicb 
časopisAv  a  žurnálů. 


^v. 


ij'  .-      / 


^ 


418  Pavel  Durdik: 

teli,  dva  střepy  dávno  rozbité  nádoby^.  Vůbec  záchvaty  melan- 
cholie a  pessimismu  vzhledem  k  životu  vyskytuji  se  u  Turgeněva 
velmi  často  a  dodávají  též  mnohým  jeho  výtvorům  zvláštního 
půvabu.  Turgeněv  nebyl  tak  šfasten  jako  Góthe  —  nedovedl  se 
vymaniti  této  pessimistické  náladě  —  jíž  proto,  že  jemnocitný 
Turgeněv  vyrostl  uprostřed  biti  a  mučení  nevolníků,  páchaného 
k  rozkazu  matky,  kterou  tak  horoucně  miloval.  Představme  si 
mladinkého,  předobrého  Turgeněva  s  jeho  úctou  k  lidské  důstoj- 
nosti vyrůstati  v  těchto  poměrech,  z  nichž  byl  si  zachoval  jedi- 
nou útěchu  tu,  že  nikdy  neposkvrnil  ruky  své  ani  jedním  ude- 
řením (MBoapocmiň  cpe;^H  noóoes-b  h  HCT>i3aHÍft  n  ne  ocKBepHH.!!*  pyKH  csoeň 
HH  oAMHMi*  y/íapoMT***),  a  snad  si  vysvětlíme,  proč  lato  těžkomyslnosC 
se  vyvinula  již  v  útlém  jeho  mládi,  provázejíc  ho  až  do  smrti. 
Jeho  ruské  lesy,  stepy,  ruský  podzim  a  jaro  —  vše  se  stápí  v  hlu- 
boké melancholii,  kterouž  jsou  proniknuty  i  slovanské  národní 
písně.  Čtenáře  bolestně  dojímá  tento  beznadějný  zármutek  veli- 
kého umělce  a  horoucího  lidumila.  Poslyšme  jen,  co  napsal  o  sobě 
r.  1878. — jaká  hluboká  bolest  jeví  se  v  těchto  několika  řádcích: 

„Nastaly  dni  pošmourné,  kruté.  Dostavily  se  své  nemoci, 
neduhy  milých  osob,  chladnosf  a  tma  stáří.  Vše,  co  jsi  miloval, 
čemu  jsi  se  s  láskou  oddával  —  klesá  a  kácí  se.  Cesta  tvá  jde  dolů. 

Co  tu  dělat?  Rmoutit  se?  Hořekovat?  Ani  sobě,  ani  jiným 
tím  nepomůžeš  . . . 

Na  schnoucím,  zkřiveném  stromu  bývá  list  drobnější  a  řidší  — 
ale  zeleň  jeho  je  tatáž. 

Schouliž  se  i  ty,  vejdi  do  svého  nitra,  do  svých  upomínek  — 
a  tam  v  hlubině,  na  samém  dnu  soustředěné  duše  zaleskne  se 
před  tebou  tvůj  dřívější,  jen  tobě  přístupný  život  —  zaleskne  se 
svou  vonnou,   stále  ještě   svěží  zelení  i  přívětivostí  a  silou  jara. 

Ale  buď  opatrným,   ubohý   starce!...    nehleď  do   dálky!" 

Připomínáme  též  slova  Turgeněva  z  roku  1882.,  jak  o  tom 
vypravuje  Edm.  Goncourt.  Bylf  v  té  chvíli  Turgeněv  velmi  za- 
smušilý i  řekl  mezi  jiným:  ^Vite,  jak  někdy  v  pokoji  úporně  se 
drží  zápach  mošusu^  a  tento  zápach  nelze  ničím  zničiti.  Rovněž 
tak  cítím  vždy  okolo  sebe  zápach  hniloby,  vání  smrti  a  hynutí." 
Jeho  mučí  ustavičně  protiva  mezi  věčností  a  nečitelností  přírody 
a  mezi  pomíjejicností  nejlepších  snah  člověka  a  práce  jeho.  Ralston^ 
anglický  literát  a  výtečný  znatel  ruské  literatury,  díoněm:  ^Slo- 
vanský  temperament  je  náchylný  k  melancholii  a  Turgeněv  byl 
pravý  Slovan  Ostatně  nebyla  to  pouze  přirozená  náchylnost  k  me- 
lancholii, která  dodávala  smutný  nádech  jeho  tvůrčímu  talentu. 
On  nenáležel  k  lidem  šťastným,  jakž  to  zasluhoval  více  než  kdo 
jiný.  Jednou  se  mi  svěřil,  že  cítí,  že  byl  stvořen  pro  tichý  domácí 
život,  sjeho  rodinnými  radostmi.  Avšak  toto  štěstí  nebylo  mu 
dáno ...  a  život  jeho  byl  zakalen  nedostatkem  rodiny.  Jakési 
mračno  zaclánělo  mu,  že  neviděl  veselé  sluneční  světlo  a  že  na 
své  životní  dráze  viděl  stín,  jenž  je  patrný  i  v  jeho  výtvorech.*  — 
Myšlénka  o  smrti,  o  smrti  ustavičně  blízké,  ustavičné  visící  nad 
hlavou  všeho  živouciho,  myšlénka  o  bezpomocnosti  člověka  vůči 


Tnrgeněv  liéen  dle  svých  dopisA.  419 

věčným  a  lhostejným  silám  přírody  —  myšlénka  tato  tížila  neoby- 
čejně Turgeněva  —  jak  to  vyslovil  v  jedné  , básni  v  prose*  (Ho- 
lubi) :  —  schoulilo  se  před  bouří  pod  přístřeším  pár  holubů ;  oba 
se  rozčepejřili  —  a  cítí  každý  svým  křídlem  křídlo  souseda  ...  Je 
jim  dobře!  I  mně  je  dobře,  hledícímu  na  ně.  Ačkoliv  jsem  samo- 
ten . . .  sám  a  sám  jako  vždy 

Turgeněv  byl  náruživý  honec,  byl  však  vždy  prostředním 
střelcem,  jak  sám  dosvědčuje.  Od  častého  nastuzeni  na  honbách 
v  Rusku,  Francii,  Německu,  Anglii  —  honec  často  promokl,  skrze 
bažiny  a  louže  kráčeti  musil  při  podzimním  nepočasí  —  dostal 
dnu,  jejíž  přebolestné  záchvaty  často  ho  trápily  a  na  dlouhé  ne- 
děle k  lůžku  poutaly,  tak  že  v  pokoji  svém  jinak  než  na  berlích 
často  ani  choditi  nemohl.  Již  od  svého  40.  roku  trpěl  Turgeněv 
touto  velmi  trapnou  podagrou,  záchvaty  častěji  a  častěji  se  jevily  — 
od  roku  1869.  míval  tu  nemoc  každoročně;  řečeného  roku  za- 
stihla nemoc  tato  i  srdce,  tak  že  lékaři  zakázali  mu  honbu,  k  če- 
muž dodává  ve  psaní  19.  června  1869.:  .Černý  mrak,  jenž  u  kaž- 
dého člověka  visi  na  obzoru,  přikvačil  na  mne  svou  přední 
části."  —  Dne  28.  září  1872.  píše:  ,Přes  měsíc  trpím  podagrou 
v  noze !  Asi  desetkrát  opakovaly  se  nejstrašnější  záchvaty  hned 
v  šlapadle,  hned  v  kolenu  —  celé  neděle  jsem  musil  ležet  v  po- 
steli nepohybně  a  když  jsem  vstáti  chtěl,  bez  pomoci  berly  neb 
holi  to  nešlo."  —  6.  března  1874.  píše:  „Již  přes  týden  ležím 
aneb  sedím  doma  a  nemohu  hýbat  nohou.  Podagra  není  nadarmo 
ženského  rodu  — je  to  nemoc  plná  vrtochfl."*  —  12.  května  1877. 
píše  romanistovi  Alfonsu  Daudetovi:  „Měl  jsem  opět  dlouhý  a 
velmi  silný  záchvat  podagry.  Včera  jsem  poprvé  vyšel  z  domu  a 
nohy  a  kolena  mám  takové,  jakobych  byl  90letý  starec."  —  Po- 
zději píše :  „Je  mi  lépe,  avšak  mravně  jsem  více  než  mrzákem  — 
jsem  úplným  starcem  —  pouze  upomínky  o  dřívějších  přátelích 
a  časech  mne  poněkud  oživují.*  —  23.  záři  1881.  píše  Polonskému 
z  Bougivalu:  „Tys  podivín  se  svým  pocitem  vlastni  tíže.  Já  jsem 
již  30  let  znám  s  tímto  pocitem  —  a  to  pouze  dokazuje,  jak  jsi 
byl  dosud  mlád.*  —  2C.  října  píše:  „V  Anglii  jsem  šel  na  hon, 
honba  byla  výtečná,  t.  j.  viděl  jsem  množství  zvěře,  ale  střílel 
prašpatně!  Vidím,  že  i  toho  musím  nechat."  —  1.  dubna  1882. 
píše  Grigorovičovi  z  Paříže:  „Za  dvě  neděle  vyjíždím  odsud  —  a 
na  počátku  (našeho)  května  budu  v  Moskvě."  —  Bohužel,  že  se 
to  nikdy  nevyplnilo.  —  8.  dubna  píše  paní  Polonské:  ,  Onemocněl 
jsem  —  mám  angíně  de  poitrine;  je  to  podagrická  neuralgie  srdce, 
mám  strašné  bolesti  v  rameni,  v  lopatkách  a  prsou  spolu  s  těžkým 
dýcháním.  Musím  ležet  neb  nepohnutě  sedět.  Léčí  mne  zname- 
nitý Charcot  —  nemoc  před  šesti  nedělmi  nezmizí.  Měl  jsem  ještě 
jiné  znamenité  lékaře,  kteří  však  vesměs  diagnosu  nemoci  nemohli 
určiti."  —  O  dvě  neděle  později  píše:  „Nemoc  má  spočívá  na 
podagrickém  základě  a  lékařové  mi  řekli,  že  by  bylo  velmi  dobře, 
kdybych  dostal  podagrický  záchvat  v  noze,  že  by  se  tím  bolest 
od  prsou  a  ramene  odvlekla.  Stalo  se  tak,  dostal  jsem  záchvat 
podagrický  ve  třech  místech,  v  obou  tlapadlech  a  v  koleni.  Muka 


420  Pavel  Durdik: 

byla  silná  i  myslil  jsem  sh  lim  lépe.  Avšak  záchvat  přešel  a  bo- 
lest v  rameni  zůstala.  —  Cekati  a  trpéti  —  to  jsou  v  této  nemoci, 
proti  níž  neni  prostředků  v  lékárně  —  dva  hlavní  léky.*  Dodává 
v  následujícím  psaní:  „Budu  vám  dávat  časté  a  důkladné  zprávy 
o  své  nemoci  a  věřte  mi,  že  jako  jsou  mi  drahými  a  blízkými 
přátelé  zdejší  (rodina  Viardotova),  rovněž  tak  jsou  mi  drahými 
i  ruští  moji  přátelé.**  —  Nemoc  jevila  se  co  angína  pectoris,  měla 
však  hlubší  základ.  Turgeněv  sám  svou  nemoc  popisuje  takto 
26.  května  1882.:  ^Člověk  nemůže  ani  chodit  ani  stát  jinak,  leč 
že  u  něho  povstávají  strašné  bolesti  v  prsou  a  levém  rameni.  Teď 
se  připojily  k  tomu  bolesti  v  druhém  rameni  a  v  boku,  tak  že  ne- 
mohu ležet,  zbývá  jedno:  sedět  a  užívat  podkožně  vstřikováni 
morfia.  K  tomu  ke  všemu  si  pomyslete  strašná  muka  podagry 
v  nohou  a  hlavně  —  nejistotu,  že  tomu  bude  kdy  konec  —  a  máte 
tu  před  sebou  radostný  obrázek.  Posud  sedím  zde  jako  chillonský 
vézeó  —  a  nemohu  se  těšit  ani  tím,  že  mne  Byron  opéje  a  Žu- 
kovský  přetlumočí  (druhá  útěcha  je  špatná)."  —  26.  května  1882. 
píše  A.  V.  Toporovu  i  P.  S. :  „Právě  jsem  obdržel  od  Gincburga 
psaní,  v  němž  mi  nabízí,  abych  poslaných  jemu  18.400  rublů  po- 
užil na  vydání  svých  spisů  — jež  bych  pak  sám  prodával.  Byly 
by  to  ovšem  velké  výhody  —  ale  čím  budu  zatím  žít?*'  Tím  opět 
se  vyvracují  rozličné  zprávy  o  velikém  bohatství  Turgenéva,  že 
prý  důchody  jeho  obnášely  40.000  rublů  ročně  (jak  to  tvrdí  Osvěta 
1884.,  str.  330.).  —  29.  června  1882.  píše  paní  Ž.  A.  Polanské 
do  Spasska:  „V  nemoci  mé  není  žádná  změna,  ona  je  jako  gra- 
nitová skála.  Časem  je  mi  o  něco  lépe,  pak  opět  hůře  —  to  je 
program  mého  života.  V  noci  nespím,  navzdor  teplým  obkladkům, 
chloralu,  chloroformu  a  morfiu.  O  cestě  nějaké  nelze  myslit  a 
proto  mne  ani  nezvete  do  Spasska,  nemluvte,  jak  byste  mne  tam 
pilně  ošetřovali . . .  Vím  to  vše  a  ještě  více  se  tím  mučím.  Hledím  se 
smířiti  se  svým  nezměnitelným  stavem  a  proto  pečlivě  od  sebe 
zapuzuji  všeliké  naděje  a  vůbec  všecky  sny  o  budoucnosti.  Osobni 
můj  život  přestal."  Turgeněv  pres  to  všecko  nepozbýval  ducha 
a  tvořil,  pokud  měl  síly.  Tak  v  létě  1882.  napsal  ještě  novellu 
„Klára  Miličorá^,  původně  chtěl  ji  nazvat  „Po  smrti",  ale  pak 
název  změnil  (aby  ho  kritikové  nevinili  ze  spiritismu),  a  připravil 
k  tisku  dříve  již  napsané  ^Básně  v  prose^.  Básně  vyšly  v  prosin- 
covém svazku  Věstníka  Evropy  —  a  „Klára  Miličová*  —  v  prvním 
svazku  r.  1883.  —  byla  to  poslední  práce  Turgenéva  a  opět  v  ní 
pojednává  jako  ve  „Faustu**  a  v  mnohých  jiných  novellách  sží- 
ravosf  první  začínající,  ale  nešťastné  lásky ...  a  byla  psána,  když 
tělo  jeho  již  podléhalo  strašnému  neduhu.  —  4.  srpna  1882.  píše: 
„Nic  nežádám  od  života,  leč  to,  aby  bolesti  mé  ulevily."  — 
23.  srpna:  „,Seď,  lež  nepohnutě'  je  mé  heslo!  —  Úplně  chápu 
stav  ústřice,  přirostlé  ke  skále.  Ale  ústřice  nic  jiného  nezakusila  — 
a  též  jiného  si  nepřeje."  —  Později  píše  vzhledem  k  svým  straš- 
ným bolestem  a  stařecké  osamotnélosti :  ,To  smrt  nás  připravuje, 
by  nám  nebylo  tak  těžko  se  loučit  se  životem."  —  V  jiném  psaní: 
« Vidím,  že  lze  žíti  i  když  člověk  není  s  to,  aby  stál,  chodil,  jezdil. 


Turgenév  líčen  dle  svých  dopisA.  421 

lístřice  jsou  aspoĎ  tak  živy !  A  já  se  více  vyrážím  než  ústfice ..."  — 
27.  října  1882.  píše:  „Sedím  neb  ležím  2374  hodiny  v  24  hodinách 
a  přímo  se  bojím  sebou  hýbnout,  nebof  mi  to  vzbuzuje  nesnesi- 
telnou bolest*  —  O  mésíc  později  píše:  , Úplné  jsem  se  smířil  s  ne- 
zhojitelností  své  nemoci  a  úplné  bezprospěšnosti  lékařských  pro- 
středků . . .  Opakuji,  neklesám  na  duchu.  Pokud  jsem  ještě  choval 
naději,  bylo  hůře,  a  nyní  věda,  co  mne  čeká,  jsem  pokojný.  Mně  je 
64  let,  užil  jsem  na  světě  radostí  dost,  musí  přijít  jednou  konec*  — 
12.  května  1883.  pišc   Polanskému  (poslední  psaní  napsané  celé 
rukou  Turgeněva,  později  na  diktované  psaní  jen  se  podpisoval) : 
.Dlouho  jsem  vám  nepsal  —  milí  přátelé  —  o  čem  jsem  měl  též 
psáti?  Nemoc  nejen  že  neslábne,  naopak  se  sesiluje  —  bolesti 
mám  ustavičné,   nesnesitelné  —  není   naděje  —  touha  po  smrti 
stále  roste  —  a  zbývá  mi  pouze  prositi  vás,  abyste  i  vy  mně  přáli, 
aby  se  splnilo   přáni  vašeho  nešfastného  přítele.   Objímám  vás 
všecky.*  —  Dodáváme   o   smrti  Turgeněva  toto:  V  měsíci  srpnu 
bylo  již  patmo,   že  každodenně  může  nastoupiti  vykoupení  od 
strašných  bolesti  —  smrf.  Nemocný  po  celé  dni  ležel  bez  pohybu  — 
jen  zřídka   a  to  na  krátko  jsa  při  vědomí.  V  předvečer  a  samý 
den  umrlí  byl  úplně  bez  sebe  a  pouze  dýchání  svědčilo  o  tom, 
že  život  ještě  neshasl.  V  pondělí  dne  22.  srpna  1883.  (3.  září  dle 
ruského   kalendáře)   o   druhé  hodině   odpolední  Ivan  Sergějevič 
skonal.  Na  obličeji  jeho  bylo  pozorovati  první  den  po  jeho  smrti 
hlubokou  vrásku  mezi  brvami,  utvořivší  se  od  strašn;^ch  křečovi- 
tých bolesti;  to  mu  dodávalo  přísného  a  rázného  vzezřeni.  Druhý 
den  objevil  se  v  jeho   obličeji   výraz   dřívější   dětinské  dobroty, 
jakáž  krášlila  velikého  lidumila  za  živa. 

Slova,  která  zvěčnělý  psal  r.  1856.  hr.  Lvu  N.  Tolstému: 
Je-H  na  světě  bytost,  která  zasluhuje,  aby  byla  šťastnou,  je  to  vaše 
nestra  —  a  právě  takové  bytosti  osud  pronásleduje'^,  lze  říci  též 
o  Ivanu  Turgeněvu.  Osud  nešetřil  v  životě  jednoho  z  nejšlechet- 
nějších lidí;  lhostejná  příroda  tou  nejbolestnější  nemocí  ničila 
poznenáhla  jednoho  ze  svých  nejnadšenějších  ctitelů.  Stoická  po- 
komosf  osudu,  jakž  je  vrozena  prostému  ruskému  lidu,  schop- 
nost jeho,  snášeti  ty  největší  pohromy  bez  reptání  —  tuto  vlast- 
nost jevil  Turgeněv  v  největší  míře  i  ve  své  nemoci,  i  byl  oprav- 
divým  bratrem  té  trpící  Lukerie,  o  niž  tak  tklivě  psal  v  náčrtku 
.Živé  ostatky*'  iŽivija  mošči),  byl  opravdivým  synem  toho  ná- 
roda, jehož  ^dlouhoirpěni*  a  ^tíché  odevzdání  do  vůle  osudu*"  lak 
krásně  byl  oslavil  v  nejednom  náčrtku. 

Nemoc,  která  byla  příčinou  smrti  jeho,  zjištěna  byla  teprv 
na  pitevním  stole.  Byl  to  rak,  jenž  se  vyvinul  v  žlázách  mezi- 
plicnich  (Garcinoma  mediastini  cum  consequente  usu- 
ratione  vertebrae),  později  se  rozšířil  na  páter  a  zničil  tří 
prsní  obřade.  Zjištěním  nemoci  dají  se  snadno  vysvětliti  strašné 
bolesti  nemocného;  zhoubná  rakovina  zasáhla  totiž  záhy  jede- 
náctý pár  nervův  a  srdeční  nervní  pletivo.  Proti  této  nemoci  ne- 
bylo léků— jediná  útěcha  byla:    „Trp  klidně;    čím  dříve  přijde 


'-t    ■- 


422 


Edvard  Jelínek: 


smrC^   tím  lépe  — '  a  tím  se  i   trpitel  těšil  mnoho  mésicA  před 
svou  smrtí. 

Vydaný  Sborník  psaní  Turgeněvových  líčí  nám  v  pravém 
světle  velikého  člověka,  nadšeného  vrouci  láskou  k  lidem,  k  vlasti, 
k  literatuře  i  uměni  —  a  chovajícího  též  neůmornou  tu  irfra,  že 
zvítězí  i  v  Rusku  světlo,  svoboda  a  pravda.  Tato  víra  a  láska 
proniká  jeho  spisy  —  nehynoucí  to  pomníky  jeho  zlatého  srdce  — 
jimiž  honositi  se  budou  Rusové,  pokud  lidem  na  této  zemi  jako 
vodici  hvězda  bude  zářiti  trojice:  pravda,  krása  a  dobrota. 

,HeJIOBtR'B  OWb  óhUVb.'* 


Slovanské  dojmy  z  Francie. 

Několik  z  deimiku  vytržených,  listů. 
Podává  Edvard  Jelínek. 

V  theorii  již  dávno  vyslovenou  zásadu,  že  kmen  románský 
s  kmenem  slovanským  více  má  příbuznosti,  než  s  rasou  germán- 
skou, pocifuje  v  praktice  zajisté  každý  Slovan  přestoupivší  hra- 
nice Francie.  Ovzduší  za  Rýnem  rázem  i  nápadné  se  mění,  jakoby 
zproštovalo  se  všeho,  čím  ovzduší  germánské  spíše  ochlazuje, 
než  rozehřívá. 

Zdá  se,  jakoby  to  leželo  v  tajuplných  prvcích  naší  duševní 
nálady.  I  vynikající  a  rozhodně  krásné  stránky  povahy  po  Rýn 
rozložené  Germanie  působí  při  vší  načíhané  úpravnosti  chladně, 
cize.  Klidný  rozmysl  vede  nás  ovšem  k  nejednomu  uznáni,  sklo- 
níme snad  tu  i  tam  hlavu,  ale  málo  tam  působí  vlídnou  příbuz- 
nosti, téměř  nic  nevdechne  do  duše  pocit  přátelství.  Jakási  ledo- 
vatá sobeckost  mamonáře  a  egoisty,  ad  nádherně  zřízeného  a 
mnohými  pěknými  věcmi  opatřeného,  zeje  nám  vstříc  —  aniž  by 
vše  to  s  to  bylo  nás  pro  sebe  rozehřáti. 

Nemohu  si  pomoci,  ale  tak  mně  bylo  vždy  na  půdě  německé 
říše,  i  tam,  kde  uvažoval  jsem  s  úctou  velkolepých  zajisté  úspěchů 
systematické  a  vytrvalé  práce  germánského  snažení.  Přičítám  chla- 
divosf  dojmu  způsobu,  jakým  se  Germanie  představuje. 

Pro  samou  přilbu,  tabulku,  systém,  pravidlo  a  formu  ten- 
denční, k  níž  každý  jaksi  železně  je  přikován,  nepostřehne  človék 
málem  účin  prostoty  lidské,  která  přec  jen  jest  základem  váeho 
života  a  vší  záživnosti.  Rozpomene-li  si  člověk  při  všem  tom 
ještě,  jakými  prostředky  dodělala  se  Germanie  svého  nynějšího 
stupně,  zmůže  se  sotva  cit  jeho  na  upřímné,  sdílné  nadšení. 

Zcela  jinak  za  Rýnem,  od  Strassburku  počínajíc! 

Geograficky  jsme  si  vzdálenější,  neznáme  se  s  Francouzi  ani 
tak,  jak  s  Němci,  také  styků  neměli  jsme  s  nimi  tolik  —  ale  ku 
podivu,  Francie  působí  na  nás  hned  v  prvním  okamžiku,  kynouc 
krokům  našim  vstříc  přátelsky,  vlídně  a  přítulně.  Přivykáme  všemu 
samí  nevědouce  jak,  a  přestáváme  býti  otilými  cizinci  dříve,  než 
se  nám  zdá.  A  rozdíl  je  nepopiratelný! 


V^BH 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  423 

Ten  baldachýn  slávy,  jenž  velebně  se  klene  nad  Francii, 
nepochází  z  výroby  amerikanského  šiciho  stroje,  ani  z  kořisti  lou- 
pežné, ale  ze  staletého  vývoje  přirozené  civilisace.  Co  krásného 
a  velikého  zde  zastavuje  kroky  poutníkovy,  nesrazí  ho  k  zemi, 
neuráží,  neponižuje,  nepoličkuje  ho  trpkými  zpomínkami,  jako 
furiantské  ozdůbky  sobce,  nýbrž  povznáší  jej  k  ušlechtilým  my- 
šlénkám kráčeti  cestami,  po  kterých  se  dospěje  k  výši  stejné. 

Francie  není  rybou,  která  žije  z  ryb  malých,  vlastní  její  ve- 
likost a  síla  stačila,  aby  stála  v  popředí  obdivovaném  a  rádo  uzná- 
vaném. Nechodíme  tu  po  hrobech  přemožených  a  neobdivujeme 
se  ledajak  si  přišantročenéAiu  majetku.  Co  Francie  má,  to  je  ma- 
jetek vlastního  ducha  a  vlastní  pokročilosti  i  práce,  jmění  čestné 
a  poctivé!  Musea,  knihovny,  obrazárny  a  jiné  krásy  staly  se 
ohromný  ne  plenem,  lupem  a  přiodiváním  se  cizím  peřím,  nýbrž 
vlasteneckými  dary  a  civilisačními  snahami. 

E  tomu  druží  se  francouzská  všeotevřenost  a  vzdušnosf, 
kterouž  mile  provívá  svěží  vánek  vynikající  mohutným  proudem  ze 
zásady  krásného  hesla  veskrz  sympathické  republiky:  Liberté, 
égalité,  fraternitě! 

To  vše  jest,  co  nás  k  Francii  přibližuje  naplňuje  úctou,  po- 
zbavuje  chladu  cizinstvi  a  vede  k  sympathiim. 

Kolik  je  v  Paříži  Slovanfl,  neví  určitě  nikdo  a  čísla  tu  a  tam 
udávaná  nelze  nikterak  považovati  za  spolehlivá,  soudíme  však 
na  základě  srovnání  rozličných  údajů,  že  počet  ten  10.000  ne- 
převyšuje, ač  valně  se  k  tomuto  číslu  blíži. 

Nejčetněji  jsou  zastoupeni  v  Paříži  Poláci  a  Rusové,  kteří, 
ač  tvoři  kolonie  v  sebe  sice  dosti  uzavřené  a  samostatné,  přece 
nezanikají  úplně  v  mraveništi  ostatního  obyvatelstva  hlavního 
města  civilisované  Evropy.  Poláků  počítá  se  rozličně  od  3000  do 
5000,  Rusů  všeobecněji  3000.  K  tomu  dodati  sluší,  že  Poláků 
spíše  ubývá,  kdežto  počet  Rusů  alespoň  zjevně  neklesá.  Čechů 
trvale  osedlých  jest  v  Paříži  přes  200,  Jihoslovanův  asi  300. 
S  tímto  počtem  souhlasí  v  zásadě  také  prof.  Leger. 

Přibližný  údaj  statistický  klade  bezděky  otázku,  jak  se  Slo- 
vanstvo v  očích  Paříže  representuje.  Jako  Slovanstvo  nikterak, 
jako  jednotlivé  kmeny  nepoměrně,  snad  ani  tak,  jak  Maďaři,  kteří 
v  ostatních  letech  svými  výlety  a  některými  vlasteneckými  magnáty 
ve  Francii  přebývajícími  mnoho  hluku  nadělali.  Nepřikládám  sice 
mnoho  váhy  tomu,  že  ku  cti  Maďarů  pořádáno  v  Paříži  slavné 
uvítání  a  slavné  představeni  ve  velkém  vládním  divadle,  ani 
nepřeceňuji  časté  přetřásání  anekdotických  zpráv  o  Maďarech 
v  sloupcích  předních  časopisů  pařížských,  ale  tolik  je  jisto,  že 
iiialý  nárůdek  maďarský,  v  kulturních  svých  vymoženostech  (o  po- 
litických ani  nemluvím)  tak  rád  za  nic  považovaný,  uměl  alespoň 
v  poměru  přestihnouti  Slovanstvo.  Ku  cti  Maďarům  nepopiratelně 
slouží,  že  dovedli  ve  středu  velikého  národa  netoliko  pozornost 
k  sobě  obrátiti,  ale  okázalé  přátelství  jistých  vrstev  jeho  si  získati. 


I 


I 


424  Edvard  Jelínek: 

Ze  Slovanů  pronikli  ve  veřejném  živolě  pařížském  jen  Po- 
láci a  Rusové,  o  ostatních  Slovanech,  Čenich  a  Jihoslovanech 
v  PariJíi  usedlých  neslyěno  nic,  neb  tolik,  že  to  ani  za  tet  ne- 
sloji.  Poláci  máji  kufi  historie  na  zemi  francouzské  a  aCkoliv  in- 
leress  politický  obraci  v  novéjši  dobé  pozornost  i  zájem  převážně 
k  Rusku,  přece  jen  zdají  se  Poláci  podnes  býti  nej vydatnějším 
Živlem  slovanským  v  Paříži.  JsouC  oni  obCany  republiky  francouz- 
ské a  srostli  s  ní  namnoze.  Stopy  toho  jevi  se  nepochybné  zjevné 
ve  vnitřním  životě  francouzské  společnosti,  do  níž  dosti  zoaéně 
zasáhla  zejména  v  dřívějších  letech  emigrace  polská,  což  jaksi 
tradicionelně  zachovalo  se  do  óasů  nejnovějších. 

Že  Rusko  dostalo  se  na  povrch,  abych  tak  řekl  politicky  a 
ofíicielné,  je  úplně  přirozeno.  Politický  význam  a  vývoj  Ruska 
nemohl  zůstati  Francií  lhostejný,  tím  spíše,  jelikož  představoval 
se  v  stránkách  jasných,  Francii  prospěšných  a  i  pro  širší  kruhy  — 
zajímavých.  Vším  tím,  čím  zajimalo  a  žajimá  Rusko  Francii,  ne- 
může již  zajímati  Polsko,  tím  méně  Čechové.  Jedno  pak  vyplývalo 
z  druhého.  Připomenu-li  k  tomu  ještě,  že  Rusové  i  společensky 
uměli  zaměstnati  myši  francouzskou,  jest  populárnost  jejich  při- 
rozeným výsledkem  sběhu  okolnosti.  Také  mnoholetý  pobyt  od 
Francouzů  velice  váženého  Turgeněva  v  Paříži,  sensační  kmitáni 
se  několika  ruských  boháčů  v  salonech,  hernách  a  na  bulvárech, 
pohostinné  přístřeší  duchaplné  kněžny  Dolgoruké,  jejíž  salony 
staly  se  rázem  středem  vybrané  společností  pařížské,  a  mnohé 
jiné  prostředky  privátní  vzbuzují  interess  a  šití  jej  do  kruh6, 
o  nichž  se  praví,  že  dávají  ton. 

Z  toho  nevyplývá  jen  v  poslední  době  do  mody  přišedší 
u  dám  francouzských  vyšíváni  ruské  na  rukávech,  frenetický  po- 
tlosk,  zatanči-li  v  šanšonetnim  divadélku  kdosi  báječné  zmrzače- 
ného a  karikovaného  .kozáka*  atd.  Z  toho  pochází  více...  vjce! 

Z  toho  vyplývá,  že  roste  vůčihledě  interess  k  ruskému  ja- 
zyku, k  hteratuře,  k  ruské  vědě,  slovem  ke  všemu  životu  ruskému. 
Politický  význam  veliké  říše  žene  vše  to  sám  mohutným  proudem 
ku  předu  . . . 

Polákům  ze  všeho  toho  zbylo  málo  —  ač  těšili  se  před  Ca- 
řícin  ještě  hojnějši  pozornosti  a  vřelejšího  zajisté  poněti  národních 
svých  stránek.  Veliká  sympathie  Francie  k  Polsce  měla  ráz  ideální 
lásky ;  interess  k  Rusku  vyplývá  spíše  z  realistického  významu  ve- 
liké řiše. 

Nechtěl  bych,  aby  za  něco  bylo  pokládáno,  že  podnes  ve 
velké  opeře  v  balletu  .Goppelia'  tanCí  as  dvacet  párů  v  pol- 
ských krojích  národního  niazura,  což  strhne  obecenstvo  k  bouři 
potlesku,  neb  že  v  elysejských  polích  na  pódiu  šansonetek  he- 
zounká Mademoiselle  Belska,  prý  z  Varšavy  (ale  ve  skutečnosti 
i'(idaůka  z  Toursu),  vyzvoní  na  zvonkové  hře  jakýs  —  dle  udání  — 
pnlský  marš,  jenž  na  hluónou  žádost  několikráte  se  opakuje,  při 
i-vuy),  šviháci  pařížští  tak  rádi  si  vzpomínají  na  pověstnou  krásu 
Polek,  neb  2e  totéž  ztvrzuje  galanlní  spisovatel  Leon  Beaurale 
slovy:  belle,  comme  un  Polonaise.  To   čím  Poláci  podnes  v  Pa- 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  425 

říži  jsou,  jest  povahy  převážné  vnitřní  a  postrádá  bývalé  bez- 
prostřední součinnosti  Francouzů  v  živote  veřejném.  Nicméně 
jeví  se  polskost  na  zemi  francouzské  prese  všechen  stesk  samých 
Poláků  a  snižování  živlů  nepřejných  ve  svých  základech  ve 
svělle  příznivéjším,  než  se  roztrušuje.  Minula  sice  zevní  okázalost 
a  účast,  ale  nezůstal  beze  stop  čas,  kdy  nejpřednější  synové  vlasti 
ve  Francii  se  usazovali,  zde  žili  a  zmírali  se  všemi  svými  tuž- 
bami i  strastmi! 

Dosud  mají  Poláci  v  Paříži  své  knihovny,  své  ústavy  dobro- 
činné, školy  i  společnost  důstojnou  a  vynikající,  což  v  jisté  míře 
nedosti  lze  oceňovati  Promluvíme  o  tom  obšírněji  a  zvláště  níže  — 
o  věcech  i  o  osobách. 

A  my?  O  veřejné  jakés  representaci  nelze  ani  mluviti,  ba 
postrádáme  dokonce  i  vnitřní  bytnosti  řádně  skupené  na  fran- 
couzské půdě. 

Není  kavalíra  českého,  o  němž  by  pařížské  noviny  mohly 
cokoli  zajímavě  českého  pověděti,  není  vznešené  dámy  české,  kteráž 
by  vítala  za  pohostinným  prahem  svým  vyšší  pařížskou  společ- 
nost, daříc  ji  roztomilostí  a  duchaplnosti,  není  literata-olbříma, 
jenž  by  na  místě  byl  v  důvěrném  styku  přátelském  s  vynikajícími 
muži  Francie,  není  žádné  zámožné  intelligentní  společnosti  české, 
která  by  za  svůj  národ  o  sobě  dávala  vydatně  věděti.  *j  Co 
(našeho)  intelligentního  v  Paříži  tiTaleji  přebývá,  dalo  by  se  spo- 
čísti na  prstech,  a  i  to  z  příčin  pochopitelných  nezávodi  na  kolbišti 
vzájemnou  pozornost  vzbuzujícího  života.  K  tomu  nestačí  jen  ma- 
jetek duchovní,  ale  i  velice  rozhodují  způsobilosti  —  hmotné. 

Je  pravda,  že  rok  co  rok  intelligence  česká  vysýlá  do  Pa- 
říže své  turisty,  kteří  přijdou,  rozhlednou  se  a  zas  domů  jdou, 
poctivě  a  čestně,  jak  přišli.  Proč?  Poněvadž  nepoměrně  značné 
procento  z  nich  zápasí  i  s  řečí  tou  měrou,  že  nemohou  se  při 
nejlepší  vůli  vymknouti  z  mezi  nejvšednějších  turistů  —  nejodda- 
nějších otroků  známých  Červených  knížek,  netištěných  ani  v  Če- 
chách, ani  ve  Francii.  Tím  se  stává,  že  také  nikdo  o  nich  neví, 
aneb  zas  tak  málo,  že  to  ani  za  řeč  nestojí. 

O  pařížské  České  Besedě  nechci  a  nemohu  rozhodného 
úsudku  vysloviti.  Za  mého  času  sídlila  v  lokále  velice  úhledném,  ♦*) 
a  odbývá  jednou  týdně  schůze  navštěvované  rozličně.  Také  zá- 
bavy pořádá  Beseda,  zejména  času  zimního.  Jinak  jest  v  Besedě 
pusto.  Kdesi  v  koutě  povalovalo  se  několik  českých  časopisů  v  po- 
řádku přežaloslném  —  povím  to  upřímně  —  České  Besedy  ne- 
důstojném. Pásky  z  čísel  několik  dní  starých  strhoval  jsem  si  oby- 
čejně sám,  z  čehož  skromně  soudím,  že  poptávka  po  nových 
zprávách  z  otčiny  nebyla  zde  příliš  veliká.  Ale  snad  se  mi  to  vše 

•)  Snad  lze  namítati,  že  žijí  v  Paříži  vynikající  malíři  čeští.  Nemoha 
než  konstatovati,  že  malíř  oddán  jest  předevSim  svému  uměni  —  jemu  po- 
svěcuje všechen  čas  svůj  i  všechny  myšlénky  své.  Kromě  toho  není  každý 
společensky  způsobilý  a  také  ne  každý  může  vyšším  veřejným  poměrům  žiti 
přiměřeně,  což  jej  již  samo  sebou  do  jisté  míry  vylučuje  z  veřejné  působnosti. 
^)  Nyní  rne  Jean  Jacques  Rousseau  41. 


426  Edvard  Jelincík: 

tak  jen  zdálo.   Ostatpě  doufám,  že  to  byla  jen  jakás  doba  pte- 
chodni,  z  níi  nelze  posuzovati  celek. 

^inak  to  vypadalo  ve  .filiálce''  našich  krajanft. 

Nalézá  se  v  Palais  Royal  (!) ;  jde  se  tam  po  stupních  do 
podzemní  jakés  místnosti,  připomínající  spise  londýnské  útulky 
odloučené  od  všeho  světa,  než  pařížskou  eleganci  a  přijemnosr. 
Je  to  slovem  sklípek  neutěšený,  temný  a  dusný,  do  néfaož  světlo 
boží  nevniká.  Tam  při  stolech,  sklenicích  a  v  dýmu,  jenž  sotva 
pronikal  blikající  plamínek  plynu,  spatřil  jsem  vždy  milé  tváře  če- 
ské. A  ruce,  které  se  tu  tisknou,  jsou  mozolné  a  tvrdé,  kdož  však 
pochybovati  sm,  že  jsou  čestné  a  že  čestně  vydělávají  chléb  denní 
pro  sebe  i  pro  ty,  které  k  nim  náležejí?!  Zde  zni  milý  jazyk  český 
zvukem  plným . . . 

Ale  světla  a  zdravého  vzduchu  tam  málo  .  .  . 

Potácel  jsem  se  odtamtud  s  podivnými  myšlénkami. 

Po  těchto  všeobecných  úvahách  bude  laskavým  čtenářům 
tím  zřejmější,  co  poznamenám  o  významu  přednášek  prof.  Legera. 
o  němž  vzpomínl^a  bude  na  jednom  z  příslích  listů  těchto  skrov- 
ných vzpomínek. 


Pařížský  Salon  těší  se  pověsti  světové.  V  obrovské  a  nád- 
herné budově  Palais  de  Tindustrie  v  Polích  elysejských  pořádá 
Francie  každoročně  velkolepou  výstavu  uměleckou,  kteráž  mimo- 
děk stává  se  kolbištěm  světa  uměleckého  a  do  jisté  míry  jasné 
vykazuje,  jak  ten  který  národ  v  tvoření  uměleckém  vyniknul  neb 
i  —  klesnul. 

IS^avalírská  Francie  popřává  cizincům  stejných  práv  a  tak  se 
stává,  že  v  Saloně  skytá  se  každému  národu  příležitost,  pochlu- 
biti sjB  před  světem,  čím  chlubiti  se  s  to  jest.  Není  tu  však  kol- 
biště snadné,  nebof  kdo  v  pařížském  Saloně  nechce  býti  ztracen, 
ten  mnohým  musí  vynikati  nad  prostřednosf.  Umělá  reklama,  ka- 
maraderie  a  jiné  tmi  života  nešvaří  sice  i  zde,  ale  konec  koncem 
vítězem  je  přec  jen  ten,  kdo  skutečným  byl  bohatýrem  svého  umě- 
leckého tvQĚeni.  Nepovažuji  za  vrchol  slávy  čestný  peníz,  čestné 
vyloučení  z  konkurrence  a  jiné  pasování  na  mistrovství;  kladu 
více  váhy  na  klidný  podiv  a  hold  do  proudu  intrik  nezavlečených 
přátel  a  znalcův  umění,  jichž  se  v  pařížském  Saloně  soustřeďuje 
zajisté  množství  veliké  téměř  ze  všech  dílů  světa  a  jichžto  ne- 
dělány úsudek  šíři  snad  volněji,  za  to  však  jistěji  zaslouženou 
slávu  umělcovu,  než  okamžitý  bombast,  vynikající  nezřídka  z  po- 
hnutek rázu  rozmanitého.  Tím  méně  mohou  sloužiti  za  spolehlivé 
vodítko  dobrosrdečné  referáty  o  účasti  slovanského  umění  v  Sa- 
loně tak  štědře  sypané  v  slovanských  časopisech.  Soudě  podle 
ohlasův  uveřejňovaných  v  rozličných  časopisech  slovanských,  byl 
jsem.  náhledu,  že  slovanské  umění  v  paláci  nad  Sekvanou  netoliko 
důstojně  jest  representováno,  ale  že  i  nad  jiné  vyniká,  což  by 
ovšem  při  ohromnosti  slovanského  světa  nebylo  nemožné.  Z  toho. 


StovanBké  dojmy  z  Francie.  427 

co  se  éetlo  (také  o  Saloně  r.  1885.),  nejinak  bylo  soudili,  než  že 
slovanská  malba  vykonala  již  dokonale  za  hranicemi  své  posláni. 
Skromný  úsudek  zde  vyslovený  nevztahuje  se  k  minulosti, 
obmezujef  se  výhradné  k  Salonu  r.  1885.  a  tu  nebude  snad  ni- 
koho, kdož  by  mne  vinil  z  předsudku,  jestliže  povím,  že  letos  je 
Slovanstvo  zastoupeno  v  Salone  chudobné  —  chudobnéji  nežli 
je  potřebí. 

Nechci  mluviti  o  uméni  českém,  ale  o  po4ském  a  ruském 
sm^  tvrditi  mohu,  že  se  jeví  ve  svétle  nepoměrně  jasnějdim  na 
výstavách  varšavských,  krakovských,  petrohradských  a  moskev- 
ských, než  v  Paříži.  Tak  se  zdálo,  jakoby  slovanšti  umělci  letos 
na  dané  heslo  obeslali  Salon  pracemi  jen  prostředními,  nevy- 
nikajícími nad  prostředni  věci  národů  jiných  Rozumí  se,  že 
výtka  tato  netýká  se  umělců  slovanských  již  v  předešlých  letech 
skvěle  osvědčených  na  kolbišti  pařížském.  Tito  umělci  nedbali 
letos  valně  a  nemohli  snad  věnovati  Salonu  tolik  vlastni  a  vydatné 
účinnosti,  jako  léta  předešlá.  Chystají  se  zajisté  většími  pracemi, 
vyžadujícími  více  času,  k  turnaji  přištimu.  Na  př.  Chittussi  obeslal 
výstavu  jen  studii.*) 

Ještě  větším  podivením  naplňuje  pak  i  ta  'okolnost,  že 
právě  Slovanstvo  zastoupeno  bylo  letos  také  nepoměrně  značným 
počtem  prací  velice  nedostatečných.  Některé  z  nich  činily  dojem 
přímo  nemilý,  ne  snad  samy  o  sobě,  ale  vedle  vynikajících  sou- 
sedův a  vzorů  školy  francouzské  —  přes  to,  že  letošní  Salon  vůbec 
považuje  se  za  slabší  let  předešlých. 

Nechceme  třrn  zajisté  říci,  že  jiní  národové  jen  mistrnosf  na 
obdiv  postavili,  ale  tolik  jest  jisto,  že  letos  nenávidění  Němci  lépe 
obsadili  Salon,  než  sympathičti  jim  Slované. 

Kdyby  bylo  účelem  těchto  řádků  poukazovati  odborně  k  jed- 
notlivcům a  jednotlivostem,  náleželo  by  zajisté  jíti  v  sledech  již 
v  minulosti  utvrzeného  a  osvědčeného  uznání  při  takových  jmé- 
nech, jako  jsou  Brožík,  Chittussi,  Hynais  a  jiní  umělci  slovanští, 
o  nichž  dobře  víme,  co  vykonali  a  čím  jsou  (zbytečno  by  tedy 
bylo  opakovati  věci  všeobecně  známé);  ale  mínění  naše  neslo  se 
jen  k  celku  slovanskému  a  poměru  jeho  kcelku  povšech- 
nému, v  Saloně  pařížském  skupenému. 

Budiž  dovoleno  poukázati  stručně  jen  k  jednomu  talentu, 
bohužel  záhy  pokosenému.  Jest  to  ruská  dáma,  Marie  Baškire- 
voTá,  jejíž  obrazy  vzbuzovaly  nejkrásnější  naděje  do  budoucnosti. 
Šla  cestou  školy  francouzské,  plné  poesie,  pravdy  a  přirozenosti. 
Na  obrazech  Baškirevové  je  plno  vzduchu  a  každá  črta  její  svěd- 
čila o  hlubokém  pojetí  umělecké  krásy.  Výtky  činěné  její  kresbě 
překonala  by  zajisté  záhy.  Poslední,  tuším,  práce  její  (č.  150. 
„Avril*  a  č.  151.  —  vlastní  její  podobizna)  byla  bez  odporu  jednou 
z  nejzajímavějších   maleb   slovanských   v  letošním  Saloně.  Vysoce 


♦)  Reprodukce  této  práce  nalézá  se  v  DumasovS  „Cataloque  illustré  du 
Salon".  Jest  to  vAbec  jediná  reprodukce  slovanská  v  tomto  velice  rozšíře- 
ném podniku. 


428  ^^^'  Koable: 

nadaná  dáma  tato  žila  v  Paříži  a  zemřela  minulého  roku  ve  v^u 
dívčím. 

Jak  se  slovanští  národové  početně  představili,  vysvítá  ze 
zprávy  statistické,  kteráž  vykazuje,  že  všech  vystavovatelů  letoš- 
ního Salonu  bylo  1892  (v  tom  231  pani).  Z  povšechného  počtu 
tohoto  připadá  na  Francii  1533  (!),  na  cizinu  359,  a  sice  na  Se- 
verní Ameriku  88,  Belgii  40,  Švýcary  31,  Německo  29,  Rakousko 
a  Uhersko  28  (v  tom  počtu  také  Slované  rakouští,  asi  9)«  Švédsko 
19,  Halič  18,  Rusko  17  (v  tom  asi  polovice  Poláků),  Jižní  Ame- 
rika 8  atd.  (Journal  des  Aitistes  —  Paul  Duprey.) 

Co  do  sochařství  jevil  se  v  Saloně  nepoměr  ještě  citlivější. 
Slovem,  letos  slovanšti  národové  na  prvním  kolbišti  umění  nepro- 
nikli. Nezbývá  tedy,  než  tráviti  ze  síávy  let  předešlých  —  možno-li. 

Při  té  příležitosti  jen  mimochodem  podo  ýkám.  že  Slované 
také  v  umění  dramatickém  na  pařížské  půdě  alespoň  občas  do 
popředí  velice  čestně  vystupují.  Vděčné  toto  pole,  pokud  se  jeviště 
týče,  dosud  téměř  výhradně  náleželo  Polákům.  Polské  zpěvačky 
Reszková,  Szembrích-Eochanska,  mistr  Mierzwiňski  a  j.  dodělali 
se  v  Paříži  úspěchů  velkolepých. 

Szopenbvy  líbezné  skladby  polské  přehrálo  tisíc  ruk  fran- 
couzských.  Česká  hudba  pronikla  nepoměrně  vydatněji  v  Anglii. 

(Dokonéení.) 

Matice  chrvatská  r.  1884. 

Napsal  Jos.  Kouble. 

Ze  všech  literárních  podniků  na  slovanském  jihu  nynější  dobou 
největší  pozornost  na  sebe  poutá  „Matice  chrvatská",  jak  svou  výtečnou 
správou  a  organizaci,  tak  podivuhodným  počtem  naskrze  vzácných  spisů 
obsahu  vědeckého,  poučného  i  zábavného,  které  každoročně  členům 
svým  za  neslýchané  laciný  peníz  poskytuje.  K  publikacím  matičním  b3Ío 
ve  „Slov.  sborn."  od  r.  1880.  po  zásluze  přihlíženo,  i  nebude  zajisté 
nezajíinavo,  rozhledueme-li  se  též  po  působnosti  Matice  za  poslední 
rok,  kdy  opětně  vydána  byla  mnohá  díla  nevšední  ceny  a  dAležitosti, 
s  nimiž  blíže  se  seznámiti  zajisté  i  nám  s  prospěchem  bude.  —  Čiuime 
tak  i  z  té  příčiny,  že  v  nynější  době  jeví  se  u  nás  naprostá  nevšíma- 
vosC  jak  k  literární  produkci  jihoslovanské  vůbec,  tak  i  k  záslužné  čin- 
nosti „Matice'',  a  to  sice  tou  měrou,  že  ani  první  veřejné  knihovny 
pražské  neuznávají  za  hodné  publikacemi  jejími  se  obohacovati.  A  přece 
mnohá  díla  Maticí  záhřebskou  vydaná  jsou  povšechné  důležitosti,  a  též 
k  badání  vědeckému  velmi  důležitá.  Stačí  nám  připomenouti  jen  Šenoovu 
znamenitou,  a  s  velikou  pílí  i  důkladnou  věci  znalostí  sestavenou  „antho- 
logíi  národního  a  umělého  básnictví  cbrvatskosrbského^,  vědecké  spisy 
Věkoslava  Klaiée:  „Zeměpis  Chrvatská"  a  „Zeměpis  i  Dějiny  Bosn}*, 
díla  na  nejnovějších  badáních  a  na  autopsii  založená,  jakých  bychom 
v  německé  literatuře,  ze  které  dosud  nejvíce  vědění  své  o  Slovanech 
čerpáme  —  marně  hledali !  A  což  teprve  kritikou  i  zahraničuou  s  ve- 
likou chválou  přijatých  „dějin  chnatských"  od  nopamčti  až  do  r.  1848. 


Matieo  chryatská.  429 

sepsaných  ve  dvou  velikých  dílech  geniálním  pérem  prof.  T.  Smiči klasa, 
jenž  yelikon  cásf  svého  života  jim  věnoval,  zdaž  i  těchto  k  vědeckéma 
upotřebení  n  nás  nikdy  potřebí  nebude?  Konečně  od  dvaceti  let  připravo- 
vaný , Sborník  národních  písní*",  k  jehož  monumentálnímu  vydání  nej- 
rozsáhlejší přípravy  se  konají,  zdaž  i  toto  epochální  dílo  nebude  zdo- 
biti j>říhrady  knihoven  českých  ?  —  Snad  nemine  se  účinkem  toto  upozor- 
nění, aby  i  v  naších  knihovnách  zjevil  se  živější'  interess  pro  duševní 
plody  našich  jižních  pobratimů ;  a  zejména  co  se  tkne  publikací  Matice, 
stačí  snad  př/pomenutí,  že  mnohé  z  nich  knihkupeckou  cestou  třikráte 
jsou  dražší,  a  některé  spisy  již  úplně  jsou  rozebrány,  takže  později 
nebude  ani  za  drahý  peníz  možno  nahraditi  a  opatřiti  to,  čeho.  nedbalá 
přítomnosC  omeškává,  a  co  by  se  snad  nyní  uskutečniti  dalo  i  pouhou 
výměnou  publikací! 

Od  r.  1876.,  kdy  Matice  k  bujarému  životu  se  zreorganisovala, 
až  včetně  do  roku  1884.,  vydala  sedmdsedesát  knih  v  krámské  ceně 
téměř  70  zl.,  pro  své  členy  za  nepatrný  příspěvek  ]*oční  3  zL,  tudíž 
béhem  devíti  let  (s  doplatkem  za  zvláštní  publikace  3  zl.  40  kr.) 
celkem  za  30  zl.  40  kr.,  tedy  více  než  o  polovici  laciněji.  K  tomu 
dodati  sluší,  že  v  jednotlivých  obdobách  ročních  poměr  ten  ještě  vý- 
razněji se  jeví,  tak  sice,  že  za  roční  pří<:pěvek  3  zl.  poskytnuto  mnohdy 
knih  v  ceně  více  než  10  zl.,  jednotlivé  pak  spisy  některé  samy  o  sobě 
již  převyšují  daleko  cenou  svou  roční  příspěvek!  Jakým  dobrodiním 
je  malému  národu  takový  spolek,  jehož  moudré  správě  a  svornému  sou- 
středění materielních  sil  literárního  obecenstva  podařilo  se  dosíci  tak 
velkolepého  výsledku!  Tak  na  př.  r.  1883.  vydáno  celkem  sedm  knih, 
které  obsahují  138  tiskových  archA,  (!)  a  přinášejí  dvě  stě  illustrací 
a  map  —  za  onen  skrovný  příspěvek  členský.  Pochybujeme,  že  by  která 
jiná  instituce  v  celém  slovanském  světě  s  takovou  svědomitostí  a  péčí 
starala  se  o  svůj  národ.  Z  toho  můžeme  pochopiti  její  spásonosnou 
úlohu  v  národe,  jemuž  se  takto  v  nynější  jinak  dosti  smutné  době  aspoň 
vědou  a  nměleckým  požitkem  podává  útěchy,  a  tím  síly  k  hájení  vlast- 
ního bytu;  věděním,  osvětou  a  zuslechěním  ducha  zajisté  nejbezpeč- 
něji dozrává  lid  k  všestranné  činnosti  o  blahobyt  svAj  a  své  vlasti. 
Široko  a  daleko  rozprostírá  se  biahodéjná  činnost  Matice,  dAvěrníci 
její  pracují  neúmorné  v  krásné  zemi  mezi  Dunajem,  Dřinou  a  Jader- 
ským mořem,  její  knihy  čítají  se  již  i  vně  tuto  označených  hranic, 
kamkoli  doznívá  hlahol  chrvatských  úst.  —  Kdo  uváží,  s  jakými  ob- 
tížemi klestí  se  cesty  na  poli  n4rodní  osvěty  u  Chrvatů,  u  nichž  jedna 
část  intelligence  (t.  j.  š'echta)  ještě  stále  v  hlubokém  spánku  si  hoví, 
o  nic  nedbajíc,  co  je  eminentně  národním  a  raději  cizím  modlám  se 
koříc;  uváží-li,  že  nejlepší  intelligenci,  květ  národa,  bouřlivé  politické 
boje  odvracují  od  klidné  a  střízlivé  literární  práce:  uznati  musí,  že 
za  takových  sociálních  poměrů  a  politických  obtíží  zdárná  činnost  Ma- 
tice je  významným  zjevem  v  dějinách  novověkého  života  chrvatského. 
Ovšem  není  ani  účelem  Matice,  ani  prostředky  její  toho  nedovolují, 
aby  snad  konkurrovala  s  rozsáhlou  a  ohromnou  vědeckou  činností  Zá- 
hřebské akademie  věd  a  umění;  působení  její  —  ač  ani  věda  není  vy- 
loučena —  nese  se  spíše  k  středním  vrstvám  národa,  jež  i  poučovati 
i    zábavou   ušlechtilou  a  povzbuzením    krasocitu    povznášeti    se   snaží. 


430  ^^^'  Kouble: 

S  hrdým  sebevědomím  může  pohlednouti  na  svou  dosavadní  čiuuosC,  s  úté- 
choQ  může  v}  tknouti  před  domácím  i  ostatním  slovanským  světem,  že  ona 
nejprve  z  prachu  zapomenuti  vynesla  na  světlo  skryté  bohatství  staro- 
cbrvatského  básnictví,  seznámivši  s  ním  národ  i  ostatní  svět  Bez 
chvalořečení  může  se  o  Matici  říci,  že  skrze  své  členy  sebrala  a  ote- 
vřela mnohé  prameny  pro  národní  literaturu  rozmanitého  oboru;  že 
obohatila  chrv.  literatura  vynikajícími  díly  zábavnými  i  poučnými,  jakož 
i  krásnými  básnickými  plody ;  že  skrze  své  členy  povzbudila  ve  vlasti 
zkoumání  a  sbírání  domácích  uměleckých  pokladů  a  seznámila  národ 
s  domácími  umělci:  že  konečně  se  znamenitým  úspěchem  a  značným 
nákladem  dílem  sebrala,  dílem  povzbudila  ku  sbírání  drahocenných 
duševních  pokladů  prostého  lidu,  t.  j.  prostonárodních  písní,  pověstí 
a  veškeré  tak  zv.  tradicioualní  literatury.  —  A  co  se  týká  posledních  lite- 
rárních publikací,  tu  beze  všeho  nadsazování  lze  říci,  že  tato  lit.  instituce 
odevzdala  svým  členům  a  národu  do  rukou  dlltt  veliké  a  trvalé  ceny 
hledíc  k  přírodovědě,  historii  a  zeměpisu,  ku  krásné  literatuře  i  k  staro- 
klassickým  spisovatelům,  k  umění  i  básnictví.  Go  se  týče  poesie,  stačí 
zajisté  připomenouti  básně  Vrazovy  a  Šenoovy,  ku  kterýmž  řadí  se 
jako  věrný  druh  jejich  duchaplný  básník  Fr.  Markovié,  který  orlím 
vzletem  poetickým  kypící  mládí  své  odevzdal  svému  národa,  a  jmeno- 
vitě svou  nadšenou  a  překrásnou  básní  ^Dom  a  sviet"  pravou  sensaci 
způsobil  mezi  milovníky  chrvatské  básnické  Musy,  znamenité  obohativ 
i  básnický  jazyk  i  literaturu  chrvatskou  vůbec. 

Vůbec  od  roku  k  roku  pozorujeme  v  publikacích  Matice  utěšený 
rozkvět  a  očitý  pokrok  jak  ve  směru  tak  v  literní  ceně  jejich.  Zvláště 
pozoruhodné  jest,  že  na  př.  v  belletrii  poskytuje  cenné  a  nevšední 
spisy  veskrze  domácích  spisovateld,  a  v  poučné  části  vydává  díla,  byť 
i  ne  veskrze  původní  tož  přece  duchu  národa  a  potřebám  obecenstva 
domácími  výtečnými  učenci  přizpAsobená.  Tolikéž  radostným  je  úkazem, 
že  literární  obec  chrvatská  co  rok  se  množí,  což  svědčí  zajisté  též 
o  stálém  vzrůstu  čtenářstva;*)  tak  letos  tri  noví  spisovatelé  objevují 
se  mezi  matičnými  spolupracovníky,  kteří  v  šlechetném  zápase,  aby 
národu  svému  prospěli,  přímo  závodí.  —  Ze  sedmi  letos  vydaných 
knih  náleží  dvě  literatuře  vědecké,  jedna  je  na  rozhraní  mezi  zábavou 
a  poučením,  ostatní  pak  spadají  do  oboru  krásného  písemnictví.  — 
Tak  vydána  třetí  kniha  světových  dějin  a  sice  čásCprvá:  „Od  za- 
loženi Říma  až  po  oba  Gracchy"  od  dra.  P.  Tomiče,  spis  to  spi-acovaný 
hlavně  na  základe  díla  proslulého  historika  francouzského  V.  Dumya, 
jehož  řecké  dějiny  Matice  již  vydala.  Není  to  však  dlouhý  převod, 
nýbrž  vědecké  bpracování  se  zřetelem  k  učeným  badáním  jiných  autorit 
historických,  jako  Mommsena,  Petera  a  j.  Již  z  povrchného  prohled- 
nutí některých  partií  shledáváme,  že  dr.  Tomic  nesen  byl  krásnou 
snahou  líbezným  jazykem  a  jasným,  průhledným  slohem  V)  líčiti  národa 
svému  ony  krásné  „antické"  vlastnosti  Staroří manil,  na  něž  posud 
všichni  národové  svéta  s  obdivem  hledí  a  kterými  oni  slávy  nesmrtelné 


*)  Počet  členft  „Matice",  jenž  r.  1882.  čítal  6550  členů,  dostoupil  roku 
ia«3.  čísla  5850,  a  nyní  již  přes  6000.  —  Veškeré  jmění  Matice,  vfáajné  i  zá- 
kladní spolu  8  fondy  páčí  se  na  100000  zl. 


Matice  chrvataká.  431 

si  dobyli:  lásku  k  vlasti,  pyclta  národnf,  obětovDost  a  vytrvalosC,  kterýchž 
vlastností  zajisté  zvlášť  malýití  dál^od&iA  slovaaskym  neskonale  potřebí 
jest  Jmenovitě  vsak  vytknouti  sluší,  že  cenu  knihy  velice  zvyšuje  ob- 
šírná mapa  staré  Itálie,  vypracována  v  proslulém  závodě  „Jastus 
Perthes"  v  Gotě.  —  DníhtyH  ktííHoď  vědeckou  jest  spis  známého 
v  oboru  přírodovědy  spisovatele  dra.  M.  Kišpatiée  „Z  rostlinného  světa", 
jeuž  ddstojně  se  řadí  k  prvějším  dílfim  Matice  z  oboru  [Přírodopisu. 
My  tak  krásného  a  každému  přístupného  i  všeho  školského  přídechu 
prostého  spisu  o  rostlinstvu  k  valné  škodě  našich  středních  vrstev 
nemáme.  Úprava  knihy  nad  míru  je  vkusná,  a  ozdobena  je  28  většinou 
francouzskými  illoBtracemi,  v  čele  obrazem  Kanitzovým,  představujícím 
„sbírání  růží  v  okolí  Kazanliku*.  I  tato  kniha  nabývá  veliké  ceny  tím, 
že  dodána  jí  výtečně  a  znalecky  provedená  geografická  karta  a  roz- 
dělení na  povrchu  zemském  od  našeho  rodáka,  uuiv.  prof.  dra.  B.  Ji-, 
ruse.  —  Další  publikací  jsou  „Obrazy  z  námořního  života^,  a  sice 
prvá  část  „Přes  středozemní  moře'  od  Jiřího  Cariée,  professoi^a  nautické 
školy  v  Bakru.  Matice  přejíc  si,  aby  i  v  širších  vrstvách  u  CbrvatA 
geografické  známosti  co  nejvíce  pronikly  a  zdomácněly,  pomýšlela  již 
dávno  na  vydávání  znamenitých  cestopis  A  cizojazyčných,  které  by  zajíma- 
vým obsahem  svým  spolu  poutaly.  Než  v  Cariéove  cestopisu  ,Slike  iz 
pomorskoga  života''  podařilo  se  jí  získati  skvělou  pfivodní  práci,  a  sice, 
takovou,  že  jest  úkazem  prvým  svého  druhu  v  chrv.  literatuře.  Zábava 
8  poučením  se  ^  této  knize  pestře  střídá,  krásné  jsou  tu  kresby  z  ná- 
mořniho  života,  po  nichž  hned  následují  poučné  výklady  o  všech  nej- 
dfiležitéjších  úkazech  na  moři;  na  případných  místech  přerývají  se 
výklady  trefnou  charakteristikou  lidi  a  líčením  jigich  přlběhfi,  při  čemž 
zvláště  vynikají  originálností  některé  typy  a  povahy  z  lidu.  Kniha  ta 
má  pro  nás  tím  větší  interess,  ježto  se  z  ní  seznamujeme  s  něčím,  čeho 
j^me  se  ještě  nikde  nedočetli,  se  životem  bodrých  chrvatských  pomořcfi, 
čímž  se  vhodně  jaksi  doplňuje,  co  nejnovější  dobou  v  belletrii  chrvatské 
domohlo  se  platnosti,  totiž  líčení  originálního  a  půvtfbfi  plného  života 
přímořského.  (Viz  zvi.  romány  geniálního  Jenia  Sisolskébo!)  Přímořané 
chrvatští  jsou  jak  známo,  nejvýtečnčjšími  a  nejhledanějšími  námořníky, 
a  lze  říci,  že  synové  žAdného  národa  tak  četně  netráví  celý  takřka 
život  svůj  v  nejvzdálenějších  končinách  mořských,  jako  statní  synové 
clirvatského,  skalnatého  Přímoří.  Ze  všech  charakteristických  typd  nej- 
zdařileji jest  as  kreslen  „Stevan",  jenž  i  mluvou  i  celou  bytostí  svou 
pravým  je  národním  typem,  a  svými  rozmanitými  episodami  věrným 
obrazem  chrvatského  „Passepartouta''  ovšem  á  miniatuře.  Povážíme-li, 
že  sklad  tel  pěkného  spisu  toho  poprvé  zkusil  své  síly,  musíme  pres 
některé  fonnalní  nedostatky  uznati  mnohoslibné  nadáni  jeho,  které 
zajisté  v  dalším  díle,  jež  má  vylíčiti  cestu  přes  Černé  moře  a  přes 
Atlantický  okean,  ještě  více  pronikne.  Kniha  zdobena  je  dvanácti 
obrazy,  mapou  středozemního  moře  a  obrazem  námořní  lodi,  stožáry  a  la- 
novím opatřené.  Zajímavý  je  ku  konci  položený  výklad  některých  ná- 
mořnických výrazů  a  jmen,  jenž  svědčí  o  dosti  vyvinuté  námořnické 
terminologii  chrvatské. 


432  N.  Kokotovié: 

Pan  Majetič. 

Ch.  rvatská    6rta. 
Napsal  IL  Kokotovié. 

„Znáš  toho  pána,  co  stoji  tamto  na  rohn?**  tázal  jsem  se  přítele 
Jánka  Jaukoviče,  když  jsem  zavítal  popryé  do  Záhreba. 

„Znám,''  odvětil  on. 

„Tot  asi  nějaká  nadaná  hlava.  Je  cizincem?  Hleď,  jak  moudře 
a  2příma  stojí  s  nějakým  německým  učencem ;  aneb  je  snad  ten  pán 
do  sebe  sama  zamilován  ?'' 

„Ano,  tak  jest;  uhodl  jsi.  Je  zamilován  v  sebe  sama.  Je  to  pan 
Majeti6." 

„Kde  jsi  se  s  ním  seznámil?" 
„Dleli  jsme  spolu  celý  rok  pod  jednou  střechou. ** 
„Ta  tvář  jeho  mne  zajímá;  povídej  mi  něco  o  něm.*" 
„O  něm  povídat!  ha,  ha,  ha!"* 

„Proč  se  směješ?  Což  pak  nevíš,  že,  jak  lidé  říkají,  o  každém 
člověku  dá  se  něco  povídati?  O  někom  pochvalně,  o  někom  zle,  o  ně- 
kom s  príhanou  atd.*^ 

„Vím  to  jako  ty,  ale  v  Záhřebe  je  takových  pánft  mnoho." 
„Nechci  snad  slyšeti  nějaký  román,  nýbrž  jen  nástin  jeho  života.* 
„I  to  je  nemožno,  neboC  pan  Majetič  ničeho  nezakusil  a  nezakusí." 
„Jak  to?" 

„Lehce.  Jet  on  panské  dítě,  žádné  zlo  ho  netrápilo,  ani  starost 
nemořila.  Vlastně  se  musí  doznati,  že  ho  trýznila  starost  i  zármutek, 
ale  toho  druhu,  že  by  mně  i  tobě,  abych  tak  řekl,  pranic  po  nich  ne- 
bylo. Mát  i  nyní  plno  starostí.  Chce  býti  zamilován,  i  hledá  si  předmět 
lásky,  jenž  se  měnivá  často  jako  tvář  měsíce." 

„A  vidíš,  tohle  je  zajímavé. ** 
„Lépe  řečeno:  moderní." 
„Čerta?" 

„Ano.  Co  je  dnes  láska?  Ty  spatříš  na  příklad  slečnu  El  víru  a 
ta  se  ti  zalíbí ;  ihned  se  staráš,  aby  i  ona  tebe  spatřila.  Když  na  tebe 
pohledne,  ty  hajdy  za  ní.  První  den  pozoruješ  jen,  do  které  ulice  zajde ; 
druhý  den  ji  sleduješ  do  půl  ulice;  třetí  den  ji  provázíš  opodál  až 
k  domovním  vratAm.  Dále  nemusíš  jíti.  Čtvrtý  den  pak  již  ona  povídá 
svým  sousedkám  a  známým,  jak  za  ní  běháš,  a  rozhlásí  daleko  po  ve- 
škerém okolí  svůj  úspěch.  Okolí,  či  lépe  řečeno,  některá  tetička  nebo 
matička  se  vyptají,  kdo  a  co  jsi?  Jsi-li  dobře  zaopatřen,  t.  j.  máá-li 
dobrou  službu,  smíš  pátého  dne  již  do  domu,  a  tys  pak,  jak  spiso- 
vatelé praví,  došel  koruny  svého  štěstí..." 

„Jedná- li  tak  i  pan  Majetič?" 

„Jedná,  jenom  s  tím  rozdílem,  že  on  předejde  tetičky  a  matičky 
a  vyptá  se,  jsou-li  dcerušky  jejich  zaopatřeny  nějakým  tisícem." 

„Čte- li  pak  něco?" 


Pan  Majetié.  433 

„Čítá  na  posteli  nějaký  ten  list  v  knize,  aby  dřfve  usnol." 

,A  co  dělá  ve  dne?* 

,Co?  Povfm  ti  to,  ale  pojďme  na  sklenici  vina  a  na  nějakoa  snf- 
dani.  Šedé  lépe  se  povidft  * 

Když  pojedl  přítel  y  „Danici*  talfř  paprikáše  a  ovlažil  hrdlo  číší 
Tina,  pokraéoyal  volněji  v  hovoru  o  pana  Migetiéovi,  motaje  si  při  tom 
smotkn. 

„Když  se  ráno  probudí,  protáhne  se  dvakrát,  třikrát  na  posteli 
a  vstane.  Neboj  se,  že  přemýšlí,  co  a  jnk?  Jeho  každodenní  pouč  je 
vymérena  jako  dráha  země.  Je  blažen  a  spokojen.  A  blaženost  a  spo- 
kojenosC  tn  zkalila  by  pouze  zvesC,  jíž  by  se  mu  dle  ,vyššíbo  rozkazu' 
nařizovalo,  aby  opustil  své  místo  a  přesídlil  se  ze  Záhřeba  do  někte- 
rého jiného  menšího  města.  Zpráva  *ta  byla  by  pro  něho  ranou  velikou. 
Nebof  Záhřeb  přirostl  mu  k  srdci.  Stalt  se  v  Záhřebe  člověkem,  a  to 
člověkem  toho  smyslu,  jak  vykládá  jej  pan  Majetič ;  neboC  nutno  i  vědět, 
on  že  nedbá  mínění  ostatního  světa.  Proč  by  ho  také  dbal,  říkává, 
když  od  světa  nezávisí,  dokud  mu  i  každé  jitro  přináší  i  sumičku  tré 
zlatých,  sumičku  to,  o  níž,  jak  nutno  přiznati,  hovoří  mnohá  tetička 
86  zvláštní  pietou,  ukazujíc  neklidné  své  svěřence  pana  Majetiée,  když 
kráčí  vážně  kolem  okna. 

Když  vstane,  prohledne  si  se  zvláštním  uspokojením  své  vyleštěné, 
pohodlné  střevíce,  přemítaje  zatím  v  mysli,  jaký  kabát  a  spodky  měl 
by  dnes  obléci,  jaký  límec  a  náprsník,  aby  byl  interessantně  oděn.  Za 
hodinu  dokončí,  jak  Záhřebané  říkají,  svoji  ntoilettu".  „Nu  což?  Málo 
to  přece  času  k  tak  veliké  práci!''  pohrdlivě  dodal  přítel  a  ťukl  si 
86  mnou. 

„Vidíš,  z  tebe  by  byl  dobrý  povídkář,"  pochválil  jsem  ho  směje  se. 

„Na  ulici  je  páv  proti  němu  nic.  Neustále  se  ohlíží  a  rovná  šat, 
mysle  si:  ,yeškeren  Záhřeb  hledí  na  mne*.  Co,  skromné  to  myšlénky? 
Než  příčinu  té  skromnosti  nesmíme  hledati  v  srdci  nebo  ve  hlavě  pana 
Majetiče.  To  nikterak  1  Příčinou  je  horlivý  jeho  krejčí,  jenž  ho  odél 
od  hlavy  do  paty  podle  nejnovějšího  ,modejournala'.  Kromě  krejčího 
přispívá  ku  skromnosti  té  velice  i  hezká  tvář  našeho  junáka.  Mnozí 
bo  pokládají  za  krásného,  a  že  to  není  za  našich  časA  věcí  nepatrnou, 
ví  dobře  i  náš  známý.  Muž  s  hezkou  tváří  rofiže  počítati  na  pěkný  ma- 
jetek ženin  s  domem  a  nějakým  tím  tisícem.  A  ten-li  je,  pak  snadno 
lze  dosíci  u  naší  vysoké  vlády  vynikajícího  úřednického  místa,  snadno 
lze  vse . . .  Yše  to  tedy  přivedlo  ho  na  zmíněné  vznešené  myšlénky, 
přimělo  ho,  aby  povznesl  hlavu  a  házeje  dovedné  nožkami  tak  dře- 
věné si  chodil.  A  viděl-li  pak  jsi  vážný  pohled  pana  Majetiče?  Dle 
jeho  sondu  a  tvrzení  má  prý  se  na  ulici  tak  vážné  hleděti.  To  ukládá 
mn  jeho  ,úřad',  to  ukládá  mu  obcování  se  světem,  před  nímž  se  člo- 
věk nesmí  ukázati  tak,  jak  je,  nebof  tím  ubývá  vážnosti.  Vidíš,  toho 
všeho  dbá  pan  Majetič.  ** 

„Ponížený  služebník,  pane  Majetiči!"  tak  pozdraví  ho  každého 
jitra  osoba  jak  ryba  uhlazená.  Tak  ho  pozdraví  a  obrátí  se  do  ku- 
chyně, aby  přinesla  k  snídani  ,velkou  bílé*.  Ty,  jenž  neznáš  ještě» měst- 
ského života,  věz,  že  chodí  pan  Majetič  snídat  dó  kavárny.  Jednoho 
jitra  byl  jsem  tam   i  já   a  viděl  jsem  ho  rozzlobena.   A  jak   pak  ne? 


434  ^'-  Kokotovié: 

VždyC  již  je  tomu  více  než  rok,  co  je  v  kavárně  té  8tál}'m  hostem,  a 
tady  mu  někdo  zasedne  mfsto!  To  by  se  doteklo  nemile  i  každého 
jiného,  Jakž  tedy  ne  našeho  citlivého  známého.  Toho  jitra  niii  vskutku 
káva  nechutnala,  či,  jak  my  méšCáci  hovoříme,  nesla  mu  k  duhu.  Platč 
kávu  připomněl  sklepnikovi,  aby  se  mu  přfště  mfsto  uchovalo,  neboC 
OD  prý  je  ,štamgasť,  jímž  každý  býti  nemůže.  Sklepník  se  kál  za 
svfU  hřích  a  sliboval,  že  se  to  vícekráte  již  nestane.  Vis  dobře,  že  nic 
na  světě  uemá  stálostí,  vše  že  se  mění;  a  tak  i  náš  junák  ae  ihned 
proměnil.  Líbilo  se  mu  a  lichotilo  pokání  sklepníkovo  a  jeho  ásložnosC, 
jakou  mu  prokázal,  podávaje  mu  velezdvořiie  klobouk.  Pan  Majetic 
vyšel  z  kavárny  a  sklepník  se  usmál.  Jistě  se  darebák  posmíval  pana 
Majetiéovi,  jenž  kdyby  ho  byl  viděl,  byl  by  zvolal:  ach,  ach,  jak  ne- 
vděčný je  ten  svět!" 

„Ale  poslouchej !  ty  vypravuješ  o  panu  Majetičovi  a  spolu  se  mu 
vysmíváš.  ** 

,iProč  bych  se  mu  vysmíval?  Každý  má  svfij  způsob  vypravování, 
a  f4ik  i  já.  Ale  možno,  že  nechceš  mne  stále  již  poslouchati,  ač  jsi 
mse  dříve  o  to  prosil?  Tomu-li  tak,  tož  jenom  řekni!'' 

„Prosím,  prosím.  Jenom  pokračuj,  a  abys  snáze  vypravoval,  dáme 
si  ještě  naliti.*' 

Návrh  ten  se  příteli  mému  líbil,  neboC  nebyl  nepřítelem  červe- 
ného toku.  A  když  spatřil,  jak  se  víno  v  číši  jiskří,  i  jemu  zajiskřily 
oči  a  pokračoval: 

„Pan  Majetié  pracuje  před  polednem  i  po  poledni.  V  pracovně 
jeho  je  větší  ticho  nežli  v  kostele.  Neníť  slyšeti  ani  bzukotu  much, 
jen  péro  časem  zaskřípne,  skřípajíc  jako  kdyby  píseň  pělo.  Píseň  ta 
je  panu  Majetičovi  milá,  neboC  jí  uvykal  hned  ode  dnů  své  mladosti; 
ale  ač  mu  milou,  přece  zřídka  jí  naslouchá,  čili,  abych  obratuěji  se 
vyjádřil:  málo  pracuje.  Než  veškeru  tu  nepracovitosC  vynahradí  zase 
svou  galantností  a  zdvořilosti.  OnC  samou  galantností  představeným  svým 
neodporuje,  byC  i  neměli  pravdu.  Ale  jak  pak  by  neměli  pravdu?  Pan 
Majetič  je  tak  zdvořilým,  že  mu  ani  na  mysl  nepřijde,  aby  starší  páni 
mohli  hřešiti.  Hřích  je  jenom  pro  nižší  lidi." 

V  tom  zahřmělo  dělo  na  znamenf,  že  je  poledne.  Můj  přítel  se 
pousmál. 

„Něco  mě  napadlo.  Pan  Majetič  rozumí  též  hudbě.  Pro  něho  není 
krásnějšího  akkordu  nad  ten,  jejž  jsme  i  my  právě  slyšeli,  totiž  akkord, 
jejž  každé  poledne  dělo  vyloudí.  Potom  ho  též  mile  dojímá  harmonie 
zvonův  a  zvonečků,  když  v  poledne  se  rozhoupají,  ueboC  vše  to  mu 
praví,  že  jest  mu  opustiti  pracovnu  a  jíti  k  obědu.  Kdyby  byl  pan  Ma- 
jetič spisovatelem,  jistě  by  se  zvěčnil  vylíčením  toho  dojmu." 

„Netrop  si  žerty." 

„Ani  mi  nenapadlo;  tím  je  věc  vinna.  Ale  poslyš,  jak  se  chová 
při  obědě.  Chodil  jsem  nějaký  čas  do  hostince,  kamž  i  on  přicházel. 
,Ponížený  služebník,  pane  Msgetiči,'  pozdraví  ho  v  hostinci  osoba  jako 
ryba  hladká.  Zdravíc  ho  podá  mu  jídelní  lístek.  Pan  Majetič  vezme 
lístek,  opraví  si  naočky,  a  jme  se  prohlížeti  vypsaná  jídla  a  to  do- 
védněji,  nežli  by  některý  akademik  luštil  nějaký  zastaralý  nápis.  Ko- 
nečně uráčí  se  mu  zvolati:  ,Polévku,  hovězí  s  omáčkou,  pečeni  s  bram- 


Pan  Majetíč.  435 

boiy^  dT&  kousky  jablečnfku  a  pfll  litru  víon.'  Když  to  pronesl,  dá 
se  do  práce  a  otte  okolnosti  za  hodina  vykoná  sv^j  úkol.  Aeh,  abys 
ho  viděl,  když  si  po  jídle  sapáli  smotkn !  Yakatkn  je  k  pomilování ! 
Lfca  (jinak  j^  trocho  zardélé)  zroniéní  jako  červené  jablíčko,  hladké 
čelo  omyje  poněkud  pot,  oči  se  lesknou  jako  měsíc,  líně  se  otáčejíce 
po  okelDfch  hostech.  Jedním  slovem,  je  ti  to  člověk  interes^antof^  zvláště 
když  jaaykcrm  opře  se  o  zoby  a  jaksi  vystřelí,  tak  jako  kdyí  sedlák 
váM  ovca  8olí> 

sAle,  Janko,  ty  se  posmíváš  teď  i  mně,  hovoře  takovýmto  zpfl- 
sobem.  ** 

«Jak  pak  se  ti  posmívám?  Vylíčil  jsem  ti  pana  Majetiče,  jak  je. 
Což  jsi  sám  neřekl,  že  tě  zajímá?** 

„Dobře,  dobře,  chci  tě  vyslechnouti  až  do  konce,  aCsi  již  hovoříš 
jakýmkoli  tonem." 

^Dříve  ne^n  ukončím  povídání  o  obědě,  aemohu  opominouti, 
abych  ku  cti  nebo  k  politování  naseh<»  panáčka  nepřipomeuul  i  jeho 
špatné  zažívání.  Ont  ubožák  jídá  jen  dvakrát  denně  a  jednou,  když  se 
zemo  zahalí  v  temný  svAj  závoj.  Potom  nby  snáze  usnul,  pojí  buď  kou- 
sek pečeného  nebo  tlučeného  masa,  a  k  tomu  si  vezme  kus  sýra.  Ná- 
poje si  dopřeje  dle  ,chuti*. 

Po  obědě  jde  pan  Mnjetié  na  černou  kávu.  V  kavárnách  je  po 
poledni  ten  pravý  život,  pravý  požitek.  Všude  vidíš  spokojenosf,  všude 
veselí  a  bezstarostnosf.  Přirozeně,  ueboC  žaludky  jsou  plny.  Podivno  je, 
ale  přece  pravda,  že  mi  náš  hrdina,  když  jsem  jedenkráte  s  ním  dlel, 
řekl,  že  prý  jsou  hosté  v  kavárně  po  poledni  podobni  starým  pensietům. 
Jednou  jsem  zase  slyšel  v  kaváruě,  jak  hovoří  pan  Majetič  s  nějakým 
svým  koUegou.  Hovořili  asi  takto: 

„Nechápo,  jak  se  mohou  lidé  tímhle  zojimati,"*  pravil  pan  Majetié. 

^á  též  ne,"   odtoéil  kollegsu 

,Hle,  jak  hltá  ty  články.  "< . 

,£,  o!"  odvětil  kollega. 

„Viz  tam  ty  dva  holobrádky?  Sam4  politika!" 

„A  víš,  co  o  tom  soodím?" 
,Co?" 

(V  tom  pustili  86  oni  dva  holobrádci  v  hovor  ještě  hlasitější.) 

„Slyšf  Myslím,  sám  běs  že  vymyslil  a  v  módo  uvedl  tn^  politiko, 
to  hádání.  Mnozí  pro  to  strádají.  Dva  milliony  duší  —  a  svoboda. 
Není-li  to  směšno?  Co  pak  je  národ?  Hromada  lidi,  kteřt  bez  milo- 
srdenství na  tebe  budou  se  dívati,  jak  umíráš  hladem.  Není  tomu  tak? 
A  proto  říkám  stále :  kus  chleba,  kus  chleba!  To  je  pravá  politika...^ 

,.E,  e!"  dotvrzoval  kollega. 

A  náš  horlivý  Majetič,  cítě,  že  se  znavil  a  ztrudil  tou  řečí,  umlkl 
&  počal  si  prolilížeti  hezké  barvy  a  kroje  šatu  přítomných  páuů.  Po 
nějaké  chvíli  zaklepal  o  číši.  Sklepník  přiběhl.  Pan  Majetič  nařizoval, 
aby  mu  donesl  oblibaný  jeho  list  ,Kikiriki* . . .  Četl  dlouho.  Kéoi  ví, 
DeučiMi  se  z  něho  něčemu  napaměC?  . ,  / 


436  František  Dvorský: 

nA  bude-li  pan  Majetid  žiti  takto  vždycky  ?"*  ptal  jsem  se  přítele. 

„Bude.  A  nebude-li  právě  takový  život  ten,  bude  mu  podobný. 
Totiž  tak :  v  krátké  době  se  bobatě  ožení.  O  svět  ani  o  národ  starati 
se  nebnde,  a  ten  naproti  torna  bude  mluviti,  že  je  pan  Majetič  člověk, 
jaký  má  býti." 

„Ěekni  mi  tedy,  jaký  je  rozdíl  mezi  pány  panu  Majetičovi  po- 
dobnými a  mezi  drnbými  lidmi?''  ptal  jsem  se  ku  konci  přítele  Jánka. 

„Rozdíl  je  týž,^  odtušil  on,  „jaký  je  mezi  pontníky,  kteří  cestují 
železnicí,  nebo  na  voze,  nebo  pěšky.  První  putují  nejrychleji  a  nejpo- 
hodlněji, ostatní  tíže  a  ssdlouhavěji,  a  přece  všichni  dojdou  cíle,  jen  že 
ti  druzí  budou  moci  svým  vnukům  více  a  lépe  povídati  o  své  cestč, 
o  životě  ..."  Přel.  Jos,  Tumpach, 


Příspěvky  k  dějinám  slovanským. 

Podává  František  Dvorský. 

Současné  zprávy  o  bojích  kozáckých. 

Bez  datum.  (1694—95.) 

Sot4Č.  ruský  opis  v  arch,  hrab,  Černínů  v  Jindř.  Hradci. 

Y  měsíci  červenci  poslal  vedle  úkazu   Jich  carského  přesvětlého 
Veličenstva  poddaný  Jich  vojska  záporožského  obou  stran  Dnépra  het- 
man  Ivan   Stepanovič  Mazepa    v  území   nepřátelská   plukovníky :    kiev- 
skóho  Konstantina  Makovského  i  dobrovolníky  s  výbornými  kompaněj- 
sčiky,  plukovníky   Hrihoria   Paskovského,    Michailja  Kožmina  a  s  nimi 
lidu  vojenského  s  dvou  tisíc  pěti  set.    Přepravivše  se  přes  Dněpr  pod 
Domontovem  na  převoze  Sekerenském,  spojili  se  v  městečku  Liájaoce ; 
do    městečka   toho   přišel    k  nim   i    Semen  Palěj  a  s  ním  bylo  kozáků 
čtyři  sta.  Táhli  po  cestě  té  a  zůstavili  oboz  (tábor)  svůj  a  lid  na  třech 
mfstech  pro  pohodlí  a  přepravivše  se  přes  řeku  Boh,  obrátili  se  k  Oča- 
kovu.   Přiblíživše   se  asi    na  míli   k  Očakovu    na  pole  Berežanské  jali 
d\a  Tatary,  kteří  stáli  na   stráži  a  vyzvěděvše  od  nich,    že  v  Očakové 
není   žádného   lidu   vojeuského,    kromě  obyvatelstva,    chtěli    udeřiti  na 
město  v  čase  poledním,   aby   v  době  té  lidí  i  skotu  více  vzali :    tu  ne- 
nadále roznesla  se  u  nich  v  pluku  povést,  že  jeden  Tatařín,  uviděv  je, 
doběhl  do  města,   plukovníci    tedy  táhli   ihned  k  městu,    Paškovskoj   a 
Palěj  s  tovaryšstvem  Nadberezanův  zůstali  při  koši'*')  a  šli  za  nimi  opa- 
trně. Přiblíživše  se  blízko  k  městu  Očakovu,  směle  a  odhodlaně  až  pod 
samé  náspy  a  hradby  pokročili  a  obilí  a  sena  na  dvořích  a  polích  vše 
spálili;  kteréhož  obilí  i  sena  vzato  bylo  mnoho.  Ujistiv  se.  že  v  Oča- 
kové přibylých  lidí  není,  spěchal  i  Palěj  se  svými  Polčany   k  městu   a 
Paškovskoj  zůstal  při  koši  blízko  Posad.  Vidouce  pohánci,  že  jich  při- 
táhl malý  počet,  učinili  výpad  koňmo  a  povstal  boj  s  plukovníkem  kiev- 


*)  Koš  =  ležení  (oboz)  kozácké,  poněvadž  kozáci  měli  stany  z  proutí 
pletené. 


Přispěvky  k  dějinám  slovanským.  437 

skfm  a  OčakoTákým.  V  kterémžto  boji  Jich  carského  přesvětlého  Ye- 
Učeostva  lid  vojenský  s  Palějo?ci  mnoho  pohanc&v  pobili  a  padesát  lidí 
zajali  a  v  oboz  k  Paskovskému  poslali.  Abii  Očakovský  z  toho  boje 
s  milo  lidmi  jedva  osel  v  hrad.  A  vidoace  potom  Jich  carského  pře- 
světlého Veličenstva  lid  vojenský,  že  z  města  vycházejf  pěšky  s  ko- 
rouhvemi, veleli  Pasko vskéma,  aby  s  obozem  od  města  odstoupil  nazad, 
aby  takto  pěchotu  dále  od  města  odlákali;  i  když  turecká  pěchota 
od  města  dosti  vzdálena,  byla,  obstoupili  ji  se  všech  strau,  udeřili  na 
ni  a  několik  set  pohanců  pobili  a  tři  korouhve  a  mimo  zmíněné  jesté 
sedmdesát  pět  Turků  zajali,  k  tomu  patnácte  tisíc  ovec  a  dvě  sté  pa- 
desát volův  a  několik  set  koňův  odelinali.  Tento  boj  Jich  carského 
přesvětlého  Veličenstva  vojsk  stal  se  3  srpna  S  celou  touto  kořisti 
vrátili  se  v  celosti.  A  takého  slavného  vítězství  od  počátku  Očakoyf^ 
neliylo.  Z  těch  výše  zpomenutých  zajatců  k  Jich  carskému  přesvétlém;íi 
Veličenstva  posláno  do  Moskvy  Turkův  i  Tatarů  v  bitvě  vzatých  osn|[- 
desáté  osm  a  Palějovi  po  rozděleni  vojska  jeho  nezůstalo  mnoho  lidu. 


Měsíce  června  vojska  záporožského  košový  ataman  Ivan  Šarpilo 
poslal  nařízené  plukovníky  Bohdana  Vaščenka,  kořena*)  ktytnrovského 
a  Nikifora  Sčepusčenka,  koreůa  ine^kého  a  s  nimi  kozáků  tisíc,  i  za- 
opatřivše se  tito  potřebami  válečnými  a  vzavše  s  sebou  lodi,  vytáhli 
z  Sice**)  na  pole  Berdy  k  azovskému  moři.  Na  poli  tom  ony  loďky, 
kteréž  tam  měli  potopené,  vytáhli  a  koudelí  ucpali  a  vsedáe  v  ně,  plouli 
azovským  mořem,  kos  i  koně  zůstavili  při  moři  na  břehu,  k  ochraně 
čehož  zanechali  něco  lidí.  Na  mělčioě  berezcnské  sešli  se  s  donskými 
ntamany  a  kozáky  i  učinili  s  nimi  poradu;  odtud  plouli  dále  azovským 
mořem  do  krige  touských  vod,  odtud  přišli  k  Hnilému  moři  a  na  stranu 
krymskou  do  kraje  Činhor.  I  udeřili  na  městečko  Kameunoj  Činhor  a 
s  pomocí  božskou  městečko  to  útokem  vzali  a  obyvatele  všecky  po- 
bili; i  vzali  sedm  děl,  několik  beček  prachu  a  koulí,  nabrali  si  kořist, 
v  městečku  dvory  s()álili  a  sbořili  A  když  od  tohoto  městečka  se 
vrátili,  na  tonskvch  vodách  vrazil  na  ně  sultán  a  s  ním  ordy  ***)  tři 
tisíce,  i  pustili  se  v  boj  a  bili  se  celý  den.  V  boji  tom  mnoho  Tatarů 
pobili.  Poněvadž  pak  Tataři  krutě  na  ně  dotírali  a  na  moře  azovské 
jich  propustiti  nechtěli,  prosekali  se  a  po  rozdělení  kořisti  odebrali  se 
kozáci  donští  k  domovu  a  Záporožci  propluvše  moře  a  přišedše  ke  koši 
svému,  odpočinuli  několik  dní  a  plouli  týmže  azovským  mořem  a  pře- 
vlekše loďky  přes  horbackou  mělčinu,  přepluvše  Hnilé  moře,  udeřili 
pod  Karasovem  na  osady  pohanské,  jedenácte  vsí  zničili,  obyvatele 
obojí  pleti  všecky  pobili  a  množství  křesťanů  z  nevole  vysvobodili ;  po- 
haiiA  mnoho  nej^ili,  poněvadž  neměli  na  čem  je  přes  moře  převézti. 
Nabravše  v  těch  vesnicích  všelijaké  kořisti,  vrátili  se  touže  cestou  v  ce- 
losti. Když  přišli  v  stepi  k  Moločiiým  (mléčným)  vodám,  vrazil  na  n5 
Haradiu,  sultán,  s  mnohými  ordami,  kterýž  táhl  dobývat  Jich  carského 
přesvětlého  Veličenstva  sousedních  měst  a  vracel  se  právě  nazpět,  ne- 

*)  Celé  kozáctvo  rozděleno  na  kořené  (kureně). 
**)  Sič  —  sidlo  záporožských  kozáků. 
***)  Orda  =  horda,  tak  nazývaji  kozáci  Tatary  a  jich  vojsko. 


438  FrantiSek  Dvorský:  Příspěvky  k  déjinám  slovanským. 

dosáhnuv  měst  našich,  poněvadž  mn  po  schválném  posla  zvěstováno 
o  plenech  kozáků  v  Krima.  Strhla  se  bitka  kmtá.  V  bitvě  této  s  po- 
moci boží  a  štěstím  Jich  carskúho  přesvětlého  Veličenstva  netoliko  že 
kozáci  tito  ae  ubránili,  nýbrž  i  mnoho  Bisurmant  pobili  Vidouce  Bi- 
snrmané,  že  Záporožci  kladou  tuhý  odpor,  že  mnoho  lidu  ztrácejí  a  že 
Záporožci  kryti  jsou  vodou  a  hustými  krovinami,  upustili  od  boje  a  od- 
táhli úfL  Krim  a  Záporožci  na  Karače  Kraky  s  cek)u  sk»u  konati  v  co- 
losti.  Touto  rytířskou  chrabrostí  liskali  si  na  věky  nesmrtelné  slávy,  a 
Palěji  a  pluku  jeho  kozáků  v  tom  rovno  nebylo. 


Poddaný  Jich  c.  přesvětlého  Veličenstva  vojska  obou  stran  Dněpru 
hetman   Ivan    Stepanovič   Mazepa   poslal  nařízeného    plukovníka  pinku 
éemihovského,  Jaková  Lizohuba,  a  s  ním  plukovníky :  lubenského  Leoatia 
Svičku,  perejaslavského  Ivana  Miroviče,  príluského  Dmitreja  Hurtenka, 
nizinského   Ivana   MaxinK)viče  a  dobrovolníky  jízdné  i  pěší  Petra  Ko- 
žuchovského,  Pavla  Jaslikovského,  Jam  Rojetkovského,  Iliju  Novického 
8  veškerými  jich  pluky  a  náčelníky,  k  nim  připojil  se  Ivan  Rubán  s  vý- 
bornými tovaryšstvy.  Sesli  a  spojili    se  u  městečka  Mankovky  v  měsíci 
srpnu  minulého  roku  1694.,  a  vzavše  s  sebou  dvacet  pét  dél  a  k  pře- 
vážení pres  řeky  tři  sta  loděk,  táhli  naznačeným   směrem.   A  bylo  na 
pochode    tom    Jich    carského    přesvětlého    Veličenstva   bojovníků  jízd- 
ných i  pěších  na  dvacet  pét  tisLc;  k  nim  připojil  se  u  Boliu  i  Seiuen 
Palěj  a  s  ním  kozáků  jeho  s  pěti  set  mužů.  Táhnouce  drahou  zůstavili 
koš   u   řeky  Bohu  a  na  jiných  místech  a  při  koši  tom  k  obrané  silná 
oddělení.  I  přišli  k  Nestřu  dne  27.  září  na  dráhu  očakovskou  pod  Ťa- 
pinem  blízko  samého  Beloborodu,  kterouž  drahou  brával  se  i  sám  chán 
z  Krimu  v  Belohorodčinu,   do  Uher  a  do  jiných  krajin,  přepravivše  se 
přes   Dně|ir   udeřili   válečné  na  pohanské  osady.   V  bitvě  té,    z  milosti 
božské,  ochranou   přesvaté  Bohorodice  a  na  přímluvu  divotvorcův  mo- 
skevských a  kyjevských  dobyli  města  Polanky  a  pak  i  samého  zámku, 
jenž  vystavěn  byl  z  země,  dvou  bašt  kamenných,   ačkoli  s  nich  Bisar- 
mané    z  děl   silně    stříleli;  při  útoku  jali  agu  a  město  sbořili,    velkou 
kořist  a  deset  děl  vzali  a  mnoho  Bisurmanů  porubali.  Pak  činili  vpády 
v  osflidy  chaubké  na  pět  mil  a  více,  jež  slouly  Ghanglyša,  Kyzyl,  Burua, 
Odzahasan,  Kuhair,  Skomy  a  jiné,  a  tyto  osady  pohanské  ohněm  i  me- 
čem  popleuili   a   obyvatele  obojí  pleti  porubali;  po  zničení  osad  técb 
v  polích  i  v  jiných  místech  nemálo  bisurmanského  národu  ostřím  meče 
v  trup  položili,  všeliké  požitky  z  vesnic  těch  nabrali,  mnoho  stád  koňův 
a  ovcí  odehnali   a   mnoho  křesťanův  z  nevole  bisurmauské  \ysvobodili. 
S  tím  se  vším  i  s  kořistí  bez  všelikého  nepřátelského  odporu  navrátili 
se  v  celosti.  I  v  jiné  kroje    bisurmanské    vojska  Jich  carského   přesvě- 
tlého Veličenstva  čioila  vpády  a  nájezdy  a  mnoho  zajatých  učinila. 


Léta  1769,  dne  20,  listopadu  ossnámé>no  hylo  z  ff%Aernia  krá- 
lovsivi  Českého  české  apehci,  6e  na  základě  dekretu  ze  dne  4.  listo- 
padu 1769,  ve  Vidni  ruble  ruské  pro  nerovnost  zrna,  hodnoty  od 
1.  ledna  1770,  v  království  Českém  více  brány  býti  nentaji. 

Arch.  gub,  král,  Česk. 


Jan  Bystroň:  WitSBorpoláci.  489 

Wasserpoiácí. 

Měl  jsem  již  pHIežitosť  ve  „Slovanském  sborníku''  obrátiti  zřeni  na  pol- 
ské a  České  nářečí  ve  Slezska  i  zmínil  jsem  se  tam,  že  skytají  tato  nářečí 
filologftm  mnoho  zajímavé  látky.  Dnes  přidávám  k  tehdeiSím  úvahám  krátkou 
šminka  o  názvu  x^WaMerpoláci*",  užívaném  podnes  dosti  obecně  o  Polácích  slez- 
ských. S  názvem  tímto  qwjuje  se  jistý  odstín  pohrdání  s  jazykom  wasserpol- 
skývíj  jakožto  nářečím  prý  velie«  zkaženým  ráznými  cizími  vlivy. 

Nebudeme  zde pofemisovati  proti  zlehčování  jazykapolského  bs  SImi^b, 
ale  zastavime  se  trocha  nad  dosii  podfvným  jménem :  „  Wasserpolen,  Wasser- 
poiácí*. 

Název  tento,  lze  Itid  do  jisté  miry,  jest  oAoielní,  neboC  v^evsje  se  na 
mapáek,  příručních  knihách  SkQlnícb  atd.  Nemůže  tedy  býti  lhostejno,  eílkud 
přííla  tato  přezdívka  a  co  vlastně  má  vyjadřovati. 

Odpověď  to  nesnadná  V  .Opavském  Týdenníku"  (1875.,  82.,  9B.)  byl  vy- 
sloven rozbor,  jelikož  jsem  vSak  neměl  Časopisu  tohoto  pod  rukou,  jmhK«), 
k  jakým  dospěl  spisovatef  ůsudkfim.  AvSak  z  úvahy  prof.  V.  Praská  (Geitiiia 
v  Opavsku.  Olomouc  1877.,  str.  4.  pozn.  2),  jíž  vdě^m  vědomost  o  čUlnkn  uve- 
řejněném v  „Op.  Týd.",  domýSlím  se,  že  záležitost  o  ^WasserpoMeich*  úplně 
ješeé  lozlnětěna  neni. 

Uveřejňuje  tuto  malý  příspěvek  k  objasnění  této  otázky,  kojím  se  na- 
dějí, že  se  posléze  přece  někomu  podaří  záhadu  vyslovenou  dokonale  objasniti. 
Prof.  y.  Prásek  píše  na  místě  výše  vytknutém:  „Tato  přezdívka 
vyskvtnje  se  již  konec  předeSlého  století,  a  sama  sebou  za  přezdívku 
se  jeví'*  atd. 

Máme  vlak  dostatek  jasných  důvodů,  že  přezdívka  tato  vyskytaie  se 
již  mnohem  dříve,  již  v  polovici  aVII.  století,  a  sice  v  tiskopisech  slezských. 
Kněz  Jádám  Gdacius,  sluha  slova  božího  v  Klučborku  (Kreuzburg^))  užil 
řeéené  přezdívky  několikráte  ve  svých  četných  spisech  obsi^u  theologMco- 
mravního  a  právnického,  vystupuje  proti  těm,  kteří  jej  obvifiovali,  že  nepol- 
ských  užíval  výrazův.  Tak  na  př.  ve  spisku:  Ardens  irae  divinae  l|»nls. 
To  jest:  Dru^  kazánie  pokutně  o  ogniu  gniewu  BoŽego  w  te  záchwichrzone 
y  trwogámi  poklocone  czásy  niemal  po  wszytkich.  przeéi^gach  pádolów  žiem- 
skieh  gorájacym,  roku  1641.  y  1642.  w  koéciele  Oyczystým  miane  y  odpráwo- 
wáne  (Torun,  u  Michala  Kámala),  obrací  se  Gdacyus  v  latinských  veriWch 
9 Ad  Momum**  proti  uětěpačným  jazykům: 

„Gomprímis  plebes  Waeserpolana  superba 

Libros  volvat  quos  Musa  Polona  dědit 
Sic  mea  verba  suis  dictis  haud  fi^et  aoerbis; 

Quamqnau)  hos  latratus  pro  nihilo  harcle  puto.  (Str.  6.) 

To  iest: 

A  zwhiszczá  nászy  Wasserpolowie  nád^éi 
Niech  pierwey  rolskie  czytái%  Autory  z  ch§éi : 

I  ták  slow  mých  nic  bfdf  trádukowáé  dumnie 
A  tež  ieh  szczekániá  s§  bláhowažne  u  mnie.  (Str  7.) 

Vůbec  bvlo  by  zajímavo  zbadati  slezskopolské  písemnictví.  Sám  Gdacius 
na  př.  jest  uvážení  hodný  a  spisy  jeho  „Dyszkurs  o  pijaústwie''  (Brzeg  1681.), 
«Dyazkurs  o  grzecbách  szoatego  przykazania  Božego^  (Brzeg  1682.),  „Kwe- 
styja  o  Poiygamijc^  albo  wieložeůstwie"  (Brzeg  1684.),  „Kwestyja  o  pojedyn* 
kicb**  a|4.  zasluhují  poviimnutí. 

Hes  to,  že  Odacius  mířil  proti  .hrdým  Wasserpolům**,  není  jazyk  jeho 
prost  vlivu  řeči  lejich.  Sám  někay  znamená,  že  ten  neb  jiný  výraz  jest  slez- 
ským provincialismem.  Tak  na  př.  píše :  „Mniemáeiebowiem,  že  wyshi- 
cháni  bydž  muéicie,  kiedy  si^  dtugimi  modlitvánú  (albo  diugim  rš^aniem,  \sLk 
mówicie)  zabawiacie.'   Výrazu  rzékač  =  modliti  dosud  ve  Slezsku  se  užívá. 

Jan  By9troň. 


440  ^o^-  dr.  Leopold  Creitler.^ 


Prof.  dr.  Leopold  Geitler. 


Citelná  ztráta  stihla  vědn  slovanskou,  jeden  ze  přednich  její  Tzdělava- 
telA  podlehl  neúprosné  smrti,  odešel  v  nejlepších  letech.  Zasvětiv  život  svily 
jen  a  jen  usilovné  práci  a  neúmornému  badáni  vědeckému,  skonal  dr.  Leopold 
Geitler  dne  2.  Června  v  Heiligenstadtě  u  Vidně  po  několikaměsični  trapné  ne- 
moci. Želice  nad  Čerstvým  hrooem  předčasné  smrti  znamenitého  učence  našeho, 
podáváme  krátký  nástin  jeho  života  i  vědecké  Činnosti. 

Narozen  r.  1847.  na  Starém  městě  pražském  studoval  z  počátku  na  Škole 
reálné,  ale  záliba  jeho  v  naukách  jazykozpytných  zpAsobiliL  že  přestoupil  na 
gymnasium,  kdež  se  hlavně  Zabýval  zamilovaným  svým  studiem,  ve  dvacátém 
roku  vstoupil  na  pražskou  universitu,  na  níž  naslouchal  s  nevšední  horlivosti 
výklad Am  z  oboru  slavistiky,  srovn.  jazykozpytu  a  klassických  řeči.  Rok  nato 
odešel  do  Vidně.,  stav  se  tu  pilným  žákem  zejména  slaveného  slavisty  liiklo- 
šice,  jakož  i  prof.  B.  Mtlllera  a  ĎoUera.  Prodlévaje  u  svého  vzdělaného  strýce 
v  Hefliffenstadtě,  který  soukromí  rovněž  obíral  se  vědou  filologickou,  osvojil 
si  Geitler  záhy  neobyčejnou  zběhlosf  na  poli  iazykozpytném  i  byl  r  1870.  na 
universitě  vídeňské  povýšen  na  doktora  filosofie.  S  bohatými  vědomostmi  ode- 
bral se  potom  do  svého  rodiště,  kde  konal  pilné  přípravy  k  habilitaci  pro 
srovn.  jazykozpyt;  že  již  tehdy  byl  úplně  znalým  svého  oboru,  je  viděti  z  úvaAy, 
kterou  v  této  přípravní  době  napsal  o  Matzenaurově  spise  „Cizí  slova  ve  slo- 
vanStině**.  Nemalý  toho  času  vliv  měl  na  Geitlera  prof.  Ludwíg,  s  jehož  theoríi 
o  aglutinací  souhlasí  ve  své  habilitační  rozpravě  „O  stavu  a  pokrocích  srovn. 
jazykozpytu '^  (Čas.  Ces.  Musea  1873.).  Stav  se  na  základě. této  práce  r.  1873. 
soukromým  docenten^i  na  utrakvistické  tehdy  universitě  pražské,  kde  přednášel 
pouze  česky,  jal  se  horlivě  zabývati  litevštinou,  jejíž  význam  pro  slavistikn 
již  dříve  náleintě  oceňoval,  takže  jíž  v  prvém  roku  své  veřejné  činnosti  mohl 
vydati  objemnější  dílo  „Starobulharská  fonologíe  se  stálým  zřetelem  k  jazyku 
litevskému'*.  Některé  nové  náhledy,  zejména  na  základě  plnohlasí  podaný  důkaz, 
že  ruština  je  starším  útvarem  slovanštiny  než  jazyk  církevní,  vzbudily  pozor- 
nost učeného  světa  k  tomuto  důkladnému  spisu,  v  němž  Geitler  poprvé  zastával 
mínění,  jež  vyslovili  také  Šafařík,  Schleicner,  Hattala,  Schmidt,  Leskien  a  j., 
že  totiž  církevní  jazyk  slovanský  sluší  pokládati  za  starou  bulharŠtinn,  kterýžto 
názor  sdílel  Geitler  aŽ  do  své  smrti.  Aby  po  příkladě  Schleichera  poznal  ná- 
řečí litevská  při  samém  prameni,  odebral  se  Geitler  v  létě  1873.  na  Litvu. 
Procestoval  pruskou  i  rusKOU  Čásť  Litvy,  navštívil  hlavnější  její  města,  načei 
prodlel  téměř  pdl  roku  na  dědinách  mezi  lidem.  Na  cestě  této  konané  s  ne- 
všedním namánáním  a  mnohými  překážkami*)  byli  Geitlerovi  na  ruku  prof. 
Nesselmann  v  Královci,  Baranowski  v  Kovnu  a  liamanský  v  Petrohradě.  Na- 
vrátiv se  r.  1874.  z  Litvy  popsal  Geitler  svou  cestu  v  „Osvětě"  a  roku  příštího 
vydal  znamenité  dílo  „Litauische  Studien",  ve  kterém  jpopsal  staré  památky 
i  nynější  stav  litevštiny.  Také  při  dalším  badání  měl  Geitler  litevštinu  stále 
na  zřeteli,  čemuž  mimo  iiné  nasvědčuje  poslední  jeho  před  nemocí  dohotovená 
rozprava  .Příspěvky  k  litevské  dialeKtologii'*,  která  bude  uveřejněna  ve  zprá- 
vách vídeňské  akademie. 

R.  1874.  byl  Geitler  pozván  za  professora  na  universitu  kijevskou  a  zá- 
hřebskou. Poněvadž  hodlal  po  čase  vrátiti  se  na  vysoké  učení  pražské,  v  kte- 
rémžto úmyslu  byl  pohříchu  sklamán  neurovnanými  poměry  dotyčných  kruhů, 
přijal  Geitler  professuru  slavistiky  na  universitě  v  Záhřebe,  kdež  byl  zároveň 
jmenován  řádným  členem  jihoslov.  akademie  véd  a  umění.  Maje  takto  příhodné 
postavení,  pomýšlel  na  důkladné  prozkoumání  jazvka  bulharského,  jenož  zna- 
losť  pokládal  za  potřebnou  při  řešení  otázky  v  církevním  slov.  jaz\  ku,  i  byl 
skutečně  přední  z  nynějších  slavistů,  který  pozmU  bulharský  jazyk'  důkladně 
ve  všech  jeho  nářečích.  S  nemenši  píli  zahloubal  se  do  rozřešeni  otázky  o  pů- 


*y  O  svých  zkušenostech  psával  zesnulý  svým  známým  ziýímavé  dopiaj, 
o  jichž  uveřejnění  rodina  se  postará. 


Prof.  dr.  Leopold  Geitler.  441 

Todn  hlaholice  a  kyrillice,  hledě  vystihnouti  jich  vzájemný  poměr.  Na  vědecké 
cesté,  kteroQ  za  tím  oiiem  podnikl,  putoval  Geitler  po  Makedonii  s  nebezpečím 
života  v  prflvoda  tureckého  zaptije.  Delái  dobu  meSkal  ve  Veleeu,  kde  jej  ta- 
mějií  Bulhaři  srdeěné  přijali,  a  na  Athosů,  odkudž  odešel  na  ostrovy  istrijské 
za  poznáním  nářečí  Čakavského. 

Výzkumy,  které  na  této  cestě  učinil,  byly  Geitlerovi  zákUdem  k  palaeo- 
grafickému  dílu  nl^io  slavischen  und  die  albanischen  Schriften'',  o  němž  pra- 
coval až  do  r.  1883  Timto  spisem  ukázal  se  Geitler  býti  nejlepším  té  doby 
slovanakým  palaeografem ;  *;  co  se  obsahu  týče,  hleděl  Geitler  rozřešiti  otázku 
o  původu  hlaholico,  a  bvf  kritika  zavrhla  hypothosn  o  prostřednictví  písma 
albánského  při  vzniku  hlaholice  ze  římské  kursivy,  tož  přece  uznávala  se  ne- 
stranné nejedná  přednost  díla  tohoto  Ostatně  jest  dosud  a  zflstane  bezpochyby 
jeité  drahnou  dobu  otázka  tato  spornou  a  podnes  neuí  překonaným  stanovi- 
skem tbeorie  Geitlera,  která  je  dojista  pravděpodobnější  než  známá  ,iSa8sa- 
nidská**  hypothesa  B  Hillera,  proti  níž  posléze  JagiČ  vyslovil  náhled,  že  starší 
hlaholice  vznikla  z  kursívní  minuskuly  řecké,  kdežto  pozdější  kyrillice  je  řecké 
pismo  nnoialni. 

Vrátiv  se  ze  své  cesty  s  bohatou  kořistí,  jal  se  Geitler  pracovati  na 
srovnávací  mluvnici  slovanské,  kterou  nepopřáno  mu  bohužel  dokončiti  a  jejíž 
malou  čásť  vydal  r.  1877.  pod  názvem  ^0  slovanských  kmenech  na  U**.  Z  roz- 
pravy této  zřejmo,  že  Geitler  měl  náležitý  rozhled  na  poli  jazyk Av  indoevrop- 
skýcK  i  sluší  vývodA  jeho  tím  spíše  vážiti,  že  sami  přední  slavisté,  jako  Mi- 
klošič  a  j.,  omezují  se  nazvíce  jen  na  úzké  hranice  jazyků  slovanských. 
Zahýv^e  se  horlivě  studiem  jazyka  bulharského,  vŠlml  si  Geitler  blíže  písní 
makedonských  BulharA,  jež  vydal  Verkovič  v  knize  ^Veda  Slovena**.  Nedav 
86  mýliti  míněním  JagiČe,  Jos.  a  Konst.  Jirečků,  kteří  sbírku  tuto  prohlásili 
za  &lsifikaci,  podjal  se  Geitler  podrobného  zkoumáni  i  projevil  svůj  náhled 
o  tom  v  literárně  historické  práci  „Poetické  tradice  Tbrakův  i  Bulhar  A** 
(Praha  1878.).  Ač  souhlasíme  s  Pypinem,  že  nelze  vysloviti  se  platně  o  po- 
vaze tohoto  nálezu,  pokud  nejsou  vydány  na  světlo  nové  ukázky  .Védy''  a 
neprovedou  se  jinaká  pátrání,  přece  považujeme  spisek  Geitlerův  za  pozoru- 
hodný a  dáváme  mu  za  pravdu,  že  „buď  je  ta  věc  falsifikaci  takovou,  že 
ohromností  materiálu  i  smělou,  hluboce  promyšlenou  dokonalosti  komposice 
Tyniká  nad  všechny  mystifikace,  nad  všechna  padělání,  kter}ch  se  sobectví 
|i.neb  vlastenectví  v  kterékoli  literatuře  dopustilo  —  aneb  jsme  maně  narazili 
pa  nový  kulturně  historický  a  jazykový  materiál,  který  daleko  přesahuje  úzké 
liranice  interessu  pro  slavistiku'*.  Dnes  aspoň  již  uznává  se,  že  jazyk  písní 
dotyčných  je  národní,  a  sám  MikluŠič  se  iich  dokládá  ve  spise  .Ttirkische 
Elemente  in  den  slav.  Sprachen'*.  Týchže  písni  týkají  se  také  Geitíerovy  roz- 
pravy „PověsC  o  Orfeu-Orfenovi  rhodopských  Bulharův"  a  „Juda  v  mythech 
qárodA  balkánských",  kteréž  uveřejněny  byly  r.  1880.  ve  „Zprávách  anthropol. 
společnosti  vídeňské''. 

Roku  1880.  podnik]  Geitler  památnou  pout  do  Egypta,  doufaje,  že  mimo 
jiné  nalezne  v  pravoslavném  klášteře  sv.  Kateřiny  na  Sinaji  žaltář,  který  tamtéž 
j|ž  r.  1850.  viděl  archimandrita  Porf.  Uspenski.  Po  mnohých  útrapách  dostal 
8^  Geitler  k  cíli  své  cesty,  kdež  mu  bylo  štěstí  nad  očekávání  pnznivo.  Po- 
dařilof  se  mu  mimo  dotčený  téměř  úplný  žaltář  hlaholicí  psaný  vypátrati  linou 
j(^Ště  drahocennou  památku,  totiž  euchologium  (molitvenik),  nejstarší  to  z  dosud 
známých.  Nemoha  nález  tento  za  žádnou  cenu  zakoupiti,  vyžádal  si  od  taměj 
iich  kaluděrú  30  dní  k  opsání  i  zjednal  si  za  dobu  tu  po  namáhavé  práci  hodno- 
věrný opis  a  fotografické  snímky  obou  památek.  Po  svém  návratu  vydal  obé 
ppmoci  jihoslov.  akademie,  a  sice  r.  1882.  „Euchologium,  glagolski  spomenik 
monaatira  Sinai  brda*',  r.  1883.  „Psalterium".  Posledního  roku  vydal  také  ná- 
kladem vídeňské  akademie  vzpomenuté  dílo  „Die  slavischen  und  die  alban. 
Schriften**. 

Podavše  souhrn  důležitých  spisů  Geitlerových,  neuvádíme  tuto  drobnější, 
neméně  zajímavé  práce  jeho,  jakýmiž  obohatil  hlavně  organ  jihoslov.  akademie 

*)  Geitler  první  ze  všech  slavistA  přednášel  o  hlaholské  palaeografíi 
r.  1879.-80.  v  Záhřebe. 

SloruaMký  sborník.  32 


44S  Rozhledy  v  literatuře  á  uměni. 

„Eiíd''.  Dodáváme  pouze,  Že  do  posledni  chvíle  neunavuj  pracovník  náS  za- 
nechal jefitě  několiK  prací  nedokončených;  chystalC  se  zejména  vydati  objem- 
nou historii  jazyka  bulharského  a  slovanskou  etymologii.  *) 

NadálHsme  se,  Že  ještě  nejedno  krásné  dílo  vytvoří  bystrý  duch  svě- 
domitého badatele  našeho,  kterému  nyní  mělo  se  dostati  skvělejší  ještě  po- 
stavení, neboť,  jak  mu  prof.  Mtiller  sdělil,  měl  podstatnou  naději,  že  po  od- 
stoupení Miklošiée  bude  mu  přidělena  stolice  slavistiky  ve  Vídni.  Však  krutá 
ruka  Morany  zasáhla  jej  při  nejlepší  síle  a  dnes  už  tli  tělo  jeho  v  rodišti  Beetho- 
vena, Heiligenstadtě,  kde  za  hojné  účasti  ve  Vídni  dlícího  studentstva  chrvat* 
ského,  Českého  a  slovinského  pochován  byl  dne  5.  Června.  Také  na  místě  jeho 
dlouholeté  činnosti  professorské,  v  Záhřebe,  uctěna  byla  důstojně  památka  ze- 
snulého pří  záduSní  mši  konané  dne  13.  června.  Slavné  této  mše,  pří  níž  ozdo* 
ben  b^l  katafalk  četnými  věnci,  z  nichž  ieden  věnovala  jihoslov.  akademie, 
úČnstnili  se  mimo  ovdovělou  choť  a  tři  neaospělé  dítky  zesnulého,  Četní  aka- 
demikové a  známí  nebožtíkovi,  zejména  professoři  záhřebské  university  a  čle- 
nové akademie  se  svým  předsedou  drem.  Fr.  Račkim. 

Již  dobojoval  Šlechetný  harcovník  v^dy,  dobojoval  slavně.  Znamenitá 
díla,  která  po  sobě  zanechal,  budou  trvalém  pomníkem  záslužné  práco  Geitle- 
rovy,  který  povždy  čítati  se  bude  mezi  nejlepší  pěstitele  vědy  slovanské.  Buď 
mu  nehynoucí  paměť! 

Ve  Vídni,  v  měsíci  červnu  1886.  Václav  Kučera. 


.^^r^/-K, 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

Polnisciie  StinimHU.  I.  Ausrotten?  Aus  Anlassl  der  in  der  nGegenwart* 
1885.  Nro.  1,  2  und  6  verGffentlichten  Aufsatze  von  £.  v.  Hartmann.  Ztt- 
rich  1885. 

Eduard  Hartmann,  německý  filosof  (!)  a  spisovatel  díla  „Philosophie  des 
Unbewussten^,  uveřejnil  v  Časopise  „Gegenwarť*  článek  „Kiickgang  des  Deutsch- 
thums",  v  němž  vyhubení  Polákův  a  pronásledování  oirkve  katolické  v  Po- 
znaňsku  považuje  za  nezbyti  státních  zájmů  německých  (Staatsnothwendigkeit), 
což  též  vřele  doporučuje. 

Polské  časopisectvo  důstojně  odpovědělo  na  krásnou  theorii  této  filo- 
sofie, praktikované  ostatně  v  Poznaňsku  již  před  tím,  bez  pokynů  učeného 
filosofa.  Aby  nyní  svět  zvěděl,  jak  veřejné  mínění  v  Polsku  pohlíží  na  řečené 
vývody,  vydán  v  Curychu  jazykem  německým  malý  spisek,  v  němž  obsaženy 
jsou  výňatky  z  polských  Časopísův  a  j.  té  věci  se  týkající.  Nalézáme  tam  dů- 
stojné ohlasy  K.  Jarochowského,  dra.  Šwi§tochowského  (Pmwda),  P.  M  Mo- 
rawského  (Przegl§d  Powszechny),  dra  J.  Karlowicze  (Prawda),  pak  úryvky 
z  Kraje,  Tvgodnika  illustrovaného  a  Klosů.  Vesměs  klidný  ton  těchto  stati 
věcné  rozbírá  čistou  nauku  Hartmannovu  a  Činí  ji  v  očích  každého  člověka,  jen 
trochu  blízkého  k  lidskosti  —  naprosto  nemožnou.  Myšlénka  „vyhubení**  je  ^- 
květem  surovosti,  proniklé  nad  to  odporováním  sama  sobě.  Taková  filosofie 
je  jen  hrubým  políčkem  vSeho  toho,  co  nazývá  se  pokrokem  a  osvíceností 
našeho  století. 

Nelze  pochybovati,  že  spisek  v^še  jmenovaný  přichází  v  čas.  Pod- 
nikatelé tohoto  podniku  mohou  oýti  Jisti,  že  prospějí  svaté  věci  národní  tam. 
kde  nevyhasla  ještě  poslední  jiskra  lidskosti.  Také  ostatní  národové  slovanšti 
měli  by  podobným  způsobem  ozývati  se  proti  úkladům  nové  „filosofie**.   «/. 

Česká  bibliotéka  rodinná.  Výbor  nejlepších  novel  a  povídek  literatur  slo- 
vanských i  západních.  Pořádá  Jan  V.  Veselý.  Nakladatel  AI.  Hynek  v  Praze. 

Větší  snad  než  kdekoliv  jinde  má  u  nás  povinností  nakladatel.  U  nás 
spekulaci  obchodníka  klade  mez  povinnosť  národní.  Český  nakladatel  není  jen 

*)  Cennou  tu  pozůstalosť  vydají  příbuzní  zesnulého  po  čase  tiskem. 


Rozhledy  v  literutuře  a  oměni.  443 

obchodDÍkem:  on  má  úkol  mnohem  éestnéjfii,  totiž  pelovati  také  o  zdravy  a 
rationelní  rozvoj  literatury,  která  při  vSech  svých  skvělých  výsledcích  ne- 
zmohntnéla  dosud  v  tak  pevný  kmen,  aby  péČe  o  ni  mohla  býti  méně  úzkost- 
livou. Nakladatel  ěeský  tedy  nejen  míjeti  musí,  co  by  rozvoji  jejímu  nepři- 
spívalo neb  dokonce  ikodným  bylo,  ale  on  musí  i  vyhledávati,  co  by  rozvoj 
ten  urychlovalo  a  podporovalo. 

R  momentu  vlasteneckému  přistupuje  jaksi  i  moment  paedagogický. 
OkolnosC  tuto  zejména  třeba  míti  na  mysli  při  překladech.  A  to  je  právě  úkol, 
který  si  vytkla  Česká  bibliotéka  rodinná  lišíc  se  takto  progpramem  svým  od 
jiného  veledůležitého  podniku  literárního  Ottovy  Laciné  knihovny,  která 
Kromě  překladAv  i  původní  práce  obsahuje- 

Vyslovujíce  pak  hned  z  předu  a  bez  obalu  pochvalný  svAi  úsudek,  či- 
níme to  nejen  z  uznání  dobré  snahv,  kterou  nakladatelstvo  —  ohledně  České 
bibliotéky  rodinné  aspoň  nepopiratelně  —  na  jevo  dává,  ale  i  z  uznání  zdárných 
výsledků. 

Co  pak  se  volbv  překladů  samé  týká.  tu  ovfiem  různiti  se  mohou  ná- 
hledy; ale  my  za  chvály  hodnou  zásluhu  redakce  pokládáme,  že  zamítnula  pře- 
konané již  stanovisko  přívrženců  onoho  směru,  kterému  se  u  nás  diplomaticky 
říkalo  „národní*^  oproti  směru,  jenž  tendenčně  byl  nazýván  „ západu íckým''  a 
že  vedena  jediné  snahou  podávati  spisv  dobré  a  umělecky  cenné  postavila  se 
na  stanovisko  liberálnější  a  rozsáhlejší. 

Co  se  zejména  týká  literatur  slovanských,  tu  ovšem  obecenstvo  České, 
ba  ani  kritika  neukládají  redakci  velkých  povinností,  přinášejíce  všemu  slo- 
vanskému nejen  všemožnou  shovívavosf,  nýbrž  i  vroucí  účastenství  vstříc, 
čehož  pochopitelný  důvod  spočívá  v  tom,  že  národ  český  na  poli  duševní  čin- 
nosti své  více  něž  kdekoliv  jinde  cítí  pevné  svazky  pokrevenské,  které  ho 
Bpojují  s  ostatními  větvemi  monutného  slovanského  kmene. 

Touto  okolností  poněkud  snad  se  vysvětluje,  ale  ovšem  neomlouvá,  že 
někteří  t.  zv.  kritikové  nazvali  na  př.  povídku  Jos.  Dzierzkowského 
„Škola  života''  (roČn.  I.  sv.  10.)  velezdařilou  a  výtečnou  a  překladem  uhlaze- 
ným, ač  zmíněná  povídka  je  ceny  nepatrné  a  překlad  nedosti  dokonalý,  plný 
polonismův  a  neshod.  Avšak  ^Skola  života"  je  také  jediný  spis,  který  nebylo 
právě  nanejvýš  nutno  v  bibliotéce  umístiti. 

Důstojně  repraesentována  je  polská  novellistika  dvěma  duchaplnými 

Í povídkami,  slovutnou  Elizou  Orzeszkovou,  která  také  v  Coel.  Fricovi  na- 
ezla  Špatnějšího  překladatele.  Máme-li  stručně  naznačiti  ráz  obou  povídek, 
řekneme,  Že  první  z  nich,  nazvaná  „Ztracený'',  ie  psychologickou  studií  jed- 
notlivce a  druhá,  „Přeludy-*,  psychologickou  studii  celé  vrstvy  společnosti.  Li- 
teratura ruská  zastoupena  ie  třemi  spisovateli.  Setkáváme  se  tu  především 
8  geniálním  lí  nás  známým  M.  V.  Gogolem,  jehožto  tři  (překlad  J.  Wagnera) 
kresby:  „StarosvětŠtí  statkáři",  „Štědrovečerní  noc"  a  „Výroční  trh  v  Soro- 
éincich"  jsou  roztomilými  obrázky  plnými  svěžesti  a  vtipu.  Dva  svazkv  zaujal 
O  P.  Danilevskij,  který  se  dříve  sta^  slavným  v  Evropě  nežli  v  Čechách. 
Jeho  povídky  —  správněji  řečeno  obrázky  —  „Z  rodinných  pamětí**  (Prababička, 
Stín  praděda,  Babiččin  ráj>  a  „Kateřina  II.  na  Dněpru"  vším  právem  nazvati 
inohl  překladatel  (J.  Wagner)  „skvostnými  ukázkami  historické  drobnomalb^-*, 
kdežto  „Vesnický  malíř**  a  „Ves  Sorokoparovka',  jež  líčí  nynější  poměry  lidu 
ruského,  provanuty  jsou  onou  poetickou  svěžestí,  kterou  jen  Gogol  ještě  do- 
vedl obestíPfti  své  plody.  Od  téhož  spisovatele,  ale  překladem  J.  A.  Voráčka, 
vyšly  dále  „Poslední  Záporožci",  historická  novella,  a  „Fenička",  povídka  zo 
sou&ianého  života.  Překlad  Voráčkův  zasluhuje  nejlepší  pochvaly.  Pozoruhod- 
ným v  mnohém  ohledu  je  sociální  román  ruskÝ  A.  Michajlova  „Nad  pro- 
pastí**  (přel.  J.  Wagner),  který,  jak  tendencí,  tak  i  realistickým  líčením  povah 
i  děje  upomíná  na  francouzské  mistry  nové  školy. 

Z  ostatních  slovanských  literatur  pouze  ještě  chrvatská  je  zastoupena 
T*erd.  Beciéem,  jehož  povídku  .Slib"  přeložil  Fr.  Fahoun  —  a  oblíbeným 
v  nás  Aug.  Šenoou.  Historická  povídka  jeho  „Selská  bouře**  přes  všechna 
flvá  mistrná  líčení  (na  př.  obléhání  hradu  Susjegradu,  líčení  sněmu  a  bitev) 
a  přes  mnohé  jiné  přednosti  nenáleží  sice  k  nejlepším  pracím  tohoto  chrvat- 
0kého  předáka:  vadí  jí  zejména  to,  že  nemá  souvislého  děje  a  že  nadto  udá- 
JosH  aievnější  až  příliš  zasáhají  ve  fabuli  povídky.  Za  to  ale  poutá  Šenoa  při- 


444  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

rozenosti  a  nehledaDj^sti  slohu  a  dialogem  plným  SCávy  a  dramatické  síly. 
Pěkný  překlad  pocházi  od  J.  Hudce. 

Nedostatek  mista  bohužel  nedovoluje,  abychom  podrobněji  v  rozbor  jed- 
notlÍTých  děl  se  pustili,  ale  i  z  toho,  co  řečeno  bylo,  mAže  obe^nstvo  ěe^é 
seznati  ~  aě-li  vůbec  bylo  teprve  třeba  našeho  upozorněni  —  že  Česká  biblio- 
téka rodinná,  nehledě  ani  k  její  láci  a  elegantní  úpravě  —  je  podnikem  chvály 
a  podpory  hodným.  Směr  pak,  kterým  se  ubírá,  schvalnieme.  Vždvf  konečné 
i  naěe  literatura  počíná  také  již  cítit  potřebu  větších  nonavic,  nežli  by  ji  do- 
přáti chtěli  ti,  kteří  stále  jeStě  žalují,  Že  odložila  }iž  své  dětské  sukénky. 

Dr.  Em,  Zitek. 

Slovan  1885. 

Zmínivše  se  na  tomto  místě  o  výtečných  slovinských  Časopisech  „Zvon** 
a  „Křes",  nepravě  bvchom  jednali,  kdybychom  po  zásluze  nepovšimli  si  též 
illustrovaného  listu  slovinského  ^Slovana**,  vydávaného  v  Lublani  d\'akráte 
měsíčně  v  objemných  sešitech  velikého  formátu,  Ivanem  Hribarem  a  dr.  Iva- 
nem Tavčarem  za  redakce  Antonína  Trstenjaka.  Časopis  ten  zajisté  vhodné 
doplňuje  ostatní  pouze  krásnému  písemnictví  a  poučení  neb  vědě  věnované 
listy,  jednak  proto,  že  jest  dosti  bohatě  illustrován  (přinášeje  až  tři  veliká 
vyobrazení  v  Čísle),  ozdoben  jsa  hlavně  podobiznami  slovinských  výtečníkův 
a  obrazy  výhradně  Slovinců  neb  Slovanu  vůbec  se  týka-jícími,  jednak  proto, 
že  přihlíží  vedle  belletrie,  básnictví  a  poučné  prosy  téŽ  k  politickým  a  jiným 
otázkám  Časovým,  zaznamenávaje  všecky  zajímavé  zjevy  ze  současného  Života 
v  národě  slovinském  a  n^význačnějŠí  úkazy  ze  světa  slovanského  vůbec. 
Zvláště  pak  proniká  z  každého  čísla  časopisu  ušlechtilá  tendence  slovanská 

Ač  Č;isopis  tento  teprve  druhý  rok  vychází,  vyniká  již  přece  obsahem 
i  formou  svých  článkův  a  rozprav,  iakož  i  svědomitým  výborem  illustrací, 
které  představují  Čtenáři  obrazná  díla  slovanských  umělců,  původní  podo 
bizny  slavných  mužů  slovinských,  scény  ze  života  různých  slovanskýcn  ná- 
rodů, jmenovitě  slovinského,  typy  a  kroje  jejich  národní,  jakož  i  různé 
krajiny  ze  světa  slovanského,  zvláště  slovinských  vlastí.  Jmenovitě  zajioMuí 
nás  tyto  poslední  jakož  i  původní  podobizny  znamenitých  Slovinců  (SlomSek, 
Luka  Světec,  GregorČič  a  j.) 

V  letošním  ročníku  nalézáme  v  básnické  části  ukázky  z  poesie  Gregor- 
Čičovy  („Zpěv  velikonoční'^  a  j.),  J.  Kržišnika  dramatickou  báseň  „Agapiz*^, 
a  mimo  jiné  dovedný  překlad  Hálkových  Večerních  písní.  Z  výpravné  prosy 
sluší  jmenovati  historickou  novellu  J.  TavČara:  .Janez  Soluce*^  a  překlad  ro- 
mánu Třebízského  .Iz  sazavskih  letopisov''.  Z  poučné  prosy  jest  zvláštní  zmínky 
hodná  rozprava:  „tC  odnošajem  na  HrvaŠkem",  v  níž  spisovatel,  chrvatský  vla- 
stenec, uvažuje  politické  a  národní  poměry  v  Chrvatsku  z  historického  i  kul- 
turního stanoviska,  počínaje  znovuzrozením  Ohrvatů  až  po  naše  dny.  Rozprava 
jeho  jest  velmi  důkladná  a  zajisté  nemálo  přispěje  k  objasnění  současných 
chrvatských  snah  u  Slovinců.  —  K  těmto  statím  se  řadí  mnohé  jiné  drobnějši 
Články,  příspěvky  literami  i  umělecké,  životopisy,  obšírné  výklady  k  illustra- 
cí m  atd.  Bohatý  jsou  rubriky  „Književno  poročilo''  a  j^Pogleď  po  slovan- 
ském světu". 

Ze  stručného  načrtnutí  obsahu  Časopisu  toho  zajisté  zřejmo,  že  zde  máme 
co  Činiti  s  podnikem  seriosním,  vŠÍ  podpory  hodným,  jemuž  přejeme  i  u  nás 
hojných  přátel.  /.  K. 

Rad  Jn^oslaven*»ke  akademije  znanosti  i  uuvietnosti.  Knjiga  LXXIIL 
Rszredi  filologičko-historički  i  filosoficko -juridički  IX.  U  Zagrebu.  1884  — 
Str.  220. 

Obsahuje :  Přinos  k  naglasu  u  (novoj)  slovenštini.  Od  M.  Valjavca  (po- 
kračování) str.  1.— 76 ,  Nov  prilog  za  istoriju  akcentuacije  hrvatske  ili  srpske. 
Od  dra.  T.  Maretiéa  (dokončení)  str.  77.— 153.  —  Řeči  slavnostní  při  sezení 
akademie  jihoslovanské  dne  9.  listopadu  1884.  za  příčinou  otevřeni  Stross- 
mayerovy  obrazárny:  a  sice  řeč  předsedy  dra.  Fr.  Račkého  a  biskupa  J.  J. 
Strossmayera  (str    154  —185.).  —  Výroční  zpráva  akademie  a  sice  řeč  před- 


Rozhledy  v  litorataře  a  uměni.  445 

sedy  dra.  Fr.  Raékébo;  zpniva  tujemnika  dra.  P.  MatkoTÍée  (str.  186.— 203.) 
y^hj  >  protDkollú  (ttr.  20á.-m).  -  Předpoklidajiee,  že  ře^i  držené  pfí 
otevření  obraxAmy  vfce  méně  jsou  znám  v  našemu  obecenstvu,  žmifiujeme 
se  jen  o  výroční  zprávě,  i  podáme  podle  ni  několik  dat  o  éínnosti  akaaemie 
v  roce  minulém.  -  Ve  íilologiekohistorícké  sekci  měli  přednášky:  dr.  Fr. 
Raéki  o  Ivanu  z  Raventy,  Žáku  Petrarkově,  kancléři  dnbrovnickém  i  před- 
cbádci  bumanismu  v  Dnbrovníce;  M.  Valjuvec  pokračoval  ve  svých  příspěv- 
cích k  přízvuku  slovinskému;  dr.  Fr.  Maixner  o  překladech  Ranjiny  Dinka 
z  latiuBRých  i  řeckých  básníkfl  j  Iv.  Tkal  či  Č  o  Ivanu,  arcídjakonu  gorickém, 
a  jeho  době  (kapitola  z  vnitřní  církevní  historie  chrvatské);  Nadko  Nodilo 
o  náboženství  SrbAv  i  GhrvatA  na  základě  epických  písní;  Tadeáš  SmiČi- 
klas  o  vzniku  banství  u  GhrvatA;  St.  Novakovié  sdělil  některé  starší  pa- 
mátky; Rad.  Lopašié  regesta  z  archivu  hradeckého;  dr.  Iv.  G  ručí  ó  o  falši - 
iikaci  v  listině  papeže  Mikuláše  V.  z  r.  1453.,  stran  chrvatského  domu  v  Římě.  — 
Ve  filofloickoprávnické  sekci  měl  přednášku  Ad.  Veber  o  kathedrale  djako- 
varské;  v matoematickopřírodoslovné  sekci  přednášeli:  dr.  Gj.  Pilař,  Ljad.  Vu- 
kotínovié,  dr.  K.  Znhradník,  dr.  B.  Sulek,  dr.  6  Janeček,  dr.  M.  ftiSpatič. 
Mimo  to  uveřejníH  v  publikacích  akademie  své  práce  Iv.  Kukuljevié-Sakcinski, 
srchim.  N.  Ducič.  dr.  BojniČié,  Iv.  Brož,  dr.  Dr.  Gorjanovié-Kramberger,  V.  Va- 
něček, A.  Strnad  (uba  Čechové),  Dng  Hirc,  P.  Pierliug,  A.  Vučetié  a  M. 
Mafdié.  —  y  minulém  roce  vydala  akaaemie  přednášky  tyto  a  zbylé  z  přede- 
šlého roku  v  pěti  knihách  Rádu  a  sice  v  kn.  69.  -  73.,  z  nichž  ku.  70.,  71.  a  73. 
sekce  f  lolo^ckohistorické  a  filosoíickoprávnické.  a  kn.  69  a  72.  mathematicko- 
přírodopiané.  —  Yzpofnenuté  památky  literami  a  historické,  Jakož  i  pokračování 
výtahu  z  denníku  Marina  Sanuda,  redigovaného  drem.  Fr.  Račkým,  vvdány 
v  XVI.  ku.  sborníku  „Starine^.  —  Mimo  to  pokračovaU  akademie  ve  vydáváni 
pramenA  za  jihoslovanskou  historii  i  pi^vo,  vydávajíc  XV.  sv.  Monumenta 
Bpeetantia  historiam  Slavorum  meridionalinro,  ve  kterém  vytištěny  listiny  z  ví- 
deibského  archivu  vojenského  Připravují  se  dále  nové  listiny  z  benátského 
archivu,  hlaholské  listiny,  abv  se  doplnil  sborník  Rukuljeviéáv,  dubrovnická 
kronika  Ivana  z  Ravennv,  sbírají  se  bosenské  kroniky  a  zprávy  o  sněmech 
chrvatských.  —  V  minulem  roce  vydána  XIV.  kn.  sborníku  Stari  pisci  hrvat- 
ski,  která  obsahují  třetí  díl  spisA  Gjona  Gjora  Palmotiée  redakcí  A.  Paviče.  — 
ffimo  lo  vydáno  i  vzácné  dílo  dra.  G).  Pilara  „Flora  fossilis  susedana''.  —  Po- 
kračovalo se  ve  vydávání  chrvatského  akademického  slovníka  redakcí  P.  Bud- 
mafiia  i  M.  Valjavce. 

Zajisté  usilovná  to  Činnost,  která  po  celém  světě  akademii  i  celému  ná- 
rodu chrvatskému  musí  vzbuditi  hlubokou  úctu. 

Základní  kapitál  akademie  obnášel  koncem  r.  1883  358.997  zl. 

PHjmA  měla  r.  1883.  19  711  zl.,  z  nichž  vydáno  17.340  zl.  —  Významné, 
že  chrvatská  vláda  neudělila  akademii  obvyklou  subvenci  2000  zl.  na  vydá- 
vání slovníka  a  památek  historických  i  právnických.  x)r.  J,  Polívka, 

B.  B.  HyfiKO.  GoBpeMeHHaa  pyccKafl  noBaia  B'b  ca  npe^^craBRTejiAxik.  G.-Oetep- 
óyprb  1885.  210. 

Jest  to  řada  znamenitě  psanfch  statí  o  hlavních  básnících  ruských  od 
let  padesá^ch  až  po  naši  dobu  A  sice  rozebírá  se  básnická  činnost  Polon- 
ského,  Majkova,  hr.  A.  K.  Tolstého,  Nekrasova,  Feta,  Meje,  Gareva,  Benedik- 
tova, Tjntčeva,  Chomjakova,  Pleščejeva,  Slučevského,  Sadovnikova,  hr.  Góle* 
DÍščeva-KutuzovA,  Andrejevského  aj. ;  k  tomu  připojeny  přehledy  překladatel- 
ské Činnosti  na  Rusi  a  humoristické  literatury,  v  doslovu  pronáší  se  nepříznivý 
úsudek  o  moderní  poesii  ruské. 


Dvé  povídky  Jos,  Sawické.  Z  polštiny  přel.  F.  A.  Hora.  V  Plzni  1885. 
yjos.  Sawická  (pseud.  Ostma),  praví  přektaaatel,  teprv  před  nedávném  vy- 
stoupila  v  Polsce  na  kolbišti  literárním.  Jeii  povídky,  vesměs  rázu  realisti- 
ekého,  prozrazuji  opravdové,  nevšední  nadáni.'*  Obě  krátké  povídky  »V  cha- 
loupce" a  „Po  koncertě'',  vydané  v  bedlivém  překlade  p.  Horově  přesvědčuji 


446  Rozhledy  v  literatuí-e  a  uměni. 

nás  o  svrchu  uvedeném  úsudku  i  jame  rádi,  že  čtenářstvu  našemu  poskytnuta 
je  přiležitosf  poznati  nový  talent  polsk;^.  ^Dvě  povidky''  Jos.  Sawickéjson 
vydány  Ve  prospěch  „Ústřední  Matice  Školské*',  což  již  předem  knížku  tuto 
doporučuje. 

P.  prof.  Čipery  „Slovanská  statistika'^  nabyla  rozměrů  v  tak  rozsáhlých, 
že  sotva  bude  možno  uveřejniti  ji  ve  „Slov.  Sborníku",  jak  jsme  před  časem 
oznámili.  V  tom  případě  vyjde  p.  Čiperova  práce  iako  samostatný  spisek.  Pan 
spisovatel  nám  však  laskavě  připovídá,  že  podá  ve  „Slov.  Sborníku"  pře- 
hledy statistické  vskrácení,  jakmile  bude  vše  sestaveno. 

N.  J.  Semenov  vydal  v  Petrohradě  ve  velmi  pěkné  úpravě  překlad 
některých  básní  Mickiewiczových  s  názvem :  Haii  MHi^KesHqa  nepeB0/(u  H.  C. 
(1885.,  XVI +164  str.  8").  Ve  svazku  zahrnuty  tyto  básně:  „Konrád  WaHen- 
rod**,  úryvek  z  „Pana  Tadeusze'',  „Farys^  veškeré  „Sonety  Kr3rmskie''  a  asi 
15  rozličných  menších  básní.  Překlad  až  na  některé  malé  poklesky  je  velmi 
lahodný  a  v  celku  blízký  k  originálu. 

Známý  slavista  Petr  Lavrovský  vydal  broSuru  s  názvem :  Bhuvb  jih  esa- 
Tufi  KiipH.iJi'b  CojiyiicKÍft  enHCKOQOMi)?''  (V  Petrohradě  1885.  15  str.  Zvláštní 
otisk  z  dubnové  knížky  časopisu  minist  vyuČ.),  ve  které  hledí  mnohými  pod- 
statnými důvody  stvrditi,  Že  sv.  Cyríll  umřel  jako  pouhý  kněz  a  mnich,  roz- 
hodně odřeknuv  se  hodnosti  biskupské,  nabízené  jemu  od  papeže  římského. 

i.  á. 

Nové  sborníky  slovanské,  ^HTepaTypnuií  C^opuMKi  začala  haliČskornská 
Matice  ve  Lvově  opět  vydávati.  Do  roka  vyjdou  čtyři  svazky  obsahu  vědeckého. 
Redakci  vede  Bohdan  A.  Dědický.  iNezameškáme  obšírněji  promluviti  o  této 
uvážení  hodné  publikaci,  jakmile  vyjde  několik  svazků.  První,  právě  vydaný- 
sešit  (str.  72.),  obsahuje  mimo  jiné  drobnější  příspěvky  zajímavé  „Materíalie 
k  dějinám  haíičskoruské  slovesnosti''  od  B.  A.  Dědického.  —  Šopa,  urbce^ma- 
jiHTepaTypno  cnncanHe,  zove  ee  nový  měsíčník  bulharský,  vydávaný  v  Plovdive. 
Došlá  nás  (2  Čísla)  vykazují  obsah  velmi  zajímavý  a  pestrý.  Také  o  této  nové 
Zoře  bulharské  bude  promluveno  obšírněji. 

Nový  sešit  ^Slovanstva  ve  svých  zpěneck^  (kniha  VI.  seŠ.  1.  a  2.),  vydá- 
vaného prací  a  nákladem  vytrvalého  Ludv.  Kuby  v  Hoře  Kutné,  obsahuje  pře- 
krásné písně  maloruské,  jichž  jest  v  tomto  svazku  23  P.  J  V.  Bohuslav  opatřil 
písně  maloruské  příslušnými  překlady,  jakož  i  úvodem.  Nemůžeme  jinak,  než 
chvalitebný  podnik  páně  Kubův  opět  vřele  doporučiti  vŠem  přátelům  hudby 
slovanské.  Obšírněji  rozepíše  se  o  celku  odborný  referent  později. 

Notes  on  Slavonic  philogy  and  literatuře  during  the  past  year.  By  W. 
R.  Morfiu,  M.  A.,  Londýn  18^ ,  zove  se  zpráva  známého  slavi8t)r  anglického, 
s  níž  seznamuje  Širší  obecenstvo  s  no^^ějšími  zjevv  téměř  vŠech  národu  slovan- 
skj^ch.  Ctěný  spisovatel  dotýkaje  se  Cechů  praví,  Že  „Cechové  se  vždy  jako 
nejsympathičtější  ratolesf  slovanské  rodiny  ukazovali''.  Zvláštní  zmínka  véno 
vána  tam  novým  časopisům  českým,  jmenovité  ^Athenaeu*  a  „Slovanskému 
sborníku".  K  působnosti  ct.  p.  Morfílla  vrátíme  se  zvláště. 

Alfred  L,  Hardy,  známý  našemu  čtenářstvu  z  několika  stati  o  slavi- 
štice  v  Anglii,  a  Ondřej  Jurtela  vydali  v  Londýně  nápěv:  „With  8lava*s  Ban- 
ner,  forwards!  (Naprej!)  the  Slovenian  National  March,  or  Patríotic  Chant  of 
the  Slovenes,  the  South-Slavonic  people  of  the  provinces  of  Carniola,  Ca- 
rinthia,  Styria,  and  Istría  etc,  in  the  Austrian  Empire.  London  1885.  Mezi- 
řádkový  text  je  slovinský  a  anglický. 

Ve  prospéch  pohořelých  litevského  města  Grodna  vydají  v  těchto  dnech 
varšavští  spisovatelé  polskou  „Jednodniuvku*^  na  způsob  „říárodu  sobě".  Re- 
dakcí přijal  p.  Adam  Plug,  redaktor  „Klosů*^  ve  Varšavě. 

V  Paříži  vyšel  právě  IV.  svazek  korrespondencí  Adama  Mickiewicze- 
Obsahuje  mnoho  zajímavých  zpráv  netoliko  Poláků,  ale  i  jiných  Slovanů  se 
týkajících.  Nalézáme  tu  také  jeden  dopis  Jana  Kollára  O  velezajímavé  této 
publikaci  příště  více. 


Rozhledy  v  literatuře  a  nměnf.  447 

Záhřebský  ^Vienae*  (red.  dr.  Klaíé  a  M.  MaraTÍé),  jenž  stále  pilně  gi 
váími  éeské  literatury  a  deského  života,  uveřejnil  právě  obiimějSi  Článek 
^Šetůjsi  Zlatnim  Pragom**  od  Milana  Grloviéa. 

y  Petrohradě  počalo  vycházeti  nové  yvdáni  sebraných  spisů  veleplod- 
nébo  dramatického  spisovatele  Ostrovského.  &  tisku  se  chystají  rovněž  sebrané 
spisy  J.  P  Polonského  (9  dilA). 

Z  Výroční  zprávy  literárního  a  řečnického  spolku  „Shivia"  v  Praze  za 
1.  1882--1885  vyjímáme  prozatím,  že  čilý  ten  spolek  čitá  členA :  10  čestných, 
42  zakládajících,  2  přispívající,  81  činných,  donromady  135.  Knihovna  Čitá 
895  děl  vSech  literatur  slovanských.  V  letech  1882.  - 1885.  bylo  půjčeno  celkem 
2900  svazků,  což  svědčí  zajisté  nejlépe  o  vSímavosti  členstva,  ochůze  a  před 
nááky  děly  se  pravidelně  a  vynikaly  programem  přiměřeným.  Přejeme  zásluž- 
némn  spolku  y^Šlavia**  z  té  dufie  mnoho  zdaru  I 


Provolání 

Spoliíiipriiiiyiláiiání  píseionfcli  paioátel;  nábozens^iio  a  círl(eiifliho  vývoje  oároda  húik 

V  oznámení  uveřejněném  v  časopisech  Siře  bvlo  vyloženo,  jak  vznikla 
myšlénka  založiti  spolek,  kterÝ  bv  vyoával  ty  Čelně)Sí  spisy  naěeho  nábožen- 
ského ruchu  a  vývoje,  které  bua  nevySly  vůbec,  aneb  kterých  novější  vydání 
jsou  potřebná,  jako  na  př.  a  přede  všemi  spisy  Tomáše  Štítného,  Matěje 
z  Janova,  Petra  Chelčického,  Husovy  latinské  a  po  případě  i  české  spisy; 
potom  Ondřeje  z  Brodu,  Stanislava  ze  Znojma,  Jana  Rokycany,  Hilaria  Lito- 
měřického a  ).,  Archiv  bratrský  v  Herrnhutu  atd. 

Teď,  kdy  stanovy  spolku  našeho  úřadně  byly  stvrzeny,  předstupi^jeme 
před  národ  s  proVohiním,  aby  účel  tak  ušlechtilý  a  zároveň  tak  potřebný  pod- 
poroval co  nejvydatněji,  a  to  přistupováním  za  Členy  a  dary  volnými. 

Vydání  písemných  památek  našeho  náboženského  a  církevního  vývoje 
nutná  jest  potřeba  Jednak  některé  skvosty  našeho  písemnictví,  jako  na  př. 
Matěj  z  Janova,  posud  nevySly  vůbec;  k  tomu  dochovaly  se  nám  namnoze  jen 
v  jediném  opise,  tak  že  by  neSCastnou  pohromou  drahý  takový  poklad  a  svědek 
velikých  Časů  mohl  zaniknouti  I.  Hlavně  však  potřebujeme  pramenů  dotčených 
ke  studiu  důležité  doby  dějin  našich  více  než  dvoustoleté;  neboť  tužby  ná- 
boženské a  církevní  zabíraly  přirozeným  způsobem  všelikou  mravní  a  roz- 
nmovou  sílu  nárola,  a  proto  studiem  právě  těchto  památek  nejlépe  vnikneme 
v  ducha  předků  svých  a  poznáme  nejvydatněji  minulý  stupeň  naší  osvěty. 
Poznáme  netoliko  odpůrce  církve  katolické,  ale  i  její  obhi^ce  a  vůbec  vše- 
stranně a  nestranně  posoudíme  onu  velikou  a  smutnou  dobu,  poznáme  mnohé 
a  snad  hlavní  příčiny  našeho  úpadku  národního  a  bohdá  i  poučení  najdeme, 
jakou  cestou  v  budoucnosti  se  máme  bráti. 

Vydání  našich  památek  velikou  má  důležitost  pro  jazvk  českÝ  Spisy 
Chelj^íckého,  Rokycany  a  j.  nejen  učencům  poslouží,  ale  i  Širším  kruhům  vzdě- 
laným četba  spisovatelů  tak  přesně  Českých  a  neporušených  ku  poznání  pravého 
jazvka  českého  prospěje.  Veliký  myšlenkový  obzor  mužů,  jako  Štítného,  Chel- 
čického  a  j.  řeč  naši  a  pojmy  dokonce  i  rozhojní. 

Konečně  vydávání  těchto  našich  památek  má  i  politický  význam.  Cím 
staršími  památkami  osvětnými  se  vykazcgeme,  tím  větší  v&nosti  získáme 
sobě  u  národů  jiných ;  zajisté  že  latinské  spisy  Matěje  z  Janova  a  mnohé  jiné 
veliký  mají  interess  i  pro  národy  cizí,  a  proto  s  jistotou  můžeme  očekávati,  že 
podnikem  svým  nejen  doma,  ale  i  v  cizině  podnítíme  studium  slavných  dějin 
našich.  Národ,  jehož  dějiny  všeobecně  isou  známy  a  z^'ímavý,  i  ve  přítomné 
práci  politické  posily  nabývá  od  předků  svých  a  od  těch,  jimŽ  předkové  ti 
úctu  vynucují;  a  v  té  příčině  právě  těchto  předků  svých  důrazně  můžeme  se 
dovolávati. 


448  Roshledy  v  literataře  a  uměni. 

Abychom  tedy  nezflstali  za  národy  jinými,  kteří  podobné  památky  tvé 
již  dávno  8  velikou  pili  a  úctou  vydávají,  staniž  se  vieobecné  přáni  skntkem,  I 

postarejme  se  o  patřičný  fond,  z  něhož  by  se  náklad  na  vědecké  v]rdáváni 
aAstojně  uhrazoval.  Vzneseného  úěeln  svého  spolek  náá  bude  se  domáhati  ?Semi 
zákonitými  prostředky  a  hlavně  tím,  Že  postará  se  o  peněžité  prostředky  po- 
třebné K  dotěenémn  vydávání. 

Spolek  vdéčné  přijímá  jakýkoli  penéžiW  dar;  kdo  viak  složí  neméně  nežli 
60  zl.  buď  naiednou  neb  po  lhůtách  10  zl.  do  5  let,  zakladatelem  se  stává.  Členem 
přlopívajlcím  je,  kdo  ročně  pHspivá  pěti  zlatými. 

Právní  osoby  přispívají  dvojnásobnou  summou. 

Členové  zakládající  i  přispíviyfci  dostanou  bezplatně,  viecky  spisy  spol- 
kem vydávané. 

V  Praze,  dne  15.  ěervna  1885. 

Adv.  dr.  Fr.  Čížek.  Univ.  professorové:  Jos.  Emier,  J.  Gebauer,  J.  Goll,  1.  Kalzl, 
J.  Kalousek,  T.  G.  Masaryk,  Ant  Rezek.  Starosta  akademického  čten.  spolkn: 

Vácsl.  ftezníček.  Redaktor  Osvěty:  V.  Vlček. 

První  zpráva  a  účst 

spolku  pro  vydávání  písemných  památek  náboženských. 

v  nstavi^icí  schůzi  dne  7.  června  t  r  spolek,  dle  §■  4.  avých  atanov 
zvolil  funkcionáře,  a  to  za  starosta  prof.  J.  GU>lla,  za  pokladníka  red.  V.  Vlčka, 
a  za  jednatele  prof.  T.  G.  Masaryka. 

Usneslo  se,  že  počne  se  vydáváním  Řeči  besedních  Štítného  a  postitty 
ChelČického ;  Matěj  z  Janova  bude  se  opisovati.  Cásf  už  se  opsala.  O  vyda- 
vatelích vědeckých  stane  se  usnesení  příStě. 

Za  Členy  a  přispěvatele  se  přihlásili: 

P.  T.  p.  T.  G.  Masaryk 1000  zl. 

„  r  Lubor  Jeřábek,  stud.  jur 10  „ 

„  „  Josef  Eaizl,  prof.  univ 100  „ 

f,  »  J.  Vančura,  prof.  v  Kolíně,  za  Člena  zakl.  50  , 

„  0  Jan  Neff,  obchodník  v  Praze,  přispěl .   .  25  „ 

,  „  J.  Goll,  prof  univ..  Členem  zakl 50  ^ 

„  9  V.  Vlček,  redaktor  Osvěty,  členem  zakl.  .  50  « 

Zaplatilo  se  za  opisování  Matěje  z  Janova  100  zl. 

Dalfii  pfíhlášky  a  pHspěvky  přijímají  jednatel  a  pokladník  (Vinohrady, 
Čelakovského  ulice  čís.  165.). 

V.  Vlček,  T.  G.  Masaryk, 

pokladník.  jedaat«l. 

„Slovanský  sborník'*  vychází  vždy  15.  každého  měsíce  a  předplácí  se 

v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové :  na  čtvrt 
roku  1  zl.  30  kr^  poStou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,  poStou  2  zl. 

yO  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poStou  5  zl. 


Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  č.  34.  n. 


SEORIltL 


Ročník  IV.  -H  1885  ^-  Číslo  9. 


Paulina  Feliňská. 

List  ze  života  polské  spole&nosti. 

I. 

Polské  „Pamietniki".  —  O  rodíné  Felinských.  —  Pobyt  na  Volyni  —  Život  rodinný.  —  Paní  Era 
Felifiská  a  poměr  její  k  lidu  —  Šlechta  se  usedni.  —  Život  zboroioTský.  —  V&lka  —  Úmrti  pana 
FeUňského.  —  Křemenec,  poměry  tamní.  —  Vychování  dítek  —  Kr&de2  —  Katastrofa,  —  Vy- 
rezenf  matky  do  Vílna.  —  Osamocení  dítek.  —  První  list  mat£in  a  dceřin.  —  Nové  hospod&fstvi.  — 

Dobří  lidé.  —  Učitel  Lacour  a  jeho  dobročinnosť. 

Pravým  pokladem  literárním  lze  nazvati  polské  „Pami^tniki", 
jichž  vydáno  v  Polsce  neobyčejné  množství.  Vedle  soukromých 
dopisftv  osob  vynikajících  neb  zcela  podřízených  jsou  to  bohaté 
prameny,  z  nichžto  vnímavým  pozorovatelům  léméř  mimovůli  vy- 
plývá poznání  nejtajnějších  a  nejjemnějších  stránek  národního 
života.  V  kulturním  i  ethickém  sméru  doplňují  ,Pamí§tniki"  vůbec 
dějiny  všeobecné  a  vrhají  jasnější  světlo  na  dějiny  politické,  kteréž 
po  většině  pojímají  jen  hlavní  proudy  událostí  rozhodujících  o  roz- 
ličných osudech  národův.  Jsouce  z  velké  části  jen  kronikami 
rodinnými,  dotýkají  se  sice  obecných  věcí  jen  potud,  pokud 
s jednotlivci  byly  ve  spojeni;  ale  právě  proto,  že  „Pamiíjtniki** 
věnovány  jsou  domácímu  krbu,  tomu  životu,  jenž  nikdy  není  tak 
dělaný  neb  strojený,  jako  život  veřejný,  schvácený  tak  často  vlivy 
nevlastními  a  veskrz  cizími,  skytají  plno  zajímavých  obrazů,  plné 
prostoty  a  důvěrné  nesevrenosti.  Život  jednotlivcův  jest  částí  života 
povšechného  —  strasf,  osud  a  los  jednotlivců  stává  se  tlumoční- 
kem všech  těch  záchvatův,  jimiž  národy  okrívali  neb  zmírali. 

Vedle  této  —  abych  tak  řekl  —  historické  ceny  „Pami^tnikův" 
nelze  neuznati  také  značné  jejich  ceny  literární.  Dobré  ^Pa- 
mi^tniki^  uchvacují  čtenáře  svým  tonem  srdečným  a  důvěrným, 
a  rozněcují  v  něm  tu  přirozeně  lidskou  sympathii,  jakou  vnitřní 
život  rodin  polských,  založený  na  krásných  základech  slovanské 
společenskosti,  v  plné  míře  zasluhuje.  Čím  více  odpuzujícího  mají 
do  sebe  politické  dějiny  polského  úpadku  a  zmatku,  do  nichžto 
se  zlodějně  pletla  vždy  cizí  ruka  démonicky  dráždíc  ve  svůj  žá- 
dostivý prospěch  křehkost,  márnivosí  a  vášeň,  tím  bezpečněji 
získá  cit  náš  ten   život  soukromý,   z  něhož   také  se  skládá  život 

Slovanský  sborník.  gg 


450  Paulina  Feliňska. 

národa  a  jejž  jako  v  zrcadle  spatřujeme  právě  v  rodinných  pa- 
mětnicích a  korrespondencích.  V  konturách  ostrých,  nezahalených 
nucenými  frasemi,  zjevuje  se  nám  tu  děj  života  v  plné  své  pro- 
stotě. Jedno  s  druhým  srovnávajíce  a  uvažujíce,  jaké  reflexe  při- 
rozeně vrhaly' osudy  jednotlivců  na  celek,  čímž  vypěstil  se  tra- 
dicionalni  názor  vyssátý  již  z  prsou  matčiných  a  přecházející  z  po- 
kolení na  pokolení  —  což  nejlépe  v  „Pami^tnicích*  se  zračí  — 
dospíváme  ku  přesvědčením  i  náhledům,  kteréž  vhodné  nazvati 
můžeme  komentářem  k  dějinám  politickým. 

Rozumí  se  však  samo  sebou,  že  jen  pamětníky  střízlivě  psané 
nepostrádají  ceny,  o  nichž  jsme  se  právě  zmínili,  a  ačkoli  není 
nám  tajno,  že  také  nejedny  polské  memoiry  oplývají  nespolehli- 
vostí neb  marnivým  chvalořečnictvím  sama  sebe,  což  podraiĎuje 
při  užívání  jich  velice  bedlivé  kritiky,  přece  s  dokonalým  vědomím 
lze  tvrditi,  že  vedle  památníků  pochybné  ceny  chová  literatura 
polská  v  tomto  oboru  perly  přímo  neocenitelné. 

Život  rodiny  Feliňských  stal  se  podkladem  rodinných  vzpo- 
mínek, kteréž  neváháme  klásti  právě  na  přední  místo  Pami et- 
niku výše  vytknutých.  Veliká  to  tragoedie,  plná  úchvatných  scén, 
krásná  nepřestižnou  tklivostí  svou.  Jestliže  tedy  obracíme  se  dnes 
k  pamětím  o  rodině  Feliňské,  jmenovitě  ku  vzpomínkám  o  dceři 
Pavlíně,  máme  v  úmyslu  podati  laskavému  čtenářstvu  svému  obraz 
věrný,  spolehlivý  a  zajímavý  života  i  lidí,  v  němžto  spatřujeme 
zajisté  správně  vydatnou  současf  obecně  národního  života  a  jeho  — 
utrpení.  Poměry,  které  vlivem  svým  vně  i  zevně  působily  na  osudy 
rodiny  Feliňských,  vrhají  jasné  paprsky  na  poměry  panující  v  zemi, 
z  počátku  toliko  na  VolyĎ,  později  téměř  na  celou  Polsku.  I  pro- 
síme, aby  čtenář,  čta  tyto  řádky,  laskavě  a  badavě  přenášel  smysl 
jejich  sám  na  všecken  ostatní  život  polský.  Kdo  tak  učiní,  tomu 
povyjasní  se  nejedná  záhada  nebo  křivě  posuzovaná  stránka  pol- 
ského života  jak  společenského,  tak  politického. 

Leč  vizte  již,  jak  jeví  se  Pavlína  Felinská  a  rodina  její 
v  dopisech  matčiných  a  bratrových  vzpomínkách.  *) 

Ani  jmény,  ani  statky  nevynikala  rodina  Felióských.  Obý- 
vajíc nenádherný  dvorek  ve  vsi  Vojutyně  na  Volyni,  žila  velice 
skrovně,  vzdálena  jsouc  všeho  hlučnějšího  života  a  proudu,  do 
něhož  strženy  b;^vají  rodiny  povolané  již  minulostí  svou  a  statky 
k  veřejné  působnosti  širšího  významu. 

Vliv  rodiny  této  působil  v  ně  jen  potud,  pokud  společenský 
život  rozvíjející  se  na  vzorech  sám  o  sobě  k  tomu  příležitosf  po- 
skytoval, a  nenáležel  k  těm,  které  shrnujíce  kolem  sebe  různé 
živly,  řídí  jako  jednotka  změny  v  národě.  Naopak!  U  Feliň- 
ských spatřujeme  jakousi  patriarchální  zachovalost  nepodrážděnou 
tužbami  neb  snahami  proniknouti  nad  ,obyčejnost".  Rodina  — 
toí  vrchol  dějin  Feliňských.  Přes  to  zasluhují  Feliáští  jako  ro- 
dina vřaděni  býti  k  nejkrásnějším  jménům  polským,  jichžto  pouhé 

*)  Paulina,  córka  £wy  Feliúskiéj.  Napisal  brat  jej  ks.  Zygmunt 
Szczesny  Feliúski.  Lwów    1885.,  str.  320. 


Paulina  Feiiňská.  451 

vjřslovení  povzbuzuje  k  pocitům  úcty. a  vřelé  příchylnosti.  Sama 
Paulinka,  dívka  vyrostlá  jako  fialka  a  nez&stavivši  po  sobě  ničeho, 
co  marnivost  lidská  uznává  za  hodné  proslavenstvi,  stkvi  se  ve 
zracích  našich  jako  zjev  neskonalé  krásy,  jemuž  genius  ctnosti 
vždy  štědře  bude  klásti  vavříny  na  skráně.  Nepřekonatelný  půvab 
rodinných  a  společenských  ctností,  jakož  i  sběh  okolností  pro- 
následující mladý  život  —  tof  vše,  co  je  s  to  vznišiti  nás  a  ne- 
zapomínati na  Paulinu  a  Evu  —  nikdy.  ToC  román  historický, 
věrný  každou  řádkou  svou,  velebný  vším,  čím  vzniknul. 

Paulina  Feiiňská  narodila  se  r.  1819.  ve  jmenovaném  již 
Vojutyně  na  Volyni,  kdež  tehdáž  rodiče  její,  Gerard  a  Eva  Feliii- 
ských  na  nevelkém,  ale  vlastním  a  přítulném  hospodařili  záhoně. 
Toho  času  povolán  otec  Pavlinin  jako  sudí  do  Žítoměře,  kam 
záhy  také  celá  rodina  přesídlila.  Leč  nepatrné  důchody  nestačily 
na  městský  život  pro  celou  rodinu,  aniž  by  při  tom  nebylo  ohro- 
ženo dobré  vychováni  dítek,  a  proto  vrátila  se  matka  zase  brzy 
s  ditkami  na  ves,  zůstaviyíc  chotě  svého  ve  městě,  jenž  ve  volných 
chvílích,  zejména  v  létě,  rodinu  svou  často  navštěvoval  i  déle 
u  ni  prodléval. 

Tím  ovšem  péče  o  celou  rodinu  spočívala  jediné  na  matce, 
jíž  arci  nemálo  byl  nápomocen  vyvinutý  smysl  hospodářský. 
Paní  Eva  uměla  klidnou  svou  povahou  všady  vůkol  své  domác- 
nosti udržovati  líbezný  soulad  a  získati  si  jak  mezi  sousedy,  tak 
u  lidu  důvěru  i  oddanosf.  Pani  Feliiiská  byla  pravou  dobrodějkou 
poddaného  lidu  poskytujíc  mu  v  každé  sudbě  pomoci  a  rady. 
Tak  měla  na  př.  domácí  lékárnu,  ku  kteréž  se  důvěrně  utík^i 
neštěstím  stížení  z  daleka  i  široka.  Nedoslatek  lékařů  v  těchto  kra- 
jinách a  za  těchto  časů  namnoze  velmi  vydatně  nahrazovala  paní 
Felíiíská.  K  chorým  venkovanům,  kteří  jsouce  těžší  nemoci  stížení 
nemohli  ji  vyhledávati,  zajížděla  v  bryčce  sama,  spějíc  jim  milo- 
srdně vstříc  radou,  léky,  ano  i  lepši  stravou.  Žádný  nečas  a  žádná 
psota  nezdržely  vzácnou  tuto  paní  u  vykonávání  takových  skutků 
vůči  chudému  lidu,  jehož  lásku  v  nemenší  míře  získala  si  též 
vřelou  péčí  o  veské  dítky.  Každé  selské  děcko  z  vůkolních  chat 
znala  po  jménu,  každé  zuííbala  bezpočtukráte,  jednomu  ušila  čapku, 
druhému  košílku,  třetí  zas  potěšila  něčím  jiným.  Tím  vším  ovšem 
rostla  přízeň  a  láska,  kteráž  pěkně  se  spolčovala  s  rozumnou  kázní 
ve  dvoře,  docílenou  především  shovívavou  domluvou  a  dobro- 
dějným  poučováním. 

Moudré  hospodářství  panino  zakládalo  se  za  daných  po- 
měrů jmenovitě  na  tom,  aby  co  možná  nejvíce  domácích  potřeb 
doma  bylo  obstaráno,  bez  vyčerpání  hotového  groše,  jehož 
beztoho  byla  poskrovnu.  Tak  přihlížela  paní  k  tomu,  aby  plátno 
doma  bylo  tkáno,  svíce,  med  i  domácí  arak  ve  vlastním  hospo- 
dářství se  vyráběl  Kromě  toho  chovali  užitečný  dobytek:  krávy, 
vepře,  ovce  a  všeliký  drob.  Také  ovoce  a  zelenin  byl  doma  vý- 
běr hojný.  Patmo  z  toho,  že  veská  šlechta  polská  takto  se  spra- 
vujíc, při  všem  nedostatku  hotových  peněz  žila  ne  nádherně  sice, 
ale  dosti  výhodně  a  dobře.   Ostatně  šlo  ve  dvoře  paní  Feliůské 


452  Paulina  Feliňska. 

vše  dle  starého  patriarchálního  obyčeje;  dvorská  služba  pochá- 
zela z  chat  a  nosila  se  krojem  národním  (volynským).  PrádlOj 
obuv,  ano  i  vrchní  šat  hotoven  doma.  Také  špižírna  vždy  lak 
byla  opatřena,  že  u  nich  hostfim  nebylo  býlí  v  lačnosti. 

Ve  společnosti  pak  vynikala  paní  Feliiiská  vzácným  taktem. 
Nikdy  nikomu  neubližovala  a  vyhovovala  i  společnosti  nejpestřejší, 
udržujíc  na  vše  strany  krásný  lad.  Nových  známostí  činila  si  jen 
poskrovnu  a  ostražitě,  ke  komu  však  jednou  opravdové  přilnula, 
toho  milovala  do  posledního  dechu  šlechetným  srdcem  svým. 

Blízce  k  rodině  připoutána  byla  babička  Žofie,  kterážto  s  ni 
sdílela  všechny  osudy  let  posledních.  Byla  to  matrona  starého 
datum,  spojující  v  sobě  velikou  zbožnosf  s  řídkou  pracovitostí. 
Přes  pokročilé  stáří  kutila  pilně  v  hospodářství,  jsouc  opatrova- 
telkou  klíčů;  sama  všechny  potřeby  vydávala,  měřila  a  vážila. 
Přišla  do  Vojutyna  z  Litvy  a  vedle  hospodářství  nejvíce  se  za- 
městnávala s  dětmi,  kteréž  od  ní  se  naučily  modliti  se.  Nebyla  to 
dáma  učená,  ale  zlato  ryzí.  V  létě  sbírala  trávy  a  koření  pro  do- 
mácí lékárnu,  z  večera  předříkávala  otčenáše  a  vyprávěla  episody 
z  Historie  biblické  neb  životů  svatých. 

Panské  sousedství,  af  tak  dím,  bylo  dosti  pestré  a  pěkné. 
Tu  první  byla  teta  Tokarská,  sestra  chotě  paní  Evy,  vdova  se 
synem  Severinem.  Hlavou  druhého  sousedstva  byl  pan  Klement 
Przewíocki,  jenž  tím,  že  měl  obchod  se  pšenicí,  dojížděl  až  do 
Gdaňská.  Uměl  německy,  ba  čítal  i  po  němečku  a  to  jej  učinilo 
v  celé  rodině  pověstným.  Za  dvorem  Przewtockých  ležel  dvorek 
šambelana  Obniského,  stařečka  již  šedivého,  který  však  šam- 
belanské  klíče  nikdy  v  rukou  netřimal.  Ale  „residuje*  u  hrabal 
Tarnovských  v  Orochově,  byl  jednou  žertem  tak  nazván  a  od  toho 
času  mu  čestný  titul  zůstal.  Nové  pokolení,  ač  o  všem  již  ničeho 
nevědělo,  ctilo  v  panu  Ohniskem  šambelanskou  důstojnost  ničím 
nepokalenou  slávou.  Z  ostatních  sousedů  ve  Vojutyně  budiž  ještě 
mimochodem  vzpomenut  Anselm  Przygockl,  nejzámožnější  dědic 
v  této  obci,  a  Tomáš  Olszamowski,  zvaný  starostou.  Nejlepší  styk 
přátelský  udržovala  paní  Feliiíská  s  tetkou  a  s  Przewíockýnii,  snad 
již  proto,  že  děti  jejich  v  dobré  přízni  Jednu  hezkou  činily  hro- 
mádku*. 

Uprostřed  takových  okolností  vyspěla  Paulina  z  nejútlejšího 
dětství.  Později  přesídlili  do  Zborošova,  a  sice  hlavně  za  tím 
účelem,  aby  dítkám,  jichž  bylo  čtyři,  ještě  více  péče  vzdělávací 
věnovati  se  mohlo. 

Již  v  tuto  dobu  byl  poměr  Paulinčin  k  matce  jiný,  než  ostat- 
ních dítek.  Matka  a  dcera  pronikly  se  navzájem  a  jediným  přáním 
Paulinčiným  bylo  ,býti  podobnou  matce".  Když  ostatní  dítky  ulo- 
žily již  do  lůžka,  Paulinka  ještě  sedávala  při  matce  a  mile  s  ní 
trávila  večerní  hodiny.  Také  na  procházkách,  když  ostatní  děti 
rozběhly  se  za  květinami,  neustupovala  Paulinka  od  své  matky. 

Život  zborošovský  poněkud  jednotvárný  a  pracovitý,  ale  plný 
srdečnosti  a  vřelosti  stižen  byl  z  nenadáni  zhoubným  požárem, 
jenž  dřevěný  a  slámou  krytý  dům  pohltil  ténjéř  úplně.  Vše  lehlo 


Paulina  Feliňská.  453 

popelen).  Ztráta  hmotná,  z  tohoto  neštěstí  vzniklá,  nebyla  by  bý- 
vala tak  citelnou,  kdyby  se  k  ni  nepfidružila  veliká  nesnáz,  kam 
položiti  hlavu.  Odstěhovali  se  tedy  opět  do  Vojutyna,  ale  od  té 
pravé  chvíle  nepřestaly  již  zmítati  nejrozličnější  osudy  tak  pěkně 
založeným  životem  vzorné  rodiny  volyĎské.  Pohroma  šla  za  po- 
hromou. 

Nejdříve  uchvátila  je  hrůza  války,  která  až  v  tato  zabíhala 
zátiší.  Matka  prchla  s  dětmi  do  lobačovských  lesův,  a  teprv  po 
přemnohých  svízelích  dostala  se  do  bezpečnější  krajiny  v  Haliči. 
Brzy  vypukla  cholera.  K  dovršení  zla  roznemohl  se  nebezpečně 
otec,  jenž  po  dlouhém  zápasu  r.  1833  těžké  chorobě  podlehnul. 
Rodina  osiřela  —  poprvé  J 

Vše  to  snášela  pani  Felinská  s  neobyčejnou  silou  ducha. 
Péče  její  čelila  nyní  hlavně  k  tomu,  aby  dítkám  poskytla  vzdělání, 
kteréž  by  jim  na  dráze  života  zabezpečovalo  samostatný  byt.  Tím 
vedena  odhodlala  se  dáti  Panlinku  na  nějaký  čas  ku  příbuzným 
do  Olyku,  kde  se  měla  jednak  zotaviti,  jinak  ve  vědomostech 
literních  dále  vzdělávati.  Loučení  matky  s  dceruškou  bylo  velice 
těžké,  ale  nebylo  bez  prospěchu,  tím  spíše,  ježto  ji  dobří  příbuzní 
přijali  srdečně  a  všechnu  možnou  péči  jí  věnovali.  Paulinka  pro- 
spívala znamenitě. 

V  tutéž  dobu  ustálila  se  již  podoba  její  tváře,  kteráž  ne- 
změnila se  ani  pozdříji  valně:  „Nebyla  to  jedna  z  těch  krásek,  jež 
klassická  díla  tvary  svými  připomínají,  ale  postava  její  štíhlá,  jemné 
rysy  tváře  oživené  velikýma  modrýma  očima,  též  bílá  a  průzračná 
plet  při  temných  vrkočich  —  vše  to  tvořilo  tak  milý  a  příchylný 
celek,  že  každý,  kdož  se  na  ni  podíval,  cítil  již  ve  hlubinách  duše 
své,  že  jakýs  andělský  zjev  má  před  sebou.** 

Úmrtí  otcovo  způsobilo  přirozeně,  že  v  rodině  nastal  rozruch, 
matka  sama,  zdá  se,  nevěděla  z  počátku,  jakým  způsobem  na 
trvalejší  dobu  ustáliti  své  hospodářství.  Navštívili  Litvu  a  blou- 
dili po  příbuzných,  u  nichžto  docházeli  ovšem  vždy  srdečného 
přijetí.  Rodinná  tato  láska  zajisté  jediná  oslazovala  ještě  život 
jejich,  nebof  i  tak  přemnohými  již  byl  zkoušen  trpkostmi. 

Po  návralě  z  Litvy  ustanovila  se  konečně  matka  na  tom, 
že  přesídlí  navždy  s  celou  rodinou  do  Křemence,  k  čemuž  ji 
nepochybně  opět  jen  to  sklonilo,  že  v  tomto  znamenitém  ohnisku 
polské  civilisace  mohla  poskytnouti  dítkám  svým  větMho  vzdělání, 
než  kdekoli  jinde  v  okolí.  Jen  mimochodem  podotýkáme,  že  zde 
vletech  1803. — 1833.  blahodárně  působilo  slavné  gymnasium  vo- 
lyĎské, založené  osvíceným  vlastencem  polským,  Tadeášem  Cza- 
ckým.  Maják  tento  přenesen  r.  1833  do  Kyjeva. 

A  právě  tehdáž,  kdy  paní  Felinská  s  rodinou  svou  do  Kře- 
mence zavítala,  nešetřena  byla  ještě  sláva  neoželené  minulosti. 
Připomínali  Křemenec  posud  kvetoucí  svou  epochu  a  dýchal  sta- 
rým životem  volyňským  Kromě  toho  bylo  zde  lacino  a  výhodno 
^  každé  příčině.  I  po  zrušení  slavného  Lycea  žilo  zde  ještě  s  do- 
statek vzácných  rodin  polských,  s  kterými  se  paní  Feliiíská  již 
Př^d  tím  znala  a  nyní  s  nimi  ještě  užší  styk  udržovala,  což  bylo 


454  Paulina  Feliňská. 

tím  možnější,  ježto  všechny  rodiny  zde  přebývající  jednaký  pro- 
váděly život.  Vůbec  vyznačovala  se  společnost  kremenecká  velikou 
jednoduchostí,  střídmostí  a  náklonností  ku  starým  a  dobrým  zvy- 
kům národním,  stojíc  proti  novým  módám,  zejména  proti  za- 
vlékání  frančtiny  do  vnitra  svého  života,  což  toho  času  zvláště 
v  rozmarné  Varšavě  bujelo  a  kvetlo.  Kromě  dvou  nebo  tří  rodin 
neužíval  tam  nikdo  ekypáží,  ani  lokajův,  ano  ani  navštívenek.  Ná- 
vštěvy děly  se  bez  velkých  okolků,  prostě  a  srdečně.  Když  omla- 
dina se  scházela  —  dnes  tu,  zítra  tam  —  baveno  se  a  tančeno 
vesele  při  pouhém  pianě  neb  velice  oživenými  rozmluvami  o  vě- 
cech národních  a  společenských. 

První  starostí  matčinou  bylo  najíti  v  Křemenci  přiměřené 
„metry"  pro  dítky.  Paulinka,  jako  nejvyspělejší  ze  všech,  zdatně 
pomáhala  dozírati  na  mladší  své  bratry  a  sestry,  sama  však  při 
tom  doučovala  se  pomocí  učitelů  ve  frančtině  a  malířství.  V  ostat- 
ních předmětech  vzdělávala  se  sama  díky  knihám,  o  něž  nebyla 
nouze  v  Křemenci.  Tak  uplývaly  zase  dni  při  práci  a  učení;  ve- 
čerem celými  kupkami  chodili  za  město,  do  svěží  zeleni,  na  lu- 
činy do  boru  a  výšiny.  V  zimě  navzájem  se  navštěvovali. 

Tu  zdálo  se,  že  všecken  život  jejich  přichází  opět  do  klid- 
ných kolejí  blaženosti.  Ano,  při  práci,  rozšafném  postupu  ve  vzdě- 
lávání a  nevinných  zábavách  uplýval  den  po  dni,  uplynul  rok 
jeden  a  i  druhý  rok  chýlil  se  jim  šťastně  v  Křemenci  ku  konci... 

Tu  netušená  katastrofa  rázem  rozbila  vše  štěstí  domácí  i  ro- 
dinné, pohubila,  pobila,  zničila . . .  navždy !  Děsná  tragoedie  roz- 
víjí se  před  našima  očima.  A  jako  bouře  zmítající  světem,  láma- 
jící a  drtící  vše,  co  vichru,  smršti  a  přívalům  za  obět  klesá,  tak 
i  tato  bouře  rodinná  není  bez  úchvatných  krás!  Zalévá  zrak, 
ale  z  chmur  vystehuji  paprsky  plné  něžnosti  a  tklivosti  dokona- 
lého krásna  lidského. 

Vizte  již,  co  se  stalo. 

Počátkem  července  r.  1838.  ukradena  nočního  času  Feliií- 
ským  malá  skříňka,  v  níž  přechovávány  peníze,  rodinné  listiny  a 
jiné  důležitější  dokumenty. 

Přes  to,  že  krádež  tato  v  příčině  hmotné  nebyla  příliš  ci- 
telná, přece  bylo  rodině  želeti  ztráty.  Nemeškala  tedy  učiniti  o  ne- 
nadálé nehodě  oznámení  místní  policii,  ač  nepředvídala  z  toho 
valného  prospěchu. 

Několik  dní  potom  odebrala  se  celá  rodina  Feliáských  na 
procházku;  dospěvše  na  návrši  nedaleko  od  města  pozvolna  se 
zvedající,  spočinuli  tam,  těšíce  se  z  pěkného  rozhledu,  jaký  se  tu 
očím  mile  otevíral. 

V  tom  zazněly  se  strany  královského  mostu  jednotvárné  zvuky 
poštovního  zvonku,  a  brzy  na  to  zjevila  se  v  kotoučích  dýmu  cva- 
lem uhánějící  kurýrská  trojka,  z  níž  trčely  dvě  žandarmské  přílby. 
Posupný  zjev  tento  okamžitě  zkalil  veselou  náladu  celé  rodiny, 
ale  nikdo  z  nich  ještě  netušil,  kam  osudná  trojka  míří. 

Když  vracejíce  se  domů,  blížili  se  znenáhla  ku  svým  prahům, 
rozvinul  se  před  nimi  krutý  obraz.  Dům  Feliiiských  obklopen  byl 


Paulina  Felifiská.  455 

vojskem  a  chodby  obsazeny  byly  místní  policii.  Také  žandarmové, 
postřehnuti  ve  trojce  na  královském  mostě,  rozbili  zde  již  svůj  stan. 

Jedva  překročila  paní  Feliiiská  práh  domu  svého,  bylo  ji 
od  důstojníka  žandarmerie  oznámeno,  že  jest  mu  vykonati  do- 
mácí prohlídku,  kteráž  také  ihned  předsevzata  s  důkladnosti  ne- 
obyčejné přísnou.  Skřině,  pohovky,  knihy  a  papíry  prohlednuty 
dopodrobna,  vše  rozházeno  a  na  rub  položeno. 

Po  ostré  revisi  vzdálila  se  kommisse,  vzavši  vše  podezřelé 
s  sebou  a  ponechávajíc  v  dome  zálohu,  jejíž  povinnosti  bylo,  ni- 
koho z  domácích  nevypouštéti  a  každého  cizího,  kdož  by  tam 
přišel,  před  policii  předváděti.  I  služka,  jdouci  na  trh,  byla  pod 
dohlídkou  vojáka  v  plné  zbroji,  jenž  ovšem  nepřipouštěl  nižád- 
ných rozmluv  nebo  vzájemného  dorozumívání  se.  Kdo  na  prahu 
byl  postihnut,  byl  vyslýchán  nebo  zatknut. 

Takový  stav  trval  celý  týden,  ve  trapném  očekávání  dalších 
rozkazů  ze  Zitomíra.  Konečně  přibylý  líurýr  oznámil,  že  paní  Fe- 
liiiská  má  bez  průtahu  zavezena  býti  k  výslechu  do  Vilna,  kdež 
prý  vyšetřující  kommisse  nad  osudem  jejím  rozhodnuti  učiní. 

Stalo  se!  Druhého  dne  odvezli  ji  pod  vojenskou  eskortou. 
Šestero  dítek  a  malomocnou,  chorobou  sklíčenou  babičku  zůsta- 
vili opatrnosti  Boží. 

Jaké  bylo  loučeni  ?  Zoufalství  dětí,  naříkajících  hlasitým  plá- 
čem a  zachycujících  se  v  posledních  okamžicích  o  ruce,  nohy  i  šat 
dojmem  omdlévající  matky,  bylo  tak  trapné,  že  mu  neodolali  při 
suchých  očích  ani  vykonavatelé  rozkazu. 

Roztrhli  je  od  sebe  a  matku  odvezli. 

Netěžko  pochopiti,  že  od  toho  okamžiku  ohromná  nastala 
změna  ve  vší  domácnosti  Feliiíských. 

Jediná  dospělá  a  první  osoba  v  rodině,  scházela . . .  citelně 
a  bolestně. 

Zůstala  jen  naděje.  Těšili  se,  že  vše  stalo  se  jen  nedoroz- 
uměním, jež  brzy  se  musí  objasniti  samo  sebou.  Čekali,  doufali ! 

Dni  a  týdny  míjely,  ale  zpráv  žádných  nedocházelo,  opuštěné 
dítky  nevěděly,  co  se  s  odvlečenou  matkou  děje  a  díti  bude. 
K  tomu  přidružil  se  záhy  nedostatek  nejvšednějších  potřeb  denních, 
kterýž  tím  byl  zvýšen,  že  policie  téměř  všechny  cennější  věci,  ze- 
jména stříbro,  zabavila.  Stejný  osud  jako  rodinu  Feliňských  stihal 
i  jiné  rodiny,  čím  vzájemná  pomoc  a  péče  jednoho  o  druhého 
stávala  se  namnoze  nemožnou.  Přes  tu  chvíli  zmizel  některý  z  je- 
jich příznivců  za  širokými  zády  po  kraji  se  smýkajících  žandarmů. 

Hle,  za  takových  poměrův  ocitnula  se  jedva  rozvitá,  sla- 
boučká, jemná  Paulinka  na  čele  opuštěné  rodiny.  Sama  matka, 
paní  Eva,  tklivě  líčí  postavení  dívčino: 

„Od  dvanáctého  roku  již  sdílela  se  mnou  péči  o  vychování 
mladších  dítek,  a  láskou,  nestranným  úsudkem  tak  si  uměla  zí- 
skati srdce  všech,  že  dětské  blouznění  i  bouřlivosf  chlapecká  pod- 
lehly této  milující  duši.  V  její  vlastním  chování  od  samého  dětství 
rozvyela  se  v  ní  povaha  krásně  vznešená:  lež  ani  žertem  ústa 
její  nikdy  neposkvrnila,  ve  hlavě  její  nikdy  myšlénky  lživé  se  ne- 


456  Paulina  Feliňská. 

zrodilo,  v  srdci  nebylo  marnivosti.  V  žádné  činnosti  nemela  nikdy 
sebe  na  mysli,  neuměla  ani  ničeho  užívati  sama,  jen  zároveň 
s  druhými:  co  mela  nejlepšího,  bylo  zároveň  určeno  pro  jiného... 
Ve  chvíli,  kdy  stanula  v  čele  rodiny,  s  kolika  obtížemi  bylo  jí 
válčiti!  Tehdy,  kdy  jeji  společnice  s  veselou  bezohledností  vítaly 
rozkvět  svého  života,  beze  starosti  o  zítřek,  Panlinka,  s  duší  stí- 
ženou nejbolestnější  ranou  (neboť  mne  milovala  nejvřelejší  láskou), 
musila  zápasiti  každodenně  s  protivami  rozličné  povahy,  o  nichž 
neplela  před  tim  ani  ponětí.  Každý  list  její,  psaný  v  tom  čase, 
byl  stenem,  v  němžto  slily  se  všecky  tony  bolestí  rozedrané  duše. 
Při  takové  hořkosti  mravní  bylo  třeba  podstoupiti  boj  s  trpkými 
skutečnostmi  života,  kteréž  těžko  jest  snášeti  nezřídka  i  v  síle  věku 
a  zkušenosti.** 

Nad  míru  trapné  postavení,  jak  matčino,  tak  Paulinčino,  za 
příčinou  stálé  nejistoty  stávalo  se  ode  dne  ke  dni  strašnějším. 
Teprve  zvláštními  oklikami,  a  sice  prostřednictvím  častného 
přistává,  jenž  paní  Feliňskou  eskortoval,  dostalo  se  dítkám 
trochu  zprávy  od  uvězněné  matky.  Tento  častný  přistav  při- 
vezl strádajícím  dětem  první  list,  i  zdá  se,  že  odtud  mezi  matkou 
a  opuštěnými  dětmi  alespoň  poněkud  byl  umožněn  styk  listový. 
Však  to  trvalo  řadu  let . . .  Korrespondence  tato  sama  o  sobě 
jest  nejjasnějším  zrcadlem  celého  dějiště  i  neváháme  proto  na- 
mnoze doslovně  ji  zde  podati.  Záležitosti  nám  méně  důležité  vy- 
necháme anebo  zkrátíme. 

První  list  matčin  zní  takto: 

„Mé  milé  dítky!  S  radostí  i  zármutkem  spatřila  jsem  častného 
přistává  kfemcneckého,  s  nímž  jsem  mohla  o  vás  pohovořiti. 
Pravil  mi,  že  ty  milená  Paulinko,  velice  scházíš.  Můj  živote! 
Šetři  svého  zdraví  i  nesouži  se  mým  losem:  pamatuj,  žes  nyní 
matkou  svých  bratří  a  sester,  že  jsi  pro  ně  vším,  že  na  tobě  spo- 
čívá péče  o  chorou  babičku.  Zpráva,  že  trpíš,  že  tvé  zdraví  jest 
ohroženo,  kterého  máš  tak  málo,  rozmnožuje  mé  vlastní  utrpěni. 
Kolik  tu  potřebí  mužnosti,  kolik  odtuchy  a  především  kolik  do- 
broty Boží,  aby  člověk  neklesnul  pod  tíhou  útrap,  jakými  vidělo 
se  Pánu  navštíviti  nás  nvní !  Pište  mně  obšírně  o  všem.  bude  to 
pro  mne  jediná  chvíle  příjemná,  kdy  list  váš  obdržím.  Neuvěříte, 
jaká  to  muká,  býti  cizou  všem  i  všemu,  se  břemenem  na  duši, 
se  steskem  v  srdci,  s  neklidem  nad  výraz. 

Ó  mé  dítky  drahé !  ti?knu  vás  každé  zvláště  k  srdci  svému, 
k  srdci,  jehožto  vznícení  pochopiti  nyní  nemůžete,  a  dej  Bůh, 
abyste  nebyly  nikdy  s  to  je  pochopiti.  Mé  mravní  utrpení  převy- 
šuje hranice  všeho,  o  čem  jsem  kdy  mohla  mysliti.  Modlete  se, 
dítky,  za  mne,  vyšeptejte  každého  dne  na  moji  intenci  o  hodině 
osmé  z  rána  otčenáš,  a  já  v  ten  samý  čas  modliti  se  budu  za 
vás;  tím  způsobem  myšlénky  a  city  naše  sejdou  se  v  Bohu,  a  to 
jest  jediná  útěcha,  která  nám  nyní  zůstává.  Pravil  mi  častný, 
že  maminka  stále  churaví  a  já  o  ni  pečovati  nemohu!  Buďte 
zdrávy,  mé  drahé  dítky;  kéž  vám  Bůh  blahoslaví,  kéž  vás  sílí 
a  potěšuje!  K  srdcí  svému  vás  přitiskuji." 


Paulina  Feliňská  457 

iVa  feoto  list  odpovědéla  Paulinka  (aklo : 
yxVejdražši  malinko!  Po  tak  dlouhém  očekáváni  konečně  do§la 
nás  prostredniclvim  častného  první  zpráva  o  Tobé.  Hluboký  zá- 
rmutek sevřel  mi  srdce,  takový  bol  jeví  se  ve  Tvém  dopisu.  Téméř 
každé  slovo  do  hlubin  mne   proniklo  a  děti   plakaly  po  celý  čas 
člení.  Ó  matinko   milená!   Může-li   to   býti,   aby   Bůh  nevyslyšel 
našich  modliteb?   Což  on  není   Otcem   na^im   na  nebi,  jako  Tys 
matkou  naši  na  zemi?  Nemnoho  mám  svazkův,  jež  mne  k  životu 
přidržují    a  možno-li   aby    mne   Bůh   pozbavil   největšího  dobra, 
jaké  mám  na  světě?  Ó  ne,  ne.  S  úplnou  důvěrou  pravím,  že  to 
btli  nemůže.   Ty   se   nám   vrátíš  a  s  Tebou  vrátí  se  štěstí  naše. 
Hněvala  jsem   se  na  častného,   že  Tě   znepokojil  a  k  tomu 
ještě  zprávou  lživou,  nebof  nikdo  nepozoruje,  že  bych  špatně  vy- 
hlížela. Není  divu,  že  jsem  se  z  počátku  trochu  změnila,  ale  nyní 
jsem  úplně  zdráva.  Ti-prv  po  Tvém  odjezde,  drahá  matinko,  spo- 
zorovaly  jsme,   že   šátek  a   modlitební    knížka  zůstaly   na  stole. 
Nyní  se  vždy  z  této  knížky  modlíme  všichni  společně. 

Pravíš,  nejdražší  malinko,  že  nejsme  s  to  pochopiti,  jak  srdce 
Tvé  so  trápí  z  příčiny  našeho  rozloučení.  Může  býti,  že  bol  Tvůj 
hlubší  jest  ještě  našeho,  ale  i  mé  íírdce  sliženo  je  sevřením,  o  němž 
jsem  před  tím  ani  ponětí  neměla  . .  . 

Kdybys  věděla,  drahá  matinko,  jak  často  sním  o  Tobě  a  vždy 
tak.  jakobys  byla  přede  mnou.  Proč  ive  snění)  nikdy  Tě  nevidím 
veselou,  šťastnou?  Což  i  sny  musejí  se  shodovati  se  smutnou 
skutečností?  Ó  jak  bychom  si  přáli  míti  nějaké  památky  Tvé 
práce!  Snad  bys  nám  mohla  poslati  něco  z  vězení.  Schovala  jsem 
starý  košíček  slaměný,  jenž  Ti  v  posledních  časech  sloužil;  on  mi 
tak  upři  tom  ňuje  Tebe.  Ale  chtěli  bychom  míti  nějaký  výrobek 
vlastních  Tvých  rukou,  a  to  zrobeny  nyní  pro  nás.  —  Tolik  jsem 
napsala  a  stále  Tebou  toliko  se  zaměstnávám;  nepověděla  jsem 
ještě  ničeho  o  rodině  a  o  ostatních  záležitostech.  Babička  má  se 
stále  stejně,  bratří  jsou  zdrávi,  pracuji  pilně  a  nedávají  mi  žádné 
příčiny  k  mrzutosti.  Žofka  také  so  má  (íobře  a  učitelé  jsou  s  ní 
spokojeni ;  Viktorka  churavěla  několik  dní,  ale  již  celý  měsíc  daří 
se  jí  co  nejlépe  a  ona  sama  žádá,  aby  ji  učili  psáti,  neboť  chce 
psáti  Tobě  dlouhé  listy. 

Co  do  ostatních  záležitostí  Prozřetelnost  tak  laskavě  o  nás 
pečovati  ráčí,  že  netoliko  chleba  nedostatek  nepociťujeme,  ale  že 
i  učení  dosti  jde  poiádně,  tak  že  právě  všechny  lekce  dřívějším 
způsobem  se  konají.  Po  vyvezeni  Tvém,  přihlížejíc  k  nedostateč- 
nosti našich  prostředků,  dala  jsem  výpověď  všem  našim  učitelům 
a  cvičení  měli  jsme  si  obstarávati  sami,  jeden  druhému  pomáha- 
jíce. Ale  když  jsem  Laconrovi  děkovala  za  jeho  služby  a  ozná- 
mila mu,  že  nejsme  slo  nadále  kořistiti  z  jeho  služeb,  tu  poctivý 
ten  Francouz  se  slzami  v  očích  žádal,  abychom  jej  nepovažovali  za 
nájemníka,  nýbrž  co  přítele,  jenž  ochotněji  spěje  službou  svou  v  ne- 
štěstí než  v  štěstí  Tak  mne  zavázal  svou  upřímnou  přízní,  že  ne- 
majíc odtuchy  odříci  jeho  obětavost,  s  vděčností  jsem  ji  přijala 
a  odtud  tento  vzácný  stařeček  přichází  k  nám  jako  druhdy  každo- 


458  ^  nové  poesie  ruské. 

denně,  vykládaje  nauky  s  větší  ještě  horlivostí  darmo,  nežli  jini 
přivyklí  to  činiti  za  peníze.  Ale  není  na  tom  dosti  té  pravdivé 
kfestanské  účinnosti  Lacourovy:  několik  týdnů  později,  dověděv 
.se  zajisté  stranou  o  ne  nejlepším  slávu  našich  hmotných  záleži- 
tostí, doručil  mi  padesáte  rublft  fka  s  takovou  dobrotou,  jako 
bychom  byli  vlastními  jeho  dětmi:  , Přijmete,  prosim  Vás,  tuto 
malou  úsporu  mou.  Ocitnete-li  se  někdy  v  lepších  okolnostech, 
vrátíte  mně  peníze,  a  nebudete-Ii  s  to  peníze  vrátiti,  tož  véřte 
mi,  že  šfasten  jsem  moha  tak  dobrému  účelu  zbývající  groš  vě- 
novati.' 

Leč  i  jiná  srdce  Bůh  milosrdenstvím  nadchnul,  tak  že  stále 
nových  dobročincft  nalézáme,  kteří  snaži  se,  rozmanitým  způso- 
bem nám  pomáhati.  Nedávno  na  příklad  bývalý  professor  ky- 
jevské  university,  pan  Wyžewski,  jenž  již  úplně  se  vzdal  vyučo- 
vání, zvěděv,  že  bratří  musili  přerušiti  lekce  mathematiky,  nabídnul 
jim  obětavé  tři  hodiny  týdně  darmo,  a  díky  jemu  nebude  tedy 
nejpotřebnější  jim  předmět  nikterak  zanedbán.  Týmže  způsobem 
udílí  pan  Zarzycki  Žofce  lekce  hudební,  beze  vši  náhrady,  ano 
vlastním  nákladem  noty  jí  zjednává.  Tak  jde  vzdělávání  svým 
dřívějším  způsobem,  ačkoli  peněz  na  učitele  nemáme." 

Ostatek  listu  seznamuje  matku  s  administračními  záležitostmi 
osiřelého  hospodářství.  Zvláště  vděčně  vzpomíná  Paulinka  pana 
maršálka  T^szewského,  kterýž  otcovsky  ujal  se  opuštěných  dítek, 
pečuje  všemožně  o  jejich  dobro  hmotné. 

„Líbám  ruce  Tvé,"  končí  list,  „nejdražší  matinko,  jménem 
všech.  Kéž  milosrdný  Bůh  vyslechnouti  nás  ráčí  a  co  nejrychleji 
nám  Tebe  vrátí!**  (Pokračování.) 


Z  nové  poesie  ruské. 

Překlady  Boženy   Kvtpílové. 

N.    P.   O  g  a  p  8  v. 

Sousedce. 

^^de  na  vsi,  v  koutku  přítulném. 
fiBÍm  často,  jak  jsme  si  tu  hráli, 
když  máj  by],  y  parku^  a  šli  sem, 
kdvž  v  podzim  večer  tměl  se  z  dáli. 
Pak  v  město  zavezli  mne  —  tam 
já  vzrostl,  vy  zde  jeStě  vice, 
vy  rozkvetla  jste  —  a  co  znám, 
Jak  polni  mák  jsou  vaSe  líce. 
Již  neptám  se,  co  se  mnou,  dál, 
ni  co  kdv  stalo  se  v  té  době  — 
leč  vašich  losů  v  bych  jen  přál 
teď  jednu  stránku  projíst  sobě. 
Zdaž  měl  vás  někdo  z  duše  rád 
a  v  noci  o  něm  blouzníváte? 
Neb  lásky  neznajíc  vy  snad 
jste  slečnou  stala  se,  a  v  klaté 


z  nové  poesie  ruské.  459 

pak  vSedSi  svazky  konečně, 
jste  bez  muky  se  vdala  sladké 
tak  nevolky,  tak  bezděčné 
dle  vůle  otce,  v  době  krátké? 
Kdo  bude  ženichem,  zdaž  dřív 
jste  hádala?  Byl  srdci  blízký, 
či  soused,  který  měl  co  živ 
rád  psy,  ten  zavalitý,  nízký? 
Ach,  v  naáem  kraji,  rcete,  as 
co  již  tak  zbývá  koI  a  kolem, 
než  hospodařit  ženě  zas 
a  muži  se  psy  jezdit  polem? 


D  í  t  é. 

J^^dyž  bezplodným  je  nepokojem 

má  duše  k  smrti  znavena, 

a  nudný  /ivot  steskA  rojem, 

tak  chladným,  si  pak  zastená, 

a  náhodou  zřím  na  to  skrytě, 

že  v  spánku  dříme  rdžovém 

jak  anděl  krásné,  sladké  dítě  — 

klid  znova  puČí  v  srdci  mém. 

O  hledím  dlouho  v  zamyšlení, 

Jak  nožky,  ručky  zaboH, 

jak  opět  uvolní  je  v  snění, 

a  Septem  ze  sna  hovoří ! 

Teď  úsměv  rozložil  se  zase 

na  pootevřených  mu  rtech 

a  nad  ně. matka  sklonila  se 

s  pohledem  něžným,  tajíc  dech.  — 

A  mně  tak  lehko!  —  S  blahou  vésti 

já  věřím,  přes  ten  útrap  vír, 

že  na  tom  světě  přec  je  Štěstí 

a  láska  ^  čistota  —  i  mír! 


J.  V.  Ko^jalevskij. 
Bouře. 

Ll^istí  rozmeteno,  větve  zulámány, 
zaváty  pryč  vzteklé  bouře  slinou, 
nezvedly  již  květy  kalich  rozervaný 
k  zjasnělému  nebi  nad  planinou. 


Přinesla  vSak  bouře  požehnání  za  to, 
listi,  květů  pučí  stokrát  více  — 
zavoněl  dol  svěží,  zahořel  pak  v  zlato, 
svitem  jitra  ozářiv  své  líce. 


Ó  jak  žel  jest  padlých  obětí  vSech  v  boji, 
slunce  vysuší  jich  slzy  žhavé  — 
a  přec  uznává  svět  carevnu  vždy  svoji, 
miluje  vždy  bouře  divé,  dravé! 


I 

4G0  Josef  Lepkowski :  | 


Poslední  paprsek. 

yilfPJA  duše,  miláčku,  ó  rci,  kdes  nyni  asi? 
kruh  nebes  v  rAžové  již  ovrouben  je  pasy, 
v  ten  pAvab  poslední  dnA  krásných,  čarovných 
O  pospěš,  vzdálená,  mé  srdce  pokud  o  niclí 
sní  lásky  úzkostí  a  touhou  muKy  sladké, 
a  chvějný  paprsk  ten  než  zajde  v  době  krátké ! 

Jak  v  nebi,  v  duSí  též  svit  poslední  to  vstříc  — 
pak  zhasne  v  moři  chmur  bez  mezí,  bez  hranic ! 


O  Úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce. 

Napsal  Josef  tepkowski.  *) 

Prve  nežli  počnu  vykládati,  odkud,  kdy  a  jaké  názvy  rodové 
mají  původ  v  Polsce,  musím  podotknouti,  že  rozprava  má  bude 
pouhým  podáním  zprávy. 

Úřední  důstojenství  plyne  z  vlády,  počíná  se  tedy  již  tenkráte, 
kdy  se  tvoří  společenstvo.  S  přibývajícím  leskem  panujícího  dvoru 
množí  se  vyznamenání,  vzniklá  z  milosti  panovníkovy  častéji  nežli 
za  příčinou  zastáváni  úřadu. 

Žo  za  časů  polských  Boleslavů  dvorské  úřady  byly  četný  a 
vysoký,  toho  důkazy  jsou  (kromě  svědectví  Gallova)  v  podiveni 
Óly  ÍII..  jemuž  dvořanstvo  polské  velmi  se  líbilo,  ačkoli  jeho 
vlastní  sbor  dvořanů,  následujících  přepjaté  obyčeje  řeckých  ci- 
saiů,  byl  měřítkem  v  úsudku  mocnáře,  jenž  pohostinu  zdržoval 
se  v  Polsce. 

Hodnosti  královských  radů,  stolníků,  číšníků,  korou- 
hevníků.  lovcích,  vojskvch,  komorníkův,  ano  dvorských 
dám  známe  již  z  dávných  časů  Chrabrého.  Tenkráte  již  byly 
úr^ady:  slovanských  županů,  starostů,  kancléřů,  velkých  hejt- 
Híanů,  vojvodů,  náměstníkův  a  kastelánů,  ačkoli  z  latin- 
ského jména  nejednou  těžko  poznati,  jakého  druhu  úřad  byl  tako- 
výmto titulem  označen. 

V  době  rozdělení  Polsky  na  četné  úděly  po  smrti  Krivo- 
ústého  i  dvorské  hodnosti  vzrůstaly,  zmenšujíce  se  co  do  skuteč- 
ného významu  úřadů.  Čím  nižší  byl  dvůr  panovnický  v  oboru 
mocnářů,  tím  více  hodnostáři  jeho  zvykli  si  pokládati  se  za  větši 
a  vznešenější.  Byli  jako  velcí  párii  v  malé  vesničce.  Každý  syn 
Křivoústého  měl  svůj  zvláštní  dvůr,  a  konečně  došlo  k  tomu,  že 
dokonce  i  malé  kraje  staraly  se  pro  sebe  o  plný  počet  dvorských 
úi*edniků.  Z  té  příčiny  pak  názvy,  označující  původní  úřad,  již 
tenkráte  počaly  býti  pouhýníi  tituly.  Do  těch  dob  ve  XIII.  a  XIV. 
věku   vojvodové,    kasteláni   a   dvorští   sudí  měli   pro   svou 

*)  v.  z  Przeszloáci.  Szkice  i  obrazy.  Kraków  1862. 


o  úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce.  461 

hodnost  před  jinými  prednosf;  maršálkové  však  teprv  za  Ja^el- 
loDců  dosáhli   platnosti.    Král  Ludvík  rozmnožil  počet  starostů 
na  24,  a  za  času   vlády  jagellonské  tento  počet  ještě  se  zvétšil, 
což  bylo  nemálo  na  újmu  působnosti  kastelánův  a  vojvodů.  Ten- 
kráte také  úřady  dvorské  počaly  se  maniti  v  zemské.  Úřad  starosty 
za  Jagellonců  přešel  jako  mnoho  jiných  ve  druh  zemských  úřadů. 
Zřízením    senátu  a  rozvinutím    v  Polsce  starší  nežli  kdekoli 
jinde  instituce  sněmů  stal  se  úřad  zemského  poslance  a  mar- 
šálka hodností  znamenitou.    Podkomorstvo  pokládalo  se  ten- 
kráte za  jedno   z  prvních   důstojenství.    Pomíjeje  mnoho  jiných 
úřadův,  jichžto   význam  je   znám  všeobecně,   zmíním  se  jen,   že 
Sigraund   Starý  ustanovil   v  Koruně   hejtmana,  jaký   stával  již 
ode  dávna   v  Litvě.    Ze  dvorských:   velký  maršálek,  kancléř, 
podkancléř  a   podpokladnik   stali   se  senátorskými  úředníky 
Rzeczypospolité.*)  Na  počátku  XVL  v.  přibylí:  polní  písaři, 
referenda ři,  kráječi  a  jiní  nižší,  a  Litva  po  unii  polské  zřídila 
své  hodnosti  a  úřady,  majíc  kromě  toho  své  civuny,**)  horod- 
nití***)  stolníky  a  t.  d 

Když  v  XVII.  věku  Rzeczpospolita  počala  se  rozpadávati, 
jevily  se  hodnosti  zemské  beze  zemí  jako  ta  biskupství  ve  kraji- 
nách národů  nevěřících. 

Kdo  chce  lépe  poznati  věc,  o  níž  jen  povrchně  se  zmiňuji, 
toho  odkazuji  k  Niesieckému,  Lengnichovi,  Lelewclovi  a  ku  všeobec- 
ným pramenům  historickým.  Chci  nyní  pověděti  něco  o  šlechtě, 
abych  co  nejrychleji  přešel  ku  zprávám  o  rodových  vyzname- 
náních. 

Pomíjím  rozbor  náhledův,  jež  podali  Lelewel.  Szajnocha  a 
Maciejowski  o  důkazech  počátku  polského  šlechtictví.  ježto  by 
mne  to  vedlo  na  pole  kritiky  přísně  vědecké. 

Polská  šlechla,  stará  jako  Polska,  r.  1347.  založila  své  znaky 
na  rodokmenech.  Kdo  měl  erb,  zešlechtíl  tu,  kterou  pojal  za  njan- 
želku.  Kdo  měřil  loktem  anebo  vážil  librou,  pozbýval  rodového 
šlechtictví  před  právem  (r.  1562.).  Pluh  a  meč  tedy  zůstal  ve 
stavu  šlechtickém  a  privilej  působil  od  kolébky  Sněm  horodelský 
(r.  1413.)  udělil  zástupu  Litvínů  polské  štíty  erbové.  Jak  šlechla 
polská  oddělovala  se  privilejem  od  těch.  již  neměli  znaku,  tak 
zase  snažila  se,  aby  absorbovala  a  přivedla  k  rovnosti  s  sebou 
v.^ecko,  co  bylo  ozářeno  bleskem  koruny  a  trůnu.  „Spojilf  se," 
jak  di  Szajnocha.  „celý  stav  šlechtický  v  konfederaci  vzájemné 
lásky,  a  v  dějinách  není  druhého  zjevu,  jenž  by  se  mohl  přirovnati 
ku  spanilosti  obrazu,  jaký  představila  světu  stotisicičlenná  rodina 
šlechtická,  sloučená  svazkem  pokrevenstva." 

V  celém  světě  měl  privilej  šlechtický  váhu  v  minulosti,  měl 
ji  tudíž  i  v  Polsce.  Stavíce  tedy  polskou  šlechtu  před  tribunál 
dějin,  musíme  ji  stavěti  také  na  půdu  věků,  v  nichžto  se  rozvíjela 

*)  Koruny  a  velkoknížcctví  litevského. 
**)  Druh  menších  starostů. 
♦**)  Pečující  o  hrady. 


462  Josef  hepkowski : 

a  kvetla,  jakož  i  v  dobách,  kdy  klesala  a  pozbývala  své  aureoly. 
Otmívá-li  někdo  šlechtu  z  čas&v  jagellonských  a  rozbírá-li  jen 
činy,  jež  vykonala  v  XVIII.  věku,  soudí  stranně,  neb  z  kmene 
zpráchnivělého  chce  posuzovati  strom  zelený,  a  posmívá  se  lvu, 
jejž  nemoc  porazila. 

Byf  i  ne  historie  sama,  tedy  literatura  polská  ze  zlatého 
věku  až  příliš  podává  důkazů,  že  v  tehdejších  dobách  panování 
privileje  vůbec  a  velmi  jasně  rozuměno  důležitosti  a  morální  ceně 
šlechtictví.  Často  lze  čísti  slova,  kteráž  (jako  ta,  jež  uvedeme) 
velmi  důkladně  a  všem  srozumitelně  vykládají  důležitost  ctnosti 
a  zásluhy,  nevyhnutelně  potřebné  erbu  a  při  erbu. 

„Šlechtictví  nebylo  a  nemá  býti  pouhým  privilejem  ku  své- 
volnosti, —  naopak  svévolnost  je  protivná  šlechtictví.  Býti  šlech- 
ticem a  značným,  tof  jedno,  ale  značným  ctností  a  statečnosti. 
Kdokoli  by  se  jen  chlubil  šlechtictvím,  ale  neměl  ctnosti  a  mužnosti 
svých  předků,  necht  děkuje  Bohu,  že  se  nenarodil  tenkráte,  kdy 
udíleno  šlechtictví,  ježto  by  zajisté  nikdy  neměl  znaku.  Šlechtictví 
není  nic  jiného  nežli  památka  ctnosti  a  statečnosti  předků.  Proto 
každý,  kdo  se  chlubí  šlechtictvím,  ne  svým  dobrem  ale  cizím,  ne 
svou  ale  cizí  chlubí  se  ozdobou.  Třeba  míti  lepši  právo  ku  šlech- 
tictví nežli  cizí  zásluhu!  NeboC  šlechtictví  potřebuje  konfirmace, 
stvrzení,  ne  od  krále,  ale  od  vlastní  ctnosti  naší,  bez  níž  pozbý- 
váme práva  k  němu.  A  naopak,  nejen  že  nás  nezdobí  ctnosti 
předků,  nemáme-li  ctnosti  vlastních,  nýbrž  budou  nám  ještě  k  po- 
tupě a  zahanbení.  Nabude  špatná  herka  důležitosti  tím,  že  se 
narodila  ve  značném  chlévě  a  v  dobrém  stádě?  A  tak  dáš-lí 
špatné  herce  i  zlatou  stužku  a  pozlacené  řemení,  rod  jí  neušlechti, 
nemá-li  vlastní  ctnosti.  Tak  také  šlechtictví  neušlechtí  člověka 
svévolného  a  špatného,  aniž  učiní  ho  lepším.  Cesta  ku  pravému 
šlechtictví  je  tedy,  pokládati  se  za  rozšafného  tenkráte,  vynikáš-1; 
ctností  a  statečností.  Nebof  co  je  po  jménu  a  titulu,  neraáš-li 
v  sobě  věci,  kterouž  to  pojmenování  označuje?  Některé  zovou 
zlatníky,  ježto  otec  jejich  byl  zlatníkem;  nerozumějí-li  řemeslu, 
název  tento  nehodí  se  jim  k  ničemu  jinému,  než  jen  ku  zprávě 
o  tom,  že  měli  otce  zlatníka."  — 

Hledajíce  látky  ku  práci  této,  nalézáme  takové  náhledy  skoro 
na  každém  listě  v  Modrzewském,  Orzechowském,  Starowolském 
a  ve  mnohých  jiných.  Podobné  úsudky  jsou  skutečně  satirou,  ale 
svědčí  dobře  o  časích,  kdy  byly  psány.  Leč  nejde  mi  nyní  o  to. 
Jediné  křesťané  měli  a  budou  míti  po  všecky  časy  zásady  moral- 
nosti;  těmi  však  se  měří  cena  lidská.  Vracím  se  tedy  ku  véci, 
ku  předmětu  své  rozpravy,  zbočiv  z  obavy,  aby  mi  někdo  nebral 
za  poetickou  přesadu  těch  několik  slov,  kteráž  jsem  ze  Szajnochy 
uvedl  o  šlechtictví. 

Nebylo  na  světě  společenstva,  k  němuž  by  pýcha  nemela 
přístupu.  Proto  tituly  vždy  zněly  příjemně  při  jménech. 

Comes,  pocházející  z  časů  piastovských,  ano  dokonce 
z  prvých  dob  jagellonských,  nesrovnává  se  s  nynéjšíúi  pojmem 
rozeného  hraběte.  Nebot  každý  královský  pobočník  zval  se  ,co- 


o  úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce.  463 

ines%  jakoby  poručíkem,  t.  j.  vykonavatelem  vozkazn  čili  po- 
ručeni. Taky  skarbimierz  byl  tedy  comes  militiae,  a  i  ti, 
jíž  vedJí  správu  hradův  anebo  zemí,  jsou  ve  starých  listinách  také 
nazýváni  jménem    ,comes*.    Za  času   Piastů,   rozvětvených  po 
Krivoúslém,  titul  comes  srovnával  se  skoro   s  polským  p  a  n,  a 
pány  radní  zváno  tenkráte  barony.  Když  pak  v  polovici  XV.  v. 
senát  se  ustálil,  název  baronů  znikl  navždy.  Přes  to  již  v  XV.  v. 
rádo  připomínáno   si   onoho  comes,   připojeného  ku  jménu  na 
základě  jakéhosi   dávného  privileje,  a   odvozováno  z  něho  jistá 
práva  k  názvu  „hrabě'.  Byla  to  pouhá  nevědomost.  V  Rzeczy- 
pospolité  však  byla  stálá  nechuf  ku  všemu,  co  kazilo  rovnost 
šlechtickou.    Postačí   tu   připomenouti  známé  faktum   z  r.  1420., 
kdy  král  Jagello  chtěl  uděliti  hraběci  titul  nevlastnímu  synu  svému, 
Janu  Granowskému  z  Pilice.  Kancléř  odepřel  pečeti  listině  již  ho- 
tové —  a  Granowski   nepotěšil  matku  svou  titulem,  na  nějž  ona 
tak  toužebně  očekávala.  A  přece  byli  tenkráte  Odrow^že*),  Czain- 
kovští  a  Latalšti,  kteřížto  si  osobovali  titul  hraběci,  ač  zase  Koste- 
lečtí  Szydiowiečtí  nechtěli  přijati  hraběciho  titulu,  jejž  jim  cisař 
udělil.  Rafael  Leszczyiíski  však  přijal  hrabství  na  Lesně  od  cisařo 
Bedřicha  III.  (r.  1476.);  Lukáš  Górka  (r.  1518),  Stanislav  Ostrorog 
a  Jan  Tarnowski  nabyli  dědičného  hrabství  cisařstva  za  Sigmunda 
Starého,  a  Chodkiewiczi  (r    1550.)  psali   se  hrabaty  na  Szklowě 
a  Myszy.    V  XVI.  věku   byla  také  hrabství  T^czyúských,  Oleéni- 
ckých  a  několika  jiných.    Za  času  , kohoutí  vojny*  (roku  1537.) 
chtěla  šlechta,  aby  utvořen  byl  vyšší  stupeň  šlechtictví.  a  dorážela 
ve  příčině  té  na  krále  Sigmunda.  On  však  nesvolil  ani  k  majorátu. 

V  Litvě  a  na  Rusi  byli  tenkráte  kniazi.  Radziwillům  dán 
(r.  1518.)  titul  knížat  říše  německé.  Z  akt  o  sloučeni  Koruny 
s  Litvou  (r.  Ie564.  a  1569.)  docházejí  nás  vědomosti  o  knížecích 
rodech  Czartoryských,  Sanguszků,  Zbaražských,  Lukomskych,  Wi.^- 
niowieckých  a  Ostrožských. 

Ve  vesnicích,  založených  v  Polsce  se  zřízením  valašským, 
kniaz  značil  tolik  jako  rychtář;  obyčejně  to  byl  sedlák.  Roz- 
pravy Alexandra  hr.  Stadnického  obsahují  vzhledem  k  tomu  vý- 
vody učené. 

Ve  druhé  polovici  XVI.  a  na  počátku  XVIL  věku  vzniklo 
několik  majoratův,  jako:  Radziwillů,  Zamoyských,  Ostrožských, 
Myszkowských.  Tenkráte  Mikuláš  Firlej  nepřijal  hraběciho  titulu 
nabízeného  jemu  králem  španělským,  a  v  Rzeczypospolité  přibyl 
íiový  druh  cti,  jakou  přinášely  svazky  s  osobami  vznešenými. 
Zamoyští  manželstvím  se  stali  pokrevníky  s  královskou  rodinou 
Báthorých,  Wišniowečtí  s  Mohylami  panujícími  vMultanech,  Mnisz- 
kové  s  cary,  a  (pomineme-li  jiné)  Radziwillové  spojili  se  svazkem 
rodinným  s  markrabími  braniborskými,  mévše  již  dříve  čest  z  Bar- 
bory.**) 


*)  OdKvonsové. 
**)  Dcery  Jiřího  Radziwilla  'a  královny  polské. 


4ti4        Josef  Lepkowski :  O  úřcdDÍch  a  rodových  titulech  v  Polsce. 

Nemůžeme   zde  uvésti  počátky  všech  knížecích  a  hrabécích 
rodili   v  Polsce;   proto  také  nemyslíme,  že  někdo  bude  se  divili 
lomu,  proč  jsme  pominuli  jméno  jeho.    Za  příčinou  trochu  vélsi 
důkladnosti  obrazu  dodáme  ještě,    že  císař  Maxmilián  II.  utvořil 
hrabstva   na  Wisniči  a  Kodni,   prvé  pro  Lubomirské,   druhé  pro 
Sapiehy.  Ferdinand  II.  vyznamenal  hrabocim  titulem  rodiny  Kra- 
siťkych  a  Dónhofifův,  a  Stanisl.  Sapiehovi  nabídnul  knížectví,  jehož 
on   však   nepřijal.    Lubomirským  a  Ossoliňským    nepochybně  týž 
císař  poslal  privileje  na  knížecí  klobouky.  Ossoliiiští  zdědili  hrab- 
ství   po   T^czyňských.    Koniecpolšti   měli  titul  knížecí.    Papežové 
také   stvrzovali   udílené   hodnosti,   a   bývalo    šlechtě  předmětem 
chlouby  míti  mnoho  approbací  diplomu.  Šlechta  v  tom  nadsazo- 
vala; tak  na  př.  Rozdražewští  průběhem  osmdesáti  let  měh  hrab- 
ství  potvrzené  ode  tří  papežů,  tri  císařův  a  čtyř  polských  králů! 

Než  se  zmíním  o  tom,  jak  v  Rzeczypospolité  horšeno  se  na 
cizí  tituly  a  překáženo  množení  se  těch  důstojností,  kteréž  ničily 
šlechtickou  rovnost,  promluvím  ještě  o  udíleni  šlechtictví.  Majestát 
měl  v  Polsce  právo  nobilitace,  —  a  přece  bylo  jednotlivým  rodinám 
dovoleno,  aby  jiným  propůjčovaly  jména  i  erbu  svého.  Tak  ve 
velkém  Polska  adoptovala  celou  Litvu.  Konpčně  šlechta  každé 
země  osobovala  si  právo  rozhodovati  doma  o  šlechtictví ;  knížata- 
biskupové  povyšovali  své  lidi  na  šlechtictví.  Na  Litvě  křest  a  na 
Žmudi  držení  statků  dávalo  privileje  šlechtické.  Teprve  sněm 
r.  1578.  nařídil,  že  indigenaly  potřebují  potvrzení  moci  zákono- 
dárné.   Zákon  z  r.  1607.  zostřil  ještě  konání  v  této  záležitosti. 

Za  Sigmunda  Starého  (r.  1535.)  hodnosf  dosažená  vědou 
získala  šlechtictví.  Dostali  je  nejprv  doktoři  školy  krakovské,  po 
tom  královecké  akademie;  konečně  přiznáno  ten  privilej  universitě 
vilenské  (r.   1676.). 

Kde  stávaly  feudální  poměry  v  organisaci  království,  tam 
hrabství  nebylo  pouhým  titulem.  Ale  názvy  ty  se  zachovaly  beze 
skutečnosti  věci.  Bývalá  hrabství  v  Polsce  jsou  skoro  jako  nynější 
kaslelanstvi,  jež  posud  zůstala  na  památku  z  minulosti. 

Proč   v  Rzeczypospolité   netrpěno   titulův  udílených  cizinci, 
jest  příliš  jasno,  než  aby  mělo  potřebí  důvodů.   Každý  vznešený, 
jenž  přijal  cizí  milost,  byl  tím  povinen  vděčností  za  to  vyzname- 
nání.   Maje   tedy  titul    zahraničný,   zadlužil  se   jaksi  německému 
císnři,  jenž   ne   vždy  byl   příznivcem   Polsky   a  jejích   záležitosti 
politických.  Za  příčinou  této  dráždivosli  poměrů  zpěčují  se  podnes 
největší   aristokrati   přijímati   tituly   od   cizincův.    Takové    dávné 
tituly  mají  nyní  v  Polsce  jinou  váhu.  Poláci  nemají  vlastní  vlády,  — 
proto  tomu,  kdo  je  má  po  předcích,  tituly  jsou  pouhou  památkou. 
Není  již  privilejí,  aniž  řimsko-německého  dvora,  jenž  je  rozdával; 
znikly  a  zvětraly  tedy  povinnosti  ku  vděčnosti,  —  pozůstalo  jen 
účtování   s  vlastí,  jíž  jako   matce  náleží  za  vznešenost  rodu  ne- 
splacená a  neustálá  odsluha.  Změna  poměrů  způsobená  úpadkem 
Rzeczypospolité  jinak  staví  záležitost  přijímáni  nyní  nových  tituia 
rodových;   přítomné   časy   mají   v  té  příčině  jiné  úsudky,   a  jiné 
mívaly  věky  minulé  . . . 


LÍ8t  SreznévBkého  J   E.  Parkyfiovi.  465 

Jak  7  XVI,  veku  smýšleno  v  Polsce  o  zahraničných  titulech, 
Jící  nejlépe  list,  jejž  Jan  Firlej,  korunní  podskarbi,  psal  synu 
svému  Ondřeji,  studujícímu  v  Ingolštalě.*)  Podáme  tu  výňatky 
z  ného: 

„Zpravil  mne  velebný  kněz  biskup  poznaňský  o  doneseném 
jemu  z  Ingolštatu  nedorozuměni  mezi  Tebou  a  spolužáky  z  pří- 
činy hodnosti  šlechtictvi  vyznamenaného  titulem.  Ta  zpráva  mne 
došla  jak  neočekávaně  tak  ne  bez  podivení.  Nebot  kdo  by  se 
mohl  naditi,  že  Poláci  chtějí  se  okazovati  v  cizině  šlechetnějšími 
nežli  ve  své  vlasti,  od  níž  obdrželi  nejen  život  i  majetek,  nýbrž 
i  své  hodnosti?  Leč  zdá  se,  že  naše  vlast  nemá  ještě  dosti  klopoty 
a  neštěstí  z  různých  vad  našich,  ale  že  jí  třeba  ještě  toho  ne- 
štěstí, aby  polská  mládež,  cestující  za  hranicemi  na  pohled  za 
tou  příčinou,  aby  si  osvojila  vědu  a  obyčeje,  na  újmu  majetku 
při  vyhazováni  tolika  peněz,  nakazovala  se  chorobou  zahraničně 
ješitnosti.  Souhlasiš-li  tedy  s  mým  náhledem,  rozjímej  o  tom. 
U  nás  jest  jediné  šlechtický  stav,  jehož  práva  a  svobody  rovná 
společný  užitek.  A  přece  rodiny  se  vespolek  liší  úřady  a  hod- 
nostmi, jichžto  dosáhly  nyní  anebo  dříve.  Odtud  pochází  chlubné 
mínění  o  ctnostech  a  zásluhách.  Často  také  lesk  majetku,  jakož 
i  vzhled  ku  věku,  konečně  (což  často  se  přihází)  přízeň  hodno- 
stářů, s  nimiž  nás  slučuje  důvěrná  známost,  plodí  rozdíly.  Z  toho 
vzniká  všeliký  rozdíl  stavu  mezi  těmi,  kdož  jsou  rodem  sobě 
rovni.  Kdo  tedy  z  našich  krajanův  jinými  způsoby  snaží  se  při- 
vlastniti sobě  prvé  místo  a  stupeň  šlechtictvi  nad  spoluobyvateli 
svými,  ten  zajisté  nejprv  sobě,  pak  právům  vlasti  a  konečně  cizo- 
zemcům podkládá  mylné  představy . . .  Jsi-li  zvědav,  zajisté  se 
mne  otážeš:  šlechtictvi  polské  tedy  nedosahuje  stupně  šlechtictvi 
jiných  národů  křesťanských?  A  polský  šlechtic  nebude  nikdy  toužiti 
po  společenství  s  knížaty  anebo  barony  cizích  zemí?  Odpovím 
několika  slovy:  Ti,  již  soudí,  že  takovými  tituly  šlechetnost  se 
vzmáhá  a  zvětšuje,  ti,  jak  se  mi  zdá,  nevědí,  co  je  šlechtictvi 
samo  ...  (Dokončení.) 


List  Srezněvského  J.  E.  Purkyňovi.**) 

Moj  nezabwennyj! 

Choť  my  i  prožili  w  WarSawě  16  dnej,  no  spokojnago  wremcni  bvlo  tak 
mab,  razlíČDOj  raboty  tak  mnogo,  čto  ia  nikak  nemog  nspěC  napisaf  Wám  ni 
néskolkich  strok.  Těper*  pišu,  siďa  w  diližansě  po  puti  íz  WarSawy  w  Kowno. 
Boroga  preivoBchodnaja,  diližanB  kakowy  tolko  w  Rossii,  sidiš  kak  na  kresle 
w  kabinetě.  Odno  neudobstwo :  nadobno  deržaf  bumagu  v  ťtikě,  no  tak  kak 
w  dilížansach  mež  Moskwoiu  i  Peterburgom,  gdě  každoj  paasažir  imějet  i  sto- 
lík. Wpročom  wsé  eti  udoDstwa  toFko  po  gíawnějSim  dorogam:  kak  zawernn 

*)  List  tento  mél  Niemcewicz  od  Bandtkého,  bibliothekáře  krakovského. 
Originál  byl  psán  latinsky. 

**)  Tento  ruský  list  otiskujeme  beze  změn.  Také  originál  psán  jest  la- 
tinkou. Datum  schází. 

Slovaaiký  sborník.  3^ 


466  Ivan  Matešan: 

y?  Běluju  Rus',  tak  budu  rad  i  derewiannomu  stuiu  na  třech  nogach.  A  cho- 
ČetBJa  w  Bělnju  Rué :  eto  pokaměsf  tera  incognita,  nadobno  izglianuC  na  ncjo 
choř  merkom.  W  Poznani  byli  my  okolo  neděli,  poznakomilis*  s  Lnkašwičem, 
Poplinskim,  Cegelskim,  Rymarkewičem.  U  Wojkowskago  ja  nebyl:  goworjaf 
éto  eto  samoje  beznruwstwennqje  siíSčestwo,  i  goworjaf  wsě  w  odno  slowo 
W  Waršawě  oddá}  h.  Lindě  wnnň  pof^lanuju  knižkn  i  on  očen  blagodaríf  i  za 
knižku  i  za  písmo,  i  chočet  sam  skoro  Wam  otwéčaf.  U  Kucharskago  tože 
bywali :  žaf  čelověka,  soweráenno  perestal  zanimafáa. 

Dennica  iďSt  chorošo,  blagodarja  blagodarnoj  staratelnosti  Petra  Pawlo- 
wiča  Dubrowskago;  žal  Čto  sotrudnikow  málo.  Byli  my  i  na  literatumom  we- 
čerě,  gdě  sobirajutsia  Waršawskie  Literatory:  m^sr  prekrasnaja  i  spohienie 
nčskolko  sknČnoje:  čitajut  statjí  za  statjami,  i  potom  bafatírujuf.  poměsťif  ili  n^t 
v  Bibliotěkě  WarSawskoj ;  ni  spora,  ni  razgorora. 

Granica  wowse  netak  strašná,  kak  Němcy  risujut:  wěsči  razsmatriwajnt 
slehka ;  a  s  knigami  i  rnkopisami  béda,  ili  spřačte  v  karman,  ili  otdajte  plom- 
birowaf,  étoby  potom  podat  w  censuru,  čto  sojedineno  s  chlopotamí  —  osobenno 
rukopisi,  dažc  s  poterej  wremeni.  I  meždu  těm  ja  neznajn  kakich  knig  nerzá 
dosfaf  w  Waršawě. 

Polskij  jazyk  gospodstwujef;  Russkij  wwoditsja;  odin  drugomn  ne  mě- 
šajet,  choť  odin  s  drngím  měšajetsia  Diwno  inogda  razgowaríwajiit  soldát 
i  torgowka:  tot  starajetsja  wywórotif  sřowa  po  polski  a  eta  starajetsja  k  pol- 
skim  slowam  pribawiť  chot  odno  russkojc  a  uže  negoworju  o  těch,  kotoryje 
goworiat  každyj  na  svojom  jazykě:  snačala  kažetsja  trudno,  a  potom  i  dla 
Rnsskago  i  dla  Poliaka  iď^t  kak  po  máslu.  Wse  eto  wpročem  neměšajet  pro 
dolženiu  nedowěrČiwosti  meŽdu  obrazowanym  klassom  Russkim  i  Polskim; 
i  ěudnoe  dělo  Russkoj  Poláka  a  Polák  Russkago  uprekajet. 

Sdělajte  odolženie  pošlite  cerez  knigoprodawca  knigi  moi  w  Brody  na 
Milikowskago,  dlja  peresylky  mně  v  Charkow.  Pokloniteé  W.  W.  Celakow- 
skomu:  jego  suprugě.  —  Emanuela  i  Karla  pocělujte,  Wojtěcha,  Rnsskii 
i  Polku  takže.  Buďte  zdorowy. 

Bodjanskij  klanjajetsja  Wam  i  Wladislawu  Wojtěchowiču. 

OóHHMaio  Bací  n^^^. •% 


Poljice  a  Chrvaté  poljičtí. 

črta    národopisná   a   kulturní. 

Od  Ivana  Matešana. 

(DukonSoní.) 

III. 

KněžI  hlaholští.  — ■  Řkoly.  —  Osudy   hlaholice   v  Poljicích.  —  Statut  poljický.  —  Záliba  Poljičatui 

v  hrdiuských  pbnich  národních.  —  Bývalá  samostatnosť  a  správa  Poljic    hodnostáři  a  úredafci,  jich 

volby  i  ceremonie  při  těchto.  —  Soudní  dviír  poljický.  —  Zánik  knUeciyí  Poljického  r.  1807. 

A  víte-li,  kdo  udržel  ty  starobylé  obyčeje,  ovšem  spolčené  s  je- 
jich vírou  ?  Neučení  kneži  glagolštl !  Oni  opuštěni  jsouce  morálně  i  ma- 
terielně,  snažili  se  toliko  vlastními  silami  povznésti  se  nad  lidem  a  jemu 
prospívati.  Lid  nevědomý,  až  bůh  brání,  a  pověrčivý  nad  míru,  ctil  a 
miloval  své  domácí  popy,  kteří  nad  něho  vynikali,  umějíce  čísti  mši 
a  psáti  glagolici.  Lid  v  ně  věřil,  neboC  viděl,  jak  na  jejich  modlitby 
nemocní  se  uzdravují,  vzduch  se  čistí  a  ďáblové  prchají.  Lid  nehledal 
příčiny  tohoto  zjevu  daleko  od  sebe.  Modlitba  a  řádný,  ano  svatý  život 
popů  byly  mu  dostatečným  výkladem.  Věc  ta  se  nám  vyjasní  t.  z  v.  z  á- 
pisem,  jejž  dávali  popové.  Lid  v  duševních  i  tělesných  potřebách   svých 


Poljic©  a  Chrvaté  poljičti.  467 

obi-aeel  se  k  popa,  a  tento  dával  um  za  d&včra  listcki  jeuž  se  měl  ově- 
řiti aemocoému  kolem  krku.  Ježto  ve  více  případech  tací  nemocni  se 
ozdravovali,  (? !)  lid  stále  vice  obrace]  se  ku  svým  popům  o  tyto  listy, 
tak  zvané  zápisy.  Podivuhodné  je,  avšak  přece  pravdivé,  že  tato  úcta 
a  láska  k  popům  vždy  byla  neobyčejná,  a  to  tím  vetší,  čím  jich  i  více 
bylo.  A  bývalo  jich  až  nazbyt;  neboť  kde  dnešního  dne  koná  službu 
ve  dvanácti  farách  jen  dvanáct  popů,  bylo  jich  v  minulém  století  tamže 
na  třicet,  kromě  oněch^  kteří  na  skutečné  místo  postaveni  býti  uemohli. 
V  každém  zámožnějším  domě  byl  jeden  aueb  i  víc^  popů,  kteří  byli 
eo  ipso  bratrskými  pohlaváry:  a  tím  i  prvními  rolníky  a  vzdělavateli 
půdy.  Oni  sloužili  lidu  vzorem  rozumného  hospodářství  a  orby,  pracu- 
jíce sami  na  poli.  Vždyť  ještě  starci  osmdesátiletí  vypravují,  kterak 
poijičtí  popové  po  skončené  mši  chápali  se  jařma  volův  a  s  nimi  po 
celý  den  orali ;  aneb  jak  klestili  viunou  révu,  ořezávali  větve,  šlechtili 
stromy,  čistili  zahrady  atd.  I  podnes  vzpomínají  zámožnější  rodiny  popů, 
jako  zakladatelův  a  rozšiřitelů  svých  dědictví. 

Ano  i  zevnějškem  svým  málo  se  lišili  jedni  od  druhých.  Potvrzuje 
nám  to  uzavření  církevního  provinciálního  sněmu  ve  Spletu  za  biskupa 
Ko&my  9.,  10.  a  11.  března  r.  1688.  v  kathedralním  chrámě:  Celý  jeden 
odstavec,  a  to  XXIV.,  mluví  o  popech  poljických,  a  hle,  co  o  oděvu: 

, Nechať  nikdo  nenosí  okrouhlé  čapky  jako  rolníci,  nýbrž  černé 
jako  Vlaši,  aneb  jinak,  jak  se  sluší  klerikovi.  Ne  červené  dolmany  bez 
rukávů;  ne  stříbrné  ozdoby  na  prsou;  ne  spodky  z  modrého  neb  jiného 
sukna,  vyjímaje  černé  neb  tmavé;  ne  opánky  neb  ,nestvy^  dokud  se 
koná  služba  boží,  nýbrž  střevíce.  Není  dovoleno  nositi  šavli  neb  pušku 
po  městě,  nýbrž  jen  malou  dýku,  schovanou  na  těle;  ještě  méně  je 
dovoleno  s  takou  zbraní  přítomnu  býti  mši." 

Jakož  se  popové  nelišili  od  sebe  rouchem,  tak  ani  jinými  zvlášt- 
nostmi, jak  se  tyto  nyní  od  kněze  požaduji.  Proto  týž  sněm  doporu- 
čuje, „aby  popové  nevykonávali  služby  ,kneza*  neb  ,kančelira*  (kancléře) ; 
pak  nechat  nechodí  s  nimi  plenit  neb  bít  se". 

Že  i  ve  vědách  byli  dosti  slabými,  již  jsem  připomenul,  a  snadno 
je  dovtípiti  se  příčiny  toho.  Boj  mezi  živlem  latinskovlaským  a  chrvat- 
ským,  který  nastal  ve  světských  záležitostech  již  v  počátku,  přešel  hned 
v  IX.  věku,  když  se  zavedla  bohoslužba  slovanská,  1  na  pole  církevní. 
Pop  národnosti  chrvatské  ve  všem  vzděláni  byl  skracován ;  vytýkalo  se 
mu  barbarství ;  hrozilo  se  mu  vyloučením  z  církve ;  nedostávalo  se  mu 
vyšších  svěcení;  jen,  byla-li  veliká  nouze  o  latinské  kněžstvo,  byl  připou- 
štěn k  posvátným  ceremoniím.  Jedním  slovem  :  proti  všem  nařízenín\  řím- 
ských papežů  pop  chrvatský  byl  přistěhovalcům  latinským  vyvrhelem  a  bar- 
barem. Nescházelo  ani  pomluv  a  klevet,  aby  se  zahladila  stopa  po  ja- 
zyku sv.  Cyrilla  a  Methoděje.  Kdo  nevěří  mým  slovům,  nechat  pročte 
zápisník  z  piTé  polovice  X.  věku  z  roku  Íí2ó.,  kdy  ve  Spletu  zasedal 
sněm  a  uzavřel  smrtelnou  ránu  glagolici.  Biskupové  snažili  se  jen  zni- 
čiti každé  pučící  símě  slovanské  liturgie,  a  toho  i  dosáhli,  když  byli 
úplně  zanedbali  vyučování  tomu  jazyku.  *)  Ačkoliv  od  IX.  do  XIX.  věku 

*)  Srovn.  zprávu  prof  Jagice  í  Archivu  díl  VI.,  sv.  4.)  o  pamětním  spise, 
jimž  duchovenstvo  dioecese  splětské  a  makarské  žádá  v  Římě,  aby  v  kninách 
(slovanských)  místo  hlaholice  uvedena  byla  latinka!  Pozn.  překl. 


468  ^^^^  MHteŠHn: 

tisíc  roků  minulo,  přece  žil  jazyk  beze  všeho  pěstování  a  přes  ueastálé 
pronásledování  i  zlobu  celý  v  neporušenosti.  Ovšem  nežil  jazyk  ten.  než 
jen  živořil.  Popové  nebyli  nositeli  ani  pravými  vykonavateli  liturgie, 
neboť  jim  nedostávalo  se  vědění,  však  nejsou  tím  vinni  oni,  n3'brž  jich 
představení,  jimž  duchovní  správa  byla  svěřena.  Popové  mnjíce  lásku 
k  věci  i  vůli  pevnou,  učinili  zajisté  seČ  byli  a  co  mohli.  Škola  jejich 
záležela  ve  čtení  missálův  a  breviářů,  v  krátké  nauce  bohosloveckého 
moralu,  a  ve  psaní  glagolice.  Všecky  ty  nauky  trvaly  čtyři,  pět  let, 
leckdy  i  kratčeji.- Učiteli  byli  jim  vlastní  faráři,  vyučení  týmž  zpfiso- 
bem:  tudíž  slabí  uČitoló  a  ještě  slabší  žáci. 

I  v  té  příčině  dí  sněm  r.  1688. :  „Klerikové  necbC  znají  azbuku, 
a  nechť  se  vycvičí  u  znalých  knéží  v  missálu  a  breviáři  —  jinnk  ne- 
budou připuštěni  k  svěcení."  Pak  „nechť  se  vy  bére  šest  schopnějších 
kněží  z  Poljic  k  důkladnému  vyučování  v  missáln  i  Breviáři".  —  Nechat 
se  nikdo  nediví  onomu  poklesnutí  a  nevědomosti  popů  glagolských. 
vždyť  i  církevní  sněm  v  Poreči  z  r.  1733.  ustanovuje  šest  examinátora 
pro  .glagoljaše*. 

Než  jako  litujeme  starých   glagolských  kněží,    že  zanedbáni  byli 
od  biskupů,  právě  tak  odsuzujeme  mladé  latinníky,  že  v  XIX.  věku  při 
stolici  hlaholského  jazyka  v  Zadře  sami   nedbají  o  to,  co  jim   má  býti 
svatým.    Kdyby   byli  bývali  staří  Poljičané  měli  to  štěstí,  jako  dnešní 
klerikové,  jak  by  se  bylo  jméno  hlaholistů  proslavilo  a  se  ctí    zpomi- 
nalo!  Avšak  dnešní  Poljičané  nemají  ducha  starých  svých  dědů;    stydí 
se  za  svůj  jazyk  církevní,  bližší  je  jim   dolman  než  košile!    Známo  je 
urbi  et  orbi,  kterak  ve  středověku  slovanští  zvukové   ozývali  se  po 
chrámech,  kde  dnes  pouhá  latina  vládne.  Projděmež  v  civilním  Chrvat- 
sku  okres  karlovecký,  kde  před  dvěma  veky  hlaholisté  jediní   vykoná- 
vali službu  boží,  a  spusťme  se   v  přímoří   chrvatské  i  do    Istrie,  a  ze- 
ptejme se  Kastvanů,  Veprimců,    Lovrinanů,    Mošceničanův  a  Brsečanů. 
kterak  se  u  nich    četla   mše  až  do  r.  1678.?    Všichni  nám  odpovědi: 
hlaholsky.    Jděmež    do   Dalmácie    a  zastavme  se  v  zaderské  metropoli. 
Hle  tu  v  XVII.  věku    podřízená    biskupství   Rab,    Krk  i  Čres  mají  vý- 
hradně hlaholskou    bohoslužbu    a    tolikéž  i  Zader;  ano  r.  1857.,  tedy 
před  osmadvaceti  lety,  byla  v  zaderském  arcibiskupství  čtena  hlaholská 
mše  na  devětatřiceti  místech,  buď  od  jednoho  popa,   buď  ode  dvou,  a 
též  ve  dvou  klášteřích.  A  dnes?...  V  biskupství  krčském,  téhož  roku 
1857.,   četla  se  hlaholská  mše    v  třinácti  místech  a  čtyřech  klášteřích. 
A  dnes  ?  . . . 

A  kterak  bylo  v  biskupství  splětském?  Hle,  sněm  z  r.  1688.  stě- 
žuje si,  že  ze  šestatřiceti  venkovských  far,  jen  osm  jich  je  latinských, 
a  osmadvacet  hlaholských.  R.  1857.  byla  čtena  na  jedenašedesáti  mí- 
stech mše  hlaholská.  A  dnes?  Staří  umřeli,  a  mladí,  velicí  mudrcové, 
obrátili  se  zády  ku  svému  bohatství.  V  šibenickém  biskupství  četla  se 
mše  hlaholská  ve  dvou  farách  a  v  jednom  klášteře.  Dnes  pak  není 
ani  toho! 

Dnešního  dne  čte  se  hlaholská  mše  v  Poljicích  jen  na  dvou  mí- 
stech ode  dvou  farářův,  ačkoliv  jest  asi  deset  jiných  popů,  kteří  po 
různých  stranách  konají  své  povinnosti  v  témž  jazyku.  Pop  zpívá  gla- 
golsky,  a  lid  odpovídá  chrvatsky.  Kde  pik  pop  latinsky  péje,   nevšímá 


Poljice  a  Chrvaté  poljičti.  469 

si  toho  lid  a  neodpovídá  vůbec;  starobylý  obyčej  zaryl  se  mu  blaboko 
do  srdce,  a  není  na«  světě  síly,  která  by  mu  jej  vyrvala.  —  Právě  tak 
vykonávají  se  i  jiné  obřady  církevní  cbrvatským  jazykem,  a  to  po  sta- 
rém obyčeji.   Dodnes  je    mnohým    známo,    kterak   staří   popové  vftbec 
mívali  jakési   zvláštní  knihy    s  rozmaoitým  zaklínáním    (zažehnáváním) 
proti  obladám  (netvorům),  zmijím  a  všem  škodlivým  živočichům.  Dneš- 
ního dne,  kdy  nastoupila   mladá  generace,    vynčená  ve  všem,   ale  nej- 
méné  v  praktických  naukách,  převrátila   řád    chopivši  se  místo  starých 
perganaenových  foliantů  —  ve  zlatě  vázaných  obřadných  knih,  aby  po- 
kračovala —  v  díle  svých  předchůdců.   Tyto  novoty  probudily  mezi  li- 
dem zprvu  veliký  povyk  a  hluk.  Tak  vešel  v  obyčej  v  Poljicích  modli- 
tebník jakéhos  popa  Terziče,   jenž  se    vyznamenával  hojným  žehnáním 
a  ještě  četnějším  zaklínáním  proti  všemu  onomu,  co  může  škoditi  zemi. 
Národ  uvyklý  takovým  žehnáním  a  děsným  kletbám,  stěžuje  si  na  mladé 
popy,  že  zahodili  staré  knihy  a  chopili  se  nových.  Zničí-li  na  př.  úrodu 
krupobití  —  není  pochybnosti,  tím  vinny  jsou  uové  žehnací  formule.  Slyšel 
jsem  docela  sám,  kterak  povykovali  za  jakýms  popem :    „Nechce  ničeho 
védéti  o  Tereziču !  Nemáš  uad  naše  staré  popy,  před  nimi  prchalo  kru- 
pobití i  bouře !  —  Však  i  tomu  se  časem  odpomůže  —  dobrými  ško- 
lami, a  těch  je  Poljičanům  nadmíru  potřebí." 

Řádné  národní  školy  jsou  v  Jesenicích,  Sriujinu,  Tugarech  a  v  Dol- 
ním DOci,  a  pomocné  školy  v  Gatech,  Zvečeanji,  v  Horním  i  Středním 
DOci.  V  řádných  školách  jsou  učitelé  světští,  vyučení  po  novém  sy- 
stému ve  všech  třiceti  předmětech,  které  musí  v  opuštěné  vesnici  před- 
nášeti dítkám  od  6 — 14  roků! 

Pomocné  školy  lepší  jsou  než  řádné,  obzvláště  kde  nespadají  pod 
dozor  zemské  vlády.  Tu  učí  se  dítky  čtyřem  hlavním  základům:  ná- 
boženství, čtení,  psaní  a  počítáni,  a  z  ostatních  vécí  jen  málo  neb  nic. 

Z  národní  vesnické  školy  jdou  Poljičané  do  semeniště  splětského, 
pak  zaderského  a  odtud  na  faru.  Velmi  jsou  vzácni  oni,  kteří  se  po- 
svěcují vyšším  naukám.  Tu  lid  podivem  žasne,  slyší-li,  že  kdo  do  Vidné 
ua  studie  odešel,  a  hned  uvažuje:  „uvidí  krále,  bude  mluvit  s  králem, 
aj  ten  bude  moudrým"  atd. 

Staří  Poljičané  málo  co  psali,  avšak  to,  co  psali,  psali  toliko  ja- 
zykem chrvatským,  nářečím  čakavským  a  písmem  hlaholským,  což  je 
ostatně  —  budiž  mimochodem  řečeno  —  bosenská  cyrillice.  Toto  písmo, 
které  ani  dnes  není  vzácné,  bylo  druhdy  všeobecné,  vždy  panovalo  ve 
veřejném  životě,  jak  v  domácích  listinách  a  písmech,  tak  v  dopisování 
s  přejasnou  královnou  moře.  Písmo  to  zove  se  hlaholicí,  od  knih  hla- 
holských, ačkoli  jinak  není  než  řeckoslověuskou  cyrillicí,  kterou  psali 
katolíci  v  Bosně  a  Hercegovině  až  do  našich  časův  a  též  liěkteré  knihy 
tištěny  jsou  tímto  písmem.  Z  Bosny  přišla  hlaholice  či  lépe  cyrillice 
v  Dabrovník.  Slavná  republika  dubrovnická  užívala  tohoto  písma,  když 
si  dopisovala  s  králi,  despoty,  vojvodami  a  knížaty  srbskými,  bosen- 
skými, dalmatskými  a  přímořskými.  Možná  že  se  z  Bosny  přestěhovala 
cyrillice  do  Poljic  ještě  za  doby,  když  pradědové  přistěhovali  se  do 
nové  vlasti. 

Touto  azbukou  psali  Poljičané  matríky  narozených,  biřmovaných, 
oddávaných,  knihy  zemřelých,  paměti  výroční,  kroniky,  letopisy,  životy 


470  Ivan  MateŠan: 

svatých,  zákony,  smlouvy,  ohlasy,  vysvědčení  atd.,  anjo  i  dnes  ještě  vy- 
škytají se  po  domích  hlaholské  kapní  listiny,  týkající  se  pozemků.  Tato 
písmena  za  nynějších  doh  stala  se  hieroglyfy,  neh  jich  mládež  ueamí 
čísti.  Proto  též  velmi  často  slyšeti  lze,  jak  se  prostý  Poljičan  diví  a 
žasne,  že  mládež  nezná  toho  písma,  „čemu  pak  se  učíš,''  táže  se  žáka, 
„když  neznáš  ani  písma,  kterému  se  tvoji  dědové  doma  naučili?** 
Kromě  těchto  obvyklých  listin  o  koupi  a  prodeji  pozemkft  sluší  mezi 
památkami,  jež  se  nalézají  po  archivech,  t.  j.  domech  poljickýcb,  zmí- 
niti se  o  tak  zvaném  statutu  poljickém,  jediném  to  zbytku  svo- 
bodné doby  a  to  ze  XVI.  věku. 

Statut  poljický  obsahuje  sbírku  zákonů,  sdělaných  v  různých 
dobách,  kterak  se  Poljičané  zachovávati  mají.  Jak  nějaký  zákon  byl 
utvořen,  byl  ihned  mezi  dřívější  umístěn. 

Tyto  zákony  nejsou  většinou  nic  jiného,   než  národní  obyčejové, 
kteří  přecházeli  z  otce  na  syna.  Z  této  památky  rozeznati  můžeme  různé 
poměry  rodinného,  moralného  i  sociálního  života:  zde  rozestírá  se  před 
očima  našima  obraz  národního  života  se  všemi  ctnostmi  i  se  všemi  ne- 
dostatky. —  Kromě  toho  jest  statut  poljický  nevyčerpatelným  zřídlem 
zdravého  a  jadrného  jazyka,  znamenitý   v  historii  literatury  co  vzácný 
příklad  pravé  prosy,  jakou  kdy  se  honositi  mohou  Chrvati  ze  XVI.  stol. 
Lahodí    člověku   prostota,    ráznost  a  jadrnost   prostonárodních    výrazů, 
tak  charakteristických  v  obyčejovém  právu  a  primitivném  životě  selském. 
O  čem  také  má  mluviti    prostý  lid,    než  o  práci  domácí,  polní,  na  vi- 
nicích, mlýnicích,  o  chovu  dobytka  a  rozmanitých  selských  řemeslech? 
Divíme   se   zdravému   věhlasu,    který   všemu    dovede   určiti    případnou 
míru,  osnovanou  na  národních  obyčejích.  —  Statut  psán  je  novější  ča- 
kavštinou,  t.  j.  jazykem,  který  se  mnoho  přibližuje  dnešní  štokavštině. 
Ěekl  bych,  že  je  ona  památka   mostem  či  přechodem  z  čakavštiny  do 
štokavštiny.  I  dnes  nemluví  se  jinak  v  Poljicích.  Štokavské  nářečí  s  ně- 
jakým drobtem  čakavštiny  zavládlo  všude,  kromě  u  Přímorců,  u  nichž 
se  za  příčinou  styků  jich    s  Boduly   nejjasněji   rozeznávají  Gakavci  co 
zbytky  oné  starobylé,  ryzí  čakavštiny    s  pravým   čakavským   akcentem. 
Přímořský  Poljičan  praví  na  př.  v  g  e  n.  s  i  n  g.  v  o  d  é,  b  r  a  d  é,  F  r  a  n  é, 
kumé,  t.  j.  všecka  jména  ženského  rodu   (a  —  deklin.)   dvouslabičná 
mají  takový  přízvuk,  jenž  přitahuje  i  adjektiva,  jež  jsou  vedle  substan- 
tiv:   „u  našega  Frané,    bilé  bradé;  jesi  bila  u  naše  Maré".  Že 
i  tyto  zbytky  pominou,    za  to  nám   ručí  jednak   škola,  a  jednak  živý 
příklad  metamorfosy  u  horních  Poljičanů. 

I  statut  psán  je  bosenskou  cyrillicí,  kterou  Poljičané  zovou 
chrvatským  písmem.  Náslovná  a  počáteční  písmena  větší  jsou  od 
ostatních,  ano  často  jsou  i  dvakráte  tak  veliká.  Go  se  týče  čísel,  dlužno 
pamatovati,  že  Poljičané  psávali  čísla  druhdy  číselnými  jmény,  druhdy 
arabskými  znaky,  avšak  větším  dílem  písmeny,  kterým  je  dodáno  za- 
končení jejich  jména.  I  hodnota  některých  písmen  rozličná  je  od  znaků 
číselných  řeckoslověnských.  Psán  je  statut  vesměs  výslovností  ikavskou. 

Kromě  zpomenutého  statutu  a  několika  oněch  listin  nemá  Polji- 
čan jiných  knih.  Přes  vše  to  lid  lne  láskou  ku  knize,  jmenovitě  když 
se  mu  prozpěvuje  neb  vypravuje  něco  z  knihy.  Rád  naslouchá  popu,  když 
mu  předčítá  noviny  a  různé  události,  i  nejraději  se  poptává:  „Bijou-li 


Poljice  a  Chrvaté  poljiSti.  471 

sekráloTé?  Zdali  porazili  Turka  nekřtěDce?**  Ba  vera,  jestli  u  popa 
zabrnolo  1000  Turků,  u  čtvrtého  zpVavodaje  zvýši  se  již  počet  do 
r)-6000 ! 

Jestliže  se  z  novin  nejvíce  vyptávají  po  Turcích,  tož  je  očividno, 
že  na  ně  nezapomenou  ani  v  národních  písních.  K  tomu  má  Poljičan 
krásnou  příležitost  v  prostonárodním  chrvatském  zpěvníku  (pjesmaríca) 
Fra.  Andrije  Kačice.  Nenaleznete  domu,  který  by  nechoval  ve  schránce 
„pjesmarici".  Není  vzájemné  návštěvy  a  schůze,  kde  by  pěvec  s  prů- 
vodem  guslí  neb  bez  nich  z  téhož  zpěvníku  nezazpíval  kterou  píseĎ ; 
není  starce  ani  stařeny,  ni  muže,  ni  ženy,  ba  ani  mladšího  odrostu, 
aby  aspoň  jedné  písně  z  něho  neznal  z  paměti !  A  přece,  ačkoli  je  ten 
svét  zná,  a  ačkoliv  je  slyšel  už  sto  a  stokráte,  přece  vždy  vrací  se 
k  nim :  a  toliko  známé  písně  si  přeje,  aby  se  mu  opětovaly,  a  to  proto, 
že  proti  Turkům  pějí.  Velmi  zajimavo  je  pozorovati  náš  svět  za  dlou- 
hých zimních  večerů  okolo  kamen  aneb  v  létě  pod  stromem,  kdy  na- 
slouchá onu  věkověčnou  monotonii,  a  to  s  tak  napjatou  pozorností,  že 
mu  ni  jediného  slůvka  neujde.  Když  je  přestávka,  diví  se  junákům  a 
chválí  jejich  hrdinství:  „Evala  mu,  to  je  junák!  Veselá  mu  májka! 
Ala  ih  je  sila  bila!"  atd.  Ideál  pak  bohatýrství  soustřeďuje  se  v  Jiřím 
Kastriotiči,  jež  jest  nejmilejší  a  nejoblíbenější  osobou  v  celé  Kačičově 
pjesmarici,  a  též  v  jiných  sbírkách,  na  př.  té,  již  vydala  Matice  dal- 
matská.  Phhodí-li  se  tytýž,  že  pěvec,  jmenovité  žák,  mysle,  že  se  za- 
vděčí posluchačům,  zazpívá  z  matičně  sbírky  některou  píseň  o  kralje- 
viču  Markovi,  hned  nastane  jakés  tajemné  reptání  mezi  mužským  i  žen- 
ským světem,  jmenovitě  mezi  posledními,  které  se  vyslovují:  „Ach,  což  je 
královic  Marko,  ten  veliký  šibal,  liška!  Není  juiiáka  nad  Kastriotice! 
Zpívej  ty  o  něm,  buď  o  obležení  Vídně  aneb  o  sv.  Jiří,  kterak  zabil 
draka!"  —  Mají  Poljičané  i  své  domácí  písně,  jsou  to  vsak  většinou 
písně  příležitostné  satirického  obsahu.  Není  jediné  vážnější  události  na 
vesnici,  o  níž  by  mladý  svět  od  14 — 18  let  nevymyslil  nějakou  píseň. 
Vtom  uměni  nejoriginálnějšími  jsou  pastýři.  Tu  jeden  přidá  jedno  slovo, 
diTihý  druhé  a  třetí  vysloví  již  celou,  rýmovanou  píseň,  která  vbrzce 
stane  se  obecným  dědictvím  celé  vesnice. 

Seznámivše  čtenáře  ve  hlavních  obrysech  s  nynějšími  a  někdej- 
šími Poljicemi  i  Poljičany;  vytknuvše  dle  možnosti  všecky  jejich  zvlášt- 
nosti jak  v  životě  veřejném,  tak  soukromém;  prošedše  se  s  uimi  po 
polích  i  vinicích,  po  horách  i  dolinách,  po  řece  i  moři;  vstoupivše 
i  do  chrámu  a  do  školy,  k  latinníkům  i  hlaholistům,  spatřivše  i  prostý 
lid  na  jeho  besedách :  provedli  jsme  as  úmysl  svůj  z  počátku  před- 
sevzatý. 

Ovsem  žádoucno  by  bylo  říci  něco  z  dějin  poljických.  Co  se  nej- 
více v  té  příčině  o  Poljicích  ví,  to  je  něco  o  formě  ústavy,  o  různých 
úřednicích  a  jejich  povinnostech  atd. 

Poljičané  vedli  vládu  a  správu  nad  sebou  sami,  po  poljickém  zá- 
konu, třeba  ne  dle  jména  úplně  neodvisle,  přece  vskutku  úplně  samo- 
statné. Odvislosť  jejich  záležela  toliko  v  tom,  že  musili  ohlásiti  nově 
zvoleného  velikého  „kneza"  vrchní  správě  Benátek.  Toto  vrchní  a 
ochranné  panství  zvalo  se  „gospodstvo"  aneb  „presvitlo  go- 
spodstvo  mljetačko",  a  sám  doze  „gospodar**,  kteréhož  jména 


472  Ivsn  Matešan: 

užívalo  se  i  pro  držitele  země.  V  knížectví  byl  včele  správy  poljicki 
stol   čili   banka.   Tu    se   prvá   osoba  nazývala   veliki  kněz,  jeDž 
mohl   tři    léta    po   sobě  býti  zvolen;    musil   třikrát  do  roka  obch&zeti 
župa  a  souditi  se  ^stolem".  Platu  dostával  30  beitmft.  Jemu  kruče 
bylo  tré  přísežných  soudců  ze  tří  plemen:  T^ešimírá,  Limciáv  a  Kre- 
meničanň.   Moc  jejich  trvala  jako  knížecí.    Po  nich  následoval  ^kan- 
čelir**,   který   dle   statutu   musil   býti   rozeným   Poljičanem,    dostával 
každého  roku  20  beran&,  aneb  za  každého  berana  38  bolančů  (několik 
gazet  ==  trojníků) ;  vyjímaje  harač  byl  prost  všech  berní.  Za  psaní,  jež 
vydával  v  kanceláři,  měl  právo  požadovati  pět  bolančů.  Týž  „kančelir'^ 
byl  v  čase  války  též  velikým  vojvodou,  a  co  takový  musil  nositi  před 
lidem  poljický  barjak,  na  němž  spatřoval  se  sv.  Jiří,  patron  knížectví. 
Vedle   těchto  byl    nejnižším   hodnostářem    „přistav   o  bděni*',   t.  j. 
obecní  příi-učí,  ,po  nichž  se  dějí  půhony  dle  zákona,  i  právní  pře  vy- 
šetřují i  poroty  i  svědectví  i  dlužnosti  mezi  lidmi".  —  „Pokuty,  k  nimž 
odsoudí  ,knez*  a  soudci,  náležejí  z  polovice  knezu,  obci  a  obecníma  ,prí- 
stavu'  desátý  díl  z  nich." 

ToC  výkonná  moc  nad  celými  Poljicemi,  nade  všemi  dvanácti  ves- 
nicemi; však  i  jednotlivé  vsi  měly  své  hlaváry,  totiž  byli  to  tak  zváni 
„malí  knězové".  Oni  byli  pn nimi  soudci,  každý  ve  své  vesnici.  Od 
katunského  soudu  jakož  i  od  poroty  bylo  odvolání  na  dvorský  soud, 
„poljicki  stol",  od  tohoto  na  knížete,  a  od  tohoto  konečné,  a  to 
v  řídkých  případech,  na  knížete  splětského. 

Jest  nyní  otázka,  kdo  se  mohl  státi  velikým  knížetem?  Vedle 
primitivných  Ghrvatů,  kteří  se  tam  přistěhovali  v  VII.  století,  usadili 
se  tamže  za  nepokojů  v  Uhersku  a  za  příčinou  nájezdů  tatarských 
mnozí  maďarští  šlechticové,  kteří  dovedli  nevinného  lidu  tou  měrou  vy- 
užitkovati,  že  si  pozvolna  osvojili  vrchní  vládu.  Za  nimi  přistěhovalo 
se  též  mnoho  „starousedlých"  bosenských  didičů,  kteří  s  prvými  vyko- 
návali nejdůležitější  úřady,  zanedbavše  a  zanechavše  nižší  lid  v  podruž- 
nickém  stavu.  Z  těch  dvou  přistěhovalých  tříd  volen  byl  „poljicki  stol" 
i  „malí  knězové".    Potud   tradice   národní,   neboť  historie  o  tom  mlčí. 

Poněvadž  občanstvo  mělo  právo  všecky  svrchu  zpomenuté  hodno- 
stáře voliti,  byl  ustanoven  jeden  den  v  roce,  kdy  volby  se  konaly.  Bylo 
to  na  den  sv.  Jiří,  patrona  poljického  knížectví.    Obraz   jeho  skvěl  se 
na   hedvábném   praporu,  jenž   byl   vztyčen  o  každý   veliký  svátek.    Ka 
tomto  místě  připomínáme,  že  posud  se  zachovalo  tré  barjaků  neb  pra- 
porů v  Poljicích.    Z  jednoho    starého   barjaku  zachovaly  se  pouze  cHvy 
7,  jemného  červeného  hedvábí.  Bezpochyby  byl  tento  prapor  nesen  před 
branným  lidem  poljickým  v  mnohých  a  mnohých  válkách  s  Turky,  neboC 
ještě  nyní  prý  lze  na  něm  spatřiti    stopy  krve.   Dnihý   barjak  je  celý 
z  bílého  plátna;  na  jedné    straně   uprostřed   nese   obraz  sv.  Jiří,  a   na 
druhé    erb   králů  chrvatskouherských.   Třetí  barjak  má  podoba  čtverce 
a  jest  hedvábný.  Uprostřed  má  benátského  lva  s  jedné  strany,  a  s  drahé 
sv.   Jiří   s  nadpisy:    „Conte   Matteo   Kružičevié    collonello**, 
a    nConte    Ňicoló    Barbaric    tenente    colonello".    Obraí^ 
sv.  Jiří  byl  vyryt  i  na  veliké  pečeti  knížecí,    o    níž  se  nyní  neví,  kde 
se  nalézá.  Témuž  světci  stavěly  se  též  kostely  a  svatyně,  jmenovité   na 
kopcích  hor  a  vysočin. 


Poljice  a  Chrvflté  poljičti.  473 

Yoiba  „malých   knezft*'    konala  se   v  jednotlivých  vesnicích  před 
farním  úomem  aneb  na  jiném  miste,  a  účastnili  se  j(  veškeren  lid  do- 
tyčné vesnice.   Kdo  nejvíce  hlasů  obdržel,    ten  byl  ihned  prohlášen  za 
.irneza*  a  vrchního  soudce  dotyčné  vesnice.  Po  vykonané  volbé  vydali 
se  na  cesta  .malí  knězové**  obyčejně   se    sluhy,  kmety  a  drnžinou    do 
h]a?ního  mě-ta<,  v  metropoli  poljickou,  kde  se  vždy  konala  volba,  totiž 
do  Gata.    Volba   nastala   na    „zborišti**  pod  Gradcem  na  obecní 
reste,  a  na  úhoru,  kde  i  dnes  na  věčnou  paměť  stojí  kámen  s  oporou, 
iia  ncmž  zasedával  veliký  kněz,  oděn  ve  skvělém  svém  rouchu  ze  sukna, 
se  stříbrnými  spínadly,  vyšívanými  spodky,    palašem   a  velikou  čapkou 
oa  blnvé.   Jemu  po  boku  rozestavil  se   v  okruhu  celý  „stol^    poljický, 
a  za  těmi    malí   knězové,   ktefí  se  dostavili,   aby  zvolili  nové  neb  po- 
tvrdili   staré    hodnostáře.   Někteří    sedí    na   zemi,  jíní  stojí  na   nohou ; 
nékteiý  přistrčil  si  kámen,   jiný  pohodlně  se  rozložil.    Uprostřed  stojí 
skříĎ    6  pečetí   sv.  Jiří,    písma,  listiny,    dukáty,   statut,  knížecí  válečný 
i  míronosný  prapor.  Tamo  vůkol  shromáždil  se  všechen  národ,  aby  po- 
zdravil nového  kneza.  Vztyčí  se  starý  *  veliký  kněz,  a  vzdávaje  díky  za 
udělenou  mu  hodnost,  odevzdává  klíče  od  skříně  „kančeliru",  aby  pro- 
hledl, je-li  vše  na  místě  a  v  pořádku.   Týž  je  přijme  a  přehlíží  obsah 
skříně    před    celým  sborem  a  národem.    Kd}ž  nalezeno  vše  v  pořádku, 
ujme  se  slova  generální   vikář  poljický  a  uvažuje    po  pořadu  veřejnou 
činnosť  velikého    kneza  i  ostatních  úředníků;    děkuje   knezn  i  veškeré 
jeho  družině  za  moudrou  vládu  a  za  věrnosť  zákonu  i  vlasti.  Nato  ve- 
liký   kněz    ve  jménu    svém  a  celého  .stolu"    prosí   za  odpuštění  před 
celým  národem,  jestli  někoho  čím  urazil,  aby  mu  prominul,  pakli  proti 
němu  samému  někdo  se  čím  provinil,    milerád    mu  on  odpouští.    Když 
se  bylo  všemi  ústy  ozvalo  „Bog  ti  prostio",  přistupuje  se  k  hlaso- 
vání a  k  volbě  hodnostářS.  Volenci  a  jeho  nejbližším  hodnostářům  ode- 
vzdávají se  znaky  správy  do  rukou,  a  lid  spolu  s  nimi  zp'vaje  a  z  pušek 
stříleje  odchází  na  kopec  Grád  ca  do  kaple  sv.  Jiří,  kde  účastni  jsou 
bohoslužby.   Tato  svatyně,    která  náleží  celému  knížectví,  ačkoli  je  na 
hranici    Gat,    nechová   nic   zvláštního    v  sobě,  kromě  dvou  kamenných 
stolic  pro  knížete  a  hodnostáře.  Den  voleb  byl  dnen  veliké  slavnosti, 
veselí  a  hostin ;  a  jmenovitě  v  oné  vesnici,  kam  skříně  přišla.  Den  po 
volbách  odplavili  se  dva  šlechticové  do  Benátek,  aby  se  ohlásili  dožovi, 
a  aby  byly  potvrzeny  privileje  poljické.   „Stol"  nastoupiv  v  úřad  svůj, 
jal  se  ihned  vykonávati  své  povinnosti,   a    to  s  přísností  dosti  velikou. 
Zločince  pokutovali  usečením  hlavy,  která  pověšena  byla  na  veliký  kůl 
na  Zborišti  několik  dní  každému  k  hrozné  výstraze.    Za  jiná  menší 
provinění  mohl  se  vinník  vykoupiti  buď  pohoštuje  hodnostáře  ve  svém 
domě,    dokud    by  nezaplatil  uložené  pokuty;   aneb   strádaje  ve  vězení, 
které  dodnes  spatřiti  lze  nedaleko  zpomenutého  Zboriště.  Na  valném 
sněmu  dávaly  se  i  zákony,  činěny  nálezy,  řešily  se  spory,  a  to  formulí : 
„Poljica   uzakoniše,   ustatutiše   ovako." 

Pod  touto  formou  vládní,  pod  takou  vrchností  tvořili  Poljičané 
až  do  r.  1807.  zvláštní  knížectví.  Než  převrat  francouzský  zasáhl  smrtelně 
i  Poljičany  zničiv  jim  veškerou  svobodu  a  spoutav  ji  nesnesitelným 
jařmem.  Marmont,  generál  francouzský  a  velitel  dalmatský,  utábořil  se 
v  Gatech,   aby    prachem   a    olovem   zničil  odpor  knězů ;   aby  je  zbavil 


474  Edvard  Jelínek: 

pozemkův  i  příbytkův  a  uvedl  v  neskonalou  bídu.  Vypravuj íf  starci 
801etí,  že  generál  Marmont  ležel  na  velikém  oltáři  ve  chrámu  sv.  Cy- 
priana,  a  že  vojáci  jeho  rozdělali  si  oheĎ  uprostřed  kostela.  Zpustošili 
a  vyplenili  svatyně,  roznesli  roucha  i  ryzí  zlato;  z  téhož  jmenovaného 
kostela  odnesli  900  ok  (=  11  centů)  žlutého  vosku  a  množství  medu. 
Vyplenili  z  domů  plných  dvacet  pytlů  národního  kroje  ze  sukna,  plástů, 
kožichů,  kamizolí,  kabátců  s  krásnými  přezkami,  pláty  i  pouty.  Vypravuje 
lid,  kterak  Francouz  uzmul  jim  i  střelný  prach  i  náboj  a  pytel  plný 
spon,  přezek  a  knoflíků  všelijakých.  A  tak  národní  zbroj  sebral,  ho- 
vada i  mezky  odvedl,  pšenici  a  žito  rozmetal,  víno  a  olej  rozlil.  A  více 
jiných  věcí  vypravuje  lid,  avšak  co  plátno  toho  zpomínati.  Ukradené 
více  se  nenavrátí!  Lépe  je  starati  se  o  přítomnost,  a  chrániti  se  před 
cizinci  a  cizopasnlky.  Na  činitelích  povolaných  záleží,  aby  občanstvo 
zachovalo  své  dobré  vlastnosti  i  starobylé  obyčeje,  šířením  osvěty  pak 
a  nauky  bohdá  vrátí  se  zase  zlatí  časové  svobody,  po  níž  Poljičauc 
neustále  touží. 


Slovanské  dojmy  z  Francie. 

Několik  z  denníku  vytržených,  listů. 
Podává  Edvard  Jelínek. 

(Dokonfieni.) 

V  našem  ^Slovanském  sborníku"  byla  již  zmínka  učiněna 
o  novém  obsazení  významné  stolice  řečí  a  literatur  slovanských 
pH  Collége  de  France  (1885.,  str.  324.).  Zasednutím  prof.  L. 
Legera  k  jedinému  slovanskému  „čepu"  v  Paříži  a  zahájením  jeho 
přednášek  dán  instituci  této,  pokud  se  národův  slovanských  týče, 
nový,  osvěžený  a  důležitý  význam.  Muž  v  plném  rozkvětu  své  od- 
borné činnosti,  pracovník  v  oboru  slavistiky  od  mnoha  již  let 
známý  a  osvědčený,  přistoupil  nyní  ku  stanovisku,  jež  po  léta 
zastupováno  bylo  věhlasným  Mickiewiczem,  C.  Robertem  a  sta- 
řičkým Chodžkou.  Živé  slovo  jeho  povoláno  jest,  aby  siřilo  v  nej- 
rozsáhlejších kruzích  společnosti  francouzské  vědomosti  o  světě 
slovanském,  o  jeho  životě,  pokroku  i  značení. 

Ačkoliv  Collége  de  France*)  není  instituci  politickou 
a  jen  vědu  a  šířeni  její  pěstuje,  přece  nelze  popírati,  že  působ- 
nost její  alespoň  v  někteiých  svých  odborech  může  státi  se  též 
činitelem  politickým,  t.  j.  působením  na  živly,  z  nichžto  vyvíjí  se 
proud  politických  záležitostí.  Rozumí  se,  že  „politika"  nevychází 
z  tendencí   ct.  professora,   nýbrž   že   vyplývati   musí  z  věci  samé. 

*)  Založení  Collége  de  France  (prvotně:  Collége  des  trois  langues) 
sahá  do  r.  1530  a  Čitá  nyní  skoro  Čtyřicet  stolic,  z  nichžto  slovanská  posvěcena 
byla  Adamem  Mickiewiczem.  Přednášky  zde  konané  jsou  veřejné  a  bezplatné, 
neJširSim  vrstvám  obecenstva  přístupné.  Tím  se  populární,  ač  veskrz  věcná 
forma  přednáSek  sama  podmiňuje.  Collége  de  France  jest  úplně  oddělena  od 
university  a  správa  její  náleží  ministerstvu  vyučování.  O  vzniku  slovanské 
stolice  jsou  zajímavé  zprávy  v  právě  vydaném  čtvrtém  svazku  korrespondencí 
A.  Mickiowicze  (Paříž  1885.). 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  475 

Z  Fédeckého  stanoviska  vzmáhá  se  význam  slovanské  stolice 
v  Pařiži  Um  výše,  čím  chatrnější  jsou  vědomosti  o  Slovanech  ve 
Francii  vůbec.  Chatrnosf  tuto  nepřipisujeme  výhradně  přislovné 
v  cizině  nevšimavosti  Francouzů  k  ostatním,  méně  snad  vyvinu- 
tým, velikým  a  jim  dňležitým  národům,  klademe  jí  zároveň  na 
vrub  nedosti  vydatnému  povzbuzováni.  Tolik  je  jisto,  že  Francie 
schopnější  jest  jiných  národů  porozuměti  Slovanům  a  rozehřáti 
se  pro  jejich  osudy.  Poměr  ten  žádná  zášf  plemenná  neotravuje, 
nýbrž  celý  běh  dějin  jej  spíše  přirozeným  činí.  I  osud  národa 
českého,  znázorněn  Francouzům  způsobem  piiměřeným,  roznítí 
je  zajisté  v  míře  svrchované  a  získá  pro  věc  cele. 

Professor  L.  Leger  všeho  toho  jest  si  zajisté  dobře  vědom, 
a  ačkoli  vedle  něho  má  věc  slovanská  ve  Francii  ještě  několik 
horlivých  a  činných  pracovníků,  posvěcujících  se  jednotlivým 
národům  slovanským  a  jednotlivým  ratolestem  jejich  života, 
přec  jest  on  dnes  jediný,  jemuž  přáno  působiti  tak  vydatné  a  po- 
všechně. Vyplývá  to  také  samo  z  postavení  jeho  při  Gollége  de 
France. 

Tu  naskytuje  se  mimovolně  otázka,  čeho  nadíti  se  můžeme 
a  smíme  od  prof.  Legera.  Literami  činnost  p.  professorova,  tak 
dobře  u  nás  známá,  že  se  o  tom  ani  siřili  nemusíme,  naplňuje  nás 
nadějemi  nejlepšími;  zejména  náš  život  zbadal  tento  muž  tak,  že  ne- 
vyrovná se  mu  nikdo  netoliko  ve  Francii,  ale  ani  v  ostatní  cizině, 
ano  praktickými  vědomostmi  svými  —  jak  pisatel  těchto  řádků  měl 
čest  se  přesvědčiti  —  předstihuje  i  mnohé  slavisty  slovanské!  Ale 
v  úspěchu  při  působnosti  takové,  jakou  v  těchto  dnech  zahájil 
prof.  Leger,  nerozhoduji  toliko  vědomosti,  jsouf  ještě  jiné  okol- 
nosti, které  dokonalý  zdar  jediné  mohou  zabezpečiti.  Čím  stala 
by  se  Gollége  de  France,  kdyby  po  světě  se  roztrousilo,  že 
pěstuje  se  tam  strannictvi,  kdyby  ozývali  se  hlasové,  že  povolaný 
tlumočník  věcí  slovanských  nestojí  nad  stranami? 

Bohužel!  Při  rozervanosti  a  neutěšeném  poměru  jednotlivých 
plemen  slovanských  k  S3bé,  přibývá  obtíží  slovanské  stolici  více 
než  kterékoli  jiné.  Ztratiti  vážnost,  lásku  a  důvěru  v  bezúhonnou 
spravedlnost  znamená  tolik,  jako  ztráta  všeho.  Jest  již  tak  na  světě, 
že  sto  dobrých  kroků  neváží  se  tak  jako  jediný  zlý.  V  předná- 
škách prof.  Legera  naskýtá  se  mnoho  příležitosti  zabíhati  ku  vzá- 
jemným poměrům  slovanských  národův,  a  tu  není  věru  nic  chou- 
lostivějšího, jak  vymknouti  se  —  šťastně.  Naskýtá  se  tisíc  zdánlivě 
nepatrných  úskalisk,  jež  překonati  lze  jen  člověku  bystrému  a  — 
čestnému  každou  krůpějí  krve  vlastní! 

Nemálo  při  tom  padá  na  váhu,  že  posluchačslvo  prof.  Le- 
gera skládá  se  ze  živlů  netoliko  různých  co  do  povolání,  ale  i  co 
do  národnosti.  Také  každý  národ  slovanský  má  tam  svého  zá- 
stupce, jenž  přirozeným  během  okolností  přeje  si  slyšeti  pro 
sebe  to  nejlepší  a  nikdy  nic,  co  by  jej  k  trpkým  mohlo  vésti 
výčitkám  neb  dojmům.  Každý  z  nich  hledí  napjaté  do  úst  profes- 
sorových,  hltá  a  váží  každé  slovo  jeho.  A  známo,  jak  jsou  Slo- 
vané nedůtkliví  a  v  kritice  přísní  tam,   kde  se  mluví  o  nich.  Ve 


476  Edvard  Jelínek: 

vécech  politických  palčivosf  dostupuje  k  vrcholu.  Tu  snadno  by 
se  státi  raohlo,  že  by  zlí  jazykové  rozšířili,  že  slovanská  stolice 
v  Paříži  jest  agentstvím  toho  neb  druhého  národa,  a  velkolepý 
význam  její  by  byl  na  velikou  škodu  zmařen. 

Není  pochybnosti,  že  jedinou  bezpečnou  cestou  ku  štast- 
nému  vítězství  jest  státi  nad  stranami  se  zásadami  do  ovzduší 
ideálu  blízké  spravedlnosti,  čestnosti  a  humannosti. 

Kdo  zná  véci  slovanské  zvláštního  názoru  tak  dobře, 
jak  prof.  Leger,  ten  nemusí  se  obávati,  že  zboči  nechtě.  A  pak . . . 
kdo  lépe  a  snadněji  dostihnouti  mfiže  ke  kýženému  cíli,  než  syn 
Francie,  té  vlasti  proniklé  od  staletí  ideami  pokroku,  volnosti  a 
lidskosti?! 

Tu  zastkví  se  pak  stolice  řečí  a  literatur  slovanských  v  Pa- 
říži i  důstojný  zástupce  její  v  plném,  přisouzeném  lesku  slávy,  a  vše 
to,  čeho  ve  Slovanstvu  dbáti  i  ceniti  sobě  sluší  jako  povolaný 
jeho  živel,  pozírati  bude  k  místům  těmto  s  úctou  a  vděčností. 
Živé  slovo  nad  Sekvanou  nezalehne  pak  nikdy,  ale  i  mravné 
vyzní  jako  hlas,  jehož  nedbáti  —  nelze. 

Leč  neprodlévám  již  uvésti  laskavého  čtenáře  do  přednášek 
prof.  Legera  a  seznámiti  jej   poněkud  sjeho   domácím   životem. 

Vcházím  do  prostorného  sálu,  tuším  čísla  8.  v  CoUége  de 
France.  Lavice  od  kathedry  až  ke  dveřím,  ano  i  místa  po  stra- 
nách, jsou  obsazeny  úplně.  Proti  nám  na  tabuli  visí  mapa  světa 
slovanského  (vydání  petrohradské). 

Zbývalo  několik   okamžiků  rozhlédnouti   se   po   obecenstvě. 
Šepotem   řeči   francouzské   pronikaly  také   zvuky  polské,    ruské, 
srbské,  bulharské  a . . .  české.  Právě  v  nedalekém  sousedství  svém 
poznal  jsem  později  slečnu  Libuši  R-ovou.   Podivná  směs  fysio- 
gnomii   překvapuje   zde   mimovolně   i   najde  se  jen  zřídka  v  ně- 
kterém učilišti  v  pestrosti  tak  sympathické.  Vedle  niladíka  plného 
ohně  a  síly,  dáma  stařičká,  v  rouše  černém,  jednoduchém,  shrbená 
již,  ale  v  oku  plaje  ještě  plamen  intelligence  a  interessu  k  věcem 
vzdáleného  světa.  O  několik  míst  dále  zase  stařec  sivovlasý,  plný 
klidu  a  důstojnosti,  okem  jeho  prokmitá  vážnost  a  rozvaha,  hned 
podle  něho  dáma  pocházející  zjevně  ze  samého  středu  společnosti 
pařížské.  Aristokratický  svěží  pohled  její  a  nádherná  toiletta  do- 
dává auditoriu  pestrosti.   Tu  zas  typ  studenta,  jinde  republikána 
od  kosti!  A  v  každém  tom  oku  jiskra!  Slovem,  posluchačstvo,  jež 
ve  svrchované  míře  uspokojovalo  všeliké  představy  i  přání. 

Po  chvíli  vstoupil  prof.  Leger.  Byl  uvítán  hlučným  potleskem, 
jenž  mile  zazněl  celým  sálem. 

Hned  na  první  pohled  činí  professor  Leger  dojem  —  jak 
v  důvěrné  naší  rozprávce  lze  snad  říci  —  muže  čiperného.  Nepři- 
pomíná ničím  utesanost  německých  professorů.  Řeč  jeho  jest  jasná, 
nerozvleklá,  organ  sympathický,  s  dostatek  vydatný.  Výklad  jeho, 
jako  řečníka,  dokonale  mocného  svého  předmětu,  je  plynný  a 
poslouchá  se  mile.  Thema  přednášky,  ku  kteréž  tato  se  nesou 
slova,  týkalo  se  hlavně  geografického  popisu  balkánského  polo- 
ostrova. Na  základě  dobrých  spisů,  ct.  professorem  vždy  jmeno- 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  477 

vanvcJi  a  vlastních  zkušeností  postupné  odkryl  hravým  téméř  způ- 
sobem obraz  zemé,  která  zajisté  vétšiné  posluchačů  byla  terra 
incognita.  Vžiju-li  se  v  předpokládanou  neznalost  slovanského  jihu, 
nemohu  než  s  potéšenim  konstatovati,  že  z  této  pfednášky  od- 
nesli posluchači  kus  vědomosti  věcné  a  užitečné  a  že  rozšířili 
plastickým  se  qevenim  obrazu  názor  svůj  platné. 

Řečníka  provázel  všeobecný  interess.  ano  nmozi  pánové 
i  dámy  pilné  si  činili  poznámky,  z  čehož  zajisté  nejlépe  lze  po- 
suzovati interess  posluchačstva. 

Prese  všechnu  vécnosf  přednášek  prof.  Legera  jest  pozoro- 
vati, že  nezabředá  do  formy  upjaté  akademické,  ale  že  spíše 
hledí  k  formé  všeobecné  přístupné,  což  vzhledem  k  posluchačstvu 
francouzskému,  zejména  tak  různému,  jaké  hledá  poučení  v  Col- 
lége  de  France,  nelze  než  za  priméřené  považovati.  Kdyby  prof. 
Leger  zabřednul  ve  svých  veřejných  přednáškách  do  rozvlek- 
lých  výkladův  o  ruském  jeříku  nebo  polských  nosovkách,  kdyby 
puntíčkoval  slavistiku,  rozbéhlo  by  se  mu  posluchačstvo,  a  lavice 
v  Collége  de  France  prázdny  by  byly  brzy.  Uspokojil  by  jen  ně- 
kolik odborných  filologů  neb  archaeologů  zavítavších  občas  na 
podívanou  do  Paříže.  Ale  předná.šky  francouzského  professora 
nejsou  určeny  pro  slovanské  slavisty,  což  nikdy  nebudiž  zapo- 
mínáno. Kdo  zná  zblízka  literatury  slovanské,  přizná,  že  naše 
domácí  literatury  mají  Legerů  málo.  Máme  sice  již  znstup  speciál- 
ních badatelů  vnikajících  hluboko  do-  ložisk  védy,  ale  lidí,  kteří 
by  se  kvalifikovali  pro  stolici  v  Collége  de  France,  pramálo.  Mnohý 
slavný  učenec  slovanský  prese  všechnu  védeckou  vyspělost  ne- 
pořídil by  v  Collége  de  France  ničeho,  a  sice  pro  obmezené  stano- 
visko, jaké  si  z  velké  části  učenci  naši  zajisté  ku  prospéchu  védy 
slovanské  na  domácí  půdé  obírají.  Jeden  zná  specialné 
grammatiku,  druhý  to  neb  jiné  období  déjin,  třetí  starou  litera- 
turu, čtvrtý  píseň  a  jiný  zase  néco  jiného,  hodné  specialné  vy- 
mezeného. Slavistika  v  souborném  smysle  (tedy  ne  rozdélené,  jak 
se  doma  péstiti  musí)  již  kvůli  rozsahu  svému  zabíhá  sama  sebou 
do  forem  encyklopaedistiky,  jejížto  zdokonalení  závisí  ovšem 
na  vývoji  a  pésténí  véd  způsobem  speciálním  A  to  pokud  se 
Slovanů  týče,  je  vécí  Slovanů,  v  dokonale  podřízeném  však  mé- 
řítku  vécí  cizinců,  na  nichžto  žádati  jen  lze,  aby  čerpali  z  toho,  co 
jest  nejlepšího. 

Leč  vracím  se  opét  k  osobé  prof.  Legera.  Z  přednášky  v  Col- 
lége de  France  uvedl  mne  ct.  professor  do  školy  orientalských 
jazyků.  L'école  des  langues  orientales  jest  jediným  učilištém 
v  Evropě,  kde  se  přednáší  o  jazycích  východní  otázky;  kromé 
jazyků  orientálních  vykládá  se  zde  ruština,  rumunština  a  novo- 
rečtina.  Ješté  předloni  přednášel  v  této  škole  prof.  Leger  bez- 
platné staroslovanštinu,  srbštinu  a  bulharštinu. 

Zde  má  prof.  Leger  pro  ruštinu  třicet  posluchačů,  zejména 
studenty  (právníci,  filologové),  bibliothekáře,  obchodníky  a  ochot- 
níky. Mezi  témito  posluchači  je  též  p.  D.,  člen  akademie  a  vrchního 
soudu  v  Paříži,  stařec  již  letitý,  jenž  s  mladickým  zápalem  vrhnul 


478  Edvard  Jelínek : 

se  v  pokročilém  věku  svém  na  studium  práva  slovanského.  Jak 
ruská  grammatlka  francouzským  učnům  svědčí,  nemohu  s  dostatek 
posouditi,  a  to  tím  méně,  ježto  vždy  rozhoduje  jen  osobní  schop- 
nost žákův;  ale  jisto  jest,  že  někteří  z  posluchačů  prof.  Legera 
četli  i  překládali  již  dosti  plynně  rusky,  při  čem  sluší  učiniti  zmínku, 
že  ruský  prízvuk  žákům  správně  opravuje  rodilý  Rus  p.  Vladi- 
mirov,  kterýžto  z  povolání  přítomen  bývá  každé  přednášce  prof. 
Legera.  Žactvo  jevilo  vesměs  upřímnou  lásku  a  snahu  k  studiu 
mského  jazyka. 

Třetí  veřejné  působiště  prof.  Legera  jest  vojenská  škola, 
kdež  rovněž  učí  ruštině.  Cizinci  přístupu  tam  nemají.  Ve  vojenské 
škole  učí  se  nyní  23  důstojníků  z  rozličných  plukův  armády  fran- 
couzské rusky.  K  tomu  mimochodem  podotýkám,  že  ve  francouz- 
ském ministerstvě  války  jsou  tři,  kteří  znají  ruský  jazyk. 

Oko  rádo  pozírá  k  zástupům  posluchačstva  prof.  Legera, 
hrnoucího  se  ku  zřídlům  vědomostí  o  světě  slovanském,  tkví  se 
zadostučiněnim  na  dámách  i  mužích  vznešených  a  zástupcích 
cizích  národů  —  největší  však  potěšení  nalézá  (af  se  opakuji)  na 
nemalé  té  hrstce  horlivých  a  bystrých  jinochů  nového  dorostu 
osvícené  Francie,  z  nichžto  nejeden  —  vím  to  dobře  —  dříve  nebo 
později  rozhodujícím  se  stane  činitelem  na  kolbišti  vědy,  na  par- 
ketách diplomatických  salonův,  ano  i  v  ministerstvě  věcí  zahra- 
ničních a  války. 

To  jen  zvyšuje  v  očích  našich  význam  působiště  prof.  Le- 
gera, zejména  v  Collége  de  France ! 

Promluviti  o  jiných  učencích  francouzských,  kteří  šíří  vědo- 
mosti o  národech  slovanských  prací  rozdělenou  [Anatole  Leroy- 
Beaulieu,  Edouard  Marbeau,  Davriel,  Denis,  Dosou  aj.]*)  hodláme 
později,  až  nás  dojde  více  zpráv. 

Zbývá  nám   nyní  jen   krátce  ještě  zmíniti  se  o  soukromém 
zátiší  prof.  Legera.   Překročíme-li   přes   práh  pohostinného  jeho 
bytu  (Boulevard  Saint  Germain  157.),  ocitujeme  se  v  ovzduší  sku- 
tečně slovanském.  Knihovna  professora  Legera  náleží  zajisté  k  nej- 
zajímavějším  soukromým   sbírkám   slovanským   netoliko  v  cizině, 
ale   i   v  zemích  slovanských.  Kamkoli  oko  pohledne,  všady 
staří,  dobří  známí :  Šafařík,  Mickiewicz,  Puškin,  Musejník,  Glasnik, 
Rád,  Sborníky  ruské,  slovem  starší  i  novější  publikace  slovanské 
ve   výběru   netušené  bohatém   a   hospodářem  v  pořádku  pečlivě 
hleděném.  Mnoho  vytrvalé  a  neúnavné  péče  i  lásky  bylo  potřebí, 
než  sneseny  z  dalekého  světa  a  z  nejrozličnějších  koutův  jeho  tyto 
slovanské  poklady,  naplňující  již  dnes  několik  komnat.   I  to  jsou 
průkazy  ku  přednáškám  v  Collége  de  France,  bez  nich  by  mnohá 
obtíž  byla  nepřekonatelná.   A  čím    důležitější  jest  knihovna  prof. 
Legera  jako  bezprostřední  pramen  přednášek  jeho,   tím  více  jest 
si  přáti,  aby  doplňována  byla  vždy  publikacemi  novými  všech  ná- 
rodů slovanských.   Vše   vlastními   prostředky   sobě  zjednávati,  je 
dnes  vzhledem   k  rozsahu  slovanských  literatur  pro  osoby  nena- 


^)  Též  madame  Henri  Gréville  zasluhovala  by  zvláštní  zmínky. 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  471) 

dané  obromnými  prostředky  naprosto  nemožné.  Neváháme  tedy 
vyslovili  přání  v  zájmu  dobré  véci,  aby  prof.  Legerovi  zasýlány 
byly  spisy  a  časopisy  také  z  našeho  nového  a  současného  píseni- 
nictvi  častěji  a  hojněji,  než  dosud  se  dělo.  Jen  takovým  způso- 
bem poskytnuta  bude  příležitost  učenci  francouzskému  seznamo- 
vati se  se  vším  naším  životem  pravidelně  a  důkladné,  což  lho- 
stejno nám  býti  nesmí,  tak  jako  to  lhostejno  není  a  nemá  být 
Rusům  i  jiným  národům  slovanským. 

Každý  pátek  od  2.-6.  hod.  odpoledne  přijímá  prof.  Leger 
návštěvy.  Ví  to  již  každý  a  řídí  se  podle  toho.  Tím  stává  se,  že 
v  tu  dobu  soustřeďuje  se  u  prof.  Legera  společnost  velice  pestrá 
a  zajímavá.  Tu  v  přítulném  jeho  kabinetu  při  krbu  francouzském 
zní  z  pravidla  několik  jazyků  slovanských  .  . .  tak,  jako  málokde. 
A  pohostinný  hospodář?  Rád  se  baví  se  Slovany  a  horlivě 
rozmlouvá  s  nimi  o  všech  věcech  slovanských  —  s  každým  v  jeho 
rodné  řeči! 

To    se    člověku    nestane    tak    hned    ani    ve    Varšavě,    ani 
v  Petrohradě. 


Povím  to  upřímně. 

Jediné  milé  sklamání,  jakého  jsem  na  půdě  francouzské 
doznal,  byla  polská  —  emigrace.  Skromný  úsudek  můj  lišiti  se 
snad  bude  od  mnohých  náhledův  jiných,  ale  nemohu  to  než  při- 
čísti té  okolnosti,  že  nepřestal  jsem  ve  svých  pozorováních  na 
stránkách  jen  nejasných.  Polákům  nepřející  živlové  mluvíce  o  pol- 
ské emigraci  ve  Francii,  vědí  jen  o  všelijakých  poběhlících  a  světo- 
běžnících, jakoby  emigrace  ostatních  národů  mohla  se  chlubiti 
samými  Komenskými.  Střeštěná  nějaká  hlava  neb  osoba  bídou  a 
nouzí  ztrativší  všechnu  reputaci  tak  zvaných  „důstojných  lidí" 
dávána  nezřídka  za  příklad  živlu  polské  emigrace,  při  čemž  ovšem 
málo  dbáno  té  logické  okolnosti,  že  právě  přenešfastné  poměry 
rozbi  ého  Polska  samy  zrodily  takové  mlhovité  zjevy,  bez  nichžto 
by  se  nebyl  obešel  snad  žádný  jiný  národ  ocitnuvší  se  se  všemi 
vrstvami  svými  v  osudech  podobných.  Tu  nerozhoduje  ani 
počet  ani  všeobecnost. 

Polská  emigrace  —  kus  historie!  A  čím  hlouběji  vzhlížíme 
do  této  historie,  tím  dramatičtěji  zjevuje  se  před  naším  zrakem 
tak  často  kaceřovaná  emigrace  polská,  jejíž  minulost  jeví  tolik 
stránek  vznešeně  lidských,  ušlechtilých,  dojemných.  Do  stínu  ustu- 
pují zástupové  střeštěných  hlav  i  poběhliků  rozličných,  a  tím  jas- 
něji v  popředí  stoji  v  gigantické  mohutnosti  tisícové  olbřímu  vla- 
steneckých, kteří  na  této  zemi  volné  Francie  kráčeli  životem  utrpení, 
horujíce  do  posledního  dechu  pro  to,  co  jim  nejsvětějšiho.  Není 
nic  snadnějšího,  nežli  směšným  učiniti  vlastenecký  zápas  poraže- 
ných, zoufalý  boj  nešfastných  a  slabých,  který  sice  může  zbočíti 
cestami  bludnými,  nedobře  vypočítanými,  ale  nikdy  nesluší  upí- 
rati čistotu  zřídla,  z  něhož  vše  to  plynulo. 


480  Edvard  Jelínek: 

Ostatně  z  toho,  eo  níže  bude  pověděno,  af  laskavý  čtenář 
sám  posoudí,  do  jaké  míry  jsou  rozličné  názory  oprávněny. 

Dobře  vědouce,  že  emigrace  polská  hlavním  svým  významem 
i  vlivem  náleží  minulosti,  a  že  nyní  representuje  se  již  jen  ne- 
patrnými zbytky  a  tradicionalnim  zachováním  toho,  co  minulosf 
zůstavila,  neváháme  přihlédnouti  k  prvotinám  památného  ruchu 
emigrace  polské,  pokud  se  stopy  její  zachovaly  až  na  nasedni. 

V  samé  blízkosti  památného  velechrámu  Notrc-Dome  jest 
nepoměrně  tišší  od  jiných  ulic  a  míst  pařížských  Quai  ďOrléans. 
Ocitnuvše  se  tam  mimo  volně  se  zastavíme  před  prostým  nápisem: 
Bibliotéka  Polská.  Dům  tento  označen  jest  číslem  6.  a  ne- 
vyniká zevně  nižádnou  okázalosti,  podoben  jsa  spíše  vedlejším 
palácům  sousedním,  jichž  všednost  také  ničím  oko  naše  nepoutá. 
Za  to  však  překročivše  přes  práh  tohoto  domu  rádi  jsme  vlíd- 
nosti pohostinných  hospodářů  polských,  kteříž  ochotně  nás  pro- 
vedou nejstarší  a  nejpamátnější  institucí  emigrace  polské. 

Zde  sídlí  Tov^arzystwo  historyczno-literackie  zá- 
roveň s  velikou  knihovnou.  Dějiny  této  společnosti  nerozlučné 
jsou  spojeny  s  dějinami  polské  emigrace  na  půdě  francouzské, 
i  nebude  tudíž  snad  od  místa,  jestliže  shrneme  v  několika  slovech 
nejhlavnější  její  data. 

Po  úpadku  Varšavy  táhlo  7000  polských  vyhnanců  k  západu. 
V  počtu   tomto  bylo  mnoho  vynikajících  osob,   též  členové  vlády 
polské  a  sněmu.  Toho  času  byla  i  Francie  offlcielně  při  Polácích 
a  sice  do  té  míry,  že  vláda  francouzská  udělila  svým  vyslancům 
v  Berlíně  a  ve  Vídni  rozkaz,  aby  účinně  podporovali  polské  vy- 
stěhovalce.  Tím  se  stalo,  že  do  pohostinně  otevřené  Francie  za- 
vítali z  vlasti  vypovězení  jednotlivě  i  celými  zástupy.  Také  později 
stále  se  počet  emigrace  rozmnožoval,  a  sice  nemalou  částí  takových 
lidí,   kteří  ve  vlasti  tvořili  jádro  národa,  působíce  a  rozhodujíce 
v  jeho  čele.  Z  toho  patrno,  že  rozptýlená  emigrace  záhy  postrádala 
středu,  v  němžto  by  skupené  zájmy  národní  za  hranicemi  pěstovala 
a  udržovala.  Tak  vzniklo  již  r.  1832.  pařížské  „Towarzystwo 
literackie",  mezi  jehož  prvními  členy  byl  generál  Bem.  V  čelo 
mladého   spolku   postaven  kníže  Ad.  Gzartoryski,  jenž  již    před 
tím    v   Londýně   politicky   působil.     Členstvo  —  neveliká    tehdy 
hrstka  —  skládalo  se   z  vlastenců,  kteří  vypustivše   z  rukou  ostří 
zbraní,  pérem  umínili  si  válčiti  a  vlasti  prospívati.  Účelem  ,To- 
warzystwahistoryczného*  bylo  především  seznamovati  západ  s  po- 
měry polskými  a  buditi  soucit  národův  jiných.  Z  toho  palmo,  že 
činnost  spolková  nebyla  přesně  vědecká  neb  literární,  nýbrž  že 
zabíhala  značně  do  kolejí  politických. 

Spolek  rozvíjel  se  poznenáhla  a  nemohl  záhy  vyplftovaťi 
úplně  svá  předsevzetí  pro  nedostatek  jmění,  kteréž  nepřesahovalo 
v  prvních  letech  10.000  franků.  Tím  se  také  stalo  obtížným  vy- 
dávání zvláštního  časopisu,  což  za  tehdejších  poměrů  ve  Francii 
vyžadovalo  100.000  franků  kauce.  Nicméně  činnost  spolková  za- 
sahovala do  veřejného  života  a  měla  vliv  na  veřejné  mínění. 
Každý  čtvrtek  konalo  „Towarzystwo*  obyčejné  schůze,  na  nichtlo 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  481 

se  předkládaly   ku  společnému  dobrozdáni  pro  veřejnost  připra- 
vené články   o   Polsce  a  emigraci.    Práce   tyto   uveřejňovány  ve 
francouzských   časopisech,   Polákům  příznivých   a  dokořán    ote- 
vřených. Byly  to  zejména:  Journal  des  Débats,  Courrier  Fran^ais, 
Temps,  Gonstitutionel,  Siěcle,  Messager,  Tribune,  National.    Vliv 
ten  rozšiřován   též   na  časopisectvo  anglické,   némecké  ani  i  do- 
mácí.   K  tomu   sluší   připomenouti,  že  hr.  Vlád.  Plater  vydával 
v  letech  1833. — 1836.  francouzský   měsíčník  „Le  Polonais",  a  že 
také  jednotlivci  občas  seznamovali  cizinu  s  poměry  polskými  po- 
moci zvláštních  brošurek  a  t.  pod. 

Vedle  toho  podáván  prostřednictvím  Towarzystwa  až  do 
r.  1848.  vždy  přede  dnem  shromáždění  poslanců  francouzských 
^polský  memoriál",*)  v  němžto  připomínán  osud  Polsky.  , Memo- 
riál* tento  předkládán  všem  poslancům  k  uváženi. 

Později  utvořeny  ve  spolku  zvláštní  odbory  s  přesné  vyhra- 
zenou činností  vědeckou,  a  sice  historický  a  statistický, 
z  nichžto  zejména  první  pod  předsednictvím  slavného  J.  U.  Niem- 
cewicze  znamenitě  prospíval.  Účelem  historického  odboru 
bylo  sbírání  historického  materiálu  (Polska  se  týkajícího)  ze  zří- 
del zahraničních.  Do  r.  1840.  historický  odbor  mohl  se  již 
vykázati  1655  archy  důležitých  výpisů  z  archivů  pařížských  a  lon- 
dýnských. 

Konečně  r.  1838.  dospěla  hlavním  přičiněním  Sienkiewicze 
myšlénka  o  založení  polské  knihovny  svého  uskutečnění,  kteráž, 
ač  válčiti  musila  s  mnohými  překážkami,  přece  dočkala  se  úspěchu 
netušené  krásného.  Zároveft  se  však  jevila  nyní  stále  citlivěji  po- 
třeba vlastního  domu,  aby  bohaté  již  sbírky  trvalý  a  bezpečný 
měly  útulek.  Sbírkami  (kteréž  vynesly  36.000  fr.)  a  půjčkou  za- 
koupen již  jmenovaný  dům  za  cenu  90.000  franků.  Místo,  na 
němžto  stojí,  jakož  i  zřízení  jest  v  každém  směru  praktické. 
Ovzduší,  jež  nás  zde  obklopuje,  dýše  duchem  veskrz  národním. 
Tváře  přicházející  nám  přívětivě  vstříc  bez  oslovení  poznáváme. 
I  ti,  již  shrbeni  nad  knihami  sedí,  jakoby  teprv  před  chvílí  od- 
ložili palaše  a  standary.  Ve  druhém  patře  jest  bibliotheka;  pro- 
cházíme komnatou  ředitele,  síní  zasedací,  čítárnou,  ostatními  sály 
knihovny  a  všady,  kamkoli  pohledneme,  mile  vstříc  kynou  polské 
vzpomínky.  Tu  nade  dveřmi  znak  Polsky  a  Litvy,  tam  velká  po- 
dobizna autora  ^Zpěvů  historických",  jinde  líbezná  tvář  knížete 
Adama  Czartoryského,  a  ještě  jinde  tvář  Adama  Mickiewicze. 
A  ve  sterých  příhradách  tisíceré  knihy  polské  —  se  v.semi  tuž- 
bami, chloubami  a  protesty  národa  polského,  nikým  necensuro- 
vané  a  nikým  nézamazané.  A  zase  řady  ohromných  svazků  ruko- 
pisů.  Také  jednu  přihrádku  tam  najdete  českou  . .  .**) 


*)  Titul  zněl  z  pravidla:  „Quelqiies  mota  aur  la  question  polonaiae", 
neb  -La  question  polonaiae  devant  les  Chambrea". 

**)  Z  toho  patrno,  že  by  ai  bylo  přáti,  aby  čeští  apiaovatele  a  j.  zaaýlali 
knihovně  polské  v  Paříži  též  knihy  České,  kteréž  dojdou  tam  vždy  užiteč- 
ného povšimnuti.   Adresau  podali  jame  výše. 

Slovutký  sboraík.  35 


482  Edvard  Jelínek: 

Nyní  čítá  Polská  knihovna  v  Paříži  42.000  svazkův  obsahu 
hlavně  Polska  a  Slovanstva  se  týkajícího.  Sbírka  rukopisův  obsa- 
huje pres  20.000  archů  výpisů  z  říšského  archivu  v  Londýne  (Stale 
Paper  Office),  z  archivů  francouzských,  bibliothek  pařížských  aj. 
Kromě  toho  jsou  ve  sbírce  rukopisné  akta  sněmu  z  let  1830.  až 
1831.,  diplomatické  korrespondence,  pozůstalost  Niemcewiczova, 
památníky  emigrantův  a  j.  v.  Kabinet  rytin  má  přes  30.000  čísel 
vedle  614  velkých  děl  illustro váných.  Podobizen  čítá  se  5000. 
Atlasů,  map  a  t.  pod.  960.    Také  nemalá  je  sbírka  minci. 

Ale  činnost  Tow^arzystv^ra  i  jinak  blahodárně  působila.  Sluší 
zejména  vytknouti  péči  její  o  vydánf  některých  děl  obsahu  věde- 
ckého a  poučného-  Vyšla  jich  celá  řada  pod  dozorem  komitétu 
vydavatelského.  Vzpomínám  zejména  Roczniki  Polskle  z  let  1857. 
až  1861.  (Br.  Zaleského).  Nejznamenitější  však  prací  emigrantů  sou- 
středěných w  „Towarzystwu  historyczno-literackém"  (tato  změna 
firmy  schválena  r.  1854.  a  trvá  podnes)  jest  ^Wielka  karta 
geograficzna  Polska",  shotovená  redakcí  generála Chrzanow- 
ského.  Čítá  48  archů  v  měřítku  Vaooooo-  Podobné  mapy  vydávají 
jen  vojenské  štáby  vládní,  a  co  vykonala  emigrace  polská.  Um 
nemůže  se  pochlubiti  v  tom  směru  ani  každý  stát.  Je  to  největší 
dílo  kartografické  literatury  polské!  — 

Ale  také  v  jiných  směrech  pracovalo  Towarzystwo  způsobem 
velice  vydatným.  Při  světové  výstavě  pařížské  r.  1878.  v  Trocadéro 
připomnělo  světu  vlast  polskou  zřízením  zvláštního  oddělení  ,Po- 
logne",  jež  všeobecnou  po  sobě  obracelo  pozornost.  Veřejně  vy- 
stupoval spolek  při  rozličných  slavnostech  národních  oslavujíc 
důstojně  jak  vynikající  osoby  svého  národa,  tak  i  osoby  zahraniční, 
zejména  francouzské,  z  nichžto  nejedná  spolku  platné  činila  služby 
(na  př.  Géniu  v  ministerstvě  osvěty). 

Vše  to  ovšem  rozvíjelo  se  vlivem  vlastenecké  vřelosti  tako- 
vých předáků  národa  polského,  jako  byli  kníže  Adam  Czartoryski, 
J.  U.  Niemcewicz,  generálové  Kniaziewicz,  Dembiiiski,  Bem,  poetové 
Mickiewicz,  Krasiůski,  Siowacki,  pak  Ludvík  Plater,  Teodor  Mo- 
rawski,  Karel  Sienkiev\ricz,  generál  Zamoyski,  Barzykowski,  Ondřej 
Plichta,  Felix  Wrotnov^ski,  Fryderyk  Chopin,  Eustach  Januszkie- 
wicz,  Bronisíaw  Zaleski  a  j.  v.  Ti  všichni  náleželi  k  Tovearzystwu, 
a  kdo  jen  trochu  obeznámen  jest  s  dějinami  posledního  století 
Polsky,  dobře  ví,  že  právě  tito  mužové  byli  květem  národa.  Záře 
nesmrtelnosti  padá  na  nejednoho  z  nich,  duchem  posvátného 
vlastenectví  proniknuti  byli  všichni.  Vyhoštěni  z  drahé  otčiny  ne- 
přestali sloužiti  jí  —  do  posledního  dechu. 

Pročítajíce  památní  knihu  spolkovou  setkáváme  se  tam  se 
mnohými  drahými  jmény,  nám  zvláště  blízkými.  Vynikající  Slované 
neobmeškávali  tato  místa  navštěvovati.  Čteme  mezi  navštěvovateli 
našeho  Palackého,  dra  Riegra,  důst.  probošta  posvátného  Vyše- 
hradu Štulce,  věhlasného  biskupa  Strossmayera  a  z  nejnovějších 
Jaroslava  Vrchlického. 

Rozumí  se  samo  sebou,  že  i  nynější  správa  spolková  spočívá 
v  rukách  osob   vesměs  vzácných.    Předsedou  je  kníže  Vladislav 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  483 

Czarloryskí,  místopředsedou  Aleksaader  Chodžko,  ředitelem  pan 
Lubomír  Gadon;*)  z  ostatních  členů  správy  jmenují:  Felikse  Mi- 
chalowského,  V.  Kazímirského,  VI.  Ghodzkiewícze  a  J.  Rustejka. 

Tito  mužové  sesivélí  ve  službách  národních  udrží  bohdá 
.Towarzyslwo  historyczno-literacké"  v  Paříži  ku  cti  jména  polského 
na  dzi  zemí  v  trvalém  rozkvětu  a  nezmenšeném  užitku.  Za  prahem 
lohoto  tichého  domu  pařížského  nalezne  Polák,  po  čem  prahne 
každý  národní  vzdělanec  ocitnuvší  se  na  cizí  půdě.  Velký  to  po- 
klad vyobcovaných! 

Nedaleko  odtud  jest  známý  hotel  Lambert  (rue  St.  Louis  2). 
Také  to  jest  přítulné  ohnisko  polské,  k  němužto  lne  mnoho  vzpo- 
mínek národních.  Palác  ten  zbudován  byl  v  XVII.  stol  pro  presi- 
denta de  Thorigny,  přebýval  tu  nějaký  čas  Voltaire  u  pani  Du- 
chátelové,  a  nyní  jest  hotel  majetkem  rodiny  Czartoryských.  Také 
tato  místa  obklopuje  líbezný  klid,  milejší  v  Paříži  více  než  kde- 
koli jinde.  Šedé  zdi  mohutného  hotelu  Lambert  a  zeleň  prodírající 
se  ze  zahrady  činí  dojem  neobyčejně  důstojný,  vážný.  Příbytek 
rodiny  Czartoryských,  která  tak  všestranný  měla  úděl  v  tolikerých 
sudbách  vlasti  polské,  mimovolně  vede  navštěvovatele  k  rozjímání. 
Nynější  hospodář,  ctihodný  kníže  Vladislav  Czartoryski,  kráčí  ve 
šlépějích  svého  slavného  předchůdce,  knížete  Adama  Czartory- 
ského,  a  stoje  v  čele  nynější  kolonie  polské  súčastĎuje  se  činně 
jejího  života.  Spatřujeme  jej  v  čele  spolkův  i  neschází  při  žádném 
národním  podniku,  af  vlasteneckém,  af  dobročinném.  Druhdy  pře- 
chovávaly se  zde  velkolepé  sbírky  Czartoryských,  kteréž  umístěné 
nyní  ve  zvláštním  paláci  v  Krakově  tvoří  jednu  z  nejpřednějších 
ozdob  města  podvavelského.  V  paláci  Lambert  jest  podnes  kromě 
bytů  kn.  Czartoryských  sídlo  dvou  dobročinných  institucí  emi- 
grace polské,  totiž  ^Towarzy stvůro  Dobroczynnošci  dam  Polskich" 
a  ústav  dívek  sirotčích.  Jdoucímu  tam  jednou  kolem  otevřely  se 
mi  náhle  brány  tichého  domu  a  z  něho  vyšlo  18  dívek,  v  jedno- 
duchém, ale  vkusném  oděvu.  Na  líbezných  tvářích  i  dle  chování 
nebylo  těžko  poznati,  že  to  jsou  opuštěné  dcery  emigrantů,  kteréž 
nákladem  jedné  hraběnky,  Dziaíyiíské  (sestry  knížete  Vladislava 
Gzartoryského)  zde  pečlivě  se  vychovávají  a  ku  příští  polské 
pouti  životem  se  vzdělávají.  Dojemný  to  pohled  na  tichý  průvod 
schovanek,  z  nichž  nejedná,  ač  snad  nezřela  nikdy  vlasti  polské, 
přece  vypěstí  se  v  dobrou  vlasteneckou  dceru  svého  národa.  Tím 
více  kořiti  se  bude  vděčnost  národa  ušlechtilé  hraběnce  Dziaíyúské 
z  rodu  Czartoryských. 

Kromě  jmenovaných  institucí  jsou  v  Paříži  ještě  jiné  spolky 
polské,  jejichžto  činnost  jest  téměř  výhradně  vychovavatelská  a 
dobročinná.  Druhdy  skrovné  číslo  vypovězenců  polských  na  fran- 
couzské půdě  samo  pohádalo  k  zakládáni  a  udržování  takových 
společnosti.  „Zaklad  šw.  Kazimierza",  „Instytucya  czci  i  chleba* 
a  „Szkola  polská"  tisíce  polských  starců  neschopných  ku  práci 
zachránily  před  nejhroznějším  nedostatkem  a  tisíce  dítek  polských, 


*)  Via  Slov.  sborník  1883. 


484  Edvard  Jelínek: 

zejména  sirotků  odvrátily  od  záhuby  hmotné  i  mravní  a  —  od- 
národnění.  Vláda  francouzská  těmto  institucím  do  poslední  doby 
přála  a  nezřídka  jim  poskytovala  dosti  značné  podpory. 

Ústav  sv.  Kazimíra,  jehož  účelem  jest  vychovávání  mládeže 
(jak  hochů  tak  dívek)  a  skytání  přítulku  opuštěným  starcům  pol- 
ským, jest  v  rue^  du   Chevaleret  119   v  Paříži   a  v  Invisy  (dep. 
Seine-et-Oise).    Ústav  má  nyní  na  vychování  56  osiřelých  dívek 
polských   (v  Paříži)  a  18   hochů  (v  Invisy).    Tamtéž  poskytuje  se 
32  veteránům  polským   bezpečné  přístřeší.    V  minulém  roce  byl 
výdaj   spolkový  59.165  franků,    důchod  jen   53.635,   vyskytuje  se         i 
tedy  deficit  5530  franků.  Francouzské  ministerstvo  vnitra  udílelo         ^ 
do  poslední  doby  tomuto  spolku  5000  franků;   kromě  toho  při- 
spívá vláda  republ.  na  vydržování  30  veteránů  14.240  franků.  Před- 
sedou jest  kníže  Vlád    Czartoryski,  předsedkyní  hraběnka  de  la 
Redorte. 

Ústav  sv.  Kazimíra,  proniknutý  velebným  heslem  lásky  k  bliž- 
nímu, vyniká  vzácnou  spořádaností.  Všady  lad  a  čistota.  Nad  si- 
rotky bdí  pečlivá  správa,  kteráž  opatřujíc  je  vzděláním  pro  prak- 
tický život  potřebným,  připravuje  je  tak  pro  čestné  občanství  na 
zemi  druhé  vlasti.  Tu  spatříš  dorůstající  dívky  s  mravenčí  pilností 
zdokonalovati  se  v  pracích  ženských,  tam  hochy  vzdělávající  se 
ve  věcech  literních.  Také  o  hudbu,  zpěv,  tělocvik  atd.  je  posta- 
ráno. V  malé  zahrádce  jest  nejmladší  sirotek  emigrace  polské: 
čtyřleté  robo.  A  blízko  nich  věrný  „Rozbój",  psisko  poctivé  a 
přítulné . . . 

Přes  dobré  hospodaření  a  dosti  značné  důchody  ocitnul  se 
spolek  sv.  Kazimíra  v  době  poslední  v  poměrech  ohrožujících  jeho 
humánní  působnost.  Příčinou  toho  je  stále  rostoucí  drahota,  nutné 
výdaje  vznikající  opravami  a  t.  p.,  jakož  i  úbytek  některých  pří- 
spěvků. Za  tou  příčinou  utvořena  nyní  věcná  loterie  (300.000  losů 
po  jednom  franku),  kterouž  vláda  francouzská  schválila.  Také  arci- 
biskup pařížský  J.  Hip.  kard.  Guibert  vřele  se  přimlouvá.  Není 
pochybnosti,  že  tímto  způsobem  trvání  ústavu  sv.  Kazimíra  znova 
se  zajistí,  čehož  zajisté  srdečně  jest  si  přáti.  Dobrodincům  otvírá 
se  zde  pole  záslužné  činnosti! 

Druhým  dobročinným  spolkem  Poláků  pařížských  jest  ,In- 
stytucya  czci  i  chleba",  jehož  účelem  jest  poskytování  stálé 
i  občasné  pomoci  „starcům- veteránům".  Na  příspěvcích  a  majetku 
sešlo  se  v  minulém  roce  30.977  fr.,  výdaj  byl  22.334  fr.  Výkaz 
podpor  svědčí  nejlépe  o  blahodárném  působení  toho  spolku ;  pod- 
pory udílejí  se  hlavně  strádajícím  starcům  z  roku  1831.  Čestným 
předsedou  ,Instytucyi  czci  i  chleba"  jest  ukrajinský  slavík  Bohdan 
Zaleski,  činným  předsedou  p.  VI.  Laskowici. 

Nemenší  významem  i  působením  jest  posléz  Szkola  Pol- 
ska (rue  Lamandé  15.),  v  níž  dostává  se  toho  času  70  žákům 
příkladného  vzdělání  ve  vlasteneckém  duchu  polském.  Výdaj  roční 
činí  skoro  50.000  fr.  Majetek  polské  školy  obnáší  600.000  frankův 
a  pochází  z  dobrovolných  sbírek,  jakož  i  ze  dřívějšího  vlastnického 
domu   v  Batyňolu.   Jen   dítky   majetnějších   rodičů  polských   platí 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  485 

školné.  Plán  učební  je  týž  jako  na  školách  francouzských,  jen  že 
připojeny  jsou  k  němu  předměty  polské,  t.  j.  jazyk,  literatura  a 
déjiny  polské.  Škola  jest  rozdělena  na  tři  oddíly  a  sice  1.  elemen- 
tární, 2.  grammatickohumanitni,  3.  technický.  Druhý  oddíl  na- 
vštěvuje přednášky  Lvcea  Condorcet,  jednoho  z  nejlepších  učilišt 
panžských. 

Ředitelem  školy  jest  plný  zásluh  p.  Stanislav  Malinowski, 
veterán  z  r.  1831.,  a  sice  již  od  r.  1844.  Rada  administrační  spo- 
čívá v  rukou  mužů  vesměs  osvědčených;  předsedou  jest  známý 
ve  světě  vědeckém  dr.  Ks.  Gal§zov\rski,  ve  výboru  zasedá  vedle 
jiných  víelý  příznivec  Cechů  prof.  V.  Gasztowtt.  Do  r.  1870.,  tedy 
až  do  osudné  války,  dostávala  polská  škola  od  francouzské  vlády 
ročního  příspěvku  60.000  fr.  V  jaké  míře  zavděčil  se  ústav  tento 
všeobecnému  dobru,  vysvitá  nejlépe  z  toho,  že  vychoval  během 
nemnohých  let  2000  občanů  z  omladiny  polské,  pracujících  dnes 
téměř  ve  všech  oborech  vědy  v  Polsce  i  ve  Francii. 

Nad  takovými  daty  sama  klene  se  palma  a  komentářův  ob- 
šírných přičiĎovati  netřeba.  Rozjímajíce  o  takových  sledech  pol- 
ské emigrace  nemůžeme  než  plně  uznávati  účel  ušlechtilého  sna- 
ženi. Stíny  ustupuji  skutečně  do  pozadí! 

Vše,  co  načrtnuli  jsme  výše,  souvisí  bezprostředně  s  minu- 
lostí —  s  minulosti,  ve  kteréž  emigrace  polská  byla  v  plném  roz- 
květu a  v  plné  síle.  Zachovalo-li  se  tolik  stop,  lze  to  jen  přičítati 
přirozenému  sběhu  okolností.  Ani  jediná  instituce  před  tolika  lety 
založená  nestala  se  podnes  zbytečnou. 

Dnešní   valně  prořídlá   emigrace  sotva  by  již  mohla  klásti 
takové  základy.  Tím  je  také  prirozeno,  že  dnešní  život  emigrace 
valně  se  liší  jak   zevně,   tak   vnitřně   od  emigrace  dřívější,  ač  tu 
a  tam  i  v  životě  všeobecném  některé  zjevy  její  jaksi  tradicionalně 
se  zachovaly.  Jako  před  lety,  tak  i  dnes  mají  Poláci  v  Paříži  ně- 
kolik rodinných   středů,   kdež    udržuje  se  přátelský  styk  jedněch 
s  druhými.  Společnost,  scházející  se  v  určité  dni  v  témdni.  na  př. 
u  prof.  G.,  pí.  D.  a  j.,  připomíná  doby  minulé.  Jsou  to  domácnosti,  za 
jejichž  prahem  bují  polský  život  společenský  plnou  měrou.  Dítky  pol- 
ských otcův  a  francouzských  matek,  neb  naopak,  neodnárodňují  se 
tak    zhusta,  jak   se   u  jiných   národů   stává,   ano  lze  říci,   že  na 
francouzské  půdě  narodil  se  již  nejeden  horlivý,   činný  vlastenec 
polský!    A  přes  řídnutí  svrchu  již  vytknuté   podnes  representace 
polská  v  Paříži  je  četná  a  přiměřená.  Nejlépe  se  to  jeví  při  roz- 
ličných slavnostech   národních,   veřejných   polských    přednáškách 
neb   jiných   schůzích   všeobecných,   odbývaných   v  poslední    době 
tuším  v  místnostech  geografické  společnosti  na  bulváru  St.-Germain, 
PH  takových  příležitostech  shromažďují  se  Poláci  vždy  ve  znač- 
nějším počtu,  a  tu  v  zástupech  těchto  postřehne  oko  mnohou  sivou 
hlavu  známou   dobře  i  v  širších   kruzích   dle  jména  i  ze   zásluh. 
Nescházívá  ani  stařičký  Bohdan  Zaleski,  slavík  ukrajinský,  jemuž 
dovolinie  si  později,  rovněž  jako  jiným  čelnějším  osobám,  zvláštní 
věnovati  vzpomínku. 


486  Edvard  Jelínek: 

Mimochodem  budiž  ještě  vzpomenuto,  že  Poláci  mají  v  Pa- 
říži svůj  kostelík,  v  němž  občas  konaji  se  polské  bohoslužby.  Polské 
knihkupectví  (ksi^garnia  Luxemburska,  rue  des  Grands- Augustins  3) 
vydalo  již  značnou  řadu  pěkných  děl  a  získalo  si  zásluhy  zejména 
korrektními  vydáními  sebraných  spisů  nesmrtelného  Adama  Mickie- 
wicze  (také  korrespondencí),  jež  rediguje  syn  zesnulého  arcibásnika 
p.  Vladislav  Mickiewicz,  s  rodinou  trvale  v  Paříži  usedlý.  Tamtéž 
vydávána  do  poslední  doby  u  nás  dosti  známá  a  rozšiřovaná 
„Bibljoteka  ludowa  Polska"  (asi  60  svazků). 

„Bulletin  littéraire  et  Scientifique",  o  němž  na  jiném  mislé 
•jest  pojednáno,  vychází  nyní  čtvrtletně  hlavní  péčí  vzácného  pří- 
tele české  národnosti,  prof.  Gasztowtta,  spisovatele  polského  i  fran- 
couzského. Záslužná  činnost  tohoto  vynikajícího  člena  polské  ko- 
lonie v  Paříži  dojde  bohdá  na  jiném  místě  zevrubnějšího  oceněni. 

Poukazujíce  ku  pěkným  stránkám  polské  emigrace,  soudíme, 
že  zadost  jsme  učinili  vytknutému  účelu  těchto  řádků.  Nebyl  tím 
nikterak  vyčerpán  úplný  rozhled,  jejž  skytá  i  nynější  život  emi- 
grační  v  Paříži.  I  Poláci  sice  tvrdí,  že  dnešní  emigrace  již  jen 
vegetuje  a  že  tvoří  jen  nepatrné  zbytky,  nicméně  najde  v  ní  po- 
dnes, kdo  společnost  vyhledávati  umí  a  od  ní  odmítán  není, 
representanty  vzácné  a  čestné.  Ocitnuvše  se  v  jejich  kruhu  po- 
ciíujeme,  že  nevymřel  duch  nejlepších  jejich  zástupcův! 

Ale  dlužno  lišiti  a  rozeznávati  skutečnou,  ctihodnou  emi- 
graci od  dobrodruhů  střeštěncův  a  vrtkých  poběhlíkův,  o  nichž 
již  výše  bylo  pověděno  několik  slov!  Zjevné  řídnutí  polské  emi- 
grace nelze  považovati  za  zjev  Polsku  záhadný  neb  újemný.  Na- 
opak. Možno-li  přáti  Polákům,  aby  tolik  dobrých  synův  jejich 
trávilo  život  souženi  za  hranicemi  drahé  své  vlasti,  plni  strasti 
a  nejistoty,  dojdou-li  snahy  jejich  úspěchu? 

Vždyf  emigrace  přes  vytrvalé  snažení  své  spatřuje  mnohé 
sklamání  a  nesplacení  ohromných  oběti  svých,  vznikajících  zajisté 
z  nejčistších  pohnutek.  Af  však  pohlížíme  na  okolnosti  s  jakého- 
koli stanoviska,  vždy  stkví  se  ve  krásném  světle  vše  to,  co  z  vlasti 
násilně  vypuzení  (tedy  ne  dobrovolní)  zástupové  polští  pod  pra- 
porem idey  národní  a  lidskosti  učinili  v  oboru  tiché  práce  a  dobro- 
činností. 

A  učinili  mnoho!  Tisícové  dítek  zachovávající  na  cizí  půdě 
jazyk  otců  svých  a  tisícové  starců  daných  v  šanc  bídě  a  utrpěni  — 
nejlepší  by  mohli  podati  svědectví.  Také  činnost  společenská  a 
duševní   v  užším   smysle  nezůstala  beze  stop  vlasti  prospěšných. 

Co  nedopověděli  jsme  tuto,  domluvíme  ve  stati  příští. 


Slovanskému  poutníku  připomínají  se  na  francouzských  po- 
tulkách  tu  a  tam  rodné  jeho  strany.  Mimovolně  zastavuje  nás  ně- 
který „náš"  kámen,  „naše"  zeď,  „náš"  pomník,  ,náš"  obraz.  Není 
toho  po  ulicích  mnoho,  ale  za  povšimnuti  to  stojí  přec.  Hned 
v  Nancy,  jakoby  na  prahu  Francie,  spatříte  krásný  pomník  pol- 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  487 

skéfao  krále  Stanislava  Leszczynského.  Zasloužil  toho,  nebof  pol« 
ský  král  mnoho  dobrého  učinil  tomuto  méstu  a  nemalé  zásluhy 
si  získal  o  jeho  zvelebení.  Druhý  královský  pomník  polský  spatříte 
ve  prastarém  chrámě  pařížském  St,  Gerniain-des-Prés,  kdež  tlejí 
kosti  nešfastného  vladaře  Kazimíra  V.  Nedaleko  odtud,  v  kostele 
sv.  Severína  vzruší  vás  známý  obraz  Matky  Boží  Ostrobramské 
ve  Vilně,  jehož  polský  přípisek   ^0  pani,  ku  ratunkowi  naszemu 
pospiesz  si^!*  jako  okřídlené  slovo  z  daleké  Litvy  dává  tklivé  po- 
zdravení. Připomenou  vám  rodné  strany  též  paláce,  křténé  jmény 
předních  rodin  šlechty  slovanské.  Zakmitnou  vám  věže  nádherné 
církve  pravoslavné,   vklouznete  do  ulic  jmenovaných  dle  éelněj- 
šicb  měst  slovanských,  přečtete  si  se  zadostučiněním  na  fasádě 
biblíotheky  svaté  Jenovefy  mezi  jinými  slavnými  jmény  též  jména 
mistra  Jana  Husi  a  Komenského . . .  uzříte  snad  jiné  ještě  stopy 
a  pomnénky  milé,  ale  co  vše  to  je  proti  hlubokému  dojmu,  jaký 
vynášíme  zamlkle  z  pařížských  hřbitovů ! 

Pěre-Lachaise,  Montmartre,  Montmorency !  Celé  století  jakoby 
z  těch  náhrobních  kamenů  mluvilo  hlasem  těch,  kteří  zde  dřímají 
snem  véčným.  Nesečtete  jich !  Proplítáme-li  se  sterými  stezinami 
hřbitovními  a  zastavujeme-li  se  při  tisícerých  mohylách,  spadá 
na  nás  mimovolně  vše,  co  vznikem  jejich  vříti  přestalo.  Vše  je 
v  Paříži  veliké,  také  hřbitovy  a  dojmy  jejich.  Čteme  jména,  jež 
otřásala  světem,  neb  svítila  září  epochálních  zjevů  v  písemnictví 
a  umění.  Vedle  generálův  a  ministrů  Napoleonských,  i  republi- 
kánů —  MoUiěrové,  Racinové,  Lafontainové,  Balzacové,  božští 
umělcové  i  skladatelé  . . .  *) 

A  sotva  přejdeš  několik  těch  uliček,  zbloudíš  samoděk  do 
ulic  —  polských.  Ruská  jména  (Demidov,  princezna  Saltykova  a  j.) 
jen  tu  a  tam  prokmitaji  svlačcem  pnoucím  se  po  chladných  stě- 
nách mramorových  pomníků.  Za  to  množství  polských  hrobů, 
táhnoucích  se  někdy  radou  podél  celé  uličky,  sklenuté  ratolestmi 
vrb  smutečních,  naplní  poutníka  pocity,  jimž  rád  zajisté  uniká. 
Jaká  to  jména,  čí  to  mohyly?  Nejzvučnější  jména  osvíceného  sto- 
letí v  Polsce.  Také  generálové,  také  ministři,  také  geniové.  Znáte 
z  nich  nejednoho  dobře  .  . .  znáte  z  vlastenecké  činnosti,  z  horoucí 
lásky  k  vlasti,  ze  slávy  literami  i  umělecké,  především  ze  strádání, 
kterému  všichni  tito  synové  a  dcery  polského  „tuláctva**  na  cizí 
půdě  podlehly.  Životy  jejich  podobaly  se  listům  zmítaným  bouří 
a  neštěstím.  O  každém  z  nich  lze  říci  slovy  básníkovými : 

Szczfácia  v  domu  nie  znalaz}, 
bo  go  nie  bylo  w  ojczyznie ! 

Ano,  svírající  jeremiada  vyznívá  z  těch  polských  mohyl,  těch 
všech,  nad  nimiž  tvrdě  vyřknuto:  Quem  ad  finem  usque.**)  Napsati 
životy  zde  odpočívajících  tolik  by  bylo,  jako  napsati  dějiny  posled- 

*)  Z  Čechů  nalézáme  tamtéž:  Pražana  Rejcha,  člena  Čestné  legie  a  pro- 
fesBora  na  konservatoři  pařížské,  Kašpara  Dvořáka,  pierrota  Napoleona  I., 
a  Moravana  Winsora,  vynálezce  plynu. 

**)  Nápis  na  společném  hrobe  polském  na  hřbitově  Montmartre. 


488  Edvard  Jelínek: 

ního  století  Polsky.  Ti,  kdo  zde  z  Poláků  položili  kosti  své,  přišli 
sem  po  pouti  dlouhé  a  trnité.  Proto  nad  mohylami  jejích  šumí 
v  haluzích  tak  úpěnlivě  a  stenavě . . . 

Julius  Síowackí  leží  na  Montmartru,  Hofmannová  Taňská, 
Szopen  a  j.  v  Pére-Lachaise. 

A  Mickiewicz,  Niemcewicz,  generál  Kniaziewicz  . . .  ? 

Za  městem,  mimo  Paříž,  kde  maloměstské  hřbitůvky  podob- 
nější jsou  polským  tím,  že  cesty  jejich  nejsou  jako  v  Pére-Lachaise 
a  Montmartre  dlážděny  kostkami. 

Proto  oblíbili  si  také  vzdálenější  hřbitůvek  v  Montraorency, 
sám  Niemcewicz  první  se  tam  dal  položiti  a  za  ním  —  přišli 
ostatní . . .  přišli  a  přijdou. 

Městečko  Montmorency,  asi  15  kilometrův  od  Paříže  vzdá- 
lené, leží  na  odbočce  severní  dráhy.  Od  mnohých  již  let  jest  to 
oblíbené  výletní  místo  Pařížanů,  kteří  postavili  si  zde  množství 
vkusných  letohrádků.  Plno  tu  zahrad,  a  když  na  jaře  ovocné 
stromy  pokryjí  se  květem,  rozhled  po  vůkolí  je  čarovný.  S  výšin 
dostřehne  oko  mraveniště  pařížské  v  mlhách.  Sem  zejména  rád 
dojížděl  na  zotavenou  Niemcewicz,  jenž  ještě  za  živa  vyslovil 
přání,  aby  na  místním  hřbitůvku  byl  pochován.  Ale  přívětivé  Mont- 
morency i  jinak  jsou  proslaveny.  Vletech  1756. — 1758.  Rousseau 
žil  zde  a  napsal  svou  Nouvelle  Héloíse,  obývaje  dům  všeobecně 
známý  jménem  TEremitage  de  Jean-Jacques  Rousseau. 

Od  těch  pak  dob,  co  na  zdejším  hřbitůvku  ulehlo  k  věč- 
nému spánku  několik  nejpřednějších  synův  a  dcer  polské  vlasti, 
konají  Poláci  pařížští  péčí  Towarzystwa  historycznoliterackého 
každoročně  dne  21.  května  společnou  pouf  „k  mohylám  svých 
nesmrtelných  a  neoželených".  Účastenství  bývalo  vždy  velmi  četné 
a  obcovali  mu  druhdy  též  zástupcové  ze  společnosti  francouzské. 

A  pouf  to  skutečně  krásná,  dojemná.  Byl  bych  si  činil  vý- 
čitky, kdybych  nebyl  dbal  účastniti  se  této  tiché  slavnosti  Poláků 
pařížských.  Možno-li  nepokloniti  se  popelu  nesmrtelného  pěvce 
„Pana  Tadeusza?" 

Již  na  nádraží  pařížském  jevil  se  neobyčejný  ruch  polský. 
Všeobecnou  vřavou  pronikali  hlasové  polští,  které  z  počátku  roz- 
ptýleny, před  samým  odjezdem  vlaku  víc  a  více  k  sobě  se  srážely. 
Ve  vagónech  zněl  pak  hovor  téměř  výhradně  polský,  ježto  spo- 
lečnost již  docela  se  k  sobě  skupila.  Když  pak  v  Montmorency 
poutníci  vlak  opustili  a  volným  krokem  nejprv  do  kostela  se  ubí- 
rali, možno  bylo  přehlednouti  celou  společnost.  Byli  tu  starci  jedva 
se  vlekouci,  sivovlasí  a  shrbení,  byly  stařenky,  byli  mužové  v  plné 
síle  svého  věku,  byli  i  mladíci  a  dívky,  jak  jara  květ'  Kdož  vy- 
psati by  chtěl  pouf  jejich  života?  Z  království,  z  Poznaňská,  z  Ha- 
liče, Litvy,  Podolí,  Podlesí,  Ukrajiny,  odevšad  se  sešli,  aby  po- 
modlili se  při  mohylách  věrných  synů  vlasti,  vypivších  ve  vy- 
hnanství  kalich  hořkosti  do  poslední  kapky. 

Kostel  v  Montmorency  otvírá  se  v  ten  den  rok  co  rok  po- 
hostinně polským  poutníkům.  Tisícové  zbožných  vyšeptali  tam 
vroucí  modlitby  za  spásu  vlasti.  Ještě  před  bohoslužbou  ,za  dusz§ 


Slovanské  dojmy  z  Francie.  489 

š.  p.  J  U.  Niemcewicza  a  generála  Kniaziewicza,  oraz  wszyslkich 
zmarřjch  na  wychodstwie  rodaków"  prohledli  jsme  si  kostel. 
Svatyné  to  naskrz  důstojná;  šedé  její  zdi  již  před  XV.  vékem 
chránily  příbytek  Boži.  V  levo  od  hlavní  brány  kostelní,  v  kapli 
neveliké  ale  vkusné,  jest  pomník  Kniaziewicze  a  Niemcewicze. 
Představuje  obé  postavy  vlastenců;  na  prsou  generála  spočívá 
obnažená  šavle.  Mezi  nimi  stojí  Andél  Strážce,  práce  to  velice 
umělecká  (V.  Oleszczyňského).  Nad  skupeninou  vpadá  malým  okén- 
kem vyzdobeným  na  skle  obrazem  Matky  Boží  Cz^nstochovské, 
přitemnélé  svétlo.  Nad  oknem  stkví  se  nápis:  „Regína  Regni 
Poloniae  ora  pro  nobis".  Ve  vazbě  klenby  vznáší  se  polský 
orel.  Na  zvláštních  tabulkách  mramorových  jsou  nápisy  latinské 
a  polské. 

Po  tiché  mši  svaté,  již  rušil  jen  zvonek  kostelní,  vystoupil 
na  kazatelnu  p.  P.  S.,  ctihodný  kněz  polský,  životopisec  Mickie- 
wiczůw,  jenž  za  tou  příčinou  zvláště  přijel  do  Paříže  z  Londýna. 
Neslyšel  jsem  nikdy  podobného  kázání!  Hlas  ctihodného  ka- 
zatele nebyl  sice  zvučný,  ale  každé  slovo  jeho  padalo  do  duše 
mohutnou  silou  idey  vlastenecké.  Slovům  prostým,  ale  vřelým, 
prodchnutým  křesťanskou  láskou,  velebným  klidem  a  ryzím  vla- 
stenectvím —  nebylo  lze  odolati.  Rozuměli  mu  všichni.  Byl  to  ve- 
liký stesk  nad  osudem  Polsky  a  synů  zbavených  vlasti,  vlasti  roz- 
bité a  lidí  rozptýlených  po  světě.  Řeč  kazatelova  nenařknula  ni- 
koho, dchnula  jen  vědomím  přežitého  utrpení  a  —  nadějí,  v  Hdské 
právo  sama  sebe. 

S  takovými  dojmy  odebrala  se  téměř  celá  společnost  na 
hřbitov.  Prudké  pršky  a  ostrý  vichr  řádily  ten  den  zběsile  a  či- 
nily cestu  téměř  neschůdnou.  Jindy  jasný  rozhled  k  Paříži  byl 
tenkráte  mlhami  a  rozervanými  mraky  téměř  úplně  zakalen. 

Překročiv  přes  práh  hřbitůvku  v  Montmorency  pochopil  jsem 
ihned,  proč  ti,  kteří  za  života  tak  málo  měli  pokoje,  zde  si  přáli 
spočinouti.  Tak  ticho  tam  a  cestičky  mezi  hroby  nejsou  jak  v  Pa- 
říži dlážděny !  A  svěží  zeleni  tam  tolik  jako  —  v  Polsce. 

První  návštěva  vede  k  Adamu  Mickiewiczi.  Co  psáti  o  tom 
raístě,  při  němž  jen  hlavu  skláníme  a  v  mlčení  pohrouženi  vy- 
slýcháme pověsti  vlídného  šumu  nad  námi  se  pnoucích  haluzí? 
Hádka  to  nezmůže  ...  ale  paměf  proniklá  ducha  velikého  básníka 
vycítí  to  vše! 

Pomník  Mickiev^iczův  jest  velice  jednoduchý,  kromě  medail- 
lonu,  jména  a  letopočtu  (24.  grudnia  1798.,   26.  listopadu  1855.) 
neobsahuje  nic  více.  Pomník  sám  jest  dílo  VÍ.  Oleszczyiiského,  me- 
daillon  shotovíla  ruka  francouzská  dle  masky  sejmuté  v  Cařihradě. 
Tvář  mistrně  mluví  jemným  smutkem  člověka,  jenž  nedočkal  sě 
splnění  svých  tužeb,  zmíral  však  v  přesvědčení,  že  „Polska  ještě 
nezhynula*'.   Odhalení   tohoto  pomníku   dělo   se   dne   21.  května 
roku  1867.  za  velikého  účastenství  netoliko   emigrace,   ale   i  vy- 
nikajících  osob    francouzských    a   zahraničních,   též   Čechův   a 


490  Edvard  Jelínek :  Slovanské  dojmy  z  Francie. 

Srbů.*)    Od  jiných   hrobů   Mickiewiczův  tím   se  liší,   že  na  něm 
věnců  nejvíce  a  zástup  při  něm  největší. 

Když  jsem  pak  pozvednul  hlavu,  rozešli  se  již  všickni  na- 
vštěvovatelé  po  svých  , přátelích*.  Vždyf  jest  jich  tu  hrstka  ne- 
malá. Hned  vedle  pěvce  „Pana  Tadeusza"  Julian  Niemcewicz, 
básník,  přítel  Koéciuszkův,  soudruh  zbraně  a  vyhnanstvi,  a  ge- 
nerál Eniaziewicz,  společník  D^browského,  dále  generál  Dembinski, 
Antonín  Gorecki,  pěvec  legionů  polských,  neúnavný  Karel  Sienkie- 
wicz,  pak  ještě  generál  Giedrowic  a  bratr  jeho.  Hubě,  Kunatt,  Wo- 
ronicz,  generál  Bystrzonowski,  Bronisfaw  Zaleskl,  Sowiůski,  Wl. 
Zamoyski,  generál  Chalecki  a  jiní.  A  tam  ještě  „anděl"  Klaudyna 
Potocká,  též  Delfína  Potocká,  na  jejímž  krásném  pomníku  čteme 
tato  slova: 

Jeezcze  kielich  mojej  doli 
wiele  kropel  ma 
muBze  cieipieé,  pié  powoli, 
wypié  až  do  dna. 

...Smilujte  se  a  nevzpírejte  se  výroku  věštce:  ^Polska  oj- 
czyzna  zastuiyls.  na  nasz^  milošc  przez  swoje  dJugie  m^czenstwo; 
chwafo  Polski  v  tem,  že  wigcej  ci^rpiařa  nad  inne  národy." 

Když  odcházeli  jsme  ze  hřbitova,  provázelo  nás  stlumené 
skučení  a  stenání  v  haluzích.  Větřík  klátil  lehounkými  věnci  nad 
mohylami  zavěšenými  a  prudká  prška  skropila  zelené  rovy  tisíci 
nebeských  slzí.  Hřbitov  pustnul.  Odešli  tiše  jak  přišli:  starci  shrbeni, 
stařenky  sivovlasé,  mužové,  mladící  i  ty  dívky  polské,  aby  po 
roce,  v  týž  den  u  týchže  hrobů  se  sejdouce,  skládali  na  ně  svěži 
věnce  a  šeptali  při  nich  vřelé  modlitby  národního  vděku. 


*}  Nebnde  as  nezaiimavo  podati  zde  v  doslovném  zněni  připiš  nedávno 
zesnulého  arcibásnika  Viktora  Huga,  došlý  k  této  slavnosti.  Hugo  psal  takto : 

„On  me  deniande  une  parole  pour  ce  tombeau  illustre . . .  Parler  de 
Mickiewicz,  c^est  parler  du  beau,  du  juste  et  du  vrai;  ďest  parler  du  droit 
dont  il  fut  le  soldát,  du  devoir  dont  il  fut  le  héros,  de  la  liberté  dont  il  fat 
Tapotre  et  de  la  délivrance  dont  il  est  le  précurseur. 

„Mickiewicz  a  été  un  évocateur  de  toutes  les  vieiiles  vertus  aui  ont  en 
elles  une  puissance  de  rsjeunissement ;  il  a  été  un  prctre  de  Tidéal;  son  art 
est  le  grand  art;  le  profond  soufHe  des  foréts  sacrées  est  dans  sa  poesie;  il 
a  compris  Thumanité  en  měme  temps  que  la  nature;  son  hymne  á  rinfini  se 
complique  de  la  sainte  palpitation  révoiutionnaire.  Banni.  proscrit,  vaincu,  il  a 
superbement  jeté  aux  quatre  vents  Taltiěre  revendication  ae  la  patrie.  La  diane 
des  peuples,  c^est  le  ^énie  quí  la  sonne;  antrefois  c'était  le  prophěte,  auJourd*hni 
c'est  le  poSte;  et  Mickiewicz  est  un  des  ciairons  de  Tavenir. 

,11  y  a  de  la  vie  dans  un  tel  séoulcre. 

„L'immortaliťé  est  dans  le  poete,  la  résurrection  est  dans  le  citoyen.  Un 
Jour  les  Peuples-Unis  ď£uropa  ďiront  á  la  Pologne :  Léve-toit !  et  c^est  de  cc 
tombeau  que  sortira  sa  grande  áme. 

j^Oui,  ce  sublime  fantdme,  la  Polome,  est  couché  lá  avec  ce  poSte.  Salut 
a  Mickiewicz !  salut  k  ce  noble  endormi  quí  se  réveillera !  H  m*entend,  je  la 
sais,  et  il  me  comprend.  Nous  sommes,  lui  et  moi,  deux  absents.  Si  je  n'Ai^ 
dans  mon  isolement  et  dans  mes  ténébres,  aucune  couronne  á  donner  au  nom 
de  la  gloire,  j'ai  le  droit  de  íraterniser  avec  une  ombre  au  nom  du  malheur. 
Je  ne  suis  pas  la  voix  de  la  France,  mais  je  suis  le  cri  de  rezil.** 

„Guernesey,  Hauteville-House,  17  mai  1867. 

Victor  Hugo. 


Jo8.  Kouble:  Hatíce  chiratská.  491 

Vzpomínati  budu  na  né  vždy! 

Ještě  před  odjezdem  sešla  se  hrstka  účastníků  této  pouti 
k  malé,  ale  nad  výraz  srdečné  besedé.  Za  stolem  zasedli  vystého- 
valci  z  let  1831.,  1849.  a  1863.  Bez  jednoho  byli  všickni  Litvíni. 
Byl  pHtomen  též  syn  vilenského  filarety,  soudruha  Mickiev^iczova 
(potom  dlouholetý  rektor  university  v  San  Jago)  p.  Domejko,  jenž 
nedávno  teprv  zavítal  se  stařičkým  otcem  do  Evropy  nespatřiv 
nikdy  půdy  polské. 

Mluveno  vlídné  a  přátelsky  o  vécech  polských  a  českých. 

Tu  vzchopil  se  jeden  z  litevských  hospodářův  a  vřelostí  Litví- 
nům vůbec  vlastní  proslovil  přípitek  ku  cti  českého  národa. 
Vzpomínaje  ve  krásné  řeči,  plné  srdečnosti  a  opravdového  pro- 
cíténi  úspéchů  českého  snaženi  a  zázračného  znovuzrození  národ- 
ního vědomí  v  zemích  koruny  svatého  Václava,  kladl  českou  práci 
i  vytrvalost  za  vzor  milené  Polsce,  kteráž  , upřímně  a  vroucné 
sdílí  všecken  pokrok  národa  českého". 

I  povzneslo  se  celé  shromáždění  těchto  mužů  vlasteneckých 
a  ctihodných,  a  poslalo  tímto  způsobem  vřelý  svůj  pozdrav  vlasti 
české. 

Milý  vzkaz  tento  vyřizuji  zajisté  s  nelíčeným  potěšením ! 

K  večeru  téhož  dne,  vrátiv  se  z  Montmorency,  opustil  jsem 
Paříž.  Dojmy  mé  nebyly  tedy  pomíchány  ničím 


Matice  chrvatská  r.  1884. 

Napsal  Jo8.  Kouble. 

(Dokonfi«DÍ.) 

V  belletristické  části  podává  Matice  III.  díl  Šenoových  sebraných 
spisů  výpravných  (II.  díl  obsahující  román  „Zlatarevo  zlato"  vyjde  po- 
zději), obsahující  povídky  „Barun  Ivica",  „Mladí  gospodin",  a  „Čuvaj 
se  senjske  mke",  které  uveřejněny  byly  svým  časem  ve  ^Vienci"  (1874., 
1875.)  a  vesměs  také  přeloženy  byly  do  češtiny  dílem  ve  „Světozoru" 
(Barun  Ivica,  Chraň  se  seňské  ruky),  dílem  v  Lauermannově  knihovně 
pro  lid  (Mladí  gospodin  =:  Velebníček).  „Barun  Ivica"  se  svého  času 
čtenářům  „Světozora"  tak  zalíbil,  že  sami  abonenti  vyzývali  redakci, 
aby  více  utěšených  novell  Šenoových  bylo  uveřejněno.  Zvláště  oblíben 
a  horlivě  čten  byl  Šenoa  od  naších  dám,  z  nichž  mnohým  popřáno  bylo 
v  Praze  osobně  seznati  rytířskou  povahu  zesnulého  romanciéra.  Jmeno- 
vitě drobné  noveliistické  práce  jeho  (Pimský  král,  Karafiát  s  básníkova 
hrobu,  Přítel  Lovro  a  mn.  j.)  jsou  pravými  kabinetními  kusy,  čtouce 
se  jak  nejkrásnější  báseň  v  prose.  ZvlááC  nadšené  chvály  dostalo  se  od 
italské  kritiky  povídce  „Karanfíl  sa  pjesnikova  groba**,  kterou  vydala 
Akademie  boloňská,  a  v  Polsku  převodu  mistrné  novelly  n Chraň  se  seň- 
ské ruky*^.  V  povídkách  Šenoových  projevuje  se  pravý,  zdravý  realismus, 
osvědčující  se  duchaplným  kreslením  opravdových  typů,  týž  však  ne- 
vylučuje psychologickou  hloubku  a  bohatou  poesii.  Za  jednu  z  nejkrás- 
Bějáích  a  uměleckou  formou  nejdokonalejších  z  drobných  prací  Šenoo- 


492  ^OB.  Kouble: 

v.fch  pokládáme  ^Prijana  Lovní",  jenž  vyšel  již  v  prvDím  svazku.  — 
Matice  zajisté  koná  s\oa  povinuosC  vydávajíc  sebrané  spisy  tohoto  Slo- 
vanstvu tak  sympathického  básníka,  jehož  mohutného,  nesmrtelného 
ducha  ovál  pravý  genius  národa  cbrvatskébo. 

Dalsfm  spisem  matičním  je  dramatická  práce  Ilije  Okrugice: 
,,áokica*    (Šokac''    nazývají  pravoslavní   Ohrvata  latinského  ritu).    Ilija 
Okrugič   („Sriemac"    dle   rodiště   svého:   Mitrovice    v  Srěmu)  znám  je 
zvláště  co  výtečný  znatel  lidu  slavonského  svými  výbornými  články  o  ži- 
votě a  obyčejích  slavonských    z  „Archivu  pro  dějiny  jihoslovanské",  a 
sebranými  básněmi  svými  „Sriemska  vila",  vyšlými  r.  1863.  Veselohra 
jeho  r.  1864.  vydaná:    „Sačurica  i  šubar",  veselá  igra  crpljena  iz  ži- 
vota biváe  irižke  sljepačke   akademie  —  dostala   od  záhřebského  diva- 
delního výboru   prvou  cenu.  —  Tak  jest  již  Okrugič  odedávna  znám, 
mezi  přispěvateli  Matice   však  objevuje   se  poprvé.    Drama  jeho  před- 
loženo bylo  svým  časem   literárnímu  odboru  Matice,   když  vypsán  byl 
konkurs  na  zemskou  cenu  za  nejlepší  divadelní  kus  národní,  při  čemž 
Fr.  Markovid  veškeré  došlé  práce  důkladné  ocenil  (Vienac  1881.)  po- 
chváliv spis  tento  až  na  některé  technické  jeho  nedostatky,  pro  kteréž 
musil  býti  z  konkursu   vyloučen.    Nyní   však  i  tyto  vady   odstraněny  a 
dílo  záslužné  vydáno.  Invence,  charakterístika  a  tendence,  kromě  toho 
krásný  jazyk  a  spanilý  sloh  podstatnými  jsou  přednostmi  tohoto   dra- 
matu, jehož   sujet  čerpán   jest   ze    života  chi'vatského   lidu   v  Slavonii, 
a  v  němž  jedna  část  zajímavého   lidu  toho  věrně  se  zrcadlí.    Děj  dra- 
malu   položen    do   bouřlivého  roku  1848.  —  Čtenáře   zvyklého   mluvě 
štokavské  ne  nepříjemné   překvapí  roztomilá  ikavštína,    kterouž  drama 
je  psáno,    což  jest   zcela  přiměřeno,   ježto  národnímu  kusu  dodává  se 
charakteristického    koloritu   prJlvě    oním    nářečím,   jež    v  literatuře  tak 
zřídka   nalézáme.    Podotknouti   sluší,    že  nejen  ve  Slavonii,    než  dílem 
i  v  Bosně  a  zvláště  v  Dalmácii  vesměs  ikavsky  se  mluví. 

Vedle  Okrugice  seznamuje  nás  Matice  s  novým  spisovatelem  roz- 
košných kreseb  „Peiom  i  olovkom^,    Sergijem  ?.,  v  němž  shledáváme 
známého  již  kryptonyma  z  „Vience"  r.  1880.,  kdež  týž  spisovatel  uve- 
řejnil obraz  ze  života  dalmatského  „Geranium**.    V  prosté   kresbě,  vy- 
tvořené   na   půdě   velebné   přírody  dalmatské  a  tamějšiho  života,  jenž 
poskytuje    zajímavou    směs   ryzí  slovanskosti  s  italským  nádechem,  po- 
dal Šergij  psychologickou  analysu  duše  „osidjelice*,  t.  j.  staré  panny, 
již  příroda  sice  obdařila  srdcem  hlubokého  citu  a  po  lásce  prahnoucím, 
avšak  tělesně  macešsky  obmyslila.  Spisovatel  osvědčil  tu  nevšední  talent 
a  v  psychologickém  líčení  subtilnosC  takovou,  že  duševní  život  jeho  bo- 
hatý rky   a   osudy  její    dojímají   nitro  naše  uchvacujícím  a  vzrušujícím 
dramatem.    V  úvodě   pozoruhodné    kresby  té  hlásí  se  autor  k  zásadám 
školy  realistické   a   přiznává   se   k  mocnému    vlivu    Flauberta  na  sebe, 
drže  se  zásady,  že  náleží  jen  to  přenášeti  na  papír,  co  v  životě  vskutku 
se  doje.    Sloh   jeho   je  bohatý,  plný  poesie,  forma  bezúhonná,  analyse 
psychologických   momentů   velmi    trefná,    což  vše  svědectvím  o  talentu 
již  propracovaném.  Soudíme,  že  spisovatel  je  mladý  Dubrovničau,  ježto 
s  patrnou  zálibou  píše  o  Dabrovníku  a  s  pýchou  vypravuje  o  některý oh 
profilech    dubrovníckých.    Kresby    „Pérem   i    tužkou"    roztomilými  jsou 
plody  jeho  plného,  svěžími  silami  poesie  kynoucího  ducha  básnického. 


Matice  chrvatská.  493 

Než  přes  význačné  přednosti  své  v  popisné  poesii  a  psychologickém 
líčení,  nevyhnal  se  vadán)  mnohých  současných  slovanských  spisovatelů, 
t.  2Y.  západniků.  Aator  vymyká  se  individnalisování  svých  sujetfiv  a 
uázorft,  drže  se  příliš  všeobecného  stanoviska  a  nehledě  k  národnímu 
ráza  a  ducha  jak  v  jazyku  tak  v  povahopisu  a  t.  p.  V  črtě  „u  magii" 
(z  mého  denníku  —  mistrné  to  arabesce)  nakreslen  je  příliš  universální 
typ,  a  ostatní  [Siréna,  Rose  Mery  (vídeňská  idylla),  Čemu?  (scény  ze 
života)]  vynikají  látkou  i  názory  kosmopolitickoarístokratickými.  Ne- 
hledíce však  k  tomuto  směru  básníkově,  nemůžeme  než  upřímně  gratulo- 
vati Chrvatům  k  talentu  tak  znamenitému  a  mnohoslibnému. 

y  posledním  spise  Matice  podává  nám  osvědčený,  a  též  v  české 
literatuře  známý  Josef  Eugen  Tomié  povídku  „Kapitánova  dcera **, 
jejíž  děj  odehrává  se  r.  1739.  a  1740.,  vynikající  výtečnou  invencí  a 
disposicí  i  jemnou  charakteristikou.  V  ní  obrazí  se  život  chrvatského 
lidu  v  srdci  Slavonie,  v  Požeze,  právě  za  oné  interessantní  doby,  kdy 
Slavonie  střásla  se  sebe  jho  osmanské.  Spisovatel,  jenž  patrně  vykonal 
podrobná  historická  studia  k  práci  své,  osvědčil  tu  znova  vzornou  píli 
a  přirozené  nadání. 

Vedle    těchto   pravidelných   publikací    vyšlo    nákladem    „Matice" 
ještě  několik  jiných  spisův,  a  sice  z  překladů  řeckých  a  římských  klas- 
siků  Homerova  Odyssea  (1882.)  a  Iliada  (1883.),  kteréž  přeložil,  úvo- 
dem i  výkladem  opatřil  mladý  učenec  a  nadaný  básník  chrvatský,  dr.  Torna 
Maretié.    Tím   mají   zásluhou  Matice  Ghrvati   Homera  celého  převede- 
ného a  krásně  vydaného,  čímž  se  mnozí  z  evropských  a  jmenovitě  men- 
ších slovanských  národů  nemohou  honositi.  Kromě  toho  přeložena  Sal- 
lastiova  kniha  o  Katilinově  spiknutí  a  o  válce  Jugni'tově  výtečným  filo- 
logem  klassickým    Adolfem    Vebrem    (1882.).    Dále    připravuje  Matice 
převod  „Ciceronových    vybraných   řečí    a  filosofických  spisů",  pořízený 
týmž  překladatelem,  a  převod  „Herodotových  dějin"  od  prof.  A.  Musice. 
Tolikéž    zmíniti    se   musíme   k  vůli  povšechnému  obrazu  činnosti 
matičně  o  publikaci,  která  má  za  účel  raziti  cestu   chrvatské  hudbě  a 
zpěvu  do  salonů.  V  té  příčině  jsou  Chrvati  příliš  cizinským  zbožím  za- 
plavováni, a  proto  Matice  šCastný  učinila  počátek  obratu  k  lepšímu  vy- 
dáním  (r.  1883.)    rozkošných    písní   výtečného    chrvatského    skladatele 
Ivana  Zajče  s  názvem:   „Chrvatské  skladby.  Sbírka  písní  pro  jeden  hlas 
s  průvodem  piana".    Díl  I.  (obsahující  24  písně).    Vydání   to   je  velice 
elegantní,  ano  nádherné,  hledě  pak  k  obsažnosti  (127,  notových  archů 
velikého   formátu)   velmi   laciné  (pro  členy  1  zL).  —  Budiž  nám  tuto 
dovoleno  opětovati,  co  dí  věhlasný  theoretik  hudební  a  hluboký  znatol 
národních  písní,  Fr.  Kuhač,  o  ceně  této  sbírky  a  původci  jejím:    „Zajc 
je    umělec   plný    tvůrčí  fantasie,  produktivný,   horlivý   a   pilný;  kromě 
toho  vyzná  se  v  architektonice,  technice  a  pravopisu  hudby,  že  je  od- 
borníku pravou  slastí  jeho  hudebniny  čísti.  On  chopí  se  jakéhokoli  ne- 
patrného motivu   a   rozpřede    z  něho  tak  mistrně  píseň    neb  jinou  hu- 
dební formu,  že  žasnouti  musíme  nad  dovedností  jeho."   Co  do  ekonomie 
hudebních  myšlének  dává  mu  přednosC  před  německými,  novějšími  fran- 
couzskými i  vlaskými  skladateli,   dokládaje,    že  nepřecpává  posluchače 
přebytkem  myšlének,  a  napjatosť  jeho  nedovršuje  k  nervosnosti,  nýbrž 
udržuje  ho  čilého  a  zdravého.  Co  do  koncepce  často  vyprádá  myšlénku 


494  *^08-  Koable: 

jako   z  jedné   niti,  jedním   dechem,   hledě   k  vnitřní   spojitosti.   Hledě 
k  charakterisování   předmětu  je  Zajc   neobyčejným  zjevem  v  hudebnim 
světě.  Jemnou  charakteristikou  a  výrazností  vynikají  písně:  Lastavicam  (7.), 
Dobro  jutro  (10.),  Ustáj  vilo  (21.),  Noc  je  tiha  (22.),  Zibka  (23.)  a  j.  — 
Co  se  týká  ducha  skladeb  jeho,   dí  Knhač,   že  v  jednotlivostech  často 
trefně    uhodil   na   strunu   prostonárodní   hndby,  jmenovitě   v  melodii  a 
harmonii.  Jinak  však  mluvě  všeobecně  o  hudbě  Zajcově,  pronáší  přísný 
úsudek,  že  se  jemu  dosud  nepodařilo  vystavěti  hudba  svou  na  základe 
ryzí  hudební  tradice  chrvatského  lidu,  dodávige  charakteristický  výrok 
o  dnešním  kulturním  a  uměleckém  snažení  Ghrvatů  vůbec:  „Dnes  jsme, 
jako  ve  všem  tak  i  v  hudbě,  v  přechodním  stadiu ;  den  ryze  národního 
obrození  ještě  se  nerozbřeskl,  avšak  zasvitne  zajisté!''  —  Nato  uvádí 
některá  tradicionalní  pravidla  chrvatské  národní  hudby  a  měří  jimi  cena 
skladeb   Zajcových  i  přichází   k  úsudku,   že  snaha   umělcova  zasluhuje 
vší  cti  a  lásky,  a  že  Zajc   rázné   klestí   cestu  budoucí   národní  hudbč 
chrvatské.  „Mnohé  písně  ze  skladeb  těch  jsou  neobyčejné  krásny,  jmeno- 
vitě spanilým  lyrickým  koloritem  vyniká  píseň  pátá,  píseií  sedmá  jed- 
notou a  charakterisací,  píseň  osmá  překrásnou  dikcí,  desátá  a  dvanáctá 
velkolepou   pravou   hudební   poesií,   jedenáctá  a  čtináctá  nejen  krásou 
než  i  mistrnou  znalostí  docílení   effektn,  jedenadvacátá  a  dvaadvacátá 
výtečnou  charakteristikou  a  vkusem." 

Y  řadě  krásných  publikací  matičných  jest  tato  sbírka  písní  suad 
nejelegantnější  a  nejznamenitější  nejen  výtečným  obsahem,  než  i  bo- 
hatou výpravou.  Krásného-li  daru  vlasteneckým  dívkám  chrvatským  zpěvu 
i  hudby  milovným! 

Slova  Zajcových  skladeb  pochodí  od  nejlepších  básníků  chrvat- 
ských:  A.  Niemčiče,  Ivana  Zahara,  Frant.  Gírakého,  Huga  Badalióe, 
Dje  Okrugiče,  Augusta  Šenoy,  Lav.  Vukeliée,  J.  E.  Tomiée,  P.  Prerado- 
viée,  J.  Hadžiče,  V.  Nikoliée  a  Mih.  Pavlinoviče. 

Ještě  zmíniti   se   musíme  o  přípravách  Matice   k  objemnému  vy- 
dání „Sborníku  chrvatských  písní",  jenž  obsahovati  bude  asi  deset  ve- 
likých dílů,  a  jehož  prvý  díl  pro   budoucí   rok  se  chystá.  Abychom  si 
mohli  učiniti  pojem  o  rozsáhlosti  podniku  toho,  zmiňujeme  se  o  veške- 
rých příspěvcích  á  sbírkách  rukopisných  i  tištěných,  jichž  Matice  baď 
darem  neb  koupí  získala.   Ivan  Kukuljevič   daroval    všecky    své   sbírky 
národních  písní,  mezi  nimiž  i  celou    vzácnou  sbírku  Tomaseovu,   v  niž 
jest  na  300  písní  z  Dalmácie.  Dodá-li  se  k  tomu  celá  sbírka  Pavlino- 
vičova,  sebraná  po  Bosně  a  Dalmácii  a  obsahující    na  1400  téměř  sa- 
mých „ženských"  písní,  pak  krásná  sbírka  LJubičova  z  ostrova  Hvaru, 
Ostoičova  z  ostrova  Braču  a  Grgičova  ze  splétského  okolí,  pak  lze  říci, 
že   Matice   má  Dalmácii  již  nyní  dostatečně  zastoupenu  —  očekávajíc 
kromě  toho  ještě  slíbené  sbírky  čakavských  národních  písní  z  dalmat- 
ských  ostrovů  a  z  Istrie.  —  Z  Liky  získala  Matice  sbírku  Marjanovi- 
čovu  a  ještě  dvé  menších  (Děličovu  a  Stipcovu),  celkem  as  250  písní  ; 
z  horní  Hranice   sbírku   Rakovcovu    a   dvé  sbírky  písní  žumberackých. 
Ze  átokavských  má  ještc  z  dnešní  belovarské  županie  dosti  velikou  sbírku, 
z  čakavských,  isterských  a  přímořských  přes  300  písní    Krásnou  sbírku 
ženských  a  junáckých  písní  z  horní  Slavonie  zůstavil  po  sobě  spisovatel 
Luka  Ilió  Oriovčanín.  Konečně  i  kajkavská  Kukuljevičova  sbírka  obsa- 


Matice  chrvatoká.  495 

liDJe  as  400  tištěných  i  netistěných  písni.  Tolikéž  přepustil  svon  zuá- 
moa  sbírka  Fr.  Kahač,  již  sebral  po  všech  stranách  jihoslovanských ; 
a  tak  si  Matice  v  kr&tké  poměrně  době  získala  ohromný  materiál  pro 
zamýšlený  svi^  „Sborník".  Nejméně  písní  je  posud  sebráno  zo  Sla- 
vooie,  odkudž  má  pouze  sbírky  Ilicovu  a  skrovniuké  od  Markovice 
a  Kosa,  ač  Slavonie  oplývá  drahocennými  perlami  poesie  národní.  — 
Lze  však  očekávati  při  píli  a  horlivosti  matičního  výboru,  že  i  tyto 
mezery  budou  vyplněny,  a  vydáno  bude  dílo  pomníkové,  jež  znova  roz* 
hlásí  krásnou  povést  o  poetické  povaze  Jihoslovanft. 

Z  našeho  přehledu  činnosti  Matice  přesvědčili  jsme  se,  že  má  ona 
stále  na  zřeteli  nejdůležitější  potřeby  národa,  a  to  veškeré  třídy  a  vrstvy 
jeho,  snažíc  se  spisy  svými  všemožně  uspokojovati  každého.  Utěšeným 
je  pak  zjevem  pro  lit.  rozvoj  Chrvatů,  že  Matice  již  od  dvou  let  po- 
dává tolik  původních  prací,  jmenovitě  v  belletríi  veskrze  originály  prvého 
řádu.  Z  takového  pokroku  literárního  života  na  slovanském  jihu  každý 
upřimný  přítel  Slovanstva  musí  se  radovati ;  jeC  to  bez  odporu  znakem 
mocně  proudícího  národního  života  a  bezpečnou  známkou  lepší  budouc- 
nosti !  — 

A  o  budoucnost  Matice  neustále  se  stará.  Tak  pomýšlela  na  to, 
jakého  dosahu  by  bylo  pro  chrvat.  literatura  vydání  encyklopaedického 
slovuíka   na   způsob   našeho   Slovníka   naučného,  jenž   by  zajisté  jiho- 
slovanský  svět  nejkrásněji  mohl  repraesentovati  též  před  cizinou,  a  pro 
osvětu,  všeobecné  vzdělání  a  literami  pospolitost  jihoslovanských  ple- 
men nezměrné  by  byl  váhy.    Ovšem   bylo   by    tu   třeba  soustředění  sil 
a  svorného  spolupůsobení  slovinských^  chrvatskosrbských  i  bulharských 
spisovatelův,   aby   slovanský  jih    co  nejdůkladněji  byl  představen.    Pa- 
matujeme  se,   že   o   takovém   podniku    rokováno  bylo  již  asi    v  letech 
sedmdesátých,  avšak  pro  mnohé  překážky  uimštěno  od  krásného  úm)slu. 
N^ni  pak  dovídáme  se,  že  vyšel  první  sešit  díla  „Priručni  riečnik 
sveobčega  znanja**,  jejž  vydávají  v  Oseku  professoři  Zoch  a  Mauciu, 
kterým  však  původního  zámyslu  Račkého  a  nyní  matičného  ovšem  do- 
saženo nebude.  —  Mile  nás  za  to  překvapila  zpráva,   že  materiál  pro 
vydání  „Dějin  literatury  chrvatské"  již  tak  dalece  je  sebrán,  že  budou 
moci  tyto  co  nejdříve   spatřiti  světlo  světa.   Na   tuto  publikaci  zajisté 
bude  se  těšiti  každý  přitel  slovanských  literatur,  ano  jest  tohoto   díla 
tlm   více  potřebí,  ježto  snad  posud  o  žádné  jiné  literatuře  není  v  Slo- 
vanstvu i  cizině  tak  kusých  vědomosti,  jako  právě  o  chrvatské.  Laskavý 
čtenář  dopustí  nám  skrovnou  exkursi  na  literárně  historícké  pole,  kteráž 
se  Dám  tuto  vhodně  namítá.   Posavadní  práce  literárně  historické  jsou 
nejvfce  buď  ku  potřebě  školní  (S.  Ljubič  a  j.),  aneb  neliší  se  povahou 
svou  mnoho  od  knihopisů  rozmnožených  životopisy  dotyčných  spisova- 
telů.   Vůbec  počalo   se  pracovati  na  poli  literární   historie  důkladně  a 
vědecky  teprve  v  nejnovější  době  (Jagič,  Pávic,   Morkovič,  Rački,  Ku- 
kuljevic,  Novakovic  atd.).  Stručné,  však  na  ten  čas  nejlepší  a  velmi  znalecky 
i  po  zásadách  novověké  literární  historiografie  provedené  dějiny  chrvat- 
ské literatury  (však  jen  do  r.  1860.)  nalézají  se  v  našem  Slovníku  na- 
učném  (zvláštní  otisk  pod  názvem  ^Jihoslované".    Obraz    národopisno- 
literamí.  V  Praze  1864.,  str.  361.— 407.)  z  péra  prof.  dra.  Vatroslava 
Jagice,  z  nichž   čerpal  též  Pypin  doplniv  jen  poněkud  obraz  jimi  po- 


496  <^08.  Kouble:  Matice  chrvatská. 

daný  a  přičiniv  stručné  vylíčeni  politické  literatury  a  vědecké  čÍDuosti 
předních  čleuů  Jihoslovanské   akademie  věd.    Tu    ovšem  byly  prameny 
pro  poslední  dvacítiletí  Pypinovi  velmi  nedostupný,  avšak  v  českém  vy- 
dáni jeho  historie,  obstaraném  r.  1880.,  mohla   se  poslední  době  věno- 
váti  větší  pozornost.  —  Poněvadž  poslední  dobou  na  provenienci  spisu 
„Jihoslované"  se  zapomíná,  pokládáme  za  důležité,  ano  to  jaksi  z  před- 
mluvy jeho  zcela  zřejmo  není,    objasniti  vznik  toho  velekrásného  díla. 
Při  složení  jeho  účastnili  se  Kienberger,  jenž  dodal  úvodní  historickou 
stať  (str.  VII. — XV.),  dále  nejhlavněji  prof.  dr.  V.  Jagič,  jenž  s  ohrom- 
nou pílí  sestavil  vše,  co  ve  spise  se  nalézá  o  jazyku  a  literatuře  i  prosto- 
národní poesii    Chrvatův  a  Srbů,   pak  nedávno  zemřelý  Slovinec,  prof. 
Ivan  Macuu,  jenž    napsal   dějiny   slovinské   literatury,  a  konečně  čeští 
spisovatelé   Perwolf,   dr.    Gebauer   a   Černý,    kteří   vypracovali   ostatní 
partie.  Prof.  Kořínek  byl  takřka  pomocníkem  V.  Jagiče  a  J.  Macaoa, 
kterýchž  elaboráty  šly  rukama  jeho,  byvše  přeloženy  do  češtiny,  místy 
co  do  obsahu  i  formy  spracovány  a  přizpůsobeny  (skráceny)  vzhledem 
k  mezím  encyklopaedického  díla.  Přes  to  však,  že  Jagič  měl  těmito  hra- 
nicemi ruce  příliš  spoutány,  nakreslil  dějiny  literatury  chrvatské  i  srb- 
ské soustavně   a   s  úplnosti  i  důkladností   všeho  uznání  hodnou,  takže 
tento  spis  jeho  jest  prvým  kompendiem  toho  druhu  dle  času  i  obsahové 
ceny,  a  vskutku  také  prvý  proklestil  cestu  dokonalejším  dějinám  písem- 
nictví srbskochrvatského  dle  požadavku  nynější  vědy. 

Stať  o  jazyku  chrvatskosrbském  tolikéž   pilně  sestavena  Jagičem 
(str.  68. — 85.,  94. — 115.),  a  v  ní  poprvé  všestranně  jest  označen  pravý 
poměr  kajkavátiny  a  čakavštiny   k  štokavštině,  a  pak  zajímavě   podány 
osudy  jazyka  od  nejstarších  časův  až  po  naši  dobu.  (Důkladněji  pojednal 
o  tom  Jagič  v  rozpravě :    .Iz  prošlosti  našega  jezika"  v  Enjiževniku  I., 
332. —  358,   447. —  485.)    Dějiny    literatury    chrvatskosrbské    rozdělil 
Jagič  na  dva  hlavní  díly:  církevní  (146. — 195.)  a  světskou  195. — 408.), 
kterýž  poslední  zvlášť  proveden  jest  velmi  obšírně.  Rozděluje  tento  ve 
tři  doby,   položil   Jagic  mezi   druhou   a   třetí    dobu    přehled  literatury 
kajkavských  Chrvatův,  a  krásnou  úvahu,    vší  pozornosti  hodnou,  o  ná- 
rodním  básnictví   Srbův   a  Chrvatů    (str.  285.— 306.).  —  Kromě  této 
práce  v  „Naučném  slovníku **  uveřejněné  připomenouti  sluší  mnohé  dů- 
kladné  životopisy   spisovatelů   chrvatskosrbských    od   Jagiče,   Kořínka, 
Snětivého  a  jiných,   tamže   uvedené.  —  Prof.  Jagič   sepsal   přísně   vě- 
decky r.  1867.  „Historii  srbskochrvatské  literatury"  staré  doby,  ve  které 
pragmaticky  vyličuje  literární  dějiny  obou  větví  dvoujmenného  národa. 
Že  Jagič  v  úmyslu  měl  podati  i  druhý  díl  vědeckých  literárních  dějin, 
obsahující    dobu    novou  a  nejnovější,    dokazuji    mimo   dotčený  již   spis 
v  N.  si.,    též   přípravné  jeho    práce  z  toho    oboru  uveřejněné  po  časo- 
pisech  (v  Književniku,    Vienci,    kritické   příloze   Národních  listů   a  j.). 
Tuto  práci  svou  byl  však  nucen  přenechati  jiným,  byv  povolán  na  ka- 
thedru  slovanského  jazykozpytu  nejprv  do  Odessy,   pak  Berlína  a   ko- 
nečně do  Petrohradu,  kdež  vzdálen  jsa  vlasti  a  tím  i  nezbytných   pra- 
menů, pomůcek  a  stykův  osobních  nemohl  více  pokračovati  v  zamýšle- 
ném díle.  —  Z  jiných  děl  jmenujeme  Novakovičovo  (Istorija  srpske  knji- 
ževnosti  II.  izd.  Bělehrad  1871.),  v  němž  nová  chrvatská  literatura  jen 
stmčně  je  probrána  (sti*.  294. — 320.),  a  k  tomu  žel  i  povrchně  a  stran- 


Ivan  Tav&tr:  Knzovci.  497 

oíck?,  místy  i  věcně  nesprávně.  —  Poněkad  podrobněji  a  pragmaticky 
se  zřetelem   k  politickým,   státním  a  koltamím   dějinám   snkžil  se  vy- 
líčiti literami  činnost  Chrvati&v  od  r.  1835.,    t.  j.  od  znovuzrození  je- 
jich až  do    r.  1850.    Ivan  Mílčetié,  nyní  prof.  ve  Varaždíně   („Hrvati 
od  Gaja  do  godine  1850.*  vzábavnikn  „Hrvatski  Dom"  za  rok  1878. 
Ročofk  třetí,  str.  152.— 217.;  též  zvláštní  otisk),  avšak  i  jebo  práce, 
ac  jeví  sečtělost  a  nslechtilon  snaha,  jest  pouhým  pokusem.  Též  v  Smiči- 
klasově  díle    ,,Poviest   farvatska**,   obsahujícím    politické    dějiny   až  do 
r.  1848.,  dočísti  se  lze  na  dotyčných  místech  stručného  sice,  vsak  tref- 
ného vylíčeni   kulturního  a  literárního  stavu  v  Chrvatsku.    Tolikéž  pro 
dějiny  prostonár.  liter,  mnoho  vykonáno  (Jagič,  Pavič,  Zima,  Radetic, 
Maretic  a  j.).  Avšak  dějiny  literatury  od  r.  1860.  až  po  naše  dni  če- 
kfigí  stále  na  svého  historika  z  příčin  na  snadě  jsoucích;  nejsouC  ještě 
ani  všichni  novější  spisovatelé  náležité  probráni,  spisy  jejich  jsou  roz- 
tříštěny po  časopisech,   a   tak  literárnímu  historiku  jest  zápasiti  s  ne- 
přemožitelnými překážkami:  slovem  schází  dosud  mnoho  prací  příprav- 
ných, literárních   monografií,    biografických   statí,    krátce   veškerou  ten 
apparat,  jenž  literárnímu  historíkovi  je  conditio  sine  qua  non.  Nehledě 
ani  k  tomu,  že  krítika  v  Chrvatsku  leckdy  nekoná  svou  povinnost,  čímž 
historikovi    samému   nutno  vše  pročítati,  postrádáme  též  řádné  biblio- 
grafie od  r.  1860.,  uebot  brošnrky  a  seznamy   z  toho  oboru  vyšlé  ne- 
jsou zmínky  hodný. 

Tím  více  vsak  vítán  bude  záslužný  podnik  Matice,  a  kdyby  i  dílo 
její  nebylo  na  ten  č;is  omnibus  nnmerís  absolutum,  veskrze  dokonalé 
a  všestranně  souměrné,  ona  zavděčí  se  zajisté  všem  přátelům  slovanské 
osvěty  a  ukojí  potřebu  velmi  vážnou  dle  starého  chrvatského  přísloví : 
^bolje  danas  pile,  nego  sutra  kokos",  aneb:  ,,zmo  do  zrna  pogača, 
kamen  do  kamena  palača" ! 

Zároveň  pak  tímto  dílem  nejkrásněji  byla  by  oslavena  padesáti- 
letá pamět  znovuzrození  národního  života  a  literatury  v  Gbrvatsku,  která 
právě  na  letošní  rok  připadá! 


Kuzovci. 

Obrázek    z   lidu. 

Od  dra.  Ivana  Tavóara. 

Ze  slovinStiny  přeložil  Jan  Hudec. 

Před  padesáti  a  snad  ještě  před  padesáti  lety  byla  polanská  do- 
lina na  Gorenskn  opuštěný  kout  slovinského  kraje.  O  silnici,  která  se 
nyní  podél  vody  vine,  ani  slechu  nebylo;  u  Biskupské  Louky  upravili 
posléze  také  vozovou  cestu,  do  Polán  a  dál  potom  k  Žírému  vedoucí. 
Tolminští  a  Čičští  lopotili  se  po  ní  se  svými  koníčky.  Vysoké  duby  a 
husté  smrčiny  stínily  neblahou  tu  cestu  a  často  zřely,  jak  se  vozy,  jež 
obyčejně  sem  zabloudily,  převrhovaly,  a  slýchaly  také  horoucí  kletbu 
kommissara  ve  vozových  deskách  se  přehrabujícího,  jehož  úřední  osud 
zavál  do  tohoto  pustého  koutu. 

SloTuuký  •borník.  35 


498  I^&i^  Tavčar: 

Cesta  ona  bývala  za  nocí  velmi  nejistá  a  nebezpečna.  Houštinami 
plížili  se  dotěrní  hosté,  již  byli  zároveň  podlondníky,  zloději,  a  bylo -li 
třeba,  i  lupiči.  Cizímu  majetku  nepřátelská  četa  ona  sehnána  byla  z  vo- 
jenských uprchlíkův  a  jiné  nekalé,  nezvedené  chásky.  Řízena  byla  po- 
někud po  vojensku.  Vůdcem  zpupuě-smělému  houfci  tomu  byl  Petr  Smuk, 
tu  a  tam  ještě  ve  vzpomínkách  Polanských  žijící;  pod  ním  pak  byli 
Groga  HuČák,  kulhavý  Martin  Goščavec  a  černý  Tinač  Šust,  jenž  cti- 
hodnému otci,  Marku,  svatovolnickému  kostelníku,  mnoho  žalu  způsobil, 
a  pro  něhož  před  časem  ubohému  starci  sníh  hlavu  posypal.  Nosili  tabák 
z  Přímoří,  zastavovali  vozy  na  cestě ;  zboží  zabavovali  a  tak  i  jinak 
pomáhali  si  k  penězům.  Časem  honili  zajíce  po  pláních  a  kradli  jehnata 
na  pastvách.  Opodál  podružné  fary  na  Bukovém  Vrchu,  vysoko  nade 
vsí  polanskou,  měli  své  sídlo  na  úpatí  pláně,  Psí  Roviny,  a  přebývali 
v  prostranné  dřevěné  chalupě,  kdež  posud  ještě  se  říká  na  nKuzovsku**. 
A  proto  Polanští  přezdívali  jim  „Kuzovců**. 

S  Polanskými  Kuzovci  dobře  se  srovnávali ;  nezastavovali  jich  na 
cestách,  nebrali  jim  bravu  ani  peněz.  Zavdy  přišli  také  do  Polán  ua 
desátou  ku  mši.  Brali  se  tou  stranou  od  Hotavel  po  Županovu  moste 
a  pokaždé  za  takového  šumu  a  hluku,  až  všecka  ves  vybíhala.  Nesli 
se  bohaté  po  selsku;  kolem  nich  povívalo  plno  hedvábných  dlouhých 
pentlí,  až  děvčata  po  nich  toužebně  pomžikovala.  Nejstatnějším  z  nich 
byl  Petr  Smuk,  člověk  obřího  těla  a  červených  lící.  Rád  sedal  si  na 
zeď  u  hřbitova  a  to  tak,  že  měl  za  sousedy  celní  strážníky,  kteří  také 
raději  poslouchali  slovo  boží  před  kostelem  nežli  v  něm.  Klátil  nohama 
a  mnohdy  tak  nerázně  přiblížil  se  jimi  strážníkova  zadku,  že  hněvivé 
pohledy  z  pobožnosti  vyrušeného  jenjen  se  do  něho  zabodávaly.  On  pak 
se  jenom  usmíval,  a  kdo  bezděky  pohleděl  na  jeho  veselou  tvář,  ne-^ 
mohl  nepřisvědčiti,  že  je  to  opravdu  hezký  člověk. 

Skoro  tři  léta  Kuzovci  byli  pány  polanských  kopců.  Hospodařili, 
jak  se  jim  líbilo.  Světská  vláda  jevila  se  v  dolině  pouze  pod  podobou 
bázlivých   celních    strážníkův  a  plachých  revisorův.   Ale  ti  všichni  báli 
se  Petra  Smuka,  že  se  mu  raději  z  cesty  vyhýbali,  jakmile  jej  z  dálky 
jen  zahledli.  Báli  se  ho  tak,  že  pro  hrůzu  ani  činů  jeho  nevzpomínali. 
Na  konec  přece  tehdejší  vládě  uzdálo  se,   že  věc  ta  jest  mnohem  ne- 
bezpečnější, než  se  jevila  z  počátku,  a  proto  napjali  všecky  sily.  Jednou 
za  krásného  jitra   přihnal    se   do   Polán  celý  pluk   Čechů  se  setníkem 
v  čele.  Vojsko  rozlezlo  se  po  všech  koutech  a  vskutku  pochytalo  a  roz- 
prášilo Kuzovce  a  tím  snáze,  jelikož  Petr  Smuk  byl  záhy  skončil  život 
svůj.  Kosti  jeho  spočívaly  u  hlubokého  proudu  v  nKoutech",  kdež  jej 
byla  voda   na   břeh   vynesla.   Když  pak  proud  rozlil  se  i  na  břehy   a 
jinou  cestu  si  zvolil,  hrob  jeho  ocitl  se  prostřed  řečiště  a  den  po  dni 
studené  vlny  splakovaly  ubohé  lidské  tělo,  v  němž  za  živa  vřelé  srdce 
tlouklo  a  jež  tolik   schopností   i   vloh  mělo,   že  nebohé  lepšího  osadu 
zasluhovalo  pro  svůj  rozvoj. 


Rniovci.  499 


I. 


Asi  hodÍDU  od  Polán,  při  nynější  cestě  k  loac6,  leží  yes  na  Luhn. 
Vedle  vsi  zvedá  se  nevysoký  kopec.  Na  úpatí  porostlý  jest  křovím  a 
hložím,  a  na  vrchu,  jenž  v  malou  pláň  se  siří,  bují  zelený  trávník.  Na 
pláoi  té  vystavěli  kdysi  naši  předkové  mohutný  kostel  o  dvou  věžích 
a  zasvětili  jfj  sv.  Volbeuku  (Yolfgangu),  aneb  jak  Polanští  měkčeji 
říkigí,  sv.  Yolniko.  Kdo  s  toužebným  srdcem  po  vinuté  cestě  k  Pola- 
nům  spěchá,  již  z  dálky  zvěstují  mu  svatovolnické  věže,  že  blíží  se 
domácíma  kraji,  domácímu  vzduchu  a  šumícím  vodám  domácím.  Buďte 
tisíckráte  pozdraveny  svatovolnické  věže,  milené  strážkyně  domácí  doliny ! 

Zrovna  pod  kopcem  svatovolnickým  měl  tehdy  prohnaný  a  vy- 
chytralý lišák,  Jan  Premetovec,  bydliště  své.  Náležel  mu  starý  dřevěný 
dům,  oken  tak  úzkých,  že  by  jimi  nebyl  nikdo  ani  hlavy  prostrčil,  boje 
se,  že  by  jaž  jí  nevytáhl.  Premetovec  počal  tehdy  krčmařiti;  prodával 
kyselé  Vino  a  kořalku  a  pouštěl  se  i  do  jiného  obchodu,  jenž  mu  ne- 
dělal hrabě  cti.  Chalupa  ta  stála  a  stojí  podnes  (ovšem  že  v  jiných 
rukách)  asi  na  dvojí  dostřel  za  vsí,  od  sousedův  oddělena.  Na  vrchní 
straně  pne  se  kopec  volnický  a  skoro  zrovna  pod  stavením  teče  řeka, 
jež  se  na  místě  tom  zatáčí  a  tak  mělká  jest,  že  snadno  lze  ji  přebřísti.  Do 
Premetovcova  domu  vcházelo  se  z  cesty  a  také  zadem,  a  nikoho  ne- 
bylo taJDo,  že  tudy  úkradkou  Kuzovci  do  krčmy  se  plížili.  Rovněž  tak 
lidé  věděli,  že  Premetovec  udržoval  živé  obchodní  styky  s  Kuzovci, 
čímž  ode  dne  ke  dni  víc  a  více  bohatl. 

Y  předvečer  prvé  neděle  před  suchými  dny  v  záři  1.  1828.  hořela 
v  Premetovcové  senkovně  louč  se  stěny  u  peci,  ač  na  prvý  pohled  ne- 
bylo Tiděti  ani  jednoho  hosta  v  začouzené  jizbě.  Kdyby  se  chvílemi 
nebyla  vztáhla  ruka  z  lavice  na  stůl,  nikdo  by  nebyl  věděl,  že  je  tam 
někdo.  Byl  uveleben  za  černým  stolem  člověk,  jenž  sáhal  rukou  po 
sklence  na  stole  a  pil  z  ní  kořalku. 

Y  předsíni  však  bylo  více  živo.  Jan  Premetovec  vyřizoval  tam  se 
svou  ženou  všelijaké  drobné  záležitosti.  Když  si  byl  zavedl  hospodu, 
bezpečně  věděl,  že  mu  žena  potají  pije  víno  i  kořalku.  Také  dnes 
pletly  se  jí  nohy,  když  přikládala  do  peci,  div  že  na  zemi  nepadla. 
Proto  se  muž  opět  do  duše  rozhněval,  a  lál  a  křičel,  jakoby  již  střecha 
chytala. 

„Zase  jsi  opilá,  stará  čarodějnice!  Ty  mne  ještě  připravíš  na  že- 
bráckou hůl!  Ty  mi  propiješ  všecko!  Ty!  tyl**  —  A  Premetovec  po- 
jednou utichl  ve  svém  hněvu. 

„A  tys  mi  snědl  připiš  I**  odsekla  mu  žena,  „věno  i  připiš,  který 
jsi  méi  vtěliti  do  knih!"  Byla  to  asi  citelná  výčitka,  neboC  Premetovec 
zčervenal  jako  vařený  rak.  Díval  se  zpurné  na  svou  ženu,  a  v  prvém 
okamžiku  nevěděl  ani,  co  by  odpověděl.  Několikráte  zdvihal  nohu,  aby 
jí  o  zemi  udeřil.  Konečně  se  mu  to  podařilo,  a  vší  silou  dupl  pod- 
patkem na  podlahu. 

„Ty  bys  mi  v  koutě  Krista  ukradla  s  kříže,  kdyby  nebyl  přibit  1 
Ty — "  a  vztáhl  proti  ní  pěsti,  „ty  snědla  jsi  mi — tisíce!"  Pravé 
slovo  bylo  vyřčeno.  Jakoby  se  mu  byl  kámen  svalil  se  srdce,  tak  si 
tatik  Premetovec  oddechl,  když  hroznou  výčitku  tu  vložil  ženě  na  duši. 


500  I^Ai^  TaySar: 

Umlkl,  umlkl  tlm  spíše,  neboC  ze  šenkovny  pravé  bylo  slyšeti  hlasité: 
„Jene!" 

Spěchal  za  hlasem.  Y  jizbě  byl  právě  vstal  za  stolem  ospalý  host. 
Kloboak  vtlačil  si  do  čela,  a  podepřel  se  o  stůl. 

„Jenel"  zvolal  znova  a  zasvítil  černýma  očima. 

„Co!  col  co!*  přistoupil  úslužně  Premetovec.  Host  vážně  na  nebo 
pohleděl,  načež  rozhodným  hlasem  pověděl: 

.Tiše  buď!** 

A  opět  klesl  na  lavici.  Premetovec  udiven  stál  na  místě,  po  chvíli 
poníženě  odpověděv: 

^Když  ty  poroučíš,  umlknu!  Ano,  ano,  umlknu!'' 

Smuten  kráčel  opět  do  předsíně  a  stěžoval  si  ženě: 

n Vidíš,  Maryško,  teď  ani  hádati  se  nesmíme!  On  nechce.'' 

Právě  se  již  stmívalo.  Ku  Premetovcovu  domku  blížily  se  cestou 
dvě  osoby  z  Polán.  Byli  to  Županův  Tomáš  z  Polán  a  Matoušův  Matěj 
z  Volče,  jenž  sloužil  právě  u  Euzovcův  a  znal  dobře  okolní  kraj. 

„Tedy  máš  pevný  úmysl,  dáti  se  knám?**  ptal  se  Tomáše.  „Budeš 
se  míti  dobře." 

„Pevný!"  odpověděl  tázaný.  „Doma  nakládají  se  mnou  jako  s  do- 
bytčetem !  U  vás  nebudu  aspoň  dělati  nových  hříchů,  jako  posud,  když 
jsem  klel,  až  se  mi  tma  před  hubou  dělala!" 

Vešli  k  Premetovci  do  předsíně.  Dříve  však  Matěj  shodil  do  křoví 
u  cesty  uzel,  jejž  na  rameně  nesl.  V  předsíni  zamžikal  na  krčmáře, 
svorně  již  u  peci  vedle  ženy  sedícího,  a  po  tichu  se  ho  zeptal : 

„Je  tu?" 

„Jenom  dále,  Matěji !  Leží  v  jizbě  za  stolem,  a  nezdá  se,  že  by 
byl  přebral." 

Matěj  vstoupil  do  jizby  a  pokynul  Tomáši,   aby   se  bral  za  ním. 

Host  zvedl  se  za  stolem  a  ohledl  se  po  přišedších. 

„To  jsi  ty,  zloději!"  pravil  potupně,  zvedl  své  obří  tělo  a  jal  se 
choditi  po  jizbě.  „Kolik  slepic  jsi  dnes  ukradl?"  za  smíchu  ptal  se 
Matěje.  Potom  vážně  dodal:  „Ty  nám  děláš  hanbu,  Matěji!  Kdyby  bylo 
po  mé,  musilo  by  jich  několik  z  Euzovska,  a  ty,  Matěji,  napřed!  Ale 
což  naplat!  Ani  nejlepší  kůň  nezbude  se  dotěrných  much!" 

Matěj  posud  mlčel.  Po  chvíli^  tepi*ve  když  ppslední  výčitka  v  uších 
mu  dozněla,  chladnokrevně  promluvil: 

„Tu  je  Županův  Tomáš.  Rád  by  se  dal  k  nám.  Jsou  to  dovedné 
iiice!  Tomáši,  tu  je  Petr  Smuk,  af  se  ho  již  nikdy  nebojíš!** 

Ale  při  vši  chuti,  jíž  mu  spoludruh  v  příštím  řemesle  dodával, 
Tomáš  bázlivé  se  krčil  před  pověstným  Kuzovcem  a  strachem  přivirál  oci. 

„O  mouchu  víc  nebo  míň!"  prohodil  Smuk.  „Zůstaň  tedy,  chceš-li. 
Ale  to  ti  povídám,  v  potu  tváři  budeš  u  nás  chléb  jísti!  Kde  pak  z&- 
stali  Goščavec  a  Hučák?" 

A  lehce  zaklnuv,  lehl  si  opět  za  stůl.  Matěj  i  Tomáš  dali  si  na- 
liti a  sednuvše  si  za  dinihý  stůl,  tiše  spolu  rozmlouvali.  Přisedl  k  nim 
i  krčmář,  Jan  Premetovec. 

„Tatíku,"  otevřel  po  chvili  Matěj  ústa,  , venku  před  domem  od- 
ložil jsem  kus  plátna.  Kde  jsem  je  vzal,  o  to  si  příliš  hlavu  nelam. 
Myslím,  že  bys  je  mohl  koupiti." 


Ruzovci.  501 

A  Matěj  vzav  na  sebe  nevioDoa  tvářnosC,  vypil  sklenku  p&lenky. 

pYlá,  Matěji,"  odpověděl  Premetovec,  „kradené  věci  nejsou  jisté 
Téci!  A  j&  jich  nekupuji!"  dodal  mužným  hlasem  a  také  vypil  sklenku 
pálenky. 

,Vžd3rf  zato  koupíš  laciněji!" 

„Pravdu  dis.  Snad  budu  moci  něco  učiniti.  Ale  zboží  musím  vi- 
děti. Jsou  starosti  s  kradenými  věcmi!''  A  krčmář  zakryv  si  rukama 
t?ář  vzdychal.  Matěj  vyběhl  z  jizby  a  v  okamžiku  vlekl  kus  režného 
plátna.  Poctivci  se  tak  domluvili,  že  bude  loket  po  čtyřech  groších, 
což  byla  tehdy  cena  směsně  nízká.  S  netajenou  radosti  vzal  Premetovec 
plátno  a  nesl  je  do  truhlice  vedle  scliodů  do  sklepa  vedoucích.  Ye 
chvíli  té,  když  chtěl  zamykati,  přiskočil  k  uěmu  Matěj  a  vtlačil  mu 
do  ruky  velikou  sklenici,  nařizuje,  af  ji  naplní  kořalkou,  kterou  vypijí 
na  šfastný  kup.  Tu  že  zaplatí  on,  Matoušův  Matěj.  Premetovec  myslil : 
truhlici  zamkneš,  až  pftjdeš  zpět;  a  nechav  klíč  v  truhlici  sešel  do 
sklepa.  Matěj  jako  blesk  ocitl  se  u  truhlice,  otevřel  ji,  vyňal  plátno 
a  opět  zavřev,  vytratil  se  jako  zlý  duch.  Krčmář  jda  ze  sklepa,  vskutku 
nezapomněl  otočiti  klíčem  v  truhlici ;  vstrčil  jej  do  kapsy,  radostně  se 
usmívaje  hnal  se  do  jizby,  v  rukou  velikou  sklenku  pálenky  a  vstavil 
ji  na  stfll,  za  nímž  klidně  seděl  již  Matěj  ku  dveřím  jenom  toužebné 
pohlížeje.  Když  si  již  oba  zavdali,  pravil  opět  nevinně  se  tváře  ku 
krčmáři : 

„TatíkUy  když  jste  již  jedno  koupil,  kupte  i  druhé  !** 

„Kradené  zboží,  Matěji,  Bůh  ví,  že  kradené!** 

„Buďsi  kradené,  ale  dostaneš  je  laciněji." 

„Tak,  tak!  Nu  pfínes  to,  Matěji!" 

Matěj  pevným  krokem  vyšel  z  jizby  a  položil  opět  kus  plátna 
na  stůl ;  loket  zase  po  čtyřech  groších.  Premetovec  svinul  zboží  a  nesl 
je  do  truhlice  n  sklepa. 

9 Jak  se  mně  zdá,"  mluvil  stoupaje  přes  práh,  „budou  to  dva 
stejné  kusy,  viď,"  obrátil  se  zpola  do  jizby,  „že  jsi  je  vzal,  Matěji, 
témuž  hospodáři?" 

„Asi  ne!  Však  uvidíš,  ty,  hospodáře!"  zabručel  pro  sebe  Matěj 
a  přitlačil  se  do  kouta. 

Krčmář  kráčel  ku  dveřím  u  sklepa.  Otevřel  truhlici,  a  již  bylo 
slyšeti  klení  a  nářku  podobné  vzdychání.  Ani  bys  byl  pět  nenapočítal, 
nahnul  tatík  Premetovec  bledou  tvář  do  dveří  u  jizby  a  pravil  třesou- 
cím hlasem : 

„Mně  jsi  to  ukradl,  Matěji!" 

„Komu  jsem  to  ukradl  neb  neukradl,  na  tom  vám,  tatíku,  málo 
záleží;  jenom  když  jste  lacino  koupil!*  zachechtal  se  Matěj  na  plná 
ústa.  — 

Na  Petra  Smuka  i  jeho  nohsledy  dávno  se  zapomnělo,  a  málo 
kdo  ví  již  něco  o  nich.  Ale  jak  tatík  Premetovec  plátno  kupoval, 
o  tom  se  posud  hojně  povídá ;  vedet  také  na  horách  humor  svou  vládu. 

(Dokončení.) 


502        Job.  Kouble:  Nové  vydáni  všech  spisfi  Vaka  St.  Karadžiče. 

Nové  vydání  všech  spisů  Vuka  St.  Karadžiče. 

YýznamDo  je  zajisté,  že  právě  v  tu  chvíli,  kdy  jedna  část  Jiho- 
8lovaD&  chystá  se  důstojně  oslaviti  onen  velkolepý  moment   v  dějinách 
svých,   kdy   znovu   plným   leskem    zaskvěla  se  mraky  zastřená  hvězda 
národního  života,  a  nadějné  základy  kladeny  k  jazykové  a  literami  jed- 
notě  Slovinců,  Ghrvatův    a  SrbA,    že  v  tu  chvíli    tolikéž  důstojně  zpo- 
menuto    nesmrtelné   paměti   Nestora  a  reformátora  jihoslovanského  — 
Vuka  Stefanovice  Karadžiče,  jenž   před  60  lety  (roku  1814.) 
počal  svou  pro  Jihoslovanstvo  tak  blahodárnou  činnost  literami.  A  za- 
jisté nemůže  býti  lépe  uctěna  památka  velikóho  tohoto  ducha,  jenž  rá- 
zem dobyl  slávy  a  sympathii  jménu  srbskému  po  celé  vzdělané  Evropě, 
než  souborným  vydáním  jeho  neoceuiteln>'ch  spisů,  které   žel  dnešního 
dne  jsou   většinou  již   bibliografickou    vzácností.  —  Krásné  myšlénky 
této  chopila   se   vláda  samostatného  srbského  národa,  neboť  nákladem 
jejím  chystá  se    právě    v  Bělehradě    „Nové   úplné   vydáni   všech 
děl  Vuka  Stefanovice  Karadžiče".  Srbská  vláda  odkoupila  od 
dědičky  Vukovy,  dcery  jeho  Miny  Vukomanoviéové,  všecky  spisy  Vukovy, 
a  svěřila  zvláštnímu  literárnímu  výboru,  aby  vypracoval  plán  pro  laciné 
a  v  každém  ohlede  úplné  vydání  děl  jeho.  Činem  tímto  prokázána  védě 
služba   neocenitelná,    nebof   spisy  Vukovy,   tvořící  nevyčerpatelnou  po- 
kladnici každému  slavistu,  filologu,  historiku,  esthetiku  a  jmenovitě  ba- 
dateli národního  ducha  slovanského,  jsou  v  sadě  jihoslávském  nehynou- 
cími, věčně  svěžími  a  vonnými  květy. 

V  literami  odbor  jmenovala  vláda:    předsedou  Jovana  Boškoviée, 
prof.  bělehradské  vysoké  školy,  a  členy  Svetislava  Vuloviée,  prof.  tamtéž 
a  Ljuba  Kovačeviée,   ředitele   bělehradské   učitelské  školy.    Výbor  ten 
vypracoval  programm  svfij  tak,  že  celé  vydání  obsahovati  bude  sedmnáct 
knih.  V  prvých  devíti  knihách   budou   uloženy  Vukem  sebrané   veškeré 
písně  národní,  prostonárodní  pověsti,  přísloví  a  život  i  obyčeje  národní; 
v  desáté,  jedenácté  a  dvanácté  bude  obsažen  slovník  a  všechen  materiál, 
týkající  se  jazyka;  v  třinácté,  čtrnácté  a  patnácté  knize  uvedeny  badou 
historické  a  zeměpisné  spisy;  v  šestnácté  knize  převod  „Nového  z&kona*^ 
a  v  sedmnácté  obšírný  životopis  Vukův  s  jeho  podobiznou,  prvé  poknsy 
literární,  ukázky,  korrespondence  a  ostatní  drobnější  spisy. 

Tato  poslední  kniha  vzbudí  zajisté  nejživější  interess.    O   životo- 
pis Vukův   a   vylíčení  jeho    zásluh    sice   mnozí  již  se  pokusili,    avšak 
úplné  biografie  jeho,  jakož  i  všestranného  ocenění  Vukovy  literami 
činnosti  posud  postrádáme.  Kratší  i  delší  biografii  jeho   nalézti   lze   po 
různých  časopisech  a  listech  srbskochrvatských,  ruských  i  českých  (v  Nauč. 
slovn.  od  A.  Rybičky).    Zásluhy   jeho  jmenovitě  o  jazyk    spisovný   vý- 
tečné a  nestranně  vylíčil  i  ocenil  Jagič  v  Književniku  1 ,  1864.,  str.  457. — 
485.  v  rozpravě    „Iz  prošlosti    hrvatskoga  jezika"    (výtah  též    o    sobě). 
Nejnověji  pak  vydal  obšírný  životopis  jeho  Risto  Kovačič  v  dubrovnickém 
„Slovinci"  r.  1882.  (též  zvláštní  otisk),  a  ruský  učenec  PÍ.  Knlakovský, 
prof.   v  Moskvě    pod   názvem :  „Bjkb  Ct.  KapaAacnqi*.  £ro  A'^^eJtiBHocTB 
H  3RaqeHÍe  vb  cepócRoň  JiHTepaTypt".  Moskva  1882.  VIII.  250.  (Srovn.  ve 
varšavském  filolog    věstníku  1882.,    seš.  I.  spis  Makuševův  o   Vukovi.) 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  503 

EorrespoDdeuce  Yukova,   bude-li   úpluá,   poskytne    zajisté  bohatý 
prameu  a  drahocenný  materiál  pro  dějiny  literárního  obrození   na  jihu 
sloTanském   a   k  seznáni  vzájemných  styků  Srbův  a  Chrvatů   v  té    pří- 
čioé.  Z  veškerých    dopisů  Vukových,  jakož  i  z  oněch,  které  jemu  za- 
sflány  byly,  trváme,  vyjde  konečně  na  jcvo  vědecky  již  dávno  dokázaná 
mylnosC  onoho,   předními   slavisty  věkověčně    hlásaného   tvrzení,  týka- 
jiciho  se  tak  zvané  školy  záhřebské,  čili   štokav^kých   Chrvatův  a  po- 
měra jejich    k  spisovnému  jazyku    srbskému.    Vukova  tendence,  vyšlo- 
veuá  nejdůtklivěji   spisem    „Srbi   svi   i  svuda",  napsaným  již  roku 
1836.,  dá  se  pochopiti  jen  se  stanoviska  tehdejší  doby,  kdy  národopis 
Jihoslovaoů  byl  pravým  labyrintem,  a  o  dějinách  jejich  velmi  málo  se 
vědělo,  a  o  minulosti  jazyka  jejich  ještč  méně.    Dnes  však  opakovati 
ono  heslo,  nesvědčilo  by  o  valné  lásce  k  pravdě.  Ta  zásluha  —  kromě 
jioých  nesčetných  —  náleží    ovšem    Yukovi,  že  on  stanovil,  epochu  ná- 
roduího  znovuzrozeni  Jihoslovanů,  jemuž  dobyl  takřka  historického  práva 
zvláště  vynesením  na  světlo  bohatých  pokladů  ústní  literatury  srbsko- 
chrvatské. 

Výbor  k  vydání  spisů  jeho  shromáždil  veškerá  stará  vydání  děl 
Vukových,  a  prvá  kniha,  v  níž  budou  obsaženy  nejstarší  hrdinské  písně 
uárodaí,  již  je  k  tisku  uchystáua.  Dle  zpráv  z  Bělehradu  budou  v  druhé 
polovici  měsíce  září  t.  r.  přeneseny  kosti  nesmrtelného  Vuka  z  víden- 
ského hřbitova  do  Bělehradu,  aby  uloženy  byly  k  věčnému  odpočinku 
vedle  výtečného  žáka  jeho,  světoznámého  J.  Daničiče-  Tou  dobou  má 
vyjíti  i  první  kniha  Vukových  sebraných  spisů.  —  Šťastnější  potomstvo 
kochati  se  bude  věčně  drahocenným  literárním  darem  Vukovým,  avšak 
Qznání  plného  dostane  se  nesmrtelnému  duchu  jeho  teprv  tehdy,  když 
nad  hrobem,  který  se  mu  právě  nyní  na  domácí  půdě  otvírá,  vzklíčí 
a  prokvétne  libovonná  i*ůže,  jež  blahodechem  svým  osvěží  širou  Jiho- 
slávii:  literární  shoda  Srbův  a  Chrvatů!  Jos.  Kouhle. 


^     /  ^  ,    > /N 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

Prae^  filolo^iezne  wydawane  przez  J.  fiandouina  de  Courtenay,  J.  Kar- 
lowicza,  A.  A.  Kryúskiego  i  L.  Malinowskiego.  Tom  L,  zeszyt  1. 

S  tímto  názvem  vydán  byl  prvý  sešit  (268  str.)  filologického  Časopisu, 
jenž  má  vycházeti  ve  Varšavě.  Jména  vydavatelů,  tak  chvalné  znároýcn  ve 
světě  vědeckém,  zaručují  tomu  časopisu  skvělou  budoucnosf.  Lze  se  nadíti,  že 
„Prače  filologiczne'*  dobudou  si  brzy  velmi  důležitého  stanoviska  v  nynější 
literatuře  vědecké. 

Budouf  obsahovati: 

Rozpravy  z  iazykozpytn  vůbec,  badáni  z  oboru  jazyků  slovanských  a 

Í'azyka  ^Iského  zvláště,  taktéž  rozpravy  z  písemnictví  staropolského,  příspěvky 
:  historii  jazyka  i  písemnictví  polského,  KoneČně  zprávy  bibliografické,  roz- 
bory a  posudky  z  prací  v  témž  oboru. 

Prvý  sešit  prací  těch  jeví  se  velmi  slušně  nejen  množstvím  leč  i  iakostí 
rozprav,  jež  pocházejí  od  nejproslulejších  představitelů  iazykozpytn  polského. 
Je  tn  předeycim  článek  vratislavského  professora  W.  Nehringa  „o  výrazech 
8  úzkou  samohláskou  vedle  1,  r,  mezi  samohláskami",  Čili  o  skupinách  souhlás- 
kových tvarů :  trat,  trét,  trbt.  Otázkou  tou  se  zabývali  již  rozliční  učenci,  iako : 
Potebňa,  J.  Schmidt,  Jagié,  Baudouin  de  Courtenay  a  Bríickner.  Prof.  Nenring 
rozbírá  tu  otázku  zvlášS  vzhledem  k  Jazyku  polskému. 


504  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

Velmi  zajímavý  jest  Článek  prof.  Baudonina  de  Goortenay^  jejížto  po- 
čátek čteme  ▼  prvním  sešitě  „Prací**.  Již  jeho  název:  „Z  patholog^e  a  embryo- 
logie  jazyka"  může  vzbuditi  pozornost  filologů.  Prof.  Courtenajr  ode  dávna 
zkoumal  mluvu  dětí  (embryologii  jazykovou),  jakož  i  mluvu  osob,  jež  jsouee  co 
do  jazyka  Spatně  nadané  mají  chatrnou  výřečnos^  či  jak  spisovatel  aí,  částeč- 
ných afatiků  (pathologii  jazykovou);  podává  tu  pak  posloupně  výsledkv 
svého  badáni.  V  prvém  seSitě  varšavskéno  časopisu  čteme  popis  jazykovýcn 
odchylek  částečného  afatika  Vladislava  M.,  opatřený  v  úvodě  zvláštními  sprá- 
vami biografickými,  anatomickými  a  fysiologickopsychickými. 

Pan  Ad.  Ant  Kryůski  otiskl  „Powieáé  o  papiežu  Urbanie**  podle  jed- 
noho z  nejstarších  tisků  polských*)  z  r.  Idl6.,  dnes  jíž  bibliograficky  neoby- 
čejně vzácného  (2  neb  3  výt.). 

„Powieáč  o  papiežu  Urbanie"  je  v  jazyku  polském  (8  str.)  a  německém 
(7  str.)  na  konci  knížky,  vydané  r.  1514.  u  Ůallera  s  názvem:  „Agenda  latino 
et  vulgari  sermone.  Polonico  videlicet  et  Alemanico  illuminata  incipit  Feliciter*" 
(95  listů  v  malé  osmerce).  Tato  Agenda  byU  příruční  knihou  kněží  při  udíleni 
svátostí;  pn)to  zachovaly  se  tam  také  polské  formule  ke  křtu  a  oddavkám. 

Otisk  •  takové  vzácnosti  bibliografické  bvl  opravdu  velmi  žádoucí.  Pan 
Kryňski  nepřestal  vSak  na  pouhém  otisku  polského  a  německého  tisku,  \ei 
přidal  i  důkladné  vysvětlení  jazykové  k  textu  polskému. 

Pan  M.  Kruszewski  z  Kázané  podává  ,,  příspěvek  k  historii  původních 
samohlásek  dlouhých**  na  základě  práce  H.  Osthoffa  „Horphologisdie  Unter- 
suchungen**,  IV.  Po  úvodě  obsahu  vSeobecnějSiho  rozbírá  p.  Kruszewski  slo- 
vanskou látku  shledanou  v  díle  Osthoffově,  zejména  slova:  lH>d§,  boj§  bq,  brij%) 
bruloj,  **)  bruvi,  by-lí,  by-ti,  by-vů,  čich-n^,  ci-tů,  cis-tu,  skóra,  o-steg-ň,  Čito, 
čitn,  dychna,  dymň,  krúcba,  kyplj§,  list!,  lívú,  mina,  mizda,  mySi,  nyně,  pljf, 
pluj^,  ply-t(,  proti,  protivil,  py-t-a-j§,  ri-n^,  8my(^  s^,  sv-inu,  sy-nA,  fii-ja, 
tich-na,  tú-ma,  vis-ti,  vi-ti,  vy,  vydra,  vyk-n§,  vyso-ků,"  zuv-ú,  zu-j§  ata. 

ran  J.  Kariowicz  vystupuje  s  projektem  jazykoznalecké  terminologie 
polské.  Toť  ziýisté  věc  důležitá  —  aČ  ouae  snad  těžko  dmiti  k  iednostejnosti 
žádoucí  v  takovýchto  příčinách.  Také  podává  návrh  značek,  jicnžto  by  mělo 
býti  užíváno  ve  vědeckých  pracích  filolo^ckých,  jako  na  př.  #  analogie, 
J  tvorba  slov  z  mluvy  obecné,  f  provincialism,  ^  praefix  atd.,  konečně  návrh 
jednostejné  transkripce.  (Dokončeni.) 

Upozorňujeme  na  velmi  důležité  dílo  professora  moskevské  university^ 
p.  Djnvemua:  „CjioBap'b  óoJirapcRaro  usuKa**,  který  počal  nedávno  vycházeti 
v  Moskvě.  Dosud  vySel  první  díl,  obsi^ující  slova  od  A—  BpaTHna.  Slovník  ten 
je  sestaven  na  základě  národních  písní,  přísloví  atd.,  potom  dle  nových  vý- 
tvorů písemnictví  bulharského. 

V  Moskvě  vySel  v  překlade  druhý  díl  známého  díla  Miklosičova  pod 
názvem:  nCpaBHHTejibHaA  Mop^ojioríii  cjiaBflHCKHxi  hsbikobii''.  První  avazek, 


zahrnující  v  sobě  staroslověnský  jas^k,  vyšel  loni.  Překlad  obstarán  Nik.  Slja- 
kovem  a  vychází  redakcí  Romana  Brandta. 

*)  Prvý  tisk  polsk;^  z  r.  1475.  obsahuje  Otčenáš,  Zdrávas  a  Věřím  v  Boha 
(ve  „Statuta  sjnodafia  episcopi  Conradi",  Vratislav  1475.,  druhý  obsahuje  píseň 
„Bogarodzica**  (ve  statutě  Laského,  Krakov  1506.),  ve  třetím  tisku  s  r.  1514. 
jest  ,Powieéč  o  papiežu  Urbanie**. 

**)  Osthoff  skládá  to  slovo  ze  sanskr.  bhrůs,  otpQ^g,  slov.  brúvb  (sf^i^Ek), 
připouštěje  význam  Jeskjrně  s  okraji  podobnými  brvám** ;  p.  Kruszewski  však 
soudí,  že  brň  logu  souvisí  s  bravu  =  divoké  zvíře,  a  znaČÍ  lože  zvířecí. 
Možná  také,  že  obě  slova  souvisejí  sboru,  les. 

„Slovanský  sbomik**  vychází  vždy  15.  každého  měsíce  a  předplácí  se 

v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  Číslo  34.  nové :   na  Čtvrf 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  půl  roku  2  zl.  50  kr.,  poStoa   2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel :  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  6.  34.  n. 


»Mt  MIllL 


Ročník  IV.  -I-  1885  -i^     '  Číslo  10 


Vznik  a  důležitost  rozlcoiu  v  rusl(ém  národě. 

Napsal  F.  Jarei. 

Otázka  rozkolnfkfi  čili  sektářů,  jedna  z  nejpalčivějších  otázek 
ruského  národa,  dnešního  dno  vystupuje  do  popředí.  Dosud  byli 
sektáři  ve  velmi  snnutném  stavu ;  práv  občanských  nepožívali  takřka 
žádných,  jsouce  vesmés  vyloučeni  z  veřejnosti.  Náboženství  své  vy- 
znávati nesměli,  poněvadž  církev  panující  nepovažovala  jich  za 
jinověrce,  jakými  uznává  protestanty,  katolíky,  mohamedany,  budd- 
histy ano  i  šamanisty  pohany,  nýbrž  ona  viděla  v  nich  kacíře 
odpadliky,  kteří  se  musí  násilně  vraceti  v  lůno  církve  pravoslavné. 
Že  takový  názor  nikterak  nejde  z  učení  církve,  rozumí  se  samo 
sebou,  ale  nám  dobře  vědomo,  že  se  tak  dalo  všude  na  světě, 
kde  jedna  víra  se  prohlašovala  za  neomylnou ;  není  tedy  divu,  že 
i  pravoslavná  církev  brala  se  cestou  v  dějinách  obyčejnou,  pro- 
následovala totiž  sektáře  užívsgíc  k  tomu  světské  moci. 

Jiná  však  otázka,  zdali  zavinili  stoupenci  těchto  rozličných 
sekt  své  poblouzení,  a  není-li  toto  plodem  své  doby.  Nynější  vláda 
ruská  dospěla  k  vysoce  osvícenému  náhledu,  že  skutečně  jest  zcela 
pochybeno  a  nespravedlivo,  chtíti  násilně  přivésti  do  církve  syny 
zbloudilé  a  že  bude  lépe,  dáti  jim  svobodu  vyznání,  jakéž  užívají 
všechny  ostatní  víry;  o  napravení  jich  hlav  že  bude  lépe  po- 
staráno vzděláním,  jehož  se  jim,  jakož  všemu  lidu  ruskému  v  hojné 
míře  bude  podávati. 

Že  ruské  sektářství  vzniklo  hlavně  z  hrubé  nevzdělanosti, 
to  pokusíme  se  poněkud  vysvětliti  vylíčením  kulturního  stavu  ru- 
ského lidu  v  XVI.  a  XVII.  století.  Podotýkáme  však  napřed,  že 
nevzdělanost  nebyla  jedinou  příčinou  tohoto  zjevu.  Bylo  těch 
příčin  mnoho  a  závažných,  mezi  nimi  jedna  velmi  důležitá,  a  sice 
vrozený  demokratism  ruského  lidu.  Tentokráte  uvažovati  budeme 
jen  stav  vzdělanosti  do  Petra  V.  Tatarská  pohroma  zarazila  pra- 
videlný vývoj  samostatné  kultury  na  dlouhou  dobu  a  ochromila 
veškerý  pokrok  duševní.  Známá  doba  vtržení  Poláků  se  samo- 
zvancem Dimitrijem  na  počátku  XVII.  věku  dovršila  tento  úpadek. 
Ruský  národ  duševně  toliko  živořil.  Mezi  lidem  vzdělanosti  nebylo 
takměř  pražádné;   čtenáři  se  pokládali  za  mudrce  a  boží  lidi. 

SlovaOAký  aborník.  37 


506  ^'  Jareš: 

Kněží  byli  namnoze  zcela  prostí  lidé.  Obyčejn]^  smrtelník  učil  se 
u  popa  a  podle  nebo  několik  let  při  chráme  službám   božím  na 
paraěf,   a  pochytiv  hlavní  modlitby  a  evangelia,   šel  k  biskupovi 
a  ten  jej  za  dobrý  peníz  posvětil.  Nemnozí  z  duchovenstva  uméli 
čísti  a  ti,  co  psali,  již  pokládali  se  za  neobyčejné  učence.  Církevní 
knihy  se  rozšiřovaly  přepisováním.  Ježto  však  písaři  byli  lidé  ne- 
mající ani  potuchy  o  grammatické  správnosti,  přepisování  délo  se 
velmi  nedbale   a   do  přepsaných   knih  se  vkradlo  množství  chyb 
a  nesmyslů.   Takové   špatné   knihy  měly  zvláštní  název  ,chudyje 
nomokanuncy".   Časem   se   vyskytl  vždy  vzdělanější  muž,   kterýž 
upozornil   na   tyto  chyby  a  hleděl,   by  se  opravily,  aneb  aby  ta- 
kových knih  se  neužívalo.   Chrámů  křesCanských   bylo  jednak  na 
počet  věřících   velmi   málo,  jednak  byly   často  velmi  daleko  od 
sebe.  Na  př.  na  severu  v  kraji  oloněském  jsou  i  nyní  osady  roz- 
házeny na  veliké  vzdálenosti  jedna  od  druhé.  Ze  2710  osad  jest 
1419  samot,  50  osad  má  10—30  chalup,  4  osady,  30—40  chalup 
a  jen  2  osady  po  50  dvorech.  Do  nejbližšího  chrámu  a  fary  bý- 
valo tehdy  obyčejně  100  verst  (14  mil)  a  ostatní  přifařeni  osad- 
níci mívali  do  chrámu  200  a  více  verst.   K  jedné   faře  patřilo  až 
do  100  osad,  a  není  divu,  že  z  takových  dalekých  míst  mnozí  za 
celý   život   chrámu   nevídali;   naopak  spíše   divno  to,  že  až  tam 
proniklo   křesfanství !   O   cestách   v  těch   krajích   není   dosud  ani 
nejmenší  památky;  a  jediným  prostředkem  kommunikačním  jsou 
velké  řeky,  po  kterých  obyvatelé  těch  krajin  se  pouštějí  do  nej- 
dálnějších končin  na  lov  a  za  obchodem. 

Ve  krajinách  hustěji  obydlených  a  s  většími  městy,  bylo  na- 
opak chrámů  mnoho,  ano  nazbyt,  ale  ve  válkách  s  Poláky  a  Švédy 
jich  mnoho  bylo  vypáleno,  ba  i  Rusové  sami  jich  mnoho  zničili, 
drancujíce  krajinu  před  nepřítelem.  Chrámy  byly  skoro  bez  vý- 
jimky dřevěné.  Co  nepřítel  nezničil, .  to  sešlo  stářím.  Časy  byly 
nepokojné,  lid  neměl  kdy,  aby  si  vystavěl  chrámy  nové,  jen  když 
uhájil  život  svůj  v  nedostupných  lesích.  Není  tedy  divu,  že  v  ta- 
kovém čase  lid  zapomněl  na  bohoslužbu  v  pěkných  chrámech, 
a  dbal  jen  o  své  životy. 

Ačkoli  knězem  se  státi  nebylo  tak  obtížno,  přece  nebyl  do- 
statek kněží;  nebof  kněžský  stav  nikoho  nelákal.  Duchovní  zůstal 
namnoze  týmže  sedlákem,  jakým  byl  do  vysvěcení  a  zároveň  se 
svými  osadníky  oral,  sil,  kosil  a  vázal,  nebof  důchody  z  farnosti 
nebyly  velké,  a  peníze  v  těch  dobách  byly  vzácný.  A  co  by  mu 
byly  také  platný?  On  potřeboval  chleba  pro  svou  rodinu  a  toho 
si  dobýval  vlastníma  rukama. 

Ve  městech  naopak  bylo  kněží  až  nazbyt.  Není  také  divu ; 
ve  městech  bylo  mnohem  snadněji  naučiti  se  čísti  a  sloužili.  Doli 
duchovních  šly  obyčejně  stopou  svých  rodičův  a  nenacházejíce 
s  dostatek  far,  žily  doma  bez  místa,  pronajímajíce  se  nemocným 
a  lenivým  farářům.  Tací  popi  bez  mísřa  sedávali  v  Moskvě  u  Fro- 
lovského  mostu  u  velikém  množství,  očekávajíce,  až  někdo  přijde 
jich  najmout,  budiž  to  farář  aneb  světský  člověk,  za  nějakou  du- 
chovní potřebou.  Z  dlouhé  chvíle   dávali  se  do  rozličných  her,    a 


Vznik  a  dAIežitosť  rozkolu  v  ruském  národě.  507 

polom  i   hádek  a  rvaček,   vyčítajíce  si  hanebnosti,   posmívali  se 
jeden  druhému,  poráželi  se  anebo  bili  se  na  pěsti.  Sotva  že  však 
se  někdo  ukázal,  jenž  chtěl  si   z  nich  někoho  najmouti,  aby  mu 
na  pr.  přišel  odsloužil  do  domu  nešpory,  obklopili  jej,  překřiku- 
jíce jeden  druhého,  nabízejíce  své  služby  a  smlouvajíce  se  přitom 
o  plat  jako  vozkové,  a  tak  šlapali  důstojenství  své  nohama;  Tě- 
říci  vidouce  podobné  chování  sluhů  církevních,  chladli  nejen  k  nim, 
ale  i  k  samým  službám   božím.   Všeobecný  náhled  lidu   byl,  že 
služby  boží  třeba  nevyhnutelně  navštěvovati,  ale  zdaliž  ve  chrámě 
má  se  člověk   modliti,   toho   nedbali,   nato  si  najali  popa.  Samo 
věřící  obecenstvo  ve  chrámu  se  bavilo,  smálo,  hádalo,  ano  i  rvačky 
se  často   strhly  ve   svatých   místnostech.   O   kázáni  a  vykládání 
sv.  písma  a  evangelia  nebylo   ani   nejmenší  potuchy!   Jak  by  je 
mohl  vykládati  pop,  který  sám  nerozuměl  významu  služeb  božích 
a  tajemství  církevních.  O  jednom  popovi  se  vypravuje,  že  biskup 
navštíviv  jej  zašel  do  chrámu  a  ptal  se  ho:  ,Kde  máš  svaté  dary?* 
On  udiven  stojí  nevěda,  nač  se  ho  ptají.  Biskup  znova  se  táže: 
,Kde  máš  tělo  a  krev  Páně?"  Pop  opět  tomu  nerozumí.  Tu  jeden 
ze  sluhů  biskupových  mu  praví:  ,Kde  máš  přijímání  (pričastije)?" 
Tomu  teprve  pop  porozuměl,   vyňal  z  jakési   přihrádky  kalich,  a 
v  něm  plovalo  ve  víně  několik  již  plesnivých  kousků  chleba. 

Věřící  se  mnoho  nelišili  od  pohanů.  Každý  jdoucí  do  chrámu 
vzal  s  sebou   z  domu   obraz   svého   nejmilejšího   svatého,   anebo 
kterého  právě  měl,   a   ve  chrámě  si  jej  postavil  u  západní  stěny 
(to  jest  přímo  proti  ikonostasu  —  oltáři,  neb  ten  jest  na  východ), 
obrátil  se  k  němu  obličejem,  zapálil  před  ním  voskovici  a  modlil 
se  před  ním,   čině  nekonečné  poklony  a  nepřetržitě  se  křižuje; 
ale  modUteb  říkati   neuměl,   ani   nejobyčejnější   otčenáš!   Tak  se 
kořil  svému  obrazu,  nedbaje  toho,  co  pop  za  jeho  zády  zpívá  a 
slouží,  aniž  toho,  co  robí  soused,  klanějicí  se  jen  svému  obrazu. 
Co  do  článků  víry   věřící   lid  přemýšlel  (to  jest  ti  nemnozí, 
kteri  bylí  bystřejších  hlav  a  rozumu)  o  tom,  zdali  obřady  všechny 
se  zachovávají  tak,  jak  se  sluší;  skeptikové  ptávali  se,  co  se  může 
jísti  ve  středu,  v  pátek  a  co  v  pondělí,  je-li  pondělek  také  postní 
den.  Vzdělání  literní  bylo  velmi  pochybné.  Neboť,  co  se  četlo,  byly 
většinou  apokryfické  knihy  (otrečennyja  knigi),  jako  na  pr.  Jethova 
modlitba,  žalmy  Šalomounovy,  evangelium  Barnabášovo  a  Tomá- 
šovo, žití  sv.  Petra  v  poušti  52  léta,  v  němž  se  vykládá,  jak  prodal 
Krista  chlapce  do  otroctví,  jak  křtil   archanděla   „Michajlu*;  po- 
věst o  králi  Šalomounovi  a  kitovrasi;  kniha  o  nebeských  zjevech, 
kde    se  vykládá   o   tom,  jak  tři  sta  andělů  slunce  otáčejí,  kniha 
Gog  i  Magog.  Tato  apokryfická  literatura  se  nejvíce  rozmohla,  co 
ostatní  pole  literatury  ležela  ladem,  a  průběhem  XVII.  i  XVIII.  stol. 
nahromaděno   v  ní  množství  nesmyslu,   badání  a  hloubání  samo- 
rostlých  vesnických  filosofů:  dočítáme  se  tu  věcí  pro  náš  rozum 
přímo  nepochopitelných.   Abychom   podali  jen   malý  obrázek  té 
spousty  nesmyslu,  hlásaných  v  těch  spisech,  uvedeme  jen  několik 
pravd  odkrylých   těmi   staroruskými  mudrci :   svět  stojí  na  třech 
velrybách,  do  stvoření  světa   Bůh   žil  ve  třech  komářích,   andělé 


508  F.  JareS : 

jsou  stvořeni  z  božího  ducha,  světla  a  ohně  (tyto  názory  se  dosud 
zachovaly  v  prostém  ruském  lidé  a  nikdo  se  neodváží  o  nich  po- 
chybovati, a  kdo  to  učiní,  toho  lid  prohlásí  za  nevěrce).  V  těch 
spisech  čteme  rozmluvy  Adama  s  Kristem,  evangelisty  Jana  s  Abra- 
hamem; tam  se  sdělovaly  podobné  události  většinou  v  podobě 
otázek  a  odpovědí.  Dáme  příklad.  Otázka :  Když  byl  Kristus  ukři- 
žován, Josef  Arim.  ho  sňal  s  kříže  a  nesl  ku  hrobu,  co  k  němu 
pravil  Kristus?  Odpověď:  Kristus  řekl:  Josefe,  zpívej :  Svatý  Bože 
(t.  j.  píseň,  která  se  zpívá  o  pravoslavných  pohřbech,  jako  u  ka- 
tolíků Miserere  mei  Domine). 

Dávali  takové  ostroumné  otázky :  Stojí  hora  na  dvou  chlu- 
mech, v  té  hoře  hluboká  studna,  na  vrchu  hory  dva  samokvětné 
kameny,  a  nad  nimi  leží  dva  lití  lvi.  Odpověď:  Hora  —  člověk 
na  dvou  nohách,  kameny  —  oči  jasné,  lvi  —  černé  brvy,  studna  — 
jícen  a  žaludek. 

Bylo  mnoho  knih  čarodějných  a  mystických  o  trávách  léčeb- 
ných a  zelinách  jedovatých,  knihy  astrologické  a  alchymické,  které 
pronikly  na  Rus  ze  západu. 

Rozličná  proroctví  a  apokalyptické,  mystické  výpočty  hlásaly? 
že  brzy  prý  se  narodí  antikrist  z  jeptišky  panny.  Před  koncem 
světa  bude  panovati  nad  celým  světem  žena  smilnice,  za  jejíž  dob 
nepravosti  a  ohavnosti  nabudou  neslýchaných  rozměrů,  prznění 
chrámů,  rouhačství,  smilstvo  bude  se  pokládati  za  dobrý  skutek, 
vůbec  neřest  zavládne  vším;  ale  tu  se  qeví  archanděl  Michael  a 
udeří  ženu  smilnicí  srpem,  otočí  ji  jako  žernovem,  uhodí  svým 
žezlem  a  svrhne  ji  do  hlubin  mořských.  V  tu  chvíli  právě  se  na- 
rodí antikrist.  Král  Michael  zvedne  ruce  k  nebi  a  podá  křesfanské 
království  Bohu  a  Otci . . . 

Mezi  obyčejným  lidem  koluje  dosud  mnoho  takových  podání 
a  legend,  a  lid  jim  věří  více  než  písmu  svatému.  Nedávno  na  pr. 
pisatel  slyšel  od  jednoho  mužíka  tento  výklad,  proč  Kristus    od- 
pustil lotru  visícímu  s  pravé  strany.  Když  sv.  Josef  prchal  s  Boži 
rodičkou  a  svatým   děfátkem   před   Herodesem  do  Egypta,  vyšel 
jim  po  cestě  v  ústrety  loupežník;  dal  se  snimi  do  řeči  a  mezitím 
vzal  svaté  dítě  na  ruce,  pohýčkal  je  a  vrátil  opět  matce;  a  když 
sv.  Josefa  s  rodinou  bez  poškození  opustil,  vyskočili  z  lesa  ostatní 
loupežníci,  a  počali  jemu  velmi  domlouvati,  proč  nezabil  všechny; 
vždyť  přísaha  jejich  zni,  neživiti  nikoho,  kdo  jim  padne  do  rukou. 
Loupežník  se  vymlouval,  že  jaktěživ  neviděl  tak  krásného  děfátka, 
že  se  mu  jeho  zželelo  a  on  proto  je  všecky  propustil.  A  za  jeho 
útrpnost  Kristus  na  kříži  jemu  řekl:  „Ještě  dnes  budeš  se  mnou 
v  ráji.* 

Olearius,  který  cestoval  v  XVII.  věku  po  Rusi,  píše:  ^Ils 
(Moscovites)  n'apprement  point  ďartni  de  science  et  ils  ďappliqaexil 
point  leur  esprit  a  ťétude;  au  contraire  ils  sont  si  ignorens  qu*ils 
croyent  qu'il  faut  étre  Sorcier  pour  faire  un  Almanach,  et  qu'on 
ne  sauroit  prédire  les  revolutions  de  la  luně  ni  les  eclipses,  que 
Ten  n'ait  communication  avec  le  Daimon  etc."  Moskevský  lid  byl 


Vznik  a  důležitost  rozkolu  v  ruském  národě.  509 

velmi  nespokojen  á  div,  že  se  nezbouřil,  když  jej  car  chtěl  učiniti 
svým  dvorním  astronomem. 

Lid  nedélal  rozdílu  mezi  obrazem  a  Bohem.  (A  tak  i  podnes; 
na  otázku  pisatelovu,  jaký  jest   rozdíl  mezi  svatým  Nikolsgera  a 
Spasem,   odpověděl   mužik:    Jnu,   abych   vám   upřímně  řekl,  na 
oltáři  jsou  oba,  pop  vykuřuje   stejně  před  oběma;  Nikoly  máme 
dvakráte  do  roka,   na  jaře  a  v  zimě,   a  na  Spása  bývá  několik 
svátků,  nejlepší  je  první  Spas,  když  nám  všechno  uzraje*  [t.  j.  dne 
1.  srpna  r.  p.],  dále  nebádal  jeho  rozum.)  Kněží,  jak  již  praveno, 
přílišné  se  nelišili   od  prostého  lidu,   a  ti,  kteří  byli  písmaři,  za- 
bývali se  malichernými  otázkami  scholastickými,  na  př. :  Na  jakém 
stromě  se  oběsil  Jidáš?  Odpověd:  Sirnachij.  —  Otázka:  V  jakém 
měsíci  stvořil  Bůh  Adama?   Odpověď:   V  březnu  dne  25.    Kněží 
nerozuměli  učení   Kristovu  a  nechápali  smyslu   epištol  sv.  Pavla. 
Ale  právě,  že  byli  takovými  čirými  nevědomci,  zakládali   si 
staří  Rusové  na  svém  nepatrném  vědění,  nabytém  z  takových  apo- 
kryfických  knih.  Cestovatel  Ulfeld  praví,  že  Rusové  jsou  tak  hrdí 
a  domýšliví,  že  všechno,   co   řeknou,   třeba   míti  za  svatosvatou 
pravdu;  odporu  nedopouštějí,  a  kdyby  i  někdo  chtěl  odporovali, 
nevyslechnou,  a  padnou  do  řeči,  zcela  nelogicky  přecházejíce  na 
nový  předmět.  Mnozí  ani  nechápali  smyslu  slova  —  víra! 

Hádáni,  čáry  a  kouzla  byly  nejlepšími  prostředky  ve  všech 
okolnostech  života.  Čarovalo  se  pomocí  sv.  evangelia  a  církevních 
nádob;  proti  každé  nemoci  byl -kouzelný  prostředek  a  modlitba 
k  nějakému  svatému  neb  andělu.  K  tomu  účelu  vymýšleli  nebývalá 
Jména  andělův  a  svatých,  jako  na  př.  andělé  Razail,  Noil,  Rusail, 
Panfaraon,  pomáhajících  prý  člověku  v  rozličných  okolnostech. 
Jména  tato  vzata  z  jednoho  Soloveckého  izbornika,  jakož  i  ná- 
sledující zaříkaní  pro  zabloudilého:  Svatí  boží  vyznavači  Gurie, 
Samonc  i  Javive!  jakož  jste  navrátili  zbloudilou  děvu  do  města 
Edessy,  tak  i  mne  (rci  jméno)  zbloudilého  navrafte:  Abrahame, 
svaž,  Izáku  žeĎ,  Jakube,  cestu  mu  vymet  a  cestu  mu  (rozumí  se 
běsu,  jeho  jméno  z  bázně  se  nevyslovovalo  a  i  nyní  lidem  ne- 
vyslovuje)  udělej  matnou,  anděle  zažeň,  ve  jménu  Otce  i  Syna 
i   Ducha  Sv.  nyní  a  vždycky  a  na  věky  věkův  amen. 

Kolduni  (hadači)  a  čaroději  pohanští  zachovali  se  tajně  mezi 
lidem  od  počátku  křesťanství,  ale  v  XVII.  věku  znova  se  rozmno- 
žili, ožili,  veřejně  chodíce  a  vykonávajíce  své  žertvy,  tak  že  vláda 
byla  nucena  proti  nim  zakročiti. 

Jurodyrije   (blázni,    idisté,  kretini)  a  kasty  (trpaslíci),  úrody 
(Udské  obludy)  jmíny  za  zvláštní  nádoby  boží,  a  ctili  se  lidem  jako 
j,boží  lidé"  (což  i  dosud  se  zachovalo,  vůbec  názory  lidu  v  kra- 
jinách odlehlých  se  neliší  valně  od  názoru  oněch  dob) ;  ano  u  dvora 
cařice  Parasícevije  Feodorovny  byla  zařízena  útulna  pro  podobné 
tvory;  jurodivého  Timofeje  Árchípova  ctili  za  svatého  a  proroka. 
Na  všecky  záhady  dávala  odpověď  jediná  kniha:  Apokalypsis 
sv.  Jana;  ona  všecko  vysvětlovala. 

Ve  vyšších  a  majetných  třídách  panovala  chladnost  a  indif- 
/erentism  k  víře,  obé  spojené  s  nejhlubší  pověrou;  bojaři  a  kupci 


510  J-  A.  Voráček: 

nedbali  povinností  křesfanských,  neznali  svátostí,  po  celý  život 
ani  ku  zpovědi  a  přijímání  nechodili,  svátků  nedbali.  Ženili  se  a 
vdávali  pokre\ní  nedbajíce  zákazů  církevních,  ano  mnozí  i  po 
dvou  ženách  méli,  jsouce  s  oběma  oddáni  (o  kuběnách  a  nevěst- 
kách v  domech  bohatých  ani  se  nezmiňujeme).  Míti  několik  sou- 
ložnic  patřilo  k  dobrým  mravům. 

Taková  mravní  zkáza  a  zpustlost  přiváděla  přísné  křesťany 
na  myšlénku,  že  poslední  doby  nejsou  daleko.  Protož  sami  pevně 
se  drželi  starých  dobrých  pořádků,  zděděných  po  otcích,  podle 
kterých  žijíce  spasili  se  ruští  svatí;  \zdalovali  se  zkaženého 
světa,  a  když  patriarcha  Nikon  počal  řadu  oprav  v  duchu  cizím, 
ačkoli  ve  skutečnosti  jakožto  apoštol  osvěty,  lid  se  od  něho  od- 
vrátil, naslouchaje  svým  samorostlým  prorokům,  a  v  očekáváni 
soudného  dne  odloučiv  se  od  ostatního  pokročilého  světa  počal 
uznávati  za  pravé  jen  to,  co  bylo  čistě  ruským,  nenakaženo  cizinou, 
a  z  této  odloučenosti  vzniknul  rozkol. 

Rozkolník  tvrdí:  my  nejsme  novotáři,  my  zachováváme  víru 
a  mravy  svých  otců,  žijeme  dle  svaté  pravoslavné  víry;  ale  pří- 
vrženci Nikona,  ďáblova  proroka  ít  j.  tedy  církev  panující),  jsou 
novotáři,  chytili  se  latinských  a  jiných  jeresej  (bludů).  My  jsme 
starověrci  aneb  staroobrjadci.  (Pokračovánf.) 


Luben  Karavelov. 

Jeho  činnosť  literami  i  politická. 
Od  J.  A.  Voráčka. 

První  bulharský  belletrista,   v  opravdovém  významu    toho 
slova,  to(  L.  Karavelov.    Jeho    zásluhy  o  literaturu  jsou   veliké. 
Prvním  svým  vystoupením  okázal   znamenitý  talent,  který  za  ji- 
ných okolností  mohl  nabyti  evropského  jména.  Takto  zůstal  Bul- 
harem v  každé  řádce.  Překladem  ztrácí  se  mnoho  a  mnohé  véci 
i  dobře  přeložené   zůstávají  jaksi  nejasnými  a  nepochopitelnými 
všem,  kdo   neznají   dopodrobna   bulharského   života   z  vlastního 
poznání.    Za  to   však  všechny   práce  Karavelovy   mají    tíra  vetší 
cenu  pro  Bulhary.  Neméně  vydatná  byla  i  jeho  působnost  poli- 
tická.   Maje   za   předchůdce  Rakovského,   dovedl   po  jeho  smrtí 
soustřediti   kolem   sebe   všechny   emigranty   žijící  toho   času,    at 
v  Srbsku,   nebo   v  Rumunsku,   a   přivésti   k  cíli  vše,   zač  umřeli 
jeho  následovníci,  jako  Hadží  Dimitr,  Vasil  Levský,  Botev  a  j.  — 
Pokusíme  se  o  vylíčení  jeho  života,  ovšem  jen  krátce,  ponévadž 
důkladné  biografie  o  něm  dosud  není.*) 

Luben  S.  Karavelov  narodil  se,  podle  udání  Z.  Stojanová, 
r.  1837.  v  měsíci  listopadu  z  rodičů  dosti  zámožných.    Děd  jeho 

*)  Hlavním  vodítkem  této  stati  byly  nám :  Článek  od  S.  Bobčeva  v  Plov- 
divské Nauce  r.  1881.  ročník  lí.,  sešit  1  a  2.  pod  názvem  «L.  Karavelov  a  jeho 
literární  pflsobnosf ;  dále  fenilletony  od  Z.  Stojanová  ve  vét?tník«  „Jnžna  Bul- 
garia''  r.  1885.  a  konečně  kniha  St.  Zujmova  nazvaná  „Minalo-to*. 


Luben  Karavelov.  511 

byl  jeden  z  hlavních   beglikčijí  (handlírů  v  ovcích)  ve  mčstečku 
Koprivštici.    Prvého   vzdělání   nabyl   ve  svém-  rodném  místé,  jak 
se  nám  o  tom  zmíĎuje  v  „Zápiskách  o  Bulharsku  i  Bulharech*". 
„Když  mi  zaklepala  na  rámě  sedmá  Koleda,*    píše    Karavelov 
o  sobe,  .matka  má  zavedla  mne  k  popovi,  jak  toho   času  zvali 
učitele,  který  dal  mně  jak   náleží  poučení  a  radil  mi,   abych  se 
nespřátelil  s  rákoskou.    Po   celých  sedm  let  byl  jsem  nucen  od- 
říkávati  malé  i  velké  večerní   „hory-,   Davidovy  žalmy   a  mnoho 
jiných  modliteb  a  říkaček.    Tof  to  první,  —  sedm   let  bylo  ztra- 
ceno zcela  na  prázdno.  —  Po   téchto  sedmi   letech   nebesa  nám 
seslala  učitele  s  evropským   vzdéláním,   který  se   postaral   o  re- 
formu školy,  odstraniv  životy  svatých  i  žaltář,  a  prvné  nám  po- 
věděl, že  ,bulharská  mluvnice  nás  učí,  jak  máme  mluviti  a  psáti 
čisté  bulharsky'  a  že  ,zemépis  je  nauka  o  zemi',  že  ,arithmetika 
je  nauka  o  číslech*   atd.    Rozumí   se,  že   tyto  moudrosti   počali 
jsme  se  učiti  zejména  v  oné  dobé,  kdy  nám  již  pod  nosem  chmýří 
vyráželo  a  kdy  naši  otcové  začali  pomýšleti,  co  mají  s  námi  po- 
číti.  Avšak   nové  učení  z  počátku  zdálo  se  nám  směšno  a  bez- 
účeino,  poněvadž  jsme  zvykli  na  žaltáře  a  jiné  ještě  knížky.  I  vskut- 
ku, není-li  směšno  hlásati   patnáctiletému  jinochu,  že  dvě  a  dvě 
jsou  čtyři,  že  ,řeka  se  jmenuje  taková  voda,  která  teče  od  shora 
dolft'?   Není-li  směšno  dále  hlásati  osmnáctiletému  mládenci,  že 
.bulharský  jazyk  má  32  hlásky',  nebo  že  , živočichové  se  dělí  na 
masožravé   i   býložravé'?    Mimo   to,  jakž    bylo   možno,   aby  vy- 
rostlý žák  dokončil  aspoň  čtyři  gymnasialni  třídy,  když  byl  učitel 
sám  a  sám   a  k  tomu  ještě   přinucen   přednášeti   v  několika  tří- 
dách všechny  předměty?   Nulno,   abych   vám  řekl  i  to,   že  jestli 
na  příklad   bylo   málo   žáků  ve   čtvrté   třídě,    učitel  je  vřadil  do 
páté,  tak  že  učeníci  přeskočili  od  podstatných  jmen  ku  skladbě, 
od  řeckých  dějin  ke  křižáckým  pochodům,  od  trojčlenky  k  algebře 
a  od  Vídně  do  Ameriky." 

„Když  dospěl  jsem  až  po  Nerona  a  Filipínské  ostrovy," 
pokračuje  Karavelov,  „otec  můj  změřil  si  mne  od  hlavy  do  paty, 
zaradoval  se  nad  mým  vzrůstem  a  prohlásil,  že  je  čas,  abych 
opustil  všechny  Alkibiady  a  Miltiady  i  abych  pomyslil  o  prak- 
tických potřebách,  totiž  abych  vstoupil  do  skutečného  života." 
,Vim,  že  učení  je  dobrá  věc*,  povídal  mi  otec,  ,ale  neuživí 
tě.  Třeba  abych  tě  dal  k  mistrovi  na  krejčovinu.' 

.Otcovo  mínění  bylo  mi  zcela  vhod.  Po  třech  nedělích 
ocitnul  jsem  se  v  Odrině  (Edirne),  seděl  jsem  s  náprstkem  v  ruce 
a  spravoval  jsem  různé  cáry  a  záplaty  na  starých  šatech  ture- 
ckých. S  Bohem,  Sokratové,  Brutové  a  Karthaginci!  Rozumí  so, 
se  náprstek  vousatému  člověku,  jako  já  již  byl,  nebyl  příliš  lehký 
a  že  kříž  a  krk  špatně  zvykaly  po  celý  den,  který  sestával  ze 
šestnácti  hodin,  tvořiti  polokruh.  Af  si  říká  kdo  chce,  co  chce, 
já  vám  řeknu,  že  osmnáctilému  člověku  bývá  jehla  těžší,  nežli 
Suvarovu  pochod  přes  Alpy.  Budiž  mi  dovoleno  říci  i  to,  že  má 
krejčovina  podobala  se  školskému  učení  jako  kapka  kapce,  po- 
něvadž jedno  i  druhé  nebylo  v  čas  a  poněvadž   obě  začaty  bez 


512  J.  A.  Vorácek: 

naznačeného  cíle  a  bez  jasného  vědomí.  Béhem  šesti  měsíců, 
přivedl  jsem  své  řemeslo  tak  daleko,  že  byl  mistr  přinucen,  po- 
želiti  svojí  stravy  a  ukázati  mi  dvéře.  A  tak  jedenáclileté  školní 
cvičení  nepřipravilo  mne  ani,  abych  mohl  býti  dobrým  krejčím, 
neb  abych  chleba  si  vydobyl.* 

,,Ótec  můj  se  znova  zamyslil.  Někteří  jeho  přátelé,  vidouce, 
že  léta  má  ke  všelikému  mechanickému  řemeslu  minula,  poradili 
mu,  aby  mně  vybral  nějakou  lehčí  práci,  avšak  jaká  práce  byla 
by  pro  mne  lehčí  a  milejší,  toho  ani  jeden  z  nich  neuměl  určiti. 
Můj  otec  zabýval  se  kupováním  skopců,  posýlal  je  do  Caři- 
hradu  a  prodával  řezníkům  i  obecenstvu  na  svátky  (kurban- 
bajram).  Před  třiceti  lety  přinášelo  toto  řemeslo  podnikatelům 
a  bohatým  překupníkům  dosti  zisku,  ale  po  sebastopolské  válce 
počalo  padati.  Příčiny  jsou  známy.  Ale  a(  již  bylo,  jak  bylo,  otec 
mi  koupil  koně  s  křivými  nohami  (za  200  grošů),  aby  mne  mohl 
vzíti  s  sebou.  Obešli  jsme  sofijské,  pirotské  a  berkovské  vesnice, 
abychom  se  dostali  do  jižních  krajů  srbských  a  nakoupili  levněj- 
šího a  lepšího  zboží.  To  bylo  30.  března  r.  1852." 

Podle  Z.  Stojanová  odešel  Karavelov  přímo  do  Plovdiva, 
kde  poznal  zblízka  řecký  živel  tohoto  města  a  seznámil  se  se 
všemi  místy,  jak  se  sám  o  tom  ve  svých  „Zápiskách*  zmiňuje. 
Tam  podle  přání  svých  rodičů  byl  dán  na  učení  k  jednomu  Řeku, 
aby  se  naučil  řecko-plovdivskému  tonu.  „Již  před  městem,"  vy- 
práví Karavelov,  „byl  jsem  přinucen  koprivštické  .potury*  i  ka- 
bátec zaměniti  řeckými  ,karavanami',  modrými  punčochami  a  fialo- 
vým fesem." 

Nejpřednější  prací  jeho  v  domě  Jánka  Ušaklije  bylo:  1.  ku- 
povati kočkám  osrdí  od  řeckých  řezníků:  2.  čistiti  nargile  (tur. 
dýmku)  svému  pánu;  3.  nositi  mu  zápalky,  choditi  za  kokonou 
(paní)  Jankovicí  po  ulicích ;  4.  kupovati  jí  trnky  k  zavařeninám 
(sladko);  5.  býti  pohotově  k  obsluze  hostí  atd. 

Mimo  tyto  blaženosti  býval  přece  šfastným,  zaslechl-li  la- 
skavého slova  od  černookých  sousedek  kira  (pana)  Jánka,  mezi 
nimiž  byla  i  jeho  vlastní  dcera 

,Ach,  proč  jenom  neznáš  řecky  a  proč  jsi  se  narodil  Bul- 
harem?** 

„Tohle  černé  obočí  a  růžové  rty  jsou  zvláštností  bulhar- 
skou, povídaly  si  mladé  Kleopatry,  a  já  seděl  u  nich  jako  kohout 
na  smetišti,*  vypráví  Karavelov  sám  o  sobě. 

Vlastní  jeho  rodiče  vyprávějí,  že  když  se  vrátil  do  Kopriv- 
štice,  našli  mu  v  uzlíku  drahý  prsten  a  několik  jiných  potřebaosli 
zamilovaných. 

Plovdiv  zůstal  důležitým  rozhraním  v  jeho  životě.  Tam  po- 
znal a  viděl  hlavní  rozdíly  mezi  prostým,  nezkaženým  venkovem 
a  mezi  čarbadžijským  Plovdivem.  Postačí  připomenouti,  že  kdyby 
nebyl  býval  v  Plovdivě,  nejtypičtější  osoby  v  jeho  povídkách  byly 
by  zůstaly  nepoznány. 

Z  Plovdiva  vrátil  se  Karavelov  do  svého  rodiště  a  pro- 
cestoval pak  takřka   celé  Bulharsko,   Makedonii  a  Srbsko,    stý- 


Luben  Karavelov.  513 

kaje  se  se  všemi  vrstvaini  národa.  Této  okolnosti  třeba  děko- 
vati, poněvadž  z  lé  doby  datuje  se  sbírka  bulharských  písni,  há- 
danek, přísloví  atd.,  jak  je  později  vydal  po  rusku  pod  názvem 
,6yt  Bolgar".  Při  tom  zůstává  neobjasněno,  kdo  probudil  v  něm 
onu  touhu  po  bulharských  národních  stkvostech,  když  tehdejší 
škola  nijak  k  tomu  ho  nenabádala.  Zdá  se  tedy  pravdě  podobno, 
že  Karavelov  v  době  svého  pobytu  v  Plovdivě  poslouchal  zná- 
mého N.  Gerova,  jak  N.  Gerbelj  ve  své  anthologii*)  o  něm  po- 
znamenal. E  tomu  opět  C.  Bobčev  připomíná,  že  se  učil  nejspíše 
ruskému  jazyku  a  literatuře,  aby  byl  snáze  připraven  pro  budoucí 
studie  v  Rusku.  I  tato  poznámka  podobá  se  pravdě,  protože  toho 
času  a  sice  po  krimské  vojně  odcházelo  mnoho  mladých  Bulharů 
do  Ruska,  aby  se  vycvičili  ve  vojenských  naukách.  Jisto  je,  že 
i  L.  Karavelov  odešel  do  Ruska,  aby  se  posvětil  Martově  uměni, 
avšak  záhy,  poznav  ruskou  literaturu,  oddal  se  Musám  a  stal  se 
literátem.  Při  tom  dal  se  zapsati  jako  mimořádný  posluchač  na 
filologické  fakultě  moskevské  university.  Nemaje  však  dostatečné 
podpory,  zakusil  v  plné  míře  slasti  chudého  studenta  a  strasti 
života  ode  dne  ke  dni. 

, Nejprve,*  vypráví  Karavelov  sám  S.  Bobčevu,  „měl  jsem 
několik  žlutáků,  které  přinesl  jsem  si  z  domova;  později  obdržel 
jsem  ještě  několik,  avšak  to  mi  neslačovalo.  Záhy  byl  jsem  nucen 
děliti  své  kopejky  s  bratrem  Petrem.  U  čerta!  Papíry  záhy  vy- 
létly z  kapes  a  my  počali  trpěti  hlad.  Později  ještě  pustil  jsem 
se  do  spisování,  a  když  uviděl  jsem,  že  se  má  práce  vyplácí, 
oddal  jsem  se  tomu  tím  více,  až  pomalounku  zapomenul  jsem 
university.* 

Doba,  kdy  Karavelov  žil  v  Rusku,  patří  k  nejdůležitějším 
stránkám  v  ruské  historii.  Spadá  totiž  do  této  periody  osvobo- 
zeni 20  millionů  nevolníků.  Zároveň  s  nastolením  pozdějšího  cara 
Aleksandra  II.  počal  i  nový  bujarý  život  v  písemnictví,  jehož  hlav- 
ními představiteli  byli  nadaní  kritikové  Ďobroljubov  a  Pisarev, 
dále  spisovatelé  Černyševský,  Turgeněv,  Písemský  a  jiní.  Působ- 
nost předních  spisovatelů  ruských  nezůstala  bez  popudu  na  Ká- 
ra velo  va. 

Hlavním  přítelem  byl  mu  panagjurský  rodák  a  dobrý  ma- 
thematik  Teodorov,  avšak  mezitím  co  tento  připravoval  se  k  dů- 
stojnické  zkoušce,  Karavelov  pracoval  o  ^Památkách  národního 
života  Bulharů",  které  vydal  r.  1861.  v  Moskvě. 

Prvou  jeho  prací  byl  studentský  almanach  ^Bratski  trud", 
vydaný  z  úspor  tehdejších  bulharských  studentů  v  Moskvě.  Re- 
dakci vedl  známý  spisovatel  K.  J.  Žinzifov. 

Další  důležitou  prací  jsou,  jak  již  vzpomenuto,  , Památky 
národního  života  Bulharův",  obsahující  přísloví,  pořekadla, 
legendy,  písně  a  vylíčeni  hlavnějšich  svátků  s  vysvětlením  jazy- 
kových zvláštností  a  s  malým  bulharsko-ruským  slovníčkem.  Pe- 
něžitou podporu  dal  ku  vydání  sám  J.  S.  Aksakov. 

*)  QoesHii  CjiHBiiHi.,  poetické  překlady  ze  slov.  literatur. 

Slov&atký  sborník.  33 


_i 


514  J-  A.  Voráéek: 

Od  této  chvíle  spatřuje  se  jméno  Karavelovo  častéji  v  ru- 
ských   věstnících,   jako    v  „Bibliografických    zápiskách^   r.  1861. 
č.  9.,  kde  uveřejnil  „Přehled  bulh.  písemnictví",  dále  v  „Ruském 
věstníku*    a  v  „Petrohradských   vědomostech",    v  nichž   umístil 
celou  řadu   povídek  a  obrázků  z  bulharského   života,  rozumí  se, 
že    rusky.    Mnohé  z  nich  byly  vydány  i  bulharsky,  jako   na  pr. 
„Bulhaři  za  starých  časů",    „Nedá",    „Vojvoda",   „Nad  ci- 
zím hrobem  pláčou  beze  slz"  atd.  R.  1867.  uveřejnil  v  „Ru- 
ském věstníku"   „Zápisky  o  Bulharech",  jejichž   pokračováni  na- 
lézáme později  ve  věstníku    „Znanie",   vydávaném  v  Bukurešti. 
Téhož  roku  objevil  se  ve  „Filologických  zápiskách"  článek  téhož 
o  Vuku  Karadžiči.    Karadžič  byl  mu  vzorem.    Roku   1868.  vyšla 
další   stát  Karavelova  v  „Žurnále  ministerstva  národní   osvěty" 
pod   záhlavím:    ^0  jinoslovanské  literatuře"   (1868.,  kn.  VI.  str. 
882.— 901.). 

Takovým  způsobem  prožil  Karavelov  v  Moskvě  devět  let, 
zakusiv  zla  i  dobra,  až  konečně  roku  1867.  nebo  1868.  opustil 
Moskvu,  buď  nespokojen  prošlým  literárním  živořením,  nebo 
proto,  že  cítil  v  sobě  jinou  sílu,  která  naplňovala  mu  celou  duši 
smělými  plány  politickými  a  věrou  v  budoucí  vzkříšení  nejen 
svého  národa,  nýbrž  i  všech  Jihoslovanů,  žijících  v  turecké  po- 
robě. A  taková  myšlénka  pudila  ho  z  Ruska,  kde  nemohla  se 
uskutečniti.  Svou  nespokojenost  s  Ruskem  vyjádřil  Karavelov 
v  básničce,  nadepsané:  Bratu  Ja.  K  .  .  .,  kde  činí  srovnání  mezi 
ním  a  sebou  následujícími  slovy: 

„Tys  odešel,  aby  střádala 

ve  kupeckém  světě, 

a  já  zase?  Neptej  se  mne! 

Do  Ruska  jsem  zašel, 

abych  mezi  žitem  hledal, 

zda  bych  pšenku  našel ... 

Nenašel  jsem.  I  tam  také 

professor  jen  práší, 

za  něho  jsou  Tit  a  August 

praví  velikáši, 

Cassius  však,  Brutns,  Cato 

ti  jen  hnusná  špína**  atd. 

Z  toho,  zejména  z  posledního  čtyřverší  viděti,  kam  vlastně 
Karavelov  směřoval.  Jeho  jižní  balkánská  povaha  a  mysl  ne- 
srovnávala se  s  nevlastním  despotismem.  Chtěl  život,  chtěl  vlnici 
se  moře  a  ne  stojaté  močály,  chtěl  zápas,  chtěl  svobodu  a  ne 
mrtvé,  neživé  lidi  kolem  sebe,  jak  sám  o  sobě  pěje: 

„Hledám  právo,  chci  svou  vůli, 
svoboden  chci  žíti, 
nechci  déle  trápiti  se, 
nechci  hladov  mříti**  atd. 


a  jinde  zase : 


„Ažtě  umru,  nepohrob  mne 

mezi  mrtvolami 

tam  kde  není  boje,  ruchu 
těžko  spát,  se  zdá  mi. 


Luben  Karavelov.  515 

Pochovej  mne  kraj  Danaje, 
na  sviifovskýcb  polich« 
kde  kvétíny,  keře  kvetou 
na  viech  nivách,  roHch. 
A2  zRŠnmf  tichý  vánek 
a  8  nim  Dunaj  siný, 
radostně  pak  sobě  zvolám: 
mrtev  nejsem  nyní."*) 

Z  Ruska  odebral  se  Karavelov  do  Srbska,  kde  to  kvasilo 
již  proti  Turkům,  a  kde  mohl  rozvinouti  větší  politickou  činnost. 
Za  krátko  byl  i  zde  znám  a  všichni  čelnější  spisovatelé  a  poli- 
tikové přijali  ho  do  svých  řad  jako  domácího.  Za  nedlouho  se- 
známil se  též  s  literaturou  i  s  jazykem,  tak  že  súčastniti  se  mohl 
podniku  srbské  omladiny  při  vydáváni  časopisu  .Mladá  Srba- 
dija«.  - 

„Povídky  a  povésti  Karavelovy,"  podotýká  Bobčev,  ^se  čí- 
taly i  u  SrbA,  jako  dřivé  u  Rusů.  Měl  jsem  příležitost  poslech- 
nouti pochvalných  úsudků  o  činnosti  Karavelové  v  Srbsku.  Lá- 
kavý jeho  sloh,  vroucí  jeho  duše,  vetkaná  do  jeho  spisův  i  do 
rozumných  myšlének,  nemohly  nelíbiti  se  poetickým  a  od  přírody 
nadšeným  Srbům.  Ze  srbských  jeho  prací  zaslouží  zvláštního 
povšimnutí  zejména  ,Je-Ii  osud  vinen*  a  vážně  naučná  stát 
,Z  mrtvého  domu*,  v  níž  autor  rozebírá  otázku  vězení." 

Srbská  mládež  četla  s  nadšením  jeho  články.  Na  důkaz 
toho  podává  Z.  Stojanov  tu  zmínku,  že  když  jednou  Karavelov 
ocitnul  se  v  městském  parku,  obecenstvo  ustrojilo  mu  malou 
ovaci,  volajíce  , živio  Luben  Karavelov*.  Avšak  demokratický 
jeho  duch  neHbil  se  valně  srbské  vládě,  která  byla  vyrušena  ze 
svého  klidu  a  to  zejména,  když  uveřejnil  v  jednom  ruském  listu 
článek  nadepsaný  „Srbský  ministr  Cukič*.  Od  té  doby  hleděli 
ho  odstraniti.  Vhodnou  příležitostí  k  tomu  bylo  zavraždění  kní- 
žete Michalja  Obrenoviče.  Podezření  padlo  na  Petra  Karadordě- 
viče  a  jeho  stranu.  Mezi  podezřelými  byl  i  Karavelov.  Prchnuv 
do  Rakouska  byl  polapen  a  vězněn  po  šest  měsíců  v  Maďarsku, 
a  to  v  Pešti. 

Byv  propuštěn  odebral  se  do  svého  domova,  avšak  zde 
byl  ohrožen  opětně  řeckým  metropolitou  v  Plovdivě  rovněž  jako 
tureckou  vládou,  která  znala  již  jeho  činnost  a  záměry.  Nezbý- 
valo mu  tedy,  nežli  pustiti  se  do  Rumunska,  kde  tolik  jeho  ro- 
dáků nalezlo  pohostinného  krovu.  Bukurešt  byl  již  odedávna  jaksi 
hlavou  všech  Bulharů.  Tam  odtud  šířil  Rakovský  své  politické 
přesvědčení,  tam  sebíraly  se  » volny  pomošti"  ke  všem  politickým 
podnikům  a  zkrátka,  z  Bukurešti  vycházely  myšlénky  pro  budoucí 
povstání.  Rumunští  předáci  věděli  o  všem,  ale  chovali  úplnou 
mlčelivost. 

Karavelov  přišel  do  Bukurešti  po  smrti  Rakovského.  Bylo 
třeba  nového  chefa  a  tím  nemohl  býti  nikdo  jiný  než  Karavelov. 


*)  Úryvky  zde  podané  jsou  vyĎaty  ze  sbírky  „Nova  pěsnopojka**,  vy- 
dané Karavelovem  r.  1878.  v  Trnové. 


516  Josef  Lepkowski : 

Bylo  to  v  době  pohnuté.  Jedna  četa  za  druhou  odcházela  do 
Balkánu.  Byly  to  zejména  čely:  Totěva,  Hadži  Dimitrova  a  Pa- 
najotova.  Cekalo  se  i  pomoci  od  Napoleona.  Ne  tak  soudil  Ka- 
ravelov.  „Bulharsko  patří  Bulharům,"  tvrdil  tento,  ,a  my  sami 
třeba  abychom  se  osvobodili,  naše  paže  třeba,  aby  nám  vydobyly 
svobody.  Kdo  očekává  pomoci  od  druhého,  není  hoden  života." 
Tak  a  podobné  vyjadřoval  se  Karavelov  ve  věstníku  „Svoboda*. 

Prvé  číslo  tohoto  listu  vyšlo  7./19  listopadu  r.  1869.  a  bylo 
přijato  s  všeobecným  nadšením.  ,Cíl  , Svobody*  je  hájiti  bulharské 
zájmy  a  ukazovati  cestu  bulharskému  národu,  kterak  by  nabyl 
svobody  a  politické  neodvislosti,"  tak  napsal  do  svého  programmu. 
Mimo  zjevné  nepřátely  Turky  znal  dobře  i  pokrevné  nepřátely, 
kteří  byli  patrioty  jen  potud,  pokud  to  vynášelo.  Proto  obořil  se 
i  na  tyto  a  neušetřil  nikoho,  bodaje  ostřím  svého  péra  na  levo 
i  na  právo.  Všechny  klevety,  roztroušené  o  něm  z  nepřátelské 
strany,  jakoby  nebyl  pravým  vlastencem  i  že  nadržuje  Srbům, 
poněvadž  oženil  se  za  Srbkyni,  a  podobné  jiné  klepy  umlkly  záhy. 
Celé  čtyři  roky  prodlužoval  Karavelov  novinářský  boj  a  po  celou 
tu  dobu  vycházel  jeho  list  pravidelně,  —  zvláštnost  bulharských 
listů  —  z  počátku  dvakráte  a  později  jednou  v  týdnu.  Také  pro- 
gramm  listu  po  celá  čtyři  léta  se  nezměnil.  Vůbec  jeho  „Svoboda* 
a  později  „Neodvislosf*  dlouho  zůstanou  vzorem  bulharským  no- 
vinářům. 

Znaje  slabost  a  nedostatečnost  svých  rodáků  k  svrhnutí  tu- 
reckého jha,  hlásal  nauku  o  spojení  se  Bulharů,  Rumunův  a  Srbův, 
ano  i  Řeků,  v  tak  zvanou  balkánskou  konfederaci.  „Osud  těchto 
národů  je  naším  osudem.  Pouze  pomocí  těch  můžeme  upevniti 
svoji  svobodu  a  politickou  nezávislost,"  hlásal  Karavelov. 

(Dokončeni.) 


O  Úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce. 

Napsal  Josef  tepkowski. 

(Dokon{«nú) 

Jak  zajisté  církevní  politika  s  civilní  se  slučuje  v  zemích 
katolických,  ježto  není  cíle,  jenž  by  je  rozlučoval,  tak  naopak 
řády  rozličných  národů  mají  různé  cíle,  z  nichžto  časem  jeden 
odporuje  druhému.  Proto  podle  výroku  našeho  Spasitele  nikdo 
nemůže  sloužiti  dvěma  pánům,  a  podle  mínění  starých  filosofů 
bývá  ten  pokládán  za  bezectného,  t.  j.  beze  slávy  a  cti,  kdo 
jest  občanem  dvou  národů.  Tážeš  se,  kam  to  směřuje?  Hle 
k  tomu,  abys  věděl,  že  nesláva  spadá  na  ty,  kdož  nepřestávajíce 
na  šlechtictví  a  vyznamenávání  ve  své  vlasti  honí  se  za  tituly 
cizozemskými.  Třeba  ti  přitom  věděti,  že  tituly:  Ducum,  Go- 
mitum  Palatii,  Marchiae,  Provinciae,  Castrorum,  Di- 
stin  ctum,  jakož  i  Baronům  (jimž  odpovídají  německé :  Her- 
zog,  PhalzgraJQf,  Marggraff,  Landgraff,  Freyherr)   ve   starém   věku 


o  Ařednich  a  rodo\'ých  títalech  v  Polsce.  5] 7 

neznačily  stupné  šlechtictví,  nýbrž  úřad.   Teprv  za  nynčjších  cí- 
sařů římských   získaly  význam  titulů.    Postupem  tedy   času,  kdy 
klesal  lesk  říše,  úřady  toho  druhu  v  některých  rodinách  staly  se 
dědičnými,  a  císařové  počali  je  udíleti.  To  snad  zůstane  ve  spo- 
jení s  výmyslem,  že  pásy  a  řetézy  zlaté,  ustanovené  ku  véznění, 
slaly  se  ozdobou.    Ti  také,  kteříž   dostávají  tituly  od  císařů  říše 
římské,  jsou    zavázáni    přísahou   anebo   mocí   privilegií    vérnými 
býti  říši  anebo  panovníku,  jenž  jim  tituly  udílí.  To  tedy  jest  ne- 
pochybné příčinou,  proč  zákony  naši   vlasti   zabraňují   přijímání 
titulův  od  cizích  mocnářů.  Jak  totiž  nemá  býti  pokládán  za  cizo- 
zemce ten,  jenž  dekuje  za  dobrodiní  mocnáři  cizímu  a  gaší  vlasti 
častokráte   nepříznivému?    Proto   také   naši  předkové,  svaté  za- 
chovávajíce  ten   obyčej,    nejen   nežádali    podobných   titulův,   ale 
dokonce  odmítali  tituly  jim  udělené.  Vzhledem  k  tomu  podám  ti 
příklad  z  vlastního  rodu.  Třeba  védéti,  že  ucházení  se  o  podobné 
tituly  cizozemské  vzniklo   u  nás  toho   času,  kdy  král   Sigmund 
sešel  se  ve  Vídni  s  císařem  Maxmiliánem  I.  r.  1515.    Tam  když 
mocnáři  jak  o  závod  usilovali,  aby   vlídnosti  a  štědrostí  převýšil 
jeden  druhého,  zvláště   před  rozjezdem   rozdávali    různé  dary  a 
tituly  jeden  druhému,  a  každý  své   družině.    Císař,  aby  nevydal 
tolik  zlata  (jež  by  našinci  zajisté  byli  zamítli),  podle  svého  zvyku 
beze  všeho  vydání  nabídnul  podobné  tituly  vznešenějším  osobám 
ze  družiny   královského   dvora.    Leč  kdy  vzhledem  k  tomu  byla 
svolána  rada,  ustanoveno  poděkovati  mu  a  oznámiti,  že  přestá- 
vajíce  na  šlechtictví   své   vlasti   chtějí  jediné  s  nim   žíti,  a  král 
i  vlasf  že  jim  hojně  dávají  ozdoby  a  vyznamenání.   Z  té  příčiny 
že  tedy  nechtějí  zaváděti  nic  nového  a  nesouhlasného  se  zákony 
své  vlasti,  jakož  i  s  rovností  všem  společnou.    A  co  dále?    Váž- 
nější muži  rozešli  se  tímto  míněním;  ale  mladší  a  pyšnější  sou- 
dili, že  je  třeba  kořistiti   ze  příležitosti,  proto   mnozí  z  nich  pro 
sebe  a  své  potomstvo  přijali  tituly  hraběcí,  jimiž  nyní  se  honosí. 
To(   tedy  u  nás  nejdávnější   příčina   a  počátek   hrabat.    Zůstalo 
však  málo  rodin,  kteréž  by  mohly  ukázati  privilej,  jejž  ten  císař 
jim  udělil;  mnohé  totiž  vymřely  anebo  zanikly  chudobou.  Mnozí 
konečně    polehtáni    různými    příležitostmi,    zvláště    v  poselstvích 
(s  nejhorším  příkladem  důvěry  ve  vlasti)  přijímali  podobné  tituly 
od  cizích  mocnářů,  nejen   od  císařův,  ale  i  od  papežův  a  králů 
Francie,  Španělska  a  Portugalska.    Snad  se  mne  otážeš,  kam  to 
míří?  K  tomu,  abys  věděl,  že  v  tom  komonstvu  Sigmunda  I.  byl 
můj   praděd  a  tvůj  prapraděd,   Mikuláš  Firlej,   nejen    na   prvém 
místě   mezi    senátory,   ježto    byl    vojevodou    sandomířským,    ale 
i  znamenitý  a  proslulý   z  několika  válečných  výprav   slavně  vy- 
konaných. 

Kdož  by  pochyboval,  že  muž  takové  hodnosti  nebyl  by  mohl 
snadno  dostati  podobný  titul,  kdyby  spíše  nebyl  zamítl  titul  dobro- 
volně jemu  nabízený.  Skutek  tento  nejen  že  mu  zvětšil  přízeň  a  čest 
u  krajanů,  nýbrž  získal  mu  i  tentýž  titul  ode  Lva  X.  beze  všeho 
pnčinění.  Mezi  památkami  naší  rodiny  je  totiž  list,  jímž  Lev  X. 
udílí  jemu   onen  titul  hraběcí.   Tak  se   zajisté  děje,  že  i  sláva 


518  Josef  Lepkowski : 

i  chvála  jde  za  ctnosti  jako  za  tělem  stín.  jenž  lioni  utíkající  od 
ného,  ale  utíká  od  téch,  kteříž  jej  stíhají.  A  to  je  vlastně  prav- 
divé šlechtictvi,  kteréžto  velkými  ctnostmi  předků  dlouhým  prů- 
během časft  čestně  se  udržuje  a  odkazuje  potomkům.  Nemysli, 
že  tof  jediný  příklad  pohrdání  tituly;  jakož  dělo  se  v  naší  ro- 
dině, tak  v  celé  Rzerzypospolité.  (Tu  podává  ještě  jiné  příklady.) 

Ale  ježto  mnoho  králův  anebo  knížat  má  moc  jmenovati 
hrabata,  barony  a  těm  podobné,  proč  našinci  chtiví  takých  titulů 
neprosí  za  ně  spíše  vlastních  panovníků?  Či  se  domnívají,  že 
naši  králové  mají  menší  moc  nežli  jiní  mocnáři  křesťanšti?  Snad 
vědí,  že  paše  zákony  se  opírají  takým  titulům  ?  Vzhledem  k  tomu 
nikterak  dobře  nečiní;  jednak  totiž  ponižují  krále  své  pod  jiné, 
jednak  však  dobrovolně  v  niveč  obracejí  zákony  a  hodnosti  své 
vlasti.  Slušnof  spíše,  aby  zákony  vlasti  dovolovaly  vyhledávati 
takových  titulů  ve  vlasti  těm,  kteříž  jsou  jich  žádostiví,  než  aby 
naproti  zákonům  děly  se  zjevné  přestupky.  Povinností  dobrého 
občana  je  totiž,  aby  až  do  smrti  bránil  přede  zkázou  důstojnosti 
svého  mocnáře,  aby  bránil  své  vlasti  a  zákonů  vlasteneckých. 
Tázal  bych  se  nyní  našich  akademiků  (studujících  v  Ingol.štaté), 
kteříž  tak  určitě  rozhodují  o  hodnosti  našich  rodů,  kdyby  náš 
mladý  Zamoyski  obrátil  se  k  nim,  jaké  by  mu  asi  naznačiU  místo? 
Ani  německý,  ani  žádný  jiný  privilej  neklade  ho  v  počet  hrabat, 
a  on  sám  (podle  příkladu  oice  svého)  nepřijal  by  toho  titulu. 

Vznešenost  a  lesk  jeho   šlechtictvi  nedovolí   mu   totiž,  aby 
stál  níže,  aniž  by  zajisté  obyčejné  šlechtictvi  stavělo  ho  níže  než 
osoby  poctěné  tituly.  Totéž  lze  říci  také  o  Sieniawských  a  jiných 
nejstarších  a  nejslavnějších  u  nás  rodinách,  jichžto  posud  nákaza 
pýchy  se  netknula.  Ještě  jeden  skrupul  v  té  příčině  musím  ti  vy- 
vrátiti.   Mohl   by  tam   kdosi   namítnouti,  že  rodiny  v  Litvě  a  na 
Rusi  jsou   vzhledem  k  tomu  šťastnější   nežli   naše.    Členové  jich 
totiž  sami   se  nazývají   ve  svém  jazyku  vůbec   knjazi,  což  naši 
překládají  slovem  kníže.   Zde  sluší  míti  na  paměti,  že  zákonem 
bylo  Unii  vyhrazeno:   aby  každému  z  těch  národů  celost  staro- 
dávných titulův  a  obyčejů  (neodporujících  zákonům)  zůstala  ne- 
porušena. Litevská  a  ruská  knížata  liší  se  však  dvojím  způsobeni : 
některé  rodiny  totiž  vyvozují  počátek  svůj  ze  kmene  velkých  knížat, 
některé  však  pocházejí  z  pokolení  dávných  knížat  ruských.  Nechci 
je  zejména   uváděti,  abych  nevědomostí   svou  nepřidal  někomu, 
co  mu  nenáleží,  aneb   nepominul   někoho.    Tu  dosti  na  tom,  že 
takový  původ  má  více  lesku  a  vznešenosti  ve  svém  rodě  a  spíše 
se   blíží  k  titulům   knížat  zahraničných,  ježto  zákony   a  obyčoje 
vlasti  to  dovolují  —  s  tím  toliko  vyhrazením,  že  mají  postoupiti 
přednost  hodnostářům  a  úředníkům,  jež   král  obdařil  výsadami, 
a  že  užívají  rovného  práva  s  celým  stavem  šlechtickým  .  .  .    Ná- 
rodu polskému   nescházely  konečně  podobné  rodiny,  kteréž  po- 
cházely zrodu  našich  bývalých  králů;  takové  rodiny  byly:  četná 
knížata   ve  Slezsku,  Mazovii,  v  Pomoří  a  jiných   zemích  králov- 
ství ...  My  zatím  udržujeme  se  v  mezích,  jež  jsou  nám  položeny 
vlastí  a  jejími  zákony.    Je   tu  pro  nás  dosti  místa  k  lovu  vyzná- 


o  ůřednich  a  rodových  titulech  v  Polsce.  519 

menání,  došli  odmén  ustanovených  tém,  ktefi  se  proslaví  .  .  . 
Uč  se  rozeznávati  pravé  šlechtictví  od  nadutého,  vlaslní  od  ci- 
zího, skutečné  od  prázdného,  volné  a  právní  od  zapovězeného, 
prací  a  ctnosti  nabyté  od  svévolného  a  marného  Nechf  nevábí 
tě  tituly  spíše  pochlebné  nežli  zdobící,  a  vřnuj  snahu  svou  ctno- 
stem nejvyšším,  práci  a  védě.  Tof  cesta  ku  slávě  .  .  .  Následuj 
včely,  které  sbírají  med  z  každého  květu,  a  co  škodlivé  jest,  zů- 
stavují "  — 

Cizí  tituly,  a  snad  ještě  více  rozsáhlý  a  převážný  v  Rzeczy- 
pospolité  vliv  těch,  kteříž  je  měli,  dráždil  a  pobuřoval  šlechtu, 
ponoukaje  ji  k  výstupflm  v  té  národní  záležitosti.  Roku  1638. 
vydán  tedy  zákon,  jímž  zakázáno  baženi  po  zahraničných  titu- 
lech a  zabraňováno  přijímání  těch  d&kazů  milosti  císařské.  Po 
několika  letech  obnoveno  a  zostřeno  zákaz  tento.  Ano  šlechta 
posunula  ještě  dále  svou  nechuf  k  těm  svazkům  s  cizinci,  ježto 
r.  1673.  vydán  zákon:  že  infamis  je  ten,  kdo  užívá  jiných  kromě 
vlasteneckých  titulů  v,  a  před  soudem  že  odpovídati  má  z  cho- 
vání takového. 

Někteří  magnáti  také  hned  se  osvědčili  podle  soudu  vše- 
obecného. Ossoliiiski  přestal  užívati  titulů  jemu  propůjčených,  ano 
Lubomirski  kázal,  aby  napsáno  bylo  na  jeho  náhrobek  (r.  1649.), 
že  nechtěl  hodnosti,  jež  oba  Ferdinandové  udělili  rodu  jeho. 

Ve  druhé  polovici  XVII.  věku  Rzeczpospolita  se  lekala  za 
svou  celosf,  zákony  tedy  zůstaly  v  zákonnících,  a  za  času  válek 
a  domácích  svárů  ne  již  zákony  ale  soukromnici  vedli  spory 
o  tituly.  Cizí  rodiny  povýšené  na  šlechtictví  spojovaly  se  se 
šlechtou  v  její  řád  bratrský. 

Tenkráte  sice  ještě  Sapiehové  odmítli  knížecí  titul  jim  na- 
bízený, ale  Suíkowski  (r.  1733.)  přece  přijal  hrabství  a  později 
(r.  1752.)  knížectví,  Jablonovští  pak  v  době  té  počali  se  psáti 
knížaty.  Taktéž  Woroniečtí,  Czetwertyiiští,  Massalští,  Pařubiiiští 
a  Ogiiíšlí  užívají  knížecího  titulu  v  polovici  věku  XVIII. 

A  není  divu.  Odmítnouti  hodnost  —  k  tomu  třeba  býti  vel- 
kým skromnosti,  aneb  jen  hrdým.  Ostatně  lidé  kromě  vlastních 
vad  mívají  ty,  jež  věk  přináší.  Pokoru  asketickou  za  pravidlo  a 
vzor  klásti  nelze. 

Šlechta  obnovila  zase  staré  zákony  (r.  1738.),  a  kancelářům 
přikázáno  nepřipouštěti,  aby  v  úředních  spisech  figurovaly  tituly. 
Ale  Niesiecki  a  Dunczewski  dodali  tenkráte  nového  lesku  erbům. 
x\kta  unie  lubelské  pomohla  k  legálnímu  odvození  rodů  kníže- 
cích; oni  tedy  jali  se  dokazovati,  jedni  že  pocházejí  od  Ruryka, 
druzi  od  Gedymína,*)  jiní  ze  Srbska,  ano  i  od  chánů  tatarských. 
Odtud  vykazují  heraldikové  polští  více  nežli  60  jmen  vesměs  kní- 
žecích, ku  pravdě  podobným  způsobem  odvozených. 

Pakta  konventu  (r.  1764.)  zavázala  Stanislava  Augusta,  aby 
indígenaty  a  tituly  šlechtické   byly  udíleny  pouze  většinou  hlasů 

*)  Velkého  knížete  litevskébo,  jenž  nastoupil  vládu  asi  r.  1315. 

Pozn, 


520  Josef  Lepkowski : 

sněmovních,  —  ustanoveno  ledy  písemné  novopečené  šlechticlví. 
Zabráněno  také  udílení  neofytům  šlechtictvi,  jež  i  křest  dával, 
a  což  přece  Litva  zachovala  pro  sebe.  Sněmovní  konfederace 
udělila  knížecí  titul  bratřím  krále  Poniatowského.  Takovouto 
hodnost  přijali  také  s  přivolením  domácího  sněmu  Sapiehové 
(r.  1768.)  a  Poniňští  (r.  1775.). 


Ačkoli  již  pouhé  zakončeni  jména  slabikou  ski  dokazovalo, 
že  vzniklo  z  vlastnictví  země,  že  předek  byl  nejen  bene  natus, 
nýbrž  i  possessionatus,  přece  psávali  si  mnozí  nejednou  ves 
i  erb,  ano  i  přídomek,  na  př.  Theodor  Leliwa  Skumin  Tysz- 
kiewicz  na  Berdyczovsrie  i  Lohojsku.  V  takovém  označení 
jména  byla  jakoby  celá  genealogie  rodu  obsažena;  přídomky 
však,  jako  na  př.  Jelita,  piipomínaly  nejednou  děje  a  ty  pře 
krásné  rodinné  tradice,  jakých  množství  posud  žije  v  národe 
polském. 

Rod  bohatý  osobními  zásluhami  velkou  měl  čest  ve  staré 
Rzeczypospolité.  Vlastenecká  historie  v  Polsce  úzce  se  pojila 
s  erbovní  knihou  a  mohylou,  s  bojištěm  a  domácím  podáním 
o  ctnosti.  Ze  čtení  a  znalosti  dějin  lidé  v  Polsce  rostli.  Není 
víry  beze  svatých  —  a  každý  národ  bére  slávu  ze  svých  mužů. 
Jsou  to  otcové  vlasti,  jimž  i  ze  synů  přibývá-  slávy.  Požehnáni 
anebo  klatba  splývá  na  příští  pokolení. 


Co  do  vzájemné  pocty  osob  v  řeči  a  písmě  nejen  že  v  Polsce 
stupňováno  vzhledem  k  urozeni,  ale  i  podíleno  se,  abych  tak  řekl, 
milosti,  a  za  přijatá  dobrodiní  vyslovovány  díky.  V  jazyku  pol- 
ském není  rozdílů  podobných  k  v  on,  de  aneb  k  německému 
Hochwohlgeboren. 

Latině  Gallově  a  Kadiubkově  těžko  porozuměti  tak,  aby- 
chom z  těch  zřídel  mohli  souditi,  kterak  se  poctíváno  v  Polsce 
za  oněch  dávných  časů.  Zdá  se,  že  přidáváno  slovo  hospodin 
k  titulům  všelikých  úřadů.  Kněz  byl  velebný,  světská  osoba 
vůbec  pán.  Šlechta  později  se  vespolek  bratřila,  —  nižší  ji 
zvali  vel  možnou,  a  senátorští  mladšími  bratry.  Pochlebné 
a  dobře  o  duchu  minulosti  polské  svědčící  jest  poctívání  se  mi- 
lostí, jako:  Vaše  Milost,  Jeho  Milost,  Jeho  královská  Mi- 
lost. Rzeczpospolitou  zváno  pak  Nejjasnější  a  podělováno  se 
opět  tou  jasností,  kterážto  z  ní  plynula,  slovy:  osvícený,  jasně 
osvícený  a  jasně  velmožný.  Když  počato  skracovati  tylo 
pocty  v  písmě,  vznikla  z  nich  i  v  řeči  slova  rozličně  skrácená, 
jako:  Wasza  miíoáé  panie  skráceno  na  waszmošč,  waspan, 
wasan,  z  Jego  miřošc  pan  vzniklo  jegomoáé,  imcipán, 
mospan,  mopan,  mopanek  a  t.  d.  Titulování  starších  a  knéží 
slovem   dobrodziej,   a   i  ty   různé   odstíny   osvědčených  sřužb 


o  úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce.  521 

powolnych  jsou  obyčeje  pěkné,  křesťanské,  a  lepší  těch,  jaké 
mají  na  pr.  Němci.  Ale  přece  sestaveny  výrazy  tyto  tak,  že  lo- 
gika tím  trpěla. 

Ženám  dávány  tituly  a  pocty  podle  mužů,  což  také  při- 
padalo na  děti  obého  pohlaví.  Byly  tedy  paní:  wojewodziny, 
choražyny,  s^dziny,  miecznikovire  a  t.  d.  a  opět  woje- 
wodzice,  starošcice,  kasztelanki,  lowczanki,  rotmistr- 
zówny  a  t.  d.  Vlastenecké  úřady  podávaly  těch  titulů  různých 
stupňů  tolik,  že  nikomu,  kdo  měl  čestný  úřad,  nescházelo  vy- 
znamenáni. 

Zbývá  nám  ještě  krátkou  zmínkou  o  řádech  zakončiti 
stručný  přehled  o  titulech. 

Procházíš-li  se  v  kathedralním  chrámě  na  Vavelu,  neuzříš 
fádfi  na  pomnících  královských;  nesnášeli  se  také  v  minulostí 
s  kontušem  aneb  s  obrázkem  Panny  Marie,  zavěšeným  na  prsou 
rytířových. 

Kdo  by  chtěl  psáti  o  řádech,  jež  Poláci  nosili,  musil  by 
opět  vypočísti  jen  jednotlivé  případností,  jako  na  př.,  že  Za- 
moyski  nepřijal  zlatého  rouna  od  Filipa  III.,  krále  španělského, 
a  Mích.  Wiániowieckému  i  Sobieskému  bylo  vytýkáno,  že  ozdo- 
bili prsa  svá  cizími  řady.  August  II.  přijel  do  Polsky  s  dánským 
řádem  sloním.  Podivno,  že  pokud  zkáza  obyčejů  nevkradla  se 
do  Polsky,  řády  nebyly  tu  oblíbeny  či  vlastně  ani  trpěny;  ti,  již 
je  měli,  tajili  se  s  nimi  ve  vlasti,  leda  za  hranicemi  zdobili  prsa 
těmi  oznaky  zásluh  svých.  Ta  nechuf  zakládala  se  patrně  na 
obyčejích  a  na  starých  tradicích. 

Jinak  je  s  rytířskými  řetězy.  Již  za  časů  Chrabrého  nosili 
je  bojovníci,  a  králové  je  rozdávali.  Řetězy  jsou  ozdobou  na 
pomnících  králů,  kněží  a  hodnostářů  školy  jagellonské. 

Jiří  OssoHnski,  velký  kancléř  korunní,  chtěl  první  založiti 
řád  v  Polsce.  Byl  to  projekt  ustanovení  řádu  rytířů  neposkvrně- 
ného početí  Marie  Panny.  Vladislav  IV.  svolil  k  myšlénce  kan- 
cléřově; Ossolinski  sepsal  řádová  pravidla,  a  papež  Urban  VIII. 
ochotně  je  potvrdil  (r.  1634.).  Podle  znění  těchto  pravidel,  jichž 
originál  jsem  prohlížel  v  sieniawské  bibliothece,  měl  býti  znakem 
rytířů  červený  kříž  s  obrazem  Marie  Panny.  Tento  řád  měl  býti 
dáván  za  hranicemi  pouze  panovníkům,  a  doma  osobám  sku- 
tečně zasloužilým.  Pokaždé  mohlo  býti  jen  72  rytířů.  Vladi- 
slav IV.  vysvětluje  příčinu  ustanovení  tohoto  vyznamenání,  mluví 
v  listině  podotknuté:  Prsou  mužných  obhájců  Rzeczypospolité, 
bojujících  pro  boha  a  víru,  nemůže  chrániti  tvrz  aniž  hradba 
nějaká,  nýbrž  pouze  obraz  rodičky  boží.  Ničím  nelze  více  poctíti 
zásluhy  v  našem  národě,  nežli  znakem  té  králové  nebes,  v  jejímž 
jménu  bitva  u  nás  se  počínává.  Jaký  obraz  v  mužném  srdci  se 
stkví,  takový  také  má  se  blyštěti  na  prsou  bojovníkových. 

Pěkný  ten  statut  končí  se  pravidly  arcibratrstva  neposkvrně- 
ného početí  Marie  Panny. 

Slofanaký  abornik.  39 


522        Josef  Lepkowski :  O  úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce. 

x^čkoli  heslo  toho  rádu  neprotivilo  se  myšlénce  národní  a 
tradicionalné,  přece  za  příčinou  rovnosti  šlechtické  zanikl  celý 
návrh,  a  odloženo  jej  r.  1638. 

Z  té  myšlénky  Ossoliňského  pochází  snad  obyčej  připevňo- 
vání krížův  a  obrázků  Marie  Panny  na  pancířích,  a  Sodalitas 
mariana,  za  času  barské  konfederace  tak  široko  vzrostlá  a  roz- 
vinutá, snad  také  nikde  jinde  nemela  počátku. 

V  posledních  válkách  vidíme  polské  rytíře  s  náprsníky,  na 
nichžto  se  blyštěl  obraz  neposkvrněné  aneb  cz§nstochowské  Panny. 
Umírající  vojska  hynoucí  vlasti  zastiňují  těmi  štíty  poslední  chvíle 
království  hasnoucího  mezi  národy.  Dívaje  se  na  takový  pancíř, 
nyní  obyčejně  jako  dar  visící  u  oltáře,  porozumíš,  s  jakým  po- 
citem kladla  se  do  hrobův  a  mohyl  ta  šlechta,  jež  s  heslem  ro- 
dičky boží  počínala  konati  skutky  hrdinské,  a  umírala  ve  chvíli 
úpadku  vlasti,  volajíc:  O  Immaculata  conferre  fortitudinem 
inimicorum  Tuorum!  Heslo  to  zapsáno  jest  na  náhrdelnících 
z  časů  posledních. 

Vrafme  se  ku  řádům.  August  11.  v  Tykotině  r.  1705.  rozdal 
pánům,  kteříž  byli  u  něho,  medalion  s  bílým  orlem.  Nošeno 
jej  na  modré  stužce.  Na  přední  straně  byl  vyobrazen  orel  s  ná- 
pisem: pro  fide,  lege  et  rege,  na  druhé  straně  byla  pí- 
smena A.  R. 

Roku  1713.  změněno  ten  medalion  na  skutečný  řád,  a  vě- 
šeno jej  na  pravém  boku  na  velké  modré  stužce.  Byly  také 
hvězdy  tomu  přiměřené.  Velmistrem  byl  král  sám,  —  na  jeho 
řádu  lišil  se  nápis  tím,  že  místo  rege  bylo  grege.  Pro  panov- 
níky a  knížata  vymínil  zákon  20  radův,  a  rozdáno  jich  mělo  být 
všech  jen  72. 

Ježto  v  Rzeczypospolité  netrpěno  oznaků  toho  druhu,  mu- 
silo  býti  v  ustanovení  poukázáno  na  domnělé  dávné  obyčeje. 
August  II.  osvědčil  tedy,  že  jest  jen  obnovitelem,  vzkřisitelem 
toho  vyznamenání,  jež  bylo  stávalo  již  za  krále  Lokietka.  A  přec 
i  tenkráte  šlechta  opět  silně  se  postavila  proti  vůli  královské. 
Nepomohlo  to.  —  Jan  Sapieha  napsal  dílo  o  novém  řádě  (Kolín 
r.  1730.),  a  Sasíci  rozdávaU  jej  svým  i  cizím. 

Konečně  za  času  Augusta  III.  ministr  Brůhl  draze  již  pro- 
dával ten  řád,  a  kupci  se  přihlásili.  Ale  za  Stanislava  Augusta 
nastaly  stkvělé  časy  řádu  bílého  orla.  Král  tento  ustanovil  ještě 
druhý  řád  (r.  1765.)  jménem  sv.  Stanislava.  Červená  stužka  pre- 
pásá  prsa  od  pravého  ramene,  a  na  ní  dole  po  levém  boku  visí 
zlatý  kříž  tmavočerveně  emailovaný.  Na  hlavní  straně  jest  bílý 
orel  se  zeleným  křížem,  —  po  jedné  straně  obraz  sv.  Stanislava, 
po  druhé  S.  A.  R.  Na  hvězdě  příslušné  k  tomu  řádu  jest  nápis: 
praemiando  incitat.  Kdo  neměl  oznaků  sv.  Stanislava,  ne- 
mohl dostati  řád  bílého  orla.  Ač  mělo  býti  jen  sto  osob  zdobe- 
ných řádem  sv.  Stanislava,  přece  —  dělo  se  jinak. 

Kříž  Virtuti  militari  založil  Stanislav  August  r.  1791. 
Ustanovení  toto  nebylo  přijato  targowickou  konfederací  a  sně- 
mem ve  Grodně;  uskutečněno  teprv  r.  1794.    Oznakem  Virtuti 


Fnnt.  Řehoř:  Kukačka  v  národním  živote  haliéských  Ruaínů.       523 

militari  je   kříž    uprostřed   s  orlem,  jejž   zdobí    zelený   vénec; 
sřužka  je  modrá  s  černou  obrubou. 

Jaké  stupně  zavedeny  v  řády  tyto  po  r.  1815.,  to  již  ne- 
náleží k  úloze  naši  rozpravy ;  tak  také  vyloučili  jsme  z  ní  zprávy 
o  hrabécích  titulech,  udělených  v  tomto  století,  ježto  píšeme  — 
z  minulosti. 


Kukačka  v  národním  životě  haličských  Rusinů. 

Piše  Fnntiitk  ftebor. 

„Oj  a  sadoČka  Eosala  kovala 
totu  sobji  spjivanočka  rodina  akladaU, 
SČoby  svoho  miUnkoho  ta  nezabuvala.^ 
Rtuinská  národní  pištň. 

Nejen  po  hlase,  i  po  letu  a  po  peří  dorostlejší  mládež  ru- 
sínská  a  starší  lid  kukačku  poznává  Národním  poetickým  ptákem 
možno  ji  právem  nazvati,  není  ptáka,  o  némž  by  tolik  veselých 
i  smutných  písní  kolovalo.  Zvláštnost  kukaččina  hlasu  vzbuzovala 
pozornost  lidu  a  odtud  vlastně  pochodí,  že  kukačce  v  národním 
životě  Rusinů  přikládá  se  tak  veliký  význam,  že  kultus  kukačky 
takfka  srostl  s  mnohými  obyčeji  národními,  s  kusem  národního 
života.  Jak  kukačka  povstala, ' seznáme  z  podání  následujícího: 
Jednou  žila  velmi  bohatá  kněžna,  majíc  hezkou,  jedinou  dceru, 
již  provdati  chtěla  za  starého  pána.  Ta  ovšem  se  vzpírala,  však 
nemohouc  jinak,  matku  na  konec  poslechla.  Nadešel  den  sAatku, 
v  církví  čekali  svatebčané  na  nevěstu,  leč  ta  nepřicházela.  Na- 
darmo ji  hledali  po  všech  komnatách  starého  zámku,  a  když  ustra- 
šena matka  běhá  po  zahradách  a  volá  ji  jmény  nejsladčímí,  ozve 
se  na  její  hrozby  a  prosby  neznámý  hlas  ^kuku,  kuku*.  Roz- 
hněvaná ted  kněžna  proklíná  dceru,  by  kukala,  pokud  svět  bude, 
proměnivši  ji  svým  prokletím  v  kukačku.  Hrdá  dcera  pamětliva 
vznešeného  rodu  svého,  nechce  si  hnízdo  stavěti  a  vejce  vysedět 
sama;  užívá  k  tomu  sivého  ptáčka,  který  jest  jejím  bývalým  za- 
čarovaným služebníkem.  Dohlíží  jen,  by  náležitě  plnil  svou  povin- 
nost, a  obávajíc  se,  by  neodletěl,  někdy  jej  k  hnízdu  za  nohu 
vlasem  přivazuje.  Sivý  ptáček  vyhledává  a  přináší  jí  potravu  a 
stále  věrně  jí  slouží.  Leč  kukačka  snáší  vejce  i  v  hnízda  jiných 
ptáků  a  ti  rovněž  je  musí  vyseděti.  Znelíbí-li  se  některému  toto 
její  počínáni  a  vejce  její  z  hnízda  si  vyhodí,  kukačka  vyhází  mu 
za  to  z  hnízda  vejce  jeho  vlastní  a  hnízdo  mu  ničí. 

Tomuto  podání  odpovídají  varianty  národních  písní,  v  nichž 
děje  se  přeměna  dívky  v  kukačku  za  týchže  okolností,  zvláště  pří- 
činou matčina  nátlaku. 

Maty  ')  donku  ^)  yipradahi, ') 

tak  její  nákazu  val  a: 

ma  luba^)  ditvnočko, 

ne  Čiasty  ^)  v  nortynočku !  •) 

')  matka,  «)  dcern,  ^)  poučila,  «)  milá,  •)  často,  •)  v  zahrádce. 


524  František  Řehoř: 

Vna  zdala ')  ročok,  ždafai  i  druhy j, 

ne  mohla  sia  sterpity, 

pereverhla*)  sia  eyvov  zaznlkov, 

do  mamky  poletíty. 

Nadijsia')  matinoůko! 

jdo  ao  tia  hostinoůka, 

tvoje  luba  dytynka! 

Oj  nadletila  v  tatkiv  sadok, 

ta  vziala  kuvaty. 

VyjSov  tati^^ko  volim  davaty, 

chody t,  shichaje,  zazulka  kuje! 

Ba  šco  to  za  zazulka? 

Vijšla  matinka  ta  nadzyraje, 

jala  piznavaty: 

toto  zazulka  —  ma  luba  ditynoáka ! 

Oj  ona  chodyt,  donečku  prosít: 

chody  doůko  do  chaty, 

dam  ja  ty  obidaty !  *) 

„Oj  nijak  mini,  moja  matinko, 

tvoho  obidu  ždaty, 

v  mene  svekrucha,  ^)  ne  matinočka, 

ta  bude  narikaty."  [Iv.  Franko.]*) 

*)  čekala,  ')  proměnila  se,  ')  Podívej  se,  *)  obědvati,  *)  tchyně. 

V  jiné  podobné  písni  matka  násilně  chtěla  provdati  dceru 
a  když  tato  se  vzpouzela,  nakázala  ji,  by  u  ní  často  nebývala. 
Ale  ona  nákazu  dodržeti  nemohotic  brzy  přiletěla  jako  sivá  že- 
žulka  a  sedla  si  ve  višňovém  sadu,  kde  kukala  a  žalostně  pla- 
kala, až  z  této  její  touhy  po  domově  kalina  po  luzích  rozkvétala. 
Na  její  nářek  vyšla  z  chaty  stará  její  matka  na  práh,  kde  sou- 
citem jata,  jala  se  nad  nešfastnou  dcerou  plakati,  volajíc  na  ni: 


koli'é  zazuleůka,  idi  v  lis ')  kovati, 
koli'á  moja  doůka, 
doňka  molodaja,'') 
prosu  tja  do  chaty!" 

')  do  lesa,  ')  mladá. 

Vlétla  do  chaty,  kde  byli  svatové,  před  nimiž  matky  se  tázala : 

„Volila  by*á,  neňko ») 

mene  mofoduju 

Šěe')  v  vjinku')  schovati?"  *)  [J.  Holovackij.] **) 

*)  matko,  *)  ještě,  ')  ve  věnci  (v  mládí),  *)  pochovati. 

Jiná  matka  provdala  dceru  velmi  daleko  a  přísně  zapově- 
děla si  návštěvu  její.  Rok  mladá  žínka  touhu  po  domově  pře- 
máhala, déle  však  nemohši  odolati  rodné  chatě  přiletěla  pro- 
měněna v  sivou  žežulku.  Ve  višňové  zahradě  sedla  si  na  jalovec, 
čekajíc  až  matka  půjde  pro  vodu.  Zatím  shlédl  ji  bratr  a  rychle 
nabíjel  si  zbraň,  aby  po  ní  střelil.    Vyšed  ven  pokřikoval  na  ni : 

„vsjahaŽ,  vsjahaž,  sivá  zazuleúko, 
myslju  tja  strjiljati!" 


*)  Jeho  sbírka  národních  písni  nalézá  se  posud  v  rukopise. 
**)  Narodnyja  pjisni  halickoj  i  uhorskoj  Rusi.  Moskva  1878.  Čtyři  svazky. 


Kukačka  y  národnim  živote  haličských  RusinA.  525 

V  odpovéď  mu  zakukala  a  tak  bolné  zaplakala,  že  se  žal 
její  až  sadem  rozléhal.  Tu  zase  on  tázal  se  jí  a  zároveň  vy- 
hrožoval : 


,iRoU'á  BestrnneĎka,  proSu  tja  do  chaty, 
Bli'á  sivá  zazulenka,  budu  tja  strjiljati?!-' 


Načež  ona  se  mu  přiznala,  že: 

„oj  ne  ja  Ž  to  zazulja,  no  tyoja  sestrunja 
tvoja  rídneůkaja '}  za  nelubom^)  bjidnenkaja/ ^) 

')  rodná,  ')  mnŽ,  jehož  miluje,  ^  ubohá. 

a  slétnouc  na  okno  prosí  bratra,  by  ji  nestřílel,  ale  pustil  do 
světnice.  Vyšla  ven  i  matka  a  když  ji  shlédla,  musila  nad  ni  za- 
plakat : 

„Kolizi  moja  detinonka,  proSn  tja  do  chaty 
a  8li'á  zazulenka,  leti  v  sad  kovati!'' 

Kukačka  pKznává  se  k  matce  jako  dcera  její,  ale  nevčríci  máti 
v  kukačce  dceru  hned  poznati  nemůže,  vyptává  se  jí  a  zkouší, 
zejména:  je-li  její  děfátko,  kde  má  své  drahé  šaty,  kde  voly  a 
krávy,  kde  skříně  a  peřiny.  Všecky  tyto  véci  prý  má  u  žida  aren- 
dáre,  prvé  a  třetí  v  komoře,  druhé  v  oboře.  Než  matka  ani  teď 
za  dceru  jí  neuznává,  kladouc  jí  ješté  několik  otázek : 

r Koliké  moje  detjatko,  de  Ž  tvoja  roea  kosa?"  *)  — 
„.Oj  v  neljuba  u  ručenkach,  tam  moja  rosa  kosa.''^ 
„Koli*8  moie  detjatko,  de  ž  tvoje  bjile  tjilo?**  — 
n^Moje  bjiíe  tjilo  pid  nahajkoju^)  zitljilo. **"■') 
„Kolťá  moie  detjatko,  de  z  tvoi  čorni  oči?"  — 
„„Za  neljubom  yyplaka]a'm,  jak  u  deú,  v  noci."" 

')  ruHk  vlasů,  ';  karabáč,  ')  zetlilo. 

Již  poznává  v  kukačce  svou  dceru  a  celé  to  neštěstí,  jež  jí 
násilným  provdáním  připravila,  tiži  ji  samu  a  proto  pozvedá  hlasu 
svého  ku  kletbě  nad  nemilovaným  mužem  (neljubem)  jejím: 

.Bodaj  jeho  ruki  ta  dzjebali ')  kruki, ') 

bodaj  jeho  oČi  bjilyj  pjisok  točiví**  (Týž.) 

')  rozklobalí,  ')  krkavci. 

Přijeli  svati  a  přísná  matka  vdá  dceru  přes  odpor  její  za 
muže,  jehož  nemiluje,  a  zapoví  si,  by  se  u  ní  po  sedm  let  ne- 
ukázala: 

Pryichaly  svaty,  do  naSoj  i  chaty, 
ta  v  že  chofaf ')  mcne  molodeňku, 
za  neluba,  za  muŽ  daty! 
Mene  maty  dala,  taj  na  kazy  vála, 
Ščoby  ty  u  mene,  mola  řidna  doňu 
čerez')  sim-^)  lit*)  nebuvala! 

•)  chtějí,  ')  po,  ')  sedm,  *)  let. 

Zarmoucená  dcera  již  po  roce  mění  se  v  kukačku,  letí  v  ka- 
linový háj,  v  poblíž  rodné  chaty,  odkudž  smutný  její  hlas  doléhá 
v  uši  dříve  tvrdé  matky: 


526  František  Řehoř; 

Ja  ne  vyterpila,  za  rik  ')  pryletila, 
perekěnula^m  Sa  O  v  sy vn  zazulenku : 
v  kalynovym  haju  sila. ') 
Jak  v  želá  kovaty,  žalybno  spi  vaty, 
až  ša  vžaly  k'  žemli,  *)  lisy  kalynoví 
vid®)  holosu**)  rozlihaty. 

')  rok,  ')  proměnila  jsem  se,  ')  sedla,  *)  k  zemi,  ^)  od,  ")  hlasu,  zpěvu. 

Matka  uslyševši  smutné  kukáni  kukaččino,  vyšla  a  stanula 
na  prahu,  připomněla  si  svou  rodnou  dceru  a  plakala: 

Jesliá  moja  doěka,  prošu  fa  do  chaty, 

ale  jesliá  syva  ptaška  zažaleňka, 

lety  v  zeleň  lis  kovaty.  (V.  z  Oleska] *) 

Dle  jiného  podání  povstala  kukačka  v  čase,  kdy  Pán  Ježíš 
po  zemi  chodil.  Tehdy  člověk  jeden  chtěje  Pána  Ježíše  oklamati, 
vlezl  pod  most  a  počal  kukat.  Žato  jej  Pán  Ježíš  proměnil  v  ptáka 
kukačku. 

Proč  kukačka  vlastního  hnízda  nemá  a  létá  samotná,  stalo 
se  takto:  Když  Matka  Boží  s  Kristem  prchajíc  schovala  se  před 
pronásledovateli  v  lesíku,  zradila  ji  kukačka  kukáním,  začež 
nemá  svého  hnízda.  Na  počátku  světa  kukačka  muže  měla,  ale 
zabila  ho.  Proto  jí  Pánbůh  pověděl,  že  v  páru  létati  více  nebude. 
Od  té  doby  létá  po  lesích  sama  a  kuká. 

V  jarní  nezasvěcený  svátek  Blahoviščeně  dle  rusinského  po- 
dání pracovati  se  nemá,  nebof  začínati  v  ten  den  práci  jakous, 
jest  tolik,  jako  nikdy  ji  nedokončiti.  Vhodně  pak  podání  toto  pře- 
neslo se  na  kukačku,  jež  počavši  hnízdo  své  na  Blahoviščeně, 
nikdy  je  nedokončila  a  proto  nemůže  si  za  celé  své  žití  uviti  ani 
jediného  hnízda,  nucena  jsouc  zanášeti  vejce  v  hnízda  cizí  a  tak 
toulati  se  po  lesích.  Podání  tomu  zdá  se  odporovati  národní 
píseň,  v  níž : 

U  Badočku  zazulečka  hnizdo  vje, ') 

pid  strichov')  zazuleěka  noČuje, 

na  svoho  sokolyka  banuje, ') 

dčo  jeji  hnizdocko  rozmetav, 

Ščo  jeji  ditoňki  rozihnav. 

Kaze  ji  ji  sokofyk : 

ne  banuj,  zazuleěko,  na  mene! 

ne  ja  tvoje  hnizdoěko  rozmetav, 

ne  ja  tvoji  ditočky  rozihnav. 

Rozmetav  ty  hnizdoěky  bnjnyj  viter, 

rozihnav  ty  ditočky  droben  *)  doždž.  *) 

(Iv.  Franko.) 
')  vije,  ■*)  střechou,  ')  čeká,  •)  drobný,  •*^)  déSf. 

Že  kukačka  dostala  nynější  jméno  své  a  že  hlas  její  podobá 
se  slovem  kuku,  o  tom  vypráví  se:  Sličná  dcera  schovala  se  za 
kamny  na  peci,  kde  hrála  si  na  schovávanou  a  dívčím  hláskem 
volala  na  matku  „kuku,  mamo".  Matka  považovala  její  dětské  ne- 
vinné pokřikování  za  výsměv,   rozhněvala  se  a  proklínajíc  dceru 


*)  Pieáni  polskie  i  riiskie  liidu  Galicyjskiego.  Lwow  1833. 


EnkaČka  v  národním  životě  haličských  Rusínů.  527 

,ščobyá  kukala,  poki  seho  svjita",  nevědomky  ji  proklela  v  ku- 
kačku. Hned  na  to  dcera-kukačka  vyletěla  do  sadu  na  zelený 
strom  a  jala  se  tam  jako  na  peci  volati  na  matku  „knku*. 

Mezi  velikonočními  zábavami  rusínských  dívek  nacházíme 
hry  zvané  .zezulemi".  Dívka  jedna  se  staví  vprostřed  kola  dívek 
ostatních,  jež  kolem  ni  se  otáčejí  a  pějí: 

Zazuleťiko  dnbrívko, 

ne  knj  ráno  v  komor  ji! 

Zakuj  sobji  v  dubrovji :  *) 

moja  máti  staraja, 

Ijudflhim  djitem  éiižaja,  ^) 

kázala  menji  robiti, 

na  hom  kamenje  nositi, 

a  ja  teje  robila, 

na  horu  kameúje  nosila.  (J.  Holovackij.) 

')  v  doubravě,  ^)  cizí. 

Ve  všech  téhož  jména  zábavách  dívka  prosí  kukačku,  by 
tak  časné  nekukala  a  nevzbudila  drive  její  nevlastní  matku  nebo 
tchyni,  jak  ji,  poněvadž  jí  těžké  práce,  jako  na  pr.  valiti  kámen 
na  horu,  ukládají.  Když  jí  kukačka  přání  její  nesplní,  chce  valiti 
kámen  k  místu  a  přinésti  panenkám  zlato  a  hochům  šle  na 
koně,  na  černé  koňské  šíje. 

Dověděvši  se,  že  doubravy  shořely  a  v  nich  snad  i  její  ku- 
kačka, její  příznivkyně  a  ochránkyně  před  macechou,  dívka  táže 
se  panen,  kde  byly  v  čase  požáru?  Ty  odpovídají,  že  doubravu 
hasily,  škopky  vodu  nosíce.  Podobně  ptá  se  hochftv,  starých 
bab  a  starých  dědů.  Všichni  vymlouvají  se,  že  doubravu  hasiti 
pomáhali,  mládenci  vodou  v  kloboucích,  báby  v  čepcích  a  dědové 
v  sítech  ji  nosíce.  Však  dívka  poznává,  že  se  jen  vymlouvají  a 
že  od  nich  nadíti  se  lze  tolik  pravdy,  co  té  vody  v  škopku,  v  klo- 
bouku, v  čepci  a  v  sítu  bylo. 

Kukačka  jest  symbolem  vdovslví,  siroty  a  snmtku.  Bylaf  ku- 
kačka dívkou  milující  vřele  bratra  svého,  po  jehož  smrti  stále 
plakala  na  jeho  hrobě.  Její  slzy  tížily  mrtvého,  pročež  vslal  z  hrobu 
a  proklel  sestru  kukačku  s  přáním,  by  každého  jara  plakala.  Že 
kukačka  slétá  na  hroby  pohřebním  kukáním  dávat  na  jevo  žal 
svůj  nad  zemřelým,  povídá  nám  tato  píseň: 

Poroer, ')  poměr  čumočenko ')  v  nediloúku  ^)  v  ranci, ') 

pochovaly  čumnČeiika  v  zeleným  bajraci ;  •') 

nasypafy  čumakovi  vysoku  mohylu, 

posadýly*^  na  mohyli  Červonu  Kalvnu. 

Priletihi  zazuleňka  taj  skazala :  kuku !  [Z.  Pauli.]  *) 

')  zemřel,  ')  pastýř  na  Podolí,  ^)  v  neděli,  *)  ráno,  -•)  kamizole,  ^)  zasadili. 

Sirotci  užívají  kukačky  za  posla  k  svým  zemřelým  rodičům 
a  přátelům.  V  svatební  písni  připomíná  se  sirotku  Hanuňce  v  den 
věnčení,  by  se  všude  rozhlédla,  není-li  jí  na  blízku  ženich.  Ona 
zasteskne  si  a  smutné  odpovídá: 

*)  Pieáni  ladu  ruskiego  w  Galicyi.  Lwów  1840.  Dva  svazky. 


528  FrantiSek  Řehoř: 

„Oj  znaju  ž  bo  ja  znajii, 
že  ja  batejka*)  tiemaju; 
pisijn^)  zazniju, 
v  Byruju  zemlju 
po  sYojeho  batejka. 

')  zde  ženich,  *)  poáhi. 

Vyslaná  zezule  smutnému  sirotku  ještě  smutnější  pfináši  zvěst: 

Zazula  letyt, 

visťy^ ')  prynosit: 

ne  onde  tu  tvij  batejko. 

(Rusalka  Dnjistrowa.) 
')  zvěsti. 

Svatebčané  táži  se  sirotka  nevěsty,  by  jim  pověděla,  ne- 
čini-li  se  jí  křivda  ?  A  když  jim  jemně  sděluje,  že  třeba  křivda 
se  jí  děla,  ona  přec  nepoví,  poněvadž  věděti  to  její  zesnulá  matka, 
jistě  by  podruhé  umírala.  Leč  svatebčané  odvolávají  se  ke  ku- 
kačce, jež  vše  jim  prozradila: 

„Do  nas  zazulejka  přilétala 

v  okonejko')  Ščebetala, 

že  ty  krívdojkn  majeŠ, 

a  nam  ne  povjidajed.*'  (Z.  Panli.) 

')  v  okénko. 

Sirotci  v  rusínské  písni  národní  rozličným  podléhají  sou- 
žením od  nevlastních  rodičů  svých,  zvláště  macech.  Dívka  sirotek 
proti  hlasu  svého  srdce  volí  ženicha,  jen  aby  hrozbám  a  prosbám 
macechy  učinila  zadost.  Však  na  tom  ne  dosti,  že  rozloučiti  se 
musila  s  milovaným  jí  hochem,  muž  stále  posýlá  ji  pro  slíbené 
věno,  a  ona,  majíc  přikázáno  doma  se  neukazovati,  musí  vyhověti 
oběma  stranám.  Nepřestupuje  matčina  zákazu,  když  v  podobě  ku- 
kačky k  rodné  chatě  zalétá  a  kuká: 


pryletila  zazu}eúka,  taj  povila:  knku! 

podaj,  podaj  moja  maty  mvni  teper  ruku! 

oj  jakesmy,  stará  maty,  jakeémy ')  žyčlyva, ') 

Scoá  ty  myni  moho  vina^)  nikdy  ne  vžyčyla, 

mene  muž  zabuvaje:  *)  idy  žono  do  bateťika, ''') 

idy  žono  do  matinky,  vino  vidberaty!*)  (Týž.) 

')  jak  jsi  mi,  *)  přejíci,  *)  věna,  *)  zanedbává,  '•)  k  otci,  *)  odebrati. 

Jestli  sirotku  již  smutno  doma,  v  rodné  chatě,  tím  spíše  za- 
steskne  se  mu  v  cizině,  afsi  na  službě,  afsi  v  novém  stavu  man- 
želském, buďsi  již  daleko  rodiště  nebo  blížeji.  Dojemně  tlumočí 
takou  odloučenost  a  sirotčí  tesknotu  píseň: 

Hej  letila  zazu^eúka  po  Ukraini, 

hej  ronj^la  sywi  píra  po  doíyni; 

oj  jak  tiažko  syvym  piram  po  do}yni, 

ješce  tiažše  syrotoúci  *)  na  eužyni.  ^)  (V.  z  Oleska.) 

')  sirotku,  ')  v  cizině. 


Kukačka  v  nAFodniiD  životě  haličekých  RuBÍnú.  529 

Bratr  se  sestrou,  oba  sirotci,  přirovnávají  se  k  malému  ptáčku 
a  k  zezuice : 

Ne  ^yva  samleáka  v  temným  faizi  kovala, 
ne  dribni^a  ptaika  v  aadkn  šjtebetala 

ale  to 

sestra  s  bratrem  zdaleka  rozmlouvala. 

Co  plati  o  sirotku,  může  se  říci  o  dívkách  všeobecně.  Ni 
jedna  z  nich  není  ráda,  má-li  se  provdati  v  dalekou  ves,  kamž 
stěhuje  se  s  mladým  mužem  svým,  že  jej  opravdu  miluje.  Gítí-li 
se  štastnou  přece,  vyruší  ji  z  její  spokojenosti  hlas  kukaččin,  pro- 
bouzejíc v  mladé  žínce  všecky  dávné  upomínky  na  krajinu  a  ves, 
v  niž  se  zrodila.  Lépe  seznáme  její  smutnou  náladu  hlasem  ku- 
kačky vzbuzenou,  v  dumce  samé : 

Zakovala  zazuleůka  na  chatji  M  na  rozji : ') 

zaplakala  djiv^inoůka  v  sjinecn ')  na  porozji.  *) 

Oj  kovala  zazuleůka,  teper  ne  čuvati: 

-O)  de  ja  Bja  ne  rodila.  mnSu  přivykati. 

Spjivala  by'm  spj  i  vánočku,  kob^)  to  jej')  vdáti,  ^) 

tn  éužaja  storononka,  budnt  ^)  sja  smijivati ; ') 

tn  čnžaja  storonoůka,  tu  (^nžii  Ijude, 

jak  )a  ne  vdám  spjivanoéki,  sorom  ^^)  menji'^)  bude. 

Zakovala  zazuleůsa  na  haju,  na  haju, 

a  de  ž  ja  eja  ne  rodila,  vmerati  hadaju!  (Týž.) 

^)  na  chatě,  ')  na  rohu,  ^  v  síni,  *)  na  prahu,  °)  kdyby,  *)  ji,  ')  zpívati 
mohla,  *)  budou,  *)  smáti,  '")  hanba,  ^i)  mně. 

Kukačka  ráda  létá  na  ječmen,  ráda  pije  ječmenové  mléko 
a  kuká  tak  dlouho,  pokud  se  neudáví  ječmennými  osinami,  z  čehož 
lid  správné  soudí,  že  kuká  až  do  uzrání  ječmene,  t.  j.  do  ruského 
sv.  Petra,  do  11.  července  dle  našeho  kalendáře.  Tehdy  zalétá 
do  chlopských  zahrad,  odvažujíc  se  až  po  samé  chaty.  Že  by  ku- 
kačka též  na  podzim  a  v  zimé  kukala,  lid  nevěří,  ač  potkáváme 
se  s  písní,  v  níž : 

Zakukala  zazuljica 

v  zingi  na  jalicji : 

to  ne  Skoda  husaS  *)  datl 

fajnjij')  molodciji.')  (J.  Holovackij.) 

^)  polibek,  ')  he^ké,  ')  mladé  Žínce. 

V  jeseni  kukačka  nekuká,  pouze  se  sméje  a  smích  její  oby- 
čejně věštívá  déšf. 

Že  kukačka  na  zimu  zalétá  v  hory  karpatské,  jak  domnívají 
se  Rusíni  v  krajinách*  podhorských,  s  tím  zdá  se  souhlasiti  jedna 
z  pyáckých  písní : 

.    Poletila  zazuleůka  v  hory  zymovaty, 

kažut  lude  šéo  ja  pjany, ')  třeba  ity  spaty.  (2.  Pauli.) 

>)  opilý. 

Dle  jiného  podání  zalézá  do  zemé,  v  níž  zimu  přespává  a 
na  jaře  se  opět  probouzí,   nebo  mění  se  v  jestřába  a  krahujce, 

Slovanský  aborník.  40 


Fmnt  Řehoř:  Kukačka  v  národnim  životě  haličských  RusinA 

ač  proměna  tato  nastupuje  prý  jednou  za  sedm  let.  V  jedné  kolo- 
myjce  kukačka  schovává  se  teprve,  když  nastoupí  pravá  zima. 
Tehdy  i  kukati  přestává. 

Oj  kovaU  my  zazu^ka,  kovala,  kovala, 

jak  apala ')  těžká  zyma,  ona  eia  schovala ; 

jak  upala  těžká  zyma,  kovaty  zabula,*) 

daleko  sia  i  schovala,  aby  ta  ne  bnla.  (V.  z  Oleska.) 

')  nastala,  *)  přestala. 

Že  kukačka  nekuká  v  osení,  poznává  samo  dítě,  jemuž  se 
pečlivé  lásky  matefské  nedostává  a  jíž  hledí  se  prostřednictvím 
kukaččina  zpěvu  domoci. 

nOj  zoznle  siveúkaja,  fiěo  ž  teper  ne  kujefi: 
máti  moja  mileňkaja,  Šěo  ž  mnja  ne  žalnjefi?-*  ')  — 
„„Tohdy  a  tja,  moja  donju,  budu  Žalovati, 
koli  bude  zoznlenka  v  oseni  kovati."*^ 

O  nepolitujeS. 

A  dítě  odpovídá: 

„Ki]ka'm  zrosla  molodeňka,  toho'm  ne  čuvala ') 

BČoby  sivá  zozuleAka  v  oseni  kovala ; 

oj  kovala  zoznlenka,  ta  teper  ne  kuje: 

teper  mene  moja  mátí  uŽe  ne  Žaluje."  (J.  Holovacki}.) 

')  pravdě  nepodobno. 

Krásná  jest  duma  o  třech  kukačkách.  Vyletěl  sokol  z  lesa 
na  pole  a  sedl  si  na  vysoké  hoře,  s  níž  slétl  na  vysokou  sosnu. 
Vítr  duje,  sosna  se  chýlí  a  tu  k  ní  sokol  zahovoří,  by  se  nechýlila 
k  zemi,  že  mu  je  tak  dost  smutno.  V  přikvačivší  bouři  udeřil  hrom 
s  vysokého  nebe  a  zabil  vdově  syna.  Není  zde  nikoho,  kdo  by 
matku  o  tom  zpravil,  a  ona  si  přišla  syna  pochovat,  až  tu: 


nadletilo  dvi  —  try  zazuleúki, 
vsi  tiy  prosiveĎki, 
ta  vsi  try  smutneůkt. 


Jedna  slétla  k  hlavě,  druhá  k  nohám  a  třetí  k  srdci  zabitého. 

Po  konec  holovki  —  to  neňka  *)  stařenka, 
po  konec  nižoěok  —  sestrýČka  ridneňka, 
po  konec  serdéúka  —  to  jeho  myleůka. 

')  máti. 

Kde  pláče  matka,  povstává  krvavý  potůček,  kde  sestra,  krvavá 
stružka  a  kde  pláče  milá,  je  suchá  stezička.  Matka  pláče  rok  od 
roku,  sestra  jak  sobě  zpomene  a  milenka  pláče  málokdy,  myslí 
již  na  jiného,  nebof : 

m^rleĎka  plaěe  —  inSu  hádku  maje, 

o  innym  nadaje!  (Z.  Paoli.) 

Dle  obžinkové  písně  jest  kukačka  špatným  počtářem,  po- 
něvadž  nemůže   spočítati  půlkopky.   Příčin,  jež   by  ji   počtářské 


FnuitiSek  Dvorský:  Příspdvky  k  dějinám  slovanským.  531 

umění  stěžovaly,  může  býti  několik,   z  nichž  však  jedinou  jen  — 
nedostatek  času  —  píseň  zdá  se  udávati : 

Zaznlkft  kiy'e 
kopojky')  nushiýe,') 

.  nezhrčyt;2 
hej  mvtyj  ze  Bože, 
ktož  jej  dopomože 

nezlyčyt : 
Boneóko^)  nváko 
veíerejko*)  blyáko, 

nezlyčyt  (T^.) 

')  mandeliky,  ')  počitá,  *)  nespočte,  *)  slnniéko,  ^)  veéer. 

Pastýř  jsa  o  samotě  leckdy  uslyší  hlas  kukaččin,  při  němž 
vzpomíná  si  na  dívku  milovanou: 

Zakovala  zazaleúka  po  pid  nebesamy, 

zajrfakAVže  IvaseAko  boinymy  hoiosamy.        (V.  z  Oleska.) 

(Dokončeni.) 


Příspěvky  k  dějinám  slovanským. 

Podává  Frantiiek  Dvorský. 

Zpráva  o  vyjednáváni  i  válce  mezi  carem  ruským  a  králem 
polským  v  příčiné  Livonska  a  o  způsobu  náboíenského  kázání 
v  Moskvě. 

Bez  datum.  Okolo  r,  1579.  Opis  v  arch,  hrab.  Černínů  v  Jindř. 
Hradci. 

Dokládá  se,  kterak  kníže  Hoškovitské  Ivan  Basilias  s  vyslaným 
krále  polského  Štěpána  podvodně  a  falešně  zacházel,  a  král  polský  jema 
se  toho  zase  vymstil  a  dokládá  se  o  způsoba  kázáni  v  Moskvě. 

Léta  tohoto  veliká  válka  mezi  králem  polským  Štěpánem  a  veli- 
kým  knížetem  moskevským  Janem  Basilíšem  povstala.  Jest  pak  v  přede- 
šlých letech  oznámeno,  kterak  týž  kníže  moskevské  zemi  Liílandskou 
(která  se  nejprve  králi  polskému  proti  Moskovitům  a  jiným  nepřátelům 
k  ochraně  svěřila,  potomně  pak  se  jema  dokonce  poddala)  sobě  podma- 
niti znamenitě  žádostiv  jsouce,  veliký  díl  její  opanoval,  kterýžto  díl 
té  země,  aby  tím  lépeji  zachovati  se  a  ostatek  tolikéž  dostati  se  mohl, 
MagDa  kníže  holstejuské,  Friedricha  Drahého,  krále  denemarského, 
bratra  (jenž  za  díl  dědictví  svého,  jemu  v  knížetství  Holštejnském  ná- 
ležícího, od  bratra  krále  biskupství  Osilienské  a  Kurieuské  v  Liflantu 
penězi  skoupené  přijal),  člověka  mladého  a  nešetrného  za  krále  v  Li- 
flanta  deklaríroval,  aby,  jsouce  manem  jeho,  vladařství  při  témž  knížeti 
Holštejnském,  vlastuosC  pak  a  důstojenství  v  témž  Liflaotu  při  moskev- 
ském zůstávala.  Z  čehož  pošlo,  že  větší  počet  obyvatelů  téhož  Magna, 
jakožto  Němce  a  řečí  s  nimi  se  srovnávajícího,  za  pána  přijali  a  jemu 
se  slibem  poddanosti  zavázali. 

Že  pak  král  polský  Štěpán  toho  času  válkou  proti  městu  Dan- 
cíku   zprotivilému    zaueprázdnčn  byl,   kníže  moskevské  znamenaje  pří- 


532  František  Dvorský: 

ležitosC  znamenitoa  býti  k  obdržení  předsevzetí  svého,  mezitím,  když 
se  od  strany  polské  s  ním  o  pokoj  traktirovati  mělo  (kterémuž  sebe  ná- 
chylným býti  povrchně  nkazoval),  veliké  vojsko  do  Liflantn  uvedl,  a 
užívaje  v  tom  dotčené  kníže  Magna  za  nějakého  náhončího  svého  (kterýž 
Němce  Liflantské,  jsouce  s  ním,  jakž  dotčeno,  jednoho  jazyka,  navnadil), 
v  krátkém  čase  celou  zemi,  mimo  města  Rigu  a  Revalu,  sobě  podmanil. 
Ale  on  se  témuž  knížeti  Magnovi  velmi  zle  odplatiti  oumyslu  byl,  nebo 
dostávše  přičiněním  jeho  větší  díl  Liflantu,  jemu  všecko  zboží  a  jmění 
jeho  pobrati,  a  jej  do  krtginy  Skythie  zavésti  dáti  chtěl.  O  čemž  zvě- 
douce  týž  kníže  Magno  časně  nevděčného  knížete  moskevského  se 
spustil  a  ke  králi  polskému  se  utekl,  od  kteréhož  také  v  ochranu  přijat 
byl,  však  s  tou  výminkou,  aby  na  všecky  statky  své  v  Liflantu  od  něho, 
jakožto  krále  polského,  léno  vzal,  n  podobným  způsobem  jako  jiná  pod 
ním  bydlející  knížata  se  právem  manským  řídil,  anebo  že  by  jemu 
tolik  státků  jinde  vykázati  a  postoupiti  chtěl. 

Když  se  kníže  z  Moskovy  domů  navrátil,  posly  od  Štěpána  krále 
polského,  již  přišlé  k  němu  strany  jednání  pokoje  vyslané,  jak  vedle 
zpoury  i  vysokomyslnosti  své  přirozené,  tak  také  z  pýchy  pro  obdržaoé 
štěstí  válečné  v  Liflantu,  velmi  posměšně  vítati  a  ničemně  traktirovati 
dal,  a  ačkoliv  potom  mezi  stranami  příměří  na  tri  léta  smluveno  bylo, 
však  se  nicméně  v  tom  týž  kníže  z  Moskvy  velikého  podvodu  a  falsc 
dopustil,  nebo  dadpuce  instrumentum  aneb  smlouvu  na  čisto  dvojnásobné 
shotoviti,  jeden  exemplář,  kterýž  poslové  zapečetiti  měli,  beze  vší  vý- 
minky přepsati,  ale  v  drahém,  kterýž  on  pečetil  a  týmž  poslům  odvedl, 
tuto  výminku  a  klausuli  doložiti  dal,  aby  král  polskej  vsecken  Lifiant 
i  s  těmi  městy  královskými  a  krajinami,  až  ke  končinám  země  pruské 
se  potahujícími  knížeti  moskevskému  postoupiti  povinen  byl. 

Poslové  nemajíce  o  témž  lstivém  doložení  žádué  nejmenší  vědo- 
mosti, smlouvu  podvodnou  přísahou  svou  stvrdili  a  do  Polska  se  na- 
vrátili. 

Král  Štěpán  vyrozuměvše  takovému  podvodu,  vyslav  jiného  posla, 
knížeti  oznámiti  dal,  že  on  tou  smlouvou  zavázaným  býti  nechce,  dokud 
ta«  klausula  a  výminka  beze  vší  vědomosti  poslů  jeho,  strany  Liflantu 
do  ní  nenáležitě  vzložená,  vypuštěna  nebude. 

Kníže  z  Moskovy  zadržav  naschvál  toho  posla,  jakoby  o  příjezdu 
jeho  nic  nevěděl,  posly  své  ke  králi  polskému  vyslal,  aby  smlouvu  uči- 
něného příměří  s  tou  oznámenou  kondicí,  doloženou,  naplniti  žádali, 
z  jiné  pak  strany  silné  vojsko  k  obležení  města  Vendy,  v  moci  polské 
zůstávajícího,  vypravil. 

Poslové  moskevští  přijevše  do  města  Krakova  s  neobyčejnou  pý- 
chou  a  nadutostí  mysli  své  se  zjevně  ohlásili :  pokudžby  král  polský 
při  audienci  proti  nim  ze  stolice  své  nevyvstal  a  se  především  s  hlavou 
odkrytou  na  zdraví  a  způsob  života  principála,  knížete  jich  nedotazoval, 
tak  jakž  se  jemu  taková  počestnosC  od  jiných  knížat  děje,  tehdy  že 
ani  jedinké  slovo  dále  promluviti  nechtějí. 

Ale  když  se  ki*ál  knížeti  takovou  služebnosC  prokázati  zpěčoval, 
poslové  bez  audiencí  a  vyřízení  věcí  svých  do  Moskovy  se  navrátili. 
Zatím  pak  vojsko  moskevské  u  města  Vendy  od  Poláků,  LiflanterS, 
Švédův  spolčených  na  hlavu  poraženo  a  potřeno  bylo. 


Příspěvky  k  déjinám  slovanským.  533 

Král  po  obdrženém  vítězství  učiniv  pánu  Bohu  poděkováni,  b  ve- 
likým Yojskcm  Poláky,  Uhry  a  Němci  k  dalšfmu  progressn  svému,  od 
obleženi  města  Palotia  na  pomezi  Liflaiit^kém  ležícího,  velmi  mocného 
a  pevného  počátek  učinil  a  je  tak,  ač  s  velikou  prací,  se  vší  krajinou 
palotieDskou  vybojoval,  chtíce  na  druhý  rok  odtud  do  Moskovy  válku 
přenésti. 

Mezitím  pak  knížeti  Janovi  Basiiiusovi  o  předsevzetí  svém  psaní 
Qčíuiv,  doložil,  že  toho  dokonalého  oumyslu  jest  jej  navštíviti  a  v  ze- 
mích jeho  podobné,  jako  jest  on  předešlých  časů  zacházel,  procedíro- 
raíi.  Nicméně  při  tom  protestiroval,  že  nevypíu^e  se  vítězstvím  a  ště- 
stím svým  nad  zkázou  a  záhubou,  kteréž  ubohý  nevinný  lid  následo- 
vafi  bude,  veliké  utrpení  snáší. 

Zámek  v  témž  městě  Palotě  a  kostel  sv.  Žofíe,  znamenitými  po- 
klady, dary,  obrazy  a  ozdobami  stříbrnými  starých  knížat  ruských  ve- 
lice vzuešený,  vojsku  k  vydrancování  odevzdán  jsouce,  naději  jich  zmýlil ; 
Deb  kníže  Jan  Basilius  časně  všecky  nejlepší  věci  vybrati  a  do  Moskovy 
odvézti  dal.  Byla  také  na  témž  zámku  bibliotheka  aneb  sklad  knih 
veliké  ceny  nalezen. 

Moskovité  pak  co  se  tkne  náboženství,  od  jiných  národů  se  tím 
nejvíce  děli,  že  knéžím  svým  kázáním  jich  vlastním  lid  obecný  vyučo- 
vati nedopouštějí,  nýbrž  tomu  chtějí,  aby  kněží  výklady  starých  učitelů 
řeckých  do  řeči  moskevské  přeložené  a  v  knihy  sepsané,  posluchačům 
svým  obecně  prečítali.  A  to  se  od  nich  buď  proto  děje,  že  ti  lidé  umě- 
ním literním  nevyučcni  vtipu  svému  se  nedůvěřajf,  aneb  proto,  aby  se 
z  žádosti  vyhledávání  a  uvažování  věcí  nových  od  starožitností  a  pravdy 
neodstupovalo.    Způsob    zajisté   chvalitebný  a  hodný,   aby  od  mnohých 
ka/atelův    našich   užíván   a    zachován  byl,  zvláště  pak  od  těch,  kteříž 
majíce  zření  své  k  marnostem  a  k  chloubě  lidské,   takové  věci  začasté 
přivozují  a  vyblekajf,  jimžto  posluchačové  jich  rozuměti  nemohou.  Nic- 
méně však  mnozí   lidé    tak  již  nastrojení  jsou,    že    těch  plampačů  da- 
remné řeči  na  místě  podstatného  kázání  slova  božího  přednášejí^  málo 
aneb    nic   na   untek  a  spasení    duší  svých  se  ohledajíce,   když  se  jim 
toliko  uši  jich  lahodnými  básněmi  naplňují. 

Král  tehdy  podmaniv  sobě  město  Palotiu  a  chtíc  dobrý  způsob 
správy  v  té  krajině  upevniti,  od  náboženství  začátek  učinil,  kostel 
na  zámku  dosti  prostranný,  kterýž  kněžstvo  moskevské  řádem  řeckým 
se  řídící  drželo,  téhož  vyznání  biskupu  ruskému  (aby  Moskovité  pří- 
činy k  stížnosti  neměli)  zanechal,  ctitelům  pak  náboženství  katolického 
podle  způsobu  církve  římské  nový  kostel  vystavěti  dal,  a  jej  dědinami 
a  statky  důkladnými  zaopatřil,  kterýžto  páterům  tovaryšstva  Je/íšova 
(jichž  pobožnost  a  velikou  pilnost  při  vyučování  lidu,  již  prve  v  kní- 
žetství  Sedmihradském  a  království  Polském  vynaloženou  výborné  znal), 
jsouce  jim  před  jinými  řeholemi  náchylný,  docela  postoupil.*) 


*)  Z  celého  vypravování  viděti,  že  zprávu  tuto  psal  tuhý  antagonista 
nábo^nstvi  a  politiky  ruské. 


534  Paulina  Feliňaká. 

Paulina  Feliňská. 

List  ze  života  polské  společnosti. 

(Pokra^ovAiii.) 

Z  dalších  dopisů  vyjímáme  opét,  kolik  se  nám  zdá  potřebné 
býti  k  objasnění  vnitřních  pomérů  tak  těžce  stížené  rodiny.  Tak 
píše  zase  matka: 

„Nejdražší  mé  dítky!  Včera  obdržela  jsem  přece  Tvťy  list, 
milená  Paulinko  . . .  Jak  jste  se  zařídili  v  novém  bytě?  Obýváte 
byt  samy,  aneb  máte  již  spolunájemníky?  Běhají  děti  po  zahradě 
a  líbí  se  jim  to  ?  Ničeho  mne  o  tom  nepíšete,  jakoby  se  mne  to 
netýkalo  . . . 

O  můj  los  buďte  klidný:  zdraví  mé  jest  dobré,  kromě  ná- 
valu krve  do  hlavy,  což  pochází  od  samého  seděni;  položení  mé, 
způsob  života,  zaměstnání,  vše  jest  v  stejné  míre,  jen  večery  stá- 
vají se  stále  delšími  a  délku  jejich  zvětšiye  stále  stesk  po  vás. 
Potěšují  mne  slibem,  že  se  k  Vám  vrátím,  avšak  nepředvídám, 
že  by  se  to  mohlo  uskutečniti  před  úplným  ukončením  vyšetřo- 
vání. Jak  mne  dojala  žádost  Tvá,  drahá  Paulinko,  abych  Vám 
poslala  na  památku  něco  ze  svých  prací.  Ubohé  dítky !  daleky  od 
matky  chytáte  stín  chtíce  se  těšiti  klamem,  ale  já  Vám  ani  v  tom 
tou  dobou  nemohu  vyhověti,  neboť  neudělala  jsem  zde  nic  ta- 
kového, co  by  zaslati  bylo  lze . . . 

Včera,  když  noc  byla  tichá  a  měsíc  ponurým  jakýms  svítil 
bleskem,  hledíc  z  okna  na  uspané  město  ponořené  v  paprscích 
luny,  pustila  jsem  uzdu  představám,  a  ošativši  se  ve  vypůjčená 
křídla  její,  letem  ptáka  přeletěla  jsem  prostranství  rozděliyíci  nás. 
Spustila  jsem  se  nad  břehy  Ikvy,  vynašla  Váš  domek.  Vaše 
lůžka,  ba  zdá  se,  že  oddech  Váš  jsem  slyšela,  i  nahleděvši  se 
pak,  namazlivší  se  s  Vámi,  když  rozednívati  se  počalo,  přitisknula 
jsem  Vám  poslední  políbení  a  učinivši  poslední  křížek  na  čela 
Vaše,  vrátila  jsem  se  do  vězení  svého,  se  srdcem  potěšeným  a 
s  duší  posilněnou.  Ó  kdy,  kdy,  dítky  moje,  nadejde  chvíle,  až 
Vás  živé  k  živému  lůnu  svému  budu  moci  přitisknouti?.  ..* 

Kdo  upře  řádkům  těmto  bezednou  hlubinu  nejkrásn^ší  poesie 
lásky  mateřské?  A  zas  dcera: 

„Kdybys  věděla,  nejdražší  maminko,  jakého  rozkošného  skla- 
maní  jsem  měla  včera  po  několik  chvil !  Přišli  známí  a  pravili 
s  určitostí,  že  jsi  již  svobodna  a  že  každý  den  vrátíš  se  k  nám. 
Nevím,  co  se  mnou  se  dělo . . .  Odebrala  jsem  se  k  maršálkovi, 
tam  jsem  se  však  bohužel  přesvědčila,  že  to  byla  jen  prázdná 
novinka,  jak  mnoho  jiných,  kolujících  po  městě. 

Již  tři  měsíce  uplývají  od  našeho  rozloučení  se!  NezHdka 
zmocňuje  se  mne  taková  tesknota,  že  hotova  bych  byla  pešky 
jíti  do  Vilna,  jen  abych  se  s  Tebou  spatřila . . .  Někdy  zas  tak 
živě  probouzí  se  v  mém  srdci  naděje  brzkého  Tvého  návratu, 
že  po  každém  zahrčení  povozu,  po  každém  vrat  zaskřípání  vy- 
bíhám ven   k  Tvému   uvítání.   Ale  čeho  nalézám  ?   Vrata  větrem 


Paulina  Feliňská.  535 

zmítaná  neb  neznámé  tváře  cestujících,  s  nimiž  ještě  méně  mám 
spoleénélio  než  s  tím  větrem  podzimním,  jenž  tak  bolestně  vyje, 
jakoby  bol  srdce  mého  chtěl  tlumočiti.  V  podobných  chvílích  souží 
mne  taková  tesknota,   že  kdyby  úlevy  se  nině  nedostalo,  dlouho 
bych  podobného  postavení  snášeti  nemohla.   NeboC  stále  zřetel- 
něji pochopuji,  že  s  Tebou  vše  jsem  ztratila  na  zemi.   Život  jest 
nyní  pro  mne  jen  přísnou  školou,  v  níž  každý  krok  nové  přináší 
ponaučeni;  ale  jak  jsou  ta  ponaučeni  ostrá  a  jak  vše  se  cítí,  že 
pocházejí  od  světa  a  ne  od  —  matky!  .  .  .  Práce  a  stálé  zaměst- 
nání jest  jediným   účinným  lékem   na  tesknotu  . . .   Neznepokojuj 
se  tedy,   nejdražší  maminko,   příliš  pochmurnou  barvou   tohoto 
listu,  nebof  pochází   to  jen  odtud,  že  jej  píšu  v  noci,  když  zba- 
vena jsem  již  všeho  zaměstnání.   Za   dne  jest  docela  jinak :  tu 
spatřila   bysi   mne   takovou,  jako  jsi   mne  vždy  viděti  si  přála: 
zaměstnanou    dětmi,    záležitostmi    a    hospodářstvím    domácím. 
Večer  —  to  jest  něco  jiného.   Když  se  děti  uchylují  k  odpočinku, 
tehdy  zbavuji  se  všech  každodenních  starosti  a  jsem  již  jen  s  Bo- 
hem a   s  Tebou.   Tehdy   modlím  se  volně,   pláču   a  píšu  Tobě. 
O  dětech  ničeho  nepíšu,  nebof  ony  samy  o  sobě  píší . . .    Pama- 
tuješ se,  drahá  maminko,  že  kupcová  Mendlová  byla  nám  dlužná 
trochu  peněz  a  že  úpis  na  to  ukraden  nám  byl  zároveň  se  skřín- 
kou.  Vzpomínalas  té   částky  jako  ztracené.    Tu  nedávno  vrátila 
se  Mendlová  z  Berdyčeva  i  dověděvši  se  o  našem  neštěstí,  sama 
prichvátala  ke  mně  a  prohlásila,  že  celou  záležitost  vyplatí  nám 
do   groše.   Prosila  jen  o  lhůty.    „Mám   také   děti,*    vece   poctivá 
židovka,  „které  mohou  osiřeli,  nechci  tudíž,  aby  se  na  nich  mstil 
Bůh  za  křivdu  spáchanou  mnou  na  sirotcích."    I  shodla  jsem  se 
s  ní  lak,  že  mně  dala  ihned  deset  rublů  a  že  po  pět  měsíců  splá- 
ceti nám  bude  pravidelně  po  čtyřech  rublech  týdně.  Doufám,  že 
nám  to  stačí . . .   Kromě  toho   mám   v  zásobě  dvacet  rublů,  při- 
pravených na  činži." 
Vizme  dále: 

„Mé  milé  dítky!  Dvanáctá  v  noci  odbila,  nemohla  jsem 
usnouti,  odhodlala  jsem  se  tedy  vstáti  a  skrátit  bdění  psaním 
k  Vám.  Váš  poslední  list  přišel  velice  v  čas,  aby  alespoň  poněkud 
rozptýlil  mou  tesknotu  za  Vámi.  Od  několika  dni  cítím  takové 
shnětení,  tak  těžký  zármutek  svírá  srdce  mé,  že  to  ani  vysloviti 
neumím.  Obávám  se,  aby  to  nebyla  předtucha  hrozí- 
cího  mně   neštěstí  .  .  . 

Děkuji  Vám,  drahé  mé  dítky,  že  jste  mně  dopsaly  všechny 
a  tak  obšírně\  . .  Ale  proč  list  Tvůj,  má  Paulinko,  tak  jest  tesklivý 
a  tolik  věcí  zůstavuje  mi  k  domýšlení?  Předvídám,  že  udaly  se 
nemilé  okolnosti,  jichž  mně  svěřiti  nemůžeš  aneb  nechceš.  Či 
mohla  jsem  někdy  domnívati  se,  že  mezi  mnou  a  Tebou  vznikne 
někdy  jaké  prostranství,  jakás  záslona,  která  nedovolí  mi  pozírati 
v  hlubiny  srdce  Tvého?  Odervány  od  matky,  ubohé  dítky,  musíte 
snášeti  všechny  útrapy  osamocení  a  sirotství. 

Od  týdne  opustila  jsem  dům  policmistra  a  přesídlila  jsem 
do  malé  cely  v  klášteře  Basilianek.  Ty  mříže,  ten  zvonek,  ty  chodby 


536  Paulina  Feliňská. 

Činí  na  mne  dojem,  jakého  jsem  před  tím  nepocítila  nikdy.  Při- 
znám se,  že  rozíoučerjí  se  s  paní  policmistrovou,  od  které  se  mne 
dostávalo  tolik  příchylnosti,  naplnilo  mne  skutečným  zármutkem. 
Avšak  jest  mi  popsalj  Vám  svůj  nový  byt. 

Cela  má  jest  malá.  nebof  od  lůžka  mohu  k  sténé  učinili 
jen  dva  kroky,  od  okna  ke  dveřím  kroků  sedm.  Jedna  stolice  a 
lůžko  —  tot  všťchen  můj  nábytek.  Jediným  oknem  jest  rozhled 
na  klášterní  nádvoří,  obklopené  vysokou  zdí,  na  némž  se  žádné 
živé  stvoření  nehýbe.  Za  nádvořím  nalézá  se  ovocná  zahrada, 
v  níž  procházeli  se  asi  sotva  mi  bude  volno,  nebof  prosila  jsem 
již  o  to  (bez  úspěchu).  Obědvám  u  mnišek,  leč  ncsjídám  nikdy  ani 
třeti  čásf  toho,  co  mi  posýlají;  třeba  tedy  stravování  není  nád- 
herné, přece  netrpím  hlad,  tím  méně,  jelikož  dobrá  policmistrová 
často  mi  posýlá  něco  jemnějšího  se  svého  stolu.  Kromě  toho 
zůstavila  mně  paní  Adamová  (Wendorfová)  samovar  a  kdosi 
z  města  poslal  mi  kávový  mlýnek.  Vidíte  tedy,  že  se  mně  ničeho 
nenedostává,  a  kdyby  potřeby  mé  duše  tak  byly  uspokojené,  jak 
jsou  uspokojeny  potřeby  mého  těla,  tož  by  byl  stav  můj  více  než 
snesitelný. 

Avšak  včerejší  den  byl  pro  mne  dvojnásob  šfastný,  nebof 
odebrala  jsem  po  steskuplném  očekávání  listy  Vaše,  což  stačilo 
ku  mé  potěše;  ale  ani  na  tom  není  ještě  konec.  Policmistrová 
chtíc  doplniti  moji  radosf,  přijela  pro  mne  a  vzala  mne  s  sebou 
na  procliázku.  Jely  jsme  na  Pohulanku.  Slunce  svítilo  jasně,  den 
byl  mrazivý,  ale  překrásný.  Vy  neposoudíte,  jaký  čarovný  dojem 
způsobuje  pohled  na  rozlehlé  prostranství  svobodné  přírody  na 
člověka,  jenž  nucen  jest  zamykati  život  svůj  do  těsného  prostranství 
několik  kroků.  Pila  jsem  celýma  prsoma  vzduch  z  té  ohromné 
masy  obklopující  mne.  Požívala  jsem  v  mlčení  těchto  dojmů,  opá- 
jela jsem  se  jimi ;  pak  celý  večer  trávila  jsem  u  policmistrů,  kteří 
obdrželi  svolení  přijímati  mne  občas  k  sobě. 

Pište  mi  Často,  Vaše  listy  —  ach,  jak  jsou  potřebný  srdci 
mému!  Vidíte,  kterak  Vám  líčím  i  nejnepatrnější  záležitosti.  Žádám 
od  Vás  rovněž  podrobných  zpráv  a  častých  listů.  Jak  se  Vám  daří  ? 
Zošku  a  Viktorku  představuji  si  bledou  a  změněnou.  Pošlete  mi 
míru  na  střevíčky,  bude  to  pro  mne  příjemné  zaměstnání  kutiti 
na  Vašich  potřebách  ...  Co  se  mých  potřeb  týče,  nestarejte  se 
o  ně  nikterak.  Nemám  tu  nižádného'  nedostatku  a  jaké  také  mohou 
býti  potřeby  mé  ve  vězení?  Pradlena,  střevíčky,  cukr,  káva  a  čaj  — 
to  je  vše.  Jak  jsem  vděčná  těm,  již  tak  nezištně  pomáhati  Vám 
ráčí.   Ničím  než   modlitbou   odvděčiti   se  jim  nyní  nemohu  ..." 

Jak  z  dopisových  úryvků,  místy  dle  potřeby  stažených,  patrno , 
bylo  položení  paní  FeliĎské  ve  Vilně  prese  velice  bolestné  okol- 
nosti rodinné,  poněkud  snesitelné,  zejména  proto,  že  nepozbavo- 
valo  nešfastnou  vězenku  lepších  nadějí  do  budoucnosti.  Také 
výhod  bylo  trochu  a  sice  díky  tomu,  že  pani  Feliftská  přikázána 
byla  bezprostředně  samému  policrnistru  Sérebrakovu,  muži  za- 
jisté velice  lidskému,  jehož  ušlechtilá,  soucitu  plná  žena  všemožná 
snažila  se  ulehčovati  strádání  trpce  pronásledované  pani  a  matky. 


Paulina  Feliňská.  537 

Litujeme  srdečné,  že  se  nám  o  vzácné  této  dámě  ruské  nedo- 
stává více  zpráv.  Pomér  její  k  pani  Feliftské  činí  ji  zároveň  s  mu- 
žem bezděky  nesmírné  sympathickou  i  potvrzuje  jen  míněni,  že 
i  v  bouřných  dobách  nalézali  neštěstím  stížení  Poláci  mnoho  do- 
brých, ušlechtilou  lidskostí  proniklých  lidí  právě  v  lakových  vrst- 
vách ruské  společnosti,  od  které  by  nejméně  bylo  možno  toho 
předvídati.  Poměr  rodiny  policmistra  k  vézence  a  naopak  jest 
velice  významný.  Mluví  nad  jiná  osvědčení  jak  pro  Poláky,  tak 
pro  lidovou  stránku  Rusft! 

Pozdější  přesídlení  pani  FeliAské  do  kláštera  Basilianek 
zhoršilo  poněkud  její  položení,  ale  ani  tam  nepostrádala  největší 
výhody:  naděje. 

Tu  v  listopadu  nastal  náhlý  obrat,  jenž  v  zápětí  měl  celou 
radu  nových,  netušených  útrap.  K  návrhu  pověstného  general- 
gubernatora  Bibikova  utvořena  nová  vyšetřující  kommisse  v  Kí- 
jevě,  kamž  přikázáni  též  všichni  vězeňští  příslušníci  z  gubernie 
volyňské,  podolské  a  kijevské.  Následkem  toho  nadešel  rozkaz 
transporto  váti  paní  FeliĎskou  do  Kijeva,  kdež  pak  uvězněna  byla 
ve  zdech  citadely. 

O  sběhu  těchto  přežalostných  okolností  podávají  nám  opět 
matčiny  a  dceřiny  dopisy  nejjasnéjši  obraz.  Všeliké  komentáře 
stávají  se  téměř  úplně  zbytečnými. 

„Mé  drahé  dítky!  List  tento  píšu  Vám  již  z  Kijeva,  kamž 
jsem  přibyla  po  dosti  únavné  cestě.  Nezarmucujte  se  však  touto 
změnou.  Pravda,  že  i  mé  naděje  byly  hořce  sklamány,  ale  nej- 
více mne  souží,  že  sklamány  jsou  naděje  Vaše.  Na  útěchu  dodán 
mi  byl  včera,  5.  listopadu,  Váš  list,  jenž  mne  již  nezastal  ve  Vilně; 
Vaše  trampoty,  Vaše  starosti,  ach,  jak  rozdírají  srdce  mé!  Mé 
věznění,  u  porovnání  s  Vaším  položením,  jest  mnohem  snesitel- 
nější: já  mám  alespoň  zaopatřeny  hlavní  své  potřeby  bez  sta- 
rosti o  zítřek;  a  Vy:  práce,  nouze,  nedostatek  všeho,  nejistota, 
z  čeho  žiti  budete  příští  den,  vedle  toho  samého  jak  já  stesku ! 
Ty  snažíš  se,  Paulinko,  skrýti  přede  mnou  podrobnosti  ne- 
dostatku Vašeho,  ale  srdce  matčino  nikdy  neoklameš  Což  ne- 
pamatuji, s  jakými  obtížemi  nám  bylo  vycházeti  í  při  úplných 
naších  důchodech,  tož  jak  nyní  to  musí  býti,  kdy  z  Vojutyna  ni- 
čeho nemáte,  ze  Zborošova  rovněž  a  po  jiném  zřídle  stopy  není. 
Leč  co  ještě  jest  horší :  z  posledního  Vašeho  listu  spatřuji,  že  ne- 
toliko o  Váš  byt  hmotný,  ale  i  o  zdraví  Tvé,  Paulinko,  obávati 
se  jsem  nucena.  Patero  dětí,  chorobná  babička,  kteráž  z  lůžka 
vzchopiti  se  nemůže,  a  kuchyně,  do  níž  každodenně  potřeby  ku- 
povati náleží ;  pro  Boha !  přílišně  spoléháš  se  na  své  síly,  přijímáš 
na  se  břemena,  jichž  unésti  nebudeš  s  to.  Slovem,  zabíjíš  sebe 
a  tim  zabíjíš  můj  klid,  mé  štěstí,  ničíš  mi  vše,  kromě  života  ne- 
utěšeného . . .  Zaklínám  tě  tedy,  šetř  se . . . 

Ó  milé  dítky  mé,  s  jakou  rozkoší  Vás  k  srdci  svému  někdy 
přitisknu!  Pro  Viktorku  bylo  by  třeba  dostati  dobrých  knížek 
polských,  když  ji  čtení  zajímá.  Paní  Soviftská  má  nejlepší  dětskou 
knihovnu,  poproste  ji  ode  mne  . . . 

SloTanaký  abornik.  41 


538  Panlina  Feliň»ká. 

Nyní  Vám  sdělím  něco  o  své  cestě  z  Vilna.  Odjela  jsem 
11.  listopadu,  a  jelikož  nebylo  ještě  sněhu,  konala  se  cesta  v  po- 
voze. První  dva  dni  nic  neposkytly.  Ale  k  Minsku  blížila  jsem  se 
s  velikým  interessem.  Tato  místa,  jichž  jsem  od  tak-  dávna  ne- 
viděla a  s  nimiž  se  spojuje  tolik  milých  památek  mé  mladosti, 
naplnila  mou  duši  řevnou  a  tklivou  náladou.  Minuvši  městské  ro- 
hatky  spatřila  jsem  s  podivením,  že  vše  se  zde  změnilo ;  teprv 
když  jsem  vjela  do  Františkánské  ulice,  kdež  stál  druhdy  dům 
Šemešův,  začala  jsem  sobě  místa  připomínati.  Podivným  řízeniin 
losu  zavezli  mne  k  ohlášení  právě  před  ten  samý  dům,  v  němž 
sídlil  druhdy  gubernator  a  kancelář  jeho.  Totéž  místo,  tatáž  bu- 
dova, než  jak  se  položení  mé  změnilo! 

Tenkráte  jsouc  mlada,  šřastna,  obklopena  jn^álelstvím  a  laska- 
vostí, trávila  jsem  zde  nejpříjemnější  chvíle  svého  života.  A  dnes  — 
cizí,  neznámá  nikomu,  jako  zločinec  stála  jsem  pod  konvoyem 
před  branou  téhož  domu !  Nevystoupila  jsem  ani  z  povozu,  nebof 
bylo  to  příliš  bolestné ... 

Z  Miňska  jela  jsem  do  Bobrujska  tou  samou  cestou,  kterou 
jsme  obyčejně  jezdily  do  Boratyče.  Nemohu  vypověděti,  jak  mne 
vše  dojímalo  při  každém  kroku,  přebíhajíc  místa,  s  nimiž  spojeny 
jsou  nejmilejší  srdce  mého  vzpomínky.  Téměř  třicet  let  minulo 
z  mého  života,  vše  zdálo  se  mi  nezměněné :  tatáž  Berezyna,  tytéž 
stromy,  vesničky,  vůkolní  krajinky  . . .  Scházeli  jen  lidé,  s  kterými 
jsem  zde  žila . . .  Tak  se  mi  zdálo  býti  vše  svoje  Ano  i  písaři 
poštovní,  jakoby  tušíce  stav  můj  duševní,  zacházeli  se  mnou  s  do- 
konale litevskou  vlídností  a  zdvořilostí. 

Za  Berezynou  vše  konec  mělo,  kouzlo  zmizelo;  vše  již  bylo 
cizí.  Krom  toho  vysoko  sněhu  napadlo  a  cesta  stala  se  neobyčejně 
obtížnou  . . . 

Přepravení  přes  řeky  bylo  velice  nebezpečné.  Dněpr  pře- 
kročila jsem  dvakráte  . . .  vlny  prudce  s6  zmítaly  . . .  nebylo  jinak 
než  jíti  dvě  versty  podél  koryta,  až  k  místu,  kde  řeka  podél  celé 
své  šířky  zmrzla  a  mohla  nás  udržeti  na  svých  krech.  Ale  bylo 
třeba  broditi  se  sněhem  po  kolena.  Dzisnu  překročili  jsme  za 
Černichovem.  Byla  úleva,  voda  plynula  po  ledě,  jeli  jsme  tedy 
vozmo;  kvůli  bezpečnosti  jsem  vystoupila  a  brodila  se  v  sněho- 
vých roztopech . . .   Buďte  zdrávy,   mé  dítky,  k  srdci  vás  tisknu.* 

Z  odpovědi  Pauhnčiny  vyjímáme  tento  tklivý  obrázek: 

„Dnes  připadají  Tvé  jmeniny,  nejdražší  maminko.  Den  to 
tak  slavnostní,  druhdy  tak  šťastný  a  dnes  —  tak  smutný  . . .  Dáv- 
ným obyčejem  odebrali  jsme  se  společně  do  kostela,  abychom 
na  Tvou  intenci  obcovali  mši  svaté  a  u  stupňů  oltáře  nabyli 
útěchy  pro  vlastní  duše  své.  Vždyf  jest  nyní  Bůh  jediným  našim 
potěšiteleni  a  opatrovníkem  naším.  Ale  ani  tam  nemohli  jsme  se 
zdržeti  tak  dlouho,  jak  srdce  zdálo,  nebof  bylo  nám  spěchati 
domů^  kdež  tolik  zaměstnání  čekalo  .  . . 

Štědrý  večer  měli  jsme  skrovný,  ale  zachovali  jsme  všech 
starodávných  obyčejů,  ježto  pamatuji,  kterak  Ty  jsi,  drahá  ma- 
linko, dbala,  aby  i  seno  bylo   pod    ubrusem,  i  houska  na   stole. 


Paulina  Feliňská.  539 

i  snopy  v  koutech  i  večeře  aby  podána  byla  při  zjevení  se  první 
hvězdy.  Pořídila  jsem  stůl  v  pokoji  sousedním  s  babiččiným,  aby 
i  ona  mela  účastenství  v  této  slavnosti.  K  ní  šli  jsme  nejdříve 
lámat  oplatek,  jehož  kousek  i  Tobě  posýláme  s  tímtéž  přáním, 
jehož  jsme  zde  všichni  jednohlasně  vyřknuH,  přejíce  sobě  na- 
vzájem nejrychlejšího  návratu  Tvého.  Byly  to  první  jmeniny  Tvé 
v  životě  bez  Tebe  zažité  . . . 

Převezení  Tvé  do  Kijeva  nepředpovídá  nám  nic  zdárného . . . 
Proč  soužíš  se  při  tolika  vlastních  starostech  a  skutečných  utrpe- 
ních ještě  prázdnými  obavami  o  nás  ? 

První  myšlénka,  jaká  mne  pronikla  po  přečtení  listu  Tvého, 
byla,  abych  se  jakýmkoli  způsobem  dostala  k  Tobě.  Tolik  osob 
jezdí  na  kijevské  kontrakty,*)  což  by  nenašla  se  žádná  lítostivá 
duše,  která  by  mne  s  sebou  vzíti  chtěla?  Všech  obtíži  budu  ráda 
snášeti,  beze  všeho  chci  se  obejití,  jen  abych  se  k  Tobě  dostala. 
O  jaké  by  to  bylo  štěstí !  Snad  řekneš,  drahá  matinko,  že  nemám 
dítky  opustiti?  Ale  i  v  té  příčině  chci  se  omluviti  a  ukonejšiti 
Tebe..." 

Nelze  nám  podati  zde  celý  obsah  listu  dobré  Paulinky,  jež 
snaží  se  obšírně  vyložiti  matce,  že  cesta  její  jest  skutečně  možná. 
Ujišťuje  matku,  že  o  dítky  i  o  prostředky  s  dostatek  jest  posta- 
ráno. Paulinka  nevypouštěla  již  z  hlavy  myšlénky  přiblížiti  se 
k  matce  a  zulíbat  její  tvář.  Činila  všechny  k  tomu  potřebné  kroky 
i  zdá  se,  že  tomu  některé  okolnosti  valně  přály.  Stalo  se  na  pří- 
klad že  jakási  dáma  ze  sousedství  chystajíc  se  na  cestu  do  Kijeva 
v  příčině  návštěvy  muže  tamtéž  uvězněného,  dověděla  se  o  vřelé 
tužbě  Paulinčině.  I  nabídla  jí  místo  ve  svém  povoze.  Ano,  bylo 
již  vše  tak  dalece  obstaráno,  že  nezbývalo  než  čekati  na  pasovní 
listiny,  kteréž  v  polovici  března  šfastně  došly.  Mezitím  byla  se 
Paulinka  již  úplné  na  cestu  připravila,  zavazadla  měla  již  po- 
hromadě —  zbývalo  sednouti  si  jen  do  povozu.  Netěžko  domysliti 
si  rozechvění,  v  jakém  se  nacházelo  vroucně  milující  dítě,  kteréž 
nemyslilo  již  o  ničem  jiném,  než  vrhnouti  se  do  náruči  strádající 
matky.  Tu  přede  dnem  obmýšleného  odjezdu  došel  nový  list  od 
matky  s  ohromující  zprávou,  že  matce  jest  nastoupiti  bez  odkladu 
cestu  na  —  Sibiř. 

Oko  lidského  čtenáře  zalévá  se  bezděky  slzami. 
,Mé  drahé,  nad  život  milé  dítky !  S  rozervaným  srdcem  píšu 
Vám  tento  list.  Šíří  se  zvěst,  že  ženy  jsou  odsouzeny  do  vy- 
hnanství  (na  Sibiř),  neznámo  na  jak  dlouhý  čas.  V  chvíli,  kdy  list 
tento  obdržíte,  budu  snad  již  daleko  od  Vás.  Kéž  by  Vám  Bůh 
dal  sil  k  snesení  siroby  Vaší !  Srdce  mi  puká  zármutkem,  ne  nad 
mým  losem,  ale  nad  Vaší  sirobou  a  Vaším  opuštěním.  Bez  ro- 
diny, bez  jakéhokoli  příbuzného,  jenž  by  o  Vás  pečoval,  otrávena 
jest  vesna  života  Vašeho  . . . 

A  což  teprv  o  Vás  mám  říci,  součásti  jsoucnosti  mé,  o  Vás, 
jež  jste  byly  osou  všechněch  myšlének  mých,  kolem  níž  se  shro- 

•)  trhy. 


540  Panlina  Feliňská. 

máždily  všechny  city  mé,  všechny  nadéje  mé . . .  Rady  podrobné 
udéliti  Vám  neumím,  ale  uchylte  se  k  panu  Františku  GrochoU 
skému.  On,  jenž  mně  projevoval  tolik  důkazů  přátelství  po  celé 
mé  živobytí,  nejlépe  Vám  poradí,  kterak  máte  sobě  počínati  v  ny- 
nějším svém  opuštění. 

V  příčině  naší  budoucnosti  také  Vám  neumím  nic  podrob- 
ného poručiti.  Prosím  Vás  jen,  abyste  se  střežily  zahálky  a  pa- 
matujte, že  každý  je  povinen  vlohami  svými  přispí- 
vati k  dobru  své  vlasti.  Jestliže  tedy  chcete  vstoupiti  do 
služby  veřejné,  tož  přála  bych  si,  aby  to  bylo  v  našich  provinciích; 
jestliže  se  budete  zaměstnávati  hospodářstvím,  neb  jinou  soukro- 
mou prací,  tož  i  v  lomto  povolání  snažte  se  býti  užitečnými. 
V  každém  však  případě  buďte  sobě  navzájem  pomocní. 

Varuji  Vás  také,  milé  dítky,  abyste  při  výběru  stavu  nepo- 
čínaly  sobě 'lehkomyslně,  jediné  pro  půvab  novosti,  neb  okamžité 
náklonnosti.  Pamatujte,  že  první  krok  v  té  příčině  rozhoduje  nad 
celým  životem.  Rozvažujte  tedy  vše  s  vážným  rozmyslem,  a  ne- 
berte před  se  nic  rozhodujícího  dříve,  než  jste  nezbadali  důkladně 
povinnosti,  jaké  na  se  přijímáte.  Ale  rozhodnuvše  se  jednou,  mu- 
síte míti  vytrvalost,  neboC  kdo  jen  ustavičně  mění  rozličné  zá- 
měry, ten  zajisté  po  celý  život  k  cíli  nedojde.  Nade  vše,  milé 
dítky,  kéž  láska  a  jednota  řídí  všechny  kroky  Vaše!  Potěšujte  a 
podporujte  se  navzsgem.  Pamatujte,  že  každý  čin  egoismu  mezi 
Vámi  vetkne  nejbolestnější  dýku  do  mého  srdce.  Kéž  láska  matky 
Vaši,  obklopující  Vás  vždy,  ač  nevidomě,  jest  pojidlem  spojujícím 
Vás  co  nejblíže!  Ó  mé  drahé  dítky!  Proč  bytost  moje  nemůže 
býti  v  kruhu  Vašem   tak,  jak  duše   moje  úplně  jest  při  Vás!... 

Náhlá  okolnost  nedovolila  mi  ukončiti  tento  list  předevčírem. 
Nyní  jsem  před  samým  odjezdem,  mám  právě  vsedati.  Poslední 
chvíle  chci  ještě  Vám,  milé  dítky,  posvětiti.  Nebudu  Vám  Učiti 
žal  svůj,  nebot  slovy  vysloviti  toho  nelze,  nebudu  Vám  slova  útěchy 
posýlati  —  at  Bůh  Vám  je  udělí.  Snášejte  mužně  mé  vzdáleni, 
neupadejte  na  duchu.  Jsem  zdráva,  neschází  mi  ničeho.  Pro  Boha! 
šetřte  svého  zdraví,  o  to  jediné  Vás  prosím.  Ostatek  dá  Bůh. 
Pečovati  o  Vás  budou  pánové:  Grocholští,  Modzelewští,  Rotta- 
mundové,  rodina  litevská,  též  Piniňská  a  Lepkowská.  Posýlám 
Vám  věci,  které  mi  jsou  nepotřebné.  Tisknu  Vás  k  srdci,  líbám 
co  nejvřeleji.  Z  prvního  města  dopíšu  Vám.  Dosud  nevím,  kam 
mne  povezou,  dekret  (rozsudek)  přečtou  mi  teprv  při  vsedání. 
Buďte  zdrávy,  buďte  klidný,  spoléhejte  se  na  Boha ...  Již  náhlí 
na  mne...  Buďte  zdrávy,  buďte  zdrávy!  Celou  duši  Vám  pře- 
lévám. Milé  mamince  ruce  líbám,  drahému  blahoslavenství  po- 
roučím sebe  i  dítky.  Nesužte  se.  Všemohoucí  Bůh  vše  změniti 
může.  Jen  neupadejme  na  duchu.  Ach,  jak  bolestně  jest  říci: 
žegnam  Was.** 

Vycitte,  laskaví  čtenáři,  rozsah  těch  slov,  té  nezměrné  hlu- 
biny ženy  vlastenecké  a  milující  nad  život  opuštěné  dítky  své  a 
rodinný  život  svůj!  Za  mrtvým  slovem  leskne  se  a  lká  tisíc  slz, 
zoufalý  zápas   zmítá   každým   škrtem  do  krve  namočeného  péra. 


Paulina  Felifiská  541 

Ale  nejsme  ještě  u  konce  té  pouti  dojemné,  spíše  na  svahu  teprv 
cesty  společné  tolika  rodinám  polským. 

Co  dělo  se  v  srdcích  dítek  zastihnuvších  smutná  zvěsf 
o  zavlečení  matky  na  Sibiř  —  pochopiti  netěžko.  Všechny  na- 
děje rozprchly  se  v  dým  a  zůstavily  sírobu  v  položeni  věru  blíz- 
kém i  přirozeném  —  zoufalství.  Čas  jejich  bedně  míjel  ve  lkaní 
a  pláči.  Stářím  a  osudy  sešlá  babička  dotknuta  novou  ranou 
vzbuzovala  všelijaké  obavy.  Za  to  Paulinka  obdivuhodným  klidem 
snášela  vše  a  heroickou  silou  vzdorovala  návalům  sudby.  Ne- 
klesala na  duchu.  Lze  to  přičítati  té  bezměrné  lásce,  kterou  oplý- 
valo ušlechtilé  srdce  její. 

Výrok,  vypovídající  paní  Feliňskou  do  vyhnanství,  ohlašoval 
zároveň  konfiskaci  všeho  majetku.  Všecka  movitost  domácí,  již 
dříve  sepsaná,  prodána  nyní  ve  prospěch  státu  dražbou,  a  dětem 
zůstalo  jen  tolik,  kolik  milosrdenství  činovníků  uznalo  za  nezbytné. 
Pozemky  dány  jsou  pod  sekvesturu  a  užitek  z  nich  dětem  ne- 
plynul. 

Za  tak  trudných  okolností  stal  se  pobyt  trpce  sklamané  ro- 
diny v  Křemenci  téměř  nemožným.  Osiřelé  dítky  hozeny  jsou 
osudu  na  milost  i  nemilosf.  Tím  větší  břímě  lehlo  na  Paulinku. 
Ovšem  štěstím  v  neštěstí  lze  nazvati,  že  ubohých  ujali  se 
lidé  dobří.  Strýc  Julius  Wendorff  prohlásil,  že  ochoten  jest  vzíti 
k  sobě  osmdesátiletou  babičku,  a  sice  na  čas  trvalý,  pan  Modze- 
lewski  oznámil,  že  pan  Zenon  Brzozowski,  zámožný  statkář  z  Po- 
dolí, přeje  sobě  vzíti  na  vychování  jednoho  hocha,  a  hrabě  Dzie- 
koiiski  se  sestrou  svou  Stanganiovou  žádali,  aby  jim  svěřena  byla 
nejmladší  dceruška.  Tak  si  je  dobři  lidé  rozebrali,  tak  se  rodina, 
druhdy  tak  úzkým  svazkem  něžné  lásky  rodinné  k  sobě  lnoucí  — 
rozešla 

Od  okamžiku  vyvezení  paní  Feliňské  na  Sibiř  rostla  v  srdci 
dobré  Paulinky  touha  sdíleti  los  matčin  ode  dne  ke  dni  víc  a  více. 
Toužila  býti  u  ní  a  děliti  s  ní  trpkosti  vyhnaneckého  života.  Zdálo 
se  jí,  že  to  je  přední  její  povinností  a  že  jen  tak  usnadní  smutný 
život  matčin  i— -svůj!  Víme,  že  úmysl  tento  již  předlím  klíčil 
y  srdci  nezkušené  dívky,  nyní,  kdy  matka  vržena  do  okolností 
ještě  strastiplnějších,  jen  mohutněl  a  stával  se  téměř  neuniknu- 
telným.  Přiblížili  se  k  matce  —  bylo  nyní  hlavní  její  snahou.  Sám 
bratr  její,  Alois,  o  rok  mladší  Paulinky,  hodlal  usnadniti  sestřinu 
cestu  tím,  že  odhodlal  se  ucházeti  o  vládní  službu  v  Tobolsku 
na  Sibiři,  jen  aby  takovým  způsobem  mohl  provázeti  sestru  svou 
na  obtížné  a  nebezpečné  cestě  do  kraje  „věčného  sněhu  a  slz". 
Krom  toho  nevázali  Paulinku  k  domovu  povinnosti  dřívější;  všechny 
mladší  dítky  jakž  takž  byly  zaopatřeny. 

.Sotva  chápu,"  píše  Paulinka,  „co  se  kolem  nás  děje,  co 
(činíme,  co  činiti  máme . . .  Nával  rozličných  záležitostí,  událostí, 
změny  místa,  rozmanitost  osob,  opačnost  mínění,  rada  návrhůy 
úplně  mne  zmámily . . .  Ó  maminko,  jak  těžkou  úlohu  přisoudil 
nmě  Bůh  na  zemi . . .  Jedinou  toliko  modlitbu  vznáším  k  Bohu, 
vždy  jen  jedinou,  v  každém  čase  a  v  každé   chvíli,  aby  rodina 


542  Bratři  Slovinci  v  Praze 

naše  byla  šfastna  a  aby  alespoň  někdy  Bůh  dovolil  mi  spolčiti 
se  s  Tebou.  K  udržení  sil  svých  potřebuji  naděje,  že  se  někdy 
s  Tebou  spolčím . . .  Viš-li,  maminko  drahá,  že  jsou  lidé,  ktefi 
tvrdí,  že  kdybych  k  Tobě  přijela,  největšího  bych  se  dopustila 
nerozmyslu,  že  bys  Ty  sama  považovala  krok  ten  za  šílený  a  že 
bys  mne  uvítala  s  největším  neuspokojením?  Jest  to  řeč  lidí,  kteří 
nepochopují  naši  náklonnost,  oni  nevědí,  jak  miluješ  Ty  mne  a 
já  Tebe.  Mluví,  že  Ty  nedovolíš,  abych  mladosf  svou  pohřbila 
v  Berezové  . . .  Maminko  nejdražší !  kamkoli  los  nás  vrhne,  jen 
budeme-li  spolu,  tam  svět  náš,  tam  otčina  naše ..." 

Jemnosf  slov  těchto  sama  mluví  za  sebe.  Dcera  naléhala  na 
matku,  aby  nečinila  překážek  úmyslu  jejímu,  ač  zajisté  dobře  před- 
vídala, že  starostlivá  vyhnanka  rozhodně  bude  proti  uskutečnění 
obmýšlené  cesty,  kteráž  —  popříti  nelze  —  rozhodný  by  stanovila 
krok  v  životě  dívky  sotva  se  rozvíjející.  Leč  prese  všechnu  usi- 
lovnosf,  jakou  Paulinka  předsevzetí  své  chtěla  uskutečniti,  pro- 
tahovala se  věc  mimoděk.  Pasy.  kteréž  za  tehdejších  poměrů 
těžko  bylo  dostati,  jakož  i  jiné  okolnosti  dlouho  byly  na  pře- 
kážku. Mezitím  však  nezanedbávala  Paulinka  rodiny  své  nikterak. 
Naopak,  pečovala  o  ni  stejnou,  jak  předtím  láskou  a  starostli- 
vostí, čehož  nejkrásnějším  jsou  dokladem  opět  dopisy  její  psané 
k  sestrám  a  bratrům.  Tak  píše  bratru  Juliovi : 

»Jak  mi  bylo  líto,  že  jsem  Tě  za  Tvého  odjezdu  ani  do  Ro- 
hatek  nemohla  vyprovoditi !  Ale  v  našem  nešfastném  položeni 
nemůžeme  ani  pomýšleti  na  potřeby  srdce.  Jak  se  ti  tam  daří, 
můj  drahý  Julku,  jsi  zdráv,  není  Ti  teskno,  neschází  Ti  nic?  . . . 
Vím,  že  máš  srdce  dobré,  že  bys  nechtěl  ani  maminku,  ani  nás 
ničím  zarmoutiti.  Pamatuj,  že  jsme  sirotky,  bez  jmění,  stykův  a 
protekcí,  že  nic  se  pro  nás  nepřimlouvá,  kromě  našich  vlastních 
vloh;  snažme  se  dokázati  svým  chováním,  že  neštěstí  nesnižuje 
člověka,  že  jej  naopak  povznáší  a  ušlechfuje.  Snažme  se  tak  pilně 
pracovati  nad  sebou,  aby  vnitrní  cena  naše  přikazovala  zapomí- 
nati o  nedostatku  těch  výhod,  jejíchž  nabytí  nikterak  od  nás  ne- 
záleží . . .  Když  jsi  odjížděl,  nemohla  jsem  Ti  více  dáti,  než  tri 
ruble  na  knížky,  nyní  posýlám  Ti  ještě  čtyři ;  doufám,  že  Ti  to  na 
nějaký  čas  vystačí  .  .   • 

Hle,  jaká  to  sestra!  (Pokrajování.) 


Bratři  Slovinci  v  Praze. 

Dojemné,  nezapomenutelné  slavnosti  konali  jsme  v  téchto  dnech  v  Praze. 
Od  pobřeží  Adrie,  z  Terstu,  z  Istrie  i  z  ostrovA  aalmatských,  z  podupati  ve- 
likána Trigiava,  z  bílé  Lublaně  i  jiných  mést  Krajiny,  Štýrska,  Korutanska  a 
Gorice  připutovali  k  nám  na  Vltavu  milí  bratři  Slovinci,  k  nimž  i  několik 
Chrvatfl  z  Ďakova  a  Záhřebu  se  připojilo.  Všech  poutnikil  bylo  84.  Vydali  se 
na  dajekou  cestu  ze  slovanského  ^íhu,  abv  spatřili  zlatou  Prahu,  kterou  rovněž 
nám  Čechflm  milují  a  velebí,  a  zejména,  aby  pokochali  se  v  nádherném  chrátuě 
ěeské  Thálie,  jeiž  probuzený  národ  náě  sobě  i  celému  Slovanstvu  ku  ctí  a 
chloubě  zbudoval.  Přišlí  shlédnout  naŠe  probuzení,  náS  život,  naše  práce  i  boje 


Bratři  Slovinci  v  Praze.  543 

DirodnL  a  mi  biatrakých  srdcich  českých  osvěžit  svoje  naděje  a  vzpružit  se 
kn  dalsi  požehnané  práci  zh  blaho  milovaného  národa. 

Srdce  Seská  letěla  drahým  pobratimům  v  ústrety.  Cesta  jejich  od  Vidně 
přes  Brno  územím  jazyka  ěeského  byla  nepřetržitou  hidoii  nadšených  projeve 
vzájemné  přitahiosti  a  lásky  slovanské.  S  radosti  a  chloubou  bvlo  nám  Če- 
chám pstřiti  na  náS  lid,  který  vzácné  hosti  na  vSech  stanicfch  srdečně  a 
bratrsky  vital  a  jim  svoje  sympathie  nadSeně  osvědčoval.  V  Praze  shromáždili 
se  obromni  zástupové  na  nádraží  i  na  nlicích,  aby  pozdravili  milých  hostí. 
Zaplesali  jsme.  viaouce,  kterak  nejeden  Jihoslovan  tímto  velkolepým  pozdra- 
vem  českého  lidu  až  ku  slzám  pohnut  byl. 

Syděéností  sluSí  vytknouti  zásluhy,  lež  o  uvítání  a  pohoštění  Jiho- 
slovaná  získal  si  Čilý  vítací  výbor  v  ^Měšfanské  Besedě",  z  něhož  sedmičlenná 
deputace  příchozím  do  Českého  Brodu  naproti  jeU  TýŽ  výbor  pečoval  o  vhodné 
ubytování  Jiboslovanů  v  bytech  soukromých  i  v  hostincích,  a  tu  s  potěěenfm 
bylo  nám  že  Četní  měšťané  pražští  ochotně  jim  nabídli  svoje  bytv  i  ekypáže. 
uék  vedl  vítací  výbor  péČi  o  to,  aby  vzácným  hostem  našim  v  rraze  se  ne- 
stýskalo, aby  se  tu  cítili  doma,  aby  po  městech  pražských  byli  prováděni  a 
o  historíckÝch  i  uměleckých  památkách  našich  poučováni,  i  aby,  jak  náleží 
se  tn  tMvili. 

Kromě  Národního  divadla,  jež  Jihoslované  většinou  třikráte  navštívili, 
byla  středištěm  slavností  jim  ku  poctě  konaných  „Beseda  měšťanská".  Po 
Čtyři  večery  hlaholily  tu  písně  slovinské  i  České  a  mluveny  řeči  provanuté 
ryzí  bratrskou  shodou  slovanskou.  Nezapomenutelným  zůstane  všem  účastní- 
kům zejména  první  slavnostní  večer  17.  srpna.  Po  uvítací  nadšené  řeČi  pana 
Fr.  Eckerta  objímali  se  přítomní  Slovinci  a  Chrvaté  s  Čechy.  Byly  to  oka- 
mžiky, jichž  rádi  i  ve  stáří  vzpomínáme.  Ze  Slovinců  mluvili  p.  prof.  Ant. 
Trstenjak,  p.  Jan  Hríbar  a  stud.  ŽnidarŠič  o  myšlénce  slovanské  a  o  zlaté 
Praze,  z  Čechů  ještě  pp.:  dr.  Čihalík  ^slovinsky),  Polívka  (chrvatsky),  Kron- 
bauer,  Beneš  a  řed.  Lepař.  Polsky  řečnil  přítomný  host  dr.  Karlowicz  z  Litvy, 
tak  že  ve  veliké  dvoraně  besední  zněla  v  ten  večer  slova  česká,  slovinská, 
chrratská  a  polská.  Slavnostní  náladu  posvěcovaly  dumné  písně  slovinské,  jež 
pělo  znamenité  pěvecké  družstvo  lublaňské,  i  zpěvy  české  naŠí  výtečné 
.Kytary". 

Druhého  dne  navštívili  Jihoslované  Hradčanv.  Dojem,  jejž  stověžatá 
Praha  z  oken  bývalé  kanceláře  Českých  místodržících  i  z  g^alerie  letohrádku 
Ferdinandova  na  ně  učinila,  těžko  vylíčiti.  Viděli  jsme  mezi  nimi  kmety,  kteří 
radosti  plaknli  a  volali,  že  nyní  rádi  umrou,  kdy  nejkrásnější  sen  života  jejich 
se  jim  vyplnil,  Že  spatřili  zlatou  Prahu,  o  niž  juž  jako  děti  horovali.  Ve  staro- 
slavné Vladislavské  dvoraně  i  ve  Španělské  stni  pěli  Jihoslované  svoje  krásné 
písně,  což  na  všecky  přítomné  dojem  úchvatný  mělo.  Ve  středu  navštívili 
Staroměstskou  radnici,  kde  byli  p,  starostou  drem.  Černým  srdečně  uvítáni 
a  osloveni,  po  čemž  odebrali  se  do  Rudol6na  prohlednout  si  obrazárnu  i  kon- 
certní síň,  kde  prof  Jos.  FOrster  jim  na  počesť  na  mohutné  varhany  zahrál. 
Odpoledne  usi>ořádali  Slovinci  v  hotelu  »u  saského  dvora*"  hostinu  na  počesť 
svého  buditele  a  spisovatele  stařičkého  Matije  Majara  Ziijského,  jenž  tou  dobou 
v  Praze  mešká.  Pohříchu  nemohl  se  chorý  oslavenec  k  banketu  dostaviti. 
V  bujarém  ruchu  řečnili  tu  pp.:  farář  Modic,  prof.  Trstenjak,  Fr.  Ekert,  pě- 
stitel vzájemnosti  Českoslovinské  Lego,  J.  Hribar,  Snideršič,  dr.  Hrdlička,  ře- 
ditel Bradačka,  red.  Toužimský,  prof.  Matica,  p.  Pitrman  a  kapelník  Anger. 
Po  hostině  bylo  slavnostní  představeni  v  Národním  divadle.  Ve  Čtvrtek  pro- 
hledli si  Jihoslované  české  museum  a  potom  dali  se  všichni  fotografovati. 
Odpoledne  byli  v  klášteře  na  Slovanech,  na  Smíchově  a  v  Národním  divadle, 
kde  navštívili  královskou  loži,  načež  řed.  p.  Šubert  ve  velkém  foyera  srdečnou 
řeč  k  nim  konal,  ku  které  p.  Hribar  odpověděl.  K  večeru  odebrali  se  mnozí 
do  místností  „Sokola",  kde  jo  pan  dr.  Čížek  nadSeně  uvítal.  Po  divadelním 
představení,  jemuž  Jihoslované  opět  přítomni  byli,  konána  v  „Besedě"  slavnosť 
na  rozloučenou,  při  níž  zpívala  pražská  „Lyra"  střídavě  se  sborem  lublaňským. 
Přítomný  říšský  a  zemský  poslanec  dr.  Prav.  Trojan  mluvil  v  delší  řeči 
o  bratrství  českoslovinském,  ředitel  Bezouška  děkoval  jménem  Slovincův  a 
Chrvatů  „Besedě"  a  Pražanům;  p.  Nolli  z  Lublaně  připíjel  pražskému  „Sokolu", 
k  němuž  jako  k  otci  hlásí  se   „Sokol  lublaňský",  k  čemuž  srdečnými  slovy 


544  IvAii  Tavčar: 

odvětil  zástupce  ^Sokola  pražského*'  p.  dr.  Čížek  Slovutný  básník  slovinský 
Simo  GregorČič,  duchovní  správce  na  Gradišči  u  Gorice,  četl  svou  báseň, 
kterou  v  slavnostní  náladě  v  Praze  vytvořil.  Vřelá  slova  na  rozloučenou  pro- 
slovili dále  farář  Modic  velebě  Prahu.  p.  Hribar  oslavuje  „Besedu  měáCanskou'*, 
p.  Trstenjak  na  poČesf  starosty  dra.  Černého,  prof.  BečiČ  z  Ďakova  o  slavném 
biskupu  Štrossmayerovi,  jemuž  shromáždění  jásavě  holdovalo,  prof.  Matica  ze 
Záhřeba  a  slČ  Kalmusová  z  Lublaně  z  vděčnosti  ku  horlivým  členům  vítaciho 
komitétu  „Besedy**.  Za  řečí  těch  opětně  pronááena  myšlénka,  aby  Čechové  na 
přísti  rok  SlovincAm  v  Lublani  návštěvu  splatili. 

Staročeského  přijetí  a  pohoštění  dostalo  se  JihoslovanAm  obzvlášť  od 
pana  Vojty  Náprstka  a  spanilomyslné  choti  jeho,  kdj^ž  navštívili  prAmyslové 
museum  „u  HafánkA-'.  I  zde  konány  nadšené  řeči  o  vzájemnosti  a  lásce  slo- 
vanské. Vedle  p.  Náprstka  osvědčil  i  maj etnik  mlýnů  p.  Jan  Trnka  ku  vzác- 
ným hostem  našim  slovanskou  hostitelnosf. 

Tou  měrou  zdařila  se  nám  snaha  naše,  abychom  jihoslovanským  bratřím 
pobyt  v  Praze  co  nejvíce  zpříjemnili  vhodně,  a  nyní,  když  krásní  dnové, 
v  nichž  láska  naše  k  nim  znova  zpečetěna  byla,  rychle  uplynuli,  rádi  ještč 
vzpomínáme  si  na  ně.  Byl  mezi  nimi  výkvět  vlastenecké  intelligence  slovinské. 
Zavítalif  do  Pnihy  slovinští  spisovatelé,  kněží,  professoři,  učitelé,  obchodnici, 
úřednici,  studující,  téŽ  několik  statných  rolníkův,  a  věnec  spanilých  paní  h 
dívek.  Kromě  jmenovaných  vůdců  celé  výpravy,  p.  Jana  Hribara,  městského 
rady  i  Ant.  Trstenjaka,  prof.  a  red.  lublaňského  „Slovana**,  těšili  se  největší 
úctě  básník  GregorČič,  jub.  prof  J.  Trdina,  spisovatel,  otec  slovinského  stu- 
dentstva, a  jub.  ředitel  záhřeb.  gymnasia  p  Bradačka.  Pozornost  naši  poutal 
ctihodný  kmet,  farář  ČnbraniČ  z  ostrova  Krku,  který  koná  ve  svém  cnráiDě 
bohoslužbu  glagolskoslovanskou.  Zvláštní  radosť  způsobili  nám  bohoslovci 
msriboršti  svou  znalostí  jazyka  českého,  čehož  zásluha  přísluší  p.  sekretáři 
Legovi,  kterýž  jest  pravým  apoštolem  vzájemnosti  Českoslovinské. 

Nechaf  tudíž  upomínka  na  zlatou  Prahu  milé  bratry  na  jihu  tak  blaží, 
jako  tato  pouť  jejich  do  náručí  našeho  zůstane  nám  vSem  nezapomenutelnou! 

F,  E. 


Kuzovci. 

Obrázek    z   lidu. 

Od  dra.  Ivana  Tavčara. 

Ze  slovinštiny  přeložil  Jan  Htédec. 

(DokonSenf.) 

n. 

Ještě  se  smál  Matěj,  když  do  jizby  vstoupili  tři  muži  podezře- 
lého vzezření.  Jeden  z  nich  zakopl  potmě  o  škopek  ua  zemi,  pohozeuý 
v  předsíni.  Ještě  než  otevřel  dvéře,  křičel  a  hučel,  co  mu  hrdlo  stačilo : 

„Budeš-li  házeti,  Premetovče,  škopky  do'  síně,  zpřetluku  ti  kosti 
jako  dobytku !  A  tebe,  bábo,  pověsím  za  nohy  nad  ohnisko,  abys  po- 
lykala kouř  jiiko  klobásy,  jež  se  tam  dávají  udit  1  Aby  vás  čert  spral  !*" 
Muž  mluvil  tak  spěšně,  jakoby  slova  požíral  a  řeč  jeho  slyšela  se  jako 
v/dáleué  hřmění  za  horami.  Proto  mu  přezdóli  Hučáků. 

Vkročil  do  jizby.  S  ním  bjli  Martin  Gosčavec,  chromý,  vyzáblý 
člověk  chytráckých  očí,  a  černovlasý,  ramenatý  Tinač  Šust,  svatovolni- 
ckého  kostelníka  nezdárný  syn.  Hučák  zuřil,  poněvadž  se  byl  chodil 
v  holennf  kosC  o  škopek.  Stoupal  zhurta  po  prknech  na  podlaze,  až 
sklenky  na  stole  řinčely. 


Euzovci.  545 

, Nebude  z  toho  asi  nic,  Petře/  pravil  stanuv  před  Smukem. 

„Nic!**  divil  se  Petr,    „a  cekám   již   celou  noc.    Však  uvidíme!'' 

„Stáli  jsme  s  Hučákcm  blízko,"  ozval  se  dále  Goáčavec,  „když 
v  tom  Qzřime  Breotače  s  koněm  a  vozíkem  po  cestě.  Skrčili  jsme  se 
do  dobové  křoviny  a  nechali  jej  mimo  přejeti.  Ilnkáč  šel  ti  to  oznámit, 
já  pak  plížil  jsem  se  za  ním  celý  den  po  Louce,  kdež  nakládal  na 
Tozik.  Zapřáhl  na  noc,   aby  konečné  přece  zajel  —  čertu  do  břicha!" 

Smuk  vstal,  mlčky  zaplatil  a  vysel  z  jizby.  Venku  zahnul  po 
břehu  a  přebredl  vodu  v  mělčiuě.  Na  druhé  straně  zastavil  se  u  hou- 
štiny a  lehce  zahvízdal.  Ze  smrčí  vysoukala  se  černá  postava  a  stanula 
před  Smukem. 

aJernači,**  pravil  Smuk  úsečně,  „vezmi  Michala,  Lovra  a  Toníka, 
a  rekejte  na  mne  o  půlnoci  u  vysockého  mostu.  K  ránu  poveze  círknický 
Breotač  plný  vůz  zboží  z  Louky  a  myslí,  že  spíme !  Spali  bychom, 
ovšem,  kdybychom  byli  takové  klády  jako  Goáčavec  a  Ilučákl" 

Lehce  se  usmáv  zašel  s  druhem  do  housti. 

Y  Premetovcově  krčmě  pilo  se  pak  a  nahlas  křičelo. 

«Go  je  8  Brentačem?"  ptal  se  bázlivě  Županův  Tomáš. 

„Zradil  Smuka  za  dřívějších  let,  když  dováželi  tabák,  a  finanční 
zřízenci  nadělali  mu  mnoho  ákody,^  vysvětloval  líukáč.  „Nu,  však  se 
záhy  shledáme!  Škoda  jen,  že  ne  v  noci  !^ 

,A  co  my  teď?"  hlásil  se  Goáčavec.  „Nebude  žádného  výdělku 
v  noci?" 

„Já  bych  něco  věděl,"  bylo  slyšeti  Šusta,  jenž  klepal  sklenkou 
o  stůl.   „Já  bych  něco  věděl,  ale  vy,  ovce,  netroufali  byste  si." 

,Já  jsem  připraven  ku  všemu!"   dodával  si  chuti  Matoj. 
„Nu,  když  ty  děláá  takového  hrdinu,"   chechtal  se  Ilukác,   „tu  my 
se  také  nedáme  zahanbit!" 

„Tam  nahoře,"  počal  Šust,  ,.tam  nahoře  má  svatý  Volnik  pěknou 
zásobu  drahocenných  věcí.  AC  jen  o  něčem  se  zmíním!  Je  tam  zlatý 
kalich,  jehož  podstavec  je  samým  drahým  kamením  vysázen.  Ornáty  se 
stříbrnými  třapci,  stříbrné  svícny,  kropenky  a  kaditelnice  a  jiných  také 
cárů!  Stříbrné  je  to  na  všechen  způsob,  neboť  to  přišlo  z  Mekiuskcho 
kláštera,  kdež  měly  jeptišky  stříbra  až  nazbyt.  Kdyby  se  to  všecko 
slilo,  byla  by  hezká  hrstka  tolárků!  Já  to  vím  všecko,  poněvadž  jsem 
kostelníkův  syn  a  nanejmín  desetkrát  jsem  přisluhoval  při  mši.  Také 
schránky  nebudou  prázdny!  Ale  vy  si  nebudete  troufati,  vy  jste  bázlivé 
kozy!  Věc  je  snadná.  Dvéře  od  sakristie  jsou  ztrouchnivělé  a  vstrčí-li 
se  kil  mezi  práh,  otevrou  se  jako  nic." 

A  hleděl  upřeně  stranou.  Ostatní  také  chvíli  mlčeli. 

„Kostel  okrásti!"   zhrozil  se  Tomáš. 

„Kostel!"  křičel  Šust.  „Což  je  to  něco  zvláštního?  Bůh  má  bez- 
toho všeho  dost!  A  nemá-li,  udělá  si!" 

A  zpupně  smíchem  zasípal ;  ostatní  s  ním. 

Byly  asi  dvě  hodiny  s  půlnoci,  když  náhle  procitl  Marek  Sust, 
svatovolnický  kostelník.  Zdálo  se  mu,  že  slyšel  odněkud  hluk.  Obrátiv 

Sloranaký  sborník.  ^ 


546  IvaD  Tavéar: 

se  viděl,   že  je  v  kostele  světlo.   Honem   přehodil  na  sebe  n^aký  kus 
áatn;  třásl  se  po  všem  těle. 

„Budiž  pochválena,  svatá  Rodičko!^  vzdychl  po  chvíli,  vzpama- 
tovav se  a  bera  starou  pušku  se  stěny,  „že  se  odneslo  pro  bezpečnost 
vše  do  Polán !  Ornáty,  kalichy,  kaditelny  a  ostatní !  Zajisté  že  je  Tinač 
B  nimi!. Otče  náš...!^  —  a  stařec  jal  se  modliti.  Běžel  z  domku  a  píi- 
krčil  se  k  lipám  před  kostelem.  Nahnul  se  za  jednou  z  nich  na  pen 
a  naměřil  pusku  k  líci.  Y  kostele  bylo  posud  světlo.  Gbáska  nemohouc 
ničeho  nalézti  porozbíjela  všecko,  co  jí  jen  pod  ruku  se  dostalo.  La- 
jíce a  klnouce  div  se  na  Tinače  nesápalí,  že  je  tak  na  prázduo  vy- 
vedl. Jako  vosy  rozlétli  se  po  svahu  dolů.  Kolem  Marka  zamihli  se 
tak  rychle,  že  všecek  užaslý  nebyl  schopen  ani  rány.  Všichni  mi  utekli, 
myslil  si.  Ale  je  tu  ještě  jeden.  Pomaličku  slézal  po  schůdkách  u  hlav- 
ních dveří  a  dostav  se  na  volné  místo  zahvízdl  a  dal  se  po  svahu 
dolů  podél  lískového  ořeší.  V  tom  kostelník  namířil  puškou.  Kohoutek 
cvakl  a  silná  rána  se  rozlehla.  Když  se  dým  rozprchl,  nebylo  viděti 
ničeho.  Stařec  uleknuv  se  prchal  do  chýže. 

Brontač  zatím  za  neustálého  strachu  byl  přijel  již  se  svým  zbo- 
žím pod  sv.  Volnika.  Dobře  věděl,  že  jej  v  Louce  Goščavec  pozoroval 
a  proto  dal  se  jinou  stranou,  jakoby  jej  chtěl  splésti.  Ale  záhy  obrátil 
se  zpět  na  polauskou  cestu.  Již  měl  za  sebou  svatovolnický  kostelík 
a  již  viděl  před  sebou  věže  polanské,  když  v  „Koutech"  zastavilo  mn 
vůz  pět  temných,  neznámých  postav.  Vyprázdnili  mu  vůz  až  na  desky 
a  jemu  samému  naložili  jich  ještě  notně  na  hřbet. 

Druhého  dne  z  rána  vstal  nejdříve  ze  všech  kostelník  Marek  a 
spěchal  ku  kostelíku.  Tu  pod  sakristii  u  cesty  ležela  v  lískovém  ořesi 
lidská  mrtvola  a  kolem  ní  louže  uschlé  krve.  Pohleděl  blíž  a  poznal 
nešťastný  stařec  svého  syna  Tinače. 

IIL 

Smutná  novina  šířila  se  po  vsi.  Nikdo  nechtěl  věřiti,  ale  přece 
se  povídalo^  že  Županův  Tomáš  utekl  svému  bohatému  otci  a  že  se 
dal  ke  Kuzovcům.  Z  počátku  lidé  kroutili  jen  hlavami,  ale  když  viděli, 
že  je  v  tom  přece  kus  pravdy,  smáli  se  potají  a  přáli  to  bohatému 
Županu,  jenž  odíral  každého  a  žebráky  zaháněl  od  prahu.  Byl  to  tvrdý 
člověk,  stařec  Župan  a  peněz  lakoten.  Šeptali  si,  že  měl  kdesi  v  pod- 
kroví ve  zdi  zamčenu  železnou  skřínku.  A  když  sousedův  Michal  jednou 
mimo  šel  a  dvéře  byly  otevřeny,  odroykal  právě  Župan  své  poklady. 
Vše  se  lesklo  samým  zlatem  a  stříbrem.  Michal  bezděky  užasnutím 
vzkřikl.  Župan  práskl  víkem,  zamkl  na  klíč  a  hnal  se  za  neočekáva- 
ným divákem  po  schodech,  až  stoupaly  sloupy  prachu.  Od  toho  due 
se  mluvilo,  že  je  Župan  tak  bohat,  že  neví  ani  sám,  kolik  má.  A  skoupý 
byl  neustále,  jakoby  ničeho  neměl.  Ani  synu  svému  nikdy  nic  nedal, 
ač  to  byl  syn  bohatého  sedláka,  a  také  rád  vypil  si  sklenku  vína.  Proto 
bral  mu  potají  a  dělal  dluhy,  což  zase  otce  hněvalo.  Neustále  se  spola 
přeli  a  hašteřili  a  křik  doma  ani  neutuchal.  Konečně  syn  dal  se  mezi 
Kuzovce  v  předvečer  neděle  před  suchými  dny  v  záři  a  opustil  otcovský 
dům.  Asi  za  dva  dni  se  o  tom  u  Županů  dověděli.  Starý  Župan  válel 


KuzovcL  547 

se  po  zemi  hanbou  a  vztekem  a  YŠemi  svatými  se  zaklínal,  že  nepo- 
ručí 8)00  ani  haléře.  Byl  vdovcem  a  proto  syn  postrádal  měkké  roky 
matčiny.  Otcova  pak  byla  příliš  drsná  a  proto  věc  až  tam  dospěla! 
V  domě  hospodařila  nyní  jediná  dcera  jeho  Lenka,  dívka  dvacítiletá. 
Každý  ji  znal  pro  krása  její  a  ještě  spíše  pro  sílo.  Zdvihala  těžká 
břemena  a  když  bylo  odnésti  na  sýpko  nějaký  nerázný  pytel  s  žitem, 
moohého  chasnika  zahanbila.  Když  někdy  Tomáš  proti  otci  se  hoal, 
bá?al  se  jen  jí,  nebot  věděl,  že  by  mo  dobře  nabiti  mohla.  Při  tom 
všem  byla  Žopanova  Lenka  měkké  doše,  měla  ráda  celý  svět,  a  ji  také 
celý  svět.  Bratra  Tomáše  milovala  vroocně  a  poněvadž  byla  silnější 
než  OD,  zacházela  s  ním  jako  s  hošíkem.  Byla  to  dívka  pevné  povahy 
a  rychlého  úsndko,  a  smí-li  se  pravda  pověděti,  zároveň  prvním  ho- 
spodářem v  Žopanově  domě.  Jen  kolem  ní  se  vše  točilo.  K  Tomáši  bý- 
vala mnohdy  přísná,  a  neodělal-li  jí  něco  po  vAli,  mluvila  dlaní,  až  to 
luskalo  jako  deskon  o  vodo.  Měla  pod  svoo  mocí  i  bratra  i  otce.  Do- 
věděvši se,  že  bratr  otekl,  neměla  s  radon  mnoho  potíží. 

Jednoo   z  rána   na  podzim^   záhy,   když   se  rozednívalo,   kráčela 
Lenka  svátečně   oděna  vzhAm   po   stráni   nad  Hotavlemi  k  Bokovémo 
Yrcfao.  Spěchala  co  jí  nohy  stačily.   Když   byla  v  pAli  cestě,   dralo  se 
právě  slánko  nad  horami  a  prvými  paprsky  ozařovalo  dívce  obličej  od 
chůze  rozehřátý.  Koosek  dále  dohnala  starého  može,  jenž  cvachal  s  ne- 
velikým ozlíkem  na  zádech.  Byl  to  starý  Kosem  z  Griče. 
„Kam  pak  tak  časné  ?**  ptal  se  jí. 
,Na  Kozovsko,  pro  Tomáše,*'  odpověděla  odhodlaně. 
„Na   Kozovsko?"*    divil   se   stařec.    „PtUdeme   tedy   spolo.    Před 
čtrnácti  dny  v  noci  objednali  o  mne   čtyři   Kozovci   zásobo   dřevěných 
dýmek  a  nyní  jim  je  neso.'' 

y  Polanech  kvetl  tehdy  obchod  s  malými  dřevěnými  dýmkami, 
o  kterémž  nyní  již  ani  slecho.  Dívka  kráčela  se  starcem  opatrně  po 
stráni,  chvíli  si  odpočali  a  hleděli  do  hloboké  doliny,  v  níž  vzoášel  se 
veliký  polanský  kostel  nad  nízkými  domky  jako  starostlivá  kvočna  nad 
kořaty.  Minoli  již  Bokový  Vrch  po  levém  boko  a  zahnoli  pod  Psí  Ro- 
vino, až  se  pod  nimi  dolina  úplně  zavřela,  že  neviděli  na  levo  ani  na 
právo  nic  než  horská  temena  a  nad  nimi  jasné  podzimní  nebe.  V  bo- 
kovém lese  skrývalo  se  téměř  zcela  stavení  na  „Kozovsko",  z  něhož 
se  právě  mocně  koořilo.  Go  naši  známí  nejdříve  ozřeli,  byla  řada  posek 
na  dřevěné  stěně  zavěšených.  Na  roho  stála  stráž  a  nehnola  ani  seboo 
ranní  návštěvo  ozřevši. 

Dívka  se  starcem  brala  se  kolem  cblívko,  v  němž  chrochtal  a 
kvičel  lačný  černý  dobytek.  Za  chlívkem  švihal  protem  Kozovec  po 
kůži  veverka  do  oka  cbycenoo,  kteráž  po  každé  ráně  silně  zapištěla. 
Na  bocích  sedělo  hejno  vran  a  jako  černý  oblak  vznesly  se  vzhůro, 
když  ocítily  hosti.  Kozovci  zahazovali  do  lesa  zbytky  masa,  jež  k  va- 
řeni se  nehodily,  a  proto  měli  v  soosedstvl  tolik  černého  ptactva. 

„Jsoo  doma?"  ptal  se  Kosem  poníženě.  Zamračená  stráž  neod- 
pověděla. 

„Když  nemají  huby,  půjdeme  dále  i-"  pravila  směle  Lenka.  A  vskotko 
stoupali  již  do  široké  síně,  z  níž  bylo  viděti  pod  střecha  na  začoozené 
trámy.  Po  pravé  stranč  bylo  veliké  ohnisko,  z  něhož  se  právě  koořilo. 


548  Ivaii  Tav(5ar: 

K  ohni  bylo  přistaveno  devět  nebo  deset  obrovských  hrnců,  v  nichž 
vřelo  a  šumělo.  Za  nimi  škvařila  se  peeeně  na  železném  rožni  a  pod 
rožném  žhavé  nhlí  jen  praskalo.  Před  ohništěm  skákal  ušpiněný-  kuchař 
a  béhol  s  kolíkem  ještě  špinavějším  hned  k  tomu,  hned  k  onomu  hrnei 
a  volal:  „Dobře  se  to  vařil  dobře  to  vše!  To  bude  dobrá  pochutnaná! 
hahal" 

Spatřiv  dívku  a  starce  v  sfni,  zavěsil  špinavou  vařečku,  otevřel 
ústa  i  oči,  a  bylo  zřejmě  viděti,  jak  jest  udiven,  poctivá  duše.  Taková 
radost  rozlila  se  mu  po  tlusté  tváři,  že  hned  utřel  si  prsty  o  kalhoty 
a  spustil: 

» Holka,  holka,  odkud  pak  sem  přicházíš?"  Sladce  se  usmál, 
trochu  zamžikal  a  opět  proudilo  mu  z  hrdla  na  plné  kolo:  ^Holka, 
holka!  pfuit!  pfuit!" 

Jako  střela  byl  u  ní  a  sahal  špinavými  prsty  po  kvetoucí  tváři 
dívčině.  Leč  v  okamžiku  tom  zaproudil  jí  hněv  po  všem  těle  a  dívka 
splatila  mu  úslužnosť  jeho  podobným  způsobem,  ale  jiného  výsledku. 
Vztáhla  také  ruku  po  jeho  tváři,  a  než  se  nadál,  kácel  se  již  jako 
uřezaný  dub  na  znak  do  rozestavených  hrncův  a  mis.  Vše  to  zachře- 
stilo  pod  ním  a  odvážný  kuchař  stahoval  obličej  a  šklebil  se,  jakoby 
již  umíral.  Dívka  stála  prostřed  sině,  rozhorlením  a  hněvem  všecka 
rozpálena,  a  pěsti  zatínajíc  zuřivě  třeštila  zrak  na  smělce  na  zemi 
povaleného. 

„Což  ani  ženská  není  u  vás  bezpečna?''  dodala  po  chvíli  vzru- 
šeným hlasem. 

V  tom  vešel  do  síně  Smuk  upozorněn  byv  nenadálým  třeskutým 
hlukem,  a  uvelebil  u  dveří  své  vysoké  tělo.  Poznal,  co  se  udalo  a 
lehce  se  usmíval,  když  kuchař  vstával  se  .střepů. 

„Nezabij  nám  ho,  Lenko!"  dodal  žertovné.  „Nevím,  kdo  by  nám 
pak  vařil!" 

Ještě  více  se  zlobila,  že  slyší  tu  své  jméno.  Proto  zlostné  zvolala: 

„I  nemějte  strachu  o  něho;  ačkoliv  by  nebylo  škoda,  kdyby  vás 
všecky  pobili!  A  jak  pak  mne  znáte?" 

Smuk  neodpověděl  ani  slovem,  ani  krev  mu  nevstoupla  do  tváří 
při  Lenčiuě  nevlídné  otázce.  Klidně  obrátil  se  ku  starci  s  uzlíkem. 

„Právě  vhod,"  pravil  k  němu  přívětivě,  „že  jste  přišel.  Neměli 
jsme  si  opravdu  z  čeho  již  zapáliti." 

Vešli  do  jizby.  Lenka  mlčky  sedla  si  na  lavici  u  peci.  Smuk 
otevřel  skřínku  ve  stěně,  odpočetí  peníie  za  dýmky  na  stůl  před  Kosma 
a  odešel  z  jizby. 

IV. 

Lence  u  peci  nijak  nechtělo  se  do  řeči.  Kosem  byl  spokojenější. 
Sede  u  dlouhého  stolu  srkal  pálenku  ze  sklenky  a  Kudlu  potápěl  hlu- 
boko do  velikého  bochiiíku  chleba,  jejž  byli  mu  předložili.  Asi  dvakráte 
spočetl  peníze  a  chválil  Kuzovce  i  jejich  poctivost  Ponenáhlu  zavanula 
do  jizby  líbezná  vůně  pečené.  Lence  to  však  příliš  nelahodilo ;  měla 
již  hlad,  bylať  ve  spěchu  odešla  z  domu  bez  jídla. 


Kuzovci.  549 

Kqzckcí  přieházeli  a  přivétive  rozmlouvali  se  starým  mužem  na 
to,  na  ono  se  ho  v  Polanech  vyptávajíce,  ale  dívky  si  nikdo  již  ne- 
všiml. Skoro  každý  vzal  dýmku  z  hromádky,  chnté  nacpával  a  zapaloval. 
Na  konec  přisel  také  Tomáš  ničeho  netuše.  Nikdo  se  mu  nezmínil, 
jaká  lázeň  na  ného  čeká.  Proto  veselé  mysli  zvolal  uviděv  Kosema 
za  stolem: 

,Ej,  Koseme,  i  vy  jste  k  nám  přišel  ?  Teď  je  tu  nahoře  lépe 
než  tam  u  vás  v  těch  nahnilých  Polanech.  Uvidíteli  někoho  z  Župa- 
nových, rcete  mu,  že  ani  málo  nelituji,  že  tu  jsem.  Županův  dům  již 
mne  neuhlídá !" 

„Ba  uhlídal"  dodala  mrazivě  Lenka  a  jako  střela  stanula  před 
Tomášem.  „Ó  ty  nezvedenče!" 

„Tys  tu  také,  Leničko?"  A  srdce  se  mu  zachvělo,  tváře  zbledly 
a  na  čele    vyvstával    hustý  pot.   Netroufal   si    ani    pohleděti  na  sestru. 

„Hybaj  odtud  a  to  hned!  sice  povedu  tě  jako  tele  na  trh!'' 

„Nu,  však  půjdu!  Ale  napřed  se  najím,  mám  hrozný  hlad,^  od- 
pověděl skroušeně,  bázlivé.  Sedl  si  ke  stolu.  V  okamžiku  ocitla  se  opět 
n  ného,  aby  jí  nenprchl,  kdyby  mu  to  snad  připadlo.  Tomáš  klidně 
snášel  bezprostřední  dohlídku  tu  a  styděl  se  až  po  uši,  že  nedovedl 
na  svou  obranu  ani  slova  prohoditi. 

Záhy  byl  všecek  stůl  obsazen;  nešťastný  kuchař  přinášel  veli- 
kánské mísy  a  vstavoval  je  před  lačnou  družinu.  Plny  byly  až  povrch 
a  příjemně  se  z  nich  kouřilo  ku  stropu.  Zařehtaly  lžíce  a  neustále  cva- 
kaly po  mísách  a  z  nás  do  úst.  Jako  když  jarní  sníh  na  slunku  roz- 
taje, tak  rychle  vyprázdnily  se  mísy.  Přinesli  jiné  a  na  velikých  dře- 
věných plochách  pečenou  zvěřinu.  Smuk  seděl  blízko  Lenky.  Jako  dřív, 
tak  i  nyní  měla  notné  laskominy  na  jídlo,  ale  nikdo  jí  podruhé  ne- 
pobídl.  Byvši  podruhé  vybídnuta  ze  vzdoru  zamítla.  Tím  pilněji  cpal 
si  žaludek  Tomáš,  a  zvláště  když  si  vzpomněl  na  malé  a  téměř  polo- 
prázdné mísy  v  otcovském  domě. 

Po  jídle  chystali  se  Lenka,  Kosem  a  Tomáš  na  cestu  domů.  Mladý 
Župan  šel  mnohem  raději  ve  společnosti  starcově,  nežli  se  sestrou, 
kteráž  o  několik  kroků  za  nimi  zůstala.  Smuk  sňal  v  tom  pušku  se 
stěny  a  volal  na  Lenku:   „Půjdu  trochu  s  tebou," 

Neřekla  mu  ani,  aby  šel,  ani  aby  nechodil,  ale  Smuk  bral  se 
mlčky  po  jejím  boku. 

Pod  kostelem  v  Bukovém  Vrchu  kroužil  právě  sokol  vzduchem 
nad  Lučinou,  dělal  veliká  kola,  leč  ponenáhlu  stáhnuv  křídla  spustil 
se  jako  blesk  na  hejno  divokých  holubů  v  trávě.  Lapil  jednoho  a  vy- 
letěl 8  ním  opět  vzhůru.  Jako  sníh  sypalo  se  dolů  peří  z  uchvácené 
oběti;  ostatní  se  plaše  kolem  rozlétli. 

Dívka  stanula. 

„Vidíš  sokola?"  prohodil  Smuk  chladně.  ^A  když  jej  Bůh  stvořil, 
pi*aYil  mu:  Tu  máš  svou  svobodu,  žij  a  snaž  se  žíti  pokud  můžeš! 
Když  pak  ti  jednou  křídla  zlomí,  bude  to  tvá  starost!  —  A  mně  řeknete 
snad,  že  sokol  má  větší  cenu  než  já,  jenž  jsem  člověk?!  I  mně  řekl 
Bůh:  Tu  máš  svou  svobodu!  Žij  pokud  můžeš,  pokud  ti  ji  neskrátí. 
Když  sokola  zavrou  do  železné  klece,  kdo  řekne,  že  nemá  práva  se 
zachrániti?    A  když    mne   chtěli   ukouti   do   pout  na  dlouhá  léta,  kdo 


550  Iv*ii  Tavčar: 

bude  jistiti,  že  jsem  neměl  práva  rozbiti  poata  a  žiti,  pokad  mohu? 
Vy,  kteří  vyhříváte  líné  kosti  své  na  peci,  domníváte  se,  že  jste  lepši 
než  já  Bůh  to  ví!  Až  nás  někdy  bude  sonditi,  vy  budete  hodně  za- 
hanbeni, neboť  Petr  Smuk  neub^el,  nekradl,  nýbrž  v  potu  tváře  své 
dobýval  si  vezdejší  chleba.  Co  počínají  moji  druhové,  není  starostí  mou. 
Každý  je  pánem  jenom  své  duše.  A  nyní  jdi!  Tu  dole  nikdo  nebude 
na  tebe  dotírati,  což  by  se  tam  nahoře  snadno  bylo  přihodilo!" 

Stanul,  postavil  pušku  na  zemi  a  opřel  se  o  ni.  Dívce  mocuč 
bušilo  srdce  Když  mluvil,  nemohla  mu  několikrát  nepohledéti  do  roz- 
jařené  tváře  —  a  hrůza  —  zdál  se  jí  mužem  hezkým.  Běžela  po  cestě 
jako  srnka.  Opodál  musila  bezdčky,  sama  nevěděla  proč,  obrátiti  hlavu. 
Vysoko  nad  ní  stál  nehybně  Smuk  jako  nějaká  socha  z  kamene  vyte- 
saná a  díval  se  na  ni.  Rychle  se  opět  obrátila  a  spěchala  dále.  Tomáš 
strachem  koprněl,  když  objevily  se  již  před  nimi  bílé  stěny  rodného 
domu  ovocným  stromovím  zahaleného.  U  rohu  chtěl  jí  prchnouti,  ale 
Lenka  rychle  zpozorovala  úmysl  jeho  a  vzavši  jej  za  ucho  způsobila 
dětem  na  návsi  shromážděným  nesmírnou  radost,  když  jej  vedla  jako 
školáka  do  domu.  Jen  s  velikou  tíhou  setřásl  Tomáš  se  sebe  posléze 
kletbu  směšností  a  ještě  u  vysokém  věku  do  duše  se  hněvával,  když 
se  ho  někdo  ptal,  jak  šel  domů  od  Kuzovců. 

V. 

Jaro  vznášelo  se  na  vonných  křídlech  nad  údolím.  Kvítí  věšelo 
se  po  stromech  i  po  skalách.  Kvítí  rostlo  také  v  srdci  lidském,  kteréž 
se  mění  s  jarem.  A  je-li  v  polanské  dolině  krásné  jaro,  není  krásnéjšího 
po  všech  našich  vlasteah.  V  zimě  ustály  se  pod  sněhem  nesčetné  stu- 
dánky, kteréž  nyní  se  všech  návrší  spěchají  dolů  do  zeleni.  I  v  nej- 
tmavším koutě  kvete  každé  býlí.  Po  bystré  vodě  prohání  se  tenká  bě- 
lice a  jako  blesk  míhá  zarudlými  ploutvemi  po  bílém  písku.  Na  všecko 
pak  sálají  líbezného  slunka  lahodné  paprsky,  tráva  a  obilí  jen  se  žene 
z  trávníkův  a  zasetých  polí  jako  štastné,  jarem  omlazené  země  sfast- 
né  vzdechy. 

A  právě  onoho  roku  bylo  krásné  jaro.  V  jaře  tom  žilo  jen  málo 
zarmoucených  a  smutných  a  mezi  nimi  byla  i  jediná  dcera  bohatého 
Župana.  Od  té  doby,  co  přivedla  bratra  z  Kuzovska,  věsila  žalostné 
hlavu,  stávala  zamyšlena,  málomluvna  a  zamračena  i  vůči  laskavým  slo- 
vům. Líce  jakoby  jí  juž  pobledlo  a  začasté  ptávala  se  služebná  děvčata, 
proč  domácí  dcera  vzdychá  celé  noci  a  proč  má  každé  ráno  oči  tak 
uplakané?  A  vpravdě  dívka  byla  nešfastna.  Neustále  musila  chtíc  ne- 
chtíc  mysliti  na  toho,  jenž  byl  skoro  zbojníkem,  a  neměl  nižádné  jiné 
budoucnosti  před  sebou  nežli  zlou  smrt. 

A  ten,  jenž  ve  svém  nekalém  řemesle  nebyl  by  směl  aui  očí 
k  ní  pozdvihnouti,  počínal  si  ve  své  zaslepenosti  ještě  nerozumněji.  Ve 
svátek  odpoledne  ať  šla  Županova  Lenka  desetkráte  mimo,  desetkrát 
se  tvářil,  že  jí  nezná.  V  noci  však  dalo  se  jinak.  Tu  jako  stín  plížil 
se  pod  její  okno  a  čekal,  až  se  úplně  setmí  a  vše  umlkne.  Když  se 
domníval,  že  všichni  klesli  již  ve  hluboký  spánek,  podpíral  se  o  oliva 
květem  právě  obsypanou,  bez  přestáuí  hleděl  k  jejímu  okuu  a  sladkým 


Kuzovci.  551 

hlasem  volával  její  jméno.  Když  jej  poprvé  slyšela,  zastavila  se  jf  krev 
o  srdce;  přepodivná  sladkosC  opojila  jf  duši,  aby  se  v  ní  opět  knit& 
žalosC  rozhostila.  Nikdy  se  mn  neozvala,  tiskla  si  uši  prstem,  a  krčila 
se  pod  přikrývkou,  aby  neslyšela  svůdných  slov.  On  stával  téměř  celé 
uoci  pod  jejím  oknem  a  odcházel  teprve  od  kvetoucího  stromu,  když 
jitreaka  vystupovala  nad  horami.  Přivedl  ji  tak  v  ústa  zlomyslným 
lidem  a  navždy  zničil  její  štěstí. 

Jedné  pozdní  noci  zbudil  Lenku  křik  na  návsi.  Slyšelo  se  kleni 
a  oiřek.  Na  konec  zahoukla  i  rána  z  pušky.  Ulekána  přiskočila  k  oknu. 

.Svatá  Panno!  Chytají  Kuzovce!*  zjbědovala. 

Po  zahradě  vpravdě  hnal  se  Petr  Smuk  bez  klobouku.  Stanul 
pod  slívou  a  zahledl  dívku. 

^Leoičko,**  pravil  měkkým  hlasem,  „neotevřeš-li,  dojÍ3ta  mne  lapí  \*^ 

Rychle  otevřela  okno.  Smuk  chytl  se  stěny  a  větve  a  již  vyšvihl 
se  do  okna.  Větev  zachrastila  a  zlomena  padla  na  zemi.  Smuk  tiše 
zavřel  okno  a  všecek  zoufaje  sedl  si  na  chudou  židli  u  stolu.  Lenka 
byla  již  dávno  v  loži.  Po  chvíli  přihnali  se  finanční  strážníci  a  kleli. 
.Tody  šel,  tu  zajisté  že  někde  jel  Nenf-li  to  ďábel  sám,  chytneme 
jej!"  křičeli  —  ale  připadli  jenom  na  zlomeuou  větev  na  zemi.  Hnali 
se  dále  po  zahradě  až  zmizeli  ve  tmě.  Smuk  opíral  se  o  stůl  a  zhlu- 
boka Yzdychf^e  tiskl  si  obličej  do  dlaní.  Dívka  se  ani  nehýbala. 

.Leničko,  zlobíš  se?**  ptal  se  vroucně. 

„Snadno  bych  se  mohla  hněvati!**  zaúpěla  strachem.  V  okamžiku 
Smak  byl  u  nf  a  prsty  přebíral  se  jí  v  kaštanových  vlasech.  Dívka 
rychle  vztáhla  bílé  ruce  svoje,  objala  jej  kolem  krku  a  přitiskla  k  sobě. 
Když  dotkla  se  tvář  tváře,  cítil  horké  slzy  z  očí  se  řiuoucí. 

nBůh  tě  opatruj,  děvče  moje!" 

Otevřel  okno  a  vyskočil  na  trávník.  Nevýslovné  štěstí  rozlilo  se 
mu  srdcem  a  tak  na  ně  byl  brd,  že  z  pouhého  posměchu  k  celním 
strážníkům  vykřikl  na  ně  ze  všeho  hrdla.  Již  svítalo.  Prostřed  mostu 
Županova  zavýskl  si  ještě  jednou,  aby  každý  věděl,  že  je  to  šCastuý 
Petr  Smuk.  Ale  právě  v  tomtéž  okamžiku  bylo  slyšeti  hrubé  „stůj !" 
a  na  obou  koncích  mostu  trčely  na  něho  namířené  pušky.  Strážníci 
zastoupili  mu  cestu,  ukryvše  se  do  vrbového  proutí,  kudy  věděli,  že  musí 
jíti.  Voda  byla  právě  dosti  hluboká.  Před  několika  dny  hojně  pršelo 
a  řečiště  bylo  až  po  kraje  plno.  Smuk  poznal  nebezpečí;  pohledl  dolů; 
éervenopěnité  vlny  valily  se  pod  ním  pořád  dál  a  dále. 

„Nač  tu  stojím,  když  snadno  mohu  prchnouti!*  pravil  sebevědomě 
a  již  byl  8  mostu  dole.  Zahučelo  to  v  kalné  vodě,  ale  záhy  objevil  se 
na  vrchu,  ploval  mohutnýma  rukama  si  pomáhaje.  Strážníci  bojíce  se, 
aby  jim  neuprchl,  vychrlili  za  ním  do  vody  déšC  kulí.  S  několika  stran 
joj  ta  zasáhlo  a  potopil  se  ve  vodě  jako  kámen.  —  Ovšem  dostali  jej 
za  nékolik  dni,  ale  mrtvého  a  v  Koutech  na  břeh  vyneseného.  Za  Žu- 
panovou Lenkou  chodilo  potom  ještě  mnoho  ženichův,  ale  ubohá  dívka 
nechtěla  se  vdáti.  Zemřela  ještě  v  mladých  letech. 


^\/'-^  .-'^^  /~^ 


552  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

Bulletin  littéraire,  scientifique  et  arli§tique  polonaU  publié  par  les 
soins  de  rAsBociation  des  anciens  éléves  de  TEcoIe  Polonais 
á  Paris.  N'.  20—26.  Paris  impriinerie,  V.  C.  Zabieha,  1884.— 85. 

Kulturni  a  zvláSf  literami  život  polské  emigrace  v  Paříži  až  doposud 
udržuje  se  v  čilosti,  iaké  bychom  v  podobných  poměrech  zřídka  nadíti  se 
mohli.  Spolek  historický,  podporovaný  bohatě  knížetem  Czartoryským,  vydává 
několikráte  do  roka  řadu  závažných  vědeckých  studií  ve  svém  obsáhlém  hi- 
storickém sborníku,  a  polská  bibliotheka,  velezajímavá  a  znaČDým  množstvím 
neocenitelného  materiálu  se  honosící,  je  s  to  nejpřísnějším  požadavkům  svého 
zpAsobu  vyhověti.  Také  na  BatignoUech,  kde  až  doposud  existuje  škola 
polská,  literami  i  společenský  ruch  polský  ještě  neutnchl,  a  Bulletin,  jejž 
vydává  družstvo  bývalých  žáků  polského  učiliště,  iest  jeho  věrným  obrazem. 
Spolek  sám  koná  pravidelné  schůze,  emigranty  polskými  a  jich  potomky  hojně 
navštěvované,  kde  přednáškami  z  oboru  polské  historie,  polského  umění  a  lite- 
ratury hledí  síliti  mezi  členy  svými  vroucí  patriotismus  a  vědomí  jejich  slo- 
vanského původu  Bulletin  býval  druhdy  pouhým  věstníkem  spolku,  v  němž 
časem  jakožto  příloha  otiskovány  některé  z  přednášek  neb  alespoň  poutavější 
vý fiatky  z  nich.  Teprve  v  posledních  několika  letech  proměnil  se  v  pravidelný 
list  periodický,  kterÝ  vychází  každého  Čtvrtletí.  Jest  to  revue  nevelkých  sice 
rozměrův,  avšak  články  v  ni  otiskované  psány  jsou  duchaplně,  s  podrobnou 
znalostí  předmětu  a  zároveň  stručně,  bez  unavující  rozvláčnosti.  Mimo  polské 
všímá  si  Bulletin  slovanských  záležitostí  vůbec  velmi  horlivě.  Pokud  české 
literatury  se  týče,  přinášívá  občasné  zprávy  o  nejnovějších  její  plodech  z  péra 
vřelého  přítele  našeho,  professora  Václava  Gaszttowtta,  a  jinak  bedlivě 
sleduje  každé  důležitější  projevy  národního  života  českého. 

Již  roku  1880.  nalézáme  v  Bulletinu  pod  nadpisem  „La  poesie 
tchěque  contemporaine"  stručný  přehled  novověké  poesie  české,  v  úvodě 
zmiňuje  se  prof.  Gaszttowtt  o  úpadku  českého  národa  po  bitvě  na  Bílé  Hoře 
a  jeho  znovuzrození.  Následuje  pak  stručné  ocenění  Kollárovy  ^  Slávy  dcerv**, 
básní  Fr.  Lad.  Čelakovskélio,  Erbenovy  „Kytice*,  Koubkových  satir,  Mácby, 
Hálka  a  Nerudy,  Heyduka  a  Elišky  Krásnohorské,  Svatopluka  Čecha,  Jaro- 
slava Vrchlického,  Sládka,  Zeyera  a  Rud.  Pokorného.  Na  konec  připojeno  ně- 
kolik slov  o  nejnovější  české  produkci  dramatické.  Všecky  úsudky  ve  stati 
obsažené  jsou  samostatné  a  skoro  veskrz  případné.   O  Nerudovi  autor  pravi: 
;,Neruda  est  le  plus  célébre  feuilletoniste  tchčque,  et  c^est  á  lui  surtout  qu'on 
doit  le  triomphe  de  la  tendance  modeme  dans  la  littérature  tchěque.   Ses  re- 
cueils  poétiques  se  distingiient  par  leur  originalitě  et  par  leur  essor  extra- 
ordinaire   Dans  ses  feuilletons  et  ses  petits  romans,  il  est  un  mat  tře  presque 
inimitable:  son  style  est  ďune  concision  admirable  et  pourtant  d*une  limpidité 
et  d'une  pureté  de  cristal,  et  il  donne  a  ses  phrases  le  piquant  ďun  humour 
originál".  Neméně  vhodný  jest  úsudek  o  poesii  Svatopluka  Čecha:   „II  a  un 
sens  trés-développé  du  plastiaue  et  du  pittoresque;  son  expression  est  forte, 
son  style  énergique**.  Vrchlického  charakterisuje  Gaszttowtt  takto:  „Son  verš 
est  briliant  et  plein  d^élegance,  ses  pensées  sont  profondes,  son  imagination 
est  d*ane  richesse  inouíe",  o  Zeyerovi  di:   „Zeyer  est  un  poete  ďun  grand 
style  et  ďune  riche  imagination,  appelé  á  un  briliant  avenir**. 

V  dalších  roČDÍcích  vedle  hojných  zpráv  drobnějších  nalézáme  polaké 
i  francouzské  ukázky  výtečných  Gaszttowttových  překladů  z  knihy  J.  V.  Sládka 
pNa  prahu  ráje",  a  ze  sbírek  Vrchlického  „Dojmy  a  rozmary"  a  „Co  Život 
dal"^.  Kromě  toho  podány  jsou  zdařilé  recense  o  týchž  sbírkách,  dále  zprávy 
o  -NovÝch  básních  epických"  Vrchlického,  o  jeho  ;,Twardowském-',  -Starých 
zvěstech",  „Pouti  k  Eldoradu",  veselohře  „V  sudě  Diogenově"  a  j.,  o  Zeyerově 
„Staré  historii",  Sládkově  sbírce  „Světlou  stopou"  a  Kvapilových  „Zpěvech 
knížecích".  Z  našich  belletristických  časopisů  věnovány  delší  stati  „Květům^. 
„Osvětě^  a  „Lumíru",  kdež  blíže  pojednáno  o  jich  obsahu  a  směru.  Bedlivé 
sobě  všímal  Gaszttowtt  překladů  z  polštiny  do  češtiny,  o  čemž  svědčí  podrobné 
a  důkladné  referáty  o  překlade  ,.Pana  Tadeáše"  od  Ěl.  Krásnohorské,  „Básni* 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  553 

Bohdana  Zaleakého  od  R.  Pokorného,   „Vybraných  spisů''  Z.  Erasiňského  od 
Fr.  Kvapila  a  v  Nečasově  sbirce  „Kvéty  z  polských  luhů". 

Njiuíníme  se  šířiti  o  Článcich  jiného  druhu  z  ročníků  předešlých.  Chceme 
toliko  věnovaH  ještě  několik  sIot  Bulletinu  r.  1884.  a  1885.  V  čísle  20.  na- 
lézáme několik  zajímavých  studii.  Historická  staC  „Jean  Sobieski  et  Jean  Ko- 
chaDowski"  obsahuje  mnoho  interessantniho  a  z  Části  i  nového  detailu,  v  článku 
Gadzttowttově  ^Un  gentilhomme  polonais  a  Paris*'  pojednáno  velmi  zajímavě 
o  příhodách  Šlechtice  Stanislava  Wierzbowského  v  Paříži  v  letech  1679.-1680. 
Studie  „Victor  de  Laprade  et  Sigismond  Krasinski*  seznamuje  nás  o  vřelých 
sympathiich  francouzského  básníka  k  Polsku.   Ve  stati  C.  Gregorowicze  „La 
Pologne  et  la  Knthénie  dans  le  passé  et  dans  le  présent*"   promluveno  o  sty- 
cích a  vzájemných  poměrech  Polákův  a  Malorusů  v  časech  minulých  i  za  pří- 
tomnosti. Mimo  to  nachází  se  zde  ohnivá  báseň  Gaszttowttova  „Morts  et  vi- 
rants*^  a  delŠí  nekrology  „Louis  Hitier**  a  ^ Louis  Nabielak'^.  V  květnovém  čísle 
téhož  roku  upoutá  nás  především  studie  L.  Chodzkiewicze  „Voyage  en  Suisse 
da  comte  Michel  Mniszech   1662.-1667.*',  opřená  na  dokladech  posud  nevy- 
daných. Články  o  polském  průmyslu,  o  polských  umělcích  v  saloně  pařížském 
r.  1884.  a  o  účastenství  polském   na  výstavě  elektrické  ve  Vídni  roku  před- 
cházejícího doplňují  vhodně  programm  listu,  přispívajíce  jak  k  jeho  ceně,  tak 
k  jeho  zajímavosti.  Číslo  22.  věnováno  jest  celé  památce  slovutného    básníka 
polského  Jana  Kochanowského  (1530.-1584.),  jehož  třistaletou  památku  slavil 
národ  polský  právě  v  loni.  Výborná,  znamenitým  rozhledem  a  duchaplným  pro- 
jednáním předmětu  honosící  se  přednáška  slovutné  básnířky  Severiny  Ducniú- 
ské  o  Janu  Kochanowském,  pak   vervyplný,  básnicky  oduŠevněnt   překlad 
/rbren'  Kochanowského  od  W.  Gaszttowtta  jest  obsahem  této  pěkné  publi- 
kace, kteréž  mezi  podobnými  v  literatuře  polské  náleží  jedno  z  předních  míst. 
Gaszttowtt,  který  již  dříve  mistrně  přeložil  do  frančíny  vétsi  čásť  básní  Julia 
Slowackého  a  rovněž  celého  Miciciewiczowa   ,,Pana  Tadeáše*",  osvědčil  se  tu 
opět  jakožto  nejpovolanější  tlumočník  básníků  svého  národa  v  jazyk  francouz- 
ský.  Vládne  formou  svrchovaně  a  sám  básník   postihnouti   dovede   nejlépe 
každou  myšlénku  i  každý  poetický  detail  originálu.  Jeho  ^Thrénes  de  Jean 
Kochanowski'*  náležejí  ku  kabinetnim  kusům  jeho  překladatelské  Činnosti.  — 
Do  sešitu  listopadového  napsal  Kazimír  Stryjeúski  pěknou  a  mnoho  nového 
v  sobě  zahrnující  studii  „Les  poétes  anglais  et  la  Pologne'^,  v  niž  zmiňuje  se 
zejména  o  básníku  Tomáši  Campbellovi,  o  Byronovi  a  Johnu  Keatsovi,  po- 
dávaje ukázky  některých  jejich  prací,  které  vroucími  sympathiemi  k  Polsku 
dýší.  Z  dalšího  obsahu  připomínáme  důkladný  přehled  polských  a  francouz- 
ských revue,  zdařilý  francouzský  překlad  dumky  Zaleského  „Smutná  Krako- 
vanka**  od  E.  S.,  a  zprávy  o  nových  knihách  polských  i  českých.   Z  prvých 
zasluhuje  pozornosti  referát  o  překrásném  románě  Sienkiewiczově  „Ohněm  a 
mečem",  v  oddíle  „Livres  tchéques^  činí  se  zminka  o  „Hanumanu"  Svatopluka 
Čecha,  o  nových   sbírkách  Adolfa  Heyduka,  o  „Perspektivách"  Vrchlického 
a  některých  Jeho  překladech    Rovněž  sympathicky  vzpomenuto  výletu  Českých 
Bokolů  do  Krakova. 

V  ročníku  letošním,  kterýž  doposud  obsahuje  čísla  24.—  26.,  mimo  ob- 
vyklé přehledy  polských  a  francouzských  revue,  zpráv  a  referátů  literárních 
nacházíme  věrný  a  poetickým  půvabem  obestřený  překlad  prosou  idylly  Kaz. 
Brodziůského  „Věslav**  od  W.  Gaszttowtta,  iakož  1  no  velí  Sienkiewiczových 
„Janko  muzikant"  a  „Z  památníku  poznaňského  učitele"  od  téhož  překladatele. 
Z  článků  přednost  náleží  zajímavé  literami  studii  Severiny  Duchiúské  „Casimir 
Brodziúski'',  v  niž  podána  výborná  charakteristika  tohoto  básníka,  a  krásné, 
obsahem  nadmíru  mteressantní  stati  Gaszttowttově  „Victor  Hugo  et  la  Po- 
logne". Touto  prací  dodáno  povaze  velikého  básníka  francouzského,  který 
vždy  pohotově  stál  k  obraně  slabších  a  utlačovaných,  nového  šlechetného  rysu. 
Zprávy  vědecké  a  umělecké  jak  hojností,  tak  i  novostí  se  vyznačují.  Pokud 
86  tfce  literatury  české,  shledáváme  zde  recense  o  Jelínkových  „Črtách  ko- 
záckých",  o  básních  Vrchlického  „Jak  táhla  mračna",  „Twardowski",  o  jeho 
anthologii  z  poesie  italské  a  Vymazalové  knize  „Počátky  slovanštiny  a  litev- 
stiny".  Rovněž  obšírně  a  sympathicky  pojednáno  o  letošním  ročníku  našeho 
^Slovanského  sborníku'* .  Překlady  Miriamovy  Vrchlického  „Vittorie  Colonny" 
a  sbírky  „Duch  a  svět"  podrobeny  kritice  přísné,  ale  věcné  a  závažné. 

Slovanaký  sboniík.  43 


554  Rozhledy  v  literatuře  a  umění. 

Vcelku  třeba  vyznati,  že  Bulletin  čim  dále,  tím  více  soustřeďuje 
v  sobě  cenného  a  zajímavého  materiálu,  jak  uměleckého,  tak  vědeckého.  Ne- 
líčené a  vřele  vždy  osvědčované  s^mpathie  přátelské  ke  vSemu  Českému  zvláif 
našemu  vzdělanému  čtenářstvu  jej  aoporucojí.  Roční  předplatné  činí  toliko 
5  franků.  '    jP.  K. 

Prac^  filoloiciczne  wydawane  przez  J.  Baudouina  de  CourteDay,  J.  Kar- 
lowieza,  A.  A.  Kryúskiego  i  L.  Malinowskiego.  Tom  L,  zeszyt  1. 
(Dokončení.) 

Ve  druhé  rozpravě  sebral  p.  Kartowicz  několik  polských  slov,  jež  ozna- 
čuji hromadná  jména,  typu  bracia,  kteréžto  slovo  odvozené  jak  známo  od 
brat  příponou  -ija,  bylo  původně  Ženského  rodu  jedn.  počtu  (srovn.  české 
bratři  HZ  *bratrija  atd.).  —  Pan  Karlowicz  vyzývá  osoby,  které  se  stýkají 
s  lidem,  aby  sebraly  všecka  slova  dle  vzoru  bracia,  jako  na  př.  ksi^Ža,  fur- 
mania,  kamracia,  muzykancia,  studencia,  wójcia  a  j.  v. 

Pan  Kartowicz  sestavil  také  ^wýkrzykniki  z  koncówkami  czasovymi**, 
jako:  na!  (tu  máŠ!),  nata,  neta,  nacie,  nacieŽ  necie,  nancie,  cichaj, 
c  i  ch  o  j  t a,  litevské :  1 1  c  z  (ticho),  1 1  c  z  t  e  anebo  t  i  c  z  i  t . . . ;  časoslova  utvořená 
z onomatopoetických  kmenův,  jako :  labozié,  niestetaé,  biadaé,  helikač 
(ve  Slezsku  helokač)  a  j.  v. 

Ve  krátké  poznámce  o  r Archivu  fíir  slav.  Philologie"  sv.  IV.  str.  89. 
zastavuje  se  p.  Kartowicz  nad  nejasným  slovem  drát  anebo  zadrat  —  a  nad 
rovněž  temným  „od  curdzeya"  (?).  K  této  poznámce  připojil  p.  Eryůski  do- 
plňující dodatek,  v  němžco  rozbírá  taktéž  některá  jiná  slova,  jako:  wozgrzy  wy, 
od  ochwatu  wodnego  atd. 

Nato  přichází  krátká  poznámka  etymolo^ická  o  slově  a  syn  {oic\f.oq, 
oi^yMy  azymus?),  známém  v  některých  nářečích  haličských. 

Velmi  zajímavou  rozpravu  „Studyja  nad  etymolog!]^  ludow^',  uveřejnil 
prof.  univ.  jagielloůské,  L  Malinowski.  Pojednává  tu  o  značném  počtu  slov, 
označujících  a)  rostliny,  b)  praeparaty  lékární,  c)  potraviny,  nápoje  atd.,  d)  zví- 
řata, půvudu  nejčastěji  cizího,  slova,  kterážto  v  ústech  lidu  se  změnila  tak, 
že  připomínají  jistá  slova  domácí.  Tak  na  př.  jistý  druh  zemčat,  zvan^  anglicky 
Early  Rose,  lid  v  Kujavech  Borových  nazval  lij  —  rozlij  (:=  léi,  rozléj),  rostlinu 
h  y  s  s  o  p  u  s  přezvali  v  iisté  krajině  jménem  i  ó  z  e  f  e  k  (Josífek),  v  jiné  1  i  z  o  p 
(lizaé),  německé  Zwetschke  (čes.  švestka)  ve  Yarmii  překroutili  na  szwaczka  atd. 

Na  to  podává  p.  Rartowicz  zmínku  o  rukopise  Španělského  překladu 
knihy  „O  wojnie"  z  díla  A.  Frvcze  Modrzewského  „de  republica  emendanda*'. 
Rukopis  ten  jest  v  knihovně  císařské  ve  Vídni.  Překladatelem  jest  jakýsi  Jan 
Justinianus  —  jak  p.  Kartowicz  se  domnívá,  tentýž,  od  něhož  pochází  „Ck)m- 
mentariolus  facti  Maximiliani  Bohemiae  Regis^  (Basilej  1554). 

Nyní  následují  aŽ  dvě  práce  etvmologické  o  Visle  od  pp.  Kar^owieze 
a  Hanuše.  Obě  jsou  namířeny  proti  mměni  páně  Fierlingerovu,  uveřejněnému 
v  Kuhn-Schmidtově  „Zeitschrift  fur  vergleichende  Sprachforschung*'  (XXII., 
479.  č),  že  totiž: 

1.  Germani,  Slované  a  Litvané,  když  ieště  tvořili  jediný  národ  a  jednim 
mluvili  jazykem,  Vislu  nazývali  Vik*sla  anebo  Veik'sla; 

2.  že  později  Germani,  oddělivše  se  od  Litvoslovanů,  mluvili  Víhsl.i, 
Slované  však  Visla; 

3.  Že  Visla  již  tehdáž  byla  hranicí  mezi  kmenem  germánským  a  slovan- 
ským, když  kmen  litevský  co  do  jazyka  nebyl  se  ještě  oddělil  od  Slovanů ; 

4.  že  již  ve  stol.  V.  před  Kr.  Visla  tvořila  východní  hranici  GermanA. 

Nemoha  tu  dopodrobna  rozbírati  argumentace  páně  Fierlin^erovy.  aniž 
protivné  důkazy  učenců  polských,  podotýkám  i ediné.  Že  pp.  Karlowicz  a  Ilanns 
bojujíce  zbraní,  kteroužjim  podává  věda,  rozhodně  porážejí  mínění  páně  Fier- 
lingérovo.  Zejména  p.  Hanuš  vyvozuje  toto: 

1.  Formy  Vistula,  Vistla,  Visela  představují  zněni  nejstarší  formy  slo- 
vanské Vis-tla  (Wistla).  Slovo  to  znaČi  vodu  v  pohybu,  jako  „něco,  oo  se 
močí,  rozlévá,  rozplývá". 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméni.  555 

2.  Forma  Wísla  (Visla)  vznikla  způsobem  fonetickým  z  Wistla  (Vístla) 
jd^é  dfíve,  než  plemena  slovanská  se  rozdělila  na  zvláštní  skupiny.  Název 
ten  přijali  též  Litvané. 

B.  Slova  Weichsel  počali  Némci  poměrně  dosti  pozdě  užívati.  Usnadnila 
to  snad  dolnoněmecká  jeno  forma  wissel.  Starší  germánské  dialekty  máji  s  1  o- 
vanskoa  formu  Visla  anebo  Vistla. 

i.  Není  pevných  dat  ku  tvrzeni,  že  již  v  době  germanskoslovansko- 
litevské  jednoty  jazykové  nazÝváno  Vislu :  Vistla  anebo  Veistla,  ačkoli  kmen 
toho  slova  bezpochyby  již  v  době  praindoevropské  obsahoval  pojem  vody. 

Po  tom  dočítáme  se  několika  zevrubnějších  i  drobnějSích  článkův  i  po- 
známek prof.  Malinowského,  které  zasluhují  co  největěího  povšimnutí.   Ctěný 
spisovstel  rozebírá  nejprve  několik  výrazů  polských,  nejen  obyčeiných.  leč 
i  jmen  rodinných  původu  litevského.  Patmo,  že  tu  nelze  podati  úplný  obsah 
té  rozpravy,  ježto  b;^  bylo  třeba  celou  ji  opakovati ;  upozorníme  tedy  aspoň 
na  nejdůleŽitějŠi  části  piice  této.  Prof.  Malinowski  soudí,  že  litevské  áitwaras 
(drak  létající)  je  téhož  původu  jako  polskočeské  potvora  a  staropolské  a 
i  v  lidu  užívané  oéwiernica,  očwiara;  odvozuje  pak  slovo  brednie  =  ledajaký 
tlach,  msk.  ópe^HH,  Óphahh,  z  litv.  brédné,  és  (žerty,  úštipky)  a  časoslovo 
bredzié  (žvaniti),  rus.  ópefljiTh  z  litv.  brédyju,  -yti  (klamati  atd),  daná  fv ná- 
rodních písních:  daná  moia  daná.,   z  litv.  dainá,  ós  ==  světská  písnička; 
dryblaB  =  l.  neohrabaný  kfiň,  2.  nemotorný  sedlák,  z  litv.  dremblys  anebo 
dramblys  (Dickbauch) ;  d  ry  gan  t  (hřebeí*)  z  litv.  drigantas  ;paskudny  (Špatný, 
ošklivý,   nečistý)   z  litv.  paskutlnis   (poslední,   srovn.  paskuČ  =  potom,   po- 
zději) atd. 

Velmi  zajímavý  je  také  vývod  prof.  Malinowského,  že  polské  szpérka 
8z pyrk a  (Škvarek,  vyškvařený  kousek  slaniny)  pochází  z  litv.  spirgas, 
kteréžto  slovo  značíc  totéž  jako  szpérka,  jest  v  etymol.  spojení  s  onomato- 
poetickými  Časoslovy  spirgau,  splrgyju,  spirginu  (škvařiti).  Učenci  již  neiednou 
se  zabývali  slovem  tímto.  NemÝlim-li  se,  tedy  již  Matzenauer  (Cizí  slova 
ve  slov.  řečech)  domýšlel  se  jeho  původu  slovanského;  p.  Karlowicz  odvodil 
to  slovo  z  českého  Šperk,  odvolávaje  se  na  polské  okrasai::!.  condimen- 
tam,  2.  ozdoba  (Archiv  fQr  slav.  Phiíol.  III.  664.).  Prof.  Jagié  měl  za  to  (Arch. 
V.  664.),  že  szpérka  =  něm.  Schwarte,  upozorňuje  na  horvatské  a  slovinské 
švarkli  a  šverkli.  Konečně  sám  prof.  Malinowski  kdysi  odvodil  szpérka 
z  něm.  Speckgríefe  (Kuhn,  Beitr.  VI.  298.).  Slovo  toto  bylo  tedy  již  nejednou 
předmětem  badání,  nyní,  iak  se  zdá,  původ  jeho  jest  náležitě  ustanoven.  Po 
dotýkám  zde  ieště,  že  slovo  szpérka  přešlo  též  do  některých  niU^ečí  ně- 
meckých, V  dílku  Rudolfa  Templeho  „Historisch-Ethnografisches  aus  den  TrUm- 
mem  altdeutschen  Wesens^  (Pěst,  1868.)  čteme  totiž  na  str.  33.:  „An  Kraut 
an  Sperka*)  traischta**)  ofá  Aem..  .** 

Pan  Malinowski  uvádí  ještě  mnoho  Jiných  slov  původu  litevského,  jako 
na  př.  tarabanič  sif  (nemotorně  vejiti)  z  litv.  tarabinů  (nemotorně  něco 
zdvihati),  tararuszki  (Šprým  potm.)  ztarin  (povídati,  mluviti);  wi^cierz, 
rus.  aeiiTepi  z=  1.  jakási  síť  na  lovení  ryb,  2.  léčka  na  ptáky,  z  litv.  wen- 
taris  (veliká  síť...  Kurschat),  wentara  (siř. . .  Nesselmann),  wentere  (síť, 
Voelkel,  Brflckner).  Prof.  Briickner  pokládal  ta  slova  litevská  za  přisvojená 
ze  slovanštiny,  prof  Malinowski  naopak  soudí,  že  byla  původně  v  litevštině 
a  teprve  pozaěji  přešla  do  polštiny  a  ruštiny  (neboť  jiní  slov.  jazykové,  ať 
živí  ať.  neživí,  slov  těch  vůbec  nemají). 

Jazyk  litevský  působil  nejen  ve  slovník  polský,  leč  i  ve  skladbu  Po- 
lákd  přebývajících  na  Litvě.  Prof  Malinowski  podává  k.tomu  několik  důkazů. 

Ve  krátkém  Článku  věnovaném  slovům  nimam  (nemám),  nimog^  (ne- 
mohu), Jak  totiž  slýcháme  v  lidu  a  v  obyčejném  jazjrku  vzdělaných  tříd  kromě 
provincii  litevských  n i e  mam,  nie  mo^e,  dokazuje  zejména,  že  i  v  nimam 
nevzniklo  vlivem  následujícího  w,  ale  Žt»  jest  výsledkem  kontrakce;  nimam  zz 
ne  jímám,  néimam,  nlmám,  analogie  tvaru  ňimam  měla  pak  vliv  na  vznik 
nimoge. 

*)  Dor  Speck 
**)  traischen  =  postříkati  nějakou  tekutinou. 


556  Rozhledy  v  literatuře  a  umgni. 

Nato  probírá  prof.  Malinowski  etymologii  slova  Skierniewice,  druhdy 
8  k  w  i  e  r  n  i e  w  i  o  e  (Squyemyevicze  1491 .,  Squimiewicze  1502.) ;  -ewic  ukazuje, 
že  jest  to  patrony mikum,  utvořené  od  jména  osoby,  které  mohlo  míti  tvnr 
podstatného  jména  skwini  (staroslov.  skvnnh  zz  macula)  anebo  přídavného 
skwiern,  staroslov.  skvrbni).  Prof.  Malinowski  uvádí  pak  polská  slova,  v  nicbžtu 
ty  vzory  se  vyskytuji. 

Po  té  upozorňuje  na  jisté  části  složené,  jež  slouží  k  utvořeni  jmen  ptákiV 
1.  ja-  íiast-rí^b,  staroslov.  ja-r^b-B,  pol.  ja-rz§b-ek,  litv.  je-rubi,  jestřábi;  2  jast- 
(jaskólka,  staropol.  jast-koía,  jast-kol-ica,  laŠtovka);  3.  so-  (so-kol,  so-wa); 
4.  -reb  (jast-r^bt,  jas-rebi.),  5.  -koř,  kola  (so-kol,  jast-kohi),  jichž  etymolo- 
gický  význam  těžko  urátéji  vyznačiti. 

„Cizí  akcent  ve  výrazech  polských"  jest  název  krátké  poznámky  proí. 
Malinowského.  Příklady:  rzeczpospólita  vlivem  laé  res  publica:  na 
Litvě:  urzédnika,  urzédników,  urzednikami,  vlivem  rys.  Činovnik,  činovniku, 
čmovnikami. 

Ve  článku  „Mucha  genitalia*'  uvádí  pak  prof.  Malinowski  poučný  příklad 
kritiky  staropolských  textů.  V  tak  zvané  „Bibli  králové  Žofie**  (Genes.  IX.  23 ) 
jest  místo  následující :  . . .  przikrigeta  nagoszcz  oczcza  swego  mucJii  g  e  g  o 
wiócey  nye  wydzali . . .  Poněvadž  ve  Vulgátě  jest:  „et  patris  virilia  non 
viderunt",  tedy:  viriliaii:mucha?  Hádanku  tu  rozlušCuje  text  český.  V  české 
bibli  Zablockého  čteme:  „a  otce  sweho  muzske  wieci  newidechu"  (?).  Uka- 
zuje se  tedy,  že  polský  překladatel  rozuměje,  Že  wieci  n:  wiece  m  více  pře- 
ložil wiócej  (plus);  mužské  však  pokládal  za  dimin.  od  mucha  . . .  Takto 
vzniklo  ono  mucha  zz  virilia.  Taktéž  poučné  a  zajímavé  jest  vysvětleni,  jak 
vlivem  českého  šlapej  a  stupeň  vzniklo  v  bibli  králové  Žoíie  sziopieú. 

Prof.  Jos.  Przyborowski  uveřejnil  „Urywek  kazaň  dla  mlodziežy  szkolnčj, 
z  „glosami  polskimi"  z  XV.  stol.  Poněvadž  tisk  „Prací"  poČal  se  r.  1884.,  kdy 
Poláci  slavili  památku  Rochanowského,  je  tu  též  mezi  rozpravami  filologickými 
„Piesň  ku  pami^tce  Jana  Kochanowskiego",  napsaná  před  80  lety  od  knéze 
Nikodéma  Muáníckého,  a  neznámé  z  pramenů,  zejména  ze  krakovských  sbírek 
archivalních  Čerpané  podrobnosti  o  rodině  Kochanowských,  sebrané  Stanisla- 
vem Windakiewiczem,  žákem  university  jagiellonské.  Je  to  velmi  vzácný  pří- 
spěvek k  Životopisu  Rochanowského. 

Nato  následují  rozbory  a  zprávy.  Nejprve  dr  Hanuš  rozbírá  doktorskou 
práci  Leona  Biskupského:  „BeitWige  zur  slavischen  Dialectologie^,  jejížto 
předmětem  je  hláskosloví  jednoho  z  nářečí  kaŠubských  v  západním  Prusku, 
zejména  brodnického.  Recensent  vytýká  sice  některé  dosti  nápadné  omyly 
v  té  práci,  přiznává  však,  že  poskytuje  pro  jazykozpyt  mnohem  jistější  látku 
nežli  spisy  Cenový,  ano  i  Hilierdingovy  a  Dendowského. 

Dosti  nepříznivě  vyjadhne  se  týž  recensent  o  české  knížce  Josefa  Ko- 
láře: Hláskosloví  jazyka  polského.  Na  nových  základech  a  žňového  hlediště 
sepsal . . .  (Zvláštní  otisk  ze  zpráv  o  zasedáni  král.  české  spol.  nauk.)  Věnuje 
jí^  však  velmi  zevrubnou  úvahu,  ,  aby  přesvědčil  spisovatele,  že  jsme  ji  četli 
důkladně".  Dr.  Hanuš  podává  také  obsah  prvního  svazku  spisu  F.  Techmera : 
Internationale  Zeitschrift  fur  allgeni.  Sprachwissenschaft  (Lipsko  1884.),  trošury 
slavného  J.  Curtia:  Zur  Kritik  der  neuesten  Sprachforschung  (Lipsko  1885.), 
a  oceňuje  rozpravu  dra.  Ábela  o  jazyku  velko-  i  maloruském,  přeloženou 
z  angličiny  do  němčiny  od  R.  Dielitze  (Lipsko  a  Berlin  1886.),  vytýká 
spisovateli  značnou  neznalost  jazyka  ruského,  o  němžto  psal.  Mimo  to  Čteme 
tu  velmi  příznivou  zmínku  dra.  Hanuše  o  „The  Sanskrit  reader"  (Bombay  1884  ). 

Konečně  pan  Krynski  velmi  obšírně  (skoro  na  3  str.)  rozepsal  se  o  ne- 
šfastném  díle  „Skarbiec  odkryty  bogactwa,  pifknoáci  i  wszystkich  prawidel 
ZMsadniczych  mowy  i  pisowni  polskiéj"  od  Božydara  Ožyůského  L  ,  až  konečně 
zahrnul  úsudek  svůj  o  této  dosti  podivné  knížce  v  tato  slova :  „Naši  ejamina* 
tické  literatuře  bylo  by  užitečnější,  kdyby  ten  , Skarbiec  odkrýt}'  byYnavž«ly 
zůstal  ukrytvm."  Zevrubnou  recensi  věnoval  p.  Kryťiski  také  kniŽce  Ant.  Bema  : 
„Zarys  wykíadu  mowy  polskiéj  wedlug  wskazówek  jfzykoznawstwa  porównaw- 
czego"  (V^arěava  1883.),  díla  „stojícího  v  nejedné  příčině  výše  nežli  mnohé 
grammatiky  psané  z  nadšení'*,  ač  není  bez  chyb  četných  i  značných.    J  B. 


Rozhledy  v  litemtuře  a  uměDi.  557 

Dia  po^orzeleów.  Pismo  zbiorowe.  1885.  Warszawa  1885.,  str.  48. 

Před  dvěma  měsici  stihla  lítevBkopolské  město  Grodno  krutá  pohroma. 
V  dějinách  polských  přemnohými  památnými  skutky  proslavené  a  shiSně  vý- 
suvné město  lehlo  přes  noc  z  cfvou  části  popelem.  Z  mnohých  památných  budov, 
v  nichž  odehrával  se  nejeden  obřad  slávy  polské,  nezAstala  než  příšerná  ssu- 
tina  a  tisíce  lidi  pozbaveno  přístřeší  i  posledního  majetkn  svého.  DobročinnosC 
polská,  tolikráte  již  osvědčená,  učinila  i  tentokráte  po  míře  možnosti  svou  po- 
vinnost Také  z  vnitřního  Kuska  nadešla  pomoc.  —  Hned  po  osudném  požáru 
vznikla  ve  Varšavě  myšlénka,  vydati  ve  prospěch  pohromou  stížených  publi- 
kací na  způsob  Ziarna,  Dia  Zagrzebia.  našeno  Národ  sobě  a  t  p.    Redakci 
ochotně  přiial  p  Adam  Plug,  redaktor  varšavských  Klosfi.   Máme  nyní  před 
sebou  výtisK  této  pnblikace,  obsahující  vedle  titulního  obrazu  Andriolliho  pří- 
spěvky as  130  spisovatelů  polských.  Jest  to  utěšená  kytice  myšlének  společ- 
nosti velice  pestré:  básně,  kratičké  povídky,  Články  povahy  poučné  a  pouhé 
jif»kry  myšlenkové.  K  jednotlivostem  obraceti,  se  nelze,   podotýkáme  jen,  že 
mnohý  příspěvek  nazvati  lze  pravou  perlou.  Účel  dobročinného  podniku  do- 
sažen jest  cele   i  není  pochybnosti,   že  knížka  tato  ocitne  se  také  v  rukách 
naáich  péstitclA  polské  řeči  a  literatury. 

Litujeme  jen,  že  i  na  takové  publikaci  zůstavila  místní  censura  zlověstné 
stopy.  Vědí  to  též  dobře  ruští  spisovatelé.  R  neuvěření  a  přece  —  pravda!  Z  pří- 
spěvků ccnsurou  škrtnut}'ch  uvádíme  jako  příklad  tiskových  poměrů  následu- 
jící verš,  otištěný  v  haličských  a  poznaňských  časopisech: 

Wole  milczeč. 

Wole  milczec,  gdy  nedzny  konwenans  mi  broni, 
Abym  cale  uczucie  w  jedněm  zwartezy  slowie, 
Rzekla:  „kochám  ci^**  ternu,  co  t^sknit^c  w  ustroni, 
Sam  mi  pragnieú  swéj  duszy  pierwszy  nie  wypowic  .  . . 

Zumilkno  . . .  tajemnicy  mojéj  nie  odsloni 
Ani  džwlek,  ani  oko  w  spojrzenia  wýmowie  . . . 
Wole  milczeč  —  z  skinienia,  z  usciánienia  dloni. 
Ani  nawct  z  westchnienia  nikt  sie  nie  dowie 

Odyby  on  . . .  Nic! . . .  nim  takže  tá  sama  przyczvna 
Rzadzi,  ten  sam  mróz  v  piersiach  slów  zámraza  brzmienia. 
Okrzyki  serca  gluszy  i  w  lód  tchnienia  scina. 

Duszom  naszym  za  balsam  i  za  pokrzepienie 
Niechaj  služy  swiadomoéé  o  sobie  jedyna  — 
Ústa  nicch  milcza,  ale  nich  mówi  —  milczenie. 

Podivno !  Zdá  se,  že  tato  erotická  soneta  neobsahuje  pranic  závadného. 
Ale  censuře  nešlo  o  smysl  obsahu,  nýbrž  o  to,  že  počáteční  písmeny  so 
nety  sestavují  slova   « Warszawa- G  rod  nu*.   A  skutečně   v  publikaci  tištěné  ve 
Varnavé  ve  prospěch  Grodna,  nebylo  dovoleno  zmíniti  se  o  —  Grodnu. 

Zdá  se  to  býti  malicherné?  Nikoliv.  Právě  malicherností  svou  jeví  se 
věc  ve  světle  děsném  Taková  drobná  fakta  buďte  mčřítkcra  těm,  komu  mi- 
lejší jest  poznání  pravého  stavu  věci  a  prosté  pravdy,  neŽ  írase  a  lež,  vynika- 
jící ze  tmy  neb  bláta.  K. 

Cvia^nfk  drnžtvA  za  iiinjetnost  i  inn^tctni  obrt  u  Zap^rebu.  Rediguje 
(Ir.  Ivan  BojniČic,  tajemník  družstva  a  adjunkt  archaeol.  musea  v  Z>ihřebě. 
Ročník  I.,  svazek  1.'  Záhřeb  1885.  Nákladem  družstva,  tiskem  C.  Albrechta. 

Tak  zove  se  organ  chrvatské  „Umělecké  Besedy"  pro  umění  a  umělecký 
průmysl,  a  jest  zajisté  zjevem  pozoruhodným  v  nynějším  národním  a  kultur- 
ním rozvoji  Chrvatů,  dávaje  svědectví  o  tom,  že  smysl  pro  rozvoj  umění  za- 
sahuje u  nich  již  do  širších  národních  vrstev.   Úlohu  vytkl  si  list  ten  blaho- 


558  Rozhledy  v  literatuře  a  nměui. 

dámou:  vzbuzovati  lásku  k  uměni  vůbec,  a  domácimu  zvlášť,  jmenovitě  osvě- 
žiti domáci  umělecký  prí^mysl  v  typech  národních.  První  svazek  obsahuje  tyto 
rozpravy:  red  dr.  Bojnicié  uvažuje:  .Jak  by  se  povznésti  mělo  církevní 
umění  v  Chrvatsku".  —  C.  Truhelka  v  příspěvku  ,o  dřevořezbárství"  roze- 
bírá stilistický  rozvoj  xyloplastiky  a  poměr  její  ku  skulptuře,  přihlížeje  k  ní 
8  hlediska  figuralnčho,  dekorativného  a  pr&mvsfového.  Dřevořezba  je  Slovanflm 
od  věků,  jmenovitě  Rusům,  Rusínům  a  Srbochrvatům  pravÝm  národním  za- 
městnáním, jsouc  n^iskrz  rázu  dekorativného.  Nato  líčí  se  historický  rozvoj 
dřevořezby  od  XIII  věku  poěínaje  až  na  naŠi  dobu.  —  Dr  J.  Kršnjavi 
prlnáSi  resultaty,  k  nimž  dospěl  prozkoumávaje  «domácí  industrii  na  bnda- 
peŠCské  výstavě**,  nuěež  rozebíraje  původ  domácí  industrie,  přichází  k  ťisudku, 
že  ornamentika  domácí  industrie  těch  národA,  n  nichž  se  dosud  zachovala  — 
jest  původu  římského  a  byzantského.  —  Dr.  Bojnicié  ve  článku  «o  uměni 
a  průmyshi  v  nejnovější  době**,  neb  zřetelněji,  o  umění  na  moderních  výsta- 
vách, kára  kramářskou  povahu  dnešních  výstav,  naČež  posuzuje  jednotlivé 
výstjivy  samé  v  berlínské  akademii,  v  národní  galerii  berlínské,  v  monakovském 
spolku  umění  atd.)-  Následují  různé  zprávy  z  oboru  uměleckého,  a  dodány 
v  příloze  dva  obrazy:  chrvatský  pavillon  na  budapešťské  výstavě  a  dřevěný 
oltář  v  záhřebském  museu  pro  uměni  a  průmysl. 

„Glasnik*'  dostávají  élenové  družstva  darem;  jinak  roční  předplatné  5  zl. 

Podotj^káme,  že  činné  „Družtvo  umjetnosti"  v  Záhřebe  vydalo  pro  Členy 
svým  nákladem  r.  1883.  krásné  illustrované  dílo  prof.  dra.  J.  Rršnjavého: 
„Dějiny  starokřesfanského  umění'',  a  r.  1884.  téhož  „Oblici  graditeljstva  u  starom 
vieku  i  glavna  naČela  gradjevne  íjepote''  se  111  illustracemi.  J.  K, 

Slovenské  národ,  pravljice   in   pripovedke.  Zbral  B.  Krek.    Vydány 
v  prostonárodní  knihovně  „Ljudska  knjižnica**,  svazku  13.  a  14.,  str-  1.— 117. 

Bibliotheka  tato  teprve  od  nedávné  doby  vydávaná  nákladem  tiskárny 
Janeze  Leona  v  Mariboru  (Šolska  ulica  2.),  prokázala  již  valné  služby  popu- 
lární literatuře  slovinské.  Svou  téměř  neslV^chanou  láci  přístupna  je  i  nejchudším 
třídám  národa,  a  proto  podnik  tento  schvalujeme  co  nejvřeleji,  vědouce,  že 
jím  mnoho  nových  přátel  písemnictví  slovinskému  ziskáuo  bude  mezi  prostvm 
lidem.  Přinášíf  poučné  i  zábavné  spisy  starší  i  novější,  a  pokračuje  velmi 
rychle  i  čile.  Ks^áý  měsíc  vychází  po  dvou  sešitech  o  čtyřech  tiskových  arších, 
a  jednotlivé  svazky  stojí  pouze  6  kr.  V  dosavadních  sešitech  sbírky  té,  vy- 
dávané redakci  Lavoslava  Kordeše  v  Mariboru,  nalezli  jsme  mimo  jiné  též 

A.  Jiráskovu  povídku  „Za  očin  dom*',  a  kan.  Václava  Štulce  „Máti  id  sin**. 
Než  nejdůležitější  pro  nás  spis  obsahují  řečené  JíŽ  svazky  s  názvem  „Slovinské 
národní   báchorky  a  pověsti",   které   z  časopisův  a  jiných   publikací    sebral 

B.  Rrek.  Sbírka  tato  obsahující  celkem  50  Čísel,  určena  ie  v  prvé  řadě  pro- 
stému lidu  k  zábavě  a  poučení.  Z  jeho  úst  ty  ušlechtilé  plody  vyliv,  i  vracejí 
se  opět  k  srdci  jeho,  aby  bránily  ústní  podáni  záhuby,  a  probouzely  i  osvěžo- 
valy památku  prostonárodních  plodů.  Avšak  vedle  tohoto  účelu  dosahi^je  vy- 
davatelstvo i  jiného,  neméně  důležitého,  zavděčujíe  se  oněm  badatelům,  kteří 
ku  svým  studiím  této  části  tradicionalni  literatury  nezbytně  potřebují.  Jak 
známo,  jsou  pověsti  slovinské  většinou  roztroušeny  po  nejri>zmanltějšícn  časo- 
pisech nejen  nám,  nýbrž  i  Slovincům  samým  velenepřistupných,  aneb  v  knihách, 
které  tolikéž  dávno  již  z  oběhu  vyšly.  Proto  jsme  p.  vydavateli  velmi  po- 
vděčni  za  tento  počátek  příručného  souboru  zajisté  s  pih  a  úplnou  spolehli- 
vostí sneseného.  Z  jmen  v  předmluvě  uvedenýcn  shledáváme  se  s  mnohými 
výtečnými  znalci  ústní  literatur}',  jako  jmenovitě  s  prof.  M.  Valjavcem,  od 
něhož  jest  tu  celkem  13  pověstí,  zasloužilým  Ivanem  TuŠkem,  Fr.  Erjavcem, 
J  JurČičem,  Ivanem  Macunem,  L.  PodgoriŠkým  a  j.  —  Matija  Valjavec  vydal 
již  r.  1858.  „Národně  pripoviedke*'  sebrané  ve  Varaždinu  a  okolí  jeho  Tstr.  315.) ; 
o  jiné  však  samostatné  sbírce  prostonárodních  pověstí  slovinskÝcn  nevíme. 
V  novější  době  mnoho  příspěvku  nalézti  lze  v  Časopisech  „Zvonu"  a  „Křesu  ^, 
jakož  i  jiných  publikacích.  (Srovn.  též  dílo  dra.  Fr.  Krause:  „Sagen  nnd  Máhr- 
chen  der  Siidslaven  in  ihrem  Verhaltniss  zu  den  Sagen  und  Mahrchen  der 
iibrigen  indogermanischen  Volkergruppen  Dva  svazky,  Lipsko  1883.— 1881., 
v  němž  užito   mimo  jiné  též   Valjavcových  pověstí  tištěných  i  rukopisných.) 


liozhlcdy  v  literatuře  a  uměni.  559 

Doporuéujeme  tuto  B.  Krekovn  sbírku  v8em,  kteří  se  ústní  literaturou 
slovanskou  zajímají,  doufajíce,  že  nakladatelstvo  ,,Ljndske  kujižnice**  bude 
pokračovati  y  záslužném  souborném  vydáváni  téchto  národních  plodů.  —  Ko- 
nčené také  rádi  vidíme,  že  i  Sloví nci  po  příkladu  SrbAv  a  Chrvatň,  kteří  již 
četnými  periodickými  knihovnami  se  nonosí,  počínají  vydávati  spisy  své  ve 
zvláitnico,  laciných  bibliothekách  (posud  víme  o  dvou  podobných  podnicích: 
^Narodna  bibliotéka*  a  „Ljudska  knjižnica"  >,  Čímž  literatuře  své  velice  pro- 
spějí. Mnoho  výtečných  spisA  starších  leží  ladem  v  časopisech  zcela  nepřístup- 
ných, takže  možno  říci,  že  valná  Čásf  dnchovnich  plodů  slovinských  i  pro 
nžší  kruhy  čtenářské  ťiplné  je  ztracena,  jak  jen  ku  škodé  Čtenářstva  tak  i  spi- 
Bovatelstva.  Podobnými  lacinými  knihovnami  zajisté  bude  tomuto  zlu  učiněna 
přítrž,  a  zároveň  bude  platnéji  vydáno  svědectví,  že  literatura  slovinská  není 
tak  chnda,  jak  se  obyčejně  za  to  má,  když  se  k  literárním  pracím  v  časopisech 
zřetele  nebéře.  J.  KoubU, 


Zabytki  prgedkistoryczne  ziem  pohkich.  Znamenitého  díla  tohoto  vyšel 
právě  nákladem  a  péČí  Archaeologické  kommisse  akademie  nauk  v  Krakově 
ěisti  I.  seéit  3.  Dílo  toto,  jehož  spisovatelem  jest  p.  Godfryd  Ossowski,  vy- 
chází v  jazyku  polském  a  francouzském  i  vyniká  vzornou  soustavou  vědeckou, 
oplývajíc  nad  to  podrobnými  kresbami.  Dílo  toto  může  viem  anthropolog'ickým 
a  archaeologickým  časopisům  v  plném  smyslu  slova  znění  za  vzor  sloužiti, 
nebof  jen  z  pouhého  pohledu  na  přiložená  vyobrazení  lze  každému  odborní- 
kovi textu  domysliti  se.  —  Pan  Ossowski  požívá  jako  odborník  chvalné  po- 
věsti, kterou  neméně  svými  výzkumv  jeskyň  z  okolí  krakovského  (nveř  ve 
Zbioru  viadomoéci  do  anthropologie  krajowéj)  rozmnožil.  Upozorňujeme  naše 
domácí  pány  anthropology  a  archaeology  na  práce  neúnavného  badatele  tohoto. 

Břet.  Jelínek. 

Hrvataka  omladinay  list  zabaví  i  pouci  zove  se  nový  časopis  chrvatský, 
jehož  první  seŠit  vvSel  právě  v  Záhřebe  V  časopise  tom  sejde  se  literární 
omladina  čackých  Chrvatů.  První  sešit  obsahuje  pěknou  báseň  HarambašiČovn 
(Hrvatskoj  omladini;  a  drobné  příspěvky  (básně  a  povídky)  od  Kirína,  Mihi- 
kuviče,  DraŽenovióe,  Kranjčevióc,  Langa,  Lemana  a  Milky  Pogačiéové.  Hlídka 
vyniká  pestrosti.  Přejeme  tomuto  novému  Časopisu  mnoho  zdaru.  Hrvatska 
omladina  vychází  jednou  za  měsíc,  předplatné  na  rok  obnáší  3  zl. 

CTHXOTBopeHia  H.  C.  TypreneBa.  Básně  I.  S.  Tnrgeněva  vyšly 
ve  zvláštním  vydání,  tvořícím  velký  díl  o  15  arších.  Čistý  výnos  jest  věnován 
k  zbudování  poprsí  nad  hrobem  autora.  —  Celý  díl  je  rozvržen  na  Čtyři  části. 
První  čásf  obsahuje  čtyři  epické  básně:  „Paraša-,  ^Uazgovor",  „Poměšíik'* 
a  „Andrej  \  Druha  Čásf  zahrnuje  32  drobně  básně.  Třetí  čásf  má  přei(»žcné 
básně  a  Čtvrtá  obsahuje  epigramy  a  úryvky,  nalezené  v  posmrtných  ruko- 
pisech autora.  —  Známo  jest,  Že  Turgeněv  nepřikládal  svým  mladistvým  bás- 
ním pražádnou  cenu.  —-  ^Citim  skutečný,  téměř  fysický  odpor  k  svým  básním  — 
i  nejen  že  nemám  ani  jeden  exemplář  svých  básní  —  ale  i  mnoho  bych  dni, 
aby  jich  ani  nebylo  na  světě.  V  bibliothece  Čerkesova  na  Ně  ském  Prospektu, 
kde  se  zachovává  všeliké  haraburdí,  možná  že  i  na  toto  haraburdí  narazíte,'' 
psal  Turgeněv  19.  července  1874.  panu  Vengcrovu  A  dne  10  prosince  1875. 
psal  témuž  panu  Vengerovu:  .Návrh  Váš,  aby  byly  vydány  mé  básně  ve  pro- 
spěch Hercegovinců,  pokládal  bych  za  úsměšek,  kdybych  mohl  předpokládat, 
že  chcete  se  mnou  mluvit  v  ironii.  Krátce  a  dobře,  Váš  návrh  rozhodně  za- 
mítám." —  Přes  to  všecko  je  souhrnné  vydání  básní  Turgeněvových  velmi 
vítané  všem  jeho  ctitelům  —  vidíme  v  nich,  jak  se  tužil  Turgeněv  na  poli  bás- 
nickém a  jaké  idey  rozpalovaly  jinocha.  V  epickÝch  jeho  básních  vidíme  ná- 
črtky těch  názorův  a  povah,  jež  1  vypracoval  s  takou  úplností  a  pravdivostí  ve 
svj^ch  pozdějších  prosaických  spisecn.  Vedle  krásnýcn  okouzlujících  obrazů 
přírody  vyskytuji  se  v  epických  jeho  básních  mista  mdlá  a  slabá,  nucená  a 
těžkopádná,  1  lze  pozorovati,  že  Turgeněv  z  počátku  velmi  velké  nesnáze  měl 
8  formou,  rýmem  a  veríem.  On  nebyl  zrozen  pro  „metrickou  poesii"  a  těžce 
8i  osvojoval  tento  ..způsob,  jímž  mluví  nesmrtelní  bozi"  —  než  konečně  po 
velkém  namáháni  a  cviku  přece  dosáhl  i  v  řečeném  způsobe  velké  virtuosnosti, 


560  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni 

než  právě  v  této  době  úplně  se  oddal  již  básněni  v  řeči  prosaické.  Mnohé  jeho 
drobné  básně  připomínají  péro  Puškina  a  Lermontova.  Perlami  čisté  poesie, 
majícími  absolutní  cenu,  jsou  jeho  básničky  „Na  cestě"  (Bi.  aoporH),  „Jarní 
večer**  (Beceimiň  Be^ep-b),  „Bezlunná  noc  (ĎesjíynHafl  HO»jb\  „Houře**  (rpoa.u, 
^Před  honbou"  Tlepe^íi^  oxotoíí),  „První  sníh'  íITcpBbiH  cii1in>),  /Joulám  se 
nad  jezerem"  (BpoMcy  na^T.  oaepoMT*),  „Odkud  věje  tišinou"  (O/íífy^íi  uterb 
TumuHořp,  konečně  několik  míst  z  jeho  popisné  básně  „Vesnice"  (^epeana). 
Z  tří  přeložených  jím  básní  vyniká  zvláště  báseň  „Tma-  z  Bvrona.  -  Za 
nejzdařilejší  pokládal  Turgeněv  obsáhlou  báseň  svou  „Pop",  i  přál  si,  aby  byla 
zachována,  že  prý  vyniká  neobyčejným  vtipem,  hravostí  a  nenuceností  veršů. 
V  knize  vydané  otištěna  jest  však  pouze  vstupní  čásf  •  báseň  se  nehodí  pro 
veřej  nosf  z  censurních  ohledli  v  a  bude  tedy  se  šířiti  po  Rusi  v  litografovaných 
spisech,  jak  se  to  děje  se  „Zpovědi  hraběte  Tolstého",  jak  se  to  dělo  s  Gribo- 
jedovým  dramatem  „Gorem  ot  uma"  a  s  mnohými  básněmi  PuŠkina,  Rylejeva, 
knížete  Vjazemského  a  j  l)r.  Durdik 

Družstvo  sv  Jeronýma.  TíQ  zprávy  o  výtečném  tomto  chrvatském  spolku 
pro  síření  osvěty  v  nejširších  kruzích  národa,  laskavě  nám  zaslané  p.  Fr.  B. 
ze  Záhřeba,  podáváme  pro  nedostatek  místa  pi*ozatim  tato  velice  zajímavá  data : 
Družstvo  sv.  Jeronýma  (Društvo  sv.  Jeronima)  bylo  založeno  r.  1869.  a  vy- 
dalo během  toho  času  56  knih  pro  lid  chrvatský  Obsahem  jsou  knihy  tyto 
poučně  zábavné,  z  části  i  náboženské  (životy  svatých).  Zvláštní  pozornosti  za- 
sluhuje obšírné  a  dftkladné  dílo  páně  Klaiéovo:  Opis  zemlja,  u  kojih  stanuju 
Hrvati  (tři  svazky:  XXXVIIL,  XL.,  XLIX ).  -  Roku  1868.  čítalo  družstvo 
sv.  Jeronýma  celkem  jen  98  členft  a  jmění  obnášelo  asi  4000  zlatých,  po  Šest- 
nácti letech  (1884.)  vzrostl  však  počet  členil  na  6242  a  veškerý  kapitál  obnáší 
84.389  zL!  Družstvo,  které  z  počátku  vedle  kalendáře  „Danica"  jen  leckdy 
po  jedné  zábavně  poučné  knize  vydávalo,  dává  členám  nyní  každého  rokn  až 
pět  knih  a  to  za  25  kr.  aneb  za  úroky  oněch  5  zl.,  které  každý  člen  jednou 
navždy  položil,  aby  po  celý  život  knih  dostával.  —  Družstvo  má  po  všech 
krajích  své  důvěrníky,  kteří  sbírají  členy  a  tak  jejich  počet  co  den  neustále 
roste.  Členem  mňže  se  státi  každý,  kdo  buď  najednou  položí  aummu  50  zl. 
a  to  co  zakladatel;  aneb  20  zl.,  čímž  stává  se  členem  I.  stui.ně,  aneb  10  zl , 
čímž  se  stává  členem  II.  stupně,  aneb  5  zl.  a  stává  se  členem  III.  stupně  a 
to  pro  celý  život  svrtj.  —  Kromě  toho  dostávají  Členové  zakládající  a  členové 
I.  stupně  od  každé  knihy,  co  jich  družstvo  vydá,  po  čtyřech  výtiscích,  a  čle- 
nové II  stupně  po  dvou  výtiscích,  a  ti  všichni  mají  příležitosf  vseckv  knihy, 
které  jsou  jim  zbytečný,  rozděliti  mezi  chudý  lid,  čímž  se  tolikéž  knihy  mezi 
lid  rozšiřují.  —  Všecky  knihy  tisknou  se  nyní  na  celý  rok  již  ve  40.(X)0  výt., 
sama  „Danica'  na  př.  tiskne  se  v  25.0(X)  výt. 

Překlady.  Souboj  Marka  Miljanova  s  Pekem  Pavlovičem.  Oernohorskji 
kresba  od  Josefa  Holečka.  Přeložil  do  ruštiny  prof.  Kulakovskij.  Pvcckíh 
BtcTiiiiKb  18a'>.  V.  (Ze  Slovanského  sborníku  1881.)  —  Totéž  srbsky  přeložil 
Steva  J.  Radoslavlevic.  Janop  (novosadský).  1885.  č.  35.  —  Kandidát  nesmrt- 
nosti  Humorist,  román.  Česki  spisal  Svatopluk  Čech.  Slovenski  Národ  (lubl.) 
1885.  č.  191.  atd.  —  V  CBaroBHMa  KO^-b  .lyxcniiKHx-b  Cp6a.  (Napsal  František 
Máchal.)  Přeložil  Pavel  Padejský  (Ze  Slovanského  sborníku  1885.)  Jaiiop 
18S5  Č.  3.i.  —  U  oči  duŠnoga  daná.  Crtica  J.  Arbesa  Preveo  M  Z.  Vienac 
(záhřcb.).  1885.  č.  36.  —  Wczoraj  i  dzisiaj !  Z  elegii  tatrzaňskich  Ad  H  e  y- 
(luk a.  Przeložila  M.  Parczewska.  Dwutygodnik  dla  kobiet  (Poznaň)  1885.  — 
W  noc  Rusalek.  Przez  Edvarda  Jelínka,  przel.  M.  Parzcewska,  (Kozácké  Črty  — 
/e  Slovanského  sborníku  1884.)  Dwutygodnik  dla  kobiet  1885.  str.  235. 

^SIovaii§ký  sborník"  vychází  vždy  15.  každého  inésice  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové:  na  ctvrf 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,   na  pul  roku  2  zl.  50  kr.,   poštou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  80  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměstí  č.  34.  n. 


MAOt  SBUlL 


Ročník  IV.  -%- 1885  -h-  Číslo  11 


Luben  Karaveiov. 

Jeho  činnost  literami  i  politioká. 
Od  J.  A.  V*ráika. 

(DokoiiSení.) 

Mimo  novinářskou  činnost  rozvinul  Karaveiov  i  organísačni. 
Před  jeho  příchodem  do  Bukurešti  existovaly  tam  dva  spolky. 
První  založil  sám  Rakovský  a  jeho  členy  byli  nejvíce  boháči, 
jako  Grudov,  Andreolu  atd.  Avšak  když  Rakovský  vyslovil  přání, 
aby  mohU  vstoupiti  do  spolku  i  někteří  mladí  ale  chudí  Bulhaři, 
starým  pánům  nebylo  to  vhod  a  takovým  způsobem  byla  mládež 
nucena  sestaviti  svůj  spolek  s  heslem:  „Bratrská  láska **,  jaksi  na 
vzdory  „Dobročinné  družině",  v  jejíž  čele  stál  Christo  Georgiev 
a  ve  které  sám  tehdejší  ruský  konsul  bral  účast  Ve  spolku  pak 
.Bratrská  láska*  zapsáni  byli:  D.  Cenovič,  medikové:  Grmnikov, 
Planinský,  Popov,  Rusevič  a  jiní.  Levský  byl  duší  tohoto  spolku  a 
věrným  prostředníkem  mezi  Bukureští  a  národem.  Tento  spolek  stal 
se  teprve  příchodem  Karavelova,  Boteva  a  Stambolova  tajným  re- 
volucijnim  komitétem.  Stanovy  a  zákony  pro  povstalecké  čety 
byly  vypracovány  již  od  Rakovského.  Odtud  rozšířily  se  po  celém 
Bulharsku  a  Thrákii  místní  revolucionářské  komitéty,  jak  je  byli 
Karaveiov,  Botev  a  Levský  organisovali,  tak  že  se  stal  bukurešť- 
ský  spolek  centrálním  komitétem.  Odtud  rozesýlali  peníze,  pečeti, 
průvodní  listy,  provolání  a  zbraně.  Měli  i  své  pošty,  totiž  posly. 
K  službě  této  používalo  se  nejvíce  žen. 

ySám  jsem  byl  svědkem  jedenkráte,"  píše  Z.  Stojanov  ve 
svých  ,Zápiskách  o  bulharských  povstáních'.  Jak  Natálie  Kara- 
velova (žena  spisovatelova),  přinesla  z  Rumunska  zbraně,  které 
roěla  pod  šaty  ukryté.  Dvě  šavle,  připevněné  k  ramenům  tlustými 
provázky,  vpily  se  jí  do  masa  nežli  došla  z  Bukureští  do  Ruščuku. 
Rozumí  se,  když  člověk  viděl  tyto  slabé  ženy  (podobně  činila 
i  bába  Rada  a  její  dcera  Petrana),  kterak  obětují  život  za  obecné 
blaho,  žár  nadšení  vlasteneckého  vzplanul  ještě  více.  Často  do- 
nášely tytéž  vlastenky  i  některé  tajné  listy  vážného  obsahu. 
Vhlavnějších  městech  měl  komitét  naznačené  chalupy,  kam  se 
dopravovali  ,apoštolové*  a  poslové." 

SioTMMký  sborník.  44 


554  J*  A.  Vorá^k: 

Jinače  postavení  Karavelovo  v  Bukurešti  nebylo  k  záviděni. 
Pracoval  dnem  i  noci,  pracoval  až  do  vysílení,  a  přece  naskyto- 
valy  se  okamžiky,  kdy  neměl  sousta  chleba,  kdy  neměl  pořádného 
šatu,  on,  který  rozdával  bulharskému  národu  diamanty  duše  své, 
on,  který  nose  porobu  na  bedrách,  připravoval  svobodu  svým 
bratřím.  Nejlepšími  jeho  přátely  byli  ti,  kteří  jak  on  ničeho  neměli. 
V  jedné  světnici  připravovalo  se  jídlo,  taní  stál  i  tiskařský  stroj, 
tam  byla  redakce  i  expedice  novin.  Žena  Karavelova,  Natálie, 
sama  po  celé  hodiny  byla  nucena  točiti  kolem  u  stroje.  Noviny 
pomáhali  mu  zahalovati  a  roznášeti  na  poštu  i  do  domů  mladí 
jeho  přátelé  —  studující.  A  za  takových  poměrů  psal  a  básnil 
Luben  Earavelov!  Že  pracoval  a  jak  pracoval,  krom  politických 
děl,  o  tom  dovídáme  se  z  celé  řady  článkův  a  povídek.  Vůbec 
činnost  Karavelova  v  Bukurešti  byla  blahodárná,  a  jestli  tu  a  tam 
ozvala  se  nějaká  dissonance  v  jeho  prsou,  není  se  čemu  diviti. 
Ti,  kteří  ho  znali  zbUzka,  vyprávějí,  že  Karavelov  zavíral  se  často 
doma  a  po  celý  týden  nevycházel,  ani  se  neoblékal  a  pracoval, 
a  pracoval  z  rána  až  do  večera.  Bez  jeho  opravy  nesmělo  se  nic 
vytisknouti.  Ano  i  dopisům  od  cizích  osob  vtiskl  svoji  barvitost 
a  ton.  Žil  ideálně,  ale  při  tom  v  bídě,  ve  zlosti  a  resignaci.  Při 
tom  zůstával  hrdým  a  vzdorným  proti  všem  zevnějším  nátlakům,  a 
jestli  posteskne  sobě,  činí  tak,  aby  ukázal  svou  nezlomnou  vůli 
a  mužnosf.  Píše-li  v  takém  okamžiku,  slov  nevybírá  a  přímo  ^elí 
proti  těm,  kteří  toho  zasluhují.  Rozhořčenosf  viděti  na  mnoha 
místech,  jako  na  př.: 

Af  8i  chodím  odrán, 
nemám  cervuli  (obuvi), 
svědomí  mé  přece 
jako  ze  žuly. 
rfeskláním  své  hlavy 
buď  kdo  iaký  vůl, 
a  na  podlé  dnSe 
bukovou  mám  hAl. 

Jindy  zase  naříká  na  cizinu  a  vytýká  svým  rodákům  mamon 
a  bezidcalnost,  jak  viděti  z  následujících  řádků: 

.Sudbo  moje,  nevěrnice, 
kam  Í8i  mne  to  vhnala? 
V  cizí  zemi.  v  cizí  chatrč, 
tuB  mne  zakopala. 
Okolo  mne  všechno  cizí, 
nic  zde  nemám  svoje; 
i  to  slunce,  které  hřeje, 
ni  to  neni  moje. 
Dosti  naSich  lidí  tady 
cizim  na  podnebí, 
iediný  v$ak  nepomůže, 
když  je  zapotřebi.** 

Roku  1875.  zanechal  Karavelov  vydávání  politických  novin 
a  věnoval  se  bellelrii.  Nový  časopis  „Znanie"  záhy  prorazil  si  cestu 
a  četl  se  s  pochoutkou.  Zmíníme  se  ještě  později  o  něm.  Na  jaře 


Lnben  Kararelov.  555 

roku  1876.  byl  nucen  opétně  přerušiti  svoji  literami  činnost,  po* 
névadž  na  všech  stranách  hrozilo  již  povstání  a  blížila  se  srbská 
válka,  Karavelov  nejprve  sebíral  povstalce  a  dobrovolníky  v  Ru- 
munsku, až  konečně  byl  zatčen  a  uvězněn  v  Bukurešti.  Z  vězení 
osvobodil  ho  srbský  vyslanec  p.  Petronievič.  V  době  srbské  války 
zosnoval  Karavelov  bulharskou  četu  a  sám  byl  její  vojvodou.  Po 
nešfastné  srbské  válce  nastala  opět  ruská  vojna.  Karavelov  toho 
času  přesídlil  se  do  Trnová  a  začal  opětně  býti  činným  v  litera- 
tuře. Knihtiskárnu  vzal  s  sebou  do  Trnová.  Odtud  navštívil  i  svou 
zamilovanou  Thrákii  a  zejména  Koprivštici  a  Plovdivo,  kde  strávil 
dm'  svého  mládí. 

V  zimě  r.  1878.  přestěhoval  se  zase  zároveň  i  se  svou  knih- 
tiskáraou  do  Ruščuku.  Tam  konečně  r.  1879.  našel  svůj  hrob 
právě  v  době,  kdy  balkánským  národům  zasvitlo  slunce  svobody. 
Svobody  se  tedy  dočkal,  ale  nedočkal  se  nezávislosti. 

Literární  činnost  Karavelova  je  značná.  Byl  jediným  opravdo- 
vým spisovatelem  a  je  jím  dosud.  Při  vší  své  fantasii  obmezil 
se  tim,  co  viděl  a  psal,  jak  poznal  život,  jak  cítil  ve  svém  srdci 
a  jak  naučil  se  ve  škole  života.  Psal  čeho  bylo  potřebí  a  potřebí 
bylo  všeho.  Tak  sluší  se  vysvětliti  jeho  mnohostrannost.  Psal  po- 
věsti, povídky,   básně,   satiry,   články  vědecké,   naučné,   politické, 
historické,  paedagogické,  vlastenecké,  kritické,  sebíral  národní  pa- 
mátky, seznamoval  s  přednějšími  plody  jiných  literatur,  překládal 
články  o  zdravovědě,  káral  a  napomínal,  kde  toho  bylo  potřebí 
a  ve  všem  stal  se  záslužným.  Povídek  jeho  je  celá  řada  a  všechny 
jsou  vzaty   z  bulharského   života.   Znal   život,   poněvadž  sám  ho 
zakusil  a  líčil  drsně  i  hladce,  právě  tak,  jak  se  mu  jevil.  Po  růz- 
ných časopisech  roztroušeny  jsou   tyto  práce:  . Bohatý  ubožák", 
„Mučeník%    „Nešo«,    „Božko",    .Bědná  rodina%    .Trpký   osud", 
.Vojvoda  Dončo%    „Turecký  pasa",    ,Neda",    „Stana",  , Sláva", 
„Po  odvetě",  „Zde  jeho  konec",  „Nad  cizím  hrobem  pláčou  beze 
slz",   „Zápisky  o  Bulharsku  i  Bulharech",    „Hadži  Dimitr"  (ne- 
zdařilé drama),  „Cesta  po  Staré  planině",  „Hadži  Ničo",  „Matčino 
dítě",  „Pokrokář",  „Glavčo",  „Bulhaři  za  staré  doby*  atd.  V  nich 
jsou  předvedeny  muky  a  útrapy  Bulharů,  v  nich  vložena  nenávist 
proti  Turkům,   čorbadžijům,  boháčům  a  mnichům.  Většina  reků, 
s  nimiž   sympathisuje,   a  kteří  vzbuzují   v  něm   nadšení,  jsou  — 
hajduci.   Nečinil   tak   nadarmo,   nebof  věděl,   že  po  dobrém  jha 
zbaviti  se  nelze.  Hajduci  se  svými  vojvodami  v  čele  mnohou  do- 
brou věc  udělali.  Žili  v  nadšení  a  měli  své  ideály.  Z  nich  vyrostla 
jména,  jako:   Levský,   Botev,   Bcnkovský,   bratři   Žekovi,    Volov, 
Kableškov  a  jiná.   Kolem  Karavelova  otáčí  se  celý  tlum   událostí 
od  roku  1870.-76.! 

„Povídky  Karavelovy,"  píše  Bobčev,  „popisují  obrazně  a 
fotograficky  věrně  bulharský  život;  všechny  mají  rozumnou  ideu 
a  všechny  bez  výjimky  zosnovány  jsou  na  některém  principu, 
který  hluboko  byl  vkořeněn  v  duši  básníkově.* 

„Když  pročítáte  tyto  povídky,*  píše  Bobčev  dále,  „představí 
se  vám  živě  úžasné  obrazy  otrockého  národa,  který  strádal  po 


556  J-  A.  Voráéek: 

celých  pět  století,  národ  nešťastný,  který  hynul  pod  krutým  a  vše- 
ubíjejícím  jhem,  avšak  nezahynul,  poněvadž  měl  svou  životní  sílu/ 

Z  cizích  spisovatelů,  kteří  měli  vliv  na  Karavelova,  byli  to 
zejména  ruští  belletristé  Gogol,  Marko- Vovčoková  (Markovičová) 
a  D.  Grigorovič.  Pří  tom  však  osoby  i  povahy  v  Karavelových 
povídkách  jsou   čistě   domácí.  Nejlepším   dfikazem  těchto  je  řeč 
sama,  neboť  Karavelov  psal  řečí   lidu   i  se  všemi   cizími  živly. 
Strojenosti   nemiloval,   ani   nevyhledával.   Chtěl,   aby  mu  i   nej- 
prostší  venkovan   rozuměti  mohl.    Jeho  obrazy  a  básnická  rčení 
vzata  jsou  z  národa.  Byl  realistou  v  každém  řádku  a  v  celku  přece 
jen  idealistou.   Proto  nesmí  nás  překvapit!  ten  neb  onen  silnější 
výraz,   to   i   ono   slovo,   kterého   se  vysoká  poesie  štítí,  ať  již  to 
v  poesii  nebo  prose.  Psal  jak  myslil,  a  myslil,  jak  myslil  nezkažený 
národ  sám,  totiž  čistě  bulharsky.   V  politických   článcích  byl  vý- 
bojným,  v  kritice  bezohledným  a  sečtělým,  a  ve  všem  všudy  sa- 
tirickým a  vážným.   Škoda  jen,  že  jeho  práce  nejsou  přístupny, 
neboť  nebyly  ještě  souborně  vydány  a  staré  exempláry  po  většině 
propadly  hrůzám  války,  nebo  se  nalézají  v  rukou  neznámých,  zů- 
stavše  mrtvým  kapitálem.    Ze  všech  jeho   spisů  dopídil  jsem  se 
během  tří  let  pouze  časopisu  „Znanie"  a  knížečky  básní  s  názvem 
„Nova  pěsnopojka",  kterou  nebožtík  vydal  ještě  za  svého  pobytu 
v  Trnově  r.  1878.   Ze  všech  básní  jeho  vyznívá  ton  povzbuzení, 
utrpení  a  touha  po  svobodě.   Verše   plynou  lehce,  třebas  nebyly 
formálně  bez  úhony.   Jde  mu  všude  prvně  o  myšlénku.    V  satiře 
na  osobu  nehledí,  šlehá  a  mrská,  jakoby  karabáčem,  všechny  lico- 
měrce,  ospalce  a  netečníky.  Ve  svém  vlastenectví  neodpustil  ani 
našemu  P.  Šafaříku,   který  vyjádřil  se  o  svatých   apoštolech  Cy- 
rillu  i  Methoději,   že  jsou    „čistí   Řeci**,   tvrdé  naproti  němu,  že 
ten,  kdo  přeložil  písmo  po  bulharsku,  nemohl  býti  Řekem,  nýbrž 
čistým  Bulharem.*) 

Z  písni  uvedu  zde  ukázkou  píseĎ  posvěcenou  příteli  svému 
Rakovskému.  V  ní  rozpomíná  se  a  zpovídá  takto: 

Edy  jsem  já  byl  děckem  jeStě, 

děcko  něžné,  snivé; 

a  kdy  byl  jsem  pacholetem, 

klouče  mladé,  Živé; 

i  kdvž  potom  sestaral  jsem 

a  zakusil  všecko: 

jeden  jenom  byl  můj  otec, 

jedno  jenom  děcko: 

Svoboda,  svoboda! 

Byl  jsem  robem,  byl  jsem  mučen, 
zkoušel  v  denním  boji, 
ale  zcela  neklesnul  jsem  — 
měl  jsem  vůli  svoji. 
Z  vlasti  potom  odešel  jsem, 
světem  bloudím  bolně, 
prorokem  bych  stát  se  mohl 
a  pak  zvolat  volně: 
Svoboda,  svoboda! 

*)  Znanie,  č.  6.  str.  81. 


Luben  Karavelov.  557 

Budím  braty,  by  nespali, 

ale  pracovali, 

Bvoie  statky,  svoje  jmění 

vranflm  neaávalí. 

Vyzývám  je,  aby  zvedli 

poroDené  nice 

a  pak  se  mnou  zavolali 

jnnácky  a  prudce: 

Svoboda,  svoboda! 

Ale  každý  spí  a  dfíme, 
nechce,  vymlouvá  se. 
Jeden  řiká:  n^^e^  ^as  není,** 
druhý  okloumá  se. 
Každý  žádá  sobě  míti 
věechno  na  hotovo, 
aby  druhý  za  něj  prones' 
ono  svaté  slovo: 

Svoboda,  svoboda! 

Nuže,  aspoft  ty  mou  žádosf 
vvslyfi,  brate  milý! 
Vím.  Že  bolestním  a  scházím, 
slábnou  moje  síly. 
PKjď  ty  aspoň  v  umíráni 
k  lužku  smrtelnému 
a  rci  ono  sladké  slovo, 
af  je  s  sebou  vezmu : 

Svoboda,  svoboda! 

Avšak  poslední  toto  přání  nesplnilo  se  mu  zcela,  nebof  jeho 

milý  brat  Rakovský  o  několik   let   předstihnul  ho  do  hrobu.   Za 

to  však  druhé  splnilo   se  mu.   Umřel,  jak  již  podotknuto,  právč 

když  se  „Zora  zazorila*.  Jindy  zase  upraví  pisefí  prostou  a  v  ní 

dává  naučeni: 

Neposlouchej  děda, 
když  ti  leckdv  řekne, 
že  „pokorné  hlavy 
Šavle  neodsekne*^. 
Věz,  že  řezník  kolí 
ty  nejkrotěí  bravy, 
ale  diví  vlci, 
ty  jsou  živi,  zdrávi ! 

Vzpomínka  na  robstvo  kalí  mu  pohled  i  na  bulharskou  dívku, 
tak  že  jí  vkládá  do  úst: 

Neroď  ty  mne,  matko, 
bílou,  černookou, 
postavu  ať  nemám 
stihlou  a  vysokou; 

nebo  Turčín,  matko, 
láskou  ke  mně  vzplane, 
tebe  někde  skolí, 
mně  se  hrobem  stane. 

Nechtěj,  abych  měla 
růžové  rty,  tváře, 
abych  nezemřela 
v  mládí  svého  jaře. 


558  J-  A,  Voráček: 

Postavu  mou  Štíhlou 
starý  tisknout  bude, 
o^  moje  pláčem 
záhy  budou  rudé. 

Vždjí  i  kvití  roste 
nejhp  blízko  k  vodě 
a  ta  dívči  krása 
kvete  při  svobodě! 

Z  časopisů  Karavclovem  redigovaných  a  také  v  celku  od 
ného  psaných  zůstanou  nezapomenutými  vždy  „Svoboda",  „Ne- 
závisí most"  a  ,,Znanie*,  V  nich  uloženo  mnoho  materiálu  a  po- 
známek k  současným  dějinám.  Hlavním  pomníkem  Earavelovým 
jest  jeho  prosa.  Na  ném  učiti  se  musí  i  mladší  spisovatelé  bul- 
harští, ale  tak,  jak  se  posud  dělo,  nikdo  ještě  Lubena  nedostihl. 
Nepostačí  pouze  vůle  a  fantasie,  třeba  i  studií  a  to  studií  v  ná- 
rodě samém. 

Zbývá  ještě  zmíniti  se  o  smrti  Karavelově.  Bylo  to  21.  ledna, 
čili  S.  února  podle  našeho  kalendáře  r.  1879.,  kdy  se  roznesla 
zpráva,  že  Karavelov  umřel.  Příčinou  smrti  byla  prsní  nemoc. 
Smrt  byla  nezbytnou.  Do  poslední  chvíle  byl  při  vědomí  a  ještě 
na  smrtelné  posteli  neztratil  svojí  bodrosti  a  naděje  ve  svoje  sily. 
Ještě  před  svou  smrtí  sHboval,  jakmile  se  uzdraví,  že  odejde  do 
Trnová,  kde  mělo  se  otevřití  první  Národní  sebraní  (sněm)  osvo- 
bozeného Bulharska.  „Tam  v  Trnová  kyne  mnoho  věcí;  třeba 
práce,**  tak  mluvil  k  těm,  kteří  ho  naposled  navštívili.  Podrob- 
nějších zpráv  o  jeho  smrti  není. 

Takovým  způsobem  stalo  se,  že  všichni  skorém  členové  po- 
vstání zemřeli  předčasně.  Zemřel  Rakovský,  bratří  Miladinovci, 
Botev,  Žinzifov,  Levský,  Kančev  a  jiní,  kteří  měli  největší  právo 
k  dalšímu  vedení  osvobozeného  Bulharska. 

Pohřeb  Karavelův  byl  slavnostní.  AspoĎ  město  Ruščuk  ne- 
vidělo takového  pohřbu.  Celá  tehdejší  milice  i  občané  účastnili 
se  jeho  pohřbu.  Celé  město  bylo  ozdobeno  černými  prapory,  a 
všechny  krámy  uzavřeny.  Záhy  z  rána  čekalo  již  před  domem  ne- 
božtíka okolo  padesáti  Slovanů,  většinou  Srbův  a  Dalmatinců, 
aby  vzdali  poslední  čes!  a  polibek  zesnulému.  Při  průvodu  ti  byli 
první.  Okolo  rakve  kráčel  jeden  oddíl  ruských  vojínů  beze  zbraně 
po  obou  stranách.  Tři  muži  nesli  v  rukou  po  jednom  čísle  novin 
„Svoboda*,  „Nezavisimost*  a  „Znanie". 

Pohroben  byl  za  branami  na  bulharském  hřbitově,  kde  do- 
dnes trčí  černý  nízký  kříž,  málem  v  trávě  zapadlý.  Každou  sobotu 
přichází  jeho  chof,  oděná  v  černých  šatech,  konat  modlitby  nad 
jeho  hrobem  a  polévat  hrob  vínem. 

Bl/zko  Karavelova  odpočívá  i  hrdinný  vojvoda  Hadži  Dimitr. 

Od  té  doby  minulo  již  kolik  let. 

Na  místě  Lubena  Karavelova  těší  se  zvláštní  přízni  u  kní- 
žete jeho  bratr,  nynější  president-ministr.  Nevím,  zdali  řídí  se 
zásadami  svého  bratra  Lubena. 

V  něčem  aspoň  okázal  se  i  on  jeho  dědicem. 


Laben  Karavelov.  559 

Končím  upfímným  přáním  a  appellací  k  bulharské  intelligenci 
a  zejména  ku  předním  spisovatelům,  aby  postarali  se  záhy  o  vy- 
dání všech  spisů  Lubena  Karavelova,  nebof  jinače  vina  zůstane 
lpěti  na  nich.  Bylo  by  přečinem,  aby  upadlo  v  zapomenutí  vše, 
o  čem  Earavelov  celý  život  pracoval,  trudil  se,  zakoušel  a  před- 
časně zemřel. 

Zbývá  ještě  zmíniti  se  o  tak  zvaném  ,zrádcovství"  Karave- 
love,  jak  opposicionelni  a  zpátečnické  noviny  nepřestávají  o  něm 
roztrušovati,  tvrdíce,  že  Karavelov  to  byl,  který  vydal  písemné 
dokumenty  turecké,  respektive  srbské  vládě,  o  tajných  a  revolu- 
cionářských  jednáních  V.  Levského,  který  na  základě  jich,  jak  známo, 
byl  v  Sofii  oběšen.  St.  Zajmov,  účastník  povstání  a  spisovatel 
knihy  „Minalolo"  (Varna  r.  1884.,  kn.  II.)  praví,  že  existují  tři 
odpovědi  na  otázku,  kdo  zaopatřil  turecké  vládě  všechny  listiny 
a  písma  povstalecká: 

a)  Hadži  Ivančo,  Hadži  Penčevič,  člen  soudní  kommisse  — 
vypráví,  jak  St.  Hajmov  udává,  že  pytel  s  povstaleckými  tajnostmi 
byl  prodán  od  St  Karagiozooglu  za  800  tur.  lir  trnovskému  vice- 
guvernéru a  tento  pak  že  ho  poslal  sofijské  vyšetřující  kommissi. 

b)  Mazhar-paša  dokládá,  že  ony  dokumenty  byly  dodány 
srbskou  vládou,  která  je  obdržela  z  Bukurešti  od  L.  Karavelova, 
který  prý  je  proto  poslal,  aby  usvědčil  srbskou  vládu,  že  v  Bul- 
harsku se  převrat  skutečně  hotuje.  Ministr  Chrístič  poslal  prý  je 
zmíněné  kommissi,  aby  prý  ukázal,  že  srbská  vláda  stojí  v  přá- 
telském poměru  k  Turecku. 

c)  Třetí  mínění  a  sice  mínění  členů  lovečského  komitétu  je, 
že  dotčené  průkazy  a  svědectví  byly  skonfískovány  lovečskému, 
tetevenskému,  orhanijskému,  plevenskému,  etropolskému  a  sofij- 
skému  komitétu,  když  policie  zatýkala  předsedy,  pokladníky  a 
sekretáře  svrchu  uvedených  komitétů. 

Poslední  toto  mínění  podobá  se  nejvíce  pravdě.  Jinače  nelze 
si  ani  mysliti,  aby  člověk,  který  organisoval  všechny  tyto  spolky 
a  byl  duší  všech  příprav  ku  povstání,  aby,  pravím,  tentýž  člověk 
zradil  svoji  vlastní  práci.  Podobně  odpovídá  i  „Trnovská  konsti- 
tuce**,*) orgán  to  nynějšího  předsedy  bulh.  ministerstva  a  bratra 
L.  Karavelova,  proti  útokům  opposicionelního  listu  „Otečestvo". 

Tamtéž  dovídáme  se,  že  naskýtají  se  ještě  netištěné  práce 
L.  Karavelova,  které  až  vyjdou,  umlčí  úplně  klevety  a  hanobení 
všech  nepřátel  a  intrikářů. 

Těšíme  se  na  jejich  brzké  vydání ! ! 

SlWno  pod  Balkánem  1885. 


*)  R.  1885.  č.  106,  sir.  S. 


560  Zpoetie  dlovanské. 

Z  poesie  slovanské. 

Růže  moje .  •  • 
Napsal  Ang.  Harambaiič.  Z  chrvat.  přel.  Lad.  Tesař.  *) 

J^vOže  moje  nedotknutá 
8  květem  v  zimě,  ve  podleti, 

kdo  bnde  tě  trhat  směti, 
rňže  moje  nedotknutá? 

Vidám  tebe  z  dálné  dáU 
aluncem  v  zlaté  sítě  vtkána, 

vlahým  větrem  zulibánn, 
vidám  tebe  z  dálné  dáli. 

Jest  tim  sluncem  —  cit  můj  žhavý, 

kter]^  pro  tě  vezdy  plane, 
zkad  ti  prfika  zlata  Kane, 

jest  tim  sluncem  —  cit  mAj  Žhavý. 

Jest  tím  vánkem  —  vzdech  můj  plachý, 

jenž  se  k  tobě  tajně  krade, 
by  tvé  zlíbal  vděky  mladé, 

jest  tím  vánkem  —  vzdech  můj  plachý. 

Neskojen  se  však  zas  vrací 
od  tebe  jak  z  chladna  v  hrobě, 

já  zpět  posýlám  jej  k  tobě, 
neskojen  se  vSak  zas  vrací. 


RAže  moje  nedotknutá, 
což  mi  nechceš  pověděti, 

kdo  tě  bude  trhat  směti, 
rAže  moje  nedotknutá? 


Vznik  a  důležitost  rozkolu  v  ruském  národě. 

Napsal  F.  Jareš. 

(PokrNČoviní ) 

Rozkolníci  zjevné  se  odtrhli  od  pravoslavné  církve  v XVII.  stol. 
následkem  opravy  cirk.  bohoslužebných  knih,  vydaných  za  patri- 
archy Nikona.  Již  dříve  se  tiskly  knihy  bohoslužebné  v  Moskvě, 
ale  za  velmi  bídné  redakce.  Knihy  nebyly  přirovnávány  k  řeckému 
originálu,  ba  ani  k  dobrým  slovanským  rukopisům ;  naopak  za 
předchůdce  patriarchy  Nikona,  Josefa,  tiskly  se  knihy  pod  redakci 
lidi  úplně  oddaných  starým  zlořádům  a  hájicich  je  všemožnými 
prostředky;  takovým  vydatným  prostředkem  jim  posloužilo  vydá- 
vání knih.  Oni  opravili  knihy  podle  své  potřeby  a  rozumu,  jsouce 
pevně  přesvědčeni,  že  taková  oprava  bude  bohumilá.  Nejdůleži- 


O  Ukázka  z  „Jihoslovanské  anthologie*. 


F.  Jared:  Vznik  «  dAležitosť  rozkolu  v  ruském  národě.  561 

téjší  z  chybných  obrad(^T  a  zjerů  jsou  tyto:  dvojilé  alloluja,  zna- 
mení kHže  dvéma  prsty,  chozeni  .po  soloň*'  pH  svěcení  chrámův 
a  pravopis  Jména  Ježíšova  Jcyci  nikoli  Jucycii. 

Ještě  v  první  polovici  XV.  stol.  vznikla  v  pskovské  zemi  po- 
chybnost, má-li  se  při  službách  božích  dvojiti  neb  trojiti  aileluja, 
L  j.  má-U  «e  zpívati:  .alleiuja,  alleluja,  sláva  Tobě,  Bože*,  nneb 
.alleluja,  alleluja,  alleluja,  sláva  Tobě,  Bože*.  O  pravostí  toho 
i  onoho  míněni  hádali  se  dlouhý  čas  marně;  až  vyšel  životopis 
sy.  Eufrosyna,  pakovského  divotvorce,  napsaný  mnichem  Vasilíjem, 
a  v  tomto  spise  tvrdi  se,  že  jen  dvojnásobné  alleluja  jest  pravi- 
delno  a  trojité  alleluja  nazývá  se  židovstvím,   latinským  bludem. 

Znamenání  se  křižem  dvěma  prsty,  a  sice  ukazováčkem  a 
prostředním,  pH  čemž  palec,  malík  a  prsteník  se  kladou  v  hrst, 
vyskytlo  se  v  haličské  Rusi.  kde  se  usadili  mezi  ruským  lidem 
v XIV.  stol.  Arméni  —  monofysité,  délsgící  takový  kříž;  a  pravý 
pravoslavný  kříž  se  dělá  třemi  prsty:  palcem,  ukazováčkem  a  pro- 
středním, složenými  do  špetky,  pH  čemž  malík  a  prsteník  se  sklá- 
dají do  hrsti ;  kříž  dvěma  prsty  dělá  jen  kněz  žehnsge  lid.  Staré 
obrazy  svatých  jsou  všechny  tak  malovány,  že  svatí,  žehnajíce 
modlícímu  se,  mají  prsty  složeny  lim  to  způsobem.  Zastanci  dvou 
prstů  tvrdili,  že  prý  spis  o  nich  jednající  napsal  sv.  Feodorit,  spi- 
sovatel V.  věku.   Samo  viditelné   znamení   kříže   na  chrámech  a 

cirk.  nářadí  dělalo  se  osmikoncové      |      a  Nikon  zavedl  nový  vzo- 
rek jednoduchého  čtyřkoncového  -f  kříže. 

Chozeni  „po  soloA**  při  svěceni  chrámů  místo  pravidelného 
chození  proti  sluncí  vzalo  svůj  počátek  v  XV.  stol.  pH  Uspenském 
sol)oře  (chrámě)  v  Moskvě,  a  Jcyci  místo  jHcyci  dle  našeho  mí- 
něni vzniklo  jenom  z  nedopatřeni  nevzdělaných  opisovatelů. 

Tato  nejhlavnější  dogmata  starověrců  byla  jaksi  sankciono- 
vána při 'patriarchu  Josefovi,  který  dal  výše  podotknuté  redakci 
právo  v/dávati  knihy  dle  svého  dobrozdáni.  Ale  když  r.  1649. 
přijeli  do  Moskvy  jerusalemský  patriarcha  Paisij  a  vysoce  vzdě- 
laný Řek  Arsenij,  který  se  vzdělal  v  Římě  a  mluvil  několikerým 
jazykem,  oni  ukázali  patriarchu  Josefovi  a  metropolitu  Nikonovi 
na  hrozné  chyby  redaktorův  a  jich  čirou  nevědomost.  Samo  se 
rozumí,  že  Nikon,  jakmile  nastoupil  na  trůn  patriarchův,  vedl  si 
samostatně.  Nikon  sám  byl  muž  osvícený,  milující  pokrok  a  osvětu, 
povahy  nezlomné,  takřka  stejné  povahy  s  Petrem  V.  později  na- 
rozeným. Nikon  zkrátka  zatočil  s  těmi  nepovolanými  redaktory; 
vyhnav  je  z  redakce,  ještě  za  života  patriarchy  Josefa  povolaly  do 
ní  muže  vzdělané.  Tito  mužové  znamenití  byli  výše  uvedený  Řek 
Arsenij  Satanovský,  Malorus  Epifang  Slavěněcký  a  Damaskin  Ptický. 
Po  smrti  patriarchy  Josefa  stal  se  Nikon  patriarchou;  svolal  cír- 
kevní sněm,  na  kterém  vyložil  svůj  plán  o  nutné  opravě  církev- 
ních knib,  i  žádal,  aby  sněm  vyslovil  o  tom  své  mínění.  Na  to 
byl  dán  soiítilas  většiny,  ačkoli  mezi  sněmujícími  hodnostáři  cír- 

SloT&ntliý  •bomAi.  *  45 


562  ^'  Jftrei: 

kevnimi  bylo  již  mnoho  přívrženců  stariny.  Nikon  poslal  Arsenije 
Suchanova  na  východ,  aby  tam  nakoupil  řecké  originály,  po<Ue 
kterých  se  měly  slovanské  překlady  opraviti.  Ársenij  koupil  na 
sv.  hoře  Afonské  (Athosů)  500,  a  v  nékolika  jiných  místech  asi 
200  knih.  Mezi  nimi  byl  jeden  velmi  starý  rukopis  evangelia  ze 
VI.  veku.  Když  knihy  přivezeny  do  Moskvy,  opravování  se  délo 
podle  nich  novou  redakci,  sestavenou  Nikonem. 

Roku  1655.  přijeli  do  Moskvy  patriarchové  antichijský  Ma- 
karíj  a  srbský  Michail,  kromé  nich  ještě  metropolitové  moldavský 
a  nikejský.  Nikon  svolav  znova  cirk.  sněm  z  ruských  hodnostářů, 
pozval  do  něho  i  tyto  jmenované  již  hodnostáře  řecké.  Makaríj 
na  sněmu  proklel  dvouprstniky  a  s  nim  souhlasili  i  antiochyský 
patriarcha  i  přibyli  metropolitové.  Ale  tu  se  zvedla  první  bouře 
proti  opravě  cirk.  knih.  Dřívější  členové  redakce,  vidouce  hrozící 
jim  nebezpečí,  zřejmě  kázali,  že  Nikon  zavádí  latinské  kacířství; 
že  povolává  do  redakce  jinověrce,  kteří  nemohou  opravovati  slo- 
vanské knihy. 

Za  jinověrce  pokládáni  byli  tehdáž  i  Řekové  i  Malorusové, 
vůbec  všichni  Nerusové.  V  tomto  mylném  mínění  utvrzovali  ruský 
lid  sami  řečtí  metropolitové  a  patriarchové,  často  přijíždějíce  do 
Moskvy  s  prosbami  o  podporu,  flekové,  aby  obelstili  Rusy  a  co 
nejvíce  darů  vymohli,  tvrdili,  že  na  východě  pohaslo  světlo  pravo- 
slaví, a  jen  v  Moskvě  prý,  v  tomto  třetím  Římě,  pravá  víra  září 
jako  svíce,  a  že  do  Moskvy  třeba  jezditi  se  naučit  pravoslaví. 
Rusové  opět  dobře  vědouce,  že  východní  církev  pod  panstvím 
basurmanů  silně  klesla  a  že  byl  učiněn  pokus  k  miii  s  Římem 
na  konciliu  florentinském,  nevěřili  více  ve  pravost  víry  u  Řekův. 
A  když  nyní  se  odvážili  proklínati  v  Moskvě  jejich  nejsvětější  dog- 
mata, zjevně  prohlásili  všechny  přívržence  Níkonovýcb  novot  za 
kacíře.  Sama  cařice  Marie  Iljinišna,  z  rodu  bojarů  Miloslavských, 
první  nechtěla  přijati  novot  Nikonových  a  s  ní  její  duchovní  Štěpán 
Vonifatjev  (člen  dřívější  redakce),  pak  duchovenstvo  Kremtevského 
soboru,  ostatní  hlavni  členové  redakce  Nikita  Suzdalský,  proto- 
pop,  Avrakum  z  Jurjevce,  Lazar  z  Romanova.  Daniel  z  Kostromy 
a  Loggin  z  Muromi. 

Když  se  lid  tázal,  odkud  pošly  tyto  novoty,  dali  jemu  od- 
pověď: od  ďábla  a  potom  od  papeže,  papež  prý  pomocí  Poláků 
poučil  nepřítele  církve  Nikona,  aby  zahubil  církev  pravoslavnou* 

Lidu  ruského  došly  slechy,  že  někteří  Řekové  přijali  latinstvo, 
ano,  že  patriarcha  Kyrill  Lukaris  stal  se  kalvinistou  a  má  své 
stoupence  již  i  na  Rusi:  že  Řekové  se  křtí  poléváním  vodou  a 
ne  potopením,  jak  se  na  Rusi  děje,  a  proto  nazýval  i  Řeky,  Malo- 
rusy  a  ostatní  pravoslavné  oblévanci.  Arsenij  Suchanov,  který 
cestoval  tou  dobou  na  východě,  popsal  veškeru  , neřest'  řeckou 
a  všechny  zvláštnosti  cirk.  obřadů  řeckých,  neschvaluje  mnohých  ; 
obzvláště  se  velmi  hněval  na„necudný*  oděv  Řekyň,  kteréž  paní 
a  panny  odívaly  se  francky  a  majíce  obnažená  prsa,  chodily  v  tomto 
nestoudném  šatu  do  chrámu.  Na  Rusi  pani  a  dívky  cbpdily  tehdáž 
pokryté  „fatou"  po  ulici  i  do  chrámu.  Nebylo  tu  divu,  že  obháj- 


VsQik  a  dňležitosC  rozkolu  v  ruském  národě.  563 

cové  starých,  dobrých  obyčejů  ruských  nalezli  hojnost  posluchačův 
a  adeptův.  Ale  Nikon  svolal  cirk.  soud,  v  némžto  protopop  Avra- 
kum  by]  odsouzen  do  vyhnanstvi  ku  břehům  Bajkola,  Daniel  do 
Astraebanu  a  Pavel,  biskup  kolomenský,  do  vězeni  do  kláštera, 
a  kníže  Lvov,  který  řídil  typografii  za  patriarchy  Josefa  a  účastnil  se 
úmyslného  kaženi  knih  vydávaných  starou  redakcí,  do  Solověckého 
kláštera  na  Bilécn  moři.  Pavel  Kolomenský  prchl. 

Oprava  knih,  tak  rozumně  počatá  Níkonem  a  dobře  vedená, 
byla  by  zajisté  úplně  se  podařila,  jen  kdyby  nebyl  Nikon  nezne- 
přátelil  se  s  mnohými  mocnými  osobami  u  dvora.  Jejich  sočení  se 
podařilo  rozkmotřiti  care  Alexeje  Mich.  s  Níkonem  (neb  oni  byli 
dosud  „sobinnyje  druzja*  —  nejdůvěrnější  přátelé),  a  hrdý  Nikon 
ze  zlosti  odřeknuv  se  trůnu  patriaršího  vzdálil  se  do  Voskresen- 
skébo  kláštera,  aby  vzdoroval  caři,  který  se  naťi  hněval  bez  příčiny. 
Hněv  Nikonův  na  care  a  navzájem  care  na  Nikona  byl  utvrzován 
intrikami,  strojenými  Nikonovi,  tak  že  po  několika  marných  po- 
kusech o  smíření  cař  Alexej  byl  nucen  svolati  církevní  sněm,  na 
némžto  se  měla  rozhodnouti  pře  Nikonova.  Sněm  tento  počal  se 
koncem  r.  1666.  v  kremlevském  zámku.  Tu  byli  dva  patriarchové, 
deset  metropolitů,  osm  arcibiskupův  a  pět  biskupův  a  jiných  mnoho 
osob  z  duchovenstva  vyššího.  Cař  sám  se  slzami  v  očích  vystoupil 
před  sněm,  aby  žaloval  na  svého  dřívějšího  přítele,  že  samovolně 
odešel  z  patriarchovy  kathedry  a  tak  způsobil  v  církvi  nepořádek 
svým  dlouholetým  (8  V,  roku  trvala  doba  mezipalriarší)  neplněním 
svých  povinností,  ačkoliv  cař  se  naň  prý  nikterak  nehněval.  Nikon 
se  vymlouval,  že  se  vzdálil  ze  strachu  před  carským  hněvem,  ale 
nikoli  že  neodřekl  se  důstojenství  patriarchova.  Tu  však  cař  ukázal 
psaní   poslané  Níkonem  cařihradskému  patriarchovi   Dionysiovi, 
v  něnižto  si  těžce  stěžoval  do  svého  pána  a  care.   Nikon  se  vy- 
mlouval,  že  si  stěžoval  Dyonisiovi  ja!kožto  bratru,  a  že  on  není 
vinen,  jestli  takové  psaní  se   dostalo   do  veřejnosti;   12.  prosince 
sněm  vyřkl  ortel  nad  Níkonem,  prohlašuje  jej  za  zbavena  patri- 
archátu  důstojenství  kněžského   a  ponechávaje  mu   důstojenství 
mnicha.   2e  prý   bouřil  ruské  cařstvo,   míchal  se  do  občanských 
záležitostí  a  opustil  patriarchát  beze  vší  takměř  příčiny;  odřeknuv 
se  však  trůnu,  svévolně  žL*  hospodařil  ve  svých  klášterech,  dávaje 
jim   pyšná  jména  Bethlehema,   Golgothy,  Jerusalema;   že  nedo- 
voloval, aby  byl  vyvolen  nový  patriarcha  na  jeho  místo,  ve  psaní 
poslaném  do  Cařihradu  že  obviňoval  care  a  sněm  (dřívějši)  z  la- 
tinského kacířství,   že  nazýval  care  nespravedlivým  mučitelem,  a 
srovnával  jej   s  Jeroboamem   a  Oziášem,   že  samovolně  vyloučil 
z  církve   a   kázal   tělesně  trestati   Pavla,   biskupa   kolomenského 
(jednoho  z  apoštolů  staro věrců),  že  v  klášteře  nemilosrdně  trýznil 
mnichy.  Nikona  zbavili  veřejně  všech  odznaků  bývalého  důstojen- 
ství a  poslali  jej  z  počátku  jako  obyčejného  mnicha  do  Ferapoktova 
kláštera,  a  po  té  do  Kyrillova  bělozerského  kláštera,  kde  jej  dosti 
dlouho  drželi  v  tuhé  vazbě.   Patnáct  let  vytrpěl  Nikon  s  mužnou 
a  nezdolnou   trpělivostí  a  pevností  všeliká  muka.   a  teprve  když 
všichni  jeho   nepřátelé   u   dvora  pomřeli,   cař  Feodor  Alexejevič 


564  F*  J^rei: 

dovolil  mu.   a1)y  se  navrátil   do  založeného  jim  Voskresenského 
kláštera;   Nikon  však  živ  se  tam  nevrátil,  nýbrž  cestoa  zemřel 
v  Jaroslavi.  Pohfben  jest  ve  Voskresenském  klášteře  jako  patriarcha. 
Přívrženci   starých  řádftv  a  zlozvyků  vehni  se  zaradovali, 
když  Nikona  stihl  carský  hnév,  ale  ještě  mnohem  větši  radost  jim 
způsobil  úplný  pád  Nikonův.  Nikon  byl  podle  jich  náhledu  pů- 
vodcem všech  nemilých  novot,  a  zaváděje  je  do  cirkve,  dbal  přís- 
ného jich  plněni  a  neposlušné  sluhy  cirkve  káral   nemilosrdně. 
I  naplnilo  se  srdce  mnohého  věřícího   hněvem.  Mezi  lidem  byla 
velmi  rozšířena  „kniha  víry",   kterou  Nikon  zatratil  ačkoli  si  lid 
vysoce  jí  vážil;  tam  se  četlo  toto  misto:  „Po  tisíci  letech  od  uči- 
něni tělem  božího  slova  jest  rozvázán   satan,   a  Řím  odpadl  se 
všemi  západními  církvemi  od  církve  východni.  V  létě  595.  po  ti- 
síci obyvatelé  Malé  Rusi  přestoupili  k  římskému  kostelu  a  (zde 
sé  naráží  na  známou  církevní   unii)  poddali  se  římskému  papeži. 
Totot  jest  druhé  odpadnutí  křesfanův  od  východní  cirkve.  A  až 
se  naplní   1666  let.   bděme  pilně,  aby  nás  nezastihlo  veliké  ne- 
štěstí za  staré  hříchy!*  Č''slo  666.  jest  znak  apokalyptického  zví- 
řete, s  jehožto  zjevením  nastane  soudný  den    A  zrovna  r.  1666. 
svolán  církevní  sněm,  Nikon  v  něm  souzen  a  ortelován,  ale  jeho 
„dračí  símě**   novoty  zachovány!   Lid   rozumoval  tedy,  že  Nikon 
byl    souzen    za    úmyslné  kažení  svatých  knih,   nebot   redaktoři 
z  doby  patriarchy  Josefa  rozšiřovali  podobné  povésti  tigně  v  ná- 
rodě.  Po  odsouzení  Nikonově  zastanci  starých  řádů  zmuživše  se 
počali  veřejně  hlásati   své  náhledy,  ano  jejich  vliv  u  dvora  byl 
tak  veliký,  že  vymohli  amnestii  pro  nejhorlivějšího  hlasatele  staré 
viry,   Avrakuma,  poslaného   do  Sibiře.   Sám  cař  milostivě  přijal 
Avrakuma  a  v  carském   „těremu*   byl  on  nyní  stálým  hostem. 
Taková  milost  carské  rodiny  dodala  Avrakumovi  jen  větší  ještě 
odvahy  a  on  napadl  Nikona  mnohem  směleji  nežli  dříve  ve  svých 
spisech,  nazývaje  jej   antichrístem,  synem  Gehenny,   zlým  kací- 
řem, tak  že  na  konec  musili  Avrakuma  dáti  do  klatby  a  poslati 
z  Moskvy.  Jeho  fanatismus  uvlekl  mnoho  jiných  horlivců.  Diákon 
Feodor  rozesýlal  po  městech  poslání  o  pravé  víře  a  zjevení  anti- 
christa.  Panování  antíchrista  mělo  trvati  podle  apokalypse  2  V  roku, 
tedy  r.  1669.  musí  nastoupiti  konec  světa  a  soudný  den.  Lid  slepé 
věřil  těmto  slovům  hlasatelův  a  obhájců  „dobré  ruské  víry",  počal 
pilně  činiti  pokání,  hladem  a  bičováním  sebe  mořiti,  mnozí  při* 
pravovali  se  ku  smrti,   kupujíce  si   rakve  a  za  živa  lehajíce  do 
nich  zpívali  sami  nad  sebou  žalmy  a  modlitby  za  nebožtíky.  Soudný 
den  měl  nastoupiti  prý  o  půlnoci  ze  soboty  na  neděli  siropustnou 
aneb  noc  před  sv.  Trojicí.   (Tento  náhled  o  konci  světa  v  tylo 
dni  panuje   nyní   všeobecně  mezi  ruským  lidem.  Pozn   spis.) 
Již  r.  1668.  nepracovali  na  polích,  nezasivajíce  osení,  a  r.  1669. 
utíkali  i   z  bydlišt  svých   do  lesův  a  tam  si  kopali  hroby,  lehali 
do  nich;  očekávajíce  ve  výše  řečené  dni  soudný  den.  Avrakuni 
v  jednom  psaní  svém,  které  se  rukopisně  šířilo  mezi  lidem,  přímo 
tvrdil,  že  sám  viděl  živoucího  antichrista.  Vše  to  mělo  pro  panu- 
jící církev  velmi  smutné  následky.  Mezi  duchovenstvem  bylo  velmi 


Vanik  a  dflležitosf  roskoln  v  raském  národd.  565 

mnoho  nepřátel  novot  Nikonorých,  kteří  třeba  nevěřili  takovým 
horKtelům,  jakými  byli  Avrakum,  Lazar,  Nikita  a  druzi,  přece  ne- 
chtěli přijati  knih  Nikonových  sloužíce  ve  chrámech  podle  knih 
starých,  do  Nikona  psaných  a  tištěných.  Když  vláda  počala  pro- 
následovati tyto  horlitele  pro  staré  pořádky,  oni  se  veřejně  od- 
trhli od  víry,  řkouce,  že  pravá  víra  zhynula,  že  jen  oni  —  vyvolenci 
boží  —  zachovávají  starou  viru  v  ryzosti,  proklínali  Nikona,  care 
i  sněm,  v  němžlo  brali  účastenství  cizí  nevěrci  —  a  nazvah'  církev 
Níkonianskon  a  sebe  pravověmými  křesfany. 

Rozkol  se  stal  gevným,  panující  církev  proklela  staroobrjadce 
a  nazvala  je  zvláštním  jménem  rozkoiníkfiv  aneb  starověrcA. 

Sněm  r.  1©B6  — 67.  proklel  všecky  protivníky  Nikonovských 
oprav,  a  zrušil  prokletí  stohlavého  sněmu,  kterým  se  kaceřoval, 
a  znamení  kříže  třemi  prsty  a  trojaté  alleluja,  proklel  ještě  spis 
.Žiti  sv.  Eufrosyna'  sjeho  b^emi  o  .sug  uboj  alliluji''  (dvojité 
alleluja).  Starověrci  rozhodli  se  žiti  docela  samostatně  a  nepo- 
slouchali církve,  načichlé  latinstvim.  Rozkol  měl  své  přívržence 
ve  všech  vrstvách  národa,  a  když  světská  vládá  počala  rozkol- 
niky  za  jejich  náboženský  Tanatismus  krutě  pronásledovati,  prchali 
houfně  do  vzdálených  severních  krajin  a  hlubokých  lesň.  Na  se- 
veru v  Bílém  moři  byl  slavný  klášter  Solovecký,  odloučený  ode 
všeho  světa.  Zde  nalezl  rozkol  pevný  útulek,  a  když  vláda  chtěla 
násilně  přinutiti  mnichy  k  novým  knihám,  mniši  se  zbouřilí,  a 
k  nim  ještě  se  přidalo  ninožstvi  horlivců,  kteří  prchli  z  Moskvy 
a  jiných  měst  a  zvedli  zjevný  odboj  proli  vládě.  Jedenácte  let 
obléhala  vojska  carská  nedobytný  klášter,  statečně  hájený  fanatiky, 
a  když  přece  padl  (r.  1677.),  obhájcové  rozprchli  se  po  coICmu 
severu,  všude  hlássyíce  starou  víru.  Za  mládí  Petra  V.  zbounli 
se  rozkolníci  v  samé  Moskvě  a  s  nimi  střelecké  vojsko  pod  kní- 
žetem Chovanským  a  apoštolem  Nikitou  Pustosvjatcm ;  povstání 
bylo  však  udušeno  a  rozkolníci  se  rozprchli  ve  velkém  počtu  do 
Sibiře,  Polsky,  na  Krym,  na  Kavkaz  a  jinam ;  nejfanatičtější  prchali 
do  lesĎ,  vykopávali  si  hroby  aneb  vystrojivše  si  ohromné  hra- 
nice dřiví,  upalovali  se  (^amoscžigateli). 

Apokryflcké  proroctví  se  vr.  1669.  nevyplnilo,  ale  prorokové 
rozkolníkĎ  vysvětlili  omyl  lim  způsobem,  že  prý  jako  Kristus  byl 
živ  na  světě  33  let,  tak  prý  i  Antichristus  bude  žíti  33  let  a  konec 
světa  nastoupí  r.  1699.  A  když  nastoupil  trůn  Petr  V ,  který  byl 
vychován  již  v  duchu  pokročilém  a  počal  zaváděli  neslýchané 
dotud  novoty,  proroci  vyi-kli,  že  Petr  jest  ten  pravý  antichrisl; 
leč  o  tom  ještě  bude  řeč  později.  Nyní  třeba  ještě  ohlednouti  se 
po  činnosti  hlavních  apoštolů  rozkolů.  Mezi  národem  chodily  roz- 
ličné pověsti  o  jakýchsi  zapadlých  svatých  místech,  které  zmizely 
s  povrchu  země  následkem  hříšnosti  lidské,  o  Mlěvských  nevidi- 
telných klášteřích,  o  Opoňskéin  carslvě,  svatém  městě  Kitěže  Ve- 
likém na  břehu  jezera  Světlojara  v  nížegorodském  Závolži,  ma- 
karjevském  Újezdě,  o  Žiguljách,  čili  Žigulevských  horách  a  pod. 
Slovem,  znamení  s<*  množila  a  lid  více  a  více  klesal  v  temnotu 
pověry. 


566  F.  Jareě: 

Kazatelé  rozkoIA  byli  většinou  lidé  velmi  obmezeného  vzdě- 
lání, ano  nejvétši  prorok  Avrakum  ve  svých  spisech  se  jeví  úplným 
nevédomcein  ve  vědách  bohosloveckých. 

R.  1694.  založil  djaček  (kostelník)  Danila  Vikulin  na  řece 
Vygu  v  sev.  kraji  poustevnu  Danilovskou,  jinak  zvanou  ještě  po- 
morskou  neb  vygoréckou,  budoucí  centrum  sekty  bezpopovcův, 
a  byl  hlavou  toho  kláštera  40  let  (f  1735.).  Jemu  pomáhal  u  ve- 
deni kláštera,  do  něhožto  se  scházel  nábožný  lid  ze  všech  konc& 
carstva,  znamenitý  Ondřej  Dmirov,  rodem  kníže  Myšecký,  ze  šlechty 
novgorodské.  Do  svého  přechodu  k  rozkolu  Ondřej  žil  se  svými 
příbuznými  v  Pověnče,  studoval  na  bohosloveckých  školách  kyjev- 
ských  i  moskevských  a  nabyl  vysokého  vzdělání.  On  byl  blízek 
k  carevně  Sofii  Alexejevné,  podporoval  její  ctižádostivé  plány  a 
dopisoval  si  sní;  jeho  korrespondence  se  dosud  chová  u  vygo- 
rěckých  rozkolniků.  Vedením  Denisova  a  Vikulina  zkvetl  vygo- 
rěcký  klášter  netušené;  za  jejich  života  se  usadilo  vklášteře  a 
okolo  něho  do  40.000  lidi.  Denisova  sestra  Solomija  stala  se 
tamtéž  igumeni  (abatyší)  ženského  kláštera  V  obou  klášterech 
zaveden  vzorný  pořádek  a  úplná  hierarchie;  zde  se  pilně  kázalo 
a  poučovalo.  Služby  boží  se  konaly  přísně  podle  starého  řádu, 
nábožně,  velikolepě,  nikdo  nespěchal  při  službě,  zpěv  byl  dobrý, 
starý  a  sláva  kláštera  se  roznesla  po  celé  říši.  N£d)Ožní  li<}é  spě- 
chali k  tomuto  svatému  místu,  aby  zde  mohli  se  nevyrušeně  mo- 
dliti podle  starého  pořádku.  Klášterům  dávány  velké  dary  ma* 
jetnými  lidmi,  mniši  pilně  pracovali,  vzdělávali  pok,  zabývali  se 
chovem  dobytka  a  obchodem ;  nezapomínajíce  při  tom  i  na  duši, 
sbírali  hojně  staré  knihy,  zakládali  knihovny,  zaváděli  školy  pro 
vychovávání  rozkolnických  zpěváků,  malířů,  písařův  a  učitelův. 
Ondřej  Denisov,  jakož  i  bratr  jeho  Šimon  napsali  několik  spisů 
na  obranu  rozkolu.  Šimon  napsal  ^Historiju  o  otcěch  a  slradal- 
cěch  soloveckých*  a  „Rossijský  vinograd",  a  společně  s  bratrem 
Ondřejem  Pomorské  otvěty"  (jaksi,  abych  řekl,  rozkolnická  kom- 
paktáta neb  vyznání  víry).  I  znamenitý  Lomonosov,  rodem  z  Chol- 
mogon,  bvl  z  počátku  rozkolník  —  pomorěc. 

Mnich  Arsenij  založil  ve  kraji  nižegorodskcm  v  lesích  ker- 
ženských  Šarpanský  klášter  a  odtud  se  rozkol  šířil  po  Černém 
Rameni  dále  na  jih  po  Volze. 

R.  1685.  vydala  carevna  Sofie  Alexejevna  úkaz  proti  roz- 
kolnikům,  v  němžto  se  velelo:  1.  upalovati  odpadlíky,  2.  trestati 
smrti  hlasatele  rozkolu,  3.  tělesně  trestati  a  posýlati  do  vyhnanství 
zatvrzelé  rozkolníky.  Patriarcha  Joakim,  který  tou  dobou  vedl 
církevní  správu,  byl  neúprosným  pronásledovatelem  rozkolníkfi. 

Pop  Kozma  prchnuv  z  Moskvy  s  dvanácti  rodinami  na  jih 
do  starodubských  lesův,  usadil  se  v  Ponurovce,  kam  za  ním  ná- 
sledovalo množství  stejně  smýšlejících.  Ale  když  se  o  nich  do- 
věděla Sofie  Alexejevna,  pronásledovala  je  i  tam;  pročež  prchli 
odtud  na  polské  území,  ležící  na  ruské  hranici,  a  založili  nové 
osady  na  ostrově  Větkě,  na  pozemcích  pana  Ghaleckého.  Vétka 
leží  dvacet  verst  od  města  Gomelja,  mohylevské  gubernie.  Roku 


Vznik  a  dúleSitoBC  rozkolu  ▼  ruském  národě.  567 

1685.  tam  byl  postaven  prvni  rozkolnický  chrám,  v  němž  to  ve- 
škero církevní  nářadí  ))yIo  z  dob  doni  kóno  vských  (nejd&ležitéjší 
jsou  antimins,  odikon,  svaté  obrazy).  V  krátkém  čase  zkvetla  Vétka 
a  okolní  osady  tak,  že  se  stala  druhem  hlavním  střediskem  staro- 
vércĎv  (o  prvním  jsme  již  mluvili,  byl  to  Danilovský  čili  vygo- 
récký  klášter).  Až  dosud  starodubské  rozkolnické  osady  s  býva- 
lými Větkovci,  kteří  se  za  Kateřiny  II.  vrátili  do  vlasti,  patří 
i  nejryzejším  ochráncům  starých  ruských  mravů  a  náboženských 
pořádků,  jichžto  se  přísně  drželi. 

Rozkol  se  šířil  po  celé  říši,  nejvíce  však  stoupenců  má  dnešního 
dne  v  jmenovaném  již  starodubském  území  (čemig.  gub.),  ačkoliv  se 
rozšířil  prese  všecko  pronásledování  po  celé  říši.  Hozkolnící  pilně 
toho  všude  dbali,  aby  služby  boží  se  konaly  se  vší  možnou  úplností, 
pozorností  a  nábožností.  V  církvi  panující  odbývaly  se  služby  ve 
chrámech  zcela  jarmarečně;  protož  lid  srovnávsge  pořádky  té  i  oné 
církve,  konečně  přicházel  k  tomu  přesvědčeni,  že  ty  staré  pořádky 
jsou  lepší  a  vedou  na  jisto  ku  spasení.  Apoštolově  rozkolu  zároveň 
pilně  hlásali  ústně  i  písemně  své  učení  a  to  s  velikým  úspěchem. 
Ač  jejich  theologická  učenost  jest  velmi  mělká,  nalézala  dosti 
zvědavých  čtenářů,  kteří  ve  své  prostotě  poslouchali  taková  roz- 
umováni s  největší  pietou.  Abychom  podali  jeden  příklad  jejich 
bohosloveckého  rozumování,  stůj  zde  výňatek  ze  Soloveckého  sbor- 
níku. Otázka :  Pokropíš  mne  ysopem  a  očištěn  budu,  omyješ  mne 
a  budu  běleiší  nad  sníh.  Odpověď:  Až  země  počne  hořeti  a  vy- 
hoří na  1000  loket  do  hloubky  a  nebude  již  hor.  Bůh  sešle 
čtyři  větry  (takový  nesmysl  stojí  vruském  originálu!):  východ, 
sever,  jih,  západ,  a  ony  rozvějí  všechnu  nečistotu  se  země  a  bude 
země  čísla,  jako  nevinná  panna  a  zbělí  jako  stůl  a  křikne  země 
k  Bohu  atd.  Tou  dobou  počalo  se  mezi  ruským  lidem  šířiti  kou  • 
řeni  a  šňupání  tabáku ;  lidé  starých  pořádků  viděli  i  v  tom  zna- 
mení doby  a  prohlásili  tabák  za  „pohanoje  běsovskoje  zelje^. 
R.  1641.  prý  sám  Spas  a  Matka  boží  zjevili  se  rozličným  pomoř- 
ským  ženštinám  a  poručili  jim  psaní  psáti  a  rozsýlati  po  městech, 
dědinách,  ,»pogostěch  i  volostěch*,  aby  pravoslavní  kresfané  ni- 
kterak ,,nepili  tabáky",  a  jestliže  neposlechnou  a  budou  píti, 
za  neposlušnost  bude  na  zemi  ohnivé  kamení  dštíti  atd. 

Lid  věřil  každému  psanému  slovu  (ba  do  dnešního  dpe  na 
ruském  venkově  tištěné  slovo  se  považuje  za  neomylnou  pravdu, 
za  carské  slovo,  a  nihilisté  často  hleděli  zužitkovati  tuto  víru  lidu, 
ale  nepodařilo  se  jim  to,  lid  naopak  poslední  dobu  přestal  úplně 
věřiti  „pečatannomu  slovu").  O  vzdělanosti  nebylo  lze  mluviti, 
nebylo  zdravé  duchovní  krmě,  knih  vykládajících  rozumně  a  prostě 
živé,  pravé  učení  církve,  a  v  kněžstvu  nebylo  vědonjostí  bohq- 
sloveckých,  dogmaticky  theologických.  A  když  někteří  učitelé  roz- 
kolu chopili  se  tohoto  nového  prostředku,  psáti  prostě,  jazykem 
lidu  přístupným,  jakož  učinil  protopop  Avrakum,  lid  hltal  takřka 
jeho  spisy,  nalézaje  v  nich  lehce  rozřešení  všech  záhadných  otázek, 
tanoucích  jemu  na  mysli  a  nenalézajících  nikde  sobě  odpovědi. 
Spisy  výše  vzpomenutého   Ondřeje  Denisova  jsou  též  psány  ja- 


568  F.  JareS :  Vznik  a  dAIežitosI  rozkolu  y  ruském  národě. 

zykem  živým,  květnatým,  lehce  srozumitelným,  s  velmi  prů- 
hlednou logikou.  Kromě  nich  psali  ještě  diákon  Feodor 
o  pravé  víře  a  o  antichristovi,  mnich  Feoktist  o  antichristovi  a 
jeho  brzkém  zjevení  a  panování,  pak  arcbímandrita  Spiridon 
o  pravé  víře,  pop  Lazar,  Nikita  a  znamenití  solovečti  yStarci** 
Azarij  i  Gorontij. 

Zastávajíce  ve  svých  spisech  staré  pořádky,  rozkolničti  spiso- 
vatelé brojili  proti  všemu,  co  pncházelo  z  ciziny.  Nelíbilo  se  jim, 
že  cizinci  nacházejí  milosf  u  dvora  a  živili  v  lidu  nenávist  zako- 
renělou  v  něm  z  dob  polské  invase.  V  polovici  XVII.  věku  bylo 
i  národní  povstání  proti  cizincům.  Když  před  tím  chtěl  cař  Boris 
Godunov  založiti  v  Moskvě  universitu  a  povolával  k  tomu  účelu 
uóence  z  ciziny,  duchovenstvo  napomenulo  care,  aby  toho  ne- 
dělal ;  neb  jestliže  nastane  mnohojazyčnost,  padne  prý  stará  jedno- 
věrnost.  Ale  cař  dělal  svoje,  Rusové  přece  se  počali  učiti  cizím 
jazykům.  Bojarin  Ordyn-Naščokiá  znal  latinu,  frančtinu  a  něm- 
činu. Za  Alexeje  Michajloviče  povoláni  mniši  z  Kyjeva,  aby  učili 
jeho  děti  mnohým  naukám,  a  hlavně  latinskému  jazyku.  Lid  byl 
velíce  rozhořčen  nad  takovým  počínáním  care,  maje  jej  v  domnění, 
že  se  chytá  latinstva.  Ale  nejen  u  dvora,  leč  i  u  bojarů  počínala 
se  cítiti  potřeba  vyšší  vzdělanosti ;  nebof  za  Alexeje  Michajloviče 
počali  komnaty  okrašlovati  světskými  obrazy  apodobiznami, 
zařizovala  se  divadla,  orchestrální  hudba  a  tance,  nastala  větší 
svoboda  a  volnost  v  obcováni  společenském,  zavrhovány  již  dří- 
vější hrubý  formalismus  a  etiketa  byzantinská.  Někteří  bojaři  po- 
čali se  dle  zahraniční  mody  holiti  a  vlasy  stříhati,  kroj  byl  již 
mnohými  přijat  od  cizincův;  ale  lid  se  pevně  držel  starého  kroje: 
Ačkoli  tabák  —  bohomrzká  a  čertovská  rostlina  —  byl  proklínán, 
přece  vláda  Alexejova  z  počátku  dovolila  jeho  prodej !  V  bouřích 
a  povstáních  střelců  na  konci  XVU.  věku  vidíme  protest  lidu, 
pevně  přesvědčeného  o  tom,  že  se  na  Rusi  zavedla  nová  vira; 
přikazuje  se  klaněti  se  inodlám  (příčinou  toho  byly  světské  obrazy 
Visené  v  komnatách  vedle  svatých),  a  veleno  nositi  německý  šat, 
holili  brady,  vdávati  ruské  dcery  za  Němce  (o  tom  více  lze  se 
dověděli  v  popsání  .Bulavinského  buntu*  v  Astrachaniu 

Tak  vidíme,  že  ku  konci  XVII.  věku  blíží  se  veliký  převral 
v  dějinách  ruského  národa:  Dosavadní  uzamknutosC  a  nehybnost 
znenáhla  mizí  před  vnikající  do  lidu  evropskou  vzdělaností  a  ruský 
lid  vyslovuje  především  rázný  protest  proti  rozličným  zámyslům 
novotářů  v  církvi.  Že  reforma  musila  počíti  od  víry,  není  třeba 
ještě  dokazovati ;  zé  všeho  námi  řečeného  vidíme,  že  ruský  život 
úplně  spočíval  na  náboženských  názorech.  Třeba  bylo  tedy,  aby 
se  nejdříve  v  této  příčině  poněkud  emancipoval.  Rozkol  tedy  jeví  se 
v  stol.  XVII.  protestem  hlavně  náboženského  směru.  Teprve  za 
Petra  V.  stává  se  protestem  demokratického  výrazu. 

(DokoočeDÍ ) 


Paulina  FeliňBká.  569 

Paulína  Felíňská. 

List  ze  života  polské  společnosti. 

(PokraSoviiiť.) 

II. 

Matka  na  Sibiři.  —  První  Hat.  -  Tuiba  PaulinCina.  —  Láska  pani  Feliňské  k  džtem.  -  Sibiřské 
poměry.  —  Matčino  zdráháni   —  Adam  Szemesza.  —  Milo.stný   pomér.  —  Car  v  Kyjevji.  —  Pau- 
lijika  ti  cartkélio  povozu.  —  Bludička.  •>-  Paulinka  v  rodných  stranách  a  jeji  vzpominky.  —  Mat- 
čino aouienl. 

Mezitím  došel  první  list  matčin  ze  Sibiře  —  pravá  to  útěcha 
ditek  nevědoucích  ničeho  o  losu  roditelky  své  po  čas  úžasně 
dlouhý.  Byl  to  vlastně  list  čtvrtý,  ale  předešlé  tri  dopisy  za- 
padly kdesi  v  závějích  a  slotách  sibiřských. 

,Mé  drahé  dítky!*  počíná  list.  „Čtvrtý  již  list  píšu  Vám, 
ale  posud  žádné  slůvko,  ano  ani  žádná  zpráva  boční  nedoletěla 
k  mé  poušti.  Marně  snažím  se  ukonejšiti  se  myšlénkou,  že  tolik 
tisíc  mil  nás  děli,  že  nevíte  snad  ani,  kam  a  jakou  cestou  listy 
Vaše  adressovati.  Kde  se  nyní  zmítáte,  milé  mé  dítky,  kde  mysl 
moje  má  Vás  stíhati  P . . .  Zdá  se  mi,  že  strádáte  nouzí,  že  Vám 
je  již  vše  lhostejno,  že  rozptýleni  po  světě  ruku  o  chléb  všední 
vztahujete  a  že  upír  strachu  odhání  od  Vás  všech  i  že  srdce  před 
Vámi  se  zamykají. 

Pište  mně,  mé  milé  dítky,  pište  co  nejčastěji;  toliko  listy 
Vaše  mohou  rozehnati  ty  černé  myšlénky  i  poskytnouti  mně  po 
trochu  pravdivé,  jediné  již  snad  pro  mne  možné  útěchy  —  obco- 
váni s  Vámi  citově.  Pokud  jste  spolu  a  uprostřed  svých,  stěží 
pochopíte,  co  jest  býti  úplně  cizí,  samotnou,  opuštěnou  —  přes 
to,  že  se  bydlí  uprostřed  lidí  a  že  se  spatřují  i  příchylné  tváře. 
Zkouším  to  každodenně  na  sobě.  Nedávno  přivedl  k  nám  zdejší 
felčar,  žid  z  Kyjeva,  svou  dcerušku,  hezounké  děvčátko  ve  věku 
mé  Viktorky.  Ruměnec,  nesmělosf,  vzhled  vrhnutý  úkradkem  zpod 
skloněného  čela,  ano  i  rysy  tváře  tak  mi  živě  připomínaly  Viktorku, 
že  jsem  ji  vzala  na  kolena  a  mazlila  se  s  ni,  při  čemž  mně  slzy 
z  oka  vytryskly.  V  tom  však  počala  židovka  mnoho  mluviti,  vy- 
ptávati se,  vyprávěti,  —  a  celé  omámeni  ihned  zaniklo.  „Ne,  to 
není  ona!"  pomyslila  jsem  si... 

Slýchám  zde  školní  zvonek,  vídám  hochy  valem  vybíhající 
ze  tříd.  I  to  mně  přináší  vzpomínku  a  slzu  v  oku,  ale  žádného 
soucitu,  ani  žádného  srovnání.  Někdy  zdá  se  mně,  že  bych  při- 
lnula i  ke  psu,  ale  bylo  by  potřebí,  aby  pes  ten  byl  aspoň  z  pokolení 
těch,  jichž  jsem  druhdy  znala,  nebot  k  novému  přilnouti  nemohu. 
Však  těch  psů  je  zde  v  domě  několik,  ale  žádného  nemiluji.  Slovem, 
city  moje  mohou  býti  jen  prodloužením  dávných  citů,  leč  jako  starý 
strom,  jenž  nevyhání  již  mladých  ratolesti,  srdce  mé  nezrodí  již  no- 
vých pocitův.. .  O  mé  potřeby  se  nestarejte:  zůstalo  mi  ještě  trochu 
peněz  z  Kyjeva,  a  k  těm  vyplácí  mně  vláda  okolo  sedmi  rublů 
niěsíčně,  což  mne  úplně  chrání  před  nedostatkem,  nebof  živobytí 

Blovanaký  abornfk.  ^g 


g?0  ťanlina  Felifiská. 

v  těchto  stranách  jest  velice  levné.  Toliko  trochu  oděvu  budu 
musiti  sobě  zjednati,  neboC  jediná  má  sukně  tibetová  valně  jest 
již  chatrná . . .  Buďte  zdrávy,  mé  drahé  ditky.  Má  celá  duše  jest 
s  Vámi  a  s  Vámi  bude  vždy." 

Předcházející  dopisy  matčiny,  ztracené  kdesi  na  cestě  a  ne- 
došlé, obsahovaly  popis  dvouměsíční  pouti  saněmi  do  Tobolska 
a  odtud  vodou  do  Berezova. 

Uplynulo  zase  několik  týdnů.  Když  byly  konečně  došly  prů- 
vodní listiny,  odebrala  se  Paulinka  nejprve  do  Síucka  na  Litvu, 
kdež  ji  přijali  příbuzní  velmi  srdečně  a  vřele.  První  list,  jejž  tam 
obdržela  Paulinka  od  matky  ze  Sibiře,  obsahoval  polpvičaté  svo- 
leni, aby  ji  sledovala  na  trnité  cestě  vyhnanství.  Netřeba  doklá- 
dati, že  svolení  toto  bylo  spíše  nucené,  než  dobrovolné.  Matka 
chtěla  jen  vyhověti  naléhavé  prosbě  -dceřině,  ale  varovala  ji  vše- 
možně : 

,Mé  milé  dítě,  má  Paulinko!  Chci  úplně  otevřené  promlu- 
viti s  Tebou  o  tom,  co  jest  dnes  předmětem  všechněch  mých  my- 
šlének, blouznění,  obav  i  naději :  slovem  o  Tvém  příjezdu  ke  mně. 
Ó  ty  můj  anděle!   Pokud  takové  jak   Tvé  srdce  miluje  mne  tak 
vřele,  pokud  spojeny  jsme  jedním  ohniskem,   srdce  naše  jedno- 
stejným citem  jsou  oživena,  potud  svět  není  pro  mne  pouští,  potud 
naděje  na  šfastné  chvíle  není  prázdným   toliko   blouzněním . . . 
Snad  neměla  bych  přijati  té   oběti,  ale  nemám  s  dostatek  sily, 
nebot  obávám   se,   aby  odmítnutí   moje  neranilo  srdce  Tvé  pří- 
lišně . . .  Vzavši  tedy  péro  do  ruky,  abych  Ti  odpověděla,  zpozoro- 
vala jsem,  že  nejrůznější  pocity  zmítají  srdcem  mým.  Ghci-li  od- 
říci, lekám  se,   abych  nezasadila  bolestnou  ránu  jemnému  srdci 
Tvému,  a  prichylujíc  se  ku  svolení,  spatřuji  tisíc  překážek  a  ne- 
bezpečenství, ale  zcela  jiná  těch,  o  nichž  ty  píšeš ...  A  kdybys 
i  šfastně  překonala  tisíce  těch  verst  nezalidněným  krajem,  tu  ja- 
kého losu  nadíti  se  můžeš  ?  . . .  Pravíš,  že  kamkoli  nás  osud  vrhne, 
jen  budeme-li  pohromadě,  tam  že  bude  svět  náš,  otčina  naše. 
Ach,  veliká  to  pravda  pro  mne,  ale  Ty . . .  Ty  ještě  neznáš  ze  ži- 
vota ničeho,  kromě  lásky  dcery  a  sestry.  Víš-li  pak,  že  dítě,  nebo 
kdokoli  z  rodiny  vyhnancovy,  chce-li  sdíleti  los  jeho,  nemůže  vrá- 
titi se  do  vlasti  své,  leč  po  smrti  vyhnancově?  Vím  arci,  že  Té 
to  neodstraší,  vím,  že  Tvá  obětovnosf  jest  bez  mezí,   tak  jako 
láska  Tvá  ke  mně,  ale  mou  povinnosti  jest  upozorniti  Tě  na  to  . . . 
Rozvaž  to  vše,  mé  drahé  dítě,  poraď  se  se  zkušenou  tetou  Zub- 
kovou,  nedajíc  se  v  záležitosti  tak  vážné  vésti  toliko  jen  popudem 
svého  srdce,  kteréž  nezná  jiných  pocitů,  kromě  oddanosti  a  obéti.^ 

Zároveň  s  tímto  listem  došel  též  dopis  ostatním  dětem.  Vy- 
jímáme z  něho  několik  řádkův : 

, Ubohé  děti!  Tolik  jste  již  zakusily,  ale  jaké  zkoušky  Vás 
ještě  očekávají  —  toho  předvídati  ani  nelze . . .  Dostala  jsem  stra- 
minu  a  vlny  v  Tobolsku,  začala  jsem  tedy  hotoviti  pro  Vás  upo- 
mínky. Pro  Julka  pletu  teku  na  papíry,  Alois  a  Čensný  nevím 
čeho  by  si  přáli:  snad  torby  myslivecké  neb  i  podušky?  Oznamte 
mi  to . . .  Buďte  zdrávy,  mé  milé  děti,  mé  štěstí,  mé  naděje.  Při- 


Paulina  Feliňská.  571 

vijím  Vás  k  srdci  mému,  líbám  Vaše  očka,  Vaše  bubínky  . . .  Buďte 
zdrávy  a  štastny,  a  i  já,  ve  vyhnanstvi,  štastna  budu  štěsiim  Vašim." 
Jaké  ostatně  bylo  položení  matčino,  jež  snad  ani  dosti  věrné 
dítkám  svým  nelíčila,  aby  je  ještě  více  nezarmucovala,  vysvítá  do- 
jemně též  z  dopisu  zaslaného  bratru  Juliovi.  Připomíná!  trpící  vy- 
hnanka  hned  ze  začátku,  že  jeden  list  jeho  ji  nedošel,  což  „jest 
kousek  chleba  odejmutý  žebrákovi,  umírajícímu  hladem".  Kdo 
chce  poznati  cenu  listu,  musí  býti  vyhnancem. 

«Vy,  kteří  žijete  normálním  životem,  kteří  v  obklopujících 
Vás  živlech  nalézáte  dosti  pokrmu  pro  srdce  i  ducha  svého  — 
nemůžete  sobě  představiti,  čím  jsou  mně  listy  Vaše.  Celý  život 
můj  shrnuje  se  nyní  v  listech;  vše,  co  mne  jinak  obklopige,  jest 
mi  lhostejné,  jakoby  to  se  mnou  žádného  nemělo  styku.  Jediná 
událost,  která  se  mne  zde  dotýká,  jest  příchod  pošty,  která  však 
bohužel  jen  dvakráte  za  měsíc  přichází.  Každý  poštovní  den  vy- 
cházím s  bijícím  srdcem  ku  břehům  Sosvy,  a  oko  mé,  lhostejné 
ke  všemu  ostatnímu,  kýží  vypátrati  na  nezměrném  prostranství 
jeden  jen  bod:  poštovní  loďku,  jež  přináší  listy.  To  jest  nyní 
můj  svět!" 

Zatím  činil  bratr  Paulinčin  přípravy,  aby  mohl  sestru  svou 
provázeti  do  Sibiře.  Odebral  se  nejprve  do  Miňska,  aby  žádal 
lam  o  službu  v  Tobolsku  a  zároveň  o  vyhotovení  průvodních  listin. 
Ale  úmysl  ten  setkal  se  s  tolika  nepředvídanými  překážkami,  že 
Paulinka  odhodlala  se  v  nejhorším  případě  podniknouti  nebez- 
pečnou cestu  sama.  Mravních  překážek  vzhledem  k  její  osobě  bylo 
čím  dále  tím  méně;  Zošku  hodlali  příbuzní  nákladem  rodinné 
sbírky  poslati  na  vychování  do  Vilna. 

Že  neštěstím  tak  trpce  pronásledovaná  rodina  udržovala 
v  základech  svých  jakýsi  lad,  jenž  nedal  ani  jedinému  jejímu  členu 
bídně  a  zanedbaně  zahynouti,  o  to  zajisté  přední  zásluhu  měla 
kromě  Paulinky  také  matka,  kteráž,  ač  vzdálena  tak  nesmírným 
prostranstvím  od  svých  dítek,  nepřestávala  o  ně  pečovati  vším,  čím 
mohla  Také  pěkné  poměry  rodinné  v  Podolí  a  na  Litvě,  kde  jeden 
druhého  v  neštěstí  neopouští,  nemálo  k  tomu  přispívaly.  Kamkoli 
osiřelé  děli  přišly,  všady  předcházely  je  matčiny  dopisy  z  vy- 
hnanstvi, orodující,  prosíci  a  přimlouvající  se  za  ně.  Znamenité 
tyto  listy  a  matka  bděly  nade  vším. 

Vlivem  takových  okolností  a  zejména  potěchou,  že  Paulince 
přece  bude  možná  setkati  se  s  matkou  tak  vroucně  milovanou, 
valně  se  zlepšilo  opět  zdraví  její,  kteréž  v  poslední  době  nemálo 
bylo  ohroženo.  Ano  i  ton  dopisů  Paulinčiných  nabývá  barvy  po- 
někud jasnější.  Vizme,  jak  odpověděla  na  částečné  svolení,  aby 
přišla  za  matkou  do  Berezóva. 

vTys  mne  pochopila,  nejdražší  maminko,  a  ačkoliv  jsem  to 
předvídala,  nemohu  nezulíbati  se  slzami  rukou  Tvých  , . .  Ano, 
malinko  milená,  nepřežila  bych  zajisté  Tvého  odmítnutí,  neuměla 
bych  se  obejíti  bez  té  naděje,  že  se  sjednotíme  opět.  Neobávej 
se,  že  by  květy  mé  vesny  vadnuly  marně  na  poušti,  neboť  poušlí 
jest  pro  mne  nyní  celý  svět  —  kromě  Berezóva.  Dechem  Tvé  lásky 


572  ,  Paulina  TeltňBká. 

i  uprostřed  severních  snéhA  duše  má  svobodou  a  šlěstim  roz- 
kvete . . .  Jak  rostlina  slunce,  tak  já  potřebuji  paprsků  Tvé  lásky." 

Ze  všeho  toho  jest  viděti,  že  dávná  tužba  Paulinčina  blízka 
byla  uskutečnění.  Zbývalo  jí  již  jen  sehnati  na  cestu  potřebných 
peněz.  Vzpomněla  si  na  briliantovou  jehlici  značnější  ceny,  kterouž 
nyní  zpeněžiti  si  troufala  tím  spíše,  jelikož  dítky  dostatečně  byly 
obstarány.  Aby  vytěžila  co  nejvíce  na  dosti  nákladnou  cestu,  uspo- 
řádala na  jehlici  loterii,  kteráž  setkala  se  s  úspěchem  dokonalým 
Losy  rozprodány  a  ten,  jenž  jehlici  vyhrál  —  pan  Zawisza  — 
vrátil  Paulince  jehlici  —  pro  matku. 

Bylo  tedy  vše  zase  připraveno.  Tu  nade  vše  nadání  stihnul 
Paulinku  nový  list  matčin,  jenž  zničil  rázem  všecky  činěné  pří- 
pravy i  tužby.  Matka  nevědouc  si  rady  —  zoufala.  Dané  svolení 
odvolala !  Aby  zpráva  tato  příliš  bolestně  nedojala  Panlinky,  psala 
o  tom  paní  Feliňská  nejdříve  tetě  Zubkové,  kteráž  ji  na  vše  měla 
vlídně  připraviti. 

„...Jen  bázeň  o  život  Paulinčin  vyrvala  ze  mne  svolení, 
shodné  sice  se  srdcem  mým,  ale  vždy  vzdorné  mému  rozumu. 
Ale  nyní,  kdy  vím,  že  ona  jest  při  Vás,  ukonejšila  jsem  se.  Zdá 
se  mi,  že  ten  duch  pořádku,  práce  a  klidu,  kterýmž  ovzduší  do- 
mácnosti Vaši  jest  naplněno,  účinkovati  bude  dobrodějně  na  usmí- 
ření bolestí  její  duše  . . .  Tím  více  cítím  se  povinna  odvolati  udě- 
lené Paulince  svolení,  jelikož  poznavši  ostrost  zdejší  zimy,  spa- 
třuji veliké  nebezpečí  příjezdu  jejího  ke  mně.  Mrazy  dostupuji 
zde  50  stupňů,  tak  že  i  tuzemci  trpí  tím  na  zdraví,  což  tedy 
teprv  říci  o  bytosti  mladé,  slabé,  vychované  pod  laskavějším  ne- 
bem, o  bytosti,  v  níž  jen  síla  duše  podněcuje  slabé  tělo  . . .  Kromé 
toho  Alois,  kterýž  ji  měl  provázeti,  setkal  se  s  překážkami  a  bude 
patrně  nucen  zanechati  tohoto  předsevzetí.  Netěžko  si  tedy  před- 
staviti, s  jakým  nebezpečenstvím  by  se  zajisté  setkala  mladá  dívka, 
pouštějící  se  na  tak  dlouhou  cestu  a  to  ještě  do  krajin  tak  divo- 
kých, že  cestující  postrádají  netoliko  všech  výhod,  ale  že  ani  osobni 
jistoty  zajištěné  nemají.  Jest  tedy  mým  přáním,  aby  vyčkala  změny 
úspěšné  v  mém  položení.  Vždyf  ti,  již  tu  byli  přede  mnou,  do- 
stali milost,  snad  tedy  já  se  toho  též  dočkám,  ne-li  návratu  úplného, 
tedy  alespoň  přesídlení  pod  lahodnější  podnebí  a  potom  s  radosti 
přitisknu  k  srdci  svému  drahé  Fvé  děcko  " 

K  listu  tomuto  připojen  byl  zvláštní  přípisek  pro  Paulinku. 

„Mé  drahé  dítě,  má  Paulinko!  Vím  vše,  co  v  duši  Tvé  se 
děje,  vím,  kterak  mne  miluješ.  Ale  přenáhlujíc  svůj  příjezd,  mohla 
bys  mi  na  místě  útěchy  věčnou  přinésti  hryzotu  v  úděl.  Jsou  věci, 
s  nimiž  válka  jest  šílenstvím,  a  takovou  jest  právě  válka  se  živly. 
Zaklínám  Tě  tedy  pro  lásku,  jakou  ke  mně  chováš:  odlož  příjezd 
svůj  do  Berezova..." 

Těžce  v  nadějích  sklamaná  Paulinka  podrobila  se  sice  vůli 
matčině,  nepodnikala  již  ničeho  proti  jejímu  výslovnému  přáni, 
ale  horoucí  příchylnost  její  nedala  jí  přece  býti  nečinnou  vůči 
osudu  dobré  matky.  Hledala  jiné  cesty,  pomýšlela  pomoci  strá- 
dající matce  jiným  způsobem. 


PAulina  Felifiski.  573 

Carská  milost  —  iof  asi  jediné,  co  zbývalo.  Ale  jak  dostali 
se  k  siapňům  mocnáf e,  jak  vymoci  si  výslechu  ?  Protekcí,  témčf 
nezbytně  potřebných,  nebylo,  osob  rozhodujícího  vlivu  též  ne. 
Přes  to  nevzdávala  se  chudobná  divka  naděje  a  jako  dříve  na 
chystanou  pouf,  tak  nyní  na  novou  myšlénku  se  vrhla  se  vší  energií, 
která  povzbuzuje  k  podivu  a  úctě  nemenší. 

Ale  v  tu  dobu  vmísila  se  do  životního  dějiště  mladé  dívky 
zcela  nová  událost.  Zasluhuje  povšimnutí  i  se  psychologického 
stanoviska. 

Pan  Adam  Szemesza  požádal  o  ruku  Paulinčinu !  V  pře- 
dešlých listech  dívčiných  nespatřujeme  o  tom  nižádné  stopy. 

Adam  Szemesza  byl  syn  Eveliny  z  WendorfTů  Szemoszové, 
blízké  příbuzné  a  spoluvychovanky  pani  FeliAské.  Adama  znala 
Paulinčina  matka  od  dětství;  častokráte  jej  na  rukou  laskala  a 
chovala  k  němu  vůbec  mnoho  důvěry  a  lásky.  Tato  sympathie 
pokrokem  času  stále  rostla,  nebof  pani  FeliAská  spatřovala  v  do- 
růstajícím Adamu  mnoho  zjevných  známek  šlechetného  charakteru 
a  vzácné  pravosti.  Časem  stalo  se,  že  poměr  její  k  němu  stal  se 
více  n€}ž  dftvěmým,  srdečným,  ano  i  mateřským. 

O  ženichově  minulosti  podotýkáme  jen  tolik,  že  studoval  na 
slavné  universitě  vilenské,  odkud  se  vrátil  na  ves  k  hospodářství, 
nezanedbával  tam  však  nikterak  již  záhy  projevovanou  náklonnost 
k  literatuře  a  uměni.  Pi*vní  láska  jeho  skončila  se  velice  nešfastnc; 
dívka,  pro  niž  horoval,  otrávila  se  v  den  sňatku.  Přebolestně  tím 
dojat  odloučil  se  téměř  úplně  od  společnosti,  věnuje  se  výhradné 
hospodářství  odkázanému  jemu  po  rodičích. 

V  té  asi  době  seznámil  se  pan  Szemesza  v  Zubkově  s  Pau- 
linkou.  Měl  tehdáž  30  let  mužného  věku  Ušlechtilé  srdce  páně 
Adamovo  nemohlo  býti  lhostejné  k  tragickému  osudu  rodiny  Fe- 
liňské,  s  kterouž  byl  ostatně  též  poněkud  spřízněn.  Pomáhal  a 
podporoval  opuštěnou  rodinu  se  vší  vroucností  svého  srdce  nejen 
slovem  ale  i  skutkem,  a  to  vždy  způsobem  tak  delikátním,  že 
nebylo  nikomu  těžko  přijímati  od  něho  rozličné  projevy  vzácné 
dobrodějnosti. 

Nebude  snad  také  s  podivením,  že  citlivý  pan  Szemesza  se- 
známiv se  s  Paulinkou  —  vřele  ji  pomiloval.  Spatřoval  v  ní  sou- 
středěno vše,  co  cenil  nade  vše:  ušlechtilost  a  dobrotu  srdce. 

Přes  to  však,  že  milostný  jeho  poměr  k  Paulince  nabýval 
den  po  dni  opravdivějši  povahy,  dlouho  o  tom  neměla  dívka  tu- 
šení. Dohodnuv  se  po  zralém  uvážení  všech  okolností  s  tetou, 
vyznal  konečně  Paulince  své  smýšlení  a  svěřil  jí  v  důvěrné  pro- 
stotě, „že  by  se  cítil  nejšfastnějšim  na  světě  člověkem,  kdyby  zá- 
roveň s  její  rukou  obdržel  právo  provázeti  ji  na  cestě  do  —  Si- 
biře k  matce* ! 

Ale  Paulinka  přes  to,  že  velice  si  vážila  pana  Szemesza, 
ctic  v  jeho  osobě  plnou  měrou  muže  čestného  a  srdečně  odda- 
ného její  rodině  —  odmítla.  Srdce  její  příliš  bylo  zaujato  losem 
matčiným  a  ona  lásku  svou  k  matce  ničím  nechtěla  vázati. 


574  Paulinu  Feliňská. 

Pan  Szemesza  uvažuje  zajisté  správně  výminečný  slav  roz- 
hárané duše  mladé  dívky,  nevzdal  se  naděje,  že  obratem  okol- 
nosti jinak  bude  pozírati  na  příští  dráhu  svého  života  a  že  schýlí 
se  cit  její  k  srdci  muže,  jenž  jediný  .šfastnou  ji  mohl  učiniti  láskou 
a  oddaností  muže  dokonale  čestného''.  A  skutečně,  cokoli  víme 
o  lásce  páně  Szemeszově.  vše  jeví  se  nám  ve  světle  půvabu  plného 
ideálu,  dalekého  všeho  sobectví  a  vši  malichernosti. 

Pan  Szemesza  nenaléhal  již  na  Paulinku,  ale  obrátil  se  přímo 
k  srdci  paní  Feliňské.  Máme  v  té  věci  jen  málo  listů,  ale  ty  vrhají 
na  milostný  jeho  poměr  světlo  dokonalé. 

^Paulinko,  mé  drahé  živobytí!*  píše  matka  dceři.  .Poslední 
Vaše  listy,  kteréž  mně  přinesly  tak  důležitou  pro  Tebe  i  mne 
zprávu,  vyrvaly  mou  duši  z  obyčejné  apathie  a  roznítily  v  ní  takou 
plnost  života,  jaké  jsem  již  dávno  nepocítila  Víš,  jakého  jsem 
byla  vždy  mínění  o  Adamovi  a  z  listu  jemu  psaného  dovíš  se, 
jaká  jsou  má  nejvřelejší  přáni.  Leč  tu  jde  především  o  Tvé  štěstí, 
o  Tvých  tedy  toliko  citech  budu  s  Tebou  mluviti. 

Píšeš,  že  jsi  rozhodně  odmítla  ruku  Adamovu  a  žes  tomu 
ráda,  jelikož  jak  posud  tak  i  v  budoucnosti  spatříš  vždy  klid  duše 
a  vnitřní  uspokojení  ve  věrném  plnění  svých  povinnosti;  jiného 
pozemského  štěstí  ochutnati  nechceš  krom  toho,  jež  v  mém  na- 
jíti můžeš  objetí. 

Střež  se,  mé  drahé  dítě,  aby  Té  snad  liché  představy  o  Tvých 
povinnostech  nesklamaly.  Či  jest  činiti  oběti  z  vlastního  štěstí, 
když  nelze  zajistiti  štěstí  jiných?  . . .  Píšeš,  že  on,  ožení-li  se  s  jinou, 
bude  mnohem  šfastnější;  připouštíš,  že  ta  druhá,  byf  i  po  skla- 
máni,  poskytne  mu  větší  rukojmí  štěstí  než  moje  Paulinka?  Tomu 
Ty  sama  nevěříš,  chceš-li  býti  upřímnou  sama  k  sobě.  Tvá  deli- 
katnosf  byla  by  snad  oprávněna,  kdyby  jím  vládly  jiné  pobudky, 
šlechetné  snad,  ale  nemající  bezprostředního  svazku  s  Tebou! 
Nepřijati  oběti  bylo  by  tehdy  povinností  Tvou.,  nebol  byla  by  to 
almužna  srdce,  jíž  nikterak  nepotřebuješ.  Že  však  tomu  tak  není, 
o  tom  přesvědčují  mne  nejlépe  jeho  slova,  a  ty  víš,  jak  jest  on 
upřímný.  Dodávám  zde  několik  slov  z  jeho  listu: 

„Nevím,  co  to  jest:  od  času,  kdy  jsem  poznal  Paulinku,  zdá 
se  mi,  jakoby  nové  síly  vplynuly  do  mé  duše.  Styk  s  ní  povznesl 
mne,  ušlechtil.  Nemohl  jsem  to  říci  ještě  o  nikom,  zejména  o  žádné 
ženské.  Ve  mnohých  věcech  musím  přiznati  její  nade  mne  po- 
výšení . .  .■ 

To  jsou  jeho  vlastní  slova . . .  Než  zraníš  nadobro  tuto  šle- 
chetnou duši,  tak  plnou  vznešené  oddanosti,  uvaž  dříve  dobře, 
nepoložil-li  Bůh  do  rukou  Tvých  prostředek  k  oslazení  právě  toho 
života,  jež  odmitkou  navždy  snad  otrávíš.  Uvaž  konečně  komu 
za  oběf  vrháš  štěstí  své  a  Adamovo!  Zsgisté  mně?  Což  mne  po- 
važuješ za  netvora,  jenž  krmi  se  požíráním  štěstí  vlastních  dítek? 
Mohla  bys  mne  milovati  tak  vřele,  kdybys  domnívala  se,  že  schopna 
jsem  takové  ukrutnosti?  Af  Ti  vlastní  srdce  odpoví  na  tuto  otázku. 

Když  jsem  Tě  viděla  opuštěnou  v  tom  sirotství,  bez  soucitu, 
bez  podpory,  bez  duše,  jež  by  Té  pochopovala  a  vnikala  ve  Tvé 


Paalina  Feliňská.  575 

city,  tehdy  duše  má  zalátala  kTobé:  rozevřela  bych  svoje  objetí, 
abych  Té  k  srdci  svému  pHtulila,  nebof  ze  všech  útrap  nejtéžši 
jest  siroba  duše  . . . 

Cítím  potřebu  promluviti  s  Tebou  o  tom  předmětu  s  úplnou 
důvěrou,  ne  s  vážností  matky,  ale  jako  přítelkyně,  kteráž  Té  mi- 
luje co  nejtklivěji  a  žádného  zájmu,  kromé  štéstí  Tvého,  na  zřeteli 
nemá ...  Co  se  týče  mých  osobních  tužeb,  lož  povím  Ti  upřímné, 
že  by  pro  mne  bylo  stokráte  větší  útěchou,  kdybys,  spojujíc  život 
svůj  s  člověkem  hodným  Tvé  náklonnosti,  zajistila  sobě  štěstí  do 
budoucností,  než  kdybych  Tě  přitisknula  k  srdci  svému  ve  vy- 
hnanstvi,  vidouc,  jakými  obětmi  setkání  to  musilas  zaplatiti.  Čekám 
s  touhou  na  zprávy  od  Vás.  Buď  zdráva,  moje  Paulinko,  mé  dítě 
milené.  Kéž  Bůh  Tě  podporuje  a  osvěcuje  v  každém  Tvém  před- 
sevzetí ;  kéž  sešle  klid  do  duše  Tvé  na  aplní  Tě  skutečnou  útěchou ! 
A  já  blahoslaviti  budu  Jeho  Opatrnost  a  umru  spokojena  —  třebas 
i  ve  vyhnanství.' 

K  tomuto  naléhavému  dopisu  matky  o  blaho  své  dcery  nad 
jiné  pamětlivé  odpověděla  Paulinka  mezi  jinými  asi  takto: 

y. . .  I  já  odvolávám  se  ku  Tvému  srdci,  drahá  matinko, 
tážíc  se,  zdali  bys  osobu,  kterou  nejvíce  miluješ  a  které  vším 
jsi  povinna,  ve  chvíli,  kdy  pozbavena  byla  všeho,  osamocena,  bez 
útěchy,  vržena  do  cizích  krajin  mezi  cizí  lidi  —  zdali  bys  v  takové 
chvíli  mohla  mysliti  na  hledáni  vlastních  potěch,  tehdy  právě,  kdy 
bolest,  tesknota  a  nedostatek  otravují  nejbližší  srdci  Tvému  bytost? 
Nikoliv,  drahá  maminko:  takové  opuštění  Tebe  ani  náboženství, 
ani  přirozený  cit  nedopouští . . . 

Povinnost  pečování  o  Tebe,  zejména  v  neštěstí  tak  jest  zře- 
telným a  svatým  závazkem  pro  mne,  že  nikdo  na  světě,  ano  ani 
Ty  sama  pozbaviti  mne  ho  nemůžeš . . . 

Netajím,  drahá  matinko,  že  nemám  odporu  k  Adamovi; 
naopak  vážím  si  jeho  krásného  charakteru  a  šlechetných  jeho 
zásad,  ale  cítím  odpor  ku  stavu  manželskému . . .  Ó  matinko  mi- 
lená, chceš-li,  abych  žila,  dovol  mně,  abych  přijela  k  Tobě,  jinak 
cilim,  že  mi  sil  k  životu  nestačí.  Jsou-li  všichni  proti  mně,  tož 
rozuměj  mně  Ty  jediná  a  slituj  se  nade  mnou.  Cítím,  že  jen  při 
Tobě  naleznu  odpočinek,  že  jen  při  Tobě  může  mně  býti  dobře: 
Co  do  Adama  neobávej  se,  že  by  odmítnutí  mé  život  jeho  mohlo 
otráviti.  Který  z  mladých  lidí  nemiluje,  jak  se  říká,  několikráte, 
než  jej  konečně  losy  s  jednou  spoji . . .  Neklamu  se  též  slibem 
Adamovým,  že  mne  provázeti  bude  na  cestě  k  Tobě,  nebol  vím, 
že  dokud  odjezd  jest  v  daleké  perspektivě,  Adam  vše  přislíbí,  a 
to  zajisté  se  srdcem  nejupřímnějším;  ale  jakmile  bych  jednou 
volnost  svou  ztratila,  či  bude  mi  možná  dovolávati  se  splnění 
daného  slibu?. .  .** 

Docela  jiná  jest  povaha  druhého  dopisu  pana  Adama,  kterýž 
přes  rozhodné  druhé  odmítnutí  nepozbýval  naděje,  že  překoná 
zásady  Paulinčiny.  Spoléhal  zsgisté  v  nemalé  míře  na  přízeň  pani 
Feliňské. 


576  Panlina  Feliňská. 

i,Paulinka  žije  jen  myslí  na  Tebe,*  píše  pan  Szemesza  matce. 
.Chtěla  by  jak  andél  zalétnouti  k  Tobé,  potěšiti  Tě,  hýÚ  s  Tebou 
stále.  Stará  se  jen  o  osud  své  rodiny,  pro  kterou  s  posvěcením 
tak  zbožňováni  hodným  zastupuje  Tvé  místo.  Ale  nyní,  když  osud 
Tvých  dětí  od  nějakého  času  jest  zabezpečen,  což  mohlo  by  ji 
držeti  dále?  Zabráněni  jejího  příjezdu  do  Berezova  způsobilo 
jenom  jiný  směr  v  její  činnosti,  ale  neodvrátilo  ji  ani  na  chvilku 
od  obmýšleného  cíle.  Na  místě  jedné  cesty  podnikne  cest  několik, 
ne-li  sibiřskými  stepami,  tedy  přece  neméně  ohrožujícími  zdraví 
její.  Bude  tak  dlouho  jezdit,  prosit,  žebronit,  až  obdrží  milost 
pro  Tebe,  anebo  nakloní  Tě  konečně  k  tomu,  že  překonána  lítosti 
dáš  svolení  k  jejímu  příjezdu  do  Berezova . .  . 

Jaká  to  duše,  ta  Paulinka !  Čím  více  ji  v  mysli  uvažuji,  tím 
více  ji  velebiti  musím  . . .  Leč  ještě  jednou:  její  štěstí  především; 
pro  ni  není  štěstí,  leda  býti  při  Tobě ...  Ty  jediná  máš  klíč 
k  jejímu  srdci,  toliko  Tvoje  rada  nevzbuzuje  v  ní  podezření...* 

Jest  tedy  patrno,  že  se  nevzdával  naděje  a  že  na  matku 
všemožným  způsobem  naléhal,  aby  dceři  srdečně  domluvila.  Po- 
loženi matčino  sběhem  takových  okolností  stalo  se  zajisté  dvojnásob 
trapným.  Viděla  jasně,  že  jen  takovým  sňatkem  dobře  zajištěna 
bude  dceřina  budoucnost ...  a  přec,  jaký  to  zápas  citový,  jaké 
přemáháni  z  obou  stran !  S  mateřskou  něžností  snažila  se  dítku 
svému  vlídně  vyložiti  prospěšnost,  radila,  pi^imlouvala  se  vřele, 
ale  —  nenutila !  Ale  ton  rad  matčiných  byl  tak  důtklivý,  že  i  vzdo- 
rovati mu  bylo  —  těž^o. 

Paulinka  váhala  dlouho  . . .  chovala  se  odmítavě,  skoro  vzdo- 
ro vité,  přes  úctu,  jakou  k  panu  Szemeszovi  upřímně  chovala. 

Tu  opět  nenadálá  událost  způsobila  zbočení  ode  všech  pře- 
dešlých úmyslův  a  předsevzetí. 

Na  počátku  května  téhož  roku  prokmitla  jak  blesk  vši  jižní 
Rusí  důležitá  zvěsf,  že  car  hosudar  zavítá  do  Kyjeva.  Paprsek 
to  naděje  pro  ty,  kteří  tolik  měli  příčin  hledati  u  stupňů  mocnáře 
milost  —  ne  pro  sebe,  ale  pro  strádající  na  Sibiři  otce,  syny, 
matky,  dcery . . .  Příležitost  tak  vzácnou  nezůstavila  Paulinka  — 
jak  lehce  lze  se  domysliti  —  bez  povšimnutí.  Jakmile  se  o  tom 
dověděla,  učinila  neodkladné  přípravy  na  cestu  do  Kyjeva,  ne- 
dbajíc nikterak  tou  dobou  panujícího  nečasu,  ohrožiyicího  ne- 
malým nebezpečenstvím  chatrné  její  zdraví.  Ale  Paulinku  nemohlo 
zdržeti  tenkráte  již  nic,  byla  by  zajisté  šla  i  jisté  smrti  vstříc,  jen 
aby  vyprosila  pro  matku  svou  to,  co  samo  jí  bylo  , životem". 
Mohutnost  vůle  sílila  ji  v  činu. 

Bez  pohromy  zjevné  dostala  se  do  Kyjeva,  kdež  k  nemalému 
svému  potěšeni  setkala  se  s  bratrem  Juliem  a  sestrou  Viktorkou. 
Neviděla  jich  dávno,  dávno. 

Učinivši  pak  na  místě  ihned  potřebné  známosti,  přesvědčila 
se,  že  ku  slyšení  u  samého  cara  nebude  jí  udělen  přístup,  což 
ostatně  bylo  lze  předvídati.  Nicméně  vyčkala  Paulinka  příjezdu 
hosudarova.   Ustanovila,  že  doručí  mu  psanou  prosbu  za  milost 


řaalina  Felíftská.  577 

na  ulici,  Y  okamžiku  příhodném,  při  vsedáni  nebo  vystupováni 
z  povozu. 

V  den  car6va  příjezdu  zaujala  Paulinka  dávno  již  předtím 
vjblidnuté  místečko  v  ulici,  kudy  carský  povoz  měl  se  ubírati . . . 
Lid  se  tlačil  se  všech  stran,  policie  rozháněla  zástupy  deroucí 
se  y  popředí. 

S  prosbou  v  ruce,  strkána  se  všech  stran,  chvějíc  se  a  umdlé- 
vajíc z  únavy  i  rozčilení  přestála  tak  nejednu  hodinu.  Ale  co  vše 
to  značilo,  když  jednalo  se  o  matku  strádající  ve  vyhnanství! 

Konečně  zaznělo  uUcemi  bouřné  .urá*! 

Car  se  blížil. 

Zástupové  nepřehledného  lidstva  jak  ohromná  lavina  draly 
se  opět  ku  předu,  pronikajíce  a  prorážejíce  řetězy  policistův  a 
jiných  strážců  veřejného  pořádku.  Slabé  dívky  bývají  v  takových 
návalech  a  při  takovém  sběhu  tlačeny  do  zadu . . .  Zatlačili  nazpět 
také  Paulinku.  Každý  opíral  se  jen  o  svá  ramena  a  svým  hřbe- 
tem chránil  jen  sebe.  Kdož  mohl  dbáti  dívky  jedva  neumdléva- 
jící,  chvějící  se  . . . 

A  pPece!  Zameškati  tento  okamžik  znamenalo  tolik,  jako 
zameškati  vše.  Vzpružila  se  tedy  Paulinka,  napjala  a  sebrala 
všechny  své  sily,  jen  aby  prorazila  pevné  hráze  a  dopadla  k  car- 
skému povozfu.  Byl  to  krok  zoufalý. 

Stal  se  zázrak ...  V  příštím  okamžiku  ocitnula  ?c  při  dvorní 
ekypáži,  kdež  klesajíc  doručila  vladaři  prosbu  za  milost.  Nebyla 
více  sto,  nežli  šeptnouti  hasnoucím  již  hlasem:  „gráce  pour 
ma  mére!* 

Veliké  dílo  bylo  vykonáno. 

Ale  sily  bohatýrské  dívky  vyčerpány  byly  v  té  chvíli  úplně. 
Klesla  bez  ducha'  téměř  pod  samá  kola  carského  povozu.  Smrtelná 
bledost  zalila  její  tvář.  Lítostivé  jakés  ruce  zvedly  ubohou  dívku 
a  odnesly  do  nedalekého  domu.  Zatím  zmizel  carský  povoz  v  da- 
vech a  s  nim  zároveft'zanikalo  bouřné  provolávání  jásotu  a  slávy . . . 

Sotva  dívka  ze  mdlob  se  zotavila,  dostavil  se  k  ní  vojenský 
gubernator.  Oznamuje,  že  car  byl  dojat  a  že  prosbu  za  milost 
dobrotivě  přijal,  dal  jí  na  srozuměnou,  aby  byla  nadále  klidná 
o  osud  své  matky  a  aby  sobě  odpočinula  po  tak  velkém  vzrušení. 

Bohužel  —  vše  to  bylo  jen  bludičkou.  Všichni  přátelé  blaho- 
přáli sice  Paulince  k  bohatýrskému  jejímu  kroku  i  nepochybovali 
o  úspěšnosti  celé  té  záležitosti,  následkem  čehož  Paulinka  záhy 
zas  osvěžila  své  síly;  když  však  po  carově  odjezdu,  pochopitelnou 
nedočkavostí  soužena  a  hnána,  odebrala  se  ku  generálnímu  guber- 
natoru,  aby  od  něho  kýžené  jistoty  zvěděla,  slyšela  z  úst  jeho 
toliko  nejasná  slova:  .attentez,  patientez". 

To  byla  ovšem  malá  hvězda . . .  spíše  mlha  zahalující  v  šero 
utěšené  naděje  vzniklé  v  pivních  okamžicích  carova  příjezdu  do 
Kyjeva. 

Nicméně  zdá  se,  že  krok  Paulinčin  měl  jakýsi  vliv  na  po- 
zdější osudy  pani  FeliĎské. 

Slovaatký  ibonifk.  ^7 


578  Paulina  Feliiiská. 

Přebolestné  sklamártí,  jaké  Paulinka  nezdarem  prosby  své 
o  milost  doznala,  roznítilo  novým  plamenem  touhu  její  dostati 
se  k  matce  a  vymoci  si  od  ní  svolení.  Obšírný  list,  psaný  matce 
po  návrate  z  Kyjeva  přesvědčuje  nás,  že  Paulinka  nikterak  ve 
svých  tužbách  se  nezménila.  Sdílí  dojemně  pobyt  svůj  na  rodné 
Volyni  a  dotýká  se  též  jiných  okolností.  Stůjtež  zde  některé  úryvky : 

„. . .  Chtíc  pomodliti  se  na  hrobě  otcově,  zamluvila  jsem 
smuteční  služby  boží  za  jeho  duši  a  jelikož  cesta  vedla  na  Voju- 
tyn,  rozhodla  jsem  se  navštíviti  zároveň  naše  bývalé  sídlo,  kdež 
jsem  nebyla  ode  tří  let.  Když  jsem,  minuvši  Teruki,  shlédla  hacký 
můstek  a  uprostřed  bělajících  se  zdaleka  vojutyňských  dvorků 
naše  vysoké  topole,  jež  nám  kdysi  vracejícím  se  z  každé  cesty 
blízkost  rodinné  střechy  zvěstovaly,  srdce  živěji  biti  počalo,  a 
duši  zaujaly  pocity  tak  tklivé,  že  jsem  se  sotva  opanovala.  Když 
jsem  však  vjela  do  dvora  a  pohledla  na  tu  slaměnou  střechu 
rozlehlými  větvemi  topolů  zastíněnou,  pod  niž  jsem  se  narodila, 
vzrostla  a  tolik  chvil  šfastných  s  Tebou  přežila,  sil  se  mně  ne- 
dostalo a  nemohla  jsem  se  již  zdržeti  slz,  nebot  lkáni  tajilo  mi 
dech.  K  mému  uvítání  vyšla  poctivá  Justinka,  jež  nás  v  Křemenci 
svého  času  obsluhovala.  Neměla  jsem  potřebí  ukrývati  před  ní 
své  pohnutí,  zejména  proto,  že  i  ona  rozplakala  se  radostí,  do- 
mnívajíc se,  že  jsem  do  Vojutyna  přijela  na  přebývání.  Kaktus, 
poctivé  psisko,  poznal  mne  též  a  vrtě  se  radostí  lízal  moji  ruku, 
jako  kdysi  bývalo,  kdykoliv  mne  vracející  se  z  cesty  vítal. 

Vcházela  jsem  do  domu  —  kolik  nových  vzpomínek  se  osvé- 
žilo !  Tu  zelený  pokoj,  v  němž  otec  stonal  a  zemřel,  vedle  pokoj 
hostinný,  v  němž  jsme  přijímaly  návštěvy  a  v  posledním  roce  spolu 
vyšívaly  ohromný  náš  divan.  Dále  sál,  z  něhož  byl  východ  do 
zahrady  a  za  ním  pokoj  dětský,  oblíbené  Tvé  sídelko,  kdež  jsme 
se  z  večera  mazlily  s  Tebou  a  celý  den  se  zaměstnávaly.  Každý 
koutek  tak  znám  a  tak  čarovný . . . 

Odebrala  jsem  se  do  zahrady . . .  Přeběhla  jsem  všecky  stezky 
a  aleje;  navštívila  jsem  pahorek,  sádek  i  divočinu,  ale  když  jsem 
spatřila  tu  kamennou  lavičku  v  okrouhlé  lipové  besídce,  na  niž 
jsi  tak  ráda  sedávala  poslouchajíc  mé  předčítání,  aneb  kde  opřena 
jsouc  o  Tvá  kolena,  otvírala  jsem  před  Tebou  nejskrytější  tajnosti 
dětinného  srdce  svého,  upadla  jsem  v  pohnutí  na  zemi  a  líbajíc 
sledy  stop  Tvých,  hořkými  slzami  zalévala  jsem  ten  chladný  kámen, 
jenž  tolikráte  byl  němým  svědkem  nejtklivějších  rozmluv  našich. . ." 

Vylíčivši  pak  krátce  cestu  svou  do  Kyjeva,  pokračuje  takto : 

,Matinko  nejdražší!  Dokud  jsem  měla  naději,  že  brzy  budeš 
osvobozena,  dotud  méně  mne  tížil  zákaz  Tvůj,  abych  nepřijížděla 
do  Berezova ;  ale  nyní,  kdy  znova  by  snad  bylo  třeba  čekati  léta 
na  zdárnou  změnu  osudu  Tvého,  znova  hněte  mne  břímě.  Opět 
tedy  klesám  k  Tvým  nohám  prosíc  o  odvolání  rozsudku  Tvého ! 
Neodstrkuj  mne  déle  od  sebe,  malinko  milená,  slituj  se  nad  si- 
rotou děcka  svého.  Což  bys  mne  chtěla  odsouditi  na  věčné  tu- 
láctví po  cizích  domech,  kde  stanu  se  břemenem  a  překážkou, 
ač  při  Tobě  mohla  bych  býti  ještě  štastnou  a  užitečnou  Ti  dcerou? 


Paulina  Fetifiská.  579 

Jestliže  mně  ani  nyni  nedovolíš  přijeti,  zůstanu,  ale  jiného  štěsli 
hledati  nebudu,  nebot  nestává  pro  mne  štěstí,  pokud  Ty  trpíš, 
daleka  jsouc  od  těch,  kteří  Tě  nad  život  miligí. 

Co  do  svazku  s  Adamem,  povím  Ti  co  nejupřímněji,  že 
sama  důkladně  citům  sv^m  nerozumím.  Kdykoli  o  sňatku  mém 
s  nim  je  řeč,  myšlénka,  že  mne  to  zbavuje  práva  odjezdu  a  slou- 
ženi Tobě  ve  vyhnanství,  nejdříve  se  mne  dotýká  a  zahalige  čelo 
mé  zármutkem.* 

Prohlašujíc,  že  nechová  nelásky  k  panu  Adamovi,  dí :  „Když 
rané  teta  navrhla,  abych  mu  přislíbila  svou  ruku  po  Tvém  ná- 
vratu, nikterak  jsem  se  tomu  neprotivila,  a  když  v  Kyjevě  zvěst 
o  Tvém  vysvobozeni  naplnila  duši  mou,  tak  mi  bylo  lehko  a 
volně  sníti  o  Tobě  i  o  Adamovi...* 

Ale  když  se  později  věci  změnily,  změnila  se  též  Paulinka. 
gVidim  tedy,  že  ačkoli  k  Adamovi  nechovám  odporu,  přece  s  ním 
nemohu  býti  bez  Tebe  štastnou.  Dovol  mi  tedy  přijeti  do  Bere- 
zova . . .  Loterie  na  Litvě  vynesla  sto  dukátů,  kteréž  měly  slou- 
žiti na  cestu,  ale  nyní,  kdy  jsem  půl  naděje  na  odjezd  pozbyla, 
odesýláni  Ti  tedy,  drahá  matinko,  polovici  této  částky.  Ostatek 
stačí  na  cestu  k  Tobě,  jakmile  udělíš  svolení ;  odmítneš-li,  zašlu 
Ti  i  tento  ostatek . . .  Líbajíc  stopy  Tvé,  prosím  snažně  ještě, 
abys  při  tulila  k  sobě  srdce  nejoddanější  Tvé  Paulinky.* 

Daleko  by  nás  vedlo,  kdybychom  do  slova  chtěli  podávati 
všechny  dopisy  zachované  v  pozůstalosti  obou  paní.  Ze  všech 
vysvítá  jedno  a  totéž.  Netěžko  se  ostatně  vmysliti  v  duševní  zápas 
srdcí  tak  něžně  se  milujících  a  tak  vysoce  osvícených.  Lze  říci, 
že  pro  matku- vy hnanku  právě  toto  období  bylo  nejstrašnější, 
plno  vnitřních  muk  a  zápasův.  Ubohá  matka  toužila  zalétnouti 
ku  svým  dětem,  přivinouti  k  srdci  svému  zejména  Paulinku  a  vše 
viděti  vlastníma  očima,  nebof  nedůvěřovala  ve  snesitelnost  je- 
jich položení.  Každý  nový  list  matčin  jest  bolestným  vzdechem, 
zoufalým  výkřikem,  stenem.  Ba!  Viděla  dítky  rozptýlené  po  světě, 
a  Paulinka  nemohla  se  ji  jeviti  jinak,  než  jako  genius  utrpení. 
Sibiř  sama  o  sobě  nebyla  proti  všemu  tomu  ničím.  Tklivé  vzpo- 
mínky na  neoželenou  minulost  plnou  posvátné  lásky  rodinné  roz- 
něcovaly každou  chvíli  strastiplného  života  jejího.  Matka  chtěla 
o  všem  věděti,  ale  listy  dlouhé  a  časté  nikterak  za  daných  okol- 
ností nestačily.  Vždyf  takové  srdce  mateřské  míllion  má  otázek 
a  na  million  čeká  odpovědí!  Slzami  smáčela  každé  slovo  a  slzami 
zalévala  každou  tu  pracičku  svou,  již  posýlala  ditkám  svým  ze 
Sibiře  na  památku.  V  nejiném  as  postavení  byly  dítky.  Nebudiž 
z  toho  však  souzeno,  že  hmotně  bylo  matce  na  Sibiři  nejhůře, 
pnčiny  útrap  pocházely  zajisté  hlavně  ze  vnitřních  pohnutek  vy- 
hnaneckého  života  vůbec.  Ostatně  na  Sibiři,  uprostřed  ledu  a 
medvědů  jest  lidí  namnoze  více  než  na  uhlazených  parketách 
diplomatických  salonův  a  při  zelených  stolcích  rozličných  kom- 
missí.  Paní  Feliftská  nestěžovala  si  alespoň  nikdy  do  svého  lid- 
ského  vůkolí   a  mohla  se  aspoň  do  sytosti  těšiti  pohlížením  na 


580  František  Řehoř: 

tvářičky  dítek,  jež  vlastni  její  dítky  jí  pfipominaly.  Postupem  času 
přestala  také  naléhati  na  sňatek,  a  ačkoli  nedávala  z  pHtín  snadno 
pochopitelných  svoleni  ku  nebezpečné  cestč  na  Sibiř,  vrcholila 
nadále  mateřská  slova  jeji  v  odhodlaném  již  ústupku:  ^Giň  tedy, 
drahý  živote  můj,  jak  Ti  svědomí  káže/  (Dokončeni.) 


Kukačka  v  národním  životě  hatjčskýeh  RusinA. 

PiSe  FnuptíM  Řehoř. 

(Dokončeni.) 

V  kolomyjkách  vojenských  jeví  se  nám  kukačka  zasnoubenou 
dívkou  vzdáleného  v  cizích  zemích  vojína.  S[u)cajíc  zpomiaá  si 
kde  asi  milenec  nyní  zbrani  zápasí.  Poslala  by  mu  kraslici,  leč 
nemá  na  ni  prizule  a  pak  on  se  zmítá  někde  snad  až  v  Itálii. 
Padne-Ii  v  boji,  přilétá  milenka-kukačka  na  jeho  mohylu  s  ním 
se  rozloučiti: 

Priletjila  zozuleAka,  ta  I  skazala:  ,ku-ku!^ 
„Podaj,  milyj,  poda]j  orle,  ta  choC  právu  raku  l"^  — 
,,,0j  rad  by  ja  moja  míla,  obydvji  podati, 
ta  o^ljabla  syrá  zemlja,  $čo  ne  inož  pidhDJati!  ***'*) 

(J.  Holov|MBk|j.) 
*)  zdvihnouti. 

Vojínu  věštívá  hlas  kukaččin  smrt.  Bez  bázně  zdá  se  jí  hle- 
děti v  tvář  popěvaje  si,  že  kde  ho  matka  nerodila,  tam  musí 
zemříti,  však  za  to  mu  zazvoní  střelbou  všech  děl,  což  vzneše- 
nější se  mu  zdá  církevního  zvoněni  rodné  visky. 

V  některých  pověrách  lidu  a  v  mnohých  písních  vystupiye 
kukačka  jako  věštkyně.  Prorockému  hlasu  jejímu  naslouchají  mi- 
lenec s  milou,  by  se  dověděli,  kolik  let  spolu  žíti  budou.  Mládež 
ptá  se  kukačky  na  svou  budoucno3t,  jež  dle  kukání  jejiho  nevy- 
padne vždy  tak,  jak  by  si  přála,  proto  dívka  obeznámená  s  ne- 
štastným  osudem  svým,  proklíná  kukačku  k  sedmiletému  mlčeni, 
že  jí  pravdy  nevyznala.  Pověře  této  odpovídá  píseň: 

Pryletíla  zozuleůka, 
z  temnoho  lisoČku; 
sila,  pahi,  zakovida 
v  zeleným  sadočku. 
Oj  jak  vyjSla  Maruseáká; 
v  nei  zapytala: 
„Bkažy  mvni  zozuleAko, 
aovbo  budu  u  bafka?** 
—  Budeš  myla  Marusenko, 
sej^)  deů  do  večora! 
„Éodaj  —  ie  ty  zozuteúko, 
8im  lit  ne  kovala! 
ŠČo  tv  myni  molodeúkij 
pravdy  ne  skazala!** 
')  ten.  (Ž.  Panli.) 


Kakačk*  v  národním  životě  hmlíéských  Raslnů.  581 

V  jedoé  pisni  svatební  z  okolí  Podhajce  družičky  pH  pleteni 
vénečkfl  v  chatě  nevéstině  kukačku  také  zařikávaji  k  lolčeni,  že 
jim  pravdy  nepověděla,  zpívajíce: 

Oj  po8|ijav  ja  v  polju ')  nivkn ')  lenkn, ') 
a  na  tij  nivcji  žovtaja^)  konopelka/j 
na  konopelcji  sivaja  zasnleňka. 
„Oj  bodaj  ie  ty,  zasole  ne  kovala., 
a  BČo  ty  minji  pravdoňki  ne  skasala: 
doki  ja  nuýn  fMinenkoja  choditi, 
a  kott  budu  selen  viinoh  noaiti?** 

[V.  Navrockij.]  ♦) 

')  v  poli,  ')  nivu,  ')  lnu,  *)  zlatá,  ')  konopé. 

Jindy  přileluje  v  zahradu  nevěstinu  a  naklonivši  hlavu  nad 
lístek,  sděluje  ji,  jak  zle  se  bude  míti  u  tchyně.  Seznáváme  tak 
z  písně  okolí  larnopolského  v  okamžiku,  když  vyzdobené  stužkami 
nevěstě  tyto  zase  rozebírají: 

Kovala  zazuločka  v  aadočku, 

prycbylyviy  hoiovoéku  ')  k*  lytMku; 

séož  ona  knjučy  kasala^- 

ščo  ne  bude  o  6veknich>  tak  jak  v  maty  *)  malá, ') 

íéo  ne  bude  na  jaleúkn  *}  paakaty, ') 

jeno  *)  bude  v  caRti  deržaty.  ^)  (V.  z  Oleska.) 

')  hlavičku,  ')  u  matky,  *)  se  měla,  ^  na  pole,  ^)  puitěna,  ^)  jen, ')  držena. 

Ne  menší  bolest  hlas  kukaččin  působí  nevěstě,  ozve-li  se 
v  okamžiku,  kdy  přistupuje  k  oddavkám.  Maně  vytrysknou  jí  slzy 
a  slzy  tyto  mají  mýti  její  líce.  Pějí  tak  svatebčané  v  okolí  Zločova. 

Zakovala  zaznieúka  u  lisí  na  dubi. 
zaplakala  divčynoúka  u  cerkvy  prv  álubi. 
Oji  ne  plaé  divčvnoňko,  dobře  tobi  bude, 
umjrjei  si  •lozenkami, ')  choť ')  vody  ne  bude. 

')  slzami,  ')  třeba. 

Na  jaře,  kdy  začíná  kukat,  lidé  nosí  při  sobě  peníze,  by  je 
nezakukala  bez  peněz  a  jim  se  jich  potom  stále  nedostávalo. 
Koho  zakuká  bez  peněz,  ten  nebude  jich  míli  po  celý  rok  a  bude 
stále  hladový.  Ve  snu  má  kukačka  veliký  význam,  zvlášt  spatři- li 
ji  sníci,  ana  z  jeho  obydlí  odletuje,  zemře  mu  žena  a  když  je  za- 
snouben, nevěsta.  Blízkost  kukačky  lidského  obydlí  nic  dobrého 
rodině  jeho  nevěštívá.  Sedí-li  na  střeše  a  třikrát  zakuká,  buď 
třikráte  staveni  obletí  a  na  každém  rohu  zakuká,  pokaždé  věřivá 
se,  že  hospodář,  buď  hospodyně  nebo  kdo  jiný  z  domácích  v  témž 
roce  zemře.  Uslyší-ii  kdo  na  jaře  kukačku  kukat,  tolik  let  bude 
živ,  kolikrát  ona  zakuká. 

Žijíc  v  přírodě  kukačka  všímá  si  některých  její  zjevů,  z  nichž 
dosti  přesné  umí  odhadovati  následky.  Tak  na  př.  když  se  vody 
rozlévají,  buďsi  již  při  táni  sněhii,  jako  známky  blížícího  se  jara. 


♦)  Pravda,  rok  lU.  1869. 


582  František  Řehoř: 

buď   následkem    dešfů   svatojanských,   kdy   se    počíná   lélo,  ku- 
kačka kuká: 

Rozdaly  sia  vody 
oa  éotyry  *)  brody : 
a  druhomu  brodi 
zozulka  kuvala 

litečko  kázala.  (Z.  Pauli.) 

')  čtyři. 

„Litečko"  může  zde  býti  teplá  doba  vůbec,  tedy  jarem  po- 
čínající, v  užším  smyslu  zas  léto,  jemuž  předcházívá  senoseč  svýše 
udanými  deští  svatojanskými.  Vidno  jen,  že  zde  rusínská  ku- 
kačka kuká  dvojsmyslné. 

Co  povídá  kukačka  v  písni  svatební,  kdy  sedá  si  nevěsta  na 
posah  (na  stoličku  v  prostřed  světnice),  o  tom  by  mohla  mlčet. 
Každý  ví  přece,  že  v  zimě  sad  se  nezelená.  Za  to  pěkný  jest  její 
popis  zahrady  v  zimě  a  v  létě.  Slyšme  ji  už  samu: 

Zakovak  zozuleiika 

u  sadočku, 

prychylyvšy  holovoAku 

1  k*  )y štočku : 

„Oj  ne  bude  sad  zymoju  ') 

zetenity,  ^) 

tilki  bude  z  pid  snižečkn ') 

Jyst  čornity!  ^) 

A  jak  bude  ta  litečko 

taj  tepleňke, 

tak  i  bude  sadovynka^) 

taj  rjasneňka.  •)  (Týž.) 

^)  zimou,  ^)  zelenati  se,  ^)  zpod  sněhu,  ')  černati  se,  ^)  zahrádku,  ^)  oba- 
lena ovocem. 

Užitečnost  kukačky  jest  Rusínům  dobře  známa,  soudím  lak 
z  pověry,  že  prý  má  kukačka  žaludek  chlupatý  od  toho,  že  chlu- 
paté housenky  požírá.  Jestli  v  čase  kukání  les  posud  rozvit  není, 
bude  týž  rok  zlý  —  neúrodný.  Kdo  se  kukačce  vysmívá,  neb  ku- 
káni po  ni  opičí,  tomu  odpovídá:  bodejž  bys  poslednikráte  za- 
kukal, jinými  slovy,  by  při  opičení  tom  zemřel.  Mimo  již  uvedené 
stromy  kukačka  ráda  lítá  na  břízu  a  topol.  S  topole  může  daleko 
vidět  a  zakuká-li  na  něm,  vzdálený  milenec  se  o  tom  spíše  do- 
vídá a  na  milou  nezapomíná: 


Tam  na  zahumeňu ')  topola  stojala, 
a  na  toť  topolí  zazula  kovala; 
zazuleůka  koje,  solovij')  to  Čuje: 


(V.  z  Oleska.) 


')  na  humně,  ')  slavik. 


Kukačka   má  mu  vytlumočiti   myšlénky,  jež   duší  jeho  vy- 
volené zmítají. 

S  břízou  rozmlouvala  zezulka  již  za  časů  tatarských  vpádů 
na  Červenou  Rus,  jak  píseň  asi  v  této    době  vzniklá  dokazuje; 


Knkačka  v  národnim  životě  haličských  Rnsinů.  5g3 

Oj  v  hizi  bereza  stojala, 

a  na  herezi  zaznla  kovala; 

pjrtala  ia  zaznla  berezy: 

OJ  berezeůko,  čom*  ty  ne  zelena? 

(Týž.) 

Jak  má  se  zelenali,  odpovídá,  když  pod  ní  Tataři  stáli,  větve 
ji  mečem  utínali  a  pod  ni  oheň  topili. 

V  předu  této  stati  bylo  nám  poznati  nepěknou  vlastnost  ze- 
zulčinu,  jeji  snad  nevinnou  a  nezúmyslnou  lež,  jíž  se  na  dívkách 
časem  dopouští.  Tak  nechová  se  zezulka  vždy,  zvláště  k  nevěstám 
bývá  plna  upřímné  pravdy.  Užívají-li  svatebčané  vábných  slov, 
by  jen  molodyce  Mariša  je  poslechla  a  vystěhovala  se  k  novému 
muži  svému,  slibujíce  jí  odvézti  na  malovaných  saních,  pravda 
do  krajiny  cizí,  z  níž  však  se  jí  nikdy  chtíti  nebude,  že  tam  jsou 
hory  zlaté,  tráva  hedvábná  a  řeky  medové.  Co  jí  takto  k  vystěho- 
vání přemlouvají,  přiletuje  jako  na  zavolání  zezulka  —  jíž  sželelo 
se  osudu  Marišina  —  tlumočiti  ryzí  pravdu  a  usvědčit  svateb- 
čany ze  lži: 


Nadletjila  zazulenka: 

—  ne  sluchaj  Mariseůko, 

ne  pokidaj  *)  batenka! 

Jakij  ja  kraj  obljitala, 

njikde-m  toho  ne  vídala: 

vsjudy  hory  kamjannii,  *) 

vBjudy  trayy  zelennii. 

vsjndy  ijiki^  vodjanii.  (V.  Navrockij.) 

O  neoponitěj,  ')  kamenné,  ^  řeky. 

Osud  provdané  jest  již  spečelěn.  Nespomáhá  zde  výstražný 
hlas  zezulčin,  by  otce  neopouštěla;  přeletěla  už  mnohé  země  a 
všude  viděla  hory  kamenné,  trávu  zelenou  a  v  řekách  obyčejnou 
vodu,  a  tak  naposled  odváží  Marišu  také  jen  na  obyčejných  saních. 

V  písni  kozácké  kukačka  podobně  upřímně  se  zachová  zase 
ke  kozákovi.  Píseň  tato  zdá  se  býti  ukrajinského  původu,  ale  že 
se  v  Haliči  zpívá  a  Václav  z  Oleska  uvedl  ji  ve  své  sbírce,  nemohu 
jí  pro  pěkný  její  obsah  a  řídký  případ  opominouti.  Jeli  kozáci, 
až  dojeli  k  převozu ;  tu  hádali  se,  kde  mají  přenocovat.  První 
praví,  že  mají  před  sebou  velikou  řeku,  druhý,  že  řeka  není  hlu- 
boká, by  jeli  jen  dále  a  třetí  chce  nocovati  zde.  Poslechli  ho  a 
uvelebili  se  na  dvoře  chaty,  kde  jim  brání  vyšedší  na  dvůr  matka 
nocovati  z  příčiny,  by  nevzbudili  nemocnou  Marišu,  která  toužila 
míti  rostlinu  „trojzilo*  ze  zámořské  krajiny,  by  se  pozdravila. 
Chtěla  stanouti  s  oním  u  oltáře,  který  trojzila  jí  přinese.  Jeden 
z  nich  hlásí  se,  má  tři  koně  ve  stáji,  jednoho  jak  holub  sivého, 
druhého  jak  labuť  bílého  a  třetího  jak  vrána  černého.  Posledním 
prý  trojzilo  dostane,  nebof  sivým  k  moři  dojede  a  bílým  je  pře- 
jede. Jak  slíbil,  učinil.  Jal  se  trojzilo  kopati,  než  kde  se  vzala, 
tu  se  vzala  v  zámořské  té  krajině  zezulka  radící  mu  trojzila  ne- 
kopati a  zvěstující  mu  novinu,  že  Mariša  jde  právě  od  oltáře. 


584  František  Řehoř: 


Oj  stav  koEftk  trojzila  kopaty, 
Btala  nad  nym  zamla  koyaty: 
oj  ne  kopaj  kozaée  trojzila, 


arifia  vže  jde  ze  syoho  vešila.  (V.  z  Oleska.) 

Za  tuto  zrada  ji  stal  kozák  hlavu. 

Kolem  zeleného  višňového  sadu  jel  mladý  Vasileftko  a  sejmuv 
čapku  poslouchal  zpěv,  dle  mínění  jeho  zezulčín,  ale  mýlil  se  mysle: 


Sčo  zazaleúki  kovali, 

a  to  panjanonki  ^ 

vjÍDO&i')  vil!  i  spjivali.  (J.  Holovaokij.) 

*)  panenky,  ')  věneíky. 

Píseň  tuto  zpívají  svatebčané  na  Zločovsku  při  pletení  věnečků- 

Snad  v  jediném  jen  případě  kukačka  takřka  vtírá  se  Mari- 

sence  svou  radou,  o  niž  tato  nestojí  a  zezulku  dle  toho  odbývá, 

vždyf  má  otce  a  matku,  již  o  vjěno  se  ji  postarsyí.    Povídá  nám 

tak  svatební  píseň  z  okolí  Kolomyje : 

Oj  letila  zazuteúka  Čerez  sad: 

Čes  tobi,  Maruseňko,  na  posah!  — 

A  ičo-ž  tobf,  zazateůko,  do  toho, 

do  mojehó  posažeňku  luboho? 

Je  n  mene  otec,  maty,  do  toho, 

do  mojeho  posažeAkn  luboho!  [O.  Kolberg.]^) 

Vzácnost  neslýchaná,  aby  kukačka  přikukala  z  hor  sníh  a 
mráz  a  přimrazila  hrdého  mládence  na  koni.  A  přece  tomu  tak: 
chtěla  sobě  čtverácká  zažertovati,  že  snad  mládenec  nevšímal  si 
družičky  tajně  jej  milující?  I  zde  stává  se  její  příznivkyní,  kdyí 
vyvolavši  družičku  od  stolu,  radí  jí  odmraziti  švarného  mládence 
pivem  a  vínem.  Tento  její  útok,  při  němž  mládenec  sličnou  ieji 
postavu  mohl  náležitě  a  o  samotě  pozorovati,  nezůstane  ani  nez 
následků  na  jeho  srdce.  Dovedla-li  ho  „odtnrazit*  nápojem,  slič- 
ným zjevem  svým  dovede  rozehřáti  i  jeho  nitro  a  duši  k  lásce 
vzájemné.  Malebněji  nám  to  tlumočí  píseň: 

Posijeme  my  po  zahumeniu 

žovtyj  len, 

a  u  tím  ylni  žovta  kolopnia 

stojala, 

na  til  kolopny  syva  zazula 

knvala. 

Ta  nakuvahi  snihu  morozn 

z  za  vysokoji  hory, 

ta  zmorozyla  hordoho  ')  družbu  *) 

na  kon^. 

A  ty  vijdy  drnžeČko  *) 

z  za^}  stohi, 

ta  vineey  konov*)  pyva, 

dvi*)  vina, 

ta  yidmorož  drnžbočku 

vid  konia.  (Iv.  Franko.) 

')  Hrdého,  ')  mládence,  *)  družičko,  *)  od,  *)  konev,  •)  dvě. 


*)  Pokucie.  Obraz  etnograficzny.  Kraków  1882.,  posud  dva  svazky. 


Kukačka  v  niirodníin  životě  haličských  RusínA.  585 

Zosobňuje-H  se  v  kukačce  v  národai  poesii  dívka,  obyčejně 
nešfastná  nevěsta,  majici  se  provdati  za  neljuba,  zastupuje  že- 
nicha sokol,  který  s  kukačkou  velmi  často  se  stýká.  V  niže  podané 
písni  stará  se  ženich-sokolík,  kde  zimu  přezimuje  a  léto  strávi. 
Zezulka  přichází  mu  radou  svou  na  pomoc: 


Kaie  jemu  zazuiečka : 

ne  žury  *)  sia  sokolonku ! 

Je  v  mene  derevečko ') 

tonkoje, ')  ujeokoje, 

a  v  verchu  Syrokoje,  — 

budeme  sia  zymuvaty 

i  lítačko  lituvaty.  (Týž.) 

')  nermnf  se,  ^)  stromek,  ')  tenký. 

V  písni  svatební  na  Žolkěvsku  nevěsta  se  porovnává  se  sivou 
zezulkou  a  ženich  se  sivým  sokolem,  před  nímž  má  se  míti  na 
pozoru : 

Syvaja  zažnleůko, 
ne  Utaj  raneúko, 
na  jaru  pienyčeůku; 
bo  tam  na  tebe, 
svvyj  sokil  zaséde : ') 
znlane*)  tia  kryloAkamy 
zanese  v  temné  lisoúki. 
'  Tam  budei  kovaty, 

nikomu  ne  slucfaaty.  (J.  Holovackij.) 

*)  vypadne,  *)  zakryje. 

Podobná  výstraha  dává  se  krásné  Mariseiíce,  by  časně  na 
novou  předsíň  nevycházela,  an  tam  na  ni  sám  král  vypadne,  urkne 
ji  očima,  vezme  rukama,  potom  zanese  do  cizí  krajiny,  k  cizí 
matce,  kde  bude  jen  plakati  a  nebude  nikoho,  komu  by  si  po- 
žalovala. 

V  Eolomyjsku  zpivjgí  o  svatbě  tuto  píseň : 

Letiat  hj^očki ')  —  a  v  try  riadočki, ') 

zazulenka  na  peredi : ') 

a  idut  *)  divočki  —  u  try  ríadoČki, 

moloda')  na  sam  pered.  *) 

A  vsi  haloČki  —  po  hihacfa  sily, 

a  zazulka  na  kalynu; 

a  vsi  divočki  —  po  lavach ')  sily, 

Haruseúka  za  stolem  na  posazi.")  (O.  Kolberg.) 

2kavky,  ')  řady,  ')  v  popředí,  *)  jdou,  *)  nevěsta,  •)  napřed,  ')  lávkách, 
vee, 

V  ní  přirovnávají  se  třemi  řady  letící  kavky  k  dívkám  — 
družičkám,  jež  jdou  také  ve  třech  řadách  a  mají  za  vůdkyni  ne- 
věstu, jako  kavky  zezulku.  Usedají-li  po  luzích  a  zezulka  na  ka- 
linu, sedají  družičky  na  lavice  a  nevěsta  Maruseňka  za  stolem 
.na  věnu*. 

Delší  hovor  kukačka  zapřádá  s  dívkou  za  jasného  jitra  v  ze- 
leném háji,  kamž  přišedši   trhat    bylin  sobě  za  rosy  popěvala. 

Slovftiiftký  abomík.  ^g 


586  Frantíiek  Řehoř: 

Poznáváme  z  nebo  onu  něžnou  přítulnost  dívčí  k  zezulce  a  ze- 
zulčina  k  divče,  již  nacházíme  v  tak  mnohých  písních,  však  prípad- 
néji  národní  poesie  nemohla  styk  dívky  s  kukačkou  znázorniti, 
jak  Učí  se  v  milostné  písni  té  a  v  níž  vestecký  význam  zezulky 
k  plné  přichází  platnosti  souhlasné  s  podáním  a  představami  lida. 
Sledujme  rozmluvu  jejich  v  písni  samé,  jíž  ostatně  lze  i  dobře 
rozuměti : 

V  zeleným  háji,  jasnoho  ranku 

kuje  saznla  bez  perestanku: 

kakn,  koku,  knkn,  knko,  kuku,  kul 

Pišla  divčyna  tam  zile  rvaty, 

stala  z  rosojii  sobi  lukaty : 

huko,  huku,  huku,  huku,  hnku,  hul 


Čiohoé  divčyno,  tak  ráno  vstala, 

ervšy  hukajefi  iak  ia  kuvala, 

;uku,  kuku,  kuku,  kuku,  kukn,  ku!*' 


.„Myni  zazulo,  serce  ia  kraje, 

hlan  jak  holubka  v  pari  brnkaje : 

braku,  braku,  braku,  braku,  braku,  ku!"*' 

„Neclug  to  tebe  nic  ne  vmertvliýe, 

i  tvij  mileňkii'  vže  poverti^e, 

kuku,  kuku,  kuku,  Kuku,  kiulu,  ku!*' 

Skoro  divéyna  vijila  do  chaty 

stala  maten  rozpovidaty: 

štuku,  štuku,  Štuku,  Stuku,  Stuku,  ku! 


Dyvyt  Ša  v  okna  Sčoó  ša  myhaje, 
myleúki  vdverlj  vže  svij  znak  daje 
puku,  puku,  puku,  puku,  puku,  ku! 


NajpervSe  ji  Sčastá  vinSuie^ 

potom  v  bileúku  raku  ciliye. 

v  raku,  v  raku,  v  ruku,  v  raku,  v  raku,  ku! 

Tak  to  zazule  pravdu  Spivajut 

divčata  holos  jei*  vyslavjajut: 

kuku,  kuku,  kuku,  kukn,  Kuku,  ku!  (Z.  Pauli.) 

Závěrek  vyznívá  jako  obrana  dívek  proti  pomlouvačům,  vi- 
nícím kukačku  z  nepravdy,  kterouž  nectnost  v  stati  naší  častěji 
bylo  nám  u  ni  poznati. 

Už  z  této  písně  půjde  nám  lehce  na  rozum  a  vysvětlíme 
sobě  touhu,  ovládající  mysl  dívčinu,  kdykoliv  zezulku  jen  spatří. 
V  milostné  dumce  následující  pak  poznáme,  v  čem  touha  ona 
vrcholí  a  proč  tak  vřele  zezulku  ke  kukáni  pohádá: 

„Zas|)jivaj  mí,  zozuleňko,  ku! 
zaspjivaj  mi,  choroSeúko, 
kea  ty  spjivaš,  maj  mi  lehko, 
kuku,  kuku,  ku!" 

Zezulka  žádost  její  vyplňuje,  rozléhá  se  kukáni  po  zelených 
doubravinách  a  rovinách,  budící  v  ní  ohlas  radosti : 


Kukačka  v  národním  životě  haličských  RuBinA.  587 

Po  selených  dubrovinach:  kuf 
po  zelených  dabroyinach, 
cuti  holoB  po  roTÍnach: 
koko,  kQkOy  ku! 

,Koj  Bja  holos  troj  zašibaf, 
koj  BJa  hok>B  tvoj  sa£ba<^ 
mene  radost  až  proiibaf, 
knkn,  kukn,  kur 

PHcházi  jí  pH  ném  na  mysl,  jak  sbírávala  a  víla  kvítí,  mi- 
lému je  podávsgic  a  jak  tento  důkaz  lásky  odměňoval  lehounkým 
stisknutím  její  ručky: 

.Bo  i>ríchodit  mi  na  hádku, 
DO  príchodit  mi  na  hádku, 
koj  izbirala  ja  rastku, 
knku,  kuku,  ku! 

Izbirala,  izvivala:  ku! 
izbirala,  izvivala, 
mileúkomu  podávala 
kuku,  kuku,  ku! 

A  on  mene  jmiv  za  ruku,  ku! 
a  on  mene  jmiv  za  ruku, 
ta  i  istisnuv  pomaleúku 
kuku,  kuku,  ku!" 

Musí-li  na  čas  vzdáti  se  milostných  snfi  pro  příčiny  které- 
koliv, prosí  Boha,  aby  aspoň  Vesnu  příští  prožiti  mohla  y  slastech 
lásky,  jako  tu  letošní,  v  kterémž  období  jistě  častěji  obraceli  se 
bude  ke  kukačce  a  těšiti  se  jejím  hlasem,  co  známkou  k  návratu 
zašlého  jara  své  lásky: 

Daj  ml,  Bože,  tak  prožití,  ku! 

da)  mi,  Bože,  tak  prožití, 

taici  jari  iskuČití, 

knku,  kuku,  ku!  (J.  Holovackij.) 

V  dvouveršových  kolomyjkách  zhusta  potkáváme  se  s  ku- 
kačkou. Kuká-lí  na  střeše  mechem  porostlé,  dívka  chce  spoko- 
jena býti  s  tím,  co  jí  Bůh  usoudil : 

Oj  kovala  zozuleňka  na  zelenij  hatji: 

ta  ščo  menji  sudiv  HoBpod,  to  ja  budu  mátí.  (Týž.) 

Zakuká-li  v  lese  na  kolji  (strom),  vidí  v  duchu  černobrvého 
chlapce  a  v  něm  svůj  osud  dobra  i  zla : 

Zakovala  zazuleňka  u  IjÍBJi  na  kolji: 

kotryj  chlopeé  čomobnvyj  —  toto  moja  dolja!  (Týž.) 

Při  hlase  zezulčiné  připomíná  si  dívka  lásku  svou,  o  niž 
přesvědčena,  že  neshasla  úplně,  než  na  čas  nějaký  se  zUšila: 

Oj  kovala  zazulečka,  oj  kovala  syva  — 

naja  lubov  ne  propala,  }yS  si  prytaila.  (TýŽ.) 

Neprovdá-Ii  se  dívka  do  času,  kdy  zezulka  počíná  kukati 
v  zahradě  na  zelenině,  neprovdá  se  už  toho  léta.  Kandidátka  pak 


588      Frant.  Řehoř:  Kukačka  v  národním  živote  haličských  RusiníL 

naše  uslyševši   ono   kukání,  jeví  velkou  starostlivost  o  sebe,  ze- 
jména kde  zimu  stráví,  kam  se  na  zimu  poděje  a  hořekuje  vůbec: 

Zakovaki  zazuleúka  v  horodfi  na  selju: 

„oj  hde  ž  ja  sja  molodaja,  na  zima  podjiju!^ 

Milence  vyzývá  k  návštěvě,  kuká-li  zezulka  v  zahradě  na 
olši,  tehdy  nikoho  báti  se  nemusí: 

Oj  kovala  zazuleúka  vhorodji  na  vilsji: 

„přijdi,  přijdi,  mij  mileůkij,  nikoho  ne  bijsja!''  (TýŽ.) 

Nejsou-li  poměry  milencům  příznivý,  sdílí  svůj  bol  zezulce: 

Oj  sivaja  zazuleúka,  oj  sivaja  eiva: 

oj  ty  odin,  a  ja  druha  v  svjítji  neáčasliva!  (TýŽ.) 

Letí-li  zezulka  nízko,  pranízko,  připomíná  si  dívka  čas, 
v  němž  nevěděla,  že  nešťastný  los  její  byl  jí  tak  na  blízku,  snad 
blíže,  než  letící  zezulka  v  tomto  okamžiku : 

Oj  letjila  zazuleúka  nizeúko,  nizeňko: 

ne  zralá  ja,  Ucha  dolje,  že  ty  tak  blizeúko !  (TýŽ.) 

Jindy  letí  zezulka  a  kuká  v  zahradě;  jí  v  odpověď  jaksi  pláče 
dívčina  vdavši  se  za  starého: 

Letila  zazula  taj  v  sad  kovajučy; 
pfaLkala  divčyna  za  starohu  )ducy: 
(V.  z  Oleaka.) 

Kukáni  zezulčino  na  hranicích  haličskoukrajinských  věštivalo 
nepřátelský  pochod  žoldnéřů  na  haličskou  Rus  —  býval  to  oby- 
čejný tehdáž  nápad  Tatarův: 

Kukala  zazula  od  Kaíynočki*) 
jichaty  žovnicy  z  Ukrajinočki, 

(Týž.) 

V  dumce  hospodářské,  při  kukání  zezulky  v  háji,  volá  dívka 
hocha  svého  k  sobě  —  umírá : 

Zakovala  zozulejka 

u  haju,  u  ha|u: 

,Prí^di,  přijdi,  mij  mileůkij, 

bo  )a  umiraju!  (J.  Holovackij.) 

V  dumce  pak  vojenské  kuká-li  zezulka  v  lese  nad  vodou,  může 
býti  děvče  jisto,  že  pláče  a  touží  po  ní  mladý  vojín  na  vraném  koni: 

Zakovala  sivá  zazuleúka 

v  Ijisji  nad  vodoju: 

pláče,  tužif,  žovnjar  molodeúkij 

na  koníku  voronomu.  (Týž.) 

Vhodně  stať  svou  o  rusínské  zezulce  ukončigi  kolomyjkou, 
v  níž  zezulka  na  poli  kuká  a  hoch  dívce  děkuje  za  píseň : 

Oj  kovala  zazulečka  taj  na  carynočku, 

djakuju  ti  divčynoúko  taj  za  ápivanočku.  (Ž.  Paulí.) 

Ve  Volkové  n  Lvova. 


*)  Město  nkriýinské  blíže  hranic  Haliče. 


P.  P.  Gnčdié:  V  dvanáctém  roce.  589 

V  dvanáctém  roce. 

Vypravováni 

P.  P.  Gnédiée. 

Z  roBkého  přeložila  Klára  Špecingrová. 

„Ces  misérables  tiraíent  sur  les  Fran^ais: 
on  eu  sabra  qnelquea  uns  et  on  pnrgea  le 
Kreml  in  de  leur  presence  . .  .* 

TkUr$:   ViýntL  r.  iB1t, 

I. 

.Milostivý  pane/  začal  ***,  npovlm  vám  něco  o  Jisté  příhodě, 
ktcr&  také  má  na  sobě  pečeC  konska  historie,  sdělím  s  vámi  jedna 
adálosC  ne  nezajímavou,  ve  které  i  já  jednou  měl  malé  účastenství. 

Bylo  to  asi  kolem  roku  1812.  v  Moskvě,  v  čase  těch  událostí, 
o  kterých  vám  váš  dědoušek  tak  často  povídával,  neb  byl  očitým  svěd- 
kem všeho  toho,  o  čem  vy  jste  beztoho  také  již  mnohokráte  četl  v  kníž- 
kách. Tehdáž  byl  jsem  arciC  teprve  takovým  výrostkem,  avšak  všecky 
ty  události  byly  tak  zajímavý,  že  se  mi  vepsaly  hluboko  v  moji  paměC  — 
zdá  se  mi,  že  ještě  nyní  všecko  před  sebou  vidím. 

Žil  jsem  tehdáž  jako  daleký  příbuzný  a  sirotek  u  velmi  bohaté, 
avšak  trochu  svárlivé  stařenky,  Kleopatry  Nikitičny  Kírilové-Krásno- 
kntské.  Bydlili  jsme  na  Pokrovku,  vedle  kostela  Vzkříšení  Páně  v  Ba- 
rasách  —  ráčíte  snad  znáti  onen  kostel,  zlatou  korunou  okrášlený. 
Měli  jsme  velký  dům,  o  sobě  stojící,  s  velkým  dvorem,  který  byl  tak 
upěchovaný  pískem,  že  by  se  na  něm  bylo  mohlo  dobře  tančiti.  Ve 
dvoře,  na  zápraži  stáli  dva  lvi  s  tlamami  docela  otevřenými  a  vypadali 
tak  přirozeně,  že  na  ně  každý  kolem  běžící  pes  zaštěkal. 

Kolem  dvoru  nalézaly  se  byty  pro  čeládku  —  kuchyně  a  skleníky  — 
n  nás  všecko  bylo  držáno  v  největším  pořádku,  v  přísnosti  a  u  velkém 
poslušenství. 

Kleopatra  Nikitična  byla  velice  přísnou,  měla  tak  pronikavé  oko, 
že  všecko  viděla,  a  vyžadovala  ve  všem  tu  největší,  neomluvitelnou  po- 
koru a  poslušnost. 

Pořádek  byl  u  ní  zaveden  taký,  že  se  vše  dělo  a  činilo  vždy 
stejně  v  určitou  k  tomu  hodinu  i  v  naznačeném  k  tomu  místě.  Správce 
k  nám  docházel  pravidelně  v  osm  hodin,  a  pakli  se  někdy  jen  o  pět 
minut  opozdil,  nebyl  již  přijat,  ale  propuštěn  s  velkými  domluvami. 

Když  si  Kleopatra  Nikitična  přála  po  obědě  minerální  vody,  tu 
ji  měla  zpravidla  podati  Duňka,  služka  její;  přišeMi  ale  někdo  jiný 
místo  ní,  tu  se  paní  tak  rozzlobila,  že  se  z  toho  skoro  vždy  rozne- 
mohla. Omluv  nějakých  nestrpěla,  a  také  již  pouhé  uvažování  či  roz- 
vahy se  jí  nelíbily. 

Když  k  ni  přišel  z  večera  kuchař  pro  instrukce  k  zítřejšímu  obědu, 
tu  se  ho  obyčejně  tázávala  sama: 

gNu,  Klimeši,  co  myslíš,  jaká  bude  zítra  polévka?*' 


590  P-  P-  Gnědií : 

Klimeš  ne  bez  stracba  odpovídal: 

„Knedličková,  matičko.* 

Kleopatra  Nikitičovna  se  na  to  hned  tak  rozhněvala,  že  křičela 
co  jí  hrdlo  stačilo: 

„Lžeš,  lžeš  —  ne  s  knedlfčky  —  ale  zeleninovou  uvaříš!" 

„Rozumím^  matičko/  povídá  na  to  Klimeš. 

,A  potom,  co  k  tomu?" 

„Snad  slaninu  s  brambory.** 

A  paní  se  opětně  rozlítí :  „Vidíš,  jakýs  ty  kuchař  —  ne  abys 
uhodl,  čeho  si  paní  tvá  přeje . . .  Tys  mi  pěkným  kuchařem !  Já  chci 
selátko  s  křenem  a  smetanou  —  a  ty  mně  dáváš  slaninu!' 

A  tak  to  chodilo  stále.  Byla  vám  to  paní  velice  přísná.  A  to  jen 
proto,  že  byla  starou  pannou  —  celý  ten  svůj  život  vedla  osamoceně, 
a  za  to  nyní  byla  tak  zlou. 

Málokdy  vyjížděla  z  domu.  Již  po  dvacet  let  asi  jezdívala  jen  na 
prázdniny  k  tetičce  své  Jevlampii  Gharitonovně  do  Tverské.  Tetince  její 
bylo  devadesáte  let,  a  též  ona  byla  starou  pannou.  Kleopatra  Niki- 
tična  k  ní  jezdívala  vždy  potahem  v  takové  staré  rachotině  a  vždycky 
se  tak  bála,  aby  ji  nikdo  nepřepadl,  nebo  aby  jí  kočí  nepřevrhl,  a  proto 
křičela  vždycky  sedíc  v  ekypáži  co  jí  hrdlo  stačilo,  zvláště  na  „Čistých 
rybníčkách**,  kde  jest  cesta  neobyčejně  špatná.  Křičíc,  vinula  k  sobě 
malého,  bílého  psíka,  který  stářím  sotva  ještě  běhal. 

A  já  konečně  —  co  bylo  se  mnou!  Mně  držela  na  krátké  uzdě: 
já  byl  jejím  dalekým  příbuzným,  a  rodičové  moji  měli  pouze  jedeu 
dvorec.  Mne  si  mnoho  nevšímala,  a  to  proto,  že  k  ní  někdy  přijížděli 
mnohem  bohatší  lidé,  zvláště  o  velikonocích;  mne  ani  do  parádních 
pokojů  nepustila,  ani  mne  hostům  neukazovala. 

Teprve  někdy  ve  svátek  pozvala  si  mne  k  sobě  do  pokoje,  do 
jídelny,  nalila  mně  čaje,  dala  kousek  oplatky,  dovolila  mně,  že  jsem 
jí  směl  ručku  políbiti,  dívala  se  na  mne  tak  útrpné,  a  mnohdy  jen  tak 
maně  prohodila: 

„Nešťastný  !** 

Proč  mne  tak  litovala:  to  vám  nepovím.  Najedl  jsem  se  u  ní  do 
sytosti,  posýlala  mne  všecka  jídla  se  štola,  ale  ničemu  mne  nedala 
přiučiti.  Co  vím,  z  toho  jsem  díky  zavázán  zahradníku  Flehontovi, 
který  jest  vlastně  hrdinou  celého  vypravování. 


II. 

Flehont  byl  miláčkem  tetiččiným  —  zahradníkem  výtečným,  uče- 
ným —  pět  celých  let  byl  v  učení  u  Němce,  znal  všecka  latinská  po- 
jmenování, byl  člověkem  nábožným,  ne  příliš  mladým,  vzhledu  dosti 
hrubozruého,  choval  se  vždycky,  ano  i  před  Kleopatrou  Nikitičnou,  ve- 
lice důstojné.  Skleníky  měl  v  takovém  pořádku  a  choval  v  nich  takové 
krásné  květiny,  že  když  se  dávaly  velké  plesy,  tu  nejednou  obracely 
se  k  němu  i  vysoce  postavené  osobnosti,  aby  jim  upravil  k)  tice. 


y  dvanáctém  roce.  591 

Zdá  se  mi,  že  mnohé  z  nich  seznamovaly  se  s  Kleopatrou  Niki- 
tiČBOQ  jen  proto,  aby  jim  dovolila  těžiti  ze  svých  krásných  skleníků. 
Muohdy  uprostřed  zimy  jinde  o  konvalinkách  neměli  ani  zdáni  —  a 
o  nás  stávaly  již  v  čínských  vasiókách  po  stolech ;  hosté  bývali  u  vy- 
tržení, a  dámy  —  ty  se  dokonce  již  rozplývaly  . . . 

Flehont  neměl  skoro  žádnýďi  známostí ;  málokdy  se  dal  s  někým 
do  řeči  z  naší  čeládky,  ano  obědvával  sám  ve  své  komftrce  vedle  skle- 
níkn.  Ke  mně  se  choval  vždy  velmi  vlídně.  Když  jsem  sel  kolem  něho, 
sejmnl  čapku  s  hlavy  a  pozdravoval  mne  vždycky  tak  uctivě,  jako  bych 
byl  opravdovým  pánem.  Já  proto  k  němu  přilnul  a  zašel  jsem  si  k  němu 
oěkdy  do  zahříváren :  stojím,  dívám  se,  jak  dovedně  stébla  lýkem  pod- 
vazige,  jak  uřezává  lístky,  je  umývá  či  vodou  polévá. 

On  ani  slova,  jenom  někdy,  zřídka  kdy  poukáže  na  kvítek  —  a 
ohledne  se: 

»To  jest  scabiosa.  —  Zítra  ponesu  paní  kytičku  convallaríe  —  a 
tento  exemplárek  v  ní  uvážu." 

^Poslouchejte,  Flehonte  —  co  jest  to  convallaria?** 

Ale  on  se  směje  a  ukazuje  na  konvalinku.  —  .Dle  učených  na- 
zývá se  convallaría  majalis."  Botanikové  mají  takou  nomenklaturu. 

Jednou  uřízl  lilii  —  takovou  velkou,  víte  —  takovou,  co  má  ty 
žluté  křížky  uvnitř,  a  povídá  mi: 

„Šalamoun  ve  vsí  slávě  své  tak  pyšně  nebyl  oděn^  jako  lilie  tato  ..,'* 

Já  na  to:  „A  odkud  to  víš?^ 

On  se  na  mne  podíval.  —  ^Tak  psáno  jest  v  písmu . . .  Což  jste 
nikdy  nečetl  vbibH?" 

„Já  neumím  čísti.'' 

„A  proč  vás  tomu  nenaučili  ?** 

„Nevím,  proč  nenaučili . . .'' 

Pokynul  hlavou.  —  „Jak  jest  možno . . .  Kdyby  to  aspoĎ  naří- 
dili diákonu  —  pozvali  ho . . ." 

Začne  povídati  o  květinách  a  tak  se  rozpovídá,  že  mu  z  očí 
blesky  září. 

„Vidíte,**  povídá,  „zařizuji  si  bohaté  paláce,  dvory,  pokladny, 
pletou  drahé  krajky  a  tkaniva  drahá,  a  nevědí,  že  vše  to  u  pouhém  po- 
rovnání s  kvítkem  není  nic,  pranic.  Hle  —  takováto  rostlinka  vonící, 
roste  někde  daleko  na  poušti,  oko  lidské  ji  ani  nespatří,  nikdo  se  jí 
nepokochá  —  nemá  žádného  účelu :  divá  se  jen  přímo  do  očí  Boha  a 
raduje  se.  Kde  najdete  tak  krásnou  barvu?  Ani  za  největší  bohatství 
ji  nenajdete  —  a  Hospodin  jí  obdařil  každý  kvítek,  dal  ji  tisícům  — 
a  po  polích  je  rozsil  .  .  .  Kolik  moudrosti  jest  v  každém  takovém 
kvítku!  —  A  člověk  se  vypíná:  já,  já  vynalezl  mechaniku.  Ale  zkus 
to  takto,  hoď  žalud  do  země,  a  dívej  se,  co  ze  žaludu  vyroste:  dub, 
a  jaký  dubl  Celé  stádo  se  v  jeho  stínu  může  rozložiti...  A  zde  — 
jaká  to  vůně  —  vždyť  jest  to  opravdu  pravý  ráj  nebeský . . . 

A  s  takou  hrdostí  se  rozhlíží  kolem,  jakoby  by  byl  carem  a  vlád- 
cem všech  těchto  květů.  Mne.  věřte  mi,  zrovna  mráz  po  těle  obcházel . . . 

„Yy  si  pěkné  poproste  paní,  aby  vás  dala  něčemu  vyučiti.  Ne- 
zavoláli  vám  diákona  —  budu  vás  učiti  sám.'' 

Já  slíbil,  že  zítra  poprosím. 


592  P-  P-  Gnédié:  V  dvanilctéin  roce. 


IIL 


Kleopatra  Nikitična  se  yelice  podivila  přání  méma,  zvláště  kdy/, 
jsem  řekl,  že  se  budu  učiti  u  Fiehonta;  ze  tváře  její  jsem  ale  vyčetl, 
že  souhlasí. 

,,0n  jest  pořádný  člověk/  řekla,  „dftvěřuji  ma  více  než  saméma 
diákonu.  Chceš-li  se  učiti  —  nebráním  ti :  až  se  vyučíš,  budeš  mne 
čítati  po  večerech  modlitby :  Matrenuáka  má  již  beztoho  slabé  oči  — " 

Matrenuška  byla  také  její  dalekou  příbuznou  a  bydlila  u  ní. 

Začal  jsem  se  tedy  učiti  u  Fiehonta ;  chodil  jsem  k  němu  do 
bytu  —  neboC  pani  nám  žádného  místa  k  učení  nevykázala.  A  tak,  mi- 
lostivý pane,  bylo  mně  u  něho  krásně  a  blaze,  vždyf  si  nyní  ještě  se 
slzami  v  očích  na  ty  blažené  dny  vzpomínám.  Vzduch  byl  v  zahříváme 
horký  a  vlhký  zároveň:  každá  ta  bylinka  rostla,  dýchala,  rozlévala 
svoji  vůni  kolkolem.  S  větviček  krůpěje  spadávají,  jarní  sluníčko  divá 
se  okny  na  nás,  po  kvítkách  si  pohr&vá.  Flehont  se  zamračí  —  rozevře 
evangelium  —  staré,  porouchané,  které  nám  Kleopatra  Nikitična  dala 
na  učení.  Já  zkoumám  písmenka  —  ticho  mrtvé,  hrobové  —  jen  když 
se  větvička  nějaká  pohne,  nebo  když  venku  kohoutek  zlehounka  za- 
kokrhá . . . 

ISÍa  stole  leží  velké  zahradnické  nůžky,  dole  kadečky,  loužičky  se 
lesknou  na  zemí,  a  opodál  leží  staré  koště:  a  všecko  to  jako  bych 
dnes  ještě  před  sebou  viděl . . . 

Nebylo  nás  ale  pouze  dvě :  dosti  často  přiběhla  k  nám  v  zahří- 
várnu  Agnija  —  panina  švadlena.  Ach,  co  to  bylo  za  krásnou  ženštinu ! 
Plná,  svěží,  oči  jako  uhlí  černé,  a  tak  jimi  dovedla  točiti,  tak  laskavě 
i  tak  smutně.  Učila  se  n  madame,  u  Francouzky,  a  uměla  šaty  výtečné 
ušiti,  tak  že  jí  naše  paní  i  plat  dávala. 

Přiběhne  k  nám :  všecko  kolem  ní  hrá,  jest  samý  život,  všecko 
v  ní  prozrazuje,  že  krev  jí  hraje  v  každé  žilce.  Flehontovi  se  celá  tvář 
mění,  vyskočí  se  židle,  odhodí  knihu. 

„Agnijo  Michajlovno,  račte  si  k  nám  přisednouti.  Kousek  perníku 
přinesu  —  libo-li  vám." 

„Ne,  ne,  přiběhla  jsem  jen  na  chviličku...*" 

A  již  se  usazuje  na  lavičku  podle  mne,  a  i  mně,  hošíkovi,  jest 
tak  příjemné,  že  se  ona,  ta  krasavice,  vedle  mne  posadila,  svoji  ručku 
na  stůl  podle  mé  položila.  A  měla  vám  to  ručky !  bílé,  okrouhlé,  prstíčky 
malinké,  jehlami  jen  trochu  popíchané.  Flehont  snesl  na  rychlo  perník, 
ořechy  (měl  takové  sladkosti  vždycky  pohotově),  usadil  se  proti  uám, 
opřel  se  o  židli  a  očí  s  ní  nepustil. 

„Yy  jste  taková  bohatá  růže,  jaká  by  v  žádné  zahradě  nebyla 
k  nalezení/  řekne  nesměle. 

Ona  se  začervená,  jest  tak  pomatena  —  a  čím  dále,  tím  jest  hezčí. 

Flehont  utrhne  broskev  a  podá  ji  Agnii.  Ona  se  lekne  —  a 
máchne  rukou. 

„Co  to,  Flehonte  Matvejeviči,  pro  Bůh,  co  vyvádíte?  Vždyť  jste  ji 
pro  pauí  vaši  schovával    -  a  nyuí  mne  ji  nabízíte?" 


František  Dvorský:  Příspěvky  k  dějinám  slovanským.  59^ 

„Jen  si  vezměte  a  jezte :  pani  tlm  zkrácena  nebude :  pro  ni  jich 
ještě  mnoho  zbude.  Dejte  mně  jen  pecku,  nezahoďte  ji  na  zemi,  aby 
ji  neviděla.'' 

Já  též  podotýkám: 

„Jen  jez\  Agnijo,  to  nic  neškodi . . .  já  to  na  tebe  nepovím." 

A  Flehont  mně  za  to  též  jednu  broskev  podává. 

Nu  tedy,  jak  vám  povidám,  bývala  často  s  námi.  Učeni  tfm  pranic 
zanedbáváno  nebylo:  času  jsme  měli  dosti,  co  se  nenaučíme  z  rána  — 
nančíme  se  po  obědě.  (Dokončeni.) 


Příspěvky  k  dějinám  slovanským. 

Podává  Frantiiek  Dvorský. 

Rektor  universí  Pražské,  Mistr  M.  Bacháčeh,  dal  zapsati  do 
manuálu  universitního  při  roce  1598  prosebný  list  Athanasia  Ttyssy^ 
patriarchy  celého  Bulharska^  Srbska  atd.^  kterýž  mu  byl  také  podah 
když  s  areilnskupem  Pelagonským  v  Praze  meškal.  List  latině  psaný 
a  zvláště  nadepsaný  „slovutné  a  mnohovzáctné  poctivosti  pánům 
purkmistru  a  radě  Starého  města  Pražského''  čte  se  v  tato  slova: 
„Přeslavní,  vysoce  ctění  pánové!  Křesťané  v  Epiru  a  jiných  krajinách 
řeckých  obývající,  toužíce  se  zbaviti  krutého,  tvrdého  panství  tureckého, 
pod  nímž  stenají,  odhodlali  se  minulého  roka  se  zbraní  v  ruce  zpro- 
stiti se  takového  otroctví:  viak  úkladem  ďáblovým  a  přičiněním  ně- 
kterých křesfanů,  kteříž  měli  k  osvobození  přispěti,  zmařen  zatím  boj 
svobody.  Nechtíce  však  v  otroctví  trvati,  vyslali  křesťané  Athanasia 
Ryssu,  patriarchu  Bulharského,  do  Prahy  k  císaři  Rudolfovi,  aby  pomoc 
od  něho  pro  křesťany  vyprosil.  Císař  žádosť  takovou  vyslyšel,  uvážil, 
a  poněvadž  prosebnikům  pro  stísněné  poměry  pomoci  nemůže,  ustanovil 
se  na  tom,  že  jmenovaného  patriarcha  s  doporučajícfm  listem  císařským 
vyšle  k  velikému  králi  španělskéma,  aby  z  království  obojí  Sicilie,  vedle 
možnosti  podporoval  ubohé  prosebuíky;  císař  pak  že  chrániti,  brániti 
musí  ohrožené  a  v  nebezpečenství  již  postavené  křesťany  v  Uhrách. 
Patriarcha  sám  zatím  sepsal  spis,  v  němž  vylíčeny  útrapy  ubohých  kře- 
sťanů, vypočteno  co  všechno  již  dotčení  křesťané  pro  osvobození  své 
byli  podnikli  a  co  dále  učiniti  hodlají.  Takový  spis  jazykem  španěl- 
ským napsaný,  kterýž  králi  španělskému  a  jeho  rádcům  pro  dostatečnou 
informací  podán  býti  má,  chce  již  jmenovaný  patriarcha  v  tomto  vele- 
slavném městě  Praze  dát!  vytisknouti :  ale  poněvadž  již  mnoho,  mnoho 
dni  uplynulo,  co  řečený  patriarcha  při  vládcích  křesťanských  pomoc 
pro  bídné  křesťany  vyhledává  a  v  drahném  čase  tom  všechno  co  měl 
byl  již  proutratil,  až  v  těžké  bídě  se  ocitl,  protož  prosí  V.  M.,  aby 
Jste  ráčili  almužnou  svou  tak  zbožné  křesťanské  dílo  podporovati,  tak 
aby  potřobné  výdaje  zapraveny  býti  mohly;  čímž  všemohoucímu  Bohu 
milý  skutek,  křesťanstvu  pak  veliké  dobrodiní  učiněno  bude.*" 

(MS,  v  zemsk,  arch,  král.  Českého.) 


SloTaaiký  ■boraik.  ^9 


594  Josef  Konble : 

Patent  krále  Bedřicha  Falckého,  kterýmé  oznamuje  se^  íe  sta- 
tečný Alexander  Sudilovský^  jenž  s  bratrem  svým  v  Uhrách  proti 
nepříteli  všeho  křesťanstva,  Turku^  rytířsky  bojoval,  při  takových 
bojích  zajat  byv  do  tureckého  zavlečen  byl  otroctví^  z  kteréhož  jim 
dovoleno  bylo  1100  dukáty  se  vyplatiti;  imi  kterýž  výkup  když  600  du- 
kátů složili,  jmenovaný  Alex.  Sudilovský  z  otroctví  byl  propuštěn, 
aby  ještě  zbývajících  500  dukátů  sehnati  a  bratra  svého  vykoupiti 
mohl.  Pročež  nařizuje  se  všem  obyvatelům  v  zemích  koruny  České, 
aby  za  takové  služby  vykonané  v  bojích  křesťanstva  proti  Turku 
volno  bylo  dotčenému  Alex,  Sudilovskému  v  kostf^Hch,  městech  i  na 
jiných  místech  sbírati  příspěvky^  almužnu  pro  odplatu  boží,  aby  kře- 
sťanského bojovníka^  bratra  svého^  z  muhometského  otroctví  vysvobo- 
diti mohl,  1620^  5.  čeí'vence. 

V  stejná  slova  dán  byl  otevřený  list  krále  Bedřicha  dne  14,  září 
t,  r.  Štěpánu  Fodorovi  a  Matiáši  Pavelckému  z  Pavelec. 

(Opis  v  zemsk    arch  král,  Česk.) 


M  a  t  i  j  a  B  a  n. 

K  padesátiletému  jubileu  literami  činnosti  jelic 

podává  Jos.  Kouble. 

Svěží  jih  slovanský  odedávna  plodil  Slovanstvu  syny,  kteří  vynikali 
vzácnými  dary  ducba,  muže,  kteří  před  cizím  světem  zvučné  pověsti  dobyli 
Jménu  slovanskému;  n  v  tom  ohledu  jakoby  se  bylo  obzvláitní  požehnání  roz- 
lilo na  tvrdé  stěny  dubrovnického  přímoři.  Jestliže  Dubrovník  slavnou  mÍDii- 
lostí  svou  dobyl  si  Čestného  jména  ^.slovanských  Athén",  tož  zajisté  dědicové 
slávy  jeho  znají  posud  zachovávati  rodiStě  své  na  takové  vý6i,  že  se  posud 
neobievnje  neaflstojným  onoho  slavného  jména.  Dubrovník  byl  vždy  oním  svi- 
Žím  laurem  zdobícím  skráně  duchotvorné  Jihoslavie,  a  zdatní  epigoni  připí- 
nají k  starému  vavříny  nové  —  bezsmrtná  díla  ducha  lidského. 

Mezi  synv  slavného  Dnbrovníku,  kteří  věčně  svěžím  duchem  zachová- 
vají starobylý  hrad  slovanský  v  jeho  pAvodní  ryzosti,  slávě  a  nehynoucím 
mládí,  právem  počítati  dlužno  veoile  celé  řady  jiných  také  slavného  básníka 
Matiju  Baňa,  jenž  20  září  t  r.  slavil  na  letnim  sídle  svém  .Banovo  brdo" 
blíže  Bělehradu,  obsypáván  vroucím  vděkem  chrvatského  i  srbského  národa, 
padesátiletou  ročnici  své  básnické  a  literami  činnosti.  Pfll  století  neúmorné 
duševní  práce,  pfil  století  nejušlechtilejšího  boje  a  úsilí,  i  vtiudných  dobách 
vlasti  ku  cti  býti!  Máť  však  slavnost  ta  i  význam  dalekosáhlejší;  jí  neosla- 
vuje  se  jen  život  jednotlivce,  než  národ  oslavuje  v  osobě  představitele  svého 
život  svůj  vlastní,  ono  půlstoletí  osvětového  boje,  jejž  Chrvati  a  Srbové  v  dru- 
žině jiných  osvícených  národů  se  šlechetným  zápalem  a  s  úspěchem  bojovali. 
Oslavuje  se  tu  i  myšlénka  slovanská,  kterou  jako  vůbec  básnici  dubrovničtí, 
horlivě  zastával  také  M.  Ban  slovem,  zpěvem  i  skutkem. 

Matija  Ban  narodil  se  18.  prosince  r.  1818.  v  Dubrovnice.  Ukončiv  studia 
v  rodišti  svém,  puzen  byl  neodolatelnou  touhou  k  cestám  do  širého ,  světa, 
takže  již  v  21.  roce  svém  opustil  své  rodné  město  a  vydal  se  na  cesty  do 
Řecka  a  Turecka  zkusiv  při  tom  nejrozmanitějších  dobrodružných  příběhů. 
V  Řecku  vvučoval  nejprve  na  škole  v  Chalkidě  vlaskému  iazyku  a  literatuře, 
načež  pudil  jej  neklidný  a  neukojitelný  duch  jeho  do  Cařínrádu,  kdež  usadiv 
se  působil  na  iakéms  francouzském  ústavě  co  učitel  italštiny.  Již  tenkráte  za- 
býval se  Ban  literaturou,  ač  ovšem,  nabyv  vychování  vlaského,  také  ve  vla- 
štíhě  prvotiny  své  skládal.  Jsou  to  jmenovitě  básně  erotického  a  satirického 
obsahu.  Než  záhy  rozvinulo  se  u  něho  dramatické  nadání,  čemuž  nasvědčují 


Matija  Ban.  595 

vlaštíně  fNiané  drama:   „II  tcrrcmoto  di  Ragusa**  (Zemětřesení  v  Diibrovnfce) 
a  tří  tragoedie  ^Tingal^,  „Kadimiro''  a  „II  Moscovíto**,  z  nicbž  později  mnohé 
úryvky  Ban  do  své  mateřštiny  přeložil.  Vytištěna  byla  poaze  poslední,  kdežto 
drahé  Ban  zničil  V  Cařihradě  pojal  nአ básnik  za  manželku  Ěekyni  a  bral 
nejživější  účastenství  v  tehdejším  ruchu  Jihoslovanů  snnžícich  se  dospět!  k  lite- 
r«rní  jednotě.  Aby  se  úplně  studiu  jihoslovanské  literatury  mohl  oddati,  opustil 
Cařibnid,  a  odebral  se  do  Malé  Asie,   kde  si  blíže  Bmssy  koupil  pozemek  a 
svým  literárním  snahám  úplně  se  oddal    NcŽ  roku  1844.  opustiv  Brussn  pře- 
Btěhoval  se  do  Bělehradu,  kdež  z  počátku  oddal  se  soukromému  vyučování 
ve  francouzském  a  italském  jazyce.  Když  pak  nedlouho  na  to  povolal  jej  kníže 
Alexander  Karaďorděvi.é  za  vychovatele  svých  dcer,  seznav  v  novém  povolání 
svém,  že  v  srbském  jazyku  byl  citelný  nedostatek  paedaf^ogických  děl,  hleděl 
jemu  odpomoci  vydáním  trojsvazkovéno  díla  „Vospitatel)  ženski"  (1847.).  Zde 
v  Bělehradě  vznikla  také  r   1847.  slavená  tragoedie  jeho  .Mejrima*^  ze  života 
bosenských  Mohamedanfl,  kterouž  však  později  básník  částečně  přepracoval, 
načež  vyšla  r.  1851.  v  Novém  Sadě,  kdež  také  od  záhřebské  divadelní  společ- 
nosti byla  poprvé  provozována.  *)  Paedagogickým  dílem  svým  obrátil  na  spiso- 
vatelské  své  schopnosti  v  tom  oboni  velikou  pozomosf,  než  nemohl  y  tomto 
smém  dále  Činným  býti,  byv  v  tom  vyrušen  bouřlivými  událostmi  r.  1848.  Ban 
opustil  Srbsko  a  odebral  se  na  Čemon  Horu,  kdež  však  jen  krátkou  dobu 
pobyl.  Vrátiv  se  opět  do  Srbska,  vydal  téhož  roku  1848.  dva  spisy  zasahující 
do  oboru  vojenství,  totiž  „Osnovi  ratni**  (Základy  válečnictví),  určené  potfebě 
SrbA,  kteří  pod  vůdcovstvím  Kničanina  spěchali  ku  pomoci  svým  rodákům 
v  rakouském  Srbsku,  válčícím  s  Uhry ;  druhý  spis  „Cetnična  vojna**  sestaven 
jest  dle  brošun'  polského  generála  Czarnowského.   Oběma  spisy  těmi  přišel 
Ban  velmi  vhoa,  neboť  Kničaninovo  vojsko  srbské  bylo  téměř  beze  všeho  vo- 
jenského vycvičení. 

Roku  184ÍI.  vrátil  se  konečně  Ban  do  svého  rodiště  Dubrovníku  a  poČal 
tam  nákladem  « Matice  ilyrské"  vydávati  spolu  s  výtečným  vrstevníkem  svým 
Orsátem  PoČiéem  znamenitý  poučný  a  vědecký  časopis:  „Dubrovnik.  Cviet 
narodnog  kujizestva*".  Knihu  I  vyšla  v  Dubrovníku  r.  1849.,  kniha  11.  a  III. 
v  Záhřebe  r  1Š60.— 51.  u  Gaje  a  Župana.  R.  1853.  vydán  svazek  IV.,  načež 
další  vydáváni  přestalo.  Již  následujícího  roku  vrátil  se  Ban  opět  do  Běle- 
hradu, kdež  jmenován  byl  professorem  francouzského  jazyka  a  literatury  na 
tehdejším  lyceu.  Za  svého  pobytu  v  Dubrovníce  vydal  r.  1853  první  svazek 
svých  sebraných  básní  s  názvem  ,.Različnc  pěsne',  obsahující  básnické  plod^ 
erotické  h  politické.  Jinak  uveřejňoval  a  uveřejňuje  dosud  práce  své  v  nej- 
různějších časopisech  jihoslovanských,  takže  rozsáhlou  jeho  činnost  v  tom  oboru, 
pro  nedostatek  souborného  vydání  básní  jeho,  ani  přehlednouti  nelze.  Také 
plody  dramatické  jeho  Činnosti,  v  kterémž  oboru  považovati  sluší  M.  Baňa  za 
mistra  a  nejšfastnějšího  dosud  spisovatele  jihoslovanského  —  nejsou  dosud 
všecky  samostatně  vydány,  než  nutno  jich  shledávati  po  rftzných  belletristi- 
ckých  listech 

Kromě  básnických  vjý^tvorú  Musy  své  uveřejnil  Matija  Ban  nepřehledný 
počet  historických  a  politických  rozprav,  které  tolikéž  v  žurnálech  polovice 
Evropy  nalézti  lze.  Tak  na  př  v  časopise  „Journal  di  Constantínople**  r.  1855.- 
jeho  „Etudes  politiques  sur  les  Slaves  en  Turquie'';  v  „Avenire**  studii:  ,.Sulla 
questione  sláva**  z  r.  1849.  a  mn.  j.  Z  rozprav  v  „Dubrovniku"  uveřejněných 
jmenujeme  „Iskríce  povjestničke"  a  „Zrcalo  poviestnice  dubrovaČke". 

Roku  1854.  opustil  stolici  učitelskou  lycea  bělehradského.  Od  toho  času 
žije  co  neodvislý  soukromník  na  svém  venkovském  sídle  u  Bělehradu,  konaje 
časté  cesty  a  bavě  se  neúmomě  literárními  pracemi.  Těžiště  básnické  Jeho 
tvomosti  spočívá  hlavně  v  dramatu,  a  mnohé  z  těchto  prací  jeho  počítají  se 
k  nejlepším  výtvorům  jihoslovanské  Musy  dramatické.  Kromě  již  jmenované 
„Mejrimy,  jež  bj^la  «)d  divadelního  výboru  v  Záhřebe  cenou  poctěna  (viz  kri- 
tiku o  ní  od  Adolfa  Tkalčeviée  v  „Nevenu"  r.  lř^53.),  dlužno  předem  jmenovati 
výtečnou  trai^oedii  jeho  „Dobřila  a  Milenko",  která  ponejprv  provozována  byla 
roku  1876.  na  bělehradském  národním  divadle,  dále  dramatické  práce  jeho 

*)  „Mejrima*'  byla  také  přeložena  do  češtiny.  Ruský  překlad  vytištěn 
byl  v  „Rus.  Věstníku*'  1876.,  sv.  6.  s  názvem  „MeňpHBia  h.ih  Bochakh*. 


596  Rozhledy  v  literatuře  a  umění. 

„UroS  V.**,  „Car  Lazar**,  ^Smrt  kneza  Dobroslava**,  ^VukaSin*,  ,Zla  kob*  aj. 
V  Dejnovější  době  vydal  Ban  uěkolík  vynikajících  prací,  které  by  též  n  nás 
povšimnuti  zasluhovaly;  jest  to  jmenovitě  tragoedie  jeho  z  ěeských  dějin  „Jan 
Hus",  vyšlá  roku  1884.  v  dubrovnickém,  již  zašlém  časopisu  .Slovlnao",  a  též 
ve  zvláštním  vvdání  u  Pretnera  v  Dubrovníce,  o  níž  publicistika  ěeská  ničeho 
neví.  Z  největší  ČAsti  čerpal  Matij^  Ban  látku  kn  svým  dramatftm  z  domácího 
dalmatského  Života,  osvědčiv  horoucí  lásku  k  staroslavné  vlasti  své  a  její  ději- 
nám ;  nei^.  i  k  předmětům  obecně  slovanským  při  své  nadšenosti  pro  myšlénka 
slovanskou  tytýž  zasáhl.  Tak  jmenovitě  v  posledně  dotčeném  dramatu  a  v  tra- 
goedii  „Marta  posadnica  ili  p^d  velikoga  Novfi^oroda",  mající  za  předmět  zánik 
svobodné  slovanské  obce  novgorodské.  —  Roku  1881«  vyšl-i  tragoedie  jeho 
z  dubruvnického  života  „Kobna  tajná**,  posvěcená  dubrovnickým  dámám,  a  ko- 
nečně tragoedie  .Marqjíca  Kaboga*,  vyšlá  roku  1880.  v  „Slovinci"  a  téí  o  sobě, 
kterouž  M.  Ban  objevil  neobyčejnou  dramatickou  sílu  a  také  technickou  do- 
konalost, postaviv  jí  rodnému  městu  svému  Dubrovníku  nejkrásnější  pomník. 
M.  Ban  mAže  s  hrdostí  ohlednouti  se  na  uplynulý  pAlvěk  svého  bohatého 
duševního  života,  jejž  v  neúnavné  práci  literárnímu  rozvoji  národa  svého  posvětil. 


'N   '\  ,-\  ^\  .'' 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

Pieéni  ludu  sl^skiefpo  z  okolic  Ciegzyna,  žebral  dr.  AndrzeJ  Cinciala, 
notaryjusz  w  Cíe§zyiiie.  1885. 

Právě  vyšly  nákladem  krakovské  akademie  věd  „Piesni  él^skie*  jako 
otisk  z  IX.  sv.  Zbioru  wiadomoáci  do  anthropologii  krajowéj.  Dr.  Cinciala,  pilný 
sběratel  prostonárodní  literatury,  vydav  nedávno  vlastním  nákladem  «rrzy- 
slowia  Bl^skie",  obohacuje  opět  znamenitě  literaturu  slezskou  vydáním  písní 
lidu  slezského.  A  je  to  sDírka  velmi  hojná:  obsahujef  402  písně!  Dr  Cinciala 
podal  tím  spisem  neobyčejné  zajímavý  a  dflležitý  příspěvek  kn  poznání  lidii 
slezského,  a  ježto  písně  jsou  vydány  přesně  dle  výslovnosti  prostonárodní, 
tudíž  se  zachováním  všelikých  dialektických  zvláštností,  jest  v  nich  zajisté 
hojnost  látky  pro  iazykozpvtce. 

Poněvadž  písně  snadno  a  rvchle  se  rozšiřují,  nebude  nám  divno,  íe 
v  této  sbírce  písní  slezských  bude  dosti  takových,  kteréž  jsou  známy  též  v  ji- 
ných zemích  slovanských,  ano  snad  v  celém  Slovanstvu. 

Ale  i  za  hranicemi  Slovanstva  shledáváme  tytéž  písně,  které  zaznívají 
z  úst  Slezanů,  jako  na  př. : 

Služy}ach  u  pana  na  pierszy  lato, 

A  on  mi  jeny  dá}  knrzyczke  za  to! 

A  ta  kůrka,  zlotopiórka, 

Po  sadzie  chodzi,  kurcz^ta  wodzi  atd.  (Čís.  278.) 

Krásnou  tuto  píseň  podává  také  A  Schloicher  ve  své  sbírce  písní  litev- 
ských  (Handb.  der  litauischen  Sprachc.  Praha  1857.,  č.  II.  str.  50.).  Píše  tam,  že 
píseň,  již  podává  v  homolitevském  nářečí,  pochází  pi-ý  ze  Žmudi.  Znif  takto: 

Szlúžyjau  prí  sávo  póno 
ánt  pirmo  meto; 
Užsipelninn  visztéle  vén^. 
[:  Máňo  visztá  visztýczus  vadžó.  :] 

což  doslovně  znamená:  ,. Sloužil  jsem  u  svého  pána  —  na  prvý  rok  —  vysloužil 
jsem  slepičku  jednu  —  Moje  slepička  kuřata  vodí".  Prvá  čásf  litevské  pfsnč 
liší  se  tedy  jen  tím  ode  slezské  písně  podané  drero.  Cincialou,  že  tam  tu  pěje 
litevský  mládenec,  a  tuto  slezská  dívka.  Proto  také  konec  písně  jest  rňzný, 
iežto  mládenec  litevský,  vyslouživ  prvého  roku  slepičku,  druhého  roka 
kachnu,  třetího  husu,  pak  kozu,  ovci,  svini,  krávu,  vola,  koně,  konečně  v  de- 
sátém roce  vyslouží  si  dívčinu: 

Pasilikan  při  sávo  póno 
ánt  deszlmto  meto; 
Užsipelniaú  mergél^  věnf^. 
Máňo  mergá  sáldz^  méil%. 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméni.  597 

Slezská  dívčina  vyslnhuje  si  zatím  pořadem  slepičku,  ČíŽeČka,  kachničku, 
husičkn,  telátko,  býčka,  prasátko,  kravička  —  až  konečné: 

Shižylach  u  pana  dziewiate  lato, 
A  on  mi  jeny  dál  chalupKe  za  to. 

Tím  končí  se  píseň . . .  Ale  zdali  by  slezská  dívčina  neměla  si  také  vysloužiti 
milujícího  mládence?  Stalo  by  se  to  snad  vdesátém  letč  —  íkoda  tedy,  že 
ta  krásná  píseň  již  tu  se  končí. 

Písně  slezské  zasluhují,  aby  byly  rozšířeny ;  bohužel  byly  vydány  jen 
asi  ve  100  exemplářích! 

Končíce  tuto  zmínku  o  písních  slezských  nemftžeme  nevyjádřiti  radostný 
pocit  z  té  příčiny,  že  právě  letofiního  roku  vvchází  tolik  publikací  týkajících 
se  Slezska.  Praha  podává  nám  převzácnou  publikaci  dm.  Slámy:  „Vlastenecké  . 
putováni  po  Slezsku",  a  totéž  dílo  v  iazyku  německém,  v  Těšíně  vyšla  „Przy- 
slowia  Bl^skie*",  a  nyní  v  Krakově  „Picéni  élfskie*'.  Bohu  díky!  Začínáme  ve 
Slezsku  se  hýbati  —  nejlepší  důkaz,  že  žijeme  a  žíti  chceme. 

Jan.Bystron. 

QujiHoe  co6paHÍe  eo<iHHeHÍii  H.  O.  IIojioHCKaro. 

Nedávno  vySel  první  svazek  sebraných  spisů  Jakuba  Petrovice  Púlon 
ského  (IIojiHoe  co6paHie  co4HHeHÍft  H.  n.  flo.iOHCKaro),  předního  ze  žijících 
básníků  ruských.  Celé  vydání  bude  zahrnuto  v  desíti  svazcích.  Prvá  kniha 
obsahuje  lyrické  básně  počínajíc  prvními  pokusy  mládí  a  končíc  písněmi, 
které  vznikly  za  poslední  dob> .  Básní  těchto,  které  jsou  seřaděny  dle  chrono- 
logického pořádku,  je  více  než  300.  První  pokusy  znsahují  původem  svým  až 
do  r.  1841.,  tak  že  tu  leží  před  námi  obraz  skoro  půlstaleté  činnosti  jednoho 
z  nejsympathičtějSích  básníků  slovnnských.  Nebude  zde  tuším  od  místa,  zmí- 
níme-fí  se  alespoň  několika  slovy  o  básníkovi,  který  by  v  naší  literatuře  za- 
sluhoval větší  pozornosti  nežli  iuké  8e  mn  dosud  dostalo.  (S  radostí  přivítali 
jsme  zprávu,  že  náS  osvčfdčený  básník  J.  Sládek  hodlá  přeložiti  nejlepší  z  básní 
Polonského.)  Básník  tento  narodil  se  r.  1820.;  studia  konal  na  rjazanskéni 
gymnasia  a  pak  co  pnívník  na  universitě  moskevské.  V  témž  roce,  kdyŽ  do- 
končil svá  studia,  t.  j.  r.  1844.,  vydal  první  sbírku  básní  s  názvem  „PamMu", 
která  ae  hned  náisledujíciho  roku  dožila  nového  vydání  v  Oděsse.  Jsa  od  roku 
1846.  spol uredak forem  časopisu.  .3aK«Bioi3Cfíifi  BtcTiiHKi»*^,  uveřejnil  v  Tiílise 
r.  1849.  třetí  sbírku  básnickou  „CaaaH/tnpi)^.  Báje  grtizinské  zavdaly  mu  podnět 
napsati  drama  „/lapeA^cuHii  llMepeTHiícKaa**,  které  bvlo  vytištěno  v  listu  „Mo- 
CKBHTflHHHi'*  r.  1862.  'R.  1865.,  1869.  a  1863.  objevily  se  v  tisku  nové  práce 
tohoto  básníka.  R.  1864.  byla  uveřejněna  báseň  „Pnajia^i",  obsahující  výjevy 
z  posledního  povstání  polského,  a  na  ievišti  objevil  se  kus  .Catrb  h  rfeiiH**. 
V  r.  1866.  Polonský  dal  vytisknouti  sborník  poetických  prací  s  názvem:  ^Ot- 
TncRH**;  vydal  také  řadu  povídek,  které  znova  vvjdou  v  jednom  z  pozdějších 
svazků  svrchu  dotčeného  vydání.  Za  poslední  doby  většina  belletnstických 
Časopisů  ruských  pHnáŠívá  občas  výtvory  Musy  Polonského,  i  musí  se  říci, 
ze  jsou  to  jediné  veršované  plody  básnické  v  současné  literatuře  ruské,  ve 
kterých  se  můžeme  se  zálibou  pokochati.  L.  Š. 

Sprawa  wykopalisk  niolkowaklch.  Dodatek  do  Tomu  IX.  Zbioru  wiado- 
moéci  do  antropologii  krajowéj.  Kraków  1886. 

Zprvu  připomenouti  sluší,  že  slovutný  geolog  pan  Godfryd  Ossowski 
v  r.  1879.  vědecké  výzkumy  své  v  jeskyních  okolí  Kraaova  dokonav,  rozličné 
pazourkové  i  kostěné  nástroje,  předměty  a  drobnosti  tuto  odkryl,  kteréž  na- 
mnoze neobyčejným  svým  vzezřením  oprávněný  obdiv  vzbudily;  zejména  za- 
sluhuií  povšimnutí  kostěné  vyřezávané  okrasy,  podobající  se  hračkám  a  před- 
stavující rozličné  podoby  zvířecí,  ale  zvláště  lidské.  —  Mimochodem  budiž  ře- 
čeno, že  zasloužilý  badatel  tento  již  v  r.  1882.  na  sjezdu  českých  lékařův  a 
přírodozpytců  v  anthropologické  sekci  za  přednášky  své  „o  výzkumech  v  je- 
skyních v  okolí  krakovském **  značnou  Čásf  těchto  starožitných  předmětů  na 
odiv  předložil.  —  Když  výkopy  tyto  v  širší  známost  rozšířeny  byly,  počali 
se  ozývati  hlasové,  jež  pravost  předmětů  podezřívali,  a  věc  ocitla  se  konečně 


598  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

r.  1883.  na  přetřesu  anthropologiekého  f>jc7/ln  v  Trevirn,  kde  jediný  dr.  Otto 
Tischler  pravost!  jejich  hájil,  odvolávjge  se  na  podobné  jantarové  figury  na- 
lezené v  zátoce  kuronské.  V  zasedáni  anthropologické  společnosti  ve  Vídni 
(1884.)  byla  tuto  předložená  čásf  předmětů  těchto  prosté  za padělaniny  uznána... 
Vzhledem  k  tak  divergentním  náhledům  stanovena  byla  v  Krakově  zvláštní 
kommisse,  jejímž  úkolem  mělo  býti  vyšetření,  prozkoumáni  a  oceněni  n  skn- 
tečností  nálezů  v  těchto  i  shodnuti  se  na  dvou  otázkách.  1.  Jsou-li  z  kostí 
vyřezávané  předměty  v  mnikovských  jeskyních  nalezené  pravý,  a  po  případe 
pravosti  jejich,  2.  do  které  doby  je  vřaditi  dlužno.  Kommise  tato  skládala 
se  veskrze  z  odborníků  na  slovo  vzatých,  a  sice  z  pp.:  prof.  Altha,  dra.  J.  Ko- 
pemického,  prof.  Lepkowskébo,  G.  Ossowského  a  N.  Sadowského.  kteříž  před- 
měty v  mnikovských  jeskyních  dobyté  za  pravé  uznali,  stáři  jejich  však 
dalšímu  zkoumáni  k  určeni  zůstavili. 

Zpráva  o  jednání  kommisse  jest  jako  dodatek  IX.  dílu  Zbioru  do  antrop. 
kraj   sepsána,  obsahujíc  velezajímavé  a  poučné  jednání  jmenovaných  učenců 

ve  dvaceti  zasedáních  ukončené.  BM,  Jelínek. 

• 

Die  K&mtner  Sloveuen.  Ihre  nationalen  Verháltnisse  und  Bestrebungen.  -- 
Verlegt  und  herausgegeben  von  Filip  Haderlap.  Celovec  1885.,  str.  44. 

Mezi  národy  západního  Kakouska  není  zajisté  jediného,  který  by  ve 
svém  národním  bytu  byl  tak  ohrožen,  stihán,  a  ve  svých  přirozených  prá- 
vech lidských  tak  značně  skracován,  jako  —  ubozí  Slovinci  v  Korutan- 
sku.  Staletým  skracováním  živlu  slovanského  dodělali  se  ^ěmci  v  této  zemi 
takového  úspi^chu,  že  bujarý  jinak  a  skálopevný  národ  slovinský  tam  vAči- 
hledě  hyne  a  propadá  zkáze.  Ačkoli  ze  350  000  obyvatelů  korutanských  jest 
sispofí  130.000  Slovinců,  ne- li  více  (při  posledním  sčítání  dle  obcovacího  ja- 
zyka (!)  roku  1880.  napočteno  jich  102.000»,  přece  Němci  pokládají  Korutany 
dávno  za  svou  zemi,  a  jmenovitě  od  r.  1861.  promyšleně  a  soustavně  pokra- 
čují ve  svém  díle.  Hrůza  nás  pojímá,  čtemc-li  v  svrchu  uvedeném  spisu,  jaké 
v  osvíceném  věku  neslýchané  déje  se  Slovincům  bezpráví,  jehož  rozmanité 
detaily  úředními  spisy  a  protokoly  dotvrzeny  jsou;  obdivem  žasneme  čtouce, 
jak  naproti  tomu  neslýchané  mírné  jsou  požadavky  korutanských  Slovinců, 
aby  nhájili  svůj  jazyk  a  národní  byt,  a  ještě  více  se  divíme,  Že  i  nejuvědo- 
mělejší vlastenci  korutanští  —  mezí  nimi  ctihodný  kmet  prof.  Ondřej  Einšpieler, 
vůdce  korutanských  Slovinců  —  v  sebezapírání  jdou  tak  daleko,  že  uznávají 
potřebu  německého  jazyka  i  nedospělým  dítkám  slovinským  na  vsích! 

O  Čistě  slovinských  školách  hlavních  neb  národních  není  ani  řeči  v  ko- 
rutanských horách,  a  školy  utraqnistické  jsou  oboujazyčnými  jen  dle  jména, 
ježto  učitelé  jsou  slovinštiny  úplně  neznalí,  a  nadto  jeŠtě  v  germanisační  agi- 
taci své  zvláštními  dotacemi  jsou  podporováni.  Ba  ještě  více:  slovinskému 
dírku  nevykládá  se  ani  náboženství  v  mateřském  jazyku,  ba  ono  nuceno  je  i  -^ 
modliti  se  německy !  Vedle  této  převrácené  veřejné  správy  nejzhoubněji  a  nej- 
intensivněji  působí  právě  ve  krajích,  kde  Slovinců  nejvíce  žije,  ona  zlopověstná 
novověká  hlíza  na  národním  těle  slovanském  —  německý  ^chulverein!  Jediné 
ještě  místo,  kde  jazyk  slovinský  má  své  právo, Jest  —  kostel!  Tam  jediné 
ještě  slyšeti  milý  slovinský  hlahol,  ačkoli  tento  spolek  i  do  tohoto  posvát- 
ného místa  neštítí  se  vrážeti  své  agitace.  K  tomu  pak  hrozí  nebezpečí,  že 
v  budoucnosti  nebude  slovinských  knězi  v  Korutanech,  neboť  mládež  slo- 
vinská v  tak  úžasně  skrovném  počtu  vstupuje  na  vyšší  Školy,  že  na  příklad 
roku  1883.  byl  jediný  bohoslovec  v  celoveckém  semináři.  Toho  jest  tím 
více  litovati,  ježto  v  Korutansku  je  duchovenstvo  hlavním  sloupem  národního 
života,  což  také  dokazuje  značný  počet  slovinských  spisovatelů,  vlastencův  a 
neoblomných  charakteru,  vyšlÝch  právě  z  řad  Korutanských  kněží.  Než  tof 
úkaz  zcela  pochopitelný,  že  mládež  míii  vyšších  škol,  uvážíme-li  hrůzný  stav 
národního  Školství  v  Korutanech,  kde  aěti  nenaučí  se  v  jazyku  mateřském  ani 
Čísti  ani  psáti,  a  —  německy  mluviti  také  ne.  Kterak  mohou  dospět!  k  ná- 
vštěvě středních  Škol,  neopatřivše  si  kromě  německých  slovíček  nijakých  věc- 
ných vědomostí,  a  tak  vzavše  na  duchu  nezbytnou  zkázu? 

Vedlo  by  nás  daleko,  kdybychom  uvésti  měli  všecky  bolestné  stesky, 
které  nám  spisek  Haderlapův  s  podivuhodnou  resignací  a  chladnokrevností 


Rozhledy  v  literatuře  a  amdni.  599 

vvpočitáyá.  PfízQáyámc  se,  že  jeStě  nikde  nedo^tli  jsme  se  zpráv  o  korutan- 
ských  Slovincich  tak  důkladných,  Žel  zároveň  tak  hrozných  a  Žalostných. 

Spisovatel  pojednav  o  poétn  a  sídlech  koratanských  Slovinců  rozebirá 
volebni  řád  zemského  sněmu,  jenž  je  tak  uměle  sestaven,  že  Slovinci  v  jedi- 
ném okresu  8  napjetim  všech  sil  proniknouti  mohli;  rovněž  odhaluje  křiklavé 
neshody  re  Tolebnim  řádu  do  říiské  náj,  na  jehož  nepříznivém  základě 
přece  Slovinci  Setos  aspoň  kandidátem  —  ministrem  prorazili.  Následujici  sta( 
věnovaná  ikolstvi  korutanskémn,  jest  neJobfiiměiSí,  poskytujic  také  nejpřifier- 
néjši  obraz  utrj^eni  a  strasti  národa  slovinského,  a  jsouc  zároveň  věmÝm 
zrcadlem  kulturního  působení  NěmcA.  Dalěi  odstavce  věnovány  jsou  úřadům, 
veřejným  ústavům  i  závodům,  a  v  dodatku  vyličují  se  zhoubné  následky  no- 
vého lesního  zákona  pro  selský  lid,  a  konečně  též  —  kořalečniho  moru,  jenž 
lidu  venkovskému  fysickou  i  mravní  zkázou  svrchovaně  hrozí. 

Požadavky  Slovinců  korutanských  uvedené  ve  spisku  tom  hledě  ku 
Školství^  zastupitelstvu  zemskému  a  říšskému,  úřední  správě  a  ústavům  státním, 
přesně  JSOU  formulovány,  a  to  s  takovou  umiměností  a  sebezapřením,  jakého 
jen  holnbiěí  povaha  národa  slovanského  schopna  iest. 

Doufáme,  Že  i  naše  příslušné  kruhy  politicKé  neopominou  povšimnouti 
si  tohoto  hlasu  slovinského,  jenž  nám  poskytuje  mnoho  interessantního  ma- 
teriálu také  pro  náš  kulturní  boj,  a  jenž  nám  je  nejvhodnější  informací  k  se- 
znání poměrů  bratrských  Slovinců^  jejichž  lásku  a  obětovnosf  k  nám  povinni 
jsme  vzájemně  splatiti.  —  Ač  spis  tento  je  rázu  hlavně  politického,  uznalí 
jsme  přece  za  dobré  o  něm  i  zde  se  zmíniti,  ježto  teprv  tehdv,  seznáme-li 
dostatečně  politické  a  kulturní  poměry  národa,  nabýváme  spolehlivého  mě- 
řítka k  posuzování  literami  jeho  činnosti^  o  níž,  pokud  se  týče  korutanských 
Slovinců,  hodláme  příště  Siřeji  promluviti.  Jo8»  Kouble. 


Z  Ltdice  docel  nás  tento  připiš,  jehož  obsah  vřelému  povšimnuti  našich 
čtenářů  srdečně  doporučujeme: 

Kamjenica. 

Towařstwo  „Serbska  studowaca  mlodosé*^,  pod  sakskim  i  pruskim  knie- 
žeřstwom,  je  započala  Handrija  Zejlerja  spisy  wndawač,  kotrež  so  njejsu 
haČ  dotal  éiSčale.  Je  to  najslawniši  serbski  pěsnjeř  a  lubušk  serbskeho  národa, 
je  to  najlěpŠi  předstajiéeř  našeho  luda,  kotrehož  poětiske  a  mnsikaliske  dary 
a  národně  poČinki  je  šlachotny  pólskí  spisaéel  KrasiAski  z  woprawdžitej  za- 
horjenoséu  překrasnih  Smy  sebi  wjele  prócy  dawali,  zo  bychmy  trěbne  pjenjezy 
nabromadžili  a  w  běhu  šeséich  lět  su  serbscy  studowacy  na  to  džéiali,  zo  bychu 
přez  džiwadh)hrače  a  koncertowanje  základny  kamjeň  tufoho  narodneho  skutka 
položili.  HaČ  dotal  bě  z  pomocu  swěmeho  podpěranja  našich  krajanow  možno, 
dwaj  zwjazkaj  wudaé,  kotrejuž  óišé  na  1500  mk.  plaéi.  Nětko  su  pjenjezy  do- 
trjebane:  tola  mamy  horce  žadanje,  hišée  3  abo  4  zwjazki  wudaé  a  tak  naše 
džělo  dokonjeé.  DokelŽ  pak  je  naš  národ  malý  a  khudy,  smy  niizowani,  so 
z  próstwu  na  našich  stowjanskich  přecelow  wobročió,  kiž  so  woprawdže  za  naše 
národně  rozwide  zajimaju. 

Wjelečeséeny  knježe!  džiwajo  na  tuté  wobstejnosée  sebi  podpisani  do- 
wola  w  nyenje  wšěch  serbskich  studowacy ch  Was  wo  pomoc  prosy č.  Kóždy 
dar,  teŽ  najrojeůši,  so  z  wutrobnym  džakom  přiiima.  Kwitowaé  budžemy  w  na- 
šim časopisu  „LuŽica''  a  změjemy  česé  Wam  kwitowanje  připóslač. 

(Plaéizna  je  za  broŠurowany  zwjazk :  4  mk.  =  2  fl.  75  kr.  =  2  rbl,  za 
rjenje  zwjazany  zwjazk:  5  mk.  =  3  fl.  35  kr.  =  2  rbl  50  kp.) 

Misiawš  Žur,  cand.  theo).  Jan  Waltař,  cand.  theol.  Matěj  Han- 
drik,  stud. 

NB.  Adressa  za  listy  a  za  pjenježne  posylki  je:  Matěj  Handrik, 
Chemnitz,  Miihlenstr.  42a  III.  Kgr.  Sachsen. 

Těšíme  se  nadějí,  že  uvědomělé  obecenstvo  slovanské  učiní  zadost  své 
povinnosti  a  Že  zejména  knihovny  naše  odebíráním  jmenovaného  díla  usnadní 
vydávání  básní  předního  pěvce  neoželené  a  našemu  sraci  tak  blízké  Lužice.  Účel 
jest  tak  ušlechtilý  a  obět  tak  nepatrná,  že  rozepisovati  se  o  tom  ani  netřeba. 
Podnik  doporučuje  se  sám  co  nejvřeleji  a  také  již  v  našem  „Slov.  sborníku" 
byU  o  něm  řeč. 


600  Rozhledy  v  literatuře  a  uměnf. 

Prof.  Eepkoíoski  vydal  v  Krakově  (v  litbogr.  ústavu  Praszyůského)  sbírku 
ornamentů,  kteroužto  sestavil  dle  popelnic  nalezeních  na  prostranství  od  Kar- 
pat až  k  moři  Baltickému.  Ježto  éárj,  61  vlastně  Komposice  ozdob  na  popel 
nicich  jest  velmi  důležitým  znamením  civilisace  té  doby,  z  nižto  popelnice 

eocbázeii,  takové  tabulky  jako  ta,  kterou  se  nám  zavděčil  prof.  Lepkowski, 
dyby  byly  vydávány  v  různých  krajinách,  mohly  by  posloužiti  k  nabyti  dů- 
ležitých vÝsleaků.  Tabulka  prof.  Lepkowskébo  obsahuje  několik  set  ukázek 
ornamentiky  toho  druhu,  a  sice  od  nejprostších  sA  do  neisložitějšich.  Takový 
přehled  zobrazuje  rozvoj  uměni  v  dobách  dávno  minulých  a  znamenitě  usnad- 
ňuje studia  archaeologická. 

Nový  dwmtýdennik  „Hobt*",  v  Petrohradě  vydávanÝ,  opatřen  a  vvzdoben 
jest  již  vším,  čim  vynikaii  podobné  publikace  francouzské  a  anfflicke.  Obsah 
překvapuje  pestrosti  a  ozdobností  dostižitelnou  ien  nákladnosti,  jakáž  se  ovšem 
umožňuje  velikým  rozSiřenim  „Nov**  vychází  avakráte  do  měsíce  o  úpravných 
svazcich  v  podobě  našich  „Květů".  Do  obsahu  spadají  téměř  všeliké  oborv 
krásné  i  poučné  literatury.  Illnstraci  je  v  každém  svazku  hojnost,  původnícn 
i  cizich.  Zvláštní  pestrostí  vynikají  rozhledy.  Jest  si  toliko  přáti,  aby  ct  re- 
dakce poněkud  více  pozornosti  věnovala  zemím  a  literaturám  slovansRým,  tím 
spíše,  Jelikož  podává  čtenářstvu  také  značné  množství  stati  a  rozhledův  o  svě- 
tech jiných.  Předplatné  obnáší  na  rok  za  hranice  20  rublů  (prostř.  p  £dv.  Va- 
lečky v  Praze). 

V  měsíci  záři  t  r.  počal  vycházeti  v  Petrohradě  nový  veliký  měsíčník 
věnovaný  vědě,  nméní,  kritice,  zábavě  a  politice,  s  názvem :  „CtBepiinil  Btcr- 
HHKi>''.  Ze  spisovatelů,  kteří  už  přislíbili  účastniti  se  při  tomto  podniku,  uve- 
deme jen  některé,  jichžto  jména  jsou  chvalně  známa  všem  přátelům  nové  lite- 
ratury ruské.  Jsouť  to :  M.  Bělinký,  V.  Garšin,  Krestovský  (pseudonym),  Minský, 
A.  Ostrovský,  A.  Palm,  J.  Polonský,  N.  Zlatovratský  a  j.  Redakci  převzala 
A.  M.  Jevreinová. 

Pan  prof,  L,  Leger,  tak  dobře  známý  našemu  obecenstvu,  uveřejnil 
v  pařížském  časopise  Revue  politique  et  littéraire  (č.  14.)  velice  zajímavý  ča- 
sový Článek:  La  crise  bulgare  (Les  orígines;  la  Roumélie;  Aleko  pachs 
et  Gavríl  paoha).  Práce  tato  vyznačuje  se  ovšem  důkladnou  znalostí  bulhar- 
ských poměrův  a  je  psána  vřele. 

P.  K.  Konrád,  ct.  nአ spolupracovník,  uveřejnil  ve  „Zprávách  o  zase- 
dání král.  české  společnosti  nauk**  zajímavou  studii:  „Posvátná  píseň  polská 
s  obzvláštním  zřetelem  k  posvátné  písni  České**  (str.  44.),  k  níž  obracíme  zřetel 
všech,  kdož  zajímají  se  o  dějiny  českopolskó  hudbv  vAbec  a  církevní  zvláště. 
Ct.  spisovatel  snesl  velice  bohatý  materiál  a  podal  obraz  nadmíru  zajímavý. 

Známé  již  Čtenářstvu  našemu  dílo:  „Slovanstvo  ve  svých  zpěvech*,  vy- 
dávané vzornou  vytrvalosti  p.  L.  Kubou  v  Poděbradech,  dospělo  právě  k  se- 
šitu 14.  a  15.  Dvousešit  tento  obsahuje  přes  50  překrásnýcii  písní  morav- 
ských. Dílo  to  doporučujeme  opét  vřele. 

Nechtíce  opakovati^  co  o  světodějném  a  nám  tak  drahém  siednocení 
Bulharska  všeobecně  již  známo  jest  z  Časopisů  denních,  neb  obmezovati  se 
na  bezúčelných  slovech,  jen  mani  hozených,  oznamujeme  lask.  čtenářům  naširo, 
že  jsme  učinili  opatření,  abvchom  brzy  mohli  uveřejniti  stať  věcnou  a  vřelou 
té  události  se  týkající,  zamluvenou  naléhavě  v  samém  Bulharsku.  Upozorňu- 
jeme při  té  příležitosti  k  statím  o  Bulharsku  ve  ,SIov.  sbom.^  uveřejňovaných, 
jichž  obsah  právě  nyní  velice  je  časový  a  objasňuje  mnohé  současné  stránky 
života  na  Balkáně. 


^Slovanský  sbomik^  vychází  vždy  15.  každého  mésiee  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  KÍEirlovo  náměsti  číslo  34.  nové:  na  čtvrf 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zl.  40  kr.,  na  púl  roku  2  zl.  50  kr.,  poštou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  bO  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel :  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlově  náměsti  č.  34.  n. 


Roénik  IV.  -f- 1885  -^  Číslo  12 


Vznik  a  důležitost  rozícolu  v  ruském  národě* 

Napsal  F.  Jir«i. 

( Dokončení ) 

Až  dosud  jsme  vidéli,  že  rozkol  pracoval  proti  církevním 
novotám.  Ale  byli  bychom  velmi  na  omylu,  kdybychom  myslili, 
že  vznikl  jediné  z  náboženského  popudu.  Ukázali  jsme  již  tu  a 
tam  na  jednotlivé  zjevy,  nasvédéujici  tomu,  že  rozkol  byl  pro- 
testem proti  všem  novotám  vůbec,  vtírajícím  se  do  staroruských 
pořádkův,  af  již  náboženských,  neb  občanských  neb  státních. 
Stará  ruská  církev  byla  založena  na  základe  čisté  demokratickém, 
totéž  tvrditi  lze  o  ruském  státním  ústroji  do  Borisa  Godunova. 
Ale  s  osvětou  přineseny  z  Evropy  na  Rus  i  nové  názory  absolu- 
Ustické^  které  se  víc  a  více  ujímaly  ve  hlavách  panujících  a  na- 
lézaly stoupenců.  Není  také  divu,  neb  tito  osvícení  lidé  viděli  toho 
pilnou  potřebu  silnou  rukou  působiti  v  nehybnou  massu  lidu, 
aby  se  mu  mohla  vštípiti  láska  k  pokroku  a  osvětě,  vzdělanosti 
a  humanitě.  Takovým  despotou  nesoucím  vzdělanost  ruskému 
lidu  byl  Nikon,  proto  také  jej  nejvíce  nenáviděli,  proklínali.  Ale 
což  teprve  se  rozhněvali  tito  starorušti  živlové,  když  dosedl  na 
trůn  veliký  reformátor  Petr,  bezohledně  porážející  staré  zlořády, 
nedbající  na  city  lidu,  a  zavádějící  neslýchané  novoty  do  občan- 
ského života  dle  své  vlastní  libovůle  —  což  tu  se  pobouřila  krev 
starých  demokratů,  lpících  na  svých  svobodách  a  volnostech ! 
Již  po  r.  1666.  vidíme  v  rozkolu  některé  symptomy  demokra- 
tického hnuti,  ovšem  velmi  divné,  neodpovídající  našim  názorům, 
ale  přímo  vytékající  z  tehdejšího  stavu  obecenstva.  Tak  apoštol 
rozkolu  Avrakum  hořekuje,  že  páni  počali  nositi  nové,  zámořské 
kroje,  brojí  proti  čtení  knih  latinských,  řeckých  a  vůbec  jino- 
jazyčných,  nakoupených  ještě  Nikonem  pro  šířeni  osvěty,  které 
se  překládaly  za  Alexeje  Mich.  na  jazyk  ruský.  Jiní  učitelé  roz- 
kolu nevrazili  na  ty,  již  u  dvora  Alexeje  Mich.  zabývali  se  zá- 
padními naukami,  astronomii,  filosofií,  medicínou,  a  hlavně,  že 
carevič  Petr,  jakož  i  carevna  Sofie  vychovávají  se  v  neruském, 
cizím  duchu.  Diákon  Teodor  domlouvá  caři  Alexeji,  že  piý  po- 
slouchá almanašníků. 

SloTMUký  sbor  nik,  5Q 


610  F.  JareS: 

Dosud  lid  považoval  cizince  za  bezbožníky,  zlověrné  pobanj 
a  Rusové  štítili  se  s  nimi  jísti  a  píti  z  jedné  nádoby.  Ještě  v  I.  po- 
lovici XVII.  veku  byla  národní  povstání  proti  cizincfim.  Samo- 
zvance Dimitrija  za  to  ubili,  že  měl  okolo  sebe  mnoho  nevériclch 
cizinců,  nedbal  ruských  obyčejů,  nepostil  se  atd.  V  konci  XVII. 
věku  opakují  se  stále  povstání  střelců,  poněvadž  prý  na  Rusi 
zavedena  nová  víra,  pHkazuje  se  klaněti  se  modlám,  nositi  ně- 
mecký šat  a  holili  brady.  Vůbec  za  Petra  V.  rozkol  vzal  na  sebe 
ráz  nábožensko-národně-demokratický.  R.  1700.  počalo  hlasité 
reptám  lidu  proti  novotám  Petra  V.;  rozkolníci  šířili  pověsti, 
že  nyní  nastoupilo  panování  antichrista,  že  Moskva  jest  Babylon, 
a  Moskviči-Babylonští,  sluhové  antichristovi.  Pověrčiví  lidé  utíkali 
z  měst  a  vesnic  v  pouště  a  lesy,  zakládajíce  tam  nové  skity  (pou- 
stevny), aby  se  tam  spasili  od  bludných  novot  cizokrajných;  lid 
věřil,  že  Petr  se  stal  Němcem,  a  protož  odhodlal  se  rozkotati 
německou  osadu  moskevskou,  kde  Petr  rád  přebýval,  bavě  se 
s  Němci  za  sklenicí  dobrého  vína,  při  dýmce,  tancem  a  svo- 
bodnou besedou  s  Němkami,  u  kterých  horribile  dietu!  i  prsa 
bývala  obnažena  (Rusové  tehdy  hlídali  své  ženy  rovněž  tak,  jako 
dosud  pravověrní  Turci).  Úmyslem  lidu  bylo  nemilosrdné  po- 
vražditi a  vyhubiti  všecky  cizince.  Neštitili  se  ani  attentátů  na 
život  samého  Petra. 

V  knize:  Čelobitnja  čili  historie  Petra  V.,  napsané  rozkol- 
níky,  žalují  tito  na  Petra,  že  prý  se  klaní  pohanskému  bohu  Ja- 
novi, že  zavedl  pohanský  kalendář,  an  velel,  aby  rok  se  počínal 
prvním  dnem  ledna  m.  (ruský  rok  cirk.  i  občanský  se  počínal 
prvním  dnem  září  m.),  že  sám  sebe  postavil  v  patriarchy,  že  dal 
spočítati  lidi  a  bére  dan  z  mrtvých,  nazval  sebe  bohem  Rusi,  a 
protož  „prchni  lide  můj  (podle  slov  proroka  Jeremiáše)  z  Ba- 
bylona".  Petr  nenáviděl  rozkolníky  pro  jejich  zpátečnictví  a  tmár- 
stvi;  jejich  náboženské  přesvědčení  jemu  bylo  lhostejným.  Petr 
byl  toho  mínění,  že  každý  občan  musí  učiniti  svou  povinnost 
státu,  tedy  i  rozkolníci;  a  když  tito  se  vyhýbali  plnění  těchto 
povinností,  ano  i  podněcovali  jiné  k  neplnění,  Petr  je  pronásle- 
doval nemilosrdně,  stíiial  krutými  tresty,  vyhnanstvím,  katováním 
(na  př.  hromadnou  popravou  střelcův);  ano  i  vlastního  syna  ne- 
ušetřil; carevič  Alexej  Petrovič  byl  odsouzen  za  svou  odbojnosf 
proti  reformám  otcovým.  A  když  zemřel  Petr  V.,  vyjádřil  se  reprae- 
sentant  starých  pořádků,  kníže  Golicyn:  „Nač  nám  třeba  zámoř- 
ských zvyklostí :  byli  bez  nich  živi  naši  předci,  a  zdaž  jsme  hlou- 
pější našich  předků?"  Rozkolníci  nemohli  pochopiti  té  nové  my- 
šlénky, že  stát  žije  pro  sebe  a  církev  také  pro  sebe,  že  úlohou 
státu  je  dbáti  o  pořádek  a  zvelebení  občanského  života,  a  úlohou 
církve  je  dbáti  o  mravní  pokrok  lidu,  že  občanský  zákonník  ne- 
může se  výlučně  říditi  zásadami  církevního  Nomokanona.  Pro 
tehdejší  lid  ruský  byla  ponětí:  svůj,  národní,  ruský  a  pravoslavný 
úplně  totožnými. 

Rozkolníci  praví:  Nikon  nebyl  příčinou,  že  jsme  se  roze.^li 
s  ostatními  našimi  ruskými  bratry,  nýbrž  Petr  následkem  své  ne- 


VzDÍk  ft  dAležitosf  rozkolu  v  ruBkém  národě.  61 1 

pomérné  lásky  k  Západu,  za  svňj  protinárodni,  antipatriotický  směr 
(Zpráva  u  Haxihausena).  Petr  však  skutečně  chopil  se  příliš  ra- 
dikalných  prostředků  k  uskutečněni  svých  reformatorských  plánů. 
Všeobecná  konskrípce,  první  rekrutýrka,  revise  poplatníků,  všecko 
to  byly  novoty  velmi  nemilé  ruskému  lidu.  Nejvíce  však  pomá- 
hali rozkolu  .volnica"  střelcův  a  kozáků.  Petr  V.  založil  pravidelné 
vojsko  r.  1683.  pluky  preobraženským  a  semeno vským,  aby  měl 
stále  jistou  vojenskou  hotovost  Přednost,  kterou  dával  tomuto 
novému  vojsku,  pálila  stále  střelce,  až  svým  vzbouřením  Petra 
přinutili,  že  je  vyhladil.  Ale  bojovní  lidé  prchali  na  jih,  na  břehy 
tichého  Donu  a  založili  tam  nové  volné  obce  kozácké;  donští 
kozáci  dodnes  jsou  rozkolníky.  S  Donu  přišli  do  soloveckého 
kláštera  kozáci  a  lam  zvedli  vzbouřeni.  Střelci  vedením  Nikity 
Pustosvjata  a  knížete  Chovanského  povstali  na  obhájení  starých 
práv  svých  a  privilegii,  hodlajíce  založiti  rozkolnickou  demokracii. 
Petr  V.  je  skrotil,  ale  nevyplenil  myšlénky  demokratické  ze  hlav 
lidu.  Za  Petra  vycházely  paskvily  na  vládu  od  rozkolniků,  v  nichžto 
se  ukazovalo,  že  prý  JPetr  se  prohlásil  za  Boha  ruského,  a  do- 
kazovalo se  to  ze  knihy  „Kabinet  Petra",  kde  se  o  něm  praví: 
on  bůh  tvůj,  on  bůh  tvůj,  o  Rossie! 

Rozkolnici  se  zdráhali  zapisovati  do  konskripěních  listin, 
které  zavedl  Petr  k  vůli  lepšímu  způsobu  vybírání  daní.  Do  Petra 
se  platila  daň  ze  země,  z  veškeré  půdy,  která  patřila  nějakému 
okresu  neb  obvodu,  aC  již  byla  zpracována  nebo  ne.  Daně  byly 
velmi  nestejně  rozděleny,  některé  obce  měly  privilegia,  a  neplatily 
ničeho,  jako  na  př.  kláštery,  proto  se  do  nich  mnozi  utíkali,  aby 
se  zbavili  dávek.  R.  1722,  zavedl  Petr  daĎ  z  každé  duše  (z  mužské 
hlavy)  na  vydržování  vojska,  a  sice  ode  dvorových  lidí,  korunních 
sedláků,  komorních,  klášterních  a  panských  po  8  hřivnách  za 
duši,  a  od  posadských  40  altyn  za  duši.  V  následujícím  roce  po- 
ručil, aby  daň  tu  vybírali  nejlepší  jeho  sluhové,  a  pilně  se  staral, 
aby  nikde  se  nebralo  z  lidu  nic  zbytečného,  než  bohužel  úřadové 
jeho  nemilosrdně  odírali  lid,  obzvláště  po  jeho  smrti. 

Zvláště  zle  hospodařeno  za  Birona  (za  panování  Anny  Iva- 
novny).  Nedoplacené  daně  se  vymáhaly  krutými  prostředky  a  po- 
lom všechny  plynuly  do  kassy  Birona,  ačkoli  se  zapisovaly  do  summ 
výdajů  na  dvůr  Anny  Ivanovny.  Při  tom  důstojníci  posýláni,  aby 
vrhali  vojevody  do  okov,  mrazili  sedláky  dluhující  daně  na  ledu 
bosými,  bili  je  palicemi  po  patách.  Není  divu,  že  lid  rád  na- 
slouchal nespokojeným,  rozhořčeným  apoštolům  rozkolu  a  prchal 
v  davech  do  Polsky,  Valašska  a  jiných  zemí;  nejméně  250.000  muž- 
ského pohlaví  prchlo  za  Birona  za  hranice. 

Petr  V.  hleděl  šířiti  vzdělanost  násilně,  což  se  velmi  mnohým 
nelíbilo.  Mnozí  šlechtici  prchali  do  hlubokých  lesův,  aby  nemusili 
dáti  své  dítky  do  učení  do  Moskvy  anebo  Petrohradu,  aneb  do- 
konce do  ciziny. 

Petr  žádal,  aby  všichni  občané  bez  výjimky  sloužili  státu, 
proto  zavedl  pravidelný  odvod  k  vojsku  (jich  bylo  při  něm  čty- 
řicet následkem  mnohých   válek),   a  na  vojně   zacházeli  s  lidem 


612  F.  JareS: 

velmi  kruté.  Odvedené  rekruty  vrhali  v  okovy  a  do  žalářů,  hnali 
je  jako  dobytek  v  každé  slotč  a  nepohodě,  nedbajíce  dalekých 
cest,  na  nichžto  mnozí  hynuli.  Uprchlíky  trestali  nemilosrdně  a 
utráceli.  Vojenský  uprchlík  Filip  založiv  novou  sektu  .Filipov- 
štinu**  učil,  že  není  třeba  se  modliti  za  care,  naopak,  že  třeba  se 
mu  protiviti,  jakožto  (vrahu)  nepříteli  Boha. 

Roku  1719.  byl  vydán  úkaz,  že  každý  cestující  musi  míli 
průvodní  list,  a(  již  se  chtěl  vzdálili  někam  na  práci,  aneb  za 
obchodem,  aneb  na  pout  Rozkolnici  nechtěli  však  pasy  bráti, 
iiebof  pas  prý  jest  peěef  antichrtstova,  ,, pravého  města  nemáme, 
ale  budoucího  hledáme^.  Vláda  byla  velmi  nespravedlivou  ve 
svých  výkonných  organech,  i  činovníci  i  šlechta  utlačovali  lid. 
kontrola  a  dozor  byly  velmi  slabý.  Soud  byl  nespravedlivý  ob- 
zvláště pro  chudého  člověka.  Vsadili  do  vězeni  pro  nic  a  za  nic, 
a  jestliže  poškozený  se  nemohl  vyplatiti,  trpěl  nouzi  a  hlad  ve 
vězení,  byl  mučen,  až  tam  zahynul. 

Petr  byl  spravedliv,  hleděl  všem  zlořádům  sám  odpomoci, 
ale  ve  své  ohnivosti  šel  někdy  příliš  daleko,  míchaje  se  do  ro- 
dinných záležitostí,  do  vnitřního  života  lidu  svými  zbytečnými 
úkazy  o  holení  brady,  nošení  německého  šatu  a  pod.  Za  Petra 
se  rozkol  silně  zmnožil,  nebóf  nevědomý  lid  považoval  care  za 
antichrista,  o  němžto  byla  již  dávná  proroctví.  Rozkolničtí  hla- 
satelé šířili  pověst,  že  vládnoucí  cař  není  Petr  Alexejevič,  nebot 
Petr  odejel  ve  Skleněné  carstvo  (Stjokolnoje  carstvo  —  t.  j.  do 
Stokholmu)  a  tam  nevědomo  kam  se  ztratil.  A  na  jeho  místo 
prý  se  vrátil  žid  z  kolena  Dánova,  který  se  nemodlí  ve  chrámech, 
neprosí  patriarchu  o  požehnáni  a  pod.  více.  Mimo  to  hlásali,  že 
ukradl  osm  let  u  pána  Boha.  Do  Petra  se  totiž  psalo  od  stvo- 
ření světa;  r.  7208.  přikázal  Petr,  aby  se  psalo  1700.  od  narozeni 
Krista  —  nu  a  těch  8  let  na  konci  7208.  prý  ukradl,  aby  lid  si 
zmátl  počet  a  nevěděl,  kdy  přijde  čas  antichrista!  Ó  svatá  prostoto! 

Ale  zlé  časy  nastaly  ruskému  lidu  po  smrti  Petra  i  jeho 
osvícené  manželky  Kateřiny  I.,  za  dob  všemocných  cizinců  Mi- 
nicha,  Ostermana,  a  hlavně  tyrana  Birona,  vévody  Kurlandského. 
Rusko  bylo  tenkráte  dúchodným  statkem  pro  rozličné  dobrodruhy, 
kteří  poklady  nakradené  v  zemi  vyváželi  za  hranici,  a  není  divu, 
že  lid  hledal  útočiště  v  cizích  krajinách  před  nevázanou  rotou 
vydíračů,  že  se  víc  a  více  utvrzoval  ve  svém  přesvědčení,  že 
pravá  víra  zhynula  a  nastaly  poslední  dny  světa.  Páni,  šlechta  a 
bojaři  chytajíce  se  nejdříve  cizích  mravů  (tak  juž  na  světě  bývá  — 
viz  českou  šlechtu  za  Přemyslovců),  neznali  mezi  své  libovůle. 
Šlechtici  nutili  své  robotníky  (krěpostných  krestjan),  aby  se  holili, 
nosili  německý  šat,  a  kdo  neposlechK  toho  trestali,  tropice  si  z  něho 
posměch.  Místo  mnohých  starých  dosti  dobrých  zvyklostí  chytili  se 
rozličných  nešvar.  Byty  dříve  okrášlené  jen  svatými  obrazy,  okra- 
šlovali nyní  nahými  postavami  (necudnými  v  očích  lidu)  mythi- 
ckých bohů.  Dříve,  když  kdo  vstoupil  do  domu,  sĎal  pokrývku 
své  hlavy,  pomodlil  se  před  svatými  obrazy  a  potom  již  se  po- 
klonil hospodáři;    nyní  zaváděli  francouzské  manýry  a  špatnosti. 


Vznik  ft  ddležitosf  rcnkolu  v  ruském  n«rodé.  613 

Šlechta  brala  si  učitele  ze  západu  —  lokaje,  holiče,  krejčí  a  jiné 
řemeslníky^  ktefi  se  vydávali  za  učence,  jsouce  namnoze  hrubí 
nevzdělanci,  dobrodružní  taškáři.  A  tací  učitelé  kazili  jen  mladé 
pokolení,  staří  přisní  mravokárci  dívajíce  se  na  tuto  neplechu, 
kinouce  novým  zlořádům  utíkali  k  rozkolnik&m. 

Cizinci  přinesli  do  země  karban,  hýřeni,  nevěru  Ode  dvora 
Ludvika  XIV.,  Regenta,  a  Ludvíka  XV.  zaneseny  na  Rus  ná- 
boženský indifferentismus  a  posmivačnosf  svatyni  předmětům. 
A  pravá  osvěta  zůstala  za  barrierou !  Šlechta  znemravnělá  —  a 
lid  Úpici  v  porobě  a  nevzdělanosti!   toC  obraz  Rusův  XVIIL  st. 

Po  soloveekém  a  střeleckém  povstání  počala  vláda  syste- 
maticky pronásledovati  rozkolníky.  Již  úkazem  Jana  a  Petra  Ale- 
xejevičů  (7.  dubna  1685.)  se  přikazovalo:  1.  trestati  smrti  za- 
tvrzelé rozkolníky,  kteří  bani  církev,  přemlouvají  k  sebeupalováni, 
znova  křti  i  vzrostlé  i  děti;  2.  biti  knutem  a  vysýlati  do  dalekých 
měst  ty,  kteří  sami  přejdouce  v  rozkol  nechali  se  znovu  křtíti 
i  své  dítky :  3.  konfiskovati  jmění  rozkolniků.  Po  vítězství  u  Pol- 
tavy  nade  Švédy  Petr  V.  trochu  ulevil  starodubskýni  rozkolníkům, 
poněvadž  mu  ve  válce  prokázali  mnoho  platných  služeb.  Ti,  co 
bydlili  v  Povolží,  nebyli  Petrem  pomilováni,  protože  zjevně  mu 
odporovali,  vyhlašujíce  jej  za  antichrista.  A  tak  za  Petra  V.  a  za 
jeho  nástupcův  až  do  Petra  VI.  bylo  dovoleno  rozkolníkům  ve- 
řejně bydleti  v  městech  a  vesnicích,  jen  když  se  přihlásili  u  cír- 
kevních úřadův  jako  rozkolníci  a  platili  dvojitou  daů.  Jestliže 
však  rozkolník  se  tajil  se  svou  věrou,  a  potom  se  to  naň  pro- 
neslo, byl  trestán  velikou  pokutou,  která  se  rovnala  dvojité  dani, 
připadegící  naň  za  všecka  léta  od  vyjití  zmíněného  úkazu,  anebo 
byl  poslán  «na  katorgu*  (t.  j.  do  dolů  sibiřských).  Za  právo  no- 
šeni brady  (plnovousu)  musili  platiti  zvláštní  dávku.  Veřejných 
úřadů  rozkolník  nemohl  zastávati,  a  svědectví  rozkolniká  před 
soudem  nemělo  platnosti  proti  pravoslavnému.  Všichni  rozkolníci 
byli  nuceni  nositi  šat,  na  němžto  byl  přišit  kousek  žlutého  sukna 
na  zádech.  (Jako  u  trestanců.)  Rozkolničtí  kněží  a  učitelé  neměli 
práva  vykonávati  církevní  obřady  a  podporovati  rozkol.  Za  pře- 
mlouvání k  rozkolu  byly  tresty  práce  v  sibiřských  dolech  aneb 
na  galejích. 

Chrámy  a  kláštery  rozkolnické  nebyly  dovoleny.  Pravoslavní 
faráři  byli  povinni  vésti  úplnou  statistiku  víry  svých  osadníkův 
a  příslušníků;  za  skrýváni  rozkolniků  kněz  byl  zbaven  fary. 
Petr  III.  počal  býti  milosrdnějším  k  rozkolníkům.  Kateřina  II. 
zvala  do  vlasti  nazpět  (1762.)  uprchlíky- rozkolníky.  dovolila 
jim  nošení  vousův,  jakož  i  výbor  zaměstnání:  dala  jim  (1769.) 
právo  svědčení,  zrušila  (1782.)  dvojitou  daň,  dovolila  jim  (1785.) 
zaujímati  veřejné  úřady,  bydliti  ve  městech;  a  co  bvlo  nejdůleži- 
tějším, dovolila  jim  na  přímluvu  osvíceného  Patjomkina,  aby 
v  novorossijském  kra.ji  měli  své  duchovní  a  mohli  vykonávali  tam 
veřejně  své  služby  boží. 

Od  r.  1827.  za  císaře  Mikuláše  nastaly  znovu  zlé  časy  pro 
rozkolníkv,  mnoho  svobod  daných  Kateřinou  II.  i  Alexandrem  I. 


614  F.  JareS: 

bylo  zrušeno,  a  sice  nedovolováno  rozkolníkům  vybírati  si  nové 
kněze  na  rnista  zemřelých;  modlitebnice  jim  se  více  nepovolovaly, 
ani  nové  strojiti,  ani  staré  opravovati ;  ano  ve  případě  opravené, 
rozbourati. 

Dále  zakázáno  dávati  jim  odměny,  zapisovati  se  do  ku- 
peckého cechu;  vůbec  počali  rozkolníky  považovati  za  nepokojný 
živel,  buřiče,  a  celé  okresy  rozkolníky  obydlené  byly  dány  pod 
přísnou  policejní  dohlídku.  Ale  nejen  občanská  vláda  utiskovala 
a  pronásledovala  rozkol,  nýbrž  i  panující  církev  hleděla  je  znovu 
získati  namnoze  prostředky  velmi  pochybnými.  Tak  již  moskevský 
cirk.  sněm  r.  1667.  proklel  každého,  kdo  se  opováží  neposlouchali 
východní  církve  a  přejde  v  rozkol.  Mnozí  církevní  hodnostáři 
psali  polemické  spisy  proti  rozkolu,  a  nižší  duchovenstvo  kořistilo 
z  práv  daných  jemu  proti  rozkolníkům.  Missionáři  jezdili  po  roz- 
kolnických  obcích,  vyhledávali  jejich  modlitebnice  a  hrozíce  jim 
rozrušením,  brali  z  rozkolníků  summy,  jaké  se  jim  jen  líbilo. 

Za  Alexandra  IL,  osvoboditele  rolníků,  oddechnuli  si  roz- 
kolníci  svobodněji,  stíhání  a  tresty  kruté  přestaly,  ale  svobody 
dané  Kateřinou  II.  přece  jim  nevráceny.  Nyní  panující  cař  Ale- 
xandr III.  při  korunovaci  své  dal  rozkolníkům  takřka  úplnou 
svobodu  vyznání.  Státní  rada  pracovala  již  celý  rok  nad  otázkou 
rozkolnickou,  a  resultatem  těch  prací  byl  slavný  úkaz  care,  kterým 
se  dává  úplná  občanská  rovnost  rozkolníkům,  právo  budovati 
chrámy  a  modlitebnice,  býti  volenu  do  obecních  samosprávných 
úřadů,  míti  zvony  na  chrámech,  kněze,  vykonávati  služby  boží 
ve  vlastních  modlitebnách  a  veřejně  s  obřady  církevními  pocho- 
vávati nebožlíky.  Není  to  všechno,  nač  by  měli  právo,  ale  jest 
to  velmi  mnoho  na  nynější  dobu.  Vláda  tímto  krokem  odčinila 
křivdy  celých  věkův,  a  milliony  věrných  rozkolníků  budou  blaho- 
řečiti  panovníku,  který  se  stará  takto  o  své  poddané  různých 
zásad  náboženských. 

Nyní  přejdeme  k  obzoru  hlavních  sekt  rozkolnických.  Oprava 
knih,  provedená  Nikonem,  zavrhnuta  a  ustanovilo  se  mínění,  že 
služby  boží  se  musí  konati  podle  knih  psaných  aneb  tištěných 
do  patriarchy  Nikona;  kromě  toho  v  symbolu  víry  článek  o  svatém 
Duchu  třeba  čísti  takto:  „i  v  Ducha  Svjatago  Hospoda  istin- 
nago  i  životvorjaščago"  (slova  „istinnago  i"  jsou  přidána  ve 
starých  rukopisech);  alleluja  třeba  při  službách  božích  zpívati  jen 
dvakráte,  a  ne  třikráte,  a  potom  hned  „Sláva  tobě,  Bože";  při 
procesích  třeba  chodili  po  slunci,  a  ne  proti  slunci;  kříž  se  musí 
dělati  dvěma  prsty,   ukazovákem  a  prostředním;    kříž   se  ctí  jeti 

osmikonečný  — I —  ;  jméno  Ježíš  se  píše  Jcyci  a  ne  JHcyc*;  obrazy 


řný  -J^  ;  jmé 


lze  clíti  jen  staré.  Toto  byly  hlavní  zásady  starověrců  čili  rozkol- 
níků všech  na  počátku.  Ale  během  času  kněžstvo,  které  bylo  zalo- 
žilo sektu,  vymřelo,  a  rozkolníci  nemajíce  biskupa,  počali  cítiti  silný 
nedostatek  duchovenstva.  Co  počíti  v  tomto  kritickém  položeni? 
Panující  církev  podle  jich  názoru  utratila  milost  boží  a  dar  Ducha 


1 1 

I 

L   . 


Vznik  a  dáležitosf  rozkolu  t  raském  Dárodé.  615 

svatého,  proto  žádná  svátosf,  vykonaná  knězem  nebo  biskupem 
,Nikonovské  církve"  nemá  platnosti;  kdo  tedy  chce  býti  pravým 
křesfanem,  musí  se  nechati  pokftiti  knězem  pravoslavným,  ne 
Nikonovským;  ale  pravoslaví,  jak  již  víme,  podle  jich  míněni 
všude  vzalo  pohromu,  tedy  mohl  jen  kněz  rozkolnický  pokřtíti, 
posvětiti  atd.,  poněvadž  jen  v  rozkolu  se  zachovala  čistá  pravo- 
slavná vira.  Přijati  pomazání  z  rukou  Nikonovského  kněze  nebo 
biskupa  bylo  jen  hříšným  bludem.  Rozkolnici  tedy  silně  se  za- 
myslili nad  touto  ďilemmou,  bráti-li  kněze  posvěcené  Nikonov- 
skými  biskupy,  aneb  zůstati  raději  bez  kněžíP  Jedni,  jsouce  sobě 
více  důslednými,  zavrhli  úplně  kněžstvo  Nikonovské,  zovouce  je 
sluhy  ďáblovými,  a  odhodlali  se  k  tomu,  aby  u  nich  služby  boží 
vykonával  obyčejný  smrtelník  —  důstojný  stařec,  totiž  jen  ty  služby 
boží,  které  podle  církevních  zákonů  může  vykonávati  nekněz.  Tato 
sekta  se  nazývá  bezpopovštinou.  Druzí,  méně  důslední,  roz- 
hodli se,  že  budou  bráti  kněze  z  Nikonovské  církve,  ale  když  se 
odřeknou  Nikonovských  bludův  a  vyznají  výše  vypočítané  artikule 
starověrců;  tato  sekta  se  nazývá  popovštinou. 

Tyto  obě  hlavní  sekty  se  rozpadly  zase  na  mnoho  nových 
„tolků"  nebo  .soglasiji'' ;  tak  sekta  bezpopovců  se  rozpadá 
na  tri  hlavní  tolky  čili  vyznání:  1.  pomořany,  2.  Fedosijevce 
a  3.  Filipovce. 

1.  Učení  pomořanův,  jinak  zvaných  ještě  Danilovců  čili  Vy- 
govcfi  (od  kláštera  Danílova  čili  vygorěckého,  o  němž  jsme  mluvili 
výše),  obsahuje  tyto  hlavní  články:  1.  Od  Nikona  počínaje  panuje 
nad  ruskou  církví  antichrist,  který  zničil  v  ní  všechna  tajemství 
a  duchovenstvo.  2.  Protož  lidé,  kteří  přicházejí  od  ruské  církve 
a  chtějí  býti  přijati  v  jejich  církevní  obec,  musí  býti  znovu  křtěni; 
křtíti,  zpovídati  a  ještě  některé  obřady  církevní  vykonávati  mohou 
následkem  vyhynutí  pravoslavného  duchovenstva  nekněží,  ano 
i  ženštiny.  3.  Poněvadž  není  kněží  a  nikdo  tedy  nemůže  oddávati, 
všichni  vyznavači  jsou  povinni  žíti  v  celibáte,  a  ti,  kteříž  jsou  od- 
dáni v  Nikonovských  chrámech,  musí  býti  rozvedeni.  Ale  čas  a 
příroda  překonaly  tento  požadavek;  pomořané  smířili  se  s  man- 
želskými sňatky,  vykonanými  v  Nikonovských  chrámech.  4.  Mniši 
z  Nikonovy  církve  přicházejíce  v  rozkol,  musí  býti  též  znovu  křtěni, 
ale  mnišské  důstojenství  zůstává  při  nich;  oni  tedy  mají  právo 
i  jiné  staviti  v  mnichy,  jakož  i  vykonávati  církevní  služby,  třeba 
nebyli  kněží.  5.  Za  panující  vládu  není  třeba  se  modliti.  Když 
o  tomto  článku  jeden  pomorec  zpravil  cařici  Annu  Ivanovnu, 
pomorci,  aby  se  vyhnuli  všelikému  zbytečnému  pronásledování, 
zapsali  do  církevních  knih  modlitbu  za  care,  a  od  těch  dob  se 
modli  za  něj.  6.  Na  kříži  nepatří  se  psáti  J.  N.  C.  I.  (Jsus  Naz. 
Cař  Izr.),  poněvadž  to  jest  blud  latinský,  a  má  se  psáti:  Gař 
slávy  Js.  Chris.  Syn  Boží,  jak  se  psávalo  do  Nikona.  7.  Jídlo 
koupené  na  tržišti  není  hříšné,  byt  bylo  od  jinověrce.  8.  Vyzna- 
vači musí  vždy  býti  připraveni  na  sebeupálení  za  pravou  víru. 
Zakladatelem  této  sekty  byl,  jak  jsme  již  výše  vypravovali,  Danilo 
Vikutin,  který  založil  vygorěcký  klášter. 


616  F.  JareS: 

2.  Mezitím  co  rozkol  se  šířil  na  severu  v  krajinách  pomořských, 
on  nacházel  i  stoupence  v  krajinách :   novgorodské,  pskovské  a 
polské.  Hlavním  apoštolem  v  téchto  místech  byl  podjahen  Feodosij, 
současník  Danila  Vikulina.  On  prchnuv  do  Polsky  shromáždil  taiu 
okolo  sebe  velikou  obec  věHcích,  založil  dva  kláštery,  mužský  a 
ženský,  v  nichžto  sám  vykonával  bohoslužbu.  Učil  vétšinou  totéž, 
co  pomorci ;  jenom  uznával  pravým  nápis  J.  N.  C.  I.,  poněvadž  jej 
dotvrzuje  evangelium ;  2.  krmé  třeba  očistiti  modlitbami  a  poklo- 
nami. Feodosij  ale  proklel  pomorce  za  to,  že  se  odhodlali  modliti 
se  za  care,  a  jeho  stoupenci  úplné  se  odloučili  od  pomorců.  Feodo- 
sijevci  stejně  nenávidí  Nikoníany,  jakož  i  pomorce.  Oni  jsou  usí- 
dleni nejvíce  v  městech  Novgorodé,  Staré  Ruše,  Jaroslavi,  Pskovu 
a  v  Polsce.  Dlouho  nemohli  si  utvořiti  podobné  centrum,  jakým 
byl   pomorcům  vygorěcký  klášter.    Konečně  r.  1771.   podařilo  se 
jim  v  Moskvě  založiti  coenobium,  známé  pode  jménem  preobra- 
ženského  hřbitova,  kteréž  od  těch  dob  stalo  se  centrem  a  metro- 
polí Feodosijevštiny.  Založil  je  moskevský  kupec  Kovylin,  člověk 
chytrý  a  umělý.  R.  1771.  vypukl  totiž  v  Moskvě  strašný  mor.  Lidé 
prchali  z  Moskvy,  vláda  však  zařídila  karanténu  u  všech  bran,  aby 
lid  neroznesl  mor  po  celé  zemi.  Ale  karanténní  domy  vládní  byly 
přeplněny  nakaženými  morem ;   tu  tedy  kupec  Kovylin  s  kupcem 
Zěnkovým  nabídli  vládě,  že  zařídí  u  jedné  z  moskevských  bran 
karanténu  na  své  vlastní   útraty,  aby  se  mohli  prohUžeti  všichni 
prchající   z  města,  a  že  budou,  pochovávati   nebožtíky  ve  svém 
obvodu.   Když  jim  to  bylo  dovoleno,  založili  okolo  potoka  Cha- 
pilovky  bránu  a  boudy,  aby  tu  zadržovaly  lid  vzdalující  se  z  Mo- 
skvy. Ubozí,  chudí,  nemocní,  hladoví  a  umírající  nalézali  zde  oše- 
tření, jídlo  a,  přístřeší,  jakož  i  duševní  stravu.    Kovylin  se  svými 
stoupenci  staral  se  o  nešCastné,  těšil  je  a  zároveň  seznamoval  je 
se  svým  vyznáním  víry.   V  Moskvě  se  brzy  rozhlásila  lidumilnost 
Kovylina,  a  ohromné  davy  lidu  utíkali  k  němu  pod  ochranu.  Ko- 
vylin těše  všecky,  vysvétloval  jim,  že  mor,  řádící  nyní  v  Moskvě, 
je  trest  od  Boha  za  Nikonovo   kacířství,  že  třeba  činiti   pokání, 
a  hledati  útočiště  ve  pravé  víře,  kterouž  on  hlásal.  Mnozí  jemu 
uvěřili  a  křtili  se  znovu.   Umírající  a  nemocní  věnovali  veškeren 
svůj  majetek  jeho  obci,  a  sto  koní  Kovylinových  stále  sváželo  dary 
novoobrácených.    Když  mor  přestal,  mnozí  zůstali  u  něho  a  za- 
ložili tam  klášter.    Dřevěné  boudy  byly  strženy  a  vystavěna  ka- 
menná budova  a  modlitebnice,  okrášlená  starými  obrazy.  Pohlaví 
on  rozdělil  na  dva  samostatné  kláštery.  Sekta  stále  činně  pomá- 
hala členům,  proto   nabývala  víc  a  více   půdy  v  Moskvě,  zvláště 
mezi  kupci.  Na  počátku  tohoto  století  měl  preobraženský  asyl  ve 
svých  stěnách  1500  mnichův  a  monachyň,  a  stoupenců  v  Moskvě 
přes  10,000.  Pořádek  a  bohatství  preobraženského  kláétera  dodal 
jemu  vážnosti,  tak  že  všichni  Feodosijevci  hledali  v  něm  svou 
hlavu  a  zástupce.  Odtud  oni  všichni  berou  své  učitele  -a  zpěváky, 
tam  kupuji  církevní  knihy  a  obrazy,  tam  posýlají  všechny  větší 
dary  ve  prospěch  své  sekty. 


j 


Vznik  a  dflležitosC  rozkolu  v  ruském  národě.  617 

3.  Vyznání  Filipovců  založeno  uprchlým  střelcem  Filipem. 
On  chlél  býti  hlavou  vygorěckého  skitu  po  smrti  Ondřeje  Deni- 
sova,  nebyl  však  zvolen;  to  jej  rozhněvalo,  i  přemluvil  50  lidi, 
s  nímižto  se  vzdálil  na  15  verst  od  vygorěckého  kláštera,  a  za- 
ložil tam  svůj  nový  „skiť^.  Brzy  na  to  pomorci  se  odhodlali 
modliti  se  za  care.  Za  to  je  Filip  prohlásil  za  kacíře  a  úplně  se 
s  nimi  rozešel.  Jeho  učení  se  rozšířilo  a  utvrdilo  v  archangelské 
gubernii  a  v  Čuchonsku.  Filipovci  souhlasíce  ve  všem  s  pomo- 
rany  na  rozdíl  od  nich:  1.  cti  křiž  osmikonečný  bez  nápisu; 
3.  obrazům  se  klanějí  jen  vlastním,  cizí  jsou  modly;  3.  za  care  se 
nemodlí;  4.  muže  a  ženu  překřtěných  rozvádějí  na  nevinný  život; 
5.  sebeupálení  a  smrt  z  hladu  považuji  za  mučeniclvi  za  viru. 
Kdokoli  vejde  v  jich  obec,  toho  přemlouvají  k  mučenické  smrti 
léčeného  způsobu.  Sám  Filip  s  množstvím  svých  učeníků  spálil 
se  za  živa  ve  skitu. 

Kromě  těchto  tři  hlavních  vyznání  jest  ještě  několik  sekt 
bezpopovských : 

1.  Pastýřovo  čili  Adamantovo  vyznání.  Zakladatelem  této 
sekty  byl  pastýř  Denisova.  On  odsuzuje  Filipovce  pro  vášeň  sebe- 
vraždy, a  pomorce  pro  jejich  nechuf  jisti  a  plti  s  kým  by  to  ne- 
bylo: za  to  sám  učí,  že  nepatři  se  choditi  po  dláždění,  poněvadž 
dlážděni  je  ďáblův  výmysl ;  nelze  bráti  peněz  a  průvodních  listů, 
poněvadž  na  nich  jest  pečef  antichristova  (cis.  orel). 

2  Spasovo  vyznání  čili  nětovština,  čili  kuzminov.stina.  Sektu 
tuto  založil  mužík  Kuzma,  kterýž  ani  čísti  neuměl.  Jeho  vyznání 
nazváno  proto  nětovštinou,  že  tvrdil,  že  nyní  není  ínět: — po 
rusky)  na  světě  ani  pravoslavného  kněžstva,  ani  sv.  tajemství 
čili  svátostí,  ani  boží  milosti;  Spásovým  nazváno  proto,  že  učil: 
„poněvadž  nyní  na  světě  není  nic  svalého,  musíme  se  utíkali 
k  Spásu  (Spasiteli),  kterýž  sám  ví,  jak  nás  spasí  nešfastné."  Stou- 
penci nětovštiny  nekřti  znovu  nové  vyznavače,  ba  často  nekřti 
uni  vlastní  děti,  jsouce  přesvědčeni,  že  Spas  i  bez  křtu  může 
spasili;  sňatek  manželský,  kdekoli  uzavřený,  považují  za  neroz- 
lučný. Oni  žijí  nejvíce  v  nižegorodské  gubernii. 

3.  „Běguni''  čili  „strannici"  (utíkanci)  Zakladatelem  této 
sekty  byl  vojenský  uprchlík  Jevfimij.  Poněvadž  toto  vyznání  se 
zakořenilo  nejdříve  ve  vsi  Sopělkách  jarosl.  gub.,  jmenují  jo  též 
sopělkovským.  Strannici,  uznávajíce  všechna  hlavni  dogmata  bez- 
popovštiny,  považují  ruskou  církev  za  bludarskou,  odpadlickou,  a 
věří,  že  anlichrist  již  se  zjevil  a  panuje  na  světě  viditelně.  Protož 
považuji  za  jedinou  cestu  ke  spasení  nejen  úplné  odloučení  od 
ruské  církve,  nýbrž  úplné  ignorování  a  neuznávání  nad  sebou 
jakékoli  vlády,  a  poněvadž  bojovati  s  ní  nemohou  pro  nedostatek 
sil,  třeba  prchati  před  ní,  jakožto  antichristovým  nástrojem,  třeba 
odříci  se  všecli  rodinných  svazkův,  odejíti  ode  světa,  skrývati  se 
v  lesích  a  pouštích  Tato  sekta  má  dvě  třídy  vyznavačů:  1.  sku- 
tečné stranniky  čili  uprchlíky,  a  2.  osedlé  lidi  čili  hostitele.  Onino 
přerušivše  veškeré  rodinné  svazky,  toulají  se  z  místa  na  místo, 
přebývají  v  lesích,  pouštích,  a  časem,  ale  jen   tajně,  ve  městech 

Sluvauský  aburuík.  51 


618  F-  Jareš: 

nebo  vesnicích,  zničivše  průvodní  své  listiny.  Hostitelé  čili  osedlí 
křesťané  jmenují  se  ti,  kteří  se  teprve  připravují  ku  pravému  ži- 
votu „strannika"  a  žiji  posud  v  obcích,  skrývají  u  sebe  toulající 
se  ,stranníky",  vyznávajíce  jejich  víru. 

Druhá  hlavní  sekta  popovcfi  vznikla  současné  na  několika 
místech,  hlavné  ve  krajině  Nižegorodské  (Balachninském  Újezde), 
na  Donu  a  Kubáni,  a  v  Starodubsku  (krajiny  Cernigovské).  O  slaro- 
dubských  popovcích  jsme  se  již  výše  zmiňovali,  jakož  i  o  zalo- 
žení tamních  osad  Pomorovky  a  Větky.  poslední  již  na  polském 
území  na  statcích  pana  Chaleckého.  Když  umřel  poslední  kněz, 
mnich  Feodosij,  z  dob  donikonovských,  který  k  sobě  již  povolal 
dva  kněze  z  ruské  církve,  a  tím  ukázal  na  cestu,  jakou  si  mohou 
stoupenci  této  sekty  zaopatřiti  nové  kněze,  přemazujice  je  znovu, 
popovci  chopili  se  tohoto  prostředku  a  od  těch  dob  brali  kněze 
z  nikonovské  církve,  a  při  přechodu  do  sekty  je  znovu  mazali 
křižmem  (myrom)  a  tak  je  očisfovali  od  bludů  na  nich  lpících. 
Nebof  oni  rozumovali  jinak  než  bezpopovci,  kteří  považovali  Niko- 
niany  za  pohany,  a  proto  znovu  křtili  každého  nového  stoupence; 
oni  chápali  nesmysl  ležící  v  neuznáváni  křtu  od  ruské  církve 
a  uznávání  kněžského  pomazání  z  téže  církve,  proto  přijali  nový 
náhled,  že  kněz,  opouštějící  ruskou  církev  a  přistupující  k  jich  obci, 
musí  býti  jen  přemazán,  ačkoli  se  pevně  drželi  náhledu  o  ne- 
platnosti výkonů  církve  ruské. 

Potom  již  nalezli  se  tací,  kteří  tvrdili,  že  kněz  musí  býti 
znovu  posvěcen,  má-li  nabyti  práva  pravověrného  kněze  jich 
sekty,  a  našli  východ  z  tohoto  zauzleni  ten,  že  žádali  od  kněze 
přestupujícího  do  jich  obce,  aby  jen  proklel  všechny  bludy  ruské 
církve.  Tato  nová  sekta,  odštěpivší  se  od  hlavního  kmene  po- 
povců  má  název  „Diakonovci*  od  jáhna  (diákona)  Alexandra, 
který  žil  v  jednom  keržinském  skitu  v  krajině  povolžské,  a  poněvadž 
počal  i,kaditi"  na  nový  způsob,  nazvána  jeho  sekta  též  ,Novo- 
kadilnici*. 

Mezitím  osada  Větka  zkvétala  od  toho  času,  co  v  ní  vy- 
stavěn chrám ;  kolem  Větky  vzniklo  čtrnáct  vesnic,  v  nichžto  by- 
dlilo do  40.000  vyznavačů  té  sekty.  Odtud  se  rozvážely  svaté 
dary,  připravené  do  zásoby,  do  těch  míst,  kde  neměli  kněží.  Jen 
za  souhlasu  větkovského  pastýře  duchovního,  přijímaly  jiné  obce 
popovců  nové  kněze.  Ale  cítíce  dobře  své  lživé  položení,  berouce 
kněze  z  ruské  církve,  popovci  připadli  na  myšlénku  zaopatřiti  si 
vlastního  biskupa.  Hledajíce  našli  nejdříve  biskupa  Epifanije. 
Tento  Epifanij  byl  z  počátku  účetním  Kozelského  kláštera  kijev. 
arcibiskupství.  Promarniv  peníze  klášterní,  prchl  do  Polsky  a  po- 
mocí falešných  listin  nechal  se  vysvětiti  na  biskupa  od  jednoho 
pravoslavného  biskupa  (valašského  neb  srbského?  nyní  se  neví 
jistě).  Vrátiv  se  tajně  na  Ukrajinu,  počal  světiti  kněze  pro  ruskou 
církev,  ale  brzy  byl  polapen  a  odsouzen  do  vězení  v  soloveckém 
klášteře  na  Bílém  moři.  Odtud  sice  prchl,  ale  opět  padnuv  do 
rukou  spravedlnosti,  odsouzen  byl  do  Moskvy,  kde  čekal  na  ortel. 
Mezitím  moskevští  rozkolnici  se  dozvěděli,  že  ve  vězení  v  Synod- 


Vznik  a  dAležitosť  rozkolu  v  ruském  národe.  619 

ském  doiné  sedí  odvezený  biskup,  kterého,  kdyby  se  jim  poda- 
řilo získati,  mohli  by  míti  hlavou  své  církve.  Pomocí  peněz  pro- 
nikli k  němu  do  vězeni,  a  když  potom  po  prohlášení  ortele  vezen 
do  Sibiře,  rozkolnici  poslali  napřed  na  cestu  ozbrojenou  tlupu, 
a  v  lese  za  Moskvou  násilně  jej  osvobodili  z  rukou  stráže  a  od- 
vezli tajně  do  Větky  (r.  1733.).  Tam  jej  drželi  rozkolnici  v  taj- 
nosti, tak  že  ubohý  Epifanij  ocítil  se  z  jednoho  vězení  ve  dru- 
hém. Jsa  kleslým  na  duchu  i  na  těle,  Epifanij  vedl  život  nepo- 
řádný, což  velmi  se  nelíbilo  rozkolníkům,  a  skončil  svůj  život 
velmi  bídně.  Vláda  byl^  však  upozorněna  na  větkovské  rozkol- 
niky  právě  skrze  Epifanije.  Cařice  Anna  Ivanovna  poslala  pět 
pluků  do  té  krajiny,  vojsko  obklíčivši  Větku,  nalezlo  tam  pres 
40.000  lidí;  mniši  a  monachyně  rozesláni  do  vyhnanstvi  do  roz- 
ličných, míst  říše,  ostatní  obyvatelé  posláni  částečně  domů,  kde 
se  kdo  zrodil,  částečné  ubytováni  v  Ingermanlandě.  Tak  ztrosko- 
tána Větka  úplně,  ale  za  několik  let  znovu  se  zvedla,  až  r.  1764. 
znovu  padla  pohroma  na  Větku;  generál  Maslov  obklíčiv  Větku, 
zajal  v  ní  do  20.000  lidí  a  deportoval  je  do  Sibiře.  Větka  se  více 
nezniohla. 

Pádem  Větkv  blízké  osadv  rozkolnické  v  Starodubsku  ne- 
utrpěly,  naopak  zkvetly.  Když  pop  Kozma  vzdálil  se  ze  Staro- 
dubska  do  Větky  (1682.),  Starodubsko  plnilo  se  novými  uprch- 
líky, kteří  ve  hlubokých  lesích  té  krajiny  cítili  se  úplně  svobod- 
nými a  nezávislými.  Sedmnáct  vesnic  vzniklo  v  té  krajině.  Když 
Karel  XII.,  král  švédský,  vtrhl  na  Malou  Rus.  Starodubšti  rozkol- 
nici pobili  několik  set  Švédů,  mnohé  jali  a  odvedli  je  Petru  V. 
Petr  V.  byl  velmi  potěšen  touto  věrností,  lak  žé  dal  úplnou  amne- 
stii starodubskýra  rozkolníkům,  daroval  jim  pozemek,  na  němžto 
založili  své  osady,  a  dal  jim  rozličná  privilegia.  Ve  věcech  víry 
byli  Starodubšti  z  počátku  velmi  špatně  postaveni.  Jenom  časem 
přijížděl  kněz  z  Větky  anebo  mnich  a  vykonával  u  nich  služby 
boží;  jinak  sloužili  u  nich,  jak  uměli,  svoji  starci.  Neměli  modli- 
tebnic, neměli  duchovních  pastýřů.  První  kněz  u  nich  byl  Patrikij, 
člověk  velmi  chytrý,  který  netrpěl  v  celé  kolonii  vedle  sebe  dru- 
hého kněze,  a  raději  dovoloval,  aby  obyčejní  lidé  zpovídali  a  dá- 
vali přijímání  nemocným.  Než  přišel  ještě  chytřejší  Patrikije,  mnich 
Amvrosij,  vydávající  sebe  za  knězc-mnicha  Afinogena.  Tento  při- 
jeda  do  osad,  prosil  Patrikije,  aby  jej  přijal  do  církve,  což  tento 
s  radostí  velikou  učinil.  Skromný  mnich  si  získal  důvěru  a  lásku 
podezřívaného  Patrikije,  tak  že  tento  jej  posýlal  po  osadách  slou- 
žiti cirk.  služby.  Aíinogen  založil  chrám  u  města  Gomelja,  a  počal 
tam  býti  farářem.  Ale  to  mu  bylo  málo;  proto  rozhlašoval  nej- 
dříve tajně,  potom  i  veřejně,  že  prý  jest  biskup,  že  však  skrýval 
své  důstojenství  pro  své  spasení.  Potom  se  potloukal  po  jiných 
osadách,  až  ve  Valachii  sebe  veřejně  nazval  arcibiskupem,  světil 
kněze  pro  popovce,  ba  chtěl  i  dobrodince  svého  Patrikije  vy- 
světiti  na  biskupa.  Ale  brzy  se  jeho  lež  prozradila,  a  on  byl  nucen 
prchnouti  do  Polsky,  kde  vstoupil  do  vojenské  služby,  oženil  se 

á  stal  se  katolíkem.  Tento  příklad  Afinogena  se  zalíbil  dnihéniu, 

* 


620  P.  Jweé: 

obyčejnému  mnichu  ze  selského  stavu.  Anfimovi.  Anfini  také  se 
vydával  nejdříve  za  knéze,  a  za  dobrý  plat  byl  vysvěcen  na  arclii- 
mandritu  Afinogenem.  Ale  brzy  se  mu  zachtělo  biskupství:  po- 
slal Afinogenovi  peníze,  prose  jej,  aby  ho  vysvělil  na  biskupství 
ze  vzdálenosti  (in  absentia;,  nebof  Afinogen  nemohl  k  němu 
přijetí  bez  osobního  nebezpečí.  Afinogen  souhlasil  a  naznačil 
dnem  vysvěcení  zelený  čtvrtek,  ano  i  hodinu,  aby  tedy,  až  on 
bude  čistí  modlitby  posvěcující,  Anfim  i  tutéž  dobu  oblékal  se 
v  biskupský  ornát.  V  naznačený  den  Anfim  vykonal  všecko  podle 
rituálu  především  lidem  —  ale  Afinogen,  světící  biskup,  již  tou 
dobou  byl  polským,  švarným  žoldnéřem,  bezpochyby  již  ženatým 
na  hezké  panně.  Leč  to  nevadilo  Anfimovi;  ačkoli  se  dozvédél, 
že  Afinogen  prchl,  přece  nepřestával  sebe  vydávati  za  biskupa, 
vysvěcoval  kněze  a  choval  se  úplně  jako  pravý  biskup.  Ve  Staro- 
dubsku  mu  vsak  již  více  nevěřili,  a  on  bloudě  po  mnohých  kraji- 
nách, usadil  se  mezi  kozáky-Někrasovci.  *)  Anfim  byl  jimi  přijat 
s  úctou ;  ale  jsa  svárlivé  povahy,  nemohl  se  s  nimi  srovnati,  a  když 
Někrasovci  se  dozvěděli  o  jeho  uskocích  a  dobrodružném  žití 
(on  žil  v  konkubinatě  se  dvěma  sestrami-monachyněmi,  od 
nichžto  měl  potomky),  ve  hněvu  jej  zašili  do  pytle  a  utopili  ve 
Dňestru. 

Z  těchto  příkladů  vidíme,  jací  byli  ti  biskupové  a  kněží 
u  popovcáv;  a  není  také  divu,  nebof  prchali  k  ním  z  ruské  církve 
jenom  lidé  pochybné  mravnosti,  nestřidmí  aneb  docela  zlosynové 
a  darebáci. 

Vidouce  tento  nepořádek  rozkolníci  přemýšleli  o  tom,  jak 
tomu  odpomoci.  A  když  cař  Mikuláš  počal  silné  pronásledovati 
běhlé  popy,  hledali  cestu,  aby  si  zopatřili  svého  vlastního  pra- 
vého biskupa.  Myšlénku  tu  se  jim  podařilo  uskutečniti  v  Buko- 
vině u  tak  zvaných  Lipovanů  (ruských  rozkolnikův,  usedlých  tam) 
podporou  bohatého  petrohradského  obchodníka  se  dřívím  Gro- 
mova,  a  moskevského  kupce  Rachmanova.  Mniši  Pavel  Vasiljev, 
Geronlij  a  Alimpij  ji  uskutečnili.  Pavel  a  Gerontij  odjeli  do  Buko- 
viny do  osady  Lipovanft,  Bělou-Krinicu,  okolo  staré  kolonie  roz- 
kolníků  Manuilovky,  a  zůstali  tam  nějakou  dobu  v  rozkolnickém 
skitu.  Tento  béiokrinický  klášter  měl  již  od  císaře  Josefa  II.  privi- 
legium vyznávání  své  víry  a  zvláštní  duchovenstvo.  Pavel 'a  Ge- 
rontij domáhali  se  u  rakouské  vlády  práva,  aby  mohli  zde  míti 
svého  vlastního  biskupa-metropolitu.  Dne  14.  února  1840.  podali 
žádosť  na  černovický  okresní  úřad  o  dovolení  Lipovanům,  aby 
sniěli  miti  svého  biskupa.  Když  žádost  došla  k  vyšší  instanci  ve 
Lvově,  pravoslavný  bukovinský  metropolita  Eugenij  Hakman  do- 


♦)  Oni  se  tak  zovon  od  atamana  Ignáta  Někrasova,  který  po  porážce, 
kterou  způsobil  kn.  DolgornkÝ  atamanu  Bulávinn,  povstalému  r.  1708.  proti 
Petru  V.,  prchl  na  Kubáň  pod  vládu  krymského  chána;  velmi  mnozí  z  nich 
se  přestěhovali  znovu  odtud  do  Turecka  s  Nékrasovem  do  Dobrcdže  a  Besp- 
arabie.  (Vůbec  musíme  poznamenati,  že  rozkolníci  se  roztrousili  po  celém  Tu- 
recku, až  i  v  Malé  Asii,  Kilikii,  ano  i  v  Egypte  okolo  Kahyry  jest  osada  roz- 
kolnická^  rovněž  jedna  okolo  Bagdadu.) 


Vznik  ft  důleSitosť  rozkolu  v  ruském  národě.  g^l 

cílil  toho,  f.c  jim  bisknp  nebyl  dovolen;  ale  Pavel  odebral  se  do 
Vidně,  kde  nalezl  podporu  u  vlády,  která  ho  přijala  velmi  la- 
skavé, ano  nejvyšší  dvůr  jej  pfijal  velmi  blahosklonně  6.  září  1844. 
Císař  Ferdinand  podepsal  dekret,  utvrzující  bělokrinický  klášter, 
a  dovolující  Lipovanům  zaopatřiti  si  odněkud,  jen  ne  z  Rusi, 
biskupa,  který  by  jim  světil  kněze,  s  residenci  v  Bílé  Krinice. 
Pavel  na  to  odešel  do  Turecka,  hledal  dlouho,  ale  mamě;  ko- 
nečně pomoci  Poláků,  hlavně  Čajkovského  (Sadyk-paše),  nalezl 
Amvrosije,  sesazeného  biskupa  serajevského,  přemluvil  jej,  nezjeviv 
mu  pravého  stavu  věcí  (t.  j.  že  se  musí  slavně  odříci  pravoslavné 
víry).  Odejel  s  ním  do  Vídně,  aby  jej  vládě  představil  a  dostal 
dovolení  usaditi  jej  na  místě.  Sám  císař  Ferdinand  přijal  Amvro- 
sije v  audienci,  a  jemu  dovoleno  ihned  nastoupiti  svůj  úřad  pro- 
zatímně, až  se  jeho  osobnosf  osvědčí.  Teprve  když  přijel  do 
Bílé  Krinice,  spatřil,  do  jakých  osidel  upadl,  ale  nouze  jej  při- 
nutila, že  zůstal  na  svém  miste.  28.  října  1846.  přestoupil  do  roz- 
kolu a  slavně  odřekl  se  pravoslavné  víry,  prohlásil  ji  za  bludař- 
skon,  a  běhlý  rozkolnický  pop  „přemazal*  ho  falešným  myrem 
(křižmem).  O  tomto  přemazováni  promluvíme  ještě  níže.  Amvrosij 
nyní  jako  skutečný  rozkolnický  biskup  světil  jim  kněze  a  diákony, 
ano  i  prvního  biskupa-suffragana  Kyrilla  1847.  6  ledna. 

Než  toto  biskupství  bylo  trnem  v  oku  care  Mikuláše,  a  když 
r.  1848.  Rakousko  potřebovalo  pomocí  Rusů,  nemohlo  neučinili 
zadost  žádosti  Mikulášově  o  zrušení  bělokrinického  biskupství, 
proto  byl  Amvrosij  téhož  roku  internován  do  Celji  ve  Štýrsku. 
Tam  bydlil  až  do  své  smrti,  hluboce  v  duši  nenávidě  rozkolníky. 
Po  uherském  pochodu  bělokrinický  klášter  znovu  otevřen  a  Kyrill 
uznán  rak.  vládou  za  biskupa-metropolitu.  R.  1849.  Kyrill  vy- 
světli Štěpána  Žirová  na  biskupství  sinibirské  pode  jménem  So- 
fronije.  Ale  Sofronij  byl  dobrodruh,  který  chtěl  jen  peníze  těžiti 
ze  svého  úřadu  a  vysvěcoval  jen  za  tou  podmínkou,  že  vysvé- 
cenec  bude  mu  dávati  polovici  svých  důchodů.  Rozkolníci  jej 
vyloučili  ze  své  církve,  ale  on  si  z  toho  nic  nedělal  a  světil  kněze 
i  na  dále.  Tu  mnich  Pavel,  který  vládl  ve  skutečnosti  místo  ne- 
chytrého  biskupa  Kyrilla,  nalezl  nového  člověka  na  důležitý  úřad 
Sofronije,  a  pomohl  Ondřeji  Šutovu  k  biskupské  mitře.  Šutov 
jsa  biskupem  obdržel  jméno  Antonij ;  on  byl  původně  pravoslav- 
ným, potom  bezpopovcem,  načež  přešed  k  bělokrinickým  popov- 
cftni,  stal  se  jejich  biskupem,  nepřestávaje  uznávati  zásady  bez- 
popovcův.  Antonij  biskup  vysvětil  rozkolníkům  od  r.  1853.  všechny 
kněze  a  diákony,  čtyři  biskupy  (pro  Saratov,  Kavkaz,  Perm,  Ka- 
zaĎ)  za  jeden  rok,  a  vůbec  do  r.  1880.  patnáct  biskupů,  kteří 
nyní  světí  po  Rusi  tajně  popovcům  kněze. 

Ale  mnozí  rozkolníci  neuznali  těchto  kněží,  vycházejících  ze 
svěcení  biskupa-řeka-oblívance,  tedy  také  kacíře;  utvořili  novou 
sektu,  která  se  dosud  raději  drží  sběhlých  popů  z  ruské  církve*. 
Oni  žijí  nejvíce  v  Starodubsku,  po  Volze  i  v  Moskvě.  Antonij  se 
stal  se  svolením  bělokrinického  biskupa  i  metropolitou  moskev- 
ským pro  rozkolníky.  Popovština  měla  ještě  dvě  útočiště  kromě 


622  F'  JftreS:  Vznik  a  dAležitosf  rozkola  v  ruském  národě. 

Starodubska,  na  řece  Irgizu  v  samařské  gub.  a  v  Moskvé.  Na 
Irgizu  se  rozšířila  přičiněním  zakladatele  uspenského  kláštera  — 
Sergije.  V  Moskvě  se  stoupenci  popovštiny  skrývali  do  r.  1771., 
t  j.  do  morové  rány,  a  od  tohoto  roku  sešili la  se  sekta  a  za- 
ložen nový  centralný  bod,  klášter  při  rohožském  hřbitově  čili 
jednoduše  „Rogožskoje  kladbišče**.  Ke  konci  XVIIL  věku  žilo 
v  tomto  klášteře  několik  set  mnichův,  a  vyznavačů  sekty  bylo 
v  Moskvé  do  20.000.  Z  počátku  ^Rohožci*  žili  co  do  víry  v  úplném 
souhlasu  se  starodubskými,  ale  po  šesti  letech  (1777.)  oddělivše 
se  od  nich,  založili  novou  sektu  ^peremazanovštinu*  (přema- 
zanců).  Příčinou  vzniku  byli  rohožští  kněžl;  oni  učili,  že  třeba 
kněze  z  ruské  církve  vstupující  do  jich  obce  ^obnoviti**  novým 
pomazáním  myra  (křižma),  a  k  tomu  cíli  uvařili  si  své  myro  (oby- 
čejní knězi,  ale  to  právo  má  jen  pravosl.  biskup).  Popovci 
donští,  kerženšti  z  Irgizu  a  mnozí  druzí  pochválili  přemazováni, 
ale  Starodubci  proti  tomu  protestovali.  Tak  vznikli  tedy  „pere- 
mazanci*  čili  Jorženci".  Kromě  těchto  oddělili  se  od  Starodubcův 
ještě  dvě  sekty:   Černoboljci  a  Suslovštinci. 

Zakladateli  Černoboijců  byli  tři  prostí,  mužíci,  kteří  prchli 
ze  ztroskotané  Větky  do  Starodubska,  ale  vidouce  věčné  hádky 
a  rozepře  náboženské  mezi  tamními  vyznavači,  odešlí  od  nich 
a  usadili  se  v  m.  Černobolji  v  Polsce.  Oni  nenávidí  Starodubce, 
a  kromě  společných  dogmat  1.  neuznávají  přísahy,  tvrdíce,  že 
Kristus  zapověděl  přisahati,  a  dovolil  jen:  ano,  ano.  neb  ne,  ne; 
2.  tvrdí,  že  se  nesluší  na  vyznavače  býti  vojákem,  a  holiti  vous  — 
to  strašný  hřích;  3.  za  care  nelze  se  modliti  modlitbou  utvrze- 
nou sv  Synodou  ruské  církve;  4.  průvodní  listiny  nelze  bráti, 
a  5.  jsou  pevně  přesvědčeni,  že  brzy  nastane  konec  světa. 

Suslovštinu  založil  kupec  Feodor  Suslov.  Přistoupiv  k  seklé 
starodubských  diakonovců,  nechtěl  s  některými  kupci  z  Kolonmy 
a  Orla  uznávati  kněze  jich,  vysvěcené  výše  jmenovaným  biskupem 
Epifanijem,  poněvadž  Epifanij  byl  prý  oblívanec  (t.  j,  při  křtu  po- 
léván jako  katolíci,  a  ne  pohroužen,  jako  pravoslavní  Rusové).  Oni 
se  usnesli  na  tom,  že  budou  jen  takové  kněze  uznávati,  kteří 
jsou  posvěceni  od  ruských  biskupů,  pocházejících^z  kmene  biskupů 
vedoucích  původ  z  dob  moskevských  patriarchův. 

Jak  vidíme,  nouze  o  řádné  kněžstvo  trápila  rozkolniky 
silné;  oni  hledali  prostředky,  kterými  by  nedostatku  tomuto  od- 
pomohli,  ale  všechny  jsou,  jak  vidíme,  pochybné.  Aby  tedy  zba- 
vili se  těchto  starostí,  rozkolníci  se  obrátili  docela  roku  1783. 
k  sv.  Synodě,  aby  jim  dala  zvláštního  biskupa,  jenž  se  však  od- 
řekl ruské  církve,  a  byl  tedy  samostatný.  Synoda  s  tím  nemohla 
souhlasiti,  ale  nabídla  jim,  že  jim  dá  kněze,  kteří  budou  sloužiti 
podle  jejich  starého  rituálu.  Toto  nabídnutí  přijali  s  radostí  mnozí 
rozkolníci,  a  na  mnohých  místech  založeny  chrámy  pro  tyto  roz- 
kolniky, nazvané  jedinověrci*.  Ale  jedinověrije  se  nešíří  mezi 
rozkolniky,  poněvadž  nedává  jim  úplné  vyznání.  Nejlépe  by  bylo, 
kdyby  vláda  dovolila  všem  rozkolníkům  zaopatřiti  si  odněkud 
řádné  biskupy,  a  potom   dovolila  jim    všude  veřejně   spravovati 


Josef  Holeček :  Marko  Miljanov  a  knize  Nlkola.  623 

svou  církev;  to  jsou  však  ješté  pia  desideria   Poslední  manifest 
carftv,  darující  rozkolnikům    mnohé  Ihoty,  jest  jaksi  první    krok   • 
na  této  cesté. 

Vylíčivše  déjiny  všech  rozkolnických  sekt,  nemluvili  jsme 
o  sektách,  které  vznikly  z  protestantismu,  aneb  z  jiných  pramenů. 
Takové  jsou  sekty  molokamů  čili  duchoborců,  štundistů,  polom 
chlysti,  skopci,  skakuni,  chiliasté  a  jiné  méně  důležité.  O  nich 
se  šířiti  nebudeme,  nebof  oni  nemají  valně  stoupenců.  Starověrců 
čilí  pravých  rozkolniků  páčí  se  na  sedmnácte  millionů.  Z  toho 
vidíme,  že  tvoři  takřka  čtvrtinu  ruského  plemene.  O  jich  kul- 
turní důležitosti  jsme  již  mluvili.  Ve  jménu  osvěty,  humanity  a  po- 
kroku žádoucno,  aby  ruský  národ  celý  byl  duševně  svoboden, 
mohl  vyznávati  své  mravní  přesvědčení.  Zajisté  tim  veliký  ruský 
národ  jen  získá  a  zmohutní.  Svoboda  dá  proniknouti  osvětě, 
a  osvěta  vráU  Rusí  mnoho  millionů  přičinlivých,  věrných  synův 
a  občanů. 

Prameny:  8  čapo  v,  Knský  razkol  staroobrjadčestva ;  Mělni  kov,  IsCori- 
českije  očerki  popovSčiny;  a  Jiné. 


Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola.  '^) 

Junácká  kresba. 
Napsal  Josef  Holeček. 

„BaŠ  tako/  pfísvědČoval  Petar  Vukotié,  jenž  jakožto  tchán  řečníkův 
směl  míněni  své  dříve  projeviti,  než  byl  vybídnut.  „Baá  tiiko,'  opětoval  a  mnul 
8Í  oko,  jemuž  nebylo  do  pláče.  V  bodrém  muži  k  nerozeznání  směšovalo  so 
povědomí  krevního  s  knížetem  příbuzenství,  jež  jej  opravňovalo  k  jisté  důvěr- 
nosti, s  povědomím  úplné  duševní  odvislosti,  kterou  zvyšoval  cit  vděčnosti  /.a 
to,  že  gospodár  učinil  jej  svým  testem,  při  ěemž-vojvoda  Petar  neměl  Žádné 
jiné  zásluny  (sám  u  sebe  si  to  přiznával),  leda  že  byl  otcem  kněžny  Mileny. 

Přestávky,  jež  nastala  poznámkou  Vukotiéovou,  použil  Mášo  Vrbica.  by 
se  vyjádřil  v  ten  smysl:  „V  zemích  lacmanských,  jimž  my,  Černohorci,  rádi  se 
pohrulivě  vYsmiváme,  lidé  jsou  chytřejší,  a  směle  tvrdím,  že  se  od  nich  musíme 
učiti  mnohému,  ne-Ii  všemu.  Byl  jsem  v  Austrii,  byl  jsem  i  v  Itálii,  mohii  o  foni 
mluviti.  Také  v  Rusiji  jsem  byl  a  pozoroval.  Že  bratří  naši  vstupuji  do  kolejí, 
jež  položili  národové  lacmanšti.  A  pravím  vám  upřímně,  hlaváfi  Černohoráti, 
že  blupákA  takových  není  po  Širém  světě,  jako  jsme  mv.  Lidé  vzdělaní  všude 
a  ve  všem  pamětlivi  jsou  svého  prospěchu,  jejž  my  do  bláta  zašlapáváme  Pra- 
cuji, namáhají  se,  ani  ve  snu  pokoje  si  nedopřávají,  aby  se  dodělali  užitku. 
My  nevíme,  co  je  stálá,  pravidelná  práce  míru,  a  když  ve  válce  vyvíjíme  sílu 
netušenou^  nemáme  před  sebou  jiného  účelu,  než  abychom  samí  před  sebnii 
se  proslavili,  abychom  junáctvím  překonali  druh  druha,  prapor  praporu,  plc- 
menp  plemene.  A  tento  účel  sám  jediný  vidí  se  mi  malicherným  Proč  pak 
by  Černohorci  nemohli  také  míti  velké  a  pohodlné  domy,  vybraná  jídla  a  ná- 
poje, proč  by  nemohli  měkce  spáti  a  rozkoší  užívati,  které  s>ět  podává  svým 
dětem?  Proč  odstrkujeme  lahodné  jeho  dary  a  krušně  žijeme  věeliJHk  strádajíce, 
hlad,  žízeň  a  nedostatky  všeho  druhu  snášejíce?    Což  by  Černohorec,  jehož 

*)  Jelikož  nám  dokončení  tohoto  článku  dodáno  bylo  pozdě,  a  místa 
více  se  již  nedostávalo,  byli  jsme  nuceni  vytisknouti  jej  drobným  písmem. 


624  Josef  Holeček: 

handžár  na  jedno  vytaseni  tucet  TurkA  sklátí,  nedovedl  v  téže  pravici  držeti 
ptřibrnou  lžíci  a  podávati  na  ni  ústflni  svým  sladké  pochoutky?  R  tomn  nh, 
Černohorci,  pfí vésti  hodlá  osvícená  politika  našeho  nejmilostívějáího  ^spodám." 

Ivo  Rakov  ujal  se  slova.  Pochlebný  výraz  obličeje,  {ejžto  jsme  zachytili, 
když  dAvémě  se  bavil  s  knižetem,  zmizel,  když  mluvil  k  těin,  nad  nimiž  kromc 
toho,  že  byl  milcem  panovníkovým,  domníval  se  míti  i  duševní  převaha.  Tvář 
Jeho  byla  hrdá.  drsná  a  přísná,  ale  oko  nemělo  té  trou&losti  a  zastíralo  se 
hustým,  staženým  obočím.  Chtéje  promluviti  velmi  chytře,  počal  tak,  jakoby 
se  svým  druhem,  Mášou,  nesouhlasil  ve  všem. 

„Mýlíš  se,  vojvodo  Mášo,**  děl,  nedbale  po  něm  pozašilhav,  „máš-li  Cerno- 
horce  za  hlupákjr  tak  přílišné,  mýlíš  se  a  bezdůvodně  je  tupíš.  Černohorci  od 
jakživa  bývali  čiperné  hlavy.  KíSlyby  této  vlastnosti  nebylo,  nebylo  by  dnes 
ani  ČernohorcA.  Kdyby chtim  neměli  vtipu  a  jen  větší  silou  tělesnou  nad  pře- 
moci desateronásobnou  vítězili,  musili  bychom  bÝti  obry.  Má- li  Turéín  sáh 
výšk^,  Černohorec,  jenž  jich  deset  podstupuje  se  zdarem,  musil  by  býti  chlapík 
desítisáhový.  Opánk]^  by  musil  míti  toliké,  Že  by  obyčejnému  člověku  jeden 
mohl  býti  za  Inžko  i  s  rodinou.  Palec  jeho  byl  by  s  ruka  a  nehet  na  něm 
zrovna  tak  veliký,  Že  by  jím  Turky  mohl  mačkati  jako  blechy.  My  však 
nejsme  TurkA  tělesně  ani  větší,  ani  silnější-  Vítězíme  li  nad  nimi,  díkem  jsme 
zavázáni  dobrému  spojenci,  jehož  jméno  je  chytrost  černohorská  Spojenec 
tento,  ačkoli  znenznáván,  povždy  věrně  při  nás  stál.  Jestli  pak  bychom  se 
byli  mohli  udržeti,  kd)rbychom  nebyli  mistry  válečné  lsti?  Nepřítel  má  zbraní 
více  a  lepší,  a  přece  jei  náš  vtip  i  s  mnoha  jeho  batteriemi  zavede  do  kozího 
rohu.  Chyba  naše  tkvi  v  tom,  že  nemáme  náležitého  uvědomění,  kde  je  naše 
nejmohutnější  stránka.  To- li  napravíme,  vyplynou  nám  z  ní  stokráte  vétéi  vý- 
hledy. Věc  jest  jednoduchá:  zastrčme  na  chvíli  handžár  a  nechme  jednati 
trochu  lstivý  vtip.  Nebudeme  potom  s  Turky  míti  dosavadních  potíži;  nej- 
zkostnatělejšího derviše  ovineme  si  kolem  prstu  jako  nit  ** 

Ivo  Rakov  skončil  svAj  výklad  a  pohledl  na  knížete,  jenž  na  znamení, 
že  ie  spokojen,  maličko  brvou  pomrknul  Shromáždění  vqjvodové  a  hlavatí 
zticnli  jako  pěna.  Kníže  čekal,  jak  své  dojmy  a  myšlénky  ná  jevo  dapí.  První 
porušil  ticho  Míljan  Vukovié,  jenž  několika  hřmotnými  kroky  přistoupil  k  oknn 
a  ke  shromážděným  zády  se  obrátiv,  díval  se  ven.  Po  něm  Lazar  Sočica  usmál 
se  jako  Člověk,  jejž  uŽ  nic  na  světě  překvapiti  nemAŽe,  a  přehodil  zhurta  noha 
na  nohu,  tak  Že  podpatky  těžkých  OROvaných  bot  o  zem  udeřily  až  zadaněla. 
Starý  Bogdan  Zimunič  najednou  zprudka  vyskočil  a  Čapku  si  na  témě  naraziv 
rozhlížel  se  podivně,  iakoby  byl  spadl  s  jiného  světa.  Tvář  jeho  do  temna 
zrudla,  brada  se  zježila,  oČi  blýskaly  hněvem  a  lítostí.  Melentn  Perovic  klidné 
obrátil  obličej  vzhAra,  jakoby  očekával  znamení,  že  snad  není  v  tom  boží  vůle, 
co  tuto  dávné  tužby  ztýraného  jeho  národa  křižuje  a  maří.  Belhavý  Petar 
Filipov  cvakl  okovanou  berličkou  a  zažíval  na  celé  kolo,  jakoby  chtěl  říci,  že 
za  jeho  mladých  let  na  Černé  Hoře  tak  se  nehovořilo. 

Kníže  jakoby  nepozoroval  těchto  známek  nesouhlasu  opět  pronaluvil: 
„Vidím,  že  většina  vás  mi  rozumí,  a  těší  mě,  že  ti,  kteří  snad  nerozumějí, 
mají  dosti  skromnosti  a  poslušnosti,  dosti  smyslu  pro  řád  a  kázeA?  aby  se 
jiným  podčicili.  Běda  však  každému,  kdo  na  škodu  a  hanbu  země  jednal  by 
proti  společné  naší  úřadě,  l$de  jste  s  oddaností  tak  vzornou  přistoupili  na 
moje  mínění!  Málo  nás  je,  Cernohord,  proto  musíme  jednati  nejen  opatrné, 
nýbrž  i  svorně.  Časy,  kdy  každý  Černohorec  na  vlastní  vrub  s  Turky  se 
měřil,  musíme  pokládati  za  dávno  minulé  a  bez  okolkA  zatočiti  s  Icaždym. 
kdo  by  proti  naší  vAli  a  dobru  země  chtěl  je  do  naŠí  doby  přenášeti.  Kdyby 
ve  spřežení  bylo  osm  koňAv,  otěže  všech  musí  jedny  ruce  držeti.  Já,  Černo- 
horci, přemýšlím  o  skvělé  úloze  a  budoucnosti  naší  vlasti  dnem  i  nocí.  a  doufám 
i  očekávám  od  vás,  že  se  úplně  n»  mne  spolehnete,  jaký  prostředek  vám  od- 
poručím. Pravím  s  důrazem,  že  na  Černé  Hoře  pro  nynějŠelc  nesmí  nikdo  proti 
Turkftra  ani  prstem  hnouti.  Kdyb}'  někdo  pozbýval  trpělivosti  a  bujná  krev 
mu  překypovala,  musí  se  přemoci,  na  vyzývavosf  neodpovídati,  křivdu  nesplá- 
ceti  Kdo  má  stížnost!  na  Turka,  nechC  ji  soudu  odevzdá  a  sám  za  žádnou  cenu 
zudostučinění  si  nezjednává.    Je  pro  nás  nade  vše  dňležito,  abychom  světu 

Eodali   důkazy,  že  nejsme  hlavy  nepokojné  a  rotivé,  nýbrž  že  íe  zbrani  sa- 
ámc  teprve  tehdy,  když  by  už  i  anděl  míru  uchopil  se  meče.  Tím  si  získáme 


Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola.  6^5 

veřejné  míněni  v  Evropř,  jež  dosud  jen  proto  bylo  proti  nám,  Že  jsme  menši, 
než  náš  nepřitel,  a  nechceme  se  mu  dáti.  Kde  panuje  zákon,  že  velký  proto 
jest,  aby  požíral  malého,  tam  jest  malý  buřičem,  stavi-H  se  jako  kosf  v  jícnu 
vlkově.  Anebo  jinak  to  řeknu.  Lidem  je  velice  nemilý  ten  kdo  se  narodil 
cbud  a  snaží  se  zboliainonti,  kdo  se  narodil  z  rodu  nízkého  a  snaží  se  do- 
moci se  povýSi^ni.  Jeho  přičiněni  a  schopnosti  nezískávali  mu  přízeň;  naopak, 
čím  je  nadanější,  vytrvalejší  a  pilnější  k  tomu,  čím  více  se  podobá,  že  cíle 
svého  dostihne,  tím  víco  liaé  ho  nenávidí.  Zn  starodávnu  společnosf  byla  roz- 
dělena na  třídy,  které  byly  tak  mohutnými  přehradami  od  sebe  odděleny,  že 
nikdo  nemohl  přestoupiti  z  jedné  do  druhé.  Čím  kdo  se  narodil,  tím  musil 
i  zemříti.  Dnes  už  není  takových  přehrad  zákonem  určených  a  postavených, 
a  přece  je  velmi  nesnadno  z  nižší  vrstvy  společenské  dostati  se  do  vyŠŠí. 
Překážkou  je  předsudek  všech.  Vy  sami,  kteří  jste  potomci  starých  rodů  voj- 
vodských,  máte  takový  předsudek  naproti  těm,  kteří  nemají  předků  slavných 
a  znamenitých.  Zdá  se  vám.  Že  zásluhy  dédů  vašich  jsou  i  vašimi,  a  že  vám 
postačuji  za  právo,  abyste  jiné  spravovali,  soudili,  do  boje  vodili.  Tak  jest 
i  mezi  státy  a  národy.  Který  je  větším,  chce  býti  starším  a  mladšímu  určo- 
vati přítomnost  i  budoucnost  Turecko  má  naproti  nám  výhodu  většího  a  star- 
šího. Jeho  stejnorodí  druzi  prudčeji  ho  nenávidí  než  my,  a  přece,  kdybychom 
mu  zasadili  těžkou  ránu,  pospíéí  je  omývat,  křísit  a  léčit,  a  Černé  Hoře 
místo  zlatého  řetězu  hodí  na  krk  oprátku.  Když  tedy  vše  uvážíme  a  s  dlaně 
na  dlaň  přetřeseme,  poznáme,  že  handžár  &rnohorský  piusí  iiž  ustoupiti 
s  prvního  místa,  jež  dosud  zaujímal.  Musíme  se  chopiti  poko|ného  vyjed- 
návání a  handžár  si  nechati  v  záloze,  ab^  nám  pománal  tlačit.  Turecko  je 
starý  pán,  jehož  dědicové  již  jej  obcházejí  počítajíce,  jaký  díl  jim  připadne 
a  jaký  si  vezmou.  My  bychom  mocí  nemohli  mnoho  urvati.  Nejlepší  tedy 
rada  pro  nás,  abychom  se  chovali  tak  obratně  na  právo  i  na  levo,  aby  nám 
i  starec  odumírající  i  nedočkaví  dědicové  udíleli  a  tak  statek  nአ rozmno- 
žovali. Aby  se  vše  tak  výborně  zdařilo,  co  obmýšlím,  je  mi  třeba  vašeho 
porozuměni,  spolupůsobení  a  neomezené  poslušnosti.  Všecko,  co  nás  druhdy 
doma  oslabovalo,  musí  býti  odstraněno.  Bývalo  to  především,  že  někteří  voj- 
vodové  soupeřili  s  panovníkem  a  nechtéli  se  vůli  jeho  podrobovati.  JiŽ  můj 
předehůdce  poznal,  že  vůle  knížete  musí  platiti  pro  všechny  Černohorce 
bez  rozdílu,  at  jsou  nejpřednější  nebo  nejzadnější.  Doufám,  že  vás  nikdy 
nebndtt  musit  k  poslušenství  nutit,  jako  bylo  knížeti  Danilovi  nevyhnntelno. 
Avšak  pravím  otevřeně,  že  tam,  kde  by  se  mi  nedostalo  poslušenství  dobro- 
volného, ani  já  bych  se  nerozpakoval  použiti  donucovacích  prostředků. ** 

Opět  se  ozvhI  Ivo  Rakov  Uadonjté:  ,iZe  mne  si  příklad  vezměte,  hla- 
váři  černohorští.  Rod  můj  rovnával  se  lasnému  rodu  Petroviéů.  Kdežto  v  rodu 
Petrovičů  staUi  se  hodnost  vladycká  dědičnou,  předkové  mojí  bývali  světskými 
správci  země  a  měli  titul  ,giiDernatonV,  pročež  i  nás  národ  přezval  „Guber- 
nátoroviéi".  Neříkám,  že  hned  a  z  vlastního  rozumu  Gubernátoroviči  poznali,  že 
blaho  národa  vyžaduje,  aby  vláda  byla  soustředěna  v  jedněch  rukou.  Já  již 
uznávám  svoji  odvislost  od  Jeho  Světlosti  tak,  že  bycn  ani  myšlénkou  ne- 
zavadil o  někdejším  našem  soupeřství  s  jasnými  Petroviči,  kdybvch  vám  ne- 
chtěl dáti  dobrý  příklad.  Necht  se  rozmáná  moc  a  sláva  Petrovičů!*' 

«Baš  tako,*^  přisvědčoval  Petar  Vukotič. 

Miljan  Vukovié  náhle  se  měl  k  odchodu  Předstoupil  před  knížete,  jenž 
potlačiv  hněv,  že  samovolný  vojvoda  Vasojevičů  ruší  tuto  lekci  pokory  a  po- 
slušnosti, otázal  se  ho  laskavě:  „Kam  mአ tak  naspěch,  vojvodo  Miljane?** 

„Musím  vzíti  od  tebe  odpuštění,  hospodáři.  Bav  se  tu  dobře  s  tímto 
slavným  hejnem  sokolím,  já  již  musím  bez  odkladu  domů.  Vzpomněl  jsem  si, 
že  zítra  dojde  mé  příměří  s  Alim  pašou  Gusinjcem,  a  proto  se  musím  starati 
o  to,  co  bude  pozejtří." 

„Přičiň  se,  Miljane,*'  děl  kníže,  „abý  i  na  tvé  straně  proměnilo  se  nj- 
nější  příměří  v  trvalý  mír.  Toť  přání  mé,  jež  chrabrým  Vasojevičům  vzkazuji 
zároveň  s  otcovským  pozdravem.' 

„Ku  každé  smlouvě  potřebí  je  dvou  stran:  jedné,  která  podává,  a  druhé, 
která  přijímá  Nemohu  dnes  říci  tak  ani  onak,  nebof  neznám  smýšleni  Aliho 
paše." 

„Až  starý  Ali  pasa  zemře,  budeme  míti  volnější  ruku  do  Starého  Srbska.*' 

íHowtOMký  ■borni>.  .  52 


626  Josef  Holeček: 

„Ó  taková  stará  kAže  vzdomje  í  smrti!  Nedostane  li  se  mu  na  hrdlo 
náS  handžár,  přežije  nás  ta  deliua  vSecky.' 

„Jen  típělivosť,  Miljane!" 

^Tobé  se  snadno  řekne:  trpélivosť,  hospodáři!  Ty  se  tu  krásně  bavii, 
maje  před  sebou  Šikv  dřevěných  vojákil,  kteří  se  obracejí  jako  na  drátkách 
podle  tvých  rozkazu  &ekneÍ-H  ^^sno*',  tito  stateční  hrdinové  budou  po  tobě 
také  ^ano^  opakovati  jako  ozvěna.  A  zráčí-H  se  ti  říci  r^e'*^  div  si  krky  ne- 
yykroutí,  jak  budou  hlavou  vrtěti.  Ale  já  na  Levé  Réce  takové  ufilechtilé  zábavy 
nemám,  moji  Vasojeviéi  nejsou  ještě  tak  vycvikovaní.  Chci-li  se  baviti,  musím 
se  bíti  s  IjirkV)  a  jsem  vděčen  té  staré  Šelmě,  Alimu  paši,  že  je  v  té  věci 
jednoho  míněni  se  mnou.  Nechci  ti  odporovati,  hospodáři  Dělej  si  tu  na  Ce- 
tyni  co  ti  libo,  ale  já  pravím  upřímně,  že  bych  nepřežil  pokoje,  který  by 
trval  déle  měsíce.  Větší  trpělivosti  ve  svých. žilách  nemám.** 

Jak  ironické  narážky  Miljanovy,  tak  i  to,  že  z  duše  mluvil  většině  shro- 
mážděných, kteří  však  netrourali  si  tak  se  před  knížetem  vysloviti,  zpAsobíIv 
v  síni  vSeoDecný  ruch.  Oči  starých  hrdin  svítily  jako  oči  ochočených  vlkn, 
když  čenichají  čerstvou  krev.  Černohorci  i  Herceg-ovci  tlumeně  vzdávali  voj- 
vodé  vasojevičskému  pochvalu  za  smělou  řeč. 

Kníže,  aby  zabránil  úplnějšímu  obratu  v  myslích  hlavárú«  podal  Milja- 
novi  ruku  na  rozloučenou,  a  to  nÍKoli  k  políbení.  Vojvoda  Miljan  byl  už  u  dveří, 
když  se  mu  před  nosem  prudce  rozletěly  a  do  síně  vstoupil  vojvoda  kučský. 

.Dobra  ti  sreéa,  gospodaru!  Dobra  ti  sreča,  vojvodo  Míljane!  Dobra  vi 
sreča,  glavarí  emógorski!  A  proč  ty,  Biiljáne,  odcházíš  ze  sboru  dříve,  nežli 
je  skončen?-* 

„Nebudu  ti  lháti,  vojvodo  Marko.  Jsem  mrzutý,  nesnesitelný  člověk, 
který  nehodí  se  do  veselé  společnosti.** 

„Snad  neutíkáš  přede  mnou?  Zůstaň,  Miljane.  Mně  již  dávno  není  do 
žertu,  pomohu  ti  mračiti  se.** 

„Jednou  dva  lenoši  leželi  pospolu.  Přišel  třetí  a  tázal  se  prvního:  ,Co 
děláš,  bratře?*  ,Zahálím*.  , A  co  ty?*  ptal  se  druhého.  ,Já  mu  pomáhám,*  slyšel 
odpověď  Ctní  junáci,  kteří  zůstanou  po  mém  odchodu,  spíše  potřebují  tyé 
pomoci,  nežli  já.  A  co  bych  se  mračil  na  vás,  Srbové  dobří  ?  PAjdu  se  mračit 
na  Ali  pašu  a  nezasměju  se  dříve,  dokud  celou  Gusinji  a  Plavu  nesezenu  do 
Plavského  jezera  jako  ovčák  přede  stříží  stádo  ovci.  A  když  Ali  pasa  piljde 
před  Gusinjci  lako  beran  před  bílým  stádem,  potom  bC  rozchechtám,  ú  se 
otřásati  bude  Kom  i  Dormitor.** 

„Jak  mi  je  sladce  a  blaze,  vojvodo  Míljane,  že  zase  jednou  slyším  z  úst 
Černohorce  junácké  slovo,  a  to  na  Cetyni,  v  slavné  naši  prestolnici.  Neodcházej, 
ještě  jednou  tě  žádám,  chtěl  bych  té  poslouchati  do  soudného  dne,  a  hle,  bia- 
váři  černohorští  i  hercegověti  také.  Obraf  se,  podívej  se  jim  do  poctivých 
tváří,  jak  se  vyjasňují  a  planou  žádostí  boje.  Pojď  sem,  vojvoao  Lazare,  Pivsk^' 
bohatýre,  ať  se  junácky  obejmeme  a  zvíme,  komu  v  či  náručí  kosti  zachrasti ! 
Tobě,  mohutný  velikáne,  netřeba  s  druhy  zdlouhavý  boj  bíti,  ty  jo  můžeš  roz- 
Šlapávati,  rozmačkávati,  a  dva  bysi  ve  spaní  zalehl.  £j,  pope  Ďogdane,  co  tak 
zachmuřen?  Zdá  se  mi,  že  Jsi  právě  měl  s  vojvodou  Miljanem  junácký  mejdan 
o  to,  kdo  víc  obočí  svraštiti  dovede.  Nic  to,  družino  moje!  Jen  bodře,  vesele 
a  jaře,  na  rty  zpěv,  handžár  do  pravice!  Co  to  vidím?  Také  jasná  naSe  ko- 
runa se  mračí?  Co  se  zde  udalo,  smím-li  se  ptáti,  hospodáři?  Ivo  Rakové, 
Mášo  Vrbico,  nestydíte  se  ?  Vy,  kteří  chcete  platiti  za  stín  svého  pána,  vy  se 
ncmračíte  s  ním  ?  Dobra  ti  sreča,  gospodaru,  ještě  jednou  buď  pozdraven,  a 
slovem  mým  pozdravují  tě  všichni  Kučové.  Zdrávi  jsme,  chvála  bohu,  na  Ku- 
čich,  jenom  tu  chorobu  máme,  že  nás  dlaně  svrbí.  Čekáme  na  tvé  mocné  slovu, 
hospodáři,  abychom  si  je  podrbali  o  turecké  lebky  a  střenky  tiandžáru.'' 

„Mlč,  divoký  Arnautc!"  rozkřikl  se  kníže. 

„Děkuji  za  poklonu,  hospodáři.  Arnauté  jsou  moji  milí  nepřátelé,  a  na- 
dám se,  jasný  pane,  že  tě  brzy  budu  moci  nazvati  ctihodným  Turčínem  * 

„Za  zuby  drž!" 

„Lituji  do  duše,  nrazil-li  jsem  tě,  hospodáři.  Chtěl  jsem  ti  jen  za  po- 
klonu splatiti  poklonou  ještě  hlubší,  jak  mi  úcta  k  tobě  káže.  Tys  mne  zi^jiřté 
Arnautem  jen  proto  pojmenoval,  že  ti  na  mysli  tanou  moje  s  Arnaut)'  západy- 
A  proto  že  co  nejdříve  vytáhneš  do  pole  proti  Turkům  — " 


Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola.  6g7 

Kníže  se  přemáhal. 

„PoTÍm  ti  správněji,  co  se  stane.  S  Turky  bude  pokoj  ještě  dratmá 
A  drahná  léta,  a  kdo  }ej  poruií,  bnde  považován  za  bnřiée  a  podle  zásluhy 
trestán,  Jako  s  tebou  bude!" 

^Proto  jsi  mne  na  Cetyň  volal?** 

,  Proto.** 

,,Ho8podáři,  prosím  tě,  nemluv  tak  přede  sborem  hlavárú  ěernohorských 
i  bercegovských  !  Poslal  jsi  mi  po  penanikovt  psaní,  pozval  Jsi  mne  na  PetrAv 
den  na  Cetyň,  a  to  znsmenalo  od  iakživa  nedaleký  boj  s  Turky  ** 

Milci  knížecí  se  smáli  aŽ  byli  jako  krocani.  I  kníže  se  pozasmál. 

„Bylo  to  pozvání,  ale  k  sondu.  PAhon  to  byl,  milý  Marko.  Obžalován 
jsi  že  bcmříi  národ.^ 

„Věřím  ti,  že  je  tak." 

,VidíÍ,  iaká  je  to  chyba,  neumi-U  si  Člověk  přeéísti  ani  dvě  řádky, 
které  mohou  obsahovarí  tajemství  o  jeho  štěstí  aneb  ortel  smrti.  Poznej  z  toho, 
jak  velice  potřebujeme  míru,  aby  tvá  dnešní  příhoda  nemohla  se  nikdy  více 
opakovati  u  žádného  Černohorce.'* 

„Nebyl  bych  dlel  dostaviti  se,  hospodáři,  ani  věda,  že  posel  tvAj  mi 
dorněuje  pAhon  před  soudnou  tvoji  stolici.  Nejsem  buřiě  proti  tobě,  nýbrž 
^ěmý  tvAj  poddaný.  Provinil-li  jsem  co,  zasluhuji  trestu  jako  každý  přestupník 
proti  právu.  Nežádám  od  tebe,  abys  uěinil  se  mnou  výjimku.  Hlaváři  isou 
strážci  práva  v  národě  a  musejí  býti  trestáni  národu  pro  příklad,  když  ákolu 
svého  sapomněli.  Nechci  pro  sebe  milosti  ani  Alevy,  přeji  si  naopak,  aby 
naproti  mně  bylo  užito  vší  přísnosti  zákona,  bndu-fi  seznán  vinným.  Prve 
však  musím  slyšeti  obžalobu  vina  mně  musí  býti  dokázána  a  spravedlivý 
Bondce  mAj  musí  mne  vyslechnouti,  bndu-lí  moci  pronésti  slovo  na  svou 
obranu.  Nuže,  jaká  jest  moje  vina?** 

„Rušíš  pokoj  země."         ^ 

^Není  mi  známo,  že  by  Černá  Hora  byla  kdy  pokoje  užívala.  Cemá 
Hora  jest  vojenský  tábor,  kde  slýchati  pouze  slovo  ,příměří*.  Až  nastane  mír, 
tábor  se  rozejde  a  nebude  žádné  Černé  Hory  více.* 

^I  kdyby  Černá  Hora  byla  vojenským  táborem,  já  jsem  v  tom  táboře 
nejvyšším  a  neomezeným  velitelem.  Kdo  je  v  něm  jako  vqjvoda  nebo  jako 
prostý  vojín,  každý  se  musí  mými  rozkazy  spravovati.  Bez  mé  vAle  nesmí 
na  nepřítele  napadnouti  a  ze  své  v  Ale  nesmí  ani  zvítěziti.^ 

„Slyším  poprvé,  hospodáři,  Že  by  takové  rády  na  Černé  Hoře  panovaly. 
MysHI  jsem,  že  je  tu  dosud  jako  bývalo  a  že  hospodář  této  země  nesmi  míti 
vftle,  která  by  odporovala  viíli  národa.  Černohorci  každého  panovníka  svobod- 
nou volbou  na  trůn  dosazovali.  Ani  ty  bys  nebyl  knížetem  naším  bez  souhlasu 
národa.** 

„Až  do  mne  Černohorci  sobě  panovníky  svobodně  volili,  avšak  vždy 
je  vybírali  pouze  z  rodu  PctroviéA ;  za  mne  pak  prohlásili  hodnosf  knížecí 
v  rodě  PetroviéA  za  dědičnou.  Nebyli  by  toho  učinili,  kdyby  se  na  rod  niAj 
nemohli  spolehnouti  úplnou  důvěrou,  že  jen  blaho  jejich  budeme  na  mysli 
míti  a  vyhledávati.** 

„Totiž  dokud  blaho  národa  na  mysli  máte  a  vyhledáváte,  není  příčiny, 
aby  vim  národ  odnímal  dAvěru  svoji  a  jinému  žezlo  podával,  čímž  by  vzni- 
kaly v  zemi  zbytečné  rozbroje,  které  by  národ  oslabovaly  a  nepříteli  brány 
do  země  otvíraly.** 

„Národ  jest  rodinou,  panovník  pak  otcem  této  rodiny.  Otec  je  v  ro- 
dině nejstarším,  každý  jest  pro  blaho  celku  povinen  rozkazů  jeho  dbáti, 
i  když  by  hnea  účel  jejich  nepochopoval.  Bylo  by  pochybením,  které  by  v  zá- 
pětí mohlo  všem  hrubé  škody  přinésti,  kdyby  otec  pokaždé  musil  s  celou  ro- 
dinou radu  bráti  a  bez  jejího  svolení  ničeho  nepodnikati.  Těžko  bývá  dosíci 
jednomyslnosti  i  v  malém  sboru,  a  kdyby  celý  národ  chtěl  o  každém  kroku 
svém  sám  rozhodovati,  nikam  by  nedošel,  tahal  by  se  v  právo  i  v  levo  a  nikdy 
by  se  s  místa  nehnul.  Panovník  musí  býti 'dusí,  srdcem  i  mozkem  národa. 
Národ  má  s  důvěrou  v  otcovskou  péči  panovníkovu  konati  denní  svoji  práci, 
rolník  má  se  starati,  aby  dobře  vzdělal  svou  roli,  obchodník,  aby  zboží  dobře 
prodal,  učitel,  aby  mládež  u  věděni  prospívala,  pop,  aby  se  mezi  lidem  šířila 
mra\no8ť  a  zbožnost  Naproti  tomu  péči  panovníkovou  jest,  aby  všemu  národu 


628  <^08ef  Holeček  : 

a  každému  jeho  členu  zjednal  a  zabezpečil  roožnosf  pokojné  práce  Každý 
konej  své,  jeden  druhému  se  nepleť  do  řemesla.  Jako  se  Černohorský  pastýř 
nepotřebuje  obávati,  že  půjdu  jeho  ovce  pást-,  střihati  a  dojíti,  tak  opět  vládu 
nad  zemí  vyhrazuji  pro  sebe  a  s  nikým  se  nebudu  o  ni  děliti.^ 

„Rád  ti  věřím,  ze  neopustifi  měkké  pohovkj  svého  koňaku  a  nepAjdeŠ 
na  Komu  ovce  pást,  kde  bysi  spával  na  tvrdé  zemi,  kde  by  ti  kámen  byl  pod- 
hlavnici a  kde  by  ti  noční  chlad  všecky  něžné  kosti  projímal.  Ty  se  tn  vřm 
lépe  mái,  nežli  pastvec  na  horách,  jenž  nemá  stolu  hojného,  Iflžka  pohodlného, 
roucha  skvostného,  jenž  mnsi  stádo  své  hájiti  proti  vlkAu,  aby  mu  ho  nese- 
žrali, a  proti  TurkAm  a  AmautAm,  aby  mu  ho  neuloupili,  a  pamatovati,  že  má 
prve  daně  zaplatiti,  nežli  sousto  v  ústa  vloží.'' 

„To  je  ta  stará  píseň  KuČA.  že  daň  jest  haračem,  kterou  mému  před- 
chAdci  knížeti  Danilovi  tak  hlasitě  do  uší  zapěli,  že  se  jim  po  hlavách  roze- 
hnal Odporučoval  bych  vám,  abyste  již  byli  jiného  míněni  o  významu  a  účelu 
daně." 

.Jsme.  Kdo  platí,  je  pánem,  kdo  plat  přijímá,  pánovi  slouží.  Ty  jsi 
placeným  úředníkem  svého  pána,  nnroda.  Ty  nejsi  neomezený  a  svrchovaný, 
nýbrž  národ.  Tys  odpověden  nárpdu  a  národ  nikoli  tobě,  nýbrž  bohu.** 

Kníže  hněvem  zrudlý  prudce  pi>kručil  naproti  smělému  mluvčímu. 

„Zdaliž  kníže  Nikola,"  zvolal,  „obdržel  púhon  od  knČského  vojvody  a  on 
jemu  jako  hříšníkovi  soudí?  Nezapomínej.  Marko,  že  v  mých  rukou  je  jmění 
tvé  i  hlava  tvá!  Nezapomínej,  že  by  postačilo  jediné  moje  slovo,  a  hrdlo  tvé, 
z  něhož  mi  rouhavá  potupa  do  tváře  firši  jako  jed  z  jícnu  drakova  že  umlkne 
na  věky  věkAv!  Dosti  toho!  Co  jsi  mluvil  jest  už  nezvratným  dAkazem,  že 
jsi  buřič  lidu!" 

-Smrti  mi  hrozíš?  Kníže  Černé  Hory  hrozí  ztrátou  jmění  a  hrdla  Černo- 
horci, který  před  ním  stojí  neshrben  a  mluví  bez  obalu  tak,  jak  mysli  a  cítí? 
Ubíti  chceš  Černohorce,  který  se  neplazí  před  tebou  jako  had,  ale  také  ne- 
hledá, jak  by  tě  uštknul  ?  Odstraniti  chceS  Marka  Miljanova  navždy  s  důle- 
žitého místa,  na  které  jej  předchAdce  tvAj  postavil,  dAvěřuje  v  jeho  sta- 
tečnosf  a  poctivosf  ?  Já  místa  svého  neopustil,  a  byla-li  statečnosť  a  pocti vosf 
moje  taková,  aby  se  na  ni  předchAdce  tvAj  spolehnouti  mohl  ve  chvíli  nej- 
osúdněiší^a  nezměnila-Ii  se  dosud,  kníže  mAj  měl  by  mne  uznáním  zahrnovati 
a  nikoli  oprátkou  mi  hroziti.  Marko  se  nezměnil,  avšak  na  trAně  Černohor- 
ském udala  se  změna.  Já  tě  souditi  nebudu,  hospodáři,  avšak  pozdvihni  očí 
a  pohleď  do  tváře  svého  předchAdce,  mAžeš-li  se  před  nim  zodpovídati  !^ 

„Mlč,  mlč,  mlč!" 

„Nebudu,  nesmím!  PravíS-li  tý,  že  jsi  mozkem  národa  a  bAh  ví  čím 
ještě,  oznamuji  ti.  Že  já  jsem  jeho  jazykem,  avšak  ne  jazvkero  prolhaným, 
pokryteckým,  licoměmým,  pochlebným,  nýbrž  pravdomluvným.  ChceŠ-li,  aby 
mlčel,  dej  jej  kleštěmi  ze  chřtánu  vytrhnouti.  Učiň  tak,  máSk  tomu  moci  dost. 
Já  jsem  8i  vyšel  na  Cetyň  v  domnění,  že  budu  ve  sboru  vojvod  tázán,  jsem-li 
pro  shnilý  mír.  Či  pro  jarou,  veselou,  krásnou  válku.  Tys  mne  za  jinou  pří- 
činou volal  —  nechť  si!  Připomínám  ti  pouze,  co  dobře  víš,  avšak  snad  sám 
sobě  nepřiznáš :  že  příchod  mAJ  je  dobrovolný,  a  kdybych  ti  vzdorovati  chtěl, 
že  bys  neměl  moci  mne  přinutiti.  Ale  já  nevzdoruji,  a  rozkážeš-U,  abvch  Šel 
na  smrť,  pAjdu,  abych  ukázal  tobě,  že  se  smrti  nelekám  ani  kromě  bojiStě, 
a  národu  černohorskému,  že  nemá  před  Tvou  Jasností  uŠi  chlípit,  nýbrž  pravdu 
ti  mluviti  af  je  ti  milo  nebo  ať  se  hněvem  neznáš.  Slyšeli  jste,  Mášo  Vrbict* 
a  Ivo  Kakove?  Pravdu  mlaviti  nevyplácí  se  již  ani  na  Černí  Hoře,  a  vy,  chtě 


ván  jako  sýkořice  ve  skřínce,  a  zrak  jeho  se  nepřenese  přes  okraj  srubu,  ani 
kdyby  na  špičky  se  postavil." 

,MIČI" 

„Nebudu,  nechci,  nesmím !  Řekl  jsi,  že  jsem  pohnán  před  tvAj  soud. 
Nebudu  kabát,  jejžto  jsi  ušil,  obraceti  na  ruby,  a  ty  si  zAstaň  soudcem  h  já 
obžalovaným.  Rozsudek  tvAj  podle  všeho  byl  už  hotov,  když  byl  pro  mne 
napsán  púhon,  ale  iá  jsem  se  na  obhajovací  řeč  připraviti  nemohl,  nevěda, 
kam  jdu.  Rci  bez  okolkA:  jakou  smrť  pro  mne  vymyslil  důvtip  MašAv  a  Ivův? 


Marko  Mtljanov  a  kníže  NikoU  6S9 

Mudo  dostal  od  tebe  zvučný  titul  velitele  černohorskébo  délostřelectva,  jehož 
)e  oa  Turky  málo,  ale  na  jediného  Marka  Miljanova  bylo  by  zrovna  dost. 
Nnže,  vyvezte  naproti  mné  téch  několik  b8tterií,  to  vie  mne  nepřinutí,  abych 
mlčel,  kde  je  povinnosti  mou  minviti.  Ohcete-li.  abych  ustal  pravdu  hlásati, 
jiného  prostředku  nemáte,  než  usmrtiti  mne.  A  véru  bojím  se,  kdybyste  mne 
rozstříleli  na  padrC,  na  prášek  rt)zemlelí  nebo  na  popel  spálili.  Že  ješté  každá 
nejmenií  moje  Částečka  bnde  vás  děsiti  pmvdou!- 

„Dobrá,"  ozval  se  s  chladnou  zlobou  Ivo  Rakov ;  „pro  přestupníka  vždy 
jest  polehčující  okolností,  je  li  pravdomluvný.  Přiznáváš,  že  obvina  tvá  z  bu- 
řičství  zakfádá  se  na  pravdě  Ačkoli  tím  není  zmenšeno  provinční,  raAže  to 
přece  zmírniti  tvAj  trest."  A  po  franconzskn  dodal  knížeti:  ^Myslím,  že  Vaše 
Výsosf  mflže  již  přikročiti  ke  druhé  Části  obžaloby.'' 

Kníže  se  opanoval  a  pravil  chladněji:  „Žaluje  na  tebe  turecká  vládM, 
že  nepokoje  rozsíváš  i  mezi  jejím  obyvatelstvem,  směle  zasahuješ  do  práv 
tureckých  úřadův,  soudíš  cizí  pře  a  pokutv  ukUdáš.    Jak  se  ospravedlníš?** 

„Niiak,"  odvětil  Marko  suše.  .Nebuau  se  ospravedlňovati  z  toho,  co  ne 
vinou,  nýbrž  největší  mojí  chloubou  jest.  Já  tepu  Turky  i  Arnauty,  a  vznáše- 
jí-11  přece  na  mne  spory  své,  abych  je  rozhodl  jak  za  pnivo  uznám,  potvrzuji 
mi,  že  je  spravedlivě  biju.  Žiju  s  nimi  tak  právě  po  černohorsku.  Jsou- li  zhojní, 
utisknjí-li  slabé  a  nevinné,  naklepu  jim,  abych  je  usadil,  a  přiznávám  se,  že 
často  je  potřebí  pořádně  jim  vyprášiti,  protone  jsou  tuzí  a  mnoho  snesou. 
Když  jiným  křivdu  Činí,  ja  jakožto  Černohorec,  bojovník  za  právo,  jsem  na 
straně  toho,  komu  křivdí.  Ale  když  sami  křivdu  snášejí  a  ke  mně  se  utíkali, 
abych  iim  spravedlnost  zjednal,  nejsou  již  mými  nepřáteli  Přicházejí-li  ke 
mně  s  dtivěron  jako  dítk^  k  otci,  mám  je  od  sebe  odpuditi?  A  maji-H  k  Černo- 
horci větší  dflvěru,  nežli  k  sultánovým  úřadům,  tu  Černohorci  i  chytrá  opa 
tmosf  káže,  aby  je  přijal.  Či  snad  má  se  opak  díti  a  Černohorci  mají  pro 
spravedlnost  choditi  do  Turecka?" 

„Ani  jedno,  ani  druhé.  Pro  Černohorce  jsou  soudy  černohorské,  pro 
poddané  sultánovy  soudy  turecké.  Tak  je  po  celém  spořádaném  světě  *" 

yA  to  by  mně  byl  pěkně  spořádaný  svět,  kde  by  lidé  byli  rájon  soudců! 
Myslím,  že  člověk  hifdajíci  právo,  má  míti  volnost  aby  se  obrátil  na  toho, 
komu  důvěíuje  Zle  by  bylo  s  nemocnými,  kdyby  fc  musili  o  pomoc  uchylo- 
vati k  lékařům  předepsaným,  třeba  by  k  nim  důvěry  nenjěli!" 

„Ty  vůbec  mnoho  myslíš,  a  to  za  příčinou  tvých  přestupků.  Ty  Jsi 
k  tomu  zde,  abys  vykonával  mé  rozkazy,  af  jsou  ti  po  chuti  nebo  nejsou  Ne- 
mysli nic,  ale  buď  poslnšen,  a  lépe  projdeŠ.  Ty  vsak  nejen  mnoho  myslíš, 
nýbrž  ještě  více  mluvíš,  a  mně  již  nezbývá,  než  příkladně  té  potrestati. ** 

„Myslím  po  černohorsku  a  mluvím  svobodně  po  černohorsku.  Jako  jii, 
myslí  každý  Černohorec,  a  jestli  nemluví  každý  tak  svobodně,  to  je  poiize 
důkazem,  že  tobě  na  blízku  nedaří  se  svobodě.** 

„Zadrž!  již  mám  po  krk  tvého  drzého  žvastu!" 

M>irko  sé  pouklonil  a  ironicky  usmál. 

►  Nehněvej  se,  hospodáři  Vím,  že  mne  Mášo  Vrbica  a  Ivo  Kakov  nazý- 
vají před  tebou  divochem.  Není  mi  divu,  mezi  drsnými  a  přímými  ovť^jíky 
na  našem  Komu  nebylo  mi  možno,  abych  svůi  mrav  uhladif.  Avšak  zde  hh 
Cetyni,  na  tvém  koňaku,  na  tři  krok  v  před  tebou  již  i  na  mne  účinkuje.  Jsi 
jako  slunce,  od  něhož  jen  v  ústraní  útlý  květ  svobody  dařiti  se  může.  Paprsky 
tvoje  do  dálky  hřejí,  na  blízku  sžíhají.  Hleď,  sotva  jsem  překročil  domácí 
tvůj  práh,  již  mluvím  jako  Mášo  nebo  Ivo  Ale  národ  černohorský  nesmýšlí 
a  nehovoří  tak,  jako  tito  moji  příznivci" 

„Co  stále  na  národ  se  odvoláváš  proti  mně!  Černohorci  nemají  jiné 
vůle  kromě  vůle  mé!*' 

„Vím  ien  tolik,  že  z  té  duŠe  sobě  žádají,  aby^vůle  národa  byla  vůlí  tvou." 

„Viděl  jsi  zástupy,  které  ze  všech  koutů  Černé  Hory  shromáždily  se 
dnes  na  Cetyni,  aby  slyšely  vůli  moji?" 

„Předejel  jsem  mnoho  těch  zástupův  a  slyšel  od  nich,  jakého  slova  od 
tebe  Žádají.  A  vím  i,  co  ti,  kteří  zůstali  doma,  očekávají,  že  jim  ^přinesou  ti, 
kteří  se  vydali  na  pouť  na  Getyň.  Se  všech  strání  volali  na  mne  Černohorci : 
Bůh  tě  provoď,  Marko,  a  přines  nám  válku  !^ 

,LžeS !" 


630  ^OBef  Holeček : 

Marko  se  zamračil. 

„Toto  slovo,"  dél  přísné,  „nemel  jsi  sám  z  úst  vypustiti,  nýbrž  mél  jsi 
uložiti  nékterému  ze  svých  rabův,  aby  mi  je  kvdl  do  líce.  RaČ  si  to  pamato 
vátí  pro  budoucnost.  Až  budeS  toho  neb  onoho  ohavy  svt  a  přáti  si  budeS, 
aby  okamžité  dýchati  přestali,  naveď  je,  aby  mne  nazvali  lhářem.  Nelhn  ti, 
pane  můj,  a  chceg-li  se  přesvédčiti,  jak  Černá  Hora  smýSli,  čeho  si  žádá  a  éeho 
si  nepřeje,  sejdi  dolů  mezi  národ  a  otaž  se  ho!^ 

Kníže  návrh  Markův  přijal.  Byl  si  jist,  že  Černohorcům  každé  jeho 
slovo  je  sváto,  a  Že  se  nikdo  neopováží  promluviti,  Čím  by  na  sebe  uvrh- 
nouti mohl  jeho  nelibost.  Jednak  mu  Šlo  o  to,  aby  takovým  důkazem  vzdor 
Markův  navždy  odzbrojil. 

„Souhlasím,''  vece   « Zavřen  budeš  tak  jako  tak,  nechť  aspoň  viS  proČ.** 

„Zavřen  budu  tak  jako  tak,"  Marko  po  ném  opakoval,  „nechť  aspoň 
kníže  můj  ví,  že  nespravedlivé." 

Vyšli  z  koňaku  Lid,  jenž  vidél  Marka  vcházeti,  v  houfce  seskupen  éekal 
venku  na  zprávu  nebo  znamení,  na  čem  hlaváři  s  knížetem  se  usnesli.  Marko 
jim  příliš  dlouho  nevycházel.  Soudili  z  toho,  že  mu  jest  podstoupiti  tuhý  boj 
jazykový,  aby  knížete  přesvědčil,  že  Černá  Hora  bez  války  nemůže  se  déle 
obejíti.  Ale  nepochybovali,  Že  smélá  jeho  výmluvnost  v  řade  zvitézi -pravé  tak, 
jako  vitézí  jeho  chrabrost  a  chytrost  na  bojišti. 

Jakmile  kníže  v  průvode  hlavářů  na  ulici  se  objevil,  lid  jej  uctivě  po- 
zdravoval, jemu  se  klaněl  a  k  ruce  mu  se  hrnul.  Kníže  ruce  nastavoval  i  nad- 
zdvihoval, děkoval  a  usmíval  se.  Dav  kolem  něho  a  za  ním  rostl.  Kde  kdo 
by),  všeho  nechával,  a  pospíchal,  aby  zvěděl,  jaké  heslo  bude  národu  vydáno. 

„Kako  si?"  otazovali  se  mnozí  hlasové  důvěrné. 

„Dobro,  děti.  Když  vy  se  dobře  máte,  co  by  mně  scházelo?" 

Došli  na  obyčejné  místo  poblíž  koňaku,  kde  pod  širokou  korunou  jilmu 
kníže  odpočívaje  přístupen  bývá  každému  Člověku  z  národa.  Tu  po  starodáv- 
ném způsobu  černohorském  naslouchá  přáním  a  tužbám  Černohorců,  radí,  kára, 
soudí.  Černohorcům  je  toto  místo  milejší  paláce  knížecího,  kde  jest  jim  vše 
příliš  uhlazeno  a  při  tom  těsno.  Když  kníže  usedl,  národ  utichl  jako  v  ko- 
stele a  stál  před  ním,  hlavy  maje  uctivě  obnaženy ;  očekával,  že  kníže  promluví. 

„Blaze  mi  je,"  ozval  se  kníže  zvučným  hlasem,  „když  vidím  věrný  národ 
Černohorský,  an  se  kolem  mne  shromaždYije  jako  dítky  kolem  otce.  Budeme-li 
se  stále  tak  navzájem  milovati,  lepši  Časy  zasvitnou  naší  těžko  zkoušené  vla«ti. 
Minou  doby  nejistoty,  hlavy  i  majetky  naše  budou  bezpečny,  vřava  válečná 
utichne,  handžár  černohorský  snaa  v  pochvě  zrezaví,  za  to  vsak  rádlo  vylešti 
se  z  půdy  úrodu  vynucujíc;  po  horách  našich  povinou  se  bílé  cesty  jako 
pentle,  po  nich  vesele  putovati  budou  kupci  s  kapsami  zlatem  nabitými ;  knče 
naše  budou  se  od  rána  do  večera  ozývati  zpěvy  řemeslníků,  pilně  pra&ci  svou 
vykonávajících.  Válka  přestane  dítky  naše  požírati.  Pusté  naše  hory  budou 
třikráte  tolik  zalidněny,  stáda  naše  pětkráte  se  rozmnoží  Černá  Hora  dobude 
si  vážnosti  vzdělané  ciziny  a  zemím  okolním  jako  byla  dosud  příkUdem  sta- 
tečnosti bude  vzorem  pokojné  práce.  Nežádám  od  vás  ničeho,  moji  Černohorci, 
než  abyste  se  spolehli  na  mé  vedení  a  důvěřovali,  že  bdě  i  sně  na  vaSe  blaho 
myslím.  Pracujte,  buďte  pokojni  a  varujte  se  všeho,  čím  byste  sousedům  našim 
zavdali  příčinu  nebo  záminku,  aby  si  na  nás  u  velkých  di-žav  evropských 
stěžovali  a  nás  před  nimi  zostouzeli  jako  rváče  a  buřiče.' 

Kníže  domluvil.  Lid  byl  tiŠŠí  nežli  na  počátku.  Nikdo  ani  nedýchal. 
Kníže  pocítil  trapnost  okamžiku,  hleděl  však  využitkovati  ho  ve  svůj  prospéch. 
Povstal,  aby  opět  odešel,  prve  nežli  se  někdo  v  opačném  smyslu  ozve.  Ale 
nežli  mohl  vykročiti,  Marko  Miljanov  vystoupil  na  obezďivku  kolem  jilmu  jako 
na  tribunu. 

v 

„Černohorci!"  zvolal,  „gospodar  se  mrzí  na  vás,  že  nejste  k němu  upřímní 
jako  jste  bývali  a  nepronáŠíte  svého  hlasu  svobodně  jako  druhdy.  Hle,  nechce 
vám  déle  dopřáti  své  přítomnosti  a  odchází!  Což  nevidíte  vznešenou  jeho  tvář, 
která  byla  jeŠté  před  okamžikem  jasná  a  blažená,  jak  se  náhle  zachmuřila  a 
hněvem  zardéla?  Usmiřte  gospodara,  povězte  bez  obalu  své  mínění  a  přání.** 
„Mluv  ty  za  nas,"  volal  lid,  „ty  lépe  umíS!** 
„Nemohu,  snad  bych  tlachal  néco,  oo  by  vám  bylo  na  odpor." 


Marko  Miljanov  a  knize  Nikola.  g3] 

„Ty  jsi  nAŠe  wdce  i  jazvk  nád.  Jako  ty  cítíá,  cítíme  my,  jako  ty  mluvíš, 
i  my  bychom  mluvili,  ale  všichni  najednou  nemAžeme/ 

,,Snad  se  mýlite.  Černohorci  I  Kdybych  Já  promluvil,  slovo  mé  neznělo 
by  mfrné  jako  zpěv  dirčí,  nýbrž  bouřlivé  {ako  hrom,  když  rachotí  od  Komn 
do  Lovéenu.  Ale  tím  bych  kazil  mírumilovné  plány  Jeho  Světlostí.  Kdybych 
já  se  slova  uial,  zvohil  bych :  Černohorci,  vám  ještě  doba  pokoje  nenadešla, 
vy  jste  svftj  boj  nedobojovali,  a  dokud  nedobojujete,  nesmíte  odpočívati.  Pro 
vás  není  mír,  děti  Černohorské,  vaším  úkolem  je  válka.  Vy  jste  bojovníci  svo- 
body, mstitelé  kfívdy  a  nesmíte  ustati,  dokud  knvda  nebude  vvhlazena  a  dokud 
svoboda  nebude  požehnáním  národů  -  Černohorci,  řekl  bych,  pohrdněte  již 
pouhou  myšlénkou  na  zženštilé  bohatství,  zAstaňte  jako  dosud  tvrdými  a  sil- 
nými! K  čemu  nám  bohatství?  Měkkých  podušek  nám  netřeba,  dokud  hlavy 
naše  bohatýrsky  si  hovějí  na  kameni.  Netřeba  nám  podajného  zlata,  posta- 
čuje nám  nepovolná  ocel  našich  handžárův  a  šavlí.  Netřeba  nám,  abychom  se 
myli  voňavými  vodičkami,  dokud  nám  dobře  sluší  pleť  od  slunce  osmahlá  a 
střetným  prachem  začazená.  Netřeba  nám  uznání  ciziny,  jíž  neznáme,  třeba 
však  nám  vlastního  vědomí,  že  jednáme,  jak  Černohorců  důstojno.  Byli  bychom 
dokonalejšími,  kdyby  nás  cizina  chválila  a  snad  velebila,  a  gnsle  naše  nás 
káraly?  Jsme  proto  zde,  abychom  Turky  svým  chováním  pHnutili  k  pochvale: 
Z  těch  Černohorců  stala  se  hodná  rája?  ProČ  otcové  naŠi  po  nešfostném  Ko- 
sovu uchýlili  se  na  tyto  hory?  Aby  z  nich  zlata  dobývali?  Nikoli!  Aby  v  nich 
měli  nedobytné  hradby,  za  nimiž  b^  uhájili  zbytek  srbské  svobody  a  samo- 
statnosti! A  nejen  aby  ji  sobě  uhájili,  nýbrž  abý  |í  všemu  srbskému  národu 
nazpět  dobyli!  Tak  by  k  vám,  Černohorci,  mluvil  bratr  váš,  Marko  Miljanov. 
A  snad  by  ani  tolik  nemluvil,  ale  bez  okolků  zvolal :  „Urá,  Černohorci,  za  mnou !'' 

Lid  propukl  v  nadšený  jásot. 

„Urá,  Marko,  veď  nás!'' 

Milci  knížete  bedlivě  stopovali  záchvěv  každé  brvy  svého  pána,  aby 
z  něho  vyčetli,  jak  by  se  mu  zavděčili  a  v  přízni  jeho  jeŠtě  více  se  zakotvili. 

Ivo  Rakov  přiskočil  k  Markovi. 

-Vydej  Šavli,  zrádče!** 

Marko  jej  opovržlivě  odkopl 

„Jen  gospodár  mAže  ode  mne  šavli  požádati,  neboť  jen  od  něho  jsem 
ji  obdržel  I**  ' 

rVydeJ  Čavli!**  zahřměl  kníže,  hněvem  se  neznaje. 

-Zde  jest." 

Kníže  ji  přijal  a  Rakovu  odevzdal. 

„OdvecFte  jej  kam  patří!**  kázal  ještě  a  kvapně  se  ubíral  do  koňaku, 
provázen  pouze  svými  příbuznými.  Mášo  a  Rakov  chopili  se  Marka,  aby  iej 
odvedli  ,kam  patři',  jak  se  kníže  vyslovil.  A  kam  by  patřil  nyní,  když  kníže 
schválil,  že  byl  nazván  zrádcem? 

Za  monastýrem  je  ve  skále  jeskyně,  v  jejímž  pozadí  černá  se  iícen  pro- 

Easti,  kam  Černohorci  metávali  zrádce  vlasti.  Sem,  na  tarpejskou  skálu  černo- 
orsKOii,  uvedli  kučského  vojvodu. 

„Pokřižuj  se!"  soptěl  Ivo  Rakov,  „ať  nezahyneš  jako  pohan!** 

„Oho!**  smál  se  Marko,  „tak  daleko  ieště  nejsme!  Dříve  bych  rád  slyšel 
svůj  ortel  smrti,  a  to  ze  spravedlivějších  ust,  nežli  jsou  tvoje!" 

„Perjanici,  přineste  okovy!"  kázal  Ivo. 

Uboným  pcrjanikům  nezbývalo,  nežli  tak  učiniti.  Ivo  Rakov  a  MáŠo 
Vrbica  sami  mu  těžké  řetězy  připjali  na  nohy  i  ruce,  načež  postavili  k  němu 
stráž  a  rychle  se  odklidili,  pozoru*jíce,  že  lid  je  proti  nim  rozlícen.  Uznali  za 
lepší  popíliti  za  knížetem  a  dmÝcnati  do  ohně  jeho  hněvu.  Kníže  byl  se  již 
zavřel  do  své  komnaty,  kam  nikdo  za  ním  nesměl.  Milci  usedli  na  práh  dveří. 

Ale  před  prahem  jeskyně  b^lo  živdji.  Všechen  lid  se  rozložil  pod  ní, 
nad  ní  a  kolem  ní.  Ti,  kteří  b^li  již  včera  přišli  a  rozbili  si  stany  n^  cetyň- 
ském  poli,  přenesli  je  k  jeskyni,  jejíž  okolí  proměnilo  se  za  nedlouho  ve  vo- 
jenský tábor.  Přivedly  gusláry,  poslouchali  a  zpívali  junácKé  písně,  a  }imi  roz- 
něcovali bojovné  nadšení,  které  v  nich  Marko  vyvolal.  ' 

Všichni  si  umínili,  že  se  od  Marka  nehnou,  dokud  mu  nebude  dáno 
zadostuČinění.    Očekávali,  že  hněv  knížecí  brzy  mine,  ale  v  očekáváni  tom 


632  Paulina  Felffiaki. 

minal  dncSek  a  nadešel  zítřek,  a  z  konakn  nepřicházela  žádná  zpráva,  2e  go- 
spodár  Marka  k  sobě  zve,  aby  mu  mezi  Čtyřma  očima  pověděl,  ie  nad  něho 
nemá  Černohorce. 

Marka  navštívili  ve  vazbě  neistarfií  vojvodové,  po  nich  pfíšel  sám  v)a- 
dyka  Hilarion.  Tak  minul  i  druhý  den  a  vzefiel  třetí.  Od  jeskyně  nehnula  ae 
živá  duSe,  ale  lid  byl  tichý  a  véžný.  Guslaři  nehudl i  a  nezpívali,  jeden  a  drn* 
hým  nemluvil,  každý  v  dumavěm  napjetí  očekával,  jaký  bude  konec  Nikdo 
již  nedoufal,  že  by  ae  kníže  umímil. 

Bylo  již  třetího  dne  pod  veccr.  když  kníže  zticha,  opatrně  a  nesměle 
otevřel  dvéře  svého  kabinetu.  Na  pránu  seděli  jeitě  milci  jeho,  a  nevedlo  se 
jim  tu  Špatně.  Dali  si  sem  přinésti  koberce,  víno,  kávu,  a  libujíce  si  na  von- 
ných papiroskách,  dorozumívali  se  více  pohledy  nežli  slovy. 

„Co  tu  chcete,''  tázal  se  kníže,  jako b v  jich  neznal. 

„Chceme  na  tomto  prahu  za  Vaši  Svetlosf  umříti,  bude-li  třeba  *^ 

,Kde  je  Marko?** 

„Leží  spoután  v  jeskyni  nad  monastýrem  a  Čeká  na  ortel  Vaší  Světlosti.*^ 

Kníže  \'yběhl  z  koňaku.  Zarazil  se,  vida  tisíce  Černohorců  kolem  mo- 
nastýra.  Nevítali  ho  jako  jindy  neusmívali  se  naň  věrným  úsměvem,  odvraceli 
se  a  dělali,  jakoby  ho  nepozorovali 

Kníže  došel  na  práh  jeskyně.  Marko  Miljanov  povstal  a  pokročil  mu 
vstříc  tak  hbitě,  jak  mu  těžké  okovy  dovolovaly. 

rDobro  došel,  gospodáru,  v  mé  nové  domácnosti  !-* 

„Jdu  ti  oznámit  ortel. ** 

„Jsem  připraven  jej  vyslechnouti." 

„Ale  třeba  ortel  i  podepati  a  ty  neumíš  ** 

„Udělám  tři  křížky  anebo  po  turecku  kaňku  palcem  ** 

gPoiď  tedy  se  mnou!** 

Kniie  sám  Markovi  okovy  sňal  a  vySel  z  jeskyně  veda  se  s  Markem 
za  ruku.  Národ  překvapen  šťastným  obratem  spustil  najednou  řev,  aŽ  se  na 
míli  cesty  rozléhalo.  Černohorci  se  vrhali  oběma  k  nohám  a  volali:  ,Jen  vy 
dva  buďte  svorni  a  Černá  Hora  bude  spasena!** 

Kníže  uvedl  Marka  do  koňaku  a  zde  teprve,  když  mu  stál  samoten  tváří 
v  tvář,  pojal  jej  srdečně  za  obě  ruce. 

^Marko,"  počal,  avšak  voj  voda,  vida,  že  se  chce  omlouvati,  jej  šetrné 
předešel. 

„Jsem  opět  svobodný  Černohorec?- 

„Ó  nikoli!  Zde  u  sebe  tě  uvězním  a  nepustím,  dokud  tě  nenaučím  Číst, 
abys  uměl  přeslabikovati,  až  opět  obdržíš  pĎhon,  a  psát,  abys  uměl  podepsati 
si  ortel  smrti.-* 

By]  pak  vězeň  knížete  Nikoly  hostem  jeho. 


Paulina  Felíňská. 

List  ze  života  polské  společnosti. 

(Dokonřeiii.) 

Zatím  dély  se  v  srdci  spanilomyslné  Paulinky  dosti  ne- 
předvídané převraty.  Nad  propasti  sricených  plánů  procítila  trpkou 
skutečnost  již  dokonale.  Poznenáhla  přestala  počítati  s  nemožnosti, 
nešléstím  uštvaný  cit  její  počal  nabývati  rovnováhy  s  rozumem. 
Páně  Szemeszova  ryzost,  otevřenost  a  zjevná  oddanost,  jakož 
i  domluvy  přátel  a  jen  násilně  stlumené  přáni  matčino  počalo  ji 
myšlénkami  přibližovati  k  Adamovi  a  smiřovati  ji  poznenáhla 
s  myšlénkou,  že  by  státi  so  mohla  družkou  na  dráze  jeho  života. 
Takou  počala  se  jeviti  po  návrate  z  Kyjeva. 


PftiiUita  PelifiBki.  633 

Ostatně  sám  pan  Szemesza  choval  se  k  Paulince  nesmírně 
jemně,  ano  ujistil  jí,  že  hotov  jest  ustoupiti,  jestliže  spatři  v  tom 
podmínku  jejího  štěstí.  Ton  i  zpfisob  listu  jeho  byl  takový,  že 
dívka  při  rovnováze  myšlének  nemohla  již  pochybovati  o  vzácné 
opravdivosti  Adamově,  proniklé  hloubkou  skutečně  ideální  lásky. 
Zračilo  so  to  zjevně  ve  všech  jeho  listech,  ve  všem  jeho  chování. 

Zdá  se  tedy.  býti  na  biledni,  že  vytrvalá  ušlechtilosf  Ada- 
mova zmohla  vedle  jiných  okolností  Paulinku,  kteráž,  jak  již  výše 
bylo  podotknuto,  dávno  cítila  k  němu  upřímnou  náklonnosf,  tlu- 
menou jen  zájmem  matky  na  SibiH  strádající.  Smířila  se  tedy 
konečně  a  k  naléhavému  dotazu,  jaké  jest  rozhodné  její  mínění, 
odpověděla  slovy  tklivými,  že  ochotna  jest  ráda  podati  ruky  své 
panu  Adamovi,  a  to  tím  spíše,  jelikož  spatřuje  v  tom  splněni 
jedné  z  předních  tužeb  matčiných. 

V  obšírném  listě  k  nastávajícímu  svému  choti  odhaluje  pře- 
dešlou rozháranost  své  duše,  zoufalé  zmítáni  myšlenkové  a  ne- 
ovládání ^vlastního  svého  rozumu.  Omlouvajíc  se  prosí  —  za  od- 
puštění ! 

Za  nedlouho  potom  činěny  přípravy  ku  sflatku,  kterýž  ko- 
nati se  měl  v  době  nejkratší.  Matka  zpravena  o  tom  ihned  a 
26.  listopadu  stanuli  snoubenci  před  oltářem  v  nepatrné  dědině, 
v  Niči  Teta  Zubková  zastupovala  matku,  k  oltáři  vedl  nevěstu 
bratr  Alois.  Hned  po  obřadech  kostelních  napsali  novomanželé 
své  matce  několik  slov  útěchy,  k  nimž  Paulinka  přiložila  haluzku 
ze  snubního  věnce  svého. 

,Moje  matko!"  piše  Adam,  „nabyl  jsem  již  úplného  práva 
dáti  Ti  to  drahé  jméno.  Před  chvílí  přísahali  jsme  sobě  s  Pau- 
linkou  věrnost  až  do  smrti.  Jsem  nejštastnějším  z  lidí,  nebot  druhé 
Paulinky  hledal  bych  na  světě  marně.  Dobrý  Bůh,  určiv  mně  ji 
za  společnici  života,  chtěl,  aby  i  můj  život,  dosud  tak  smutný  a 
prázdný,  zakvetl  útěchou  a  radostí . . .  Přislibuji  Ti  před  Bohem, 
jenž  Čítá  v  hlubinách  srdci,  že  štěstí  Paulinčino  bude  až  ke  hrobu 
předmětem  všech  mých  snah.  Doufám,  že  mně  Bůh  dopomůže 
k  uskutečnění  tohoto  nejvřelejšího  toužení  mé  duše.  Kéž  by  mně 
též  dopomohl  třebas  největší  obětí  odvděčiti  se  Paulince,  anděli 
života  mého,  za  štěstí,  jehož  se  mně  uděluje,  a  státi  se  hodným 
té,  která  život  svůj  s  mým  spojila ..." 

Následuje  přípisek  Paulinčin:  „Nejdražší  matinko!  Pravda-li, 
že  jsi  se  za  nás  modlila  v  okamžiku  slavnostní  naší  přísahy?... 
Ó  jak  vděčná  jsem  Bohu,  že  mně  Adama,  a  ne  koho  jiného  za 
muže  dáti  ráčil,  nebot  náklonnosf  jeho  k  Tobě  jest  mi  rukojmím, 
že  srdce  dceřino  se  srdcem  ženy  nikdy  nebude  nuf:eno  válčiti.  Po- 
drobnosti o  našem  sňatku  přislíbila  dopsati  Tobě  pí.  Vladislavova, 
posýlám  Ti  tedy  jen  haluzku  z  dívčího  svého  vínku  a  k  nohám 
Tvým   klesám  ještě  jednou  prosíc  o  posvátné  požehnání  Tvé." 

Matka  předvídajíc  ve  sňatku  s  Adamem  štěstí  dceřino,  ne- 
mýlila se.  Jestliže  skaleno  bylo  později,  dělo  se  to  jen  sběhem, 
smutných  okolností,  jimž  vůbec  celá  rodina  podléhala.  Záhy  po 
sňatku  usadili  se  novomanželé  v  Zalíně,   dědině  pěkně  položené 

SlovABský  ■bornik.  53 


634  Paulina  Felifiski. 

v  Polesku.  Dvorek  jejich  dřevěný  vězel  mile  uprostřed  selských 
chat  a  sosen.  Šlo  tam  vše  skromně,  bez  přepychu,  ale  to  ne- 
ohrožuje štěstí  rodinné,  kteréhož  se  jim  njnii  v  plné  míře  dostá- 
valo. Přála  tomu  zejména  ta  okolnost,  že  Paulinka  jsouc  obe- 
znalá s  praktickým  hospodařením,  vdechla  do  celého  hospodářství 
vzácný  lad.  Dokonale  pochopovala  nyní  povoláni  své  jako  žena, 
i  není  bez  významu,  že  od  okamžiku,  kdy  muži  přísahala  u  oltáře 
věrnost,  neztrpčovala  život  jeho  vlastními  stesky.  V  jejich  listech 
nenalézáme  již  ani  stopy  předešlého  výhradního  stanoviska  jejího 
k  matce.  Dotýkala  se  nyní  věci  těch  jen  zdaleka  a  jemně,  ač  nikdy 
nepřestala  blouzniti  o  přiblíženi  se  k  matce.  Oddanost  její  k  muži 
byla  upřímná,  vřelá,  posvátná.  Týž  poměr  jevil  se  stále  též  v  ci- 
tech Adamových  k  Paulince.  O  všem  tom  věděla  matka,  i  nebude 
tedy  s  podivením,  jestliže  podotkneme,  že  také  její  dopisy  nabraly 
přídechu  jasnějšího  —  pokud  možno  bylo  dopisům  ze  Sibiře. 
Proniká  je  tatáž  dojemná  tklivosf  jako  dříve,  jen  že  více  v  nich 
klidu  a  smíru.  Tak  píše  ve  květnu  r.  1841.: 

j, Z  místních  novinek  sděluji  Tobě,  že  již  přiletěly  k  nám  — 

vrány ! ! !  Chce  se  Ti  snad  do  smíchu  —  ale  to  nikterak  není 
k  smíchu.  Jsouf  ony  první  ptáci  vracející  se  s  vesnou,  a  proto 
jsou  zde  vítány  s  takou  radostí,  jak  u  nás  prvosenky  v  lesích. 
Vrána  tedy  jest  prvosenkou  berezovskou.  Hodný  to  svého  kraje 
kvítek  ... 

Již  tři  léta  míjejí,  co  snáším  rozloučení  od  Vás...  Co  vy  nyní 
činíte,  mé  dítky  n)ilé,  nyní,  kdy  já  sedím  schoulena  u  stolku, 
podkuřujíc  stále  více  své  ozáblé  nohy?  Snad  sázíte  stromky  ve 
Vaší  zahradě?  Ale  ne;  na  to  již  pozdě,  jsou  zajisté  již  lístky  na 
stromech.  Snad  tedy  sejete  na  záhonech,  aneb  alespoň  sázíte 
květiny?  Ale  ne:  vy  spíte  ještě,  či  sotva  protíráte  si  oči,  nebot 
teprve  sedmá  na  hodinkách,  a  u  vás  je  zajisté  mnohem  časněji . . . 
Přeji  Vám  tedy  veselého  jitra,  mé  milé  dítky,  chutného  čaje, 
krásného  dne,  příjemného  večera,  spokojenosti  v  domě  a  klidu 
v  duši.  Kéž  Vám  pěkně  zazelenají  se  lány  Vaše  a  kyprou  Vás 
obdaří  sklizni;  kéž  bohatě  rodí  Vaše  sady...* 

Líbezný  ton  takových  listů  mluví  sám  za  sebe,  i  není  pochyb- 
nosti, že  naň  měla  vliv,  vedle  urovnanějších  poměrů  rodinných, 
také  zpráva  o  carském  sňatku,  v  jehožto  sledech  po  celé  Rusi 
očekávány  rozličné  projevy  milosti  —  amnestie. 

„Dnes  oslavujeme,"  píše  matka  z  Berezova,  , zasnoubení  ca- 
reviče,  modlíme  se  za  jeho  budoucí  štěstí.  Zvony  bijí,  obyvatelé 
svěřují  sobě  rozličné  paragrafy  manifestu,  každý  hledaje  v  ném 
něco  pro  sebe." 

Ale  v  manifestu  nenalezla  paní  Feliňská  ničeho,  co  by  splnilo 
vřelé  její  naděje,  upadla  znovu  v  krutou  zádumčivosf.  Čekala  jen 
stále  na  příjezd  nové  pošty  a  nové  zprávy  o  udělených  milostech... 

Tu  z  nenadání  došel  list,  krátký,  ale  přeutěšený: 

„Mé  drahé  dítky!  Padněte  na  kolena  a  poděkujte  Bohu  za 
jeho  veliké  milosrdenství  k  nám.  V  té  chvíli  obdržela  jsem  papir 
dovolující  mně  opustiti  Berezov  a  přestěhovati   se  do  Saratova. 


Paulina  FeliňBká.  635 

Za  tri  dni  dám  se  na  cestu  a  stále  budu  se  blížiti  k  Vám,  až  ko- 
nečně zdržím  se  ve  vzdálenosti  několika  set  mil  od  Vás,  ve  kra- 
jině teplé  a  oplývající  bohatstvím  přírody.  Hlavu  mou  proniká 
taký  nelad,  že  nejsem  s  to  více  psáti." 

Jak  ze  slov  těchto  vysvitá,  nebyla  dána  paní  Feliňské  milost 
úplná;  ale  i  to,  že  směla  vyhnanství  tráviti  blíže  své  otčiny,  pod 
nebem  teplejším,  lahodnějším  a  přístupnějším,  bylo  změnou,  která 
celou  rodinu-  naplnila  dávno,  velmi  dávno  nepocítěnou  radosti. 

Ale  bohužel,  ani  nyni  ještě  nebyl  dopit  kalich  hořkosti  ro- 
diny FeliĎských.  Paulinka  dostala  se  sice  k  matince  —  ale  způ- 
sobem zcela  nepředvídaným,  protkaným  opět  spoustou  bolestných 
sklamáni . . .  Kromě  toho  zkalily  i  první  okamžiky  potěšení  smutné 
příhody  rodinné  Zemřel  strýc  Wendoi-flf,  u  něhož  byla  dobře 
opatřena  babička,  roznemohla  se  Paulinka . . .  Tím  pouC  dítek 
do  Saratova  nemohla  se  tak  rychle  uskutečniti,  jak  si  zajisté 
všickni  přáli.  Čensný,  bratr  Paulinčin  a  životopisec  její,  spatřil  se 
toho  času  s  ní  naposled.  Připravovali  se  tehdáž  na  cestu  k  matce, 
a  když  sPaulinkou  se  loučil,  pověděla  mu  srdečně:  „do  widzenia 
u  mamy!"  Ale  na  této  zemi  se  ,u  mamy"  již  neviděli.  Čensný 
nesetkal  se  již  nikdy  se  svou  sestrou  Paulinkou. 

Leč  vrafme  se  k  věci  —  k  epilogu  rodinného  dramatu  Fe- 
liňských. 

V  jeseni  téhož  roku,  kdy  mysl  všech  a  také  Adamova,  vřele 
byla  zaměstnána  návštěvou  matky  v  Saratově,  kdy  všechny  pře- 
kážky snažili  se  co  nejrychleji  odstraniti,  aby  padli  sobě  v  náručí 
po  tak  dlouhém  i  bolestném  odtržení . . .  zcela  nepředvídaná  okol- 
nost podemlela  rázem  činěné  přípravy  a  dala  veskrz  nový  směr 
běhu  sudby.  Paulinka  přiblížila  se  k  matce ...  ale  jakým  způsobem ! 

Jednoho  dne  zatknut  manžel  Paulinčin  a  zavezen  do  Vilna 
před  vyšetřující  kommissi !  Paulinka  nedbajíc  své  choroby,  sledo- 
vala svého  chotě  a  přibyla  s  ním  téměř  současně  do  Vilna.  Hrozná 
to  katastrofa  u  přirovnání  k  tomu,  co  vše  se  dělo  v  jedné  a  téže 
rodině  již  před  tím!  Nemáme  o  tom  již  listů  Paulinčiných,  ani 
matčiných,  ale  tehdáž  přebývala  ve  hlavním  městě  poetické  Litvy 
Zoška,  sestra  Paulinčina,  kteráž  v  obšírném  dopise  líčí  nové  strasti, 
vzešlé  na  pokoseném  i  tak  již  životě  dívky  „zdolané".  Aby  sama 
psala  dopisy  o  nových  bědách  —  k  tomu  se  již  Paulince  sil  ne- 
dostávalo. 

Leč  vizme,  jak  sestra  Zoška  líčí  průběh  věcí. 

„Záhy  po  mém  příjezdu  do  Vilna  vchází  k  nám  Paulinka. 
Zjevení  její  vyvolalo  spíše  výkřik  zděšení  než  radosti :  chvějící  se 
kroky,  bledosC  sochy,  zármutek  plný  čarovného  výrazu  klidu  a 
odhodlanosti,  čímž  se  vyznačovala  vždy,  činily  ji  podobnější  duchu, 
než  bytosti  žijící.  Po  steskuplném  přivítání,  ptala  se,  nevíme-li 
kde  jest  Adam,  nebof  chorého  jej  vyvezli  v  noci  a  nedovolili  jí 
ani,  aby  na  cestě  mu  byla  společnicí;  jede  tedy  v  jeho  sledech, 
ale  slyší  jen  cestou,  že  velice  onemocněl,  tak  že  pochybují,  pri- 
vezou-li  jej  živého.  Slyšíc,  že  ničeho  nevíme  o  losu  Adamově, 
odebrala  se   k  místním   úřadům   a  obdržela   svolení  setkávati  se 


636  Paulina  Feliňská. 

s  ním  na  několik  minut  ve  vezení,  ve  dnech  vrchností  naznače- 
ných. —  Podzimní  čas  stával  se  čím  dále  tím  citlivějšíru,  Pau- 
linka  byla  nucena  nejednou  dlouho  čekati  ve  chladu,  než  ji  k  muži 
pustili,  z  čehož  se  nastudila  a  začala  kašlati.  Po  několika  týdnech, 
když  se  vyšetřování  skončilo,  povoleno  jí  vzíti  chorého  muže 
k  sobe  . . .  Paulinčin  kašel  krví  smíšený  znepokojoval  nás,  a  jelikož 
mně  jediné  dovoleno  bylo  vcházeti  k  nim  a  vycházeti  k  vůli  ob- 
sluze obou,  odběhla  j?em  k  doktoru  Mianowskému,  jenž  nás  ujistil, 
že  kašel  pomine . . .  Když  Adamovi  ohlášen  dekret  odsuzující  jej 
do  vyhnanství  do  Chersonu  a  Paulinka  rozhodla  se,  že  jej  bude 
provázeti,  doporučil  jí  Mianowski  mořské  koupele,  čímž  nás  do- 
konale přesvědčil,  že  její  choroba  není  prsní. 

Po  ohlášeni  rozsudku  a  když  rozhodly  jsme  se,  že  obě  bu- 
deme provázeti  Adama  do  vyhnanství,  musila  ubohá  Paulinka 
znovu  vstáti  z  lůžka,  aby,  nedbajíc  chladu,  vynasnažila  se  vymoci 
pasy  pro  nás  a  zároveň  svolení,  abychom  v  jednom  povozu  s  Ada- 
mem mohly  cestu  konati.  Civilní  gubernator  obořil  se  na  ni  pro 
tento  návrh  a  odmítnul.  Znavená  a  usouzená  Paulinka  položila 
se  opět,  ale  mne  po.«?lala  s  touž  prosbou  hledati  štěstí . . .  S  bijí- 
cím srdcem  vešla  jsem  do  audienčního  sálu  gubernatorova;  če- 
kala jsem,  zhnětena  zvědavými  pohledy  služebnictva  a  jiných  pro- 
sebníkův,  jakož  i  starostlivá  jsouc  o  to.  jakým  jazykem  se  mám 
ozvati.  Dočekala  jsem  se  konečně  výslechu  a  promluvila  jsem 
francouzsky,  ale  ačkoliv  se  na  mne  nehněvali,  odbyli  mou  prosbu 
žertíky.  * 

Zoška  obdržela  svolení  teprv  oklikami  a  vlivem  cizích  osob, 
načež  líčí  další  události  takto:  „Od  výjezdu  z  Vilna  až  ku  poštojní 
stanici,  na  statku  někdy  Szemeszů,  setkávali  jsme  se  se  známými 
a  srdci  přátelskými.  Dávní  služeBníci  Adamovi,  jimž  on  svým 
nákladem  poskytoval  vychování  a  jež  zbavil  nevolnictví,  čekaU 
úmyslně  na  jeho  průjezd,  aby  se  sním  rozloučili.  Na  poštách 
nechtěli  přijímati  od  nás  „průhonův",  ačkoli  na  nás  bylo  do- 
pláceti všady  za  pár  koní,  ježto  vláda  platila  pár  druhý.  Sousedé, 
bratr  a  přátelé  Adamovi  čekali  již  ode  dvou  týdnů  na  štaci  nej- 
bližší jeho  domu  ...  A  tolik  cestovních  potřeb  připravili,  že  se 
to  vše  ani  do  povozu  nevešlo.  Žandarm  jedoucí  s  námi  rozne- 
mohl se  na  cestě  z  obžerství  a  piti,  nebof  nebylo  nedostatku  ni 
vína.  ni  zvěřiny,  ni  uzenin  litevských ...  Na  hranici  gubernie 
chersonské  majetník  pošty  počastoval  nás  bohatou  večeří  a  vlast- 
ními koňmi  dále  vypravil.  Na  další  cestě  až  do  Kyjeva  vše  bylo 
cizí.  Paulinka  po  celé  cestě  byla  nezdravá,  ale  stále  jevila  vytrva- 
lost a  trpělivost,  mužně  snášejíc  obtíže  cesty.  S  bijícím  srdcem 
blížili  jsme  se  ke  Kyjevu:  tam  přebývali  Julek  a  Viktorka!.-- 
Dověděli  jsme  se  o  smrti  babičky,  která  zesnula  v  čase  pobytu 
Paulinky  ve  Vilně.  Paulinka,  která  ctila  a  milovala  babičku,  ve- 
lice byla  pohnuta  touto  zprávou,  a  nemohouc  vstáti  z  lůžka,  aby 
šla  do  kostela,  dala  mně  rubl,  abych  zamluvila  za  její  duši  smu- 
teční mši  svatou . .  Kněz  domyslil  se  zajisté,  že  to  groš  vdoví, 
noboC  z  vlastního  popudu  přislíbil  sloužiti  tři  mše  svaté. 


Pattlina  Feti&ká.  637 

V  Kyjeve,  jako  v  každém  gubernijním  mésté,  ohlásil  žandarm 
náš  příjezd  policinislrovi.  Policraistr,  nedbaje  toho,  že  jediný  Sze- 
niesz  byl  vézněm  politickým  a  že  cestovali  jsme  se  zvláštním 
pasem,  poručil  nás  všecky  držeti  v  arestu,  nedovoluje  nám  s  ni- 
kým se  viděti.  Mamé  byly  naše  objasnění  a  prosby . . .  Nazejtri 
dopsala  Paulinka  Julkovi,  aby  také  on  učinil  vše  co  možná  a  tak 
nám  konečně  dovoleno  viděti  se  s  nimi.  Ale  nepopřáno  nám  mnoho 
času  a  brzy  musili  jsme  se  vyrvati  z  jejich  objetí. 

Po  dlouhé  a  únavné  cestě,  jednak  saněmi,  jednak  vozmo 
konané,  dojíždíme  konečně  do  Chersonu  v  noci . .  .** 

V  Chersoné  činili  , nejmladší*  vyhnanci  ihned  potřebné  pří- 
pravy k  trvalému  pobytu.  Šlo  především  o  to,  aby  bylo  možno 
žíti  ze  skrovných  prostredkův,  jež  Szemeszovi  po  tolika  pohro- 
mách a  tolikerém  dobrodiní,  jiným  lidem  poskytovaném,  zůstaly. 
Tu  opět  hospodářský  duch  Paulinčin  předcházel  vše.  Uspokojila 
se  nepatrným  bytem  a  sříkala  se  všeho:  šatila  se  prostě  a  ne- 
vycházela téměř  nikam,  a  to  lim  spíše,  jelikož  pro  chorobu  mnohdy 
po  celé  dni  v  lůžku  zůstati  byla  nucena.  Choí  všemožně  hleděl 
hmotný  nedostatek  odčiniti.  Byl  dovedný  malíř,  ale  mnoho,  jak 
lze  předvídati,  nevydělal.  Budiž  podotknuto  mimochodem,  že  vy- 
maloval podobiznu  gubematora  Pestela,  kterýž  choval  se  k  němu 
laskavě  a  snažil  se  býti  mu  prospěšným,  což  se  později  také  stalo, 
zejména  též  prostřednictvím  knížete  Voroncova.  Bezplatně  vy- 
maloval též  pro  chersonský  kostel  Matku  Boží.  Modelem  byla  mu 
sama  Paulinka. 

Paulinka  podléhajíc  radě  lékařově,  jakož  i  naléhání  ostat- 
ních, odebrala  se  do  mořských  lázni  při  Černém  moři,  což  zdraví 
její,  tak  značně  sešlé  v  poslední  době,  opět  poněkud  napravilo. 
Navrátivši  se  do  Chersonu,  potěšena  byla  zprávou,  že  chotí  po- 
voleno tráviti  vyhnanství  v  —  Saratově. 

Tedy  posléze  stalo  se!  Paulinka  nenechala  se  již  ničím 
zdržeti,  ani  lékařovými  výstrahami,  což  konečně  změnilo  i  mínění 
doktorovo,  který  správné  se  domýšlel,  že  zdržování  dítěte  tak 
vroucně  milujícího  od  návštěvy  více  by  mohlo  zdraví  jejímu  uško- 
diti než  cokoli  jiného.  A  odkládati  s  odjezdem  bylo  tím  nesnad- 
nější, jelikož  nedaleko  již  bylo  do  podzimních  slot.  Prostředky 
na  cestu  poslala  ze  Saratova  matka ! . . . 

Stůjž  zde  nyní  závěrek  Hčení  sestry  Zošky:  „Konečně  28.  října 
přijíždíme  do  Saratova,  jisti,  že  matinka  příjezdu  našeho  neoče- 
kává, neboť  jsme  ji  o  výjezdu  zprávu  nepodali,  nechtíce  ji  zne- 
pokojovati. Leč  dobrá  paní  Fadějevová,  gubernatorová  Saratovská, 
dověděvši  se  cestou  úřední  o  dni  našeho  příjezdu,  oznámila  to 
matce,  kteráž  jíž  vše  k  našemu  přijeti  připravila  a  již  od  několika 
dni  nás  očekávala. 

Proto  jakmile  jsme  stanulí  nedaleko  matčina  domu,  doptá- 
vajíce se  na  její  byt,  ona,  hledíc  z  okna  a  domyslivši  se  nás,  vy- 
běhla nám  v  ústrety.  Radost  naše  neměla  mezí;  ale  matinka  vrhajíc 
se  v  náručí  své  chvějící  se  Paulinky,  slzami  se  zalila.  Paulince 
plynou  slzy  nezkalené  radosti,   leč  raatince  utkvěl  na  ní  bolesti- 


638  Paulina  Feliňská. 

plný  zrak;  podpírá  ji,  aby  neklesla,  vede  ke  křeslu,  ale  spatřuje, 
že  ani  seděti  nemá  sil.  Vede  ji  tedy  k  lůžku,  ruce  její  slzami  za- 
lévá, jak  malé  dítko  jí  hýčká  a  libá.  Paulínka  navzájem  k  lůnu 
matky  své  se  tulí,  ruce  i  kolena  celuje,  vyschlá  svá  ramena  na 
šíje  jí  zavěšuje ...  Po  tolika  letech  poprvé  zas  pocítila  se  dítě- 
tem. Paulinka  nevstávala  z  lůžka  nékolik  dní,  ale  radost,  klid, 
štěstí  rozlily  se  po  její  tváři.  Znenáhla  začala  vstávat  i  zotavo- 
vati se,  a  maminka,  čím  více  zvykala  seslabení  Paulinčinu,  tim 
více  předvídala,  že  to  vše  mine  a  že  ji  péčí  svou  oživí.  A  sku- 
tečně! Paulinka  přicházela  k  tělu,  omladla,  ano  vzhledu  jejímu 
vracel  se  půvab,  jak  to  nebylo  již  dávno  před  tím,  tak  že  sama 
počala  doufati,  že  navrátí  se  jí  zdraví. 

A  tak  den  po  dni  uplynul  i  měsíc  šestý ;  nám  stále  bylo  lépe, 
stále  šfastnějšími  jsme  byli.  Nadešly  svátky  velkonoční  a  stav 
Paulinčin  přiblížil  se  k  rozhodnému  okamžiku  požehnání  stavu 
manželského.  Minula  klidně  Velká  noc  a  nastala  Neděle  provodní, 
kteráž  připadala  v  tom  roce  na  19.  května.  Byly  to  zároveň  na- 
rozeniny Viktorčiny,  Po  obědě  poslala  mne  maminka  ke  známým, 
odkud  pozdě  se  vrátivši,  zastala  jsem  všechny  jak  obyčejné  v  po- 
koji u  Paulinky.  Mne  tam  však  nepřipustili,  kázali  jen  modliti  se. 
Paulinka  vzdychá  bolestně,  maminka  uplakaná  vybíhá,  shánějí 
doktory,  běhají  do  lékárny,  až  posléz  maminka  děkujíc  Bohu, 
nese  novorozeňátko  na  rukou  a  mně  je  k  opatrování  oddává. 
Sama  vrací  se  k  Paulince.  Ale  brzy  na  to  opět  rozléhá  se  pláč 
a  sběh.  Slyším  Paulinčin  hlas:  .umieram,  umieram!*  Dvě  ho- 
diny po  zrození  synáčka,  nebylo  již  naší  Paulinky;  ten  anděl 
utrpení  —  utrpením  život  zapečetil. 

Tělo  její  bylo  tak  krásné,  že  dle  slov  sesivělého  kněze  predsvit 
nebes  zářil  v  její  tváři  i  vyznal,  že  nikdy  tak  krásné  zesnulé  ne- 
viděl. Množství  lidí  navštívilo  její  pozůstatky  a  všichni  jako  na 
světici  s  podivením  k  ni  hleděli." 

Zalozpěv  doznívá.  Nemáme  již  mnoho  dodati. 

Od  okamžiku,  kdy  milenou  Paulinku  položili  k  věčnému  od- 
počinku, lehl  na  celou  rodinu  ponurý,  posupný  klid.  Největší  je 
bolest  tichá !  Poumírali  jeden  po  druhém,  nenalézajíce  ani  zbylé 
dni  trpké  pouti  životem  vystlané  růžemi.  Matce  bylo  strádati  ne- 
dostatkem téměř  do  posledního  dechu  Aby  uchránila  potřeby 
životní,  vrhla  se  na  psaní  památníků,  v  nichžto  zachovala  trvalé 
pstmátce  srdcejmoucí  události  svého  sibiřského  vyhnanství.  Líčení 
paní  FeliĎské  cituplností  svou  vyniká  nad  jiné  práce  toho  druhu. 
Bratr  Paulinčin,  Sigmund  Čensný,  pozdější  arcibiskup  varšavský 
a  životopisec  matčin  i  sestřin,  také  strádal  ve  vyhnanství  dvacet 
let ! . . .  Nadešly  sice  okamžiky  milosti  s  právem  návratu  k  rodným 
prahům,  ale  stalo  se  to  —  pozdě.  Květy  života  dávno  již  po- 
šlapány, vše  osení  útěchy  zničeno.  Nejdražší  dítko  utrpení  vyrváno 
ze  středu  jejich  navždy... 

„Šest  měsíců,"  dí  matka  k  závěrku  svých  vzpomínek,  „kteréž 
jsme  spolu  ztrávilí  po  tak  dlouhém  odtržení,  byly  jaksi  dlouhým 
rozloučením   na  dráhu   k  věčnosti.   Těch   šest  měsíců  byly  oběti 


r 


Pánlina  Felifiská.  639 

skolotané  bouřemi  života  jaksi  odpočinkem  připravujicim  k  téžké 
chvíli . . . 

Čas  pěkný,  sucho,  dosti  teplo.  V  domácím  našem  kruhu,  se 
Zoškou  a  Szemeszem  odebrali  jsme  se  na  procházku  za  město, 
společné  jsouce  vedení  —  k  mohylce ! . . .  Tof  návštěva  k  té,  již  jsme 
nedávno  ztratili  z  očí.  Kdo  klečel  někdy  pH  mohyle  milované 
osoby,  ten  jediný  porozumí  slzám,  jež  vynucuje  sirotenství  duše. 
A  přece,  zde,  na  jejím  hrobe,  lehčeji  je  než  kdekoli  jinde.  Slza 
splývající  na  čerstvou  mohylu  zdá  se,  jakoby  pronikala  až  k  ní, 
jakoby  byla  tlumočníkem  srdci,  jež  bíti  navždy  přestalo,  a  ona 
musí  zajisté  pocifovati  sblížení  se  pozůstalých  srdci  k  ní  a  odpo- 
vídati láskou  za  lásku. 

Jak  tu  ticho,  jak  klidně ! . . . 

Než  jsme  opustili  Saratov  navždy,  umyslili  jsme  jakoukoli 
památkou  označiti  místo,  kde  spočívají  pozůstatky  Paulinčiny, 
a  ačkoliv  je  známo,  jak  jsou  všeliké  pomníky  pomíjející,  cítí  srdce 
přece  úlevu  prodlužujíc  její  památku  alespoň  několika  chvílemi. 
Sloup  z  kamene  hor  zdejších,  na  nějž  položil  muž  prostý  nápis, 
jméno,  den  narození  a  smrti  —  tof  vše,  čím  vybavili  jsme  přítel- 
kyni duší  našich.  Snad  někdy  příbuzný  neb  rodák,  zahnaný 
k  těmto  stranám,  přečte  to  jméno,  vzdychne  a  zašeptá  otčenáš 
za  její  duši.  Brzy  spočinou  pod  hroudami  také  srdce,  v  nichž 
obraz  Paulinčin  dosud  tkví ...  A  snad  ušetří  motyka,  kopající 
příbytek  pro  nového  příchozího  tu  zemi  svěřenou  ochraně  kamen- 
ného strážce,  a  kosti  její  užijí  klidu,  jehož  duše  —  neměla.* 

Anděl  lidskosti  skláni  palmu  a  lká  hlasitě . . .  Ale  Čím  jest 
lkáni  lidskosti  proti  štěkání  a  vytí  dravcův?  I  před  obrazem  ta- 
kové velebnosti  ušklíbnou  se  jizlivě,  radujíce  se  nad  troskami  je- 
jich zásadami  zhanobené  lidskosti!  Úděl  a  povolání  lidskosti 
zvrhnou  zlou  theorií,  vynikající  ze  surovosti  čili  tak  zvaného  „roz- 
umu neschváceného  směšným  citlivůstkářstvím".  Ale  to  mohou 
jen  tvorové  dravci  zvrhlosti,  třeba  „slavní"  a  , učení*  —  nikdy 
však  lidé. 

Pisatel  těchto  řádků  rád  ukončuje  vypravování  o  rodinných 
osudech  Feliňských.  Netají  se,  že  jej  přemohlo  —  a  to  tím  spíše, 
jelikož  dobře  jest  si  vědom,  že  osud  Feliňských  není  osamocen 
ve  společenských  dějinách  polských.  Tisíce  jiných  rodin  polských 
sdílelo  osud  podobný.  Uvážiti  to  zrale  ponecháváme  laskavému 
čtenáři.  Jest  to  bezpečná  cesta  k  poznáni  tak  mnohých  záhad- 
ných sběhů  nových  dějin  národa  polského.  Ovšem,  na  takové 
studie  musí  býti  člověk  —  člověkem !  Prav. 


640  A.  Óeroý:  Tecelin  Mět. 


P.  Tecelin  Mét. 

Neděle  30.  srpna  t.  r  byla  pro  národDÍ  postup  lužickÝch  Srbflv  velmi 
významnou.  V  Kukové,  malé  vesnici  poblíž  městečka  Eistry,  odbývána  slavnusf, 
jaké  dosud  na  Lužici  nebylo:  odhalen  pomník  lužickému  spisovateli!  První 
projev  uvědomění  národnino  na   Lužici  toho  druhu  —  v  tom  význam  projevu 
toho.    Národ,  jenž  zná  se  ke  svým  dobrodincům  a  cti  je  —  zná  se  veřejné 
i  k  samu  sobě  a  ctí  i  sebe  sama,  národ  ten  ujme  se  energicky  vSech  nn'ných 
záležitostí  existence  svojí,  aby  nebyla  marnou  práce  takých  mužů,  jakéhož 
právě  v  Kukově  oslavovali.  Mužem  tím  byl  P.  Tecelin  Boséan  BÁět,  jenž 
dne  24.  října  1759.  ve  vísce  této  se  naroaiL  Byla  to  pro  Liižičanv  přesmutná 
doba,  v  níž  on  se  narodil,  v  níž  vyrostl  a  pAsobil.   Národ  maličký,  se  všech 
stran  nepřátelským  mořem  germánským  oblity,  politicky  ve  dví  roztržený, 
vládami  svými  zneuznávaný,  ba  neliaskými  příkazy  vládními  přímo  ničený, 
národ,  nemající  vlastenecké  intelligence,  vlasteneckých  kněží  a  učitelův,  národ, 
jemuž  jazyk  přirozený  v  jeho  kostelích  a  školách  z  úst  rván,  jehož  jazyk  i  sa- 
mými spisovateli  lužickými  opuStěn  a  za  cizí  bnď  mrtvý  buď  nepřátelsky  vy- 
měněn, národ,  jehož  vymření  den  ke  dni  očekáváno  —  byl  národem  Mětovým. 
A  tento  šlechetný  mnich,  syn  „khudoh'  bura**,  národu  toho  ubohého  se  nezřekl. 
on  jal  se  psáti  lidu  svému  jeho  jazykem,  on  choval  pevnou  naději  v  jeho 
udržení.  Tecelin  Mět  byl  jedním  z  oněch  několika  maloučko  srbských  vla- 
stenčil, kteří  lidu   lužickému   na  počátku  tohoto  století  lužické  knihy 
psali.    Byly  to  sice  pouze  knihy  náboženské,  jež  on  psal,  avšak  tím  spíše 
prorazily  si  cestu  k  obecnému  lidu,  jádru  národa,  tím  více  připomínaly  to- 
muto lidu,  že  jazyk  jeho  dosud  žije.    Tecelin  Mět,  jenž  psával  se  i  pouze 
klášterním  jménem   Tecelin,   vysvěcen   na   mnišstvi   dne  30.  dubna  1785. 
v  Bndy^íně,  jmenován  r.  1793.  koopera torem  v  Kóžantě  a  byl  od  r.  1817.  až 
do  r   1S22.  administrátorem  tamže.   Po  tomto  Čase  vzdal  se  úřadu  svého,  po- 
držev si  pouze  kázaní,  jelikož  nástupcem  jeho  byl  rodilý  Němec.   Dočkal  se 
i  padesátého  výročí  svého  mnišstvi  a  zemřel  18.  července  1835    Knihy,  jež 
lidu  svému  hlavně  v  Čase  odpočinku  svého  po  1.  1822.  napsal,  isou:  1.  «Sr}i- 
wizné  nowoho  ZakoAa",  Budyšin,  1814.  —  2.  „Katechismus  t^e  kžesczianskeje 
kathólskeje  Wutžbó  za  meňsche  džěcži".  Tamže,  1809.  — 3.  „Pobožnoscz  natém 
swatém  zkkhodže  w  Starei-Krupczé**.  Tamže,  1816.  —  4.  „Dwě  Prědiiwaůczczé^ 
(Dvč  kázaní).  1818.  -  5.,  6  ,  7.  Tři  knihy  rozmluv  křesťanských   1  1809.,  1823. 
a  1834.  —  8  Rukopis:  „Duchowne  Lěkarstwo  za  Khoréch  ha  Wnřmaczéch*.  Je 
to  knih  málo  a  zdánlivě  nepatrného  zrna  literárního  —  avšak  učinily  mnoho. 
Již  tím,  že  rozmnožily  chudinký  počet  tehdejších  knih  Inžických  vůbec.  Psány 
jsou  starším  pravopisem  katolickým,  jenž  ovšem  během  času  mnohých  doznal 
změn.  Lid,  nezvyklý  knihám  lužickým,  přivykal  těmito  náboženskými  spisy 
lužickým  knihám,  tak  že  mohla  mu  později  do  rukou  přijíti  i  díla  obsahu 
mimonáboženského  —  až  konečně  díla  nejnovější,  bohatší  a  cenněiší  literatury. 
Že  i  národ  Tecelinův  tyto  zásluhy  uznává,  dokazuje  pomník,  stojící  nyní  před 
rodným  domkem  jeho  v  Kukově.  Pomník  sestává  z  vysokého  syenitového  obe- 
lisku na  granitovém  podstavci  a  má  nápis:  „P.  Bosóij  Tecelin  Mět,  měšnik 
w  cisterciskim  rjedže,  rodženy  24.  oktobra  1759  na  tutej  žiwnoséi,  zemriety 
18.  julija  1835  u  Róžeůée.    K  wopomnjeéu  50lětneho  smjertneho  dnja  slaw- 
nebo,  njewu sta wa čeho  serbského  spisowarja,  swěrneho  a  rozhladneho  duchow- 
neho  wucěrja,  postajichu  tutón  wopomnik  *k  znamjenju  njezapomniteje  cěsčow- 
nosée  džakowni  Serbja^.  Celá  okázalá  slavnosf  odhalení  pomníku  popsána  jest 
v  10.  čísle  letošní  ^Lužice"  p  P.  Michalem  Hómikem.  Uclálosť  ta  naplňuje  nás 
jen  radostí,  neboť  ji  podán  nový  důkaz  způsobilosti  sbratřeného  národu  k  plod- 
nému, dlouhému  životu.    Nechf  ien  stále  tak  se  LužiČané  k  své  zemi  a  řeči 
hlásí  —  a  sešili  sami  sebou  i  obrní  se  proti  všem  útokům  nepřátelských  živlů.. 

A.  Černý^ 


P.  P.  GnSdič :  V  dvanáctém  roce.  641 

V  dvanáctém  roce. 

Vypravováni 

P.  P.  Gnědiče. 

Z  nukého  přeloiiU  EJára  Špeeingrová, 

'  (Dokončení.) 

Kleopatra  Nikitična,  jak  se  samo  seboa  rozumí,  o  těchto  ná- 
TŠtěv&ch  nevěděla,  vždyC  neměla  beztoho  ani  času  k  torna,  by  se  o  tom 
dověděla:  celý  den  se  myla,  modlila,  česala  sebe,  česala  svého  boloň- 
ského psíčka,  vykládala  si  passiance,  vadila  se  se  služkami . . .  Viděl  jsem, 
že  Flehont  Agniju  sUeně  miluje  a  ona  jeho  též,  brzy  jsem  se  o  tom 
jeste  pevněji  přesvědčil. 

n Přijďte  ke  mně  dnes  večer  do  zahřivárny,  pane,"  řekl  mně  jednou 
Flehont,  „jakmile  se  setmí:  ukáži  vám  něco  zvláštního,  zábavného...** 

Nemohu  se  již  večera  dočkati.  Co  mně  asi  ten  Flehont  ukáže? 
Jsem  velmi  zvědav  .  . . 

Kleopatra  Nikitična  ulehla  do  postele,  políbil  jsem  jí  ručku  a 
již  jsem  byl  venku  ze  dveří  —  a  pádím  přímo  ke  skleníku;  tam  kmi- 
talo světélko . . . 

Vesel  jsem:  vidím,. jak  Flehont  stojí  u  Agnije,  a  jak  ta  mu  tak 
upřímně  do  očí  hledí  a  bílýma  ručkama  ho  objímajíc  praví: 

„Tedy  to  řekneme  paní?" 

Ten  jí  místo  odpovědi  pouze  vřele  líbá.  Zahledli  mne  —  odskočili 
od  sebe  —  Agníja  uhání  pryč  . . . 

Flehont  se  zasmušil.  Vzal  svíčku  se  stolu  a  jde  po  pěšince.  Já 
za  nim. 

Udělali  jsme  několik  kroků.  Flehont  se  na  mne  pojednou  obrátí 
a  praví: 

„Agnija  jest  nyní  mojí  nevěstou,  poprosíme  paní  o  dovolení 
k  sňatku  ...  Vy  jí  o  tom  však  zatím  ničeho  nepovídejte . .  .^ 

Já  ho  uchopil  za  iiiku.  —  „Ach  tedy!  chtěl  bych...** 

Vidím  ale,  že  vychází  ze  skleníku. 

„Kam  pak  jdeš,  vždyC  jsi  mne  chtěl  nějaký  žertík  ukázati?" 

On  se  tak  vesele  zasmál.  —  „Vidíte  byl  bych  skoro  zapomněl, 
tedy  půjdeme." 

Dovedl  mne  k  nějakému  kvítku,  do  dneška  jsem  taký  neviděl. 

„Podívejte  se,"  povídá. 

Dal  svíčku  až  k  siimému  kvítku.  Ten  jako  když  jej  zapálí.  Já 
div  nevyskočil. 

„Co  jest  to  Flehonte?" 

On  znovu  přiložil  svíčku  ku  květině,  dolů,  až  k  samé  hlíně. 

„To  jest  zábavný  ohníček,  co?" 

Ze  spodu  plamen  vyšlehne  a  celá  korunka  září,  jakoby  v  ohni . . . 
Vzplane  a  zase  jest  hned  celá. 

„Můj  drahoučký  Flehonte,  pověz  mi,  co  to  má  znamenati,  co 
jest  to?" 

Blo?an*ký  aboruík.  5^ 


642  P.  P.  Onédič : 

nDictamDus  Fracsinella. " 

„Go  jest  to  dictamnus  ?  "* 

„Tak  se  jmenuje  jedna  květina.* 

On  se  tomu  usmál  a  odešel. 

Celou  noc  mi  tento  dictamnus  a  to  políbení  nedalo  spáti,  nespal 
jsem  TŮbec . . .  Byl  jsem  snad  sám  do  ní  zamilován  ?  Nemohu  vám 
opravdu  pověděti. 

IV. 

Asi  uprostřed  léta  ozývaly  se  všude  děsivé  hlasy  o  blíĚícím  se 
Francouzi.  Mnozi  se  již  chystali  z  Moskvy  odejíti. 

Kleopatra  Nikitična  těm  řečem  vsak  nevěřila: 

„Samé  hlouposti!  Kam  by  se  jim  chtělo?  proč  pak  by  chtěli 
Francouzové  zrovna  do  Pokrovky,  což  nemají  dosti  místa  tam  a  sebe? 
Ale  chtěji-li  již  do  našeho  carství,  aC  si  jdou  ua  Petrohrad,  což  pak 
by  u  nás,  vnáší  Pokrovce  dělali?*' 

A  vyhláška  ji  ještě  více  upokojila.  Přinesl  ji  správce  a  s  tako- 
vým obrázkem,  který  byl  vytištěn  z  nařízení  samého  prvního  velitele, 
a  ukazoval  za  příklad  Karla  Švédského,  který  byl  silnější  Bonaparta^ 
a  pod  Poltavou  se  přece  utišil,  unavil. 

„Tak  vidíte,  *  vyčítala  potom  Matrenusce,  „jaké  hlouposti  to 
roznášíte !  Go  že  píše  hrabě  Fedor  Yasiljevič :  píše,  že  Francouz  nejen 
že  neuvidí  ani  zvonici  Ivana  Velikého,  ano  ani  ve  snu  hora  Poklonou . . . 
Jenom  tím  svoji  pani  znepokojujete." 

Byla  pojednou  tak  klidnou,  že  se  až  Francouzům  začala  posmívati. 
Takovéto  šCastné  chvilky   uchopila  se  jednou   Agnija  a   začala   přímo. 

„Dovolte,  milostpaní,  abych  se  vdala  !*" 

Kleopatra  Nikitična  samým  úžasem  byla  nucena  posaditi  se. 

„Go,  chceš  se  vdáti?  proč,  kam;  ty  že  se  chceš  vdávati?" 

„Máme  se  rádi  s  Flehontero,  nemůžeme  žíti  jeden  bez  druhého.* 

,,Lžeš,  lžeš,  to  jest  ten  největší  nesmysl,  rozumíš?" 

Agnija  žebroní  se  slzami  v  očích:  „Milostpaní,  učiňte  nás  sCast- 
nými,  co  živi  budeme,  chceme  se  za  vás  k  Bohu  modliti . . ." 

Ale  Kleopatra  Nikitična  ji  odehnala  a  šla  si  postěžovat  k  Ma- 
trenusce. 

„Vidíte,  matičko  moje,  chovala  a  krmila  jsem  ji  jako  svoji  vlastní, 
dala  jí  všemu  u  Francouzky  vyučiti,  a  zmiji  jsem  jen  tím  zahřívala... 
Všecky  jste  stejné.  Matrenuška  vzdychala: 

„Vida,  vida,  vy  její  dobroditelka ;  jaké  jsou  to  rychlé  dušičky. 
Ghtéjí  se  honem,  honem  vzíti,  a  vy,  což  vy?  Žijete  také  samotná  samo- 
tinká,  co  vám  schází,  celý  věk  jste  již  takto  prožila.  Oni  asi  dobře 
vědí,  že  Francouz  jest  na  blízku,  a  proto  z  toho  chtějí  těžiti..  ." 

Z  večera  přišel  Flehont  k  paní,  mračnější  než  mrak  sám. 

» Dovolte  mne,  milostpaní,  bych  se  mohl  oženiti." 

„Go,  oženiti?  Za  Agn^u?  ...  A  kdo  mne  potom'  bude  šíti  šaty?" 

„Ona  při  vás  zůstane  ..." 

„LesC,  samá  lest,  nesmysli" 

A  Matrenuška  šepce:  „Klekni,  poklekni  hlupáku  I'' 


y  dvanáctém  roce.  643 

AYsak  Flehont  nepoklekl,  ocnposlechl. 

nMilostpaDÍ,  chci  prositi  o  dovoleni  na  pozdější  dobu,  nyni  jest 
beztoho  půst,  a  po  postě  —  Bůh  vf  co  se  všecko  stane  ?* 

«To  sase  narážíš  na  Francouze?  Víš  ty  co?  Pošla  tě  ke  hraběti, 
ten  tě  potrestati  musí  za  to,  že  lid  jen  zarmucuješ  a  lekáš.  Kde  že 
je  ten  tvůj  Francouz,  kde?** 

,Na  povídá  se,  že  pod  Yjazmou*" 

„A  kdo  to  povídá?  . . .  Táhni  již,  a  ani  se  mi  na  oči  neukazuj  !" 

Naší  sousedé  na  Pokrovce  začali  všecko  ukládati,  schovávati, 
odjížděti. 

Kleopatra  Nikitična  pojednou  uvěřila. 

Přiběhla  k  uí  Matrenuška,  celá  se  třesouc : 

„Matičko,  matičko  drahá  —  již  koule  připravují...* 

„Jaké  koule  ?^ 

^Padesát  lidi  poletí  do  nebe,  a  ve  vyhláškách  povídají,  že  je  Ně- 
mec ulil,  by  nepřítele  potrestal . .  .^ 

^Go  povídáš,  kdo  ti  to  řekl?*" 

„Nu  tak,  nepřítel  jest  jistě  na  blízku,  když  uaů  již  koale  cby- 
sti^jí . . .  Tak  to  stojí  ve  vyhlášce:  mol  letí  tak  proti  i  po  větru... 
Nikdo  se  nyní  nesmí  z  Moskvy  stěhovati,  jest  to  zapovězeno. ** 

„Ty  lžeš  —  co  že  jest  zapovězeno?!" 

Kleopatra  Nikitična  se  tak  rozhorlila,  že  hned  napsala  dopis 
a  schvalnfm  poslem  jej  poslala  hraběti  Fedoru  Vasíljeviči  Rostopčinovi. 

Tento  nedav  žádné  odpovědi,  k  večeru  sám  s  ní  přijel. 

„Svým  životem  se  vám  dokládám,  že  ten  vrah  do  Moskvy  ne- 
přijde, avšak  odjedete-li  odtud,  budu  velmi  rád,  bude  méně  strachu, 
méně  starosti.  Odjezd  není  nikomu  zakázán :  všude  viděti  tisíce  kočárů 
a  vozíků  na  cestách...   Radil  bych  vám,  abyste  také  odtud  odjela...** 

Po  těchto  slovech  se  teprve  Kleopatra  Nikitična  začala  báti. 

V. 

Začali  jsme  tedy  s  ukládáním :  zlato,  stříbro,  brillianty,  všecko 
uloženo  do  beden;  mužici  naši  se  právě  z  trhu  z  Tuly  se  zbožím  vra- 
celi, paní  však  přikázala  by  byli  hned  vsickni  tajné  odvedeni.  Sama 
byla  celá  přepadlá,  zhubenělá.  Všecky  své  lidi  chtěla  vzíti  s  sebou, 
zde  měl  zůstati  jenom  domovník  a  zahradník  Flehont. 

Flehont  chudák  celý  zbledl,  když  se  o  tom  dověděl . . . 

„Dovolte  milostpaní,  abych  šel  též  s  vámi  do  Tnlu." 

„Ach  ty,**  povídá  paní,  nty  nešťastný,  jak  se  jen  opovažuješ  mně, 
své  paní,  odmlouvati . . .  Chtěl  bys  pěkné  vedle  Agnlje  se  točiti,  ani 
ti  nenapadlo  jíti  a  chrániti  svoji  paní,  viď?  Jen  si  zde  pěkné  zůstaň 
za  ty  své  drzosti,  budu  bez  zahradníka,  víš  že  cháma  vedle  sebe  ne- 
trpím . .  .** 

Večer  jsem  přišel  k  Flehontovi,  a  vidím,  že  leží  před  ním  na 
stole  zbraů. 

„Jak  jsi  k  tomu  přišel?**  ptám  se  ho. 

„Vzal  jsem  si  ji  v  arsenalu,  tam  zbraně  rozdávení ..." 

„A  k  čemu  jí  potřebuješ?" 


644  P-  P-  Gnědič: 

„K  čemu?  —  YždyC  zAstanu  v  Moskvě  a  proto  musím  mfti  zbraoě 
k  sebeobraně  . .  .^ 

„Flehonte,  já  zde  zAstanu  s  tebou,  nikam  nepojedu  . .  ."^ 

„Proč  byste  zde  zůstal?* 

„ProtOý  mám  tě  tak  rád,  nechci  žíti  bez  tebe  ..." 

Zadíval  se  na  mne  a  vzdychnul.  Oči  měl  plné  slz.  Popi^vé  jsem 
viděl,  že  pláče ;  nezdržel  jsem  se,  vrhl  se  mu  na  prsa,  a  hořce,  horce 
jsem  plakal  s  ním  . . .  Plakal  jsem  tak  dlouho,  až  jsem  u  něho  ve  skle- 
níku usnul . . .  Probudím  se  a  slyším  hliisy. 

Agnija  ho  líbá . . .  „Buď  s  Bohem  mAj  milý,  drahý,  světe  můj, 
radosti  má  —  již  se  více  neuvidíme  ..." 

„Tam  se  opětně  shledáme,"  praví  Flehont,  ukazuje  na  nebe. 

„Jak  jen  to  zde  bez  tebe  vydt*žím,"  šeptá  zase  ona,  vinouc  se 
k  němu  blíže.  —  „Ty  můj  drahý,  milený,  všecku  práci  svoji  v  slzách 
smáčeti  budu  ...  Co  si  zde  počnu  tak  samotinká  ?  Yždyt  nikoho  v  celém 
širém  světě  nemám,  nikdo  mne  chrániti  nebude,  nikdo  se  mne  ujímati 
nebude,  nikdo  mne  již  nepotěší ...  A  ty  bys  mohl  každého  tak  dbbfe 
chrániti . . .  Prosím,  prchni  též  z  Moskvy,  uteč  odtud  . . .  Zítra  čaeně 
z  rána  odjíždíme,  a  ty  ujeď  též  hned  za  námi." 

„To  není  možné,  Agnijo  má.  Když  mám  nařízeno  bych  zůstal, 
tedy  zůstanu.  —  Zabiji-li  mne,  budu  zabit,  sebtí  nelituji,  jen  tebe  mi 
líto ...  Ty  kvítečku  můj,  ty  povadneš  beze  mne  ..." 

Obejmul  ji  znovu  a  znovu,  tiskl  k  sobě,  jiskry  jí  září  z  očí,  tváře 
jen  jen  hoří,  pletence  se  v  černých  proudech  po  plecích  vlní :  povídám 
vám,  byla  tak  krásnou,  že  by  i  ten  největší  pán  rád  seděl  na  Flehon- 
tově  místě. 

„Jestli  se  ale  dovím,  že  jsi  zde  zahynul,  pak  to  té  staré  čaro- 
dějnici nedaruji,  mu^í  klnouti  tomu  dni,  kdy  ti  ro/. kázala,  bys  zde 
zůstal." 

„To  mně  nesmíš,  kráso  moje,  učiniti,"  odpovídá  jí  Flehont,  „nedá 
ti  potom  pokoje  . . .  zanech  mne  již  samého  mému  osudu." 

Tiskne  ji  stále  vroucněji  k  svému  srdci,  že  se  ani  z  jeho  objetí 
vyrvati  nemůže,  tiskne  ji  tak  pevně,  že  již  ani  dýchati  nemůže;  štěstím 
celá  záři :  kéž  bych  já  jen  na  okamžik  mohl  tak  milovati,  tak  z  celé 
duše.  Bledá  svíčka  v  lahvičku  zastrčena  svítí  na  ne,  širokolistá  palma 
se  nad  nimi  rozprostírá  jako  nějaký  baldachýn;  i  to  ohromné  kapradí, 
které  sem  ze  zimní  zahrady  přenesli,  svými  krajkovými  listy  je  objímá. 

V  tom.  Agnija  šeptá:  „Mladý  pán  zde  leží,"  a  ukazuje  hlavou 
na  mne. 

„Chudák,  usnul  zde,  tolik  se  vyplakal,"  odpovídá  Flehont.  „Jest 
to  dobrá,  svatá  dušička . . .  Trápí  se  nad  naším  zármutkem ..." 

Kolem  ticho.  Všickni  již  odpočívají  od  denních  prací;  brzy  ulehli. 

„Poslouchej,  Agnijo  má,  mám  nastřádaných  dvě  stě  rublů.  Ty  ti 
dnes  dám ..." 

„Co  ti  to  napadá,  můj  drahý;  proč  bys  mne  jich  dával,  ty  jich 
máš  více  zapotřebí." 

„Co  bych  8  nimi  dělal?  Beztoho  všecko  ti  Francouzi  poberou... 
A  ty  dej  sloužiti  aspoň  mši  svatou  za  moji  duši..." 


y  dvanáctém  roce.  646 

„Prosím,  iiemlnv  tak,  Flebonte ...  ne,  ty  tak  nesmíš  mluviti.^ 
„Poslouchej,  něčeho  si  Jen  od  tebe  žádám,  nevdávej  se.  ..** 
„Pánem  Bohem  samým  se  ti  dokládám,  jsem  jen  tvon,  nikdy  se 
na  nikoho  ani  nepodívám  . . .  Avšak  nikoliv ...  ty  živ  zdstat^  mnsís,  já 
vfm,  ty  živ  zůstaneš . . .  Nyní  jsi  živ  a  zdráv,  oči  máš  tak  bystré,  vlasy 
kadeřavé,  jsi  tak  krásný,  chci  tě  milovati,  milovati  jen  tebe,  a  nade 
všecko  ve  světě ..." 

A  opět  ho  objímá,  líbá  a  pláée. 

„Ustanovil  jsem  pevně,  že  zůstanu  v  Moskvě ...  Co  bych  si  po- 
čal? VždyC  já  jsem  také  jen  bylinkou. . ." 

VI. 

Časně  z  rána . . .  Povozy  ze  dvora  vyjíždějí.  Hehout  stqjX  bledý, 
přepadlý,  s  očima  plnýma  slz.  Kleopatra  Nikitična  mu  klíče  odevzdala, 
rozkazy  dala.  Políbil  ji  ruku.  Uplakaná  tvář  Agnijina  posledně  ještě  se 
mihla  ve  vratech,  dva  psíci  vrtíce  ocasy,  popoběhli  za  povozy.  Do- 
movník uzamkl  vrata,  všecko  bylo  tak  pusté  kolem.  Jenom  okna  z  ku- 
chyně jsou  otevřená,  čerstvé  koleje  na  písku  vyrytá  ukazigí,  že  všickni 
ujeli,  že  zde  nikdo  nezůstal,  a  zde  má  žíti . . . 

Na  mne  si  nikdo  ani  nevzpomněl.  Y  tom  zmatku  nikdo  se  po 
mně  neohlédl,  nikdo  se  o  mne  nestaral,  nemohl . . .  Jen  jedinký  člověk 
na  mne  nezapomněl,  to  byl  Flehont,  a  ten  zůstal  zde  se  mnou. 

„A  nyní  co  si  počneme  ^  ptal  se  domovník,  usmívaje  se. 

Flehont  mu  ani  neodpověděl  a  odešel  do  svá  komůrky.  Nebyl 
nyní  ani  k  poznání :  povídám  vám,  ani  nebyl  k  člověku  podoben.  Po- 
zději jsem  si  vzpomněl,  že  tak  vypadal  jeden  voják,  kterého  jsem  viděl 
než  se  zastřelil.  Ať  již  chodí  kolem,  aC  se  dívá  sem  nebo  tam  —  není 
to  on,  není  s  námi,  vězí  někde  daleko ;  jen  jeho  stín  jest  na  zemi, 
abych  tak  řekl,  a  duch  —  ten  tam  někd^  y  prostranství . . . 

Vzpamatoval-li  se,  ulehl  na  postel,  ani  sebou  nehýbaje.  Sedím 
vedle  něho.  Minula  hodina,  minula  druhá.  Leží.  Zvedne  hlavu,  dívá  se 
do  koutku.  Uchopím  ho  za  rameno  a  volám.:  „Flehonte,  Flehonte,  co 
to  jen  tropíte!?"  On  mne  neslyší. 

Domovník  se  k  nám  v  poledne  dobelhal,  na  mol  opilý :  „Francouz 
jest  již  v  Moskvě  i  sám  Bonapart  stojí  již  na  hoře  Poklouné,  a  drago- 
mirovskou  branou  táhnou  již  Němci ;  jak  vejdou  do  města  všecky  domy 
zapálí  a  všecky  zbylá  pověsí ..." 

K  polednímu  se  Flehont  zvedl,  vešel  do  skleníku,  zatopil  v  kam- 
nech, postavil  se  do  prostřed  mezi  své  milované  květiny,  podíval  se 
na  ně,  podíval  ještě  jednou,  zvedl  rámě  a  uhodil  vší  mocí  do  rámu 
na  okně  \  to  se  skácí  k  zemi  v  samých  ti^epinách.  Uchopil  se  ručnice, 
nasadil  čapku  na  hlavu  —  a  byl  ten  tam  . . . 

Já  běžel  za  ním  bez  čepice.  „Flehonte,"  volám,  „peq  jsi  vytopil, 
a  na  ni  leží  lýko  a  harampátí  růzi^á,  všecko  ti  shoří. **, 

Neslyší,  vyběhl  ze  vrat  na  levo  —  bystře  uhání. 

n Flehonte!  Flehonte!" 

1 

Ne,  neslyší  mne.  Jdu  rovně  za  ním.  Ulice  Jsou  pusté,  dva  vozy 
se  jen  po  nich  táhnou  a  na  jednom  z  nich  sedí  tlustá  kupcová  a  něco 


646  P.P.  Gnědič: 

na  Dás  volá.  Na  náměst!  Iljinském  ani  živé  duše,  aějaké  jen  zbožf  jest 
zde  rozházené,  nikdo  je  nehlidá.  Kupci  stojí  u  svých  krámft  na  Iljince, 
celí  jsouce  poděšení,  bledí ;  některé  z  krámd  jsou  otevřené ...  A  den 
jest  tak  krásný,  jasný,  sluneční  —  kopule  Ivanovská  se  celá  v  zlatě 
stápí ...  Na  červeném  náměstí  zvedá  se  prach . . , 


VII. 

Yesli  jsme  do  Kremlu  Spasskými  vraty.  Lampička  zde  jako  oby- 
čejné hoři,  kmitá,  vcházející  mívají  čapky  s  hlavy  ...  Po  pravé  straně 
kláštera  stojí  tlupa  lidi,  asi  třicet  mužů:  nějaký  pop,  stařec,  něco  vy- 
práví. Bradu  má  špičatou,  tváře  stažené,  oči  jako  uhlí.  Flehont  se 
zastavil,  naslouchá  a  jde  blíže ... 

„Nastal  den  božího  soudu,"  volá  pronikavým  hláskem  stařeček. 
„Trouby  nepřátelské  jsou  trouby  archaojela,  blízký  konec  světa  vám 
předpovídám  . . .  Dnes  přijde  antikrist  do  Moskvy,  a  jest  to  ono  zvíře, 
o  kterém  mluví  Apokalypsa,  nebo  jeho  číslo  jest  číslo  zvířecí :  šest  set 
šedesát  šest!" 

Někteří  se  začali  křižovati,  jiní  pak  čapky  snímati. 

„Celý  svět  pokořil,  všecka  carstva  zemská,  i  k  nám  jde  —  tvor 
pekla  ohnivého.  Jde  s  mečem  a  plamenem,  jde  nám  pokalit  naše  sva- 
tyně :  oltáře  jsou  ničemnostmi,  svaté  kalichy  slouží  prý  k  opilství  i  k  po- 
směchu . . .  Přichází,  aby  z  chrámft  našich  konírny  si  vystavěl  a  aby 
ve  svaté  rakvice  s  ostatky  svatých  oves  jako  v  jesle  naypal,  aby  z  říz 
a  obleků  kněžských  houně  a  čabraky  pro  koně  udělal!  Přichází,  aby 
nám  ženy  odňal,  aby  svojí  podlou  krev  smísil  s  křesCanskou  krví . . . 
Přichází  jak  proroctví  předpovědělo,  aby  pobláznil,  ošálil  a  znečistil 
svět..." 

„Kriste  Ježíši!"  šeptá  celá  tlupa  lidí.  Stařec  vypadá  jako  nějaký 
prorok.  Kéž  by  tam  byl  býval  nějaký  malíř,  aby  ho  vyobrazil  jiným 
na  obdiv ... 

„Ďábelskými  úklady  popletl  celý  svět,"  volá  dále.  .Vojsko  všecko 
jest  bezbranné  vůči  němu,  jsouc  očarováno  kruhem  ďábla,  slouží  jen 
jemu  Před  tváří  jeho  odstoupilo  a  on  i  do  svatyně  naší  drze  se  vplazí 
jako  ďábelská  zmije . .  .  Vzmužte  se,  bratří  v  Kristu,  lépe  jest  v  pla- 
menu zahynouti,  dočasná  muka  přetrpěti,  nežli  potom  u  věčnéni  ohni 
se  trápiti  a  mučiti.  Jen  jednoho  Hospodin  pomazal,  jen  jednomu  máme 
věrně  sloužiti,  za  něho  třeba  duši  svoji  vypustiti . . .  Nevydejte  svatého 
Kremlu  v  ruce  bezbožných,  jen  po  mrtvých  tělech  vašich  aC  tam  vstoupí. 
Nelitujte  života  svého,  všecku  lásku  sobeckou  zažeňte  z  myslí  svých, 
jen  jednu  lásku  nyní  znejte,  jen  lásku  k  Bohu,  dejte  ji  za  chrámy  jeho, 
za  lid  pravoslavný ..." 

Velký  zvon  nám  zavzněl  nad  hlavami.  Všlckni  sebou  hnuli,  to  se- 
zvánějí k  večerním  službám  boSím.  Měděnostříbrný  basový  hlas  zněl 
dále  vzduchem. 

„Slyšíte,  Hospodin  vás  vyzývá!  Pojďte,  pojďte  k  obraně.  NechC 
vám  ženy  naříkají,  zhynou,  nechC  i  vy  zahynete,  dojdete  odplaty  v  ne- 
besích! Svatý  Jerusalem  chtějí  zpřevraceti,  milenou  moji  Rusii..." 


y  dvanáctém  roce.  647 

^Tam  jdoQ  Francoazí,  vidíte  Fraocoaze!''  vykřikl  Děkdo  zoufale 
z  koatka.   „FraDConzi  jsoa  již  aa  Yozdvižeuce  ..." 

^Bratří,  tam  pojďme,  tam  nás  cíl!  zavřete  vrata,  nevpasCte  do 
boží  svatyně  Dečistých,  zde  máme  ostatky  patríarchA,  zde  jsou  hroby 
našich  carfiv  . , ." 

Stařec  zvedá  měděný  křiž  nad  hlava  a  utíká  ke  hradu.  Vidím, 
Flehont  jest  mu  v  patách  se  zbraní  v  ruce.  Od  zadu  ale  lid  utíká  pryč 
odtud,  a  já  samotinký  béžim  za  Flehontem.  Přiběhli  jsme  ke  vratftm, 
které  vedly  na  Vozdviženku.  Vrata  jsou  zastavena  a  za  barikádou  sedí 
ětvero  mužů  . . .  Rukami  nám  ukazují  bychom  nedělali  povyk  . . . 

Vlil. 

„Viděli  jsme  Francouze,''  povídají,  »ale  nyní  se  opět  někam  skryli, 
nepochybně  že  jedou  pro  pomoc . . .'' 

.Umírejte  jen,*"  áepce  stařec,  „přelévejte  krev  svoji,  krev  vaše 
jest  svatá.  Všecky  hříchy  ji  smyjete,  a  duše  vaše  vletí  přímo  do  ráje 
nebeského . . .  Nic  nevadí,  že  jest  vás  málo,  i  malý  David  Goliise  pře- 
mohl . .  ." 

Vidím,  Flehont  klesá  na  kolena,  modlí  se  a  líbá  kříž . . .  Hrdza 
mnou  lomcuje.  Niěemn  nerozumím ;  jak,  myslím  si,  těchto  šest  má  za- 
hnáti  celé  vojsko  . . . 

„Všickni  se  rozutekli,  váickni,  a  jen  vy  jste  zůstali, **  áepee  stařec, 
»vy  jste  zůstali,  vy  také  zabráníte..." 

„Již  jdou,*'  zvolal  jeden.  Již  jdou..." 

Přistoupli  jsme  ke  skulinám.  Na  náměstí  přiletěli  Francouzi . .  . 
v  zadu  něco  již  zarachotilo.  Ještě  jich  několik  přicválalo.  Vezou  děla . . . 
Postavili  se  do  řady,  vidíme  . .  . 

Svedla  se  zde  bitka,  milostivý  pane,  nevídaná,  neslýchaná,  a  já 
byl  při  ní,  byl  jsem  očitým  svědkem  toho  všeho.  Osm  mužů,  z  nichž 
dva  beze  zbraně,  zadrželo  ohromnou  armádu  svým  udatenstvím. 

ArciC  že  Francouzové  nevěděli,  mnoho-li  jest  nás  dohromady.  A  to 
jest  právě  to,  že  jim  ani  nenapadlo,  že  by  se  tak  vytrvalí  vlastenci 
našli . . . 

Přímo  ke  vratům  blíží  se  směle  jeden  jejich  důstojník  a  s  ním 
několik  vojáků.  Jdou,  jsouce  bledí  jak  smrt  sama,  —  jest  jim  hůře  než 
nám  samým. 

Nechali  jsme  jich,  by  došli  blíže.  Jeden,  v  černém  plášti,  měří 
na  skulinu  a  střelil. 

Ti  v  zadu  střílí  za  ním. 
„£h,*  povídá  Flehont,  „honí val  jsem  dříve  medvědy.* 

Postavil  se  —  a  koule  vyletěla . . .  Zadní  voják  se  jen  na  zem 
posadil,  čáka  se  mu  svalila  s  hlavy  . . .  Dobře  mířil ...  My  voláme 
„hurá!"  všickni  nsgednou  a  zní  to  jakoby  celá  tlupa  vojska  křičela, 
takým  mocným  hlasem  to  ze  vrat  vyznívá. 

Vidím  poznovu . .  .  Francouzi  přikládají  pušky  k  líci. 

„Umírejte,  umírejte!"   volá  stařec  celý  se  třesa... 

Flehont  se  chytá  za  prsa,  jest  raněn,  a  třesoucí  se  rukou  po- 
dává mni  skřínku. 


646  J<in  Hudec : 

.Odevzdej  ji  Agniji,  jestli  se  s  ni  sbledáš.  "* 

Poprvé   mi  dnes  řekl  „ty^,    přitiskl    tnne  k  sobě  a  políbil    mn^. 

„Jdi  ryeble  odtud,  pospěš,  mnsfš  utéci.  Jdi  dom&  rychle  Spas- 
skými  vraty.  Jdi,  pokud  ještě  niůžeá . . .  Tam  jest  daleko,  tam  oni  ne- 
přijdou, a  přijdou-li,  jistě  té  nechají  ua  pokoji...'' 

Co  se  i»ak  tlále  dělo,  není,  pane  můj,  více  v  silách  mých,  bych  váe 
vypověděl,  (?o  člověk  musí  zažiti . . .  Chopili  se  pusek ;  Plehont  se 
skrčil  na  b<ybek,  ale  po  m&lé  chvíli  sletěl  horempádem  s  trámil  dolů ; 
já  uháněl  teprve  nyní  pryč,  vím,  byl  již  mrtvý,  v  ruce  mé  jen  jeho 
skřínka  zbyla;  stařec  vystoupil  ještě  na  tťám,  mává  rukou  a  volá: 

„Antikriste,  plémě  hadí . .  .'^ 

Když  pusky  zazněly,  ohlédnu  se . . .  Mareček  zmizel,  odebral  se 
asi  též  tam,  kam  . . . 


Tak  vidíte,  pane  mftj,  jaká  srážka  to  byla,  a  jak  zahynul  ten 
dobrý  Flehont,  odfatný  asahradník  . . .  Proč  Flehont  asi  umřel,  abych  tak 
řekl,  na  barrikádě,  proč  takou  smrtí  zahynul,  proč  se  pustil  do  armády 
Muratovy,  proč  toho  Franconze  zabil,  to  všecko  nevím  . . .  prozřetel- 
nost božská  jest  nevyzpytatelná  . . .  Oproti  všemu  musím  říci,  že  kdyby 
se  nebyl  tak  šíleně  do  Agnije  zamiloval,  kdyby  byl  odjel  s  Kleopatrou 
Nikitičnoa  do  Tulu,  nebyl  by  se  stal  hrdinou,  byl  by  jen  výtečným  za- 
hradníkem a  takýmže  manželem  . . .  Byl-li  pohádán  k  tomu  vlastene- 
ctvím či  néčím  jiným ...  to  se  mi  nikdy  nevysvětlilo. 

Aby  byla  má  povídka  úplnou,  musím  dodati  ještě,  že  Kleopatra 
Nikitidna  měla  z  toho  smrC,  když  uslyšela,  že  jí  v  Moskvě  všecko  sho- 
řelo. —  Také  vám  povím,  že  jsem  skřínku  Agniji  poslal ;  ona  se  pak 
později  dobře  provdala  za  pekaře  —  Němce,  do  kterého  se  nesmírně 
zamilovala.  Tomu  se  asi  divíte:  všecko  na  světě  mizí,  všecko  se  zapo- 
míná ...  A  žena,  zvláště  je-li  dosti  hezounká,  ta  si  nikdy  nic  dlouho 
nepamatuje . .  . 


Sláva  křísitelům !  *) 

Druhý  z  velikých  a  jpřevýznamných  svátků  letošních,  jimiž  četné  mil- 
liony  SloTanstva  opět  pevn^i  utvrdily  své  sebevědomí  a  svou  dAležitosť  v  dě- 
jinách civilisace  evropské,  byla  právě  oslava  padesáté  výročnice  literárního 
obrozeni  chrvatského.  **i  Aby  pak  slavnostní  okamžik  i  literárné  dAležir^  byl, 
vydal  zvláštní 
zejména  český 

která  téměř  veškera  vztahuji, .-   ,  --, ^ 

kdj  také  těla  hlavních  literárních  a  politických  zápasníků,  která  ležela  po 
různých  hrobech  v  Záhřebe,  přenesena  do  společného  a  Ghrvatům  na  veky  po 
svátného  Pantheonu. 


*)  Sláva  preporoditejl^m.  Nakládá  odbora  za  proslavu  petdeset- 
godiSnjice  preporoda  hrvatske  književností.  O  Zagrebu  1885.  Tisak  dioničke 
tiskaře.  VeUký  foliový  formát,  Btr.  48'.). 

*•)  Srovn.  „Slovanský  sborník*  1886.,  str.  160. 


Slávn  křiBÍtelům  649 

„Sláva  preporoditejlfm*'  vyniká  litorarnira  obsahem  nad  mnohé  předešlo 
podobné  spisy  paiuětnt.  Je  to  též  maličké  zrcadlo,  v  němž  viděti  lze  téméř 
vSechny  žijící  spisovatele  chrvatské.  Ze  zemřelých  zastoupeni  jsou  zde  ti,  kteří 
pAsobili  za  doby  illyrské  od  r.  1885.— 1850. 

Přihlédněme  vsak  ^'iž  k  olmahu  samému. 

Důstojný  dr.  Rački  dotkl  se  vzájemnosti  všeslovanské.  Napsal  (str.  16.): 
„Hnuti  illyrské  kromě  jiného  pro  chrvatský  národ  je  té  důležitosti  a  tu  má 
zásluhu,  že  chrvatskou  loďku  uvedl  v  Široké  moře  slovanské  vzájemnosti, 
v  němž  hnána  isouc  vichry  z  pevniny,  milže  býti  zmírána,  ale  zahynouti  ne- 
může Tím  i  chrvatské  písemnictví  stalo  se  vétví  onoho  velikého  kmene  slo- 
vanské osvěty,  z  níž  čerpá  potravu,  aby  jí  navzájem  vrátilo  plod  své  duševní 
hodnoty  Dokud  národ  chrvatský  vytrvá  na  tom  vznešeném  stanovisku,  dotud 
zůstane  činně  věren  onomu  úkolu,  jenž  mu  jest  určen  historii  na  slovanském 
jihu.**  O  shodě  jihoslovanské  píše  Srb  Matija  Ban  istr.  14.):  „S  rozmyslem  při- 
stoupili jsme  k  osvětě;  osvětou  kráčejme  ke  svornosti  a  svorností  dosáhneme 
národního  Štěstí  i  síly.  Čtvero  je  nás  bratří  na  jihu,  čtvero  per  i  mečů.  V'y- 
sťřizlivme  ze  snílkování,  poctivě  dechněme  vzájemnou  spravedlností,  obejměme 
se  vroucí  bratrskou  láskou,  a  bude  z  nás  čtvero  pevně  stojících  sloupů,  jimiž 
nižádná  bouře  nepohne.  Nepůjdeme-li  tou  stezkou,  to  vám  praví  sestárlý  zá- 
pasník z  prvé  obrozuiíci  se  doby:  ,Z  08věty  naší  ničemu  se  nenaučíme,  leČ 
tomu,  že  nerozumně  KOpáme  sobeckou  rukou  hrob  národu  14millionovému'.*' 
SundeČic  (na  str.  16.):  „V  práci  —  nikdy  nerceme,  že  je  dosti;  pracujíce  - 
mysleme  na  konečný  cil;  čím  více  pracujeme  --  pokaždé  více  osvojujeme  si 
nauku,  a  cokoliv  pracujeme  -  snažme  se.  abychom  se  nikdy  toho  styděti  a 
hanbiti  ncmusili.  Bůh  a  blaho  národa  buďtež  nám  při  všem  prvou  myšlénkou; 
a  zrovna  po  Bohu  -  mějme  především  na  mysli  bratrství,  lásku  a  svomosf 
ve  Slovanstvu  spasení  hledající." 

To  jsou  jen  ony  tři  ukázky  (vyjma  poněkud  Markoviée),  jež  vztahují  se 
k  širší  myšlénce  slovanské,  a  to  ukázky  cenné.  Vizme  obsah  všechen ! 

Tadeáš  Smičiklas,  proslulý  historik  chrvatský,  začíná  spis  krásným 
Článkem  o  mladosti  Gajově:  „Dr  Ljudevit  Gaj  do  godine  1835.**.  Vzpomíná 
v  něm  způsobem  úctyhodným  o  vlivu  matčině  na  příštího  probuditele  národa. 
Každý  zajisté  přečte  jej  b  láskou  k  thematu. 

Milan  Grlovic  popsal  stručně  76  důležitějších  illyrských  spisovatelů 
vlastenců,  mecenášův,  umělcův  a  jiných  zápasníků  pro  věc  piosvátnou.  Jsou  tu 
uvedeni  tito  mužové  a  ženy:  Vjekoslav  Babukič,  Matija  Ban,  Tomo  Blažek, 
Mirko  Bogovič,  Ignjat  Alo)ZÍa  Brlič,  dr.  Dimitrija  Demeter,  »Si)iro  Dimitrovič, 
hrabata  Janko  a  Ivan  Nep.  Draškovičové,  Jos.  Drobnic,  Lavoslav  Firholzer, 
Rudolf  FrOhlich,  dr.  Ljudevit  Gaj,  Luka  Hic.  dr.  Stjepan  Ilijaševic,  Snjepan 
Ivičevič,  hr.  Josef  Jelačié,  Marijan  Jaic,  dr.  Petr  Jovanovic,  Fra  Ivan  Franjo 
Jukič,  Antun  Pasko  Kázali,  dři.  Ivan  Antun  a  Ivan  August  Kaznacicové,  dr. 
Stjepan  Koce  var,  Ivan  Krizmanic,  šlechtic  Ivan  Kukuljevič  Sakcinski,  baron 
Franjo  Kulmer,  Fran  Kurelac,  baron  Dragojlo  Kušlan,  Ante  Kuzmlinié,  Vatro- 
slav  Lisinski,  šlechtic  Ferdo  Livadic,  Šime  Ljubié,  Josip  Maric,  Fra  Grga 
Martié,  Antun  a  Ivan  Mažuraniéové,  šlechtic  Antun  Mihanovič,  Fra  Martin 
Nedic,  šlechtic  Antun  Niemčic,  hrabě  Albert  Eiigen  Lával  Nugent,  hrabě  Juraj 
Oršič,  baroni  Mirko  a  Metel  Ožegovicové,  Ivan  Padovec,  dr.  Božidar  Petra- 
novič,  šlechtic  Petr  Preradovic,  kníže  Medo  I'ucic,  Dragutin  Rako\ac,  Sído- 
nija  Kubido,  roz.  hraběnka  Erdodyova,  Ferdo  Kusan,  Vinko  Sabljar,  Dragutin 
Seljan,  dr.  Matija  Smodek,  Mijat  Stojanovié,  Pavel  Stoos,  J^osef  Jiří  Stross- 
maye/,  dr.  Jiří  Matija  Spor  (Sporer),  šlechtic  Albert  Ognjan  átriga,  dr.  Bogo- 
slav  Sulek,  Ivan  Švear,  Alatija  Topalovié,  Juraj  Tordinac,  šlechtic  Ivan  Trnski, 
Ognjoslav  UtjeŠenovič  Ostrožinski,  dr.  Jakub  Užarevič,  Anna  Vidovicová,  Franjo 
Josef  a  Matěj  Volaričové,  baroni  Ambros  a  Nicola  Vranicani,  Stanko  Vraz, 
šlechtic  Ljudevit  Vukotinovič,  Šlechtic  Franjo  Žigrovic  Pretočki.  Nejdelší  z  pří- 
spěvků téchto  má  název  „Muževi  illirske  době  d.saó  — 185().)'  a  přidán  jest 
k  němu  veliký  obraz  (na  dvě  stránky)  obsahující  5í)  podobizen.  Podobizna  Bo- 
govicova  umístěna  jest  v  textu,  poněvadž  pozdě  dostala  se  odboru  do  rukou. 
Je  tu  tedy  celkem  60  podobizen.  Srovnánie-li  nákresy  životopisné  s  podobiz- 
nami, shledáme,  jak  již  z  počtu  vidno,  že  mnoho  podobizen  do  velkého  obrazu 
není   vřaděno;  tak  zejména  Blažková,   Ivana  N.  DraŠkoviče,  Jukicova,  obou 

8iovan8ky  Nttornik.  r^r^ 


650  J^n  Hudec: 

Kaznačiéů,  KušUnova,  StrossniAverova  a  j.  Některých  podobizen  vůbec  není 
a  u  mnohých  vyskytly  se  opčt  obtíže,  a  oilbor  nemohl  jich  obdržeti  v  Čas. 
Podobizny  opět  jiných  nebyly  uveřejněny,  jako  na  př.  Strossmayerova,  poně- 
vadž dle  zdáni  odboru  činnosC  mnžA  těch  nenáleží  do  prvé  doby  oné. 

Z  básníků)  již  podali  tu  své  příspěvky,  zasluhuji  zvláštní  zmínky  Ban, 
Bogovic,  IlijaŠevié,  Knkuljevicové,  Sundečic,  Tmskí,  Utjeěenovié,  Vnkotinovié, 
Arnold,  Badalič,  Buzolič,  Giraki,  Despot,  Deželic,  Grlovic,  Harauibašic,  Hrani- 
lovié,  Poí^ačiéova,  Franjo  Markovic  a  j. 

AfurismAv  a  sentencí  nahromaděno  přes  sto,  :i  v  nich  leží  také  těžiStě 
celého  spisu.  Předložili  jsme  již  úryvky  Mat  je  Baňa,  Račkého,  Sundeěiče. 
Stůjtež  tu  ještě  některé  důležité!  Ivan  Mažuranic  napsal:  ^I^^^i^&ti^mus,  buďsi 
přirozenosti  jakékoliv  —  politické,  náboženské,  národní,  sociální  —  nejen  že 
nepovznádí,  aniž  cestu  razí  posvátnosti  věci,  jíž  se  klaní,  nýbrž  ponižuje  ji  a 
tím  zároveň  poráží  a  ničí.  Jest  záhnbný  a  sama  kletba  již  původem  svým, 
neboť  nevyvirá  z  bystrého  pramene  rozumu,  srdce,  mysli  a  rozvahy,  nýbrž 
z  černého  kalu  dlouhé  řady  vášní  a  nelidskosti:  hlouposti,  sujety,  nevzděla- 
nosti, lži,  závisti,  záSti  a  jiných  běsů  bez  konce;  hotov  jest  vezdy.  když  mu 
narostou  rohy  i  křídla,  nešetře  ani  domoviny  pleniti  a  páliti  země  a  města 
ohněm  i  meěem,  prachem  i  dynamitem." 

Z  delšího  úryvku  Metela  Ožegovice:  „Buďsi  sfasten  anebo  nešfaaten, 
pravý  vlastenec  nesmí  se  zpronevěřiti  svému  národu,  a  zvláště  ne,  když  ae 
mu  štěstí  třeba  zářivé  nabízí  rukou  nepřátelskou. - 

Slavný  mecenáš,  biskup  Joseť  Jiří  Strossmayer :  „Cenou  krve  své,  již 
národ  náš  po  dlouhé  věky  hojně  proléval  za  kříž  svatý  a  svobodu  zlatou,  za- 
sloužil si  čestného  jména  jakožto  obránce  kresfanské  osvěty  a  svobody,  dobyv 
si  věčného  práva  na  vzkříšení  a  život.  To  mu  bylo  prvou  boží  úlohou.  Půl 
téměř  století,  co  národ  náš  ze  sna  svého  procitíiti  a  duševním  obrozením  svojim 
zabývati  se  počal ;  a  ono,  co  za  krátkou  dobu  a  prostřed  neslýchaných  obtíži 
na  poli  umném  vymyslil  a  provedl,  ubezpečením  jemu  jest,  že  i  oruhý  svůj 
úkol  zrovna  tak  šťastně  a  slavně  vyplní  jako  prvý,  a  že  záhy  hodným  a  dů- 
stojným se  stane,  aby  jej  i  nejučenější  a  nejpokročilejší  národové  v  kruhu 
vzdělanosti  bratrskou  láskou  a  úctou  pozdraví  a  obejmou.  Kněžstvo  vezdy  ze 
všeho  srdce  pojímalo  lásku  v  prvém  úkolu  národním,  připravujíc  lid  na  svatou 
oběť  hory  Éaivarie  a  jsouc  mu  vždycky  živým  příkladem  v  každé  strastí  a 
oběti.  I  nyní  živě  pamatuje,  že  jest  mu  svatou  povinností  ze  všeho  .srdce  cho- 
piti se  druhého  úkolu  národního,  v  každém  vědění  a  umění  vedouc  lid  k  onoron 
nevyčerpatelnému  zdroji  osvěty,  jejž  nám  ve  svaté  víře  otevřel  on,  jenž  jeat 
věčné  světlo  světa,  a  jejž  písmo  i  všechny  věky  plným  právem  zovou :  cestou, 
životem  a  pravdou."^ 

Dr  Bogoslav  Sulak :  „Malé  Chrvatsko  dosáhlo  toho  plno  s  onou  trochou 
svornosti  v  pokroku:  a  iak  mnohem  více  získalo  by  veliké  Chrvatsko,  kdyby 
bylo  svorno  a  dbalo  pokroku!" 

Ognjeslav  UtjcŠenovic  Ostrožinski :  ,.Národ,  jenž  nedovede  ochrániti  ná- 
rodnosti své,  nezasluhuje,  než  aby  zahynul;  a  národ,  jenž  ji  ochránil,  zahy- 
nouti nemůže.** 

Franjo  Markovic:  „Za  troje  dobrodiní  máme  my,  mladší  pokolení,  vděéni 
býti  Illyrům;  trojí  povinnosf  odevzdali  nám  jakožto  svaté  neporušitelné  dě- 
dictví: jazyk,  samostatnost  vzpomínku  na  minulosf  a  tužbu  po  lepši  budou- 
cnosti. To  míti,  značí  národu :  býti ;  toho  nemíti,  znaČi  národu :  nebýti.  Illy- 
rové  vrátivše,  vzbudivše,  vzkřísivše  to  všecko  v  nás  Chrvatech,  způsobili,  že 
isme  opět  národem.  To  je  prvé  dobrodiní.  Člověk  ten  aneb  onen,  jenž  nená- 
leží jednomu  národu,  nemá  ani  vlasti  a  jest  jako  nešťastný,  bezejmenný  na- 
lezenec  bez  otce  i  matky.  Illyrové  vrátili  nám  otce  i  matku;  učinili,  že  každý 
z  nás  je  synem  chrvatského  národa,  synem  matky  otčiny  chrvatské.  To 
je  druhé  dobrodiní.  Vrátili  nám  faiké  nesčetné  bratry  po  krvi  a  po  jazyku, 
upravili  nám  domov  u  veliké  světové  rodině,  abychom  byli  po  duchu  živým 
jejím  údem.  To  je  třetí  dobrodiní.  Proto  nám  odevzdali  i  trojí  svatou  po- 
vinnost- 

Pero  Budmani:  „Bez  cizích  živlů  zajisté  nemůže  býti  kulturního  pokroku; 
potřebí  jest  však,  aby  národ  přijímaje  cizí,  přizpůsobil  si  to  a  osvojil  tak  jako 
stromy,  jež  ze  země  organickou  i  neorganickou  potravu  asají  a  z  ní  větve  vy- 


Sláva  křisitelům!  651 

hánéjí,  listy,  květ  i  plod,  a  nikoliv  aby  mn  to  cizí  přirostlo  jako  kámen  ku 
kameni.* 

y.  Klaió:  „Přes  padesáte  let  nsiliijeme,  abychom  vstali  na  své  vlastni 
nohy,  ale  práce  ta  nám  se  hrubě  nedafí,  poněvadž  při  všecb  jiných  vymože- 
nostech a  prospěních  nedoved]  od  krbu  své  vlastni  rodiny  vyhnati  eízáctvo, 
kteréž  nás  otravuje  svou  arciknlÝnrou.  Chrvatsko  zachrániti  mňže  a  spasiti 
jen  chrvatská  rodina.  Ta  jediné  může  pomoci  naší  literatuře:  ta  byla  by 
nejpevnější  tvrzí  na  zápasišti  o  naéi  národnost.  Jakož  násilník  nemůže  v  poutá 
skouti  svobodné  myšlénky,  tak  nemůže  ani  cizinec  otravovati  národa,  jehož 
rodina  —  ten  svatý  asyl — jest  svoji,  národní." 

Franje  Š.  KiihaČt  „Bez  pomoci  illyrských  davoriji  Gaj  ani  druhové  jeho 
nebyli  by  dospěli  výsleaků  tak  šťastných  v  boji  za  svatou  národní  věc,  jak 
vskutku  věc  se  má.  Ba  domnívám  se,  že  právě  chrvatské  popěvky  probuaily 
národ  ze  sna  a  vznítily  ruch  illyrský.  Proto,  bratří,  pěstujte  národní  naši 
hudbu,  kteráž  vvvírá  z  lidového  zpěvu  vždy  a  všude,  a  jen  s  výjimkami  mů- 
žete si  všímati  hudby  cizí.  Neboť  kdo  cizí  hudbě  dává  přední  místo,  že  jiní 
národové  mají  větší  umělce  a  velebnější  výtvory  než  Chrvaté,  bezděky  pra- 
cuje o  tom,  že  UMŠe  hudba  ponenáhlu  pozbývá  své  moci  nn  chrvatský  národ. 
Nesmíme  se  pak  odříci  naděje,  že  opět  nadejde  naší  hudbě  doba,  kdy  připadne 
jí  úkol  opět  div}'  t\'ofiti." 

*Jo8Íp  £ug.  Tomič: 

„Vzhůru,  rode,  s  odevzdáním, 
osvěta  kdj^ž  rodí  silu; 
svorností  jen,  prací,  znáním, 
Chrvat  dobývá  svých  cílů." 

Dr  Josip  Stadler,  arcibiskup  bosenský :  .Co  vděčná  Etrurie  pýše  svého 
jazyka,  Maechiavelimu,  na  věčnou  vzpomínku  dola,  to  i  já  s  vděčným  Chrvat- 
skem  na  hrobu  probuditelů  jazyka  jeho  dím : 

Quis(|uis.  ades,  sacro  ílores  et  serta  sepulchro 
adde  puer,  cineri  debita  dona  ferens: 
Croatae  regeneratae  honos  et  gloria  linguae 
hic  jacet.  Hoc  saxum  non  coluisse  nefas. 

1  mrtví  žijí  svému  národu,  a  i  živí  jsou  proň  mrtvi,  dokud  nečiní  sy- 
nové, co  jej  oživuje:  dokud  nejdou  za  ctnostmi  a  vědomostmi.  Proto: 

Nobilis  Matrona  Croatia  proles  suas  sacravit  virtuti  a  veritati. 

Sentencí  a  úryvků  těch  mohli  bychom  uvésti  ještě  plnou  řadu,  ale  ne- 
dostatek místa  nám  toho  nedovoluje.  Proto  obmezili  jsme  se  jenom  na  tyto 
citáty. 

Pěknými  příspěvky  z  oboru  novelliptického  přispěli  Nikola  Kokotovic: 
„Jabuka'',  Josefa  Kozarac:  „Priča  rodu  mome",  Jenio  Sisolski:  „Na  morskoj 
obali  (břehu)",  a  Ksaver  Šandor-Gjalski :  „Od  prvih  mučenika'',  kterouž  v  pře- 
klade také  „Slov.  sborník"  přinese. 

Z  uměleckých  kreseb  vynikají  práce  NikoK  MaŠiče,  Ferdy  Quiquereza 
a  Ivana  Rendiée.  Ostatní  jména  umělců  zde  zastoupených  jsou :  Alex.  Hašic, 
Narcis  Damin,  C.  Medovié,  Vlah  Bukovec,  Dimitrije  Markovič,  Dragan  Melkus, 
D.  Weingaertner  a  E.  Kramberger. 

Hudební  čásf  repraesentuje  se  jmény  Ferdy  Livadiée  (JoS  Hrvatska  nije 
propala),  Vatroslava  Lisinského,  šlechtice  Ivana  Žajce,  Fr.  §.  Kuhače  a  Gjura 
Eisenhuta. 

Přispěl  každý  vlastenec  chrvatský,  mladý  i  starÝ,  co  právě  uznal  dle 
svého  souau  za  vhodné  a  dal  to  na  oslavu  vlasti  ze  srdce.        Jan  Hudec, 


652  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 


Rozhledy  v  literatuře  a  uméní. 

Jos.  Jurči^e  sebraných  spisn  svazek  V.  Nákladem  výboru  pro  Jurčičův 
pomník.  Tiskem  „Národui  tiskárny*.  V  Lublani  1885.,  str.  284. 

Vydávání  sebraných  spisů  zvěčnělého  JurčiČe  postupuje  vzhledem  k  ne- 
příznivým poměrům  slovinským  dosti  rychle.  Nejnověji  vydaný  svazek  V. 
obsahuje  šest  povídek.  Jsou  to  vesměs  práce  drobnější,  vynikající  jak  uhla- 
zenou form<m  a  svěžím,  jadrným  slohem,  tak  poutavým  obsahem.  Historická 
povídka  z  XV.  stol.  „Dcera  městského  soudce",  mající  za  předmět  bohopusté 
řádění  zemského  hejtmana  hraběte  Jiřího  Auersper^a  v  Kraňskn,  líěí  nám 
konflikt  mezi  lublaňským  měšťanstvem,  hojnými  výsjídami  obmyšleném,  a  řev 
nivou  šlechtou,  z  ciziny  přistěhovalou.  Na  historickém  pozíídi  tomto  kreslí  Jurcic 
živými  barvami  osud  slovinské  dívky  měšťanské,  je/,  stává  se  obětí  zdivoči- 
lých choutek  zpupného  cizince.  Postavy  zobrazeny  jsou  markantními  rysy  a 
některé  z  nich  vynikají  zvláštní  typičností,  jmenovitě  episodicky  vložení  stráž- 
cové lublaňští,  kteří  s  jadrným  humorem  nakresleni  jsou.  —  Povídka  „NemŠki 
valpet"  (německý  agent;  je  ze  skutečnosti  vzatým  obrázkem  z  vesnického  ži- 
vota, kde  stařec  žebrák  vypravuje  o  svých  šťastnějších  mladých  letech^  zlým 
osudem  však  a  cizáckou  zlovůlí  zničených.  -  Historická  povídka  „Syn  sel- 
ského císaře"  seznamuje  nás  s  dozvuky  známé  selské  bouře  (1573.),  jež  skcm- 
čila  porážkou  sedlákův  a  korunováním  hlavy  sedláků,  Eliáše,  jenž  si  dal  jméno 
„selského  císaře",  do  béla  rozžhavenou  korunou.  Syn  jeho  -Kosoman"  zasvětí 
svůj  život  pomstě  otcově  a  co  náčelník  zbojnické  tlupy  stane  se  postrachem 
panstva.  Původce  smrti  otce  jeho,  baron  Jošt  Turn,  padne  mu  sice  do  rukou, 
avšak  v  rozhodné  chvíli  před  samou  ohavnou  smrtí,  která  jemu  i  mladému  sy- 
novi jedva  zasnoubenému  hrozila,  znenadání  vyskytne  se  pomoc  a  vysvobo- 
zení, jak  na  prospěch  týraných  sedláků,  tak  trpce  pykajícího  panstva.  —  Po- 
vídky „Lipe"  (Filip)  a  ^Pipa  tobaka"  (dýmka  tabáku)  jsou  velmi  z<lařilými 
psychologickými  kresbami,  poslední  prodchnuta  řízným  humorem.  Zvláštního 
povšimnutí  zasluhuje  povídka  poslední  „Ve  Vojenské  Hranici",  jejíž  hrdinou 
je  důvěrný  přítel  JurČičův  ze  studentských  let„  duchaplný  vojenský  lékař 
Jan  V.,  jenž  po  dlouhé  rozluce  vypravuje  starému  příteli  Ovsudy  nešťastného 
života  svého.  —  Jako  veškeré  povídky  Jurčičovy,  tak  i  tyto  vynikají  zvláštním 
svým  Jednoduchým  slohem,  jsouce  prosty  všech  umělých  přízdob  a  hledaných 
effcktů,  tím  hlouběji  dojímají  se  však  čtenáře  svou  pravdivostí  a  vážným  ná- 
zorem na  svět,  spojeným  s  jakýms  nádechem  trpkosti,  jenž  i  povahu  JurČi- 
čovu  vyznačuje.  ./.  K, 

Rád  jiigoslaveaske  akademife.    Kniha  74.  Třída  filolog,  histor.  a  filosof, 
jurid.  X.  Záhřeb  1885.  Str.  236. 

M.  Valjavec  končí  šestou  a  to  poslední  čásť  své  ohromné  rozpravy 
^Přinos  knaglasu  u  slovenštin  i"  (str.  1.— 78.),  o  kteréž  dlužno  vj'znati, 
že  jest  jednou  z  neidůkladnějších  prací,  týkajících  se  akcentuace  slovanské. 
V  novější  době  věda  zajímajíc  se  důkladně  zpytováním  této  stránky  jazyka 
a  držíc  se  výroku  Corssenova,  že  přizvuk  odhaluje  nám  nejjemnějším  způso- 
bem nejvnitrnější  city  duše  národa,  dospěla  srovnávacím  badáním  k  netuše- 
ným resultátům,  jmenovitě  u  slovanských  jazyků  Na  poli  tom  zásluh  si  dobyli 
Miklosič,  Masing  a  jmenovitě  Daničié,  Bndmani  a  Pfivic,  nejnověji  Maretic,  do- 
cent slavistiky  na  univ.  Záhřebské. 

Prof.  dr.  Frt.  Maixner,  jenž  podjal  se  záslužné  úlohy,  vědecky  pro- 
badati převody  z  lat.  a  řec.  klassiků  v  chrv.  staré  literatuře,  a  tak  na  jevo 
vynésti  účastenství  Chrvatů  v  onom  ušlechtilém  boji,  jimž  za  času  znovu- 
zrozeni humanismu  ostatní  národové  záp.  Evropy  tak  úsilně  byli  zaujati  a  na- 
dšeni —  přistupuje  na  prvém  místě  (str.  79.— 134.)  k  ocenění  chrvatských  pře- 
kladů spisu  v  celém  středověku  a  dílem  i  novověku  po  celé  záp.  Evropě  roz- 
šířeného, totiž  t.  zv.  ,disticha  moralia  Catonis",  přeloženého  do  všech  evrop. 


Rozhledy  v  literatuře  a  uměni.  653 

jazyků,  a  známého  u  nás  Čechů  jmenovité  překladem  Komenského  (srv.  J.)  Fej- 
falík:  „Der  altbOhm.  Cato**  ve  zprávách  Vídeňské  akad.  nauk  íil.  hist.  tř.  36. 
Z  chrvat.  překladů  Catonových  .mravných  naučení"  jsou  známy  dosud ;  hla- 
holský rukopis  na  ostrově  Krku  z  r.  1468  s  názvem  „Knjiíra  Kata  mudroga-*, 
kterýž  převod  vrak  as  o  100  let  je  starSím,  dále  překlad  M.  Mamliée,  Marina 
BureŠiée  a  převod  neznámého  spisovatele  z  r.  1763.  VSecky  tyto  tři  převody 
M.  do  nejsubtilnéjSích  podrolmosfí  oceňuje,  povahu  jejich  zevnějSÍ  i  vnitřní 
kriticky  probírá,  srovnávaje  je  s  lat.  originálem,  a  uváděje  i  parallely  z  pře- 
kladů polskvch,  ceřkých  a  německých.  První  překlad  jest  zároveň  nejst^irŠim 
převodem  chrv.  z  klassických  literatur  vůbec;  největší  pak  cenu  literární  má 
překlad  třetí,  jehož  skladatel  vynikaje  lehkým,  k  národnímu  myšleni  a  pojí- 
máni prostého  lidu  přiměřeným  jazykem,  místy  užívá  i  výrazů  a  írasi  z  prosto 
národní  mluvy.  -—  Rozpravě  předpsjal  spisovatel  s  veškerým  íilologickým  appa- 
ratem  provedený,  kritický  a  obšírný  rozbor  latinského  originálu,  jeho  vznik 
a  osudy  ve  starých  školách,  abv  způsob  a  tendence  překladatelů  objasněny 
býti  mohly.  Trváme,  že  i  naši  klassictí  filologové  příštích  rozprav  Maixnero- 
vých  z  oboru  tr ho  si  povšimnou  čerpajíce  z  nich  pobídku,  aby  i  u  nás  ve 
směru  tom  k  dějinám  klassického  studia  v  Čechách  a  ke  studiu  vývoje  star- 
šího jazyka  českého  přispěno  bylo.  Klassická  filologie  a  slavistika  i  v  této 
příčině  podávají  si  ruce. 

Přátelé  kulturní  historie  slovanské  zajisté  překvapeni  budou  novým 
dílem  neúnavného  učence  a  předsedy  akademie  dra  Frt  RaČkého,  jenž  po- 
dává počátek  rozsáhlého  asi  spisu:  „Příspěvky  k  dějinám  humanismu 
a  re nais šance  v  Dubro vniku,  Dalmácii  a Čhrvatsku"  (str.  136.— 191.). 
Blahodárný  vliv  vzkříšení  staroklassické  osvěty  dotkl  se  záhy  i  jižního  Slo- 
vanstva, z  počátku  ovšem  jen  oné  perly  dalmatského  moře  —  svobodného  Du- 
brovníkn,  později  i  ostatních  dalmatských  měst,  tak  sice,  že  prvý  vznik 
chrvatské  literatury  v  kolébce  její  Dalmácii  v  úzké  je  spojitosti  s  působením 
humanistů.  Dubrovník  již  před  příchodem  a  vlivem  cizích  humanistů  v  skal- 
natém sídle  svťra  osvědčil  blahosf  a  civilisaci  neobyčejnou  vzhledem  k  uče- 
ným mužuni  a  rodinám,  prchajícím  před  tureckými  pronásledovateli,  v  XIV. 
i  XV.  věku  pak  za  největší  čest  si  považoval,  aby  slavní  mužové  jako  Ivan 
^avcnsky  a  Filip  de  Diversis  na  jeho  učitelských  stolicích  působili.  —  Račkl 
pojednává  v  úvode  o  dějinách  a  významu  renaissance  a  humanismu  vůbec, 
maje  zření  k  nejnovějším  spisům  o  tom  předmětu,  jako  G.  Voigta:  Znovu- 
zrození klassického  starověku.  Berlín  1880;  L.  Geigerá:  Renaissance  a  humanis- 
mus v  Itálii  a  Německu,  Berlín  1882,  a  ku  vlaskému  spivSU  C.  Cantů-a:  Storia 
univcrsale  Ed.  VII.  Turin  18.51.  Tom  IV.  II  triům virato  italiano  (t.  j.  Dante, 
Petrarca,  Boccacio).  Na  to  přechází  k  líčení  života  a  učitelského  i  literárního 
působení  Ivana  Ravenského,  žáka  Petrarkova,  dubrovnického  kancléře 
a  předchůdce  humanismu  v  Dubrovníku.  Mnoho  v  té  příčině  dosud  nejasného 
duchaplně  vyložil  a  mnohé  doplňky  přičinil  zvláště  strany  působení  Ivana  v  Du- 
brovníku (1884-87.)  na  zákjjulě  úředních  listin  a  spisů  obce  dubrovnické, 
jakožilÍRtů  Ivanových  Ježto  nás  zajímá  hlavně  poslední  moment,  vzpomínáme 
i  jeho  díla  v  Dubrovníku  sepsaného  .Hlstoria  Ragusíi  Johanňis  de  Ravenna". 
které  ovšem  nese  na  sobě  ráz  humanistické  historiografie,  nejsouc  dějinami, 
nýbrž  spíše  jakýms  popisem  obce  dubrovnické:  líčíf  polohu  města,  rozdíly 
obyvatelstva,  kulturní  a  společenský  stav  šlechty  i  měšťanstva,  správu  města, 
některé  domácí  obyčeje  atd.  Svůj  tříletý  pobyt  v  Dubrovníku  liČí  přední  tento 
humanista  velmi  Temnými  barvami,  pohlížeje  ovšem  na  dubrovnické  poměry 
se  stanoviska  italského  patriotismu  a  rozkvětu.  Nad  architektonickou  krásou 
Dubrovníku  projevuje  obdiv  a  chválu,  ale  nelíbí  se  mu  prostoduché,  otevření* 
a  ryze  Klovanské  obyčeje  DubrovČanň.  jejich  touha  po  bohatství  a  pohodlí 
i  nevšímavost  k  vědám,  jazyku  jejich  domácímu  nerozumí  a  italskému  nářečí 
tam  obvyklému  také  ne.  Houževnatost  v  zachovávání  národních  obyč<\jů  po- 
tvrzuje příkladem,  že  Dubrovčané  nosí  starodávný  kroj,  od  kteréhož  mužští, 
ač  po  celém  putují  světě,  jen  zřídka  a  ženy  nikdy  neodstupují.  —  Tenkráte 
ovšem  neniohl  ])roniknouti  humanismus,  sotva  se  probudivší,  do  vzdáleného 
Dubrovníku;  není  tudíž  divu,  že  Petrarkův  žák,  prvý  humanista  na  východ- 
ním břehu  Adrie,  nenalezl  připravené  i-ůdy  v  městě,  které  si  teprve  dobývalo 
podmínek  k  vyššímu  duševnímu  životu. 


654  Rozhledy  v  literatuře  a  uměof. 

Článek  kanovníka  Adolfa  Vebera  „Posveta  stolně  crkve  dja- 
kovačke**  (str.  192.— 224.)  je   důstojným  dozvnkem   oné  památné  slavnosti, 
jíž  celý  slovanský  západ  se  úíastnil,  a  kterouž  krásně  korunoval  první  slo- 
vanský Mecín  bezČetnou  řadu  svých  velkoduSných  a  velebných  <5íná   Akademie 
véd.  universita,  galerie  obrazA  —  tof  hlavní  čin  Strossmayenlv,  nréený  diisov- 
nirau  pokroku  národa  jeho  ve  vědě  a  umění    Dobrodinec  tak  vznesený,  jenž 
již  za  života  svého  je  zbožňován  a  miláčkem  svého  národa,  cítí  potřebu  toho. 
aby  za  toto  své  svrchované   štěstí   pozemské   poděkoval   onomu,  jenž  mii  té 
milosti  propfijěil:    on  staví  v  sídle  svém   pomník  bohu  —  skvělou  kathedráln 
l)akovskou.  —  A.  Veber  vyliěnie  obšírně  průběh  stavby,  dotýká  se  i  vlastního 
Strossmayerova  výtečného  spisu  „Stolna  crkva  djakovačka^,  načež  líčí  svou 
costu  Moravou  do  Ďakova  ke  slavnosti  ve  společnosti  s  Račkým,  Markoviceni 
a  j    velmi  živě  a  poutavě  vplétaje  vhodné  episody  a  tytéž  humoristické  po 
známky,  z  nichž  jedna  však  úžasem  naplňuje,  totiž  o  nrelatu  dru.  Grottfriedn 
Marschallu,  Němci,  jenž  se  spravedlivě  vyjádřil  poutníkům  o  mizerném  stavu 
ubohého  ^'Osen8kého  lidu  pod  převrácenou  německo-maďarskou  správou,  která 
se  prý  dle  mínění  samých  úředních  kruhů  nedá  dlouho  udržeti  ?  —  Přecházeje 
k  popisu  ďakovského  chrámu,  této  perly  novověkého  chrvatského  stavitelství, 
přirovnává  jej  k  jiným  světovým  svatyním,  při  Čemž  onen  vnějSkein  i  vnitřkem 
vítězí  svou  jednoduchou  krásou,  veskrz  přísně  provedeným  romíinským  slo- 
hem, úměrnosti  vŠech  součástí  a  blahostí  svých  výzdob  ornamentálních  i  obra- 
zových. Vylíčiv  ještě  biskupský  palác  a  jeho  poklady   líčí  markantními  rysy 
osobnosf  a  povahu   vznešeného   obyvatele  jejího,   jejž   nazývá   „zlatoústým'*, 
a  konečně  líčí  onu  slavnou  hostinu,  při  níž  sršely  jiskry  vznešených  duchů 
jihoslovanských,  polských  i  českých,  a  ostatní  slavnostní  dny  oné    ryzí  slo- 
vanské slavnosti.  Job.  jCouble. 

Porównanie  fonetycztiych  wfai^eiwosci  kilku  ^war  polskirh. 

S  tímto  názvem  vyšla  krátká,  leč  důkladná  rozprava  Jana  Losia  jakož 
otisk  z  XI.  sv.  Rozpraw  Wydzialu  filologicznego  Akademii  Dmiejetnosci  w  Kra- 
kowic.  Přehledným  způsobem  sestavuje  zde  spisovatel  fonetické  zvláštnosti 
sedmi  nářečí  polských,  a  to  na  základě  monografických  studií  prof.  Malinow- 
ského  (Beitnige  zuř  slavischen  DÍHlectologie.  (?ber  die  Oppelnsche  Mundart 
in  Oberschlesien.  Leipzig^  1873.),  Šimona  Matusiaka,  Romana  Zawiliň- 
ského,  Jana  Lecie jewského,  Jana  Bieli,  Ad.  Ant.  Kryúského  a  dle 
svého  vlastního  badání,  jehož  výsledky  uveřejnil  dříve  v  témže  svazku  Roz- 
praw pod  nápisem  Gwara  Opoczyňska  (Studyjum  dyjalektologiczne  przez 
Jana  Losia). 

Obé  tyto  práce  páně  Losiovy  jsou  důležitými  příspěvky  k  dialektologii 
polské,  zvláště  však  Porównanie  fonetycznych  wlaáciwoáci  kilku 
řfwar  polskich  je  vzácnou  pomůckou  těm,  kteří  se  zabývají  polskou  dia- 
lektologií,  a  slovanskou  vůbec.  Na  28  stranách  podává  zde  spisovatel  přehledně 
všeliké  fonetické  zvláštnosti  národních  nářečí,  a  rozděluje  je  ve  zvláštní  kate- 
gorie. J.  B. 


Démon. 

(Fantastická  opera  o  Čtyřech  jednáních  a  sedmi  obrazích.  Dle  básně  Ler- 
niontcjvy  napsali  ViŠkovatov  a  OíTermann,  přel.  Aug.  Eug.  Mužík.  Hudbu  složil 
Antonín  Rubinstein.) 

V  hudebním  našem  životě  živá  jest  touha  po  seznání  všeho,  čím  se  který- 
koli národ  slovanský  v  hudebním  ohledu  honosí,  af  jest  to  již  oouhá  drobná 
píseň  národní,  jejíž  originální  rázovitosti  si  vážíme,  Či  velké  dílo  hudby  iostru- 
mentalní  a  vokální.  Specielně  co  se  hudby  dramatické  týče,  z  polských  oper 
provedli  jsme  u  nás  na  př.  Moniuzskovu  „Halku"  a  chystáme  ténož  skla- 
datele jinou  operu  ,. Strašný  dvůr" ;  z  ruské  operní  literatury  provedeny  již 
byly  uuás  obě  skladby  odGlinky  „Život  za  cara''  a  „Ruslan  i  Ludmila**, 


Rozhledy  v  literatuře  a  umění .  655 

dále  od  pornšténého  našeho  krajana  Nápravník  a,  jenž  náleží  k  nejnadaněj- 
ším ru8k}'m  komponistfim  operním  „Niřegorodci**  a  od  Čajko  vského  „Panna 
Orleanská".  YŠe  to  již  se  dalo  v  době  prozatímnosti,  kdyiswe  byli  rísnéni  na 
všech  stranách;  však  nyní  na  velkém,  volném  jevišti  Národního  divadla  našeho 
8  větším  ještě  úsilím  pokračovati  se  bude  v  uváděni  významných  skladeb  sl(>- 
vanských.  Z  nich  „Démon-  Rubinsteinův  učinil  počátek,  a  že  provedení  opery 
ré  bylo  tak  šfastné.  v  každé  Části  zdařilé,  lze  se  nadíti  pokračování . . . 

Kubinsteina,  přesně  vzato,  nelze  považovati  za  skladatele  určitě  vyzna- 
čeného rázu  hudby  ruské  a  známo  též,  že  národní  hudební  ruská  škola  sama 
Rubinsteina  ke  svým  členům  nepočítá.  Umělec  ten  vyučil  se  v  německé  Škole; 
vliv  Školy  romantikilv,  hlavně  Mendelssohníiv  nejvíce  jest  patrný  v  instrumen- 
tálních skladbách  Rubinsteinových.  v  jeho  symfonické  a  ještě  více  komorní 
hudbě;  však  ve  skladbách  vokálních,  tam,  kde  látka  sama  vyžadovala  určitou 
lokální  barvu,  používá  skladatel  velmi  šfastně  národního  hudebního  živlu  slo- 
vanského a  orientálního,  jako  na  př  v  operách  ^Kupec  Kalažnikov**,  „Děíi 
stepi"  a  „Démon-,  v  nichž  se  přibližuje  národní  škole  ruské.  V  „Démonu" 
aspoň  mnohé  místo  velice  živé  a  důrazně  budí  v  mé  myslí  vzpomínky  na 
Glinkovu  čarovnou,  na  podiv  originální,  operu  .Riislan  i  Ludmila". 

Libretto  Rubinsteinova  „Démona"  náleží  bez  odporu  k  nejlepším,  jež 
v  moderní  době  byla  dle  hotového  již  předmětu  bátinického  upravena.  Hlavní 
momenty,  úchvatné  obrazy  ČaroknUné,  velkolepé  bá-<ně  Lermonřovy  jsou  tu 
zachovány  co  možná  v  neporušeném  znění  a  obsahuji  v  sobě  tolik"  mohutné 
vzrušuiících  podnětů  k  hudebnímu  tvoření,  že  skladatel  opravdu  s  nadšením 
se  mohl  chopiti  předmětu  tak  vděčného. 

V  hudbě  Rubinsřeinové  vynikají  hlavně  místa  lyrická,  vyzdobená  exoti- 
ckým rázem  hudby  národní:  v  prvním  jednání  rozkošná,  veselá  pí.seň  dívek 
gruzinských,  v  druhém  jednání  dumná,  ušlechtilým  tonem  jímající  pí.sen  knížete 
ze  Synodalu,  v  třetím  jednání  největší  dojem  činí  brillantni,  barvitá  hudba 
baletní;  předcházející  sbor  mužský  jest  sice  řízně  založen,  však  má  příliš  otřelý 
zvuk,  který  upomíná  na  německý  „liedartafelstyl**.  V  dramatických  momentech 
síla  Rubinsteinova  nemívá  často  dosti  váhy  a  místo  jadrného  tvoření  ze  biov;i, 
ze  situace  nastupuje  tu  obyčejná  fráse.  Výtka  ta  se  však  netýká  posledního 
jednání,  v  němž  velký  dvojzpěv  mezi  Démonem  a  Tamarou  niá  mohutné  po- 
hnutou hudbu  dramatickou,  jež  přesvědčivě  působí  na  celou  mysl  posluchačovu. 

Známo,  že  Rubinstein  dobud  neniél  mnoho  štěstí  na  poli  dramatického 
skládání  hudebního;  však  nedá  se  zapříti,  že  „Démon"  ze  všech  jeho  oper 
má  nejpříznivější  posici.  Myslím,  že  se  zajímavé  tu  dílo  udrží  na  reportoiru 
našeho  Národního  divadla. 

Úprava  novinky  je  velice  nádherná  v  dekorační  i  kostumni  stránce ; 
režisér  p  Kolár  pečlivě  dílo  uvedl  ve  scénu,  taneční  mistr  p.  Berger  vkusně 
uspořádal  tance  v  třetím  jednání,  a  kapelník  p.  Cech  velmi  svědomitě  na- 
studoval čásť  hudební.  Orchestr  jemně  odstiňuje  a  stiitný  náš  sbor  vždy  sklidí 
hřímavý  potlesk  po  svém  el!'ektním  dísle  v  třetím  dějství. 

V.  J.  Novotný. 

Ostrowákého  komoedie  „Vinný  bez  viny^  byla  představována  v  těchto 
dnech  v  českém  překlade  dra.  Pavla  Durdíka  na  jevišti  Národního  divadla. 
Již  tehdy,  kdy  tato  uvážtní  hodrá  hra  na  Rusi  byla  novinkou,  přinesl  o  ní 
náš  vSlov.  sborník"  v  literárních  svých  rozhledech  přiměřenou  zprávu  (1884:, 
str  223 )  Poukazujíce  tedy  nyní  prosté  k  úvaze  již  učiněné,  zbývá  nám  jen 
zmíniti  se  o  úspěchu  práce  předního  dramatického  spisovatele  ruského  na  jevišti 
českém  S  potěšením  lze  konstatovati,  že  úspěch  byl  velice  čestný.  Duchem 
svým  není  „Vinný  bez  viny*  obrazem  výhradně  ruského  života  a  také  málo 
v  tom  směru  podává  národního,  ale  formou  vyznamenává  se  př^iinohou  cha- 
rakteristikou ruské  dramatické  literatury.  Jsoli  to  zejména  účinně  nakreslené 
fi^fy»    kteréž   oživují  působivou  hru.    —    Co   do   provedení    a   režie  budiž 

vzdána  Snrávň  Nfírodníhn  HívaHld     inlrn%  í  VT>lmnnvm  AÍlúm  iinif^lAplf  \>m    vfiAo.hnn. 


656  Rozhledy  v  literatuře  a  uměni. 

přijalo  novinku  velmi  vděčně,  o  čemž  svědčil  také  značný  potlesk  po  každém 
jednání  —  a  přeje  si  zajisté,  aby  mu  Časteji  byla  dle  mužnosti  poskytnuta  pii- 
ležitosf  poznáváni  jinoslovanské  literatury  dramatické. 

F.  Jan  Bystroňy  nás  ct.  spolupracovník,  vydal  v  Krakově  studii  „O  mowic 
polskiéj  w  dorzeczu  Stonawki  i  Lucyny  w  ks  Oieszyiiskim^  (str.  110.).  Práce 
tato  vyšla  v  Xll.  svazku  filolog,  rozprav  Akademie  nauk  v  Krakově  a  ukázala 
se  nyni  také  ve  zvláštním  otisku.  Upozorňujeme  na  tuto  práci  prozatím  takto, 
v  souborném  referáte  o  publikacích  akademie  dojde  zevrubnějšího  povšimnuti. 

Překlady  z  češtiny.  Plovdiv.  Putopisne  crtice  Jos.  J.  Toužimskog-a. 
S  českoga  preveo  M.  Z.  Vienac  lb85.  br.  42.,  43.  —  Pielgrzym.  Z  pieéni 
Jana  Hotta.  Przel  Melania  Parczewska.  Biesiada  literacka  (varš.)  1885.  Č  491.  — 
C  JI  a  Ba.  lIpHMOBCTKa  CaaTou.iyKa  4exa.  —  Jauop  (Novosadský)  188;').  c.  42, 
43.  I  Překlad  od  ?).  —  Z  o  si  a.  Napisao  Edv.  Jelínek,  preveo  A.  T.  Vicnac 
1885.  br.  40. 

Ve  „Verhandlungen  der  Berliner  anthropologischen  Gesellschaff  ( seděni 
ze  dne  21.  března  r.  1885.)  uveřejnil  prof.  Lepkowski  článek  nadepsaný:  „Sind 
nicht  einige  Aschenurnen-Ornamente  eine  Schrift?**  Jest  to  neobyčejně  zají- 
mavá věc,  jež  může  vésti  k  důležitým  nálezům.  Angličtí  učenci,  zejména  vsak 
Richard  Kolt  Brash  a  G.  M.  Atkinson  zabývali  se  čtením  nápisů  na  náhrob- 
ních kamenech,  kteréž  nalezli  v  Irsku  a  Skotsku.  Nápisy  ty,  skládajíce  i<e  ze 
samých  čárek  a  bodů,  sestavených  po  několika  ve  skupiny,  a  to  pod  anebo 
nad  čarou,  jeví  se  skutečně  jako  ornament,  jsou  však  písmem,  jež  bylo  pře- 
čteno dle  jednoho  nápisu  dvoujazyčného  (bilinguis).  K.  Brash  se  domnívá,  že 
pomníky  s  takovými  nápisy  dostaly  se  do  Irska  a  Skotska  z  poloostrova  iber- 
ského;  proto  také  G.  M.  Atkinson,   ujímaje  se  myšlénky  Brashovy,  napsal 
kongressu  anthropoiogicko-archaeologickému,  jenž  před  několika  lety  sešei  se 
v  Lisabone,  dopis,  v  němžto  podávaje  zprávu  o  výzkumech  Brashových,  vy- 
zývá archaeology  na  poloostrove   iberském  ke  hledáni  podobných  nápisů  na 
půdě  ibfTské,  a  zároveň  podává  několik   ukázek  těch  nápisů.    Dopis  ten  jest 
otisknut  v  „Compte  rendu"  lisabonského  kongressu  (str.  465.  -409.)  s  nadpisem 
„Sur  quelques  inscriptions  en  écriture  Ogham'*   (tak   to  písmo  se  nazývá). 
Ze  vzorů  přidaných  k  dopisu  Atkinsonovu  přesvědčil  se   proť.  Lepkowski,  že 
na  několika  popelnicích  v  archaeologickém  kabinete  krakovském  jsou  též  ozdoby 
velmi  podobné  písmu  Ogham,  totiž  také  složené  z  čárek  a  bodů.   Bohužel 
není  tu  nápisů  dvoujazvčných,  což  veluii  stěžuje  čtení  těch   čárek  a  bodů, 
jestliže  vůbec  představují  písmo.  Buď  jak  buď  —  je  to  věc  zajímavá,   a  upo- 
zornění na  takové  ozdoby  na  popelnicích  může  vésti  k  nálezům  nejen  zajíma- 
vým, leč  i  důležitým.   A  jak  by  to  bylo  překvapující,  kdyby  k  nám  promlu- 
vila starověkosť  slovanská  těmi  znaménky,  jsou-li  to  skutečně  nápisy! 

/.  Bystrou, 

A.  F.  Rittig  vydal  ve  Varšavě  u  velikém  svazku  spis:  „CiaBancKiíi 
Mipi>.  HcTopHKo-reorpa*M»iecKoe  nacitv^oBaHie".  Spisovatel  vyhčuje  dějiny 
všech  kmenů  slovanských  od  nejstarší  doby  až  po  tyto  dny.  Spis  jest  opatřen 
mnohými  zcela  novými  zeměpisnými  nákresy  a  mapami.  Ku  konci  spisu  přidán 
„dvojnásobný"  seznam,  ve  kterém  vedle  nových  jmen  umístěny  nejstarší  názvy 
slovanské.  Spisovatel  se  zvláštní  láskou  a  zručností  užil  dle  možnosti  všech 
prací  nesoucích  se  k  tomuto  předmětu  a  dosáhl  zajisté  toho,  že  jeho  dílo  bude 
mezi  prvními  spisy  o  Slovanech.  J^-  Š. 

Ostatní  „Rozhledy*  po  literatuře  a  umění  byli  jsme  nuceni  odložiti  pro 
nedostatek  mísUi  do  čísla  příštího. 

^Slovanský  sborník''  vychází  vždy  15.  každého  měsíce  a  předplácí  se 
v  administraci  (knihtiskárna  J.  Otty)  Karlovo  náměstí  číslo  34.  nové:  na  čtvrť 
roku  1  zl.  30  kr.,  poštou  1  zi.  40  kr.,   na  půl  roku  2  zi.  50  kr.,   postou  2  zl. 

70  kr.,  na  celý  rok  4  zl.  bO  kr.,  poštou  5  zl. 

Odpovědný  redaktor  a  vydavatel:  Edvard  Jelínek.  —  Tiskem  a  nákladem  knih- 
tiskárny J.  Otty  v  Praze,  na  Karlové  náměstí  č.  34.  n. 


jmen,  míst  a  věcí  t|í  ročníku  „Slovanského  sborníku".*) 


A. 

A6r  223. 

Aforismy  Turgeněva  358. 
Ajdukiewicz  T.  386. 
Akad.  bratstvo  ve  Lvově 

219. 
AfcaÉfimie  nauk  v  Krakově 

Akademie  nánk  v  Petro- 
hradě 167. 

Akademie  náak  v  Záhřebe 
151,  326,  444,  652. 

Albieri  P.  224- 

Alekaander  U.,  UI.  288,614 

AlchyiDowicz  385. 

Ali  pasa  625. 

Alin  Lad.  18,  224,  280. 

Andree  R.  396. 

Anna  Ja^rel   69. 

Anna,  král  pol.  303. 

Anněnkov  J.  S.  275. 

Anthropologie  597. 

Arbes  J.  111,  560. 

Archaeologie  rus.  162,  395, 
559. 

Amofit,  arcikn.  rak.  18. 

Arsenij  Éek  661. 

Asnyk  239. 

Atkinson  G.  M.  656 

Anaiótten  442. 

^iřVrukum  564 


13. 

Bajeslovi  slov.  67. 
Balzac  262 
Ban  M  594,  649. 
Baraniecki  Adr.,  dr.  188. 
Bart  J   39. 
Bartoš  Fr.  388. 
Báanictvi  nár.  slov.  57. 
Baškirevová  M.  427. 
Baiidouin    de     Courtenay 

335,  503. 
Becié  Ferd.  443. 
Bedřich  Falcký,  král  594. 
Bégani  617. 
Bělbog  57. 
Belletrie  51,  367,  374,  432, 

497,  589. 
Bělobóh  vrch  393. 
Bem,  gen.  480. 
BeneS  Třebizaký  111 
Bernard  Sara  357. 
Běsí  57. 

BezpopovStina  615. 
Bibliotéka  (Radz.  v  Pozn.) 

189. 
Biegeleisen  H.,  dr.  218. 
Bílý  Fr.  110. 
Bily  křiž  154. 
Byliny  60. 
Biron  611. 
Biskupski  556. 


Bystroň  Jan  439,  556,  756, 
597  a  j.  v  Rozhledech. 

Bobčev  S.  510. 
Bogišié  V   291. 
Boh  —  hádání  82. 
Bohové  57. 
Bohr.slav  J.  V.  446. 
Bojničié  557. 
Bonna,  králová  pol.  372. 
Bořek  Kryštof  304. 
Bosna  373. 
Botev  Christo  281. 
Botto  J.  656. 
Bozdéch  Em.  280. 
Božství  331. 
Brandl  V.  54. 
Brandt  Jos.  384. 
Braničtí  hr.  193. 
Brash  R.  656 
Bratří  čeStí  39. 
Bratstva  jihosl.  146. 
bratstvo  405. 
Břeclavsko  32. 
Biochocki  V.  386. 
Brožík  V.  168,  224,  427. 
Briickner  A.,  dr.  111. 

Budilovié  A.  S.,  prof.  336, 

387. 
Budyšín  39,  198. 
Budmani  Pero  326,  650. 
Bůh  332. 


*)  Tam,  kde  v  jednom  Článku  zmínka  jest  o  jedné  a  té  samé  osobě 
nel|.  věci  několikn&te,  odkazujeme  větším  dílem  jen  jednou.  Rovněž  k  vůli 
úspoře  místa  nenalézají  se  z  pravidla  v  rejstříku  odkazy  celých  článků  při  jmeno- 
vaní jednotlivých  národností  a  t.  p.  Tak  jest  na  př.  literatura  polská,  ruská  atd., 
školy,  divadla  a  t.  p.,  ne  pod  „Polsko",  -Rusko**,  „Chrvatsko**,  nýbrž  pod  „lite- 
ratura", „Školy",  „aivadla'*  atd.  Ostatně  ífoplĎuje  se  rejstřík  vhodně  obsahem.  — 
Jelikož  se  stránky  553.— 560.  nemilým  omniem  opakuji,  budiž  při  hledání  v  ně- 
kolika dotyčných  případech  zřetel  vzat  k  dvojitému  stránkování  na  konci  seŠ.  10. 
a  na  začátku  sešitu  11. 


662 


Hej  střik. 


Bůh  dobrý  a  zlý  396. 
Blik  Jak.  243. 
Bukvice  118. 
Bulharů  počet  152. 
Bulharské  povstání  281. 
Bulhaři  v  Rusku  513. 
Bůžek  v  Bambergu  157. 

O. 

Carié  Jiři  431. 

Censura  ruská  277, 288, 557 

Ceruoboijci  622. 

Cetyň  296. 

Cibule  —  hádání  80. 

Cimperman  Jos.  24. 

Cinaři  srb.  18. 

Cinciala   Ondřej,  dr.  392, 

696. 
Cyrill  a  Method  sv.   112 

225,  280,  322,  33(í,  388, 

446. 
Cizinci  v  Rusku  610. 
Collége  de  France  324, 474, 
Comes  462. 

Cordovšti  kalifové  215. 
Crna  Reka  107. 
Czacki  Tad.  463. 
Czartoryski  kn  rodina  187, 

483. 
Czartoryski  Adam  194,480. 
Czartoryski  Vladial.  483. 

v 

o. 

Čajkowski  M.  621. 

Čakra  Emil  167. 

Časopisectvo: 

Bulharské  282,  446,  516. 

České  408. 

Chrvatské  220,  447,  557, 

569. 
Lužické  108,  201,  252. 
Polské  180, 233, 408, 442 
Ruské  221,  280,  351,392, 

600. 
Maloruské  446. 
Slovinské  328,  444. 
Srbské  107,  164. 
Francouzské    223,    481, 

486,  552,  600. 
Německé  308,  334. 

Cáry  509. 

Čech  Mikuláš  304 

Čech  Svatopluk  63,56, 111, 
^  224,  392,  552,  560,  656. 

Čechové   ve   Francii  425, 

487. 

Čechové  v  Chrvatsku  445. 


Černá  Hora  226. 
ČerĎajev,  gen.  354. 
Černý  Adolf  109, 198,  640. 
Černý  Tomáš,  dr.  161. 
Černobóh  vrch  393. 
Čerti  57. 
Certokamen  395. 
Čipera  Jos.  56,  446. 
Čujko  V.  V.  445. 

O. 

Ďakov,  chrám  654. 
Dalmácie  653. 
Daně  v  Rusku  611. 
Daničič  G.  326. 
Danilevskij  G.  P.  443. 
Danilo  ěefnoh  226 
Danilovci  615 
Darinka,    kněžna    černoh. 

227. 
Dažbog  57,  333 
Dědickij  B.  446. 
Dědové  58. 
Dejka  Jan  198. 
Demidov  487. 
Denis  M.  325. 
Desiderius  168. 
Diakonovci  618. 
DimitriJ  Donský  321. 
Dyonisi  563. 
Divadlo : 

České  55.  543,  654,  655. 

Bulharské  283. 

Polské  55,  136,  235,  305. 

Ruské  11 1,289,  562,  655. 

Ve  Francii  424. 
Diversis  de  Filip  653. 
Dívky  viz  ženy. 
Djuvernu  504. 
DÍužniewski  M.  110. 
Dmirov  Ondř.  566. 
Dobročinné  spolky  polské 

v  Paříži    195    (viz    též 

spolky). 
Dobrovský  Josef  53. 
Dobner  54. 

Dolgoruká,  kněžna  424 
Domačin  74. 
Domácnost  slov.  74 
Doetojevskij  170. 
Doubrav  ka  7. 
Dožinky  mor.  337. 
Dragovic  M.  108. 
Dřevořezba  si.  558 
Drohovyž,  ústav  137. 
Družinin  A.  V.  128. 
Dnbrověané  227. 
Dubrovník  553,  594,  ^53. 


Dubrovskij  157. 
Ducum  516. 
Dučié  N.  164. 
DuČič  archim.  165. 
Duěman  H.  30. 
Duchiňská  8ev.  553. 
Duchovenstvo  405.  • 
Duchovenstvo     chrvatské 

650. 
Duchovenstvo  polské  87. 
Duchovenstvo  ruské  506. 
Dumy  60. 
Dunaj  60. 
Durdik  Pavel  dr.  127,  560, 

655 
Dušan  car  165. 
Duše  nesmrtelnost  59. 
„Duše*  ruské  611. 
Dvořák  Kašpar  487. 
Dvořák  R.,  dr.  336. 
Dvorský  Frant.  6, 211,  371, 

436  561. 
Dziaíyňski'  T.  hr  187,  190 
Dzialvnská  hrab.  483. 
Dzieduszycki  VI.  hr.   136. 
Dzierzkowski  J.  443. 


E. 

Eckert  Fr.  P.  543. 
L'école  des  langues  orien- 

tales  477. 
Emigrace  polská  194,  479. 
Epifanij  618. 
Erben  K.  J.  332. 
Erby  461. 
Esclavo  336. 


Fahoun  F.  443. 
Famicyn  331. 
Fedkoviě  Jos.  367. 
z  Felsztyna  Seb.  347. 
Feliňská  Paulina  450. 
Feodosij  iahen  616. 
Ferdinand  I 
Fet  171. 
Fibich  Zd   279. 
Filipovština,  sekta  612 
Firiej  Jan  465. 
Fortis  Jan  291. 
Frencel  396. 
Francie  359,  422. 
Francie  u  Slov.  325,  480. 
Francie  a  Rus  130. 
Francouzové  v  Polsku  467. 
Franiě  M.  111. 
Franko  Iv.  524,  584. 
Friě  Cel.  223,  443. 
Fuchs  Martin  311. 


Rejstřík. 


663 


O. 

G«j  B.  dr.  407,  649 
Gamrat  Petr  303 
Garanas  390 
Garczyúaki  218 
Gasztowtt  Václav  486,  552 
Gdaňsko  26 
Gebauer  dr.  496 
Geitler  Leop.  dr  387,  440 
Germanisace  87,  140,  306, 

442,  598  ( viz  též  Némci) 
Gerson  V.  384 
G  linka  654 
Gnědié  P.  P.  589 
Goethe  309,  356 
Gogol  111,  443 
Golovackij  J.  J.  220 
Gonsiorovský  280 
Gorczycki  345 
Goéczyúski  220 
Gospody  chrzescinnské  193 
Grabowski  Amb.  .^6 
Grabowski  Bronislav   167, 

223 
Grabowski  W.  S8t) 
Graždanka  118* 
Gregoríič  S.  168,  544 
Grigorovié  D.  B.  1*28 
Griovič  Milan  447,  649 
Grodno  446,  557 
Grot  K   J.  prof.  387 
GiibavicA  Veliká,  slap  366 
Gustatýn  311. 

H. 

Hadači  rus.  509 
Hádáni  nár.  80 
Hádáni  z  věcí  47 
Haderlap  F.  598 
Hadžié  A.  54 
Halek  J.  (Kostomarov)  322. 
Hamry  SUré  155 
Hana  314 

Hanka  V.  56, 135, 190,  279 
Hanusz  J.  dr.  554,  556 
Harambašid  Aiig.  560 
Hardy  A.  L.  446 
Hartmann,  filosof  442 
Heyduk  Ad.  226, 553,  560 
Hel,  poloostrov  26,  m.  89 
Helmhold  333,  397 
Henrychowski  Ig.  dr.  391 
Herben  Jan  31,  110 
Hercen  259 
Herites  Fr.  56 
Hermannova  si  55 
Herncisz  £.  385 
Herrnhutové  39 
Hlohovec  307 
Hlaholátina  387,  467 


Hody  256 

Holeček  Jos.  226,  336,  560, 

623 
Holovackij  524 
Hora  F.  A.  51,  228,  446 
Hómik  M.  108,  244,  279 
Hrabe  463 

Hřbitovy  pařížské  487 
Hribar  Jan  544 
Hrubý  Jar.  163 
Hudba : 

Slovanská  279,  428  (v  ci- 

,  zině) 

Česká  428 

Cbrvatská  168,  49;^,  651. 

Polská  303,  600  (církev- 
ní) 

Ruská  654 
Hudba  viz  též  opera 
Hudec  Jan    24,   176,  497, 

651 
Hugo  V  166,  356,  490  553 
Hurban  Sv.  166 
Hus   Jan  8,  55,    87,  224, 

276,  392,  447 

Oli. 

Chalupa  Fr.  78 
Chamiec  J.  S   242 
Chata  Kašubská  80 
Chelmiůski  J.  385 
Chittussi  A.  427 
Chmelnický  B.  323 
Chodiko  AI   325,  474 
Chocholoušek  P.  168 
Chopin  488 
Chotkowski  280 
Ch-brs  57,  390 
Chrvati  v  Dol.  Rakousích 

310 
Chrvati  morav   33 
Chrvati  poljiétí  290 


Illyrové  648 

Uovajskij  «21 

Imiš  H.  199 

Innsarov  259 

Instytucya    czci    i   chleba 

484 
Ira  390 

Ivan  Hrozný  47 
Ivan  Vasilěvič,  53,  122 

.1. 

Jablonský  B.  166 
Jagié  prof.   331,  334,  467, 
496,  555 


Jan  Kazimír,  král  42 
Jan  Krist.  hr.  z  Tamova 

371 
Jan  Nepomucký  sv.,  oslava 

v  Moskvě  214 
Jan  III   Sob.  303 
z  Janova  Matěj  447 
JareS  F.  505 
Jarovit  333 
Jasoň  334 
Jastrebov  164 
Jazyk." 

Staroslovanský  114 

Bulharský  440 

Jihoslovanský  652 

KaSubský  92 

Polský  439,  654,  655 

Slovácký  96,  186 

Ruský  477,  (ve  Francii) 
440 

Wasnerpolský  439 

VSeslovanský  258 

Německý  309 
Jedlička  Ot.  223 
Jelínek  Břetislav  559,  598 
Jelínek  Edvard  43,56, 111, 

132,  224,  277,  276,  280, 

374,  392,  422,  553,  56U, 

656  (a  v  Rozhledech). 
Jeroným  Pražský  8 
Jeronýma  sv.  družstvo  560 
Jež  P.  T.  112,  278 
Jihoslovanská      akademie 

viz  akademie 
Jindřich,  král  p.  62 
Jirásek  Alojs  15  \  224,  558 
Jiří  sv,  den  407 
Jiří  sv.,  vrch  362 
Jiří  n   280 
Jiří  z  Poděbrad  8 
Jmění  rodinné  77 
Jurčič  Jos   652 
Jutrzenka  158 

K. 

Kabelík  J.  110 
Kantecki,  dr.  280 
Karadžič  Vuk  118,  502 
Karavelov  Lubcn  282,  510 
Karlowicz    Jan,    dr.    3ts9, 

442,  503,  543,  554 
Karpovič  Petr  214 
Kartografie  pol.  482 
Kaěubové  a  Kašubsko  26 
Kateřina  1.  612 
Kateřina,    králová   polská 

321 
Katolictví  353 
Katkov  170,  349 
Kavkaz  53 


,# 


664 


HeJBttík. 


Kazimír,  král  8,  487 
Eazimira  sv.  ústav  484 
nKáe  domov  mAj?''  1 
Korsnik  J.  329 
Ketrzyúski  136 
Kijev  637 
Kyrillice  118,  387 
Kirkov  A.  H.  279,  324, 407 
Kidpatovié  M.,  dr.  431 
Klaió  V.  428,  660,  661 
Kláštery  ruské  616 
Klecanda  Jan  164 
Klin  Adolf  198 
Kljetka  .;96 
Ktosopólski  A.  M.  198 
Knězi  hlaholští  466 
Kniazi  463 

Kniaziewicz,  ^en  489 
Knihovna  matiční  v  Bady- 

šíně  249 
Knihovna  polská  v  Paříži 

480 
Knihovny  polské  136, 192, 

196 
Kníže  4 

Knížecí  rody  v  Polsku  464 
Koéubinskif  A.  280 
Kochanowski  663 
Kohout  60 
Kochticki  Jan  71 
Kokotovič  N.  432 
Kolbasin  E.  J.  128 
Kolberg  O.  684 
Koledy  46,  403 
Kollár  Jan  23,  79, 167,  332 
„KoUegium      rovatystów*' 

302 
Kolomyjky  voj.  680 
Kolovrat  Jaroši.  71 
KomenskÝ  487 
Konopnická  M.  240 
Konrád  K.  P.  302,  600 
Konstantin,  filosof  164 
Kopemicki  J.,  dr.  698 
Kopitar  271 
Kořínek,  prof.  496 
KorniČ  Siostrzeniec  167 
Komik,  zámek  190 
Korutany  698 
Kos  Fr.,  prof.  329 
Koácialkowska  W.  Z.  66, 

162,  178,  223 
Kosovo  pole  69 
Kossak  J.  a  V.  386 
Kostka  Jan  66 
Kostomarov  M.  321 
Kouble  328,  331,  42«,  503, 

669,694,  664  aj.  v  Roz- 
hledech 
Kouzla  v  lásce  206 
Kovačevič  B.  146 


Kovalskíj  J.  V.  469 

KováH  147 

Kovvlin  616 

Kozik,  vrch  363 

Kozáci  donští  611 

Kozácké  boíe  436 

Krajewski  L.,  dr.  164 

Krakov  186,  302,  346 

Krasiůski  Z.  132 

Krasiůští  hr.  192 

Krásnohorská  £.  219,  662 

Kraszewski  J.  I.  261 

Krauss  Fr.  S.,  dr.  72 

Krek  B.  668 

Krek  Ř.,  dr  330 

Křemenec  463 

Křest  jihosL  321 

Kryúski  A.  A.  603 

Křiž  661,  614 

Kroboti  314 

Kroje  slov.  a  chrv.  48,  49, 
81,  144,  146,  361 

Ki^njavi  J.,  dr.  668 

Krumlovský  P.  174 

Kruszewski  M.  604 

Kuba  Lud.  167,  279,  389, 
446 

Kučera  Václ.  442 

Kučové  černoh.  230 

Kuhaé  Fr.  493,  661 

Kucharski  79 

Kukačka  623 

Kukuljevič  Iv.  494 

Kulakovskij  P.  A.  221,  280, 
387,  660 

„Kumpaníja'^  21 

Kuň  80 

Kuzma,  mužik  617 

Kuzovci  497 

Kvapilová  Božena  397, 468 

Kvapil  Fr.  34,  223,  239, 
326,  662,  664  a  j.  v  Roz- 
hledech 

L. 

Lah  Evg.  163. 
Lamanský  V.  221. 
Lange  A.  392. 
Lauček  D.  Z.  280. 
Lavrovský  Petr  446. 
Lavrovskij  N.  A.  387. 
Léger  Ludvik  64,  324,  332, 

474,  600 
Lego  644. 
Lemina  Jul.  223. 
Lepkowski  Jos.  460,  698, 

600,  666 
Lermontov  664. 
Levec  Fr.  326. 
Levský,  mnich  282 


Libelt  Karel  189. 

Libeň  u  Prahy  43. 

Lid  poljický  294. 

Lid  v  Polsce  192. 

Lid  ruaký  286,  363,  421, 

667 
Lid  siovácký  309. 
Lipované  621. 
Literatura: 
Anglická  66,  446. 
Běloruská  278. 
Bulharská  446,  613. 
Česká  63,  66,  110,  163, 
163. 164, 222, 278,  388, 
442  447   600. 
Francouzská  64, 166,223, 

324,  389,  662. 
Chrvatská  160.  168,  326, 
428, 444, 447,  667, 669, 
660,  648. 
Kašnbská  92 
Lužická  66, 108, 198, 244, 

669  640 
Maloriiská  109, 167, 219, 

277   446 
Polská  66, 109,  110,  111, 
112, 136, 169, 162, 166, 
167, 178, 218,  223,  279, 
392.  460, 482,  486, 603, 
666,  669,  696 
Ruská  69,  99,  109,  111, 
161,  167,168,221,276, 
280,  321, 331,  387,  389, 
446,  446,  604, 608, 561 
697 
Slovácká  166 
Slovinská  163, 168,  269, 

328,  444,  6.^8 
Srbská  64, 107,  164, 167, 
224  602 
Litva  279,  374,  461 
Livonsko  631 
Lohovec  94,  313 
Longinov  349 
Losi  Jan  664 
Lovič  166 
LubjenskÝ  H.  198 
Lnbomirski  JiH  132 
Lubomirfití  192 
Lugebil  K.  336 
Lužičaně  79 
Lvov  134 

Maciejowski  W.  A.  23,  79 
Maďafí  79,  423 
Maďurisace  167 
Mádl  K.  B.  383 
Máchal  Fr.  660 
Máchal  H.  39,  393 


fieJBtfik. 


665 


MaixDer  445 
Maixner  Fr^  dr.  652 
MaikoY  A.  N.  397 
MakuSev  V.  107 
Malá  Rus  867 
MalinowBki  L.  485, 503, 554, 

654. 
Maliřstvi  polské  384,  427 
MalířstW  ruské  427. 
TMamstein  Serg.  109. 
Manželství  50 
Marcinkfivič  V.  D.  276 
Marko,  královic  58 
Marko  Miljanov  226 
Markovié  Fr.  659 
Martin  ze  Lvova  347 
Masaryk  T.  G.  445 
Masilewicz  346 
Matějko  111, 186,  196,  384 
MateSan  Ivan  290 
Matice  chrvatská  428 
Matice  lažická  56,  198 
Matice  rusinská  446 
Matice  slovinská  163 
Matice  srbská  54 
Matzenauer  389 
Mazepa,  hetman  436,  438 
Mažuranié  Ivan  65C 
Maximilian  II.  9 
Maximilian,  král  371 
Mecenášství  132,  336 
Mecenáfistvi  chrvatské  43 
Mecenášství  lažické  251 
Mecenáčstvi  slovinské  269 
Medié  M.  54 
Melnikov  623 
Mencin  Jos.  168 
Měsic  59 

Mřt  Tecelin  P.  198,  640 
Method  sv    112,  118,  225 

(viz  též  Cyrill  sv.) 
Mickiewicz  Adam  56,  60, 

161,  164,  218,  325,  446, 

474   489 
Mickiewicz  VI.  223,  486 
Mielžynski  M.  190 
Mielžyúski  Sev ,  hr.  190 
Mien  Jiil.  166 
Mierzwiúski  428 
Michajlov  443 
Michajlovskij  V.  392 
Miklosié  Fr,  dr.  326,  504 
Mikuláš  I.  613 
Milkowski  Sig.  112 
Milutin  N.  290 
Mirecki  Kaz.  385 
Miriam  56,  168,  224 
Myslivosf  372 
Myszkowski  Jan  15 
Mythologie  331,  396  a  J. 
Mniši  polští  (do  Čech)  211 


Mnikovské  vykopaníny  597 
Modrzewski  Frycz  A.  554 
Moninszko  654 
Montmartre  487 
Montmorency  488 
Moře  chrv.  365 
Moře  jaderské  291 
Moře  polské  26 
Morfiu  W.  R  446 
Moskva  531. 
Moszyňski,  hr.  194 
Mravy  nár.,  viz  obyéeje 
Msta  krevní  146 
Muka  A.,  dr.  108 
Mliller  O.  221 
Museum     Czartoryských 

v  Krakově  187 
Museum  hrab.   Dzíeduszi- 

ckého  136 
Museum  techn.  promyslové 

v  Krakově  188 
Můstek  85 
Muž  v  zádruze  76 
Mužík  A.  E   654 

N. 

Nabielak  L  553 
Náboženství  353 
Náboženství  vKašub8ku86 
Náboženské   kázání  v  Mo 

skvě  531 
Námluvy  jihoslov.  272 
Nancy  486 

Napotnik  M.,  dr.  330 
Naprej!  446 
Náprstek  V.  544 
Nářeéí  viz  jazyk 
Navrocký  V.  1  )7,  227,  581 
Nebe  57 
Nečas  553 
Neděle  59 
Někrasov  170 
Někrasov  J.,  ataman  620 
Někrasovci  620 
Němci  10,  23,  28,  359,  422 

(viz  též  germanisace) 
Neruda  224,  280,  552 
Nestor  54 
Nesvěž  374 
Nevolnictví  513 
Nevolnictví  v  Rusku  285 
Neznatovié  78 
Niemcewicz  J.  U.  481,  489 
Nikola,  kníže  226 
Nikolaj  sv.  509 
Nikon  561 
Nodilo  N.  391 
Nová  ves  94 
Nová  ves  chrv.  307 
Novakovic  496 


Novokadilníci  618 
Novotný  V.  J.  55,  655 

O. 

Obchodnictvo  srbské  18 

Obyčeje  národní  slov.  3, 
st}iroslovanské40,44  57, 
72,  395,  403 

Oběti  58 

Oczykowski  R.  165 

Očist  5 

Odyniec  A.  E.  109,  159 

Ogarev  458 

Ogham  656 

Ochranovští  bratří  39 

Okoúski  viz  Swi^tochow- 
skí 

Okrngié  I.  492 

Okrutnicí  46 

Olearius  508 

z  Oleska  V.  526,  582 

Oliva,  města  29 

Omiš  293 

Onyškěvič  J.  219 

Opera  česká  654 

Opera  ruská  654  (viz  též 
hudba  I 

Opery  viz  hudba 

Orel  bílý  522 

Orgas  Annibal  305 

Orzeszková  E.  51,  223,  443 

Ossoliůski  Jos.  Maxm.  134, 
519 

Ossowski  GoáÍT.  559,  598 

Ostrovskij  260,  447,  655 

Otčenáš  Slovanů  polab- 
ských 158 

Ožegovié  Metťl  650 


Padejski  P.  560 
Pájek  J.,  dr  163 
Pájková  P.  330 
Palacký  Fr.  326 
Palaeografie  slov.  441 
„Pamietniki"  450 
„Panie  kochanku!"  374 
Paraskevije    Feodorovna 

509 
Prtrczewski  AI.  250 
Parczewska   Melanie   111, 

392,  560,  666 
Paříž  131,  424 
Pastýřovo  vyznáni  617 
Pátek  206 
Pauli  Ž.  527,  582 
Pavlovic  Iv.  165 
Peck  Edv.  388. 
z  Pernštejna  Vrat.  9 


666 


Rejstřik. 


Pére-Lachaise  487 

PereD-dan  59 

Perovit  333 

Perun  67 

Perwolf  Jo8.  3, 57, 114, 334, 
387 

Pestel,  guberna  tor  637 

Petr  I  47 

Petr  III.  613 

Petrohrad  192 

Petrov  A  221 

Petrův  den  297 

Pful  203 

Písmo  slov.  114  v.  656 

Pisné  národní  1,  81,  40 

Písně  chrvatské  313  (slov ) 
403,  493 

Písně  kašubské  93 

Písně  lužické  96.  97 

Písně  maloruské  523,  524, 
525  atd.,  584 

Písně  moravské  337,  338 

Písně  slezské  596 

Písně  slovácké  182,183  atd., 
256,  310 

Plater  VI.,  hr.  195 

Plemeno  149 

Pleněv  P.  A.  167 

Plug  Ad   446,  557 

Poéié  viz  Pucié 

Počet  viz  statistika 

Podání  526 

Podání  rus.  508 

Podlužáci  32 

Poesie  slovanská  —  viz 
obsah  t.  r. 

Pogodin  220,  323 

Pok  V.  280 

Pokorný  R.  222,  553 

Polabané  158 

Poláci  v  Cechách  164 

Poláci  v  Albánii  168 

Poláci  v  Paříži  219,424, 562 

Polanowski  C.  J.  223 

Polívka  Jiří,  dr  159,  165. 
220,  224,  278,  388,  392, 
445  a  j.  v  Rozhledeclr 

Poljice  290 

Polonský  J.  P.  128,  447, 
398,  597 

Polská  emigrace  viz  emi- 
grace 

Ponomarev  111 

Poniúští  520 

Pop  506 

Popelka  B.  44,  269,  280 

Popov  Nil.  220 

Popoviě  S.  A.  111,  280 

PopovStina  615 

Pošta  do  Polska  213 

PoStomá  94 


Poselství  Česká  v  Polsce  9 
Poselství  roské  v  Éezně  122 
Potoětí,  hr.  187. 
Potocká,  hr.  Aug.  192 
Potocká  Delfína   a   Rlau- 

dyna  490 
Povaha  slovanská  41 
Pověry  46,  340,  581 
Poznaň  188 
Praha  42 

Přástvy  jihoslov.  206 
Pravda  É.  J.  223 
Právo  slovanské  3 
Pravoslaví  353,  505 
Překlady  z  čeStiny  56,  111, 

167,  168,  223,  278,  280, 

392,  558,  560,  656 
Přemysl  Otakar  II.  7 
Preobraženský  klášter  616 
Přesolení  85 
Přílep  5i63 
Přísloví  392 
PHsloví  slov.  48.  392 
Pří/.vuk  řeči  slov  115   viz 

též  jazyky) 
Procházka  A.  167 
Przyborowski  556 
Pucié  Medo,  hr.  60 
Puck  a  pucká  zátoka  26 
Purkyně  J.  E.  465 
PuSkin  111 


v 


Rački   Fr.,   dr.   151,   444, 

649,  653 
Raczyúski  Edv.  189 
Radhost  333 
Řády  (polské)  521 
Řády  staroslovanské  3  ^viz 

též  Perwolf) 
Radim  7 

Radonjiě  Ivo  Rakov  298 
Radziwill  Karel  375 
RadziwíUové  463 
Rakousy  Dolní  31 
Rakov  Ivo  624 
Rakovec  D.  176 
Rakovský  510,  553 
Raperswyll  195. 
Ranápurk  94,  138,  307 
Ravenský  Ivan  653 
Ravnikar  272. 
Řeč  viz  jazyky 
Řehoř  Fr.  523. 
Rejcha  487 
Řeky  chrv.  367 
Řekové  18 
Revoluce  bulh.  553 
Řezno,  sněm  121 
Rybářství  kašubské  89 


Rybička  Ant.  1 
Rimskij-Korsakov  279. 
Rlngelsdorf  253 
Uyssa  Athanas,  patriarcha 

bulharský  593 
Ristié  Jovan  108 
Rittersberg  L  279,  407 
Rittig  A.  F.  656 
Robent  G.  325,  474 
Rodič,  baron  293 
Rodina  73 

Rodina  chrvatská  651 
Rogožskoje  kladbiště  6-i2 
Rohožci  622 

Roáciszewski  Junosz  135 
Rousseau  488 
Rozkol  ruský  505 
z  Rožmberka  Vilém  9 
Rozwodci,  ves  luz.  393 
Rubinstein  Ant.  654 
Ruble  ruské  438 
Rudolf  II.  373 
Rupci  335 

Rus  Simeon,  zahradník  212 
Rus  Bílá  51 
Rus  si  268,  390 
Rusové  ve  Francii  424 

Sabrělovič  Ondřej  122 
Sadyk,  pasa  621 
Sadowski  N  598 
Sacher-Mazoch  356 
Saltvkov  Šěedrin  260 
Salon  pařížský  426 
Saltykov-Šěedrin  128 
Samarín  Jiří  259 
Sanguszko  R.,  hr.  194 
Sandová  G.,  paní  263 
Sapiehové  193,  520 
Saratov  635,  639 
Sasinek  Fr.  V.  336 
Sávy  sv.  typik  164 
Savická  Jos  446 
Sazanoviě  J.  221 
Sěapov  623 
Sektářství  ruské  505 
Sekty  ruské  612 
Semeno  v  N.  J.  446 
Shakespeare  110 
Schiemann,  dr.  Th.  110 
Schwab  Polabský  Ar.  278, 

392 
Sibiř  99,  194,  541,  569 
Siemiradzki  H.  186 
Sienkiewicz  H.  223 
Sienkiewicz  K.  481 
Simarbgla  391 
Simeon  cař  118 
Sinji  293 


Kejstřik. 


667 


Skarbek  Sten.,  hr.  136 
Sket,  dr.  330 
Skierniewice  556 
Sládek  J.  V.  552,  697 
Sláma  Fr..  dr.  154 
Slavjanofilstvo    172,    258, 

3^3 
SlavnosC  lesní  256 
Slepice  50 
Slezsko  154,  439 
Slováci  79 

Slováci  v  Dolních  Rak.  31 
Slovacki  Julius  34,  488 
Slované  v  cizině  215 
Slovanský  sborník  553,  viz 

též  překlady 
Slovenská  církev  a  škola 

23 
Slovinci  v  Praze  542 
Slovinci  korut.  595 
Slovník    éesko-polsko-ru- 

skt  4m 

Slovníky  504 
„Slovo**  333 
Slunce  59,  391 
Smetana  279 
Smičiklas  T.  445,  649 
Smolér  J.  A.  109, 19d,  248 
Sněgirev  prof.  46 
Sněgirev  Ivan  53 
Sněm  varšavský  63 
Sníh  85 

Sobot,  město  29 
Sobotka  P.  222 
Sokové^  Černohorští  3 
Soudy  boží  5 
Sowiůski  AI.  346 
Spas  s^.  509 
Spasovié  322 
Spasovo  vyznání  617 
Splet  293 

Spolky  a  ústavy,  vědecké 
a  jiné: 

Bulharské  553 
České  259,  425,  447,  543 
Chrvatské  558,  560 
Lužické  243,  599 
Polské    134,    190,    195, 

348,  480 
Rnské  99,  127,  221,  322 
(též  akademie,  bratr- 
stva a  towarystwa}. 
Srbové  21 

Sreěkovié  P.  107,  165,  332 
Srezněvskij  465 
Stadler  Jos.,  dr.  651 
Stanislava  sv.  řád  522 
Stanislav  Leszczynski  487 
Stařešina  74 
Starostin  Jakub  78 
Starověrci  viz  rozkol 


Starowolski  Š.  348 
Stasov  375 

Statistika  slov.  56,  94,  108, 

152,  293,  312,  446,  598 

Statistika  Slovanů  v  Paříži 

423 
Statut  poljický  470 
Stavové  ěeSti  6 
Stepovié  A.  221 
Styka  Jan  384 
Stojanov  Z.  282 
Stoj-movié  Lj.  107 
Strachov  172 
Stranní ci  617 
Streitt  F.  386 
Střelci  ruští  611 
Střevíc,  hádání  80 
Stribog  58 
Stryienski  K.  553 
ze  Stryjkova  Bened   304 
Strnad  A.  445 
Strossmayer   J.    43,    444, 

650,  654 
Subotky  46 
Sudilovský  Alex.  594 
Sugurskij  Z  J.,  posel  122 
Sundeěié  649 
SuslovStina  622 

Sutvid  391 

Suvorin  263 

Suvorin  A.  S.  128 

Šuzanin  321 

Svádění  děvčat  jihoslovan- 
ských  208 

Svantovit  333 

Svarog  57,  332 

Svatba  lužická  39,  jihoslov. 
205,  316 

Svatí  ruští  510 

Svátky  44 

Svátků  slavení  147 

SvHtobory  58 

Svatojanská  noc  207 

^wieszewski  Alex.  386 
wierzbiúski  R.  55 
Iwietochowski  Alex.   178, 
442 

Sviranié  Iv.  224         ^ 

Svoboda  J.  280 

Svod  5 

Szamutolski  V.  348 

Szwojnicki  Rom.  385 

Šafařík  P.  J.  168,  291,  331, 

335 
^arpilo  Ivan,  ataman  437 
ěaSkěvič  220 
Šonova  A.  443,  491 


Šerabera  A   V.  313 
Ševčenko  322 
Školy  české  8,  139 
Školy  polské  137,  188,  193 
Škola  polská  v  Paříži  484 
Školy  řecké  v  Srbsku  19 
Školy  slovenské  23 
Škola  voj.  v  PaHži  478 
Školy  v.  Gollěge  de  France 
Škorpil  L.  597 
Šlechta  kašubská  85 
Šlechta  polská   132,   461, 

(volyňská)  452. 
Šlechta  ruská  612 
Šljakov  N.  504 
Špecingrová  R.  589 
Štěpán  Batory,  král  62,  71, 

531 
štulc  V.  558 
Sulek  Bog.,  dr.  650 

T. 

Tanec  v  Lužici  97 
Tataři  214,  437,  583 
Taufenbach  Krist.  68 
Tavčar  Iv.,  dr.  329,  444, 
497 

Teczyůski  Ondř.  65 
Teige  Jos.  217 
Tesař  B   78,  560 
Těšínsko  392,  596 
Tykáni  295 
Tyl  J.  K  2 

Typy  národní  viz  Kroje 
Tyszkiewicz,  hr.  407 
Titulováni  v  Polsku  460 
Tkalcié  A.  111 
Tolsto)  A  K.,  hr.  170 
Tolstoj  Lev,  hr.  128,  260 
Tomié  J.  E   493,  651 
Tomié  P.,  dr.  430 
Toužimský  J-  J.  167,  656 

Towarzystwo  lit.  polské 
v  Paříži  480  (viz  též 
spolky,  společnosti). 

Trdina  J.,  prof.  329,  544 
Triglav  57 
Tryzna  59 

Trstenjak  A.  444,  544 
Trstenjak  D.  330 
Trubelka  Č.  558 
Tumpach  Jos.  436 
Turci  a  Turecko  63,  231, 
311,  354,  373,  593 


668 


Rejstřík. 


Turgeněv  J.  56,  127,  163, 

átii,  559 
Turoman  165 
Tatčev  F.  J.  174 

U. 

Uéené  družstvo  srbské  164 

Ukrajina  324 

Ulfed  509 

Umělecká  Beseda  259 

Uměni   44,   383,  557,    též 

viz  malířství 
Universita 

Pražská  8 

Krakovská  8 

Záhřebská  441 

Variavská  387 
Únos  jihosl.  210 
Úřady  v  Polsku  460 
UtjeŠenovié-Ostrožinski  O. 

650 
Uvarov  A.  S.,  hr.  161 

^^  w. 

Václavek  M.  337 
Wagner  J.  443 
Vabylévič  220 
YalMŠsko  mor.  337 
Valčice  94 
Valjavec  M.  326,  444,  558, 

662 
Válka  turecko- ruská  354 
z  ValdStejna  Jan  11 
Vaněček  V.  445 
Vánoce   44   (ruské),    145, 

207,  403 
Waika  Vojt.  305 
VarSava  224,  466 
Wasserpoláci  439 
Vavel  302 

Vhzov  J.  174,  177,  282 
Veber  Adolf  653 
Vědí  58 

Vejce  -  hádání  80 
Vejrovo  26 
Velehrad  112,  368 
Velenská.  Jiř.  110 
Veles  57 
Venetové  331 
Veselý  J.  V.  442 
Větka  619 
Ves  cbrv.  360 


Ves  kašubská  30 

Viardotova  rodina  411 

Výbava  jihoslov.  315 

Vídeň  311 

Wielopolski  Al.,markr.  193 

Wierzbowski  St.  553 

Wiesiotow  385 

Vyfforovci  615 

Vyhnanecký  život  viz  Fe- 
liňská 

Vykydal  Jos.  336 

Viknlin  D.  566 

Wilanów  192 

Vily  58 

Vilno  467 

Vymazal  Fr.  163,  278 

Windakiewicz  Stan.  26 

Virtuti  militarí,  kříž  522 

Visla  166,  554 

Viškovatov  654 

Vítěz  335 

Vitkovié  G:  164 

Wjeltna  Marie  251 

Wjelkow  39 

Vlach  Jaroslav,  dr.  72 

Vlastenectví  bulh.  345 

Vlastenectví  ruské  129 

Vlastenectví  šlechty  pol- 
ské 132 

Voda  5 

Vodnik  Val.  269 

Wodziňska  M.  34 

Vojanský  Sv.  166 

Vojsko  ruské  611 

Vojtěch  sv.  7 

Volyň  451 

Voráěek  J.  A.  154,  281, 
443,  510 

Vous  na  Rusi  613 

Wratislav  A.  H   55 

Vrbica  MaSo  298 

Vrchlický  J.  56,  167,  168, 
552 

Vukovié  Miljan  300 
'  Vukotié  Petar  623 

Vzájemnost  slovanská  10, 
196,  407,  652,  (česko- 
polská)  543,  (ěeskoslo- 
vinská)  23, 164,  247,  259, 
465,  491 

Zabylin  M.  44 
Zádruha  73,  29i 


Zahradník  K.,  dr.  445 

Záhřeb  43,  648 

Za{c  Ivan  168,  493 

Zákony  slovanské  3 

Zaleskl  Bohdan  219,  485 

Zaleski  Br.  482 

Zaluski  192 

Zamq|ski  Jan  11 

Zamqiski  Ondř.,  hr.  192 

Zap  K.  Vl.  279 

Západ  170 

Zasnoubení  jihosl.  209 

Zejléř  H.  198,  599 

Zelený  V.  V.  3 

Země  57 

Zemědělství  v  Chrv.  366 

Zeyer  J.  652 

Ziemba  T.  56 

Zigel  T.  T.,  prof.  387 

Zigmunt  (August),  král 
pol    12,  303 

Zigmund  Korybutiě  8 

Zimdorf  258 

Zítbk  £m ,  dr.  162,  444 

Zloch  Iv.,  dr.  168 

Zois  Sigm.  BYob.  pán  269 

Zola  262 

Zpěv  slovácký  184 

Zvěřinec  na  hradě  praž- 
ském 213 

Zvyky  viz  obyčeje 


ŽeleAski  279 
Ženeva  36 
Židé  18,  95,  139 
Ženy  a  dívky  46,  320 

Chrvatské  361 

Jihoslovanské  142,  205 

Lužické  40,  42 

Maloruské  624 

Moravské  340 

Polské  197,  449 

Ruské  610 

Slovenské  142 
Žinzifov  618 
Žižka  Jan  8,  66 
Žnivo  na  Valašsku  337 


OBSAH. 


.Kde  domoT  mflj!  Vapul  T.  V.  Zeleny 1 

Slovanské  právo.  Z  Htaf  stetí  o  „Staroelovansk^cb  řádeeh  «  obyčejích*. 

Napsat  prof.  Josef  Perwolf 3 

iJčaaf  staTfi  í«akycfa  a  cara  roského  pK  rolbé  polského  krAle  1.  1573.— 76. 

Podáví  František  Dvorskf     6,  62,  120 

Srbské  obchodnictva.  Napsal  Ladislav  Alin 18 

O  KaJubech  v  zátoce  pucké.  Napsal  Stan.  Windakiewjce.  (S  nupkon.)  26,     86 
Bratři  naSi  v  Dolních  Rakonslcb.  Podává  Jan  Herben  .    .  31,  94,  138,  182, 

258,  306 
Ženevská  romance.  Z  milostných  avantnr  Jnlia  Slowackého.  Napsal  Fr. 

KvapU      86 

Na  InŽické  svatbě.  Napsal  Hanuj  Máchal 89.     96 

Kuské  svátky,  sejména  vánoce.  Ze  .Sbornlka  obySejfl  niskébo  národa'' 

od  M   Z«bj;lina 44,     80 

Slovanské  bajealovi  a  báanietvi.  Napsal  prof.  Jos.  Perwoif  67 

Mravy  a  Evykv  Jihoslovanů    1.  Rodinný  íivot.  II.   Milostné  a  svatební 

zvyky.  Podává  dr.  Jaroslav  Vlach 72,  142,  206,  272,  31B 

Slovanský  Jazyk  a  pismo  Napsal  prof.  Josef  Perwoif 114 

Tnrgenév  líčen  dle  svých  dopisů.  Napsal  dr.  Pavel  Durdik    .    .  127,  170, 

258,  284,  349,  409 
Vlastenecká  úSínnosf  ilechty  polské  Napsal  Edvard  Jelínek  ....  132,  186 
Padesátileté   iubilenm   znovuzrozeni   chrvatské  literatury.   Podává  Josef 

Konbie     .    .       .    .  v 151 

U  Bílého  křiže.  Črta  ze  slezského  pomezi.  Napsal  dr.  Frant.  Sláma     .    .  154 
Alex.  Swi^tochowski  —  Wl.  Okoúski.  Literami  (rta  od  W.  Z.  Eoícial- 

kowské.  (S  podobiznou.) 178,  232 

Matice  srbská  v  Budyíiní.  Listek  z  déjiii  lulického  probuzeni.  Napsal  Adolf 

Černý 198,  243 

Marko  Miljanov  a  kníže  Nikola.  Junácká  kresba  od  Josefa  Holefka  226, 

295,  623 
Sigmund  svob.  pán  Zois,  mecenáá  slovínskÝ.  Podává  Bedř.  Popelka  .'.  269 
Christo  Botev,   bulharský   básnik-vojfn.    Oorázek   z  bulharské   literatuir 

v  dobé  povstání.  Napsal  J.  A   Voráfek 281,  341 

Poljice  a  Chrvaté  poliičti.  Črta  národopisná  a  kultnmf.  Od  Ivana  Matelana 

{přel.  Jos.  Kouble.) .  290,  360,  399,  466 

„Kolleřinm  roratyatůw"  v  Krakově.  Napsal  K.  Konrád 302,  346 

Dolinky  na  moravském  Valaísku.  ÍJdělnje  M.  Václavek   .  338 

Vrchy  Bélobóh  a  Čomobéh  v  Lniicí.  Napsal  BanuS  Máchal  .   .   893 

Slovanské  dojmy  z  Francie   Několik  i  denníku  vytrtenýoh  listů.  Podává 

Edvard  Jelínelc 422,  474 

Paulina  FelifiskA.  List  ze  Sivota  polské  společností.  Podává  Prav.    .  449, 

534,  569,  632 
O  úředních  a  rodových  titulech  v  Polsce.  Napsal  Jos.  Lepkowskt     .  460,  516 


Strana 


Vznik  a  důležitost  rozkolu  v  ruském  národě.  Napsal  Fr.  JareŠ  .  506,  560,  610 
Luben  Karavelov    Jeho  éinnosf  literární  a  politická.  Od  J.  A.  VoráČka. 

510,  553 
Kukačka  v  národním  životě  haličských  Rosinu.  Pi§e  Frant.  Kehoř  .  523,  580 


Dopisy  Jana  Kollára.  (Z  pozůstalosti  W.  A.  Maciejowského)  ...  23,  79,  157 

Dopisy  L.  Eittersberga  A.  H.  Kirkorovi 407 

List  Srezněvského  J.  E.  Purkyňovi 465 

StroBsmayerova  obrazárna  y  Záhřebe  (B.  Popelka) 43 

Zpěvačka  Hermannova  v  Praze  (V.  J.  Novotný) 55 

Společnost  kii  rozšiřováni  posvátných  knih  v  Rusku  (Š.)  ...*....  99 

Statistika  národnosti  v  knížectví  bulharském  (J.  A.  Voráček) 152 

Otčenáš  Slovanů  polabských  (Alois  Jirásek  —  dr.  Jiří  Polívka)        ...  158 

Slované  na  dvoře  kalifů  Gordovských  Jos.  Teige  -  dr.  Rud.  Dvořák)  215,  336 

Slovanský  koncert  v  Praze  fV.  C.) 279 

Z  pražského  salonu  (Karel  B  Mádl) 383 

Matice  chrvatská  r.  1884.  Napsal  Jos.  Kouble 428,  491 

Wasserpoláci  (Jan  Bystroi)       439 

Nové  vydáni  všech  spisů  Vuka  Karadžiče  (Josef  Kouble) 502 

Bratři  Slovinci  v  Praze  .P.  F  Eckert) 542 

Matná  Ban   K  padesátiletému  jubileu  literami  činnosti  jeho  (Jos.  Kouble)  594 

P.  Tecelin  Mět  (A.  Černý) 640 

Sláva  křisitelům!  (Jan  Hudec) 648 

Démon.  Opera  A.  Rubinsteina  (V.  J.  Novotný) 654 


Příspěvky  k  dějinám  slovanským : 

Král  polský  hostem  Starého  města  Pražského.  Podává  Edv.  Jelínek    . 

Různé  od  Františka  Dvorského: 

Mniši  polští  do  Čech  1547.  (211)  —  Mniši  polští  do  Moravy,  Slezska 
utíkají  1548.  (211.)  —  Zahradník  v  král.  Českém  doktor  Fr.  Rus  1522. 
(212).  —  Rozepře  o  hranice  mezi  Polskou  a  Opolskem,  Ratibořském. 
Hlohovem  1658.  (212).  —  Lovečtí  psové  polští  1560.  (212).  —  Založeni 
pošty  z  Prahy  do  Krakova  1662.  (213J.  —  Losové,  turové  z  Polsky 
do  zvěřen  českých  1563.— 69.  (213).  —  Fedrovní  list  ze  zajeti  tureckého 
osvobozeným  do  Polsky  1565.  (213).  —  Půjčka  císaři  Rudolfovi  od 
bankéře  z  Vilna  1677.  (214).  —  Rus  prosí  arcibiskupa  Pražského,  aby 
pomoc  na  vyplacení  dvou  zajatých  bratří  od  Tatarů  sbírati  mohl 
1652.  (214).  —  Sv,  Jana  Nepomuckýho  oslava  v  Moskvě  1729.  (214)  - 
Hrabě  z  Tamova  na  Roudnici  v  Čechách  1647  (371).  —  Odjezd  krá- 
lové polské  z  Vídně  do  Krakova  1653.  (371).  -  Z  Varšavy  do  Vidně 
1665.  (371).  —  Obyvatel  v  Prachaticích  z  Ruské  země  1685.  (372).  — 
Povstání  v  Bosně  1693.  (373).  —  O  bojích  kozáckých  1649.— 96. 
(436).  -  Válka  mezi  carem  ruským  a  Polskou  1679.  (631).  —  Bulhar- 
ský patriarcha  prosí  Staré  město  Pražské  za  pomoc  peněžitou  na  vy- 
dání spisu  1598.  (693).  -  Bedřich  Falcky,  král  český,  dává  list  Sudi- 
lovskémn  a  Fodorovi,  aby  peníze  sbírati  mohli  v  Cechách  na  vypla- 
cení zajatých  mezi  Turky  1620.  (694). 


43 


Z  poesie  slovanské : 

Básníku.  Od  Jos.  Cimpermana.  Ze  slovinStiny  přel.  Jan  Hudec 

Hrabě  Medo  Pució  Adamu  Míckiewiczovi .   . 

Píseň  života.  Napsal  Jakub  Starostin.  Přel.  z  ruštiny  Fr.  Chalupa 
Hnízdo  slavičí.  Báseň  Neznatoviče.  Z  chrvat.  přel.  L  Tesař    .   . 
Paysij.  Napsal  Ivan  Vazov.  Přeložil  z  bulh.  Pavel  Krumlovský  . 


24 
60 
78 
78 
174 


Strana 

Sila  lásky.  Od  Drag.  Rakovce.  Z  chrvatského  přel.  Jan  Hudec  ....   176 

Ozvény.  Báseň  I.  Vazová,  přel.  J.  VoráČek 177 

Gestoa  naSich  apoštolů  (sv.  Cyríll  a  Metiv)d)  od  Adolfa  Hevduka  .   .   .  226 
Z  nové  poesie  polské:   ^fPohádka"   od  Adama  Asnyka;  ,,Ďvě  vesny **, 
,,Na  fujarce'^,  „Noe*  od  M.  Eonopnické ;  „Západ  v  jeseni"  od  J.  S.  Cbamce. 

Překládá  Fr.  Kvapil 239 

Z  nové  poesie  rnské:  „Jitro**,  „Sen*  od  A.  N.  Majkova;  , Stíny",  ,Mlha" 
od  J.  P.  Polonského;  „Sousedce",  „Dítě"  od  N  P.  Ogareva;  „Bouře", 
„Poslední  paprsek"   od  J.  V.  Kovalevského.  Překládá  Božena  Kvapí- 

lová 397,  458 

Růže  moje    Báseň  Aug.  Harambašiče.   Z  chrvatského  přeložil  Ladislav 

Tesař 560 


Z  belletrie  slovanské : 

Tadyái.  Obraz  ze  života  lidu  (běloruského).   Od  El.  Orzeszkové.  Z  pol- 
ského rukopisu  přeložil  F  A.  Hora 51,  99 

Pobratim.  Kresba  malomská.  Napsal  Jos.  Feďkovič 868 

Na  panství  Nesvěžském.  Litevská  črta  Edv.  Jelínka 374 

Pan  Majetié.  Chrvatská  érta.  Napsal  N.  Kokoto vié,  přel   Jos.  Tumpach  432 

Kuzovci.  Obrázek  od  dra.  TavČara.  Ze  slovinštiny  přel  Jan  Hudec  497,  544 
V  dvanáctém  roce.  Vypravováni  P.  P.  Gnédiée.  Z  ruského  přel.  Klára 

Špecingrová 589,  641 


Nekrologie  : 

A.  E.  Odyniec.  (S  podobiznou.)  Napsal  £   J .  159 

Hrabě  A.  S.  Uvarov.  Napsal  E.  J .   .  161 

Jurij  Semeno  v  iě  Anněnkov.  Napsal  E.  J.  .   .    • 275 

V.  Dunin  Marcinkěvié.  Napsal  E.  J 276 

Mikulád  Kostomarov.  Napsal  A.  H.  Kirkor 324 

Prof.  dr.  Leopold  Oeitler.  Napsal  Václav  Kučera 440 


Slovanské  kro  jo  a  typy  (vyobrazení): 

L  Chrvatka  z  Mirkovce 48 

n.  Chrvat  z  vůkolí  záhřebského •   .   .   •  49 

m.  Dívka  z  Baěky 81 

IV.  Selka  z  Tounfe 144 

V.  Selka  z  vůkolí  záhřebského 145 


Rozhledy  v  literatuře  a  umění  53,  107,  162,  218,  277,  324,  387,  442,  503, 

552,  596,  652 

Přispěli:  Jan  Bystroň,  Adolf  černý,  dr.  Durdík,  Jan  Herben,  Břetislav 
Jelínek,  Edv.  Jelínek,  Jos.  Kouble,  L.  Kuba,  František  Kvapil,  V.  J. 
Novotný,  dr.  Jiří  Polívka,  L.  Skorpil,  Fr  Štěpánek,  dr.  Em.  Zítek. 

Drobnosti,  zprávy  a  t.  p.  v  každém  čísle. 

Rejstřík  jmen,  míst  a  věcí 661 


)>:XOX3cr=>í-^ 


♦    .    ^