(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Spisy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 






•V^-'^-; ■ > 




♦:/ 


^...^^ 


- 


*4^ 

h 




■*^i - 






''jiř* 


,)£^'' ■ ": 


i^ 


c ^^ 




]|^^W ' > Ir 


i,-. ■■'' 


^Tcj*^T^' «il 


> 

'4/^ 





r- 



' f 



* i. i iU 



( ^ 



SPISY 

JANA ^OLLÁRA 



0IL CTVETY 
CESTOPIS BSUEÝ 

A 

PAMĚTI 



KÍKLADEH KKIHKTPECTyf : I. L. KOBBR 

1863. 



é i 



v . i ■' ) J ' ■ š "■ 



"5 ' ' - 



11 I 









■..4'; A 



CESTOPIS DRUHÝ 



PAMĚTI 

z MLADŠÍCH LET ŽIVOTA 
JAXA EOLLÁBA 

*0p»én»g »4 něho samého 



^ podobiznou Jana Kollára a snímkem vlastoominibo Jeko 
psanf. 



NÁKLADEM KNIHKOPECTVÍ: I. L. KOBBR 

1863. 



TUk JeřábkoYské knihUskániy (K. Seyfrieda). 



CESTOPIS DRUHY. 



Kolkbrovy iplfy, IV, 



Dne dvadcátébo druhého oišslce (ervence roka 1844 
plavili J8in« se t parolodi DqDajem z Pedté do Vidné. 
V Břetislave, kdyi loď ka břehu přirasila^ pozdravili 
nás dva Slavjané, sde, jak říkali, každodenně na náš pří- 
chod čekající, totii p. Salai Slovák a Protid Srb. U ně- 
meckých Starých hradA tak byl silný prood Dunaje, ie 
jsme výše čtvrt hodiny na jednom a tomže místě ne- 
pohnuté stáli, ačkolívék parní stroj a kola s povýšenou 
silou účinkovaly, síla však vody byla sile páry rovná a 
vespolek se jako zničující. Ve Vídni toliko jeden 4eii. 
jsme se zdržovali. Uslyšev, že p^ Kopitftr nebezpečné 
nemocen jest^ navštívil jsem jej, ačkoU má. manželka a. 
jiní taméjší přátelé a Slavjané proti tomu byli z osob- 
ních příčin, aut prý muž tento pp. Šafařika, Gi^ mne 
a jiné Slavjaoy v posledních svých spisech téžce urazil. 
Já však chtěje dáti jednou příklad Slavjanské svornosti 
a smířlivosti šel jsem k panu Kopitárovi* Přijal mne na 
nemocném lůžku svém nad všeoko očekávání nejen pří- 
větivé ale vroucně a srdečně. Poněvadž pak pro bolest 
hrdla mnoho mluviti nesměl ruky mi pořád stiskal a 
více skrze posunky nežli slova mluvil. Když jsem Sf> 
na jeho učené nedokonané práce^ spisy a pozftstatky 
ptal: ^Komu to zanechá a Mo to dokoná ?^ odpověděl: ,yMalá 
starost o to; Napoleon řekl: my se domsíváme, že jsme 
snad nenahraditelní, ale sotva zemřeme, pět i deset ji*^ 
ných na naše místo se tiskne^ Tak je i ■ učenými a 
8 kníhami.^^ Když jsem se ho ptal na Slavjanskou sta- 
lid v ňímé, pověděl, že avét o tom víoe mUiví, než 
snad ve skutku pravda jest. Já, prý, vyučil a wpft- 
•obii jsem ktomu jednoho dalmatinského mnicha v Bíme> 



ttk času mého tam se Kdriovánf, ale jakové to oásledky 
míti bade, oe?fm« Konečné s jakoasi neyýmluTnou ra- 
dosti ukisal mi krásný exemplář bíblie ostrožské, který 
nediTno i Petrohradu byl dostal. Když jsem ji se štola 
k posteli k némn přinesl, hasnoucí o6í se mu ješté 
roBJasniiy a skvély oo oheň. „To je poklad krásnf, 
drahý a viem Slavjanům milýf odtud bylo Tidéti^ jak 
▼rouclm ctitelem staré sla?janské řeči byl Kopítár. Při 
odchodu loučil se s tichou dusí a opravdové mudrckou 
oddaností se mnou, řka : „při vašem návratu z Itálie 
vy mne jíl sotva uiřite,^ kteréž tušení se i skutečné 
splnilo. Sit ei terra levis! Na jeho lidské křehkostí 
zapomeňme, jeho velikých zásluh o náš národ sobe važme. 
Z Vidné jeli jsme přes Linec do Solnohradu, kam 
jsme již v noci přišli. Noc byla jasná co den, mčsíc 
a hvézdy stály nad méstem, co tisícerý lampy ; já s mou 
manželkou a Ludnilkou stálí jsme pravé, když 12 bylo 
před pomníkem Mozartovým v nově vystaveným. V ta- 
kovémto Čarodéjnéffl, polosvétlém, pololmavém okamžení 
tichosti i památka velikých mužů i sama dila umělecká 
silněji účinkují na mysl, nežli v čas denní křiku a hřmotu 
plný. Z Innomostí (lunsbruck) do Landecku jeli jsme 
v tovaryšstvu slovutného přírodoskumce Blaziusa, pro- 
fessora v Brunsviku (Braun schweig). Muž tento zdvo- 
řilý, dňvtlpný, mnohostranné vzdělaný osladil nám ne- 
málo tato cestu ustavičným všelikých likazftv přírody 
nám vysvětlováním. On zvláště moje posavadní geogno- 
stické známosti znamenitě hned rozšířil hned opravil. 
Ustavičným mluvením konečně byli jsme oba unaveni, a 
to dobře, nebe teprv nyní při našem loučení vzniklá 
hádka o národnosti. On jako i jinf němečtí učení cele 
byl oslepen a zmámen strašidlem panslavismu. Seč 
jsem byl usiloval jsem se jeho předsudky a bludy na- 
praviti: ale bázeň jest největší překážka v poznání 
pravdy. Pan Blazius cestoval do Tyrolska a pak do 
Svýcar pro skoumání tamějšícb hor a dolin, jejich bé- 
hův, výsosií, kovfiv a zrostTio. Převysoký polopustý 
hrad v Landecku navštfvivSe odjeli jsme druhého dne 
přes snttné Porftrlberky (Vorarlberky) do Feldkírchen a 



Bregeioe k jeiera Todeufkémii iíli ren^tikéau (Boden- 
Me). V drnké ▼•tiiiei od Lsndeeka jmenen 9treB|rňi 
]iotkcla nás jedna •bz?lá&tof traehlosméini ]iHboda* Po* 
niitM déiC a třeakaU zina kýla, dfim^li jsno TŠiokai 
klakoce ▼ poštovskdm voso. Já LadnUkn driol ▼ aiéaai 
íkánU. NajedBOQ Tolikt naaařský (řesnickt) pci zabřo- 
cbal (saitékal) áa náš koSár. „Ach Boial ach Bolel 
MddítéLodmííka^ TzkřiknensjednoQ ná páví zenia fro^ 
koaéBá DachýlÍTŠi hlavu ves oknen z koéára, bořekajfo 
a rokama lámajíc vyskočiti cbiéla na zem. Zdálo ao 
ji ve aoácli, jakoby Lodanílka Ten i kol^ro byla vy- 
padla a to pai břeohánf zdálo se jf býti pláé a »áfek 
Lidanil^a, Za drahaoir chvfli aotVa jame ji k jaaoéma 
a líéhému povédomf přivésti a uspokojiti mobti. Jezero 
Todeeské jest jii aamo v sobe malé rnoře^ Straftoá 
boaře lomeovala naii parolodf. Moje dmiíiia, jak pani 
tak i Lodmilka tdméf dosi postily, závrat a dáveaf pro- 
následovaly je aá do Kostaice. Tato aepl^íjemiiost ros* 
množily i hádky a vady mezi vládami nad jezerem timto 
pannjioimi. Jedna loď odevzdala aáa po krátkém Síase 
drnhé, drahá třeli, třeli €lvrté atd. a viudy nové přo- 
klfdáni, placeni a pocestoýek véelijaké daremné trápeni* 
Nad jezerem tímto panují mnohé vlády, rakouská, ba* 
vorská, wtrtemberská, bádeoská a mnohé helvetské obee, 
kaidá vláda a vládi6ka má svou částeěku no jezeře, 
kterou řevnivé před jinými kájí a bránf, kaidá má své 
vlastni parolodd, své dřady atd* Teprv ^před méstem 
Kostnioe vyjasnilo se nebe a slunéMío osvítilo hřeby « 
eelé mésio. Byli jsme hospodou v soasedstvi onéno 
stflroiitné převeliké sfn^, kde r. 14t4 pověstný snem 
Kostnický konán a Has k upáleni odsouzen byl. Naáe 
prvfli kroky pospiohaly do této siné. Síň ta jest ÍS% 
atřevíee dlouhá, i^9 střevíce iiroká' 80 stfovlciv vysoká, 
má 23 oken a 14 slonplv dobovýth v proatředfcw. 
Hrady jsou z dřínového dřeva a vftbec eelá sifi vylo- 
iena rozličným jii oiemalýtt' a zServoMSilým dřevem* 
V jednom jejím kouti udělána prostranná komora, kdo 
po dovolení vrchnosti jeden so zdéjlfok měltaiiAv p. Jo- 
sef Fikler, komnttu, iilí sbíťku patfiUitek statotfita^sN 



i 



iiMo^l. Z4ě flojí na povfieUto midé iofiba Jana 
.HuBQy ▼ čemém r«achu, ftt nimi f ísi onea 4atíaf ký |^r(biMlai 
1 M (f lait) íemn od citaro Sigamoda daný ; oa lorici HUro- 
nym praitkýj v prostřadiu |»aier Oodestin, noídi do«- 
mÍDikénikfy soáaiý ifdoimSk a řečník proti HutOTÍ. Proti 
■nim ODOD trfto a aloiee, na nicbi papei a efiaař Sj^^und 
na sačmé tqmto r. 1414 aedéU. Na levé atraoé okna 
v Jkotitd naldaá se výborná na ářtvě malovaná podo- 
biana . Kateřiny i Bom manielky Lutherovy od alovdt- 
ného malíře Hannše Aapera. 

Vedle okna atojt celý onen ialiř, ▼ otei Hoa de- 
Vftdeaát i dva dni aedél na tak řečeném domínikánakém 
oatrové. Žalář tento jest dva atřevlee a oam pateň? ii<» 
coký, šest atřerícův vysoký a sedm dlouhý. R. 1827 
byl t p&Yodolfao a váb o mista t dominik. oatrova a klá- 
itera oelý sem do sněmovny přeneien. Nelae vymlnvití, 
jak jsme se i tát i potom na ostrove aad tfmto cločin«- 
atvím borsili. Stalo se to pro mrxkon iádost aiakn, avf 
jiatý Fraoooas jmeuem Maccier fabrikapt a peněsoméDec 
atareni onoho kláštera a ehrámu na ostrove domini* 
kánském koapiv na dílnu a fabriku katnnskon je pro- 
ménil; ponévadi pak maoiatví pooestnýoh každodenně 
přicházelo k navátívení Hasova žaláře, on nemoha to 
vyaláti sbořiti jej chtěl, p^ Pikler viek oďkoopiv iaMř 
tea dřevěný od ného před Bkáaon jej lachránil a sem 
přenésti dal. Nejvíce nás bolelo, ip tento skrbec neci«> 
lelný protestantem Jest^ U prostřed laláře naUiena byta 
j^ervená oibla, na nit, jak se praví, násladojici od sa** 
mého Hasa hřeliBm neb jiným nástrojem vyrytá písmena 

se nalézají: F. V. E. tf. S. F. y S. 1415. Kdo nám 

«hodne a vyavětlí toto tiýemství? •«- Ačkoli nad ialá« 
t>tíKk tímto psaný nákaasl^í: ^Že není dovoleno ade 
•ěoo odlomití aneb odřeanti^ — » já nic méné oslovil 
Jsem p. Fikleia, nby kousok dřeva z telioto věšení mé 
JMnúla oa puiátkn daroval, eoi on i iiěiail : kterái 
UUHtA v pairtr savinaU nás co svatá relikvie eelon ce^ 
aton sprovoditn. I^SM lam a námi několik Ángliěanůy 
f: SaiAvt J4 yoalnviv se do proatied skiě s iMhnntým 



sféDdii MiljMn tátt téřijili: „Hle na tomto uiMé^tA 
ftékdf leB «ef6ii«i}#f t ttejpemlUif ohankter SlarjaD- 
ikýt^ Oétwl W jMe áo Matittio Kbatniokéhé efaMmii^ 
T ildii Ito dOitojMoatl iméiaké poabateti a na amrt 
^éiouKOi tyt. Zdí# Mil pi^d f^io mrtf Jakub Maktip 
iHMideaskf oim potMaon feb t textu k Řim. kap. %. 
▼ 6. abf b}to ofliftToao télo bříi»ha. U ůrtŘi tAntíř 
^•d tailMMiY !lk*fea|o so loii fcémea, na n&mf Hna aW. 
9iai taiitdaici hyk p#ad Ifai aocha ]ak<hok! statého, 
yoBévadi ale jakouai piad^Smoat meta a ildaém, apfoatf 
IM <dio WftNAhtmidon Sekwaberle, řékl nái koatdnfk) 
jéaé alapé fttřeilénoalí eelo« poslintal, aaipinil a peron- 
éhal takv lo vrtlMoit pKancena b|1a ji odstraniti a na 
jajf iifato holt ^^V P^oftltL f řad oltářem pochotln 
l«li,ll0b«rt Uftllaii, anfrKcký M^kup Týmlnvný obrfincfo 
HnaihT pH andmd kostnickém. V sakristii tohoto ohrámtí 
cb^fá ae nesmirné bohatatTí atatých a atřibraýob stIo* 
nAf, -moaatraafeíy a jtnýeh nádob a osdob cirkevnfoh. 

DmAéko dne vdnané ráno lli jsme aa město kn 

břehn Rfttt na onn lamkn BHII jmenoTanou, kde Hoa 

apála* byl. Kaiai adejifaií aóenýmí a měifány pořád aa 

béékf o tom YedM| kde by ten pnnkt byl na tdto loncéy 

kdo hranino ta holela, a jiatotoo viak toho vfce do- 

pfdMí ao nélae. Ditil jaem se nad aaášelivostf a bra- 

iraMro láakon, která ade pannjé raeai katolíky a prote>* 

nhiBitr. ^dejH aiMtUaiatvo efatélo před několika roky 

IPomnUi Hoaofi ititvrělf, proti ěeÉini ale jistá sonsednf 

flid» protoalofata. Minolého Ma ehtělo adejif nriíató 

j«dlřé no?d kráand patoUidi jmenin linaa dali : ani H 

Jialá aonaedttf vláda nad^paMa. Jdonce naspět do mě^ 

IM ill jame právě onnon branon Šnee aneb Hosot on sf aU 

MM, %I«N« Hw ten ¥ndan byl. Tam tlai m tfill JaitS 

f ten tToňy 'kUrým tnn av^něno. Kdyi jámo tonto brai 

ion 'VlodAo f tak řeěend Pnvelakě nitoi ae prooháaéK^ 

MJiaiUia má pHaknětvIi ké mně tnkfikla: ^Hie, Ué^ 

papfni, laai Je Bna M IMI domě Tytneaný.*^ A t aa^ 

mém akntkn naidaá an on tom «d bfény druMkí anebé 

třetím domě pod Malém 398 nejttnrii v kameni Yyte- 

nnná podobiana Unsova. Dftm tento patH nyní Xareron 



A5k»U iíi pQsdé vB&er 4a Šuflittiy )a«e ^Mí, pfeoe já 
sde Qocofwti jMm BMhtél, ale léfaoi dae j«ité, tofoo 
příleiítost ii«j«¥».k va40péda Rýtaskéma jsen pospíchal, 
|£de jsme v nové vystavenélih fkvoitaéii h«sttnoi We- 
hwQfé nodefaovalú iii e dabka třeMof semé vodo- 
pádem působené oapmile mé divy a city. Hostinec 
tento stoji oad břehem Réna na yysokdm vrehn neprotí 
«améma Todopádu. Prvni pohled na vodopád tento 
sdál se mi chatrný a malý, lak ie nemohl jsem chápati, 
proč «yéi z oého tolik hkka e kříká- déle. V noci 
▼šak položiv se ne iáiko cítil jsem jii| ie i sama po- 
stel pode mnoo silné se potřásala pádem Todou pikso- 
lieoiým. Ráno pek sesedie doli s vreha při Ty«hásení 
tflnqee, iiejprv m prei^a strana do vesničky Neuhasí 
-ů pek na levoa stranu do krsda Ltrufea (Ltbao?), Ir* 
iwlí sne všichni áiasem oad hřomým timlo, ohromné 
vxneieným s strašnokrásným divadlem. Neni to jeden^ aU 
«ta rosličnýoh vodopadftv jíi před hlavním vedopádon 
daleko počátek berouckh. Sirkový sápáeh zavání ik 
coko celým vodopádem. Plavili sme se sem tam po 
Aýttii, abychom £ rozUčoýoh shrao div tento přírody 
l^ovaiovati mohli« Vstoupili sne na nejvyšší ehlma « 
•ejvyšší véie bradu Laufeo, kde se skrse barvitá sklá 
ttodré, selené, ilulé, čeřvand, vodopád tento ukasajOi 
Hra tato barev óarodéjné působí na dnii, a svláélé 
včervesá barvé ukazuje ae vodopád tento, co opnnr** 
4ivi pekelná propaat Konečné vntoapáli jame do on-* 
Aáno pavlače, která pod hradem k samému vodopádu 
irede. Já vsáv tu viaící, k tomu oili přípravanýii v^i* 
nkopláténý plášC, přes mlhu a ddi( vodopádný prolM 
|sem se ai k 9amémn jádro vsdopádn toho« Tu json 
thiy 00 hory tekoucí a do propasii padi^lo^ ^kf* "^ 
fimaé auioástvi vody vtdéti přece jako prase Alo ta 
skaliska, přes která se voda váli a látee; sabloikan^i 
ne slunce, duby v právo v iavo Ivnliji, hřahy ^o. pavlač 
n nohy dívatelnyy třesou so jako ooikn. Maličkým n 
nničentm sa tu čkivék.býti dti. Jecfan véc sm toiikn 
nttulilosti d94i^ .^* U a^ramoá prostřod tnáopádt ston* 
JM A y\i4mr od sMelá «zdi»rnjící olaála, na ntf i 



11 

Jík seiMtch atrftmk&T rosU. -Spodek vMc j«jí t kWI 
4Bloktí riéf vke • yío£ vlnoMlini podoiývtfa a p4^ 
.rýtán se tenei^ lak ie ta aékolik atoleti neeaiyloé i orná 
^BOžava a do ktabíny íitztáné sralena bode* Vodo^ 
(pád teata tak ekoatU oko^ jako onea kad, o néM 
4>roatoairodoí povéat pravi, že, dokud kladi no 5lovéka| 
lento zmřffta aa pohnoatí aemdže. Z rodiěBéhoabojiité^ 
-rQEUioý dkas, anobríí a bodiDaaii aiěaí aa Mraoit ^ii* 
vadla. Pooovadi byla pravé sedile^, natltivíii jame ▼lao'*' 
ftaaě ehrám a alaiky boií talormatskd. Némdíaa kaaa- 
telova nepřijefflDé oii aaia uráiala, aaC jedookaždé at 
jako št Tyatavoval, k. př. ohrišt, tét, bi8t| Kloiteť, 
iíttiištler afed. 

Odpoladaa vrátili jsme aa i^pátbem do áafkúzy, kda 
ješt( ealé aidato ae kYasito 'b baaiilo nad saáaiýin kné^ 
faeai Hurteraa, jenž před aékolíka dny z Řiau ae n»«> 
▼rátil, kda a proteatanta katoUkem ae ataj. Siysalí jsaM 
ve ohráfiié onoho nového mladého kazatela4 pttd na 
jeho mfato volen býti mél. Na lejtří posdravili jeate 
doati Yčaaaé aéato Tnrioh (aoráah). M v Kostnici a 
v ŠafhQse nneto náa to atálé Béaieeké fnMcauaéténi v^ 
<viech hoaiideích, v Tnríchn ale ješté viae, anobri se 
«ine na den roatla tálo omrdoat a tooto aémeckf ne« 
dnh. Všecko viftkol nás itatkilo francoussky ; boattn* 
eký, alaiebniei, voadoi atd.^ ii5ty a jidekii oedale po- 
dáváno Dám v této řeči, ttfméř v ealém Helv^takvi Tii»- 
aich jeat oatatná krásné a veliké mčato, nad iezerail 
^osloáené. Má ^irvni lužha byla vidéfi p« Okenm, je^ 
bei posiachačeví po dve roky byl jsen před 95tf lety, 
JI Jenž nyei při aéejšf imíveiaité proleaaoreai jeat. Ckoáé 
fo pokoji předříkal pfaaři.avélnu dodalky k novému ^yy^ 
-éátti svéko fřirodopiao. Posnat nnaa aa priaii viáéni^ a 
hned všecko odloživ na stranu jal se mne- aám onobné 
po. piSatd TodHi| apeki i adaerqa pravé- vdávati se ma- 
jioí. Botanieká. aabrada) Okaoem i laloifeaa i apravo- 
vána, jeat opravdový vaof pořádku, tisMjf a krásy* 
V ffoslřadkn vypftiá ae ehlMiec, ne ndail roakoteá pro- 
ehátka a vyhlídka na aalé .máslo. V £ak feleaýeh inéaU 
aíliýah ali^ jeai « prc^řeA vyfoUý<»b atcM&v.íPémeflí 



GMioeroTÍ vyttaYea. J«8l to poprsí s médi Ut^, bíoiO'^ 
wlem abřočtímem příroseDýin obroiClé a OTÍnuté, oe4o« 
besé Dialedojicím nápisem: Salomott Gossner geb. 1« April 
1730, starb 2. Mars 1788. Na břesídi j«sera Uňi^ 
skébo a řsky jeho LisMly (= Lirata Lérala od liji, lefe) 
okazuji 80 ješié ohalvpy, tíbícc, zabrady a jiná mist^^ 
kde tento némecký polobásiifiř, jak jej Jean Pattl Richter 
MsýTá, bydlel a do apolkův i prací pastýřských a rř- 
bářskýeh se aníchával, k yážeof odtnd obrazáy pro s?é 
idylly« -*- Ye zdejií městské bibliotéce nalés«ji se pra* 
staré pikvodoí podobisay Zwiagliho refomatora, Hanvie 
Aspera zdejšího oiatiře a jiných. V radnici na yelikém 
stole rozpoložen basrelief celého Švýcarska tak pro^- 
stranný, 2e každý yrch, každá dolina, každá řeka a je* 
zero, každé město a každá yesnice nejen TÍdětí ale i rn- 
koo omakati se mflže. Jíatý professor stráTÍl tři lét* 
na této práci, kteroo město od něho odkoupilo. My 
a panem Okenem udělali zde na této hliněné mappé 
celý plán mého putování přes Helvetsko. V jednom 
kontě bibliotéky v tomto radním domě stoji prastarý 
kamenný sloup aneb pomník asi uprostřed města v tak 
řečeném Lindenfaofě hluboko pod zemi nalezený a vy-^ 
kopaný z druhého století p. Kr. pochasejíci, na němi 
tento nápis jest: ^Prepositus stationís Turieeosis^ at^i 

Tento nápis \iem etymologickým hádkám o pfivodv 
•a pravopisu jmeaa Zurich konec uéínil. Římský názer 
Turicensis ukazuje slavjanské buď Turíce, bud Turich, se 
kterým srovnej Tareo, Torany, Turovo, Tnropoije at4 

Poněvadž dv. p. Fisse, reformatský sU B. kazatel 
re ehráffiě sr. Petra, doma nebyl odsed do koupeli, 
jeho paní manželka vedla náa do onoho ehrámn, kd^ 
T posadí na sdi tento nápis, beze vieho obrazu a pO"- 
mníka, stojí: 

- „Dam Attdenken Job. €a»p. LaTafcT) goboren 1741 

g^t. 1801. Was er der treneZettge seinesHerrii . 
im diesem Tempel spršek und vras er.schríeb uad 
tbat ood lílt, vrar altes eint , Befdrderung dea 

- Raiehs der Wahrheil nnd der Llebe.*^ 

4té Jsma flde iádai podoMsmy lokolo památného 



i» 

«Mialesy, BdUMio ie nám; tálo by ffot mlínla, mí 
ou nrtvá a stadoaá ehvaloM. Ltf«tflr byl r. 1801 
-ed i^ánoho frafteouskélM) Tojáka. vraiedué proatřeleA 
.prá?é T leo (aa, kdyi po ulici chodě těkavé rojiky 
kojil a obdentvoTal. V Msaiinlýoh boloatooh dada ae 
před avou amrtl jcětě do tohoto chrima před křoatiteU 
i^hi doneati měl ido M lonětToo. Jíš poxéě ▼aicr na- 
všlíTÍli Jame i oěkteré vsdáteoějM pťocbáiky a pahorky 
4 p. Okeoem, ao€ teplý a atěioftý V86er byk PoUa jakat 
ěe6 i na nirodaoat, aviáitě paulavianua a rMÍanns. Ni- 
kdy jaem % dst Ntaoe rosaaanéjillio. a apraTedlivě^iho 
aooda o Slavjaneoh nealyěel jako od Okena* Jeho 
ohromoá předstaya o národě a ivléiiě naěem nroe aa« 
4rasila. On se takto vyjádHI: ,,Áaierifcn a SláTÍa jsou 
dva krajově hlabokěho hroba, v oěati oatatnl lastaratt 
národově dřívěji později nepochybně, pochováni býti 
moieji Pročei bojujte i dále zmažile la aváj národ a 
Jasyk nedbajíce na ivanioy otrockých Avgěpurakých No« 
vio. Já sem sám Němec dali i těJen, ale atydím ae 
tím býti 5ta v dějinách avěta o nemiloarduěm aacháaení 
•Germanftv a Vendy/' Znalt dobře i co ae v Uhrách 
děje a aoudíl o tom neatranně. Navrátivše ae do domu 
pana Okena^ naleali jsme skvěloa spoleěnoat větším dí» 
lem ttěenýoh pánAv a paní, ve klerě Jame čas a< do 
p&lnoci strávili. Nikdy bych nebyl myalil, ie tak oianý 
a blabokomyalný mni, jako jeat p. Oken^ apola i tak 
veaelým a iertovným baviteiem celěho tovaryšstva býti 
mAže. On však aám při těch nejsměšnějších nápadech 
41 žertech sAstal atudeným, přísným a nepohnutým. 

Nemohu ml6ením pominouti ještě i tu aměšnohro, 
fcteťá ae při aaměm odcb^' a ddnin p. Okena mesi 
ním a mnou přihodila a kterou pro obveselení čtenářAv 
%áe v doalovni rosmluvě klademe: 

P. Oken: Hej! pane Kolláre, ještě jedno I Já jaenr 
alyšel aneb (eti kdeai, še jaté Vy jakýai apia^ tnšiaa 
pod násvem Lonicera vydal, totě nepochybně botami 
nickébo obsahu, pošletoi mi jeden exemplář, abych toho 
liro aviy přífodopia pouiiL 

Já; Lonicera?— Ta k?ětiM a roatliaa .mi alce do- 



14 

ite uláns jeai Jellé e V8l0iio> TftfiOTM t JMět M 
fk Mdného botawoUho dfit j8«m leptal a nefydít. Nte*' 
iii«li to ttéjaké nadorosmnéoi tveb omyl v násva knihy? 

Okes: Jedtta potorke jmdne jeat cera ioera, 
xdali i prfDl aáseir té Vaii liaiky podobný svnk niM » 
moa botaniekoo pamél la Leiiieorii vpominal^ aevím. 

ii« AJia, led iípitt, odkad teolo Galtíoufflhi&f! To^ 
noiil Lonicer« aS« aaad Sldf y deera, kteréi diky 
BOtti bolaoické, aýbrt peetioké, t 6eikoaloTaD0ke'ffl ja- 
ffka psané; za éeet byeb sobe pokládal Vám {ednini 
ezeoiplářen iloniiti, ale mimo svAj Ttastaf, vfce nemám* 

Oken. Dékoji i sa dobron vftli, ale já bych tomu 
krom toho nerosnmčl. ^^ 

Ydaané ráno poáUli jsme předbéinfi po deligeneí 
nnio Téci s kofcem do Derno poste restante, abysme 
tím lekécjí a svoliodnéji výbéhy y prayo i v 4eY0 po 
ivýcařieh konali mohli. Pfavivle se sparolodi ^Repa-* 
Mikan^ tnriísktn jezerem tak jsme se Tiickni do kras 
jeho okolí zahleděli, že jsme pffstev a vrch Rigi ve- 
ionci mtttuli a asi půl hodiny zpátkem na čhinka zvlá- 
Ité n^atém do osady Horgen se playítí nniseli. Jmen** 
míst a vesnic t okolí tohoto jesera aspofi eo do kon* 
ooTky slavjanské znéní mají, k. př. Rašlikon, Výtikon^ 
Zolikon, Uetíkon, Oetikony Uetikon, Uerikon, ^erikon, 
Hneglikoni Bobikon, Wesikon, Stalikoa ald. srov. hoHy. 
sálron, h^ne% l;6n6ina t. ]• krq, okolí; kon tedy jest 
sM místo neb osada ko ibonáoí 5ili vzdélávánf hor, rolf 
o luk sákonné nkondená, vymetaná a vykázaná. 



Vjjenl na boM (tip) Rigi. 

Vrch Rígí jest jako sraly né, ku které TŠickni po 
árýoořieh cesiqícf pulujf. Jest to vlestně osamilé ohro- 
mné pohoH asi jedenácte hodin t okresa. Jii z daleka 
spallnje ae jel|o nebetyhiý ehlum. Jeho jméno pdfo- 
mjl Nčmeí hned od Refka Montinm, hned od rigidně 
monSy ant ve ylastnf ře(i kořene tohoto slova nenalé— 
uiU Naiim idáaím jest Mg neb Rigi slavjanské rohy 



4«MÍ D«sý«á. SrovmJ aémmM íhn, Rn*.fl<»řn, Vat. 
tm^Bom, áBt^Hom, RMt^jSTam tU. Rejvylii cblan 
Mo fawy auývá •« ai potmrf hno* %, Jř,v*, imetf 
bfaa (chloa); ť fik t« iIo«< M«í j«t« oby«^á Svý- 
oaiBká hracavfca. Znimo JmI^ 4« as t oifeMch slavian- 
•kfch o ( i Tt^«am«Mnta|^, Ir. p#. Bog*Kft kon-khu 
4hror^TÍr, pod-pM aM. Uk i n)^ «^. Trt i vreh f on- 
«mW vrehu lUgi, Mnan A^,' pocbodf od tiariaaského 

Od jasem Toriiakéh* jali Jme ti do <ki<«ta«ka Art 
kránýBi tateafBii koajJ,^TÍd«i<» jlí sde Srf carrté do^ 
»y, ftadoly a ipfiaob Švýcarského hoapodafbof. Víi 
vAt v miateiku Art abatmipili léstapovtf prATod^icb um 
woh Rigi aa aáailBí g uéni troaef4«, tu hromady ierdl 
aaab boU ae prodáfají aloaifofob ta podpory valopojí- 
«ftt na kory Bigi. ŽerAy tyto jaoa aai Jaden oeb i 
dra a«iy dlouhé; aa jedaom keaei IpHSaltin ietezeia; 
u drahém kUkatým robem oakrojené. Žalaco to i\oriU 
k p«dpiráa{ se po akaléob^ roham pak tím kNiýn adr- 
i^« se paeestaý ba« m ratolestech stromfir, bnď i oé 
akf laak, kde by padaaoti mél. Ne samé ierdi rypi- 
taw jsoB krisaft tato slov. „R|g|.Kolm.« Z mesteek» 
Mn M ceslr vadOB na touto ablam, Jedaa přimé, kratšf 
ite oáranwé přffcsá a anavnjfcf; drnbá akrso vesanl 
Aoidaa, oviam dělit ale p«hodlD«Jif. My nadto panit- 
Mi archám Roasbar; r. I«d6 zasypanon vesnici Gol- 
dwi apatMi ehiějíee, TyroiMi isme cesta posledai. A« 

Vrch Rosaber» téméř pM hedlay od vasnice Tsdálen, 

!?« t ! "'.?** ••' *»* '*"•'♦"' *•»»«■ fosmoíen, žo 
'ftíi jeko Uat r. 18f6 dnibdho dne mésice láH tc- 
Jw o lasíd h«ii.< ,. «,i„,u , do doliny .. yeanici 

fř^^L"^;?*"' •"*"• P«'"»W'«í Jomy i obyratele, 
jBko ttéUy Ve„T Pompeji. sám poristaý Zschokko 

iT-ii^ ,1 i*'*" *•'*' "^^ •«•"*»«• Na těchto 
S!I? I?.'"*** 'ystayeoto opét aékoiik cbalap. „Ta- 
•Ww«- řrtla a^a Udmllka pft tomto poMedn- ne- 
•*ali*li M tak jako ta««o Rossbarf nikdy i nál Kri- 



*6 

lEáft , Ht ii4kiei^ jrtrreoiM tetmi uieii niato ? mC jA 
«íii jedMam*. o Bliq vypmvoYa^ i« léá- vysoký a křivý 
\(^V^ Nad tfiiit<i vesevl^Bfai sroYnáváiiiai my odpolt 
4|imÍYati, odpolq dívUj j»«e se moselk „Neiraji se/' od- 
fi0védél jaaiD« „B&h ton»i ohájl. MaáeSlevensko nemá se 
^eii9 béti ed Tulrenskýek vrck&v, nýbri ed msdarskýeb 
Janští: tyta je drWe wsyfMli mahos nežli ooyDo/^ Zde 
jsme nsj^U vftdce a koeé, la kterého so má pani a Lad- 
Qiiika posadila. Bylo asi o jedaé hedíoé po poledaiek 
Kráčeli jsme dosti (erstvč a předce tepry poidé veioer 
irydrápali js^^e se »a ?reb, Jeoe ta i taoi místa k od- 
4>o6ÍDÍiii připravena, jaké k. př. .tak ře&e^f Hospic Maria 
^Béžné, pak KiásteM čiU Kldsterle a jiné jednotlivé 
domy a hospody. 2»A» jii vidéti celý spAsob Švýcar* 
ekébo paatýřstTÍ a hospodářství. Po pnhoroich n doU^ 
nach jsou budovy SenntrkHiJtUn svané, lidé pak v niob 
bydiícf SjDqner. Json to nala siné sjeoč senice, slo« 
veoské cjeáa t. j. stodoly pro seno, vosy a hospodář* 
ské nářadi, jakých, se i v . Tatrách mnoho nalésá a darmo 
aobě Némeiti filologové .na . odvosováni tohoto slova 
« Němčiny hlavy lamini. Seooe^Hatten json tak pomní- 
kové zde bydliviích SlavjanA, jako v Itálii Pomtinaa pa- 
4ades, Pomjtinische SOrnpfe : vaudy jen to první pravé 
a pAvodni, totq, drpbé přidaný pleonasmus. Celý pro«> 
středek hory Rigi heieii se nemocnými sem se vieeh 
atrao světa shromáiděnýmí, kleři zde své nedahy svUh 
'itě suchoty pitím mléka iéčf. Prečei náramná sde pa- 
kuje drahota. Vy sa dva neveliké, poháry čerstvě vy- 
dojeného mléka dvacetník stříbra platiti jsme aMselí, 
€elý den byl jasný, a teplý, ale pod večer, kdyi jame 
se ka temenu přibližovali, strhla se hrozná bouře s při« 
valem, tak že na vsdor ns&ema aádeštniku viickoido 
nití jsme promokli. Naděje, že aobě v kostÍDoi pod ehln- 
mem, StaCCel řečeném, pohovíme a odpočineme, Jiás caie 
sklsmala, ant jíž celý pocestnými tak přeplněn byl , ie 
my sotva místečka ke sklonění hlavy jsme dostali. - Ko« 
»nečně nám hostinský avoa vlastní ohyžkn a postel po*« 
4>ustíl. Hřímání a blýskání trvalo téměř eeioa noe á 
io sice ne nad námi jak obyčejně, ale pad nimi, 'vAkol 



17 

oás a vedle nás. VCasirl ráto ili jsme péM na tak ř«-^ 
čený chlum vrchu Rigi. Než tento bohužel celý hu- 
stými oblaky a mlhami pokryt byl. I sde jest pro- 
stranily bostÍMC a opodál dřevčoá věže, na kterou po* 
čestní vstupují pro siskiní krásnějifbo výhledu. Tato 
vč£e jest opatřena hromovodem, do něboi včera večer 
tak silné byl hrom ndeřil, že stupňové a schody cele 
porouchány byly. Několik okamžení před udeřením 
hromu byla ta véže ploa divákův, ily na chlume tomto 
seděli, chodili a čekali celého pAl dne. Tu i tam jíž 
ráno protrhovaly se mlhy otvírajíce rajské výhledy na 
města, vrchy a doliny Švýcarské. Mlha a slunce tvoří 
na tomto vrchu podivné hry, podoby, duhy a jiné fan- 
tastické dkasy. Teprv okolo jedenácté a dvanácté ho- 
diny vyjasnilo se nebe a my strávili sde u vytržení a 
jako v oslavení celé dvě hodiny. Celé Helvetsko se 
svými holemi leželo vftkol nás; jetera a osady pod 
námi v závratné propasti. Děvčata sbírajíce zde tak 
řečené alpské rftže, jsou to hezké, červené, vůkol skal 
rostoucí květiny, ponoukají a prodávají je pocestným 
zpívajíce aneb raději jodlujíce při tom švýcarské ná- 
pévy. Ve blízkostí chlumu jest rozsedlina skalní na 
způsob díry, do které když se kámen uvrhne ohlas 
předlouho zvučí a kámen ten teprv po drahném čase 
na rovině pod vrchem Rigi vynikne a se kotálí. 

Dolů s vrchu lezli jsme druhou stranou k západu, 
chtěvše Tellovu kaplu navštíviti. Vůdkyně naše byla 
nyní hezká švýcarská dívčice, která sýr, ovoce a kvítí 
na chlumu Rigi prodávala. Její štěbetoý jazyk vypra- 
voval nám tisíce místních pověstí, zvláště o Tellovi a 
Gessieroví. V jednom oubočí zvolavší rázem Muni Muni 
běžela fc Ludmilce napomínajíc ji, aby červený šátek, 
který na hrdle měla, skryla. Já nevěda, coby to zna- 
menalo, ptám se jí, proč ji taková bázeň napadla. I aká- 
zalaC nám prstem na stádo švýcarských krav a býk5v čer- 
venou barvu snésti nemohoucích. Pak nás zavedla do 
blízké chalupy, Sejboda zvané, kde jsme dělání sýra švý- 
carského od počátku do konce viděli* Zde hojně mlé- 
kem a sýrem byli jsme častováni, začež statečný ten 

KolUroyy ipiiy, m. 2 



18 

|M»týř 6íli najersib Ktinenl Siedler £ádoé odméoy, a6 
léméř násilné jme mn ji do rakou tískti^ vsíti ncchtěL 
Slovo Huni snačí sde tolik, co Mdncb, t. j. mnich, kte- 
rýmž násYem lid obecný býka anebo bojaka jmenuje. 
Mezi jeaerem Zngakým a vesnicí Kftssnacht, stojí kápla 
^iii svatyně Tellova při tak řečeném Oavoso, německy 
Hohle Oaste zvaném, na tom místě, kde někdy TeU 
ouřednika tohoto krsje, Gesslera, šípem z luku na něho 
vystřeleným zabil. Obraz v kapli tuto přlpadnost před- 
stavující zhotovil malíř Bentler. Nápis pod tímto obra- 
iem stojí: 

,, Gesslera Hocbmnth Telí erschosseo, 
Und edle Scbweizerfreiheit entsprossen: 

Wie lang wird solche wáhren? 

Noch lange, wenn wir díe Alten wáren.^ 
V síni kaplice této sedí co strážkyně jedna stará žena 
pocestným všecky památnosti ukazující a vysvětlu- 
jící. Asi půl hodiny odtud jsou na okrouhlém pahorku 
zbořeniny hradu Gessierova. Ačkoli přístop k tomuto 
hradu dosti snadný jest, předce tak málo navštěvován 
bývá, ie téměř žádného chodníčku nenašedše, po vysoké 
trávě cestu sobě klestiti jsme musili. Příčina toho jest 
nepochybně nenávist a kletba lidu naproti osobě Gessle- 
rově, která posavad mezi potomky žije. Nemůžeme 
tajit, že i my jako v kaple Tellově uctivost a vděčnost, 
tak zde, jakousi hlubokou nelibost a hrůzu jsme cítili, 
a proto i zde dlouho se nezdržovali. V Kfissnacbjtě 
najavše člun, plavili jsme se do Lucerny. Na pravém 
břehu jezera Lucernenského truchlí pozůstatky hradu 
Habsburg, odkud pověstný Rudolf z Habsburgu a jeho 
potomci pocházejí. Y městě Lucerně noclehovali jsme 
v hostinci, který zdejším vzdělanějším měštanům jako 
la střediltě čili cassino slouží. Když jsme do večeřadla 
stoupili, všech očí na nás obráceny byly, a to přes 
celý čas naší večeře, jakoby tito lidé nikdy žádného 
pocestného nebyli viděli. Tento pak nemrav, anobrž 
hloupý obyčej panuje v celém Švýcarsku. Kam jsme 
koli přišli, my, neb jiní pocestní, v tom okamžení nás 
oelé houfy divákův obklíčily, s vyvalenýma očima, s ote- 



19 

vřenýni dsty a s oepohDQtým tětem yftkol Dá« stojtefclli 
tak dlODho, pokud jsme neimízelí. Co pak noJhorSfho, 
jest tOy 2e lid tento aoi na domlonTini pocestných nic 
nedbá, jakoby stáda nesnal a rozama- neměl. Nejeden 
Angličan péstf, aneb i holí je odháněl: oni stáli, jako 
dřeva necitelná. Tato hloupá svědavost TŠecky stavy a 
třfdy ve Švýcařich nakasila. Pii stolu a jedení stoji 
před pocestným hostinský aneb jeho manželka, sklep" 
nik, služka a jiní, dívajíce se nepohnutelně do list. Při 
poštovním domě stoji pAl města shromáiděněho, anobri 
v těch nejmenších dědinkách zběhne se celé obyvatel- 
stvo, jak míle se nějaký pocestný buď pěšky neb na 
vose ukáže. To jsme v iádně jiné krajině ani v Sar* 
dínsku, ani v celé Itálii neznamenali. Jak obtižné a nepří«- 
jemné jest pocestným toto nezdvořilé trupstvi, nelze vy- 
psati. Vůbec lid Švýcarský stoji ještě na nejnižším stnpni 
vzdělanosti a my jsme se bolestné sklamalí, představovavie 
sobě z básní a z divadel lid tento jako vysoce vzdělaný 
cosi idyllíckého a ideálního do sebe mající. V městě Lu- 
cerně jedinká toliko památnost o(i naše na se obrátila, jest 
to pomník v ohromné skále vytesaný před tak řečenou 
Wággiskou branou obětovaný památce oněch ŠvýcarA, 
kteří roku 1792, dne 10. srpna v Paříži ve službě Lud- 
víka 16ho, co tělesná stráže vTailleríich padli. Skali- 
sko to veliké a široké vyrovnáno a uhlazeno jest na 
zpflsob stěny; v prostředku pak této skály, aneb raději 
v ní a z ní samé vytesán jest velikánský umírající na 
zlámaných zbrojech ležící, a tlapu svou na znak fran- 
couzských králAv kladoucí, lev s nápisem náitedujícim : 

,,Helvetiorum fldei et virtuti.^' 
Nížeji pode lvem vryta jsou do skály jména oněch pa- 
dlých bojovníkův. Pode skalou jezero (istou vodou 
naplněné. Vedle pomníku stojí domek, v němž invalid 
stráž zde koná. Plán a kreslení tohoto obrazu pochodí 
od slavného Thorwaldsona, vyvedeni pak díla od Ahorna 
z Kostnice. Celý tento pomník co dílo umělecké jakési 
velebné city v duži budí, které však ve střízlivém po- 
važovateli kaleny bývají myšlénkou na smutnou, téměř 
iiříšttoii historickou pravdu. Neslulít zajisté cizincům 



ae 

InnsY aa pcoise prodávati a « vlaaíirfB iitroten IwpMti ; 
toté dobroToloé oCroctiriJ Takofá Švýcaraká vérDost, 
t. j. arada proti aobé a Tlaaii, oám le nikdy nelibila, 
byt flo ji avét jakkoU obdivoyal a ji velebil Podobné 
ikfé polopřiródoé, poioamélecké pomaiky daly by ae 
výborné ve Akaloaléoáoh našich Taler atavéti^ naiíni 
LanrítBstei Svatoplukůn, Koprafkům a jiným. Anobri 
i v OatřiboaiakéBi vrahu dala by ae podobínna VojUU 
cfaova a v Budínském Bk>kaberku Gerardova vytesati. 

Z Lucerny cealovali jame dilem po suše, dílem na 
vodé po tak řečeném podboraku (Unterwalden). V mě* 
atč Stane (ar. Stane, Stanec) jesl nad jednou mramo* 
rovou atudnon socha slavného Arnolda Winkelrida, to- 
hoto hrdiny ned&stojna. Saraa, Sarnina mésto a jezero 
téhož jména témdř ničím jiným památaá nejsou, než že 
svým jménem silné na slavjanské arna, arniaa npomí* 
nají. Odtud dli jsme do Lungern, kde veliké jeaero 
roku 1836 prokopáaim vrchu do nižší sousední doliny 
spusténo jest^ tak že odplyontím vody osada asi 500 
jiter výborných rolí a luk siskala« Proti vesnici vpravo 
vaU se B velikým blokem veliký utédený vodopád do to- 
hoto jezera. Ve adejším hostinci prodává se všeliké 
s tisového dřeva krásné reabované nářadí, k. př. švý- 
carské domy; nday a talíře, Ižice, kamsici a těmto po- 
dobné. Práce tyto koná pospolitý lid až ku podiveni 
strojně a krásné. Přes vysokou bornatinu, Briinig dal 
jsem opět svou paní a Ludmilku na svlásté k tomu při- 
pravené stolici nésti. Poněvadž déšt byl a cesta kluzká, 
nocovali jsme v Branigenakém hostinci na chlumu. Yfikol 
nás tratili se v oblacích Wandelhoni, Oktscheburg, En- 
gelhórner, Brienswiller , Hocbstádten a jiní vrchové, 
temena anéhem přikrytá miýící. Z Brience učinili jsme 
výběh do GíesbacbU; jest zde devét vodopádův, kleré 
jeden ručej tvoří. Tento vodopád se mi nade všecky 
obzvláště líbil, dílem pro množství vody, které nese, 
dítem pro vysokost, se které padá, dílem i pro hoati* 
noc a pohodlná mista k díváni, kterými ozdoben jeat» 
V méstě Interlaken byío tak m;noho hostftv a pocest- 
ných a to vétaim dílem vysokého stavu osob, že jsme 



Mlvy přf<>7tfili dostali. J60t to méttolHio énanéj ohoK 
jeho rotkoéné a téméř Jii yfaský obaraklor nafiofi 
Proftei mnvislvf oiaoaemefÍFv svlášté AngKčaaév «de •• 
sdrinje « koapá. Ifynf byl xde p^flonen král WArten- 
ktrský, Talko^Toda Bédemký, voJTtfda c Kenta • 
miHMíttvf tioHJafké éleekly, ofiektifáno i aaiiidko cfsafo 
rask^o. Vy sde aajavfid lehký voKlk, pu9tiU jima •« 
▼ levo, do lak ře^lméko vroMlio kraje šfýcarakého 
(Oberiaod) k oavSlfTaaf aneb aapoň ka spalřaal taanll* 
ikh ledoboTy ehlmnAT Paiiay, Straeborabv (Scbraakhani), 
foriíy, WelterborD« VieBokerhom, Mettooberkii, Bugera a 
jiflýeb.So4vy ie jsana loterlakea opustili, chtéla přad nátti 
T jasností nebes osnéiená Paana (die Jnngfran). Bi« 
losi. jejfbo snéha a ledn sIkvéU se ▼ blesku slnnce, co 
diamanty oslepnjíc o(A diTákév. Kdyi jsme se do Grin- 
delwaMn blíiili, slySeli jsme nékotikráte hroanf břoMf^a 
tieseni povétřf, co vystřelením déta pisobend. Kdyl 
lime se ptali naieho nad jiné Txdčlanéjitho vosnika> eo by 
io bylo, odpověddl: Laviny padají s chlamAv do doliny. 
Jednu takovou laviim nejen jsme slyieil ale i vidéU 
valiti se s Wetterherott. Co ale pocestného ve Svýcar* 
sko nejvíce Mnimá a proniká, to jsou tak řečené lado* 
bory (Gletscher); kdo aspoň jeden s těchto divolvorAv 
neviděly ten ani ponětf o ávýcarskn nemá; taková 
ledobora jest obraz světa ustavidně se tvořícího a by* 
HOneíbo. Tylo- iedobory jsou vlastné ondolí celistvým 
nahromaděným ledem naplněná. Tento led v jednu ve- 
likaaskon hmotu smrslý uslaviéně se a však povlovně 
ůéAe a dále do nížiny pomyknje. Při lomlo hýbáni 
slyší se iíroko daleko nstaviéný tomos» třeskol, bndhol, 
a Mo ví jeátě jakové svuky. Z pod Iedobory vi^f se 
potok soiklý s roslopojícfbo sie sněhu a >edu. Tyto 
lééobory destávigi ustavi5ný přírostek s temen nejtyl- 
iich holí, Alp, jejichi sníh jihne a v běhu voda ta opět 
na led se promění. Tyto Iedobory aneb ledomeře jsou 
Besfiíslnýni děrami a rozsedtinami prorvané^ proto i cho- 
děni po nich velmi nebezpečné. V Mnwaldě jsou dvě 
lakové Iedobory^ jedna ode druhé asi hodino vsdálf. 
My jsme k nim měli dva vAdce^ Dv. pMira Alberta Bosso, 



knése xdejii r«formatBké drkve a pak ChristMiii Bom^ 
sdejilho od vrcbnosli vstanoveného stréice a vAdce l«» 
dohorakébo. Otec loboto poaladatbo padl meaí Ikllea- 
barkem a Watterboraem do 364 atřavice blaboké pro- 
pastí ledové, a viak potokem Wíeabaob jmeopTaoýA 
pod ledem šCaatoé te opét proploval aaob raději pro-» 
plašil na avétlo, a při iivota saehovaL Jedna stécbta 
Grindelwaldabýoh ledobor jmeniije ae Žentká proto» ie 
nejen mniovd ale i ieny ji navitívití mobou. Dohry 
Bom i náa vedl nékolik aébft blvboko do técbto ledo- 
výeb palácAv, neaa vrnee aekern, kterou nám atnpné 
rozaekévah Barva ledu zde vice modrá, nei bilá« Zim» 
třeabutá lak, U dlouho sde baviti se nelse. Z pod 
těchto ledobor vytéká prudká řeka, ěistým slavjanským 
jménem zvané tolii Lnřina, která se n Interlafcu do> 
jezera vlévá. Před zdejiim reformaeakým chrámem leii 
pochován s pomníkem na hrobě Aíme Mouron, slovutný 
ipyUtel přírody a kněz v fcantoné Wadském, jeni roka 
1791ho dne 3. října skoamaje povaha těchto ledobor^ 
sklouznutím nohy do hlubiny padl, se které teprv pa 
mnohých dnech mrtvý vytažen byl. Vrch Pannu Jeo 
u jejích pat jsme povaiovali, ant stoupení na ni jedna 
s nejnebezpečnějších jest. Vysoká jest 12851 střevíc; 
obklíčená straánými roklemi, propastmi a lednatými do* 
linami. Po prvníkráte vstoupili na její chlum 1811 
bratři Majerové s Aaran, pak již i jiní, k. p. roku 1828.. 
Jeden z jejích nejvyiiích hřebenAv lak ostrý jest, ie 
na něm ani státi ani choditi nelze, ale s rozkročenýma 
nohama seděti, a tak vždy dále a dále pomykati so 
musí. Dva vodopádové památní json při tomto výběhu, 
jeden Uechenbach v Grindlwaldském oudoU, druhý Stan— 
bsch blízko města Laoterbrunn. Obou veda s takové 
vysokosti padá, že se v pádu téměř na déál a na pracb 
obrací. Thunským jezerem plsvili jsme se opět pa 
hezké parolodi. Nái příchod do města Tbun zvěstovali 
ne děla a střílení z nich, pocestné přestrainjící, ale ntě^ 
áená hudba, z mnoha trub a pozaun zá4ežející, která 
miatrovně k tomu ve zvláětnim strojí na prvním konci 
parolodi připravená byla. Sto jekikv a ohlasftv osý?alo 



f« s okolBf€lt vn^tf a dolia. Sméao Tlraa, Thrnaké 
jesero ái se přírosettéjt se slafjansti^a tuné^ tanouU 
odvoditi, BežH i néoMckého thun. Baď jak bud jméno 
tohoto Jezera a méala avozOfalo naň na pamét jedooko 
^ ěeskotlovenskoii oérodiioat a ře6 týborně aaalovii* 
Idko mnie a šlechtíce Setkého totii hraběte Lva iThnea**) 
Samo městeiko jeal Ivamé, před domy povýšeDýad 
ckodbami a paviaéemi osdobeaé. Když Jame ide ▼ je- 
daom kráme Tyobraaoiif Švýcarakých krajftY a bor ku* 
povaK, apatřil jaem jeden Teliký ▼ médi rytý aa aklem 
na výloae Tyata^ný^ aiatjaaaké jméno noafd obrai 
8 náalednjfcfm podpíaem : 

Job. Georg. Palita, Colonas Prohltcii^ prope 

Dreadam, ArW psterni enltor aolertiaaímaa, 

Aatronomar, Pbyaiciia, Botanicoa egregrins, 

nat. 1723. 

Já pntovav před 27 roky a Ikáiďaa, vidél jaem 
T jedné Teanici dim, dřevénoa bvěidérau a jiné poaA- 
statky tohoto snémčilého Siavjana a aedíéka. — V městě 
Tbnně jii cele jiný lid jeat, nel posavad ve Švýcarska. 
Nejen obličeje a postavy ale i roucho zdají se cosi 
aiavjanskéko do sebe míti. Na levé mce od Thoan 
spatřuje se tak řeěený Stoekhorn, t. J, vysoký chhim, 
náramnému pni aneb sloupu podobný^ na jehoi temeni 
jesero se nalézá. 

Do města Berná přišlí Jsme v sobotu před veěe* 
rem. Co tn pocestnému v oči padá, jest to mnoisfvf 
medvédflv, dilem živých^ v příkopě vftkol měala zavře^ 
ttých a chovaných, dílem vyobrazených na domech a 
branách města. Jedna bohatá paní poručila městu mno- 
ho tisícĎv na chování a opatrování těchto mumUvých 
zvířat. Před branou města v příkopě mají zvláštní hlu- 
boký zvěřince, svého zvláštního strášce, který jím 
v určitou hodinu pokrm dávati musí, připravená zde i 
atndna s čistou tekoucí vodou, tak prostranná, 2e se 
tito medvědi v ní i koupali mohou. V prostředku stoji 



*) PoziLvyd. Připomínáme, že jest to psáno r. 1844. 



I2é 

Mém jedlový, na kltrý letoo a gymaaslieké téloonky 
pBovomjí. Před iiéktertm časem dWabr se ta jakési ki^M 
sditélemi bravé avseteéft^ éĚtó ptáto aáhlese satradla 
d^ jámf pifkopn, a tadfč od medvdd&jf roalrkéso kyki; 
kejoá ndoue to, béiela v souAilsM Imi Ufiská řee0 Aar^ 
É UYrbls ae do nf. Tálo láska a áeU ob)FirateiAi? Ber- 
MBSkýeh k medTédilm, má svftý pftvod prý odtud, ie 
im tomto flrfstd před Km les byl ploý nedvédás la 
jakouž památka prý i jméno tomslo raéata dáno Bera* 
Véř torna, kdo ebceá, my jméno Bern do lé třídy kla« 
déme, do které Beroan a jiná podobná. V tomto mé*- 
sté jíl všecko silně fraaconEČíaon páchne. Ve adej- 
ifm íiatoliokém kostele slyšel jsem po prvoikráte sa svébo 
iÍTOta franconsské kázaní od jistého knése Renanx jme- 
noTsnébo. Ohláéky však byly v némiiné, ačkoN tato 
řeč tčžce a směšné šla skrze zoby tomuto Franeonzovi. 
Francouzská led nezdá se nám býti k řečnielrí a TŮbec 
ku svatým a přísným věcem dosti spftsobaá. Její leh- 
kost a žvatlavost hodí se lépe do selonAv a besed, 
nežli do ehrámftv a na kazatdnicí. — Když jsme o de-- 
láté hodině zdcíšfi reformatský hlavni ebrám Hftnster 
navštíviti chtěli, potkal nás neoěekávoný případ. Kdyi 
jsme vstoupili skrze hlavní dvéře do chrámu pMho n 
zpěvem se ozývajícího, přišel nám v oustrety jakýsi 
drzý, více harlekioa, než kostelníkovi podobný muž. 
HěU zajisté na sobě dvojbarvitý pláěl, takže jedna po- 
iQ^vice z červeného, druhá z černého sukna záležela. I plál 
se nás, zdali chceme přes celé kázaní ai do konoe zde 
ve chrámě zfistati, čili nic? Jestli ovšem, že nás pustla 
Stolici ukáže, pakli nic, abychom spátkera šli ven z chrá^ 
mu. My v prvním okamžení tak jsme byli zaraženi, že 
jsme nevěděli, co na to odpověděti. Konečně já řeknu: 
My jsme pocestní, a to sice proteslantí jako vy, anokrž 
já sám jsem kazatelem; možno-li nám čekati až do 
konce služeb božích, to visí od pošty, která o pfll It. 
hodině odchází. Hned vedl nás do nejbližší stolice. 
Ačkoli s počátku něco podivného a nepří)emnébo toto 
▼ySetřování pocestných býti se zdálo, předce naposledy 
vzdychal jsem, řka: O, by takovýto pořádek do našeho 



ts 

^ItaMkélio ohHmm nwůám byt! ká» SI B. fesMtel oMly** 
Mf»í hoitnt 4kIí hialo nýl«B • h«rÍMi bývá* Na podliie 
ehffámi Mioio vyobnsMi jsoa snakoiré iíli eriiové trleoli 
kj«l(Hi4nr ívýearskýcli. Mitý Boie! iii9«Kljfl«m^ j«bo«á «e 
nedtetodnosl a přwnitáceivMl nriiich braMv^ro&Mmtaftfobi 
Vyobraseaf Kríala, patríarobAr a prwobft^i^, afwllelův a re* 
fwnafOv a jňýcb ivatý«ii ire trtcb ebrámacii ,trpiiii 
naeblěffy att ide irtécilo aTilafcýob crbieh obrasy mad*- 
vědftT, vIMhr, toIůt, psfty a jiných arfhft se naMsijí* 
y bolaaielid sahradé nejflce mne Baniraala podobinia 
slenrétadho HaMera, eémeebého lékaře a báadfe, jeiil 
váíř folm 1708 nmoiem byl^ a sice protni ie jeb« bá« 
seň: Die Atpea, prvni byla, klerdu jaeai t néneebé 
fdéí teti, a kleré tnibu pa navHivaBi a apHřeai Hel* 
Tede Jli ve mladf«h ftadrách aiýeb byla rosaitile. As- 
keti dloube a DemotorDé verie t léto biani se ttl ae- 
Mbf : a však Maka ku přffodé a k je|ia valtkánakým^ 
dkaaétt, která v tomto dHe tiady véje, takovou roikol 
m\ pliaobila, ie nékteré aloky aanoeblé t paméli mi 
sflstaly ai do nynéfífbo reka iivota. dkoda^ 2e ténlto 
spisofatel a obavléiti tato jebo báseft a Némethr jii 
téaiéř v lapomenatf přiiia* Z Berná aateiili jsme cesta 
do městečka Mtštten^ iili Moral^ k« spatřeni obeliskvy 
ade roku 1823 od Pribnrskd vlády vystaveoéko aneb. 
radiyi obnoveného, potom jaki Pranconaové předeilý 
pomník aneb kostniei roka 1798 bylí sboříli. Ponmlki 
tenio obétoTátt jent památce onoho vftémtvf, ktnré nJe 
ávýoarové^ nad BaripméSany a Karlem Sméifín bylí ďo*- 
bylí. Na obelisku stoji tento népm: 

Vietoriam 
XXII. Jun. MCCCCCXXVl. 
Patfum coneordía 

Partám 
Novo.sigiiat lapido 
Resp. Pribnr. 

mík;ccxxii. 

Kdo jedno neb dvě města ve Švýcarsku viděl a 
poznaly , ten viděl a posoal všecka mésta ; nebo mimo 



M 

liammý SMtek ▼ BáMích, aále m jiaábo je rtaif • 
áélL Ve Pribnrka nktsiye so pooesltýn Gothieký ehrá» 
BY. MíkuliSe, 'veliké vtrhany v nte 7800 piltel majief 
od Aloyiía Hoaera, a pak TÍaotý most V LaasMé 
ilylelí jtne, ie kdesi ▼ aonfledni veeníd bydH ooeii po- 
Téfltoý rvskopolaký prorok aneb radéji slřeiléftee Tow* 
javakly kteiý •▼ým meaBÍáistvítt taméko dobrého Míekie* 
wi{e T Pařili onáviíl. Méiteibko Wewe^ jeit jodno sne* 
pékoéjáích v tomlo okolL Pooévadi bratr mé pani, oo 
lékoTflfk zde po delší (as bydlel, oaMi jsme sde sér 
koKk sBámýok a přátel, kteK nám radttí, abyaae, 
eheeme-li CfaamoMy a Montbiaok Mvitfviti, to rad^ 
odtadto aiioili a teprT potom do Geoevy se Trétilí* 
Upeslechše jejich rsdy aabrali jsme se opét ▼ levo do 
homatio kantonii Valliského si do mésta Martígni. Po* 
névadi pak sde oesta Dejee obtiiná ale ndsty i nebes* 
pe(ná. jest, neehai jsem rodinu s?oa v llartíoi ; ji pak 
ni^aT meska a vodice jel jsem skrse besedné ondoll 
Tríen a Chamonny kMontbIaaka. Néco TMieienéjšiho ano 
strainéjiiho oko mé jeité nikdy oefidélo, jako jsoo 
tito hrobové svéta svléité Tríeatká hlnbina. Ona se mí 
tak široká a hluboká býti sdála, jako by se všeeky 
naie Tatry v ní pochovsti mohly. Asi v prostředku 
levé strany vede stezka nékde tak onská, áe samo ho> 
vádko jen tíSe a opatrné kráčeti mnsí. Jesdeo a po* 
honié mnsí nyní meska aneb maliei jim samým pone* 
ehatí^ aniá je smí bíti a jsa nsdu trhati, nechoe-li v pro- 
pastí se oetnonti. Já stál jsem Sasto na nejyyiiíeh ohln> 
mích a véiích bez závrati a bázné: zde vsak nejednou 
oči zavříti j-em mosel. Vesníóky zde řídké a bídné téi 
silné na někdejší slavenský s?flj původ upomíoají, k. p. 
WolosÍD, Latina čili Latine, atd. V ondolí Chamouny 
jsou strašné ledohory a skály čilí kameny s Montbiaoka 
se hrnoucí; od tohoto hammi povstalo nepochybné i 
jméno hcxmený Dol^ latin. Camuoi, fran. Chamouni, něm. 
Chamonny Thal. V hostinci Chamonnském všeoko bylo 
tak plno, že mí hostinský v sousedním dome byt ns* 
jmouti musel. Poprehávalo téméř celý den ai do půl 
noci. Ráno o třetí hodině vstoupil jsem ve společné- 



8f 

lili jeáBobo Ani^Uckélio kiiése a jedaoho Satkého inráf^ 
nika s vodičem po předka kréčejícím tak tyspko, {ek 
ta molno a bespeéao bylo* )ii o páté hodioé raniti 
stála celá osnéžená hlava tohoto krále evropakýcb 
vreh&v aluneem osvícena, odráiejíe béloakvoqci blesk, 
anf T nížinách jeitč tmy a mlhy áíroko daleko pano** 
valy* Nikdy mne anad náboinéjší city nepromkaly, Jako 
sde stojicSho před tímto samoroatltm nebetyčným ollá- 
řem boií váemohoaoaoití. Nohy a celé tělo tak se 
avatoa brftioa třásly, že jsem se o blíaký strom #přití 
mnsel abych v úiaan a ve mdlobáeb téla neklesl; dach 
vlak m&j sde vlastně doma byl, a ve svém jakoby iiv 
byl. Já obrátiv se k Aagličanovi starci učeaéma lekk 
jsem: »Pane, mnsí býti Báb, mnsí býti věčnost a ne« 
smrtelnost, důtodem tobo jest ble tento Montblaak 1" 
,iPravdu máte pane,^ odpověděl on, „a já iivč cítím, 
co tím říci chcete; i mně jest tento viditelný a makavý 
d&vod mlnvnější a jistější, neili viecky filosofické so««* 
stavy. Sám chinm Noatblank jest knlatý a okrouhlý^ » 
však strmý. Tři s jeho vodopádův jsou památní, první, 
ď Arpennaa, drahý Bonnant (líbezný), třetí Peleriua. 
Dva Franoonzové strojili se, možao-li bode na vrch vy-^ 
stoapiti. Viděli jsme je^ kterak přes jedna hlnboko» 
rokli po provasícb na spdsob mosta rostaieaýeb na 
druhou stranu lezli. My odpočinuvše sobě při tak ře<- 
čené studnici, v&kol níž selená tráva a kvítí reste, ant 
její vlažná voda snéh roUopnje, vrátili jsme se apátkam 
do Chameuny a odtud opět do MartioL S vrchu Trienť* 
akého viděli a pesdravili jsme opět i horu Panan^ 
v právo asi pftl bodíny od Martini vede cesta na vrob 
8v« Bernbarda, na němž známý hostinec a kláiter s oněmi 
ktomu zvláště vycvičenými psy, jenž lidi ve sněhu a, 
lavin&ch hledají. Od měsla Martini do města Sitten čilí 
Síon paní ovšem příliš daleko, a já v nemalém poku** 
šení byl jsem navštíviti to okolí a ty vesnice, o nichž 
se praví a píše, že se v nich jakási slovenčině příbuzná 
řeč mluví : ale maje ohled na mou spolu se mnou puta* 
jící rodinu a na čas mému cestováni vyměřený, upustiti 
jsem musel od tohoto předsevzetí. Což pak by to i 



i 



prospělo dva nek tři béioé dtti ttkoTtou jftvyiMCpyťv 
oMtovsIí. Ttm af jde samotný a svobodný moi, kto** 
ryby se aspoň nékelik týdoAr lam sdriofati a TŠecky 
ly jedaiotliTé osady naTÍtivilí mohl. 

Na parolodi GeneTskdbo jeiera sprorodiR nás asta- 
i^né vlelíjaci hudebnicí a zpét&oh Jeden b meh cvMIitné 
poiornost mon na sebe táM, anf ne jedooa tři bedebnf 
nástroje drie ne né bral, toHI varhávky na prseeb tak 
připeměndy že ústy na né hrdti mohl, ntkama hrálne 
kytam, na nobov pak mél tak řeéenon Mnreekeit nni- 
nko. Pohled z }eaeni na mésto Creneva Jest jeden 
t nejreekošaififeh. Ne darmo oestoralelé oo do iiár- 
sera měst a vtiskli, kterýi na oko a dt v diréko dě« 
laji^ tnto postnpnost kladou: Geneva^ Janov, Neapole » 
Cařikrad. Amfllheatralně roaleieno jest město- toto nad 
jeserem; pMroda jek* jii ne tak divoká a veliká, jako 
v Helveeií, ale tichá a vábná. Jii JaUas Caesar sasfnko 
činf o tomto městě, ie vněm pevnost stavěti dal proti 
Helvetdm, posději město toto dvakráte od Řimandv sbo«^ 
ženo bylo, proěai posavad dvojí nasypaná dlaM)a ne 
uMoich měsU se spatřuje. Nynější katbedrálnf ekrám 
sv. Petra, ne nejvyisim pahorku města etejf tam, kde 
na ěasu ňímaaflv chrám slunce stál. V něm jsou nf- 
farebaf pomníky voj vody Jindřicha Rohana a syna jeho 
Taokreda. Roku 1535 uvedena byla cde pomoci Kal« 
viaovou reformace. Roku 18S4 vystaven byl sde hlav- 
ofmu fraaeonsskěmn spisovateli Jaaovi Jakubovi Rus- 
sean-ovi krásný pomník, a sice na ostrově jesera. Rus^ 
sean mysli a piie, pod stolicí, na kterě sedí, leií ěesl 
velikýck knih. Dílo to kreslil Krosacier, shotovH psk 
J. Pradlen Pomník ten hoden jest tak velitiěho dvoha, 
a slouií he cti vděčnosti oéci Genevské. Knihu bych 
psáti musel, kdybych sde věeeky myšlenky a city po- 
snamenati chtěl, kterě se v hlavě a v srdci měm kří- 
lily, když jsem se pozdě večer a ěasně ráno v tova«- 
ryšství Russésnově po tomto ostrově procháiel. Ve 
Inihovně ukaiuji se slomky se sochy slavně a- obdivo* 
vaně Ledy, jest to kopie od Mícbala Angela. Večerním 
časem navštívil jsem i slovdtněho maže a kaaatele efr- 



kve reforinatské, C. Maliní. Mél jaem pamf jemu ná- 
M^ei od Jeji VýsMtí aroivývodkyoé palatýoky Uher- 
ské, které velikou ctitalkyni tohoto maže jest Bydli 
v pledméstf, jako o vykrninstvl^ kde v jedaé krásné za- 
kradé podporou některých náboinÝch AngU6anfiv dosti 
pohodlný a nádherný kostelík ť Ef^líse do Jemoignage, 
t. j. chrám svédeotví xvaný vystaven byl Bylt před 
tím ▼ samém mésté kasatelem a farářem, potom ale od 
vlády souřado sesasen, vyobcován a všelijak pronásle- 
dován, proto 2e se k orthodoxií naohyloval a proti ra- 
tíonalísmu, jako téi i proti aásadám Rousseauovým a 
v tomto mésté hluboko sakořenéným bojoval. My jsme 
ho pravé ve chráme našli, anC večerní nábošnost s mo- 
dlitbami a 8 výkladem písma svatého ve francouzské řeči 
vykonal; poslnohaéAv však bylo dosti málo, lotiš dva 
mniové a pčt neb šest Anglických panf. Ze chrámu 
vedl nás do svého příbytku spohi s oněmi Angličan- 
kami, kde nám při večeři hned on sám, hned jeho dva 
synové příběhy této Malanské církve vypravovali. Pan 
Malan drší se přísně litery písma svatého, a tak řece* 
nýoh symbolických kněh: adali jeho nábožnost potthé 
náboiničkování čili pietismns jest, to jen ten rozsoudí, 
který patří do srdce lidského. On se jmenuje svědkem 
pravdy a mučeníkem kře^anské víry. Asi ptA hodiny 
od města jest to místo, kde Servet co kacíř spálen 
byl v 16. století. Z Genevy učinili jsme výběh do ler- 
naye asi jednu mUi vsdáUL, již ve francouzské zemi 
v departemente Ain ležící vesnice a hrad někdy Voltai- 
rovi přináležející, který zde od roku 1762 až do 1776 
bydlel a psal. 8ám hrad již f ustne a padá| ale síně, 
chýše, stoly a slelioe, skříně a police, postel a opony., 
a jiné nádoby a ozdoby nalézají se ještě v témž stavu, 
ve kterém byly za času VoHairova. Kateřina 11., císa«- 
rovna ruská, veliká ctítelkyně Voltairovs, dala nobě od 
mnělc&v podobiznu těchto přibytkft a .po«AstatkAv Vol* 
tairových sbotovití. My uviděvše to všecko běžně o 
studeně pospíchali jsme zpátkem do Genevy. Toto 
místo nás tak tajným řetězem k sobě nevázalo, jako 
ostrov a |>Qmntk Reossovský. 



30 

Prré než bysne ávýcanko opostili, Jefité ně- 
literé posnamenánf sde přidáme. Na mne v Iftna Tater 
oroseného a vyeboTaného celost Helvetsiiých YrébA? a 
bolí TĎbec Tsatá tak IWě a podivné nepAsobila, jako 
na jiné mé apolnpoeeatné, a snad ▼ rovináoh narotené 
a Tyobované. Já již vídél Talry^ Krkonoše, SmrMny, 
a jiné velbory: ▼ Helvelska tedy níiii vrcby mně nic 
nevídaného nebylo, Panna pak, Montblank a jiné jen 
po několik stnpňA? oko a dnSi ka výsosti porsnesly. 

Dvč věcí nepříjemné činí cestoraní ve STýcsrsko: 
rosličnost penéz a škaredá ře5. V žádné krajiné na 
zemi neoalésá se takový zmatek ▼ penézícb, jako zde. 
Kaidý kanton^ ba téméř každé mésto, má svláitní a 
vlastní peníze^ které již ▼ sousedoíra nejbližším ksnloné 
žádné platDOsti nemají. Anobrž i eizokrajiaské peníze, 
jak zlaté tak i stříbrné^ které jinde v celé Evropě stej- 
nou platnost mají^ zde v každém kantoně a městě ji- 
nače se berou a platí, jako jsoa k« př« dokáty^ to- 
lary^ dvacetníky atd. Toto všecko pocestným nevý- 
miavnott omrzelost a Skoda pdsobí. Každá jakkoli ma- 
ličká obec chce tím svon svoboda a neodvislost oká- 
zati. Celé Švýcarsko jest smutný obraz roztrhaného 
v sobě národa. 

Drahá nepříjemnost jest veliká zde panující roz- 
ličnost německých nářečí, která téměř ještě větší jest, 
nežli v penězích. Hlavení lidu jest huhňavé, mumlavé, 
nečlánkovité, slovem nesrozumitelné; mnohá německá 
slova hned cizá a zastaralá, hned překroacená a jinače 
vyslovována, k. př. obyčejně německé ei vyalovuje se 
zde jako ť: Is (Bís), Klid (Kleid), Wib (Weib), Zit 
(Zeit), wid (weid), fri (frei), mi (mein), di (dein), ni 
(nein), vfollén sie spisen (speisen), zu gliche Prise (zu 
gleichen Preisen). Dále německé au zní všady jako u 
k. př. Hus (Hans), buch (bauch), knffen (kaufen), ufí 
(auf). Německé eu zni zde jako ů: tOč, tfičer (dentscb, 
deutscher) lite (leňte). Německé ť zni ve mnohých slo« 
vích, jako e Fenger (Pinger), • Kerche (Kirche). Zvučkn 
ch^ zvlášC na konci slova, zní tvrdě a nepříjemně témoř 
jako roh: bach, (bachch, baroh). St vyslovuje so 



SI 

všady i rprotlřeékn slov jako ét; díe Poscht (Posl), 
Chrífcht (Cbríst), FÍDSchter, Kaosehder. Litera n se 
Da koooi slov, jak samostatných, tak (asoslovných via- 
•dy vynechává: lehe, hábe, esse, sohreibe, gehe, hiebe, 
nů (nenne), atd. Kdyi my ktémto lidem 6isté néme* 
diy jsme mluvili, dostali jsme odpověd: Niks datech. 
Jak jsou as sde školy uspořádané, když lid iísté a 
vzdělané némčiné neroznmi? Co prospéji všecky Pe- 
etalooovské vychovatelské dstavy a školy, když na lid 
iádnébo vplyva nemají. Ostatnd mohoa sobě ro%dro« 
bovatelé národa a rozmnožovatelé náředf v literatuře 
slavjanské pouóný přiklad bráti na tomto zmatku řeči a 
odtud vyplývající hloupostí lidu Švýcarského. — „L*nniott 
faít la forceP — 

Pftvodní obyvatelé Helvetska čili Holovatska byli 
^lávové a Celtové, o černi nejen déjiny, ale i mnohá 
posavad udržená jména vrchAv, dolin, řek a krajftv, 
anobri i mÍEcmé zlomky a pozAstatky slávo- celticktch 
nářečí svédectví vydávají. Oba tito národové byli vfl* 
beo pokoje mílovní, pracovití, orbou a kupectvím se 
zanášející. Později vkydiy a vedraly se mezi ně bouř- 
livé válečné kmeny německé a pohltily aneb vykořenily 
násilně národnost těch prabydlitelAv. Toto staroger- 
mánské zločinstvi nestydí se ještě někteří novější ně- 
mečtí spisovatelé k. př. Romer, Kohl, Wiedermann a 
jiní co nejvyšší cnost a zásluhu germánského národu o 
člověčenstvo považovati a vytrubovati. Národové jsou 
jako jedDOtlivé osoby; zloděj, zbojník a vrah buď on 
jednotlivec, hoď on celý národ, před soudem spravedli- 
vosti a zdravého rozumu ostáti nemAže, nýbrž zatra- 
cen býti musí, obzvláště ve stoletích osvěty a vzděla- 
nosti Starý germanický princip výbojAv, podmaňováni, 
feadalismn, cizí národnosti a řeči ničení slouží k hanbě 
Člověčenstva a historie světa od nich již se zapýřením 
obličej svAj odvrátiti musí. Cele jiný živel musí teď 
la princip života položen býti, a ten jest: rovnost, po- 
koj, vlastni zásluha a mozole, přísná spravedlivost, slo- 
vem mravnost, nikoU pak hovadaká síla a tělesná pře- 
vláda. Zde máme dAvod jak ničemná jesl každá pouze 



i46ologríoká fno8ofle, Jakovái se n Nfaeftv tak UskoM 
r«zbBÍsdila, anf iádnéko dobroiwnáko vplyvu na prak* 
tioký iivoi dievéčesftva oené. Co pABobtii Piektové, 
SokeUingevé a Hegelevé avými liloaafiokýiBi aoBStavani 
gennaoskéma národa dobrého, apaaitelnéko ? aal (toaoe 
některé 61ioky Obeonýcb Novin Augsburských donni- 
váme se^ ie žQone jedtč ve včkn Karla Veltkébo, Med- 
věda, Jindřicba Lrn a Pkáěnika a jiných Slávořesoftv. 
Vxdělaný a citedlný Slavjan svým vlastním oěfm ne- 
věří, když k. př. v knke J. . S. Kohla „Land ond Leňte 
der bríttischett Inseln^ Dresden 1844 sir. 236 náslo- 
dojíd slova o Slavjanech pod němeokými vládami svlá- 
sté o Čedfch pfše: „AUes Ritteln an Ketten, die man 
nícht brechen kann, verletst nnr den Gefangenen (tedy 
Slavjané, cechové rakoniti a Poláci Pruiti jsou věsňové 
T poutech!). Nur ín dem innígern Aneohlnsse ond vOl*- 
Ugen Uebertrítte sa Deutscfaland (t. j« ve nněměeirf a 
zradě vlaaloiho svého národu) kanu Bohmen mehr nnd 
mefar des Glfiokes, das ibm eine Verbrildemng nút ei* 
ner der aufjgeklirtesten und kráitigslen Nation Enropn's 
(vlastni chvála smrdí I) verheisst, theilhnftig werden.^ 



Cesta v Sardinii. 
Sarc(fsko a Piemontsko. 

Tyto kraje navštíviti vlastně nebyl mfij děel, to 
ale učiniti jsem musel, anf ony mostem jsou do ilaUe 
vedoucím. Nicméně viak i zde nalezli a viděli jsme 
věci, kteréž nám kroky naie odměaily. Kraje tyto json 
větáim dílem skalnaté, hornaté neúrodné a smutné, lid vnieh 
chudobný a málo vzdělaný^ řeč více řraneonsská nel 
vlaská. V městečku Aneci, byla jakási národní slavnost, 
při kteié mnoástvi lidu i ze soosednfok vesnic siro* 
mááděno bylo, procházejícího «e tíie a pořádnMI po ná* 
aiěntí. Noclehovali jsme v hostinci vedle poétovního 
domu lak těsném, tmavém, nezdravém pokoji, že snad 



33 

iia celé cestě horši hospody jsme neměli; Že ale časně 
ráno příležitost odcházela^ přinuceni jsme byli zde zfi- 
státi. Městečko Aix u jezera Bonrged ▼ pěkném on« 
dolí ležici má znamenité již od Římanikv slavené a na- 
vitěvoYané teplíce. Hy zde ▼ nich naše švýcarské poty 
a mozoly oplákli a okoupalí. Pozfistalky zdejších ohrom- 
ných budoT pfípisají se císaři Gracíanovi, pročež i celé 
teplíce po něm aqnae Crratianae slují. Tolik připrav, 
pokojíkfiv a strojflv k rozličnému koupání se ještě ni- 
kde jsme neviděli. Voda silně sirou zapáchn. 

Ve hlavním městě Savojském Chambery přinnceni 
jsme byli téměř celý den stráviti a příležitost hledati| 
anC pošta zde jen jednou neb dvakrát za týden jede. 
V tomto městě psal někdy Jean Jaques Bousseau svou 
pověstnou rozpravu. Sur Tinégalité parmí les hommes. 
Ve zdejším domě spatřili jsme výbornou kopii večeře 
Páně od Leonarda Da Vinciho v Mediolaně. Nevýmluv- 
nou radostí naplnil mne obraz tento, a byt i originál 
nebyly předce se mi zdálO; jakobych přítele dávno ne- 
vídaného byl zde potkal. Druhý krásný obraz v tomto 
chrámě jest umýváni noh, který se mé paní více libil^ 
než mně. V nevelkém, ale krásném chrámě Notrdám- 
skem jsou dva obrazové vidění bodni : zvěstováni Panny 
Marie, a narození Krista. Na náměstí stojí sloup a so- 
cha z bílého mramoru s nápisem : Bonedicto de Boiene 
Camberiensi grata civitas 1838. Čtyři ozrutní slonové 
vodu nosem dávící nesou tento pomník. Když my pe- 
člivě příležitost sem tam jsme hledali, potkali nás dva 
vzdělaní mladí mužové, kteří nám potom tolik dflkazfiv 
lislužnosti a přátelství proukázali, že jsme se na celé 
cestě vděčně na ně roipomínall a rozpomínati se bu- 
deme pokud žijeme. Bylí to jeden František Krojsollet 
ro(fílý z města Bumilí a nyní professor dějin při zdej- 
ším kollegium. Druhý pak Antonín Pettígni, rodilý 
z města Ponte Bellovicino, nyní notář města Chambery. 
Mužové tito připojili se k nám, jako opravdoví angele, 
vodili nás po městě a jeho památnostech, opatřili nám 
laciného a tak dobrého vetaríoa, jakového jsme nikde 
neměli, muže dobrotivého, opatrného, nad jiné vycviSe- 

KolMroTy spisy, IV. ^ 



34 

Bého a k nám lak laská vého^ že jsme ho více sa oa- 
šeho přítele^ než za voznika mčlí. Toto vše učiuili ti 
dva mužové lidem jim neznámým, které jen náhoda 
k nim přivedla, o nichž naděje neměli, že by se jim za 
to někdy odplatiti moblí. Tak tajemství ploé jsou city 
a svazky duše lidské. V prvním okamžeoí, sotvy že 
jsme se do společné rozmluvy dali, již nás důvěra ve- 
spolek spojila, a byli jsme, jako dávní přátelé* Oni 
nás do svých domáv vedli, častovali, Ludmilku všeli- 
kými dary obdarovali, druhého dne časně ráno k vozu 
nás doprovodili a s právě pohnutým srdcem s námi se 
loučili. ByliC v tomto kočáre s námi spolu ještě i dva 
cizozemci, jeden starý Angličan pensovaný vojenský ná- 
mořský důstojník, druhý mladý kupec ze severní Ame- 
riky. Stařec ten Anglický byl opravdový John Bull, 
málomluvuý, nadutý, do svého Anglického národu a 
všech jeho chyb i předností náruživě zamilovaný. Onen 
mladý Američan byl muž Čítaly, vtipu obratného a ne- 
malý nenávistuik Angličanův. BylaC to až do Turina 
cesta zábavná a směšná. My dva z pravá a leva pořád 
stříleli jsme nu hněvivého Angličana. Já mluvil proti 
Anglické řeči jako spanchartilé z rozličných řečí slátané, 
ftlozvučné a nezpěvné; Američan opět tupil Anglický 
egoismns a ziskužádost, přílišnou žádost panování nad 
jinými, monopol, a nade vše národní pýchu a opovrho- 
vání jiných národův. Náš Angličan oheň očima sypal 
a téměř na souboj nás vyzýval. Mluvili jsme všickni 
tři francouzsky Často tak chybně, že náš veturíno nad 
tím se uškrnél a mistrem a opraveem naším byl. Přes 
celý Mont Cenis trvaly naše hádky. Osady a městečka, 
přes které jsme putovali, k. př. Ekbelt, Epiére, La Cha- 
pell, Sanct Jean, Sanct Michel, Modagne atd. jsou dosti 
chatrné; na mnohých věžích viděli jsme ne kříže, ale 
kohoaty, na jiných i kříže i kohouty; jsou to chrámy 
a modlitebnice tak řečených Waldemiých a pozděj- 
ších protestantův, kteří se, pronásledováni a vyhnáni 
byvše ze Francouzska, do těchto dolin skryli. Některé 
chrámy jsou jen jako naše stodoly. V chalupách pak 
zdejších obyvatelův často ani postele neviděti; jejich 



35 

ližko jest země a lavice, jejích poduika tvrdý kámeD. 
Maiové jdou přes celé léto do jiných krajin co děloíei, 
kominíci atd,, jsoace téměř y celé Evropě pod jménem 
SavojardAv známi; odkud se stává, ie zdejší ženské 
téměř v jednom a témž (ase co šestinedélky do polohu 
přicházejí. V Modagne hýli jsme při nedělních služhách 
božích přítomni, které se nám ani cele katolické, ani 
cele protestantské býti nezdály. VarhanAv zde nebylo 
žádných. Zpěv církevní podobal se řecko-srbskému. 
Mezi službami božími chodili dva mužové s košíky dosti 
velikými, kteréž naplněni byly chlebem na £tverhranné 
kouskV co kostky rozkrájeným. Z tohoto chleba podá- 
vali všem ve chráme přítomným^ až i nám na straně 
stojícím. Vidělo se nám to býti pozfistatky prvokřesfan- 
ských hodů lásky agapae zvaných. Chambre jest hrad 
8 vodopádem. Jako v Tyrolsku laviny snéhu tak zde 
ohromné kusy skal se strmých vrchAv do tohoto oo- 
dolf padají. Laos-le Boury městys, leží pod samou sil* 
oicf Montceniskou. Od konce listopadu až do 17. ledna 
nespatřují slunce zdejší obyvatelé pro vysokost vrchu, 
za nějž se skryje. Ve zdejším chrámě měly všechny žen- 
štiny bílé dlouhé plachty na hlavách. Cesta na Mont Cenis 
někdy tak obtížná, že se přechod HanibalAv, PompejAv, 
FipinAv, Karla Velikého a jiných vojvodAv s jejich voj- 
sky co nějakový div světa vypisuje; jest nyní přičině- 
ním Napoleonovým procházce podobná, veždy sice ob- 
tížná, příkrá vysoká. Na rozkaz NapoleonAv zhotovil 
tuto památnou silnici roku 1805 Jan Fabbroni, a sice 
za pět měsieAv se 3000 dělníky. Nejvyšší chlum Mont 
CenisAv jest 10.750 střevícAv nad mořem vysoký. Na 
sanaé silnici stojí v malých dálkách od sebe 26 zdě- 
ných domkAV| ochranu propAjčujících proti zimě, lavi- 
nám a jiným nehodám; v nich bydli dohledaM této sil- 
nice. Na nejvyšším vrchu silnice stojí hostinec, pošta 
« špitál benediktinAv. V hostinci tom nocovali jsme, 
sima byla tuhá, vítr ostrý. Téměř všichni pocestní do- 
stali jsme takovou závrat v řídkém tom á chladném po«- 
irélří, že jsme sotvy na nohách státi mohli. Nic méně 
▼iak zmaží vše se navštívili jsmo l^d^ večer nejen zdejší^ 

8^ 



jak se rlká bezednéy inamenitýiní pstruhy slavné jezero , 
ale i ODta asi p&l hodiny vzdálený hospic, t j. špitál 
s ehráflDein a klášterem, ▼ němž Napoleon a papei Pías 
sedmý několik týdnAv nemocni leželi. Ukásánof nám 
nejen ty pokoje, kde se to stalo, ale ty postele a jejich 
obrazy nad nimi. Na jednom sloapě o silníce Čte se 
tento od Napoleona pocházející nápis : Viatori succarrere 
Alpiam Penninarom domitor jassit. Tak jako na trcho 
sv. Bernharda, tak i zde v hostinci Hoolceniském chová' 
se několik psův k tomo vycvičených, aby lidi sněhem 
zasypané hledali. Jest to zvláštní plemeno psAv, |iá* 
červené barvy na zpĎsob telete, oči veliké, pysk více 
tnpý než končitý, pohled jejich jest krotký a přívětivý » 
Jeden s nich nejskošenějši jmenuje se Thúr, o jehož 
skutcích celý životopis by se již napsati mohl. Nedají-lí 
se takoví zamrzli více k životu přivésti, bývají zde po- 
chováni. P&l vrchu Mootcenis patři k Sovojsko^ p&I 
k Piemontsku, a k ItaliL 

S Hontcenisu jede se do Piemontu úprkem dolfi 
a však malebnými kraji pres Ifolared, Šusu, a tři svaté, 
totiž s. Jiří, s. Antonín a s. Ambrož. Snsa (Se^nsium) 
u řeky Doría, jest prastaré ještě předřímanské město, 
patřivši zvláštnímu knížecímu rodu Kottius zvanému a 
teprv za Au^usla připadlo k &ímn. V zahradě zdejšího 
gubernatora stoji starý dobře zachovaný, vítězný oblouk 
ke cti císaři Augustovi vystavený. Nápis jeho zdá se 
mi i pro slavjanskou řeč a historii památný, proto zde 
celý klademe. 

Imp. Caesari Angusto Divi F. Pontifici Maximo 
Tribnnícia Potestate XV. Imp. XIU. H. Julius Regis Donni. 
F. Cotlíus Praefectus Cívítatnmy quae snbscríptaesunt : 
Segoviorum. Segusinorum. Delacornm. Catnrignm. Medullo- 
rum. Tebaviorum. Adanacium. Savincacium. Egdíniorua, 
Veamlniorum. Venisanomm. Iriomum, Esubíanorum. Ovadia- 
vium et Civitates, quae sub eo Praefecto fuerunt. 

Některá z těchto jmen k* p, Bélaci, Ovadi atd. 
zdaji se do té třídy přináležeti, do které i sousední 
jim lledíolan, Venecia čili Benátky, Nutina (Modena}^ 
Janova (Genua). 



Hlavni a sidelní iQČato. Turín vSeeko mé očekáváni 
dalece převýšilo. Stromořadí ntéSené asi celoa mfli 
dlouhé a cesta přímá vede do města. Tři hodiny před 
Taríoem na pahorku stkvi se nádherný královský letní 
hrad, který Francouzi nq kasárnu, špitál a žalář byli 
proměnili. Celé okolí města Turína má cosi velikánského 
a pfivabného. Jen jedoa okolnost kalila nám rozkoš 
tohoto pohledu, totiž množství vojska, které se zde 
všudy vfikol města i v městě co roje hemžilo, a 
sice v 5as nejhlubšího pokoje* Mezi všemi starými 
městy jest Turín nejpravidelněji staven; ulice r něm 
rovné, tak že ze středu města, až na jejich daleký 
konec viděti se mflže; paláce vysoké, prostranné, pří- 
střeší a oblouky na náměstí pohodlné a světlé. Bytem 
byli jsme ve velikém hostinci Federově, jenž rozený 
Švýcar jest. Když my po schodech do našeho pokoje 
v hostinci jsme vcházeli, odcházela odtud právě jakási 
(eska hraběnka, poněvadž pak moje Ludmilka slovensky 
ke mně mluvila, paní ta tak se zaradovala nad tím, že 
uchopivši jí na náru5í, políbila ji řkouc: „Ach, milé dítě, 
také umíš Česky !^ Nejpamátnější pocestnému v Turíne 
jest tak řečené Egyptské museum, pocházející od Dro- 
vettiho, jenž byl vyslancem sardinským v Alessandríi. 
Jest to nejouplnější ve světě sbírka egyptských staro- 
žitností, a sice větším dílem dobře zachovaných. Barvy 
na těchto starožitnostech a mumie ku podivu Čerstvé a 
lesklé jsou, ačkoli několik tisícíiv let jíž trvají, čtyři 
síně dlouhé a prostranné naplněny jsou těmito pozfl- 
statky. Ve dvoře jsou kamenné sochy Ozymandia, Thaut- 
' mosa II, Amenofa 11. Množství egyptských mumií, ná- 
lirobních kamen&v s nápisy, malbami a řezbami. Právě 
tak hojná jest i sbírka rozličných domácích nádob, rol- 
nického nářadí, zbrojí a zvířat, jmenovitě dva ibisi, 
krokodilové, kočky a t* d. Rukopisy v katakombách 
Thebenských nalezené, mnohé a dlouhé papirusy, jejichž 
obsah jest větším dílem náboženský, historický a dílem 
i zákonodárný. Celý svět a život Egyptčaufiv viděti zde, 
jako ve velikém zrcadle. Z chrám&v jen čtyry navští- 
vili jsme: kathedreioí chrám, původně z věku Lombard- 



38 

ského, obnoven však v 16 století, má na podlase vl» 
uiDohýcb obraticb biatoríi stvořeni svéta, po stranácb pak 
historií vykoapenf vypodobnénou. Druhý krásný chrám jesl 
S. Filíppooerí a de la Consolata. Chrám Corpus Domini 
jest nejbohatší, ale bes krasochutí a pravidla, sde slavný 
Rousseau odpřisahal v 16 roku veku svého protestant- 
ské náboženství, k němuž se ve 40 roku opét zpátkem 
navrátil. O pAvodu a základu tohoto chrámu vypravoval 
nám kostelník následující příbéh : Kdyi roku 1453 Sa« 
vojardové město Exiles poplenilí, přišla mezi kořistí i 
posvátná oplátka do Turína. Nesl ji s jinými věcmi 
osely který přišed na toto místo, na zem klesl a dále 
jíti nechtěl. Když se to stalo, otevřely se truhly a pytle 
naložené samy od sebe. Ooa oplátka posdvihši se vshfiru 
do povětří létala sem tam před očima všech, až pokud 
tehdejší biskup nepřišel, do jehož svatých rukou se 
spustila a do tohoto chrámu přenesena byla. Doložil 
však k tomu dobromyslný kostelník, jeli to pravda^ 
nevím, já to slyšel a četl v legendách. S naším pasem 
snad nikde jsme více ostudy, běhačky a outrat neměli, 
jako zde. Pří zdejším rakouském vyslanství jest vy- 
slancem vysoce urozený pan Zaremba, znamenitý polský 
vlastenec, který nás před několika léty v Pešti byl 
navštívil. Škoda, že s ním v Turíně nyní nepřítomným 
mluviti jsme nemohli I 

V městě Astí (hasta Pompeía), rodišti básniře Alfie- 
riho, jsme uoclehovali, Y Alessandríi pak víc než pAl 
dne na odchod posty čekati jsme museli. Město toto 
jaksi ošumělé a scbatrnělé památné jest svým pAvodero, . 
an( od vyhnancfiv Mediolanských za císaře Bedřicha 
Rudobradého vystaveno a papeží Alexandrovi III. jeho 
odp&rcovi ke cli Alessandria nazváno bylo. Městečko 
Noví znamenitým se stalo vítězstvím, které zde ruský 
vfidce Suvarov roku 1799 nad Francouzi obdržel. 

O krátký čas, aj! uzřeli jsme jíž blyštéti se před 
námi zrcadla mořských vod, a pyšná Janova stála amphi* 
theatráloě před užaslýma očima našima rozpoložená. Blesky 
slunečné tak silně se odrážejí, jakoby celé město jen 



39 

z mrámora a ze zlata záleželo. A tak jest v samém 
skutku, tolik mramoru a zlata nikde jsme nevidélí. 
Nejen celé chrámy a paláce z celislivého mramoru sta- 
veny, ale i mnohé méitanské domy bílým polfroTaným 
mramorem obloženy a ozdobeny jsou, anobrž tu i tam 
i sama dlažba, žlaby a jiné stavby a pomníky mramorem 
se stkvějf. PMstav mořský nesMslný počet loďstva, ku- 
pecká a vojenská slaveni na břeku mořském tak očarují 
obrazotvornost pocestného, ze se do nějakového báječné- 
ho svéta přeložený býti vidí. Na ulicích města ozývá se 
před domy ve dne i večer výborná hudba a zpév, 
lidí chléb sobe* na tento spfisob hledajících. U prostřed 
mésta na vysokém pahorku zelená se prostranná pro- 
cházka Aqua Yerbe, kde celý krásný svět večerního 
času se spatřiti dává. V jelio prostředku jest vodoskok 
a jezero, vfikol rozličné kvetoucí křoviny, květy a rfiže, 
tehdáž v nejplnějším rozkvětu. Nejrozkošnější výhled 
jest s pavlače chrámu S. Marie de Carigaano. Odtudto 
nejen celé město Janova, ale pří jasném nebi i ostrov 
Gorsíca se spatřuje. Tak dlouho jsme se snad nikde ne- 
bavili, jako na vrcholci tohoto chrámu. Bylo( lo již 
pravé vlaské povětří, které zde válo, vlaské paláce i 
zahrady, které se pod námi rozkládaly. Ghr^m tento 
stojí na zvláštním vrchu, jebož oudoH podivný 90 stře- 
vícův vysoký, a 170 střevícfiv dlouhý most s městem 
Janovou spojuje. Pod mostem tímto Čnějí paláce i domy 
5 i 6 podnebí vysoké. Chrám tento Carígnano, jest co 
do slohu jeden z nejkrásnějších podle plánu M. Angelo, 
který tento pQvodoě pro chrám S. Petra v Rímé byl 
vypracoval. Střecha jeho strakatobarevnýmí křidlicemi 
pokryta jest. Chrám kathedrální S; Lorence hoDOsí se 
popelem Jana Křeslitele, nepochybně tak apocryfíckým, 
jako jest jeho veliký smaragd, který v novějších časích 
od znatelův za sklo vyhlášen. Nejstkvělej§í ale chrám 
Janovský jest L^Annunciata, proti němuž my právě by- 
dleli jsme. Z prostředku 17 století outratami rodiny 
Lommellíni staven dle náHresu Scorticana a Jakuba de 
1a Portn Její vnitřek jest celý tak pozlacen, že oko 
sotvy místečka nalézá, kde by odpočinouti mohlo. Loď 



40 

obrámo nesou jopi&ti sionporé. Fresky jsou od Karlo- 
niho. Nejkrásnějši se nám zdály býti dva obrazy, Ve- 
l^eře Páné od Prokacciní, a ukřižováni od Skota. KdyjE 
jsme jednou již ve(er z procbázky &e vraceli^ zvoněno 
oa věží chrámu S. Štěpána. Byl( jakýsi místní, Janov- 
Sanfim obzvláště památný svátek a. den Panny Marie. 
Z chrámu samého ozýval se již hlnčný harmonický 
zpěv, vešli jsme í my tam do této jasně oavétlend a lidem 
zvláště ženským pohlavím přeplněné svatyně. Y oltáři 
jest nejslavnější obraz janovský totiž mučenictví S. Ště- 
pána, jehož vrchní díl Rafagl, spodni pak G. Romano 
maloval. Tak uměleckého a předce tak nábožného, vzdě- 
lavatelného a pronikavého zpěvu ještě nikde v žádném 
katolickém chrámě jsem neslyšel, jako zde. Bylaf to 
antífoníe, tak že jeden veršík kantor, druhý veršík církev 
zpívala. Jakový to rozdíl mezi zpěvem německým ve 
Švýcarských chrámích a zpěvem vlaským našemu slavjan- 
skému cele příbuzným* Po zpěvu ukáže se na kazatel- 
nici ře(níl£ slibné postavy a mladého věku. Měl kázeň 
ve vzdělané vlaské řečí, a mluvil sice horlivě a však 
tak hlasitě a zřetelně, že já celé to krátké kázání od 
slova do slova rozuměl a v paměti zachoval jsem. Jeho 
obsah charakterizuje nejlépe nynější povahu města Ja- 
novy, protož zde ji aspoň ve výtahu položíme. 

My světíme dnes slavnost nejsvětějši matky boží, 
(Santíssima Madre divina) Panny Majrie, Známo vám jest, 
jak veliká ona jest dobrodínkyně celého křesťanstva, 
anobrž celého lidského pokolení, ana( světu dala vyku^ 
pitele a spasitele, slouží za příklad všech ctností obzvláště 
ženského pohlaví, a oroduje za nás hříšné v nebi u 
Boha Otce a syna svého Ježíše Krista. Ona jest krá- 
lovna angel&v, kněžna všech patriarcb&v a svatých, a 
nejskvělejší perla nebes. Ona jest patronka a ochran- 
kyne celé římskokatolické církve. — Známot vám jest 
ale i to, jakovou lásku a 5est celá křestanská církev 
této matce boží prokazaje, jak velicí houfové ku svatým 
jejím místfim a chrámfim z daleka putojf, jak drahé dary 
a poklady chudí i bohatí za obět jí přinášejí, jak mlá- 
denci i panny slibem v5čné čistoty a ncviaností jí se 



41 

savaKoJS, a t. d. Já vás- ale dnes na to chci upo;ioraiti, 
jak tato nejsvětějši matka hoii aás obyvatele tohoto 
mSata vidycky milovala, a jak oali předkové i my ji 
milojeme^ když mluviti buda o láace mezi naši 
matkou Marií a oimii jejími ayoy,. kdyi vám uká|i 
v první částce d&kaiy lásky Panny Marie, k qám, 
v drnbé pak částce důkazy lásky naší. k ni: 

Dftkaxy lásky P. Marie k tomuto méstu a k nám 
jsou následující: 

1. Ona obci naši dopřála mnohá slavná vítězství 
nad Turky,. Portugal&auy, Benátčany, Franco^uzi, Angli- 
čany, Rakušany. (Řečník výslovně jmenoval rok a deji 
těch vojen a vítězství, často i počet bojovník&v a padlých, 
a zvláště loupeže a kořisti na nepřátelích dobyté.) Prstem 
ukazoval ve chrápně na korouhve, a praporce Turkům a 
jiným nepřátelům vzaté a zde chované, řka; Náš hlavní 
čili kathedráJni chrám byl přes 100 rokův Tureckou 
Mošeí; kdo nám jej opét navrátil? Naše ncýsvétějií 
Matka Maria. Hleďte na tyto trofee, praporce a zbroje 
v tomto chrámě rozvěšené: Kdo nám je dal? Hleďte 
na déJa pevnosti a hráze toto město obkličuj ící, kdo 
je i stavěti i brániti pomáhal? Naáe nejsvětějši Ma ka Maria. 
Když nyní o vítězství nad Rakušany a osvobození města 
r. 1746 mluvil, můj obličej rudém hořel a nohy se třásly 
nebo celý ten, mně předtím v podrobnostech neznámý 
děj vypravoval. Téhož roku prý dne 5 prosince bylo 
zde vojsko rakouské trápící všemožným způsobem na|e 
obyvatele. Jednou několik Chorvatů a Slavonských Pan- 
dorft z rakouského vojska nutili naše měsfany bitím a 
strkáním ku přeneseni kamsi vojenských moždířů. Jede« 
mládenec jménem Batilla^ asi 14 let stár, rolník ze 
fiousedaí vesnice, vida to, zbouřil se v srdci nad tímto 
ukruteostvím ; zvolav velikým hlasem: che Vinae (začne 
se, vypukne!^ a vzav kámen do ruky vrhnul jej na 
jednoho z těch Chorvatů, který i hned mrtev na dlažbu 
padU To byl počátek všeobecného pozdvižení: půtka 
ale trvala až do 10. pros. kde všickni Bakušané vy- 
hnáni. Jméno fiatilla jest Janovčanům velnji milé : obrazy 
sochy, národní písně, výroční slavposti je zvěčnily. 



42 

2. Ooa město naie cbráDÍla ▼ roilíčoýeh pohromácli 
a oeštčsticb; ta jmenoval mor, zemětřesenf, obné, dra- 
hotu, rozličná nednby a obzvláité cbolera. 

3. Ona pomáhala a pomáhá našemu bnpectvfy apro- 
Todila lodé naSe do nejvzdálenějších krajin a oatrovfiv, 
zpravovala větry, tišila bouře a vichřice mořskd^ proSei 
I na plachtách našich lodi a korábftv všudy její obraz 
spatřujete, požebnává posavad naše zahrady a vinice 
obhajuje naše paláce a domy a t. d. 

My ů naéi předkové Janovčané 

1. vyvolili jsme nejsvětéjiS tuto matku božf za 
zvláštnf patronku a ochrankyni tohoto města, stavěli 
jsme jf mnohé drahé chrámy a krásné káply, zhotovili 
utěšené sochy a obrazy, (řečník tu zejména přirodil 
počet chrámfi Panny Marie vystavených a posvěcených, 
a sice jak jíž zašlých tak i přítomných). 

0. Ustanovilo toto město svátky a slavnosti Panně 
MBrii ke cti, a sice nejen ty všem římskokatolickým 
křesCaofim obecné, ale i obzvláštní a tomuto městu vlastni, 
z nichi jeden i tento dnešní svátek jest. 

Konali a konáme jí ke cti časté hlučné průvody 
a procesíe, slavíme ji ku poctě a na dfikaz vděčnosti 
obzvláštní služby a mše svaté, jakovou i nyní po skon- 
čeném tomto kázáni konati budeme. 

V zavírce mezi jinými toto řekl : Protož jest-li se 
v písních svatých Kristus Jeiíš prvorozeným synem 
této nejsvětější Matky nazývá: my obyvatelé tohoto 
města slušně se jejími druhorozenci (secandogeniti řekl 
latinsky) jmenovati mftžeme; a co Kristus někdy s kříže 
k miláčkovi svému Janovi řekl: Ai matka tvá (Ecce 
tua Mater) to platí i o nás, i já k vám říkám: Aj 
Matka naše. Při těchto posledních slovech ukázal rukou 
na veliký obraz P. Marie. Každý si snadno představiti 
mflže, jakový ončínek pfisobila tato samolásce tak mistrovně 
pochlebující bázeň. Jenom stírání potu s tváře a slzf 
z oči rušilo tytýŽ velebnou tichost chrámovou. 

Ačkoli Janova v krásoumách se nikdy nevyzna- 
menala, nicméně nalézají se i zde výborné památky 
stavitelské a sbírky malířské. Nejhojnější a i nejlepší 



4f 

sbírka obrasfiv jest ▼ paláca Brignole. My sde jen ty 
podotkneme, která se nám nejvíce salfbíly. Rabens a 
jebo žena od Lnd. Stesa ; Kristas a Hadonna od Reniho: 
tří Králová od PafU Verooskáho a titéž od Yandyka; 
dávání dané od téhož (ntéSený obraz;) Maria, JežíS a 
Jan od Rapbaela (jeden s nejkrásnéjiích obrazů v to- 
hoto mistra); Madonn<) s dítétem, od jistého jeSté ii« 
jícího umělce Isola roka 1844. Jakový to rosdíl mezi 
Bapbaelovou a tonto cele modernisovanoa Madonnon. 
Obdívnje se v této obrazárně ještě jedno dílo od Pavla 
Veronesa, toliž Jaditha se sfatoo hlavou krále Holo- 
fernesa: ale já utíkal jsem všudy od tohoto ošklivéha 
pohledu, který nejen mflj aesthetický ale i mravný cit 
vždycky hluboce ranit. Podobné sbírky jsou i v paláci 
Marcello Duracco, Pilípo Duracco, Patlavícíní, Pasqua, atd. 

Jeden z nejpamátnějších listavftv v Janově jest 
dám aneb raději palác chudých, nepochybně nejskvost-^ 
nějií špitál v celé Evropě, v němž se nyní asi 200(^ 
chudých zdržuje. Stavení nádherné a prostranné, při 
každých dveřích a v každém koutě stojí mramorové 
sochy, obrazy, a chvástá vé nápisy dobročinnost zakla- 
datelův vychvalujicf. Jedna taková socha pžedstavujo 
jistého bohatého arcibiskupa, an peníze " z velikého vřece 
sype, s nápisem: Jdi i ty n5iň též. 

Mezi paláci obzvláště tři pozornost na sebe táhly. 
Předně onen, v němž někdy slavný vynálezce Columbos 
přebývaK Pak palác Doría s krásným výhledem na mořský 
přístav, V tomto paláci hostil někdy Ondřej Doria cí- 
saře Karla V. Při obědě byly všecky nádoby stříbrné 
a zlaté, které jak mile prázné byly, služebníci ven do 
moře okny vyhazovali, kteréž marnotratnosli císař a 
přítomní Špančlé velíce se divili, nevědouce, že tajně 
před tím sítě v moři pod vodou rozestřeny byly, které 
ty nádoby na spflsob ryb ulovily. Cosi podobného vy- 
pravují pověstí o polském knížeti Radzivillovi. Palác 
Spinola na náměstí Fontána stojící táhl obzvláště mou 
pozornost na sebf*. Mát dosti hezkou sbírku obrazfiv, 
ano i ve dvoře dobře zachované fresky. Z tohoto rodu 
• domu pocházela i ona v dějinách Janovských památná 



i* 

panna Thomatina SpJRpIava.. Dvakráte byli se Ja^ov^a^^ 
proti FraocouzAm zboaříli^ a však nadarmo; kdyi roku 
1,506 po třetikráte so pozdvihli, král francouzský Lad*>> 
vík XII, tak hněvem rozpálen byi, že se přlsAhoa za- 
vázal oelé miato zbořiti, jeho pbyvateld a jejich jmění 
vojákům za loupež dáti. Přešed a vojskem Alpy? porazil 
vojsko Janovské, a pronásledoval je až ku braoám 
měsjta. Mésfan^ byli v zoufalství a senát bez rady. Po- 
aláno prvni i druhé vyalanstvi ku králiy které on ani 
před obličej . nepřipustil. Již předmostí Av^na zbořeno a 
vypleněno* Druhého dne nastával celému městu stranný 
los. y tomto hrozném okamžení umínila dcera Marches^ 
Spinoly město a obec zachrániti* Spolehsi se. dílem jaii 
vlastni krásu a výmluvnost, dílem na rytířství a velikor 
mysloost vítěze, vyvolila několik z n€tjkrá.anějšich panes 
města a šla, co jejích vfidkyné prositi za milost, Ozdo- 
bily se v noci všecky jako v nějakové slavnosti, a, kújfi 
se rozednivali počalo, siy ku hráoě Lanterna, skrze 
kterou francouzské vojsko do města vraziti mělo. První 
francouzský důstojník , který tento zástup krásných 
mladíc spatřil, vedl je před krále. Když panny ty před 
oím na kolena klekly, řekla Thomasíoa, že ona a její 
přítelkyně obávajíce se aurovoati vojákův utíkfyí s^ 
pod obranu francouzského rytířství, jehož velikodušnosf 
a uctivost k ženskému pohlaví po celé zemi se slaví, 
že ona, její přítelkyně, ano všecky její kriganky « 
spoluměšCanky neiMli možno hněvu krále ukojiti, rády 
zemříti chtějí, jen aby je před zneuctěním a poskvrněním 
chránil. Král se na dvojnásobnou zprouevěřilost Janov- 
čanů odvolával, a že tedy po třetíkráte neúprosným se 
ukázali může bez ujmy své slávy. Ach! zvolala Tfao- 
masina, máme-li my bídné děvy jediné býti na tomto 
světě, které velikomyslnosti vaší královské jasnosti ob- 
divovati se nesmějí? Ludvik král neměl síly k odporo^ 
vání těmto slovům. Odpustil městu a obci jeho vinu a 
udělil Tbomasině políbení pokoje a smířlivosti. Později 
cítil král k ni i bližší lásku a náklonnost, kterou ale 
Thomasina nikdy odměňovati nechtěla. Přes celý život 
zůstala v panenském stavu a v přátelském dopisováni 



4S 

8 kťátem Lndvfkem. Když zemřela, pochováoa byla 
v dogecím paláci, a teprv v 5a8 fraDconisko-vtaské re* 
YOlnce byl hrob jejf, potom Jakž 300 rok&v v ném 
pokojně spoSivala, od alektd roty zbořen a roztroskotán. 

Nosfvo, Mii kroj ženského pohlaví v Janově |esl 
tak ol>zvIáštní, že cizozemcům velmi v oCi bije. Jako 
v Benátkách a na sousedních jim ostro vích od staro- 
dávna ?^erná barva roucha všeobecná a oblíbena Jest, 
tak i zde. Ženštiny zde dobrým právem bělohldvam 
slují, nebo vyjímajíc nejvyšší šlechtu, každá žena a panna 
nosí na hlavé bílý závoj, pěkně a vkusně ovinutý, více 
méně dlouhý, často celou vrchní (ást těla zakrývajíc, 
větším dílem svobodně visí, někdy však i drahou perlami 
a diamanty ozdobenou jehlicí aneb spinkou upevněný* 
Oděv tento jak prostý, tak spanilý a vnadný jest. 

Náš vůdce Šili 5í5erone v tomto městě byl Jistý 
Criíilelmo Gíaocchíno, bývalý kantor a uSitel Skolkký 
kdesi na venkově, nyní ale s manželkou i s ditkami 
zde žijící, muž poloučený. My óítavše a slyšavSe před 
tím mnbbo o nestydatostí, hrubíanstvi a fakomství zdej- 
ších facchinAv a čiČeronAv, báli jsme se^ že i nás po- 
dobný osud potká. Ale jak jsme se diviti museli potom 
vidouce, že tento muž od rána až do pozdní noci za 
tři dni k našim službám stál a konečně od nás za lo 
jen násilně vtisknutou mzdu a odměnu přijal. Vb bárCe 
daleko do moře až ku parolbdi náš zprovodíl' a zde u 
přftomnosti všech pocestných Irnky nám líbal a jako 
dítě maje slzy v očích od nás se odel)íraU Tato do- 
brotivost neoiekávaná tak nás (Pronikla, že i nám VŠem 
třehi při loučení slzy z očí se eedily. Yénto býl drahý 
přiklad laskavého pohostinství k nám v krájí, kde Jsme 
to nejméně očekáVulí, třetí těmto podobný zkusili jsme 
v Neapolí. 

Sředozemní moře tak nyní oživeno Jest plavectvím, 
ře každého dne 1, 2 aneb i Více parolodl z fťanconz- 
nké Marseille db Janovy, z Janovy do dívbrna, z Livorha 
do Civitty Vecchře, odtudto do Neapole a t; d. plovají. 
Ta Ibd, na které Jsme se my do Livotl&a t>lavi1i, nosila 
jitténo slaviíého vhitfkébo -btsnffe Dante. Ale' tento hně- 



46 

yiiÝ otee vtaských bésofřův nemilosrdod s námi nakládaly 
■a málo chybélOy že nás do svého íaferoa, aneb aspoň 
pargatoria nesprovodil. Parolod tato sice švárná a dosti 
pohodlná, a však nevelká, aniž mnohým tovarem obti* 
zená, tak náramně vlnobitím mořským imitána byla a 
sice přes celou noc, že má paui a Ludmilka při nsla- 
vičné mořské nemocí totiž závratí a dávoní téméř duši 
vypustily. Já přes celou noc očí nezavřev držel jsem 
falavn hned jedné, hned druhé, sám o sloup opřen jsa, 
abych pří koklébání lodi nepadl, I zde téměř všickní 
pocestní leželi, stonali, dávili, naříkali; já ani té nej- 
menší mdloby a těžkosti jsem nepocítil, tak že se mi 
plavci nemálo divili; protož byl jsem i lékařem, těši- 
telem a pomocuikem všech. Ještě i v přístavu Livornen- 
ském druhého doe bouře tak zuřila, že lodice a člán- 
kové z břehu k nám lodva se dostati mohli ku převe- 
zení nás a našich věci na pevninu. Již v Janove spa- 
třili jsme jednu loď galejnich otrokův, kteří červené 
kabáty a čepíce majíce a k lavicím lodním řetězen 
přibiti jsouce veslovali. Zde ale v tomto přístavu, ná- 
břeží ba i v samém městě všecko všudy plno jest 
těmito politování hodnými zločinci. Pohled jejich uráží 
í oko i srdce, an dva a dva jedním silným řetězem 
skuti jsou. Na hřbetě červeného kabátu stojí velikými 
ilutosoukennými literami vyšitá vina každého zločince, 
k. p. vrab, zloděj, zbojník, a t. d. Studu a pokání 
tito lidé neznají; rovné tovaryšství a hromadné spolu- 
bydlení těchto nešlecbetníkftv, nemožné Činí každé mravné 
do sebe vstoupeni a života polepšeni. Nejvíce nás bo- 
lelo, že toto množství galejník&v škodlivý vplyv má i 
na mravy pospolitého lidu v Livorné< Plavcův, nosič A v, 
Čili fakiu&v, nádenníkův a nájemník&v nikde jsme tak 
mnoho a tak velice zhovadilých, surových, nezbedných 
ano i nebezpečných neviděli jako zde. Sotvy že nái 
kufr, tanístra a jiné věcí na břeh dovezeny byly, i hned 
asi deset takových hrubianskýcb lotrův nás obklíčilo, 
trhajíce nám násilné tyto věci z rukou, a nás od nich 
odstrkujíce, ' řkouce, že oni prý k tomu co fakinové 
od vrchnosti výsada mají, aby věci pocestných z lodí 



4T 

do hostince oofili. Kolik kusft tolik nosič&v; a kaidý od 
pocestného, co se mu jen Ubilo, iádal, (asto vice, ueili sač 
sama ta nošená věc stojí. Poněvadž pak úřednici po- 
licejní s těmito iíbaly v porozuměni jsoa, všecko ža- 
lování a spravedlivosti hledání nic neprospívá. Často 
se stává, že tito nosičové věci ty do cele rozličných 
dom&v a hostíncfiv roznesou, anf každý z nich jiný a 
jiný hostinec pocestnému poroučí. To potkalo i nás, 
unt nosič s kufrem prvé odešel, nežli jsme my s mýtem 
a s platem plavc&v hotovi byli. Zde se mi po první- 
kráte zhnusíl nízký lid vlaský, ku pocestným shola žádné 
vlídnosti necítící, anobrž nad nimi ještě jakési trupské 
panství sobě osobující. Tato porušenost nakazila i úřed- 
nictvo pří parolodi, které ačkoli tištěné taxy má a dává 
pocestným, aby zoali, co se od osob a tovaru platí, 
uicméně však pod rukou vysílá tajné jednatele k pocest- 
ným a z taxy tištěné jim někdy třetina někdy polovicí 
spouští, což potom nepochybně do zjevných poČtfiv 
uváženo nebývá, ale tajně jen mezí úřaduiky rozděleno. 
Ostatně jest Lívorno, město nelepé, prázdné, žádných 
památek v sobě nemající. Nejpamátnější nám byl zde 
anglický chrám a hřbitov, více né^jakému francouzskému 
salonu, nežli chrámu podoben. V něm zajisté zhola nic 
svatého, na Boha, nebe a věčnost upomínajlcího se 
nenalézá, ačkoli čistota, nádhera a skvostnost nejbohatší 
v něm panuje, všecko uhlazené, polirované a blyštioí 
se, místo dlažby měkké, drahé, turecké koberce; jenom 
zpěvníky a biblí tu i tam po stolicích rozložené, ozna- 
movaly nám, že jsme v kresCanském chrámě. Na proti 
chrámu jest hřbitov anglický železnými mřížemi obražený, 
plný hrobftv a pomníkfiv. Jeden z těchto se nám obzvláště 
líbil, jistému mládenci postavený; byli to sloup v pólo 
vici své schválně zlomený, což smrt ve květu života 
výborně značilo. Dvojíctihodný pan Robert Gorter, zdejší 
knés, vypravoval nám, že již výše 70 anglických větším 
dílem kupeckých rodin se zde usadilo, a že počet jejich 
co rok roste. Turecký hřbitov proti majáku čili své- 
tlárné ležící, jest malý, čtverhranný, selené dvéře mající. 
Zdejší vozkové, čili fiakrové nestojí jakd u nás na jednom 



46' 

nifsté přes ceiý den, ale prochází se 8 vozy svými 
8 mista na místo a z utice do oliee, zoTOnce při tom 
pocestné ka sednnti do vozu, slovem: Carocca carocca» 
Jíž zde vidéli jsme příklady akrntností vlaské k hovad- 
ktlm. Volové totíí mají v celé Itálii ákrze nozdry 5ilí 
nofiové dírky silný železný kroužek prohnaný, na němž 
se provaz nalézá, kterýmž - vfil veden, aneb k jařma 
pfivázán bývá. Ponévadž to nejcilelnéjšf 5ástka těla jest, 
vOl hlavou a pyskem ani hnouti nesmí. S koňmi však 
Vldchóvé nakládají velmi milosrdné, ovšem mazavé. 

Z Lívorna vede železná dráha do Pfsy, po které 
i my výbéh tamže učinili jsme. Město toto Toskánské^ 
jako před tím slavné a živostné, tak nyní na vzdor 
svým palácům pólo pusté a mrtvé jest. Příroda však 
t^fikol roztomilá a historické památky vznešené. Přes 
řeku Arno vedou tři pevné a krásné mosty. Před branou 
Porta Luca jsou rumy velikého od Nerona staveného 
chrámu Diany s koupelemi a vodovody. Kathedrální 
chrám roku 1063 od stavitele Rajnalda vystaven veliký 
a nádherný, jest míšenina slohu byzantického a vlaského. 
Kostelníka a cicerona nikde jdme tak až do mrzutostí 
mnohořečného neslyšeli, jako zde. On znal a vypra- 
voval nejen historii každého obrazu a obrázku, každého 
slonpu, každé sochy, ale i ceiý životopis těch umělcAv^ 
kteří je shofovíli. V podlaze nad hlavním oltářem jest 
mosaiková kolossálná podobizna spasitele svéta, ale 
tak chybné a nemotorné, Že my to pří prvním pohledu 
za obrevskou postavu Atllly, aneb jiného světoborce 
j&me měli. Stolíce ve zdejším chrámě jsou řezbaml a to 
znamenitými ozdobené. Ze zdejších mnohých a vefikých 
obrazfiv ani jeden nějaký trvalý vtlak a znak v mně 
nezanechal. Před chrámem tímto spatřuje se ona křivé 
stojící věž Mli zvoníce 142 střevíců v vysoká; roku 1174 
nepochybně achválně a s předsevzetím v této přísné 
postavě stavená. Haf 7 pavlaM 6ili podnebí, které pěk* 
nými sloupy vůkol ozdobeny jsou. Nacbýlenoat této 
věže k zemi výše 12 střevicův vynáší, • člověk 
po prvníkráte pod ní stojící anebo jdoucí bázlivě se 
Ohlídá, an( se mu zdá, jakoby tato atavitelská potvora 



4tt 

j2£ j\i na'néi>«dirf8. Nieiáéně vM 7 déiti veiibý^li; 
svonAv vJ8f M ni • svodško bý^ tteéř kaidod«Mě 
bt%e tSeho D6fc«zpé«0D«t?f. Na -télo velí ryo^lexl někdy 
Galilei zákony tiie těl, 5ili gravitaci. V aonsedatTf ckránm 
sj druhé strany lelf i poTdttot hřkílOT Cmpo Santo, 
klerý Kvlidtoftio avdho stráice má. Jeti to alaveMf 
{fterhranné^ do nlhoi d^Je dréře Y^don; vailř Jest 
pffslřeif na ?Ssch 5tyreeh strapáeh sténosialiisini • hrob- 
nfmi pomniky ozdobená. V prostředki pod lírýn neben 
jest semé z Palestiny, jmenovitý z Jerusalema roku 1898 
v htí8 křfiovýoh vojen na 50 lodfch sem skrze bojov* 
niky Pisanskd přrvezená. Ve hřbitove lorato poehovávaji 
se jen takevé osoby, které se nějako vými zvtáitnfmi 
ctnostmi a zásluhami o mdsto vysnbmeaaly. ákoda, 2a 
obrazy na stéoách počasim Jii mnoho trpéty. Předslavujft 
bfstoríe biblické a legendy svatých. Jeden a siee veliký 
ofbraz opilého Noacba, a jeho s nim posměchy provo- 
Mfjícf dcery představují ci nezdál se nám zde souhlasiti 
s tak svalosmutným místem, jako jest hřbitov. 1 mezi 
starožitnostmi pohanskými zvláště řecko*řimskými, které 
se zde chovají, jsou mnohé, které do křestanské smrtné 
zahrady nepatři, jako jest k. p. sarkofág, na němi Amor 
a Psyche , rozli6né představy Bacha a t. d. I jedna 
raská, mladá vysokého stavu osoba, která zde na cestě 
v Itálii zemřela, má svOj hrob a pomafk v této svaté 
zemi s následujícím nápisem: Hic adquieseit Athanasia 
ŠuvaloT. Com. Petroburgo annorum 18, mortna anno 
1821 a t. d. Matka jejf rozená Š6erbatova vystavila jf 
tento pomník. Poaěvadl Anglidané putnjtei zemi z to* 
hoto hřbitova kradli do váčku ji skrývajíce, proto stráice 
nyní pilně na kaidého pocestného pozoruje; nám víak 
dovolil tři kvítky na této svaté zemi rostoucí utrhnouti, 
které na památku v papíře zakroocené ai domA jsme 
donesN. Poněvadi pak do * Jerusalema nám putovati nelze, 
aspoft na této svaté zemi stáli jsme drahnou obvili 
jakýmsi nábožným a uctivým eitěDÍm. 

Na proti tomuto hřbitovu stoji II Battisteroý čili 
křestitelna, roku 1153 v Germánsko^ Toskánském slohn 
stavený okrouhlý chrám. U vnitř jest náramné eeho. 

KoUároiy fpliy, ID. 4 



60 

Kisatekii66 JMt^ arcidílo MikiriíŠQ 8 Pi«y. V bliskostí 
Palauo de la raUgione stoji ona pověataá véie hladu, 
ve které někdy Ugoliso le t výnÁ lyiiy levřen a hladem 
amořeD byl* 

Z Lívoroa oeata nás Telíká a aíleé vielikýni sboiim 
obtížená a proto í Tliiáni aiořtfcýai Tsdorojiei parolod 
do Civitta Veodiia. PocestDýoh takové mnoiU^ví bylo 
ze všeeh aárodAv á krajin, ie jeme sotvy pohodlné 
jeden vedle drnbého státi mohlL Plavba vedla nás vedle 
ostrova Gorgona, Capraja, Corsiky, kde Napoleon . a 
Golumbns narozen a Blby^ kde Napoleon vyobcován 
iď. Civitta Vecohia slola někdy Centam cele, za Tra- 
Jana povýšena byla na mésto. Má výborný přístav 
mořský, ale počet galejních zloěiQcft zde jeité mnohem 
větSI, oeá v Lívomě. Na nábřeif mnoho mořské stojaté, 
smradlavé vody, proto povětří nezdravé. I zde nám 
8 pasem takové obtížnosti děláno^ že já osobně kn, 
zdejšimn rakouskéma konsulovi, a odtad k delegátovi, 
t. j. nejvyišímii správci města jiti jsem musel. Policie 
pas proto podepsati nechtěla, že prý v Lívomě od 
papežského posla podepsán není. V Livorně pak mí ře- 
čeno, že toho potřeba není, ant mftj pas již ve Vídni 
od římského vyslance podepsán byl. Delegát města Ci- 
vitta Vecchia pan Pieroni Milesi, mvž mladý, postavy 
vysoké, vlídných a zdvořilých mravftv, jest osoba da-, 
chovoího stavn a vysokého liřado, při tom, jakž nám 
řečeno, miláček nynějšího papeže. Sotvy že slyšel, že 
já z Uher jsem^ ttined latinsky ke mně mlnvití počal, 
řka: „In Huogaría, ut audío, loqaontur bene latine, et 
ego valde amo latinám, rogo itaqoe, loqaamur Romana 
liogna." Já ihned posbírav všecky své někdejší školské 
kvítky a latinky v pamětí, počal jsem jemu vypravovati 
překážky ty s pasem, a cíl mého cestováni. V tom 
okamžení napsav lísteček poslal jej k policii, a pak 
hotový pas sám mi doručil. Vida mou zběhlost v latině 
téměř za hodinu so mnou se bavil a . rozmlouval. Po- 
divu hodno, jak znal a nejvíce i měl díla naších v la- 
tině psavšíeh spisovatelfi, na př. Jana Panenského, Sam- 
bnka, Belia, a t. d. Z Civita Vechie vezl nás veturíno 



4o ňlauL Ta jil vedU ceMy mM • na Jiopdeh ndéH; 
jsme jižoi rosllny pod iírýifr nebem, k* p. cypríi, ii<* . 
moMl, divoké fiky a révy, myrty a U 4. Asi Hyry. 
hodiny oesty přsd Římem slyšeli jsme strai&oa poyési 
o spichaoé Um před nékolika dni yraidé. Jakási Ba- 
▼orka 1 Maiobovti matka nékolik dítek mající, přišla na 
ta myšlénka potovati do Říma a sice samotná* Bylal 
00 poutnice oble&ená, majíc t ruce dloobon poutnickoa 
hftl. I přiloysryšil se k ní jakýsi bonék (ili honec Tolfiy, 
ca kterého ona v hostinci jídlo a nápoj naplatila. Kdyi 
dále šli. spolu do Éíma, ilodinec tento yyrral jí ona 
pontnickou bAl i rnky, lavraidil ji, n pak vsay nékolik 
dokát&y, které ye yáj6ka mela, do kráse téla její snylekl. 
S blízkého yršku díval se na tento obtvný skatek jistý 
yinohradaík, který i hned yraha do Říma ai do jeho 
přfbytka následoyal a sice se straší yojenskou a brány 
pnynatoo. Zločinec lapen yysnal i hned yina syoo* Za-* 
yraiděné télo y ftímé y policejním dome na yeřejný 
odiy vystaveno bylo. Naleneno bylo vík kol prson ve 
platné našitých dnkátfiv snsmenítý počet, které vrah ten 
nenašel. Okolí a chotář mésta Říma jest velice pasty a 
nepříjemný. S této strany není viděti Řím prvé, než 
8 vrchu Vatikánského. „Hle kaple Svato-Petrskébo 
chrámu P svolal jeden s námi putující ňíman. ByloC to 
ráno, právě v tom okamšení, když slunce na nebi vy- 
eháselo. Tato slova proletěla srdcem mým jako střela. 
Čím dále tím více se jeden kopec na drahým před 
očima našima rosvínoval, až celé město před očima na* 
šima se chvělo, jako moře palácftv a sbořenin. 

Dlouho jsem vlastním očím nevěřil, nalésám-li se 
skutečně v Římě, čilí to jen opět nějako vý klamný sen, 
jakových jsem dosti obsvláště v mladosti míval. Nám 
nejisté, kteří jsme již v dětinství o ňímu a emanech více, 
než o našem vlastním národu slýchali, kteří jsme se 
fl latinskými klsssiky ve všech našich školách sanepráBd- 
ňovali, B Cicerona, Vírgilía, Horáce, Seneky, Tacita, 
Livia B pamětí se učili, nám pravím, musí Řím svláštní 
vnadu n cena míti. Zde každý kopec, každá ulice, každý 
dftm n palác, ba at tak povím, každý kámen, n každá 

4* 



5b 

liepqe Biiliy ná "^Voé vMof lilstorít. ftfm jest néffllaršf, 
0C||ilaTii4if » neJpalttáliiJSšf aVést^ tr Evropé, aiobrf 
T eelém křeslifnalvé. ' Ofaroauift tedy musí býlí í leťi 
tfřinek, ktorý pobled jaho ▼ mtélBém srdci pftsobf. Ale 
bohažal! prévé tento ťli^íflek a eit vypsati a rymla^i 
sé Dédá. 

Memobd Tiak calafití, ie p^ pr?iiftt lom veKkan-^ 
skéni zárato, kdyŠ jsme do saBiAo mésta ystaporali h 
téSBOii nlifikott yedfe kolonády Svatopetrské jeli, oWlý 
pfTDf cit při spatřeni tobolo cbrámo byla omrzlost, b* 
tdméř bych řébl^ jakýsi svatý bnéfr nad iim, že mne 
mé očekáváni c obfedn na poloha tohoto svétoslavného 
chráran tak velíce skfamalo. My tolí€ scm přicházeffcf 
nejprve jen lýl^ břbel a sada tohoto ofarámo spalřfti' 
jsme museli; pak pfisedie do mésta sakrontili a obrá- 
titi jsme ife mnseli k té stráné světa, odkud jsme 
přiSli, cht€fi-li jsme (elo a obKč^ ohrámn tohoto spa- 
třiti. Toto se mně nelíbilo a jekoost tajnou bolest re 
mné cpiodilo. Obracotvornosl má zajisté představovala 
sobe tento nejvéléi chrám křesfanský, jako tvářf a prft« 
čelim svýih celé Bvropé křesfanské a nikoK k pobanAm 
a Mnbamedánům obrácený. Ten chrám, který je arcidílo 
křesfanského stavitelstvi, bade se z Vafikánu dívali na 
celý Tzdělaný křesfanský svét, zvláště pak na nejhlav- 
nějií katolické krajiny Toskánsko, Benátky, LoflriMirdtf, 
Španělsko, Pranconzáko, Polsko, a t d. ITohl by snad 
* někdo k omluvě tohoto • převráceného poloiení chrámu 
tu okolnost uvésti, ie zakladatel jeho chtěl, aby prft-> 
čelí jeho ku poledni k Jeruzalému a k svaté zemi Pa- 
lestině obráceno bylo: ale nevěřím, aby povodce Jeho 
skutečně tohoto dčelu povědom sobě byl, anf málo který 
jiný chrám r Římě prAčelím k poledni staven a obrácen 
jest. Když jsem na toto nemotorné a nesInSné poloienf 
chrámu některé umělce a učené muie v Římě pozorný 
učinil, z větší částky mi za pravé dali, a diviti se tomu, 
2e, ačkoli' v ftfmě mnoho let se zdrinjí, předce léto 
chyby chrámu nespozorovali, 

Jeité y Livorně potkali jsme vysoce učeného muie^ 
pana Bohumila Mflllera, jetti v Peitt několifc rekt ee 



SfrpBofe»sor«.a> tekl0r«. vys^kýicb il^^v ^iMi^ě .(9^^' 
mmatwáié} p^foWp jmi. pi«(Mf«i. Pr^é .fi«k j#s(é.Mil^ 
éeflura MRil « C;«iříta>d. naTštfvM «« - jaU ,S UmX^ 
ii|M«ý«i a tnii0fcoMM«9£ .v«4<la|iýjii iftii|i«ili ia . přiUbsm 
MHB do Riiaa ale i do N^ap^le ifoMt^. aa|t0«ali jsni^ 
jBy^leU jwe ? tak i^eífté olísi r9ftng«UMP»Aí?v VM^ 
LeoDtinOy v soukromoém dome, vujffe; 4^* proalarafin^ 
fi#lMje aa Aoati la¥aoq cihhi» O^aii^ot > póii byl roaaDý 
¥9Mi^9ni^ Imfnioi mai 4khý a dabroUTý^ iMp B^aMka 
Yoaaaá Bimaoba byla napřífélivé^ 4i9Mtvá a af4rlijfá:of«b«» 
Dobrý aum^el obalubavái a^, aaC jebo Maa|eliw« nitt) 
## joasedy^ «oohr|; aékdy i $ námi ^ Xaalípfia a^ 
liaU^řila. Na MénU, ie jaaia plas oell daí loál^ doai^ 
li^ýTati. 

Prré Tiaky M^ :byH»f ftaaiiřia aaie pci vébáHvéčadai 
tomto račsté spolu s námi vodili a roBkoiné odtud ply- 
floncf požitky jim čiti ti dali, lapotřebi méme ade něco 
předaatatí o top apftaobu, Jak jáma - nity &fm a jf9t|p pa- 
mátnosti naváté voyali* Mv jsme sa celý (as našeho ade 
ae adriov^ai žádoékfo vodiú po roaleWte tomto mésté 
v jc^o předmčsliab a okolieh aapotfeboYali. VypraQ(»vali 
jame oajprvé plénky oeloati, potom jaaM roadétili oeU 
méato aa 6 částek, kaidé iUiatee obávali jsme asi 
jeden den, ostaUii pak dni vynaloiili jsme k opětntfmv 
vHléní památq^ích vécí, dílem k aavšlíveni fřjátel a 
anámýah, dílem ko volaým procházkám a výb^kAm* 
V kaidé (ástoe mésta vyhledali a poanamisoati jame sobe 
pfo4kem pro aitřejsek voiarnUio i«aa vie, oo se tam 
pamdtaého « viddni bodného naléaá, abyame tam jii 
připravení přijíti mohU. Tímto přísným pořádkem 
io atalo, ie jsme v béba 6 dndv a eelým Římem doko- 
nalo a pohodlné hotovi byli, a iádného draae najat^Oi 
llaokavébo a véady kvapné pospichajíoiba vodiče piatití 
jane nemnaelí. Podle lii»oatí hospodařili jsme a nailm 
Snaemi při památnéjiiioh véeech bnvili jsme ae tak dloobo^ 
Jnk vlastni naáe víle byla* oiaerona jen tam jsme po* 
třebovali a platili, kde to býti muselo, ko př. pří 
oootaromýoh paláoeoh a abírkáck^ villánb a. lahradiáob n 



Á 



fjaito |>o4obiitoh přfleiiloftteli. Ffl TOdIfidvi dolle » po- 
zonost poo68taého 'všadf jen trpně^ (p«89ÍTe) se mi, 
« proto na přodměly vidéné I inidiio BapamíDá. Haprolí 
toara TlaatBf aaiaočiaiioil daša kiiáoa ^éé Mottbéji a 
-iivé}!* io paaiéif Ttískiie. Teito obfSaj pak jávliaidte 
4iiéatě neliOTávit Jsoon, a proto již na prrnf pdMod 
TStidy ▼ kaid^Bi přodméstf a r kaidé ultoi orioatoratl 
a najfti jsem ae anM. 

My aepfiema popis Rfma, ale jen naH oesty^ kl6f0» 
jsne taai konali, a I toto Jeii yelilii 8trii6iié a kritdo. 
Obyl^ejBé déif se fifm na starý a vtfvý'; teato rotdfl 
•afe velaii nejistý a ebybný jési, jak eo do i^asn, tak 4 
€0 do prostransttf, anf slarý Řím do nového, a nový 
do starého tak povýšené sahá, fe hranic v ném nrSili 
nelse. Pro nsnadnéoi však pamětí a rozhledu i my, óo- 
jsme vidéli, na jisté doby a třfdy roidélímě. 



Chráfliy sie slaronán^íhe obledfi památné. 

Pod tfffilo niavem rozamfnie ehnSmy buď opravds 
skfvskd^ pro ^avjany sde staveaé, buď aspoň takové^ 
které nějaké stavsfcé památky, pfedméty a staroiitnoati 
V sobě chovajf, aneb nějaký vstah na slavské dějiny 
Kiajl. Nebudemef ade ledy vypoěftévati a popisovali 
ehrdmy všeehny, jeito se v Římě naléaají^ a jichi aa- 
jfsté jest menifeh a větdfcb výše 400. Nejsnamenilějif 
t ottéeh jsou nesledující : 

eJirám Svato-Petraký a Vatikán bylyf jsou prvai 
svatyně, kterým jsme oaši návštěvu, dcta a obdlvn . 
Obětovali* Onen první jest nejkrásnější budova, kterou 
jsem kdy v celéoi- iívotě spatřil, anobrž mošno říet 
nejkrásnější staveni na celé zemi. Gbrám éalamounaký 
▼ Jeruzalémě, chrám Sofiío v Cařthradě, chrám s. Pavla 
v Londýně a jiné chrámy, které z popsání, aneb z vy« 
obražení známé jsou, nemohou se ir tomuto ani cO do^ 
velikosti ani co do rozměru, ani eo do krásy přirovnali; 
af nio nedím o gothických bohopuslách a temirieich, 
Postavímo-4i se na ndměati'RusHcfic<^, In celý ohráM ř 



te STfoii MiUiMii Blojf před i^mL Vm, aaeb radiQi 
láras tfnia pebledam y daii pAtobeaý nebe yytlovitú 
Čai, mfra, Tába, prostrntlvf, vysokMt a iirokoat, viftcko 
ta jiné vétif • vaaaieDéjii, sei oko poaifM v obyficH 
-^ žiyolé tkMHo. Useh nái citl le kýli mlýn • Kným 
ka přQolf a pfenoieiii do aebe léchto ohroaných forea^ 
léohto amélteh oUonkAr, téebto moohýek roalíčnýck a 
předeo jeden atéšesý celek pAsobíeiek yýUorAy. Neií 
díyn» ie tak maokt proteataot tíailo j&uakem křesfaariié 
•kráfonaiy opojen a . ocblácholen Ueel a odpeoitoly 
«vé cirkve odstoapiL To se anflie kaidiémt atáti, ii 
dooh naddty ardee a nad anysly téla paooyati nenmf. 
Cbrám tento táleii se dyoo diUky, atardho toti< 
* a Doyého. Z onoho prvního json ještě posAstatky y pod- 
Boauifeh akrýiech a koateliek, jako i y roakčnýeh aloapěcb 
a paanltkáob. Onen prvni starý ohráai téi«faténia Pelrn 
poayéeený vystaven byl od ofsaře Konstantina a Holeny 
na tom mSsté, kde apoštol tento umaien byl, a kde před^ 
.tim eircas Neronfiy stál. Tento první chréai bylf jest 
nepookybné onen, do kterého slavný český malíř Eo* 
ietčeh, opat alavjanského kláitera y Sáaavé r. 1038, 
dřevený, od ného shotovený, kříi na vlaslních pleoeeh 
do fona nesl a ve ehrámč sv. Petra aioiil, o čeod^ vis 
náš ceatopia prvý str. 365. Papei Mlknlái V. dal y 11. 
atoUti onen starý, páda.bliaký cbrém obořiti, a na jeho 
nfsté ttádbernéjlí stavdti* Ale tepry papei Julíua II. 
nakatečoíl jeho plán roka 1503 skroe stavitele Dramnte. 
Po smrti Dramsntové bylí stavitelé tohoto chráma Jolian 
de Sangaln, Fra Giocondo i Verony a Raphael Saneío, 
onen slavný malíř. Na toho náaledoval Baltbasar Perneoi. 
Pod Pavlem lU Eménil Michael Angelo plán svýob přod- 
ehAdcAv, vyvolil forma řeckého křiše pro cbrám asta- 
yeoi velebné koply nod chrámem. Kdyi iotii v jakési 
společnosti umélcAv chysleo a obdivován byl starořím«> 
aký pantheon, a kdyi někteří řekli, ie néeo podobného 
M našich. čaaAv stavěti ani nemoiiio; Michael Angelo 
akoěiv do ře&i řekl: Já takový pantheon vystavím, a 
lo qo na pevné aemí, ale v peyětH, totii nad chrámem 
Svato-Petrským. Co slíbil tento divolyoree, to i 



M 

a«koli diio jeho Étčaté lepN od jiaýck Mtirflélif tolii 
Jakoba úe k Parit a Dioaiwíoa FaaUai |M»d. Sittam X. 
xtotofaiio bylo. Baka 1626 4aa 18 iii topasu b|rl ehrte 
tenlo posvAoen, fliavaflf iiil«vi(o4 irvalo 4tflay aéí jtdao 
calé ilaleCf; aéklady tobolo atafaal po laa daa yyaá^ 
ialy asi 50 aiilliooův Seadí RoMtoi (iedaa Soadi asi o 
odfcoUk krageérft vío aei Z sUld). iSdriofilif, opňf^^. 
▼áai a iištéiá lohote cfaráma st^l ayoí }edfe6 ro»- 
Moh dOOO aoinl&v« Do jakové paoMHd. oaakoati /Mo 
atavanf Mmské papaie pNYodílO) a jak viaaiolatvk pro^ 
atřadkftv k ifskánf paaés sa chytali, to aaioia }ait 
B historla reformade, kdo papai Lao X tfnito atlom 
Tataela s prodá váafm odpoalkty do néflwokých krajin 
<ryMsl. 

ProttraDiaa a sioapořadf přad ehfáaiaM yalikoii 
okrdublíoa plisofoioi. sloaif k volifcé oidobé oMÍBia a 
t»Kpravoje hodoé oko divákovo oa vnitřek obréfliii. 
-Teotojako dvftr obrána abotoveo. jeal od Befaiuibo; 
|obo Mf okosí oboéii 180^ jebo ddrka 480 kro«ejft< 
Katdá slraoa sloapařadi trojaásobiioa obodbo obáabqje'; 
vieck sloorpAv ^polu jaat 284 a 88 pílIřOv Uk tlo- 
otýab^ U l#i araiové jadoo sloap s iMia obcjnooii 
iBOhoo. fitřeaha léto celé kolonády oadobena jeal 88 
aacbamí svatých, ta vétif, noi dvojnásobné volikoati 
a postavě. Ve středa této pťostraaíay sloji i%b t^^ 
vicftv vysoký obelisk roka- 1786 skrse povelného sta* 
vitelo Poatani a cirka Iforoaa, kde před ilm atál, seai 
přenaiený Tento obeKsk stál aékdy v Bgyplé v něsU 
Helíopolís před chrámen slunce; král Sesotris aneb 
dle jiných Naneoreus dal jej asi 473 před Kristem 
ahotovitš Cslifola pak roku 39 před Krísteai dal jej, 
do ňfma převeiti na obivláitnim aohvákié k toma sla^ 
veném korábe, který Pliaios L. XVI. cap. 40 obiiniS 
vypisuje. Obelisk tento již vfcsi nel SOOO lei majleí 
jest nejslarll dílo rnkoa Hdskjch, které mé oko na 
avélé spatřilo. Při jebo postaveni na loto nislo po^ 
Iřebovai Fontána rosličných od nebo vtipné nalesenýefc 
BáatrojAv, 800 Udí a 158 koni. Nei bobaiel pH vM 
^pstaosli ppovasevé byli přfliš dlooii, onf se pod mé^ 



67 

tou Útít o nibeiik pakAv pnoláhU. Ob^lUk 
§Mé DMiál plí«« M tfvte Míilé a . FoaUoa ▼ aa«- 
ioMfi owrédéi ■•éyam ^o»«0í. V l9«»to pak okamieiif 
pMdfihl . jidiýai abatftý ■édeasik anvb rybiř kUm 
«fého,. Hia: |,Na«io6ie proMaiy vod9« a atáhoiMi aeť' 
(Eo «» sWlo ae iádcNMte proapéoheim 

Mátí olelialcolB « aAoopořadíaii a «|»on atr«a Jmm 
^a ^lirfoflMtovtf od Madéoat ahoftav^i .kteifobjl voda 
# lak Meaé aqaa iaala aem přiahéi^ • 4q vyaakDtlí 
M alřaf Mtr alttpi^a. Nio kriai^šiho ' oka kýti aaoiAie, 
jako tosto ^doatroia. 'SioOp. vody vzkAni atl^H4ftaí 
idé ao atloiiiti fodooko maio býti. NeofC viak io jedaa 
4fro, alo aat 6 aab 7« akrie »éi voda la aa proudi a 
k výaofti jédM koraDv aoab mdéji jedaa kvétooii kytíra 
tvoH^ aa aío straay ae roaprfakaýfcL V moí obavláitč 
iNhri viéeko mlói, o^iviiji. lylo akMkroe svým napřen 
Menšil kkboftMii coW okolh Kdyi eiaal Joaef v. Říai« 
^ly doMokral se^ iake cli jebo příahoda iyio »iadQÍoe 
^alaajeoy jaou^ pvotoi kdy< drobdbo dae opot do 
okriaMi Svalo^Palvakdbo vatopo/val, a aludaioe tyto po^- 
fid JeM Moiatvi vody do vysoká atíikaly« obréUv ae 
Joaef ku aprovdiajletai tkokardioálUi a ňimaodm. Mil: 
m Joat doatí 1 Dodélajte aobé tak velikýob oákUdAir 
o loo vodou; kdyi pak tilo jej lúiilovaU, io aa to 
-fcaidOdeODé déje, oof ae íoba* doati aadivtti Demokl 

£ praalraamy této vedoa do ebránra iíreké a 
^Hoabd achody, aa jojíabi komeek mranorové aooky 
apoilolAv Petra a Pavla ato^ Se aebodův aebéaí ae 
do aioé tak veliké^ <e by aa £ uf dva aaia obyéejué 
ciiVáBiy adélati aiohly, Ma pravé atreaé úné 8to>f aoeba 
KoDitaiitiiia Velkébo, aa levé sooha Kark Velkého. Do 
•aonébo ebrána vede pét bran, a aichd jedna, lotii po- 
rieMf ra pravid avateu ae aaaývá proto, ie jeo při 
jwbikjoícli alavDOsteeb totiž po 25 reefeb jedooa od né' 
fliébo papele udeřeoiii na ni idadivooi otovřeoa bývd. 
No proatředof aejvétii bráaé naléiaji ae broaeovtf po«- 
lovypoklioy od AbIobú FikreU roku 1440 abotovaad, 
aMEt jiaýoií vjesd cfaařo Sífamada a komonatvom do 
Říma roka 1483, a koraBOVáai jeho akne papeio Ba- 



58 

gmiía IV, Úe i páni ěaiti v l«li4ejiÍBi Báfodnlm kmp 
jton. IWéře jak tékee fi«df w VltUth, tak i aia 
opatřeny Jaoa t^ykýmí kráMtmi opMami kft:iU|0iil 
pracko a otiT^lH; Kdyi jtaie iiš 4a s^miHo okráau| 
Vaioapilřy atáli jaaie « dreN ca drakný 1%b iié«d,.Depa"<- 
kaotf a jako sobě miii|b nepikUileiejioi V prvnte 
okamienf aplývalo před frakeai He^ko r Jadna idurom- 
Bou bnotti a atralcatoo aaiěaiei; a toprr pomi^ po* 
ěalí ae poaiala fiáatky od eeloali dělili a aloapr^ otláře^ 
aoeby, obra«y atd. na jevo vyebizelú Mnicbové a kos^ 
atefailei, kteří na drakem konci .akrámo avioa lapalo* 
▼aU, aneb cfarám na iebřiefick čialíU, adilí ao.nán. kfú 
Jako dílky a cMapd. Celý šívof ňíaaaa&T ae yimi 
Jefiefa mriTy a okyčeji xreadU ae t lomito cbráaié.' Pře4 
jedním alooiil kněa aiái avaton, f řed drabým protéjika 
konal se pr&chod aneb proecsnl, před Iřotlm kU5l a^ 
alup otrbanýcb iebrákflT anek rolníkův oa mramorov^k 
stnpnldi, aneb libá poalaeend aoeby* V jedné Udí atojl 
bromada francooaakých dém a pai^ lokny ane$ daleko- 
klady svými kookajldek na obraty a jiaé ,oadoky 
ebráflitt v ÍM^ vřezávaji do atény aneb na jiaé mlalUi 
badntf AofKfiaoé aTá jmdaa. Tam pláte Navo, óertoo 
roolkoa aakrytoo majíc panna na klekátka před apo* 
cedníkem: xde v kootč spi a cbropetom unavený ná- 
denník, tamto aadf na lavici >poaorný oméleo aneb omi* 
drc, přemyilnjlce tiše o vabkoati a nádkernoalí tohoto 
ckrámo. Sám obrám aáleii ae tři lodi,, w proatfadko 
(ili ve blavé kříie vanéM ae do výsosti piiovyaoký 
a vinoocicb ae aloopů aáleiejlol oeaméle atcjcol oltář, 
před nimž toliko sám papel a sice a tváří k Mo 
obrácenou, pocta boif konati aml. fřed oltářem, na 
zábradlech ve stříbrných svícnech boří oatavi5né 89 
lampy jichž svétlo jen na veliký pátek ohMeno kývsá. 
Na levém boko ehrámo jsoo dřevěná beakým chalupám 
podobné síně éili apovědnice, na jejíchž ěellcb ná- 
aledujícl latinské nápisy ke ětení jaoo : Pro llngon gal- 
iica,< anglicS; gcrmanica, itafoa, graeoa, kongaiica, illy- 
rica, polonina atd. Pro 6eaké však a jiiié sláyjaaaké ná* 
-řel^l žádných ade alolic a apovědnikAv aonl. 



M 

26 chrtoo viMpnje se šírokýnl a povloYBýVM 
■ehody vihftrn m •třeehii ohráaii ti ka báoi ■ ka na« 
koTleí. Zde aa yrohu ebrána otvfré se opét celt nafý 
aW^ Jest ta aaM oiada óowMy, pHIiytkflT a MtMv, 
kda rotiH^af umélei a řaaiailafoi, atráicoté a voéiSito^ 
hoto ehráaia př^ktva^ TaCo paatheoiiflká báoé M 
kápla aa atřaée akráaia idá ae býti litafafm obrámaai 
tobolo poyětraébo stéla, vOkol oéboi ainoialví jlaýdi 
maašíeb ehrinikftVy yMf a kolofaalaleh aoeh ae apa- 
třaje. Vejdeaia-U do ymlřki téco báa«» aifaié aábradV 
yada vAbat oeM báaé. {fa jeff podlaae jaoa noaaikoré 
podobiaay apoitolftv* Pod cábndKm atojf ' yelikýaii 
^fameatnnl yfaaseat aáaleddjfcf nápn: ^Ta es Pelrna^ 
el saper baoc petram aedifieabo Eselesíaai meaB| al 
tíbi dabo claToa rtgni eoelontai.^ Báai ěili kápla tálo 
Basoa- élyH ohromaf pilířové. Patřfara-li s tobolo sá^ 
bradlf dolft aa spodek ohráaio, ta banii se lidé Jako 
mrateaei. Čfai výdef po stapnicb aa béoi se stapoja, 
ifn tésnéjif a obifra^ii Jest cbodbs. Na sléoě téebto 
aahodft jaoa mramorové tabulky^ aa atebi se jméoa 
téeb pamitaýeb osob posasmeasBá aalésaji, které vroh 
tobolo ehráma aavilivíly. Cfaař Josef sloji sde évai- 
kréte, polom Pavel II. a Jiaé komaovaaé bUvy. Na 
^eba káply léto Jeat opét pavlač čili zábradlí, a sde 
se otvírá vyblfdka, která obtiioé toto vzbAro leaeai 
atoaásobné oéménaje. Jest to oesmiraé mořem obrb* 
seaé panorama. Pod nohami aašini ebrám Svalo-Pelr* 
ský, před aámi celý Řím se sedmi paborky roEloieoý. 
Opodál Tivoii, Fraseati, Albano a Via Appia. Vlevo 
vrch Soracte, v Horácovýcb odáeb siaveBý. Na drobe 
atraoé opět přr Jasoém oebi otvfrá se obled ai do Ci» 
yilty Vecchie. Nad báai zdvibá se jeité lak veliká 
nakoviee s křižem, ie 16 osob v ni misto majf. 

V soasedství sv. Petrského ehráma jest Sixtiaa 5ili 
Sixtinská kaplice. Tato otéseaá svatyoé Híabala Angela, 
vystavená za papeže Sizta IV. r. 1475 od Baecia, Pia- 
lelliho mezi chrámem sv. Petrským a Vatikánem v dosti 
onském a proto i taiavém prostranství; V advente a aa 
velikou noc koná zde sloiby boii sám papež, kde ae 



á 



«0 

Ulté provozi^i fHýBtti^fi clrkevflí hwlbyr^ iPaii^strtBi 

a Porgólesa. V# sinatiiém předf«li|i#o0!iiiii|i tý4ni býv^ 

i4d od« dvou kftrév proTOsaváA ipé-v, «||iyaítiD M^i^ 

r«r0^ slož^D^ho od Alkeribo* Qf^i* toJMp »pd^M a ji^iho 

skladby byl pod pokutQQ cfikov^í klatby syk^iiA: i|# 

Mozart byv dvakráto při spévu .tom. prltooi^Oi ntchovnl 

lobé oelý v pamdti| napnil na p^pír, a rouinl po ooijf 

Bvropč, Ale oo tdto kapliai . nojvekáí oeaa dává) (f 

|Mt sy^toa&ftvný obras od MiehaUi Angola, poiledoí aoiid 

(ředatavojjlci^ p jednu oel^ atňau aai^iaMiífli. O toa»t9 

oibraaii «neel byob velaú aipoho,. anebo tolmi méi9 

'piátl, k onomu prvníma cde m (^afa, ani mUta aeni^ 

k toamto posledolmu aeaaobáaim doataMoýcb elov a 

výraa&v, aníi uidn kde aa^tí a kde dokoAatí.i Obraa 

4eBto jakai bouNivé a násilné na oko » oa ' dudi d6i««t 

knje^ celý Rim, ^ oalé zami mizí před divákem pa? 

4H€fm na tento obraz* PravdUi ^ iRapbaelská m^kkoil 

M ttileebtilost jema cbybajey ale pro p&vodof a prá^ 

inistrovaboa oottipqsioi, rozmanitoat myiléaeky aila a ih 

voat barev zftatane tento obraa na veky aroidílem m*- 

Hřajkvf, byt jebo protivitioi trebaa i. celé kníby prali 

•atea byli napsali. Jeat obraa ten W atř, vysoký a 

$0 stř. široký. Trouby angelské křisl mrtvé k sondu, 

'Eristus.vyoáií ortel. Naienei v«topiijí do nebe; aatra* 

•enei cbtéjfee ae do nebe násik»é vedrali od angeUv 

évrieni, od dábiftv k Acberooa vle&ani bývaji. Cbáron 

4la5e dade a stlay vealean do élonko. Na jedné slraai 

vedle Krista stojí matka jebo Mariai kojle jeho spad*!' 

Govský b0év s orodujíc aa hříiaé. fía hořejšku na 

pravici jest alámaaý aloap marných audéji, kterého ae 

•oékteři lapsjí ale spola s ním padigi. Kdys Blasios aa 

Sieny, ohradník (ceremoniáj^) papeie Pavla UI, po prvf- 

nikráte tento obraa spstrív, pro nahotu jeho figur tea 

lupřiamvý soud o néra vynesl, še se prý lépe do 

chrámu Venaáins, nei do chrámu křestanakého hodí; 

Michal Angelo vypomstil se asd nfm tak^ ie jeho obK^ 

^i v podobá Hinossi duše do pekla vodonoího vyttftili. 

Kdyi aobé Blasías tento před papelem aa to hořc« 

atéšoval a vymazání svého obličeje v pelde tom iádai^ 



«> 

oftdr%(^ o<f pěptík ta odpovM : ié kdyf^y jemu nalfř* 
v« oéMoi byl mfMo vykácat, 2e%y ho odtad byl yy« 
f toft<MlU, ' nad ]lekf«m- alé, že on tlády Demá. Jakýsi 
mall^ bopilfOTirt práté t tyto én\ tento obraz na i ebřf-* 
cleb a 8froJo€li flvíáitě k tomu přípfaTentoh ; my tedy 
olMI^ {snio* pHIeíitOBt cetý ten obraz i % bifzka í t da- 
leka, i % nbskoslí i e dalekostř povaiovatf, obsvlášC 
oioje pani' doí tohoto obrasa tak pohfíiíěna byla, že 
STOH obáfiktt, kabeHcti (ridilcd) t§e1ikými římskými 
vsáiotofostmi naplaénOfl sde ba lavici £apomné!a, tak ie 
odpoledne pro ní opdt Jsme se vrátili maselí. Poně^ 
vádií nabolt na tomto obraso některým ku pohoršeni 
slo«iila, dat papež Pavd IV. skrse malfře Daniele 
Wottera ftékterým svatým hned óddv, hned opasky 
shotoviti. Hiehael Abgfelo dostal za tento obraz 2000 
soodflv ročnfbo platu až do smrtí. I na podleze to- 
hoto ehrémn jsou obrazy freskové od Michala Angela, 
k. p. stvořeni světa a lidi, pád člověka v ráji , po- 
topa, obět NoBohova atd. Ve vSem těmto tak mnohým 
a krásným obraz&m potřeboval Michal Angelo toliko 2% 
mésfee. 

Pfed šamoa tonto kaplou jest sin, sála regia, plná 
YŠelIkých vzácných obrazAv, Vazarí vymaloval nade 
dveřmi papeže. Od ZaccarAv jbst mořská bitva o Le- 
panta proti Tnrkčm. Naproti tomnto jest cfsař Bedřich 
Badobradý (Barbarossa) od Josefa Saíviatiho, ve velkém 
freskovém obrazu, an klečícímu ba téměř ležícímu na 
kolenách papež pravou nohu na ?íji klade. Obraz tento 
má ten jistý nápis, jako i onen v Benátkách od Be- 
dřiofaa 2uceara, který jsme v Cestopise prvém str. 100 
sdělili. Obraz tento památný jest ze slavonárodního 
ohledu pro Jindřicha Starosidelského, slavbsrbského ry-> 
tíře z Mlsně, jenž se tdmnto pyšnému skutku papežovu 
směle naproti postavil. 

Po sv. Petrském chrámě nejpamátnější a nejdfi- 
stojnějif jest chrám Lateránský Mli svatého Jana z La-* 
teranu. On sluje hlavním chrámem nejen Říma ale i 
8Těta , proto i nosí titul : Sacrosancta Lateranensis 
eeélesia, omnium urbis et orbis ecclesiarum mater 4 



68 

^pui. Cfsař Konstaotín zaloiíi jej rokn 4d4 na tom 
mltté, kde někdy dům Plaotíe Láteřena stál, kterého 
Tedtas jako pAvodee a hlavu apiknntl proti Neronoň 
cpomfioá. Tento Plaatua Lateranoi mél býti na dikatoj- 
opat konšela pevýieo, on ale toIíI radéji avoa rUit od 
tyranství osvoboditi, proto apiknnl se a jinými proti 
ukratnému Neronovi* V den oircenskýo her ehtěl to- 
muto císařovi k nohoum padnouti a %obi jako néjakoa 
milost od o ěho vyprositi, přitom viak jej aanohy cho* 
.piti, s trůnu strhnouti, na něho se svaliti a jej tok 
dlouho držeti, dokndby ostatní spiklenci nepřišli. On- 
klsd tento před časem vysraien a Lateren rafcoo kato« 
vou odpraven byl* Jeho statky Nero k sobě přitáhnnl. 
Poxdčji císař Konstantin daroval paláe Lateran&v papeii 
Silvestrovi, který tam tento chrám vystavěl. Biskupem 
a farářem tohoto chrámu jest pokaidé nově zvolený 
papež. Dvanácte církevních sněmftv bylo Kde konáno. 
Na den vstoupení Páně a na den sv. Jana křeatitele 
uděluje zde papež požehnáni o pavla5e na prA6elí chrá- 
mu. U portálu jsou ataré broncové dvéře, které ae sa 
pozAstatek římsko-pohanského chrámu Salurnova, jenž 
in Foro Roniano stál, udávají. Vnitřek chrámu spodvá 
na více než 300 aloupech. Oltář ozdoben jest 4 ko- 
vovými sloupy, které sem ze chrámu Jupitera Kapito* 
líoského přeneseny byly. Oltářnl obraz a aakristie jest 
od Michala Angela. Schovávají a ukazuji ae zde velsú 
mnohé starokřesCanské památky a pozůstatky, o jejichž 
pravdivosti my souditi necbtějíce, jen některé zde při« 
pomeneme: hlavy aneb lebky apoštolAv Petra a Pavla, 
zub apoštola Petra ; vlasy a roucho Panny Marie ; 
skýva z toho chleba, jímž Kristua Pán 5000 lidi na 
poušti nasytil ; plátno aneb zástěra, kterou učenlk&m 
nohy po umývání utíral, červený plást při bičováni 
krví abrocený; potnf šátek, který ve hrobě na jeho 
obličeji ležel; stůl z voňavého dřeva, na němž Kristus 
Pán večeři Páně přisluhoval; aloup, na němž kohoat 
při pádu Petrově zpíval; anobrž i hAl Mojžíšova, hAl 
Aronova. Nás nejviee asjfmal onen dřevěný kříž zde 
jeité r. 1729 na památku chotaný, který prý jakýai 



kiiM iMHitaik, oa pokuta ••bč oloieaoa z Praky do 
ňima doiiofl • který Kfai vico xde k .Mloieni není, 
ui kod sboř«l v oluii tohoto ckrámo, buď ae jinače 
ilrolil. Křii teo dle opifH nebyl veliký, vaítr prátdoý 
e proto i iebký. Jnépo toho poutníka nikde jsme vy- 
i¥édi&ti nemohli. Že to ale onen křii byl, který Bo- 
ieléeb* čeeb a poslední opat slavjanakého kláštera 
v Sázavé roka 1038 sem byl doneal, o tom ani po- 
obyboyati nelne. Srofnej o tom obšírněji náš cestopis 
prvý strana 365. češti kronikáři sice výslovně piší, ie 
Boietéch tento od hiskopa Kosmasa, co pokatn sobě 
Qloiený IsHi v Římě, ve ebrimě svatého Petra sloiil; 
nei pamatovati naletí, ie onen první starší chrám Svato» 
Petrský, v XI. století* pod papeiem Mikulášem V. zbořen 
n na jeho místě pak nynější nový Svato-Petrský chrám 
Tystaven byl. Před zbořením ' onoho starého chrámu 
byly nopoobybně všecky starokřestanské památky, svá- 
tostí a rdikvie do Lateránského jakoito hlavního chrámu 
přeneseny. Vtipně udělaná prázdnota tohoto křiie jest 
novým důkazem dAvtipoosti Boietéchovy. 

Druhá Slavjana v tomto chrámě zajimajícf památaost 
jest modlitebnice aneb kaplice svatého Venancia, kterou 
papei Jan IV rozený Slavjan z Dalmácie ze Slaay 
(Ssalonna), syn svatého Venancia stavěti dal, potom 
jnki těla mnohých mučeníkův do Říma donésti dal. Ve 
zdejší tribune vidí se stará Mozaika z 8 století, vy-^ 
podob&njíoí obraz tohoto papeie, a jeho nástupce 
Theodora I, který toto stavení dokonal. Deset krásných 
čarnomramorových slonpAv a dva uměle ustrojené hro- 
bové pónmíky kardioálAv ozdobiqi tuto Rímsko-slav- 
jnnskou svatyni. V Sakristii nalézá se malba na dřevě, 
křest Páně představující, údajně ze VI století. 

Třetí, pro náš národ a jeho dějiny památný, chrám 
Y Římě, který jsme navštívili, jest chrám sv. Klementa ; 
jont to jeden z nejstarších a nejpamátnějších chrámftv 
T Bíméy. o némi jii svatý Hieronym roku 393 zmínku 
ěiní. Leii IcTO na cestě mezi Gotíseum a chrámem La- 
teránským, Y sousedství zahrad a vinio, y nichi se 
mnohé rumy starořímskýoh lázní a budov spatřili, které 



64 

nikteř! tn zailiradf a sttfyby Ha^cemišotr tyhlaíkijr/ 
Rtemeus XI oboovil xcéls^Ghfáin tesK^^ éaťntt potila- 
cenoQ podlahti, zakryl ataršf stéaoflialby, rovlfiil f^ei*^- 
dvořf, a t. d. Dlé naielró láinf ]6M iiyo^f barilili#^ 
na oné starší stavena, t nfS sáklady a •znaky la i taoif 
ješté viděti se molroa. Cfaráiti tton jéet IM aiřevf«tir 
dlouhý, 68 střevfcův široký. Vnftřiif nspořádánl chráMv 
jest obxvláštní jakové se V celém ftimé nenál^A, orO^ 
patrné ukozaje na obřad starOkřesfanský a ske řeeký,- 
nebo k« p« ve středků chrámn nalézá tíe feekfm mra-' 
morem ohrazený a proti oltáři otevřený Mf se dvému 
pulpity čilí ambony, z níchí se lidn epiitoly a evan- 
gelia čítaly, dvě řady stolie, dvé kazalelnioe tél t fě^ 
cfcého mramoru, jako posavad ve atarovérských ebrámecb. 
Obrazy tohoto chrámu jsou od Gonsa, Chiarího, Obez • 
zfho a jiných. V kaple s. Kateřiny nalézaji se obrazy 
na stěné utrpení této světice představující od statného 
Masaccia, obnovitele a reformátora v malířstff. Jsou 
tam výborné hlavy, které sám Raphael ěasto oavltfi- * 
voval a študoval. Klášter při tomto chráme nélelff 
uyní Irským dominikánAm. My jsme téměř tů pfil hodiny 
po celém chrdmé chodili, než se nám pollěstilo zvoncem 
jodnoho z těchto mnlcbftv vyvolati. Na stéofé proti oltáři 
čte se následující nápis: 

Antiquissimam hanc Ecclesiam, quae pene sóla evl 
damois invicta príscamm nrbís Basílicarom formám adbvo 
servat, eo ipso in loco asdfficatam ac in titulům Sanctao 
Romanae Ecclesiaé Presbyteři Cardinalis erectem, nbí S. 
Clementis Papae et Hartyrís paterna domus fuisse cre- 
ditur a' S, Gregrorio flfogno gemínis hic habítis homiKls^ 
et Sacra Qnadragesimali Statione condeeoratám, Ole- 
mens XI. P. M. ipso anniversariae celebritatis einsdera « 
S. Olementis die Catholicae Ebciesiae regímen assumtus 
in argumentům praecipni strí in enm cultus ínstauravit 
ornavitque anno 1715, Pontificatus 15,^ --• 

Ve hlavním oltáři leží tělo s. Klementa, nnéenlka,- 
které někdy s. Konstantin aneb Oyrill r. 859 od Cba* 
zar5v sem byl donesl, ano i sám tento náě apoštol 
Cyríll zde po svém apoltolování jako mnídi iil a ifc 



65 

oHáře eliróflitt poohorái byL My >ritlr, bolitial l.celjr 
teoto chréfii €0 iiejpál»é}i přelfánvle iádoé Ilipéjt 9 
népiftt o CyríUovi ' Mk{fti jtmeaMKftUí. Na b^oMioInráma, 
kd# podle svddéct^ letopistAv lélo Cyrillovo poMbeoo 
bylOí jsQQ ayoS ttébroM ponilfky • nápify coto jioýo|i 
novlliick YhMikýeh bífkupllv, a aiee^ •« levici ávfmy 
■a pMVíci jedBOhd. Jali náa tato neviimareit Řlmaii&T 
BepnHi CyrilloTÍ mrzela a bcriels^ kaidý s oaíicb čke- 
néřiv ftobé předalavUi oi#ie. Dobrý maíob^ íiiitobfirTý 
a BJiHiid utrápený, lodil me po celdm tom prázdoém 
- kMteře;, jehoi maieboyé koaisi na venekse vystehovati, 
ani právč léboi dasn v &m6 Arencattiva (xtd povétif) 
panovala. Kdyi s. Hetkod v &kné byl, ehtél te|o bes- 
duiod sde v tomto řeekoobřadnim ckráné pochované 
tělo svého bfatra CyriUa odtudto v noci tajoě vzíti a 
do Moravy plenesti, než papei a Římané zvěděvše o 
tom, tělo opét odňali, apitkem do Řtsia nesli a ve 
chrámě toanto pochovali 

Oivrtý, ze slavenárodoiho ohledu památný chrám 
jest s. Aleše, čili Alenio, proto io se v něm s. Vojtěch, 
biskup Pražský, co nmioh sdrloval, potom jaki, nemoha 
prý snésti nenbedoosti lidu českého, biskopstvi složil. 
Ve ehrámi toarto akB«ye se stndaa a schody z doma 
s«. Aleie, jakož i ieko mrtvé télA. 

Ve chrámě jesoitskam »« Andrea de Monte Cavallo 
jest pomník výkoroý ai&koli něco podivný s. Stanislava 
Koalfcy, rozeného Folékn, ifibotoveoý od francouaského 
immbtím Le Oros^ FMatavige tohoto svatého, anC.oa 
itetomramorovém Ifižka mrtvý laii, hlava^ cnee a n^^hy 
jftoa z Mléko, mramaca, oděv ale jesuitský t ěernéha. 
Koeliui tento tzenřel v 92« roku lívpts. Byl biakup^n 
v Krakově, irabévadá pak krih pil^lskéhA BoMa^ IL 
pvn >eho rezpustiý život káral, anabrž potom i do 
kMtay daln do ;jBbe&mii( pustiti peciitél, Bokslav liiiěvom 
fonlIoBki jfl^ tWsstai . rakott ;před oltářem roku 1079 
aaMovdovaiv Bw li82i:b^.v Bfmé nd pap^io Řehoře XV 
ctv>«mtéiiO)iityUáěen. í>'.' 

. n • /Fáty • přn npytnteln alntíanskýoh ;atarožitaostí <p«? 
MáftDťiobrdfti ."ímŘkiěiijesl SaitU Marís in f^ra «4e||^ 

KolUtroyy iplgy, IV. '^ 



6d 

leif na Vťikti vedle Capitéliom, tok že' se k němu po 

120 Blirpnícík kráčeti nmif. Při vetopevloi TÍdétí nalévá 

reoe hrobef pěmdk alavnéhe Hmekitto eplaevetele fe- 

rentia, kferý se ' ai^é xiAiradf ia via* Appí» ae« pf é« 

eešeo byl. Cbi^m tento jeal Jeden % nejstariioh v Éimé; 

atliveo ua EříeeoÍDáoh ohrásra Japítera GapHolfntk^iO. 

Jeho Jméno : Ara coelí obdriei v XIII a toleti od jed«oha 

jema derovaoéko oUéřey ndafoé od Aogoata pocMneJf'- 

dho. Ve chráme jest tO pilfMr, na jednom % nkh atojf 

tento nápis: „A ccíbtialo A^fastoram.^ Zde nalésal se 

oékdy onen saamenítý oi>ras RapbaeMr - BfadlMioa a Fo«* 

Hgna; Nejpanfátnéjifi ale }est zde pro'náa náhrobnfkKn* 

teřiny královny Bosénaké t patnáct<ffio atoleti a nárie« 

dojícím alavoitlyrabým od ní aamé aloiéným nápisem: 

„Kataríni kraHcí Besbnskoj 

Stipaoa hercega od avetoga Sab*e 

Od poroda lelíne i Knée Cata Stipana 

rodjenoj Tomáša kralja Boaanakoga iení 

koja živi godin 50 i 4 

i primína n Rímn na lilo Gna 1476 

na 20 í 5 dni OIttobra 

spominak nje piámom poatavljlen.^ 

Tato Kateřina byla manielka Tomááe krále Bosen- 

akéhOy potom jaki Turci Bosnn zanjali.a ooa sama oé 

póturéenébo 'syna svého pronásledována byla, ntekla se 

do Řfma, kde jeSté asi 12 let liva byla. 

V kraji di Campo Marco nad Tiberem stejí ehráai 
dltivjanský s. Hieronyma, s. Glrolamo de Scbíavimi, 
jenl r. 14B0 pod papeáem Mikulášem V. od Slavjanův 
B Dalmatska a Illyrska před Torkem ntfkajíofch vystaven 
byl. Tamf jest nyoí íllyrská tak řečená kongregacie, « 
několik mladých Iliyrftt kn stava kněiihéni se připřa-* 
vojíeíob. Pftvodcem a aakladatélem tohoto svatého Mata 
byl slavný Uabrovničan Pavel Ov^revié, pocdéji €r6Bte 
Kvaoý, o némž a5ený Lipsios píše? ^Ceotnm loostas 
liBgnas.^ Jeho robopisy schovávají ae posavad ve Va« 
tikanské knihovně. Viecko chladno a ben dnoha národ** 
nfhb tn jsme našli: o prébnceni liového iívota alavjan- 
ského tn ahoia iádiié anátneiti němaji; Ulyraky afea 



•7 

s iiémrnfafTeio^ ale jeo • jakMsloalýoiiAfOfli^ » jeil 
8« 6ebo obivttí, abf leiilo. 8kiT6Íllynký kvitek m krátký 
ěaa ▼ této vlaaká pftdč neaTa^kral, tak jako $6 tu jíi 
akatečné podabnéma čeakémo sdis čoaký kospie if.a-« 
mémn od efsaře fCarla IV. zaloienéma akatodné alalO| 
který, aékoli bobati Aadaný, pro nodotlatok cbovaaeŮT 
a pootDfkáv ietkých trnian as ahrámem Saať Spirito 
apojeo jeit. 

Poalednf. cbrte a dálav naiek»< národu se týkající 
r Éfná jsst kostel a hospoda svatého StaDislava kmene 
polského, saložený r. 1576 od ktrdioála Stanivtava 
Hosyiisa* Za papeie Pínia VL prodali Francoou ústav 
teoto sa 17000 acndáv řfmakýek, po mookéai však 
pravotdni opét Polákám oavrácen byl. Ústav tento vy- 
dává nyoí ročně jen 360 scndftv, dfleni na mladé du-* 
ohowíby, dilem poutnikAm. 

Za Tiberem na tom mfsté, kde někdy za časft 
•tarořímsktch Taberna Merítoria, t j. dftm invalidftv 
oili vysloožilýeh vojákAv atál, atoji nyní ehrám S. Marta 
in Trastevere (Trans Tiberim), prvni Panně Marii po- 
svěcený obrám. Již počátek tohoto chrámn památný 
joat; kdyí se totiž prvotní křesfané s některými po-» 
kansko^římskýaú krčmáři a hostinskými o grunt a místo 
tohoto chrámu dlouho mesi sebou pravotili, přišla pře 
ai ku císaři Alexandrovi Severoví, který ačkoli pohan 
jsa, předee křesCanAm plac tento přisoudil tfm památným 
ortelem: „ie lápe jest, aby sde nějakové boislví, 
kaď ODO jakové koli, ctěno bylo, nei aby tam krčmáři 
• opilci peleiili.^ Jiá na den naroseni Páně vypryitila 
«o.' n tekla sde prý olejová studnice na tom miste, kde 
Bynl hlavni oltář stojí; pročei čte se na jeho podnoií 
Aento nápis: 

Hascitnr ktnc oleum, Deus et de virgjne; ntroque 
Oleo sscrata eat Róma terracum capat. 

V právo před oHářem vidi se na jednom omřeio* 
Taném kameni krApěje krve s- tímto píípisem: Guttn 
sanguinís Dívae Dorotheae, virg. et Mart Ye výklenku 
jedooho sloupu jest kámen, jimi s, Calixtus v Tibeře 
utopen. Nn prayisi ▼ oltáři s^ Řeboře (Hi te tento ve-r 



lik^im ilillýtti HfMni ptiDý aipk: Ogni mm ceiebcat* 
1o faesto altore Gracomso liber* attaoinui dal pnrga* 
torío, t« j« kiiiá Bie abvaiiá před tinle oltMen Ře^ 
hořovým vyiYobosiije jeden áoii e oiíiUie. I eieliř Can^^ 
Franko ide pochován foli; ea bokalé oidebeed podteie 
ehráaiD jeat obrai ee nebtvsaH P. Marie od Demenichina 
aa médi aMtlovasý, arcidílo lehalo Aaliřa, a co do- 
barvitosti jedno z nejpřadnéjŠich t celém 6íině« Ve 
tnUIFka cfardno poi^ltaji se SS aetíehé alonpy, £er» 
veoého a šedého nramom, na jejich iilaviiiiécb 
(oapitfiler) spatřajl se podobiaoy realfitaých cKieaa 
^gYP^^ýohy dilcB řeckých a řimskýcb bobiv abebyi^ 
k« přikladu laia, Serapia Harpocrates^ Japiter^ Jmio^ 
a f. d. Kdyi jaaie ae ptali, pro5 po^et téchto aiOnpIkT 
▼e chrámě nerovný jest? odpotédéno nám, ie prý onen 
24 sde (hybčjíci sloap od áábh vchvácen a v porétří 
de Prahy přeaešen byl. Kdyi jsme r. 1818 v Praze 
byH, okázal nám drahý přilel oáš Josef JongmaBD n 
Prahy aa Vyiehradd ve chráme s. Petra a Pavla mra- 
morový na tři kasy sMnianý sloup, kterým prý ďábel 
ve haávu ade tak o sem mrštil, ie se ztroskotat Pří^ 
(Í8f jeho bnévu byla prý opoidénf se jeho přichodu^ 
anf se mn jeden knia tohoto chrámu ped ten výmiaisoo 
odevzdal, jest^li éFábel mesí tím časem, když on mši 
ifiati bode, sloup z Říma ze chrámn a. Marie in Traste- 
vcre do Prahy přineee. Tuto povést viděli |sme v tomle 
chrámě a jiade v Praze často vyobrazenou. Kdo náaa 
nyaf poví, kdy a odkud tato hájka povatalaf Nebe to* 
jiti, ie. v oaem římském chrámě, jaki jame ř%Vi, sko-^ 
te^é jeden aloup chybí a zde v Praie skuteánč jede». 
sloup zbytečný, (aékoll od řfmakýcb onéob něco roB^ 
diloý a menši) se nalézá. 

8. Maria de la VIttdria v okolí éi Trevi n^ oesté^ 
Porta Pia Éfáteii tavmeKt&m. Před tfai byla posvěcena 
apoštolovi Pévleivi, jméno její na Marii vltěaneu promě- 
■Ino potom, .jakž jifiý mnich karmelitský obraaP. Ibríer 
P. 1691 z Frahý'eein donesl, který prý r Inlaě n» 
Mé Hoře protMiáciřim. < valila . divy' a. séiraky diniU. 
Teato obraa- být iMí <4ieJdBaišimi/ dary n UlínQáy :odr 



M 

4g»kňJí Talmikáho ■: jdM> upoitÉiékr épéHMí a v« Uavitaf 
^kUiii nsteTOB. V UáitoN a v fsko; koaioitleli aliai^ío 
«e alatá koraná^ kteroa cfsař FerdÍDand JL . looHito dí* 
votimntéaia liariMMitémi #brtM daiwtal , obloitea«kyé- 
Ifmi fBiaMgdy, rubíny, a fiáýBí draftýni kMiMyi, aiew 
marii obfeTléité jeden earir tak feliký jaká IMkort oUfAL 
ttilva Béloheřaké o fraky vidí ae tu «4 SUveob valí* 
ktohobrafteeh. vyolalovani; tde Jeat i peéolMina 0B6bo 
karmelitokéko Oememoo dí Gíenan Harniý kUrf onoif 
dotčený obrai Marie v (eském něsté Strakonieich, ro- 
dUilí F. L. Čelakovakého, tři mile od Hnatnee áaleil, a 
aiee ve aldai atavu^ aof prý baeiří obňtth to«in obé 
íM bylí vytfhlí^ kterýi akutek oviem, jěat^H fravdivý 
jeaty od ladného protealanta chválmi býti nemite. 

Z oatatnieh Hmakýth chrámflVy kUré jame navití- 
riUi lei jen památnéišt pfípomenéne* 

Santa ileria Magióre, leif na cblnné BaqnílUwIldB 
n jeat největší meaí cbrány Panné Marii poav#aenýau, ' 
odtnd i jeho jmdno Magiore. Spočfvá na 86 bilýeb, eo 
panny vyhKiaJiefeh alonpleh r aouaedatvi cbolenin chrémii 
Janotty Ludnaké. Jakdmnai papeži aoivalo ae prý, ie 
Panna Mana iádala ehráai mftí, niato pak, na ktetém 
hf atátí měl, ie btfde ráno anéhem pokryto. To ae atalo 
r. ^52 dne 5. arpna. Stél prý ráno anifa ide na oeléa 
kopci; odtnd ae ohrám tento i anéiníýni (ad nWea) 
B«xývá. Chrání tento piný jeat hrobftv, ponnlkftv a ava« 
tosAilatkftv. V altáH ae »baEiB}e ekomáč i toho aenn 
« aián^r, kde Kriatna v jealeoh leiel, a ty pldnky, ve 
lilord savinnt byl V jednom atánkn jaou dřevěné {eaie, 
t oiohi Kriatna v Betlebemé leiel, kleré prý a. Heléna 
áú iáauL poalala; pět těl, z oněch nevlaných ditek^ 
které Herodea samordovati daU V kaplici Bo#gheaké» 
acjkráan^ii a nofakvoatnějfí v. celém Klmě jsoa alou* 
pev^9 jejichi podatavoe a drahého kaoMae agathu jaoit. 
Moai těnúto čtyřmi aloapy víaí obrai Madonny a di* 
téteaa od evaageliaty Lukáše prý malo^vaný'; jeho rám 
sáležf z kamene Laserového, a celý lan obrán blyšll 
ae eo alnece perlami a diamaaty. V lidném jdirámě 
jme tolik pontnfkftv před oltářem kMMch nevidŠH 



to 

kíoboih M liřimté plíiitý^.a « pláfttí všeliké mfMíé 
laslonr • mošJei. 

S. Ceeilie cUráa, TysUTM m ton mášlě, kda dA» 
tidto pamíy ^sřhraičky « Bsbennice stáL Zde se vkaugf 
jeHté i je|i Utne, y aichi lie koniiale, • lomfisto, kde- 
trojdn sedeofm bUřm byhi« Jeden okrac i a- jedna scMikn^ 
B btidhe mrataMra ji předsUtnjf jako velmi kráf fton.^ 
Jeji télo leif ve stříbrné rakvi, které 4320 akadáv stála. 
V jeji kapli hoří 90 lamp. 

S« Miknléše v ialáři chrám, proatý . sice a jiepatniý^ 
ale panélbu jednoho krásného skutka fivéč&ii)feí a na 
tom mlatč slejid^.kde někdy decemvír Appíns Gla«dn» 
žalář Tyataviti daL Tento žalář jeaté posud at<q'i na levé 
rňee' u- dYeřf chrámu. S roBŽatýml pochodnand stopuje 
se do něho. V poh^akýeh dasich byl sde jiatý stařec 
safřeuy a odsoaten k toma, aby hladem semřel. Jeho 
deera vyproaila sobe od iatářoika dovoleni, aby ho- 
každodenně navštěvovali směla, a to bene vsečh po*- 
krmftv a nápoj&v. Po každé byla -pHané vyietřována,. 
aniž pA etráicové žaláře něoo lakového při. ni najiti 
mohlf, coby k jídla náleželo, ale její dětinské prsy soho* 
vávkly mlékO) které- avéaMi nemlovaátku doma v pkktkáob 
ležleimn ujala; a těchta věmýeh prsoa ssál sešlý oteo 
nový žhrot. Jeho soudcové divHi se, že onen staleo 
hladu. tak 'dlouho .odolává; strážcové ěihali a divali a» 
na něj malým mřežo v ýiii. okénkem, přes které i já hleděl 
jsem ; hlnbpké užasnuti a milosrdenství proniklo i soudce 
i strážce v katy jeho pří tomto divadle, kde dcera oloo 
kojila a ch^ala^ Onen stařec byl na svobodu propuštěor. 
Konsniové G. Quinttua a M. Atilius vystavěli na tomto 
místě chrám dětinské věrnosti. Před nim otál lak řeinný 
mléěný sloup (eolumila lactarea), kamž naletenci. při- 
Baženi byli. Škodě, že nám mnohomluvné dějiny římské 
jména těehto památných osob netacbovaly. Tento příběh 
vypisuje i Valenos Maximus, s tím roadílem, že a něho 
místo otee, matka stojí. Via L. V. 14. . 

S. TheOdoro, chrám neveliký na tom prý miste 
rtiiljiof) kde někdy chrám Bomula a .Rema stál a kdo 



71 

■ikdy «16ía6 RoMiiia kojiki. . Chráot Jeatot jii v .fff^Pivl^ 
•lolatioh liřMtaosiiého oáiboleuilTi promiB^o l^yl « .pfti- 
haoakého na křeBtanský. Dio. chtámn takot<^. iNřiD^šeny 
býf«Jf dítky nenMMsé, obftxláité kaiel, síoiim a jiaé 
•koráby aiajfoi. Tento. obyčej má. syfij. pATod odtad, U 
aliří iimoé sté dítky Rottoloví.též potvdcoyali. Tak 
bio. teto a tok toze aplýxá -n mfcbá oa i^. toboto lído 
pokooatTi 8 křoitaoftTim.. €bKám too , im. oápU; «& 
Tkoodoro miltti et Xartyri*'^ 

S. Maria dalPopolo vya^afeo 1297 aajooi miMf 
kdA někdy brob .Neroní byh Cbrán sevnitřné nevalní 
oodobesý, a však Tseiřeaí krésoébo a přijOBMdbo, 

8. . Padentíanoy lak joMBOvaný od dcary Římana 
Padeof a a jojí teatry . Braxedy, oa jejlefaž pro#by prý 
papei Pioa L r. 141 cbrám vyataviL . ZdiO d&m j^ick 
otee atál^ v. néni apoštol Petr boapodoo byU Bylit \o 
původně dra obráoiovd, poadéjí v Jodeo pfedél4tty» 
V jednd kapli okatdjo ao lOUIř, káo prý, a. Pelr..mši 
ietl. V levo jeat otvor aladny, r nil . prý. . koati 3000 
araiennikův acbováoy. 

S* Onofrio, . m Tiberem o* eblumo Jaoíkulském, 
.odkudi nejkfáaoéjlí pobled na n^éato &m. Ve dvíQÍe a 
lí pfíatřeěí obrámo jaoii^Aři lAijtoinalby. od .i>ameiii^iao, 
iifot .a./UieMtiyma piiedalovojioí. Co ale tomuto cbráoMi 
ftYláitní. oeno. a p&vabnoat dává, {eat. brob ,aiay.fidko 
béaaiře tlaakdbo Torqoata Taaaa, Mory . ado u . dreíí 
oknimii oa levé straně p^obován loií,. aearfev r* ihW 
v Mááteřo toaito.prévé a ve(er .tobo dno^ ve ktardai 
oa zejiH' ao Gapítoliom kofuno^^ .býti měl. li. «emi 
oa mrámora Ut ao 'oáaloéajlei . oápia:: Torqoati Tmií 
oaaa bio iacenl, boo ne neaeiiio «aioa bospea, iratcoB 
lioiaa EeeleaiBo. p. p» 160U Obiit aaoo 1595. Na stěoé 
stoji náalednjíd nápis: Torqaali Tassí poetao, bao.qHai^ttfm 
in kOG 1100 nooiino oelobritatii ao. laodaoii 0^99i bac 
transtnlit, bio ooodídit Booif. Gard. BodíU .Aif|«a^ nO|. qni 
tolílat vivDs per ora vírum^ eiBSjreliqBa porqm spleodido 
4oBo colereqtnr, qooerereotorvo. Adai^onit vViqliSiiiioar 
admoBBÍt adversBB pottíao. alomnam^ odveraoa .. paroatiim 
.amiotmi' píotai. Viiit bbbob 5 Iv JNatos. bm<9<i fioreotís. 



Ma Hne •«■; iM4. Vi¥9t kmU UUmmT m 
ia liomitui »«Horía, wámímUMm, mIIv. V imAo élnémé 
iríif i obrat HwroarM Dalitalskéb^ oi Felm Aa|^«» 
tibo, jedet t oeJtMMblilojifeb ihwmáw tohoto 8Ttto«* 
rttYt, ktortJMPi kdy viděl. Ve tlráMě tomto má 
jpomik i Jmi Sarday atátvf oovoiaiittký tpiiofttot 
«* 17 ttoltli, rttetý to éboCaba, a pAmécú IttítAdbo 
rométt: Argitía. 2a obráma Todt tát kfMtatoiii jadatoi 
poacbodim vxh&ru' do koibovoy* Sia ao tbataj^^oéti' 
biaaa ^tatova podle }abo jii aurfvébo téUi adélatá. 
Mle jadoB Uat vlaaký, ' la aklan, jobo tlattal rahM 
paaaý, )dMi poSétak v aaií iolí tokto iti: PřátalaM 
nie lapifbo jiaývi dáli oaMftto , nei. aaíM aobe. foton 
iltek jabo ae atrooiové klry voiaii ftNijaé IkaaÝ ; - iaiaí* 
dolaicoy pofýpka, oreadlo a jiaé aiíalibkoati. Vytaalj 
noaíaia^ ia Jaaio aa aanálo bodilli aad tiai, io Taaao 
Edo ▼ ňiaié, aaobri y 00I4 Itálii iédadbo ^raaaieajfftibo 
pooaffca jailft ooaiá. Tyto aialioboraoatí |M|toB pKoii^ 
řany tak valibéara doalia^ Kdyi jtan 'tylo své oilf 
apráYci kláitora zjaYÍI, oa mne ta paitiftíH ia paéié 
«yoÍ ffatý leabél Fabritf ve ViaaaBai o aádbartidai po- 
uialbn Taaaovd praoaje. Z taléltora baéMi jaaio pita 
▼iaíai k dabo Taaaovu, kde toato biaafi aodéTai a paéTtl 
<a v oléioBdBi pohloda aa aiéato &bn ao tBoobáraL Nd^ 
bobaioldob toato r. í$é% daa M télf aáraaiatoi viofaraa 
a paé tloaaa byl; aovf viak }ii doatí Tyaoci' ffaliaU 
bové opdl aa aa aém ledotaji ioal to tvláitof dnab 
Mit, qterooa pobaaaoaa, od aaliab aofaralch dabb 
věao roili6aÝ. Poaěyadi aajo paai a LadaMifca podlá 
Bákona kláiterBÍbo aoai připaitéay aebylyf odtoaiil jaen 
dvé TétTO t toboto .daba a přisaal Jiai iekajlein oa 
mae před bráaon kláitora. Zdejil aiaiciiofď jmaai^f ae 
Hiaroi^yniitani. 

- S. Paolo Porí la Mara. Jadaa i aajpamálaéiifoh a 
aékdf z aajkráaaéjiíob etaráaiiv. V lovo aa catti aka^ 
Bii{o ao kapKpe aa tou miaté vyatofaaá, bdo ae aékdy 
Pavel před avon popravoo a Potraai loaiiU Tito Pa«- 
ftovo pooboyala poboiaá malroaa Laaiaa v podteamfob 
abifitab aifab labrad aa oaaK oateaakd^(ftofaliaaaia). 



ri 

IM ÍMú faMUM ntli¥ll>«léBi fCoMta«lfli VeK Míli 
é^rté^i^ hHíř» pdtoii > v iÉ itoéijifliiiluloltirti ^veWéée Vfh 

Pidéoo a shÉrtgr. 

MkD se «lM<i»iv IÍiHAc}«k Jen aMrteté lilév»4}él 
jMue 9«4olkHt Ukto i • paHel, i«jieh iMHta«ii a |hm 
lailMSlm ntíMm pfíHOMi jtoie, Mf tikWré s iMi 
Mř ttlíké .j0oti, šě M eelýw ttéslAm atab mMafikte 
pOfkAajI, a lak bohalé na .poklidy, obrasr • BlwMt^ 
M^i, ifr by ae' o Httot>>v$^ o<d< ^Míé kaiky paM^ 
mokly, CkTÉHii ide auwkM pMMiaě dobrota (H mola*, 
f Éimé bydliakh, btoHž oáai vUtrn artíiaýn spAaokam^ 
dfléb ^aobaě, dMom ttsto^roé a akrao pMaly pH naTitéu 
▼OYáoi lěekto paláeftT oépónooai byU. Tito Tjkmná 
maiotd Jsou Jeho ExoeNeoci Radotf křaké LyeoT, vy^ 
Iffaoeo efaařskorakootký v 6iaié, roaeaf o korRvý čaokj 
Drahf Tolebat P^b Áleamuler Campiit, Hadiraký poeai^ 
teotléř v Él«ě, WfMĚÝ le Sogodiao, ▼ ooiMdattf Svato* 
PttlMdko ekitea kydMcí, naialtoat, oělooUitéko ardooj 
vMdaýek a ratfokostÍBiIrýoh obyěeftf, který oAai v Řlmé 
BijjpodftatD^ií olaiby prokdaal. Třert maf, j^oMž diky 
B tokoto oUodo dtaiai jame, byl aáiB bibliotbekář o 
arekitář Vetieaoiký MariBo^JfaHai^ kterf b^ arokodot 
pKatop do Tieck kotkot^OB a Kalovou oáfli • otoaM^ aió 
jodBoho doo odpotedoi oám k vili i apolefiooat BUiohých 
Bteoýck a flplBovBtoláv řfmfkýek k aobé povolá, kdo 
jBBio ae pfí iioiODádé a jiaýob Haiaktah lakddkáek, kle' 
rýiii Báo Caaloval, ai do poBdoi ooci bavili. Tato při«« 
vitlvoat paaa Mamo HaHoiko vysakvadila mi a ^atd 
Uatky ikodfl a koleat ardco méko, kleroa Jaem eitil 
nad tim, ie mi «áka o poklodeck alavjaeaktoh, v ki« 
blidtkekáek i arobiveek Vatíkaoakýek, tdmU doee)a 
eklamáaa byla. KojU jaem v aobé aafíaté Bodéfl) ž^Mide 
Déjdo fle toliko pfivodBf liaty Jaaa VIH papoie řkaakdbo 
Ifetkodovi r. §79 a Svatopiakovi r. 879 a 880 po«« 
alaoéy atd i oéklavé alevopokaaaké atavoiitaoati k. p< 
UaVQ Svatotftovtt a kUivn modly l^iglav. Z oaéek 
ptáni papeiakt^ J*OB *^^ i^^ ^^i kráaoé awe a 



14 

wštMné pBméf alenoffl^ii bA b t3 . iMWf tPMkừf! 
JfeL .J»ko nékMi uteni ktoMki idi Xvetteo .hUaM^ 
Svatoplako v těchto opiieeh čistí, a odtud tolik darem- 
Dýcb bádek a křiktY/AldMallí lifMfe^neUe nám pocho- 
piti, aot zde jindao Svatopluka iřcjmé stoji, ačkoli 
O^ion pfsnoaMii jii (aiiaBi looohn/^otfMýjni. Pun Ma- 
mo dal pliiiesti .oelon kopu.starýoliiUftiiitgid.iiapeiftVy 
cfiiiřAT a jiaýoh Mob. ipocháMJíoíobi na jfjiciU ik^ 
«y orttttti odi jsme cjričiii a biEili, ,4>ii..ptk .}/» M4b 
spéÍBč éet^ jako jioé pismo. Při odch^éo . oMÍíKPXaI 
QM jedaim osoauplář^m arébo qovč. vydaného spiiia 
poii.Désv»nc>Biplonatt€« Pottífim: Os^iiuio Osfcrv^r 
«Í0BÍ PaltograilohíO mi eradite Salle BoUo De' Papi 
IMssertaaione, di Moatigooro Maríno, ll«řÍDÍProkto..DMir 
■ifiitioo di S. 9. Clráfforio Papa.XVi G Pritletto,Ac«U 
Arobívi Valicaiii. Utla. Nelť adaiMBia d^Ua Pon^ifii* 
Romana Aceadcmia di Arcbeologia, il .0iorno. .H genoftio 
dell' anno QaiYVnte 1S41. . KoiM Xipografifi, Mooipantif 
V léto knfice. naldsMí ao i tH vyliiUMid taMnfkd Mstínit 
aihivieio slavjapakýobr kniginéoli adéjJD4oii,!l«k np^atip^^ 
6(^ jmenoiTitó Uat papoio lanocootia IV» Oa«iajovi toáli 
Bttsio a LodooMTÍe ^d roko 1247;,. druhý liatt^ho^ 
tdmnžy Ui od roku 4247) třeli aávMoJt VladiskiTa 
kniioU poMtdho a bratrawjoho lindHi^AM r. li^^* 
Než poapiobejmeŽT k. awndmQ. Yalik«niu . ^^ . 

Okronný paiéo, nilkdy. obrac M^oie^Aé Ml^pé 
moci. Nového &iaM, tak jako Gapilotium o^kdy ob^mb^aft 
v^noakd vitdnné moci aťaráho Říma bylo; ..odUid ae 
aypaly blesky a Udky, před niaúi jie cfiaálouié a..^I{ 
národové, a .knajiny třásU. On sojaf^f^e.se.chrini^m 
a. Petrským; jebo poéátek a prvjíi aaloiMi .. -připífljy t 
nókteři Konsltnlinovi, jiný papalAm 4ib«novi apch 
Symmacbovi roku .498. Již Káral Vel. v népi, bydlol, 
v (as korunováni svého ode Lva II|» Náslnduj^ci pape- 
žové aveličovali a ozdobovali jej vždy. vjc^a více. ^ixr 
los IV. připojil k němu knibovoo a..3Í4^ti.^skoo kaplfi. 
Julius II zalažii akrfta umělce (Sraoiaiila onep v^likaffaký 
dvfir, a překrásné schody, jméno Roboto. ;mn$l^pofiavnd 
acsonci. Klemaos XIV a Pius VI a VII roj^iřÁU, osdo- 



Mllf « 'k>boimtiHr niMMOíti Vttilun tanlii, . nluvláilě Jeto^ 
Ihnsaiii. V Mlém: l«mto VetikánA i^aléfté te mí IMOO^ 
BfnV^přibT^k&V: a k^mor. Nade Iitmiov otydlf papeiskébo^ 
Mé se. ««aKo»iié|lÍ8.: SíkIm V. Bmt. Majt Aeées toeo 
afwio- ÉO aalabrigratoiařbíť atptetaiiiisifaeay F^atifleaa^ 
eomawdtlatt fedt. i6Mi."M haed .le dfonisaniébO' 
jfot- kn apaéldii po«ltteé |íavJalte SHi to^ie maioTané 
ttd Raphaite>al ímýeb^ O) mUl na/ svém mfati obitméili 
promJuviaie, ftosj^iohajioe nysi da Valiktaské boihofiiryt 
a, ltal0vayj - 

KoiiwfM lato fii & obfcada na jajl tkvoétné al»9> 
Yeii^ 'Utdfieaé ^ inalovúiftf tniiřaí uspořédéni a &iitot« 
▼ iiS aaohoiráfvanoQ Mpocl^f bftá jedjia a liaelpfedaéjsMi 
■» ifété; Ona lélpži i detail rosU6B{lah aMrek i^kú^ 
hdvcD toUi 1. piTodni Valiktuké,. 2. Heídelbergaké od 
Tillyho násiloé sem přioešené. 3. AlexaKdriiiaké od Kri'* 
stíny knilOTniy ávodské. .4. Urbwiké; 5. OMoboníanské. 
6, Capooské 7..>ť4ilatínskéy a .jiatcb. ákpíma \šoch sde 
•6 iMddujicíbh tíMaýak. kiiéh obnásii.ási 30^000; ra«* 
kofMsá pak) asi dd«577,: w^m •imi . aWrísniikf ch 18^ 
V^předstai ivlii fMdobísoy-téch kardinélA, fenž dohWdft- 
iové' této. kbitewiy.bylív MludAo. Tstoufít se do ^nroft 
mí SOO* alřov. . dkrabd o 60 sti^v. liroké, v prostředku 
aodmi' piUři M dté. lod& rosdéleaé sín^yi kiafá při prtniai 
pohlede . nífi .fodoboáko s . katbovMMi . noasá, . aaC . aat 
jodné koiity «dé -Dotndétí. Tyta z^iaté. v niikf ch skHnfioh 
so sehovávafi^ tok ieao v oolé tdto^ biUiotbdce iddaébo 
řobřfka. aepotfiebuje* Nafle> sbřiDém .na. aiiné v pra^M> 
Tylo^braaeoo jest /8 prvoíelt ofrkevnfch saém&r křesCaoskýob 
a n^isy. Na lavd stteé jsou obrézy.aejstariíoh biblíotbek, 
k,' p, šidoTské od •MdjžUie, babylonské od Nebuohodo- 
tfindra, athonfeké od iPiaisfrata,. Alexandrinské od Pto*- 
lomea Phíiadeipbs,' potom: Jorusaleniské a. Říoiské oé 
s».P.el»a prý ^aioioBé. Jadoa a ncjkráanéjiích a neJM^ 
■ifrfav&í&idi ékasiV/ jop^l leo^ io na onéoh v .prostředku 
stojicfcb sedmi piiiřioh,. žili aloapíeb; U. moudří moiovié 
tyobrazeoi so< naléuji> kteři sviy národ, psáti nčili, 
BOYé litery aaili^.anebi aspoň vynaleioné sozáířiti* Zde 
Jest první. Adam s nápisem: Diiinitas odoetos . primas 



7S 



iwraBttnr; poloai dvt btm^ SéUMvi, PfOišfM 
40ná^ cfsal daBdiaiy. Teatii a.jíiL Srdoe m ipláf«tatoi« 
«PéIHt ida i olmsr > jn^tui ÚYcn SliTJaiiAf aiáiledii** 
jidwi oéfkr-' SL Híaiwynma liINriran W^ríemii, irK»*« 
:«oliileinMi iavMitor, a pf k s-. OyríUas aKarte li Uarirap 
illfriaaniai aaclor. V poiledafái pilíři dkacaje m.oq» 
IMinéUioat ruaký kaleodtf. V prMltadka tm aiaé alojíi 
aa fflaía yrfbwaá feHkáhatmaká viia. lia koaet Ula iiai 
Mvírají ao t pmm i v lávo opit vovď 4;fé aiaé, Wt 
pavlače, aaplaéné akHaém a ozdobené vázáni a jílitni 
okrazy. Masi řídkostmi, ktefd se sde poaastot» afnziyf, 
jaou: Virgil, rakopís s níniataraatt le IV a V slalalí/ 
Tereno a VHI a IX stalaU, t «iaift jaoo ikrabaiky 
(larvy) atar^iBskýek bereAv; rakopia o 7 svitosteaia 
od Jísdřieba Vlil krála a«f tídkdbo^ a aáaledajfdai vlasti 
eoračafon podpisan: 

Aagrlantm rex HaarnÁs Leo deoiíao mitUC^ 
Hoo of«8 at fidai teslaai ét Émieilíaa^ 
Broviar MtHile Corráa krála aharskéko ad Ftaaa«lía«« 
akýck krasopisaAv skoUTaoý ;. rakopisy od Petrara|Tv 
od Daatcho, od Booeaadía^ Tasaa a U é. Míaio lo oatá^ 
aajf se t 4éto bikiMthaae anobd storořfnakd a křeslao^ 
aké paaiékaostí, k. př. fiwskoTd obrazy z koapell Títe^ 
aaivýok. Na kaaeí pravého kHdta tdlo biblíalbeky naléa* 
sa Uk řeéaaé Mnseo praiino, kia aoanoisftví pohao-i« 
skýab broBZových okrasA bokfrv a kébyfi aa alata a střikni 
aalézájí, Prvaf^ co v ttf«o obrazárad jako slaaea do oii 
avllí jeat proaidní Piaé od Raphaela, jéko oafpoaM** 
aégšf dilo, které pit jako pokřbé aa rakvi aeiaao bylo; 
metr lenlo doatal zaň 665 dakátkv od kardinála Jiiiia, 
polomniho papade Kleaieksa VIL Jaal obraa taa m dravé 
aialován a byi ar (od pAvodné pro oltář okráora a. Palra 
m Moatono. Odiika obraza toboto a to zdařilá^ od 
LooUnlera malfíio v PeiCí bydKvilho, z Koaipteon rodiMbo, 
aalézá se i v olláii ebráaia. ovaagalickéfao v Paltiy kdo 
ni léméř kaidébo týdaa aékolikráta před oAkna atálK; 
a předoa, fedyš Jsoai zde pAvodaik RapkaelAv apalřil^ 
adált 80 mi ta jako dva cele rozdilaí obraaorvé. Tak 
veliký rozdil jest oiaai orifíaálam a kopli. Rapkaal 



Umi^l t at. roia ttálio Teka; UithrnA Angelo žil 90, 
TbiÉo 99 UU KanbT Ra^nel bf I ještě ▼ uuŘSi^M do^ 
fpil? pCijf w mtesf, mM b^ eépofidéne: Rtphaél 
)ii sebe eea^be vice ▼ dekoeelotli převýitli nemohl. 
MiMteJí te ide jcM tři přeotéiené nadeBey od Repbeela^ 
tetii MadoBoa di FoUfoe, fcoraaoriof HadoDny, a Wm» 
doami meii kvftfm. Po tironii.éoéiK RapiMoloTé prToi a 
lak tebdy t eelá říši kráaoemy draké neliřské dílo Jest 
ade ipof éd a« HteronyMa od DoaieMehiaa. Výraz ae« 
beského aebeebélofáai fe kknré tohoto Svaloala^aDe 
jeat BevýBiloTsé krásaě • pravdivé představen. Za toto 
dHo doetal DeaieBÍ6hí |eo 50 lolerft. ékoda, že červoBé 
l^diary plát&a přea barvy praavítajf, a Bilsty i alÍBy 
lelemiojly ooi ae obyčejto ehyboým BoBonaké školy 
připaeli aiuai. Déle jeat šáe vakHleoi Páoé od Peragiaa. 
Tealo miatr vyobraaiá ade v jedaom ppiefai vojáka fvého 
flilaiého ofind Raphaela ; tento pak opět fevé6ail E^e 
. avdko aiiatra v podobě bAslívěbo a otikajicHio rytíře. 
€hvill se Kde i saéti Křísla Pána s kfíie od Angela 
Caravaffía: ale jakie noiao v téokte ovSam sBaBia^* 
BHteh hlavách Krista a Paaay Marie posoali tomu, kdo 
je jíl od Raphaela viděli Sán Ttiian měl ta potřebně 
■a jedněm tde visfcim ebraae Hadonny, své jměno Tý^ 
aievně vypsati, co jame na Rapbaelovýeh obraaieh aikde 
■eepÉtřili, 

Nejuádfaernijii okrasa eeiéfao Vatikana jest ale jebo 
mnsaím, lato aikdy dosti slévanou a obdivovinon býti 
eemeboaeí sbírka staréiltnostl^ která všecky podobné 
ebfrky bs světě daleko za aeboo nechává. Tři papeiové 
plédovali oksvláilě o saledeef, roaSiřeni a obohaceni 
tokelo mnseniÉ) lotii Klemens XiV, Pins Vil a Pína VÍH^ 
peo6ci i jednotlivé částky tokoto mmenm podle nich 
pqjeienovány json. Uěeaf Hdé vypodtali, ie na římské 
pddě v městě a jeho okoli posavad 70,000 sock rot/* 
H^th BBieaeBO e riképáBO,: a nichž, větši dil v tomto 
mnse^m ee ohováw iiyaUme aokě^ (im ae tím tadybýrbl, 
kdyi esecha late elédeéá nik^hckéidlhs vhleskvisvó 
herslvosti; jeho eéřefoá staiěnf^ .náměáli' n .aKee ^okdon 
lí^ínitb^ M fáms boá^e šlehotá meMMBilastJvelaékaoBlay 



78 

«hřáni aáiéiiy. Pra^f fe,' kdyi mfttka cfeaře.TItpoleoM I 
|K> prvBfikrátt sem avedena tyla,' ie s úiaaam avoMajS 
Ji jsem &e domoivala) ie 1117 v Pařití léť oéeo máoif; 
ale ted vidin, Í0 ntfaiáiBe áíei €0 aejkrátaéfíí daaoté 
řecké a řimaké kráaomy podali; : cokoli dileditildlm ■ a 
dokonalého irékdy řfimaké cbrimy, paláoe, divadla,' 
Irtíáté, koupele a t. d. oidobovalo, jeat zde šCaiteé 
ajednoceno a před skázoa oohréaénoj Všecko sde Jme** 
Bovatí, nercili poiOKOvati nám nelze: jea to podotkneme^ 
00 80 nám nejaiMjt v p«měC a v eréee vtlaltlo. 

V prvni dloabé ^i QaUería Lapidwía aŤaaé b«« 
iécá ae na obon stranách stéo výie a,000 brobdeb 
Dápísftv a kamenů z katakomb sem pfeneienýclt a au 
třSdy velmi důvtipné rozdéleoých. Zde jsoa k. p. oá* 
pisy a pomníky áftek, jinde rodiidvý jtlide brafr&f m 
sester, jinde přátel, jinde knéžf, jíade vrchnoaleaskýoh' 
oBob atd. V této předsíni jest i aarkophag . slavného^ 
Corneiia Scípia, ctihodný vysofcoa svoa staroby loatf> 
nebo Scipio tento byl koosolem roku 456 po založeiíl 
mésta Říma. Tato rakev naiesens byla teprv mkniélic^ 
století y jednom vinohrade spolu i a tiékotíka kamen** 
nými tabulkami, na nichž se nápisy a verše ku chválo 
této rodiny nalécaji. Mezi soohami v maseam tomto 
nejpamátnější jsou : Laooooo, Apollo, Antiaous, a tak- 
jmenovaný Torso. Tyto sochy nalézají se ve zvláštnioli 
•okrouhlých podle niob pojmenovaných sinekh. 

S převelikou pilností hiedaH jsme zde slavjanské 
ataroiitností, zvláště Tríglava^ jehoi zinioii - hlavo Ollo« 
Bamberský ze Štětina do ÉimavHoaoriovi II. r. 118S| 
a hlavu Svato vita Rogenského, kterou dánský biskup 
Absalon papežovi Alexandrovi HI r. 1160, podle svě*-* 
dectví Saza Grammatika do Řfma byl poslal Ale boha- 
žel ze slav janských časAv a starotín iádoé ilépojo 
zde neni. 

K nejkrásnějšías ozdobám Vatikánu anobri k nfj* 
yýie{ttě|šim výtvorům malířské krásoumy přináležejí tak* 
řečené loggie aatanso Raphaelaké, ty první jsou vlastně 
ohodby (ili pavlaée v rozličnýoh posohodfeh ko dvoni' 
Vatiknnakénn obráaoné, a roalRoýaal froaky ozdobená* 



v prft\m 'p*É«^df'}«oď ti-ffteiky » viuor^ aÍHyttky od 
lft«a UdÍD«^ ▼ drdMn pesehodf oalézá se UdifaéeMá Rt« 
pltMotfl Bibtie, t. j. ^ obraziv. «6 staréko a ' 4 8 [no* 
vébo^ zákona, od rotliSn^b m^ffřftv a tiak pódl« 
krMlanl a pod'dohii£ěiifni'>fiBph«elo?tfli* Vyi^ravnje se, 
ié'lctato kttffe naliřlíT Bikdy jioéée na Vatikén naváto^ 
pot^l, tmi v (ele 50 mn^lcAir, jako slúštohikiUr a pod-* 
daiiýdi Jebo iěiÁě, které j«ko přif€tivý' ebrraktcr> ao- 
roiiuhné k aobé vázal. 

iStanzto' Báphaéloyy jtoii tkatné 4 shié malbami 
RaphaelOTými' oxdob^hé. TOlo nejvétif dílo, které Ra^* 
pkciel atrořily naplňuje daší nejen améleckýa» poditomi 
ale i jakoaai radeatnon náboiností. Sixtua IV dai tylo^ 
•hfé nojalavnéjifm amélcflm svého ' (aan malovati: Jv« 
liis II povolav Raphaela do Říma, nloiil ma, aby vy- 
okrasit bádko o avátostí, dtmt mladt Raphael Ukovéko 
vftězaiví dobyl, ie papež všecky jiné jii hotové obrkzy 
cotAftf, a Raphaelovi sitfé t|flo anovo mntovatl ronkáeal. 
Toliko jeden strop od Petra Perogtea malovaný neehnl 
ttaphael stétí, jako na památko as netivostí, proto, io 
on byl nékdy jeho ačitelem. V první ataňaí zosohnéiio: 
o představeno jest bol^osloví, mndretvf, básnictví a 
právnictvf. Vysnačaje se zde obzvláště Parnas, shro- 
máidčni řeckých, římských a vlaských básniřftv a 
Apolla a Mas, Potom škola Athénská t. j. mudrcové, 
y jejiobž prostředku stoji Plato a Aristoteles ; zde v právo 
na strané viděli podobizny Raphaelovu a Peruginovn. 
Vilecko zde dýchá velikost, nšlechtilost a nevýmluvné 
vděky, tak 2e se toto ne bez příčiny za nejdokonaleji! 
dílo Raphaelovo vyhlašuje. Při vyobrazení práva padl 
nám rozkošně do očí obraz našeho Upravdy, 
^ili Justinitoá ófiaal^ nn Prébonlaioti imihu zákonůT 
odevzdává, V druhé stanzi jsou obrazy Abraham, 
Obětováni liika, Jakub s iebMkea do nebe, fliojžii 
vidi Boha v hořícím keři; Atlillay kterak napomináním 
lva I od bořeni Říma natapuje. ' 

V třetí slanti jeat raéatečko hořící roku 847 í 
Yodařka (tento obraz od maltřAv Bejtealéjfi hýfi od- 
iikoyán), kořiHloTání Karlo Velikého ntd. 



§p 

Čllf rlá ifft j«ii<eB KM8l««líMyi mlte léi od Ka^ 
ptaela milováiia bftí, ale boUiai pfév« kdyi jíi byl 
k lona pcípravy «(úul, laoiM. U proslM lioiito pno{ 
la konci 8f ého iif Ola maloY^l Jolié domi^ i ji«é obnu^ly 
fc« p. PronSoéní Kríatovo, karlony, (ili yaory k tafolAm 
iili kobereéiD, na níoki sa biblkfcd bíatoria miitroTié 
přadtta?ttjf. V té(o liaí jatt klaat ^ísafa Konataplían) 
ajaveni kfíla na nabi, k(ard ao KoaataatiaoYi y iaa 
vojny ukázalo a t d. 

OdtodAo vadeAO oét do obraaáray Valtkanaké, ktará» 
a5koli množstvím oÍHra&(^v to nevyaoadiQa, obaak^|o viak 
v aobé arcidSla nfljslavaéjálah míairAv. I ide my a po- 
aanacháním oatatoleh, jaa po Bapkaalovi jame baiilí, a 
taprv potaai, kdyd jsmo ae opétovaným povaiováóftm 
jaho fiarolvoráv aaaytíb', o^rálili jame Qa&a araky i ao 
malby jiných miatrftv* Kdyi Fraaconaovd aa Napoiaoaa 
v &ímé a v Itálií vojna vedli, pobrali při návrata do 
Fraaooiia aa cfarémftv vlaských ty najkcámi<jili o.hraayt 
které po uaivřendm pokoji a Faříie xpátkem vr^lUl 
aMtseU; papei neohlé, aby ae abraay tyto sem lam 
Boalratíly, aadriel je ada v ňial^i v jedaoli^ odkodi 
povstala tato neveliká sice ale výboroá abicka Vatikánské*. 



. Faen. vyéU Zde nkoačan jest rukopis ,|€eatoplaii 
DfUb<hoi<, následuje jenom jesté tato báseň: 



9ÍMÁ ffilAdého Vladia o slaijMském iiáfote^ 

' Ty kaíie vdech, svatým v Mhá neliasalějií, ;' * 

Jejž co oitce- ^^akviy slavknnv 
Ty Slavie synu nejvyvýacméjfii^ \, > \ 

S)yá laaAy svaly Jis^tonyme! i . 
Xebe. vaýváav nadahai. eiidém lo mou '^du, ., ^ 
Ve které ckoi aplvat dbvála tvMuirxoAk,. . .;./• ; 



61 



Od jakiiva blíiké svazky spojovaly 
SJavjanův i Vlachův národy: 

Svaiek sooaeddof, potupy i chvály, 
Svazek otroctví i svobody, 

Národ oboj jedoy roztrhaly zuby, 

V oboQ svatoháje nasazeno doby. 

A nejen sousedé, nýbrž bratři, rovní 
V charakteru nám jsou Slávové; 

Veselí, laskaví a zpěvu milovní 
Jsou i oni, jak my Vlachové, 

Re6 obou národdv rovné sladká, pyšná, 

Svornost obou slabá, nábožnost přílišná. 

Itálií dala mnohé slavné syny 

Z Iflna svého sestra Slávia, 
Jenž ozdobovali naše Palatiny, 

Vatikány, Kapjtolía, 
Ba totožní byli nám samí předkové, 
Svátky, obyčeje, hry, ovšem bohové. 



Ital-Taljan, Volsk-Vloch, Etrask-Toskanle 

Od slov tele-vůl-tur povstalí; 
Pole Apulie, Kopno CampaDÍe, 

Lada Latium se přezvali: 
Ve všech téchto jménech líčí čistolídská 
Povaha se Slavftv, pastýřsko-rolnícká. 

Slavskéf celé dddflv naších náboženství: 

Star Satar, juo Jao, jav Jovina, 
Nepoton náš Neptun, pln s Plut v příbuzenství 

Mor Mars, Kírt kron značí Quirina; 
Z ženy Venus, z plátna Pallad, z žita Síto 
Z póry Parky, z jas ves Vesta, Vesuv slito. 
KoUarovy Spi«y J?. Q 



«ft 



Ntše Palilit pálení Vajana^ 

Naše Calendá to Koleda, 
Naše Rosatia Rnsadla, Morana 

V Tiber hází se co šereda ; 
Sám ritas zní obřad řfdf m r řeči Ui\é, 
CaesímoDÍe jsou cáry černokněžské. 

Patřím-li na horní vlastí naší strana, 

Tu nejstarší města stavěti 
Ode Benátek až ku Mediolanu 

Započali Slavo-Veneti. 
Janova, Mntína, Padova, Ravena, 
Mantova a jiných sta jsou slavská jména. 



A když po náramné Romě se procházím, 
Slavské zvuky všudy v uších mám : 

Urbs, vicus, villa, v srub, ves žilo nacházím, 
Dvéře fores a dvfir forum nám; 

Dům zděnOy a tempta toporem tepáno 

Ara od hárání, porta od vrat zváno. 



Kdoio nám zákony a práva daroval? 

Slav Upratda císař římanský. 
Kdože Rim před zkázou dvakráte zachoval? 

Belizar, ten vítěz slavjanský, 
Jenž s Hadriaoova Mausolea sochy 
Mramorové řícel na Gothy zlobochy. 



Krásná umění též spojuji nás láskou, 
Hudba společná a básniřství, 

Medola Schiavoni zvláštní slavovlaskou 
Školu u náš zřídil v malířství, 

Sám Kapitolinfký šermiř umíravý, 

Nejkrásnější dílo řezby, jest syn Slávy. 



83 



Od severu k jiha, kde jsoa véžné hrady 

Ledo^ od yýchodn k sápeda, 
Všudy j0oa Slavjaué^ ktefí Mazáni vivdy . 

Krásnou vysadili zahradu, 
fiásDÍctví tam kveieý jak svaté, tak svélské. 
Jak prostoBárodní, tak i unéiecké. 



Kdo nezná, jak Klement a Aldobrandioi 

SlavjafeSÍDu u nás zdomácnil; 
Kterak AsbemaDi, Fortis, Appendini 

Spisy moudrými ji ovzácnil; 
A kdo ty, jeni slavskýcfa, od dávného ěiso, 
Zvelebují písní i mnoislvi i krá&u? 



Crlagólité svaté zpěvy ▼ Dalmácii 
Dílv, nei my ▼ své řeit zpívali. 

Jméno Ka£i6 a Vuk zni i v Itálii, 
Že národní písné sbírali, 

A to pisné, které toho hodný byly, 

ie v Danta a Taisa řet se přeložily. 



A kdo z nás Palmetu aneb Gunduliče 

Neobdivuje těch lllyrAv ? 
Kdo v Rusku Puikioa, v Polska Mickiewi^e, 

A víc novoslavských básniřův, 
Kteří padlý národ a literaturu 
Sjednocováním se pozdvihuji vzhůru. 



Naie kraje zase dfoiiště daly 
Často přemnohým již Slavjantim, 

Tam proti Tatarům, co lid z kfiže drali, 
Tu zas proti běsným OsmanAm: 

Tak jsme si, kolikrát nás tlsčilo hoře, 

Ruky podávali pres Jaderské moře. 

6» 



84 



Vojtech u Dás bydlel, 6yrill a nás ležf, 
I kralíee z Bosny b«s trAnu, 

Kostkovi stavěli pomník naší knězi, 
Me^islay vzat od nás kornou, 

I Srbsko a Rusko při různém věřeni 

posílá umělce své k nám na cvičení. 



Pročež ty brusiči ve Fiorenci slavné, 

Přestaň již svfij kosák ostřlti 
Na podmaoitele lidu tvého dávné, 

Aniž cbiéj dél posMton hroziti, 
Proměň hněv na lásko ve plamenném zraka, 
A obejmi yiacb« statný Slavo*Dáku. 



Hle, jíi teď se i sám svatý papež stará 

O vás národ a řeč velice, 
Volaje do Říma z Vidně Kopitára 

Ku zřízení slavské stolice: 
Začež živ jej Pán Bfihf živ i Itálií, 
Živ a spřátel s námi i celou S4áviil 



PAMĚTI 

Z mladších let života 
JANA KOLLÁRA 

Bepfláoy od nebo samého. 



PAMĚTI. 



C A S T K A L 



MoSovce. 

(Od r. 1793—1805.) 

Mi Ylast Moji rodičoYé. 

Upro0lřed Tater leií dolina, ae viecb stran na 
apůaob xabrady vyaokými horami obrtdéná, řekou Tu- 
ro6 8?laiofani a liméf na d?é roxdéleni, Vábem pek 
na půlnoiním kraji jako miniochodeoi naTitiveod a 
akry tě Ubaai. Ma jihovýchodní straně pnon ae vysooi 
chlnsBOTé; Tlu8tá| Ostrá, Dijenok, Harmanec, aa nimii 
Baňaká Bystříce a dále kn poledni Kremnice leii. 
S této strany rozkládá se na povlovné výšince meai 
dvéaia řekama^ starodávné výsadof městečko Moiovce. 
Tq byla jií před rokem 1 200 církev křesfanská ; potom 
v 16. a a po5átka 17* století gymnasium, jeboi rek* 
loH byli alavBÍ : Mikuláš Kolaoiaaá, 1580 ; Vojtěch 
Huselius, .rodem a Přévidě ; Fetr Malus čili Jablonov- 
aký a Liptova ; Daniel Prancísci, Matěj Palumbini, Jan 
Školník, rodilý a Moiovee (1675) a jiní. Roku 1617 
dae 26 a 27 xáří byl v Moáovcecb konán hlučný cír- 
kevní sněm evangeliokýi na němi ustanoveno, aby se 
první jubileum reformacie slavilo. Maobo učených mužfl, 
kněií i spisovatel&v pocházelo z tohoto městečka, které 
imál (in Syllabo Crnd. Tburocienaium), Valašky a jin 



i 



90 

přípomfaajf : Josef Gacur .kaéz v Čechách 1580; Jair 
Dochoň knéz ve Lstiboří 1582: Daniel Nakuš kněz 
v Žernove 1582; Joaef Bascen knés 1594; Jiří Tesák 
fcrář y Praze 1604; Eliáš Laní kněz, dachovaí básoíř 
1608; Matěj Gazar 1615; Jan Mosovský, kněz v Polska 
1616; Mat^' a Florian Duchoň 1628; Michal Institorís 
1654; Joh. Školoik 1678; Matěj Polerecký 1706; 
Martin Nigrini 1727 a mnoíi jiní, Jichi domov a ro- 
dinná jména větším dílem až do dneška v Mošovoech 
trvají. Odtud se vysvětluje duch literní, posavad mezi 
obyvateli tohoto města panující, a náklonnost jich ke 
školám a uměním. V novějších -ěasích oddali se škol* 
nictví z Mošovec Baliva, Kuzma, Rotko, Jan Košina, 
Michal Košina, Jan Kollár můj bratranec, Ondřej Soltis^ 
Ranulay, Jiří Meša. V tomto městě narodil jsem se i 
já roku 1793 dne 29 6erve&ce. Máj otec, Matěj KoU 
lár, byl po mnohá léta města tohoto hned rychtářem 
hned ootarinsem: byl mai bystrého reiťumu, neunavené 
pracovitosti, vážený rádce mnohých ; v městečku Asodě 
v Pesfanské stolici nantíl se byl něco latině ve mla- 
dosti, pročež i nevšední tásku k lilerníma uměni xj««- 
vovsl a rád s učenými lidmi, s lékaři a kazateli, ok^ 
cova^ Kebylo vzácnější 'svatby, kdeby nebýt slar^šin, 
nebylo poselstva k vyšším vrchnostem, kdeby nebyl 
řečníkem býval. Nábožnosti tak mllovn^ byl, že De«- 
jeo v celém domě, ale t v celé rodině a přiboznosti 
jsko úřad kněze zastával, snad pAl Biblie, celý Cra*- 
noscius a cetý Poklad modlitební Jakobeiho z paměti 
uměl. Ranního a večerního času písně a modlitby sán 
všem domácím na kolenou za stolem kleče předříkával; 
ve dnech nedělních Postllly a jiné nábožné knihy čítá- 
val, do chrámu každou neděli celý dům, hoď přeá 
sebou, buď za sebou vedt. Když si jiné děti ve dnech 
svátečních na ulic! hrály, běhaly, křičely, my za stolem 
jsme zpívati a čítati museli. Vedle těchto výborných 
vlastností měl ale dvě veliké vady: jednu to, že byl 
náramně prchlivý, nad surovau nárnživostf hněvu pano- 
vati neuměje, a druhou tu, že byl velmi sobecký a 
tesklivý, prohlížeje k budoucíma staréma věku svénUy 



9» 

kterého však nedožil, a obávaje se a pedije stále o 
to, kdo ho ve starosti opatrovati a misto ného praco- 
vati bude. Tato bázeň jeho zpftsobila, 2e své tři dítky, 
jedna dceru a dva syny, s nichi já prostředni jsem 
hyl, považoval ne za samostatné a svobodné tvory^ 
ale jediné za prostředky a nástroje k odpočinuti sobe 
ve starosti. Všecko domácí vychováv&ní, cvi(«ni a do 
školy posílání téměř jen k tomu směřovalo, sby se 
dítky uzpůsobily k chováni a podpírání rodičáv, kdyby 
někdy pracovati nemohli. Matka má, Kateřina, tichá 
laskavá duše, byla z vesnice Jahodnlkfi a pocUázeld ze 
slovutné olejkářsko-sefranické rodiny Drozdovské 5iti 
Droždíkovské přezvisk/sm i Trndovské, o oíž sta povést^ 
že někdy tvrdé tolary a holandské dukáty vahanom 
ihěřila a roesi syny i dcery dělila, Z pokladů v těch 
vsak matka má nemnoho zdědila, vyj mouč snad několik 
tvrdých tolarfiv, které tu i tam uschlou krví pokropeny 
byly, na památku, že jednou proti zbojnicl«Ým rukám 
na cestě, ač těžce a s ranami^ předce šfastně, obráněny 
byty. Jeden z těchto tola rfiv dala mi dobrá máti n* 
cestu do německých vysokých skol, který jsem já ale,, 
pro zvláštní uctivost k jeho věků a příběhu, zpá^em 
jí donesl,*) 

§.2. 

Délínstrí mé. — Nebezpečenstrí života. 

z prvních rokfi mého détioství jen to mi v paměti 
sAstalo, že mne mfij hněvivý otec jako tenkráte ještě 



*) V minulém Btoleti panoval mezi Slováky ten nenárodní 
obyčej, že latinsko-chvástaví učitelé ve ákolách slovenskiá 
jména svých žáků v latinská překládali, k. př Eovač 
na Faber, Liška na Vulpes Yolpini, Medvěd na Ursini, 
Vrabec na Passer Passerinl, Vrána na Gornides atd. 
Tak prý i jméno děda mé matky Drozd Drozdík maďa- 
TÍzujici zemane na maďarské Kfgó, latinixcýici školmistři 
na Tordus, Tarda tlomoCiri, kteréž poslední v ústech 
obecného neumělého lidu zménilo se na Trda Trnda 
Frnda. 



^2 

jednorozeného, Telíce milOTiil, na rokoo nosíval, na 
vozy a koné poaazoval pro zábavu a lahodéoí mnS. 
JedDoa koupiv 4 krásné voly ku hospodářství jarního 
iasu, dal je do vozu zapřáhnouti ke zkušení jich, jak 
fůjdott a jak se jiným líbiti budou, oteo posadil i mne 
na vfiz; pohonič, jménem Baraoček, honil tuze ta bujná 
•hovada po záhumní, kde brázdy a jámy byly, ai já 
malý ještě, sekáním a hekáním vozu padl jsem na zem, 
kde mi koleso přes pravici přešlo a ji zkřivilo čili 
přehnulo tak, že za ndkolik týdnův ruku povázanou 
jsem nosil. Ve čtvrtém nebo pátém roku dostav kdesi 
loptu (míč), vysel jsem s ní na ulici a ve hře házel jí 
stm tam, až mi do studny před domem sousedovým 
spadla. Studna ta byla starými ztruchaélými břevny 
obriibena. Já sed k ní, chtéi jsem spatřiti mou loptu, 
opru se schýleným tdlem o srub, an( srub spolu se 
mnou padne ve studnu, asi dva sáhy hlubokou a u 
spodku vodou naploénou Na štšsti spatřil to jistý sou- 
sed, jméoem Jiři Kuzma, který na druhé straně též 
ulice bydlel, uchytiv rychle žebřík a běžel rychle ke 
4itudni, a našel mne prý tam, auC jsem jednou rukou 
io padlé břevno objal, ve druhé pak loptu nalezenou 
pevné držel. Když mne tento milosrdný Rubeo z oné 
cisterny celého a zdravého vysvobodil, nebylo mi nic 
^vnějšího, jako to množství lidu, které se tehdáž vůkol 
mne na diváky bylo zběhlo. — Asi v sedmém roku dala 
mi matka krásnou bílenon košili na slavnosti Svato- 
duŠQÍ; odpoledne šlo nás někotík chlapcflv na louky 
^ernakopské pupavu a kvítky sbírat. Jeden z mých 
vrstevníkův přinesl tam klíč a ručničný prach ku stří- 
lení. Klíč ten měl u spodku dírku na způsob ručnioe. 
Naplněný prachem dlouho nechtěl jemu vystřeliti, aČ 
právě práchno čili troud tlicí nad dírkou položen byl. 
VezmeC jej ze země, my ostatní přiblížíme se k němu, 
a v tom okamžení zazže se prach a klič vystřelí mi 
právě do levého lokle, tak že hned díra na oné nové 
kosili byla vypálená, ruco však téměř docela nic se ne« 
stalo, proto že klíč jeu prachem a papírem, nikoli bro- 
kem byl nabit. Dobrá matka, kterou jsem do sadu 



skrzo jiného přítele zavolati dal, zalomivSi rnce pfí 
pohledu na mne v prvém strachu^ radovala se potom, 
ie se mi nic zlého nestalo, druhou koSili mně oblekla* 
a všecky okolnosti tak zpravila^ ie o přibéhu tom 
sotvy kdo zvčdél. Ještě jednu nesfastnou příhodu^ 
která mne asi v 8. roce věku mého potkala, nemoha 
mlčením pominouti. V našem ovocném sadě hned z» 
domem byl mezi jinými i veliký hruškový strom^ Romp» 
zvaný, který měl veliké a znamenité hrušky, jakových 
snad jinde v celém městě nebylo. Jednoho roku obro- 
dila obzvláště hojně; krásné to ovoce vábilo zlodéjftr 
k sobě; kteří je i nezralé jeŠtě ráoěli anebo v nocř 
vylezše na strom obírali. I vystavena pro no6ni stráž 
koliha pod ní, v které, dukudžby ovoce nedozrálo a 
sebráno nebylo, každou noc někdo z domácích necleffao- 
val. Já, a5 malý ještě, schválně jsem se k tomu po- 
nuknul, když pak matka žertovně na to řekla: „íe zlo- 
děj i hrušky í mne malého spolu s nimi ukradne, vy- 
hledal jsem sobě pro větší bezpečnost dva společníky 
a spolustrážce^ kteří, ant letního času krásná a teplá 
noc byla^ rádi přišli. Poněvadž ale v kolibě pro tři 
Ifižka místa nebylo, postláno nám slámou a peřinami 
před kolíbou pod holý strom. Po všelijakých večer-^ 
nich rozprávkách sněme všichni. Asi o pfilnoci jakési 
hrozné udeření na mé čelo mne probudí. Vstanu, a 
8j, krev z čela tekoucí zaleje mi celý obličej. Milý 
Bože! jak se lekla dobrá matka, když jsem byl od 
mých spolustrážcfiv do přebytku doveden. Prvé do- 
mnění bylo ovšem, že to nějaký lotr a zloděj nočnt 
učinil, chtěje krásti, ale po pilnějším věci vyšetřováni 
nalezeno při mém Ifižku kus dřeva na zpflsob polena.. 
Toto dřevo bylo snad několik dní před tím vyhozeno 
od někoho na strom, a poněvadž o půl noci právě 
větřík ratolestmi hýbal a pohrávat, spadlo a sešustlo se 
náhodou mně na čelo. Kdyby bylo do oka uhodilo,, 
neomylně byloby mne zraku zbavilo. Tak hle pří všem 
neštěstí bylo i štětí: při' všech nebezpečenstvích mé 
mladostí předce bděl dobrý angel nad mým životem 
tak, že žádného podstatného úrazu jsem nedošel. Tato 



rozličná nebeipečenslTf v né niadostí byla jii jako 
předchfidcem a obrafem técb utrpení, která mne v do- 
apélejším včku stihala. 

§. 3. 

Škola; pryní ačitelé: Jiří Hrůz. Jan Sulek* 

Počátkfim literního umění, totii litery poznávati, 
skládati a čísti, naučeno mne doma, — První mCij uči- 
tel veřejný byl Jiří Hriiz, učitel školy Moiovské, pod 
nímž jsem se mimo několik řečí Písma 8v» a vzdech- 
nutí za dobré a šCastné skončení „Přispěj, o mfij Spa- 
siteli" na konci ručního kancionálu stojící, sotvy čemu 
více byl naučil. Muž tento, vysokého věku došlý konec 
života strávil v Pešti, kdež jsem jej dle možnosti pod- 
poroval, začež on zpěvankami a národními rozprávkami, 
kterých hojnost znal, mne se odměnil, a posléze tami 
ode mne i pochován byl. 

Poněvadž škola evangelická v Mošovcech daleko 
jest, totiž venku za městem na horním konci, proto 
v jeseni a v zimním čase zdraví a život malých dílek 
^sto v nebezpečenství vystaven jest, obzvláště těch, 
které na dolním konci bydlejí, jako to se mnou bylo. 
Jednoho času v zimě v adventních dnech pod veter 
když se mrkalo, domft ze školy jdoucího strašná me- 
telice s větrem a sněhem spojená na Humencích mne 
překvapila a téměř zasypala. Jíní starší žákové utíkali 
domfi, já maličký nestačil jsem za nimi, proto boje se 
poblouditi aneb do potoka tam tekoucího zabřednouti, 
skryl jsem se za městské tam stojící humno, v té na- 
ději^ že se tam někdo nade mnou smiluje. Aniž niiie 
mé očekávání zklamalo ; asi za půl hodiny šla má ubě- 
4Íovaná matka vedle onoho hnmMi hledajíc mne, s bo- 
lestí jako někdy Maria v Jerusalemě, sluši-li malé věci 
k velkým přirovnávati: já vida světlo a lidí ozval jsem 
se, ač právě zuby mi zimou drkotaly, nebo celý sně- 
hem zavát byl jsem. Přechladil jsem se při této pří- 
ležitostí tak velice^ že jsem padl na čtvrt roka do ne- 



95 

iyetpecaé nemoci a dlouho xase Ikola jsein vynechal. 
Již toho času, jako dité, hněval jsem se na nerozam 
lidshý, na neMéáelívost v nábožeoctví a odtud plynoucí 
křivdu a neapravedlivost naproti jiným křeafanským 
«tranára : „hle pastýrny, krčmy, jatky jsou zda u pro- 
střed méala, ikola pak a chrám ven z města na vy- 
hnanstvi !" Pastýři krav, volftv a jiných hovad bydleji 
zde med živými^ a pastýři doší tam mezi mrtvými u 
prostřed hrobů. Není-li to nerozum ? mysh'! jsem sobě. 
V Hošovcech bylo za mé mladosti asi 30 neb 50 ka- 
tolických doM, dítek pak asi 10 — 15, a předce těchto 
tték^lik dítek mělo skoIu blízko v samém městě, Evan- 
gelíkův pak jest výše tiaícftv, a žáků nás bylo téměř 
'na dvě stě, a my jsme dlouhou, obtížnou a nebezpeč- 
nou cestu do skoIy museli konati! Neni-li to nespra- 
-vedlivost? říkal jsem sobě i jiným. 

Na místo odešlého Hrůza povolán byl do Mosovec 
4*. 1801 Jan ŠuIek, muž vlídný, učitel znamenitý, zna- 
tel a milovník československé literatury. Za něho 
Itráané kvetla škola. On založil československou kni- 
liovnu, z nížto knihy nejen žákům, ale i měšCanům 
k čítání dávány byly. Zde já jíž čítal první česko- 
fltovenské knihy světského obsahu, nebo nábožných : 
Biblie, Postili, Historie církevní od Jana Kocína atd. 
^osti jsem se jíž doma načítal. Příklady pro nezkuše- 
nou mládež od Tomsy, o pověrčivosti od Michálka byly 
obzvláště, které jsem a dychtivostí čítal. Ač právě 
Sulek velmi moudře mnohé užitečné nauky v mateřském 
jazyku pro školy sepsal a nás v nich cvičil, které já 
až posavad čiaté přepsané na památku zachovávám: 
nic méně však i v latině tak nás cvičeno, že v srdci 
ném nejednou ta dětinská žádost a myšlénka povstala, 
jako by to dobře bylo, kdyby všecky jiné řeči zmi- 
sely a všickni lidé jen latinsky mluvili. 

Pan Jan Sulek měl mladšího bratra, jenž ve Šfav- 
ničce učitelem jsa často do Mošovec na návštěvu při- 
cházel a učeni ve škole převzal. Byl mužík malého 
zrůstu, hrbatý ale veselý a žertovný, od něho jsem ae 
mnohým školským pletkám a učeným hračkám naučil. 



96 

které nám on na tabulí psával, k. př. Kobyla má nalý 
bolr^ coi i zpátkem čtené týž svnk a smysl dává. Pak 
slovenské výpovědi latinský zvuk nMjíci : Kvikom pole 
kryje. Qoare muchy do střechy? Ponévadž nemohou 
střechy do machy. — Noster faoo habes erit se qnoé 
filum emet síbi tria judicfa culpa, t. j\ Nái Tomái 
bude se ženit, koupi si tři sudy vina. 



§.4. 

Nezbedná zvédarost. Prrni staročeské knihy. Ptyhí 
s jasnoa povědomostí spojené čtení. 

Moje matka měla v Jahodnikácfa, v Martině, v Su- 
(auech a na Kalniku velmi obšírnou rodinu^ od které 
navštěvována byla a kterou ona ročně opět několikráte 
navštívila, hned sama hned s mým otcem. Kdy{ jsem 
již (ístí uměl, bylo o as mezi sedmým a osmým rokem 
mého věku, vypravoval mi můj otec, že v Jahodnikách 
niftj ujček Darulja má velikou bíblií se všelijakými obrazy 
a malbami; na Kalniku pak u svaka mého Smolníka, 
jeuž mladší sestru mé matky za manželku měl, že vi- 
děl a čítal též jakousi velikou starou českou knihu, 
z níž mi následující historii vypravoval : „že prý jistá 
císařovna (vlastně jen matka císaře Konstantina) Helena 
připutovala do měst^ Jerusalema a tam ten kříž, na 
němž Kristus pán visel, hledati a vykopávali dala. Na 
tom místě byl jest již prý celý kopec smetí a nečistot* 
Když tyto odstraněny byly, nalezeno v zemi tři dřeva 
čili kříže, poněvadž ale pochybno bylo, na kterém 
z těchto tři Kristus a na kterém lotrové viseli, proto 
že jeden kněz Jernsalemský dal radu, aby někdo ne- 
bezpečně nemocný k těm křížflm přiložen byl. Pročei 
i hned jednu vysokého stavu paní v Jerusalemě, dlouho- 
trvanlivým a nezhojitelným neduhem trápenou přinesli 
tam a přiložili nejprve k jednomu, potom ke druhému 
dřevu, konečně ke třetímu. Sotva že se tohoto dotkla^ 
i hned povstala a ozdravěla. Po tomto prý onen pravý 
křiž Kristův zjeven a poznán byl.'' Tato legenda a zá- 



97 

xra(oá ndáiost Uk roxpálíla mon obrazotvornost,' ie 
i fanod povstala ve moě žádost k dostáai a k ditani 
té koiby, obzvláitč kdy i přidal k tomu otec můj, ie se 
tam podobných historii i vice ještě naltfsá. Prosil Jsem 
otoe, aby mi ji zaopatřil, aby psal pro ni, ale on mne 
odpravii lim^ io to jeitč není pro mne, 2e takové věci 
lidé neradi i domu dávají atd. Přibližovaly se letnice, 
v nichž moje matka svou rodinu a sestry navštíviti 
chtěla a na cestu se ubírala* Ráno v sobotu před 
letnicemi prosil jsem otce i matku, aby mne též tam 
pustili, což mi však z rozličných příčin odepřeno. 
Okolo sedmé hodiny vyprovázel matkn můj otec skrze 
sad a záhumni až do pole mezi obilí mne vedle sebe 
za ruku veda. Po rozloučeni my dva opět zpátky na- 
vrátili jsme se, a otec mně do školy k pánu Šulekovi 
poslal. Já hroznou tužbou po matce i po knize trá- 
pen z cesty do školy obrátím kroky své zpátkem za 
matkou skrze, nízkoplotý sad katolické fary, maje škol- 
skou kapsičku při boku a černý kabátek na těle, cvá- 
lal jsem, co sem ducha p.q^dal, nejprve vedle tak ře- 
čeného kříže, potom vedle jízdárny a přes most černa- 
kovskébo potoka, až na vrch hradské cesty v blízkosti 
vesnice Karlové, volaje křikem velikým : „mamka, ma- 
mička!^ Najednou spatřím osobu v bílém rouchu dolft 
hradskou zpátkem kráčeti mne v ústřetí. Byla to má 
matka, celá ulekaoá a rukama lomící. Já udychtěoý, 
apocený, až krflpěje potokem se mi cedily, uprášený a 
oplakaný vrhu se ji v náručí. Řekla mi potom, že sice 
často se ohledala v mateřské bázni, ale vidouc v dále* 
kosti cosi černého, že se prý domnívala, že to vráua 
letí. Byl jsem tehdy zajisté ještě znučuě malý, anC 
mne milá mutka místy unaveného i odnášela. Na celé 
eeatě tesklivě opakováno otázku : »Acb, cože otec na 
lo poví?'' U mne však láska k matce a ke knihám jíž 
nyní větši byla, nežli bázeň před otcem Jak jsme do 
Jahodník přišli, mfij první kročej byl k uječkovi Daru- 
Ijovi, jenž vida mou. dychtivost a účinlivost biblí tu mi 
•neb raději mé matce i hned na jistý čas zap&jčil. 
Druhdbo dne na slavnost letnic šla celá naše rodina ke 

KoUároTy tpU/, m. 7 



98 

tluibám boifm do chrámu do by. Martina. Tam Jden*- 
cimu ukázala mi matka pleso aueb stojatou vodu řkouc 
ke mně: f^Synku sapamatuj si toto místo a vešmi ai 
ho v iivotč za výstrahu!^ Při cemi mi následujfd přf* 
béh vypravovala : „Kdyi jsem já byla panna asi dva* 
ttáctílelá, ilo nás z Jahodníic do Martina na velikonoSnf 
svátky mnoho panen do chrámu. Mládenci za námi 
jdouce koupali nás na cestě velikonočním obyčejem. 
Jedna z nás snad nejstarší a nejsilnější panna, poně- 
vadž krásné a drahé šaty na sobě měla, nedala se jím 
okoupati, utekši od nás* Mládenci tímto utíkáním jfrko 
zahanbení dali se za ní. Dva z nich polapivše ji blízko 
tohoto rybníka uvrhli jí celou do vody. ,,Jaj, jaj, 
Boie mnoj^ byla její poslední slova. Pod vodou čněl 
končitý kfll na který co rožeň tělo j^í se napíchlo, 
tak 2e v okamíení mrtvou zfistala. Mládenci ti byli 
ovšem i ialářováni i biti, a koupání skrze stoličnou 
vrchnost přísně zakázáno, ale všecko to nic neprospělo, 
obyčej ten panuje ai do dnešního dne." Navrátivše se 
z chrámu šli jsme ke svakovi svému do Kalníku, který 
zde veliké hospodářství, sad a včely měl, v zimě pak 
do světa, nejprve co olejkář, potom co šefraník cho- 
díval. Zde jsem navštívil dftm rodičfiv pána Fízela, 
jenž tehdáž tuším v Levoči neb v Keimarku s mým 
bratrancem Janem byl. I pan Smolník ochotné mi ona 
starou českou knihu pftjčil. Druhého dne vida mou a 
matčinu bázeň před otcem, dav zapřahnouti do vozu 
sám nás do Mošovec zprovodil, napřed po záhumní do 
domu otce mého jda, za mne orodoval, čími miy otec 
i skutečně uchlácholen byU Já knihy ty obě pod péi- 
dím s vozu do příbytku nesa, la nejifaatnějšfho na 
světě jsem se pokládal ; čítával v nich ve dne i v noci, 
anobrž svých přátel a vrstevníkův pozvolávav a u atoHi 
u prostřed nich se posadiv, činil jsem jim, co nějaký 
professor iákftm prelekci. Bylat to kniha : „Hiatoríň 
církevní od Jana Koeina, vytištěna v Praze od Vele- 
slavína roku 1594ho." Ona historie o Heleně ode mne 
tak často čtená nalézá se tam v druhém dlin ns atr. 
75. Tuto knihu dal mí potom později můj svak darem 



d9 

na památka. Čítával jaen před t(m sice jii biblické 
historie a Dáboieoaké koiby, ale to bývalo cosi aneoha- 
nickébo aneb vyoaoeoébo. Tato koiha ale byla první, 
ve které jsem se dobrovolné a samostatné s jasnou 
povédomostí a s vlastním porosuménim obsahu přebiraL 
Ona druhá kniha byla biblie česká od Jiříka Melantricha 
z Aventinu léta 1552 tisténá. Již tehdái obrazy její 
nevýslovnou radost mi zpfisobily, tak že mnohé z nioh 
pérem na papíře jsem nápodobil a skratal. Mrzelo mne 
ale velice, že mnohá místa v této biblii jakousi vše- 
tečnou rukou černidlem vymazána byla, jmenovité pak 
na sir. 508: Závěrka Otčenáše, pak v předmluvách na 
jednotlivé knihy a obzvláště v obsahu na konci mnoho 
nešetrně vymazáno a poskvrněno bylo. Na konci biblie 
napsána jsou tato slova : Correxit, qnae corrigenda 
scivit P. Ant. Konias S. J. Když jsem se otce ptal, 
co tento podpis znamená a on mně to vysvětlil, již 
tudy co dítě vzal jsem v ošklivost jméno tohoto ničitele 
a prznitele českých knih. I tato biblie dostala se ko* 
oečně do mých rukou. Obě tyto knihy jsou podnes 
jako ozdoby mé československé knihovny. A kolikrát- 
koli je usřím aneb do rukou vezmu, celý čas mé mla« 
dosti jako v zrcadle v nich se mi vyobrazuje. 



§. 5. 

Tolem UásníkŮT : obladjr, strašidla, bázliyost. 

Asi v šestém roku mé mladosti stala se příhoda 
v našem domě anobrž v celém městě Mošovcíchi kterou 
bych za hájku vyhlásil, kdybych já sám nebyl jejím oči- 
tým svědkem býval, a kdyby tak uiamenité následky 
nebyla měla v &ápětí. Můj otec, jako rychtář města, 
obnovoval každoročně okolo nového roku všecky menší 
ouřady a služby, k, p. hajnífcy, hlásníky, zvonaře, hro* 
bare atd. On sedával s řečníkem, s notářem a s vý- 
bérčim za stolem jako předsedník ostatních dvanácti 
boženikAv vAkol atola. Proměna a obnovování těch 

7* 



100 

všelijakých sloieb městských protáhlo se někdy až d<F 
pozdní uocú Kdyi již ostatní onřady obnoTcnd anebo 
potvrsené byly, volili se naposledy hlásnlci čilí po* 
Docní, kteří dva bývali. Povinnost jejich byla střídavě 
na vysoké věii Moiovské ponocovati, každou bodinn 
verš : ,)Chval každý dnch bospodina^ zpívati, a po 
fpévQ třikráte na malé hlásné píitalce zapísknoutí, která 
pisfalka schována zfistávala mezi bradami a břevny, na 
nichž zvonové visí. Véže ta stojí na výšině ne cele n 
prostřed města, před starým na husitský způsob vysta- 
veným chrámem : oboje chrám i věže zdí a hradbou 
obehnány, zadek pak příkopem upevněn, který se posa- 
vad šiance iili šance nazývá. Za chrámem stojí zděná 
a5 značně porouchaná kostnice, plná omrKích kostí, 
hnátAv a hlav. Staré otevřené okno poskytuje volný 
přístup. Jeden z hlásníkfl, Stacho, nedávno byl ze- 
mřel, druhý jménem ŠUeren byl ve službě potvrzen. 
Mezi (ekanci na tuto službu byl zvláště jistý jménem 
Bašta, muž nízké a však pevné postavy těla. S ěe- 
kaucemi činí se obyčejně nějaká zkouška, zdaliž jsou 
totiž smělí a nebázliví v noci : ta zkoušku ukládá oby- 
čejně starší a zkušený hlásník, jímž nyní Skeren byl. 
I povědět tedy Skeren Baštoví : ,,Ty jsi malý, ty so 
mi zdáš býti ku hlásoictvi nezpfisobný, ty jsi straohoš 
a bázlívec.^^ Načež Bašta: „Volno I ticho! uvidíme, 
kdo je smelší, čí ty či já/' „I iďtedy^, řekne Šheren, 
„jsi-lí chlap a chceš-li hlásníkem býti, dones mi z věže 
mou blásnickoo píšfalku, tam a tam ležf.^ Bašta bledé 
na Škereua řekne : j^Um f to je máto, já ještě vja& 
urobím, abych fa přesvědčiv že sa nebojím.^ V ton 
Bošta odešel, a obecni úřad rokoval mezi tím, pokud 
s o nevrátí, o jiných věcech a důležitostech. Asi po půl 
hodině zatluče Bašta na dvéře (což se vž'ty učiniti mn- 
selu, když ouřad spolu byl) ; když mu ohlas dal dovo- 
lení vjítí, vkročí do příbytku, zapísknuv odevzdá píšfal* 
ku Škerenoví, pak přistoupí ku stolu odestře svůj kapen 
čili plást, vytáhne cosi z levé pazuchy (podpaždí) a 
položí přede všemi na stůl : „tu je znak mojej nebojás- 
li\ostí, umrlčí hlava z kostnice.^ Vickni přítomni stáli 



101 

jako ohromeni a omrédeoi; my domácí přiblIHoe se 
ki ttola 8tr»ebem jsme trnali a téměř os sem psdsli. 
Tato onémčtosi s hrAsu rosmnožils ale oejvioe naše 
domácí koóka, bflá co sníh, jinace tichá a krotká oo 
jehiíátko, která sotvy ie B»ita do jisby vkročil, s peci 
skočila, s vytsienýma nohama, se skřiveným na způsob 
oblouku hřbetem, s naježeDOo srstí a divným mručením 
a prskáním nepokojné sem tam skákala ohledají e se 
■f^tavične na onu hlavu na stole. Prvni, jenž tn úžasnou 
mlčeli v ost přerušil, byl můj otec, povédév jako zbéhlý 
biblista : ,,Psáoo stojí : oechejte mrtvého s mrtvými. 
A opět: Nebudeš pokoušeti páoa Boha svého I ^ Baštoví 
dán roskas, aby leh ten hned zpátkem do kostnice 
sanesl. Šel tedy. Ale aj, půl hodiny mine: Bašta 
nepřichází. Mine wce : On nepřichází. Ach, snad se 
mu néco přihodilo? ptají se někteří. I vyslán Škeren 
se dvěma boženiky ku hledání jeho s lampášem, nebo 
bylo tma jako v rohu. Tito přibližujíce se k ohradě 
chrámo, slyšeli zvuk volající : „Ach, ach I jaj jaj ! Kde 
soral běda! réta I Hory, horj, vysoké hory ! Pane Bože 
pomáhej I^ Vyslanci ti poznali hned, že to bias Baštův, 
i šli do ohrady chrámu a našli Baštu nedaleko kost- 
nice zed makajícího a na ui se rukama i nohama drá- 
pajícího, oeb nemohl dveří najití. Poslové ti přiblíživše 
se k němu, našli ho ale cele pomateného a sobě ne- 
přítomného, pročež za ruce ho pojali, laskavě k němu 
se přimluvili a dovedli zpátkem. Divé oko, bledá tvář, 
Bsjíkavý jazyk, třesoucí ondy trvaly při něm za drahný 
^s. Naposledy, když se utišil, mluvil asi takto : Do 
kostnice jsem šCastoě přišel, ale sotvy že jsem hlavu 
tam hodil, vítr bouřivý se strhl, v očích se mi měnilo 
n blýskalo, vysoké hory strměly přede mnou, tak že 
jsem se hnouti nemohl: křičel jsem hlasem o retu, a 
bylbyoh tam snad zahynul, kdyby mi tito páni nebyli 
přišli na pomoc I^ Příběh tento velmi škodlivé následky 
měl pro celé městečko; oebo bázeň před mátohami a 
strašidly už předtím dosti vkořeněná, rozšířila se nyní 
všeobecně: pověrčivé rozprávky o nočních viděních 
roznášely se vždy více. Ten viděl smrt s kosou na 



102 

Bdi sedící, onen potkal ve&erním (asem při l^kárnd, 
jenž proti véii jest, df ě ienskd osoby ▼ blltoh plach- 
tách, jejicbi postavy hned nfské byty, hned do vysoks 
se táhly; jiného Todil syětlonoi, jiného Tatoš atd. Hálo 
kdo se naposledy, obivláště s mladých lidí opoviiil 
▼ noci Ten t příbytku na nitci aneb jen na dvAr vyjiti* 
Na štdsti poslalo moudré řízeni boií proti této 
strašlivé nemoci v krátkém tase i lékaře i lékařství. 
Lékař byl učitel školy Jan Šnlek, lékařství kniha oá 
Pavla Michálka: ^0 škodlivosti pověry'^ práté toho času 
na světlo vyšlá. Kniha tato celé HoSovce a všecky 
domy prochodila i veliký nžitek přinesla. Já sám (ítaf 
jsem ji pilné: ona byla snad první kniha, kterou jsem- 
pořádné a téměř bez přetržení od pofiátku a2 do konce- 
předtal. Přirozené vysvětlování čar a kouzel, mátoh « 
strašidel, světlonošft, zmokft á jiných oblud takové smě* 
losti mi dodalo, ie jsem se jako znovu zrodil. Učitel 
důlek ne jen knihu tuto pilně rozšiřoval, ale i sám ve 
škole některé částky z ní Čítal a vykládal, aneb I 
z vlastní zkušenosti nové příklady a dflvody proti mar- 
nosti bázně před strašidly přednášel. Jednou prý sadil 
se jeden člověk se sousedem, ie on pfijde na hřbitov 
v noci ; na znamení toho, že skutečně tam pfljde, žádat 
soused, aby ostrokončitou hůl do hrobu vstrčil a tam 
jí do rána nechal. Onen smélec šel tedy pláštěm oděn 
a s holí tam, vecpal hůl do hrobu ale tak že hAI ne- 
nadále i skrze plóšt prošla. Když chtěl od hrobu od- 
jíti, zdálo se ma, jakoby mrtvý z hrobu za plást ho 
držel. Strachem a šlakem poražen padl na zem, kde 
ráno od onoho souseda mrtev nalezen byl. Hle prý 
přirozená příhoda. Kdyby se ten nebyl umrlých bál, 
a nevěřil jejích zjevování se, nebyl by umřel. Anobri 
nezftstal při poahém toliko slovním poučování, nei 
spojil s ním i skutečné cvifiení. Škola evangelická 
v Mošovcech stojí venku za městem jako na vyhnanství* 
Výše školy asi čtvrt hodiny na levé ruce a na povýše- 
ném místě jest nový hřbitov s domkem na zpflsob kost- 
nice od mého otce vystaveným. Učitel Snlek povolal 
starších žákflv k sobě do školy nočního času asi o 



lOÍ. 

9—10 hodké. Kaidý fták mél v rnee liAl aneb kd- 
Já, ačkoli jtilé malý, předoe již iéi k nim se připojila. 
Byla oáa tam aai dvaBáote. áalek vedl nás a^prvé 
Tieeky spolu v noci na ooea hřbitov, procbázel se tím 
8 stei, sedel na brobioh a rosprávél nám všelico,. 
vrlááté o hvdsdáoh a hvéidářstvl Yaav tam seboo 
Telikoa z papíru ndélanon mlavní troubu (dalekomlav), 
prevoftoval ji Bkouiky. Kdyi jsme hřbitov opustili, asi 
na jedno, d.vé, tři střelení, on hned podle abeeedniho, 
pořádku, hned podle vaku posílal se slibem néjakové 
odmény každého s nás samo jediného na onen hřbitov, 
aby přijde na hrob sobě sedl, tím kyjem na dveře 
onoho domkn udeřil, aneb akrze tn troubu savolal, na 
snak, že na hřbitově jest, a že se nebojí. Když jsmo 
se vrátili do ikoly i odtndto nás posláno na hřbitov,, 
kteréžto cvičení ve s«|iUosti a nepžestrasenosti nčkdy 
ai do poxdní noci trvalo a častéji opětováno, aniž kdy 
néjiakon. překážkou přetrženo bylo, vyjma jeden, avšak 
přirosený případ. Ilezi těmi žáky byl i jistý Šipka 
syn někdejMho panského úředníka, jemuž otec dávno 
před tím tuáím ve vesnioi ŠCávoičce, matka pak milo- 
vaná teprve před několika týdny v Moiovcech byla ze- 
mřela a v tomto hřbitově pochovaná ležela* Šipka ale 
osiřelý, citlivý asi dvanáctiletý mladík přišed dle po- 
řádku na hřbitov proniknut zármutkem a bolestí nad 
Btráton avé drahé matky, vrhne se oa hrob v slzách, 
začne plakati a velikým hlasem naříkati, takže kvílení 
iebo my viickni jsme slyšeli. Případnost tato bylaby 
opět mohla nás i celé město novým strachem naplniti, 
kdyby učitel Sulek nebyl i hned s námi ozbrojenými tam 
šel, abychom se očitě přesvědili, že to ziýisté něco 
přirozeného jest. Na cestě myslili jsme na rozličné 
příčiny, buď že ae někdo do kostnice skryl a Šipku 
přestraáil, buď že padl na zem aneb na skálu ve tmě 
a poranil se atd. Přišedše tedy tam, nalezneme jej na 
hrobě ležícího, hrob objímajícího a líbajícího s pláčem 
a hlasem tímto : „Ach mamičko, mamičko, drahá milá 
mamičko, kain se já opuštěný podějem! Ďi mi Pán 
Bob nemohov už aspoň teba nechati, keď mi otca 



f04 

vtav !^ atd. Toto pronikavé Tlastofma odma spatřené 
divadlo nezmýlilo náa, ale ovšem snamenilě opevnilo 
v našem předaevzetf a vykořeáovtnf povértivé básné. 
Mesi tím at pravdo vysoám, oeiádal bych předce, aby 
»e přirozaný cit bázné ze srdce lidského cele vykoře- 
nil, aby se smělost proměnila na všetečnost se svatými 
a přirozeně strašnými věcmi si hrajfcf jako jaon k. př. 
hroby, kratl zemřelých atd. Nejsem pHtelem dětinské 
bázně, ale ani přílišné, nestydaté drzosti. Dva js^o 
světy, tělesný a duchovní, viditelný a neviditelný; dárko 
a hranice Jejich nikdo nám nemůie ukázati. 

§. 6. 

€li7ba, kteroQ Jsem ncfaifl re Sloreiíctaié. Nahléd- 
nutí do mlQTDlee. 

Jedna příhodo mou s učitelem Šolekem v Mači při 
školních majalesích vypsal jsem již ve Výkladě kn Slávy 
Dceře. sfr. 229, kami čtenáře odsilám. Druhé musím 
zde výslovně podotknouti proto, ie veliký tfčinek měla 
na nastávající běh mého iivota tím, ie byla prvním 
podnětem ku pravidelnému mluveni a učení se řeči ma- 
teřské. Ona mne nutila aspoň nahlédnouti po prvníkráte 
do mluvnic slovenských, áolek uvedl ve škole mezi 
starší iáky tak řečené sig^oom línguae. Kdo slovensky 
mluvil anebo kdo chybu v latinské řeči učinil, dostal to 
signom linguae. U koho to signum líogoae přes po- 
ledne aneb přes noc zAstalo, povinen byl asi 10 — 20 
slov latinských s významem alovenským z Gedičkovy 
knihy se učiti anebo za hodinu u prostřed školy státi. 
Sigmund to měl jsem jednou i já, ale na cestě ze školy 
jistý spoluiák mflj Kulfan, nevím pro jakou chybu v latině, 
měl ode mne to signom dostati ; on ale podávané sobě 
přijmouti nerhtě^ utíkal domft a skryl se. Já šed za 
ním nechal jsem signum tam. Na druhý den scházelo 
to signum, nebo Kulfan ho do školy nepřinesl, říkaje, 
ie ho ani neviděl. Po dlouhém dohadování v lámané 
latině ptal se mne áolek slovensky : Kollár, koma si ty 



t05 

y jeho dome lo si^nm dal f Já TSUna odpovfm Twť 
•teMfcýni BpAsob«ni : ^Dal jsem ho jeho starej Haolé.^ 
řfi těchto alovfoh annéje, ba řahotá se dlouho celá školo 
i s aMtelem nade nnoa. Já ▼ nevioiiostí své stojfm 
ohromeBý neveda ▼ prvém okamienf odkodf ten smfeh ? 
Nékteff storif iákové chtájice mne napraviti fikali: 
ySnad jeho starej matky, nebo n KnlfanA iádné maékf 
nemají." Učitel Šnlek povi ; ani to neni dobře f snad 
jeho starej matce 1^' Obecný lid v Torianské stolice 
řffcá ve slovfoh ženského pohlavf na tka, dka, éka se 
skončojfcfch ín dativo a loeali vidyeky a vftsdy cté, 
k. p. památka pamácté, ashrádka v sahrárté, Anička 
Anictě, hračka hracté, iebračfca iebracté. Podle tohoto 
Epiksobn mluveni matka a mačka jednaký dativ majf 
macté. A tento dvojsmysl roKVáasl tudy ta dsta ke 
smicho. České koncovky tce, dee, čce, matce, aa- 
hrádce, hračce slovenským ústAm tčiko jest vysloviti ; 
proto v některých krajích říkají in dativo : matke, xf- 
hrádke, Aničke v jiných stolicech, k. p. ve Zvolefiské 
řiksjl in dstívo mstky, xahrádky, nečiníce ladného ros* 
dfla mexi genitivem a dativem, které ale zanedbáni roz- 
díln mezi dvěma pády a odtud pocházející pochybnost 
a neurčitost ve mluveni Turčanilm se nelíbí. V tomto 
I zmatku mluvy chtěl jsem jistoty nabyti, jak se vlastně 

a pravidelně mluviti má, i hledal jsem nějakou sloven* 
skon g^ammatiku. Sel jsem s prosbou k Šulekovi, 
který mne odeslal na svou slovensko-latinskou ^am* 
matiku, kde se na konci typus Declinationnm Slavica- 
I rum, ale velmi krátký a pro počátečníka nezřejmý na- 

í lézá. Sel jsem k farářovi Baldovskému^ ale tomu, jako 

vikbec evangelickým kněiim, o slovenských knihách a 
mluvnicích ani se nesofvalo : coi Jii tehdáž velice mne 
zamrzelo. Slovenský kazatel — myslil jsem sobě — 
a nemá, ba snad ani nezná slovenaké grammatikyl Jak 
ie jest to? O Aldbiadesovi čteme u PIntarcha, že 
v prvni mladosti, když vstoupil do ikoly, žádal od mi- 
stra, aby mu Homera pftjčil, tento když pověděl že ho 

nemá, výtal mu Alcíbiades poliček a odeiel 

Dobrý Alcibiadese ! ruka by si sobě sedrati a polámati 



106 

mneel , kdyby si ntšů uiítele a kasalele naTětfyíl, k^H, 
oedfn HoBorai, ale ani iéémé mlsfniea a kaiky alotTan- 
ské aaMajú Meu tfm MpeaMy poitéttito sa mi a 
Kolína, jahoi dva bratři toko hun práfé školy dokOB- 
Čfli a pékaeo' bibliotkaka aéli, grammatíku DoMakMNi 
sobe opatřiti, ale bobaiel, lato mae ▼ tomto páda 8a<* 
neobala ▼ poehybnoati. Neaftstala Tsak bea ažitka aá 
Boáaioat a toato kaihou. Její na konci tišténá Adagla 
shifieo-bokeníea, Pbraaes Slanaae a vfUěté Komeor- 
ského bexanetry ve přaloieai Catona, velioe ae mi li- 
bily a jiskro lásky ke slovenské ředí ve mni dontna- 
jid aoačná roanitíly. Tak mne ebyba vedla ke studii 
a atnd ka pravé eesté. Z maliékýeh pří5ín ptynon 
Saato veliké následky. 



§.7. 

Ptybi spatřeni MaAirů a bcj s nimi. 

Jednoho rokn sa Snlkova ákolmístrováoí byki ná- 
ramná a dloabá číma, tak ie sníh nékde po střeeky 
stodol byl a vrata našeho bampa pro aávéje sadáaé 
nelie bylo otevřití. Bylaf nooae meaí lidmi a drahota 
obiU a jiné itvnosti. Najednou lavxní povést, ie při- 
jeli Madáři od Tisy s rybami oa třeeh neb dtyreeb 
voiíeh ku prodáváni jieb. Co nohy mělo, béielo na 
tpšišté. I my iáci jdonee do a se školy nikdy jsme 
tam neehybivali, a ačkoli jsme dolů hnmeoci kratii 
ceftn domů mélí, předce zaoháaka náméstím, svláatě 
ve středu, jakoáto v trhový den, kde mnoho přichosíoh 
a eiiinců se sbromáidilo, vidy oky nám milejší bývala. 
Madarské šaty na aemanech, tytýi i méštanech, avlášté 
(iimarech tnr(anských k. p. mentýk, dolman, kučmu, 
pak maďarský tanec při verbonkoších, jíi i předtím 
vidél jsem; ale všechno toto bylo předoe jen slovenské 
aneb seslovenštéié od Slováků nošené a délané. Oprav- 
dového rysého Maďara aneb maďarského sedláka teprv 
nyní vidéti a slyšeti přileiitost jsem mél. K mému 



lOf 

•(ci, co rychtářovi přiiedie se ostrémiti a za doTolenl 
prodáváirf prositi, přioesli dar nékotika ryb; a tu jaam 
slyšel, že jeden mesi nimi jmenoval se Vdrds Janós. 
Pohfed jejich opravdu podivné na mne tidínkoval, anii 
jsem chtéV v prmfm okamžení věřiti, žeby to Hdá byli 
v naši krajiné bydlfef. Veliké, éerné, umasténé kožené 
bundy, košile krátké se širokými rukávy též Seni^, 
umasténé, tok i gaté, kuSmy na hlavé vysoké, svuliry 
řtti posavad neslýchané; sami voaové, plachty a jiné 
vomické nářadí cele jfného spftsoba nei n SlováliiK 
Pottévadž pak fifaďaři tito neumélt sloveDrt[y^ potřebo*^ 
valt tlumače. Ale tehdáž v celých llošoveec% naléial 
se jen jeden jediný Movék maďarsky néco nméjicf ; byl 
to jistý Liška čižmář, jenž v Miškovci n« vandrovce oo' 
tonryš byl a tam se maďarsky přinl^il. Tento byl tedy 
jejich prostředníkem, tlnmaSem a sástupcem, proSež i 
od toho 6asu a skutku dostal přesvfsko Madar anetr 
Vagyok (maď. : já jsem, kteréž slovo Maďiři často opa« 
kuji), kteréž příjmení trvalo mu až do smrti a snad t 
na potomky se zdědilo. V prvnf dny byli vozy těchto 
Maďarů lidstvem jako obleženy a prodali ryb dosti 
anoho a draho. Než najednou poéasl se proměnilo, 
aneb jak r Turci řikajC^ stal se n Inhého mrazu odměk 
a teplo; ty ryby předtím co kámen zmrzlé a ztvrdlé 
počaly jihnouti ; strašný smrad rozšiřoval se po celém 
náměstí, ba téměř po celém městě, aaf chudobní Kdé 
pořád je kupovali, vařili a jedli. Vyskytlo se několik 
případA nákazy a onemocnění při takových, kteří polo«* 
hniié ryby tyto požívali, a tu se celé město zbouřilo. 
Kelini lékař, Sulek učitel, a Kollár rychtář, to byla 
trojice města Mošovec. Večer sešedše se u nás, radili 
se co tu učiniti ? I uzavřeno, aby se níže města ješté 
té noci jáma vykopati dala skrze městské hrobaře, a 
ty ryby aby hned ráno tam uvrženy a zahrabány byly, 
aby se jejích smradem povětří a jejich jedením lid ne<- 
nakastl. Když přišlo ke skutku, ti Maďarové se tomu 
všelijak protivili, ukazujíce na dalekou cestu, kterou 
konali a na velikou škodu, kterou by zakopáním těch 
ryb, z nichž ještě asi polovice pozilatávala, vytrpěti 



t08 



Néktoři s ohiidobiiéjšfch Taré«iiA» jak obyčeJDéy 
(oni téi věřiti necbtóli, iehy ty ryby byly škodlivé, 
« tílo 80 připojili k oném Maďarfirn. Odtad zoíkla oo- 
malá rftsoioe dvou strao, oa jodoé straoě rozumo éjáích 
•a majotoéjšioh, jojiohi vůdcové byli aoadoe, lékař a 
4itítol; na drobe cbadobDéjifch a aproatéjifob, jejichi 
vftdoové byli Madfaři. Kojiočoé viak tito poaledof pře«* 
QOioiii byvde ocouvli, nadei mftj otec koné sapřáhaouti 
o ty ryby na onécb maďarskýcb voaech, a pr&vodeni 
boieolkft, k onomo hrobo sprovoditi a pochovati dal. 
Bylif tito HetQoiogerA potomci asi s Boriodské nebíle- 
vešsbé stolice, kde, jak soámo, řeka Tisa tolik ryb 
oese, že odtad po celé krajině xvláitě v símě roišlřo- 
vány býviýf. Nei příklad toboto neštěstí na potom tak 
maďarské špekalaniy odstrašil od dováienfi ryb v (aso 
siffiDÍm od Tisy aneb Dunaje do Turčanské stolice, ie 
jsem vlee neslyšel nic o podobném podniknutí a na- 
vštíveni. 



§* 8. 

První slorenské Teráe. Criiiljr. Burianu 

v posledním roka mého u Šuleka ndeni se^ na- 
vštěvoval dftstojný snperíntendent a kněz Prešporku D^* 
okt\ Crudy r. 1803 evangelické církve svého Před-Du- 
nízkého okolí, a přišel i do Torčanské stolice ; kdyi 
E Ivanělné do Mošovec přijiti měl, strojeny zde byly 
slavné přípravy k jebo uvítáni. Žáci poslání do h^Av 
a na louky k nasbírání kvítí, kterým se cesta od školy 
do fary a do chrámu pokryla: májové 5ili stromky na 
boku seděny; jesdcové jemu v oustrety šli, z mošdířft 
stříleno, od školní mládeže písně epívány atd. V tomto 
všeobecném atrojení a chystání chtěly i panny, které 
školu již byly opustily, něco o činiti a soperíntendenta 
obzvláště přivítati. I uvily z vonného zahradního kvíti 
krásný věnec majíce dmysl na cínovém talíři takový 
emn podati. Ale s holým věncem styděly se před- 



10» 

fltaviti, očitei áolek byl v len čas tak MDepráiBén (nebo 
on vedl všecky ty přípra? y), 2e jeho sa néjakové ver - 
Siky prositi se ani neopovážily. I radily ee oo tu 
nčiniti ? Má sestra Zuzana znala, že já se čítánfm slo- 
venských knih zanáším, ie jsem někdy jti i svým mla- 
dým přátel Am a spoloiákfim přáni na jméno rodiM^ 
na svátky atd. shotovil ; sotvy že to tovaryikám svým 
yyfozprávěla, hned posláno ke mné panenské vysianstvl 
ze dvou dévSat záležejicl Kateřiny Polereoké a Mario 
Babílouové* Onano, vysoká, považována byla za jednu 
z nejmoudřejších, tato, malého zrostu, spanilé tvár- 
ností, bystrých pohybů a obyčejAv za jednu z nejkrás- 
nějších děvčat. Při tancech s touto poslední zpfivatř 
mládenci obyčejně onu prostonárodní píseň, která stojf 
v 1. dilu Zpievanek str. 7 litera n. ^DievČa peknno, 
Dievča maluo atd.^ Když mi svou prosbu přednesly 
lyto dvě Mošovské bohyně (Mudřena n Lada), bořel» 
mi tvář i stydlivostí i hrdostí* Bylof ráno osi o S ho- 
dině; mládež a zástupové lidstva stáli již okolo školy 
a chrámu; okolo 10. hodiny měl se příjezd ten sla- 
TÍti. Přivítání to tedy muselo kratičké býti, aby se 
mu jedna z paměti naučiti mohla. Papíru, černidla, pértt 
nebylo nyní v tomto zmatíiu k dostáni. I odstraniv se^ 
tedy já z hlukn toho do tišiny, totiiš do blízké staro- 
školaí zahrady, jenž velmi krásně za potokem proti 
kostelu, v dbočí vršku stnpnivě v terasích se zdvihajíc 
ležela, v několika okamženích sklepni a slátal sem zde. 
za stromem v paměti následující rýmy: 

Ddstojuý pán biskup 1 my Mošovské panny 
Neseme tu kvítí a věnec k vítáni: 
Nechže ráčá tento znak nasej vděčnosti 
Přijati s otcovskou od nás laskavosti. 
Tyto byly nepochybně mé první verše. Nebo přt^ 
dešlá přání bývala, jak se rozpomínám, vesměs prosto* 
mluvou psána. 1 vraceje se k onéoi, pod lípou při 
chrámě stojídm a bílým rouchem oděným panenkám,, 
potkám ty dvě už toužebně na mne střeboucí, any mř 
v ústrety Uy. Pojav je tedy zpáUiem do oné zahrady, 
pfedříkal jsem jim je několikráte, ale bohužel podloubá 



110 

práeí daremoé bes prMpčohii, až jsem naposledy jako 
oaeD římský ivee při uiieni svébo krkavoe „salvě Cae- 
sar, Victor ImperatorI'* téměř xoufal a hněvivě svolal: 
„Oleam et operám perdidíP Milý Boie! myslím, co to 
sa příčinu? viak tyto panny byly někdy tak dobré a 
ipAsobné ia6kyl Až kone5ně trefil jsem na příčina 
j^ioh pomatenosti: totiž, místo nynějšího y,Dfistojný 
pan biskop^^ stálo prvé ^^Pan snperintendent^S kteréžto 
latinské nesroaumitelné pět sáhá dlonhé slovo moje 
Slovenky jako řepa ani jen vysloviti s to nebyly, ne« 
rcili v paměti je Aobě šachovati. Histo superintendent 
říkaly hned : Jsou prey v ten den, hned Supetiteren, 
hned Súpre-ten den, hned Perisutenden, Sú-periny- 
v ten den, a kdo ví jeétě jak. I vynechám toto, třeba 
i aákonem přikázané ale těžké a neznámé slovo a pro- 
měním je ve snámé slovenské, a ejhle v několika chvi- 
léčkách uměly ty veráe jako otčenáš. Proto pak se. ty 
panenky obě tomu přáni učily, aby, jestliby jedna v ří- 
káni versA se urazila aneb chybilai druhá jí pošeptati 
a k pomoci přispěti mohla* I šly a přivítaly jimi u 
dveří chrámových onoho vážného starce, který vejda 
do chrámu řeč mčl před oltářem z textu u Jana 15. 
14. „Přátelé moji jste, učiníte-li co jsem koli přikázal 
vám.^' ňeč ta, co do obsahui se mi líbils, ne tak co 
do slohu, přizvuko, nebo Crudy (vlastně prý Surovec) 
ač rozený Slovák ze Zvoleně, dlouho již v německé 
eírkvi žil a pracovaL 

Po odchodu Šulekově do Moravy za kněze 1805, 
třeU mftj učitel byl Adam Burian, žák Kežmarské školy, 
rodilý z Liptova z Německé Lupče, hodný muž, kterýž 
hned zprvu více mým přítelem než učitelem býval. U 
něho uzřel jsem po prvnikrát Nejedlého české přeloženi 
Homerovy Iliady v Praze r. 1802 s obrázkem. Milý 
Bože! jak divně působila na mne kniha tato, její bleako- 
škorněnci, Achaiští, běloramná dívka a těmto podobné 
československé, předtím neslýchané výrazy 1 Vzav knihu 
zašel jsem do pole, šedna na květnatou mezi u prostřed 
vysokého obilí o samotě a v tichosti okem i uchem 
divil jsem se novým těmto polosrosuméným poloaasro- 



111 

zmnéDýni Sesktm tvokám « řeokým hrdínim, adkoli 
8 kexametroviiiin lim, tam uiítým, jii tady slnoh ndij 
jaksi spokojen bftí neohtél. Tu Jii sniklo jakási lesHié 
předsetBeti u mae slayiaoskýiD spiaoTatelasu kýti. 

Za Barisoa stal se mi ješté přfpad, kterého ftde 
dotknu. Kdyi se váaoee přibliioTaly, měly býti oblálky 
pečeny. To se rosami, ie při nééem takovém i já pli- 
tomen býti a úSastenství mití jsem másel. Nei Meso 
k peSeni obl&tek ehybéio : poslal tedy Barian ouie 
jeitě i s jedním iákem Ondřejem Baštem synem onoho 
Yýie jmenovaného hlásnlka, do Rakie filialafi k Moiov- 
sfcé drkvi patricí osady s prosbou k tamnéjiíma prae* 
eeptorovi (ili utiteloriy aby nám pAjéit jedno takové 
ieleso. Bylo to s poáítku adventu pravé v den sv. 
Ondřeje, kde jii tahá aima panovala. Tam jsme ifastné 
a dosti včasoé doili; nei potom hned strhla sesnéiná 
metelice tak silná, ie ui^itel Rakšaaský toho dne ipét- 
kem pnstiti nás nechtél tím více, ie prý mnoho vlkflv 
v poli vikol Rakie se akaanje, a niehi pravé toho dne 
několik bylo sastřeleno. Celý veóer roipráveno jen o 
▼leíob. My věasně ráno vstavie jeitě před avitáním iU 
jsme ven n dědiny úvosem ěili hlubokon cestou. Sotva 
ie jsme na jedno střelení od dědiny byli, laraailo uii 
naie hrozné vyti. My nemelkavie dali jsme se v nohy 
opět tím dvoaem nazpátek do vesnioo. Mendík Balta^ 
který ieleso nesl, hodil je v dtěku a ve strachu na 
sem* Já navrátiv se chytím ieleso a vleku je a hrko^ 
tem sa sebou. Přiiedie nadyehěeni k učitelovi vypra* 
vovali jsme mu příběh : on oanámil to masařovi (řen* 
nikovi) a jiaým loveěm a ve krátkém ěase dva vlkové 
nastřeleni a do dědiny dovezeni byli. 



§9. 

Bqr, tkUky, zitisttaosti néb* dklMíd. 

BoBp«aifaaj« m m tré dMiMtvI připoneioati ma- 
«tai j«iUI tfi okoliMti, přadaé: mi Mnainé mitoTiai 



112 

holabflv, které u moe téméř na holobo$fileD8tví se pro- 
měnilo. Vida holaba radoalí jsen ae (řáal, kaidý pe- 
nis na to jsem obrátil, cesty do jiných mést a déďín^ 
pod všelijakým sámyslem, k vidění aneb konpeni ho 
InbO jsem konal, holubince a hnisda sám jsem dělal, za 
nimi na pole létal, iasto na nebespečná mista sa núní 
se drápal, mladá holonbátka cvičil a naučil jsem za 
mnou létati jako někdy Mahomet. Aby mí koupení a 
na svoboda pnstění holubi neuletěli, hledáao a užíváno 
všelijakých, často i pověrčivých, od jiných poraděuých^ 
prostředkfl k. p.ta hňl odkoupená, kterou slepý žebrák 
voděa byl, pak položena, aby holubové na ni sedávali 
atd. Tuto holubosilenství tak mne zachvátilo, že již i 
na mou mravnost škodlivě pfisobiti začalo. Jednou ule> 
těla mi krásná až z Válče přinesená holubice a přito- 
varyšila se k holnbAm střevíčkáře Reusa čili Revusa, 
výše nás v osmém domě bydlícího, tam nocovávala až 
i pářila se s jedním jeho samcem, který jí vždy od* 
vábil, když jsem jí házením kamenů domA odehnal. Ne- 
moha sobě poraditi, anf már ústní prosba oslyšena by-» 
la, vzal jaem útočiště své ku klamu a podvodu, jehož 
jinače velikým byl jsem nepřítelem. Totiž napsal a 
poslal jsem skrze nejmladsiho boženika a vrcboosteoské- 
ho posla Rousovi jménem otce mého jakožto rychtáře ^ 
měslakou pečeti zapečetěný list, s tím rozkazem, „aby 
Rens tu holubici chytil a muě zpátkem vrátil,^^ což Ren» 
na druhý den i učinil. Na štěstí otec můj v ten čas 
nebyl doma jsa na cestách, za několik dn& v úredni 
déležitosti; zvěděv o tom jaksi po uplynuti několika 
dtiA nic k tomu neřekl mimo zápověd pro budoucnost. 
Prchlivost jeho zajisté bývala jen okamžitá a přítomnými 
okolnostmi v bczuzdnon náruživost rozplameiíována. 
Z tohoto holttbA milování plynula i ona báseň, která 
v Básních v Praze 182 1 vyšlých str. 75 vytištěna stojí:: 
Divno jak jest nestálé lidské pokolení ! 
Jak se často na odpor věk a srdce měni. 
Malí, co jest malého, v Obec rádi mají, 
O co, když jsou velící, velmi málo dbijí : 
Se mnou však jest na opak, anC byv maličičk^ 
Holuby jsem miloval, nyní holubičky. 



113 

Později když jsem 5ítal Karamsiiiova Híf torii, silDé 
mne proniklo^ co on píše D. 1. Kap. 10. „Na dvoře 
starých Rasft byly holubince, nebo Rasoré milovali tyto 
ptáky jii od starodávných 5a8á/^ M6I jsem sice obU- 
beni i v jiných ptáčatech ; v sajicfch králíky jmenova- 
ných; v pouáencech (jinde koasencech) &ili mořských 
prasatech, ale toto se na tak velikou náraiivost a mne 
nepromčoílo. 

Drahá dětinství mého památná vlastnost byla bystrá 
a lehká obratnost těla a údAv zvláště ale snadné le*- 
zeni na stromy , ačkoli má tělesná soustava více útlá 
než bujná byla. Příležitost k té gymnastické vzděla- 
nosti zavdal sad mého otce hned za domem rozličnými 
vysokými ovocnými stromy ozdobený. V tomto uměni 
převyšoval jsem všecky své vrstevníky a tovaryše mla- 
dosti. V okamžení bez namáhání byl jsem na chlumu 
nejvyššího stroma, aniž kdy zpflsobnost má mne opu- 
stila aneb do nebezpečenství uvalila: vyjma jednou, kde 
však ne osoba, ale starý, křehký, sladké slivky nesoucí 
strom příčinou pádu byl, anf se spolu se mnou svalil a 
vsak tise a bez nejmenšího ourazu. Potoky a řeky dosti 
široké přeskakoval jsem od břehu na břeh jako pták. 
Ve výšce na věžích, kde jiný závrat dostávali, já atál 
aneb kráčel jsem bez bázně. Tato, zdraví výborně ne- 
pomáhající, vycvičenost těla , bohužel , potom dlouhým 
seděni m na školních lavicích téměř cele se ztratila. 
Naše školské vychovávání tak jest jednostranné, že 
obživováním jedné částky člověka druhou zabíjí. Mou- 
dřeji činili Řekové a Římané, cvičíce ve mladosti celého 
člověka , i těla i duší. Anglická pedagogika jest nyní 
ještě nejlepší, která dítky v zápaších, v rybaření, ve 
skákáuí, na stromy lezení a jiných obratnostech cvičí. 

Třetí o|||iba a zpAsobnost mé mladostí týkala se 
technologie, a trvala asi do 12. léta. Nerad jsem robil 
a pracoval, nerad jednu a touž práci opětoval; ale ne- 
smírně těšilo mě, když jsem mohl něco tvořiti, něco 
nového vlastního , obzvláště ze dřeva , udělati. Proto 
v jedné osobě spojil jsem mnohá řemesla: tokařství 
(soustrožnictvi) , řezbářství, litectvj, etolařství , bednář- 

Kollárovy spiay, IV. ® 



114 

slviy kniíiařsivi. Udčlal Jfem sobě sám ▼ sadě při tak 
řečené sypárně čili stodole tokárna čili aoaatruh, ded- 
kova čili obručnou stolioi a množatví Jiných připrav a 
náslrojfi, měl jsem své sekerky^ pilky, pilníky, kladívka, 
nebožiee, dláta ^ perUky, hoblíky, klí, pres, a t. d. 
kterými jsem ustavičaé néco stružiikal k. p. holubinee 
pro holuby, koléska a vozíky ke hraní pro dítky, sáňky 
k sáňkování anebo i domácí hospodářské nářadí, hrable, 
kosy, cepy, pluh, a t. d. Několikráte pobral a skryl mi 
to otec, poněvadž jsem sobě ty týž i prsty pořeaal, ale 
za krátký čas buď našel a vzal jsem sobe to, anebo i 
znovu zhotovil. Nikdy jsem neviděl kníhaře, nebo nynejif 
teprv později se v Mosovcech osadil , a všecky knihy 
a spisy školské sám jsem sobě vázal, ohledná prvé 
dobře knihu, jak asi se to dělá, beze vší těžkosti násle- 
doval jsem cizí práce. Z cíou a olova lil jsem všelijaké 
podobizny, ozdoby, nástroje. Tato schopnost a tvoři* 
vost technologická takovou slávu mi i u sonsedň způ- 
sobila , že mluvíce o mně, zvali mne jen „Janko Uaj- 
ster^ aneb ^Naluralista.^ 



§. 10. 

Láska T mladosti ka přírodě a k poli. 

Hospodářství moji rodičové pěkné měli a v letním 
čase jako vůbec všiokni Slavjané , polní práce i sami 
oblibovali i nás k nim vedli, což v Turci neni tak práce 
a robota, jako raději utěšená zábava, která se, obzvláště 
v čas žatvy, při zpěvu, žertu, nevinné lásce mladých 
lidi v čistějším oděvu , při stkvostnějších jídlech, anobri 
hodech a bostioécb koná. Čemu němečtí ^jepísci jako 
něčemu nevídanému na onéno paní Slavjanské v Kamíně 
v Pomořanech se obdivují a vychvalují (viz výklad ku Slávy 
Dceře zp* 11. zn. 40) že totiž, ač právě ze šlechty byla a 
bohatství měla , předce v poli na žni vykasavši rukávy 
osobní podíl brala; to u Slováků zvláště v Turčanské 
a Liptovské stolici, posavad letního času viděti. Tu 



tis 

doma, krom kuchařky a Bemocnýek na Iftiku laifeieii, 
nikdo oesftfltane, byf jej í řetésem přivácal. Nejen šediví 
starcové, ale i ditky a nemlavňátka s matkami jedoa 
anebo beroa se do pole, a nemohoa-li jeité pracovati a 
iití, aspoň sde přítomny býti, klasy sbírati ^ s kvítím 
si hráti aneb v polních obzvláité k tomu udélanýeh 
kolébkách čili trbielkáeh , ležeti musí. Žeň je Slovákům 
až posud opravdivá národní slavnost. Tu život jako 
v Arkadií. Města , dědiny , domy jsou tu prásdné , na 
poli všecko se hemží, spěvové roKli5nteh rolí a eho* 
tárfiv míchají se v jedno moře nvukňv až do oblakdv 
se rosléhajících ; větérkové donášejí e dolin, stromAv a 
kvétův Tatranských libou vdni; studnice při rolích čer- 
stvou vodou se prameoící uhašují žíseň. Časně ráno před 
svitem za rosy jdou na roli , asi o osmé hodioě přináší 
kuchařka anebo domácí matka snídaní, při němž se asi 
pAl hodiny odpočívá ; v poledne přináší oběd, po němž 
se asi hodinu odpočívá aneb dřímá ve chládku pod stro- 
mem ; asi o 4. hodině se olevrantoje (svačí) ; se sápadem 
slunce jdou ženci dom& se zpěvem, doma sednou sobě buď 
TO dvoře na lavicích, bnd před domem na nálepku rozmlou* 
vajíce a žertujíce až do noci. Yžatvě Slováci i zvláštní způ- 
sob pozdravování se mají. Jde-li někdo vedle ženců, neříká 
jako v zimě „Dobrý den, dobrý večer," ale říká , Pán Boh 
daj štěstia<< a při odchodu: „Pán Boh pomáhej.^ Tu 
jsem měl jíž příležitost mnohé z těch Zpěvanek slyšeti 
a do zvláštní knížečky sobě zapisovati, které potom 
tiskem vyšly. Opojen těmito přirozenými likazy a di- 
vadly, rozpomínám se, že jsem nejednou žádal a prosil 
Boha , aby léto a žeň stále trvala , jeseň pak a zima 
aby nepřicházela. Tuto lásku k tomuto nejpřirozenějšímu 
způsobu a stavu života roznítil i učitel můj Sulek, který 
nám slovenským jazykem sepsal a přednášel Uměni ho- 
spodářské (Oeconomia ruralis) příjemně a užitečně. Já 
přepsal jsem sobě toto umění celé, znal rozdíl a povahu 
zemí, shromažďoval jsem druhy obilí, dal z Bystřice 
přinésti Jeruzalémskou pšenici , vyobrazení nově nale- 
zeného pluhu. Sázeti, štěpiti, očkovati uměl jsem jako 
dobrý zahradník. Tuto lásku ku přírodě a k rolnictví 

8* 



11« 

chOTtia ve moé i Dtéáeuá a nikde posud nevídaoá po- 
loha pole (ili chotéra Moíovskébo , oa tři krásné rov- 
aobéiicí třídy roEdéleného a to sice rozdčleného přiro- 
senými potoky, a na těchto a obou břehflv se zelenají- 
cími lukaaii. Setba i žatva každého roku na jinou a 
jinon třídu padne. Y prostřední a nich leži samo 
městečko. Na blízce města pahorek. Háj zvaný, v jeboi 
středu skála s jeskyní , v níž podlé podání ^ chrám a 
a bAiek jakýsi pohanský býval. Ros Chodakovský, 
slavný zkoumatel starožitností slovanských , skutečně 
učí, že v blízku staroslavských měst a vesnic téměř 
všudy Háj se nalézá , kde modla stála, a odkud snad i 
Hajilky (písně v hájích zpívané) pošly, tak jako Rusalky, 
pfsně při Ruse, Rose, Riase, t. j. vodé a vodním boh&m 
zpívané. Kdyby tyto Tatranské stolice nebyly tak příliá 
přelidněné, a kdyby rolnický stav zde svobodu, vlastni 
majetnost a práva Člověčenství mél^ pro toho, kdo má 
zalíbení v krásách a prícach přírody, byloby tam nej* 
šfastnějií živobytí, a já sám nežádal bych sobě jiným,. 
než zde takovým svobodným slovenským Cincinatem býtí» 
Ale čím rozkošnější zde příroda, čím spanilejší lid, tím. 
politování hodnější jeho stav a otroctví. Jako v prvních 
létech mé mladosti k nevinným práčem poloím a hos- 
podářskému stavu zvláštní náchylnost jsem měl, kterážto 
náchylnost v žatevním čase až v horlivost a blaženost 
se < ( niia, anf já již téměř za dětinství zpěvem slovenským 
a národní poesií očarován jsem býval : tak potom s ro- 
stoucí zkušeností a s poznáním svobodnějšího života mě« 
ifanského v Uhrách hasla vždy více u mne tato náklon- 
nost a proměnila se na zošklivení stavu , na nenávist 
potlačitelft a drancířfi , na lítost nad ubohým v těžkém 
manství lkajícím lidem. 

S. 11. 

Příležitost k poznání rozličntcb lidí za mé mladostí* 
Nedůvěra ín člověčenstva, smíření s nůn. 

Bohaté a rozmanité divadlo života rozvinulo se před 
očima mé mladosti proto, že mfij otec zprávcem a soud- 



t!T 

een méstedka byl, které se Éiv« Hartioem k neJhlaTiiSjšfm 
eelé stolíce pHnáitiU Jako městský rychtář a hlava liřada 
mél Í2 boženfikA, čili uředofcb přfseiných osob a po- 
nocoikflT, kteřf téméř každého dne a nás ae scházeli* 
Před našim domem ležela oa zemi kláda, do které pře« 
Btopnfci za nohy ^^avíráni byli. V našem dome bylo 
kaidodennč TŠeJíjaké lidí se všech stran svéta^ ze všech 
národfi i ze všech stavft vidéti , hned jako přfichozf a 
poceatofy hned jako lapení a zafaU , hned jako obia« 
lovaní a trestanci , hned jako oořadaiicf, a t. d. Tyto 
tfkazy pftsobily ve mné hned dobročinný hned odrážející 
dojem, hoed láskon ka človdčenstvn , hned hněvem mé 
erdce naplnily. V Mošovceoh bývají hrubé C^etké) trhy 
« sice týdenní ve středa^ roční pak čtyřikráte za rok. 
Pro zachováni pořádku a policie posílán býval v čas 
iéchto trhflv od TurČanské stolice mému otci na pomoc 
obyčejně jeden stolíční husar , jménem Červenák , muž 
líollossalní^ ťervonovlasý a na cetém těle pěhavý, opilství 
velmi oddaný ale jinače statečoý a hrdinský syn Marsftv. 
Přes den chodil po městě a trhu, přes noc spával u nás. 
Jednou raDUÍho času, když on ještě v posteli spal, já 
vezma jeho o stěnn opřenou šavli, vytáhl jsem ji % po- 
Svy. Jakový mráz kostí mé prohnal , vida její špici až 
na píď cele ubroceoon a však tak, že krev na ní již 
naehlá a tu i tam zrezavělá byla. Došed k otci vypra- 
voval jsem mu tuto příhodu. I tázali jsme se potom my 
všíckni Červeoáka , co to za krev na tom palaši ; on 
prstem svým ukázav na čestný o kabát připevněný peníz, 
řekl: „tento peníz a tato krev na šavli jsou mé vo-> 
jenské zásluhy a ozdoby , které jsem sobě v turecké 
vojně u Bělehradu vydobyl, stav hlavn jednomu turec* 
kému dflstojníku, kterou jsem na špici této šavle do 
našeho táboru přinesl. Tuto krev nechávám na památku 
toho skutku.^ Tento Oervenák zpíval sobě a nám kaž- 
dého večera onu zpěvanku: 

^Herská Kateřina 

Skrze Potemkina 

Začala boj nový 

Naproti Turkovi.'^ 



tli 

Ob b pýehoa a radosti vyprairoTal , kterak («t» 
pfteň sa jeko časo celá s maobých plakftv ftétežajieí^ 
▼ojako spirálo, ao ji k bitvč se rosplameňoralo a proto^ 
i TitéKBtvi doiahoralo. Pro5 za naáíck daaŮT »DOiilost 
aloteaekého vojáka timto výboraým náfodnim prostřed-*' 
kofli ckoTána a rozDěcorána nebýrá ? 

Jednobo dne dovexeoa k oám z Bystříokýcb hor^ 
% Harmaaee, mháé^ dosti hesky vyrostlá ioBŠtioa, z Oravy 
rodilá, vfta stál před Basím domem, osoba pak ta sedél» 
v ném, na spflsob Vily, celá biloa pkehtoB sakrytá* 
1 hned lidn mnoistvi k ni se shromáždilo, já přes okno^ 
hleděl jsem s velikoa Bvčdavosti, co to kb divadlo ? 
Z vosu potom sloiená seděla v ntáem dvoře ve sUnu ; 
jáy když se titen tido odstrBaila, sel jsem též k ni a 
prosil jednobo při oi , co stražte , stojieíbo boženika, 
aby mi pověděl a nkásal co to? Jeko odpověd: ^ie 
nesmi, že lépe bvde, když já to neavidím," ještě vioe 
dráždila moa Evědavost. Naposledy odestřel onu plachta r 
a já strachem a bolesti téměř na zem padl jsem. Osobo 
ta, jeltě živá, měla oěi vyloupané, kftže z hlavy a z četa 
jí odřena ! Byla do Hosovec k léčeni přivesena a psk 
ka sprovozeni jí dále. Ponévadž ale lékař právě byl 
kdesi na dědinách , dokud domft nepřijel , u nás byln 
složena. Člověka tak strýBněoého , dokatovaného » 
ukrvavenébo jeStě jsem nikdy před Um nebyl viděl: 
tímto pohledem chut k jídlu na několik dn&v jsem ztratila 
Osoba tato byla na Dolní Zemi na robotách, kde sobě 
něco peněz siskala ; v Bystříokých horách, kde samotná 
cestu konala , přikvačili ji od zadu vojenátl dskokové, 
kteří jí, aby jích někdy nepoznala a nezradila , nejprve 
oči vyloupali , poněvadž pak se bránila , nožem ji kftži 
na hlavě prořezanou svlekde, nechali jí na cestě ležeti 
odpoln živou, jako onino lotrové u Jericha. Aj, co jest 
člověk ? myslil jsem již tehdáž, tygr či beránek, ďábel 
či anděl ? Tato rána v dAvěrn mon ku člověčenstvu ale 
opěC zahojena byla za mé mladosti jinými dobročinnými 
a ušlechtilými dkazy života. Po skončení první Fran** 
couBské vojny táhla jízda Ruského vojska jmenovitě Ko- 
žáci přes Turee a Mošovce spátkem do vlasti. Y Mo- 



119 

lOToaeh Kftstali edpoéiiikem asi den dva. U náa byli 
mnosi dflstojiiíei dflam liospodoii dílem pro naTŠtíTeiif. 
Rosové sluji a nás Moskáii, a představuji se jako aii- 
FOTÍ, divi, aknitiii Udd^ prolo s počáika cbráail jsem se 
jich a otikal pry(« Ale slyie jejieh veselé aloveosktsi 
podobné apévy, pfíbliiil jsem se knim a dal do jakové 
lakové rosmlttvy. Ta oni mne na rnee brali ^ libali, hla- 
dili, penise mi dali, ze kterých potom některé do če- 
ského masenm }sem po^l. Rasové lito svým kofiftm, 
kdyi je v béfan sestaviti ditéli, ncHkali jako Slováci : 
ho hoho ! ale brr brv I ooi mi podivné v niích inálo. 
U nás bydlel jistý kosácký hejtman Ivan Daailov a 
poničik Bnf oslav Moroainský« Kdyi jsem tyto lidi poznal, 
hnéval jsem se na Maďsry a Němce, ktefí v Uhrách o 
Rnsich a KosácSeh rozprávky jako o nějakých lidoiroo* 
lech a okmtnicich roziiřnjf. Ivan Danilov oděl mne po 
vojensko, přlpásal mi svoo šavli, dal své kopi, posadti 
na svého koně a provodil vieliké iatky a šašky v sadě 
se mnoo. Nebyioby se mi ani snilo , 2e ještě někdy 
někde něco o tomto Ivanovi oslyším, což se však sko* 
teěně stalo, o čemi svým (esem a na svém místě. 



§. 12. 

Jan KoUár, muJ bratranec 

Mfij otec měl staršího bratra Jana tél ienatého a 
hojnoo rodina majícího , v níž obzvlášté syn jeho nej- 
starší též Jan zvláštní moo iásho sobě získal, proto 
že moo E věda vosi nejvíce a ncjdpiněji ospokojoval. On 
byl asi o 5 — 6 let stsrši než já *, chodil do školy nej* 
prvé v Ivaniině potom v Keimarko. Když o prasdninách 
domfi přicháseJ, vypravoval nám všelicos o žácích, pro« 
fesořích , škole a školském životě. Vida že pozorněj- 
šího poslochače nade mne neměl, pojav mne nejednoo 
do pole aneb na procházky , vypravoval mi nejen o 
žákovských itveráctvích ale něco i z fysiky o vývěvé 
(Antlia pneomatica), kterak vrabec aneb jiný pták poé 



lao 

Jejf akleoDý povétH prázný svon peloiea ^ haed ze* 
míra ; o elektrické maéiné , megaetv a jiných úkasfoh ; 
Goi ffloa pozornost na nejfýd vnadilo. To i ty mvafií 
yidětilll myslil jsem sám aobé, a proto i ty mnsii do 
ikol choditi. Tuto náklonnost mon ka bratrancovi Janovi 
a tuibn po školách rosmnoiila jeiti následnjicí pKpa- 
dttost. Na Hoiovské vysoké včii byly hodiny, jejicbi 
ciferni, čísla hodin iikaznjieíy tabnle pflvodnft malá byla, 
i včkem jii aprachnivélá, i deštěm a snéhem tak splá- 
fcnata , 2e Msla hodin na ni nebylo více znáti. Vrchnost 
méstská dala tedy novou velikou ^ tnáím v Kremnici, 
ndčlati. Tabule tato z velikých prken kr&sné zabar* 
vená, přivezena byla téi do našeho rychtářského dvora. 
Vrchnost se shromáidila, pozváni k tomu zedníci, tesaři, 
zámečníci a Jiní řemeseiníci, aby radu dali, jak onu starou 
tabuli sníti s tuto novou tam připevniti moino* Dlouho 
o tom bádáno a rokováno. Jedni radili leáení, jiní vy- 
bití díry přes zeď véie, což víe i nákladno i nebez-^ 
pe6oo i se ztrátou času spojeno. Jan Kompao (t. }. 
iák z vyáiicb dkol, tak sván mAj bratranec od Moiov- 
(anfi) posloocbsje dlouho mlčelivé tyto hádky, konečné 
ae usmíval, řka : ^to jsou pletky, nenaiím k tomu mnoho 
ani nákladu ani času I já to zpravím za pár hodin I^ I 
iel do humna a vzal kod , veliký a silný , v némi se 
dobytku seno a sláma nosívaly, pak sel do sypámy, 
vzal nékolik tlustých pavuznikA čilí provazfl ; ona tabulí, 
koš a provazy dal pod véž donésti, tyto provazy vy- 
nese na vftl, spustil jeden konec z nich oknem dolii 
tak , Že se ten kos nu zemi pevně jimi přivázati >mohl. 
Na dno pro bezpečnost vloiil desku, aby nohy tam státi 
mohSy. Do kose vloieno kladiva, nebozezy, hřeby a 
jiné nástroje. Jeden mlsdý a obratný zámečník ihned 
vstoupil do toho koie; na dané znamení táhli mnžové 
•aboře ve věži k tomu nastrojení provaz vzhAru , ai 
se zámečník ten šfaslně ku žádanému mfstu dostal ; 
starou tabuli odbil a novou přibil a to na dvou strsnách 
věíe. Po tom tak zdařile vyvedeném skutku myslil jsem 
•obě: ej věru, Je to pěkná a dobrá věc, do škol cho- 
dili, a svAJ rozum takto vycvičiti ! — Má , krom toho 



121 

fiš od narozenf ntná iádost po ikolédi byla tfmto ne- 
přemoittelBoa učiněna , a Kvitédla nade viemí překái- 
kamí. T«nto mftj bratranec psáTal z Kaimarka listy avfai 
rodíMtti; jeden z nich iftal i p. Jan Sulek, i psal tento 
Jan Šálek Jenu odpověď, a poslal ji k nén a prosbou, 
abychom takový s jinými lísly Janovi do Kežmarku sa- 
sloli. V rukou mendika Jana Vargy , ant prý klopýtne 
■a cestě o kámen na sem padl, pečef listu se zlomila. 
Foněradi list tými zpflsobem otevřen byt, dychtivost 
md vedla mne ke Ment , prvd nei jsem je do naiich 
ItstA zavinul a zapečetil. Toto se stalo jako návěitim 
boiim. Nebo list páně Šulekův obsshoval samé ostré ná- 
mitky a opravy cbyb v maleřěiné v listech Jana hra* 
Irence. Tam stálo mezi jiným ; já se stydím , ie jsem 
sobě tskovébo žáka vychoval, který ani dobře Slovensky 
psáti neumS; není dobře: „ja som bol nemocny/ — 
ale „jasem byl nemocen;" zle je, „přišel sem do Kei- 
marktt se dvěma vojáci,** -*.ele „se dvěma vojáky;*' zle 
je, „prosba,^ — ale „prosba** od prositi; „tých pár zlatý 
chitrd se strovilo*' — kolik slov tolik chyb — těch 
pár zlatých chytro (lépe ryche, skoro) se ztrávilo. — 
„Profesor Michalik mne beóeluje** — jest maďarismus 
misto miluje, rád má. Tylo námitky tsk silné na moe 
ouSinkovaly, ie ten iisl tak iivě v paměti mi zůstaU 
jak bych jej před některým (esem byl četl; on byl 
jeden z nejsilnějších podnétAv a ostoflv k dokonalému 
se naoěeni mateřěině. Nejoblíbenější píseň Jana bratrance, 
kterou z Keimarku přinesl a zpívával byla : „Já jaem 
pater minorita.** Tento Jan Kollár byl potom učitelem 
školy ve Slovenském Právně , když já do Pešti přišel 
jsem, nespokojen byv se svým stavem, chtěl ke mně do 
Pešti přijíti a lékařství se učiti , ale smrt jej v tom přepadla. 

§. 13. 

Volení Jinýeli škol. Necpaly. Smál. 

Roku 1806, věku mého 12., ustanoveno dáti mne 
dále do školy. Tři školy byly k vyvolení mi předlo* 



ÍZ2 

ieny: KeimwBká, Neepttoliá • Kremiefci. VKetearto 
Hodoval tobo ímv bratraneo mfij Jao^ jii jako tak řa^ 
ieaý Primáii asi 6 — 8 let Dme ttarif, kt«rýi lifty plaé 
Dářeku o tamadjiffli tlooMieam domfl psával; to mm oá 
KeiaMrktt odTrátilo. Jiol přátelé « a&itelé radili do 
Neopel, veaaíce aai dvé kodíny od MošoToe vadáletté, 
kde dosti dobrý ústav k vycbOYáTáaf tobo iaso kvetl.. 
Já ale takovoB oiklivosf, ba oiabavost naprostí Nee palte 
v srdci Jsem cítil , ie jsen o ton ani slyšeti iieeWL 
Příčina toho zaalouší podotkaala býti« Mojo Hiatka i J«- 
hodnik, vesnice pH méstei^ku s. MartÍBé leilcfy rodilá, 
tichá a dobrotivá dnie, vypravovala mi jako dititi ioato 
rozliěnd roiprávky, mezi jinými i následiýící, ji^ito sa 
svého panenství oiytým byla svědkem. Z počátku dmbé 
poiovice mínalého stoleti byly ve vesnici Ivanřiné naé 
řekoa Tarcem ležící , snameníté vyšli školy , do niehi 
mnoho kompsnA (žákft vyšších) chodilo. Do téi osady 
přisel i pink jakékosi néaiockébo jladnébo vojska lešotí. 
Oficír, setník MU ritmistr z téhož vojska hrával rád 
v karty a k tomu cíli ponval k sobe nakolik tam^ších 
kompaoA. Hesi těmito byl jeden jménem Smál, rodilý 
z Meepal, z jehoi rodiny mnoii oěeaí mniové ano í 
spisovstelé snámi jsou* Mládeneček tento pěkného sro- 
stu, pilného učení a jinače i dobrých mra tA, byl však ča- 
sto vnouai a nedostatku pro chudobu rodičA postaven. 
Setník tohoto kompana obzvláště zamiloval a častěji 
k sobě zvávat. Při hře setník otevřev svou pokladníoí, 
okazoval spoInhráčAm několik dukátAv čili peněz asi 20 
zlatých a prstenAv, Icteré měl. Večer téboš dne odešel 
setník kamsi do sousedství na návštěvu , kde aá do 
pozdní noci zAstal. Smál touto nepřítomností sveden, 
vsel rozbiv okno do příbytku, a vzal ty peníze i prsten 
a odešel. Setník navrátiv se do příbytku uvidí okno roz- 
bité a krádež spáchanou : mezitím na stole u prostřed 
pokoje nalezne bílý pokrvavený šátek, na němž vyšitá 
litera Š. 1 hned dle této počáteční litery jméno Smál 
v podezření mu přišlo. Smál chycen, prsty jeho pH 
rozbití okna raněaé a oním na stole zspomenotým šát- 
kem otírané , jako i peníze u něho nalezené podezřeni 



198 

opraTdili. Podle tehdejiich sákoDŮ iák Smál v králkéin 
čase na smrt od stoličoého soado odsouseo byl , s tou 
Týmfnkoa, ie jediné seCafk vojenský jakoito olkodovaný 
a oraiený obce- li, iivot jemu darovati a nálex (ili aen- 
tentií proměniti mflie. Na cestě k popravnímu mlstu^ 
jei v stoličném městé a. Hartioé bylo , zpfival kompan 
dmál pronikavým blasem píseň: ^Mňj mladý iivot ko- 
aee ná.* Mnoho tisíciv lída jej aprovásejíclbo plakalo 
ialoatné a hlasité nad jeho mladostí a krésoo. Kesmii-- 
liému tomn divadla příiel i onen setník osobné. Na 
popraviiti jeité mladý Ímál padna setníkovi k nohoam 
na kolena, prosí na milost akronienými a pohnatlívýmí 
slovy, ale tenio vojenský trrdocitný aoroveo naskřípé 
svbamí a odvrate obli6c|, řekl: „er soli hfing:en der 
Kori!" na6ei i hned orlel smrti na aém vykonán. Obecný 
Kd toto nesúlosrdenství k mladému břich svflj litujicímn 
tak téiee nesl, ieby byl onoho setníka rostrhal, aneb 
nkamenoval, kdyby vojsko tam přítomné, tomu nebylo 
překaailo. Tento příběh tak ontlý cit mOJ zbonřil, ie 
Necpaly , Ivaněina , sv. Martin byly mně jako straftidla, 
ve kterých jsem se pro památku tak truchlivé případnosti 
ani jen dlouho sdriovati nechtěly nercili tam bydleli, 
píseň pak: i^MOj mladý iivot konec má^ Mtával jsem 
dlouho nejináěe , nei a tím nejvétěím sármutkem a 
hněvem spolu. Krádei byla ovšem u mne veliký hřích, 
nle nelito st, nemilosrdenstvf, surovoat, a ahrutnost srdco 
ještě vitšf a ohavnější. Jii tu aaěsl jsem sobě v tajnosti 
srdce mého Němcft jsko nemilosrdných a neoblomitelných 
Kdí představovati. 



IM 



Kremnice (od r. 1806—1808). 

§. í. 
Stepán Komáry. 

léhoi tedy léta přišel jsem s jistým vrsteToíkem 
Ondřejem Kolínem do Kremoke, bydleli jsme spoia tří 
roky u jedné vdovy Španikové^ která nás co dobiá 
matka opatrovala. Kremnice, staré báňské čilí rudní mésto, 
lei! asi 3 míle od Mosovec; cesta tam vede přes Lasy 
čili hornaté roviny. Celé okolf Kremnícké páchne banénn, 
radami a podisemnfroí plodinami. Zaiadéné fante, éené 
kopce trosek , dýmn a puchu plné povětří , slá vodn, 
ipatnotvárný volatý lid, hrubé nářeM německé ndpřf* 
jemný dojem na mne učinily, ale tento dojem mirněn « 
kojen byl opět krásnými staveními, uměleckými dily, 
vodostroji, rudnickými mašinami, velikánskými kolesy 
a provasy , viděním všudy zlatého , stříbrného aneb 
aspoá blýskavého pisku. Ale nade všecko Kremnici milou 
mi učinil rektor temnější školy a učitel mAj Štěpán Ko- 
máry, který dvě třídy pod správou měl, grammatiku « 
syntaxí. Tak veselého^ žertovného a přitom důkladně 
učeného muie a šťastného učitele neviděl jsem. Bylf ui 
stařec aai v 55 létech , nevysokého srostu , pevného 
těla, širokých pleci, obličeje vážného, obočí dlouhého 
a vlasatého jako Attila , starosvětskou paroku na hlavě, 
třírožný klobouk a trstěnici v ruce, malé jiskřivé očí: la- 
tiník výborný, ve slovenčině, němčině a roaďarčině zběhlý. 
Před lekcí přišel často do školy a hrál čili pískal utě- 
šeně na píšfalu čili floutnu. Lekce své znal on tisícerými 
vtipnými nápady a anekdotami kořeniti , přičemž on, 
jakoby to nic nebylo, přísný zůstal, aof v žácích usta- 
vičně veselého a ochotného ducha udržoval. Michal pří 
lom ve svých rozprávkách všecky řeči spolu. .Tednu 
právě na pamět nám přišlou zde poznamenáme. Při 
nauce o štěstí a jeho rozličných významech říkal na př: 
i,Já jsem znal jednoho Baču čili Ovčáka, který mi říkal : 



Ei keby já bov králom, já byck som tždycky len nofé 
krpce DOBÍT, na aam^ vinč spával a loj natavičnč piv. 
Hle tak rosiíčné jfloo žádosti a ponětí o itésti.*^ — 
Vešitím, ačkoli vy sňati musím, ie v Kremnici paméf má 
mnohými snámostmi obohacena nebyla , nebo pod Ko- 
marym slyšel jsem toliko částky a zlomky nčkterých věd 
a nauk na př. z historie přírody , z historie vlasti , z 
klassické literatury atd., předce Kremnice vždy mi milou 
zůstala, a silné působila na mou aestbetickon vzdélanost 
a krasochut. Komáry byl mistr v tak řečeném dekla* 
mování, v kterém nás každého týdne cvičil. Místům 
obzvláště z Cornelia Nepota učili jsme se a předná- 
šeli je , při čemž on hlas proměňovati , ruky pohybó« 
váti, posuňky a celé tělo v mocí míti, nás výborně učil, 
k čemuž potom dále nikde jinde ve školách příležitosti 
jsem neměl K tomu měl jsem zde příležitost mnohých 
novějších latinských spisovatelů poznati, kterých Komáry 
byl obzvláštoím milovníkem , a které já od něho k čí- 
tání dostával jsem, na př. Erasmum, Bembum, Dantiscum, 
SarbicTÍum, Johannem Secundum, Muretum, Palingenínm, 
Ovennm , Barelaum. Tito spisovatelé svými novoevrop-* 
skými myšlénkami mně mladíku přístupnější a srozumí* 
telnější byli nežli starosvětští způsobem myšlení i psaní 
od nás vzdálení Tacitové, Liviosové» kteréby každý teprv 
v dospělejším věku čísti měl, aby je dokonale čítal a 
jim rozuměl. 

§. 2. 

Demostbenesiada, cili litera r. 

čím ve větši vážnosti bylo deklamování v Kremnici, 
tím více mne mrzelo, že já zvučko r nečistě a nedo* 
konale jsem již od dětioství vyslovoval , čili že jsem 
chřestal. Hošovský lékař Kelini zpozorovav tuto chybu^ 
přišel jednou k mé matce a namlouval jí, aby mi dala 
jazyk podřezati, že prý dokonaleji mluviti budu; ale 
matka, obávajíc se, Bflh vi zač by to nebyla dovolila. 
V Kremnici byla ta chyba již něco zastaralá; i Komáry mne 



1«6 

káral proto i iáoi dráiditi. Kontry TyprtYOTftl nám 
ěaato o DenofttheoesoTÍ, kterak se i ohybnS nlaTÍciho 
velikým sUil řečofkem, kterak litem r ale vyaloYoral, 
pleceai nesiaiDým spiaobem potrhoval ald., a kterak 
k Bapraveai téchto chyb hned ke avačiefano meři šel a 
jazyk tam brousily hned do podaemniho pokoje na dlonhý 
ěas se savřei a v rečoictvi se vadělával. Tohoto přikládá 
on i mn6 nésIedoTati radil, i já následovati jsem sobě 
vminii ; pončvadi sle moře v blizkosti nebylo, šel jsem 
k vodospádům^ do dolin a hor Kremníokých, anebo ne«- 
abývalo-li tolik čssn, aspoň k samotným mlýnAm a stoupám^ 
a tu opakoval jsem jaaykem několik stokráte následojici 
od Komaryho mně ke cvi^eDÍ podané průpovědi : 

^Es reiten drei und dreiszig Reiter fiber die Re- 
4i:ensbargische Briicke.* 

A pak aase slovensky: 

,A té vrabce na tom tmi itmk brnk do boriověa.** 

Po krátkém čase tak jsem napravil své mlavni ná- 
stroje, íe celá škola se tomu divila. Na neštěstí přišli 
potom herci s divadlem do Kremnice, kteři všickni litera 
r schválně tak chybně vyslovovali a v tom slávu za- 
kládali^ to mou berlivost k dalšímu v tom pokračováni 
aěoo oslabilo, poněvadž měštané Kremniěti mé vyslovováni 
rádi slyšeli a mně se proto jako obdivovali. Malý znak 
a přízvuk onoho chřestáni zAstal mi ai do dospělého 
věku. 

§. 3. 

RcJsoYání a malířstn* Hasas. Vierer. 

Obzvláště přiznivá okolnost v Kremnici bylo mně 
rejsováni a maliřstvf. V celém tomto městě panoval za 
mého ěasn tento duch maliřský nejen mezi ááky ale i 
mezi jinými měštany. Vštěpil pok jej výborný učitel na 
tamnějši rejsovni škole Pater Christophoras Štmay, sta- 
řec bělovlasý a dobrotivý. Na této škole však já malý 
podil bral jsem, jen zřidka ji navštěvovav, proto ie pro 
maKřstvi nČennikA sám zprávee nestačil dohledati. Vice 



M mie tfdok^vali dva katoliitf mládaací a aamosiatai 
Tyačeaai léto školy, jeden jménem Jan Nepomuk Haans, 
draky Karel Vierer. Onen byl Slovák, syn 5i£miřůr, 
▼ tak řečeném Sohlergrontč bydlkf, liché a krotké po- 
vahy jako panna, bílého léN a obličeje, okronhlých 
ondA, řádné postavy ^ pilný v něeai, málo mluvicí t 
připravoval se ku stavu knéiskémn. Konečné byl učitelem 
kreslení při ikoláoh v Seg^ediné. Teuto byt Némee, 
v dolní ulicí při moste bydlící, syn jakéhosi úředníka 
při báních jii semřelého , obličeje červeného , oči by- 
strých, postavy více tenké , mnohomluvný, ale při tom 
vlídný, připravoval se k nějakému úřadu báňskému. Obu 
lito Apellesové Kremničtí byli metí sebou upřímní přá- 
4elé co do osob, ač pravé sokové a řevnitelé co do ma- 
lování a chvály. Hanušovy práce byly co do rejsování 
správné, souměr vindy nejpravidelnéjáí, barvitost mírně 
rosdělena, oku blahodějná čistota a slavnost po celém 
díle rodita. Viererovy práce byly lehké^ povětrné, skvou- 
cími barvami očarujicf, sladkost a roskoS dýchající. Oba 
rejsovali a malovali nejen květiny, stavení, kraje, ale i 
lidské postavy, obzvláště pak obrazy k tak řečenému 
Bellehemu přináležející, které draze kupovány byly. 
V Kremnici téměř kaidý dftm hotoví sobě a domácím 
před Vánocmi vypodobnění Betlehemu , kde se narození 
páně, jeskyně, jesle a Maria s Josefem , anděl, pastýři, 
ovečky, domové a příbytkové tfm nejpodivnějším uměl- 
slvím představuje , drahým kamením, rudami z banských 
4olA a nejkrásnějším malířstvím ozdobuje. Viděli jsme 
T nádhernějších rodinách Betlehem na tisíce nákladu 
stojící. Mistrové v malování takových Betlehemft byli 
lilo dva, a od nich rozšířila se láska k malířství téměř 
mezi všemi iáky v Kremnici. Na písmo, na latinu ^ na 
jiné práce školské málo dbáno; ale krásný obraz celou 
ikolu, ba celé město zbouřil a k obdivování sehnal. 
Tfmto duchem i já jsem byl zachvácen. Koupil jsem sobě 
rejsovní nástroje, štětky, barvy, příhodný papír, vzory 
poohodící od Hanusa a Vierera^ a ve dne i v noci cvičil 
jsem se v tomto líbezném umění. Měl jsem znamenitou 
ibfrku jak jiných tak vlastních maleb, z níi posAstatky 



138 

ti poMTtd 86 Mohovaly. Divná véc ^ jak řfseBÍ boii 
Bapřed již o opaiténé pečuje. Rejaováaf a maliřslvi vy- 
nahradilo mi poadiji oedoalatek otcovaké poau>oi a pod- 
pory ve vyidich školách. V Bystřici dával jsem hodiny 
v tomto oměni mladým ilechticům Kobiniovakým a dce- 
rám profeiaora Magdy ; v Přeáparku pak aynAm jednoho 
sáffioioého ieleuika. Hanns a Vierer byli prvnfi lidd, 
které jsem skryté ale upřímné miloval a jim se obdivoval; 
oni mne duchovné v celém iívoté aprováseli. Dika vám 
šlechetné duše, vy opravdoví sokratidtí geniové mého 
života! dika vám za vaše sice neviditelné a od vá» 
nezpozorované ale veliké pAsobeoí v mé srdce, v mAj 
vkus a celou vzdélanost. Vaše tiché, mlčelivé účinko- 
vání na mne více působilo než křiky mnohých slavných 
školometfi. 

§. 4. 

Košina. Nábožnost. Nesmířlivost. 

Ondřej Košina, můj spolubydlitel a spolužák v Krem- 
nici, byl syn bohaté matky a vdovy v Mošovcech^ o jejími 
manželovi se rozprávélo, že našel při stavení svého no- 
vého domu v pivnici poklad penéz v zemi zakopaný. 
Jeho nejstaršího bratra Jana, výbornou hlavu, to ueštésti 
potkalo, že když se z vysokých némeckých škol navra- 
coval, rozumu pozbyl , po ulicích mošovských sem tan 
chodil, svétské písné zpíval , taocoval ; v čas trhu neb 
jarmarku na střechu vyšel , a odtud kázání k lidu mél. 
Původ jeho nemoci byl prý tento : v ŠQproné , kde 
v posledním roku škol svých študoval , mél v jednom 
dome známost s panenkami. Jednou, když byl u nich 
na návštévě a domů se vracel, popadla ho tak prudká 
vichřice, že vítr vysoký kompanský klobouk z hkivy 
mu strhnul, po ulici sem tam v bláté válel , anf on za 
ním , chtčje jej lapiti , bčžel. Panenky ty vidouce lo^ 
smály se tomu tak , že to Košina slyšel. Přišed donft 
byl prý celý od studu střesený, zmatený, smutný, téi- 
komyslný, tak že zde aspoň počátečné jádro se položilo 



Í29 

k badonef jeho vypuklé atmoci. K tonu pfíálo i přfUi 
piloé aéeni ^a mnohé (itáai a oapíréDÍ daie venka t oé- 
neckých školách. Ubohá matka dosti na jeho lédeoí 
vyialožila, leh mu otevřití dala, (!?) ale nic neproapélo, 
aamoc nepřestala a k nf jesté i hluchota přistoupila, 
V tomto politováoi hodném stavu žil on v Mo&oveech 
mnoho rokfi. On i nás sprovodil na cesté do Kremnico, 
a kdyi mél lucida intervaila, psával mi i krátké listy^ 
z nichž se jeden náhodou na obálce knihy až posavad 
šachoval, takto znějící : 

Amantíssime KoUár 1 

S Ondriikom sa po iiacky snáiaj 

A 8 nim si v jedno vertuvaj, 

A však ti on Cellariusa ¥ypoiaži6 
Keď bude třeba. 
Méj se dobře t 
První rok byli jsme s Ondřejem Košinou dobři přá- 
telé. V Kremnici byli dva evangelické chrámy, slovenský 
sděný a nad nim německý dřevěný. Pro učení se něro- 
iiné uloženo nám bylo vždy k německým službám božim 
chodívati. Nám oběma v nábožnosti slovenské vycho- 
vaným nechalnaly naskrze německé pocty božské. Ale 
obzvláště německý zpěv nejvíce se nám nelíbil proto, 
ie žádného charakteru a vztahu k Času a k obsahu písní 
neměl. Na vánoce zpívali Němci smutné melodie, v posté 
ipívali Často veselé. Košina mél malou slovenskou kní- 
žečku (to^íni Perličku), kde se modlitby a některé zvlásté 
nedělní a svátečni písně z Tranovského nalézaly. Abysmo 
flobé nějakž tu ujmu slovenského zpěvu vynahradili, áti 
jsme ráno ve dnech nedělnich do zahrad a liboČí Krem- 
uických, a tam mezi křovioami a po chodníčkách se pro- 
cházejíce aneb sedíce zj)ívaii jsme sobě nábožné slovenské 
písně, a pak teprv šli jsme do německého chrámu. Než 
tento slovenský duch v Kosinoví dlouho nezAstal, on 
ae již doma od hratrA několika německým alovAm byl 
naučil , od nichž mnoho o Némcich a německé zemi, 
německých šatech a knihách byl slyšel , proto v roz- 
mluvách našich Němce vychvaloval, slovenský národ i 
jazyk znevažoval. Odtud povstala jednou prudká hádka 

KoUároyy Spisy IV. 9 



1B0 

iiiesi Dáni, ve které já řell jáeá: „iMéý plálť slý, 
který do Tlattiiiho hoMa neéístf." Od , hrdého dto^hÉ, 
Ohřátí se na to a hňěTem a pověděl mi jakési nráli^hřé 
ulíSnkk^ slovo , a Dískon chlapeckou' přezývkn; Od- té 
dohy já cele od oého jsem se odvrátil , já s nim a on 
se Dinoo neDiInvil přes celon aiara, ačkoli v jedDom 
pNbytku jsme bydleli, při jedDom stolu jídali, anobrž i 
ve škole vedle sebe sedávali. Kam on šel, já tam oelel^ 
kde si 00 hrál , já si oehrál ; slovem jako mrtvi byH 
jsme jeden drahému. Naše domácí- paní, naši spolužákové 
dosti pracovali o aasem smířeDÍ; vše na darmo! To byl 
hočv vetší než mezi Achillem a Agamemnonem. Trval 
pak až do Zeleuého Čtvrtku , kde mládež školská ka 
spovčdi a k velebné svátosti se připravovala. U-6lováků 
panuje ten chvalibehný obyčej, že majíce jíti do chrámu 
k velebné svátosti, domácí doma se vespolek dříve od- 
pytují iili za odpuštění svých vin prosívají. Když ten 
den přišel, naši domácí Čekali, že i my to učiníme. Nei 
já jsem se před oím, on še přede mnou uponížiti neehtél. 
Srdce naše bylo sice již hotovo ku smíření se : ale 
počátek učiniti a mluviti po tak dlouhém mlčení, to byla 
leŽká vée. — álí jsme ve středu ráno do školy, kde 
jsem já u přítomnosti všech nčitelfi a žákfi řeč latinskoo 
a odpfošení od pp. professorů jménem školské mládeže 
říkal, odpoledne šli jsme do německého chrámu ku spo- 
védi a k rozhřešení: jak jsme šlí, tak jsme zpátkem domfi 
přišli. Přes noc pravda, při mém ostrém nábožnomrav- 
ném citu, rozličná myšleni ve mně povstávala, ale veždy 
jakoby mne to předstaVení ukojilo: „on tebe urazil, no 
ty jeho; jeho tedy jest povinnost o dprositi, aneb aspoií 
začíti.^ A však umíniL jsem sobě svaté , že nesmířent 
na žádný zpfisob k oltáři se neskloním. Nazejtří v zelený 
StVTték shromáždili jsme se o 10. hodině ve chrátné. 
Košina pozíral tajně na mne, já na něho; v jedné sto- 
lici vedle sebe jsme seděli ; jeho svědomí nepokojilo, i 
mé srdce hlasitě bilo. Přistupujeme k oltáři společné: 
nic ! klekneme před oltářem ku přijímáni — tu já pravou 
roku vytáhna řeknu : „Košioo, směřme se 1 odpust mi, 
já ti odpouštím.^ On podav mi ruku odpoví: ^,1 ty 



Ané odpwf, ji iobé otfpODŠtfm.^ — Od té chvile opél 
jftme dobří byli a v«0polek mlaTiH, rádi jsouce obi^ 
ie ni9 velebné 8fáto«t % toho traplivého poloieoi a 
obéméof Tysvobodila. Tak dlouho jaem se nikdy v ii'^ 
Totč svém nehnéval , a5 prévé vlaatné řfkaje to nebyl 
Inév, ale svéhlavost a domnéiý cit poctivosti, vechtévsf 
se aponiiiti před nblilitelem. Nad naifn smířeníln ra- 
doval se celý dftm a škola. Koiina tento jest nyní mistr 
holič a měšfan v Kremnici. 



§.5. 

Mc|}e prau i poslední opití se. 

K npřimnémn životopisu patři nejen poznamenáni 
jasných ale i stinných stran života. K takové strané vedu 
nyní čtenáře, af si ji přípiše mládenecké prostopáSnosti 
anebo svodným zevnitřním okolnostem. Y Kremnici by^ 
a jest snad posud, obyčej , že řemeslnictr továryšové, 
zvláště masáři (řezníci) , chtíce mistry býti a do cechu 
vstoupiti, museli arcidílo zhotoviti. To se stávalo oej- 
obyčejnéji o masopuste. Mého spolužáku jménem Jana 
Kastnera , příbuzný , jménem Roth , v dolní ulici 
bydlící , syn méštanský j masařského řemesla , chtě 
býti mistrem provozoval stkvostné a nákladné ar- 
cidílo. Vůl veliký chován byl předtím k tomu cíli za 
několik měsfcA, až hodně ztloustl. V den mistrovského 
díla ozdoben byl všelijakými stužkami, věnci a kvítím; 
rohy pozlaceny. Dva tovaryšové, z nichž jeden před, 
druhý za volem šel, vedli jej po ulicích města na dlou- 
hých zelených převazích. Zvučná hudba , celý cech, 
množství tovaryšA a nesčíslný počet diváků provázeli 
toho zlatoroháče. Jemu po boku Sel ouen budoucí mistr, 
desa v jedné ruce sekeru , v druhé řeznický nůž. Po 
průvodu veden vůl na jatku čili zabíjecí most. Onen 
masařský hrdina, chtěje se ukázati, odhodiv sekeru, a 
připraviv sobě na malík pravé ruky veliký prsten , pak 
vzav do levice nůž — v témž okamžení i prstenem 
čelo volovo udeří, i nožem lalok čili hrdlo prořeže, až 

9* 



Í9% 

Tftl padl. Na seMi leifdho sekerou jeěté doraxU. -^ I 
▼0léno ma hlasité : Vívat ! — Jíaiče vůl sekerou v 5elo 
tepáo bývá: nepadoe-li na prvoí rás, za ostetoí rázy musí 
mladý mistr mooho penés platiti. Večer strojil mladý ten. 
mistr hostinu se vielijskýmí hrami a sábavaroi. Jan Ka- 
stner i mne a Koiinu , mého spolubydlitele , k tomu 
povolah Takových hodů sotvy jsem byl před tím viděl. 
Hasař ten byl jeden z předních mčitaoft a bohatý. — 
Ta nejrozliřnéjsí a nejvýbornéjši vína tekla sde, a( 
tak dím , potokem. Všeliké koláče , pečenky, lahfldky 
v té nejvétsí hojnosti. Nás s Košíoou , poněvadž jsme 
byli přátelé Kastnerovi , všickoi nukali , anobrč násilně 
do nás cpali a lili. Přišel jeden řka : mně k vfili ! při- 
šel druhý: jen okusiti prosím ! přišel třeli: len trošfóku, 
ale vet to nebude škodit! Pomalu rozešlo mne víno 
tak, ie jsem jako závrat ve hlavě dostal. Můj tovaryj 
KoŠina, silnější byv přirozenosti a vyššího věku, více 
Tydržel nei já. Pravda jest, nohy mne ledva udržely, a 
však dobře se rozpomínám, že pří všem tom povědo- 
most sebe samého vždy ještě jsem zachoval. Jak mile 
jsem cítil opojení to, hned domů jsem se ubíral nedů- 
věřuje dále sobě samému. Šli jsme v noci domů s Ko- 
iinou po břehu řeky, vedle černé městské zdi a bašty, 
potácejíce se sem tam a Často dobromyslně: Frater, 
Fraler ! vespolek sobě říkajíce. Asi za čtvrt hodiny sla- 
stné jsme přišli do bytu. Pres noc jakž takž dobře spal 
jsem, ale nazejtří takové hlavy boleni mne pochytilo, že 
jsem, snad první krátě, v Kremnici školu zameškati musel. 
Komáry divé se mému neobyčejnému nepřijití, a slyše, 
že nemocen jsem, přišel po škole ku paní Španfkové 
ke mně jako na návštěvu. Já studem zmaten ledva jsem 
jemu do tváře patřiti mohl. On poučen byv nepochybně 
od pani Španikové o mém stavu a vida mou lítost začal 
takto mluvili: „Slyš charissíme KoUárl u Řeků, jmeno- 
vitě u Spartanského kmene ^ panoval ten obyčej, že 
rodičové a starší chtějíce ditkám a mladším lidem opilství 
soškliviti, opojili své otroky a služebníky; a když tito 
povědomosti pozbyvše sem i tam se potáceli a váleli, 
přivedli k nim svou mládež ab z příkladů a pohledů 



IS3 

té€hto ohavDOSl tohoto výstapka poioala a jeho vyatřf- 
bati se u(ila. Nu charissime Kolltfr, ty hoď sám sobt 
v této véeí i Špartáoem i otrokem ipolu v jedDé oiobé.^ 
Tato krátká otcovská pronikavá ře( vfce na mae á(ÍQ- 
bovala, neili ten nejostřejši trest. To bylo mé prvni i 
posledaf opiti se. 

§. 6. 

. ZkMska sítem při krádeži. Poféra nepŮTerelfá. 

K mému rejsováoi a mslofání aaopatříl j em aob6 
byl znamenitoo zásoba maliřskou. Koopil jsem sobě roi- 
li(Bé nástroje, krniidla^ štětky (tli penzifky, škatulky 
rotliiných barev, mirili (ili korytnaiek na tření barev 
atd. Ke schováváni všeho udělal jsem sobě z hrubého 
papíru škatulí , pěknou obálkou obtaienou , která, kdy2 
jsem nemaloval, vždy ▼ mé truhle skrytá byla. Jednou 
přišed ze školy chtěje malovati škatule nenalézám. Kli6 
totii v truhle zapomněl jsem. I hned truhlu přehledám 
pilně: malovací škatule nikde! Věc přednesu pani Špa- 
nikové, ona a vŠiekni iáci jdou ke truhle^ aby se pře- 
svědčili^ íe se krádež stala. Dlouho v domě sem tam 
hledánOy ostatní spolužáci vyslýcháni a vyšetřováni; všecko 
nadarmo. Tu pani Španfková , která mne ráda měla a 
dflm svAj od zlodějftv očistiti chtěla, donese síto a nos- 
nice do příbytku řkouc: „Pojďte sem všickni řadou, já 
hned poznám, kdo to vzal , ale tomu jistě potom běda 
budel Všickni jsme se postavili do kola^ ona jako 
Libuše při soudu z otna zlata stála, držela jednu ruko- 
vět nožoic ve své ruce, druhou musil ten, koho pojme- 
novala, do ruky chytiti. Dva neb tři žáci štastně obstáli, 
nyní přišel (tvrtý, jménem T...., který vflbec v největšim 
podezřeni byl. Z počátku vzchopil se, smělým a nevin- 
ným se stavěl , ale sotvy začala paní Španíková „svě- 
domí, pomstu boží, dábla a peklo zpomínati^ zvrtne se 
šito a padne z nožnic nn zem. Celý dAm obořil se nn 
něj s křikem: ,,ty jsi zloděj, ty jsi to ukradl! <* Když se 
Jeho truhla a postel přehlídá, vstoupí jiný iák, mftj 



134 

krsjfto y JÍDém doně bydlfci do příbytku • ptá se, eo 
hkdáme: y,nié rejsovné nástroje a barvy,'' řekou já. Aha I 
já Tídél takovou ikatoli ujedoobo ševcovského chlapce 
po ulici béhajíciho, který ni pověděl , že on to koap9 
sa několik groid od jistého u paní ŠpanSkové bydlicího 
2áka. Sli jsme i hned tam a byl to ovšem mftj ttraceaý 
poklad. Zloděj a prodavač potrestán a opovrhován od 
toho času až do konce roku jako prašivá ovce. BylC i 
jinače rozpustilé, ničemné chlapčísko. Nejsem milovník 
pověry a bobony: a však žiidatbycb , aby ise BHiohé pů- 
věrčivé obyčeje našich Slovákfl pilněji vyšetřily a vyskon- 
m^ly, a za to mám, že bysme při mnohých původ při- 
rozený a základ čistě psychologický nalezli. Není věeoko 
slepá pohanská pověrčivoM u obecného lidu: mnohé 
jejich obřady mají hluboký význam. K takovým počítali 
bysQie zkušování zlodějA skrze síto a nožoiee. Když se 
síto na nožnice položí , a osobám ve clodějství pode-» 
zřelým do rukou se podává, síto pří skutečném zloději 
kroutiti a točiti se začíná, a tím se zloděj zradí a pozná. 
Toto není pověra ale přirozená a mravná věc. Zloděj 
totiž, jest-ii jen již cele porušený a zatvrdilý hříšník 
není ^ vida vákoi sebe lidi na něj hledící , a slyše při 
tom mluvené svatostrašoé řeči, proniknut bývá těmito 
přípravami a okolnostmi, svědomí se v něm probudí, 
roce a prsty jeho začínají se třásti a síto se tím po- 
hybuje a kroutí. Snad i jiných podobných pověroivostí 
počátek a kořen ve starobylých časech rozumný a přirozený 
byl a teprv časem zlým užíváním, přidáváním a promé« 
hováoíffl obyčej se v pověru obrátil. 



§•7. 

Tejna mezi mladil SIoYákj a Némct. 

Níže města Kremnice jsou huti, kde se topí ruda^ 
a při nich celé vrchy trosek od mnoha století nahro- 
maděných. V těchto troškových dolinách a rovinách 
hrávalo si žáctvo jarním časem v loptu čili míč, v tak 



{i£eiioa lottga meta. Ke hře télo potřeba dvou stn|ii| 
a ke každé atcané 4, 5 neb i vioe oaob. Já pryoíbo 
jara přišed Um ke kraoi vybral jaeni na atranu iiaaí bex 
roi^dilu Imef) Nčasce^ boed, Slováka, oo£ tak i oa.druM 
•trané bylo. Mezi braolm udělal jeden Slovák z Oravy 
jaDónem Zímaoi jakousi chybu, tašim loptu po^dé podal, 
jiatý Némec jméBem Schvara» přiběbna k ntea udeří j€|j 
T Uce řka: ^verdammter Schlovakl^ To byl meč do 
m^bo srdce* Já hoed hru přetrhne svábil jsem všecky 
Iir4(e do apoika, a asi v tato slova ailavil jsem, «$'<>* 
vákft oáa je tu více , netoliko jeden , více nás je zde 
přitomnýoh neilí Némcňv. Ta přeaývka a kletba dotýká 
se nás všecb, jest nbliiení našemu národu. ChybiMí ten 
Oravec , měla jeho osoba trestána býti a ne jméno Slo- 
váka při tom poskvrněno. Má žádost a. mě domnění 
je#t, aby se ofim za tuto křivdu a potnpn hned Kd«) 
nějaké dosliučiněoí dalo, totiž Schvarz aí nás za to 
váecky odp^osí a budoncuě se varuje podobných dtrjEek.^ 
Ta slova a tahové myšlénky nebyly snad nikdy před tím 
v Kremnici slýchány. — Se strauy Němcfi stal se, jak 
obyčejně, kde zmínka o národu slovenském byla, úšklebný 
smích a řehot. Několik SlovákQ (kněžovití synkové) 
přirazili se k Němodm, ostatní zflstaji mně věrní. Vidouce 
Němci, že my na svém stojíme, opustili hru, utikfgfce 
jeitě tím zlobiv^i a křísíce opakovali ona dotčený slova 
a jiná nectná jména proti SlovákAm,, házejíce mezi. tím 
troskami na nás. — Poněvadž Němci ti, zvláště Schvarz, 
byli z nižší školní třídy ppna Grosunanna, jenž tak 
řečený Donat učil, šli jsme někteří k němu se žalobou 
žádajíce dostiučinění a ubespeěení pro budoucnost. Všecko 
na prázno, nebo Slovák&m ubližovati, to v celé Krem- 
nici nikomu ani na um nepřišlo, žehy to hřích byL Němci 
tím jeětě smělejší učiněni byvše tím větši potupu a křivdu 
nám činili, mne na ulici i ve ákole ^Schlovaken-Patron*' 
nazývajíce. Přednesli jsme tedy stížnost Rektorovi Ko- 
macýiAU) který spravedlivě Němce potrestal tím, že každý 
vÁnník pod ta^ zvanou Černou tabulí několik hodin se- 
děti nusel. Ona Černá tabule visela ve tmavém a opo- 
yrioném kout^ školy., proTinil*li kdo něco , jméno jel^o 



186 

lam napsáno bylo, n oú pod ni oa staré ehatrné El^er-* 
v6to6eDé stolici seděti musel. Nei trest teoto caepal sice 
lílsta Němcftm proti Slovákfim, ale srdce Irm Tfce roz- 
pálil. Slovák samotBý neopovážil se jUi přes méato, anetr 
na louky a na prochácka ; ponévadž némefttf iáei spojiH 
se 8 isk řečenými Šlamčary ť. j. roiadýni uéaroekýaii 
nádennfby píi rudotch dolech , stoupách , hutích atd» 
pracujícími, kterých celí zástupové nalézají se v Kremnici* 
Jest to chátra lidu divoká , surová , hliněného obličeje, 
SlovákCk Denávidící. Při potkání Němci Slovákfim ^Bindisch 
Kirpel, Schlovak,^ Slováci Němcftm „Michel, Bandrburei, 
Šváh^ nadávali. K této německé rotě proti Slovákům 
připojilo ae i množství mladých MadarA« dílem pravých 
z tekovské, novohradské a hontské stoltce^ dílem liivýcb^ 
loli£ synkové slovenských zemanA a evangelických knéií, 
kteří již tehdái po maďar6ině a zmadařeni balili. Že 
T tomto rozvášnění národností i všelijakých latinských^ 
německých a slovenských satyr a veršA mezi syny Mas 
nescházelo, rozumi se samo sebou. Mezi jinými znikla 
a jak oheň po školách evangelických i katolických, anobii 
po celém městě rozšířila se obzvláSté následující makaronské 
básnička, jejíi opis mi teprv pozdčji Dr. p. Jos. Hliváč, 
slovenský- kazatel v Kremnici poslal, našed jí tam u ja- 
kéhosi mešfana : 
i^Nos misert Deutscher nec Speck nec Bntter hobemni : . 

Vivimns in Trfibsal, leídímus omne malum. 
Unser král Arnulf Magyaros rief conlra Slovákos : 

Nunc stamus zwischen Hammer et Amboss wir da» 
Sancte Vater Hermann bei der Heta ora pro nobís, 

Ut nos hinc ad Rhein ducat nach Hause znrůck.^ 
Tato makaronka vAbec mně se připisovala^ zdai a 
pokud právem, nepamatuji se více: dosti na tom, ie 
ona náružívost odpArcft proti mně ještě více dráždila. 
Schvarz a jeho tovaryši strojili všelijakou pomsta proli 
mně. I stalo se jednoho dne, že jsem jal^o milovník 
přirody vyšel pod večer k zahradé a k majera (dvora) 
Jekelfainšimu , as hodinku od města vzdálenéma ve krá- 
sném oabočí ležícímu, a rybníkem velkým ozdolienémo. 
Schvarz, jenž tam po křovinách ptáčky na lep lapal , 



I3T 

spozoroTal mne sdaleka, atesám na mne se obořiti aobá 
netronfsl ; za chvfli bylo šest bodin , kde Šlamiaři 
% práce denní domfl se vraceji do blfzkýeh vesnic. I 
naverbova? Sehvarz asi 10 takových holomkft hnal se 
la mnou, Já^, mimo Entropia, latinského dějepisce, ni- 
čeho v ruce nemaje , neozbrojen byl jsem. Bfé štčstí 
bylo, 2e mne v nejvétifm nebezpéSenstvi téméř nikdy 
přítomnost ducha neopustila , ovdem samo neštěstí po- 
vyšovalo mé síly těla i ducha. Sotva ie jsem slyšet 
slova „tu si, verdammter Schipvak f'^ již jsem sobě tiše 
sedl do člunko na břehu rybníka a vesloval jsem do 
prostřed vody. Tuše ale^ ie ti Vraidislavové outěkem 
mým rozhněvaní kamením na loďku mou házeti budou, 
obr&til jsem rychle člun k besídce i desek u prostřed 
vody vystavené. Poněvadi mne do besedy Vešlého a 
deskami obraženého nemohli dosáhnouti, házeli kamením 
do hlunu , aby jej od vodobradu toho odrazíce mně 
iRožnosI k navrácení ku břehu odjali ^ anC i pairlaě hi\\ 
most k besedě vedoucí jimi obsazen byl. I plynul člun 
po jezeru sem tam^ a já osamotněn a vodami otočen 
stál jsem jako Robinson na ostrově. To vsak mne ne- 
zkormoutilo^ nebo vždy myslel jsem sobě s Davidem, 
jehož výpověd r biblických historií jsem sobě zachovaly 
že*^ volím v ruce boží , nežli v ruce lidské upadnouti. 
Útočníci moji vidouce mne v tom nebezpečenství s tajnou 
radostí a oušklebem odešli. Já vida je dosti vzdálené, 
myslím na zpftsob vysvobození se z toho mořského 
vězení jako Napoleon na ostrově Heleně, K západní 
straně mosteckém jíti bál jsem se , anf tam ve skrytu' 
nr mne číháno. Na východ ke druhému břehu byla voda 
široká, hluboká a chladná ^ plovati jsem ještě dokonale 
neuměl, a v šatech oblečený ani nechtěl. I nezůstávalo 
nic než trpělivost. Pozdě večer vracel se majemíkfiv 
pastýř se sousedních hor s kravami z pastvy doníft 
k dojení, jaková radost pro mne, když jsem tohoto 
syna Arkadie nejen slovenským rouchem oděného viděl, 
ale i slovenské písně zpívajícího slyšel, jmenovitě onen 
pronikavý nápěv: 

„Hej kde jso krávy moje? krávy moje?^ Viz Zpě- 



▼aoky L 323. Ten tpÍTá^ myslil jsem sobd , tomu se 
můžeš syčřitú I sah?is4nal jsem tedy pílnd několikráte 
iia prstech 9 kterémuž uměni jíž, v Turci od Baču byl 
jsem se naučil. On obledua se přiáel ku břehu : ji. 
k němu slovensky, a on i bned :ty barikády odstranil, 
tfik ie já slastně a bez ouram domQ jsem se dostal 
Ztobocbové ti, časně ráno tady do roboty jdouce^ do* 
mnlvali se^ že n)ne ještě tam nigdou: i neoaálo se 
podivili vidouce rozbořené a prázné to obleženy. Tyto 
okolnosti a příhody tftk mi mOj blaToi oil v Kremnici 
zošklivíly, totiž Němčinu, že za dva roky já téměř nio 
jsem se německy nenaučil. 



ZamiloTám némcjny. 

v třetím roce rozešli se ti sahanové a nepřátelé 
Slováků buď na řemesla, buď do jiných škol, a národní 
nenávist utichla. Komáry učil latině a madarčiqě, byv 
pak mnohými studiemi zsměstknán, postoupil ul^ní něm-* 
čině a počtům Grossraannpvi; jenž rozeným byl Němcem 
a učitelem Donatu. K němu na arilqiietiku chodila v touž 
hodinu i děvčata větši Já v počtování byl jsem jii 
předtím dobře vycvičen, sDajo nejen prosté druhy ale i 
smíšené. Hodina ta byla mí jeu hračkou, Grossmano 
byl ostrý» zpurpý, skoupomluvný oiuž. V úterek odpo- 
ledne, kde počty byly, všecko se bálo, zvláště pěkná 
mladá plet. Jedno děvče Karolina M. , dceruška jistého 
kupce , sedávala ve druhém oddělení proti mné. Měla 
asi 12—13 ler, spanilou tvářnost, angelakou nevinnost, 
přQemnou německou výslovnost, Otec její nedávno byl 
umřel. V bázni oné hleděla často lítostivým okem na 
mne, jakoby chtěla mne ku smilováaí pobnouti a vzala 
i slovně několikráte dtočiště své ke mné se svýod počty. 
Učitel přísně zakasal všecko pomáháni jiným a proohá-* 
zeje se mezi stolicemi pilně pozorpvaL Co domft dal 
k vykonání, v tom jsem, milofrdenstvíiii h^ut jsa,- snadno 



jí pomohl a úú svky vo 4yojre pieá ikotott iiiU<^iU.«l0 
téifco byio ji ponéiiftU a přítomnof a uMolo * ve školo. 
Předoe její. básol o má litosl naěly o«8lu. Dmiott úloho 
podtM puotila »pápir«m oa som aalřeffoooi .neb oQhoo 
pomkla ji ai k náifMi Dokonai, ktaroo já céyíkoa. v ryokn 
lofltí jsaoi . ahotovil a tooi oealoo aa apátek odcolol'^ 
Ydděaé ordco dé^deto hledalo pineltCoal aa onu alnihii 
odplatiti; sjeviaií včc avií oiatce^ proiila ji, aby jí op»* 
trik sonkroflidho nditale aneb iáka , ktorýby ji domo 
▼ poóteeh ohsvléiiai hodkiy dával a jt evičiL K 5em«i 
Biatka i hoed přiroUla a s^olaii jaoai byl já. Karolioka 
T několika tj^fleek lolib snala v poiilaDf, kolik já. 
Matka na koaei misíee cosi penis, jaJu» plat^ maé do 
nky vtiskla , kteréi já oaskrae plijeMuti . oecktěl jsem^ 
říkaje, íe dosti odmČAéio jseai tím, že píileiitost máoK 
ndmeeky aa ačiti. Čítali jaiaelady sKarotiokoii viel^aké 
němoeké alonaiiachy, roapffávky o kaiiky« První má oé-« 
meeká básoA, kterd jaom se s pamětí i na klavíre od 
ní naučil, byla anámá píseň a jednoho almanachn: „Vreoť 
eneh des Lebens.^ Pak jame títali „Jlircken nnd £raáh-> 
hingen fúr díe Jugend von Masaeos.^ OTŠem i drobné^él 
kusy od Kotaebuea. Nemoha vypaeti, jak jsem snadno 
přiiel k němčině; sa tento kirátký ěas ▼ tak libém to* 
Taryislví a a tak railo štěbetných úst nejen řeč ale i 
přiyvnk feak jsem abbi sde pří^InstniU áo mne TNěmaíob 
za Sasíka měli.. Heftka KArol^JnjElina pojala nás také i do 
divadla , jehož provoaováni od putojícího spolkn sde 
po prvé jaero nejen aařel^ ale i foraoměl. Mový svět se 
mi tady otevřel, obrasotvornoit má doslala nová křídla*. 
Svaaek mfij a Karolftokon nebyl svitek lásky dětinaké, 
aaÁ svaaek lásky oileBedy ale něeo proaiředoiho a vsak 
tak ěíslého jako byli Adan a Bté aa časn nevinnosti. 
Hé citlivé srdee oeaaohlo dlooho samotné atáti, mnselo 
mítí jiá včasně předmět , k oémulby se vínnlo. Znamení 
toho že jsme se nevědomě rádi méli, bylo to jediné, že 
sedíce při stole, při obědě aneb při práci. nohy naše 
tytýž na zemi se potkaly, dotýkaly a a ticha přitlačo- 
valy,. což bylo jen jako na památku oné ^noiní aritme- 
tické korrespondeoce vo školo. Já jsem jí na váooce 



140 

k jeslítkám maloval obrasy; o^aa pak daroívala mi na 
ijiéi YéDoee utéieně rotkvetleo ratolest s jabloaé, kloroo 
luilm prvnfho dae proaiiice ▼ taliradé ae atroma odře*^ 
žala, do brocéka todon aapioéiiého vložila, a t lepíte 
příbytku sa Spanielskou aténou chovala, ^eralvoa vodoa 
kaidébo doo polévala : ve kUrémiXo 6ase w ctyr lýdnft 
ona větev jako na jaře* paky a kvftky vyhnala, ano veabtf 
anéh a tabá sima b^yla. Co do Uaky a pohlavi byl Jsem 
v Kremnici }eité tak aeamélý a neabttiený^ ie jsem 
sotvy zoal, jak se ilovčk rodí, a ieslé přSkésanf Boj^i 
vstaboval jsem v nejpřísnéjéfm amysla na vfteeky lidi 
nejen na avobodné, ale i na manžely. fřodaevMtí mé 
bylo doškol cbodítiy tohoto aobé povédom, chrániljsem 
se pilně každého předmětu a spojeni , kteráby mne od 
toho odtrhnouti aneb od vábiti mohlo. Ne nezřejmé dala 
mi matka Karolin(ina na vyrosumění, ieby mne jako sa 
svého syna vsíti a kupectví vyntíti dáti chtěla; ale já 
sbadav to zdaleka odiehnal jsem se navidy vielikébo 
navštěvování toho domu. Geoína mfij dobře mi tu radil 
i t toho ohledu , že za několik rokA dAm tenr smutné 
neilěsti potkalo. 

S. 9.' 

J«, Jako pásař a tlamac tajné ]knkj. Soodt a 
předcit podobnébo osada. 

Proti domu paní Řpaníkové bydlela vdova, E.*., 
jejíž manžel býval dředoíkem při královaké komoře, Vážná 
vzdělaná osoba, vlastní dAm i zahradu mající, která ae 
vychováváním panen a sleien zaneprázft ovála. Mezi jinými 
menšími krasenkamí byla u ní i jedna slečna N. vyiiího 
stavu z Hotttské stolíce, pěkně a dobře slovensky mlu- 
vící, aby se zde prý némčíné a ženským práčem nauMla« 
Ale vlastní cíl byl , že její olee statek její překaziti a 
ji oddáliti chtěl od jiatého jemu nemilého zamilovance, 
aby mu zde odvykla a za nebo se nevdala. Bylaf jíž 
dospělejšího věku asi ve 20 letech: od péstouaky své 
fl jiných strážcA argusovýma oějma ostříhána a přísné 



141 

driáfia. Její iiajii dala jednou v Ha ipa«op«stnf tak ře* 
^eoý détaký bál avýn chovaokáai a paoeakáai. Zvé- 
davoal i mne tam táhla, poaévadž i Karolínka tam byla. 
Slečna N. ve kratochvíli td shola žádný podíl nemela, 
smntná, zamyšlená , bledá s pokoje do pokoje chodila 
a aamoitt hledala. Jednou mne ve dvej^ícb sa ruku vezmono 
na stranu zavolá a ptá se mne (iie: „ii znajd dobře 
slovenský piaat?^ yy^Znám, ač právě ne jeité dokonale"^ 
odpovím já. „Nech přijdd zajtra ráno, ked paoi B. odíde 
do kostela, sem komné, ja mam komusi list pitat, buden 
im. předřikat: ule necfa nikomu nic nepovedla!^ „ Vděčné 
posloMiim budon-li s mojím písmem spokojná, ** byla má 
odpovéd« Qdejda dešti jsem myslil, oo to může býti za, 
Kst, který já psáti mám, anC jsem věděl, že tak vzdě* 
laná a osvícená slečna sama dobře psáti umi; i k čemu 
jí cizí ruka? Než dílem lítost a dtrpnost nad jejím 
soužením, které se již v samém obličeji jevilo, dílem 
dané slovo a slib učinily rozpakům konec. Když pani 
odešla do kostela, šel jsem tam , ale komorná její mne 
do příbytku pustiti nechtěla, ant prý slečna od včerej- 
šího bálu nemocná v posteli leží. Sotvy slečna mne 
mluvícího uslyšela, zacinká služce a rozkáže jí, aby mne 
nepouštěla pryč, že hned vstsne. V několiks okamženích 
otevře dveře a volá mne do pokoje. Papír, pero, Čer- 
nidlo již vše na stolku pohotově stálo. Jajsem schválně 
dnes onemocněla, abych nemusela jíti do kostela. — 
,,Jen skoro — řekne — aby někdo nepřišel. , Já nesmím 
vlastní rukou písati, nebo mé listy na poště střehou a 
otvírají. I začne mi předříkati z psméti píseň : 

Já milujem, ňesmiem povědati , 

Hoju lásku před nikým zjaviti. 

Lebo mi je není dovolenuo, 
Vždycky musím tajiti, atd. 
Sotva že jsme 6. verš písati začali, zastaví se před 
domem nádherný kočár, v němž čtyři bnjoé parypy a 
husar v zadu stojící. Nebožátko slečna zbledla a třesouo 
ee na celém těle, řekne : „Ach mouj otec 1^ Já skryy 
písmo rychle do klobouku, odešel jsem nezpozorován od 
jejího otce. Bolestný soucit mne pronikl, an jsem viděl 



14) 

ftraeh U iMnj před vltstttin otcem. ,Acli — mpáú 
jsem 8óhé — nás dva roynt polkal osud, i můj otee 
jest tak ostrý, tyrdý: i mae nastává podobný téiký zápas.'' 
Za nékoUk daů poslala mi sleina N. po své nohsiedée 
Hstedek zapečetěný, v němž ostatek pisilé stál^ a produi, 
abych to ^sté přepsal , a pak po komorné nazpátek jf 
poslal. Já mezitím i sobě mél jsem pfíieáítost ta píseň 
odepsati, kterou potom, a5 pravé jinými rokopisy ros- 
mnoienou i mezi Zpievankami tisknontí jsem dal v dfio 
II. str. 250. Dosti zpievmiek slyšel jsem předtím, ale 
téméř všecky jen z úst obecného lida: to byla první 
slovenská píseň, kterou jsem slyšel z vysoce vzdélanýcb 
úst; proto silný áMoek na mne způsobila. Poslala mi 
sieéna za to darem krásné pletený a vyšítaný pudilářfk 
(tobolku j pagillar) darem , jeni mne po vdeeh mých 
ákolách sprovázel. Sieéna ta okázala se mi asi po 15 
létech v Pesíaoském evangelickém chrámě, jsouc šfastná 
matka, paní a manželka lofao , po ndmi dlouho toulila, 
a za nějž se teprva po smrti otcové vdala. 1 nyní ještě 
stiskta mi vděčně ruku sa onu jí proukázanou sloibo^* 



§. 10. 

První latinský duronostieli. 

Co mne v Kremnici v posledním tomto roku jakousi 
vážnost a slávu, a proto i přístup do vzdělanějších domft 
a snad i do srdce Karolinčina zpfisobilo, byla okolnost, 
které nemohu pominouti. V Banských městech a proto 
i v Kremnici jest oby (ej při Jménech vysokých úřední- 
kflv a jiných slavných příležitostech všelijaké pomníky, 
pyramydy, transparenty a llhimínace Hcnými nápisy a 
cbronostichy ozdobené, hned soukromně v domích hned 
reř«rjně na náměstích aneb před domy stavěli. Rakouský 
cfírař a uherský král František I. právě toho léta po 
třetlkrále do manželství vstovpil s Marií Lndovikoo Bea- 
tríx, dcerou Perdínakida, Vévody Milánského. Tuto přf* 
pádnost chtělo i město slavili rozUěnými osvětidly • 



ttápisy. Školám a iákflm oléleno vyhotoveni ohrono- 
stíohů příhodných. Bylo nés pe4 Konárým asi 40žákftv 
granoMitístftv a syntaxiatův, ka kterým poalednfm i jér 
přináležel jsem. Nepamatoji', žehy nás kdy v délánf 
chronoí^tichflv byl cvIMI. Uložil vSak nám, aby na po- 
zejtřf kaidý iák chřonostich ke cti a ke avatbě krále 
vlaali donesl. Bylo nás u panf ápaníkové asi 5 na hospodě, 
▼šickni sobě reterem ai do pozdní noci hlavy lámali , já 
sobS necbal práci na zítřek, kde byl Stvrtek a přes celý 
den prázdniny, v Ale obraznost má v noci a na posteli 
tak se rozžala, že bez černidla, bez papím, bez světla 
v krátkém čase chřonostich ve hlavě Jsem ostrojil a teprv 
ráno vstav napsal na papír ani slovíčka v něm nezměniv. 
Zněl pak takto: 

VIVat 

Patet palrlae 

PranCIsCVs reX HVngarlae! 

VIVat 

BeatrIX Harla 

Regina benigna et pla! 

VlVant 

VterqVe sani 

Anno toto praesentl 

OeVs bos VlrtVte eXornal 

Komáry radoval se nad tímto chronostichem mnohem 
více než já, on jej hned na tabuli křídou napsati, zkou- 
mati, a jemu se obdivovati dal, a pak jménem školy 
evangelické vrchno&ti a umělcům k užití poslal. Jeho 
dlouhost a prostota líbily se velice, poněvadž jmé krátké 
nevyplňovaly pole a plochu, Chřonostich ten i do diarium 
Šili protokolu školního vepsán , i v den examenu na 
cvláštní pergamen krásně napsán a ve škole zavěšen 
byl. Práce tato způsobila mi v Kremnici mnoho závisti 
na jedné, lásky na druhé straně, oboje však dlouho 
setrvalo, ant se konec roku školského přibližoval. Na 
tento poslední, totiž třetí examen, přišel i můj otec za 
ff jn cílem, aby konec mému do školy chodění^nčinil. 



144 

§.11., 
RozpráYlí7« CWnmoTé. Ptáčkoré., 

PstříiD-Ií zpálkem jeSlě jednou na i^elý mflj mladý 
Křemnický tříroční život, tři věci ještě nalézám pozna- 
menaní bodné. Předně: má způsobnost rozprávky bez 
připravování se k tomu vymýšleti a přednášeti. U pani 
Spaníkové bylo nás v.drubý rok asi 1 žákův hospodou, 
panoval mezi námi obyčej večerního času ve tmě aneb 
i v posteli v^ nocí rozličné rozprávky sobě rozprávěti. 
Každý téméř ze žáků znal mnoho takových v mladosti 
filyšaných rozprávek; jenom já ne^ anC v takových okol- 
nostech vychován jsem nebyl, kde bych byl mohl na 
přádky aneb jiné schůzky mladých lidi choditi. Nic méně 
však nechtěl jsem dáti se zahanbiti a převýšiti. Vzal 
jsem tedy útočiště k mé vlastní obrazotvorností; začal 
jsem vymyšlené, nikdy neslýchané rozprávky samovolně 
tvořiti nedaje na sobě znáti; žehy byly složené ^ nýbri 
vydávaje je za staré. Spolužáci slyšíce ty nové věci, 
tvory, potvory, kraje , příběhy zanechavše své postele 
l^asto mé lůžko obstoupili s velikou pozornosti uši na- 
stavujíce. Mimo titule některých rozprávek nic mi vfce 
v paměti nezůstalo. Tu já rozprávěl o jakési zelené 
kačici , o besedním jezeře , jehož voda až na druhou 
stranu země sahá ; o očarovaném zámku, a Bůh ví o Čem 
ještě více, kam právě okamžení mou mysl zaneslo. To 
se rozumí, že to nemuselo býti něco okrouhlého, v lo- 
gický pořádek sestaveného; dosti však na tom, že mi 
potom žáci pokoje nedali ^ a žádali vždy, abych roz- 
právěl : což jsem i činily pokud se mi nezunovalo. 

Celý čtvrtek každého týdne mívali jsme školské 
prázdniny. Já už za dětinství jakousi libost a sladkost 
cítil jsem v luně přírody. Tento den tedy letního časa 
•dělil jsem mezi malířstvím a přírodou. Nemél-li jsem co 
malovati, včasně ráno před východem slunce vycházel 
jsem ven a vystupoval na nejvyšší vrchy a chlumy. 
Jednoho dne na Kalvariu, druhého na Piark, odkuds 
Turec viděti; třetího dne na Kiliánův stůl (Killian (ili 



145 

43iii»«tiich), kdů majálesy drléao, fltd« Jediiobo dne $lí 
§p napa i jíiu oa onco vrcb, jeirž jest mw Kalvárii a 
Píarkeo*: tnáim ke Kaaeéliáji vede. Když jíme a hfir;y 
MthéMíy málo ebybdioy le I náf aaeb i vSce iivý bli|- 
boký hrob Jlipi aai»«ělj. Nebo^ v libod yrcha nalézá aé 
alará, ayai o^aité^á báně čili dfil pleUnboký ná zpftaob 
•4kby&ejQé atadoy. Na Ui»tí^ když jine béželi, př^db^bío 
Dáfl iiékolik kaaaiéakAv aobaní. aaltaá pohAi|týcb, jel 
do oaé bezedaé jtoy padly. Jajich pád a udírání 'o 
boky té rudaaté jámy jyydal i(vuk na. apfta^b zvonftY. 
My slyšíce to zastavili jsme se, a uzřeli jsme se nad 
šamoa propasti. Vedle aa^é té neriditelné báné vede 
chodník; tlovék opjUý.aneb v noci iady jdeaci může 
snadno tam se svaliti,. Pr4>5 pnésta aneb komora taková 
míala aspoA obradly neobradi? Báné ta jest prý od prar 
4lftfý4ili 5a8Ů tam zanedbaná a otevřeni^ Že bluboká jest, 
poanali lze ze dlouko trviyícíJio zaénl akal a kamenftv 
do ni hozenýcby než na dno přijdoa. Tato vlastnost daie 
»4 ap/ovázela mé po všacb stranách a krajinách, kde 
jsem bydlel. Nemel jaem ppkoje, pokud jsem charakter 
a fyziognomii celého okolí aepoznal, v némi^ js^m pře- 
bývah V Tarci vylezl jaem na Zniovaj^ý vrch, na Vyše- 
hrad, na Tatry ; v Bystřici na Ur pio, Beranovo, na Šturee, 
Krivády Lomoíei, Cho& aapoň zblízka vidéti jsem musel, 
pOfflévadžv ZMné nebylo možoo na né vstoupiti. V&kol 
Prelpurku není kopce ^ a to i vzdálenéjáiho jako k. p« 
Déviiiy. ná jehož temeni by ooha má nebyla stála. V Jeoé 
éital jsemnejvýbprnéjál dila na nejvznelenéjsích vfiinácb, 
jako k. p* Fuo!>atbai;nber^, Kunitcerberg, Lofodaberg atd. 
V Peští, sotvy jaem ae^ usadily byla má oesta naBlocka* 
berg, Johanolaberg» Adlersherg, Auwinkel atd. Kde jsem 
ae idržQval , ehtél jaem se hned ve všem oríentova^, 
rozbledéti, všecko poznali; neznámost nejbližších mne 
ol^kliéujífilcfa okolností , vécí, osob byla mi véc nesae- 
aítelné naptňajfc mne jakousi úzkosti, kteráž zmizela jen 
■se samovidným poznáním všeho* Přitom sám ten pohled 
» výsosti do dolin, na mésta, paláce^ vesnice, domy, 
lidí, vzbudil ve mně jakési hořkosladké a předce bla-> 
leié city. Zdálo se mt^ jakoby ch mél na chvílí vševídoucí, 

KoUárOTj iplay, lY. 10 



146 

a TŠepřitomné oko ; }a%obych vídél vSoeky tf BifiřoM 
dobré i zlé inyšlenkyy moadrá ! pohorilivá slova, ctnostsé 
1 hříSné skutky, ty radosti i žalostí, snríchy i slcy, které 
•e podemooú v tom okol! hemiily, rodily a nifzely. Ta 
mi pamét poskytla odu Horacovit : „Non ufitata oec tanvi 
ferar Penoa biformis per líqaidom aetfaera Vates, neqao 
in terris morabor lobgias, invtdiaque maior Urbes relin- 
qaam.^ Tam bezdětné opakoval jazyk báseň Sarbiéyského: 

Humana linquo: totite praepetem 

Núbes ventique. — 

Jam radíantia 

Delobra Divům, jam mihí regiae 

Turres recessere, et relictae In 

Bxiguum tenuantar urbes. 
Mé předešlé milování holubů sice jeSté posavad 
nezhaslo cele a však osla bio a zménilo se na milováiif 
ptáčků, kteťáito náruživost v Kremnici panující byla, a 
méla zde původ svůj t samém okolí Kremnlckém, boha- 
tém na liofy, lesy, háje, kopce, na honlté a křoviny^ 
ve kterých se nesMslné množství pernatých obyvatelů 
zdržuje* V každém dome v zímé v pHbytku, v lete na 
oknech viděti několik kletek, v nichž rozliční ptáčkové 
zvláště kanálíci, stehlíkové, čížkové, křívonosové, hýlové, 
červenky, sýkory, konopky, pinky, přepelíoe, škobranky 
afd. Mladí lidé na křoviny , stromy , potůčky a stndnč 
pruty 8 lepem kladou , kde se ta nbožátka lapají. A 
však tak pilné a Čisté opatrování těchto VěsňŮ v kletce 
nikde jsem nezpozoroval jako v Kremnici. I já jsem mil 
svého stehlíka a čížka; jaková radost byla to pro mne, 
když mi zpívali I Konopné semeno , čerstvá' véda jim 
každého dne bedlivě dávána. Po exameně vzal jsem tyto 
ptáčky s sebou do HošoVec ; ale pro Bůh ! k mé žalosti. 
Nebo matka má majíc málo setnenDC a vidouc po něko- 
lika týdnech, že jí ho denně ubývá , rozhněvala ae a 
vyhodila mi oknem ptáčky v klétkách. To bylo něco 
neočekávaného a posud neobyčejného od mé matky. 
Lítost má nad těmi nevinnými tvory a podivení nad 
nelítostí matčÍDon stiskla mi srdce až k slzám. 

Když jsem z Kremnice přes léto na prázdniny donu 



147 

přicMiel, cIkmUI jmib k Moiavihéina ktsateli BaldoT- 
§ kéma ^ jitMý imí a jifttea Tetákavi , jesž jeho pp- 
Ivevotm byl, b«4tny a ovi^eni v latinské řeči dával. 
Slob Tlak tohoto aniiie vAbee byl velmi temný • pře- 
^rneoYaoý. . 



Částka III. 

MoSovee, Pravno (rok 1810). 

Rodičů fláda nad dítkami, a J^í zlé ožívání růbee. 

Dlottfao jaem oa rospacfeh byl , mém-H tato nyní 
nisledujici kapitola mého iivota vynecbati a vše, co 
T tomto neiftiataém roku $e stalo , radé|i do moře sa- 
pomenuU uvrhnouti, čilí npřímné a v celosti viecko 
vypsati ? — Veliká má dětinská nctivost k rodifiům 
obsvlásté k otci třebas i ke mné křivdi vdmo , radily 
prvému; láska ku pravdě a žádost mnohé rodi&e na slé 
uživeni Jejich práva pocorný učiniti, radily poslednímu* 
Žádot svaiek vlidckém tovařiiství naol vážnéjii a své* 
tějžf jako svaeek masi rodiči a ditkemi, a proto i iádaá 
moc a vláda slušnějif jako je^t ta, kterou máji rodičové 
nad svýau syny a dcerami. Rodičové mají veliká práva 
proto , ie mají mnohé péěe a práce , že majf veliké 
Báslnby o dUky. Kdože i jen pověděti mAže ty obtižností 
a starosti^ které dobré matka sa tvého miláčka snááf a 
podniká? Kdo dovede vypočftnti množství a velikost 
těch rozličných vstáváni a nákladfl , které dobrý otec 
při vychováváni a opatření svých synA a dcer podstu- 
pnje ? Froto iiralné ale služné praví Šalamoun v pří- 
alovích : ^Oko , které se posmívá otci a pohrdá posln«» 
ženstvím matky, vyklubají krkavci a orlfčata,^ proto 
ve vie(^ časich a krajinách propfljčovaly i samy světké 
vrchnosti a xákony rodtčAm velikou vládu nad dítkami^ 

10* 



t4^ 

Ale pr&vS proto , ie ro<H€ové, fúŇ^ t«kovf , t Miíefc 
ItBÍch téiii«ř žádttétam TfééHůi o«M «« svtf vlédy 
•poddáni nejsoa , 2a jsou co do tirdiékeiif « utklédM 
) dUKami téméř neobnezetif , tieod¥fKlf « téhond jaké 
Demajícf ; práTě proto pravím, nic tak Boadno ve svM 
ile užíváno býti nemdže^ jako vládnali a panování rodiefi 
nad dílkamí. V desatera božím přikáivní nfc o povín^ 
nostecfa rodi&ft nestojí; ve školách a cbrámích zHdka 
se o tom mlaví; bHoby a křivdj dítek proti rodii&m 
vrchnost, jakož oviem i slušné jest, všudy přísné tresce, 
břichy a kNvdy rofičft proti díl&ám nikde Méb málokdy 
se kárají« Odtud mnoxí rodičové se domnívají, ie s di- 
tkami svými, oo se jim lili,' činiti a jakkoli s nimi na- 
kládati mohou; jedni muoho svým dítkám povolují, všecko 
zítkám odpooitéjí, mékce, rozpustile je vyckováVajf, práva 
svého málo ožívajíce; jiní zase práva tohoto nadežívají, 
a dítkami zpuroé, nemilosrdné, nkfUtiié saebáeejť, tak 
2e ne jméno rodi&A ale tyran* a katO na sebe ovalojf. 
Tohoto práva zfo užívají rodičové, jest H Od df lek, zvláště 
odrostlejlíob , ustavičné jen slepého a otrookébo posln*- 
ienství žádají t jest-li, když malé a křehké dítky néco 
zavinily^ prudkost a nelidakod vsiekidsf nad nimi pro<*> 
voz ují, pohlavé biji, polfčkujff, sáuiktjí, ditbfem «ieb^kai> 
maním za nind Iřésejl; jesl-Uroidičové jedno difé více mllojl 
nežli druhé a tím k sobe dAvéroOat ameoiojf, mezi 
dítkami pák závist a nenávist vfebosojí. Kejčistéfi a nej'^ 
tíž ale hřešfvají rodičové, když dftky své k néjakému 
atavn a povoláni přinutiti a přMiiti chtéff proti vAlf 
dítek. V lom věku, když dftky do néjakAo stavu vstoo* 
piti, mají, obyčejné se ui rozum jejích vyvimyvati počíná, 
anobrž ksždé ditě ni od přirození má k tomuto neb 
Jinému povolání vetší ébuf « náklonnost, 9<ltí scbopnostf 
n zpAflobnosti, kteréž udusiti aneb vykořeniti rodičové 
práva nemají. Raditi mobon svým ditkám jato zknienéjii 
a. do«pčtc(^i lidé přivoleni stavo, ebobodu neb- řemesla; 
mohou k nim říci: ^i vidíš, niilýsynnt 4ento stav nnnl 
pro tebe , ty jsi k tomu nézpčsobný a aiee pro tyto a 
kýto přičinyP nikoli ale rozkazovati, tím méné násilné 
nntiti říkajíee: ,)ty musíé tím aneb oním býti, já dkll^ 



Af»i b|i Jmécfvi, .««iíifj^eiD, kupčeni ř#m«9laíii9pi^ rol** 
oUmi -«> ničili iiniiv^f jeiŇí loki^ Dop^inyiy ani mi př«d 

inrioiiákA té %.4éá%íi!M Ud.^^ — Pii voM sUvii má se 
«liM Mti, 11^ M vtU a8YéiiUyD8l ra4iči, ile m dary 
a tily «l^e, ktarii »« Ukr v dali i v télo víožiU. 
K ěuia diié chati a ap^sobaoi^ nemá , t tom nabada; 
aaiawno ifail|iéMiilida4(ÁAii tovařiáatfii ožit^&oé. Takoví 
firéii|aYÍ a tfr4o8Jii|»| :f^diýov^ (iMívají proti aamémii 
Boha, radHiftá dary a aily roxdávajiaimu, Ooí vštépijl^ 
r acdae ditek .^ololaou citalao^t jprati aobé , kteri ja. 
v • fialám, iifoté apr^TáaL Dítky n^přiaáLaiaji aamýi») 
rodičAm, láa i Qo^.; Mb jim je dai a prQpAj^il pod* 
t0ft Týaiiiak0«y aby s nimi doblai vlIdo^i lapkavé tládli. 



ťltarakter mho otce : nábožnost a přeUivóst. 

Litaji , ie prývé loto v^iké / a kóoxqé «6Šlé0tt » o. 
aimi JBem. y přadaildm §. mlutU, mna potkala au miibO: 
mtideiiectfi , a to aa vyaokém atupai. Téiko jaat na 
rodiia ialovatí a aalfkatil téiko aejhrátMjli eé8tk^ 
iivota v bolastal^ki y ai^cb, Ysanlánf stráviti. Uné aa> 
kvél Ajaro iivala aaiéailo aamíloardným osndeni vbařn 
haat a iiul^ nné aeJo dajdražH a JMJjmílajai indqa/|,o<ec^; 
<M^to va alraiídb^ blará moe v ^\ém iivoté m^iUy 
najaa ve dae a pH kdéaí ala hipkažal i y nQoi a Ya 
snách trapiívýetu Dlauko jaaai aeabMii .ani^ aby aa B&b 
pladalaYOval pad jabraaem otaa. .Mylleaka aa otaa na- 
pMla aiDa hrteaa a ážtaaai i Ya Yadálaaatatí. Plakal 
jaeai tajné YÍda afaatnd . dílky pod oekraao.u dobrýeh 
Qtiai. I ayai jašté, kdyi Joto pfŇý divím ta nevýslovné 
trpétivokti a poki|ře avé, dívim, l(bmní^ otao mftj avým slým 
Bakládánka aale aepokaail a yo. alébo ayiia a aéjakébo 
Abaolosa »aprofBéMl Uetiy<)it má n váánoit k rpdič&ia 
tak yaiifcá^ a naobmayená i^la, ia. jsem sa *z po^ktt 
éom|fYaI» ia ta tak l^ti mnaí, a pakad motao bylo, »&ai 



]fi.em jeitS slé nikláéénf otce mélib ffe nitott pMI 
dsýoií zakrýval. V cbanikteřě olM • mélio po^ifstn 
i^fiíÉobeiii splývala héboinost s dÍTokoaiiftriiiitoill, atřf-p- 
slívost s třeátÍTOitf, krotkost s ulmitiiestí , praoevitosl 
sreptáiifin proti prácí; sobstvf s napémákMnu obůcnémW' 
dobrémn, přívétivost k cíxtm s dttálavostí (tf«frlosti) 
k donáciň. Byl dobrý biblista, ále dý a jcdBOStramif 
vykladač písem. Sdy{ výpoyédnr pfsHia* evaUbo vÉk«l 
sebe háteti počal , bylo tié caamenf , nebo jisAÍ prvé 
ehtěl se Jako obraditi , skatky své osprat^Mtí před 
eebon a před domácíail, jakousi ostonon potioisosti e 
oblak svatostí vfikol sebe roxesIKtt, % kteréhoby potOfl» 
tfm svobodoéji blesky á peruay poailéli moM. 

Ui za dtlébo ddtinstvi mesel jsem ^a«lo -acroiHMi' 
oběti býti této přiliioé prudkosti otce mého: s moohých 
Jen očkolík příhod připomena. Matka mi jednoa koupilo 
a dala pékuý aožik s mosamými střenkami, několik 
grošů stojící; Já iel s ním mezi dítky za humno, kde 
právě petronec (stožek) trávy a sena byl, vAkol néhoi 
jsme se naháněli a hráli. Na neitěstí vypadl mi ten noiik 
jaksi do seoa. Bylo v soboto večer, ztrátu nošika Já 
matce hned oznámil jsem řka , ie bud chlapci mi jel 
okradli, buď že v té hromádee sena m«si k salezeni 
býti. V «6děil ráno zvédM Jaksi otec d ton; aotvy io 
obyčejná domovní náboinost vykonána , iel za mnou 
rozUcený do sadu a f omenem z mfaavio ^ s nevidanoa 
nkrutnosti mne zbil pro ztrátu toho noze. Mým nářeken 
přestrašená matka pospíchá ze zákuoMi, nesouc - nalenesý 
noiik v ruce, říkajíc: >9proč ho Mfei, tykajan (katane)! 
však Je tu noift, nešla jsem jej v eonél^ 

Kdyi j^m začal do školy clvaditi, svičil nás ačíCel 
▼e psaní. Papír, černidlo a péra anél Jmai, ale posýpkn 
mi chyběla. Nastal jakýsi svátek jaraiho čili letaiho času. 
Den krásný a jasný; několik z > mých • npelaiákA přišlo 
ráno ke mně; jeden z niek lekne: pojďme dnea na 
Knraci vršek na posýpku, - na jahody a na cipeiýa. Karacf 
vršek ten leii výše města asi % bccdiny vadálaa , jeU 
kopec z bílého co snih piaku a prášku záleáejiei ^ na 
jeho povrchu roste jaloirec, jahody a nidáště kvítí oiporia 



161 

jÉMDOtMét t. h HoS hřebičky bilé i Itrrené, které 
paray ty4ýi i v kylky « péra vpletávají. Sli jsme tedy 
tam uaedbajioe chráv a alaiby boil. Ňa poledoe vráté 
ae a poaýpkoD i a kyitíoii dom&, potkám aestra z daleka 
ke mně voiajíci: „oo váak ti dá otec! ul výše liodÍDy 
lě laje a a hnévem čeká*^ Pro atrach celý ten deo nešel 
jaemdomů azAatal i bez jídla; teprv t oooi položil Jaem 
ae tiše do lAika. Na aejtři moael on kamsi včasné dojití 
• véc ta a^aí tak xAatMa. 

Pro lei a krádei , pro oplzlé řeči j pro obliíeni 
lékomii, pro lakoty a paakrty (mlsání) a jiné dětinské 
obyčejné výatnpky mne mAj otec nikdy netrestal, nemaje 
k tom« příčiny; ale pro hráni na loptu neb jinoo hru, 
pro hébáoi tem tam, pro koupání se v potoce v letě. 
pro klouzání ae v zimč, pro kolébáni a koHsáQÍ se na 
řotéze, na břevně, na desce atd.^ tu hned skřípěl za^* 
bami, házeli co do mhy popadl, a neznal ani míry ani 
tttoati am spravedlivoati. Matka má a já byli jsme ale 
i>bzvlášté ty předměty, na které nejčastčji a nejbroznéji 
avAj haěv vyléval. Stalo«-U ae někdy večer, že matka 
deoni prací unaveni při knieli zadřimola, hned křik a 
třesk povstal v domě ; anobrž nejednou nástroj aneb 
věoy kterou právě v ruce měl, na ni hodil, takie často 
v aejvětaím aebezpe^natvi iivota se nalézala. Jednou 
aaa dřímala, noÚpemí do ni zdaleka mrštěoými tak jí 
ohlušil a ranil, že oatetní domácí jen a těžkou prací ji 
opět probrati a vskřiaiti mohli. A při všem tomto zpívaly 
modlil ae, čítal píamo svaté, navštěvoval chrám i svátosti 
mAj oteo taJc pilaé a horlivě přijímal , že jsem jemu 
rovného v pobožnosti ještě neviděl. Měl celoa knihovnu 
avatých a nábožných kněh : n^en takových, které obecně 
a vAbec užívané jaoo, ale i řídké knihy zpěvu a mo- 
dliteb. Někdy v samém nábožném zpěvu aneb hned za 
nim vypukl plamen jeho zuřivosti a zachvátil jej k stra- 
šnému akulku. Když jsem v pozdějších letech čítal zpěvy 
Ik>boniho, kde prchlivého hoapodáře str. 52. vyobrazuje^ 
domníval jaem ae, že mého otce před sebou měl při té 
básni. A předce vMosoveech tato otcovská ukrutnost 
byla častá a jako v obyčeji a v módě , tak ^ice , ž^ 



oékteré dftky pouliktly pryfe vé st^t^ od k*tMMÍiýtli 
oicft a aby iivnosi oiHy, proanéinry ^ sf é DáJKVieinlvIf 
jako k. p. sya jfstébo Sumeia. € ky ucifelé • ksMitel^. 
Dlí podobdá Deduky vfce^ p^torova^i «na lid littskofali. 



RcA: n€jbolestQ^'ší mého žireta; k aoofalslrí' bUdcý*- 

' ' • • • i c. 

Ui po akoDdeDém drtikto rokti v Kfeimtei tiél 
otec úmysl, níDe Tíce do ikoly Mdtfli; ale bnimiiftěy 
J&D a iňtítka, vidouce vrottcDOit mou 'žádoat atuiktt p^ 
akole j prolomili to přad«eirzefi, Bratrance JÉii KolMír 
oVobně mne do Kremnice laircdl # Kpmprymo odevzdala 
Ale po skončeném examené r. ř80i Med mv otee po^ 
védél: „it už Q&eDi mé přtatáré, ie oa oi oekuéai 
TÍce na mne a na- školy nakládati, abyek «obé yí»ě 
povoláni ETOlil.'' Bylo mi l«1tdiž .11^ roMí. Uttí iám> 
léto preSlo jakž laki Ii8« v leloiefa- Ei»tf|]^8td««piek, 
ač právě i ienkráfc ni neckybclv^o na předbéžnt^ 
neředtecb. Když se podiimek přiblížil, InKl jaem, jakovf" 
boj a cápaa mi a otcem nalítává. Školo před nkn ani 
zpomenouti jsem nesměl; on mne vapaíaial (rocMIdit) 
a oavoadil ikolami, jmenovité Kremnietgeo, a pak Docfaléli 
dopustiti, abycb žádost VEbtt&enou ukojili a naaytKi mvbU- 
Matku jsem prosil , onte ubédotaaá nevěděla oa pděili 
Přišlo Michala, všecb avalýcb, já jeitě BÍkan neleli 
fříšly vánoce, nový rok, já jeilé doarabyl. Otec ka«* 
ždébo dne ráno i veier na mne bro^řly lé), fcři(iB), de*- 
rážel a dobíjel tak , ie se celý děm třlnl. Tu bývalo 
lábi, lermováni, tepáni, trápení a mttdení Jakové véaeb- 
rieecb u Alžběty Batborové jedině a tím rozdHem, že 
tam při jedné oaobě toKko na věkoNk dud a hodin, it 
mne přes celý rok trvalo ; tam se jen těla , « mne i 
těla i duše týkalo. Obtviáltě ráno, když Jsem V9t«ii«l» 
oejbrozttějií dobu jsem míval. ^Ty daremník, ty dariao« 
žráč^ ty sebevolník, ty neožiteěník, ayn zponry*" «- a Bfth- 
tíjakových jmen mi nadával. ff?rob nň Dfjdeě s kréla^ 



íaMt 

pr»£ ňtSáeé Mřemaaio? Ciktel pánem byli? Mp-ierobitíi 
po éboládi chodili ?<*<- Zloho utc nebude I Já tt«Urám, 
kéoby eioo.T tltroatt opitfovsl. Já jaemsi sloa pemoo 
8 podpora vyoboval ; ' Já nedoi9« oo . tobé. poléieni a: 
odpočÍDuti v ěediiiáoh ^^ hůl má to ElomiU ^ hřečlaB. 
WlfiJ osohoal joko jíoiáiovi tid.^ Já oa Ukováte bUMickd; 
drobty ofoy^ejté ani slova neodpovédčl jiem loofaje^ ie 
tičhosll o fcrolkoati bo onaTim a oblomfin; atpr4vČB4- 
Mftrftté Mjaiybn ni byki loalevo: ^a viwk |eal jeHá 
iseatra i niladii brat dema, kteří yáa ftohon opelre-*^ 
v«li.^ Matka spřéMé to i v akutko ^i^kowali ; ala #hol|i. 
to <ie neprespéio* Matku jaaai mjedeon proi|ily aby.mH; 
povédéta, ia aesavasi^i, když ,mi Bfth do stave pooiAíe,. 
oba rodHe k eobd všití, chovati a opatrovali. Všecko, 
ntt prásdao^ otec. jedeokr ale neablél.ea školy nakládati*: 
Oby^jné a harten a bnévem se ona nne budil v kkaeíf 
koadoře vh«pé rá»o, kde. loko anipoHebi oebylt;; 
eolvy jsem skočil do^pi^ylku, jedna leér piania svatábo; 
0a druhou z M se mu sypala: dobře míuvi moudrý 
Sifacb v kapitole 80. ^Kdož miluje ayna.^ iaalo jej., 
mrabá. Sh$b«j šgí jeho sa mládí a oblomuj beky Jebo, 
doku^ jesť mladý, nedávej mu vftli sa mlada, ^. ald., e 
dalamoun v přfslovUb kap« 13. „Kdo sdhSeje metlu 
evouy nenávidí ayím svého : ale kdo ke mii^je^ zavdasni 
bo Iresee.^ Tu jsem lémčl v nenávist vsál piamo ajralé^ 
»t pravé znal a cjtil jsem ^ fe ono sde nevinni jeal^ 
aml ae tato mfala cele nevzlaknjl na lo , aby rodičovi 
Mrtili dítky k oéktéréau jim namitému atavu. Obradén 
• jako rozbiceu lakorýmílo výpovédmi piama . avatého, 
oíao máj obořil se «a mne tělesné ,a provádél tu nej-; 
norovéjši nkrutaest. Výpovédi pfsma sv. aneb veráe 
dochovnieb pleai byly mému otci často Um , iim rokc-^ 
vUý konec Ivfbo ocasu lvovi, jimž tento aám aebe ftibe 
o k vétif zuřivosti popasuje. Často jaem ae v ialoalném 
krfleirf vševédeucHio Boha dovolávej; . čaato na kolena 
padsanařikal jsem: Boie! proé jsi mi tak mékki, citlivý 
srdce atak tvrdého Iráptivébo otce dal? Čaato jsem ne 
ekreulené modlil, aby Báb néjakým spAaebem tent^ 
bofký kalich ode mee odvrátiti, tsuto kříi mftj akonéili 



ú 



t54 

TiH\i U^o jfom se stMvé tásal: nad mi Bflh tuto iie- 
ubMitekfOH žédoBt a náchylsoat k aaiéoím a školám 
TStfpil, a přadce doavaaka a okolnoiti lakovýok položil, 
kde jí oemolDO dot ti néioití ? (aito mlovil jsem k aobč 
aaméttu: }e*li do dkoly choditi tak yeyký břich? a však 
jHif rodičové sami $yi dítky vedou a žeaou do akoly, 
biiévajfce ae, Jeat-lí éitky do ikoly oeehtčji, a nn^ mAJ 
otec ikotu tak hrotoé labraňajCy tak Dáaikié oine od nf 
oidtrbojei (aato počal jaean aáai o aobé v onyl a po- 
chybnost pficbézeti 9 k mé mravod povase Ded&v4írBoak 
míti a aobe samdbo. sa v akotka sildbo m(ti; oai myslil 
jaemopét, jest-lí nae všieksi moji uiitelé: áalek, Bari- 
9ňy Komáry tak rádi méii, trestu při auié Bcpotřebovali, 
máffl-K těmto moobým Q6eoÝm muiftm čili j«daomu mdmo 
nedoačefiénui otci více véřtti? iteto žádal jsem aobé 
toužebné omiíti ; často, aoC toto smuteá divadlo téméř 
půl roku trvalo, zoufati a koaeo svému trápeni i živo- 
bytí u^aiti jsem cbiél; často do svéta , kam moe dv$ 
očt a nohy tanesoo, jíti jsem chtél; čaato do Frinova 
na Moravu k Šolekovi, mému předešléma* učitelovi| pu« 
tovati a jeho prosili chtél, aby mne do škol vypravil; 
ale vždy jsem naději méi, že předce snad to uékdy 
vyboulí. Ňež niaraá nadéj«, z týdne na týdea hfiř. Je* 
dnou v jeseni tak omordovaný, vyšed léltumoím nu 
louky v tak řečaaýah Zástupícb, stál jsem ož v brauém 
saufánf ňtd lávkou Čerňakovakébo potoku, ale řtaeai 
božf poslalo mi jéšté angela strážce. Bratrunee ,míy Jaa 
šel pravé tím chodnikem pesky do Moíovee zPřibovéo, 
kde po skenéenýeh školách Kežmarských péstounem o 
pánfi B^mckýob byl, ayui pak pozváni za ikolniho uči- 
tele do slovenského Pravna dostal, které i přijal 9. prvé 
ale jeité rodiče své v Moáovcech navštíviti a o tom 
poučiti chtél. Zhrozil se nad mým neštéstlm, slíbil , že 
se mé ujme, jak mile do stavu a pořádko přij4a. Tak 
přešlo pAl zimy. Zeptá-li se nékdo : proč jsem to všecko 
na způsob otroka tak dlouho trpél ? Vyaobý pojem » 
jakési svatosti rodičů i při očinéBýoh křivdách: Uuboká 
uctivost a vážnost k nim moé přirozená a pak jaká^ai 
bázeň, aby o této hanbé našeho domu avét uesvédél. 



155 

byly toho příčiny. Aoobrž k politování byt liftj bsod 
obzvláště í proto, 2e jsem v něm nenílél žádného obnrnce 
8 zástupce , nikoho, koma bych se mohl i jen svěřitt tt 
požalovati , ant jsem % ďomii sotYy YykroSití směl. 
Kněží a kazatelft povinnost bylafby ovšétn, tby nť po* 
dobně neřádnosti v církvi své pozor dali a je naprařvo^ 
valí; ale Mošovský evang. kněz Baldovský^ kromé na 
koledy na nový rok y nikdy jindy k nám nepřiobéseř, 
aniž kdy posluchače své navdtěvoval , on pečoval vfce 
o střílení zvířat a pfákfi než o Stěstf lidí a dítek; žil 
od domft a rodin své církve odcizen a odstraněn, dosti 
měl na studeném odbytí služeb chrámovních, nestaral s^ 
o důležitostí skotečnélio života. V takového pastffé rad^ 
« pomoci hledati mně ani na um nep?ll}o. Matka vidouc 
tyto každodenní různice a křiky v domě a musfc též 
pro mne mnoho trpěti^ začafa se ode mne odstrafiovatí^ 
•by jednou nž v domě pokoj byl: radila mi to a to 
řemeslo, toho a toho mistra ; já ale zrovna jf i otcovi 
pověděl jsem ,,já o^ Školy neodstoupím ^ já žádtiým' 
řemeslníkem nebudu,^ — O^tee na to shněvem a křikem: 
,,Keď chceš, ty daremník ^ ty tuták , choď : ale já nt 
tebe nebudem nakládat : ani slyšet nečhcem o t(řkě, ty 
nejsi hoden , ty neplníš přikázaní : Cti otbe sréíio , a 
dítky posluchajte rodičů svých.** Tu vxal hůl v hněve 
svém, sel opět prot! mně — a v tomto okamženf mne 
má angelská trpělivost opustila po prvé, já chytint rnkoo 
tu hůl. řekno: nž je dost t už není vfce žádné palice 
pro mne, písmd svaté I takto praví: ^vy otcové nepo- 
pouzejte k hněvu dítek svých / — dejte mi pokoj, 
poručeno pánu 6ohU| já půjdti pryč, vy nebudete vfce 
na mne nakládat. V tu chvíli ', ačkoli otec a dvéří se 
postaviv mne ven pustiti nechtěl, já předce odešel Jsem 
k bratrancovi Janovi do Slovenského Pravna, kde on 
před krátkým časem za učitele školy pozván, a už i 
řádně do dradu nveden byl. Vypravoval jsem mn krátee 
katováni mého otce, prosil Jsem, aby se smiloval nade 
mnou, mne bud někam do škol poslal, bud n sebe přev 
zimu podržel. AČ právě jako začátečník ještě tenkým 
byl hospodářem , předce několik týdnů u něho pobyl 



tífi 

j««m a ponábal íim« t» ttfole .dítky uliti , 09 puk 
nékdy v latine má cyíI^íU Utítel llolovf ký Adam Ba^an 
přišel jadoau do Prayaa na niyitéYUi vida nifij amutný 
loft n oMJe nmobo dítek,. Taal flUBf . dp Hoiovéc jako aa 
pMMXSBika arélio a opatraval nioe af do pHIti jeaeně^ 
šel ae aMiou do Byatřiee|. by mi taaft aaleal nijaké mfato 
a,odevada4 oMie laaté^fm niitel&nu -^ Cooleo sahrozít, 
to i aplnii, odvrátif roku avon c^Ie od^moe a jen obohi, 
nkatfca kradoto tytýi. poaaocí mi byla. Otec mAj qe aicé 
boké5 a však předee více aámožný.byl než cbodobný. 
Diky mu číqíoi sa Hl^mnícké tři roky^ kde mne jakž 
•akš akeval, odival, ..boapo^n i n(ite)e platil: ale déle 
BÍaJ Oi^c ae odvrátil o^e mne, já od nibo^ V tomto^ 
róeft xlomiia ae eele. a pvoménila povaha mébo pNroeení/ 
Sám afb^ jaem aotvy poaaal. Sklíčeaoaf^ te^klivost, ne-^ 
dftvévíipat) tčžkomysinoat amoeniiy ae di^s^ mé a oble*; 
iovaly mne všudy jako oay a arané. <fhrai otce mého, 
aUl mi před očima jako mátoba; méardpe ae zbouřito,' 
kdyi jaem pomněl na otce ; ovšeai nejednou i a opa- 
Wováním a řízením božím pravotiti jaem ae začal, proč 
tak mékkémo^ ardci tak tvrdébo otoe d^lo,? Ale co mi 
niííboleatnéyší bylo, bylo to, že i r noci ze apan! jaem. 
ae beadéky .vylrboval ve atrašných a tr,aplivýcb anáab 
o otci; a toto neš)éa.H pronáalbdoviilo. mne téměř vce* 
lém mém životě, a& právě jsem ae. dosti všemožDfými 
proatředky nailoval z paměti je vymazati* Fřez prázdniny 
zAatával J9em raději ve školách a na tak řečených pae- 
dago^ifiícb, aneb » bratrance , aneb u příbuzných k. p. 
v Niredbázi, než abych domft šel otcovi . před oíi. Potom 
když jaem akoLy na vlastní náklady mé dokonal, ob- 
zvláště když jsem , v Pešti úřad dOaial , amířil ae atce 
ae mnou, fit Budíši mne navštívil, al^ směle a doufan- 
livě v očí jame aobě pohleděti neamélí* Nepochybně 
dtil v probuzeném avědomí křivdy moě. činěné a stud. 
jakýai. Já jsem sice mimo bratrance nikomu jinému ve 
avětě tuto katastrofu nevypravoval, ale mnozí io předce 
věděli, nebo i domácí, i aonaedé lítost .ae mnou měli. 
Z Pešti jsem aiiu několik zlatých jako pomoc darem 
poaiiati počal, .ale nepotřeboval jich dlouho, nebo za. 



dva oeb tři roky zemřel , oepochybDé sfon pHIiinoQ 
prudkostí před časem do hroba ovrieo. Psal jsem toto 
všecko třesoucí rukou /ne z pomsty aneb ■ k« slefaSéuS 
jinače dobrého otce, xpAsobaého^ obci i dřkvi ttiiteSnébó 
muže; ale za přiklad a rý^ridin jiof ni , b k tywřérteafi 
některých úkazfi v mém žívofé. Bfih mu odptist to po^ 
llouzeni a dej md slávu Vééooii. -^ Vy 'pak ifašhi^ 
dílky, o jejíchž ^koly a vyS$f vzdélauoBt dobři ' rodffiori^ 
m&obýmí náklady pečojt , vaítr sobě vysoce ^ho štéstf, 
ctěte rodičů^ děkujte vroucné Bohu ^a to, nebo yéřte, 
léikip přetěžká věc jest státi oputténým ve Svété^ býti 
i synem í otcem, chovancem i vychovatelem iyfm spolu. 



Pani Barjanorá. BaMorskt. 

Jako na jedné střené bolestné a ikodlívé následky 
pro mne mělo to nakládáni otce mého se innou a jeho 
odřeknuU se mne ; tak ni druhé straně nezflstalo I bez 
uiitkn. Řízeíni boží umí i ze^ zlých přHiod dobré následky 
vyvozovati. Sobě samému ponecháĎ a od otce odstrčen 
naučil jsem se včasné na vlastních nohofk Státi, získal 
jsem jakousi samostatnost, smělost, doufanlivost k Bohu, 
k sobě a k dobrým irdem. Odepřeni pomoci zplodilo n 
mne myšlénku na vlastní pomoc a čím více se ziižil 
mdj zevnitřní svét^ tím více se rozněcovat re mn^ svět 
vnitřní. Za mládí jako Ten t íódě do mofe vyvržen, 
pfivykl jsem včasně s vlnami a Ýětry zápasiti, a brzy 
byl tento mflj boj nejlepší těšitel. U Borjana ve škole 
neprospíval jsem sice ve známostech ale ve způsobnosti 
jiné učiti , a učením jiných učíme sebe. Tesklivost a 
nedftvěrňost má k lidem, skutky ot<^OTými ve inné vzbu- 
zená , likojena a mírnéna byla zacházením s dobrými 
lidmi školu Burjanovu davštévujícími , pink cestami a 
zábavami, které jsme spolu s Burjanem předsebraH. 
Časté navštěvováni Teplic, lot«9Í ryb a zahrada školská 
smutné myšlénky mé vyrářely a iitot i srět zase mito- 



/ 



i68 

váti mne u^iy. Pojavše několik tak řečeoých meodíků, 
lili iákft a i{»évák& od cirkve ohovaDýcby šlí jsme bned 
do Mače, hned pod Tiatú do dolin pstruhy iovit^ které 
hned tam vařili neb pekli jsme a jedlí. Nejvíce ale na 
roi4>týl«ní myšlének a citft a na vyjasnění mysli mé 
účinkovala manielka jBurjanova Naneta , rozená Drexle- 
rovi z Banské Bystřice, osoba mladá, čerstvá jako ryba, 
vtipná jako jiskra , iivotu se radující jako Francouzska, 
vzdčlaná bez učenosti. Bohužel f tuto osobu potkala po 
porodu nemoo nezhojitelná, totiž nohy jí tak zkřehly, 
že vfoe choditi nemohla. Dlouhé koupání a léčeni nic 
neprospalo^ Pročež, tts nejvíce v posteli sedíc tráviti 
musela. Předce bystrost jejího ducha jí i v tomto těž - 
kém kříži neopustila. Žerty, smíchy, sáty ry, hry, roz- 
mluvy oblétaly ji ustsvičně jako motýlové. Obzvláště ale 
já jsem byl nejčastéjí brus jejího vtipu, proto že se mnou 
německy mluviti mohla, což mi nebylo nemilé, anC jsem 
příležitost měl zde nezapomenout! to , čemu jsem se 
z němčiny v Kremnici naučil. Zde jsem Čítal prvé ně* 
meeké romány od Lafootaina, od Kotzebueho, od Meiss- 
uera atd. a sice obyčejně tak, že, co já jsem čítal, to 
jsem dstnč Burji^novi a Burjanové zase vypravoval, co 
on aneb ona četla, to. opět nám vypravovala, aby knihy 
z Bystřice poslané aneb od jinud půjčené dlouho u nás 
zfistati nemusely. U Burjana učil jsem se v tento čas 
i hudbě jmenovitě na klavíre, kdež tak jsem prospěl, 
že často i na varhany při .službách božích jsem hrával 
i dosti dobře cokoli z not hrál. 

Přirozená věc byla, že bydlo ve škole u nčitelo 
maje i na fara a ke kazateli Baldovskému často jsem 
chodil 8 tohoto podivného muže teprv nyní dokonaleji 
poznati příležitost jsem měl. Baldovský přišel do Mo-^ 
ěovec tuším jen z Ožďanské ško4y v ten čas , když 
evangelikAm za Leopolda císaře svoboda služeb božích 
navráoeaa byla a tito pro mnohé v nově zoiklé církve 
přinuceni byli neakademíkft a menších študentů povolávati 
a posvěcovati* Michael Baldovský byl rodem z Března, 
ducha dosti schopného, učenost neprostředuí maje; ale 
obyčej a charakter tohoto muže měl do sebe cosi mi- 



mořádného. J«hG mluva 8 mnobýnrí posuikamí list a 
obličeje spojena ; jeho alovenakt sloh podle latinské 
skladný utvořen, obecnému lidu málo srozumitelný; 
deklamováni a piisvukováni jednoivu^Aé. Za farou na 
vriku teče potok, na némi nlýn stoji. Baldovský cho- 
díval celé léto ráno vkoáiti s vysoukanými rukávy tam 
se umýval. Byl % neienáift. Lovec náruiivý ; lirá( v karty, 
y kolky, vrbcáby mistrný; hiedad a kopa6 pokladA ne- 
nnavený ; potom slatodčj a kooe&né bnolŘolnfk neiCastný. 
Vederniho (asu vycháaival a ručnici do dolin a hor 
Moiovských na postřeikn , někdy a jinými , nejčastéji 
samoten. Jednou se přihodilo , ie podvečer nt lov iel, 
snad néco s tetkou hlavou, zaspal na travnaté mesi, 
kde mraveoiité bylo; opikl ooci, pooévadi se nevracel, 
ila kuchařka se slnikou hledat ho; i ntšlytjej mravenci 
cele zakrytého a pokousaného. Přilli*li hosté k nému, 
nnal tisíce loveckých historii a anekdot vypravovati přes 
celé dni a noci s takovou prosopopejí , že poioroost 
na nejvýš vábil. Jednu neb dfé nám pravé nspadlé sde 
sdělujeme, aspoň na ukátku toho , jak nepékné se srov- 
návají tito diodové v jedné osobé, knéistvi a lovectvi. 
Jednoho doe v horách lov byl na medvěda; mesi 
lovci byl i Baldovský. Náhodou odstranil se přílli daleko 
od spolulovcfl svých, ani medvěd před ním I Baldovský 
strachem netroufal aneb nestačil do něho střeliti, akryl se 
sa tlustý tn&im jedlový strom. Medvěd sdvihá se na zadní 

-nohy, jde na spflsob Člověka sa nim ku stromo; Bal- 
dovský ale točil se vůkil stromu tak, íe onen mačko 
pasnehty svými dosáhnouti a lapiti jej nemohl: kdyi 
medvěd byl k východn , on byl k nápadu za stromem. 
Tak se naháněli zde dlouhý čas. Naposledy medvěd 
dudlavý a rozhněvaný rozestra své dlapy obejme atrom, 
aby tak Baldovského za stromem stojícího dosáhl; vtom 
okamieni uchytí Baldovský riikama svýma ty dlapy, drží 

•je ailně a křičí na lovce. Tito přiběháe zabili to ohro- 

t mné sviře* 

Jindy prý v tuhé soěhuplné zimě jsa na lovu v hoře 
avidí velikého vlka před sebou. Střelil do něho a věděl 
jistě, že trefil. Šel k místu , kde vlk stál, než ani vlka 



nikde vtdétt oelfylo / ani stepy nikde oa snébu, ie5y 
někam raněný utekK Hledá dlouho v celé blhkoati paiře 
oa íérri , kdeby ležel , vlka nikde ! Jédooa obrali oií 
na jeden před nfiifi opodál cnfcí atrormoŤý peĎ, a aj viU 
farn Jakýmsi ocasenr pohrávat; přistoupiv tam uvidil 
vlka v doliptiatém tom pni hl&Yoa dolA skrytého* Dloako 
řotmýllev ti Sebe , je-^^li Ihr tam fiili nrfev. Kooečaé 
schváliv oeas vytáhne potvora tu mrtvou. Vellkoa bor 
lestf prý byl vHc ten tak vysoce ft daleee zabpzen a 
náhodoa padl v dfm do prásdn^fao toho paé. Podobiiýob 
rozprávek védéť Baldovský nekone^čoé pásmo a vypra- 
voval je s takovou vážnomyalirosii, jakoby se stéa^í 
cfrkVé křesf^iťaké atfeb alávy nár^Mla slovenského tý- 
kaly. V šfťhní poslaelia^í se obyčejně/ émátí při tom; já, 
to dobře víra, ot\ stydlivé k zemi jiem obracel, přísný, 
némý ziQBtal při podobných na knéze a aj^ilele nábo- 
ženství cele se neslnlfeích a. svatý dNul slehcvjfcích vý- 
stapcích. 



EM&ní a kopání pokladftv. 

Baldbvský dostal kdesi, tuším' v Kreoinicí od 
banských Uřednfbfi , kámen velikosti vlaského ořechu^ 
který' on považoval ta kámen pbkiady 6fli lakopané 
v zemi petíité zjevující. Kámen lem byla rbda^ SéMeóky 
zlata a střfl^ra v sobe obsahující; zavěsí saba niti 
asi loket neb dva dlouhé; horní konec niti drží se 
V ruce pevné, aby Ke netřásla, kámen pak vznáší' se 
asi píď nad zemí. Aby vítr kaménkem a nití hýbati ne- 
mohl , pléStém roztaženým se zakryje. Podle zákona 
pfítailivosti prý kbv od rovného sobě ková přitahován 
býváy zlato od zlata^ stříbro od slHbra, tak jako ma- 
gnet od železa. Toto přitahování jest prý tah sriné, ie 
se řólně visící kov tam k té straně táhne a ehf Jí, kd o 
poklad ležf. S tímto po kladoíekým magnetem a kamenom 
'ehodir Baldovský sem taib popelem cliotáro, a ve.vicíéh 



161 

horách Molorskýeh , hned sám , hned ye spoleěDOSti 
kostelníka, Uažks, DaTŠtévorav a zkoamav obzvláště kt- 
ková místa, o nichž povést v lidu se nesla, le tam peníze 
schované leží jeáté od časft Tatarské aneb Kurncké 
vojny. V Mail, db Hukoviné. v Záboří a jinde byly jámy 
Baldovským a kostelníkem no sáh hluboko vykopané* 
které dlouho i otevřené a nezasypané zůstaly. Pozdéji 
přitáhl a zasvětil Baldovský ke svému tajemství i uči- 
tele Buriana a skrze tohoto i mne. Tak výmluvnými 
dfivody předestřel nám možnost, anobrž nevyhoiteliiost 
odkkrytí pokladAv, že my z počátku nejen o tom jsme 
nepochybovali, ale ve hlavě už i rozličné plány kulí,, 
ca všecko začneme a podnikneme s relikým tím bohat- 
stvím. A zde vyzradil každý tajemností srdce svého^ 
Baldovský říkal: „já sobě koupím kastil (panský zá- 
mek), panství a zemanstvf, a držeti sobě budu mnoho 
lovců*' atd. ; Burian mluvil : Já mou neduživou man-* 
želku do Vídně zavezu^ dám ji Dejsla vnějšími lékaři lé- 
čřti, koupím sobě dům v Bystřicí, zaopatřím sobě za- 
hradu a pěknou bibliotheku atd. „A já^ říkal jsem, 
^když školy dokonám, založím jednu fundaci k napo- 
maháDÍ takovým dítkám, které od rodičů křivda snášeli 
musejí, nevinně od nich trápeny a pronásledovány aneb 
i z domu a z dědictví vylučovány bývají ; druhou 
- k podporování chudobných žáků ve školách, třetí k vy- 
dávání slovenských knih^' atd. Bylof to na pavlači přede 
dveřmi farními, kde jsme stáli a toto mluvili. Baldov- 
ský slyše mé řeči, pouštěl hustý dým z pipky své ft 
npřel pilně očí své na mne, nic více neřekna. Mezi Ča- 
rou a kostelem jest farní zahrádka; Baldovský chtějo 
nás o jistotě svého pokladozpytu přesvědčíti| vzal ze 
skříně své měšec tvrdých tolarů, kázal nám jej v oné 
zahrádce někde tak zakopati, aby on o tom nevěděL 
Hy sme to učinili; on peníze ty kamenem svým sena 
tam hledaje skutečně vynašel, snad proto, že poznal 
nějak nověkopanou zem, aneb že znal celou malou za- 
hrádku a i fa nejmenší proměna a pohnutí v ní v oČi 
mu padnouti mohla. To nás potrdilo značně n víře k nn- 
Jemu divotvoreovi. Ta i my rozličné takové zlatoma-^ 

KoUároyy fplay, IV* 11 



g^éUfvé kaménby sobe zaopatřivše při sobě méli jsme, 
je ▼sody nosiU a ivlášlé veéerníbo času, jdouce na pro- 
«bésku ke kapuitoím sahradám , prfiby a zkoušky ve 
bledáoi pokladft jsme činili , zem na spásob krtů všudy 
hrabajíce. Že však nikdy ničeho jsme nenaieili, napo- 
sledy důvěrnost k tomuto prostředku tratiti jsme počali. 



§.6. 

Já maeeníkem uměn nažrán. 

Dlouho jsem byl toho domndní , ie o mém osudu 
a Bástisku od otce .málokdo yi , nejméně pak byl bych 
to věřil o Baldovském, anC zhola žádnou skutečnou ú6a- 
slnost na mém losu nejevil, aoobrí soukromně se mnou 
o tom ani nemluvil. Kazatelé a otcové duchovní obzvláště, 
j«itU sami dítek nemají, mohli by v podobných okolno* 
• stech mnoho dobrého pftsobiti, tisíce způsobnějších duši 
od pluhu aneb jinj^ch těíesných prací ke školám přitá- 
Hinottii^ ale Baldovskému se ani nesnívalo, žeby něco 
lakového k jeho povinnostem přináleželo. Jedno jediné 
nádherné politování mé osoby byla všecka porno c, jak 
.duchovní tak tělesná, kterou jsem od tohoto duchovnibo 
^(ce zkusil. Z počátku léta skládá se extmen i v men- 
éíob školách; k tomu examenu chodí úředně od seniorátu 
vyslaný děkan. V Turci byl toho času takovým děka- 
nem d. pan Holeci, kněz v Záturčí, muž velikánské 
postavy, obrovských oudA, stentorského hlasu; darober 
a jedák znamenitý; jinače člověk dobrý ale sotvy pro- 
4rtřední učenosti. Jezdil na malé kobyle z vesnice do 
iresnice; tato okolnost dala učitelům příležitost, že často 
«vůj rektorský vtip na něm brousili , a rozličné veršíky 
4> něm skládajíce roztrušovali, z nichž jeden takto zněl: 
Haoibal, Hamilkar, 
Turčíanský kobylkár atd. 

Holeci přišel v měsíci červenci i do Mošovec k odr 
bývání examenu se školskou, mládeží. V takový čas i jini 
sousední a okolní páni faráři k examenu přicházejí bud jako 



flyědkoyé buď jalio přátelé. Při oašem přítomc|n byl d. 
p.KolbeDhayer Blatničky, llojžišoyi5 Přibovský, Topercer 
Ivaniaoskýy Pán Pravňanský, slova boiíbo kazatelé. Při 
vykonáyání samého examenn já jediné co svědek seděl 
jsem ve chrámě páně. Mládež se v řečníctvi a deklamo- 
váni toho roku obzvláště vyznačila, ve kterémi já, jako 
učeník Komárýho , jsem ji byl cvičil. Po skončeném 
ezaroeně a obědě na faře přišel celý ten zástup io 
školy aneb vlastně do příbytku Burianova na návštěvu 
k jeho manželce, k pochválení učitele za pilnost ,a ode- 
brání se od nebo. Tu teprv obrátí se d. p. Hóleci ke 
mně ptaje se: „A kdo je tento kompan?^ Celé shro- 
máždění dlouho mlčelo. Baldovský sloje opřen o skříni 
řekl latinsky: „Est martyr Musaruml" To neočekávali^ 
slovo jako blesk proniklo hlubokosti mé duše,, a potqk 
tichých slz vyvalil se z oi^í mých bezděčně, jakkoli 
jsem se dosti snažil sebe a bolest mou přemoci. V tom 
začne Baldovský celou mou historií s otcem těmto pá- 
nům vypravovali tak podrobně a pravdivě , jukoby byl 
všudy sám přítomen býval. — Sondy a potěchy těchto 
pánfl nemálo ukojily mou duši. Jeden řekl: „těš se, 
charissime, příkladem Ovida , kterého otec trestal pro 
skládání veraft.** Jiný mluvil: „cítíš-lí v sobě vnitřní 
povolání ke školám, B&h bude o tebe pečovati.^ Třetí 
(HojžiSoviČ) řekl: ^moji tři synové studují v Bystrici, 
mfižeš tam 8 nimi jíti.'' 



Zlatod^stn Baldorského. 

Mezitím Baldovský vzal sobě jednou do hlavy zbo- 
hatnouti neobyčejným způsobem ; proto špatným výsled- 
kem jednoho prostředku nedal se mýliti ve svém před- 
sevzetí. Burian chodil často do Bystřice k testoví svému 
Drexleroviy jenž byl pozamentýr, ale vzdělaný a soudný 
muž. Drexler přinesl si z německé země, odkud pocházel, 
jakousi starou alchimistickou knížku, kterou pod bradou 

11* 



164 

(Irémeni), prachem zapadlou choval. Ta kniha Burianovi 
T oM padla, který ale mnohým tém v ni se nalézajicím 
alcbimislickým znakům^ obrazkfim a hakybakdm nerozu^ 
mél; test mu však povéděl, že to jest koiha o dělánS 
slata. Navrátiv se odtud zpravil o tom Burian IBaldov- 
ského. Tento jalso u vytrženi psal hned Drexlerovi prose 
jej, aby mu knihy té na Čas pájil a do Mosovec poslal. 
Když kniha přišla , Baldovský ji celé noci opisoval, při 
BvěUe čítával a štndovaU — Po nějakém čase začne 
přípravy ku zlatodějstvi činiti. Ohniště v kuchyni obno- 
viti, pécky stavětí, malé měchy dělati, všelijaké kotlíky^ 
sklenice, rdrky a jiné nástroje ! nádoby za drahé pení&e 
v Bystřici;, v Kremnici a jiných sklených dílnách jednati. 
Zvláště dvě vejiké okrouhlé sklenice stály na stole 
Y jeho příbytku, o nichž pravil, že každá z nich sto 
zlatých stojí. Tyto věci tak před světem skrýval, 2e 
mimo dfivěrnéjší přátely nikdo o tom zhola ničeho 
nevěděl. Stříkačka stála veždy na pohotově; nebo oheň 
tak tuhý vetřen (ro zničen) byl v kuchyni, že komínem 
vysoko jiskry a plápol vyletovaly. Po skončení každé 
ikoušky v přepalování živlCí zlatonosných nějaká chyba 
nalezena. Jednou se sklenice rozpukly přílišnou palci- 
vostí, a mistra svého téměř zraku zbavili; po druhé se 
v komíně saze — chytily a padly dovařeniny; po třetí 
pozván byl náš zlatodéj ke krestu dítěte do chrámu 
aneb k nemocnému právě v tu chvílí , když jeho pří- 
tomnost nejpotřebnější byla tak , že lib a vzduch ma 
vyvětral. Na tyto věci dělal Baldovský dluhy jmenovitě 
T Socovcech u tamějších pánfl a oudfi jeho církve tak 
mnohé, že naposledy, nemoha spláceti, od vrchnosti návěsti 
dostal, aby věcí své zprodal a dluhy zaplatil. Baldovský 
tímto smutným výpadkem poděšen, upadl do těžké nemocí, 
ve které též sám se jakýmsi zázračným driacnictvím lé- 
čiti počal, ale lékař Mastix odstraniv to , jeho se njál 
a ifastně jej vyhojíl. Když z nemoci povstal, vzal pohár 
do rnky, přišel k nám do školy, my pak, Burian n já^ 
Eprovodíti jsme jej museli daleko široko po mošovském 
poli ku znamenitějším studnicím , z nichž on Čerstvoa 
Todtt pil a od těchto dávných přítelkyň svých se takřka 



165 

loučil. Nebo v králkfSm Čase potom jeho véci byly j>ro-. 
bávány, kde já též přitomeo byl a asi dvě neb tfí, došli 
ničemoé koihy jsem koupil. Nebo kuthovna jeho bylt- 
velmi chudá z několika starých bacbantft xaležejicl; 
-z novějších literních plodin nic tam nebylo. Kdyby i 
jen polovici toho na Slovenskou literaturu byl vynaložil, 
co na zlstodějství, bylby nesmrtelnou zásluhu sobě 
zpQsobil. Po takové příhodě dal se Baldovský jedné 
noci tajně na cestu poštou, nikdo nevěděl kam. Teprf 
později rozšiřovala se pověst, že prý jel do Prahy. Čemai 
i skluečně tak bylo. Se zbytkem svého ještě jakž takž 
uchráněného jmění podnikl tuto cestu, nepochybně v té 
naději, že tam nejen svou hanbu zakryje ale i jako ro- 
zený Slovák v Čechách nějaký chléb a úřad najde, 
nepamatovav na to, že v české řeči a literatuře docela 
cizincem a nevědomcem byl. Co v Praze dělal a jak 
dlouho tam byl, není mi známo ; dosti na tom^ že se 
po roku nebo dvou, když věc ochladla, nazpátek zase 
<ib Mošovec navrátil. Baron Révay v Mošovech vzal 
jej do svého kaštíla jako lovce a spoluhráče. Než ta 
přízeň dlouho netrvala ; Baldovský odebral se do Pe- 
iié a stal Se pěstounem ditek v domě p. Blažkoviče, 
který v letě na statku svém v Szent-Mártoně, v zimé 
pak v Pešti bydlel. Já přišed potom asi po 7 — 8 le- 
tech do Peště uzřel jsem jednou s podivením ve chrámě 
mezi ostatními posluchači obličej mqě jako někdy známý. 
Pro Boha kdo jest ten člověk ? myslil jsem sobě ; 
světské šaty, ošedivělá hlava, neřestmi a starostmi zne- 
podobněná tvářnost, mezera tolika řokfi učinily jej 
mému oku i počátku neznámým. Po skončených po- 
ctách božích přijde muž ten do mého příbytku a po- 
líbí mě řka: „Salvě et vive martyr Musarum.^ I hned 
jsem poznal v něm Baldovského. Za několik týdnů 
však upadna do horečky a opět sám sebe jakýmisi kap-* 
kami léče umřel. Podivný osud I oba první moji uči- 
telé. Hrůz a Baldovský, potkali moe ještě jednou na * 
cestě života v Festi; já jsem byl jejich posluchačem 
s mládí, oni mými ve stáří. Po smrti Baldovského při* 
iel. z Prahy list jemu napsaný od jakési vdovy v Praze^ 



1*6 

bydlící , klerý mne p« Blažkovíc poslal, z néhož Tysfí* 
Ulo, íe, ačkoli sám Baldovský v tizkosti byl, přece ji 
dobrodiní prókasoval, a ro(né posílal, nebo obsahoval 
prosba za spěšné poslání té podpory. 



§.8. 

Cesta do Kláštera ; Talentinl. 

Klášter jest městečko ▼ Tarčanské stolici pod po* 
▼ííslným vysokým zámkem Zniovským ležící, od Ho- 
šdvce k západu asi 2 hodinky vzdálené. Učitel Adam^ 
Btirian hledaje prostředky a léky nemocné manželce,, 
dostal radu od některých lekařfi, aby ještě elektrizo- 
vání zkusiU Slyšeli jsme pak, že p. Valentini, katolický 
kněz v Klášteře, znamenitou elektrickou machiou má a 
elektrizovánfm se obírá ; i hned cestu anebo procházku 
tam pěšky společné konati }sme uzavřeli, v jakýsi 
menší svátek. Pan Valentini, ačkoli právě z těžké ne- 
moci, tuším z poražení, povstával, přivítal nás s ňej- 
▼ělší vlídnosti, laskavostí a téměř celý den u sebe 
zďrŽeU Byltě mož učený, latinský básníř vyhlášený. 
Čehož důkazem jest jeho tiskem vyšlé dílo pohrobní; 
obzvláště ale jeho fysické práce, zkoušky a stroje k. p* 
elektrická machina , vývěva Čili Antlea pneumatica ald» 
pozornost vzbuzovaly. Valentini stál právě na dvoře^ 
když jsme přišli a jemu oučel našeho příchodu ozná- 
nďli; i poprosiv nás za maličké postrpení, odstraniv 
se nechat nás na chvilku samotných. Navrátiv se vede 
nás do příbytku. Burian iel přední, chytě kličku do 
rnky a chtěje dvéře otevřití, potržen a zaražen byl tak 
aitně, že nazpátek coufl. Já jsem se domníval, že snad 
klání (píchání) dostal, aneb že mu něco zle přišlo. 
Potom kázáno mně dvéře otevříti ; já nevěda co to, 
bez rozpaku lapím kličku, an v tom okamžení jakýsi 
posud necítěný ráz tělem mým tak zatřese a pronikne, že 
Jsem se ledva na nohou udržel. I tak uvedl nás p.. 
Valentini sám do příbytku svého , okázat , kterak tia 



klícka prostředkem drátn fkrze maéhraii naelektrizotáo^ 
byla, Frovosoval ton macbiBbu mnohé od néiio nnleBeiié 
takřka divy a knsy, k. p. ZTonedfcy db aldmé lisiti bto*- 
nily samy atd. To mné bylo oovli odkrytýas avétem; 
nebo 2 fysiky nic jsem byl posavad neriyšeh Mimo to 
(fial nám Valentini i rozličné latinské básně a a^ovenaké 
zpéranky o taméJŠím slavném bradě Zniověi, z nkki 
jedna i přepsána a tištěna jest v našich zpěvánkách 
dflii I, str. 31 « Všecky tyto dkaiy rozplamenily jeité 
silněji v mých iládrách boroucf zvědavost a tím i oheň 
k naukám a uměním. Celou cestou trápit jsem Baritna 
otázkami o elektrice , o fysice, o školách , ačkoli oa 
dosti hleděl pozornost a rozmluvu na jiné věei obrátiti. 
Táto cesta i z jiného ohledu ještě byla mi panaátná. 
Obyvatelé města Kláštera a nejbližších okolních vesnic 
vyznačují se obzvláště krásou a bohatstvím, Hošovské 
panny a ženštiny jsou krásné ale nevelikého zrfistu* 
Klášterské jsou krásné o přitom velké postavy, buj«> 
ných lidAv, skvostným drahým rouchem oděné. Původ 
bohatstva a majetnosti Kiášterčanti vysvětlil nám Valen- 
tini řka , že se v jeho církvi mnozí šefraníci nalézají, 
čili kupci s hedbavným a jiným tovarem, z nichž některý 
téměř všecky kraje světa navštívili. Obzvláště prý do 
Ruské země někdy chodivali, kde samy císařovny Ruské 
od nich kupovaly, a tudíž s velikým ziskem s ruským 
vozíkem o koněm domfl se vraceli. A v skutka viděli 
jsme tam mnoho ruských co uhel černých, bujných koníy 
kterým, aby zastali ^ nevolalo se ho! bol ale po msliii 
brr f brr ! Tito knpei a bedbávným zbožím , odívali 
své manželky hedbávím a šarlátem. Ale pfivod. oné 
výtečné spanilosti a krásy nesnadno nám byto vyzkoo^ 
máti. Při návrattí našem piítkala náa na silnici práv6 
jedna z takových bohyb, která nepochybně bud v Le-« 
záchově bud ve Slovanech aneb jinéí vasniai na Bávštévé 
byla u příbuzných v ten den sváteční. Byla to pevAsta,, 
dlo zdáni nedávno vdáni; jíž idaleka pableakové zapam 
dajicího slunce na ar a její zlatoMav svítiaf , oěi néfla 
zaslepovali. BnriaB jsa v dobré vtli poadravil ji a cktěýe 
ta 8 Bí do roattfhivy paalHi) plá aa: n<lQi(řo«li jdetto, 



WS 

cestou do Svaté M«ry?<< Tato KM^imki Kleoptra 
pyšoostydlivý pohled oa náa obrativší : ^K však oni 
dobře xoajd STOju ceatu, oelřeba ím ukazovati I^ řekla 
a dále pospíchala. V tom se přitovaryšil jeden známý 
Turóanský zeman, vtipný a žertovný mui, Burian ptal 
se ho i hned, eo on myslí, odkud ten tak značný rozdíl 
mezi ženštinami v Klášteře, ve Val5í,,v Slovanech a jiných 
k tak řečené Državé přináležejicich osadách pochází a 
kteráby mohla býti příiína krásy jejich postavy a těla, 
sda*li podoebí , U dobrá pfida a voda , (i obzvláště 
adravé povětří? -^ ,,Nie z toho všeho^ odpověděl on; 
^podnebí, povětří, voda jsou téměř v celém Turci jedno- 
stejné. Klášter a jeho okolí někdy Jezuítftm přináležel, 
proto se i Država jmenuje; Jezuité bylí nejvíce mužové 
pěkné postavy; již pouhou přítomností svou líoinkovali 
na oéí a tím na formy těla a obličeje lidského (I), jako 
iam v historii biblické Jakobovy strakaté pruty na ovce. 
A proto prý, kdekoli bydleli lidé tohoto řádu , v tom 
městě a okolí obyěejně krásné tváře panují." 



§. 9. 

Yj^cbázka do Bystřice. 

„Za živa v Bystřici a po smrti v nebi" — toto 
slovenské přísloví a pak rozprávky o městě a životě 
Bystřlckém ze štěbetných úst paní Burianové slyšené^ 
vzbudily dávno ve mně žádost po spatřeni tohoto slo- 
venského Eldorada. Příležitost vítaná zavdala se k tomu. 
Paní Burianová nalézala se toho léta v Bystřici u rodi- 
^ftv jsouc léčena slavným tehdáž lékařem Gyurkovitsenu 
V prázdninách školských vydali jsme se tehdy s panem 
Burianem na cestu do Bystřice, dílem ns návštěvu jeho 
paní manželky^ dílem k ohlednutí se ns tamějsí škole a na 
možnost mého tam opatření. Vznešenými city naplnila prsy 
■lé cesta přes Hermanne a jeho švýcarské stráně, doli- 
ny a vodopády* Cesta do Kremnice vede přes Lazy, to 
Jest, lesnaté jednotvárné dloubookvílné roviny; cesta do By« 



střiee bohatá jeft db romantické rosmaiiitosti a smělá díla 
přiro4y. Prvá má péče, když jsem někam přísel aneb něco 
slyšel, byla na původ slova a na počátek věcí se tázat. 
Tak bylo. i s Harmancem čili Hermancem. Burian to í 
hned za němepké vydával od Hermann jako prý Her- 
mannsbejrg , s Čímž já ale spokojen jsem nebyl již proto, 
ie všecky sousední hory^ doliny a řeky v nich slovenská 
jména mají^ . Snad to, řekl jsem, raději tolik jest ^ co 
Hrmenec, Uřímanec, vrch bohu hřímání, Hřímateli Čili 
Perunovi svatý ; nebo někteří Slováci říkají i harmí, hermí, 
město hřmí. — Aha, řekne Burian^ když jsme se při- 
bližovali k Ulmance, hle zde jest nové potvrzení mé do- 
hádky, nebo Ulmanka nepochybně pochází od německého 
Uhlmanna. „Milý Bože, *^povím já, ,,či nevídja tyto stromy tu 
hustě rostoucí, co jsou to zaslromy ? to jsou jilmy čili ulmy, 
od nich tedy má i ves Ulmanka čili Jilmanka tak své jmáno 
jako od jabloně Jabloňka, od topole Topolčany, od vrby 
Vrbovec.^ Burian se smál řka: „ul a jil to jest veliký rozdíl.'' 
Právě takový, odpovím, jakový mezi slovenským už, ulro, 
jutro a českým již jitro atd. Přišedše do nejbližší ku 
Bystřici dědiny, opét mě Burian káral a škádlil říkaje: 
jyiiU ale toto jest předce německé jmeoo: Kostvielerdorf.^ 
A slovensky jak se nazývá ? „Kostivár, aneb Kostiviar- 
ska.^ — Nu tu nepotřeba žádných dávodň pro sloven- 
skost tohoto jména, povím, nebo samo za sebe mluvL 
S takovým etymoiogizováním přišli jsme večer do Bystřice. 
Na zejiří vedl me Burian k rektorovi školy Bystřické pana 
Kochovi v Lazební ulici přebývajícímu a prosil ho, aby mě 
buď co buď do rétoriky, přijal, poněvadž nemohu nakládat, 
«bych se dlouho ve školách baviti mohl. „Videbimus 
suo tempore,^ odpoví Koch. Vyznám upřímně, že hned 
prvý pohled na tobolo muže znelíbil se mí. Jeho tuze 
pudrované vlasy, jeho slovenčina s německým přízvukem, 
jeho škplou příliš páchnoucí obcování, nepřitahovaly mě 
k němu. Ale co bylo činiti, když mi nezbývalo voleni 
škol a učítel&v^ Zapsal mě tedy do počtu žákft budoucího 
roka. Bnrianovi se. poštěstilo mně již nyní předběžně 
▼ Bystřici u jednoho měšCana i dílky k vyučování opa- 
třiti^ sačei mi hosppda a večeře slíbena. Což vykonavie 



17a 

opět oazpátek do MóšoVec jsme se oatritíií. Tato oeslar 
ještě i z toho ohledu byla mi památná, ie jsem na nífajéeni 
dohánu (kouřeni tabáku) přivykl ^ nebo pěšky jdouce 
kouřili jsme jako Turci , timto spAsobem Hs a eestii 
ukrátit sobě chtějfce. Obyřej tento přidržel se mě polom 
několik rokSv, a teprr v Peiti cele jsem mu odrykl. 



Částka iV. 

Bystřice (rok 1801—1811). 

§. 1. 
Učitel Kocb. Ragyóci. 

Počátkem měsíce září přišel jsem do Bystřice a o* 
hlásil se i hned u tehdejšího rektora Bohumíra Kochn, 
abych zvěděl, do které třídy školské mě posadí. Dal 
mi do ruky ze své knihoToy „Františka Tomsy nešCast-' 
né příhody k výstraze neskúšené mládeii*, nepochybná 
to jedinká slovanská kniha byla , která se u něho na« 
cházela. Jeden přiklad mosei jsem v jeho přítomnosti* 
hlasitě přeMtatí a pak vzav mi knihu z ruky a dav mi 
do ruky péro, černidlo a papír, řekl: Teraz to tu přeloi 
do latinské řeČi svobodně. Přeložení to as dobře ne* 
vypadlo , nebo rektor Koch mě naprosto do rhetoríky 
přijmouti nechtěl, ale ještě do syntaxí odeslal. Dobré 
nebe ale jinače chtělo. Bystříčané žádali právě toho roku 
své školy na gymnasium povýšiti a dva nové učitele 
ještě povolati, aby tím Šfávničanfim rovni byli. Horli-- 
vost a řevnivost měěCanflv v tom byla bezpříkladná. Mimo- 
Itocha povolán ještě i Rogyóci za učitele a favel Magdft 
za rektora. Illádei nahrnula se ve znamenitém počtu do 
toho nového alumnenm a gymnasium. Magda ale teprv po*" 
zději asi v listopadu do Bysti^ce se přestěhoval a já dva- 
městce byl jsem žákem Kochovým a Rogyóciho. Poněvadi' 
jsem od Komářího z Kremnice chvalitebné vysvědčeni 
měl ze syntaxi, Koch, aby stůj kťok, tcftif odnritfnf mě 



ttf 

jilKě naspáiek do sytntixe ospraTedlnif, týral a trápil lAé 
ye škole tčmí neJTymyšlenějšhni syntakticko-grammatie- 
kými otáskami, pohádkami a barabnrdami , při 5emš 
06111 tam skákaje chyby hůlkou, bílím dlani trestal a 
napraTOTaU Jednou dal mi dektiaovati: Hic gallns cantans, 
ID arbore sedens, porna pira cómedens, kikiriki dícens. 
Uslyšev, ie já to co hračku dětinskou sňal jsem, uloiíl 
Bii jiné uzloYatéjši. V očích tobotp Němce byl jsem já 
jeden z jeho nejposlednějších íákfi. Grammatiku Renis- 
f OTU iněl tento muž na pěti prstech, a kdo ji tak doslovně, 
jako on neznal, ten nebyl způsobný k uměním. V jeho 
škole se pleskalo, třeskalo na ruky, až se tyto červenaly 
jak růže. U druhého učitele Ragyóciho, který spolu byl 
i pěstounem mladých pánů Kubiních, poČal jsem fysiku 
a hystorii vlasti poslouchiati, ale ničemu jsem se tu ne- 
naučil, leda že některým novým maďarským spůsobfim 
zlořečení^ které on zjevně a často opětoval k. p. eb 
az inge I Kntya fajta, teremtette. Žil totiž tento neženáč 
▼ehni volně, chodíval na bály a tance atd. ; odtud po- 
vstávaly oněm tytýŽ v méstě klevety, do jejichž potupování 
ae on ve škole pouštěl. Slovem, toužil jsem po proměn& 
a příchodu jiného' nějakého učitele tím více , že jsem 
mnohých Kremnických spolužákův svých zde v fiystřici da- 
leko přede mnou poseděných viděti musel. Pravda jest, že 
jsem já toto horké cítění pří sobě tím mírnil, že já sám 
příčinou jeho nejsem, ale otčimshý můj osud, který mi 
jeden celý rok na darmo uchvátil pod metlou tvrdého 
otce. Nic méně však předce měl jsem tu naději, že í 
len nešlastně ztracený rok vynahradím a doplním při učiteli 
lakovém, který nečítá u žáků roky ve školách prožité, 
ale váži pilnost a schopnost jejich. Aniž mě má naděje 
aklamala. Magda přišel, a prvá jeho práce byla přehled 
cété školy a všech žáků, pak pilné jednoho každého zkou- 
šeni a podle toho trÍdov4ni. Má klassifikace u Kocha, 
nepochybné zlá, a moje Kremnické, od Kocha převzaté 
lestimonium zbudily jeho zvláštní pozornost na mne» 
Dádá mi několik otázek z rozličných věd a uilyšev ode 
mne odpovědí na ně řekl: Dilectissime, tu transibis in 
rhetoricam I To mí byla angelská slova, proto Že itiě 



t72 

s kocbovskébo ialáře a hakmatitkoyánf, které jsem sobě jii 
byl cele xošklivil, vyvedlo. 

§.2. 

Magda. 

S tou největší uctivosti a vděčnosti přicházím oynf 
k mluveni o mužovi , který nejpodstatnějši zásluhy má 
o mfij duchovní žívof. On byl jediný mezi mými uči- 
teli v Uhrách, který všestranně vychovával, to jest, ne 
toliko pamět, ale i rozum, rozsudek, vtip, srdce, kra« 
sochut, anobrž i tělo vzdělával ; on byl nejen učitelem 
a vnáŠitelem ale i vynášítelem a vyvinovatelem duse 
člověka. Přísný strážce zákonfi, spravedlivý soudce pil- 
nosti, nepřijímač osob urozených a neurozených, k cha- 
dobným pilným žákfim vlídnj a ddvěrný, lenivým zvláště 
bohatým o^trý a neúprosný, náruživý ctitel a milovník 
klassikft, nevelikou výmluvnost ale výborný dar poučo- 
váni mající byl Magda. S počátku seděl jsem já pravda, 
jakožto ze syntaxe přenesený, tuším na posledním místě 
v jeho škole : ale to mě tak netrápilo, jako to, že jsem 
^obě neměl zač ty nově od něho uvedené knihy opatřiti. 
Magda totiž , jsa obtížen mnohými naukami a hodinami, 
nestačil všecko psáti a diktovati, uvedl tedy, kde možné bylo 
tištěné botové rukověti, které vysvětloval. Měl zajisté i dvě 
třídy rhetor& i prímanfi na starostí. Několik týdnů ztrá vil jsem 
v obzvláštní pilností, abych vynahradil mezeru zmrhaného 
roku a dostal péra na křídlech k poletování za učitelem 
a ostatními spolužáky. Magda ukládal nám rozličné práce 
k vyhotovení buď ve škole bud doma, k. p. syllogismy, 
€brie, oracie, básně atd., které jsme Čistě přepsané jemu 
podávali , kamž on i hned svfij soud krátce napsal. 
Jednou dal na latinské verše toto thema : ^Laudata vir- 
tas crescity^ % čehož já asi pět, šest hexametrflv udělal 
jsem. Magda napsal pod nimi: Egregie! čítal je veřejně 
ve škole a posadil mě na první místo prvoročoích 
rhetorův. Podruhé dal pří logice k následující výpovědi 
majorem hledati: |,Latberu8 est immortalitate nomiois , 



17* 

dignus.** — Kdy2 mnosi na tabuli své majores napsali^ 
yyvolal I mí, abych í já napsal. Potom zeptal se Hagdfr 
celé školy: no, quís retn aca tetígít? A hle t mimo 
mého očekávání zavznělo ze všech téměř úst jméno: 
KoHár. To mi zpQsobilo nejen vážnost^ ale již í i:ávist 
a řevnivost některých. Přišly fašanky (masopust), šts-- 
denti Bystři^tí spojíH se k uspořádáni bálu, který i 
skutečně y hostinci u Rakov odbýván byl , pří němi 
ale já pro nedostatek peněz a k tomu potřebných Satfr 
býti jsem nemohl. Teprv po skončeném bále povstaly 
řeči o študentech v celém městě: nač to, a proč to a 
zdali to slušno, aby žácj podobné veřejné veselostí pro- 
vozovali! atd. To všecko přišlo Hagdovi k sluchji; 
pročež uložil nám thema k oracii : „Calumnia «st vitium^^ 
vituperatione dignum.^ V té řeči jsem já žákA zastávaly 
ntrhačfi pak odsuzoval. Když Magda po několika dnecb 
naše' práce do školy přinesl, neposadil se, jak obyčejně, 
na katedru ale v prostřed školy na slolici řka: Kollár, 
ascende cathedram et perores orationem tuam. Já ne- 
věda co to, zarazil jsem se a zdráhal říkaje, zejí 
neznám z paměti. Po opětovaném rozkazu a dostav, 
rnkopis sv&j vyšel jsem předce, a začal jsem deklamo* 
váti. Již samé deklamováni mé bylo, jinače neobyčejným, 
rukou tleskáním a vivat voláním od spolužákfiv tytýž 
přetrženo. Magda nemaje na tom dosti, kázal ml, bych 
též řeči z pamětí dobře se naučil, a při blížícím so 
limním exameně veřejně ji deklamoval o přítomnosti 
mnohých pánův a měšfanfiv Bystřických. Škoda, přeškoda^ 
ie sé tyto Bystřícké práce , které já v jednom avazka 
Da čisto přepsané míval jsem, při častém přestěhováni 
mém v Peští po rozličných domích a hospodách kdesi 
itratily. 

Yf cbázka do Liptoiá a OraTjr. 

Patronsrtvo Bystřické všemožně se usilovalo, své nové 
gymnasium aspoň v sousedních stolicích v důvěra a slávo 



I 



'ť74 

l^fívásti a tím jemu i podpftrců a ^obrodiocft sfskaAL 
Fro5až oslaaovilo přea slavnoBtí TeltkoBočoí, kde krom 
toho i škola asi dva týdny práidoiny má, 4va vyhrar* 
nější láky, z oboo tříd riietoriky a primy, do Liptova 
« OraTy jako apoStoly poslati , ktefíby dílem o stavo 
« Epflsoba školy, alumneam a koaTÍkta rodí&e a páiiy 
l^u(ovaiJy dílem i tamčjší mnohé xemana^o k dobror 
snosil a ka podporováni toho mladého sada ponookalí. 
Z primáoCi zvolen byl k tomu cíli AIqš Kmoško , sám 
Lipták ze Sielnice a zeman, z rhetorfiv padl los na rane^ 
kteréžto voleai se sebe střásti jsem nemohl pro mnohá 
dobrodiní, kteráž jsem požíval, A však na druhé straně 
Aebyla qii to nemilá věc, aoC se mi příležitost zavdala 
cestovati a vlast obzvláště Tatry siřeji posnatí , nežli 
posud. „Na, vlastní outraty^' myslil jsem sobě, |,nemfižeš 
podobné cesty po vlasti konati^ a předce, buď co bud, 
oechtěl bys býti Kantem, jenž z Královce, místa svého 
naroKeniy nad 7 mil nikde dále nebyl." Krom toho dal 
nám Magda rozličná psaní k tamějším přátel&m, tak že 
4iás všudy, jako Bystřícké nováky, s neobyčejnou hostir- 
ností a štědrotou přijali. Tu jsem spatřil ponejprv slavniS 
vrchy Šturec, tatru, Choč,. Křivan, Lomnicn. aid. Kdyhf 
nás někdo byl slyšel , když jsme j>ře8 étnrec šli , byl 
by se domníval, že to nějako ví Římané jsou ze zlaté 
doby ktinské literatury. Yirgilovy selanky, o Včelách 
a Aeneida, pak Horaeovy ody, kterým jsme se minulé 
aimy ve škole byli učili ^ rozléhaly se po stráních 8ta<- 
fohorských a úbočích tatranských takovým hlasem^ s ta* 
kovými hádkami o jejich krásách a přednostech, jakoby 
všecky ty jedle, buky ji smrky byly ožily, a jazyky dp- 
staly. Já na nejvyšší chlum Orav&kého zémkn vyleze 
s jeho oblaků do dolin u vytrženi zvolal jsem s Ale* 
zandrem u Curtia tak, že mne i Kmoško pod zámkem 
stojící slyšel: „Nil lam alte nátura posuít, qno virtus 
eniti non posset.^ Kmoško byl jeden z lepších žákíl| 
ale neústupný svéhlavec, by( mu nepravda jeho zásad a 
potvrzování jakkoli na biledni před oči představena byla. 
Jlezitím já. jsem měl ten veliký prospěch, že jsem Uptoy 
a Oravu d&kladné a mnohostranně poznal a tamčjší slo* 



iT5 

TOBíký apHmiiý a přírodonrafoý lid velice umiloveL 
Pravda jest, ie jsme v Oravě do Kabina jdouce léméř ^ 
přes celý 4en iii5ebo jiati nedostali, prolo fe v hosUn- 
.4^Gh Uméř vindy dpínavi židé byli; prvé tedy než jsme 
do Kabina přísli, v jakisi 4>hatrné dédioce konpíli jsnie 
aobd ovesný chléb, který nám sice soby klál ale ža- 
lodku předee chotnaU Nespravedlivost jest to, že v jedné 
a též krajině Tarec, JJptov, Orava, úzké prostranstvo 
majíce, tak lidmi a obyvateli přeplněny jsoo, že namíří 
dostatečné živnosti , ant meií tím v jiných stolících 
v práxdnýcb nepřebleduých pustinách nerozumná ho- 
vádka v bujných lirodách se válejí. Ale sama tato tíseň 
oiiteóná jest Slovákftm, jelikož ona řeč a nárgdoost jejich 
.zdržuje, kteréž při rozředéní a rozsypání jich nepo- 
chybně by oslftbla, a sousedy pohlcena byla. Můj prů- 
vodce Kmoěko potom přišel do Budína ku si. místodržící 
radě král, jako akoesista, kde do počtu mých církevníkův 
. přináležej. Ale , hohužel , jak proměněného našel jsem 
. ho zde I On byl jeden z nejzaslepenějších korifedy teh- 
dejší madaromanie , který to zjevně v jedné kavárně 
vyznal ežeby on i vlastnímu otci svému nůž do srdce 
Ttasil, kdyby věděl , že jest přítelem Slovák& a nepři- 
lelem Madarismn.^ 



§. 4. 

PrToroční ^náka. Pán. 

Léto přišlo a s ním examen , který pro množství 
fiostů a poaluehaičA ve chnámě odbýván byl. K ^omu 
examenu přišel í Pán, evangelický kněz zS. Pravna^ 
lurěanské stoUce ; muž dfivtipoý a učený, ale ku škřep- 
kám a hádkám vekni néchyUiý. Přes celý examen on 
hledal zádrapky (příčiny k sváru), kdeby avflj vtípotofil 
ukázali. Ponévadž já též Tiir^aa jaem byl a z částky 
jemu již znám, metal cviáátě na mne šipy své. Když nás 
z latiny examenováfto, poiuMal on, a takto ailiivil: toto 
jest všeoko lehké a saiadné, demii i»te se vy zde. učili, 



I 



176 

ale já Táni dám jiný tttl 1c rozvázáni : kdo mí yysTětlI 
a rozloži následující výpověd ? 

Hebare te fari scío, at fabare neacío. 
Tato výpovéd on lak podive rychle a be» roz- 
děttnf sylab a slov vyslovil, ie se zdála jako spolnaHlá 
t jednoho neb dvOu slov a Bfih vi z jakové řeM záleíeia» 
I smích i úzkost pojala celé žáctvo pH této výpovědi 
Jedni mysleli při tom na rhebarbaro, jiní na rebra, jiní 
na bob faba tiá, Magda vida ten zmatek, řekne, aby nékdo 
tu prfipovéd křfdou na tabuli napsal, a tím rozluštěn byl 
tento hvízď (prázdný ořech)* Pán byl i znamenitým anekdo- 
tářem a rocprávkářem ; když do nějaké společnosti přlSel 
a dobré vůle byl, sypal ly neJsměánějSí anekdoty jedna 
za drahou jako z rnká^u. K tomu cíli kupoval a shledával 
knihy, vypisoval z nich všelijaké anekdoty, ěítával je 
aobé často a obnovoval v paměti, až se tak v živý sklad 
))odobných rozprávek proměnil. Než tento ěxamen bylmi 
obzvláště pro to památný, že jsem v něm pro budoucí 
Školský rok jíž mezi tak řečené primány poctěn a pře-*> 
ložen byl a tak v retboricé^ kde jíní dle zákona a pořádka 
dvě léta z&stávaji, já toliko jednn zimu ztrávil jsem. 
Tímto vynahrazen mi byl aspoň zevnítřně onen nešfastný 
rok, který mi béh školského života přetrhl. Profesor 
Koch, který při této translokací přítomen byl, oči k zemi 
obrátil. 

§. 5. 

Droby rok t Bystřici, Maliřstií. PIoTání. 

Duch mfij sklíčený počal nyní okřávatí, d&věrnost 
T lidi zase rostla příznivými okolnostmi. Vysoce uro- 
seny pán Ondřej Kobini ve Vtdíné, v Novohradské stolici 
bydlící, měl dva syny v Bystřieké škole a byl jeden 
B nejslavnějších dobrodinoAv « patronův této školy. Uagda 
ektěje den jeho jména slavně světiti, dal, tuším skrie 
jeho vlastního syna staršího, vyhotovili latiaské verěe 
a pak plel se ve Ikole, kdo umí mezí iáky malovati. I 
boed ukásáflo na mne a jistého Čutku e Liptove rodilého* 



m 

Por kodioé ptjay Dát k loM Ma^da TYÍevfl BÍmlaáort| 
My rád na ton arch, na néji ty teria ke jManináM 
příJdoQy i něco péknébo a Týananadbo maloratí dal; 
praéež abyame ny dva tyrejsoTaU Byatřiokaii škoki a 
ekrtfa, nad školoa pak Tyeliáadjid slanoa. Před ^ikoloa 
odpodál obraa Tysoee nr. p» Ondřeje Knbinibe, a vedle 
tohoto Minerrn^ aaa yéaee na hlayii Jeho klade. To náat 
byla nécotčiká těo, anC Čatka ?fce jen Uk řetený m- 
taralista byl, a maliřatvi pravídelnéaia ae ne«ii^il. Mesitini 
niiníli jeme, eo moino bylo* Magda aém M a náai na 
onen vriek, kde prachovna atojf, abyohon a toho atojíšlé 
oelý Úhrad ae ikolon i chrémem odrejgovalí. Ta byla 
Bié prmf pAvodni práee y rejaoféof* Ponéyadiden On- 
dřeje byl blizbo, několik daf poméeafm MagdoTým my 
dva ani do školy jame neili. A viak pan Čatka, nyni 
notář a oěitel y Mitné y Noyobradaké atolíci^ mne při 
td prád viee na překáicebyl nei kn podpoře. DUobyla 
hotovo; mimo mne viickni byli a nim apokojeni. T*to 
práee byla mi vice uiitečná neš slavná ; nebo apflsobila, 
ie jsem dostal nčkolik hodin k vynčováni jinýeh v rej«- 
aovánf a v malováni. Sám rektor a profesor Magda avdřil 
nrí avé dvě deery k tomu čili, kterým jsem vo atředÉ 
a y aoboto odpoledne hodiny dával Tn opět obživila • 
mnd láska k pěknému tomoto nméaf: ta mladí lidé a 
iáci^ meu nimiž i nyné^ši zpytatel přírody p. Dobromfr 
Petian byl, okolo mne se vinonti poěaU, mne navitdve* 
vnií| obrázky ode mne sobě k napodobeni žádali a vypili* 
tevali. Meaitim maliřatvi nyní bylo mi předee jen vedlsjii 
věd: hlavni náraživoati mon tohoto roka byk> ěítáni la- 
tiaakýeb klaasikAv. 

§. 6. 

Liskt ke klasfilkftm t zápasu 8 okoliMtni. 

Ačkoli od rodičův (ledaže někdy něeo kradmo o4 
■■Ay) téměř žádné pomoci jsem nedostával, předee 
i aám jaem se již opatřovali uměl tak, že tělesného 
Uadn a žizně netrpěl jsem: ale doehovni hlad mě nyni 

JUOátorj Bp\gj IV, Í2 



i 



tfliovfi66<'MpÍtt fO^eV £Mi wteé t jeho 'iiipokójefli :»ý: 
iiy. pfOi«iÍoi<alf< .'NéralnBý^iobBň rosDítíl se Te nné ^a 
Iptmkfeh kDiháeb • jich Mtánf. Ve ékole totii sl^riel. 
jsem » níek jeá il^mky, ft^ihy • kosy: ta mé otTot-*, 
ditdok^ Mtáal oetélvo.' 'Kde « co Jsem mefal, vypAjčoral 
jtéto '8ob6: 'tle •pohiiiot>'bn4 aemiii' všecko, kaď ne* 
raM dái^alt fro jékoasifevmvoeU Veéle toho pfibytkoy 
kde: jftte le^v^^íNy bylft staťá škblski bibliotliíeke ; rek- 
lov i '8 'profeiMeff Mag^a usleivovtK mé n kibliotbekáře a ttce* 
taky ie- tni Ised.iklíč dáe byl. Jaká radoat pro imne, 
Myč jaeni ttltt od takových pokladft ▼ hráti mél, po 
kterých ve diM i v nooi Yreocná, ale daremoéy tooíil- 
jaem, . Můj jmeaoteo Adani FraatUlek Kollér sotva vétil. 
mdoell a hrdostí t oapfaiěa byl, ačnén jsa ředitelem ei-* 
sařshé Jnihofuy ve Vidní, néi já nyní. Než bokoiel I 
{^.přehledá a popísa té knihovny sklamala mé napnuté 
iáka. a radost se sménSa v žalost a hrdost ▼ mrsntosf. 
Nekó ta bíWMbeka, poraienstvf jakéhosi Bystřickáho 
knése ,: neobsahovala v sobe nic^ leda staré Cheólo^i*. 
Gké backanty, a miseraá díla cplesnivélá předeMiiho sto« 
letí; /Mne pak nie jiného neaaniaiávalo, aoi toliko klas* 
sikové. Horace.a VirgUa, O vida, Salioata vyvaroval 
jsem sohé f obrásky, aneb na délání period , oraeií 
acjinýéh prací školsktoh od lenivčjiieh žákův. Tát» 
piilidBá láska ke klasstkiai jako na jedné strsné můj 
aesthétieký «il. jeslnila. a raftj vnitřní svét oblažovnla, 
tak na ..dinké . strané Nniia mé nespokojentm..s.mýa 
léfledi m roikmotřila . mon jínáfie pobeinoa ' dali se se« 
vnitřním, svélam. Jedsoa čítaje n Gettia iívoiopis řim« - 
ského básníře Planta, kterak pro chodofan v nooi.Éá* 
denničíti a mletím mouky sobě živnost a peníze na 
řecké knihy hledati ransel : .já jf osbonřenými city co Lf« 
tíceau hnán, béžev kam mne '^ohy nesly, skryl jsem so 
T jedné blobókt dolíné sa Hamry a cdo.pod stromdm^ 
00 Jonáš pod bře((anem; sUy vyléval a hlasité naříkal 
j4am na smutný los ohodých, opuštěných žákův, na ješté 
smotnějsL los dítek tvrdé rodiěe majících, naiíkal jsenn 
jii tehdy na neátastoý stav poddanstva v Uhrách^ Ple^ 
mýšleje toliž o příilné podivného chování se otee méka 



1T9 

ttii^^Mod) kobet^ilé fiháůí I n&sel jsem ji t tom, Žeobtél, 
te súřovosH $ré il^moé mítf' pomocníka a spoladélnf- 
lttt"(lříUéch tak mUohýehf péoštíoách a robotách. Nebo. 
Íf£kol!''co ťýdtítáť^od-stoliénfohr a krajinských pophtkft 
i 'řbbat' osvobozen 'byTy př6d<5e nikoli od panštiny a rO"> 
bot zemskému Revayovskéma panštil povinných , jehoi 
drábové a kasnárové každého týdne několikráte, zvlášt6 
▼ letě, holf pod oknem klepají rozkazujíce: „zejtra na 
panstvo orat, kosit, hrabat atd.'' Kdo pak nepřisel, byl 
za jeden' eanedbadý dféo^' dvlma, třemi v nové naloženými 
dny pokutován y tak že můj otec pro tyto panštiny 
áVláŠtního sluho* dríeti museli Jiš nyní myslel jsem na 
(^rb^tředky,- jak by městečko Mošovoe slavné své ztra- 
itňě' svobody opit tiskati a dobyti mohlo, o nichž nánfr 
(ebdéjší' katolický kněz tak' mnoho a vSak jen tajné vy- 
pravoval, že on zná kde' jsou, ie je on viděl a četl ; 
riiysíel jsem , jakby se poddaný v Uhrách z tohoto 
otroctví vykoupiti a vysvoboditi mohli. Go jsem měl 
ě Kremnice ňěibeckÝHSh knéb, zvlásiě od Kotzebiui , to- 
tiecko dal jsem sa jednoho Boetía , de ConsolatíoDO 
^flosophíae, abyclk se tím v mém zármutku a mravnénk 
Motství lěMI. -I^a slovenčina v Bystřiei málo kdy pa* 
Astoval jsem', opojen a nadšen vyšším antickým duchem 
filassikft. Při procházkách, při hrách v mých váčkách 
(^kapsách) vidy nějakého blassfka nosil jsem; pročeé 
dUtSťnější přátelé moji potkavše mne obyčejně do vře- 
éka mf rukou sáhali, aby zfěděli, jakon hnibv nyni čí* 
fStD, Tato nárnživostlak prudká o mne byhi, že i to 
<ihr8m$' p6ď zpěvem a kázni já nějakého, do klobouku 
d^álrně vloifenétio, kisssika čítával jsem. Krásy, oity^ 
nrdóstí po prvníktáte cítěné, které mi toho času zvláště 
Horá^, Vifgff, GiceroQoiDtilíanzpisobOTall, nejsou k vy- 
nikání. KlassIkoÝé byli mé duši , - v nejužším smyslu 
tbfao slova, novým světem. Mikdy žáduý mileneo do 
své milenky tak zamilován býti nemliže , jako já do 
tSehtb. Ovtda však, kterého jiní pilně čítávati^ já, ačkoli 
jsem cítil, že co do řeči nejlatinštější jest, předce ne* 
mohl jsem jej vystáti, pro jeho jakousi povrohiiostiy 
jbdnotvárnosl 8 jednostrannost, která to čini, ie kdo. 

12* 



180 

jedna jeho báseň čUal, má jii eeiélio Orida. Z jÍBýeh 
knéh, které jaem v ByitHd čitai, které «oa(iié pftsobily 
na běh YEdélanosti mé, byl svláité MoDtesqoieu Esprit des 
lois vypfijčený od professora Hagdy. Tu jsem skosit^ i^ 
Francoazové oetoliko smáti, žertovati a baviti se, ale i 
blaboce* mysliti uměji. 

8. T. 

Zábayj žákorské a láska ku přúrodé. 

K úplnému obrazu žákovského života aa mého časa 
přináležejí i ty zábavy a práee, kterými jsme se mimo 
školu doma zaneprázdňovali, V Kremaíct býval obyčej 
a žákfiv , obroočky a prsteny z koňské žíoé plésti, a 
sice tak uměle, že i jména^ rftže a rozličné předměty 
lam vypodobněny byly. Bílá ko&ská srst vařila se 
v rozličných barvách^ čím se zelenou, červenou ^ zlatou 
atd. stala. Celá hníha kolovala nnás^ kde vypsáno, jak 
která žíně zdvihnouti aneb složiti se má k vypodobněni 
liter aneb obrazA. Jeden z našich spolužákův při trháni 
této žíně kopytem tak raněn byl^ že do dnešního dne 
jizvu na tváři nosí. Mimo lo zaneprázdňovalo nás cbo<* 
váni hedbávniků (hedbávných ehrobákft čili červíkův) t 
papírových škatulích schovaných, a chování ptáčků y 
klétkáeh. V Bystřici přestaly již tyto malichernosti, 
aneb raději tyto dětinské hry, obracely se pomalu vo 
přísnější, zvědavost a přírodozpyt. Vyřezáváni nánšnio 
B kvostek (pecek) morulkových však ještě i v Bystřioi 
a žákův panovalo a mne mezi učením nejednoa pohor- 
šovalo. Moje malířství, ačkoli nikdy na mistrovský 
etupeň nevystoupilo a jen ocbotniotvíra n mne bylo^ 
přede mezi Bystřickým žákovstvem, kde něco podob- 
ného nevídáno bylo, způsobilo mi jakousi slávu. Mezi 
lěmi houfečky žákův, kteří mne proto navštěvovali, byli 
obzvláště dya, jenž velmi důvěrně ke mně se nakloňo- 
vali. Byltě to Jeden pan Ondřej Draxler, syn Bystři- 
ekého měštana v mém sousedství bydlící; druhý pan 
Dobromil Šalamoun Petyni syn kněze Melovského. Oba 



181 

tito byli Jeité jen V ttlK fe6eoé grammatiee , ale Jejich 
DovoehtiToet a sdvofilost tak ae mi líbily, ie jaem jím 
poiádané moje obrazy a nákresy piijfioyal a Tflbec 
T rejaoTáDf viemoiné Dápomoeen býval. Oni se mi ea to 
odplatili podiyným oeoSekátanýro darem, totii nékoliko 
prázdnými ptaSimi yejci, které pan Petyní jií tehdy pilné 
sbíral, netnSe, ie na této cesté prvním ornythologem 
a zpytatelem přírody ▼ oaií ylasti se stane. V této 
sbírce rajec a hnízd i já jsem oblíbení naiel a k nf 
poznenáhla pfipojil i sbírku motýlQv a chrobák&v (iili 
hronkfiv) — - anobri i kovův a skamenélin , kteréš po* 
Slední obzvláité ▼ Banských městech velmi snadno do- 
stati he. Tato láska ko přfrodé zflstala mi včmon ai 
posavad, ačkoli pravdu vyznám, ie mé nikdy tak neo- 
panovala, Jako láska fc národa a ke krásoomám. Dle 
Qjiifování přátel nékdejiích spoIuiákĎ mých, mél jsem 
v Bystřici i chvála dobrého loptáře čili hráče v míč; 
a to oviem moino, ant já této hře jii v Mošovcech 
a pak i v Kremnici nejen příleiitost ale i zvláštní ná- 
klonnost míval jsem. Jména a spĎsoby takových her 
na mič byly: výráíka, vybíjanka, rota, vokoloko (snad 
vokolek?), longa meta atd. 



Školské yysTedcení. 

Prvé psané vysvédčeoí bylo od Barjana učitele 
Mošovské školy, které Komáry v Kremnici zpět mi ne-« 
vrátil. Druhé bylo od Komaryho, které u Kocha v By- 
střici zQstalo a které, ačkoli jsem je vyhledával , ne- 
bylo mi navráceno. Ostatní testtmonia vdecka mám ai 
posavad in Orígíne. Bystřícké od Magdy, dílem tištěné, 
dílem psané takto zní: Johannes Kollár Í8 annornm 
Aug. Conf. addictns, Mossotzíno Thurocziensfs, Slavns; 
Unius anni Prímanns. Dotes [animí egregiae ; ingeninm 
larax, memoria fida, judieinm sanam. Profectus in li- 
teris : Pertinaci cum diligentia sub mea institutione fe- 



I8E 

Ikiter tractavit : Tb^plogiam.4Dpg4nftic9;p .^^^-^ Vf^/if^^^ 
ť^ycbologiiun empkicam et Logif^iMK^, .^ístorUiTv/^^i^TIfS 
•alem antiqtiam e( m^diaot *r Eacypi[Qp94iaai.pliiíoli(fgicaii^j 
Ahetořioam et Poeaíin; Selecta ^tUi U^oi .ei .apluti e| 
ligati exemplaria » et Stilam. utrun^que ^i ia h.pc itti fj^- 
licítcr est ireraatua nt admkiiiMlos ^ptra . Jbreve t^ii^iui| 
seaqui aimi faceret {wofeetu^; d^iq^iijo . Graecaa , li^qna^ 
Elemetita.et liogyam Hung. In Clafiaifícatíojie iater^.2Í( 
PrimaDOS et 8 Emíoentes tertiam loeom jure aibi vin* 
dicavit. In Moribus Emioeos« Juvenis eat optimua, ^ 
hopesteasimus; quem aegerniine amiytto, Tibi quoque htic\ot 
£• certo aperOy gratuai acceptuoiqiAe Juturam. Da^B) 
Mevsoii 1812 27. die junii; Paulua Magda m. p. Bajctjijc 
dyniDasíi A. C. add« Nevsol. . , 



Zpáteční pohled na BjstřicL ] 

A6 právě od štěstí opuatěn byl jaeoo^ DÍcméDě TŠal| 
xploilo se pří mně to slovenské přialavi : „Za iif^ 
v Bystřicí a po smrti y nebi.^ Rány od otce učiněné 
počaly celiti v dobročinném přívětivých lidi povětří. 
Srdce mé zaplašeoé opět ae otvíralo a svět sířil se 
i ve mně i přede mnon. Hlava, a o^ předtím tajným 
ielem bezděčoě k zemi se nesouce nyní pomalá braly 
přirozenou postavu a zpřímily se. Samostatnost však 
a příroda i nyní mi velice milá bývala : bavení se mezi 
zelenými houštěmí a křovinami více mě blažilo neifi 
studentské spolky a jakákoli tovaryšstva. Prvý rok 
byl zde na učení i Jan Benedicti čili Blahoslav, n něhoť 
však zhola žádného ducha sloy.enského nezpozorovav 
jsem* Když jsem ho několikráte večer navštívil, on úií 
učil maďarskému zpěvu: ^Marsot fdjnak Hadba hívnak^/ 
Ve bližší anobrž přátelský svazek vešel jsem zde s Ja- 
nem Rumanem, synem někdejšího Maškovského škol- 
jnistra a nynějším knězem na Bankách v INovohradské 
stolicí* Jeho krotká duše, tiché mravy, neošemetná 



183 

^bcoTáoi, pilnost v niení a rovná se mnon chudoba 

táhly mě obzvlášté k nčmn. Nemohl jsem sajísté snésti 

to Dádherné patřeni žáiiĎ, bohatých rodi(á majících na 

nás opoštěné. Tito mladf pánkové ani neehápaU, co to 

znamená hned ▼ mladosti tělesně i duchovné o sebe 

pečovat mnseti. Oni jestli námi nepovrhovali , aspoft 

nás měli za zasmušilé svéla radostí nenávidící lidi, proto 

le jsme s nimi po krčmách, hostincích choditi, v Irotky 

a v karty hráti, tak pěkně se odívati nemohli jako oni. 

Bystřice i proto památná mi jest, ie jsem se v řece 

Bystřici plovati naučil. N^bo v letě chodívali jsme 

žáci pod večer houpávat se výše mlýna, kde voda tichá 

a dosti hluboká jest, -^ Byibycfa neoniylně i dále ještě 

▼ Bystřici zQstal, kdyby dobrý Magda tolikým břemenem 

nauk a tříd rfiznorodých nebyl obtížen býval, a kdyby 

školský theologický běh v Prešpurhn nebyl za tak 

mnohé roky trval, který předce celý podstoupiti jsem 

sobě umínil. 



i 






částka V* 

Cestování po Dolnozemsku v prázninách 
r, 1812, 

8. 1. 
Příčina eesty* AmbrozL 

Jii s mládí slýchal Jsem i úai otce mého, 2e my 
jna dolnf zemi rozličné příboiné a pokrevné máne| kteří 
lam z Mošovec před čaay b)li se přestčhoyali. Jakt^i 
Kollár byl prý lovec na Assodě, jiný Kollár tkáó (tka- 
dlec) oa Piliši, jiný Kollár na Velikém laku; Kollár kněz 
T Čerenčanech a bývalý profesor t Oždánech; Kollár 
nčítel ikol na Sarvaži atd. Obzvláštd ale mnoho jsem 
•lyiel o Miškolcim, jeo£ byl mým ujcem a mnoholetým 
BOtariasem v NirecTbázi za Tísott. Těchto přátel chtél 
Jsem já dilem ze zvědavosti dílem proto navfitfvíti, po- 
Bévadí jsem si (inil nadčji, ie některý z nich snad 
bohatý, bezdětný jest a mně ve ikolách pomáhati bade. 
I vydal jsem se^edy oa cesta do Dolnozemska s jakýmsi 
Ambrozim, téi žákem Bystřickým, synem zemřelého kněze 
v Radvaniy jeni měl téi vlastní sestra v Oroszláni v Ko- 
márské stolicí, za tamějšího evangelického faráře Tur- 
Saního vdanou , kterou též navštíviti chtěl. I uzavřeli 
jsme tedy spoleěně a vzájemně cestovati tak, že on 
semnou za Tisu do Nireďházu a já snim za Dunaj do 
Oroszláfiu půjdu. Otec mého spolucestovatele proslavil 
•e byl jíš vydáváním latinských církevních letopisů (An* 
Bales Ecclesíastíci) , proto kamkoli jsme přišli, vděčně 
Bás vítáno. Sám tento můj tovaryš cesty byl postavy 
vysoké co Goliáš, mluvil maďarsky zběině, ne tak zpo- 
idiiého vtipu jako chodu, málomluvný, veliký jedák a 



f85 

viak dobrého srdce. Z Bystrico ili jsme přes NoTOhrad- 
Jlioa stolici , abychom tam některé saémé a spolažákV 
nafštÍTiií. Prvý náš noclech byl na hranici Zvolenské 
ftolice ▼ Mýtné n pana Ďnlka, mého spolomaliře. Odtud 
ili jsme, kam nés nohy nesly, nebo jen noTOohtivost n 
pffttolstvi byli naii vAdcové. Kde co nového a pamál^- 
iiého vidčtí bylo, nelitovali jsme cesty. Tak jsme pnto^ 
váli pfes Míikovec do Tokaje kn Tise. Mový madSirský 
•vět ade se mí otevřel. Pecínon páchnoncf bélohlinovatá 
pAda, bujná příroda, dloahé maďarské mile, nnavajfeí 
]K»tf§té, ala voda, ptákové nevídaní, hníada boóanA na 
střechách domAv, aamaitčné bnndy a strainé obličeje 
madarských paetýřAv a sedlákAv, pití vina fako vody — 
tyto a témto podobné úkaay podivný účinek na mne 
pAsobily. Za drahný čas bolela mne hhiva od aápachii 
■emniho a chnl k jídla jsem atratíl proto, ie jídla 
hnojovým dýmem čpěla. Misto dřeva sajísté pálí sde aooliý 
iiDfij, jako o těchto krajích básníř MarkovHa spfvá: 

Defectumqne ligni panper casa stereore sapplet, 

Ad fímomqne bovis ferenla cotta capit. 

V Tokají, kam jsme již pozdě večer přiili, veHí 
jame na sdařbAh do jednoho, pěkné vypadajícího domv, 
Jefaoá pán tamějši méátan, po předci<^ též a Taroa po*- 
•háacjicí velmi přívětivě nás přijal, maje aám syna kdesi 
ve ikoláeb. Ďasteval nás Tokajčinon , kteroo jsem zdé 
pooelprv opravdivoQ pil, ale 'jen velmi skrovně proto, 
Í0 mi kremnícké opilství vídycky před očima bylO. lli^ 
tovaryj naproti tomn tak se podpil, te nevěděl osobé^ 
Jenom ráno; Já pak minvil jsem dlouho s naiím hoatiri» 
tělem a sice alovensky, nebo v lokaji vise ae slovensky 
mlnvi nei madaraky. 

§.2. 

NiNdlrio. Prvu tíasek 

•i 

Vyiedie a Tokaje naiK jame cesto na dvé se dělfef 
m právě chybnon zvoliU jame , a bkraditi pó ní několik 
kodin. „Pro pána Roba kam lu jdon mladí páni,^ -* řekne 



li ftán. j«ld«A \fO€iitítkf,tti9^tíf -^ ^«chie: iicjdo« Uiii,i4«i 
|0J čárdy oefcA tMu-. ige. úi lidé naléuiji , léj noci tm 
ji^dooho obloupili a.sabíli, -r- JHla tam. visi téi j«ilctji 
obéieneo a I$ai<v4lri4iý9 tepry ipř^d Bjěkolikt dDy.tjick 
oběsili." ---^< Tylo u HorááJtAv Mslýchané rigipráTlcy 
«bftitliM7 v« OHM^ krev. Šii jsme tedy « tím pocestnými 
aa zpátAk, který nes . »a prevoa eesta ďo Nireďhésii 
pfívaál.,Hilý Boie! jak dloiiboehvaaá «4>ikltvá byla ni 
la poiíM ,od Tokaje «i do Mireďbásu , kde ani pro ok# 
oi&eho k vidénf, ani pro ucbo ničeho k slyšeni ani pr^ 
lirdio ničeho k Jedení a k pití nebylo. Přišli jsme ko«p 
nédnd do Niredbásu, a oevědonce, kde bydli pan noterias 
Hlškoeí , sli jsme do obecného domu , kdež jsme .bo i 
ekntečnd našli. Velmi vděčně nás piivftal a těiil se mi 
krajana a přibnandrnn svdmn s radosti. Byl on jíš sta- 
řeček vážný ěedivýek vlasA , tlusté postavy, laskavého 
obcování, měl vlastní dám a pěkné hospodái^tvl , ale i 
dítky syna a deere. Asi čtyřidcet let minulo, co byl 
% Turca vyšel a více tamr nebyl. Sotvy, že jsme se po- 
znali, Ejevil mi tento iijec mftj svou žádost, totiž, abych 
nu tu radost učinil a nastávající neděli ve chrámě Ni- 
redházkém kasal, že on prý půjde k taméjším pánftm 
larářAm a dovoleni k tomu vyprosí. Já jsem se dosti 
vymlouval, že jsem v kostele ještě nikdy nekasaly žo 
je to pro mne začátečníka krátký čas atd. ; aie uctivost 
k tak vážnému starci naposledy ponukla mě, abycli 
iádosti jeho sadoft učiml. Když jsme navštívili pány 
ftráře Nagy a Šaleka, tento poslední právě na posteli 
aemocen ležel:, a prosil mé sám, abych byl v neděli 
jeho pomocníkem a náměstníkem v kasání. Ujček mžj 
vzav bibli a papír vedl mě do zahra^i^ za .domem, kde 
byla beseda, abych tam pracoval. Bylat 7. neděle po 
S. Trojicí o nasycení 4000 Udu. Z onoho verše „ros- 
pustím-li je lačné domft, zhýnouC na cestě, nebo někteří 
snich zdsleks přišli^ ^sal jsem pflMilOst k považování 
křestana na cestě že on: 1) Doufá v ochranu a opa- 
trování beii. (jako ten tři dni eestujíci lástap v Krista 
doufal) , 2) Roíšiřide své známosti (slyšeni boiaktck 
loámosU byl .e(l .tohoto «ástopu), 3« Hlod^ byži^m ažh 



Utei; ktbřf pdsNibwétt ciístiipii)^ > Bve. Pána BfhaJi }tk 
Jtl«tti 8«.8tťáellem'tfii|!př^ .y niBiéti éo koatala, khiBt 
<tak plAf byl, -46 jémé M^ dybjiotiboftným^^áom Matyěv 
'#olTy <éo' skkHfttJé a^^k «ltJSřl pfes lid pnitUčiii mohlh 
•Ťiipeihét i^V jedmi a' liejvětifoli evaag^liokých* dikni^ 
•lAyélir jtéui y a /ty se opovatejel po nep^f^v lakoté 
kstrki'! kázati I IHi-káaafr bria aice dosti krátká, ana«5ii 
jsem 86 jí vétSímť^dflam apaměti ^ alo! na kakatolliici 
pohled na ten nikdy před lim- nevfdiný da? a 'aádtap 
poslachačft ták mé pronikl ý te jsent kásaň ^aekráiné 
větším dílem čítal , jen aby o5i radéji na jMpír nei^ na 
to nasčfsltfé množství «li4í bleéély. Že jaem v té: kásni 
•rytoko češtil, novýcb nearoaaniítelných islov niival^a 
čítání novýeh koěh ukáftatí ohtél^ driáno md sa.fvysooa 
učeného' e^avisto; Nejtepii uiítek, který fa kázeň přinesla^ 
byl nepochybně ten^ lemi círk#v jako kazícíma stoden* 
tovi asi 20 Klatých darem dala , ku kterým potom i 
Djec svOj dar připojit, což všecko se mi aa-PřeŠparakoii 
ikoln velíce dobře hodilo. Ostatně před večerem ckodiH 
jsme téměř každého dne k jesera Nireďbáeskému^ kia 
jsme se koupá valí mexi vysokou ^Iídou. 



Deftrecbi. Úklad lonpeuiieký. 

v Níreďiíáze opatřil fiíám pan Miškoei.přiiežitoat ai 
ůti Bebrecína, na kteréž eeslě mimo množstri neol»yii» 
čiejné velikosti voffl nic památného Jame neviděli; Tím 
památnější bylo náni samo město Debrecín* N8co veli* 
kánského má ďo sebe pobled na toto město : eie solta 
dva dni v něm trvati jsem mohl, trápen iíini a nemaja 
¥ody k uhašeni jí. Navštívili jsme ade slavné colleghia 
reformatské a^jefao červeÉo*>oděnee čHi Cógaty. Yeámté 
Dis do bibliotheky) riejf^šf kterou posavad jsem byl 
ápMřif. Jakýsi ¥élébný^ cíl pronikl mě při vchodu do této 
kbihovnyy jako vbboe kolikrátkoli vstoupím do 



í 



166 

ilelniiiiOTiiy,dolMiniy t nalíoliý břUtOT, iTatoYsntieif* 
«H mé ipojimá. SMnánif se pooékvd a nékolíka togt<- 
Umf, iáánX Jsmi oaěeh jadBOvokalafck veriA t kásB< 
od YaijaM, býttlélio prof«0ort v Debrecfné nvidéti • 
Sftatí, TQ kterýeh le ládsá ji&á tamohlétka nenaldsi ne< 
loUko e. Me toUko b e, řakli ain nýbri i b juýekUifr- 
ifdi samokláiek máme verše y madaraké řeči, jako k, p* 
▼ Beregsaassiho dile atr. 212, ae aamobláakoa d O, takto : 

LdvOlddadk asAkóm, nOUdm nO čróaidai, 

dfóm dkrdffl, tOltčm azdtO 16 OsdBdm ; 

Or^BidBibóI Otoadr^ adi tdbbaxdr kdaadDdm, 

BdvdBD (Nitdtt gydflgydd, Ordkóa ó8bI5d6bi, 

Toto ade po?ažoYÍBO za oamý di? avčta, BBBejat^ 
kvoQcejíi vftéaatyf madarii&y, a divili ae tito lidé toma^ 
Jak to moino, ie aiBé to ae^atBá. Z Debreciaa BaatoopiÚ 
jaflue ceatB do Slovaaaké PaleatÍByi totiš do Békelaké 
atolice. Veali aás pak dva Maďaři, a aiobi kaidý ve 
Toae 8 Tolfl zapřažcDýob měl. Já byl na jedBom^ Ambroň 
Ba drobem Toae« MAJ Toai6, dobrý mol, Beamél a bole 
Aidoé jiflé Hhiy já pak doatí málo madaraky ; bíc méné 
předce jaki taki lámavé amlonvaii a roanméli jame ai.tfeBi 
tSm přileiítoat ta aeila daleko a oánú a my opét péif 
patOTali jame. Tealo byl jedinký den, v oémi aáa jíatý 
atrasBébo vseařeBi, t aamašténé bondé kyji a Jinými ná- 
atroji OBbrojený madaraky gondáS vivdy ai na jedno dvé 
atřelení aprováiel (ili radéjí a boko pronáaledoval. Ne* 
poebybné netronfal ae r náa pnaliti, bbC on jedoB a my 
dva téi jaki taki ozbrojeni byli jame; aaad ebtél vy- 
avédéti jea to, kde aai nocovati budeme, aby tam Ba náa ae 
avov bandou píditi, a náa olovpiti mobl* Goi mi šipfoe (ta* 
ifoe) v BejbUiši veaBÍei aelli jame acfaválBé do boatÍBce ale 
BB fem k reformatakémn knéai , který Beboiák atateČBýi 
ale tak cbndobBý byl^ ie my jebo boatiti jame. Kdyi jame 
do B^eiaké Čaby přiSU , bylo v nedéli ; ale taméjM 
ckrámovBi káaeik čiÚ diadpliBa tak ae nám aBolibila, ie 
Imed dále na Sarvai poapicbali jame. V Ďabaoakém atar 
rém chráme totii cbodili meai káaaBÍ m aai ityří dloohý** 
mi tenkými palicemi čili praty oabrojeni atráieové aem 
tana vedle atolie, a kdyi vidéli aékterébo poalaobaSf 



šepltjfofbOy dřfmsjidfaa aneb Hk99 ncposom^f fko^ liko^ 
veko prntem lim i kMd vdoHli. Moé bylo přkon i ku 
Mtohv i ko bnévoi 

Sanriš* KoUir. TesedíL 

v 8«r?aíi byl nejvyšiím aóitelen ikoly Jan Kollár, 
rodilý z Tarěaaské alolieo % Blatoiee soQsedoé aai ho- 
diiia od Mošovec Ysdáiené dédioy, Vlaftné prý psali aa 
jefao rodičové Prasiika^ poněvadž ala toto jméno nelibě 
nnělOy proměnil je syn na Kollár. Tento Kollár byl dobrý 
mni toho iasn jeitě neienatý« Chtěje nám kratochvil 
dolnoaemakon ndělali, vyvesl nás na lov tasokoV| 
(dropft), velikýek ptákL fték teko?ý stoje na rovině ná- 
boji se vosa okolo ného jedoudho. Věs ten tedy s koňmi 
ustavičně v jednom okresn se kroutí ale tak, ie vidy 
vioa a vice k tnaokoyi se pfíbliiuje a běh okresn vády 
Qiiím se stává, siJ střelee na vo;&a sedíd tak blízko 
k němu přyda* le ptáka aaatřeU« Pták ten očima všady 
náaliedaje běh vosa a domnívá se, še vAa vždycky v jedné 
vadálenosti ailstává* Promysloý čili indnstríalní dstav 
dvojíetihodného p. Teiedíka toho čaan již sakvital a vadL 
Mebyl aaloiený v dnchu národním Slovenském, bylo to 
něao poloněmackého, polomadarského , poloslovanského, 
protQ v lidtt samém kořeny nechytilo. Aniž něco takového 
jinorodého a přilii světského, s dřadam duchovním aa 
avovaávávalo* VAbec té skuienosti jsem nabyl, že kde 
i|e kněžstvo s řečí a s literaturou neobirá, upadá na acestfi, 
aanepraadhnje se prácemi duchovnímu stavu nepřiměřenýmL 

Co p. Helebranth Jánoš, notár Sarvalský, n Bočo. 
liptovské stolice rodilý, oSarvašských Slovácích píše ve 
a^vém maďarském Popsání Servala 1822. v Pešti u Tratil 
nera. na str. 21. ^Obyvatelé Sarvašu podle rodu a pftr 
xodu jsou Slováci, ale ani jednoho není meai nimi, 
kterýby spolu i maďarsky neuměl (to je leží). Všickni 
pak na tom jsou, aby se pomadarili (to je druhá lež). 
Městské služby i jejich úřední knihy a účty všude aa 



t«0 

T<' 4iikdftréM( VMUm (ovinii, : kdvft>ittMjBjii).^ ^Rfi^ďtoUo* 
ibřalidubyt ijetfQii % Vgcb,iklliáí .idtfjdí filovábf i> ř^Aifi 
národnosC obloupiti hledf, ale pocdéfiijno:* VQrfadI$i:>lN» 
MaďarošálenstYf. — Ubohý lid náš nemá veřejného hlasn; 
proto co jeho představen||. cb^jí, to lidu kladoa do liat, 
jakoby toho lid iáá^l Pravda' jest, ie zdejáiSiQvácí, co 
do řeiíy nej80a^ték''9bjteti'fiiii0<)ind«, tlftteré madarismy 
▼plazily se do jejich mlavy, k. p. idem po rétu (louku), 
nW gát HH^. aiíéir:-lo syrá,* totshléba r ale>«oj«éttéchto 
511.10 iňaďaHsmů ve 8loveii5mé"iia proti tisfoi <: al«m«^ 
khMíi v teadaréiéě. ? -^ 



Y . . .' 



~ YeBký Lak (Nagy LA). Monifty, 

Afflbrozt mftj tovaryš diél > Velkolackému kaaateli 
ďv. p. fřebfovskému listy oderzdatf^ 1 museli jeme tam 
cestu do' Pešté taméřcjícf nakřiviti* Tam vlak toliko 
přes noc zdťžélř Jsme séj - včasišé ráno <ydáed§e * i be» 
šnidaóf. Cébtá vedla |>řeS'nléÍeDé a úi^dné vibice. Den 
bf\ jasný a rosa perlila se' jeMS sluncem na listechr 
rávoVých á átromovýcb. áiroko daf^ko be^ei ničeho v# 
finoTiradeeli vídétf aoi slyšeti. Vínlée byty hlobekýni 
příkopem (což u sloviká garad zovou) s obou stran ceatf 
dbehnané. Ovoce všelijaké meu révovím se bfyStélo. Asi 
vprostřed cesty té přes vinice vedoucí stál moratkový čili 
iíí«lrttnkový strom, z něhot mňY>bo zralých, velikých, čeťte^ 
Btyilúťýeh mornlf -dojámy čilí příkopu napadalo. Ambroži, 
lačný byvobezřeíseaéffl tam, zdalinékdov téch viniaiob^ 
není. Ponévadž byl vysokého zrostu a dloúhýcb nohou, 
Aočil rychle do příkopu a abfral do klobouka ty pádelf 
čili padlé ovoce. Sotvy deset morálek mél v hloboukir 
a}, zachramostf cosi v ratolestech a h«uštéch, a v tont 
oftamženf stél před nimi hájník tčch viníc ozbrojný ručnicí. 
Začne i hned madarsky nemilosrdně zlořečit, tak io 
Ambrozimu jeho kořist z rukou na zem vypadla. „Zpátkem 
db ffléata !^ zahřměl na nás. ' Já ačkoli sám cele nevinný 



9M 

}dein necbfSl. '^fftf neébém, poďfM !^'< řekl jieihi JáMmfar'- 
sliy iittičlídř a oetyřeflrtraátfDé,' „a vdakčoti ta ovoce ifetřásl; 
flbi netrlial^ ale jed^fMtdíé cbfral, <^ž není takový m pře-^ 
alotipeafm , ávf by* to ovoce na settii bylo zhtiiío (^ 
MacTar fén Vl^d' divým zrakem na nmé poviť ^9> VtfriU 
nic nettim, afe w tfiiitb ! ' vy jttéle irtott tealoa !^ '„Já •« 
Vénfo ferdno jémůnš této eesttíl my ji^me pocestní a Já 
t^ dobře v!m; íepodeMftým Kviftštti daiekoii cestia k6iifl« 
jfefm, tt^o podobného doTOlenb jleat. AIé'ponévad2. břy 
nám to jen stréta časa byla, anf my jeSté^ dnes lam a 
tam přiJUi chceme, tu mad zldlý za ty " morule.' Otl 
žádal' 5 zlatýdi od nás nbohýcU, kterébý jema Amtrozi 
i aknteiné byt dal^ kdybych já nebyl hnévivé zkříknúlr 
„nos, gyeniDk tehát viazaza vároaba! 0. j. nií pojďhne 
ledy zpátkem do města).'' I^aposledy bodff jsete ma 9 
zlsttf papírové, a on zdvihna je mlěel a my odeiK éé4ef' 
8 pokojem. V horních kra^eh mezi Slováky jdou po-> 
eeátnf lidé přes sady a zahrady abíťtfjíce a třieéoaee 
oiroce, a nikdo se neopováží proti právu pohosilnslva 
lákovým nblíiítf. Z Békeaké atolioe tt\ jeme přes 6ongrad^ 
Kéeskemet atď« nikde se dlouho nezdržef se do 'Peifé. 



Pešf. Oroslán. Honbjr. 

Oko mé nasytilo se cele; pohledá na ly upráiené 
ponlté, bídné vesnice a chalapy maďarské; proto zara- 
dovalo se nemálo uzrevfif PeiSf/' Byli Jsme' hospodou ú 
Zlatého kříže na Josefovském náméstf. V neděli šli jsme* 
do chrámu evangelického, kdež jsem Molaáre přávé Sio* 
venské slufby boží konajícího ponejprv i na posledy 
alýseU Nebylo by se mi toho (asu ani snívalo, že jé 
oékdy v tomto chrámě pracovati mám. Lidu přítomného 
býlo dosti málo. Slovenčina Holnárova nepříjemné zněla, 
dflem prolo, že nekázal s radostt, néznaje dokonale ani 
řeSi ani národu, jemuž kázal, dílem že některá slova 



tn 

hned Btoeoky it^^^ maďarsky pfíivakpvaly eoi na iiattf 
alovanaké něho nepř^enaé pftsobilo. Odpoledne naviti- 
vili jtne Molnára y jeho přibytko ; on aoUa náa pKviUT 
šel ko bibliolhece^ vul tam jakéboai latínikébo středo* 
vékébo spisovatele o kopeetvi pfšiciho, podal ho do raky 
Ambrosima, sjehoi otcem prý někdy doikoly ohodival, 
j^aby mn ten tam posnačený period čital, rozebral a 
přeloiil.^ Byl ten period témčr na celon osm«rcovoa 
itrano dloohý ; opravdová matlanina, kterou on nemoha 
jA potom nevim 6i vysétlil li více jeité pomotal jsem. 
Nejpamétndjší okolnost v Peští byla mi ta nynf» že jsem 
ade ponejprv slyšel srbskou řeč. Do hostince toho při« 
ehéaeli totii nejviee Srbští knpci sBačské a jiných stolice 
Když jsme ve dvoře obědvali, slyšel jsem tato slova : 
^kako seimate? danss, sntra atd/^ coi se mi podobné 
flO slovenským býti sdálo. V popděií však, navštívívše 
mÍTersitní knihovnu a kvčadárnn, odešli jsme aa Dunaj 
do Oroslánu, do jehoi sousedství se nám příležitost 
naskytla. Neš v Orosláni pro veliké přátelství málo chy- 
bovalo, ie jsme smutnou smrt nenaleali. Pan Turčáni a 
jeho paní UMuielka chtěli náa totii na druhý denalavné 
a skTpstnd hostiti* Povolali k obědu i tamějšíbo učitele 
pana Holiče, a jistého Prešpurského žáka, Sedlák ava- 
néhO| jehož rodičové ade bydlelL Vařeno, škvařeno, 
pečeno od rána do polední. Aby hověxí polévka byla chut- 
nější koupila paní farářka houby od jedné ženy, která je 
prý v háji nasbírala a po dědině prodárala. Ty houby i 
pan Holič viděl a akoušel, adali dobré jsou ; aevnitřně 
prý byly i pěkné i voňavé. My mezitím šli jsme s pa- 
nem Turčánim do vinic a do pole na procházku. Okolo 
dvanácté přišlí jsme domfi, s dobrým apetitem. Jedli i 
pili jsme chutně a dobře. Po obědě, poněvadž veliký 
abmečný zpar byl, rozešli jsme se všickni ku spaní, 
jeden do světnice, druhý do komory, třetí pod přístřeší. 
Já pak šel jsem do zahrady pod strom. Sotvy že jsem 
začal dřima^ dostanu jakousi nikdy před tím necítěnoa 
těžkost a náchylnost k dáveni. A ve skutku I já prvaf 
byl jsem, který jsem všecky pokrmy při obědě požité 
a velikou bolestí vyvrátil. Paní domácí a ostatní při- 



193 

béhl! mné ka pomoci s Hofmanskými kapkami; ale tu- 
díž pochytí divení i tyto mé pomocníky a všecky téméř 
obyvatele doma. To byl aroutnosméšný pohled, každý 
kont mél pacienta, o každý aloap byla nějaká hlava opřená. 
Největší bolest cítila nepochybně sama paní domácí proto, 
že se styděla za své knchařství, aškoli ona cele nevinná 
byla. Nebo nyní vyšlo na světlo, že ty houby byly je- 
dovaté. Aby se nám to vynahradilo, nechtěli nás pán a 
paní TnrCáni pnstiti až budoucí neděli, kdež to já ve 
ehrámě tež kázati jsem musel. Byla X. Trojičoí, kde 
Kristus bičem vyháněl kupce a prodavače z chrámu. To 
mi dalo příležitost ke mluvení ^^o svatém hněvu: čili o 
hněvu pro svaté božské vznešené věcí.^ — Z Orosilána 
šlí jsme přes Komárno, každý do své vlasti ; já do Turce, 
00 do Radvaně tím spěšněji , že se již záři a s ním i 
počátek Prešpurských škol přibližoval. 



§. 7. 

Oblídka na toto cestování. 

Nedosáhl jsem sice na této cestě mého hlavnilio 
cíle, totiž pěstouna a dobrodince mezi přáteli a pokrev- 
nými takového, kterýby nakládal na mé školy; nicméně 
však predce velmi užitečná byla mí tato cesta. Meze , 
světa se přede mnou rozprostranily ; vlast svou jsem 
mnohostranně poznal, vrelijaké lidi viděl i zkusil; duse 
má dostala nové perutě k samostatnému létání. Nežebrali 
jsme nikde, ale kdo nám co na cestu dal, vzali jsme 
vděčně, tak že já asi 50 — 60 zlatých pro Přespurek 
jsem sobě uspořil a shromáždil dílem od známých a 
přátel, dílem za ony kázně. Bohatých rodičův synkfim 
snadno jest z podobných cest Žákdm se vysmívati ! Já 
Sice nestydaté Žebroty, koHekty a albizacie sám nená- 
vidím ; ale pokud není jiných prostředkfiv k napomáhání 
I>puštěným a předce chuf i dary k učení majícím žákům, 
každý takový posměch a zákaz považuji za hřích proti 
člověčenství. 

Kollirovy ipUy, IV. 18 



Po celé této oeslě nosil j0em s sebou jedna lft(ti« 
skou knihu, totiž: Johannís Secandi Poémsta, ejcemplár na 
velíně, krásně svésant, který jsem sobě od Stefana Komá- 
ryho, již do Bystřice přestěhoTanébOy byl yypAjčil. Večer, 
ráno, přes poledne, ve stiné stromfi, často i jda cestou 
čítával jsem. 

Žádost a radost má nejvétšf byla chiamy navštl?ití, 
sproTodila md i na této cestě. Nejednou jsme se proto 
8 panem Ambrozim pohádali, který nechtěl si zacházeti, 
ale nejkratší cestou všudy jíti. Abych se tedy s ním 
nemnsel hněvati, vystoupil jsem na Tokajský vrch časně 
ráno tak, že jsem ho navrátiv se domA, ještě v posteli 
našel. 



Částka VI. 

UCení v PreSpurku od r. 1812—1815. 

§. í. 
Dach školy* ProfesoroTé. 

Cestu do Prešpnrku konal jsem se Simeonem Lehotským 
1 Laclavé rodilým, bývalým mým spolužákem v Bystřici, 
8 nímž jsem i první rok v jedné hospodě bydlel. Na 
cestě přes Nitranskou stolicí navštívili jsem schválně Bo- 
šany a Čachtice. Tam v hostioci bydlela mladá pro avoa 
krásu široko daleko rozhlášená židovka, u níž jsem oběd 
měli. Celé roje mladých šlechticfiv přicházeli sem na 
vozích i koních, obletujíce vAkol ní. Sličnější a přívě- 
tivější israelítky ještě jsem nikde neviděl. V Čachticich 
bydlela někdy maďarská dračice Alžběta Bátory; posa- 
vad se ukazují ty peleše a pivnice podzemní, kde slo- 
venské panny vraždila. 

První rok cele byl jsem sobě v Prešpurku zane« 
chán, a kdybych nebyl měl peněz, v práznináoh nspo- 
řenýcb, byl bych bud zahynul, buď školy opaatíti rnsMl. 



I9» 

Vlál školní učiteiAm patřfof m •lammApm napřed ihoed 
«loiit jtem mu&el^ pročei velmi iesoe a skoopé žiti při* 
aucM byl jaem. Chléb a voda bývala má večeře, ani 
jiní možných rodi5& synkové a Saliho (hostinského) 
počénkami a vínem se častovali. Toto však mě tak velmi 
aetlačilo, jako duch a zpftsob škol Prešpurských. Jakový 
4o rotdil mezi Bystřicí a Prešpnrkem! Tam málo žákftv, 
ta množství nevídané; tam aamočionost dacha a rozuma, 
ta hnusná passivnost a astavičné na zpamét se učení; tam 
láska a d&vérné obcování učitele se žáky, ta nádherné od- 
jtraňováuí se. Čtyři profesorové byli tehdáž moji učitelé: 
Fabri, Slaníslaidea, Gross a Bilnica. Štépan Fabri, Slovák 
z Gemerské stolice s Hrušová, byl jeden z Bejpamátnčjšich 
očitel&v; vysoké, tenké postavy, chudé (hubené) tvářnosti, 
médéné barvy v obličeji ; ode 30 rokft v suchotách posta- 
ven, strašně kašlával, při všem tom však zvočným proniká* 
▼ým hlasem mluvíval. Vykládal nauky filosofické, žerty, 
smíchy, vtípnosti obletovaly ho astavičné na katedře ; 
někdy však tak, že Vděky a Hilostky hřbet ukázaly, 
Daniel Stanislaides, učitel bohosloví, muž učený, charaktera 
váženého, ale zpozdilomyslný, těibomluvný, zpurnotvár- 
ný. Jeho latinský sloh byl hledaný, skroucený, nepři- 
rozený. Gross měl jemný vkus, krásný latinský sloh, ale 
výmlavnost šeplavoa a temnoo. Bilnica byl spolu i kaza- 
telem Slovensko-maďarským ; mní prostředních darftv du- 
cha, a předce obtížen těmi nejjinorodnějšimi vědami, anf 
mathematiku, fysika, jus naturae, theologiam pastorátem 
a Bfth ví ještě, jakové jiné naaky vykládal. Lekce od 
každého odříkány bývaly v prostřed školy; kdo nejlépe 
spaméti svá studia znal, ten byl emínens. S počátku těžko 
mi padlo toto učení t mučeni paměti, zavíral jsem se 
do pr&zné školy, do vinohradnlch domhflv atd., abych 
o samotě ae lekcím nčil. Zahrady Palfího a Brdodibo byly 
abzvláště takové gymnastiky pro pamět; tu vždy plno 
l>tvalo štddentAv procházejících a učících se. Poněvadž 
mi zp6sob tento školského učení nechatnal, obrátil jsem 
«• ka čítáni knih a hleděl sobě tímto ona duchovni 
oJBtta vynahraditi. Dílem od profesorft a žákft, dílem 
& knihovny Trenčaaského , dílcpi od knihkopco Land- 

i8» 



196 

essa, n uéhoi jsem se db mésfc předplácel, bral jsem 
knihy k čitánf. Dflo Iftandova^ Wielandova, Klopsto- 
ková; vyznáof Reínhardova, Bartb, Niemeyer o vycho^ 
vávánf atd. zaujímaly ině« Tyto dva poslední tak pilně 
Jsem iftaly ie í výtahy z nich Jsem udělal, které až po- 
savad mám. Barthovy spisy a Cervantesova Don Qníxota 
již též Kde Sital jsem. Druhý školský rok a p5I byl 
jsem v dstavn sirotčím ředitelem, kde byt a skromný 
plat mél jsem ; pAl roku potom byl jsem pěstounem dvou 
mladých šlechticův Dezoficb, z Novohradské stoHce, n 
tehdy bydlel jsem v dome Sakmazich též v pauenské 
ulici; posledního roku byl jsem pčstoanem synftv p> 
BraamCillera, bydle v jeho. domě v sousedství akademi- 
ckého stavení. 



Obraz žákoYSké neřesti a výtržnosti. 

Prvního roku byl jsem se Símeonem Lehotským hos- 
podou u p. Lista, bývalého kupce v Plechokloboukové ulicí, 
ant jeho paní sestrou byla mošovské lékárnice pani 
Kolbenhajrovy. Příbytek byl čistý, ale právě pod námi 
přebýval jistý špendiíhář, který nám ustavičným tlučením a 
boucháním překážku dělal v učení se z pamětí, což v pres- 
burských školách tehdái hlavní včcí bylo, ant tam ja- 
ko vési modlářství s paměti a s memorísováním panovali'. 
Tato okolnost přinutila nás jinde byt hledati. I našlir 
jsme jej při Michalské bráně u jistého vinohradníka^ a 
sice tak,. Že asi 6 Tikrčanfi tiás tam spolu bydlelo. 
Chýže byla veliká a zima tuhá, tak že i»a oknech téměř 
celého dne led a sřín viděti bylo, anf naše domácí paní 
jeu tak zvaným vinícím t. j. suchým viným révím pec nám 
topila. Pro' náramnou zimu obyčejně vždycky viíkol peee 
stáli aneb seděli jsme a právě proto né^m prsty a rtfce 
větším dílem pomrzly^ ačkoli činže' za hospoda * dostf 
vysoká byla. Přes vánoční )A novoroční sfavcósli tmi 
nejvyššího, stupně dosáhla ; dN\1 bylo dfah^, ná9e bo^o^ 



197 

dyne skoupé, a předce íčkoUk dnft Doobyčejsá teplota 
i v peci i Y cbýtí naši panoirala. Já ákaa tento řidký 
vytvétliti 8obě nemoha, peioroval jsem pilné na přRina 
toho. Jednou večer » kdfi já pli svíci četl jsem, asi 
o desáté hodiné siyáiai v pitvoře (v síni) akacbyoi jakýsi 
iiřmot ; vyjda ven ocffm vysokéko muže, anf pod pláitém 
v nárnči mnoiatvi červeného dřivf přinesl a na zem házel* 
Tato dřeva byly samé kříie^fakve, hrobni pomníky a obraidy, 
a mni ten byl jeden a našich spolužákův a spolubydlitelflv 
p* Tomtsányi, který s jakýmsi druhým v sousedství by- 
dlícím žákem, pokud ona tuhá zima trvala, každého dno 
pozdě v noci na hřbitov chodili a odtud palivo pro naši 
pec přinášeli. Já a ostatní mojí spoludomácí uiasli jsme 
nad touto výtržností, složili jsme peníze spolu a koupili 
Jsme sobe dříví k topeni. Na štěstí netrvalo dlouho mé 
v této kasárně přebývání, ant jinam povolán a přeložen 
jsem byl. 



§. 3. 

Já ředitelem úsiaTu siretčibo. 

Na konec školského roku letěli jiul žákové s radostí 
domA: mne domft nic netáhlo, proto zdstal jsem i přes 
prázdniny v Preapurkn« Církev evangefická má zde v tak 
řečené nliei panenské ústav pro dítky osiřelé, v němě 
asi 8 — 10 dítek chováno, odíváno, vyučováno bývá. Pro- 
fesor Stanislaidas slyše, že já přes prázdniny neodcházím, 
uvedl mě do listavu tohoto za ředitele a učitele. Tomuto 
ústavu mnoho co děkovati mám. Zde byl měj živel, to- 
tiž samoČinnost, proto byl jsem šfastný ; zde se pustil 
jazyk měj do německého mluvení, zde spisy o vycho- 
vávání, zde ústavy vychovatelské poznal jsem. Salzmanna, 
tehdáě ve Schnepfenthale kvetoucího^ obzvláště obliboval 
a následoval jsem. Ústav ten byl před tím cele zanedbán 
a mechanicky veden. Chovanci bledí a nedoživí. Ústav 
ten nalézal se posud v rukách lidí, jejichž rozum nto 
jiného není než dlouhý obyčej. Má první práce byla 



i 98 

opatření ti vymoženl dd dohlédaSe jeitd i draliélio po-- 
koje pro ctiotanee^ ibI před tím vliohDÍ spolo, co na— 
aolené ryby ▼ sndé , r jedDom útkém pokojí bydleli^ 
i spásali i jídali; a pak obrátil jeem zřetel na posilněni 
těla a Edrovf, proto uvedl jsem télocvífc, proohásky na 
sdraTé povětří ano i kratší cesty. Pořádek a itstota ta- 
ková panovati musela v posteHch, ve spaní a stávání^, 
v roocho, ve stravě atd. ^ že proto s po5átka nejednou 
8 hospodyní a s p. Dabaym, doblédadem dstava od církve 
ustanoveným tuhé pře a bádky míval jsem. Uvedl jsem 
vedle ikolniho nteoí i budbu, spěv^ rejsování a jiné 
prostředky aestbetické vzdělanosti. V letních prázdninách 
provozování drvadelních her od Weisse pro dítky. V tomto 
dstavě, při této východě mladikfl takové slávy a dň* 
Těry jsem došel, že i cizinci jmenovitě vojenští ofi-> 
čiří, lékaři, a jiní rodičové své dítky sem k vychová- 
vání dali. Ale bohužel litoval jsem ve krátkém čase tohota 
vychovatelsbého radobostinství , nebo dostala se jedna 
prašivá z cizího dstavu jsem přišlá ovečka aneb raději 
kozlíky do tohoto ovčince, který by snad byl celé stádo 
nakazil a zprznily kdybych (asně té pacholetské ohavnosti 
na stopy neubyl přišel a nešlechetníka, i hned vylouěil 
a vzdálil. Vyznám, že co nezkušený v takových věcech 
nechtěl jsem pokus • pribv činiti s jeho polepšením 
a volil jsem raději jednoho ztratili, než snad mravnost 
a zdraví mnohých v nebezpečenství uvésti. Na itěslS 
svod a příklad ten^ v prvním sniku udušený, žádných- 
škodných následkův v tfstavu tomto neměl Vyjma tuta 
jedno skvrnu, byt tento dstav m5j maty svět, kde jsme- 
se víc než kde jinde rosprostraniti a svobodnějt tvořiti 
mohl). 

§ 4. 

Pafflátné osoby a předměty Yiděné y Pťešpnrka. 

Po vitčzstvi tri spojených mocnářĎ nad Napoleonem, 
u Lipska doprovozeno do Prešporifu veliké množství za- 
jatých FrancouzáVy jak důstojníkův tak i sprostých voják&v» 



199 

Poněvadž k jejich usazeni nikde Jinde mleta nebylo, 
yehnána lato otrhaná, poranéná, Yétifm díiem mladá 
nbožátka do Primaaovaké ffzdárny, která jimi tak přeplněná 
byla^ ie tam sotva pohodlné jeden vedle druhého státi 
mohl. My iáková majice Iftost nad témito nevinnými^ 
házeli jsme jim pres okna krejcary, groše a jiné peníze, 
které oni zpátkem nám opět vytrhovali křičíce: dn paín, 
de P eau ! (chleba, vodyjl 1 ili Jsme tedy a nakoupivše 
iemlf, rožkův, na vrátku mezi nd házeli jsme« Tu jsem 
po prvnfkráte spatřil strašné divadlo vojny a poráiky. 
Po krátkém Čase na to odbýván byl ve Vidni slavný 
sjezd mocnářův evropských, odkudi ty nejpamátnější 
osoby 5asté výběhy do Prešpurku činily. Mezi nimi ob* 
zvláště (tyry pozornost mou na sebe táhly : Alexander, 
císař ruský, tehdái právě v nejlepším květu života, vozil 
se v obyčejné drožce po ulicích a po vAkolí Prešpur- 
ském; hylf muž přívětivého a vlídného obličeje, oči jasných, 
vlasi&v načerveoalých. Druhý byl Wellington, vftdce anglický , 
muž postavy nízké, tlusté, ramenaté, obličeje širokého; 
pýcha a samoláska zdály se býti základní tahové jeho 
charakteru; vedle něho jezdil Bliicher a jiní dAstojaíoi, 
kteří na mne zhola žádného dojmu neučinili. Třetí byl 
francouzský minia ter,knlže Talleyrand, jenž v paláci knížete 
Kražalkoviče bydlel, po pavlači se tak nádherně procházeje, 
jakoby menuet tancoval. Čtvrtá památná osoba byla Bedřich 
August král saský, který se v Prešpurku v čas kongressu 
roku 1815, jako v zajetí a u vyhnanství nalézal prolo, 
že před tím s Napoleonem držel. Bylf právě postní čas, 
tušfm před velikou nocí, anf jsme jej všudy pěšího se 
dvěma komorníky jdoucího, po ehrámícb Prešpurských 
putovati viděli. Nábožný tento stařec padl na kolena jako 
jiní obecní lidé a modlil se a nejskronšenější vroucností. 
Zde jsem spatřil ponejprv korunovanou hlavu na kolenách 
před Bohem. To tak pronikavé na mne účinkovalo a 
aprovázelo mě v celém životě, že jsem plnost eit&v a 
myšlének mých o tom v pohřební památce Františka 
císaře vylil a jim prAchod učiniti muael, v onom kázaní : 
„Pobožnost jako největší ozdoba kniiat a pnaovník&v.'* 



800 



NebezpečenstTí žirota. 

Y sousedství vod a teplíc naroien i vychován, od 
mladosti veliké salibeoí jsem měl v koupání a plaváni. 
V Bystřici a ve HronČ byl jsem jedním z prvních plavcfiv. 
Ifež potom v Prespurktt asi dvé léta mioula, kde žádného 
cvičení ve plavbě nemel jsem* Teprv roku 1813 jednoho 
dne o prásninách divná náhoda ! — byU to právě den 
mého narozeni, totiž 29. červeace, šel jsem s několika 
přáteli do tak řečené Můblovy as p&l hodiny od PriDŠ- 
purka, kde jedno silné několik sáhft široké rameno 
.Dnnaje teče. Zde se již koupalo drahný počet žákftv a 
jiných mladých Prespurčanův. Ijá slvékna oděv vstoupím 
▼ Dunaj a vida jiné přeseň ke druhému břehu plovati 
pustím 80 i já a sice něco nížejí než ostatní. Sotvy 
prostředku dosáhl jsem^ silný proud vody mě uchvátí 
a nese tak náramné dolfi, že již o pomoc volati sem 
počaL Ale nikdo se tam neopovážil. V tomto zápasu 
8 vodou nohy dolů obrátím^ a aj na štěstí šlápnu 
nohou na jakýsi stromový pod vodou čnící peň, o nějž 
já silně se opřel, zde nových sil nabyl a pak napnutými 
silami do plování ku břehu se dal, až i šfaaně k němu 
jsem se dostal, kde druhé narození v tomto dni jsem 
slavil, od té doby ve klamném Dunaji více jsem se 
nekoupal; al0 toto druhé darováni mého života přicházelo 
a přichází mi posavad každoročně v týž den i bezděky 
na pamět. Sladkýf jest život , krásný i libý jest zvyk 
l»ytí a pC^spbeoi na zemi. 



§. 6. 

Škola ve škole, cíli soakroinné dopIňoTání vědec- 
kých mezer. 

v běhu celého posavádnifao mého živobytí, jieměl jsem 
příležitosti ku slyšení těch nejpotřebnějších nauk, totiž 



matfaamfttkkýeli • přfrodopif tiýeh ; anf evaagelické ikoly 
Uho (ato bes soastaT, bes soavku a pořádku byly. Tato 
meMera mé vsdélaDOsU tak tlačila ducha mého, že jsem 
neměl pokoje, pokud jsem ji nevyploil ; to se stalo 
roiličaýfflí sp&sobyi dilem vlastnimi" a mou domácí pil* 
DDSti dilem cisými a mou svláštoi pomocí. Z pi<irodDkh 
Daak Dejvice mé saujímalo rostlinářstvi a hvézdářstyf, 
obsvláitě TO ábolskýck prácdBÍnách. V botanice sačal 
jsem sám tekřka od abecedy, měy vtdee Linea a Ditrícha. 
Mrtelo mé, 2e uesnámf toho, co mé kaidodenné obkličoTsIo 
ano i telilo ; nebo od mladosti jii byl jsem kvétfiy miioT- 
oíkem. Proto činil jsem hned sám hned se svými chovanci 
výlety do dolin a bor Prešpnrakýchf a snameniton sbírko 
usušených seUn, bylin a kvétAv mesi papíry choval jsem. 
Tato láska kv kvetené sprovodila mé i napotom , tak 
že i v Jané botaolkv, a to dvakráte alysel jsem pod 
Okenem a Votgtem. Néeo tiže slo to s hvésdoslovím 
•pra nedostatek nástrojů a dalekohledAv. Tu jsem se 
obmedti musel jen na kaihy a na jasné noci. Udélal 
jsem sobě jii sám vlsstní rukou, z hrubého papíru, jak 
zeměkouli, tak i nebekouli, % nichž jedna posavad se 
udržela. Již nyní jméno Kopernika s jakousi hlubokou 
uctivosti a národní hrdostí jmenoval jsem. — Hathesis se 
ve vyšších školáab Prešpurských nikdy neočilo, o vlastní 
pak ujmě jí se učiti zdálo se mi býti věcí Dejobtižnejší, 
myslel jsem tedy na prostředek, jak by tomu lze bylo 
vyhověti. Byl léhoi času v Preipurku jistý z Německa 
aa navrátivší Mianec, jménem Samnel Zsígmondy, pě» 
atoun mladých pánů Ostroluckých, muž nevšední učenosti. 
lá nii^itf viv jej , prosbu předložil jsem , zdsliby maje 
dosti času nechtěl vykládati několik hodin v týdní mathe- 
sim, buď soukromoé v příbytku svém bud i veřejně ve 
škole, že za to naši vděčnost prokázati chceme, aut mám 
naději, že i více poaluchačA se nalezne. Pan Zsigmundy 
velmi oehotným v tom. se býti proukázal. Já nyní z domu 
do domu, od přítele k příteli chodě svábil a sverboval 
jsem ssi pět nebo deset posluchačfl , mezi nimiž byl 
Jan RusMun, Jan Valéntenyi, Šoler, a jiní. Zpočátku 
to panu Zsígmundovi, co bohoslovei, jakž jsme poaoro- 



valí, téice hlo: ale neiíMveBé jelio pílMH vpravila te 
v to a týdse na týden tak, ie celoii matlieaim doati 
dobře nám předloii), neopostiv ani téoh nejsabtiloějifeh 
NewtoDffkýeby Libeoicovských élob. Pooévad£ toto vyv- 
iovéDí v jednom ae školských veřeJBýcb pffbytkův 
bývalo: oatatní profesorové vidovce p. Zsígimiadibo 
přiebásetí a odebiseti, lépe ae a DÍm aoEnámivie svěřili 
jemii pomalá i uSeof řecké řthu Po dvon létech onemocnél 
profesor Pabry, a Zsigmnody za jebo náméstnika zvolen 
byl. Tak já prvním pévodcem toho jsem byl, ie Zsig- 
mnndy profesorem v Predpnrka se stal; an( by snad 
jinéSe nékde v církvi byl knéioval. Jedno vlak se 
mi nelíbilo pří tomto možovi. On byl kandidát, my iáai; 
neveda tedy, jak a námi minvití, hi nám vykati, 6i oni- 
kati, 6íli tykati má, neříkal antjednobo an drahého ani 
třetího^ ale mlnvi! : scímiisne leetíonen ? qnare non fairnns 
beri in sehola? babemnane paratům cxemplnm? coi lak 
nelibé oa mé nhi pftsobilo, iebycb radéji byl slyiel cta- 
sické římské Ty, nei to dvajmyslné Uy. 



§• 7. 

Keél. Hateřélna. C^zí jazyky. 

Ačkoli mnoho lét před mým příchodem do Prelpnrku 
byla sde stolice a profesura Slovanaké ředí p. Palkovi5e, 
a a(koli já téméř pět let zde jsem se sdrioval: přndoe 
bohužel jsem toho itéstí iH»mél, sbyeb i jen jedna hodinu 
čteni o česko-sloveoské řeči a ltC«rataře byl alyžel, ani 
p. Palkovič přes celý ten dlouhý čss iádnýck tedin 
nedával, navzdor naiemu častému navilévovánf a prolení 
bo. Tfm pilnéfi Čten byl od nás ve ikole jeho „Týdennfk.* 
Abych sobe tento nedostatek jak tak fyaahradil, opatřil 
jaem sobe některé české knihy, jmenovité: Nové iiásné 
od Pnchmajera, Tahlicovy poezie, Juofmanafiv ztraeený réj 
od Miltona, Roifiajftv Anakreon a jiné, které jaem na 
Uk řečených knliecfeh procházkách (FarstenalUe), kdyi 
si jiní moji spolužáci v lopto hráli, (flávai. Bobniel ale 



nezf celým žákovítrem Preiparským nalésalí se jenom 
dvn Xtháéi mně y tom obledn rotof milotnici řetí 
a IHeratařy {eskosIoveBské. Jeden byl Jan Jelšfk, můf 
krajan s Tur6an8ké stolice s T<ecpál, jeni priTě theologické 
▼édy dokončil a pěstounem a nějakého simoiného iidn 
kyl ; drahý byl František Palacký, Moravan y nilifch 
školách Stndnjícf. Oba tito přicházeli tytýž ke mně do 
sirotéfho dstavo, kde jsme se koehávalí Te sladkých, 
svncfch a plodech naší mateKiny. I áo jiných slavjan- 
ských nářel^f jmenovitě do srbského to staroslavjanského 
jftěl jsem již ede příleiřtostí poněkud nahlédnonti. CoJl 
se stalo následujícím během. V některých vědách a ho* 
dinách jmenovitě pří angriické, franconzské a vlaské řeěl 
sedával vedle mne jistý mladý Srb, skromný, panen- 
ského obličeje a vHdnýeh mravftv. Byl to p. Pantaleon 
Živkóvíě, potem Bisknp řecké nesjednocené drkve v Bndlně 
ft Temešváře. Milý Bole ! jakové city pronikaly srdce 
mé^ když jsem ide t jeho dst ponejprv církevní staro- 
slavjanskon řeS slyšel, a s ním se nejináěe smlouvati 
eblěl, Kvaby a slova srbského jazyka mnohá jif předtím 
byl Jsem slyšel a tnnl Ale církevnť staroslovjanskon řeě 
slyšeti sde ponejprv příieiílošt měl jsem. V celém živote 
rospomíoali jsme se oba s p. biskiipem Živboviéem na 
loto naše školské slavjanshé přátelství. Nevěda a jen 
přtrozeným pudem já jíž tehdy k tomuto srbskému 
slffvobratrovi vioe a srdeěně jsem se ňaklohoval, než kn 
kleréma koliv něntcí aneb maďorovf. Jíž tehdy proletělo 
temné tuSení a cítění mé srdce, že to t Slavjaostvn jinače 
býti musf, že my vlekni jeden národ jsme. Pan Živkovié 
• p. Palacký byli první dva moji národní přátelé a nft- 
stali takými až possved, ani Jelšík bohužel posdéji 
v národnosti oehladl, aneb aspoň pesivným tolika jejfiv 
milovníkem se stal. 

Mimo mateřčÍDU hleděl jsem sobe v Frešpurko 
i jiných vsdělanějšfch evropských řečí a IHeratnr sná- 
most opatřiti. Byl toho času mimořádným profesorem 
francouzské, anglické a vlaské řeči jakýs pan Selecký, 
který i malou mluvnici francouzskou sepsal a vydaU 
Bylo nás asi deset posluchačův, kteří jemu za každou 



badínu jistou suma platUi jsne, Frančtioé já v krátkém 
ÍB$a ai ke mluveoi jsem psišel^ aof ye Braaailillerském 
dome rozeného ; jiné ře6i Deomdjicího Francouse měli 
jame* Vétaí obtíinoat mi pfisobila angličiiia a vlaštioa, 
K ié první aajísté jako k ředi pro její aelíbosvučiiosl 
nikdy žádné vnitřní iéaky jsem necítil, a(koU klasiky 
anglické pro výtecnosk jejich myikenek vždy vysooe 
jsem ctil. S p. Seleckým překládali jsme z Goldsmitha 
^Yicar of Wackefíold,^ sám pak pro sebe po(aI jsem 
posdéji číst některá kisani od Bfaira, Z franeoazské řeii 
do vlaské překládali jsme Telemacha od Fenelona. Měli 
p. Selecký velmi snadný a přije^nný zpflsob y n^enf 
řeěem. Tato známost cizích vzdélaaéjsíeh řečí, ačkoli 
nevstoupila na vysoký stupeň, nic méaé však užitečnou 
«e mi stala k poznání vlastní naší národní řeči, jmeno- 
vité pro srovnání etymologie, grsmmatiky, skladby atd. 
Co do madarčiny vyznám pro^osrdečně svou vinu 
a lenivost* Bfih vidí mé srdce, že já nenévístníkem ži- 
tného národa nikdy jsem nebyl, ale jako ▼ jiných řečech 
«nadné á zdařilé pokroky jsem činíval, tak k« madarčÍDé 
žádné schopnosti v sobě nikdy jsem nespatřil , ač jsem 
se k ní sám sobe často tsk^ri^ka nutil* Již v Kremaici 
<>vjčil nás p. Komáry dvě hodiny za týden ve středu » 
v sobotu v madarském čtení a překládání; v Bystírieř 
p, Magda, horlivý Hadar, vykládal maďarskou mluvnicí; 
v Prespurku vida její potřebnost já sám schválně spo«* 
luiáka. a přMele mého Jana Humana nyní SI. B* kaaaMe 
v Novohradské stolici k tomu přimel jsem, aby mi* lio* 
diny dával v madarčině; vše nadarmo, až k dokonalému 
znání, a mluvení maďarčiny nikdy a nikdy jsem nedospěl. 
Možno , že snad větěím dílem divoké a surové mrtty 
flMďarských sindentfiv Slováky obyčfqně opovrhujídch, 
v Prespurku na mou duší pfisobtly; možno, že aanřy 
tvrdé a k vyslovaní těžké samohlásky maďm'činy ů , 5 
a některá příliš dlouhá slovs do mých rtflv se neho- 
dily. Bud co buď, mezí všemi řečmi zAstala maďarčúm 
u mne téměř nejposlednějším Ze starých řečí učil jsem> 
se hebrejštině od Stanislaidosav řečtině dílom od Stáni* 
skidestf, jenž nový zákon, dílMI od Zsigtanndyho, jooi 



20& 

-^eBOfoBtovy paiiréU ; dflem od Daákovského, jenř H6^ 
méra a Aoakreonta «ybládal. 



§.8. 

Stadentská řemirost a straBictvi. 

Ve Prešpurských školách byl obyčej, 2e iákovstvo 
ke jmenlfiám profésorAv básoé lisknoQti dávalo, kteréí 
jmi pak ode dvou vysla&cfit do domu posýlény bývaly. 
VétšÍDou hlaafiy aoeb i apoletoou dflvérnostf jiných Žákflv 
volen býval básník, který ty verse udělati musel. Jednoho 
•dne ráno přišel ke mn5 pan Tízel, mfij krajan, senior 
v alumnenm a nejstarší mezí posluchači bohosloví, s tou 
správoo^ že má uloženo od bohosiovcfiv, aby mé požádal 
kn složení veršflv ku Mfžioím se jmeninám prof. Stáni* 
slaidesa. Když má báseň již hotová byla, osloví mé ve 
ékole jakýs mladší tehdáž tuším ze áfávníce přišlý po- 
sluchač bohosloví jmánem Boleman: „jeli to prý pravda^ 
že já báseň ke cti p. Stanisiaidesa délam ?'' ,, Ovšem, 
řekl jsem já, a již jest i botová na požádání p. seniora 
a jiných theologův. ^ S jafcovsí urážlivou drzosti osopi 
se na mne p. Boleman, „že on prý nepopustí, anf prý 
o mné slyšel, že já sice v Bystřici v řečnictví vynikal 
jsem, nikoli ale v básnictví/' Toto nestydaté osobováni 
a nepovolané soudcovství tak mě zbouřtly, Že já požádav 
«pétkem od p. Ttzela mou báseň na kusy roztrhal jsem 
)t a p. Bolemanovi žádné odpovědí nedal Aby mé 
ostatní spolužáci ve slušné rozhořčenosti mé ukojili, 
'přiili v hojném poctu ke mné pH druhé přiležitosli, 
totiž v ten čas, když škola i « pány profesory k ve- 
lebné Svátostí večeře páné "přistoupiti měla. Den před 
tfm sejde se celé žákovstvo do Školy^ a jménem všcfch 
iiíá j%ůtn řčt^ připfiívovaisí a odpróšovaH. Když já dto«h« 
}«em iádostem iáklkv od^al , dal mě starý Pábry sátn 
kwíbé povolht A'řeft1 thí ta sMvH: „Charfssime fac hóie 
mihi in gratfahiř^ 1 složiV jsem tehdy latinskou řečj 
Irterá jest mimo příarluvii při bohoabveekýcli hádkách 



1106 

jedinký plod 9«mo8tatno8li .dsaha mého y PreipiiP- 
ských školách ; všecky ostatní práce byly jen bře- 
mena pro pamét a nádennické roboty pro dncha. 
Mfij zisk s Prešpurských škol při této převrácené je- 
dnostranné metbodé učení nebylby žádný aneb velmi 
chatrný býval, kdybych nebyl usiloval, vlastním, soukro- 
mným způsobem a jako kradmo i ostatní síly a schop- 
nosti ducha mého, jakž takž vyvinovati a vzdělávati. — 
K básněnt však nemel jsem v tomto prosaickém povětří 
ani příležitosti ani cbuti, jinače to bývalo v Bystřici o 
Magdy, kde nejedny latinské veršíky a básničky sklepal 
jsem, z nichž obzvláště dvě litují, že se ztratily, jedna 
„Životopis mé mladosti/' druhá „Chvála malířství^' ele- 
gickým veršem psané. Nic méně však předce národnosti 
poezie a malba, tato trojice mého ducha a života, nikdy 
mé neopustily, ani ve školách ani ve cbrámíchy ani doma, 
ani na cestách, ani ve štěstí, ani v neštěstí, ani ve mla* 
dosti, ani ve stáří; a kde se nemohly jeviti činně vyvo- 
zováním vlastních, jevily se aspoií stradně milováním^ 
požíváním a obdivováním cizých plod&v. 



§. 9. 

Tkročení do společeuskébo mésCáaského zíyoU. 

Y Prešpurku byl v&beo nedostatek toho , coby 
aesihetickému zraknblabočinilo; nebylo tu ani obrazárny, 
ani uměleckých sbírek, ani stavitelských arcidil, ovšem 
ani veřejné knihovny. Jako však školy Prešpurské mně 
nenžitné byly tak, že drahný čas mé mladosti v nich 
ztratil jsem: tak jiné okolnosti a svazky, do nichž sde 
vstoupil jsem, příznivě na mne účinkovaly a blabodějné 
následky pro celý život měly. Skrze tak řečené paeda« 
gogie, které jsem zde měl a hodiny, které jsem ve 
kreslení a malování dával, otevřely ae mi dvéře do nej* 
přednějších domft a k nejvzdělanějším rodinám jak evan- 
gelíokým tak i katolickým, které mi často nejen ke 
stolu ale i k jiným domácím besedám, radovánkám a jiaýnr 



příUiitOBtem tf tly. K takovým rodioán patřili oialedvjíci : 
Úst, Dobsj, lékároik v Miofatltké brané, Kramer, dflstojaik 
Tojenský, jebož viak pani a sycoTé t Eiclidavé ae idržo- 
váli, Paaer železník, jehoi syny a doery ve kreslení 
a v malířství jsen ovi&il; BraamttUer a jeho tesl Siogel, 
kaiatel při némecké církvi ; Grudy, nadsíratel ; a profe- 
•orové Fábry a Stanislaides, a jiní. Klein byl ZDameoitý 
hudebník a u6itel hudby i spčvu při akademii Prešpurské, 
jeni jedinkou dceru, výbornou zpévkyní a herei^ku nél ; 
lito bydleli v téni domě, kde i já s mým sirotčím ustaven. 
$ oáruiivostí Mmilovsl jsem zde hudbu a zpěv , cvičil 
se v DÍch ve dne i v noci; opisoval tlusté knihy, par- 
iitury, melodie, zvliité pro fortepiaoo, ku kterému! 
nástroji jakousi zvláštní lásku jsem cítil. Pan Klein dá- 
val hodiny ve zpěvu i vyšším iákdm , které i ja pilně 
navštěvoval jsem. Aby se má aesthetická vzdělanost 
všestrannější stala, sebral a svábil jsem několik známých 
přátel i k utení se tanci. Nejslavnější tancmistr toho 
času byl jakýsi Steinboch, německé jméno ale franconz- 
aké zvyky majfcí. Za hodinu platilo se 1 zlatý stříbra| 
byli jsme 4 v hodině a učení trvalo asi dva měsíce, 
třetí měsíc bylo cvičení bez plálo. Nemohu vypsati s ja- 
kovou radostí jsem tyto hodiny navštěvoval. Cíl m6j 
pří tom byl dvojí, předně: míti podíl v domácích bálech 
a zábavách, potom cvičení těla a nabyli lehkého pohy« 
bováttí oudáv někdy na katedře neb kazatelnícl Jen je- 
denkráte navštívil jsem redutu Prešpurskou a panem Le« 
boczkým ve škrabošce domino; i to vfco ze svědavoati 
nti pro tanec a obveselení. Divadlo však více a častěji 
mě k sobě táhlo. Jakási Cibulková, Češka, slynula tehdái 
co zpěvkyné a prima donnn , obzvláště ve Švejcarské 
rodině. Nejsmělejší scbftzky, společnosti a zábavy bývaly 
v Branmallerovském domě, kde já posledního roku mého 
Prešpurského přebývání pěstounem byl jsem dvou synův 
Ludvíka a Edvarda. Doma i v náhradách dávány kon* 
čerty, hostiny, hry, tance, při nicbi často hrabata a 
hraběnky, důstojníci vojenští a jiné osoby vyššího stavu 
přítomny bývaly. Jako kvetl tento dftm za mého časo^ 
tak jij potom neštěstí za neštěstím sUhaló. Ludvík umřel 



%06 

na sooťbotíiiy, Edtard co kadet ve Vidní, jezdd nu 
líOnl dWokém svržen a o kámen usmrcen. Konefině celá 
rodina PreSpurk opnstila. — Toto seznámeiií a obcováni 
9 rodinami méiíanskýmí a osobami vydšfch sfavftv a 
Qšlechlilejifch mravfiv chránilo mé od diastenstvi v Stu- 
dentakých schAskáchy bandáoh, kartách, v kr5mácb, ho- 
Btinof ch a jiných místech, sa(ež i irejednou od spoInž&kftT 
námitky a přesdlvky mnicha, obsvláitořka ^ atd. slyšeti 
musel jaem, což vsak rád jsem přetrpéU Nyní, ovšem 
jíž tady, když jsem se z university vracoval, vétšfi částka 
z téchto rodin a domňv buď vymřely,^ búď klesly, jako 
vAbec celé mésto Prešpnrk tlm více klesá, čím vfce se 
Pešf zdvihá, kupectví a obyvatelstvo k sobě táhne a 
středišlém krajiny se stává. 



§. 10. 

Bohosloveeké hádáni. Zkonska kandidátská. 

Mezi mými školskými papíry z Prešpurku zachoval 
se ješté náhodou i jeden list obsahující latinskou ode 
mne složenou přímluvu při závěrce tok řeéenýčh bo- 
hosloveckých hádáních (Disputatíones theologícae). Sama 
yée takto se má : Pan Daniel Stanislaides míval obyčej 
a však jen tytýž a v některých rocích se staršími po- 
slucbaiH bohosloví hádky tyto (initř, aby se cvičili v myšlení 
a ve mluvení z patra. On sám byl jejich ředitelem. Čas 
k tomu určený býval v sobotu od 10 do 11 hod. Na 
každou hodinu vyvolil dva odpfirce ze žákfiv, z nichž 
jeden byl namítač a druhý obránce (opponens^ defendens). 
Látka k hádání byla buď od nebo nložené, bnď na ce- 
dulích n8'psátt8 a náhodou vytažena , aby se napřed 
k tomu doma nikdo připravovati nemohl. Roku 1615. 
byl jsem i já fc takové' hádťe jmenován^ a sice ' za 
obránce: Mflj soupeř aneb namitač byl p. Jan Boy nynf 
starší bralretvá Nitranského. Byly dvé otázky. Jedna 
e věrouky: o svobodné viHi člověka, jak by se s boží 
vsevědcfttcnostl-sjednofiH mohla? Druhá byla z mravouky' 



209 

kleré by bylo její nejvélšf pravidlo Sílí princip ? Při ooé 
mrtvostí ducha a modlosluibč a paméti škol Prešpurských 
uchopil jsem se 8 nesmfroou radosti této pHIeiiiosti 
k samočinnémn ducha pohybováni a vyvinováni. 

Poslední rok m^j v Prešpurku byl mi rokem oprav* 
divého mučeni a trápeni paměti. Připravoval jsem se 
totii tehdái k odbýváni tak řečeného candídntícum, kterého 
každý odbýti mnsi, kdo do německých universit Jíti 
a stipendium dostati chce. Vědy a nauky^ mým drobným 
písmem psané, totiž: věrouka, mravouka^ výklad písem 
svatých, pastorální bohosloví, dějepis církevní atd. obná- 
šely vesměs více nei sto archfiv. Dlouho jsem se zpíral 
proti této herkulesské robotě, ale konečně usnadnil 
jsem sobě práci. Nezačal jsem totiž od paměti k rozumu 
a rozsudku, ale na opak od tohoto k onéno. Učinil jsem 
sobě na velikém archu logickým pořádkem rozestavené 
výtahy a skelety ze všech těchto nauk, a tak analytickým 
pořádkem pokračoval jsem od hlavních pravd a zásad , 
ku podrobnostem. Tímto způsobem já za měsíc před 
samým examenem candidatickým tam jsem dospěly kam jíní 
moji přátelé sotva celoročním memorírováním a slov do 
paměti vtloukáním přišlí. Tento šfastný nález zůstal 
i později mým obyčejem v kazatelském úřadu při vypra- 
cování a memorirování mých kázaní a řeČi. Můj examen 
candidatícký nad očekávání dobře vypadly a ačkoli p. 
Stanislaides nejednou hlavou kýval, že ^e- není tak, jak 
v jeho rukopise stoji a jako to jiní říkali, nic méně, 
poněvadž věc přece tatáž byla, ačkoli jinými slovy pro- 
nesená, konečně spokojen byl a s chvalitebným svědec- 
tvím mě propustil. — 

Školské tištěné vysvědčení od Prešpurských profesorů 
mi dané zní takto : „Joannes Kollár^ annorum 20: Mos- 
sotz Thurocziensis ; Pater Mathias , Cívis. Frequentavit 
Scholam Philosophico-tbeologicam annos třes ; Profectus 
in literis: In Theologia Dogmatica, Horalí, Dogmatología 
et Historia Ecciesiastioa Eminens; in Lingna Graeca et 
Ebraica Classis prima Eminens. In Logica, Hetaphysica, Ethi- 
ca, Jure Naturae et Gentium Eminens. In Physica, Theología 
practioa Eminens. In Studio Classioorum Romnorum et 

KoUároTy spisy, IV. 14 



2t0 

io Styk) Emíoens. Iq Examine Caodidatofum pro Acade- 
iniis Germaníae dignus judicatus e^t, qui eas adire poasit. 
Siephaniis Fabri Profesa* et h. t. Rector m. p. Daniel 
Staoislaides Profesa, mp. — Paulus Biloitza Profess.mp. 
Samuel Zsigmondy Profess. mp. PQSonii 29, Janii 1815. 
Paedagogica a Esthetica ód prof. Grosse a Mathesia 
od Zsigmondybo jako též i ře5i od Seleckébo a jiné zde 
proto nestojí^ 2e byly jen dobrovolné a jako mimořádné 
nauky a hodiny. 

§. 11. 

Přátelstrí školské. 

Při závěrce tohoto školského života musím ješté 
svůj i čtenáře zřetel obrátiti na život srdce a citu mého, 
čili na rozličné přátelské svazky. Přátelství jakové takové^ 
bylo mi od jakživa tím, cim voda rybé a povětří ptáku. 
Osamotneié nikde dlouho mé srdce státi nemohlo; ale 
bohužel duší se mnou ve všem stejně smýšlejících a cítících 
velmi málo jsem nalézal. Jednu obzvláštní vlastnost mého 
srdce a přátelství nemohu zde nepřipomenouti, totiž tu, že 
Bohé v každé straně života, v každé třídě umění a vzdě- 
lanosti a řeči, jistých ne tak přátel jako miláčkův volilo. 
MěU jsem přátel a miláčkův v národnosti a řeči, jiných 
opět v malířství a v hudbě, jiných ve čtení klassikfi, 
jiných v mudrckém a bohosloveckém hádání,^ jiných 
v náboženství, jiných ve společenské obcově a měšfanské 
vzdělanosti atd. Jíž v Kremnici přináležel k takovým Košina, 
jenž byl mým přítelem v náboženství aneb raději v po- 
ctách božích. Nebo poněvadž pro učení se němčině při- 
kázáno nám bylo jen německé služby boží navštěvovati, 
my dva v hájích v dolinách kremnických před anebo po 
německých službách slovenské nábožné ^kuiby zvláště nový 
zákon jsme čítávali a písně slovenské pro jejich utěšené 
a pronikavé nápěvy zpívávali. K malířským mým přáte- 
lům v Kremnici přináležel z evang. mladíkův Medecký 
a Jakob Goldberger, z katolických Hanuš a Verer. V By- 
střické škole měl jsem již více přátel, dílem takovýcb, 



211 

lu ktoťýni jsem 8ejá, dilen takových^ klcřf se ke mné 
nacliylovali Nejbližší byli mi sde Jan Raman a Jao 
Mojiíšovič, jejichž přátelství nejd&věrnéjší bylo a nejdéle 
trvalo. Ke vidálenéjšim přélelflm a známým v Bystřici 
přináleží Jan Beuedíkti, nyní profesor Kežmarský, Au- 
gust Vimmer, Adam Hlovik, Šimon Lehocký a Vilim 
Lisoviay. V Prešpurských školách ve směsici rozličných 
krajanův bylyf více kotterie nežli přátelství. Z mých Bys-* 
třických přátel tři mě jsem následovali a věrnými zfl- 
stali, totiž : Jan Ruman, Jan Mojžíšovič a Simon Lehocký, 
Ti dva první snad nejvíce působili na vzdělání mého 
charakteru : ant já u prostřed mezi nimi jako mezi dvěma 
úhly jsem se chvěl a co dobrého bylo, i od jednoho 
i od druhého přivlastniti jsem si usiloval. Jan Rumao^ 
syn rektora Maskovského v Novohradské stolici, byl ti- 
cbáček a domomil^ mravův čistých přísných ; y rozmluvách 
a ve vzájemném se navštěvování mnohé tiché blažené 
hodiny spolu jsme strávili. Ale bohužel že se mi nepo- 
štěstilo tichou jiskrou lásky k národu Slavjanskému v hor- 
livý účíniivý plamen proměniti, později naše přátelství usty- 
dlo. Jan Mojžišovič, nejstarší syn Přibovskébo kněze v Turci, 
byl ustavičným tovaryšem a přítelem mého života. Již 
co pachole bylt on čerstvý a obratný, jakási přirozená, 
nenucená hladkost mravfiv, zdvořilost v obcování, pří- 
větivé posunky, laskavá a libozvučná řeč nakloňovaly 
mu srdce všudy, kamjtoli přišel. V těžších školských 
prácech brával obyčejně ke mné útočiště , kde já, po- 
kud to svědomí dopouštělo i milerád nápomocen jsem 
býval. Naproti tomu i já jemu za mnohé poklady co 
dekovati mám. Má osamělost, ostré a zpurné nakládání 
otce mého s mou mladosti, nedostatek pomocí a pod* 
póry ve školách učinily mé citlivé srdce nemálo bázli- 
vým, nedůvěrným , ba nejednou tesklivým a smutným ; 
když Mojžišovič ke mně přišel, na všecko jsem zapomněl, 
jeho vtipná nevinná žertovnost, jeho usmivavá veselost 
a radost života sdělila se i mně neviditelným způsobem. 
V Prešpurských školách mi Mojžišovič cestu klestil do 
vsdělanéjšich domův a krásoumných společností, anf p. 
Raman na druhé straně opět mě jako tajné upomfnal, 

14* 



213 

abych se příliš do svéta oevpoujtél, bych ae tam ne* 
stratil. Pao Jan Hojiiéovi5 žil pak i v Pešti ae mnou 
v přátelském svazku, kde adTokátenu byl. H jsem jej i 
sobášil (oddal) i pochoval ve květu mladosti s nemalým 
želem srdce mého, i tři jeho dcery křestíl a koofirmo* 
val. Do drnhé třídy přátel a zaámých v Prešporku 
Dáleželí Martin Sachány, později lékař v Peští , Hellen- 
brand (Jan) nejprve bohoslovec, potom notár na Sarvaši. 



§. 12. 

\jehkiij a eesty z Prešpnrka. 

Krásné Prešpurské okolí tak mé okouzlilo, že jíž 
v prvním roku všecky jeho vrchy a doliny, řeky a 
ostrovy, hrady a zbořeniny navštívil a poznal jsem, strá^ 
viv celé dni v květnatých dolinách a bájích tak řečených 
Potzenhauslách. Pres výroční slavnosti a o prázdninách 
předsevzal jsem však i delší cesty hned sám, hned v tova- 
řiství jiných. Jednoho léta putoval jsem pěší, s několika 
chovanci do sv. Jiří, Pezinku a do Modré, odkudž 
kořistí botanických hojně nazpět přinesli jsme, dílem ze 
zahrad tamějších rodičů a přátel, dílem z okolních luk 
a vinic. Na této cestě nic tak hnusně a hrozně na mne 
neoučinkovalo , jako spatření šibenic blízko cesty, anC 
má mysl v ústavu tomto Basedovským a Salmanovským 
filantropismem cele naplněna byla. Druhou cestu konal 
jsem z Prešpurku do Šomořina s paní Kramerovou, 
a jejími dvěma syny, jejichž otec, co vojenský důstojník, 
8 plukem Somariva tam ležel. Bylaf tam jakási vojenská 
hostina, a já ponejprv v nevídané posuď společnosti 
generálův, hejtmanův, plukovníkův, setníkův stkvěla 
ozbrojených sebe spatřil jsem ; jak to na mne, syna ti- 
chých muz, podivně účinkovalo, nemohu vysloviti. Pan 
Kramer, muž veliký, smělý, hurtovný, a Ašak prostosr- 
dečný, svou paní s jedné, mne se syny svými s druhé 
strany stolu posadil. — Třetí moje vycházka byla z Preš- 
purku do Vídně, kam nás paní Járošička, vdova nékdej- 



213 

dibo profesora Štávnického Jirošího^ se svým synem, 
¥ mém ilstavu se oilézs jícím posvala. Slavena byla totíi 
▼e Vídní téhož (esa památka vitéfistvi spojenefty a Lipska 
nad Bonapartem a Franconsi* A však kdybych to na- 
před byl věděl, sotvy bych ae v to nebezpečenství života 
byl vydal. Nebo dav a tíseň nesMselnéfao množství lidstva, 
v tak řečeném Práteře a Angarten tak veliké byla, že 
já celý zmačkán a uhmožděn domft vrátil jsem se. Pří- 
pravy a divadla přitom provozované byly ovšem znamenitá 
pastva očím. Tu pod jasným nebem chrámy a baldi* 
ehiny z drahého kmento a iarlatu, pod nimiž císař 
• rodinou při službách božích přítomen byl s nepřehle* 
dttým počtem nejen rakooských, ale i pruských a ru« 
ských vojenských důstojníkův a vítězův. Pyramida, jako 
nejvyšší véže , Tystavěna ze samých dél ; mosty přes 
Dunaj ustrojeny ze samých ručnic a kopí ták silné, že 
Lromady lidstva přes ně bezpečně kráčely. Asi deset dlou* 
hých stolů, skvostně připravených těm důstojníkům a ví* 
tězům, jenž podíl měli v oné bitvě. Mezi nápisy a trans- 
parenty líbil se mi pro krátkost, prostotu a příhodnost 
obzvláště následující! 

FVIt DeCIMa oCtaVa oCtobrIs. 

Paní iárošička vedla nás téměř do všech Vídenských 
divadel ; mezí všemi provozovanými kusy nejsilnější na 
mne dojem učinil ^,Král Lear^ od Shakespeara. Všecko, 
co jsem posud divadelního viděl a slyšel, zmizelo mí 
s paměti při velikánské této hře, která nový netušený 
SYět přede mnou otevřela, a mé útroby jako zbouřila. 
Velikost města Vídně, slavnost Lipského vítězství, blesk 
dvoru ba i sama Štěpánská věže zdály se mi chatrné 
maličkosti proti tomuto duchovnímu výtvoru nesmrtelného 
básníre. Mimo Schdnbrunn, navštívil jsem ve Vídni i mnohé 
obrazárny. Ach jak splesala a ožila duše má při spatření 
těchto pokladů, kterých tak dlouho pohřešovati musela, 
anC v Prešpurce malířství a krásoumy málo ctěny, a 
ještě méně pěstovány byly ku veliké škodé vzdělaností. 

Poslední moje vycházka byla v posledním roku 
z Prešpurka do Holiče a Skalice. Tato dvě města bývala 
ode dávna měšfanům Prešpurským jako akademie Sloven- 



814 

cÍDy, kam své dítky k učeni se naši řeči posflávalL I já 
tam se svými chovanci k jedná pKbtiKné rodině jsem 
vyslán k nelezení a objednáni takového místa. Nechav 
pak fide chovance cestoval jsem pééí přes Skalicí do 
Moravy^ ahyob Brno a jiné kraje spatři). Divná véc, tato 
byla nejstrasnéjií etsta mébo života; nebot nstavičné, 
náramné boařky a neslýchané před tfm hromobití proná- 
sledovalo mé téměř po všechny noci. První noc strávil 
jsem v jednom velikém samotném hostincř, jehož Jména 
YÍca nepamatuji. Proti hoatiúcí asi |na dvoje dostřeleni 
stál náramně veliký ovčinec zděný a tuším slamoa po- 
krytý. Opál noci v bouřce oslyším hrozný třesk a v tom 
okamiení celý ten ovčin v plameni stál, tak 2e i sám 
hostinec n velikém nebezpečenství se nalézal, a my vii* 
ekni ven vyjíti a pod šírým uebem v líjavci dlouho státi 
jsme museli. V Brně byl jsem v jednom z předních ho- 
stincfiv u prostřed města ubytován, a tu epět o půlnoci tak 
strašlivé blýskání a hřímaní vzniklo, že mi hřmotem jedna 
skleaná tatnile v okně se roztřlskala, načež já skočiv s po* 
stele na sklepníka zazvonil jsem, ale Bohu díky, to ne- 
bylo udeřeni hromem ! Já ale přece celé té noci více 
jsem nespal. Ve dne však zdála se mi býti naše Morava 
jako krásný ráj, ant jí pořádné silnice, okrouhlé povlovné 
kopce, Stavnatost, zelené doliny, mnohé řeky a rybníky 
utěšeně ozdobuji. Tato bouře na obloze přírody zdála 
se mi byli předběžným obrazem oné bouře, která I na 
obloze národní, kn přečištění porušeného povětří, potře- 
bná jest. Z Brna cestoval jsem přes Vídeň a Šoproň do 
zadunajského okoK k poznáni a navštívení našich tam 
přebývajících HorvatA, Vindfiv a Slovákův. Ale bohužel 
mimo pana Machala Baria v Saladské stolici, jenž mi ru- 
kopis Vindického, od něho začatého a pak i vydaného 
zpěvníku ukazoval, ani duše jsem nenalezl na celé té 
cestě, ve které by jiskra národnosti byla doutoala. Tak 
ještě tehdáž všecko ve hlubokém snu spalo ! 



Íi5 



Částka VIL 



Pěstounovánf v Bystřici od r. 1815, až flo. 
r. 1817. 

§• í. 
Příchod do Bystřice. 

Hned po zkončené kandidátské skoašce' povolal mě 
ksobě profesor Fabry, zdali bych prý tak řečenou pae- 
dagogíi (pěstoanství) přijmouti nechtěl , anf právě ze 
dvou míst za to požádán byl, totiž z Bystřice od D. P. 
Rožnayho pro p. Lndvíka Kolbenhajera a z Baoátu kdesi 
při Temešváre od jakéhosi zemského pána. Já uslyšev 
jméno Bystříce a Rožnayho, beze dlení toto vyvolil jsem. 
Poněvadž ale ještě jsem tam cestovati a vlasC Uherskoo 
samovidně poznati jsem chtěl, dojel jsem do Bystřice 
feprv koncem července aneb počátkem měsíce srpna. 
Již co žák dvě dosti štastná léta zde jsem ztrévil, nyní 
opět co pěstoun p&l druhého roku v onplné spokojenosti 
a blaženosti zde jsem prožil. Jako plavcové , když se 
dlauho v lodi po moři plavilf, i když na pevnou zemi 
vystoupí, pořád ještě po něl^olík dnfiv se potácejí a vrá- 
Torají, aneb jako když kdo na zvonicí uprostřed zvo- 
nění po delM čas se nalézal, í když odtud jinam odejde, 
vašich dlouho znění má: ták já po dokonaném školském 
běhu T Bystřici po několik týdnftv a měsícAv školu jsem 
zapomenouti nemohl a pořád mi ve hlavě hučelo. Kone- 
čně ale očistil se í tu potok života a obloha ducha 
mého se ponenáhin vyjasnila. Bylf to přechod ze škol- 
ského do skutečného života , doba plná duchovních 
bojAv a zápasAv s myšlénkami a city, plná kvašení a 
bouření zásad a principií. Já sice již posledního roka 
v Prešpurku Školu se sebe pomalu jsem vyzul ; nicméně 
však přece i v Bystřici dosti práce jsem měl pří smí- 
ření školy se životem a tohoto s onou, k doplňování 
mezer a ke stavení mostu mezi oběma. Díky Bohu^ že 
Bystřice byla k tomu velmi příhodné místo. Všecky okolnosti 



216 

pomáhaly mi ifastoé toto dflo yykoiuití. Nebo přišel jsem 
do coámosti a svazku s takovými osobami, které mi 
k YitéEStvf sice neviditelné ale mocně ruky poskytovaly. 
Dfim a rodina Kolbeohajerovská jest sice jen méšfanská, 
avšak jedna z nejstarších a nejbohatších rodin v Bystřící. 
Ludvík Kolbenhajer barvířský mistr a spekulant v Bystřicí 
bydlel v horní ulicí, kde dva vedle sebe stojící domy 
mél, přináležel toho času k nejbohatším měSfanům ; u něho 
se shromažďoval květ celého Bystřického světa, ano í 
stoliSní páni. Dům vedl stkvěly a stkvostný. Měl jediného 
syna Ludvika, zpanilotvářného a krásné postavy mládě- 
ne&ka. Jeho prvním vychovatelem byl Samuel Rožnay. 
Hatka tohoto mého chovance, paní Tberesia Kolbenhajerová^ 
byla rozená Lúbechovská z Pezinku, dcera tamějšího lé- 
kárníka, osoba nad svfij stav vzdělaná, jemného vkusu 
a tak bystrého ducha, že celý dfim řídila. Mfij chovanec 
Ludvík dostal vychování nad svfij budoucí stav a povo* 
laní, vysoké a nádherné ; laskavá matka tomuto jedináč- 
kovi snad příliš mnoho popouštěla a dovolovala; odtud 
pošlo, že Ludvík s cílem života svého se minul a mnoho 
radosti nevolným rodičfim nespfisobiL Mimo vědy a nauky byl 
cvičen v hudbě, v tanci, v řeči francouzské a v jiných umé- 
DÍcb. Já nejednou s ouzkostí patřil jsem do jeho budoucnosti, 
vida odpor mezi jeho vysokým vychováním a měšCanským 
stavem, kterému určen byl. A však povolání svému dosti 
učiniti, za svatou měl jsem povinnost. V krátce přidání 
byli mi ještě dva jiní chovanci, synáčkové pana Cilchesta, 
jménem Karel a Robert. Tato okolnost příznivá mi byla 
z dvojího ohledu. Předně ku držení se jakési prostředni 
cesty při vychovávání a vyučování a pak k dosaženi 
mého hospodářského cíle totiž k zaopatření sobě pe- 
něz na cestu do vysokých škol německé země. Za do- 
mem a dvorem byla hezká zahrádka a kvétnice, v jejímž 
letním domku já téměř přes celé léto hodiny jsem od- 
býval. Zkoušky odbyl jsem s chovanci dvakráte, ku 
kterýmž příležitostem obyčejně mimo pány kazatele 
í mnozí jíní páni a přátelé pozváni byli, V Bystřici vflbec 
panoval za mého času ten obyčej, že ve přednějších 
domech mesiánských při každé příležitosti stkvostné hody 



)217 

a hostiny, bály, tance a koncerty témiř jeíté čattěji než 
v Prelpnrku konány byly, ku kterýmž já téméř viady 
byl jsem ^pozván. Mfij chovanisc Lndfik Kolbenhajer 
poslán byl potom do Prešpurských škol, po zkončených 
ikolách stal se v Bystřicí mistrem a spekulantem, při 
čemž dílem utratil, dflem promrhal celé dědictví po rodičích, 
vstoupil pak ^o stavu vojenského, odkudi uskočil, až 
naposledy zmizel, dle některých ve Francouzsku dle jiných 
ve Švýcarsku. — 

§.2. 
Trpké oToce přátelské důférnosti. 

Sotva že jsem se v Bystřicí usadil a blaženost školské 
neodvialosti cítiti začal, ztrhla se neočekávaná bouře 
a hřímanice nad hlavou mou. Asi po uplynuti tří měsicův 
sedě jednoho dne uprostřed kvítí v zahradě, dostanu 
8 pošty od listonoše psaní; sotvy jsem svým očím uvěřil 
vida, že nápis listu rukou profesora Stanislaidesa psán 
byl. Já otevřel list a jej s napnutou pozorností čísti 
začal : ale jak se zhrozím již nad prvním punktem tohoto 
listu. Bylyf tam výrazy, nercili surové aspoň nevážené 
a náruživé. Pan Stanislaides vytýkal mi nevděčnost, ne- 
uznalosty pomluvu, klevetnost, a Bfih ví co, anobrž hrozil 
mi na konci, že bude hledět, abych z Prešpurského stipendia, 
když pfijdu do Němec, vyhoštěn byl, anf já prý v listě 
komusi psaném o školách, profesořích a methodě Preš- 
purských škol nepříznivý soud vynesl jsem, který list prý 
jemu poslán a sdělen byl. Já stál jsem dlouhou chvíli 
co zkamenělý dilem proto, 2e jsem sobě nebyl povědom 
v prvním okamžení, kdy a komu bych cos podobného byl 
psal; dilem proto, že jsem od tak vážného muže jako 
Stanislaides takové přenáhlení se a malicherné jednání 
neočekával. Konečně psal jsem i já jemu odpovčd, na 
kterou následovalo sice kratičké, ale cele jinače znějící 
psaní. Přišed já pak do Prešpurku dotíral jsem ústně 
na zjevení mi jména onoho zrádce, p. Stanislaides prosil 
ně, abych mu toto nepříjemnost uspořil ; načež ta mrzutost 



218 

8 jeho i méslTBvij pdcfaováU8« Bylaťpak véc Uto násfedajfel: 
Pan Martin Sucháoy jižrok přede mnou opastW Preipurské 
školy, stal se uSitelem eirkve v Jattě t Novohradské sto- 
lící. Onmněodtttd a já jemu z Prešpnrka tytýž dopisotaf. 
Zponínám si dobře, ie v jednom listě při konci mého 
Školského života žaloval jsem a naříkal na neifastnoa 
methodu Prešpurskon, jmenoval jsem Prešpurské SkoIy 
Jen ^mnastiky páméti a žaláře vtipu, rozsudku a ji- 
ných schopností duše, tamějsí učeni nazýval jsem papouš- 
kováním atd. Psal jsem to s upřímným srdcem a nevin- 
ným cílem, co mi vlastni hdlestná skušenost do pera 
kladla. List tento přišel po néjakém čase bohužel Stáni- 
slaidesovi do rukou; jakým spfisobem a skrze koho po- 
savad nevím. Když jsem ve Vídni p. Martina Snchányho 
pravé tam lékařství Studujícího na ulici potkal, ani já 
do Německa cestoval jsem: ont upíral o té zpronevěří* 
losti přátelské ničeho věděti nechtěje. Tato zkašenosl 
však učinila mě nemálo opatrnějším v dopisování* 



§. 3. 

Kandidátská zkouška v Bjstřici. 

Kdo chce od superínténdencie Banské stipendium 
Aa německé university a po návratu i dřad v jejím 
okolí obržetí, povinen jest i u jejího nadzíratele examena 
se podrobiti. Hlásil jsem se tedy i já u dfistojuého super- 
intendenta Adama Lovícha , který mi odpověděl, že se 
v tyto doi i. p. Samuel Ferjenčik v tom ohlede n něho 
hlásil, abysme tedy k ukrácení času spolu se srozuměli 
a v jeden den to učinili* Já maje u pana Kolbenhajera 
povoz kmému rozkazu, na druhý den jel jsem do Zvolena k p. 
Sam. Ferjenčikoví a ustanovili jsme odbýváni zkoušky této 
na den hromnic. Toto navštívení ve Zvoleně bylo mi velmi 
důležité, nebo zde se začalo přátelství mé a dopisování 
s p. Ferjenčíkem, které trvá až posavad. U pana Ferjen- 
číka našel jsem líplné a krásné vydání Labyrintu světa 
od Komenského, který já předtím jen zběžně a povrchně 



1^19 

'Ml • líbal jflen. VypflJMv flobě tato knihu od něho, ko- 
ebal jsem se v nf ve dne I v noci s velikou rozko8f» 
PoněTidi jii tudy mySIénky o libozvuSnosti €eBko*slo- 
vanské řeěi mé xanepráxdňofaly; zpo5ítal Jsem v prvnS 
ft v druhé kapitofe Labyrintu svSta všechny samohlásky 
i souzvilCky^ abych jejich rosméť a pomér k libozvuS* 
nosti vynajíti mohl. Nasel jsem tehdy v první kapitole: 
« 10«; e, é 91; 6 34; i, í, y, f 124; j (g) 15; o 76; 
« a 9 22; on 4; sončct vSeeh samohlásek tedy 344» 
ISpolnbláflek cpofiflal jsem: b SO; c 14; č 8; d 34; 
ii 9; oh 10; k 33; 1 52; m 58; n58; p 32; r20; 
ř 12; a 65; 8 3; t 54; v 50; z 19; ž 9; vsumS sou- 
stucek 568. Hkbánfm, střídáním a rozpoložením těcbt(^ 
▼OliAlfi , jejiefa rozmanitosti a sestavením hledal Jsem 
iprostře^kovati cestu k libozvuCnosti ; ale pozdéji pře- 
ařédčH jsem se, že k této libozvuřnosti nevede tak me» 
ebanická cesta, jako raději jistý vrozený aesthetiehý cit 
a slucfa. 

Ke zhouSoe té nloiena uám byla kázaní, která jsme 
pHé zkouškou ve chrámě odbývali. Obsah mého kázaní 
byl ^0 tom itěati, že my ne mezi pohany ale mezi kře- 
tlaiiy naroseni jsme.^ Při samé zkoužce nejprve tálo 
kázaif tříbena, potom z jiných věd a nauk zpytováni 
Mněno. Jakový to rozdíl mezi kandidátskou zkouškou 
v Prešpuree a v Bystfíei I Tam papouškování, zde vla- 
Hiifho to rozuma užíváni^ tam to&ení cedulek a otázék^^ 
sdo libovolné létání po celém poli každé nauky. 



Samuel Rožaaj. 

Jedna z nejspanilejších slovanských duší, s kterou 
jsem se v životě setkal a nad jejíž časnou ztrátou i 
později nejedenkráte slzy jsem vyléval, byl Sam. Rožnaý. 
On náležel do po5tu těch mužA, které upřímně milujeme 
a ctíme, prve nežli jsme je viděli a dokonale poznali. 
Slovem on byl Slovenský Mladoň, tělem, duši a celým 



S20 

2i votem národa svému oddaný. Hlava výiečná, vsdčlanost 
klaaaická, cit a vkus Bejjemndjií , skromnost a pokora 
oxdobOYsly kaidé jeho slovo a kaidý Antek. Pochásd 
rodem ze Zvolena, učil se v Frežparce, navrátiv se 
s Německa byl pěstounem mého chovance Ludvika Kol- 
benhajera, odtudto povolán byl sa kazatele do Miiiaj^ 
kde však jen kratičký čas zůstával, ant od BystřičanftT 
za kazatele zvolen byl Melt hojnou zásobu nejen če- 
ských ale i jinoslavianských knih , anf on snad prvni byl 
mezi Slováky, ktecý i na jiná Slavjansk^ a jmenovitě pol- 
ské a ruské náreči zření své obrátil. Tohoto angela dal 
mně Bůh za přítele, ale nastojte jen na několik měsfcův, 
neb kosa smrti nemilosrdné roztála srdečný svszek na- 
leho národního přátelství. Roin^y zemřel ve květu života 
dosti rychle a nenadále, anf teprv přede dvěma týdny 
poslední kázaní o nesmrtelnosti doše měl, s jakýms pro-^ 
rockým (ušením svého konoe. Rožnay byl prvni, který 
mně rozuměl a já jemu: co mě nejvíce těšilo, bylo to, 
ie jsem již více sebe osamělého ve světě neviděl, s mými 
národními myšlénkami a žádostmi, nalezna daii rovnj 
hluboce se mnou smýšlející a cítící* V zahradách a do- 
línkách jsme i plakali i radovali se z jeho budoiH 
eností. Objednali a čitali jsme spolu české Vídenské 
Noviny a prvotiny tehdáž od Hromádka vydávané. Přeložil 
Anakreona, Homerovu Žabomyšo válku a My&iadu Kra- 
sickébo. Započal překládáni Homerovy Uiady, Píndara 
a jiných klasikův. Pak satyrické epos o rozšiřování ma- 
Jarčíny, z něhož první zpěv před několika léty do 
„Květův'' jsme k vytištění poslali. 

Adam LoYich. 

Nechci zde snad iivotopis znamenitého muže podati, jen 
to podotknu, kterak on působil na můj charakter a život. 
Osoba jeho velikého zrůstu a mužské postavy účinkovala 
již blahodéjoě a vétoě na každého, kdo se k němu blížil, 
neobyčejná síla charakteru, samostatnost náhledův osvěta 



22f 

a žWotě, nepřestraienost proti všem nepřátelflm táhli m( 
magickým spflsobem kjeho osobě, a5koIi opět některé křeh- 
kosti a vlastnosti jeho charaktero nelibé srdce mé urážely. 
K témto posledním přináleželo jeho příliš ostré anobrž 
oékdy vypfnavé a osobovičné nakládání s mladými boho- 
sloTci ; potom přílišně zahloubil se do mathematiky, kde 
de quadratura circulí a perpetuum mobile jeho libftat- 
ky byly, které několikráte našel a opět ztratil a pří 
nichž nesmírně mnoho času zmařil. Já u počátku mého 
v Bystřici se zdržování požíval jsem nemalé přízně 
u něho, kázával jsem hned slovensky hned německy 
místo něho, než najednou tato přízeň proměnila se ve chla- 
dnost. Příčina toho byla zvláště následující. Jakás mě- 
šfanka Bystřička jménem Gočerová poručila byla asi před 
padesáti lety v poručeni svém, znamenitou summu 1500 
zlatých na vydávání Slovenských nábožných hněh, která 
jistina při církvi německé na úroky složená, později na 
vydání německého zpěvníku vynaložena byla. Já a p» 
Rožnay chtěli jsme tuto věc při církvi Bystřícké na světlo 
vyvésti, poněvadž ale důstojný p. Lovich, co vydavatel 
onoho zpě vniká, peníze ty ztrávil, odtud povstaly hádky 
a konečné i záští mezi námi. Až posavad bohužel tato 
jistina není Slovákům vynahražéna a dli svému svatému 
navrácena. Jinače p. superintendent Lovich miloval svfij 
národ a literaturu: důkazem toho jest jeho znamenitý 
a srdnatý ouředni list, který co obranu Báňské sloven- 
ské společnosti psal tehdejšímu generálnímu dohlédači 
Petrovi Baloghovi , anC již tudy všudy též maďarčinu 
vtíral. On na mou prosbu vypracoval i některé články 
pro čítanku, jmenovitě první článek o člověku , dal na 
tisk této knihy polovic útrat, rozšiřoval je všemožně ve 
své superiatendenci , anobrž byl i jedním z hlavních 
údňv Báňské slovenské od Tablice založené společností. 
Pro tuto horlivost a účinlivost a obzvláště proto, že se 
směle slovenského sboru v Peští ujímal a jej mocně í 
neohroženě před nepřátely zničiti jej chtějíoími bránil, 
musel i mnohé útržky a urážky již ve svých šedinách od 
našich protivníkův snášeti. Já s&m byl jsem očitým 
svědkem, kterak proto muž tento ve svých šediaách na 



jednom generál^im konvente od nčkterýcii mladých lU- 
ďarfiiT a Némcfiv mučen a křižován byl jako onen muž 
boží Eliseus v Qethel od oněch pacholaty na něž dvč 
medvědice z lesa vyskočivše, je roztrhaly. 



§. 6. 

Matěj Zmeškal. 

v domě pana Kolbenhajera hned v mém sousedství 
bydlel jakýsi pan Matěj Zmeškal, zemský pán, rodilý 
v Leštíně a bývalý výběrci hlavni vojenské kasy v Orav 
ské stolici, který cbtěv tam hlavnfm županem býti a čile 
nedosáhnuv od několika rokfiv v Bystřici soukromný 
život vedl a r. 1818 zemřel. Maž tento téměř každého 
dne mě navštěvoval, zvláště v zahradě a ve večerních ho«- 
dioách. On byl tak řečený nataralista čili 8VObodověreC| 
jeho knihovna záležela ze samých takových knih, které 
psány byly proti náboženství, aneb aspoň od tak řeče- 
ných mudrcftv přírody pocházely. Zde byla větši částka 
spisňv Voltairovýcb, Roussových, Baylových atd., které 
pak knihy sám neměl, vypůjčoval a přinášel je od jiných 
známých a přátel. S každou novou knihou přiletěl dy- 
chtivě ke mně, řka : „zase máme něco nového k čítáni.'' 
Tím se stalo, že jsem se já za tohoto půldruhého léta, 
skrze pana Zmeškala, téměř se všemi atheisty, natura- 
lísty, deisty a Bůh ví ještě s jakovými isty seznámil 
četli jsme hned spisy hned životopisy následujících 
nejslavnějších mudrcův a mudrlantův, z francouzských: 
Marquis Dargeoce, Petr Bayle, Diderot, Dolet, Preret^ 
Marivaux, Rousseau, Servet, Voltaire; z angliokýclv: 
Gharle Biound, Bollinghbroke , Hobbes, Morgan, Findal, 
Voolston; z vlaských: Bruno, Vaniní atd. S největší po- 
pozorností četl jsem díla Spinozova a pak Volneyho dílo 
„Ruině.'' Tito dya spisovatelé nemálo přispěli k tomu, 
že se obloha mého ducha, na níž posavad ještě tu i tam 
mračna a bouřky vznikaly, vyjasnila, Ostatní filosofové 
a jejich zásady více zvědavost mou vnadili, než aby do 



223 

hlnbÍD ducha mého byli proDÍkli. Pan Zmeškal nejednoa 
86 hněval a horšil na to -, Ío ae ma nezdařilo ze mne 
prosely tu o(iníti\ anobrž divil se, jah já po čteqi tak 
mnohých knih přece tak chladný a neproměněoý jsem 
zůstal, a nejednoa ostře proti výtržnostem těchto spiso- 
vatelův jsem bojoval v hádkách s ním. Mnohé z těchto 
spisův četl jsem já v původní francouzské ře(i, jmeno- 
vitě Voltaira a Rousseaua á více s panem Lavaletem uči- 
telem francouzské řeči při mém chovanci. Lavalet tento 
byl mladík teprv asi šestnáctiletý, rodilý Pařížan a při- 
náležel k onomu pluku mladých vojákův a Francouzův, 
kterých Napoleon v nouzi své téměř násilně byl sebral. 
Po skončené vojně zůstal on v Uhřích a dostal se jaksi 
do Bystřice a Radvani. On mimo frančtinu zhola žádné 
jiné řeči neuměl , proto i já i můj chovanec přinuceni 
jsme byli s nim ustavičně froncouzsky mluviti, Bylt on 
chovancem jakéhosi vojenského ústavu v Paříži a znal 
téměř celou Valtaírovu Henriadu z pamětí. Já uchopil se 
této příležitosti a s dychtivostí četl sním jen tento epos; 
ala bohužel studenými allegoriemi, v celém díle vějící 
epickou nuceností a nepřirozeností stalo se mi to , co 
8 Klopstockovou Messiadou, že dva, třikráte Čistí jsem 
začal a ani jedenkráte ke konci nepřivedl. Anobrž ně- 
která díla Voltairova , jako k př« „Poem sur les oles 
astre du Lisbon, La princes du Babilon^ atd. již při po- 
čátku s nevoli a s ošklivostí odvrhl jsem. 

V Bystřici bydlel téhož času i jiný památný muž 
p. Vavřinec Faraskny původem z Paraštině, vesničky 
v Turčanské stolici. On v historii odvodil všecky národy 
z maďarského národu a v etymologii odvodil slova vždy 
jiných řečí z řeči maďarské, někdy s velikou vtipností 
ale i směšnostf. Slovenská slova v madarčině vydával za 
původně maďarská, která prý Slováci od Maďarův vypůj- 
čili k. p. oblok, ablak pochodí prý od eb-bjuh psí díra, 
ant prý tady psové vycházeli. Latinské cerevisia odvodí 
od ser viz atd. 



224 



Pilnost T mateřčině. Spisoratelské pokusj. 

Opustiv dětinskoa Mošovskoa školu jmenovitě Šale- 
kt a Buriana, potom bohužel v celém svém školském ži- 
votě neměl jsem více příležitosti něco ve Školách od u5i» 
tel&v v milé mateřské řečí slyšeti, v té řeči, ve které 
jsem predce přes celý dospělejší věk liřad konati, národ 
vidělávatí, slovem jí větší polovici života obětovati měl t 
Není-Ii to převrácené školometství ? Není-li to nerozum 
á hřích do nebe volající ? Mftže-lí mi kdo na zlou stránku 
vykládati mé vzdychání anobrž mé nářky a žaloby na 
Prešpurskou školu, kde nás ani mysliti ani mluviti neučeno? 
K čemu všecka moudrost a všecky poklady učeností 
v paměti bez nástroje a prostředku, kterým bychom je 
do života přesadili ? Na čele však našich škol v Uherské 
krajině měl by státi ten klassický velikými literami vy- 
rytý nápis: „Non scholae, sed vitae díscendum.^ Abych 
tuto štěrbinu ve vzdělanosti své vyrovnal, vrhl jsem se hned 
po skončených školách s jakýmsi nedočkavým chvatem 
na studium mateřčiny a sice nejprve na poznánt mluvnío 
a slovníkův, pak na překládání a posléze na vlastní po- 
kusy a plody. Bylt jsem zde ovšem sobě samému zfistavený 
samouk, a jako ptáče bez matky jen u země křídla jsem 
zkušoval a létati se učil. Překládal jsem z německého, 
z francouzského a z polského. Krasického hájky ve sla- 
bikáři a v čítance vytišťgflé přináležejí do této doby mých 
prvotin, nebo jíž nyní to přesvědčení a předsevzetí jsem měl, 
že se u nás na Slovensku co do národnosti jako od abe- 
cedy začíti musí, proto sbíral a hotovil jsem již zde 
látku pro takovéto knihy a učinil plán k jejich vydání. 
K tomu cíli složil jsem již i ty modlitby a písně pra 
mládež, které se v čítance nalézají. Do této doby při- 
náležejí vyjma dvě neb tři i ty písně duchovní, které 
pod mým jménem ve zpěvníku tištěny jsou, z nichž něk- 
teré napodobené a přeložené jiné původní, jsou. Z fran- 
couzského přeložení zachovala se posud jen jedna kratičká^ 
báseň od Voltaira. Voltair totiž měl již co stařec jednoa 



325 

ten nestydatý nápaé, 2e jst v BeiiSoé u krále Bedřicha, jedné 
králOTfflcé kněžně následajiciiai vefšfky lásku syon pro* 
jevil : 

Často tvářnost pravdy míchá, 
V lež a ve zdáni se lichá : 

Mně se této noci snilo, 
Že mě nebe králem učinilo 

A ta jsem Vás zamiloval. 

Proč pak bych se rozpakoval 
Pravda vyznati Vám tiše. 

Že po mém probuzení 

Nic ztraceno více nenf^ 
Jenom říše? 

Tato zamilovaná donqaixotiada přitáhla mu neto* 
liko opovržení u kněžny, ale i potupa celého dv^ru 
a nemilost královu.''^) 

Ale nejen v mateřském mluvení, než i ve vlastním 
myěleni cvičil se duch můj v Bystřici, jako vězeň když 
z dlouho trvanlivého žaláře na svobodu propuštěn bývá, 
cvičí se v potřebování svých očí, svých nohou, své 
svobody. V mém denníku z toho Času zachoval se ještě 
toho důkaz pod následujícím nápisem : „Moje myšlénky 
jedné noci 27. Října 1815. Důvodové, že žádný způsob 
trestu smrti dovolen není, nechby vina jakkoli veliká byla: 

1) Nikdo nemá práva k životu, jedině ten, kdo jej 
dal. Bůh. Následovně jest to všetečná opovážlivost sahati 
in jura dei. Bůh nám sice dovolil trestati , ale nikoli 
usmrtiti. 

2) Cíl jedné každé pokuty musí býti pokání a polep- 
šeni; kdo ale odpraven aneb utracen bývá, nemá více 
k tomu času. Jest to tedy proti mravné povaze trestu. 

8) Lidská společnost ručí i za bezpeČMOSt života 
vloni ková, aniž mu napřed ty výminky oznámila, pod kte-* 
rými to činí, ant mnozí z nižších stavův ku slyšení a po- 
anáoí zákonův ani příležitosti nemají. 



*) Nepochopno nám, jak tato Voltairova básnička mesi pů- 
vodními ruskými básněmi slavného A. Puškina v Petro- 
hradě vydanými státi může. 

KqUiroyy Spisy 17. 1 5 



226 

4) Lidská a měšCaiislié tovaryšstvo škodí sobě tím 
samo zbavujíc se úda, který ještě jemu užitek přinášetí 
a pracovati mohl. 

5) Nespravedlivost a křivda se tfm páchá, v lom 
případě, jestli otec byl proti vdově jeho a ubohým poxů- 
stalým sírotkflm, které se živiti nemohou. 

6) Škoda se usmrcením nenahrazuje, zavražděný skrze 
smrt vražedlníkovu k rovnému životu se nenavraenje^ 
kterýby vlastně sám měl právo tohoto odsouditi. — 

7) Hodnost a přednost lidské přirozeností jsou tak 
veliké a vznešené, že mrtvé věci k. p. krádež žádným 
spůsobem trestu váhu a právo dáti nemfiže k usmrcení 
života. Život jest věc nejdražší a nejvážnější. 

8) Jen lidé suroví, divocí, žádného vychování nema- 
jící mohou vražedlníky a zloději býti. Aspoň řídci jsoa 
příkladové jiných lidí. Hfiže-li on ale něco za to, že z ta- 
kových rodičův v takových okolnostech v takových spo- 
lečnostech narozen a vychováván byl ? Jak za to trestán 
býti mfiže , že takového vychování, takové známostí 
a vzdělaností neměl jako jiní ? Onby snad nebyl vrahem, 
ale snad lepší nad jiné. 

9) Sama příroda a ústrojnost těla lidského vštěpuji 
mnohým náklonnosti k jistým výstupkům. Jsou mnozí na- 
rození zlodějové. Jistý panovník a kníže Savoyský tak od 
přirození krádeži oddán byl, že kdekoli a cokoli v příbytku 
uzřel, vzal; naposledy vlastní svfij šátek položil na stůl 
a pod zámyslem krádeže tajně jej uchvátil. Nad* 
zíratel církve Daniel Krudy v Prešpurku vypravoval 
nám , že v Bystřici poprvé jednoho mladíka zprovázel, 
který krádeži tak oddán byl, že mu ještě pod šibenici 
vyznal : Dvoj. Pane, já bych se rád zdržel, nemohu, kdy- 
bych prý tyto kameny ukradnouti mohl, vzal bych je, já 
prý jináěe nemohu. Nadzíratel Lovich znal chlapce, který 
jemu 50 zl. a jiným ještě více peněz ukradl a z nich 
prý ani haléře sobě nezadržel, ale všecko jiným rozdat. 
Lebozpytec Gall a jiní objevili zvláštní místo a nástroj 
v lebce ku kradení. Odsouzenec tu tedy za dar a vina 
I|řirody trestán bývá. 

10) Zákony občanské jsou vrtkavé a proměnitelné, 



M7 

nebo co k. př. před stoletý trest smrti zasloužilo, to 
nynf žádné pokuty nesasluhnje, anobri co poyéra po^a- 
iováno bý?&, k. př. strigy, 6áry a konsla, kacířské 
sondy atd. 

11) HroEof příkladové tak mnohých nevinně odpra- 
vených, jejíchž nevinnost teprv po smrti na světlo vyila 
k. p. Rodina de Collas ve Francií, jejíž nevinnost Voltaire 
objevit, bojují též proti trestá smrti. 

12) Pro( je kat a šerba našim o6fm tak oiklivý a 
děsný? Pro5 toto zlopověstné řemeslo neprovodi každý 
5lověk? To jest hlas přírody, který ale přemnozí lidé 
potlačují a ohlušují. 

13) Riká se, že poprava a smrt pftsobí na mravnost 
jiných lidí a slouží jim za výstrahu skrze příklad. Odpo- 
véd : Nikoli, a) Na vnitřní mravnost nemá poprava žádné 
moci, ona jest jen veselá smntnohra a krvavá lázeň pro 
(ásný (všetečný, zvědavý) lid; b) kdo má právo od zločince 
žádati, aby on byl obětí k výstraze jiným sloužící ? tak 
by odsouzenec za budoucí hříchy jiných lidí , které tyto 
ještě ani nespáchali , trpěti musel ; c) mnozí jsou lak 
tvrdého srdce, že příklad jiných na jejich mysl zhola 
žádného ddnka nep&sobí, oni zAstanon i potom, (íra byli 
před tím. 

K těmto mládeneckým cvičením mysli zavdalo mí 
bylo příležitost čtení Voltairových spisflv , jmenovité 
onoho, kde o rodině de Collas píše, a pak poprava ja- 
kéhos mladého člověka buď vLubětově bud ve Hor. Lipči. 



Cbceš-Ii ztratit přítele, pojč mu peníze. 

Při ev. církvi Bystřické jmenovitě u dftsi. p. nadzíra- 
tele Lovicha byl tehdáž kaplanem p. Jan Jelšik, můj krajan 
z Necpalic Turčanské stolice, syn ubohých (chudobných) ro» 
dičflv a obyvatelAv Necpatských, hlavy dAvtipné, Boámostf 
obšírných, ale oharaktera křehkého a slabého. Byl na 
universitě v Tnbinkách asi za rok, odkudž do Bystřice 
přiiel. Sotva ža zde posvěcen byl na úHá , přišlo n« 

15» 



i 



pana oadsiratol^* Lovioha liřadoí psaní od uomraity Ta* 
bíoaké, kde tata ialo?«la a iédala vyplacení dlaho, který 
pan Jeliik taHi nmott a nesapravíl. Pan Jelšfk, kteréms 
já i mimo to již dříve často a všelijakým spflsokem co 
příteli nápocen jsem býval , utekl se jednoho vefiera 
ke mně, prose mé, abych jej jakž ř^kl z této hanby a 
a tohoto nedtésti vysvobodil Ochotné jsem to eókil, 
dadajema 20 cl. stříbra, aviak pod toa výmínkoo, aby 
mi je bnď s po&átkem mé cesty do Némeo navrátily buď 
aspoň v prvním pAUetí za mnou do Némeo jistotné poslaly 
aal vidí, íe já téi jen sobě samému zAstaven jsa každý penis 
na vysoké školy bolestně a moeolDě sobe zasloužiti nrasím. 
Oafihned písebný závazek ktomu napsaný mně domóil. 
Když já na vysoké školy jsem se strojil, on právě po* 
volání dostal za řádného kazatele do Jače v Pelfanské 
st^lioiy psal mi tedy do Turčanských Teplic, že oií nyní 
penise složiti nemůže, anf prý nové hospodářství a do- 
mácí nářadí sám potřebuje , ale že jistotné v krátkém 
ease a to prý zvýšenou, summu do Němec mí pošle, jen 
abych mu co nejdříve psal, kam pfijdu a kde budu? 
Přešlo pfilletí, já psal Jelšikevi , přešlo i drahé pAltetí, 
já psal druhý, třetí list, přešlo třetí pftlletí, já p^al list 
důstojnému panu Lovichovi a dv. p. Kološvárymu jakožto 
nejbližšímu sousedovi Jelšíkovu jsa toho domnění, že snad 
p. Jelšík mezi tím zemřel. Oba tito páni Jelšíkoyi tyta 
listy doraéili, a přece já api lístečku odpovědi ani haléře 
penéz nedostal jsem. Mé postavení v Jené druhého roku 
zvláštně před nastoupením zpátačné cesty bylo k zoufaní, 
ant posud peníze očekával jsem, ale nadarmo. Navrátiv 
se do vlasti jda do Peště, navštívil jsem osobné Jelšika; 
kdo vysloví mou bolest, když jsem ještě hrubianaké ná- 
mitky a výčitky od něho slyšeti musel proto, nsč jsem 
prý dftstojnému p. sup, a dv. p. Kološvárymu o tom 
dluhu psal a Jej před těmito muži očemil? Ani nyni^ 
ač jsem byl cele vyprázdněn a ochuzen, těch penéz od 
niko vyrvati jsem nemohl. PřiaUbil mi svatě, že za dva 
týdny do Pešté mi je pošle. Přešly dva týdny, přeHy 
dva mdsíce, já psal pani manželce Jelšákqrvé) že penízii 
ty na šaty potřebHJi, aot v Pešli od dv. pana Moioárn 



2M 

povolati jsem. Za nékolSk doA vstoapf pan Jelifk, eo 
lily drak do mého přfbytkii a oánítkon, pro( prý 
Já v jejScIi mao2el8t?f roztržitost détám a oa ného jeho 
manielce žaluji? Já na to nic neodpověděv, žádám 
Moženf mých penéz, on a odpotédf, ie když hade itMy 
takové ni vrátf, odešel. KoneSné já nasycen jsa téohto 
aarsntosti, ačkoli sám nanejvýa potřeben jsem byl^ vetma 
péro a papír, napsal jsem Ifst řediteli dstavn bluchoné*^ 
nýoh do Vacova, do něhož návaiek ten savinu, penise 
ty k ústavo tomuto postoupil a daroval jsem. Asi po 
několika týdnech stál skutečně tento dar v Budínských 
Novinách ohlášen, což znamením bylo, že pan Jelšík ty 
peníze složití musel, a to sloužilo k mému uspokojení. 



% 9. 

Yyebázky a.oesty z Bystřice. 

Kamkoli jsem přišel, všecky okolnosti mému vzděláni 
příznivé poznati a jích použíti jsem chtěl. K tomu cíli 
konal jsem i cesty hned bližší hned další. Prvni má cesta 
byla z Bystřice do Mičiné k. vys« Urozen. Panu Ludvíkovi 
Brnickému. Jeho utěšený romantický, na okrouhlém kopci 
stojící hrad, jeho výborná a hojná bibliotheka, jeho sbír^ 
ka starožitností a přírodnin, a obviáště jeho vlídnost 
a ochotnost k ukázání a propfijčení všeho tohoto, vy- 
stavěly mu v mém srdci oltář paméUky a vděčnosti na celý 
mikj život. Druhá cesta byla přes Slovenskou Lupči a Lub- 
jetovon do Března, kde jsem se u pana Tesáka, tamějšíbo 
lékárníka a příbuzného paní Kolbenhajerové několik dnftv 
zdržoval. Odtudto vedla nás cesta přes Djel, kde někdy 
snrovec pelešil, do Tisovce na Mnránský zámek a do 
Jellavy, kde jsem starého Valaského poznal a navštívil. 
Nevyrovnané výhledy Huránského zámku a historické po- 
měnky očarovaly tak duši mou, Že celý den tam jsme 
strávili. Třetí cesta, kterou jsem s chovancem a panem 
Kolhenhajrem konal, byla přes Turec, Liptov, Kríváň do 
Spiše, kde v Kežmarku a Levoči u přátel a pokrevných 



980 

86 posdriovavše Kolice a PreioT june DavštivilL Velebné 
Tatry naSe stály tu po prvnikráte před mým žasnoaolm 
srakem a IřesoucSm ae ardcem, a ačkoli nebylo (asu na pej- 
vyiší chlumy vystoupiti, předco mnohé jejich doliny a menší 
pahorky navštívili jsme. Nelae vypsati, jak toto cestováni 
a tato samostatnost účinkovala na mou dusí. Co člověk 
nevidí, to sobe cele jinače představíme. Já aspoň před 
věcmi a osobami, které jsem vlastnima očima nespatřily 
vždycky jakousi tajnou bázeň jsem cítil , která amixela^ 
když jsem je měl tváří v tvář. 



Částka VIII. 

Život na vysokých Školách německých. 

§. 1. 
Cesta do Jenj. 

Nyní přicházím k takové době mého života^ kter^ 
přátelům a čtenářům mýoi více méně a jiných mých spi- 
sfiv již známa bude, pročež zde jen na ty věci a při*^ 
běhy se obmezím, které tam buď cele nepodotknuty^ 
buď ne dosti vysvětleny jsou« — Poněvadž lhůta mého 
od slavné rady královské mi daného pasu do Němec 
téměř již byla vypršela, přinucen jsem byl obnovení pa- 
su a prodloužení lhůty pohledávati a tak přes Budía 
do Prešpurku cestovati. Zde v tentýž den přišel i jistý 
bývalý spolužák můj Prešpurský Mažári, rodilý z Assodn^ 
Slovák, ale již s silným Maďarským přizvukem* Ne- 
cfatěvše času mařiti^ hned následujícího dne odjeli jsme do 
Vídně, kde jíž mezi mnou a Uažárim maličké různico 
pro čas povstaly, proto že já i nyní aspoň některé obra^ 
zářný jsem navštívil , ku kterýmž vécem on zhola žá- 
dné chuti neměl. Odtud jeli jsme až do Prahy s obyčejným 
dostavníkem. V Čáslavi v dčkanském kostele hledali 
Jsme hrob a kosti Žižkovy ; ale jakási barbarská ruka 



231 

}e jii byla tyrrUa a spálila. V Praze mé první naviti- 
veni byl dám Jangmanftv a při prvním uvidění se byli 
jsme jii jako na věky svojí. Pan Jan Nejedlý přijal 
náe 8 obyčejnou svou nádhernou vlídností, a pani vdovy 
Krameríosovy potkala nás svláštní nehoda. Po vlidaém 
přivítání nás šeptala se: „Kdepak zůstávají?^ já Idto otáaee 
neporozamčv, byl jsem dlonho na rospacich a nevím, co jsem 
odpovédčl. Po chvíli opét seplá: Kde pak zAstávaji, abych 
mémo synu povédéti mohla, když se domft vrátí? Má- 
čel já: ^zAstávati^ nám Slovákflm v tom smyslu jest 
nejen nesrozumitelné ^ ale i nesnesitelné. SpalřivSe do- 
brotou našeho Mentora Jnngmana památnosti Prahy a pře- 
deslavše véci naSe poštou do Drážďan, schválně jsme 
s Prahy ai do Teplíc pěšky putovali, abysme českou 
lomi lépe poznali. Já na této cestě ve váčku uesl a kde 
možno bylo četl jsem právě tehdáž z frančtiny přelože- 
ného a vydaného, ^Papouška* od Kinského. Z Teplíc do 
Drážďan již nás místy syohravíoe a chumelice cprovázela. 
V Drážďanech poštěstilo se mi Hažáriho potud získati, že 
asi tři dni mým krasoumným libostem a radostem se spolu 
se mnou obětoval* Slavná noe od Coreggía, Madonna Ra-> 
pbaellova a Amor od Mengsa, tak se mi v pamět vtiskly, že 
se mi i nyní ještě zdá, jakobyeh je teprv včera byl vi- 
děl, jako některé charakteristické osoby a obličeje, tak 
i některé obrazy po prvním uvidění jich jsou na věky 
naše, jakoby nám vždycky před očima stály. Sbírka 
řeckých antik a starožitností v Herkulaaě vykopaných 
neobyčejný dojem na smysly mé učinila. Prvního 
dne ráno vyšedše k ohledání města , nic jsme doma 
nesnídaliy pročež ptali jsme se, kdeby byla kafirna ? Dva 
nás potkavší minuli nás. Třetí řekl : moji páoí ; vy jste 
zajisté cizozemci. Kafirna jest tu podezřelé místo, kam 
poctiví lidé nejdou. V Drážďanech navštívili jsme i slav- 
ného theologa dvorního kazatele p. Krištofa Bedřicha Am- 
mona, pak českého kazatele pověstného Štephana a chrám 
českých vystěhovancAv. Pan Ammon, muž vážný téměř 
Góthemu podobný, smlouval se s námi dlouho a s jakousi 
zvláštní láskou k uherským protestantAm. Ale hněv a žel roz- 
ryvši duši mou při naštívení p. Štephana, který o národnosti 



2B^ 

a řeči ani slyšeti necbtil : osoba to nepalrnái ryšavých tIs^ 
sftT, málomlavné; v přibytkv jeho panoval jakýsi nepořádek, 
at nedim nečistota. Při takových okolnostech neoi div, 
2e česká cirkev v Dráždanech klesla a klesá pořád. 
Z Drážďan do Lipska asi třinácte mil jeli js«e opět 
poitovským kočárem se třemi Rasy, pře9 Míšeň, Vrěfa 
atd* Noclebovali jsme oékolík hodin v jakési chatrné 
vesnici, kdei však pohodlný hostinec byl Pan Maiári 
maje v řemenném opasku své stříbrné penise, přes noc 
lakový t téla sňav pod poduško kladl. My včasné ráno 
vstávše odjeli jsme s pokojem. Před Lipskem mftj Maiári 
shlédne, rukou mé trhne, řka : „sle je, zle je!^ Po čase ja* 
sykem téméř šlakem poraženým, řekl zajikavé: „moje penise, 
moje peníze, sapomnéljsem tam, kde jsme nucovali.^ Já vida 
tovaryše cesty bes přítomnosti ducha, najmu v nejbliisi 
vesnici lehký vozík a celou noc obétovav nazpátek vrá- 
til j^em se do onoho hostince, Ješté nebyl jsem ve dvořo, 
jii statečný hostÍDský maje opasek v ruce mné v ústreif 
béžeL yTu jest opasek a penfze^^ pravil. Aniž když jsem 
jemu odménu podával, ji vzíti chtěl. Na druhý den naiel 
jsem pana Mažáriho položivého polomrtvého v Lipsko, 
Při večeři byli v našem hostinci mnozí knihkupci ze všech 
měst a krajftv Německa, an( právě tehdy čas ročního trhu 
(Michaelis-Messe) v Lipsku byL Tito nám vyprsvovali, 
žeGotbe v ty dny při tomto stole knihkupci Tubinskémo 
Cottovi jakýsi nejnovější rukopis za několik tisíc tqlarikY 
k tisku prodal. Z Lipska do Jeny, opět naše věci do 
Yímaru napřed poslavše, hned pěšky, hned s vozíkem 
cestu jsme konali, abysme tím volněji okolí a bojiště 
Lipských bitev, r. 1681 pod Gustavem Adolfem, jehož 
krftpěje krve ve Weissenfelse se okazují, a r. 1818. 
pod Napoleonem a spojenci vedených navštíviti mohli, áž 
dne 8, Října ráno o desáté hodině do Jeny slastné 
jsme přišli. Jeden z mých bývalých spolužákft rodem Spi- 
šák byl zde na nniversité na učení, on nás vodil po 
městě a ukazoval jeho památností. Ústav Lnžiokýeii 
Srbftv jen povrchně viděli a navštívili Jsme, anf tehdái 
akademické prázdniny byly. Když jsme se na zdejší slav* 
né procházce pod lipami procházeli, potkaly nás dvS 



d38 

hesky oábaé a již letité panny, z nichž jedna tlustý svasek 
jakýchsi rokopisfi v ruce nesla. Na atáikn: kdo to? řekl 
nás vodič: jedna jest dcera tdejiiho knihtiskaře Broek- 
hausa a nejhlavnějlíí redaktorkyné snámébo konveraaiof* 
bo sloTafka ; drobá jea t její přitelkynd Luisa Braebman- 
BOYSi povéstná básnířka, která sde své básně ttsknoati 
dává. Zde in facie loci, dilea pod lipami, dilem na břehu 
řeky Plisy cnikl prvof sárod a počátek onnéno mé bal- 
lady „Pftvod Lipsks/' která vsak teprv posdéji dokončena a 
¥ Budínské Zoře tiiléna byla« 

Df a KarasoTiei, Rasoyé, a Mkh prňrodcí. 

Prvé neí bysme néeo o Jené a o Jenském iivoté 
řekli, masfm přátely mé jeité naipátek na oeatn Drá-* 
itoisfco^-Lipskou vésti, kde mé jedna a nejpřekvapivéjiíoh 
udalealí života mého potkala. V Drážďanech totiž sedli 
na poštovský vfia spolu s námi jeité tři jini cisosemoi, 
ustavičné vlaskou řeči žvatlajkl, ačkoli snáti bylo ivy* 
sloveni, že nejsou Vlachové, Dva meai nimi byli ariá- 
denei meai 16 a 20 roky, synkevé, jak vtdéti bylo, vyi- 
iiho stavu a bohatých rodíčAv. Jejich rodinné jméno 
bylo Karasev (čti Karaiov). Třeti jejich vAdoe a lova* 
ryi cesty byl muž obstárný, bradatý, vojenských jísev 
a iráraflv plný. Sotva že jsme sedlí do vosu, apozoroval 
jaem i hned že toto nejsou Vlachové. Mesitim předce 
proilo téměř pAl dne v jakési nejistotě a němé mlčeli- 
vQsti. Konečné já prolomiv hrázi nás loočici řeknu: ^Hoji 
páni, odpusfte, že si tu svobodu beru, podle vaieho 
přiavuku ve vlaátině a němčině, a podle všech vašich 
■vukftv soudim, že vy našimi bratry a Slavjanskými syny 
jaté, totiž Rusové.^ liačež onen stařec otevra oči, řekl: 
^Cbaroao, charošo, my Slavjaaé jame a brati Rossjani.'* 
I vyšlo z dalši naši rozmluvy, že prftvodčí těchto mla- 
dých Rusů znal osobně onoho koiáokého hejtmana, Ivana 
Danilova, který v mé mladosti po první francouzské 
vojně, tttšifn pod Suvarovým, vraoeje se domft přes Turec 



234 

jel a v našem domě oěkolik do6v na odpoMnka byl » 
hospodo val, který mi v nocí tolik o Kozácích a Raších 
vypravoval, který mé co pacholíka na koné bral a ao 
mnou po záhamní jesdfval atd* Josefa a Jakoba nepro- 
nikla větši tklivost, když po mnoholetém toslonSenf opět 
v Egyptě se spatřili jako mě nyní při spatřeni tohoto 
známého a přítele mého, nezapomenutelného Ivana Dani- 
lova. Nekonečné množství otázek a odpovědi s obou stran 
ukrátilo nám cestu a svázalo nás i pro akademický život 
uzlem nerozluéitelným. Šedivec tento vážný^ ačkoli jii 
více starcem než mužem byl, byl ustanoven od bohatého 
ruského šlechtíce Karaseva ne tak za učitele, ant uče- 
nosti mnoho při sobě neměl , jako za vftdce, stráice a 
rádce jeho divou synův, kteréž on s nim na cestoránf 
po Evropě vyslaU Zdržovali se tito Karasevíči nejprve asi 
přes rok v Itálii, pročež ustasíčoě ještě i nyirf vlasky 
nejen mezi sebou mluvili, ale i cr otcem avým sobě do- 
pisovali. Z Itálie přešli do Jeny, kde též asi dvě léta 
baviti a učiti se měli, poněvadž ale jeden z nich, slaršfi, 
tragický konec měl , odebrali se odsud pfed časem. 
Umluvili jsme se již na této cestě, že sobě v jednom 
domě v Jeně byt najmeme, že to ale nemožno bylo 
T prvním čtvrtletí, aspoň v nejbližším sousedství jsme 
bydleli, oni u pani vdovy Cennerovy, já v kopšovském 
domě, potom však skutečně naše žádost se vyplnila, anf 
já v témž domě hned vedié nich hospodu dostal jsem* 
Tento Mentor Karasevský byl i mftj první učitel v ru- 
ském nářeči. Koupeno Vaterovu Grammatíku a Chresto- 
malii , překládáno ody od Lomonosova , Deržavina ňa 
Boha^ čteno „Drevnija Roskija Stichotvorenija,^ které 
darem od něho na památku dostal jsem. On navštěvoval 
i čtení na universitě spolu se mnou, obzvláště Ludenova, 
Fríesova a Ockenova, ačkoli v němčině nevelmi zbéhlý 
byl. Byli jsme spolu přítomni několikráte i při staroslaT- 
ských službách božích ve Vinařích, kde velkovévodkyné 
Maria Pavlovna, ruská kněžna, sestra císaře Alexandra, 
za velkovévodn Bedřicha provdána byvši, zvláštní kapli, 
kněze a zpěváky měla. Ale v jeho chovancích, těch 
Mladorusích, bohužel, nebylo nám možno jiskru národ- 



231^ 

Dostí a slavjaDStya roznítiti, jejich daSe moaely již v mU^ 
jdostí poeiieny a od národa odvráceny býti, oebo nimo 
TÍaitinu, fraočlina a němčinu o oi5em jiném slyšeti ne* 
chtěli. Zde jaem nejednou zatkal nad nenárodnim tycho<*- 
▼&Tánim rnaké a vfibeo Slavjanské šlechty. Jeden z těchto 
mladých pánftT, starší totiž, byl vysokého sr&stu, stihlého 
těla, okrouhlého spanilého obličeje, pfítom prudké ná- 
miivé letory. Mladší byl nízké postavy a chladné krve. 
Jednou v létě večerního času zavznf mezi iákovstvem 
Jenským šeptání: „Karasev raněn, Karasev raněn ne- 
bezpečně I *< V krátkém čase doveden aneb raději od 
německých bnrSfiv donesen byl starší Karasev domA 
• uhroceným krvi ramenem. Dal se Ros tento ohnivý na 
souboj se synem profesora práv a dvorního raddy As-^ 
pfaerusa v Jeně. Souboj, vykonán v tak řečené drsné 
doliné (Bauhthat)^ prohnáno mu kordem levé rameno m 
žíla krvní prosečena tak, že na drahý den Karasev du» 
cbn vypustil. Jeho bezdušné tělo bylo nočním časem 
pft světle pochodní na hřbitov vyneseno a slavné od 
celého žákovstva sprovázeno. Mladší Karasev spolu i se 
svým průvodčím brzo na to Jenu opustivše, do vlasti se 
vrátili. 



§.3. 

Okolí Jenské. 

K dokonalému poznání některého člověka musíme 
znáti jeho přátely, sousedy a jiné zevnitřol okolnosti^ 
ve kterých se nalézá; k poznání některého města po~ 
třebna jest známost jeho okolí a sousedst?!, v Jeně pak 
to tím více, že všecky místnosti okolí Jenského široko 
daleko v nniversitském životě se soustředojí. Nový nikdy 
před tím necítěný dojem učinila Jena a její okolí anobrž 
celá cesta přes Sasko na mou duší. Všudy slavjanská 
jména a nesiavjanští obyvatelé. Jáf slySev taková jména 
vlastním uším věřiti jsem nechtěl, proto kdy a kde jen 
možno bylo, sám jsem osobné cestu do nich konal. 
Samé jméno Jena aneb jak prostý lid posavad říhá, Jena^ 



236 

pak řiika přes ienn tekoocf Latora, později Latra, 
Slavjaaská jsou. Tato poaledaf nepochybně od Ijnlý !• j. 
pnidký, bystrý. Ptk bliské Tesaice a města: Gospoda, 
Xumca, Břesniee (MesniU); Volníce (Wolnita), Loboda 
(Lobeda), Reaida, KiosTice, Cekiieey Radegast (asi nfle 
od Jeny), Drismce (snad trýaaíce aneb tresaice), 6e* 
achvítiy PodlTÍts, Viaary, nea^islné jiné jsou jeítě poaA- 
atatky Slavosrbňv sde bydKvšfch , ale v jejich donfeli 
« olicich neslyšeti více sladké ztnky Slavjanské, leda ie 
8 dst zde velmi rossfřeBých a oblibeat<^h LuiiěaiiAT a 
Loiičanek vétiim dflem t nějaké alužbé se nalétajfdeh. 
Ku procbáikám Janským přináleicjí ▼ blfakosti: Přikopf 
Tftkol samého města ; Ráj £ili Paradies meai měalem a 
Sélou a ptk Chod madrcfty pod městem; ▼ podálí 
mlýnská dolina (Můhltfaal), (Nejna (Oehlmahl), Travaatt 
aidýv, Pila (Sohneidemihla) a pak blfské veahiee Weal^, 
Jena, Kamsdorf, Zieg enhain, Borsteadorf, V poslední této 
viesnici stélo jeitě aa našeho ěatu do atromn fřeaané 
jméno : „Grudy,^ Zahrady t Janě a tfikol Jany aname-* 
nité|ši jsou: KnflecI zahrada (Prins-Garten), které někdy 
Cbríeabachovi néleíela, botanické zahrada na pHkopě, 
HarasoTské zahrada^ kde krésné myrthy s jiné východní 
rostliny; Šillerovské zahrada a jiné, O Vfmaro přesvěděil 
jsem se nejen z nejstarších listin ale i vlastní očividaoati, 
že se toto město původně Vinař, Vinary jmenovalo od 
vinic a vinařův vino tam vyvodivších a prodávavšieh. 
Tato čéstka města posavad se ukazuje, a ,,Weinberg,^ 
„Weioplatz^' jmeniýe. Pravdu tohoto potvrzuje i latinské 
jqneno „Vinarienais/^ Ssla vedle Jeny tekoucí propůjčuje 
život celému městu, V zimě tak tato zamrzne, že sta l^ův 
a méštanův na ní se kloazají trepky na nohéeh přivá- 
zané míjíce. V ietě opět zvláště večerního (ssu provodí 
se na ní člunkování se zpěvem aneb koupání a plovénl. 
Jednou při takovém koupání utopil se mladý, naděje plný 
profeaor Stark, doatav křeč do lídův , a ač jen doati 
kratičký čas ve vodě byl, přece z ní vytaženého nijakž 
yÍG9 k životu přivéati jsme nemohli. O prázdninách konal 
jaem vycházky do všech okolních, vzhledem na Blayjan- 
skon historii aneb mythologii památných měsi» Radegaal 



387 

JMt dotti ohttrná vesmeo » obU&«ji slavjanikými. N^ 
víoe zoélak prvolbo fpévQ SUty Doery povstalo ■• 
lěolito mých vyobáikécb a proeháskácliy v téohto hájicb^ 
lakách a cahradách okoli JcDshého. 



S. 4. 

Akademldcý éill baršoTský život ? Jene. 

Přišedše do Jeay abytovali jame se na čas y Bo« 
stmci u lítébo medvéda, ▼ néaii někdy i Lntber a 
Melaiiebkon ae adrio?alí, a však jii drabého djie ráno 
přeatčbovali jane ae. Celá Jena rojila ae již aáatapy 
žákův, kterých ae tebdái na ti^ce bylo ahromáidilo. Na 
drnbý aeb třetí den vedlo nás veliké mnoiatvi do Ka- 
nice, kde prvnf komera drián býti mši Jeattf to veanioe 
nad Saiott nfže leny asi hodimi cesty a ode dávaa 
aiaTuá kanickými praieaicemí (EierknebeD), Jii na oeaté 
přes luky aplváao pro mne nové a nikdy neslýchané 
pisoč akademické, k. p. Jcb lebe mir daa Barscheuleben 
ald. V Kanici i hostinec i sad přeplndn byl iákovslvem. 
N^edooa stalo se atíšení veliké a tu vážným ddstejoým 
a Telebným hlasem spiváno píseň „In dieser feierJicben 
Stande.^ Potom bráno pivem naplnéné óiše do rnkoa 
a po okamžení líbalo a objímalo se všecko vesměs jako 
bratrstvo a od té doby všickni sde přítomni jsme sobe 
Jen tykali. Opět zpíváno , hráno, až pozdě veder domil 
jsme se vrátili. Takovíto komeraové odbývali se potom 
i v Jeně v hostinci n růže tak blaaitým zpěvem ^ že 
večerního ěasa celé město se ozývalo* Náměstí Jenské 
Mverhranné jeat , po něm se hemlf nstaviěně hromady 
barjův. Nékdy ve dne a svláště vefter ndělaji stadentí 
ialéc chytíce se za race od jednoho konce ke drabéma 
poehás^lce tak vzMrn doli a zpivajloe národní písně 
ivlášCě ona ^^Waa ial des UentaobenVatarland?'' Rapér 
má téměř každý barš^ a ěaato i na náměstí ionm^í. Vůkol 
Jeny jsoa blízké vesoioo a. v nich téměř všady plesoniy 
v háji aneb v sadě; tu ve daech sváleěnícb a notfěl* 



238 

iiíeh všecko plno, Btudenti, TesDÍóaoé a vetničanky micbigi 
•e to obyčejné ve svorcém a pokojném apolkn. Jinace 
jest to 8 mčstany, kteři sde v řeči bnršovak^ fiUstery 
sluji. Já vsak mdl jsem pHstnp v Jeaé i do takovýchto 
domfi. Stolař Mošovský Starke pocházel t Jeny a psal 
rodičftm svým skrxe mne listy. Méšfan v Jend jest vém 
bídné před bursem se ponižajiei a od oého visící stvo- 
ření^ proto v Jenč vlastně říkaje žádného mčstanského 
života není, an pohlcen jest od života akademického. 
Znikají-li alepředce nékdy rvačky mesi burši a měitany 
•níb tovaryši a řemeslníky, savsoi i hned strašné ^^Bor- 
sche heraos'' po celé Jené a v tom okamžení celé mdsto 
setřese, nebo žákovstvo ozbrojené táhne tam a jistotné 
svílČKÍ. Při zttiklém ohni na př. aneb při vyobcování horše 
každý burs má v ruce tak řečený „Ziegenhaimer^^ Uj. 
hfil sukovitou opálenou z tvrdého dřeva, jenž při vesoioi 
Ziegenheim roste. Tímto kyjem bije o dlažbu, eoi strašný 
podsemní svuk a ohlas po celém mésté se rosléhajici 
vydává. Boršové sestřeďují se na namésti a pak táhnou, 
Itam potřeba velí I Milovným a cténým profesorům čini- 
viji avlášté na den jména aneb naroseni, aneb i při jiných 
příležitostech sastaveníčko s hudbou, při kteréž příležitosti 
řeči konány bývají. Koho ještě více vysnačiti a poctili 
ehtéji, tomu ke cti sasasují před domem | na některém 
menším náměstí aneb i jinde na pohodlném místě mladý 
strom , obsvlášté dub na památku pokřesténý jménem 
toho muže, a to s velikými úpravami a obřady. Tak la 
mého Času učiněno Okenovi a Friesovi, že byli na Wart- 
bargo. Každý burs prvního roku jmenuje se liškou (Fuchs) 
6 jakýmsi opovržením. Oděv buršovský byl Černá aksami* 
lová čepice, která na čele atřihrnon ratolest dubovou 
aneb aspoň list přišitý měla. Kabát obyčejné též s černého 
sukna až po kolena (deatscber Rock) , téměř tak jako 
attila, vlasy na hUiyé dlouhé poutcem na dvě strany 
rosdělené, nestříhané, brada nebolená volné rostonot; 
y letě sřídka kdo a bnršův chodil po méstě se aakrytoa 
Uavou. Strava byla dost sprostičká, větším dílem leleel 
maso s néjakýmí aeleninami , které nám i počátku no 
«ždyeky cbutnávaly, anf se k. př. křen, petržel co přikrm 



239 

TaH a ji. Veier málo kdo in):ali na jídlo, ant mláto toho 
káva, iaj a ehléb a máalem ae požifá. Jednou tehdy 
napadla nás Slováky choutka po slovenakých jídlech i tčata, 
proto sloiili jsme na to peníze. Sotva se povést o tom rotne- 
alt, pfípojilo se k nám mnoiství německých buřsův a přátel* 
U pana Rumana (íačny k tomu piípravy. Když jsme po- 
selkyni pro mák poslali » přinesla nám a lékárny aneb 
B krámu tak málo v papíře sakrouceného máku, že od 
loho npnstiti a na to místo sýr aneb tvaroh vyvoliti 
jsme museli. Pan Jiří Ország, bývalý oekonom Frešpur* 
skdho alnmneum, byl kuchařem, ale bohužel žádná z Jen- 
akých kuchařek a služek tésto mísiti a udělati neuměla, 
ant tam podobná těstová jídla neobyčejná jsou. 1 přinucen 
byl tehdy nás pan kuchař ruce čistě umýti a celou tu 
práci na sebe vzíti. Naše domácí paní tam přítomné 
nemohly se tomu dost nadiviti. Z počátku ptali se 
Němci, zdali prý možno něco takovélio jísti a ztrá* 
viti , potom však pomalu i oni dali se do toho , a 
tak jim to zachutnalo, že nás častěji prosili za opa- 
kování takových hodův. — Cestování takovýchto aka- 
demikĎ, anobrž i |in$ch profesorftv a vzdělancův v Něm- 
cích jest velmi snadné, laciné a pohodlné. V Uhřícb, 
když kdo na druhou třetí vesnici cealuje, tu již musejí 
býti koněy vůz, pohonič, truhly, kufry a hňh ví jaková 
zavazadla. Německý pocestný vezme na hřbet strojný 
ranec, v němž nejpotřebnější věci sám sobě nese, putige 
od východu na západ, spokojen s dosti prostičkou živ- 
nosti. Čímž se stává, že v Němcích vzláítě ve mladosti 
vieeko cestuje do Švýoar, do Vlach, k Baltickému moři atd. 



§. 5, 

ProfesoroTé a rédy t Jeaé. fiabler. 

Svoboda tělesná i 4uchovní universilského života 
v Jeně přivedla ducha mého do stavu jakési nejistoty, 
těkavosti a poviecknoati. Všecko jseai chtěl slyšeti, 
všecky vědy pohnati a vyčerpati, všech profesorův po« 



i 



840 

sloehaSein^ býti. Proto nayštétoval jsem ▼prvním pAUelf 
i pyCvn a to jak Itdskoatak I s?fřecf« PoBdéji však eflik 
jsem, že tato lékavost a roatržitótt nevede k ofií, Btáht 
jtem plachty na korábu mého učení, obmezivsena the» 
ologíí, filosofii, fabtoríi, přírodověda a filolofit. V th^ 
ologii byli moji profesorové p, Jan Filip Gabler, Sehol, 
Dane, mladý Stark, ve filosofii : Príes, Okea, Bachnann; 
v historii : Loden ; ve filologii : £ich8tadt, Haod a Reisig-; 
ve fysice Voígt otee; v botanice Voigt syn, v mineralogii 
Lene, ve státních védách Lttder* Mrtvina Prespnrská co 
mnmie v paměti mé ležfcf, teprv zde dostávši život, Ba- 
cala hýbati se a dýcbatt. Gabler byl před tím v Alten- 
dorfé kasatelem. On byl biblický rationalista , svobodo-* 
myslný a však dlánky náboženské a víry s ton největší 
uctivosti a titlostf přednášejíci a roajímejícl i tam, kde 
je on za zastaralé aneb nepravě pojaté vydával. On byl 
tvůrcem nové védy, totiž theologie biblické, kteron od 
theologie cfrkevní přísné odděloval. Riblickou theologii 
vážil on jediné ze studnic písma svatého, j»kž ono podle 
stupně vzdělanosti našich óasAv a podle zdravé kritiky 
vysvětlována býti má. Církevní tbeelogie byla mu nauka 
od církevních otcův a učených mužův v předešlých sto- 
letích sepsaná. Onano vynášela smysl ven z pisera 
svatých, tato jej vnášela do nich, onano předkládala 
to , co sám Kristus a jeho apoštolé bezprostředně uěili 
a mluvili, tato obsahovala v sobě výklady lidské o tomto 
učení Krista a apoštolův. Pan Gabler vydával i theolo- 
gický denník čili journál, který ale na tak veliký» počet> 
svazkův zroatl, že já jen některé z ného sobě jsem vybral 
a četl. Co jest opravdový protestantimus, tomu jsem se 
teprv od tohoto maže naučil, který všudy jakési šfastné 
zlaté cesty výborně držeti se uměl. 



§. 6. 

Harms. Bůi theologický* 

Muže tohoto já sice osobně neznal jsem, že ale 
za mého časa náU^amiý vplyv měl na theologický tvét^ 



24f 

náslédoTDé i na mne, nelze ma cde odepřiti jnísfa^ Byl 
on kazatelem ev. cirkvé v mSstě Kiele. V mladosti cp syn 
chudých rodičftv řemeslu se vyučil a teprr později, jako' 
náš Doležal, spisovatel Československé mluvnice, školám 
se oddal. O jeho obzvláštním zpQsobu kázání mnoho slyšel' 
jsem od jeho krajanftv, očitých svědkův. On povstal co 
nejsilnější ozbrojenec proti panujícímu tehdáž rozumenštví 
£ili natíonalismu. Při příležitosti třetího Jubileum násle-' 
dováv v tom příkladu Lutherova vydal na světlo 95 theses 
plných solí, loubUy tu a tam i bláta, kterým nemilosrdné 
metal na ty nejslavnější protestanty a rationalisty. Nás 
pět aneb šest Uhrfiv : Ferjenčík, Ilumann, Benedikti, já 
« nevím ještě který jiný, sesedše se spolu , čítali jsme 
tyto theses s tou největší pozornosti a účastností. A skn- . 
tečně ony mnohé křehkosti církve a náboženství toho 
Času nám odkryly a před oči Živě a nezapomenutelně před-' 
stavily. On^ způsobily to, že církev protestantská téměř 
znovu ze sna povstala a z rationalistíckých yrtochflv 
« závratfiv na zlatou prostřední cestu se vrátila. Poněvadž' 
spisek ten Harmsftv řídký jest, zde kladu některé články 
z něho , které se mi tak libliy, že jsem je do denníku 
svého vepsal. 

Člán. 21. Odpuštění bří chův stálo v 16. století 
iniioho peněz, a v 19 století může se darmo mít^ nebo 
každý sobě tím sám přisluhuje. 

Člán. 27. Podle staré yiry stvořil Bflh člověka :* podle 
nové víry tvoří člověk Boha. 

Člán. 32. Tak řečené rozumné náboženství jest 
obyčejně bud rozumu bud náboženství aneb obojího po- 
Bbavené. 

Člán. 52. Přeložení bible do živé řeči musí se po 
vplynuti každého století obnovovati, aby v životě zůstala. 

Član. 71. Rozum v evangelické církvi se vzteká: 
strhuje Krista z oltářův, mrská slovo boží dolů s kazateU 
nicCy hází blátem do křestní vody. 

Člán. 75. Někteří žádají nyní luteránskou církev 
jako chudobnou děvku skrze oddavky (sjednocenost 
B reformáty) bohatou učiniti. Nespáchejte toho skutku 
nad kostmi Lutherovými, on tím ožije a pak běda Vám I 

KoUároTj fpiqr, lY* 16 



243 

ČUiii« 93. Katolická církev jest výborná drkev ; ona 
se pfídržuje a rzdllává obzvlášté svátostmi : ona je člo- 
věka jako tčiesné bytnosti nejpříméřenéjsi. Reformatská 
církev jest výborná církev, ona se přidržijye a vsdélává 
obzvláště slovem božím : jest (lověka jako rozumné byt- 
nosti přiměřena. Výbornější nei obě jest církev evange- 
lická lateránská, ona se přidržuje a vzdělává i svátostmi 
i slovem božím. 



§. T. 

Němečtí nábožníčkoTé. (Pletistae). 

Prvního čtvrtletí přijda do Jeny bydlel jsem s Hažárim 
a jistého Kopše měštana a ševče na blízka universitského 
chráma vlastní d6m majícího. On bydlel v přízemí se svoa 
rodinou, nám dáno prvoí podnebí, kde jedna prostranná svě- 
tnice k bydlení a jedna komora ku spaní byla. Dal nám pan 
Kopš tuto světnici něco laciněji pod tou výminkou, abysme 
muji každou sobotu večer na jednu neb dvě hodiny odstoupi- 
li; an( se prý k němu v ten čas stateční lidé a křesfané schá- 
zejí. Několik týdnfiv já na ty schftzky ven z domu vyjda 
nedbal jsem. Jednou ale zvědavost mě zvedla, *i chtěl 
jsem zvěděti, co ti lidé tam dělají, pročež zfistal jsem 
schválně doma. Nejprve okna záclonami zakryto, pak 
množství svíc rozžato, stňl co oltář upraven. Okolo sedmé 
hodiny sešlo se asi 20 někdy i třidcet rozličných osob 
obojího pohlaví; já domácího hospodáře zeptal jsemse, 
zdaliž mi dovoleno tam přítomnu býti ? ^1 ovšem za 
čest sobě to pokládati budeme !^ Jeden z nejstarších 
měsCaufiv začne tichým avšak vážoým hlasem píseň zpí- 
vati, za nímž potom celé shromáždění zpívalo. Na to 
vstalí všichni a modlili se s takovou vroucností, že to 
jakosi zázračně na mne účinkovalo. Na to ale bohužel 
následovalo čtení těch nejnechutnějších zastaralých ně* 
meckých nábožných knih, kde o samém dědičnésii hříchu, 
o ďáblích a pekle, o ranách a krvi Kristově a těmto po- 
dobných věcech, zmínka byla. Na to následovalo svobodné 



«iiiloa?áiii a jako řeóňovéof q Téouoh nébol^Dikých, a| 
«e konečné s požehná véaini a křesfanským polfbeiifni 
rozelli* Já sohvalné při viem toan jen mlčeoUvým d5agt- 
ttfken jaem byl. Ze všeho toho viděti bylo jakési toniení 
po jÍAé vroucnéjii náboioogti, nei byla ona ehladaá 
pooze toliko rosum saneprásdfiiqieí, jaková toho hasn ve 
všech chrámích německých panovala. Přece já hned na 
prvnikráte nabažil jaem se na vždycky navštíveni tohoto 
spolku, a jen to prosba a to želáni odtud s sebou jsem 
přinesl: „aby něco podobného v našem národu nikdy 
nestalo, aby mesi kněžstvem a Údem, mesi chrámem a do- 
mem takovýto rospor nesniknul.^ 



§. 8. 

Jlndřicli Laděn. 

Tři professorové v Jeně nejsilněji účinkovali na 
mého ducha : Ludeo, Oken a Fries. Luden měl mezi všemi 
professory nejprostrannějši posluchárnu a největší počet 
posluchačův. V létě taková tíseň a tlačenice byla, že 
jsme sotva dýchati mohli a pot l čela se nám cedil* 
Okna plna byla hlav posluchačů s venku se dvora do 
posluchárny obrácených, kteří ve dvoře na řebřícich o stěnu 
opřených stáli. Takový řebřik, bud kdo chtěl přinésti 
sobě musel, bud pedelovi obsvláště saň zaplatiti. U Lu<- 
dena slyšel jsem já spolu s Benediktim nejen celý 
všeobecný dějepis ale obzvláště i dějiny německého náro- 
da. Již v onéno první zpozoroval jsem tu i tam nějakou - 
strannost při Ludenovi, ale v dějinách německého národa 
proměnila se tato strannost na zmatek germánských a Sli^v- 
janských živlův, jmenovitě mythologie obou národův. 
Luden totiž nespokojen těmi řídkými a suchými studni- 
cemi, z nichž Němci známosti o pohanském náboženství 
svých předkův važejí, totiž : Tacitem a Caesarem, u nichž 
se krátké zprávy o germánských modlách nelézají; chtěl 
toto pole ku prospěchu svého národa rozšířiti, proto vzal 
útočiště své k Adamovi Bremenskému, Saxovi Gramma- 

16* 



í 



»44< 

líkovf, HalmoldtoTÍ, k Dítmaroyi ajtirýiii, a co titabStay- 
jaliecb vypraTajf, ta on potahovaly aspofi % véxii Hnlkf 
i Da Iféftice. Ohradil se pak asi oílaledajfcfiii Epůsobem:' 
^e tyto krajiny byly dřfvo néiíieeké, it Vendové tyto 
modly a obřady od Némefiv zdSdíti aneb vypůjčiti mohli, 
že kdo v stavu jest příšnd meze arStti mezi tak pomf cbanýmí 
národy a t. d. Já po zkončeoé hodíné nemoha se déle 
zdríeti, iel jsem na přátelskou sotikromnón rozmlnru 
k Lndénovi a přednesl jemu vlfdtfé *mé sJavjaňské o fonr 
domnění a, jako protestovaní. To byl snad prvni živý 
hlas pozdvižen od Slavjana tváří v tvář proti křivdám 
NČmcfiv. Já již tudy m6\ jsem výtahy a dílem i šatna 
díla z těchto spisovatelfiv,. mythologii Slavjanskon opi*- 
sujících, pročež nemluvil jsem nazdařBflh, řkii : „vždyt- 
tu všudy výslovně stojí Sláyiý Vendi, Obotrite, Pomerani^ 
Polabí a t. d. anobrž sama jména těchto bohftv : Svatovit, 
Radegast, Svatobor, Heňil, Hmil a t. d. jen ze slavjanské, 
nikoli z německé řeči vysvětlovati se dají. Pan Ludeo 
dlouho byl na rozpacích a vymlouval se všelijak, koneč- 
ně váak uznal, že oa slavské řeči tolik povědom není, 
že budoucně na tento článek své historie bedlivější 
pozornost a kritiku obrátí. I stalo se V samém skutku^ 
že pan Luden v tištěném svém díln .„Geschichte des 
Teutschen Volkes. Gotha 1829 Sv. I. strana 555, kde 
.mythologii staro-germanské píše, ani zmfoky o slav- 
janských modlách a spisovatelích slavjanské mythologie 
nečiní. Byl-li to následek této mé rozmluvy 8 ním aneb 
Jiných okolností, to zanechávám nerozhodnuté. Dosti na 
tom, že když Jsem jej podruhé tr Pešti roku 1835 na- 
. Tšlívily a několika sklenicemi Tokajčiny se mu zavděčil, 
8 ťísměchem mi za to dekoval a mě „mein slavischer 
Lohrer^ nafeýval. 



§. 9. 

LndTík Oken. 

Drohý mné památný muž v Jeúě byl Oken, ačkoli nábo- 
ženství katolického^ však jeden z nejvolnomyslnějšfch mudr- 



245 

f fi« U něha ilyásl jsem filosofii přírody a historii píirody 
(přírodopis). Dlouho jsem se nemoiil vpraviti do jeho 
zpAsobu mluvení a myšlení; bylt mi oprardivým sphín- 
xem plným pohádek, ale pomalu vyjasnila se obloha mysli 
a očí mých a spatřil jsem na něm v samém skutku jednoho 
c nejhlubších spytatelAv přírody a z nejvčtšich mužftv 
nadehQ .vél^ii. Ludea iiyl muž bv^U^ uhlazených mrAVftv^ 
vlídných poklon , zprávňó libozvučné řeči :. Oken byl 
muž školy, nedbalých mravův, nevytřelé řečí, ča^o za- 
nedbaného roucha. Jeho kathedra zdála se býti sndDio- 
l^enfiv a přece snad nikde vetší tichost a poiiornost 
nepanovala^ jako v jeho posluohárné; jen škoda^ přer 
ákoda, že nás tak n^álo Uhr&v mezi jeho posluchači byío^ 
ani větši počet jen na tak řečené chlebové nauky a védy 
ae obmezil. Dvě hodiny ale obzvláště mi u Okena neza- 
pomenutelné zfistanou. Jedna,, ve které nám vyl^ádQl 
stvoření světa a obzvláště povstfiní naší slunečné sour 
^tavy s jejími planetami a měsíci^ a pak povstání člověka 
z vody u břehu mořského. Zdálo se mi, jakobych hyl 
očitým svědkem tv&rce býval v tu dobu, když tyto věci 
tvořil. Arci že při tom i mnoho poesie a fantasie bylo, 
gině ale právě to se libilo, že v zrcadlo těchto tak vznešené 
věci tak krásně a zřetelně vysvětlovati uměl. Druhá bodina 
p Okena byla na botanické procházce pod širým nebem; 
,Moji páoi, řekl,^ já vás nechci botanickými soustavami 
líčených škol a knih obtěžovati, pojďtež sem a hledt.e na 
iento před námi stojící strom; tu máte i nejdokonalejší a nej- 
věrn^lí rostlínářskon soustavu. Tento strom záleží ze čtyř 
hlavních částek, totiž z kořene, ze pně, z ratolestí a z list&v; 
pročež musejí se i jen čtyři hlavní třídy v říší rostlin 
nalézati, . nebo strom nic jiného, není, nežli soubor (com- 
p}ex>. a zrcadlo všech rostlin, neb rostliny nic jiného 
.nejsoa, než rozpytvaný a po zemi rozložený strom^ První 
nejnižší třída rostlin musí tedy býti kořeno vitá, kamž 
přifiáležejí houby, hiiby a jim podobné ; ďruliá třída 
rostlin mn^í býti páovitá, kam přináležejí rozličná dřeva 
« stromy ý třetí třída rostlin musí býti ratolesfovitá,. kam 
.přináležejí kře, křoviny, houště; čtvrtá třída rostliii, musí 
h|ti iistevitá, kam přináležej! trávy a rozličné zeliny. Do 



M6 

téehto ětyr %Há metaly §t Jil potom fámy ieboii viecky 
Dám SBámé roftlíay.^ 



§. to. 
Jakob Frledrik Fries. Malá příčina, relké následky. 

Y prYDÍm pAllelf mého akademiot?! znal jsem toho 
mnio jen z některých jeho spisfiv, čtení však Jeho jeit^ 
neslyšel Jaem. -Slastná náhoda vSak přivedla mé do bKžSfha 
svazku 8 nfm« Fries mél vlastní dAm se zahrádkou, z ufi 
dvéře na příkopy vedly. Ja jednou procházeje se na 
přfkopíeh uzřím hlobokého tohoto myslitele s Jeho péH 
neb šestiletým synáčkem přede dveřmi oné zahrádky 
státi. Mezi zahrádkou a pfíkopem totiž byla ješté vod* 
a bláto z roztopeného snéhu. Dobrý otec vzav tedy 
synáčka v náruč nésti jej chtěl přes vodo a bláto. Já 
přiskočiv k němu řeknu: ^Pane dvorní rado, račte do- 
voliti, af Já to učiním, já jsem mladší,*' a vzav chlapce 
toho přenesl jsem jej na přfkopnf procházku. Fries po- 
děkovav se za tuto pozornost a pfípojiv se k mé pro-^ 
cházce ptal se mě na vlast a Jméno. „Já Jsem Kollár 
rodák z Uherské krajiny^* odpověděl Já. ,,Já Uhry ob- 
zvláště vidy rád Jsem míval a mám, oni se na našich 
universitách obyčejně chvalitebně zpravují.* „Odpusfte 
pane, ie Vás ale to na Jeden v Němcích hustě panujíd 
omyl upozornit musím; tato chvála patří ale ne tak 
Hadarfim Jako SlovákSm, nebo téměř všichni ti Uhrové, 
kteří na zdejších aneb i jiných universitách Ihelogii 
studují, Jsou Slováci. I Já nejsem Madar ale Slovák 
národem a jazykem ČechCim a MoravanAm příbuzný.^ „Nu^ 
tedy jste mflj krajan,^ řekne Fries, — „a to ve dvojím 
vztahu, duchovním i tělesním. Dochovním proto, 2e Já 
a mflj otec ku bratrské v Čechách zníklé církvi přt- 
náleiíme, v tělesném pak proto, ie má matka írísttm 
Žofie Jeiková z Čech aneb vlastně z Moravy pochází. 
Já jsem se totii vBoříboji (Barby) roku 1778 narodil: 
moje pak matka připutovala v polovieí minulého 18 století 



247 

« (esko-moretskými bratry a vyhoanci oejprTé do flor- 
nicb Ložíc a odtad do Dyndjšiho Saska Praského* 
A v skalka p. Fries byl horlivým ddem cfrkYe této 
Česko-bratrské. Chválil ji veřejné i ve svých (tenich 
i Te svých knihách co vsor křestanské pobožností ; jme- 
noval Sesko-moravské bratry svými otci, k. p. ve spise : 
VoB dentscher PhilosophiCi Art ond Kunst, str. 96. 
Po skončené procházce u rozmluvě o rozličných věcech 
pozval mě pan Fries na návštěvo do svého domo* Od 
této doby byl jsem již jeho a on můj. Slyšel jsem jeho 
filosofícká čteni a aestbetíko^ co docho mémo potom 
velice vhod přišlo^ nebo čim mi Harms byl v boho- 
sloví, tím byl mi Fries v modrctvf. Sám Gábler zajisté 
více bořil než stavěl vthclogii. Jako Harms mé theolo- 
gické zásady a zápasy mezi sopernataralismem a rationa- 
lismem do rovnováhy ovésti pomáhal: tak Fries orovnal 
a smířil mé modreké náhledy, které se dlooho chvěly 
mezi Okenským materialismem, Šellíngovským a Fichtdv- 
ským idealismem a Kantovským suchým materialismem. 
Jeho hlavni cil a snažnost, kteráž se mu i výborně zda- 
řila, byla : náboženství, mravnost a krásoumu jednou ví« 
don spojiti, totiž vidoo krásy doše. Jeho spisy, jmeno- 
vitě : znání, věřeni a toseuí účinkují tiše ale hluboce 
a blaze na každoo Čtstoo doši. Jeho posluchárna bývala 
přeplněna. Při vysvětlováni předřfkaných článkfiv tak 
vysoce, omele, zprávně, ve dlouhých a předce okrou- 
hlých periodách mlovíval, že to hned tak tištěno být! 
mohlo, jak z jeho dst vyšlo. On byl i miláčkem i příte- 
lem boriovstva německého. Pro účastnost na jubilejní 
Yartburské slavnosti musel mnohé nepříjemnosti podstou- 
piti^ až konečně i veřejné učeni mu zapovězeno, ačkoli 
úplný plat od Vinařské vlády až do smrti mu daváu. 



§. 11. 

Wolfgang CMKke. 

Sotvy že jsem te r Jeni oaadil a poohlédl, prr- 
nf má práce byla ondéti a pocoalí nejen profesory ale 



248 

i jÍDé slavné tam lijící male^ aneb aspoň jejich pomníky 
a dómy, kde bydleli a pracovali. Náhoda pak tomu chtěla, 
ie p. Wolfgang Gdthe nedaleko od nás bydlel, jema te4y 
bylo prvnímu moje navštívení obétovápo. Byl jsem tai|i 
nejprve s Maiárim potom častěji sám. Ponejprv nechal 
nás v předním pokoji něco čekati, pokud se prý oblekl 
a připravil. I předstoupil před nás tento německý Jupiter 
a nádhernou zdvořilostí a s odměřenými kroky i slovy* 
I pan Gdthe byl toho domnění, že v Uherské krajině 
pouzi Maďarové bydlejí, pročež i nás za Maďary měl. 
Když já ale proti tomu protestoval jsem, řka ; y^Pane, 
já jsem Slovák aneb chcete-lí Slavjan, tento pak mftj 
druh jest polomaďar poloněmec^ zasmál se p. Góthe hla- 
sitě nad touto mou upřímnosti, pročež obrátív se ke mně, 
di!kvěrně prosil mě, abych mu několik slovenských národní^ 
písní opatřil a přeložil, ant prý slyšel mnoho i o jejich mnoho- 
sti i o jejich kráse. O maďarské prý prosil a psal již mnohým, 
ale že posud žádných dostati nemohl. „leh bóre díe Magyaren 
soUen ébenso sanglos selo, wie unser Deutsches Volk." Tak 
jsme se rozešli. Asi za měsíc potkal jsem pana GĎtheho 
v knížecí zahradě na procházce, i hned ke mně kroky 
obrátě vylál mi: ^^o dělají Slovenské Zpěvanky?^ Já 
vymluviv se nedostatkem času s počátkem roku univer- 
sitského, slíbil i zplnil jsem to, jak mile se první na- 
hrnuté práce umenšily. Některé z nich od něho metricky 
přepracované vyšly v časopise od něho vydávaném. Při 
druhé a následujících návštěvách složiv již Góthe cele 
»e sebe ministra a dvořana zdál se více býti patriarchou 
a otcem. Gdthe obyčej míval téměř každodenně v' ko- 
čáru, v němž dva běíouni zapraženi byli, vůkol Jeny se 
projížděti, a při tom se svým kočím, jako se svým 
nejdůvěrnějším přítelem hlasitě mluviti neb se hádati. 
Náš přítel, pan Sam. Perjenčík, znamenitý zpěvák a 
guitarísta, ještě častější a domácnéjší obcování míval 
8 Gdthem, proto že jeho ballády a romance Erlkónig, 
der Sánger, Fischer atd.' výborně zpívati uměl. V Něm- 
cích jest obyčej, že m váiQce y tak řečený štědrý večer 
rodičové dítkám stromek stužkami, svícemi ovocem atd. 
^ okrášlený darójí. Jednou na štědrý večer pozván i Gfithe 



249 

k UkoTýa danácfm radovéjikáia ku profeisoroTÍ Losf i>«- 
^oyij který jedipou, jii doapčbu dceru maje^ Uto též 
ye vedlej^im pokoji takový kráisaý vánoční strom f jablky 
a jinými dary připravil. Ve druhé chýii mezi tim bráDp, 
ipfváiBOi kartováno, roamlouváno a Gothem. Ale v ten 
čaa vkradnonce se jinými dveřmi dva dovádivi kpmpáni 
.11. Mveráci do onoho vedlejšího saTřen^ho pokoje ^ celý 
Ktrom ovoce jablek a ořechy oloupili a opdt do apo- 
iečDoatí, jakoby nic nebylo , se vrátili, S udeřením 7 
kodiny přiSel domácí otec . a dcerou po boku do apo^ 
leřaoatí, otevra dvéře sval apole^noat do onoho pokoja 
k vánočnímu alromo* Jakové zaraženi a ustrnutí při všecb, 
jinC strom prázdný a holý u. prostřed příbytku stál! 
• Gdtbe stana před strom s rukama na prsich sloienýma 
mlčel a myslel. I stalo se v celém tovaryšstvu utišení 
veliké v očekávápíi co z tpl^o bude, co Gčthe na to 
řekne. Tento ote^vra lista žertovné přísným hlasem zvolá: 
„Eva verziehen sei dír ! es haben ja Sóhne der Wetsheit 
Rein geplundert df n Baum, welchen der Vater gepflanzt«^ 
Radostný rukotlesk, smích a žert ozval se se všech 
stran při téchto vtipných verších, a osladily ntéšenč celý 
tea večer do pozdní noci. Když slavná vlaská zpévkyné 
madame Catalani po Evropé putujíc do Karlových Var 
přišla a tam koncert dávala, byl tsm i Gdthe přítomen, 
pil vlaském zpčvu Catalaainé byl Góthe tak studený a 
nedbalý, že téméř žádné pozornosti oa toto zpévkyni 
néobrátív, rozmlouval s jinými o jinorodých věcech. 
Když Catalani zpév vlaský zkončila, začala zpívati, na 
žádost obecenstva, msnželka rakouského vyslance v Dráž- 
ďanech. Pří prvních zvucích vztýčiv se Gdthe z místa 
svého zvolal povýšeným hlaaem: ^Diesen Tdnen sind 
wir naber verwandt, es ist das Deutsche Herz, das uns 
entgegen klingt,^ čímž pani Catalani tak se uraženou 
dtila, že za krátký čas po svých táhla. — Jednu krásnou 
vlastnost Gdthebo musíme i zde zvelebovati, totiž tu, že 
.kdekoli bydlel| a kamžkcli přišel, všudy všecky oddanosti, 
jšraje a svazky života okrášliti a jim jakýsi vyšší ušlechtilejší 
pohled a význam dáti bledél. Krásný park ve. Vinařích 
jest nejvíce jeho. dílo.. U Jeny za Šalou , jak. se 4o 



2S0 

I Telnice jde na levé roce, byla a spod rtehn nepelrná 

j ^ra, kteroQ oo ve krásnoa tajemsWf plnou je^ní^ >ii«> 

koby v ni Callypso přebývala, přetvořil , lak še v of 
Yioařský dvílr nejednoa jmeniny neb narozeiiiBy a těmto 
i podobné radovánky slavil, ilezitim jakkoli veliká byk 

ťicta Gdthemn v tovaryistvfch proukazována, předee byfa 
ona vfce vynocena a chladná, než dobrovolná a ardeěni. 
Vynutil ji jeho genius, ochladil ji jebo iivol u téck, 
kteří jej v podrobnostech znali. G6the iit v bezman* 
ielatvi aneb radiji v mimořádném manželství, které jen 
později a jako z přimušení řádným se stalo ; syn Gdlbeho 
byl pijan a výstupnik. Ja bych všecko byl muži tomuto 
odpustil; ale že v Sensenheimě jednu nevinnou duši, 
Prideriku Brionovu, dceru pastorovu, nejprve neifostnon 
učiniv a pak ji seděti nechal a do zoufaní uvalil, to 
vždy těžee na srdci mi leželo. Při velikých mužích neřádi 
•největší velikosti, totiž mravnosti, pohřešujeme ; křehkostí 
a lehkomyslnosti, kterýmiž snad jen sobě samým uškodili, 
jim promíjíme, nemravnosti, byohomt i chtěli, prominouti a 
za nic držeti nesmíme. — Šiller ve Vinařích pochovaný, 
bydlel a psal samu Marii Stnartku v Jeně v jedné dosti 
malé zahrádce. Wieland má pomník v TiefTortě, několik 
liodin od Jeny. S jeho synem Ludvíkem, vydavatelem 
novin polit. ,,Patriot,^ byl jsem dobře zn&m a podal 
jsem mu, na jeho žádost, několik 61áokfiv Uherska se 
týkajících, které tam beze jména tištěny. 



§. 12. 

Jan Benedikti. Příprara k souboji. 

Ne beze studu přistupuji k tomuto článku a výstu- 
pu akademického života ; avšak mlčením pominouti jej 
ani nemohu, aut všem mým akademickým drnhQm krom 
toho znám jest, ani nechci, aat k dplnosti života a kupřf^ 
mnosli duše přináleží. Jako malíř podobizen nejen vsne-* 
šené tahy, příjemné posunky a sličnou barvu ale i chyby 
a blady přírody, bradavice, Jizvy a skvrny na obličeji 



předitavit! a mtlotati pofioen, ehceli aby obraz Jeho 
chválu ydrDOSti zasloužil ; tak í iívotopisec obé atrinky 
svého života^ i bflon, černou, i světlo i stín, i ceosti 
i výstupky svědomitě If^^iti musf. Napřed však vyznati 
'ttrasfm, 2e já i předtím i potom souboj zatracoval jsem 
a zatraeujf, co bláznovství, a TŠak zkusil jsem předce, 
2e se nalézají doby a poměry v životě' lidském, kde 
pěstní právo, jediné právo, a vlastní dostinčinění jediné 
možné dostiuMnění jest, K tomu nenáviděl jsem od na- 
rození hluboce vieliké před jinf mi se uponižovánf a ěer- 
víčkování. Jsou svazkové a společnosti, kde chabosl 
největší potupa jest, kde naii čest hájiti a bezpečnost 
sobě opatřiti jinače nemfižeme než skrze osobní smělost 
a neohroženost, skrze kterou i skutkem hotovi jsme to 
dokázati, ženám čest a hodnost lidská dražší jest nežli 
sám tělesný život. V takových okolnostech postaven jest, 
aspofi za mého Času postaven byl, každý mladik v akademii 
Jenské. Již předtím v Uherské krajině ve školách oso*- 
borali sobě někteří kněžovšti, bohaté rodiče mající syn- 
kové jakousi nádhernou přednost nad jinými theology 
• patřili jakýmsi pohrdavým okem na chudobnější zvláště 
tak řečené alumnisty, že nemohN rovně jim peníze na 
všelicos rozsypati aneb i tak jak oni, se šatiti. Neznali 
takovíto štastnonškové, kterým všecko takřka s nebe 
padalo, co to znamená sobě samému ve světě iftstaveno 
býti, na svou vlastní dtratu líti, a o vlastní ujmě školy 
i začíti i dokonati. Pana Jana Benediktiho já již v By- 
střici znal jsem a však jen obdal^ečně, anC on tam v syn- 
taxi u Kocha, já pak již v rhetorice a v přímě u Magdy 
byl jsem. Bylot nás za mého času v Jeně študujících 
Uherských kandidatfiv 30. První pilletí, poněvadž kon- 
vikt již obsazen byl jinými 19 Uhry, my ostatní měli 
Jsme stravu v soukromoém domě, kde i mnozí jiní ně- 
mečtí akademici stolovaK. Příbytek byl dlouhý ale tlzký 
tak, že odcházení z místa mezi stolicemi a stěnou obtížné 
"bylo. Já jednou seděv napřed u stolu a maje jakousi 
pilnou práci doma, hned po obědě vstanu a vedle stěny 
ke dveřím jíti chd. Asi na třetí neb čtvrté stolici ode 
mne seděl Jan Benedikti, který něco pozdégt k obědu 



f^&eU Já přy^ kjebo stolkí řoknu: „pasC mé, já ma- 
.^ím damů.^ Oa obrátě obličej napolo, jakýmsi ottáklebným 
pplhanbkem.ř^kne: „Weon ich Kollár ware!^ a povstati 
aeobtéL Já zaražen tím neočekávaným i výrazem i při« 
zvukem, ptám se na miatč. „Co pak tím chcea a roza- 
mis?'^ On opět dvojamyfiným klasem: y^Bozuméj si tím 
60 chceš.'^' Při těchto slovich všíckni přítomní hoslé 
oči na nás obrátili. Já vrátiv se zpátky vysel jsem 
druhou stranoo stolu ven. Doma s uraženým citem ce- 
lého p&l dne čekal jsem a zbouřené srdce kojil. Večer 
jak obyčejné vstoupí do přihyika mébo m^ přítel Clemeo, 
^émec z Lippe-Detmold , spanilá duse (viz o oém ve 
výkladu ku Slávy Dceře) i vypravuji jemu moa příhodu. 
(„To nesmis tak oechati,^^ řekl on. „To není jen neúcta 
;4obé a tvé osobě, ale neúcta celému buršensaftu učiněná, 
jakož první zákoJi jest : jeden za všecky a všickni za 
jednoho/^ Načež já: i oo mně do vašeho bnrieniafto. 
Já sám pro mou osobní čest a bezpečnost toho tak 
nenechám- a nemohu nechati, proto prosím tebe jdi včasné 
ráno k. p. Benediktimu s poselstvím ode mne, že chci 
a žádám, aby so zřetedlně vyjádřil, co oním urážlivým 
výrazem mínil/^ Clemen včasně ráno vyřídil co mu bylo 
uloženo, ale přinesl tutéž odpovéd, abych sobě prý já 
to vyjádřil a vyložil jak >hci. V tom okamžení poslal 
jsem ho nazpátek 9, aby sobě p,. Benedikti vyvolil buď 
odprošení mne, veřejně a přítomnosti všech těch kteří 
jam přítomni byli, bod obyčejné akademické dostiučinění 
4^0 dvou týdnech, Pan Benedikti na to prý žádné odpo- 
vědi uedaU Já iehdy odhodlán byl na všecko, mysle, že 
to poslední sobě vyvolil. Dva neb tři dni strávil já již 
ve cvičení se v šermířství. Jednou v neděli přijdou ke 
mně dva krajané, p. Buman a Orságb co vyslanci ode 
všech Ubr&v v hospodě a pana Jacka shromážděných, 
abych prý i já do jejich spolku přijíti si neztěžovah Že 
prý oni toho nedopustí , aby véc. tak daleko přišla, ale 
že porovnání zprostředkovati chtějí tím více, ao p. B^ 
siiedikti přislíbil, . že mě odprosí. Já tehdy hned s nimi 
šed při otevřeni dveří najdu plný příbytek. Jistý p.Tur^ 
čaoy, tryid professor v Bábě převzal stovo, načež paA 



2S9 

Benedikti řekl, ie jestli mé urazil, pros! íb odpuštění. 
Maseli jsme sobě ruce podati na znamení smiřlivostí, k' 
tak pře tato se skonSila, Podivná věc, £e jsme potom 
8 'panem Benediktim skutečně dobrými přátely se stalí, 
obzvláště proto , že mezi všemi Uhry v Jené jenom my' 
dta opravdoví milovníci a {Pěstitelé literatury (esko-slo- 
venské jsme bylí. On a já zarazili jsme tak řeSené 
besedy česko-slovenské v jeho příbytku, 5ftali jsme 
ffestidjlnou biblí in 8. , kterou on měl , přinášeli jsme 
práce všeliké a Vfibec cvitili se jaks taks v mateřčině.' 
Ah bohužel nedlouho trvalá u ostatních Slovákfl tata 
horlivost, zfistali jsme korie(ně téměř jen my dva číta- 
jíce také i polské a ruské knihy. S p. Benediktim byf. 
jsem já posluchačem ludenovým. Jednou dostav od §a- 
faříka z Prešpurku opisy a zlomky právě tehdáž skrze' 
pana Hanku nalezeného rukopisu Kralodvorského, doručit 
mi je v obálce zapečetěné mezi vyučováním. Na obálce 
ale nalézal se připiš od pana Benedíktiho, v němž mř 
nejprve vypravoval cosi o těchto nalezených pokladech, 
klí konci pak napoímfnal k věrnosti a k setrvalostí v lásce 
k národd; zakončiv naposledy psaní to jakýmsi dfttklivým 
veršíkem, v němž jakoby o mé národnosti byl pochy- 
boval. Já vzav péro vtom okamžení poděkoval jsem.se 
mu za zdělené poklady^ a přislíbil že za krátký čas 
přečtené jemu je navrátím. Zkončil jsem psaní následující 
závěrkou : 
. ,,Gož pak příteli ten hadový chce na konci ocásek: - 
. Bnď ty jenom věrný národu — já vidy budu I" 

Ani toto nás předce v přátelství našem nemýlilo, 
poněvadž nás stejnost náklonnosti k národu spojovala. 
Já s Benediktim cesty konal de Vinariiv do tamějšího 
divadla, kolikrátkoli se nějaký klassícký kus. pro vozová!, 
odkudž ještě v nocí nazpátek jsme se vracovali, někdy 
jako myši umoklí^ jen abysme hodiny a vyučování ne- 
pfomeškali, anobrž i do Lobdy p. Benedikti se mnou 
chodíval, kde jsme spolu mnohé blažené hodiny strávil í» 
Toto přátelství trvalo ještě i v prvních letech mého 
v Peští přebývání , kde ještě p, Benedikti horlivým a 
tičřnlivým Slavjanem byl; u mne se Safaříkem a Palackým: 



a54 

o pláoo ku sbíráni a vydáváni nnrodnfch spévftT n jinýdi 
iuih praoovaL I v Kežmarka jeité pracoval on na ,poU 
národnosti a literatury naši, a siskal sobe tu veiikoa 
sáslahn, ie on byl prvni, který řádnou slov. společnost 
v Keimarkn zHdíl a mladfkflm ducha národnosti vitčpoval,. 
odkadí potom tento dncb i do jiných škol přešel a po* 
dobné společnosti stvořil Bohužel 2e p. Benedikti upro- 
střed cesty tak chvalitebně sa 5a té státi sfistaU Coby byl 
tento muž pro náš národ , obzvláště v téchto našich 
nešfastných časech, mohl vykonati* Muž tento samřel r. 
1847 asi 19. Listopadu v panujici tehdái nemoci typhu8« 
O jeho smrti psal přítel Ferjenčik ode dne 18 Pros. 184T 
toto: y,Náš spoluakademik J. Benedikti odešel k otc&m, 
MěkoUk dn& před onemocněním, když večer u stolu seděl, 
dostal strašlivou návštěvu. Sova (pták Minerviu) rozbivši 
okno letěla přímo na něj, posadila se mu na prsy, kde 
pazoury tak vpeřila, že jen po zabití jí lze bylo, jí od 
něho odtrhnouti. Již to by dostatečné bylo k uvrženi 
Člověka na neduživé Ifižko.^' 



S. Í3. 

Liditenbaln. Baebnsiada. 

že pří tak svobodném živobytí a mezi tak mnohým 
žákovstvem i výstupky a neřády se nalézají, to leží 
y povaze věcí. V Jeně byla mezi bnršovstvem zvláštní 
obec pijanův, která od knížete až do nejniiších stavův 
všecky úřady, titule a dflstojnosti v sobě obsahovala. 
Vesnice Lichtenhaín jest pověstná výborným pivem, jehož 
dobrota se ěisté tamější ze studnice hojně se pramenící 
vodě připisuje. Jednoho dne odbývala tam tato pijanská 
obec svou roční slavnost a obnovu úřadftv. Zvědavost 
i mne tam s několika prátely zavedla. Ai divadlo, kte- 
ré pérem vypsati nelze! Celý veliký sad a všickni stro- 
mové plni pijanAv a nosičův nápoje, celí sudové v sadě, 
každý pijan při sobě měl džbán při každém stole^ pří 
každém stromu stál strážce s černou tabulí a křídou^ 



955 

na klerél posoameDával, kolík kdo dábáaův piva jíž yy- 
lokal. HrdÍBOTé tito z oejtyiěiGli strom&v dáTÍli opét za 
krátký i^as, co do aabe tlili, jiní ae potáceli, jiní leželi 
chrápajíce alovcan opradová říše aybarititmo. Kdo nej- 
Tčtií počet dibáafly tyžraly byl konečné za kníže a krále 
tyhláien, korunován berlou a jablkem ozdoben, rouchem 
panovnickým přiodén* Ti, kteří v počta džbáuA nejbližší 
byli; byli jeho dvořané a rádcové. Na to náaledovalí vojenátí, 
dAatojnlci, f etníci, desátnicí, a aprosté vojsko. Večer odtud 
do Jeny slavný průchod a hudbou a zpěvem konán, 
a tato řiie opilcíl trvala potom po celý rok až do 
nové restaurace. Kdo předtím opilství v ošklivosti nemel, 
zde při tomto pohledu lidské zhovadilosti musel je v oha-. 
VBOst vzíti. 



§. 14. 

Společnost Okřáni. Lonisa Bradunanora. 

Professorovéy kněžstvo a jiní vzdělanci zarazili v Jeně 
společnost pro odpočinek a okřáni po práci, pro čtení ča- 
aopisftv a knih| pro hudby, plesy a jiné nevinné zábavky. 
Tento spolek má sv6j zvláštní dům v městě, za nímž 
ale hezká zahrada na příkopy vybíhá. V zimě bývají 
schůzky v příbytku, v letě v zahradě. Každý úd platí 
ročně jistý příspěvek, za čež noviny a časopisy čisti 
právo má. ňádní údové mohou tam i několik známých 
a přátel přiváděti. Pan professor Hand byl tehdáž jeden 
z představených tohoto spolku. Potkav mě jednou na 
příkopioh procházejícího se, pojal mě s sebou tam, ani 
prý dnes jednu znamenitou hostkyni, a sice básnířku 
očekávají. Schůzka byla nejprve ve světnicích pak v za- 
hradě. Mezi četnými hostmi nalézal se i Gdthe. Ivstoupilat 
jistá již dosti zešlého věku osoba ženská, kterou i hned 
8 poklonami všickni vítali. Já z postavy a obličeje sou- 
dil jsem hned, že jsem již tu osobu kdesi viděl. I by lat 
to Lonisa Brachmannova, kterou jsem v Lipsku na pro- 
cházce pod lipami s pannou Brockbaasovou byl spatřil 



250 

a posnaf. Po několika rozAlnváoh, spdyfch a hadebnfetr 
kuších vytáhla te své kabetky jakousi broinrkn řkouc r 
„zde pfÍDádim Hterni noTOtinkn % Lipska.'' Byl (o spis 
6á professora Kru^a. „Gesprflch unter Tieť Áugreii mit 
der Frau tou Rrfldner* Leipzig 1618. který tam i hned 
veřejné (ten byl. Tato avobof^ná pani JuKana KrOdene- 
rová putovala tehdáž téměř 70 celé Evropě, jak řfkalp 
skrze pouSfě vzdělanosti, hned co prorokyně, hned co 
nábožDfistkářka, hned co dívotvorkyně, hned co dobro- 
ditelkyně chadýeb. Kamkoli přišla, tisícové íido obecného 
ji obkličovali a zprovázeli ^ tak íe od - města k město 
skrze policií doprovázena býti musela. Sám cisař Ale- 
xander navtšfvil ji a okouzlen byl jejím mystickým je* 
dnáním. Mne více zanimala Louisa Brachmannova,'ánf jtř 
před tím některé výborné básoé její fietl jsem. Schiller 
ji obzvláště ctil, anobrž i 66the všemožnou pozornost 
jí prokazoval. Osoba tato politování hodná narozená 
v Rocblících o Lipska roku 1777, již roku 1810 vrhla 
se v městě Weisseofels s vysoké pavlače domu svého 
otce za příčinou neštastné lásky na zem, a však opěl 
vskřísena byvši , zdráva zAstala a pořád básnila. Nei 
roku 1822. dne 17. září též pro nezdařilou lásku uči- 
nila sama konec svému živobytí ve vlnách Sály v Hailo^ 
jako někdy řecká Sappho. 



§.15. 
Wartbnrk. Třetí Jabilenm reformace. 

Sotva že jsem se byl v Jeně usadil a rozhlédl, ji^ 
se přípravy všudy strojily ku svěcení třetí stoleté pa- 
mátky obnovení církve, která na den 18. Října r. 1817 
připadala. Akademie německé usrozuměly se již napřed 
o tom, že jí skrze vyslance in facíe locí slaviti budou ^ 
totiž na Vartburku, kamž roku 1521 Jan Bernevičko, 
Moravský Slovák, Lutera v nebezpečenství života vězícíha 
co jezdec zakuklený doprovodil. Že při takové řídké 
příležitosti i já bud co bud přítomen býti jsem musely 



2Ů7 

to leželo Jii T iK>dsliilé wé přlroienoiiti. Šlo aU tam 
iesC Uhrflv, totii p. FerjenMk, p. RoMaa, p. Hosoek, jislý 
Híehaeif ZaddoaJ^aM a }á. V miatéi loeaácliv viděti bylo 
jeité mnohé itopy onoho brouiého' naétéstí', Ittord je 
toMa r. 1809 hrlo potkalo^ kde •• t oém franoooltf 
TosoYé rodiiMin prachem ohtSžeoi náhodon isapátivae, 
▼eliký dil města y rum obrátili. Odob méáfao, u oéhoi 
já hospodoB byl jsem, akaxoval nám ten dilm , t némž 
Tokamienf onoho vystřelení pr^cbn dva mindoieoiobové 
na kanapi sedlci^ % příbytkn v pov6tři spolu i s kana- 
pem nnnlíci vyneieni a bos árasn na sem poloieni byli, 
eoi se jako div povaiovalo. Ponévadi navrátiv se odtnd 
já co o6itý svědek p. Palkoviěovi pro jeho Týdenník 
obšímon správo o léto slavnosti v mateřském jasykn 
sepsanou seslal jsem, kterái tam dne 13* ánom v (ísle 
6. rokn 1818 nn straně 6. ai do 79. vyliitěna jest, 
mám nato, ie nejlépe něinim^ kdyi ona spcáva aapoil 
Yovýtahn sde podám. Zní pak takto: ,,Sfěceni památky 
obnoveni eírkve skrse Dr. M, Lutbara .iili jobileom třo- 
tfho století, které se 18. října 1817 na Wartburku 
slavilo, netoiika v Némeíeh náramné pohnulo pérf svláště 
sovřnářskými , alo i k veřejným evropským hádkem, kn 
pravým a nepravým sondám příleiilost snvdalo, Ink ie 
tfm i samýeh moenářftv posornost vsbndilo. Tniim tedy 
nehodo našim milým krajanftm nemilé, jestli jich o tom 
krátkon, ale ze samého pramene véienon správon, po- 
dělíme, předloiíce jím , bose vil straanosti a oiemetnosti, 
toliko ponhon . pravdn beso viach pHméskA , aby každý 
čtenář po libosti vlastni svftj sond o tom pronésti mohl. 
Jak smíněno, světila se slavnoot tato na Wartbnrku 
asi % ^^^* ^^ Iseoachn, dva dni pořád a sice jiá 18. 
a 19. října % té příěiny, že se s ni tím ěasem i památka 
onoho ftkvonciho vítěKstvf pří Lípskn dosaženého apojíti, 
i přetrženi akadoanických čteai, která heed s tfetím 
Kstop»dem sacátek vtala, předejíti se. mohlo. Připojovalo 
pak žákovstvft asi 700 so vJ^Uhých krejA a vysokých 
škol německých, jmenovitě s Berlína, Eriaogn, Jisa, Ge- 
tingu, Dobrosoli, Hajdlberkn, Jeny, Kieln, Lipska, Mar- 
borko, Rostoka, Tubingn a Wiroperkn, mesi nimiž i čtyři 
KollároTjr tFior, IV. 17 



á 



8S8 

iprofettoroté přitomaosli svou nt^MftwrýliU, tolii Frí^f> 
Okeo^ Sweicflr a Kieier. 

UKiesf byUé pohled , jdk se Uto i^cká cIíMa 
8 vešlým výwkánfin po boafeeli pčefv bory a «mmU»U,ii^ 
^fce pélky b obomiii pattátfténu místo brvila, narim^ 
stržné připraveMia tolMikii, v mtdsiUh pak plvo^t ^Kja- 
čnýoh a hórUvýcb cílft .Msoací. 

Z přiMivébd jiářízeiii i. kn. V. V«líkébo Yý.Tody 
Vfmaraliébo při}fffi néifané IsenačU plichost iékAirsJtvo 
' d« liospod 8 avladui ochotností « přívétivosU, Jii 17. 
^ier bemžily se nn Jaeaackéoi pUoe všudy t«1«ó bror- 
• mady pfíchOEÍeh tdcb^ víttfjíce a poidravujíce ae vespojyBik 
šřée^iým líbánÍM, objímtuám a ridiyr p9dávaDÍm« jafcp 
bcatífi jedné slasti, až «rdee ptoaaio* 

Na bvanácb aaésta přibild név^i p^ka^ovalo Jb^- 
i4émn ttlím dobaétiose RaolcMknane. ře^etiéb^^ fkdei 
fil^vni sohftzka a iJM impodni vsUnov^n Ji^. Me 
jadMliaidý avd. jméno a příjmení, «U»l a n^ysoki akoly, 

- >9' ttiobž tHadiijé, capaati, a néoo penéií Je jia{Mr««^ ^be- 
«nýéb cútNít ob4ltovati xavdain byl. .Kon^ifsí .fcnskfllio 
iákwrftfa blatní sršeob okolneatí říaení a spr^v^i hjlM 
'•vil#ena. S^foraoat blasů Avolila k laoboTáiií alosvébo 

řádtt 41 pob«^Oy Tůdee^ .paMSO, éokUdi^e, ,zh/t(4w^f 
hwroidiefníky a |iiié dřadniky. IH aaicji odebrali »e ,dó 
Míakéiw báje, abyaYéiího vétvo«í jHlámali, klerdi přJH 
^oesde, meiíi léatapy metali, a aj véickni diÁbovími kyl- 
liaaH éfáraé otdobani aláli. 

Rdao o 6. a 7. bod. ftvdatoval 4tmný svuk víeffh 
tvond po&itek velebné slavnosti. Tadíž se na nanésti colé 
mnoMví na třídy raadélilo, mou kteréž zpévy, básné neb 
verde a ředt foimanitého obsabu, pledtím k tomu clU 
VJooé Tytlaéené poradách rozdávány byly. O hod, 9 hnul 
ae iprivod votaým krokem, vzhůru na ohlum^ kdež onen 
Btai^ožitný rytířský hrad v rozaedlinách skalných vysoce 
•strmí, Příkrosti stesky a př&lisnou paiiivofltl slunko oitdy 
upocené občerstvovaly jednak stisné^záslony houští a křioví 
md hlavami anaveaých pootnfkft a obod atraa rjatoleati 

- Tosmilé spojujícího, jednak líbesné >hlahQly muziky, kUré 
ie v rozložitých sousedních éboiicb při}emným ohlasem 



859 

«tráUy9 i»ém9k roddM^iié iry lÉKféjkldli se pn^pwbft^ 
nmi aimíi i« ^iNiWálté {cNleB «tli«é^ ktoný' na ^Řefvenfti* 
iJiméiii poli :xlateiD prošivanýt diloadar spoieinoslíJeii- 
•kfth paiiea byl. 

Cim bHše «e k oaomu UjmišM pMaia a fdla fihm 
flliáaeio^ tím vMi oeabojítehiQali srdce po čansi baiiko^ 
Mb ie se ffedo^avá dyablíf ost i proti samdna pořádka 
i^ytrltfiooc, drse sobe i pros ly oejdrsnáléjii dvasli >a 
élTMiy paftsfcod hloatila. 

Kdyi 80 ▼iíckpi ▼ jodad, podainaím INMii, obtazy^ 
osby, 4lQAp79 <obio«íky oádUierni ohnáileiié siní náloSltd 
osadili, tsMbor Bodi s tpohoí niboiDOsti feMdoy byly; 
of^TiDÍm totii aoáoié vapěieoé pisad LulborOTy : : Hitod 
psifioopÝ jest páA Bib nás, « přodoášeoim nékteitcii 
pROoiksYýob HU od iákA, k oimi takd i pia profesaor 
ťrieSy jedau, sic krátbon, ale jadrnou připojily 

Í0 <v<yiioottid ipooté, nbasoviay.jaoa soohrom/i né- 
fttonjoi «ifidavýai divékAm pomátne itobo sándio staťoiil«« 
oOali, k« ip.:sbro|niao vyiiřsbá, v n^ itteio «taB«vilé 
4iOid|l9 biroly, Kliobqf, ipa«éay^ banéoi^ pj|flbke a jiod 
osia iky Jorortift; obném o J0«atobúse, bottioray potojlb, 
v loMI bibli plokMai^ oolodni otfil jobo oteo, a $M 
paoHlIoé oetotky^ anatt ;tim <ae ijinf, pokaé^stikl pfíebystán. 
hijfU M ^ysokýoh sdeoh o loien&aii v pfeoléioných <viř-^ 
kMooh sirolBo dalako, kecboU, anebo ve viátfiob íso^h 
oM ďofifth .po droře ae procfaáMU, itálíy fsedéli, rospeŘNí 
ydlíf «D0 íSaaiid poitefi k Tielibéma Tyrožciií lahodné po*' 
ooubiíki« 

.ittai trjonby Ba<«sm . o iiod, 13. Vňaoko se hnedky/ 
k tabulim aoaind pfistňaýeným na ur^ltd /aiísto áhkkki. 
TIM nasettohttedeob atré^aly oo spéfy o badbon>a po- 
Wjhoaioi >s příp^oniM oa ty^ ioteré na paniál piitéstii 
oiíjlto a pMleiítoM iteleia. 

.Asi o ,bod. $. privod zpátky s Troim dflOft.do o»č-' 
sMkAo fsktáma spichol, didoilo>váiAé,>skvooÍMlé kásáifť 
tssviijšibo goneaalsaperioloiidenta NoTe iy aejdloebetoéjln! 
99mé9 « mšecb posiofdiačftT vabudilo. VMoro«2 pvávé' 
dobotleti plqlí iPfiiabd pécboty ples mdalo přeobácel^ ai 
oa .heslo^ de Bo okiMy fioftl dáji, iolnik ifeho i kaeA 

17* 



é 



060 

bnlNite « pfSCdám vnlknoiili penf^i, mdbri flyle, ie 
•e a dTéH ofarámovýek tlmoitiy k DttpMniiteiii ohodýa 
tbírajf, i on sbírko 75 il k témaf olii oehoUié poshrt. 

Potom 86 iákovstvo v obdélaéni vftloém toňt § fcra« 
Jntkfm Tolskem na •émésti spojilo. Teď seopét při 
tlivoéin svoóoém ^iív^ bnďt^ voteoí díky a iádosti la 
moesáfe , vlast a Moéjšf vhistoiiee , sa yHéto a padlé 
bojovDiky « Lipska -^ obapolné roslffaaly, po Seni se 
yeřejaě posvátné chvalozpévy a všeKké Dárodni piraě 
s tak dftstojiiýiii. liboxvukem ftpívaly, žo so celé mésto 
toliko jednoa svatyni býti zdálo. Poslední 4»<lrastv&o so 
táhli 8 jeniteřskoa iinéboa na sousední trob Wartenberk 
usvaný, kdei ohne roEdélati, žákovstvo pak ai 4o 
somnraka na prostraoé dlažbě kratochvílilo, a víeraio* 
váni secvíMlo, hry, zápasy béhy o závod a jiné podobné 
provozovalo. 

Veéer o 7 bod, iákovstvo s bořícími pocbodnimi — 
•2 oelé mésto v bleška plysalo -^ rovnéi na Wsrteoberk 
vstopovalo , kde již veliké jisker a plamenA kotouče 
s hranic do poválři létaly. Každý pahrbek, každý kopee 
celého toho okolí podobal, se skvostnému oltáři Bápelttýob 
obétí. Másíc a hvdzdy se na jasném nebi třp>'tély, j«koby 
80 celé přiroseaf s radujfoimi radovalo. Budky, stány^ 
krámy a besýdky jsem tam rozbité, hned lahftdkami 
svýaM laskominy dělaly, hned k outoěíšti loodivě kyraly 
proti ostrému p&lnoěuímo větru, který na holém vreba 
tom arei až do živého týž i týž províval. -~ Ury, P'^^^ 
střelby, ohňostroje, zpěvy a oesčiseloé zábavy mísily so 
vesměs na tomto převysokém, rozmanitém divadle na 
prsvo i na levo, že ani oko ani nebo nestačilo* 

Meti tim se jedna Částka jtnochfl kdesi na strsnv 
ntoniiia, kdež navatříe ohně, některé obecnému dobrénni 
ikodlívé spisy do ohně metala a spálila. Tu vlak žá* 
dnebo professora vidéti nebylo, a neni pravda, co ně- 
kteří o takové nějaké přítomnosti roztroubili; ba ani 
pAvodové lé odvážlivosti , jakž se vyrozumělo , aka-» 
demieí nebyli. — Shotek tento jakkoH rozhléloir 
Jest, predce na oko žádného pohoršeni a podezřelého 
dmyslu do sebe míti se nezdál; Stěalí vlastí, čistot*: 



Mt 

Máfft • vfpléliáíU ieradné povéry hyH jesl^ jiki ««bí 
pleéttíreJí, t«haio pododUm, jidiž m ale kamenem únzvk 
Md nobi , -^ af jiní o lam jfiU : nám vftbeo do tolM 
fiefao oíe neni, nebo Ubři i kteří tam byli, a5 nemnosl 
do takovýeh pletích pratft nestrkali. «^ Zpáleny paktem 
byly Dáaledujioi věci: Jedna* vléMaka, inéro^aéka a ka- 
práUká bfil; potom koihy a tpíf y odAneillon^, CSoelloa, 
€roDe, Dabeloiřay Hallera, Jaiike^(GoDatittttiofl8 Geaehrei), 
Kotcebue (Geacbicbte des Deutscbea Reíohea)| L» T. Ko- 
^egartena, Kemptae^ (Godex^ der Gendarmarie), V. Reia- 
bardta, Sefamalze, S. Aaebera (Germanomaoíe) , Beniel- 
aternaaa, Wernera (Weite der Kraft a SóhjM des Tbala), 
IVaagenheíma, Immermanna, Wadzeka (Oeg^en die Tam- 
konal), pak oékterd čaaopiayk, p* AUemaoía ald. 

Na zejtři před polednem abromiždtlo se opět ve- 
ekoré žákovatvo na Wartbarku^ kdei o nikterýeb aka- 
denkkýcb oby&ejfob rokováno bylo, jako: o irnšeni kra- 
jinakých apolkft, o obmeseDi aoubojft a tém podobných 
dftleíitoateeb. Jeden žák mluyíl ve svd ře^ meai jinými 
í toto : Keždý iák má býti nejen ilověkem a vfdélaneem 
ale i Némcem, ná vyivléci xe aebe egoismua, provinci- 
nliamos , dialekliamoa a povýšili se na atapeň celého 
národu. Hanba jeatil vadélanémn iábn niěim jiným nebýti 
nel Saifkem, Hesaem, Frankem, Švábem, Proaem^ Raka- 
ianem, Bavorem, Hennoveránem, Švcjcarem ald. Nechaf- 
bodoocné imiftí Itlo pytva národní meai námi,' a bodmo 
Jedno télo, jeden národ némecký. Po poledni aledlo so 
iéméř všickni v chrámu Páné, na roaieboanoo avátoal 
oltářnf a vážnou uctivostí přijímali. Až naposledy děko- 
váni upřímné mčáCanflm za přiseft a pobotinstvf u5i-i 
nivse, každý a náručí loudících se přátel pokojné domft 
4ie ubíral 

Za dlouhý čas vse v hUihoké tiohoati aftatávalo^ 
«niž kdo na příští následky myslil. Rázem coai pokoutné 
ieptali se začne; novináři pak hned milerádi povésti 
křídel pftjčili, anobri kterým dostnteéných důkazft sdíá* 
sólo, i všelijaká zdánfi^ zlá vykládání ald* přidati se ne- 
rospakovali. Slovem, povyku tolik nadéláno, že naposledy 
i samy zemské správy pozornost i^vou na to obrátily* 



MlOMkjr vyMwieo ii PrMkébo dvorii, i. B. fanibé Zidiyr 
t sluitkv prr^ do Veínuiru, pak do Jeiiy kvylelřéfif té 
téei pfíjol^ kterýi ^šak krajany avé libry neriDDé nataw 
ta, ae svláétní laakavoati }« i dalM otkraaě a Déklonoati 
spráYoA: a uditeNi vyaokýab ikol tíichto poroQČeU 

A tolof jaet králké a pravdivé vyptáni podstaty 
aapftaoba- onoho památného národního avátko^ kdaš tak 
sÝornd váboienatvi a vlaaleneclvfn, mtádai a aallýni' 
▼ékeni^ apolo se lonl^ti, v ntai ae tak apanile radoat 
a nevinnosti, příroieni s vtípen, vděčnost k neamrtelnýn^ 
záskihám a dobroiinnosti k cbnáýni, témčř každého okani<* 
iení prejimaiy. 

Tato slavnost na Wartbnrka aboofila jak inámof 
celou Evropo. I nám do Jeny z na$f vUati Uherské oé 
pánův církevních dohtédačfrv a nadzfratelfiv psáno listy 
a otázky, co to ? jak to? pro6 a nač to bylo? či i my 
podíl nn tom jitoe vaali? Anobii aakáaáno nám nejprve 
oeaty nékam z Jeny konati^ potom pak i samo Jenakoii 
a- Gdttingenskoo universita navitévovati. Proéei sešli 
jsme se jednou vsickai Uhfí na rado o tom, co tu éinitt 
k poačeoi a k upokojeni ? Ustanoveno tedy, aby se jmé*» 
Dem vieoh Uhrflv v Jené listy psaly viem dtyrem i*9^ 
trictoalným inspektorem a nadziratelim s proaboo, aby 
lakové na konventech přečteny byly, k uspokojeni na* 
ěich vYastencftv. Mně oloieno psáti Sv« pánu Jeszoákovi 
do řreipurku jakoito dohiédači pfeddanajakého okc^ 
aPreápnrakýoh ikoh Opia toho listu nachoval Se téi 
mezi písmy Jenahými. 



§.6. 

ScImepfeDtliaL d^tiia. Erftirt. \imrj. 

Navracujíce se zWartburku zamiřili jsme cestu do 
Schnepfanthalu chtíce uvidétt vyohovatelský dstav Satzman- 
nHv, který mně v PreSpurkn pfí airwtčim dstavé aspoň 
re mnohých věcech za vzor slonili a o němi tak mnobo' - 
jaem byl čítal. Ředitel jeho byl nyní syn SalamannAv, 



2*B^ 

který se nám přfvétívě propijdíl i k akásáni všeho 
I k radohostínstyf. Pao Gulfmann provodil zde téioovik 
se svými ehovaiicf. Len« * nám nkasoviil své tkonSkyt 
s hady. Ve cbrámko, kdo ohomaeí nábožnost vykoná- 
vali, visela na stěně veliká Černá tabule, kde jména le- 
nivých aneb neřádných iak&v napsána byla. Při oběde 
chovanci řOKd^leni na tabule podle tří řeči, francoiMUBkéi 
anglické a německé, tak, že při každém stole jinou řeSí. 
se mlnvito. Mefei jídlem a jídlem zpíváno pfsaé národni 
a školské. Konečně navitivivše fareb SalzmannAv a počo^ 
hnavše kosti tohoto Komenského Němcův roslooiílt jsme 
sre s tímto od světa odstranněným avlfinu hory leálcím- 
ústavem. Město Gotbá niéím jiným památné mi aesAslalo 
než navštívením superintendenta Brettschneidera a skvo-^ 
stného téměř se saSnýcb zrcadel složeného knížecího' 
paláce. V Erfurtě navštívili' jsme onu cellu klášterní, vo< 
které Luther co mnich přebýval, pak na hlavni věži dvo 
STOny^ z nichž jeden ohromnou velikostí, druhý stříbrný 
zvaný proto památný jest, že v jeho zvonovině mnoho 
stříbra slito jest. Nejdéle jsme se bavili ve Vinarech; 
kde mezi jinými i ruského popa. navštívili a poznali jsme. 
Když nás po rezidenci velko-vévodské komorník zprovcH 
dil, stál v jedné světnici malý drahý stolík, oa oěni- 
stříbrná černidelnice, vedle niž papír ležel, na kteréim.. 
již několik řfidkfiv napsáno bylo, který velkovévodhyojh 
právě při obědě jsouc zde s tim přesvědčením nechalty 
že tomu ve Vinareeh nikdo nerozumí, anf to roskýnt 
plsmenami psáno. Komorník vzav ten list řekl: „Meďtioi 
miH páni, jak krásně kaligraficky naše velko-vévodkyit^' 
píše. Nejen kaligrefícky, řekna já, ale pokud z prv^nt^U 
slov a ^dkAv vidno, i správně a orthografieky« KomornUs 
lekna se toho, položil papír na stftl řka : ^Taktéž so 
i v Uhřích rusky píše a mluvi?^ „I arci pane,^ odpovki 
já — ^ ^roy jsme Slováci, a všickni Slavjaoé snadno Bohé 
rozuměti mohou. ^ — • . 



I 



Mi 

Třetí posledaí palletí r Jeae. FUoIogická společnost. 
Mmeiia. 

Mé předserzetf bylo sspoň dvé léta v némeckých 
akudemifch sftsUití, ile prostředky mé k lonii byly aedo- 
aUtečiié a drahota v Jeoi toho ^9$n veliká, foC vfce 
tiifo akademikAv toho dasa tam se aaléialOi jakovýi po- 
det předtfm ani potom nikdy nebýval. 

Stipendia j»Íe Preiporahd tak i Byslřiokd byla vel- 
mi chatrnA, an( se raeu třiceti, tehdái v Jeoé se oalé- 
Eajfcfch Ubrav rovdéliti museli. Penise moje, JeUikovi 
půjčené, kterdby se mi nyni tak dobře byly hodily, a£ 
jsem (asto o né psal, nepřichásely : čímž se stalo, ie 
ani déle v Jené zůstati ani na cesta domft pustiti jsem 
se nemohl. Pln tedy péči a úakostí mosel jsem mysliti 
na jiné prostředky a atudoiee, které mi dobrotivé nebe 
i skutečné otevřelo. Dvo mi rádce Lfider, professor stát- 
ofeh védy méi dva syny jii téméř dospélé, ale v latine 
a T klassicich zanedbané. 1 hledal tebdy ne tak učitele 
jako vůdce a pomocníka klassiokých studii těmto svým 
synům. Můj přitel Ctemen byl pokrevný rodiny Lfiderské 
a jíi před tím do jajího domu byl mé uvedl. Pan Lůdor 
uaje, že Ubří v latine obzvláité sbéblí jfon, prosil mě, 
idalii bych jemo tuto sluibo neprokázal. Převzal jsem 
téáy ty hodiny, které i mně shmému nemá(o niitečné 
byly. Čítáno a předkládáno zde klusiky latinské a řeo* 
ké: Virffila, Uurace, Seneca, Tukydida, Herodota, Homera 
a jhié. Tróji nlitek odtud mně vyplýval, předné : pokra- 
čováni ve vlastni mé klassíeké vadélanosti; za druhé 
přfleiilost ke slyieui politických a státních véd od p. 
LAdera přednáiených, k nimi váem volný přistup jsem 
mél; za třeti znamenitá; materiální pomoo, která spojená 
joitě i s jinými to umoinila, že jsem vJeně dále zůstati 
mohl. Professorové Bichstádt a Hand bylí učitelé filologie 
řooko-latinské. U onoho slyšel jsem o latinském sloha 
a o řečnicích Ciceronovi a Demosthenovi, u tohoto sly- 
iel j>e.n Burypida, Sophoklea, Propertía. Tito dva pro- 



96% 

feiorof é byli itHáftfé předila^vi^iá ipoMoofli filol4>|ricM, 
jejii údem i jé atol jsem 80«. K»2ddho ptilelt okiidáoy 
byly sTobodaé práod, které poteoi.ode vieeh ádAv fpo-. 
léCiiostí ftteoy^ poMf ováey a odnéneH koruoováoy bývaly. 
Sdyobtívoiti acbopil jaen se této přfleiilosií Uk fitané. 
Přemy&loTáoo pak Deanálo o přiedmélu . mé práoe; vy volil 
jsem konefiié }edeo z nejehoaloaliviyšiob. Povsial jaem. 
totiž 00 pidiaražik proti obrovi slavoémd' Bíebstadto«í| 
jeai pravé miaolébo roba 1817 ve svláitofm programmé, 
jimi 80 (teni nníveraftabé ohlaaojí, povatal proti prvaí 
odé Uoraeové, obtvláité proti předpoaledofoio verii jeji«» 
mu: ^Qaedai me lyriois vatiboa ioaerea,^ vyblAaiv to ca 
oiadoloiaé poadéji tam vitréené a Horéoovy Masy sebo* 
dne 8 18 akvraa oelé té ody. Tento ^programm aoai aice 
na éele Joiéno tebdejšího proaoktora ooiveraity, slovit*- 
oébo lékaře p* Jaaa Cbríatiaaa Starka aeelého aenáto; 
a viak a jiatýob a dobrýpb atodpio to aaánko bylo, ie* 
pftvodee Jebo byl prof. Bicbsladt. Proti tomuto progrm- 
me jíi tedy paal Jsem pojedaAnl aoeb obrano této ody 
pod následiqÍGfA ohlaienim : Viadieiae ear minia Horali<-' 
ani prími, tom intefrítatis totias, tam aatbeatiae aiago- 
loram versaom, soseeptae a Jobenae Koliár. Kteráito 
rocprava to itéstf mela, io odméoa onu filologiekoa 
afikala, a mé lak nejen dalii v Jeaé setrváni ale i po 
skooéeném akadeaúokém bébo, eestováai s pHtolem Cle- 
menem po aéktérýcb vendíoko— -néoMokýcb kratieh moi— 
Dým a5iaiia, o éemš vis Slávy Deera a Výklad Zo« 86 
ap. 11. 



S. 18. 

KoUsebae a Sud. 

v prvafm rooe mébo v Jeaé adriovánUse bydlel 
A« P. Kotiebao v otoovském avém rodiati a dome ve 
Víoařich, kde litteroi Týdenník ode mne v Jeaé pilaév 
Btený vydával. V divadle Viaařském a aa alici v Jené 



ii«fraiacrite jiMu M fMM, Élé' BwrilMti jej. nikdy 2é« 
doé Mby oeeflíl JMm, •(koU ji»b» dU» již tehdáž ni 
doslf zttima byla. Rok« 1616. sUl ae t Patrohndé 
atMiHai rddoem při zevnMafieb té^MtošImeh ; roka 18t?7 
přeatěhoval aa do Némac aer cDaaMoit$iii plateoi od ci-' 
attřtB raahého tlm dlena, aby odtad apřA?y o literaliiře 
tf ptjílitlee saBýlat. Jedaoii taková s|iráTe ((IK bsUelia) 
frtDeoaaaky Bepaaná leiele na paacíaa ali^ii ▼ jeho 
ne^lomnoeti ; dva % profeaaoráv Jenaktch Davltivivie 
jej usřeli, ietli a tajné odepsali ta iprávu^ která pak 
akrae profesaora Lodena posnameDánimi opatřená^ co 
NdmaAm Bebeapečaá, y ěaaopiao, ^PřHel lidu^ od Lnd« 
vikn Wíehittda vydávaném tištěna byia, a bromy povyk 
v oelém Néaieeku obzvláité pak mesi bariovstvem «pft- 
sobíla^ anobri i blavnf a poslednf pfidinou vraidy Ko- 
tteboovy ae atala. Zabořel totii národnf nenáviatf k malí 
tonuto jakýsi Karel Lad« Sand, čekanec boboalovi, rala-> 
dik to tichý a krotký ale zádamiivý, do aebe azavřený, 
málomUivnÝ e ve avém aéeni přepilný, V konvikte velko -*— 
vévodaliém v poalednfm pfilleti aedável hned v aooeedatvi 
naieho uherského stolu a byl tam jako správcem a atrážcen 
pořádko; provolával jménem seneto aneb iékovalva 
vielíjaká naříieni, přHepoval na dvéře oedalky, kdy< 
nékdo ne áfodentá aéco slnitil aneb nalesl, atd. PK 
konci akademických Meni odebral ae mi^e při aobé 
evangelivaa Sv. Jane a osIrOn dýka do Manheimn lo 
Kotsebnen, kde dne- 28. 4>fenia. 1819 o lioiiné 5 po 
polední tohoto i zavraždil, naiež on sám dne 20. květne 
1820 života odpraven byl. 



§• 19: 

Botanika. Kteténdlenství. Příroda. 

Každý ělověk má od přírody vělěpene«!zviáitni k jistým 
věcem náklonnost, kteráž ae 'obltboo, mitá6kovarffm, . dě^ 
tinským koníčkem ntd. aanývá. Avšak i tálo vášeií 
e nárnživost s věkem tiověka proměny /aneb stupňováni 



trpfi Já jii codfté, uTÍdír kvit, nevím jtkovti riflovS' 
íM sfa IřésI Jvem te. Jednou yraeeje se s oteen na t%>« 
MlHaBiotaf slaTiiMt ce ehrftfmi a ovidn nenárdále vaM 
ronpQ (hnrikti) na domean y plném jejfM' roskvfttt 
MstaTil jsem ne nejprve t nteé radosti, pohřfien dir i^ 
mni na vrch nenehýtilo při* pohledfi na tuto ynieienoir 
stromovou matronn v jejf bélostkvoncfi Hte, a pak strtraje^ 
po niití mladé i staré vedl jsem je k tomuto divadlo, 
nemoha ehápatf, jak oni při tom tak neeitelnf býti aneb 
mé radostí smáti se mohli. Mé! jsem v radé mého otee 
tifUAiBi tahráde(ko, ve které květy vyvodil a pěstora? 
jsem* Tato détínská hračka ntachla v Kremnické a By-^ 
stfíeké ikole, ale v Preiparko opět se zjevila saakromným 
aěenfm se botanice. Květnaté doliny Tater Preiporskýeb 
byly moje chrámy n paláce, jejich louky, stráné a kvítky 
mojí kaitdodennf tovaryšové v lete. V posledním roku 
Y Preipurkn nakoupil jsem si semen a koHnkftv téoh- 
nejnamenitějMch kvftkftv a vzal je i s sebau ó6 By-» 
slfíee, kde v zahradě Kolbenhajerovské jednu z nejntěie* 
nělěfeh květnic měl jsem. Hollandské tulipány a hřebftky^ 
pnftiskÝ strakatý, veliký mák, růie atd. Hřebféky ěili 
klíněe pokřestil jsem milými mně národními, aneb jinými 
jmény: jeden se jmenoval Veleslavín, Komenský; dmhý 
Sokrates, Plato; třetí Šilfer, Wteland atd. Ale vdecko toto 
posavad byla jen jako zábavka. Y Jeně ale vypnkln 
tato náklonnost a láska ku květdm tak silné, že se Ink-' 
měř na květoiálenstvf proměnila. Ona mě vedla k fomv, 
ie jsem rosHinářství čili botaniku ti dvou proféssoHIrv 
slyšet, Okena a mladého Voj^a, kteréž kolle^a obzvIáStě 
nákladná byle a mnoho stála n to proto, že jsme se nn 
k<ir<ly ajiné potřeby skládati museli. VSecky zahrady ne^ 
jen v Jeně ale i vflkol Jeny byly mi známy a já 
▼ ntch jako dona. Ve dneeh prázdných a nedělnfch 
zvfáfitě jarního času utfkal jsem do květnatých dolfn 
a tifoodí, do zahrad a saddv, jakových vftkol Jeoy mnoho 
jest. Celý máj, kde sadové a stromové kvetly, byl mi 
časem nejsladiich rozkoší. Spatře celý sad kvetoucích 
jako mlékem a sněhem pokrytých stromiv; byl jsem 
jako očarován, anobrž i před jedním ssmotným ' květen-* 



É 



tím iUoBíMi opoJM jeho vfini $tál ii«ro cp\é hodiny 
jtí^Q a vytržení. Nio. mé tak aeui^lo obdivovati ne Mi«, 
imlovati avéi jako kváty. V kaiieci sabradé v ieoé «éU p% 
oiBoJiýeh ieiaeh kvéati aloe: já tara, po kaidé skonfioii^ 
kpdifié vyai^oyací hned béiel jten, kdo jfem obyčejné 
i Gdtbeho (Uajíc(bo a apytojíc ho iiaobásel. Ve Vinarakýoh 
novinách sléla zpráva, ie vo VioAřích v bolvedoraké vellro- 
vcjeaakd sahradč toho a toho doe kvét kaktus graadi- 
floreos se rozpuknouti a rozUvesti má, oačež oáa i pro« 
feasor Vogt pozorný u6iniL Já vlečka jioá atudia atra* 
Boa naehav, panem Vogtem a nékterými jioýni iákj 
eeata ihoed tam nastoupil jsem. Nespali jsme oeloa noc. 
Asi o. půlnoci stal se ve skleném záhradoim doraé, kde 
jsme byli, před očima násima třesk jako v^ystřelení 
n déla, a my prudkým, zápachem rychle rozšířeným téaiéř 
omráčeni jsme bylL Tento div krásné kvétiny jeáCé vfee 
fosmnoiíl lásku mou k ní. V takovém kvčtovnéei povétři 
a okoU pří studnici Lutherově čítával jsem i Oasiéna. 
Békdy skryl jsem se večer za rflžový aneb trnový keř 
naslouchaje do pozdní noci harmonickým zpěvům slavika 
nékdy mné.tak blízkého, že jsem jej na ratolesti rakon 
•ckytiti mohl ; jindy když strom, zvlásté třeiaé, jabloň, 
ttpa, k torno pohodlný byl vylezl a posadil jsem se nn 
jebo kvétosněžné včtve a v této olympické atmoaféřo 
^tal anebo básnil jsem. Slovem kvéty byly moje karty 
n kostky, moje ischy a kuželky, moje koncerty abálf, moje 
hry a zábavy. Toto kochání ve příroda obzvláité ve 
kvetené, polehčovalo mi moje mnohé téžkosti, oslaiovalo 
mnohé bořkosti a péče, se kterými jsem nejednou zápasiti 
masal, a činilo že mezi kvítím jsa, zapomfnvl jsem jako 
Archímedea při svých matbematických . figurách v plakn 
na viecko, co ve svété mrzkého aneb n epřf znivého bylo* 
Kvítí a příroda byly řetěz a prostředník mne ustavičné 
ae STétem spojujírf a smiřující, abych na něj nezanevřol* 
Vraceje se přes Prahu a uslyšev od Jnagmanna, ie 
náš Presl o rostlináři československém pracuje, naxžtf- 
vil jsem ihned p. Presla. Jakovou slastí plápolalo ardco 
mé, když jsem z dst p« Presla víeoky botanické názvy 
tak iCastné a krásně přeložené uslyšel, k. p. tajnosnubaý. 



fénranra^ťitd. Mého wůfniř sprovo^dflInC nrTSeelh mfóft 
^poidéjiM jtnifefí • letnfbb eeetáiib a procbtiikieh, obeWiltě 
fik-BvniUifeh ■ fcóvpéliebj lidé jsem pro n^vrlceuí tdfatf 
aa Kdrioyal, býval on má jedmliá kalbá a zábavka. Po* 
mé^frái pak Čeeb ZatuŽBDskf prvni byl, Jeni pohlaTf 
T rMtlÍDécb a kvéleob ' divDO před Líneem objevil, n^* 
wél Jtem 'pokoje pokud jsem aobé dílo jeho nezaopatři!, 
ai konečné skne antikváře poitésttlo se mí otiem m 
doati dahé penfze i loto dUo aobé cakonpíti. Kdyi Jsem 
rpoaledaícb starilcb letecb o iéto vaSni chladněji pře^ 
nýilel, s4élo se mí, jakoby láska k maifřstvf, 'kde vét* 
Um dflem jé se malováním kvdtftv óbirat, hVavoi podfl 
a vphr^ na ni byla mela. Této plnosti cifAv kYétomítea* 
skf ek moeel jsem Sasto prddneh uSinltt nejen ve cnél* 
ké0k ale i v jedné niboiné písni : Láska ku přirodě 
pod l^slem 693 ve zpévdika tidtěné; anóbrž i v jedné 
kásai: kvéty v zrcadle nábofendtva. 

' V tomto cfarámé ' přirody, v takovýchto temskýeh 
mafevéjecli a bhiiénfeli ebvilich tam venku pod ihfm 
nokem, aalkl a zhotoven byl vétái po6et mých básni 

• znélek jak- r Je«0 lak i po restách a v f edtíí, - tak f» 
Tráté se domfiv^ nio jiného jsem nepotřeboval, ne* pod- 
ložiti je pérem na papír. Moje po«*zie byla opravdivá 
Ttela jen v poli v hájicli a pa lukách potravo hledající 
a pak s plnými obnoikami do oule ietfeí. Jinače, bohuiei^ 
bÁj stav, moje práce' a^okohioiii nebývaly pHzoivé po* 
etickým myšlénkám a výlevftm. V Pestt, v úřade mém 
ěaalo - te stalo , Ée jeden punkt a period při psáni, bá- 
mif, oeb kázni, pét t desetkráte přetržen býval klepáním 
■a dv^ře técb Dej rot liru éjších přictrotích a nejnrrzut^^ 
ifck dkasftv; anobri přišli ne dnové, ale eelé týdne^ 
kde pré tiaeik Iřdf, hromady úřední práce, jarmarečnl 
lerwo a hluk sotvy péro do ruky vzíti Ikc bylo S rané* 
nýn a krvácejícím srdcem vyšel jsem 6>isto ven do sva- 
lyvé přírody boií: ituft i stzy tekly po léle mém nad 
Dfiéenvnými konventy, nespravedlivými processy, rabaÍJ« 
stíekými advokáty, ukrutným pronásledováním SlovákAr 

• abom PeŠfaniíkého necaslouienými Ufáikami mé osOby^ 
bwejmeonými fisty a hrozbami, roztluřenim oken a ko« 



910 

«i^ hBilHut iitt^«» (mpn ¥yAí«i Iteff líHMN».m«it 
6<Aoflofmi«MliQ 4ll9, #le#o pikoHb Ji^dívM uálM 
Jf^m se apéi Bfspiiklí áo iiirota sUbkoii krvi, # i9#4»f 
Ifjiři, 06 tiiIřAaýjai trikem a • abiiO)rf«i»a amM o^tt 
k in^jí : Ukpvé divy tv4ri'iUi příroda, boii ve Jnié I ,ů%k9 
nékdy 10«-20 pMel « tá«UMv pří umé ořlMli ,99do^ 
Todli; io «tí«ii« tíobá sMoota v přírodě v AékoUku 
^Icainieaicb* A viak oaaněloft Ca ^ýtí naa^la; v tt^iH 
^^tvi avroBtiliividi <ajiiifaii, tfc4>a i«.přát#l9| tik^V 
^, blabod^BČ příroda aa mae aeúiiiikevjla, jalía ii■^ 
Iuía JAOB se dtíl aaoBs v aobé oxavřeoa.ji aaariKiiilii i)d 
f^k<^o Davidčna a neaiyféiia leč od Boba : lu piilifoffid 
f^|pe\jetaefliaMký<a poailovai aié, A jako ve mkadoiU 
j^,V4li kv^loatd pahorky a doUny^ ovénoand roky ^a M«d« 
fioe^ ^ voňavé Mtom^i a Mpy iioje Pj^naesy a Teai|N% 
fAqje Piaiply a Kastalidy, vftbap jq4j poeMcý Uteadai Mt 
svěcený svét: Uk opět halsaaiickýBÍ s^ýví vsdywhy sMkf 
vybojily, aspoň spolv s jiaýjni prosAředky oigxlce hojiti 
fiosBPébalyy jedwoii y Budisí lurb9t»fM (itolici,. .ajifiMMi 
4i\m ▼ To— Alfl«ÉÍí v otMfndai pMkP Pr«myo^éK» 
4ilepi y Bpdinskéoi Pnloiikii a MafiaMikdni Duba^ 



§; to. 

: Mai te«U> byl cirkovafoi Mdsírateleai v^^eaj, éia^ 
Hlflý řei^ník a pHoáMel taknka k ddtai t«bd<asik«i rjiU- 
oislísnui. iá zde jeo potqd o népn prionikiiimf . jpoksd 
^ j«bo osoba siébo iivobytf bsapiroatřediiě doUds o sos^ 
Hépftaobsni na osad oiébo života mela. Prvo^ má «évltéiri 
u.diěbo uurdána byla listem, který jaem jepA s UtH^ 
dan od pana Ammooa přmesL Nelíbilo se mit<o. vj^dooni 
a v tdni domě, předce od tvé rodioy vsdéleoý bydlial 
Dlouho ae mae vyptával o svých v Ubří/ob iijicfish :plé* 
Mlob, spoluakademicieb a saémých, «le do siilakdbo lilok^ 
itbo o vědácih rosmloaváoi jsme se nepostiti: NiM 4 
lic^ry tdaaěř ji< vieohay dospělé tak vyaooe ysděla»é 



4Ȓ 

■ véMé, ieiHáM jedna tm§k Bc|flMrM i 8pífl0T«(l«lkyaf 

'létaiy. Jedni iq!' mili is MieseM* Meaí při eeledn doni, 
k éeoiai 8^ potoH udkeMaffie piixMla^ odlmdi prý p(>- 
«on jeoMiijnidiio.déad Mafesell: i jeká mravMti a vdr- 
ooat masMfká od yeřejaealí Tiaiyek přalMaása byla, 
ták te.vielQaké ro&ptdvky .z doma de- doaia ae ro»i4-> 
•ndy: a předee když heala . aairaadie : ,yMaretwdl bode 
4éásali/ aiecbo viady pieplnéao kyio; aikdo aemyaUl 
M jako aoakroaMý ikwoi a osokai kžakliaalt; všecko 
vydlo *> ckréam pfoaibaalo a vadéláoo: Ukofoa afodo- 
lalakion noc mé výmUiffiioat áa ardee lídaká* Kdyi ae 
4njviee faéi ooéni viaoéroMiáaalo, měl késéoi vokla?^ 
oiBi cktéaié o peaUnváidi <Ubor dooLawiDodX pA odmi 
-ioBiiikéai a paoiiáfl^ |iolokeOi..alfy i oM UMf. 



Wiiierto. Lefeeda. YdniíM. 

Veaniao Wiaaerle Mí ad pftl aile od Joay, osi pjll 
kodiaky od iLoi>edy oa levdai břeha Sály o patH jako 
mkiiaí oiada okkve Borfavaké, aikoli avdj vlastol pra^ 
irtarý ckrám oiá, ve ktafdn :paator fiortre^iký ikaldoa 
aeddti akidby koii katoéTá. Mdateiko Loboda od .taiy 
oai bodíno vadák, lofi na levdai brebu Sely pod vyaokýnp 
kopcem^ na néni raný dávndho krada Lokada 4nickU?^il. 
Hrad tento ndleid odkdy rodiaé BeraoYiikdv^ ndnedv 
Betlepi pffeavaaá, od aioivonabo^N^oioraviké bránice pl*> 
irnd mé/vht .. Jndao Loboda ipiae se ve itoýck UaUa^cb 
i Liíka^B^ jeboi pA?od noonyloé Slavjaoaký jeaty buď od 
sodné losMioy. Loboda, bad coi se auié pro?4é podob- 
ny ;býti adá, od LjiiboU (svov. lobý, Lobitová) obW^h 
tfýn nteockým* amétovánín litery d a t« Jef ade aaa* 
nenitá cifkov ovaagelická, bo ktead tři fíliéini aáiolf^: 
V^ice, Anda a Saka. Zif^i ftra byla aékdy w koto- 
tíckýob iaaieh opaytvSn, proloi i vekké a na apAaob 
4iáMera ataténa jeat. V ni ao posafod nachovaly nooM 



^Ottili^llir/ dfl(di«<dkr,'« dMálky a niwrf* s katoKckýob 
ivBftT* Oturim nedaleko fary Tyslavéntý jeat tdi alaroiit- 
nf, T néMť proti iiasaMmef nalésá se hrobka a poomifc 
BlbTeitik<>--Hiiorav«kd rodiny Brenevíčkifv Valmee jeat 
asi Q proitřed meai Jenon a Lebedou ' na leTdai břehn 
Sály potMui yařenim výl^omébo (eakého piva, které 
aamfi véniiéand připravuji. Zde má pastor Lobdanaký 
faoBpodáfatvffiko, sáleiejtef s roH, a lok, a Tinifiky, a ovoc- 
váho aadn a aabrádky ; na blfiakn aahrady atoji Jmiatá 
tékovitá Ifpa« Nedaleko odtodto jeat tak feiená Gótheho 
jeskyně ▼ písečném kopci. Do tohoto okolí diodfvají 
botaníof obyéeJB^ ■<< kvftf a roatlíay. — Roko 1818 
asi nprosti^d mésfee Dabna * řemeslo se heslo, ie se 
v osadé Winserle posviconf anek radéjt třistoleté jnU^ 
lenm tam^ho ehrámn olavitihnde^ při kteréž přfleiito- 
sti p. Marezoll prý káaati bude. Já pojav několik s seboa 
přátel a aoámýcb, meai nimiž Maiári, Roman, Clemen 
a starái Danjelov, příili jsme do Winserle právě k slav* 
nému prfivoďu, jeji množství lidn v osadě a před ehrá* 
mem se spěv«m^'<httdbottý k«f tkn a ;)i^fňíí osdobami ko-> 
nalo. Před chrámem na levé straně advihá se kopec, 
peďnímž cedta prAvod ten vedla. <Na fcopei t aahradé 
'Stály « dfvalyse dvě bílým "Svátečnitti rotaokem ^odéné 
mlatdiee, Jadaazníeb byla ^eera dv. p. Temellnaa, pastora 
"V Gospodé^ druhou, či by byla, nikdo .meai námi ne* 
sňal. tty meai tím v moOlstvf tom roatratíli jsme se, já 
«le^ efatéje Msretolla slydetí, poapicbal jsem do obrámn, 
a zasedl na jedaom a blíahýob mfst n kaaatelnice. V krát- 
ké době vitoupily do ckrámn i ony dvě mladiee a po* 
sadily se do první laviee meai ženskými. Maresoll kasal 
1,0 vysoké kodnoiti křesfansbýek chrámě v „ ; v évodn 
vypravoval déjtny tohoto chrámu, kterak jebá počátek 
v tomooledých stoletích se trakf, kterak v třicetleté 
váloe oěkolihráte aboořen a spálen b>l. Kásani rozpadla 
se na dvé Msíhy. V prvni nkásah v 6em aáležá tato 
hodnost chrámAv ? v tom totiž, že ony jaou a) Sva- 
tyně modlitby, b> Svatyně viry, c) Svatyně coosti,- d) Sva- 
tyně pra\dy. V drobe ^ástee nkátal, Ie tato bodoost 
ebrámAvi nail časové chrániti a zachovávati míjL Kto^ 



4t Sf 



»7« 

mu nás zavasoje a) panojítl, poboittosti nev^liiii přísnívý 
-dneh 6a9Uy b) neiiMiné přffaody, vojny, ěhuéy Jiné událo- 
st^ které i Bfiším obráaiáni riebeepeěchislÝfiii hrosfva}^ Po 
iikonidné slavBost! navrátit Jseia a«opétdomA tpokoJL--*- 
V mésici Břetnu po veKké noci vstoupí do ného pří- 
bytku Jietá liiiaá Vzešlého vékn anatrona. Po uSítténé 
fokloné za6ne tnluTiti: „OdpusUe paúe, io tak smélá 
jsem a véa navitivím; dvé příčiny mé k toaso vedoa^ a mne 
^ -^^ jako právo dávají. Předně pravé v tomto domě a v této 
^^ ' cbýii bydlel před nékolikv roky mfij ayn Vilheln též 
'^* boboaloveo a nyní kazatel v Ilmenavě, kterého já zde 
<* ^ Saato navitíviti jsem přicházela. Drahá okolnost jest ta, 
^ " 2emě důst. pan superintendent Marezoll výslovně k Vám 
^ * ^ H dfiležitou prosbou posýlá. HAj manžel adjankt (aai co 
■ ^ v Ufařícb senior) a pastor v Lobdě, Jiří Bedřich Scbmiedt, 
r t^' před velikon nocí onemocněl, tak 2e posavad povinností 
I' ^ svého úřada konati nemfiie. Oznámila jsem tuto věc 
L ^ p. super. Harezollov), který byl spolužákem mého man- 
r^ ^ želá a dosavád jest našim dfivěrným domácím přítelem, 
w'' prosíc jej, aby pořádek učinil z ohledu na nedělní ká-^ 
m ^ zaní. I radil mí, abych se v této věci k uěkterým UbrAm 
-3* a jmenovitě k vám obrátila. Mofná^-li^ račte budoucí ne*- 
j0f' děli kázaní převzíti. Já tímto neočekávaným navštívením 
f^ %ak jsem pohiBut byl, že jsem toho odepříti nemohl, načež 
^^ osoba ta vážná poděkovavši se, odešla. Já mezitím v něk- 
ptf * terý den uprostřed týdne za slušné jsem mél, abych do 
:^^0 Lobdy šel a sobě očitě známosti o chrámu, o místnost!, 
^ě* o apAsobu a pořádku služeb božích nabyl. I vzal jsem 
gflípe.' a sebou tam pana Jana Beuediktíhe. Když jsme s neduživým 
gjj^if ' na kanapi sedícím p. adjunctem a pastorem trocha po- 
ffitii^ rozmlouvali, vstoupí do pokoje mladice v nejplnějším 
• r květu panenského Veku ; bylat to ona neznámá účastnice 

0l)0 f n* jubilejním posvícení a posluchačka ve ebrámě Winzer- 
r iH lovském, nejstarší dcera domácí, Vílhelmina BedHšba. Ča- 
,0,1^ stováno nás kávou a koláči, načež my odešli jsme. Faa 

^ ádjonct spolu a paní prosili mě, abych, možnáli bude, 

^ f ' v sobotu na noc přišel, poněvadž prý časně ráno i v sou- 

dil, ;' sedni osadě Rudské podlé pořádko kratičká nábožnost vyko- 

^ f' rávati se má. Přišedše tedy na noc v sobotu, dlouho večer 

^i KoUároyy Spisy 17. 1 8 



274 

Bi do páliH^ci o všelikých věcech roemlou váli J0m«^jmefta- 
^ítě i o 'Vlasti a rodišií,. národu a řeči. Já prý sem rodák 
« vesnice Rozslavy (obyčejoč i Roslao, Rosla, sr. Bretísla- 
biirg, zvané), asi 3 hodiny za Jeuoa, kde mfij olec 
školním iičiteleip byL Naši předkové prý pocházeli z 
Lužic a jakési veodick.é jméao měli : já sám mám posud 
^v m^ knihovně ještě dvě lužícko - vendickó mluvnice, 
jedou od Jana Hauptmaoa, druhou od Jifiho Matthaeibo, 
kterými se Vám, m&j milý vendioký příteli a národní 
bratře pane Kolláre co darem na památku vděčím, anf 
vidím, 2e Vy i milovníkem i znatelem Slavjanských ná«- 
řečí jste. K tomuto daru přidal vábený ten statečný sta« 
řeček ještě i knížečku Dissert. de Idolis Slavorum a 
Mích. Frentzel, Budissa-Lusato Vitteb, 169l« Viděl jsem 
.v jeho knihovuě i jiné dědictvím od otce a předků na 
něj přešlé na slavjanský národ a život se vztahující 
knihy, k. p. Helmolda Ditmara Meziborského, Víppa, 
Sammuele Grossera . Lausitser Merkwůrdígkeilen atd. Mlu- 
veoo mnoho o prostonároduích obyčejích, svatbách, 
zpěvánkách lidu Slavo-vendického , kteréž věci se prý 
při všem zněmčováni udržují : konečně o Srbskolužické 
kazatelské společnosti v Lipsko, jejíž t)učastnikem prý 
i jeho otec i on byl. A tu přinesa z pulpitu svého 
právě toho času tiskem vyšlou brošurku pod názvem: 
,yZur Feyer des huodertjaríffen Stiftungstages der Lan- 
sitzer Predigergesellschaft in Leípzig in d. Kummerscben 
Buchhandlung 1816^ — a jakousi hrdou chloubou mi 
ukazoval a četl, že v dějepisu této společnosti tam tiště- 
ném, tři mužové se nalézají, jméno Šchmidt mající, kteří 
zásluhy o tento ústav sobě získali, totiž, na sir. 10, 
D. Scbmidt, děkan bohoslovecké íaculty v Lipsko, str» 13 
Christian Bohuchval Scbmidt narozený v Lužici v Bokov«- 
cech ; str. 28 JanKarel Schmidt, narozený v Lužicích v Rn- 
keci, oud společnosti. Uslyšev více o mé vlasti, že v blí- 
zkosti moravskoslovenských hranic narozen jsem, pozdra- 
vil mě i hned co krajaoa pánft a držitelft hradu Lobedy, 
totiž Breaevičkft čili zoěmčeně BerlepšA, kteří asi před 
sedmi stoletími ze Slovenské Moravy do Sas přišli, je- 
jichž rod za dlouhé časy hradem tímto a nepochybné 



275 

i městem vládl, xde sídlil a ve chtámě Lobedském hrobku 
má, Meito se rakve a rodoznaky některých zde pocho- 
vaných osob do dneška spatřují. O této rodině a jedno- 
tlivých jejích osobách panují prý posavad a lida Lob- 
danského v okolí tisíceré podání^ pověsti a divolvoro<S 
bajky, které sobě obyvatelé v zimních večerech vypra- 
vovati obyčej maji« O dvou Bernevičkovských osobách 
i hned něco vypvavoval. Jeden prý % nich, Jan, byl jest 
oním zakukleným rytířem, jenž r. 1521 dne 4. května 
v lese Durinském Luthera od papeže a císaře do klet- 
by daného z kočáru byl uchvátil a na hrad Wartburk 
doprovodil. Druhá z tohoto rodu osoba památná byla 
prý vdova hraběnka Maria Gertruda, která v 17. století 
filynula, jsouc nejvyšší dvorní mistryni polské hraběnky 
Raduvilové, manželky Karla Filipa, volence a markhraběte 
Falckého. Nashromáždivši bohatství ve Španělích u dvora 
«o Doona ďhonnore králové Marie Anny, manželky Karla 
IL, kde přes 12 let v milosti byla, vrátila se do Cech 
.do Prahy, kde na Novém městě v ústavě anglických pa- 
nen pro slečny z vysokých stavů tam založeném od 
císaře Josefa r. 1706 na abatyši a říšskou kněžnu po- 
výšena byla, kterouž d&stojnost pak i svým náslupky- 
nim zanechala. Oba její synové byli a dvoru císaře Jo- 
sefa a sice Petr Filip co říšský dvorní rádce. Šitích Her- 
bald co komoří. — O všech těchto osobách a jejich 
příbězích měl muž tento tak podrobnou a zanimavou 
.známost, že já paměti jeho dost nadiviti jsem se nemohl. — 
To mně byly očarované okolnosti, to dar dražší 
nad zlato a stříbro. V této rozčíleností celou noc spáti 
jsem nemohl, Nazejtří v neděli totiž II po veliké noci 
vykonal jsem služby boží, byv ponejprv tak řečeným 
Luterákem (Lutherrock) oděn. Z textu ev, u Jana kap. 
U v. 11 měl jsem kázeň: „které jsou ty věci, za něž 
i my podle příkladu Kristova život klásti máme ?^ Po 
vykonaných službách božích, žádal jsem spatřiti hrobka 
a hroby rodu Berqevičského ; i hned mne p. učitelé školní 
Háfer a Stokl, vedli k dolním dvéřím chrámu, kde teprv 
nedávno při opravě chrámu u základu rakev nalezena a vy- 
kopána, v niž kostlivec jakési panny Bernevičkovy jostě 

18*' 



276 

f Yrkoiem, se zlatohlAvýlni • knentovýmí iaty atd, leief^ 
N« některých mramorech KettS Jsme i nápisy, jtž ovšem 
vyvSlralé • poriišené. Tn Já dtil jsem se býti jako t po- 
lovíte doma a mezi krajany svými, stál jsem připontán- 
k této cemi zlatými řetězy historie a poesie, Odpoledne- 
nav^lfvÍT kopec a hrad Lobdabnrg, odkndž přeotěiený 
pohled na rozlehlé krajiny, vritil jsem se k svým ve* 
zdejšfffl prdcem. Ate bohuiel jii 24 tébol měsíce dv. p. 
adjunkt n pastor Lobdanský nenadálou smrtí běh života 
dokonal. Mezí tím zavítal měsíc máj a já co jen cesty 
a chodníky povysycha!y, opět obyčejné mé vycházky a 
výběhy do okolních míst, kdykoli to jen moje dni a ho- 
diny dopustily, konati za(al jsem. Sotva totíi £e jsem. 
se byl v Jeně usadil a nad Sdlou poněkud rozhlede!,, 
počaty se hluboce v útrobách mých neznámé před tím 
city a netuáené bolestí^ jakové nás na hřbitově projfmají. 
Jen ie ve mnohem vzncáenejší velikánské postavě. Byli 
to citové nad smrtí Slavjanského zde národu, nad hroby 
drahých předkfiv a kmenův^ nad potlačenými a zničený- 
mi zde Srby. Každé město, každá vesnice, řeka, horv, 
Slavjanské jméno mající, zdála se mi býti hrobem anebo 
pomníkem na tomto velikém hřbitově. Již jsem byl na- 
vštívit, skoomal a potnal z této strany Sály mnohá taková 
místa, k. p. Oospoda, Osmerice, Vinnry, Kunice, Lubnice^ 
anobrž již jsem byl s jedním z mých némeckých spolu- 
akademikflv i v Březnici, Badchosti (Badyg^ast)a v Geře 
(Graý urbs Geraís). Chtěl jsem tedy i jiné bliŽsí a men- 
ší osady, které mají jména Slavjanská viděti a podrobněji 
ikasití, zdali by se ještě někde v nich nějaké šlépěje 
a pozQstatky staroslayské národnosti, mythologie, stavi- 
telství, her a obyčejiiv atd. nalézaly. Bylot jaro krásné^ 
máj utěšený, kvetoucí, 1 vyšel jsem tedy podvečer na 
procházku na botanizování za Sálu k osadě Vehiici. 
Plný oněch smutných národních citflv a myšlének lota- 
nizoval jsem na louce mezi Gčthovskon jeskyní á Yel- 
nicí. Maje daši rozdělenou mezi květinami a Viárodttími 
mě obkličujícími zbořeninami, mezi radostnýfn dsměchem 
a hořkými slzami, nezpozoroval jsem, že se oblak na 
nebi shlukl. Slunce sioe svítilo, tvoHe krásnou duhu 



277 

na výcboda^ «U pji lom. i haslý d^itik »prohK ChMSJd 
é»ty a klobook od namoknutí ochrániti, poapfchal jaieni 
pod košatou lípu na blízku. Sotva žekeatromu dopádil 
jsem, uařím lam mladici, která tapýřivši ae nad ayoa 
«amotnoatí, co plachá laňka do vesnice utíkati chtěla. 
MélaC Ictaí slaměný iiroký klobouk, v koaíku květy 
a kniiku. Já poznav jí na blízku řekl jsem, aby ae ne- 
bála, ie my známi jsme. Ipoiala svou samotu zde vše- 
lijak vymlouvati, ie prý zde hospodářství, zahradu a louky 
•navštívila a pořade ií, co čeled dělati má, učinila. Vtom 
schází p. profesor Votgt s několika botaniaty údolím 
« hor příležicích^ Kegeib^rge zvaných, obtížení jsouce 
kořistmi přírodozpytoýmí, rostlinami, motýly, bronkyatd. 
K nim t^dy i já připojil jsem se« Zde teprv poznal jsem, 
€0 jest Iq uiená a vědecká náruiivosl. Yšickni tito zpy^ 
tatelé přírody i sám p. Voigt měli zvláatni bfllky v jedná a 
mikroskop ye drubě ruce, prohrabávajíce na cestě kaidou 
iiromádkn lejna, každou kalui stojatě smradlavé vody, vybí- 
rali odluď ěervíčky, mušky, zeměplazy^ a jiné živoky a 
vkládali je sivé do skleničky. Že mně nyní po apatření 
onoho úkazu pod lípou tato babračka (maxačka) nechn* 
<nala, to mi tuiím kaidý odpustí. 

Po několika týdnech odpoledne v nedělí přjšli ke 
mně do příbytku dva měštané a přednější údové cjrkve 
Lobdanské a oznámili jménem církve smrt svého vysoce 
ctěného duchovního pastýře • prožili mé, zdalii bych ještě 
jim tam kázati asluibybeií odbývati nechtěl ? Vymlouval 
jsem se sice mnoistvím vtostních mých prací, avšak ohled 
maje dílem na oaiřalou církev a rodinu, dílem na tuto 
zvláštní jejich ke mně důvěru . a čeat slib js^m jim dal. 
Poněvadž pak jedn^ věc na mých cestách v německých 
krajích mně všudy a vždycky byla k velikému pohpršení, . 
totiž ta, že jsem viděl zhusta v den neděnt rqlniky on poli 
pracovati, orati, kopati, líti, obili voziti, atd., chtěl jsem 
pokud možná na tento neřád pozornost obrátiti. Proto 
vyvolil jsem za předměJt drahého kázaní v {iObdě: ,»Že 
vyšší a rosšlř^nějšji vzděliMioat nedáve křezCan&m práva 
kn poskvrlíováni syaiké neděle.^ Tato kázeň takový ú5i* 
nek na mysli poetuehačftv uěíniln> že pa nlnibách b«ž^l| 



278 

starši lidové církve přišedše na fara ptat! se mě „zdalit 
bych já jejicb kazatelem a oáméstnikem jejich zesnulého 
pana pastora býti nechtěl? £e prý by církev celá mé^ 
zvolila a p, saperintendentovi k vyvolení předslavRa."" 
„Mílí přátelé,*! řeknu já — „nikoli a na iádný způsob ; 
já nejsem Némec, já jsem Slovák, mni nebe jínoa rolr 
urřfloy vy zde máte hojnost výborných muiflv a kazatelfiv, 
já své slabé síly a £tvot svémn zanedbanému a ještě ne- 
vzdělanému národu obětovati chci." Těmito neořekavaný- 
mi slovy konečně ukojiti se dali. Pani vdova zesnulého^ 
pana adjuacta a pastora sice dosti v dobrýdi okolno- 
stech eo do domácnosti a hospodářstvi zftstavena byla,, 
ale vychovávání dvou mladých dcer Karoliny a Ama- 
lie nenadálou smrtí milovaného otce přetrženo bylo. 
Clee tento totiž výborný mož^ ačkoli nejen pod-superin* 
tendentem ěiti aďjunctem a pastorem obšírné církve byl^ 
předce všecky své dítky, i syny i dcery sám doma vy- 
chovával a vyučoval, a syny své tak vycficcné a připra- 
vené teprv do vyšších Skol posýlat. Karolína a AmaHe 
měly právě ku konfirmaci připravovány býti. I převzal jseiň 
ná prosbu paní matky pokračování a dokončeni toho- 
začatého díla, přislíbiv každou sobotu odpoledne několik 
hodin v náboženství je vyučovati. Bylyf to blažené ho- 
diny mého akademického života ! nebo žačky mé vtipné, 
dčinlivé; ochotné, oddány ini byly z týdne na týdea 
větší náchylností a láskou. Vdova i s celou svou rodi- 
nou měla právo asi pftl roku v Lobdě zůstávati, odkudž 
pak se znamenitou vdov8kt>u peosí přestěhovala se do* 
Jeny^ kde nad Šálou nedaleko náspu přebývala. 

Paní matka Hínina měla o Uherské krajině ty nej» 
strašlivější představy, jakové o tomto kraji minulého stoletf 
snad v celé Evropě a to ne bez příčiny panovaly. Uherska 
a Sibirie to jí bylo jedno ; ona tam ničeho neznala a ne- 
viděla než pouště a voly (die Uogarisehen Pusten und 
Ochsen), kreré v Němcích všudy se zpomínají. Lid uherským 
představovala sobě co surově divoký, anf prý o nich 
od očitých svědků slyšela, že zamaštěné kožešiny místo 
roucha nosf^ vlasy sádlem mastí, slaninu jídají, Vfodzem*- 
nkh děrách a peleších bydlejf^ toupežnietvf zhusta pro-^- 



vozfiji atd. Nadarmo jsem se šnaiil předsudky tyto ^y--^ 
vrátiti tfm, ie to někdy bylo, ale neoi yfee. Příklady 
iiSkolika nezdařilých manželství, kde se ienské osoby 
t Uber na spátek do Saska tratily, potvrzovaly ji v tomto 
domnění, K tomu, co vdova sirotky k Tyčkování majíc, 
žádala míti pomoc t domě aneb aspoň Bia bifoka. Radila 
mi tedy^ abych buď t Jené nějakým professorem se 
stal, aneb o nějaké jin^S míslo a liřad se neházel : ani 
do Úhor svou nejmilejší doernSkn pokud ona žije nepro* 
pustí, aspoň svého mateřského přivolení a požehnáni 
k tomu nedá. €o z toho povstalo, známo jest náiíflft 
přátelftm a (tenářflm. Na$e dopisování jako t po(átko 
Sasté; tak potom pto nSetřenf matky říděím a říddím se 
stalo. Po několika rocích psáno mi, že prý Mina y tak 
nebezpečné nemoci stoná, že dřÍT než psaní toto do 
mých rukou přijde, nepochybné na věěnosl se odebere. 
Matka, jínáče výborná ale neoblomitelná, žita do rokit 
1831 dne 17. Července. I já prozatím ▼ těchto rocíéb^ 
několikráte na kraji hrobtí jsem stál, jednou na rado 
lékaře Sncbániho i porakomí (závět, poslední yňli) něinil, 
fotiž r. 1825 dne 25. Listopadu. Poněvadž od nejyyáSí 
rakouské vlády Uhrfim zakázáno bylo v ty roky německé 
university, obzvláště pak Jeno navltěvovatíj anobrž poně«^ 
radž i dopisování poštou pod přísnon slrátí byle, do-^ 
klidby se prý duch y oněch akademiích psnojícf y Ji-^ 
ný lepši nezměnil ; proto i naše dopisování přestalo, je«' 
den o dťuhém niieho jsme neslyšeli, tak jeden drahého. 
za mrtvého jsme měli. Najednou vycházení do Němec, 
aspoň tajné volnějším se stalo, a já skrze p. Blaziho, 
který byl y Jeně štadovar t se oženily opět r. 1885 psanf 
jsem dostal od vzkříšené Miny, 



Cesta a nayráeewí* 

8[rozeryaným srdcem opuitiy tedy J^nu s koncem 
měsíee Břesna dal jsesi se jako na zdař Bih do svétn 



278 

fltarši lidové cfrkve přišeďSe na fara ptal! se mě „tdalit 
bych jé jejich kazatelem a Déméstofkem jejích zesnulého 
pana pastora býti nechtěl? £e prý by cfrkeT celá mé^ 
zvolila a p. saperintendentoví k vyvoleni představtřB."" 
„Milí přátelé,*! řeknu já — y,niko1i a na žádný způsob ; 
já nejsem Némec, já jsem Slovák, mni nebe jínon rolr 
určilo, vy zde máte hojnost výborných mniflv a kazatelfiv, 
já své slabé sily a £ivot svému zanedbanému a je$té ne- 
vzdělanému národu obětovati chct.^ Těmito neočekávaný- 
mi slovy konečně ukojiti se dali. Pani vdova zesnulého^ 
pana adjuacta a pastora sice dosti v dobrých bkoloo- 
stech 60 do domácnosti a hospodářství zftstavena byla,, 
ale vychováváni dvou mladých dcer Karolíny a Ama* 
lie nenadálou smrtí milovaného otce přetrženo bylo. 
Olee tento totiž výborný mož^ ačkoli nejen pod-superin«- 
tendentem čiti aďjunctem a pastorem obširné církve byl,, 
předce vSecky své dítky, i syny i dcery sám doma vy- 
chovával a vyučoval, a syny své tak vycvičené a připra- 
vené teprv do vyiěích Skol posýlat. Karolína a AmaHe 
měly právě ku konfírmaeí připravovány býti. I převzal jseiň 
ná prosbu paní matky pokračováni a dokončeni toho- 
začatého díla, přislíbiv každou sobotu odpoledne několik 
hodin v náboženství je vyučovati. Bytyf to blažené ho-^ 
diny mého akademického života ! nebo žačky mé vtipné, 
dSinlívéy ochotné, oddány m! byly z týdne na týdea 
větSí náchylnosti a láskou. Vdova i s celou svou rodi- 
nou měla právo asi pftl roku v Lobdě zůstávati, odkudž 
pak se znamenitou vdov8kt>u peosf přestěhovala se do- 
jeny, kde nad Šálou nedaleko náspu přebývala. 

Pani matka Hínína měla o Uherské krajině ty nej- 
strašlivější představy, jakové o tomto kraji minulého stoletá 
snad v celé Evropě a to ne bez příčiny panovaly. Uhersko- 
a Sibirie to jí bylo jedno ; ona tam ničeho neznala a ne- 
viděla než pouště a voly (die Ungarísehen Pusten und 
Ochsen), kreré v Němcích všudy se zpomínají. Lid uherský 
představovala sobě co surově divoký, anf prý o nich 
od očitých svědků slyšela, že zamaštěné kožešiny místo 
roucha nosí, vlasy sádlem másti, slaninu jídají, ▼ podzom- 
Dfeh děrách a peleších bydlejí, loupežníotvf ihosta pro-^- 



vozúji itd. Nadarmo fseni se snaiíl předsudky tyto vy- 
vrátiti tfm, 2e to někdy byfo, ale neoi vfee. Příklady 
několika Dczdařílých manželství, kde se ieoské oaoby 
t Uher na spétek do Saskfr vrátily, potvrzovaly ji v tomto 
domnění, K tomu, co vdova sirotky k vyekovánf majíc, 
žádala míti pomoc v domě aneb aspoň sa bikko. Radila 
mi tedy^ abych bnď t Jeiié nějakým professorem se 
stal, aneb o nějaké jín^S míslo a liřad ae neházel : ani 
do Úhor svon nejmilejší dcernáka poknd ona žije nepro-^ 
pustí, aspoA svého mateřského přivolení a požehnáni 
k tomu nedá. €o z toho povstalo, známo jest naSífl» 
přátelftm a ětenářflm. Naše dopisování jako é poéátko 
Sasté; tak potom pro nSetřenf matky říděím a říddím so 
stalo. Po několika rocích psáno mi, že prý Mina v tak 
nebezpečné nemoci stoná, že dřív než psaní toto do 
mých rnkon přijde, nepochybné na věěnosl se odebere. 
Matka, jínáče výborná ale neoblomitelná, žita do rokir 
1831 dne 17. Července. I já prozatím v těchto rocíel^ 
několikráte na kraji hroba jsem stál, jednou na rado 
lékaře Sncbániho i porekomí (závět, poslední váli) aěinil, 
fotiž r. 1825 dne 25. Listopadu. Poněvadž od nejvyáSi 
rakouské vlády Uhrfim zakázáno bylo v ty roky německý 
university, obzvláště pak Jeno navštěvovatř^ anobrž poně-^ 
vadž i dopisování poštou pod přísnou alráií byle, do- 
kudby se prý duch v oněch akademiích panující v ji* 
ný lepší nezměnil ; proto i naše dopisování přestalo, je«' 
den o dťuhém niieho jsme neslyšeli, tak jeden drahého. 
ta mrtvého jsme měli. Najednou vycházení do Němec, 
aspoň tajné volnějším se stalo, a já skrze p. Blaziho, 
který byl v Jeně študovar i se oženil, opět r. 1885 psaní 
jsem dostal od vzkříšené Miny. 



Cesta a ttarráteM* 

8 [rozervaným srdcem opustiv tedy J^nu s koncem 
mMee Břesha dal jsem se jako na sdař Bih do svéta 



sso 

na cesiu. V Lniícioh dlouhý i| (éiký lápts ytdl jaem 
8 aebooi kam np obrátiti a alofečil jsooi ipyni obzfládté 
vaaobnéa* aonbojto. 9ylC jaom sigiaté v Jeaě a. p, D«iye- 
loyýra plán vypraieoval k navatlYaní Poláka a Ruaka, po 
kt«rýohi kraji«áeh neokojitaloon tpibon srdce mé bořalo, 
abyob tak apatřU a poanal celé Sla^jaaakol Tuto tniba 
vabudil a rquiftil ve nné ceatopía vašeho Ddbrovakého^ 
T němi putovéBÍ své i;oku 1792 po Švédsku a Roaka 
konané opisuje, kteroui kaibujá a. p. Lsve^em profea« 
aorem reii v Jeně četl jsem. SamptBý alo, opuštíaý, 
a«obrž i doatatečpých proatředklv k tak daleké ceaté 
abavený; aecbtét jseai néco opovóllivého předsevzíti. Plán 
mé Pol«kQ*Rttslfcé cesty roKtro&kotal ae obzvláště o úakalí 
mááce. Mebo aókoli vaudy « vidycky dftvérnoat k aobé 
a Bohu jsea) měl, nebyla důvěra tato nikdy bloupoamd- 
Ui| výtránoati dobrodruhftv a avétoběžoikftv. O kéž by- 
chom my Slavjand ěim dříve měli prostředky k pomáháni 
a poaýláni našich mladších bratrfiv na podobné, vzájemnosti 
Slavjanaké příznivé oeaty I I ustanovil jsem tehdy aspoň 
to ubiniti, co v krátkosti ^sn a při akrovnosti prostředkft 
mých moáno hylo. Vyvolil jsem cestu k navštívení do 
kriý4v někdy Slavjanských nyni již vétšim dílem xaěm- 
húúfik aneb se němdícioh* A však i zda al pravda 
vyznám, více letěl než cestoval jsem, jsa neschopen 
u(iti se a přisaď věci skoomatí ba ani přátelsky ros- 
mloavati a dlouho na jednom místě se baviti» Putoval 
jsem dílem sani oteo, . dílem v severních krajích s panem 
Stranbtem, mladým )dki|řem x Rudolstadtu, mým apoluaka- 
demikw, dílem pak a panem Jindřichem Clamenem, jako 
přes poiiště.vadělanoatj, tak že v nejlidnatějších městech 
nejosamotnějším jsem se býti cílil Jen dvě oázy ukázaly 
a zazelenaly se před mýma oěima na této bouřlivé cestě, 
kde jaem jakové odpočinutí a o občerstveni našel a as- 
poň na chvíli k tiché jaané povědomosti přišel. Jedna 
taková oáza byla LemgD u přítele Clemena, kde jsem 
tři dni pobyl ; druhá býka aaša Praha, kde jsem v ÍAné 
přátel : Jungmanna, Dobrovského, Hanky a Presla něko- 
lik blahých týdnftv se sdfžovaL Jak ale ještě i ta roi- 
Mžítý byl fatim, dftkaaom bpď náaMnjíd příhoda, podo- 



2Al^ 

baé W, kt§H s« Nii^imu mm QráiďMy « Upfik^iii 
«Mfl.:V fkrvnfob daecfc ubytoval jtaoi: 19 v Pr«ae v bo.- 
fltínai a néila Vfdti. Př/ilolé bk^í, jnienavité p. H^oks 
vfble^ali mi obysdii v iunkroMP^ai dome, kami já i aku- 
těbíA přottébof al Jaom ao, Drqbébo vab Iřatibo dno po 
mém yyatébOYáaí lli jsmo a. p« Josefem Jangmanaem 
oa proobáaka doNoatl. Teprv tdo vidím, U m^ opasek miy 
8 pepéai ekyhi. Neabav jej pod podiiékoa v pofkeli y bo- 
atinei n méaU Víd^l, poaf^bám. nazp^tok k hostioskémo 
a poklady a vé Maatojj Maapdl. doatal ji«a* Úplod-1^ to 
lobdáí n»bodao«ti aém jsam oomob). Doaii na to^n, |e 
jsem Ifm akasil^ ie aejao v Kda^cícbalo i v Čecbicb 
aUUičAí lld^ přebývají Pao Dobrovský přabývnl iia.malé 
atrané v aabradě brabéto Woatíoa; a byl. tfiki/ki nad, 
míra adhiv a vaieL SAymoloiriB a botaaika byly n^íi^ 
zábavy a iičbob Jako vaUká poaUva a taaký piáCMkový 
hlas podivně na mne účinkovaly^ avankne jioáčo.Aai 
a jakousi nábožnou úctou možno bylo k patriarcbovi to- 
muto božímu se bliiiti, který s nebe první poslán byl 
ku křížení naii národnosti. Do mé pamětnice napsal 
mi toto heslo : „Boga v pomosč, nikomu v sljed^, kte- 
rýn){ haalem opt sabo saipébo. ao tvoffeo< a aaaásladiov- 
DÍka jiných nejlépe cbarakterísoval. Jakový to roadíl 
byl,, když Jsem pooajprv a nyní po drahé Praba uviděl 1 
Tehda jsem byl jažté nevinný jako Adam v fáji, nyní 
jsem jož jedl ao stroma národnosti ovoce tipké a bolest 
dttcba pAsobÍGÍ; adálo aami, jakoby Praha byla akaa^ 
nélé dějiny Oaakého náriniii. Na Yyáabradé ukaxojí sa. 
romy poban^iého chráme; odrýpav slomkx a něho v.pa"* 
piřa savinnté nosil jaam je při sqbé a chovám je do 
dnelaibo daa. K<)yž.jaa9a: opustil Prabo^ předešlá pnu^* 
ítpaost dnši n^ou opět tak opanovahi, že jsem ve. Vídni 
sotva věděl, kde jaem se vzal« Zde ha»d. pa kapookp^ 
led aednsi do Pr ežparku jsem ae doplavil ajfdnoa- Videi- 
ako« paal, klará přiaobě aai oamiletpa dcer^áku měla« 
Vítr vál po celý dea^ ala v ooqí okolo deváté, d^aáté hodiny 
uková bouře a viabřiaa aa Daaaji aa . atriila^ že aa* 
^ lodi na kámen odaři^í, : díra udělala; a iny a plavoí' 
laéva živpt aaaliavaK japa na malém j^loakiiicalí mnchkU 



282 

a voda ustaviíhié s WnBk8 vyřerf^átijíce asi o pftl noci 
na břeb k PreSparfcu fme se prébHí. &rubtfbo ^& z.\oéř 
jen jeden konec a vody atřrtél. V řřeiiíui*tt iébovalw 
práírS zkonškami aaneprázdnéno bt1<». • Pan Palaeký na- 
Titlvfl m£ poedé veíer. Proobáeeli jsme se po tak HU- 
ném Senném pkce. Dobrý fento pHtel dlotiba mne ne- 
nohl poiníti a ehápati, když vřhna se mo ▼ néfiífií řekl 
jsem: „PřfWtí, ale je nim, dád nářod je naštaslnt, J^ 
tepr? nyní anám jefho amntný atavajabo veliké potřeby.^ 
PH téchto siotfch akeli jsme oba, obfati íaopce jako 
dftky a nemájíee mimo mé«i6ék, jeni ned hlaTémi naším* 
atítiř, nikoho jínébo aa avědka. Neř 4)p» vichopiK jame 
se, a radost fi dsméch vyjasňovaly nái oblMiej, kdyijamo 
pomysHlt na velikost a na badonénoat naieho národa i 
Když jsem so vrátil do Tarcc, práv^ se ieň počínala, 
a in navíHviv plátely své, bra«ran«íe Jana ve Slovenském 
Pratnéy jsem 6ekaneoval. 



§.23. 

OhlaTem h ohUdka na eélf můj žif ot skelský. 

Lbu^e se s ionto prvnf polovief mébo života, aa 
potřebné mám, abych jeftté ařetel mých přátel a dtenářftv 
na tři véei obrátil , totiž : na mé ui^itere, na mé žéky 
a~ chovanee a pak na mne aamého. V béha eelébo mého 
školoietvf , za(na oé Moiovec ai éú Jany, mél jiem vieck 
dMteHIv spelit asi fřieet, z nichž někteří byli řádní, jinf 
mimořádiri a vedlejM, Jejich jména íson, y Moioveeeb : 
Hrdá, Sulek, Bufjan ; v Kremnici : Komáry, Grosman a PáM 
supplent; ¥ Bystřici : Koch, Radjoei, Uagds; v Prešpnrkn 
pak Stanislaides^ Fábry^ Bilaica, Zigmondy, Gross, Dsnkov- 
ský. Y Jéné Oabler, Dana, Kfistner, SthoU^ Stark ; Fríea 
Oken^ Bachmsnif, Laděn; Bichstádt, Band; Voígt atarif, Votgl 
mladší, Lena, GranmAller, Lfider^ HObcbhof. Vedl^if a mt* 
mořádai niilelé, kteří více méně na mé aeathetioké vadě* 
láHl pAsobOii j8oa néaledajicí: V hudbě a aice ba kla- 
vír: Adam Bnrjan^ Mích. Kolíne^ Jen Kollár bratraaoo^ 



aíBS 

a HliTti t Byétřieř; ni lionirle t tiak fen málo Krtif 
T Kfemnioí; ve cpéyé Šálek, Klein, Hlivai. V maliřátvfr 
pater Štmaj^ Fabrer a Hanmis; V tanei Sleiobéck t Pfefi* 
purker; y řel^ecb a aiee ve Praacoiiské: Seieeký, Ledaí- 
re V Pf eipurkQ a Lavalet ▼ Byatříci ; v anglíoké a vlaské 
ře5i téi SefeekÝ ; v vanskritč Riebel a Bopp. Z knéif- 
a kasatelfiv, kde Jsem byt, mélí pflaobeni na mé vidéláttl 
ná8ledo|ícf: Mích. Baldovský v MeSovceeb ; Goldperg^r 
vKremDÍoí;LovTch a Roiaai t. Bystřiet; Krody vPreiparko, 
u néboijaem efrkevnf právo a ef rkevnf bistorit 8lyiel| a pak 
Maretoll v Jeně.Namoit básnickou povahd ae|ff6e úSinkdvalir 
Komáry, Magda aHand; na mé řeéirieké vsdéiání Koma* 
ry, Magda, Kleinmami a Marefoll. Nechci iádnénra nlěcfalo 
Bftitelfl křivdy učiniti; mnosf i nich byli vyaoee wčenf^ 
vfbomí a zasloníiH mo2ové, a viak oo ae týée vatabo 
jejich osob k mé oaobé , vyznám npřfmné, • ie jediný 
Magda v Byatříci vfce a poiehaanéjí na mne pilsobil, nei 
vSfcknt' Preépurití professorové spolu : tito aaJtsCé Jen 
vnáielř do mne , onen vynášel ae mne; ti Jen cpali 
a vnucovali, tento vyvinoval a vyavoboaoval ducha; ti 
jen dělali, uiiH, spoviecbftovatí, tento vadéUval a obraao- 
val, indívidnalivoval. 

ŽákAv, uSenfkflv a chovanoiiv, kteH skfae nňie hned 
vfce hned mévé vytt6ovioi a vadéléváni bylí v bé^o 
mém školském, bylo téi asi tolik, totil třicet. V Bystřici 
Daniel Hajofilék a Jndílba jeho aaatra, Louisa a Jnlio 
Magdo vy; v Prešpurku : Clnstav a Adolř Paner, Lod^fk 
a Eduard Branndlier a asi 15 chovancftv vsirotMm dstavé. 
V Bystřici opét jako (ekatel: Ludvik Kolbenhajer, Karel 
a Robert Cilchert ; v Jené dva synové Lndeooví; v Lobdé 
Karolina a Amalíe Schmfdtovy. Podivní vée,{o ti chovanci,, 
kde jsem d plné volné raee mdl, vétšfmdfiem se adařili, 
naproti tomu, kde mi ruce skrze rodiče v domě sváaány 
byly, tamt i vychováváni dobrých následků nemélo^ 
(eboi příkladem jest k. p. Prešpurský Pauer, a Byatřio* 
kf Kolbenhajer. 

Co se mé osbby vě školském tomto životě tfče^ 
jít s pamětí těchto každý viděli mftfe, «e césia první 
poldvíco mého živolk byla verv lělká a aeHoon tsMm . 



984; 

porpyttf. Mb« Itčsti nmo od peb» témtf mMf ^i6 ii«- 

pa44yiao, aool^ri. tetU p^k4«liy t cmUi Undlo. Vioi^o 

jse^^ 04ii» t^bé aiifet tefee a prtcně bleáati, sMk^o^^ 

iitíp ÚQhfYŘtL Anqbfi B4|wi pi^sUWky, nle i aáo^ cU 

mdh« ivr(A9f lolil 4o ik^ly oliod^oi iMbýqii jU|Wir ^Y'* 

biýarutt. j8.»8i aobé wisel. Tak jaen^ atál Te avli^ ad 

oUa odairMa^ palroAftv a dobrodiactv xbaten^ od itdali 

saoedbáOy al» od Boba nikdy noopabtěot Mimo to dala 

mi a«a(ko příroda jakonaí přlUíson atydUvoal, tak ie 

kiebfáoí a iádéiii od jiaýeli aédebo iádoé am^ilosti jaem 

oamél. čaato aaad i aafiouNná vio předca od oaoda 

mi prána a dáaa oobylik Stipandtiia» Rotb. Folekovaké 

v fraipoirka^ o kt^rdž jacm to pryniho roka acbátol, 

mné dáno a^bylOý alo ovlesy jiným dosti, n^dba^ýni ay^^ 

ofim bobatfob a moonýak irodi(^v, ktaří méli přinlovaa. 

a plfenÍfT€f / VIaoka didaktfa^ školaké pbty, obydU,.oblak, 

kniby. iii yPr^porkv aámiaoinao^ af^peatřotaft, anobrž 

i xa to alnmnoom :Qby(ojoý plat jaam aloiUi mniiel^ ja* 

koby aa pniieváacko it^sti bylo odiebnaip. Verv mn^bé 

baceané bo9í vatrapHvýisb. p45a<^ a atafoslécb ztrávil iaam. 

Siav kaaatelaký a nSiiaUký y Ukráck jíž t této pH^i^y 

dozajista více Táinosti xaslahoje, nažli mn poaayáda p^lítíl- 

kO¥é, opodobn^cb ákoltkýck trampotách niéaho neanajfcl, 

dávmjf. U kakolfkftf^ kdyí aemiadík tbaplogii a Qírkvi oddá, 

od té doby abaTeo jeit vaacb fttaroatí, anC vbat, boha* 

tá aamaaiat^i Itédráatipandia a tiaftai» jiných pj9dpor ončj 

polaji* My oapfoti tpma t«prv.iiyni bořkofli iivota xka- 

dovati aa5fném^vnicbž jadaa bádá drobon por^í» Evon- 

galické knéif tvo vtae dává ▼laatiqaivlaat jámo. Ono dává 

TO školách na.vxdét[íiií aa k bodoocivta ouradu SY^dédiatyf 

po rodidicli, avé vlastni mpnoly a §9l,Yr anobrá c.e1oB na^ 

řeatiplnoo polovicí ndadáíha avábo.iivokar;oao dáv4 po^ 

tom voHřadíxpA^ho^i ppostoé, poboífi^ obyvatele vkatís 

vlatl iamu píc^ aal j^n blaau pfi kri^aakých anémiof^^ 

ani jan potřebaé qctiTeiti a avobody pfí clrl^vni^b kof*- 

vantech« Samo dobrotivé nebe vŠtipilo hluboko VMálii'^ 

má lásko kn pllrodá a kraf^amám^ připtúilo yi aáfay 

j«ko k mé,k<yébce tyto aag^y tWtelon pi^edvtdJiYlii rO^ 

pookyknfi, Mk korby Mi^k imu m or^aii a př^MfA 



285 

jest, jak Wréé boje « zápasy čekaly na mne jii v détinstyf 
8 otcem DiýflA ylaslníin, pak ▼ žákovstvé s neřestni Školskými; 
potom ve mladenectví s neúprosným a tragickým osudem 
lásky a koneiné t manželsttf s klopolnýmí onteky dvou 
šářiivýcb; SlavjanstTu nepřítnivých národů ! — 

Tentof jest obraz ikélského a akademickiSbo iivota 
mého dasu, tento byl ftpAsob a ésuá sta jiných spokiiá- 
kftt mýeb, tok ie nepotsbybné nejeden z nich zde j«ko 
T zrcadle sebe s^tli^ #ka: i mné se Vak aspeň nemno- 
hých Yčcech vedlo! lo Jsetti i já tkosil,. 6íail a trpčil 



K laskavému povšimnuti. 

Když jsme počalijvydáTftti 0pUy liollArovy, ozná- 
miM jsme ydectěnéma obecenstva, 2e k autobiografii Ii.al- 
lévoTé přidán bude dodatek, t kterém ostatní život jeho 
-zevnibné vylíčen býU má. Y sejpáni dodatku takového uvázal 
se prof. Zelený. Horlivým pátráním. po vdem, co se týče 
působeni velikého tohoto buditele národů slovanských, sebral 
vSak pan Zelený tolik látky, že místo stručného dodatku 
spisige zevrubné díio o životě a působení Jana 
SLollára. Končíce tody vydáváni Splfl& láollárových 
oznamigeme zároveň, že dotčený životopis vyjde později co 
zvláštní spis o sobě. 

V Praze koncem roku 1862. 



Kněhkupectví: I. L. KOBER. 



Obsah. 

str, 

CcfftopU dr«liý 1 

Paměti. 

ČÁSTKA I. 
oioYce (od r. 1793—1805). 

§. !• Má vlast. Moji rodieovó 89 

§♦ 2* P^tinství. mé.. Nebezpečenství života 91 

§* 3. $kola;.prviď ačiteíé: Jiří Hroz* Jan Sulek ... 94 
§. 4. Niízbedaá zvědavost. První staročeské knihy. 

První 9 jasnou poyédomostí spojené čteni • • . 96 
§. 5. Volení hlásníkúv: obludy, strašidla^ bázlivost • 99 
§. 6. Chyba, kterou jsem učinil ve Slovenčině. Nahlé- 
dnutí do mluvnice . • . . 104 

§. 7. První spatření Maďarů a boj s nimi 106 

§. 8. První slovenské verše. Crudy. Burian 103 

§ 9. Hry^ obliby, způsobnosti mého dětinství .... 111 
§. 10. Láska v mladosti ku přírodě a k poli .... 114 
§. 11. Příležitost k poznání rozličných lidf za mé mla- 
dosti Nedůvěra ku člověčenstvu, smířeni s ním 116 

§. 12. Jan- Eollár, můj bratranec 119 

§. 13. yH)lení jiných škol Necpaly. Smál 121 



.ČÁSTKA n. 

Kremnice (od r. 1806 — 1808). 

§. 1. Štěpán Komáry 124 

§. 2. Bemosthenesiada, čili litera r. 125 

§. 3. Rejsování a malířství Hanuš. Yierer 126 

§. 4. Koěina. Nábožnost Nesmířlivost 128 

§. 5. Mojtf prvníi poslední opití se 131 

§. 6. Zkouška sítem při* krádeži Pověra nedůvěrčivá • 133 

§. 7. Vojna g mladými Sbváky a Němci 134 

§. 8. Zamilování -němčiny 138 

§. 9. Já, jako písařatlnmač tajné lásky. Soudt a před- 
cit podobného osudu 140 



str. 

§. 10« Prvni latinský chronostích 142 

§. IL BozpráTky« ChlomoTé. Ptáčkové 144 

ČÁSTKA m, 
• • Hosórcé. PTtfvno (rok 1810). 

§. 1. Bodičů vIÁda nad ditkatm a její zlé aži?ání vůbec 147 

§. 2. Charakter mého otce: nibožnost a prchlivost • 149 

§. 3. Bok n^bdestnéSjší mého životo; k zoufalství blízký 152 

§. 4. Paní Borianová. Baldovský 157 

§. 5. Hledání a kopání pokladdv 160 

§. 6. Jánmčeníkem umén nazván 162 

§. 7. 21atadéj8tví Baldovského . l€B 

§. 8. Gesta do Kláštera; Valentini 166 

§. 9. Vycházka do Bystřice 168 

ČÁSTKA 17. 

' • ffyHřícé (rok 1810-1811). 

§. 1. rcitel Koch. Bsgyóci 170 

§.2. ílagda . . . . • ;...-..., 172 

§. 3. Vycházka do láptova a Oravy 178 

§. 4. Firvoročni zkouška. Pán. ..../. 175 

§. 5. Dťnký rok v Bysttíd. Malířství. Plováni .... 176 

S. 6. X43ka M klassikdm v zápasu s okohiostml ... 177 

§. 7. Z6hKrj, žákovské a láska ka přírodd ..... 180 

§. 8. Školské vysvědčení 181 

§. 9. Zpáteční pohled na Bystřici .••••.... 182 

CÁSÍKA V. 

Cestování* p^oDTolnožemskrf v prikdninácH 
; ; ' • r. 1812. 

§. 1. Ptíčína' cesty. Ambroži . • 184 

§, 2. Niredház.* Pnráí^ kázeň 185 

§. 3. bebredn.* Úkíaď loupežnický ÍB^ 

§. 4. Sarvaš.^ Koilár. TeSedik 1S& 

§. 5. Veliký 'Lak* (Ndgy Lak). Morulky . 190 

§, 6 Ptííť Ór(íaláD." Houby . . ' 191 

§. 7. Ohlídka na toto cestování 19B 



CÁSTKáL VI. 

Uieoi ¥ Pre»parka od r. 1612—1815. 

§. 1. Duch áí Oly. Kofetórové' .' . . 194 

§. 2. Obraz žákovské neřesti a rttttůoSú 196 

§. 3. Já ředitelem ústayanrotdOio . 197 

§. 4. řamáiné daoby a předméty vidéné ▼ Prešpurku 198 

§. 5. I^ebeipéčeiistyí života 200 

§.6. Skólá ve Skóle, Čili i^ukromné doplňováni včdec- 

kýcH mcier 200 

) §. 7. fieéi. Mátéřtína. Ci«i jazyky 202 

I §. 8. Štadéntská řevnivost a stranictvi 205 

\ §. 9. Vkročeni do společenského měSfanského života . 206 

S §. 10. Bohoslovecké hádáni ZkooSka kandidátská . . 208 

8 §. 11. Přátelstvo fikolské 210 

§. 12. Vycházky a cesty z PreSpurku 212 

' ČÁSTKA Vn. 

,. Péstounováni v Bystřici od r, 1815 až do 

^ r. 1817. 

'3 §. 1. Přichod do Bystřice 216 

5 §. 2. Trpké ovoce přátelské důvémosti 217 

/6 § 3. Kandidátská «koadka v Bystřici 818 

n §. 4. Samuel Rožnay 219 

^ §. 5. Adam Lovich 221 

]l §. 6. MatéSj Zmeškal 222 

32 §. 7. Pilnost v mateřčiné. Spisovatelské pokusy . . . 224 

§ 8. Ghced-li ztratit přítele, pi^č au peníze .... 227 

§. 9. Vycházky a cesty z Bystřice 229 

ČISTKA vm. 

gl život na vysokých školách oémeckýcb. 

^ § 1. Cesta do Jeny 230 

^ § 2. Dva Karaáoviči, Rusové, a jejich průvodci ... 233 

^ § 3. OkoU Jenské , 285 

^ §.4. Akademický čiU burtovský život v Jené ... 237 

^^ § 5. Profesorové a védy v Jené. Gabler ....... 239 



Btr. 

§. 6. Harms. Boj theologicky 240 

§. 7. Némeetf nibbžiifčkxníé (Piellitaa) ....... 24^ 

§. 8. Jindíich Lnden 2áa 

§. 9. Luď?ík Oken 244 

§« 10. Jakob Fríedrik Fries. Malá příčina, velké ňáÉledky 246 

§.11. Wolfgang GOthe 247 

§. 12. Jan Benedikti. Příprava k souboji 250 

§. 13. Lichtenhaln. Bachnaiada 254 

§. 14. Společnost Okřáni. Lonisa Brachmannoya . . . 255 

§. 15 Wartbnrk. Třetí jubileom reformace 256 

§. 16. SchnepfenthaL Gotha. Erfort. Yínary 262 

§. 17. Třetí poslední půlletí v Jené. Filologická společ- 
nost. Odměna 264 

§. 18. Eotzebue a Sand . 265 

§. 19. Botanika. Evétomilenstvi. Příroda 266 

§. 20. MarexoU 270 

§. 21. Winzerle. Lobeda. Velnice ,271 

§. 22, Cesta a navrácení .279 

§ 2á. Ohlavení a ohlldka na céíý můj iivot fikolský . 282 



StanftH-d University Librarisi 

3 6105 124 442 083 




'' 11 11 i|l 



11 lilii 



Stanford iJníversity libraFies 
Staaf ord« CaUf ornia 



Retarn thia book on ar before dáte due. 



■>