(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Sláwa bohyně a půwod gména Slawůw čili Slawjanůw. S přidawky srownalost indického a slawského žiwota, řeči a bágeslowj ukazugjcjmi"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



I 




''^^^RAVS!^' 



\ > 



A 

pfnVOD GJNÉNA 

SLAWÚW čili SLA WJANŮW. 

* 

W LISTECH 

K WlíXECTĚNÉMU PŘJTCLI 

PANU P. J. ŠAFARJKOWI 

OD 

JANA KOLLÁRA 



S PBJDAWKY 

SKOWXALOST UiOICKÉHO A SLAWSKÉHO ŽIWOTA, ŘEČI 

A BÁGESLOWJ UKAZUGJCJMI. 



-<^> 




i<Vv 



iiii ' i H iii 



W PEŠTI 1839. 
J. M. Trattnc;r-Károtyího. 



6U 



^ 
V 



^51 



/ 



^ 









LIST PRWNJ. 



ťřenritý ťfjleli ! Wi předposlednjm |if3telsk^m paaňj swém' ibádál ^fft 
■,ižebych WAní frelicef ■ Inítíin \í^e Uíiilii; kdybych' omyly a chyby we 
tStartižltnostěch á sice negeti liská , nýbrž i spisówátele,' co neypřlnĚgi 
ipotcnamienáttEil A Wátn časem swfra zaslal.** Této záiřostÍWa£J zadost 
tofiťiti cjtjrt » CTwázína obíftiaStě' po přcřlenj líétjho SwáiKuStaró- 
MtDostJ Wa5Ích,:'R(ftenoWřřÉ pak Okřea. tí. CI I' 5-'2S. řjs.'g;kd* 
gedbáts o gménu ilaliěbo nároidu 1SÍott>ané, géhn ynwodo, \vj^nbm(i d 
zptišbbií t>»áii).' Tottí pakJHňJi^ i*^!!! wfitjgj ocíiutnostj, ze ste mne tam 
Wy' sám gakoby k litarařirfiUti iiaúlrogrwyžwBlV^fit celé topogednitn] 
Kiastné 'a ňeyMAwnigí obraceno gest proti métiíb ttdwoznwáiij apšitnj 
ťnh«tb dá^otfnjho gm^na W Roiiprarwách offcYfY, 1830 w Bti<ř^é tiSli- 
bjích, ttUkttté wa Wy níjstý i zegniéna oďwoláwáte. Nedomnjwegte 
Se' <tv&Ákv i^čAfych gá Ab té swé práce tak zamilowán by) , aKycb itádného 
^rálitiduAil snésti anebo lepS^o iW]'kladD a poučenj pfigrttauti necbtčh 
k této stráiikf lab mne ia&tn , £eby wáecka otniťiwa zl>yteína byla. 
Aniž gá bych chtél sandtein celého AVaSeho, wSca newyrownaného' a 
(foVtaiI dobdwe stawskyeh děgirtách pnsobjHha ďjla a Článkiiw geho 
bytí: kdoby zalcfstétó chlSl, muselby gakó Wj^ , ne^en Mawnj č^tka 
iiwota swéhlťtSmto wěcem obéťowati^ nýbrž i týmž neobyčegným hi- 
stotickýirt ffénirtn nadřen h ozdoben býtn TěMtOÍ gest bleskem AVňSj 
ohromné i)í!eBbBti a Sjtalostj gakoby zaraíienu nebytí , tjžegi geStčWa- 
Sjm ohňénr k wfici a k národii tak podpálenu se necjtíti, aby ítenáf 
itfjelřwým, studeným a wlastnjho saudu schopným zůstal. Rádi sWami 
i blandjmé, ^ědance ío mamě wudce před seban, který i přiwyšioutj 
K cesty gediné ten cjl má, aby nowan lepSj a praw6gSj cestu naSel 
anebo klestil. Poknsjm se wSak i takowému ochéuhulnému swúdci se 
zpřjčiti aspoň w tSch wScech , we kterých sem sám pracowal a pračugi 
potnd , n w takíiwých kragjch , kde negkem cí^j a neznámý , we kterých 
sem sám za mnohá léta kráčel a cestu tlačil, 

Prawda gest , že Wy podle sir. 4S0 takowéto „sljdénj kořene a 
wýxnamu gmánn Slowaníiw'* zá nedůležitá wyhlHsiigcte: t5£jni sew^k 








, skulkein swé 

i naáelin národu 

iriice n íaaD, tnlík 

^ilěnj, Nksuriiánj cizjch 

^SřtalíD na sotwy který piný 

lij ii lile<lánj prawdy. 



gnkowéknii nauce, iiž samo sebau i přjgemné gest i dňleí^ité, bytby 
Htne při něm i na hniolný zisk r užitek nehWili ; ono (aato wede, 
neli náa ledy potomky, kresoltatům noivým, 1 progiaé nanky wá/,ným 
a důleiÁilým. Hiatorya pocz^tkn narodów Stowiaňskicb — prawj W. 
Surowiecíi w zdanie .fi Piinaie Chodakowskiego O S}awÍQá, pnse^- 
chreiíc. atr. 21. — bez wqtpienia i(ostafiie ^v sawtze tak .ciqnin%. i nie 
pewR;}, jak hislorya pjciczt^tka wszystkicli ÍDiLÍGhiutrodúw:>^iusbÍGh..Ta 
jednak okolieznoéd níepowJnnB zraxaii ucsonych StivwiaDÓw.;.n)QgAOW 
{■odobnie Jak nezeni innych národoví;, |irz«;i.,pilQit £|^«DÍft,. Ue&é na 
{ewne Wí(Miy wi pooioc^ klórych nie trudooby in|i by^o .ffyjqaní^ ok^^ 
značeni^ Aott^^ ciemnéj epoki , i skrócíč o cB|e]wi^i pipfewnpáit 4iůDt 
Jów swoich piraodkó'w.*' Co Wy dí^lcija Jéžp 8j|r(iné pjíete: ^ot^csw- 
dowá národu '|EeE(t ^,bla^pOst nq gmých.ppditata&gSjf;bw^c«chustawO> 
wati .se nusj, ntúli na:, iiřýiadnéin z>yi^u geba g;^t«^^ jtedy wéřt^ý 
Ftti, iÁe g^ sáin tnht) {Sajného doianenj^ už přo^ sedmi lé(f,^«m Jt>^,.gtJiKuk 
w o tom, přeawéd.^iti múŤ^ete z mých Hov^nyi atr. 12, k4«iiot<t stAgj; 
„gméno líce gako gménonenj ani 2est ai^i. hanba pro q4<94t nebo-tata* 
\VÍsj[ gediné od činťiWt.osuduw a pai|)áj,pk.',^ k'cré gfiréfmi.tQ.wpBraíti 
t^owuge. WSec^o 7,ále/j'Qa toni,;g9kouié itrjspéwky.f/. nektary náro4 
sw.aii gest^tau k wywinowánj lidského iíi\vota podal , .gaffowé i zás|ut^ 
sobe gméno národu o wzdělanast, ps\včtu, nauky, umčpj i^ Mi^ÍK co Pior 
\vébo, krásného a welikého gest /jskalo — ql^uem gak«,^vý ppdjl bralo 
na 7,dokonHlo>\'áiij celého žiwota a i^lowěČenstwa," Blázenby býti mqselt 
kjobysobě w pauhém a pražném graéně néco zakláft^l^.^cb.^by gak? 
kdU pékné znělo. Meziljin při obsahu i knísná forma a nádoba se kaž- 
dému .cit awfius magjcjntu Člowékowi Ijbj; krásnem kwětunva^lromuBi 
w zahradách nijsto dáwáuie, ge poléwáme,,[>ěstuge;ne, bytby. n^n i 
Siádného owoce nefřiná^li, anobrž mnoh^ útrat na ně wynffloě^ných 
nás stáli. 

Aniai nás mýlj w tomto naSempíedaewzetJ ona n^lebná newljdnost 
gistéhp £lučihnutého Čecha w Časopisu Mns. 1S37- Sw. 1. itr. SiS. 
který wšecko to welealawnealaw^lýchSiawů ažawítwj wnpwěg.- 
sjch knihách (gako nékdy Koniáš!} rulau 3waupřetrAal av/ ááv/na 
zapomenatéf nimaU znoivutehřité , ďowákoslowsny zméoil , tomu pak 
v>yddnjm ae u fveřegný poaměch hro/.il, kdoby prey , už napobuu 







* •• 



to iPišrefh %tfúřené síxiwenfčio igen zpomjnali drtél: « iiodobnými 
álaboKtiiH lidskými iláwiiOBiiie se, diwálfiBohu, trpéliwost injtí naučili. 
Žáihér cel^to Wageho fami/jhó důwodowánj gest ten aby jse ne- 
psalo Slaw^ ShHPen/^ ala^ét^^ >áie Slow Sioi^Hmé^ 8lowansky\ 
gpoto^ takto ro iom itiki^wjte na str* 480. ,9We praktickibn oUedu poUá* 
dáme 2a 1>expbá^bné, anobrli za ne^vhodné, odřjkati se stwraenéswé* 
dectwjnii sestnáotera stokt} a prostonárodajm idÉJwánJia formy Skwa* 
ii}n, 'Sbwany Slowďc, Sbwenec, slowanský, slowénský a pauze % 
obsobli wého wkasa sábati pa přespMnJ , tnén6 spráwné Slaw slaí^siý 
gakoby přesnigij a jfestnžgšj**^ Str« 47(K „Žádny piey nepředpogať^ 
saudoe spiJSoifvatt se nebude gedinau fornm Slowaná, Sloweni, s we* 
dleg&Jnii S^"*^ odlikami Slowenci , Slowáci, usnati ssa statobylan, do* 
inácj , pawodn} , přesnau , ostatnj pak wSecky ^vyhlásiti za ciaozemdié, 
wykřiwené, zkažené a podlegšj.**~ K dokázánj toho, nžjwáte násle^ 
dugjcjch dftwodůw : že prey neystárSj domácj spisowatelé w národnjm 
naSeni gméni psaK o Slow, Slo^Tenin, slowenský, gakok. p. Joan 
Exareh bulharský (cdcolo 900) ; Gregor presbyter baltský gemu sau • 
wžký; knj£e Jaroskrw wPrawdé ruské (l020); mnich Chraber (asi w 
1^-il8loi Ijmnieb Wacerad (1102); mnich Nestor (tn4);Giřj mnich 
pHgmjm Hamaitol (asi w Í6 stoK); mnich Kyriak (ok.l136— H65); 
we Icnize Prolog iili Žiwótopisy Swatých (z 13 a 1 5 stol.) ; w auředájm 
pjsmS weL kn. Jana IIL (1491) ; we Chronographe (1494) ; w přelozenj 
postnjcfa Káz. Jana Zliáoustého na hoře Athos (145 1) ; w žaltáři Čer- 
nohorském (1495) ; Sv přeloženj Agapia kreténského od Baka^tce w 
páustewně Athénské (1688j; w neystaršj Gramniatice Wilenské rkp. 
1586^ dále ^^ knihách cyriilskýeh na Rusi tísiěoýcb, w Biblii Ostrož- 
ské 1&81, w Grammati6e Lwowské; Laurenlia Zizanie 1596; itotom 
yřé :knibách latuiskými literami w Dahnatii a wa Wlasjch tištěných od 
r* 1582 --^1724 (kdež mezi ginými J« Micalia Thesaurui^ ting. itiyr, uwo- 
djte}; dííle we knihách od Glagolitůw wydanýcb od 1629— 1635; w 
diorwatských od 1574-^ ]56ť; w krainských, korutanakých a litýr- 
ských od 1550-*- 1613 ; w českých ze 14*^15 stol. ; w polských od 
1597-^1^11; w katechismu Pontanowé w kasubském nářet| I6l3, 
a temif stmrými (?) swědectwjiiii — pokračugete dáié, aaoblasj i panugjcj 
zwyk Slowáku w Uhřjch aSIoweneň we Štyrsku a Korutanech/' — 
ivBioti tomu z dnAé stranný čteitie prey a w národnjm našem gménu 
fonegprwé w Grammatiee 4VI'eletia Smostriského 1619, GrammaUka 
alawéhuhd^ tqfikéž weGramm. Moskewské \%i% l^launane^alawi- 
aoéshý ^ )LÍJ^tiAt6 forma <w knihách ruských, téměř ^i^ýhradně se ugala. 
W knífaác^.fia giha forma ta poneypiwé |iogewjla se we dwogj cy- 
■nUskéi iÉtinské^Azbakwici w Trria\i'o 1^6> pak we wše<$h knihách 




od nesgednocenýcb Serbůw (řeckéhcK wyxoáoj ) od 1741 wjFdiwaných,**^ 
— Pro gasné^MJ fiořádek roiděljm a iiweda ^vi^ckf tyto Víe&e %ie ;i 
giíMÍe pronesené nárnjtky pruti ^avf a diiwodjr fro. Sl^w pode triody, 
tojtfž, takowá které se iátkyy formy as wédkuw, Hli et^mologie^gy^am" 
fnatiky a A/^f /or/« týkagj , a předeslánjm wsak nowrého, Wainina* 
^krsepomioutého, azde předce téměř neypodstatnégijho dnwodn a 
xíwluy totiz' mythológichéhQ a ndtodrÍQbdšnictéko^m.i . 

^•Mythobgického ! •«- řeknete Wy s* aáSsasem aneb aspoň g aasmir 
vchem^ a gestli ne.Wy « snad některý giny jffenář těchto listnw -- pre^ 
bůh. cožewe wěei, která gediné na historické a gaaykozpytné (cestě 
dokázána býti může v ohce bágeslowj , bagky a fabole^ mamy aklamy, 
powěry a slepoty pohanskomythologioké ?'' — Dowolte tedy předkem 
několik sk>wyna to odpowědjti. Nám^ nyi\j žigjcjm a gíné roaumněgsj 
náboženstwj magjcjm, zdá se owiem býti ona* Mythologie .pohanské 
mámenj a klam,, bagka a smyšlenka: nei: na&ím předkům pohanským, 
gako i. pohanským ítekům , Bjmanům , Skandům atd, byla ona pm wda 
a skutečnost, podle které oni celý swůg žiwot řjdili .a zprawowali; 
anóbrz gest až do dne^jho dne prawda a skutečnost, wiechněm.w po* 
hanštwj zůstávvagjtvjm národům, k.p. Indům, kde se Brama, Agai', 
Suaha a ginj bohowé a bohyně i nynj geště, gako před tisjei léty, 
obětmi a modlitbamr ctěgj a wzjwag]. Mezi bagkaú čiii< fiEdialj a my- 
fhologij gest weliký rozdjl: onano gestsehwálné' wymySlenJ neskuteSt 
nýéh vi^ěcj a přjpadnostj , gest dobrowolná hra obrazotwornosti , talie 
zde gest prwnj, z přirozeného wnaknutj a cit|] plynaocj, náboženstwj, 
gest nepowědomé dětlnskomládenecké wywinutjmudrckottábttzenskébo 
náhledu swěta. Mythologie gest neystaršj historie liábozenstwa , gest 
bařwa, njžto národ swůg wniter ný i zewnitemý žiwof . sám lieylépe 
maluge. Každý mythus má gistau prawdu za zárod , má swůg skutečný 
kořen z něhož wyrostl: a tohoto se my držjme. Ty časy zmizely, kde 
mythologie gako slepota a powěra opowrhowána, aneb gen gako né- 
wybnnfelné zlo , k lepsjmu rozumenj řeckým a řjrnským klassikůiíi po* 
tvažowána a učena byla. Mužowé gako Herder, Heine, Oeutzer, Bólt- 
ťiger, Buttmann, Kanneý Wagner, Gikres, Legie, G)lebrooke, Wilson 
a u nás Cbodakowski, Leiewel,. Gol^biowski - dali i niythologii, gak 
Avýcbodnjch tak západnjch a sewernjch národůw cele giny sprawedli- 
wěgšj obrat a A^yznam w děginách člowěčenstwa. Podle gegich zásad, 
mythologie při střjzliwém saudo nemá pro* nás menSj^eoy a znamená 
tosti než historie aneb kterákoli giná wěda a nauka. A naposledy, nám 
ta neběžj o to, či ti bohowé a bohyně byly prawj,'slu5nj^ srozumem 
se srownáwagjcj , anebo faleinj , wjrmyšlenj a protírozumnj, ale gediné 
o dég iíli /actum ^ i% gistotně byly á s národem i s nárednjm žiwo* 



tem. .w Qeyjbi&Sjni áwasku MAj, Nft toml<^ uém^ k naieina ^jli dM^ 
Taty Mdtoiic^á, gÍ0tá a nej[M>ch]rbná stráokii Mythologie gest te stndAÍf^ 
le které my ide wážiti chceme, a která pro n^ t^k důležitá a; hodno^ 
wirná gest a b^ mugj, gako kterákoli giná.. historie stai^ch ^sůyir.j 
owSem gešté wjpe, aaí tálo pegei^ od sauwěkých očitjrch s wědk^w y^ 
klassických spiSsecb nám podána > ala. i prastarými pjsn&mi a obřady 
w lidu posawád &igjc|mi, potwrzena' gest^ 

Znám dobře y ie giaj w podobné přjčiné , pri&ci sobě lehkou, činj- 
wagj , držjctf ae toliko, paubé a holé etymologie aneb naney wyi gfi&ti 
i analogie , a sagjce w okamženj z wlasti\jho prstu |MÍwod a> wýklad 
každého národnjbq gména. Tu o^ffieym nepotřebj kráiSelti potjr^téinpoli 
^ailožitnostj) anebo wrýwati se do hlubokostj a. wniterQostj národu., 
ant se konečné wiacko'nsíawit& wyetymologjzowati a wyanalpgi^owáti 
dá. Gá ale Wám krátce a- upřjmnfr wyznám^ ze.w. mogjch o6jch etymo- 
logie bea mythologie, arohaelogie 9 národnj poesie , ethnographie ; geo- 
graphie^ historie, architektury, numismatiky atd. za balatbi nestogj, 
ba wiru naprosto k zatvacenj gest. Diplomatika^ heraldika, spbragistika 
a těmto podobné, neslaoS^ w tomto předmětu* k walqé pomoci , proto, 
že gsau jdody nowěg^ch časůw a wýkwěty pozdě přiobá^íegjcj wzděla- 
ností, kde se gi£ řádně zřjzený ob&^ský žiwót nalézá: poii[átko\iaé pak 
gmen oáredůw pad^g) do iSasu, kde lidé geětě diplomůw a Ustin psáti 
neuměli. Ony neukazugj půwod , ale tolika přeměny a pijb^hy národ- 
«njho gména w rozll&iých. čas^h akraginách. -^ Aniž odwoláwáoj se oa 
domácj spisowatele, gakkoli staré, zde platnost má a wěci gistoty do- 
dáwá, ant národi^ gména dáwno před douiácjm spisowatelstwjm aná- 
rodqj literaturau '4l|tkla» Ney}epšj ^ ba gediné spisy a listiny gsau zde 
jiárodnj pjsně a starozwyky sprostého lidu, které se a počátkem národu 
/zrodily a s náboženstwjm i s národnjmi hrami od gakžíwo&ti od před- 
kůw ku potomkům z ppkolenj na pokolenj nepřetržené zdě^ěpy býwagj. 
Cenu národnjch zpěwůw z tohoto ohledu uznali giž neydůmysiněglj 
mužowé, k. p. Jí^ríier (Stimmen der Yolker in Liedern) ; Gothe (Ue- 
ber Alterth, u. Kunst) ; Qrimni (Ueber aerb. Yolksi«) ; Fauriel we 
Wydánj no:virořeckých národnjch. pjsaj a» g. Tento, poslednj prawj tam 
w Předmlowě: „Un tel recueil^ s il étoit compiet ,.seroit a lafois et la 
véritablo' hiatoire uaůionaUy et le tableau le plus Hdéle des moeurs 
des habítans.^^ O ceně a historické wýznamností ob/^wlé^tě- slawských 
národnjch pjsiij progewili se platně Kopitar (w cccensii serbských pjsnjf 
Wiener Jahrb. B. 30>; Bradzinski (Oziennik Warsz. 1gi6>; JVoro. 
nicz (o pieóniach narodowych , w Kočnjkách. tow. Warš. T. .6^; Ch/e^ 
dowshi (w Haliczaninie 1^30); iV» Gogol (p Maloross. piesniach, 
w geho Arabeskách) genž takto prawj; „Pjesni dilja Malorossii «i- wse i 



8' 

í Pbézija, fhforrja, ioKSewskajamogiiff. Oné mogiit wpollifr Mzttsalftfa 
istorij^khiii , potomu, čto nBodfywfljatsjant iie iiiig et žíznil wsegdte 
WSrttjr tbg^dašnéj niirintft^ tbgdaSnemu aostojliníju iawíŘw.^y Obzwlášti 
páfk X Bodjanalýj O narddooj Poezii Slawjanskicb plemen, Moskwa 
i837. sfr. 24. i9. „Piesni-^eto ich dnewnik, ich latortja, ehraMRiJe 
Wkjafcago ivédftuia , virsjafcage wéh>wanis , fch Theogonija , Kosmogó^ 
níja, painjat, trizna po awoicli ofcacli i dorogieh serdcuy nadgrobn^ 
pamjef nik swjáščennoj starinj, ^waja, goworjai&ija-Ljetopiií břemen 
dáwho pfoSedSIčh , w kojej, kak w prozračnom kristalie woďoťra&a- 
Jetisja, béz maQejSej priinSsi, wsia iek žiz6, s jefa dolirom i zlom ^ 
mnogoslbinaja kartina mihuwSago wéka, jego docha, wérnyl o2erk 
liyta ! ivSech jego , neuIoM^imych prostým glažom, nifii&jSich podiob* 
noistej/ Eto čÍBtěJšeJe 'wyraženije Slawjanskoj' národnosti , nrawow, 
obyj^few , žanjatij , pričudl t p« -^ W nich wozdoch wéjet ,' kakím n»> 

> rod dyšet, ta zizň národa bez maléjšej pérettiéoy *w kiwrka^hs kakujn 
on ízziL** 'Napo&lédy ff^. A. Maciejou>iki Básnietwj i geho zbytky 
o Slowahuw až do XIY. w6ku, w powSechném Magazínu 'WarSaw* 
ském I83t. Nro 26. 27. 29. přeMené w JSeStífiawe fVcele ISSSCjslo 
5 $tr. 55; „Při obřadech nabožnýčb i \^Selikého difiihu Slavnostech , 
Slowahé, gak Nestor a Kosmas swédif, zpjwali pjsničky, které ob^ 
řadowými ňazýwáme. Sahagj][ do neywzídáknégšj , ba pohanské staro* 
žitnosti, o čemž swždčj gich zlomky, vrýrmy rozlité po zp£vv|eb, njnij 
nestálliu a mě&a\vatr barwn magjcjcb. Nebot časem^ předéiány gsau z 
časti na křestanské pjsně (sr.slawa a žalma)9zčasti přistrogengrwm^- 
wégšj tok mluwy , přiměřené gak pokolenj oznamowaly tu památka 
pokolenjm nowým, s podrženjm nékterých starodávných wýraznw^ 
nynj nesrozumitelných , pro ty wšak srozumitelných kteřj se z dége. 
pisného stanowiska na ty pomnjky djwati umégj. Sem náležegf pjsné 
we Zbjrce p. Wac. z Oleska pod nápisem /TaiVHumJsténé, we kterých 
wýrazy ^^Zelman^ llalu^ Did^ Ladď^ okazngj na neznámé ted zbytky 
pohanstwa; sem položiti náležj pjsné obřadowými nazwané u p. Woj- 
clckého, kde wýrazy ^^Leluja, Koleda^ do takowých se kladnu 2a- ' 
sůw ; sem konečné bohatá Zbjrka celých i zlomkowitýcfa pjsnjrwe 
Zbjrce p. Kollára z bágeslowných časůw, dokazugjcjch eitiiw nábož- 
ných , obřaduw i obyčegůw předkůw našich , když geSté pohany byB. 

*Pro dégepisné wýwodý, které na diplomatičné prawdé klásti se mn- 
segj , gsau welmi malé ceny wážné tyto zbytky: ale pro pjsma irjr- 
gasňagjcj odléhlau starožitnost Slowanůw, gsaa welmi wážné/^ 

Po takowémto rozhledu giž předběžné Wám wyznati mtcsjm 9 že 
celá táto wógna mezi Slaw a Slow , nic giného nenj než slowospor čili 
radégi tifero^or a zbytečná hádka; pišme giž nynj 'Slaw neh SIow, 



e 

wSndy gedeň ^ týž kořen , geden půwod a nvýukBm : rodičnost pak , 
hanpawost a chwilost ta powstala toliko během času, atSbowánjm naro* 
důw a injchánjin gazykůw , powabami dwau hlawnjch nářečj slawských 
a bljským přjbiizen8t\i|i» aattiohlásek a o: ku kterýmž blawnjm prffi- 
nám přistaupily potom i gin^ postranné, toto přezwukowánj uspifiňu- 
gjcj a rozSiřugjej okoličnosti, gmenowítě duch křesťanského nábožea- 
Btwj a stiiw mnišský, anobrS nezřjdka i nefíř}zeii'cizincftw, tóté krásné 
gmérto Siáwům záwtdjcjch a ge, kde mohli, schwálnfi zastifiugjcjchv 
spotWtířogjcJch a zotroSugjcjch. ...♦..; 

. Čtyrj pak nám tu nastáwagj otéaký a lílohy k dokázah), totiž, 
předné: Že Sláwa byta bdhyně wůbec , zwláStě pak i naSehfó národu; 
po druhé: Že od nj pošlo ginéno naSehq národu Slawowé SlaWiané; 
po iřeíj : Gako se toto gméoo pozděgi w některých nářečjch naSlow 
Slowen změnilo ; po čiwrtéx Poznamenán] a odpowědě na WaSe ná- 
mjtky proti 8Íaw a dňwody pro 81ow. -^ Každé z těchto otázek ně- 
kolik Hsfůw obětugeme , to předsewzetj rtiagjce, chrániti se pff těchto 
Wěcech i bezedné pochybowaCnosti ; i slepé lehkowěrnosti* Nedlwte se 
nad množstwjm citátů w w tomto spisu. W podobných pátrán jeh nedá 
se nic wymjrsiiti, nic a priori čerpati: wšecka zásluha spisovatele záležj 
zde práwě we hledánj a tvolenj swědbdw ; w kritice gegich wýrokůw, 
MT důmyslném iTowná^vánj odlehh^,' Ha prwhj pohled rozdjlných a 
předce totožných, wěcj awůhec W raaudrém ťozpořádánj asestawenj 
celosti. — Temný cit mé prwnj mladosti zde Wám, irtilý^ P^efli ! roz* 
winutý a w gasnau powědomost proměněný podáwám.YWěřt«ž mi, už 
gáko pachole, slyšaw aneb éjtaw, obzwlágtě w latinské a německé 
řeči, gménonaSeho národu „81avu8 Slaví , dielSlaweH^^ cjtil semgakési 
newytnhiWné tuSenJ, že tu něco tagemstwj plného, božského tkwj a 
skryto lež). S Bohem ! ^ * 



I « t ■■■ « x 



y 



10 



I 

tlf • » .• • I « »♦ 



LIST DRUttY. 






rawqpi^ jiěkt^erého gména , l\\\ prawý a gistý způsob feho p9áQJ., Mrisj 
přirozeoS od. nalezenj prawého půwodu a.siny&lu tóhož. ginéoa. Chce- 
meli půwod a amysl gnioD starodáwných národůw nagjtí , luusjíiie ge 
hledati a samého národu » a wSak i zde nemusjnie zůstati na ppwrch- 
Dosti a twárnosti^ ani při knihách spisowalelůw cizj^.od ginýcb. náro- 
důw wypůgčenauy wzděianostj a učenostj napogjených , nýbrž |i,obřjžiti 
se do hlubin wniterného prostonárodnjho žiwota. Učii\jnieli to«eginé* 
nem našeho národnjho gména Slaw , Slawqwé ; nagdeme w lůnu náro- 
da neygistěgšj kljč k otewřenj geho swatyné a k wyswétlenj. i geho 
znika i geho wýznamu ; w jceli nám na prawdé nežli na předpogatostl 
8 předsudku zaležj . přeswěric^me se i snadné i mocně o tom 9 že ono 
pochodj od bohyně SLiwy^ kterau naši predkowé od nepamětných 2a« 
^ůw ctili a kterau lid slawský až posawád w národnjch pjsi\jcb tak zpo- 
rajná, gako mnohé gine staroslawské bohy a bohyně. Na tuto pkolič- 
no^t gestě w minulém stoletj upozornila slawná panownice gednobo 
slawského kmene náS učený swět , srow. Au/sálze^ betreffend die 
russiiche Geachichte^ von /(hro) iSr(aiserlichen) il#(ajesŤftt} Katha^ 
rina IL^ Berlin und Sietiin^ 1786. I^U S. 27*28« y^Man bemerkt 
dass die slawischen Vólker geroeuberalí das Wort iS/ao^a anzubringeo 
gesuoht haben. Die Nameo der Fúrsten und Aofúhrer d^ses Yoikes 
waren oft mít dem Worte Slawa zusammengesetzt , als : SwiatosL^w » 
Jaroslaw , Izjaslaw , Mstislaw , Mečíslaw , Sudislaw ^ Rostislaw « Ra- 
dislaw , Boleslaw j Wladyslaw , Wyšeslaw , Weaceslaw , Slawomir ^ 
Preslawa, Wozmislawa, Budislawa, Podražislawa , Zbyslawa u s.w.. 
Seibst in Yolksliedern besteht der Choř oder der Zwischengesang (srow. 
"Strophe a Antistrophe) von jeher bis jetzt aus dem Worte Slawa.^* 
Takowých národnjch pjsnj gesltmnožstwj u Ruského lidu , gednu sme 
už w Rozprawách , str. 78 sdělili , zde gestě několik nienšjch od Po^ 
powa^ Sacharowa^ Oleahého a Slobody sebraných podáwáme*^ 
Michal Popow wydal Sbjrku ruských prostonárodnjch pjsnj pod názweni 
Eroíay w Petrohradě 1792, kde w Části II. knize V. str. 69—75^ 
Djsně o Slawě tištěny gsau* Tyto pjsně slugj na Rusí podbljudné t* g, 
podmiskowé čili podtaljřo>vé proto , že při gegich zpjwánj od ženských 
osob obyčegně i pohádky spogeny býwagj, takže do mjsy šátkem při- 
kryté něco kladau a swau žádost k uhodnutj 4£^wagJ ; po přezpjwánj 



11 

pjMiě ssatfesaii misaa a prwnj nabo^iipP' ffic t nj wyfijmagj* Podle ob- 
sahu pjsně SEawJragf pak na skutečnost tifib neskutečnost nabádaného* 
Na str. 60. Popow wýsiqwné praivj: „prip^w S/ďM^a slédujetw pěnil 
za každým stichom podbljudnych pěsen.** W ruském nářecj gest, s ne- 
mnohými wymjpkami, Vokatiw rowný Nominatíwu, odtud Slawas 
Slawo. Takowé pjsnž we Sbjrce Popowě gsan následugjcj : 

Geden hla$ : áčuka sla h Nowagoroda ; 

Choř: Slawa! 
Oeden 'hlas : Ona chwost wolokla iz bělá ozeia ; 

Choř: Slawa! 
Gedenjiiaěi Kat na sčuké' čeSuJka serebrjanaja ; 

Choř ; ^awa ! 
Geden lUaai AjBfolowa u ičuky unizanaj^; 

Chori iSlawa: 

Pjěeň 206. 

Idet kuznec iz kuznicy: Slawa! 
áobenka na něm chndechoňka : Slawa 
Odna póla wo sto* ruMej: ^Slawa! 
Drugaja pola wo tysjaču! Slawa! 
A wsejto Subenkě ceny nětu: Slawa! 
Cena Jeja u Carja w kazoě: Slawa! 
U Cakj^ w kazoéi w zoiotom larce: Slawa! 

Pjaeh 206. 

Raztorjuj^ ja kwašonku na donyškě.: Slawa! 
Ja pokroju kwašonku černyn\ sobolem: Slawa! 
Opojašu kwasonku krasoym zoiotom: Slawa! 
Ja posfawiju kwasonku na stoibičkě : Slawa ! 
Ty wzojdi, moja kwai^oka^ s krajrowna: ^awa! 
S krajt rowaa i,so wšeju polna: Slawa! . 

PJBen 207. 

Lastočka kosataja: Slawa! « 

Ne wěj gnězda w wysokom teremn: Slawa {v 

Wěď ne íŘ tebe zděs i ne lětywfiti : Slawa ! 

Pjaeň 208. 

v 

Zem&izina (perla) okatnaja : Slawa ! 
Do JSewo tebe dokatatisja: Slawa! 
Pora tebe won wykatywatsja : l^awat 
Kojaajam i bojaram na Sapcf^ku^Sláwa? 



IS 



♦ • • • • «• 



• • ^ 



• • » / 



M * ' • I 



\P>'*irn 209. 

Wzodju ja^ wzpjdu na gořu: Slawáf 
Stanu ja , stanu .po Wyse Ijudel : Slawa ! ' 
ESčé stanut mně tjadej zawidmvati : Slawaf 

Piaeň. 210. 

Ska&t gruzdočík ^) po jelni^ku: Slawa! 
ESče isčet gruzdočik běíjanočki <^«}: Slawa! 
Ne gníždočík 10 skáSet, bojarskoj syn: Slawa! 
Ne běíjanočki isčet , bojaryški : Slawa! 

*) hauba, agaricut piperatUA. '^*) agancuR.]tíKedilíi. 

P/V«/x 211. 

Ach ty sějy máti, nnuSícu, peki pirogi: Slawa! 

Kak k tebe bndtit gosti ne<bjannyje : 8law»I 

Kak nečajaunyje' i newědannyje : Slawa ! 

Kak k tebe budut gosti , ko mně žeuichi : Slawa! 

Kak k tebe budut w laptjach , ko mně w sifpogach : Slawa ! 

Kuročka chocbluseďéa : Slawa I 
Grebla sutku na isawoHnke: Slawa I 
Ona wygrebk' aolot -perate&: Hawa! 

P/»tfn' 213. i 

Pokaiu ja kolečko krugbm gorodii: STawa! 

A za těm ja kolečkom sama pojdu ; Slawa ! 

Ja sama pojdu, niila ladu (sr. Lada) najdu: Slawa! 

Pjaéň 214. 

Letit sokol iz ulicy : Slawa ! 

Golubuška i'j diugija: Slawa! 

Sletalisja, cělowalisja: Slawa í 

^izymi (siwýini) kryljami obnimallsju: Slawa T 

PjseňUl. 

Idet kuznec iz loiznicy: Slawa! 

Neset kuznec tri mólotá :^ Slawa ! 

Ku/hec! l^nznéc! ty skuj wěnec: Slawa! 

Ty skuj wěnec zoiot i now-: Slawa! 

Iz ostatočkow zolot perstefr: Slawa! 

Iz obrězočkow bu)awóčku (geblici) : Slawa ! < ^ 

Mnětěm perstnem obručatisja: Slawa! . 

Mně toju bulawko^, ubrus pritykat:. 61aw.a! 



• ^ 



&I 



... f ' 



v / 



« • ♦ 



Katilosjn žerno po barchata: Siawa! 

ESče tolí žerno da barmiékojet' Siawa! 

Prikatilósja žerno %o'j|ac)rontii , Slanila! 

KrtTpenr ^eniiŠug 80 jai^hontom i ' 8la>va ! ' 

CihoroS ženich s né^ěsítojii: Stáwa! ^ . 

PJaeň. i20. 

• ' ' • ' ■..», ',_» .♦• ,, •«• 

Kar.M^t »« ,«ipl, i kurios, nini.: $l»wiiZ., : ., - 
Ku^4^i^fet poničil. rlpirMa a ni^: Sla^^al; 

; Kur ^iet V^lcw (nwdqww)* i korka a wii;.:SJIw*J. ,. 
•I... Koiim mi .i|>^i.9 tomu.>4obn)ky . ....:..,..., 

r. : Tyto |mltdÁHwá^iNlMfospJlvai^..k^ piBabíHiJenJJaÉUé.yédmdb- 

iié*|^iiqé a w<yalow«íji ae wlaatbi <abloe >,Kahia>^U|»iliV taroadÉlMsK 
h«Mii .wy^aelaf a ^ HMMHr vb^adetoja/^ .v T .. i i. , 

Síári/k/á 'líiíáíy^ď Viar^^ SJPeterbr-.lgéT;' Hi' atť;*' I37^i4» , 
z nichž gen začátky zde polofejhre ^totiZ*^ ^ * ■' '■^'*r 

. po<) ^slem :s!vi. Už kak kliifet kot košurkn . SláWa ktd. 

XX. SanocKi samokatocki , Slawa. 

XXI. Na ogorodu ctióžij pbíotenčy stelju , álawa« 

r* ' • ' XXn. AbhVgíiutojiBdereVco; íérefiili^^^^ 

'^ :X?tl!ť:ťy'rna^i;m^i;'poTO^^ ' 

' XXlVrUrkakn^a riéfed^Vě řadlig^^Má^rá «Íd. - 

) U ÍNemeuw cih Teutonitw byli itež. znevvowe temf o na$i nL podobni, 
nichx boha-Xez///3 půwo/lce národa, ^ppmjnali, ^ako swedjfj Tacitus 
' peripamí.C,2<»' MÓsIawuej zpéwy atarymi Tuiská boha, puwodce 
narodil/'— , ,. . , 

KuSfj sbjrat^lé a wydawateié těchto pjsnj sami; neznali co magj 
. • tauto*3biwaa a.gegjin^ pj^němi od lidu zpjwánýfi^i ,dil9ti..a gak ge 
wykláAUi, proto baf o ,nj oele mlčeli gako k. p.. P(ipow^ buď^gako 
k.p S^f^ari^w ^« 9|r^ ^37 fakto o nic)i. sy^an uew^&||on(fost^wyznaIi: 
,,KaždaJ^,ia(j«0cb.,pfi^nej.imije^sW(g^ ;i;i)^enijq, i ^ k.ažfjpi|i gorodS, 
w kajk4W'^^Jcli T^tolkywaJMt po rawQJeimi.' W t.ak»Qp2jy)vajemych 
I^ftfliřikach prilože«r;,^i; F^načenija , no w.iMcb něfc i sotc|^oU spra- 
wedliwp^í, .f;ríwQ4ít. ^ti .^pčenija razippobi^aznyja do. fi^qs^lědn^J woz* 
inož|ií9^|[^ It^ fSjtaju z^ izlišo^e*^^ ^^^ jP.^^^^.^: ^^ ' P^^. • P*' $tacharow 
n&kolik ft , AicIjL nepodaU . t,. . * 



• » « 



..J » 



W 
W 



u 

I d^ladatel zpéwu Slowoc^Plnkwígorowé ^ zdá se \jtj^ nafutoi 
bohyni narážeti, fc. p. js(ff« .0. . •, ....,;/ 

Komom r^^t ;sa, ^ulcrju.. . . 
Zj^míi Slawa w, i^yjeivě atd. 
ObzwláSti pakstr.14: ^Borisa^U^i^česia^v^&iiS/ai^^a na s^ priwede.^'- 
Zde se Sláwa zřetelné gq oai9ba,,f|,jbjtnQst mjrtbologícká předstai^uge. 

Tento přjpéw a bohyně Sldiva prominila se u Slowákůw w ZaU 
ma^ Q Polákůw w J^^/ma/e ,* 'kteréžto' gméno buď schwálni od kře- 
stanských biahozWéšfnw a'kběz&w'zkruceno aifkřéirtaňěrto gest, as^^ 
tak gako Swatowjf^á Sanctds 'Viltis ; aneb iiew6ďtNn^ w uštech lidu 
chybnýihi' WiirláitWostná nái« jj t |)m-tť3eno , Utá é IkÁ^ \9*£ přecházj 
a £ vr mazurskopolském náře^^gabo- ř '6e^ysk)Wi^é,k.p. selw (sta- 
roslawské) , želw žolw, gci^'i!€!lbrák;>'Se^á'ésifiav' p^^salm žalm, 
pia^ltMwi^iwIlář;^^ sanienla <bý.Una7 žeiukiej«t^liS4|dile:«jdle^^/IBultaa 
ŽoMoy''£l6IdÍiéi''žbldiiéř', •£ieniniel:žemle,'seg«eifželu)áti> 8uiiipffíuni* 
pa atd. Kowným způsobem i fP a/itéasto ^tá^emtm gsa^% k.p.ftsrid 
ilaed;«iwibati ^niihalit cbwátatf ck^Átati^ praw;i).mi^Q^.iawpir.(serb.) 
lefl|Bý> 9iwna hioiiiao, sw^jina; sinréÍDa atd* ^rpw. Zpěw^k^f.^ Pii^I* 
air. 3^W0,.# wjne<?^ápjm,:opafcpwánj.8low :^(^,^p&wu agi^ýi^ fiaji^ 
de^J^h pqdawkůw, ta pjsea ti^kto .zn].; . .. , i ' .;..;, , 

Zbor A.Gedd, geddpania: Zalm^I A. Gedd. gedii ^ánia: Zahná! 
líVs^cko waSeritieřsťwo. ' l\.. 

B^yí-^iíffMyfÁ&^éniH: Zalinal B. \YJtan^'e wás j>ánia : Zalnia! 
A. D^lfg^ni^^pnia : Z^|niaj|_ A. pakogenie pánia: Zalma! 
B» Coi&ei^bcete pánia: Z^lmaí b. ,Co2^e phč^te. pánia: Zalma! 
A«^a5u dceru krásnd:^alina! A^ Wasu dceru krásnu : Zalma ! ' 
B* Nedáme Wám pánia: Zálmá! Bl Wéžihíf é ši .jiániá : Žaliria ! 
Á. Ňe'<f^ngenipániá; Žálmát' A* Ďákugejíiié Vánia: Zalma! 
Srow. ^eSnť polskie i ruslcíé Udit Galicyískiegb od Wact. z Óleska ', 
we Lwowě 1833. str. 45* 

I. II* 

' A. Pohiagajbóg / Zélmán ! A; Pomagajbóg: Zélmán! ' •' 

'" '" B. Bodajždrow : Zelraan! B; BodajzdrAw : Zelman! '"' .'^ 

A:Czegoti\íLcesz: Zehílan! 'A. Czego chfcesz: Zelmdň! ' < 

B.Gťzecznej panny : Ztílman! B. Panny cho^: Zeflman! ^ - 
^ A.Nb jakichléb: Zélinan! ^ A. Na jaki chléb: ZelhVaň! ' ' 
• B.N^a cblópski chléb : Zelman! B. Na szlacbeeki chléb : Zelhmňl 
A'. A niy panny nie Aiamy A. Mamy páhtí^,' ntamy J 

[ Na chtopški chléb nedatny * Na szlaébecki chléb ďaniy , ' • • 

Idz pcecz : Zelman ! Wró' ' j^ v Zelman ! 



;m i 



15 

\Jí sama tato chybná rozKCmist we .skrweitskopoiském zp&wa Žalma 
a Zelman ukazuge na tref}. přa\taii studnici , že sterlS plynuli , toti& 
na Slawa. Že sé tát(» pjieií ň£i bobýňi' wztafaówala, při nábožných 
obřadech a obětech zpjwána býwalá^ toho dnwodeiíi gest i samo gegj 
zewniterné ^ ze istrof a* antiatrof záležegjcj áporádánj , které i w giných 
podobných myťhólógiékých Ipjsnjch se nacházjý k. p. wHoj^ Ďunďa, 
w Kralických, w' j^obotských čili Swatojanských atd. I u giných náro« 
důw, g;menowiti Ind^ (gtfkž njže tiwidjme)^ Parsfiw', Réknw a 6j- 
manůw , pjsně bohům a boliyném zpjwané, měly strofy a antistrofy, wiz 
Zend Avesta v. Kieuker Riga t777.II; S. 85 ,,Di98es Werk(Nosk 
A vesta), das úns Gott geschenkt, hať ^3* Kapiiel. Es handelt von der 
Nátur Gottes und des Geistes , ist Voň beiden Theitén (Chořen) sang- 
weise za rééitireni^* BtM\-Comes Natalis^ Mýthof. Yen^t, 1581. L. 
7: p/!24,Viřn''iihtlqutiww Strophé et Antistřophe luodqlť 'cane- 

baittnr , ád iníitatrotieiu^ motuum stellarnm ut ait Árisfokenus *dé miisi- 
CIS Ihatniúiéntis. Nám ntodo hne , módo illiic intér Sacrá sáltádtés vol- 
▼ébantiír (prawě tak se i pří této pjsní posawad ířnj]í ; atqaeper. stro- 
{Ai<^ móttná primům hujtis untversi/per atiťístrophen prioprias sihguíó* 
řiim' plánetáhim mótionái st^nificubant. -Eraift aatem cahtifenae jn Sá-' 
críš niiiil álitid, qnam cohimemoratioiiéš éónim beuéficiórum qu^e Dii 
ipsi ín hemines benigní dóhtnlerant, cátn viríi^m ipsorum ' Deoriiiu ět 
clementiae et libendHatts amplífibationef eťicnm precibus nt benigní ae 
faciles precantibos accédercfnt ; ut ait Phílodiórus in Libro de Sacríficiis,, 
ul significaht hjriňni -'OrphÍBÍ, ut jubeť ómnis raflo copscriliendorubi 
h^initíitiřn ; qtíale e8t'id Ajpol Lib. 2* •* ' '' * 

Incensá st&túete cohoťs altařití circuni * * '* 

Cuncti ibi Jbpaéáqná, Jopáeiíoná Phóebum *' ' ' '' 
"' ' •• Cáiitantes* Unaqué^Oea^ri^lius Orpheus ':' 

• : '; Bistofíia sumfa cithárá cafiíeWincipit alte. ' 

* éró^vvnegtfieS už s těmito národnjmí pjéněmi o Sláwě gine pjsně w 
týchž Sbjrkách, kde sé giiléna giných sláwskbpohanských bohůw a bo- 
byřr prípbmjnagj , a přeswěrfiSJme se gfeště wjce o gegicíi mythologické 
srowiíaloistř & př^bu^nb^i. Kebo gakozde S/aW, talt týmž způsobem 
a' duchem nAródujm vrplétagj se do pjfenj i Lada ^ Dici , Lete (xi^. 
fifiw Ljali Tocat. u Polakůw Lelum, u* Wálachůw Leruni) atdi' 8row. 
l^>pa|Jpa <5ast I. str. 246. pjseň 153: .... 

' ti rSéki i/tííje stádo •';''' ' 

;^ ' . Ja'S utra steregla: Oj Lado! Lado! Lftdo! atd., ' ' ' 

• • Ča:ťt 11. 8tr, lOQy /v*i?í 243> • * \ \ 

• Zboi^ A. kmj^xó&6 iiějall: OjDidi Lado! ' * 
Zboř jB. A my proso wytbpíem: OJ IMd i Lado! 



I 
i 



>»,. -♦'• 4«. 






16 

Wo fá bereza xileoka stojala . . ^ . 

Oj Oid i.L<«dQj sK(le^a.kiidr«wata. . , , 

. Pod toj bc^cezoj.sQloweJJco £č«ko2et atd.i 
I Cast IIL air. 6* pjsén 5. ; , 

pk ^wjatynii worola^ (bmiďc^ guljgla,; Oj JLjuli! 
Černiika piyala, inlad^ pfjawjjp^x OJ LJhiU! . 
A skazaU 2erniSk£, &q pojp Mattv|j 4^fi Oj Ljuliatd. 

Mimo mojewo- sadfkii 

Mimo mojewa zelenowa.: Oj I^olil : (. 

Prolétal čižok* pižok 

Moj molodenkoj worobysok.; Oj Ljuli] bXjSu . 
Sem jpatřjj i Ktaroslawska pj^e&r ,,Oido kádími:. Lela malina'*; a slo* 
wéndíéJLel^ Lelo, Lato Lelii§ka^ zkaženi i^LelaJa^ sr.ow# Z^péwiinky 
ÍL str. 47. I^de wpjsoi , j^dhtačf |si hlawičku'^ přjyŠ^^ „Mpga.p»ibMi« 
loga'* znjněkde. i; f«ekiL9luI^ie)q$ka. Sen^ přtnáleSj p polské H^ljlela^ 
Hal fiíaln (Oíesko str. 5l*) A,fl^(>:^.€tnsk4 Hde H^e UJaloSka i(^p.ěwaok]r 
II. str. 48.^80 kterými se muže srowaati i ;sk9UQ^^ 
Hollefbohyfiégeklajáem i rfifiiEi^ká: „El ^pl^i^ J^oledíp^ ;<< ano sem 
patřj i onfi| u Pplákuw.^. Sloiwókůwzpjwa^. pco^toniroduj jijsei: 
. , . Slowáci, Sjowáci wsecci s^.£e4nMj;> 
Gakoby wás iqalfi gedna msikf fst^4? 
I zde se qe osoba muSifiké^p pohlawj ^ ne opdc^ {gako o J^ém(^YW T9nt)|^ 
ale osoba ženského poblawj , matka apomjná^ nepochybně s.oarázenjm 
na bohyni Sláwn. Mythologické zpěwy Slawuw byly a gsauoby^gně 
k gistým žasům^ tý^dnůra a.dnům jpřiwázány: t^k; PJJ9d6 Morenské2iIi 
o Mořeně zpjwagj se pQsa>Y{|d gejgiom okpb JNeděle 3nir.taé ; pjsně Do- 
dolské 2ili o Dodé Ďundě.a J^^dě zpiwasj se w Lítwět weSloWenskn 
a w Serbsku toliko od 25 Ewétna do 25 Cefwna^ pJsně Kusf^ské čili 
o Mágech zpjwánq gen na Ru§aiÍ](a 6Ui Letniice.^ pjsně, EoifiaJtdi^é ^^ili 
Sobotské.gen wečer před fiwjeitým Janem-;; pj^M^ě^.Koiednické oUi^^ Ko?< 
ledě. zpjwali sé u pohanských i nyněglijch Rusůw. 24 Prjosince,' a Slp- 
wákiiw. Cechuw, Chorwatůw na Nowý rok aoi&kolikdnůw po něm: 
tak i pjsně Slawinské cílí o SjáSye zfijwBgj se ví, It^šku g^ q Wé^o- 
cjcb asi od 25 Prosince až do 5 Ledna. Pr^jmeli tedy Otda Dundii 
Dodoln^ Leia, Lada, Mořenu, Koljadu, Wiiu ,. Rusalky ^Géžibabu, 
Dažboga, Striboga a gine we starých básněch a.^prpStonárqdnjch zpě* 
wjch zpomjnané bytnosti , za mythologické- ^so^^y:. chcemeli důsledný* 
mi býti, i Sláwu za to d^ž^tf mubjmof fjm wjcf)9 »e tomu geSté 1 gine 
mnohé důwody a okoličnosti naswědčugj* ...... ^ 

.A 



If 

A wSak negen n Rusftw , Siowákůw a Polákůw , nýbrž i a Ser- 
bůw šiepěge lAythologícké Sláwy nalézáme , djlem we swěcenj gisfých 
dnůw, totiž' Wánoc a křestnjho gména, čilí některého Patrona a Swa- 
tého. Srow. Rječnih od fVuka str. 770.^44. »,Slawa , ustati nSla- 
wii. cf. krsno ime Třeba da doďe i pop , da prekadi i da očati koliwo 
(wařenau pšenici). Kad wet bude oko polá rnčka« ondá zápale woStanu 

y ^^ 

swíjetu^ donesu tanijann i wina, te ustnnu u Slawui poniole se Bo- 
gu , jeda koliwo, obrede se Ivinom popijajuti; ,, Za siawe nebeské, koja 
može da nam pomože,*^ i lonii krsni koláč, jedna četwertinu od toga 
kolača dadu popu, jednu doniatici a dwoje oni Jedu; a kako se lomi 
krsni koláč pjewaju <íwa I dwa: 

Ko pije wino za slawe božje 

Pomoz inu Bože i šlawo božja . 

A šta je lépše od slawe božje , 

I od wečere s prawdom stečené ? 
Pnnajwiše islawe Nikolj dan , Jowan dan , Durďew dan , Aranďeiow dan 
i t« d. Ja nijeiam Slawe štampane wiďeo ni u kakwoj knizi , nego je 
prost r Ijudi, cfsoblto Erregowci i Bošnaci znadu naizust, i čate je^sami 
kad ustaja u Šlawu bez popa. U toj se Slawi ponii&u gotowoswi sweci, 
i poslije nekoiike riječi swe se gowori : ^a SlaiPU i cast (tak i u 
rndůw).^* Druhá přjležitost, při které u gužnych Slawůw Swátek cil} 
obřad Sláwy se zachowal , gest ten samý čas , který i u RusůWy totiž 
wáríočnj, srow. týž Rječniky str« 39. „Božit, Weihnach(yn. U oči 
Božita, pošto se badňaci"^ (cerowá hlaweň) unesu n kutu i nálože na 

v v 

watru , užme domatíca slame (tak i u Indůw) i kwočuti (kwe»kagjcj) * 
a za ňom ďecapijnčuti (gako kuřešweholjcj) prostře po sobe (přjbytkn) 

v •^ 

ili po kutí : (W Černohorská řjká matka při stlánj : kude sláma tuda 
S\awa). Potoni uzme několika oraa i baci po slaini* Poiiiije^ wečeré 
pjewaju i wesele se. Kad u jntru ustanu, najprije otidejedno*^ te do- 
nese wode , no ponese žita te pospe wodu kad k ňoj doďe. Tom wo« 
dom umijese česnicu (chléb wánočnj) i naliju ručak te pristawe. Kad 
a poodjutrí izbace po niekolike puške, pa se skupě swi oko sofre štola )^ 
te se mole Bogu držeti swako po jednu woštanu swijetu u rukama, i 
mirobožajnse , t.j. izljubese swi redom, goworeti: Mir Božji, Ristos 
se rodi, wa istinu rodi, poklanámose Ristu i Rístowu rožanstwu! — 

Vy 

Potom domatina pokupi swe one swijete u jednu rukowet i usadi u 
žito ; koje stoji ňa sofri u kakwoj kariici (wahan , mjsa), ili u čanku 
(swakojako žito pomiješano za jedno , u tom žitu stoje i koláči) , te 
onďe maio pogore i ugase onim žitom. Ono žito poslije daju žene ko* 
košilna, da,nosejaja. Oko póla ručka (gjdla, oběda) ustana u Sla\A>u 
i lome kolai kakogoď i o krsnom imenu.^^ — Kdo tu newidj pohansky 

2 



18 

staroindjcké obyéege » Mesiánskými ipolu siiijchRné f PxwQtnj blaho- 
swžstowé a kněii křesíanšfj pohanské obyčege nezmzo>vaIÍ9 9le gim 
gen křestansky smysl aoděw ááwalí, abytjm sprostý lid tjni snadnégi 
ku křeáanstwj přeweden ^^yl a při né«« rád zůstal. U Rusůw , Slowá- 
kůw a Polákůw gest Sláwa pauze swetské slowo , swětský obyčeg a 
swátek , se swětskými zpěwy spogený : u Serbuw poloswětský , polo- 
swatý , aépráwě se zdá , že w některých Sla>yozpěwjch přjdawek „6ol/- 
gen pozdégsj a křestanský gest. Obyceg onen se žitem , pšenicj a oby- 
lim gako i s pohádkami w cas wánocnj wšeliké půwěrčiwosti prowo- 
diti , paouge i u Slowákuw až ppsawad. U Polákůw Wánoce slugj 
Chivalebné áwieta^ snad s potahem na SláwujgelikožS/ao^iau Chwá- 
la, slawný a chwaiebný wzágemná gsau. U ^erbůw gsau i přjslowj o 
Sláwé : „Gdi ge sláma tu je Slawa.'* Srow. Přičti od Jana Muš- 
hatirowiče w Budjně 1807. str. 31. a Národně srpsle Podowice 
od fVuhay na Cetihu, 1836. str. 76. kde Wuk pravvj : Može biti, 
da s© owde misii na ono , sto se sláma o Božitu prostírá po kuti , a i 
o krsnim imenama prostire se príjateljima da spawaju (!), i u zimno 
doba ne mo?e kuta lasno da se mete (!), nego se sláma jednako widi 
po Ďoj." My uwidjme njže gak mžiký gest tento wýklad tqhoto pa- 
matného obycege a přjslowj o stláoj slámy w den Sláwy, ant už u 
Indttw při obétech Suahy čili Sláwy k nábožnýui obřadům náležel. — 
Druhé Přjslowj gest: ^^Vatali u 8lawu bez u^jna^'' t. g. powadili, 
pobili se. odkud wideti že swěcenj Sláwys hodowánjmj^ w^íscljm spo- 
geno bylo. Mohiby snad někdo na tu myšlénku přigjti, že tato Sláy^a 
teprw křestanskéhp půwodu gest a že powstaia od angelského wánoc- 
niho zpéwu : „Sláwa na wýsostech Bohu , pokog na zemi ^ lidem dobrá 
wůle>* Ňež tomu odporugc djlero podobný u Indňw panugjcj obyčega 
»pěw,.Suaha/ našemu tomuto wewšem rowný; djlem nekřestanský 
wýzoam a ráz , který ona u Rusůw , Slowákuw a Polákůw . má , ant 
tam ani neymensj zmjnky nenj o narozenj Kristowě ; obsah těch pjsnj 
wztahuge se na milence a milenky, na ženichy a newěsty, na prsten 
ffehlíce, perly, zlato, hedbáw, wénee, ozdoby panenské, swatbu, ce- 
lowánl^i obgjmánj se, na medowec, wjno, zrno, obylj, oheň atd.; 
dílem že se u Serbuw, Slowákuw a Polákůw ne toliko na Wánoce. ale 
i w siných dnech a částkách roku slawj ; naposledy u wšech těchto 
kmenůw slawských gest Swátek Sláwy , ne chráraownj a cjrkewnj , 
ale domownj a saukromný obyčeg a Swátek , spogený s okoličnostmi 
a powěrami starupohanskými , k. p. wařenjm a okušowánjm pšenice 
neb žjta, což, gak z mythologie známo, pohané zwláště knězi při obě- 
tech bohům přinášených , činjwali , pak házenj do Ohni (srow. Agni 
j^guaji bůh a bohyně Ohně) dřeweného špalku y gemuž se pokrm po. 



1» 

dáwal. Srow. Valvaéor^ Chre des H.Krain, B. VII. 476 a XII. str. 
87* ft A9it. Linhart II. S. 28^. ^yDie Spařen vod einem Feste, das 
dem háuslichen Friedeti, der Gastfreandschaft gewidmet war, finden 
wir nocb iii den Weíhnacbtsgebrftuchen. Dieses Fest wurde durch 8 
Tage gefeyert. In jedem Hanse war ein besonderer Tisrh , worClber 
ein leinenes Ttirh ausgebreitet war, mit Speise und Trank reichlicb 
besefxt, (srow. i Hehnold<i a Anonyma Vita Ottonis). Bej den Usko- 
ken iti Dalmatien war ein Knabe, welcher Go^^hiess, bescháftigt, die 
Pflicbten der Gastfreundscbaft zu erfiillen Ein Anderer Badniah mit 
Namen, utíterfaielt ein immerwahrendea Feuer (srow* indické Agnt, 
Saaba). Die Slawen in Istrien warfen einen bolzemen Klof z in die Flam- 
itie (srow. indickau , Ohni íinénad obét Homam) nnd reichten ihm die 
Speise vor/* (Srow, Kralodworsky Rpis . Zpiw Záboj : I nesmiecbu 
sie biti w íélo před bohy, Ni w sumrky ilm dawati iesti; kamootčik 
dawaše krmie bohom, Posiekachn wsie drwaatd.) Prawdu má Josef 
Hammer^ Wiener Jahrbucher d. Liter. 1818. B. 3. S* 161 ^,Alle Fest- 
lichkeiten der Chrístmessnacht am 25. Oecemb. und der darauf folgen- 
den 1 2 Tage íinden sich schon In den von den Aegyptern , Indern ui^d 
Persern am diese Zeit begangenen Spielen and Eriustignngen. ki der lang- 
sten Nacht, welbhe bei den Persern Šebijelda, bei den Arabern Lei- 
letol' wuktíd d i. die Nacht der angezúndeten Feuer heisst , wurden 
tiberall Feaér angezťindet. Oiese Gewohnheit kat sich in England (snad 
od tam se osadiwšjch Slawůw) in dem sogenannten Juleclag d.i. ia 
dem Hokblock, der am Christabende verbrannt wird , erhalten.<< Geli 
Choř a p]^'pSw Stdwa křestanského půwodn , odkadze gsan ginj, gemu 
cele podobnj Ghorowé a refrainowé k.p. Lada, Lei, Did Dunda Dodá 
atd. ? Při stegftosti wniterné t zewnitemé powahy wšech, při totožnosti 
poetických forfera a rozmérnw , při rownosti gegick způsobu zpjwánj ; 
gegicb strjdánj gedinohlasu a oboru čili zboni, při dachu starožitnosti, 
který w nich wěge , při pohanskéni gegicb obsahá « při piiwérčiwých 
8 nimi ^pogených hrách, pohádkách a obřadech ^— anebo žádnan anebo 
wSeckny za Slawopohanské držeti dlužno. Čili i ti, našim cele podobnj 
zpSwowé Nénicnw o Tuiskonowi u Tacita , a s našim cele totožný zpěw 
Indůw SiPaha gsau piiwoda křestanského ? — Wýrazy w našem ná- 
rodu tak objéegné, na bndaucj žiwoťse wztahugjcj o Sláwě, oslawenj, 
Uahosláwenstwj , nebeská sláwa , wečná sláwa , do Sláwy , ku SiawS 
přigjti , Pán Bůh mu deg sláwu wečnau , Boday neuwiděl sláwy atd« 
gsan pozůstatky z mythologie staroslawské , tak gako Walhalla a Hela 
u NSincůw* Giž n starých Indůw byl a gest posud tento způsob miu- 
wenj, srow. knihu Čandradeja\ u Paulllna iňtr. 19. w latinském thi- 
močeiy : „Pietate et devotione coelesůh gloria est qaaerenda/* 

2* 



20 

Kdyby sme \A wSecky národnj atfiroiláwné obyéege., přjslow] a 
zpiwy lidu sebr&hé a tiskem wydané aiěli : nenj |K)chyby « \ zeby* siim 
i u giných slawských kfnenůw podobné šlepěge » ostatky a důkazy o 
bohyni Sláwě našli. Qstře ale prawdiVtě pjše ChodahopDski u> Sta* 
wian. přťdkr, w Kraij 1835. st 1. tr. ^^Piérwsi posiancy do nas z 
wiar^ dzisiejse^ dalecy byli od umiarkowauia obrz^dów wielobóstwa. 
W tym duchu • dziesi^ciu luh wi^eej wtadców naszego plemienia. kolej- 
no wywracali budow^ — i obok nowych prawidel nieba, nie zdolali 
zabespiec^yé wtasnoáci ziemskiéj , któraby przefnvala do nas , a byta 
ichze samých pami^tk^. Zatowaé trzeba ^ že w Czechach za Karola iV. 
a w Pols^cze w wieku Zygmuntów , nie pomyálano o zbíorze calkowi- 
tym piésni ^ nie byloby przyczyny narzekač na Marcina z Urz^dowa 
Kanonika Sendomirskiego, Gizelego, Archimandryt^ Kijowo-pieczar- 
skiego, na dnizyn^ Lojolego i na nie zrachowany pntk jubileuszowy, 
którzy z žarliwoáci^ wielk^ deptali to wszytsko co jest dzisiaj celera 
ciekawoáci naszej. Obok tych win w zachodniéj stronie, oddajemy 
pochwal^ mímowoln^ rufekiemu duchowienlstwtt. Grecci a Unijacy Popi, 
b^li to bracia swojego ludn , roodl^cy Bo^a w stawiaúskim jazyku , 
wolni od wyniosloáci i klócenia mieszkaňców swojemi reft^rmy , mieH 
wi^ej pobtazania í tagodneséi z téj strony. Skutek to okázal, bo 
niskie okolice nieporównanie wi^cej starých podán zachowaly i ranie 
nauczyly. Na Rusi pólnocnéj w koňcu 18 wíekn žebráno spiewy«^^ — 
Možno, že ona bobyné, genž na wogeuskjch koruhvgcb^taroslawíiw, 
gmenowitě Lutičůw a Rugianůw w Arkoné, malowaná^a s wetsj uoti- 
wostj ctžna byla, než wšíckni ostatn| bohowé — byla bohyně Sláwa* 
Srow, Diímár, Ckron. L. l^IL pag* 239« ed. Wagner. „Lutici red-» 
euntes irati dedecus Deae suimet (^t^.g suaQ gentis, nationis) íllatum 
queruntnr. Nam haec in vexillis formata a quod^n. Uejrinianni raar^hio- 
nis socio lapide uno trajecta est: et dpm hoc ministři ejus Imperatori 
dolenter retulissent , . ad emendatíonem . XII. talenta percepernot. Et cuiui 
juxta Wurcin civitafem Mildam niinis eflUisam transire voluissept, Deam 
cum egregio 50 mílitum comitatu alteram perdiderew Tam málo omine 
residui domům v^ientes » servitio Caesaris se malorum instinctu ab. 
alienare nituntor.^* — Saxo Gramm. Hist« Daq. L. 14. p. 289. ^,Tuf-« 
rim quae supra portám šita fíierat signis tantum aquilisque protegebant« 
Inter qnas erat Stanitia magnitudine ac colore insignit, cui tantum 
venerationis a populo Rugiano tributům est, quantum, omnium pene 
Deorum majestua obtinuiů ; ,eam enjm prdeseferent^s in humana di- 
vinaque gnissandi potestatem habebant, populari urbes^ ara^ demoliri , 
fasae nefai^ jn aequo ponere, cunctosque Rugiae penates aut ^-uinis aut 
inoendiis evertere potuissent: tantumque superstitioni indnltun) est, ut 



21 

ftxigiri paaniauctdrítaftregiaepoteeitatís vírea transucenderet^' Titkowaa 
MOC a fe«t f^en boby ně Sláwa, Ivsecky f?in* bohy a kmeny shwské 
wsohě obsahugjcj, mjti mohla. 8nad i Vitichind s potahem na tutiy 
bohyni pjSe L. II. p. 647. „Transeitnt dies piorinii 8lavra pro Gloria 
— certantibna.^* — WSecko toto wšak gen moabostnH nazj wáme, prawdfr 
siee dosti podohnými , ale nikonin od nás newmioowanými. 

Tatfr wjra ze Sláwa bohyně byla , zustáwá posud , negen meri 
obecným lidem ; ale i nie/i u&nými a to wýteAiěgSjmř Slawskýirii 
básnjři; srew. fVoroniče^ wLecbindě: Wst^p: ,,8íawo! staré bo- 
žyszG^e SlawíaÁskiego rodu.*' Sroiw, Josefa Kernipolice: Vjeame-wo^ 
Jewodam Austr. i Kos. u^^Beiki 1789 str. 29 a nasl, kde Sluwu takte 
uwodj: 

Ja sam ona májka i Carica 

Kojana sani a stará vij emen» 
Jédnoglasno zemaijska Božica 

Od swjeg' svreta siawno proslawljena) — > 
O blažena , sladko i ústila 

Zlatna dobo.mojích witeaowah 
S kím san lasno.sawladale swita 

Nazwala se Bogíňa i Slawa. 
Bífa Bogíňa, wiabse werb zwízdab 

Qo8podowah« nitko me nesmétá. 
A sada me, gdí je moja gizda 

Ispituju swi kraji od swětat 
Owoli je JSiawoBska Bozica , « 

Stára Slawa staroga naiodaf 
Wy powjte^ 'i^'te)i! ^,že tote gen básně gsau^ neduwody uprawda^^ 
Na2e2i gá odpowjdám se starým klassikem: »;yera:canant vateai^^*?^ 
Wypowjtefi ze žádný stároabitný swidek a historik nic e* tonťnofjie, 
aseáni Joan iixařch , ani Chrabr « ani Nestor o81áwě gako bohyni zrojn- 
ký ne£íiij : >te<ei¥<Bem prawda ; ale c^i 'i joginých nutohýchi, wuBeozná*^ 
mých dawdcých bozjch , k«fr o Ladě, Lelowi, Ďoiidě^ Mořeně, Ba^ 
raSkow»\ WilW. Rusalkách^ anobrž ani o ŽÍM'ě , Suratowjtowi, RimIo* 
faesti, Třihtawě;a g. nic iiep|ij, a ^^dce proto tyto od nich zamlňená 
bohy a bohyně Ssádný zdraWý saúdbe do pochybnosti bráti nebude; Tyto 
mythologické bytnosti, rnezi nlinvl^l Sláwa, mag} eami wsohě aey*^ 
krá8něgšj^a"neyhpdnowěrněgšj swědectwj, Miz to ^ že az. posawj^sdw 
skutečností yW žiwoté, w lidu a národa žigj a se nalefsagj. -^ ^^lanbe 
^emjLebea^ .e:S7léhrt besser ak: Beidncr und Boch^^ prawj Qóihe.^ A 
CAodaiou^séi- e^ Slawiaásczyznie ^ przedchtzeác« str. 35. „U sbwiaár* 
skiego ludtt byly sposób rz^daenitf si^ i zycia, obyczaje i mowa >8am4 



3S 

sdile spcjene % nauk^ o Bogach* Co Nestor pisze o RadymiczRiinch i 
Wiatyczaoach a xyciopis S. Wojciecha wyraža o Casedhach , co ai^ dztal^ 
na Oiitrowie Ranowców — wszystko okazuja : že nikdy cztowiek iyj^e* 
Qj poáród swojej rodxiny nie przemíenil: síebie , nikdy 2 oprzeda^ň i 
nalogów, które jemu dtugo towarzyszyly, razenu nie otrz^itai^}: sii^* Be 
nie latwo iest powstat^ przeciw sobie samému, zmienié: apos^ žycta^ 
myálenia, poniecba^ wszystko co mu jest niiléni, nadewszylko nadaé 
inny obrót j^zykowi uzwyczajonemu czcié wielorakie hóstvra, i petnd«i 
ma.tycbprKenosni,pi:zys]:ow i wzorów przyrodzonych , które stanowily 
jego ápiéwy obrz^dowe , igrzyska ^ potoczn^ niow^ , i xawsze tehn^ly 
jego ^vjar^* — Kiedý przedsi^ wezmiem wsródsiebie, nawlasnéj pnsé<» 
strženi w gniezdzie ojców naszych szkukaé o wszystkiém wiadomoscí^ 
znajdzíemy , roože wiecéj , nižii dot^d gdziekolwiek pisano.^^ Gedna 
starodáwná národnj pjseii stogj zde wjce nežli 10— 2o osamotnélýcb 
ronichůw a odnárodnělých spisowatelůw. A wsak i na swédcjch a hi- 
storícjch , a to klassických , nám nescházj pjsjcjch o Slawé , gestli ne 
bezprostředně tedy prostředně , gestli ne o siewské tedy o gegj matce 
neb sestře indické a o podobných těmto skandinawské , řecké a rjmké : 
o čemž budaucně nijstněgí* Buďte zdraw a poruben bohyni Sláwě! 



LIST TKETJ, 

A;- • ■■'..•.- 
wSak netoliko w lůnu a we wniternostech našeho . národu nalézáme 
gláwu gako bohyni 9 ta námpotwrzugj.geště i gíné,zewniterné.důwódy 
a'Obdoby« E^aždá gednotliwá , osáioěiá, s ostatními swětetn.w žádném 

v 

saawisu nestogjcj wčc, bytby i sama w sobě twárnóst pmwdy afik«- 
temnosti měla , předce wždycky pochybná a podeauřelá zůstaiieý ^nehiagecf 
obdoby, a přjkladu s.obě podobného, Sláwa gako bohyni nenj gedno4> 
stranný, osamělý likaz w děginách člowěčeostwa, nýbrž we dwand]"* 
iech swěta w Asii aEuropě, a úpěti welřkých dárodůw. pospolu sewyw 
akýtagjcj. Kolík drožek a towaryšek: .tolik swědkiiw hodheiwěTnýeb' 
má tato wěc pro sebe. Sláwa bohyně byla i n . afiných se ^láwy Ujibe 
spogených národiiw, a sice djlem u takowých kteřj gsau' naši národaj 
bratrdwé a přjbuznj, gako Skandinawci^- Kekowé a ŘJmané. NaSe 
Sláwa stogJ gakoby we středku otočená ^ikolspolnbohyněmř; Darogl* 
mt WaSi pozornost , a slogjm Wám za to , že nagdente srownakst aho^ 
brž totožnost w tomto předmětu až ku podiwu. 



v 



19 

fíeiiiáto fsem se sice nad *tjiii asa^talK^Mval /'2:e' Wy přjtéll « o híix^ 
díum^^azifttiéícycb hárodůw, řeí^ý děgiií a mjthologij, kteró w natv&g* 
ijčtiř^iSaUjOb tak zdařile zk\Vetati rnialo/ na noj^ednokn Mjstě áwýcb 
Stari%itno8(ý >(ki p. str. 426. 4!27) tak chatrné a nep^j^nivré' inlirwjte» 
tta%|w!a^{ee "^gé zatmélostnif , išhanénjni i^''po h^moznoštech áf d. Lidská 
dnmysibosf a pilnost gíz tisjce w&cj w biittoiríí dowedla, áepréwdlla á 
obgaáfifíla ,-' které se 'fiaS|nfi^přédkwn nemožnýinr anebo tmawymiwIdSli^ 
Dobrówský 'wSe za mtya nenio^osti w našj historii drzH; "co* brariics 
V— VI: «tolétJ píekrai!owaio; Wy ate awýirii ceí$taiiíi* tyto* hranice 
rozMjřiti' kéinaxil spátkem a&do wékíiw pi^d* harozcnjmi^fii^ttíwym; 
pro^žébychoni tněK pochybo watí, žese budaucn^ gešt&téz náTeznáií stu- 
dnice v^éc^tý, mosty a muisovré i déle náti vredaiiej , fieli uí ke korábu 
Nba^hkinVti ; a^póň k sauseďtij', ža samýíh liřebteiu Sláwie íežjcj ; Asii 
a ku prabj^tK^Fmn ^regjVil nam gazybent , bá^eáimvjib i obyřcRi ňey- 
blttSifint wtiefí^pogenégšjiii'? PoštesťitoIS' se aašim iSasftra ť iigypškým , 
babylflfnskyni a štáropérsl^ň nápisům a Htero^tjfůrn kljře* ňagí^^if g*^ 
řfsti a^b^ááhili , nad nhníž učenost přédešlýcli stojetj téniěř giž. záu- 
falá: i)^Sby %nie mnoho šwétla pror n᧠národ océkáwati íťeYiiěli z gébo 
koflébky a tiraWiastí , íoiííVs kragůw indoasiatických , která gesté slátv- 
i&kého iťólátnlia oj^ekáwa^j j á t knih sanskrltskýób gegicfa^ řeč'«8 nasj 
tak ispřjy.néna geséř Podiweňj a wděčhosti hodiio géšt gv£ to, čo' po- 
šawad Hasiče; Klnpróťh) fíambold, Colínibťftoke, Bopp^ Mooré, Spo- 
léSnósťKaHsutska a ginj' 'W ^^^^ přjčihé dokázali: a předce to tiepřw 
|ióMtSi:(iíwé*''^saa rukaml á nohami cižincfiw čili Nekla^&iV ú($ÍiiěAj. 
Mrtě* fee 'ii'cžftý wázněb:Sj a weřdy památnegsj stáwagj' prorocká 
«Ióttá nesiWfelného Patriarchy' našeho t>bbř6iiýsiíé/io , wé Slówánce 
II;" stř, iT3 a we Slaivjne sth 4tO, 411 á ginaě j)ronešena: Í,CělestarSj 
sMw^ké pohanstWj — řjkáon -^ gesť íéídickélío pti^Voda^Béz p6niWi 
inďickiího'Bóhbslowj nelze nez nedokonale sláwské boby wysw^tlowáÍK 
iPffdiWifcI v *^ slawštj Mythofogowé nia to nepřiiSii^ aby gtíl^ha swých 
bdhůt^ w Indii hledalil W indi«trn& zhaiiikna' tf^ra/ia Smérť\ a bbý- 
{^wynášenj smertl gest garnj SlaWnost. 'Ýti' Si^é I bóhýúi i\wotsi\ 
iiielo> se 'nár indického Sii4^u mysliti:' Trig-táu^ géát Trimurii Iňdajv. 
Indfcký-Déw* (zlý, swéť trá[*jCj) 1 Sláwum znám byt, ghh^^mvLpiá^ 
rjkali.- Teri^ó Oiw f^poníjnn sé w^stárďitiskéni zpewu ofažénj I^ork 
proti Potowcíím. B indickým Oi/^n dáfobý se tiaSe úmtúzumAohH 
srei^Aátil** Tak DbbroWský: tak u>. před mm' J« Gořrtfsw knize My- 
theiigteschtébte der astat. Wélt, KTeidelb; 18^0*/^^ 202. „Dabeř wird 
es bégiMflfeb, wře jedeUawišchen Ydlkeřschaften, die in dcInfriíHérn 
Jahrhtindéťtérí.von jeÁ^ňl Stdmme sich gélost und nach dem iSstlicfien 
£nr<^ahin vorgědruiígen ^' šo viélen Oriehtáfísm in ibrem relig^oseti CuU 



34 

tas zeigen konnten Den Gog^ogatz d^si ga\m und bdgeo Priocipg flndeo 
wir personificirt bei den Wenden, Sorben und Obodritea Aeobt4>rieii- 
talísch ziÍ9ftinmeo8etzende 37níibolik zeigen nns die Bilder d?r Rogier » 
die Saxo Granimaticus Híst« |>an. XIY. beschreibt. Swnnlowiiy UchU 
glanzend , yor aiJen ín Arkon im gemeio^men Terope) der ^lawUf^en 
Volker verekrt; .sein colossfil^s Bild mít vier Háuptern, auf vierfiM^eni 
HaJí^e nfich den vier Weltgegenden geordnet; iníť..ge«chon|C|in Bact^und 
Haare ; in der Rechten ein aus vielen Metulien zusainmengeset^es^Trink-* 
borp>. in.dcgrLinkendenBog^n, neben ihin.Satt9l, Zaum und S^hwart* 
dreilmndert.Pferfle und eben so vjele Krieger seinem Dieost g^weiht f 
To^ allei)..?i^ weisses Pferd. .das er selbtit in Scbiachten p.tt; Ajod di^ 

• 

lyAhrsagend Anspizien uber Krieg und Fríeden.gab. Dann beí deni^an 
rentinern Jí^giávU^ m}%tíe\fpnÍ9^che^\ Antlitz, sieben ^cbwer4)i^r au 
eioexn.Gehapge pn seiner Selte , das^achta g«zagen.iift.8ieinerReclMén^ 
df^r.Gptt áfis Kr^ges i^nd .^er Stárke; i¥|»iter. Porewit^ ii|it,fú^f((i3ap« 
tem, aber uhne.Waíien; endltcb Porfi/tul z .nút vierfacbemfiVntiiAz^ 
ein fíinfr^a auf derBrust, ii^it dei: Lin^en au^.der Stirnei;.fnit d^J^^ch^ 
(en das^Kinn benihrend , alle ín ihrcr Ziisanun^n$($tzung au£;dí/d So&no 
und die vier Jabrszeiten , die sieben Plane(:en und die funf .Elei^ent^ 
deutend^ beweisen frubern Verkehr mit.peDsiscben and jndiacKen Mjr<* 
then und die direkte Yerwandschaft de^s Slawenaraninies inii dem Hin* 
terasiatischen.^^ Dobrow^iký činj tam to prawé poyj)apienánj\ i^wanka 
str, iji, y^Górre$verspricbt an seiner My thentafei der alten Wel^^^^enp 
sie verjg[ros9ert werden solide, nocb nianches 7fx verbeasern.,^J^2^,g«^ht 
aus dein Mittelpunkt dei: alten Uriny the die Linie gegea Nnrden^ ;vdB 
da nun gebt.dle Linie bia zuden Slawen (inWestenan dar NardsaeY. 
Hátte Górreanicht besser gethan, wenn er von dem Cirkěl d^r Ucmyf 
\^^ unmitlelbar die Lio^e ^u, den Siaweii gezpgen hátte?^* Každý we 
8tprps;ivět^ké. Mjfl^ologii zjbíl||ý fmisj i^n tp odppwědjti: :0:wjii9iH'!.Mj 
sami by sniě ku.této srov^nalpsti lndůw..aSláwůw gečtč umioIi^ přidati 
mohli., abj sme y^Š£dc f jió^ zde nit.n přjli$ nepřet^-h^wali » 

odícládáme to na giny lí^t ke konci, obmezjca nynj. řeč toliko na Slá^ok 
^. tj[z w neyst^ršjch časecb nalézáme u |ndůw ^ w &s^kf\tlt.Sldivu 
gako.bohyjoi pod gméoem ^^t/aAa neb^^SVa^ • gako manželku boha 
Ohně čili Agniy geinu^^e t^z slauzilo k dpsazeoj welik^fa^, gm4na a 

4,' v ' 

Aksřfj'^ Ze Suaha to znamená, co Sldufa ^ vvixte W. 8. Me^iepi^Bhiego 
o Stawianach, w Warszawie J816. str^ l76# kdestQgj: ,,BwahaiCze^j, 
atawa/^ a pak Kroh HfhC. 1. str. 7o. řádek 18 l^de stogj.Qiezi gi. 
nými indickými , na česko thiniočenými alowy . i 9í4>aha-=řsJdwa >f A 
pakjpwlástě A^iatii Eesearches or Tranaaciion^ of t/^e.SQ<4^iy^ 
Caicuta 1788. 3tT. 347—348. kde následugji^ modlitba čilí pjsaň w 



35 

i wangVcfcém pfefelenj sto^J , w njS sepřjpéw 9waha akr/e 
myéterious prai»e t.g* tngemstwf plná &8t neb sláwa překláifá, kte- 
rýžÉo. přjdawek mjrěieťiouě nám se cele zbyteífný býti 2ciá« *Zdc gest 
sám ten text : 

1} Játra l>rahmavidó Janti diksaja tapaiáaaha: 

• • • 

Agtii'r^ináň'talra najafo , Agni remedhán dedháia met Agnaje ■nráhaí 
(Tbat &•» ^her9 Ihey » ti4K» know the Gr<*tit ohe, go, throiigh holý rifěa and 

throvgli' piety i ' 
Th(ther qh^ Fíre raUe ne.I Mny Fire rereive fn>' aaccifices 1 My^tfr^tUa praÍM 

.to Flrel. ... j, 
Kam Brahmowedci gdaa skrie swátoiti a pol>oxDoat« . . 

Oheň nerhaC ttiite tam přlwede ! nechat Ohetl přigme mé obetl : Ohnowi sláwajf 
2> Wajuremáň tatra ttajaln , wáju praňán dedhátu mé: Waju\^é •wihal ' 
f Wjter moh «■• tam přiwMle,wJtrdaohamdwi hne mého; Wetrdti^i aláwát) 
3V Nájjoi,maB.Utra'iiftJikta«.^yá anijó dadháta at: Surjája twákad . . 
(Sl«nc» at viiie tam. př.iiv:?<U«. o^> mif nech sjunceopwjtj: Slunci pUwal) : 
4) G^ndro man tatra najatu, maňas candru d^dhsitn me: C^^^irája awáha I , 
(Měijc uech mne tampriwede» mysl roau nech meajc přigme : M^fici i láwa)) 
5^ Somó rfcian tatra ntijatil , pajáiomo dedhátu me : Sómaja iwáha ! ' 
(3&roirtHr^ a<mia at mne tam tproiwodj, nápog rmiékar) iwug torna n'«*ch nil přoU 

" '• pfii^čivSopMětláWal) 

6) liidr.o;man tatra najatu, haUm Indro dedhátu^ me:'lndraj« «mha-!. ' *^ 

* 

(Indro mne tam xanea » ujiy Indro dodeg mi:..lndrowi aUwa.l) . 1] ' .v 
7^ r\po man tatra najatu, aiiiritam nopotistatu .adbja: Apaje si;ráll9 I . ,., 
CWodo 'mne tam prolez, nesmrtelnosti potok woda ajt mi udel^ :, Wode^láwa!) 
83 Játra' Rrahmawidó janti díklaja tapasa sahá: 

Braiirtrftt ntan tatra najaiu, Brahmabrahma dedhátu me; Brahmane' awáha ! 
(Kam hratunoinatelé gdaa skrxe šwáté ohrady ar pol»o2nott: . : 
Braoia mn^ tawatcb přiwed^« BrahroaJ^u Brahnm.át prigme mne : .Brakmawi 

•láwa) ... 

Sám text táto nodlHby n^b pjsni byl nepotshybfiě odged«oteoail«b'ídolo 
řjlcÁQ.) .přjpáw pak Swabys^ gménem pokazdábo boha aé choiti'^ gaké 
pil-íirytináctbiCpiánilagiUHn) ed Indůw ^héa« -a u Ras^iv' při'8lH'«vo« 
ap6wj«h4>e;iGbiesaedege, Slyšme nynj opisy ti wýkladý sWéMcůttr ik tsi 
i^tých,»iindlíckéhQhyriílSuáJia. PauUinusa Si Bartholortiáéb, gferiK^byl 
inini]|ábo.iStoletj w Indii; irmt^ roky misaiDnářtni, i Mluwiiici''hiM$'SBfli 
skritfiké pe^l , takto pjsu » :W. knize. Syatema* Brahtnaiiiotiiii , 'i RéniaA 
1791 str. 9« y^omain holocanatom Ignis; I^oíf«ui sacridcitaffi'hiiHS'^er^ 
tw, nomenest ^^Aiz2. «InfVocabalarioAiiiJHyifdha, 8éetiofté<*Bi%háiá^ 
vargyam., .io libro Sarobhanram , et atlas pasiiíni' huic D6o;'*qtii'geiriiui 
eatt i>xor attribaitnr, qoaé vocatiur Aghnay vel Svaka. BwiťxGtmm 
Hómam, sea igais in Msdaoi libris loco citato per exceliéntiam étiaití 
voeBÍLxaí\DBvayagnsa {fa. diw, diwnjr a Juh oh-eň) sea sac/ificitmrdi-^ 
Tinuity ^uod innaity goaiii inagnos sit ignis apod Indos Deiisi ef-^aiUitf 



26 

aestimatur hoc sacrificiuin t^nÍ8« Et revera oulia acťio ardna, ítobiUn, 
sancta et tna^ni niomenti sít tibsque praevio «acrííicio ignís. Dúm pueri 
pirimo scholaiii adeunt, hujc D^o sacrificeDt.necesse est. Duinfiliosponsa 
deligitur, pareotes [rius I^nisacrificaot. Dum in sponsi domnici deductae 
tály ^ seu maritalis tessera appenditur, sponsus et sponsa buic Deo sa* 
crificent oportet. De hoc sacriíicio Indico psissi^ loquuntur, ifittctogres.: 
I^onnerat .Toin. 1 , U. P \orbert,u«, R. P. Joaone^ de Britó ;; auctoreti 
Libri Asiatik researches, p. 401. ubi hoc soleinnius sacriíiciuin descirí-- 
Inint. Dum minus soleftfhe est . unus etiam Brahman , qui 'skké ihacula, 
toto corpore')st aibís vésti bus (sr. bjlá barwa $>law]íim obljbenó) ipdutus 
^se debet, ^uttícit. Hic super exiguo scnbello >,quod pídam^^sr. pod. 
spodek, půda) vocant , ^dendo et preces Siogam (sr^ sloix) m^' vei^sna 
QliquQs':reeitai|do opu« aggr^ditur. Aote ipsuia-aásit oporteticampauufei 
manuális, laropas ardem oblonga^ amphol-a^iiqaklo biitj^o, Vél"in*ejiia 
defečtu/oleo nucis coco repleta. Circumtsircaí folia ampla 'A'éuV Itidicae 
4ictae bananay jacent in quibus holocausti mátéria circa sačrum focmn 
Kundá (sr. kaditi, kadidlo. Čad črnúd) dicturn. disponitur. JHae/cj.^uteHik 
est: lignum aquilae sineose pretiosum du|n .haberi potest, ligmim canot-^ 
phoraie dietn^i quod resinam exsudat , santalum rubrum , nox (sr. u 
Serbůw ořechy w tý'/ čas), niyristica, bdéliúiní , grana jnnlpén, arundo 
zachári , dadtyli, sisamum . ocimum, oryza etc. In his ádhiBendís Br^h- 
maneš variant paulisper, et uni plus, alteri minus necesse esse, assé* 
rere' placet. Disposita iň foculo seu quadranguiari fossa .boíocausti. ma^ 
teria,.exar4eniilampade:ignis admovetuir , acc^nsi ignis iodieiuiiiiCiaiii* 
panula datnr , ntateríae feco iiopositae butymra ínfundttur; 'Doni Ivgiiď 
validí^reni : jam coticepenmt flammam, orýsa^fforéi^', álistqhé t^řiieUti^ 
bilia, quae éfterri vult ille, qui holocaustům peragi jubet^ in ignemin- 
jicinntoir , :^t prece^s .secrerde. mttndrdm dičtae a sacrificufd Brahmano 
recÁtaptiir. -H^e fere ornnes^id síogulos versus- per vocém >(i/vn inoípíiuit^ 
ět p^|: .vpculaiA om iiniunt/ Šunt tamen ÍMrationes piurés, qiíae<ki príií* 
eípip yopújtam O/n^ in fiine v«ro v^pculam Si/aA^ faabent , iieiri 'g.'Oin 
ksira gopalay^ Svaha. Om fiať, laé producaliir p Deiiá ^válMl«i^'Haée 
pratioaailc|jlÍ€Ítur, dum uocto mulieris ku;tB défidentis pečfore á Seo 
fCjT^Qi^ p^tilmr^at ad lactandum parvulum maroillis iač rastíiiiat. ' In •hác 
or^tiu^ctila ultíma voix >est Svaha. Vocoia 8t^ď A^ eontraeti6 est pdpu- 
laria'^..toce iS^fa/2a) qtíaedeam^ igniš.uxórem, significat, atqne tuně 
prdecipue in bisce orationcuijís invocatur , *quando per sacrifieiuitt ígnis\ 
mařiti ^li aliquid ab ediquo Oóo ipetítur/^r Tan^ str. 27. ^^En^bie ork* 
tiuncvlam qjua.daemoa ad octo. annos ex idoaM>; aMegátur ibt^de^dlitur : 
Om^ vadi^vílague co4Í9 .codi vílague vttdi.pilrayl)^t^mattan^<fifattii:vanl- 
mjwny yittil anneyaivankettíytteo ettande kalám oahicíu foga Svaha*. 



Fiatr.o Svaha per piperis hederae hujm V piperloáe 'bujusi ptantAfn*, rH- 
musculoB et frondes/-ta ádjiiro ut K«ttjytten, 'MntHyten (daenionuiň 
poptílarioin namina šunt) ex hac donio<iBxeat , ne .nmpliusiil huric*di«>^ 
stríctam intreť, ne ad domuni hancáccédére possit peř ůútú artncíš. -^ 
Hanc «ť similes omtiunculas plores ego hafceo in eodfce cortičéo de ve- 
neíkiis et inoantationibus agente , et hotuni plure»assérvantur in biblitH 
fheca S. Congregatibnis de Propaganda' íidé atque in bibliethet» regíá 
Parisíensi.*^ Tám^.atr. *i9* „Sacrííieiiitn Arfyam est sacrfíieiuin floramr 
Sdbstrata storea (t g. alaměnka, po^laaika , ilaměnné prostěradlo, ánnvl' 
aerbský oby^eg sláintt stláti Mr přjbytkti awe dwoře w čas WánbSffJ'*^ 
a přjslowj: kde:gě slanin^ tu je 8lawa) rrrabio.domusatktirí-ipsótem^Ii 
altart idolaiii« cár-saciriliciain offenridebet, constítúituťV áfque pretcfsf 
reQtando fiores poltíce v indice et medio paullatim ek vlčina pnropsidé 
arocipiuntur et super idolům sijargunturv Dam růx qoisptam assistit ; uť 
rex TraTanc(H>idts fere qootídieassisteré solet, per círculum circnm<*> 
stahtíbus Brahmánibus ipse etiam cum ^acf ificnlis 'Síóg-am seu m^/i- 
dram quod preces iiecretás stgnifícát ; rent at. En hic Intef alias multaá 
onam haním oratíontriii formultfm ! : : ' »>>.;. ^ 

Ofii! pránáya praná pradísCáya :^ Svahá ! 

Om! givaýaf gívtt p^dis^áyarSvaha! 

Om! ni^ndřByaWandrapradištáya: SvaKii!'' 

Ofii'1 tanáráya tandra^pradlštéya: Svahá! '• ' 

CiSW.dáli se Wáln^, gnkbbjr steiiróátonárodnjsláwornskau podUjtidnatí^ 
^neb stowenakopolskáu fi^eh slyšet?)- -^ Ořn! fiatáiíima seu' spiritus 
pF&aa':(qntn^ue Vferó admiítuníur spiritus iřřcorpórehóniano V nempeprá- 
im, abána, šamana v udáíia. ^yanéV et hi ad anim)aai sénsttTmní reb'-' 
Fantur)» praná arriliiia seiúsitiva. exsur^át Svaha í Om fiat , anima ratio^' 
nalfs {giva) et vi^ificans exsnrgat Švahá ! Om fiat oratioiiostra'(niandrsO 
exsurgat Svaha! Otci fiat fígara'haec ex^urgat Sváha. Qiiód qtiidehl 
duplici módo Jntélligt pdtestt nempéut anhiia deastrr eksúk-gait ei iCgu- 
faib iilam inforinet^ qbód saně idololatrif^e certum indicímá esf; huťixi 
animae defanctorum vagaňtes , 4^aé' ifét metentpsychošim' hóndáňfi tué^ 
rnqt pórgatae ortítfotié illa et cultu exsnťgaht, ač táddén^ 'béá¥itudlnten(( 
nsquiem et imrautabilitatém asseqtiaíitur^ ' lide ťďtiailtM háb^éré vMetut 
oratidttis sensi!i»/<''Biaho2w£%tPaúiIiniis'\V^gto mo(flitbě, která se wlá- 
stné, 'podle iveřSůw- á rhytrhú zpěwem bytí zdá, grhéno SVaha tlnmoč| 
Kde.ehybné skrze ordinatal zaponiennw íe to gest gniénó bobynS, 
Iftaň^iky ohne, gaka'otf sám wý^é str.d.pšal/ Dť^Fň Boppa^^Xo^. 
SeiUsdť. BeroL 1930. str j 40 ge^t syllabsl az/m ^čtf o/;^ ^ 
StttískritUý gení značj a obsafange/ fřr bohy, Brahlrna:=t=a, WiSnu=^d, 
8iva;=±:m a gmenuge se pra/iaíi'^ fi g,'iřřeslaiya. OWýrazu Svaha 



I 
I 



pr:awj iýí Bopp. str. 199. ,,lndec|. ťox qaam pronundant íUt , qui Diis 
dona oíFerMnt.;^ W listu wžak swéni k neuh 1837. díle 21. Pro«. psa** 
0^01 praw ji JÍ fíopp .* ,,Cm Zusaitiiaenhaiig des Naiiiens der.tiolUo 
Svaha mi\ dem ladecL Svaha dúrfte wolil eiozuráuinen seia/^ 

^'eystarfij ^nBkritský l^loii^njk Atnra Koán^^^^^^nj od siawného 
básnjře AmísrFrf^íaha^ Wjrdany s anglkkýin přetoiséajiii4»dColebréěk» 
W Serampore r*: 1^08, (lod 6laiikéí« Agni^ AgJiaji.n Svahu toto. má: 
^íi4g^ÍF=^ Qbf Ří. .wždy Jspofj^eDC se.MnKúlvijiii čili ' ideaíkijfn. bóKstwemehn^ 
a, gemu pi^edstawea, kteíý.cíétt býivá od Hiňdiiw. .Agai gestitdké 
[^^^wpjk giihp\]i(ýQti^dii[j gtraay.stvétá. Agnaji^ boKSf^ivj, Kráaphňo- 
lffft».,bah|rně iohoě: a předataw^Miá. modlitbám, se zápaly .spogeDýiu.\^« 
&vdhá neslflon,, >!^ykřikautj uzjwáné při činětij oběť« bphůin. Dále: 
Zpsol^néoj př^e4e^Ó9.gakQŽ^tQ manželky. Ohiié> a hobyné. předulawe^ 
ná zápalným,; že^-t^y^ni^^ W : sanskritoké koize '7>ica/:^a Séša^f^ 
'lyiispnowě ^Jaw.njku str« 10409 ^,Svaba, ženské božstwj.wlastnjJBudcU 
basům čili ctlteluniBud4hy«^^ W .fUnduPaniňeonoáMůorB, hoúAon 
ISlO.str. 302. na. konci článku- o ,bohu Agni^stogj: ';,,Ge8€ legenda kk 
geho domnělé nestálosti k gebo maníce iSwaha^^^ «Zde geáté klademe 
některé modlitby na.3vahvi ;se wztahugjcj z AsiaiiilB^searches^ Vol. 
VII. str. 263-272. s,IVech:Qf^.» :genz gest Lachiini «lli Lada Brah. 
mo>va, ona gepž:-ge«t. »Swaba', zena Ohííp^a;: .oj^i^ig^. gest wyge* 
M^ená moc sluncq,; měsjc^ a^we^^ijrigme.pQstawia l^rotké kráwypro 
(m4) st&itj,^* ^^^Když ty.gsiSwfiiíba (pokrm) těcb{;gíeftz gsau př«dnj 
n^ez) 4uchy přecfl^ů^ a Swáhá.(t]^VVJ<CJ mocnost?) těch genz poi^jwag} 
slawn^ah^te; pjcotož gsauC;k](áwa;i4()lahugjcJ čúročiáiugjcj w§ecky hřj^ 
chy, propůgčifp ^ppsilněnj.^* t-: Gjijiáj „Ws(jwá^ .bobyni obdáiíenau 
Wflastnostmi wšecth bohuw , uděliigjcj wšecko ktéatj » iprv^ůg^gjcj (aby-* 
jví^gjcj) wšecky. s^ífěty pfo wíšejcky, lidi. — ^* -^ Gli^áfi^ ,.Afodljni se k 
t4 iHrpstaé. bohyní . za nesmrteliiost' .<t. ginéno. dawné): .a.štěstj«** .We 
členj Šam^V^.d§ % .9»Phfíi pliUi^ :^ okaniciti (maif (Ail); ty .genz čhi^á^ 
len býwáí pfQ .^^ir obětj. , §»lni i,á na tnto .tráyrnř ty genz^iuphigr 
wykqnawavfl.f^jiawn^ ol|etě. ,0M. ty mjrjš hřjch proti -bohůiii:(pc«wstá?* 
)¥;agjpj z:^^bokQlí omylu w aJužbě lřožj)?4 g^:.<)Wt tatončinkugjjiřj^ 
Tjí HyrjS břich jw^oti člowp(c.u CPWsřáwagjcj z omylu, w pehostinutwj^ 
Ty^^ijjřjS .hřjch jpwti duchům (poiijif^áv^gjcj z pinylu^^re wykdnáwái^ 
obřaduw pohřebpjcl^). Ty mjfjš,, hřjch proti mé wlastiyV duSí (pp\y«tÁ^ 
wagJ9J z kteréhokoli potupného skutku). Ty siýmᣠopětowaoý hřjdw 
Ty snjmás každý l)fjch^ který jsc^m spáchal buď sjpředseivzetjm^ tuď 
bez předsewzetj^ kýz gest pbět ifi^ učínkúgjcj, -r- ,>QJini seděn, g^ 
twých podnět^uw.;. sedem twých gazykůw; sedem twých swatýcb l^u-t 
dfcůw; sedem twých oUjb^ňých přjbytkůw ; na sedmi cestách qtěgj ti 



29 

two|zj ób&towatelé; sedem ^^sť^^vvýob studnia Přighii'»a w4£k toto 
přečištěné máiilo.'^ Toto. opnkowánj počtu sedem , pocbáKl odtud , že 
Indowé ohni sedem pramenůw čili ptí^ireskuw , tak ^ko slunci připi* 
sugj. Tyto a témto podobné modlitby býwagj od Indůw zpiwdny ^ 
tak gako naše |^i$iié o Stawě, &rpw« A^iatik jResearthea weWjdenr* 
skýchJahrb. d. Lit. 18 i 8. B. 2. p. 301. ,,Uěr Sanidveda (Gebetbuch) 
steht wegen dér Kr^ft seiner Gebete » welche in gebuodener Rado ab- 
gesungeti.yfe^A^u, iu besonderem Rtife dar HeMigkait^^ 

A wšak netoliko Swďha. čilirAgnaji (Obenkynič) ..nýberž i gegj 
manžel byl bohém oeb raděgi dárceAi a propůgčowatelem sláwy, cti> 
powěsti.a nesmrtelného gména , proče/4 i k nSmu o to prosby a modlitby 
8wé. obraceli Indowé^ srow. O. Dapper: Asia oder ausfúhr. Beschreib* 
von Indien ,. aus dem niederlandi^chen verteatscht von Joh. Christoif 
Beérn^:Núrqb« 1681 str. 119. .,l)ie Brahminen erwei^ien aoch andern, 
,die sie vor keineGotter halten^ neben. dem hochst^fi G<)tt, gleichwohl 
gottliche Ehre« Den Dewendre , samt den anderm Oberbánptern der' 
noterhimmlischen Welt, als da sind Agni, AVayouvia, Waróuna» Isanja 
osw. beten jsie z^war at) und opfern ihnen^ richteu. ihneo aber keine 
T«mpe1 auf. Dem Indre wird gedient mit dem Jagam-Opfer , und sind 
der Meiňung , dass dadurch Indre-Lokon (sr. loh obloha loze lochan a 
lat« locus) erianget werde, und dass sie. híer, auf Crden yiel Wollaste, 
von Speisen , Fr^nen, und Kleidern bckommen. **Dem Agni wird ge- 
dient, einen groMen Namen und.Ruhm (sr. Sláwa) zuu^egenzu 
bringeri; Dem Waruwa wird von denen geopfert , die Mang^l am Was- 
ser faaben. DcmWeyouvia, viel Kráffe und Stárke des Leibesžu Eríe- 
geo; dem Ssuvera, Reichthum zu erlangen; dem Isanja hohen Stand 
ufid Herrli(^keit zo bekommen. Die Brfihminen geben vor, dieserun* 
tere Oóti&endienst , hábe allein scinen Nutzen in dieser Welt: aber der 
rechte Gúttesdienst bringe diejVIenschen in deu Himmel. Diesenuntern 
G5tK^n zu dienen , wird auch von ihnen vor keine Sůnde gehalten, in- 
dem^íe díeselben nicht ehren als Gott, noch die Gúteralso von ihnea 
begéhren, aU ob sie ursprúnglich von ihnen herriihrten, sondern sie 
sagea, dass vielmehr derjenige, so den kleínprn Góttern dienteundsie 
anrief , in Meinnng als ob das Gute ursprúnglich von ihnen herkome , 
aích groblich an Gott versůndigen wíirde " Tak i u Parsiiw , sr. 
Zend Aveata^ oA Kleidcera, 1. S. 147. „Feuer! mit Demuth erheb' 
ich diijh hoch ! — ' Sei Konig der Jugend , Konig der Geschópfe ! F«»uer, 
Ormuzds Sohn, f lamme , lichtglánze an diesem Ort , gieb mir was ich 
brauche: ein seliges Lehen im Glanz^ gieb mir Kinder des Ruhmsu. 
a.w." Srow. PaullinuB a S. BartL Syst. Brah. p» 1.84. „Dei Ignis 
officium. Qui est Agni, ignis cura commissa ^ et hic ex vi muneris sui 



I 
• * _ 

I 



^0 

per Camain ad deos pecfeřre ddbet ea omnia , qme per saerifieinm Ho- 
fliain iift aíferrmitur. Hic Deus a Sfaiva sea Sole et eiementarí igne di^ 
stinguitur et secnndae classis Diis accersefar. * 

Ale sijSnie o této bohyni Suaha i hlasy a wýsledky nowěgs{ch 
Mythologa , gmenowitě srow. F. A^ PTie^e , Indien 1. 1» S. 225. „Feuer, 
das wirksamste , das íiirchtbarste uod za gleicher Zeit das fliicbtigste 
und feinste Element, erhielt fhihzeitig eineii' anageseicbneten Piats in 
dem.hindostanischen Pantheon* Agni, der tíber dieses Element gebíe^^ 
teode Gott, wird als corpulenter Mann auf einer Ziege reiténd darge. 
stellt. Seině Haare, Qart, Augenbrauen und Avgen gleichen in Farbe 
polirteni Kupfer, seine Brnst hat die Farbe desi Friíhroths (Morgen«, 
hiitimel), er hálteinen Speerin seinerrechten Haad^ einen Perlmutter- 
stab in seiner linken ; und von seinem Korper gehen tauseod Strome 
det Ruhmes (pramenowé Sláwy) aus* Ein ewiges Feuer , gleich dem 
der Vesta , wird ihro zu Ehren unferhalten.^^ Fried* Majer , Allg. 
MythoL Le:iticon, Weimar 1803. B. I str. 52* ^^Agni oder Aghni, 
auch Aghini , nach der indischen Mythologie , der Goit de% Feuers^ 
der Genius welcher dem Feuer. gebietet und es beherrscht. Er heisst 
auch Pawak d. i. der Reiniger, und ist eine der acht Schutzgottheiten 
der Welt und der Menschen. Man blldet ihn ab mtt vier Armén, auf 
einem Widder reitend, der Kopfíst mit Flammen umgeben undinzwei 
Hándén halt er DoIche« (Wiz obraz připogený cjšlo 1.) Yergieiche 
Sonnerat^s Reise nach Ostindien 1. S. 157. Seine Gemahlin beisst 
Aghnaji oder Svdhd, YergL Darstelhing der Brahra. Indisch. Gotter- 
lehre S« 12." Srow. fV. Vollmar . Mythologie aller Nationen Stutt- 
gart 1836. str. 1462* ,,Swaha, indische Mythologie, die Gattin. den 
Aghni, des Feuergottes. Str. 941. 948* „Ausser den drei Hauptroani- 
festationen der Gottheit(Trimurti), stromen noch eine unendliche Men*^ 
ge kleinerer Wesen , alle auch Gotter , von dersélben aus , sie heissen 
Dews oder Dewetas (srow. d!bs , diw.) sie zerfallen in zwei Hanptab- 
theilungen . in eigentliche Dews, und in bose Genien oder Asurs. (srow« 
Belbog — .Cemobog). Die eťstern lieben und begíinstígen die Menschen, 
haben die Planeten Brasphati oder Bramhaspati (der Jupiter) zum Leh- 
rer und bewohnen die sieben niedem Regionen uber der Erde (wahr«- 
scheinlich die sieben Pianetensphaeren). Die acht Behůter der Wéft 
sind unter diesen Diws die hochsten* Sie wohnen am Nordpol uiid 
heissen: Indra, Gott des Aethers; Jáma, Gott der Nacht und derUn- 
terwelt (srow, slaw. gama); Snrya , Gott der Sonne (sr. siira , suriti 
surdjk) ; Sóma , Gott des Mondes ; Pawana des Windes (sn wanu , 
powanu) ; Agni Gott des Feuers (sr* oheií , jlih) ; Yanina des Wassers; 
Kuwera des Keichthums oder der Schátze der Unterwelt. Viere der- 



31 

selben ^ehéren dem Lichte, viere der IVacht an: ihre .WobiniiigeD lie* 
gep. nach den 8 Weltgegenden : Norden, Nordosten, Osten, Sudotten 
ti. 8. w. nebeneinander. — Agni Gott des Feuere , ist der Herrsoher de« 
stidlichen (siv juh gih ob-en) WeltthúíU. Ihm wird vor alleo andern 
Gottern an dem Feoer^ das jeder Brahmiae in seiner Wohnhng fiirdie 
Hiinmlischen unterhalt (tak u Uskokůw w Dalmácii, u 8lawaw w Istrii agO 
zuerst g^opfert. Er wird auf einem Widder reitend, mit 4 Armén, da- 
řen 2 Dolche iialten , den Kopf von Flanim^n nragei^en gemahlt Nadb 
seiner BestimmuDg (ais Fjeuer) bat er verschiedéne Beinainen : Vidiho- 
tra (Opferfeiier), Yaisvanara (das Allesdarchdrirtgende) « Hirai^ereda 
(daa vpm .Himuielkotmmende) , Pawaka (das Reinigende) u.s, w* An 
dem Feuer , we|ches die BraHniitíen in ihťen Hausern zur Zubereitung 
der Speísen ftir al|e Gótter aa/^únden , mossen 4Íe ibm tcigUcb zuerst 
sein Opfer bringen , widrigenfalls er sie dadurcb st;^ afen wiSrde , dass er 
das Feuer verlóschte, und sie nicht mehr vermpgend wftren,.efi von 
neuera ku entzúnden.*^ Zby tečno byloby obsjrně dowoditi , ze iodjčtj 
bohowé, gak wyšsj tak nyšSij, obyčegné swé manželky niagj, a fo 
někteřj gednu , někteřj i wjce. Tak bůh Brama má manželku £(rami 
čilí Saraswali, bůh Wisnii má Lakšmi s^ Kalendu ; Sivá má Siví ^ 
Parwati neb Bhawani a Gangu; tak i men&j bohowé magj swé ženy 
k.p. Indra bůh .powětřj. má ženu Indrani čili Sači, Kasiapa bůh wzdu- 
chu čili nebeské prostory, nás Uranus, manželky Aditi (den), Oiti 
(noc),.M^u (mámenj); Brahaspadi čili yiasa (planet Jupiter) Tarci; 
Candra bůh ni&sjce Robini ; Kamadevva bůh ; lásky má manželku 
Ketti ; Kartikeya syn boha Siwy, manželku Oewanaí atdw tak i bůh 
Agni má manželku Agnaji gináče i Swahu. Agnaji čili.Swaha na&jm 
zdánjm půwodně a wlastné nic giného nebylo , než lesk , gasnost , 
stkwělost , slynutost , sláwa z ohně wycházeglcj a geg gako man- 
žela manželka sprowázegjcj a obkličugjcj , čili swětlost y paprskowitoat, 
pramenitost^ oslona od ohně nerozlučitelná: proto unásposawád sláwa 
to znamená co blesk, gasnost, srow. 1 Korynt. 15. „Giná gest sláwa 
slunce, giná sláwa měfjce, gioá sláwa hwězd.'^' Tak W Zend-Avestě 
(sestře aneb dceře indické Wedy) wšecky modlitby plné gsau podob- 
ných wýrazůw blesku a sláwy o Ormuzdowi, bohu ohně a ginýčh do- 
brých bozjch, srow. I. S.15. 16. „Ormuzd^s Geisterreich : BahmanKó* 
nig der Welt , des Lichts , ist fořt und fořt in Lichtglanz und Glorie ; 
^dibeheSt Licht- und Gloríeglanzend , giebt Feuer und Gesundheit; 
Mithra der Glanzreichste; Ader Atere(sr. watra). ist Genius des Feuers, 
giebt Glanz.^' 11. S. 102. „Onnuzd! Kónig der Herriichkeít, gib das 
Šerosch wachse in Glorie und Glanz. der Reine, der-Starke, dess Glo« 
rie weit aasgedehnt , dess Glorie gross ist. Serosch wachse fořt und fořt 



33 

in Ucfal^Iaiiz Hnd Seligkeit. S. Il3,0riiittzd, Konig der HerrKchkeit , 
iass Grdgse imd Glanz der Tocbter Arduisur grosa werden« S. 114. 
Lass Behramfeuer (sr. prám, pramen) an Grosse nnd Glanz wachsen. 
8*183. 208 Orrouzd, in Lichtund Glorie glánzendseí mír hold! Dass 
Glorie und Glanz der Sonne sich mehre ! dass Glorie u«d Glanz des 
lichtschiinmernden Mondes sich mehre, dass Glorie und Glanz des licht- 
fankelnden Taschters (Sirius) hoch werden! Lob sei dem Taschter- 
stern! Licht ist sein Glanz nnd Ghrie.*^ 

Gak prastaré,, do neyprwnSgšjch &isůw lidského pokolenj saha- 
tí^i g^st toto božstwj Suaha Slawa , patmo odtud , ze i w hebreg* 
ekých Zalmjch, zpéwjch a modlitbách nalézá se tento z Indie do Ae* 
thiopie, Egypta a Palestiny přenesený přjpew , we wýrazu «Se/aA, aneb 
a wynechánjm šwa Slah^ které s našjni Stawa a Suaha totožné gest, 
ačpráwě w hebregčině pohanský smysl z něho giž dáwno wypáchl a na 
Jehofm obracen. Toto Selah gmenugj wykladači Starého Zákona ^^^J^* 
cem interpretům^' neznagjce coby s nim činiti mSlí. Gedni ge drželi zn. 
pauhé hudebné znamenj , ginj za náwěštj k powýšenj hlasu při zpěwu 
neb modlitbě , ginj za znak rozdělenj Mreršůw , ginj za pausu čili zna- 
menj odpočinut} atd. Srow. Joan. Buxtorfii Lex* Hebr. etChald Bas. 
1.677. str. 511. Nalézali se wšaki takowj, kteřj ge za doxologii drželi 
a skrze f/orra neb laua tlumočili, newědauce wšak wlastnj gehopn- 
wod a wýznam. Ze w hebregském gazyku a náboženstwj mnoho iodi- 
ckého se nalézá , anobrS; ^e cele , ač gen prostředně , z Indie pocháaj » 
to* ukázali mnozj učenj mužowé, k. p. Pai// Jf^ď/ct Ritus der Hebráer 
Yened* 1742. Roaenmůller Altes und neuesMorgenIand; Buttmann 
Mythologus B. 1.; Geseníus Yergl. des Hebr. mit Sanskrit, a neyno- 
wěgi K Nori we spisu : Braminen und Rabbinen , oder Indien das 
Stammland der Hebráer und ihrer Fabeln, Meisseň 1836, Nork drzj 
Brama a Abram čili Abraham, 8araswatia Sara za totožná atd. 

Co se týče etymologie slowa Suaha^ rozličná gsau o tom domně- 
nj. Wilson odwodj wýraz Suaha z kořene hve wolati , spogeného s 
částečkau su dobře, blaze. a předložkau éU Boppowi zdá se tento wý- 
klad podezřelý a to práwem. Nám se widj auaha^ síah čili aelah a 
slawa negen smyslem ale i kořenem gedno býti a od téhož kořene sla 
aua (slauti slnauti, slawiti atd } pocházeti, s obyčegným /au mjchánjm 
a střjdánjm , které negen M^e slawské ale i w indické řeči se nalézá^ 
k. p. slanina— soanina , plátno puatno , wlk wuk , dig dug, slnce šunce, 
niilowal milowau atd. Tak i w Sanskritu dal H daw^ dá/ný a dáo^- 
ný totožná gsau, s nimiž se i naše dal-eký a daw-nýcele srownáwá. 
Tak indické suad znj u nás slad slaďký y ind. swap ^ goth»9/ep^ 
něm. Bchlaf. Bělehorci Tatranštj a Hontané Hronštj slowo aláwa ani 

gináče 



33 

gináJEe wyslowiti nemohau než suawa. Srowneg sorabaké awowotny 
swowotnost t. g* slawny slawnost ; Ptolemaeowo Suoveni a řeku i 
krag Suavia pozděgi Savia. -*- Koncowka kai a ^a tak se má gedna 
ke drahé gako české čeho a niské čewú , aneb ruské silnago čili 8Íl*« 
naho a silnawo , dobrago dobraho a dobrawo atd. Srow. in naše 8law 
a něfn« Slage, Sclaga. U Lužičanůw gsau A a li' posawad wzágetnné, ani 
řjkagj i Aokno i i<;okno. Anobr^ w týchž slowjch, kde w Sánskritu stogj 
aha^ stogJ u nás aw atva^ k.p. varaha— braw, tamaha— tmaw tma- 
wá » gú gaha gowado howado, a w prostřed slowa dihara — dweře atd.^) 
se kterými se múze gešt6 srownati i germanskp-latinské aha a naše 
gemu odpowjdagjcj awa « k. p. Maraha Morawa ; Fuldaha Moldawa 
Wltawa; Warnahi a Warnawi atd* Jungmann přiwodj w Slo\vnjku 
swém pod článkem sldwa i sanskritské, s našjm cele rowné, alava a 
slagha od kořene ahln^ t. g, singi Nám SI-ove^^ S/-agha, Su aha, /TZ-eio 
co do kořene su si ti totožná gsau , gen s něco málo rozličnými kon- 
cowkami aha awa eio* K tomuto kořenu su al patřj i ind* swan a 
tfi^ar sonare, a naše zwdtizu^ulj zpt^onéůi wzjivaii atd^ — Gesiliže- 
by ste wšak Wy, neb někdo giny, mezi Suahau a Slawau etymologi- 
cké a slownj spogenj přigmauti nechtěl: logické aspoň a mythologické, 
GO do smyslu, tnSjm nikdo w pochybnost bráti nebude; a to k našemu 
cjli dosti, ant se tu negedná o litery ale o duch^, učjcjho nás , kterak se 
prastará , půwodně indická idea této bohyně , w dlauhém běhu času, u 
rozličných odtud pošlých národůw, sicew rozličných postawách a tytýž 
I pod rozličnými gmény ukazowala a wyobrazowala , nic méně wšak 
wšudy gedna a táž byla« Suaha gest a zůstane wždy prwnj pramen z 
něhož negen - židowské Slah Selah , a naše Slawa , ale co do idey i 
Sága , Fáma , Klio , Honor « Gloria plynuly tak gako z indické Lakšmi 
l^ínače i Prija zwané plynula naše Lada a Prija , skandin. Freja , ře- 
cká Afrodita a řjmská Yeous. 

Co w Sánskritu Suaha znamená, tož samo w témž Sanskrita zna- 
mená i slowo f^and^ totiž sláwa, chwála, čest, zwelebowánj, rozhla- 
šowánj, srow. Fn Bopp Gloss. Sanscr. BeroL 1830. str. 154, slaupek 
€u kde toto stogj; 

Vand %') reverenter salutare, venerari , in Draupadiae raptu 
IX. 9. Ardšuni red. I 5 II. 1. Ramayana I. 27. 37. 
2) laudare, celebrare. 



^) Wy máte, str« 136. i Tii^aha a wdowa , mne wiak zdá le to prwnj chybné 
býti ant mimo Dobrow«kého(In8tit. Gramro. Ii3) a wás gá wsady widha^ 
wa naleiám, gakoz owsem i býti musj , ant slowo to sálezj x předložky 
m^wy 9i dhawasmMz t t. g.wymažkynv, bf zmužná, muSezbawená. 



3 



34 

l^andin adject. a radice vand et tuffixa in celebran« , laudibus 
amplians. in >Sundo II. 4 • 

8tr. 13. Abivandanaet Abivadana corporis inclinatio , poklona. 
Abivadaka salatator inclínato corpore^ poklonář, ctitel. 

;Str 208. Fand laudo. 

Kdo w tomto Vand naše Yand Wanad Wandal , Wend Wind ne- 
pozná, tenby cele slepým a hluchým býti musel. NejstarsJ děgepiscowé 
tedy i neyprawégi psali toto , už z Indie přinesené^ gméno aneb radégi 
přeloženj gména našeho národu. Dobře psal Plinius Yandili, dobře Ta- 
citus a ginj Vandali, dobře Ademar Wanedonia, $taroskandinawci 
Vanadís, Pawel Diákon Banthaib čili Vandhaib » dobře prastará powést 

v 

polská gmenuge Wandu , dobře Yandali w Uhřjch w Železné stolici. 
Anobarž i na wýslowných swědectwjch starých histórikůw nechybj , 
genž toto potwrzugj, k. p. ^o^z/cA^a/, Sommersb. 21. „Polonicae et 
caeterae Slavonicae gentes eorundem ditioni adhaerentes non Lechitae 
sed Vandalilae šunt appellati.^* — Helmoldh* I. C. 2. t^Ubi Polonia 
Qnem facit , pervenitur ad amplissimam Slavorum provineiani , eorum , 
qui antiquitus Vandali^ nunc autem Winithi seu Yinuli appellantur.^* 
Magjce na wšecko toto ohled, neostýcháme se naše předešlé domnSnj 
o- giíiénu Wend Wind w Rozprawách přednesené, kde snie takowé, 
nebywše tak gešt£ w Sanskritu zběhlý, od un uný odwodili, zpát- 
kem wzjti a ge nynj zde tjmto oprawiti gako přirozeněgšjiu , nenuce- 
ným, žádné změny liter nepotřebugjcjm , a tauž matku i wlast seSlá- 
wau magjcjm. — Pozděgšj Němci a ginj sausedé změnili a na ae e i 
Waend Yeond Wend Wind , Kekowé pak aneb, gak oby j!egttě přezwu- 
kowaii y n^ H Hei^eti, aneb gecele wynechali Eneti Anti. Toto san- 
skrifské ÍVand negen nade wšj pochybnost pozdwihuge prawý půwod 
a smysl našeho národnjho gména Slau^^ ale ukazuge spolu í wysokau 
obogjho starožitnost, nebo Sláwa a Wanda gedno znamenagj. Sám Bopp 
powažuge fVand gako nosowané a seslowem u>ad sprjzněné, kteréž 
téměř týž wýznam má, srow. Glossar. str. 153. 154* ,9Yad 1)díceré« 
2) clamare , efilcere ut aliquis sonet ; cum praepos. abi = se inclinare 
reverentiae causa, salutare atd/^ Obogé wand u^ac^ srownáwá se s 
našjm wada, páditi se (pnwodně mluwiti hlasitě), kamž patřj i po- 
wiadaé , powiastka , zwiastowaé , zuěstowati , powědati , powjdati po- 
wěst (powiedst = Sláwa, Fáma 5 Sága). Gako se má skandinawsko- 
germánské Sága sagen Weissagerin k latin, sagasagussagaxsagacitas, 
praesagire praesaginm , fraňc. sage sagemeut sagesse : tak se má i naše 
wada zwiast , powěst , waditi powěděti ku wěda , wěděti , wědomost 
wěduch wědomec wěšfěc, pols. zwiady wiadomy atd. Mezi Wand , 
Wend Wad wiad wěd táž gest náře^nj srownalost která mezi S^want* 



I 35 

S^ent, swiatý swatý swety. Odkudž podiwu hodnaii srownalost mezi 
slawskými » peckými a indickými gmény nalézáme ; gako zagísté a náa 
osobfij gména se^alawy u Kekůw se-xZfc 8poo:ena býwala, taku Induw 
Éie slowem — wand, -— wad (wat) toz znamenagjcjm, k* p. w mytl^ologii 
indické nacbázjme gména: Bilawanden (t g« Síiofliaw aneb i Wog. 
slaw, ani bila nindůw sjlu i wogsko spolu značj);Jo^at<pa/iď<(man- 
^žeika ind. krále Suderisana t. Kagi es neb Kořislawa) ; Bhagu>adi 
(Bohuslawa) , Sanuwadi (Wěkoslawa), Pra^aíPadi (HofíHhwB, sn 
prahnu), Parwadi '^9ít%. Parwand (Přeslawa), Haymavadi {Moko" 
slawa, přigmj bohyně Bha vany), Saiiawadi (Pravíoslawa)^ ff^išnu^ 
u^adi (Wišnuslawa, prjgmenj Gangy řeky a gméno sekty); Génc 
wadi (Zenislaw , Briacislaw* Manželstwoslaw, gméno boha manzelstw| 
a doniácjho St&stj); Lilawati (Nocoglawa) atd. se kterými srow. naše 
Horova/ Hor^a^í. 

Poněwáď/. se tato Šuaha ginaífp i Aghnaji nazjwá , gakob^i Ohno* 
wa, Ohe&ka, a poněvadž w indickocikanské řejfi oben jag jago sluge, 
annberž w samém Sanskritu jag na ohniu^ý zápal čili obět značj, od- 
kud i sanskritské sloweso jadz — ^kWú^ obětowati a přjdawné jad£ 
wzjwagjcj, oběíugjcj bohům, pak podstatnéyaď^i/aTzssobětowatei: tedy 
zdá se , že i naše jaga , jaga baba , baba jaga , jazi čili jezi baba sera 
patřj , tjm wjce ze wšecky powěsti o oj a gegjch skutcjch gi předsta- 
wugj gako ustawičně s ohněm ,^ s pálenjra, střjlenjm, pečenjm, peklem 
atd* se zanepirazdňugjcj, srow. Zpěwanky I. str. 12 a 420. anoberžlid 
ruský, gi za bohyni wogny (obyčegně s ohněm spogené) držj, zpjwage 
o nj takto: „Baba jaga I Kostihaja naga / W stupe jede | Pestom po- 
ganiajet I Sled pomelom zametajet^' — Ci i naše „Jano Wajano ,<' 
— „O Jana Jana Wajana/^ — Swatho Jana pália, Čerti mnichowchwá- 
lía*^ atd. wukol ohně zpjwané , nepowstafo z Jag Jago, wplywem mni* 
chuw a působenjm křestanských ucitelůw lidu, to na ten čas w zawě- 
šenj neoháwáme; nám aspoň mezi Swatý Jag Jaga a Swatý Jan Jana, 
táz srownalost býtj se widj, gako mezi Swatý Wjt a Sanctns Yitus , 
mezi Mořena a Smrtná Neděle. Gak snadno se zwláště serb. ogan a 
rus. ogon na Johan zesmeknauti mohlo« Slowo ag jag i bez koncpwky 
n, ogn, gest u Slawuw zhusta w užjwánj, k.p. jug juhgih (polednj, 
hořká strana swěta odkud oben slunce neysilněgi pálj), juzina úžina 
(M ittagsessen. Jarnik), juz^n sneg (aufthauender Schnee), južje (Thau* 
^etter) ^ ano i ogol kraio. uhel^ ufýheňz tohoto kořene pošli. Se slo- 
ivem wajané^ a^ajaňeh může se i německé weihen,Weihnacht, i řecké 
hagien hagioa srownati, genž půwodně znamenalo ohněm přečiši^o- 
wati, přepalowati. Wái^očnj oheň u Serbůw posawad gest w obyčegi* 
'— To gistá prawda.gest, že Starosta wowé oheň gako boha ctili age- 

3* 



36 

mu obétowali. €echowé gesté zft času Cosinasa oheň wzjwali , gskí 
tento co očitý swědek pjše L. L p. 1973. ed. Menk. „Hactenus multivil- 
laní , veiut pagani , hic latices seu ignes colit , iste lucos , arbore8«9 
lapides adorat.^' W ruském Now^orodé před modiau Peruna ustawičný 
oheň hořel; o Litwanech, bratřjch Slawůw, pjse Alex* Guagninus^ 
Sarmat, Eur. p. 52. ed. 1581, 9,Ad Jagielonis tempora gens Litvanica 
et Samogitica superstitioni dedíta erat , imprimisque Ignem^ qnem sua 
lingva Znič (srow. njtíti zánět podnét) ut rem sacram appellabánt , 
cultu divino sequebantur, enmque in celebrioribus locis atque oppidis 
perpetuum observabant , quod si incuria roinistrorum ignis extingveref ur, 
čapíte plectebantur. Hujusniodi Ignis Yilnae, luetropoli Lituaniáe ia 
arcis medio, ubi liunc^ basilicadivo Stanislao dicata, erecta est, perpe- 
tuo asservabatur.^' — Negsáuli toto. geště pozůstatky wztahi^jcj se na 
indickau bohyni Agnaji čili Suahu? 

Ostatně zdálaliby se někomu snad Suaha čili Sláwa při malé a ne- 
patrné božstwj býti, nez aby národ, zwláště weliký, gniéno odnjbyl 
mohl dostati: toho zdánj gest mylné. GeSitě i od menšjch bohůw ma* 
gj gména celj národowé a kmenowé, k. p. od Tenta Teutoni, od Skan- 
da Skandinawi ^ od Stáda Stadici, Stoderany , od Koledy Koledici atd* 
Suaha přináležela k neyznamenitěgšjm bozstwjm gak w theoretickém 
čili physickém tak i w praktickém potahu , gak co do wýznamuwprf- 
rodě, tak co do auřadu W nábozepátwj. Tam značila gasnost astkwě- 
lost ohně t. g. slunce Surja, Siwy, Bramu: zde byla předstawena obě- 
tem a modlitbám a gakoby prostřednice mezi bohy a lidmi, tak že geg] 
gméno při gnienách wšeeh giných i těch ney wylšjch bohůw zpomjnáno 
bylo, wiz str. 28. To samo i o starých Persanech pjše jStrabo, Geogr. I. 1 5* 

iiOiejf de av Ůvamai Bttf , nqmxc^ raj nvQt tv^ovtať* (t. g« kterémukoli. 

Bohu se modiegj , neyprwé oheň wzjwagj). Podle wýsledkůw nowěg- 
fijch skumatelůw indické Mythologie gest Bram (Prám) wůbec swětlo 
aneb ohěn swětowý ('cosmicos); Siwa oheň sltinečný čili, planetám] ; 
Suija gest zosobněný okolek slunce (die personificirte 8onnenscheibe); 
Agni oheři elementarnj čili názemnj ; Agnaji čili Suaha oheň obětnj : 
wšudy tedy gedno božstwj gen w rozdjlaých stupnjch a postawách. 
Proto sami Indowé anipřjsných hranic mezi těmito božstwjminekladau 
nýbrž často gedno za druhé beran: tak pjse Jajnawalkja u Wiese, 
Indien I 1 str. 231. „Slunce gest Brahma^^ tak \ Bhavišja^Purana^ 
Asiat. Research. V. S. 352. „Poněwádž nikdo wětšjm nenj , nebyl a 
nebude gako slunce, proto býwágako neyvvySšj duch we wšech Wedách 
slaweno'' Odtud widno že naši předkowé počátečně k Sábeismu přiná* 
leželi a ctitelé sviětla, slunce, ohně byli, odtud u Indůw Bram Braraani, 
au nás Prám Pramen Parom PramjaneSpriawane; odtud u Indůw Šiwa 



37 

Saivas a u nás Siwa Ziewa w Polabj a Sobotky; odtud uIndůwSuríaf 
Svar, Sauras a u nás Siira súríti Surab Surbi Srbi; odtud uindůw Agiií 
Ágnaji Saaha Agniinat (igoicola) , a u nás Sláwa Sláwi Siawiané. I 
mezi samým sur sor sol (lat.), solnce slynautí sláwa swazek gest, srow. 
Bopp^ Yergleich. Gramm. 8. 19. „DieHalbvocale werden^ wegenihrer 
geschmeídigen Nátur leicbt untereinander verwechselt. Nameotlich steht 
in jungereh Sanskrit-Werken ófter / fiir r ; auch findet mao in den ver- 
waadten Europ. Sprachen mehrnials / fiir v. (srow. ind. vand vand a 
lat. laudo , ind. svapa a něm. schlafen , iud suoba a slaw. sloboda atd).^^ 
Prokop poznamenal íe se w pradáwných časjch předkowtf Slawenůw 
a Antůw TíwaliSporiy to gest Svari čili SUri Saurias; Svnr pak aneb 
Sur Sorja znamená nebe obzwláStě slunce, Saoskritské v ]^ s oby- ' 
iefíni se w giných řečech ménj na p^ hláska pak a na o , odtud san- 
skritská sur aneb gunowaná suar, u Kekuw Spař Spor. Srow. Bopp. 
Yergl Gramm. S. 47. „Der Halbvokal v erhártet nach b regelmássíg 
zu p z. B. sansk. sva der Hund , pers. spa , sansk. asva das Pferd , 
pers. aspa , griech. byppos , sans. visva , pers, vispa . (tak naše svaty 
svant, pers. spenta atd.}'^ Spori teáy gsau Svari Sori Surbi Sorabi (6 
gest koncowka , gako Weletl Weletabí) t« g. ctitelé slunce, ohne Tož 
samo potwrzuge i slowo Bram Prám Patom ,~ i ono pochodj od koře^ 
ne na oheň ukazugjcjho, totiž p-r, p]rř, pýříti, par pára pařiti parom 
penm p-ramen , a s promenau r na / pal páliti , plamen atd. Srow. 
TViese^ Indien I. 1. S. 216. „Zu Anfang des Inhaltsverzeichnisfees zu 
dem Rig-Yedá ist bemerkt , dass es bloss drei Gottheiten gebe, námlich 
Peuer^ Luft nnd die Sonne, deren Reiche dle Erde, die Zwischen- 
Region und der Himmel seien« Sie gelten als die Gottheiten der ge- 
heimnissvollen Namen Bhur^ Bhuvah^ Svar getrennt oder eiozeln , 
uud (Prajapati) , der Herr der Geschopfe (Urheber der Welt) ist die 
Gotthcit derselben zusammengenommen oder vereint gedacht.*' Tak i 
w Zend Avestě I. S. 3. „Der Ewige ist Schopfer des XJrIichts, Urwas- 
sers, Urfeuers.^^ Než o tom w listu ginem obsjrnégí! Mégte se blaze! 



3S 



LIST CTWRTY. 

\jo u nás Sláwa, u Induw Suaha, to asi gest i we Skaaďmawské 
oiythologií boliyoé Saga^ od slowa sagen, siugeii Saug.Srow.^iS/arf/ 
Eddu wydauau od Magansa pod titaleni Edda SaeinuDdar hiát Froda , 
Le. Edda rhytmica s. antiquior, Hafniae 1787. Pars 1. pag, 43. 

,3Aucqua — beccr heitir hiua fiórdi , 

Eon par avalor knego 

Uooir yfír glymia : 

Par pav Odinn ok Sd^a 

Drecca um alla daga 

Glavd or gulluuoi keroai.^^ 
To gest w přeloženj : 

Saukwabeker slugejftwrfý (hrad neb kragnebe) 

Nebo chladné wlay 

Protek^gJ přesen. 

Tam též Odín a Sága 

Pígj každého dne 

Wesele ze zlatých čjsj. 
8row. Edda von Múhé 9 S. 194. Kap. IX. Voa deo Asiuen. ^^Gaogler 
fragte: welche siad díe Asinen? und Har autwortete: Frigg ht die' 
oberste, Sie hat den ausserordentlich schóneu Naal Fensaler. Die andere 
heisst Saga^ die 8oekvabaek bewohnt.^' — ^Y^j slySme bágeslowce 
a wykladače, gmenowitě Magnusa, we Stown|kii Eddé připogeoém: 
„Sága f, Divae noinen propríutn ; mihi ad verbum est loquacula , gar- 
rula y facuuda , an potíus ipsum Latiunm Sága , ut sit sapiens Dea » et 
praescia rerum futurarum.^' — Gust Thorm. Legis , Fundgruben de» 
alten Nordens , Leipzig f 829. B II. S* l40. „Sága: díe sagende oder 
erzáhlende Góttin, trinkt mit Odin gemeínschaftlichvon dem, in goI* 
dene Becher geleetten, Quell der Zeit und des Aethers.^' <— H. A.Pie- 
rer, Univ. Lex. oder eucyclop. Wórterb. Altenb. 1935 pod článkem 
Sága, wórtlich Sage9.Erzáhlung, Geschichte, ist, nSch der Edda, die 
zweite der Asineu « hat díe vierte Himmelsburg Saequa=bekkr (Sturz- 
bacb) uber die kalte Wasser rausclien , hier tiínkt sie mit Odín táglich 
aus goldenen Schalen ; nach dejc Deutung der Zeit, des Quells der Kunde 
und der Weisheit Ealendarisch gedeutet , stand sie dem Monate Soa, 
von um 19. Febr. bis um 21. Marz vor, und Saecqua-^bekkr, alsSon- 
nenbaus entspricht dem Zeichen der Fische. Da um diese Zeit das grosse 



39 

Opferfest Soelblot oder Dbatliing (DisenversamkiDg) genaunt, gefeícrt 
und bei solcheu Fcsten dieThaten der. KóDigeam Abead gesungenwur- 
den, 80 bríugt man aach hiermit die Sága in Yerbindung, nud uiiiiint 
8ogar an , dass die súdlichea Gothen dieselbe Mooathsgóttín Sága ge* 
nannt, welche die nordlichen Gothen uod zum Theil nocb die Finolappen 
tnter dem Namen Goa gottlich verebrt. Die rauscbeodeo Wasser erklárt 
man sicb aos dem Gebrauch der Dichtersprache , welche tagen und 
aingen mit. dem Murmeln und Rauschen desWasseravergleicht.^^Srow* 
Vollmer MyíhoL%\x. 1406* ,,SagaCSkandÍDavÍ9€he Mythol.) vieileicht 
identiscb mit Laga (owSem! smV. lofo^) mit welcber sie wenigstens den 
Wohnsitz in den kuhlenden Gewa^sern von Sóquabáik imd die Liebe- 
Odins ihetlt , der sie tágiich besucht. Sága ist Góttia der Geschicbte y 
sie bewahrt in ihren Liedern die Tbaten der Helden aaf (srow. Slowo 
o Pinku Igorowě)^^ Sanskritsjké namá chwála , sláwa znamená w per* 
Stiné digepis, historii, die Geschicbte^ tak gako Skandinawská Sága 
oboge značj: srow. Kleuher , Zend Avesta II. S. 91. ^^chah-Namah 
d. i. Buch d.. Geschicbte , Lob der Kónige/* My zde připogugeroe wy- 
obrazenj Ságy , podle nástinu w obraanrnč Mnichowské se nalezaf j- 
ijho. Ostatně negen mezi Suaba a Sága ale i mezi gioými indickými a 
skandinawskými bohy a bohyněmi sauwls a totožnost se nalézá, k. p. 
Bud , Budha a skand. Wodan , Brahaspadí a Braga , Prija a Freja , 
Skanda a Skand Skandinaw atd. Možno že t skandioawská bohyně Swa- 
ii^a s nasjm Slawa se stýká* Odpustte krátkost tohoto , powahau 
wěci takowým učiněného , psanj: bndaucně wjce! 



LIST PATY. 

Řecký národ měl a ctil též bohyni Sláwu a sice pode třemi gményr 
"Oaaa (hla8)> ^nM (powěst), KXcmú (sláwa). — O bohyni "Oaaa wiz 
Homer Odyss. f • f. 282 » kde MinerAva Telemachowi otce hledagjcj • 
mu radj : "Oavaw axéans «^ ^''^9 (Fowěst slyš z Boha rozenau) ; a opět 
llliad. II. f. 93. 'OaaaJiogaiplo^(VovífiSÍ Zewsowa poselkyně). S ře- 
ckým ooaa aneb podle giných nářecj 6xia může se srownatí polské a. 
slowenské hutoňú , tg. mluwiti, hlásati* ^rifiti (^dorický tpatia^tpata, 
fiaw^ srowneg ba-gu, bag > bagka) byla neymladšj dcera Země a sestra 
obrůwCoea a Encelada. O nj plný gest celý staro-klassický swět aspi- 



40 

8owatelé,'dégepiscí, řečnjci, básojři, umělci obogfhOj gak řeckého 
tak řjmského národu Už Hesiod o oj zpjwá "^gya nai^^fssgaí v, 761. 
0fjfifj &soe ean (Sláwa bohyně gest). Ona měla w Athénách chrám 
čili oběfnici; Sophocles, Oedip. Tyr. 162 nazjwá Fámu dcerau 
nddége : „x^^o^og texvoy eXmdos Sfi^Qore^'' Aeschines in Timarchum , 
str, 18. nazjwá gi gednu z neywětsjch bohyň, prawě: naleznete též 
že město naSe , i předkowé oltář Fámě gako neywětšj z bohyň (^/^eyt^ 
ijTfjg ^£oiy) poswětili.** Týž w Tozprawě o falešném poselstwj pjše : 

j^jfttir tfj [ABv OfifAri dfifAoaicf, ^úo/ABif, Wff ^ff{h toív Čt avxofpttvtoity, wg xaxSqyfov, 
dij/AoaC(jf, ngopttXág noiofie&a^ t. g« Fámě Slí SlawS sice gako bohyni, 
wěřegně obětugerae, než proti promlawačum , co zločincům, wěřegně 
žaloba se wede.«< Obětnice tato čiti oUář Sláwě byl od Athenčanňwy- 
stawen po dobytj wjtězstwj nad Peršany u Mykale, gako pjše Pro- 
lopius Sophista in Epištola ad Zachariam apud Gronovium Tom. IV. 
p, 888. , Nunc revera cognovi, non verba tantum sed rem ipsám Fa- 
mam esse. Et admiror legem Atticam, quae hanc etiam inter Deoscol- 
locavit. Neqne enim Hesíodus solus Deani praedicat , verum etiam Athe- 
nienses cum pugnatam ad Mycaten pus:nám eo ipso dte intellexissent , 
committendum non putarunt ut pro Déa eam quoqúe non haberent.** 
I Pausanias de veteris Graeciae regionibns , edit. Francof, 1624 na stra- 
ně 28, takto o nj pjše: „Xanáměstj gsau i giná djla, která zwláštnj 
gakausi Athenčanůw pilnost we ctěnj bohůw ukazugj : magjt zagisté 
u nich Stud , Sláwa (fáma) atd. swé oltáře,'^ ^^gj i^^d a postawu Vir^ 
gil. Aeneid* III. takto opisuge: 

^,Fama , malum quo non aliud velocius ullum , 
Ulam Terra parens, ira irritata Deorum, 
Extremam, ut perhibent, Coeo, Enceladoque sororem 
Progenuit, pedibus celerem et pernicibus alis. 
Monstrum horřendum , ingens : cui quot šunt corpore pliimae , 
Tot vigiles oculi subter , mirabile dietu , 
Tot/línguae, ťotidem ora sonant, tot subrigit aures, 
Nocte volat coeli medio, terraeque per umbram, 
Stridens , nec dulci declínat lumina somno. 
Luče sedět custos, aut summi culmine tectí, 
Turribus aut altis, et magnas territat urbes, 
Tam ficti, pravique tenax, quam nuntia veri.^* 
Gegj pak obydlj opisuge Ovid w Metamorph. L. XII. v« 39 takto: 
Orbě locus medio est inter terrasque, fretumque, 
Coelestesque plagas, triplicis confinia mundi, 
Unde , quod est usquam , quamvis regionibus absit , 
Inspicitur; penetratque cavas vox omnis ad aures. 



41 

Innumerosqae aditus , ac niille foramina tecHs 
Nocte^ dieqne patent; tota est ex aere &onantí, 
Tota fretnit Tocesqoa rcfert ^ iterumqQe quod audit. 
Nulla quies intus , nuliaque silenHa parte, 
Nec tainen est clainor, sed parrae inurmnra vocis; 
Atria turba tenent : veníunt levé vulgus , euntque : 
Míxtaque cum venis passim commenta vagantur, 
Miilia romoram , confnsaqué verba volotant, — 
Ulic Crednlitas, illic temerarins Error, 
Yanaqae Laetitia e^t, constematique Tiinores, 
8editioque repens, dnbioque aoctore Susurri* 
Ipsa quid tn coelo rerum , pelagoque geratiir , 
Et telhire, vidět, totumque inquirit \n orbem.^^ 
Valerius Ftaccua , Argonant. L IL ý. 115. takto gi, gako panno, 
bohyni a poselkyni boha opěwá: 

,«Cuníi dea (Venus) se pkeo per sudům turbida nimbo 
Praecipítat , Famamque vagam vestígat in umbra : 
Quam pater omnipotens , digna atque indigna' canentem , 
Spargentemque metus, placidis regionibus arcet 
Aethereis; illa freniens habitat sub nubibus iinisj , 
Non Erebi , non divá Poli : terrasque fatigat 
Quas datur: andientein primi, spernuntque, foventfue: 
Mox omneš agit et motis quaVit omnia linquis. atd. ^ 
Maljři, řezbáři , sosnjci a ginj umělci wyobrazowali Fámu wé dwogj 
postawě a barwě , celau opeřenau gako Dodoíu « ale když; něco prawdi- 
wého, radostného a welikého donášela, předstawowali gi a hjLýma 

r 

Iřjdlama a tu se wlastně nazjwala Sláwa^ Jela, Gloria, naproti tomu 
černá křjdla gj dáwáno, když doiiesla něéo Iziwého, bludiiého, 
smutného; srowneg:' /^os^fi/^ in Theología gent* iX. 37. JPaachaL 
de Coronis V. il. Památná gest tato bjlá barwaSláwy: ona upomjná 
na zwláštnj lásku wšech Sláwůw it bjlébarwé^ oiibvaíWvL fVýhlad 
hu Sldwy Dceře Znělka 6oO ý, 9. ^^Bélo/dawa^^ a Zpéwanky djl 
ll-hý str. 469. 470.; Srowneg též Bělohrady^ Bjlé hory, anobrž 
celé km^ny slawské k. p. JSé/ochonvaty, JSe/orusy atd. Už w Indii 
gistá třjda lidu, která se /^er/e/zgmenowala, cele bjlýiii oděwemodě* 
na chodila a chodj' posawad ; a Brahmanowé , magjce manželowi bo- 
hyně Suahy , totiž Ohiiowi, obětowati, w bjléraucho se oblékagj. No- 
wěgšj mythologowé takto o nj pjšj, Ff^. Follmer^ Mythol. allerNa- 
tionen, Stuttg. 1836. str* 730. ,JPa(ma hatte^in Italien und in Griechen- 
land Tenipel.^* Leop, Ziegelhause/iy Gotterlehre , Wien; 1837. str. 375. 
„Der Ruf , dasGerícbt , die gefliigelte Fania , fortschwebend , dieTuba 



I 4-4 



an den Mund gesetzt. Oft bángt an der Posaune eine Flagge init dei> 
Wappen des Landes » oder dem Naiuen des Volkes, Fúrsten oder Hel- 
den^ dessen Rufun sie verbreitet/^ Podle starořjm^ého Kalendáře swě- 
cen byl den cili swáfek Fainy a Sláwy w měsjci Serpnu ; Plutarch (Ca- 
inillus XX \«) nazjwá g^g ^nfin ««» Klmdmv (Powěst a Sláwa). Naše 
Sláwa značila 4i znařj w polském nářečj to 9 co řeckolatíóská Fáma , 
arow, Líndeho Slowirjk pod článkem: , Sl;awa=po\víesé, islucb, og!a- 
szka: starozytna stawa opiewa, ze Lech s Czechom z Karwackiej 
ziená wyszli. Krom. 29/' W gužných pak nářečjch gest glas glasowi* 
tost to, co Fáma. 

Geště wjce než 'Oaira a Fáma gest na§j Sláw& přjbuzná , anoberž^ 
a nj negen mythologicky ale i etymologicky totožná řecká Clio čilí 
KXtivi ^ bohyně xlěgin ásláivy, pocházegjcj tak od xXita gako Sláwa od 
slugi, oboge Klm. a slugi týž kořeii magj, ant w řeckém tam k stog} 
kde n nás 8^ k. p« Ka^^^a— srdce, dfxa^deset atd. Už Hesíod zpomj- 
ná Masu a bohyni Kleio w Theogoníí ý. 75. 

7at/r* a^/a Miaa^ a€i,doVf okvfinya défiar ťj)f0(;a» 

'JKi^pem &vynTeQe^ fieyáXti Jiog sxyeyavla^ 

Kletá T, EvTiQTttj Te, ^áXna te , MBlnofiívr^xi atd, 

(Toto zpjwaly Musy, nebeské přjbyfky magjcj, 
Dewét dcer z welikého Peruna zrozených: 
Klio a Enterpe a Thalia a Melpomona). 
Wgednom starořeckém epigrammu (srow. Be^eri Thes. Rrand. str. 577) 
gmenuo[e se Klio gako wynálezkyně lyrického zpéwu^ w následugj- 
cjm doslowně přeloženém werSi : „Klio nalezla krásnoplesé Kithary me- 
dosladký zpéw." Kithara a lyra u Řekůw bylo gedno, srow. Schellers 
lat deut. Lex.I. p. 243. Proto na některých obrazech r gemmách před- 
stawuge se Clio s lyraa w rukau , ana na nj hrá. Už sami starožitnj 
klassikowé wykládali Klio skrze Sláwa Gloria, tak Diodorus Siculua 
(gegž PUdíus perwým řeckým kritickým spisowateleni nazjwá) Vol. III. 

liib. 4. p. 25, Edit. Argent. ,^£xotgij de nQoarjyoQta rov ontúov Xóyov iino- 
vefioj^eg , q>aaiv mvofiaa&ai, T^v/utV KXetta J»a To Tov ix rf; noi^títtog Tmv 
tvxtúfiío^o/iéyoiiy irtaivop fiiya xXéog nfQtTto^Blv Tolg tTtaivovfiérotg," (t, g. He- 
kowé přjhodný každému gménu Mus smysl přikládagj : Klio, řjka|rj , 
odtud se gmennge , že kteřj básnjřůw chwálami zwelebowáni býwagj ^ 
welikau mezi lidmi- sláwau slynau). Srow. Phurnutusy edit. Ilygio. 
Basiliaé 1549. p 155. „Clio una est Musanim, quod xXáog,iA est gloriam 
adipiscantur literáti, quodque alios Uude celebrent.^^ Srow. H. A. Pie^ 
rer encycL Wdrterbuch B. XI. p. 374. „Kleio oder Klio » Muse des 
Buhmes {xX$og^ oder der Géschichte und des Epos, insofern beideruhin* 
J|iche Thaten zum Gegenstande haben.^^ Klio téměř tak wyobrazowána 



43 

byla gako Fáma , Gloria a Sága , g bobkowým wéncem na bia wé , 
a trubao w prawici a s knihaa w lewici. Klio byla , z hwézdarského 
ohledu, u Kekíiw a Kjmaimw dr/ánaza ředifelkynia panowaici okrem 
Marsa na nebi , srow. Natalis Comes VIIL Nordická Sága př^býwala 
we čtwiténi kragi nebes,/ Agni a Suaha téi přjbytek a panstwj měli 
w obloze nebeské pod sluncem k gihu : tak xe i z toboto ohledu na ge» 
den wsem obecný půwod ukaxugj, — - $ Bohem! 



LIST ŠESTÝ. 



tV Rjnii milá Sláwa pod gménem Honoris neb Gioriae tři chrámy, 
geden prastarý před bránau CoUinskau w pátém okolj (porta Collina , 
5 regio), druhý wně u brány Kapenské w perwém okolj , který M. 
Marcellus asi r. 544 po založen] města íljma a 208 před riar. Kr. wy- 
stawiti dal z kořist] wybogowaného města Syrakus. Wedle tohoto 
chrámu Cil 2ili Sldi4>y stál hned druhý chrám, totiž chrám Cňoaii (i 
Indowé měli božstwj cnosti pod gménem Darmá , Darmadewa) : takže 
do onoho nebylo giného wchodu leč s^e tento , k náwiSt] toho , že 
beze cnosti nen] přjstupu ku sláwě. ňjmské wogsko do bitwy gdauc| 
tudy wedeno býwalo , aby pámatowalo , žé gen prostředkem cnosti čest 
a sláwu zjskati lze : \\h QuiL Philandri Castilionis , Notae od Yítruv. 
p. 87* —-Slyšme o tom řjmské spisowatele : Cicero De Nátura Deorum 
L. IL p. 308, Ed. Dion. Gothofredi : „Multae autem aliaenaturae Deo- 
rum ex magnis beneficiis eorum non sine causa et a Graeciae sapienti- 
bns et a niajoribus nostris constítutae nominataeque šunt. Quidquidenim 
magnam utilitatem generi afferret humano, id non sine divina bonitate 
erga homiiies fieri arbitrabantiu*. Itaque tum illud , quod erat a Deo 
natum, nomine istius Dei nuncupabant , ut cum frúges Cererem appella^^ 
mns, Tinum autem Liberum; tum autem res ipsa, in qua .vis inest ma- 
jor aliqua, sic appellatur, ut ea ipsa vis nómínetur Deus, ut Fidts^nt. 
Mens^ Yides Virtutis templům, vides Honoris a M. Marcello renova- 
tum , quod multis ante annis erat bello Ligustico a Qu. Maximo dedica- 
tum/^ Týž: deLeg* L.ILS. „Nostris extra Portám Colhnnm aedem 
Honor 13 et aram in eo loco fuisse, memoriae proditum est. Adeam 
cum lamina e^set inventa et in ea scriptum Lamiua Honoris ea causa 
fuit aedis bujus dedicandae. (Mjsto lamina mag] některé Cddices 
Domina Honoris.) Týž Orat. in Yerrem, C. 9. „Marcellon si Syracu-, 



44 

sas cepisset duo ťempla se Kom^e dedicaturum voveral : Verres , qut non 
Honori neque Virtuti ut íUe, sedVeneri et Capidini vofo deberet, Mi* 
nervae templam spoliare conatus est/* Livius Líb. 27. C. 25. ,,Marcel- 
lom aliae atqae aliae objectae animo religiones tenebanf. In quíbus ^ 
qaod , quum bello Gallico ad Clastidhim aedeiii Honori ct J^irtuíi vo- 
vísset, dedicafio cjus a pontificibus iinpedíebatur: quod negabant. unam 
ceilam duobus recte dedicari : qaía si coelo tacta , aut prodígii aliquid 
JD ea factum esset . difilcilius procuratio foret: quod utři Deo res di vi- 
na ííeret, sciri non posset. Neque enim duobus, nisi certis Deis rite 
una hostia lieri. Ita addita Yirtnťis aedes appropera to opere. ^^ Plutarch 
W ziwotopisu Marcella : ^Eniirá vaov fx TÓiy StnsXvitíav Xa<pvg(úv fi^HoSofiri^ 
fioyov vn aura Jó^tjg xui *AQBT^g xa&tsQaaai, ýolofievog (t. g. kdy/, chrám 

Z kořistí Sicilské od něho Sláwě a Cnost\ wystawený poswětití dáti 
chtěl,—* překáželi tomu knězi atd/' J^alerius Maximus L. I. C. 1. 
n. 8. ,,ln qua(Ronia) quc^m Marcellus quintura consulatum gerens Tem- 
plům Yíonori et Virtuti Ciastidio prius deinde Syracusis potítus nun- 
cupatis votis debítum consecrare vellet , a collegío pontificum impeditus 
est, negante unam duobus diis recte dicari. Ex pontificum admonitione 
eífectum est , ut Marcellus , separatis aedibus , Honoris ac Yirtutis si- 
niuldcra statueret.^^ I Plinius i^étšj o něm zmjnku činj Hi$t. nat^ 
L 2* c. 7* „Innumeros deos credere, atque etiam ex virtutibus, vitlis- 
que hominum ut Pudicitiam,Concordiam, Honorem etc/' Q.A. Sym- 
machus L.L Ep. 20. „Bene ac sapienter niajorea nostri , ut šunt aliae 
fíetatis iliiusaedes, Honori atque Virtuti gemelias junctim locarunt, 
commenti , ibi esše praemia honoris ubi šunt merita virtutis.*' Srow. i 
Augustina de Civit. Dei^ L« 4. C. 21. kde stogj Honorius^,\s někte. 
rých Rpisech i Honorinua. -* Od tohoto chrámu Cnosti a Sláwy do- 
stala Ví Rjmě i celá ulice čili část města gméno Ficus Honoris et 
^Virtutis^ g^oRufuM Ví Victor^ w opsánjKjmu, zmjnugj. Nardinus, 
apud Graev, Ant. Kom. Y,4. p. 974 takto o tomto chrámě pjse: „Ex- 
ornata utraque haec aedes a Marcello nepote statuis et inscriptiouibus,^ 
ut ex Ascanioin Pisoneni discimus. Idemcum statuas slbi ac patři item- 
qne avo poo^ret, in mpnumentis avisui ob Honoris let Virtutis decorem 
subscripsit : Hi šunt Marcelli novies Coss. Avus quinquies^ Pater 
semel^ Filius ter. — Instauravit aedes eas Yespasianus Imp. pictori* 
bus in iis exornandis usus Corneiio Pino et Attico Prisco ut est apud 
Pliníum L. H5 C. tu Post Amulium (pjše Plinius) fuere in auctoritate 
Cornelius Finus et Atticus Priscus, qiii Honoris et Yirtutis aedes , Im- 
peratori Yespasiano Augusto restituenti pinxerunt.<^^ — Třetj takowý 
chrám Sláwy a Cnosti w Rjmě stál na esquilioském wrchu , na té straně, 
která se MeruUnska aneb Mariánská gmenowala. Dal geg wystawiti 



49 

C. Maríus (asi r. 96 před nar. Kr.}, skrze stavitele Mutia po wjlžzstwj 
nad Teutonya Cimbry. Af. f^itruvius^ de Architect L. 3. C. I .takto 
geg opisuge : yfPeripteros aedes erít , quae habeblt íu fronte et postico 
senas colnmnas , in loteribus cum ang[iilaribns undenas, habeatqae ain« 
bulationem circa celiam aedís, quetnadinodum est in porticu Metelil 
Jovis Statoris Hennodi et Mariana Honorís et Virtutis , sine postico a 
Matio facta.^^ Týž L. 7. in Praef. ,,C. Matius magna scientia confisus, 
aedes Honorís eť Yirlutis Marjanae cellae, coluinnarumqiie et episty- 
liorum syinmetrías legitímis artís inslítufis perfecit. Id vero si niarnio- 
ream fíiisset, ut haberet, quemadmoduni ab arte sabtililateni, sic ab 
magniíicentia et Impensis auctoritatem , ^ín priuiis et sunimis operibus 
nominaretuť.*'^ — Obřady a oběti wykonáwaiy se Sláwě od knězůw 
s odkrytau hlawau, ant při slawnostech wsech ostafnjch bohiiabohyfi 
zakrytau měli hlawii; přjčinii toho udáwá Plutarch. Parab. Rom. C. 12*. 
kde takto prawj: y^Proč bohu řečenému Honor obětugj s odkrytau Ua- 
wau? — Ze čest a sláwa gest wSc spanilá, wznešená, stkwancj, 
Kgewná a otewřená : pro ktérauž přjčínu i wýbornj a slawnj niňžowé 
odkrytjm hlawy ctěni býwagj , pxoto i božstwu téhuz ^ména tuto čest 
prokazugj/* Swátek Honoru w íljmě w rozličných měsjcech a dnech 
swěcen hyi : w neystaršjch časech dnel5.Cerwna, kdežto gjzda řjm- 
ská od chrámu Honora na Capitoiium na bjlých tonjch gezdila aga* 
koby swatau paut držela : srow. Aurel. Victor de Yiris illnst. C. 32. 
,,Q. Fabius Rutilanus primus instituit, ut Fquites Romani Idibos Quin- 
ctilibus (15. Cerwna) ab aede Honorís a/6í« equia insidentes in Capi- 
toiium transirent.^* (I zde opět bjlá barwa se wyskytá , gako pří Farně 
bjlá křjdla: bjlý kun byl i w Arkoněwe chrámě Swatowitowě). Cj* 
sař August wšak přenesl Swátek Honora na 29 Kwěten , gako swědčj 
Dio Casaiua^ Edit. Sam. Reimar. Hamb. 1752. Tom. I. str. 747 ,,€. 
Turnio et C. Síláno, Coss. natas est Agrippae filius, cui Lucio nomen 
factum. Hune et fratreni ejus Cajum Augustus Caesar (A. Ur. Con. 
737.) quo tutior esset ab insidiís, non expectaus, dum virílem aetatem 
attíngeret^ statím adoptavít et haeredos Imperii fecít: ludosque qui 
^o/2or< et Yírtuti celebrabantur, in eos dies, quibus hodíe aguntur, 

(T^y re TÍff Thfirig xai T^g ^^fTiyg navpYVQ^v), Ríccíolus in Chron. str. 

29. z tohota nijsta Dionowa dokazuge že to byl den 29. Máge. W 
Kalendáři zase w časjch Constantina WeK složeném stogj : „IV. Cai. 
Juníi.: Ludi Honorís et Yirtutis/* Předstawowán byl tento rjmský //o- 
nor skrze řezbáře a maljře obyčegně w obrazu panny křjdlaté, letjcj, 
w nádherném purpurowém rauchu, bobkowý wěnec na blawě, pahnu 
w rukan a roh hognosti magjcj : a wsak i w obrazu muže předstawen 
se nacháaj, zwláStě na některých saukromuých a rodinných mincjcb. 



46 

1c. ^* rodiny Jnlské 9 Lollské, Cornelské, E^^natské, Fnfické, Motiow- 
«ké gegj7s předek Miitins byl »tawitelem chrámu Honora aginych, kde 
vi^Snk gen hlawa aneb poprsj stof^j. Nikter| wyobrazowali Honora čili 
Cest) Sláwu (ak, že Cnost přednj kráSela, Cupído pak ónunokutéto 
wedl, 6row, 'Gyraldos Synt. I. p. 34.. Wyobrazenj a nápisy Honora na. 
lezagj se na chrámjch , stěnách doinůw , hrobjch , slaupjch , sochách, 
mramorech , míncjch a gtných wěcech neb ozdobách , a to negen w 
Rjmé a we Wlaíjch, ale i wginých ňjmannm poddaných kragínách, 
k«p« wGallii, we Slawonii atd. My zde některé pol<rzjme a sice z 
Gruteri Thesaur Inscrip. L 

Str. 4.16. C 3, In basi statnae CM. autin dorso collia Quírinalis 
in domo Pompeji : 

C. MARIUS. C. F. COS. VI. PR. TR. PL. Q. AUGUR. TR.MIL. 
VE. MANUBREIS. CIMBRICIS. ET. TEUTONICIS. 
• AEDEM. HOXORI. ET. VIRTUTI. VICTOR, FECIT. 

Str. 99. Romae in aedibas-Familiae de S. Cruce, ad fomm Ju- 
daeortim , Tabula marmorea excavata, litera etsculptura nonadraodnm 
bona. Incisa šunt stemmata tria: primům Honor is^ viri macilenti, to- 
gati, barba rasa et čapíte tonso; Verítati qoae e regione est, dextram 
porrigentis; aíterum Feritatia^ mulieris item macílentae , vestě ampla 
plicosaqne in hamerum injecta amictae^ tertium Amoria^ pueri veluti 
ex utroqne nascentis, in roedio amborum collocati. 

Str. 100. Nemausi (Nimes in Gallia) in templo: 
ISIS. SERAPIS. VESTAE. DIANAE. SOJVWI. Hs Q-g. HONORIS)N. VI. 

Str, 12. Č. 10. Metis (Metz) in domo Joh. Aubrii^ aurifabri, in 
basi columnae quadrángularis: 

J. O. M. 
IN. HONOR. DOMUS. DIVINAE 
VICUS. HONORIS. PUBLICE 
POSUER. HI. QUt. EVFRASCRIPTl 
sunt! CURA EORUM. T. JUL. 
ADJUTORIS. M. PAULI MARTIALIS. 
P. DONNA XL 

Btr. 100 o. 4. Eszekini (in Slavonia) non longe a Dravo fluvio: 

VIRTUTI. IBT. HONORI. 
L. ULPIUS MARCELLUS 
LE6. AU6. PR. PR. 
PANNON. INF. 



47 

tílossbta Lactanciuw, I, 20 přiwodj následagjej nápis na ttarém 
mrámoře: 

C. POLICIO. L. P. BIBULO. AED. PL. 

HONORIS VIRTUTISQUE CAUSA. 

SENATUS CONSULTO POPULIQUE JUSSU 

LOCUS MONIMEATO. QUO IPSE FOSTERIQUE EJUS 

INFERRENTUR PUBLICE DATUS EST. 

Posawád se nachá/e^j i penjze ode pěfi cjsaniw řjrnských kde 
Honos wyražen s nápisem, totiž od Galby (panowal r. 68. poKr.)ge- 
den, od Yitellia (r, 69.) geden, kteřjž oba sobě téměř rownj gsau, 
Honora w ženské posta wě předstawugjcj ; od Ti ta (r, 76). od Anto- 
nína Pia (r. 13S) žtyři, mezi nimiž geden yJalý a geden střjbmý, a 
pak od Marka Aurelia Antonina Mudrce (r. 161) Některé z nich zde 
sděljme; wiz Jos. Eckhelii Catalogus Musei Caesar. Vindobon. Nam- 
mor. Vet, Roman. Viennne 1779, Pars II. 

Stn 113. i 20. nalézá se penjz jakto opsaný: 
Gedna strana : Ser. Sulpi. Galba. Irnp. Caesar. Ang. Tr. P. (caput Impe- 

ratoris laureátům) nummus aeneus. 
Druhá strana : Honos et Yirtus S. C. (Senatns Coosui.) Honos seminu- 
^ dus, togatus stans, dexfra hastam, sinistra cornucopiae, 

ex adverso Virtns paludata , capite galeato , dextra para- 
zonium, sinistra hastam, dextro pede galeani calcans« 

Sřr. 217. 218. c. 11. 12. 
Gedna strana: Aurelius Caesar. Aug. Pii F. Cos, (caput Antonii Pii) 
Druhá strana: Honos, vir togatus stans , dextra ramunt , sinistra cornu. 

copiae. Aureus et Argenteus. 
, &13, Alius símilis nummus addito S. D. ^x aere. 

i. 14. AIÍQs sed in adversa pro Honos errore monetarii scríptum Desnos. 

Srow. Bernh. Montfaucon Antquit. Parisiis 1719. Tom. l.P.2«p. 348. 
9.Cuhu8 ille honorque divinus, quern vírtutíbus praestabant Graeci R07 
manique nrinus tationi absonus erat quam caeterae apud iilos sacrorum 
religiónes. Yídentur iili Yirtutes, ceu causas habuisse virtutum illarum, 
quas in hominibus sospicimus. Virtus ipsa Dea erat , quae cum Honoře 
pierumque jungebatur. In postica nummi Gatbae fačie ambo simul com- 
parent: Honor vestě muliebri ornatur, quae mulier cornucopiae sini* 
stra tenet , dextra hastam. Iň nummis Yitellii aiius fere simiiis typus 
occurrit. Dúo capita Honoris et Yirtutis simul šunt in nummo familiae 
Corneliae. In Egnatia familia Honor et Yirtus suam singuli liastam te 
nent 9 Cnpldoque capiti Honoris coronam iinponit. In Fnfia familia Ho- 
nor et Yirtns suas inscriptiones habent Ho: Yirt: Honor itaque est 



48 

Virtas saepesimol versabanhir : caltus ipsorum commanis erat in templis. 
Separaťmi etíam illi colebantnr. Honorem soIum frequenter offendimus : 
sic conspicitur in nummo TiH Imperatoris , ubi vir hastam dextra te-r 
nens , sinístra vero cornucopiae , pede globům preiiiit ; ipscriptio est 
Honos Augustu In Antonini Pii vir est. Honor exhibetur in nununo 
Marci Aurelii, verom hic íigura est mz^/ze6f í,.ramum dextra, corna- 
copiae sinistratenens* Caput Ilnnoriscuhi inscriptione Honorís in num- 
mo familiae Juliae reperitur, ubi lauro coronatur, longoque capilitio 
ornatur, similiterqiie in famiiia Lollia.'^— Tato nestegnost wpředsta- 
wowanj Hor^ora hned w žensko, hned w mužské postawě powstala u 
njmanůw odtud, že myšlénku Fa/nj dostali od Indůw anekůw, kde i 
bohyně i slowo ženského poblawj byly, řjmské ale slowó Honos muž- 
ského bylo pohlawj a upomjnalo tjm na boha ne na bohyni. Odtud 
zniknul zápas mezi wěcj a siowem , který se W pozděgšjch časjch tjm 
skontSíl, že na mjsto Honos, kladeno Gloria. Kde předtjm stálo Ho* 
nos Augusti, Honos Exercítus, Honos Romanorum atd. asi od času 
Constantina Welikého r, 307, genž gak známo gest, křestanské nábo- 
íenstwj prwnj přigal , nalézáme tam Gloria Augusti , Gloria Exercitus, 
Gloria Reipublicae, Gloria Romanorum, Gloria Orbis terrarum, Srow. 
Anselmi BandurhKumhmata Imper* Rom* Paris, 1718. T. II, p. 273. 
^iGloria Romanorum. Figura muliebris galeata et stolafa, insideos 
spoliis a sinistra dextrorsum, Yictoríae signum adversum globo impo- 
situm sustinet dextra , hastam vero transversam tenet sinistra. Haec 
epigraphe et hic typus in Constantini Magni nummisprz/n^/Tnoccurrit, 
in subsequentibus vero Imperatoribus obvii sunt/< Okoiičnost pak tato 
gest welíce památná, nebo ona nám wyswětluge i proměnu našeho 
Slawna Slow^ gak to njžeobšjrněgi ukážeme. Neomylně zagisté kře- 
stanský cjsař Constantin styděw se za modlu a pohanské gméno Honos% 
změnil ge w gine gakoby newinné a nepohanské Gloria , aby se tak 
i křestanům i pohanům zachowal ; pročež i w ten praporec, který Glo- 
ria w ruce držela dal začátečné litery J. X. (Jesus Chrivtus) wprawití, 
geho pak potomci, k. p. Theodosius Weliký i křjž. Wyse ^otčený 
znamenitý zpytatel řjmských starožitnostj Ansel. Banduri, T. lí.opisuge 
447 mincj, nápis a obraz ^^Gloria Romanorum^'' nosjójch, od Con- 
stantina Wel. aždoYalentinianalII.^ čili od r. 306^425; dále 31 mincj 
s nápisem a wyobrazenjm ^.Gloria Retpublicae^' ; 47 mincj magj 
Gloria exercitus i 6 Gloria • Orbis Terrarum , 3 Gloria Novi Saeculi, 
i Gloria Constaptini Aug. — Pobožný cjsař Theodosius Wel. styděl se 
už i za Gloria Romanorum^ proto změnil ge na wšeobecněgšj a 
křestanštěgšj Gloria Orbis ta r arům ^ a sice s potahem na Krista, 
gako spasitele swěta : wiz Ansel. Bandur. II, stn 5o7. „Theodosii M. 

numi- 



49 

Diunisniata anrea: Gloria orvis (sic) tenarain. Imperator paladatus 
štans, dextra tenens labaram , sinutra orbemcracigeram: io ima parte 
TESOB. Epigraphe haec ndva ; nummus rarissimus. Uf rum Imperator 
hic expressus, an crucis salatare signum globo impositum Gloria Orbu 
Terrárum dicatur, dubitari potest. Si Imperator, luultas ille qoidem 
victorias retulit , ideoqoe Gloria Romanorum dici fortasse potoit , ^d 
nequaqnam orbis Terrárum : at hujus Gloria et Sakis merito dici potuit 
Crucis signum, isque intellectus Theodosii pietati magis eonveoit/c 
Gako řjmšfj cjsařpwé a J^'mané wnbec, stawSe se křestany, swau po- 
hanskau modki Honos přegmenowali neyprwé w Glorii, potom w 
Glorii okresu zemského t* g* w Krista : tak w podobných okoli&iostech 
učinili I Sláwowé, genž gméno Slawa, Slaw, Slawowé přezwidcowali 
we Slow Slowané, «* Neopomiime i to posléze , co nowigSj mjtholo- 
gowé o těchto božstwjch pjSij; W. f^ollmers MythoL aller Nationen. 
S. 780. „Gloria, eine der vielen allegorischen Gottheiten , welche die 
Rdmer sidi erschnfen : dies ist der personificirte Ruhm/^ * Leop. Zie^- 
^e/Aaufe/x^alIg.Gotterlehre, S.374« 375« ,.Die Ehre (Honos). Diese 
Gottin tragt einen Sternenkranz und h&lt Lorberkranze in den Híinden, 
oder sie fuhrt Schwerdt und Buch, beídes mit Lorberzweigen umwun- 
den. — Die Unehre (Schande) eine weibliche Gestalt mit unedleii 
Zugen, in Lumpen gehiillt , liegt an einem unsaubern kothigen Orte, 
sucht das Gesicht mit den Hánden zu bedecken und sich hinter ihren 
herabhángenden , schwarzen Fledermausflugeln zu verbergen/' 



LIST SEDMY. 

Ale ne toliko mezi Sláwau a Suahau , než i mezi ginými mnohými in- 
dickými a slawskými bohy a bohyněmi stegnost a srownalost se na- 
lézá, hned co do smyslu a wěci, hned co do gména, hned co do obo** 
gjho. To gediné poznamenati dlužno, že w indické mythologii geden 
a tyž bůh neb bohyně pod rozličnými gmény^ zgewy a proměnamř 
wjce gakoby boliůw wsobě obsahuge, z nichž gako z ratolestj gednoho 
stromu, wběhu čašu^ u rozUčoých národů w cele samostatnj a rozli&ij 
bohowé powstali a se rozmnožili. Tak k. p. Wišnu předstawuge se w 
desjti proměnách ěili wtělenjch,, w každé gine gméno nosj, w každé 
gakoby gine samostatné božstwj se býti zdá, an předoe tentýž gest. Tak 



50 

bohyně Lakimi ebsafauge w tobě tři neb ityty. bohyněi totiž: gedim-be« 
hy«i krásy a tu se gmenoge Lakštni, drahaa bohyni ládcý a tu «e 
penuge Kaniala , třetj bohyni št&stj, hogností, drody a tu ge gmenage 
Iri, čtwrtau milenku a přjteikyni boha Wišnu^ a tu se gmenuge Prij» 
HariprIJa. Fr* Paullin* Syst. Brahm* p. 279. „Lakšmi est dea Ceres, 
Ops, Tellus, Venus; dea fecunditatiá et opulentiae; Dea nocturni et 
domestici igois/^ Neylepšj známost o tom nám poskytnau samy indická 
prameny a náboženská knihy , gmenowitě Bhaguat-Džita, Rozraluwa 
14, kde se toto památné mjsto nalézá: „Onna gediná neywyššj bytnost 
zgewuge se skrze stwořenj . zdr/owánj a rusenj pode třemi podobami : 
a wšak předce gen gcidna gest, Kgedné z těchto po4ob se obrátiti, gest 
tolik , gako obrátiti se ke wšem , to gest, k gednomu neywymmu Bohu*. 
Lidé magj znáti, že mezi bohy Wisnu, Brahma a Šiwa žádného sku- 
tečného rozdjlu nenj. Co se gim tak widj , gest pauhé mámenj. Mezi 
Brahma, Wísnu' a 8iwa nenj rozdjluosti. Wišnu gest stwořitel pod gmé- 
nem Brahmy, zdržowatel a chránitel pod gménemWiSnu, akazitelpod 
gménem Šiwa. At nikdo ne4j : žehy Wišnu z těch bohůw,,neb přjsodkůw a 
ivlastnpstj , kterými se onano trqgj moc gmennge, gen geden byl. On gest 
pramen wSech. On gest který Wše swau twornau mocj učinil, swau zdržo* 
wacj mocj zdržuge, swau hubjcj hubj. Se gménem Wišnu spogea gest ob* 
sah wšech dokonalostj ! Gako slunce, ač gednogest, předce se celé we 
mnohých nádobách wodau naplněných ukazuge : 4ak se zgewuge bůh w 
rozličných bytnostech.^^ W indických slownjcjch nazjwáseBrama i pu* 
ran, parama, a toto se tlumočj skrze summus, a^tissiraus, tg. qaše Wyšoj, 
neywyšS] a ind. Wišnu. Brama tedy a Wišnu gedno gest. ,Tak i bo- 
hyně Agnaja a Suaha dwě gměna má. Srownegme giž některá, z času 
Hclmolda, Nestora, Waceradaa g. zachowaná staroslawská mytholo* 
gická gména s indickými a indická se slawskými , hned uwidjme to- 
tožnost a srownalost* tak k.p. 

1 Bram podle Majera i Brém Brim Parabrama t g. pram-en , pois, 
promien(lax, rádius}, wreme (čas,gasnost),prawý oprawdiwý, 
prwnj, gediný , nedWogj (advaia), neywyššj, neydokonalegšj Bůh, 
pramen , zřjdlo a půwod wšeho; ^statnj bohowé gsau gen geho 
sjly a wiastností , geho wýtoky a rozličné postawy : z něho ney- 
prwé a bezprostředně zniklá Trogice indických bohůw Trimurti, 
. totiž Brama (twořitel) , Wišnu (zdržowatel J , Silva (rušitel) :' 
— srow. s njm Praw Prov Pravé a Prom Parom Pron* 
Pforn Promo má Potrus AU>inus Chron* Misn. XI. p. 3o2. 
Přeno má Chron* Sax. Praw Prom značilo půwedně pramen čili 
swětlo, prwého prawého Boha ('srow. Prokop : Slavi..imum Deum 
fulguris [sr, promieá prám parom^ W4itra, střela! cďectorem solum 



< t 



51 

agnofiGont), potom i boba Prawdy, «praw6dIiwo8ti, gelikožpraw- 
da mrawaé swětlo , blesk , pramen gest U Staročechůw pra-- 
men a u Polákůw promien promyh znamená 1) 'papresk, der 
SoionenatrahL 2) sřjdlo a půwod. W modlitbách a spisech 
indických' nazjwá se Bram skiiteéuě swétlem, pramenem fili ble. 
skeró , srow. MahamulK čilí Maní Komentář k Wedě u F« A. 
Wieee, Indien !• B. LAb. S. 221. „Erallein^ kein grósserérist 
als er — Brahm, ist in jedem Theiledes Rauny^s gegenwErtig. 
Du , o Gott !. bbt das ^ahre , ewig selíge , unwandelbare Licht 
(^sr. pram-en) alier Zeiten und Raume. Deine Weisheit erkennt 
tausend und aher tansend Gesetze (sr. prawda)* Du aliein bist 
der wafare Bbagawan (Selige, sr. Boh)^\ Tak i w Zend Aveaté 
od Kietd£«ra, Riga 1776 I, S. 47. ,yln einer. Zeit , wo dieMea- 
mchen noch fast Gefiihl wfiren , mlísste der Feuerglanz der Sonne 
und S terně, musstep die Erscheinangen mid Wirkongen desBli- 
tžes und anderér Gbmzphánomene in der obern Gegend Zeichen 
Ton TÍeler Bedéutung and tiefem Eindruck fúr die Menschen sein« 
Auf soiche BemerkuQgen gríindeten die Parsen den Glauben an 
ein góttliches Feuer , das alle Wesen durchdrungen hábe , weU 
ches sie Behram nannten/^ Gméno a slowo Bram, negen ety- 
motogícky ale i logicky co do wýznamu, totožné gest se slnwem 
Praw; srowr. Joh^Ern. Hanxleden^ Vocabul. Sanscr. pod člán- 
kem Brama=a scientia da ley t g. známost prawdy čili zákona. 
Prawda we sfiiroslaw, nárečj znamenala zákon , srow. Prawda 
Robká. Přjgmj čili druhé gméno Bramowo gest Tatu^ay wiz 
Majera Mythol. B. I. p. 225. Tatwa ale znamená podle Boppa, 
Gioss; p. 72. Veritas , vera nátura , t. g. prawost, prawda. Ney- 
stařsj modlitby a pocty Bramowi přinášebé gmenugj geg praw^ 
dáu f srow Paallin. Syst.firahra. str. 65. „Parabraroa, tu vera 
lux temponim^ (sr.prameD, wremie). tua sapientia itiille et am- 
plius /e^e« (práwo prawda prawidlo) cognoscít ; tu legum onmium 
Téra essenfia, et omnis sapi^tiae forma/' Srow. tézstaroind. 
knihu Sambhava aneb Purana o počátku bohůw a swěta, u 
Pánliina str. 62. ,,Parabraroa verae et iniinitae sapientiáe spi- 
ritus.^^ Sr. Gafatri Čili saustawu ind. náb. Jahrb. d. Lit. B. 11. 
p. 308. „Da das Gajatrí das ganze System der 4ndischen Reli* 
gionénthált, soerhellet daraus, dass dieselbeder ursprongiiche 
Sonnen und Lichtkultus (sr. pramen) sel. Das ewige Licht, 
gleichbedeutend mit der Sonno, wiewóhl diesés nuretn Aasfluss 
derselben ist , durchdringt und erieuchtet die siében Welten. Die 
siebente derselben, Brahmas Wohnsitz, heisst fVahrheit 

4* 



52 

<|)raw, iirawdn) undkann dut darck fVahrhaftigheit etv^\é\i 
werden. * Der Wahrheit und deni Lichte steht die Leideoschaft 
und dí« Finsterniss entgegen*^' Slowo Braní gest = praw prawda, 
Bramnw přjbyt^k sluge prawda, cesta k nému gest prawdíwost, 
přjgmenj Bramowo gest tatwa, prawda : i kdo giž pochybowati 
múze o totožnosti Bram a Praw Prowe? — Ze Prbu>e u Sh- 
wnw byl bohem práwa , prawdy a sprawedlíwosti , patmo z Hel- 
molda L €• 83. , lo. neniore quod dícatum erat deo Prowe , se- 
cunda feria hebdoroadatim popnius terrae cam.FlaniioeetRegulo 
convenire solebant propter J udici a (i g. práwa prawdu.).*^ Gmé- 
no Bram sgednocuge ale w Sanskritu čtyry wýznamy 1) práwo, 
prawda« prawidlo, spráwa, zpráwce, práwnjk, zákonodárce; 2)mla- 
wcnj, řeč, slowo loyog^ zwJášlě swatau swětobsahnirjcj syllabii 
Oum wyslowugjcj : prawitel , rozpřáweč ; 3) twořenj , jfinénj , 
tworce odtud i přjgmj sršdawa^ twořitel ; 4) ruSenj, kazenj, ma- 
řenj , ničenj odtud přjgmj ěasíawa mstitel : — rowně tak i w 
našem slowé a kořeni Praw wšickúl tito wýznamowé skrjrti 
gsau 1) praw — práwo prawda spráwce; 2) praw— prawiti wy- 
prawowati rozpráwka ; 3) praw — zprawití, nčioiti, stwořiti ; 4) 
praw — odprawití , poprawiti, zničiti, popráwce. — Co Paullin 
S^«/. Br. p. 22pjše: „Brahma nullahabet templa, nani cum ubi- 
que sit diffufluB , templo neqnaqoam.egere dicitar;^^ a Alex Dow^ 
Hindostan T. 11. S. 57. ,,Bramaoder diehóchste Gottheit hattan- 
send Namen ; allein die Indier wíírden es fiir die grósste Gott* 
losigkeit haiten, wenn man ihn unter einer Gestjnlt vorstellen 
woUte;*' pak il/o/er , Myth.J. str. 238. o témž Braraowi: 9,Man 
hatte keine Abbildungeh von dem E^wigen , keineTempei waren 
ihm insbesondere gewidmet : ^' to pjše wyslowně i Helirold o 
Prowowi L. I. 38. 9,Est Slavíš multíple^ idololatríae genus : hi 
BÍniulacrorum imaginarías formas praetendunt de templis, veluti 
Plunense idolům Podaga; alii šylvas vel locos ínhabitant, utest 
Prove , quibus nullae šunt eífigies expressae.^^ Prow tedy též 
půwodně nemii ani chrámu ani obrazu. 

2 Karta týž bůh , sr. Paullin. str. 68. srow. Kirt Krt (u Wacer. 

str. 14.), snad i Čert Černobog a Pr8w=Bělbogř 

3 Trimurti inA.B naše Triglaw. (ind. murti=tžlo, osoba, a nás 

hlawa neypřednégšj část těla , ano i osobu značj k p. bělohla- 
wa= ženská osoba, kolik hlaw tam bylo? t.g. osob) 

4 ŠiiA^a ind, a naše Siwa Žitva. 

v 

5B)Parvati (manželka Siwowa, w perské myih. ParTand) a naie 



53 

Porvata (u Wacer str. 18. Peraepiione). «r. l^aVmer Myth. 
432. PauUén, p. 186w ,,Kali vel Bhagavadi quae Pťoaerprnft est,^^ 
h) Bhaffavadi\ Bhadraia/i, táž sama gako bobyrtě osypek , iad. a 
serb..boginaasTaríolae (sr. Pauliin. Syst.p. 101« ^Jodi variola- 
mm morbum déae Bhadrakaliadseríbant, ejus vindictam essedi- 
cimt^ et in haci infirniítate ad ipsam confugiunt^^ 

c) Bhawani t, g. ploditelkyně , manželka Bhawy t. g. ploditele 

Šíwy, tt Indůw pomocnice rodiček a matek pří porodu, srow. 
Zlatá Baba. 

d) Mája , matka Kamadewy čilí boha lásky , w Indii gest 1 Mág 
této bohyni swatý, wyaMlmženy.g| tudy býwagj žerdi a stromy 
kwjtjm a pentlemi ozdobené, srow. Máurice Ind* Antiq. Yl. B« 
aJahrbd Lit. R III. sir. 153 srownáwásestjmnaše atawěnj 
Mdfuw a Mágnice, Majale». 

6 Is, IŠwara ISa&a Eswa t« jh^. pái», přjgi^J Siwy, arew. poL Jes 

Jesse* 

7 Keiawait, g» Koamotýj wlasatý, přjgmj Kršny gako boha slunce) 

a naše Chason (srow. keSa kešica kštice , kosa u Srbůw wlas) 
tak 8luge i u Kjmanůw Apollo- Crinitua. 

8 Saiyau^rata , ind. a naše SytUi>rat (Wacer. str 20- Wrat Wrt 

t= okres, obrat.) 

9 Suabu Svabhu i^^l^^m] Bramowo, že sám sebau znikl , sobě 

přínáležj , swobodný gest) ind. a naše Suobá bohyně Swobody 
(Wacer. str. 8.) n 

íO'^yLaismí, bohyně krásy, ind.ana8e Lada Láska (od kořene ia 
laa /tf/n, copere, desiderare, amplecti. ludere, odkud intensivum 
lal ludere, voluptate frui, srow, naše Lálo Lei Lelek, laskowatí' 
leIliowati.(ind>i(r5'sIav.^9k.p. dakšina a desiiica, tak LaksiirMáska.) 
^) Kamala. táž sama gako bohyně lásky, srow oase Kupa/o bo- 
hyně zemských lirod a plodnosti. (srow. i- iad. Kanta Kama-^ 
dewa t.g. bůh lásky a naše A^i//ns=3družba, ksitotr, přjtel , tuni' 
stwo^ j^oLJkumač sie sich befreunden, kumpán Jbornpan^ýrjtel^ 
drob, kamardt&td* snad i kobíta^ kuběna : retnj m p b ^'zá- 
gemné gsait. — Manželka Kamadewowa byla jRa/í od raram 
g&udinro voluptas, odkud naše rád, radoist.) 

c) t^rí, táž sama gako bohyně štěstj , hogností , a úrod zemských , 
srow. serb, Srita sret»=: štěstj , hognost. — '' U Rusnw přjgmj 
Kapalo mjsto Sri užjwáno. 

d) Prija HsLTiprija , táž sama gako milenka a přjtelkyně boha 
Wišnu, ind. srow naše Pv^6-=3 Aphrodis (u Waceráda str. 1) 
odkud i přjtel prigatel^ přj7.eň «1, prjazeh* 



54 

íí •) GanesUf Gones^ Gá/tesa^ Gaenavada bah^osudu, zdařilosti 
a nezdařilosti , domácjho štěštj i neStéstj, pomoci i j^ekázek, 
stráže a ochrany při wšech předsewzetjch, obzwlášté i bůh nian- 
* žerstwa: geho obraz maiuge se obyčegnč na dwéře, někdy držj 
yv ruce kljé , we wšech domjch ma podobizny , on- gest to co a 
Hjmanůw Janus: srow.8orab.^(pn/7u Ditmara VL ,,Doniestí- 
cos colnnt deos. Audivi de quodam bacalo in cujus summítate manus 
erat ferream tenens círcnlum (sr. klj5 kli5ka),— per omneš domos 
síngularifer ducfqs, in prímo introitu (dwéře , Janua) aportítore 
salatabatur: Yigila Henily vigila, sic eniiii rustíca vocabatur lin- 
gva, et epulantes de ejusdem se tueri custodia autumabanjt.'* 
U Litw, sluge Goniglia* Srow. i Zwerinsko-Meklenborskéhó 
boha Genedrakius . Arnoldi Chron. Slav. L. lY. C. 24. S in- 
dickým Gan Ganavada mohau se srownati i gména slaw. 
mést , k. p. Gdna , Jana Jena , ařek Gana u Leiitscba p. 212, 
Hana w Morawč atd. Zdá se že í mezi ind. Joni (žena, žen- 
ský and, gako lingam mužský) a mezi Gan Gon swazek gést» 
\i)Pólear^ tentýž bůh gako bůh manželstwj, ind. sl naše Polel to 
samo; srow. Lei, a walas. Ltrum Polerum* 

12 Kalenda^ dcera Slunce, manželka Wisnoowa, ind. a naše Ka-* 

leda Koleda. 

13 Adidi (Den), Didi (Noc), manželky Easiapowy čili JNebeštanp- 

wy. s tau prwnj zplodil Indru čili Peruna a gedňácte Adityů čili 
dobrých bjlých bobůw , která se proto i matkan bohůw nazjwá ; 
s tau druhau zplodil tmáwé ďasy a obry. Dada Dhada tg. otec 
gmenoge se i sám Brama, gako bůh země, srow. Amarasínha. 
Séct. 1. „Dhada, deo Brabmae adscribitnr atque paren tem signi- 
ficat.^* Srow. naSe Did, Dodo Dodola Dondá , Ďunďb/^ 

14 //zďra aneb Oewandren, Divespetir, bůh oblohy, wrchnj mezi 

bohy a duchy druhého řádu, prAvnj mezi osmi ochránci swěta , 
držj w ruce hromowau střelu , gmenowanan Wadžra (sr. watra): 
gemu rowhý gest nás Perun, Parom, Prám t. g. Bram. (Pořádek 
bohů indických se uSlawůw během času změnil.) 

15 Agni t. g. Oheň, přj^mjm Pavaka t.g. čistitel, srow. pers. ^ak 

= čistý a slaw. péiný. 

a) Agnaji t.g. Ohnowa manželka. 

b) Snaha táž sama gako bohyně sláwy a nesmrtelnosti, před- 

stawená modlitbám a obětem. 

16 Jáma bůh hrobu a pekla, srow« slaw, Gúíma—propast, peklo: 

slowen. priepastnjk=pekelnjk , ďábel. 

17 Warunfl^ Borun bůh moře a wody ind. srow. slaw. moře, barina. 



^ 55 

18 íVayu neb PavfHina bůb w6trii ind, srow» cq do slowa : w&gi 

wánj powanu; co do wěci uaSe Siribogm 

19 JSaymatradi (roris et huiaoris domina , Paulliou SysUBr.p. 1o3« 

přjgineiy bohjnč Bhawany; tjí p. Ho. ^Sol qui est Sbiva una 
cum luaa aeu Parwadi sua uxore rorem coel^stem seu Gangem 
ex opinione Brahmanum exstillant, quo rore omoia madefacta 
procroantur/' Srow.slaw&kQu Nestora: A/oio«/a (Mokoslawa). 

20 DeíP ind* a ^ase Díw w Igoru: hDvw křícj we wrchu dřewaé'^ 

21 Firilasj arow. Wrkolak, Wlkolak Wukodiak. ifVieée^ Indiea 

I* 1* p« 239. .,Die Geister derjenigen , welche ebelos aterben , 
wcrden zu Yirikas, uod zu ihrera Andenken werden kleineTeiiipet^ 
und Bilder errichtet , wo man ihren Maoen Zeuge, Reia und der- 
gl^icben Oinge opfert* Wird dies unterlassen, aoencbeinen 4Ue 
bóaen Geister in Tráumen und droben deoen, die ibrer Pflícht 
uneingedeak waren/^ srow. upipr Vampir). Wlk, sanskr. Wrika 
(wirika), pers. wereka. 

22 Lew^ Xá%4^qwé gegicb postawy nalezagj se w indických cbránijck 
' a před trůny bohuw,wiz Jahrh. </• Lit. B. IL p. 332. tak i u 

nás Lwi»wé Cernoboga |iředstawugjcj w Baniberku ,. Luaraaici 
Lwaračic u Ditmara, VI. (sr. ind. Dhermara<]{^a=pán spra^ 
wedliwosti). 
Tak by se dalo gestě i wjce bohuw a bohyň indických se slawskými 
spolu srownati ^ domnjwáme se wSak že k našemu cjli toto dostatečné 
gest. Tento swazek ale nalézá se i mezi indickými a řeckoiatinskými 
božstwjmi. Slawný zakladatel učené asiatické společnosti w Kolkuté^ 
Angličan Williani Jo/ze^, wydal zwiástnj Pogednánj O bozjch Recka^ 
Itálie a Indie ^ tištěné w Asiat. Researches B. K 9, kde ukazuge,. 
kterak wětšjm djlem z gedné půwodnj prastaré studnice plynuli , totiž 
z Indie. Powstali sice proti tomuto ukázanj přjbuznosti europegsko^asia- 
tických my tbiiw n^ktěrj odpůrcowé , ale tak gednostrannj a slabj , že- 
dobrým práwem Jos« Hammer o nich prawj, Wíen. Jahrb. d.Lit. B.IL 
8tr« 291 „Wie sehr auch die Húter des einengenden Pferchs der anti- 
quaríschen Gelehrsamkeit der Griechen und Romér dawider ihre Stim- 
me erhoben und diese Ansicbten als úbertriebén , luftig und ti-áutne- 
risch zu verschreien bemúht waren , so hat sich der Strahl der Wahr- 
heit durch das Dunkel mytbologischer Vorurtheile demioch' die Bahn. 
gehrochen und leuchtet jedem unbefangenen Forscher, durch die un- 
lángbare Uebereinstimmung der Naraen, Begebenheiten iind Eigen- 
scbaften der indischen und griechisčhen Gottbeiten> hell ins Auge. -^ 
Nach dieseni Ergebnisse únA Ganesa und Janus , die Eróffner der 
Griechen und Ronier, eine und die&^lbe Person. Der erste Menu iSo^ 



56 

I 

.v 

iiauraia entspricht ganz dem Saturnus URd die goldene Zeit des 
Satiajuh dem saturnischen ZsMnXXet.-r' Lachacíími die indischeGot- 
tiD der Schonbeit, alswelche sie a»ch Padma und Kamala heisst, 
ist als Sri (Ceres), die GoltÍD des Ueberflusses , und wird in einigen 
Tempelo mit einer Art von Fiílihořn, ganz wiedie alten griechischen 
und rdiiiischen Figuren der Ceres, vorgestellt. Jupiter oder Dieapiter 
hat alle Eigenschaften des indischen Indra ^ oder Divespetiř^ d* i. 
der Herr des Himniels , dessen •Geschoss TVatschra^ d. i. Donnerkeil 
!Íst. Bei den Indern erscheint er freilich als untergeordnete Goltheit , 
fváhrend er bei den Griechen and Romern als allerhocbáter Gott die 
Eigenscbaften der indischen Trimurti , Brahma des Schdpfers , Wisch- 
na des Erhalters, und Scbiwa des Zerstorers, alá Magnus Divusy 
AliOTf Ruminuě^ Conservator ^ JJltor ^ Geniior tereinigt. Aus 
der indischen Schópfangslehrevondem Urwasser, dem Weltey und der 
LoH>8bhmie, worauf Brahma schwamm, sind dieLebrender joniscben 
und orphiscben Philosophie Ton dem Urwasser und dem Weltey und 
die agyptische Verehrung der Lotosblume bervorgegangen. Wte Jupiter 
die Titanen niederk&mpfte , so sttírzte Sivá , der indische Jupiter Ultor 
die Daitias oder Sohne von Diti mit dem feurigeo Geschosse des Don* ^ 
ners nieder. Mit Aťej Augen Sivá Trilochan^ ist er der Jupiter 
Triophtalmoa der Griechen. — Die Attribute Neptuna finden slcb 
in dem Dreizacke Sivaa als berschenden Gottes der Wasser und seine 
Trorapetenmuscbel erinnert an die Musik der Tritonen. — Durch ibre 
Tielen Namen áhnelt Bhavani (die Gemahlin Sivas) der Isia Myriony^ 
moa j als Parvati hat síe Aehniichkeit mit der piympiscben Juno und 
als Durga mit Pallaa* Die Remba oder indische Venua vulqivaga 
entstieg, wie Aphrodite, dem 8chaume des gesprudeiten Milchmeers^ 
Die ganze Gescfaicbte der Eroberungsziíge des Ijionysoa und des Hir- 
tenlebens Apolh findet sich in den zwei Avatara oder Verwandlun- 
gen Wischnus als Ráma und Kriachna. Pawan und Hanuman , die 
Fiirsten der Affen , als Bundesgenossen Ráfna^s , erinnern an die Pane 
und Fauneny an die Safyren und Silenen; die Begleiter des fíachua^ 
und der Berg Meroa^ worauf der griechische Dionyaoa gehoven war, 
ist der Indische Meru* Der Pl^oibos Nomios der Griechen ist ganz 
derselbe mit Krischna dem indischen Gott der Winde« Unter den Hir- 
ten auf den Ebenen von Matbura erzogen, scherzte er seine Jngend in 
der Gesellíichaft der Hírtinen oder Gopia (Kubmádchen) durch « von 
denen er vorzuglích neun erwáhife. — Krischna bekámpffe wíe Apollo 
den Drahen und setn Beiname Kesawa^ der Lokichte (sr. kosa , serb* 
tvlas) entspricht dem Apollo Crinitus^ Iswara, der Gott der Nátur, 
und Isani seine Gemahlin sind der agyptische Oairis und his* Der 



57 

Gott des Feuers wird Agni oder aneb Pávata d. i. der Reiniger ge- 
Dannt. Diese Worte sind aus dem Saoskrit in zwei damit verwaodte 
Spracbstamme ubergegangen , indem ayvog auf griecbiscb and pal aof 
persisch rein heisat Bhavani^ (srow. Zlatá Baba), hat die Yerrich- 
tangen der griechiscben Hitbyia als Geburtsbelferin iiber sich genom- 
men. Der indiscbe Plutua heisst Kevira, nnd in díesem Namen ist 
der der Kabireíi um so weniger zu verkennen , als auch jeoer $ wie 
diese einen Hammer in der Hand fiibrt ^ wobei noch zu bemerken 
koinmt, dass der Nanie des acbten dienstleistenden Genius Kamiilos 
sicb in dem indischen Kamil erbalten bat. S. 318* Paterson ist auf denl 
von W. Jones eingescblagenen Wege , die indiscbe Mytbologie in ibren 
Gnmdquellen zu erforscben und ibre Berubrungen mit der griecliiscben 
nnd rdmiscben zu zeigen, niit dem grdssten Glůeke fortgeschritten. 
Er macbt die Ideutítát der Jriffa Perenna und der f^esta der Rómer 
mit der indischen Anna Puma und Vaatu augenscbeinlicb/' M7 ktomu 
geštč přidáwáme ind. Kamadeva a lat, Cupido,\ ind, Aa«ra/7apro- 
stranstwj nebes, Uranus, a řecko-lat« Cassiopeia^ sbwězdénj na nebi atd. 
Ze se tato stegnost a srownalost i mezi slawskan a řeckolatinskau 
Mytbologij nalézá a nalézati musj,. to giž i z předeslaného patrno gest. 
Gako n nás od Bob Bůh pocházj bohatý, boháč, bobatstwj, uindůwod 
Děva (Bab) duvaja, duvina (bohatstwj) : tak uLatinnjkůw dives divi- 
tíae a Divo i. e. Deo. srow. Yarro L. 4* Jupiter gest nás Perun, Satur- 
nus náš Sytiwrat, Mars-- Tur Tnrice Tábor, u Wacerada Swatowjt; 
Mercurius Radhost, Pluto Piiwit Pliwnjk (djlem i Merot) , Genius-Ďas 
Šetek, Penates Škrety Skřjtky, Pan Weles Wolos , Faunus Wlkodlak, 
Radamanthus Radamáš, Aeolus Stribog, Cerberus Saň , Eros Anteros 
Amor — Lei Polel Djd, Yenus Lada, Aphro čili Aphrodite — Prija, Ceres 
Ziwa (Eupalo) , Diana Dewana, Latone Letníce, Driades Poludnice, 
Furiae Luf ice, Nymphae Najades — Rusalky, Calendae — Koleda, Cornu 
Copiae a Rob Swatowjtůw aurodu zwěstugjcj atd. Táž sama totožnost 
apřjbuznost gest i mezi řeckým "Oaoa ^Pf^/tii? ^ latin. Honos Gloria a na- 
Sjm Sláwa. ^) Měgte se dobře a blaze! , 

" * 

**) HUdJceJiift tato, negea logickau ale caito i ilDWnJ a etymologickaa, steg- 
nost Mythologie slawské a řeckořjmiké anobrz europegaké, nemůžeme se 
při této přjležitosti přediwitl, k(erák nám Polák A. Bielowiki (éili wlasť 
ně skrytý za nim Qech) w Almanachu S^ewonia na r. 1837, to na síaa 
stránka wykládati mohl, ze ame my léto Mj^thologie w Sláwy Dceje uží* 
wati, řka: „Zmyslenia Kollára si^ rsymskie (!) , ubral jV tylko w ala- 
Wianskie nazwy. Ow Milek, s któryni.8i|; K. bezustannie piesci, níe jeatže 
to ittny Kapido? (Na arci ze 1 J. Owa Lada a nawet Perun siawiaňaki , o 
ile 8i^ Kollarowi pcjawia jett Kabek iV Kubek Wenos i Jowisz. Wpro- 
w%dzic taká nomenklatuře vrpiewcie iwoje utwory, níe znacsy opiewac 
Sliawian po ilawiaňfku atd.'* My na to odpowjdáme: kdo ani smyilu a 
cjli, ani řečí a liowům některého djla nerozumj, gak se ten opowážj kri- 
tická páro do ruky bráti a djlo poiuzowati ? — 



58 



LIST OSMY, 

^de tedy máme celau rodinu Sláwy, indickau matku i europegské 
dcery« Widěli sme naši 8lá\¥U ze wšecb stran podobnými sobě spalubo- 
hyněmi a sestrami obkljčenau : ze zadu indickau Suahau , z prawice 
skandínawj^kau 8agaui z lewa řeckau Ossau, Famau, Kiiau, z předu 
řjoiským Honorem a Gloriau ; widěli sme w samém národu našem , w 
gebo zpěwjch a obřadech , wniterné důwody gegjho bozstwj : za to 
máme , ze už žádný nepředpogatý a sprawedlíwý saudce o tom pochy- 
bowati nebude , že Sláwa byla bohyně našeho národa, ^'yn^ nám druhá 
hlawnj nastáwá otázka k dokázánj, totiž: že gméno našeho národu 
Siawi Slawowé Slawiané od této bohyně pošlo. Kdo pozorně předešlé 
naše listy četl, ten ku přeswědčenj se o tom žádných wjce nepotřebuge 
důwedůw : ant už sama gestota a skutečnost této bohyně u prostřed 
' národu našeho gest mu toho důkazem neymluwněgšjm. My wšak gešté 
i některé giué duwody a okoličnosti zde přiwedeme. a gmenowitě 
předně : Obyčeg starých časůw wůbec , kde kmenowé a národowé od 
bohůw a náboženstwj gménarádi přigjmawalí. Národ a náboženstwj we 
starém awětě tak spolu splýwali a stotožnowáni byli , že oběma gedno 
a též gméno dá^váno bylo, tak k. p. národ židowský a náboženstwj 
ibidowské byly a gsau )yýrazy wzágemné. Tak Brami Bramówé, 6rah« 
mane Birmani od Boha Brahma ; Budhisté Budhané od boha čilí zbož* 
něnce Budha; Dalailamané od Boha Dalailama ; Fetisané od Fetíše; 
lak Sabegstwj Sabeísmus Sabeowé (hwězdoctitelé) w Arábii od Saba 
(hwězdy); tak Parsi Parsismus Peršaná (ohnoctítelé); tak Athenčané 
od bohyně Athény atd. Mythologické gméno národu čili pogmenowánj 
geho od bohůw a bohyň, gest důkazem ^eho wysoké starobylosti, kde 
lidé nad bohy nic wyššjho neznalí aniž knjžatům swým pochlebowalí. 
Národnost (Nationalitas , Yolksthum) gsau plody a wýrazy nowěgšjch 
časůw : národnost starých národůw záležela w náboženstwj ; geden ná-* 
rod dělil a rozeznáwal se ode druhého ney wjce skrze sivé bohy a způsob 
ctěnj gich: toto bylo gegich národnj Palladium. Proto když nepřjtel do 
měst a křagin wtrhnul : retówánj bohůw a utjkánj s nimi na bezpečná 
mjsta , byla prwnj péče Rekůw , Kjmanůw a w&ech starožitných ná- 
][odůw. Gegich náboženstwa byla národnj , to gest , gegich toliko ná- 
rodu přináležegjcj. Sám Izraelita gen Izraelitu bratrem' a hližnjm na- 
zjwal. I w nowěgšjch časjoh a při wseobecněgšjch ňáboženstwjch 



59 

gméno pnwodce nábolbenstiva tméb sekty přenáSJnó na geho ctitelé a 
následownjky tak, ie se 6asto s národnjin groénem srostlo a smjchdOy 
k.'p. Kristus aKrestané, Mohamed a Moliamedané, Nestor a Nesto- 
náni , Arius Ariani , Sočius Sociniani , Luter Luteráni , Papež Pape* 
iteaci atd. W křestanských zpéwjcb , modlit bácli a káznéch , zwláStS 
staršjch , wjoe nez stokráte čteme wyrazy : lid křesťanský, národ kře- 
itanůw, das Christenvolk (u Lutera), náťod pohanský. Slowo Int gef ta 
má smysl národu, Bíle geniilít gentiles Hmys\ nábožéDlstwa , tak i sta- 
roslawské a ruské jazyčnik znařj i národ i náboženstwj spolu. Tak 
i ctitelé Sláwy, SláWowé, m&li pňwodně gméno náboi^ensko-národnj. 

« 

Poněwádž ale negen nás národ, ale i naše předkřestanské nábo- 
ženstwj z Indie pochá/j : tedy i na tuto otázku žiwot a obyifeg indický 
neywětšj swětlo nám hodj. Gaká matka, taká Katka: obyčeg matky 
Indie následowala dcera. Proto nahléduimež do onéno kolébky Slawůw 
js na panugjcj tam zwyk bráti gména od bóhíiw a bohyň gak pro ge- 
dnotliwé osoby tak' i pro celé stawy , kmeny , třjdy, kraginy, národy^ 
8row. í^^ieae. Indien II. S. 367. „Ist das Kind geboren, so ist die 
nachste Sorge der A^ltern darauf geríchtet , ihrem SprOssIing einen Na- 
men zu gebem Dies ist beí den Hindus eineSache vón. grosser Wich- 
tigkeit. Der gewahlte Name ist gewóhniich der eines Gottes oder einer 
Góttin. Die Annahme von Gótter-Namen scheint den Hiodus eine ver- 
dienstliche Handlung zu sein *^ Tak i u Parsůw«sr. Zimd Avesiavon 
Kleúker III. p.22l« „Gewóhniich wird fůr ein Kind der Name eines 
Ized (Gottes) ausgesucht.^* Co do stawn^ dělj se Indie na &yry kasty, 
totiž: prwnj Brahmanůw čili knězuw , druhá wogákůw (kšatria), třetj 
rolnjkůw akupcůw(waisja), čtwrtá umělcůw a řemeselnjkůw (šudras). 
Z ohledu náboženstwa a článkůw wjry dělj se na mnohé sekty a třjdy, 
srow. W. Vollmer, Mythol. str.948* „In Indien hat jeder Gott aeine 
Selte ^/welche ihn zum vornehmaien Gotť erhebt, und ihm beaon^ 
dera und vor den Andern anhángt.^^ Z těch náboženských třjd a 
sekt neyhlawněgšj gsau následugjcj: 

1. Brahmané čili Brahmabhakter, wlastně tak řečenj, kteřj boha 
Brahma , gako neywysšj bytnost ctěgj , gegich sekta gest w počtu 
neyskrowněgšj. 

2. Wisnuwité (Wišnubhakter) , kteřj boha Wisnu , gako obraz 
wody , obzwlástě. ctěgj. Tito se opět na dwě strany rozpadagj , na 
Tatwawady (prawdomluwci, prawdoslawi) čili Madhawany od půwodce 
gegich &koly Madhawy a Ramanajagy od gegich učitele Kamanajaga. 

3. Siwané, éiwanité (Šiwabhakter , Saiwas), kteřj hlawně Šiwu 
^ili Slnoce wzjwagj, nezapjragjce přitom iWi1&nu« Odliky a podtřj<^ 



eo 

těchto gsau i Sciariah iSauriaa od snrja slánce (Solicolae} , Agaiinat 
(Agnivat) od Agni (ignicolae). 

4* ^martowé (8marta) t. g. samyšlenci , do hlubokého roxgjmánj 
pohřjženj , genž Wižnn a 8iwa gen za gednoho boha uznáwagj. 

5. Šaktané žili Saktowé (Šaktibbakter} ctitelé bohyné Šakty 2iU 
Přjrody. *^ 

6. Sarwagnia t. g. wseznatelé , genž ndáwagj že wšecko znagj , 
ale k žádné sektě nepřináležegj , wěřjce wneywyžšj.božskaabytnoat^ 
swěi wšak že toliko náhodau řjzen býwá. 

?• PaSandowé t. g. neznabohowé, genž boha zapjragj. 

Z těchto hlawnjch třjd powstalo 36 mjchaných třjd a kast, z nichž 
opět každá swé oddjly a podtřjdy má tak , že počet wsech kaát w In- 
dii wýse 100 wynášj. Patřjee na tyto náboženské třjdy a sekty, dj- 
lem až posud trwagjcj , co přirozeněgšjho býti muže gako ta myšlénka 
a wjra že i bohyně Suaha čili Slawa tak swé ctitele Snahany Slawany 
měla ) gako bohyně Sakti , bohyně Saraswatj a gine. Ze už w ney- 
starSjch časech i w Indii gména bohnw a bohyň na lidi , kmeny a ná- 
rody přenáSena byla, toho důkaz wizte w Boppowě Glossar. stc 175* 
kde stogj: 

Sivá mascuL deus Sivus. 

Sivá femin. dea Sivá, Sivi uxor« 

Sivi mase. Sivis, nomen regis cujusdam in episodio Savitria II. 1 7* 

Sivi collective, hujus regis posteri, in Draupadiae raptu VIII. 3« 
Srow. Q. Curtiuah.S* C. 25. „Perventum eratin regionem^ in qua 
Hydaspes aronis Acesimi committitur* Hic decurrit in fines Sobiorum ^^ 

v 

Strabo ma Sibarum neb Sivarum t. g. Sivenitaw, gégich starobylé 
bydlenj mezi Indem a Gangem wiz na Mappě pana Dělila. I mezispiso- 
wateli indickými gest geden gménem Sitva zwaný^whMaJfW8tf\%ttA 22. 
Tak i Bramahvih; Brama umilec ařezbář,pod králem Krišnera 
(sr. Alex. Dow. Hindostan I. p. 12.}; i9rami&a/7Zďj^ manželka Druwe- 
na krále indic; JBramapa/ziaw = Bramowo město, 'Bramarši Rra- 
mowa kragina. fVišnu bůh, TVisnu Verdana Kaja panownjk wkrá. 
lowstwj Děkan, fViínu Sarnian slawný Spisowatel indický, genž se- 
psal knihu Hitopadesa; /^/i/zz/^f^;/^ sekta čjli trjda. Tak i Indra bůh 
a Indrapura krag na ind. ostrowě Sumatra; Siraswuti bohyně a 
manželka Bráhmowa, Saraswati řeka do Gangesa tekaucj, Sara-' 
awati národ nad tau řekau bydljcj : tjm způsobem i u nás Sláwa bo- 
hyně , Slawa (Suawa Sawa , Oslawa , Uslawa) řeky , Slawi Slawowé 
Slawiané národ. Anobrž i samo gméno Brahroanaw čili Bramjnůw ne 
toliko za náboženské nýbrž i za národnj se bére, srow Abrahami Ro- 
geri et Lucae de Linda Descript« Brahmidarum p. 1107. „Bráhmidanim 



61 

gens nomen mmm dedncit a Brahma/* Srow. Abbé Banier , Histoire 
generál des ceremonies — Paris 1741 Tom* Y* p. 225. „La Nation 
Brahmane est partagés cn quatre Castes etc/^ Srow. Alex, Dow , 
Hindoatan^ LeipzAnd. T./Z. 5.15. „Es istwíderdie unverbrflch- 
Iteheh (Sesetze der Indier, dass jemand von eioer niedrígen Kastě za 
éinenť hóheren Stamtye geiangen solle. Diese Strege verhindert alle 
VerMtschung des Blutes zwisbhen den St&inmen , so dass sie , ihrem 
Anl^ehu nach , eheř vier verscbiedene Nationen als Mitglieder einer Ge- 
liiéinde zu sein scheinen.'^ 

A 'wšak negen naši předkowé , Indowá, ale i naSi wě2nj sansedét 
Nímci čilí Teutonowé gsau toho dnwodem, zrcadlem a rukogemstwjm, 
uae a gak gméno oaSeho národu od božstwj zniklo. Tito naši sausedé a 
gegich rozličnými kmeny Celty čili Gallya Cimbry, gsau nám gak we 
mnohých giných wěcech, tak i w této, co do národnjho gména, cele 
rownj a podobnj. I gméno gegicb národa Teatského čili Tentonského 
od Boha Teuta pošlo , srow« Taciti Germania. 2. „Celebrant carmini- 
bus antiquis , quod unum apud illos memorlae et annalium genus est , 
Toiskpnem, denm terra editum et filium Manum, originem geutis con- 
ditoresque.^' A pak Julius Caesar in Comment. T. I« L. VI. C. 14. 17. 
18. „Galii se omneš ab Ditě (sr. Teut) patře prognatos praedicant, 
idque a Druidibuš proditum dicunt. Deam maximě Mercurium colunt. 
Hujus šunt plurima siniulacra ; hune omnium artium inventorem ferunt, 
hune Tlarum atqne itinerum ducein , hune ad quaestus pecuniae merca- 
turasque habere vim maximám arbitrantur. Druides magnum numerům 
carniinum ediscere dicuntur.^* Prawdiwost těchto starých podánjawal- 
ných swědectwj ztwrzugj i nowěgšj skanmánj učených Angličanůw a 
Němcůw , srow. Asiatík Researches IX. B. 5. a Jos. Hammera we \Vie* 
ner Jabrb. d. Ljt. 1818. B. 2. S. 320. „Wir halten mit H. Colebrooke 
das Brahmanensystem far das áltere, den Budaismus aber selbst fiirso 
ak «, dass der Ursprung desselben iíber alle Quellen unserer Geschichte 
herausreícht , indem er selbst in den áltesten und Terlíisslichsten der 
Griechen , immer als gleichzeitig mit dem Brahmanismos erscheint. Dio 
Anfaánger desselben ,§Samanen , Sermanen , oder Germanen genannt , 
werdeu von allen Quellenschriftstellern (Megastbenes, Strabo , Clemens 
Alexandrinus und Porphyrius) ausdríicklich von den Brahmanen unter- 
scbieden und derselben gegenuber gestellt Die Anhftnger des Budas 
bahen Kloster und Monche, die noch heote Šramaná heissen, vi^ie die 
SaqgjMvw, des Clemens Alex. welche dieselben mit den Germanen des 
MegastheneS' und mit den Samanáern der Baktrier sind. Nach unserer 
Meinung giiig die Religion des Budaismus von Baktrien ans» und der 
Mittelponkt derselben war Bamian , wo noch heute zweí koIossaU Sta* ^ 



61 

taeni des Budá, uňt^r dem Nainen Sorchhnt oud Chuabut, d. i. der 
rothe und der graue Buda , geisch^ut werden. Diese Memang graadet 
sích darauf , dasts die Saiiianaer von Clemens Alex^. als die Prre«ter 
dieaes Laodes, wie die Maghen der Perser , Chaldáer der Assyrier^^^e 
Propheten der Aegypter, die Oruidea der Gallier, die fiarden der.iC§Uj 
ten, die Brahmanén der ludier aufgefúhrt werden, undauf eineSteJIe 
Mirchonds, des persíschen Geschichtschreibers , Velcher ai]sdruc)sJi(^ 
sagty Asm dasL<and jenseitsdesOxus ehenialsDscherinania(Oen]uaiMÍi) 
genannt wiirde. Wir iinden also hier den Namen der GerinaBen.,(der 
ubrigens auch uiiter den , vou dea Griechen aufgesáhlten persíschen 
Stánunen Torkómmt) als einen R^Ugionanamen* Die Identitat des' 
Badá, mit dem skandínawischen tVodan^ diirfte ans vielen Granden 
nicbt za bezweifeln sein. Ausser dieser Namensáhnlichkeit und der Ue- 
bereiustibunaug des Wodans- und Badas-Tag , welche beiden derselbe 
Tag der Wóche, nlmiich der Oienstag sind, treffen noch so manche- 
andere Namen and Dinge der samanischen und skandinawischea My- 
thologie uberein. Da der gailische Teutates , der á^^yptiscbe Taut odět 
Hermes aber ganz sicher derselbe mit Wodan oder Buda war, sd.tst 
der davon abgeleitete Name der Teutschen wieder kein eigeutlicber 
Yolksoame, sondern ein religióser ^tammname, der also dasselbe wie 
Germane , namlicb einen Anháoger der Letire des Teut oder 8amaa 
d/i. des Buda bedeutet. Taut, Šamana (Kodom), Buda, Hermes, Mer* 
kur — alle eiues und dasselbe mytholiřgische Wesen , versinnlichten bei ' 
alien Volkem, welche flasselbe verehrten, denBegriffder Wíssenscbaft. 
uud geistíger Cultur und in der vorderasiatiscbea Bilderlehre der Astro**- 
nompn und Dichter, wird der Planet Merkur , als ein sianender Wei'> • 
ser, mit dem Buche in der Hand und das Haupt auf das Eniegeseokt, 
betrachtend abgebildet. — Welch ein edier Stammname also isťder. 
unseres Yolkes, dessen zweifacher Name der Deutscben und Germanen, 
so lang er dieses Namens werth sein will, fur Wis^euschaft und Re^ 
ligion begeistern muss ! " — Tak í národnj gméno Skanduw Skandi-^i 
nawůw Skandinawia (na gehož odwozowánj posawad tak mnoho um- 
ných marně sobě hlawy lámalo) půwod wzalo od indického boha Staa^ 
da (řeískořjmského Herkúlesa), syna Rudry (Šiwy) a sester Gangy i 
Umy , gináče i Karfikeya zwaného* slyšme neýprwé kdo byl tento 
^kanda. A^o///ner« My thol. p, lu27 a 1443 „Die Geschichte derGeburt 
dieses mácbtigen Helden der indisehen Gótterlehre fúUt einen beden- 
tenden Theil des Heldengedichtes Ramayana. Kártikeya war von Ganga: 
oder. Parwali oder Bhawani geboren. Die Stérne welche die Constel- 
lation d^s Alondes bíldéten, die Kartigas, nahman.sich dep Bundesao, 
und erzogen und, ^illhrten dasselbe : yeil er von diesen In^ seinen Ge- 



63 

boTtahaUen aufgenomtiMn iviirde> hidss er aach Standa* Da esgewach* 
sen war^ glánzte es wie die Soni^e, und war.alsbald f^on deoGottern 
insgesammt asum Anfíihřer der binimiisohen Heerschaaren ernannt,wenD 
dieise itk dem Kriege wieder die Dámonen und Geister der Unterwdt 
ziehen mussfen. Er wird iíbeřaas hoch geehrt Utid hat von semen Ei- 
gensdiaften yerscbíedene Beinamen, als: das srch schneil Bewegende, 
der grosse Feldherr, der sechsfach sehende Gott n. A. Er hatteinfn* 
dien TÍele PagciideD und ward inimer mit seinen beiden Gattinen De« 
wanei nad Weliianten eogleich dargestellt. Der NaineSita/zďa beden* 
tet atich der Schnellbesiegeode.^^ — Se gménem Skanda srow* lat« scan-' 
dere a naše Krok^ Krah Krakow. Srow. Paullinu$ Syšii Brahip* 
Í92. 274. „Seanda Hercules Indicus, Dícifur^Aa i.e. ex antroortus, 
qúúá allégietice dictum est« -— Hinc čerte profluxit vetua Graecorum 
errorv qui, utHerodotusajit, Herculem in KScythiatn antro nattimesse 
affirmant Scanda celer viator, scanfdanani pernicitatem sivé aetionein 
celeriter enndi stgnMicat. Deosterergo iste Scanda vocafnr, qnia celer- 
rime exereitutn sunm coelestem litstrat , pavone pleno ocnlts vehitnr, nt 
indicet , belli dncem celerem et circurnspoetum esse debere* Hic ergo 
Scanda non Scythioum , sed Indicum est ňiimen , atqne ab eo nonien 
traxit Scandinnvia^ extrema septemtrionalisterrae pars> qnaeper 
Scyf has , qui >cam Inddscythís communica%'erant , non solnm hďc numen 
et nomen Scanda accepít, sedetiam Bndham seu Vod vel Oděn, Manu 
deníqne Indicum regem gentia suae cpnditorem se habere gioriatnr. 
Unde Taeilus de Moť. Ger. ait: Tuistonem (corrupte aTeut) terraedi* 
tum et íilium Mannos originem gentis (Scandinavíanae} conditoresque* 
•— Ex quo argnasi jam antiqníssimk temporíbus religionis Brabmanicae^ 
alíqua^ capita et vocabula ex Indoscythia intra monteni Iniaum atquead 
Indam flnvium existente , in Tibetům Indtae victnam terram penetrasae 
et inde in ulteriorem Scythiam et Scandiaaviam periata fuisse, idquod 
nos locupletissima auctoritate in Grammatica Saniscrdamica docuimns. 
Addehis, quod quemadmodnm Brahnianes Shivae seu Solis nomina et 
epítheta onmia, quotidíe ex rosario rudraksham dieto recitant, ita 
quoqae mílitares viri Indici Scandae hujns nomina devotionis caussa re- 
citent. Quid igitur obstát, qain vocabula iVa/ha, Siba vel Shiva^ 
Scanda, Manu^ vel Menu^ Dhtrma^ Budha^ Mája alíaque, quae 
čerte in radice sna Samscrdamica šunt, sivé páce, sivé belto, síveconi- 
noinnicatioiie, sivé coloniis ^ sivé denique gentium et temporuni reVo- 
latione in alias orbis plagas p^ferri potuérintf Yide in Gramm. Sams, 
expticatíonem nostram inscriptioniš tauriBurghesii: Nama SebesioĎeo 
soli invicto Mitrae (adoratio Sebesio i* e» Shibae Vel Shivae deo soli), 
et apad Muratoriuro Nov« thés. Inscri|it. p, 91 8. inscriptionem repertam 



- í 



6i / 

in villa Tiburtíaaa Hadriani » qnae ita se habet : Soli invicio Mi^ 
thrae^ sicui ipae^ae in visu jusěit refici yictorinus Caea* n* 
věrna dispenaator numini praeaenti auta impendiiareficiendum 
curavit dedicaviíque Nama cunctié* — Haec inscriptio ac vocaba- 
lum nama non solum inter Brahmanes valgatissiiiiuin est , sed et ipsa 
adoratipnis formula, quam semper ín ore habent Sic Oannavadaye 
aama Deo Gaonavadi adoratio ; Shiva Shivaya nama deo Sbiváe 
seu Sebesio adoratio, dinianatením vocabulam ^a/na a verbo aa/nad/ 
adorat efc. unde atebhyo narebhyo namá huic víro laus et adotatio. 
Quae omoia čerte ei^ncunt Mitrae sea Solis cultam una cum vocabulia 
Indicis non solum ad Persas et Scandinavianos , sed etiam in ipsam ur- 
bem Romam perlatum fnisse^" Srow. Jahrb. d. Lit. II. p. 305. Eines 
der schonsten Opfergebete (der Brahmanen) ist: ^.Soma (der Mond) 
der Eonig der Kráuter und Báome sei siiss , sfiss sei die Sonne » nnd 
siossseien die Kldber fur uns! Namól Nama!'^ Diese Schlussformel 
Namo, Nama , welche Lob und Preia bedeutet ist das Nama » das 
auf den Mithras-Monumenten in derselben Bedeutung vorkommt/^ — 
Toto sanskritské Nama pochodj wlastně od kořene a casoslowa nu^^ 
laudare celebrare adorare, srow. Bopp. Gloss. p. 113. odtud pocházj i 
Vinnawa t. g. Přesbiwa (suprema laus , maxima adoratio} , kterýmž 
se ona mystická neyswětěgšj indická syllaba oum (t. g. Brama, Wisnu, 
Šiwa spolu) nazjwá : Bopp. Gloss* p. 40. odtud i indická osobnj gména 
Johanavi atd. Nama a Nawa gest tedy w sanskritu totožné a značj 
to, coslaw, chwálce, wzjwaj!: odkud se gíž snadno wyswětliti dá, 
že Skandína^, gkandi-^A^ai^a tolik gest, gako ctitel boha Skanda^ 
Skaadochwálce , Skandoslaw , Skandoklonitel , aneb latin. Scandicola, 
tak gako Marticola^ Christicola, Slavicola. — Tomuto domněnj nepo- 
chybné praw4iwosti dodáwá swčdectwj Tacitowo, Germ. 3. pjSjcjho : 
„Fttisse apud eos (Germanos , k nimž i Skandinawci náleželi) et ifer- 
culem memorant , primumque omnium virorum fortium , ituri in proelia, 
canunt.^^ Tento Tacitmv germánský Herkul gest Skanda indický. Srow. 
Clem, Alexandr^ L. 3« Strom. §. 194. „ExBrabmanibusaliqui colunt 
HerculemetPaňem/^ Curtiua YlIL 25. „In bello Indorum contra Ale- 
xandrům M. Herculis simulačním agmini peditum praeferebatur, Id 'ma- 
ximum erat bellantibus incitamentum.^^ Tento indický Herkul nemohl 
giny býti než Skanda: tu widno že Herkul a Skanda wzágemně se 
brali. Nezadlauho splnj se gistě proroctwj J. G. Eichhorna , Weltge- ^ 
schichte , Reutling. 1818. p. 26 27. takto pj^'cjho: Die Yólkerzúge, 
welche Europa seine Einwohn^rgaben, kamen ausAsien. Sienahmen 
immer ihre Richtung Ton Osten nach Westen ; der Westeo theilte dann 
dem Sůden und Norden von Europa seine EÍAwohner zu. — Weil ea 

bequem 



I , 

beqwm irt, dieUretnwohner Ton Westeo^ Síiden mid Norden vonEii- 
Eopa Qnter einem Namen zaiaiímiéiisufass^n , so hat man daftir den Na* 
měn' Celten gewahlt, nnd béaeícfanet dainif die áltestén Bewohner véif> 
€rrtecb«iilaiid ^ tlcin alten Thraciao, Ktmmerien ('naehher Scyfhíen), 
vonGattÍMi, JSIpanien « Italien « Britanien, Germanien und SkandÍDaviéii. 
Ifi Zukunit igiebť mafiiTÍelleielitden Namen Celten «i»f, nnd nenntdeh 
UrtAamm^^er den g«nannten Lándarii ifare eraten Ehiwohner gegeben 
bat, deé Mediach^Indiacken eder Iranisciien VoKterstHmm , waon 
ent durch (Spiachvergleicbungen vollíg erwieaen ist, dass von ilind* 
oatan aa dořcb die genannton Lfinder bis Bkandlnavién die Me<lwcb- 
ladiacbe oder Iraniache Sprache geredet worden.^ 

I g^frj národuwé swá národaj gména odbéhůw anebo zJko&nine&w* 
brali aneb odwodili. Tak Athenéane (starosi. Athiatanin « roa. Afinja*^ 
nin), kmen i tvíěato, wzaligrti^no od bohyně Athény^ která ginájri 
Pallas » Řjman&ín pak Minerva slula. Srow. Heaiod. edit, Krebs, str. 
268. v^thenae aeeeperunt nomen a *A^fivHÍng seu Mínervae aede et 
ciilt««*^ JuL fíyginus^^Fab. 0. 164. „Minerva ex sno nemine oppidum 
Alhenas oondidit/^ 8r. Apolbdor. L. 3. Syncell. p. 153. Seaťtóitdý' 
historický iiiytbas řecký wyprawnge, že gedaau, kdyi^seMepfni^i^bo* 
byně Athéna ty pogmtaowanj nnvé wystawenébo města Athén bádaK, 
bobowé ta hádku tak Toshodli, aby podle gména tobo bcvha nas^wáno 
bylo*, který lidem neyirzíte&iěgSj^dar wywede. Neptun wrazír^Wftg 
třjsubec do země, a tndjir wysbojltl znj^bogowný kůň. Athene wřazíhíi' 
swé kopj , a kam toto padlo,* wyrostla pokdgná oHwa Gegj dar bj^I 
za prospéStt^šJ uznán a proto i město gegjm gměnem nazwáne. Ne^ 
gen Athény ale 1 celý krag Attika byl této bohyni 'zaswěcen, r66tté 
skwostné slawnosti geg} sluly Athenaa (8r« Sláwa a Slawjn, 8lawina); 
geg| modtlibyWáb každého řokti W gtstý sWátek vv^en z města kti po. 
toku <HÍ panen wyuášéna a nmýwana (sr. fi|odiu Mořeny); -^ Oďgmé^^ 
Ital této běliytiě Athene poMa t mnohá osobnj gména n ftekiiw k p. 
AthenaeiK , Athenion , Atheilagoras , Athenodórus a ženské Athenais 
atd. Tak odwddili swé gméno Latinnjcí od Latina syna boha Fáalia a 
Nymfy Mariky podle staroitahké Mythologie; tak Rjmané od zbožáě. 
ného Romiila^, syna boha Marsa a Vest alky Rhey Sylvie. Cičero welmi 
pěkně tento ethnologfcký dkaz wyswětluge;, De Nátura Ueor. Lib. ir 
p. 308/ed.Diott. Gothofréd. ,;Sti8cepit vita hominum consvetudoque cdm- 
mnnis ot beneficíis excdlentes vtros in coetuni fáma ac voluntaté tol* 
lerent. Hinc Sierčuies, hin^ Casťor et Pollux, hinc . Aesculapíus^ hinc 
Liber etiam , hinc etiani Hortmius: quorum cum rerafanerent animi atque 
aetemitaté Irikerentur ^ dii řitě šunt habití, cum ,et optimi essent et ae- 
terni/< Týž Orat, pro Sextio, p; 6B2: y,lmitemur nostros firotos, Ca- 

' 5 



66 

iiitUo», Decíos, Ciiffiot^ Fabricios^' Ma^imos, Sriplóneá^, Léstuloi ^ 
Aemilios. qui hdiic rempublícam stabiiiverant, qvos equídem índeomiK; 
iMunortaliuni coetu ne nuii^erorepono.^^^ OGetech|>J8eStrahOfIj. Vil; 
str. 298 Edit. í^.^f Í4. 1<}20. žeinndrce!Swébo.ZRnioixui.a«ypr»réiz& kňir 
ze potom %a Boh^ dxžělí a ctili » a dodáwá k .toiatv:tojio;caaiA«nái^i. 
,ilfr tnus ad i^ostt^ud tisqVé .duravil aeMem,' semper-aliquó 5'eperto« quv 
ita e8««t. finíitiaUiii./ ut,vegt a nonstBis esaetv* at.n Getis .déus noinhia ; 
retur.^' Tak byle i 80 i^tar^tiiilawskjtHKwa^ireiii , neýppwé^lriiudrcerii a> 
hrdinmi, potom. zbož$tw0j)eeiti^ -^ii. Indnw: ae hliLe^illiein.^ktfa^;'^%aí^, 
naA foék Archataszwatiá^ kt«ir4 zádrtýčbprSnýcb bohůw' fie6zaá\vá a** 
nectj, nez wýtečoé lidi fi:oaohy ^enz. awými cnostrnl.ofejsWjrKsi^tapeai 
dokonalostí al>lahQslaweiiltMij doaáhly«:MTákowéto gailué<w/|>ry> dnosti 
ottftzbQztiu^. NásiMownjei této $tpi:o(Í9W.*«!^ s«kty t !tf4aiiř}ti|Ocl)olébMiÍÍi 
rOxtfjřeai . . aeyčeti^giy *wsak W Tftlawe. . Gdglcb chráiny iskiícj Bašti, 
Carow^ Bašta). Srow. Cólebrocke , Adiatio Rcvséarohes !&wrv iX![ $ ; ' 
.G^ko. 80 tedy. ma^j oaobnj řecká. g:lllána;PhemiaA^lioma^k.'i)i(i.A• 
,f. 3^.)) Ph^uionoe (knežkyné wO^lpbi), Eú^bemioaiiHuj^béoiMi.aťé^ 
kti.gm4au.bobyiié.<f>{f«i7 ('heme^ Fama;':gakp se magj. osoénj {S^ináon 
Kleia, Kleo, Kieoň; Kl^anthos, KleodieB^iKleodoxa^-Kteoiiatc^^ A^a-^ 
thocies:, (Charicles^ Díftcien atd. ku gménu bohyně Klf o; ^kb/sotmá 
osobuj Hoaorius (ejsař řjtriský), Honoria' (aeatra Valehiiiliana IIL) « 
Hoaoratus, Honorata a gioátěnitpfijodobná.u Grutera- xv.bo|;iiéiti poiitii! 
9^ star,ořjmskyx;h pápisůw poznamenaná; ku božsrvvj jf^poor ^'^kpftiý 
swqz^k gest iiiezí osobojmi Uoxopa^ter.^ Eudpxui^, didoxia, fileodo* 
xuS| Gk)rius, Gloiriosus, Gloriosa atd« ^ mezi b<^žst^jmuí^o$x: Gloria : 
tak i inezi pspbnjriii.^^W* ^lawnjk, I^UweoaySlaw.omi^^ IJohusIaw,, 
Dobroslaw a mezi bozstwjni .S/^íi^a. GakQWj gest rpa^j) j|il^.i;iiěsteni. 
Fauia AugMsta na o^itrowe Cyyfíu ajbftijiyflj . famii , i|pi9isji,|(ra0|^aa Ho- 
norias.(w Malé Ám) a irieziJbožstwJHi .Hon<^i*'« takowýgestWtm^zjlinjst* 
n|mi!8liiw Sbivya Slawsko, iii^vinía a.i^e^ji božsjtwjm ^Hlá^Qu! Gak Mr 
In^qyr^' KeknW: a Kjmanůw gedno a též gmpnp:npsjwali pOspoluji bohowé 
i.|i4éc^ tak byV> i w.e sl^T^^Mm národě. S Utinskýn^ ^Uotipr. Uoaofi totožr 
né gest i qaie,fionc»šnpst (sláwy žádost), honosný, b^nosifí ; Q4kn4ž widpo 
gak tyto sausHnj (Vlythoípgie gedna>yedrulmii wplýwal^, ^iuČechuw 
obpgeSláwai Uonp9;ho|ipsnost, slawiti«e a honositi se užjwápo. GestlU 
ze tedy národ 8lawíi^, i w Azii i w Eqropé, zewšeich straa .$aii8edy a 
národy od bohůw pogmenowanýini a sobe přjbuznými obklji^a byl : <}ote. 
rozumu a historii přiměřeněgsjho býti* joiuže gako při st^gnýqb okolič- 
nostech, přjčinách a obycegjch, anobrií* i .při stegném náboiženstwj a 
bágesíowj, i na stegnost w půwpdu gména zawjrati a to wéříti, že ga* 
ko od boha Brama Brainane ^ t. g. ctitelé Bramowí , od boha Wišnu 



67 

WiSnuifé, -oá boha Sivá Sivi, od bohyně Saraswati Saraswati, od 
boha Tenta Teatnnowé Teutiachen Teotschen t« g. ctitelé Teata , od 
boha Sfeandy Skandinawi t. g. ctitelé Skandy atd. |)OŠlí, tak od bohyni 
Sláwy ^áwowé^ Slawiant t.g. ctitelé Sláwy Mégte ge dobře! 



LÍST DĚWATY. 



JjG gméno naSeho národu od bohyně wzatq apůgčeno^ toho díiwodém 
gest gestě i sama ndboind poivaňa a bohorriyslný charakter na- 
Seho náťodu, podle ktefrého takowau lásko k náboženstwj, fakowau 
uáklonost ku swatýni, bo^ikýin wěcem od gakžiwa, i w pohanských 
i iv křestanských časech zgewowal, gako málo který giny; podle kte- 
rého on Boha wšudy w mysli nosj , wšecko rád od Boha odwodj a 
gmeniige, nvseeko k Bohu obracj a na Ďoha \vztabuge , s bohy wSudy 
rád obcuge a ťowaryšj. Gméno Boha přenesli Sláwowé na swégmě- 
nj a óbylj' nazwawSe ge zbo£jm ^ na niagetné, poklady ma^jcj lidi, 
nazwawse ge bcháči bohatými ^^ na &\lňé^ ssmtižilost a brdínswj ma- 
gjcj lidí, ňanvawše gebohntýři; na chudé, bjdné a nuzné gmenugjce 
ge ubohými uboSátty (srow. rus. io^o/na^s bjdný maljř, wind. boz* 
jak penjzék ; almažna) ; na zemřelé gmenugjce ge nebohými nebo£^ 
^j^y% na neydůlezitěgšj nábožný skutek totiž přjsahu, gmenugjce gi 
boňba^ boÉěnJ&e^ boženjk; namauidré, s bohy gakoby w porozumenj 
stogjcj , gmenugjce ge bozica (slow.) bohou>awka (wind. t. g. wešfice); 
na štědrotu a dobročinnost gmenugjce ducha čilí bůžka pohostinstwj a 
dbmácjho šfěstj i5o£iite/n (u Winduw); na Swátky a Slawnosti zo- 
wauce ge Bo£j Hody » Boiit (serb.) -^ ňa welíkost , ohromnost , 
wznešenost k, p. bohopiista^ bohqpusté moře , hory atd. ; na čas k. p. 
cejý bo£j rok , celý bozj den ; na neyhlawněgšj žiwnost člowěka , tó- 
ti2*chlél/, gmenugjce ge^ bozjm darem ; na staw slabosti a nepowě- 
domosti k.p. we spánj , w opitj, řjkagjceo takowém ^^u£ ge boz/M 
Gméno boha wztahowali S^láwowé i lia nemoci obzwláště t^žké s ohle- 
dem na božj wšemohaucnóst, k. p. Božjmoc, Božjbíč , Božec (^zrádnjk); 
Božj ruka (šlak, mrtwice); Božj vvůle (welikýwřed); Božj rána (mor)^' 
Bohla (óepária) ; Bonině (serb. oaypky); Bo§al (serb. raněuý, bolestný). 
Náboženská gména dáwali Šlawowé i kwětům, zrostlinám, zwjřatům, 
památným buď pro gegich krásu a wiini, buď pro wýbornau hogjcj 
Mrlastnoát, k.p* Božj dar (Eringium), Bgžedřewina fiožjdřewcé (abro- 

5* 



y 



68 

tanum), fiozj fansy (poteriaffn8anguisQrba),i{ozjmiIo«t (Ueranium), Bo* 
ijjtráwa (trigonella)^ Rožj 7.elj (Cherojiodmni) , Bozur (paconia), Bo^o- 
rodskaja trawa (tfayiiius serpillura) ; Uozj krawička (GoldkáC^r, chry- 
soniela ), Boguihila pols. pták (Goldammer), Boguwola pok pták (Gold- 
drossel) atd. srow« Slowojk lungmanůw, Lindeho, Wukůw, Markůw 
ag. ni pozdrawowáaj, wjtánj, rožlaučenj a porauiSenj se, pří prácech 
8iáwowe neyradegj Boba zpoinjnagj k. p. Bobponiozi ! potnáhey Bůh , 
pán Bůh deg dobrý den, dag Bob štěstia (slow«); s Boheiíi! anoberi 
i we bněwu a při prokljAanj neyčastěgi i^ na Boba edwolawagj : 
Bonmě! bobday ta! Bóh tfi zkáray , sto bobow, tísjc bobow do tebe 
atd. -— Téniiř nesSjslný gest po2et těcb osobnjch gnien , kde gméno 
Boha přikládáno na lidi , krále , wůdce. a gínó osoby , k. p, Bob, Bobo, 
Bohič, Bohowič, Bohan, Bobna žeň., Bobes, Bobon, Bobím^ BohuS^ 
Bobusa, Bobuta, Bo|[aš, Bo|;ašin» Bo^el, Bo^al, Bož, (Booz), fio* 
zek, Božko, Boža^ Božo, Božata, Božeta^ Božena, Božeg, Božech^ 
Božecbna ž. , Božica ž., Božjk; Bogoje; Bobabog, Bobdaly Bohdan « 
Bohudar , Bobděk , BobomlJ, Bobosil , Bobozwan, Bobubqd, Bpbuiesit, 
Bobocbwal^ Bobukaja ž«, Bohiunest, Bohumil, Bohumír, Boburá^y 
fiohuslaW) Bohusudi^ Bofauwlast, Bohuwoie, Durman ^ .Bo|;oljabt 
Boželze , Božepor, Božetěicb, Božetécha ž. , Božislaw , Ctibob, 
Chwalibob, Chraníbob , Jffiwibog, Modlíbob^ Mstibob, Nízebo^, Swa* 
tobob, Welbož, Zaaibob, Boisehoba atd. Sem přínáiež^ i gména 
od Swat Swatý^ k p, Swato, Swaton, Swatiš, Swatos, 8watawa« 
Swatohna, Swatobor, Swatobud, Svvatopluk, 8wa(oslaw« Swatowjt, 
Swatomir, Swatowlad, Swetič, Swetorad, Swetoljub a zrostlina 
Smetoziol: atd. Dále od idolití modliti, k, p. ModUta , Medlen, Modlíš^ 
Modlibob atd. A wšak negen se wšeobecnýni gménem Boba Sínili to 
Slawowé, nýbrž i se gméiiy^ giných zwláštnjch bobíiw a bohyň ^ i tale 
přesazowali hned na zro«tliny a kwety, hned na ptáky , k. p. Kopalo 
boŽ8twj\, a Kupalnica zrostlina (ranunculus acris); Marzana bobýnč a 
Marzaua zrostlina (u Polakůw, die Far benrothe , rubia), Marzanka won- 
na (asperula odorata) ; Dziewanna bohyně a D^iewanna zrostlina ^u 
Poh verbascuni tapsus) \ Perun Parám Hrom bůh a Ferunowa ski^a 
jfili kámen , Hromotřesk zrostUna (seďum) , Hiromowé kořenj (aspai-a- 
gus) ; Oben Agni bůh a ohuioe zrostlina , obnáSek pták ; Lei bůh a 
lelek pták; Ded Uíd Dund bůh a dedek dudek pták, Kar-ach bůh « 
rar-oh pták , Stračec bůh (Pícus) a straka strakopud ptáci : tak I Sláwa 
bohyně a slawjk^ slawuj, brkoslaw ptáci. 8láwowé od bobnw swé 
náhony odwodíli (srow. Libusa : po zákonu wěkožiznych bobow) ; swé 
boby a bohyně na praporcech a koraubwjch wyobrazítí dali a ge sem 
tam. nosili (srow. Ditmar. L. T.J; gíni stadnioe a gezera poswěcowali 



60 

(srow. sfndenm^ ra|![enský, gexero La4o^a, ibiwmnské Kljuit ntd); 
trim Wjtizfttwa . ochrnněnj Ssiwota pHpisowuli (Procop. III. f4 ; a wů* 
foec we wšeeh potaisjch a okoliJEnostedi žiwota itrearfij se tento abožný 
ténižř k půwěrčiwosti inezug|cj doch a obyj^ našeho národu. Staro* 
fjtnogt plná ^efit swédkůw o tom. Ilelroold , oilfitý swědek , prawj L. I 
C. 6. t^^lavi flaminom suam non minus, quam regfem venerantiir. C. 83* 
Tantam Saeris snia Slavi exhibent reverentiam , ut ambitům fani nec 
in hosfibns pollui linant, -~ Týž : Slavi mira reverentta circa fani dili- 
gentiam afiísctí snnt/< Týž str. 395. ,,8lavoruni in Stargrad Dona «at 
Prove, nomen flaminia Mike, princeps terrae vacabatur Roehel fdo- 
lolaira maximus.** Proooptus L. 3. C. 14. y^Slavi, qnnm síbi vel inorbo 
correptb velpraelíum ineuntibtts, jam mortem adniotam viděni^ Deo 
voveni^ si evaserint, eoatinno victímam pro salvo capite roactaburos: 
elapsi perlculo, quod prouiisere sacrííícant, eaqoehostia vitam sibire- 
demptam credunt Praeterea ilavios coiunt et Njmphas et alia q«aedam 
Dumina; quibos omnibus ofierantur et inter sacrifida conjectuma fackint 
divinationom/*— - Wpohanskoslawských básněch králodworski^bo Rpisn 
wSttdj wěge tento swatonábožný duch. Tak str. 40^ Cesltmir pod Ne- 
klaném gda do boge proti Wlastawo. ,)Pode wsie dr^va wzložie obieti 
bohom>' Tak atr. 50. Wogmjr po wyswobozenj zazagetj u Kruwoge; 
«,l chtie Woimir obiet v^zdatí bohom *-« Waiemže roiestie , waiemže 
kroce slunce — Wece mu Čstimir : prodli w službie "bohom ^ Bozi 
chtieiu stepati Wlaslawa — Wzradowa sie Woimir welewele — Wzwola 
z skaly hlasem w lese hlučným — Z mocna hrdla wolá k Bohom takor 
Neziařte sie bozi swemu sinze — Ez nepall obiet w dnešním slunci.-— 
Dittžtoa obiet bohom , wece Čestmír — Tamo w dnbrawu, tamzcesty 
skala — Bohom zmilena-, na jeje wrchu* ^^ Obietni bohom , bohom swjm 
spasam: — Doidu woie tamo — Kdie obiet twoie-poWieie w slúpeoh 
djrmu — I pokoří sie wsie woiska tudy idiíce. — I wsiede Woimir na 
mJSe koni — Na wršíe skály zameti obiet — Bohom swým spasam — 
Im obietowa krawicu buiiíh— Srst črwena po nteisie IsknieSe-^Ja- 
iowkn siu kupi od pastuchy — W uwale tam u wysokei tráwě — Dada 
za niu ko& i s uzdu. — PiapolaSe obiet i bliži sie woi — Idu po ied- 
nom omžíe nesiíce — Prokny ída kol obieti — Bohom slatvu (srow. 
snaha w indických zpěwjch a modlitbách) hlasase atd." Tak wezpěwn: 
Zaboj , Slawoj , Ludiek : ., Pokloní sie bohom , otsud k draliu spiechá; 
i nesmiechu sie bjti w čelo před bohy — Ni w sunirky ítm dáwati 
iestí — Kamo otJSik dáwaie krraie bohom — fcamo k uiem hlásat ebo- 
diewaSe — Poaekachu wsie drwa — I rozhrušteha wsie bohy.*< ^ 
„Píewce dobra miluín bozi — *^ ,,Bozi nam wtcestwíedaiu. — Aí bratrie, 
bozi ny wicesfwiem dařtehu. — A i bratře ai šerý wrch -<- Bozi ny tamo 



70 

'Vi^icesfwiein dařili — Tamo i vide Ani tieka {h> drewech -^ TaniD k 
wrchu |>ohrebat mrch — Dat pokrm boboivoiii — I tamo bofaoni spásaní 

— Dat ninostwte obietj *— A iim hlásat milých slow — liim onižie 
pobitých wrahow." --^ Toto ustawičné^ národa našemu příst wořené^pa- 
matowánj na Boha a kocháoj se s njm, wyskytá se i w národnjch stamr- 
skýcb /péwjch a přjslowjch. Uz w naáetn wjdánj Zpi\yB^afik D. II. 
atr. 491. poznamenali sme.to: ,)že gij»tý duch nábožnosti, který celý 
nás národ naplnnge, prowjwá a gewj se i w pjsnjch 8lowákůw.^* 
Srowiiegme gen začátky některých pjsnj, kde se Bůh zpomjná, k.p. 
Ach Bože mog, Bože, io som urobila — Ach Bože mog fiože mog Gaký 
gB ten — Ach Bože mut»g Prebože muog -^ Bobdag zkamenělo — Bože 
6ože (tři pjsné) — Bože muog Bože maog (deset pjsnj) — - Bože nás 
požehnag — £/ag Bob stěstia děwčina •— Dag Bože dag — Ei Bože 
(tři pjsně) — Ei škoda Bože Šarísa — Gag Bože mnog/— Keby to pan 
fioh i^A — Láska Bože lá&ka -* Lubost Božeiubost (dwě pjsně) •— Ludia 
božj* ladia — Nemáš Bože horšiého -*- Niet Bože j2;ako žena mladá 
«^ O dag Bože &isu — Pán Boh ma potrestán — Pán Boh nám pa- 
mábag «- Pdru&no Bobu nemuože ináé být -*- Powězte mi tadia božj 

— Škoda Bože — Tři sto bohů prabohů -^ To božiá slníečko — Wy- 

v v ._^ 

dat Bože wydat ale — Wypal Bože tu dědinu — Zko|>nt Božezkopni, 

— Ztresci Bože stworenj — Zialu Bože žialu atil. I ty djtky přidé. 
finských hrách a pjsněch Bobazpomjnagj k. p. Dag Bože slnca. II. 274. 
«^ Neaiem Bohu swiečko II. t33 atd. Tak i w ruských k.p. Ty Bože, 
Boít Spas milostíwyj (Drew. 8tichotw. str. 32()) — Ne kladu Bogu 
žalobu. (Popow. II. 191) atd Bowně i w poUkorusínských u Wac. z 
Oleska , k. p. Ai my přišly z Božoho domu — A dajže mi Bože žony 

— Bože z neba wysokoho — Bodaj tebe , bodaj mene -^ Ci to z neba 
taká wola-^ Dajže Bože dobry čas •— Dalibóg že powiém mamie — 
PaJ mi Bože zapomn^é r— Jestem uboga dziewcina — Koly sia kazet 
Bože kolbaty -* O Bože moj Bože widziš — Oj Bože moj Bože dka* 
raies -*- Oj dajže Bože nedítonki — Poma^jbóg Zeíman -*- Pomagaj* 
bih wam — Skaraj Bože kto z nas wínen — atd. U Serbůw se téměř, 
polowic národnjch pjsnj zacjná s onjm nábožným wykříknutjm : Bože 
milý čuda weiiko^a! — Tento bohamilowný duch opětuge a wyobra* 
zuge se i w přjslowjch našeho národu ; mořeby sme tu wyčerpati mu. 
seli 4 kdyby sme wšecka Boha , nebe , náboženstwj » swátosli atd. se 
žiwotem spletagjcj přjslowj zde uwozowati chtěli. Dosti buď gen na 
některých, národu našemu wýiaučně wlastnjch, k.p. česioalowensid: 
Od Boha počátek uaylepšj pořádek. — Wšecko na ias , Bůh na wěky. 
Moře newypigeš, Boha nepřewaljš. — Bog se Boha, styď se lidi^ 
Nehřeš wjce pán Bůh widj. — Bůb nenj náhiiwý , ale paraětliwý, -- 



71 

ClljÉvol tki^ g(ik moha. — Píjlel ivésec, rodina, páa Bůh -- KaíAý o 
fSQbfri B6l» ^^^áecky.* ' — "Koiiia ^áu liiih,. t(Muu .vi)Mi<$kQ^^watj. ««• Ko- 
jila »pár>^/B«ih 44.#ky, (|á i Da djiky*-— Dal Bu4i kráwu{, dá i ttÁwo. 
ItH Od Béba jestli oewyprosjís , nalvyla^seí. — Kda modlitbu řjká ieue* 
JBůh ho,«ly8J,dřjtna;2:e. — Našq. kapsa ubohá W^ecko bere co Bohdá. 
:Kdo do nebe piuge, na wtastnj Cwář um slina padá 4)td. Holaíé: Bfih 
wjce má než jrosdal* — Nedáweg \^'Secko na roxnin,..M'|Ge na Bolia.^~ 
.Aiiilu>ui».iieochUdJ, nňe neopOasdj^ — Nafiřed ne^de nebe, ale zásluha. 
SerbnJkét Tagoé wčci Bůh^^aurfj — Buh newypláej. ka/.dau sobotu. >**- 
Pozdě melj boSg koIé* — Báh netnibj , pro2 cUnvěka hubj. — Biih dělj 
fitěstj 8 kttchiiř poláwku. — Ueg mi Boko plačidmha, zpéwodruha sáni 
ai^nagdiu ^ JRutíé.* Biih starý diwotworeo. — Weiký^est Bůh raský! 
.Bůh bobat miiost|. Lide s<^ziosrtj, ale Bůh s mitoAtj. — : Bůh obm^éj, 
Bůh osusj^— . Záhy probudí w se, k Bobu> Ubjreg se (zákon >* obycSeg 
Brabmanůw w Indii). — - Bbha w pomoc, nikomu- w *Jed -* Modli se 
k Bohu ,. weslag ka břehu. — Piri^ kom^ bázeL* při tom Bůh. — 4ni otec 
k ditem-, gako Bůh k lidem. -^ Baba přede. Bůh nit wede atd. Kra- 

v 

ginsté :\ srbští wihoíňostí nepadá k .zemi ale^k. nebi atd. Sřo%v. Časopis 
Mús. 1837. 3w. III. str. 292*. a 8%jrky Pirjslnwj od Fiasky, Oobrow- 
akéha, Tfokyt MuskatirowiJíe,'Wuka a ginýcb. .Prawdiw« tedy pj&e 
Mich. Frenezeli de Idol. ^Uv. §« 1. „Tanta 8lavis religionis obsrxvatio 
erat, at:,.\VG^t M> omni prope tMiiMAnitate et sapientiae artibns remoti 
erant et alieni. ad servitutemque difficiles, ad- eultnm tainea diviniiui 
quae- pertžn^e videbaatur,' promoveTent streaue ac obsen^forent:* et cpii 
Reguni^suomm potestate et potentia-gubeFnari tíx poterant,.aacri ordi- 
nis^ auetoritati C9eca qiiadam pietate libenter obtemperabant. — lo stu- 
pórem* usque^trahunt iectoťem Helmoldi,. Ditmari, X)ubri^vii et alioruni 
qui de his scrip^erunt testimonia.« llios- eniio^^ quos cemmérciom quod- 
damouo^Diis aut famíliarítatem cum Daemoiiibus ,. quos magisvenerf^ti 
Bunt^ babeseexistimabant, timuerunt maximě et venerati aunt , vitam- 
que pró&iodere et corporasuanegiigere, volentíbus iis non dubitarunt^^ 
8rowneg uaSe kázanj p. Dobrých udaatnosí^ch národu Sínwaiéio. 
— TatO" obzwláštnj láska a horlíwost w náboženstwj zgewowala se 
práwé i při knjzatech' a panownjcjch našeho národu nepřirownanliwým 
způsobem, k«.p. Wiadimjr, kojže Ruské, poslal gako |K>han schwálně 
wyslance da Kjma a Canhradu w přjcině uwedenj křostanského nábo- 
zenstwa; tak i Bostislaw, Swatoptuk a Ko.ceK Wendický král Go- 
descAalt^ byl sám osobně'*! kimačem léch latinských a německých ka- 
zatelůw, kteřj geho poddaným^ Evangelium zwěstowali, postawil se 
wedte řečujka , překládsil ka'Mau geho wýpowěd do řeči slawské. Wiz 
Adama Bremského IJist. Ecc, L».3. C. 57* Tož samo wyprawugj léto- 



72 

piiowé i o knjsft^tí rugenském Jarmnjrowi. 0-&»skémknr|&«ti j9« Wá« 
daíwowi wyprawQg} Legendy, ženoičnjin jSasem do fioleehodn, fihenhi ^ 
wlaatnjiiia rukama žal, snopy sám domů na rameňách swych nodii, 
mlátil, mauka mlel i osjwal, wodu wážll, těsto délal a oplátky pekl 
pro Swárost oltámj; též přes ploty stupowal do wínic, hrozny do ko- 
ijka %lijral, wytIdJSowal, must přeoes^owal, wjno schowáwal a pří 
oltáři posluhowal. Srow. Christan, Palkawá, Pelzel kron. čés. a Dobrow. 
Erit. Ven. 1 11.*-*- To zpozorowaii i sami cizozemci, k.p. €lerle, Boh- 
men T« I. p. 163. „Das Yolk der Siawen áusserte einen Enfbaslasmtis 
far die Religion , der nicht selten in fanatische Wildheit ausartete urid 
ofter dasLand in grausame Kriegsflammen entzdndete.'^ Cechowé^ gak 
známo I ceiau Enropu swan horliwostwj w náboženstwj dlanbo aane*- 
pnmd&owali ; gedna theologická otázka v.anjmala biawy Professoríiw , 
Doktoríiw, Scbtecfaty , kupciiw. sedlakiiw wjce než tvšechny ginápo* 
klady, důležitosti a powinnosti žitvota* Rusům, Rvisjhům, s erbům na* 
m|fá se od cizineůw že až k půw&rčiwosti nábožnj gsaa: wiz Rohrer 
9lau>^ Beu>* rf. oěst^ Mon* Pf^ieníSoé. ST. IL S. 83. ■ ,;DermssniakU 
sebe Bauer ist toII Abergiaubens : er glaiibt , dass ifcm ^tt eber die 
Sikide ericssen werde, wenn er seínem Nachbarllolz oder Heu nahra, 
ala wenn er an einem Farsf tage anstatt desBrodes und KSses, Eierund 
Milch geniesst. I)er Russniake stiirzt sieb , wenn er in dié Kirobe 
kommt auf die Knie — /* Joh. Cnplovils Croa/en ú^fVendenS* 
28. „Die Croaten fiihren einen frommen Lebenswandel , und besooben 
(^e Kirchen fleissig ; sie 'Siiid Liebbaber von frommen Wallfieihrten , 
voA Proeessionen , und nnterlassen nie slch mit dem b, Kreutz ztr be* 
seichnen , so oft sie J[»ei einer Kircfae od^ bei einen Strassenkreutz vor* 
beigeben,^^ Anoberž i w now£^šjm slawském básnjrfitwj zra/.uge se 
bezpowidomé tato náchylnost a wloba k swatým a nábožným předmě- 
tům a to stkwaacjm způsobem. Čjtégme ruská básnjře, táméř u kaž- 
dého nalezneme wznešehý nábožný zpéw , k, p« Lomonx>nqi4^a Oda k 
Bohu a geho wýborné žalmy; Ckerathoi4>a Oda o Welebndstí božské 
(Jnngman. Slowes. str« 3); Bobroi4>a Oda o Bobu w Cbersonidi str* 
41. a powěstuá swětoslawná Deriawinowa Oda na Boha, kterau 
sami pohané w Japansku, w Čjné, w Tatarsku a w celé Asií' obdíwu- 
gj , do swých řečj překládagj , zlatem na hedbáwj psanau w králow- 
ských pálacech a chrámjch zawěiugj* — Kdyby sme tedy, třebas i 
žádných ginýcb důwodůw. neměli , giž tento nalemu národu wrozený 
náboženský žiwel nutilby nás zawjrati a wěřiti to^ že gméno našeho 
národu muselo od toho powstati, k iemu se on přirozenou láskau ney- 
wjoe nesl totiž od náboženstwj ; že takowý od přlrosDeností zbožný ná- 
rod w prwnjm swém národnjm zniku a procitu nemohl gméno wzjti ani 



73 

i>d wognj a zbrogf, ani od baiddbi^ bor, poij aostrowAwi aaioii 
data* a stffbra (gabo Chryani a Argiri} , ani od howad (gako Koriaci), 
ba ani od lidj, kn}^>^t a wodcůw — ala^ andadowaw wniterný. swiig pad, 
éé nábčiženstwj a bóhiiw; že se peéléteho naswai eo^neyhlatiběgi geho 
duSf i smysly pronikalo, co mu neymil&j a iiey,wzácnig&j byloi totík 
poiHe awých ho^t^^^ ioká^ n bohy A ^ xwláfiti pak takowých bosUtwj, 
která nad gine wraacnSgi ctil a wxji^t která geho láteře a cbarak- 
tef o ^ geho aárožiwostí a ctižádosti neýwjee lahodili gako byla bohyni 
8láwa áe pak ctižádost a dychtěni pq sláwi ku wlastaostem 2íli sla* 
bostem a wášojm naSebo národo nž we starých éasjcb přináležela, to 
poanatnenali wýslowná swédectwj histnrická, gfnenowili W^itichi^d 
L. 2. „Transeont dies plnritm Slavis pre gloria , imperio , llbertate 
certantibitt/* Gloria ede stogj na prwnjm mjsti. AGeso tó widili sme 
na hoře z přito&nýdi tain svridkaw a mudUteb staroindickýdi^ že Snaha 
JSii Slawa, byla gedna b neypředněgiljcb a neydnieaúlžgžjch bohy&: 
ona byla gdcoby iMatka náboženstwj , Prostřednice meai bohy a gich 
ctiteli , Předstawená modlitbám a obětem aoa prosby a djky lidské k 
bohům donáiela. ona )e gmenage bohynj obdařenaa wlestaostmi wfiech 
Ixihaw , o2i&tagjcj wiecky břjehy , odžfaigjcj wSecko žtéstj i nesrortel-^ 
nost : ku takow^o boiiynl mnsel tedy lid, gako gest nái , nábeženstwj 
i sláwn ohzwláSti mihigjcj , neywjce Inautt a gi sobi^ pHswogiti. — 
U starých národů w to nic ReobyJiegnékD nebylo, že sobi zě i^oie&iýek 
a wSeobecných bohůw neb bohy & geduobo gakoby milmcia wywolili, 
který se s g^ích národnjm dachem a charakterem , s gegich způsobem 
mySIenJ a cjtěnj , s g^ch rarawnými wlastaostmi , wáSoěmi a náru-* 
žiwostmi, s gegich obchodem a zaneprázdniiým , s gegich semipisným 
poli^iijm a gíoými akolijinostmi neywjce^ árownáwal ; kterého prawi 
proto, gako swého nfurodnjho boha, nad gine wjoe ctlK , gemu swá 
mista, swá župy, kraginy, swá rodiny a kmeny poswětjii , anoberž 
iasto i geh&gmáno na sebe bráwali: tak n bogownýcb Thrakůw a 
Getnw byl Mars , pročež ge Ovid (Trist. V. eL Z. ý, 22). Marticolas 
nazjwá , a Sf rabo (L. VI } pjie o Zamolxisowi : ,,fmtwsacerdos Dei qai 
apnd eos(<3eta8)praéic<pz^ecolebatur;*^tak u přjrododkumhých ELgyp&i- 
nůw byl Osíris a Iris ; u pastýřských pod nebem nociehowawžjch a hwěz- 
dypozerowfiwSjch Chaldegčanůw, Babylon&nůw, Assyraw aFenikůw 
byla Astarte {iU hwizdkyoe hwězdobehyai sr. Aster, IStern (kniha Král. 
23. ý. 13. Saud. 2. 13. Jerem. 7. 18 ); u kupeckých Gallůw čili Celtůw byl 
Merkur; w umélé Attice a w Athénách, bohyně Athene iili doricky Áthe* 
na ; we trawnatá a kwětnaté Arkadii, Pan a Flora ; w břihopasne Boeotii, 
Plirto; we chlipném Cypru^ Aphrodite cíli Tenus; u hrdých a hněwi- 
wých Argiwuw a Spartanůw, Hera čili Jnno (sr. Hygtn. fab. 143. Lact. 



74 

mí Bíat.:FhAiUf,i^\); wé fl^lfiotiff Aéných Thebé^i*Bafxhii«i,(H«rf^. 
J..2.C. ilO«); yf» wsniB&Qnocbluiiihé Oiyiiii»il','ZéWi$>iěif^ iqiiiter ;< wtiiinr 
jiiorské .L}&btí 4 Xepttiii (HeroA 3^.. C 50)-; wjauradjpeéna bjbyJ^j SifiíUtl, 
Cereš ; Vv>£t»i4aiuru :Aed&iila|jíyrk4etf ;KF07ien i sbbžn&nbyl) w^stiy4U- 
wém {>ah«b8kéiňf, dle, posvž^ti ml:A<O0%ofiQk.wy.sta,wenéiii£feK&ntUi^^^ 
w Kjtně,. lii-a.Komula, zakladatele .niesU « Y^st^lky Rard/^eaélfH]^, ^ylp 
Vesta a Yestalky w neywétšj wá^oQsti atd,: ťqkí unábo^no^^.psjáj^^f^ 
milugjcjho lidu našeho Sláwa^ bohyfié.obětj , modliteb, z^wu m nJáwy- 
Ostatně ze tito boíbowé á bohyně ne^iřihálezely wýbiwt^éi tal^oiiwv^ 
gednomu Icnienu a národu genz ge sobě za |>ř^nj a něymil^JAVDrw^ril; 
že gednóho a téhož boha iwjee ifaěst, zup, kiaeqůtv a^ oár^a)y;4. w 
týž aneb .rozUáiý. cas za hlawnjhío boha sobě wywoiki mohli ;. anřb.že 
geden národ) a město i wjeetakowých obljbenýQhfbQhdkocb^i|k^lV*lf»ěl 
a nijfí niofal: to se negen samo «ebau rozum j,,* afe. i ákutecnými .{třjr 
klady potwrzeno gest , tak k* p. Mars byt neg^ od Geluw nybei^ž' i 
A\ Kjmě wysofče ctěn, odkudž u .YirgUe Mavortiu .urba\ Mavbriia 
>no«aia, toznačjcoRoma; tak Snaha éili Slawa nepřináiežela wyiall!&- 
né toliko Ifidůni a Slawům, alemáswé Analogon i.u Skaodůw , Jiekůw*. 
RjmanůwV a to proto, póněwádž gakomnozjgedliotUwj íidé^tfik i c^ 
kmcmowé a nárndowé, wjco. niéně, stegné wlastjaošti a rázy mj.ti.mahan. 
. I to wehni (irawdě podobno se býti zdá ,' že gako gii^ slawstj bo* 
liowé á IÍH)hynéew4, od ňioh pbgmenowaná mjsta,.hrady, wesnice:, 
tíiěsta^. chrámy, lesy, Avrchy, stromy, řeky atd. mely, kde' g6gÍG& 
sochystáiy, a kdezwlástnj poota gim prokazowáaabylá, k. p. bůhHwBf 
towjt a wesniče Swatowjt w Sasku ^ w sausedstwj Drážďan (at. Firen- 
cel , a Seb* Mann}, bohyně fioda a město Dodona w Pomořj , ímh Ba- 
degast awesňice Radegast nad Sálau, město Ráddgastw Anhált«»I>esr 
sau , řeka Rádogast w Meklenburku , městečko Raágoéé u Krakowa ; 
hora Radhošt w Morawě ; bůh Cernoboh a wes Cernebug,. wrch Cer^ 
nebog w Němcjch ; bůh Triglaw, wes Triglaw w Němcjoh a wrch Tri- 
glaw w Korytanech , snad i Trojeglawa hrad w Serbsku ; biih Perun 
a Pernnowa Danln-awa.w Serbsku, Perunow kopec w Uhřjch wNowo- 
hradské stol., Perunow Dub w Haliči w listině Lwa Danielowiče r« 1302), 
Perunský klášter wRusjch; bůh Tur, Turice, Tura lauka, Ture pole^ bo- 
hyně Koleda a wes i okolj Koleda w Němcjch nad Sálau, bůh Prowe Prá- 
wo a wesoice Prova na ostrowe Rygen, Prowena we Wagrii , i městečko 
Prawno we Slowensku: tak domýšleti se lze, že i gména prastarých hra- 
důw ) wesnic , hor , k. p« Slawin (t« g, hrad) , Slawina (totiž wesnice), 
Slawina (město w Pomořj iw Slnwonii), Slawnagora w Chorwatečh, 
Slawsko pole w Dalmácii a těmto podobná ukazugj , aspoň we mno- 

v 

hýeh přjpadech na bohyni Sláwu kde socha gegj a pocta byla.' Ze gmé- 



75 

na bohůWa bohyň i na gména Bdj přmi&ena býwaia, toho p santýdi 
8lawůw' d^sti máme' přjkladůw , tak Radegast Radhost .fij^iiéna'Jboha\ 
a Radhofit grnéno osoby (Dolirow; (Sesek; kIí bobm. Lif. *8til. 100} a 

v 

Swafowjt bůh a SwatfKWJt gméno litůže (Casop. Mus. 1831. L^st.CO); 
Tras bůh w Kratodworskétn Rpisn i gvndB a^Tras tiiUK {u'Lupia'iv892); 
Lei btih a Lei Lelek (Gmeooslow «tr« 55^ Leledrag) LBlo\vil'(dLficiiis 
8tr. 64. 168); Dodo Dodola buh a Dodá; DodaWid (Micibs dtr. 75); 
Lade behyné a Ladek , Ladeb , Ladon ^ Ladiatvw niomká*, Ladká' zM«> 
aká gtnéna (Dobrow. Gesch. d. b. L.^str. -93. 95 ) atd* > — * 

We kterém druhém gazykn a národu naleznete tento nc(ba»enský 
tah a pad na tak Wy^okém stupni? Chlnbiliise Luter, íb k poasna&nj 
lásky žádná Ťei tak krásného gniéna nemá' gako něm£ina „die Liebe^^: 
my se wjce tjm chlubiti můžeme, že kpozna^nj ňeydraž^ho pokladu 
a nayswěíěgsjho awazku "člowéka s Bohem žádná řet^ krásnégsjho, 
přjhodněgsjho a wlastaěgšjho slowa nemá gako gest naSe :,,/zd6oiaii- 
stwo^^ t. g, obsah známostj a powinnostj na Boha , na božj bytnost a 
wůli se wztahugjfjch. K žádánj byloby, aby se tento přewýborný wý- 
ras feskoslowenský i u giných siawských kmenuwuwedl á'upowšech* 
níl: serbské táko/rgest néuo giného než ňiboženstwj ; o Hlawirelfgio 
(pols^ religia , něm. Religion) až posar^vád hádka gest ^n^i zřjdioslowoi 
odkud poéhodj , zdali od reli^are diíí Od rehgete , ač naposledy t^ 
wse gednO) ant obě tato latinská slowa s* Bohem a s nátežanstwjiii 
ni€ spole&iého nemagj^ - 

Gestliže tedy 8láw<lWé gmény swýdh Bohuw a bohyň mrtwé ne- 
rozumné wěci křestili , k.p/ nemoce, zrosťtiny, kwěty a stromy, hrady, 
wesnice, města, studnice, gezera , řeky, ptáky a giná zwjřata*— 
^m wjce- to museli' se žtwými a rozumnými činiti , zwláátS při gegich 
tak přirozenonábožné mysli ! Gestliže Sl4wowé gniéna swýeh bohůw 
a bohyň dáwali swým knjžatum , wůdcům , slowem gednótliwými li* 
dem a osobám: tjm wjce ge dáwali i celým xodinánv, kmenům a ná- 
rodu swému. 

Tuto možnost ale naposledy na stupeň prawdiwosti powysugj i 
sami skutežnj přjkladowé kmenůw a aárodiiw od bohůw pograenowa. 
ných w našem wlastnjm národu. Wy sám, w Starožitnostech str. 9 12. 
898. odwodjte gméno slawského kmenku Koledici u řeky Elstery 
bydlewsjlio od pohanského božstwj Koledy ^^ gméno Stadicuw i 
Sioderanuu^ od boha Stáda £ili Stoda^ odkudž i swátky SlodOf 
Stádo řečené od Dlugoše L. 1. a Guagninastr. 9. opsané. My k tomu 
gesté i gména giných^ siawských kmenůw připogugeme, gmenowitě 
PrcM^anuw Priau^anua^ čili S priawanuu? od Prawa Prosifá^ 
t. g. Brama> PVoloiuw IVeletupo od PVoLosa W^lesa boha do* 



76 

hjtkn a pa«fýřůw; Suoben& n Ptol^iiSa o4 Swobi^ bohyně swolkidy' 
n ZéUlióA Lutfcanuw od bohyně Lutioe. — Co do Priawanaw , u 
Helmolda očttéhb sw&dka se bůh Prowe £a«to %poiDJiiá' L* 1* C\ 52. 
C69* Cl 83,t.|ar« ^^Pr»v€ deiu Atdenbtirgeiwis lerrae. Ktt anteiii Al- 
denbnrg qnae Slavica Hngua Btaiygrod h. e.antiqua civitasdicitar, alla 
in tairaYagirorain. Praeter lucog et Penát es qiiibus a<rrí atque ofipida 
redandabant , prinii et praecípuí erant — Prove. Aldenbiirgen«iuai Děna 
eat Proive^ nomen flamminia qui praeerat JUif^erstitioni eorum erat Mike 
atd/* Albin^ ^Chron* JUitn. XL p. 302. „Promo. soli ín sonderlichen 
Ehren séyn gehtilfen worden bej. den Liibecker Wenden, itein beiden 
Oldenbnrgern und Holsaten/^ Bangert ad Helm. L <?• „Lectíonem 
ProTe confirmat nomen vici io Wa^ría , ubl idolům ejus in hico stetít, 
qui viciis abjiilo* Prowenau in hucnsquo diem dicitiir.^^ Indický J9ra-> 
mu gmenage se i Puran odioidž Frono a Parám odkud Parom 
powstiilo, iak že i Prowe i Prono í /Parotn dobré |re«t a na gednoho 
boha 8e Wztahqge. Tomuto bohu Prowe PrawQ byla řeka a župa 
Sprowa Sp''iawa lak zaswěcena gako řeka Radogost w Meklenbnr^ 
aku bohu Radogo^towi, gako řeky SlaAva Oslawa Utiinwa Sbwinka 
Slawé atd. aneb gako u Indůw téměř každý bůh a bohyně řeky a po- 
toky města, župy a kraginy sobě poswěcené a gnriény gegieh zwané 
měli , k* p. Braní Brama bůh a Braroaputra řeka, Bramarši krag Bra- 
miitv, Bramapalam město Bramowo ; Križna bůh i řeka, Ganga bohy- 
ně a Ganges řeka , Saraswati bohyni i řeka i kmen nad nj bydijcj * 
Jamonia bohyiiě i řeka , Sindho bohyně i řeka , Manneri bohyně i řeka 
atd, Giž oDitmHrawestarSjch rukopisech a wydánjeh stogjgménořeky 
této Sprowa w po»děg&j€h Sprewa; Dlagos L, }. má též Sprova , 
w listině Otty L 946. ^/^riao^així ^ u Sorabůw Loziokých slagejfpro* 
íPa Pjsmena S Ileb Z wé slowjch S — prowa Z*->priawani , gest 
sbyteěná obrAvláStě w Lužicech a w satisedstwj obyčegoá předrážka^ 
gako we gmenecb Netolici a Znetalici (u Zemipisce bawor.), Gorélice 
a Zgoreliee m&sto w Lužicech, aneb gako ind. přijati, ěes* přáti a f ols. 
aprzyiaé, prostý a sprostý , prašná a sprasná , wada a swada , chlauba 
a schlauba, kroz a skroz, wlačnfay swlažuhy, nápitek snápitek atd. 
I Slowáci nijsto čistého azwláště po r řjkagjzaj k. p« priam upriamiti 
se, rozpriawatí rozpríawka ttak i Priawane mjsto Prawiané, Sprewané 
mjsto Prawane neb Prowane gest Němci fiřezwukowáno gako Ratari 
Riaduri Retari , Smolenci Smeldingi , Rakonica Reknitz , Wratislaw 
Wartislaw , Wertislaw atd. W bljzkosti wýtokn řeky Sprowa čUi Sfira- 
wa gest město a hrad w slawskoliižickém nářeěf Grodi , německy 
Spremberg (Spremborg srow. Bramapatnam^Bramasburg, hrad w Indii)^ 
. t, g. Hrad Protvuw zw^ný j kde nepochybně modla a služba tohoto 



n 

lioha byla , wrow. Chodf^i^owského 8lQ\vUiqsk4. Si0a,iohrad^%gřa^9ha^ 
gorodyŠQ^ kde chrámy bcrtiuw bywaly.Snad \ giii4no mésta Brům něm 
patřj, anoBram, bůh indický) i Breinsliife. A tak oaSi Pri^waaé gMQ 
to co Bratiiairu Dithniar nm i o^obnj gméno Be^prtm . (filíus Boleslai 
regís Poloniae), snad od Brím Braní tak gako Bessděd , BeEUiir, Bezdaui 
fiezwoj atd 

Co dQ slawného kiaeiM slawskébo fVtletutP jili fVohi&i^ ta* 
kowé od.8taro8lawského boha dobytžjbo ff^eles fVotofi tjai gtot^ 
odwo^jfoe,, že táSi iiroQd^nnhlásQk Wdbogjm so nalézá, wegoiéottboiba 
i Qárodu Wel^-^Weiet a Wok>a — Wolot; xexwujíky a aiwiftágeaípé 
býwa^j (srow. {je^vtjeii tuena, Tuííco.^^Teutio , Piiwisi-Piiwit, 
vmtA hiqKís atd.) a ke oegen ti neybUaUijKh aiiu«edůw Skandinawcůw 
2te se Yelai , Veli^iHigasago a u K^^foonw Wibi Wibi « nýbi^T^ i .w 
pozůstalých po Weletecb.nijatojch gmenách Wcihow C^^ea w Ukrech), 
Welaa Wilsna (řeky'), Webeaborch: atd. Modiy boha Wtles Wolop, 
g9ko boha wolůw , konj a .giných welikýcb domácjch bowad , moiely 
býti nepochybní . welikaoské , tak gaka i rozpráwky o- geb^ ailqý^b 
^brpwgkých wlaati)Os.tf)ch a akutcjcb:. odtud powataiypcQitonérodpj po* 
wl^tl o welikanstwj Weletůw.,. q gegich oadpřir^zenýck , . di>yotw<n** 
oých moícech, aot w.nst^^cb a bngkácb Udu b^y ae ctHeligidi anij- 
cháoo; Takto se ^knč a přirozené wy4>ví tlíti dá i to» co jraStj EtJ^* 
Dog^aphowé , gmenqwilé Popow a Culkow yjf^ : %M WoMi gsau atrAr. 
&áci» čili welikáui ,:. giuiž prey Staroslávmwd přiaáSeii ^běté:/^ |ri|k 
MaxiuiQvič a / Šček&tpw ;- „ Njekoloryjé Jj^topía^y plynwlj^iit , čto 
w drciwoije wreiMf^oB' okolo Wologdy i Kubeáskago Oii^t^ -^ Pf<^^9 
proswješČQniJa* kriáceoiiem obilali národy, Ám iMie^aein na^y-^iíawiyo 
sja potornuy čto poiitall %a bogow Wolotów.^ weUkanoW- tOůé# značjo* 
84Ácb,. to n Gr^kow i Latin giganty, ; koim .t eertwy prípO«lUi/' OUittt 
a ž^rtwy Sbitvowá dozagUta nikomu gkiéma nepřinášeli' neii bobů^. 
Už Ne$t,or: při 1. 907* zpoinjná WolosQ gako ^itoMébo .čili dobyičjbo 
boha a 9if;e w^dle Peruna, giníz oběma. dďáwo^vé ku stwi^eojiwilaui^ 
K ít^y přjsahu skládali. Kaisarow ^ak atr^ il6 pjše: W0I09 beha^p-p 
tcď;e tiíXk^ onsern Gottara gewiss nach Panin den erstea R&ng« Ocvs. Bijid 
iron W0I09 warde in Kiew init den aodera GfótzeobiMerii. serstort ^ io 
tt98to.\v aber blieb. sein Dianst mid aein Biki noch lange imiQbber, \m 
endlich. ^iii gewissfir .Mdnck , Abraham^ ihn niederacUog « an . aeiaer 
IStQlIe.-tHQ^ Kirché bauete und die ubrigen Heiden zuCbriaten machte^ 
STQWř Minei četl 1S. Jnii *^ Wztahugettse i známý čeaké staré proste* 
n^codoj .pjsně počátek ,AVele Weledabec stogj prostřed dwora atd,^^ 
na boba. Welesa, twrditi nelze: to wiak gistota gest, iet geg i Ce- 
chowfá znali, ani toto gaiéno gešté w knibáeh 16. istoletj ae aacházj» 



78 

wiz Dobf^o^štého Slawttt, gty, 4t5. — Upbwrtiěrij hodná, se Lii2ii&i<- 
né (poťomci Wolatuw) ža erb Sřliznak náróAiff íua^j fVoía^ tak goko 
Čechowé iú^íi (Čerm)bog«f), Polát;} Orla, Husowí Sňioka^: -gež Su- 
ro^wíeeki xa pozůstat ky a pohanských 6a8uv^'di'&;J. NenaUzáli tser i ttiesrf 
Wolot> W0I08 a Walach ' (pastýř) swazek á* snlfiwia , to Beóháwmne-W 
zawěšenj. Známo gest , xe iiinozj starobylj spísowatelé i gmc^ Panty 
nůw a Paneníe od boha t^nna odwozngj. geftž n-Rěkínv a KjmAmm to sa- 
mo byl, ^á>uiiár AFeřA?^AI^«Aw,totiž bůh stáda a pastýřů^. — Saad i 
VHlewňéo\^i'SueběňiédSďó.Ějy,bohyííh sWcfbdďy, pOcház^gj, srovr Wa« 
ceťada «tf; 8v ;,Feronin'd«a ^B^aňomm^ Z tióba;^^ íe Slawdwli weltej 
Ulilo wnjct isWobody a ctiťdd: Stlofy byK, o tx>m wiv LeoSap. Tácfíc. C. 
„Sla%'ortífri'géifitcs stmt kngeti^M útifie iiberaé , ^tiiUis seniftis éťsub-' 
jéctio hliita'UR4n^in ratiaHe fotiiitpersn^aderí.^^^^A.-Witichind L 2.^,Slavi 
heihini' 4uÁht pácetA 'eiegbi-ueť otiitlfe^m mii^riaiMř ctt^rae libertá^ti post. 
pdneo^es?'íť«iséUiiťtsaiié<dfes {ditt'ifni his '*pfn gloria 'et inagoo> latoque 
imperio,- íNt^ ^rb libertfi[té'á(^tiki'ma^er\r1tate('vaTÍe 'ceťfantíbtts>'< Ví 
Italirméihi Fei^nia gako béhiynS^iSWabody dwé inSsfa, s- chrámy a kně-* 
žjtni : <\vÍB o'ÍN>b!)rniTirg«: A'^ii.8;Horat« Seřm 'L:L Sat.5: aměstoók 
wíz Cluver. Ántlq. ltaK.L.^2* C, 2. 3. — S iáthiskýhi Feronlá srow- 
ncřwá se i k^étiétn i wýznaiiieiii n^m. Frank, I. g *8wobodný'«ť firan^ 
cattske frmic ^ firftnehe , Franchíse t. g. swobóda-^ proto nasjm ^uobénůňť 
obdóbriá gsaii^^méná FraDkowé,Ftaňcauzi.—'Žeby8aobeni'ii Stáváni 
iÍB Slawani ti PtoleÁifta gedno byli , žeby Sláwowé giž za {aánBtóle- 
máa, přfed stěhowánjra: národůiftr a před přigatjm křestanswj a *a *o, 
Wiibec, zwMště pakw národnjrti swéni gniéně, 3law— Slow/byK pře:i: 
jsWukowaliť tomu wjm dáti nám, z přjčín njzo uwedených , naskrze 
licke. Stiobenl'Be od hobyné >8uoby přirozené a bez oeyiuéifrjho na- 
silj oáwodití^dgj^ tak gáko 8iawem od 8láwy/ Podle Dobrówského 
p'ébhódj Súoba^ čilí s prodla«ícenaa forman Stí^oboda^^ákorene 8UH>Jy 
kwá y swogé , se kterými i íiobé^ sebe spřjbqzněno gest , : sr 2Dn^ ta- 
kéwý«taiy, kde élowěk -í^á^ .wlastnj gest, swau wuH a s^vogéprá- 
vtk miti isobé tie^ gíóéma přináUikj, odkudií^ i osobnj gména $\ičoboda 
SMTojdir,- SwuJfttAy ISoběnk ,: diobawa , Sobíky Sobka , SobésIaW; 8ot)«- 
liid otd. ^ OwSem 1 národnj gméno Luticí\Luticané (u Aventiha a Gus* 
pina Lutíciani) siinSupoiiijná na bohyni čili bohyně Lotíce, -srow/Wo^ 
ceraďstř. 7> ;,.Entneiiis=Lut»ce." astr. 9. ,,fHiríae, deaeinfernaléí$, Ln^ 
tice.'^ Celá historie a powaha tohoto Ijtého ,2 drawého a bogowo^hb ná* 
rodu swědčj o tom, že byli hodnj chowaríci a ctitelé této bohyni. 
Srow, Helm. I. 6. Hi populi a fortitudine Wilzi sivé Lutici appellantti]'/^ 
^ Gméno siawského kmene Drawian Drawene a osobnj Derwao upo* 
injná Tift indidcéha boha caosti Darmá Dhenmr (s obydegoým změdé- 



79 

njm inójr:tn nn' ii^^^kf^ Bráni PrRW^AiQfW^)^ wylvbraabxíraii^o w liHii 
Yf'\t^iiávih ibj/é/6a^*4iioia\ kterýžto Mfůt, se- posud^w. liárodnjin érbil 
Liiitdk3^ch'Slfi>vá\v liales^i .^ I \vi hidi liistorir iiacbás^egj <«& osobnjp 
g^i^tm ^nj^/nt Bhertntin; cíli Uianaen.fiyh .fiaiidvw aM» ^ r 
f -^ Konelwi géště í saraagratnmatícli.á -forma aň eriiaBMW&Aiiuf^wý'^ 
i^Ónifi |»rawcl£ naSeho domyslu^ Wysoáwvfeenpijniné, 'že.na grame! 
íAMMtíych formách v na nichž Wj tafc mhoho stawjte, a.^népro kra^ 
giny'«;^«i)4 pro národy, c:iné topícké,' ij^iné 't)tBČné býti 'pnvftj.te -r^ gé 
ihnohb-^héaakiádáiNvant gé walícekluzki, klamné, nestólé/W každénu 
návéii ^\né « giné'faýfí nalézám^ iehóh d&kazem bQď*u% aamo gméno 
itáro«jhi'i8lbw-ák . Béaw.<&iy.SIow«eiiocv.Slow-ani Sl<n\4£ninv|Slawiian« 

v 

Sia\fOfta€'Bt|l. AáeÍo'Morawao n.Cecbmv « MorA^éO|*tM<ifra\vi!jk u 
jfeim ákuwi . Slawinci: a ' Milenci íboA: gramvRattckau' ibrmo majfjfj , bí^ 
pmiv& {>odle*Wuij>saidstáwy.ade bjicmaídjl býti měl «. arit Wy totO' po« 
slédnjgén vsa' ótB6fié.(patrónymiciini)l dvijté. Wttzj\r'á*j forem a bon^ 
eowett fnj«tnr)cb.gmea.ii. Slawnw ta mey^vritíjr. rozmanitost a nesteghost 
panuge gako w ru/Jižných stoletjch tak i w rozličných nářeijoh,'ano« 
berž i w gednora a témž nářečj, tak že tu gistého, neúchylného, wše- 
obecnébo prawidia ustanewiti nelze ; bned se gim zagisté příwěšnge 
an anin itianic, hned ak, ič, al, owit ar, hned ec enec atd, k. p. od 
Moskwy máme w ruských Mluwntcech Moskwitianin , Moskowec, 
Moskwič, Moskal, Moakowit, Mpsfaowitar tKraip.); od Jaroslawl 
máme rusky Jarosla^éc , polsky Járosrá\viak\Gro3zin. Gramm str. 13); 
od Perm^ Perraianin i Permiak; od Wladimir Wladimirec i Wladí* 
líln^iáoin.; od Pol fiofon! Relz (kraih*);* odl Pomorie Ponioreft Pomoriz 
(kraki..):; od Labe Polbbi ^.(g Hehm a.ildam.Br«);.P9labclPe}ahanéý. 
-od Chloiii ZáchJúmi (uiConst. ParO>^<iak:u Slowákůw IjkáMsé i Pow»^ 
žéc; iiřowážan i Powážanec o obywateljcb Wáhu« Tak gest i s Isr^ 
nuúii i; osobných 4 bteinfob'^ redÓ-AvýchyMnérodiijch fm*aiv*k..p. w ru«i 
ském; iod^>Zncbarij9 řjká se: ; ótečnér/Záchar^ew'^ od Básilíý JSos^ijew a 
od Mya^řjká.senž Jílki^ odlsliija JUaiÍQi)>*eo^:ge^ tii firdwií|lo .« oo iv.ý-» 
mjnka ¥ — To .nicméně ipi;osta z^jrlm^neb^ fbcma; aniunin. enec i 
^WMftopípká byia, v apt.se |)ráwěaeyhtislSgí k poilattěenj%Udj tohoto 
neb gin^ho nábqžeoatvt^av wjry , sek^y ntd. lu^á, k. *p* Jódeania' (w 
ejtkew, Dářečj^,iGhrSstíaAÍn Christiani,. KřesLeift.Krestanó,, Muhaiae*,^ 
dba Mqhamadaaéi^tLuteráa Luteráni;, ..Papěa papežeuoii Tomáseaci., 
Mikulááenoi {sróW. Slawenci) atd*' Tak i^Ajrian Arianí, .Socioían>So-< 
clnianí^.FraotišJkan* Faalan n od ženského Maria Marian Mariania g^ 
kterážto ^ména od žádného lujsla ^ kiaga nepošla, ale odnáboženst^^ 
a náboženských osdb, ant zwláilě o Kristu známe, že ani tolik mjnti^ ■ 
neměl, kdeby byl hlawu sklonil Pijklady této formy užjwané k po* 



xn^JenJ pJtjhmttýtkj elUeliiivr^ nárfedawi^k&w , steaenjk&w aěkóhé ns" 
lézáme i w ginych řeiSech, k.p« Cicero Ciceconiaousi Horatios.Hora^ 
tianus , .Pompejiis Pompejanúá kdé téz naskrze žádný iopiclý potah a 
smysl mjsta nerarf.. Anoberif: i w Sanskritu se. toto formovráaiJ skrz^ 
an in en nazwjce bpozaaSenj wyznawa^ůw některého tM>ba nalézá , 
k. p. Brama Braman QramáQi^ Brmnin Braraini; Dharma (bůh«ono9tí)y 
Dharmin (fsíeho ctilel)« Vand (stawiti) Vaodin, Varna (pjd) Yaman 
Vamen {pjdíniuisjk) atd. Gméoo Atheniánin i;hwSge mezi mjttnjm ti 
náboženským a- wsak takže to prwnj z tohoto, znlklo* Gliko tedy od 
BrsMna Bramaň Bramané, od Christ Christes CbřistianUi Christiane 
(Skut. Apo&^:lI« 26); -^ od Maeia Mariaa Mariáni ^ tak dobře a 
prawé poib oďSláwa Shwene Skwiané. A wšak i bez pijrostkQ aň' 
efi enec salezagj se gméoa náboženských tř|d a sekt, k. p* Jud Žid. 
Židé Zida^ Zidowé, Farizeus Farizej Farizei Fuúeowé, Saduceus 8ai* 

v ^ * 

ducej Saducei Séduceowé , Boguhiil- BognmtU (dowakokřestaoshá sekta 
w Thracii), Kaiwju Kaiwjaiatd. tak i Slaw Siswi Sláwowé. Buďte 
adráw a shwl ' 



> -t ». 



■ '' ■ I "- ■ ■ ■ ' ■■ III I ]ll i I • I. JI iťll. L .\\í 



LIST DESÁTÝ. 



't. 






•I . 



Widéli sme tody vij že 8Iáwa byla bohyně^ našeho národu; '<widill 
sme, že odtud p%wod wzalo ^luéno Slawůw« SlawíanůWt- gako «tňé-> 
luw této bobyií)ě Sláwy: nynj/^nám tietj MááM ú líloha k r<KKlaa^ěa] 
poz&stáwá, tofizť Gako se gmdao. Staw Stawián w některých nářečjch 
na Slow SEowieii' zpřezwikkowalo9*r To^e stálic iia dwogj.cestě^gediié 
ti tak pkivvjai tělesné, dnihé.ddchoWBj , žili gedoé gazykowé, nářeiSl^ 
wé) slowDJf Jiterpj , druhé mrawBOiiábo^enské|<k$estanské» mnišsk6« 
Prwé na ownet potom na tuto^ozomost naii obrátjme. ' , i 

'Hn^d zvpeeáiku tedy k obgasaěnj wěci a pro soadoěgSj rozřoSesjí 
otázky: gáko sp Staw^we ><iow na řečiié cestě změnilo? za potřebné 
nznáwám předeslati krattckau tkeorií európegských vokáiůw, podte 
těch wýsiědkuw , které nám tato gazykozpytná nauka , w nowěg^di 
£asjch tak pilně wzdětáwaňá, podáwá. NeydůinyslněgiJ zpytatelé ře6i 
a gegjch žiwluw , zwláitě hlásek, začjnagjc od Varra, Festa, Quinti- 
liana -- až do Sealígera, Kempeleua, Yossa, Beruhardlho, Apia, Seidla 
a g.. na tom «e srownáwagj , že j^irozeoý pořádek čili schod hlásek 
gest tento : > 

a 



a 



81 



n 



e 



o 



• 






1 y čili fl — u 

A (^[est neyprirozenégsj , neysnadněgsj, neybohatij vokal r prazwok, 
gakoby rodič wáech ostatnjcb a centrum z ncho/ wSickoi os(afn| po- 
eházegj. Proto we mnohých prařečech » k, p« w Snnskritn, při kaj&dé 
sanzwučce stogj a gakoby přirostlé, k« p. ba bha, ča čha, dža dzhn, 
ka kha, ga gha, na, (a, pa atd. tak žetoKHprawidtow njuHfanoweno 
gest 9 aby se každá bezvokalná syllaba s hláskau a wyslowowala. Prota 
a se múze stupniwě na lewici až w /, na prawici hz w u a y zpřaz* 
wukowati a změniti , při čemž gediné to poznamenáwánie , že postupo- 
wánj přezwuka na lewé^strané od a ka e a / gest ^vjce germánské, 
naproti pak tomu pofctapowánj čili přezwakowánj na prawé straně od 
a ku o a £/) y gest wjce slawské^ ačkoli w obogjch řečech nemálo wy- 
pjmek se nalézá. Přjklady wěc wyswětlitež: 

Přezwukowánj a na «-/: Přczwukowánj a na o^u^y (i) r 

pa-pamět at atn ntec (rus.) pater 

po-posel ^ Vater, 

pů pnwod piigdu otec 



řad 

rad ředitel 

řjdití 

Ketj žeň 
tjti 

gati 

geti zag^fj 
gjti wzjti. 

táti 

teti stětj 
tjti. 

žahati ožahawý 

žehati 

žíhati. 

^az wázati 
Wezáti (serb.) 

Wjžf. 

počati počátek 
početj početak 
Počjti. 



pi pw««!(™*j"-^^ 

pitworjm (čes.) ytec) ^ ' 



raz razum 
roz rozum 
růz riizno 
říz — 

aghni 

ogň oheň 

uhel 

ugnis (litew.) 

ugen (šwed.) 

ignis 

wyhen. 



Fusten 
post 
post 
pyst. 

nasa (sansk.) nason 

nos 

niusek 

nys (rusin.) 



nawy (sansk. a rus.) 
nowý 

nów' (pol.) 
nuovo (wlas.) 

neuf (franc.3 
motay (drewan.) „ov niv (rnsin.) 



mat 



Mutter Miitler 



záře 



zora 

ziročka (rusin.) 



král 
król 
kriil 
krul (nissin^) 

6 



82 



PřezwakowáDJ a na e-i: PřezAVukowánj a na o - i/ -y (i) .* 



wáti 
wžgi 
wjtí wjťr. 

swntý swátek 

swětiti 

swjtiti poswjccnj. 

zagec 
Kagjc. 

«aba \ 
xaba (rusin.} 
ibibrenka 

dálený 
^6l*ina ^ 

šjtený. 

mař (Britoinař) 
iner (Filimer) 
liiir (^Valemir) 



sal Sak 

sol 

sůl 

sil (nisin.) 



altare 

oltar 

óltar (rasin.} 

abnis (nisin*)' ' 
obrus (slow») 
ubrus (čes.) 

laket 

loket 

stal Cnis.3 asztal (maď.) lútgitt (drewan.} 
stol 



istanu 

stogjm 

stůg. 



stůl 

stil (rusin*) 

bab bah-mě 

bob 

bůh 

bih (^rusin.) 

kan polkan 
koň 
kůn 
kin. 



vand. (Sansk« a Skand.) krawa 
Wend krowa 

Wind kruw© (sorab.) 

slaw Jaroslaw padláš 

feilew Jerslef pod., Boden 

Slevenie (Ottov. půda 

Kirchberg«) pid (rusin.} 

® ^* ^* iiiatHti patřiti 

motriti smotriti 
iiiutresku (walách.) 



gatawjan (lit. goth.) 
botowiti 
hůtowac (lužic) 

Art (germ.) 

rod 

rud (walaeb.) 

rid (rusin*) 

hrabati 

hrob 

Grube grúbein 

prám (pols. lodice j 
prom (pols.) 
prum (pols.) 
jiQVfivti (rec.) 

prawý prám. 

probus 

príifen (něm.) 

přjmý. 
« 
gara (rus. hebr* pers.) 

gora 

gura zhůrn 



giri (nowoind. a rusin.) 
Sr. lat. něm. gast-Radegast, Anagast r ^3,3-) 

rado faogen Arbogast (r. 388.) V» " -^l 

|ist.Hengist (Dok p 1^"^^^^^^^ 

ago laiien ^\)éj 

••gi lássl Slaw 

ftubigo lieis Tar-an (celt. oheň} Slow 

Tor Sluw 

í^^us VAI? f r Turice Tábor Stów (Liižice) 

íístý trůge. Tyr Sliw (drewan.) 

Ostatnj dwogzwučky^ polohiasky (z l)} nosownlce (^ ^) atd. gsau 
gen odliky a odstjny (ěchto hlawnjch základajch hlásek. Riisinské a 
drewanské j w bih kin ag. nepowstalp bezprostředné z o ale z iS, proto 



83 

se i rozli&iě wyslomige, hned^^ako o, hned gako li, y, re" kterého 
poslednjho powstálo w některých kragjch i. Srow. Luistay, Grammah 
Slavo-Kutben. p. 5* „O sonát velut o lalinum; sed ioter Kuthenos io 
quibusdani partibas velut Hongaricum íí^ galticura u , pop piip^ post pďst, 
volom voiúoi ; alii demum aiiiant et ut / vel le pronunciare egr. pip , 
8nip» kin, vil; alii item exemplo Valachorumductiat u eg. snup, kun,' 
vul , sed in oře cultioá retinetur literae genuinus sonus o.^' — Odtudto 
widěti, že drewanské Sliwemfga a sliwi nepowstalo bezprostředné 
od Slowensky a siowo , cozby nepřirozený skok byl , nebp o na i se 
neroěnj ant geho sausedem nenj , nýbrž od slót^ensky \sl6wo cílí šlú* 
iPenslý sluufů^ gako núa oA nos nos násus, kin od kyn kun kon.^) 
O hlásce a pěkně a prawdiwi pjse Scaligery De causis iing. lat. L 38* 
,9^ prima notissimaque infantis vpx , cumqua vitae bujus spirit um pri- 
mům hausinuis; neqne re uUa egetalia, quam htalu oris soIo, sine ollo 
caeterorum instrumentorum mota>' Srove. též fV* v* Kempelen^ Me* 
chanismus der menschl. Sprache, Wien 1791 p* 200. ^^^ ist der erste 
Grundbuchstabe in allen Sprachen. Alle Kjndersprechen ihn am erstea 
aas, weil er der leichteste ist. Die Lage alier zur Sprache gehdrigen 
Werkzeuge ist die natúriichste , ungezwungenste und bequemste. Die« 
ser Laut kann von jedermann, der keine Zunge, keine Zfthne oder 
keine Lippen hátte vollkommén gut hervorgebracht werden, darům 
wird er auch durch Instrumente leíeht nachgeahmt.'^ %- C, Seiděl^ 
Charínbmos, Magdeb. 1828, B. II. S. 167« „Die Folgenreihe der Selbst- 
lauter von der Hóhe zív Tiefe ist i e q o Um Das a ist der natúriich- 
ste tonreichste Vocal , daher bezeiehnet er alleti reinen Ton an sich , 
Z.B. Schall, Halí, Sang, Klang, raaín mdchte ihn ungeCéirbt und durch- 
sichtig ňennen, wie er denn aochdergieichen Objecte charakterisirt ,, 
Z.B. Glas; klar, biánk, glatt. Ďas o faat, dem Ailgemeinen nach, den 
Charakter des a nur in gesteigerter Potenz>* — Srow« Dr* K. M. Rapp^ 
Physiologie der Sprache, Stuttg. 1836. B. L p. 22. 23. ,,Der Urlaut ba- 
sttmmt sich zum ersten Hauptvocal a« Das a íindet sich als Kiirzeund 



*ji Srow. Christ. Manlii, C©m, d« reb.Lui.iii Hoffmatinii Scrip- L. VlI«Csp. 
39- §. 1. »,/i Siavii deflnxisse videtur Siuborum {^itrm, ScÁiuóen) nomsa 
Lttiatiae infeiNoris incolaran Marchiae Brandenburgenaí coDlerminorani/' 
— Fritick, AU. Hisi. Lex. T. IV. ář. 254. .^Schiieben, einea der áltestea 
und áDiehnhchiten Háoser ía derMark Brandenbárg und Lauiitz. E» 
hat seiaen Urforug von den Siáven die sonsienauch Šiuóen u'má genennt 
worden.** Prawýli geat tento odivad cíli nic,, nám na tom mnohu nezá- 
lezJ3 ant vái prawdiirost našeho domnenj noBtawJme na gednotliwých 
přjkladechy které čaato gen wýmjnkau býwagj , ale napodtlatě w«ci, 
na všeobecných prawidiách řeči a na celotti nárednjho zíwota. 

6* 



84 

als L&Dge durch alle Sprachen , doeh gibt es Idiome dte diese IndifTe* 
renz des Lautes nicht haben értragen konnen, nnd ihn^ der alterdiags 
der Yerándernng nm leichtesten unterworfen íst , fast uberall, bald nach 
der positiven » bald nach der negativen Seite /n bestimmen gesncht ha* 
ben , wie das englische a , das sich fast iinmer theils gegen o theíls 
gegen e l>ewegt hat. Welches ubrígens das atlerreinste a sei , das sich 
aoi fernsten von e und o erhalte , dariiber gibt es eben so wenig ein 
luitruglíches Kennzeichen, als ďieFarbenlehre ein absolat reinstesRoth 
vorweísen kann « das dem Gelb und Blau gleich ferne steht. Scbmeller 
hat (in seiner bairíschen Gramm.) die wichtige Bemerkung geniacht, 
dass in der ostlichen Ilalfte DeuWhIands, in Baiern uiid Sachsen (w 
sausédstwj aneb vve kraginách Slavvůw) das a der Seite des o um ein 
Benierkliches núher steht i als in westlichen Deutschland und Italien, 
dagegen kann man sagen , dass Franzosen und Englander, wo sie die« 
sen Laut noch hóren iassen , ihn dem e nm ein Geringes zu náfaeren 
sich bestřeben — Alle Entwickelungen in der Yocalweit theiien sich' 
nach zwei divergirenden Kichtongen, die eine trágt den Charakter des 
hellen , nahen , starken an der Stirne (a o u}, die andere den des dun* 
keln, fernen, schwáchenden (a e i}, also eine positive und eine nega- 
tive Richinng. Jeder dieser Laute kann in seiner eigenthíimlichen Kich- 
lung gesteigert Averden, wodurch e zu í, o zu ú wird (srow. piewa 
pljiva^ lék Ijk*^ Boh Bůh). Die be'idcn polaren Kichtungen desVocai- 
svstcms Iassen sich von der Indítiérenz a aus, als ein Continnutn bé- 
trachten, das, bis es zur Spítze des i und u angelangt ist, eine un« 
endliche lleihe von Mittelstuften durchlaufend gedacht werden kann^ 
Aus diesem Verhaltniss ergibt sich d^ eigentlich nur £ und u eine 
absolute Stellung haben, alle andernsínd in der Saclie willkuhrlich fest- 
gehalten uud nach oben wie nach unten beweglich. Man hilft sich in 
der Praxismit Míttel- oder Hal blauten. So steht žwischen a und áias 
englische kurze a , zwischen u und e das ě der Franzosen , zwischen 
e und i das hoUáadische geschárfte / (ik}, zwischen a und a, das a 
wte es insgemeiu in ISacbsen gesprochen wird , zwischen a und o das 
italienische offene o (rosa Kose, botta StoiF), das daniscbe aa und 
schwedische a (aar , ar); zwischen o uud u steht dann das italienische 
ostretto in rosa von rodere , botte foss, ancora u. s, w*, und das daniscbe 
und schwedische lange o (stor, gross}, ferner das polnische ó niit Acut, 
weicher Laut nach Schmeller auch im bairischen Dialect statt des o 
vorkomrat. Kein menschiiches Organ wird aber die kleinen Abweichun- 
gen verfolgen konnen , nach welchen jeder einzelne Buchstabe je nach 
dem Wechsel der Landstriche nach oben und unten variiren kann. Ein 



85 



Streit uber das relnste e , o , á oder 8 hat also keinen 8ino » our uber 
das relnste i und u Illsst sich alleofalls streiteo,*^ 

Po tomto wšem giž tjni srozaniitelněgSJ ňáin bude, co Dobrow^ 
síý^ w Instiť. Ling« Slavicae díah vet. prawj, str. 35. „Alternant 
saepe vocáles a et o: stanu, stojn. Poloui et Ku98Í in vocibus, quae 
tribns consonis coostaot, si media átJ aut r, pro a amaat ot slav. 
glad, poL gtod, rus. golod; slav. sláma « poL sloiifa, ros* solomaetc* 
la ejogmodi vocibus Behenii retinent a , quamvis in aliis quibusda)ii post 
iuitiales / et r pro a ament o^ uti Poloni: loď, loket, rowen, robota, 
rosium; in quibus meridiouales Slavi omneš coněervaruni a (conser- 
varuut prawj Dobrow. tedy i on a za pnwoduj a stariy drxj). Cum hi« 
conspirat et Kussus^ qui tamen et rospia et rosšu pro raspis, rastu 
dicere solet. ,Iu ISerbicis iibris snacha pro ^noeha nurus, rqíen pro 
roštía legitur/* -— Hádati se tedy o to čí Slapp ii Slow lepsj , pra* 
wěgšj a doniácněgšj gest, gest tož samo, gako hádati se o to, ii lepSj 
prawěgšj a domácnégšj gest a čili o, raz čili roz , razum čili rozum, 
razdel či rozdiel , ra^tiČnost či rozličnost ; anebo pa čili po , pra čili 
pro* Kjkali že (S/au^ci/ozemské,\vykřiwené, zkažené a pozdeg&j gest, 
gest tolik gako řjkati že wšecka slowa slawská , w gegichž prwpj ko* 
řenné ítyllabě po sauzwučce / neb r , hláska a stogj a ne a , g^u ei* 
zozemská, wykřiwená, zkažená, pozděgšj. To pakWy sám, Přemilý 
Fřjteli ! za oprawdiwé absurdum by ste wyhlásil , nebo takoviýťh slow 
nalezu se we slawenčině téměř gedna polowico w rozlíčnýcb nárečjcb. 
Tak k^pr. po sauzwučce 1 neb t« 



slad 


— 


slod 


sladgý 


— 


slodki 


slamu 


... 


slonm 


jsianina 


-^ 


slonina 


íllawjk . 


/' 


slowik 


blag blah 


— 


blog 


biana 


— 


blona 


bláto 


— 


btoto 


dlan . 


— 


dloii 


dlalo 


-* 


dtólo 


Wad 


— 


gtod 


hlas 


— 


gtos 


blawa 


— 


gtowa 


chlad 


— 


chtod 


chlap 


^ 


chtop 


chlastá 


— 


xhtosla 


klada 


_ 


kloda 



klas 


— 


klos 


kláti 


,— . 


ktoč 


klátili 


— 


klócič 


laket 


— 


loket 


laui 


— 


loni 


ladia (^choiw.) 


, — 


lodí 


ni lad 


— 


mlod 


mládenec 


— 


mljod/ienec 


mlat 


— - 


mtot 


mlátiti 


— 


miociiiS 


plachý ' 


— 


plochy 


plamen 


— 


ptomieii 


planý 


-r 


plony 


planauli 


— 


ploOífČ 


plátHO 


-^ 


plotno 


|jlawý 


— 


ptoviy 


wlast 


«— 


wtožč 



wládař 


T- wlodar/ 


wfe8 


— wlos 


7Jato 


— zloto 


žlab 


— žtob 



86 

A ndrodnjneb hmennj gmétta: 
' Halané Podhalane — Holané 
Latys — Lotys ^ 

Plawci — Ptowci 

Wlach — Wloch atd. , 

Tak ipo r; brada — broda, bran — rbron, brázda-^brozda , drahá — dro« 
l^a, drahý - drogi , Jirach — ^roch, grad-r-grod, zahrada — zagroda, hra- 
liostag — gronosfay , chrániti— chroiii<$, chrast-* chrosé, chrasta — krosta, 
krái^król , krátký— krótki, kráwa*-krowa, mrak-— tnrok, roráz—niróz, 
prah— proo:, prach — proch, prami^n— proinieá, prapor — propoť, prasf- 
nec -" prosinec, prázny—prozný, rab — rob, rabota — robota, rád neřád 
rodjm nerodjnr,* rawný — rowný , rásfi — rošti , rasca — rosca , skarb — 
sli<írb, škrabati — škrobaé, škraa—skron, srarad—lsmród, straka — sro- 
ka , strana — sti^na , stráž ^strdz , wrabec— wróbel , wrah — wrog , 
wrána— wrona, wrata — wrota, zdraw— zdrow. 

Tak w drewanskéni náře^j naše stará znj stora, malý— mola, 
faiály^biola, warjm— wore, ja jáz — jose, tam— tom, kak gak— kok, 
daj— doy, naše — nose, nás — nds, Labe — Lobi. kamen— koraoy, ská- 
kat— -skokat, máti — motay, brat"-brot, saně— soney, sádlo — sodeli, 
samica-^soméicia, palec— polac, žiwot — ste wat, radost— rodust, gwiaz- 
da— ggyosda,'wíater— wioter, ryba — reibo, mučha— mucho, mjra — 
moro, řepa— řepo, raná — ronoatd* WizDobrow. Slowankastr. 12— 26. . 
Tak moťawskoslow. pa^^ač zry w bulharčině pogača ; tak slowfenské 
Kiab oziabatí ozabiina znj u Cechů znob oznobenina ; * slow. mtizár, 
ies. moždjr. 

Tomuto přezwnbowánj , to gest , přirozenému powysowánj hlásky 
a na o., napomáhaly a přjzníwé byly gešté i gine zewniterné přjčiny a 
djirm náboženské djlem objfanské okoličnosti, gmenowíté duch kře- 
stanskéhó nábožeiistwa, o němž w biidaiícjm Ijstě mjstněgi , a pak stě- 
howánj národů\r a s nim spogené mjchánj řečj w Europé , které se s 
Gothy začalo a s Maďary dokonalo. W tomto přeběhu času , plném 
zmatku , strkánj , křjženj a přeljwánj se wšeligakých gazykiW , řeč 
filawská wůbec neywétšj proměnn podstaupila , ant každý národ , genž 
se se Sláwy stýkal, s nimi sausedilaneb nad nimipanowal, wpiýAvna 
řeč měl. Neypřirozeněgšj a neykrásněgšj hláska a we mnohých řečech 
w té třenici gazykůw a národnw anebo cele zmizela , gako w anglické 
řečí, kde se téměř každé a gako a, e wyslowuge^ k. p» sham (šeni), 
and (and), man (man) atd. , anebo se w ochablé bezcharakterné e změ- 
nila, k, p. gotická předložka ^a , gamáns , na nyněgšj německé ge , 
geniein, a iníinit. haban na habcn, letan — lassen, redan — rathen , Pa- 
na— Fahne, herda — Herdě, hana— Hahn^ tak i lat, carus na cher, 



.87 

capat nachef» cabalus na cbeval atd. W těchto &ur|ch přechodu starých 
řečj do Dowych , zpřezwukowalo se w nes^lselných ulowjch a grnenách, 
zwlái^tž latin. ře2í, půwodnj a na o, k. p. Gallia Gallus, francaazky 
Gaule Gaulier (čti GoI Golie), Laorentius— Laarent (Loran"), Baldus 
— Baud (Bod), Yallis Clausa— Vaoclase (Yoklfi), salíx-^sanl, claviis-^ 
dou, mal — loau, inaldire—tnaudíre, falsus-^faax^ animaU— animaux » 
balsain-baume, palma — paunie, saltas — ^saut atd. Poněwádi náin na 
psaných slawských památkách z oněch časů w. před a pod stěhowánjm 
národůw schazj , nelzet nám z wnitřka řečj naSJ dokonale nrčiti gakau 
asi proměna tudy přetrpěla , toho se dopjditi můžeme gediné ze srowná* 
wánj rozličných naSích , od onoho stěhowánj méně tknutých , .nářečj a 
giných djleni asiatických, djlem europegských , s nasj spřjbuzněných 
řečj. Toto přezwukowánj už w čas uwedenj křestanského naboženstwa 
tak silné bylo, že ani swatých gmen a slow Pjsem Swatých nešetřilo, 
k*p. Sabat-^ Sobota, Chanaan-^Chanaon (wcjrk.nář.), Absalon— Ab^ 
solon, Nazaret ^Nazorei , Lazar— Lazor,Andreas — Ondřeg, Barbara 
— Barbora, satan —soton sotona, paganus— pohan (u Můrka pagau) , 
papá — pop , altare *- oltář , abas — opat , Fast — post i compater Gevater 
kmotr ág« 

W tomto wSeobecném přezwukowánj a na o, zwláště po/, toby 
oprawdíwý diw a zázrak byl, kdyby gméňo iS/a^ od něho nedotknuto 
a swobodno bylo zůstalo a w nářečjch o • izugjcjch , totiž w poUkéiii, 
srbskolužickém a bolharskoruskéui, na Slo^i^ se bylo neproměnilo. Sot- 
wj se zagisté gedno prawě slawské slůwko nalezne, kteréby tuto pro- 
měnu » wgednom neb druhém nářečj, nebylo podstaupilo: Powjtelí Wy 
že Slou^ i takowj kmenowé slavvštj řjkagj, kteřj nepřináleže^j k oněm 
dotčeným a po / na o přezwukugjcjm kmenům, k. p. Slowáci a Slawenci: 
tedy odpowjdám , že zewrubných mezj a hranic mezi slawskýmí ná- 
řečjmi činiti a gakoby čárku mezi a a o roilugjcjmi táhnautf naskrze 
nelze. U gednoho a téhož kmene často seoboge křjžj a užjwá, k. p. 
Slowák řjká negen rozum, rozdjl, rozličnost, roz^a ale i rázswit,ráz- 
porok, rázsocha, ráztoky, rázwora, rázcesty, ráz^a; řjká negen po- 
tok, poklad, pokog, porod, ale i patoky, patočiny, pamět, papluh, 
paholok, parobek, pačesy, pahrbek, paged, pahreba, páper, paprčky 
(paprsky}, paroh, parog, paruba, paseka, paškrta, pastorek, pa- 
\%'lač, pazder, pažit, pažerák atd. Slowák řjká hegen pochopiti ale i 
chapiti dochapiti, ucbapiti, wychapiti , zachapiti. Často w gedné a téže 
wesnici , anobrž w gednom a témž domě, slyšeti u Slowáků oboge : i 
raž i rož , ražen i rozen , daska i doska , bačkor i bočkor , baza i bodza, 
kapiín i kopiín, rakyta i rokyta, zmak i zmok, lakdt i loket , wlanj 
i >vlonj, mach i moch, netata i netoto, rasca i rosca, rab i rob, laptu 



«8 

i lopta , lahoea i íohaza , kabela i kobela , halub i holub (srow* Jvmg^ 
3low.), IVlH§ara i Mobnra Mohora , Máhiila i Mohyla (Mahulnice w tS- 
kow. fifoL) atd. Tak we' kraginském nářéčj m\\mj a pjše se mrawia i 
inrowla (nirawenec) , dabrnta i dobrota, matika i niotika, roatavila 
i motovilo, pSenica i pšeníco (wiz Kopit. Gramiti. XXXYL a 346.) » 
sokol i snkol (Jarník), stwarili i sťworiti* Slawowé w lidolj Resia bydljťj 
a k windíckéma Iciiienu patřjcj řjkagj lapata, klábuk, srow. Dobrow. 
Slawin. 8tr. 122.123.; Srbowé lužičfj , podle Matthaeiho Mhiw. někde 
řjkagj 8 Poláky o. k. p kwos (ktos}, někde se zase odchylugj odnicli 
řjlfAgJ<^e a, k. p král (tnjsto kiól). Tak o-niilagjcj Poláci řjkagj 
předce staweiny , které Cechowé gínáče o nemilagjcj zpřezwukowaii 
n^sloiPu/nýf sr. Bielskíego híst. 291* „m^^^teczko slawetne.^' Poláci 
hiagj Kraka, Krakasa, Krakow, Ceehowé Kroka. Poláci magjwtadca 
wladyka a předce i wtodarz; řjkagj, proin i praní, plozem í plazem. 
Sám Smotriský, Mlnwnicestarosldwskébo nárečj spisowatel, pjše předce 
w Předmlqvcě rozum, rozličnost^ rozoznaiiia (mj^torazura atd.). Sta* 
roslawské a ruské šlo wyslowugj Serbowé iia ; slowenské co wyslo- 
wugj Chorwati , zwlástě w Poroořj , fiukari , Fiume gako ča;^ české 
co Chorwati w Oštarií gako ca* Uwahy hodnogest poznámeriánj ostro- 
Wtipného Eopitara , Cod^Cloz. Btr. b\. ',,Cum Carniolani o duplex 
habeaot, apertum propusque ad ai in <o^a (pater, Hungaris plane atya), 
et alterum clausum et ad d Gallorum proximuni , possit quis dubitare , 
an non haec o distinxerit Cyrilius per o ^t u;/^ 

^Namjtneselí mi snad;: ze uegisto, která samohláska w těchto slo^ 
wjch staršj a prawě^šj gest , tedy na to sem už djlem w Rozprawách 
str 122. djlem w předeslané nahoře theorii a nauce o hláskách odpo- 
wěděl^ djlem gestě zde odpowědjti chci ^ sice Wašimi wlastnjmí, w 
Serbshém Clenozrnj se nalezagjcjmi slowy, str. 14, kde takto pj- 
Sete: „Das kurze a ist seiner Nátur nach mít dem kurzen oinnig ver- 
wandt; drther der haulige Uebergang des erstern in den Ictztern ín al- 
len slawlschen Dialecten. Nur waltete der Umlautstiieb in verschiede- 
nen Mundarten mit ungleicher Kraft und folgerichtigem Nachhalt: da- 
her blieb in einigen mehr von der áUern Formation stehen , als in den . 
andem. loteressant síud einige in Altserbischen vorkommende Uberreste 
des ursprunglichen a , wo jetzt schon ein o steht. Lateinische Biplome 
chorwatisch - dahiiatischer Fúrsten bieten folgende Formen dar: vom 
J. 837 Damay , Damacíai , Liiitamiro, Nedamuslo; 892 Cresamustlo; 
911 Techamíla; 1000 Dabrana, Dabruco, Dabro, Dabrus, Dabrius; 
10l8 Novasella; 1040-1044 Babinapalla (sr, Babinopoije); 1069Dra- 
gavitui^; 107 1 Culíamir, 1078 vallari (aber 1066 volar; ep. Jo. X. 
Papae 920 u. Decr. cone« 9^5 TaniLslaus u. s. w Eginhard (829) schréibt 



89 

I 

LadaMctaviu , und Coost* Forph. 949 naymřoh nuih^a henteutage Kotor 
(dk. chotár, inagy. határ, ostr.-deutsch Hatter)* Wenn gleich nicht 
geleugnet werden kann , daaii in einigen von dieaen Wdttera (z« B. 
Ladasciavus} daa a statt o and i blo88 durch Schuld der fremden » 
uprachonkundigen Schreiber gesntzt ht; so kann dieta doch nicht von 
allen xugegeben werden. Denn in der Inschrift zu Ziča 1222 fi« lieat 
man aosdrdcklich : Butanjeg, Sinanjeg, In den Cigennamen haftete 
nSinlieh die iltere Anssprache oft fest, und der Umlautstrieb ging an 
ihnen spurios voriiber. weil ihre Wurzein die Bedeutung verloren hat* 
ten , und die Coniposirion unkennclicb geworden war. An. einigen Wur- 
zein hat sich der Sprachgeist vergeblich Vjersucht, dag a siegte nach 
*einigeni Schwanken ob. Bo schreibt der Erzb. Sawa iin Typ, f, 8tude* 
nica um 121o (1619) poamth , hípoamtm (curare, nou curare,) vgl. 
altbohm. rodieti u. s. w.^ ferner caokocaokhth> caokocaokVí » und im 
Leben dea h, Syineon um 1210 (1619) poc und einnial SQgar cfroao 
poAH. iniOktoich 1494 mehrmal kovrhna NconoAHMAA» or^iSAiik Koxk- 
CTKAHfwnoA-fe, deagleichen im Psalter Cet. 1495: NeoinoAiCRifiH ,. hiw- 
noA-fe; , o)noAfNH» womit das aitbóhm, zápoliti, zápolen, in der Konigin* 
liofer Handschrift zu. vergleichen íst. Andere Quellen ivie Vlaslar^i 
Epitome 1390, Oktoich 1494. Doiiietían u.s. w. faaben paahth , niha* 
AHTH u s. w/* Rusowé w&ecka i>odobná složená graéna |>ó dnešnj den 
žiwými u«ty tak wyslowugj , gako se zde w těchto chorwatsko-dal- 
inatských listinách psaná nalezagj , k.p. JarasUw, Míiaslaw, Dabra* 
šlaw atd. 

.Toto chwěnj mezí a ro tak časté a silné bylo» že spisowatelé 
přinuceni byli takowé onaú obogetnau, wšeobecnau pjsmenau značiti ^ 
kteraubycb;gá tvšehfdshau na/wal, a kterau každé nářečj, gakchtělo, 
podle swého způsobu niluwenj čjsti a wyslowowati mohlo buď gako a, 
buď gako o, buď gako e, anobrž někdy i gako / a li , totiž tak řeče-> 
ným hrubým jer z? které se pozděgí na jerík (^ ) proměnilo a kterého 
až posawad negen cyrillčina ale i waiaštiua á albanstiua užjwá. I zde 
seopětodwoláwám na přjklady Waini shromážděné w Serbsiém CU* 
//o^r/ystr. 21. §.8. „Vocale z, b* l^ie der altslawischen Sprache eigeur 
thiimlíchen , in der cyrillischen Kirchenmundart am treuesten erhalte* 
nen Yocale % und i^ , jener den schwachen o, dieser dem schwachen i 
und zuiii Theil auch e. anderer Sprachen ^ergleichbar, erfuhren in deú 
meisten andern Dialecten die verschiedenartigsten Modificationen. Ihren 
ursprnnglichen Gebrauch letiren uns die áltesten cyrillij»chen Handschrif- 
ten, und auf ih^e wahre Nátur und Geltuo^ kónnen vixt einígerniasseu 
aus- der Aussprache der lieutigen Bulgaiischen und Windiscben zuriíck- 
schliessen, Die Bulgareu habeu zwar meist noch den alten Klai^g, 



j-:_ 



90 
SGbreiben in4css jetzt bald a : caC, kamto, kahiw, oaaxhh cm? spAxz; 

KpAKTA ». TpAHÍ , npACTATZ, AP^KATA ; baW ©lO C ; rAAAfNZ , CTAPflIk , 

Afp^iujf ; bald ein o : coArApCKA 9 moa^a , noAHH, coanmí. Iiu WiodU 
schen gebraucht raan jefzt statt des Zeichen -^ und k bald ii pétik , 
pédík » ogórík ; bald e posel , priatel » junec , serce, smert 4 bald a : 
vas (pagus), laž, parst, část (honor); eíiíige Wérter nehmen alledrei 
Vocale ao : górek 9 gorik und gorák » sládek , sladik uňd sladák , gré- 
nek, grenik und grenák, daher H. Metelko auf ein eígenes Zeichen 
fíir díesen Laot dringt. •— Was díe Aussprache des z und i^ bei den 
Serben anbelangt, so ist zu bemeiken , dass der Bildungstríeb, wel* 
cheř bald nach den letzten Wanderungen der Slawen díe Sprache der- 
selben aufs neue ergriffen, und dieiselbe, von&nglicb in Hinsicht der Vo- 
cale , durch Yertilgung der nasalen und halblauten , den domínírenden 
ejuropáischen Idionien besonders dem roniischen , mehr assiiniliert hat , 
anch in Serbien seine Wirkung frůhzeitig zu áussern begann/* — Toto 
hned hrubé hned tenké jer z 9 k , uzjwali mnozj i tam, kde čisté gasné 
a. we wšečh nářečjch se slyšj, k.p. K»TnA,(watra), cb^MkCsam), ai^koIm 
(lawrii), AkCKApA (Laskara), Ept^r (brat), kkam., ukiuk atd. To cinj 
Walaská a Albánská řec až po dne:3 y kde totiž we slawénčině a stogj, 
tamioni kladau w cyrillskéiii pjsmě 3^, w latiďském á, wiz Mpl/iars 
JValacIu Gramm^ &ir. 253 a nasL 4>zaíck (srow. faliti qhwáiiti), 
px.SKoÉCK (rozbog), pz3KpZTiCK (rozwrátifi) , bpx3aé3 « kpa^a (bráz- 
diti), 3ZK0KCK (zabawiti), 3zaopicK (záwora),3zpÉCK (zářiti), kazteck 
(klátiti), KAZAÉCK (klásti), catkíck (.slabiti slabnauti), ctpzaómick (z 
něm* strahlen), crps&sRdtCK (ostrážiti), ctpzhh (straniti) , czaick (saditi), 
c^ATfí^ (zlat, saltare), czp (*»'? soliti), tzkzpéck C^^^o^^iti), aAZAHKz 
(wlidyka), rzAditiiAť (haluíky), str. 378 nHTA a str. 380 nViTz (serb, 
pita chleb, koláiS) atd. we kterýchžto 'slowjch w Bud Inskéin, latinskými 
pjsmenami tištěném, Slownjku, wšudy mjsto jer (z )sto«J á skrauž. 
kem od prawice k lewici taženým, totiž: fálescu,.rázboesku, zábava, 
cláteácu, cládescQ, tábéréscu, viádicá atd. We wlaském řeckými lito* 
rami tištěném Slovvnjku Theod. Anast. KawalUoty ^ w Beíiátkách 
1770, zněhož Ti^£</i/na77/z, J%. /. .wýtah podal, stogj mjsto z řecké 
u spodku jotowané <? , k. p. ffant^a (nuter wnitř), M(fax(fQ(f (maškara) 
2iffATo (swatý) atd. kterážto hláska a pjsmeoatjmž znamenjm pozna- 
čená i w Albánské řeči se nalézá. O této hlásce pjše Thunmannsltr. 
180* „Da in der Albanesischen und Walachiáchen Sprache verschiedene 
Tone sind die nicht durch einzelne griechische Buchstaben ausgedruckt 
werden kónnen , hat H. K. gesucht diesem Mangel diirch gewisse Zei- 
chen abzuhelfen. Dej Buchstabe a niit einem unterschriebenen Jota 9 
wird fust wie ein deutsches a ausgesprochen.^' Moinár pak o nj pjše: 



str. S. o z wird Btisgesprochen wie íbk e so nicht gfinzKch durch dle 
Gnrgel ausgesprochen wird/^ We StoMrnjku Budinském pak o této 
hlásce toto stogj: ^^Yocales síngulae ac praecipue a e i praeter ordU 
narium sonuni , qui apad Latínos Itolosve obtinet , alínm quoqne sonum 
Bonnunqnam admiftant, faune cyrillicis iitente« characteríbus exprimunt 
litera cyrillica z viva vpce magistři discendum. Sonos literae % « etsi 
brevissime , taroen auditur apnd Germanos egr. in voce Spect^cl inter 
c et //* Gá za to mám, Še tento walasky zwak zde nic giaého néoj 
než něco prostředojho mezi a o h u^ srownegme k.p. walaské slabá- 
nogie , slábáoog^ powstalé ze slawského slabonog slabónohj. Gakowá 
rozličaostwe wyslowowánj tohoto 2 i mezi samými Walacby panuge^ 
můžeme se přeswedčiti ze srównáwánj týchž slow n Molnára a w Buf 
dinském Slownjku. Molnár pjše na konci slow wšady čisté a: peřina » 
kámara, stresina, boia (bolest), pochwala, podoba, pleva, Timava, 
' Tisa — : livydawatelé Budinského Slownjku pjsj zde w&udy jer čili 2: 
peřina, kámará , stresiná , bota, pochwala^ podobá , slánioá, Tirnavá, 
Tisá, Kolíndá (Koleda). Pozomhodao že se slavÍB, slivěscu alíviU 
rozdjlne pjše , to prwnj g čistým a , toto druhé s jerowaným á, a zde 
máme kijč ku roxřešenj té záhadky gako a kde se Slaw na Slow w 
těchto kragjch přezwukowati mohlo* To 6e stalo totiž wplywem gazyka 
bulgarského , walaského a albánského, kteřj gméno naileho národu 
wyslowotvali Gazk čili Sli-v odkud powstalo Slow. Ti spisowatelé, 
kteřj prwnj psali Slow Siowané byli Bulgaři čilí zbulgarštěnj , Walachy 
a Albany osausedenj, Sláwowé k. p* Joan Exarch Bul garský, Gregor 
presbyter Bulgarský, Chrabr mnich Bulgarský, sám Cyrill' a Method 
toto nářečj mlawíli , a podle Wašeho důmyslu , Přjteli ! i celé cjrkewnj 
nářečj slnwské gest dcerao této cizými žiwiy tak hogně napuštěné Bul- 
garoslawenčiny, z njžto potom, gakopanugjcj lítemj a učené řeči, tento 
pazwuk 2 čili 'I i na giná zwláště sausednj pokolenj a nářečj slawská 
se wylil^ k.p. Slowince w Dalmatii, Slowence čili Windy aSlowáky. 
Známoťgest , že panstwj Bnigarůw we prodlenj času až ku Pešti, k Ma- 
tře; ilad prameny Tisy a ku Tatrám slowenským se rozšiřowalo. Ma- 
ďaři při swém wpádu do Uher nalezly zde Slawy Bulgarům poddané* 
Wám samému toho zápřjtí lze nebylo , když Sw« IV« str. 596 pjšete : 
„Rjše bulharská, doma směsicj odporných sobě národíiw, wlastnjch 
Bulharůw , Slowanuw , WlaehCiw , Arnautůw, Řekůw, Arménů w a g* 
matená a rozrýwaná musela naposledy mocněgšjm nepřátelům zd kořist 
se dostati. W prwnj sice době C^78— 1019) národnost slowanská pře- 
sahala wšecky ostatnj swau wnitřnj moej a žiwostj , čehož důkazem 
gest poslowaněnj se jugorských Bulharůw a zkwětoutj cjrkewnosío- 
lyanské literatury w Moe>(ii ^ Macedonii, i Thracii ; a wšak na dlauze 



93 

ani g] nebylo odolati wpfywu u^alaitinyt ieittnj aalbanSliny, Tjinto 
wply weni pocnenáhla obecná iiilowa lida slbwanského w těch kragiaách 
'. talc poruiena a w podstatě swé změněna gest, ze teď i iičenýni ^nate- 
IniH gazylka našeho téiii^ř nepodobné widj se « aby nářečj bulharské 
luohlo býti wýstřelkem nářečj od Cyrilla a Methoda pěstoWaného » 
giňiz ono předce w prawé piawdé gest/^ Nařečj buUiarsko-siavvské ne 
teprw pozděgi » ale u^ hned u počátku swého nijsenj se welíkau 
proměnn a přeobrazenj, gak co do forem ůík co do látky , podstaupiti 
muselo, ant staroslawské a posud n wsechgíoých >lawůwuzjwaué sklo- 
ňowánj gmeu téniěř cele ztratilo, kladenj pak artikulů w, a to sice ne 
před ale za gmény^ přigalo k. p. čowekot , ženatá, pozdraweníjeto atd* 

Toto přezwukowánj hlásky a w o bylo toho času gakbby viseo- 
becná nemoc národu, někteřj kmenowé, gmenowitě polský, tak se k 
němu nachylowali, ze i gíné s o cele nepřjbuzné hlásky, k p. ^ do o 
změnili, žena — žona, učený— íičony, íerweny— čerwony. černý čarny 
čorný. Nestor w letopisech. sAvých popřezvvukowal i gméua Normane^ 
Maíuntt a Turky na UrmanUf Boc/imiůH Torky ^ srow. Nesjtor, 
Petersb* 1767. str. 5. 73. 273. Gothické sIoavo agméno garazd pro- 
měnilo cjrkewnj nářečj slawské už za času Cyrilla a Methoda na &o- 
razdj gegž Letopísowé gakó biskupa nitranského, od Methoda svle- 
čeného guienugj , s nimž srow. , česk. mjsítnj gméno Horažďowice , a 
serb« Groráždje město w Bosně nad řekau Drinau: ačpráwě u Slowá- 
kůw w Uhřjch toto slowo až posaxyad čistě a nepřezwukowaoě.se za- 
chowalo garazda. * 

Toto přezwukowáiy hlásky a w o nalézá se i w giných europeg- 
skýcfa řečech, k.p. w němčině, nebo negen w celém Kakausku, ale i 
ginde mluwj obecný, od Saského spisownjho nářečj wzdálený, lid mjsto 
Blatt Blott, mjsto blass bloss» m. Bmnd firond, ni« Dank Donk, ra. 
Dampf Dompf, m. falsch folsch, m. Flasche Flosche, m. Gasse Gosse, 
m. Graf Gťof^ m. Hand Hond, m. Klage Kloge, m. klar klor , m« 
Land Lond, m. Macht Mocht, m« Nacht Nocht , m. Stadt Stodt , m. 
^chlacht 8chlocht, m. Schlaf Schlof , m. Schlauge Schlonge, m. schlank 
schlonk , m. Vater Yoter atd. A.gména národnj : Schwoben, Sochsen9 
Fronken ag. Takto s literau o psali tato slowa a gména wětsj djl ně- 
meckých kronikářůw a spisowatelůw před Luteiem : kdo se ale opoAvážj 
twrditi,.že Schwob, Sochs, Fronk přesuěgšj) domácněgšj, staršjgest, 
nežli Schwab , Sachs , Frank '^ — 

Toto přezwukowánj iikaziige se i w těch praslowjch, která wSeni 
téměř europegs^ým řečem obecná gsaii , anebo z gedné řeči do druhé 
přešla , k. p. pater Vater — otec ; sal Salz — «ol Csůl) ; canabis Uanf — 
kono(Ki } avena Ilaber - owes; catus Katze— kocaur kočka; madeu Wa&- 



93 

ser— woda; axis Achse-osa os; caminns Kamln komja; eamera 
Kammer — komora ; kanthnrits Kanne--konew ; aiiibo—- oba; calvusjcahl 
holý; Gatte, hebr. chat hen— chot; camisia— komže; latro — lotr; charta 
— korta (lužic.}; Graoas Gran— rHron; calendnc— :Koleda; Hans— - 
Honza Honzjk atd. Tak a do o změnili někteřj kmenowé slawšfj i w 
těch slowjch která od Gothu aneb 8. těmito spotu z gine wfSSj studnice 
wzali 9 k«p. goth« ganisan, cyrill. gon*znu; goth. kaldiggs^ rus. kolod- 
jaz (w cyrill. wšak kladja/.); goth. garazds, cyr. gorazd (slow. wSak 
garazda}; goth. gataujan -hotowiti , iitw. gatawas^ lett. gattaw8-*ho- 
tow; goth. kas— koS; goth. gazd— kord (^xměnj sew r}; goth. daddja^ 
staroněm. tahu, slaw.dogjm; goth. ara, slaw. orel; i;oth skatts, staro- 
něm, scaz^ slaw skot; goth, mald slaw. mol; atd. Tak litewské aru, 
akis^ pakaj, stalas, rskada, kapas — přezwukowáno. u ná» na oru, 
oko, pokog, stol (stůl), Skoda, kopám atd« Tak Sláwowé Dolňolnžičtj, 
podle Mluwnice J. G. Hauptmanna, we slowjch od saských Němcuw půg- 
cených, wsudy puwodnj a na o zpřezwukowali , k. p* Hodam nijsto 
Adam, hodlar m. Adler^ bóra die Bahre, fona die Fabne, gorta Gar* 
ten, kostaňa Kastanien'« lodinga Laduog, logorLager, mogon Magen, 
inoit Magd, molar Mahler, mosa Mass, noppor Nachbar, ort Art 
por Paar, pota Path^, potant Patent, prollar Prahlér, šnobol Schnabel, 
swon Schwan atd. České au (aud, saud^} které se gako ou^ a na opak 
anglické oz/ které se gako au wyslowuge (k.p. Out, about, fonnd, 
round, cloud, now, sow, owl atd.} ukazuge též na přjbuznostachwě- 
nj mezi hláskau a a o. 

GeStě se o tom wjce přeswědčjme že a staršj^ puwodněgšj, o 
pak mlads]% teprwpozděgi od Slawůw přezwukowané gest, wstaupj měli 
gešťě wýše na řebřjku času a národu, srownámeii dceru s matkau, 
slowa slawská se &Iowy indického Sanskritu. Nenj aumysl nás zde se 
wpauštěti do historického ukázánj přjbuznosti mezi našim' národem a 
gazykem a indickým ,. to zagisté od důmyslných gazykozpytců Nchlegla 
(Sprache und Weisheit d, Indier. Heidelb. 1808}, Hammera (Fundgru- 
ben des Orients, Vol. II.}; Murrayho (History of the European Lan- 
gnages, Edinb. 1823}, Adelunga, Górresa, Elaprotka, Raška, Boppa, 
liumbolda^ Leiewela, Dobrowskéhp, (Mihailowiče, Maiewského,) ag! už 
dáwoo učiněno, a ukázáno že podle neywětšj prawdě podobnosti Sla- 
wowé w 7 — 8 stoletj před Kristem od Indůw Se odtrhli a z Asie do 
Europy přešli bywše k tomu přinucení přjlišným ziídněnjm kragůw nad 
Gangcsem. K našemu cjli dosti gest několika přjklady z obau řečj uká- 
zati , že kde w sanskritu a stogj , tam we slawských nářečjch (wygma 
nezeuropegčeiié ruské a zwlóšiě Asii neybližšj wukol Moskwy} stogj 
. {^ , ku přjkladu : 



94 



ab 



ěanairit : 



ab 



ruafy't 



adi (primus) 


adia 


ano 


BB ana aoo 


aghni 


agon 


ak&i 


(aka) 


andará 


wtaryj 


aster 


aslryj 


asthi 




astom 

• 

OU7I 




asa 


cbaču 


bhadra 


hadr 


bbaga 


bah-niě'(8low.) 


bhagawadam 






bakena 


ba&nok 


bal 


wal 


bahufwan 


bagatyj 


bbaja 


bajaz& 


bare para 


baritsia 


dai (matka » chiiwa) 


dajka 


dali 


dal dálina 


dhanián 


y 


dwaja 


dwaja (slow.) 


/Iwar i dihara 




gabri gaber 


gwar (pols*) 


gadi (pagoda) 


katr£ chatrč 


gala 


g»ljer 


gaspadi 


gaspadin 


gaw 




gazel 


kázjol 


gharma 

glaa 


/ 




gra 


garad 


gram 
hada 
hádati 
hana ghanati 




, Y 


haritum . 


gariet 


hatra 


1 

y 


labomi 


lawit 


kabiz 


chapiti (slow.) 


kala 




kalám 


galama 


kančana 


šikan čana 


kanoti 




kanta 


kančína 


kaAi 


^ 


kas 


čta sta ča ca 



slawsly : 
ob (předložka) lat. ab, 
řecr O7řo« , 

odin (geden) 
on ona ono 
og& oheň 
oko 

.wtorý autory 
ostrý 
kost 
osm psům 

OWCB 

choča, chot (z«t«®) , 
bodrý. 
Bog Boh 

bohowéda, bohoslowj 
bočka bečka 
wol wůl 
bohatý > 
bojazň 

bořiti, sr. Barby^Boriboj 
dogka 
dol dolina 
dom diim 
dwogj 
dwor 

gowor, howor 
kotec koterec 
goljer 

gospod hospodin 
gow-ado 
kozel 
horko 

glotaju (hltám}sr.hlodára 
grod 
gromada 
chod 
hodowati 
honiti 
hořeti- 

odry, wuodry 
lowiti 
chopiti 

glos _ 

stoma 
skončená 
konati 

konec končina 
opice 
koj, co čo cos. 



95' 



smsírit ; 
kasti gashtí 
kati 
kawas 
katera , 
ma mája 
majja marka 
magar 

mahat (magnas) 

inaho 

mala.. 

Marana 

marda 

math 

naga 

nakta 

nasa 

nawa 

pathi 

pat-na 

praduh 

praš 

sakkha 

p^asine 

prasta 

prathitani 

práti 

radzi 

řasa 

sa 

sagicena 

swaa 

sat 

stala 

swat 

svap 

tada 

taike 

tapa 

traja . 

udara 

twaja ' 

wad (lavare) 

wadi (dax) 

woz ' 

waje wahini 



rushy : 
gast 



slawahy : 
^ost host 
kot kotnjk ' , 
chowáni schowám 



katet katiol; katiI(goth.) kotel 
— — moge 



inazg 



moz^ mozek * 

inagura (wOrawě,w mohora C^^owolirad. st.) 
Lipt. w HaliciJ 
— * 'mohutný 

mohu moc 
mohyla 
Moreoa 
mord 
motati 

nogot, paznogie^, nehel 
noc 
nos 
nowý 

pot (wind.) paut 
motrjm smotriti 
przód z przodu (pol*} 
prog (pol ) 
sok 

prosenie 
frosták 
proca (pol.}, proťzawa 

fsor. I.) 
proti 
rota 
rosa 

80 (rus. sIow.)^se (2es«) 
socha (pluh) 
zwon 
aot sto 



ma;3[ila 

Mařana (poL mor«) 



nagatok 

naa/ 
nawyj 

patřjm 

prag 

prašenije 

práti praštiti prak 



rat (wogna} 

sa (serb.} 

sacha 

zwan 



stal 
sladký 

tagda, 
dal daiok 

traja (slow.) 



wada 



stol stolec 

slodki 

sope (drewan.) spjm 

tody (slow.) tudy 

dol dolek důlek. 

.topiti (kauřiti/ 

trogj trogice 

utr útroba 

twoge 

woda 



wažu waiwadawaida wodjmwedu^wogwoda. 

— —i— waha 

baj wajna bog wogna 

sr. Wajwod, Wajmar 



96 

wari maře (lat.) moře 

widhawa wdowa 

Přezwukowánj hlásky a do o wlaudilo se w pozděgSjch íasjch i do 
některých slow sanskrity, odtud powstala rozličnost psánj gashti řili 
kasti a feoshti, asthi a osthi, maho a moho atd. my wSak mysljme « 
držjine s Boppem, Gramm. stn 23. ,,a vocalem, cujus pronunciatio 
variare dicitur, semper per a reddimus , quod pro primitiva etgenuina. 
ejus pronnnciatione habemus.*' ^ Z tohoto widěti, že ruské, zwláSté 
moskewské a wubec u prostřed Ruska obyčegné, wyzwukowánj slow , 
neystarSj, prahieni a půwodu neybližSj gest: čjm dále od tohoto cen^ 
tnim Slawenstwa ke hranicem cizýrai národy promjchaným, tjra wice 
mizj půwodnj a a w o se raénj. Čjm raenSj kmen sl^wský, éjm wjce 
cizinci osauseděn anebo protkán , tjm wjce a hustěgi to puwodnj a 
w o přezwukowáno nalézáme. — Wy sám pjSete, str. 472. ,, Možno 
owSem domýšleti se, že gakož pozděgi w některých nářeíjch slowan- 
ských mjsto a na přemnohých mjstech o se ugalq: npř. raz mjsto roz, 
rob m. rab, krok m, krak, grod m. grád atd, tak totéž i gménu Sto- 
wané přihoditi se mohlo, zwláště an obdoba giných pijbuzných našemu 
gazykůw, npř. sanskrit$kého a gothického, někdegšjmu rozsáhlegšjmu 
panowánj hlásky a we slowančině zřegmě naswědcuge. Tomuby owSeni 
mjsto dáti se mohlo, kdyby zde běželo o pauhé domysly wzhledem 
gména toho i^e předhistorické dobé; a wšak w tom prostoru času, 
we kterém skutečná známost kmene slowanského igazyka geho sezn- 
Wirá, domněnka tato nigakž s prawdau ostati nemůže."— Těmito slp- 
wy sobě samému odporugete : Wy sám historii slawskau začjnáte až 
s Herodotem, ne s Joanem Exarchera bulharským ani s NWorem ti 
nichž se poneyprwé Slow čte; aniž gmenugete onnu, před těmito se 
nalezagjcj dobu, dobau předhistorickau; aniž to prawda gest, žeby se 
skutečná známost kmene a gazyka slowanského teprwa tam. začjnala 
aneb zawjrala , kde se gméno Slowan zgewuge. Wynechagjce pochyb- 
ného Ptolemea s geho Sčawany^ od piwnjho gasného nepochybného 
Skvini u Prokopa a Joinanda r. 550 až ku Joanowi Exarchowi , totiž 
asi do r. 900 ukazuge nám historie asi deset řeckých a asi dwadcet la- 
tinských, dohromady tedy 30 rozličných , historických swědkilw pro 
Slaw ; do časiiw pak Nestorowých ten počet se snadno sdwognásobniti 
může: I gak že* tedy, pro Bůh! tuto historikůw plnau dobu před = čili 
bezhistorickau nazjwati můžete, kdež prey snad geště gména toho ani 
nebylo! Prokop, Agathias, Menander, Mauric, Theophilakt, Chro- 
nicon paschale , Ži wot S. Demel ria , Theophan , Nicephor Patriarcha , 

Georg 



97 

Georg Monomach ; Jornand, Cassiodor , Jan z Biklaru, Gregor W. Fre* 
degař, I^ps Wessobrniiský^ Pawel Diákon , Peter Bibliothekar, £ofaard 
Fuldenský, Annales Fuld., Einhard, Gwido Rawenský, listiny cjsaniw 
r, 777 — 889 atd, negtautitoto liistorici, a to naSeho národa ? GeliJéan 
Exarch s geho zlomkowitýnii přeloženjmi některých káxnj historik , 
kde gen běxnň a Jedabyio gméno naieho národa zpoinjná ? Takby i^še» 
cko 9 oo před njm o našem národu , negen geho gménn nýberz i geho 
bydlech, činech a přjbézjch psáno, předhistorickým, to gest wlastni 
mluwé » nehistorickým « neskutečným býti muselo , čemuž wéru žádný 
nepředpogatý digopisec víiiiú nebude. Kdo mezi Němci bude wsechna 
ta stoletj předhistorickau dobau i^menawatl , až pokud se nepsailp 
D^utsch 1 Čili se historická doba národu wsody gediué s pogewenjm 
se domácjch spisowatelůw a swědkůw začjnáif Takby wjce než polo- 
wice Wasich Starožltnostj zbytečná a nehistorická byla , čehož ani Wj 
Blowisté ani my 8iawisté nedopuitjme ; takby národowé domácjch , 
Wlastnořečuých děgopiscůw nemagjcj, k« p. Gallowé, Gothowé, Sar* 
matowé, Hunowé ag« žádné historie neměli, kdyžpředce skrze wzdě* 
lané swé sausedy aneb gine národy hogněgsj a dokonalegfij historii 
swětu po sobě zanechali , nežli mnozj wlastnj , mizerné a nemotorné 
chronisty magjcj, Wy sám, přjteli! w giných iwěcech tak často seod- 
" woláwáte na ty, řecké i latinské, před Jeanem ťxarchem a Nestorem 
žiwšj, historiky a wjrugim přidáwáte, anižgegich swždectwj a spisy 
do předhistorické doby klade)» : i proč medle gediné se gméoem tuto 
wýmjnku činiti a tjm historické nedůslednosti se dopustiti chcete 1 Za- 
sluhugjli w gedntm hodnověrnost , zasluhugjt gi i we druhém , tjni 
wjce, že gako oni před tisjci léty gniéno na&e psali, tak gemiliionowé 
našeho nezbulhar^těného a nepomniseného lidu na Rusi, okolo Moskwy, 
w Minsku, w Polsku, we Slawonsku a ginde po dnes wfslowugj, 
Gméno , ku kterému se celý národ od gakžiwa přiznáwá , které wšickni 
geho kmenowé , gako rodnj čili genericum na sobě nosegj , negen Sk>- 
wencl, Slowinci, Slowácí, ale i Slawenoserbský,- Slawenoruskj^ kmen 
a gazyk, kterýmž i polštj a česfj spisowatelé tisjckráte swé kmeny— 
Slavi — nazjwagj , které sobě i gednotliwé osoby, wůdcowé , kcáfciwé 
tohoto národu neyradégi přikládali, gako Slaw, Slawa (u €osmas.}, 
JSiawitěch , Wlustislaw atd. ; které se we prastarých národnjchpjsnjcb 
rozličných kmenůw co modha a bohyně opěwá: takowé gméno giž tjm 
samým musj býti staršj , aežU wSecka ostatnj specialná gména, starSj 
a prwěggj nežli 8erb , Cech , Polák , Chorwat , ono, musj býti kořea 
wséch slawských kmenůw a ratolestj , a kde se historie našeho národu 
začjná, tam toto gméno už hluboce w dáwných stoletjch zakořeněné 
nalézáme. Než čas gest abych psanj toto skončil* Měgte se blaze j 



98 



LIST GEDENACTY. 

■ roS a gak Staw na Slow přesto, pročte we spiseeh a knihách^ Wa« 
mi přitočených, hustčgi psalo Slow Slowěnfn, a proč se toto posledaj 
tak snadno i we wezdegsjm žiwotě některých knienůw slawských ugalo 
a rozsjřilo , tohobych druhau aneb wlastné (počjfage sem mimo siny^ 
klawau powaha hlásky aystěhowán^ národůw) tref j nennalaiu,přj2inu hte^ 
dal i w duchu toho času , křestanským náboženstwjm zplozeném* G'ú 
wůbec hrůza podgjmala křestanské knžžj a spisowatele když gakowá* 
kolí gména bohůw pohanských gmenowati anebo psáti niéli , a gen s 
welikým okolkowánjm^ a wymlauwánjm to činili , gako toho máme přj- 
klad na Ditmaru Mezíborském L. VI. str. 150« „Laiiztci doos suimet 
praecedentes subsecuti. Quamvis autem de his aliquid dicere perAor^ 
rescanij tamen ut scias, lector amate, vanám eorum snperstitionem, 
qui sint strictim enodabo>^ «-« Křestanské náboženstwj bogowalo proti 
8láwé dwausečnýrh mečem, dogmatickým i moralnjm^ zapuzowalo 
gi i swým učenjm wjry, i swým učenjm mrawnosti. O obogj této zbrani 
něco promluwjme. Pocházelo! i totiž, gak sme widěli, giiiéno našeho náro- 
du od pohanské bohyně a modly Sláwa k gegjž cti lid i pjsnězpjwal. i 
cože se předkům našim, když ku křestanskému náboženstwj přišli a gedno* 
ho prawého žiwého Boha poznali, ohyzdněgšjho, utjkánj a zapomenut] 
hodněgšjho zdáti muselo gako to gegich pohanstwj a nuidlářského, od mo- 
dly, wzatého gniéna na sobě nošenj ? Blahoztvěstow^ a učitelé nábo* 
ženstwa w těch časjch, řjdjce se podle potřeb a okolostogjčnostj lida 
a bogjce se geho častého odpadlstwj* ney wjce proti pohanstwj a modlář- 
stwj horlilf, neyčaslěgi o lom kázali imluwili, neyraděgl takowé část- 
ky a wýpowědě Pjsem iiw. čjtáwali , wykládáwali a křestanům k učenj 
se dáwali, kteréby gim pohanské bohy a bohyně a wše co se ua ně i gen 
zdaleka wztahowalo, zhnusiiy a gako ney wětšj hřjch i ohawnost před- 
stawily. Myslíme sobě gakowý účinek umsety w srdci a w ntysli na. 
šich zkřestaněných předkůw k. p. následugjcj řeči Pjsem Sw. způsobiti: 
^,Gméiia bohůw cizých ani připomjnati nebudete, aniž bude styšáno z ust 
wašich. Neliudeš mjti bohnw giných předemnaa — Zkazte mjsta na 
nichž slaužili národowé bolniiii swým na wršjch , na pahrbcjch a pod 
každým stromem ratolestiiým; ultáře gegich bořte, obrazy ztlucte, háge 
ohněm spalte a i^iiny buhuw gegich stroskotegte a wyhlaďte^me/iv 
gegich (2 Mogž. 23« ý. ]3.5Mogž. 12 ý, 2.).— Anebo co cjtiii museli 
blawuwe křcstaiistj čtauce aneb slyšjce hlas Izaiáěe 42. 8: „Gá 
gseiu llos|f«din; tot ge^t guicno mé a sláwy swé ginéinu nedám ani 



99 

ehwály swi rytinám.** Co prawfin cjtili museli necblby toto dálitrá- 
Dj dáwy na iwan bohyni aneb i na swé nnrodnj jE^éiío byli wzta- 
howali? wSecko se gim hřjch á ohawnost zdnio. Talc i w Žalme 
^^f' 4f „Neolíusjm obétj t&ch. kteřj k ciKymn boho chwátag] aniž 
wezmu gména gegtch werty swé/* Tak i Sirach 17.^ 24. ,^Modlař* 
8twj měg w nenáwisti/* — NegináJSe i w Nowéni Zákoně přikazuge Pa* 
wel křeatanům : „Aby se zdržowaii od pokrmu model i od obětowaného 
modlám ; Wjnie že modla na swětě uic nenj a že nenj xádného gíného 
Boha než geden (1 Kor. 8. 4); Wjteže ste bylí pohané, kteřjž k^o* 
dlám nimým, gak ste býwali >vedeni tak Me rhodíií (1 Koř. i2. 2); 
Obrátili ste se k Bohu od modl , aby ste slati/.ili Bohu žiwému a pra- 
wému (1 Tes. 1.9.); Čož modlám obétugj pohané, ďáblům obětngj a 
ne Bohu, nechtilbych pak abyste byli účast njci ďáblůw (tKor«9.20); 
niodláři králowsťwj božjho nedogdau (1 Kor. 6. 9) ; Čarodějrnjkům a 
modlářům djl gegich w gezeřc, kteréž hořj ohněm a sirau (Zgew. 21. 
8}.**— Děsiti se strachem apýříli studem museli synové a ctitelé Sláwy 
při slySeoj tohoto nowého učenj , uiilowali se negen předešlé nábožen- . 
atwj a bohy , ale i gméno to ze sebe složiti , aneb ge a^^poň proměniti 
a geho pohanstwj zastjniti přezwukowánjni Slaw naSiow, zwlásfě 
učenj, spisowatelé, ,mnichowé a duchownjho stawu osoby zoskliwily 
sobě 8láwu gako modlu , gegjž gméneín by se byly poSkwrnily. Oni se 
uiodljwali gen „Sláwa Bohu otci i synu i duchu swatéutu*^ ne Sláwa 
člowěku , národa aneb modle bohyni. Položme i ten nepodobný přjpad, 
žehy někteřj slawštj kmenowé swau wiastnj bohyni Sláwu byli zapo- 
menuli aneb zanedbali , gegich národnj gméno upomjnalo ge wždy na 
podobné řecké a řjmské modly , které oni gako sausedé Rckůw a pod- 
danj Rjmanůw dobře znáti, o nich často slýchati^ % klassikůw o nich 
čjsti museli anobrž i gegich sochy, penjze, plechy, chrámy, oltáře 
aneb zřjceniny těchto w Athénách , w Kjmě a ginde wlastnjma očima 
wíděti mohli, ant giž we 4. stoletj (334) , pod prwnjm křestanským 
cjsařem wŘjmě, totiž ConstantinemWelikým, wýse 300,000 Sláwůw, 
pod gménem Sarmatae Límígantes do Thracie, Macedonie a Itálie 
přilili a potom w každém stoletj wždy wjce tam se přestěhowali. Kecka 
Klio a naše Sláwa negen týž wýznam ale i týž etymologický kořen 
magj. Že řjihský Honor Honoa Slawům negen znám, al;e i od nich 
w řeči užjwán byl , swědčj naše slowo Honasnoat , hoaoaiii «e, které 
s onjmno z gedné studnice plynulo , aneb odtud w dáwných časjch k 
nám přeSlo, ant unás giž hluboce wkořeněno a široce zdomácněno gest 
Sami neywýtečněgšj otcowé cjrkewnj Augustin, Lactantius, Pruden- 
tius a g. ne gen wiíibec proti modlám , ale obzwláště a wýslowně proti 
£lláwě horlili a psali gj pod náxwem Fámy, Honora a Glorie od pohanůw 

7* 



.100 

1 

ctinaii we sw^rch Spisech posměchu i potupě wysfawowa^vS?) protimliiw, 

DedŮBiedoost a nerozum těchto bohůw a bohyň Siáwy sarkastickými 

satyrami odhalowawse ge křestanům zoskliwowali. Tak Augiístin, 

O Městě Bozjm Kn. IV. 21.24. „Neinůzeli giny nez důmyslný člowěk 

přigjti ke cnos9, za gakau potřebau poraučeli se na swět přícházegjcj 

zrozenci Bohu Honoriowi aby ctěni a wážení byli.^* — Tak LacUntius, 

De falsa Religione , L. I. C« 20. ,,Yenio ad proprias RomaRoruni reli- 

giones. Romuli nutrix Lupa honoifbus est affecta divinis : fuit Faustnli 

uxor, et propter vulgati corporis vilitatem Lupa inter pastores i.e. me- 

retrix nuncupataest, undeetiam lupanar dicitur. Cloacinae simdacrum 

in cloaca repertum Tatiuš consecravit. Favorem FallQremque Tullus 

Hostilius liguravit ,et coiuit Quid de hoc dicam , nisi cKgnuin fuisse , 

qnt semper deos suos (sicut optari solet) praesentes haberet. Ab hoc 

illud M. Marcelli de consecratione Honoria títqm Yirtutís, hone- 

statě nominum differt^ re congruit Eadem vanitate Menteni quoqne 

inter Deos collocavit Senatus, quam profecto sihabuisset, ejusmodi 

iSacf a nunquam suscepisset. Virtjis colenda est , non imago Yirtutis. 

Quae ista religionům derisio est ! Quis non rideat Fornacem deain ? 

.deaniMutam? quid praest are colenti pot est, quae ioqui non potest? Co* 

litur et Caca, Cunina, Sterculius et mílie alia portenta. Quid de iis 

dicam, qui colunt talia, nisiipsos potissímum lapides ac sttpites esse!<^' 

— T^ Prudentius proti Symmachowi , zpráwci a rádci města Řjmu , 

]H>hanst^j zastáwawsjmu a proti křestanstwj psawšjmu s potahem na 

ona wýSe w šestém našem Listu str. 44. přiwedená slowa Symma- 

chowa o bohyni Sláwě čili Cti , takto odpowjdá, Lib. I.: 

Non patíar veteres teneas ut me duce nugas,- 
Ut cariosorum venereris monstra 3eorum: 
Si lapis est , senio diíisolvitur , aut crepat ictu 
Fercussus tenui, 

tíi formám statuae laminjs i} commisit ahaenis 
; Lima terens, aut in partem cava membra gravato 

Pondere curvantur , crebroque foramine rumpit. 
Nec tibi sít Terra ^J deus , coeli nec sit Deus astrům 
8ed nec Vírtutes hominum Deus et animorum, 
Ant Deus a^rias volitans phantasma per auras ^J, 
Deponas jam festa velím puerília, ritus 
Rídiculos, — 

Praemia (pagani) Virtuřum titulis et Honoribus aucti 
Ardua retulerint, f^stoťumque arce potiti 
Annales proprio sígnarunt nomine chart as. 
Denique pro meriiís terrestribus aequa rependens 
Munera sarricors summos inípertit Honores 
Dux bonus.— (Christus) Dočet ne Komula Virtus 
Jam sit anus , uorit ne Gloria *) parta senectam. atd.** 

i) Srow. í^ainína Huiiorií. 2) Terra bj^la matka Fámy. 3) Srow. opis Faaii^ 
04 Ovi(jía, str. 40. 4j Sr. Gloria UoaMinoruRi. 



101 

K této nábožné bázni a dogmatické ožahawosti proti modlářské 
Sláw^s al>7 se nj krátkost a ogma prawému Bohu nestala, přistaupila 
' geště i mrawnd přjčina žili chlubný smysl Sláwy a potah gegj se způ- 
sobem mySl^ křestanůw » zwláště mnichůw , gakožto ptin^njch a ge* 
)^ipých toho 2asu křestanského náboienstwa zwěstowatelňw a m^itéiíiw, 
domnéle se nesrownáwagjcj. Gméno Slaw , Sláwá| tak z náboS^.ného 
gako i z ^mrawného ohledu , uráželo čisté uSi a kagjcj srdce prawých 
křestanůw ^ i&wlášt& mnichnw a duchownjkůw* A w samém skutku, ti 
swědkowé a spisowatelé, které Wy str. 460--468 přiwodjte kukázánj 
že psali Slow » SlowěoJA , slowenský — gsau tém£ř wšickni moichowé, 
kalugeři, pauste^njci , IdáSternjci, popowé, slowem osoby duchownjho 
a nábožného stawu, gako E«íarch bulharský, presbyter Gre^r, mnich 
Chrabr , mnich Nestor , mnich Georg Hamartol , mnich Kyriak , Baka« 
ci£ w paustewně Athoské; mnich Wacerad , Swatý Prokop p^ustew- 
njk , Swatý Wogtéch kněz a biskup atd. ; aneb aspoň gsau nábožné 
cjrkewnj knihy, Žalmy, Modlitby, Kázanj, Ziwotopisy Swalých , Le- 
gendy ,. Katechismy , Missály, Postilly, Biblie a těmto podobné* Zná- 
met ale gako tato třjda lidj o ěldwéj cti^ a wšech swětských wěcech 
a marnostech smýšlela, zwlástě wprwnjchstoletjch křestanstwj, swe* 
děna bywši k tomu některými zle vykládanými wýpowedmi Pjsem 
SwatýdK Tito lidé pokoru , njzkost , tichost hledagjcj , w opowrhowá- 
ig sláwy zemské zásluho zakládali, stjtili se wfiehó, coby i gen sfja 
něgakowého dychtěn] po sláwě a chwále na ně hoditi mohlo. S^á 
osobnj gména přez\vuk<}wali anebo cele proiněnowali na giná pokorná, 
kagjcj , potupná, nábožná , gako n. p« wýSe dotčený mnich Georg, přig- 
mjm Hamartolos t.g* hřjšnjk, s potahem na řeč Pjsma S. „Wšickni 
zagisté zhřešili a neraagj sláwy božj čili před Bohem.^* Nestor nazjwá 
wsecky.prostonárodnj pjsně slawských předkůw, a tak tedy i ty we 
kterých seSláwa opěwala bésowstýmí t. g. ďábelskými, satanskými ^^ 
wiz Nestora Šlecen ILstr. 12S. ,,Ischožachu sja na igrisča, i na wsja 
plasania, i na ^vsja bieaoivskifa pieanii*^ i gakžeby se on tedy byl 
opowážii buď sebe buď Awňg národ gménem Běsd nazjwati a Slaw 
Slawjan psáti? — Předkřestanštj ^národowé o prawé nesmrtelnosti nic 
neznagjce, přirozeným způsobem mnoho drželi o pozemské slá^A^ě za 
žiwa i po smrti; ona byla pro ně wlastně tak řečená nesmrtelnost, oni 
přiwěsowalí wSe to na gméno po smrti , co mý na duSi, hledawše sobě 
tjmto štastným láamem onen podstatný nedostatek naděge budaucjho 
trwánj kolik tolik wy nahraditi. Odtud ten weitký rozdjl w saudech po- 
hanských a křestanských učiteluw a spisowateluw o sláwě a cti, x 
nichž některé hlawněgšj zde . klademe : 



. lOT 

L PóhimStj rjkajrj? k. p. 

Hornin Tifin tn Si.ag cep» (Cest z Boha gest). 
. . Plato i Btior nya&ott ^ tifjiŤj (Božské dobro čest). 
Menandét". Znui^ tavtoj ůo^av ivxaTulMuv. (Hleďpeéobi sláwa 
zanechati.} 

Pluiarch in Cic. Míriíicam vim hahet gloria* 
dcero ; Gloria est ampllssimam praemiam virtiitis* 

Gloria est cajus^ra^ibtishominesTideDtur in coelmn ascendere. 
^ OptíniiM quisque maximě gloria ducitur* 
Seneca i Honeétua rurnor alterum est patrimoninm* 
Dia-^Na^Sore w San^krita: Muz který smrt w zrcadle slawy a 
nesmrlelnoali spatřowati nenawyknul, Ak sobě radégt wSe gine ode- 
brati neiÉli žiwot , stane, se chabým (feig) , slabým , bogácným , plazi- 
wým,opowr/.eným. , Dobyt j nláwy a nesmrtelnosti ^ména gest cjfě- 
nj tisjcieté radosti. -^ /^'i>«e 11. 1.S.460 Richten die Hindus tbr Schrei* 
ben an einen Kónig. m setzen sie : ,,Dem grossen ehrenvoUen Konig, 
dessen RnhmeH G^ruch sich fiber die Welt verbreitet hat , dessen Ruhm 
seine Feinde zurnckbeben nnd erbleicben macht , dessen Ruf so rein 
ist , wie die Kónigin der Nacht n. s. w,^^ ^ 

Zend^Avesta^ 'modlitby Parsůw : ',,Feuer! gib mireinseliges Le-> 
ben im Glanz . gib mir Kinder des Ruhms, — • Za Móndes Ehre 
IzeSaé (modlitby) sprechen, Ut Quell des Lichtes nnd G/ori>/* Srow. 
K^uler h 29. .,Von Morgen bis Mittag bittet der Parse dass Ormuzd 
seinen Glanz erhóhen wolle wie der Sonne Glanz.** 
Motenebbi^ staroarab. básnjř: 

Wzhnrn ! sldtPU hledeg , lež ona w hlabokosti pekelné , 
Žádná chwjle nemiji, tebe genžby ku češti newedla. 
Ji fVitichind: Transeunt saně dies plorími Slavis ^vo' gloria cer« 
taatíbitt. 

« Lubtíia^ česká kněžna, pohaněna bywši od Chmdoše, beze cti 
a «láwy ani saudy a wládu déle westi nechtěla , řkaucj : 

SlySeste zdě poganénie moie 
U nebudu wáro jEiiiditi swady. 
Ratiboř: Nechwalno nám w Němciech izkať prawdu. 
W Athénách měla zlá bohyně Diabole^ w Řjniě Calumnia(kte^ 
ré obě Pomluwu čili utrhánj na cti a dáwě znamenagj) oltáře, ne aby 
ctěny, ale aby od města i národu odwraceny byly a lidí ušetřily. Po- 
mluwačum^/^tí utrhačům, lupičům a poSkwríiowatelům něčj sláwy byla 
litera C(cRlunmia) na čelo wy palowána. Sn Yollnier Myth. str. 599. lOOi. 
II* KřestanStj naproti tornu, k. p. 

Kristus Ge£/š: Gát nehledám chwály swé. -r- Blahoslawenj tisj, 
^ <!ÍiudJ duchem. -^ Kdo se powySuge, bude ponjžen. 



103 

t Peir. i. iá: Wieliká sláwa flowěka gest gaío twét tráwy. 

GalaL.^. 26; I^ebýivegme marné chwály žádostiwí. 

Filip. %, 3: J\ic ne<Sí&te skrze roarnau chwála, w pokoře gedni 
<1riihé za důntogněgSj nežli sebe magjce. 

Eilip. 3. 8 : WSecky wěci pokládám za leyiia , abych Krista zjskaK 

Euftebius Pamphilii SlawnégSj gest pohaněnj pro Krista , aežii 
čest tohoto pwěta. . 

^i/^i/sí//9: Inanis gloria hujos saeculi falax est suaviti^ et infro* 
ctuosus labon, 

Hieronym : Si vere laudabilis esse cupis laades homimini ne requiras. 
Gloriolas et ruiQuscalos quasi hostes fage. 

Ckriěostom : Gloriam despice et omnibus gloriosior eri& 

4mbrosiua: Ke laudavcris hominem in vita, lauda post mortem* 
Srow. Fr. V. Reinhards Moral , B. II. S. 403. „Die christliche 
Ehrbegierde, schliesst wahre Demuth nicht aus: denn diese ist nicht 
jenes trúbsinni^eHerabsetzenseineiiselbst, woman, wie die MonchS" 
h^iligen 6o baufíg gethan haben, recht darnach strebt, von Andern 
verarhtet , beschinipft und gleichsam unfer die Fiisse getreten zn wer- 
den* . Bekanntlich hat man die Ausdríícke der h. Schrift „man músse 
sich seibst erniedrigen Mattb, 18. 4-9 miisse sich der Demuth befleissi* 
gen 1 Petr. 5.5m míisse mássigiich von sich halten Rdm«12, 3.n.8.w.*' 
so RQsgelegt, als ob es Pflicht seisich moglichst wegzuwerfen und sich 
all^ Selhstacbtung zu versagen. Die Geschichte der sogenannten fleill- 
gen ist voli von den wihlesten Ausschweifangen dieser abenlhenerii- 
eben Demuth/^ Chceteli sobe představí u učiniti a známost opatřiti o 
těchto lidech wšech národůw a sekt křestanských , o gegich způsobu 
rojšlenj, mluwenj, učenj a žifj: gak seswětskésiáwy wsndy chránili, 
^ako čest a wážnost lidskau opowrhowali ano za hřjch drželi , k čemu 
z tqhoto ohledu i lid a mládež wedli, tedy čjtegte následugjcj knihy: 
^,Čjrkewnj hÍ8tori% Sokratesa a Eusebía* ^— Pragmatiache GeschichtiB der 
Yornehmsten Mónchsorden , ^ herausg. von Walch ; Geschichte der 
{Uoster- und Ritterorden , von Helyot ; Histoire generále des Carnies 
et de Carmelites dechaussáes ; Ziminermann (iber die Einsamkeit a g.^^ 
Gedni z nich njBpřigjmali auřaduw a hodnosfj žádných bywse k tomu 
gakb^li dooucowáni ; ginj plazili se po zemi nazjwawše se čerwy zem- 
skými ; ginj lezli čtwermo na rukách i nohách gako howádka nosjwa- 
wše dřjwj do m£sta; ginj brali na se z přjlišné pqkory postawn osl^ 
nosiwše na hřebfé koš kamenjm naplnéný ; ginj dali se gako zločinci 
iia smrt odsauzenj s\vázati a utjkagjce o(| swéta i lidského towary^twa 
Virtjri^li se násilné do žalářůw a temnic; ginj nikdy negjdali.u stolu alp 
gako psi a štěňátka pod stolem » prosili mimogdí^icj o poličky « deko- 



104 

wáli sa pohan£nJ r potupenj , radowaU se přezdjwkáhi a aecttiým gmé* 
niini, podkládali twář swau piwagjcjni aneb dáwjejni aby sliny na ni 
padaly • ginj ofrhanj béhali s neymižernégsjmi žebráky po ulicech , 
přebýwali a spáwali na weřegných smefištéch atd. W&ickni pak na ni- 
^em tak mnoho nemistrowali., gako na gmenách, ta krásná a nifwiuná 
gména přezwukowali na hřjšná, kagjcj, pokorná; gména pohtfkiská 
změ&owali na křesťanská , swětská na klástemj , zadržawŠe toliko po- 
čátečných Kter stegnosf , k. pJ WtinFried přezwnkawáno na Bont Fa- 
cius; Consťantin na Cyrill (blahoKwést slawský), Mlada na Maria' 
(Češka), Bernbard na Bařabáš (gnnéno laupežnjka w Pjsmě S«) , De- 
mían na Desmas (domnělé gméno lotra na lewici wisewšjho} atd. Ze 
tento duch i a bulharských Sláwuw panowal , už odtud patmo že skrze 
ninichy Methodaa Constantína ku křestanstwj, obraceni byli. GakoMe- 
tbod gegich učitel a křestitel o pohanech smýšlel a učit , wjme z geho 
Borisowi maldwaného Obrazu poslednj saud předstawugjcjho , kde 
křesťané do nebe gdau , pohané do pekla. Gakowý účinek toto ÍBko* 
wéto wynaučowánj a zásad \i'šťěpenj w mysli pokřeaténého Borisa pů- 
sobilo^ ukazuge následek ten, že i on sám pozděgi králowskan sláwau 
opowffhna šel do kláštera a stal se mnichem. Geho syn a nástupce Sy- 
meon zachowal též tento nábožný přjzwúk w duši, an se i na trůnu 
zanášel překládánjm do slawenčiny Homilij a Káznj Jana Zlaťousté- 
Jio}čili Chrysostoma, gehož heslo bylo, gakžsmewýšc připomenuli, totoi 
„Sláwu opowrhni a wšech slawnégšj budeš»^* — Tak ruskopoloqká 
kněžna Predislawa proměnila na pauti w Palestině swé gméno na 
Eufrozinu, r."ll73. — Tak knjže serbské Rastko wstaupil do sta\vu 
nmišského a proměnil gméno swé na Sabbas čili Sawa. — > Druhý apo- 
štol Slawů, Consťantin, gmenowán a powýšen byw od papeže Hadrianá 
na biskupstwj w Morawě a w Panonii , této cti a hodnosti přigmauti 
nechtěw wstaupil raděgi do kláštera co mnich pod gménem Cyrilla, kde 
i zemřeL 1 w křesťanském náboženstwj se Sláwa čákťo zpomjnala, ale' 
cele w ginem , té pohanské nábožně i mrawně odporném smyslu. Kam 
se koli obrátil křesťan , cokoli předsewzal , wyššj protipohanská Sláwa 
w iistřety mu zněla. Wšelli do chrámu, zde slyšel že tu gest přjbytek 
a mjsto sldwy Hospodinowy (Žalm 26. 8); myslelli na Krista, tento se 
graenuge bleskem sldppy bo£j (Žid 1 3), pánem sláivy (1 Koř. 1.8)'; 
sldíPa lidu izraelského (Luk. 2. 32); modlíllise, tu řjkal každoden- 
ně w modlitbo Páně: Nebo ťwé gest králowstwj, ihoc i sldwa ; tu se 
přežehnáwal: Sldwa Bohu otci i synu i duchu swatému; ^pjwalii stá' 
rokřestanské pjsne, ťu wolal: Sláwa Bohu na nebi — Tě Boha sla- 
wjme — Ne nám Hospodine, ne nám, ale tobě slušj čest — Ach gak 
brzká ach gak nir/ká gestsláwn člowěka atd.; četl aueb slyšellí co o 



105 

nebi. a wMném £iwirt&, tu se ron iéi s/díPa wéchity oslawenj^ Uaho* 
aiaDí^enBtwj ozjwali : gaki^e w takowéin powětřj mohla déle pohanská 
Sláwa Sjtif neimiseiali w takowém itstawičném sanbogi a tak wxnese^ 
mm sokytij jpadoauti? nemuselilí abezj a oleklj 8láwowé sami swau 
SláwQ €0 do náboženského a mrawného ípýmnamu eele potřjti , co do 
nezmasatelnÍho^M^/7^](pak aspoň %ni£niti a přézwukowatfíf-^Titopřj- 
kiadbiré ir^notliwých osob a přodcbudeíiw, anobrž celých mniSskjch 
řádíHr, měli weltký wpljrw na celý-^ndrod: mjsto ^emnéle chkibnébo, 
pťotíkřeštanského Siau^ Slawen^ wsieno a psáno radégi newioněgsj 
StoiP Sloí0énjn. Slawské ui předtjni žodskao bulharfinan a thrackau 
walaštinau ^Bafemniné n pochybným ?iwakem njfíněné a\ we slowě 81aw, 
byla těmto dobrým IřeStjkům a neoáwistojknm swěta i sláwy gebo wj« 
taná přjležftost ku powýSenja přezwukowáiij toho pochybného á na a,- 
a tak z pohanskélMy Slaw Slawěnjn učiniti křestanské skromněgsj a po* 
be&něgSj Sloiv. Toto od slawokřestanských popnw, kaěžj^.mnichůw , 
kazatelůw aoobrz i nedncbowenských osob t jm* oehotněgi učiněno ^ s 
tjm wětSj tagnao mystiokau radost j pistowánp a roeMřawáiió , fee 8ebe> 
a swé 'gméno tjmto způsobem widěli we swazku a^spogienj s tjin co 
křestanské nábo&enstwj neywsneseněgSjho má , a a čemi se toho &si| 
tak mnoho a ostře hádalo , mudrowalo ,' mluwilo a psahs totii se Slo-* 
i4f9m ^iiAó^og^ gakož se Kristus w Nowém Zákony nai^fi^á, w Evasu 
Xanal. j^. i: 14* fis rtA^dAi; kI; Caoko, h caoko k* ttz Bor<^, « Korá 
irVcA«Ko. H cAOKo nAÓTb RbiCTik. KoIikrátkoIi na£i piPedkowé, ge* 
gieh-wůdcowé a spisowatelé tato a těmto podobná itijstn.e Evangeliími 
slygeli aneb čjtali, w{ce gim gako náskdpwnjkůni . a' ctitelům - Slawa 
ěili Krista pochlebowatí muselo f^méno 'SioiPafiy nábózaý potah ia smysl 
magiql » nežli pohanské, swětem a břichem páchnanci Siaw Slawen. 

^^ v 

Slowan. od. Siowa aneb gim tak ; gáko Kfsstan od Krista. Z histoHe 
cjrkewnj známo gest, ze giz w neyprwněg^'ch časjch křestanského ná« 
boi&enstwa powstala zwlástnj sekta Johanských křestánuw (^Johannis 
Christen} gináČe i Sabeůw zwaných : tito w skutku' sami sebe gmeno- 
wali Mandel t. g. 8iowané od manda coz w gegičh ři^či slowo Xoyog 
znamená a na Mesiáše se watahuge. Následownjci této sekty slowocti- 
telské halezagj se posawad w Persii , w Arábii i ginde. Srow. The^ 
venol : Morgeniánd. Keise ; Convers. Lexl pod článkem Sabier, I 
tauto proniěnan gménn se domnjw^ii dosti činiti radám a předpisům 
křestanského nábozenstwa ,«aby swiékli se sebe toho starého člowěka 
a oblekli nowého^S Kdo w tomto uměnj, zlehčowánj sláwy a sovět- 
ských wěcj , neywjce prospjwal a nejdále přiwedl, ten tojiko byl za 
prawého křestana, za swatého wyhiašoWán , od giných c):ěn, chwálen, 
obdiwowán , k následowánj předstawowán : čehož přjkladůw nám ,ne- 



106 

ačjflelaé ronožstwj pi»dáwR|Brj k«p. ti Prolo^owé Wamioastr 466 připo« 
nijnaiij » wSickni žiwotopisowé. mníchůw a Legendy Swafjch gakwy- 
cbodnj tak západnj cjrkwe. Abych Wáni při wyhledáwánj wasdáloiDŽg* 
Sjch důkazůw á ředšjch knih k tomuto práce uapoiil , několik bijzkýeh. 
přjkiadnw podotknu. S. Wogt^ch, imWrátiw 4e r« .983 % učéinj z města 
Děwjna do Pt*ahy a \viděw zde biskapa Ditmara uinjrati^byw geStě 
miádenček, a to ušlechtilý, tak f& přepíatými aáisadami opogen byl, 
že žjaěný oděw na tělo wezma blawa popelem posypal • wsecko i^wiá. 
gměnj mezi chudý lid rozdal, po kosteijch běhal a se modlil; wywo<* 
len byw od knjžete a lidu {eského za biskupa , weliiií.t^muzbra&owal, 
toho auřadu a důstogenstwj nehodným se býti prawě, aniž té cti .na 
sebe wzj ti chtěl, tak že geg posléze k tomu přinutiti museli « řkaucer 
9,di(ig nechtěg, ty našjm biskupem býti musjs;*^ wsacege se pak. z: 
Wlah z poswěcenj, před Prahau zesed z koně a wyznw obow sel bo<*: 
sýma nohama př^ město až do chrámu 8. Wjta. Po čajse opowrhnuw 
sláwan swětskau wstaupil do kláštera (Cosmas L. 1.}.. Když pak Wog* 
tečh Sfrachkwasom {ili Krištanowí, hratrowi knjžete Boleslawá a mni-' 
diowi řádu . S> 'Oenedicta w RezAe , berlu biskupsbw podáwal , tenta 
podle swědectwj Cosmasa p.. 2000*' berlu to gakoby wzteklý (quasi fa*^* 
ribundus) na: zem potrhnul a řka: ^.nežádám gá nijti sláwy a cti na 
bvrětě, ale před ny utjkáin; (Nolo aliqiiam dignitatemin muňde, ho- 
Dores fngio-^ pompas saeculí despicio , indiánům mp jiidíco^ episcopali 
fastigio; Monachus sum , moctůus suriji). — Wezmitež g^o Legendu ono* 
ho ^ského 8. Prokopa {fr. 1050). na něhož se Wy str. 468 gake nu 
swědka a dědice sloweoského odwoláwáte, pocházegjcl dle rukopisu 
* prwoj půle 14 stoletj a wydauau tiskem we Starobylých Skládáajěb 
od Wác. Hanky, w Praze 1817* D- 1* sfr. 1—51. Ona za zrcadlo ,iv^ch 
ostatnjch slaužiti může , proto následugjcj wýtafa z nj zde sdělugeme : 

r 

I tak p niem w knihách čtemy: 

Swatý Prokop gest ^lowenského roda 

Nedaleko ot českého Břóda. 

Po Bože tworci tiižieše . . 

Swétalú sldwu potupiese. 

Wezdy u pokoře stáše. 

Díwné owsěm pokory bieise 

Ze glž každý to mluwieše: 

Tento Prokop tako gest tich 

Giž gakoby byl owsěm mnichy 

Pro geho pokorné poni£enie 

^Wzwolichu geg proboštem. 



I \ 



107 



Neřád tomu swalý Prokop biese 

Neb toho ěivéia nendwidieše. 

Swaty Prokop ^&da swStskdr lest 

Potup! toho přiebytka (WySehradu) &8t, 

Wiece sé pro Bóh pokořige^ 

A řka: 2emo mi ge tato 6eat 

Genz <Sínj doSi přelest* ' , ^ _ 

Od dáwných časów to gest roydU 

Kdeby kromě iidj bydlil. 

Naleze mnicha starého 

1 poče geho prositi. 

Chtě týze zákon nositi. 

Starý mnich podá gemu mnichowého řttcha'^ 

Pmkop potoAi gide do swého krage 

Ne proto aby přátely widěl, 

Gedno kdeby na pušči seděl. 

Ta sě modlese we dne, w nod^ 

NebieSe i gednomu ďowěku zqám. 

Nikto ho uewlděl , gedno Boh sám. r— 

Kněz Oldřich (knjže, na Io\vě gsa) tázati nuúchol pode: 

Kto gsi , kakot děgj a co tu 2tnj& ? 

Swatý Prokop odpewědě: • , ► 

Gáz bydljm w tom pokogi 

HřieSnjk a Prokop mi děgj. 

Kněz Oldřich skočí s koně 

SwHiu plaSč , blawu pokloně : 

Otíe zpo\^iéday mě hřiesného! — 

Geho tf/oi^po na wsě strany rostěie ý. 32t. > 

A wsady naplněno bieše, 

Kteřjzkoli to slyšechu 

Se wsech stran k němu běžechu. . 

Prokop mile wšecfany přigjma&e 

Á slowo gim bozie kázase. 

Swatý Prokop tey ehwáie nechtiese 

Protože takto mluwieše: 

Buď Bóh žádúcij pochwáten. — 

Sta sě pak na gedny jiody f. 68t« 

Tu sě gednomu bratru přihodí 

Že tu swatu msi sluzieše 

Wysokým hlášení notese 

Chlubése sě tiem pohřiechu« 



t08 

Když to 8wa(ý Prokop tulj&e 
Ze sě ten bratr hlasem chlubiese^ 
Swatémii otci protíwno bieše, 
Sezwa 8WIÍ bratr w hromada , 
A řka: bratrie toho bratra suďmy 

v 

Ze sě hlasem c/tlubil^íed liudmi.' 

I poče mu z toho láti: 

Ba za newieš ze fřú wino takiS 

Potratjš Tvějfnú odplatu? 

Wsak aby potom ^měl báen 

Daohu gemu oslíčj kázn atd. . ' 

Ziwotopisec k ukázánj Prokopowy pokory a aeAáwisti wsehocoby 
sláwy9 chwály, neb chiuby stjnna sobě' mělo, ani tam wjíťazn 5/a^a 
užiti se neopowážil, kdeby slušně bylo státi melo , a potřebowal mjsto 
toho raděgi dwogsmyslného wýrsizn slowo: 9,Geho slowo na wše stra- 
ny rodtěše/' I kterýže tedy mnich neb kněz/, tázán gsa, gako^ Wol- 
fech, o swém pogitj a národu, byl by se osmělil powěděti : Slaw neb 
Slawen gsem? Tenby pro chlubné toto gméno dozagista gestě přjsněg- 
sjm trestem kárán bjrl , nežli tento zde osličjm toliko pro chlubný 9 
honosný hlas a zpěw. Tento aneb tomuto podobný wzduch a duch wěge 
we wšech téměř starokřestanských spisech, kázněch a iegendfích. Mni- 
chowé a duchownjci byli w oněch stoletjeh téměř sami gedinj^ genž 
čjsti a psáti uměli, oni byli kancijn králíiw, pjsaři knjžat, učitelé lidu, 
od nich tedy pře&Io toto opowrhowánj siáwy a odtud plymmcj dáwánj 
přednost] gménu Slow Slowěnin i do listin, zákonuw , smlow s giný- 
roi národy,' anobrž i na obecný gegich uSeoj a přjklad následugjcj Kd« 
Gedni křestané štjtili ^e Siáwy z náboženského ohledu pro^nodlářstwj 
ginj z mrawného pro skromnost a pokoru, ginj zobogjho* Tak se stalo 
že prawé piiwodnj a wšeobecné gméno Slaw Slawen w gedoom kmenu 
zkřestaněno anebo přemniseno na Slowenec ^ Slowinec , w druhém na 
Slowák, tjm snadněgi ani této změně i přezwukowánj litery a na o 
w některých nářečjch a odtud znikla totožnost mezi slawiti a sloučiti 
přjzniwy byly, W památkách a pozustatcjch swětské staroslawské li- 
teratury, w básněch ne od mnichůw psaných, na bogištěch ode klášte- 
ruw wzdálených anebo wnárodnjch zpěwjcha powěstechobzwláštěstar- 
Sjcb, docela giny, zdratVěgsj a střjzliwěgSj duch wěge, gakok.p.we 
Slowé o pilu Igorewé^ o aěmž ruský spisowatél AleXé Bestužew, 
w Pohledu na starožitná;] i nowau literaturu ruskau , uhodně prawj ; 
„že Sláwy milowný duch národa w něm moeně wystupuge na každém 
uijstě,^^ Skladatel tohoto zpěwu gest oprawdiwý ayn Sláwy, ne gen že 



109 

gl wraiien& niiluge, testo^spóinjnát anobri^ í Ijbeznaii bámickatt hra 
prowodj se ginény onebnjini na Slaw a se ^iláwau. Přjklady t(rfieto 
prwDJho gsau, w Hanlcowč Wyd, str. 4* „Struny sami kniazem«/a- 
ii^u rokotaoha^'*str«6. yBoJanswiwaja^/aa^ftfobapolysego wremeni >' 
— i^Hwemt Slawa wKyjewé**^ str*8k ,yKuríaniis2uči'(hIedagjcj) sebč 
čil a kňÍQziu ělawy^^ — > itr. 8« Rnsijft isčučí sebž cli a kniazin «/a* 
ivy.^^ — 8tr. 12. „Zabyw Čii i Snwota. — ttr. l4. „Borba že Wia6e- 
slawll^ Slawa na sad priwede.^* str. 20« „Ta Niemci i Wenedici , tu 
Greci i Morawa pojut alawu Svljatslawju.** str. 24« »Igorju i Wse* 
wolode! raao (jSasné) Jesta načata sebe slawjy iskati " Tainž: ,,Tij 
plky pobiezdajat zwoniaii w pradědňujtt alaufu.^^ Taoiž: Pred&uja 
slangu fUkVBA pochítima zadňnjn sia sami poděliin.^^ -*str. M. ,,Pritrepa 
(^rozhognil) alawu dieda swojémit Wseslawu/^ str. 32. .,Jaroslawe a 
wá wnuce WseslawU uče (už) wyskočiste iz^ dédnef^/ao^i^.*' str. 32. 
9,Wse8law — razSibe slawu Jaroslawn.^^ str. 42. ,,Pieti alaípa Igoria 
Swiatslawiča. Kniazem siawa a družině.'* — « Tak i we staroruské pro* 
stonárodn} |)jsni , we Zbjrce Slowan. nár* pjsnj , od Celak. w Praze 
1827. Ďjl 1U« str. 96. ,,Načinajetsia skazka— Na čest i na alawu — 
Olieckoniu synu — Udaloniu witazu — Ruskomu kniazu atd;'^ ^yStawa 
Bogu ! *^ byt krzyk wojeiiny dawnych Zaporožców Kozaków, pjSe M. 
Czaykowskí we Wemyhoře str* 310* A komu nenj známo powčstn^ 
Sbwarowo: Slawa Bogu9^_^ — 

Zde gešti to poznamenati dlužno , že český nazew SlowSnin^ Skw 
wene u Wacerada, Prokb^pa, Wogtěcha aginých, nic ginéhonenj než 
pokračowánj á gakoby nowá osada bulharskocyrillského , od Cyrilla a 
Methoda sem a ku Slowákům do Uber přineseného* O českém Proko- 
powi wýslowné dj Legenda v. 61. ,,Ze byl na Wy&ebradi (podobno 
Uherském) , kdež slawné učenie bi€fše W slowenskem gazyce ktlvěšě : 
Tu Prokop w učenij lónie Tomu pjsmu naučí sě.^' A opět latinSf j mnisji 
sokowé Prokopowi a geho posobnikůw, žalugj knjžeti českému proti 
němu takto : v. 960 : „Knieže gsút zde kacrjcr Slowěné — Gmagjt ka- 
kos pjsmo gine — Služiet slowenským .hlaholem/^ — O wyhnaných po- 
tom těchto Slowěnech znj v« 972. y^Witoš opat s Jnratř] sě shluče — 
1 gide do Uherského krage.** — U Slowákůw po dnes widěti staré 
chrámy , wěže , obrazr , zrjceniny klásternw někdegSjho řeckého wy* 
znánj, w nichž se nepochybně w bulharskocyrillském náře^j služby 
wykonáwaly a knihy čjtaly. Tak w Bulharsku byla studnice pro SIow, 
w Uhrfch, w Cechách a ginde žlabowé. Dhv a zázrak by to wěru byl, 
kd jby učinkowánj Cyrilla , Methoda , Gorazda a giných Bulharských 
jpomocnjkůw mezi Slowáky , kdyby několíkročoé bisknpstwj Metho- 
jdowo w Nitře zhola žádných následkůw a slepěgj po sobě nebylo za- 



110 

4 

nechalo , airo& zbnlharJSenj a přezwukowánj gména SUw Slawák 
wea Skwensky — na Slow 9lowák Slowen Slowensky. Kam staro- 
alawská od Cyríila saložená slowesnost čili. literatura přišla, tam pohl- 
tila apabo w aapomenutj nwedla Slaw. Gméno kláštera w Praze „S/o* 
i4^any^^ též nenj domácj , z lůnu národu a z půdy české vyrostla, ale 
gen exotická, doMti pozdě (1346) z Chorwat a z, Bulhar sem «krze 
Karla přesazená, osamělá a proto I uschlá bylinka. To gméuow Ce- 
chách nenj tak národnj , gakoraděgi náboženské , cjrkewnj, iiteramj: 
ono tak gen na tolik znělo « na kolik onino klášternjci s cyríllským 
nářečjm sauwíseli a staroslawskýnii knihami se objrali. Mic méně 
usak předce geitě sám Weleslawjn obywatele čili mnichy tohoto klá- 
Stera ne Slowany ale Sldwi w české řeči nazjwá, srow. Jungm. Slow- 
Djk IV. stn 1 39. — Tento cjrkewnj smysl magj i onino dwa (w ně- 
kterých Rpiaech chybugjcj , a proto snad gen pozděgi wložené) werse 
u Dalimila, na které se 8tr.468. odwoláwáte: „Ten arcibiskup (Me- 
thod) Rusjn bieSe — Mk\ swatau (ginj swau) slowensky slaiizieše«** 
jRusJn hěloiPensíy wztahu^e se tu ne pauze na gazyk, gako raděgi 
na řeckau w|ru , na obřad cjrkwe ^východoj , ru8ko^*-řecké« 

Než wy nynj snad řeknete : pročže tento duch křesťanského ná- 
boženstwa a mnisstwa na osobuj, ze Slaw záležegjrj, gména téhož 
mrawnonáboženského wplywu neměl a ge tak gako národnj na 8low 
nepřezwukowal ? Proto, poněwádž osobnj gména na Slaw byla ředi^, 
do očj a oSj méně padagjcj , národnj pak gedenkaždý na sobě nosil ; 
onano byla často i s ginými gegich slawocUiubu zastinugjcjmi , mjr- 
ijcjmi anebo práwě zkřestaňugjcjmi slowy složena , k.p. Bohnslaw, 
Swatoslaw, Duchoslaw, Petríslaw, Januslaw, Blahoslaw, Dobro- 
alaw, Prawoslaw, Krestíslaw, Neboslaw, Miroslaw, Tichoslaw atd.; 
a wsak mnozj i tato osobnj gména s přigatjm křestanslwj ze sebe 
skládali přigjmaw&e giná křestanská ^ gako toho přjklady máme na 
Boiisowi, genž při křestu gméno Michala, a Waikowi uherském 
geož gméno Štěpána prigal. Podobno , že sám knjže Rastislaw , stjtě 
se podle ducha toho času tohoto chlubného gména , psal a gmenowal se 
raděgi skráceaě, sl^owněgi a křestansiěgi Rastic« Než o těchto osob- 
njch gmenách ge&lě w budaucjch listech obsjrněgi. 



111 



LIST DWANACTY. 

Ma toho, co w předešlém psanj wygádiKsem, tiisjín dosti aeřegmo gegf, 
gako se už we starijcb časjch naSe národnj grnéno &law na (Slow n 
některých kmeniiW přezwtikowati nedjm mohlo , anobrž maselo w tom 
zmatku a wplywii wSeligakých pestrogazykých sausedfiw , w tomwSe* 
obecném sápasu a bogi mezi a a o , bytb y sme ani na to zřenj neměli, 
že podle organických luHconůw ře£i' slawské obě formy od kratšjho ko- 
řene alauii tak prawidelně pochazegj gako od ptauti piaw a plow, oil 
nygi unawiti a unowati. Dosti fedy už o tom z etjmologického adia* 
iél^tnjhó ohledu: nemohu ale nynj swézadlwenj nad tjm pottačiti, žé 
Wy, přjteli, zoatel ncgen děgín ale i nářečj a Slownjkmv slawských^ 
předce tak se stnwjte, gakoby ste o tom nic newěděli že ělowiti w 
neymnožšjch nářečjch slawských , gmenoWitě w těch na které se Wy 
odwoláwáte a z gegichž knih důkazy pro Slów donášjte , k. p. we sta- 
rocjrkewojm iili cyrUlskéni,- w lllyrském, kraginskěm; korutaoském. 
Štýrském , sorabském , českém a g« totožné ge&t se glauríii -a stowa 
totožné se aláwa* Každý kmen a národ Deyiepšjm gest 8\té řeči tlu«* 
maěem a smyslu swého gména wykladačem W některých staroslaw- 
ského cjrkewnjho nářečj knihách stof^ Stou>énjn ^ Slou^ne^ alowenm 
sty; Nu dobře! Wsickni téměř illyr&tj spisowatelé gmenugj sWůg ga- 
zyk tlopt^insíý ;, Dobře! Styrčané a Korutané nazjwag] se Slowenci\ 
Dobře! Někteřj Čechowé psali ařjkaisj 5/aiPPe/i, Slowan^ T& dobře: 
nynj ale vizme a slyšme gegich Lexika co u nich sloviti ^ aloveiij 
aiovo^ alovenjě^ sloven ji slowimý^ slowutý sloU^uiný Bti. znamená: 

Biblie staroshwská w knize Ester 3^ 11* H^f v na<^7 ^l^AOMy^prf mz 
n p c r ^ o K v-r Ki^. t. g. genž u nás čistotau přesiawný, 

Slowo o plku Igorewio' z 12. stoL má caokythi4io vokativ od slo* 
wutic tg. slawic čili slawíč gakoby syn Sláwy» slowutaostí, (srow. 
schlechtic, dědic, kastelanic> kralewic), kterýmžto gménem kněžna Ja-. 
roslawna řeku čHi potok Dněpr nazjwá, wiz wyd. Hankowo str. 36 a 
Greče Opyt, str. 353« ,,Jaroslawna rauo placet Putiwiju gorodu na za* 
borolje a rkuči: o Dnepre alotA^uticju I ty probil gesi kamennyja gory 
skwozie zemlju Poloweckuju.** 

Matthej VJastar, mnich w 14. stol. má: caokhml^ ma> mo, což 
P. Alexiew wykládá skrze caarch. Týž má caaríiijíh y tpAA , ipif , což 
tento tlumočj skrze vH<xMEH.iTbi>i ^ caakhuh. €cTik bz íHockb'^ q^pnoK 

CAOKSlpAro JioCKpiCtHliíi^ BZ TAKOH CHAt: NA3B&HHAA. 



112 , . 

Petra Alexiewa cerkownTj Slowar , w Moskwe 1773* Tom. I. 

str. 26t pod ďánkem: npcCAosyi^MH , taa t«K« n^fH3Ai|jNUH , nnOAisff 

NUH. 6cxXHp. 3. 13. ' y 

Slowar Akademii BossiiskoJ, we l^ato-PettdwS 1822, Ca«t V, 
str. 237. 238^npECAOKYToCTk= 3HAM£NHT0CTk, npÉCAOKVT* A, o- npi- 
CAABMyH* nptCAOKYTui HOARHri;. Tamz .w Časti VI. str. 230. c^osy- 

TUH, C^OfiVt|fVH== CAAKNhlH , ^NAMCMHTMil* GrtOlLVÍlíít-r KoCiíptCtHI*. 

SlowDJk ke Gunduli&>wé OsmaDidi od Markowiče . str« XYD. 
^y$lovitii slav jeti ^ laudare , ceiebrare, exaltare.'^ 

Mioalia Blago iezika Slovinskpga pod článkem : ^^Sloviůi'^ stoirj 
vidi stavili (následowně i pod článkem Sloyin má se rozuměti vidi 
S lavin.) 

Joacb. Stulili Lexic. pod článkem : ,»GIorta; sloviti slaviti gloria 
aliqnem afficere, izslovitj iaslaviti koga magna gloria afficere^' (o..b* 
prwé stogj doviti a pak za ním slaviti) 

Markus, kraginsko-ném.-li|t.. Slownjk pod článkem: ^jsloufo^ e 
zen. pobl, = der Buf, Ru^m, fsím^, slovu, slovesa siebe slavu.^^ 

Glossar. Slav. in supp. Diet. CarnioK Yiennae i792, str..9|« ^Js 
slovésam .rezhis= mit £bren zu melden, honoris giatia eifertur ^^ 

Urb. J^rnik, Etymologicon t . str. 122, „Sluti sloveti = berúhmt 
aein, slovenje^:? daufrnder Rubm; Slovénji, a, e^ = Sloveniscb, sla- 
wisoh, windísch. Sla\vnik s= preiswurdíger Mao.n.<; * . .. 

Ant. Jan. M^irko, Slevensko-Némfhki BeCédnik, str. 527. Slov 
s=der Ruf, der gnte Ruf, der Ruhm; Slovenje =i: das Beriibmtsein; 
Slóves^die Feier, Feierlichkeit, der Ruhm; Slovesen, sna, snofeier- 
lich ; Slóvesnost die Feyerlíchkeit. > Sloyéti , slpwem oder. slujean im 
gttten Rufe stehen., gefeiert., beríihmt sein: Sláv^ bode sp^ slovéla, 
lei Slovénzam da ime^ der Ruhm wird wieder gefeiert werden , der den 
Slovenen den Namen gibt; od nekaj Ljublanke so lépe slovéle, von 
jeher standen die Laibacberiuen im Rufe der Schonheit. str. 529. Slutí 
beriifamt werdeo , gefeiert sein. str. 333 Per^oveti ruhmvoll sich ver- 
breíten, ^. 477.Razsláwlati nnd razslóviti den Ruhm verbreiten, be- 
luhmt mai^hen^' 

W sorabskprli^ickém nářečj značilo ^^slowatny swowotny^' slo^ 
gí>otno8t >swoiP,oino8ů xo co slawný , slawnost sl4wetnost^ wiz Slow- 
njk Lindeho: pod článkem slawa. 

Yeleslavini Sylva , pod článkem slowo : „Weliké slou>o o sobě 
mjti , dobré slowo u lidj rojti = ín guteni Rufe stehen. Už w Legendě 
jBtaročeské 6 S. Frokopowi z prwnj polowice 14. stoletj stogj we v. 321. 
^,Geho sloii^o na wsie strany rostieše'* t. g. sláwa. Aleš ze Stern* 
i^tfiui Ostawjš po sobe slou>o neužitečné. Ginierod Cyn Magj 

weliké 



113 

« 

wellktf tfowo (t. g* sláwu) te guan byli nr^mlowiij ; to ilowo gest o 
n£m že gest miloardii/ ; ne wfieligak dobré slowo a nikoho m|ti atd. 
Pak Q Čechůw a Slowáknw obyčegný wýraz : na slowo wzatý t. g, 
siawný; na nápisech lístůw, w přjroluwách swatebnjch, křfestijjch, 
pohřebnjch, zktiSebnjch, při wlnSech noworo2njch, swátečnjch / při 
gndeninádi ;, koledách , kantaciech , oblatkách a w&ech ginýcb prjleži- 
tostech čteme a slýcháme a Slowákůw od starodáwna po dnes tísjc- 
krále \vyraz : slowaf ný » á » é, slowutný a ninohowáSny pane , slowat* 
nj pátronowéf slowutné shronnaždinj ^ slowiifná rjrkew, obec, wrch« 
nost atd. kde wSudy to znamená co slawetný slawný. W kralické bi- 
bili, u Dalemila a we wšech českých Slowářjch značj slowntnost to j 
oo sláwa, slatmosh 

Kdyby sme měli iSpinaa Sbjrko dokonalých Slownjknw wsech 
kmenůw slawských , přeswidčen sem o tom, žehy smegeště i w gi- 
ných nářečjcb na&U tuto totožnost mezi Sla$P a Slow. — Když tedy 
Joan Exarch bulharský, Gregor Presbyter, Chrabr a ginj pjSj cas- 
KiiNCKo , cAOB^biiLCK^ tedy wezmime do rukau starosiawskau Biblíi a 
Slownjky a mzme co znvnená w nich alotvutyj^ slowatost, ólowU 
myj^ ělówuScij ; když Mikalía pjSe Blago leúkvislúvinsíoga^ tedy 
nelze to wykládati gak se nám Ijbj, od [sela, nebsalawa, aneb 21o- 
wčka a řeči, ale gak on to sám we swé knize bére a tlumočj sloviti 
= slaviti, slovinskoga tedy to samo gest co slevinskoga. Tož samo platj 
o wžech illyrských spisowateljch : findineowi , Barakowičowi , Palmo- 
tičowi, Bandulowičovt^i , Lewakowič6>vi atd. slowa u.nicb užjwaná 
masjme z gegich Slownjkůw wyswětlov^ati , kde wSudy nalezneme 
že sloviti alovlnsiý stegné gest se slawili ^lawinsĚjr. Když tedy 
čteme u Tmhera, Krella, Dalmatina , Tuírzhaka , Krdne a giných 
Kr^íncíiw , Korutanůw a Styrčanůw Sloueni , Slouenci , slouenski ie- 
zik, tedy nahlédnime w gegích Slownjky co znamená u nich Sloveti^ 
U Jarnika gest Slovenji a slovenéti gedno a též tak gako i slovéti 
a slaviti. Zena naleho národa singe u Windíiw tak gako n Tatrancůw 
Slotvenka a gazýk n oban slowenstý : odkudž následoge že tedy i 
u Siowákůw oboge teo gistý smysl mjti musj, který i u Kragincíiw* 
Ro/Jičnosť koncowek dk^ enec^ aň^énin^ ukaznge, že půwodněfřed 
rozStěpcnjm národu a rozchodem kmenůw znělo naše úárodnj gménb 
Slaw a s pozdégšjm přezwtikowánjm Slou^, We tSlownjcjch wlastně 
ruské a polské řečí , ačpráwé gináče práwě tyto a po /a r na o rádi 
přezwukugj , nenalézáme tuto totožnost mezi alowiti a slau^iii^ mezi 
alowutriý n^lnti^ný, oba tyto kmenowé řjkagj toliko wechwalném 
smyslu wýlaačn^ gen toto pošlednj alawiti a slaměný t proč? nepo- 
chybně proto, žOvruskýa polský neučený a spisowatelstwjm se neobjca*. 

* 

8 



114 

gjcj lid i>d Albanůw, Waila^liftw aBtilgarůw vfitilm byl, ad gegicli 
panstwj , stnjchénj » wply wu a zcizoloženj čistý a swobodný -zíistaL 

PřezwukowáiLJ toto litery, a na o (Sla>v na Slow) gmenugi po- 
zdég^jm\ důkazem a přjkladem toho gsau negen všecky earopegské řeči^ 
ale i sama slawská nářečj , we kterýclise, né-li psánj,. aspoii vtryslo- 
\(rowánj puwodn^ho^ indícko-europskébaa, zwlášfě w uštech ruského 
lidu az po dnes zachowalo* ^Tisjce slow a syllab máme, kde w san« 
krítě, w řečtině, w latině, w němčině, w. maďař čině, w- atbančině a 
giných gešfě a stogj, které se we slawské řeči w několika stoletjch po 
nar. Kr« na o proměnilo, gakosme t^ho už nahoře hogné přjkJadydo- 
wedli. Naše nyněgSj^o^/, Aos^(sr. ind. ga5ti,něm*Ga8t.)o/to, dobra 
atd. řečtj a latinštj děgepisci prawě a puwodně psali Radegast, Pira* 
gast, Anagast, Dabragast, tak gak ge tehdáz z ost obecného lidu sly- 
šeli a gako ge lid slawslý uf Rusjch^ zwláslě w srdci Ruska okolo 
Moskwy, Kyjewa a g. po tu dobu nepřezwukowaaé wyslowuge. l>egme 
sobě ušty těchto neporušenýcbPraslawůw, gméno našeho národu, gak* 
koli psané, wyslowiti, co uslyšjme Slaw^i 8low? Gá sem to skutečné 
učíniU a slyšel sem ze rtůw rozených, djl/em cestugjcjeb (Koppena, Me- 
glického, Dragošowa, Ozerského, Kastorskébo a g«) djlem w Pešti ose« 
dlých, djlem w bljzké maďarské wesnici Úrom úřad knězj a zpěwákůw 
při pochowané tam ruské kněžně zastáwagjcjch Ru&ůw ,, následngjc| 
wyslowowánj : gaspoď, (mjslo gospod), gaspadar , gastínec, galubja(m. 
golubja), agarod (ogorod}, karoj (korol , král), sawa,(sowa), sas&a 
(sosna) , nawyj (nówý}, smála (smola), wada (woda), swaboda (swo- 
boda}, slata (slota) ^ naga (nogaA kasa (kosa), rasa (rosa), sacha 
(socha), kalco(a odtud europegské Kalesche od kolco), dabrodabrota 
(dobro dobrota) , dáma (doma od dom) , wáióm (wolám od wol witl), 
Jarnslaw, (Jaroslaw), Smaieus|i (Smolensk), Slawen (Slowen), Slawak 
(Siowak), Aka (Oka řeka), Oanskoj Kazak (Donský Kozák), Marawa 
(Morawa řeka w Rusku) atd Při čemž to pozuamenánj učinili : cizinci 
prey a Ne-Rusowé gako i někteřj učenj , cbtěgj w těchto slowjch o 
wyslpwowati , ale národ a černilid mluwj a* Toto pak tak iečené mo- 
skewské wyslowowánj nepanuge snad gen w Moskwě a w okolj , ale 
mezi wzdělanými w celém Rusku i w Petrohradě, mezi obecným lidem 
pak we wětšj časti Ruska ^ totiž w celé Welkorusí, obzwlášiě nad 
Wolhau a Okau, w násiedugjcjch 1 2 gubernijch : Twerské, Pskowské, 
Jaroslawské, Nižno-Nowgorodšké, Wtadimirské , XVelko-Now^o* 
rodské, Archangelské , Moskewské , Rásanské, Kalpžské, Tidowské. 
Nechceteli wšak spad na těchto ustnjch swědectwjch (řestáwati , i wjce 
tištěných důkazůw Wám podám ku potwrzcuj toho ze Rúsowé od gak* 



115 

»wa ai^ponwad w«nij zhfyAi nré pmmáti a utnámd Sanskritaké. «. 
chowawSe w žiwofě půwod^j a. tedy wezroite do rakaa DeystarSj 
báseň ruskau Slowo o plku Igorewie, w Praze 1821. kde str. 14 a 
53. stogj hanina injsto koaina t.g. koňská kůže: „Boris na kanina ze- 
lenu papolomu postla, t.g. na konina zelené přikrywadlo postlal " We 
kterérožto^péwa nepochybné i wjce podobných přjkladů by se ndezalo. 
kdyby nebyl to neštěstj měl do rukaa nčeoocyrillskych spisowatelňw 
padnaati, kteřj buď z přeu&nosti, buď z nesnáSeliwosti každé půwodnj a 
zpřezwukowali na o, tak že nagedné a téže stránce, anobrž w gedaé 
periodě, str. 6. stogj I tlawiju i aoiowiju. — Potom wezmite neybližS] 
mskau Mlnwníci , k.p. Ant. Puchmayera , Hulfsmittel di«russ.Spra. 
che zn veřstehen , Prag I79l>, str. 3. „Das o spricht der Russe in man- 
eben Sylben wie ein grobes « , z. B. pokoi lies pakoi , goworiu 1, ga- 
watju, orel I. arjol, owes 1. awjps u. a.w.« Téhož Lehrgeb. d Russ. 
Sprache 1820, str. 4. „Das o wird, wo estonios ist, nach der Aíosk»i 
wischen Mundart, gewOhnIich wie a ansgesprochen : po goram liespa 
garam.«« Srow. Rotfgryaha Gramm. przex J. Heym, zpoUténdod 
M. Grodzictíego, str. «. „Ježeli o wslowie pneyimuie ton przedlu- 
žeilia wymawia si^ iak o, ieželi zas nie, na ten czas brzmi iak a n.p. 
npiHoujY» KorA*, roj)*, xo^iy czytay: prynaszu , kagda, gara,diaczn; 
»tr- í». „oAHOMv c&ytay adnamg.« Srotr. Ji J. E. Schmidt, Boss. 
Sprachlohre, Leipz. 1831. sir. 6. „Nach der sOgenannten hohen , d. i. 
feinern moskanischen Aussprache , welche auch als die Auspraché der 
G«bildetern gilt , werden alle o in denjenigen Sylben welche den Ton 
nicht haben und welche vor der betonten Sylbe Torhergehen, wie a 
ausgesprochen, z.B. sobaka (sprich sabaka), stolá (stala), stolů (stalu), po- 
niráajo (panimaju), goworit (;ghawarit). Auch folgende einsylbige Wór- 
ter: do, ot, o, po, wo, lo. sq werden immer da, at, o, pa , wa, ia, sa 
ausgesprochen , z. B. ot brate (at brate) , po ruski (pa roski) , ko mně 
(ka mně), so mnoju (sa mnoju), popiwáju (papiwaju).'* W téže Mluw- 
nici gsau geště i následugjcj slowa , gimž způsob wyslowenj a čteni 
připogen gest , str. 4. ogneni lies agnjom , choroSo (1. charaio) , 
óna chromá (ana chrama), of jemlju (a^emlju) , otjezd (atjezd), ob* 
jawlenije (abjawicnije) ; str, 8. molot— malot, ttowar— tawar, zdo- 
rowje— zdarowje , poju— paju, porjadok-.pariadok ; str. 11. portnoj 
— partnoj ; str. 12. pošel—pašol, atd. Srow. Lewicli, Gram. d. Klein* 
Russ. Sprache, Przemysl 1834. str. 14. „Im Moskowischen nud Min- 
skischen Dialecte wird das o in einigen Wórtern wie a ausgesprochen 
Z.B. Moaiwa kliogt Maslwa, otec klingt atec. Kozák— Kazak a 
B. w. Týž Lewicki w Předml. str. YII. Beyspieie des MioakiidMii 

8» 



116 

(weiasríMfiiiflciieii) Dtalekts , welcher to Lithanen nocb bent 
gesproehen wird (Lud Polski B. Gol^biowskiego) : 

OJ ciomna, ciomna na dware. 
Oj ciomniej taho za dwarotn; 
Pasypali zalota na skami (lawíce}^ 
Bajary worota oblahli , 
Da chadzia^, pacbadziaé po dwani, 
Da prasia^ , paprasiaé Taciankí : 
Tacianka tatulkí prášila: 
Daraa^y , tatalka , darazy! 
Da sto czyrwoncow zaprasi » 
Tabda mene malada addasi. — 

Zwiniela kamora, zwiniela, 
Hdzie nasza Tacianka sidzita, 
Tonkija abrusy zatkala 
Myslami wzory paktala* 
Pryiecbaw Wásilko sam dziesaiat, 
Pusciw kaniki u wiszoiow sad , 
Da nia daw abrusow zatkaci; 
Da prasiw z sabojo siadaci* -^ 
Nie siadzi Tacianka bokám 
Heto tabie nie z narokam! 
Siadž sabie praácíosienka, 
Budzie tabie milosienka. 

Nie daw mnie Bob za kobo ^ chaciala ! 

Z kini stajata , rozinawlala , 

Da podaranki brala; 

Z kaho kpila.^ sniiejala sia 

Sama tamu dostala sia« 

Wyjdu ja na ganoczok 
Hlana ja na krasaczki: 
* Až mai liLraski zianné. 
Až mai ruczki wiannd 
^ Zjajcia Icrasaczki, zj&jcia, 

Mniež was nie nasié? 
Ja adstin wíanok zwita, 
Da i toj pawíestla 
U kantory na prutaczku 
Na jadwabnym sznúraczka , 



117 



Na czyrwooay ottaczoa 
MieAsKaJ siaatryvzaczoe. 



Da prapoja! da prapoju! 
Oa Taciankin totalka, 
Da prapiw swajo dzicia, 
Da na Dawyin ganaczku, 
Da za miadu sklanaczku. 
Za harelki czaraczku. 
Da tra'2 hjlo prapiwaci? 
Kiii]t budzie^ pasylaci? 
U krynicu pa wadicu 
U szery bor pa brusznicu? "-* 

W těchto kratičkých národnjcb zpéivJGh nalezáma asi 36 alow a 
přjkladůw půwodnjho nepřezwukowaného a které se u Polák&w a gi« 
oých na o změnilo, totiž: cioinna (cioiiino temno), zalota (zlato} 9 
Bajary (bojary), pasypali (posypali) , cbadziaé (chodiat}, prášila (pro*- 
sila) , daražy (dprožy), tahda (togda), malada (moloda) , addasi (od* 
dáš) 9 kamora (komora), abras (obrus) , kanikí (konjky , 8r« pol-kan), 
áahojii (soboju), bokám (bokom), narokam (narokom), praáciusienka 
(prostinko), kaho (koho), chaciala (chociala), dtajala. (stojula), tamo 
(tomu) , piai (moj můg) , nasié (nosič) , adzin (odin, geden), pawiesíla 
(powěsila), czyfwonay (czerwonoj), siastra (siostra) ,' prapoj prapiw 
(propiti), swajo (swoje), nawy (nowý), miad (miod), harelka (liorel- 
ka), pasylaé (posjiati), pa wadicu (po wodicu)* 

Na Kutu/ tedy gest práwě naopak domněnj WaSemo: lid tam 
niluwj a mtawil od gakziwa Slafi^^ SlaiAnan^ u&nj a spisowatele 
(íalgarstinau před(H}gatj a swatočjrkewnj nářečj slepě následugjcj^gako 
k. p. Nestor, psali Slow^ Slowene« Siaw Slawian g^st tedy pmvodnj ^ 
wlastnj, domácj, národnj : Slow Slowan gest zbulgarštěné a ziunišené. 
Odtudto -widěti , gak zbytečná gest Wase omrzlost str. 469. nad ru* 
skýfni mapami, za se prey co do prawopisu gména nesrownáwagj, iint 
gedni tamakladau, kde ginj o, pjšjce hned SUwenskije hned Sla- 
wenskije ključí, hned Slowečna hned Slawečna) hned Slowun hned 
Slawau, anobrž že w gedné a téže knize, k. p. w Sof. Wrern. wyd. 
Strojewa, gednp a tože ginéno nesťegně psáno, gednaa Sldwépskij Ko- 
nce, podruhé pak Slawenskij Konec. -atd. Toprwnj.pjšj ti^ kteřj učeně, 
po školsku, podle knih, cyrillsky psáti chtěgj , to druhé ti, kteřj při- 
rozené pjšj zpra^vugjce se podle lidu a žiwota! í w samých mčenýcH 
ruských knihách a Siowářjch, k.jn w *HólÍerhó/oipé i čteme Kalač 
mjsto kpláč 9 kalbasa i kolbasa, křapíwa i, kropiwa ,-■ kanat i •kt>itat, 



118 

hchan i lochan. Smotríski tedy a ginj Slau^ pjSjcJ Spisowatelé neřf- 
dili 86 tQ, gako W7 řjkáte, cizozemci zwláStS Rekjr, ale lidem slaw- 
akým , w gehož lůnu seděli. To činili i ginogazyčnj se Slawy sause- 
dugjcj spisowatelé řečtj a latinštj , a wSecka ta tisjcera přiwozowánj 
a psáDj gména SlatP a nich wyhlásiti za ivykřwend a zpotti^ořend 
gest proti wšem základnjm prawidlům historici kritiky. Ta slowa, 
která Wy na str. 472 gako chybná a neslawsky od cizých spisowate- 
lůw psaná přiwodjte: Dabragast, Anagast, zakan, Agara, Zagarie, 
Glagow, Zwanimir, Kabulice atd. degte sobS dnes od Rusůw, zwlá&tě 
Pramsůw nezcizených a cyrillj^tinau iieopogených , wyslowiti , a tak ge 
ttslyšjte nynj , gako tam před stoletjmi od cizincůw slyšena a psána 
byla. Ruský lid gešlě se newdzálil od půwodnjho zwoku slow tak da- 
lece gako ginj kmenowé slawštj, proto se on negen s Indy nýbrž i 
8 Reky, Laťinnjky a ^'ěmci cele w některých wšem společných slowjch 
co do asrownáwá, k. p. canabis, Hanf, n Rasuw kanapel; sal, Salz, 
ras. sal; axis, Achse, rus. asa; pater y Vater, ms. atec; madeo ma- 
didus, Watter Was*ser, rus« wada wadica; caballus, Cavalier, ras. 
kabylft atd. I maďarská řeč naswédčage tomu , že to ruské a ne nowé 
ale pnwodnj a prastaré gest; w těch zagisté slowjch, které Maďaři už we 
dřewněgijch sjdlech swých mezi Donem a Wolhau , od Rusnw byli půg* 
čili) "wSudy se a nalézá , tak gako u Rusnw, k. p. baj (boj), bajnok (bo- 
gowDJk), baly baj (bol) , Vajda Vajvoda (Wogwoda) ; abrak (obrak) , 
abraz (obraz)^ akna (okno), paták (potok), darab (drob), galad (glod)/ 
kalap (klobiik) atd.; anobrz i čiidská a čuchonská od Rusůw wzatá 
slowa gsau toho důkazem, k. p. čud wabbadas, čuch. wapaus, z rus. 
awabada (swoboda), čud« akken, čuch akkuna, rus. aktoa (oknoj, 
čuch. papu, rus. bab (bob), čuch; lapio, rus. lapat a (lopata), čuch. 
aprakka rus abrak (obrok) atd. Ze i Sláwowé w někdegšj Moesii, 
Macedonii, Albánii, Thessalii a wokoljch, před přjchodem uralskočud* 
akých Bolharuw bydljcj , we mnohých slowjch a tak mluwili , gako 
řečtj dégepisci nám ta slowa napsali a gako ge lid ruský posawad wy- 
alowage, toho důkazem gsau $Iowa slawská přešlá do albančiny čili do 
řeči Skypitarůw, genž gsau potomci Illyrcůw, a prabydlitelé těchto 
wlast|> s nimiž Sláwowé hned po gegich usazenj se zde sausedili; ta- 
kowá slowa gsau k.p. alb. at, cyrill. orikij; arra, cyr« op-fi;x2 ; bigatiá 
fiorATZCTKo ^ gate roToKz, kapeča Konkí^ , kásuliá koujvaa atd. a 
gména mjst w Kecku Arachowa (Oriechowa), Krabata , Agenici atd. 

A wšak negen Cthnographía , negen Mluwnice a Slownjky , ný- 
brž i slt^wská My thologia wěc nám obgasnj , djlem sama w sobě w 
lůna. našeho wšenárodu, djlem srownáwánj gj s ginými pfjbu/ných 
národnw my tbologiami , gmenewiti s indickau. Tentýž osud^ který 



119 

potkal gméno naieho národu , potkal I gména naSidi bohůw a bohjA w 
gegichž kařeanj ayllabě se hláska a nalézala. I zde widjme to ^amo 
ehvirénj mezi a a pozdégšjm 9. Indická Marana se u některých kme* 
naw alawských bí podnes wyslovmge Marana , Marzana , u ginýcK 
Morana Nořena , anebo práwé Mořena. Srow* morawskaa národo] pří 
Slawnostl Mořeny zpjwanaa pj8e& :^ „Nosem, nesem Mařenu -^ Na olega 
amažemi/^ U Pdákiiw Marzana gest gméno zrostliny, lat. Rubía , po 
této bohyni tak nazwané. Tak i We gmenech giných bohnw a bbhyn » 
zpřezwukowalo se a do o, srow. Kaysarowu» Po|>qwu a giných my- 
thologie w následugjcjch gmenech : 



Kaleda — — 


— Koleda 


Kasčej — — 
MakoS — — 


' -Kofíej 
— . MokoS 


Maras — — 


— Mórus 


Mařena — -* 


— Mořena 


Lada Laida — — > 


— Loida 


Bram Prám Paran — 


1 

— Prom Parom Poraň 


• Parvati — — 


— PorVata 


Polkan — — 


--. Polkoň 


Radegast — — — Radhost 
Sabot, Sabáismus (ctěoj ohněj — Sobot Sobotka 
Suabu — — — Suoba 


Triglaw. — — 
Zmak — ^ 


— Trigiow 
— * Zmok. 


Snad i : Podaga — — 
Dogada — — 


— Pogoda iSi lit. Padanges f) 
— - Dagoda* 



Anobrz ani samých historicky známých gmen cizých národůw neSetřeno: 
kde wsickni ginj hiptorikowé kladait a 9 tam mnich Nestor a wsickni 
w cjrkewfijmnářečj pjsjcj kladau o, k. p. ' 



Abar 


-^ Obr 


Dania 


— Don 


GaUndi 


— Goljad ' 


Chazar 


— Kozar 


Karela 


— Korela 


Lapones 


— Lop 


Latys 


— Lotys^ 


^atag 


— Sotak 


Scamari 


— Skomrach Skomoroch 


SpaU 


*-r- Spolin izpolld 


Wat 


— Wot Woď. atd. 



I4U 



Z tohota wfiebo tedy ví widéti gak prázoa a dbyteéoa fest kisSkiiá hádka 
o tp 9 které gest prawégšj , domácoSgiJ a přesD&ggj & 8law 2i Slow. 
.Gakoby to směŠDO bylo swářiti se o to, pfawěf^šjií gest Gárazd či Go« 
razd, Abar i\ Obor» Dania čí Doň, Chazar ii Kozar, Eazák 2i Ko- 
zák, Wladiniirsko čí Wtodiiiiirsko, Wlaoby či Wlochy, Plawci či 
Plowci I Charwat či Chorwat , Carantan či Cborntan atd. tbk směsno 
gest učené boge westi o Slaw a SIow k usmrcenj aneb aspoň kpotla- 
čenj a wyobcowánj gedaoho aeb druhého* S Bohem ! '— 



■kMMria 



LIST TŘINÁCTÝ. 

• » 

Ačkoli pak nékteřj slawšf j knienowé , surowými zwuky urakkočud* 
ských Bulharůvv nakwašenj a innišským nábožnůstkářstwjm anebo po- 
korničkowánjm swedenj , powšechné národuj , nikomu gednotliw^ ne- 
přinálezegjcj a gakoby w powětřj létagjcj, gménoSIaw Slawen na ^^low 
Slowen změnili: osobnjch wšak téhož druhu gmen, gak prostých tak 
složených nikdo se zpřezwukowati neopowázíi, ani Bulharowé , ani 
mnichowé, ani o izugjcj Poláci a Ruspwé, proto, ze tato wjce stálá, 
' k gistým gednotliwýni osobám přiwázauá a proto nedotkli wá, &isto 
diplomatická „ od gegichž prawosti a hodnowěrnosti mnoho wisj , slo** 
lvem ne tak wseobecná , nářečjm podrobená , hýbawá a haupawá gsau, 
gako gména kmenůw a národůw, gakož ste to Wy sám uz w mjstě ze 
Serb. Ctenozrnj wýš^ přiwedeném poznamenali: ,Jn den Eígennamen 
baftete díe gltere Aussprache oft fest^ [und^ der Umlautstrieb ging an 
' ihnen spurios voriiber.^^ I w takpwých nářečjch, která prwnj část slo- 
žených gmen přezwukow^li , zůstala druhá částka nedotknuta , k.p. 
Blaho - Slaw • . • • • Btogo • Slaw 

Bráni -Slawa Broni.Slawa 

Draho -Slaw Drogo -{Slaw 

Chrani-Slaw • • • • . Chroni<.S}aw 
Rasti - Slaw • . . . • • Rošti » Staw 

Stráni -Slawa Stroni-Slawa 

Strazi- Slawa Ntroži-SJawa 

Tami-Slaw Tomi-Siaw 

Wladi-Slaw . • . . , W[ody-^Siaw 
Wlasti-Slaw . . . , . Wlbsci-Siaw 
Wratí-Slaw . , . . . Wroč-Slaw 



121 

Aiii u samých cele zcIzolcK^^ených a téniěř ksAáé a gako o, a o ga* 
ko ů i wyzwukngjcjch Drewanůw nenaleznete Bog^dow anebo Bogi- 
sliw, Burblow anebo Burisliw, Jaroslow Jarosliw, Wratislow Wratí- 
sKw, Dobroslow Dobrosliw, ani Slowina aneb Sliwina nijsto Slaiivina, 
Slowifta Sliwatft mjsto 8lawata, Slownjk Siiwník mjsto Slawnjk, 
Sloiv;óS 8iiwoS mjsto Slawos, Mawomír Siiwomir mjsto Slawomir, 
Slowodruh Sliwidruh nijsfo Siawodrub atd. tjm méně naleznete někde 
Bogi61ow 9 Jaročlow , Clowomir , Clowjakodruh af d. Samí Slowenci a 
l^lowinci, u nichž alowiti asiawiti ťotožná a wzágemná gsau, geden 
a týž wýznam magjcj, neopowážilí se předce, tmi za starých ani za^ 
nowěgšjch jasůw, w osobnjch gniénech onoho prwnjho užjwati, Slaw 
we Slow přezwnkowatí aneb ze Slowosobnj gménatwořiti; ani unich 
nenacházjme Wladislow, Dobroslow, Bracsiow, Zorislowa, Zapta- 
slowa, Woislowa, ale wšiidy tak gak u giných Siáwůw: Bracslaw 
Pritnisláw (sr* Anonym de Con Garant.}, což samo už toho důkazem 
gest ) že II nich slawiii starSj , slowiti nowěgšj gest. Gak starožitné i 
cisincům známé bylo wyklódánj našeho osobnjho gména Slaw , wideti 
z Ditraara IV. str. 91. ^Imperatori venienti Bolizlauus ^ qui major 
laua oon metito , sed more antiquo interpretator , in loco Ilva occur- 
rit.^* Proto K hlabokokrítíckým citem a pra>vé historickým saudem pjše 
Karamzin , w Istor. Gosud. ross. D. I. str. 276. ,)Mnogija sobstwen* 
nyja imenil Slawian, na priměr Swíato — Slaw, Rotiti— Slaw, Msti — 
Slaw — zastawijajtít dumat, čtb i w narodhom imeni byl u nich A a 
ne 0*.^^ A toto nás wede k nowé stránce našjr otázky. Hlawnj a ney- 
podstatnégSj totiž w&c zde gest: ukázati neí»wazek, nesauúisnost a 
newzágemnost mezi tjm nesčjselným množsktwjm osobnjch gmen na 
Slaw a narodnjm giménem Sldwowé. Poštěstjli se Wám to, gístě igá 
sám přistanu k Wasj straně ; že to ale nemožno , o tom wěru se nmau 
každý nestranný skaumatel národůw , gegich gmen a žiwota , přeswěd* 
čen gest. Stařj historici , Rekowé a Latinnjci tak a nejinače pj»j gnié« 
na tohoto kořene osobnj , gako i nijstnj a národnj , žádný tu rozdjt, 
žádná ani ta neymenšj proměna liter a rozličnost zwukůw, což diiwo- 
dem gest, že národ někdy oboge steguě wyslowowal a w ušjch děge- 
piscůw že oboge , i Slaw národ « i Slaw osoba neb mjsto, i^tegně zněly. 
Tak a Anny Komneny J3s(ita&lapa gméao slawného loěsta nad Duni^- 
geiii, a u též Sůla^ioftyoi, gméno národu; tak Kodin Persthlavi totéž 
město a Asthlavi národ; tak ginj Wladistbiaus , Swentosthlaus atd. 
w&udý geden prawopís a týž kořen nepromětiěný, totiž Slaw. Tak i 
Jordán Sciavi národ a Sciavinía mjstnj gméno , tak němečtj kronikáři 
Sclavi Sclavonia a Sclavomir, Rostisclaus atd« Tato srownalost a to- 
tožnosi wepsánj wsech třj gmen, totiž osobnjch^ i^ijstnjch a liárodnjho 



t32 

gest oiiwíáným d&kazem tuhého awazku anobiž totožnosti g^ich. An* 
na Komnena wyslowně to o Preslawi pjše, že ode Sláwnw swé gméno 
dostala, arow. Stritter 11. p. 108. y,Urb8 Magna Peristhlava interlstro 
circumpositas nobílis; ex qao Mocrus Bulffarorum rex, et qni ex illo 
foere , occíduum incuisavere liniitenu Nomen ísti urbi factum es( par- 
tim ex Graoco veteri compositum, cum nímirum Megalopolis vocaretur, 
partiin ex colonorani recentiam a Slavíš genus trahentium , gentili no- 
mine ut MagnaPeristhlavapassimapudgentes circumpositas jam audint.^' 
Známo, že ni&sto toto od Constantina Welikého založené aneb aspo& 
obnowené ^ někdy Marcianopótis , potom od Jana Tzimisce Joannopolis 
slulo ; nebylo tedy od něgakého vmdce neb muže slawského Presiaw 
gmenowaného založeno a po něm tak nazjwáno; Zdá se, že Sláwowé 
negen kragum gméno od swé bohyně a swého národu dáwali Cs^i^^ 
Slayia, Siávinia, Slavanía, Slavonía), ale i městům starým, zwIáStě 
hlawněgljm a sjdelnjm« Presiaw*, Preslawa záležj z předložky super*- 
latiwnépre, a Slaw^ Slawa, gako Prestol (t. g. neywy&šj králowská 
,8tolice}«premudro8t, Prekrasa, predrag atd. Preslawa mohlo tedy pů- 
wodně znaďti neywyšsj čili hiawnj město bohyně Sláwy a Sláwůw, 
Srow. Dobrowatého Inst. Ling. Dial, Yet. str. 335. 419. „Solet sa- 
perlativis ad indicandum summum gradům nomerale ipse aut praeposi* 
tlo pre^ aut ntrumque praeíigi. Particala pre emioentiam denotat/^ 

Toho domněnj, žeseswazek nalézá mezí národnjm gménem a osob* 
njm, byli i ginj , k. p. S^tnicki L« 4. 23. „Nomep Wratislai a Slavíš est 
dlctum , sicuti et Polonicí reges affeciabant omnium maximě sic vo» 
cari>^ Balbin D. I. L. 2.C. 23. „Opíníoni a celebritate nohiinis Sla- 
vos esse appellatos /at/^/z/ nomina Bohemis Polonisque usitatissima a 
Slawa sivé gloria derivata ut patet in Wratislaw , Boleslaw, Slawajk 
etc.<^ Sám Dobrowsíýf ač ode sloWa gméno národnj odwodíl , předce 
wyznal, Gesch. d* bdhm* Lil. 1818. str i01« „Siaw Slawa das &€« 
liebteste Wort fúr den zweiten Theil der Zusammensetzung.*^ Pročže ale 
byloneyobljbeněgšj? Nepochybně proto, ze sauwiselo s národnjm bož« 
stwjm a gménem. U Polákůw práwěi přjslowj powstalo z tohoto častého 
obljbeného užjwánj gména Slaw : „Staníslaw z jzby, Stanisla w do izby;<* 
aneb „Co Polak to Stanislaw.^* Wynechegme ty zástupy složených 
gmen w. historii našj se Slaw : máme dosti i prostých a nesložených 
tohoto druhu. Máme muže Slaw (w Ochridě panownjk 1226) , Slawa 
(Cosm. I081),81aita (Dobrow. Gesch. d. b.Lit. zlo— l2stol.), Zlawa 
(tamž), Slawek. $lawoš« Slawnjk (tamž), Slawata , Slawoeh, Slawog 
Slawoň (w Časopis. Muz. 1832 L str. 66.).— Máme ženy Slawa (manž. 
Uroi. 368), Slawina (manž« Krukowa w Pomorsku llo5) atd. Máme 
w Cechách mjsta: Slawice, SlawjQ, Slawco, Slawce, Slawii atd.—-^ 



' 123 

která wSecka od Sláwy bohyně aneb odtad pAg^en^ch osobnjch Slaw tak 
powstala, gako od bohyně Athéna powstala mjstnj Athény w Attice , 
Athény wjce měst u Yarra a Plín., Atheneum hrad á wes w Athaina* 
nii atd. Cože uz na swětS přirozeněgšjho asnadněgšjho býti může ga- 
ko toto? Tyž b^h a zákon který w 6» 8 neb 10 stoletj, co do těchto 
gmen osobnjcb a mjstnjch nalézáme , panowal už i předtjm před tisjci 
lety, anobrž od počátku, poněwádž wsem řečem a národům \ilastnj 
gest. 6á owšem nechci býti i zde gedoostranným abych wšechna národnj 
gméi^a wýhradně toliko od božských, osobnjcb a čeiednjcb odwozowal: ale 
Milý Přjteli! iwaše postupe vvánj nenfohu chwáliti, podle něhož žádná 
národnj gméno od osobnjho odwozowati nechcete a raděgi ge ode dřě- 
wa, polj, hor, řek anebo prá\vé ostro wůw a giných přjrodných wěcj 
odwodjfe. We swobodnám wywinowánj národůw a gegich žiwota pa- 
nage ta neywětšj náhoda a rozličnost. Proto nelze wšecko gednjmzpů* 
sobem wyswětlowati , nechcemeli historii křiwdo učiniti a na sebewinu 
ftrannostl uwaliti. Při Wašjch Drewanechj které Wj ode dřewa o(?- 
wozugete a tak často za přjklad předstawugete^ myupotiijnáme na znav- 
me knjže sorbská Deri4>an Drewan a na to , že se pjše a mluwj i 
Drawen , ktei-é se dřewem nic společného nemá. Při WaSjch Pola^ 
nech% která Wy od poij odwodjte, my upomjnáme, že nám w celé 
Historii nenj znám národy národ prawjme , kterýby gméno měl od 
poU anebo .slul gens vel natio Campana C<')mpania, 8iivania Silvica, 
Montana^ Rhenana, Padaná, Insulana, anebo Felderer, Ackerer, Ber* 
ger atd. Tyto názwy gsau mjstnj ne národnj , gsau gména ne náro- 
důw ale kragůw a okolj , nelpěgj na lidech ale na půdě , kterau necht- 
by gakowéhokoli národu lidé obýwalí , ta gména k mjstu pokaždé při- 
wázána zůstanau; tato gména gsau specialoá a relativná, pozděgi sy- 
nům toho neb onoho národu, k gegich národnjmu gméhu pobočně, a 
na čas přidána a proto niizegj a ^řestáwagj když národ tu mjstnost 
opaustj a ginam se přestěhuge. Naproti tomu národnj gméno liárod 
wSudy se sebau nosj , í po proměně mjsta , krage , hor. 

Co Wy str. 476. prawjte : „že od rowuě rozšjřených — mir , — 
wlad, — host ag. nikde se nenalezagj národnj gména Mírjane, Wlad- 

y 

Jane, Hoštane^' na to odpowjdám: žeby gména mir, wlad, host ro^/zc 
rozšjřena byla w našem národu , to naprosto zapjrám , a se mnau Do- 
browský (Slaw das beliebteste Wort), i každý nestranný děgépisec a 
gmenoslowec. Na gedno z těchto gmen přicházj vf listinách, w děge-, 
rodo-9 zeměpisech i vi^ žiwotě aspoň dví^a, tři i wjce. Mjsto mnohýqh, 
gen několik přjkladůw zde dowedeme , a sice z neystaršjcb slawských 
studnic a památek. W Libušině Saudu zpomjná se 13 gmen , mezi 
nimi dwěna— Slau^ totiž Swatoslaw aDobrosIaWi na --mir, -»wlad« 



124 

— host anigedno gedinká, lotiz: ChrudoS, Stahlaw, Klen, Cech, Li- 
buSa, Lutpbor, Q^tibor, Kadpwan, Jarožir, Strezíbor, Samorod. W 
Libušině proroctwj o Praze a Cechách , - gest prwnj gméno na Slawa^ 
které Cojsiiias sám skrze Gloria tlumoJlj, u Menken.str. 1978* ,yUna 
ex his olivis vocabítur Vecslawa, latine Major gloiría, altera Tešiwoja, 
latine Exercltus consolatio.*^ W celém Kralodworském Rukopisu nalézá 
se 28 slawských guien , mezi nimi gsau 9 na — slaw, 5 na — mir , na 
wlad a —host ani gedno, totiž 1) Jaroslaw, 2) Wneslaw, 3} Wrati- 
slaw, 4)WlasIaw, 5)Ludi>da\V, 6)Zdeslaw, 7}SIawog, a na odřez- 
cjch : 8) BoIe(8law) , 9) Weleslaw. Na — mir 1) Jarmjr, 2) Čestmjr* 
S) Wogmjr , 4) Bolemjr , 5) Lumjr. Ostatnj gsau Wýbon , Beneš , 
Wéston^ Neklaň, Kruwog, Ludíše, Strebor, Srpoš, Spitibor, Lubor, 
Rubos, Zábog, Luděk, Zbyhon.-— We Slowu o Pilu Igorewé gest 
slawských gmen 20, mezi nimi 14 na — slaw, totiž i) Bretislaw, 2^ 
Jaroslaw (Wladimirowič), 3} Jaroslaw (Wolodarič), 4) Jaroslaw (Wse« 
wolodowič}, 5) Jaroslawna, (>) Iziaslaw j 7) Horíslaw, 8) Mstislaw, 
9) PerejaslawI (hrad od Preslaw), 10) Rostislaw, 11) S wiatoslaw knjže, 
12) Swiatoslawow pěsnotworec, 13) Wiačeslaw, 14 Wseslaw, knimž 
patřj geště i 15) Slowutic cti Slawutic Dněper ; na — nijr gest gedno Wla< 
dimjr, na— wlad gedno Wsewolod, na*— gost geduo , Pirogost , mimo 
to gsau slawská.fiojan , Boris (?) , Swatopolk , Osmomysl , ostatnj gsaa 
cizí: OIe§, Igor, Roman, Gleb, Dawid. — We smlauwě knjžete Igora 
8 Řeky T. 945 gsau tři na — Slaw, Swiatoslaw, Wolodislaw, Před* 
slawin, na— raír. na— gosť žádné. WLetopisech Nestorowých, podle 
wydánj Petrohradského 1767, nalézá se wšech slawských wRegistřjku 
udaných gmen 190, mezi nimi gsau 103 na —slaw, totiž 13 Mstislawíiw, 
t2Swatoslawůw, 11 Jaroslawííw, loRostislawíiw, 9 Iziaslawůw, 6 Wse- 
slawnw, 5 Wladislawůw, 4 Wiačeslawowé, 2 Boleslawowé, 2 Briačisla- 
wowé, 2 Stanislawowé , 2 Predálatvy, Gorislawa , Iziaslawua, MeH- 
alaw, Moislaw, Mstislawéc, Perejadaw, Predslawič, Predslawin , 
Slawiata, Sudislaw, Werchuslawa, Worotislaw, Wseslawa, Wse- 
slawna , Wyšeslaw , Zidislaw , Zíroslaw , a hradowé : Boguslaw , Iz- 
jaslawl, Perejaslawec, PerejaslawI, Předšla wino seico, RostislawI. 
Wedle těchto se nalezagj w Nestoru na ^gost ani gediio ; na — wlad 
4: Wolodar Glebowič, Wolodar Rostislawíč, Wsewolod aRogwoIod; 
na wlodamir spolu 14: totiž 13 Wolodimiriiw á 1 Wolodomirko , na^ 
•^mir gedno Kaziníir« Pak gest tam 9 Jaropolkůw, 6 Swlatopolkuw, 4 
Dobryňowé, 2 Katiborowé, 2 Jasinjy ženy; giná gsau méně běžná, 
totiž; Blud, Budyj, Banka , Wojbor, Wyšafa , Wíatko, Garasier, Dě- 
dilec, Zidjata, Zirjata, Kosnjač, Kocel, Leška, Ljut, Liaško, >Ma- 
luša, Mal, Miloněg, Mstina . Pozwizd, Porej, Pretič, Puťža, Putjafa, 
Kaguilo, Radilo, Swiatosa, Snowid> Sniatin, Talec, Tur^ Choriw, 



125 

S^ek, OstatnJ gsati gména nowJ^gSj hebregská, řecká, akandinawská , 
plawecká atd. Učinjmeli tedy pomir a rozměr mezi těmito gmény w 
Nestoru , nalezneme že Da každé gedno — mir přicházj asi 7 Slaw , na 
každé -^ivlad přigde 36 Slaw, na každé — goai přicházj wjce nežli 
100 Slawůw* Gakowýto triumf pro Slaw ! O giných gménech mezi Slaw 
slušně můžeme řjci: Apparent rari nantes in gurgite vasto. Mezi 12 
syny Wladimjili , slawnébo knjžete ruského , Ddlezároe wjce než po* 
iowic, totiž 7 gměn Slaw, a gen 5 giných, a sice: Wyšeslaw, Izja- 
slaw , Jaroslaw , Swiatoslaw , Mstislaw , Slanislaw , Sudislaw , a pak 
Swjatopolk ^ Wsewolod, Boris, Gljeb, Pozwízd. «— Mezi 21 domácjmi 
Králi polskými, od Bole^lawa Chrobrého r. 1000« až do Stanislawa 
LeSčinskébo, do r/1709, gest ivjce než polowice Slawůw, to* 
tiž 11, a gen to ginogménných. — Mezi 5 ^i^ndci českými proti Fran- 
kům r. 872' gsau tři Siáwowé , totiž $wato.«/aa^, WitU/ao^, Moišlaw 
a gen dwa ginogmennj. W domá<j rodině Wogtěcba českého bylo 9 
osob, med nimi 4 na Slaw, totiž otec Slawnjk^ matka SXfeňslawa 
a bratrowé Pobratf/aa> a Čá^/ai^; na mjr geden Spitimjr, na — wlad 
a — host žádoý. Mezi 29 potomky Přemyslowými a knjžafy českými 
až do r. 1140 nalézá se 14 na Slaw a 15 ginogmenných. Mezi 12 králi 
českými až po Rudolfa Rakauského , gest 8 na Slaw a gen 4 ginogme* 
nj: a tento poměr gde přes celau staršj historii slawskau. W listinách 
slawoiiskocliorwatských od r« 837,8935 t062, 1061, 10f»7, 1071^ lo72, 
1078, 1181, 1185, 1190, 1243, 1951, 1274, 1284, 1322, 1327, 1343, 
n Janti Lncia , De Regno Dalmatiae et Croat. tištěných, natezá se slaw- 
skýck gmen asi 217, maii nimi 29 na— -slaw, 16 na mir, 1 na wlad, 
1 na gost, 15 na Dabr Dobr, 15 na Drag, 10 na Bodi, 7 na Bole, 
5 na Bog , 5 na Rad, 5 na mysl, 5 na Des, 4 na wlk, 4 na zeli (celi), 
3 na Dodá, 3 na Stan, 3 na těch, a na drug, 3 na něg, 3 na strek 
aftrez, 3 Pribina, 3 Goi, 2 Lei, 2 wit^ 2 wel*, 2 wol, 2 Beri, 2 Bam 
(dom), 2 Prw , 2 Tep , 2 God ; ostatnj gednotná gifléna gsaa z giných 
kořennwslow, k.p. Tras, Boj,lnt, grab, grom, křes, cern atd« Onano 
na Slaw gsau :Bole8law3kráte, Budislaw 2, Rado8law2> Dragoalaw2, 
Skiwič 2, Budislawik, Berislaw, Borislaw, Dobroslaw, Držislaw, 
Goislaw, Mlroslaw, Perwoslaw, Rodoslaw, Slawisláw (str. 76^, Sla* 
won, Stanislawa, Stoislaw, Swetoslaw, Tplislaw, Wenčeslaw, Wla- 
dísldw* We Wašich wlastnjch Starožitnostech naleznete podle ukaza* 
tele na gost 7 , na wlad a wlasů 7 , na mJr 22 , na Slaw až 40 
•gmen. W pozděgSjch stoletjch, zwlástě we mniSských a klá§ternjčh 
památkách gmen, arci že, z přjčin nadowedených , gméno Slaw weždy 
wjce ředne a s ginými gmény tytýž o wětSinu počtu zápasiti musj. Tak 

v 

w. monastýre Zičanském w Serbii založeném a zděném^ mezi 1190 a 
1224 rokem, nalézá se na lewé straně wěže 216 gmen, nepochybně 



126 

mnicbíiw tam žiwSJcb a ftwonjwaw&fcb, mezi kterými gest MnaSlaw, 
25 nadmír , 7 na gost , 2 .na wlad j ostatnj % giných slow pošlá. W&bee 
i;(^šeobecné gest to prawidlo : čjm starsj zápisky a památky našich 
osobnjch gmen, tjm hustřgi a hogněgi se Slaw wyskyfá, čjmnowigiyf 
křestanštěgšj , mništégšj , tjm řjdčej^ a klabněgú 

Ze pak se od těch giných osobnjch gmen (mir , wlad, host) národoj 
gména nenalesagj , na to snadná odpowéd , totiž to staré prjslowj : „No 
X každého dřewa Perun/^ Mir» wlad, host nebyli bohowé a bohyně $ 
a byt i byli : ninsegjli wšickní bohowé , aneb bobům podobnj w^i<^ 
mužowé [Jůwodci a gmenowateli národůw býti ? Co o gednom neb dra- 
hém platj, to neplafj o wšech. Nenalezagjli se gména národnj od 
oněch osobnjch gmen , nal^zagj se kmenowá , neli prostá tedy sloisená, 
k« p- Wladimir a Wladimirsko , Wiadimiria , Wladimiriane ; Wopmir 
Woimirsko Woimíriane (Walmaranij ; Inowlod Inowlodzane , .tak i 
od gost Gostici ,.Onogost, w staroserbskémžupa Onogost Onogostiane; 
tak od Bogdan Bpgdansko Bogdania (Moldawa n Serbuw) atd. — I to 
naposledy nelze zamlčeti , ie kdyby Slow^ Slowan píiwodnj a prawě 
domácj bylo , dozagista aspoň několik osobnjch » bnď prostých buď 
složených gm^n na Slow , w tak dlauhé a široké historii našejio ná* 
rodu by se nalézti muselo , a předce nikde nečteme gméno krále, kuj* 
žete, wůdce, otce — kterýby se Slow, Slowo, Slowa, Slowek, Slow- 
ko« Slowin, Slowína, Slowata; Slowon , Slowoch, Slownjk anebo 
Slowibog , Slpwomir , Slowitěch^ Jaroslow, Wratislow, Wladislow, 
Dobroslow » Gostislow atd. — ke cti národu anebo z lásky a wděčposti 
k němu byl tak gmenowal gako toho přjklady u wšech národůw asiat* 
ských, europegských i giných spatřugeme. Pozděgšj nowopečená, z 
přezwukowaných powstalá gména, gako k. p. Stowacki atd. že «em 
nepřináležegj , samo sebai\ patrno. Aniž kde nalézáme gména w na* 
šem^párodu od sela, šalaw^selja (insula Werder), k. p* Jarosala, Wla« 
dišalaw, Gostiselja^iv atd. odkudž Wy gméno. našeho národa odwozo- 
wati chcete. Tak by stálo gméno našeho národn samotné a gediné w 
Historii člowěčenstwa , nebo gak řečeno , u wiech národůw nalézáme 
takowé porozuměn} a spogenj , takowý swazek a wzágemnost mezi 
národnjm a osobnjmi gmény, mezi gménem náboženstwa, sekty, třjdy 
kmene a gménem gednotliwých wyznawačůw á audůw, k.p. národnj 
Jud Judaeia osobnj Juda, Judáš, Judita; národnj Teut Tuisco (wná- 
řečjch Diet, Deot, Thiqd) a osobpj Tbeudo (wůdce Bojůw), Tbeudis 
(král Gothůw), Teútomatus(kráIu Nítiobrigůw u Caesara), Teutoma- 
lus (král Saliůw u Livia), Theutobod (wůdce Teutonůw a Cimbrůw 
u Eutrop.)? Teutorich, Dietrich, Theudelinde, Theudichusa, Theode- 
nantha, Thusneide, Teatwin, Teutbald, Teutomar, (Titinar Ditmar^ 



127 

Tlílodc^elv Thietliarii , Tentebert , Theotrad atd^; tak národnj Goth 
tíothowii a osúbiij Gothaa (wůdce n Witíchínda) , GothUas, Gothardos , 
Gothricus, Gothofredos (králowéGothnw), Goth:lieas atd.; tak národnj 
Suen Sueon (Swed) a "osobaj Sueno I. Siieno II. SaenoIII. j^ueno IV* 
(králowé šwedštj ) ; tak národnj Dan Uanowé a oaobnj Oanua ([syn 
Humlůw), Oanus If. nástupce Uífuw , Dan IILnástiipceFrolonůwatd,; 
aneb Hellas Helleni a osobnj Hellas (syn Perseůw), Helenus (syn Pria- 
můw), Helena (známá Krása řecká), Hellanícus, Helicardus, Helio* 
dorus atd.; tak Atheniane od bohyně Athény a osobnj gména Athe- 
naeus, Atbenion, Athenais, Athenodorus, Athanagoras atd.4 ||ikiRo« 
mani národ a osobnj Kumnius » Ronianus (Diákon w Cesaree r* 224.) 9 
Romanus (arcibiskup w Kuen r. 622) , Ronianus (papež 9o0), Ronistfus 
(i^ůdee pod Cpnstantin. For. 9 19), Romanus (syn Const. For. 959) , 
Homanus Argyrua (éjsař 1018), Romamis Oiogen. (cjaař 1Q68), a pak 
Romilda (manželka Cisulfowa pod Chaganem), Romuald, Romrodatd.; 
anebo Frank. Franci a osobnj Frank , Franke , Frans , František, Fran- 
eard atd* Tak i n Indůw Bramani sekla a třjda od boha Brjama a osob- 
nj gména Brama umělec a řezbář a složená Bramibamey králowna 
ind. ; tak Šiwabhakter Saivas Siwaná sekta a třjda od boha Siwa a 
osobnj gména Síwi král, Siwa spisowatel indický (Majewskistr. 122}; 
Wišnuwité sekta a osobnj |2fméno Wišrtu Sarman (wtz list 6 str. 60). Ba 
wéni Wy sám str. 752 pjsete že „národnj gmáno Ljesi Ljechowé 11 
osobnj Ljech Lešek Lesko totožné a z gednoho kořene pollá gest^': 
ne chápám tedy proč to samo i me%i národnjmi Slaw Sláwowá a mezi 
ósobnjni Slaw Slawek Slawko připustiti nechcete. -— Zdrawfitwugtei 



LIST ČTRNÁCTÝ. 

A>o do grammatické formy ^ w tom ehybugete, Milý Fřjteii ! ieSlow an 
za půwodnj, prwopočátečné a gediné držjte tak gak gest s tanto for* 
mau. Čjm delšj forma , tjm pozdégšj a nowěgšj , čjm kratšj , prostěgSj, 
tjm -půwodnégšj, starobylegšj. Frwotnj prawá forma od bohyni Sláwá 
musela býti gednoduchá, gednosyllabná ne složená, ale prostá Slaw^ 
asi tak gako od Juda poild gednodqché Jud Žzd^ od Labe Polabi 
od Chlum Tákchlutniy od Bram BiRniowé. ' To potwrzuge už sama 
rozličnost tj^chto formowacjcb nářečiwjčh přjdawkůw u rozličných kme* 
Bůw Slow^ak , Slow-enec^ Slaw^ onač , kterážto rozličnost nebylaby 



J28 

poustala kdyby Slowan s přjdawkem an tak staré bylo gako sám nd* 
rod* Proto už sama foto rozličnost koncowek suti nás přímjti že pů. 

v J " 

wodnj gméno bylo Slaw. Gako se Srb Srbi Srbowé , Cech Češi Ce- 
chowé 9 Rus Rusi Rusowé bez an jn gmenowali a gmenugj ^ (ak i 
Slaw Slawi Slawi^^wé. To potwrzugj i dégepssei gak cizonárodnj tak 
domácj. Mea» neystaršjmi řeckými děgepisci inagj šest, totiž Agathias 
r. 559, Mauric r« 6(12, Chronicon paschale, pokračowafei Strabonůw, 
Anna Eomnena, Akropolita, Kodin aZiwotopisec S. Deinetria (sniy. 
nechánjm cizonárodnj ausuwky luezi iS a / ) pauze a wýhrádné gen 
SláiP^ Slawi^ beze wšech přjdawkůw en, in, an, ak ; mezi latinský*^ 
mi niágj 19 pauze a wýhradně Slaw, Slawi , totiž Cassidor r. 
5t)0, Gregor Weliký r* 600, Rukopis Wesssobrunský z Sstol. ,^ Pawel 
Diákon , Peter Bibliothekář , Chron. Moissiac, Enhard Fuld., AnjiaL 
Fold., Heimold, w listinách německých kojžat, králuwa cjsařůw I. 777. 
pak I. 846. 1. 853. 1. 888. I. 977. Slawi, 1. 993. 1. 996 Slaw , Cosinas 
1. 1060 Slawi, a ginj ninozj. Odkudže tito toto bea^ormowé a bezprj- 
dawkowé, půwodnj neystaršj gmiéno wzaliP Dozagista newysali ge z 
wlastnjho prstu, ale dostali ge buď ze žiwofa, buď z podánj. Kdyby 
a/X , «/}, *é/»/A puwodnS , podstatně a nerozlaučně ke Slaw bylo přiná- 
leželo , kterakžehy se byli tak mňozj a stařj děgepišcowé opowážili ge 
wy nechati, od slowa wjce než polowici utjti a odseknauti , n tjin gméno 
tak welikébo po celém swětě rozšjřeného a známého ntírodu zkomoliti 
H zne|iodobiti ? Ginj stařj spisowatelé , k. p. Prokop , Theophan , Nice- 
{ihor Patriarcha, Constantin Porpb., Cedren, Jordán, Fredegar, Einhard 
« gi»l Pj»j ^třjdawě hned Slaw Slawi , bned Slawioi Siaweni. Anobi^ž 
i názew otroka, wjce owšeni cizincům neznám k hanbě shmžjrj, šufeď 
ěhy slaf, dolňosas. a angL slavě, hvlland. slavě slaff, franc. 
esclave, řp/as. schiavo, ii>^/a«. sklabu , /^o«^o^«c^ sklabos naswědéugo 
tomu, že se náš národ někdy gmenowal Slaw^ adject. s/awsiý. — 
Možnoliby bylo aby se ti tak rozličnj národowé, tak ro/ličné gnzyky 
w tak rozličných stranách a kraginách, w tak rozli&iýo^i casjch we 
psánj a wyslowowánj gména Slaw tak gednomyslně byli sroM^nali, kdyby 
ge nebyli tak i slyšeli? Nikoli ! to gsau swědkowé geden ode dcuhého 
nevvisjcj, domácj i cizj , pulnočqj i gužnj , Skaqdioáwcí i ítekowé a 
proto hodnowěrnj. Co Wy na jstr, 470, řjkát^ „že ^lowenci a Hovváci 
gen wedlegšj odliky gsau pirwodnj gediné formy Slowan Slowené " 
k tomu potwrzowánj nic Wás 8\yésti nemohlo gen přjlišná horliwost 
předsewzatau wěc buď gak buď prowesti. 8iowenci a Slowáci negsau 
odliky gména Slowan, ale wšechny tři gsau odliky a djtky gména Slaw 
pozděgi na Slow od Bulgarůw přezwukowanéhp. Waše Slowan , Milý 
Přjteli 1 at prawdu powjm, gest, gako takowé, wlastně ensnon existeos; 

ono 



139 

ono k žádnému kmenu přiwázáno nebylo a nenj « na žádné piiái a ssemi 
nikdy nestálo a nestogj ale létá gediné w powétř j a we knih^ích* Nebot 
nebylo anÍ4ienj národu, kterýbyse Slowany byl gmenowal, fillowinc 
gsau w skutku w Dalmácii, Slowenci gsau w skutku w.Korytanechi 
Slowáci gsau w skutku w Tatrách , Slawonci gsau w skutku we Sla- 
wonsku ; ale ukažte mi kraginu na swěté we které Slewané bydleli 
aneb bydlegj a která se Slowany, Slovanía aneb isiowansko, slowanská 

v y. 

země zwala ? Ze se nowégšj Cecbowé od několika let Slowany gme* 
nngj a psáti začjnajrj: to tusjm, sami uznáte, že žádné wáhy a plátno- 
ati nemá; o ostatnjch kmenech slawských známe že se djlem Slawéne, 
Slawini , djlem Slowini Sloweni , 9 totožným wfiak wyznameqánjm f 
nazjwali. Pjšeteli a drSjteli Wj Slowané za gediné prawé, tedy, chce- 
teli důsledným býti, musjte psáti iSrbané, Cechanéneb Cešané, Rusa- 
né atd. Siugjli ctitelé Boha Brama negen BramanéBramini ale i zkrátka 
Braná ^ Bramoufé^ (sr. VoUmer Myth. p« 481. Conv. Lex. Y. p. 
47. a g.):pro2by ctitelé bohyni Sláwy, nemohlo slauti Sláwí Sláwowé ? 
Co tedy pjšete str. 480. „We praktickém ohledu pokládáme za 
bezpotřebné, anobrž za newhodné odřjkati se stwrzené swědectwjmi 
Šestnáctera stoletj a prostonárodnjm (?) užjwánjm formy filowanjn, 
Slowan , Slowák , Slowenec , slowanský, slowenský a pauze z osobli- 
wého wkusu sáhati po přespolnj , méně spráwné Slaw « slawsky gako* 
by přesněgšj a &«tněgšj'' « to weliqe stranliwé anobrž co db Slowa- 
njn Slowan cele nedůkladoé gest- Slaw slawský nenj přespolnj , ani 
nowé, ale naše wlastnj a národnj, na každé pudě w této ýormé^ i 
gak substantivum i gak adjectivum se nacházegjcj, k. p. SlaiP (gméno 
nijstnj w Polsku), Slaw (gméno mjstnj w Srbsku), Slawec, Slawice, 
Slawjn (w Cechách odosobnjho Slaw); Slawska(w Polsku), Slawsko 
(w Cechách), Slawsko pole (w Banátě), Slawskoj, Slawnoje gezero, 
Slawenka řeka, Pereslawské ožero w Rusku, Slawno (ulice w Now- 
gorodě) atisjce glnýchw nasjch Rozprawách, ačgeStě neúplně, pozna« 
nienaných. Než ukažte Wy nám město , hrad , okolj , kraginu neb ná- 
rod Slowanjnsko, Slowansko? Gména ruských měst a wesníc, která 
Wystr. 469« z Geographij a z map přiwodjte: SlowatiHa, Slpwcy, 
Sloweni, Slowena, Slowisk, Slowyt, Slowiansk 2ilř SioWinsk , Slo- 
wun, Šlowjahy — gsau učeaé plodybulharskocyrm.skýchpjsařůw a ma- 
pářůw^. kterj učenýný býti a we knihách učené t. g. nenárodně ptmti 
chtěli. Degte sobě tato gména ustami nezcizoloženého a nepomnišeného 
lidu wyslowiti, líslysjte že práwě tak zněgj gako giná mnohá, gira 
na wlas podobná, ale zbulgarstělými pery gestě nepřezwukowaná w 
samém Rusku a giných slawských kraginách totiž : Slawatina neb Sla- 
wětina, atd. Že půwodnj a w nich bylo a gest, ukazuge nám gegich 

9 



130 

powodSnj a srownáwúnj 8 podobnými gmíny w Cechách , w Polsku a 
ginde. Slowatina k. p. neomylnS pochodj do osobnjbo ginéna Slawata^ 
(]se kterynl srow« české Slawatad iv prachat. kr. Slawefjň, rakon. prach, 
ésl. hrad., Slawětjn w MorawS dwakráfe) ; Slowci pocházj od osobnjho 
Slaw Slawec (srów* české Slawce w buděg. Oslawci we Siawonskú); 
Sloweni á Slowena (srow. Slawin, Slawina\ hustě we wšech kragjch 
slawských). O wsi Slowany Mre Walachii , kterau str. 465 |>řipomj- 
náte toz samo platj : a Walachowé wíibec , co do gména našeho ná- 
rodu nz proto žádného hlasu nemagj , ze gakž nahoře ukázáno, nale a 
téměř wšudy zle , temně a nečistě wyslowugj , k. p« naše slanina pj§j a 
^ wyslowugj CAZHHNZ aneb slanina čti asi sl^nin^, anobrž naSegasné a 
na X) přezwukugj k. p. zabawiti| wal. zabbwěsk. Proti tomuto pak osa- 
mělému a zwalaštěnému gménii, mnohem wjce se tamž nalézá prawých, 
půwodnj a zadri^áwšjch k. p. Slawitéšt, Sklabu (wiz Slownjk Ka- 
WalHot u Thunmanna str. 224). 

Ze Slawi, Slawené, Slawiane Sláwáci nenj přespolnj , nowé, to- 
liko z osobliwého wkusu wymyšlené a méně spráwné , ale domácj , 
národnj , dáwné a spráwné wíděti i z následugjcjch z lůnu národu a 
řeči wázených přjkiadůw. We starém Rpisu rymowané Kroniky české 
asi od r« 1520 , od Dobrowského na Wyšehradě nalezené) a od Palackého 
wé ^tarých Letopisech českých r. 1829^ tiskem wydané čte se, str. 491* 
„Do Wrati - slawi gedé potom (král uherský) 
Tu Wrati - Slawené geg |)řigali.'* 

Hdgeh pjše při r. 3Í)5 a ginde: „fiole-Slawian**; při r. 865. f^C^- 
slawafi, Ca-slawané^ Cáslawenka/^ 

Bielsiý , polský děgepisec má , Sw* 269 1. „Wroclawiane uprosili 
sobie sklad wolny n króla , tak ze niewolno byto ieždžač iedno do Wro- 
ctawia na sklad.'* ^ 

W Lindeho^ w MrongotPiusoiPC d giných Slownjcjch stogj : 
Wroclawianin z Wroclawia oby watel ; Wrocťawiaňka i , = kobieta 
z Wrcztowia. 

W Grodzinshéhú polsko-řnské Gramm« stogj str. 13. rusky Ja- 
rb^slawěc , polsky Jaro-Slawiak t. g. obýwatel města Jaroslawlja^ 

W českých Slownjcjch , fc. p. w Palkowičowě stogj : Wrati - sla. 
wan , Wrati - slawanka = Vratislaviensis. 

We windickém Besedhjku od Můrka stogj stn 776 Sláv^der Sla- 
tve^ Slawski adj: slawisch, Slavšina die slavische Sprache. (Tamž 
Sloven Sloveniz der jSlowene d. i. děr Slawe in Steiermark , Kárnten , 
Krain ; Slaw ge tedy národnj , půwodnj , Sloven kmenné, požděgšj.) 

Anobrz uz tVelealawjn má: ^^Sláwy anefi Windy;** a opět: 
,Slávvi w klášteře Slowanském w Praze.'* Wiz Jungm. jSlownjk IV. 139. 
W ziwotě se mluwj i we knihách se pjše Bole • Slaw , Bole-Slawsko^ 



r 



131 

I 

Bole -81a woký, i gak 2e t0d]rdIawSlawen,SlawaD»Slawák^ Slawiko 
Slawský přeápolnj formau nánjwati lze, ant gi a nás 1 wrabci na stře- 
diách každodenně opakugj.ftekneteli soad ,,že toto gsangména ne prostá 
ale složená^S tedy odpowjdám na to: předně že paslé4njich dwan spisowa- 
teliiw, Waleslawjna a Můrka, nikoli; poio/n:co platj o otcowi,toplatJ 
o synowi a djtkách z něho pochózegjcjch. Co plat j o tnužowi Boleslaw^, 
o ipě^anedb Boleslawehecb, o kragi Boleslawsko : to platj tjm wjce o 
prostěgsjy přiroženěe:š}, půwodnj formě Slaw, Slaw' Slawian, Slawsko^ 
kterážto oněm pozděgSjm složeným za studnicí, za wzor á obdoba pK 
formowánj slaužila. Gako od Jaroslaw Jarojslaw^ powstalo w polském 
gazykn Jaik) «- Slawiák , tak od Slaw Slaw^ powstalo Slawlak $lawák> 
gakož Poláci , dle Bandtkieho a Lindebo , anobl*ž i sausednj Němci 
Rakaušaně, Handrburci atd k nimž to přezwnkowánj neproniklo, ska« 
težněaž po dnes Slowáky nazjwagj. Gniéno Siowák gest tedy pozděg^ 
djlem bulgarocyrlllčinnu přezwukowané , djlem pomnifiené ze Siawák. 
Gako od Jaroslaw JarosiawI pow8tak» w ruském Jarostaweč obywatel 
téhož města y aneb od Wratislaw^ Wratislawen : tak od Slaw Slaw^ po- 
wstalo Siawec , Slawenec l\\\ přezwukowaně Siowenec. iSlawec a Sla. 
^enec tak gedno gest , gako mládec a mládenec % milec a milenec atd. 
Mnohé neodporne dnwody a šlepěge nás ktomn wedaný žegméno 
nyně^jcb Slo>vákůw w Uhřjch prwopo^átecně ď/a^díit aneb raděgi 
Slaw znělo a teprw fožděgi na Slow přezwnkowáno gest. Slowa po- 
dnes nžjwaná: paholok, pú(česy,pagédjm rozpagedjiti , pahřeba, p^tpr* 
2ek (paprštek), patočiny, p^lub,. parog, paroh, parobek, paskuda, 
paskrtitly pastorek, pazder, páper , pažity pažrawec, pažerák, pa- 
pratí.atd. potom rázsocha, rázswit, rázwora^ rázporok, ráztoky , ráz- 
cesty, rár.kolnica atd. pak chapitt dochapití, ladjk (lod^, laket, lanj, 
lánský, rásti^ rasca, rá/.§a, raždina, rab (wězeA)^ rabowna, rabstt^, 
rakyta ; dále názwy řek« lat* Gtanua Qa Marka Aur. o^lt^o swědka 
174.) něm. Gran ,* niaď. Garam , mjsto pozděgšjho Hron, Pátissos Pa- 
tisie n Plinia a Ptolettt. mjsto Potisj ; wogenské heslo mór ka t g. 
mor ho, se kterým podlé swědectwj Ammiana r. 358 Tatransko-Sfaiw- 
štj Sarmatae iimigantes proti Jazygtim a řjmskému cjsařj Constantl- 
nowl bog začali; slowo strai^á^ nynj na strowa přezwukowané, při- 
pomenuté od Jornanda při wyp&ánj pohřebu Attilowa r. 4S4. ; gméno 
Batagůw r. 454 zde bydli wšjch a pozdegi na Sotákůw změněné ; gména 
prastarých záitikůw Slaviqa (Sklabina) w turi^nské a nowohradské 
stcďicí , we kterých se půwodnj a i w uštech lidu až do nyněgška za- 
chowalo , a giná stará mjstnj gména k; p« Slawenec (abauj. stoL) Sla- 
wina, Slawinka (^wě wsi w ture. stol.}, Slawnice (w treiičan«) atd. 
naposledy gmésa . Karpat , ArawaArwa, Kaloča, Galgólz (t.g.Gla- 

9* 



J32 

gowce Hlobowce) , Bajnóts (DjmJ Bojnice) , Bagonya (nynj Bohunice, 
srow. bah*niě.)| Baganiir, BagoS, Ba^f>ta , Kasa Kaschau (KaSioe, 
Ko8Íce) , Kaproncz (ny nj Kopornica ) , Dabroii , Daiiiócs (Doniowce} 
atď* které Maďaři tak nazwaii , gak ge půwodně z ust Tatranských 
Slawuw čili Siowákůw slyšeli w časjch předcy riliských, prwé nežli apo- 
štolé a knihy z Bulharska k nim byli yri&li ; k tomu inaďaiské wýrazy 
wztahugjcj se na rolnictwj a hoi^podařstwj kterému se Maďaři gistě 
teprwa w Uhřjch od Slowákůw, po složenj wýbogného ducha a za- 
mílotvanj pokogného domácjBo žiwota naučili « k. p« iga (gho) , patko 
(podkowa), kasza (kosa), kapa (kopa), kázal (kozel kozijk), asztag. 
(stoh), lapját (lopata), kas (koš), guzsaly (^kužol), matóla (inotowilo), 
kalats (koláč) , zab (zob zobky), bab (bob), kapor (kopor), galagonya 
(^hlohyna), lahoda (loboda) , udvar (dwor) , pitvar (pit>vor) , ablak 
(oblok), asztal (stol), padláš (podlaha, podlaž) , raj (rog), szajkó (sog- 
ka), galamb (holub), atzél (ocel), paták (potok), padmaly (podmola), 
akol (okol, ohrada), garad (hrad, ohrada), ganaj (hnog), rabota(ro^ 
bota), kapalni (kopati), aratni (orati), kauzální (kositi) atd.; názwy 
lířadaw maďarských; Vajvoda (wogwoda), asztalnok ^stojnjk), ud» 
Tarnok (dwornjkj atd.; polský wýraz Slawák, kterým nás Poláci střj-> 
éemé se ^owák nazjwagj ; německé ode dáwna užjwaoé Schla wak ^ 
Schlawakey , we kterém cizinci , wen stogjcj , půwodoj a tak wěrné 
zachowali gako we w&eobecném Slavě, Sklave; ta okoličnost,želHa- 
ďaři obzwlástě tyto tři stegnpgmenné kmeny Slowákaw<» Slawoncňw a 
íSlowencíiw čili Windíiw gednjm a týmž gménem Toc, Totság, Tot-or» 
szág nazjwagj ; naposledy že se we starožitných latinských listinách, kni- 
hách a zákonech nikdy a nikde nečte Slovák, Slovacus, Slováci, Slo* 
vacónesr, Slovacicus anebo Clovakus, ale wsudy Slavus, Slavi, Slavi. 
cns : — wšecko toto pohromadě podáwá nám sotwy podwratitelné dů- 
wody , že i we gménu Slowák půwodně stálo a. Stogjm pak Wám za 
to , žer aúi Slowáci ani Slowenci nepřišli sem z Pruského Schalauen 
^ili Skaiovie , ale gsau prabydlitelé Tatraoštj , ^ako to i některá , ne- 
pochybné od nich záčerstwa sem donesená, indickosanskritská slowa 
ukazugj k.i^. Nitra (w sauskritu blesk, gasnost, gakoby blyštjcj se 
potok , gasná čistá woda), Magura Mahura část strmých Tater we 
8piši ; též Magura w bihar. Magura vi kras. Magurka w oraw« }|fa- 
gurka w lipt* Mahora w nowohrad. stol. Cw sanskritn láagur:=^\x» 
mý, přjkrý, propastný; téhož gména wrchy se i w Indii nalezagj), 
ano i Tatra ^ Fatra, Matra^ ukazugj. na Sanskrit. Giž důmyslný 
Murray powěděl : „prawlast Sláwůw w Europě gsau Tatry," Gméno 
Suavia, Slawonac, Slowenec, Slowinec, Slowák pogewuge se wlastne 
gen w sauseOstwj Tater a Dunage, w Panonii, w lUyrikum, této pra- 



133 

wIa«H Sláw&w; ginj kmenoWé alawSfJ, geKlIi ge kdjr kde násobena-^ 
silt, odlttdfo ^ s wypazeDjin flwým skrse C^lty do gioých kraginbyU. 
přenesli -^ Námjtka ta, 2&o slaiVsko- maďarská slowa: iga, patko ^ 
kasza, kapa, kapalni, arttínt atd. xa důkaz toho glaaziti neniohaa, &e. 
ge n&kdy i Slowáci tak akrze a wyslowowali , aot to prý Maďaři gen 
organiekým zákonem swých ust a duchem awé ře£i k tonia puzeni bywse, 
finiii , tato námjtka wywracuge se tjm , ze to Maďaři w podobných z 
Dimžiny^ a latiny wzatých alowjéb předci neiSnill^ o na a nepřezwu- 
kowaii, ale wětSJm djlem wirně a nezménéné zacbowali tak gak ge, 
dlo&njci tt wěřitelůw, slySeli, k. p. koszt (dteKogt), roztél (der Kózt^ 
Bostei), trombita (Trompete)y Z80ld(der SoM), posta (die Post), Idger 
(rakauskoném.das Loger« Lager)^ Obslt (rak* der Obschied, Abscbied); 
rosztoft (rak* der Rosttog, Rasttag) atd. , tak i z latinské: ostya (ho^ 
stia), oskela (sobola]) , óra {^hora) , rózsa (rosa) , golyóbi) (gtobns) , 
notarias, próba, forma, aors, mód, pompa, font (péodo), apoštol,- 
doktor, Dorottya (Dorothea), Domonkos (Dominicos), kondér (congius),- 
korda (chorda) , orgonn (organon) , ibolya (viola), koialis (corallis), 
okular (ocalare), prépost (praepositus) ^ korona (corona), kotoaázni, 
protestaini atd* pročže dle ducha řečí swe neřjkágj Maďaři kári^názái^ 
pratestalni, prabalni, aneba^K>h argana (mjsto orgona), ipastal.(mJ!ito; 
apoštol) pončwadž se w tomto poslednjm giž na počátku <r nalézá' podle 
ttžbožby se wsecky náalediigjcj mmohlásky přezwnkowati niěii?.'**-^ 
Onano slowensko-maďarská slowa az podnes JiikteřJ Sláwowé, gané- 
nowitě Rosowáý tak skrze awyslowugj; anobrž i někíeřj Slowáci, k.^ 
w gemerské stolici, Wasj wlft8ti,.zachowflli postid topůwodnj a, řj«^ 
ka^ce: kwan (srow. rus(. Polkan, kanin#), kwažka (kwožka koJbka),: 
hara huam (hora) , &wa (čwo čo) , pnagdá (pn^du pogdii), noaz (nuož 
nioz), taljar (toIár), chapiti uchapiťi (chopiti) atd* : i^row. Baríholonu 
NotiL porn Gem* str. 135*. .. 

Slaw' (Slawj) prfvopooátečn& značilo spolu i kraginu i národ a 
bylo coU«ctivum ienského poblaWj práwé tak,^gako: Srb\ Kus\ Doň 
(Dania), Mur' (Aethiopía), Syr' (Syria), Čuď, Jara', Kors% Lib\ 
LoV, Perm', SunT, Ter*, Žmoď, atd. odtud poááděgsj Slawia krag^naa 
Blawi Siáwowá národ k činénj gasněgSjho rozdjln, tak gako Cosmaa 
má od Srb' Srbia^ Srbjn, odRns'Rosia.' BtifW. Dohrowského ínstit. 
Ling* Slav. dial. veten str. 274. ,,Formant«r Collectiva femínina 
hnjus formae ope ^ nri Msi^^ Aethiopia, Gdpk Syria Syri, Pgci^ Rus^ 
sica gens.*^ Srowneg staroslawské cjew' (čes. cáwa), zelw' (zelwa), 
křow' (krew); srown^ české wes', dmď (chudina, chudý lid): tak i 
Slaw'. -*- Že Slaw' s mekým w čili jer na konci někdy i mjstnjm gmé' 
nem bylo, toho podnes zachovaly se slepěge a důkazy w nynigsjch 



134 

slawikyefa náfée|]ch , k. p* w jpolekém Jarostaw » gterlitlv Jaroslawa 
OBobnj j a Jarostaw' geiiit« Jaroslawia mjfltnj gméno , odkud orp^t Ja* 
rosla^ivíak osobnj; tak i Wrocslaw^ Zaslaw' a g.^^ ruském Pertja- 
%law feoit. Pecejaslawá osobnj 9 Perejasiafni* (s epentbeťicbýfn £íli poa« 
aessivnyiii 1') y j^pnif. Fer^jáslawlja Kl^staj ; a* obatwIáSti Wčesfcám n&» 
iecjj kde se gešté právyS i puwi»dtfj«l^ré'po^laM^ Sienwk^Mrléioiája^, 
fornvS Kádref^lo, k.p.> ten^Soleslanvi^, genit. fioleslawa, ta Bolbslaíw', 
genit. té Bokslawi oekJStiiesfaiwii nvlstnj' gméno; tak^t Cásla"^. Hids-. 
^ tu* Čáslaw* Hijštnjgniénoy ten Dobroslaw ^-* ta Dobřikdaw'; tpn Ja*' 
roslaw-*- ta. Jaroslatir'; teq. Wratisiaw-<^ tai Wratislaw'; ténZbrasIáw 
ta 2br^«Iaw^ atd. dalfo sié wseobechého.lcípiQkého gadána Slaw'^ W 
řečtini a latíAž njiněaa &ldviayimí ifiéniai podle téht)£ priiwkUa a ; 
ducha ř«fi i 2 obmlášlojdi a nicri^*ck topid^ých giu«n. Bole^law', 
Cá-dai^\:WratirslawJ učinepo Bde.-*ďavra;, ^a-skvia^ Wratí-slavia. 
Táki «. mekyai jer, jiíti ředcým ^.(a^^.a ]) na knnci pjše i Kodin* Notit* 
Qraéc. £pra* p. 31)9^ . tít^hm^X^^^n Povatxog 2? Presla via fins^^a* Co plat j,r 

v 

gajkřé&Do^ o sibifiéných' gih^nádi na Slaw\ Cáslaw% taplatUtí a platj. 
i. o prostéiti.a Munoti)éHr Slaw'* Dobře tedy.Heltnold a gmj psali Slavia- 
Q krogině ná Poiiiořj baltiokém ^ nebo BlÍ do dnesnjhn dne ualezá se 
tam ki^síg Slai4>*y německy der SlaíP^sche Kreis. Toto ná^t k tomu 
přeswědčenj wede, »e grunt a základ wjiech variacij našeho DfHodnjbo 
gméoa gest: t^/fí^a' bohyněi) Slaw <^ÍetSiawy, iS/ao^a' etitelkyně 
8láwy.^ Slawbwé ctitelé Sláwy, SIaw^ rojsto, wes, okol), <kra^ina 
b«ď bohyni j^a\ré, buďimuzí Slaw^wi, buď národu Slawumpřinále* 
^gjcj ; tak. gako vv indii 'í^aswatí bohy aě , 8araswati geg] ctitelé a 
ntirody.Sara^watr kragína. .Qstatnj koncowky iai, inia^ ani^ ania^ 
oni oriia^ cf' £<?/ gsau iMXsděgšj , hned k náboženskému Síím^a^ hned 
k tapíckéfiiu SlaiP^. píiwešené přjdawký ant k obogjmii rownfir potře*, 
bowány byly k. p. náboženské Brama Bramarti, Teuť.Těutonáy Chriifč 
Chřistbmi; Koleda (Koledci) Koledíei /{Stádo (^Mci) ^i|dlci iítd. a 
topioká Zacblumiane i Zá&blttUtcí,. ^.ah»ariai|e: i Zahořely Booisoffiane i 
Poniorci atd. j ' • • ^ - , ^ . 

Pakliže se tedy tukiWelice protltpmu.2pjráte« atiy gméno našeho 
národu od osobnjho, bbha, bohyně, oki» neb muže, Sldwc^ Slaíi> pochá- 
zetiměle, ánt prey fJoriOA ane i(^éidg»&tA ne otečná čili rodowá: 
nu dobře «^ buď Wám! tedy odwozi^te ge sobě neyprwié od.topického 
Slaw* Oves, město, zupaii osada neb* kr£^ jSláwiě jpeb Slaivowi nále* 
ŽQgjr}>a toto od otce nebniuže 8lawiitoto teprw od. bohyně 8iáwa^ 
Keljbjii se Wám gméno Jiašebo náirodu z prwi\i studnice čerpati^ tedy 
H^ažte ge z řeky aneb z potoka : woda předce wšudy gedna a táž. 
Wždyt i od gména Sláuia Slaw nmohá ote^á na ic iá , iV ií^ a ma* 



135 

f 

teSnána ih ina ino se skorfčugjcj gména máiuje , k.p.W' Cechách: Sla- 
wice, w Morawé Slawicé smog. kr. , \ve Slezku Slawice, w Chorwat- 
sku Slawiea; tak i Slawin, Slawina, atd. r- 3 Bohem! 

I II -i III 1 I ' I I II I I 1 ■ I II ■ I I am !■■ -fíJiitrm i i - - 



LIST PATNÁCTÝ. 

I 

Ze se WaSeiQu Slow Slowen fitěstf w domácj řeJii psánu býti snad prwé 
zapodjl dostalo, pežlinaSemuSlaw^' odtud gesté nenásleduge geho pra- 
wost a domácnost We gmenech národnjch rozličnost a starobylost sa- 
mých doiuácjph. spisQwatelůw í\\^ pero^odnge ; kaMé nářečj chce swé 
wyslpw^pj .a psái\j prawym, platným « wáeobecíiým ui^initi. Skladatel 
starpnimeck^ básně o Karlu Wcflikém r. 1100 gmenuge Němce Deu- 
sw\ yr tak řečeaé^n Šwábskéra zrcadle (Schwabenspiegel) r. 1268 slugj 
TutscA; Hornegh pjse Ten^izscA; Šwábgfj bás^jři TuitscH; Niz- 
ňpsaštj spisowatelé IHdiích důdeskt^ HoUandštj EfuitsQh^ Šwedštj Tysh^ 
Dan§tj Tjdak^ w Horňosaském spisownéiii^ nářečj od času Lutera 
jQfUůaeh p0b Teuisv/ii shišnoli zde řjkatí že ne Deutsch, ai^obrž 
tíeusen anebTatschep gest domácj aprawé,, ostxitnj cizj awykřiwené? 
•r- 3row. Meiboma Tq^h. Uh str. 197. „Ueet^ Diet, Diot, Tbeot^ 
Tbet j Theut , Thiat , Thiot vopabula , idem iswit , tantum a pronuncia- 
tione et scriptione discriineo*!^ ^ 

Prokoppwi Sporiy Alfiredowi Snrpe, ktecé g^ko přjklad na str. 4Tl 
přiwodjte, nemohau slauzití za ab^pbq (c pokaženj a změněnj gména 
Sla\y : to zagisté činěno pbjíSegoě gen wetwrdýcb, cizincům newyslo- 
witelných, slowjcb a gmenech* Nesnadnost gméiHi l^law pro ' cizince oe« 
lejsj w samohifisce ^ neb q, která w každé ř^čí ^loadná gest k wyslo- 
W€tDJ 9 ale w neoby^egněm a j;jc|ké|a u i^ich spogenj zwuček «/. Ostat- 
ní i .0 t^tp negápQQ^ti cizincůw , gmenowitě npkůw aRjmanůw, jco d(« 
|vyMow:qwánj cizýcjlgmein, mnoíjsobě nadsazené předslawy dělagj. Mě- 
lyt i Beěiín£| a Latina twrdQ^ti w sobě n shromaděnj sauzwuček we 
slabikách , gakowéž se sot>vy w paSj řecj nalezagj , k, pr. anXayxvov, 

úxvCfíog, Ogqivij, pů$(ff , pdeXXmr » nToxos, X^^n> ^yo<pog , xreívptSítá. aneb 

Latinjci: i^crpbs, percrebresqo , probrum, mulctra a g. Hláiika o po 
dwau sauzwučkách , zwlástě po / u ílékuw a Kjman&w nic řjdkého a 



136 

\ ^ 

tS^kého nebylo; gestliSe psali yloaaa ;t^QBvgf XQ^Pog,, nlonn , tfíolog^ 
uxoln » orQo(lkXoe, QTqfanu^ anebo floa florls Flora , ploro, Clodins, Chlo- 
ru8, globus, gloria, sclopos stlopos sclopetiírn atd. pročby nebyli mohl 
psáti 2nXo(ioh rWoi/JfjFo*, Sclovi Sciovini Sciovia Sclovinía Sclovania — ř* 
Kdyby to byla négakowá n ítekůw a Řjiiiannw neslýchaná a ne- 
wjdaná hláska, anebo polská nosowoice ^ ^ jd|b czeá<S, anebo négako- 
wá složená téžká dwoghiáska , gako k. p. maďarské ó o a ň , ókjto', 
sz6l6. ptrúcsok, francauskéeu beureux, nSmeckéoňeu, Sóhne, Lugner, 
Prenssen atd. ; tedy by nebylo diwu , kdyby mj-^to nj nékterau ginaa, 
^im ^nániěgsj a běžněgšj byli psali : ale kteráže samohláska^ gest gas- 
négšj, snadněgšjy Jlekům aftjraanům obljbenSgšj, gako cS Ueci a Rj- 
niané se po o schwálně sháněli a kde gen mohli takowé n/jwali. LJ 
Findara , Thukydida panuge o nade wšemi hláskami , ne bez zaamy- 
filného ohledu alowo« Cicero tém&ř přespřjtiS dychtíl po tomto zwn£* 
ném, gadrném vokalu hledaw a lapaw geg g welikaa pracj a poteín 
w neymnožšjch swých řeCech, k.p. ^.VideoP. C. in nio omninra oraat- 
que oculos esse conversos; Video vosf non solum de vestro ae reip. ve-> 
rnmetiam, siiddepulsura sit, de meo periculo esse solUčitos/' W této 
kratičké sadě nalézá se 16 o, a gen 4 a. Pgakzeby tedy Reci a La- 
ťmjci a gegich potomkoiyé i nášiapnjci tuto gim wjfanau hlásku nebyli 
8 radostj uchwátíli , kdyby už tehdáž nás národ byl se Slow J^IoTvané 
nazjwal? Epenthetickó 2iii euphoniqké ausuwky, neyčastěgi, t^th.d^t^ 
před polovokaly I r n% netoliko w řečtině a latině , víjWi. i we slaw- 
čině welicebyly a*gsau obyčegné , k.p. ausuwka / před /, rť stlp stolb 
srow* slaup Saule, straka a sroka, středa a sreda, střjbro a srebro, 
atd«; ausuwka d před /: mdlý mdloba á mlý malátný; hrdlo a hrlo, 
modliti a moliti, sedlák a selo, sadio a sálo, křjdlo a krilo, Wlko«>. 
dlak a Wlkolak, zřetedlný, smrtedlný, mjsto zřetelný soirtelný atd ; 
ausuwka ďpred >*: zdrada poL a zrada, zazdrost a zazrost (zazeránj, 
záwiděnj), zdroj a zrjdlo (oboge od z-r 'žrielo), zdral serb. (zoraw, 
žerawl , grus) , xidriebe serb. (iriebe) , razdru&iti starost, (razrusiti) ^ 
lazdriešiti (razriešíti), nozdry (nosry nos) atd.; ausuwka d předn: gedn 
gedna gedno (od gen gena, unns, ein), Wjdn Wjden (Wien, Vienna} 
atd.;. ausuwka k před /: čklan serb« a član článek, před /z, líkno- 
wati (srow. Ijny leníwý) , zaměstknati (srow. město) atd. Z t<^oto 
ohledu tedýwšecky námjtky a žaloby proti neknm a jtjffianum a 
gegich kaženj našich slow zbytečné gsau , ant wšickni rowně hře* 
Sjme, toliko s tjm rozdjlem, že snad my též ausuwky sme.w giných 
a oni w giných slowjch potřebowali. Wy prawjte, str. 47f . „že íleko«' 
wé a Řjmané ^gen gedinhého {}.) gména slowausKého čistě^ wěrni 



r W7 

a wlastné, bez ohnat) a přeginaJenJ , zapsati neomžli, anobrS^. wfttSj 
pojfet zachowaných nám od nichalowi az nad možnost wjrrozumenj 
gim , zohawena a zpotwořena ^au*^' Ach, Milý PrjteliJ my Sláwowé 
mnohem hůře » nedbanliwégi , nesivédoniitégi a swéwolněgi zacházeli 
sme od gakS:iwa s cizýml gmény wůbec , a obzwláSf é t se gmény klas- 
sických těchto nárQdůw ; my sme cizj gméiia tak okaličili , zkomolili « 
ochromili, zpřezwukpwall , slowem zpotwoříli a znepodebiii, žebyge 
ti národowé', gimž přináležegj , naskrze za swá poznati nemohli ; ze 
sme ale nž ode dáwna k těmto zpotwořencam a mrzáknra při wy kli v 
zdag] se nám ona býti přirozená , prowá , wěmá a čistá. Srownegme 

v v v 

gen a zpytngitoe nestranně obě stránky. Ze Rekowé a Rjmaná naSe gmé- 
Bo psali Sthlavi 8clavi , Stiabeni Sclaveni^ my proto hluk a křik dělá- 
me , a<^práwě wěni w těchto gménech každý , i neučený , syn naSeho 
národu snadno se pozná. Pozná , nslysj a spatřjli se ale rgoMog w na. 
Sem Ržek a érečanin? aneb itXXtip w naSem rask/riAHN aneb wchorw* 
a po]s« Chelen? Poznali se Komanns mt naS^m Kzjman^ Rimljaniuf 
Italus w našem Taljanf nenjli toto mnohem wětfij ohnut} a přeginačenj 
pnwodnjho gména nežil Slaw na Sthlaw a Sciaw ? We gménn Slaw 
ňekowé a Bjmané toliko gedfsu j^rominu a chybu učinili, totiž že před 
fůlvokalné / položili epenthetické čili euphonická e neb t: my naproti 
tomu zpáchali sme čtyry i pé£ hřjchnw na gegich gménech , totiž při 
gménn Graikos 1) odsekli a odhodili sme hlawn čili prwoj pjsmeno G 
aneb zginačili na H; 2) čisté r přezwukowali sme na gim neznámé a 
w ktf emi ginéna se nenalezagjci břjskawé ř r£; 3) dwoghiáskn ai 
změnili sme we prosté e; 4) we množném počtu přezwukugéme i na ca w 
přjdawných gménech na Řekům neslýchané číteci Řečtj, Negináčegest 
se gménem Romanus a Ržjman neb Rimljanin, i zde 1) n Cechůw a 
' Polákůw R na R£ Romanům' neznámé a newyslowitelné změněno ; 
2) o nay i přezwúkowáno ; 3) po /n, ke^n^jáuu cele nepatřjcj zwučka 
/ dodána; 4) čisté a na /a změněno >; 5) koncowka ua wynechána 
an^ w in proměněna. — Kdo se tu wětšj newěrnosti w cizých gmé- 
nech dopustil, Řekowéli a Řjmané w našem , čili my w gegich? Že Re- 
kowé a Řjmané psali Persthlawa , Radosthlaos , Mirostlaos , anebo Se- 
desclaus, Ladasclaus, Sciaomir — to wěru gestě nenj takowé pokaženj 
' a poškareděnj gména gako k. p. Kosrjatin o Nestora , Kosta Kojo q 
Serbůw mjsto Constantin, Crha čes. Tiro serb. mjsto Cyrillus, Mefodij 
.wcjrk. aneb Metuděg u Dalem. mjsto Methodius; anebo TopAM* i^us., 
Chorac pols. a choř. Orac wind. mjsto Horatius. A kterému Řekowi 
neb Řjmanowi by se i gen snjwalo o tóm, žehy následogjcj gména 
geho byla: Ambrož Brož (Ambrosius), Balant (krain. Yalentius), 
Balaš (krain. Blasius) 9 Baštian kraia; Šebeatyan* (Sebastianus) , Čeněk 



13» 

(A^Dcentiiis),, Diwis .(tUooy;uiia)« DmitriJ ros. Mitarserb«(0em6tri|]«)9 
Fedor (Theodprua), Giřj í)uró í)uka (Georgius), Hawel (Gallus}, 
Hynek (Ignatius) , Jaroljin (Hieronymus} ^ Klíma (Cleinens) , Lena 
([krain. Heleiia}| Lukarda (Lucretia), Mikuláš (Nicolaus), Násto (Ana- 
stasins), Netíše (Agnes), Ofka (£upheniía), Ondřeg (Andreas),Pawel 
Paal (Paulus) , Ržiebor ie^, Gligoria Gliso Gergo serb. (Gregorius} , 
Tane Tajo (áthanasius) , Waso (^Básilius). Anebo g^rmsinská: Árnušt 
(Ernst}, Bedři<$h (Friedrích)» iFriím (Wolfram) , Gindřich (^Heinricb) t 
Getřich (Dietrích), Wiljm (Wiihelm)» Žigmunt Žiga (Sigismund) atd. 
Anebo gména mest: Benátky (Yenetiae), Cáchy (Aachen), Pařjž 
(Pari8ii)« Sjelnn (Thessatonike), Ržjm (Róma), Kžezno(Regensburg)| 
Wjde& (Wie9, Yienna), a g«; aneb ginéna národůw a kragin: Don^ 
(Dan DaQÍa),8avez kraia, Sasic (Sachse), Špa&hel (Hispanus ), Talián 
(ItalQs)^ Sracyn (Saracen), Žid (Judaeus) atd. Negsauli tato od Sla^ 

v 1 y 

wůw wj^ překrucena a zoihavireii9^ nezIi onapo od Rekůw a|Rjmamiw'i 
— Srownegte naSe KrleS Krleš s jreckým Kyrie eleison, a pakslowa 
slawská u Gonstantina Porph. Apny Kornueny a gioých psapá s našimi 
půwodhjmi slowy, a přeswědčjte se, že tito uiilosrdn^gšj byli a bedli- 
wégšj k naSj.řeci, nežli my k gegioh. 

Anobrz naše wlastnj národnj, osobnj a mjstnj gména my sami. 
wjce nezlí Rekowé a Rjmané saie porušili a zneppdpbijí y hned prómč- 
ňowánjm, ^ed přidáwánjm nepotřebných, hned wýhozpwápjm pod- 
statných Kwníok , hned přezwukowánjm hlásek , tak z^ nenj hlásky a 
pjsmenky w našem národnjm gméně, rowně gajko j;w osobnjch. a mjstpjch 
od něho pochásiegjcjch , na Slaw kteráby nedotknuta a nezměněna byla 
zůstala a kteréby něgakowé násilj nebylo učiněao k. pr. 

5 na iS změněno w Litwě aw některých mjstech. Ruska i Slawon- 
ska: álowan, Šlawonac. 

I nu u změněno u Bělohorcůw tatranských! ginde: Suowák, Bo- 
hnsuaw ; anebo cele wynecbánQ gako u Serbůw: Saw Sawa, Wuko« 
aaw Wukosawa , Woisaw Woisawa y Stanisawl|jewi£ , aneb mjstnj 
Belosawciy Mirosa^ci, Pirosawa, Wišesawa. 

a na o na u^na / přezwukowáno: Slow Slow^nci, Sluwi (Scblii-; 
ben) , sliwenstga. 

14^ nestegno wyslowowáno, hned twrdě ^, hoetd měkce ^' hned 
přjsuwkan / obtjzenq: PreslawPreslaw^Preslawl, Jaroslaw JárpslawL 

Reknite : páchali-li Rekowé a Rjmané tyto i tak mnohé i tak we- 
iiké křiwdy ná našemígméně, gako my sami? We prostém řeckolatin-^ 
ském Sthlaw Sclaw dozagi^ta každý spjše pozná naše gméno^ nežli w 
těchto chromotách a mrzáctwjch? A geště nad to srownegme ten ne- 
s^slný počel rozličných přjdawkůw, přjwěskůw a koncowek^ nimiž 



naibé národnj gméno wáj. a pery rodi&iých nafiincftw zohawfino, s t£mi 
prdstUkýmí a óeniaobýtiM řeckolatitískymi. U tífchto přidáwánogemu 
gen .d wi neh tři koneoiK^ky ^/»i, tnif ůltíí , Sjaveni , Slafini Slavani : u 
náa oapřdti toiRii asi ^[edeEiácte, totiž al^ en^ in^ éu anjan^ on onač 
enec tnéc janini Slawák (SlowákA 8iawen (Slowen), 3lawin (Slo- 
wi») , Slawan f&UkwúA) , iSlawJao » ISUawon , Slawonac^ Slowenec , 
ďawiÓBCy SlawjHDinc Namánieli tedjfj^jčiny z tohoto ohledu wjcesaiiii 
oa^séba a.'8wé spiso^tAla tkáti a ialowatj aežli narci^oce a to mezi 
wfiemt národy néywzdéianžgiy a w- dbgepinectwj oeywycYVÍ<S^ég^j a 
neymistromičgšj ? ... 

Gake Siáwowé ciná historicky ,gi«tá gniéna Spia(p.| ^Jb^fiian? Cba- 
suúi^^^iíibríatd. xuřezw^koivali we8poljn.«t ^koifioroch , obři, Kozari, 

v _ 

tak i Sbw na SI0W4 Cílí í^kneiiie i '^de ^.Piiniua, Ptoleinaeu^^ Jor« 
nand a.ginj též zle a .chybně; se blé^ki^u <f onano gméiia J>aali, j^la- 
Miowétpab že ge priawé skrap o wy^lawq^vyali ? Kdo tubu^e i^aud^em? 
gfetě nia/niy^Sláwowé we..wlas^nj i|w^ wěci^ Tak podkopáme wSecko 
híatokietwj. Tak by aaie přiwzjti a.wěřiM n^Q^^Iít i^ cizýnpí i gniéna 
«wébo a ginj^ch náfodůw?^ kde a atogj, a^le a chybně .paa|,i» Nestor 
pak aginj slawifj apisowatelé, že gA lép^ psali akrz^,^.«^eb s; že 
tedy.Romani a Řjoiani RinUiani le|)sj gest, než Romani; lirami, £[o« 
zitiy Torky žeUpij gest než Normami) ChaziMi:i» Turky atd. Odsauditi 
a^odiaritíti gédnoho lieb dwa s>vědky a b^tioriky , gest.u^ w^ppówáž- 
liwá: celéipak yJoAx^j t^i^totikuw j^.sw^dl^ůw odsuzowiiti fi xatraco* 
watí y a lo awédktuv » těph neyrozlič^ěgsjch národůw a^gazylfůw , Re* 
k«w ^> lyiQanůw I Gerniiiafiw » Arabů^, Arnienůw ag- jkteřj inezi se-; 
bfiu>(|V'Md(iéin pqrozttv*ěúj nestáli, z rozličfijch stoletý a kragi^i sw.ěd« 
kttw! :sau>vikých , ' přjtQfnných , očitých i .usajcb , ,s\yédkii\fr nijcbaných 
a.Aaiel|Q:'tWodu i z oilýob a předce se srí^wpáwagjcj^b, s\vědkůw at 
histQtJbAW éasto rkiwfsickýpb 9 we wsecb ginjcb zpr^wáqh ho^nowěr- 
njýcha j[iepod.e2»eIýeh,.swědkůw gegichž psápj a wyprawowápj praw- 
4i)líost až po dnes .sáia lid našeho náfftdu liwýin přjkladetii a luluwe* 
i|)ni p0iwrzuge 9 zástupy a haufy takpivých Awědkíiw Q|i|owrh0wati a 
giai)badnow&AQst odpjrati — : to sé afipoá P nipgjui bistpríckým swě- 
dflNmjni 'a.. ěleWěJienský(n oit^fn naskrze aesnásj ;^ nic za prawd , skute&ié 
a c|eiaáiq| -o národu naiem nedržeti, leč co ode dornácj^ch spi|o\yatelůw 
psáiiQ, t;eby aspoň u mae .byla igednostranoá národnj samoláska a pře- 
piaiý ultcfislavisnios^ f;sa|»ji Ditonarw^rn^ aj^wědoniifě i.flrobjaěgšj ná- 
etiny a odlišnosti sloiW , gak ge z nst lidu slyšel , bur nijsto bor > 
ZileUbur,.3elibury a Helniold Kurice ugsto gínooářečíwébo korec kor* . 
ce; psal**!! Constanliu Porph. a giuj inj;^ta g, ch čili wlastaě fa gakse 
W uštech ruského, lidu slySj ngctx, ó^qo^9V¥i,nQaxl, tíovlrnnqoLX ^ Kodin 



140 

TíiQp^xoPn (Černlg;ow) ; proJ%eby smetodAwfirnost k nim mjli nemi{f> 
ze to negen w menSjch a chďkttnégSjch gménecb » ale i w národnjm 
gméňii činili a tak ge psali gak ge slyšeli 1 Gestli le Nicepbonn Pat- 
riarch r. 828, AdamBreinenský, Helmold a ginj, a pťDstřed Sliiwíiw, 
w lůnu gegich měst a ki:agnw seděwSjy děgepisci , neStjtíli uz i řecko^ 
latinskau ausuwku c neb A se gniéoa Sciav wyaecbati a 2iaté Blav ^lavi 
Slavonia psáti : prpJEzeby se byli ostýchali totéž se kláskaa a uSkaÚ , 
kdyby gi za cizau neslawskau byli drželi , a kdyby z ust lidu Siow 
Slowania byli slySeli? Ze se w některých starsjch spisech tytýž, ačkoli, 
gak Wy sám wyznáwáte řjdčegi i o ^Slow) wyskyti , k. p. « Pto- 
lemaea Snobeni, w řeckém Ziwotopisn S. Klementa ^thloveni« w li- 
stině krále Kresiniira 1071 Slovigna ves. to, (negsanii pozděgSj' ziíiéa 
ny nesnášeliwých Slowomilůw), gediné důkazy toho býti mohad, žew- 
některých krágjch a nářečjch přezwukowánj a do o, aneb ráděgi wy- 
slowowánj krátkého a s přjzwnkem hfásky o , crjrkewnj ba]]^i|r2íaaa 
neli zplozené aspoň uspjšené , giž toho^ času mjsty slySefi se dak>. A 
wšak wedle těchto přeřjdkých adjiem pochybných přjkladůw na 5/oa^^ 
na druhé straně nesčjslné mnozstwj gmen na Slaw w týchž starýchr. 
spisech úalezánie, takže, \vedle gednoho Slow sto Slai4f se položiti, 
tnnže , gako to z částky w našich Rozprawách a zde w Listu XlII«uká« 
záno. Co se Ptolemaeowých Šuabenuw týče, ačkoiibych srdečně přálj 
aby se naSemu národu 03W0giti mohli, nicméně wsaksnášjmsewětšjmí 
djlem se Schldtzero>vým saudem o něm, Nord; 6escb, str, 148« „Ge* 
wiss hat Ptolemáu^ im 2 Jahrhnndert gelebt; gewiss hat er auch ein» 
Geographie geschrieben. Aber ob das was wir Jetzt onter die^m Na- 
men haben', die wirktiche Geographie des PtolemSus sey , ob sie nidiť 
an unzahligen Ortea von spatem Hánden verándert, vermehrt,Terbe8- 
sert, und interpolírt worden , dass wir also in Gefahr stehn, gaiisí. 
junge Nachrichten auf Rechnung des aíten Ptolemaetfs za schreibea : 
(jst eine andere Frage! *'* Tamž str./i76. „Mit demPtblemáusist nocb zor 
Zeit fár die alte nordiscbe Gesčhichte mcA/^ anziifángen, daihnweder 
die kleinere noch die hóbere Kritik bis dato bearbeitet hat« Schon ia 
den gedruckten Ausgaben finden sich unglaubliche Verscbiedenheiteii : 
was wird es erst for Varianten geben , wenn die vielen noch ungebranoh- 
ten Handschriften mit einander věrglicben wdrden solit en ? — Do^h ge* 
8et2t, wir hátten den wahren Text, dann kommt die zw^ite Frage^ 
von wem kommt dieser Text ? Yon dem alten Alexandriaischeu Ptole*^ 
máns aus dem 2. Jahrhunderte ? Gewiss mcht Jmmer. Was mir nati 
die Geopraphie des Ptolemáus nennen, ist ein Cento, ein Flickwerk, 
wo vielleicht der wahre Plotem&us ursprúnglich zu Grunde liegt , den 
aber weit spatére Běsit zer znm Coliectaneeňbucfa gebraucht and durch 



Uí 

v 

mnBShUge Corredioiieif imd Interpolatiomn áb umgesGbmolzen baben , 
dasf er sich gar nidit mlehr abulkh ist/< Nex přiginime i WaS« 2tenJ a 
-wjklÁdémj Surověni fM prawé: mámet podobné přjklady a to mnobem 
Vijte i na stírané Slaw Soaw, Saw, k»p.a Sexia Rufa (kwětl 364), 
Breviar* Hist, Roman, C. 7. C. $• „llljrricus habet Provin€Ías septem et de- 
cem:Noriooramduas,Paononiarani duas, Yaleriam, Saviameíc^ Amanfi- 
nis inter Savum et Drávaní prostratíj^ ^ regío SuavienBíě et secondo- 
raia Panoniorum loca obtenta šunt/* 8row» Cassiodora, kancljře Theo* 
dorlcha krále , Libr. IV. Ep. 49. ,,Univcr8Í8 provincidiibus et capillatis 
defenseribas et carialibus Suaviae eonsistentibus Theod. Rex. Fridi- 
laldum locís vestris praeesse censnimus.** A opět L. IX. Kp. g. ,,Magni« 
tndinem tuam ad Dabtiatiorum atque Suaviae provincias iternm credu 
diraas destinandam.^' Potom Prokop^ L« I. C. 15. »,,Atque hi Liburni, 
Isfri, Yenetae, šunt niaris accolae t supra quos Siscii et 5£/at/í (JTovot/Jo* 
t»g. álawi), non illi qui FrancU parent (t.g. ne Šwábi Sveví némečtj) 
sed ab tis divétsi , interiores terrae tractus obtinent : ultra bos Cami 
f(iti snnt Noricique/^ Týž L. I. C. 16. . „Cum ex Suavia Barbaromm io- 
digenorum copias adsciverint , recta Dalmatiam ac Salonas petere. — 
Dum apud Suaviam Asinarios Barbaromm exercituni Coiiscríbit etc.^* 
O druhém swědku, totiž Cassiodoru srow. Kopitara w Glagol.Cloz.str. 
LXXYI. 9 Anno 493 — 526 ,,Cassiodoťus praesid^wi mittit Dalmatiae at* 
que Suaviae provinciis. Haec Suavia necessario Slavia est. Etiam 
Bunc Slavi I saejfissime sonant nt u. Audi*nisticos non solnm Carnio- 
liae^ et Lusatiae sed et Poloniae.^^ Srowneg o tom dále i naše Rozpra* 
wy, str. 116. Suavia a pozdčgi Savia tak powstalo gako suoboda ze 
sloboda, kwoéna jpe kločna, Suowák (u Bžlohorcůw) ze Slowák, Wu- 
kosawa z Wlkosawa atd* Za to mám, že toto! gméno Nuavia Slavia a 
.řeka Suava Slawa (srow. řeky Osíawa w Čechách, Uslawa w Morawfr 
Atd. J, gest neystarsj' gméno a pozůstatek z oněch předgalLských časůw, 
o nichž Nestor pj&e: „pct mnozjechže wremjanjech sjeli sut Slowjeni 
po Dunaje wi « gdje jest nyn^ ygorska zemlja i Bolgarska* Ot tjecb 
Slowjen razidoSa sja po zemlje i prozwaša qa imeny swojimi. — Wo« 
lochom bo naSedsem na Slowjeni na Duoajskija, sjedšem w nich i na- 
siijaséem im atd.^' Gméno Suavia Suava (^row.wlasky Schiavo, Schia* 
Tonía) přitlumeno bywší skrze Gally čili Wolochy a gine národy, opět 
wyniklo s nowýin přjchodem Slawůw a Serbňw do těchto kragin a za- 
cbowalo ae od nepamátných wěkůw w nepřetrženém pásmo , odkudž \ 
gména Sawci Posawci a Slawonci wlastně totožná gsau, na tyž 
krag i kmen se wztabngjcj. Roku 576 gmenugj řečfj děgepisci 
Lanrentia knjže Slavinie w těchto krageich ; roku 884 byl zde Brac- 
alaw Slavoniae dux; roku 1m69 má Breve Alexandra II* papeže, u 



U2 • 

Peja2ewi2e str. 122, ,,cnix etlam ante te per Dalmátim et S^ttuuam 

niam ubique gerafur/' ^. 1105 gm'«nnge se wlistini n Ker&iUEe (&f^ 
flteindta ad Reg. Slav. Rpis) str. 114: ^Nog Coloraanos Dalmatiae, Bos- 
niae etc. rex , signifícamus oninibufi: » singulariter aatetn populo noBtro 
glorioaae Nationis S,clavonicaey qaod coramnobis Martini Lapsá- 
novich etc/^ Tohoto gména a gebo slawného wýsnaniu gsaa a byli 
sobě wždyckjp obywaťelé Slawonska poivedoini tak » S;e tato ty tyž silné 
se prozrazugjcj powědomost Kerčeiíč mezi národnj předsudky a wady 
gegích charaktem klade , w Rukopisu naduWedenéni str. 1* „Deprae- 
judiciis populi Slavoniae. Becundum popnli hojus praejudichini estG/o* 
ria , hinc se ad nihil obligar^ ac ad bellandam , 'cum suo diice vel prin- 
cipe ý credant , et hoc a primo eornm Duce sibf datum , dein á Ladislao 
cortfirmatnin praetendunt, se Slavones dici ideo, qaod Slanva gto. 
riám exprimat in Illyrico, hinc Slavones siveGloriosi/^ Tak pjsj toto 
gméno od zniku swé literatury wSickni Slápí^onci; Relkowič (Slavon- 
ska Gramitiatika ITBT), Kermpotič, LanasáoWiř, Beritčag. Tak La- 
hassowič wMIuwnici 8tr« 38. 31. 217. „^lavonác ein Slavonier, Šla- 
vonkinja eine Slawonierin, 8lavonski jezik, Slavína bóhynS Juno(P)<< 
Tak Berlic w Mlúwn. str. 358. ,,0 slavonskom Jeziku^ Tak Kermpo^ 
ti2, w básni Katharine fl. i Jose i i. put u Krim 1788. strl 72. ^.hjei 
slavonska, str. 73. Od slavónske kervi, slavonska slowa.atd/* vVnobrž 
gako u Řekůw a Řjmanůw , u Rusmv a Serbuw w básnictwj pak pro- 
stotaárodnjm tak i uméleckém Sldwu za bohyni držábo a opěwáno, tak 
) u Slawoncůw; aspófl mně, čtaaejrnn Báseň Job. Kermpotiée ,,Pje8ma 
wojewodam Austr. i Ros. ti fieéa 1789. str. 29 a násl. zdálo se, ga- 
kobyeh byl čjtál wypsánj řeckořjmské Sláwy čili Fámy a Hotooi-a ód 
Homera, Hesioda, Vitgíle ^ Ovida, Yaleria Flakka ag. takowá btegnost 
mythologie, citůw a obráKŮw^, ačkoli přéstvědčen sém o tom, ie Sla* 
\vonec tento oněch Klassikůw neňásledowal ba i sotwy znal a čjtal. Ně* 
kolik slok z geh(0 básně zde klademe kde 8láwu takto awodj : 

Siavonia ime mi biaSe 
Pahoníá illi IlHria 

Neihiado ja imena wise 

bok čestiia gospodovah pria 

A sada me oua sto djela djele ^ 

Sad ovako, 9ad Onako ime, 
Ta Bogina imala je vele ,^ 

AI jih sakťi dvitisučoo vrinie. atd. 

Co Wy na str. 467-, 468« dowodjtez některých knih Chorwat^ 
ských: „Slovenskim Banom^^ rojsto Siavonskim a „církwa Zagrebačka 



143 

slovenská^* to ge tam wetřelo gen od sausednjch anobr2 i tam rozsy- 
paných Slowancůw, aniž má wáhu swědectwj, zwláSté powáKJroeli 
gak nesná^liwj gsaa páni SIowÍ6towé; gak wše přezwukugj, falšugj, 
trhagj co nenj podje gegich kopyta. Baďte zdráw a Slaw ! 

Duši a L K Listu drnhému^str. 15. r. 3. po slowjch ^^na Slapf^a^^ 
Hvložte medle geStě toto: Že w této od l^lowákuw, Morawanůw aPolá- 
kuw zpjwané pjsni, přjpěw Žalma (Zelman) to značí co Sláwa^ patf no 
\ gest i odtnd , že w neystarSjm Pražském přeioženj Žaltáře slowo psa/- 
mua hymnus skrze slawa , psallere skrxe slawiti , a nástrog hadebný^ 
paalterion skrze slawa a slawnjk se tlumočj : wiz Jungm* 'Slownjk 
lY. str. 139. 140. „Slawte Hospodimicpsailite Domino; Slawiti budu 
gmeni Hospodina psallani nomini Domini.^^ Srow. JV. Hanky Sbjrku 
neyddw. Slou>njíuw českých «^r*209. ,,WfiIawiu=psallam*' str.2i7« 
Wstaň chwála má , wstaň sláwa má a husle wstanu na zabrziezdienyu. 
sťr. 226. Wstaň chwálo má a wstaň slawnyku a husle wstanu auswi- 
te^s: psalterium cithara.^^ ^- W pozděgšjch při^Ioženjch PjsemS. k. p. 
, w Kralické Bibij ag. wýraz psalmus hned skrze sláwa, hned skrze 
chwála 9 hned skrze žalm, psallere pak hned skrze oslawowat i « hned 
skrze žalmy zpjwati se tlumočj. Odtudto widno žegako sewekřestan- 
skýcU spisech a zpěwjch užjwalo pohanské Sldu>a mjsto Žalm psal- 
mus; tak oa wzágem křestanské Žalm wešlo do národnjch pohan- 
ských zpěwnw mjsto Sláwa, 

Duška IL W listu třetjm^ str. 33. řádek 12 kiúgj: ^.Jnngthdnn 
přiwodj we Slownjku swém pod článkem éldiPa i sanskritské , s na^ 
Sim cele rowné , sláva a slagha od kořene shlu t. g. slugi*^ — K ' 
tomuto punktu přidegte geště nasledugjcj slowa* To 'wSak stalo se 
bez pochyby gen omylem sazeče aneb wypisowačé z Mihaaiowicówyy 
nedosti kritické, brosurky: Zusamrhenstellung t;o;z2oo Lauťund 
Sinnverwandten PVdrtern des Sanskrit und Slawischen^ kde 
172 stogj : ,,Sanskrit shtu,W* slaviti preisen/ r&hmen, Slawisch«/a- 
viti^, — Sansk. stava; s^lagha Lob, Ruhm, slawisch slova f*' 
— - Sazeč mjsto «^at;a četl chybně sláva. Se slowem^sansk. Šíu 
stava srow. raděgi slaw. štimati, poštowati, čest djti^ . 



144 



LIST ŠESTNÁCTÝ. 

1 yto důwody a okoličnosti tušjm dostatečné gsau k obranS Slaw a 
ka přeswédčenj každého nepředpogatého: ku konci wsak dowoltegesté 
některá obzwláStnj poznamenán] o spisowafeijch a knihách Wami ga- 
ko swě(fky ku potwryenj Slow Slowen přiwedených , kterými sem pře- 
dešle tok a nit listu přetrhowati nechtéi, — Co se Jana Exarcha tyče , 
pozorná Wás činjm na saud aneb náwěstj Dobrowského, Máhrische 
Legendě von Cyrili u, Method, Prag 18269 str. 77. ,,Noch zur Zeit, 
ich \yill es frei gestehen, bis zur weitern strengern Prufung, siild irinr 
alle Uebersefzungen , jene des Exarchen Johanu mcAi auigenommen^ 
dle auf Befehl des bulgarischen Fíirsten Simeon .unternommen sein sol" 
len , áusfersi verdáchtig. Ich wnnsche ďaher , dass kúnftige Forscher 
den Formelu jungerer Handschríften nicht so unbedingt trauen moch- 
ten/' Wostokow mnohými důwody dokázal aspoň to, že toto wydánj 
nenj originál, ale toliko pozdSgšj odpisi. My nadto se ptáme: bezpeč- 
noli pánu Kalajdowičowi , wydaWateli Jana Exarcha, wSříti že dobře 
četl? NesDáseliwé slowných SlowistůwSlowansťwjwiibec známo gest: 
pan Kalajdowič gest obzwlástě nespolehiiwý muž, on gest geden z 
neyhorliwégšjch přezwnkowatelnw hlásky a w o, a tak hodným dědi- 
cem a pokračowatelem pobulharčených kmenůw . hodným následownj- 
kem slawonenáwidných mnichůw. Kalajdowič zcizoložil a přetwořii 
swéwolně wjémž Wydánj Jana Exarcha wsecky titule slawských od 
něho zpomjoaných knich , kdekoli Slaw stálo , překřestil to na swau 
sajnospasnau slowskau wjru. Tak zprznil titul Raičowy historie : „Isto* 
cija razných Slowenskich narodow^^ kde sám Raič má Slawenakich ; 
tak zpřezwukowal wšudy i Raičůw text , který na str. G« 7. příwodj ; 
tak přeginačil i wýraz Jana Kukoslawa překladatele Plutarcha. Neučí* 
nil-Ii tož samo pan lehioswédomilý Kalajdowič i se samým Janem 
Exarchem a ginými ? — 

Exarch a cjrkewnj staroslawská nářečj musj nám gako gedno z 
iteystarožttněgsjch památek našj ř^či wzáchá a wážné býti : nic wšdk 
méně historickým nimbusem (ěchto zůstatkůw oslepiti se dáti a wsecko 
jgedlné na nióh stawěti, nebezpečno, předně proto: že to bylo wždy- 
cky gen nářečj , gen gazyk gednoho kautu a krage , gen maličká čá- 
stečka řečí široko daleko mluwené; za druhé: že Spisowatelé nářečj 
tuho užjwagjcj byli lidé, podle ducha ca<wia gegichdachownjho stawu, 

, neblu-i 



149 

nehlaboce Q^enJ , a^láfilé weawétských w£cech', gakogest etbiudogia^ 
hiatoria, philologia^ mythologia nehrabe zběhl j. Johan Exardi bulfaar* 
ský , Gregor Presbyter buliy^rsky « ginj cyrillickjr pjšjcj spisowatelé 
ZDali ivýhradné toliko gedinké bulbarsko-cjrkewnj nářečj, gako ná- 
ieS} swého krom toho newelmi četného kmene , i sama tate známost 
byla panze wezděgsj a přirozenau« Nářejfj Biilharůw bylo uz w těph 
neystar^ch žasfch wply wu cizých řečj , a odtud poWatalým proměnám 
a přezwukum neywystawenčgSj, gako to nž sám neslawský názew^ 
„Qolhar** ukainige. Wůbec, gá samým, nahým, pauhým titulům knih 
anebo bčznč prohozeným zmjnkám suchých , galowých kronikařůw a 
otrockých překladačůw, kteřj o gměnu našeho národu nikdy nerefle* 
ktowali , ale gen slepě a němě , bez rozwahy a wýkladu ge psali ; 
těmto gá nikdy takowau cenu a wážnost w tomto předmětu newzdá** 
wániy gako těm stařjkům, kteřj mysl swau naň schiválně obrátili, 
a o geho půwodu i wýzoamn ziímysla psali, o něm uwahy^ reflexie a 
kombinacie činili gako k. p. Boguphal a ginj. Gedno swědectiyj tako<» 
wéhoto, se schwálnan a gasnau powědomostj o wěcí niysljcjho a rolu* 
>vjcjho, spisowatelé wjce platj, nežli oblaky mechanických letopisákůw 
a překladaiůw , kteřj nechtby gináče gakkolí wysoce učenj byli, předce 
swau učenost a mysl k této wěci onjz řeč gest nesklonili, gj nezpy* 
lowali, o nj nemyslili, slowem gen wěc, ne o wěci psali« 

Na str. 462 odwoláw^te se na listinu krále Ludwjka L od r* 860 
kde stogj ^^SlougenMÍn% což Wy wykládáte SloUfencina , t«g. kragistě 
Slowenůw. Zeby se grammatická zakončenj i/ia čina našeho národ*^ 
njho gména na zemi, krag neb meze w některém slawském^ gmeno-^ 
witě windickém, nářečj wztahowalo, toho w ^ádné iMlnwnici a w žádném 
Slownjku nenalézám , wšudy gediné na řeč neb národnj wlastnost lidu, 
tak gako slowenčiqa, čeStina, polština, ruština, němčina, wiašinaatd« 
gediné gazyk značj. Srow. Dainko Lehrb« der Wind. Sprache Srow« 
Můrko ^ Besédnik, str. 776* „SlovenšinaSlovenSčina die í^lowenische 
Sprache« str. 776 SlavSina die siavische Sprache.*' — Nec)iagjce ale to na 
mjstě , žehy WáS wýklad toho slowa byl prawý , gest tam geště mno- 
hem staršj , zřetedlného a nepochybného čtenj i smyslu , listina téhož 
krále Ludwjka I. od r* 834. kde toto stogj : . JFaniiliari nostrp Pata,, 
geno concessimus viliam prope fluvíum Enisa (in AustriaA in comitatu 
Ketoldi comitis quaediciturGránesdorf , quae est šita in part^ iSc/atíOw 
uorpm.^^ Wiz Monumenta Boica X.p. 106. — Slougenzin gest slowo 
nepochybně od německého pjsaře pokažené a tak tedy wždy negisté a 
podezřelé: Slavanorum gestzřegmé, žádným cizým ku gménu a kořenu 
nepatřjcjm^, neb z rojsto c čili á nezprzněné, aniž koncowky a gako 
Siougenzin zbawené , a tak tedy wsj pochybnosti prázné. W témž Swazku 

10 



146 

MottoníieDtor. Boicor. kd^ stogj Slongenzin nalezagj se následugjcj^nié- 
na 8tr. 175. ,,EhaIbous, Poamgarten^^ t. g« Ehaihaus, Baumgarten: 
gako zde německý pj«ař o nijsto a psal, tak i mjsto Slawen Slawen* 
čio, mohl pgáti Slongenzin. 

fih sír. 475. hronižjte Wy proti ubohému Smotriskému ^/le se oo 
prey prwnj s těmito nowotami, totiž ^e zřečtěnau formau í^lawjane, 
weřegně wy tasil.^^ Žeby forma Slawjane zřečtéua byla áheb žeby Smo- 
triský Řeky byl wtom následowal a nápodobiti chtěl, to n^wyswitá 
z geho Grammatiky ; on pjše Ru$kjr gazyk (ne Roský aneb Rosiiský), 
on gest wšudy weiikým niiiownjkeai hlásky o tak ze pjŠe proti duchu 
ejrkewnjho nářečj rozum , rozličnost , rozozuania , Solomon atd. uijsto 
razum , različnost atd. odkudž widno že se Sniotriský držel swého 
wlastnjho lidu a národu. 

KaTstr. 465. odwoláwáte se ku potwrzenj Siow na Walax;by, gme- 
nowitě na Lex- valach* Budae l825, že prey i oni užjwagj formy 
Sloven Slovenesk. Než, at nilčjm o tom, že swědek tak pozduj a no* 
, wopečenj zhola žádné wjry zde nezasluhuge , tedy diwjm se- že Wáiř 
onen w celém tom Slownjku hnusně wěgjcj protislawský duch pode* 
zříwým neuiSínil. Spisovatel, aneb raděgi poslednj uspořádatel, toho 
djla gest wůbec znám gako uhlawnj a zgewný nepřjtel slawského ná- 
rodu, o (Semž se sám přeswědčití mítžete z tohoto Slownjku, w němž 
čistěslawská. u Walachůwužjwaná, slowawšudy zginých řeřj, řeckého 
a latinského, násilně a gakoby za-wlasy^tahánjm , až kesmjcho, od« 
woditi se snažj. Tomuto člowěkowi už pauhá záwist a nepřjzeh neby- 
laby dowolila Slaw Slawen položiti. Tak str. 647. o časoslowě wala- 
skéni Slavescu tg. slawjni, glorifico, takto balamuQ: „a Latino «a/v^.^ 
forma saiutandí; iel a Latino ea:^ quod apud Yalachos mutari soletin 
1, et Graeco : evla^tíu , religio , reverentia , est igitur tlívesk quasi re- 
ligione sivé reverentia prosequor, per Metathesini.'í Obe! giž gest 
dosti. -^ Tak str. táž: ^ySlolodu liber, derivatur a Latino solutus.^^ 
str. 210: „Fala (tg. chwála, serb, fala), nota: a Graeca voce q^ala 
quod ornamentům galeae significat** str. 397. „Mladila (t. g. niiád- 
njk, mladá wětew) od wláského manza surculus.*' atd. Tak se. 
w Předmluwě str. 3. potrhuge proti samé řeči slawské: ,,Solent 
populi Slavicae (diw, /e i ^de nepjše Siovicae aneb Slovenicae) 
originis interdum connectere consonantes absque ulla vocali, quae 
absque vocali proferri nequeunt, dumque sibi vim inferunt ad pro- 
nunciandas Hlas consonautes absque vocali , prodit ille sonus quem 
Yalacbi designant litera ífx.^^ Tuto pak namjtku dwakráte opětu- 
ge, totož i w §. 5« «- Odwoláwáteli Wy se na ponijsené se slaw- 



147 

•kymi kmeny Walachy 2e Slowan pJSj : my ae Qm , mohrl lepSfm 
práwem odwoláwati můžeme na rowai neb wjce se siawskými kme. 
ny pomj^né Nowořeky íe Slaw Siawen slawenMky pjsj i za našich 
iSasůw tak,gako to gegich předkowé před tisjcl lety činili. Srownegte 
Bulharsko-Řecký Slownjk od Kipílow«kébo , Bakurešt 1836 Jn^fia ta 
^Itt^eyo - Ptoamxa ' BtíXyaQiXtí ' Mltip^xil Mhito, A wgeho řeckém OhU- 
Sénj: ^fSXapiya" JSftXyaQíHijv dMXsxtpp." ^^ „JPA«|5wn«« ténva/' — SX^m 

fimvkunp yX^ftav atd.»* Walachowé gatau gen asi Pětino* neb Sestinosla-^ 
wowé, Nowořecl gsau ale Třetinoslawowé , a proto nám bližsjabodw 
nowirněgSj ; arow. Fallmerayer^ Ge&ch. d. Halbinsel Morea Stuttg. 1830 
a téhož Pogodnánj w Allsem. Zůg. Herrscht Konig Oftoyber Griechon 
oder Slaven ? -* . 

Na str. 479 pjšete : Ze půwodnj , prostá a prastará gména kragin^ 
ÍEemj, mést» řek atd. wztahugj se wzdy k wěcem hmotným a wlast- 
nosteni gegich, nikoli k nadsmyslným/' — * Nu, cože prosjm miižebýti 
bmotn&gšjho, télesněgšjho a nenadsmyslnégšjho gako bohyně a modla, 
gméno Sláwa na sobě nosjcj a ge i swým ctitelům dagjcj ? PohanStJ 
bohowé nebyli geště entia metaphysica transcendentalia , ani He^elský 
idealismos: oui byli rytiny z dřewa, zkowu aginých maka wýcfa hmot. 

Na str. 479. Wy gméno našeho národu od litewského salawa 
(Werdf^r , Insel), staropros. Saluwy^ s \Vy8utJm hlásky a mexi ta/, 
odwodjt«: i tak by ale co do formy muselo býti Slawa, Šlawy , Sla- 
wané ,^ nikoli pak Waše Slowa , Slowy , Slowané ant nenj Salowa 8a- 
lowa. Tak by se aspoň w gednoni z našich mnohých nářečj šlepěge a 
památka .onoho nezměněného kořene Sal Šal hy\B. musela zachowati, 
aspoň o w počátku slow milugjcj Rusowé, neybližšj sausedé kraginy 
Saiawy, byliby zadrželi to Sal^ Sal^ řjkagjce Salawanéanéb Šolowá- 
né, tak gako od sůl sol řjkagj solenyj , aneb gak řjkagj golowaatd., 
anebo Selowané gelikož se aala u nás w selo změnilo. Wůbec, kdyby 
Slaw od cizého sála salawa pocházelo , nikdyby u nás nebylo tak we« 
líce zdomácnělo a se obnárodnilo, byloby zewniterné zůstalo tak gako ^ 
Uher u Maďarůw, Němec u Germanůw^ Tót u Slowákůw. Ale už nahoře 
sme obšjrněgi naše mjněnj o podobném odwozowáirj pronesli ; toto gméno 
gesttotižmjstttj nikoli národnj. Ukažte nám fiěkdeweswětě Ostrowalý 
národ » anebo člowéčenský národ ! prwé než na onen ostrow přišel, ten 
kmen, čeleď, národ už gméno mjt i musel. Podánj a domněnj neystaršjch| 
přirozenému žiwoby t j národůw neybližšjch, spisowatelůw o půwodu gmm 
lujstnjch a národnjch, gest a zůstane obyčegně wždy i neypřirozeněgig 
a prawdě heypodobněgšj* Co wšickni řečtj mythologowé pjšj o bohyni 
Athene aměstě i lidu Athénském; co wšickni řjmštj děgepisci pjšj o Ro« 
nmlowi gako půwodu Rjmanůw azbožněnci ; co Tacitus pjše o Tuiskowi 

10* 



U8 

gakO bohu a půwodo TeutonA , to£ samé pintj i o Slá\v£ a Slawianech. 
Wsecko pozdégSj o národnjch gméneich blaubánj^ a gích wykládánj, gegt, 
HjrA pozděgSj A od počátku národnjho , přjrodě blj/kého « ^wota wzdá* 
leněgšj 9 tjm negistěgSj a iiiylDŽgšJ. A proto i proti té cti ^ kteraii nás 
Slowáky onéhdj pan wzkrjsitel Belíusówa a gíných odwodu Slaw od 
Clowěka poctíti jfili raděgi zneuctíti chtěl , xgewně a slawné se prohra- 
šogeinB a gj nepřigjniáine , a to sice z pauhe uctiwosti a wázDosti k 
naším zdraworozninným praotcům, o nichž to Avěřjme, ba z gínych 
mtiohjch díiwodůw gistě známe, ^ft nebyli tak hlaupj aby ^en sěbé 
iamy za člowéky a lidi byli drželi ; oni nebyli gako Groniandcaná, kteřj 
aebe a swůg národ člowécjm gmenu;s:j proto , že předtjin s ginými ná« 
rody nesaiisediv('se a do žádné styČnosti nepřiSedše, domnjwalí se ga« 
koby giného národu na zemi nestáwalo než gcgich. Aniž měli naši Slo- 
wáci k sansednjm národům takowé úmysly, gako Maďaři, u nichž to 
přjslowj pannge : ,^,Slowák nenj ctowěk.'^ Slnwáci nepřigjmagj té cti, 
aby sami toliko oni žlowěkowé byli , oni necháwagj ten titul wsem k 
obrazu božjmu stwořeným a gim podobným tworům i národům. Gen 
národ .osamotněný , w kautě žigjcj , ode towarystwa wzdáiený na ta 
myšlénku a na to národnj <>niéno přigjti může. Sláwowé ale gsauce 
přeweliký, a prostřed swěta p^atawený národ, w takoAvéni položenj 
nikdy nebyli. A který maudrý etymolog neb ethnolog ' že chybomluw 
a zpotwptílost některého kautnjho nářečjčka a idiot ismu za základ a 
obdobu "k^yswětlenj weliké , na celé národy a mnohá stoletj se wzta- 
hn|;^ wěci položj, gako gest tma\i'é, nerudné čluba a siupice, eztap 
R, stap k dokázánj totožnosti mezičlowěk a Slaw nebSlowák? Clowěk 
a Slowák negsau áni u Siowákůw , ani w žádném kmemi slawském 

v 

totožná a wzágenmá , antby se předce památka a šlepěge tak weliké 
^'ěci aspoň w gednom z tak mnohých nářeSj slaw^kých byla musela 
zachowati. Samá holá etymologia a podobnost neb i stegnost zWukůw 
w národnjch wěcech a gménech , gestli gj Historia , Ethnographia , 
Geographia, Topographia, Mythologia, Archáologia, Diplomatika spolu 
n^podpjrá, prachnic nestogj , gestpauhýHudbekismus, to gest, powětr- 
fió tkaniny wtipu aswéwoiné phantasowáaj w řjši obrazotwornosti : ne- 
bo národ, zwláště weliký astarodáwný, kudy kráčel a kde žil, wsudy 
a wšemu.wůkoi stopy a památky swé národnosti wtlaciL — 

Ostatně nedbáme roy , měgte Wy sobě swoge Slowy a Siowany. 
Welicj Učenj, chtSgjce wsudy půwodnjmi býti a wlastnj samostatné 
domněnj nijti, i od wěcj snadných i wnbec wěřenýcb rádi se odchy- 
tugj, což my wěru každému z té duse přegeme a necháwáme. Aniž to 
žádáme od Wás , páni Slowistowé neh Cjiowistowé , aby ste náš způsob 
irsáHj přigali ópustjce swůg, tjm méně pak Svásk tomu nutiti chcem^, do* 



Í49 

^ 

bře w&Sauce, iekdo nu^J btiď telesn£ neb inrawn&, baď silau neb iktebem 
a i posměchem 9 ten mnsj nijti po wědonioat slabé >vici a křehkýoh dů« 
Woduw , asi to násil jm a farubianstw^ nahradíH chce co' wnilemé 
sdíáxj. Kdo fii co ;EamíÍQWaI , at si to mi a s n|ni se péstuge^ Ale: 
,,hanc veníam damos petimusque vicissim/* A^předee gest&gednaaópi* 
towati miisjm: v/y Slowistov^ésteeesnágeliwJ. ..\V*y sám, MilýPl^téli, 
gméno Lanrity JSUi Lauritasa wsiidy Lowrete pjiéte, a5koli histciHdEého 
swědectwj a diplomatickébo vnkogemstwj k tomu gisté nemáte; tak 
Prokopowy Slawini Wy Sw. 1. sír. .69. i ginde ^kne 8ioi4^amy^lo* 
žil ste , ajipráwá na předcháxegjc] str. 6§. Jornandowy J9tari a Blávioi 
vfinA a chwaiitebná ste nechuti a uepřezwtikowal ; aoobrž w mém po« 
gednábj- o Uštrogno^U řeci^ataí^ňké^ w Časopisů Mnsegnjm^ i8B8, 
8w. IL tiitžném, Wy co redaktor, alaivaké wSudy na aloufaruhé^ VB&mo 
;iiié wédomj a přiwolenj, změnil ste. My od Wás, Siowand, ničeho nežádá- 
me gediné pokogea toleranc}, aby ste nus nekaciřowaU, neWyiaMi}wali> 
nétrhali, nepajilí, knih a spísůw našich nezcisoložowali^ 2eho£ my Wám 
ani sme neJStaiii ani plniti nebudeme* Nechegme oboge rošti wédle aebe, 
i kaukol i p^ici » až do časn zně* 

Gestě gedno slowjjfko k Wáoi, mladj Skiwowi, kterým kdy kde 
tito li«towé do jrukau přigdaa*. Flatj^Ii co nrag hlas n wásr držie se 
mocně pořád geitě této Btfhyoě k IMatky našeho národu filá^yl Lwy- 
xnati Wém rousjm pří této .pjrjiežitostii že mně nemálo fěiile , že ste ^ po 
wygífj wýboifoých Safařjlfio wýjdi Starožitnost j,;i f o onom osobowa&ém 
pogednánj w Časopisu Mus.r« li837. Sw. I. str. 53. neostýcliali se peřád 
psáti Sláwowé^ Slawenét matka Stáwa, ewláStě w hásněch, a to .we 
wšech nářečjch slawských^ kteréž my posawad před oči jiřiSlyv aniž 
se báK nowého trháoj. Dobře máte: zdrawěa národně cjfjte. At wám 
ginj budaucně třebas modlářutv spjiegj aneb chlanbcůw po siawě. ba<- 
žjcrjch atd. wám nadáwi^:.^oámet my to dobiSB a gasné^ že to wše- 
cko negsme; ale i to známem že sobě tento drahý poklad národnj wy- 
soče wážjme « brániti ge^ chceme třebas i pod praporcem Swaté poI« 
aké Bi anislawy^ i proti wniteniým i proti.zewoiterným nepřátelům. 
Tu před oltářem této bohyně Sláwýse wšeliká různost a rozličnost našich 
kmenůw a nářečj gako weswatém ohništi slučnge; toto gest zlatý nás 
wšecky wjžjcj řetěz, okolo této tagemstwa plné osy, točj se weskéren 
siawský swět, rartwý i žiwý, iiiinnlý ipřjtomoýv ZwláStě z básnického 
ohledu má Sláwa pro nás wysokau cenu* Stogim wám předkem zato, že 

v 

.Slowistowé aoeb Ctowakistowé nikdy nebudau rojti národnj E[>os z této 
widky zplozené aneb s nj spletené, nikdy nebudau mjti Siowiadu. aneb 
Slowaniadu, což už samu w sobě neopoeticky w osi zoj: my ale negen mů- 
žeme ale musjme níjti (djlem už i we skutku máme) Blawiadu, na tomto 



náiadorf m Ktnéni a ^rmiti fjdoienm a % niho wykwětlan , tak gako 
Nimci čili Teutoni Epos Tuisco , Francauad Franciadu , Logitani Lu" 
$iaduwíá. Slow Slowo Slowan nemá zhola &ádoého poetického momentn 
a potahá w sobě , nebodj žádného tnSenj a tanSsenJ, newáb j aesthetický cit 
iádnao kanxelnan wnadaugako SlawSfáwa. 81a w gest v& samo w sobě 
idealněgSJ , gemněgsj a gakoby aetherické a lehkokřjdfé ; Slowan slo* 
wranský gest těžké, hrubé, hřrnqtné a zwonowité gako Mozkewský Iwan, 
dlanhokyá&ié, mnoho těla a země wsobě magjrj a proto pro křjdlaté nohy 
Prosodie a Poesie obtjžnéa wáhawé^ wjce řečnické než básnické. Čjm 
sagisté kratšjsIowoytjmnázaměgSj. pro Poesii whodněgsj. Slowia, Slo- 
vany, Slowansko netrpj žádné básnické persontfikacie, nedá se samo se* 
baaožiwiti a zosobniti, anohrž phantasíi hamoge npomjnánjm mt slowo a 
IttenuNapudě Siáwy může se 'Epos, Drama atd. wýborněstawěfi,tumá 
básnjř hotowau celau poetíckau scenerii a niaSinerii , (u mu ethnographia, 
historla, topographíaymythoIogiadwauswětňWyAsieaEuropy, k pomoci 
stogj. W lesku zrcadliwě se stkwaucjho diamantu Sláwy může i lyrický 
"^^jřy gsko maljř ca tabuli, neyspanilegij obrazy čarowaíi ; tu má ebrar 
zotwomost nesmjrné pole toho, co se tagem^twa plným nazjwá, buď by 
letěla do staroiivěkosti času, buď na roeSjřenost kragín. Wzdyt sám i/výraz 
tíwicSldu^a gest už poesie nad proiau obecného neslawného žiwota se 
wznásegjcj. Proto téměř wčickniivýtečněgSj básnjři shwštj Sláwy a Slá- 
wie se gakoby wrozeným pudem a wnuknutjm i bezděky chápali , gi 
xažiwel a hiivězdu swých basnj woliti,.w nj a s n j neykrásněgSj my- 
ělénky a city splétali. At ginokmenných na ten čas pominu, gén ž ier 
ských ěelněgsjch básnjřnw a krj^telůw nasj nowěgšj literatury a m^ 
fodnosti několik přjkladůw přiwedu: Srow. 

fVeledai4fjn , w Juiig. Slow. IV. str. 139. 
^láwy aneb Windy/«Týž tamž,,Sláwi w klášteře Slowanském w Ptaze.*" 

Tablic, Poesie D.I. 1806* str. 119. str. 116. 
„Wy pak Múzy nowé struny degte 
Na mau lyru aby lijbě zawznéla 
Drahé Slámi. — 
Žalostný los nastal Slawině.^* 

Ant. Marek ^ w Nowých Básněch, wyd. od Ant. Piichmagera 
r. 1814. 8tr. lir. 119. 

,,Tam od wýchodnj strany duch Sláwie wěge. 
Gimž neymilegSj matkau Sláwie kdy byla.*' — 

Jas. Jungmann^ w Prwotinách pěkných uměnj, r. 18W. C. I. 
6* 1. 8tr. 67. 

i^Slawénla SlawinówL 
Zawidělý Slawěnce by twé po celém kragí Ny raíy. ^ 
. Od tebe dar každý wzácen , tys pýcha Slawěnky." 



151 

Wáa Hanka t Wditeist obyw. Král. Hradce 1817. 
9,Samo, Karla xt^w Sláwy wyswobodil *— 
Dobrowský ta hbwa wfieoh učených Slawů/* 

FraqtiSek Poíckctý, w Počátkách čes. Bas. Na homRadoS^tr. 127. 
„Tak swétowládná Sláwie 8togj.<< 

Paw* Josu Sa/ařji^ im&: Mé zpéwy 8tr« 125: 
»^Ai twé krásy tagemstwj 

Wěčn^ , Sláwie , mé wdéky.<< 

Sám ney wčtSj nás etymolog » Dobrowshy ^ ačkoU naSe národnj 
gméno od slowa odwofdil, předce psal negeo Slowanku ale i Slawjna^ 
a na čele swá istaroslawská Mlawnice neo|M>wázil se položiti Institu* 
tiones Líoguae Slovicae aneb Slovanicae , ale Slavicae , gakoby swé 
etymologii nedůwéřowal, ačkoli w giných wěcech- tak smělým bjl, %e 
swé přeswědčenj a oprawenj hned i do swých knih uwedl , k. př. 
oprawu českého Prawopisu a psánj i po c* j» «• 

Gistě tedy pan Trhasla w mnoho času potřebdwal pokud tato a těmto 
podobná nesčjsiná mjsta w našich knihách a básněch zpřetrhal , nebo 
aotwy se který český anobrž wubec slawský básnjř a spisowatel nale* 
^y kterýby tohoto národnjho čaroděgného wýrazu we swých básněch 
a spisjch nebyl užil. — - Geden z oeywzdělaněgSjch maďarských práw- 

njkůw w Peští , (L i) , častokráte mi to wyznal, anobrz i weřeg« 

ně we welikých společnostech opětowal, Jse w žádného národii gménech 
tolik poesie nenalézá gako we slawských na, alaw ; nelze prey wy* 
slowili gak diwně, utěšeně a znamenawě znj k.p. Wladislaw> Bobu- 
slaw , Liboslaw , Welesiawjn , Wratislawa atd. (Pište anebo mluwte 
Wladislow, Bďiuslowy Wlastislow^ — ucho si zacpati mcisjte tak zle 
zn|, a wšecka poesie utjká. Maďaři se hněwagj, když ge ginj náro- 
dowé gegich wlastnjra národnjm gménem gmenugj řjkagjce : Magya- 
rica natio^ Magyarica lingua, a žádagj aby se psalo a niluwílo Ilpn-^ 
garica rojsto Magyarica : my naproti tomu žádáme a chceme to^ aby nás 
wšickni sauseďé negináče než našjm )vlastnjm staronárodnjm. gménem 
nazjwallSláwowéy Slawené. Už gakýsi hluboký , taguý, přirozený cit 
nás tomu učj, žehy sme o Serbjch, Rusjch, Ceilrjch, Polácjch atd. na- 
skrze nemohli řJci^Slowoserb., Slqworus, Slowočech, fiUowopolák anebo 
Slowanoserb, Slowanorus^ Slowanopolák : že ale lihodně a wýborně 
znj Slawoserb, Slaworus, Slawočech» SlawoiK>lák atd. Záflnégiiiéno nar 
&eho národu a našich kmenuw nenj samo sebau tak gasné , zřetedlné , 
nepochybné , sebe samo tak wyswětlogjcj , gako Slaw : sr pwnegme s 
njm gen giná gména k, p. Srb, Chrw, Rus, Chorut atd. gak tmawéa 
pochybné zde wšecko. Čas gest tedy už wěru , aby sme ty mniSské 
kukly a kapuce z krásného našeho národnjho gména složili , které mu 



1S3 

t|seň času a národowa zlerozimiěné pokorhjShowán] mhlawawstrkiy; 
2a8 gest, aby sme se negen gednotliwj ale w&idml k půwodn| geho či- 
stotě a přesnosti wrátiii. Sami Balharowé, w gegichS nářečj pnvDJ psané 
Slow wyniklo , po ochladnatj přjlišné té křestanské horlíwosti a po 
utuchnutj mnišského ducha , nawrátili se zpátkem ku puwodajnia pra- 
>véiúíu psánj našeho národdjho gména pjSjce nynj sebe i gine slawské 
kmeny a nářeřj, ne Slowěne Slowenisky gako Cxarch Bulharský a ginj^ 
ale Slaweni Slawensky, srow. Svi^ščenoje cvStobranije ili Istoriiot 
Gibneřa na Slaveno-Bolgarskiat nas j^zyk perevedeny, ot Anast. Kot- 
IJanina, w Budín 1825. A pak Anast. Eipilovského : Obi^Tljenije za iz- 
danije na Lexikon Slaveno-Bulgarskij i Grečeskij J^zyk3 BukureSt 1836. 
kde str. 3* takto pj6e: „Slaveno-Bolgarin. — PreslavDya^ i prebo^atyat 
naš maternyj SlavJ^^^skíJ j^zyk. — Slavenci Philologi. — Bolgaritjé go- 
worili onzi slavnyat na slavnytje naSí pradědi Slaveny j^^zyk , na ko- 
goto imamy převedeny i sičkitje naSi cerkowny knigi.^* Gestliže se tito 
půwodcowé omylu rl&řiwé cesty wrátlli, hanbáby byla nám gegich ná« 
Slapnjkňm twrdo^*gné w nSm zůstáwati. 8láwowé» synowéSIáwy, kdy- 
by ste tedy t sknteéně teprwa w nowS^šJch časjeh tak se byli psáti za- 
čali: držte to za fiiastný náwrat z bludné cesty. Nenenáwiá^ťe a nepro- 
nasledugte ani to cizok»xné butharorumunské • w nájsilj bohyni SláwS 
tifinSném zplozené; nechegte, ni se ginj s njm pé^tugj a miláSkugj gak 
chtégj: vry ale noste , zachowegte a braňte sobe s národnj hrdostj swé 
bohyjSiskéy půwodnj , práwé, poctiwé a krásné gméno Sláwy. WIJdnj a 
imáSeliwj buďte i ke ^lowanům, anobrl^kdečas, mjsto a potřeba welj, 
chceteli, užjwegte třebas obogjho ; nebo i sám tento blud gest n᧠, i sám 
ten mulat a bastard nSs zdomácněl w našem národu w běhu stoletj* Ostatně, 
badateli geStě wjce mogjch nábledůvír a důwodůw o tomto předmětu 
j^sti, odsjlám wás na mé Rozpra;wy o gmenách^ počátkách a staro- 
žitnostech národu slawského, w Budjně 1830., poněwadž tde nebylo 
ani ke ani slufinowSe opakowati^co tam v& powědjno, ani tito listowé 
gén gako doplnkowé djlem ku celosti, djtem k oprawě onéch při- 
nále&egj. 

Hie totot gest » Milý přjtelí ! wýsledek mého o této wěci téměř 
celoSáwotnjho skaumánj a přemySlowánJ ; totol gest spolu i poslednj me 
ozwánj 'se o tomto předmětu, nebo giž nikdy a nikde wjce hlasu mého 
O něm neuslySJte. Sřáwa Bohu na nebi ! Sláwa naSemn národu na zemi ! 



-w ^r 



PRJOAlFKOiril 



K OBGASNENJ A POTWRZENJ 

PŘEDEŠLÝCH LISTĎW 



SLAUZJa. 



A. 

Styčnosti a rownosti 

w indickém a slawském žiwotě 8e nacház€gjcj« 



i5e mezi Indy (Sanskriteni) a meziSlawy (Slawenčinan) auzkýswazek 
anobrž národnj pokrewnost se nalézá , toho důkazem gest netoliko fe5^ 
etymologia, deklínacle a(d. obau národnw ale i gine wSci, zwyky a 
obyčege, zákony a obřady, hry a obliby a gine oko!i£nosti žiwota, 
které zde wy]oži(i a srownáwati za potřebné drSjme ne gen k wětSjma 
obgasněnj a potwrzenj našj úlohy o Bohyni Sláwě, nybric i proto, 
aby nemysleno , že každý národ europegský rowným práwém na Indii 
a Sanskrit se odwoláwali mtiže, gako náš. Některé z tSchto obyée* 
gůw nalezagj se bwšem i n giných europegských národnw Xk. p* Po- 
duškowý tanec), ale nikde ne^sau tak mnohé, tak čersťvtré^ ťak cela* 
zachowané, gako u Slawuw. Kolik stegných bohnw a bohyň, kolik 
rowných obyčeguw aobřaduw, slowem kolik národnjch styčnostj, ko- 
legnostj a podobnost]: tolik řetězůw a mostůw mezi Indy a Slawy* 
Přitáčjme zde swědky i že staršjch i z nowěgSjch časůw schwAlné, 
aby žiwot indický wšestranně a w celosfi předstawen byl. Kéž dobré 
nebe bi:zo i w našem národu wzhudj muže (g^ko u Francaozůw Aň- 
quetila, u Maďaruw Coma -KOrošiho ag.) kteřjžby, náležité k tomu 
připrawenj , do Indie k dokonalému wyskaumáhj těchto a giných wěcj 
schwálně putowal! gakowá kořist byiaby to pro náš národ, pro geho 
řeS y mythologii , historii ! Anglická á fraucauská řeč gsau djiem pro 
gich nemotorné orthographie, djiem pro nedostatek měkých a sikai^eh 

zwukůw , nezpůsobné k wygádřenj sanskritu. 

• • ■ < 

%. Charakter meky, lichý , krotký, pokoge milowný. 

U Indůw. Ber der ^ Ideen zur. Phil.d, &« Carhruhe 1704. T. 
lil. S. 46. „Charakter der indischen Natioti. KeinYolk úbertrift dies 
an gedaldiger Rube und sanfter Folgsamkeit der ^ele* Der Indier 
vennag inehr za dolden ^ ala irgend eia anderer. Unláugbar bts, daag 



156 

Aie lirainanen ihrem Vnlke eine Sanftinath , Hoflichkeit , Mássignng 
uud Keuschheit angebildat oder es wenigstens ín diesen Tugenden so 
besťarkt habeo, dassdie Europáer ihnen dagegen oft als Unreine, Trun« 
kene uudRasendeerscheiaen. Ungezwungen - sierlich sind ihre Gebehr- 
den und Sprac^e, friedlích ihr Uragany, reia ihr Korper, einfach und 
harnilos ihre Lebensweise* Die Kindkeit wird milde erzogen und doch 
fehlt e& ihnen nicht an KenntnÍ8sen, noch uiinder an stilleni Fleis^. Die 
Hindus verfolgen nicht, sie gonnen jedem spině Religion, Lebensart 
und Weishelt (i reS a národnost) ; sie sind gelehrter , roenschlicher , 
nútzlicher , edier als alle Ronzen , Lamen und Talapoinen. Der ersten 
harten S^iftung , nach der vielleicht sehr Arine ý oder Missetháter und 
Verworfene zu einer Erniedrigung bestímmt wurden, unterwerfen sich 
flie unscbuldigeu zahlreichen Nachkotnmen ^den$elben bis zu^ Yerwuii- 
derung \vjiUg. Auch an den weichen Hindu^ií hat man daher ejneD 
Mangel an Mitgefúhl bemerkt, der wahrschein tich dle Folge ihrerOr- 
ganisation , noeh uiehr aber ihrer tiefen Ergebenheit ans ewige Schíck- 
mI ist; Jede Branianen-Ueťrsschaft uiacht friiher oder spáter ein Yoik 
%Vít Unterjochung reif . «— Der Stanim der Krieger musste bald unkríe- 
gerkcb werden » da seine Bestimmung der Religion zuwider und einem 
edleren Stanini. untergeorduet war der alles Blutvergiessen hasstě. 
Gliicklich wore ein so friedfertiges Yolk, \venn es von Ueberwindeřn 
geschieden, aufeíneroinsamen Insel lebte: aber ani Fusse jener Berge 
nof welcfaen menscbliche Raubtbiere , kriegerische Mongolen wehnen, 
nalie jener Bosenreichen Kúste , an welcher geizigverschmízte Euro« 
paer ianden: arme Hindu^s* in Islngerer oder kurzerer Zeit seitibrmit 
^ttrer friedlicben Einrichtung verloren. So giogs der Indischen Yerfas- 
aung; sie unterlég in- und auswártigen Kriegen , bis endlich die £nro« 
|i&Í8che Schiffahrtsie unter ein Jodi gebracht hati, unter devn sie mil 
ibjper letzten Kraft dnldet. lni ichdnsšen, fruchtbarsten Strich der Erde 
musste der Mensch frůh zu feinen Begriffen , zu sanften Sitten und einer 
regelmassigeu Einrichtung gelangen ; aber in diesseHi Erdstrich musste 
ec sich eben so bald einer miihsamen Tb&tigkeit entschlagen , mithni 
eine Beute jedeš Baubers vverden^ der aucjbi diesglúcklicheLand suchte. 
Das fleissige, geníigsame Volk gab von den Schaíxen seínes Welttheils 
zu Meer und.zn Lande andern Nationen inancherleí ííostbarkeíten in 
Ueberfltiss ber und blieb seiner Entfemong wegen in ziemlich friedli- 
cher Rube ; bis endlich Europáer kamen , uiíd sich seibst Konígreiche 
unter ihnen schenkten. Aile Nachrichten und Waaren , dre sie uns 
daher ^zuféíhren , sind kein Ersatz fér die Uebel , die sie einem Volke 
auflegen , 4^9 g^g^Q sie nichts vcruble/' 



157 

V S I a w ii w : Herder tamS T, tF. S. 36. , Jrots Uircr Thaten 
bie uúd da , waren dia Slnwen nie ein anterDehmendes Kriegs- nnd 

Abentheoervolk, wie die Deufschen, víelmehr liickten síe diesen stille. 

• 

nach und besetsten thre leergelassene Plátze und Lánden Ailenthalbea 
liessea sie sich nieder iiiii das von andern Volkem verlassane Land xu 
besitzan^ es als Coiouisteh , aU Hirten oder Ackerleute za bauen und 
KU nutzen; inithin war nach allen vorhergegangeuen Yerheerongan , 
Dorch« und Auszftgen ihre gerSoschlose., fleissige Gegenwart den Lan- 
dern ersprieslich. Sie wáren mildtháti^t Liebhaber der iándlichen Freu 
heit aber nnterwílrfig und gehorsani , de^t Kaubens und ťliinderns Fein- 
de. Alles das halí ibnen nichtgegendie Unterdrúcknng; ja es trugzn 
derselben bei. Detin da sie sich nie um die Oberherrs<;haft «ier Weit 
beMrarben, keine kriegssuchtige Fďrsten unter sich hal fen, und iieber 
steuerpflichtig warden, wenn sie ihr Land nur mit Ruhe bewohaen 
konnien: «o haben sich mehrere Nationen, ani meisten aber die vom 
Deutschen Stainme, an ihnen hart versiindigt. — Ist es ein Wunder, 
dass nach Jahrhnnderten der Unterjocbung und der tiefsten ťlrbitterung 
dieser Nation gegen ihre christiichen Herren und Ráuber ihr weicher 
Character zur argiistígen , grausamen Knechtsfragheit herabgesunken 
ware?— Ungliicklich ist das Yoik dadurch worden, dass es beiseiner 
I^iebe znr Ruhe und zum háuslicheu Fieiss sich keine dauernde Kriegs« 
verfassung geben konnte. Oa diese Nationen gróstentheils den ich&fh' 
Sien KrdMtrieh Europas bewohnen } da es nicht anden zu denken ist, 
ais dass in Europa die Qesetzgebung und Politik statt des kriegerischen 
Geistes immer inehr den stiiien Fleíss nnd das ruhige Yerkehr der Yol- 
ker nntereinander befprdem mussen und befordern werden: so werdet 
auck ihr so tief versunkene , einst fleissige und gliickliche Yólker, Ton 
eueren Sklavenketten befreit eure schonen Gegenden vom adriatischen 
Meer bis zum karpatischen Gebirge , vom Don bis zur Muida als Ei- 
genthuni nutzen und eure alten Feste des ruhigen Fleisses und Handels 
auf ihnen feiem dorfen.*' Srow. ffytlad hu SI. Dc* sír. 72. a £/e- 
ber UL fVechselseitigkeitj S. 86. 

2- Wjra w gednoho neywyššjho Boha. 

U Indůw: Mex. Dowj Hindostan y IL S. 36. ^Die Meinun- 
gen des Yerfasseťs der Weda voii der Religion sind nicht uuphiloso- 
phisch* Die Einheit , Unendlíchkeit und Allmacht der hóchsten Gottbeit i 
werden von ihm eingescharft : dono ob er uns gleich eine lange Reihe 
niederer Wesen vorleget, so sieht man doch deutiich, dass sie bloss 
utiegortscA sind , und weder er j noch der verstándige Theil seiner 



158 

Nachfolger glauben , dass sie wírklicb voriianden slnd. Die nnwigsen- 
den Indier glauben zwar, dass diese antergeordneten Gottheiten exi. 
stiren , so wie die Christen die Engel glauben ; allein die Einheit Gót- 
tes, ist allezeit eine Grundlehre des unverdorbenen Glaubens derge- 
lehrten Brahmínen gewesen." S. 56. „Wir findeo dass die Brahmineny 
wider die Vorstellungen , die man sichvon ihnenin Europa bildet, un- 
veranderlich die Einheit Gotiei glauben : dass die Vielgotterei , de« 
ren man sie beschuldigt hat , nichts mehr aU eine symbolische Vereh- 
ning der gottlichen Eigenschaften ist, die sie ia drei Hauptklassen ein- 
Iheilen. LTnter dem Namen Briroha (Brama) vérehrén sie die Weislieit 
und schopferische Macht Gottes ; uuter der Benennung Wischnii selne 
Vorsehung und Erhaltung und unter dem Namen Schiba diejenige Ei- 
genschaft, welche die^Materie in ihre ursprííDglichen Elemente zuruek- 
zubrittgen suchet. Dieses System der Anbetuiig, sagen die Brahminen, 
entsteht aus zwei Meinungen. Dieeiste ist, dass, weil Gott unkorper- 
liťh und folglich unsichtbar ist , es unmoglích sei sich durch eio Bild 
im mensohlichen Vei^tande eine schickliche Ideevon ihm zu verschaffen^ 
Die zweile ist, dass es notKwendig sei, die grobeuldeen des MenscheH 
durch einige Sinnbildejr von den Eigenschaften Goftes zu ruhreu^ sonst 
wurde alle Einpfindung der Religion aus dem Gemůthe verschwiaden. 
Daher haben sie von den drei Klassen der gottlichen Eigenschaften syra- 
bolische Vorstellungen gemacht; allein sie versichern, dass sie diesel- 
ben keineswegs fúr abgesonderte Wesen halten. Brim oder dle hochste 
. Gottheit, hat tausend Namen: allein die Indier wůrden es fúr die grobsfe 
Gottlosigkeit halten , wenn manihn unter einer Gestalt vorstelleu woll- 
te. Nach einem Grundartikel in dem índischen Glauben, dass Gott die 
Seele der fVeltj und folglich durch die ganze Nátur ausc^ebreitet ist, 
verehrt der Póbel alle Elemente, und alsoauch einen jeden grossenna- 
tiirlichen Gegenstand als Etwas , welches ein Theil von Gott ist. Diese 
Yerehrung gegen verschiedene Gegenstande hat ohne Zweifel bei den 
Indiern eine Idee von untergeordneten Gottheiten veranlasst t allein die 
Brahminen leugnen einmúthig das Dasein niederer Gottheiten , und in 
der That bestátigen alle ihre altcn Religionsbucher diescn Ausspruch/^ 

Srov«r* Jahrb* d.L^L'IL 311. „Colebrook,der so gríindlich aus den 

Quellen gelehrte, spricht seine Meiuung dahin aus , das.< bei genauer 
Prufuno' der Lehrender Vedas sowohl als P«ra«a# die indische Theo- 
logie, wenn sie gleich polytheistischen Saamen enthglt, dennoch sich 
immer auf Monotheismus zuriickfúhren ISsst," Srow. co nahoře w Listu 
7, o bohu Bram a Provv napsáno. Cjm obšjrněgi a dukiadněgi pjjatel 
tohoto indické star?j riábožehstwj poznáwá : tjm wjce přicházj k tohiu 



159 

přeiw&d2enj, žeonó pfiwodnS bylo gedno % neypřirozenSgSJch a ney* 
rozimiDěgšJch. 

U Slawůw: Proeopius apud Siritter IL p. 2S. ,^ScIaveni et 
Antae unum Oeam j fulguris effectorem , dominům hnjug nnivenitatis 
solam agnoscniit/* Helmold I. C* 83. „Slavi inter maltífaria Deorum 
namina, quibus arva, syivas, tristitias atqaevoluptatesattribuuQt, non 
diffitentur uamn Deum in coelis caetoris imperitantem. ÍUam pra^po* 
tentem coelestia tantum corare, hos vero distribntis offieiis obsequen* 
tes^ de sanguine ejas processiase et nnumqoemqiie eo praestantiorem , 
quo proxímiorem illi Deo deoram.*^ Toto mluwj Helmold tam kde 
smjnka o Prown* 

3. Láska k|náboženstwJ9 uctiwost ku kněžslwu. 

U Indůw: PauUiH, Syit. Brahm. p. 30* ^Ritom et plebejiho* 
mioes imitaiitar. lode festis solemnioribas circa sacras arbores in lucis 
circa idola sub his arboribos atantia, circa templa jnfinitos circnitus 
faduot preces recitando,'flore8 aut sesamum spargendo , oiyzam , nucem 
cooo aut oleum deastria et delubris offerendo , corpus et animam poe- 
nitenti», precibns et Jejunio fatigando. Tantus nempe his gentibus^ 
deos suos coleodi ardor , tanta animae salvandae cura ! His bonis et 
morům integritate Euroj^os infloitís pene parasangis aotecedunt^^^ Bg" 
Mchreib* d auserl. Merkw. d. 3 WelitheiU^ Augsb. 1784. iSf. 138. 9,Die 
Indianer unternehmen keine weltliche Handlung, esseideno^ dasssíe 
ihren Abgóttern zuvor ein Opfer, um dadurch Gliick und Segenztier- 
bitten , abgestattet , in welchem Stúck sie viele Christen iibertreffea » 
die ihre weoigsten Handlungen mit Gott anfangen/* Wiese Indien^ 
IL Ab. 2. S. 29. y^Der Hindu lebt fortwáhrend, von der Wiege bis znm 
Grabe in den Nebeln des Abergiaubens, dem Elemente seiner Seele. 
Mit diesen umhullt er sogar die Ausúbung seiner thierischen Functio- 
nea und die gewdhnlichen Arbeiten des Feldes/^ & 70. ^,Die Hindus c 
«nd von Nátur mit einer hohen Meinung von ihren Priestern und re- 
ligosen Mámnern erfullt. Der gl&ubige Hindu naht sich den Priestern 
mit der gróssten Zaghaftigkeit und iu tiefster Demuth. Eine Gabe 
von ihren Handen, wenn auch noch ao gering, bat in seinen Augen 
unermessiichen Werth> eine Blume, ein Brocken von ihrem Mahle, 
oder Wasser worin sie ihre Fiisse gewaschen; letzteres wird als 
eine hěilige Reliquie aufbewahrt, oder als ein Zaubermittel ge- 
tmnken/^ VoUmer^ Mythol. S* 484. ,^ Die Braininen stehen. in so 
bohem Ansehen, dass sie fast fiir alle Yerbrechelly deren sich in 
dieaer bevorrechteteti Kastě die schrecklichsteň finden, straflos aus- 



160 

gélien*f Eioeii Brahmliien ixi tlMifm, ist ^twas wo Uiierhort«ff, dau 
kein Gesetz fibereine golche That existirt. UDberechenbar ist derYor* 
zng dieser Ea^te vor Jeder andern « und nichts kann diesen Heiltgen- 
•cheia nm ihr Haupt zeratdren oder nur schw&chen/* 

U Slawůw: Wiz wýSe List 9. Ludetu GescA d. TeuUeh. 
B» 14. Km t\. jS« 471. 9, Die Slawen hatten eine ansgebildete Got* 
terwelt , welche gross genag war nad reich gernig far ihre Leidea 
imd FreudeOi uod von welcher sie amfangen wordeo mit eiaem 
vielverscbhiageBeii , eigentbamlichen Aberglaaben/^ Nic* Haatt GescA* 
det Slavenhmdei an d* AitcA* S. 5. ^«AohángIichkeit an die Reli- 
gion und ihreGebráuche, Hochachtung gegen geistliche Obere, aach 
wenn sie Fehler haben , zeichnen die ganze Gegend aus , und sind 
grdsstentheils auch Erbtheil der slawiscben Vorálteni.*^ 

4. Guru s Griw Griwe Kriwe ; Ažarya^ Žrec. 

U Indůw: Paultin^ SyiL BraAm. p. 48. 49. „Sacrificuli to« 
eantur jagnaman , vel somadri, somabadi » aut vvllgopugiari (sr. po2ar). 
Doctores vero Guru^ qui scíentias et dogmata docenty etaiharia^ví 
preces et orationes ac earum explícationem tradunt.'* Sir> 171. „Dens 
Gaqeaha vocatur Guru^en magister/* Majer^ MyiA. Lex. 1L'S>259. 
^Gura d« i. verehrungswurdig heisst ein oberster Lebrer und íibérhaupt 
eia geistlicher Yorsteher und Gesetzgeber. Terordnungen des Menu II. 
149. Wer jemanden die Woblthat heiliger Gelcbrsamkeit ertbeilt, der 
soli hieniéden Guru oder verehrungswílrdiger Vater wegen dieser 
himmliscben Woblthat ^enánnt werden.** 

U Slawůwj P^ollmersj Myt A. 790, 791. ^^Griwe oder Kriwe 
auch Krew« ^Slawische Mythologie). Er war der Oberpriesfer der ál« 
ten heidniscben Preussen. Gríwaiten die hochsten Priester.*^ Slowa 
Guru kořen gest nepochybně gora gura gur giritg. wrch , odkud i 
gřiwa hřiwa a znamená tedy AornjAo čili wrchujho, hlawnjho, před- 
staweného, wzttešenébo. Pťusko-slawská Grw Griw Grew powstalo 
wynechánjm u Gurw ; na konci gest u^w k. p. krii krw, krew, prd nay- 
prú prw neyprw atd. W Indických k^žaria^ Pu^ £ari ležj naSe Žr^Cf 
jítfrtwa , £ář pof ar atd. (sr. lat flamma a Flamen). I naSe rdg pocházj 
z indického raj t. g* regnum (coelorum), králowstwj , zwlástg nebeské. 

&. Chrámy; Gadí s Gontiny ; BastN BaSty. 

U Indůw: AiiaU RétcA. JaArb. d* £« //. &• 3l9. y^Noch ge- 
horen za den Sekten der Brahmanen die Dschainas, welche sich seibst 
Archatas nennen. Ihre Tempel aind zweifacb> die bedecken^ iPai/ť und 

dk) 



161 

die offeoen Betta zum Uaterscbiede der Tempel der Brahmanen , welchc 
Gadi heissen , eín Wort welches die Earopaer in Pagode verstummélt 
haben , , dass sich aber noch rein in den altdeutschen Gadeu ^ i/vie in 
persischen Kede erhalten hat/< — Se slowem Gadi srow. čes. Aot io^ 
tec katre kotrč kotrec^ serb. tuta^ cyriil. Aoušcay ^omoTunaké Aonti* 
na, genti/utyTugenské kuuda konda (Orekunda Arkona, a w Indii Galkon« 
da, Kalkuta). — FoUmer, MyihoL <ř/r, 1278. „Das Eingangsthor der 
Pagodenist stets nach Osten gerichtet/' Tož samo potwrzugj dwa dů- 
mysinj zpytatelé slawských Btarožítnostj , p. Kdppen h CAodakowski . že 
brány a wchody tak ře2ený4;h gorodišt čiU 6 waíohradnw slawskýchy nynj 
w rozwalinách lezjcjob« weždy k wýcbodu slunce obraceny gsau. Indické 
Baiti srownáwá se s naSjm bašia ; we starých kaštěijch a hradech 
slowenské šlechty w Tatrách nalezagj se posawad bašty w nichž gsan 
chrámy a kaplnky. Husitické chrámy byly zděmi a baštami ohraděny. 

• 

Q* Podzemnj swatyněj ptci*ry, geskyne. 

U Induw: Ellora, Salseta, Elephante« Oprwnj srow« Heeren^ 
Zusálze zn den Ideen u ttc. S, 39« „Man denke sich ein Felsenge* 
birg m Fofm eines Hufeísens, dessen beíde Enden eine halbe Meile von 
ein^nder e.ntfernt sind; in diesem Felsengebirge eine Reihe vonTem* 
pelgrotten, oft drei Stockwerke ůbereinander ) bald in Verbiódung nút 
eioander, bpid wieder. durch Zwischenranme getrennt, in denen sich 
aber wiederviele, kleinere Grotteu linden. Alles was die Baukúnst an 
Clrosse, Pracht und Yerzierungen iiber der Erdekennt, siehtmanhier 
aucb uDter der Erde, Yorhófe, Treppen, Briicken^ Capelien, Sáulen- 
gángé y Qbejisken u. s. w/* Beber, Narrativ of a Journey III. .p. 79« a 
JVieie 9 Indien II. 295. ^.Die Hóhlentempeln zu Kennery auf der Insel 
Salsette verbreiten sich uber zwei Seiten eiues hohen felsigen Híígek. 
Die meisten derselben scheinen Wohnplátze von Mónchen und Einsied- 
lern gewesen zu sein* S. 279. Za Carli ist die berúhmte Hóhle in den 
Abhang eines steilen Felsen gehauen. Die Aushóhlupgen bestehen, 
ausser deni Haupttempel , aus mehrerén kleineren Gemáciiern und Gal* 
lerien, in zwei 8tockwerken, einige davon sind sehr schóa veiziert, 
und mochten oifenbar den Mónchen oder Eremiten als Wohnung dienen.^ 

U S I a w ů w : Pečery Kiewské a Athos ; srow. Rúiching Erdb. 
T. i. S. 1170 „Kíew bcsteht aus drei Stádten; námlich aus der Pfr- 
fscherskischen Festang , mit ihrer Yorstadt, derStadt Kiow und Podol. 
Die petscherskische hegt auf der Hohe , und schliesset das Monchs* 
ikloster ein, welches deaNamen Petscherski daher bat weil die Mónche 
vorher in einer Petschera oder Hohle gewohnt haben. Die onterirdi- 

11 



162 

t * 

sehen Gewolbe desselben sind einem Labyrinth aholich nnd mit Zim- 
mern, Kapellenu.s. w. angefailt/^ Tý£ T. 11. S. 69. „Der Berg Athos 
ist 7 Meíien lang und 3 breit, er enthalt 23 griechische Kloster and 
íiberans viel Cellen and Grotten, in welchen sich bis 6000 Monche and 
Einsiedler beíinden sollen.^^ Sem náležegj i Rozhoreclé geikynéyfJAh" 
\\í\j geskyně \v Ojcowě wewogwod.KrakeWském, Pěninské wobwodě 
Sandeckéin, w Kutačjch w obwodé Jaselském. Pak pečeiy wHalické 
Rusi , we Straci pod Janowem , w Bilči pod Jagielnicj , w Rnkomyšach 
pod Ba^ačem ; geskyně we Stince w okoij Potbckém, w Polanici pod 
Bolechowem, w Uriča pod Skolem atd. wiz Časopis mas. 1838. Sw* 
II. str. 203. Sem patřj i geikyné Sobonké w nitranské stolici a mno- 
hé gine w Tatrách* 

^. Zadržowánj dechu z nctíwosti k bohům ; metla. 

U Indůw: MandesloVy Indián. Reiselesdr* L. L C 16> ^Jm 

Tenipei saben wír einen Pfaffen , dass er die Bilder niit Biaraen and 

Krant/en behing , weiche die so zum Gebet oder Gótzendienst kamen^ 

2am Opfer mitbrachien* Indem der Pfaífe den Schmuck an die Bilder 

legte f hatte er das Maul mit einem grossen Tuche verbunden , damit 

liicht etwa sein onsaaberer Ódem an das Bild káme**' Boberi KnoT , 

Ceylaru Reise^Bescir. IIL 4.;7«164, „Die Cingiilayen balten jáhrlich 

im Monat Jiinio oder Julio ein hohes Fest , das sie Perahar heissen, zu 

Ebren ihren Góttern. Der Príester trágt einen gewissen bunten alten 

Stab (durch welchen der Gott and Schopfer Htmmels und der £rden 

abgebildet werdeo soll^ hervor, welcher mit Blumen umhanged and 

mit einen Stňek seidenen Zeuges also umwickelt ist, dass ein Tbeil da- 

von bedeckt wird, und ein Theil unbedeckt bleibet: Wann nun Opfer 

iron dem Yoike aúf und angenommen werden, so nimmt aisdenn der 

Priester seinen gemacbten Stab auf die Scbulter , trobei er děnu ein 

'Cueh um den Mrtud gebii^ndeu hai^ nm za verhindem , dass nicfat etwa 

iein Athem dieses reine Sttick Holz befiécke.*' F* Á. Wiete Indien , 

:6«2. Abih' i* S. 83« „Wenn die Guras (Oberpriester in Indien) óffent- 

lich erscheinen, so sind sie gewóhniich von orientalischer Pracht and 

Herriichkeit umgeben , besonders wenn sie ihre Diócesen besucben. 

Mittlerweíle balten sich Alle von geringem Stande in ehrerbietiger Ent- 

fernung von dem Gum, damit er ja qichť die von dem Athem desPo* 

bets verunreinigte Luft einziehe/' Dapper, Aiia Nůrnb. 1681.' 5* 22. 

),Die Vertias, indische Geistliche , gehen weis gekleidet : in den Hánden 

tragen sie kleine Reislein oder Běsen ^ dereo sie sich bedienen, die 

Erde im Gehen zu kebren , damit sie nicht etwa aas Unvorsichtígheit 

einiges Ungeziefer zertreten und todteo móchteii,^^ 



163 

U Stawfiw: Sttsto Grammat. Biti. L* 14. p. 320. ,^SacerdoA 
Svanteviti pridie qaam rem divinam faceťe debnisset, sacellum quodei 
soli intrandi fas est , adhibito scoparam usu , diligentíssime pnrgaro so* 
lebat : observato , ne intrá aedem halitum funderet. Quo quoties capra- 
sendo vel emitteDdo opu8 habebat^ toties ad Januain ptocurrebat/ne 
vídelicet Dei praeseutia mortalU spiritus contagio pollueretur>« 

S« CIq ) daně u chrámůw. 

U Induw: Dappers Aiia* S. 312. „Die (ijemieinde gibl zur Un* 
terhaltuog der Pagoden , sammt denen, so dieselben bedienen sehť 
reichlích und freudíg, woraus zuspůren^ in was Ansebeo die Pagoden 
bei diesem Yoike seieD. Yon altem demjenig^a was gekauft oder ver* 
kauft wird komint ein Theil des Zollei zu den Pagoden. Sandelbolz ^ 
Beiizoisches Gammi uod langer Pfeífer ^ so es aus der See komint, ge« 
ben vor jedeš Bar (480 Pfund) funf Pagoden (eine so genannte Munze^ 
weil 9in Abgott darauf sitzt). Hievon geniessen die zwo grosse Pago« 
den der Stadt Paliakatta zween Fanum, d. i. 7 Sfúber, uad die funf 
andern Pagoden , die im Lande liegen das fdnfte Acht-Theil. Vonall* 
demjenigen « das aus der 8ee ankoAimt , haben die Pagoden , bei dem 
Zoll, ihre Gerechtigkeit dabei zu geniessem So schiessen anch dieGre- 
scblechter (oder St&mme) jáhrlich eine gewisse Šumme Geldes zusam-^ 
nkei) fiir die Pagoden. — Sie haben auch ihre Wállfahrten , die sie thnn 
zu denjenigen Pagoden , welcbe unter ihnen eioen grossen Namen be* 
sonderer Ileiligkeit haben: denn die Leute lassen sich zu t^usenden 
auf den Festen solcher Pagoden finden. Und* zn soloher Zeit werden 
von denjenigen, die dahin kommen , aebr grosse Gaben und Geschenke 
an die Pagoden gethan.*' 

U Slawůw: Dithmar VL p. 151. ,*Quot regiones šunt In his 
partibiis, tot templa habentiir et simulacra deorum singaia coluntur, 
inter quae civitas Rethre principálem tenat monarchiaro. Hanč ad bel- 
lum properantes salutant , illam prospere redeuntes muneribus debitis 
honorant/^ Helmold h 52. „In Novembri multum ad Rugiam halecca«^ 
pi1ur,'et patet niercatoribus accessus^ si tamen ante Deo terrae legitU 
uia sua persolverint.** Gebhardi^ GešcL d* W. L 34* ),Die Tempel 
gehorf en der Nation , waren aber , genauer zu reden das Eigeuthum 
der Priester , die von ihren Cinkúnften sich nahrten. Nicht nur diese^ 
sondern sogar jeder heilige Baum und jede heiligeQuelle gaben ibrem 
Bewahrer, zureichenden Unterhalt. Betrachtlicher war der Sold der 
Priester berůhmter Tempel; den diese erhielten neben dem Opfernoch 
eiaen Theil der Beute, nemlich eln Zehntheil ^n Rethre, undeinDrit-^ 

11* 



164 ' 

theil zu Arkon. Auf dem Eilande Rageo steuerte ausserdem eio jeder 
Einwohner zam Tempel in Arkon jáhrlich ein festgestztes Kopfgeld. 
Jeder Seefahrer und. Kaufinauo zahUe dem Teinpel eineo vom Priestěr 
bestimmten Zoll.^^ 

9* Bagéslowiié koné. 

U Indůw: Kalenki^ kun bjlý boha Wišnu w geho desáté pro- 
měně: Vollmer. S54b* 

Arunuw^ mléčný kun se 7 hlawami. Asiai. Reterches* 

Orchurawa y wšewedaucj. kun. Cofiv.Lex, ind* Myth 

Aswamedha\ swařý čili obětnj kun, Wiese Indien. 11. 2. S^ 
40« Vollmer 361. 

U Slawuw: Betorí^ Swafowjtůw w Árkoně čili Orekundě 
(srow. oř -kun a kunda - kontina chrám; Orekundacořský čili koňský 
chrám"). 

Cerny ^w/í w Štěfrjně, w Retře (sansk. Rairi'znoc, černost). 

Sarac u Serbuw ; S^mjk u Cechůw ; Tát os u Slowákuw. 

lO. Wzjwánj ohně, ohniště. 

U Indůw: Betchreib. d. auserl. Merkwůrd. d. drei Welltheilej 
Aňa^ Africuy America ^ Augib. 1784. <S./l52. , Jm Konigrelehe 
Siam , jenseits des Ganges , ist einem jeden eriaubt eine Gottheít an- 
zubeten , die er will, erwáhlt sich einer das Feuer, so wird er nach 
dém Tode darin verbrannt j hált er aber das Wasser vor einen Gott , 
so wird er ins Wasser geworfen.** S. 157. „Viele Indianer im Ko- 
nigreiche Tuokin beten auch den Schorstein and Feuerheerd an , damit 
ihre Nahrung móge gesegnet bleiben.'^ 

U Slawuw: Sr. Guagnmi f. 52* „Gens Litvanica et Samogi- 
tica ignem cultu divino sequebantur. In Bussiae civitate Novgorod , in 
laudení et honorem Peruni igvA% ex quercubus, qui perpetuodie nocte- 
que arderet , construebatur.^' Sr. Sobotky ; Wajanek. 

11. Wzjwánj wody, řek, potokňw, gezer, studnic. 

U Indůw: Bescireib. d* auserl. MerAw, d. B Wdllheile Afia^ 
A frica j America ^ Afigsb, 1784. S. 130. „Die Indianer halten den 
Ganges fůr heilig nnd werfón viei Gold , Silber und Edelgesteine hinein, 
weiíu sie dabei beten/^j 

U Slawuw: Sr. Studenec na ostrowě Rygen. —Studnice dwě 
w Štětjně pod ořechem a dubem. Gezero Glomačůw« atd. Prokop de 
Bell. Goth. L. II. C. 15. ^^^l^ViJluvios colunt." 



165 

v 

Řft* Wzjwánj drewíí, stromůw. 

U Indůw: Beichreib: d. aut. Merhw- d. drei Welttheile* S. 
140. „Die Einwobner des. KoBÍgteichs Cochio (jenseiťs des Ganges} 
sind Heiden, die bald eio elendes Yíeh, oder auch nur Bi^nme , dieVon 
ihren Bramínen oder GoUeBpfalfen gepílanzt worden , vor Gótter an- 
beten.^^5. 136. ,«Die ParsU iii Indien verehren das Feuer ak einen 
Gott, ingleichen. aucfa das Uolz als eine Speise dieses Gottes, dabero 
sie aneb ibre Todten nícbt in bólzerne, sondern in eiserne Sfirge legěn/^ 
-*- Wiefe.t Ittdien /• t. S. IMO. „Bhadra Kali eia weiblícher Sakti 
oder bóser Geist^ desseo BUd eín Scfaeit tlolz ist^<«— 

U SlawAw: rHa OítouU L.IIL C. 15. p. 512. 0d, Ludet)^ 
„Otto in Stettin arborem nuceam praegrandem idolo consecratam cum 
fonte, qui sabterflnebat , iiivenit* p. 680. Erat praeterea ibi quercus 
ingens et firondosa, et fons subteream amoenissinDUs , quain.plebs sim-* 
plex Dunúnis alicujus inbabi^atione sacram aeatimans , magoa Teitera- 
tione ^oX^hai,^^ Aut. Linhardy ILS.2QÍ. „Die Slaven inlstrien warfen 
einen boizernen Kiotz in die Flamnie, und reichten ihm Speise vor/^ 
Contiani: Por^ de TAem* ۥ 9. 9,Russi transmisso loco (Danapri) ad 
S« GeoFgii insulam appellunt, ubi propter ingentem querciim sacrificia 
faciunt, viventeéque aves immolant.*' Sr« Ljpíf% 

13. Modly pod stromy, 

U Indůw: Ař. Banier et Matcrier Hhloire Generále de Ce-* 
remoniei relig. Paris 1741. T.FÍ.p, I10» „Les Indiensont quantité 
dMdoIes, qui sont dispersées dans les campagnes^ et placees ordinai- 
reinent dansde petits bojs touífus, ou au pied de quelque airbre qui 
donne beaucoup ďorobre. (7est lá qiie les voyageurs font leurs priérésf 
et les dévots leurs offrandes , pour obt^nir de leurs Dieux uo beureux 
voyage.** 

U S 1 a w u w : Kralodworé Rpis. we Zpéwu Záboj\ str. 76. „Kamo 
otčik da>yaše krmě bobom — kamo k niem hlásat chodíwaše — Posie* 
kachu w«ie dr\Ca." str. 84. „Tisie nara krušichu bony — Třsienamka* 
cechu dřiewa.«« f^ita S. Oltouis C. 13. p. 477. „Cum delubra et effi- 
gies idolornm a pío Ottone destruerentur, profani sacerdotes auream 
iinaginem Trigiawi , qui principaliter abeíscolebatur, furati extra pro- 
vínciam abduxernnt et cuidam viduae apud vilIam modicam degentí, 
custodíenduni tradiderunt. Quae profanum iilud custodiebat simulacruni, 
ita ttt trunco validissimae arborís cavaf o , illíc imaginem Trigiawi pallio 
obductam ineluderet , solummodo foramen modicum, obi sacrificium in- 
ferretuTi in trunco patebat/* 



166 

141* DáwánJ pokrmfiw bohfini. 

U lodůw: Dapper^ Atia. S. 33. t^Wenn die Brahmlnen ihr 
gewohniiches Gebet verrichtet haben, nehmen sie des Abgotts Bild^ 
dem 8ie dienen , wascheD dasselbe tnit reinem Wasser* Alsdann setzen 
sie diesem Bilde Speisen vor, díe firisch gekocht sind, wofem siesol* 
che niqht babeu , ao gaben sie ihm Milch oder sonst etl^^^^^ Fruchte 
hin. Herpach geben aie dreiinal um dasselbe von der rechtén Haod an 
her um , so oft sie aber um das Bild gegangen sind , so oft mfissen sie 
nňt zusauimengelegteii uod aasgestreckten Handen vor dein Bild zor 
Erden niederfallen/* Tam* S, 114. ,íDaňaenhero komnites, dass áe 
des Tages, zoni wenigsten zweipialdeaGdtterbilďern Speise vorsetzeo. 
Nach Yerfliessung einer Stonde^ oder so beil&ufig, holt man die Bpeise 
wieder hinweg, Sie bringen die Speisen ihren Abgottern nicbt za dem 
Ende, als ob sie dafar hieltOD, dass sie derselben benotbiget waren 
sondem damm thun sie es, dieweil sie diejeoiji^en fiir die Geber sol- 
cher Speisen erkennen and sicb also dankbar fúr jdieselben gegen ihre 
Gottér erweisen mochten , and damit die Sj^ise von ihnen mdchte ge- 
heiliget werden>* Paullin Sytt^ Brah* p. 2o. „Lantum postea snecedit 
praadium aut eoeoa, in qoa omnia fercula prius praesentantur idolo 
Visbnu/* 

U Slawůw: Kralodvorský Rpis: Wyd. Hankowo, str. 40. 
„Cestmir — Pode wsie drwa wzlozie obieti bohom« i/r. 74. I nesmie« 
chu sie biti w 2elo před bohy Ni w sumrky iim dawati iestí ,— Kamo 
otčik dawaše krmě bohom — Posiekachu wsie drwa. tir. 94. I dat 
pokrm bohowom/^ — Ant. Linharty IL & 281. „Die Slaweo in 
Istrien 'warfen einen hólzernen Klotz in die Flamme and reichten ihm 
die Speise vor.** 

Id* Dubýwánj ohně k obětem skrze třenj dřewa. 

U Indůw: Paullin Sytt. Brahm. p. 5. „Dum Brabmanes soli 
ceterisqúe planetis sacrificare constituerunt , quod primům et maximum 
eorum sacrificium est Yagam dictura , hoc módo se opeň accingunt.— 
Disposita lígnorum strne , perfrictione mutua et celeri idocae arboris 
araiu dictae duerum ligni frustorum elicitur igms ac supradicta strneš 
accenditur.^^ 

U Slawůw: Marcin z Vrxedowa kanonik Sendomirgkh Ber^ 
barz pohki i590 pod {lánkem 0^/ica (Czernobyl) „Tego obyczaju po- 
gaňskiego do tych czasów w Polsce nie chc^ opuszczaé niewiasty , ho 
takiež oiiarowanie tego ziela czyni^. Šwi^ta t^j diablicy (Diany) áwi^« 
c^ , czyničic Sobótki, pal^c ogníe , krzesz^c afnia detkami aby byla 



167 

^ 

prawa éwi^toá^ diabelska , tanrie spiéwaj^ diabetikie pieSni plugawa 
(sr. atf. jOt. bieiowtkija pietni u Xestora)>^ — Z. Chodakow9ki^ o 
Stuwianszczyznie ^ tir. 48. „Sobotka Šwi^to-Jaáska w Siugskim 
Ujezdzié nazywa si^ Snbotka a nad Wotchowem Kokkuy\ áwi^c^ co- 
rocznie« idobywaj^ogniatarciem suchego dnewa; teiiogien zowie si^ 
tu žywojogoÁj užywajq. go takže i naokurzaaie bydla , w ozahíe zá- 
razy.** Od Irtfii/ pocházj i trád^ to&^truiy derZonderi Zúndholz. 

.>■ ■ 16. Obět z kwětin* 

U Indnw: Kollmšt f MythoU S. 319« „Das phantasiereichein- 
dUcUe Yolk faatder Opfeřsehr manichfaltige, nnter denei Arkjam dag 
aninuthigste ist ; es besteht aiis den schdnsten Blumen / welche unter 
Hersaguog von Gebeten fibér das Gótterbild gestreut werden/* Paul* 
IÍH. Syst* BraAm, p* 2S« „Adithipugia i« e. sacríficiuih peregriaoram seu 
advenarum amicorum hoc módo peragitur. Adrenáe et hospifi propitiom 
unum idemque numen in atrio domiu stafnifur , tam simul preces reci- 
tando flores stlper idolům apargnnt. ** — F. A. Wiese^ ladieu A //. 
T. L S. ,,Zu Anfaoge der Regen^it findet ein frobes Fest statn Zu- 
nacbst wailen feierlichc Ziige in religioser Andacht zu den Tempelii 
der Gotter. AUe mit Blumenopýem versehen , welche in den umge- 
benden Hainen dargebracht werden, die jangern Fraueozimmer tanzea 
aof dem Ufer , die Knaben stiirzen aich in den acháumenden Catarakt 
und schwimmen in dem See umhen Die Gesánge welche dazu ertón^ii 
ttnd £rgusse aus dem Stegreif. Die Gotterbilder sind praqhfig aufge- 
putzt und mit Blumen umwunden/* Fr. Majer ^ myth. Lex. I. S. 573* 
,yDas Fest des Druga , Durgotsava genannt , ist ein grosses allgemei- 
nes Fest der Indier, zu welchem sie gewohnlich die Eurqpáereinladen, 
sie mitl den Fríichten und Blumen der Jahreszeit bewirthen. ** 

U Slawůw: Reky a potpky byly Sláwům bobowé a bohyni 
(tak gako i Indům), w&nce a kwjťj w ně házené to byly, co obětě 
modlám, obrazům , sochání přinášené. Srow. Prokop. L* IL C 15^ 
„Sciaveni et Antae fluvios colunt et nymphas, et aiia numina: qui* 
bus omnibus operantur et intér sacrificia conjecturas faciunt divinatío* 
num.*< ^'Wojcickiego^ Pieéni Lňšdu L t/r. 197.„Piesn t^ spiéwaj^ 
dziewcz^a wwigili^ Šgo Jana, gdy przed Sobotkami puszczaj^ wianki 
na wod^, i z nich starodawnym z^wyczajem wróž^ ktora pr^dzéj pó« 
jdzie zam^ž luh zostanie pann^: Czyjze to tam tria^ecfia^. - Str.253t . 
Gdy miarkuj^ ze si^ pólnoc zbliža (na Eupalnici čili S, Jana) moc^ 
niejszy roznieciwszy ogieá , jedna z dziéwcz^t bierze wianek z siedmii) 
ziótuwíty, a zblizaj^c si^ do stnimienia^ rznca go; r^szta aaá przy-* 



tomnych spogl^daj^c przy swietle ogniaza plyn.cyrn, ápiéwatJtó po 
menntzku I po kipiatuszkn atd, str. 256. — T. H* str. 3t6. Kasia 
do Jašia tuzyla , Par^ manków uwila Na bystry Dunaj rzuciia atd.*^ 
Srow. i Kralodwor. Rpu. Kytice : ,^ó wbdie k diewě Kytice plyie 
Kytice wonna z viol a rózj atd.'^ 

IVv Hlásán} bohům Síáwy. 

y Indůw: Anaiie MesearcAes Z^^r. 374. nal^zagj se následn- 
gjcj slawozpěwy čilí slawomodlitby indickým bohůin přinášené: .9Agni 
reinan', tatra naijatu agni remedan te data me: Agniaye iwaha! 
(Ohňowi sláwa} ; Wayuwe 9u>aha (Wětrowi sláwa) ; Swryaya swaía 
(Zoře čili Slunci sláwa); Brahmane ncaha (Bramowi sláwa) atd. Wi;^ 
nahoře list ni. str. 25. 

U Slawůw: Kralodworský RpÍ9 ^ 9tr. 54, „Prokni ida kol 
oběti bohom iktwu hlasaSe.^^ 

1S« Obětowánj se bohům ttto|^enjn» sebe. 

U^Induw: FA.Wiefe, Indien, B. 2. Ab. 2.S.22. „Selbst- 
morde sind etwas Gewohniiches. Unter denHindusgiebtesSchwármer, 
bei denen der Hang ziír Seibstvernichtung in Leidenschafť ausarfet* 
Sehr Tiele Hindostaner beiderlei Geschlechts, ihres lángern Aufent- 
halts auf der Erde uberdrussig , ertránken sich jahrlich in den heiligen 
Fluthen des Ganges. Eín Englándér, welcher eine Zeitlang in Alláha- 
bad lebte , sah , als er eines Morgens in seiner Wohnung am Fenster 
sassy teehgzehn Frauenzimmer auf diese Weise enden. Sie waren 
s&mmtlich von Brahminen begléitet , die sie in ihrem Vorsátz bestátíg- 
ten. Jede derselbep trug eine grosse leere irdne Pfanne , oder derglei- 
chen Krug, mittelst eines Strickes an beiden Schultern áufgéhángt. 
Sobald die Schwarmerinen aus dem Botě ins Wasser gesprungen wa- 
ren^ wurden sie von den Brahminen aufrecht erhalten , bis sich besagte 
Géfasse mit Wasser geffillt; hierauf liessen die PriesterihrenHaItfah« 
ren und die Bethorten sanken augenblicklieh unfer, bloss einige nach 
der Oberflache des Wassers aúfsřeigende Luftblasšen bežeichneten die 
Sfelle ihres Yeťsinkens. — Ein anderer Englánder sah an demselben 
Orte ein áhniiches Opfer, wo zwolf Mánner sich dem Wasáer-Tode 
weibeten. — Einer der Fanatiker ánderfejndess seinen Entschluás und 
ruderte dem Ufer zu. Die amtenden Brahminen, emport iiber diesen 
Mangel an Festigkeíť und von dem eifrigen Wnnsche beseelt denWan* 
kelmiilhigen zur Erfnilung seiner Verbindlichkeit zu zwingen, ruderten 
mit aller Macht auf jhn fós, alleiner gewann ihnen den Yorsprungab, 



169 

erreichte das englische Polizeihatis itnd betrog so die Přiester in ihrer 
Erwartung, Hunderte von Pilgrimmen. kominen alljáhrlich hierher mit 
dem fesřen Vorsatz, ihre Tage^zu béschlíessen und ihr Seelenwohl za 
sichem. Sie kaufen zwei grosse irdene Topíe , zwischen welche sie 
sich seibst festbioden; so gerústet waten sie in den Strom; díeTópfe, 
80 lange sie leersind, erhalten den Faoatiker úberdem Wasser; die- 
ser fňllt alsdann seine Tópfe mit Wasser and sinkt in die Ewigkeit. 
Die Regierung hat sich bisweiien insMittel geschlagen. um dergleichen 
Seibstmorde za hindern, a|leinr mit keinem andern Erfolg, als dass 
die freiwilligen Schlachtopfer eine andere Stel)e weiter flussabwarts 
zor Ausfiihrang ihres Vorhabens wáhlfen^ Ward« Yiew. VoL I. Pref, 
p. 33.'< Fr* Majer ^ Myth. Lex. IL 5. 165. „Ganga, die mythische 
Personification des Flusses, ist eine Modification der Gottin Bhavani 
oder Parvadi die man als die zweite Gemahlin des Schiven und als 
die Gottin des Wassers verehrt. Das grosste Fest der Gaoga heisst 
Durgotsava , 10. Sept, und ist vorztigiich dadurch merkwardíg dasS 
beim Schlusse desselben ibt-Bildma in den Gange$ geworfen und 
TOn ihr gesagt wirď « sie sei zu ihrera Gemahl Schiwen zaruck- 
gekehrt. — Wer an seinem Géstade stirbt und vor dem Tede noch 
von seinem heiligen Wasser triukt, braacht nicbt wieder io die 
Welt zuruckzukommen um eio neues Leben anzufangen. Sobald daher 
ein kranker von den A^erzten aufgegeben ist , etien die Verwandten ibii 
an das Ufer des Ganges 7m bringen um ihm von seinem heiligen Wasser 
eiiizufldssen oder ihn in dasselbe zu taachen (]nicht selten dariu %u ertrán- 
ken, Viele Menscfaen stúrzen sich freiwíllig hinein, um ihr. Leben in 
seinen We^len zu enden. Follmer), Zum Trošt derjenigeo vi^elche sich 
den Besitz des Ganga wassers n i cht verschaffen konnen, nimmt manaa, 
dass auch anderes Wasser die Kraft hábe , sie von Súnden zu reinigen, 
wenn sie nur dabei an den Fiu»s Ganges denken, und. die Worte ausr 
rufeu: Ganga sjanam, d. i. Ganges waschemich/* 

U Slawůw: Bogfichwal^ edit. Sommen. p. 2\, ,,WandaQiost 
victoriam snper Regem Alemanorum) ad propriarediens^ se ipsam prQ 
tam magnííica gloria et prosperis successibus Diis victimaús in Wísldm 
fluvium sponte saliens humánně naturae debitam persolvit ad inferorum 
lifflina descendens, unde Buvius Yisla a Wanda regina Waudalus nomeo 
accepit, a quo Polonicae et caeterae Slavonicae gentes eorundem ditioni 
adhaerentes non Lechitae sed Yandalitae šunt appeliati/* SrowAfňeo-' 
p hanět ap. Siřili. IL p 59. ad Jun. &92. „Slavini craciatus etmor* 
lem nihili faciebani y doloresque flagellorum velut in alienis corpori* 
bus patiebantur/* 



170 

19* Wyobrazowánj boliůw na ^korauhwjch. 

U I n d u w : F. W. Wiese, Indien A 2. T. ± S. 84* „WenB die 
Gnnis offentlich erscheinen sosiod sie voo Pracht and Herrlíchkeit ani- 
geben. — Fattnen und Standarien von mancherlei Gestalt und Farbe 
und mít gemalten GotlerLildern verziert, schimmern in der Soooe.^^ 

U Slawňw: Dilhmar^ VIL p^ 239. „Luitici redeantes irati 
dédecus deae snimet illatuin~queraiitiir. Nam baec In vexillis formata 
a quodam Herímanni socio lapide unotrajecta ent* Etcnm iuxta Wurcio 
Mildam iMinis effusam transire voloissent deam alteram perdidere.^' 
Srow. i Stanici Arkonskau. 

20* Nošenj model na žerdi a házenj gích do wody. 

1} Indůw: Puullin. S^«f* £ra^. j». 188. „Shivae deisinialacnum 
de teniplo effertur etperiicae impositiim , hinc índe cursitando gestator.^* 
Dapper^ ludien^ řiůrnh. 168t. S. 115* „Den 18*J3nner wírdvonden 
Ehefrauen der Brabrnioen ein Fest gefeiert, welcheg sie Gawrtdeici 
nennen. Dies Fest wird der Parvati , das ist des Eswara Hausfrau zu 
Ebren gebalteo. Sie feiern es, um dadurch langes Lebenfur ihre Mán- 
ner zu erbalten und daniit sie nicht zu Wítwen werden mocbten. Die- 
ses Fest wábret 9 Tage« Die Weiber maehen von Reis-Mebl ein Bild 
Vor die Porwati, solcLes zieren sie aufs běste , und bestrenen es mit 
Bbinien. Am zebntea Tag bringen sie dasselbe iú einer Palekyn oder 
Senften, ausserbalb der Stadt, von einem Zng Eheweibern begieitet 
rnid werfen solcbes Bild in einen Wasserpfuhl , woseibst sie es lassen 
nud steh nach Hauste verfiigen <' Majer Myth. Lex. L <S. 571. ,,Durga 
Druga nach der niythiscben Geschichte der Indier eine Yerwandlung 
nnd Yerkórperung der Bhawani und Bhagavadi , der Gattin des Schi-» 
wen. Zwel religiose Feste Drugah Pudjab, Fest der Drugah auch Dru* 
gotsawa (srow. Drugoslawa) genannt , und ihr besonders gewidmet. 
Das erste telit auf den 7, September und dauert drei Tage. Ani darauf 
folgenden zehnten Tag wird dasBildniss der Durga, unter allgemeinen 
Zurufungen des Yolkes in den Ganges geworfen, und von ihr gesagt, 
sie «ei zu Schiwen ihrem Gemahl, zurúckgel^')rt Das zweite falit auf 
den 7. Marz und virábret den 8, 9. und 10. Am letzten Tage wird das 
Bildniss der Durga in den Ganges gaworfen.'^ W Řjmě byl í&. 
Máge se žwláštnjroi obřady dřewenný obraz do Tiberu metán , wiz 
Ovid* Fa9c» L. V. „Scirpea pro Domino Tíberi jactatur imago/' 

U Slawůw: Zac^. Schneider^ Chron. Lips. L. IF* p. \4kZ. 
,}Die Slaven haben am vierten Sonntage in der Fasten der Marzanae 



171 

tind Zievomae Bildnlsse an Stangen gdsteckt , mit fraiirigem Gesang 
nnd klftglicher Stímme, io einer Procession herám gétragea undletz* 
lich in ein Wasser geworfeD. — Die dffentiíche Haren zu Leipzig 
pfiegten atn Mitfasten ein strohern Bild, in Gestalt des Todeft» aof 
eine lange Stange zu binden « dasselhe vor den Thoren » durch alle Gas- 
sen mit Gesang herumzutragen , den jungen Eheweibern vorzustellen • 
und endlicben mit Ungestíim in die Parda zo werfen, vorgebende, e« 
W^den dadnrch die jungen Weiber frnchtbar gemacht, die Stadt ge* 
reiniget und von den Eihwohnem iro íelbigen Jahr die Pe«t nnd andere 
KrankheitelD abgewendet«^^ Alex. Guagnini Šarm* S. 9« ,.In Silesia 
confini Poloniae die 17* Martii, paeri in víllia et oppidis ex more re- 
cepte, simulačním quoddam ad similitudinem mulíeris confieinnt, oppi- 
doque turmatim egressi^ qnandam cantionem ingeminantes simulacrum 
illud de ponte in flumen praecipitant.'^ Srow. Zpiewanky L sir. 400. 
Srow« Barihotom. Not. Com* Gom* p. 451. „Demes&is omnibus agri% 
messores sertum de pulcberriinis tritici spicis constmnnt , illndque ptr^ 
ticae impositum , solenni cum cantu , domui Heri infemnt/* 

JSl* Máge, stawenj Mágiiw, Máginy. 

U Indňw: Jahrb. d. LU. B. HL S.153. ,4)er erste May ist 
dnrdi die an demselben aufgepflanzten Maybaume , in welchen der ln« 
der nur das Yorbild des Phallus sieht, tiberaliein festlicher Tag. Der* 
selbe ist in Indien der Bhavani (Yenus Urania, Mája) als der zeugen- 
den Gottin geweiht , und man errichtet ibr Stangen mit Biunien und 
Bándem geziert. (Maurice Indián Antiquitles B. Yl.)* Tai»£ B. U- & 
331. DasB in dem alten NaturdiensteallePfeiler, 8áulen^ Tburmeund 
Obdisken ursprtinglich nichts anders als Yorsteliungen des Phallus 
(mužský aud, sr. staroslaw* pol sexus.) waren , ist wohi nicht zu be» 
zweifeln. Die Spuren von dieser indischen und ágyptischen Liugams* 
Feier finden sich noch heuté in versehiedenen europáischen moslimi* 
schen (i w křestanskych, slawslsýcb) Sitten und Gebráuehen. Maurice 
hat in seinen indischen Alterthíimern YI. p. 87 — 94, daS indiscbe am 
i. May gefeierte Lingamsfest mit uosern nordischen Mayfesten zusani- 
mengestellt und gezeigt, dass der Maybaum ursprunglich nichts anders 
als ein aufgepflanzter Phallus ist. Eine Meinung, der auch Paine 
Knight in seinem neuesten Werke (An Inquiry into tbe SymboK Lan- 
guage ofancientartand Mythology, London 1818 \, 23.) beipflicbtet; 
und statt des Phallus, der den ailten Hocbzeitsauřziigen vorgetragen 
ward, werden noch heute bei allen orientalischen Hochzeitsaufzúgen 
anfgeputzte Palnienbaume vorgetragen. Solche Pfeiler und Spitzsaulen 



172 

findeii sich bei deo indischen Pagodén, uiid aneb einzeln .mehrere sehr 
merkwurdige mit uralteo loschríften. In ^ei Pagode von Peruveiiem » 
wírd der Lingam (^=Pballa8) ini dem ionersten Ileiligthume uater der 
Gestalt eines konischen Steines (wie ebemals Venús Urania auf Paphot). 
verehrt. S» 151 « Der Palmsonntag selbst als Palnifest ist von ar^ltem 
iadiscben Urspronge. Palmen sínd in Indien Symbole des Phallus. ^^ 
Pauilmj Sjfsí* Braň. p. lithii, takto opísuge tento obřad : , Jndi nocte Shi- 
varátri (sr Retra) dicřa institutioDeni caltoa lingainíci sea phalli celebraat 
mense M artío« Popoio ad Shivae templům congregato intempesta nocte in 
cantus et satis. obscenais confabuiationes tunc prorumpere placet. Shiyne det 
phallo instructi simulacrum de templo effertur et perticae imposiium 
hinc inde carsitando ge«tatur. Populns circumstat et petulantiores viri 
deposite podere obscena carmina cantant. Cn unum ex iilia: Sivande 
lingam terrikunu nalla pennanguel undenguil ighnota varigiiedo (Shivae 
dei phallus saltat, si qaae polchrae sint mulieres, accedant). Ubi ob* 
servandum est, haee orgia noctu peragi, quod innuit phalli cultum nocta 
institutům fuisse. Str. 31. Lingamicis instrumentis inistructi gentiles in 
Indiis , certo anni ten(»pore per compita currere solent et obviaa quasque 
feminas tangere ut institutionem hujus lingamici cultus a Shiva deo 
factae meroinerint/^ 

U Slawůw: Stawenj mágůwa stromůw bylo a gest i n 81a- 
wnw w obyčegi j stéwá se u Slowákíiw téi wnoci gako ú Indůw^ gest 
též se zpěwem milostných (nezrjdka chlipných k. p» Zotali březu ví 
gn wezu) pjsnj spogeno gako uindíiw, koná se též rozličným časem, 
oěkde prwnjho Máge , gínde na Letnice , ginde gako o Orewanůw w 
den S. Jana. Srow* Zpiewanky L ttr. 24. 25. 428.432* //. gtr. '375, 
Superint. Hildebrand f uber Drawán 1672) gmeQuge ten strom Hah» 
nen-Baumt g» Koiautjdli AokoiJ strom^srow, Joň* Georg. Keyszlerg 
Reisen durch DeuticA. Bannov* 1776. J}. //. S, 1377* f,In ganzen 
Drawan wurden ííberall zween BSLunie sehr hoch und werth gehalteo , 
der Kronen und der Kreutzbaum oder vielmehr Habnen-Baum. Lets- 
terer hat den Preis vor jenem und wenn er úmgefallen , darf er vor 
Maria Hímmelfahrt nicht wieder gerichtet werden , weil sie sagen die 
iS^aď/c (sic) wolle es nichtleiden, Etiiche gebendíe Síáie (sic) fiir einen 
Geist von manniichem Geschiechte aus , andere niachen eineFrau darans. 
Einmal begab es sich zu Rebensdorf (oder wie andeře vorgebeo za 
Dangsdorf) dass der Dorfbulle (sr. wůl, býk, uCechůw stádnjk), als 
er von der Weide kam, seine jockende Lende mit solcher Gewalt daran 
scheuerte , dass der Baum darííber umfiel und den Bnllen todtscblug. 
Dieses nahmen die Bauern als ein doppeltes Anzeichen eines bevorste« 
henden grossen Ungliicks an« Znr Versohoung aber.der beleidigteo 



173 

Siáte wird noch alltt Jabre auf den Tag, anr welchero der Bnlle todtge- 
achlagen worden , alles ihr Yieh , gross and klein , um den BuHin ge- 
trieben. «- Es wird aiich , wenn ein neuer Kreutz* (oder Hahnen-) Baum* 
aufgerichtet wird, das VieA (sr. Stádo) eingesegnet (nepochybuě aby 
bylo plodné a se množilo ; srow. pballas » lingani, kokot čili kobaut). 
Diese Einsegnuog gescbiebt folgender Gestalt. Erstlich saufen sich alle 
Bauern toll und voil ; zum audern tanzen sie in 'vollen Sprůngen um 
den Baum (srow« kohautowý tanec u Slowákůw) und fiibret der Scbuke 
in seinem Sonntagskleidern und rait einem hreixenwěitiefí Handtuché, 
das ibnK um den Leib gebunden ist , den Reiben ; Hrittens nimmt der 
Scbulze ein grosses Líc^t nebst einem Giase voli Bíer in die Hi^nd, 
geht damit um das zusamniengetriebene Vieh , bespritzt solcbes mít 
Bier und segnet es mít wendischen Worten ein. Zn Búli/« und ingan- 
sen Drawan werden die Háuser, Stalle, Kúchen, Keiier, Karamern 
und Stnben mit B>er oder Brandtewein an deni Tege, wenuderKreutz- 
baum aufgerichtet wird, begossen, und glaubensie^ die StáU (Áe) 
woIIq es also haben , und litte widrigenfalls ihr Yieh Noth. Im Kircfa- 
spiele Predóhl jagen sie das Vieh um den Baum, damit es inselbigem 
Jahre wohl gedeihe , gehen aucb mít einem grossen Wachsliehte , wie 
iiberail bei diesen abergiáubischen Gaukeléien gebraucfalich ist , um den 
Kreutzbaum und reden etiiche wendische VVorte. Ja man saget, dass 
daseibst noch táglich ein alter Greis vor dem Baum niederkniee und seine 
besondere Andacht halte. Dieser Baum ist 20 und mehr Ellen hoch, 
oben ist ein hólzernes Kreuz und uber demKreutze ein eisemer Hahn. 
«— Auf das Bildniss des Hahnes konimt es haupts&chlicfa an, luid hat 
man dergleichen Báume entdeckt , auf welchen das Kreutz weggelassen 
der Hahn aber sorgfaltig beibehalten-tf^r, Wenn Maria Himmelfahrt 
berannahet, wáhlen sie einen andern Baéro im.Holze, g€Íien ani ober- 
wáhntei^Tage hi einem Haufen dem-jlolze zu, die Hauswirthe aber 
treten daseibst von der ilbrigen Gesellschaft aus, marschieren gerades 
Wegés auf den Baum zu , und muss ein jeder von den Hauswirtben 
seinen besondern Hieb tten, bis der Baum fftUt. Nach dieseni legen 
sie ihn auf einen Wagen , decken den Banm mit ihren Oherrocken zu, 
dass man nichts davon sieht, nnd fahren also mit Freuden nach der 
Siatš (sic) wo der vorige gestanden. Allhier koninu ein atter Zim« 
mermann von wendisch^r Art und Geschlechte , bauet ihii mit sonder- 
lichen Ceremonien viereckigt (?), und stecket auf zwoen gegeti einaq- 
,der íiberstebenden ^eiten Pflocke hinein, vermittelst welcher man als 
nuf einer Treppe hinan steigen kanu. Wann solcbes geschehen . wird 
der Baum mit grossen Freadengeschrei aufgerichtet , der Oorfschulze 
klettert binauf , aetzet den Hanu vhet das Kreutz und segnet ihn mit 



174 

einem Giase Bier ein. Bei solchem Feste werden nach eioes JedeD 
Dorfes Yermogen 10, 12 und mehr Tonnen Bieraasgesoffea* DieEin- 
wehiiAr behaupten : wenn 8Íe solches unterlassen , so gedeihe ihr ytek 
nicht — Der Kreuz- oder Hahnenbaum wird Ton den Wenden in allen 
Dorfern aufgerichtet — Eín anderer ht áer Kronenbaum ^ welcberam 
Johannistage gesetzt wird« Dies ist eio Weiberbaum , in Betrachtung, 
dass ihn die Weiber allein hauen, fahren, aetzen ond aufirichten. Hie- 
bei ist zu bemerken , dass die Gewohnheit einen Kronenbaum aufzo* 
richten alle Jahre in Acht genoininen worden , und man einen Birken* 
bafsmi&T. březj=:(ěhotn7)dazugenotnnien/^ luCechůwaSlowákůwae 
ku stawěnj Mágůw břjzowé wětwe potřebugj. -^ Tento Hahnenbaum 
a Birkenbaum našjm zdánjm nic giného nenj , než indické Lingam 
i\\\ Phallurt.g. podobizna mužského audagako obrazu plodnosti. Hahn 
zagisté čili kohaut gmenowal se a posud se ví některých nářečjcb 
slawskjch , k« p. českém , polském , serbski^m a g. gmenuge dwogsmy* 
sljm slowem kokot , které spolu i kohauťa i liogam čili mna^sky and , 
značj , srow. Junffmanuto Slownjk D. I & /« sír. 97. Kokot i) der 
Hahn 2 J mužský aud , Priapns. U Slowákuw se podnes pozůstatek této 
pohanské slawnosti zachowal, w tak řečeném kohautowém ianci^ 
který obzwlástě mládež .w zahradách a na laukách prowoznge, srow. 
Barthotomaeidef Com* Gó'm* p. 45o. Cože ale znamená Hildebrandůw, 
tak často bpětowaný djlem i chybné psaný wýraz: Staetc Státe 1 — 
To samo, cou Gnagninaá Dhigose polské božst^vj Stádo. Srow.Gua 
gnin. edtt. Spir. p. 9. „Solebant autem viri , mulieres , juvenes et senes 
horum Deorum suomm diebus festis ad lúsus et choreas parita conve« 
nire, maximě vero 25, die Maji et 25. Junii. Quam congregationem 
populi Stádo i, e. agmen appellabant, quod adhuc apnd Ruthenos et 
Litvanos passim in villis observari videtur/^ Dlug^š L p* 37. edii* 
Lipe. „In Deomm honorem, Indi cértis temporibiis aifni decreti wmt, 
ad quos peragendos multitudo utriusque sexus ex vicis et coloniis in 
urbes convenire píro diebns institutis jussa , ludos hujusmodi impudicit 
lafcieiique deeaHtatíonibui et geHibnt , mmnunquam plausu et deK* 
cata fractura , ceterisque tyenereú cantibus, piaqsibus et actibus, Deos 
Deasque praefatas receptís invocando observátionibus celebrabant. Ho-* 
rum ludonini rituin et nonnullas eorum reliquias Polonos , quanivis ab 
anuis 5oO Chrlstianitatis cultum constat professos usque in praesentia 
tempora annis síngulis iu Pentecost^s diebns repetere, et veterum su* 
perstitionem gentilium annnali ludo, qui idiomate eornm Stádo ^ id eat, 
grex appellatur , quod greges honiinum ad ilinm peragendum conve* 
niaht (!} et in cuneos (srow. iud« lingam a conus u Paullin. p. 125. 
Obeliscus seu figura coai non ignwi , sed lingam repraesentat : Lingam 



175 

et ithawani Indici šunt deastri} aeu greges divisi homines tamidi €t 
seditiosi in volaptates et commessationes proni, peragunt, nierainisse.** 
I štádnji (Sílí bujak), i kohaut {(\\\ kokoť) gsau obrazowé plodistwo- 
8ti a březosti , proto onon wůkol lingamu čili břewna (březy) weden 
byl^ teato na wrcholci geho postawen. Wšecko toto gsau pozůstatky 
atarobylého ctěnj Přjrody. W městě Woljně na Ppmořj stál strom 
i\\\ břewno gegž letopiscow^ hn^d glaupem hned kopjm čili dřéwcern 
Caesaro\výni nazýwagj , který ale nic giného nebyl než to , co u L)re« 
wanůw Kohaut j strom , Březj strom £ilí Phallus. Wiz. An07t. Vita S* 
Oitonitp* 462. ,, Servus Deí Bernhardus, amore martyrii fiagrans, cor* 
reptá secure coiumptMm mirae magnitudinis , Julio Caesari a qno urbs 
Jalinnomen sumpsit (!), dicatani, excidere aggressiis e«(t. Quod pagani 
non ferentes accensls animis irruunt super eum, crudeliterque caesum se- 
minecem reiinquunt/^ Tamž sir. ^90. „Julin et Stetin.ínvidia diaboli ad 
pristinasidololatriaesordesrediere, hac videlicet occasione. Jalin a Julio 
Caesare condita et nominata , in qua etiam /^///c^a ipsius eolamnae roiraa 
magnitudinis, ob memoriam ejus infixa servabatnr, cujusdam idoli (snad 
Stáda) celebritatem initio aestatis maximo concursu et tri|)udio agere 
solebat.*^ Někteřj etymologowá odwozugj od indického /m^//«ii , latin- 
ka tignum dřewo ; ' dřewo pak čili dřewce značilo we staroslawské řeči i 
kůpj^ lat. lancea , hasta. Od tohoto Dřewa a geho wzjwánj powstalo 
snad gméno Drewanuto ^ tak gako w Indii od liugam gméno Littgamá 
u Siwanitůw. Srow. Be$chreib. d. Merkw. der 3 Welltheile Augsb. 
1784, S. 136. „Eine andere Art der indischen Geistlichen, Parsis genannt^ 
verehren das Feuer als einen Gott« íngleichen auch das Hol* (sr.Dre* 
wan)als eine Speise díeses Gottes , dahero sieanchihre Todtennichtin 
bólzeme, sondern in eiserne Sarge legen.^*— - Tato columna ^ lancea 
Attiia , Kreutz Kreutzlaum , zde nie giného nenj než to co druhá čaat 
gména niěsjce Berezosoí Brezoso/. Zol $ol pak gest indické $nia t. g. 
slaup kopj, něm. Saule: wiz Bopp, Glouar. p. t76. ^jSnia^hsatnf 
Sulahaiaia hastam in manu habens.^ Tato sula aneb sála w indické 
mythologii welikaa rolu hrá. 8ra\y. Jsiatic Researeies u> Jahrb* d^ 
Lit. lil. S. 187. „In der Geschichte von Kišmir ist eine Ersi&iUnng 
von der Kreutzigung Salivahanas ^ Aer durch die Hilfeéiner Scblange 
(Symbol des Lebens) wieder zum Leben gebracht wird. Sowohi die 
Buddhaisten als die Uschainas erkennen Salivdiana als eiiien ihrer gros- 
sen Heiligen an, sie helssea ihn Deva^Tat^ éine Veřsttimmelung von 
Devataschta oder Dewa-twaschta d. i der gottliche Kunstleř (woraos 
der Teutates der gallischen und der Tuisto der germanischen Stámme 
abznieiten}, eine Benennung, die ganz dem Demínrgos der^Griechen 
entspricbt. Aas dieser Yerdirung Salivalianas bei den Buddhaisten , 



176 

I 

welche denselbeo als eine Incarnation vo»Baddha ansekun , ist iii Indien 
die Meraung eotstanden , dass die Christen selbst nichts als Boddhaisten 
seien. Das Kreutz (Sula) an das Salivahana geschlagen ward, veraandelte 
Mch in einen mit Fruchten und Bluthen bedeckten Baum , dergleichea 
auch das Kreutz der ManichSer ist Nach eúiigeo indischen Wortetbfi. 
chern solíte der Name Salivahana aus Halivaháaa verstúmmelt sein , 
von Hala ein Pflug, eine Gabel Csr. kopj), weil das indische Kreutz diese 
pflug. und gabelformige Gestalt hat. Diesen Pflug hált auch Wischnu 
wle Osiris iň den Hánden," Salivahana znamená to co Slauponoš, Ko- 
pinoš. Našeginéna Sulko., Sulek, Sulj% Suleua, Suliwog.Suli&hví, 
a zbraň sulicft gudlice nepochybně od ind. gulu (kopj) pocbázegj.^ 
Na^e pluh wisj od ind. phala hala. 

líS. Bjlá barwa obljhená, swatá, nároclnj. 

U Indíiw: Srow. Beschreibung derauterl. Síerkwůrdigkěiten^ 

so in dendreien WelťTheileu Á$ia ^ Aýrica und America xujinďeti: 

íiui beriihmter Manner Reis- Beschreibuuff. Augiburg 1784. S. 186. 

Die grůne Farbe ist unter den Chinesern diebeiiebtesteund gebrUuch- 

lichste." S. 13Í. ,»In Ibren Gebauen lieben^die ludianer die t^^m^ Far- 

be.*' S. 140. „Vor ihren Fagoden stehet ein gros^er Wassertrog, in 

welchen sie sich , ehe sie in den Tenipel treten , waschen , und hierauf 

iiiit Kuhdrecks-Asche von weinsen Kúhen, welche ihjre Braniines bei 

den Tempein halten , und den Leuteh solche Asche vor ein Heiligthuin 

verkaufen, bestreuen.** S. 141. „Die Ceremonien, welche bei dem 

Weiber-Verbrennen vorgehen , sind folgende : Wann eis Zeit ist , dass 

eine solche Indianische Wittib soli verbrannt virerden , so gehen ihre 

Freunde mit inusikalischen/ Instrurncnten vorher , inder Mitte folgt sie 

in einem weiisen Caltoneň^Kleid^ in der Hand eine Foiiieranzen haU 

tend '^ S. 148.. 149' ,9DerKónig zu Ava, jenseitsdes Ganges*, schreibet 

sich , unt^r andern Titeln , auch einen Kóoig der weisseu ElephaiUett^ 

anf welchen er alle 5 Jahr einmal sich seinen Unterthanen in unbe- 

schreiblicher Pracht von Gold, Silber und Juvelen sehen lásst. Wann 

der Konig fremdén Gesandten Audíenz giebt . so werden geineiniglich 

\ier iceigie htephatUen vorgefuhrf. Ein gewisser Autor schreibt , dass 

diese Elephanten aus gůldenen Fftssern ^espeiset, und aus siloernea 

Fassejrn gewascben werden , dass sie dabei aliezeit unter eiuem Hiin- 

mel stúnden , der auf 8 Staugen ruhet uod von 8 Dienern getragen 

wiirde, damit sie di^ Sonne nicht verbrennete; sie hátten dabei auch 

jedesmal ihre TafeI Musik von Trompeten und Heer-Pauken.** — S. 

149. „Das Konigreich Pegu war iu. vorigen Zeiten ein sehr raachtiges 

Ileichy welches aber in den Ictzten Kriegen mit den Konigcn^ in Siam 

(wel- 



lá i 



(welche wegen eines weitsen Elepfaanten entutanden , eb welcher M 
denen Indiánem dqrnm hochgeachtet wird , weil sie glauben daas Xaca 
[ihr Abgott] in ein dergieichen Thier sich Terstellt), žiemlich herunter 
gekommen. Die Eihwobner zu Pegu sínd Gótzen - Diener und beten 
unter andern auch deii wšiisen Eie|ihanten an , welchen der Konig von 
Ava und Arakan, nachdem er Pegu eingenommen , anjetzo In Beh\t% 
hat.<* Sn Kalenki , bjlýknn boha WiSnu/^ Dapper , A$ia^ S. 22. ,,Die 
Yertias, indische Geistliche, gehen weiiM gekleidet/^ L* WurAeri, 
' Geogr. Leipz. 1837. & 13?. „Die Stadt Pondichery, \9vbviele der in« 
dischen Stadfe , igt in eine weius und Schwarze getheilt/^ Stovr, Běl- 
grád — Cerngrad. JViese^ Indien L 1. S. 233. „Den Moqd, welcber 
in der Mythologie der Hindostaner mannlichen Geschlechts ist, stellt 
das Bild eines íteiuen Manues dar/* B, 268. 9,Der Ganges oder vieU 
tnehr die Nymphe Ganga, wird als eine weine Frau dargestellt^ 
8. 272» 275. „Der Tempel von Eklinga, ein gewaltiges Gebáude, ist 
ganz aus weu$em Marmor erbaut. — • Die Wasscrbehálter bei den m* 
dischen Tempein sind nicht selten mit wéUiem Marmor ausgelegt. ^ 
S. 541. ,)Die Farbe des Tnrbans und der Tunica wechselt mit den 
Jahreszeiten , Carmosin , Saffrapgelb , Purpur : indess ist Wei$s bei 
weitem die gewdhnlichste.^^ 

U Slawuw: Wiz Wýklad ku Sldwy Dceře ^ Znělka 0ÓO; a 
Zpéwankyy Djl II. str. 496. — Bjlá barwa.gest barwa pleti celého íq« 
doeiu*opegského plemene. Tato láska k bjlé barwě u Indůw, , PerSanůw 
a Sláwůw zacbowala se geště z oněch pradáwných časůw « kde Slá« 
wowé geště w Asii mezi národy rozličných barew bydleli , ant gen w 
důtkácli a půtkách s bijzkan cizotau mUowánj a ctěnj swého wlastnjho 
se gewj a dědj. WSickni totiž národowé na zemi dělegj se na pét 
barete čili plemen , a sice ; 

1. Bjlé čili béloharwé plemeno , s obdlauhlým obličegem « nakři* 
tveným nosem , welikýma krásnýma očima , obýwá Europu , západnj 
Asii a sewernau Afriku , od indického až do atlantického moře » od 
ostrowu Ceilon az do Islandu* Geho hnjzdo a prawlast gest utěšené 
audolj KaŠQiir a indický Kaukasus, mezi řekami Ganges a Indus« 
(Kněinu náležegj wlastně tak řečenj Indowé, PerSané, Sláwowé, Ger* 
manowé, Ťhrakowé [mezi nimiž Helleni a Kjmané], C^eltowé [mezi, 
nimiž Gallowé a CimbrowéJ, kteřjžto poslední gsau nepochybně msy- 
starSj přístěhowanci z Indie do Europy, Sláwowé pak neymladij). 

2. Žlutej fuaelenawé čili Iluiobarwé plemeno , se širokan twářf 
malýma očima, zpleštilým nosem, panuge w sewerné, wýchodoj i 
gužné Asii a djlem, gako pozděgšj osady, i w Europě. (K němu patřj 
Mdicto^qfnská celed: Tibetčané , Binwné| Peguané, Siamesi, Anamité^ 

12 



/ 



»' 



178 

Koreané , Čjnané , Japane; — ' Tarlarowé, Mogolowé, Kalmukowé, 
Burctowé , Tungusowé ; — gibiriko-uraliká čeleď: Kamčadali, Kořilo- 
wé, Korjaci, Samogedi;— Cndowé ^ili Finowé, Esthowé, Lopowé^ 
Maďaří , Čeremisowé a Permowé ; kaukaikd čili ttirecká čeleď: Tur- 
kowé, Uzbekow^é, Tnrkomauowé , Kirgisowé, Cuwasi, Jakati , s Ar- 
menskýtni a Georgickymi \si\netíj\ sěmilická aneb chaldegská čeUďt 

v 

Assyrowé , [Babylon , Medowé , Sjrowé], Židé, Arabpwé, Abysinowé. 

3. Cencené neb čerwenobarwe plemeno , s tupým nosem , kostra- 
bafými wlasy, zaugjmá Ameriku. 

4. fl//éď& (barnawé) čilí hnédobarwé \\emňno ^ s welikými nsty, 
kadeřawými wlasy, obýwá Austrálii. 

5. Černé čili černobarwé plémé, 8 wlnowitými wlasy ^ s čelistmi 
ku předu čnégjcjmi, bydlj w gužné Africe a na některých 08(ro>y]ch 
Austrálie. 

Z. těchto hlawnjch barew powstaly mjchánjm i některé odiiky a 
polopiemena. W Indii, wiikol Himalájského pohořj,saustředugj se 
wšechny tyto barwy a plemena od nepamětných časůw. U bělobarwého 
plemena wsecka čidla á smysly gsau giz sauměrně rozestawena , žádné 
nepřewládá zwláštnjm zwjřeckým wywinutjm : n. žlutobanvého wypjná 
se obzwláste smysl čichu nad ostatnj , odtud nos rozložitý , čelo roz- 
sáhlé ; Q čerwenobarwého wyniká čidlo zraku, proto oči weliké , ostré; 
u hnědého čidlo sluchu nad gtné wywinuto, proto uši wysoké; u čer- 
nobarwého smysl chuti nad gine čaj , proto žaludek opičj , čelistí a 
pysky wysedlé, zuby nakloněné. Duchownj schopnosti těchto plemen 
a stupně wzdělanosti gegich řečj, mrawůw, náboženstwj. naukaumě- 
nj magj se k sobě wespolek téměř tak gako gegich barwy. Bjlá bar- 
wa gest matka a obsah wšech barew, tak indoeuropské plémě gest 
hlawa a wíidce wšech ostatních. — Každé z těchto plemen držj swau 

v v 

barwn a plet^za neykrásněgšj , proto k. p. Cernochowé čili Negrowé 
malugj sobě angela a dobré duchy černými , ďábla a zlé duchy bjlýral 
barwami ; Čjnanům, od Indůw zwláště Brahmanůw mnoho trpěwšjm, 
ge^t bjlá barwa nemilá, banva smutku, naproti tomu žlutá a gj přj- 
bu/ná zelená barwa gest gim bárodnj a neyobljbeněgšj, ant plémě ge- 
gich ke žlutozelenému náležj ; Amerikáne swé koliby , modly , hro- 
by , zbraně , nářadj , obličege a kůži těla čerwenými barwami omazugj- 
proto Sláwowé dobrého boha Bélbohem , zlého nepřátelského Cerno* 
bohiam , Cernohlawem nazjwali , nepocíhybně od černých , sausednjch 
gim někdy, nepřjzniwých národůw ; proto samým sobě a zwláště swým 
ženám' řjkali hélohlaw^ bélohlawa^ bjldpóhtawa čili 08oba^ bialaplec^ 
anobrž celým kineaiim Bélocňoncati^ Bétoseřbij Bélorusi^ krozdjluode 
žlutých y čerweoých , hnědých aneb černých osob a žen gír^ých národůw. 



179 

Toto gest naSjm zdánjin o#ypřiroaEeDégS| wyswStlenj půwoda a přJjEiny 
lásky wsechSláwůw k bjlébanvě we zpěwjch, woděwu, wegm^. 
nech, w nábo^nstwj a wšech důlessitostech žiwota: kterážto libost u 
giných, půwodně téz' bělobarwých europlBgských , národůw (Germa* 
nfiw, ňekořjmannw , Celtiiw) tjm wjce ustydle anebo zmizela, i5jra 
dáwněggj gest gegich wystěhowánj z Asie, íjm starSj gegich byt a 
osamělost w Eoropě, £jm wětsj ^vzdálenost ode hnjzda a ginobarwých 
plemen. 

23< Obljbowánj ČJsla 7. 

U Indůw: AtiaU BesearcAes^ v* Éammer tu dtn Jahrb. dé 
Lit. B. III. S. 181. ,,Sieben ist die Liebiingszahl der Hindas* acht 
der Birmanen und neun der Tartaren. Nach den Pm*aaas wiřd die ganze 
Erde in iieiě» Dwipas ein^etheilt & 194. Die europ. Reiseoden 
(Webb und Rapcír) nkussten siebenmal um den Tempel (ín der Stadi 
Taba) gefaeo. B. II. 8. 303. Das ewige Licht, das in dem Gajatri 
als gleíchbedeutend mit der Sonne angenommen wird, dorchdringt und 
erleuchtet die iieben Welten , deren geheimnissvoiler Name das zweíte 
Gebet sind* Sir. 304. Uňter den siebeu H&nden (im Gebete an den 
Stier in dem Gajatri) werden die iieben Priester bel gewíssen Opfem 
líerstandeu. Sir. 306. Sieben waren der Gráber rund um den Altar; 
dřeimal sieben Waren der 8chichten des Zunders bel dem Opfer d^ 
nachenfórmigen KelchesArgba (Arche). Sir. 307. Das Schlussgebet an 
das Feuer lautet: „Feuer, iieben sinddeine Zunder^ iieben skiddeine 
Zungen; iieben s\ná deine heíiigen Weisen; iieben sind deine gelieb* 
ten Wohnstátten ; auf iieben Wegen beten dich deine Opferer an ; ríe^ 
ben sind deine Quellen.'^ — Diese Wiederhohlung der Siebemahl in 
dem Feuergebete liegt darin , dass dem Feuer von den Hindus ^iieben 
jStrahlen , wie der Sonne , zngeschrieben werden. Sir. 309. Die we- 
sentiichste von allen Ceremonien Jbei der Vermáhlung ist die der iie^ 
ben Schritte; denn die Ehe ist erst dann vollkommen unwiederrunich, 
wean síe den iiebenten Schritt vollendet hať. Der Bráutigani fůhrt die 
Braut námlích nacheinander durch iieben Kreise, undspricht: ,,1VIoge 
dich Wischnu leiten einen Schritt um Nahrung zuerhalten; mogedich 
Wischnu leiten z wei , um Stárke zu erhalten , drei 8chritte zu den feier- 
líchen Uebuogen der Religion « víer Sdbritte zium Glúcke , fúnf Schritte 
zum Zuchtvieh, sechs Schritte zum Reichthum, sieben Schritte zu defl\ 
opfernden Priesfer. Wenn du sieben Schritte voliendet ,^ei niein Ge- 
fáhrte.^* Der Brantfuhrer, geht nun zu der Stelle, wo der iiebeate 8chritt 
voliendet wurde , uod giessť Wasser uber das Brautpaar aus/^ — Fr. 
Majer , Myih. Lex. B. IL S. 165. 7>Ganges heisst bei den Indiem 

18* • 



180. 

iiberhaupt ein h^iliger Flass, deren sie titilen in ihreiti Lande anneb- 
men.^' Dapper^ Aiia* S. 116* „Den 17. Aug. wird ein Fest gefeiert 
welches Ananta Padnianaba Uratam heisst. Die Brahminen nehmen 
eine gewisse Art Ton langen'. Stroh daran sie 14 (dwakráte ?•) Knoten 
machen : kniipfen um dessjenigen rechten Arm, der sích verlobt solches 
Fest zu halten, eine rothe Schnur, nnd in diese Schnur sínd 14 Kn&- 
ten geknúpfet, den die 14 Knoten sind des Ananta Padmanaba Kenn- 
zelchen/^ Wiese Indien II. S. 413. „Andere Feieilichkeiten stellt man 
an wenn die Braut schwanger ist ,• noch andere, wenn sie denn 7. Mo- 
nat ihrerSchwangerschaftglúcItlirh iiberstanden hat.<^ Vollmer$ MythoL 
S. 329. Die sieben Pferde des Sonnenwagens , den Arun fahrt, sind 
nicht rothy sondern grnn, índem der Himinel Indiens ain friihenMor- 
gen in ein blasses Griin getaucht erscheint. S* 1278« Bel denPagoden 
sind meistens ueben concentrische Mauern in einander eingeschachtelt, 
im innersten Raum sind die Tempel/* Nork^ Braminen und Ralbinen^ 
S* 53. ,J)ie Sieben spielt in den indischen IVlyf hen eine sefar bedentende 
RolIe« wobei man nur an die 7 Rischis, an die 7 Zungen des Agris, 
an den 7hauptigen Dracben, den 7niúndigen Ganges, an die 7Reini- 
gungshollen (Boboous) und insbesondere an die 7 Rosse des Suria 
(Sonne) zu denken brancht.^^ «- Paulliu Syit* Brahm* p, 20. y,Penes 
ř^acrificium pro defnncto 7 stant Brahmanes, qui ultinias septem de- 
functi transmigrationes faciendas repraesentare dicuntur. Ex reliquiis, 
peracto praidio ^onliciuntur 81 panes parvuli exoryza. Horům eepiem 
dantur corvis, 13 Va felibus, 14 (dwakrát 7) canibus, 21 (třikrát 7) vac- 
cae , atd. Qui saně numeri mystéria Brahmano - Pythagorica sunt.^^ 
Paff* 98* „Indi in honoreni deae Lakshmi lampadem eeptem luminum 
aerendunt. P. 31. In circnitu niontis Kaylasam, (quae habitatio est dei 
Shivae) fingunt Brahmanes dari tť/^/^m ordines graduum per qaos ascen* 
ditur ad sunimitatem montis " — Přátelst\^j se nazjwá u Indnw gedm 
AroÁdwi ciii stupňůw, sr« Bopp. Gloss. 184. 

U Slawůw: Wadaw z Oletka^ Pieáni Induj we Lwowie 
1833. str-LIL ,«Pie§á pod iiczb^ 158 ze wszech niiar zaslngoje na 
uwag^. Córk^ widzimy nieszezesliwie wydan^ , i to jeszcze s náka- 
zem , zeby przez iiedm lat (iiczba siedm i u nas jest wíeie znaez^ca , 
fatnlna) u matki nie bywala: IVIene maty dala, taj nakazywata — 
8zoby ty u mene moja ridnia doniu — Czerez sim lit ne buwala atd.^* 

— Tak'i we slotcensAýcň Zpiewankdch D. Jl.str»3, „Ta dala matka 

— Swog wlastnd dceru — Do cuzég kragine — • Zakázala geg — Ani 
k sebe prigt — Ani k swog rodině : Za sedem ročkow — Za gedem 
týznow — A za sedem hodin atd.^<^ Tam£ str* 124* <Sďď«ffi rokow mi- 
nulo -* Ak pán w poli sťogj atd/< Sro>^. i kwět Sirďmi-krása^Bellig 



181 

minor , M asslieben. — iST. W. Wojcickiego Pieáni Ludu , w ÍVartz* 
1836, T. i^ itr. 253* 9«Ziol:a užywane při Kupailnici .čili Sobotkách, 
najwi^céjs^ 1. rosiczka, 2« plomyki 3« bylíca bia]:a» 4* dziewaoa, 5* 
rúta, 6. szatwija 7. ziele Sgo Jana. Jedna z dziewczat bierze wianek 
z iiedmiu powyžszych ziól mvity , do strumienia go rzuca., rzesta zaá 
przytomnych spiéwa: „Uwilam wíanek — Z iiedmiu równianek — - 
Woda mi go zabrala — atd/^ •— Równianki znacz^ siedem rów.nych 
p^czków, z których si^ wieniec splata. Tom^ IL sir. 134. Przy ncz- 
cie gdy Družko korowsj kraje : ^^Oj ! rajuz ; ty mij raju -^ Pszenycz- 
nyi korowaju — Z semij kernid wodyéia — Z temij stohiw pszenyéia 
atd.*^ Pieáá niezawodnie pr/ed-chrzeácijanska : z #2W/»e» krynic woda, 
s siedmiu stogów pszenica, a liczba 7 jest dot^d wlelce szanowan^.** 
W serbských národnjch zpěwjch má čjislo 7. též obzwláštoj wýznain 
k. p. WuA IL itr. 213. kde kněžna k Markowi Kralewičowi mluwj^ 
Evo tebi sedám tovar* bla^a — I evo ti sed^m bosdaluka (košilj) — * ^^ 
B str. 220, Marko prawj k Arapowi : Sedám tu te puta přeskočiti — 
Sedám odtud i^ďďamodovud^^^— Medniansky^ Sammiung aberglduh. 
Meinungen nud Gebrduche der Slowaken im Třen* Com. íh Hor^ 
mayers Taschen-Alm. 1829, Nro 6. „Es muss dafíir gesorgt werden, 
dass der Wóchnerin kein boser Geist zukómnie x zu diesein Ende wird 
ihr Bett niit einera Garn umwickelt, welches ein sizbeujdhrigss Kind 
gesponnen haben niuss,^^ — Rokii 634. bylo Sláwůw od Tater do 
Chorvi^atska s čeledrni swými i s mnohočetným lidem se přestéhovi^aw* 
£jch 7 osob knjžecjcb, totiž: Klukas, Lobel, Kosenec, Mncblo, Chro- 
wat j Tuga a Buga. Roku 678 našli Bulharowé w Moesii sedmera po- 
kolenj slawská, 8row« Con^t. Porphyr. Theophan* ap» Síritter. //• 
/?.74* C/iodakowsAi 9 Slawian. przed. str^ 17« „I w liczbie ŠS. nasz 
Mieczyslaw za stedm žen po starému jeszcze nie odpokutowaL^^ Wdo* 
wec u Rnssmv po smrti prwnj ženy teprw W sedmém tydoi do druhého 
maoželstwj wsfaqpiti smj : srow. Lueae de Linda^ Deser. Orb.p. 1005 • 
Srow. Gorres^ Mythengesch. Beidlb. 1810. S. 202. „Rugíavith mít 
siebenfachem Antlitz, sieben Schwerdter an einem Qebange an seineť 
jSeite — auf die aieben Planeten deutend , beweisen friihern Yerkehr 
mit indischen Mythen und die direkte Yerwandtschaft des Slawenstam* 
mes mit dem Hinterasiatischen.^' 

!S4* Sdánj půdy pŤí Slawnostech, 

U Lndiiw: Paulliu. Syst. Brahm. p. 29. ^^Arkyam est sacrl- 
ficium florum« Substrafa sioream atrio domus, idolům cui sacriliciom 
offerri debet constituitur , atque preces recitando flores super idolům 
sparguntuTt^^ 



182 

U Slawúw: Wnk Stef. Karadíič, Bječttik. $tr.Z% „U oJTi 
Bozita , pošto 86 badňad uonsu u kutu i nálože na watru , azípe doma* 
tica šlame , prostře po aobe ili po koti. (W Černohorská rjká se při 
stlánj: klide sláma tada Slawa)^^ Karamzin^htor L při božstwj Kn- 
palo pjše: „W arciiangel8kém,wládarst>vj8edláct 23* Čerwnatopj láz- 
ně , nastýlagj w nich tráwn kupalničj a potom kaupagj se w řece/* 
Hanka w. Kroku D. IL S. 4. sir, 500. „W Cechách po chrámjcha 
po domech célý božjtilnj týden ttelau rákosjm/*^ JoA* Csaplovics^ 
Croaten und Wenden^ Presb. 1829. S.SO. „ — das Stroh-iásst man 
anch den ganzen folgenden (Weihnachts-) Tag im Zímmer.*^ Mednian- 
9ky in Hormayr* Tatchenbuch ^ 1829. „Ehe der Tisch am h. Abend 
(b^i den Slawen in Trentschin. Com.) gedeckt wird , kdinmt unter das 
Tischtuch langes schones /Strohý welches durch die ganzen Feiertage 
dort liegen bleibt. Nach diesen ivird das Stroh weggenommen und da- 
mit die Bftnme gebunden , davon sie viel Obst tragen soUen« (Tak i 
w turJL stol.)** 

S5* Swjtelnice 6ili lucerna při nábožných obřadech. 

U Indůw.! Patf//iVi. 5^«/. Braii. ;?. 11. 12. „Munduni per ignem 
destruendum fóre tradunt Brahmanes in libro Prabančasršti : quod ex 
sententia Malabarensium etiam confiAnat Udephonsiis De creat* mundi 
C 3. Hi dum vesperi accensam lucernám in cubiculum vel atrio domus 
inferunty lampadis lumen ambabus usque ad frontem elevatis manibus 
saintant et venerantur. Mulieres dum noctu ignem seponunt et in foco 
contegunt, pauca oryzae grana in eum injidunt Lampadis lumen etiam 
de die et merídiana luče novis nuptis praeferri solet , cnmprimis sponsae 
dum ad sponsi domům traducitur, id quod ego saepe meis oculis vidi , 
neque absque mystérie factitari facile observabam.** Dappet , Iftdien , 
Jfurnd, i€m. S. 117. „Im Winter-Monat 8 Tage nach demVoIlmond 
vrird ein Fest, Dipawali genannt , dem Wischnu zu Ehren gefeiert auf 
folgendé Weise : Ues Naohts zunden sie víel Lichter in ihren Hausern^uod 
Pagoden ; die Kinder (aufen und spielen auch mit brennenden Eerzen/* 
U Si a wů Vít: Superitit* Hildebrant u KeyszUra Reisen II. 
ttr. 1377. při opsánjswátku Stadowa aKohauťjho břewna: ,,Die Ein- 
segnung des Yiehes wenn ein Hahnenbaum aufgerichtet wird » geschieht 
foigender Gestalt : der Scholze ninmiť ein grosies Licht nebst einem 
Glase voli Bier in die Hand, geht damit um das zusammengetriebene 
Vieh , bespritzet solčhes mit Bíer nad segnet es mit wendíschen Wor- 
ten ein. — Im Eirchspiel Predohl jagen~8ie das Yolk um den Baum^ 
^/ gehen anch mit einem grossen KTacii/t c///tf wie tiberall bei diesen aber- 



183 

glánbíschen Oanckeleieii góbráuchlich ist , um den Baum herum und 
reden etliche wendische Worte/^ 

26. Ubléwačka. 

U Indnw: Aiiatic, Res. we Wj4en. Letop. B. 1 1 1. S. 153. 
y,In den drei letzten Tagen des Aprtk and in den dřel ersten des Mays 
begehen die HinduR ued Birmanen Hir grosses Fríihlingsfest mit Be- 
louchtungen, nnd indem sié sich gegenseitig mit rolhgefárbtem Wasser, 
als NachahmuDg der Frdhlingsblumen , anspritzen und durchnássen.*^ «-^ 
yollmer^ MythoL & 567. ^^DaitcAe (Indische Rel.) ist das Wa£iser«> 
fest, welches die Birmanen imter ausgelassenen Freudenbezeugiingen 
feiern , indem sie sich an demselben anf den Strassen , offentiicben 
Plátzen , mit Wasser bespritzen , eine Festlichkeit , an welcher selbst 
der Kaiser Theil nimmt/* 

U Slawůw; Zpiewanky L itr. 431. a Karamzin Hist* pře^ 
h£» od flanky w Kroku D. IL S» 3. #/r. 5oi* ^^Rustj Slowané piripíso- 
wali gezerům a řelcám gakausi zbožnost a swafost. W bolenj očj nniý- 
wali se wodau domněle-léčiwých pramenůw i házjwali w ně střjbrné 
penjzkj* (Srow. wýše str« 164. čjsloIL u Indůw), Národnj obj<?eg kau- 
patiéiii obléwati wodaulidi, w den Weliké noci pocházj miad práw& od 
té pohanské powěry." ^aríholámaeiei , Not^ Com^ Gomor. p. 443. 

S?. Rozpauštěnj kowůw k wyakaumáiij budaucnosti. 

U Indůw: Dapper ^ Asia^S. 27. „Uie Weinsja néhmen einen 
faalben Dukaten an Gold, welches sie schmelzen: wenn sich nun das 
geschmelzte Gold klar und bell hervorthut, so halten sie es fúrein gn« 
tes Zeichen , und erachten es rathsam zu sein, mit der vorgenommenen 
Heurath fortzufahren: wofern es sich aber etwas díi&ter und triib ause*^ 
henlásst^ ist es ein boses Zeichen und bleibt also die Heurath dahinden*^^ 

U Slawiiw: Mednyantzky in Hormayn Taschencdm* 1829. 
Sammlufig abergl. M- JVro 50. „Am h. Abend schmelzen die Mádchen 
Blei und schútten es in kaltes Wasser ; da sich nun verschiedene For- 
men darpus bilden , so legt sich jede ihr kíinftiges Loos . darnach aus* 
Eben zur selben Zeit giessen die heurathslnstigen Mádchen Eier ins 
Wasser : nun bilden sich auch da verschiedene Gestalten aus denen sie 
ihre Zukunft folgern.'^ 

2S« Měsjciiw gména. 

U Indůw se začjnagj s měsjcem Dubnem a takto slugj: 1 Cai- 
tra, Duben ; 2 Yaisakha, Móg ; 3 Džaiitah , Čerwen ; 4 Ašadah, Čer- 



184 

wenec ; 5 Srawana , Srpen ; 6 Bhadra Patrapadam , Zářj ; 7 Asíwina , 
ftjgen; 8 Kartika, Listopad; 9 MargasirSa, Prosinec; 10 PaaSa, Le- 
den; 11 Magha, Únor; 12 Phalguna, Březen. 

U 8ia wůw «e, podle Wacerada, začjhal rok s misjeem Břes- 
něm. Mezi slawskými gmény niisjcůw gsau asi 7 z indických pošlá 
k. p. Mág a indická bohyně Mája. Mág^ se u Wacerada gináče gnne* 
Dttge Siban (u Illyr. chybně sviban) od bohyně Siba Šiwa ; týž měsjc 
aluge u Wacerada i Yzok^ gak ae sdá z indického gména téhož měsjce 
Waisakia^ Vaya-Sakha t.g, iivětroniily přjtel powětřj ; od waju teegi 
^dnj a 9aiia lat« socius , arow. iok soApné ; Yaisi^ha gest přfgmj 
boha Agni* 

Slawské Zariew% Zářj powstalo snad z indickédo Sraíeuna^ 
persky Serijar* 

Slawské Listopad gest doslowné přeloženj indického Badrapa^ 
dam gak se u Rogeria , Dappera a g^ných šestý niěsjc Indůw nazjwá, 
genž půwodně Pairapada znj, od sanskrit. patra list, cikánsky u 
Puchroagera w Romani Cib str. 45. Paitrin das Blatt; a sanskrit pad^ 
padnanti eadere, sr. Bopp* Gloti.p. 100* 

Slawské Kratčun t* g* Wánoce, wáno2nj měsjc, srownáwá se 
a ind* Kartika, 

Slawské Břexšn^ Berezoso/f gest přeloženj indického Phalguna. 
8r. Jahrb d. Lit* IIL 152. „Ani 14. des Monats Pbalguna wird in 
Indien ein ausserordentliches Fest zu Ehren des Phallos (mužský aud), 
dessen Name , von dem iiidischen des Monats , oder dieser ion jenem 
abznleiten sein ddrfte , gefeiert. Siehe Maurice Indián. Antiq* VL 
wo die Ableltang der englischen Pole$ von ^hkXXoi, wabrscheínlich ge- 
inacht wird.*< Gr/fia znamená ctnost , dobrán wlastnost, sjln ; P^a/ gest 
naše staroslaw* pol^ krain. ipol rod , pohlawj , spolnice Gesclilechts- 
theile ; ťhal - guna gest tedy měsjc březjcj , ku březenj čili plodu a 
těhotnosti p]j'hodný, w němž se stádo a dobytek břexjm stáwá, odtud 
Btezeni což giž IFbdnafi#4jr dobře zpozorowal , w Jungman. Slow. 
^iBřezen ód březjch toho jSasu zwjřat, quia tunc animaiía ad coitum 
(phallus phalguna) moventur/' Gako u Indůw palma byla symbol 
phala čili rodjcjch audůw, tak u Slawůw březa^ sr. Zpiewanky L 
#/r. 420« IL str. 375. DrewanStj Sláwowé, wlastně ženy, březníaí" 
doročně slawně stawjwali, se zpěwema plesem, srow. Hildebrant u 
Keyszlera IL S* 1376, Týž wýznam potwrzuge i Hahnenbaum (ko- 
hautj, kokotj strom). Naše břez březa březj má tedy práwě ten dwog- 
sniysl i stromu i rodidel, který indické phal phalos pal*ma. Druhá část 
slowa Berezo-W giž wyswětlena gest při stawěnj Mágůw. Berezozo/ 
gest tedy ^i^iotlaup , Brezo#/o/6» Že se pořádek indických a našich 



185 

lnSs}cuw ne wždycky; srownáwá^ že k. p. Listopad n nich gest Septesn- 
ber n nás NoTember Btd. nad Ijm se mkilo MM0btmmnái MituiltJ « kdo 
rozličnost podnebj zná. I n samých Slaiwnw pořádek nížsjcmv neuj 
ategny, k. r« Prosinec w C3rTÍlL a n Chorwatůw gest Januar^ u Ce- 
cfaůw Deceniber* atd. 

(^Poznám. Z tohoto wšeho uviděti , že se z předkřestanské Mytho* 
logie našeho národa k naSim časům wjoe docbowalo , nežli z předkřa- 
stanskych geho děgin a politické historie ; wjce nás došlo gmen bohuw 
a bohyň , pohanskonáboženských obřadůw a obyjegůw , nežli gmen a 
památek panownjkůw « wůdcůw . hrdin a giných slawných mužůw a 
akiitkůw. Náboženstwj totiž zkáze času, woiterným změnám, a opra* 
wám 9 wpádům a nátiskům cixých národíiw nebylo tak wystaweno a po- 
drobeno gako ^zemské řjzenj a občanské poi^dky. Ono kořenilo hlu- 
boko w žiwQtě lidu , bylo s národnjnil curočné opětowanými hrami , 
zpěwy , radowánkami a slawnostmi spogeno , mělo na kněžstwu zwlá« 
Stnj pěstauny, obránce a děditele, kteřj ge co swaté nedotkli wé tá- 
gemstwj z pokolenj na pokolenj přenášeli: anobrž i sám nábožný cha- 
rakter našeho lidu wjce pečowaf o zachowánj swých chrámůw , bo« 
huw , swátostí a půwěrčiwostj , nežli o památka swětských důležitost] 
a bogowných aneb giných slawných skutkůw a přjpadnostj.) 

29* Adítliipudsjia , Rakhi a Pobratimstwo. 

U lodůw: PauUin^ Sy$t. Brahm. p* 2^. ,^acríficium peregri- 
norum seu advenaram amicorum quod Adithipugia vocant , hoc fere 
módo peragitur. Sacriiicio ignis peracto, advenae et hospili propitiam 
nnum idemque numen , cujus divinitatem ambo recognoscant , in atrio 
domus statuitur , tuni siraul prece$ recitando flores super idolům spař* 
guntur , tepida denique aqua advenae pedes lavantur , et hoc non solum 
pacis et humanitafis, sed etiam reciprocae religiosae communicatioMS 
indicium oíFiciumque est. In Libro Judhishtira C 4. ; pariter in libro 
Sambhavam sca Parauam in caalu Oevayanibhagyam fit hujus anti- 
quissimi sacrificii mentio.^^ Majer^ Mylh> Lex* I» S. 42, „Adithipudsjia 
ein indiscbes Opfer, wodurch sich zwei Gastfreuode zu gegenseitiger 
Treue und Freundscbaft vef bindeo , unter Aussprechung gewisser Ge- 
bete/< — Wiese^Indien. IL 1. &432. ,Jn Kajasthan herrscht eine 
Festlichkeit, das Fest des Armbandes genannt, weiches in ihrein Wesen 
éinigen von den edleren Gebráuchen des europáischen Ritterthums gleicht 
Das Fest fállt in den Frúhlíng und was auch immer sein Ursprung ge- 



186 

wesen seio mag, íbo ist es eines von den wenigen wo ein galanter Ver- 
kehr der zartesten Art zwíschen dem schoneo Geschlechte uod der rit* 
terlichen Jiigend Ton Rajestban statt findet Wenn auch das Arinband 
Ton Madchen ubersendet wírd , so geschieht díes doch bloss in FUleQ 
dringehder Gefahr. Die Schóne ertheilt mít dem Rakhi (^Armband , sr. ru- 
ka, rukáw, rukawice, rukowánj) den Titel eínes adopíirten Bruders (sr. 
pobratim); and wenn gleich die Annahme desselben ihr alleo Schutz von 
Seiten des Cavalier servente (dienenden Ritters) zusichert, so verknúpfen 
d^ch seibst Neid nnd boser Leimiund nie ein anderes Band mit dieser Yer«> 
pfiichtung. Der so erkohrene Bé^chútzer mag sein Leben far die Dáme 
wagen uud doch nie ein Lácheln zur Betohnung • erhaltenj denn er kana 
ja die , weiche ihn durch Erwáhlung an Bradersstatt zagleich zn ihrem 
Vertheidiger gemacht hat, nicht einmal seben. — Der Geldwerth eines 
solchen Unterpfandes (des ArmbundesJ kommt nie in Betracbt , es 
braucht keinesweges kostbar zo sein , wiewohl er sich nach den Mit teln 
und dem Range der Geberin richtet ; es kann aus Seide , Flinkem oder 
goldenen Ketten uad Cdelsteinen bestehn. Die Anliahme des Pfandes und 
seine Erwiederung geschieht durch Uebersendung des Katchli (sr. kytle) 
oder Corseťs von einfacher Seide oder Taffet oder von Goldbrocat und 
Perlen, als Sinnbild der Ergebenheit. IndiensMonarch fand einen soichen 
Wohigefallen an dieser zarten Sitte der Rajputen , dass er als ihn die 
Fíirstin Kurnavati durch Uebersendung des Armbandes zu ihrem Bru* 
der und Beschútzer ihres Kindes Oodj Sing erkohr , sich ihrem Dienst 
weihete , seibst wenn die Forderung den festen Platz Rinthumbor be- 
treffen «olIte.^^ 

U Siawuw: WuA Steýan. Srbtki Rjecnik ^ str. 568. „Pobra- 
tim» kóji se pobrati u crkwi, i to najwise činež^ene i ďewojke: kad se 
razboli žena ili ďewojka , pnda izbere kakwoga momka i ode ^ íúm 
namastiru ili crkwi kakwoj, te joj tamo metne krst i pop joj ili kalu- 
ďer očati molilwu ; potom ako ona ozdrawi , ondá togo momka zowe 
bratom i on nu sestrom.'* Talvj Volkslieder d. Serbeu I. S. 2^2. 
,,Die Moriachen haben aus der Freundschaft gleichsam einen Punkt der 

• Religion gemacht: dies heiligc Band wird von ihnen am Fusse des Al- 
tars geknúpft, Das slawonische Rituál hat eine eigene Segnung^ um 
feierlich zvvei Freunde oder Freundinenzu verbinden. Die auf diese Art 
verbundenen Freunden nennen sich Púbraiimi^ die Freuodinen Pose^ 

^sirime. Die Pfiichten der morlachischen (serbischen) Freundschaft er- 
fordern eioander in jedem Bedúrfnisse , in jeder Gefahr beizustehen. 
Sie treiben den Enthusiasmus bis zur willigen Entschlossenheit ihr Le- 
benfor einander hinzugeben.'^ JSrow, i^(/r/2> Reisejn Dalmat. L S. 85. 



187 
30. Obyčege při wstiipowánj do manželsíwj. 

U Indůw: Dapper^Asiax S. 27. ,,Die Brahminen hetirathen 
iíire Kiader aehr fruhe ans , wann ihre Kinder 8 Jahr alt sind , ja wann 
sie das 5 Jahr erreicht. Macht sich nun ein Brahmin aof den Weg sei* 
nem Sohn etwas auszusuchen , so wird er gar fleissig Achtung geben 
auf die Zeichen » so ihm begegnen , ob sie gut oder bose sind. Komint 
ihm ein boses Zeichen vor^ wann er das erstenial ,anhalt» sowirdeca 
aufachieben , bis auf den andern Morgen ; wofern sich min zum an- 
dernmal ein boses Zeichen ereigiíet, wird ers wiederum, bis aaf den 
folgendepi Tag verschieben ; aber wann ihm alsdann wiederum , als das 
drittemal^ ein boses Zeichen zuhanden stosst, so wird er den Heuraths- 
versuch ganz unterwegen lassen, der Meinun^, dass es eine ganz 
imgteckliche Heurath sein dúrfte. 

.U Siawůw: Medniamky tu Hormayn Taschenalm. 1829* 
Sammlung aberglaub. Meinungefí und Gebrúuchen des gemeinen 
Volkei im TrenUch Com. čjslo 9. „Beim Yersprechen (Dokonanka) 
wird folgendes beobachtet : wiclcrfahrt eintn uuterwegs etwas unan- 
genehmes , so schliesst man , das Brautpaar werde in der Ehe unange- 
nehrne Tage erieben. Cjtlo 11. Wenn der Bráutigam die Braut heim* 
fUhrt und dann die Pferde niit der Last nicbt laufen kónnen^ oder etwa 
gar ^in Rad bricht , so bedeutet das etwas gar iibles. Entweder ist die 
Braut schwanger , besonders wenn der Fuhrmann stedken bleibt , oder 
arger Zwist wird unter ihnen herrschen/^ 

31* Čaroiěgiié z<>iinky; gedenj medu; zmýwánj wodau; 

weztjitj mladiichy na woze se zpěwrin; djté 

W austrety iiewěslě; trwánj swa<by. 

■s 

U Indůw: Jstaf. Ret. Jahrb.d. Lit, II. S.307. „Hierauf empfiSngt 
der Bráutigam von dem Schwiegervater das MadAaparka Cnr. medupa^* 
renica)A.\* ein Gefáss roit Honig , saurer Mílch und geianter4»r Butter 
gefúUt^ wáhrend er es mischt und dreimal kostet, spricht er: moge ích essen 
diese Btlsse, běste und náhrende Form ven Honig, und moobte ich wer* 
den eben so súss, vortreffiich und wohigenahrt. — Hierauf wird eine 
bisher angebundene Knh , unter dem Geschrei losgelasseu : die Kuh , 
die Kuh ! Noch vor der Ankunft des Bráutigams wird die Braut geba-» 
det und drei Scbalen voli Wasser werden ihr unter drei Gebeten uber 
das Haupt gegossen. •— Wáhrend das Wasser aber das Haupt der Braut 
ausgegossen wird beten die Fríesteť: ,, der verderbliche Theil deiner 
PersoBy welcher deinem Gemahle, deinen Kindern, deinem Vieho, 



188 

deiner Ehre geschadet b&tte , seď bloss verderblich den Liebhabern ; 
moge dein Leib so gelautert hohes Alter erreichen. — Niui wird die 
Hand der Braut uber die des Brautígams gelegt , nachdem zuvor beide 
mit Turmeric oder eineiii andern glúckiichen Gewurze eingerieben 
\i^orden sind. Eine Matrone bindet die Hánde mit Kutsagra*. S* 311. 
Die drei auf dea Yermáhlangstag folgenden Tage muss das Brantpaar 
keusch und enthaltsain leben nnd auf dem Boden schlafen. Am vier- 
ten fťihrt der Bráutigam die Braut ia eioem Wagen nach Hause, und 
wáhrend.sie denselben besteigt, spricht er: O Weib der Sonae! be* 
steige diesen Wagen , der den schdnen Blúthen des siebenbiáttrigen 
Wollenbauines und derButia gleicht^TÍelfárbigund wieGold glanzend, 
^ohl ausgestattet mit vielen Radern , und die Quelle von Glúck. (Toto 
na^jm zdánjm nenj řeč, ale báseň a pjsen swatebnj, gakowé se i a 
Slowákůw při této prjlezitosti zpjwágj). Sobald die Braut vom Wageň 
abgestiegen ist , fúhrt sie der Braatigam unter Begleitung von Hymnen 
ins Haus* sie wird von Matronen bewillkommt, und auf eine rothe 
Slierhaat gesetzt^ ein kíeines Kind mit Lotos und andern Frúchtenin 
der Hand wird ihr in den Schoos gesetzt. — Die gehciiigten Ceremo- 
nien der Ehe bei den Indiefn , der tiefe synibolische Sinn weicber in 
denselben liegt beurkundeu bobe Ehrfurcht fúr eheliche Treue und 
háuiliches GlucV^ — Dapper^ Aiien, iS.29. ,,Wann die Verlobnissbe- 
festígt und die Ceremonien verrichtet worden ,^ gibt der Braut Vater 
den Freunden eine Mahlzeit welche 5 —6 Tage hintereioander wafaret.^^ 
(tak i u Sla\i'uw.) 

U Slawůw: Medniansky 9 Sammlung abergL Mein^ čjslo 7l« 
72. ,|Wenn die Braut zur Copulation geht muss sie (Knoblauch), Pe- 
tersiiie (srow. Turmeric, Kussagras) und Brod unter den Arm tragen , 
damit ihr bose Geister nicbts anthun, — Zu Hause bekommen die Neu- 
vermáhlten einen LofFel toII Honig, den sie essen miissen , damit Ein- 
tracht unter ihnen herrsche. Týz 14. Das Ehepaar masa die erste Nacht 
auf dem JBdď^fi nnterm Dach zubringen/^ Bartholomaeides t Not* Com* 
Gom^p. 450* 9,Socrus futuram nurum a copula venientem e podio per 
rimam aut tortam circnlarem conspicari satagebat , ad limina subeunteni 
salutabaty ad ultimum eidem ac lilio sponso mel delibandum pórrige- 
bat/^— CsaplovUty Wenden in Vfigernn S. 1l4. „Eine wendische 
Braut bekommt von ihren Eltern als Erbtheil in die neue Wirthschaft 
gewohnlích eine Kuh , eine Gluckhenne u. s. w« (tak i u Slowákůw}. 
Tý£ tam£ sír A 1 3 ^^Yor der Morgendammerung fúhrt der Bráutigam seine 
Braut nach Hause, Hier geht vor allem das Waschen (Zmivanje) vor 
sich) welches zu sehen sich alles herbeidrángt. Die Braut bringt nSm- 
licb ibreni Ehemann aus dem fiáchsten Brunnen oder Teich frisches 



189 

Wasser in einem Waschbecken , woinit sich dieser waseht ; die Braut 
reicBt ihm uber das Becken hin xuin Abwischen einHandtuch, ^Velches 
sie mitgebracht hat ; fíbrigens muss sie nmsichtíg und flink genng sein^* 
und das Wasser aUogieichweg nehmen und ansschtitten , sonst wirdes 
ihr von dem schon darauf laiiernden Brautfiihrer und von andern Gá« 
sten auf den Kopf geschúttet/' Tak i u Dalinatiiw, srow. Fortii Beise 
in Dalm, I. S* 119. — aS. 114. „Der Doniatin oder Hansvater kpDimt 
seiner Schwiegertochter entgegen. So bald sie vom Pferd steigt, ivird 
'hr ein Kind zu liebkosen úbergeben,,^velches,^wenn sich in der Fa- 
milie keínes befindet, von eineni der Nachbarn entlehnt wird.^^ 

3SS. Útok a bóg při awaibě. 

U Indůw! Wieie Indienl. 2. S, 400. „DieseEheprocessionen, 
werden oft , wenn sie aus der Feme kommend , dera Hause der Bratit 
znziehen und iin Dorfe anlangen, von rout hAviliigen Knabenuodjungen 
Mannem attakirt , ein solches Zusaminentrefien endet oft sebr traurig 
mit dem Yerluste manches Lebens.^ 

U Slavtrůw: ForíÍ9^ Dalmatíen, L 5.109. „Die Geselischaft 
der 8vati, hat sich immer wohlbewafFnet, um irgend einep Anfail oder 
Hinterhalt zuriícktreiben zu konnen. In álternZeiten batte man immer 
solche unvermuthete AngrifFe zu befurchten ; damals war dieGewohn- 
beit, 80 viel aus den heroischen Liedern der Nation zu sehenist, dass 
die verschiedenen Freier eines Mádchens durch Heldenthaten oder Be- 
vtreise von Behendigkeit uod Festigkeit des Verstandes » den Vorzug 
zu verdienen suchten.^^ 

33* Poduškowý tanec.při swaibě. 

U Indůw: Asiatic Beiearchef w Jahrb. d. LU. IL S. 307. 
„Unter den Opfern und Ceremonien des Sacramentes der Gastfreund- 
schaft sind die Vermáhluugsfeieriichkeiten die merkwíirdigsten. Nach 
dem gewóhniíchen Todtenopfer seťzt sich der Vater der Braut um den 
Bráutigam in aller Wurde zu empfangen: er bringt ihm einea Polster, 
aus 20 Blattern von Kussagras geíBlochten , mit dem dreimaligen Aus- 
rufe : der Polster ! der Folster ! der Polster ! D^r Bráutigam antwortet: 
ich nehiíie den Folster an , legt denselben nnter seine Fússe, und spricht 
das folgende Gebet : „Mogen diese Pflanzen , welche Sóma (der Mond) 
beherrscht , und welche iiber die Erde verschieden verbreitet sind»> mir 
Glúck gewáhren , wahrend der Polster unter meinen Fussen ruht ; — 
ich verdunkle melne Nebenbuhler , wie die Spnne andere Lichter ver- 
dnnkelt , ich třete auf diesen Polster ab auf das Sinnbíld dessjenigen , 
der mu: Unbild zufógt/' 



190 

U Slawii w: PoduSkowý aneb Wankufiowý. tniiec tancnge se o 
Slowákuw při swatbě. Pjsatel tohoto wzal sám we swé mladoirt^i w 
turjanské stolici častokráte podjl na něm. PiAdégi widel geg tancoivati 
i w pestanské stolici na Malé Tarči a ginde. 

34* Požadowánj nrpoškwrněnosti od newěst* 

V Induw: Vollmers MythoU S. 1526. ^In Indien ist zur Yer- 
heurathung Jangfraulichkeit der Brant wesentliche Bedingung/* 

U Sjlawůw: Anton ^ uber Slawen^ S 152. „Noch fodern die 
meisten slawischen Stámme die Zeichen der Jungferschaft >< Foriis » 
Dalmatien^ T. LS. 117. „Sobald sich das Brautpaar im Bettebefin- 
det, 80 horcht der Kuman der Thíire* Ermuss den glúcklichen Erfolg 
der ersten Umarmungen bekannt macben , welciies mit einem Pistoien- 
schuss geschieht. Machl der Bráutigam einige nnverhofte £ntdecknn« 
^en-* 80 hat die Feierlichkeit ein Ende. — Die Ukrainer pflegen am 
Tage nach der Hochzeit das Hetnd der jungen Ehefrau mit grosser 
Feierlichkeit herumzutragen und auf eine brutale Ar,t mit der Mutter 
za verfahren , wenn die Jnngferschaft ihreř Tochter verdáchtig gefun- 
den worden ist; sie schenken ihr in ein Gefass, dessenBoden ein Loch 
hat, zu trinken ein. Uiese Gebráuche sind im ganzen russischen Reich 
gc^ohniich. ^< 

3d« Poměr ženského poiilawj k mužskému* 

U Indůw: Abbe Duboii u Wiese 7.2. 5. 422. „Es lUsstsich 
nnr ivenig íiber die hindostanischen Frauen sagen, woran die Geriiig- 
schatzung^ mit der man auf sie herabsi.ehty ^chuld ist. Stets behan* 
delt 9. als Aváren sie bloss zura YergDÍigen oder zur Bedíenuog der 
Mánner geschaffen , gelten sie fiir unfahigf , sich irgend einen 
Grád der geistígen Eigenschaften zu erwerben , der ihneo einen hoheren 
Standpunkt in der Geselliscfaaft anweisen kónnte. — Sie stehen in so 
geringer Achtung , dass wenn ein Mann etwas Tadeinswurdiges gethan, 
man sprichwórtiich zu sagen pflegt, er hábe im Geíste eínes Weíbes 
gehandelt. Das Welb hingegen fůhrt als Entschuldigung fiir jedeš Ver- 
gehen die natiíriiche Mangelhaftigkeit ihres Geschlechts an. Oa^ Son- 
derbarste bei der Sache ist, dass die hindostanischen Frauen aus Ge. 
wohnheit eine Vorliebe fúr schlechte Behandlungeingesogen habenund 
ein inniges zartes Benehmen gegen ihre Person mit Verachtung zu* 
riickweisen. Sie wiirden ihre Gatten verachten , wenn diese sie mítge* 
fallíger Vertraulichkeit behandeln woUten. leh hábe eine Frau auf ibren 
Guttea zurnen sehen , weil er auf eine vertrauliche Weise mit ihr ge« 



191 ' 

sprochen bat« S^in ^etmgen (sagte sie) erfíillt mtch mit jSehani. Ist 
er ein Parangúay (Franke , Europaer) geworden ? ^* «* 
i U Slawůwř Fortiiy DaIm*LS. 122. , .Die aagebeuden Fraaea 
iiiusséQ von ihren Mannern and Eltern eine veráchtiiche Behandlang 
erfahren. Wenn diese mit einer Person von Bedeutung sprechen , so 
fiennen sie ihre Weiber oder Tóchter niemals, ohne mii Erlaubnisš 
vc&rausza gchicken. Der gebildetere Morlake, der Gelegenheit bekdmmt 
Von^seinem Weíbe zii sprechen , sagt immer: .,Da prostite, moja že* 
Dal «« YerzeHien Sie mir. niein Weib. Die eine Be^stelle besitzen letden 
das Weib níckt darinn , šie niúgs auf dem Boden schlafen nnd erscbei* 
nes, wenn sie geriifen wird.^^ Nékteřj spisowatelé (kasluhugjli wjm) 
Qgi^^ugj ,. že rnské ženy wýprask od mužůw powažugj gako důkaz lásky. 

36* Tresfánj cizoložstwa a krwosmilstwa. 

Ú Induw: Wiese^ Indien 11. 1.5.445. „Weibliche Keuschheit 
stelit bei dieser Caste (den Pancham Banyigam welche 8iva verehren) 
in bohem Wertbe iind sie lassen sich sehen Ehebruch zu Schulden kom* 
inen.^f Asiatic Beiearches B^ lihl. 11^. 7. Jos. JSammer^ Jahrb.d. 
Lit^ B. IIL l02. ,yDie Strafe des E^^brachs besteht darin , dass dem 
Schuidigen jedesraal ein Stiick der Yorhaut weggeschnitfen wird.*^ 
Dapper^ Jsia^ S. *29..,9Di6 Indier verhéuratheníhre Kin<)er nicht an 
diejesigen aos, so ihnen Blatfreundschaft und Sobwágerschaft halber 
gar 'nahé ^ugehoren 9 und baben^einen Grauel an der Blatschande. So 
hat ihr Yedara verordnet, dass demjenigen , der sich híerinn^n vers^tos- 
sen wíirde, die Schaam solíte abgeschnítten , und in díe Hand gege- 
ben werden und solíte man ihn also Ton sich sterben lásseh und nicht 
zugeben , dass er mochte geheilt werden *< 

U Slawůw: Dtthmar VIII. p. 248* „In rpgno Poloniae isunt 
multae consvetudines variae , et quamvis dirae , taraen interdum lauda- 
biles. Si quis alienis abuti uxoribus vel fornicari praésuihit , hano vín- 
dictae subsequentis poenam protinus sentit. In pontem mercati is ductus 
per foliem testiculi clavo aíFigitur; et líovacula prope posita / hic mo- 
ríendi, sivé de his absolvendi důra elečtio sit)i datur. — Et si qua me* 
retrix inveniebatur , in genitali suo turpi et poena miserabili circumci"* 
debatur , idque praeputium in foribus suspeoditur , ut intrantis oculus in 
hoc offendens in futuris rébus eo magis sollicitus esset et prudens.^^' 

3Í9^« Lehký porod rodiček. 

' U Induw: Curioi^ BescAreib* der Merk, in den drěy Weli" 
TheiienAiiay Africa u. America. Áugib. i784« S. 13i. >»DteTdcli- 



1V2 

ter d«r Indiasw werden gar seitlieh Terheyrathet, often im 7 oder 8 
Jahr, nnd waon 8ie dag 10. erreicht haben, geb&hren sie schon Kin- 
der, and zwarso leicht und rlngfertig , das8| so heut eine noch schwan* 
ger gehety 8ie morgen schon nach dero Niederkniift wiederihreArbeit 
verrichten kann.*^ 

U Slawůw: Abbe Fortii, Beise in Dalm. L S. 123. ,,Die 
Schwangerschaften und Geburten dieser Weiber waren Wnnderdinge 
bei uns (Italienom). Eine Morlakin denkt nicht daran ihre Únkt za 
verándern, weder irgend eine Arbeit nocb Reise, Oft geacbieht ea^ 
dass sie auí dem.FeId oder mitten auf dem W^e fur sich gaňz dlein 
niederkomnit, ihr Kind anflfasst, In dem nachsten Wasser, das siean- 
trift , baadet ^ mit sich nach Haus trágt und den andern Tag zu ihrea 
gewohnlichen Arbeiten wieder zuruckkehrt.** 

3S* Odatraňowánj ke od přjbytku šeatinedělky. 

U Indůw: Dapper^ Aiia^ S. 24. „Die Brahminenhaltenibre 
Kinder, wann sie geboren sind, zehn Ta^ fiir linrein. Und díeweil 
sie auch das Haus, dadas Kiod geboren wird, fnr unrein halten, so 
darf Niemand Fremdes , auch sonst kein weiter Freund , unter der be^ 
meldeten Zeit in das Hans kommen>^ 

U Slawůw: Bartholomaeidei ^ NotiU Comii* Gom* p* 4AS' 
),Locnm in quo decnmbit puerpera, appensis circum liuteis occolti^nt* 
viros ab hoc k)co , soIo patře excepto arcent , ac appropíoguare au80% 
pileo ademto, ac nonnisi mulčta persolvenda^ restituendo, puniunt*^' 

39. Topenj a usmrcowánj djtek ^ zwiáště děwčat, 

a některých kmenůw. 

U Indůw: CoUbroohej AiiaLResearchei B.IV^X^^imJahrb^ 
d. Lit. B* 11. «S. 326. „Eben so gewóhniich als die Yerbrennung jun- 
ger Witwen.und alter Weiber, ist unter gewissen Starnmen der Htn- 
dus der Kindermord^ iodem .z,B. dle BadschikumarB in Benares ihre 
MSdchen gleich bei der Gebi^rt zíi ertránken ' pflegten , wie vormals 
dieses auch den Arabern eriaubt war, bis bei díesen Mohamined durch 
den Korán, uhd bei jénen die engliscbe Regierung durch Gesetze die- 
sem grausameu Gebrauch Einhait that/< fVieie^ Indien I. 1. i^. 368» 
,,ln manchen Theílen Indiens, gelten Kinder, oder wenigsteus weibii« 
che Kinder , nicht als ein Segen des Himměls , bei der Geburt eines 
Miidchens warten der Mutfer keine angstlichen Nachfragen, keine Be- 
grússuDgen heissen die Meugeborne wUlkomoien ^ die mehr als ein un- 

will. 



y 



193 

willkommetiét 6aít Í>etratiitétiviri UdltiSekiídhéř Weit« f sagt fiischof 
Heber} stehen ^itelkeil, Armoth und HabsQcht Init AltofglaiiiMiii im 
Bunde um dergleichen Abscheulichkeiten au&echt za erbalten. Es gi»* 
řeiht einer edien Familie zur Scfaande eine Tochter unverheirathét zo 
haben , únd noch schmachvoUer ist es , dieselhe mit einem Mann von 
Untergeordnetem Range. zu verbkiden. Auf der andern Srile gkrabt iuan 
dáss die Opfening eines Kindes den bosen Máofaten angenehm 8ri;'«md 
Thatsache íst es^ dass man in den Pallásten darhočhgebormifi Ilajpii>- 
ten zwar vielé Sóhne, aber nur wenige TSchter findet: allein glačb^ 
tvohl ]&8st sich kein besonderes Beispiel ven lUerd oder der Art náeh- 
\iveisen , wie man sich die weibličhen Kinder Tóm Halse scfaaflHi; Dm 
geivohnliche Gerucht zu.Lande, und> ohne Zweifel das ij¥ahrě) lánft 
darauf fainauSt dass ein grosses Gefass mit Milch m dem Zimmer delr 
Kreisenden stehe^ in welches man dasKínd^ wofern es ein Mádchen 
seit sogleicb hineinwerfe* 8ir John Malcolm indess erfuhr, dass liiail 
den neugebornen Madcběn emePillě Opium gebe. DieAntwortderRa- 
japuten auf die Gegenvorstelluagen. der Britten lautét folgendermassen : 
Zahlť unserh Tóčhtern eine Mitgift, und sie soUen leben.-* Dergrao^ 
samé Gebranch, weibliche Kinder zu tódten faerrscht immer noch in 
eini^éň Disbiaén áiif ďeř íilsd Ceylon. Bei ďéť letztén Yolksz&hlung 
1821 kamen in einem District auf lOO Mánner nur 5o Weiber* Die 
seltsame Silte , das ein Weib zwei oder mehrere Manner hat ^ und die 
hierans entspríiigendé Schwieri^kéit die Tóchter zu verheirathen und 
dieses iň einem Lande wo es fíir ein weibliches Wesen schmaelflrcdl ist 
ixnverheirafliet zu ieben , scheinen die Ursachen dieser Barterei zit 
sein. Ein Astrolog wird bei der Geburt eines M &ddiens zu Kathe ge* 
zogen, veVkfindetj dieser schKmme Yórbedeutungen, so wird es leben« 
dig in einem Walde ausgesetst , wo es eioe willkommene Beute fur 
vdide Thiere oder Ameisen ist : in der Regel aber ^ was mich žn hořen 
freute, gegen den Wiiléd ďér Muttéř;«< 

U gJawuw: Vita S. Otton.L.U.C. 32. p. 682. „Cuiii Steti- 
nenses omneš superstitíones suas episíšópd docente, abiecissent, monuít 
ut bhinés christianos fratres suos leputantes nee venderent , nec inter* 
fijeerent; et qnod omni immanitate crudelius erat, femineos partus 
enécare^ ne ul^o fieret, mnUeres eollaudare monebant. Nam usqaé 
ad haec tempera, si plures lilias aliqua genuisset, ut caeteris faciliua 
providerent ^' aliquas ex iis jngulabant , pro nihilo dticentés pacricidiom.^^ 

40vPáIenj wdow. 

U Indůw: Diod. Sie. L. XIX. p. 626. edit. BmL „Cum 
tuoltae mulieréalndicae corrumpereqtur ^ et per iirteniperantían aliod 

13 



194 

adamarait ^ n^ pofismit honoste deflcere ab iis, qno6 prtmoni elegeřaiif , 
in oodftm eoHubérnlo babitanies veneno necábant. Legem tnierunt Indi 
lit uxores simui cam maritis conerementnr, exceptís gravidisaut habeo- 
tibaa natos/«~ Plutůrch. edit. Paris í572.Anviiiositas etc. i^Apud 
lodos castae maritopamque amantes nxores de igne litigant alqae cer* 
tant } vičtricem, quia oum iilarito mortao' combaritur, reliquae ut feli- 
oem faadibaa evehunt alque decaatant. Ac qui aapientés ibi šunt, oul- 

• 

hur «oniin digous adroiratione , nm vivus etiamnum et aninlo et corpore 
iralieiiSy aDimam á corpore igne discernat, purusque a carne discedat 
eluta mortalitate^^. ^Paullinus Syif. Bra^m^p. 16, ^^Iřm obligatio 8e se 
čremandí ápud diquas (^neqae eBim omneš se cremabant vidnae in 
India), pendebat ex stípulatione libera matrimoniali , ex opinione qua 
ladi perignem purgari et salFari posse putabant, ex freqnenti veneni 
abnsuy a qtio sibi mařiti timebant, ex absentia maritomm regumque» 
qtti din bellis gerendis praesentes praeerant ^ eC ne in eomm absentia 
incontinentes haberent uxores, lege*, publica hominum opinione, igne 
demque et mořte fidelitatem uxorum soarum certam exploratamque ha<v 
bere volebant/* Dapper^ Aiiu S.Z^. ,«Die Weiber der Setreas, der 
Weinig'as und derSndras, wennibrMinn gestor bea, springen Ins Fener 
oder eine tiefe Grube voU glubender Kohlen* Die Weiber der ftrami* 
nen , springen nicht ins Feuer , gleiohwie die andem , sondem šie las* 
sen sich aof einen Holzhaufen sui ihrem todten AÍann legen , eben als 
ob sie deben ihm schlafen und ruben wollten; daon wird ^n grosser 
Haófea ilolz ihnen auf den Leib geschichtet, das Hok za Eňde der 
Háiipter angezůndet^^ Vollmšr$ MythoL p« 94?. 1^26. „EiHer der ei- 
genthůiMchsien Lehrs&tze der indiscben Religion ist das Verlrefmem 
der Wiitoen. Es ist nicht wahrscheinlichý dass die Ursache der Vergiftung, 
der schrecklichen Unsitte zumGrunde liege, vielmehr sch^t itn Cultus 
selbst schon die Bedingnng dazu vorhanden zu seiň. Sich selbst Jrei^ 
mllig opfern^ demTode weihen, ist bei denindiern fast das hocfaste 
Yerdienst, dasein, dera ménschlichen GescMechte.nicbt mehr nútzii-' 
ches Mitglied sich erwerben kana. Die Witwe ist aber eiti solches nn- 
nutzes Glied : zur Verheuratfaung ist Jungfraulichkeit der Braut wesent- 
liche Bedíngung; da die Witwi) sidi also nicht mehr verehlichenkami, 
vrird sie zur Vermehrung des ménschlichen Geschlechtes unnutz , den 
Ihrigen eine Last — ; sie ist diesen scholdig sich zu opfem^— etwds, 
das man jedoch nicht voa ihr verlangt, wenn sich jemaad iBndet, der 
sie heurathen mochte (allerdings ein hochst seltener Fall).^^ 

U IBlawůw: Bottlfatiut^ EpuU ad Ethibaldum^ ápudSerar- 
BibLmax. Patr, Lug^ 1677./)^ 77. ,,EtWinedi, qnod est foedissi- 
mum et deterrinmm genas hominum , tam magno zelo matrimonii amo« 



196 

tem mutQttm fierrant, ot maHer , viro proprio morttio, \\rete reotnet ; 
et laadabilís mulier inter illas esse jndicatur, quae propria manu aibi 
inortem iatulit, ut in una fitnie parite^ardeat camviro msoJ^^^DM* 
mari Ciroh. JL* FIIL p« 248* ^^In tempor^^^atris sni (Boleslat I. én» 
dfl Poloake) cmn is gentiliseaset^ nnaquaeque mulier post \irí exeqinaB 
Bui igoe oremati , decollata mibsequitur.'^ <— Mauritii Strate ff. L. S« 
C 5. „Pudicitíaa sérvaotes SlaToram foeroinae supra omnem modam érgá 
maritos auos, adeo ut earuin multae virorum suonim mortem propiio 
inteiitu flolari voluerint,* sequeipsaa auffocarint ultro, non feventesvU 
tam 8aUtariam.<* 

4;1« Uctiwoit Jiu itarobě. 

U I n d ů w :. 7>i. Skinnw i Oitindien. IL S. 22. ,,Sie Cdielndiei) 
erzeigen dem Alter die hoch^te Kbrerbiethung. Obglekh die JungcMra 
Mánner nicht aufatehn^ wenu ein alterer sich naht^ so gehorchen sie 
ihm doch sehr bereitwilli;'' , und der alteste ist gewobDlich der Fi^hrer 
und Regierer des Dorfes. (sr. Starosta, iBtareSina).^* 

U Slawůw: Helmold L. IL C4. ,,Slavi CBugiani) parentibus 
debitum exhibent honorem. Nec enim aííquis egenus aut mendieus apud 
eos repertus est Statim enim ut aliquem. inter eosaut debilem fecerit 
iniSrroitad) aut decrepitum aetas* haeredis curae delegatur, plena hu* 
manitate fpvéndus.'* 

43* CmořenJ nedttžiwých a starých pracowati 

nemohaucjch. 



U Indůw: Curtiui^ De gestii Alexand. M. £. FII. CL 17. 
),Yivo8 se cremari jubent, quibus aut segnis aetas aut incommoda va- 
letudo est. £xpéctatam mortem pro dedeeorevitaekhabent Nec ullus 
corporibus, quae seneetus solnt, honos redóitúvJ^*"Mex»Dotfí^ Hind-' 
o&tan T. //• S^ 17* 9>E8 ist eine Caste im Konigi^ičhe fiengal , dle 
Uire Kranken auf eine' grausame Weise an den Fluss legen um daseibst 
za sterl>en« Ja sie ersticken sie bisweilen indem Schlamme, wennsíe 
giáuben dasš iceine Hoffnung i^ur Wiedergenesung vorhanden sei« Sie 
vertheidigen diese utimenschliche Gewohnbeit damit, wenn sie sageti, 
dass das Leben keine passende Yergeltung gegen die Qualen einer 
lang9 anhaltenden Erankbeit sei.<* S* 174* '„Kranke undÁlté werden 
ers&uft, wénn ihre Freunde an ihrem' Leben zweifelii;** 

U S i a w u w } Krantzti Vandalia , L. VIL C^jL^. pod r* 1 3o8r 
,)Seaes a liberis propter egestatem inte];liciuntur. Rem a multis re(ro 
seculís commemoratam , de barbarie , iu qua vetuli parentes a filiis ma* 

13* 



196 

etantur et sents Jam labori innliles ad mortem urgeátiiry hac tetnpeslate 
qoidam eac nislica Waadaloniin gente (Giinané , Laneburg), qui io do* 
rifisiftia servituře vix panem exéhdunt omni labore et sudore qnotidianoy 
<»nprobavit. Nobilis donuoa, uxor comitís de Maňsfeid, filia comitisde 
Lnchow^ qunm parentea hivísere coastitaísset, iter faeren^pěr Ericam 
Lunebiirgensem , in vicino fcnticeto aodivit vocem gementb et misera**- 
Inlito precantís; missoqae nno ac altero ex famiiia, jobet contemplari 
qnid esset: nec demorata reditnm^ qanm morám facereatj ipsa adttura 
jnssit adverti currum. Conspexit seoem jam anaiš pressilm , labori in- 
utilem , ligatis manibus ejulantem , orare ut vitae ejus pareeretor* Juxta 
vidit virnm scrobera effodere: quem interpellans rogat quid moliatur? 
Ille nihil ratus íilicitum , plane confitetar , patrem suum jam labori de- 
fmictum et inutilem^ quique panem suum quaerere non possit, isepulta* 
rum* Illa redarguit impíum , quod parenti non parceret. Non tímes , in- 
qnit, iniprobe Deum, cojtis est mandátům dehonorandis pareutíbus, et, 
de/ nemine occidendo, míniwe vero patře f Ad haec ille suspiciens^: non 
possum 9 inqnit , o Domina auferre panem parvulis , quos mnltos alo do- 
mif et dare inntili séni: utriáque autem enutricndis non suíFičio. Illa pro- 
latis aliqnot arg^teiSi dědit íilio ut patři vltam pennitteret. 'Pollicetur 
lile 9 quoad ďuraverint argentei patři prospecturum. — - Quantosputamui^ 
ea condítione emori coactos?** Druhý podobný přjklad w Starých Mar- 
kách w 13. stoletj stalý gest u Keyslera^ Ant iq. selecí, septen ^ et 
Celiicis p. 148. Tento oby<^g nalézal se i u giných sauseďnjch náro- 
důw , Prusůw , Herulůw , Purinicůw sr. Hartknock 4«/. Prute* Diee. 
XIIL p. 188. Maecou Gesth. d. Deutsch. XI. B. C. 25. 

43*^ Piáruyagn^m a Strawa, Tryzna: Karmain a Kar^ 

mina Kar; ťinda a Pita. 

U Induw: Pa^Uiu^ Syei. Brahm^p* 19. .^Saerifičium pro anir 
mabns parentum offcrri solitum Pidreyagmtm vocant ( 6tí tam obšjmó 
geho wypsánj) , aniversarii deniqbe et čerti pro deprecatíoníbus et ob- 
Imtionibus constituti dies. quibus ceremonia illa fit Ceraadakarmam vet 
Pidnikarmam dici solet.^^ Asiaiic Reeearclee : Jahr* d. LiU A //• 
307. ,|Das Todtenopfer mit allen seinen Ceremonieq hat eigentlichdeipi 
Zweck, die Seeledes Yerstorbenen , nachdem der Leib verbrannt ist ^ 
mit demselben wieder zu vereinigen. Die Eiawohner von den nord-^ 
ostlicben Theil von Bengalen verbrennen die Todten gerad.e mn Mitter- 
il&eht, worauf das Todtenmal und der Todienian* folgt*^ Vollmerj 
Mytk. 1333. „Pinda, ein Kuchen , welchen die lodier jeden Neumond 
den Seelen der Yerstorbenen bis in das vierte Glied als Opfer bria- 
gen.^^ (U Serbůw pita v^ůbec koláč)* 



197 

U Sl^wuw: O Tryzně trow. Wýklad ku Sláwg Dceře Zn. 
156. 8tr« 86. O KarminS wiz Anton Ueber Slaven IL 84. ,,Wenn4er 
Todte beerdigt wird, aisdann wird eine Mahizett gegeben , welcbe bei 
den Chrwaten Kandina heisst.^^ Fortit L S. 148* i.Im ersten 3ahro 
nach dem Tode eines ihrer Verwandten , pflagen die Morlaktnen we^ 
nigstens alle Feiertage seín Grab za besuchen ^ es mit neuen Tbrgnen 
zti benetzen^ Blumen und wohlriechende Kráuter daraaf za streneo^ 
(sr. Obét z kwětin, str, 167«. 6jslo 16.) Wennsie wábrend dieser ^it, 
einmal durch unumg&ngKche Nothwendigkeit , von díesen Besuch abge- . 
hglfen worden , sol entschuldigen sie sich formlicb bei dem Todten und 
sprechen mlt ihm als ob er lebend wáre,'^ Sr. Anion /• iS^ 77. Gebkardi 
/. 5í. 36. „Die Meissner, Laasitzer, Bohmen, Schlesier und Polep zo- 
gén am f • Márz fruh Morgens mit Fackein (sr. Swjtelnice sfr* 1^9« 
jf. 25.} aos jedem Dorfe nach dem Begrilbnissplatze und opferten 
ihren todten Yorfabren Speisen* Die Russen nennen diesen Gebranch 
Jtadiiel/ Zabolj^^^ Karmina u Slowáknw sloge skrácené i Kar. 



44* Stařešina. 

U Indnw: Th. SAimten Osiindien, T.L 5.265. „Der filtestc 
Rnid^jeder Familie ist der Vater par excellence i und bet. seinem 
Tode gehet diese Wúrdeaufden náchsten uber. Diese Eiaríchtung dient 
dazn, das Eigenf hum jeder^Familie ; das durch Vererbung zersplittert 
werden wurde, soviel als móglich zusammen zu halten.'*. 

U Slawůw: Libušin Saud* ^J umřeli glawa čeledina — Děti 
w5e tu zboiiem wiedno wladd — Wládyku si z roda wyberdce. ** — 
Wuk Stef. Rjecnik serbsky sir. 792. „Stariesina j das Oberhaupt der 
Familie im Hause, wlada 1 uprawija kutom i swim imangem; on na« 

v v v 

reďnje dětiče i moni&d kuda te koji iti i sta tě kóji raditi ^ on drzi 
kesu od nowaca atd.^^ 

4d* Rolnictwj, žeň. 

U Indůw: TAem. Shimer^ Osiindien* T. U^ S. 114. „H^re 
Getraidefelder werden mit der grdssten ISorgfalt bebaut und so sauber 
gehalten, als es niurirgend.moglidb ist. Die gepflasterte Tenne, anf 
der das Korn ausgetreten.wird) konnte binsičhtlich der ReinUchkeit 
éiner eoglischen' Dreschtenne gleicbgestellt werden. Weht der Wind 
die kleinate Unreinlichkeit daráuf , sowird sie augenblicklich abgefegl, 
aeibst wenn just keiaKorn darauf gebreitet werden soli. •— Die Erate 



198 

fShrt eine ausserordentliche Lustip^keit herbeí, Gesang and Musik schal* 
len durch die Tháler , und díe Mabe » die Garben nach Hause zu scfaaf- 
fen, scheint wirklich ein Vergnfigen za sein/* i. Wurkert^ Welige^ 
tehiehU^ Leipz. 1837^ S. 2il. „Dem ursprúDgitdien Wohngitae der 
Menschea, den Gegendoh zwischen den Indns und Ganges am n&ch* 
sten, waren die Stámme der Indíer geblieben Ackerban war ihr vor- 
sfiglicbster Nabrungszweig, undnoch jetztnehmen viele derselben ihre 
Nahrung znmeist aus dem Gewachsreiche/^ 

U S 1 a w u w : O Rolnictwj wiz WýAlad Au Sláwy Dceře sir. 90. 
O Zni 9 ^atewných pjsněch a radowánkách wiz Zpiewanky D. 1. 
iir. 277— 318. 

4;l^« Obljbená potrawa z řjče rostlin; reyže a proso; 

nápog arak a rakia. 

U I n d n w : Dapper , Aita^ S.* 6. ,,Das ganze Indianische Land 
ist mit vielerleí Gewachsen gesegnet. Es wáchst da zwar weB%Korn, 
aber viel Reiss und Gersten ingleichen Mais. Was die Speisen und den 
Trank der Indíaner befrift , sind solche nnterschiedlich. Bei den mei* 
sten Indiánem wird Reia anstatt des Brodes gebraupht« Das gemeine 
Volk isst Reiss mit grúneih Ingber gekocht Es gibt io Indien einen 
starken Trank , gleicb dem Brandwein Arak genannt/^ Paullin Sy^t. 
Brahm. p. 22. „Lautum postea (post Sacriíicium) more Indico šucce- 
dit prandlum aut coena. Fercula autem šunt: oryza cum lacte ([srow. 
kasa s mlékem), lenticulae fqua coctae, quae butyro et saccharo con- 
ditaé in vasis testaceis afferuntur/^ 

U Slawůw: Maurit. Stratég. IL C. 5^ „Slavi abundant co- 
pia terrae nascentium , praecipue vero mílii et panici.'^ Leo Sapietts^ 
Tact* C 18. |,Utebantur Slavi ad victom milto,^^ Sr. Kaša, mat naSa« 

4t^» Známosl; zrostlín. 

U Induw: Dapper , Asia^ S. 47. ,«Die heidnischen Indíaner 
Terstehen sich aus der massen woh! auf die Krauter , und wissen die' 
schadlichen von den níitzlíehen selir wotil zuunterscheiden: denn gleich* 
wie die Leute, nach der Pythagoraer Weise, nichts esseň, das mit 
einem Leben begabt ist, sondemnnr Wurzela und Krauter, also ms- 
sen sie aai;h die zum Essen dienliebe l&ftater von den heilsamen und 
zur Arsnei dienlichen, wie auch ven den giftigen za untoradiéiden/' 

U alawuw: Joe. Jungmann ^ Hiát. liš. čee.str* 82. „Známost 
bylin' u Čeehaw a Morawanuw , gako wůbec h Siowaauw , ed staro- 
dáwna domác] byla , což dokazngj gména každé tém&ř byliny ve wseefa 
n6ře4(ch« WacUw zOleska Pieštd Liída XXFIlh „Tu (w ná* 



199 

rodnjch pjsnieh) 8i^ ssnajduj^ wzmianki p drzewach i. o ^ioli^ch, fctóretr 

oajodlegl jeszycb czasach nabyty prawa wchodasi^ do poezyl narodowáj«^^ 

^^ • * * 

4S* Hornictwj cíli dobýwánj rud, zlaiá, střjbra. 

* • 

U Indůw: Dobýwánj kowůw w Indii ly.neydáwnigSjfih iSasJeh 
tak kwětauc} a slawné bylo» tolik se podnjch doliiw iÚi baujtamna*-. 
lézalo, že se celá starožitnost domojwala že tam i jpjsek « kamenj a 
hrudy pauhé ryzj zlato gsaa, srow* Arrianust .Cjtrtius^ Slrabo, ipii^^ 
niu9 a g. 

Lf Slawůw: Srow« Wýtíad ku Sldwy Dceře str. 819. Zněl. 
258, Thunmann A^ořd. Volk. S. ^62. , /' . 

49« Ziikopáwánj pblcladůw a zbožj^ 

U Indůw, Wiete^ IndienB* IL%Uh^ l^ &3o: ,,Ein Tdisman 
wocde yox Alters zu verborgenen ScbUtzen in die Erde vergraben, 
weil man glaubte, dass dlese dadurcb j^edem andern Auge ausser dem 
des Besitzers entzogen und soniit gegen Entwendnng gesichert wurden. 
Das YergraboB von SchUtžen in Orient wurzelte in den politischen 
Yerbaltnissen dieser Lander , wo , wegen "der schlechten Regiening , 
das Eigenthnm der Unterthanen keineswegs sicher war. Aus diesem 
Grande ist es úblich dass reiche.Leute den dritten Tbeil ihres Yermo- 
gens vergraben, Stirbt der Eigentbumer vor seiner Rnckkehr an Ort und 
Stelle y so ist der Schatz fur die Welt verloren, bis Gliíck oderZufall 
vielleicht einen bégíinstigten Landmanji bel Unpflílgung dés Bodens 
darauf stossen lásst. Dergleichen Entdeckungen ' verborgener Schátze 
^nd piot^lif^ber Uebergang von Armuth zu Reichthnm/sind daher keine 
Fabel , sondern die natfirliche Folge der Yolkssitten.^' 

U Slawíiw: Mauritii^ Strideg. L,IL C*5. y,Slavomm gentes 
6t Antarnm res suas necessarias recondont sub teira, nihil superfluum 
pahm poBsidentes/^ JSb/M(i/<2 //• C 13. „Slaví (ia Pomerania} quoties 
biejlicas luinultus jnsonneriť, omnem annonani paljsis excussara, aurnm 
atque argentum' e|t pretiosa quaeqne fos$Í9 abdunt^^ Sr* Zpietpaniy /• 
sir. 433. Přesau^jénj se peněz« — ^ 

50t Pohostinstwj. 

U Indii w: W indickém náboženstwj gest pohostinstwj Swátost; 
srow. Asiata Besearches, An Jahr. d. Lit. B. II ^# 304, 307, y^Zu 
den fiSnf Bacramenten der Hindus gehort auch die Todtenfeier oder das 
Sacrament der Abgeschiedenen (srow. Trizna) und das Sacrament der 
Gastfreundschaft. Unter den Opfern upd Geremonien der Gastfireimd* 
sehaft 9ind die Yermahliuigsfeierlichkeitei^ die merkwíirdigsten.^' ^^ 



300 

ro//«i0r« AT^M, S. 94g. »,Men8cheiilfebe, Wohifhatígkeit , MHJeidy 
Gastlreiheit u. s. w. werden in Indien fvr die hochsten Tc^enden ge«i> 
halten. Eíd selír schweres Vergehen ist Verweigernng erbetener Gast- 
freiheiť^ Krok, D. L C.2' ttr. 38. „Hindůw národ gest hostinský. 
Dykazem hostinští} gest ie každý w Indii na 500—600 mil patowatt 
lOttže bez peněz, bez žebránj; nebot geg koťwal (sudj) wesnice se 
wSjm k potřebě w hostinici (čultris neb zoderis) zaopatřj : W neystar- 
fijch indických zákonech od Menu stogj Kap. IIL ý. 99. „Žádný host 
a přjchozj nesmj wečer od držitele doma odpuzen býti , on gest poslán 
od ziipadagjcjho slunce ; přigdi on whod neb' newhod ^ at bez gjdla a 
^lápoge w přjbytku n^přenocoge* S^pokogenost hosta způsobj hospodářo- 
vi magetnost, jfesi 41 sláwu (sr. Sláwa), dlaubý iiwot ' a mjsto w ||iehi/^ 
Dr. Clarke we Forbes Orient. Mera. íl. p. 216. A Wiese II. 1. S. 477. 
,)Die Hindus gehen bisweileft eine ziemliche Strecke umWasserherbei 
za hohlen, and kochen es, damit es dem erhitzten Reisenden nicht 
schade ; hierauf stellen sie sich von Fríih bis in die Nacht auf eine 
grosse Strasse, wo es weder Brunnen noch Báche giebt und bieten ea 
„27/ Ehren threr GolUr^^ (sláwa boha) den Vorubeřgebenden zum 
Trinken an.<* 

U Slawuw: Srow. Wýálad Au Sldwy Vcefe, 9tr. 28. 

51. Bezžebráclwj. 

. U Indáw; Asiatic Retearcíešf inJahrb^ d^Lii^B. ILS.^2i^ 
„Im Birmanenreich (z ooné strany Gangesu) gibt es keine Bettler.*^ 

U Slawuw.: Helmold IL d2f ^^Nec aliqais egeni^s aut roen- 
dicas apad eos (Slavpsl repertus eát.*< Cosmas £. Lp* 1972« „Nec 
portám inopi claadebant: quia neque inops qaisquiini erat^^ 

dSI|« Bezpečnost magetnoati a nekradenj. 

U Induw; Thomas Skinner^ Slreifereien in Ottindien, au^ 
dem EngL von R Sleger, Leip^ 1837. IIL S. 32, „Die Indieř ba- 
hen nicht viel Gelegenheit sich an die Gerechtigk<^it zu wenden ; denn 
Ihrem Moralgesetzbach zufolge kann kein Yerbrech^n anter ihnen statt 
finden; sie sind das redlichste Yolk von der Welt. Obgleich sie die 
schdnste Gelegenheit zum Stehlen hatten , weilman meineSachensorgr 
los hatte umhér liegen la$sen , so verlor ich doch nicht das geringste/^ 

U Slawuw: Procop, apudSiriHer. p. 29. „Ingenium ipsis nec 
nialtgnam nec fraudulentem.^^ Vita S* Oiton. L. IL C 40. „Tanta 
vero fides et societas est inter ěos (Slavos in Pomerania) ut fartorum 
et fraudiiím penitos inexperti) cistas et scriqia non habeant cerata^ 



aoi 

vestes saas, pecuniam et omnia pretiosa saá in cappis ef doliis suis 
simpliciter coopertis recondunt (fak podnos u mnohých Slo\yákaw) 
fraudem nullam metaentes , ufpote inexpertí.*^ Cosmas. L. I. p, 1972. 
edii* Menk^ : ,^d stabhla non erant repagula, nec portám ioopi clau- 
debant ; quia neque fur y neque latro y -f uisquam erat. Nnlhim scelus 
apud eos furto gravius et latrocinio/^ 

d3. Oděw z tráwy. 

U I n d ů w : Jsiaiic Researches , íh den Jairb. d, Lif. B. UL 
8* I9l« 9»Die Weiber auf den Nikobarischen Insein fragen RdcAe auš 
Oroff nicht geflocfaten, sondern frei bia auf den halben Schenkel 
herunterhángend/^ 

U Siawůw: Car I Timlich^ Sammlung der merkw. NatioňaU 
Cofiume des Kónigr. Ungarn und Croaiienj Wien 1816. pod £jslem 
43 oalezagj se. „Croatische Bauern an der Sáva in Regenmanf ein (^von 
Gras)/* — Wuk Sief. Rječnik sír. 135. ,,Uodola Jedna se ďewojka 
awu2e sa wsira , pa se onako gola uweže i oblozi različnom trawom i 
cwijetera ^ tako da joj se koza newidi/' 

d4* Způsob nosenj wody. 

Tato gednostegnost obyčegiiw u Indiiw a Slawnw rozprostjrá se 
i na mensj dkazy a práce iiwota k. p« na způsob nošenj wody* W In- . 
dii nosjwagj panny a ^eAj woda z Gangesu a ginych řek ns^ sochore 
(dřewenné křiwiili) přes plece položeném » na gehož končetinách ná- 
doby wisegj buď bezprostředoS buď oa prówázcjch npewněné tak , že 
rownowáhu způsobugj, čehož wyobrazenj wiz n fFtV^tf) Indien, aginde. 
Tak práwe i Serbské pohlawj ženské z Dnnage, ze Sáwy, Dráwyá 
giných řek wodu nosjwá: což Angličanům, w Indií w Kalkuté roeS- 
kawšjm a pak po Serbsku a w Ubřjch cestugjcjm, obzwIáSK w oči padá 
tak , ^e tito i w samé formě těch wodnjch.dzbanůw a oděwu ženštin we* 
likau mezi oběma národy nalezagj podobnost, 

•55* Dudy, keydyf 

U Induw: Wiese Indien. II. 2. 5. 239. „Instrumenta! Musik. 
Der Tobrie hat mit einer Sackpfeife Aehnlidikeit. ' Man hat dergiei- 
chen gťĎssere und kleinere. Die DndelsUcke haben gewobnllch zwei 
Pfeifen , und statt des Sacks nur Calebassen/* 

U Siawůw: Wojcicki^ Piešni Ludu /♦ í/r* 177. „Duda, in- 
strument ranzyczny, wlasciwy Krakowiakom iGóralom, gdziego koz^ 
nazywaj^, i Weikopolanom (i 81owákům a giným). Ostatní s^ szcze- 
gólniéj doníego zamilowani, niéma bowiem tam muzyki, wedle ich 



3»2 

adania^ gdzie niéma dudy: gdzie bržmi dada, tam o skr^ypce niedbaj^ 
wcale. Instrument ten dawnoáci^ swoj^" zasi^ga jeszcze slowiaAskich 
pnsed-cbrzeácijaňskich czasów. Wpieániachluducz^ste znalaxt wspom* 
nienie*'* 

56* Truchliwý duch spěwu a hudby. 

U Indůw: Conven. hex* V* & 43* y^Die indische Poesie hat 
durchaus eine elegische Innigkeit/* Wiese^ Indieu^ B, IL Ab. 2, 
i$f 238. iJDie.Musik derindier bei ihren Hochzeiten , enthaltet #aiiy*/tf 
mid melodische Arien.*^ ^ 

U Slawůw: Jac. Glatz Jreimuth. Bemerk^Teutschland i799^ 
iiDmi slawischen Gesánge , auch die lostigsten , bílen ins Melancholi- 
•ehe. Wehmuth úberfiel mich immer, wenn ich sie horte.^' Tablic^ 
Poesie Lttr^ XV. Co ,,Richter CRoss. MiscelU 1S03. III. S. 63.) o ru- 
ských národnjch zpěwjch pjse , ze gegich zpSwy téměř wSecky takowé 
melodie magj , kteréž k přjgemné gakési melancholii ppwoláwagj , 
pronikawé a srdce prorázegjcj gsau : to i se slowenskými zpěwy tak se 
má. Přjčina toho, pokud sem od hudebnjkůw zwěděti mohl, gsau měké 
tony které do sebe magJ a časté repeticj.'^ Piller et Mitierpacher , 
Iterper Poseganam Slavomáe prov* Budae 1783 p* 130. „Instru- 
menta musica : utriculus et lyra. Modulatio tristis potiús placet ^ quam 
laeta.^^ Macieiotcski , Basniciwj i geho xbytky u Slowanuw a£ do 
XIV* wéku , we W2ele 1838. Ojslo 5. str. 37. „Slowanské pjsné gsau 
iiábos!;no*teskliwé : lid w každé dobS od země k nebi mysl obracuge. 
Po národnjch pjsněch rozlita gest smutnost. Gest w nich rozewřenj 
Brdce i tužba po něčem nebeském., wečlid wěřil že>ho potěsj, i po- 

v 

JEem se gakoby za něgakowau můrau , wždyale naprázno, sháněl. Ci 
k ney wyssj bytností Bohu wynášel swé pěnj , či rytjrské hlásal činy ^ 
JS obřadnj ofěwal zwyky , či milostné wylaudil pjsničky — wždy Slo- 
wan teskliwo-radostně wyléwal srdce swého pocity/^ 

SK. Tanec Kolo. 

U Indůw: Wiese^ Indien 1. 1. S. 346* „Das vorzúglíchsf e un- 
ter allen hindostanischen Festen ist das Blumenfest zu Ehreni der Gót • 
tin Bbavana, Gattin Stvas, zur Zeit der Friiblings— Tag und Nacht=: 
Gleiche. Die Frauen iind Mádchen bilden elnen Kreis (Kolo) nm di9 
Gottin , fossen einander bei den Hánden und bew^gen sich mit gemes- 
■enen ^Sichrítt und mancheriei zi^rlichen Bíegnngen des Korpem um das 
Gotieenbild , wobei sie den Takt mit den flachen Handen nach besoV"* 
dem Cadenzen schlagen.^* 

V 3lawuw: Sr. Wýklad ku Sldfcy Dceře str. 379. 



808 



5S. Holí Holíka a Hailky ( Hulakánj?) . 

' U Indůw: Wieie, Ind. I. 2, S..34f. ,Jn dera VerhiLltnitfs ab 
fler Mbnat Phalgnna vorrúckt , mmiQt aacb die bachanalische Lnst zvu 
íhsa glánzendsten Anblick aber geMrahrt das ffoluSpiei m Pferde auf 
derTerrasse vordem k5iiigl. Pallast* Jeder Aaluhrer , weieher Theil 
daran nehmen wíUy versieht sich mit einer Anzahi Wnrfwaffaii, besté- 
hend in diinnen Giimmer- oder MetaUplattchen , welche ein scharlaeb- 
farbenes Pu{ver, Abire genannty enibalteny nnd die sie, imCer Elntfal- 
tting der zierlichsten Reiterkúnste ý uater Capriolen nnd IScběrzen mít 
grosser.Geachicklichkeit gegeoeinander scfaleudern. Hiert Voa amnen 
Beainteo umgeben, bringt der Raná eine Standeza, den Ges&Dgenzum 
Preise Holica lauschend , wáhrend daa poasenhafte Lied einea Spass* 
vogek ihn érinnert , dasa hober Rang keine Sicherbeit gegen die Frei. 
beit der Frííhlings-Saturnalien gewábrt Posseoreiser nnd Volksbaufei 
werfen sicb Puder in die Augen oder uberschdtten ibre B^leider gegen- 
seitig mit der scbarlacbfarbenon Auflosung.^^ 

U 3 1 a w ů w: Srow. Gol^biowskiego : Lad polskť, str. 268. UaiUi. 
Waclaw z Oleska, Pieáni, str. 49. 51. y^A czemu ty nie tancujesz : 
^0/tf , ^a/if /atd/^Wojcickiego 9 LuduL str. 18. Hajlii , j^ieini ob- 
ra^dowe. Sr« Zpiewanky slowenské II. str. 48: JBelu Helu flelušAa/ 
atd« Anton y Slaven L S. 142. „Die Poesie der Laasitzer Serbeo ist 
nicht nacb Fiissen ^bgemesseq , daher hat der Serbe sich unbedeuten- 
de (?) Worter erfunden, welche eine Art von Vorschlag aosmachen: 
Baljel ffajV' iSrow* i tíulákali, hulákdnj\ 

59. Sirjlenj ptáka (hra cíli zábawa). . 

U Indnw: Curíffse Bese/treib. der auser. Merk* in den drey 

Welt-TheUen Aria^ Jfrica nnd America. Augsburg 1784. S.131. 

^In allen indianfschen St&dten siehet man hebe Vogelstangen (srow. 

berijn) aufgericbtet, vonwelchen dielndianer des Jahres etlichemai den 

Vogel mit Pfeil uad Bogen abscbiessen, als ^on welcbeift Exerdtio 

gie grosse Liebbaber sind.'* 

U Slawůwť Wcel^wycbodoseWernjstraněNAneoka^n potom» 

knw zněmčených l^endnw, prowozuge sé po dnes hra ^třjlenj ptáka 
(¥ogeIachiessen) s welikými přjprawami. Digepisci gméno mSsta Ber^ 
Ijn odwpzugj od této Ii^ , ant berle w pol&tini značj fioĚS ^^^ 
(Yog^stange) na niz se pták (dřewaný) postawj a střjlj ; berljn pak 
(gako owjyn , piewjn atd.) to mjsto kde berlo atogj a hra se prowodj* 



60> Podobnost oindůw co do řeči. 

U Induw: TAowtai SAinner Slreífer. t« Oríi/id. aut dům 
Eitgl. v, Ste^tr. T. 11. S. 23, „Mit VerwnndernnK nnd Knmmer 
sah ich oft einen engllschen Gentlemaii die DÍedrtgste Tyrannei dber 
uiDe (indischet]) Diener ausaben , aogar ohne die armselige Entschiil-> 
digOBg des Aergers fSr sřch za baben , und hanfig aus keinem andera 
Ginnde, alt weil er ihrt Spracha nickt v*r$tandt** 

U SLawůw: Haequet, AbbiU. a. Betchr. d. Wendeu T. I. 
B. !• iS.S, „leh koDDte hnndut Beispiele aafuhren, wie oft Tentacba 
in metner Gegenwart, wider alle Vernonfr mit Worten und Schlágen 
dieae nnterjocbten MeoscheD (Slawen) misshaodelten , blos weil sie 
ibre S[rache uicbt verstanden," — Nágledkowé iDdicko-slawské do- 
bromyslnosti! — 

6i> Gména w&bec. 

Gména osobnj gak bohůw tak lidj, gak mui^kébo talc zensk^ha 
pohla^ n obaa národítw, Indůw i Stawůw, stegnoznělost a welikaa 
podobnost roagj , ico dowyznainii icodo formya twámasti. Srowneg- 
ine k.p. oáaledngjcj mytiiologická a historická gména Indúw, a síct 
i.muiiAdi Báli, Ďaaa, Baradea, Basdaj, Bhatu, Benjan, Bremata, 
(srow. ies. Prawota}, Bunia, Dsjadeswara, Dewa, Dosenitr Dala, 
Dhuniaia, Durvasa, Gadadhera, Galawa, Goswami, Gotama, Gada, 
Hajagriwa, Hamor, Hanuman, Hera , Jajat , Jajmini , Jamn,Jerma, 
Ilersadewa, Ilwend (sr. WendJ , Jara, Eajata, Ealida, Kamadewa 
(sr. Miliboh), Kapita, Krichna, Erina, Lanid, Lekeman, Madhosada- 
oa, Maheswara, Matlá, Fandita, Paniai, Filpai, Por (gméno krále 
ind. srow. Porga , Poria knjžata vhorw. Porey bratr , S. Wogtécha) , 
Prasarania, Radjak, Raja, Rajama^, Ráma, Raman, Razput, Sála- 
gramma, Sídawageaa (|sr. Salislaw), Samkyn, Siromini, Tergind, 
Tibar, Valmikí (sr. Mike), Waudor, Viaaa, Vopadewa, Wr^ma atd. 
2. Zůtukd gména: Dewagi, Dewatka, Fumitra» Kaíkai, Kalenda, 
Kukinani , Kiizila , Lakmi , Mirbhirda, Padm^ni , Putna , Reneka , Sa-. 
raswati, Slítat Satama atd. Dále gména obogjbo poblawj: Beirewa, 
DíímeisB, Dewela, E8war8,*Gojenda, Karpa, Marlepa, Padni^nattEt , 
Ragwa, Saokra, Tirenata, Wareda, Welopaatd. Se gmény Hanuman 
Kukman, Lekeman — sroW. naše Bolenmn, Draheman, Lubman aiA. 
Se gmény deir. detea (Bůh) Dewagi , Dewarka « Ilersadewa, Kamsdeř^ 
wa, Suradflwa, Vopadewa — ■rowaáwagj senaiSeBoi^, BohuS, Boi^na, 
Modlibob, Chraniboh, Miliboh atd. Baňa, Bnnia, Gnda, Jajata, Jarai 



sos 

Kiijata, Kaika, Sita/Oójenda^^Ldpa atd* gsau w Českých listjqách a 
tfSttbuW w žiwot& oby^egné po dnes. 4 Mar mir (Marlepa, Miřbhirda) 
gii w Baoskřitu mest a a r chwige*, to prwaj přešlo do nim činy, toto- 
dfubé^do slawenjiny. ¥6rmy at ata (-(sjat^ Bremata, Tirepata) gsaq 
Raše 3lawa/a , Kojuta » Utoéúaia. Hláska I na konci ženskjfch gneo, 
fcpi Saraswati, De\Vagi, Laknii, Kaikat, nalesá se I lí náft«k;p. Kazi^ 
Ij^ninr^ máti, dct atd. O totoj&nosti gmetk toand tiHidwaťaěhiío tlawa 
mlawenó giž w listě t^Jm. , 



< •' 



OS* Půgcowánj ginen'od bobůw a kwětůw. 

U Indůw: Wiese II. i.S^ 367. 395« „Das Geben ^ Nameos 
einem Kiude ist bei den Hindus eine Sache von grosser Wichtigkeit 
Der gewahlte Name ist gewóholich der eineft Gottes oder einer Góttin. 
Die Annahme von Gótternamen scheint den Hindus eine verdienstliche 
Handiung zo sein (sr. gména lidj firam,SÍTÍy Yišou, Kršna, Sarasvati 
str. 6().}« Bisweilen werden den Kindern die Ňamen von Blumen oder 
Banmen beigelegt , z. fi. der Name iět Lilie , Rose , i Palme u. s* w. 
8ie lieben sanftund wohl klingende Namen. Nach MenusGesetzensoU 
der Heirathsiustige kein Mádchen ehelichen die den Namen eines Schre* 
cken Terursachenden Gegenstandes fohrt, er wáhle (heisst es) ein 
Mádchen deren Form kein Makel hat , die einen angenehmen Namen 
fahKtu.s.w.'' Majer, Myth.L^x. I. S.289. „Sie (lie heurathen soli) 
muss eioe Jungfrau sein die eioen angenehmen Namen haL^ 

U Slawůw: gména přjgemná: Lépa, Krása, Krasota, Krásna;^ 
Luba, Libuša, Lubawa , Libosiaw; DragDraga, Drahomjra; Těch atd.; 
od siromuw a kweluw : Jela, Jelica , Dub Duban f Růža Řuzica , Smíl; 
Kwět, Kweťoš Kwétawa , Cvéti£, Cvětoljub ; od Bohuw : Lada Ladka^ 
Ladec, Lei, Lelek, Retdogost (Ardogas), Slaw, Slawa atd* wiz na- 
hoře str. 68. . 

63- Spogowánj sauzwucek na počátku slowa , ladum a 

Slawůai wlastoj. 

U Indůw: bda, čča, čma, ifna, dma, dna, dž, hma, hria^ k-ka 
kta , lna , mna , nr (nriva nrisang) , pna , rdha , rkš j rm (rmu), rta, 
S&i s{i, sla, smr (smriti), sra, šta. Stra, tma, vra.- 

U Slawůw: bdjti, hrdliččin, čmuchy čnjtij dmauti, dno, 
hádže (u Slowikůw=házj) , hmota, hnáti, k-komu , který , lnu (len), 
mnautiy nraw, pnauti, rdjti, řka, rmut, rty, sčastie, sláwa, smrt, 
sramota^ Sta, ha$tra, Stwáti, tma, wrah. Tak i r / w poJEátka neb 



J06 

* 

prostMka slowa gako samoUfuika gen mt indiclíé; a dawské ieči m 
nakzá k.p. Ind. srSdawa (twikoe); nrpa (král), aangkrta (dokonali 
okrášlená ie2) átd. a slaw. grSeti, srdce < křtíce atd* I eaaekrUeký 
přjdeth jl po nSktwýeb swnďcách udržel ee n nás » swIáSti po if d, r^ 
k. p« gtoropole* <A«ii Ha íAú » Uhary^ dhoA dháti; čedc. patka pati^ 
auH pmtkaii ( sf* ÍDd« patha , a daw* paoi futogi) , kulilawý kal« 
ilati 9 kariiati , SiUati , BNir^ati atd. — Koncowka awa k poKqa&nJ 
kragůwaměsty n Indůw k.p. Marava, Saiadbava»:ToIaTa atd. a n 
Slawůw: Morawa, Dribwa, NiSawa, Dobrawa, Warfiawa atd. -* 
Saze£i a knihtiakáři slawjdcjek knih z litery a nejrwjoe/ zpotřebngj, 
proto , i» tato hláska we slawské ře2i ^ tak gako w Sanskritu , nad 
gine panoge. 



-•©1 



' . • ' 



I. 



.1 



B. 



/ 



S 1 O w n j k 

slow a wýraaůw tanskritských , cikánských a slawských 

týž kořen i wýznam magjcjch. 

^ ■ • • 

(^Siůdnice: A»atic Rech., Wilson, Bopp, Klaprotfa, SrawQitelnyi 

^owař, Merian (Tripartíhun) , Majewski» [wžak g^ s^^Eástky a 

8 obezřetnostj ] , von Arendt, Kaltschmidt ag«) 

A. 

Ah praepos^ ob. 

Ahi api (mox) sr. staroslaw. abije. 
Ach (hervorragen) «r. hák , háček. 
Adati gjsti gedl ; ad ada gjdlo ge- 
dcinj. 

Adavan neobdaný , neodarowaný. 

Adi ras. odin geden. 

Adima gedioý. , 

Adir^ hedur , serb, atar . (atrium) , 

chotár. 
Advafa nedwog], drahého sobě 

Towného nema^cj. 

Advajavadi Bezdwogslaw, přjgmj 
boha Badhy. 

Ag y ang j^eng) úz luký. 

Agamig&z gá. 

Affitéf cikan.;a^,ya^0,(ígnis),oheň; 

ar. jaga baba , Jug južný ; o£onon 

úžin Jausen. 
Agňúhatra ohniwé odry^ olfáře. 
Agnimai (ignicola) Ohnislaw. 
Agni C^ngvísi) w^ž pols. 
AAo Cinterj.) aha, ach. 
Ahmen kámen* 
Akrošaii okři&tí. 
Ahtat (axis) os , osa* 
Akšay cit jak oko ; akšamaira 

okamjra, okamženj. 
Alam lauh. (v--h sr* Snahá^Sláwa) 
^^ my, mo. 



Amarta nesmrtnost. 

Amisa měso maso. ] 

Afio^ on ona ono. 

Andftra yvtorý uterelr. . 

Anduara wandrowafi. 

Anka$ CGelenk, Áenkel) sr. slow. 
hanka. 

Anga uhel , sr. agni, ohefi. 
Anga wnuk íinuk. ; 

Angat (infans) , ne§adagjcj , ne- 
mluwně. 

Anhra (ancora) sr. nis. jftftor 
Anja ánna inný giny. 
lAnňaJa dnano^ ta. 
Antqr (inlus) wniřř utr. 
Anter Cálter) wtor utoi^. 
Anteri útroba wnitř. • 

Antu onto utr wnitř. 
Ap fapio adlpíscor , am^) faabám , 

pohabati, chápati.. 
Ardh rast rosfi. ' 
Aritiagtí gařina, hněw, zuříwosf. 
Ařru (urus , aries) garý: urny , 

garac. 

Arv (bewegen , brechen, arbeiten) 
.robiti; rámě rameno. 

Aryan óř (kůň) , sr. índ, ašva , 
lit. asva. 

Ai US (glánzen, brennen) gasný , 

^r« sansA* idh ind, hlat asso. 



208 

Jgi (ensis) BF. ostr. 

Mja\ osťa Mta, us wu* fausy. 

^#ř4i/fl/« obséhnauti. ^ 

Ahsijati sauti , usauwati- 

J,^ flílAí kost ; oitirata po ko- 

stech gezdjcj, sr. ost a ratag. 
Jster ostrý , asira ostrj[, braiu 
Aša choču chci , serb. ota» 

JUta (ecce, hoc ,) sr. nw. eto , 
etat (tóc) ten to. 

Athite tudy. 

• ^íflia (die Seele, Athem) sr.dmu 
dýmám dmýchám : sr. ras. du- 
ma, iumati = mysliti. 

Ati owce* \ 

^^ř>« saccr^** sr. žrec, /ertwa. 



Barani beran. ^ ^ 

Á^rt^a ioraď beru brali. 
Beter sr. wětšj , wjce. 
^>4aa" (colere , venerari, doditultt 

esse , attentione dígaari) sr. pols. 

baczié, bacznosc. 
Bhudali hhodati bodati. 
Bhad bhadra (Icráftig sein , glin- 

zen) bodr, bodrost. 
J9/itfg-a (felicitas, excelsitas) sr. 

Boh, Bííh. 
Bkagavan (felix, praeclarus) si^. 

bohat. 



Bába (inřans) sr* slow. bábě, 

babátko. 
Bad budugi, badowisko> buda. 
Badra , cik. paitrin (list). 
Badrapadam Listopad. 
Bah banh (schwellen , dwk wer- 

den , wachsen), puchnauti, pychá. 
Bahu, wahu (itíultum) sr^ mnoho. 
Bajá bázeh bojazen. 
Bakénú běžka bočka Ijecwav 
Sul wul W0l i ^cínd. bola. 
,^«/(viel) weIe,walnS. ^^ 

Bála l>visrobur, st.walný, Wla- 

da; wal waly fortalicium. 2) 

exercitus, sr. wáleti w^lčiti 

wálka. ' 

Banda (nexus vinculum) sr pauto, 

banda. /.a 

Ěandh bendu (ligare) sr. pautati 

pauto, pentel. 
Bárami brána, pol. brama, 
Bardahe sr. tvarito. 
Bare harai bořiti se. 
Barjá Oňalženká) sr. bta^ ppls. 
Barun baria sř. baryu b^yma , 

bároi , 1 Vi. 

i?a*/« krytý chrani, bašta. 

iařoA ( anas ) sr. serb. palak, prft- 
' ka , st. i pták. _ 

Bed (male) »r. Béda, Běs. 

Begna běháwj 



Bha^aweda (Theologia) Boho- 

wéda. 
Bhagiraiht H\i9i % hor l^imalaj^ 

ských se pramenjcj a do Gangy 

tekaucj sr. Bohurat. 
Bhanti whanti swětiti, sr.swanto. 
Bhara barna , břjraě , břemeno. 
B/iard£ (braten) pražiti 
Bharja si. bařina, staťosl.br^nje; sr. 

sansk. Vari\Farunaj si. moře. 
Sharta (conjux) íř. brak btac. 
Bkartis brada. 
Bhaš (loqui) bhaSita loípicns, 

bhasa lingua, idioma, sr. báseň » 

beseda. 
Bhawan bawjcj se , budaucj. . 
Bhi báti se ; bhaja bázeh; 
Bhlas Cglánzen, brennen) blesk 

blysk, biyštěti, lit. blizgu. 
Éhrad£ bhrač (glánzen) sr. briž- 

diti, briežiti, břesk. 
Bhralri bratha bratr brat. 
Bhru (ferré) beru bíátij odtud 

bhara břemeno* 
Bhru bhruwa obrwy,'oboff.^ \ 
Bhu býti, budu; bhawa bywanj 

bawenj se ; bhawand bydW 

obydlj ; bhuti bytj. 
Bilišt , cik. valasti , palec. 
Birsat birsna, cik. imiVíř praeti/ 

prská. 
Bol sr. rus. pulja (brok). 
Bolna wolatí. 

Bór bor borowice. v . i .l 

Bor {bar par pur) hrad město k.př, 

Labor, B;inthumbor, Malabar, 

Tranquebar , Yisapoř, Meljaper ^ 

Gort= 



1 



Goripiira» Srow. slaw. Branibor, 
Mesibor^ tlatibor a g. 
Bru^ hrbiti (dicere, loqtu) gr. 
prawití wrawěti ; bramhii pra- 

BudA (e^ergefacere, cognoacere) 
dk. vodi (9Qiina>- sr. buditi hijtí 
badati) Mrěditl: avabedh bedli- 
wost. 

Budha od buditi » ^ člowěk bdj«| « 
bedliwj , opatrný, maudiý« 

Buhti rfelix), cikaň, bacht^ sr. bo- 
hat, Dohatstwj* 



Iřy bi be («ne) sr. bez beze;;vy.. 'K"' fc ťví"^": ^ * .• 
^ ^ ^v í^""/ • /)af» (domo, goth.^tomja) pitomiti 



Ca/ (movere, incipere), cala .mo*. 

^ vens 9 sr* čati , načati načalo. 
Cana (numenis) sr, čet počet čjslo, 

^wiz sanak. cu 
Čap^ ščepati , |těp ; kopati ; kapaunt 

Caři (^eortex) kůra, 

Garida cárstwf , králowstwj. 

Caru carr t(polcher) sr. krásný. 

Cater • cik. ěater^ Sát er« ^ 

Caura střihám^ straubáUr 

C/a<; O^erhullen) šatiti šat; ščit 
,Stjt. 
CAaja sieo tien stjn. 

Qiala (fraas) sít šala šalba o|áIenj* 
Cesanii česati se* 

Cetm čižma. 

Či (colligere, quaereret němJeseň,) 
sn čta čjsti ^ati počet ; čint 
cogitare , perpeadere , šentire , 
čita čiiana sensatio mens cogi- 
tatio , sn čjti čauti čich , čjtěnj, 
cintawý. 

Cid (spindere, spaiten) česnauti. 

Čirá (^longus), sr. šjrý. 

Čiri curi. cik« čiriAlo. kuře kúra. 

Citra (pulchrum) sr. čist^ čistota* 

Cor , (Schurke), cik. čor (fur), sr. 
^ krádce. 
Cora kradoš, pol^ ciura das 6e- 



t09 

Čorafati krásti. 

Cmčna cicati asati , čonče. 

Cunči cicá ^ cecek \ čnnče ^ SBgjcJ 

prase« 
Čuia (parvus) sr. liptow. čutko* . 

P- 

Da datdátíf dodati dawati ;ďal/a 
datel dárce; dan daná daň dánj;, 

Daj dogka. * 

Daiše (obléwačka) sr. dáŽd , ii&i 
dštjti;luž. deišč« 



pitomiti? 
po^domiti ^pi=:po). 
Z7éiiia'(Tonne) tuna^ sto tnn olege* 
Dam (mordéře) sr* pol. d^sač. 
Dar deru dráti , lit. durru* 
: Z7ara«,djra. 
Dara , darani (zem) drn dam 

Cpažit). 
Darana dar darowánJ« 
Darp drápati. 
Ďasi daxda 0«r) , tah J 
Da$aprajavadi ^ ( Tatopřeg rfftw ) 

gméno krále ind. 
Dawa tma temnost, sr. serb.taivtnf. 
Dhaman (donfus), sr. dóm fod dna 

ponere, tenere, adípisci ; bonům, 

felicitas). 
Dháva (currere) sr. daw dawem 

běžeti. 
Deha tube. 

Hena djti dégi dSnj déjania. 
De$ (brachium) sr. desnica. 
Dev Děva (Deus) , cik. devel^ sr. 

Diw (bůh we Slowé o pluku Ig.), 

sr. ďábel, ďas. 
Devita bude se hráti, adevithxA 

se, zdiwil se. diwokost dělal, 

sr. slow. diwa robit t* g. dbwá- . 

dět. sr. sans. div* 
Dhar dru trwati , lit. turru, 
Dkar (trotzen) drzj, rus. derzajn, 

lit» drystu, 
Dherma dharma cnost, powinnost, 

sr. drbjm=rausjm, powinned 

gsem: Dharma Deus justitiae 

14 



210 

vel virtatifl, Dhtarmin |dMittiie 

deditus, virfutem colens ^G^o 

od Darnta Dannin ^ tak od Slawa 

Šlawin.} 
Dhir dhair {^mm^ comtans) ar. 
* trati trwatí. 
Dhma dmautídanti* 
Dhri (ienere , f«rre , perdurare ) 

«r. držeti , třjmati ; dhrié dr/jcj. 
Dhum^ dkumaš dým- 
-Difciíp (fumigare) dymiti (p = m)* 
Dhyai (denken danken) děkowati> 

djka; lit« dingan* 
Dietja děti. 
DUa dile dále déle. 
Difta 9 divan d^n* 
^ Dii (ditio, regid) sr. krain.dezala; 

odtud poradit = prade2;ala t. g. 

Deywysšj, neyntěSenžgsj krag a 

rjse , rag. 
Div (lusus) sr. slow. diwa, nerob 

diwa !, ab inositat. to diwo. sr. .1 

diwadlo , diwákj. 
jPfé (glanzen) sr. djwám se , di- 

WJ0 se ; od éiw pochodj sans. 

l|/9 den i nebe, (.sr* lat. dies, 

■ub dio.) 
Diu>ifi diwiti se , wychwalowati. 
*Diican den, od diiv (glanzen leuch- 

teo) sr. dj>vati se; srow. widno, 

rozwidiiati se t. g. rozednjwati se. 
Djumani Diamant 
Dorati duřiti se , báti se^ 
Dram (tremere) tmanti* 
Drau (dormire) dřjmati dřichnati. 
Dru (currerej sr. dráha- 
Drnga manželka boha Siwy, ar. 

druh , družka* 
Druh (occidere velle) sr. dnizhati. 
Drum (arbor) sr. dřewo , stron , 

trám. 
Dua dum duch. 
Duh dubki (tief) serb- dubok« 
Duari dřjwe dřewný. 
Duh (duco) tahám, táhnauti. 
Duh dogití, dugda dogený, du- 

hitra dogená, odtudto ^vyattq 

Tochter, doc dci dcera, dogSe ž. 

Saugliňg weiblichen Geschlechts. 
Důra (durare) trati trwati. 



Dum r drnná dymojii pSM. 
Duma » du^ tík. Ht (funus) iým^ 
Dur ( malus praVos , } «r. důra 

wzdiMp. 
Dvar iuvara^ dwéře, sr. djra 

djflva; dvarusta dweaestáé, ja- 

Mtor*. 
Dvarka dwur, sjdloboha KríSny. 
Dvairatka dwaratagowé, duo pii- 

gnatores , (sr. kaaiiarat= commi<* 

lito) ratšbelkim. 
Dvaja dwogj. 
Dvapar pár. 
Dví dwakráte. 
DvU^a dwogéé. 
Dvipa dwapj dwapog, dwakráte 

pigjcj , slon. 
íjňím znáti ; d£ana znánj známost. 
Dianami &iu počnu začjnáoi , po<« 

íetj. 
D£anu hpáf. 
jbiar (adulter , amasins) ir. Kár, 

žárliwost. *' 

D£iad děd ; d£iaáa dědka bába* 
D£emi simif* země. 
D£ihv€^ pip. hiwa^wf!yk, 
D£ina den. 
D£ru stámauti, d£erat stář}, 

starost* 
D£iti^ d£iv '4ú žiwu býti, d£iva 

žigi , žiw gsem , 4£ivaia žiwot. 
D£ogi Jogi kaukljř^ sr* angl. 

juggter , fran. iongleur, 
D£jut i fnlgere « lucere ) sr. gutra 

gutřenka; d£uti d£oíis (splen^ 

dor) Stella* 

EdIuU hoduge , sr. gedlo. 

Eg % cik. faro , jaj jajce wegce. 

Eka en gen geden. 

Ekada někda někdy; gednau. 

Eiii ejti* 

Em íiste ), rus* etot. 

F. 
Falak baljk, obaliti, obálka. ^ 
Fala pAala pluh« 

6a (ire} sr* hoauti se, pohl se^ 

gati hnutj , giq. 
Gfaitfr howor* 



Gačtami (pergo) ar. poL inczam , 

Gad gadati ar. hádati 

Gada gďi^ idu. 

Gada (locas, aitoa) sr.Jbod.přjiiod- 

no«t, 
Gadi kot kotec featrž » »u kuía , 

kontína. 
Gaďa/^ bádati. 
Gagerna 0ágaiu 
Gak haftty. 
Gala goljer galjer. 
Ga/fia (puteus)nw.kolodeskladez. 



Go^ ffotfafgisiia (vaoea) gowaio^ 

zwTáHté kráwa. 
Gol kol kolo. • ^ 

%^r» g^rina hora. 
Goripura (Bergatadt) «« 
^^^ Cgffti^do) grád hrad. 
Grabh grabiti &abiti rabowati. 
Gram (turba, pagus) sr. hromada. 
Crrat (vorare) ar. hryaa , žera , tU. 

graužu. 
Gtda grudl hruď, t. g. pra. 
Grehawadi hřegoslaw, horkoahw 

t. g« slunce. 



Gan (íncipio) 2ou£jikáiii,gotíi. gan' Grtsma (calidus) sr. hřáti h«rký 



beginnen* 
Oar [ionem) grati grajo^ hráti 

ihrati. 
Garč (atreperé, elamare) ar. hr jfeti; 

garčtía hrkot. 
GarA (vitupevare) sr. karhatii 

kárati. 
Gari gairi liora. 
Gari (ciinrus) ar. káry, 
Qarna^ grabati hrnauti. 
Gafva (aqjperbia) 8r« hrdost .. 
Ga$tiy cík. gad£i% hoat, ar. aanak. 

gha$^ ' '^ 

Gasuii rknkati) , ar. zezhida . 
Gate bijt :flbhatatii 
Gazel gazol koza kozel. 
Geéadi^ 4ak. geCaka gezditi geti. 
Gíena,.d£€nat Ost^joní) léna. 
Genu hnát. 

Gerden (A. Nacken} u". grlo hrtan. 
Gharma horko horanJEost. 
Ghae (edere) kausati, ge-gessen, 

gustus , yaaxfiq^ , Gas-t hos-t í 

hospes h^*pit-is' qui edere petit» 

cibuHi petit. 
Ghaei (cibus) kauaáoj » kausek , 
. okus, sr. gast host. 
Ghora (terribília) ar. hrozný. 
GhuS (peraooare , proclamare} sr. 

hučeti; ghoS strepitoa ar. hak. 
Giba y cik. geb (lacoiia) ar. gema. 
Gir Cdie Rede) ar. gwar gowor; 
Q chýr. ' 

lae glotaju hltám. 
^o accuaat gam (terra), ar. řecké 

Geo-, slaY. zem (g sz.) 



Gul (flos) sr. ras. guljavxdliwá růže* 

Gula (Hab) ar. grlo hrdlo (ř«l> 
hltan, hrtan. 

Guna i) wlastnost dobrá, eteoaf« 
2) láska, chlipnoat, ar* ^miár, 
kundrák. 3)'vix vicis, mal,. f ois, 
krátě. Phaigunae^Phaii vioet, 
Phali signam. 

Guncfi cik. gono » koxA. 

OJÍ^ra gornica (přjbytek}, 

Quru sr. Griwe , fiíriwe« 

Guzerai ímas , sr. Bhíígiral* 

Guzna^ baziuca. 



Hada chod. 

Hádati hodowatí. « / 

Hana ghanali honiti; 

Hans (anser;) g^ hoa. 

Hara harabnrda. 

Hara přigmj Wišnoowo, ar, Haro- 
\irit Herowit = Swatowit, 

Bati (eqůusj oř* 

Hatina arna (h = a). 

Hat^a oltér, ar, ódry wodry watra; 
wah vatře Feuerheerd, Bohnc^. 

Herda hrid ardce (h = s). 

^ďrmi (theriAae) sr. horko hpraiMJ. 

Hima (nix) zima; sr. Himali\|a« 

Hlaniati hleděti hlednauti, 

Hoda Bůh, sr. Hody abozič \ hod- 
nost. 

Holi, Holíka hra i. Máge, ar« 
Hailky; halákati, hulanka. 

Hrada (lacua, fdveus)^ gradf> garád, 

Hri (sidi achamen) ar. aram ara- 
mota (h = 8)« 

11* 



212 

JtriiXendv^ praesertim de pilis et 

floríbus) srSe(i. 
Brudi hr«ď|]wnitřek). 
Hul (hiillen decken) , baliti «al4l- 

lití; halena. 
Bnrřah (Freudengeschreř des Vol- 

kes in Indien } sr* hurri^ hara 

herek. 
Bm (Tocare, clamare) howor, 

zwu zwáti (h^z}» 

J. 

/ ire sr. i*ti gjti* 

JakrU (jecur) gátra It a t). 

Jam (refrenare, eohíbére; ducere 
Qxoreni) sr« gmii gati pogati« 

JaíŘa gama, podzemj, peklo. 

Jmmunabhrata ^ (Stygis seu Jami 
frater) , přigmj boha Dharmy* 

JmKira (maofaiiia, oompages) sn 
gantáry. 

Jaruu garý , letoSoj. 

Jarao garo (rok). • 

Jasaha gasnost. 

Jaiái (^loťia) sr, gasnost. 

Jata gako. 

Ičáj gefitě* 

Ičami iskám gjskám. 

Ičh (\i<iitscheD, Terfolgeti) iskatí , 
rns. išJEu Kt. ieskan. 

Iks (sehen , blicken ) očiti , zočiti, 
odtud akši oko , lit akis. 

Ihdra (Deus aěris et tempestatis , 
unus mundi ciistodum et ut talis 
orientalem fsr. gntto) pl^gam ťe- 
0picit. Bopp), sr. čes. wedro (Son- 
nenhitze), rus. ivedro (helles 
Wetter, serenitas}, wedrenyj 
(serenus}, serb. wedar(serenas), 
wedrína (^serenitas) , wedriti se 
{ansheitern) ^ srow. lat. aether. 
Manželka boha Indry slu/?e J»- 
dram^ sr. serb. Wedrjna ; Wede- 
riana, wlastJustinianaW. Kořen 
wšecb gešf sansk. ^dh indh (bren- 
nep , gláňzen} , řeek. a»^ft> s lat. 
asso, aestus; odtud sansk* aidhas 
^aestns aestas)^ tWďm^ (heiss, 
ivarm). Sem patřj watra, gntro, 
a perské JMiirtf (sol}. 



Jeni f aterns , vnlva) sr. 2ona žena 
Qcí JadirZia). 

Jozuan hezuě jazyk. 

Irt (hassen, zíírnen}) gařiti^garý, 
ms. jariu, lat. ira, řeck. &is« 

láta (optatnm, desideratum) , sr« 
iskati , f[iskai , zisk. 

Ju jud£ (jangere) jati wzágem 
gmaatí, segmu sněm; sr. iho. 

Juga i^o gho. 

Juwa juwana jun , gunocb, gnnák, 
gunec. 

Iva (sicut, quasi) s^. slow. by, 
gakoby; rus. ibo. 

K. 

Kabala JiQmole. 

Kabiz chapiti chopiti. 

Kác Kuc (ertdnen , schreien) sr. 
koktati, rus*. kokain , lit. kaukiu 
sr« kačka, kačice. 

KacU kytle. 

Kada kdy. • 

Kak (hauen, spalten) kositi, /iV« 
kassau. 

KaŘtt (oornix) sr. feawka. * 

Káhh (schreien, iachen} checht chy- 
chot , cachinus. 

Kaia Ical kalný ; kaluša kalnž* 

Kala rus. klik « křik hlatb 

Kala skála. 

Kahi (pars , portio) haliti klátí. 

Kala i cik. kala* sr« rus. kařyi^ 
cemy. 

J?a/a/a^a-( bonus, justus, eximius) 
sr. kalý kalabný. 

Kalám sláma« 

Káli kalich. 

Kama (amor, cupido) sr. kamarát, 
(amicus in bello, commilito ; rat* 
wogna) ;.kum, kumstwo (přátel- 
stwo) , pol. kumič si^ (přáteliti 
se); kumpán kotnpan (druh); 
pols. skoma (cupido desiderinm), 
&8. 1-askominy (1 předsuwka) , 
snad i kuběna kobieta; kauma-^ 
ti (co milngeme to zpýtugeme) 
skanmatel přjrody a přjtel gegj 
gsán bijzká. sr. cikánské gamen 
chtjtij miloWati. 

KamoT (Zaukn) sr*. kantár, cho- 
maut , chámy, řec. xi/fio^ , x^/aoS. 



Kanoli konati končití. 

Kanta 9 cik. kunata , konec kon- 

eítost. 
Kančana skončen. 
Kápi optce ( k wynecbán^ , gako 

kama a lat. amo). 
Kapra koberec , cafrak slow* 
Kar krátký. 

Kára káragjcj, karere kári^i. 
Kart Kari (scblagen, ápaíten, 

taiien) krosifí» lit* karšii; krátiti; 

krát krite k. p. gf^en krábt. g« 

ráz • Schlag. 
Ka9 co co.íto, koj. 
KaSi kaSel, 

Kata Ccoxa^ kot ko^. 
Katar kotor který. 
Kalera kotel.^ 
Konat chowám schowára. . 
Kekila kokila kukuíka. 
Ker^a trpký (k = t}- 
Keta (crinw) sr. kosa, kuřfera, 

kštice. 
Ketla kyselý. 

Ke^oli kosa kecka kštice ko<;era. 
Keva kumba (navis) sr. kompa , 

cymba. 
Kka ký kdo? 
Khaja (dicere, appellare ^ indicare) 

sr. kázati* 
Kidati kynauti, kydati. 
Kikata. cik. koAalot^ kuchař* 
Kim (cur) iyxí , čemu. 
Kisa Coiarsupiuni) pol* kiesa , kie- 

szeá , kieszoukowy ; kešena. 
Klasa (moiestia, aerumoa) sr. kle- 

sánj kléska. 
Klavi (debilisy impotens, iners,) 

sr. sklawěti; sr. sans. >&z#/a6i. 
Klap klopati , klepati, Ui. klabur 
Kokilay kukačka* 
Kokif cik. čika^ Icýchám, chyčjm. 
Kola (dens) sr, kei kly, kláti, 

koli y kul. 
Kifra chorost j (trud). 
Kra krám kráčeti » kráma krok. 
Krásna krásný. 
Kri (creare) sr. torifi tworiti (kr=t 

k.p. jakrigátta^ pakšina]fták)^ 
JETrt (vendo) sr. trhtržjm (k =t). 



St3 

Krija krytj. 
Krimi čerw. 
Art> Cinlsereci) sr* trp/trp&ti, 

útrpnost mjti. (k=t}; kripatr^r 

liwost útrpnost. 
/(rmj[atf enuare, emacerace}, sr. kra 

krsára zakrsalý. . . . 

Kriš trh trhati wy trženj. 
Kru (dicere loqni; Widare oelehrti- 

re) sr. kfik. křičeti; sr.foistiírt/. 
Krudk (iras(á> sr. krutý ukrutný ; 

kredha ukrutnosf. 
kru9 křičeti Jit. kfokiu. 
Kiéfa knžz, poL ksiadz ksležy. 
Kširaj fsft (mléko). 
iř^»/tf (Fraetus. pi^rvns, hamilis) 

^r, sQtý, šata owee. 
Kub kup (bedeken , erlidhea) ar. 

kupa kopa nakopiti, kobka. 
Kuč (sonařft) sr. skáceti , kwičeti. 
Kuča cicá cecek« . . 

Kudara hoditi uhoditi zihotiiti 

(k=h). 

Kuká kukada kokos kohaot^ rus. 

kočet. 
Kul (turbare} sr. kal kaliti ^ kalu' 

£a turi^dus sr. kaluž« 
Kila (familia, gens^ sr. kolenoj»o« 

kolenj , čeleď; maď. gulya gulyáS, 
KfUa kule kauleti, kolo. 
Kula koil holý. 
Kulabi (zasanimenschruinpřen) sr. 

sklawěti^. snad i kyla> kulhawý* 
Kumabha kupa krhla. 
Kunda kuda (fecus) sr. kal ka«t^ 

diti kadidlo ; sr. i kuta kutica , 

kontina. 
Kup (fovea) sr. lippati. 
Kuriada krátký, knrtka. 
Kurtif cik, koro^ korá k^ra kůže. 
Kut kud (wuhleo, bedecken, ent- 

baltenj^ sr. kutiti , kutati, kutna^ 

kuta. 
Kut dum' 9 hrad, pevnost k. p. Ca- 

lecut 9 Navakut, Nocrakut. Srow. 

serb. kuta , pols. kucza. 
Kutat odkud. 
Katr a kde. • 

Kuwera bůh pcJdadí^w , sr* chow 

scliowám;snadi skrb. pol. skarb. 



214 



liUhA tai^Mum lapiti. 

Isabrnnif cik. lavaf lowjin lupáni. 

JLmgAu íefako. 

Lakeri hkra Iiill les , Lo^ce. 

LfMi lehký. 

JEfOi^i lok, ločjiaučt lokati (videre^ 
pass. videri 9 speciem habere, 
hcere, spleadere) sr. lat* lux 
Incere > něm. leuchten^ Licht; 
riaw. ki2 lučiwo Mleot (radu 
uil; loká visíbile, mundus, pars 
miindiy^ Goetanii deoinm habi- 
tatío k. p. lad^i - Idka sr. obTo* 
ha, ob-lak (gakonebe anubes); 
locatm ocakia , fuu lukno (^oknlá- 
ry, w tur. stol.), oo-lok (ok-no); 
elkan. lacila das Angesicht^ sr. 
Ijce , ob->li5eg ; Lakšmi quod spe- 
dosom est , palcholtiKlo , Dea pul- 
thrihidiais et abundantiae; sr.l 
sKAiost, sličný; likh scribere, 
pingere, illuminarey sr« Ijéiti 
IJfidlo: 

Langari láhew láhwice. 

ija9 (amplectí, ludere, amare), laš 
(cuper^ ddsiderare}; idttid in- 
teesivum /a/lndere,voluptate fnii; 
lalana fluetuánte corpore ince* 
dens feniina ; lela lelai cupidus, 
desiderans, amans ; lelatva lihi-* 
do desiderium : sr. láska, laško- 
wati « Lada , Lei Lelo leikowa- 
ti 9 Ijulati. srow. i sansk. lakš, 

ítaiema^ laudati, lotrowati. 

Lšak leh, přjležitý. 

X^tf^a.li^ota, lesk. 

Lecha ^ leká lellký« 

Legna lehnauti. 

Lela (cuyídus, amans) sr.Lel, bůh 
lásky; u Siowáhůw Lálo \ )s wa- 
debnj host k rodině nepřinále/.egj- 
cj a gen z přjzně pozwaný, často 
předešlý milownjk mladušin; 
Swatowe' přináleže^j ku pokrew- 
nosti , LalowérúkíAu 2) Nestydá. 

Li (liquefacere) sr. Ijti. 

Í4k Ijzati, lízice. 

Léip (schmiered, salben} lepiti , Ij- 
patr^ lep, lepnaáti. 



Loká loch, lukno « l<^ poloh , sr. 

ob-lok, ob-loha. 
Lu^ lup , luna laupiti laupati , liU 

luppu. 
Lubh (oapere, pellicere); tobha-- 

nije (desiderandns , venustus > , 

lobha (cupiditas -anior) : sr. Iju- 

biti , lobizatí , Ijubow , Ijbezný ; < 

lit kbiju. . 

Lutat lu»ý laudiwý. ^ 

M. 
Ma ů^aja má vioga , welke mne. 
ilfa, cik. matné , mama matka« 
Ma (metiri) sr. měřiti, maira mia* 

ra mjra ; odtud masa iněsj9 (sta* 

řj měsjcem ča^ měřjwali). 
Mad (ebríum isse), tnalta (ebrius}, 

sr. med, mest, medowee^ 
Madett (metallum) sr« měď. 
Madhja medza meze. 
Madáu med; MadHu-lix medoliz 

t, g. wčela , med Ijzagjcj^ 
Madutta medowee. 
Madra mada mater, mat. 
Mad£ (mergi) máč^. 
MagA (bewegen, bandein) mach- 

nauti. 
Magtir (strmý, wysoký) sr. gmá- 

na horslowenských;sr. Mažarna, 
Maja (praestigiae) sr. mátati , ,má- 

toha; sf. i mandnti. 
ilf«;ViA (illusio) mjgenj, porajgenj. 
MaAar mihir (lux), sr. mjr, wes- 

mjr (swět) ; sr. mhaurati (blin- 

zeln). 
Maho .mohu. 

Makati mnohý , mohutný. 
Maharalha (magnus heros) sr. 

mnoh a rat ratag; sr. karaarat. 
Makat (magnus) mohutný. 
Maka powětřj . sr* nihla. 
Makha (sacrificium) sr. Mike (fla- 

men) u Helmold., Mikilinburg? 
Maki^ cik. mahi^ iniicba. 
Mal mleti , roelí, mlýn; lit. malá. 
Malmlai ( bestrelcben) sr. malo- 

wati , maljř. 
Mola (sordes, lutum) sr. mláto, 

bláto. 
Mola mohyla. 



215 



Malai mléko ) moloko. MoAo mohu- 

Man (cogUare, patare, ) «r. innjti Mokwa mok moklec , rybář, 
doraněoj $ sr. manaoti namanaati. . Mormoroh mrmratu 



Man man, maozel m^ 

Manava manuS a M anuo oriuníiis, 
hoino, sn man, podmaniti m^. 

Matidrd maudrý. 

Mmmati roanautí^ mfi|ti; t^mni 
mnénj. 

Mama (caro> maso ; ar* ^imiša. 

Manier méUUe ma&miti namaňuIO) 
mjníti, pamSt. 

Muttusa cik. mmimSví. man manžel.' 

Mor mru, tii. mirSn, marina. 

ifaraiia(mort)od4»nfmřjll., Mo- 
řena* 

Marawm kragina a králowstwj w 
l9dii Wiese I« 1. p. ^4. kda ná- 
řecj indickotamnlské panug*, sr. 
Morawa žeská n Morawa serl>- 
ská kr^na; tak i Saindhava 
India, od Sindbu Indoš řeky* 

Marda mord. 

ÍAarka mozd (jp=z £J 

Martja mrtwý. 

Maska máslo* 

Mai matun m^tný. 

Mas masoé měsje. 

Mata (eogitatum, opinio) ar. pa* 
mět, památka. 

Maia^, matera^ m«^ri máti nmter. 

Matula (avaoculus) od mat matka 
(gména rodin n Slowákuw). 

Math nnotati. 

Medas (medala), sr. mjza, s!oW» 
miaz§a. 

Megha (niées) , mhla mKJti« 

Merita mru mřjti. 

Mik fiat miogo,) sr. mžjni, mhla; 

-mofiiti mok* 
Mile (Liebe, Gute) milo, mUost 
Minjali minauti. 

Misri misza mjsiti mjebatíu 

Miia míra, myto? 

Mlat Cnaccesoere^ marcesoere)8r* 

mdljti, mlkwiti; odtud mlan 

mdlý. 

Mléč Ondistincte loqm) sr. mlčeti, 

Cblebtati?) 
Ma dur ok matoroý motorný. 



Mfiik modok myši. ^ 

Mrii mřjti smrt ; mrtía smrtelný* 
Mrud (conterere) sr. mrwiti. 
MrUi (radírtlí , lux) sr. brigžiti 

brKditi (msb> 
Mu , cik. •Mil, jir. móWiti) mltfwjm. 
Muc^ meč fsolvere, disjungere} 

sr. mykab mkfio. 
MucaijawB mučiti se. 
Mttdki mausha. 

Mudrikf mudruk mudrec-^niudifik. 

Mudrusak (Akademie) mudřiSti* 

\Multan krag w Mii , sr. WkAAstr 

wa , pols. M ultany* 
Mun <rozum) ar. mnfti mjn&nj na- 

manauti. 

uni rozumíiý , přemySlugjcf : 
ifiilnich. 
Murli (corpus) sr. Hutwina, 

mrcina, mrcha. 
Musiki musika. 
MuS myS. « 

Mutňam , cik. muirel , tr& mok 

moj^m. 
Matra (urina) sr. mok, mo2« 

Si* 
Na ne oe , Ni ani. 
Naba nebo ^ nabka oabesa«<» 
Nad (sedere) sr. íiidns. Nést 9 

gniazdo, hnjzdo; sansk. nida 

místo kde g^ták sed}, wysedáwá 

mladé. S ua4 nid sr. njz njský 

njzitt^ 
Nad (giSnzen) iijtjm , njcenj , i^a- 

n6t, podnět (sr. nénu nett}* 
Naga nakha cik. mstÍ9 mimt 

nogot 
Naga rad Nagrad, welký hrad. 
Nagna\ úk^f^ango nahý. 
Najati nagjti , nalézti. 
Naiia noc.) pdtud naktopjer , npto- 

pjer netopýr t. g. nocopták> sr. 

páro, p^u práti = létati. 
Naraká (tartarus,) sr. mrak (a=m). 
Naptri fneptis,) netij. 
Nasa , cik. nak^ nos; nasika nosjk* 
Nasdkuti nosy uljnati , katowati. 



ai6 



JVoštíai nestáti. 
Nava 9 tík. new^ nowý* 
Navibn (navU) jfea. páwa* 
liebana n^ban nebeštan* ^ 

N€9í% nic ni&o, slow« DiSt 

Niy mcha nice (deoritm) ar. njzko 

Bjie; lite njzký niznj^ odtad nid 

nad confidere , Mo sadj sojSj ae, 

puwodoé na sem. 
Nť O^ucere , nabere) gnnbiti. 
Nida bnjzdo, sr.imf C*^'*^ 
Nirm nara Ccongrq[atio aqaarnm) 

Ar. nora nořiti zanořiti, zamořiti* 
JHiSa noS2 noc; ar. nakta* 
NUa miáan njriíý nižoj. 
Ni£t^ cik. niát\ nijjfm, zniJEugi. 
NHra (nitidoe, aplondens,) ar. nj- 

Qm, zaDjcenJ; oko. v 

Nud (mittere , agitare , iiieitare ) 

ar. nddze, naliti, noičatL ' 

O. 
O on un (ille) oo. 
Oda uda woda. 
Ondáni ( Eate ) utwa utká , aerb. 

a roa. 
Osmi osi osii gsem gsi geat, 
Ošta oSda uata. 
Otruk otrok. 
Oun^ (daa schaffende Wort) sr. 

um toaumi' iendicky raz^m. 

1. Pa pi piv (blbere) ar pjti na- 
págeti, pana pitjyt pani (fons, 
fladaa) ar. CircifaRi , Gik« pam' 

« nápog, woda. 

2. Pa (costodire. servard, regere) 
ar. pán pánowati; padi paii ar. 
tBoi^odi Hospodin , cik. páde- 
skeno (saudce , biřic) , pers. Pa- 
dISah ; sr. swaba Hwabad swoAo- 
da . a fihm^ bot Bdtmássigkeít . 
Gebet, Gebieter, lat. potpoten. 
tia. Pa znamená i krmiti oho- 
wati, odtad slow. papá gjdlo, pa- 
pati gjsti , papá ^ ote%, žiwitel. 

Pad padat ^Y^s pedis)sť«páta, pěšj. 
Pač (coqaere) ar. peku pečen}. 
Pal wál waly (šance). 
Palaj (fiigere) ar. patatí, paiajan 
ar. peljati odpelJati« 



Panaur řek w Indii, w Kar nati* 
ku ar. Pana Panis CircipanL 

Par CFelaenbei^) , eík. bar (FeU 
aen) ar. brala , berdo. 

Puta 1) alias y remotior,8r. pár; 

* 2) eximias , altlaaimaa , ar. pra 
pře, ras. pere. (val. For-knjze) ; 
Pmrabaravaeím per ae existetiar. 

"Para brehj bereg, wrch, sr. Parva- 
ta; panoha ai^eet. (aoaraetgi^ 
iena) ad ripam opponsam iens, 

. transiens: anad odtad Praffa 
Praka^mŘsto odgednoho břraa 
ke drohéma gdauc|, na dwaa 
břehtNsh poatawené. 

Para pára, powětřj, ar. pots. pora. 
JParama (sammas, aommim ens) 
ar. Parom » Pramen , pakamika* 
parama sr. pol. promyk. 

Párán (daa flocfcste^, sr. pera wre^ 
me pram-en. U Pnrsow gest Cae 
neywyšSj Bůh , půwodce Ormaz. 
da aArimana.Sr«Zendav. II. 19. 

Pard prděti, 

Parjam (Brautkanfpreis^ progera 
proaágem zágem. 

Parlaja lege, ligawec, powoden.* 

/'•ortíia (maledictio), 8nrporábán|. 

Parvata mons, parvatija men- 
tanós/od para wr-ch břeh benio^ 
Ber-g a konooWky t^ta ^ gméno 
bohyně Porvati y pers* Parvand^ 
si. Porvata = Wrchoslawa. 

Pdsa (fanis) sr. pás pojaai 

Pasa (zwjře) pes bestia, /Nuapacía 
psjpata, noha. 

Pasja^ pas (videre), nt. serb. pa- 
žiti «patřití ; pasjami patřjm pé- 
2jm opáSjm. 

[Pasa paše pastwa,4lastota. 

Paianďá (atheus)sr«pohan, pagan ; 

^ o Indůw sekta « a Slaw&w národnj 
kmen ; sr. Schande, Gottesschán- 

; der; hánce. bohůw pohanitel. 

Pač (cadere) sr. padnaatl; Pa/a/« 
(tartárus) propast, propadisko. 

Pata (volatus) sr. p*tak, ptica; 
patagtt^ volata iens t. g. pták. 

Pati (dominus, maritiis^ sr. pán ; 
paí/^^'(axor) sr. panj^ od koř. pa* 

Pdth (reden) ar. ptáti pýtati ^e. 



Patli putowatt ; pcctha fauf ; pa- 
thíka paatnjk; sr/i pathati. 

Patná patřjin, patrAý« 

Paulašta palác palota. 

Pejě pog «áppg pitj (W0Ía), 

Pelire f moiřere) ar. pdati odpe- 
lati , ^elowáti. 

Peru^ata prwota , prwenstwj. 

Petir Cpater) batja, oteč. 

Phan Phena (9^maaifsr. piana, 

péna. 
Phala hala p!ah« 
Piďa/n p&da, gpodek, apodina. 
P/df pěW£ (pangere, pingere>pj- 

chati; pjsati. 
Pikán pjka (sbra&)« 
Pil (dríickéO) liebkosen, veraorgen) 

pjliti, pilnow^ti, poU. piel^gno- 

waé (pflegeii,warten),řeck. <p»Af«. 
Pinda (libum popanam, qaod ma- 

joribus offertur; ) a plnd (?) 

eoačervare ciimnlare, sr. nitmn. 

plata ) serb* pita. 
Pípali pepř , paprika. 
Pivati pjti, piwami pigu 
PiSe^ cik. piSom^ pchla blcha. 
P/ava (Tiavisjsr. pláwati,pláwadlo. 
P/tf Cflíasseo) plaati pláwatl > lit* 

plaaja. 
Poligar jErm^no krage. 
Por bořiti báuřiti. 
Poěia půst post. ^ 

Po/a (pulltts , catulns) ar* pitatl pi- 
tomý pfcé, co se pitá* 
Pra předložka pra , pře. 
Proč (intecrogare) sr. prositi, Ut. 

prašaa. 
Prodaná prowdati dcera, pra^ 

datu prowdatol. 
Pradia (epraet dis plaga coeli, 

plaga inteťmedia) srow. Paradis. 

To značj i Widís* 
Praduh předek. 
Prag práh. 

Frugii pergit (tr^aj?**} pw^* Po- 
prati, pracowati. 

Prah (prehendere, sumere ) přáhu 
napřáhna ruka, přáhaťi« 

Prahaná (prehendendí actio ) na 
přabnatj, spře^^eiij. 



217 

Prahasa (lux, splendor) sr* kax 
dkaz okaxalý, ukážka. 

Prairíta (homo vrii8)8r. pokrytec^ 

Proffaifada na prahu áedjcj (t. g. 
w 2as saudu na nález čekávej , 
sr. LiboSi^^ saud: na popražiu 
nstawiti-prawdu. Indické přjslo- 
vřjtJata radfia^ tatapragtijada 

i t.g./Gaký ředitel ^udcej tako- 
1/1^ naprahusedjcl (sauzenj , pod- 
danj^. 

Prastně proSenj. 

Prasjati prositi. 

Prakjali rodj , prasjate rodj se , 
nascitur(sr Prasinec, t.g.inSsJc 
Narosen] Krisbwa, Cbtist *'me« 

na*?) 
Pra fit ha (^lanities) složelié mpra 

a 3tha státi y sř. proet , prostý , 

prostota, 
Pra^ta prosták. 
PAjtíAa/na předoj. 
Prathitum prak, práti. 
Prali proti. , . 

Pratibhu -protibyw, protiwnjk. 
PratUta důstpgnost,protistognost, 

( praestantia,, gloria). ' 
Prativačas Cresponsum) protlwSt. 

Pri pnj (exhilarare, dfligere) od- 
tud: prija přjlel, prijahama 
benevplus přjzoiwý ; priia laetu^ 
exhilaratus •, prithi^ gaudium vo- 
luq{as, amor, přjzeň. 

Prija , dk. pirano , přjtel. 

Priti (amor) sr. řrige . přjzeň. ^ 

Prithivi bohyně země, ar. prt 
pyrí, prsL 

Prus (brennUn, flammen) sr. pfakí 
paprsk, paprSlek, pryskati. 

Pu (reiniffen) sr. púhy, pékny; 
sr* i pýř pýřiti (oheíi přefistuge). 

Pučná sr. rus. pytaju, ptám se. 

Pugiar pu&ar (aacrificator) sr. 
požár* žrec. . 

PulofPa^^ pel^H- , 

Pul plný, polný, pelny. -^ 

Pupd chléb. sr. papu6ina»Kolac. 
Pura wrch břeh (hrad , meato). 
Purwo prwé , purwa "jxsvf. 



318 

Pwtaia gmteo zwjřete (Wlbon: 
theé porcine deer) sr« pii&y pd* 
Sáta puSence s mořské pragat««. 

Pu5 (natrixe; sr. pitafi^p^jiay pjce; 
pásti. 

Puta pes. *' • 

Putna puk pajfjm (k'l)« 

Putra (filhis) gmána wlastaf n 
Slowákuw. 

R. 

Rourám (gaudeie), rasa (deleda- 
tos, labtos, gaudens) sr*^d, 
radost, radowatt se. 

Radh (perfici absojví) serb. řáditi^ 

Madini řádek. 

Rad£a rmd£<m C^pletidens , la* 
dians ; rex) sr. id|jti se j nida ra- 
dy; řád řJ4iti, řádce, ředitel; 
ir. rek , Lwa-ra2ij^ . 

Ratha (Armbaiid) nika,fiikáw, 
obrojka. / 

Rand£ , radSja radiiami <a8- 
haerere, dignari, amare; rege- 
re) sr. ráj!iti, ráčiti se. 

Ragia^ rajuj cik. rí, sr, rek, 
rekowstwj, 

-R^y (rognam) sr. řág (paradisiis, 
regnum coelorum}. 

Raham (nnmerare, ratiocínaři) rá- 
tati, raóhowati. 

RakSa rakSana (servatio, custo- 
dia) gména wesaic slowenských 
k. p. w Turci, od rakSa regere. 

Rahta (ruber) sr. rák. 

RaJkSadi rozckoÉ rozsed. 

Ran řína řinauti, rurífAnj sr. 
Hron. 

Mana (bellům, pugaa) sr. rána, 
roniti, ráněti. 

Rona ráno. 

Ranchaa {r^dm) c^Ieritas, nt. 
rychlost. 

Raph raubati , rubit! ; ruwati rwa* 

ti, rabowafi. 
Rasa (succus^ liquidnm, aqna) sr« 

riasa, rosa, Rusalky* 
Ratha i. (curras) sr. rota, rheda, 

ratag«rolnik , wozka. 2. (beros) 

sr. ratag«bogQWOJk. 



• 

Raira temaort noc sr. Retro, 

(gako Nitre, Tatra « Matra*)^ 
Ratri (festura, solemnitaa) sr» řád, 

obřad n Šivaratri Festům vel Sa- 

ora Šivae aea Solis* 
Rav (ertomso) řwáti ^ řewa. 
Re řeč. 

Rihi rauhám, rybám. . 
Rts řezati* 

Řiti riad řád pořádek (lat ritus). 
Rohita (ruber) sr. ruze, ludy, 

rdjti. 
Ru (^sobare) sr. jruSeti , rySeti ; 

odfcad f ai/a (sónus) sr. řewati 

řwáti. 
Ruc (luceo Incerpa) sr. lanJE (r^L]| 
Rud rudida {fkxéi sr. ros. rydati 

(kwjliti). 
Rudira ♦ dk. rat^ ruda. 
Rud£ (brechen, schaden) iv&iB^ 

rauchati, Iit.,rauSii» 
Ruh roh rcrescere) ;^r. roští tnsti* 
Buš (tra, furor , vehemene motos 

aninif) sr. msati^ nariiziwost 
Rúi (omare) sr. raucho. 



Sa (hic) rus. sej. 
5a 'A/n (praep.)serb. sa« se sa sau. 
Saba (Schaffher) 'zupan. ^ 

Sabha (e sa et blia lamen , do- 

raus, conventos, coetus) sr. soba 

sba isba (sr. sw&tlice}. 
Sahun ( supe ) sapun. 
Sad sednauti , saditi , lit« šedinu , 

sodiiia. 
Sad (ire) , odtud parišad (con- 

ventus , coetus) sr. Sed Sedu Sedl, 

prised. (s'S}é 
Sádh (satiarej sittti; dosti. 
Sagh sekati. 
Sah ( sustinere , perferre } sahati , 

dosáhnauti , obsah; %4;išahja ob- 

sáhly. 
iSaAa;a(comes, sahá praepos«cum 

et aja iens) sr. suhaj.^ ^ 
Sahajja (societas , auxiliuni> Su- 

hajstwo. 
Sahhi (amicus, socius) sok. 
Sakía (vis) sr. poLs. sok , succus. 
Sákuna sokol* 



8al i\t^ 8r« slediti sl^owati , | 

Slepeg Šlak. 
gald (domuB, casa, stabňlitin} sdl ; 

galaS* 
ISam sám ; šaman samotnjk. 
Sama (libertas ab anitni bommo- 

tionibas) 9r- sám saihost. 
Sama (e sa et ma meticns, •si- 

Tritlis, aequalis) sr. téměř takměr. 
Sambhandhan fproptnqtras) sau- 

wázaný , přjbuzný; sr. pant, pao- 

tati. 

Sambhawa salhobyt. 

Samjata sangetj snětj . (conjan- 
ctio, bellům), sr. '^iij. 

Samiti (cónventus) saugiť) sgit]« 

^o/npaď (felicHas, sors) saopmi. 

Samota saústawa. 

Samvada (coUoqaium} a vad 
loqui sr, swada. 

Sap (exsecrari, maledieere) sr. 
supiti osupiti se; sápali rozsá- 
paný. 

Sarana (^refugium) sr. chr»a 
schrána* 

Šaratiga^ pers. saruh ^ sroka 
straka. ' 

Sas (sllire) hop sasa ! hey sasa ! 

Saša cik. ěošoj, zagjc (s^z) od éas. 

Sat od koř. aa, esse, s odhozenjm 
prwnj hlásky, tak gako slaw. 
je-sm sem, jesi si; sai složeno 
gtest z časoslowa ta t g. gsa 
gsaud amjstogménaMen tato, 
gakoDj ten G^a, ta gsaacnost,^ 
esséntia, verítas, jastitia, boni. 
tas, praestantia. ^towenské «2Í* 
q/ , iácost Cidoneas , praestans} 
gest i kořenem i smyslem rowné 
sansk. aat* Odtud ind« Satja- 
iprata , slaw. Sater Sy tiwrat , 
lat. Saturnus, gméno muže sdcj- 
fao , krále sprawedliwého a dobp 
Silí obrat íasu pod nim, kde 
sqcost , gestota a gístotá, praw- 
da, statečnost a štéstj panowaly ; 
sr. aurea aetas, Saturnia regna^ 

Sauhrida (amicítia) a su - hrid 
amicus, sausrdečncMSt, sauhrndj. 

Savaka C^atulus) , sobaka rus* 



Sadan (domus palatiumjř sedinj 
osada aéd. 

Savja (laevus) rus. Suj Suja, Saica. 

Sétdamil krsfgina^' • 

6ea>a (guUus, veneratfo), l^^eiěs^ 
pers. ^iMf gratiarUMí actio. Sr. 
Sivá, Nama Sebesius , 'Sobotky; 
sowu; wzjwám. 

Si (dormire,jaeere),at^^domitťé 
sr. Spáti, sen snjtíé 

Siaigost tižrogedák , áíívjře tigra 
ro^jtj f sř. gost, kausatí. 

Stana (pulcher) sr. atfati šijáný 
(glfinzand). 

Sic (littmectore, irrtgár^ ) áíetl , 
«ijkatt ; ssai sosati . cieatí. 

Sidháii seděti ,• 9Ídha sedlo ; ae- 
deha se^m. 

Sierviá sirota sfrotek* 

Sitíi ékegiessen) sr. sjkati sKetí. 

Sila f nátura, iodoles, ^rtas) ar. 
sjla;' silný, siloskoní. ; 

Sila (4lipis^ aáxam) skáfis. 

Siau (íafans), eioáaek/ Sflffwee. 

Šita út sitost; sr. ěddk^ 

Silaj aveřa (albns^ lacidus) ar. 
sijatí (lucere, splendere }, sjotíti 
posjetití (videre invisere) Šetřiti 
Šetrnost (respectus); staro&s. sět 
(muňdus), setidlnica (Incema), 
swět , switatf , swětlý (slow. bě* 
lasy); swětý swatý Celila barwa 
byla národnj, swatá): sérb. sit- 
ný (pěkný) ; siný, sinaúti, |iwý, 
siedý Šedý. Srow. Siva^ Sivá* 

Siv Sjti šigi, ht. sůvu, sr. sowek? 

Siad fitand(j6cadOi scando, axáM 
skákati. 

St/iad Škoditi, Ut skaiistn. 

Skic (natis clunis) kyčla; kýta. 

Sířit (semel) krát gedenkrát* 

Skurč f tonare , strepere} SkřeS. 

Sloha sloha (stropha«) 

Sna (lavari iávare se) serbr snaha« 

Snih (aniare, desiderare) sr. sna- 
j^iti se; Sneha (amor) sr. snaha« 

Smi (rtdere) .smáti smjch. 

Sódar (princeps) sudar rus. fpán). 

Sodarja (sestra, brat) sudar su- 

[ darina* 



330 

Somne 9en mjwinj. 

Soroi Tseries) u. Síar dew. tuři. 

Sor^řad. 
Spard (aemalari , eertore) m£^ pru 

per sanper* 

Spruě (tfuigiere) sr« pra opjrati se 

podpora* 
Šram (defatigari) ar. serb« aram. 
Sranga roli« 
Srawan (Auf^ustiis menais) , pera* 

Serjar, ar* Zarjew. 
Sri (fifidare> odtad ěora aagUta 

tr. srp; «třela/ 
Sté (Fortuna , aors) sreta; mtřjc. 
Stitnat Cfelix) sr. aevb* aretan, 
Sru slySeti sluohati Qr^l) ; $rutra 

^neh ucho; isíisru (bene au- 

dire 9 celebrari) slaw|ti. 
Sru flnere, 9rat/a actio flaendi, 

liq[oory pari9rava circqiaflnen* 

tia, 9r<wana praaravanafix]^ 

men, sr. pok. atruml^n, ostrow 

Cquoddrciunflaitur, otok^stni. 

na (BaehRinne)y struíti £staro. 

slaw. m Ijtí)* 
Srudi (emitt^re, creare) sr. stro* 

gití, wystrogiti. 
Stha státi. 

Stala stol , stolec stůl. 
Sian stonati, rus. steniu řeck* gt spon 
Sian stana j ' stfíbata stanu sto* 

gjm stáwám. 
Stan sthana (iocus) stan stánek. 
Sthuna {oi.$tfi) postis, pila, co- 

lutnoa cf. stěna. 
Stapajati wstupowati. 
Star stru střjtí , strogiti. 
Stawati nastogítí nastáwati. 
Stigh (náliern, steigen) stehowati, 

stezka. 
Stři newSsta, isenská osoba, sa- 
mice » sr. se^stra y stry^nBu 
Siru^ stři střjti rozestřjti, vU 

stará prostora wystřenj. 
Stu (laudare, celebrare) ctjtiy Stu* 

jem stowatí pos^i/wanie choř. a 

serb.; stava 2est, sláwa. 
Su 1. bonus 2. pnicher , sr« sum- 

njy schon. 
Su (generare, producere), odtnd 



suta^ suna sjn ; snuSm snacha 
snaša (nnrus ) ; Prasawa gens 
stirps: sr^segi semeno, roz8ewa£# 

Suta sehavna suchý , schnnuti. 

Sutha <laetus, amabilis. gaudium) 
ěu bonus ; Jkha sr« kocháni, ko- 
chánj. 

Sukra (planeta Venos, mensia 
Apriiis-Majus. ) sr. Suchy Su* 
sen , 8iej!en Sty2en^ 

Sula (hasta) sulice sudliee« 

Suli (conus) slup, (zol sr.. Bere- 
z9*zol.). sr, Snle|f. 

Sura surja sol, solnce slunce (r^l) 
sr. sdra, furiti, surdjk; záře 
sora : Surageida sluoce bratr, 
přigml Brahmowo* 

Su^ji ctitel slunce, sr. surb srb; 
(GiiaStj Sláwowé zwali mesjc 
£řezen 5z/rmaa). 

Suver sova swine. 

Susta (v^us) sr. ošust, rus. suje. 

Suš (arescere) snch sušiti ; suáka 
suobý. 

Suvač (facuadus} od su pěkné a 
vač mluwiti, sr. wěc , přjwěti- 
wý ; záwét, sowět. 

Suvara («í/ pulcher, t/ora heros), 
gméno mnoha ind. muzůw a ho- 
gownjkůw: sr. Svarun^Suwarow.' 

Suvarna (IřW pulcher, t/ar/iaco- 
lor) aurum, sr. nešwára , iwár. 

Svá gitro ráno , sr. serb. swanuti, 
oswaautl. St/a, parasva zgitra* 

Sva (suus , tuus, meus, noster, ve- 
ster) , sr. swug swá swé ; pecu- 
lium, propria bona. sr. swog- 
stwo, swognost: svajam ipse, 
sr. sám; odtud Svabha^ sva'- 
jampratka sui ipsius splendo- 
rem nabens; Svabhu^svabjam^ 
bhu per se ipsum existens, co« 
^gDomen Brafamae; sr. svogbyt 
*samobud; svadatta^ svajan* 
datta^ perseipsupii datus,crea- 
tus , cogQomen Dei , sr. swogdán 
jramodan; svndha don^^t^ P^^ 
mortuis oblátům , sr. gvvým daň ; 
svad/íjajaBU soběč(enj (tiché), 
svadšana cognati , gr« swogrod 



swárodinft ; svair (ir mittere , 
emittere , 3ibi ipsi tnissiis^ liber, 
sr sobě samémti nechaný, propa- 
itiný; «t;ai6a sdds, proprilB , sr« 
swák s^vi^oják awakr Swagr, swa- 
čha, swat, odtud swatba (festům 
suorum, amicoruin cognatoniin); 
iSt;a«»f swoker, gvasru swekra ; 
svafnava indolem , nátura, swé- 
mraivnost, swémyslnost ; sva* 
m/Ai dominns, Jíber, sr. swojan 
8W0gmu%; stfáau (a au generare) 

. soror, mecnni genita, sr. swá čili 
má spolurozená; ^vastri fstri 
femína^ persona geueris fem.) 
soror, 8r.swá<^ili má, tnnéney- 
bli^lj, wlaatnj rodná ']^enská 
osoba , t. g. 8e8tr)si; ivaiha ; in se 
statts , sr. swogstaw Samostatný: 
svavaaa (vaaa voluntas) Eígen- 
wiliig, tr. poL swawolá^swéwo[l- 
nost Bem patřj i Stvaba SiPa-- 
bad (swoba- swpbodo) t g. swíig 
pán f Án\ potenš , sr. Gos pod , 
Gospon, sr. nim. B^t, Gebot 
Gebieter od pa bha^ pádí badt 

Svabhava (indoles , natuřa) swa- 
bywa. 

£i/aď(kosten,^chm6okeii)lir.wend, 
swod, swodcemergusfQ«)^ slow. 
sladj se mi (cbatná roi), ang 
sweeten, lat suavit>^ řeck. ^S(a. 

Svaha sláwa* 

Svah svaha sr. swák, swat ij 
swofók swttg , cognatus amicn?, 
2) Mcines Ýaters Schwester 
Mann. 3} tchán. 

Svanii swogák , wlastnjk. 

Sván (sonare) sr. zwron , zweněti, 
Kwok, zwáti; iiteíif\ zwanu, 
ru8. zwenin. 

Sván sun sunahd fitinS (pes). > 

Svapf sffapati(^áormne^ sehlafeň), 
spáti, goth. slepá, dormio. 

Svar (tonen). nis. swirajn, serb. 
swirala (trúba, pjštála). 

Svaripa (nepřjtel) sr. sweřepý. 

&va% (spirare, geniere) pol. a rns* 
swisttftí m hwjzdati, 

Svaitja swatý. 



221 

Shaairíoi sva swug, wl^nj, 
bUzkýfi A/r£panj, žena, ženské- 
ho pohlawj osoba, sestra* 

Se/edam (sudor) sr. swq;d smud. 

y 8. ♦ ' 

Sa/ana skap, fiko|ee tSdiaQ. 
Sagicena , rur. socha Cpiub). 
Sahha suk,, haluz. ' 

Sampůum (iié) šámati*. 
Saipádá Sestinoha , U w^itu 
Sehetan^ (Schade) fikoda. 
Sela (^schola} skoIa* 
Sir (sérum) sr» sýr syropratka. 
Sira* eifc. c«rď,, érep střep. 

Sivá Sivá 1) ghicklich gláozend^ 
2) bůh Sivá, sr. Síeba, Ziwa, Sl- 
ban (měsjc Mág, u Wacer.); snad 
od $i aita «t^e/a;sfaw.KÍjati siwý* 

Stu (honoráre, aestimare>' sr. 

.' kraln. choř. Stimati^ po^owaťi^ 
íest , ctjti. (sr. stuj; * 

Srut žertwa, Agnišrut ^Aaůwk 
žertwa| sr. Surap 

Šur surotvý. * 

Tač /a/zc(gehen, vérgehen), tékn 
utíkám; sr. tančiti tancugi. 

Taaa tudy tady. 

Tag t^ tknauti týkati, ftV.tjnku. 

Tága (Degen) dýka. 

TaJrja (Stock Steck<>n) týká týi. 

Tála dlaň; taljř. 

Talhe, dolek dolina ; w nowohrad- 
shé stol. talow záwozom tg. dolu. 

Tamip Tamay cík^^iamlo^ tma, 
temno , serb. tama , lit. tamsína. 

Tandovan tenčilum tanec tan- 
cugi , tančiti ; sr. tač ianč. 

Tanh gettra. rybnjk,iir.tiiuě,tonu. 

Tďnoii táhnauti , tájati tahati. 

Tanu (extendo) tenký. 

Tap (calefacere) sr. topiti , te^lý. 

Tar tir tru , týti. 

Tarp třepatí. 

TVzri^dřewo, trám, strom. 

Taa (Tasse) čhša efše. 

Taa Cprojicere) tasiti w&sití* 

Táshc^ {f«nr) taškář. ' 



2*i3 



Toi iod ten tirt ; tava totost » tf* 

toKOOst: prawda. 
Taivaradi Totodaw Pra^vao- 

slaw ; isekta WiSnuvitůw. 

TiMra (supra, altltudo) sr. Tatry. 

Ta^a (ainkvBf oaru») v. tetař. 

Tava tvoja twůg twá. , 

Te ty. 

Tečas (splendor, vis), «r. stkwě- 

lost «tkwjti se ; steklo stklo sklo. 
Ter^ (terreo) nia.triiiu, jtsa^m. 
Tip topiti (taufen)* 
TipU (splendor) sr. třpytěnj, 
Tiru drah, drahý. ' 
Tonu tonlqr tenký. 
Top (Feuergewekr , KanoBe) serb. 

top plur. topowi (Wuk toto ďo- 

wo mylni ' zá ciaé tdržj ) ar. to- 
piti, tejJý. . 
Topu tepu tepati; ícpus cik. to- 

i^i«i^topor« 
Traditum (adniti, pperam 49re) 

sr. #uditi se. 
Traif (bewegen), trhati^ii/. trau- 

kiu , tari\. 
Traja^ tri tritajd sf. trogice 

třetice. ^ 

TraB (tremer^t) sr, třásti, Tras bůh. 
Tři y taxa (ire) tárati icárati se , 

avatara láráf\j se , taulánj.* 
Trilokena trogočnjk, tři oci (pblo- 

ky) tnap:jcj, přj^inj b<Jia áíwy. 
Trinati (brds^tn) třjti* * 

Trip traptiím ( placaté ^ pati ) < 
í trpěti. 
Tripati^ chrám Yišnůw w kra^i 

Arkot, Wiese I. 66. sr. Trimurti 

Triglaw; j:;a/i' pán padi pod, 

Gospod Hospodin. 
Tr^^í/iopo /i gméno krage. 
Truc/Zi/iT^^ Afilidere, dissécare) sr, 

trautltí, pols. tr^ciéf potru6ati, 

t.g. sekati, strkati 
Truna 1) třawa 2) trest třtina* 
Trup tírépati. 
TSala celý, calý. 
Tu tanu 
Tubbuierf cik. tovadeg diiha, 

(Daube.) 
Tud£ (thun) ďjti, diti, dége se. 
Tu/an topiti, potopa. 



TulavQ krag|w Íodit« 
Tumtum tambor,, cymbal. 
Tumulo (tumnltuo) rus* tomlja, 

íéif/ff. tmoljiw. 
Tup ^epati. 
Tuš íoécum (gandere) sr. těšiti se, 

vii^d. tosit). 
Tut (morus), sr. nis« intowoje 

derewo. ♦. 

Tuvar dwáře^ sr. djra. 
Tvar- (facem) sr. twořiti. 
Tviá ( lucere , «p)endere ) sr« Kt. 

twisku, slaw. 8wieiču|swjee,swj- 

titi; řec. ůvaafa. 

U- V. 

Udolat (AAel\ sré adil edil (ge- 

recht, edel) sr.rus. udaly| uda- 

lec Ctapfer};€0e.udatý, udatnost. 
Fa Cadver. vel} sr. bo ab^Muiebo. 
Va (fiare) sr. ^ú wjti , wánj ; 

vaja fiatu wjtr , wicjier. 
Vač (loqui, dicere) sr. wft , wěc , 

wece ; sr. wuSeti , powyk. 
Vad (loqui , sr* něm. ladeo einia- 

den W4^ I) waditi : vadm sermo 

clamor, sr. swáda, bos. wada« 

rok^ určený den; lit. wadíim([nilo* 

witi). 
f^adii f praescriptiún^ lex) sr. Za- 

tcét^ Žápoier^ 
f^adi (Weite) ar* wada swáda 

(t.g. sBiIuwa)'; sr. wetiti. 
Vadi wodjm, wedu, wftdce woda 

wogwoda. 
Vadi Badi pán , sr. Hos * pod 

Gospodi. . 
Vadi r a (Donoerkeii des Indra} 

sr. waďa^ gutro, p«r«. mitra. 
Vag (vacillo) wáhára. 
Vuh woda 4 sr. slow. uwáchai>ý= 

umořený. 
Váha wdzW02^wozjm, litvazojn. 
Vahana vahadi (y^t%y wozití« 
Vahini wogna. 
Vaiiokha sr. Yzok Isok, starosl. 

Janius, u Wacerada MíJQS. 
Valf.ckk. í^/a wlas. 
Val vli (wahlen) woliti ; weieti. 
Vail waliti wáleti, wáleb^ 
Vairi (peregrinus, ígnotii8),sr. wor^ 

worog wrah. 



y 



VaJ hnj fcog. 
Vai (ire) 8r. beg l^h, Weft Cv*b> 
Vaja vajhu tvagatiti wogatowati se. 
Vaj^ C^gricola) sr. IPeaoi&n* 
Vak-ii wece, mluwj, od W0gy lat. 

¥O0O* 

Fa/á^ va/^ (piovere se) sr. wleku 

wlářjtn , ni8. W0loka* 
Varn Wám* 
Vanám (eremtia, deaeftu]»), ir^ 

won meik wenkew. 
Vanapratta wenstogjfy,* wanka- 

bydljcj (nmicb , paustennjk). 
V and (vencrari, laiidare« celebra* 

re>, «r. wada: Wand Wetid 

Wanda W4ndaL 
Venda ^ gméno kwétii, Epiden- 

drulh. (Asiatic Researcbes). 
f^andtvaš krag , fit. ,Vand , Yanr 

drfia; WandůwVes* 
Var Celigere), pruvar (eximiijs)^ 

ss, bor wýboTvý i beru. 
Varu vira (herosj) sr. herský, 

hrdina (v«h) ; odtad vatra ini- 

raicitía, sr. -wrazifLay ram/i ini- 

micus f wrab, - 
Varaka braw. 

Varam (dies, tempus) sr. wremě. 
Par Farť C^qua) sr. moře ; izwor 

(fons}, wjr wřjdlo. 
Varwia bůh moře, wody C^'tn}; 

sr. bařina, starosl. br^nje^geze- 

ro bláto. 
Vamtí (color) sr. ^barw^. 
Vari vrišia (plovia), wriš pluere, 

sr. prš prSka prSeti. 
Varta práwo prawda (v^r), sr, 

veritas, Wahrheít 
Varian warowati; varii warta 

stráž ; varna warowna Ctruhla). 
Fa«(8onare, claina|*e) sr. beseda. 
Vas (wohnen) , vasa ( Wohnuog) 

sr. wes 9 wesnice , pers. via. 
Vai a (ínterjectio} weta I 
Vedja wěda. 
F*/V welký. 
Vep ( tremere ) sr. \¥opieti upiti , 

vepja wopl* upěoj. 
Vja CVatersbmdeř) »*. ug ngec. 
Vi vaivfaijpadBf.yívy wýweý way. 



Hřrf (videre, seire) sr.widéti^ wS- 
dfitf ; Veda Cscientia sacra} sf. 
ipMé wédoatost; vaidja Cdoctus, 
erudítus , medicus} sr. Ne-sirěda 
wédomeev wéltee^ 

VUkáva wdowa (trtV^y a dAawa 

Vidjuto tdděk , ppls. potriat*" 
Vidi (ffire , spirare) , sr. hwjžd , 

hwjzdám (/* gest přjdíbch^ gako 

nad nid a h-njzdo}. 

Vtká (aer) sr. wichen. '• 

Vita pole , ftK5. mlog. 

Vir warowati. i . 

Viraina ^Ir , wjříti , wtf ěti 

Viría garý garost« 

l^t>f?a (omiDis) SK wes wse weSkeii. 

Vtěajaii wě$eti. . 

Viěnuy gméno druhého boha in- 
dické Tro)a:ice. . ^r.*" VidiiSnu 
(wjtěz, victt»rj, t?iVí%a (wf- 
těaltwj), QAkoi:d£ivid£t(y\n' 
cere, expugiiare) a &soslowa 
nu (llndare^ celebrare) ; odkud i 
namanava f^flaw), Skandinav: 
a tak se cele srownáwá s na<- 
Sim tVit, Witislaw, Swatowit, 
Harowit (sr. Hariprija). Wace- 
rád tlumočí Swatowit skrze Ares. 
bellům , Mavors : Paullin Viěnu 
též skrze Victor. Vísnu byl wj- 
těz we wšech swých děsiti pro- 
mel lácli čili avatardck , wjtSz* 
st^vj obdržew nad obry, hady, 
králi, -wogsky tak, že wSecky 
geho Avatary gsan gen historie 
geho bogůw a wjtězstwf. Sama 
sIowb: wíqhz jvjtěz, wětSj, 
wyššj wySnj, wjtéziti a přewy- 
Šití kořenem i smyslem přjbuzná 
gsau. Odtud ^asi/iot^ťgméno žen. 

Vi&nuvai Wiinosláw, sekta w 
Indii (Wiz Roger T. II. p. 2470 
Vodja wůdce. 

Vocho íoakiou wygi, wufc, zwuk ' 
rus. wo]u« ^ 

Vojgaru řeka w Karnatiku/sr. 
Wojmir, Wojtěch^ 



924 

Wokiati f nJnwití) «r. wyk po^k 

wuieti (odtud wuiela^wjfela), 
P^lkonda krag« tsf. Orkondf 

Arkona. 
Vortuíe wrtjm wrtěti. 
yrtM 0^ « procedere) sr, bíedu , 

brod (gako vado a Vadum}^ ^ 
i^fafi (volnerare), vraiva (vuliius) 

rána, we slawenčině ^o2áte2i\j 

t; wynácháno}. 
Vráia (ein Kreis), Satiarralaf 

llavrala , wr* wrt , wr^m , ajvr- 

tel, obrat, zwrat; Wratislaw at4 
iVtatoii wraceti se. 
ýrit (irot versari , ftcere) ar. wr- 

tfitii obraceti se. 
Frika vrká (lupps) sr. wlk ; Fu 

rika Wlkolak Wrkolak. 
Vrud£ (relinqaere, dímittere) sr. 

wrhnauti. 
Vru\{B^c«r^9 inipedire) sr. wary 

warugi,.warta.l « 

Vru (tegere) odtnd vivara (fora- 

men spelúnca) sr. wrd i^wm, 

zawřenj^ záwora. 
Vrui Oře, seavertere)si^wrátiti 

se ; vivartinq §fiř avertens ( a 

pugna), odwrácénec 
yfii vund i^ch\jBígen') aň bodn 

bůsti. 

Z. Z. 
Zaga (sr. nim. zeigen) sL káži 

iwázati (s«č| k: sr« k^rdia^srdce)* 



d^emif pera. Zem zěmmo 
země, krag. 
Zinet <Rang) ras« 2íd« 

Žanaii aoÉti. ^ 

POČTY: , 

Eka , cik. fek , geden. 
Z^vt, cik. dujf dwa^ 
Tri,ék.irittr^ 

Catur y cik* í/hr , žťyři. * 
Pančy cik. panXj pět. 

SaSy cik. sov , Šest 
Sapianj cik. e/ta^ sedm. 
^i/a 9 aSiom , cik. oci(/o » osem* 
Navan^ cik. ena, dewčt* 
Daian^ cik. ď^f, deset. 
Ekadagan gedennadeset. 
Dvidasan dwanáct atd. ** 

nasáti t. g. (D>ya (de)sat3 ,' cik. 

biS^ dwadcet* 
'Ekavi^ioii gedenadwacet atd*' 
Tri^tat Tridaset. 

Catvarí^tat čtyřicet. 
Pa^časai Padeiiát. 

iŠasii (šastisat) se^esáf. 
Šeptati iSedmdesát. 
Aiiti Osmdesát 
Naváti Devadesát, 
Sata^ cik. áel,' nto* 



• • c. 

Slawská slowa 

w řeM Altianůw cíli Skipitaruw. 



jirri ořech. 
At ot otee. 

Bigatii bogatstwjsL 
B^tí bláto. 
Berber barbjř. 
Boriki borov^ice. 
Briski břitwa. 
0'uba dčwa. 

Cehan čekan (kyg). 



Ciap cap, kozel. 
Deri dwéře. 
Derrei držeti* 
Dtapiir neb sradir arp* 
Dru drwo. / 

Durog darog^. 
Durim dar. • 
Dzier deru dráti. 
EvliankU wlhký wilgotny pols. 

Fangil 



Fingil u^el uheL 

Fliaií blk bl&oj, plamen. 

Gati gotow. 

Gliep sn slep (Iippitiido.J 

Gropa gToh hrob« 

Gropog hrobjm pohrbiti./ ' 

Grušt grat hrst. 

Hump babjm. 

Chših hodjm. 

Chole hoIý.(l!Ídný> 

bpriizii pi:&en« 

itag^íVí láWíce. 

Lia-kura kůra kůže* . 

JTác^^ fikájfí. 

Jfifitiiú kaký kuliký. 

KM klas kQlos. . 

KaUábi chaliwa* 

Kantor kant&, gho. 

Kapeci kopec (kupa, 8toh}.> 

'Kapoň kapttn* 

Kapuca kapce, obuw* 

Kaputa kapec, krpec; wal«páj9tíca. 

JiCárc krS, kmen. 

Jtarchas chrákám. 

É^isutía ko&ula kešile* 

Kiw Ujúi klj& 

Klopaika Cpessalum) klepa^Eka. 

KosAa kost. 

KoVQ^c kowáé. 

Érasíavec chralstawec^lat. eucunus* 

Kriub í!erw» 

JKtuag krwjm. 

^iř kwh. . 

Aítfjoía kMp^Vkofijk. 

Kurvar i^itíilnjk, 

ŽáSLmd líolbminca* 

//ečA abogajk, lotr. sr.LechLiach. 

Za'fffti{ :livada 9 lanka* 

Liupata lopata* 

itface maíEka , ko2ka« 
Miegula mbla^ 
•W«#« ihaso. 
Mrezii mreia, sak, sjL 

jiíutjni^tf kal, legnow 
Nata* noc* . 
Němec . n&my. 
Pakii pokog. 
JWcof pakát , pdiiea. 



225 

Penion pudjm. 

PeráiilťBuh.sr. PorantaU, Po* 
renut (Siva). 

Perua sápor, plauus, sr* parato 

Pi pig'- 

JVe>l peka wařfini. 

Pierd prdjro. 

P/i>tf/ blecha. 

Pliuar pluh* 

Piucha pHha , plihawoifé. 

Půroiii poniéM. 

PoMna ppdkówar 

Prag práti , praskajU , prak» 

Pi^aA prag práh. "^ 

Purteka prut prauték. 

PtíMá puSkflí (raJkiice)* 

^i^g řjtiti sdítití,hraukBi« 

/tt«ip remeo. 

Riza řjza , Sat Šátek* 

Rob rab (otrok}« 

jRiitf rusý. 

Ruš brozea. 

&elin wčeljn. 

Stient swat swient.^ 

Siiii cicá cecek. 

Skiure kůra kůže. 

Sii0*<skok Aákati. 

Sian staa owec (ow2iiiec)* 

Strikat střjkati. 

Samatog » zakíAok. 

<S^ap)(a CpileuO íSapka. 

Thiki dýka, nůž. 

TVaiár zima. 

Ttiim dym. . 

Trec čert 

Triitog třesu se. 

TVíí/i trup (mrtwá tělo). 

Túa chocu chotěti. 

TtíM tehla cihla. 

Vlk trik. 

fVkiirog motf ití smotriti patritL 

Wratgia, w];ažda. 

ZásBira saumrak. 

Zíar Žár (oheň). 

Zoneha žena ženichowa« 

éiff/m žel žal. 

Žiapiiáhsu 



15 



f» 



f * 

D. 

S ro w nal os t ^ 

indické a slawské mythologie* 

Jn^dyz sme n tiskem přjtomného djla témžř giž hotowi bylí, citewřel 
se nám tento BOiiyý swet w indickoelawské mythologii , kdemdétí, %e 
ne geden buh a bohyoé Sldftfa^ tk\e celé naSe pohanské bágešlow] in- 
dické gest NechtfiU a nemohli sme zde celau indickaa a slawskau my- 
thologii jafe dio podrobnóstj , wyéerpati, předstawiti a srownáwati^ 
takowá práce jvyhledáwá zwlá§tnj weHké djio, Nás támir gest toliko 
pozornost na tuto, liváecko očekáwánj přewyšagjcj, strann • ňaSeho 
národii|bo žiwofa obráfítí, náwéStj (dáwafi a cestu klestiti s tan tia.d£g|, 
ie tyto naSe zfi2átky a prwotiny budauej Slawistowé dcikonagj.' 

Indická ittythologie gest gako strom : w nj gest gedeií pefi (ged^ 
bůh}, mnohé i;^ětwe (přjgroena, avatary), z těchto opét ratolesti • 
listy, puky: ^sudy wiak tósamost. ŠtSpy a rozwody z nj, giz \v 
neystaršjch časjch, i na europegskau piidn přesazeny byly a zde pod 
gménem řecké, řjmské, skandinawské mythologie 'wzrostly,'oddáIiwie 
se wjce méně od swého puwodu, Sláwowé neymlad^ synowé- a wy- 
stěhowanci z Indie zaohowali neyanplněgí , neypřesněgi a neyčerstwěgi 
mezi vvSemi europegskými národy gak gménti tak i wýznam indických 
boi^stwj. Některá gfiiéoa bohuw zustaU u ^lávrůw w puwodnjch indi- 
ckých nám nynj nésťdzumitelných wýrazech , k. p. Parom , Ragowat 
čili Rugiewit/ Gospadi, Yilá ag. ; gínáposawád Indům' i< nám společná 
a srozumitelná gsau^ k.jf, Bhaga, Bhagawat = Bůh bobat, Prán Pk- 
ran sPára , O um Uui , Prija .Přjge , Par vata Brdo ,. Agói Oheň ata. ; 
giná opět z indického de slawského přeložena gsau, k. p.,,]^i]Fffa-Zelw9 
Govinda Gospadi- Wološ, Stádo; BariZl^liMi.Eeien; Patflus«rRiua Ba.4- 
host atd.V giná ináló proměněna a zpotwořena , k. p« BháVátiitnaBaba, 
Dharmaradža na Radauiáš , Rakšasa na l\arasek , Hii:a)t)a' nti Gbryrtja 
atd. U gednoho národu se toto, u druhého ono přjgině^nekterého boha 
wjce ugalo, rofzšjřilo a-panugjcjm stalo, ostatnj pák tjiKÍ.^átoliý. w pp- 
zadj a w zapomenutj uwedlo. Casio pijdawné a wedlegsj grqéoo.aěkteré- 
ho boha přednost obdrželo nnd hláwnjm , k. p. Perun a lodra^iladamáS a 
Jáma atd. Některá gména indických bohůw zachówala sé'u'Slá\vůw brzo 
gako wykřiknjky, k.p. Breheri ! Davori ! Gemine ! Praboh ! %stu.! Hp- 
ja Hajá! brzo gako přjsaha kp. Bor*me; brzo gako přezdjwky, krp» 
ty Lelo Lálo, ty Ma&as, Lajda; brzo gako zlořeéenj, k..^ jí>od9y ia 
porantalo (t.g, Porenut čili Ši?a, bůh trestu, tě trestal ! }} brzo gako stra* 



šidlft, k«p.Bdbo, Bttka; brzo gako kry, k. p. Skpá Bába^ Bkóinra atd. 
Co Chr. G^Arndi^ Urspr. d. eur. Sprachen S« 8é o srownáwá- 
nj ře&j pjše^ to platj i o srownáwáaj mythologie dawská s índickau: 
„Auf diesem Wege wird man die Geschichte der Mythologie, und 
dadurch gewissermasseD , selbst dře Gesdliicfate dés Meotohengéschlech- 
tes, ^bis uber die Greozen aller geschriebeiiea Oesehkhtck und aufbe* 
ivahrten Traďitionen verfolgen; so wie man durch die naker^ Unter- 
suchung uod Vergieichung der Beschaffeoheit .mehrorej;^ .weilt van eU 
napder eDtfernten Gebixge ^ ^«mé Naturgeadiichte des Erďballa vorbe- 
reltet hat, die den ersten Anfang unaerar bekaanteq Weltgeschichte ^ 
am viele tausend Jahrehlo^r aich. Jasstt^ W indkké. Mythologii má 
geden bůh čaato .mnohp přjgiileii|-2ili rozli(^n]fch jiázwůw a wbusHbiostj^ 
k^iái prjgmenj gest gakoby zwláštnj bůh a wš^ asasé wšudy a wé 
viietvk totoi^oost, .nebo. každé, přjgm^oo gestrowpé samémii bohu.. PřJ* 
gmena , přetwory a inanžalky. gsau gea akazy. a vywlnowanj gednoho 
a téhož boha w rozličných časjch a způsobácb« . ^ ; 

přehled indického náhóleiistwj. , 

I. Božstva. 
1. Prwnj trjdyi 

' Braál ^ 



n t 



» > 




ř' •» 



Trimarti 

lí. druhé iTjňy^ Grandharva> div 0eveta3: 

a) Sur m Bjlj, Bělbohowé: 

aa) Wisoti , Bešu čili óchřáncoivré s^rěta : 

i Indri , bůh oblohy čili Wedra; manzeka : Indiáni (Wedrina) 
2 Agni bůh Ohně; maoSelka Agnaji čili &waha (Ohnowa, 

i5» 



Siáwa) 



1»8 

3 Varuna bůh Moře awoly («r. Barona, Moře^ Mórsk^lCar). 

4 Jeana bfih pekla (nr. Gama, >ropatt> 

5 TVaju , Pavána bnb ivitraw (sr. Pohwisd » WáaJ Wánek), 

gináie i jínila (od ai» spirare) ir.. wadnch. 

6 Kuvera^ fViiesa bab bobatatuj. 

7 Niruii ocbnJbkytti gibowýchodnj étstky zemS^ dcera Šiwbwa* 

8 Isanja^ 

bb) Bobowé phmet: 

i Suna (Shmte, er. dies Soiis) , gináfe i Arka tr. Járlo stín- 

oe; téz I Hamsa tr. htcÉEi, labnt. 
2 Candra^ Sóma (MSsfc, sr. diesLunaé). 
' ' Z Covaj Mangala (Ladon SmrfónoS , sr. dm Maitis). * 

4 Budha (Dobropén), 

5 Braháspaii^ Vían (Králomoc, sr. dies Jotíí , sořab^ Perun* 

dan; se slowém braha, sň WraSLec fgákoby brafec] 
hada2, bwisdář), 

6 Šukra ^^USena ^ Velli (KrasopanJ, dies Yeneris). 

7 Caru ^ Manda ^ Kála (Hladolet, Sahimas). 

9 řS^} "*^"^*"Í P^"^'^í'í- 

b) ÁMur 2ili ČemJ, Cemobohowé : 



i MakUaBur obr a král zlých dnchíiw. 

2 Éhabun. RahUf Ravahen^ 

3 Curen obr a král zlých dachuw, &r« Cunlo^Aovi. Cuřidlo. 

4 Hiranja^ Erunja sr.rus. Gorynlaj malorus. Wernigora (od 

wernuti - akrautiti , přeložiti) , genm podobný gest rus, Du^ 
binja. 

5 Hiranialša^ Eruniakia bratr předeSlého, sr. Zlatook, Zla- 

tohlawecy mělgelenj hlawu, lidi pauhým dechem nsmrco- 
wal , celé wrchy trhal a házel, 

6 Kalahešen (hřjchu pán>» 

7 Hajagriva (Eonihřiwa). 

8 BhomaHur Bhumaaer^ sr% slow. Bosor Boaorák Bosoria 

(od bhu bAuin zeniS a aaur zlý duch^ běs ; sr, sorab. Země- 
nik. Zemek, Zrnek Zmok). 

9 Bhuda Bhuta zlý duch, sr. rivu Buha^ 
la Fiiaaa ^ sr« Bjes Bésí« 

11 Setam Satma (Dapper, As« S. S7) » sr, Sotona^ Satan. 

12 £a//, Balisaimay sr. Balvan Bolvan* 



239 

* 

13 Darida i>y9ný^ dnsý bi^^ sr« Důra, Durao, durditi «e. 

14 Basmadut. 

15 Dialinder. 

16 Kuiičaien (nialiis geniai ia domo vel horto) , sr. iuta dam 

. a Seietf sr* ras. Doomwoí duch* 

17 yiritaa, Vritas sr. Wrkolak, Wlkolak. 

18 Kalinak drak tisjcohlawý přemožený od WžSna-KriSay; 

sr. Swaťjr Giřj a drak ; Zpéwanky II. str. 455. 
PoztMln. J^rb. ď, Lit.-IL A SIS. „Der Dualismiis der Par- 
•énlehre tritt nicht imr in der indischen , sondera anch ia der aegypti-* 
achen und ehineriachen Mythol<^ie (tai Wischna and Sivá, in Osiris 
and TyphoDi in Yang und Yn^ slcbtbar iiervor.*< Sr. Bclboh—Cer* 
noboh, 

« 

GinJ bohowé a bohyně : 

Marici b. switla. 

Kaijaba Ka$iopa b. prostranstwj swěta, sr. Kašuba (gméno 

rodin slow. w Turci), RaSubowi (lancn slawenský). Gebo 

manželky byly : Diti a Aditi. 
DUi t. g. noc, matka slých dachůw, sr. tuca\ sr. Didi iaif tatma. 
Jlditi t den, matka dobrých dachůw. 
Pulear b. manželstwa , sr. Pol , spol , Polel , wal. Polernm. 
Ganeša b. Stěstj , sr. Gonil (i a loduw gest il ila koncowka » 

sr. Anila = wjtr od an dýchati.) 
Dharma Dherma b. cnósti, ut. Derby /re&a=:powinno8t|Slow. 

třebný, neířebný; (sr. German.) 
Prilhivi bohyoč země, sr. Pršt^tBiúJk 
Lohaind bohyni moře, sr. Lauie Lulioe. 
Sveia-devi bjlá bohyni (Jahrbuch. III. S. 189.) 
Apsara^ Apsarasa wodoj nymfa« 
Sahá gméno nymfy. 
Standa bůh wogny, syn boha Šiwy, sr. Shandi-navi ; Kra» 

konoti Kraionoii (Korkont^)* 
Satjawrata syn slunce, pf^wnj Menu, zákonodárce Indůw, wlástni 

král Draviny, pomorské kraginy , WiSnu ho ochránil od po* 

topy; sr. Siiiwrai. 

4 

Bu£iowé a duchowé iv počtu S33 milliony : 

Vidhjadfiaras obshihowateld bohnw, inaijco prst, sr. Parsiul, 
Persíei, PjdimuSjh. 



230 



I 



KaU a Pandari stráloowé měst b wesnič: sr. rtislii* KolH 

KolthU 
Fidrudevadegat strá^xowé mrtwých. 
Diinater » bůžkowé buiiebných náatroguw. 
Gandharvaa 9 bůžkewé powétmé hudby, 
Marviutel ^ dachowé wétřůw. 
P^asufelt dobřj geniowé; atd* 

IL 8wét oili Wesmjr dělj se na tři časti 




SVargR Surga 
Obloha sínoee 
1 Bhqrlok 
Š Bhoverlok 

3 Sarlok 

4 Mehrlok 
$ Janlok 

6 Taplok 

7 S^tlojc 



Mirt - lok 

an 

Mezi -Obloha 
(prpsítřednj) 



Patala ^ 

Obloha propasti 

1 Tallok 

2 Behalok 

3 Sutalok 

4 Mehantalok 

5 Ruhpatailok 

6 Rulok 

7 Patalok 



Nad Surgau čili Qblohaiji Slunoct gestgešt^ Vaihondct (bydlo WiS* 
naowo), Lihawaikondam^ Kaila$Qm^ Bramalok k^e seneywySšJ 
]bůh nachá7j. I ocbráqcowé 8\yéta magj ^víé loky čili oblohy^ k. p. 
Indra-Iok ( Wedro - obloha) ^ Agni-lok (Qbqě - obloha) i Vwunfi - lok 
CMoře - obloha) ^td, 



Popis ge(]notliwýcb bohuw a bohy^ indických 

a přirownáwánj k i^im siawskýcb, 

■I ' 

BRAM A GEHO PŘJGMENA. , 

1 Abarlcedi indeíinibiUs 9 der Umbeschrcibliche. 

2 Advaja Nedwogj, druhého sobě rownéhp nemagjcjt 

3 A n a d i bez počátku ; A p a ii 4a bez konce. 

4 ASaríri incorporeus , beztélý^ 

^ Atma Bramatma Pramatma Mahaatnia duch, 4[/im^ 
dmu dumati, sr. něm. Ódem Athem; sr. i tma a netmaX^ 
g. swětlo« Atfita , Prau a Oum (durv^a , pára a i|m } gsau 
přjbuzná. 

% Bhagavat, Bhagavan t. g^ Bqhowatý Bohawaný| Bo- 
hatý, Blahý; sr« Bůh, Bo^. 

f B r a m prlnf^ipium rerum , Priroui , Summas , fons lucis et tem*? 
f>oris, Yerítas et Essentia, Creator; sr. Pram-w promhv^\ 



sr. chor« Prama před, /7ra/n.a/é//6 == předle^ ^ g#ro; fnvý 
prwnj, wreinje; praw Praw^a, zprawiti = stwořiti. wis B^ina* 

8 Dharmanajaga, cností, čistoty základ* 

9 Genmanáisádifaina bytnost swau oijkdy netraQcJ. 

10 Harangaerbhá elemeatoraiii foetas, (aurimatrix. Paullín.) 

11 Karmasakái skutkůw zočitel^ swědek*. 

12 Karta Kríta čařitel, činitel, stwořitel sr. Kirt u Wacen 

13 Kariuinanidhi thesaurus niisericordiae. 

14 Nirmala neposkwrněný. 

15 O um sumnia intelligentia, sr. Um^ ro-^Uin. 

16 Parabara Parabaravast.a summuin, excelientissimatn 

ens; sn Breberin Dalmat. t.g. Prabar, (3 = 6, sr. Bodrici 
Bedrici, Rarog Rereg, Dragowičí Dregowiči); bor wýbor, 
Prabor, neywýborněgsj ; sr. slow. Pra -boh Qři sto biahii 
Prabohů) ; serb. fior-me = Bog-me.^nad i Zuti-bor w Mezí- 
boře u Ditmara. Bram nebyl wyobrazowán , gen w Daubra- 
Mrách ctěn. Sanskritské />ara=wznesený , wýborný, swatý; 
vaitu sr. slow. bystu. 

17 Parama Parám en (Bopp, Gloss. p. 102: Para P arama 

a -para suff. ma exíinius , altissimns, summus.^'* Paull. p. 292* 
param£i/i;::ens exeellentissimum t «ns snpremanr, Deus) ; sr. 
slov. Pa^om; Pram-en (pramen^lux, fons, principium}. 

18 Para.brama t« g. JfVa/Tra/Tie/z, neyprwoěgtg počátek a* studnice 

w^eho. 
1-9 ParameSvara Prapán , Pra-Jes (pols.) 
20*Paranietsi omnia coroplectens. 
2t Pitamaha pater magnus , pater primitivus. 
32 Pradžavat vitaie vel progenerationisdominus; Praží wot 
S3 Prakrat summa vis vel potentla; Pramoc, Prášila (se slo^ 

wem hraš sr. naše krůt krutý ukrutný ^ silný násilný.) 

24 Prán halitus, vapor, sr. slow. Pron^ Prono \^Chroru Sax, 

pfir. 1133. Ma8iu9 de DHs Qbikt.C.2.); sr. slow. para; 
u 8lowákůw značj pára pos^wad to co m Indiiw, anima sen- 
sitiva, sr. přjslowj: Pes nemá duše gen pdru*^^ Sr. co 
nahoře str* 27 o sanskrltském praná proneseno w niodlitbi » 
^Om! pránája prána pradišt^a : Swahá.*^ ^ 

25 Pránu Pranava (odj pra a nu laudare) Pradawa Friř- 

slawa^ neywyššj cti a sláwy hodná bytnost. 

26 Sarvačarutram omnís perf eotio \ Wšolokonalost. (sr. ča- 

řiti := konati). 
87 Sarvakaranam Wlíeho přjčina/ 



S32 

Sg SrSdawa TwoKteL 

89 Svadasaly Svadaiatta SamogsaocJ , Sám sobi dawSj ge- 

stotu. 
30 Svajatnbhn Sebaa bndaacj, Samobyt: sr. SwobaSwohoia. 
3i Tatva (a pronom. tai id, hoc, illud, 1) Veritai, 2) ňatora, 

Tera aatara) , Totost toto£nc«t ; sr. ^Sak i iatmoai tagnost. 

/ 

Ženská polowice obé pohlawj obsahugjcjho boha Bram : 

Maja (imaginatio , phantasma, illasio; ma; i/nu disparere^ ma/ 
eolor; sr. slaw. migi mjgeti minauti, měniti, proměna, mě- 
hBwý; manauti, namanauti, mjněnj} sr; Mdg měsjc, mag^ 
čenj u Yaceráda, Dle některých gest Maja ta siuna , oo 
Bbavani, ^ . ' 

Posnametiánj ku přjgmenjm boha Braník 

f)Harangiierbhah. Sr, H^ A. Pierer^ Vniv. Lex> oder 
voUětánd. encycd. TVorteřhuch^ Anenb.'íSÍ&* B. ň- & ^^3. 
HcLranguerbehah* {\xííl. Mjrth.) Eins der Weitprincipe io derPhilo- 
aophie der indischen Vedas. DieWeltist dem Indiereine vonderboch* 
atea bis snr niedrigsten StufFe abwártssteigende Offenbamng des hoch- 
sten Urwesens, Yor der Scfadpfqng ist Bram , das Wesen der Wesen, 
das abstílut Existirende , keínes andern DaseinSi zu seinem eigenen Be* 
dOrfende. Der Gedanke eine Weh zu schaffen , ward die erste Offen* 
barung desselben , sein erstes Anssichheranstreten ! Dieser sich offen- 
barende Gedanl^ ist Oum\^ das Urwort, der ewige Soba des Bocb- 
sten , ia ihm enthaltea das Urwasser und Urfeaér {pramen se wztaha* 
ge i na wodtt i na ohe&), d.h. das hochste ^wirkliche^ gebárénde und 
das hdcliste maonliche, erzeugende Princip. Aus beiden, dem Urwasser 
and Urfeuer ward Haranguerbehah , enthaltend die Samminng aller 
Elemente , die Grundkeime aller Dinge , in ihm die Schopferkraft, Bra- 
ma, die erhaltende , Wischnu, und die zerstoirende , Schiwen* Als . 
Sammlung aller Grundkráfte erschien er als ein Tropfea. Als Grund 
atler Schopfang ist Haranguerbha gestaltlos , und hat zahllose Gestal- 
ten ; er ist ohne Sinne und doch mit unendlich vielen Sinnen begabt , 
farbenlos, und doch alle Farben erzeugend, Alles hervorbringead und 
AUes essend , weii das ganze Spiel fler Welt ein ewiges Erzeugen und 
Vernichten ist* Er ist daher allwissend, allverstehend , alhvirksam^ 
Herr uber Alles, ohne Mischung und Zuiammensetzung , das Wesen 
Brains selbst in ihm. Die ganze erscbeinende Welt iag in Haranguerbha 



233 

gleichsam todt ond Temichtel^ weil er tie itn symbofischeii Sinne auf* 
gegessen hatte', darnm heimt er děna muM Moul (sr. Maud) der Tod^ 
Aber indem er sich seiner aelbit bewasst war, irmaate ef anch, 
dass er Form aller Scbopfang sai , nnd sd entstand in ihm Pradiapai 
(Pražiwot), d.!.das Yerlangen, be«timmt6 ťormen der Dioge hervor- 
Bubringen. Aus dieser Darstellang aus der indiscfa^n Wedas ergibt sich 
also offenbar die Gestalt der indiShen Emanationslehre und die Grund- 
idee ihrer Philosophie, dass nnrdefn Absolaten wahres Seinlčukomme 
U0d dié geformte Welt nor eine Abspiegluog dieses Absolaten sei. ** 
Sr* Jahrb. d. Liter. B* IL S. 294. 9.Das Nighanii oder Glossárium 
der Vedasj enth&lt 3 Yeržeicbnisse von Nainen der Gottheiten woTon 
das 1) die Nátnen welcbe gleicbbedeutend mit JFeuer^ das 2) die Na- 
inen welche glmcbbedéutend mit JLuft^ nnd das 3) die mit Sonne 
gleicbbedeutend eath&lt. Das h. Wort Om beseichnet jede Gottheit , 
den Allewigen, Ihn (ParametSi) den Aliumfassenden (Brama}, Gott 
(Dera) die alles belebende 8eele (Adchatma) , im Grunde ist aber nnr 
eine Gottheit^ die grosse oder Weltseele (Mahan Atma), wovon alle 
andern Gottheiten nnr Tbeile sind/^ 

2} O m. Sr. Pierer^ Un* Lex> B. \ S. S. 400. Oum Áum, das hei- 

lige geheimnissvolle Wort derindier. Es ist einsylbig, bestebt aber aus 

den 3 Bnchstaben a oder ao , u imd m und wird durch zívei Figuren, 

ao oder aou nnd m gebildet« Es ist der ursprunglicbé geheimnissvolle 

Name Gottes und erinnert in seinen Buchstaben ata die 3 hochsten Got- 

tesoffenbanmgen , Brama, Wischnu und Schiwa, diedochnureinGott 

aind; an die 3 Welten dieser Gdtter^ welche ^as Weltall umfassenl 

Erde^ Atmosph&re und Himmel; an die 3 Wedas, den Risch = Jajusch 

cund Samanweda, und an die 3 Feuer, welche Ausflnsse desewigen 

Lichtes sind, das gl&nzende Feuer, dás Sonnenfěuer*, das Erďfeuer. 

Selne beiden Figuren erinnern an die Urprinzipien'derDinge, das Vr^ 

wasserund (Jrfeuer, das weiblíche und mannliehe Princip. Es ist das 

. erste , voro Herrn der Schdpfang gesprochene Wort , darům sein erst- 

gebomer Sohn, vorhanden, ehe irgendetwas vorhanden war(8r.Jana 

i.f.xy Alles wird vergeben, aber dies Wort wird ewiglich bleiben. Es 

ist daher Sinnbild des hochsten Gottes setbst, und heisst deswegen 

Aišaráf gleichsam der Kdrper des Gottes, der Himmel sein Haupt, 

die Atmospháre sein Nabel , die Erde sein Fuss , die Sonne sein Auge. 

Es istder Anfang desheil. Gebetspruchs Gayatri und heisst dann jPraa/^ 

oder Pranava, Geist, Haneb, (lépe Praslawa}. Es wird mit Harmonie 

gesungen und dieser harroonische Tou heisst Adhitd, dessen drei Syl- 

ben der 3 Buchstaben des Oum entsprechen. Bei ad denkt man anden 

Sanianveda, den Himmel und die Sonne, bei ki an dep fajuschwed^ 



334 

die Atmosphlre und die Luft» bei tá an denRUchweda » die Erde md 
das Feuer. Wer di^s heilignp Wort in Gegenwart anderer ausspríclit» 
that zehnmal bcsser, aLs wcnn er opfert, bundertmal, weim ihQ'Nie- 
mand zubort , und tausendmal , wenn es bloss in Gedanken geschij^bt- 
— Es ist nicht nnwahrscbeinilch ^ dass sowohl Begriff als laut dieses b« 
Wortes zu vielon andern Vóik^rn unter gfiwissen Modificatipnen sich 
fortgepflaňzt hat. Der Begriff eÍDe|^Urwortes findet sicb in der ^ Bibel 
und in versčbiedenen pbílosopbiscben Systemen d. Gríeoben ; dag Wort 
Amen bat einen ahnlicben Gebrauch, dieSoiine biess in Aegypten Oa^ 
in dep Laraaischen Religion ist es fast anverándert beibehalten.^^ -^ 
Sx. Jahrbucber d. Liter. B. III. S. 299. „Eine Stelle des Yeda beginnt 
folgendermassen : Nicbts bestand in der Welt , bfvqr der Vernunft 
(Mind, sr» Um). Die Welt war nnigeben vom Tod, g>erig« dass er 
sie verschlinge; da ward Vernaiift gebiidet, begierig Freund zu setn 
mit der Seele.^' 

3) F r a d 8 c b a b a t. Sr. Pierer Vn. I^ex. B. 16. 5. 656- .yPra-^ 
důchabaty ind.M7th. eínesder Welt schaffenden Principe. Oie Welt wur- 
de nILmIíeh darch ein allmábliches Niedersteigen der gottlichen Urkraft; 
zaarst ging aus. der Gottbeit die Mája , das liebende Yerlangen , sich 
za offenbareni berror^ dorch sie Oum^ der Entschluss za schaffen, 
das Scbopfangswort , durch dasselbe Harangaerbba , der Inbegriff aller 
Urkeime desGeistigen und Mateři ellen, aus ihm Porsch (sr. peL-prs- 
lek), der alles diu*chdringende gottliche Haneb, dasUrlícbt alsGrund* 
keim alles Geistigen und Kórperlicben. — Er ist der organische und 
chemische Bildungstrieb , Grund und Urbedlngung aller Gestaltung, 
alles Geistigen im Yerstande berrschend. Durch ihn ward Pradzabat 
der Weltbildangstrieb.mit Erkenntnissseiner seibst, seines Ichs([Ahan- 
kar in andern Systemen) , Grund aller Absonderung des Urstoffes in 
einzelne Formen . das Vermógen der Yergleichung , Abstraction, Com* 
binatión und Individualisirung , so wie aller einzelnen Sinnenformen , 
ffleicbsam eine niedere Fotenz der MaJ a ^ das sicb seibst erkennende, 
mlt Liebe erfuílte Productionsverroogen der Gottbeit. Er ist Yoríáufer 
Ton Brama, der geistige Ordner des Mababout (^grosser Materie): er 
ivard Brama^s Macht und Wiile , seine Hand beim Scfaopfangsacte* 
Darům heisst das von Brama Geschaffene auch Same von Pradžabat , 
darům gebóren za ihm die Mokelan (9r.míau)f die gebeímen^eiyeger 
(die bewegenden Geister) der Sinhe , der Lebenswarme , Lebensfruchte^ 
der Nahrung, des Wachsthunis, des Naturtriebes (sr. Pripegala), der Le- 
bensactionen , der Instinkttriebe , so wie aller Rede und aller Empfin- 
dungen des. Herzens. Es steigt aber das gottliche Element zu immer 
Qiedern Stuffea her^b nná offenbaret sicb nuu zuoacbst in d^r Potenz 



^ 236 

Prahrat^ welcbe den Ufgrund des Weduels ip den &schei|iiingea , 
i^wohl der intellectnellen ah der physischeh Welt und daberein Ab- 
bild TOB Mája und derUrqaell der dreiabGotter personificirtenWelt* 
kr&fte » der i^chaífenden , erhaltenden nad zerstorenden (Bťama, WÍ8ch«- 
Du , Sbhiwa) ist. Prakrat ist daher drelfarbig t roth als Weiten des 
Brama, u^eiss ala Weseii de« Wischna, achiparz al« Wesen dea 
Schiwa. Die Kub, ala Symbol der in 14 Theile geaendeten Welt^ iat 
nach daa BUd tod Prakraf. Ehe daa Scbdpferwort die Welt der Wabr* 
beit und dea Scbeina ins Daaein rlef , war ale ala Ideal^ achon in Gott, 
und zwar in allen 3 Besíebungen; ala Hímmelawelt , Brde und Unter* 
i^elt.. Da acbon berrachte Prakrat Qberdieaelbéundaondertedaa Ganxe 
in Tbelle und gab Jedem aeíne Kolid, wie er eá noch Jetzt tbút In 
Prakrat abA iat daa geiatige Lkbtweaen Atma eingewebt, und die- 
aer Atma , Torber In bdebatér Uábeacbr&nktheit und Freiheit , - bindet 
aich aeibat in Prakrat, wird vom Scbeinund Táuacbungi derenGrund 
IMaja iat, beaiegt, vergiaat gleicfasam sich selbat, fůblt Sebranka und 
B&umliclikeit imd sinkt, von^Prakratum^cblungeny in die Feaaeln dea 
beacbrankten /^A«* Aber noch febit in der ideálen und reálen Welt* 
entwickeluiig daa Princip der Be\yegangy daa allemLebenund Regung 
giebt, und die zahJtosen Pulse erweckt, und zdr Tbátigkeit bringt 
4iircb die allein das geaammte Naturleben beateben kann. Dieaea Prin-* 
cip iat Prán (sr. Pron*, pára), Haneb, Atbero* Ea gebt, aua Atma 
bervor, wie der Schatten aua dem Korpex und iat dieForm dea aub- 
tilaten' und réinaten Urwaaaera, die Auabaucbung dea zarteateň Le- 
benawaaaera der 5 Sinne. Im Menacben erscheínt er ala der Lebena- 
Wiad^ der in jeder Minuté durcb 15 Athemzuge aein Daaein ankfindet 
Er wobnt im Iférzen dea MiBnacben,,gibt dem Blute die Wallung den 
Gedanken ihre Scbwingen , den S^ianen ibre Wirkaamkeit , der Lei* 
ďenachaft ibre Kraft Er theiit aicb in 5 Stromungen: Apan, Šaman, 
Bian, Atvan undPran« Apah atelgt abwárta, treibtzum Leben durcb 
dle Genitalien beim Zéogungaacte und zum Tode, indem erdaaňutz-. 
loae Excremeut aua dem Kórper aondert. Šaman hat aeinen Sitz im 
Magen und treibt die Nabrang durcb den Kórper und gibt Starke den 
Augen , Obren , den Naaoffnungen und ^em Mandě. Bian (ar. bjti) 
wobnt im Herzen und aetzt daa Blut in Bewégung. Advan verbrei- 
tet die 3 Lebenafeuer : daa Feuer dea Denkens , der Augen und dle 
Wárrae des Magens, durcb den naturlicben Organiamua und gebt im 
Tode aua der groaaen Pulaader berana , die von der Kehle zum Gebirn 
ftihrt, worauf der Kdrper kalt wird« Fran im engern Sinne ist der 
Grand dea Aibembolena und der^Sinnenwirkungen in Augen, Obren, 
^^ase und/ Mund. Aber alle diese Prans $ind nur ^in PraQ< Und ap WÍQ 



236 

Pjran im Meoschen wirkt , so wirkt er in allen Tbeilen der Scbopfang 
and bewirkt fiberall Leben , Bewegang md Wachatbuio •, and wo er 
ein DtBg Terlftttt, da folgt der Tod desselbén. Es sindalso in derli»- 
disehen Philosophie 7 Principe dargestellt, alt eben eo.viele nieder- 
steigende Emanationen des Einen bochsten Urweaens nnd ale selbst 
aos dem Menschen, ab der Welt im kleinen, durcfareiae scbaiftinnige 
Abstraction bergeleitef « Ehe der Sehopfangsact geaehehen konta, masste 
nach Analogie desMenschen, ín Gbft erst das Yeriii5gen, dann der 
WiUe au tfchaffen, also eine geistige Bewegung , Torkanďen sein. Die- 
aer Wille ward als eine líebreizende Mája, dargesteilt. Dieser Wille 
sn achaflbn aahm aan eine ideále Geatakong an , in der tich alle Theile 
dea WeUganaen dem Urgeiste o£%nl>arten, and dies ist Óum; dem 
folgte die Kraft, dtaae veriscfaiedene Theile aa ordneff nad aoge- 
ttaiten, Haranguerbha y der Urgmnd aller Natorgee^ae^ daranf 
FoŤsch die Qaaliíftt aller geistigao Bewegungskraft nnd Eíndringíicb- 
keit , nach diesen Pradiadai das Princip der Individaalisinmg nnd 
aller Ichheit, dann Prakral der Urgmnd allea Formeawechsek, al- 
ias Werdeiis and Yergehens , endlich Prán , das Princip aiiés physi- 
schen Lebeos and aller fiewegung in der Nátur. In Allem aber war 
Šram das hSchste Urwesen selbst > €enn es gefiel ihm in diesen smnen 
Offenbarnngen aos sefaier allerfaeiligsten Robe zor Th&tígkoit and ^m 
Leben herabzusteigen* ** 

I 

TRLMURTI A TRIGLAW. 

U Indnw: Pauilin Sjyai. p. 106. „Trimarti seo Trinitas In- 
dtea. Gx sententia Indonnn Bramaest creaiorj Yiscbna eonserva'- 
íoTf Shiva siveRudra est deaiructor $ vindex et judex^ cat anima* 
rom post mortem cara obtigit* Samscrdamicam tri sigaificat /re^vel 
iria\ murti vero personam vél corpuš. Trimarti sea trinitas Indica 
šunt třes personae sen tria corpora « qnoram Brama tertam (?) Vishna 
aquantj 8biva ignem esse ex Amarasinha defendimus. Třes isti In* 
dici dei symbolici sant ; hi iidem deastri in femioas mátati fuisse^ áaxúl 
concubaisse, filios genaisse, denique ex parte viri, ex parte feminae 
sea hermaphroditiessedicuntur*** p. 76. „B^^iaa, Vishna, Shivaatma* 
res ět feminae subinde simul repraesentantor.'^ SĚ.Pierer Univ.Lex* 
Ih pod článkem Bram Brém. ,,Es war die ewige Liebe , sagt der 
Indier, dle Gott bewog eine Welt zu schaffeni und diese symbolisirt; 
er ala ein weibliches Wesen Maja BhavanL Durch die Yerbiaduog mit 
dieser erschien Bram in drei Gestaltungen , als scbaifende Kraft (Bra- 
lna) , als erhadlende ( Yíséhnu) , ak aerstoreode » in das Urweaea Alles 



237 

tvteder auflSsende (Schiira), Diese drei Gotterweten. sind die vermiU 
tebden KrSfte 2\vi«oheii Gott lind dem Uníversiun. Sb sind in Gott 
eini und nicht tob eioander verschiedw , und dBrqni beisseo sie 7Vi^ 
mur/i oder Dmeinigkeit Nnr imCultus tritt dieges odar jeo«g dersel* 
ben besonders hervor . und viwá nát der hdchaten Gotthóit selbst iden- 
tiftcirt, daher drei.HAnptreUgionen in Indicii, die ftlfciste der Bramais^ 
nnoa 9 md naeh deasen Terdrafigang der Schivaisoms und YlschnuisptuSf 
die noeh beide Jetet bemchend sind.*' Tý£ tam£ B.SÍ4 8/r«49. ^^Trt* 
ntnrtí d<h. Dreígestaltete , die Darstollang der Getthait anter dreigroa- 
icln OfFeabamngeii: Branná # Wisfibnu ued Schiiura, ab «cti5pf erische 1 
erbalfendé und regierende, avflosende pnd wiedMrerzeagende ErafU 
Scbon in den Yedas erscheint die Ideederselben alsio«/ni«cAgenoai* 
men als Sonne , Wasaer and Fener. Moor im Hindapantbeon atellt 
folgendea Schéma der 9 in der Idee des Trimurti » Begenden Begriffe aaf : 
Brama Wisebna Sebiwa 

Sonne* Wasaer. . Fe^er ... 

Sehopfer Erhalter, 2ewl$rfir . 

Macht . . Weiabeit Gerecbtigkttt 

Yergangenheit G^enwart - Zákmit 

MMerie Raum Zei^ 

Nach. der anadrdcktfebM JfvUfcben Lebrewiirea fii:wia» lÝischnnund 
Scinwa Eins, OfFenbanmgen des einen hochst^n iBiwigeii Urgeistea, 
und diese Idee stellte man bildlicli dureh eiaen Korper lak 3 Kopfen 
dar , sprachlidi durch die heitlge S^rlbe Qmi (Jum% epdlí^h emble- 
matisch durch éinen Zirhel im lír^Uctt Trimurti Sadea sHrfi anter 
den Denkmálern Indiena viele , eip fproaaee im Teaipal m ii^cpliante 
Qber 12 iii den Grottentempeln zu Ellore« In ElephMte .nud Ellore ist 
der eine Kopf jugendYich , der mittlere mSjmlich eoiKt ^ Ae^ :4ritte mít 
Zflgen des Alters, ám Zonis und der Xiffdmschaft, . Jtede erlflárt sie 
ffir Symbole der Weltbildung, íhrer D^aer uad ihrer Teimchtnng. Der 
Jngendliche Kopf mtt dem aufbldhend^a I^toa b^aeV^baet: das ,Werden 
der Weit iind die Entwiclielung dea Lebe«ui$ die mietleffi eniste Ge- 
atak mit der Fmcht in der Hand das Besteben und die Oaiier der Welt 
<die Frucht am dag Symbol des Handelaa^ der Tfaat); de? alte, Zorn 
ausdrfidcende Kopf mit dem Todten^Schádel íiber der Stirn iat daa 
Bild der Weltvemicbtung , aber die in seiner Hand sich stolz erhebende 
Scblaage bezeichne j dasa diese Vernichtung nicht den Urlceini des Le- 
bens treffe, welcher aus dea TriimnMra der alíen» in ainar jungen 
Welt wieder aufblahen werde.<' 

U Slawůw. Sr. ^iia Oitonis L. % C.n. „Profaai.isaoetdo. 
tes auream imaginem Trigelavi, qui príncipaliter ab tis (w Jnijnč w 



238 

Pomořj) colebatnr, fíirati extra provincíam ábduxemiih** £. 2. Cé íé 
,,8tetÍD třes mo^tes ainbita suo fondusos habébat: quonini ineáiiis ^ 
qni et ahíót, snmnto (^aganorani Deo , Trigelaus dtetus, trieapitnni 
habebat rimiilacriim, ^uod aurea cidari oculos et labia conlegebat, as-* 
serentibus idolorum sacerdotibiis , ideo samnuim Deiini tria habere ca* 
pita, quontam tria proeurat regna, id est, coeli, terrae et ififernt, et 
laciem cidari operire pro eo , qnod pecčata |ioniiniim quasi nonTÍden9 
et tacens dissimdaret.*' Třihlau^ cttn byl w Štetjně, Wdjně, W 
Braniboře ,' w MjSensIcé Grimě á ginde, Irde se i geho obra^.y nalézaly « 
Sr. 'DiimarVhr. VL p. 1*0. jjUrbs Riedegost irit^rnis ne irea Id' 

se continens portas/^ 

• ■ • .1 

* ' ■ ■ ■...■• . • , . 

PŘJGMJ BOHA BRAHA. 

1 Abdzajoni DSloha (žetta^ matka) oblakůw. 

2 A^im a b ho Duch býwag|ej , gsaucj. 

3 Attimabah Dobrý doch. % 

4 B r á m á lex (mnpdi) , veritas ; n tum, jostum ; sr. prdWf prd* 

wo^ prďíPdat prawidh i přjmoruB, bhIúví* prám prjam 
priamú uprjamití se (^na swém práu^é Státi } přjmoai 
upř/mnosů^ sr* Próve (Hělm.)', Piromo (Petr. Albio;}} 
wiz Bram^ . .- . 

5 Čattiranana Ctwerohlaw. 

'6 Kamalasana Kamalosed; im kwStti LotxNí sedjc}^ 
^7 LogneSa ZeměpaDy oblohy fán. 
'8 Pidamáha Děd, otec bebůw. ' 
9 Srida Tmirce. 

10 Surageid a Slunce bratr. * ^ 

11 Yedbia Wěda, wédomost; zákon: sr. wSst swist, WHéACi 

Wéddch, Wědomec. 

12 Vcřddtttta Wédo^dutel. 

13 Tidhi Osud, zákon přjrody , uioženj, bd^kVwy á ďAa klásti 

ttložiti. ^ 

14 Yišvasři Wšého wěnec ; wSesreta. :- 
' ' ' ■ • " ' .• • . , • 

. Avatary cili přetwory boha Brámav v^ 

Dzambuvan přetwora wobrowskáhomedwěilay pruwodee a spo-* 
lubogowjk Ramuw proti Ravanowi obrowskému králi Ceiloniu • 

H am s a pták (« g. husa Čili labui; gesť geho miláček « na mkn& 
se nosj. 



239 

Manželka čili ženská polowice obogpohlawnjho boNa 

Brama. 

Brámi Bohyni řeči a uměnj. 

ISarasvati, fiohynS sauzwučnosti a sauměrnostl: gegjpřjgme- 
' n j a přjsadky gsau: 
Bbarati bóhykiě děgiň. 
fiháša báseu, mlíiwá, řeé. ^ 

* G h i sICAVĎ , bohyně wýmlawnostr. 
* Vákérváni ředifelkyně gazytta. 



>i> $ 



Srownalost boha Brama a Prove. 



I- r 



Opil iňdfdcébo boha Bráma wi2 ti PauUin' Syit: p* 76. ,;l^iniQ« 
Iličriiift Nepatease^ déí Bramae , lina mami geint> lihrum - Granlhani ex 
foliís pnbnarum ani rudi- charta conteittnm et fraiouio eoiligetam* 8e- 
ctinďa Maau tékiet ctítonam predatoriaint. itccďroi&iMt dietám , qvamH 
nrifla 4éi SUva rédtaaďo preceá peiragit, monosiBramanibas, ipgioa 
fiUia^ oomimmew Teirtiá manugerit va^ cupreum{fa*Í9nvaak rohrim, 
fiotmeittén) aď conservandam et bibeádam aqaani,' insIgiM eorum Bra- 
tÁanum' poenHenÍiúrn„ qi4 mentíícando \itám agant , et praeter vaa 
illbd :iiihii allud a^cum pottare possunt.^^ Boha Pravtf.Bangert w po* 
KŽiflfMieiíiéfijoh k Hélmddfyif^i takto opisogB::>,ýStabdtPíove. vidli forma 
in>€oliifliha» cdrena (sr. mdrakiam} ts^vA redimitiis^ óbkmgúi at^o 
fil^tlft auribui^^ atlévo )NKle lintinnabiilo iiuristena j oeceas: efiam iadu- 
tá»i -'dé^tra ferrum tdbřffia et quasi eatideos tíipebat;. altéra:. vexiUi 
eoatuÍQ qiMitiebat, Ferruin qua forma Aieifit ,. aoo josqoe ^eo eěitim^ 
«i^)ta4ťlá' speciem retulissě quidam iioi» Mcie causa prddidere^^' Srow. 
Cňt*ér^ Sa». 'k r« 1^53. S^Eter Abgočt za Oldenburg biess Frono u^ 
nŘmtá aiif <einer 9tukrv'*hátte in der Haod.eiiie rotbe: JProveyaa^uňá 
eteéb Banner-^Stáb ; Katt^z^eeoe langeObřen vinit eiaer.Erotf?, trug 
«iiiťt>al«r étiefeln an.,* and nntelr éínemiPtuÉíe eine ^ch^tlc*^* Sr^ Pe* 
'á»ué AlhinuB p Mméan. Cbron. X^p.W%:j,^VtWíO. C^r> Srnniaj wird 
niso bescbrieben , dass: er afifeiAer.Senl ge^ta^d^n? ^^^i lange Ohroii» 
jÉíiť «i>o0r 'Krou gehabť, 8^^^^'^ gis^esen,. desgIeii;bíEln.4n:.der Ifaaá 
4ÍiA^ tf^imBúímelgen und einés PMoers ataab, iwiter>deňl •IToia' oiao 
r13eheUé.«« ■ Sr; Jlfii«u/» , de.Diu Obotr, C* 2,p. 35, y^Fígufom Pto.vi 
Chřdn. Sax. sappeditat: una manu fesivm g^stans, iastar dypoi (ly^ 
lérnim autem mbrum erat,i ut caadentis sp^ciem .prae8ofeň:4)t»-f(i^liiiai 
voM^is^ íut putatún,^^::-^ To želfe^p.jvg^né v ruce FtoiQ^ 3tai:a. 



340 

hradského 9 BenJ leroe&^ neb radlice , gako le nělderým iDjwala, ale 
gest to VoM cupreum » které i indický Bnuna w nice drij. 8k>wo 
Prov€Í9M chybné mfsto Brunnéiaen čili Borneisen (gak u Albion w 
ekntkn stogj) psáno gest : Brnnn Born znamenalo w staré némóiné wo* 
dn (sr. iod. Varon) ; Bise Eisen pak' i^l^.nau JSli kowowaa padoba 
(gako o ná» dřewenka , medenice , nádob j 9 dřewa » z mědí). Bronn- 
eise Borneisen gest tedy wodoj nádoba z kowa | vas copreom neb fer- 
reom. Zwonec 2ili hrkawku , kterau zde Promo Prove pod nohami 
mil , mag] i indi6tj bohowé , k. p« Wí&oq , «r« Paullin SysU p. 83. 
9, Vischnn snbinde una mana nolam gestans pingitur* Ilaec nola poeni^ 
tentium insigne est, cojns sooitaipsi praeceduntuTi ot ii iiai poUuti et 
contaminati snnt, recedant, se abscondant, et liberom poeoitenti gra- 
dienti reUnquant viam.*^ PročBramagako iagjcjm zwoneem wyohra 
sowán byl , toho přjčiny wiz f^ollmer Jáyih. S. 480* ' ^Dem Brama 
entfloh seine Scbwester » ein scbones Weib » im ibr nacb allen Welt* 
pegenden nadiznspahen » sehaffke er sich i Kopfe an f ^ím denelbaif 
risa ihm Sehiwa ab » sebe fieiaeUicfae Begiesdesa bestrafeo. Gewd|iQ« 
lick wird er sitzend mit fan(» aft aneb nar ipt vi^Kopfca abgebUdet^ 
■m &e.8iéxife anxndenten,.welcbe er % a«iae.LQstQra)mit:eriittr^ 
Brama ecsdieint jetzt den Indiern nleht luebr. als der Jioeblite} Gotts 
saodera der fiarditbare Sehiwa* Die Mythen, welebe diesen^^y^ptaul 
eix&hltoBy sind folgeode: Brama t Wiscbnv and Sídi^wa wafen.gl^iqb 
grosa, gleieh mgchtlg ondaoendlicfa,doebglanbte Brama béhiErťftnsailit 
ala Wischnn ood Sehiwa;.d)iraoa.entstandem finchtbarc^ KfUii^»>«w<i« 
acheó den béiden EEStera , daB|f IScbiwa dedurph ein Eade machte, dasa 
er sfekab mmndlicbe Feneniitle yor sie bÍMteUte» wonnf sie jifw 
ikrem^erderblichen Streite abliessen. Etwas UaeadlkdM istnieht dn 
lareichen: 4ie onendlíchen fiotilBr Brama undi Wischan :abea biettenea 
dech for mdglich, and obwahl sie sich nicbt mebt grMs^r dSakten* 
als Sehiwa, waren sie doch .nochdarabeciim.fitrcsít, wer .vop^vibnen 
Mdea der Erhabenere sel;:dics: soUte entsctieidMly wev vm ib«aa<daa 
Ende der f enenftula erreichie^ Wlsckmi grab als jBb^ m '4i^ ^Ičido 
and grab in jedem Augenbtioke 2000 Meilen líeC, and grnb se. 1000 
Jáhre hindurch , daan war4 er ipnide nnd liess von seíner.Acbeit abw 
Brama ětbúh sich als Schfwan in die Ldfta^ darchaog ia jedctm Aogen- 
Ukk 4000 Meilen, and flogso 100,000 Jáhre lang eben so Ter^lidt^ 
diein sein Stolz Kess das Gest&ndniss nieht zn, er kebrté.znMíek nad 
aagte ^ er hábe das Ende der Feuersáille eiveidit» Da trat ScUilfa/aaa 
der FeoeríSgilIe nnd schaH Brama einen .Liignšr. Wiscl^m. erbielt, 
weil M sich deilidtliigte , Verzeihang , Brania • aber verlor zmít Sirafe 
/ďrs«/M/»fio«Ai7Bi/lAaUe5ffentlicheYerehraog, Einem andernFrevei 



r 



341 

folgte eiae nocb barter« Strafe t rnn aein^ Wohnung zii vergrSisern , 
siahl er nach Erschafiiing des .Weltalls ein Stiick vod diesem, wasje- 
doch Wischna entdeckte ; mít seiner Wohnang ward er dafíír von Bf a* 
ma in den AbgruDd^der Finsterniss gestďrzt, und bússte dort Millio-^ 
nen Jahre lang seine Schuld j bis ihm endlich der Ewige verzieh, doch 
miisste er in jedem Tag einmal als Mensch geboren werden und ster* 
ben 9 nud Wischniťs Thaten aufschreiben^ anch ward Bramaloga (^Bra- 
maa Paradies) um daa gtstohlene Stiick kleiner/^ Tato bagka o poku-" 
towánj aponjženj boha Brama wyroylllenagest ode ctitelůw boha Wi&nu 
a Šiwa , k powýfienj téchto« I dlanhé (snad oslowaké) uSi na modle 
Stargradflkého Prowa, gsau nepochybné podobn/m zttameqjm trestil 
Bramowi od WiSnuituw a Šiwanitůw pro vpokořenj přilepeného. Pa*> 
matno geat».že na některých obrasjch Brama držj oheň wrucei sr. Majery 
Myth. h &• 280. „Brama hait in der einen Hand einen Ring ^ daa 
Zeicben der Unsterblíchkeit, und in der andern ein Feuer (sr« prám 
prameny- Das Sandivane (Gottesdienat des Brama) soli schon von 
den ersten Bewohoern der Erde eingefíihrt worden aein und ist von 
den Indiern anunterbrochen beibehalten wořden, Auch pflegen die Bra* 
minen dem Brama ein besonderes Opfer zu brmgen , virelches firama-^ 
Jaga g^nannt wird. Die Ceremonien dabei sind ganz dieselben mit jem- 
něn bei dem Feueropfer Homam.*'^ — - Giž nahoře podotkli siQé, že 
gako w Indii tak i iv Sláwii měl Brama poswěcené a dle geho gmé* 
na zwané řeky, gezera, města, krage, k. p. vj Indie řeku Brama^ 
putra , město Brama-patna , krag firamarši ; a w Sláwii řeku Prowa * 
Sprowa, gezero Prám přes něž Sprowa teče, hrad Spremberg, krag 
Priawani Spriawani atd» 

PŘJGMENJ A PŘETWORY BOHA WIŠNU/ - 

Přjgmenj.* 

fibagavat aneb Sti- fibagavat: se gménetn bhagávai 
srow. naše Bog éogat^ boéj- boístwj ; se alowem Sri sť« 
Sreta i. g. Štěstj , Fortuna ; poněwadž Bhagavat to zna^j 
co sanctns , f eiix , beatns , možno žé polabský Suentobuech^ 
Swatoboh, gen geho pozděgi^ přeloženj fi&ki^ fot. Leibnic^ 
Ber* Bruna. L p. 191. 

v — 

Cakravanni Kolo«2ili sekeirertosec , Zbrognol 

Čatnrbhudžia Čtweropažec ^ čtyři paže čili ruky ftlagjcj. 

Damodara poněwádž slepegi čili znamenj nohy na břjchu nosj^ 
kterau mu wtláčil Tambura Má Irušié 

16 



212 

Devaginana Devagirozenee , syn De vagi wnu jEky firainowy* 

Dzaganat mundi dominus; sr. Swětówit, sr. Swétobob. 

Garadavadzja Garudowozenec, který se na orlu neb, ge- 
střabn nosj. 

O aur i mistr, předstawený, Hornjh. 

Govinda ((ro-pa Go^spadit od go wůl, howado , země 
krag, a ind id hleděti , hijdati , panowati nad něčjm) sr. naše 
Wolos Weles Weles Walach (od wut a eš eá co w sanscritu 
znamená pán, k. p. is eš, Eč-vara Gan-eša Logn*eša atd.) 

' Hari Heri Hariša*, 1) viridis, gilvus, flavns, 2}eqaas, sr. 
HariivU Heroufit we Wolgastě ; sr. Zelon , Zelen. 

Kamsarati ratag čili bogownjk proti králi Kamsa. 
Késawa kačery, keštky, kosy čili wlasy magjcj. 
K r š n a sr« Krosina ( o aasuwka , gako Krodo a Krt Krd ) 
božstwj od české kněžny Ludmily ctěno 5 sr* Cernoglow. 

M a dh a va manžel bohyně Má čili Lakšmi, sr. Sri-bhagavat 

manžel bohyně Srí. 
Madhuribu Madhurab , podrobitel obra Madhu, 
Mahadeva Mohautný , Weliký buh. 
Narajana (dle Z>a/>/?erastn61. Fríist der Mánner, sr. Narz: 

muž,y a/za choděnj, wedenj^ mužowudce Woywoda)od Nara^ 

woda moře , sr« lat. Nereides = Mořup, ajana hnaucj : Wodo- 

býbatel, aawodách se wznášegjcj. 
Patmanabha Leknopupek, pupek co lekno^ lotus , magjcj. 
Pidambara žluté raucho magjcj. 
Punarikakša Leknooký. 
Purušottama Mužůw neyiepšj* 
Ragovat armis vel ensibus praeditus , sr« Rugievit^ n Sax. 

Gramm., Rudianot u Petra Albjna, tg.Oružowit Or^žowit^ 

Orudowit; Ratiwiůj Rótvii. 

Tam ar (mužská polowice kwětu Tamara čiliLekna, manžel bo- 
hyně Laksmi čilí Tamary) sr. dalmatskrf , serbské a chorwat. 
ské Dawor Damor , biih wogny , Mars t. g. Višnu, Ragovat. 

Vajgunda Wogkutnjk, od nebeského sjdla Vajgundam t. g. 
Woge Wogjnu Bogownjku kuta, gontina. 

Vanamali Owěnčenec Okwětenecé ^ 

V i s n u intrans , habitans vel intrantiuro dominus , hospitum cu- 
sto8,miles^ Victor, superior; sr. Wyšuj, přewýšiti; wjtěz 
wjtězHi ; wes wesnice wjtatí. fVišnu gest naše fVitialaw* 

Tisvambhara Wšezdržugjcj , wšebránjcj a chránjcj^i 



2|3 
Avatary čili přetwory: 

Matsjofavatará Rybopřetwořa, si*. MaloS, MohoS. 

Kurma-avatara Zelwopřetwora; sr« Zelu{iú Zelw, staroslaw^ 
Selv) zlatá modla staročeská. 

Varáha-^avatara Brawo^čili Wepřopřetwora ; sr. Wepř gezera 
Retranského u Dithmara ; niěsjc Prasinec* 

Naraainha-avatara Muzoiwa přetwora; sn Luarasiaci (t*g. 
Narasinha, u Dithro.) Flins , Křes ; sr. Jahij Bogy Krjephij 
Bog (pod kotorago nogami stojala jediná glawa čelow&česka- 
ja , a drugaja glawa Iwowa % w prawoj ruki derzaiž kopijce^ 
w Ijewoj irz/^/o/i^ar [sr. sakra sekera] sťebqanaoi, Baič 

Utor. I. 2600 
J^amara^avatara i Pjdimozo-přetwora ; sr« Perstuk, PjdimiiS:jké 
Parasurama-avatara ; sr. Radhost Radegasty wlastoě Ho* 

aiirad , Hoatiwjt : sr. Vítelubbe , Wjtoljab* 
Ráma avatara^ sr. Radost, kun Ramůwslul Palakyny^x.Polian* 
KrSna-avatara^ sr. Cernoglaw* Cemon čili Černý kun w 

Retřoi w Stetjně ; sr. Kroaina. 
Budha-avataraj sr« IVod^ IVodan. 
Kalenií-avafara , sr, Sanctus Yitus^ Swatowjt^ Bělon W Arkbné. 

Qiaé roenšj Avatary t 

Sála* neb Betabhadraranta Čili w reka WelebodréhO , sr.Bodť 

Bodrok, Bodrici. 
LaMumon sr, rus. Ladon bůh wognjř* 
TVatapatraSai , Wisnu we způsobe listu stromu Asratta^ 

Manželka ^ cíli ženská polowice boha ^Vi^nu^ wrozličných 

přetworách a gménech# 

L a k š ú m i LahSmi LdkSmi Lachšmi Láciími Laíii (od kořene 
ialatsí éum iumný^kTÁsnf)^ sr. LeknoLekuta Leknjn; sť* 
Lachna Lpchnti (impddica muiier» Jung.) ; sr« Ljach Lech, 
ušlechtilý šlechetný ; sft Erasatina, Eťasopanj. 

Kamala (od Kama ciipido, amor) t. g. Lotos , Lékno; sř« 
Kupala u Rusůw a Eraincůw ; sr. serb. Kunty prikumak, slow^ 
homae^rlt^X ^ šwager, swadebnjk. 

Padma t. g. Polma^ Lekno. Lekno se gináČe u Induw gme< 
nuge 1 Tamara^ sr. Dalmatské při swatbách zpomjnané Da» 
mora Dat^oral dále Kamala ^ sr, Kupala (Cupido)/ 

16* 



244 

fadmaleja obywatelkyné kw£fu Padma, W Potin£lehay w Pot- 
mě lezjcj, bydljcj : sr. Potměkut PotinSchul, od kuté t. g. dum, 
lůžko. « , 

Lotos sr. Lada Loída, Lado; sr. léto. 

Frija Hariprija, sr. Prije Aphrodite u Waeeráda, sr* serh. 
přijaty přjgemnjr, prijatel. 

Sri ári Sir i sr. Srita Srefa; Sribog^ Stribog Siribaz 
bohyni StiatJ, 

Šita manželka WiSnuowa w Raroaavataře , sr. sihiý , (drobné 
krásný) , niwý , siný, sijati (lucere, splendere, pulchmm esse«) 

Radha přeiwora bohyni Lakšami, pastýřka^ manželka boha 
Krišny. 

Indra PanJ , Krásná , Stkwaacj ; přjf elkyni boha Indry. 

Lógagenani, Lógamada Zemičili Oblohy rodiJEka, matka. 

Má Mohaucj, Weliká. 

Ramá Radostná. 

Mangaladevada Blahobohyni. 

K š i r a s a Syrosladká , Mléčná : Bjlá a sladká co mléko. 

P o z namendnj* 

Poz. 1. Pierer Vn. Lex. pod c/. W i s c h n u : ,,Es scheint , dass 
er in den áltesten Zeiten , als Brama noch den Vorrang behaupteto , 
mit Wajuj dem Gotte der Luft identificirt und erst spater zu einea 
der hochsten Emánationen der Gottheit erhoben worden sei. Darům 
ist anch seine Farbe blau oder grfin, undsein Beiname áer Alldurch-- 
dringer. Aber auch das Symbol des Wassers , aus dem die Feste ent- 
stand, scheint in ihm za liegen, denn vor dem Entstehen der Welt 
schwinunt er auf dem Urmeere. Er ist somit íiberhaupt Symbol des 
Urflnssigen , áus dem sich das Welkll bildete.<« — Týž B. XIX. S* 
579. ,,Der himmlische Bíldhauer Visvakarma (WSe2inec) hatte zweí 
Bogen verfertigt ; einen ^bekam Schiva , den andern Wischnu. Oie Got- 
ter wollten wissen welcher Bogea der stárkere seL Da veraniasste 
Bram einen KampC zwischen den beiden Gottern , ia welchem Wisch- 
nn den Sieg (sr. wjtěz , Witislaw Swatowjt) davon trug.^^ 

Pojs/i. 2. SIqwo Sri (isr. europ. Sire") nikdy z uctiwosti co titul 
ae w Sanskritu předkládá , gako a nás Slawný , Swatý , Důstogný atd. 
k.p« Sri-Ganeáa Gloriosus, Sanctus vel Beatus Ganesus, SruMaha* 
baraiay Sri-^Bhagavat atd. Pod tjmto názwem Sri^Bhagavat se- 
psal slawný indický Spisowatel Fcpadeva žiwot boha Wiinn gako 
Kriiny, kdeslowo iSrs spolu i na manželku WiSouown Sri se wztahugo, 



245 

a g6st lo samo, co Ma^dhava t«g. manžel bohyně Ma gináže i Sti 
a Lakáumi gmenowané, odkud se Wísnu i Šri^Rama naijwá. — ^ 
Sri^Bhagavai Eménilo 00 u iSiáwůw we Stri-Bog obyčegným wsaa- 
wanjni swuéky / mezi « a r gako sroka straka » sreda středa. U Ne- 
stoia, Wyd« Timkowského w Moskwě lg24« str. 4S stogj Stribqg; 
we Slowé o Pluku Igorowé aazjwagj se ^^wétrowé StriboMj wnuči */ 
což i skutečně podie indické Mythologie tak gest« TViinu gest bůh 
powěrřj na prwnjm neywySSjm stupni , Indra gest bíih powětřj (we- 
dra) na druhém i\\\ prostřednjm stupni > Pawana gest bůh powětřj na 
IřeQm neynimm stopni. Wifimi gest předstaweným čili otcem wžech 
Ochráncůw swěta, mezi nimi gest i Pawana bůh wětrůw : proto wě- 
trowé byli synowé Pawanowi a wnukowé Stríbogowi Čiti Wiinuowi* 
Sr. VollnuT9 MytK str. l541. j^Wischnu auch fVa%uoAec Be$chUf 
nach der indischeo Mythologie , Namen der acht Beschůtzer der Welt-> 
gegenden , díe hdchstoa nach den drei grossen Gottheiten. Sie wohnea 
am Noťdpol und heissen: Indra ^ Gott des Aethers, Jáma Gott der 
Nadbt und ^er Unterwelt ; Surja Gott der Sonne ; Sóma Gott des 
Mondes, Pai4>ana Gott des Windesatd/^ Giž toto gedioé mjsto vxi^ 
nám la prawost a ^starobylost Básně o Plaku Igorowě. Slowo Sri po- 
chody w Sankritu z téhož kořene , ze kterého i Sur Surja t. g» slunce 
blesk, gasnost^ sláwa; sr. lat. 8or% šoriiš^/ora Fortuna* PauUin. 
Syst* p. 244. ,ySri felicem , beatum , opulentum ac celebrem (slaw) si^ 
gnificat/* Ze Sláwowé i boha čili bohyni žtěstj měli a wzjwaliy swěd- 
kem gest Álberieus Monachusj Chron. II. ad Ann. 1003. „Ilenricus 
Imperator reges Geotilium in interiori Germania, qul Yioidi dicuntur, 
tribtttarios sibifecit| qui Yindelici Fortunám (sr. Sri Sreta, Dobra 
Briča, Stribog) adorabant, cnjns idolům in loco nominatissimo ponen- 
tes cornu illins dextrae (sr. Swanto-Yjtůw roh) apponunt plenům' potu 
Ul0| quod ex aqua et melle confoctum , hydromellum Tocant ^' Od 
Sruhog Sri Sriba powstalo gméno Srib Sribi Sorb Surbi • t. g' 
ctitelé bohyně Sri (Sur Surja) bohyně Stěstj, blesku, bohatstwj, au* 
rody, slunce. Litera b gest často forraowacj koncowka, sr. Welet*a&« 
gestr^afr^ kora&l, atd. 

Pozn. 3. Ragavat a Rugievít. Sr. Pierera Univ^ Lex* 
B» 26. S. 236. „Als h5chstes Urwesen fiihrt Wischnu in den Mythen 
die Namen Bhagavat und D£agernat. Slowo Raga pochodj od kou- 
řené Tad£ rand£ (splendere^ radiare, colorare), odkud i rohíta(ta^ 
ber) 9 ru£ (ira)^ raga (affectus): a srownáwáse BíX9^ímruhru£rud 
we slowjch rdjti se , ruda^ rudý^ O^fýt ^^^^ ru£e ; naruamiwoič 
náru£Í4POětt oruzj orudj or^£ (meč pols.) t.g. zbrog, bran. Raga- 
vat tedy gest Onizowít Or^zowaty , Zbrogowitý , gaký se pře^stawuge 



946 

Baotký Kagievit iili Rudianot t« g. Orudlnatý- Raná znamená w 
Sanskritii bellům , pugaa , praelium, Bopp, Gloss.p. Íi6, srow. slaw. 
rána, raniti, poraniti. Ran pak gest to co rad£ král, wůdce, nr. Bopp. 
Gramm. p« 39* ^%Rdd£ rex, aradioe rddJs splendere, regere, transit ia 
rat , quod in ráng et rán mutari potest,*' Raná ledy a Raga CRnga) 
přjbuzná gsaa a Ranvit Rinvit RanovU gest to samo co Ragavat 
Rugevit s bůh wo^ny a zbrani. Sr. Sax. Gramm* L. 14* p. 293* 
„Insignishicvicas (Karentia,sr.6or-a'z/a)triam praepoUentiarti fanorum 
aedificiis erat, ingenuaeactis nitore viseqdis, Majusfanam v^tibolisni 
medio oontinebatur , sedambo parietum loco purpura claudebantur, teoti 
faatigio soIls dantaxat colnmnis imposito. Quibus (velaminibns) ambtis, 
factum quercu simniacrum , quod Rugiaevithum, (sr, Ragavat} voca- 
bant , ab omni parte roagno cum deformitatís ludibrio spectandam pate* 
bat« In ejus capite veptem humanae simiiitndinís facies consedere (bylo 
tedy 8 twárnostj , ne 7 gak se toto mjsto obyéegni ale mylně wyklá* 
dá; byla zagisté gedna hlawa a na nj geště sedem oblijfegůw) , qnae 
omneš nnius verticis snperficie claudebantur. Totidem (totiž 8) qnoqne 
veros gladios (sr« Raga^ orozj or^x) cum vaginls uni cingulo appensos, 
ejus lateri artifex conciliaverat. Ootavum indextra destrictam tenebat; 
hune pugno insertům firmissimo nexu ferreus clavus astrinxerat. Spis- 
situdo iiii supra humani corporis habitům erat; lo^gitudo vero tanta, 
pt Absalon supra primam pedum partem condstens aegre mentura ae- 
curicula , quam manu gestare consveverat , aequaret. Hoc numen per<» 
inde ac Martis (sr. Raga, oružj , raná rái|a } viribus práeditnm bellis 
praeesse orediderant.^* V Peůra Albína ^ Chron. Meúsn -XI. ntt. 
803. stogj gméno této modly Rudianot^ gakoz se i skutečně a prawi-^ 
delnfi w.některých kragjcii nazjwati mohlo od orudj a koncowky Tiař 
natýi orudnatý, gakokrewnat, atd. Osem hlaw a osem meJSnw Wiš* 
Huowých (čili HagaTatowých Rugiewitowých) magj nepochybně potah 
na Sochráncůwswěta, gegichz pánem a předstaweným on natolik byl, 
jse i sám gegich spolek a obsah gménem WiSnn se nazjwal. Šr. VolU 
jner^ Myth. S* 1541. „Wischnu, auch Wasu oder Bescbu, nach der 
indischen Mythologie Namen der 8 Beschůtzer der Weltgegenden , die 
hochsten nach den dreí grossen Gottheiten« ISie wohnen am Nordpol 
mid heissen: Indra (Gott des Aethers); Jáma (Gott der^lVachtandder 
Unterwelť); Surga (Gott der Soune).; Sóma (Gott des Moades}; Pa- 
vana (Gott des Windes); Agni (Gott des Feuers); Varuna (Gott des 
Wassers); Knvera (Gott der Schátze). Yiere derselben gehoren déro 
Lichte, viere der Nacht an; ihre Wobnuagen liegen nach den 8Welt» 
gegenden : Norden , Nordosten, Osten, Súdosteň u.s.tí^. nebeneinander/^ 
\ dcera čili zplozenka Wišnuowa , Dnrga čili Bhadrakali , která mbc| 



247 

Wišnuowau do Šiwy pre^lau zplozena byla , měla 8 twářj, gako nás 
Bugíevit; sr. Pierer Univ* Lex. B. 3. 8. 435. «,BhadrakaIi. Die 
Malabaren erzahlen: der Bíese Darida.(sr« Diira Durditi) hatte durch 
fiussongen zu Ehren des Brama ungeheure Macbt erlangt und konnte 
vonkeinem Manne getódtet werden. Er forderte seibst den Schiva zum 
Kampfe, der vergebens díe Sorga (8r. Striga?) und andere heilige 
Weiber gegen ihn aussandte , da sie nur seine Scheinháupter abzuschia' 
gen vermochten. Schiva wendete sich nun an Wischnu, Yon diesem 
gíng eine Kraft in Schiven uber und trat durch das Feuerauge dessel- 
ben als Durga oder Bhadrakali heraus. Si erscbien mlt ac/tt Gesich- 
tern, IGHanden, furchtbaren Angen und ungeheuern Hauzahnen (gako 
gegj otec Wisou , we wepřowd Avataře}, 

PoMn. 4. O kwčtu Lotos, Patma: Lekno Lekata. Paullin 
Syst. p. 120* „Taniara, Lotus seu Nymphea íta describitur in vocabu- 
lario Amarasinha : Tamara^ Padma^ Nalina^ Maholpalam^ Ka^ 
malá (sr. Kupala}, Sarasa^ Shadapatranif Sahaarapairam y 
P unarii aid.'^ giná geStě groéna gegj gsau: Aravinda (Garapán), 
Kuse&ga, Panceruha, Sarasiruha, Bajiva, Visaprasuna, Puskara, 
Ambhanika, Satrapa. — Od Nalina powstalo arab. Nelumbo a lat. 
Nelumbíum; od Kamala ijnnké Koamin^ řecké Kyanioa Cyamus, 
rus. Kupala Kupalniea. Kamala we wode plowe a se kaupá* Mezi 
kaupanjm a milowáujm gest přirozený swazek, coz giz stařj zpozoro- 
wali w onom werši : 

Babiea vina Venus corrnnipunt corpora noslra: 
Šed servant eadem balnea, vina, Venus. 
Týž p, 269. „Lotus sivé Nymphea estmatricisséuvirtutis generativae ex 
calore et humore procreatricis symbolům.*' Vollmer Myth* & li47, 
5,Lotos , heilige Blume in Indien. Sie gehóren zu den Wasserlilien und 
es sind besonders zwei bemerkenswerth: Nymphea Lotus und Nym- 
phea Nelumbo. In Aegypten war dle erstere díe heilige Blume, die 
zweite ist es in Indien. Die Blume der Nelumbo ist grosser , pracht- 
voliér, iiberaus schon, die Blumenkrone blůht im feurigsten bláulicbea 
Purpur , der Staub , wie klarer Goldsaud glanzend , fárbt alle Bache ^ 
zu den zartesten Yergieichen und Bildern gibt sie der sinnigen Poesie 
der Indier Anlass ; ihr Kelch ist der Kerker einer Biene , die weichen 
blauen und purpurnen Blátter werden Fácher, aus den Fasern des 
Stengels flicht man die zierlichsten Armspangen, trockene Búschel 
dleser Fasern nehmen, wie bei uns dle Balsambuchsen , den Duft, des 
Aroma kostlicher Oele auf, und rahen an deň Bušen scboner Mádchen. 
Auí einem Lotosblatt schwimmt der neugeborne Brama C^r. Breberi 
Damora) uber den Abgrund ; die Tochter des Oceans und der Nacht , 



348 

Lakschmi , Gotťm des Ueberfluases , iegelt in einer Lotoibluiii? daher. 
Paa Saafflenkoni der Pflanze enthált im Innern die Pflanze seibst ganz 
deutUcb abgebildet , lauter Grande zu ihrer Yerehriiiig , welche so weit 
geht , dasw gláubige Indier sioh vor ihr niederwerfen und sie anbeten* 
Sie iat die Bluii^e eler Nacht (sr« Patma, po-tniě*kwětaucj ) welcbe 
iich angstet« wenn der Tag anbricht, die fiich nqr dem Monde dffnety 
mir ihm duftet, und ilir Haapt vor ditn Strahlen der Sonoe senkt/^ — 
Gméno Lakfimi pjSe a wyslowage se i LákSmi I^ekSini , Laki , od- 
tud widěti « ase naSe I^k-^utg, 2ili Ziei-no i kořenem i smyslem to sa- 
mo gest CQ Laláini Lehšmin I WiSnu manžei bohyně Lakfimi iiazjwá 
se Patmanabba l^knopnpký , a Panarikakša Lioknooký^ Sr» Aéiatm 
Hesearchet , in TVien. Jdhr^ B. III. S* t88» ^fDíe Indier setssen \m 
den Mittelpiialit der Erde einen ungebeuem bald kegel- bald pyrami-^ 
denformigen Berg j|f«ra (sr. Mir, Wesmir) welcber den (Jr-Lingam 
and die Erde die Ur-Joni vorstellr. Der Buckel der Wólb^ng ist der 
]Sabel des Wisctmu , die Erde selhat wird symboliscb durcb die Lotos- 
blume mit ihren Pistillen oder dprch ein Boot (Argha Arche) vorge- 
atelit, ^o denn immer die I^otos oder das 3oot die Joni , der Stanb-r 
faden oder der Mast den Lingam vorstellt/^ Gméno Tamara pochodj^ 
pafiiin 7«dánjm , od ind. tamči dan^a U g* tma^ timira temnost , něm« 
P&mmemng, serbs^ tawný , odtad dalmatskosrbšké Damora Dawof 
ra; Sr. TVuk^ BJečnii str, í\7. „Davori Božo, Davori!*^ Davorje 
zpivir ko cti bohu Paworu a bohyni Damofie iili Tamaře zpjwaný^ 
gako u ňek^w JSro/Jco/i, 9p&W erotický , bohu Eros zpjwan;^; odtodto 
pochodj i dever deverec (dro»ba při awatbách , nástrog a služebnjk 
l^ady a lásky)* Qd Loios ^owfttaly řecká bohyni Zieto^ latin. L^ 
tona i slávy. Ljaío^ léta^ Ijto^ Letnice (bohyni a swátky Léta) , 
české lij tel Ijto » s Letem choditi (t. g. s astrogenau ratolest] , s lek« 
pém a giným kwjfjm po vi^si při s^ačátku léta. Jungmann). 8ro w« JPre« 
«/S^ ^ostlináf^ Sw. ir str. |20. y,Leknjn {i\\\ ořešinec krásný) Hyn^ 
dům, Cjniim, flgyptčan^m gest posvátný. Oba (krásný i modrý) 
kwitaa když se tam garo zažjDá. Proto brzo znamená obživmatj , brzo 
trwánj ziwobytj , brzo garo procitlé (sr. léto) , brzo kolébku bohnw/^ 
Na začátek gara nkazuge i přjgmenj Aravinda = Gara pán (sr. Go« 
vinda)t Řecká Léto čili Latona byla milenka Zewsowa a matka Apolla 
(slunce) i Diany (luny), značila wlastni přjrodu» před stwořenjm slunce 
a musice černau tmau zakrytau. I sIq\vo Lotos Latone Léto zxxol^ 
mená půwodni to, co JPadma Patma^ totiž něco skrytého , tmawé- 
ho, viočnjho, sr* Í9C.Lethe (zapomenut], sen, tma, noc), lat latere^ 
^lUescete ^ii* Slo\rn Tamara (tma), Patma, Lotos (xie poioh^ 
né fest Indické Pidi t g. tma , noc , Adidi ^^Um 9W^Q ; 9r, če^ké 



249 

dadaii iatati ^ spáti , Dádeg m^ pmtpátko; tutlati tytlatiy (nkrýwati, 
zatemňowatij « tutedlný potutedlnost (potmésilost) , tutmdk Cpot- 
mtSil), slow. tatma po tatméy moraw. po tntnu (tagnfi, po tmS, 
w DOct), TdtoS (jfernjr, tmawý kun) atd. Tamara^ Patma a Didi 
totožná gsau , odtud slaw. Dida (Dida Kalina ; Oj Did i Lado). Slá« 
yŇovié ant w nyněgijcli gegicii wlagfecb lelcno čili kamala neroste, 
beran Ice swým potianskonárodnjm hrám a obřadům gine , gema po* 
dobné kwjtf , k. p. w Rašku Pryskyrnjk , w Serbtkn Smil atd. U In- 
dftw hývréí celá tato srostlina: kóřeii, listy, wlákno, kwSt, owoce, 
barwa, co prostředek t^měř proti wSem nomocem nžjwána, odtnďpo- 
vrstalo i naSo lék Ijkj lékař ^ Ijčii^ Ij čidla 6ak w Indii tak i we 
SiawenstTVii mnohá osobná a mjstná gména od táto bohyni LakSmi 
nazwaná se nacliázag} , sr. Paullin Syst. p. 2l5. 9,Hodledan in In* 
diis mnita nomína viris familiaria snnt : Mahadáva, KrSna , Ráma , 
Govinda, etc. etfemínarum: Lákšmij Shri, Ramá, YaiSnavl^ Umá 
etc.*^ A nSIawuw, k.p. Leksa (staro2es, osobné gmáno snad wlastniS 
LekSa) , Lekušit (serb. osob.) , Leksici Lekusici Ckrag poIab«) ; 
Ltkaiee^ Lekaino (osady pok.), L^j^^aCřekarus.), Lokaa (r.éston.) 
atd. Sr. Jakrhs ď. Lit, IL & 313. ,,Das grlech. Wort notufios leiten 
einige ab von Padma d. i. Lotos , indem die meisten indiscben Fifisse, 
Woranf die Lotos wuchert , dea Beinamea Pat mávati f&liren«<< 

Avatary 6íli Přetwary Wíšnuowy. 

Hlawnj cjl WiSnmtw byl oStastinJ swSta, geho zdriowánj, opatro* 
vránj a bránio] proti zlým bobům , dachům a králům. On byl wSady 
wůdcem we wognách bohůw; proto se i w básni Bhagavat-Džita ne* 
beakyrm bogownjkem a wjtésem nazjwá. K tomu cjli mal na sebe 
10 rozliČDjrch proměn čili twámostj a wtSIenj které se avatara na- 
zjwagj. Němci mylně to tlumo2j skrze Vaterwerdung (!) ani složeno 
gest z předložky ava = ob , staroslaw. = trans , k. p. ob řeku ; ob noc ; 
a slowce tor tar genž znamená : t) wůbec činiti , dělati mkami t. g. 
toriti twořiti^twBiX% 2) činiti ušty a gazykem t. g. tdrati^ mluwitl 
nesmyslně , chwastawě , potwdrati pomlauwati ; 3) činiti nohami t. g» 
tdrati se, choditi, taulati se , odtadž pocházj i tor tóra , cesta llepěge^ 
torowatU Avatara tedy gest obtwara obtwora , přetwora , přetwáře- 
nj se; sr. franc. avantur^ a něm. Abentheuer^ we kterémž wýraza 
též wše tré choděnj , činěnj a mluwenj , zwláště diwotworné , se spo« 
goge. Takowých hiawněgfijch Avatar připisqge se Wiinnowi 10, kde 
geg wfiady gako wjtěze spatřageme , totiž : 



250 

1* Matěja^avatara^ přetwora w rybu. Brama zaspaly ebrowský 
ďas Hajá griwa (Konihřiwa t g. odbogný, beznzdný duch lidský) uchwá- 
til mu 4 Wedy £ili knihy zákonůw swěta, bez nichž člowéženstwo we 
hřjchy tak upadlo , že potopa následowati musela, ze které gen 7 RiSuw 
a král Safjavrat, pro gegich pobožnost, skrze boha WÍ8nu, uchráněni 
byli. Ilajagriwa skryl se s pohlcenými knihami na duo mole: Brama 
aiěžowal sobě před Wiinuem a žádal o pomoc. Wison, přeobraziw se 
w rybu, wyhledal geg w moři , rozeklál geho břicho a wzal z něho 3 
swaté knihy , čtwrtá byla giž stráwena , proto chybuge po does» Tato 
avatara trwala 2500 roku ; w nj se před^tawuge Wi&nu gako z ryby 
wycbázeglcj, knihu w rucedržJcjagiBramowi podáwagjcj. (Na ostro- 
\vě Raně (Rogen) , kde Wjt 2ili Wišnu obzwlástě ctěn byl , zpomjoagj 
taměgšj spisowatelé wýslowně gakausi swatau čaroděgnau knihu , která 
prey we wsi Karentě [Carentium, Garz] od Porenuta ostřjhána byla. 
8r. Fr. Furchau, Arkona , str. 432). Mataja Macja^ Mahara^ značj 
w Saaskrita rybu, Mokvd Makva , pak rybáře sr. české močdrj něco 
moéeného, n. p.fy&at treska ^ gewasserter Fiachy Stockfisch, Jung-^ 
manp Slownjh Z). IL S* 3. sir. 480. nepochybně od motu molwánj 
máčenj moirosiif gelikož i ryba 2ili macja mo£ár, w moku, w mo- 
2aru, we wodě žige, i rybář umokiý, wodau unok waný býwá* Mais 
a mat geden kořen magj , nebo ts^t ; obogé Matsjaavatara a 
Mokva srownáwá se s naším Maioi Mokoš Mokša. 8r. Vollmera 
Myth* S. S212. ^yMokoach Slawische Mythologie; ein Gotze welcher 
in graulicher Ungestalt aus verschiedenen Thierkorpem (z ryby a člo- 
wěka) zusammengesetzt, ah zornige (?) Gottheit verehrt und in dem 
allen Góttern geweíheteu Kiew im Bilde aufgestellt war.*' Sloviomok^ 
mokwa mokrost ukazuge i na wodu a potopu která w této avataře 
nijsto měla. Wí§nu se w této avataře maluge co muž z ryby wychá« 
zegjcj ; w gedné ruce držj kolo 2ili terč (sakra , t. g. sekyra , sekera 
okrauhlá), w druhé lasturu éill roh hognosti , w třetj meč aneb žezlo, 
we čtwrté knihu Weda ; z geho plecj wisj létawě pawlaka čili opasek 
na způsob i^tku. Edo tento indický obraz srownáwá s našim Krodo , 
na prwnj pohled přeswědčj se o gegich totožnosti. Krodo se též wy- 
obrazuge gako muž s holau hlawau , nohama stoge na welké rybě , 
raucho dlauhé pásem plátenným létawým máge stažené , w lewé ruce 
kolo I w prawé kosjk čili nádobu owocem a kwjtjm naplněnau a zdo 
mjsto lastury aneb rohu hognosti z^stupugjcj. Ze indický Wísnu a ginj 
bohowé obyčegně co nazj , slawštj naproti tomu rouchem zaoděnj se 
předstawugj , pochodj z rozdjlu podnebj tam w Asii teplého, zde w se- 
werné Europě studeného. Od onoho kola má Wišnu přjgmj Cakra". 
van^ Sakrawan t g. Sekerowan, Sekyrowatý, sekyrau kolevkowalau 



251 

ozbrojený ; sr. wSak i čalan čelan , miillens rostraf its. Coby toto 
Kolečko jfili áakra znamenalo sr« f^ollmer Myth* itr* 1421. ,,áakrn 
die berfihmte Waffe deá Wischnu: ein Ring, eine Scheibe niit Yernnnft 
begabt , fodlieh wirkend , wenn sie trifft , und zu ihm nach Tollbrach* 
ter Strafe zurfíckkehrend. Die fiewohner des Dordiichen gebirgigen 
Tbeiles von Indien fdhrea nochjetzt eine fthnlíche in ihreo H&ilden 
h5chst fnrchtbare Wáffe, eine io der Mitte zwei Linfen dieke, am 
atissern Rand sehr scharf gezfthnte Scheibe , von gebftrtetem Stáhl (tak 
i sekyra sekerka), Sie werfen diesetbe auf 200 Fuss, nnd ile darcb* 
fichneidet den st&rksten Harnisch (fak i Wala&i {ili ow2áci u Slowý- 
fcuw házjwagj walaSkau 2íli sekerkau 100 rwjce, krokůw do stroma 
aby se do pně zatala)," Sr* Majer Myth. Lex. I. S^ 85. „Fčirchter* 
lích war der Kampf der G3tter gegen die Riesen wegen Amrita oder 
den Unsterblichkeitstraak. Die Riesen fielen nndw&lzten sichinihrem 
Blate erreicht von dem furchterlichen Chátra and getroffen von dem 
Schwerdt| der Lanze and der stachelvolfen Keale des Narajaiia oder 
Wischnu." Sn Paullini SysL Brah. p. ^84. „Visebnu florea serta 
aat monilia ex collo portans, quarta mana rolalam ferream, ciakťam 
dietám, tenet/^ W Zapanské Mythologii známa gest tato rybj Avatara 
pod gménem Kanón. 

2 Kurnufavatara^ aneb i Kac přetwora w iefwa fili koryt, 
naď^a iili w krmu korma korba koráb, 8r« koráb Noé. Bobowé bogo- 
virali s obry (Titany, Giganty). Mimo Brama, byli smrtelnj, proto 
kn shotowenj nápoge nesmrtelnosti (amrita amrta, t« bezmrtj) povt^o- 
lán byl powětmý bůh, opiMk Bali^ aby hora Mandar itil Mera^ do 
Mléčného moře přenesl, gi krátil, nj gako topárkaa w moři maatil', 
pokudby se gegj mléko w máslo neobrátilo , k černal i had nekoneč- 
nosti čilí wéčnosti (Ananda, Adisešen) potřebowán a co prowazohoni 
owinat byl. ]\ež ale hora ta pohřjzila se w moři. Bobowé obrátili se 
8 prosbaa k Wišnaowi ; tento wzaw podoba Zelwy čili Eorytnačhy 
(sr. Kuram Kurma; staroslaw. Krma Korma , česk. Koráb) na sebe, 
zdwihnnl horu a apewnil gi* Symbolika widj zde točeňj osy zemnj, w 
hada o horu owinutém wýznam rownjka čili aequatora ; w bogi bohůw 
bog ziwiiiw a přewrat zem& a na to následagjcj pokog. — Gine , ne* 
pochybně staršj , podánj indické gest toto : Moře se gednau zbauřilo 
virysoko do powetřj swými winamt , řkanc : kdo gest tak mocný a kdo 
má tolik pokladiiw gako gá w mých sklenných palácech? zde má swé 
bydlo měsjc, zde gest woda ziwota a nesmrtelnosti k nalezenj, zde se 
zdrzuge Iravat, slon«e sedmi rypáky (čjslo 7. swaté, sr. str. 179)/ zde 
Esmognogora aneb Sepmogroot , kuu se sedmi hlawamí , zde celá pole 
korafůw , lastur čili mušlj a drahých kamenůw. Nad tjmto se rozhné* 



353 

wal WiSott, iMihowé a obrowi , očiiiili viyprawit chtégjce wysokau , w 
prostřed swéta stogjcj alatau hora Meruparvata do Mléčného Moře 
swalíti , gi hadem , 8é^ éili Ananda , co řetězem obwázati a moře by* 
báojm i naiitěD;fm k tomu přimititi , aby swé poklady , pro něž se tak 
pyini wypJQak> 9 iTjrdalo* Toae stalo; Wifiou a Brama na gecloé, Oe« 
▼etowé na drahé straně hada tahali a horu wrtěli. Tjm hrozným stře- 
aenjm wywrhlo moře následogjqf wěd : 1) Měsjc s plným gasnotiehým 
swětlem ; potom 2) Sri bohyni stěstj a peněz bydttwSJ pod ijlými li- 
liemi wod (bjlá barwa) ; 3) Po té následowala Súradeva bohyně wj» 
na a opognýeh nápogůw se střjbrným hrncem ; 4) Orchurava , bjlý, 
mySlének plný ků& |[sr. bělon Swato^tuw); 5) Drahý kámen Kostro^ 
loh (Kanstiiste, Karbuniad) který Nar^Jana 2ili WiSnana prsJchnoiEg; 
6) Pět stromuw hognosti Parcajat (Par2ata) , Karpogam , Maadaram^ 
Sandanam a Sorabhi ; 7) Bjlá kráwá Kamdoga 2ili Kamadheno , 
neywýborněgij potrawn propog^iigjcf • 8) Na to zgewil se nesjfjslný 
poěet panen , mezi nimiž bohyně LakSmi , kterau Wiinu za manželku 
waal , SarasTati bohyni naak a harmonie která se Bramowi za manžel- 
kn dostala, Mudevi bohyně různic a bjdy, kterau nikdo nechtěl; 9)DaB 
Danavandri w lidské postawě (lékař) máge w ruce bjlau nadobn am- 
ritau naplněnan; 10) Slon Iravat; 11) Lokstřjlecj (Deanok, lépeKo* 
danda); 12 Roh (Sra^ga). Wálku pro amritu mezi bohy wzniklan opět 
WiSnu.wJtězněuspokogil; horu Meni na předešlé mjsto postawiti roz- 
kázal, ty poklady gistým mjstům a osobám darowal a pak zase do nebe 
se wsnesl. Avatara tato trwala 2500 roku : wypsáoa gest w 8 knize 
Bhagavadam. Sr* Sonnerata JReise nach Osiind. L S. 134. Dapp^r^ 
Jišien t S» 63.^^ — Na obrazjeh indických předstawage se Wišnn tak , 
že w gedné prawici welikau muSli aneb roh držj , w druhé pak ruce 
hti : sr. Dapper As. str. 63. mI^ seiner drittea f iand fúhrt Wišnu die 
Fisoh-Muschel oderdas Hora, Sank/« Paullin^ Syst. str. Si. „Yish- 
nu arcura ut strenuos bellator una manu portat.*< — Práwě tak i náa 
Swatowjt má roh i luh y Ar. Saxo Gramm. L^ 14. p» 320. ,^n dextra 
eornu , vario metalli geaere (sr. kostroloh, vfjie pod čjslem 5) excuU 
tam gestabat ^ quod Sacerdos , sacrorom ejns peritus , annaatim mero 
(sr« Suradeva, bohyně wjna, pod čjs» 3) perfundere consveverat , ex 
ip8o liquoris habitu sequentis annl copias (sr. Sri) prospecturus. Laeva 
ar cum reflexe in latus brachio figurabat.'^ ^— Luk tento a roh gsmi 
nepochybně trofege žili znak a památka wjtězstwj boha Wisnu nad 
mořem a obry pro amritu bogowawšjmi. 8r. Asiat. Besearches. we 
Wj4en» Letop. liter. B. 3. str. 181. „Sanchadvipa d. i. das Muschelei- 
Iand Afrika. Híer lebte^der beriihmte MuschelteufeI Sanchasura in einer 
Moschel f wie bei den Griechen Nerites íun einer Muschel vom rothea 



153 

Meer» Der D&mon Sanchamehanaga ů. i. ein schlangenfomiq^er 

Rtese Blit einem Maiil wie ěine Mnschel , wehnte ebenfalla \n einer. 

Diesen erschlng J^išchnUf und nahm die Moschel, dieflimseitdemak 

Siegesseichen dlent.'* — StaročeSf j letopisd zpomjnagj modlu Zela 

(nikde i Zelun, sr x^^^h kterau Libuia sa zlata postawiti dala obito* 

wawii gemu indiekým obyčegem wlaay a nehty* ZelUf pnwodni 2Selv 

Želwy starodaw. Selw gest to co ind* Kurma , testodo , korytnaďca. 

Staročeehowé pjsmeny uhvíp wzágemni ožjwali, tak n Waceráda 

str. 20. paneir astr. 16. panet/, ztrai/a, biml, t/miiiadlo, wAv a aelfi^ 

8tr. 2S ; a we gm^nech bohůw témiř windy u mjsto i4> stogj k« p« str« 

3« 13. Zuatonit SuatonH: , str. 6. Sloa , Denana , str. 8. Suoba , 8tr« 17* 

Sitinrat » str« 30. Sytiwrat , str. 1 8. Poruata , str. 1 5. Zeloa (nums) atd» 

tak i Ze/tf mjsto ŽelwŽtlwa. i w Indii býwáWiSnu w obratu gedno- 

tliwýcii přetwor ctio , hned co rylm , hned co želw, hned oo ivepř. atd« 

sr. TVie^e Indien I. str. 268. „Dem Yischnu werden nnter <íer 6e« 

stÉdt cines Fiachei gdttiiche Ehrenhezeugungen gezoilt.^ Paullin^ 

Syat. p. 1 78. 288. „Vishnu deaster per porcum, in quem incarnatua 

est, per avem Garudha, qna vehltor, et per serpentem Caliga, qnem 

iaterfeciti aut serpentem Sessen. vel Vásnghi dictum, super quo re- 

qiuescit 9 adunibratur , quae čerta dei Vislinu symbola snnt. Yiskna 

deos in forma testudinis appamit « et lege cantum est inter illos qui me« 

tempsyichoseoa dogmati addicti šunt, nullum animal interimere, sed 

praeeipue animal sacrum, quale est testiido. Tesfudo quocunquemodo 

aquis injiciatur j nunquam mergltur j sed in se ipsam revolvitnr et natat, 

ei canda pro guberaaculo , pedes pro remis , inferna superficles pn^ 

eymba est« Haee ergo testudo , piscis et eoacha in dilavb universali 

i^te mundi navigia esse pinguntnr^ quibns nions Mera etterrestrismo* 

les ex aquis edncta fuit Čerte navigium nihli nisi piscis natantis imi- 

tatio est. Ádde a veteribus memoriae proditum esse, antiquos Indos et 

Africanos superna testudinis těsta pro cymba (sr. Korytnajka a koráb> 

usus foisse, quod nequaquam incredibile est, cum inaiari lodice ingen* 

tis magnitudinis testudines reperiantur in qusmm superficie třes et qua- 

tuor viri staré et vehi possunt. Confer Calepinum sub voce Testudo.<< 

Ostatné gako se má lurma a ioryinačlakn staroslaw. krma korma 

(navis puppis), koráb : tak se má želu zelun selw želwaku ďun £eln, 

ívXov^ lat. celo celox, nim. Zile.-^ O slowa irma horma wiz Do* 

brow. Inst Ling. Slav. p. 239. Sem patřj i slaw. hormilo harman^ 

weslo lodnj, karmanowač lodnj zpráwce, karmanugi atd.. I Indowé 

obitugj swým bohům , gako LibuSe , částky a 2lánky wlastojho (ihi 

swého, sr. fVieae^ Indián ^ I. str. 238. II. str. 45. i^Bisweilen nimmt 

der Frommler , zur BesftQfligung der Gotter au einem andern Opfer* 



254 

Mittel seine Zofludit. ErmachtEiMcbniUeiaaeinen eigenen Korper und 
samiiieltdergestalltBIat ziideni Opfcv. Der Eioschnltt mii&i inden Arm^ 
in die Brust, tn die Wangen, die Stirn, zwikehen die Augeobrauen ^ 
in die Obrl&ppcheD, oderio die Seitea gemacht werdeo. Das Blut muss 
in einem Blnmenblatte des liOtiia aufgefangén und dargebracht werden: 
darf aber nicht mebr als den vierten Theil von dem betragen was eia 
Lotosblumenblatt fassen kann. — Dem Gotte Kala Bairaina (schwar- 
sser Hund} wird ein seltsames Opfer gebracht* Wenn ein junges Weib 
mebrere Kinder geboren hat^ und befúrchtet, dasa der zurnende Gott 
sie eines ihrer Sprosslinge berauben mochte, so begiebt sie sich zum 
Tempel, schneidet sich zwei Finger von der rechten Hand ab nnd 
opfert sie dem Gotte/* 

3. Varaha^avatara^ přetwora we wepře 2ili brawa Potoia 
gakž swět pomfien byl, wjry a cnosti mezi lidmi nestáwalo, stofalawý 
had, na němž žerně spočjwala^ břemeno hřjšné země nemoha déle snéfliti 
utáhnul se , načež země do iiiezedné propasti mořské wpadia (sr* poto- 
pa) , a vpše co žilo , bylo zatppeno. Brama prosil boha Wišnu aby zemi 
B w^od wytáhl a na sucho pos{awil. Wíšnutedywzawna se hlawu we- 
pře žili brawa , z njž dwa weliké zubiska čněly , wpustil se do hlubin, 
usmrtil tam nepřátelského země obra Hieraniakšana , wy táhl swýma 
zubama zemi z wod , na njžto Bráma gednjm slowem nowé lidi stwo* 
řil. Sr. Pierer UnJLex. L S. 128. ^^Der heiligste Tempel des Wisch- 
nu als Eber, ist zuTírumalon, woman den 6^ als Eberkopf verebrt, 
weil ein solcher daselbst aus der Erde gewachsen sein soli.'' Se san- 
sdíritským P^ara V ar aha totožné gest i kořenem i smyslem naše hrau^ 
brawec, rns« borow, ano i prase j rus. poroaja^ a wepr. — Ostatně 
památky této Avatary we wepře zachowaly se we staroslawských ba- 
gách a rozpráwkácK o wepřowi čili brawu neb kanci z gezer na břeh wy- 
atupugjcjm, welké zuby magjcjm a swým zgewowánjm se aurodunejb 
oeaurodu, v^álku neb pokog předzwěstugjcjm. Sám Dithmar ^ mlu-* 
wě o bohu Lnarasici, pjše L* VL p. 151* 9>Testatur idem antíquitas 
errore delusa vario^ si quando his saeva longae rebellionis asperitas 
immineat, ut e mari praedicto aper magnus et cai)dído dente e spu- 
mis lacescente exeat , seque in vplutabro delectatum terribilí quassatio- 
ne multis ostendat/^ Srow. Skazhy JJkramaíé oAi. Bodjanakého ^ 
Ví Moskwě 1935* str. 3. Skazku o Kahanu t g.^yvepři. Památka této 
přetwory Wisauowy zachowala se u Sláwůw gestě we gménu měj^ce, 
Frasince^ m* rus. Porosénok (porcus , aper). Wiz Krok D. II, Č. 3* 
str. 365. ,>Ge8t powjdačka , gestli djtě na štědrý den (w měsjci Pra- 
ainci)se pijlísnagj^.aneb gestli před časem gedlo; ^lq zlaté prasdiJto 
peuwidj..^^ I u Indůw ředitel čili bub dwanáctébo ničsjce sluge Yičnu^ 



255 

wiz Vollmera^Myth. str. 31. Podle Tacita Germ C45* „Aestío- 
wé na břehu baltickéfli nosili téz podobizny wepřůw galco zwláStnJ 
znamenj půwSr^iwósti : tol gim mj^to zbraně a wšelik^ záStífy.*^ Lit- 
wanům podobizny wepřuw.- též obecné byly. I Cjnská a Žapanská my- 
thologie zná a má tuto wepřj přetworu po4 gménem Tiedebait. 

4« Naraaifíha^avatara , přetwora w muzolwa čili w mužského 
Iwa, od nara (muž, sjla, srow.slaw. naraw}, a sinha, čili bez no- 
sozwuku siha (lew , sr. sajha ? ) : ku přemoženj ruhafe a zloboha Hi- 
ranjakaša , syna Kasjapa a Dity , genž moo Wisnuowu zapjral. Poká- 
Djm za SO millionňw let trwawSJm, wyšwihl se tento zioboh na stu- 
peň Špráwce wšech zlých ducbfiw : pak žádal od Brama panowánj na 
zemi , potom zase aby ani od boha ani od člowžka a zwjřete , ani we 
dne ani w noci, ani doma imi mimo domu raněn a usmrcen býti nemohly 
Což gemu Brama i sljbíl a propůgčil. Po čase ale stal se HieranjakaSti 
pyšným, podmaniwým, tyranským, bohorauhawým , nutil Bramany a 
syna swého Pragaiada k tomu, aby mjsto giných bohůw geg ctili. Tu 
se Bramané obrátili s prosbami k bohuWišnu Tento, ošetřiti chtěge 
elibu Bramanowa , ne gako bůh , ani gako ďowěk a zwjře Sel poko- 
řiti zloboha, ale wzaw na se postawu mjSenau Mužiowa anebo Lwo- 
muže, aniž to učinil we dne aneb w noci ale w sanmraku, ne w do- 
mě ani wenka ale na prahu. Hiranjakašůw sjm byl horiiwý ctitel Wiš- 
nnůw\, proto otec udélaw železný řeřawý slaup chtěl geg w něm usmr- 
titi: než w tom okamženj rozpukl se slaup a z něho wyskočilWisnu 
co Muž se Iwj hlawan z gehož tlamy i»trašný plamen soptal ; on wy- 
trhal střewa zloobrowi z břicha a udáwil geg. — S tjmto Narasinha 
srow. naše Luarasici, Luarasiaci u Dithmara Cap. 6. str. 151 Ed.Wam. 
Prwnj dwě pjsmena we slowě LYARASICI zdagj se býti toliko skrze 
Dithmara chybně čtena na podpisu modly, anebo pozděgi wgehoKro- 
nice přepisowači zkažená a z gedné litery powstalá totiž z N. Pjsme- 
na N, zwláště gestli se spodoj čárečka prwnjho hnátu L něco ku pra- 
wiei potáhne , snadno se we dwě litery přetwořj , w L a V čili U. 
St.\ Dilhmar C. ^. „Est urbs in pago Riédirerun , Kiedigast nemine 
io ea fanum, interius dii manufacti, singulis nominíbus insculptis, ga- 
leis atque loricis terribiliter věstiti , quorum primus (tak gako Swan- 
towjtj Luarasici dicitur et prae caeteris a cuoctis gentílibus honoratur 
«t colitur/^ (To samo prawj Saxo a ginj o Swatowjtowi). Anobrž i u 
wyslowenj střjdá se často n a /, k. p. česk. nedakde, ledakde* 
líeda, leda, nebo anebo, slow. lebo alebo, znamenj serb. zláme- 
nie , Benátky serb. Mletky, Bononia rua, Bolonjn ; tak i Narasinha á 
Larasiha, Luarasic. Buď gak buď, na každý přjpad tkwj w tomto 
wýrazu* ponětj mušeálufa tak gako w indickém. Marně setedy horSj 



256 

na tomto njiti Af. Frencelf Dě Id. Slav. f. 9. ,4' me male tn aa* 
ctore (Dithmaro) babet, qnando Luarasitiim primas tenereetpra^^aie* 
teris a conctis gentilibus coli exbtimat Autenim pro^Luarauto^Suaa* 
tevitufl restitui oportet , aut quod mallem Luarasití nomine hic iotelli- 
gendns Radégajitus eat.^^ a opět tyz (.7. i^Eratloeo Dithmams Laara- 
sici mentionem faciens » ac si illc in terra RugiaDonim sen Ranorum 
Bummus Deorum et maximas faerit, ab omnibus geDtilibas veneratos.^* 
Tento Narasinha a Luarošici gest tjí , gegž polozněmfilj Sorabo« 
wé nasjwali FUm Flint od křemenného éili křesacjho slanpu aneb 
ohniwé skály , na njis modla stála , kterážto skála a slanp gest tái 
sama , z njžto WiSnu we strailiwé posfawS na Hirania wyskočil. Dap^ 
pery Asia^ S* 64* nazjwá tento slaap ,,eiserno Sfinle , ganz gluhend.^^ 
Vollměr S« 1543 gmennge gi ,,elne Granitsftnle*^ ginj Mythologowá 
,»eine Feaersaale*^ sr. Convef. iLex. V* S. Si* o^^^^^í^^gha-avatara/ 
hier tritt Vischnn in einem Riesenkampfe gegen Hiranyakascha ann 
SchiTas unendlicher Feuereáule als Mensehldwe.*^ — Srownegme ■ 
tjmtozpráwy o Flinsowi: Manlius^ Rer. Los. L. S.C. 32. „InChro- 
nico Sax. sub A. 1116 annotatum est, Yenedos seu Slavos iterom a 
fide Christiana desclvisse et vetus snům idolům a saxi cui instalwt ge«* 
nere Flina dictum erexisse/^ Chron Sax. foL 245. ,»Der Abgott 
hiess Flins^ denn er stundauf einem Flins^Sieine.^^ Jeremiáš Simon 
Eilenburg. Chronik, T. l.C. 8. „Der Waldgott (!) Flynts oder Flynss 
hat unter einem schdnen breiten Linden-fiaum (heí Leipzig, sr. Ijpa]) 
gestanden, und zwar in schrecklicher Gestalt, in der rechten Hand 
einen Stab, mit einem brennenden Blass-Feuer, auf derlinkenSchul- 
ter aber einen aufgerichteten Lowen tragend , nnd auf einem Flinss* 
Steine stehend nnd zwar wie Pirnensis davon nrtheilt ^ solches darum^ 
dlewell die Sorben-Wenden geglanbet^ der Lówe solíte sievomTode 
meder aufcrwecken^S Sr. Annalea BudistinenaeSf Rukopis, n Freu'^ 
ela De Diu Sorab.p* 228. ,,Flins stand eine balbe viertel Meile von 
der Stadt , an dem Orte , wo nun das Dorf Ofuia (sr. Onam, s}awnost 
Wiínowu) li^get , an der Spreu , auf einem hohen KieazeUteinigtem 
Thurme. Diese Stfttte^ wo solcher 66tze gestanden^ war sehr in 
diesem Lande berObmtk^' Flint Flins, Kiesel 2ili Feuerstein gest naie 
krěé hreaacj kámen, křesati Ug. oheň působiti ^ to{o přjbuznégest 
ae slowem hresiii hřjeiti voro Tode anferwecken , odtud onna wjni 
Sorabuw. U Chorwatuw a Kraincůw slug) Sobotky 2ili Wajanuo 
kree , sr. Šiwůw ohnlwý slaup« •» W Indii se nalézá celé weliké 
králowstwj gménem této avatary nazwáno Nareinga giná& Koro» 
mandel a dwž města Naraing a Naraingpatan ; částka tohoto krá-* 
lowstwj sluge Bienagara t. g« fFišnáhora aH Wiinuowa sn Cellarii 
Geogr, nostri temp^ p. 517« 5} Fa- 



257 

5. Vumanoř-cwatará tjg. přetwina we fiťamakého £iB lioga* 
Riowitého trpagljka aneb pjdimii^ka. Zloboh a obr fiH wlastni }^f6X 
Bal neb Belrad&ia {w. bil, bjlé ki^ia) imV bohům mnoho přjkořj' 
Wi£nu prpměniw se w pjdimuSiJba wyhledal geg a prosil o tři Btřewjce 
půdy zemi k 2iniAj obití. K utwrxenj slibu , wzaw Beiradžia zlatau 
nidobu , éeratwan potoAiJ wodau naplaiuau wylil gi na znamenj smlu- 
wy na ruce Yamattowy , kterýžto obřad od toho času zachowáwá se 
w Ihcbi mjsto přjsahy pří saudecfa a imiuwáčh (Dapper S. 66. sr« LibuS. 
aaud: A pod niina swatocndna woda). Když gemu to obr dal, WiSna 
wsal na se swao předeilau boftsktlti poatawo, zakryl gednau nohou 
zemi , druhau oblohu a naposledy hlawu obra , geg wrbnul do Patoly a zde 
gebo gméno na Koron (ur. wran, rus. woron = čemýi Čeriloboli^ Čert} 
proměniw učinil geg knjžetem nad pekelnjky. Tato avatará trwala asi 
^000 lét. — Se gménem f^oMan^ pumilio, srow. co do smyslu prusko^ 
alawské parsiui ^ persiuh priieh ^ a pjdimu£jki ros. Kotihorošho 
KotihráSek atd; pak co do kqřene i smyslu sr. naSe bábé bdbilat babdt^ 
ho babha \ pimprljk atd« ^ nichž u Sláwůw plno rozpráwek. Sr* 
Paullim Sysi. Br*p. 83. ^^Quiňta incamatio dei Yishnu estluBrah^* 
manem Vámana dictum sub qna forma puuivit regem Mahaveli Sha^ 
cravaíi^ .quem ad inferliutli dotrusit, et qui iade nonnisi singolis annis 
mense Angusto 'egreditur^ quo in hoaorem dei Vishnu Malabarensea 
octidoum observant ji^junlam » et solemne festům Onam (]sr. cžinky) 
quo nóvis induuntur vestibus, celebrant pugnas ludorum instar so-» 
lemniom*. Areu sagittis ac varlo ármoram genere. iostructi pugtiando 
reeiprpce alíqid occiduntur , plnrimi vulnerantur. Haec omnia in hóno« 
rem Vishnu dei reféruntur, qui hoc melise lo terram descendere dicituť 
et mundum cominus inspicere an reete et eumi abundaaiia frugum 
administretur, an vero aliqua ad victum necessaria desinti^* To pjše 
Scuso Gramm. L. I4« o Swantowjtowi a geho slaivncwti tir lka& žne ^ 
9,8emel quotannis post Ucioě Jrugess promiscfia totíus insulae fre-» 
qnentia aate aedem simulacri , litatís pecudiun hostils , solenne epulum 
religionis nemine celebrabat «- Reliqnum diéi plenfs luxnrae epniis 
exigentes, ipsas convÍTÍi dapes in usům oonvivii et gulae nutrimenta 
vertere. atd/* 

6» Párašutamoi^avatata &H přetwora W boha Parasu neb Prasd 
— • Ráma čil! w Radihosta. Bté Kanney Gorreš^ fVagner a wynatky 
z nich w Conv* Lex. pod jilánkem Ind. Myth< stré 51 « ^,N8ch dei 
Affeogotts Hanuman Erscheioung in der Welt , lebten Braman und 
Bramani 9 verm&hlten steh und Wisnu veispricbtt ihnen ^ dass sie dřei<« 
mahl nacheinander einen Sohn bekommen ^ naťb der mythiached Idetf 
wiedergeboreu werdedsoiltefli in drei MenHehenpaarené Da£t erute Paaff 



258 

ist D£amdagni mit Reneka , ibr Sohn kt eben WSnu Parararama 
in der sechsftn Verkdrperang. jVamKck Dabundagni^áls Braman in 
erster Wiedergebart , als Priester nnd Gelebrter, veriDablt sích^mit 
der Tochter des Kouigs (also der zweiten Kastě} Ton Ajodja, dem 
Laode der geistigen FinsternisSy der Nachtrieseo, und die Seele der 
Bramani wandert nithin in diese Gemablin Reneka. Reneka wird anf 
ihre.Schnveater eifersuchtíg and gebiert Praaurama^ der aiao Sohn 
eines Brama und einer Kdnigstoditer war« gegen die Gesetze, nnd 
Yerfolger der Ketteri (wlastně Kšetria třjda králňw). Anfangs noch 
gnt und rein , konnte Reneka Wasser in eínem Tuche aclwpfea, ohne 
dass es dorchrann,. aber durch irdisches Streben verunreinigt, verlor 
sie diese Gabe und gebar die feindlicke Mariataie, Reneka n&mlich 
und ihre Mntter wuaschen beide einen Sehn. Džamdagni gibt jeder 
einňn ^ ReiéMluchen (sr« koláč 8\van(«wjtůw, Radostnjk, Radowa- 
nec ; Marcipan} die leibverdunkelnd?, sterblichmacbende Speise , denn 
Brot und Speise heissen das kórperliche^^sinnliche Leben. Reneka ísst 
den fiir die Ketteni bestiinmten Kucben4ihd umgekebrt So gebaren sie, 
und Reneka zwar Prasurama 9 der ein Br ame mit knegerisehem Kette- 
rigeiste ist« (Šunt bodiedam aliqui reges Brahroanes, qualis est rex 
Rapolinus in Malabaria, quiSacris et gentipraeest Paullin.p.2SS)* 
Also wird Gutes in Boses gepflanzt und da^ Gute sfraubt sich und be- 
kampff das Bose , mitbin ist der Wechsel des Gnten und Bosen als 
wechseinde Braroen- und Ketteriherrschaft dargestellt ,• und dui Steigen 
und jPallen. Aber die Seielen von Prasuramas Aeltern wandern fořt in 
die Korper des Dosemth, und djer Knxilah , die Prasurama unter den 
Ketteris erschlagen hat, und diese gebiren Rama^ Daber 

7. Rama^avatata{ aneb Šrirainat.g. Radost), als Foctsetznng 
Ton Prasurama* Ihnen war von WiSnu verbeissen , dass er ibr KeCteri* 
geschlecbt einst noch beben werde. So tritt Prasurama auch gegen 
Ráma auf , aber seine Yerkorperung endet in Ramas hoberer Erschei* 
nung , seines Pfeiles Kraft giog in Ramas Pfeil ttber« Ráma . wird als 
FortselaHmg .von Prasurama , eben aucb durch emen ReiastucAen (sr. 
Koláč Swantewjtůw, sr. Radost ojk , čes, Radowaiiec) geboren^ um ge« 
gen den Frevelkuhnen Ravaii , deo bosen Riesen , zu kriegen. Doae- 
mth gibt Kuzilah deo Kuchen , diese tbeilt ihn mit der gelíebtesten 
Gemablin des Raja , Kaikai und Fumitra , und die Frucht sind vier 
Kinder: Ráma, Bharaden, Lekeman und Sattergban.. Ramawišuuer« 
kámpft sich im Feldzug aof Lanka (Cejloo , sr. lauka , pd. ]%ka3 , 
mit Lekeman und Hanumans Hfilfe die schone Sitta von Ravana und 
seinem Bruder Kumbakarna , dem Becherriesen , in vi^elchen ietztern 
dech das Bose in Gutes sich wandelte , indem er den Bruder zum Frie- 



ŮBn mit Ranra rieth , und als immer Schlafeinler die VersShnnng der , 
Geister durch den Natarschlummer bedeutet. Sitta , das Sůnde in die 
Welt bringende Weib , vermitfelt aber auch wieder als Nátur des Gei- 
stes Wiederversohnung mít Gott.^j^ Tento koláč nalézáme i při naSem 
Swatowjtowi , sr* Šaxo Gramm. L. 14. ^^Placenta quoque mulao 
confectá, rotundě formae, granditatis vero tantaoi ut penehominis sta. 
tUram aequaret , sacriiicio ádmovebatur. Quam Sacerdos sibi ' ac po- 
polo medíam ínterponens , an a Rugianis cerneretur , percontari solebat 
Quibus illum a se Tideri respondentibus , ne post annum abhisdemcemi 
pdssety optabat, Quo precationis more non suum, aut populi fátum, 
sed futura messis incrementa poscebat.^' — Z této indicko-slawské 
bágé gako i ginýcb eitarozitných podánj a swedectwj wid&ti že holáč ' 
byl symbol plodnosti a aurody : proto lékaři , starých i nowých <fasůw» 
manželům bezdětným radjwag^ gedenj kolá£ůw« zwláště medownjkůw 
(sr. mulso confecta) , pernjkůw a giných žiwných, kořenjm krew dráz- 
djcjch koláčůw. Ráma í\\\ Wišnu w této avataře nazjwá se i Srirama 
Srirama; Hanumat čili Hanuman byl geho wěrným sluhem« towary- 
sem a tvůdcem opic. I manželka Wišnuowa slula Sri a měla přjgmj 
Ráma t.g« Radost. Gména bobůw manželuw a bohyň manželek byla 
společná a.wzágemnáf tak Lakšumia Laksaroana čilí Wišnu gesťnaše 
Lada a Ladon« — Rama-aVataruopěwá slawná indická báseň Ranaja* 
na.y gegjž skladatelem byl fValmiku We stararuských básněcfa a po- 
wěstecfa, zyvláitéwe Drewnývh Sitchoíuforenijach^^w MoskwŽ1804- 
nalozagj se podiwu hodné stopy a zlomky z této indické básně , hned 
s proměněnjm hned gen s přeslaweněnjm gmen« Co u Indůw Ráma , 
to u Rusůw Ilja z Muromu, co tam Rawan (od ru rawa, sonare., ca- 
nere} , to zde Solowej (od sin sláwa slawiti slawjk). K libému srow- 
nánj položjme zde z obogjch některá mjsta. Sr. Dapper* Indien S. 
71; ^^Avatar des Ram* Ram ersuchte seinen Meister. dass er ihndoch 
mit sich nehmen wplle, weil er gésonnen wáre seiné Stárke imd 
Krftften ad dem Bogen im Lande Sianak zu probiren. Dieses scblug 
ihm aber der Braman ab , und hielt ihm seine Jugend und Untuchtig- 
keit žu diesem Werke mft vielen Worten vor. — S« 77. Ram íchoss 
mit einem Schuss durch alle sieben stets bewegliche Báume. S. 81. 
Ram liess den Siiikery , Oberslen Qber das Thal Kiekenda rufen , und 
befahl ihm ^ sich mit allen seinen Unteřthanen , den Affen , fertíg z\i 
machen, mit ihm wieder den máchtigen Ravan in denStreit zuziehen« 
Díeser stellte sich mit seinen Affen deren Žahl bei 360 tausend war. 
Als sie sUmtlich an das Ufer 4er Landschaft Lanka gelanget waren , 
liess Ram alsobald die Trommel rtíhren und die Posaunen erklingen* 
Sobi^ld Mandory ^ des Rawans Gemahlin , dies hořte , ersuchte sie den 

17* 



260 

Rawan , er m^ge ihr doch znloBsen , mit ibm aaf den obersten GipfeI 
geines Hausei za treten, damit sie Kams máchtíges Ileerlager beschaueo 
konáte. Sobald Ram den Kawan auf dem iDache erblickte ond seine 
Gemahiin Mandory neben ihra stehen sah , spannte er seinen Bogen 
vnd schosa rait einem Pfeil dem Ravan seine zebn Kronen Ton seinen 
Haupt) (w ruském 9 synůw). Maodory.dieses beobachtend, kehrte 
sich za ihrem Ravan und sagte , nua mehr sei es ooch Zeit von seinem 
bdsen Yornehmen abzustehen , wo er anders nicht mit seinem altesten 
Sohn ins Verderben geratben soIlte» S. 82. Rawans Bnider Rebikhen 
verwandelte sich nnd seine Rathsherren in Aífen und kamen also in 
des Rams Lagen Diese Aífen worden von des Rams AíTea umringt j 
scbhigen sie ňbel dass ihnen die Kópfe saaseten. S. 83* Híerauf trat 
der ňlteste Sohn des Rawans y Indersit, Tor seinem Vater ^ undersuchte 
ihn^ dass er ihm wolle zulassen, ganz allein wieder das HeerďesRam 
za streiten. Als er nnn éinen Steinwnrf von Rams Schlachtordnung 
entferntwar, loste er seinen Kunstpfeil^ welcher sich sofort in eine 
Schlangš verwandelte. Diese Schlange spie viel tausend Schlangen aiis* 
S.84* Rawan sagte; meine beiden Sóhne, wie auch 7 meiner vor- 
nehmstea Kriegsobersten sind omgekomroen. Er liess einen Wagen 
fertig machen, der von 100 paar Esein fortgezpgen wurde. Ram 
spannte seinen Bogen und schoss dem Ravan 9 von seinen lOHáuptern 
ab: dann gab er ihm auch den Rest und schoss ihm denietzten Kopf 
auch gar vom ungeheuern Riesen-Rumpf. Worauf die 2Ó Arluer am 
kppflosen Leibe als ein Bienenschwarm durcheinander schwármten — > 
Darnach rief RamseinRossPalakyn (sr, Polkan} , welchesihn allenthal- 
ben hinfíihrte , wo er tu sein verlangte , dem befahl er , es solíte ihn 
zii seiner Šita bringen. Hierauf niachten sie sich wieder durch Bei- 
húlfe des Palakjns Ins Lager. Ram zog ins Yaterland zuríick. AUe 
Leate jauchzten und waren firolich; sie begossen einander mit Rosen- 
wasser. u.s«w.'^ Srow. s tjnito Rámem ruskéhQ Ilja u Follmera 
Myth. S. 931. i^Uja, ein beríihmter Held derRussen, der fabelhaften 
Zeit ^ngehorig; er blieb verspottet und verhdhnt ob seiner Feigheit, 
bis in sein 30 Jahr dabeim , und zog dann plótzlich heldenkiihn und 
kráftig sich erhebend, zu Kónig Wladimir, Auf dera Wege verrich- 
tetě Ilja von Murom die erste herkulische Waifenthat ; selt 30 Jahren 
hatte ein Rauber (obr Rawan unesl Šitu} , welcher von seiner Kunst^ 
den Schlag des . Ftiihlingss&ngers nachzuahmen, den Beinamen iVac A- 
tigall erhalten , alle Wege jener Gegend unsicher gemacht ; da er 
auch noch andere Thiere, Schlangen, Wolfe , Bárenu.s«w. nach- 
zuahmen wusste, fiirchtete man ihn sehr^ weil man glaubte, er stehe 
mit diesen Raubthieren im Bunde , auch sah man ihn seibst nur selten 



261 

oder nie , weil er aus grosser Feroe (raf. Ilja^s scharfes Gesicht ent- 
deckte das Au^e des Kánbcrs durch neun (Ráma gen pres?, aw^ak 
pbůg počet? i 9, gest Indům i Slawxim swatý) hinter einander ste- 
hende Báume , durch deren Aeste er schauf e , und so schoss er den 
fiósewicht das Auge ans , Und fúhrte ihn , obgleich seine Gattin all 
ihrGoId al8 Ldsegeid anbot, und obgleich seine Sóhne in ibrenschwe- 
ren Ríistungen ihm den Síeg schwer machten — nach Kiew zu Konig 
Wladimir, sich durch diese That in die Keihen der Helden einzukau* 
fen,** Sr. Drewnija ruslija Stidiotworenija ^ Moskwa, 1804. str. 
107, .,yPerwaJa pojezdka w Kiew liji Muromca. I sadil sa Ilja na 
swowo dobra konja (sr« Palakjn), A i wyjechal so dworá swowo, 
Kak stegnet konja po tuČnym bedram ; A i kon pod nim razserzajetsja, 
Ón perwoj skokstupil za pjatwerst* Admgago uskoka nemoglí naiti* 
Najezzal Ilja na dewjati dnbach A najechal oa Solowja towo (Razboj- 
nika.)-^ í zawidéla, de, jewo moloda žena, Wzbjegala ona njEi čer* 
daky (střecha 2ili wrch domu) wyšnija — I brosalas (zřjtila se) s £er- 
daka woswoj terema — I budila ona dewjat synowaj swoich. — I bro- 
salas Solowjewa moloda žena A i molitsja , ubiwajetsja : Goj jesi ty 
vdaloj dobroj molodec , Beri ty zolotoj kazny školko nadobno , Otpusti 
Solowja Rozbojnika. — Wychodili tuto knjazi, Bojara, I wsje Rus- 
kije bpgatyri mog«2ije : Swetorog bogatyr i Polkan (sr. Palakyn, kun 
Ramůw} djrngoj/^ Rawan se wyobrazuge gako welikanský obr, tak 
i Solowej , nebo když we dwoře zahwjzdnul, knjžata, bojari a ko&owé 
strachem na zem padali. Gméno Ila i w indické Mythologii se nalézá 
on byl synem sedmého Menu Sratatewa (sr* Stračec); možno že 
w bShu času a w uštech lidu gména Ha a Ram pomjchána a zamě- 
něna gsau, W Serbských národnjch zpewjch zpomjná se on pod gmé- 
nem Hromownih Ilija , srow. Srb* Pjea. IL atn 4. kde se gako 
předsedojk křestanských Swatých a Swětic předstawuge* 

Tyto Wlšnuowy přetwory w Prasu-Rama wyskytagj se n Slawnw pod 
graénem a obrazem Radegasty Radhost. O nai^em Radegastowi Adam 
Bremslý L. 2* C !!• takto pjše : ^^Inter Slavos (qui inter Albim et 
Oderam degunt) medii ^t potentissimi šunt Retharii, civitas eorum vul- 
jgatissinia Rethre, sedes idololatriae. Templům ibi constmctum est 
daemonibus magnum , quorum princeps Redigast Simulacrom ejus auro, 
lectns ostro paratus. Civitas ipsa novem pojctas habet , undique lacu 
profundo inclnsa^^ Sr. Maaius de diis Obotrit« C 4* p* 72. „Rade- 
gast forma erecta angustiori conspicuus erat, capillis non prolixis 
sed crispioribus (sr. Kešava) et quasi in gyrum, actis facie ro- 
tunda et ad majestátem magis quam venustatem composita; supra 
caput avia distentis alis capillo innexa stahat; pectns insignia gentis^ 



262 

• 

ostendebaty neiupe nigrům tauri caput (sr,kráwa, pastýř), quoďdextra 
tenebatur, slnistra vero bipeDnem (sr« sani* gheda Wišnqowfi) ger^* 
bat ; de cetero nndus , nec ulla sni parte obvelatns. Pars imaginís puU 
chritudinem heroisý pars veto res gestas et iosignia itiius ostentat, 
Oboíritis a prima yetustate insigne fuit taurinum caput, quohodieetiam 
principes Meklenburgenses ntuntur. In Retlire tota stafua ex auro, Ga- 
jebuschii vero ex alio qaodam metali! genere confecta ěrat. Testatur 
illud Radegasti corqna (sr. Yanamáli , wěncomil) qúam hodie super* 
stitem habent/^ -^^ O ptákowi na hlawě ^adegastowě rozličná gsau 
domněnj , Nicol. JSÍaréschalcus držj geg zagryýa^ Frencel za gestřapa 
aneb aoiola ^ginj lahua néb labut bXA : našim zdánjm gest to Wi5* 
nuowi poBwatn^, orlowi podobný pták Garudha ^ na němž se WiSnq 
po swých cestách w powétřj wosijwá , a proto i prjgmj Garudfaavažic^ 
(Garudowozenec) má. Sr. Majer ^ Myth. Lex. S. 173/,,Garndha, 
Geruden oder Garura (sr. Raroh Rereg) j nach der indíschen Mytho- 
logie ein wunderbarer, einem Adier oder rpt)igelben Ilabicht áhniicher 
Yogel, der Begleiter und Jáger desWischnu. Dieser Vogelheisstauch 
Gágné9chvQra der Konig und Fíirst der Yogel , und Snvarna der 
Goldfarbige. — Bei jedem Tempel des Wischnn hat s^uch Garudha 
(wie Lakschmi und Hanuman) einen kleiheren. Nahé dabei steht eii| 
faooherhabener Mastbaum (sr. berijn) an dessen GipfeI elnige HOlzer 
befestigt sind, als sein Zeichen oder Panier (sr. Střjlenj ptáka, str. 
203). Man blldet ihn aach als éinemenschliche Gestalt mit Flúgeln ab.** 
Gako podle swidectwj Adama Bremsliého a Helmolda Radegastowa 
podobizna ze zlata čili snad gen pozlacená byla , tak i podol)izna Wíš- 
nuowa w Indii, sr. Asiat* Reae^rches , in Wiener Jahrb. NI. S^ 
193* „Der Tempel Narajans (t. g. Wišnuůw) ist in der Stadt Taba 
mit goldenen JEiegeln bedeckt*, der áussere Wall abwecbselnd mit Kuh* 
achweifen und Dreizacken geziert. Das Bild Narajans und Laksch^ 
mis sind Ton vergoldetern Kqpfer.^^ Co ^ifecius ostro paratua^^ n 
naSeho Radegasta znamená , k tomu též w indické mytbologí kljč na- 
lézáme, hrovf* ^sig,t* Besearche^taxoAy str. \97. «»Die Statue Krisch- 
nas , der unter dero Namen Naraj^<^ verehrt wlrd , ist in der Stadt 
Peguvom blauen &telne,Jiegt auf einem Btelnernen Polster yon glei- 
cher Farbe , und scheint auf den Wassern zu fluten, so dass der Name 
der Gottheit Narajan d. i« d^p auf dem Wasser Getragene , gleich 
sinniich dargestellt wird.'^ 

Gméno Radegasta , Radhošta » Hosfirada , dostal Wišnu čili 
Prasu-Rama poněwadž skutečně byl bohem pohostinstwj a negen wůbee 
^šech lidj ale obzwlástě cestugjcjch ochráncem , gako to gehopřjgmenj 
YiSambhara (wsebránjrj) swědčj. Sr. Yollmer Myth. 8tr« 1224. i,^a« 



rajan<u Theiiá i^aínamen des hodisten <^otte8 Ubeifiaupt , theils eine 
derVielen Verkorperan^en AVisébnrs , in welcher «r als heiliger Btísser, 
jo der Gésfalt zweier Briider, Nar nnd Narrein , in der Wúste ein 
be8chAuBch«iB Leben fíahrt, Dorthín kam ein máchtiger indischer Furst^ 
wnrd mít seineHi Gefolge, vlirnidge des Gebets, von Narajana kóst^ 
Uch bewirthei , gUubte* aber nicht , dass dieses 4urcb die Heiiigkeit 
der Gastffeber (ér. Radhosť), aoDdern dadurch • dass siedas Wunder. 
kletnod Panis besitzen, moglích geweseo , und wolltesiezwihgen, ihm 
dasselbe héraussugebcn ^ ein Heér ward gegen sie gesandt , Ihr Zorn 
varnichtete dasselbe bis aof 18 Schaaren ; um auch diese zu vertilgen , 
achwang sich Narajana ( d* i. dié beiden Bníder ) in dfe Liift » nnd 
ward in der Gestalt des Krischna uňd des Ardschunen wiedergebo- 
ren.-^^* Dapper^ Aaien^ str* 68* „Als einmai der machtíge Ragía 
Siatraexsiim mit seittemganzen Comitat, so ds ein voUiges Kriégaheér 
anzosehen war , sich auf die Jagd begeben^ kam er auch an den Flusa 
Ganges, ond zwar in den Wald woseiner Gemafalin Scbwester-Mami 
seine Wohnung hatte. Sie nahmen ihren Weg nach den elenden Stroh- 
hnttlein des gnttesfíirchtígen Siamdlchemi. (snad chybné místo Df oiria- 
dagni).-^ Als Ragia Sistiaersíai den Braman gegríisset batté| sagla 
er zu ibm, er hatte viel von seiper Gottesfiircbt gehdrt, dannenbero 
hábe er nicht lánger unterlassen.kdnndn, ihm zazusprechen , wie er 
ilann gesionet sei, mit seinem Yolk beiihmza nbemachten, undseía 
Gast (sr. host), zu sein. Hi^rauf bekummerte sich Siamdichenii meht 
weidig womlt er doéh so viel taušend Menschen speisen solíte ; und ak 
er láich lang g^Aug besonnen hatte , ftel ihm endlich ein , dass Ragia 
Inder (Kdnig der seellgen Seelen) die w^isse Kub Kamdoga bei sich 
h»tte, in dereii Gegenwart keln Mangel an irgend einem Oinge ge« 
Bpfirt worde; darnm ersuchte er den Inder, er soUte ihm doch eine 
kleine Z^itsoílche zakommen lassen* damit seine Leňte erkenne^ mog- 
ten , was es auf ^ich h&tte gottesfiirchtig zu sein ^ aod dass di^ Diener 
Gottes aa keiaem. Dinge MangeL verspidirteow loděr sehickte dem Ara- 
man die weisse Kub. — Als die Essenszeit hferjl^ei nnhete, war nir^ 
gends Mangel an /9peiss uod Trank, ond wurde einem jeden was er 
begebrte^ dargereicht*. AIsp ging es anch den dritten Tag dfiher* Der 
•machtige Ragia Sistraersim,. iet nur allein desswegen hieher gekom* 
men war, seines Schwagers Armuth zu sehen undzu verspotten, ver-' 
wunderte sich uber alle Massen , woher doch alle diese Schatze, Kle^ 
der, Speiss und Trank kamen, \yas dei; Braman aufgefragen. Darům 
aandte er seine Kundschafter aus , alles genau auszuforschen , welche 
beobachteten dass ein kleines Kúhlein solcbe Dinge durch Jen Mnnd 
von fiich gebe. . Ragia verlapgte die Knh ; otelíte streitbare Mánn^ in 



ae4 

• 

eine SchlachtordnuDg vm die Knh dem Bratnan wegsmiehiMB — Kam- 
doga nahm eine dreimal grossere Gestalt an sich , fing an mit aller 
Gewalt mit ihren Honiern (chrám w Kadegastě stál dle Dithniara na 
roKJch : coimbus bestiarom} za atossen , ako dasá etiiche taqsend Per- 
aonen ums Leben kamen ; und lief wieder anf ihres ladera Wohnang 
za. Sistraersnm ergrimmté sich darflber , iiberfiel mit aeiaen MSUmem 
die Hdtte des ansdioidígen Bramas Siamdieheroi, und soUugen ihm, 
anstatt pinerBelohnongvor alle seine Wohltliateii (znmalen ér lie drei 
ganzer Tage gespeíst und mit so vielen trefflichen Gabeii beachenket 
babě} den Kopf in Stačíce und liessen ihn also in aeinem Blat verzap« 
peln. Die weisse Kub erzahlte dem Praser^m (t, g. Praaorama, Wi&m 
w Seaté přetwoře) was sich ereignet , wie treulos der Ragia Sistraer* 
anm seinem Vater die erwiesene Wohltliat belobnet und den Siamdi- 
dieraín ermordet hatte* leh will nicht leben , sagte Prasuinuna , wo 
leh díeses nicbt ein und zwanzigmal grausam rfiche , und alie die Ket* 
tens ausrotte, Diese Ketteris l^bten aehr gettlos und brachten TÍele 
glaabige Braipanen um : and wcfil sich Mafaadeu oder Wischnu schon 
laogst Torgenommoo hatte die Ketteris aosmrotten , also verlieh er 
hierzu dera Prasorama desto grossere Kraft , und segnete seinen Stieit 
wider sie/^ — Z tohoto widěti , ie u Sláwmv w modle a . podobizii6 
Radegasta dwé WiSnuowy avp«ary spolu splywahr a se splétaly totijS 
lestá iili Prasurama-avatara a osmá fili KriSnaavatara* Ze Wiinuiill 
Witislaw (Swatowjt} následowni i geho pfjgmenj 2ili avatara Radhost^ 
byl bohem pohostinstwj toho i gine důkazy gsau , *sr* Wiese^ IncUen 
I. !• S. 247* )}Wischna gilt als eine Ilausgottheit (sr. litew* ífféia dum, 
foh.potPÍai}; an ihn richtetderi welcher ein aeues Haas betrtitt, sein 
Gebet (sr. wjt, wjtati); dessgleichen wendet man sich zu Jeder Zelt 
an ihn , um durch seine Vermittelnng Familien-Unglock zu entfemeo.^ 
NSkteřJ Sanskriiisté odwozugj gmino fViSnu od vis^ intrare, habi- 
tare (sr. wes) soby&gnau zm&nau « na \^, sr. Sopp. Gramm* p. 44. 
8 ét S in vocum fine plerumque in t transeunt, e. c. viů pro vis iq* 
trans''; Nu pakzna^j laudare glorificare, (sr. Nama, Namen, Natt 
Nawa), fVišnu tedy gest intrantium Gloria, hospitom doiilinusi pro* 
tector, proillis pngnans, i^ictor: Hostislaw, Witislaw, Witoljub; geož 
hosti wjtá , a nad gegjmi nepřátely co wjt&z wjtě^, sr. kit. JupiUr 
hospitalis ; Sospitaior. Toho důkazem gest i naSe slowo íi>/tatif prim 
ftyůaiif zaípjíaůi přiwétiwýj t. g. hosta přigati wegménu boha WiSno 
CSwatowjta , Radhošta , Wjtoljuba} ; které se slowy a^ji (sansk. vai 
&a^t=;pan), íí^JHk fvjtéziiiyf etymologické i logické přjbuznostistogj. 
Proto prawě^jše Siranaíý ^ Rea. Boh* C 6* „Yestigia Tenerationis 
Svionto^Yiti ex Slavlcarum gentium animis necdum penitos eximi 



2«5 

póta^nmt. Hodie namque kiter eos ftttuc mnlccmi amictn mntáx gratn* 
labmda excepfaraa Wjttg^ ff^j^^g^ ^^ fVjtdtn tě^ solet ingemi* 
nare ; eompellatiobeque &ac 8ua Svato* Vitam qnati sospUatDreni cda^ 
bimre/* U Windtiw slage Bůh pobostinstwj a domácjbo Stě^j Bo£ai 
(sr; serb. Dožit) které přjgmenj WiSnuowu Bhi^airaf-, Sri-bbagavat 
odpowfdá* Při obrazH Kři9ny nalézá se kráwa buď nadhhiWaa ae wmá^ 
'^Ki^J t ^^ ^ ^^ 1^4^ ^ " Radegasta gen hlaiKra krawj neb howiir| 
(pars pro toto)^ na prBjehi Indické kráwy mag] tak bugné a chlupaté 
blawy gako é nás b^kowé a bywolowét odtud ta mýlka kronikáFAw 
o Radegastowl pjSjcJeh) ie měl na prsech ,,taurlnnm€apiit4 anabPiffel^ 
Kopf.*'— Bipennia^ Sůreii^Axi v^ nice naSeho Radegasta gest to ^ 
00 MF rnoe Indického WiSnn ghěda^ sr. Paullin. Siyat.p. Sí* ,,ClaM 
Visknn , quam gheda vaoant , malos eostigat , «t napita perversoruih 
frangit*'' UBoppa^ítcfa clava, ^aí2Ja daviger, guda glébas, sť, 
slo\V4 §undia ein Klumpen, eine Keulo; ^vlb. gizd gúozd davos, 
ak»w. Hwomd hwozdjh^ vlezný hřeb. Co w Retře byl Radhoat to gindé 
wPolabj byl Viteluhhe t g. Wjtóljnb, který ívjiati ljubj\ aneb k 
Dému zawjtag|c} a přicházegjcj oUibnge , kteřj ^tánj a hostůw při^ 
gjmánj oblibuget sr.Pragment, ax Marty mm tn Ebbekostoif (;etfiam« 
barg) qniescentinm Pási^ooe » apud Léžbniie. Scrip^ rer* Bf^untň. p. 
141* ,,Post mortem CaroU Magni Impératorls qiddam noo veri Chri* 
aiiáňi 9 praecipue trans Albeam , qni potenti manu ad fidei Cbristianao 
ausceptionem eompnki sňnt, susoeptafm fidem Christi relinqneatesi idola 
aua projecta ffam?nc^i;( sdliiset , Suentebuecl^ Viteluhbě^ Eade^ 
gúBt cum caeteris erexerunt et in loca pristina statuerunt et nt ante 
auílsdeptam fidem, reliictd Deo vero , cólnemnt^^ Hammon gest buď poka- 
&ené z Banianan, bn^^^oilé % HomHoman. U Waeeráda seRadiho^t 
it?núkem Kirtotvým nazjwá ! Kirt totiž gest to co Krita Karta 
Tworce Bram, oteč ; z Bramn poSel WiSnu', syn ; z WiSnn wnuk Ráma 
fili Radihost 

' Mnozj spisovatele držj obé tyto Avatary, totiž Prasnráma aRa- 
Ona, toliko za gedmi, aat wlast ffili mjsto narozenj obáu, Prasuramy 
i Rámy, gedno bylo totiž Ayodya. My go držjme za sauwisné a spo- 
gene mezi sabau; anebo dmhau gako pokraiowánj prwnj* Prasurama 
byl Ramůw dnchownj ogec, Hama pak duchown| synowec 2ili wnuk 
PrasuramůWy ^^ diich Prasuramo^vých rodiMw, prostředkem puto- 
wánj du^' , do tél rodičůw RamowJPcb weiel* Táž sama i rozdjlnost i 
přjbůznost, která gest w indickém Prasurama a Ráma, nalézá se i 
we slawskám Radegast a Radost. Eiiropegštj Sanskritisté hlawy sobe 
trudili na tom , co by Prasurama. znamenalo ; sr. Paullin SyaL p- 
301 1 jporas res es^cellens, auperior, inclyttty m praepositío laadíses^ 



•k ' 1 



206 

et honorig^ cnňby wSak pleonasmos vf Saoskrita bespřlkladaiý 1^1; 
Bppp* Gloss.p. 103. parášUy remotos vitales epirituii habens, mor- 
taus. Obug wýklad chyboj se nám býti sedá t w« slaw^fině nalézá" 
nie k^jče k toí&a^ íAqsho paraau pr<i»u aneb gak ginj pjiy pareéje^ 
praée gesl naSe přeě , přeM ; složené z předJožky para , které podie 
fioppa p. 102 znamená: 1) alius, 2) remotior, nlterior, ppsterior 
Cextnméus, peregrínus)-, 3) hostu, odtod parantapa; qui hosteiii urit 
hostiam vexator; hostipal; a časoslowa »tt a«^a«s osseyeDS, býti byť* 
nost, gsaucnost Fa^asu Prosu tedy gest remote habkans veléxisteps, 
extraneus; cinjm se cele arownáwá naše pre« prese k. p. přespolnj, 
přes. pole gjti c putowati cestowhtí , přes swět choditi t.g. w čizých 
kragioách ; Prasu gest tedy Přes-gsaucj , přespotiq , ginostranný, po* 
Cfistiyý » host : Ráma pak od kořene ra ram gest to co naše rád » 
radost* radowáoj: a tak tedy Prasu- ^a/nd gest doalowně Ho^íU 
fidd aneb s přeloženjm slow Radi^Host Radtgasi , gehož modla w 
Retře a ginde stála* iVa«ura/7ia gest. tedy Pře^-gsaocjcb-radostt geai 
ty rád má,diráoj aneb i tresce a hostj^kte^ f^sau od Pri^Sf z Pr^e 
M Přespole^ z giných stran. a kraguw swéta, gáko Bramifi Džama- 
dagtti hostili syn pak gehoPrasurama trestal krále Kartavjrja. SloMcem 
Prasorama gest bohem pohostinstwj , bohem. hostůw i hostiteiůWf 
pomstitelem^.zle uijwaného práwa bostiilstwj , trestatelem newděčoýfch 
aneb nezbedných hostůw. Že pak we starých &sjch kiqtci ney wjc9 pu-i 
fowali a pobostinstwj potřební byli, proto se jl^degost ii Wacerá^ci 
Mereurem nazjwá. Památka sedmé , se šei^aa spřjbusiin^niá AvMary, 
totiž jR^iTm, zadržela se n Sláwuw w totožném wýniza Radoěí^ sr^ 
powěstnau horu Morawsko-Uberskan téhož gména, sl Radostnjh^ 
Radowanec kojáci, gako přjžioé pooetj a narozenj Ramowa, Z &ské^ 
.(lo gménn VÚBÍk% Radowanec zawjrati lze, že sám tento buh slul někdy 
<o Cechuw RddntiA Radpfifon^ Pozoru hodno že se koláč Rodasinjk 
n Slowákuw nikdy gindy , gediné při swatbách a porodech poče a g], 
.a tak potah má na plod a djtky gakon Ind&w přiReoeee, matce Pra- 
snramo\r( a EuzUe, matce Kamowě/^ Černá barwa krawské hU^ 
na prsech čili štjtn Radegastowé sí wranný koá w Retře mánépo- 
. chybnfi gen zwlážtnj potah na následugj<!{ osmaa avatani boha. WiSmi 
,j[ako černobarwého Krišny j aní gioáčekráwa ikůa^eho w bjlébarwé 
se ukazugj. Indické obrazy předstawugj Krišnu hned cele čiurnéhohued 
gen s černán twářj a Uawan. 

8. Kršna-avatara neyznamenitégšj ze wžeph zgewenj Wišunoc 
wých , opsaná w knize Bhagavat^ a Mahabharat» KrSiaa znamená ta co 
černý t modrý , sr« kára cara črn» a Boppa p. 49# Krišna n^er , vioIa-> 
eeos; se kterým srow* ms* hramý ^ i/etviwý ^ hochroth, čerwtai k 



267 

bernému ge chýljcj, modrá bar wa. — Kršna se narodil w m&sfS Madu, z 
Dewaguí sestry ktále Kamsa. Tatn Ďevagui zplodila 7 synfiw (éjslo T.), 
mezi nimiž Kršna poslednj byl* Tohoto samého ochránila matka De- 
?agui a otec Vaaode^a , kupec a magitei gtatku ; ostatfij synowé za« 
ivražděqi byli od krále a ugce, Když Kamsa I KrSnu zamordowati 
hledal , rodičowé gfsho na litěk se dali ; když pak pmdký a nebezpejfný 
potok Jamuna (potok smrti a pekla} i)rob7edr]9 měli priiwoAce a 
očhraQce hada Káli íáW Kaliga (sr. lat. callgo, a slaw. kal kaliti) 
genž hlawa djt£te nesa ge předhol-kem slunce adest£m.chráoiL KriSna 
Myž odrostl', přemohl a potřel wsecky potwory, která k gehožáhnbi 
po&jlal K&msa, anobrž i tohoto samého a wšady mnohá i gistá zna- 
menj swého bož^twj na gewo dáwal. Ztráwil mladost mezi mladými 
pastýřkámi w žertech a hrách kde sobe i manželku wywolil gménem 
Madha^ přetwořenau bohyni Lak smi ; hrál podiwnS na pjSlale, pásl 
kráwy w lesech a mezi kwjtjm, odkud gméno Govinda (Howadpán, 
Wolos Wel-eš, Walach) dostal ; přemohl hada Kalinak , potworu genie 
geg tisjckráte owioula y kterémuž hadowi on gen hlawu patau potřel; 
ivyswol^odil otce a matku ze žaláře ; bogowal s Pandy proti Kurům ; za* 
snáobU sé 8 osmi kněžnanii ; oswobo^clil 16 tisjcůw kněžen z wSzenj 
phrowskébo krále Bhun^asnra (sr. Bosor, Bosorka), kteréž wfieekyza 
swá .manželky pogaL Pak sobě skrze stawitele Yisvakarma na mor* 
ském ostrowž (sr. ostrow Raná , ostrow Toltenšee a Retry) ni2sto a 
sjdló ataxyeti dal pod gménem Owarka (t. g. dwnr). we kteréni každá 
;b geho 16008 manželek krásný, zlatem a drahým kamenjm štkwaúcj, 
palác měla. WSecko toto stalo še přes gednu noc (Katra Betra = tma, 
noc) od wečera 4o rána. Každá ž těchto manželek zplodila mu 10 sy- 
Viůw , kteřjž ale nenáslédówáli cnostj otce , proto od Swatého Darkasa 
prokletí byli. Na to hotowil se Krišna swi^t opustiti w 125 roku swého 
wěkii, zaspaw pod stromem lukem od lowce Beren w paht podstřelea 
byl a umřel. W sedmi dnech (jcjslo 7.) po smrti KriSnowě město 
Dwarka bylo se wšjm co w sobě obsahpwalo od moře pohlceíio (sr. 
lyineta). .NeyprwněgsJ manželka Krl^owa, kterau sobě geStě gako 
pastýř ^\)ro|il byla Radha: této spolu 8 njm rowná pocta w Indii wzdá* 
wáňa býAvá, anobrž g^est sekta, která gigedinau wzjwá a crj. WSick- 
ni Krišnaité (ctitelé Kršnowí) magj dwě bj!é čárky na 2ele, mezi ni* 
miž se čerwená bodka nalézá, poněwadž KrSfta sátii slunce na ěels 
npsil. , Přetwora tato boha Kršny a wogná s Pandawany sběhla se asi 
1000 let před narozenjm Kristowým* Wydbřazenj KriSny rozliché gest, 
u Dappera^ Asia^ &. 103. toto se naležá. „KrSna wird abgebildet 
mit 4 Arm^n , davon der elne von den beiden Ldnken etwas erhaben 
ist und mit demeinen Finger aof dle ober ihm schwebende KohKam^ 



do|[a zetget. Oer eine rechto Arm geht niederwarts und scbeint eio 
Hprn (sr. roh 3watowJtuw) in der Hand zn halten« .Die andere rechte 
und liiike,Hand scheínt eine Pfeife ao den Mund zuhalten, gloichwie 
die FuBse xu tánzen das Anaehen haben ; eine goldene Krone mit nn- 
terackiedlichen Spiteeo und mit Perlen und Edelgesteinen gezi^rét, glánzt 
auf seinem Haupt. Das Kleid ist aaf indianische Weke práchtig und 
weitl&iiiig. Um die Schu|tern bángt eine lange Binde (sr. Krodo' a geho 
ovmky\— PaulUn^ Syat. Brah. p. 146, ^^Krína rem nígram de- 
liotat, hršna varnám color niger est: proinde Deus Vishnu in Krshna 
incamatuB j^ereonam nigram indicat , et reyi^ra Vishnu sub bac incar- 
natione niger pingitur. £x«collo lotom flórem appeosum apertumque 
gestat ; in planta pedum et vola manuum quadrangulum descriptum ha- 
bet, in ciijus.medio proniinet punctum » quod solis vel turpis lingamici 
cultus indkia et mystéria continet In nonnullis simulacris, statuis, pí* 
cturis Krshoa nigra facie stans juvenili forma et fistula canens (sr. w 
Slowu Q Pluku Igor. Bajan zpěwec wnuk Welesůw t g. Krsnůw) exhi- 
Jbetur; ad latcira adstantes mulierculas pastoritias; haec sironiacra omnia 
vitam ejus pasioralemsBkí& iudicant. In Vocabulario AmarasinhaS. f. 
inter nomina Yischnu sequentia vocabula deo Krshnae attribunntnr : 
irakna diger, ieahava criuitus (sn kosa}) madhava deae Má sen 
Lakshmi maritus nempe Vishnu, puna/'itdlsha oculos habens loti 
floris 9 madhuribu hostis , adversarins Madhu gígantis , vanamdli serta 
florum porlans^ Kamaaradi Kamsa regis occisor. Strana 79. Vishnu 
haec epitheta gerít 1) Ndrcyena^ aquarum incrementum; %)Krahn(i 
seu niger; 3) Vaygunda a loco sed coelo Vajgnodam in qno resldet 
(sr. Wojkuta, gontina) ; AyiDamodara quia signum seu vestígium p^ 
disimpressi gerit in vcntre; 5) Govinda quia pavit govam seu vac* 
caa et adamavit mulieres pastorales Govastriguel (sr« kraw, howad 
strázkyněyOStijhatelky); 6) Garudhavcígia^ quia duní e coelo suo 
egreditur, vehitur aquila vel ave gaerudba (sr. geřáb garab) dieta; 
7) Pidambara quiá vestes gerit coloris flavi ; 8) Cakravanni quia 
manu gerit rotulam ; 9} Višvambhara omnia sustentans, protegens 
et oonservans ; 10) Vanamali^ quia in campis seu solitudine pastorali 
floreoserto fuit coronatus etaliudsertnm ex collo gestabat^ 11) Gai/r» 
Bengalinus > Gangeticus ; 12) Devaganana filius Deae Deyagui etc* 
Qaae epitheta omnia ad ejus diversas formas et transactiones referun- 
tur*'^ 3tr. 146. ^Krshna in noimullis simulacris i statnis aut imaginibns 
nigra facie , stans , juvenili forma et fiatula canena exhibetor^* Na 
tuto jfemotwárnost a černohlawost Kršnowu wztahuge se snad gmcno 
Tjarnaglofi^ Cemohlaw we skandinawské powěsti Knytlinga Sage* 
Zdali i w rMskosl^wském Kors CKrS (u Nestora) newězj Krišna f 



U9 

pro nedostatek děgiiw tézko rozííodnauti : srownáwá se wSak' š KrSnem 
w tom ze ípénec nosil, sn vanamali owén&nec. 6ot;mf?a změněno 
u Slawuw we fVoloa íVelea. &x, DerAdUr. Časo6ls 183d. C 2. 
str. 9. ^^TVolos von Wol, der Anubis der Aegypfier, der Pan der 
Griechen, Gott des Viehes^ haite einen Hundskopf (?). Mán findet 
noch in manchen Kírchen die Abbilduogen eínes niáchtigen Kriegers 
mit einera hunds&hnlicben (?) Kopfe , und man hSlt dafúr da6s dies eia 
Ueberbleíbsel der alten Lieblingsgpttheit des russísehen Baqernvolkes , 
des Wolos , sei. Im gegenwártigen russ. Kalender existirt ein Heiligen- 
Name IVtaay (\ylasik) , der Beschotzef* deif Ileerden und des Viebes; 
wenn das Yieb im Friihjahr zum ersten Male zur Weide geht , $o 
wírd das Bildniss dieses Heiligen in grosser Procession mitgefúhrt/* 

9« Budha^avatara čili zgewenj boha WiSou w Budhowi. Sr« 
VoUmers MytJu 5. 496. „Buddha ein indischer Religionslehrer oder 
Stifter. Der Cultas heísst von ihm Buddhaismus , nnd besteht jetzt in 
dem eigentlichen Indíen nicht mehr, da er darch' die Braminen von 
dort verdrángt wurde, allein wie uralt díese Lehre auch ist, hat sie 
doch jetzt noch zahlreiche Anhánger ([Budhisten) in Ceiion, Birma, 
China, Japan und Tibet, — ja man glaubt sogar, dass sie auch nack 
Norden und Westen gewandert und am schwarzen Měere , Kolcbis , , 
in Mingrelien, in Thracien bich niedergelassen und den eirsten Grund 
zur Civiiisation der Griechen gelegt hábe , selbst in der Odins-Religion 
Cder Skandinavier} will man Spuren des Buddhaismus entdecken. Bud- 
dha ist 1029 vor Chřistus geboren , uhd vvird in Indien fur die neunte 
Avatera Wiscbnus , und fur eine Fortsetzung der Avatera des Krischna 
angesehen ; andere jedoch halten ihn fur einen Ausfluss des Brama , 
geseudety um den BraniaismuS; welcher danials scbon zur Abgoítereí 
herabgesunken war, wiedér zu seiner uřspríingilcben Reinheit zn er* 
beben, den Unterschied der Kasten zu vernichten, daber derwuthende 
Kampfder Braminen gegen den Buddhaismus. Von seinem 7 Jahre 
ward er in allen Kunsten und Vi^issenschaften unterrichteť, dann >er« 
máhlte er sicb in seinem 16 Jahre iiíit d6r jungfrfiulichen Bumiga(sr. 
Catharina Bobra) aus der Stadt Eobálik , welche ihm einen Sobn 
Raboli schenkte« Da er 29 Jahre záhlte wollte er in den Stand der 
heiligen Biisser (^mnicdůw^ treten ; schnitt sicb dann selbst die Haare 
ab, und weihete sicb zum Priester (tak i Lnter). Sechs Jabre wohnte 
eť nun an den Ufern des Flusses Narandsara ; darauf bekchloss er ein 
Heiliger za werden, beschante sein Inneresí und blieb 7 Tage fčjslo 7) 
ohue Nabrung im Garten seines Haus.es unbewegUch sitzen. In der 
letzten Nacht úberkameh ihn viel Taušend feindliclie Geister (tak i 
Lutera na Wariburku) welclie er besiegte , worauf er denn am Mittag 



U7U 

det 8. Tagei, 35 Jabre alt, vater dem Titeldea AlleFin&chtigsten en- 
ler den Machtigeo Schagkiamunis, and als ganz vollendeter Golf, die 
hochste Stufe der Heiligkeit erlangte, Er lebte aoch 45 Jahre unun- 
terbroohen wirksam far díe Yerbreitang seiner Lehre, and theilte im 
80 Jahre die irdiscfae Húlle verlassend , seinetn Schiíler and Begletter 
Mahakya (sr. Melanchton) im Konigreich Magata, io Indíen, das 
ganze Gebeimniss seines Reljgionsgebáudes mit, anddíegerMahakaya 
ist der erste Patriarch oder Heilige der Buddha Religion. Mit dem 2$ 
Patriarchen Bodhidborma wanderte die Lehre aas Indien nach China. 
Id China and bei den Mopgolen entstaud aus ihr die Grossiamawarde. 
Noch jetzt . findet man in Indien angeheare Ruinen Ton Tempeln aas 
den Zeiten der BIúthe des Bttddfaaismas. S. 498. Man weissnřcht wel« 
cher Cttitas alter ist, der desBrama oder der des Baddha. DerBndď 
haiamas kennt kein ewiges , unerschaffenes Wesen , keinen Schopfer 
und keioe Schdpfang. Unabánderliche Natnťgesetze regieren das Welt- 
aii : die hdchste Seeligkeit ist nar dorch ein allmáhliges Zarackgehen 
in das Nichts za eriangen Unwandelbare Heiiíge *, nnfehlbare Geister 
(oder Baddhas) sollen Allé* werden , and ist wahrend vieler Miliionen 
Jahre díe Welt dabin gekommen , so hat sie ibren Zweck voltkommen 
erreicht , alle Baddbas gehen aaf in Eioen » flíessen ín ein einziges lek 
zpaammen nud dieses geht zurúck in seinen ursprnnglichen Zosťand, 
in den des ahaoluten Nichta^ zaruck. (Komu se nezdá , gakoby zde 
Fichteho, Scheilin^a, Hegela a gine německé mudrce slyšel ? } Histo- 
ricko gméno Puddhowo bylo Saha^ čili Cakia^muni. Sr. PVieae^ 
Indien L li S* 261, y^Ungefahr tansend Jahre vor der christlichea- Era 
herrschte in Indien ein ausserordentlicher Mann, welcher niit anab- 
lassigem Eifer und otcht ohne Erfoig daran arbeitefe/den Volksaber* 
glaoben za reformiren und den Einfluss der Braminen za vernichten. 
Dies war BuJldka^ den die Braminen selbst als eínen Avatar vod 
Wischnu betrachten. Hicsichtlich der Periodě , in welcher Baddha lebte« 
herrscben die grdssten Meinongsverschiedenbeiten. Boblen, in seinem 
Werke tiber das ehemalige Indien (B. I. S.313) hat fúnf und dreissíg 
versehiedene Angaben gesammelt , die hauptsachlich auf den únter den 
versebiedenen, der Buddhistischen Religion ergebnen Nationen herr- 
schenden Sagen beruben* Yier davon setzen Buddhas Erscheinung íiber 
zweitausend Jahre vor Christi Geburt zarňck; die vier náchsten lassen 
dieselbe 1200 Jahr vor unserer Zeitrechnang stattfinden u s« w. Die 
Bestrebungen Buddhas ^aren daranf gerichtet die Religion seines Ya* 
terlandes zu ihrer urspriinglicb^n Reiuheit zuruckzufúhren. Er war von 
koniglicher Abkunft , wáhlte abér einen ascetlschen Lebenswandel und 
ergrilf das sehr dunklé philosophische in Indíen herrschend^ System^ 



27i 

■ 

Mehreře Farsten , utiter atidern der bei^mto P^iéramádiija^ mhmefi 
Boddbas Lehre an , und vertílgten so sehr als mdglich dieKeligion der 
Braminen ^ und die Casten^Syšteme. Es ist gewiss , dass die gelehrten 
Anhánger der braminíscbén Religion keioeswegs rahige Zaschaoerbei 
dem Tríamph der von ihnea mit dem Namen Atňeismua gebrandroark*^ 
ten Glaubenslebre blieben, Sr. fVilliám Jonea bemerkt: dass die 
Buddhaísien oder Haugataa , ven den Br^mÍRea Atheisteií genannt 
werden; allein dies ist bloss ein belddigender Ausdnick* DíeBoddhU 
sten nehmen eine Fortdaner , so wie 8trafe ^nd Belohnung nach dem 
Tode an. Sngata oder Buddha war ein Ref4arniafor| ond jedeř Refor- 
mátor ist Yerláttindungeii aasgesetzt. Die Baddbisten rangen mitihron 
ebenfalls gelehrten Gegnern j und dieser Streit setžte anf l>eiden Seiten 
alie Talente in Bewegang. Dle Parteien worden aafgefordert , ihťeii 
8treit in Gegenwart von Fclrsten su ftihren. Ailein hier, wiein un:B&h« 
ligen ándern Fillen, behidi die Macht die Oberhand; so lange als die 
regierenden M onarchen Buddhisten waren , mussten sich die Brami* 
nen anf Wortkámpfe beschránken. Endlidi beganii eine aaf vollfge 
Vertilgung berechnete Terfoigung der Bttddhisteň» Die Yerfolgung der 
unglíicklícben Sekte von Seiten d«r Braraineú war hochst feindselig 
vnd rachgieríg. Die Buddhisten wurden, ilánde und Fússe zusanimea 
gebunden in Fliisse ^ 8een und Teiche gesturzt. Oie Vérfolgten ver- 
galteh , sobald sich die Gelegenheit dazu darbot , diese Grausamkeilen 
an den Braminen. Die Verfolgang endete allerdings mit einer fast 
Tčiligen Yertreibuog der Bekenner des bud^histísčheň Glaubéns aua 
Hindostan ; allein dafíír liat sich dieser m den bénacbbarten Lftadem « 
wofain er schon frdher dnrcb Handelsvetkéhr und Reisen gelangt war, 
mehr vérbreitet. Die von. Buddha gegriíndete Religion wurde etwa 6S 
Jafare nach Chr. in China eingeffihrt« Die fiindus , , einmafal von dem 
strengen Systéme Buddhas befreít^ begnugten sich nicht mit ihren. 
hímmiischen Gottern oder Heroen, sonderndehntenihreVerehrung se« 
gar auf verschíedene lebende Individaen toter ihren Lándsleuten ans. 
Allen Braminen , insbesondere ab^- den Príestern , werden gottliohe 
Ehrenbezeugungen za Theil (Srow. Helmoldi Chr. L. 1. C. 51. ,,Apad 
8lavos Diis dicati erant flamines; major flaminís, quam regis apud 
eos veneraťio ) rex apud eo$ modicae aestim^tíonls est, comparatiolie 

fiamiois). 

Z tohoto widěti 2^e slawsky národ na& w Indii patřil ku Brama- 
nismu , germánský pak ku Buddhaisma : a zde má nepochybná pm^nj 
swug půwod a přjéinu ona odwěká nenáwist mezi Germany a Sláwjr , 
podle které byli wéonj sice sausedé cJe i nepřátelé. To už Luden tu* 
Sil, Gesch. IIL C« 2. \, 1A\* »,Zwischen den slawischen Yolkern und 



272 

dan D«atflclmi baitánd , neben der volksthflmlicbeo , meh noch einé 
relígiose Feiodschaft/' Bramano-Sláwowá kaciřowali Bnddbo - Ger* 
nianjr a tito zase ODyaa* We slawske starSJ Mythologii téměř aoi sle* 
péga o Baddhowi nenachásjoie , který w gerinaoskoskandiaawftkeMy* 
thologii gest hkiwDj osoba a gakoby osa wůkoi ajz se celá gegích 
Mythologie to£J ; lefžeby sme snad Herodotowy , někdy we Wolyni a 
Bélorosi bydliwSj Budinj za sektu slawskobudhistickaa drželi a od 
Baddha fiudiai tak odwodili gako od Sláwa Slawini* OdtadtopochodJ 
i totožnost a ^edce i rozdjhiost Mythologie germánské a sbwské : 
totožnost z časuw předbudhistických, roz^Jinost z &isůw roztržených 
bodhistických* Skanmatelé národnjch starožitnostj aalezagj i w bn* 
dhistickéma germánském stawiteistwjwelilcaa podobnost; badbistická 
chrámy w Indii gsau w tom slohu a wkusa budowány, we kterém gothické 
chrámy w Europě: totiž wysoké, wéžaté , končité ^ okrasami obtjieaé. 
Indický Budhaismus se i w Europi, gmenowitS wNimcJchi zase opé« 
towal a znownzrodil. Co Budha byl w Indii , to byl Luter w Europě : 
oba reformatorowé , oba mnichowé , oba w manžektwj wstaupiwfij* 
Slowo Budha podiodj oábudh t.g, bdjti buditi, bodiý, badati, wé- 
děti ; Budha tedy gest ďowěk bedliwý , bádagjcj bodrý múdrý , mu<* 
drec mudrák« Budhisté gsau w Asii co madrcowé a philosopbowé : i 
Němci se posud s philosophij neywjce zanáSegj ; Budhisté powažo- 
wánt bywagj w Asii co kacjři, atheisté, naturalistéi rationalisté; tak 
Gormanowé w Europě* Bv^Paullin* Sytt^p.tU. „Budharo, seucor* 
rupte scriptum Buddam, Buttam, Pout, Yoden, Both, hune eundem 
philosophumy sectae Budhisticae instítutorcm , atheum, cultus Indici 
ianovatorem esso autumant Angli Calcutenses* Ita corruptumest Scan* 
dinaviannm seu septentrionale ff^od^ Vod, vel Odinf et 3inensei^o. 
Budha VDcatur Dhermaragia i. e. virtutis rex. In hoc vocabulo quod 
per litteram dh incipit, nationes aliae antiquissímaesamscrdamicaelin- 
gnae imperitae, et quae sóla fáma aut ex communicatione cum India 
nomen illud audierunt, literám /řretinuerunt, neglecta litera j9,quae 
tamen in vocabulo íUo rectrix est et noniinis caput. Ex bac cprruptio-* 
ne natus est Herma vel Hermes Graecus et Aegyptius, et isquidem 
rex ) legislator et sapiens , quia Mercurius seu Budha allegorioe rex 
Tirtutis et sapiens esse dicitur>* Zde máme klj2 k wyswětlenj toho, co 
znamená když latinfitj děgopisci (k* p* Tacítus, Yarnéfrid atd.) řjkagj 
že Germanowé ctili itferiiira;' Mercurius gest tu to, co Hermes, Her- 
ma Dherma t g. Buddha* — Sr. Hammer , Jahrb. d* LUm II, S» 
320. 324. ,4)ie Identitát des Buda mít dem skandinavischen fVodan 
durfte aus vielen Griinden nicht zu bezweifein sein. Ausser die»er Na* 
uensáhnlichkeit und der Uebereinstínimu^g des Wodans- und Buda»> 

Tag, 



2751 

Tag, w^ldie bei4eii denelbe Tag der Wocbe CnfaiilHA derMittwodi) 
8ind » treffeo ooeh so manehe andere Mámen and Dinge der «amafiU 
schen and skandinavischen Mythologie iíberein; wahrgeheiolich kt ee 
aoch, da88 Buda derselbe mit dem gálliscbep T€£/to/e^,niitdenideut« 
schen TuistOy mit dera phonMselien Tot^ mit demaegyptisebeo TVbuI 
uod Hermes sei* Budba f úbrt noch heute den Beinameii Tat odcť 
JĎatia , d. u Vater. — Der Name Budhas ist aaf Ceyion auch Šamanu 
d.i. der Allerheiligste, und in den Landern jenseitB dea Ganges Ko^ 
dáma oder Gotama^ welchea unTerkennbar daa Stammwbrt deaper- 
aiachen Choda and dea deotschen Goit ist. Bodá ist dendbe mit dem 
Bui der Tibetaner nnd Tartaren , mit dem Pui der Siameaen , adt 
dem Fo der Sineaeň, mít dem Wodan der 6lcandinaveu>^ W Indii ae 
gmenoge tref j den w ^dni Budhavatam , staraném. PVodaAeíag « 
englic. fVedne9da{y^ holland. PFoenadag, fiwed.. a dán. Ona dag^ 
Odina dug* Od slowa Kodama, Gofamá, Gott^- póilo snad i gméno 
Goth Goihowé i. g. ctitelé Bodhy. ~ Gmeno Gošt a Némcnw tak 
poSlo od gegidi neyhlawněgSjho Boba Kodama Grolamcc Budhy ^ 
gako gméno B&h Boh u Sláwůw poilo od gegicb neyhlawnig&jlio 
boha Bhagavaí genž gest přjgmenj Wi&niiowo w Kri&na-avataře. Se 
alowem Kodama Choda srow. wend. Chůd Chudák (zlý bůh) y a 
ms.. chudoieaíwo (půwodnž iSáry potom ominj). 

10« KaUnhi^avatara 2iii zgewenj boha Wiiou we spůsohé hjlého 
koné. Sr. Dapper^ Aaia^ 8.103. „KalenkynoderKelki ist eín weiases 
Pferd) wekhea in dem HiromcI aaf dreien, oder wie die Indianer ea 
áeibst abbilden auf 4 Fíissen stehet, und dea vordersten davon aoflie- 
bet* Es ist práchtig mit Sattel , Zaum , and andern kostliehea Ros»- 
Zierathen versehen. Yor ihm steht ein Konig (t. g. WiSna eo KriSna) 
in lierriicber Kleidung » mit einer Erone aaf dem Hanpt , iind einer. 
langen Perlen* Schnur um den Hala, welche tbm bis anf dem Banch 
herunterhangt. Za Anfang diesés Avatars werden die Benjanen (wie 
aie vor^eben) sehr gottesfarchtíg* leben und folglick auch sebr glickse* 
lig 8ein« nach etiichen Jabren aber nichts als gottlose Stílcke línd Td» 
eke aasííben. Und diese Bosheit;wird fortwábren: bis 4055^0 Jahre 
werden voileodet sein; aisdann werden die Súnden der Menschen der- 
massen zuníehmen, das Kalenkí sein rechtes Bein, zurStráfederfilfin- 
deny wird niedersetzen , wodarch er die Erde so hart drfickeu wird, 
dass es die Schlange' Seesja unmoglich wicd erdulden koonen ; und 
die SchiUkrote > wéiclie diese Welt unterstdzt , , wenn sie diese gréuli* 
obe und ungewobnliche Last empiindet, wird in die Tiefe hemnler 
aturzen ond sich also der Last , welche sie nicht Isiager ertragea kdo* 
nen , entziehen. Auf sokhe Weise werden aisdann die Inwohner der. 

- 18 



2t% 

Wéh in dem gnmdlaaen Afcgmiid verMken. Uod wird nudí iem Yer- 
Imlf ^emeldeter Zeit der %eliste A vatar and die hitte Denkseit ibr En- 
da neimiěn, awch sofort dar erete Avatai" des Mats (ryby) wieder sai- 
nan Aafang nahmen.^*— Puullin. Syši.'Bráh.p. 162. ,,Daama et 
altíma incamatio dai Yischiiu arit in eqnum noinípe. Kalig/U^ alis in- 
fltnictalii, capistro ailigatum, ephippio et ttitig^ula exornatuni. Eqana 
hic albus at ganerosos conducetur a qnadain rege , qai mana sua porta* 
bit eněem avaginatum atqae ad castigandam interíicíendumque oppor* 
tamiiB. Compiimam eqnas illa páde suo , quem nunc In aiSre auspensam 
soitinet, tarram trógarit , Vischnu dans in regem illom^ equi conducta- 
raiR inaarnatuji incipiet punire et occidara perversos regég « totumqaa 
sauna humanom delera, atqoa term ipsa contreniiscet, evertetur et 
Buccambel* Altera nova indpiet aetaa, noyiooali eťnova térra.'* FolU 
mtrUyih^ p* 997,» 1545. ^^KaligJiu Sabald die jatziga. Zdtperiode 
KaK-Dséhng sowett vortibér ist dass nar nooh 780 Jahre van derselben 
bieiban, wird Wiacluin aricbeinen : bis dahin haben ivir jedech nach 
Mttiga Zeit sn warteit, drnn diese vierte oder lelzte Periodě (Kalijvg) 
daaert, nebet darthr «agehdrigen Gdtterdáinmemng , noch 1200 Got- 
far jahre 9 oder 438.000 nnaerer gewdhnlichen Jahre. In dieaem (atzten 
Zeltraum wird aiaKonig aut demiedern Kasta der ^chudras harrechen, 
waicher alle Graael dar Anarchie ober Indien herauffufaren wird durch 
selna Grausainkeit and Tyrannei , indem ar dia niedera Kasta der ho- 
beren gleich machen will was nun einmal , da sie ans verá<;hiedenen' 
GKedmassen Brama^s entsprungen « gar nicht mogiich ist. Dann wird 
ein frommer firainin , der diese Frevei nicht dalden will , von ihm zum 
Tode vernrtheilt warden, welches das grosste Yerbrecheo ist, dasein 
Tyrana begehen kann: i a diesem Augenblick wird die Erde sich Óffnen, 
der Gott Wischnn wird in selner z^bnten Yerkorperung aus derselben 
emporsteigen . als Kalighi^ auf einem u^eisaen Hoss; welches ga- 
flagelt ist, und in ucbegreiflicher Bchnellígkeit ihn von OrtzuOrttrágt. 
Mit eineni- flammeoden Schwert vérnicbtet er zuerst den Konig , dann 
aneb alle andern bosen Menschen: nun regiert er als Konig 80 Jahre, 
w&brend welcher er utírali Tugend und Unschald wiedar einfitíhrt* 
Mehrere Nacbfolgér, die er haben wird^ machea, wieer, dieReligioa 
and die Erhebung der Braininenkaste zu ihreni Hauptzweck and sind 
dasahalb vortreff liché Regent en , bis ám Énde des grossen Weitalters 
die vollkommen gereinigta Welt in den Ilimniel aufgenomnien wirdL 
— Eine andere Mythe nennt Wischou als Kaligbi aéibst ein Pferd , 
wekhes scbon seit Anbeginn d]e^es Weitalters im Himmel steht und 
zwar auf dreien Fiissen , weil drti Weltalter voritber sind; sabald sioh 
das vierta Jug , seíueni Eada nahet , senkt ^s Ross seinea vi^en Fusa 



475 

nad tritt mit demaelben die Erde in den Abgraiid. Bis daKin tohlift 
Wischna, atif dem Miichmeer gchwimmend, aof dem zatanimeng^roll- 
ten Ringe der fúnfk5|ifigeo Schlange* Man glaubte iíbrigens in diesen 
und den vorigen Jahren diessebnteAvatara das Wíachnu bereifs erfoigty 
indem sich ein- Cretin, ein fast sturfimer, vóllig blodsinniger, abeřaus* 
serst Jitarker Menach, mít einem Kopfe, in dein man Aehnlichkeíťinit 
dem eines Pferdea finden woUte , an melíreren Orten Indiens sehen 
liesa. Alle Wahnsinnige werden in den MorgenlAndern ffir Heiligé{[e* 
balten: und ao wíederfubr aucb dieseni das merkwfirdíge Gliick, ala 
Wischnu angebetet zu werden, bis sich die Bramkien hineminisohiatt 
und erklgrten . dass noch keineZeit znr Yerkorperang des Wlsduraab 
Kulighi aei. Die brittiscbe Reglerung bob den Menscben áuf und vei> 
wahrte ihn in einem Hospital « nnd seit dieser Zétt bat man dle ge« 
fnrcbte^e zebnte Erstebnng Wiscbnn*8 ivieder vergeisen.^* ^ 

Tento Indický Kalighi, KaUnU, KaHyn gest náS B«ie&Swan«' 
tewitttw w Arkoni: ar. Scuxo Gramm* L 14. „Ingena in aedeslma-i 
lacrum qnatnor cap^tibut (srow. itjH jag , wiky} totidemqne eenricf^ 
bna mirandnm perstabat Haud proculyre/iiím ac sella simnlacri^ qaii# 
mm admirationem conspicuae granditatís eii«i» aogebat | enjus vagi'^ 
nam ac oopulam praeter exoellentem caelaturae deoorem^ exteriér av« 
genii species commendábat* -^ Peculiarem albi <!olorÍ8 eqnom tilalo^ 
poisidebat, cujos Jobae antčaodae pilos oonvellere nefarinm dncebalir. 
Hnnc soli sacerdoti pascendi Insidendique Jns erat. In hoc eqnoopiniona 
Rogiae, Svantovitos ad?ersum Sacrorum fuorum hostes bella gerere 
credebatur* Cajos rei praeciponm argumentům exstabat , quod is no* 
cturňo tempore stabnlo intiistens , adeo plerumqiie mane sndore ac káoi 
respersus videbatur, tanqnam ab exercitatione veniendo magnoťumitíi* 
nerum spacia percurrisset. Ad auspicia eqnus a sacerdote e Testibnl6 
cum loramentis prnductus.^^ '^ Siáwowé na ostrowéHana domnjwali 
tte , že tato posiedaj Avatara Wii^nuowa nastala gi£ s přineseňjm kire« 
atanskébo náboženstwj k nim a s pronásledewánjta gichod Křestanaw 
swlá&t6 od cjsaře Ludwjka II« Proto Swaiého Vita , palroon Eor* 
bejských mniehůw , genž grm prwnj křesfanstwj kázali a cbrám ke eti 
mu&ni^kowi Yítowi na ostrowi Ráně wystawili^ tohoto křestanského 
Tita powažowali Ráni co desáté a poslednj wtilenf &ii přetworn boka 
WiSnu ; tak gako oneo Cretin w Indii též za boha Wisnu w této wra« 
taře držán byl, Ludwjka pak opanowatele ostrowu Rány, podmanitéle 
Sláwůw, hubitele gegich bobůw a náboženstwj drželi za onoho krále 
genž před taato avataran panowatí a ukrataost prowozowati méL Slá« 
wové Rán&tj zprawowali se zde podle gegich nábožných knih^.ant w 
knize Bagavadam C« i— 3 , přeložené u Majera I. S. 241. totastogj; 

18* 



276 

,,So oft die Er4e von niigerechten Tyrannen beflektist, exichtiht ditf:- 
aer G«tt (Wíšdu) jedesnal anter einer voraiglicheii Verwandlun^ , sie 
von diesea Ungebeuero sa befreien,*^ A w knize BAaf^avat «- D&ita 
{kÚBit. Mag. \\. S« 107) takto sám Wisnn tnluwj : ,,Ob icb gleich inei- 
ner Natar nach, wéder dem Greborenwerden nocbdem Sferben unter* 
warfen, und selbstder Herr aller erscbaífenen Wesen bin, so nehrne 
iefadoch, da icb meiaer Nator gebiete, ans eígener Kraft eine sichtbare 
Gestalt an« Sooft die Tugend sich dem Verfalle nabert, das Laster 
und .die Ungerechtigieií aiegen, so oft mache icb micb sicbtbar* 
aad auf dieae Weiae erscheine icb zam Heiie dee Gerechten , sar Zer* 
aCoiung des Boseo/*^ Pro6ez to nenj bágka ale dég skute&iý co Het» 
moldy Saxo Gramm. ag. o Swatém YUoivi pjSj^ srow. HeimoM X. 
Iv C«6* ,»Tradit veterum antiqoa rehitio, quod temporibns Lado?ici Il« 
egresii faerint de Corveia monachi, qoi 81a voraro salutem sitieates , 
inpenderant seipsos ad sobeunda pericula et mertes pro legatione verbi 
DdL Petagtiitísqae laaltis Sla\'orum Proviociia, pervenerantad eosqai 
dicimtor Ráni áve Rogiani» et babitant. in cordemaríg. Ibi fomesesf 
eirorum etsedes idolelatriae* PraedicaotesiCaqae verbam Dei, oninein 
ilhm insnlam laeratisant, obi etiam OrtUorium fandavenml in ho. 
nosem Domini ac Salvatoris nostri Jean Christi étin commemorcUdí^ 
iMMi; Saocti Viti^ qui eat patronué Correjae* Postqaam aatem qiutatía 
reblui. Bani a fide defecemnt , statim pulsis Sacerdotibfis atqoe Chri- 
atoeoiii^, religionem verterunt in sdperslitionem. Nani Sanetom Vitnni, 
qnem nos martyrem ac servum Christi confitemor, ipsi pro Deo ?eoe- 
rantor, crefAaram anteponentes Creatori. Nec est aliqna bacbaries sob 
eoelo 9 qoae Christocolas ac sacerdotes magis exborreat Soio nomine 
g^ yiti gioriantm* , cai etiam templům 'ac simulačním aitiplbsimo cnlta 
dédicaverunt, illi primátům Deitatisspecialiter.atfribuentes/* A opit týž. 
L.2« C. 12. ^yTenuis fiinia conunemorat, Ludovicom, Caroli filiam, 
olim terram Rugianorum obtniisse Beaio VUo in Corbegia , eo quod 
ipse ÍQodator extiterit Coenobii illius. Inde egressi praedicatoreš gen* 
ťem Rugianorum sivé Rauorum ad fidéra .convertisse ferontur , illicqoe 
Oratorium fundasse in bioiiorem Viti martyris," cujus veneraiioni 
praviitcia assignaia est. Postniodum vero, ubi Ranialuee verítatis 
aberranmt, factus est error pejor priore; nam Sanctum Fitum^ 
quem ^nos servum Dei coafitemur , Ráni pro Deo colere caeperunt *^ 
Tak' Sctíto Gramnim L« 14. „Rugiani quondam a Carolo caesare ex- 
pugnati , Sanctumque yitum Corvegiensem , religiosa nece insignem, 
iributis celere juasi^ defnncto victore, libertateni reposcere cupien- 
tes , servitutera superstitione mutaruQit , intitituto domi simulacro , quod 
San^tďf^i^i vocabulo censuerunt: adcujus cultum, contem^s Corve- 



277 

giensibns , pensionis sammain transferre caepenint , affirmantes dome- 
stico Vito contentos , externo obseqiú non oportere. > Sukatý yUus 
byl Slecbtický mládenec rodilý w 8icilii w inSst^ Lukaníi , kde geho 
otec Hylas , geště pohan , iněstskýni Raddau byl ; na rozkaz Diokletia- 
na cjsaře byl mučen spolu i a Modeatem a Crescentiem ; tělo geho w 
Rjmě pochowáno, odttid r. 765 do Pařjže, odtudto r. 836 do Saské 
Eorbefe (nad Wtzerau řekaa), a odtud po dowolenj cjsaře Otty skrze 
Wáclawa, &ské knjze, do Čech přeneSeno. Čtyry blawy a krky na 
iiiodle Swatého Wjta na ostro^wi Ráni předstawowaly snad Styry wchy 
swita iWijugy. — Zdá se &e Swatowjt půwodně gen fVjt slul, gakž 
Saxo W]fslowoi pra^ ,,aíI1rmaDtes domestico yUo conteptos** — , d&- 
wodem toho gest i půlostrow Ranský PVJiow (ne Swatowjtow 9,insala 
Archonensis TVithora hx Wjtow^O "» "^'"^ chrám i modla stály. 
Svanto sčili Swato gen pozdégi předkládáno totiž^ po domnělé avataře, 
a poSlo od křestanského Sanctua Viiué 2ili Sacer Vitus : >,Simu- 
lacram ficto Sacri Yiti noinine ÍDSignitiim/<^ Tomu nasivSdčugj i' sau- 
gmena TVíioljub^ fVitislaw. — Anobrz i w £|nské Mythologii sluge 
ind. bůh ^iSnu Vitéhyta. f^ollmers Myth. str. 1529. ^^Viteky ein be. 
rnhmter Gotze der Chinesen , welchen dieselben hoch verehren da er 
die Erde und da9 Reich der himmiischen Mitte von den Ungebesern , 
weiche dieselben verwíisteten, gereinigt hat*^ 

Samo indické slbwo Kalenkyn Goilky , CalingaCaIigi,b]1éhokoné 
značjcj, ze dwau částek složeno gest , z Kal Káli a Ga JCa. S prw- 
Djm toti2 K^al Kati-hilf, srow. naSe Kal Kalý (t.g.bjly, bjlábar- 
wa a krásná barwa u Sláwůw totožné* sr. běli dwor , Běli Gťad, Bélo* 
hlawa), slow. £a/f /f t g. bjliti , lat ca/v, nhm^ der Kalch* Druhá část 
slowa Kulty Caligi Kalinga pochodj od koř. indického ^-á gam , 
t.g. gjti hnauti se, honiti, hýbati ;^a partie, gdaucj běžjcj, gana 
bon shon sběh , odtud gména mnohých zwjrat a w&cj k* p. ga^tra mem- 
brum, corpus (sr. banky, shýbadla}^ /ac slon, tur aga kun {tura 
Celeriter,^a iens^, aga ^a§am (non iens, non se movens) arbor, 
nions; parata transiens, přegitj; a/7a/awoda' gdaucj, řeka, ^o bos, 
terra|(]sr. howado, země); odtud i j^a§iki kyn (k, p. Pálakyn, Samokyn) 
naSe kin kon kan (Pplkan) kůň. — Sr. Jahrb. rf. Lit* IL S* 299* 
„Das Pferd wird . laut einer Stelle in dem Weda , gleichsam als ein 
Siurrogat, fúr alieaodern wilden und zahmen Thiere , deren Gesammt- 
beit das Urwesen vorstellt, betrachtet.^^ Swatowjt Arkonsk/mělčtyry 
blawy ke člyrem stranám swéla obrácené , tak i Brama tak i Siwa 
půwodně čtyry blawy měli , odkud zawjrati lze, že Swatowjt w Arkoně 
wlastně slul Wišnu. 



378 



PŘJGME^TJA PŘETWORY BOHA ŠIWA,SIVA. 

Agni sr. Oheň. 

Artanari, Artanarisaura CdlePanilinaSyst sir. 86 aria* 
pni) /iar=iniiž« t^fura duch, bňh) Polomuzbůh; Zenoniiiž* 
Pierer I« 5. 201. y^Artanaristura eine Dartf eliung des Sclii* 
wen wo er init seÍD«r Gemahlin Parvati in eine Gestalt Tar- 
eini^t, halb Mann, halb Weíb geforint ist Schiva verehiigt 
n&mlich beide Ge^scbiechf er ia >aich , Ut aU Mann /Scbiwa , oad 
aU Weib Panrafi/^ 

Bagia, sr« Bog Boh; Jahrb« d. Lit II. $• 29. „Ob aoa den 
Beinamen Sivas: Bagiš der Name dea Bachua eotatandeo 
. >aei I wollen wir dahin gestelit aeio iaaaen,'^ 

Bhawa exiatere facienai geoeraiia; ar. býti býwati, bawa 

) bawiti. 

B hlína terribilia horridoai (od bhi^h&ti ae a trpné koacowky 
m rna gako od zoa zaáin, widoni, Ijabinii notoSt viaos, 
ainatua y neb amandoa , timendoa) ar. Bobo Bobdk Bubák i 
Baubauy a Dubrowuické BetnbeL Bobogeat tedy co báse& 
bogazeh wzbazuge, 2eho ae bdii aiu^ t« g. atraSidlo. Sr. i 
Tra» bůh bázni 

B h a d e & a daeinonuiu donitnua , ar. BudiS gméoa oaob a nijst 

CandraSegara lunatn in capite portana. 

De van i Si deua urbia NiSa (nox}.,. 

Eavara, ISvaradomínuat v/lz [SaEaa^ ar. póla, /s^^e Jeí (n 
Guagnina a Dubrav.) 

G&ngadhara Gans^^^n fluviurn in capite portana. 

Geda crines aeu capiilitium horridum etintextam (tak ae wyobra* 
zuge Bembel), ar. Kykimora C/fyta ^ dlauhé wiaayX ar. Koa* 
inatý (čert) , Koarni^tice , koláč. 

Gheda clava, ar. gvozď^ hvozd ferruin; hwozd hwozdjk a 
hřeby klJQ železný; gUd clavaa. Dobr. Slowanka atr. 21. 

GiriSa montia vel montium domiooa; Horipán, Iloro&: Karaot, 
Karent, Karpat, Horvat, ar. Parvati. 

Govriadhvadž (go boa^t/z-iVtaorua, ďAt/aďi vexillom) taorum 
in vexillo habens. 

Ha i mávat roria, hojRioria^ hyemia dominua, ar. Zimowaf. 

Hara destmctor, ar. hořjm hárám , háránjm zkaziti i zpáliti: ar. 
čea. wykřik. Hara Hera Herež ! čert Hara. Dolita. 76* 

Hataaawa Ohnialaw , od koř. hu huia s obe& Bsaipa s aláwa- 



2X9 

lia Esa, ha Esa Domious, (od <^ doniiiiiiri; ídipérave) u. 

pois* Jesše. 
ISana dominufl* 

ISvartf dominiis; Maheivara Magiras (tominus* 
K a1 a, M a h a-K a I a boa ^ noiQen bovb qiio vehitar SifA (ar. Ber* 

nolák. Slowár Il.str. 862. ,tKaJla, ĎoniMi b(Kri8/«) ar; kel, 

klátí robami, kálati.(Corndpeta).WfliirskéPagod6Piir1anka^ 

předat awuge se áiwa , wedle Branná a WiSou » we způaobi 

buufola (ar. Dharma) wtz Anqiietíl. Voj. p. 24Ž. Sr. Stádo , 

Stádajk (taums), Stadjn (StetHn raiato), 9tadieir, Btadtči, 

Stodoroni. 
Mabadeva magnus dem. 
Mrdha Mrtha pertinax, pugnax, beUator , occiaor, ar. mor- 

dař. uamrtitel: ar, Merot* 
Mrthjttgeja morlia vidor. 
Miíri boa. sr. Kala, Paio. 
Ni I oka od a nigrům vel viotaeeamcolltimbiibeday (ainohrdiiďca) ; 

sr. Si^a , alow. aiwé ód = modrá* 
Nilohida mbrocaéniiei visoa. 
P a r a S i v a Pra-Šřva (když ae obogiB pohhiwj apogogji^J pfedsta* 

wuge, tak ae nazjwá.) , . . / 

Parata ti Pra-Gaaacaoat Pra-bytnoal . (oboge poUawj. předata- 

wugjcj.) 
Paiubadi liovia domtmiB, vel maritus, vaccae h. o. Bhavani 

(pašu boa et vaoca, odtud ctitelá Siwowialugj Govamaoami, 

Goavami vaceHrum domini}. 
Par%at miiMcá polowice • Par váti ^naká, montia Mera domi* 

noa i ar. Póre vit, BaravU; ar» Zatíbor Swaty Bor ; Brdo^Kar* 

pat« Karant. 
Porenut to aamo eo Parvat« od aanskr, ParrsBor, bo^, a 

nai géniua, dominaa. 
Pra^arinpo a Tibetanůw. 
B n d r a flere faciena (ar. roa* rydati « plakati) ; podle Pierera geat 

Rudra der Blutige , ar. Kadý-žerwený , a aerb. Krwnik. 
Sfarvagna omnisciua. 

Sankara metům faciena, ar. Bhima, strašidlo* i 

Šaatava vindex* 

Š i w a S i- v a proaper fauatua; feiicitaa, prosperitas. arovir. Daz bog. 
Suli tridente (vel baala) instructus, sr. SulaSulice sudíice ;.slup. 
Tribtirandaga třes urbea vel regionea. inhabitaiis : coelum, 

terram , infernum. 



•« * í^ -^ 



. M 



3B0 

I 

TrilokeJia tíM ocidos habtoft; v. tli aMow, tfOnknfk. 
Trinetra Trinitra^ netra nitra ocolosy trei ocnloft habans, 

sr. Nitra město , řeka , krag. 
YrSad vadila pluviam, tempestaten , fubaao et tooítro prodo- 

taoa. ar. PrSkowodee. 
' Umapati Umaa deaa conjax* 
Vatnadeva craw pigniei corpom*. 
Vlila arcaa et ai^ita (dle Paailifi. sr. rilapaii)^ 9a^. Wih 

yrúj Yílenica a Serbnw , Slowákůw a Čechůw. 
YicabakSa defortnea, terrihilea ocqbs kakena. 

Pretwory: 
Hanamaii bob opio, gesK^JcI na psa, kterýžto pei na ctí boba 

podjl má. 
Sluha a ivykenawatel aaada S^wowa gart: Jáma* 

. . . Ženaká polowice boha Šiwa: 

a. Dobré powáhjri 

Adikomari. príma vlrgo, ar. Komwi^ Kumari* 

Ambigei, nr* Ama Uma a bhaga. 

Bkawáni byťf býwánj dáwagjc|, sr. Batá ÉíAa bohyaSporo* 

da , sr. Bába porodnj, Babice BabenJ , Babietwj ; sr. Bába ba- 

bi&a koláč; sr. Slepá Baba; Geži-Baba ; Babigara, Babjhoiy. 
Devimata deomm mater. 
Gaari Gauridewi domina. 
Haimavadi Himala montts habitatrhc; item bamorís et roria 

domina ; Zimovata « Zimopanj ; h*. Rusalky Rosadla ; sr. serb. 

Bjla Oblakiňa t, g. Wjla (Zorica od Millit. str. 9.) 
Isi Isani Iši ISanl domina, sr. P/-i(^>«e;i« /^««/ia;wBřez- 

na malý Swátek Dargy; Jeseň, Jasni (Yacer;), nis. Oseň , 

w Zářj welký Swátek Dnrgy; sr. Egypt. Isis; sr. Gesea 

(smutná powaha.} 
ISvari domina: Mahešvari Magna domina ; (jsr.slow. Mah/^ 

Mnrienda); ParameSvari Snmma domina. 
Kartjaiani factrix creatrix. 
Manassa voluntas domini (sr. MjnSnjy manntj). 
Pa r v a t i Pararuadi montinm domina ; sr. Porvala u Wace* 

ráda ; sr. BrMo bardo berdo , bradlo , Zábrdy Podlwdy; brdy , á 
^^czisírmý, přjloy, náhlý; sr. snad i Bor Wald, Eieierwald; 

sr. Babigura< 



981 

Sa rva man gala tmivensĚMVíňaft$»vA(9lkitm^ta.'S 

Sarvani Wfieho paiij. 

Sakti, áakti Para -Sak ti via, patent ia anergetiea , Tirtiis; 
ar. poK Sok, Sjkati, sj&H acáti itáti á&wa|Šl^a 8&wel 
■ šfowjk Siawice ; sr. aosati cicati Cecak , Gca bohyni aorab. 

Sivá áiwá bona, ar. Sivá w Ratiboie. 

Uma dolirina , sr. něm* ciie Amnie Habanmia ) n Savbůw geat 
Uma Umo vtrykřikojk , gako Davor^ Breher^ a otobné 
^gnljao , n*; Pj€$me I« str. 238. 

Vita ar. serb..B|da Wjla; Srba. PJeama od Woka ll^atr. 244. 
,^Bjla Wjlo , grio te bolelo ! ^ W tomto dobropowabém amyalo 
aloge Wjla Sláwům lat Nympha , ar. Stuliti Lnx. I u Induw 
ae Lingam ozdoboge kwjtjm a Ijatjih sroatliňy f^ilapaii t.g. 
Nymphea Lotos, sr. Norbertua Miaaion. ap. Paoll. p* S2. 

* 

b. Přjšnif smutné f černej zlé poii^ahyi 

Amáy ar. Uma, nSm.Amme, ar. Mama Munka. 

Bhadrakali Yadrakali Vatra • gali Bhatragalit 
KaU. Se alowem Bhadrá Vatra ar. alovr. /(i^a^-Baba, JeH" 
' Baba t.g. ohni wá čili watřiwá Bfaavani; w aanakr. jagfogeh 
agni, watra; yaďi' wátřtti,' páliti. ' Se alowem Káli ar. 
Klimbá (gako 8tri-StribaDaž.ba);ar. Gál Gáb Hawel (Galii 
featom} národoj obřad a Slowákuw (t a Indůw) ae attnánjn(i 
kobaata apogouý, odtud aoad i groéno řeky Hawela a kmen 
Hawolané ; Halič. 

Bhagavadi Bohowatá, awatá, ze .gmána Bhagavadi powatalo 
wnatech indického lida Pagodi Pagoday ar.alaw. Pogoda 
Pobodá, obět dar neb koláJE g} obětowaný alnl Pa^t, Po- 
jata , Pa^áč. Ze gmen Jaga-Baba a Pagoda powataio anad 
jeaké Gahoda-Baba. 

Durga, Druga\ ar. Drožbadlnice , Dm&ebaá nedSle, Drdsba* 
nec: Drdh Drdk: ar. aerb» Dyrek^Balken, Pflock , sr» Dyraa 
bohyni Přemyšlowa. 

'Gaengadevi,dca fluvii Ganges. 

G a n r i Gangetica, Bengalina , anbuaa eoram judicana qoi tn fluvio 
Gange loti et expiati exapirant \ ar. Sudioe* 

I&vari Eavari domina. 

Káli nigra ^ obscura , fusca , vindex ; wiz Bhadrakali : ar. More* 
na š Smrt , Smrtná nedile , Černá neděle (a Polákuw) ; Ky- 
sel , Kyselica. ( W aerb. národnjch pjanjch od Wuka I. atr. 
316 nalézá 8ege§ti|,iira/oai(a^Vmjato žernookáj. 



^ 



283 

Komarit Kumári, j^eUa (alO— 12 aáni|fD)| nr. iad. kau-' 
mara paeritia, gandiam, liisns , Jocim ; sr. slaw. shomrach 
ěkútnorocA Iudio« jocalator; n*. Kawari Skamaij národ , cti- 
tele bohyni Komari; Karam^in b. K .&8, 

Mariatale Marijammai, Mariina; sr.Mořena, Ma-Ma- 
riena Mah-Moríenda, (t g. Weliká Moriéna gaka Mah-ESva- 
ra, Má-Lakimi Ma-ImSi Ma-gura) « «« Kiki Mora. 

P rachot a sr. Parychša% Krok IL 3. sir.3 65. ^P^^rychta, 
bůžek neb straSidlo., gest powjdaéka, gestli á^fi na štědrý 
den se přjlis nagf , neb před áuem gedto , ie přigde Parychta 
s takowým d&tem břicha rszpárá*^ 8r. ées. Berchta st Bjlá 
panj. 8r. Brekuta Brockota (ginéna osob, mjst, kragůwsta- 
roslaw. k. p* n Cedren. 1018)« 

Renni^eL 

Ro dráni flere faciens, sr, ms. rydati=plakati ; dle ginýcb Ru» 
i dráni cnienta , sangnlnea kriícawá , sr. rudý , rdjti ; sr. Ln- 

tíce (^Eomenis, Wacer.) 
. Yila, sr. serb. Kleta Wjla^ Zorica od S. MÍlattn. sir. 8. ^,Na je- 
seni brodarica Wjla,— Pisnu kleta kao guja Ijuta^* — W 
tomto alopowahém sijdyslu sluge Wjla Sláwom Heďače^ srow. 
KosQwn Čiichor. str. 487. ,,//^/a Hecate.*^ U Malorosnw 
gest i Rnsaika dwogpowahá dobrá a xlá. 

P o M n a m e n d n J. 

Poznánu l« PaulUn^ Syaš.W. „Haec omnia loomina (Dei 8chí- 
va} gentiles (^Indi) ex corona precatoria rudrakiam (mženec) dieta 
devotissime recilant , et hae šunt eorum quotidianae proces. •— Cx bia 
attributis videbis Shivam.modo bovi iosidentem', módo ex.eapite illiua 
Gangem fluvium proflueotem, módo řurca.(sr. widiy) , trídente , et ser* 
peniibus .(tak i Benibel , wiz AppěndinU Noůiz» I. p. S4« a naše Zpé» 
ufoniy I. s<r.419.) insfruoturo, módo fnlmep intorquentem , módo mor- 
tuorum calvariis seu craniis undeqoaque amicturo. módo securi autgla- 
die infántes dissecantero (odtud fiobo bubák « strašidlo djtek) , módo 
vana armorum genera,ut gladiom, davani, securim, coronani pro- 
catoriam gestantem , mpdo cum uno tantom Lingam in Joni seu ma. 
trice posito et in cooum ascendente repraesentari , módo deníque cura 
roultis maoibus et plerisqoe bis attributis simul exbiberi. Sr. Pierer 
Un. Lex. poďčlaiu Siwan .,Esscheintda8 Scbiwa ursprůngltch das 
Feuer, so wie Brama die Sonne, und Wischnu die Luft bedeutet hábe. 
Als' Feuer wftre Scbiwa nrsprunglicb einerlei mit Agni und Hutaza- 



283 

wa « welche Namen io alten Gedichteli ihii aoch Mgelegt werdeo (8iá- 
wowé tedy a Saivas čili Sivabhakter gest totožné).^^ 8r. Wiese In^ 
dien L S. 244. „Die Verehrang Sivas hat tiefere Wurzel geschlagen 
' nnd i«t ^ireiter verbreitet , als irgeod eiae andere. Der Gott wird aaf 
venchiedene Weise dargestellt. Bisweileo ala ein sifberfarbiger Mánn 
mit fonf Gesichtern nnd dřel Augen in jedem Gesicht, wovón dasaeine 
die Stirn eionahm. Er iat in ein Tiger-Fell gekleidet nnd siťst anf einer 
Lotos-Pflanze. C^ieGotterderŤartaren, Japaneseb nndanderer orieri« 
taÍÍ8chen Nationen werden h&ufig auf diéser Blnme sitzend dargesteiih) 
Bei andern Gelegenheiten wird er nor mit einem Kopf geraalt , jedocb 
ebenfalLi mit drei Angen nnd der Fígnr eines Halbmondes aúf der Stirn; 
er reitet auf einem Sťier . naclct und mit Ascbe bedeclct, die Angen 
durch reitzende Substanzen entflammt ; ' in der einen Hand trSgt ér ein 
Horn , in der andern eine Trommel. Eine andere Form Sívala ist der 
lÁngamy ein glatter, echwarzer, fast wie ein Zuckerhnt gettalteter 
Stein, mit eiuer roben, von seiner Basis hervorspringenden DarateU 
lung des JonL Cs ist dieses dasjeoige Symbol , unter welchem Sivá 
ani hánfigsten verebrt wird. Durcb ganz Hindostan sind }hrazu£hren 
zahireiche Tempel errichtet wordén, wo der Joni-Lingam C^ie bele- 
bendě Zeugungsicraft der Nátur) das einzige Bilď ist , welehes manan* 
betet. Sivá wird bisweilen unter dem Namen JUaha^ICala „d. i. Zeif, 
der grosse Zérstorer** verebrt, nnd bloss unter dieser Gestalt venobnt 
man ihn durch blutige Opfer* Sein Bild, in diesem Charakter* ist 
das eines raucbfarbigen JOnglíngs mit 3 Augen , seine Kleidnng besteht 
in einem rothen Gewande, eine Kette von Menschen-Schedein nmgiebt 
aeinen Hals. Dieser Gott ist ohne ZweifeI eine P^sonifizimng dea 
Lebens^PrinyJps , welehes , von Form zu Form nbergebead , zonichst 
beseelt , belebt , entwickelt und dann die fttlle (Scbeide) ^ in welche 
es eingeschlossea ist , aufreibt und vernichtet* £s ist ďas materielle 
Prinzip f welehes das Universum durchdrioigt , und als verschieden voo 
der grossen intellectuellen ersten (Jrsache (sr« Um , domaj betraeh* 
tet wird.** 

/'os/1.2. S přjgmenjmi Šiwowými Mrdha occisor, a Rudra 
craentus,srow. TalvJ f^ollslieder der Serben h 8« 272. ,,Spnren 
altslawischer Mythologie finden sich in diesen Liedern z« B« Gott der 
alte Blutvergieser, Todter: serbi Starý Krwnik, Ubijca Ubijica* 

Fozn* 3. O přjgmenj Šiwowě Vila ^r.PauUin. Šynt. p«3l7. 
i^Shiva deus exhibetur in imagioibusquinque capitibus, ut geoerationis 
auctor in loto seu nymphea (uSerbůw YilatsNympha, sr. Stullit Lex.) 
aedens, et subtus bov6m« generatívaé virtutis symbolům habens. Ex 
5 eapitibus exilit fluvius Ganges , roris et foecunditatis symbohim. In 



984 

ipsa nymiihoa in qna Shiva um ěol sedem fingitor eidem asddet Bha- 
vam sea Parvati (Vila) , sen luna quae laarito ano aoli ona inanu lo- 
tam seo aympheam flórem exhibet, aqoo vicissím eidem a ShivsLcer 
VU9 offertaTf at nempe iila in červi formám traneieos eum eo iniíylYisy 
boc 6it in caeU latifnndio i colludat. Id qood factum faisee Bramanici 
loqmintnr libri. Inde fortaasia Graecorum Diana seu luna venatrix 
originem dncit , quae sagittia suis , b)e. radiis a eole acceptis reliqoa 
animaiia Le* astra occidere fingitur, dum luce saa eoruro ooctar- 
mim lomen snperat et qaasi oocidit/^ — I w národnjch serbskýcb 
pjsnjcb nalézáme při WJle gelena sr« PJesme od IVula L str. 
102« Jelen i fVjla. Kde Gelen Wjiu sestrau gmenuge: 9,Sestro 
BM>ja iz gorice Wjio ! atd/' Br« i národnj pjseň a^ Zorici od Jlfi- 
iin. 9í* !• kde Wjla na sedmiletém geleni gezdj uzda a bi5 z ba- 
důw sobě odélaw&it iest střel do tetiwy zapne, s Markem Kra- 
lewij^m zápasj atd. »|Pisnu kleta C^j'^) ^^^ g^J^ U^^^ — ^^^ 
paSe joj naprsnic^ umije *— Sedmaka Je posjela Jelena — Jednom 
ga Je amio/ň zauzdala, A od dwije dizgin naJSinila, Cetwrtom 
ga po rebrima iiba ; Zmije JpJ ga Ijute prifatíSe atd«^^ Sr. Paullin* 
S^ii* pé M« yyBhavaňi ut destructrix , Kalí seu nigra et yindex , ca- 
pillos errectos et eerpentibus multis amíctos babet*^ — * W Appendi* 
niko Not. Istor* II. wyobrazuge se Wjla, ana kwětem owinutý třjhra* 
njk fili troguheinjk wiewlci dižj : tento třjhranjk gest i znakem bpbyn6 
Bhavaoi čili Parvati , sn Paullfn* p* 105. ^j^Parvati s* Bhavapl altis- 
ainii naturae.aoctoris vel solis nxor seu luna est. Solis autem et lunae 
aymbela šunt, phalliis, ignU^ bos seu Apis, iriangulus^ concbst jo- 
ni seo matrix. p« 219« Sectae Shivanitaram^cuitus coni^lingam. matrix, 
Irta/^tf/i/aexblematasont, p.221.DeamSbaktiper /ria/i^i//ii/n, per 
lotmn denique per lonam repraesentant atd." Sr. Follm^r MytTu 8* 
4S2* ^Bhavani , Gattin des Shiva. Die tie£sinnigen Mytben der Indier 
erz&Uen , sie sei ^e Gemahlin der grossen Gótterdreíeínheit , des Bra« 
Rút, Wischno ohd Scbiwa; die Gottheit unterredete sich mít ibr, der 
Urkraft (Schakti) uber die fernern Schopfungen , erhielt von ibr die 
Zostimmong und ibr sckaffendes Wort (Om, es werde) war zugleicb 
Bestatigung.ond Zústimmung. Sie scblag frendig die HSnde zusammen^ 
ond die groase Gottereioheit loste sich in eine , mit Jener identische 
Dreibeit auť* Sr. třihranjk = trimorti. — 

Paullin tlumočj přjgmé Šíwowo Villa skrze arcois et sagitta , 
na&jm zdánjm wšak gest F^ila to samo, co ind, Vilapati genž zna- 
mená slawoý kw^t Lotos , Kamala, Lekno a genz bohyni Bbavani gako 
hdkti (sjla Přjrody , auroda) zwláit& swatý byK Lingam , synibol 
Siwůw , býwal ozdobowán kwétem Vilapati , sr. Norbertua Mis* 



285 

tíťonar. apud PaulL p* 32» ^^Le eeremoAie oonsiBteTano a prendere 
il Lingam nella mano siaittra, ungerlo di tínmirn (mast %^ zemS a 
Icrawince) , omarlo die íiori e sopra tutto d«Ile foglia di VWapatti^^ 
Toto f^ilapaii wykládá Kleaker (Darst. d. Brain« Rel. 6* f 72) akrze 
Loťosblume , který kwět j^iy], obrazani wSelibé twořjcj moci, piodoostt 
a obilnosfí ^ tak gako i bohyně BhaTani , odkud poilo že Bhavanr, 
Sakti , Vila Tilapati totoSiná gsan, Gáko Lingam Luno mužský aad) 
tak Joni a I^ila (nx. iat vulva , j^6sk. ípjlíti gmilniti , ipilnicé 
níieretrix) ženský aud předstawowaty. Srow. Paullid. p, 133. ,,P)Ar- 
vAti s* Bhavani id est existere facieos, gefiératrix, Solis axbr 6^9 
cajtiš mnliebrem partem in syníbolo Loti repraesentdtam Indi 
et Tibetahi venerantur. Hi deam Shakti $ náturám seu virtutem ef- 
ficacem, uxorem Deorom Bramae^ Vishmi et Shivae etee dicant* 
Eam per triangnium, per loni sea matrii^m, per £fO/i/>n' (sr. Yila 
Vílapati) repraesenfailt. p. 103. Pacunař f^oéta ladicus didtť in ttion* 
té Mern piailittes est , iii éd quadráta metaste , ia meMsá sťat Loiós í 
in medio Loti triangolamý in triaagaid 'SM^á ^'tÉlDgam. Hocftaq^ue 
Bbavaníy Deae L^ůos ^ et Schivae Lingam est ^ areánam naturae 
generantis. p. 110. Třes Istos D^astros, Brama, Ynshna , ' 8triva , ex. 
Loto floře 9 calorift et bamoris prolé, foecunditatia eť geneťationia 
symf»(ylo, ob analogiam quam cum matrice habet^ enato» fiitssie 
firamanes fabolantor, unde etiam hi Oii ia Loto sedentea' ping:tuitttr/'^ 
— Z přjgmenj Šiwy a Bbavani Vila f^ilapati t. g. Lotos powstaló 
phiakoslawské Bilt^it Peh/it , ées. Fliii^nji^ bůh hógnosti, aurody, 
bohaítstwj, sr* Harůtnoch de reb. Prusš* Diee. f^Ilí. p. Í^O. XI. 
p. ť71,„Pilviti cultas* 1) Die M, Martii Cg^roj rownodenno^t} Pilvituiit 
Deum orabant ut largiretar graniina (sr. byl bylina « ebilj, piewel) et 
nberem messem^ 2).Mense Aiigusto cum jam messis atfdás ocýlonoi^nl 
nkaoiis e^pectaret, quodsi frages (obHj) urédine, plavila éoíitiattís aut 
alio aliqno tnodo corrnptae modicam gracilemqnemessem-dederant, in^ 
voéabat sacríficulas P//tr;/2//n aKosqae Deoa , ne subsequentibus saltim 
anois iargam agricoUs denegarent messem; 3) Hnita messe frugibos* 
q[ue jam collectissubfinem menais Octobris*^ &f* Joh^ MélíBtiuaEt^Ut^ 
ad Sabinám dé Reh Boruss. ^^Litandl ritoa fioita messe erat taii»r cón*« 
gregato pdpnli coetu In horreo (sr. Obilnice) saoríficulnainvocat daemo-< 
oes^ vfdelicet Pilvilum deiim divltíáram atd.^* Meletins » 'Bóxhornius, 
Yeseliins a gtnj kiadaa Filvita do po Jtu neyšiechetnčgSjch bohůw , 
kamž i w skutku: patřil , ant nic gioého. nebyl než to coéiva, Bhavani. 
Odtuiíto wideti» že sé slowem f^ila f^ilápáíi A mie bil býl biHa by^ 
lina, oblij obilnostvíe spogenj stogj, a Vílapati Bilwii Piiwit 
gest Bilomttý BýloiPitý Obiiou^aiýi na obylj hogný^ bohatý; aoó 



986 

i &S. FlefPel PUwnjh tak pQeho4j od hyl byUna, Piiwii^ V ha 
f^Uapatij gako itawěl tíawnjb pochocy od téže bohyni Šci Šti 
Šd^ktim We glowi 0*bilj 0*bilno8t gest o toliko zbytečná předrázka 
gako ruda 0-rudJ^ Bagavaí O^r^iou^ai; Bhadra Bodrá O*hor 
driiij Lada Olndfy^ Slad , Oslad atd. Bil a Bjl gest geo rozdjl 
nářečj^ ant nět^teřj i Wila Wýla iijSj. Poněwadžpak kwét Lotos iill 
f^ilaj Bil Bila , předstawowal i y^inatricem seu pudenda deae Bhavani^^ 
odtad JSeské Wilný juiúlný ^ ff^ilslwotormcBXioy wjlitiy Wilniceatd» 
Gako se o Cechůw wjce pbjrsická a tělesná památka teto bobjně za- 
chowala,tak ii Serbuw a Dalmatinůw wjce mjtl^ickái dacbownj a po-. 
]ivire2Qá ant tam znamená f7/a Nympha, yHowit yilowan zaaber- 
haft, ViUnik Zanberer^/ffiVocméfy Wilohad. Paniatnože iuSláwůw 
gest siowo Vila obogjhi» pohiawj mužského i ženského* Tak a 
Če^hnw ten /J^/Za potupné, na zoskliweoj pohanských behůw se wsta* 
bugjc|; gniéao, poSetHec,, :M^d,. blá^^eo; sr. Daiim. 3. «|Nebot gest fViia 
fiwž wjaký^ g^ sif} přcyl ^eiuí a^dj*^' Ták i a Serbuw i ,,Motowilo 
^ilo*!>K srow. Lojda La|da od. Lady , Lelo Lálo od Lei atd. 

Pozn^ 4* .Linga aneb. Liagam. Sr. Paullin Syšt» p* 87. 
,,Shiva cnm frafre suo Vishao simol coticobpiisse hi febniis Bramanicis 
traditor. et ex hoc conqubitu eoatum est porteatum illud Indiomi Pbal- 
|ns seu Ling^mi, onde etiam lingam hoe.in joni sen matrice eonsti* 
tatpm passim in lodiís in lucis oernitor, et ex.constanti ac universali 
Indoram traditlone ^^hiva^ Dei et Bhayani uxoris ejus pndenda reprae* 
sentat.^^ -— p* 188* y,Indi noete Shivaratri iosfitatÍQnem cultus Linga^r 
mici sen pballi celebrant meo#e Maitio, qiia etiam parvula phalli simu- 
lační yenumeoBt iis , %ui ea ex oollo aut brachio gestare volunt.^ — 
8r. Jahrb^d* Lii* //• S. 333, „Die Loven (Singi Singam), sind mit 
dem Lingam. ubiBrall in den Yorhdfen der Pagoden der dffentli(;ben 
Yerehrung ausgesetzt^* Sir* Bppp Glo»9*p* 151* ^^Lioga (a radíce 
//y7^ amplecti) 1) signum, indicium, 2) penis, 3)phalIof*^^ — Koreu 
dowa linga^ lingam gest /f/i, ga pak twořicj koncowka. S Ijmto 
iod. Ua /ús-^a, totoíiné gest naSe Ion lan^ lono luno luna 9 genž 
pnwodne znavilo rodii^ aud aneb n^o gemu. podobného k.p. hřeb, 
koljk, kljn. Sr Jung.Slou^. IL 3. jr/r*.350. .,Lon lonek loojk lun 
lauoek ,alow. luoajk^záitolnjk > t kolek železný do osy k zatýkánj kol 
u wozQ, nim. die Liine, Lone, Lnnse, der.Achsennagei; loojk alowe 
též hřeb wáby držjej. Str. 361. Lůno lono 1) kljn, der Schoos,^ 2) 
aody rodjcj« iogoina, verenda, k p. 4Mogž»25«ll. kdyby žena muže 
uchopila za Iůdo — utiiež rukngegj; Job 19. 24 Pro&i zlónawywedl 
mne, quare de vulva eduxtsij mel — 3} lůao lono der Hodensack beim 
Ochsen (t. g, lingam).** 1 slowce iljn práwi tak d wogsinyslné gest gako 



S87 

tun l&no^ ánt íii astiamenái ifeh i í&nót isk \ phailúš: ífd^páÍMf 
der Pfakl^ pilJř^'W\t oahoře atr. I^é/anásled. S lingaa-lanowrow* 
i lat lumbuBj a staroslaw. lenec tg. garo, íais plozenj. Ze i ////la 
(mSsJc} z tohoto kořene ///lýa l&no pocbodj a s njfh půwodnS stegný 
smysl má , wiz Paullin. Ájyst, pé (3(9. ,^Bhavani dea 72^/za est , qtiia 
Shivae seu solis uxor esse fingitor et oum eo res 8ublúnare» procreát^ 
Unde lioc generationis opus éx parte solis per lingam seu dei HhtTáé 
pháUiim, ex parte lunae per Joni (sr. isona. s^ena) sen mafricem deaa 
Biiavaiii symbolice repraesentatar/^ Majer Myth, I* S i9i<. 9)Oer 
Bhavani za Ehren werden zahireiche Feste begángen. An dem Feste 
EgadU mu;ssen alle Weibspersoiieu , welěhe kurz vosher entbandea 
8ÍBÍď> oder deren Entbkidung faerannahty ingleiclien alle UnfnicMbaieiit 
ferner alle von den Blatterii Genesenen uml endlich alje Ackerleute 
und Fischer dieser Gottin za Ehren ein strénges Fasfen beoháchten. 
Alle llkid fest ilberzeagt, dass der Morid {\undL) dea Gebárerinen bei» 
stehe^ das Blattemfieber.Tertreibe, den Wáchsthom der Feldfrachté 
beforderě' und den Físéhfang segne« Síei>egeben sich daher ganzfrílh 
in das Meer oder eiqten ťluss, Terriohten da ifare Abwaschungen und 
hssen.sicli dann von den Bramanen. einen halb^ Mond oder ein anderet 
heUiges 2eidhen das eine Beziehnng áaf den Mond hat (mít eíoer aui 
Kuhifibt bereitetea Farbe) andie Stime roaien.^^ Tak i Sláwowé, 
* swláfitě Sbwáci. mžsjci 2ili lané wplyw.na plod a rod wSech wiej^ 
zróstlin a zwjřat , pfřipisogj , anobrž i na porod rodinek a na krása na- 
rozených djtek; nrúw.Barihoiofnagide^ Com.Gčmůr, ^.AA^.^^et* 
tos crescente sen nova lana venustiores, vetere et decrescente defor^t 
niores futuros putant. Hine Slavis qnoqae enatum proverbiiini nt á^ 
formes vetere luna natos dicerent.f^ - U Indůw slagj ctitelé Šiwjr^ 
zwl>st6 Lingy 2iU Ltngama (tg. Luny), Lingarobhaktc^r, Liagamitaey 
Lingamistae (Lunicoiae) t. g. ctitelé Luny , mésjce ; tak gako ctKelá 
Šiwy gako JSlnnce čili Smja skigj Ssuriah Ssurias (^olíoobe), act*telá 
Shvy gako Ohni (Agai) žiwelného.wůbec slngj Agiámat (Ignicolae): 
prawdě podobno ^ i naši Limtgantea (Ltng antes) , Lemíi (Lengi), 
Lengy^eU » I^ni Latuíh lÁngonea Linguonee, Linagga , Leinega 
aegménem Linga Lingam Lunavíe swazkugsau, a tolik znamenagj 
co ctitelá Luny , Lunoálawi. U Luneburských Wenduw slol měsfe 
Leina , Launa* W některých pozdégSjch Rukopisech stogj mjsto Li^ 
nonea Htlinones Hlínones; kteréžto h (g) zwlástS před / jSasto paa» 
hau předráa^.kaa býwá k. p. klina glina , řec. Xvfttt , lat« limus, něm. Leim* 
tak laza a hluza, lomoziti hlomoziti a(d*«— U Amiana^ Idatía, Hiero* 
nyma ag. skigj Limig-áoti gináže Sarmaiae servi; Arcarag-anti pak 
Sarmat ae dominii p^iinsí toho gest, že ke cti tělům Lingauiii w 



S88 

bJii oby&gri l«liko Bdi ml^A ti|la tmmmw aíkMi, Vafnowi • 
áodnmé; wyiiy tirfdy, Bffamaoowéa KS^riow<fiKRadiá|i«trowét^ 
fNicCj fle straoUi: tr. PauUin* S^yU^p.42. ^ifeailae seiilu^;avi€al- 
tores Pmdandžadi díctí, ett secta a BianaoibotfiTeita et viHor. — 
p. 18& Festu diebu obseemun carmao ad tenpla deae Bhagovadí (cDJaa 
matrix aeo jooi symbofauneit} ab ínfimis tribubut canitor.** Našiat 
adáojm gméno Arcarag^aniuw^gtA indické Arta půl a raia radia 
raX) poloiirálowé, kterd padoimé gestgménn RadSaputrcu — Dndiá 
Sáitka ikywa lin^a Unr-gcun f ocbodj <mí ind. ga gam JSB ja jam 
což gcdao gest a zoa^J to co aaSe gmugjmdm , pogjnum^ ^hgj^ 
mánh gjti 9gjtigati matek , odkud i řecké 7^0^ yéiiog sňatek, aaptiae^ 
f e/mriy pxor, poiy^omia, nim. Bráiiti-^am atd« — Bhawani abige gi- 
nUbt i Maja^ w řeAině' pak Mata zoamená bába oiMtetrix. 

Pozn. S. O konoowfcách iadickostawských vaty vath nat^ is.dU 
8r« Bopp Gramm* p. 27|* 279. ,,Snflnxoni vai idon ágaificalfafqtie 
in et saepissime conjm^tiir cam 4sab8taiitÍYÍs oajiisnsiaodl 9 aine m* 
spectB iitterae finalís e. g. Balavat "vel Balin fortis a bála vis, Bhoi^ 
navát Tel Bhanin dires , Vidjavat scientia pmeditos , Bha^vaš 
apleodidas « Vidjatvat mbes (falgor haiiens) a viijat folgur* F^ai 
fermat ettam pronomina deiivativa e. g. tái/at tot, tantam, jávat 
^piot, ífaAntameidvat hiC| ille^' Praeterea vat significat sicut^ tůn 
revera propriom Tocabalam est , qaamqnam noa separatim, sed sub* 
atantivoniiii tberoatibns tanlpm adjectont usarpator , e. c. sinhaval 
leonis iostar (hrowatý)*, éandravat lonae lostar (^měsjGOwafý)* — 
mott min et vén idem signíficant ac in et vat^ sed rariorissimt usus; 
iftfixrarissime adhibetur, exenipla wmtgómin boves vel vaccas possi* 
deas, avdmiň dominas/polBsessor a sva siras, proprius, predocto á« 
•«- f^in iorniat sragvih sertum e floribus habens., a vad£ naitato d£ 
in ^ : modhavin ihtellectu praeditns a modtia ifiteliectii8« todzatvin 
a^aodore aut robote praeditiH, a tod£aš splendor, rebar; aia/ latioris 
est asas ac tfin e, c. srimat fortnnatus a 8ti fortaba, manimal gem- 
inas pdssideas a mani geoima, d/ianusmal arciieDeas a.d^/iiM 
arcas*'^^ Tato koncowka vat váti (dle náře2j i' vad vadi) stcgni 
gest s koncowkau van a srownáwá se s nasj koncowkau u>at watý , 
i4ňt ivit^ { a^an u^aný'^ snamená tam i zde panstwj, sjlu, kognost^ 
siáwu , aneb & podobnost s nééjm , pocho^j nasjpi zdánjm od koře^ 
ue pa (^^) Duiríre, edacaie, ser vare, custodire, regere, domia^ri ; od- 
kud i pdh, paiUpod go&pod n\á. k p« wrcbowat, roechowat, olegu- 
wat, gilowaty^ giaowat, robowat, Silowal:, gabikowat, třtiaowat, 
tfoowat, lesowat, rywowat, hwězdowát, kivétotvat aneb kw^owan, 
winowat winomm; ind. EKuvaťpradzavat , slávr. ziivot praziwot atd ; 

ano- 



anobri^ i k^wiat i^tpéi c^mi powstalo od tohoAo Iwřeiie s předloi- 
kaa t {halo) gako k-ladu, k-iiiitáiii» ka-dltb, ko-rmauljia atd ; 
tak gako řecké op&og (flos) powstalo od ani naU Pozoru hodno, 
2e gako u Indnw tak i u Sláwuw koncowky ivan ivat obapolné a 
wzágemnž ire potfebngj a gedno i též znamenag] , wis Wuha «rb. 
Pjsiiié, we Wjdni 1815. str. 257. ^;mViwan-W\\owit^ koi jo ka- 
ko Vila , ili koi se s Witaina .druzi i razumjewa.*^ T^to koncow- 
ky te we mnohých gméaeck a přjgmenjcb bohůw indických nalezagj, 
k. p. Bhagavat Bhagavati neb Bhagavan , (sn Bohowat Bohowatý, Bo- 
howit Bohowity, Bohowan Bohowaný), Haimavat (Zimowat Ziiuowit), 
Marutvat (Yeotornm dominus, WStrowat, WětrowiQi Padmavati 
(padina=kwět lekno, Potma Potmawat Leknowit), Vitavati Yila* 
pat! ( Bilowatý ) , Parvat Parvati (od Par přo pere pra , předložka 
ivysokogt značjcj, odtud porog práh, bereg lireb, brdo, wrch, 
arow. Por-ewit Por-rata t. g. Horowat Ilorowit). Přjgmenjm Ši- 
wowým Gar-íf, Párovat ^ Por^enut geíůí wSeehna anamenagj 
montis vel montium dominua f nsvrna gsau nafie Kať-pat^ Hor" 
vat (Horby^t říor^oš (GoroS), Kárána Karnia Kar-^nutum^ 
Kar - antum Karbaní ania » Kar^intia » Karentia ( na oatrowě 
RánS) we kterých slowjch prwnj ejrilaba Kar Gar Har horu, dru- 
há pati , vat , oš (eS iS) , na nu nut <int int pána čili dominům 
xnamená. Se glowem Karpat ar; Cio*patt,.Gogpodý Grabaspati, Tri. 
pati atd. ; oď Kař^pat Gar^^pat powataio herbát^ hřbet chrebet ; hrb 
hirb hóřb' áii tak gako od Parvat Parvaái powigtalo Brd Berdo. 
Se slowem Kor-o^ srow. Wol-o^ Wel-es ; se slowy Kar-na, Kar-ntr, 
'ÍSsíV^rtué ^ILw^ant srow. kmen slawský Antuw* Odkud widěri že 
Kragina Kraina chybné gest ,m}sto Gorant Gornut. — I Parvati 
(Šili Bhavani) a Babi^ura, Babjegoryj Eába^ Babka ^ Babina a 
giná těmto podobná gméňa hor totožná g«au a wztahugj se iia Síwu 
2ili Bhavani. 

Tuž samo (»latj i o koncowce rtat ant (j^vA. not) we gménech D£a* 
j^aia/ (^l^a^a mutadus, 7ta^ dominus , Swětowit 8wétapán} ; Gopinat 
Taccanim dominas , Krišna ; Natavat domino seu tutore praeditus atd. 
Nat dominus, tutor, Bopp.Glóas. p*9^í 8r. Asiat. Ree. inlVien* 
Jahrb. B. IL 9. 322« ,,Das Weltali heisseti die Badhaisten Logha (sr. 
ob-ioha), die Genien, vondenen 6 Ueihen ober den Menschen stehn,^ 
beissen Nat ^ worans das arab. Nat d i. Lobpreis, (ar. sláwa} herge- 
nommen zu sein sebétnt.^' Toto iodieko-arabské nat pochodj od kořene 
riu splendere, laadare , odkud i Nawa Pranawa^ Nama, namolaus, 
lat. oomea. W českém se nat přézwukowalo na not^ notný (chwa. 
líiebný, hodný), o pak wyslowuge se gako u (Bog Bug) not^ nuly 

19 



Ponnot Rudi^iiot , Portmit Tomuto indick^nm ncU lowué gut i oA&a 
nai (nuiHOiani)9»94fai wit íé^anutegný snydmagfef, k.p. hwézit- 
nat (hwiadowat, hwézdowKf bw&zdoslaw); zemnat (^zemowat, co* 
mowit, semialaw) ; hornat | horowat , borowi^ , horklaiv), lasnat (leso- 
wat leaialaw), réwnat (ráwowat), olegnat (olegowat olegowit) , krew- 
nat , akalnat , ardoat , smolnat i wodnaf , lednat , koatnat , potočnat , 
gikrnat^ dřewnat, trawnat atd. Se ivšemi těmito alpwci nUf nau^^ 
namf nat not ant^ arownag řac. aMm (kudo), olrog (lana), •^rtjog 
<laiidabilia) ; iiaSe nit měif njtili (splendere); lat. nilor nili^^f^<t 
niterě; i na řjuisko«^gallických nápUech oalexá aa ,|Íotí Tara/iiíco*^ ar. 
AppeDdÍD. I. p. 60 a Řekůw Taraniaiot U Zews. Sem pafřj i gmtf- 
oo modly raoské Por€VÍi a Forenut^ ktari obi gaiéna gadnobo boba 
(Šiva manžela boby ni Parva/i) ale wroaliinýdi dobácb a potaajcb 
předstawagj. Sr, Saxo Gram* Ij.í4* p» S94» ,,Porevitbi aknalacnun 
in proxima aede eolebatnr, id. firtyi^u^capitibiia ooDiitom, aed armia 
vacaum fingebatur. Quo ancoiao Foreni/iutemfloro appetilur* Haec 
atatna qnatvor faciea repraesentaoa, quintam pectori insertam babe- 
bat » cajua frontem laeva , mentnm daxtera taagobat — Kas nrbe ege- 
rere rogati dia repngnaTerant| quod se roenibroram qoorom ministeriom 
imperio exbibuissent, nuniine poenas ěxigtntě (u.hsaXMVi%*yi\náex) 
nsam amisaoroa metuerent , contemptomqae religione excnsare perge- 
bant. Nec Hiirmn si illormn niiminom potentiaro forniidabant| a qmbas 
stnpra soa saepeonmero puniia meminerant. Siquidem mares in ea 
urbe (Karentia) com foeminis in eoocubitiimadacitis, cannm exemplo 
cobaerere solebant ^ Nec ab ipais morando divelU poterant. Interdom 
uHriqne perticis e <liverso appensi , inasitato nexu t idicnioro popolo sps- 
ctaculum praeboere. Ea miracoM foeditato aoknnis ignobílibna stalaía 
cultos accessit, creditunqne est eomm viribua effectom, quod daemo- 
Dum erat praestigiis adambra(om.<^ Misto w nkhž Porevit a Pore^ 
nut stáli I slulo podle Saxona Graromatika Karentia , a obywatelé 
Karentini což ae cbybni skrse. Korenica wykládi, ant to& aamo 
gest co Karant , Karantani t g» Gor^ant Gor^nut (mootium do« 
minus) » odkud widěti, se Porewit^ Pérenut a Karent totožná 
gsan^ a na gednoho Boha potah roagj. I a gažných Karantanuw IWi 
Krainnw modla Porenutm se nalesá. Ze wšebo teboto patrao ie tylo 
modly boba Sítu předstawowaly, [Sivá bydlel a panowal s manxelkaa 
na hoře Meru , odkud on i gebo manželka sluli Parvat , Porvati ; 
Sivá bylmslitel, trestatel, proto se nasjwi iŠastava Tindex, Rudra 
flere bcienšy Sanlara metům Eaciens, Bhima borridus, Hora de- 
atm^or, Mrdha oedaor; Sivá se uindůw wyobratowal s piti blawa- 
aai gako Porewít a Porennt; ar. PaulUn^ Syst. p. 317. „Sira deim 



exhibetar qitiiiqcM eapitibus, ttt generationk auetor tu loto seděna, et 
lobhis bovem , generaflTae virtotis syniboliiin , habent. Ek qoiaqae ca- 
pitibus exilit flnvias Ganges*^ ^-^ Prwn| obraa w Karenié 9 Porewii^ 
niél 5 hlaw, gakož se bfih Šiwa obyíegně mahige a gako i uPavIlina 
Tab. X, ^vyobrazen gést, přjďna toho gesl , im áiwa gedoaa na krAs- 
tian bohyni Tiíotamn tak tužebná Medii, &e mu ohledagjejron sewie- 
atranné po nj, wedle geho půwodnj geStS 4 nowé twářia naroatijr. — 
Dnib/ totiSs Porenutf m&l tii 5 hlaW) s nichž ale gedna na prsjch 
2ill ňádřjch byla ; snad toto byla hlawa Brartiaótr a , kterairž odtrienau 
Siwa sobě přiifvlastniK Čela tétohilawy dof ýkah se lewice , nepochybně 
nkazogjc na swě ohnlwé 2ili trestagjcj oko. Srow. Pieier Un. Lese. 
B. 19. „Schifiuí , gewóhniick hat er einen Kopf , oft abef aneb 5. Diese 
4 Gesichtef wuchsen ihm , als er in allea Ricbtangen nach der reitzen* 
den Tilotama blickte , (nnd Indra bekám dabei 100 Aageo)/* B* 8. S, 
60, Von deni Ursprang des Gafl^ ersáhlt der Mythus? einstschbr^te 
Parvati mit ihren Gemahl Schiva nndbedeckte mitihrenHandenseiDe 
Augen; da ward platxlich die ganae Nator Nacht^ děna der .UrqQcll 
alles Llchtes war ihr geraobt. Eiaen Augeoblick fdr Scbiven dauerte 
diese Nacht ; nber fiir die erschaifenen Wesen mehrere Weltalter« Schi* 
wa die Zerstdnmg bemerkend^ setste ein drit tes Ange nu( Seine«^ťirn 
(ar. Porenut frónteln laeva tangebat) und alles erhielt den Torigen Glans 
Wieder. Auch Parvati zog schnell die líánde xor^k; aberaiasie den 
Schweiss davon abschfittelte, entsjíiřan^ aus jedem Finger(5)0ínFIuss, 
dróhend die Welt s« verschlingen. A ber auf das Flehen der Dewetas, 
setzte sie Schiwa auf sein Haupt/ood heiiigte sie dadurch. Wisčfanu, 
Brama , Indra bekamen jeder einifn Theil de« Waiisera und aus Bramas 
Antfieii entstand der Ganges«<' — Tyž B. 15. 8. 691« .,,AUe Gdttcr 
aammelten sich am die Hpchzeit der Parvati mit Schiwa au feiern; in 
}édem práchtig^^ Dahingebendenji^lanbfe Parvati denBr&otigara msehén, 
nnd stote erfiillte fhr Herz , eis der Allvater sie belehrte 4 dass eS Schi* 
Wa immer nochnicht sei. Um aie tm aůtafen ^ ersofaeiotSchiwainelQer 
Staubwolke in fíirchterlicher Gestah mit 5 JfCÓp/én « von Daemonen 
uraringf* Ohnináchfig sinkt Parvati nieder, doch raitleidig erwecktsie 
Bchiwa und aeigt sich in seiilOr Ilerrlichkeit Schiwa liebtedle Par- 
vati 90 sehr, dass er ihr die eine Hálfte seines Korpers aurWohnnng 
gab , eben well die Gottin selbst nichts anderea ist 5 als eine Personi-^ 
fication der Kraft des Gottes , seiner 8akf i , die also die Mythe bald 
auaset ihm, bald in ihm seUkst íst. Nach einer sp&tero Mythe tbeilte 
Sie sich in 2 Wesen : dié mildeře Hálfte ging aus der rechten Seite 
hervor, und wurde die schdne^ dasliechte schiit^ende Durga; diesn* 
dere war die scbiviirze Strafgottin UaiL In soférn sie mit Schiwa 

19* 



i92 

Tereiiiigt igŘ noA nor vrmn eft Notb Ibnt, aus ihm bervortrílt, heisit 
gie anch seine Toehter^ wie s. B. die Bhadrakali.'' ^ B. 19. S. 581. 
^.Ein cbarakteristlaeliM Merkroal iii den AbbildongeD des Scbiwa ist 
dag driiiě Síirnaugě (sr. oko Aag a oheií agpi). Nach den meisten 
Myth^n is( es daa Organ der Hrafenden Macht díeseg Gottes. Er Ter- 
brannte damit deo Kama (Liebeggotf), und woUf e auch den Indra ver. 
hrennen, der gicli aber durch gchnelle Flocht rettete* A ber dag Fener 
wfifde die ganzeWelt verbraont haben , wenu nicht Brama und WUch- 
nn ihn besanftigt h&tten. Aug demselben Ange enfsprang die Strof- 
gtttin Darga. Die Gestalt dieseg Augea ist gevvobniich rund , bigwei- 
lenaiích birnforinig. -^ Zu SchiwagSymbolengehoren auch die Schlaa- 
gen (gr. Bembel) , die er tbeag alt Gurtei, theilg alg HaUbaad, tbeíU 
íd den Hftntoi trggt.<< 

O odtaté blawS BramaowS wix VoUmery Mytlu Lex^ S. 480. 
^yDem Brama entfloh geine Schwegter, ein gchoneg Weib, und um ihr 
nacli allen Wekgegenden nachzngpaben, schaflQte er sloh fiinf Kopfe 
an, eíneg derselben rigg ihm Schiwa ab, geine fleigchliche Begierde za 
begtrafeQ, und getste gich dagselbe alg Tropbae auf geine Tiara (uKá- 
nůw mi &ádra)/< Sr. Majer Myih* I^x. L S. 276. „Nach einer andern 
Sage gehlng Schiwa dem Brama iiber die unwahre Bebeuptung deggeU 
ben , dagg er die Spitae der Feuersauie , in welclie sivh Schiwa verwan- 
delte f gegehen^ hfttte , erziimt mit geiner bimmligchen Waffe eines sei" 
ner Háupter ab. — Aug dem Klute^ weicheg aus deni abgeschlag^nen 
I]«q>Te flogg, entgprang ein nngéheiver Rlege mit 500Kopfen und 1000 
HSnden Sagafraiavatšen génannt. Noch andere érzáhlen : Braraa 
sei dadurch dagg er 5 Uaupler gehabt habe^ und;Wegen.4erMach^,die 
ibm gegeben war^ hocbmíithiggewórden, und babě jjlch nicbt gegcheuf, 
gich gegen Schiwa anf^ulehnen^ íiieser daruber; ertíírnt , hátte einen 
roSchtigen Damon , Beirepoa , bervorgebracht , der dem Brama mit 
6einen Nftgelndenmíttekten Kopfabgerigsen liatte. Brama, umgeinen 
Fekier wieder gut zu machén^ macbte Lobgedichte zu Ehren Schiwag, 
an welchen dieaer einsolcheg Wohlgefallen halte , da$g er. ihm vergprach, 
er golle Ton nun an mit geineu 4 noch tibrigen Ilaupf ero in allc^n Ehren 
luid Angehen leben. f)ag fúnfte » Avelcheg ihm abgegchlagen worden 
war » nahni Schiwa und getzte eg auf seía eigenes.^^ Sr, Prierer Un* 
Lěx. 19. jS. 579, ,,Dasg Schiwa dem Brama den Kopf abgegchlagen 
hat , mugste eg dadurch bůggen ; dagg er mit dem Schedel desselbea in 
der Hand bettein musgte, big er gich- mit Almosen gefullt hatte. Abeř 
der Schedel woUte sich durchaug nicht fiiilen : nun wendete er gícb aa 
Wigchnu^ und dieger entdeckte, dagg. dag dnV/e FJammenaDge AUeg 
wieder T^zehre, Wischnu blend<^aalgodagge)be. — (Dag Ganzescbe'^t 



293 

eine Nafurmythe, Der Sonne [Brania} wird der Kopf abgehanen, d. b. 
ihre Kráft genonimen wénn lieziitti gfídiichaii.WaDdekfaUM bínabfiiiikt. 
Ads ihrem BInfe eňtsteht der Riese de» Winten ««8;w.3 6in}^ étijeo 
Braniu %a boha Kemé| Siwo «a sktnoe , Mrztubv^tiiiDbágkiiiia nďcděgSj 
odtrzenj iněsjce od setně , tak že sobe Slunoe (Šiwa), odtrčený miije 
(hiarwn') gakoby na swau hlBym Wftložilo. Buď torna giak buď, náS Po- 
rewit a Poreňut gsaii fndieký Šiwa. Tento Ranskj Pprennt Poreouls 
nalexá se i q Krainěůw , vt^ Krok 11, 3.«/f.365. n/^araiiiffis (chyb- 
nénijsto Paranntař) h\ůsekpénhtáwýV^%ímyi-^\ |>aka Skipitaruw 6ili 
Albanůw Perá/iř/y anobr^ i a 8Iowákiiw we khui«e|ni wýrazu ^ypor* 
antalo té! bodag ho parpntah!^* U g« boéBg ti p^ranatab iili 
|iorenutalo , bodeg tě Poretiut (bub trestu) kií^af* Poraatati tak poehodj 
od Porenut, gako pemnowati piordnowaé od Petno. W drahé iastoe 
gtnen Porewit Porewat a P<irenut Foranat, wis] i názew aaSebo ná- 
rodu fVind fVnnd^ Ant Anti Antae Antes sr* Arcarag*Antes, 
Limig- Anteg « Car-Antant , Cork-Onti(tg.Kroko»Slawi, Skan4i*NaT0 
atd, a osobná ind. gména D£aj*ania {^ejn Indruw) , f^as-^anti a g« 
WSecko : wit ivid^ nut njtiti 'linét podnét za/i/cenj nkazage puwodne ^ 
na q^en C^^^^i 9 3waha, Slá wu) gebož etít«lé Sláwowé obzwláStě byli. 
Byllaba nu značj w Sanskrifu laudare eélebrar€ colere^ odkad nu na 
nawanama nata^ tolo nu nazůÁ le wézeti-i wkoncowkách gmen 
Bram*an Brarň-in^ iď\XeiExB\\\\iw) ^ Dharmiaf Slc^wiu Slawian^ 
Křesían atd. i. g. Braniicola^ Slavicola, Christicola atd. tak gako Skan- 
£\nav mjsto krátkého Skandi/i.- Koneowka iodickoalawaká i> e$^ išeSj 
iša eéa poehodj od časoslowa it doininari imperare, (sr. Bopp. 
Gloas.p.^Z,^ isas isv ar a, išana dommiMí^ a na konci gnien Gir- 
iša^ Bhud-e5'a, Gan-e^a, KsAnk^eša atd. Odtnď polské Jei^v. Ho- 
8|K>diii9 Dorninas, Deus, a slawské konoowky gmen : Bran^/^^ Host- 
íš, Lud-Vs, Mal-i^, Stran-ií, TvVrd.|«% Wlast-^Y, Dr«h-^í,Gu«t-y/, 
a na eš^ Ben-es*! Boř-e^^, Lak-aify Míl-es Alil-05 ,« Un-ei', Wel.«« 
Weil-é?«, Kok-ei kok-os atd. ^ 

Pozn 6. Porevita Porenat. Neyst arHJ rytiny předala wugj 
indické bohy gako ^tiry čili hcťfiiapbrodity 9 inožoženy , kde oboge po- 
blawj sinjseno a spogeno gest, hned gako bij^ncena bocjch srostlé, 
hned gako gedno tělo se dwěma hlawamagednaa aiužskaudruhauzen- 
skau. Sr. fViese L 243. „In einer Stelle des Jažur-Yeda heisst es 
VOD Brania', nach seiner EmtiaaticNíi aus deiii goldenen Ei, es babelhn 
Furcfat angewandelt, als er síuh so alléiu iil Universam gesehn, unď 
dahcr babě er die Existenz eines andern Wesens gewoHt , und sogleich 
seier zoni Mnnn*Weibe geworden. Die beíden Gescblechter, derge- 
stailt ín deni Gotto vereint, hattei) sich unmittelbar darauf durch einea 



294 

aoderii WiUeM«A^t vonriMnder gelrmnl , wd wfiren Maoo und Weib 
gewoHen. Flatos Anďrogyn (Mana- Weib) Ut <^eahar eioe Modift* 
cation dieaar arientaliachen Mythe. Die OiieDtalen stellen bisweiloi die 
belebenda Kraft der Nátur als mírnil ich» bisweilenals weibliehdar, oud 
l>ei andern Galegaahaiteii \ wiein Brama^a Failt ala mannlick iind weib* 
lích cagleich. Dia Fěnuš Jm^^husia der Griechen wurde folgaoder* 
iiMuwep geac^iildert ; ^ potant eandein niaram ac famioani e«se , *< sagt 
Maorabios Sut L« 3« C* 8. *^ Proto i aeyinnožSJ gméiia a píjgmeqj ia* 
diclcýni bohŮAi a,bohjrDÍiii apoleůiá, wságaniná a toliko a pohlawoj* 
mi koofio wlíami roz^i^Aá gaaa « k. pv Brama - Brami » Yiaaa * Vaisnavi ^ 
8lva Siv^ji ; a pfjfifiiieal bolia WiSnn a.geho niaolelky: Madbava-Ma, 
Kam/ei-Raiilá, Patimmabha • Patmaleja ; aneb přjgmeoj boha Sivá a 
a bohypě ISwé : Blia?a • Biiavani « Haimavat • Haimavati , IS • ISani , 
li^vará • ISvari , Rudra • RndranL Proto , giiienageii sa manželka WiS* 
DQowa Tamara (t. g« Damara , Dawora), a nalézali se we alawské 
Mythologii mužslc^ Dařnór Dawor » tfiusné a beaipe(ki6 přiwzjti mu- 
ženie ee i ly indická Mythologii WiSon néitdy Tomar aíul , aneb w 
nňkferých nám na t%n jfas nemaniýcb knihách a kragjcb až posud tak 
■kttlečně aloge , apit Tamar a Patmanabha Ponartk gen laugniena gsan, 
MámeJi eeuská gmáno narvati Porvala ^ muaelo býti aneb w skutku 
gest i w^v^^kÁ Parvfii t. g iSfwa. 

Potnamenánj 6 dwogj poHřaze bofvyne Bkqi^.an^. 

RaulL Sfsi p, 99. ,,Qaomodo dea Parvatí pulchrá et Jacunda, ae 
slniul nigra et lagens esse et Proserpina (tak se t u éeskáho Waceráda 
p. 16 gmenusre) vocari possit ac debeat, dočet Macrob, L. L C. 21. 
Ex his iioniinibus nianif^st^ liquet , quod quemadniodma Shiven vel 
Rudrea destnictor f»t regenerátor , vel vi^e versa progenitor «et destrti- 
€tor est 9 ita pariter Faryádi vel Bhavani ipsius uxor genitrix , re* 
generatfix et simtil ďestrurfrix sít. Sub duabus proinde qualitatibus et 
formis omnino est spéct anda. Ut dastnictrix ^st B udráni senlRerefa- 
ciens , Káli a^u nigra et yíndex , tíhagavadi, seu sancfa et virtatem 
praecipiens, Ishvati %^ík domina, quin et Gauri seq Gangetíca, pfout 
nempe ai^imas eorum judieat , qul in fluvio Gaag^ Iqti et expiatj siipt y 
dici dehet- Sub bac forma ípsa in plurimis tempjis coljtur, Ocujos l|a- 
bet hiantes et ternbilea, facíem nigrem ut qarbo» dentes longqs et 
prostontes (tak i Geži-Baba), preinauribusdi|(>8elephantes, capilloa in- 
Star cáudae pavonw horrídos , arrectqs et serpentibus multis ainictos , 
(srow, Kiki • M<^a ; kika keďca « wlas ; Kaysarpiv pjSe o i)| i^tr. 64* 
ein fdrchterliches Gespenst.^^ slow* Kyka wjrsoký wlasmi propletený 



%9& 

jfepee , rtK, JUTaioinit ; Kyioia dlmihowlasá koza ; Kyka KykoSka vr 
TurS. slot. Blobiwá rozwlasatilá žena«) Bubinde 16 , alias 8 babetbra. 
chia et maniig, in his gladiam, f ridentem , catinos duoa ad exdpien* 
dtiin et bíbendum sanguinein , fratneam obliqnam seu retortafn, rotám 
ferreatn acotissiinani , cultrum praegrahďem et davamseo dacrani ge- 
rit. Eqao diabolico pišaSa dido vehittir: Qiiae omnia instmmenta al-* 
legoriea stint qnae hanc deam liiali vindicem, parversortmi destmctri- 
cena 9 ira, fnrore, odio in roaloi alireptam et ioexorabilem Judicem si- 
f^nificRiit. Pro hisce rationibuis nafaeiit ex ignito ooulo dei Shiva, quem 
in medio frontis habet et iiiib bac forma vocatnr Káli Bhiidrakali, Ko- 
máři , Bhagaradi • subinde a |iO|iulo Amá , Mariatala » Durga , Pagodl 
Rudrani dieta , qaae omnia voeabala unam idemqn^ subjectum signifi- 
eant, Ipga ad castigandnni popolom variolai (sr. aerb. boginé^ slow. 
Kniahni od Kninis domina « ind. Uma^ livari) immittere, Tariis 
morbis (sr, mor) , daenionis in corpora immissione hominés castigare 
creditur , sed catnprimis in tioe mundo et ante moriem ^ nam nfíoríis 
cura {%r. Mořena Smrt, Smrtná nedéle} et post eam. poenarimigenefli 
ac praemia Shivae deo pairi et mariió ipsios attribounton Galii aut 
boveSf sed hi rartnsi eidem sacrificantur* Haeo dea quotannis solemni 
ritn in raari aut flomiiie magno pbímU eoncarsn a Rrahmanibos iavator.^^ 

Paullin SysLp. 13. 14. „Immolatio gallorum hodiednm in India 
oblinet atqne alias craentas vicfimas snpplet Mense Martio (et Septem- 
bri) quo deae/Bhagavadi (vel Bliadrakali) festns dies recorrit, ante 
fofes delnbri ipsias nen a Brahmanibus, séd a Najraris, aliommque 
infertordni tribauni hominihns galii gallinacei plores occidantor , atqne 
prcHious fumante adhuc sanguine sursum in aerem projieiuntur, at de« 
fluens et undeqaaqae dispersus sangais hnnraňi et templi po«tes resper* 
gat. Deinde uncino ferteo in dorsam immisso saper portatilem machi- 
nam devotus aliquis svir, qui ad hoc opus aere condueitar, in aere 
snspendítnr gladiam mana portans. Dam saspensas dréamstanti pópole 
maii, ffuo premitar, iinem demmtiat, pulsantibus ly^mpanis tribas vid- 
bus ita snspenstts circum templi amUfam portator» acdamónte eidem 
popnlo, beatum depraedicante et deae suae Bliagavadi sese fervidIS) 
aed famnltaaris priBcibus conimeodante. Peracto trino drcalo vir ille 
jleBMttitiir, iHSdnits eximitur, vulaera lavaatur, sanguisextergitur et 
aat a fempli praesidibus ant a devotis aliis bominíbas praemium ipsi 
p^rsolyitor. Ho^ sacrificíum est, homano sacrifido labstitatum;^^ — 

fVieae iňdimn L 237. „Die Coramas etn anderer Stamm in Dé* 
kfn , veransfalten einmal aller xwei oder deei Jabre im Dorfe onter 
sich eíne Samnilung ond kaafen einen kapfemen Topf , in Mrelchen sie 
9 ll^wdg^ d^ M^lia azadirachta und eiue Kokosaoss stecken. Hierauf 




hůóetken úe ihn nit Blonen oni bipgwi g — aul 8«bMIic4ji^ 
80 wird cr aof drei Tag» 10 ém tenporife Hntf e gMtellt md émmm 
ffame Zek bringt das Yolk Mk Schfgicn mni Tmkcn za máopfert 
8i YU Tociiter (oder Gamahlio} , Nameas MariaM (Macana) hSmmmr 
«od Geflflfrel (sr. gallaa kobaQt> Nach Abiaof der drei Tage werfen 
•ie den Topf ins Waaaer/' I n Slowákaw gest hbwa Morenina obj- 
&gai jerný ataiy hrnec , na drdh čili dmk (sr. Draga Dorga) watr&. 
ný*— Tjk Hr. Í40. ^^Unter den Mocaaain Indien, wird Bbadra-Kaii^« 
ein weiblicber áakti » denen Bild etn Scheit Hek (m:. drauh driík , 
Droga) iat alljftbrlich viermal dnrch einen Hahn Cgallua) den man ihni 
»i Ehren schlachfet, ond dorch Fmchtopfer versdbnt."* 

Sr. fVojcíckiego Piesni Liidu A «4r« t95* ^iKogotek. Kogot* 
ka oitrojonego % piór kaplonich » parobcy w iMbusow«za I Sandomiér- 
skiém, tocas^ na kóikacb w drogie áwi^to Wielkanocne: ipiéivaj^ 
pieió atd.'< 

Bbadra-Kali. 8r. Pierer Vn. Lex. B. lil. S. 435. >,Die 
Malabaren erzftbien; der Riese Darida b&ftedureh Bdssungen za Ehren 
des Bratiia ungeheure Macbt eriangt ond konnte von keinem Manne ge- 
todtet werden. Er forderte seibst den Schiwa zam Kampfe, der ver. 
gebenu die Sorga und andere beilige Weiber gegen ihn aaasandte, da 
sié nar aeine Scheinhaapter abzoscblagen vermochten. Srhiwa wendefe 
sicb nan an Wischnii* Von die«eni ging eine Kraft in Schiwen ábejr 
und trat durch das Feueraage desselben ab Bbadrakali lieraus. Sie er- 
■chien mit 8 Getitchtero, 16 Haoden, furcbtbaren Aogen^und ungehea- 
ren Hnuzahnen^ an Farbe ichwarz, der Leib mít Schlangen umwun^ 
den, in den Hái^den Schwert, Dreizak, Schussei, Síibeiy Ffeileu.8.w. 
(^wie die Enmeniden der Gríecben, sr. Latice). AU Rácherin und Be* 
straferin de« Bdsen heisst aíe aiicfa die gnádige, wíe die Euineniden, 
ond die beilige, Sie siegte nach barťen K&mpfen ober den, Riesen und 
eilte tanzend und s[>ringend zu Schiwen, der sicb eben baden wollte 
ond sehneil um nicht gesehen zn werdeur ins Wasser sprang. Mét Blut 
nnd Fleisch sticbte er die Zúrnende zu besanftigen, aber sie wa|*f 4hm 
ihre goldene Kette ins Qesicbt » dass dieses niit Blattern bedekt war.^^ 

Kalí. Pierer Vn. Lex. X* S. 632. ,.KaIi 1) die personiflcirte 
zerstoraade nnd strafeode Kraft des Scbiwa • daber die e^ie Háifte der 
Vtemahliti des Gotfes, der Fnrvatí oder Bhavani; wird wegeň ibrer 
Funktion so schrecklich wie moglicb gebildet , schwarz von Farbe, mit 
Flanimen amgeben (sr« Gezi-rBaba), drohend bervórstehende Zahne; 
4% 8; 10* Arme, mit dem Dreizak (sr. pometlo, ožeh) ond einer Menge 
anderer Symbole ihres Strafanites bewaffnet. Ihr Oienst íst sebr aus- 
gebreiťet und blutig. 2) Káli heisseo aneb die Schutzgotter derŠtiidto 



derm JiHe# Ot t raiom ^g^nen hiáte* Umtu T«inpii w^ren siisserhalb, 
ďie Opfer bitttífe M^iarUs^eileii an MedscIieQ. Si^slnd ni^bt tinsterb. 
Uch, fiahrei \q» detfi Ox\n^ dra sie schfítaeii oder van ihr«jr Gestah 
den NamoD utid werden «lg Hiedea mit m^hrerea Armén, um t Fiam- 
in^ aiif dem Haupte uimI wilden Thiereá bu ihren Fusscia gebildet<' 

Haniiner , JaArA. rf. Zrf /. //. S. »jl& «,Dia iodischa G6ttin Bhava- 
i)i , findQt si«h 4n d^r nefryptiachea BuSaéioa má der |Qdb^e Bha- 
yesvari írii aegyptischen JBimít^ wieder.^^ *— Pieret JJn* Z4x. Xf^* & 
691. „Parvati (geograph.) Name entweder des ganzen Himalajagebirgs, 
oder eínes Zw^iges d98««lhan , ó$t naeh Lahere hereingehl/^ Onana 
bobyně Lutíčuw na korauhwi wyobrazená, kleraa Ditmar L^ 7. p. 
239. iB|M>H\fná a déam ^uiinmt nasjwá by^a* neyprawdopódoboégí Bha* 
váni (cíli Sldwa, tak gako Šiwa .i Agni ftlul)^ Fabricius Oríg^ 
Saxi h. %. mlfawé « této bohyni- pj&et ,ý Naecio qaaeí ipaortím Baba 
fuerat/^ Raba powstalo z Bávaní. Tato Bhavani cili- Baba slula i 
Bhadra Bhadra-kriU odkud gegj ctitelé Bodríci n KftHši) alata Budrani 
t. g. Ijolií:, odknd 



FJUGHBNA BOHA INDRY. 



* - > 



Divaapadi aemídoonnn doniinni ar* £7i> JDiW/ Dibljk , Di- 

wowatý. .; . . . ^ . '.'í .- ■ 
Divéspeiir .aÍmnÉphiMra»deinkiiM» - 
Devandren rex genienttt Ooeolíía leu Imnideorami 
P ž i 8 n u Victor , (a dzi5 vincere) Wjtez , Witislaw ; sr. WiSnu. 
Ma^ivahana vlrict^s^ flavos vďl»;^Ivqnl^ri<»Qte4e^o$hahe949 

Žlutowozénec. 
rndr a aeter, Wedr^Yn Lf&annw -otéd/V* tIrtBce>í tt. Sutpohog 

(Utrna ni jema ^ufřenlcá) ; «r. Boppi Gt^sB. 3<. „Indra deus 

aěris et tempestatis uňas ex mundi cdstodibtis^ et nt ta|i« 

orientalem plagám fsř. Gcifro} rcgit,'* 
'Mam t aer I Mra^rotvan aerena.- : - ' '*'- 

M dg h a v a n mMhir iiicoia , ar. mhi aihUi , JVfhawaa^ MUawit, 
Mdgba^áhan«: ntthihu8'trectii»f ^Ifaowaaen* Vi 
^ igasa i^a i^a^ t^im»erator, ten^eriení et maturitatem prodiicens, 

.CQtprem et aestuffi teníiperana; sr^ pe^u, ppek, upik^Sonnenhits^r. 

P uran dar a urbam v« domům findena, urbium ^estructor, ex 
para s doniiis , ucba, inAccuaativoet dara a rad. cřrzfindo, 
suífixo Rf JBopp.Glo^a. p. 109J«^ Perun (n Waceráda a 
Neatora) ; ac alowem dara ar. udeřilo , der Donnef achlug 
éio; ar. c(í\t. Ťaran^ skand. Thqn 



aos 

řurnhHa virlUi ai^imi, ctráHiiif, fortisi tr. hrdina, srdnatý. 
jSabasrakká mille oculot babens, tnrfcookýi <»l:oi. 
Sakra Sakra od^aiposse, mocnáři čili Sekem f 
datakrato c^otum sacrifieia habans <raM sto| tratu iňMi)* 
Sorgaradxa Svargaradua firmamenti rax , ar. aor tura 

(slánce) tr« svar swcmt. 
Šdifasira naAatns;nasoopasestad aéran rasplrandunii sr. Nasáty. 
V as a? a princeps geniomm, s* Devalas. 

Zbrogě a přindMií^ati boha tniryt 

* Amard immorlalis , Ndmea Indrl sadis aul nrbis^ Amaravaii 

Indri sede praedita ^rbs. ' 
KuUiam f nlmen , ar. sk) w. kanle |falja , gasná knie t g* brom 

stieUi; 
Vadíram febnen, ar. wafra, -viiitřiti* virislrát. 
Fimdnam cumis , Vjomajanam firniaiiiapti veUenliím* 
Sáraihi neb Mátali apriga Indri. 
Sorgaatriguel neb Ab$arattťiguel ministři, fanralae et Nyro* 

phae Indri; Rusalky, sr. Sur^ stonce eíbloba; singuei sr« 

atriga , snad od střehn , ostřjhdm , atriUca. 
Svar ooelnni. Svar fa coelam Indri, deoram sedes. Srow. 2eska 

Zuor Sívor Zodiaens , tt Waeetiáda att • t4, , 
Tridiva třes eoeli , indtiawa obkiha. 

Indra gako.iena; i^ili ž«ntká geho polawice. 

Udraai sr. PTědrina^ Utřena CloUetta ; gináSe i Sa(í. 9 We- 
drina wedroy sr« Léto Letaiee n ^Wacer* 

laárowy djtky; 

^yn: Diajania WJtisbiw, edďííi4^^« vtetofía a oft/a gloria. 
\ioKmi Důvanei aundbika Kartikajawa m. Dewana «. Leintčlna 
i Peruaowa dci, « Waeeráda ^%^\ j^^yDáiewana* 

Poznám. Sr. JahrhucK. d. Liierai. lit S. 190. „DesTrankea 
der ťJnsterblichkeit wegen eatstand der g^se Krieg zwtschen den 
Odttern and Ďamonen , worinn Soan und Mond sehr sa Schaden ka- 
men , bis endlich sich die Gdtter des Amrita^s aosschlosslich bemach- 
tigten nnd Indra als der sinidge Uerncherder Qětier anerkanat ward/^ 
— Toto gest nepochybná přj£ina toho, pro2 Sláwowé, dle swidecUyJ 
Prokopova, Peruna (t. g, Indru Purandani) aa nejrwyiijbp drieli. Sr- 



399 

Pierer Va.Lex. X* 8. tiU ,,lndra^ man blld«t Um múgíouw Na$€ 
um das stiirkere Ein* md Ammlhmen «a be^eichiieii. Blitz, DoDnerkeil, 
Wolken , Regefibpgeo «ind seioe Symbole. Ii4r itt ^ Herr Aeá hun* 
dertjahrigen Ofifers (Aavamedha)^ Herrscher der 3 Weheo aud all* 
wissend. Erwar eiii Sohn dea Kasjapa (dea .(ua^Ddlichen Raomes), 
Eiikel dea Maritachi und Urankeldea Brama. Sein Paradies ist ladra^ 
loga (Suargi^ , Surjon) ; es befindet sich in dei* Luft und in dasaelbe 
kofiimen Alle, die aich anf Erden deni beaondern Dienste einer Gott* 
heit gewidmet haben* Seině Wohnung ist Amarav^aii, aein Pallaat 
fVajftiaJanta « lein Garten Nandaná (Ort des Ergotxena), aein er- 
ster £i^|ihant Iravai , aein Wagenfiihrer HíatalU aein Wagen f^ima^ 
nam oder Vjomajanam (d. i. Wagen der Wolkenr^gion). Man bildet 
ihn ab niit.Augen bedeckt, mit 4 Armén, auf eIneiQ weisaen Etephan- 
ten reitendy bÍHweilen auch mit einer Lotosblame. — Indra-pura i«l ein 
Reicti auf der Inael Suumtra^^ 



BOHA AfINf. 



A n al a Bopp GI^s. f. 7« Qan spirare , ar, faukati roadmýchati 
oheň.) 

Dhanagiya der Gjdckbriagende* Sr« Daian^ Daíbog Daiba* 

Havajavaha» Havajava.han C^ havaja offereadam Diia 
et váha vahana ferena) qui aufert« conaumít diia oblata : 
ar* Wijano yV^^janek, turéan. stoLi Ojanajana, WajanaaBWo* 
len. atol, ar. dalm. Poj a Hoja ; srow. Hamán bub Polab. 
Sláwuw nLetbniiz Scrijp. rer. ftuna* p. 191. 

Hiranjareda e ji^oelia veniens, ^^1 aemen coell. 

ia I « 

Hutágj^ Hntigana 8aariíiciumedena(Att/aqttod8aorincaturet 

dfa ^e^) ObStogedec. ^ 

Krbidhayon! matríx ipíaerkordiaé. 
^rišnavarta ra a n nigram yiam li^bana , (hriéna ierný^ var^ 

taman cesta, ar. w|t wr^iti ae)f 
Pavaka pufga^o^ puriticans, ed|7jíjiiitíti a lf:oncowk7 aha)% ar* 

panhý, p^kaj, 1:91. fi^kny, pi^.krsyé; perfic. pak čistý* 
ŠpSijBkéifa JfBskn^ pán. ar* čečetčača, čacký, 
V ái a v a n a f ai opinia peuetrana , ar* Ývae noreq , kt^rý f e lye wSe 

wnořj, )yse pronikne; ar« Únor, i^ lod^w sli|ge ředitel dm* 

hébo měsjce Suija tg> aluncé, ohf^n; prwnjbo ^V^rona , i»a« 

tého Indr^f dwaip^ctého Wisnu. 
y^jusaka aniicus aěria, sr* lzo|^. 




I 



' 300 

VedattaliiiBapal mléko Wedy Mi lákona. 

V i d i h o t r a Opferfeiier , das zum Opfer Nothwendige. 

% - 

Manželka IWt ženská polowice boha Agni: 

Agnaja <iU Soaba. 

Poznám. Sanskrífaké hu snamená Diis ofTorre, iacrificare, li- 
tare ar. Bopp, GL p.201, odtud pocháxegj následugjcj alowa: hava 
havaja quod offertury havajavaka havajavahana^ qui oblata afi- 
fert vel consumit, Le.ignÍ8, havia bufyram sacrificaadúin ; Ai//a qood 
sacrifacatiir, is cui sacrificatur, hutaga huiagena sacrificium edens; 
hotra quod sacrifícatiir, praesertiiii in composítis Agnihotra ^ Fidi'^ 
hoira; Ham Homa Hamom holocaustům Ignbi sacriíicium deo 
Agni dicatuin , 8r« Hamon Hamboh , Hamburg , Ilobur (Petr. Lambecii 
Orig, Ilamb. p« 4/ y^Auctor Chron. veteris Marchiae Hamburgům vo- 
catum putat ab idolo cuí uomeo fuisse ait Hamiigi^^). Od časoslowa sansk* 
hu pochodj naSe howéti (/zo^e/z howěnastwj hogenstwj) tak, gako od 
nu nau>a nama « od ru rau^a rewa řtPáii od sm sranda od bhu 
bhawabawili atd. ^oif^é^£zna<Silopnwodněofferre, litare, t. g. obě- 
to\i'ati néeo někomu; odfud/<a^ t«g. obětnj mjsto, zápalistě, lacus sa- 
cer. snad i HaiUy oběrnj obřady a zpěwy ; od Hu Havaja pochodj naSe 
Hajá Hojavf pj«ni Hajá Ďunďa^ ru«. áserbské O/, Riisowé a Ser- 
bowé/ineniag]cetak;owé wynechawagj; gako i fVajano Wajana Oja- 
najana. Dobře Pahnotié >^ýraz Hoja za atawiskélfo boha drlel w 
Paulimjře, GednánJ í. wýship'4i když zpJwA: j^Doleije (sn^d Davor- 
je neb Polerje) , Hoje i Lera -^ Tad pomarJSa stará slava atd/^ ale 
Appendini Not. tsl* 1 p. 84» zle to odwodjodněm. Frcja. — USIo- 
wáknw gsau oheíi, watra a w&jano totožná, i mimo předswatojanský 
we&r řjkagj Slowáci o wetS.kém ohni wájano, k« p, neklaď takowé 
Wajané. TiHo naše //o/a Heja Ei Hoja Gj fVajano^^^A. prawé tak 
se w předek wersuw pjsnj klade gako w indických pj^jch neb mo- 
dlitbách slowjcko Ham^ neb tloma, sr. Volhner Myth. istr. 878. 
\yHoma^ án^ Opfer, mit welchem jedeš andeťe, grdssefé, eřgentlich 
jede religióae Feierlichheit hegonnen wird^ es ist dem ereten 
GottCy dem des Feuers Agni, ge\veiht, und muss dárúm vor állen an- 
dern verricbtet werden^ weil das Feuer der Lebensbednrfnisse Wich- 
tig&tes ist, wie denn auch voA jedem Braminen tágtich dem Agni ein 
kieioes Opfer gébracht wird. Homa fergentlich Hamóm , vi^eil alle da- 
bel gebrauchten Gebete mit derSylbe^a/n beginnen und mit Om [lépe 
řuaha sláwa] aafhoreQ) gehort auch nieht zn den grossen, wohl aber 
zu den wichttgenund uotliwendigen Opfern : eil wh-d durch Anzundeo 



301 

« 

vpn Hob f sr. Hágsligf}, ratolest J} tind Verbrennen von Rokosohl, Rut- 
\er uiid allerlei Wohlgeriícheo , unter Absinguog gewisser Gebete be- 
gangen/* Gako a luďůw s Hamy tak n Sláwůw přewéliký počet ná« 
rodnjch pjsnj začjná se s rowhýni geiiiii J7q;% )Hój Oj Hej ^ k. {>« w 
Halíckých od Oleska wydaných gest pjsnj s tjmto zač4tkein 1 06 ; we 
Zpéwankách Blowákůw 61 atd. Lid wsak tato giuéna bohňw k.p. Hoja^ 
Davor^ Lei, Herežag. giž temžř gen fD[áko ^ykřiknjkir usjwá. Sr, 
Časopis 1S34. II. Btr. 188« .^Hoháqf. W Blid«9»w«ka pigj družice a 
xeny při swatbách zwláštnj pjsnS rázo geStě slowenského , weleslawnS, 
zdlauhá wždy poslednj sloky slabikn dotahagjce gako Ao odkudž siówce 
Jiohati.^^ Toto Ho (tr. Hu HoiiisAgiii)|M)dobaé gest {ndidcénu téx. 
tiá konci sloky opitowanéiiHi Ho^m^ Suaia s SlaůPa- liPerianůw gest 
Hont bůh ohné^ swéCki a žhvota, gmwoge se alatostkwwie} , čistý, 
gasný. Sr. Majer Myth% IL S. 297.. »,Da hišt def erste, o grosser 
fíom ; Der Horoverehrer sel iuinier Siegesheld ald.'^ Hoai a Hoja w 
předku wersůw gest tedy to samo^ co na konci weršuw svaha, t. g, 
Oheii - Oheňkyné : tak It AgAÍniat,'tIomV«t, Svákaitiat a Surb Siarb 
Serb, Slawin Slawian lotožncigsaoi ctitele ohně (slunce) znai^^pagjcj. 
I sauzwučnost uiezi Agni ignia oherí á agnus galinh geAhc , tak 
gako mezi Ham a něm. Hammel nenj nálioda ale mythologický swa* 
zek a potah na berana na němž bůli Agríi gezdj ; sr« Majer Myth. 
LS» 52. 9,Den Agni ^iidet man auf einen Widder (sr, galině gehně^ 
agnus) reitepd;^^— Sem přináie^j i Jupiter Haii|on & ber (inj mí vohu'- 
mi. Známo gest že gedenj gehnětiny čili masa beranjho (Hammelfleisch) 
krew lidskau rozpaluge a k ohni přiwodj , proto ge Uk^i nemocným 
ftabraiíugj, . 

PŘJQMENA BOHÁ JAMA: * 

' ' • • - • : v 

Dharmaradža virtntis rex. vel júdex ; sr. Hadamas. sr. řec. 

Hermes (Dhermes, Mercur , genz berlau duše po pekla žene). 
Jáma (od ja jati, jam jat) sr. Gama; pols. Nija Nijam Ňam (pro- 

niěaau g w ^ gako wygatek wy natek, geiiieíha němčina). 
Jamuna styx, sr. Gama, Ganiina; u Kozkoeháňéhó Gemrif 

monstrum Caab ; sr. o Geniine ! o Ganiine! řeka Jamana sluge 

gináče i Kalini , sr, kalný talná , kaluž. 
Jamunabkrata stygis frater , Jamunůw bratr. 

Kala tempus, 

Krtanda, Kritana vitae scriptor, actionum finis; sr. Křatok^ 

Škrata, Skřjtek, Křjstek; Škret u VVacer. 
P i d r ftb a d i Pidravati pareQtum defunctorum dominus. vel praea^s. 



Pitrvrailiii majonun^rev. 

Samavarti limilia retribuena, aoum oriqtie reitifaeiiá: Aamo« 

wrat, swogewratitel. 
orat a děva plorare facieoa ddos; ar. rjdati. 

Sluhoívé boha Jáma čiH Jamadetvia* 

* ' • 

fihada (o4 bhui wM»H tr. widdeh, w£4oaiw , wKt«e) ; Kia- 
MM KéwMn; RákiaM, ir. Raraat. 

Bydlo JamOí4^o: 

Nark Na rak a ar. alaw. Nora nura^nkmti^ klubiiia; noro 
ytoftuŘf pakb, oba&, ar. Siatob.SiUd* II •in Ms „By 
twařae w déwici watanpil -^ A wSachay a noro wykaapil.** 

iPátala (od péi eaétto padnauti) ar. [vopaat, ar.Potolos^ Pakol 
(Cr:k), Paklo. 

PŘJGMEXA BOHA DHARMA. 

Dkarma, Dharma Dharmadeva bůh cnosti a gpťawedli* 

woatí. Siowo dkarma derma , pocbodj od koř, dru t g. 

iřjmáifl, dr&jm; od darmá derma powstalo na&e turf garý 

iurf htiaurutf ntm. Siierf akand. Tyr. Tur Hlt býk hj\ 

obrax udatnosti am^áte&oati která starým národům prwnj cnost 

a powinnost byla , odtud Tur , bůh wogny , Turica Tiirisa 

bůh wognj v Append., Turice Swátky Turowy. Skandinavir- 

akdho Ťhora manželka byla Si/ 1. g. Sivrd. Sr. Ttirec, Tarsko^ 

Štýrsko atd. I Budha ae Dhermo nazjwá , odtud poSlo im 

Thor hlawnj Bůh ú Germanůw. 

Basva Basanna t.g. wůl, býk, pols. byl bysek (Wojcic«P. 

L. II. 37 1) sr. lat. bos. Dharma wyobrazowán býwá co 6/7j^ 

wůl na n&rož Šiwa (sr. Kala) gezdj. Se slowem Baava Ba^ 

tana srow. slow. Boai4^n^ koláS, obzwlástt pil křeatioácb 

pečený, něco mens] ne£ radostnjk. 

VciMoai i býkům a ivolumi u tndůw, sr« JVioše Indi L 

8. 267. |3havani wird durch eine Knh vertreten, Sivá dotrh eíneir Stien 

Dem Stiere werden gottJicbe Ehrenbezénguagen ersengt. Auf den IIdř» 

ten sind sie mít sinnbildlichen Zeicben des Sivá bemaltt sie stehen fa 

so hoher Achtnng, dass Niemand es wagt sie za sčhlagea pder im 

Fressso za stSren. Man sieht sie stets auf den Markf platzen , wo sie 

steh in die Kaofladen aindr&ngen nnd das zům Verkauf daseibst aufga* 

schichtete Getraide fressen , wohéi aío oft allcfs | waa dinan im Weg# 



flleht fiber den Haufen werfea, sum grossen Yerdniii dea nrmen Hin- | 
dakramerSf der indeas allen diesen linfag mit religioser Geduld er* 
tragt und den heiligen Besnch in aller Geni&chlichíceit freasep lisat, ao 
lange ala ea dieaem beliebt.^ 

U Slawůw: Keyaler^ Reisen. II. &1376. ^Éinmal begab aich, 
KU Rebensdorf daaa der DorfbuUey* ala er von der Weide.kain» aeine 
Lenden mit aolcher Gewalt an den Kronen- oder Kreutabaum achenerte, 
daaa der Baum dariíber amiiel aod den BuUan todtachlug. Dieaea namen 
die Bauern ala ein doppeltea Aiizeichen eio^a bevoratehendea groaaen 
Unglucka an. Zor Veradboung aber der beleidigten ^IdU wird no^ 
alle Jahr aof den Tag an welchem der Bulle todtgeacMagen wordw 
aUea ibr Yieb, groaa and klein^ um ^enBaum gcttrieben. — Ďie im 
braunacbweigiach luueburgiachen Landen wohnenflen Weodea balten 
fiir ein grosaea Unglock) wenn ein Bulle naturlicher Weiae atirbt, uad 
haben diesem Thieire oft aein Begr^bníaa mitten im Dorfe und in einer 
dazu verfertigton Grube angeatellt* wohiaein ibn der Abdecker atoaaen 
rouaate, damit er ordeatUcher Weiae veracharrť werden konnte.<* Zre- 
giÉ Alkuna S. 1% ^Tyr iat der Auadnick 9ÍlUicher Cewalt^ac Dber* 
mn.'* Sn i Turupiif Turoípil. 

PŘJGHENASÚRJA- SLUNCE. 

A d í t J« prima creatura, a prindpio exatana : Panllin. lépe Ne^tma, 

awětloi daa Urlieht 
Ahaatara diem vebena. 
Arka ar. Oarko alancay Garo. 
Dvadatalma duddeemxodiaei aigaorum anima* 
^ Djumani Edelateia dea IIimmeb« 
Grahapati atellaram doinimta. 
Hamaa cignua, ar. baaa. 
Mártánda (amrti konec, kde amrt nepaihige). 
Mitra sol et amicua, ar* Wátra* 
Prabhagara iucidua, lucem vehens. 
Surja aol. ar. Bor, Sdra, Smd^k adrttt. 
T ar ani aidua, ar. Stem» 

SVAR SVARGA čili ADITJ A , 'alaw. SWOR. 

X Varuna Skopec. 

2 Smja Býk, (ar. tur. Dharma, Kála) ar^ luneb^ Surmon, 

3 Vedani BIJ&enct. 

4 Bhanu Rak, 



ďU9 

5 Indra Lew. 
n Ravi Panna. 

7 Gabasta Wáha. 

8 Dzama Jáma Štjr. 

9 Svarnarettf ^třeIbc: ' , 

10 Divakar Kozorožec. ' 

11 Mitra Wodnař. 

A 12 WiSna Ryby (sr. Mafq'a avataray sr. Prásinec). 

PÓZ71. I. Vollmer Myth* S. 30. Adiíjai der Adití tind dea 

Katjapá (des Tagea nnd des Raumea) Kinder, sind die zwotf Soniten, 
>velche die Monate des Jahreg regieren ; ihře symboBsche Bedeotnng 
Ist wohr nichts anders, als: die zWolf Stanďponkte der ^onne^ in den 
Kwoif tfíldern den Thiericreises. Unf er ihnen ist Indra , das sichtbare 
ťirnianient ďor hochsf e , der Regent des ganzen Sonnencycliis , nnd 
als sólchcr die 8onne od<^r der Sonnengott im eigentlíchén Sinne.^^ 
Majer Myth. L S. 43. „DTe Aditjas waren ohnsfreilig eigentiich nnd 
urspruiíglicli die verschiedenen Namen des SoniiengottesV die Itim io 
den 12Monaten beigelegt Murden/* I gÍ8tá třjda* bdžkůw sluge 5&er* 
ga^divi čili Svargadivi, sr. Votlmer Mýth. & i463. v^^ev^ga-divi, 
Indische Mytbu eín« Abtheilung der Genie^i , welche unter Indras, des 
indischen Sonnengott és (sr. wedro) unuiiftelbaren Befehlen stehen. Sie 
sebeÍD«a,nii^iit groae G^walt za bab^n, 4«oii. sie JMarf^ of^mensch* 
licher Húlfe , um sicb gegen die Asnrs (i)óse Genien} za ve^theidígen.*^ 
Sr. Wieae Ind. LS, 216. „In deniNigh^t^ (Gio^^ar* der Vedas) 
ist bemerkt, dass es bloss 'drei Gottheitea geba; Feu^r^ Luft und 
Sofme^ oder BAur (sTt pyr>» MAuu^d (země) und Syar (nebe). 8r. 
Bopp* Gloaa. p. 198. „St/arcoeloia, ^Ckrg<h coelupi Indri, deorum 
sedes.^* Paiúéti hodno, že gešté w 9 stoluj, toto indicl^é slowOiSt/ar 
Svor u Siáwůw, gm^no^^íté CechuWi w u/jwájoj bylo, nebo ii Wa* 
ceráda str, 24. s(ogj : JJ^dí^os Z^or\ astr. 15 Osiros ^^^r. (chy b* 
ně Ztuor)/^ Svar Svor Svarga Si^rjon pQcbpdj oď kořene Sur. 

Dle Prokopa L. 3. C. f 4. sluli Sláv^owé a Anti w neystaršjph ca* 
sjch Spori SporoiPé t.g, Svori.Syari^ ctitelé slunce a hwězd^ 5,No- 
men etiam quondam Slavenis et Antis uaum.erat; ntrosque entni ap- 
l>ellavit S/Jorotf antiquitas.** Sr. fVieae Ind. /;S. 228. „DieVereh- 
rung der Sterne (Svar) viBifdieiit unter allen Forjnen des Heidenthums 
vielielcht den wenigsten Tadel und ist die natiirlichste. Denn dem ro* 
hen unbevormundeten Auge konnte wobl dass Sternenheetj gekleideC 
in jenesánfté ruUlge Scfadnheit, woddrch sicheine orientalische Nacht 
aušzeichnet , von einem gottlichen Princip beséelt unď mit Bewosstseiii 
und Maclit, von seiuem Throne unverganglicben €Ranzea in der Hóhe 

aus 



90Ř ábř den hinfálltgen Sterbllcheo ElnflMg su Bben , begaht endldnen. 
S. 2.12, DřeJ^nigen welche die l^nne za ihrer Schntsgottheit wftUeo 
beissen Sauras. Allein ausser der Sonne werden sile andere Himmeb* 
kdrper verehrt; die Plaueteo, die Sternbilder , die Zeichen dea Tfaier* 
Ijjšíéefi ( Svary* 8r. f^ollmerMyik. S. I46t. ,.Die Sonne (Snija) 
«Vird in Indien als ein himinlischer Genius angebef et. Sie hat viek Na* 
vneo unter denen jedoch 12 , leine Eigenscbaften ín eeiiten veirachiede* 
nen Staadpunkten , also gewÍBserinassen die Monate (^Srar) die hanpt* 
sílehlichsten tind. Bei allen Yolkern finden wir im Anfange ihrer bi« 
atoriiíchen Zeit Natarkr&fte, nnd vorzilglich Himtiielakdrper ángelwlet:^ 
ala tnáchtige Ciottheiten.'* Srow. nahoře str. 37. o gniénu Sur Svat^ 
Spór^ Surab Surb Srb. 

Poznám. 2« Orubý méaje ilage n nás XTnor^ n Gibodawftw 
SíPéčanf od stvicej stpéilo, oheň^ u Rfinanůw Februariuw. Teo- 

^^ v 

fo tnéiijc byl Indům , PerSanam , Egypt^anůrn , RJmannm mfisfoem 
o&StowánJ a poswécowánj skrze ohe&, zápaly a obělé, odkad pow- 
stalo i starolatinské iili wlastné sabinské Februariua aá /šbruo 
Žistjm, přeJSistogly přefmlugi^ třjbjín, řecky nvifťrm, m^évo\; slo« 
wo Febr, febraas^ galL fevrier, něm« Feuer pochodj % téhož kořene 
ze kterého nvq^ slaw. pýv pýřenj, lat« por-us^ por-go parifioo, od- 
tud Febria horaučka, Februa i) Reinigung^stnittel^ Feuer, Qpfer, 
2) j&hrliches Reinigongsfert zu Cndedes Jahres im Februat , demdie* 
ses war eheinals der lefzte Monat ; 3) Opférfest &x die Seelen der Yer- 
storbenen; Scfmllet a Corvin* UPerSanuwgmeoowalsestráinýapgel 
tohoto nisjce Sapendomad » on wedl péJEí o oéiSf énj zem& (sn Hyde, 
rri. vet* Pere. Angelus qui terram a pollutione conserrat)* Dle staro-^ 
perského kalendáře připadal na tento ínÍ9Íc Rut^Neiran t.g«8wátek 
Ohni , na gehož mjsto ustanowen w cjrkwi křes<« Swátek Hromnie , 
8wi&in (Lichtmess) , ' OčiStowánj P. ML Indický buh strážce tohoto mé* 
sjoe byl Sur/a í.^. slunce, oheň. Toto wSecko wede nás k toniu,&e 
i naSe Vnoř' na oheň a jfistěnj se wztahowati niusj. A tak gest i 
owSem. JJ^nor pochodj od prastarého jfes. kořene noře oheň , peklo 
(sr. Starob. Sklád* II. 54) , kteréž slowo i we mnohých asiatských ře* 
jfech se nalézá k.p* wsansk. Narl Narah předpeklJ,oJSi8teč; jVerií* 
pu*^tirunal Ohn& swátek asi na konci Února slawen; pers* Nervm 
ěengh Feuergott ; chald, a syr* Nur^ arab. Ndr oheň ; raongoU Nara^ 
bnrat. Náray kalm. Naran slunce , oheii. O indickém Nempa-tironal 
sr. Vollmer Myih. S. 1232. ,,Nernpa*tirunaI das Feaerfest» bei den 
Indiern w&hrenď der 3 ersten Monate ihres Jahres (das um drei Mo« 
natě spáter anfangt als das unsere} gehaltenes Bossfest. Draopadi oder 
Drowadei heuratete die 5 Sóhne des Pandu, welche unter dem Namen 

20 



306 



der Belden loáietts bekannl wiuraii. Es iat gans ongewohBlichdaasriii* 
indiache Witwe skb xnoi zweiten Male Termahle; sieerfiuid daherdaff 
Mittei, aich vor ibrer-aEwnteD Yerheirathoiig tod Alleio, was ihr ans 
erster Ehe anhiog n, s. w. za reini^en iiidem sie ober eínen HanfeD gla* 
bender Kohlen laog^ni hinweg ging. Za Eliren dieser Gottes. 
loebter (eiert man daa Fest noch jetzt : díejenjgea , welche aidi dern* 
aelben Jinterwerfen wollen , bemalen sich den Leib mit Safran, and ge* 
ben festlicb geschmockt, onter kUngendem Spiel nach dem Orte der 
Feierlicbbeit, eínem Platz, aof welchem eine 12 — 15 Fnss breite^ 40 
Fnss lange Bahn (wlastoě gánia , nora, sr. Únor) mit glohenden Koh^ 
len bodl bestrent i«t ; in Processíon oiiikreist man drelmal den Haafen^ 
kehrt ihn nm, damit sich die Gliitb verroebre, and nan gehn, mebr 
oder minder langsani) darnach ibre Traurijgkeit gross ist, dieBossen- 
den darober hin. Mutter tragen aach wohl ibre Kinder. Nicht eine 
Kastě oder Sekte ansscbliesslich bedient šleh dieses Reiaígangsmitteb 
(sr. Ofistowáaj): es scheint den Yerebreni desSchiwa wie des Bod- 
dba nnd des Wischna genieinschaftlich zn sein»«< U Lihanow slol třetj 
inis|c Sur*nion, co se insdickym strážcem drahého mesjoe Surja STaw-* 
nati maze, ant pořádek mésjcůiv i o samých Siáiii^w nenj WKodysteg- 
ttý ale dle podaebj rozdjtný. 

Pos)?* 3« Osmý mesjc čili October sluge o Waceráda str. IS* 
Ruterif nynj o Čechnw Bzjgen ^ (yr cjrkewnj řeči Rjujen^ illyrs. 
rujan gest September} ; od kořene rnj ruh ruz rud ryz , sanskr. 
radí i raga (spleodere, radiare, zwlá^tě sponětjm čerwenébov ohni-* 
wého) , odkud pols* o-r^z (raec) , orozj orodj (zbraň) , roda (Erz^ 
rjzý atd. Rujen Rzjgen se wztahuge na přjgmj Wisooowo Rhoffo^ 
vat Rugievit , Rudianot (Orezowitý , Orodnatý) a ostrow Rugia 
Rttgen Ryg en Rána ; gmenoj^e se pak tentp měsjc proto tak , ze se 
w^ěm Swátek zbroge 2iii onizj swětil a az posawad w Indii swětj. 
Sr. Jahrb. d» LU. IIL S. 159. „October. In diesem Monat feiern die 
Inder das Waffenfest (raien, or^) índem sieihre Waffen nndandere» 
Gerathe (sr. oradj , slow. riad , nářadj) in einem besondem Zimmer zor 
Weihe aassetzen • welche von den Braminen dorch Besprengong mtt 
Wasser verrichtet wird , ond bei den alten Persern war der Genio» 
Abím 9 nach welchem der Monat Ocíober genannt wird , der Besehňtzer 
éešBiéeM (ar. ruda, or^), weshalb man die Waffen reiuigte ond 
bereitet^ , sr. Hyde hist Pers. p. 247.** St. fVieae Indien ILS.Z&O^ 
9yDa8 Waffenfest oder Mahare Naomi^ welches ím Oetober ftllt ^ 
gehort zn den ansehnlichsten nud dauert neon Tager Die 8 ersten Tage 
iind dem fViachnu (sr. Rhagavat Rugievit) und dem Sivá gewidmet 
der ňeoote aber den Gottinen Parvati , Lakschmí nnd Šarasvatí. h deo 



307 

ersten Tagen hult man Processionen und dio Schulknaben singen rot 
den H&ii^e^n G«dichte ; sie werden nebst ihren Lehrern dafiir belohnt. 
Der nennte Ta/3; Aida Pntsche fs^enaont, ist der heíligste. Jedermann 
briugt seíae fVaffen (sr. or^ž) ohQe Scbeide , tvie auch seine Biicher 
und musibalische Instnimente ^ seine Wagen únd Botě in ein aufgeputs* 
tes Ziintner. Hier werden sie mít einander .von einem Braminen durch 
Weihwasser geheiligt, Die Waffen fúi* die Parvadi , vielleicbt ala R&* 
cherinn; die Biicher fiír die Saraswadi als Gottin der Weísheit, die 
tíbrigen Geráthschaften fíir die Lackschmi als Gottin der Reicbthflmen 
Dieser Tagist soheilig, dass kein Hindn, wiirdeerjetzt angegriffeOy 
aich dem Feinde widersetzen dťirfte. So erzált <So/z/zera/ ^ dass siehdie 
Belagerten^ ala der General des Soaba an diesem Tage die Festuog 
Gingi stnrmteji nicht vertheidigt^ und der Ort genommen wordensei.** 
Týi S. 348. „Das 9tagige Fest Noratri, welches die Rajpiiten zu Bh** 
reii'de8 Knegagottee feiern, beginnt am ersten Tage det hindostani* 
acben Monats Asoj. Im Verlaufe dieses, derKrieger-Casteeigenthfinu 
licben Festes , findet die Yerolirang des Schwerfes statt Der Raná 
oder FQrst lasut, nach vorherigen Fasten^ Abwaschung^ and Gebeteo 
das groasey zweischneidíge Schwert, das Abseichendea Krjega*Gotte8| 
ana der Wasserhalle holen , amdie Huldigungen dea Hofes ín Empfang 
su nehmen. Ea wird hierauf in Procession sn Krischna^s Heilígtlnmi 
getrageii nnd daseibst dem RaJ-Yogi oder Oberhanpt der m5nchiachea 
Kriei^er von Mewar eingebftndigt, welcber daaaelbe anf Heris^ dea 
Schlacbtengotf es , Altar niederlegt. Die Rosse und Elepbanten nachdem 
sie Sn dem b* See gebadet und mit kost licben Schabraken bekleidet wor» 
den , empfiingen die Huldigungen ihrer Reiter. Die Feierfichkeitsclilieast 
mit der Yerehrung des Schwertea, dea 8childes und der Lanze/* Bub 
fiií geniua misjce Rjgna siuge a Induw Aavifia od Aava Asva 'oř 
kůň zwlásté wogenský ^ gakowý byl w Orekuadé čilí w Arkon£ » na 
ostrowč Rujen čili Bnna* - 

Pozn. 4« Gruáen Hruden znač} n Dalm. Horw* Kraioc. a Polá* 
kůw Prasinec^ westaroslaw. Listopad, uStaroČecbůw Leden. Gruden 
tedy gest wšudy w sausedstwj Prasince gebož bohem n Indůw WiSnu 
byl: odtud zawjrati lze 'l^e naše Grudefi gest to co n Indůw Geruden 
čili Garudha pták Wišnuůw , genž wšady s Wi^nuem býwal ^ a wedle 
gebo chrámu kaplnky měl by w i sám bohem ; 8r» Majer Myth^ //• 
8. 173. „Garudha Geruden ein wanderbarer Yoge) , Begleiter und 
Trager dea Wiscbnn.Oft wird er mit demGesichte.eioes schonen Jdng- 
Imga vorgestellt. Bei jedem Tempel dea Wischnu hat auch Garudha 

•inen kleineni>^ 

20» 



308 

Pozn. 5. U Slezákůw sloge Listopad Odrties^ sr. iod. Bhadrapa- 
dam. U Waceráda sloge Mág Siban, a Illyiůw Sviban » a Hebreůw 
gest Sinán Červen a Jjar (sr. garo} Mág. 

Z tohoto wšeho widěti , ze ginéna našich fóstek roku tak gako i 
vvětsj djl naSich gmen inésjGŮw indického pňwoda gsau ^ k« p* 

I. Částky roku: 

Jar Jaro ind* Arka (slunce); Wesna ind^ Tásanti. 
Léto^Lotos, Lakšmi. 
Jeseňiclsa ISani. 
ZimacIJainiawati. 

II. Mésjce: 

1. Leden. 

2. Únor ind. NarNara, Nark, Nerupu; SwS&q , swjce , 

sivětlo. 
Si^en Sječen (sr. sjkati siČeti, 82awa) ind. Šakti SiktL 
Surmon ind* Surja* 
3(.^Berezozoi sr* březa b, ziéle^ plur* ziola^ ziolla^víi-- 
teWy ratolest , Ijtel ; sr. ind. 5ii/a=dřewce , kopj • sr. 
ind» Phalgnua ; Ludikwiat (Blumenlocker od lauditi); 
luL Cheudemon ind. Eodauia Gotama^ /7ertf. Choda. 

4. (^Oubén. 

5. Mág ind. Mája; Ysok ind. Yaisakha; Sibad ind. Sira, 
hebr. Siuan ; Tráwen ind. Yilapatl ; Leiatenmón, listo, 
měsjc, ésfihíoiui. 

6. Cerwen. 
?• Čerwenec. ^ 

8. Srpen. 

9. Zarew ind. Srawana , pen. Serjar. ipola. Zarzewie gld- 
hendeKohlen, sr. Nerupa-tirunal). 

.10. Rnjen, Rugíevit, ind. Bagavat; Asvina. 
It. Listopady Odriles //iď.Bhadra, Patrapadam; fof Jc«Zei- 

memon sr. ind^ Haimavati. 
12. Prasinec ind. WiSnu, Varahaavatara ; Gmden ind. Geruda; 
Kra&m Exak ind. Kartlka , Skanda. 

PŘJGMENA BOHA SKAKDY (eyna Šiwy a Parwati). 

Guha ex antro ortus. 

Ki^rtikeja Kuřátek chovanec, &e hyl od 6 hw&d Kartiga(8r. 

Kuřátka) gmenowanýcb wychowán^ 
K um ar a juvenis, sr. kamarát; kania. 



Mahatena dax milIHae cae)«i(ts« 

Parvatinanana filiua et gaa4iuin deae Parvatí. 

Skanda celeriter iens, scandens, sr. ikákati; odtad Skandí* 

nav s Seandícola , ar. Krak , Kraéoo. . 
Subramanoja raagnag dox; ar. Spráwoe., Sprawowatel; (sr* 

Spríawaoi)« 
dathaaana aax Toltuum; &e8tíhw&Bdajk. 

8ígbi¥ahana pavoaa eqaitans. 

« 

Skandowy manželky: 

Oavanei daen boha Mry žili Peninawa dd, ar. Vacar« 

Yalliamen. 

Sr. Majere My i/u L etr. 479* „Dewaneii nach der tndiacben 
Mytholagie^ eine Toehter des Indra, dea Koniga der Halbgotter und 
Gemahlin dea Kartikeya dea Befehlhabera dea hinmiIiacheiiKriegsheera, 
Ala er den-graaaamen and micktigea Rieaen Tschuren getodtet hatte 
und tríampUiend aaá dieaer Schlacht wiederkarn , worde ibre Termah- 
lung in der Gotterwelt gefeiert. Auf den Abbildnagea eracbeint aiem 
gelber (aaffrangelber) Leibeafarbe , tnit eiaer Krone auf dem Hanpte » 
und an den Obrea, in der Nase^ um den Hala, anf der Braat« an 
Ilanden » Fdaaen nnd am Leibe mit kdatlicbem Sdímuck bobangen^. 
Sie bat zwei Héínde. In der liaken balt ale dne Blume, Taobankari-^^ 
nbpu genannt, die recbte bftngt beronten Sie und PVelliammen^ die 
andere GemaMin dea Kartikeja, atehen immer in aeinen Pagoden, eine 
fxk aeiner Rechten nnd die andere zn aeiner Línlcen. An allen aeiiiea 
Feattagen babeo aie gleiche Verehning und Anbetong mit ihm » Ja viele 
faaten aneb aile Woebe einmal, am Dienatage, ibnen zn Ehren. Ibr 
beider Amt beatebt darin, daaaaie Kinder geben, Krankbeiten undalio 
Trfibaale vertr«ben, nnd die boaen Geiater von den Menacbeii abhalten.** 

Bůb Skand agebo ctitelé Skandinavi alugj we alawaké ře£i 
Krok Krak , a Exakonnti KrakonoSi , u Ptolemea Korkonti Korko- 
nnti (ar. Pere*nut. t = a fi k. p. Piiwit Piiwia , Wejet Welea Weles, tak 
i Krokonut Krokonot Krokonoa Krkonoš) Sr. i mžato Kr^kou^. 

PŘJ6MENA BOHA KAMADEVA. 

Ananga incorporeua, aioe membria^ aubtilia, levia, ar. bánka« 

ďáneky aud: Bezhánkowý. 
Atmabbn animae exiatentia, dumobyt, duaebytnoat« 
Čada, Šttda luaor, deoeptor,ar. auditi, oauditi, ěudář šeyd si- 

djř 9 gjda (Betrílger: Zlobický)^ 



310 
Darpaga praesunitivus , auperbiís (a drúp aaperMa) sr. dur, 
dorálí , naduřený , wxdoniý ; átrzý. 

Karldarpal 

Kam a crtpidus, desiderans, w. Kaumatl skanmali; kum koma 

kom«two; kompan kamarat; nim. Brďuti-gain* 
Kusnmé&u floridus, inter floret sese oblectaDS, 
M a d a n a . ebriiw * petulans , laxuríana , sr. med , «low. mad ; me- 

dowec, medowina, medánek» medati. 
Magaraduadza ex sigao (^odiaci) capricorno natus: Kozo- 

ro^coruzenec, 
Manasidza ex ootde, ex vidimtrte iKMeemi, »• marniti mj- 

Dčnj; sr- Maňas (=modla, roa&a«ůra pocto ímiti)^ maňásek 

C^Pagode, Piippe). Co Čechům MaAaa to Slowákům Lelo Lálo! 
Manmata mentem agitans, eoi^mdemi, ar. manotj mJoéDj a 

nata zmatek ^ který mntnj mate. 
Mapa occattiia, insidiator, iřelot fur ocoolt»j veniena; tr* Můra, 

Mora, mara, maKti, rozmar; pol. mara Tranmgesicht , Er- 

scheinuDg* 
Navamaliga novem contigmitkrnez peaetraiia, loca ardua aa- 

8cendeD«« t ux : 

PančaSara qaiaque floscuba pro areo et sagitta babeas: Féli- 
Sar, PětiSarec, Pětikwětec. (Staroslaw, Sar.kwžt, sr. slow. 
fiařína zrosUina na wodácb a Mátách gako lekaa fiU lotos 

rostauoj.) 

Pradymna pertinax, sr^ nadýmali se , domný. 

Radi?ati Retivati maritiMi deae Rádi, Rati Rati (Rati pak 
znamená radost) sr. Radovy ; radowanec , radostnjk ; slowo 
Réti znamená i copulam^ slow. sobáS , srow, fetiez. 

gmara memor, menti insidéns, facilis recordari / sr. Mara. 

Pozn. W Rusko , w guber* Wiatka gest řeka Kama^ nepochyb* 
ni tdmttto bobu swatá. 

G%N ES A, POLE AR — HENIL , POLEL. 

Avaddnkaddapallear infoitnninm praedicens et avertens* 
Ekadenda onnm dentem babens , quia alium| pugnando cum fra- 
tre perdidit 8 Eta-denda sn Donda , jSunda , Didko D&- 
dugka. Sr. Majer Myih. IL 5. 158, „Ala Ganescha bci 
einem von Isuren oder Schiwa veranstalteten , mit seinem 
Bruder Kartikeja oder Subramannja um den Berg Kaiiasam 
ztt haltenden Wettlauf , diesen um den Preis betrog , griff ihn 



Sil 

dieser an und zerbrach ihtti éinen geiner grosaen Elephaatm 
Zahne.'* 

Dvajmatura duas matres habena, Parvati et Aiiga. 
Gadzanana valtum elephantis habenst. 
Gahajaka Asiat Rech. III. 149. 

tiané^a Ga^ieSa, Gones, 6'oniii« coetaSy eoogregatioiiia , 
namerorunř dóminiM ; sr. Hon , Shon t. g. shromážděn} ; sr« 
Honil Henil n Sorabůw, sr. Gondu u Polákůw. 
Ganavati GStiavati Honovntý, pán Hona, poitu, Majer 
ML S4 156, ,,Voniteher oder Herr einer Versammlong oder 
AnzahL^ 
Oánadhiba Hdnakrál, nameromm rejc« sr. slaw* Gáned* 

rak tas, Arnoldi Chron. Slav. I ¥^24. . 
Giírn Kuru, magister. 
Ileramba vastam corpus habens. 
Lambodara magnnni ventrem habens: sr. 0%lad^ Ušladf 

biah faódmv a kwasu. 
Follear Pulear Schutxgott der Eben ^ sr* Polel , waL Pole- 
rum. f^ollmer Myth. S. 1375 Ganeěha, Pulear ist sein 
Nanien als Gott der Ehe ; er soli vpn des Yaters Frage nach 
dessen Entstebung , Pi//eí- ar .^(wessen Sohn) herkommep.^^ 
srow. slaw. Pol spoi das Geschlecht 
Vigh^nárad^a rex impedimentorum 1 impedimenta tollens. 
Vikinesuren. 
Yinajaga niagnus dominus. 
, Paullin Sysi* p^ 174. „Gaaesa, deus Bai)ientiae, fati^ bonaeet 
malaesortis, gitre vel rouře vehitur, atilum ferreum vel Qalamum, 
scriptionis symbolům dextra tenet, altera vas atramenti vel foliům pal- 
mae aut libnna gerit. G)eleb9 et castus , et uxoribus praecipue in ex« 
,emplnm proponítur. Hujus simulacrum Indicae mulieres in maritali tes* 
sera /«7>^~dicta, ex collo sospensum gerunt, (juia etiam mairimonu 
praesesest. (sr. Godu). Rex Dasaprajavati maritas Angae (matris Ga* 
nešae} convivium diis apparat, sed Shivam invitare obliviscitiir. Hic 
excandescens meqsae epulantlujn deorora insilít » . gigantem Perutturen 
(1. e. fortis} excitaty qui postquamdeos verberasset, Ganesae caput ab- 
scidit y quem cum emortuum vidisset Parvati , Schivam rogat ut filio 
vitam restituat. Hic uxoris precibus victus eleplianto caput abscindit et 
filíi corporis trunco a{]|>osuit. — p. 172, Vocabqlum gaenam in lingua 
Sanscrita computum , numeros , sen plurium rerum congeriem signífl- 
cftt» Gaenavati dominusnumeroruia, computii congregationis , cujusvis 
sodetatin aut coetjiis coUecti. Sr. Hon^ hony. Sr. Hagek p. 248. ,,Po- 



312 

djtegjeo Ba hony; hony gest 5 prowaicA wsdýljy abade w honech 210 
loket, a 630 pjdj.^^ Jungman 1. 4. str. 223« ^^Hony Hana ^Huíe 
Laodes 210 EUen gro88«** Sr. po2et meru (40) a Meru. 

Rotké Oslad Uslad bůh bodowánj akwasu, tíGodu zdáiabýd 
p^gmenj boha GaneSuy ar. Majer MythoU 11. 8, 159* „Gaoesahat 
beitindig atneo groaien Hunger. Cr ist oiemals zu erft&ttígen und worde 
die gameWelt tenBehren, wena roan sie ibai geben wolite. Nur in dem 
Zupkermeere » IkSuda (sr. Uslad) genannt ^ kann er seinen Hanger 
bofriedigOD* Dieses Meer ist weit und breit und bestándig síedend* 
Mítteo dam ist «io aus 9 kostlichen Steinarten bestebeoder Berg und 
obao auf deraselben ein herrlicher, anmuthiger Plafx, auf dem der 
achoBo Banm Luola steht, Bei dem Banm steht ein Thron von feinem 
Goldo and eine Ta/el (sr. Uslad , hody , cénvívium ; epnlantes , a OiU 
mara) von dem kostbaren Stein Bairahalle und auf demselbea eine 
glinzende Maus und eine Rose, in deren Bl&tter einxelne Buchstabea 
gasehrieben sínd» Dieses ist der Jiuheplaiz des Gaaesa, deun er 
sitzt oben auf der Maus. Zu Jeder Seite steht ihm eine scbone Frau , 
welehe beide ihm béstindig mit grossen Ldífeln^ Zucker mit Honig 
(sr. Oslad) uniermischt, in den Mund giessen. Abwechselod geniesst 
er aber auch andere Speisen y gekoebten Reis , MiJch , Feigen and an- 
dere Frttchte, Bufter unddarausbereitetekunstlicheGerichte. Zugleich 
erfreueo und erqntcken ibn der Anbiick und VToblgenich der sebonsten 
filumen , eine inimerwabrende lieblkhe Musik und der reitzende Ge* 
8ang« In einer Hand halt er eioen Kuchen. Oie Ratte oder Maus auf 
welcher ^aoesa reitet, war vorher ein Riese , Namens Credje»mugha^ 
»churin (se slowem ěchur achunn srow. pois, szczutf mor. igtur 
eiiie Ratte}. Auf einigen Abbilduťigen l&M mau iho^ maiabáriscbo 
SehluBsel zuř F.roffnung der Thiiren in der einen Hand hatten.^* 

Sr. co Diimar o Honilowi prawj , VI. str* 242. ,yDoméstÍ€os co* 
lunt deos, multumque sibi prodesse eosdem sperantes, his immolant. 
Audivi de qnodam bacolo, in cujus summitate manus erat| nnum in se 
ferreum ftneos circdlum, quod cum pastore illiusvillae, in quóisfiie* 
rat, per omneš domos has singularíter ductus, in primo introitu apor«> 
titore sao sic salataretur: vigila^^Henil^ vigila! sic enim rustica 
▼ocabatur lingua , et epulaniea (sr. Heramba , Zuckermeer , Uslad} 
ibi delicáte de ejusdem se tueri custodia stulti autumabant.*^ Sr. Vall^ 
mmr Myth. str. 1275. ^Osiad, ein Gott der sfissen Ruhe und SchweU 
gerei , den die Russen , besonders in Kiew , verebrt haben soUen/c 
NaruHzewicz Hist. II. str. 355* ^tGodu^ za áwiadectwem Easickiogog 
bostwo godów weselnych, dziewcz^ta mu vr czasie weselnego godo« 
wania ofiary czyniiy.^* Pierer Un. Lex« pod článkem : Vtítí^Jt^fiondu 



313 

riefen die Mftdcheo <ii»^ Sk. i Kralnské Godui. GaneSAw obraz byl p 
Indůw tak gako obraz Dédhuw do wody házen* Srow. Zjčwaoky 1* 
atr* 4. Déd Dond Dund Dindznňij wlastně tolik gako zubáDi zih 
beky geďtiozuboc^ weliké sionowé zuby itiagjcj. Od Dcdko Dond 
t)uud Dend rozličné gest Didi t« g. tma , noc 

ČARDHAVA a BYSTER BYSTRECH (Paater Paatrjch). 

Paullin. Syěif p. 26* oAdest namen pietám in museo Borg, et 
in Malabria notissimum , . ^uod Card/iava geu ignLi vomitor (sr. Žár 
a dáwif i) dicitur. Terribilis iste deos quasi ad percutiendum pronoii 
idem est cum Jacca seu Caka Ceylanico* Cardhava propne vomito^ 
Fem significat , sed alio vocabolo a Bramanibus lingua sacra lítterall 
oaatava U e. vindex dicitur , et quia hoc vocabulum deo Šiva propriom 
•st I iodo inferendum est , figuraa has terribiles atque bos viodices Deóa 
ad iliom principálem referri/^ Majer Afyih^ L S. 380. Cardhava d« 
i« der Feuerspeier , eine in Malabar sehr bekannte Gotthett , die man 
ala einen schrecklichen , zum Niederschmettern immer bereiten Genius 
aobildect. Er ist derselbe ralt dem auf Ceylon verehrten Jaká (sr.slaw, 
J^tý prudký ohnlwý; Jat 9í Jug' ju£ný ^ agni oAen geden kořen 
nagj) der mit feierspeiendem Munde^ funkelnden Augen und in die 
Bdbe gehobenen | zum Klagen bereiteten Armén dargeslellt wird. Die 
Ceyianer verfertigen zu gewissen Zeíten ihm zu Ehren eine Hdtte 
aehmiicken sie mit Zweigen, Blattern i^ Qlumen, und bringen ihm 
sor Naditzeit bei Fackelscheini unter Trommelschall, Gesángen und 
Tfiazen » allerley Waffon und verechiedene Speisen als Opfer dar.^< — 
Tomuto Cardha^wa a Jaha townj gest nás Bystrich (pá by« 
s^i^t ^- S« i^fy prudký, ohniwý) sr. Ber tram f Nachricht vom 
JPů9Írichf Sondera/iauéen 1811. ^^Pustrich, ein sorbiscfa-wendischer 
Gotze dessen metallenes Bild in Sondersbausen verwahrt ivird* Der 
Name Pnstrich (Peustrich Bastard [!] was mit dem wendischen Bůsten 
[f J Zorngott , der mit Donner und Blitze strefte , zusammentiifft), weist 
auf deo Gebrauch dieses Idols. Der Gott gleicht einem dickeni baus- 
backigen Jungen , das Haar períickenartig nach altsorbischer Art ; er 
kniet mit dem rechten Fuss, die linke Hand auf das linke Knie ge<« 
atfizty die rechte auf, den Kopf gelegt. Seině Hóhe betragt 14 Zoll^ 
•twa aMaass (ein Eímer nach Bfísching) Wasser gehen in seinen Baucb, 
Die Arbeit ist roh. Ein Herr von Tntcherode fand ihn in einem ver* 
manerten Winkel der Rothenburg ; 1552 kam er nach Sondersbausen; 
wo er fruher zur Zeit seiner Yerehrung gestanden , ist unbekannt.*^ 
Volůner Myth* S* 1374, y^Piisirich* Ein Gotze vonErz, hohl ge« 



314 

goaBeo, Der Kopf hat zwéi Oeffonngen , eine iiaf dem Seheltel , eine 
andere án der Stelle des Mundeg. Man glaiibt dass er ein farehtbarer 
Zorogott von dea Prieatern gebraocht worden sei, welche iha aih Waa- 
aer f&Iltea , aachdem díe Locher ventopft warea, tiber Feoer setaten ^ 
and ao durch ditf Oampfeatwicklang daa Heraostreiben der Pflocke im- 
ter heftigeni Knall and Aaaspmdela voai Dampf uod siedendem Wasser 
veraalaaKten/^ Theod. Zm/igerus Theair. HL L. 1. „I^onAPn* 
atarie, ia faadamaDfis arcia Roteaberg (qtiae deserta nune jacet) in* 
veDtam in sacello aubterraaeo , intos cavum eat , et aqaa repletnm atqae 
igna circanidataBi, com ingenti aonitu aquam illam in adstantea, instar 
flammarnm evomit^ 

HANUMAN, OPICE, LEŠJ. 

Paullin. Sy9L p.liS. In libro Raínajena Capt. l.ihalfae fabalae 
da aimia at aerpente in nteram concabinae regis DekSareda intrante af- 
femotur. Cap. 9. malta de progenie Hanainan, Báli et Sugriva, aimí- 
conun regdm ac de aliia eximiis Simils et Stlenia luoatiuni incoKa (ar. 
lea* Leči) aén ventia addacnatar. p. 138. Pan aea Hanuman venteram 
praefeetua eat, Báli etSogriva, pariter Siniii, Satyri vel Faani* p, 137* 
Hanuman síroiím « venf i deiia sub humana specie flabello mascario in- 
atructusy in aliia vero Indíeia simulační sub simii forma exhibetnn^ 
Constantin ab Aacnlo a Pauilin, atr. 142 takto opiauge Hannmana: 
,iHanuman^ idolo d> roaao cotore, tien in mano un monte, nn ramod* 
albero , il martello ed il trítente. t. g. Hanumai^ , modla řetwené bar- 
Wf^áň} w ruce bofn (ar. lea, LeSje), ratolest atromowan, bládiwo a 
třizabee.^' p. 274« Simiae in venerationtf aunt apnd Indos. Ob dexte* 
fitatem in saltando ex, una arbore in aliaraet agiliiafem cattrřoaquae 
in aaltu illo instar gubernaculi s^ervit ventorum ajmbolum eaae vMen- 
tur. Tibetanorum dei simii šunt. Sr« f^ollmer Idyifu S. 816. Hanu^ 
mat (i Hanuvať)^ Um die indi&čhen Pag^den balten sich Affeň in 
groaaer Menge auf. li^in alter starker Affe masst sicb gewohniíčh dia 
llerrschaft uber eipe solche Heerde an , er heisst Hanamat , und zwar 
kommt die Beiienuupg yon deni Feldherr n des Ráma., welcher dlesen 
NaiO^n fúhrte ; er war ein Sohn des Pa van , (Gottes der Winde) and 
aeine Truppen waren grosse Affen und Safyren. Der Ilístorlker aiebt 
ii) díesem Affengeneral nichts als den Heerfiihrer einer hásalichen tar* 
tariacben vielleicht in Pelz gchullten Hordě. Die Indier aber eraáhleo 
Folgendea : D^r Gott Hora (Hari ŠiwaJ ging einst mit aeiner Gattio 
Parameavari !n einem mit Affen erfiiUten Walde apasicen; xwei der* 
aelben wurden von der Góttin bemerkt , indem aie ao sartlicb gegeii* 



Sl5 



eine Aeffin verwandelte . und ihren trttten oat ^^_ 

M opic. naajwagj Oro^ «<«^ »•«♦ *^* ^°* j.' S/i«ii« t, fr 

Si2;<ri ** Co do formy slowa Les/^ Lesta oa leš , u oiu^ »^ i 

";17«*«: awéUci znáíjcj k. p Sedmbhradi. U g. S^™;'^^^*-^. 
A žj«.St,rad atd. - I ruská modla a straSidlo Buha wm patřj, w 

W„ Rií«.dUt B«Aa. Er wird darge^teUt »^^ ^^^ ^-^« 
ÍZl .inem sehr langen Schwanze (gako q opic) , den er gebraucht 
^d^r E^pblt seinen RfUsel. Er filngtdle Kinder damU und w«ft 
Tin sein Maul. Erumgehtdie Hiiten und KirchWf^ desNachte, und 
dZ CrSi schreckliche Wamung der Mtitter: ..Ne cW tamw 
ŽÍIsr Csie). Bukatebe sjest." Sr. PTacerdd p. IT. ,.VorU.*Un.. 
cubi, panites." 

URAGA a WRAH. 

* - . ■ 

Uraga znamená w .anArHu hada , od ur« hruď, pi^ , MiM 
a^aritífpectoreien,, hrudichod, břicholez. wS ckn. jrtarj nan.dowe 
«obé pod obrazem hada zlého ducha předrtawowal. , odtud ^ ^ruga^ 
.thanaWTihwA^. hadj geskyně, peklo. Sr. Majer, Myth. JL 6. 
175 .Rakschasas oder bose Genien die auch Schlangcn genannt wer- 
den oderwiees heisst, alle Schhngen waren*'. Srow. fVacerad ,tr. 
6. „Oiabolos = wrah/' -■ We stareslaw. a «erb. řečiwraA posudnia- 
mená čerta, pekelnjka. 



91^ 



• ■ 

Knihy Indické lilawnégfij: 



Furand historia , od purn ante , oliuii priua ; iraraBa tedy gest co 
ta pFedíjm stalo , předosti , Přediny • dřewaesti , starožitnosti. 

Soěia Soěia , Sošira Sa»ter sr. Saastawa, ustawa , ostanowenj. 
fFkda Wedcun sr. WU^ WMoinost; Weda sale^j se dwau částek 
I Mantras modlitby* 

S Bramanas (praecepta) sr* Ptawda Prawidlo , Zpráwa. 
' yjoěa byl slironiažditeleiii lichto kaih , sr. wiax , wázati , 8wa. 
»k, wasa& Srl Kleuter Brarar. Rsl. 8. 13; ,,Die Bramaneo berafen 
idch anf dU b. Sdíriften Indiens selileehthfD «ls aaf ibr gescbriebeaea 
%ichí tmd' Reoii (sr. prám pminea a praw prawda}.** 

Kin«no.\?é žili třjdy iadiclbé .* 

Bramanif poSIJ z hlawy Sli z qst Bramowých : nábozenstwj. Sr. 
Cellarii Geog. Ani. p. 230. „Brahnuaaes in India*: non philosopho- 
mm mode generis et sectae id nomen fuit , sed et gentis (sr. Slawané) 
diJSasissimae, cajos maxima pars iq montibas degit, reli^ui circa Gangem/^ 

Kieiria (ja. pol. Kái^dz Kix^l^ Káieni) , Rad£japutra (regum 
filii) , poSIJ z ramen Bramowých: wogeost wj , panownictwj. Se slowem 
Radžjapulra sr. Arcarag Artarag t. g. semireges , n Hieronyma ch ron« 
9iBarmatae Limigantes dominos saos , qai nunc Arcaraganles vocaii- 
tuTf fiscta mann, ia Homanorum solum expulerunt/* 

VajSja Vošja yeínsjaš (sr. wes wesnjk), f^anfg (sr. weokow}: 
X ky&I 2111 stehen ^ beder » Bramowých j , rolnictwj , doby tkař^twj j 
kupectwj* 

Sudra (sr. Sodjř) z noh Bramowých : keykljHy umélci , remeselnjcí. 

Parejaš Pariaa ^SCandala^ Pele jas (sr. Plewa), Niía (sr* 
i^aký neynim) : wýhoz poslednjch třj stawůw čili kast* 

Gméná a řádowé Duchownjkůw 6ili Bramanůw: 

Marja Átarja modiitebn|k (Bez-žárja, bez ohni}. 

Ouru mistr 9 oČitel, wrchnjy homjk. 

Jagnoman obětowatel (sr. oheu Job); 

Pudíari sr. žrec, (Pozarec). 
' Somad^ii SomaTati^niěsjči^k odsomam^sjc, sliu^bpjci ni&sjoe. 

Knin w iodieko*malaickém nářečj = dominus , Herr , (Dapper 
As. 8. 54); sr.kniz^ knjze, knini, černokniznjkj černoknežnjk. (I na«e 
šupán iSpan^ £upa poohodj od sanskr. šuba, sr. Asiat. Rech. III. 
3S1. y,Sa&d=eine Provinz, Gebicth, Landschaft bei den Marateo in 
Inilien.'*) 



ftampniSi, Fakiři, Atttl, Tairagis, Tapi, Yanaprasta ata, 

Obeté iili žerttvy lodůw. 



31f 
(DM 



* I • « 



^(íi/A/piiďf/a obit přátelstw j , pobratitnstwj , bofitiqstwj. 

Agniirut obit kigžete Bramana nfi^^idomězabíwSjbOa 

Agniš torna Ohničeat Ohnislawa i obět ohaě, 

Arija kwětná «b^t . 

Bkudajagna obět zlým duchům čioěná. 

Bramajf^na 4>bět Bramowj. 

fToiTia obět ohně, (8r« Hqja^ Hamboh)^ pčmáSj ge boha Agoi, 
gmenago se obzwláfifi Devajagna t. bo^ká obět a bjTwá o^y&at^S^ 
wykoniwána. . . 

. Jaga obět slunci a hwězdám. C^r. Jug« ogc&> . . 

Jam 6 w růiowá obět; Asiat. Bech^. I, ,6. , 

Manuijágna mužská čili ďowěSj ojbět 

PídrwyViy^ť* obět za rortwé* ^ 

Somo/^a měsjceoWt, w měsj^i březím w jřrjrpj ppnděleli po 

rowDod^noostL : ' s . :* ; : ,; : , 

. Tiliam obět lid|,ziíířat (sr. t»k^ ta^^ . 

Mimo gioé dary.a \ved obětowény í^jly. bobími.a clvámum i /la* 
tton^ t- g. peajz zlatý ,,$ d(mg<^ d^PXř^^.f^^'%*. "**• ^®P|S«»,^enužkaj 
sr. Paullin p. Ul. „Nummi argontei vulgo panam^ ex una parte 
deam Laksmi exhibent ; p. 249. /?a/yaaignificat nialleum, ínstrumen. 
tmu qup nota, typus,. figura aut s^num iiimetallum imprimi(,ur, unde 
Dangakaia nummus percussus, signo aliqup insignitus/' . 

Swátky a posty (post sr. něm; Feir, lat festittdies) 

u Indůw* 



• I < 



Ananta Padman^ha Vratam^, Sr,. Dapper As* & 115. ,,De|i 
Tlerzehnten Tag nach dem Neumood, im Ai^;nst wird von den Wi9eii<^ 
nuwas, (niclit allein aber von den Braminen, eondern aucli Toa dea 
Sudras) sowohl Manns als Weibs Persooeu, eiuFestgefeiert, welehea 
Ananta Patmanaba Uratam, génennt wird. Solches Fest wird begaagea 
dieses Lebens Gesundheit und nachmals den Himmel zn íiberkomiiieiv 
l/nd wo moglich, so wlrd solches Fest bei einem sussen fVašser^Sírom 
gefeiert. Die Braminen nehmen eine Art von langem Strohý darad 
sie 14 Knóten machén-, dies Stroh also geknotell; Ut.das Bild Anaotii 
Patmanaba, solches rauchern sie mit WeiHrauch, be^tceneof esmit 
Blamen ; knupfen dann um de^enlgeu rechtea Afm, der sidi verlob^ 



318 

SDkkeit Fest fen telten eÍM rdthe SchoQr , wolche 4 mal mn den Arm 
gehet; in ^f^MV £khour airijl 14 )Sjióren gekisftpf^, als KetmzeicbeQ 
des Anntita Patmanaba. Die Scbnur, so um den Arm vieriiial gebon* 
den wiid , ist gewohnlich 'Von rofher Séide , bUweilen mích von einer 
andern Farb. Wann dieses Schniirleín soli gebunden werden , so setzen 
sie einklélnés Napflein mit Waíser, im Naiiren* desjc^igen^ dem daa 
Sebntu-lein-imi den Arra soli gíebunden werden.- Unter dem Napf ist 
ein angestossener Reis (Nili^ gest rent, das IVSpflein ísf mit einem 
Tiicklein zagedeckt , darauf ein Tamara das ist die Krng-Biani ( t« g. 
Kaniala, Damara, Leicno) gemafatt, nnd darauf sthd aueh Hlamen ge^ 
atrent. Solches Fest wird des Jahreseinmal gefbieit ; wer es aber eio* 
malgefeiert, der ist Terbunden dasselbe 14 JRhťnaeheíiianderzn thnn. 
Sdebes^Fešt niin unter dem geméínen Volíc in Atifnehmen zubrSngen, 
erzahlen bievon díe Bramipen folgende Fabel: Wie vor Alters eflidiís 
Heilige dieses Fest eingesetzt, soli sich '/ucretragen baben, éass^eínes 
reichen Bramaa Weib zueiáeih sfissen Strom gekommen, slch allda 
zu wascben, daselbst soltsié ihrer etUche haben ángetroffeU, dre sol* 
ches Fest gefeíert: die sie dann gefragt, ivás das wAre, t^Hs sie all«. 
hSer tbfttenf Als iie nun deínen Erklámag Terstandeit.^ seli afeesanch 
gefeiert, und ihr za dem Ende ein Schnúrlein an dem rechten Arm 
hábe binden lassen, damit slé tiaeb flause gegangen u. s. Wi Ihr Mano 
žn HauSife soli das Sebníirlein von der Fraaen Arm gerissen wid im 
Feuer verbrannt haben« Ťofi Stiind an hábe erzar Stráfe all seineii 
Iteicbthum^verloren^^ tíarrimer Jahrbůchid. ÍAU ///• d.i54* „Im 
Monat Jáni* wurde von den altén Perserh das Dopp^lfest der fVa9*- 
ser^ und Feuertaiife begáňgeh , die noch im gaazeo Westen am.Tage 
Johannis des Taufers durch dié Sonnenwendreuer, ohne die geringste 
Ahadung des uralten Ursprung dieses altpersischen und indischen Feuer* 
fesf es in feierlichen Andenken erhalten wird <' Pozůstatky tohoto S\i^t- 
ku zachowaly «e u Rusiiw pod gménem Kupalo, Kupalnica, Sr« 
Karanimims Jstor^ Lsůr. 90^ i,KfipaIu bogu zemných plodow žertwo<* 
waK 2á Jjanja w den 8w^ Agriplny, kotoraJad)ja togo prozwana v^ 
národě Kapatniceju* Molodyje ijiidi ukraSalis wěmkami^ razkladywali 
w wefeni' ogo&, píjasali okolo jego i wospiewali Kupala. W archangcL 
akoj Gubernii mnogtje poseljane 23 Jjunjá topiat bani, nastílajut w 
nich trawu iupalnicu (Ijotik , ranunculus acria) i poslje kupajutají^ 
iP ríH**^ Ad^ Narusteipicz í Hial* L 2* s.tn 368. „Po dziá dzieá 
nienial po caléy Rusi noc dnia 24 Juifií nazywa si^ Kupaln^. noc%^^ 
Thunjy Mytfu L S* i69« ^,Kapalo. Ihr Fest wurde zu Aofang der 
Aernte 24 Juiii gefiert. Knaben und Mádchen versamrneiten siqh aa 
diesem Tage uSk Blume n k r ii nzen auf dem Haupta und mit Gnrteln (sr« 



21? 

iodickati j!eniveiH>hedbawnaa Stipra), upt den Leib , die von einem ge» 
wmen Kraute (sr. dlauhá Sláma} oder auch yon Blumen gemacht wer« 
den/' Časopis der Adler 1839. Č.2«stn9. i^Kupalo wird alaeinalter 
Maao 9 mit weissem Barte und einer Biniienkroiie dargestellt. Bei sei* 
nem Altar wurden Pferde geopfert.^^ 

Bram&uf Swátek. fViese ladXen h & 243., ijm Mooat Magha 
(TJnor) wáhrend des Yollinondes wird dam Brama zu Ehren Jahrlicb 
ein Fest gefeiert ; bei dieser Gelegenheit preist man ein irdenes Bild dea 
'Gottes, nebst Sivá zar^Rechten und Wiscbnu zuř Linken, durch Ge- 
sang) Tanz und Musik: worauf die Gotter > ani Morgendes folgendeii 
Tages, zusammen iu den Ganges geworfen werden,^* 

Egaíi y Egadaii , swátek ke cti Bhawani. 

Devali swátek swjtedlnic « bohyni Laksmi ke cti ^ w niěsjci Kar* 
iiia (Listopadu) ; sr. IViese índ. IL & 350. 9^, Ani Feste DeTali za 
Ehren Laksmi werden Kuchea in Moldea getrageo und in LakSmi'a 
Tempel geweiht.*« Sr. LólSe. 

Dlioljntra bohyni Káli , 9 — 10 března , wiz O^uga-Pudža. 

Druga^Pudsa , aneb Durgofsawa • ke cti bohyni Durga Dmga » 
genž byla přetwora bohyni Bhawani^ tento swátek gest dwůg: geden w 
mžsjci březnu asi 8 , 9 a tO dne ^ a nim.se srowoáwá naše DruzbadL 
nice , Dražebna neděle , a koláče Druzbaoce. Druhý asi 7 měsjce Zářj 
a trwá též tři dni. |l 

Gauri^Devi ke cti bohyni FarVati , 18 Ledna od žen sw^cený 
awátek , aby tjm prodlauženj žiwota pro swé muže dosáhly a wdowa* 
mi se nestaly. Dapper As. S. 115. ,,Dieses Fest wahret 9 Tage, und 
wird aof diese Weíse gefeiert. Die Weibtir machen von Reismehl , dazii 
aie noch i|in andercs Mehl von rothem Korn thnn ^ ein Bild iH>rdiePar* 
Táti, solches zieren sie auf das běste und besitrauen es mit ,Blumen« 
Am zehnten Tag bringen sle dasselbe in einer Si&nfteii ausserhalb d^r 
Stadt, von einem Zng fiheweiber begléitet, und werfen \SQÍches Bild 
in^ einen Wasserpfuhl « woselbst sie es lassen und sich oach Hausa 
verfugen.<' . . . . ^ 

Kamadewa-Panduga. fViese Ind* IL &347. /. 8. 2S6. ^.Das 
Fest zu Ehren Kamadeva^s , des Liebesgottes , túlt }n die letzten Tage 
des Friihlings. Die Kose blůht da in Toller Pracht um den reitzenden 
Rajputena— Madchen suss dufteode Kránze zur Schmuckung ihres Haa- 
res za gewáhren. Yon Biumen .^inden sie Armbánder fur sich , oder 
bunte Kranze , die sie als herabhángende Halskef ten tragen^ Flehen 
Ip^fthretid der Dauer des Festes in Gesangen und Hymnen , ^lie Macht 
dieses Gottes der Gotter an.-^Kamadeva» B^amas Sohn iststeta Tom 
Kucluciy der Hammel und sanfteo Ldftchen begleitaf Srow« Čc^ 



330 

ěopiě Mu: f 838. ///. ětr* 271. ,,Bíodlaiiho pfed týhodotm Rwalek 
w gubernii Tulslcé slawj se národnj swátelc řejfený Kuma (tfr. Kjuu) 
fili křestSiíJ Kukaciy.^' 

Karmám Pidrucarmam, den čili Swáfek obtti promrtwiá^ arow« 
slaw. Karmina, Kar: wiz nahoře sfr. I96« 

Kartika^Panduga. Dapper Aš. S. 118. ý,lm Wintermonate 
(Praainee) wlrd ein Fest ron den Malaharen begangen , iveldies aie 
C7ar//ca-Paiíídttga neonen*% Srow. slow. Kračun t. g. Wánoee. 

íiáha^Padion swátek stnjřenj a odpuSténj hřjchíiw žefnřelým. 

Maharawaisagi podobný předešlému a wsak gen od Braminuw 
sa předky slawéný. 

Mahar^Naomi (o Dappera Mahara-Houmi) Swáfek sbranS, w 
ín£ij}ci řfgnn » trwá 9 dnj , z nichS: 8 dnj Siwowi a WiSnnowi , poslednj 
dewáfý 'deil) Aida»Fud£a gmenowaný, neyswkégsj, zaswěcen gest 
bohyním Sliaraswatii Parvaftl a Lakšmi. Zbroge, knihy, hudebné ná<* 
sfroge, wozy a slunky býwagj w tento den poswScenau wodaa skrze 
Bramahy polropotvány. Tento den gest tak swatý 'že se Indowé w 
tiSrti, faytby i od nepřátelůw překwapeni byli, brániti nesinigj* Sr, 
Itagen mSirjc. 

' Mdsúbavášam sr. \Ma9opust. Pautt. 4f • ,,Másuba¥asain , Je« 
Jottítim iheiisile, tonsistit ín «o, quod abstineant ab omnibus eduliia, 
exceptiAiqua, oryza, fructibns, herbis/^ 

Nebal ke cti Bhawani, w Březnu wprwnj pondSlek po rowno* 
detfnosti, 

Ner^upu^Tírunal Swátek ohně, 2ili radSgi kagjcj swátek, swA* 
ték pekánj a očtStowánj se kráienjm přes hromada řeřaw^ho iriil| w 
inSsJceéh Březnu , Mágr a Cerwnu, Tělo býwá Šafránem k tomu oma- 
xáÉio« Šn fViése Ind. II* S. 356. „Maa feiert das Fest des Feaem 
tví Žeit ehier allgemeinen Diirre , wena der Regen zorííckbleibt. W&h« 
tend der Zubéreitnng der Feneiflache wird das Gotteřbild , in eiaer 
kléinen, mit Blomen und Kransen geschmdckten Kapelle oder Betháns- 
chen (sr. Betlehem u Slowákňw) auf den Schulteťn in der Stadt heramge- 
tragen. Die Gegend ist mlt zahlloser Menschensehaíar bedeekt, worunter 
grosse Oruppeň schon gekleideter Madehen. (sr. Kralice a Dodola). 

Nwáiri Swátek boha wogny, w niěsjci Asoj ; trwá 9 dnj, wlastnj 
genRSetriům fili bogownjkům. DwauSe&iý me2 co obraz boha wogny^ 
býwá w průwodn noSen , wzjwán a pak do ehrámu KriSnowa woeiea 
B na oltář Heri , boha bitew , poIoSsen. 

Onam , sr« Ožinky. Paull. p. 297. „ Festo Onam mense Aogosfo 
Indi novis vestibns induti certainina ineont, flores per compita spargunt 
«t abundanliam frugum adess^ testantur/^ 

Pan>^ 



331 

Pánduga swátkjr men^Jch bohiiiv. 

PongolbýwÁ 8\t^2cen w |»oslednjch dnei^h rokli , tikrze iirsigemné 
ná\Y^fě^v7 ,' poklony a winše* 

ťoUear* D£at*ati t g:« Pnllearuw HW Ganfesnw 'líV/oí S%\\ nařó* 
ř.enj , 4 Listopadů* UájerMytluíL S. 163. „Maa halt an flieseni Fest 
kleine F<isten udd kauft eiu Bildniss des Gottes aus ^ebrannter Erdt , 
und istéilt es in seineiii Hnuse auf , um die ^gewohnliehen Ceremonieil 
vor demselben zu verrichten. Ani folgenden^ Tajs^e tragt intin es hinaus 
vor die Stadt oder den Ort undwirft éHm eineni^Peich oder Bninnea.*^ 
Sr. slow. />éí/io, we Zpiewankách I, str. 4* arus« Déduška* 

PoUear^nonpu^ Majer II. S. 163. , Dem Ganesa gewídttiétes Ffest, 
wird de^wegen gefeiert, daniit alles llaiisgeratheinigutenStaiidebleu 
ben und verniehrt werden moge. An dieseni Tagewerden vielej&ier« 
huchen gebackf-n und ihni in Tempela und Ilausernzum Opfer gebraohf, 
nach Ablauf der Fastenzeit aber ver/ehrt^^ Sr«Rusin8kériar«pjsně, w 
(Jasop. Mus. |S33. lU. str. 267. „Rusalački! zemliaiiaďci! — My wja- 
nečki zawili , My hareloďsu papilí , I jaječnicu pajelL*^ 
"^ Pud&a bonor , eultus , festům , a pi/r/i hoiiorare ^ celebrare« ar. 
pi/s/ po9t. něnu Fast Fest. Paullin* p. 42. 8ivaiiitae mense Nov. Je- 
junant) nihilque edunt aut bibunf, usque dum vesperi stellaa videaal 
in lirmamento aut saltím eas videndi hora adveniat.'^ To i ^lowáci za* 

r 

thowáwafíj , proto gim poatný disň sluge giná£e dohwézdný den. 

Ruth^ D£atra Wozoswátek, gináče i Sundnion" Diaira , 
Sund^Dzaira ke cti boha Dzaganath (Wisnu^* Krišna), w mésjci 
čerwnu aneb čerwenci. Sr. f^f^ieae Ind. 11.325. 334^ ^iDer Gófze Ja- 
gamiath bestebt aus bunt angestrichenem [Jolze^ und MÍrd alle drei 
Jaht>e ^nenert. Man sucht dann in den Wáldern einen Baum aus, 
'worauf keiň Rabe oder anderer aasfressender Yogel gesesten hat ; die 
Eingeweíhten erkc^nrten dies an gewissen Zei^hen. Ist der Staítim ge* 
fallt, so wird er von Zimmerleuttn behauen und sodann den Prie- 
stem fibergeben , welche das Werk im tiéfsten Geheininisse vollenden. 
Der aas dem alten Gotzenbilde entwichene Geist Jagannaths wird in 
das neve durch einen Mann libertřagen, welcher dié feierliche Operaťioh 
nieht uberlebt. Vor dem Ende des Jahres muss eťdiese Weltterlassen^ 
•— Mehreire Tausend mít gřtinen Zweigen geschmiiktd Msinuer bahněn 
sich einen Weg durCh dié dichtgedrangten Sciharen , geiangeh so šitt'^ 
gend und tanzebd bis za dem Wagen, beruhren denselben, beféstigéii 
lange Seile daran und ziehen ihn vorwárts ; Manner , Weiber, Kinder 
drangen sich an dieZugseile, dass mancbe bloss eine Hand anwenden 
konnen, Uié Gesáňge sind die Wonne deis Gottds ^' l^ollmer MytTu 
909* ,,Der Gdtze Jagenat ist ans Holz geschnitzt , schwarz , grásslich 

21 



323 

bemalt. Die Pilgríme, spannen sich vor seinen Wagen und ziehen ihn 
unter den lautcn Gesiingen von Lobesliymnen. Er ist von seinem Brn- 
der Balaram und seiner Schwester Schubudra begleitet.^^ Majer I 
340. 9,IVach einer Sage zeígte 8Ích der versforbene Gott Krischna un- 
ter der Gestalt eines Holzblockes . den das Meer ana Ufer wai^f* Indro- 
dunienen , eio Kónigi nahni íbn zu sich , um daraus das Bild des Wisch* 
QU scbnítzen zu lassea , das er fúr einen práchtigen Tenipel bestimmte. 
Der Kůustler der das Bildniss luachen solíte, versprach es in eioer 
Nachtfertig zamac^en, unter der Bedingung, dass Niemand bei seiner 
Arbeit z^usehen solíte, sonst- wúrde er das Werk unvoliendet liegeo 
lassen. DerJKonig willígtedarein: a^ aber der Kíinstler bei seiner Ar- 
beit nicht das geringste Gerausch machte, vermuthefe derselbe, ersei 
weggegangen und um sich Gewissheít zu verschaíTen , gi^g er bio upd 
sah sich durch eineOeíTnung nach ihn um. Dor Kíinstler bemerkteibOj 
gjng sogleich fořt und liess daa Werk uuausgearb^itet liegen. Deinon* 
geachtet stellte der Kóníg die von demselben nnr erst aos dem Groben 
gearbeite:e Bildsáule in den Tem pel (zu Jaganat) betete sie an nad 
opferte ihr/* Srow. Hahnenbaum und KreuUbautn , wý§e str 172 
—174. Sr. Der Adler Časopis 1839. Č. í. S. O— tO. „Tor Gott der 
Lustharkeit (?}• Friiher pflegten die Frauen von Kiew sich zu ver- 
sammela und in' Compagnie nach einem anstossendeo Waldchen sichzn 
verfugen , wo das Gotzenbild (Tor ? ) stand ; allhier tanzten und sangefl 
sie dann, und trugen verschiedenfárbiggebánderte Zweige; DieSzeoe 
war ganz derjenigen ahniich, die nocb heutzutage io Hiudostan statt 
findeit. , Wenn diese lármenden C^remonien geendet waren , so warfeo 
die Jungfrauen ihre Zweige in d^n Flu&s; schwammen diese, so gdt 
es fíir eine Vorbedentung , dass i^ie im Laufe des komniendea hht^ 
sich vennahlen werden ; sanken sie unter , so wa^- das eio OinaA ^ 
das Gegentheil. Noch sind dvase Gebr^uche nicht gan^ erloschep, s^ 
beatehen noch heutígen Tages in volk^r Kraft, nur das Got^^enbild feblt^ 
und etwas mehr Sittsawk^it ber.rscht d^be^ Iq, jeder Stadt und in j^'' 
dem Dorfe Ru^slajuds, uerdc^p vouiPfingstsonntage biszum folg^n^'^'' 
Sonntage , eine Woqhe hindu|:ch , die Thote und Wánd^ der Kircbea 
und HausermitZweigen imd Blumen geziert» dieMadchentanzenM^b^r 
renweise, mit eineni gesťhiuúckten Zweige in ihrer Mitte, und die bei 
solchen G^'egenheUen gebrauchli<;hen Ge^ápge ersf;hallea. Selbst ifi 
den Strasse^ von Petersburg áehX m^ noch diese akeaSatomalienOJ 
ohne dass jedoch von Hunderten Ciner ejtwas voa d^m Urspnmg® ^^' 
aelben wuaste.^^ 

Siíalá SitIa,Swátek bdiyne djtek^ dne 17< měsjce Čaitřa. 



i 



323 

■ 

Š^díěh much 12 ČerwencOé Po nmýwánj a m^kiif , rosuýpagj 
pfed dnmí*wé4St inattohám přjgeinitéy k.p.cukr, maoku ttM. 6r.Afaacbj 
na fii64letz8£lboliiHvé. 

Su>dtek Rámy a SUyyW ni£ft]ci ZtfJ, pvowasugj ae Raniowy 
děge a přétwary. 

Sivarainiy Šiwowa noc. J^ollmer^ ěůr. |M3. ^^Selrivaratri , ein 
Fe^t welches im Márz dem Schhva zu Ehren gefeiert wird. Des Got- 
tes ▼orzdgiichstea Symbol , Língam , wird bei diesem Feste geweihet 
und verkaařt/* Šiva siuge i Maia^deva Weliký bůh , Šivaratri zdá 
aa tedy fc;^i aaše PVeHkdnoc^ a //V^omgenfe se při Sivaratrí poswě- 
enge a prodáwá gsao naše Krdsriice, JíU wegve aveliionočnj ^ které 
ae též tak poswěcagj a prodáwagj. 

Tiruvadiram* Paull. p«42. ^iHabent et asalieres aoa prapria je^* 
Janla, neitipe 27 4ie mensis Janaarii celebrant jejuníoai Tini?adira«i 
ďh^ai iu bónareni Dei Kamadeva seu Cnp1diiiis«<* 

Tsravanala Pondemay Dapper, Sr«ii6« „Aaf tlein VoHmcMié 
iir AngáBt, baben die Bramiaea nad Wiscbnawas áieses Fest, faiglel- 
ťhen aach die Sadnis den 8 Tag nach dem Votlmond , eia Fe«t €tok^ 
Ittňstenki genannt , dem WíscbniY zu Ehren and zom Andenlcen dewmn^ 
dass derselbe eben auf diese Naefat , mn Mitternacbt , als 4er Mand 
ttufging zn l|íf adura unter dem Namen Kriscfana geboren wordea» AH 
diesem Fest werden die Sfrassen der St&dte nnd Fiecken mít J^ergru* 
nung l)éhangen.'* 

Vaiant J^asanti sr. FaSaniy a Veéna boíiynS gara. WiéBé 
li. S* 399: „Das erste Fest im Jahre ist das der í^(t<ir»/ť der Ootf itt 
des FríihHngs. Es nimmt semen Anfang am fdnften Tage deS MMaftš 
Mágha^hngéráhr den 30, Jannar) und dauert 40 Tage. Wal^enddfa. 
aer Péfe^iode herrscht die grossf e Freiheit nnd Ansschweiftmg , dte un- 
tersten Tolksklassen uberlassen sich der Yollerei « und seibst die aoht- 
barsteň Levte , welche sich za andem Zeiťen dariber empdren wíirden, 
atreifen mit Banden von Trankenen nnrfier nod singen and deklainiren 
Terse , eathaltend die vrármsten Scbilderungen zam Lobe der Natnr- 
krafte« ohngeftlhť so, virie dies die romischen Senatoren wákrěnd der 
Saturnalien zn thon pflegten. Zu diesér Zeit , wo die Sehráhfeen des 
Ranges fallén , und wo der Geist der Volksherrsehaft sdíaltef , jedoch 
nie sich Missbraach erlatrbt, Terlasst sogar der wildeBhil oder tfnetil. 
tSvirte Mér^ seinen schattigen Aufenthalt in W&Idem um an dén Rn 
gotziichkeiten der Hauptstadt Thěil zn nehmen^ er schmfiktseiafiásr 
oder seinen Turban mit einer Jasmin Guiriande und gešellt sičb #an 
iármenden Volkshaufen zn , welche in roher Lost dié Strassen dariAi- 
achwarmen.^^ Sr. Follmtr S» 1535, „Wassant bei den Indierň die Jah- 

21* 



32i 

reszéit der BlOtha/' Sr. Čnaopis Der Adl^ 1g39« &d. i;,DieRQssea 
pflegen sich nach dem h. Uroikonigsfeste zu badeibCsr. K^W) ong^* 
achfet des Frostes iind Sciinees. Dies sowohl alg íiberhiiittť d«r Ge- 
brauch ufn diese Zeit dasWasserui weihtn^ stainiut .ohoe Z^ eifel von 
der Sittc der Aegyi>tier (lepe Indier) bcr^ die sich nach den Unreinig* 
keíten der Saturnalien wiedcr reinigten.^' 

Pokrmy a koláče slawské mythologického jjůwodn. 

Dapper Asia S. i 14. f,Die Indier sctzten dea Tages «nm wenig- 
sten zweimal den Gótterbildern Speis© vor. — Nach Verfliessung eioer 
ii^tundo holt ein Diener die Speise wieder binweg. Die Braminen essen 
keine ^peise, es sei denn, dass sievorher demAbgott Torgesetzt wor- 
den , dainít die Speise von den Gótlern mochte geheiiiget werdet.^' 
Kleuler Bram.JUtL S. 129. „Man beiligt Sjíeisetí und Nahrungsmit- 
tel dadnrch^ dass man sie eineZeitlaog den Bíldnissen der Góttervor* 
setzt » und sie dann wieder wegniinint, ain 8ié mít desto iiiehr Segei 
za genies9ctn. Ip den Pagoden aeibst werden gewisita Speisen zube? 
reitel , die « so schjeeht sie auch sind , doch Iheuer bezahlt nnd sehr 
schmaekhaft gefandeo M'erden.^^ I u giných staros)vétských oárodůw 
byl fen oby&g, že swé bohy a ge^ich swátky skr/e zwlástnj gjdla a 
kolá^ ctili, sr. Jahrb.^. Lil. II L S. 150. „Ara 2. ianner war<le 
, die Riickehr der Isis ans Phoent/íen gefeiert , und an diesQin Tage Kn^ 
chen niit dem Bilde des Seepferdes bezeichnet geliacken. (sr. Plutarch 
de Iside.) DieserGebrauch der Kachen hať sich bekannterniaassennoch 
in denen des h. Dreikónigfestes (auf frauzosich Gateaade Boimengli^ 
Cakes of rhe Twelffbe day} erhalten. Auch bei den Fersern Mru];deaiii 
2. des JMonats Bthmen ein grosses Fest gefeíert an wejchem ^ine be* 
sondere Speise gekocht war/^ iS. 156* ,,ln Irlandhaf sich noc{i )]eut0 
der heidnische Gebraucb von Kauchwerk, Opferspenden und Kuoh^^^f 
welche ehemalsim Monate Juli dem Sonnengotte dargebracht warden^ 
e.hahen/^ S, 15S« ,,Im September, an dem Feste Aschura kochen dit 
Mosiinen noch heute einen Potpourri von allerlei Gemiisen und Hal' 
.senfriícbten , wie die Athener im folgenden Monate (Pyanepsion) kocn- 
ten. .Die Araber zum Andenken der mit Noe aus der Arche, dieAthe* 
ner zum Andenken der mit Theneua aus dem Labyrinthe Geretteteo. 
Wie das grosse Fest der Juden und Araber , fállt auch in diesein Mo* 
nat das grósste Fest der Inderund der alten Persen Diese feiertendaa 
Mithrasfest Mihrgan und am 16. d. M. wurde éine Speisetafel aa» 
sieben Ingredienzen (Zucker, Keis, Píirsiche, GranateO) KubebeAi 
Weinbeeren und Lotos) bestebend zugericbtet/f 

J 



335 

\ 

4 U^Sláwfiw se gešrě následúgjej koláče' a gjdla, mythologický 
píiwod niagjcj zachowaly : 

Aládja , O lade/ Oladka koláč a Rasůw : awlásté . w . čas Maso* 
pustu iizjwaný^ke cti bohyni Zraďé 9 sr. Lokse Lak^e. A a (^wbslowci 
Aladja .Oladka. gest oby čegná xbytečáá předrážka, gako O-Bodrič (mdv 
fihadra) O-BiiJ (iod. Vilapati Bilvit), O-sladlJ-slad (iod* Svád) atd. 

. Bába^ pols« Babi koláče BdboufJba t.g. Bhawaui: nádoba wnjz 
se peče a twar tohoto koláče předstawug^ Lingam^joniy tak gako u 
Indůw y kde téz od zen we swntek bohyně Bbawani pečen -a geden bý* 
.wal. &v. swátek Ganridevi. 

BUn Blinokf plur. Bliny Blincy rqs. koláč LokSein podobný ^ 
«r. Bil JBýl Bílina ^bylje obylj; Oby Iný, Bilvit Piiwojk: índ. Vila, 
Vilapati t. g. Bhavani , gako Sči a Sakti^ 

BosfiHiny koláč zwláste při křestinách pečený a uzjwuný a Slo- 
%vákůw w Turci. sr« iod. Basuni Baaanna Baspuaa přjgmeno boha 
ctnosti Dharma 9 sluhy Sí^owy. W knize Mahábarata se osmý Aditja 
(buh mSsjc^^ Baswan nazjwá, Sr« Pieret JXn* Lex^pod 61. ^iÁdiť- 
ja» die.l2 Sobaeder Adidí unddes Kaaiapa, welche als 12 Sonnenúber 
.die 2 Monate den Yorsitz fahren(8r. Svar Swor, zwjřetnice, Thierr 
kreis der SoLnne}^ ihre Namen sind: Varunft,rSur]ay Wedani, Bhanoi 
Indra, Bavi» Gabaati , Jáma , Svarnar«ta» Divakar» Mitra, \Višnu(|ga- 
ko wepřy ar. Prasinec). Das.GedichtlVbhabarat nennt sie: Bhak, Auf, 
Ardza » Metr , Bran ^ Suta , Dbata , Basvan (sr. Boswan) , Nesta , 
jLitkba, Indr, fieSa.** 

Dru£baneCf sr. Jungm. Slownjk I. d. &ii. 487. „DruzbaneCi 
koláč na drn^bnau nédeli obyčegný.^^ Sr. OrMgs? Durga přetwora bo^ 
Jiyn& Bhavani, sr. Diuga-Fudža. yoilmers Myi/i. S.63Í* »,Uie<jót- 
tin Uřuga ist díe Gattin des Schiwa. Ihr za ehren wírd ein beriihmtes 
JbW gebahen , welchea ihrea Namen (Druga-Pudža) fúhrt. E9 ist ein 
Freodenfest, an welchem iiuch Fremde d«h. nicht Bekenner der indi* 
schen Religion, Theit nehmen diirfen; man wird mít bérauschenden 
Getranken, Fruchten, kdstliqben Blniuen , Specereien (sr. Druzbanec). 
bewirlhet, and durch Bajaderen , ihre Tanze u. s. w. nnterhalten. Am 
letzten Tage des Festes wird ein Bild. der Ourga in deu Ganges getragen 
und gesagt » sie sei zu ihrem lieben Gatten ziiriiokgekebrt;/' Jahrb. d. 
Zšti.III.S. 154. ,9nerUr$prungdes vonKomera g&feierteo Scirps in 
Tiber im^ WO das hol/^eri^e Bild einer Jungfrauin den Flqsa geworfea ward, 
íindet sich ia dea aegyptischen >{ilfeste, woam i2de$ Munats ťayni eiue 
Jungfrau deni waqbsenden Nil geopfert ward. Bei dteser Geieganheít wur- 
-den Kucherh gebajcken Csr,Dru%baaec) deuen daa Bild eiua;i Esels einge« 



330 

• 

prtgt war. Nocb beute werdea ám dBe Zek terenten WaclMtlimasdei 
NUs Kochen gebackeD nad gegeaieitig sediii Geaclieok» gjq;ebeo.H 

Kaia^ «r. Ka5ja<>ba Kasiopa, bůbpr08traastw|8wita, řecký Sator- 
wm^wMĚMj geg áwkj aa Adaaia Sil prwaJhaJElowéka* PůwMhJfoAmi 
ad4 aa- b^ Katja , ba pa gen koaoowka gako DaS^.ba , Stri6a. 

KorůwaJ aaioraf . bel4S , sr. Hďterhof KoesiiskoJ Lex. L f* 316* 
^Koiit<m>€íf paaU a fariaa siibada lacte (sr« ki&wa} ét avis.^ W oárod- 
ijeb pjia|dh a Olaeka , Wojcickiego atd* často sa zpomjMá we «Wft* 
tebnjeb qtiwjab asi lak gako aáS radostník. Za ta máme že Eotrowa} 
gest to co krawj neb irawshý , kraufé U g* bobyai Lak&mi ^ Bb»- 
wani' paamiéeeaý koSáJL Grainmatická forma kprowo| éHi korowtj tak 
sa aiá ka brawjř krtšufj^ gako raské domowoj ktf domow]^. 1^. Azp* 
per ^<ía» 5. 43. „Die ladiaaer babeh dea Geb^aucb, dass sle ia ci* 
aem gewissan Moaat dia Kdhe mtt Retss, so uoeh im Sťrob ht, spei- 
sán, imd sammela abdean dea Mist vaa ihnen , waschea ibu Ita einein 
Siebt vaao die Uasaaberkeit bia>iveg gehet, so befiadea siehimSiebe 
nacb uavavdiBata Kórner, welchesieaafddrrcfdy nad werd^a; tranadef 
Pfiiff den Stegea darCiber gesprochea , far Heiiigthaai gabaftea^, Kúeh 
těin^ (Kadiea, Koláče, Koroway} damas gebaekeow*' 8r. Pautlin Sf9t 
pé 109. „Vaoca msgaom ladiae uaaiett deae Bhavabl et LaokiehnÉlést 
sacra ; fbécoaditstis symbolům est. ladoram' taril^ ia vaeeam rétigio 
elí lev, at mortj adjidatar iHe, qai vaccam laterfittit; Deam Lak«diiiii 
te fSiecaa aberibas , ia líagaa , ia axa, ia caadá residére atqae idéoási* 
roal sacrum esse , fabulaatur ladi/* pag. 98* „Indi va«cam veaeiWtur) 
at eaada ejus ia coelum vebr exoptaat, stereora vaccae démos perlini* 
aat etc.^« p. 202. „Vaeeadiviaitatis, seu deaeBhavaal^ et LakStai sym- 
bolům, et hujas ultimae deae sedes, in coelam assampta fuisse dts io 
cioeló dtf ladhi babitareperhlbetur. Liber Kavalabhagjafn tractatde 
iri^tatibaa ac meritis vaccae. Gentiřes d^m Jtiraat , vaoeae e&ada^ tan* 
geado jbré|uraado sa obstriagaat, dam niortl prexitnt snnt, eaudam 
vaocaa arripiaat , et ea io 'coelum vehi Toloat, id est , aaimaia traoi- 
migratioae in vaccam iadacere se putaat , dum caodam ejus* takigeiMio 
exspiinat* Per hano aetíooera et mortani corpus ia semiaa natarae re* 
Bolvendum, aalmam saero aairaali tradeado a viliet aemmoosánietem- 
psycboid likerm-i speraat; laitiatis, uť eos> vdre dogmaít sun addictosesse 
cognošcant et probeat , potaš Pančaděvjam dictiis dar i seleť, qw •* 
his rébus constat : 1 ) ex uriaa vaccae y 2) ex stercore vacťato aqua dj* 
lato , 3) ex lacte vaccaa dulci , 4) ex butyro , 5) ex lac1<e acidnlo. 
Haec omnia niiscentur et initiato potanda traduntur , atque hic potufi 
divinuB potuH dicitur" Sr. ÍVieae Ind. I. S.2U. ,iDio SattíoBha- 
%ani wird durch eine l\ab lertreten. In der That ist es Bhavani , uod 



1 



9ÁÍ 

nicht dié Kuh , welche man verehrt. Bei Auadbntig des zu ihrem Dien- 
šte gehorigen Ceremoniéls wiťd sie als Mutter der Guttin angenífen. 

' Eíd Gefass voli Wasser wird in demGebande, \vo die Kah gesítáltttst; 
hingesetzt, ňnd Vor diesem werden die Gebete heřgeságt,. zrnnSchlnsli 

" verliest der Priester den Chandij einGedicht, vvelches voti dmi Tbaten 
der Bhaváni handélt« Bei einer andern Gelegenběit wirft mán Blutnen 
vor die Fusse der Kuh and setzt \\ivfriache$ Gr as vot: undderVer- 
éhrende, xVelcheť sfe als Stelivertreřerin dét 65ttin anredetý ruft aůs: 
ts& o bhavanř! *^ KorovaJ býwá tii gako rádostnjk twjljrn osjrpán a 
okrášlen: 8r, fV. Oleslo Pieani stt. 8* „KbrowařjoWe listo — 2fti- 
cwyto jak kalynok , A na MreršoSkii žowty c^y^l: — SKwny naS korbWaj 
ňa weá áwit.** — Sr. RakowUokL PraufdáfíUsi I. str, 34. „Wspóm- 
nié nálezy o znaným swyczaiu róbienfa w czade akťów wesdnryeh 
Korowaiu j któty odleglég si^gad musi státoisytnoscí i kťóry dot^du 
wielu pokoleň Slowiaí^skich , w róziiy sposób ucztý wešélne ózdábiáv 
Czyniemy to opis korowaiu z df ela pod tytnlem : Nówyj SIowotolka« 
watel IL 402. ,^Koroway iest chleb , naksztalt kolacza z róznemi przy- 
přawami ňpiec^zony , ozdoliony wielu sžyszkami^ (podobizny holiibůw, 
bohautůw atd.Jktářých im wl^&ý, tém {estpi^ktiieyszy* U Éozafców 
i innych zafnožnych ladzf, te sžyszký bywáj^ viryzlacané. SamKoro* 
viray oždobiony iest mateml dior^giewkami , řoszczkafni (ratolestmi) 
lodtowemi i idhémi upi^krzenfami : Powitiiétt bydž tak wielki , azebý 
dlá zaproszónyéh na akt wesdny niógt wystarczyd'^ Týz II. str; 303. 
y^ltoroway tvyobraza symbtíliezriie plodnosé, blogoád i boga(;ttvo.<^ 
Dle p^ Bodjanského KorowaJ se dělá a peče ve sobotu před swatbau 
kteťá se óbySegně w nedžii wykonáwá. Mládd newěsta pozvi^e k sobě 
swé druř«ky a přjtelkyně , kterd při dělánj a pečenj kdrovvaje rozličné 
tíbřady zátho^áwag] a pjsně zpjWágj. — Ze kráwa i w Indii i wé Slá« 
wii důležitáu částkau při sveatbách býwala , Wiz vrfle str. 187. Jahrb* 
d. Liter. 11* <S. 307. 9,Hierauf wird (bei déii Hocbzeitfeierlichkeiten) 
éine bisher angebúndene Kuh , unteř dem Geschrei losgelassén : die 
Kuh , dSe Kuh ! Der Brautigam enipfangt voli dem Schwiegervater ein. 
Gefass iifitHonig, saurer IVIílch und Biitter (dary krawské)/* Srow 
Anton ^ Véhér die Staven /. Š* 147» .,Die Mořlaken gében ihren 
Tpchtcrn bei déř Aiisheilrathung nichti^ áls ibř Ger^he und eine Kuh 
niit.«^ Ósaplowits^ JVenden in Uňgarn. S, 114. „Eine wendische 
Braut bekomint von ihren Eltern afs Erhthcil ín d?e ndue Wírtšchaft 
gewohniich ehie Kuh^^ U Ceclraw značj Krawéna necudnauj sniiU 
han osobn, «r«.Lada Lajda Lojda. Se úovíém horowaj hrawdj mi- 
že se srownati i české koblih kobylih , gelikož u Sorabuw grawa 
írť7řPa'značJ lohylu. 



Kraslice^ Kruiiea^ ff^^c€ wMlomoónj^ PomlaÚĚ:,V 
Jut^m. Slow. //• S. Ur. 167. ,JbMliea ; od ttarotláwiMi ómnil 
wvgeo o WtlilmiMt (ilawoosti gan) w obybgi bywali » gakoSit*! 
MMj mlaMiiJ M přjr«d7« poniwédi každá swjfe s w^ce tiid^*|| 
Ká«aw Kraslice poebodj od krišny t g, žerwoDý. Sr. I^auIlU %A| 
Brmm^p* 163. ^D^c^miI Brammioi fnod maňte Ute priiicipiiHikk«i|l 
lit ot Jbahebit qiMM|oo flooni. Ultiuo rouMioobit nihil nún sóla Dímla! 
Uf ara , qaao •tiam ipaa paalbtim adoo dunioetiir at non fiat anijori 
9VO, qood Tocator ^ij^txa-mol/a («r* Maodt mandy « knéiowml; 
Lg. wtg9a)t i. t» tem|^ illad| qoo totos moadoi includctar ovo, A! 
karaai roaasá (tr. |iomlaxka , pomladiti) po«ít , et vocant iliud ovm 
Purahrama (p^gi^} boha Bram).. Nutant aatem de ovo qood haUti-. 
ram út 7 coriic€s dromicirca, cam autem cresceot inlra íllad ovmi 
ilimaBta» mm safncMl illis sitatium., ac proiade acceodefiir elemeutna 
igab) anflFlaoteqoa alemaoto aeria nuupetur ovum ilIud íb daas partei 
,iai|aqoalfa , auperior pan major coDstítaat coelom , inferior autem iníaoil 
tarram. Ea ergo hie nanieri s^pieaarii vim et origineni » qat a Bn- 
iiMMiica philotophia desceadeat omniom pene gentiiini philoaophíam pec- 
vatiL — Lotus, trianguliim et ovutn oollocata annt ia monte Meru 
ffif liabitacolo aolis, qaiatolu generaatís emblemata anot Ovum mun- 
di »uaolaGrom vocalur/* JĚajtr t Myík^ 1. 5* 22S. „Parabrama hat 
aaarat dio BliUtirole arachaffen, vencblossea in einem Motta (tr^ 
Maod) 4*^ ^'^ einem Ei^ das El ist aerspruogen » bieraos warea die 7 
oboru and die 7 uotero Welten eqtstanděa. S. 2S2« Geachichte der 
SebSplung nacb dem Go«etabucl| des Menni Oef Ewige scbof zaerst mit 
oiofNU Gedankeo die Waaser nnd legte eínen l^eiiii der Frachtbarkeit ii^ 
nh. Dieser fruchtbare Saaine wurde ein Ei 4 giánaend wie Gold and 10 
tpaseiid Strablen flaiauiend 9 wie das Licbt der Soane ; and in díenern 
Ci ^rde OTt fkr voi| EMrigkeit ist, selbst geboren in. der Ge9taft dea 
Araifia^ dasUnratersaller Geister. Indiesem Ei s^ssd^e grosaoMacht 
onthitig ein ganxf»'Gdtterjahr/^ Cerwend barwa ge^t bohu Bnúna 
wlastnJi i|r. Pierer (7n. Cex. 16. S. 655. „Prakrat ist dreifarbig: 
roif^ ala Wesen des Brmiia, weiss als Weseq des Wtschnu, tchwarm 
^U Wesen des Schi^va :^* tjmto se wyswětlug^ proi weUkono&iJ w^co 
čerif^enau barwao inalowáoa býwagj, a proč se kraslice hras/ce 
gmenugj , krásný totiž zt^am^alo pů>Yodo^ a s&qainepá posawad a Ro* 
fiuw tolik €0 čerwený% 

Kyěel Kuas í&jvřaný w éas postu, když seswátek Mořeny swiy^ 
tak ie u Slowákňw i sama modla Mořeny čili Bha^rakali Ky^el slogft. 
Sr. ram/Šči, sluw. Siawa štawica. 



' Ijoiie léalSé^ maloras. Lailiny: ». IJfapper. Asiq & lt7t 
* ^m Herbst-Monat feierei) clÍ9 y^i^ehlícbten \yeib^Herfonf»ii^ dasJFeat Ma^ 
Narra flmiii, 9 Tage laiig^ d^r Lakšmizu Ehren.^ f^l^^ŘT..^ J^r^/n. 
^'^HeL S. 144; f»Díe Pilger %u Jagrenat niihrep V^ch 19191 Tbeil vq^ den 
^^•11 Tempel,,voQ der Gottin Lakisml, wie:e8heis$st, gekochteoHuIseii. 
""^ * Wicbten und gesegneten Brod^n , \ welche letzt^re yef kauft wer(|eQ.'i 
'^éimi^ 347* ^Unferder LfíkimiNamen»WBtden Speisea: in, den Pagpden 
MT/JTiereitet und Veckaufi/' fVie^e Ind. IL S* 35(K ,„Aiií Fe«tp Devalit 
«•■». lu Ebren Lakšmi werden Kuchen in Mulden getraeen. und in Láká** 
■toMÉiirsTempelgeweiht.** Sr. O-Lac^ka A^Ladja. Lok^e u ^Iowákuw dě- 
il, tf iHtiány Lywagj z testowých gakoby prowa^ůw z nichž se buď fxibrannj. 
iMénib^y 9 buď kola, buďiid, jany atd. utwořogj a pekaua fsk s medem a 
R«aci0inákein gedj. 

kmtmm\ Uikalašský koláč t sr. Zpéwanky I|.str. 5$. S7. „Tn máš Waw* 
■ i«firo ten koláč Čo donesel Mikalág<^ — Sr. Jahrb. di LU. lÍL S. I6O. 
i^,Pie alten Perser verfertigten irn Monate Uecember Puppen aiis Ťeig 
joder Thon, denen aie konigliche Ehren erwiesen und dieselb^n asseo 
^^y^goder verbrannten. Etwas ahniicheg findet sich in den Puppen und Ess- 
^ - ^waaren des Nikolaifestes , wíewohl dieae Sltte nicht vom Bischof voo 
^ ^^ íl Patara, fondem znnachst voní roinischen Patricier abfiuleiteb ist, des* 
L J^ ^° Name gewissen Kuchen beígelegt war. Siebe Si4da$ -unter aem 
^ Artikel NicolausJ^ 

^ 'Pernji^ Medownjk; Marcipan* Sr. Jahrb,. d. Lit IIL S. 160. 
pAu 161 • ,|Dié englische Mintspye dl i. der Pfefferkuchen (pernijk) init der in 
i/^ 4er Mitte desselben angeziimleten Flamme ist in Indion noch l)e^t^ bei dem 
, 1^ Feste der Erschetnung Wischnualsťeuersáulegebrauchlich.'* 8r. Kte9* 
' fíái ^^^^ ^^^^' placenta ; Fini nitr. koláče a body po žni ; sf. ind, 

j . 1 pinda (chléb neb koláč zemřelým obětowaný.) 
^ Radostník j česk. Radowanec koláč pri radostné přjležitqsti , 

j swatbé, pečený, Sr. RamaavaiaraB. Radhost. 
\7^ ^^í neyobljbeněgsj ruské nákyselé gjdlo, sr. ^low. šcaw.a stár 

^ fí^ica; srow, pol. Sok df:r Saft; sir. ind. ŠaktL 

Poznám* Ze scownáwáqj neyhlawněgšjcb Swátkůw staroswět- 

^7^ ských národuw (wiz Jahrb. d. Lit. III. S. 149) wypadá gasný wýsle- 

'. dek o půwodnj gednotě neystarsjch Swátkůw Indůw , PerSaaůw, Egyp- 

^ ^anuw« Židuw, Syruw, Arabůw, do gegichž šlepěgj Řekowé, fejma- 

'' né a pozděgSj Ei^ropčané wkročili. Poněwádž Slunce neyst«r5j bu!^ 

tyl, padagj i hlawnj Staroswátkuwé do hlawnjcb čtyř dob roku, totiž 

do dwogjho obratu slunce, zimnjlio a ietpjho, a do dwo^J rownoden- 

^ Bosti garnj a gesenj. Čas ten, kde se slupce wzdaluge ,^ anebo i^odt^ 

f ymbolického způsobu mluwenj Indíiw, Egypčanůw a Syruw, kdfi Wi^- 



330 

bu Bpj, CMHs do rakWe tladeii a tabitý Adonb oplakáwán hýwá» bjl 
íbb MrSeobeeoého •niiitlni a piMf a : naproti tomu pak čaa a počátek zim^ 
njho obraln datice iili pódiu řefi Egjp&iDŮw narozenj Harpo^Krate^ 
9a (sr. Kartiga éilt Skandy, Kraka, Kračan) a podle řeči PerSanuw na- 
rozeni Miiry (ar. Indra, Wedro, Wátra) byl &n radosti a bodilw 
gako i wstaupeiijftlanée do žnamenjgara (rakd)l Pálenj ohně a oswět- 
lowán] byli tiéýstarS] wýřa^^owd této národnj radosti , kteřjz se n tmio- 
hých národnw az posawad zaohowali aifebo w £m obratnw sinnce C^ 
Prasinci a Ceťwnn) , anebo w Čas lt>\(rnodenno8YJ (W Března a Zárjf) ; což 
áa asltal^to přodstawiti ninžeť 



Swáckowé tdwnodtfntnostt. 



Swátk0wé obratu. 



Gáró 



Břeaen, stjDanja 

stawenj březy. 
Vasanti FaSank 

Wosnaé 
Dodola* 
jpi/r^a^ Dražba- Durga 

diníca. ^"^ 

Jáurimú Mořena 
Holi Holiha^ řec. 

^A^^Hailky. . 
Gaurii Kwěty, 

kwěfná neděle 
Sivdratti We- 
' IHcánoc. 
lAng^^ai Lenae^ 
Kamaďewa : 

Knma, kukač- 
ka* 



Ge8e5 



Bliadrákali 
Gal Hawel. 



tfarasihha" 

avatařa. 
Rama-avatara 

Medwěd. 
Polear* D£avati 

Folel, ďomah- 

ielstwj Wsta* 

powánj. 



Léto 

Dkerma Tar, 

Turice. 
Loioš T Ljtel, 
liotiiice, Lada. 
Latšmi Lekne. 
Rusalky. 
Mrenuchy* 
Afianta 
Padmanabu. 
Kupalo. 
Křes, Sobotky, 
Wajanek, 
Onam : CK^inký. 



I 



I Zima 

řrasinec T^ara^ 

haávalara , 

fVišnu. 
Gruden^ Oarmděié 
MtkalaSskýkolád 
fíarpotraiea f 

K ar tiká í 

Skahdai 
Krak kráJSoh. 
8iáwa , Zelmao, 
Pongol. 
Kalendn Koleda, 
Hada nóšénj. 
Wody swěeoDj 

(Varuna), 
0(!ištowánj o- 

hnSm, Surja 

Únor; 



2 tohoto widSti is^ prostonárodoj Slawnosti á hry prastaréhd pii- 
ivodu gsao a nowoplatonský níudree Prollus nečinil we awéih časn 
zte, s&e gako hoťliwý zástapce pohanstwj, wo swátcjch wScčb hnbo* 
ienstwj 9 bohům obSfowal , poněwádž wlastně a pnwodně wšřekirí bo<» 
howé a swátkowé ná gedno se ^vztehugj , Xéiví na wxjwánj přírody* 
ZwIáStě fihince, sr, pyť, pyraiii pramen Bram Rramnn; sr, snr sarjaí 
Burb Srbin; sól sl-nn S{-aw Skiwin; Agňi Agnajá Agnimat; áijati 
awět Sivá Saiva» atd. Gen pozděgí w běbn časa přidáni gsan k tértito 
praswátkům i gtné národnj » k. p; swátekftókoge, wogny^. ^tcáték 
mriwých , swAkowé proróén níésjce atd. 



- • ♦ 

Bry , zihawVy, obřady tt Shii^ftw mythologického . . 

puwodu. 

• Bvbtt * Slepá Bába , hra Aa ftlépaa Bábn % nim* BUnde Kuh (fmi 
kovowaj), při sta^vaosteeh bohyni Bhairaaij lii»rá'p^poéobÍEiiailfciát> 
wy ctěna a wyobmnawáivl byhu 

JBarf/iiai^ wia nahole atn 17* f9^ 

Břěza^ stj^áa}, weaaiij, stawcMf^fiřazyt uria Érfibře att« t71 
Mága a str. 184 Břeaen. 

Dunda Donda Ďuhďai H<ijá: ÍimĚíí\\Déd3Bů Dédu&bú Mria 
Zpčwaaky L str. 397* JÍca cli boha GaiiaSa, £iii Póleki m Eka*Oenda, 

Jonic áiwódaiBc n Sarbnw; iíor^ a jSlawálriL\Ý] whsZpěwaoky 
Hi atr. 49t. ,,6a umm)arae (Bock, Kosal) Žiwodeiao^ ZiW drtModrt^ 
Žrvr pe&sA neizpeéan ald^** — i- Kdo si zditraré w iHceg j[Kaoha) <y^^ t 
Ga som Koza rohatá atd. Srow. Dapper. Asiai. & ti4i^ ^Ea vtitA ia 
Indien J&hrlich an deia 10, JSniiar das Nachmlttags ia deaStadtéu der 
Wiachaa aaf emeni holKeraea Pferd aoMer der Stádt ia dna Féld ge- 
tfagea , álwo aladana Kunsu^eilenQxrě) aagarichtať werdaii;> 8h kbseti 
ainan Bock (ýarac, koMá) laufea, den aie itraditen i«i Lanfea< tadt 
aa áchiagen. Sie lanan auch einen Fiioha iliika^ laufon^ wehsfaetiHBifl 
Jader mil ťrdgeln trachtet den Best au gehen.^ "*, 

iPWtfAfy wix Vásanti. 

Gaéiřab^ bi^ nw gattiabá , wias ^waaky li. 4S* Gesftraíb Ai(f^ 
Gantihá l^ pták Wl^aQowí swatý* ^ 

Uailhy^ ind. Halika, Holr: wta nahoře atlr^ SOft» 

Had^^ eboděDj. % hadeai aa Nowý rok : wix2^w% II, 65/ Had byl 
aymbolšiwyi bohvéam nijgegjojbo a obnowngjc|ho set sr, Paultín. 
p. 202. 1^9, y,Serpeáa symboltoi Vítaa Indussacetest^. qaia ingeosan^ 
gmf^dtughi (sr» pék w^) dictns totiim mandám in setedosoikiéonpi 
tinet at animat. Aaguh^Sivae omnibos vitam triboeatis attrituitam ast, 
anda^ dtfaster iste saepe serpentibus amictna exhibelur: in áli^olbaá si^ 
HuÉaaris aerpentem , i/Ust^ aťtributum manibm gerit, Strarié f 35w ^Ra^ 
ma sea Sriraroa in anilti» istatuis eircolam šéu serpentam in girmní vel 
orbitám redactumi mia pnaontenet/^ Str. 203. „Liquet etir Indt tíňnh' 
peqtes vanerentar , ^tae nempe et lúortis etnbiemáta snnt; TÍtae^ q[uia 
atiam abscisso capite díu spiritus aaimaleg retineht, mortis, qiiia virus 
snům entitteodo enecant ) atqae hae doae proprietates ah aDtiq,aÍ8 etiam 
soti faere adscriptací, "-* Serpentíbus saerís lac in vaše bibeádam a^ípo* 
nunt, togurtóla exstruunty laptdes ia babitaculam ooaearvmit etc/^ 

Ha0ůl^ Gdii Qallus\ Koiúiy Káhútowý tanec ^ poI« Kogu^ 
tek, ind, Bha,dra^Gali : \fiů Zpčwanky H. 70, 



S3a 

Hrnc^^ hra na, staré hrnce ^ u Slo wáknw w garyij (Sa99 wa -Ritech 
Mořeny, panoy (nékdjr I 8 mládenci) wexmaoce nakolik 2erhých/n2a« 
dSných n&kdy i dérawýcb hmcůw » rozéstauau do kola asi 2^-3 kroky 
g«dna.ott^>dníh<& a podáwiigj aoiié ty^ hrnce wukol * zpjwagjce i^itom 
rOfelifoé pjsně. Kennn hrnec ha aem padne «• nad tjm hluk a snijch wy-^ 
dáwagj aneb rozbitými střepy geg proaásledugj; • Z gednoho /. těch hmcůw 
ndélawše pak. Mořenu wynásegf gi naséerdi do wody* Rukewét z ta- 
kéwého rozUlého hrnce, gméqage. 66 hr4wa{%T. Itbavanl), djfky ge 
sesbjragj a řjkagj o nich ze giwkhrawy páaíu,*^ Tento hrnee gest i 
o Indňw. Sr.* wýie str. 295-^2^6 o Marímě. . .:, 

• Huě^i hra na husy h Slowákůw rozUiná, ^^H Zpiwanky IL 43. 
44. 69. ňjjpnenj Slnnoe 'gest Aatnsa- U g« husa \čiii labut pro bělost 
obbgjch , ' Hamsagest i pták Bramowi poswatný. Hib tato prowozowala 
se tedynepochybnž ke ett Shincé; 'Sr« i Martinská hus 9 kdyis bjlý 
snfih pa4á a sliirice se wzdálíio.- 

ITaupdn/; o^bIéívdnJ$ ymz ímhoie tír. ÍSB. 
' . Jřo/ófď^ JSTá/yaďa, wiaZpiwanky i» 409/ Uindůw byla £a/ř»> 
lía dcera Sluabe « manželku \¥l&nu*KxtSny, wisVelliňer S. 995. ,,Ka« 
lenda^, iad«l\Iyth» Eine Tochter der i^ónne und G^niablih des Wischna 
in seinei^ aehten Avatara aisfiríséhaa. Sie gel^oita seu den ^ voi^iiehm* 
sten Fřaueu dea Gottes^^Welcben sie liebte lange bever ec sie. und sta' 
ibn gesehen: um ihn zu erlaogen op/erfe. sim^^er Bhavani das grosse 
Opfer (sr. ďÁr}dumua. Der'eíne.von,dea5Sohnendes Pandu, Afrdža- 
nen, Krischnas getreuester Freunď/war durch dia uber das Gesísbenk 
(sr. dar^ erfrmite Gdttin von« demr Wonscha dérlKalenda nnterrichteti 
sprach íiberdiéielbe ihit Krbdiaa., und dieseř^.gerubrt von der Schiin- 
heit und Liebe der8eU)en,.war so^leichbeťeit^^ihfe.Wiiqscbeziierfiil-f 
len>^ 2^'tx)hótp wtdéti ze. indická Kaleadé byla hobyfiě darůw, antdar 
a obit Jamna Bhavaně přinesla. ;U Cechnw a Slowákuw '/aaiSj . Koledu 
posawad^ar obzwláHté nowvrocfsj.; u Horw&^ůw Kq ledně. Koldué 
snacjdarobera,: žebráka, Mdu/e/n^ dary almužny, prosjm* Swát^k 9 
oby&g Koledy držjise w nié«ýcí ířraUnciy který iněsjc byl luaažor 
lowi Kalendinimn^ totiž Wísauowi w přettvořa wepře 6ili prasete^ po»T 
awěcen. «^ Slowo Kalenda.Kalenta pochodj , gak se sídá^ od iaia 
éas a «/9^akoaec, Času čiliHokukonecý Jabres*£nd^, takgako<iÍAa/i/4( 
Anafida bfe« konce » QraaK 

Kosmdčf ies* Kosmatice^ koláče w &)s Rusadelojch swátkňw, 
Čaaopia t&M. IL atr. iSi^.sr.Šiwowo přjgmenj Cf erfa t. g« Kosnia, 
^osmatecy ar* slow. ký to tosraaiý iértl gdi AokoanuUéko atd. 

Kres^ sr. Jahrb^ d. Lii.,IIL i61« ^Jítn November f^ern die 
{uder duřely 9tagige feuer die Erscheimmg Wi^ohnas, ak Fener^atde 



333 

(lfffe0 křesali)* Die:6B((ilsehe MbtBp7o» ů, i*, der Pfeff^rku^hen ^<per> 
r^k;» marciiian) mít der in der Mitte deaíelben angezQndeten Flamme 
ist Jo Indien noeh heiite Jbeí dem Feste der- Erscheinung Wiftqhnus ala 
Feuersaide fsfebrauchlich*'^ Sonnerat w Ceatopisu awém pjie: Šiwapa* 
tawé (ctitelé Siwowi) pekau koláče s reyžo^véfao festa soiJSeDého n 
wodavy w prostředku tidélagj gamku« do které se máslo a-knot poloa^, 
pak se zapáijt tento oheň oni WKjwagJ, postj se toho dneageiy.wý- 
iér ten koláč« Srow. Sobotky, Wájanek. 

léclo Leluje Lelja : ZpěwaakyJiU ,47«pri slawnostecb Lelafiti 
Kamadeva^ sr, rtisin. Knma* 

Ljtel hjto Léto ratolest kterau děwifata w předleřj, p<^. v«rsjch ^ 
xpžw^m nosjwagj. Sr. LotoB. Jahrb* d., Lit. B. IH. S..I56«..ttIa den 
altesten persischen Kalender findet sich. in dem Aloqate Juli das Fest 
der Lotosblume , ivelches auch ursprunglich auf Soon iind M oad hin- 
zudeufen scheiut/* ^ 

fjoleS^ Hra na Lokse: Zpžwatíky lL*45.prowo2owaná přislaw- 
nostech Laksinu 

Mdge, 8tai4>enj mdguWf sr. Jahrb* d.L..B.lILS.153« >.(9!owie 
der. erste April (sr<» poslati s Aprilem) noch heuta in Osteii iind We* 
8tei> alsein Nar|*enfest begangen wird» so Ist der ersteMay durch die 
an demselben áufgepfiana^ten Maybdume^ in vvelchen der Inder nur daa 
Yorbild des Fhallus siebt, iíberall ein festlicber Ta;;. Derseibe ist in 
Indien der Bhavani (giaáče i Mája zwané) als der zeagenden Gottia 
geweibt^ und man errichtet ihr Stangen mit filumen und Bandern 
"geatiert.** 

. MúhIo^ prodá wánj a kupowánj másla: wiz Zpéwanky \Í, str.45. 
při slawnostech Bhavani co kráwy. Paullin. p. 202. „Vacca divinitatis, 
sen deae Bhavani et Laksnii symbolům est. Non sóla religio et ratia 
symboli apud Indos cultus vaccae caus^ est , calor ingeiis,, telluris tfic- 
citas, pabuli defectus, hutyri etiactis necessitas in iii. qui nuimata ederé 
nequeunt, pbysicae et politicae rationes šunt vaccaiii coIendi,<< 

Mlááenhy Mlddenhou^ánj sr. Bartholomaeides Not. Com.Gdmtf 
p. 444. ,,Is veteribus observabatur mps, quoddiesícdictorum Innocen- 
tiam, et Epiphaniorum Sacerdoies virgia iftstructi per vícos et com-a 
pita oberrare et obvios vir^ls talibus caedere solili fuerint. ŘMum huno 
álavi Mládenky et Mládenkowat adpellabant. Beligíosum fuisseid con^ 
lirmat quod a Sacerdotibws p^ractus faerit," Sr. tViese índ. II, é. 
330. 332* j,Um 12 Uhr arn Ilaupttage des FestesiDžaganath, Krišny) 
wurde das. Gótženbild unter dem Zujauchzen von Hunderttausended 
seiner Verehrer aus dem Tempel gehohlt Fine Mánnerschaar mitgrfi« 
néii Reher/i odér Palmén in deri UáadeA / naberte sich eiíéndeii Schrit« 



»34 

Hm 9 dat Vélk tímclifte ihiMm řbHi^ -^ Ein OberprlMteriCieg sof ^Aem 
Wšgen Tor áas Gotaienbild. Eíti Knálie TOn itiigeffthr 12 Jfíhren ttíGlíte 
|elzt eiwaa Schimitziges herTOrznl^rngen nm den Goit znr Weiterbé- 
weguiig xa bestinmfen. Hieranf erhob sich ein atter DíeoerdM Gdti«i 
mti iMe ei/t« lange Ruthéiháer Nandhatlend^ M'onH er tuiEřeni* 
liirfae Bewegvogeft nla«hte, einii M6iig;eunziiobtigerPo88iBiiau9.ii.8.w/^ 
Si 933; yiDhi Í6orge fflr Aufteelttialtimg éer Ordnufig béi aHen ^sea 
Festen, (w Disagauatě} Hegt den Braminen ok^ tíe fiiliren dédiaft 
Éohre uad Siócke tind wenden diesetben iá reiefaein Maasaean^ han- 
iig in 8o reichem 9 dass die Pilger díe Gedold verlieren ^ die ťrteatet . 
iňtwáffiieh niid die Yon denselben ansgetbeilten Schtáge tirit Zinsen zu- 
riekgeben/* $• 337. „Wďhrend der Processioit (t wnzem Džagánafa} 
Ireiben Jange Bratnhien , dietinter derMenge bemm8|)rifigeii , mitihreir 
Buéhen bald die an , welche den Ruf fa (wůz) ziehen , baM die, wet* 
che aích oni denselben drángen.^ 

Medwéd^ ChodBnj 6 medii^édenu We Slowensku (dle swiMee* 

twj Woicického, Piesni ladu, i w Pokkn) panuge ten obyjEeg že se w 

tás M a«Dpu8tnJ nfikterý silný mládenec do medwédj knže oble& a wů«» 

bec tak nprawj íe wyhi|dá co medw£d, w dhpácli kyg držjcj , hned 

ftwermp hned dwogmo ^o nlicech m£sta při bndbí a welkým prnwod^m 

Itftitwa chodjc] , hry a SaSky^ boge a pnt ky prowozngjcj a lidi plaSjcJ, 

To Hnjwagj obzwIáStě towarySoWé krznarského, masarského a gfnéfao 

femesla, když iáda jfili truhlu swého cechu od gednoho mistra ke dru* 

Hémtk přtenásjwagj ozbrogéni gsauce někdy přitom i sablemi. — Někdy 

k tomn diwadlu připogen býwá i kůh s gezdcem, tg. koryto sewezme^ 

do gehož středku ďjra se wyřež;e tak weliká že se muž W ni nohami 

až po pás směstknati a koryto na^bedrách upftwněné nositi mtiže. Na 

předek koryta udělá se koňská hlawa « na zadek ocas » pod koryto etyři' 

liohy, na boky zdánliwé lidské nohy a boty, celé to uprawj se krásný*' 

tur přikrywadlý že wyhljžj gako skutečný diwotworný kůíi, genž a' 

gezdcem (wlastně gezdec s ňini) po ulicech města skáSe pří welikétir 

ninožsttvj diwákůw , mezi nimiž i pjsatel tohoto \ve swé mladosti w 

Kremnici a.w Bysfřicipřjtomen býwal. Srow. s tjmto koněm ageždem 

diwotwornif ho koně Raniowa Palakyň^Tus. PoHan» Sr. P^oicicĚie* 

ho Pieánt ludu l.atr. 259. „GrzegórzKnapski wspómina W swoicfa 

przislowiach o zwyczaju Jáki byt za jégb czasów ^ iž wieéntacy zta* 

pawszy Wilóz^tko lub niécljípinadiá (sr. Džambuwan) oboúsill je per 

domach ná pocz^tku zápust w wigiííq; BoŽegó Narodzenia. U*'IČurpiiw^ 

w Mázowszú przy konců zápust , jeden z porobków przebiera síe za 

Konia,(jit* Pi^lakyn), przez třzy doi pij^^, sťarsl a mlodzíež przebiéra 

sie za žýdów ^ cyganów i niedéwiedsie , i spiewaiu : ,|Jedzie Zápust 



335 

na kontu atd.*' Po tym Apiewio wchodxi , do izby Jeden % mloídjcbi 
Kurpiów szaro ubraný I siedx^o na konin zrobionym w nast^puj^cy spo^. 
Sjób. W roicgscu gd^ie ina by<5 siodlo , schodz^ si^ dwa dr^gi , jeden 
wznie)sioiiy w gpr^ stanowi szyj^ 9 tam ujkoncauwi^zany czerepkonski: 
drugi dr^gma xast^powač miejsce grzbietQ» gdzie rowniež awi^jpana 
Viii lnu, zamiast ogona: cala ta kolosalna postaé okryta przeéci^rad-^ 
tem. Ježdziec ten ma dr^gi przymocowane do sebie aznarkamiy- i do« 
wolne poruszfeij^c niemi, podskokami » a nóg wlasnych podryganieni) 
naslf^duje raph konia* atd/* Něco podobného yest i w Cechách ^ gf. 
Časopis 1834. IL str. 184. „Druhý swátek (Rusadelnj]| scbázj se swo. 
bodná chasa do hospody neb giného stawenj^ oblekau se w oděnj 
potworné ze smrkowé kůry (sr. LeSj, lesnj Iidé)| magjce na hlawách ai 
kůry čepice do chocholai w nichzto nastrkáno množstwj kukaček a 
giného kwjtj. Mezi nimi geden ustrogengako král (sr. Ráma král) 
weze se k určenému na náwsj mjstu máge wůkol sebe zástup pistČů 
huí IrabuUctini (sr. Maske) zakrytých néb neernéných po twáři« 
yV Budégowském kragi gede gmenowaný zástup na ionjc/i (sr, Pa« 
lakyn). Tu wystnupj ze zasťnpu prowoláwač» wyskočj na kámen, neb 
pahrbek , na strom (sx. Ravan a Mandory na střeše donui , a manŽ;elki| 
Ijjowu genž wzbjegala na čerdi|ky , wýše str. 260. 261*) a počqe le* 
dacos jprdwoláwati, — - Přicházegjce do přjbytkn zádag| hospodyň^ o 
Koarnaiice (Raní se narodil skrze gedenj koláče, wizstF.!^58)« Srow« 
Vollmer Myth. & 6l1, „Džambuwan, eine Avatara des 3rama, in 
Gestalt eines riesigen Báren, Ráma war entstanden (eine Yerkorperung 
des Wischnu) um Ravana den Riesenkpnig von Zeilop zu bekUmpfen ; 
alle Gotter unterstutzten diesen mit Kriegsheeren von Aífen ^ von Ba- 
ren línd anderen Thieren. Brama gab den Báren einen Kónig Dzamr 
buwan, welchér aus des Gottes Munde hervorkain^ und den Geistdes 
Brama enthielt, also eine Yerkorperung dieses Gottes \var» £r. wollto 
nun die grosse Expedition nach Zeílon selbststándig ^usfúhren, allcin. 
Krischna kámpfte drei Tage mit ihm^bis er die Oberherrlichkeit des 
Wisčhnu (dessen Yerkorperung Krischna war), a.nerkan;ite^ Jet^t foigte 
er auc|i dem R^ma mít seinem ganzen Barenheer uiid half ihm Zeiion 
und seinen Herrschec besiegen.** Tato Ramaavafara bý\vá i w Indií od 
lidn w oárodnj hře téz na' nlicech s d<).mneJýni.i opicemi , medwědy %, 
giaými zwjřaty, gen že w ginem časun^jž unás, prQWo%owáaa» wisc, 
fVieše Ihdien IL & ?52» ,.Im Monat $ept. jst das Fest R^.ma's und 
Sita^St Es wird gegenwattig als eine bJos^e Schaugebcmg und Lustbar^ 
keit des Yolkes bjetrachtet und besteht in einerdrammati$ťhen^ Q)teh« 
rere Tage hindurch dauernden Oarstellung von {lam9's deschichti^Qnd 
Abei^beuern. ^Ra/na , aein Bruder Lahšmana un^ s^w^ Gattin Šita 



336 

4 

• • • ' ' 

iVěrden roh dréi Kioileiil voú óhngcfálír 12 Jcihren darpfcsf elit , úe 
sásséii in Durbaf dnteťéínein Zolthiiiihiej anf der Hauptstratae voii 
einent grai9seh Gedr&nge timgeben. Die beiden Helden wnren híibsche 
Kíialien und spielfen ihre Rolleo gtit. Jeder hielt eineii vergoldeten Bo- 
gen m der linken uiíd eioeh Sabél in der rechten Hand, ihro nackfén 
Leiber waren mit goldenen Zíerrathen und flinkem fast ganz fibéť* 
deckt, sie hatten bobe Flilterkronen aof deni Kopfe lind waren- an 
Sfirn und K5rper mit Kohle, Kreide und rother Farbebeiíip/elinná 
glicbén vollig děn hindbstanischen Gottef-Statui^n (sr. przebiera si^ xa 
cjgaiiów: Zčerněných po twáři). Hanunian , der ASen-General, eín 
sítarker Mann von furchtharen Aeussern , eben so nackt und haang a|g 
dag Thíer v W^Iches er vorstellte , sprniig mit eínein um die Mifte de^ 
Leibcs gcsťhlungenen Schweife («r. Biika), und zwei gróssen bemahU 
ten neužeň (sr. kyge) in den Híinden vor ibiien her. Seině Armee 
foíge íhm mit áhoiichen Schweifen und Maskéa (sr« krabuska) und 
Keuléh in Hánden tragend* u. s.w/^ 

Moře čili Studna i wiz ZpSwanky 11.52. Mjsto ^^Siudna** řjká 
se i ,;IVIoře, Moře dag wodn:*^ zdá se ze pri slawnostech Varuna a 
Lolsindy^ božstwj moře a wody, hra táto se prowodila. 

Prase Prasátko hra na prase, wiz Zpěwnnky I str, 13 » 422* 
,,Hru na prase hráwagj déwčata ^ hru na swini čili we{*ře^ brawa , na- 
proti tomu chlapci a mládenci. Asi ^—b mláden»*ůw stanau do kola 8 
kygi w ruce, kazdy z nich má před sebau gauiku wykopanau w njz 
druhý konec hole čili kyge wetknnt gest; we středku okresu gest htaw- 
nj gahika, do njz geden if:ádné gamky nemaojej^ pastýř neb swihák 
zwaný , mjČ j kauli aneb skálu okrauhlatf , swinj gmenowanatf , we- ' 
hnáti chce^ ant gi ostatnj odtážégj wsemozně bogngjce a profiwjce se 
gi , do střédnj gamy připustiti nechtěgj. Trefjli pastýř swau holj do 
litázná gatnky odráS^^egjcjho hráče dřjwe nežli tento, tohoto mjsto 
^.áugme , tento pak stane se swihákem. Pakli se mu pbstěstj swinl do 
prostřednj gamy doprow odíti: w tom okamzenj wšickni hrái^i promé- 
ňugj swá mjsta wstrkánjm kygůw do sausednjch gainek , kdo žádné 
gamky nedostane gest swiňákem. SSrowneg obé tyto hry s přetw^orad 
Wišnuowau na Prase čili wepře Varaba-avatara. Majer A S. 44. 
ífollmer 31. „Wischnu nahni die Gestalt élnes Eberšan, dessenLéib 
anfánglicb nur einen Zoll (sr« mjČ , kulka} gross, dann heranwuchs« 
Nutí trat er in das Meer, die versunkene Crde emporzuheben. Eru- 
nlakseh (siř. hráČí odrážegjcj a profiwjcj se), der Kiese, als er e^ 
bémerkte, sticg áusdem Abgrund herauf ihín entgegeri, fuhrte miteiileř 
KetiU (sr. kyg} einen Schlag nach dem Eber j abeť Wischnu wicb 
ihm mit Gesehicklichkeit kus , stítr&^te alf f ifan los und risa ihm den Leib 

auf, 



337 

auf , bob die Er4e mit den Spitsen seiner Haaer aug dem AbgrQnd* 
Wpgen dieser Yerkorperuog %vird Wíschnu besonders in TiruRMdon 
hoch geehrt, \vo ein aus der Erde gewachsener Eberkopf zusehenlst* 
Diese Avatar ist daruiii so heilig weil ohne sitB die Erde nicht bestehen 
k5nnte ! die andern hatten partiellere Zwecke , díese jedocb den fdr 
die liewohner der Erde , hochsteo » die Moglichkeit der Exiatenz*'^ 
Tjmto způsobem byly a býwagj w Indii posud i gine avatary fVism 
nuowy skrs^ dramatickonárodnj hry od lida předi^tawowány, k. p. Va- 
mana-avatara 9 Rama-avatani , opsánj té prwnj >yíz nahoře str« 2Str 
P anilin, SyuU p. 83; opsánj dirubé wk pod hcaa Medwéd. 

Pták^ střjleoj ptáka, berljn^ wiz nahoře sír. 203. U SloWáknw 
gest giestě i giná hra na pidia, hul se do zemfi upewoj , na nj přji- 
keiii prkénko polozj, nageden kraig tohoto prkénka itoniBvfj se půdčetf 
t. g« koQcité I na s^půcob obelisku » nožem pěkně obřezaná dřewko. Na 
druhý konec prkénka udeřj sé kygem » na £e£ ptáček wysoko do powi-^ 
(řj letjy a při pádu do klobauku chytán býwá. tiést to snad předsta* 
wowánj a nápodobenj pt^ka garud/t^. sr. PdulL Syst* pi 196. ,y6a- 
rudha (gfnáče i larksja') aquila noniiiillis ačeipitér, Wischau dei re* 
hiculum est atque aěris symbolům, quo aěre Yisthnu vehitur etsursuin 
fertur/V Sr. Dapper As. S. 112. „Bel des Wischnu Pagode bat Ga^ 
rudha eine kleine Kápelie« Nahé béi des tíarudha Kapelle stéhet eili 
hoch erhabener Mást-Bauin (&ř. betijn, Vogelstange) áuf dessen Gipfel 
eliiche Holzer genagelt , so ein Zeiéheh ode^ Paniř des Garudfaa ist* 
Dieses Garudb&biid bitt Inenschličbe Gestalt utid zu beidenSeiteň FiíigeL^ 

ňažharýi Časopis Mfls. 1333* str. 263. U Rusinůw týden swd* 
todiisnj sltige rusálný, giíidý i zelený 9 íleóalný. hrený ^ pjsněpak 
lirenucJty hreniišhy^ Klecalný sluge od sfawénj klecán t. g^ kié- 
Stůw čili wětwj ttiágoWý<šh we chrámjch^ j[)0 domjcb a dwořjeh. ]Vé« 
déle následugJGJ ^ nj£ se rusadelnj čili Letničpj týden zawjrá, sldge 
Razhary Rozhary. Tohoto dne užjwá Sé od lidů k wěšfbě a ha* 
dactwj o dlaiihosti žiwobyfj rddičůw^ sester ^ t>ratrůw, muzvtw* dětf 
li milého. Ubjragj se wesničanky do háge za prjčmsUi #ozvÝjgénj wSn • 
cíiw. Cj neuschnul, dlunhd žiwobytj přédpowjdá atd.^^ W sanskrita,. 
znamená Hari 1) viřidis, želeným 2} boha Wišmí ; odkud widStt ie tyto 
swátky a obyčege (Haiy Rozhary harenýhrený)t>obuWisnu naleželý. 

Rusadla Rusaljě wiz Časopis Mus. 1833. stř. 257. 

Stořrirá Shomry ^ Skůftiraeh SíomrCřůh (u SloW; a' Moraw. 
Sktomaška Skramušé) srow. ind. Komat i KUmari, Kaumara. 

Sláwa^ Zalmuy Selman: wiz tíaboře átr; if. 

TVody awécenj. Šestý Leden, w němžcjrkéw ^vi&iéL Zgewenj 
(Krista Mudrcem) ustane wíla, byl neywětšj swatek Egypčanutv, w 



938 

néfn Zgěwenj Oširisa (wzkijSenJ OdriMi i wbdy 9 I. ^, wataopenj 
alanee do znamenj wodnaře) slawili. U Rusůw a Serbíiw zachowáwá 
86 toto SíPécenj fVody w týž den 8 weltkan slawnostj. U Indůw sluge 
bůh tohoto měsjce Varuna (bůh wody a moře, sr. Bařina, móře}, 
a nimž toto Wody sw ěcenj nepochybně vre swazku sto^rj* 

Poznám* I wesspéwu anápěwjch čili nielodiech indických, řeckých 
B slawských srownaiost se nacházj. Sr« fViete Indien lU 2. S. 38. 
„Za Anfang der Regenszeit findetein frohes Fest statt. Feíerliche Zuge 
wallen sa den Tempeln der Gotter. AUe mit Blamenopfern venehan , 
welcha in deir umgebenden Hainen dargebracht werden ; die Bejahrten 
stehen dabeí und sehen mit Wohigefallen zu , H&hrend díe Jungern . 
Fraaenzimraer (si^. Dodola) auf dera Ufer tanzen. Die bei dieser Gelegen-? 
heit stattfindenden Tanze sind reine Wirkungen des Frohsinns , die 
Cíeaange , welche daza ertonen únA Ergtlase aua dem Stegreif. Weise 
(der Gesange) und Figur (der Tanze) , beida foNig unstudirt « sollen 
deoen der neuern Gr/ecA^ /i gleichen , deren Art zutanzen, nach Lady 
Mary Wortley Monfagne, an díe Tanze der Diana, anf den Ufern dea 
Eorotas erinnern. Die stozle Dame« (Diana) fúhrt inimer noch den 
Keigen an, und eki Trupp junger Mádchen folgt ihr, ihre Schritte 
Qackahmend , und wenn sie singt , den Chorus bildend.^^ Sv. Pogeď- 
ňénj p* Lad. Fiirediho o melodiech ndrodajeh slawských Zpi* 
waí» W€ ZpéíPanhdcfi IL «/r. 465. „Benierkenswerth ist es dassdie 
Lateratar der Musik die aitgriechischen Tonarterij von denen 6 
autbentischot und 6 plagalíschesind, furnichtmehr vorhanden erklart : 
da doch im Gegentheil die slawische Musfk zor Genfige darthut , dasa 
eben H^esi^ Tonart es ist, die in ihren Gesángen fortwfthrt und lebt. 
Deon di« meisten ihrer Volkslíeder sind in dieser Tonart gesetzt , so 
B«B« fiodet aian in der dorischen Tonart ihre heroischen, iu der myxo* 
lydischen Ihre Arbeits- NSommer^ und vieie Trauerlieder^*. 

Slawnég]š| Chramowé a Pagody. 

I * W ů b e c wSickni bohowé magj chrámy r 

W Elefanti £iií Kalpuri , Saisetě , lUuře (sr. lUyr). 
2. Obawlásti 

fVišnu : w Tlrvatuře, Šalembroni , Kandžipuram2 , Ramanathani- 
pnrami, Ramisvararoč a w Kaši. 

Haňdvara WiSnůw dwůr, chrám i město, (sr- Harikonda Árkona> 

Varaha^Perunal w Timmali. 

Narasinha w Ariiwaku, a w Ahoblaně. 

Krišna: w Džaganati^ Nathdwaře, wjDailvaře w osadě Siarh* 



3*9 

Siu^a : w Mevaře , w Tiriinámale Cg^ko Artaonrissara). 

Léngam: WTůTm\ei\i. 

KámadeUfa i thv&m SiiSindra, w předhořj Kdiilorinském. 

Pozn. 1. rVíeselnd. L S. .275. „Die áltesten Indischefl Teinpél 
fiind in áuhkeln Beťgschluchten , oder auf einqr schroíFen Spitze (tak 
i chrám w Ackoně)^ in Wárderd , an den Quelleh von Fluáseii * S. 277. 
„bíé Spitze 'der Tempel íst mit eiiiěr Figur , Naraenís Kullus (sr. slow • 
hálka) verziert. « S. 27g. „In Síarh im Gebiethe Dailvara ist ddsl Hel- 
ligthura Krischnas, wo der Verbrecher keine Verfolgunp: za furchten 
hat ; das Stíhwert der Geróchtigkeit darf sich nícht auf dera Berge zei- 
gen; der Fi|sa dea Verřolgers darf íen ťluss nícht ubeřdtíhřelten ; an 
der geweihten Státte darf ktíin BJut v^ergoaden weťdtín." T*o pjle Hel* 
mold \ o chramjch slawských í L. L C. 6d. „Míra ťeveréntia eiřca faii 
diligentiam affecťi siiot, neque arabitura faní vel iri hostíbug temérare 
patiuntur. Ingressoa atrii omnibus inhibitus , nisi sactírdotí tantiím et 
sacrificare voíentibus, vel quos raoítis urget periculuih, hía eníni mí- 

niroe negabatur asylnm". «. 

Pozi^. a. W^ie //.302. ,;Díe Mehřzahl der íhaíschéH lIShlétt-Tempél 
.bewcist durch deuťliche Spu(«n , dass sie einsí der Verehrnng SivatmA 
seiner Q^maAiXmŠhavdni gewidmet waren. Die S ýnilole bélderCottheU 
tenderýojtř; áerpngam nnď áerStier nehmea das Alleirheílgste dea 
Gebáudeq einl oder gehoren weňigstens zn deh Háoptvérziérungen. 
CSr, Nápis w Éozhoreckýcli geskýněch čjslo 6. w CásopUú Mas. 1838. 
'll)_ Wundero muss man sich, wedil man die Verehrer desveřgnfl- 
guMSBachtígen JřrwcA/ía.ďíssSen Feste durch dén Schall déťFldteil, 
Tambourins and Cyrabeln uad durch Jribelgesange belebt Werded, sich 
bi flnstre, jedeš heitern Anblicks entblosste Beřg-Hohlén einlnaaeťn 
"sleht. Iod;fs Jst aasgemacht, das fij-isítioa in ftlťen ZeSten hadptsách- 
Jich.ln Hohlen yerehťt wiirďe , unter dehen díevórt tíifd^afa iaVríi, 
voa Oopin^ »u den qťern voř Sauřaahtra und toa Jdlinárti am 
'indas die berahmtesten 8Índ,"'Srow. Wýše str. 161. I gména Parvaů 
[porvati Porfnut (Horislaw, Horislawa), GiriS atd. nkaaigi nS 
hofy a^eskjnž w níciíž Šiwa a Bhayani eíěny byly. 

: iVRÍÍlíiíefllí. M4^^^^ MÁRUWA A MJR WES\Í JR. 

' • ' "'^ Gého' přjghiéniií 

^ * ' Hemádri lífematrí řrígi(|tó, sr. Jsima (sř. Matra? ) 

'• .WMá^ťifciivósús, sř. zima. ' 

- • Kailktďni Iřálae WÍSiVii* íiaUtatíw , sř. Ka)la Vrfii a sam íui*. 

MWe, sedere. 



2a« 



340 

Mandarf 

Meru Maha-Meni filegniis Mern ; Meruewerch. 

Naubandana navis ligatio, nomeD caciiiiiiiiisHiinavantís:iVaať? 
DaviS| bandana binden« 

Parvala inons* Sr. Br*db Bardo, sr. «Iovv« Prt pirt chinin 
\rrchu; Na zeleneg prti kornutka sa wrtj; sr* prut parato pratj, které 
od jpr/ brd tak pochodj gako lea lesice lešenj od lesu, dřewee dřewi- 
na od dřewa. 

Ratndsena aurea sedes. 

Someru Sumeru pulcher Meru, sr.Sewer Seber, 

Suréleja solis habitaculniii. . 

Sr. Paullm.Syst.pA02. „Pacunar indicus poeta dočet : Inmonte 
Caybsain seu Mahameru aureo, habitatione dei Shiva, planitiés adesť, 
et in ea quadrata mensa noTem pcetiosis lapidibus exořnata, ín medio 
mensae ttat Lotos, Fadma b. Tamara , *n medio Loti triangulam, fons 
et origo omDinin rerum, atquc^ in triangulbShiva-Lingam. Triangulum 
domus et babitaculum Lingami dei aetemí eat.^ p. 290. ,^on8 Mém 
ex doctrioa Indorum mons gloriae et paradisns est , in, quo dens iminor* 
talitatem disj^nsat.^^ p. 284. „Mons Meru cul terra ihkidet/* p. 286. 
yMons Meru veriDei symbolům est.** p. 130. „FingunťBramanesqacMi 
in parte Septentrionali Indiae £sr. Sewer} delur mons quidam exces* 
8ÍTe grandis t queiQ illi vocant Meru : sol autem ^ luna et atellae ďe nocte 
transeunt per longuni a tergo ilKus montís redeundo videiicet ab óccí- 
dente ad septentrionem , et propterea non potest apparere ctaritas lidrum 
planetarum/* W tomto^ potahu by lby Meru;=Nordpoí. Sr. Vollmer^ 
Myth* S. 1194. „Meru, der Mittelpunktder\v:elt, der grosse Orberg 
von lauter Gold und Diamanten , auf dessen unermesslicher Flache alle 
ParadiesO) Reiche, Stádte und Faiaste der einzeinen Gótteř und Héí* 
Kgeii sind. Seině rundě Gipfelfiacbe ist das Paradies de^ Schiwa ; asahl* 
lose Bergspitzen stehen rings umher und biiden die Grundpfeiler zu den 
Wohnungen der iíbrigen Gotťer. Aus.seineni Sclioosse ergiessen sicb 
die beiligen Strome iiber die Erde ; der Ganges entspriiígt aiis déin 
Maule einerKuh, und fliesst nach Sudeň ; nach Westen fliessťdérOxds 
aus einem Fferdekopf; nach Nordeá der Jenisei oder Bhádra (sr. Bo- 
drok) aus einem Tigerkopf; und nach Qsten der Hoangho aus einem 
Elephantenkopf. Man sieht aus diésen Flfišsen dass der Dhawalagin 
oder das Hiroalaja-Gebirge darunter verstanden wird.*< Hammerj 
Jahrb., IIL &182. ,,Der kreisfprmige Gi|)fel des BergesMernheisst 
Ilavratax Ila aber ist Erde^ (sr. gjl giiowat: s^slowem Ilai^rata 
sr. osobnj graéno Lawriia^ s obyčegpym wynechónjm hláskj /• S^' 
ko ihra a hra). 



^ 

% 



341 

Se slówem Meru srow. naše tVr^ch fVerch (maw); srow. 
Mir twét , WeH-m/r. Od «tředkQ swěta nazwali Staroslawowé cdý 
awét. 8r. Majera Myih. L S, 339. y^Kailasam oder Mera, nach der 
liiyfhischen 'Geographie der Inda* lag^ aaf der Insel Schamban, diedas 
Millelland der Erde ausmacht.*^ Sr. Aríat. Rea, in ff^ien*Jahrb. 
///• S* 188. f^Die Indier setzen in den Mittelpunkt der Elrde einen 
oBvehenren Berg UerUy welcher den Ur-Lingam und die Erde die 
[Jr-Joni voratellt.^^ ' * 

Famatno, ^a se n Slowáknw gméno Meru gešte podnes zacho- 
walo w pocitu 40 práwS tak gako u laduw. Slovvenský lid injsto čty- 
řidcet řjká &isfěgi Meru. U Indůw totiž má každý rok (tak gako 
každý člow^k) swé xwlástnj mythologické gniéno.,Sr. Dapper Aaien^ 
S> 31. 9,Die Indier sagen in ihren Zeitrechnungeu nícht das vierzig* 
sie^ einundvierzigate ^ zweiundvierzigate u, s.w. Jahr, sondern 
HÍe nennen das Jahr bei seinem Namen , in welchem eioes oder das 
andere geschehen oder anch noch geschehen soli \ Denn ein jeglicher 
von den Jahren hat aeinen eigenen Namen , womit er genannt wird 
Das erste heisst Prabawa Sanivatsaram (Samvatsarara bedeatet Jahr) 
das 2 Bipawa, 3 Suckela, 4 Pramaduta, S PrajapatJ, 8 Bhava (t. Siwa) 
It Esvara (t.Siwa), 13 Pramadi (snad Parvadi), 14 Yikrama^ 38 

v 

Crodi (sr. Krodo), 39 Visvavasu (Indra), 40 ,Parabhawa U g. Siwa 
genž byl pánem a obywatelem wrcha Meru^ odkuflž se i Parvata, mon- 
lU Meru dominosy nazjwal atd* U Da|)pera a giaých sluge tento wrch. 
I Maru Maruíváy které sihiě na naše rod[i<!SDé Morawy řekyakra- 
giny npomjná. S počtem meru sr. hon hony (5 prowazcůw aneb l25 
kročegíiw} a boha Honito Ganesa. 

CatotlowjIiidůw« 



Sr. Paullin SyaL p. 209. „Aetates Indicae in quatuor dispertian- 
tur, et priroam qaidem Krtajugam vel Satjajugam seu veritatís et 
Justitiae aetateni usqne ad diluvium perdurasse; secundam Dvidia* 
yuqam dietám a dilavío seu príma incarnatione Vischnu in piscem i n- 
cepisse , tertiam Tredayugam seu aetatem bupream triginta annis pošt 
mortem Dei Krshnae, quae ad annum circiter 1000 ante Chrístum na- 
tmn rejicienda est, finivisse^ ac circa id tempus Kaliyugam seu ae- 
tatem ferream incepisse/^ Sr. Majer Myih* IL S* 452. ^%Jog od Jug 
nennen die Indier die Alter, Epochen oder Perioden derjetzigenWelt. 
Oer Bbagavadam enthált folgende Bestimmung tiber die Eintheilung der ^ 
Zeit. Hundcrt Jahre sind ein Menschenalter. Ein menschliches Jahr ist 
nor ein Tag fiir die Gotter, so machen 860 menschliche Jahre nur eines 



342 

f fir dl0 Gctím. Die Totalannuiien der Sfenscbeiijahre die eio jedeš 

Weltetter enthált lind 

f&r da« JCrita - Jag 1,728,000 (Faraa Parkoti prwoj Má) 

Treta - Jag 1,296,000 (Mam ciliSatJawcata5eteiii|ia) 

' Dvapar-Jag 864.000 (Kama a Dessanit) 

Kal . Jag 432,000 (Ki^aoei) 

libo dieganzeDaoer der 

jetzigen Welt: 4,320,000 Jahre. 

In ifem aDgefOhrteo Werke heisst es Tondiesen Weltaltern weiter: 
^as ersfe ist das Alter der YoIIkomnienheit , die Tagend (Dherroa, w 
f ibrazo wola} berrscbt allein qnd gehet auf 4 Fossen ; im zweitep ist 
síe gesrhwácht uod gebet ^af 3 ; ím diitted verliert sie nocb éioen Foss 
ond im Tierten bebált sie gar nor pocb einen. — Iio Krífa lívird An- 
dacbt als die bcrn^íDbeDde Tagend angegeben ; im Treta goUlIche KennN 
íiiss; imDwaparaOpfer; im Káli Freigebigkeit alIein/' M šechnjr tyto 
čtyři Jagy spolu ^slngl BíahorJug aneb Catur^Jug (Maha Mobutný 
welik]^; Catar = 2tyři), sedemdesát d^a Mabajagy slugj Menu. 
ffammpr^ ff^ten. Jahrb. rf. Lit. H S, 291. „Der erste Menu So- 
íiauraia entspricbt ganz dein Satprnas, and die goldeňeZeit des ^Z- 
jijut detn «{tarní«cbeii ^eitalter* Ton dem Nam^if dieses Zeitalters 
der ^abrheif nyd Gereicbtigkeit dorfte TÍelleicbt das \^ ort Sadih i. i, 
der Wahrhartigie , d^s Eigenscbaft&wort von Abraham and Melcbise- 
decb, «i>nJassafand Ebubekr, abzuleiten sein. (sr. saud^ saudce). 
Per siebente Menu ^ in ivelcb^m neuere englische Myfbologeo dener- 
Uten Menscben , bat eine aaifalleDde Aebniichkeit roit dem griecbiscbeQ 
Minos . als Richter der abgeschiedenen Seelen/' 

\^'fiecka posawádnj hwězdarská neb giná ^\7kládánj těchto Jug od 
^Dglick^ch a německých spisowatelůw, anobrz i od Pauliiniho , gsaa 
bludná a neplatná Ka§e zdánj o nich , kteréž i důwody ze staduic sauf^ 
skritskýcb potwrdjme, gest následti^cj. slpwo Jug Jitga (u Dappera 
i TJfgťy pochodí od koř. ju jud£ (jungere, ligare), a znauj gistý swa^ 
mek čili počet rokůw ; od yi/ jug po\^'$talp naše u>ék-t u^eív, wéčnost^ 
ié>ap , ii>átati ([obyčegnQu změnau j iia f(^ , gako Jajce , fPagce') ^ 
pero. eip/g Eipig lei tfl^t. aevuni atvilas^ffsc, ukov, W nu/.\vu /JTA/^a- 
Jag gest Krita to , co Kirta u Waceráda , Karta a indtiw t« g. 
Twůrcej Indické krita creatio, Irit crealor pochodj od Ir i fací-re 
exercere, ornare, odtud kard (faciens, iiianus} karta fabrícator, iar- 
man factuni, opus, kára l&bor ni«08, sanskrit perfectus atd. s njm 
tptožné gest naše čařiti čarowaii' geny. puwodně značilo to codélati, 
robiti, twořiti, sr. porobiti, udělati, carj porobcniny', udělaniny; 
^dry íerte£ Qrnameuta, přjprawy aaprawy atd* Satja pak gest ei|!< 



3i3 

•omniuni, byl to tedy wék gednoho Boha, wSeho stwořitde, nqrwySfiJ 
gsaacnosti 2tii bytnosti, kde Brafoi geStě sám byla panowal; wnázwn 
Trila čili Tritaja^ug zoačj (dle BoppaGIoss.) Triti^a Trinitatem, 
Trogici , Trímurti , Trihlaw , a tak tedy wěk kde giž Brama ^ WiSnu 
a 8i\va byli ; Dmdia čili Da^apuf a-Jug gest wek dwaa Bobaw « 
Wisnii a Šiwy; Kali-Jug frest wěk gednoho boba Šiwy čili Káli* 
Coz se asi takto předstawiti muže : 

Krita-Jug Twořiwěk: Bram. 

Treta-Ju;; Trogicowěk: Braina Wišnu Siwa. 

•■v * 

Dwa|iara*Jug Dwaubohůwžk : Wiiott Šiwa, 
Kali-Jug Černobohowěk : Šiwa. 

Wýfah «e swaté kniliy Saster o půwodu. a powaze In- 
dických jiigůwčili wékuw. Přeloženj od Majera ^ MylIi. 

II. 471. 

Kríta Jug , das erste Weltalten 

AU Gott noch a 1 1 o i ti war , unci seine Vortreíflichkeit tind Macht offenba- 
ren wollte, beschloAs er eine init verstándigen Wesen bewohnte Weik zu 
soh affen. Dicse Schópfiing (Kiita) fíng er aii niit Hervorbríngung der vier 
• bleniente : der tirde , ded Wasser , de^ ťciiors tind der Luft. — Darnach schuf 
er aucli eine Sonne nud einen Mond an dem Firniament , dle Tags - und Jahres- 
aeiten y.u uiiterscheiden. — Die Luft erfúllte jeden leeren Rauni ; das Feuer ejr- 
hielt alles durch seíne W&rnie; Krde und Meer brachten Thiere herv«r. — End» 
lich acliuf Gotr den Mens€hen«, Aus der Brde kam er hervor aiif Gottes Befehl. 
Er erkaunte veinen Schupfer und betele ihu an. Daniit aber der Alann nioht al- 
lein bleibe, gab ihin Goit ein Weib. Der erste Mano hiei: Pum , das erste 
Weib Varkuii. Die^es erste Menscl^npaar senáte 4 Sohne , die nach den Iq 
Ihnen iibei wiegeudea Klenienten verschieden warea : 1} Bramin » weil die Be*^ 
standtheile der firde in f hfit herrschten, war melanoholischen Teniperaments ; da 
es ihni nicht au Geist fehlte so wahlte ihn Gott| den Menschen seioe Gesetxa 
und Gebote niitaratheilea , denn Hein ernsthaftes nud Achtnng erregendes Wesea 

Qiachte ihn geschickt dásu. 2) lin Kšetriq, (dem sweiteo Sohn) faerschte das 
Feuer 9 er war Krieger und Reglrer. 3) Sekudra von phiegmatischeni Temp^a^ 
ment wa^ sanft m^ ttmgftnglich , daruni machta uian Ihn sum Kaufmann, 4) 

yalsja lebhaften Temperaments bekám die Gabe zu erfin/den ^ man hielt Ihn 
an za Kiinsten und zur Handarbeit. — Die vier Briider bevfilkerten nundie Erde. 
Reichthum und Ueberfluss veranlasaten , das slles bald iii Verwirrung gerleth* 
Bramin wnrde nachiSssig In Ausiibung der Frdmmigkelt; der Krieger grausam 
undf hersohsíichtig; der Kaufmaua betrog; der Kúnstlier setzte eitaeo iibertriebeneii 
Preis anf. Bei den Nachkommen vermehrte sich das Verderbniss auf einen sol- 
chsn Grád , dass die. Qottheiit die Waflíen ihres Zorns ^gegea sie ergriíf. Da 
r/NrbúUte Dapkelheit die Himmel , dis Meere ergossen sich und verschlangen das 



344 

Gaeclilechl ámr Meischen. Dle I^lb«r wurdeii terMri , die Kecren iil»er Mm- 
melte der AUmftehtige in seineii Scheos. 80 endigte sich doe ente Weltaher 
naoh eincr Dauer Ton 4000 gdttlichen Jahren. Anfangs gin^r in deinaelbcn die 
Tugend anf vier Fuwen, welche Bind Wahrhrit^ Kits.se, Liehe und Aliiiosén: 
aber ale sích die Mensc^ei; verschlimmerten gíng die Wafirlueít C er. prám yraw- 
da} T|prloren« 

Trita-Jug, ďas zweite Weltaher . 

^Iktp úlfi W^lt in diesem Zastande der Vernic^tung geblieben , pq yfáre 
flfiT Endxweck der 8chdpfaiig nicht erreicht worden. Gott beschloss daher, d^ 
Dienschlicbe Geschiecht xn erneuero und durch drei vollkomnienere Wesen, ale 
die ereten waren y ein neoes Wpltalter au grtiuden. Er stieg aus deni Hímmel 
auf ein hohes Gebirgo herab Mernparvati oder Alern (sr. Mir| Wesnijr ) ge* 
fianat und sprach: erhebe dích Brama^ erster der gescbaífenen Wesen des 
sweitfn Alteri. Sogleich kam Bfa^a aus der Erde hervor und betete seinen 
fichdpfer an. Anf gleiche Weise wurden Wuphnu uiid Rftflra oder Schiwa 
^ureh einen xweiien und dritten Befelil erschafíen, und auch sie entrichteteu dem 
púiiSpfw die l^iihptupf, ** 

Gott hatte Bich bei Hervorbringung dieser drei Wescn vorgenommen aie 
ala BtellTertreter bei deni Werke au gebrauchen y das er ausfiihren woilte. Dem 
Brama trug er auf Geschupfe zu schaífen ; Wischnu solíte das Geschaífene er- 
halten, nnd darům iiberliess er ihm die Herschaft Aber Soone uud Mond, 
Berge nnd ThSIer und die Anordnung der Jahre unJ Jahresxeiten, Auch machte 
er ihm Kum Austhei(ťr des Reiohthunis , der Gesundheit , ^er Ehre nnd allea 
dessen was Menschen nnd Thiere begliicken kanu. Dem ^cZťtra trug er auf^ 
dle Gescliópfe leu septorei^ , denn er wiisste dass sie sích verschlinimern nnd 
Sirafe ndthig maehen wtirden. Er bestellte ihn xuni Herrn des Todes und Ger 
richtes und anni Verwalter aller ptiysíj^chen Uebel , der Krankheitěn , des Hiinr 
gerSy des Kriegs, der Pesty und alles dessen, was als Strafe ffír Vergehangen, 
betrachtct werdeu kanu. 

Jedeni dieser drei niélchtigen Wesea bestimnite Gott eipe gewisse Zeit des 
A^^nthalts auf der Erde , deren Un^fang der Nátur der Verrichtiingen , die* 
ihnen angewiesen waren , ^ngeiiiessen war« Btama wurde , als die Schopfung 
des xwelteji Weltalters vollendet war, in den Himmel aufgenonimen , weil in 
den folgenden Zeitallern keine netie Schopíjiing ii5thig war,. indeni die Welt 
Jedesmal durch einige bei dor Zerstorung der vorhergehenden erhaltene Persor 
neuy von neuem beyolkert werden solHe. ÍViichnu hljeb noch einpial sp lange 
auf 'der Erde als Bráma , weifi die Gegenwart des Erhalters lápger nothwendig 
war. Des 8chiwa Aufenihait aber niusa drtimai^ so lange dauern, weil eine 
allgemeine Zerstorung dejr Welt eiu'Kiide maehen wírd. 

Nach ^ein diese drei Wesen erschaífen warep , kam es daranf an , dass 
aich Jedeš selner Nátur nac^ thaiíg erzeige* Brama fiihlte in allcn Theilen sei* 
nes Leibes heftige Schnierxen , bis endlich die Last sloh durch beide Seilen ei- 
nen Áuegang yerschaiiie^ und Zwillihge, schon erwachsen und von verschiede* 
nem Gesehleehti an das Tageslíuht kanien. Brama, ihr Vater, nannte den Mann 
9/lanu oder Menu und dle Frau Seterupa, Jener ist einerlei niit Saajambhu 9 



\ 



345. 

1 

diesc mit Sadadr opal iiAoh der SchSpfangsi^e^hiditc des Bagavadam. SeUrapa 
gebar 6 Kinder, drei Sohnc : PrUureta, Utaaabaten , und Siuiieraiit , und drei- 
Miidchen Kammá , Saneretau und Samba. BriCma fitllle die Brde aooh »it a»- 
derm belebten Wesen au. 

Der AllmsLchtíge sah, dasa es Aiimpglifih aeit dies^s neue MenacheagA* 
achtecht in Ordoang au erhalten , wenn nicht hioreicbende Ge^ette daii Qottey^ 
dieast festsetxen und OoCte«forcbt eiiiftosřen. Er sticg aUo auf den Berg Meru » 
rief den Bránia and aiia einer dunkeln Wolke , ans welcher einige Strahlea 
aeiner HerrlichkeU hervorglfiaaten, gab dem Bráma eíni Buch , nitt dem Aufirag, 
die Menachen mit deni Inbalte deaselben bekaant xu ma^hen. — Der ersteTbeil 
diesea Bucbes enthttit Sittengesetae i anter andera folgende acht Ilau|»tgea6tae: 
J. Verbietet Irgend ein belebtes Wesen au tiidten, weíl es ^vie der Menschniít 
einer Seele begabt isl ( sr. Neaábiget ) ; 2. Verbietet Boses anxuboren und aii 
reden, Wein ati trúiken, Fleiseh au essen, befleckte Sachen au berúhren (sr. 
Nesesmiinjt ) ; 3. BefiehU die Beobachtung der Andacht%ei(en , Abwasobungen , 
Gebete (sr. Pomni abys dětí swátečoj swětil)} 4, Verbietet Liigen und Betrug 
beim Verkebr (sr. Nepokradeš a Neproailuwjs křiwého swedectwj); ^ Befielt 
MilHe und Freígebigkeit gegen Arnie; 0. Verbietet alle Arten Entwendungen 9 
das faiei eineni Amt einem Anvertraute sicb xuaaejgnenf befielt Qeniigsai^ikeU 
mit dem was man hat» da keitier eio Recht iiber das hat, waa aadérn gehdrl 
(8r«9a JO pf ikásaňj Mogztsowo ). 

AItto war iui Aafange dieses zwoiten Alters allesj^ in bester Ordanng. Man 
íibto die Religion y indem. man au Gott and au den drti mit Maclit gehabteii 
Wesen, Bráma , Wiscbiiu und Scbiwa tetete. AilmShlig aber vermebrte sich 
ancli das Verderben der Menschen wieder. Der Allmacbtige kam auf dem Berg 
Meruparvati herab und Sua^ierte dem Bráma seinen Unwillen. Da begab sich 
Brama /.u 4len Menschen heruntei^;and warnte sie vor dem Gerichte. Diese W^r* 
nung bewirkt awar eine Aenderung , aber nnr von kurxer Dauer. Brama bat 
hieraiif bei dem Allmalchtigen fiir das Geschlecht der Menschen , aUeiu der All- 
niiichtige wullie sich nicht besSnfiigen I^assen. Als die Aufenthaltszeil des Brama 
anf Rrden verfiossen war, nahm ihn der Herr in seinen Schoss auf, damit 
er das Elend aicht sehen miisse^ welches iiber das Menscheůgeschlecht ergehen 
solíte. 

Daraach ofl%nbarte Gott seine Absicht, dasselbe au zerstoren, dem Wíschnu. 
Auch Wischu bat fiir die^ Menschen; aber der Hochste, entschlossen seinem Zorn 
freien Lauf au lassen , befahl dem Schiwa, der das Amt hat, Gericht nndZer- 
atornng tiher die 8tínde au bringen , die in den Eiageweiden der Erde verschlos- 
aenen Winde«u entfessein , und die Volker wie Staub vo.n der Bi*de ku kehren 
Da entfesselte Schiwa die Winde. Der Tag wurde in Nacht verwandelt , I1&« 
gei und Berge stiirxten ein, der Ganges wurde aus seinem Bette geworfen.— 
Durch dieses schreckliche Ungewitter wurde das Menschengeschlecht zu Grun- 
de gerichtet. Doch eriaubfe der fiwige • dem Witchnuj einigen wenigen Per* 
sonen seinen Schntz angedeihen zn lassen , durch sie im dritten Weltalter das 
Geschlecht der Menschen fm-tzupílanzen. Nur aus dem Stamm der Krieger durfte 
Niemand gerettet werden , weil die sohlihime Regierttng der Konige und Pursten 
inl zweiten wie im ersten Weltalter die Quelle aller Unordnung geWeseft war. 
80 cndigte sioh das zweite Weltalter , nuchdem es 3000 goitliche Jahre gedaa- 
ert hátté. 



N 



040 

Dwapar • Jikg , (las drittc Woltalt<n 

Sohiwa bXndigfa cn^lich ňle Winde and ttetlte dle Ruhe wieder her , alleie 
dle Oberfliiche der lárde w^r niit Leichnamen von Meosclien ond Thieren be 
ileckt. Den Alhiiflehtlg^B reiiete nelne That. Die Gerettelen ans den drei 8táoi- 
men pAHRKteu sich wieder fon. Weil aber der Slamm nnd Stand der KoBígel 
uttd Krieger anf der Welt nolhig war, 00 stellte ilin der Ewige wieder her. 
Rr xog ihn aber a'ii8 einer reinem Qnelle, indeni er befahl den Stand der 

JRadiia aii« deni Stamm der Kraminen r.ti wáblen. Dieses geschah in der 
Teraon des Kam oder Hama des jiingaten Solines des Desserat ( Dassarad ) 
dés Oberhaaptea der Kraminen die Wischnii gerettor hat(e. — Doch schleppte 
aich die Tngend In dleseni Zeltalter nur noch atif xwel Fiissen , denn der Geist 
der Basse war rerloren. Die Laster dle In den vorigen Welten geherrscht hat- 
ien, eraenerien aich. 2000 gottlihe Jahre waren vergangen : da redete der All- 
níftclitige , ery.nrirt iibcr das tborichte Geschlecht der Menschen , wélrhes nach 
ao vletěn Zňchtignngen niebt klilger werden wollte, niit Schiwen. Anf dessen 
Befehl Sffnete nich die Brde und rerschlaiig alle Menschen lebendlg. Niir einige 
wenige ana Jedem Bfamnie ret tet en aich ,' nnter Zalassiing des Ewigen 9 niit 
ihneii einen nenen und tetxten Versiich xu Bevdlkeřnug der Welt xň machen. 

Anmerk. Schr merkwíirdig lat es, dass die Sage von den 4 Weltalterv, 

drei vergangenen nnd einen noch gegeawSlrtigen , die bol den Griechen nor In 

•iaigen glelch^am von einem ans der Ferne erklungenen Líede anígefassten ond 

behaltenen Tonen Icbte, in Indien, wle achon dlese Darstellnng beweSsen kann 

veit vollHtSndiger, vlelleieht in ihrer ganxen VollstMndigkeit xii finden ist: ohn- 

slreitig weit hier ihr Vaterland wai^ Wer sie nnr iň deni buntfarhigen iuftigen 

Gewaitd der Griechischen Dichtnng kctmt ) dem ist és zu verzeihen , wenn er 

ale ftir eíii, aus der Luft gegiíffenes, Bildelner (ippigen Ffisatasie hatt: dort aber 

erscheint sie in so ernster und hober Gestalt dasa sie wle eíne gottliche Erschei- 

nung , als eine auf die (dem Abendlande aus vielén Griinden nnbekannte) alte 

Gei*chicbte der Erde uoseres Geschlechts gegřiindete \^^')hrheit, nnsern Glauben 

in Aaspruch almmt. *) Und so wfiren jene ahen; untersích aelbst iiberall in einem 

aiiffailend konneqnenten Znsamntenhang etehenden Geschíchten) die den Stoff 

der groRsen, wenigsteoa seit 4000 Jahren niedergeschriebenen epischen Gediettte 

der Iitdler ausmachen , eben so wenig wie jene kuristlichen und scheinbar aus- 

aohweifenden mythlachen Kpochen und Zeltbestimmungen , vlelleieht doch kein^ 

cnfóllígen Eifíndungen der Phantasíe. Kíne Reihe physlkalischer Untcrsuchun« 

gen und Resultate hAherer Art, die man bei den grossen' Fortschritten der 

NaiurwlNsenschaften In nnserer Zelt vietlelcht bald erwarten darf) konáte dieso 

auf die kuHtlíchsten Ueberbleibsel aÍ4er Geschichte gegriindetea MuthinasaungeD^ 

auf ihre Weise iinterstútxen und beglaubígen. Die Gehelmnisse der alten Welt 

kpnnten durdi Hiilfe der Wíssenschaften erklltrt nnd ' veratandeii werden. Alte 

fast verblichene Bilder ans den Morgentr^umen der Kíndheitstage des Meuř 

ichengesclilechtes 4 werden sich in glánKonde Lichtgestalten verwandein, wiirdig 



*) Multae urleatales fabulae soperadditis Graecís fdbulis cprruptae ennt , at- 
qae adeo fontes rerum non apad Graecos inqairemii šunt, aed apadilloS| 
a qaibaa ipsi allegorías illas ae aocepiase f^tentur; Fauliim SyU, p, 3|9 



s 



ttnverer; Vci-ehriingi. vad nnr darum koimto der BchutKgeivt der Enie J^hrtaQ* 
sesde Jang fjir die Brhaltnng dieser heiligen* Ilieroglyphen der Vor%vel|; wa- 
elie» daroit sie derelnst wieder ^^rsUnden wtirden , und nar dann erat wir4 
veo. ei^^r .fichten imd wabreii Vereiniguog der allea uiid neueii Zeit die • Reda 
aeio kABiien ( sr. iiari Wechaelseítigkeit der Slawen $ 19). Wuodarbare. Píiit 
ge kdnnten an dan Tag konmeni wana Mythůiogie nná - P/tytťk «ich tháijf 
HiUerstutaen iiod dann aneb nich die AtironouUě diesem Bunde beitreten wollte* 
$ie.. iviíie' Jmi. Standa, Waa Jane fanděn und erbentaten, aur EvJdenK Mi 
arbeben, 

Die beat^n hiiiiorischen Dala aieht alteia fflr die Wahraehainliehli^it eineff 
iingli»ich hóhcrn Alters dea Mensch^ngeschiechts , aU sich aíia der bisherigan 
íaescbiQhte ergeben konflile,.aondern anch aar wirklichen Angabe der BreigiiiM- 
ae. welche .ám frfUiesten der gewehniichan Géschiehie vtelleicht luii Jiihrtaaeende 
vorh«rgieiigen , (índec man In dem Chaos Indiaeher Sagen - Gescbichca , vamug* 
lích in den I9nr.|íhlnngen voa den VerkUrpemngen de$ WdieÁnu nnd denep mít 
■lanlchfahigen Thateachen angefiilkeii Geneahgitn der alten Radiiaa oder 1^^ 
Hige aos den Familien der Sonnen-und Moad- Kinder. Insbeaender^ haban di4 
Bagen.von den Varkdrpaningen dea Wiachniiy da sie personiíicirta Siehtbar- 
urerdnngen der erhalieoden und fdi-aorgenden Kraft Gottes sind, etr*eB bohen 
Werth* Ueber die Absicht derselben drtickt er sich aeibst ala Kriitehna in. dem 
Fragment eines der beruTuntesten alten Indisohen Werke (Bhaga DzitalV, p. 51) 
in folgenden Worten ana : ,,0b i^h gleich nieiner Natnr nach , weder dem Ge- 
bořen werden , noch dem Sterben unterworfen , undí aelb^t d«r Herr aller er<- 
apbaffenen W^sen bin » so nehrne ioh doeh » da ích meiner Nátur gebiefe , ave 
eigenér Kraft eine sichtbare Geatalt an. 8o oft die Tugend sich dem Verfalle 
njlhert , das I^sler und die Ungerechtigkeit siegen » . ao oft mache ich ndch 
aichtbar ; und auf dieae Weise eracheine ich avm Heil der Gereehten , aur 
ZeratiiruBg dea Hoaeni aur Aufrechthaltung der Tngend von Zeitalter au Zeit- 
alter." 

Der erste und ohnsireitíg áltesfe Reinanie Wischnns in der alten Indischea 
3praiDhe, ht Narajana, Nara bedeutet Wasser und Aiaff» eiit AnwaclisenClépe 
dle Boppa , gitj, chudenj, chwt'nj, sr. „duch b. wznáM se nad wodanii*'). Der 
Name Déitchna^ Džťinu oder ^Vitcknu d. i, der Sieger , scheint erst in Bě- 
y.iehong anf diesen entsanden an sein : denn ais Sieger wurde er als NariOana • 
Indem gleichsam das Wasser %iir Zeit der atigemeinen Fluth , wo Wischnu vn* 
erst .in der Gestalt eines Fisches auf der Brde erschien, diese oder die. Well 
besípgte. Allgemein ftiliren die htiligen Bíicher der Bramanen die erste £rschei« 
nnng dieses Gottes anf jene Fluth /iiríick. Agch iu den íibrígen Verkoipernngeo 
desselben scheinen schon anf den. ersten Anbiick unverkennbar in die Augen 
springe^de 7ift$onJif/ie Data , wie die halb verbijchenen Zuge einer alten Ur* 
kunde, einem geschárften Ange wohl nooh lesbar %u sein; und ^ewiss wiirde 
^nian eine selir reichliche iind treflichc Ansbcute eihalten » wenn man mit der 
moglichsten Genauigkeit strengeie Uiitersuchiingcn iiber dle verschiedenen Ge- 
sta!len , werche der Gott bfsi diesen Verkorpernngen annahni , Zeiten und Ge« 
genden , Absichten und Tbaten bei und in denselben anstellen \i'oll(e. 

Fiir die Unterstiizung und Begiaubignng der Sage von den vier Weltaltern 
und dem daraus folgenden weit hpheren Alter dea Menschengeschlechtes auf der 
ťřdei íst ei aeiir merkwiirdigi daaa die alten beiligea Schrifteu der Indier 



348 

eiuiiťmmig 8 oder O der lehn oder eilf gr o i te n VerkorpéřtMigeit ďes Wis^Hmn 
9or 'čm» vierte oder Jetcigo Weltalter eeCiseii ; nnd alao in eine' Zeit , M'éld>e 
dio hernách amstigebende Zeitrechnmig deotelben Bimi Theil nmmdtlch weil 
ftbersteigt. Die dřel ersten dieter Verkorpernageti , in welcheft sich dleeer Gott 
áts Fisch Můtnjm^ ale SekUikrdtš trod ale fVišrakm oder fiber aeigte, eeiieineii 
eieh aaf groaxe Natiirrerolutioneo , nad iaaheaondere anf jciien grossen Kanipf , 
KWlschen Land ihmí Meer su beaiehea , ven desaen Dasein die ganae Erde nech 
iiberalt dio nnverkennbanten [Spuren xeigt; die /áfe/ iibrjgen aber ads ^armšinka 
oder Menschlowe , ala Krami n Wamtn, ale Koma oder Srlrania, als Batarumm 
iiiid Prturmma nnd als Kri9cknu aaf Brecbeionngen am Himniel, astrononiiaehe 
Bcohachtnagen nnd Beriehtignngen. 

Krisehna lebte am Knde des drittea Weltaltera » nad ehe er etarb » eagté 
er verher, daas 90 Jahre nach scineai Teda daa vierca Weltatter-4)eginnen 
wiirde ^ nnd wlrklich nahai daa Kmlijvg^ a^er dle Tieife Weltf»ef1eďe eecbe nnd 
dreisig Jahre nach aeinem Tode ihren Anfang. Dem Utawen ,,,elnett seinerLieb- 
Hnge , eagta er: wenn die'Sta4t Dowaragei (Dworka) uberachwemmet wnů dle 
Famille der Jadawer aoagerottet Werden wiirde j dann nehrne Kulifugam , daa 
neiM and letate Welialier aeinen Anfang , in dem die RteDschen verkehrt y bose, 
falaeh' nad grob« Ton achwáchliehem Kdrper, voli Krankheiten nnd eines korKoa 
Lebena sein wfirden/* 

Kali«Jug, das vierte Weltalten 

Uater den wenigen bel der Brachiittening und heftiger Bewegnng der Etde 
am Klide dea dritcen Weltaltera Geretteten y war eín beríihniter Konig , Nameos 
Kitinei , den aeine Frommlgkelt anterachied nnd der ira Anfange dieaea vler- 
ten Weltaltera aehr merkwiirdig war. Sein Elfer far die Religion machte , daas 
WShrend aeíner Regtmng die" Tua^end blůhete. Wenn aber die Zeit, w&hrend 
weicher Wiachnn aiif der Krde bléiben aoltte vollendet lat, und wenn aeiné 
Sorgfalt fiir die Brhaltnng der Dinge nleht mehr nothig eein wird, weil AI- 
lea eieh mit dem gegenwartigen Weltalter endigen aoll , dann wird der Bwige 
lim in den Himnielaiifnehnien. 

Im eraten Weltalter ging die Tngend anf vier Fiiseen, welche alnd Wahr- 
heit I Buaae ^ LIebe nad Almoaen. Im Kweiten verachwand die Wahrheit und die' 
Tilgend verlor einen Fufs ; im dritten echleppte aie aich nur auf aweien , 
der Géist der Bfisae war nicht mehr. Reim Bintritt des vierten verloach \óm 
I^iebe und pn blj^b dei: Tngend nnr ein Fiisa iibríg^ endlich aber wird aie auch 
dleae einxíge unď letate Stnxe Terji^reny nnd Eitelkelt , Gierigkeit nnd Gelx 
werden daa menschliche Hera Jbehef raehen. Am Bnde dieaea ungliicklichen Zeital- 
tera wird aich Wlachnu in einen Reitef ui^ter dem Namen Kalki (Kalý* Kůň) 
verwandein u •! d aa ganae meaachliohe Ge«<shlecht vertllgen. — Die Erde wird 
aiiaammenatňrxen. Dann wird in einei][i neuen JKeitalter das erate Weltalter wie* 
der beginnen , eíne neue Erde Mnd ein neuer Himniel aollen ihren Anfang neh- 
men. Dieae Rfickehr dea eraten Weltaltera wird anfangen wenn Snrja (die 
Sonne ), Sóma ( der Mond )) $chakn| ( ^ie Venns ), Brahaspati ( Jupiter ) und 
die andern. Planeten sich im gleichen Zeichen dea Thierkreiaea conjongírei^ (ar. 
jiig, wek, wencali wázati ). Nach eine^ andern Vorhersagiuig wird daa Kalí- 
jugain, dícses Zeitalter der Vnjteinigheii C^r* ^^^^ M>^0. <^íu Bnde nchnien 



349 

weniidk7 Storne (l9r 7 groMen AHriíter ( wahrMsheinlich der grwse Rlír) 
mil don Konstellationcn Piiraden in Verbindnog stehen. 

Nach der Berechnnng der Bramínen siiid JetxC im Jahro 1 830 seii dem An- 
íáng dér KaUjiig'4Ql0. Jahre rerftossen. 

Z tohoto indického Kalijug (lalijudij po^ystalo naše Celo tvét 
Čloweí, pois: czeUadá ^ illyr. ce/yarfc (persona, infans), čeleď 
(Kali^ Čel, jugjudS-whk jadž eď) t g. twor toho času a wěkii žigjcj, 
\v némž bůh Kala' Kati čili SKvapanage, tak že gméno wěka a geho 
žitelůw stotožňěiio. Podle nádoby na^Aván i obsah: podle boha pogme- 
nbwáni i geho ctitelé. Neymnožšj wýrazowé europegsko - axiatických 
řeči , člowéLa značjcj , sahagj do prastarých časíuv a gsau inytholo. 
gi<;kého půwodn od bofaůw aneb xbo^.něncuw : k. p. 

od Atma, Bram*Atnia powstalo: ind. atini admi, hebr. adatn, 
iátar. adain , árab. a tur^c. adem , wotfac. adanii , čerern. edem. 

od Bar, Para-Bara (Bram) celt. bar. 

od Nara, Ňarajana: pera. nereS, alban. neri, /^t<?. aner. 

od Lakšnini Lachsinl: javan. laki, osetMth leg, dugor. leg; 

siaw. léch ijach* 

ód Kama Kamala Kamadeva: iamojéd* kum, mo/jg. kninám 

kuhg^ ialmuc. kumun, iara*. kab. 

od Manu Menu Manus : ind, manu^, got. manna , ném. menntsch 
Menscb) latinslo^romahsié omen, o min, ho.minis, homo, 

od Kala Káli (ŠJwa): indicio-citan. kálo, wogul kolya klas 
ciíollas, čuk. Chlavol, korjac. kelgola, ///eíi^* jnlwéks, liu>. zileks, 
sldiP. čelowěk, polah. clowak. 

Indické lal tak se má ku čel clo clo , gako indlt. lar kw čem 
crn» Odkud ind. ia/í-jug pocházj, či oAtar kára černý, gelikož / 
a r často se ňijchagj (^r. sol a #i/r, plamen pramen^ bleah břesJb atd.) 
Čili od idla:ti koli kláti\ rozkořnjtj kalika oialíčiii atd., to tSžko 
rózhodnaati. W sanšk. Idla zhačj i čas t. g, část wěku, partem sectiou 
nem tempori^, zwláStž čas wse kazjcj a řusjcj; srovv. řec. xupqogtem- 
pus. Co do formy wýraza c/ow^ci srow. staročeské ď/oa^éťséculúio, 
u Bohemar. p. ÍT. Slowo kalo ia/Zwykládagj sanskritisté hned skrze 
niger\ hned skrze iempus^ hned skr^e vindexj puniiot^ cáétigans, 
áeéiructor : půwodhě se i owSem wSécka tato ponětj sgedftocogj w 
kořenu kár kaU odkud I naše kárati karAati kára kárénj (trest)} 
kálati ktáti (stechen, stossen, schlagen , strafen), kaličíti okáličii 
řjstrafeň , verstůmmeln); kalika kluk (potrestaner, Sibal) ; fCar (wnrt 
kálágjjcj; ruSjcj), iá/ý, aneb kalý, íerný, smutný, kála^jii ruSjej, 
kazjiqj , světla a ziwota zbawugjcjí grfsowý byl bůh Siwa. Odtud i 
Ind. ÍTwr t. g. hranice k pálen j mrtwých, sr. kauř, kauHti atd. 



350 

Voniwnáí w indické myttioto^ii gen geden gest Kalijuff M dwtf 
neb wjce, proto i weslawskéřeíic/oří^cXfgakoby Kalowěk Šiwowék]) 
nemá |)luraiera ale gen singulárem, ant Me ninozném j^octnlidéljude 
se ijká. Gakoslawskéc/o<^éi6odiřaZyi/^ takněin. J/6y7^c^|)OW8talood 
Menu které ncgen boha i'^í zbozněnce, ale i gistau dobu, času zna- 
menalo , sr. f^aJímer Mytlu S. 1 190. „l^enu der. Ge8et/.get>er IndienSi 
ein Sobn der Sonne , mit dem Znoanien Satiawrala , za seiner Zeit er-* 
eignete sich die grosse Ueberschwcramung* Menu Jst úbrigeus aucb 
eine grosse Zeitperiode der Indier, welcbe in ihre Rechnungenauf das 
Innigste verwebt ist/^ 

Gako od 8iwa Siwa ctitelé geho sli)li Saivnas , o^ Wisnu Waisba* 
wns, od Surja !!iuras: tak od Kala Káli sluli Kališ Kailas, ctitelé bohaí 
Kala Kalí , kteréžto gméiie podnes se zachowalo u Cecbůw , sr* 
Jungm. Slownjk JI. 2,«/r. 14. ^^ Kalia ^ chasa sladownická (owseni 
gakowákpii), KaliSi chodjwali w Praze před Welikonocj (sr. Mořena^ 
Kinrtná Neděle) s^pjwagjce a žebrágjce ; Bráuerbursche , die ia der Char- 
woche mit Flederwiachtn (%r, modlu Mureny z hadr^ z peřj, ze sta* 
rých hrncuw) herunigingen und siiigend bettelfen^ Kališugi ^owati $ 
taulati se gako chasa s Alorenau anebsbohynj Kali^\ I celj kragowó; 
slawStj naxjyirali se podle tohoto boha, If. p* Kališ krag čili wogwod- 
■two \ve Slezka^ o němí .Biiscfying w Zeměpisu j[)jše: ^Die Fahna 
der Woiwodiiichaft Ka|isch euthált den Kopf eine^ Apierochsen, vvelčheť 
Rwjschen den Hornern eine goldene Krone ^ in der Naše aber einen 

^ 'v ' ^ I 

goldenen Ring trágt/* — Šiwowi byl wůl podgffiénem Uarma Dher^ 
ma poswatuý; sr, VgUmer Myth. S* 576, .^ Darmá Darmadeva 
ein weisser oder blauer Stier, das Reitthier des Gottes Schiwa.Er ist 
der ;Gott der Tqgend uodGerecbtigkeit « Vergelter des Guten , )}estra- 
fer des tíóseni imroer gegenwártig auf Erdea, jfid^m alle Braraii^n 
Dur eine best&odig sich wi^derbql^ide Verkócp^ruDg dieses Qottes sein 
sollen. Yor den Pagoden , welqjie dem Scbiva.; g,^weih|L sipd , hat der 
Stier Darmá immer eine besondere Kapelle , welcbe ans einem breiten 
Piedestal besteht i auf welchem der ^tiei geHattelt rubt^' Odtudto po*'^ 
eházegj i mnoha slawská gména osob a rodin k. p« Kališ, slawná slez^ 
ská wogwodská rodina, Kaiewit, Kalimir, K^lliboJ atd. Nemiíz^mq 
při této přJleřJtosti i to pominauti, že i naše KoUarowská rodina W 
tu^č^nské stolici wlastně a ed prastarých časAw w ystecíh (ídu a w 
lůnu swém slugA Kališ Kališotvci. do Kališuw ; . gméno písemné 
Kolldr w žiwotě téměř nikomu známo oenj.ázdá,se> mnohem pozdeg;jsj 
býti. .Známo 9 že Sláwowé od swýchbohůw a bqhyn rádi gnáéna brá- ' 
waii k.p. od bphp Radhost Radhost Ardegast, qdWisou ivyslij ů|^tbl 
H^ákůwi od Swatowjta Swatowjt^ od Lady neb Ladoaa Ladek , La-^' 



351 

clon, Ladislaw, od Lela Lelek, Lolkowi^^slawný Dubrownickybásnjř)) 
Lelowský (u Polakíiw), Leledrag, Leluwil; od We^e WcleS WeleSjíí, 
od Keinari Kornarí (slawný rektor SkoIy Křetnnické i ginde n Slt)wá« 

v 

kůw) ; tak i od Kala Káli — KaliS, U g. ďitel bohaSi^vy. Tý>« sám oby« 
čeg. ginéna od bohiiw, ob%\vlnKiě i od boha haia Kah\ osobám n 
rodům pnkládati, nalézá se i u Indíiw, w. PaullinSyst. p. 215. ,.Adde 
hisi íngentem regum^ phílosophorum, municipiorum, quiii ct infínitarUHi 
popularium personarum copiam , qtiae oinoes solis et. lunae nominibun 
insigniantur atqae ab astris hodíedam vocnntur. Hodiedum in Indiisvi- 
rís famíliaríanomina sunthaec: Milra, Mahddéva^y Ktěna^ Ráma^ 
Góvinda\ Kvrnára^ Cangra^ íiubrarnanjay KéSava^ Márlandam 
Ita pariter muíta nomiáa feminaram ad lutiam referuntur: Kdli (^sr, 
KaliS), iParvadí, Sakti^ íšvariy Kómari, Mahešvari ; La^li/ni 
(«r. Lada), Šri. Bama, tVaišnávi (sr. WySnj Wysnja WySňo- 
\ira), Z7/rm etc. Ita non mimis uoniina regnm , urbium et femploram 
Indieorum e. g. Candracóta (lunae arbs), fíacl£a' Milra CrexMifr>i 
smnA)y Radža-Rctma (rex Rarna^ Kadost Radhost) , Rami^va" 
rám (Ramne domini ten^pluni) » Rámaburam (Ramae urbs . sr. R^-n 
degast) , Kránaburám (Kišnae urbs, sr. Cernogolowl , město rus. 
Černobog m« w Němrjch) atd* Sr. 8uaha a Slawa. 



Přehled 

řek, kngůw, niě3t, kmenůw a národůw gméno půwodu 

mythologického aiagjcjch. 

Antit od koř. nu laudare, eelebrare, partícip. nava^ namanai 
Cslaw. noť^nf) sr. řec. a»i/fro^: fatiiu partie, antia^ entia ^ abund-an- 
tiáy' sci-entia, srow, spogená gména Ar-iS/^/a, Ar-E/tla/ti^ Arcarag. 
Jlnlei, himig* Ančei ; Kar- Antanij Kar-jB/i/ř, Km-Iníi; Kork-0/^«' 
ii; Vata'" Ant Pera- Ant ; Ver^antt^ Was-a^/e WeA-enfa^ Disá^ania 
(syn Indruw) y halm- ánia (]zima zimoslawa) atd. Gméno nu\tk Anta 
(sn njtiti^ táncti podněty snét^ njcenj t*g. oheň) gest to samo eo 
slu^ SlaiP Slawa Swaha^ Jgnaja 9, značj ctitele ohaé. 

Ar^entaui^^ Ar-enta Of-ontaX sr. Ari Hari^ \iír»kona Or^ 
kunda (Wísna) ^ gináče sluli i Nar-entani , sr, NaraJaHa* 

Babigura Babit Hory\ sr. Bhavani^ Farvali^ Karpat. 

Bagivarja Bagihar krag w Karpatech sr. Bliag B/iagU, Bha* 
gavata Bar Bára Parabara Is^vara. Dle Schulze a Arudta, Eur. 
Spr. S. 128» znamená bara w Sanskrltn beríihint^ slaw* Bagibara 
gest tedy to co Bohnslaw. 



o*' A 



Bieni \\e wychodi^ IlalifSi |)od Tatrami: sr. Bés* 

Bodrici BodriH liodroci : Kr. Bhadra B/iadra^KaM (Bhavan 

Boilyi poU. boj bójel^ Aow^buj bujah^ řeck. /?o»xo; s ho^vad 
ivíil, (Sivá, Dharma), ctitelé Siuy vv obra/u wola, sr. Limig-^ctnlé 

Brebera^ župa illyrskochorw, sr, Parabaru (Hrniii). 

Bretani Bri&ani kmen, Březen město gegich: «r. Ure* 
Br/za. Berezozol; Fbalas, Píialguna. 

Budinii w, Bud/ia* 

Buh Bulané: sr, Bhag Bhagavat (Wišnu). 

Dedoši Djadošix ar. Déd^ Dédioj Dieduěka* 
. Derwan Drewane Derwlfane : sr* Dtierma» Dkermin^ 

6«/i«<>para (okolj polabs.} ; sr. (?tt/iaď«r/) Genedraclue^ Henilo* 

Glomačl^ Hlomici (sr. Holomci) kmeD| Glomuci sfudnicei 
Hlomekia Glomelia krag: zdá se býti přetlumočenj ind. Koniari 
Kiimari slaw, Skomrach Skomoroch sladio joculator, w ind. Aumara 
= puer, hole, holek, bolomek, X^i/iiari puella , holka. U Horwatůw 
glumač^ staroslaw* glumec glumnU ^est to, co skomrach, Jo« 
cuUtor ludio. Gloraač Holomek :r ctitel bohyoč Komari. 

Guratan , (Korutan Chorqtan) ^r. Gor-anta , Gíris. 

Horvati Chorvatii sr. Girisa jt.g. Sivá (|for=Gir mona, vai 
s isudominus, sr. Kar^pat^ Kar^ant^ Pároval). 

Idri^ w Rusku, ff^edriana; sr. Indra ^ M^)tdro. 

Ilyr llljurci^ lllyriki &v. I/ura^ J?/ora, dlauhé podobnost pod- 
kowymagjcjy mnohé chrámy, pecerya mo^Iyobsahu^jrjPohoij windií, 
asi tak gako S^vatohora 2lli Athos w Illyrsku* Giž Wa^erád str. 10. má: 
,Illynae regio = slowanská zenle.** 

Kališ me&íú i krag we Slesku : si:* Káli , Kališi, (sr. i Galís 
Galič Halič). 

Karantan Goranta Gorutanx sr. Giriša^ Parvat f.g. áíwflí. 

Karentia město a krag i na ostrowě Kaněí sr. Kar-AňU Giri' 
Sa I Par^vai^^ 

Karpali Garvati Horhatii sn Giriia (Šiwa) sr. Babigurs 
té g. Piirvatl. 

Karwoni Krowici Kriivicii sr, Krawa Karwa (Bh^rani}# 
sr. Wolotí Wolos a íí>uI\ Túrsko Tnřowarié Turiéaiié at tur. 

Kašubi Kaáebi národ , Kaiuba gméno rodinné n tSlowslín^^^ 
sn Kaijaba. 

Knin^ župa illyrskochor. á sr. Kniahnéi Bogina^ Dmif^i 
(Bhavani). 

Koledicii sn Koledai 

. Koř' 



353 

Korhonti Korh^anti Krionoíi : fir« Krai , Krol (Skandi-navi). 

KoroS Koroíic 9 Korosko sr. GiriS , Goranta (Sivá) ar. Gorataii. 

Ljach Lech : sr. LavJ&nú , Lahkm\. 

Leléici Lehuaicix sr. LdhSmi^ Letno ^ Leluta* 

Liňané Linai sr. Linga^ Lono Luna Lenec* 
ír*Sh Luiičit sr. Lutice (Bh^vani, Bhadrakali). . 

Morawa » Marahania : sr. Meru Mara^ Maruwa (Siwa). 

Narwa Narewjané Neriwani : sr, Ndra^ Narajana (WiŠnu). 

Nar^entani Nařčen ta y njnj, s obyčegným wjnecháQJm npřed 
/, Nareíane Narečanéx sr.Ňaray Narajana (Wišnu); wíz 
Ar-entani. 

NiSané , w Polabj , í^iiawa w Saibsku : sr. NiSa , Deva/i/f ťi 
Deus noctis , Deus urbis NiSa seu noctis (Šiwa , geho neyhlawněgSiJ 
Swátek a obřad liagamu, Sivarairiy w noci slawen býwal). 

Pare^ante ^ Pers^ante řeka, Pera^antih osada w Pomořj: sr^ 
iad. P<wa Parae Prae^^ies^ přespolnj, host; Parsani todj gest 
Hostislaw t g. Radhost , jfili Praaurama* 

Pohani Pag ani \ sr. Paiaňdu 

Pol^áh Polrani sr.PoIear, Phallus; sr. glaw* pol^ spol t« g. 
Joni-Lingam , sr. Liml^otes Sarmatae* 

Prám geiero: sr. Spriawaniy Bram. 

Raná Ráni Rugiani^ Rutheni Rofhruaaland ^ Ruai Ruaini 
Ruanád^ wše od Ragavat, Hugievit, Kudianot Gerudhavadza , t*g. 
WisDu ; sr. ind. rag, rad& rui (scheinen glanzen} , slaw. rud rudy 
rudai4>ý , rua ruaý ruaau^^ orudjé or^£ y ruda rdza rzivvý; oSin. 
rothf Rosůf lat. erugo; ru£e Roae; lat. radiua atd., sern patřj 
Ruien Rjgen ; Ruden Hruden ; Oaruda Geruden ; sr. Paullin 83* 
^,Garadba , avis dei Yischnu , coloris aurei vel subrubri (sr. ruda , ru- 
dý rusý) esse didtur íd ilrífarasioha*^^ Rugia Rusia Rudia Ruthenia 
totožná gsan. ^ 

Raiari Raira Retrax sr. Ratri^ Sivarairiy Raddzatra 

SauromeU Sarmati sr. Sauriaa ^ Surja (Solicoíae, gakp 
Agn\mat ig;nlcolae}« 

Seweri Séwérane : "Sr. Sumeru (áiwa)* 

. Skamari Komarii sr Kamari (Bhavani). 

Slawi Slawmi : sr. Suaha ^ JgHáJa* 

Spori Síifori Swar/i sr. Sijař^ Surja (slaw. Suot). 

Spriawanif Sprou^a Spratvai sr. Prove; Subramariňja* 

Stadiciy Stodorane: sr. Stddo^ Govinda, Woloa. 

Stawani u Ptol. od ind. atu. celebro, atawa gloria, zdá se býti 
^řeMenj aneb synonymon gména SlaiP' Slaa^ani tak , gako Anéi: 

2» 



35i 

Surb Sorab Serhi sr. Surjaa^ Svar, 

TuroiPoné^ Turicane^ Tarowci^ Turec Turcané Tarslo 
atd. : sr. Tur , býk , (Šiwa). 

Weleti TVoloti , národ ; TVUawa řeka : w. fVol^ Tur^ Stádo 
(Šiwa), 

Pf^eeenta Pesenta hora a krag chorw.» Basante Iněgto tami: 
sr* Ind. Vasant , Vaaanti ^ daw/ Wes-na; \ííA. anii a daw. na 
B gédnoho kořene nu pocházegj i gedno znamenagj; tnd. ivaa u^anu 
znamená rea^ divUiae^ terra: WasanH tedy gest Wsetlawa Zem&* 
^wa (garo): gako Haimanťi Zimoslawa. 



Třjdy , kmrnow^ a národowé ktrřj zwláště boliyně W3sj* 
walí a od boli)ň gniéna awá dostali : 

Komari , Slamari od bohyně Komari (Bhavani) Sr. Káraní'^ 
zin lator. ross. L 58, B. 71 1 pozn. 128. 

LahSmi čiti Radha (Radhabakter). Sr. l^ollmer Mylh* S* 
1093« „Rrischnas fríihesfe Gemáhlín, noch in seinein SchUferstande , 
war Radia « eine Yerkórperang der fídttín der Scboňbeit Lakachmit 
sie geniesst fast gleiche Y^rehrang tnit ihfn , und die Indier ^ welcher 
Krischna als hochsten Gott verehren , theilen sich in drei Sekteo : 1) 
In solche die ihn allein, 2) In solche die Krischna nnd Radha, und 
3) In solche die Radha allein anbeten.*' 

Saraswati národ nad Gangan, od Saraavali manl^elky Bra* 
inaowy* 

Sita^ Sitabhalter^ manželka Ramowa, ctěna obzvrláStfi w Ba- 
drai^ile, kde krásnau Pagoda má. (Jahrb. d. Lit. III. S. f96.) 

Šuahaf Svahabhakter ^ ctitelé Svahy, Sláwy, Sláwa\rtf Sin* 
ViííA^ Slaweni. 

Suobeni u Ptol* VI. 14, od Suoby ; tak i u Latínnjkíiw Fisronii 
a města Feronia (w Tuscii a w Latiam) od bohyně swobody Feronia. 
Sr. Sirabo L.5., Siliua Ital. L. 13. 

Sahti Šáhlibhakler , ctitelé bohyně Bhavani. 
Sivá Saivaa Sivahhakter. Majer ^ Myth* L 311. „Dle Schl- 
Teniten, Schivabhaktér verehren^^orzdglich den Schiva, das heisst ^ 
die Sonne oder das Feiier (sr. Agoi, Suaha). Obelisken, Lingam , 
Jonis (Bhavani) unď Dreiecke sind Embléme ihrer Verehrang," Sivá 
byl buh obogpohlawnj , i geho maúS:elka slula &ivd , proto Schivab. 
hakter znamená negen ctitele boha Šiwa ale i bohyně Šiivá* 



355- 



P'^ehled 

slawskomyihologlck^cli bytitosij 8 ii Hickými se 

srownáwagjcjché 

Bába, Babice, Zlatá Baba, Slepá I twdr w Kalij«éu žigjcj (contj. 
Baba : incí. Bhavani. nens pro contento). 

"ítma"''''^"' '''''' "*"» "^"- Cernoboh Čert: iW. Asar. 

Bariní, Moře, Morskoj Car; wor $®^"^^'^^- '^^^^ 

wir, izwor: iVírf, Varuna. Cur Curilo, Curidlo: índ. Cur, 

Bélboh; ind. Sur, Curen, 



Bělbohyně'(BjIápanj ?): ind. Swe. 

tadeM^i. 
Bělon , Bělokňn, Bron : ind* Kalen- 

kyn Kalky , kun Wišnuůw ; sr* 

Palakyn, Samkyn. 
Berezozol , sr. zelj , lil. zole ; Sul 

Sndlíce: ind. Suli, Phlaguna. 
BŽ8 Bias: ind. Pallas. 
Bilwit Pilwit Pelwit, ces. Pliwnjk, 

Byl 0-bylJ; Bylina Bylica (při 

Sobotkách, Woicicki I 278.) ind. 

Vilapati Vila (Bhnvani). 
Bobo Bubák Bembel: ind. Bhima 

CSíva). 

Bog Boh Afib, bohat: ind. Bha^, 
Bagls (Sivá), sr. Bhagavat 
(BrainJ. 

Bor, Bor-me: ind. BaraParabara 

(Brarn). 
Bosor liosorák Božořká : ind. Bhu- 

masura^ 
Bóswant ind* Baswa, Baswan. 
Brdo tíardo Berdo; Forvata: ind. 

Parvati, 
Breberí : ind> Parabara (Bram). 
Buká, býka býk,>yá,tur: ind. 

Bdsva , Daniia (Siwa, sr. Bhinia, 

Bhuta Bbuda. 
Byster Pústrich: i/id. Čardhawa. 
Bystií Wfstu , Bystu Bohu ! Bystu 

swěte! ind. Vasta Parabara- 

vastu (Braiii). 
Cicá Sosa; Sčawa Stawa: ind. 
, Sakfi , Sakti (Bhawani). 
Čača Ceče : ind* Šosiskésa (Agtíi J, 

éelowěk, iŠeljadž: ind. KalijugKa- 
(iludz; žitel posledojho wěku, 



Ďábel , Tibilenus (in Noríco]: ind. 

Devil. (sr. Asiat. Resc h. III. 4l4 ). 
Daraora Uavora: ind. Tamara 

(Laksiui). 
Datan: ind. Dhanagiya (AgniJ. 
Dawar: ind Tauiar (Wišnn); 
Dažba Dažbog: ind. Dhanagiya 

(Agni> . 

Dewana Dziewana: ind. Devanoi 
(dcera Iridrcwi), 

Did Didi: mr/.Didi, Diti; íťi Ta- 
mara, Patina. 

Div, DivelDibljk://z(/.DiwDe\v, 
(semideus) 

Donda Dinda Dunda; Dědko Dě- 
duška: ind, Denda, £kadeu«i<4 
(Gduesa) 

Družba : í//d. Druga, Dařga, (Bh.i- 
wanij. 

Dubinja sr. Horynja, 

Duma, Duch í ind. A&túa AUuÁ 
(Bram). 

Důra Dur^-Durda: ind. Dárida 
tíyrsa: ind. Durga? ci Dherma P 
Flins: ind. Nai^astnhaavatara 

(Wisnu). 
Gama: ind* Jáma (bíih pekla). 
Gemíne Gamin, ind* Janiuna. 

G^Ded^aktus : ind. Gánadhibtf (Ga- 

nesa). 
Goroš Koroš: sr. Giriša, Parvat, 

CShya)i 

Gorynja: ind. Hiranjd. 

Gizd ^vozdi hwozd: ind. Gáb., 

. gheda fclava, Šiva), 

Grudcn Ilruden Uuden: indi Hit- 

2a* 



350 

ruda , Geniden , sr. Radianot , 

Ragavat. 
6utrobog: ind. Indra. 
Hai Hajá, Hoj Hoja: ind. Hu, 

HavajagCAgni). 
Hailky: žnd- Holi Holfka, sr. 

řeck«(^lfo; Helios'slunce. 
flamon: indé Hnm, Honia Hamon 

(Agni). 

Hara, Herez!, ^ert Hara: ind. 
Hara (Šiva)* 

H«nil Honil: tW.GanavatíGanesa. 

Horvat Chorvat: ť/irf.Giri5a(Siwa). 

Huá: ind. Hanisa (labut; Brama> 

Cbud Chudák: ind. Kodama, Go. 
tama, Choda. 

Jaga- Raba, Ježi-Baba: "mtf. Wa- 
trakali. Bhadragali. 

Jak : šAd. Jaká (Čardhawa). 

Jar: ind. Arka. 

Ilja lina: ind* IlasynSitíwratňw^ 
' sr. ilawrata. 

Jeá Jese : ind» Es Eavara , Isa Iša 
(Šiva)l 

Jeseň Jasni: ind. Isi Esi, Isani 
Esani (Bhawani). 

Jntrobog: a/zď. Indra; wizGutrbog. 

Isok Ysok: ind. Vajusaka , Yaj- 
sakha. (Agni). 

Kal Gal Havel : \ind. iKalí, Bhadra- 
gali (Bhawani). 

Kajla (wiit) : Ind* Kála^ Kailasani 
(Šíwa). 

Kasuba: imd. Kašjaba, Kasiapa 
(sr. Kasa). 

Kirt, Cár ^ Čáry: ind. Krita Kar- 
ta (creator , Brania). 

Klimbá, Klíba: ind. Káli? (sr. 

Daž.6a, Stri-ňa, Druž.6a.) 
Kníni Knižně, serbs. bogině : ind. 

Úma, Istari, Bhadrakali. 
Koleda Kolenda : ind. Kalenda , 

Kalenta. 
Kolky Koltky: ind. K^li. 

Konihřiwa: ind. Hajagrlwa. 

Krak, Kračun, Krakonoš: Jud* 

Kartik , Skanda. 
Krasaťma : ind. Lakšami. 



Kraslice KraSice : ind. Motta, Aip 

deszamotta, sr. Mmid, wegce, 
Kráwa, KorowaJ : ind. G04 /yia- 
gidan. baba^kráwa, sr. Bhava-nL 
Krjepkij, nebJakij bog: ind. Na-' 

rasinha avatara (Wišnu). 
Krokonut Krkonoš : ind. Skandi- 

nav, sr. Krak. 
Krosina (Kors Chors}, i/zď. Kršna, 

Krišna. 
Krwnik : ind. Rudra (Šiwa). 
Kiile gasuá: ind. Knlišam (střela 

Indrowa). 
Kum Koma, slow. Kuba : ind. Ka. 

niala, Kamadeva. 
Kuřátka (fihwězděnj) : ind. Kaiti- 

ga, Kartikeja. 
Lada : ind. Lakšumi , sr. Lotos. 
Ladon : ind. Lakšnman (WiSuu). 
Láska: ind. Las Laš. 
Lawrita osobné grnéno: ind, ila« 

vrata. 
Lekno Lekuta: ind. Lák-šmi. 
Lei, Lelo : ind. LelB^ Lal; Katna* 
Lenec, anglosas. hengt^n^ Lenz: 

ind* Linga. 
LešJ Lešie: inď. Hanumat , Orang- 

utang. v 

Léto Ljtel, Letnice: ind. Lotos. 
Lew : ind Sinha. 
Luarásici: ind. Narasinha-avatara 

(Wišnu). 
Lůno Lono K-ljn, Luna Lenec: indm 

Lingam. 
Lutice : ind. Radr^ini (Bhawani). 
Lanze, Lužice: ind. Lohsind« 
Mág, mágťfenj: ind. Mája. 
Makoš Mokoš Mokša : ind. Mats- 

ja-avatara^ Mokvá (WiŠna). 
Ma-Murienda sr. ind. Má, raaha^ 

magnus, (sr. Ma-Iruši, Ma* 

gura, Ma-žarna). 
Maňas: ind. Manasidza, (Kama- 
deva). * 
Mara Mora Můra. //z^. Mara (Ka- 
madeva) sr. Mrfri (Šiwa). 
Matra (hora w Uhřjch) , ind, Ma- 

thura. Kleuker Braní. Rel. S. 

439. „Mathura der Parnass der 

Hindu.^* sr, i Su-matra. 



357 



Maud, Muudy: ind. Moat Motta 
\ (Parabraina). 

Mha Mhla: ind* Meghavan (Indra). 
\ Mokosla Mokoslawa:^. ind* Hal* 
i fnavnt, Haimaiiti, (Sivá). 

\ Medwěd: ind^ D%ambavan ^ , 

Merol: íiícif. MrthaMrdha (Siwa). 
I ^ Mořena Murjena: ind. Marínia , 

Mariatale, Mařena* 
I Mořop : ind, \arajana , Nereides 

(WiSnu). 
Nora Nura Noře : ind. Nark , Na- 
I raka, sr. U-nor. 

Obloha: ind. loká («wžfí sr. ob-Iok) 
Oheíi : ind. Agni (Šíva). 
Oslad Uslad: ind. Lambodara 

(Gane«a). 
Paprslck, Prs: ind. Porš (swěMo 
w duchu lidském, Geistesstrahl). 
Paroiii: ind. Paraiiia (Braní). 
Parychta Berchta : ind* Pracheta 

(Bhawani). 
Peklo, Potolos: ind. Patala* 
Pěkný , pol. ri^krxyc: ind. Pavaka 

(Asjní). 
Perstek, Pjdiinužjk: mď. Yamana-; 

avatara (Wišnu). 
Perun: zVíí/. Puran-dara (Indra). 
Podaga, Oauha* 
Pogoda : ind. Pagoda , Bbagavadi 

(Bhawani). 
Pohwi/.d: ind. Vaju Pavana* 
Pot s|»ol , s|>olnice^ sr. Phal , Phal- 

lus, (liogam jony). 

Polet Poier Poleruin ; sr. Pot Spol- 

nice: ind. Polear Pulear; bůh 

l>otu spolu, \.^. pohlawj, man* 

zelstwj (Gane^a). 

Potkan: ind. Palakyn(kiiň Bamůw) 

Porenut, Peranti, poraň táti: ind. 

Porvat (Šiwa^, 
Porevit: ind. Porvat (Šiwa). 
Porvata :^ atyirf. Parvatí (^Bhavaní). 
Potinékut Potměchut: ind. Pat- 

maleja. 
Praboh: ind. Parabara (Bram). 
Praina, chorw. Prjarao, Přjino, Pra- 

wo: ind. Bram. 
Pram-en : ind. Pararaa , Paramen , 
(Bram). 



Praslawa Preslawa: ind. Praim 
Pranava. 

Prija: ind. Prija, Prijapati, Ha* 
riprija. 

Promo: ind. Brama. 

Pron Prono: ind. Prán. 

Propast, Prepadísko: ind. Patala. 

Prove : ind. Brama. 

Kadamáš: ind. Dharmaradza, sr. 
řec. Hermes. 

Radhošt: ind. Prasiirama-avátara 
(Wišnu). 

Radost Radost: ind. Rama*avatara. 

Rarášek : ind. Raksasa. 

Raroh Hereg ť/zď. Garura,Geruda. 

Razhary, Grenuchy n Rusin. ind. 
Hari Ileri , Zelen (Wísnu^* 

Rugievit, Ranvit, Rudíanot, rm. Ru- 
godevv : ind Ragavat (Wišnu). 

Rusalky: ind. Apsara, Indradevas. 

Satan Sotona : ind. Setam Satma. 

Seniargl Símai^^la snad zi/zď.Sar. 
vamangala, (Bhavaní; tak gakoz 
Dharmaradza f Rad^máš}. 

Siwa : mi* Sivá Sivá. 

Sitiwrat: ind. Satjavrata. 

Skomírá, slow. Skromaska: ind* 
Komari (Bhawani). 

Siáwa: ind. Swaha. 

Slunce, Sura; i/jcř.Surja, sr.epypt. 
Osiris. 

Solowej Slawjk : ind. Ravan. 

Sreta Striba: í/zd. Sri. 

Stádnjk , Srádo : iďd. Kála, Moři , 
Pasu, Dherma (Siwa^* - 

Stra4!fec: ind. Sratateva Srata-deva, 
sr. PVacerdd. str. 17. y^Sčra" 
čec^ Picus , Sitiwratow syn. " 
Ma/er Myčh. II. l24. ^oW- 
mer 1454. „Sratateven odér Sat- 
javrata, Sohn der Sonne, den 
Wišnu ats Físch,,vor der Sůnd- 
fluth, nebst den 7 llíscliis, ret- 
tetě." 

Striga Striha: ind. Striguel* 

Sudice: ind. Ganrí (Bhawani). 

Sula Sttiice Sudlice: ind. Suli 
(Siwa). 

Swatowjt: ind. Wišnu wKalenki- 
avataře. 



358 



Swetoboh Swetowít: ind, Džaga- 

nat (_WiSnu). 
Swoba Swoboda: ind. Svabhu, 

Svajaiiibhu. 
Swor Zwor : ind. Svar • Svar^a ^ 

(oá Siir slánce), der Thíerkreu. 

Šet^k áatek , Domowoj duch; ind* 

Cnfen Kuticaten;8r. Satan Satan. 
Skrata Skratek Skřet: ind. Krita- 

na, Krtanda. 
Sudnr Sidjís sejrd Sjda: ind. Suda 

(Kaiiiadewa). 
Suiuný Šumaát ind. Lak-šumi, 

Lak-8uman , sr. Krasattna. 
TraK, Strašidlo: ť/id. Tras, Bhima 

(áiva). 
Trililaw : ///rf. Trimurti , TripaCi. 
Tor, Taran: ind. Darn Purauda- 

ra (Indra). 
Tur Turisa , Turlca ; Tnrowit Tu- 

rapit Tharapila na o«trowě Ká- 
ně: $r. ind. Dharma Dherma 

CSiwa). . 
Um Ko%ain: fnd. Oum. 
Uma Umo: ind. Xim, Uma (Bha- 

wani). 
Uiior Noře: ind Niria, Nerupu* 

tirunal, pers, Neíran, očistec, 

peklo, oheň. 
Wajano Wájanek, Wajann Ojana: 

ind. Havajavahan (A^ni). 
Watra: ind. Wadžra (jibrog In- 

drowa) sr. Wedro. 
Watra. Bodr: ind. Watra-Kali 

Bhadra^ali (Bhawani) 
Wedro t ind* Indra; sr, Watra. 

sr. Gutroboh. 
Wedrina: ind Indiáni. 
Wel Weles Wolos Walach : inxl 

Govinda Gospadi (WiSnu). 
Wepř, w Ketře, serb. wepar, Pra 

iíoec ipěsjc , Porosénok rus. Zla- 



té prasátko u Cechůw ; Braw u 
Slow. Kaban u Kusjnnw: ind* 
Varaha-\vatara fWisna). 

Wernijfora: ind. Hiranja. 

Wesna, (FuSank , Prw-esnja. Prw. 
jeseň: ind. Isi Isani^ EsíEsaní, 
Yasant (Bbavani) ; sans. is ea , 
ivea iPuM^Te^j divitiae, terra, 
sr. Isis; ani anů od koř. nu 
sláwa 

WěStžc Wěduch : ind. Vidha, 
(^Brama). 

Wjla Wila: ind* Yilla Vi|j|pati 
(Šiwa i Bhavani). 

Yitelubbe Wjtolib: ind* Prasorama- 

. avatara (WUnn). 

Witislaw : ind, WiSnu. 

Wod Wodan : ind* Budha, Budha* 
avatara (^WiSnu). 

Wran , rus. Woron^éerný : ind. 
Woron«zlý duch, Čert, Cernobob. 

Wrah: ind. Uraga. 

Wrazec Wražba wrazíti od wrah^ 
tak ^ako hadač hádati od hadm 

Wrkolak Wlkolak, Upior: ind. 
Yirikas. 

Zelon Zelun: ind. Hari (rhrídis, t. 
WiSuu). 

Zelu Zelw: ind* Kurma-avatara 

CWiSnu). 
Zemenik, Zemek Zniek Zmok: 

ind* Bhuniasur. 
Zlatohlawec: ind. ErnniakSa. 
Zrnek Zmok Zenieuik: ind. Bhu* 

niaser Bhuta. 
Zniibor Swati-Bnr: ind. Bára, 

Parabara (Bram) 

Ziwot Pražiwot: ind% Prad/avat 

v v 

Zuna Žena; ind.pmvX (Joni)« 



-^81^- 



Obsah. 



Sir. 

Pfwni liii : Přjstup a rochled. OcenSnJ mythologie a nírodnjch 

pjsnj při skaaiiiáoj atarožitnosfj •• •• •• • ' 

L Sláwa gaka bohyně : 

Druhy liti: Sláwa ř:ako bohyně w národnjch j&pěwjch. Rwsuw, 

í^lowákuw , Polákůw«» • • •• •• ♦• •• •• *" 

W národnjch nábožných obyíegech a obřadech SerbůWi Dal- 

inatůw , Istrianůw a g *• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• ••/* * 

Třeli list: Sláwa a Svaha indická bohyně fdáwy, inalka nauj. 
^ Wand Wandin OVandaI)wsanskritu-Slaw. \Vanda=Slá\va 22 

Ciwríý lis/: Sláwa a Sa^a, nordická bohyně Sláwy • ^^ 

Pátý list: Sláwa a O^c/aw, ^hm CFa»na) > iSCAciw řecká bohyně 

powěsti a sláwy •• ..•••••••••••••••••••••••• ^9 

Šestý lisi: Honor a Gloria, řjniská bo3iStwa cti a sláwy •• •• 49 
Sedmý list : Sauwisnost a srownalost mythologie gtaroindicke a 
europegskau, zwláStě tslawskaui nordickau a řeckořjiiMkau 49 

II. Gméno Slawůw, Slawiaiiuw, f.g. ctitelůw Sláwy, 

pošlo od télu bohyně; 

Osmý list Z Uíiwody zewniterné •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• ^ 

Dewátý lisi : Díiwody wniterné • •• •• •• *• •• • ^' . 

III. Gako se p035*lěgí wi* gniénu Slaw ur na o w někte- 

rých nařecjch přeswukowalu : 

Desátý lisi : Na cestě ijazykozpytné čili powahaii samohlásek a 
wplywem cizých sauseduírjcjch řefj, zwláslě starobulharské, 
walaské, albartské. Stěhowánj národůw a mjiJiánj jr«/yk»W 80 

Gedenáctý list : Na cestě náboženskoiiirawné cili wplywem kře- 
stanstwj a mnišstwj • •• •• •• •• •• •• •• •• ^ 

Dwanáetý list : I po přezwukowánj hlásky a na o (Slaw na Slow, 
slawiti na slowíti) w některých nářežjch , předce půwodnj 
wýznaiii wSady neproniěněň zůstaL — Ruský lid od pozděg- 
sjho europegského přezwukowánj « na o, od gakžiwa "^ 
posawad, cele prost zůstal, tak i polský w Minsku a ginde 111 

Třimctý lisi: Osobná, s národnjm we swazku stogjcj , gniéna 
Slaw, též přezwakowánj tomu nepodlehla •• •• •• •• •• •• •• •• **" 



iV. Odpowědě a poznamenánj na námjtky proti Slaw 

a důwedy pro Slow : 

Gtrndrjý lis i. \ O grammatické formě Slaw Slawowé, Slawian 
Slawiane, užjwané k pozaa^enj uásledownjkůw nábo/enstwj 
neb sekty , k. p. Brani-ané , Křest-ané , Mahoiiied-ané Lu- 
teráni atd. — Slawák Slowák. -^^ Slav' Slavia 127 

Paifiácfý Iht : O psánj gména Slaw skrze řecké a řjmské spi* 

sewatele. — Snavia« •• •• • •• • • •• •• 135 

Seitfiáctý iisii Joan Exarch. — Listina Ludw. I. — Smotrisky, 

Walacliowé atd. •• •• •• •• •• •• • • •• •• •• •• •• •• 144 

Wyswétlenj obrázkuw na kamenotisku, a sice: 

1. ^^/47, podle wy psánj we Vollmer. Mythol — Stoa^^, djlem 

podle Panllinn a S. Bartholoinaeo Syst. Brahm., djleiii 
podle Moora fPanthnon) , djlero dle obdoby a přjkladu 
giných indických, sobě wjce méně rowných, bohyň. Kwět 
w rtikau ge^j s:est lotos éili lekno. 

2. HomatH^ obět Brahmaniiw^ se wzjwAnjm Swahy spoge- 

ná, podle Paullina a 8. BarfhoL Syit* Brahm. tablíce L 

3. Stt^fi ]>odle wzoru w obraxnrně Mnichowské a Eagena 

Nenreuthera Randzeichnungen ^ Miinchen 1832 !"• I« 
H. 1. S. I. 

4. ITZťfoi, dle Volltner. MythoL 

5. Fnmn^ dle Leop. Ziegelhatisen , Gotterlehré, Wien 1837, 

6. Gloria Romofiorum. zAnselmi Bandari , Numísmata lnip« 

Kom. Paris 1718 Tom* I str. 368. 

7. Siarořjmnký petijK 9 wužsAým obratem ^ podle Begeri 

Thesaurus Brandeb., str. 566. — MontfaucoQ Antíq. T.L 

8. Aedes Hotiorii ^ dle Vitruvia, Wydánj Aug. Rode, BerL 

1801 n wlaské přelož. Alessandra de Yechi, Venet. 
1621), in 4. str, 122. > 

9. fsfffrfiřjtitthý penjz se ženským obrazem | podle Begera , 

str. 62t>. a Montfaucona. 

V. P ř j d a w k o w é 

k obgasněnj a potwrzenj předešlých listůw. 

A. Styčiiosti a srown-dosfi w indickém a slawském ziwotě se na- 

lezatgcj : w charakteru, w náboženstwj. w obřadech, w raě- 
sjcech atd. str. 155. \V |)ťáfelstwj, při swatbách , pálenj 
'wdow, starost, smrt sir. 185. Domácnost, ziwot, rolnictwj) 
hry, gména, řeč atd. • •• •• •• •• •• ••205 

B. Slownjk stegných indických, cikánských a slawských slow 207 

C. Kegiiftřjk slow slawských w albánské řeči •• •• • • •• 224 

U. Srownalost indické a slawskó Mythologie •• •• •• •• •• •• •• •• 226 

Přehled indického náboženstwj : 

L Božstwa: Prwnj třjdy, •••••• ?• •• ••;• •• •• •• 227 

Dmhé třjdy : Sur (Jiělboh) — Asur CCemoboh) 227 
II. Swět čili Wegmjr •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• •• 230 



^ 



Sin 
Popifl gednotliwých bohůw a bohyíi ind. a |»řirowní4uíÍnj k riim 

slawských : 

firam Pram^en • •• •• •• •• :•• • ♦• •• •^•**,f ••^* •• 230 

Mája geho manželka •• •• •• •• ^ •• •• •• • •• •• •• 232 

Trimurti a Trihta^ • •• • •• 236 

Bratna a Prove Pro/no * •• *• •• ♦ '•• •• •• 238 

■ 

Brami čili Sarasvati geho manželka •• ..•••.*• m 239 

Wisnu ff^jč, PFjttslaWt přjgmena s/r. 241. avatařy .... 243 
Lakšumi geho matizetka, Ladd\ Prjge) Šumnd •**.•• 243 
Sri a Striba, #/r. 244. Ragavat a Ilagicwit #lr. 246. tidlOiia 
Leknu stt. 247. 



Avatary řili přetwaiy Wisnuowy: 

Matijaavatara — fiybopřptwora, M&kiiS Moksa , Krodo , . . 250 

Kurmaavatara — Želwopretwora, Z«lu, Krma Korma Koráb 2.'»| 
' Varahaavatara — Urawopřeiwora , wepř/prasř, Praainec , 254 

Narasinhaavatara — Mnžolvvapretwora, Luaríifci,^Fliiis, Krei 255 
Vamanaavatára — Pjdiuiožikopřefwora, Koiihoiosko, PaiMiik257 
Para«uraniaavalara--Ho«tiradopřťtwora, Radegast, Wjfoljub, rA 

Witiilaw ,.*•.... 1 •.., 257 

Ramaavatara — Rado = Rad08loprp(wora , Radosliijk , . ' • • 258 

Ráma a Ilja » Murouiu , Ravan a Solowej */r 259. 

Palakyn a Polkan > Siralateva a Stračec «/r. 261. 
Krsnaavatara— Černopřclwora , Cernohlaw, Krosina, Krs Kor[í267 

Govinda a WoIoí , tlr, 2C9. 

iBudhaavafara — Budho přetwora , Wodon 27l 

Kalei^yava^ra — BelokoTiopřetwora « » « 273 

Saiíctus Vitui a Swalowjt 9tr, 275. 

Siva Šiva Sivá, Žiiva : přjgmena 278: avatařy .. .• 280 

Sivá manželka: a) dobropowahá #/r. 280. b) zlopowaha 281 

Mrdha Rudra a Krwnik str. 283. 

Vila Vilapati a Wjla , Bil>Vit, Pílwit, Býl obylj jr/r. 283. 

liingam a Lono , K-ljii [k předložka), Leiiec, Lima str* 286* 

Koncowky vat van , ttat ani , iš es »tr. 288. 

Parvat Parvati a Porevit Porvala */r. 289. Poreiiiit Ktr. 293. 

PoKoamenánj o dwogj powaze bohyně Siva či!i Bhavani . é 204 

Indra a PVedro , Watra^ Gutro • * 297 

Puran-dara a Perun , Taran , Thor #/r. 207. 

Indrani, Wedrina, manželka * .... ^ 2Ď3 

Agni a Oheň sir. 299. AgnajaSvaha, SldíPa^ manielka •• 300 
Hoja Hajá , Hamom »/r. 300. 

Jania a Gdma Nijam , Gemine •• • • — .. 30l 

Dharmaradza a Řadíináa str. 30L 

Naraka a Noře , Patala a Propast str. 302. 

Dharma a TurTurica sir. 302. Basva a hýhbyla hyé .. 302 
Surja a Sur Sára Zora^ Slunce 303 






) 



\ 



Sir. 
Svar Svarga a Svor Czwjřetnjoe) «• •• « *• 303 

částky roku tfr. 308. 

Gniéaa incsjcfiw: Únor, Mtr, 305. Raien «/r. 306. Gruden sir, 307 atd. 

Skanda a Krát Krok * 309 

Devaiiel a D*'wana str. |p9* 

Kainadeva a Lel^ Knrn^ Koma •• •• •• •• '•• • •• 310 

Ganesa, Polear a Honily Polel • • •• •• 310 

Lambodara a Oslad ttr. 311. 

Čardhava Žardhava a Byatrich •• •• •• • • •• 31t 

Hanuniaiiy Opice ^ Imj •• •• •• •• •• •• •• •• •• •. 314 

l^a a Wrah * 315 

EaUiy índ. hliiwněgšj • • •• 316 

KnianoM^é , Kasty • •• •• •• •• •• 316 

fUdow^ dncfaownjkňw •• •• •• •• •• • •• •• •• 316 

Oliétě fíli iertwy 317 

8wRtky a posty ••%* ♦• ••^ •• 317 

Pokrmy a knláJSe 8law«k« mythol. puwodu • •• 324 

Hry, zábawky , ohrady slawské my (hol. půwodu** «• •• 331 

Slawfiégšj chrámowé a pagody ind. • • •• •• «• •• 338 

Wrch Meru Marnwa a Af/r VVesíwyr, Mtru • •• 339 

Casoslowj Indůw •• •• •• •• •• • * 341 

Přehled řek, kragitw, měst , kmenůw a národůw gméno J 

mythoK půwodu majsjcjch •• •••••• •• •• •• •• •• •• •• 351 

Kmenowé a národowé kteřj zVlástě od bohyň gména 

dostáli • -• •• 354 

Přehled slawskoroyth. bytnostj s indickými se srowná- 

wagjcjch •• •* •• •• •• •• •• •• •• •• •• «• •• •• •• 355 



E. Omyly Uaku a dodatky. 

Str. 21 řádek, 2 »rf»'« s*'- ** napraw str. 2. 3* 5, 
^22—3 »dWtf iik«*uja i/i^i/irířKv okaxuje. 

,^23 i9 'které napraw kleré w 

.^ 68 — 3t />« i/^w?^ v(Verba«c«iii Inpsiw); dodegx Ceroohlaw 

bíih it Cernoglow voatlina. 

«^ 73 — 34 Iris čti Isis^ » 

— 74 — 30 po ilowjch Ccrii<>jK>g iv Neincjcb; doiUgi bňh Cer- 

nogiow a wes Cerno^olowr w Ri^ku ; bůn Stri- 
bog a wes Striboz Stříber, w Ruska ; bňh MokoS 
a wes Mokli w Knsku ; bíih Wolos 1^' eles a wes 
tTólosowo w Rusku, Welesowo w Korutanech 
(Glagol. Cloz« str. 6ft) ; 

^ 7ft _ 6 po I-el, Lelek rforf*^ IjeljewiS básnjf Dubrownick^ 

•« 126 — 9 zdola \\ Eutrop. )^ dodeg Teuta Teulana. (králowna, 

n Flora) 

130 — 31 Wrcatlowia čti Wroclawia 

_ 144 29 Dodeg} Naše zde progewená podezřenj op. Kahj- 

dowicQ>vi nás, bohuxel , noKtnýlilo : ^í\\y bodoo- 
>yěmý swédek , p. Josef Bodjanský , i^enz Rpis 
Joana Exarcha, w knibowiiS synodalnj Moskew«ké 
tiskárny se nalezagjcj, wld*l a srownáwal , ugísto- 
wal nás , ze u Joana Éxarcha wšudy zřetelně stoH 
Slawienako^ alatvienatych hnfg^ alawien»i 
j a zvij co% Kalajdówic na Slowiensiot sloíPien^ 
ahych , alowienak saniowolně sniSoil. 

— 178 k řádku pot led. dodagi G& starořecký Xenoiibniies psal: 

„Skytowá (sewernj národowé) wyobraziigj »wá 
bohy bjlo, Aetbiopowé 4^erno/^ nkázifti chlSge zo 
sebe každý národ bohy k obrazu a |i<»d»bensti|rj 
swému twořj. 

— 183 — 6 ued čti und 

— 2o2 -* 42 malzenka čli manielkar 
-^ 205 — 37 Ardegas čií Ardegast. ^ 

— 207 — 7 Arendt čti Arodt. 

— 207 na prawém alupci ř. poalednj: Waf čti lat. 

— 208 mezi 33 a 34 ř. wloi: Bála bálak fpuer) nis. inalcik« 

— ai6 — 48 a 49 Pakša I) latas; 2) ala; sr. bok ,- pakáana 

avis , sr. ptdk^ 

— 222 -« f tma č/i tatva 
^ 229 — 26 prSt čti prst 
H- 285 -* 3 die čti di 







^f 



WPogtéaéij Huiem » Čai»pitm Če$. Mu*. Ročujku 18. Ib. Íli 
*řr.- 220 iiSleuém pod ndxwem : Vitrogno$i řeči tlamie^ napraw 

tyto cAj/hjft 

Str. 221 ř. 24 promSoil^ se tve slawen- 

~ S« ~ l^ '"^^ "'• '"*' "' - "'«» » • elle, cd 

— 222 — 24 on, ona ono _ ©u ona ouo 

— '224 — 3 zdola wjsto ofi -— ow 
*• 226 — 8 zdola nijsto o#i — oi^ 
— :. 228 -^1! po sloíóé staré ott dodeg oJí. 

— 229 - 24 (ons t«) , čH (on sta) , 
-, 232 - ti (den Gott) - (der Gott) 

'^ iií ~ \^ ^5^" *^./'"^^^«*«) - Oy -to , mílowa . to ) 

«- 236 — 1 zdola Mowen — Slawen 

•^ 239 — 5 zdola milugl lue _ mllngí m6 

3 



WiB knizMi Úéitr liier. WěeMsetiigieii der Slaweuvoiš J. Kolídii 

Pesi 1837. napraw tyio ek^byi 



Sfr. 4*T4de)c 2 verlohrsea 
.— 28 -~ 16 Mílzen 
«- 58 -^25 das altes 
_ 73 — 18 dichferisch 
«^ 84 — 18 hatiianisttscbeB 



iú veridrilea 

— WíImu 

— daas . 

— dichťrisčh 

*^ hamaaitafschetf 



I • 



•) 







39ya 



LA\ '^/lU