(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Spisy"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



SPISY 

JANA KOLLÁRA 



II 



DIL 1'KETI 
CESTOPIS PRVÝ 



Nákladem knihkupectví: I. L. Kobep, 

1862. 



CESTOPIS 

OBSAHUJÍCÍ 

CESTU DO HOBNI ITÁLIE 

A ODTUD PŘES 

TYROLSKO A BAVORSKO 

SE 

ZVLÁŠTNÍM OHLEDEM NA 8LAVJAN8KÉ ŽIVLY 

ROKU 1841 KONANOU A SEPSANOU 

OD 

JANA KOLLÁRA 



SE 

SLOVNÍKEM 8LAVJANSKÝCH UBfĚLCUV 

VŠECH KMENŮV 

OD NEJSTARŠÍCH ČASŮV AŽ K NYNĚJŠÍMU VĚKU S KRÁTKÉM 
ŽIVOTOPISEM A UDÁNÍM ZNAMENITĚJŠÍCH ZVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH 

VYTVORŮV 



Níkladem KNiHKVPECTvf: L L. Kober. 

1862. 






Jeřábkovská tnéhtíBkárna (K- Se^WeAi^ 'j Ptaze. 



Obsah. 



Díl I. 
Zadonajské Uhersko a lUyrsko. 

Hlava I. Ceata Zadnnajským Uherikem. 



• • 



•Ir. 

Marton- Váfiár -— Bělohrad — Vesprým — Kestel — Sala- 
Tár — Kaniže — Můra li 

Hlava n. Mezimvří a Štýrsko, 

Čakatomě — Stryhora (Stridon) — Varaždín — Lepogla- 
ya— Krapina — Bre8če 83 

Hlara IIT. Horvatsko. 
Záhřeb — Karlovec — GrobniČko pole 43 

HlaTalV. Pomoří. 
Bjeka — Velja — Čičové — Terst 65 



Dfl n. 

Itálie: Benátsko a Lombardsko. 

část I. Benátky. 

Hlaya 1. Moře Jaderské 7% 

Hlaya II. Slavsko-déjepisné známosti o Benátkách ... 83 
Hlavám. Benátky: 

Srato-MArkoYBké náměstí & jeho oVloYí » • *^ 



II 

8tr. 

HlaTaiy. Benátky: 

Schiayoni — Akademie krasoam — Chrámy 111 

EQaTaV. Benátky: 

Paláce — Hostinec ETropa — Nábřežeň Slávův — Zbroj- 
nice — Okolní ostrovy 127 

Část n. Padova, Vicenza, Verona. 

Hlava L Padova — Arqna 153 

Hlava n. Vicenca — Verona 173 

Část nL Lombardsko. 

Hlava I. Jezero Garda a ostrov Sermíone: Slavoslavnost 186 

Hlava n. Brescia — Oaravaggio -^ Cassano — Adva • . 192 

Hlava IIL Medulán ~ Monza 209 

Hlava IV. Bríanza — Como — Leccho — Veltlín — Úva- 
hy o HbrnoÝlailch 233 



Díl ni. 

Německo : Tyrolsko a Bavorsko. 

Hlava L Tyrolsko. 
Stelvio — Mals — Inomostí — Samice 266 

Hlava II* Bavorsko. 

Mittenwald — Wilheim — Mnichov — Lechovské pole — 
Angšpurk 276 

Hlava in. 

Solnohrad — Išel — Traona — Gmand — Linec — Ví- 
deň— Ebersdorf— Břetislava— VySehrad 30á 

Příloha I. 

A. Memorabilia de Abbatia S. Adriáni M. de Szalavar 323 

B. Zmínky o Salaváře při sněmích Uherských . . . 326 

Příloha II, j^f^oiogickohistor, pojednala o VioltiAiovi . 328 



lU 

Slovník slavjanských umělcův. 

str. 

A* Umělci Slavopobanští 861 

B« Umělci Slavokřesfanltí 

1. Vůbec, předběžná dějc^iená poznamenání .... 855 
2« Obzvláště 

L Malíři a kreslicí 368 

n. Rytcové 408 

III. Řezbári 417 

IV. Krasoitavitelé .428 

V. Slavjanské předměty od cizonárodních umělců 433 



CESTOPIS. 



KtíUiory tpUj^ X2I* 



P ř e d s 1 o T i. 



r an Antoniu Doležálek, ředitel ústavu sle- 
pých v Peští^ rozený Čech, má bratra mladšího 
jménem Vincence, jenž ve Štýrsku cisařskokráloy- 
ské hraniční stráže dohlédačem jest a v městečku 
Brežcí (německy Rann) bydli. Pan Vincenc Do- 
ležálek, navštiviv před několika léty svého pana 
bratra v Pešti i se mnou přátelskou známost učinil, 
a právě toho léta, 1841 v měsíci září, do stavu 
manželského vstoupiti chtěje, nás ku svatbě své 
vlídně pozval. Příležitost tuto k cestování já tím 
radostněji jsem uchopil, čím sytější byl jsem ob- 
kličujících mne denně útokův a ůkazův panujícího 
ve vlasti naši neduhu Maďaromanie, a čím více se 
přibližoval onen mně v celém roku nejnurzutějšl 
čas, totiž drženi církevních sněmův čili konventůy 
v počátku měsíce září. Anobrž sám úřad mť^, 
ačkoli jako takový vždy mi byl vážný a milÝ^ 
předce v Pešti £ikrze místní a nahodila cS^<(^\i^id^ 

v* 



SPISY 

JANA KOLLÁRA 



II 



BIL TOETI 
CESTOPIS PRVÝ 



Nákladem knihkupectví: I. L. Kobek, 

1862. 



CESTOPIS 

OBSAHUJÍCÍ 

CESTU DO HOBNI ITÁLIE 

A ODTUD PRES 

TYROLSKO A BAVORSKO 

SE 

ZVLÁŠTNÍM OHLEDEM NA SLAVJANSKÉ ŽIVLY 

ROKU 1841 KONANOU A SEPSANOU 

OD 

JANA KOLLÁRA 



SE 

SLOVNÍKEM 8LAVJAN8KTCH UMĚLCŮV 

VŠECH KMENŮV 

OD NEJSTARŠÍCH ČASUV AŽ K NYNĚJŠÍMU VĚKU S KRÁTKO 
ŽIVOTOPISEM A UDÁNÍM ZNAMENITĚJŠÍCH ZVLÁŠTĚ NÁRODNÍCH 

VÝTVORĎV 



Nákladem knihkupectví: L L. Eobeb. 

1862. 



\J,2 



Jeřábkovaká Jmélitiskárna (K. Sejfríeda) v Praze. 



Obsah. 



Díl I. 
Zadnnajské Uliersko a lUjTSko. 

Hlava I. Cests Zadnnajským Uherikent. 



• • 



■tr* 

Marton- VáSár — Bělohrad — Vespiým — Kestel — Sala- 
▼ár — Kaniže — Můra li 

Hlava II. Mezimvří a Štýrsko. 

Cakatomě — Sttyhova (Strídon) — Yaraždín — Lepogla- 
ya — Krapína — Brelče 88 

Hlava m. Horvatsko. 
Záhřeb — Karlorec — GrobniČko pole 43 

HlayalV. Pomoří. 
Rjeka — Velja — Čičové — Terst 55 



Díl n. 

Itálie : Benátsko a Lombardsko. 

část I. Benátkj. 

Hlaya 1. Moře Jaderské 7$ 

Hlaya II. Slaysko-déjepisné známosti o Benátkách ... 88 
Hlava III. Benátky: 

Srato-MarkoTské náměstí & jeho o\loM - • '^ 



]] 

fltr, 

HlayalV. Benátky: 

Schiayoni — Akademie krasoam — Chrámy 111 

Hlava V. Benátky: 

Paláce — Hostinec Evropa — Nábrežcň Slávův — Zbroj- 
nice — Okolní ostrovy 127 

Část n. Pádora, Vicenza, Verona. 

Hlava I. Padova — Arqua 153 

Hlava II. Vicenca — Verona 173 

Část ni. Lombardsko. 

Hlava I. Jezero Garda a ostrov Sermione: Slavoslavnost 18tí 

Hlava IL Brescla — Caravaggio -r- Cassano — Adva . . 192 

Hlava in. Mednlán — Monza 209 

mava IV. Bríanza — Como — Leccho — Veltlín — Úva- 
hy o HDrúovlaěich 233 



Díl ni. 



Německo : Tyrolsko a Bavorsko. 

Hlava L Tyrolsko. 
Stelvio — Mals — Inomostí — Samice 266 

Hlava II. Bavorsko. 

Mittenwald — Wilheim — Mnichov — Lechovské pole — 
Augápurk • 276 

Hlava in. 

Solnohrad — ISel — Tranna — Gmnnd — Linec — Ví- 
deň— Ebersdorf— Břetislava— Vyšehrad 304 

Příloha I. 

A. Memorabilia de Abbatia S. Adriáni M. de Szalavar 323 

B. Zmínky o Salaváře při sněmích Uherských . . . 326 

Příloha II, JEt/mologickobiatOT. pojednání o Ixolabovi . 328 



lU 

Slovník slavjanských umělcův. 

8tr. 

A* Umělci Slavopohanští 851 

B. Umělci SlayokřesfanStí 

1. Vůbec, předběžná dějepisná poznamenání .... 856 

2. Obzvláště 

L Malíři a kresliči 368 

n. Rytcové 408 

III. Řezbáři 417 

IV. Krasoi tavitelé .428 

V. Slavjanské předměty od cizonárodních umělců 432 



\ 



CESTOPIS. 



EéOáioyy spisy, m* 



P ř e d s 1 o T i. 



JL an Antoniu Doležálek, ředitel ústavu sle- 
pých v Pešti^ rozený Čech, má bratra mladšího 
jménem Vincence, jenž ve Štýrsku cisařskokrálov- 
ské hraniční stráže dohlédačem jest a v městečku 
Brežci (německy Rann) bydlí. Pan Vincenc Do- 
ležálek, navštíviv před několika léty svého pana 
bratra v Pešti i se mnon přátelskou známost nčinil, 
a právě toho léta, 1841 v měsíci září, do stavu 
manželského vstoupiti chtěje, nás ku svatbě své 
vlídně pozval. Příležitost tuto k cestování já tím 
radostněji jsem uchopil, čím sytější byl jsem ob- 
kličujících mne denně útokův a úkazův panujícího 
ve vlasti naší neduhu Maďaromanie, a čím více se 
přibližoval onen mně v celém roku nejmrzutější 
cas, totiž držení církevních sněmův čili konventův 
v počátku měsíce září. Anobrž sám úřad můj, 
ačkoli jako takový vždy mi byl vážný a miL^^ 
předce v Pešti iskrze místní a naho^^ c^<(íů&t^<^^ 



IV 

tak obtížný a nepotěSený jest, jako sotvy kde jinde*^ 
Slovenský kazatel má zde netoUko svou církev a 
ikóbif ale i krajinské zde se zdržující, větším dílem 
ze Slovákův záležející vojsko, mimo to osm roz- 
ličných špitalův a nemocnic k duchovnímu obsta- 
ráváni a navštěvování, z nichž čtyři v Pešti, čtyři 
n Budíne jsou ; k tomu čtyři žaláře vězňův vojen- 
ských, stoličných, městských a nad to ještě všeliké 
ústavy žebrákův, sirotkův a těm podobných ubo- 
žákův a nešťastníkův. Každodenní pohled na tuto 
lidskou, tělesnou i mravnou bídu a neřest zplodí 
naposledy v citnatém srdci neukojivou tužbu nejen 
po oddechu, ale i po proměně místa a polohy, po 
obcování s onačejšími lidmi, po hledění na pří je- 
mnější úkazy života a přírody. Proto upozadiv 
všecky jiné ohledy a práce a zaopatřiv sobě pro- 
zatím náměstníka, vystrojil jsem se na cestu tím 
ochotněji, že nejvyšší pravidlo života u mne bylo 
to : vzdělávej sebe samého všestranně a nepřestanně, 
i v úřadu, i ve starším věku až do konce života 
k nejmožnější dokonalosti, a pak působ skrze to, 
co jsi, na jiné, zvláště na tvůj národ. Vydání se 
na cestu ustanoveno bylo na 4. den září; a však 
dílem pro nastávající neděli, kde ještě já služby 
chrámovní vykonati jsem chtěl, dílem pro očeká- 
vaný příchod důstojných pp. nadzíratelův, Sebe- 
riniho a Jo se fi ho, s nimiž jsem se o některých^ 
zvláště vydání zpěvníku a slovenské stolice v Bře- 
tislave se týkajících důležitostech smlouvati žádaly 
naše odjití z Peště o celé tři dny se protáhlo. Den 
před naším odchodem, ráno o hodině 9. poctil mne 
svým navštivejúm všeobecný dohlédač evangelických 



církvi v Uhrách yelkom. hrabe Karel Z a y. Po- 
něvadž rozmluva s nim jměná i na tuto cestu se 
vztahuje, zde ji klademe. Pan hrabe ještě ve 
dveřích byv, dle svého obyčeje, silným ale přívě- 
tivým hlasem v němčině volal : Pane Eolláre ! je to 
pravda, že od našich konventův kamsi na cestu 
utíkáte? 

Já: Pane hrabě! to jest i pravda i nepravda; 
pravda jest, že se na cestu strojím, nepravda jest, 
že od konventův utíkám. 

Hrabe: Ne já, ale svět tak mluviti a Vaši 
cestu sobě zle vykládati bude, jakobyste se kon- 
ventův bál. — 

Já: Já se světem již dávno úcty udělav nyní 
při svých činech toliko na své svědomí a na Boha 
hleděti obyčej mám. Že pak bázně před konventy 
a jakovýmikoli lidmi neznám, o tom tuším dvadcet 
let úřadu mého a asi padesáte všelijakých konven? 
tův, větším dílem proti mně a proti zdejšímu slo- 
venskému sboru držených, dostatečné svědectví vy- 
dávati mohou^ Já se konventův nebojím, ale je 
sobě, jak nyní jsou, ošklivím, ony nejsou více církevni 
a náboženská shromážděni, ale peleše divokých ná- 
ruživostí: a v tom smyslu nedbám, jmenujte mou 
cestu třebas hedžirou. 

Hrabě: Jakž, Vy sobě ošklivíte naše y^Qj^^ 
venty ? 

Já: I arci, a to z celé du&e. ^^\& ^-^a^-^^ 
ovšem, kde jaem při nich rád pti\.omfcTL\íS^^'- ^!^ 



VM 

ifikOBti tak velikon cenu připisuje : Váš konvent 
»ze mne obejde. 

Brahé: Má se jednati o sjednoceni evange- 
8 reformáty: a k Vám mají Slováci velikou 
lost, Vy byste slovenské církve k tomu na- 

Ití a připraviti mohl. 

Já : líáboženství, víra, církev jsou mně tak 
věci, že rád v nich jednomu každému úplnou 
»du zanechávám háje se pilně všelikého 
násilí a přemlouvání: a jakžebych já jiné 
^mn vésti, ovšem ponoukati a bezděčiti mohl, 
lož dobrotě a pravosti já sám přesvědčen 
m? 

'Brábi: I jakž? Vy ste tedy proti jednotě? 
mi, prosím, o tomto předmětu své náhledy 



Já: Proti sjednocení nejsem: ale proti času 
lůsobu. E náboženskému sjednocení jest nyní 
\i vlasti čas a věk nepHhodný, poněvadž ná- 
tost všecky mysli zaujala, rozdráždila a mezí 
nedůvěmost zplodila. Slováci jsou toho 
lění, že evangeličtí Maďaři, cítíce se býti ne- 
lými a slabými, s Kalvíny, jenž téměř všickni 
Maďaři jsou, proto se sjednotiti chtějí, aby 
spojenými sílami tím klopotněji na Slováky 
íti a tím 8 jistějším prospěchem je zmaďařiti 
Způsob pák, jak začato jest toto sjednocení, 
mý jest v tom, že Vaše Velkomo^xi^^^K. ^k^sssí^ 
ujmě, bez porady b clifcvextA ^ %^\s\syť^ 



r 



vin 

vio tato začala, a to na nejneáCastnějšim mistě^ totiž 
T politických novinách: to znamená miscere sacra 
profanisj a házeti perly do bláta. Af nic o tom 
nedim, že Yafie Yelkomožnost těžce slovenský náS 
národ urazila, dílem v řeči své při vyvolení a úvodu, 
dllem v maďarských novinách, dílem pronásledo- 
váním slovenských ústavův a učitelův na evangeli- 
ckých školách, a obzvláště nechvalným sočením a 
brojením proti stolici Břetislavské. 

Hrabě: Mé úmysly a záměry jsou dobré, 
ale Slováci jim rozuměti nechtějí. Odložte svou 
cestu a zůstaňte při konventech, napomáhajíce 
dobré věci. 

Já: Dovolte, pane hrabě! moje role a živly 
jsou náboženství, národ, řeč a literatura : těmito já, 
pokud možno, svým způsobem a na své cestě na- 
pomáhám. 

Hrabě: Proč ne i církvi a konventům? 

Já ; To leží na bíledui. Církev jest nám nyni 
z rukou téměř cele vyrvána a dána advokátům, 
do horších pak rukou se nikdy dostati nemohla. 
Těžké bylo papežství, mnohem těžší jest toto Sa- 
bličkárství v církví. Evangelická církev a kněžstvo 
v Uhrách nalézá se nyní v tak žalostném stavu, 
že každý upřímný protestant nad tím v srdci svém 
hluboce lkáti musí. — Ale dosti o tom, pane hrabě ! 
I tato slova mi jen Vaše žádání upřímnosti ode 
mne z úst vynutilo. 

Po odchodu hraběte bylo tímto rozmlouváním 
srdce mé tak rozčíleno, že jsem za několik dnův 
pořád práci mel je itojiti. 



Štastnoa náhodou, aneb raději zvláštním říze- 
ním božím, se stalo, že jsem právě mínnlé zimy 
8 moQ paní večerními chvílemi takové knihy čítal, 
které mne k této nadnadějné cestě zdaleka a ne- 
vědomky připravovaly a pak v samém cestováni 
znamenitoa služba mi prokazovaly, jmenovitě : De- 
nonovo vypsání a vyobrazení egyptských starožitno- 
stí ; Goetheho vlaskoQ cesto, Eberhardovu^ Fórsterovu 
a jiných Itálii. Nic méně však předce chránil jsem 
Se všudy pilně všeliké předpojatosti, kvapnosti a 
obyčejných, čtením cizých spisův působených, před- 
sudkův o Itálii : všudy chtěl jsem všecko vlastním 
okem viděti, vlastní cit svůj následovati a samostatný 
soud sobě o všem utvořiti. Možno, že tento snad 
není vždycky pravý, aniž s citem a soudem jiných 
se srovnávající; to však upřímnost mou nikde ne- 
mýlí. „Boga v pomoč, nikomu v djed." Co tedy 
zde naleznou naši pp. čtenářové, to nechaf pova- 
žují jen co mé podmětné náhledy a osobné do- 
mnění, anf já zde nepsal jsem tak cestopis, jako 
raději dějepis těch vtiskův a ůčinkův, těch citův 
a myšlének, které tyto věci ve mně vzbudily. Já 
nepodávám zde všeobecná pravidla cestovatelům a 
milovníkům přírody, ani zákony umělcům a po- 
sudníkům podle řemesla, jimiž by se oni říditi 
měli: nýbrž vyjadřuji toliko to, co při tom mého 
jest, co jsem já sám při těchto věcech cítil a my- 
slel, jak se zde zevnitřní svět v zrcadle mé duše 
ukazoval a zodrážel. Moje zajisté cele a úplné 
jen to jest, co mimo sebe představiti, jiným sdě- 
liti a na můj národ přenésti mohu*, otoiíi \^^^^ 
tohoto cestopisu. 



Nechtě nit cestopisu samého delšími oasQvkamí 
pf etrhovati, připojil jsem na konci ve třech přílohách 
důkazy, pojednání a přehled slavjanských amělcův, 
které se nám k jeho úplnosti podstatně sloužiti 
adají. Cokoli zajisté v dějinách^ v zeměpisu, v umě- 
ních našeho jest, paběrkujme a kořisfujme to ve- 
Vké budoucnosti, přivlastněme to sobě a národu. ' 



díl I. 

Zádunajské Uhersko a Illyrsko. 

HLAVA I. 

Cesta zadanajským Uherskem. 

Márton- Vásár — Bělohrad — Vesprým — Kestel — 
Sálavár — Kanise — Můra, 

Dne 7. záři ráno opustiv Pešt právě v tom okam- 
ženf, když se most ka propuštěnf lodi otvíraly o bodin(^ 
šesté na kočár spoln i s dvěma drahý sedl jsem. Jakýsi 
blahocit rozšiřoval se v mých vnitřnostech s každým 
pleskem biče, když se hrkotání vozapo dlažbě Bndfn9ké 
skončilo : nebo dvě veliké neřesti vždy vfce za sebou 
jsem zanechával, totiž prach Pešfanský a národošálen- 
stvf« Nenepodoben byl jsem ptáčku z klece na svobodu 
propuštěnému. Spolu s námi seděla tam i jedna matka 
z Bělohradu se švarným veselým chlapečkem, který mi 
svou švitornosti nepřítomnost mé dcerky Ludmilky, ob- 
zvláště v první den bolestně cítěnou, aspoň z částky 
vynahradil. TotoC byla zajisté první cesta, kterou jsem 
8 manželským a otcovským citem začal a od vroucně 
milovaných duší na delší čas vzdáliti se musel. Vedle 
Dunaje přes Sachsendorf, Promontor. Tetín, kde ještě 
všudy šlépěje neštastné oné povodně Dunajské od r. 
1838 ku spatření byly, o polednách do Márton-Yášáru při- 
jeli jsme. Má první péče zde byla vyhlášenou zahradu a ob- 
razárnu hraběcí Brunsvikovské rodiny navštíviti ; oboje 
převýšilo mé očekávání a připravilo smysly vfsii \v<^4'<ql^ 
k vyšším těm přirodným a uměleckém V^i^ktci^ Vv.«^^ 
Jsem dále na cestě, obzvláště v Ua\\\, c\V\\\ %. \V i^^ ^"^^ 



12 

divovati měl* Park zdejší jest jeden z nejušlechti- 
lejších, které jsem v Uhrách vídél. Na jeho květnatý 
ostrov .přeplavila nás lodička ne vesly, ale pobocDÍmí 
co na parolodi ustrojenými a rukami převozníka hýba- 
nými kolesy hnaném Y pozadí kastelu jsou dvě svět- 
nice v nichž se sbírka obrazfiv, 373 kusftv silná, nachází, 
z nichž někteří obrazově cenu 800 zl. stříbra v pozna- 
menání přiloženou mají. Jsout dle díla od Kranacha, 
Holbeina krásný angel od Zuccarelliho a jiných vlaských 
mistrfiv. Mou pozornost nejvíce na sebe táhlo poprsí 
Kupeckého^ oá něho samého malované. Již všichni dí- 
vači z obrazárny dávno byli odešli, ant já v myšlén- 
kách pohříženého a samotného zde jsem se před Ku- 
peckým tváří ve tvář nalezl. Otčimské osudy Kupec- 
kého vyryty jsou na jeho tmavovznešeném obličeji : ob 
fle zdá přináležeti k oněm Tacitovským a Juvenalským 
charakterům, jejichž ousměoh hrozba jest a kletba. Na 
štěstí nikdy nenadužíval v krásoumě této, vice vnucené 
než přirozené, vlohy. Bolestí jeho české oko nad ztrá- 
tou a zkázou své vlastí, nebo pro náboženstvo musel, 
ještě co nemluvně v lůnu matky, z Mladé Boleslavi do 
Uher, městečka Pezinku, utíkati r. 1667. Krátký živo- 
topis tohoto československého malíře podali jsme již 
ve výkladu ku Slávy Dceře. Vlaský blesk a čarovnost 
barev se severnou silou nikdo tak sjednotiti neuměl jako 
náš Kupecký; proto jeho portréty slušně evropejské 
slávy dosáhly. Dva Slávové měli veliké zásluhy o Ku- 
peckého, totiž Alexander Sobieski, Polák, jenž Kupe- 
ckého v Římě ze tmy na světlo vyvedl, a Petr car 
Ruský, jenž ho velice miloval, ctil a práce jeho odmě- 
ňoval. Kupecký, jeho vrstevník, Slovák Bogdan, tři 
Schiavonové, Frederico Benkovích, Losenko a těmto 
podobní, okazují dostatečně světu schopnost našeho 
národu, nejen ku pluhu a roloictví, ale i ku štětci 
a malířství. Coby tito mužové byli našemu národu, 
kdybysme my měli národní malířské školy, akademie, 
obrazárny; kdyby oni nebyli přinuceni byli k cizincům 
se připojiti, ale v duchu slavonárodním vychováni jsouce 
re prospěch aašebo národa byli praooNaVv a \q\ vzdě- 



13 

lávali i oslavovali ! Každý rozvrtaný a roztočený národ 
jest nešfastoý: on ani nežije ani neumírá. Každý jeho 
syn, jenž se z první přirozené sorovosti očistí a z bláta 
chátry k povědomosti svobodného a osvíceného človéka 
pozdvihne, přemyšlnjelí o stavu a neštěstí svého národu, 
jest opravdový mučeník. — Takovéto myšlénky a city 
rozrývaly mé vnitřnosti před obrazem Kupeckého. 

Co nevidět, zablesklo se v očích našich na levici 
jezero a vesnice Benátky , nebo tak se vlastně v našem 
jazyku nazývati má to, co Maďarfim Velentze sluje. 
Jest to dosti dlouhé, ouzké^ močálovité jezero, na jehoi 
počátku ves Benátky vystavena, kteréž jméno nepochy- 
bně od podobnosti se vlaskými Benátky půjčeno. Jii 
zde nedočkavá obrazotvornost má tvořila sobě předkem 
všelijaké podobizny onoho zázračného města v moři, 
které však sama skutečnost všecky převýšila. V Bělo- 
hrade ohledli sme, mimo chrámy, taméjši kasino, cbyže 
čisté ale tabákovým dýmem zanešvářené. V jedné s 
nich na stole množství maďarských a německých novin 
a časopisů v, ale illyrské, české a vůbec nějaké slavské 
noviny zde^ jako i ve Vesprýmě, v Kaniži atd. na dar- 
mo jsem hledal: an( naproti tomu v Horvatsku v každé 
čítalnici i maďarské noviny se nalézaly. Podáno nám 
v témž kasině knihu k zapsáni naších jmen : což když jsme 
(já v československém jazyku) učinili a na vůz sedali^ 
obklíčilo nás nejen v pozemí hejno divákův, ale i všío- 
kni v Kasině se tehdáž nalézající Maďaří, šlechta a vojen- 
ští důstojníci na pavlaě a okna se vydavše oči na nás ma- 
loměštáckým obyčejem pásli, až pokud jsme nezmizeli. 

Jsou jistá hrůzy plná místa na zemi^ ku kterým 
se každý pocestný jen s třesením blíží: ale ani Scylla 
a Charybda na moři, ani smrtonosné laviny v Helvelsho, 
ani banditův plné hory Abruzzi v Itálii nenahánějí jak 
přespolním tak domácím tolik strachu, jako ten les^ 
který se nyní před námi rozprostírati počal, totiž maďař* 
ský Bakón. Čím více jsme se k Vesprýmu blížili, tím* 
více jsme se jeden druhého těšili, posilovali a zmužilosti 
sobě dodávati museli : nebo kam jsme se koVv qV^x^X^W^ 
o ničem jiném než o zbojnících a ibo\Vc>\i) o ^^^v^% 



t4 

sibenieechf jsme neslyšeli. Strašná jméoa: Sobri, Milfay, 
Mogor, Király, Pap Andor, rozprávky o jejich loupežeeh? 
a popravách ozývaly se ve všech hostinceoh. Loupeioíoi 
tito záležejí větším dílem ze svinských pastýř&v (mágy. 
kanasE, sr. kan^ kanec) k nimž se někdy i vojenálí 
ottskokové a vyobcovaní žákové přidružují. Oni žiji 
v jisté zákony řízené obci, lOz větveni po mnohých kra- 
jeeh a stolicech, aby ukradené věci tím lépe ukrývati 
mohli. Houně aaebo bunda, měšec s dohanem, nůi^ 
sekera, fokoš, dvě pistole u pasu a duplonka u boku 
jsou jejich oděv a zbroj. Tu i tam v hustém lese viděti 
kříž aneb hromadu kamení, toC jsou jejich chrámy a 
pppjaviště, kamž kněze anebo mnichy ze sousedních 
klášterňv se svázanýma očima vodívají, aby těm, jenž 
z nich na smrt odsouzení jsou, posledním potěšením 
posloužil podle onoho předsudku podobné chátry: Pop 
svoje a čert svoje! Duchovníku tomu, jdeii ochotně, nie 
se nestane, často i obdarován zpátkem se vrací: ale 
běda té faře aneb tomu klášteru, kterýby jím tuto služba 
odepřel; v nejbližší nocí jistě celý popelem lehne. 
Podivu hodno, že my všeho toho jsme se nebáli, bes 
rozpaku přes husté lesy, přes pustá pole v měsíčné noci 
cestujíce, často se zpěvem, tak že teprv o pftlnoci do 
Vesprýmu jsme dospěli, kde přátelé a známí až do jede- 
nácté hodiny na náš příchod čekali, chtějíce nás s hud* 
bou a zpěvem přivítati. 

Dne 8. září já včasné vstana pospíchal jsem na 
hrad a jeho věži, kde strážný protíraje sobě oči ze 
spáni, nemálo se divil příchodu takového hosta. V po- 
vaše mé přirozenosti to vězí, že, kde jen mohu, všudy 
na nejvyšší punkt postaviti se snažím, abych odtud rázem 
nejprve celost a pak částky prohlednouti a tím před- 
běžný úplný obraz v mysli o každém předmětu sobě 
udělati a dlouho v paměti zachovati mohl. Rozpomínám 
se živě, že již v dětinství a mládenectví mém vylezení 
na chlumy a kopce, stromy a věže zvláštní radost mi 
působilo. Celé hodiny strávil jsem v takové vysokosti 
samoten ve blažených snách a výhledech. Hrad Ves- 
prýauBkÝ má podobnost s Badinskou pevností^ ienže tam 



15 

¥áeoko menší; hrad, včle, sdi nesoa na sobe podoba 
tureckého díla. Vyhlídka a véže této jest roskošoá, 
kormoutí ji vsak u severu biíský Bakoň (pfivodnč snad 
Bukoň, bukový les,) povčstná peleš maďarských loupež* 
níkův. Z letopisňv zoámo, že jíž před příchodem Ma* 
^arfiv městedko 'sde bylo a chrám křesfanský od kní- 
žete slovenského Kocela vystaven: ménČ iřejmo jest, 
odkud povstala pověst u lidu a kronikářův, že Ede sta- 
roslavští králové sídlem bylí. Původ jména Vesprým 
odvozují Němci od WemBi^n čili bílá studnice; a 
v samém, skutku ukazují v předměstí na studnici, zvanou 
Fous Leprosorum, maďarsky Arany-kiit čili zlatá stud- 
nice, jejíž voda prý neduhy zvláště malomocenství hojí. 
Slávové říkají, že zde byla Ves Perunova: tito tedy 
mají božský, titam vodní dftkaz a důvod. 

Mezi 8 — 9 hodinou navštívili jsme důstojného pana 
kanovníka Karla Bogdana, ant právě u slolu sedě ná- 
biožnost svou ranní vykonával. Uslyšev slovenskou mou 
přímluvu k němu^ tento velebný stařec, zdálo se, jakoby 
nebyl chtěl svým vlastním uším a očím věřiti^ ant slo- 
venská řeč, zde od Maďarův pohrdaná, zřídka se, zvláště 
ze vzdělanějších dst, ozývá. Když nás ale blíže poznav 
přivítal, stkvěla se tvář jeho radostí, byl jako v oslavení, 
místa nám neznaje. Jak živ jsem neslyšel slovenčina 
krásněji; důstojněji a utěšeněji z úst plynouti jako zde. 
Z každého slova bylo poznati^ že pan Bogdan, ačkoli, 
jak sám žertovně řekl, zde jako na ostrov Patmos odsou- 
zen, předce knihy československé pilně čítá a u pro- 
střed maďarčiny milovníkem materčiny jest. Sokrates a 
Plato sotvy měli pozornějších posluchačův, jako p. Bog- 
dan nýs, když asi za půl hodiny o zákonodárství vůbeo^ 
a pak o zákonech maďarčiny se týkajících, moudře a 
svobodně mluvil. Krátký obsah jeho rozmluvy byl asi 
tento: „Každý moudrý zakonodavatel na to pozorovati 
musí^ aby se čtyř věci nedotkl, předně náboženstva, po 
druhé řeči a národnostii po třeúí obyčejův a po čtvrté 
starých zákonův." — Mrzel se i na kněžstvo, národnost 
a řeh na ujmu cnosti a pobožnosti to^^^x^\&V ^\v^ 
v. cizí řeči kižíeí. „Bůh prý da\ ap<ilkW\&«^ darToiVx^ 



16 

ných jazykůvy aby každému uároda v přirozené řečí 
Evangelium zvěstovali. Dokud se v církví i jeu jedna 
jedinká baba slovenská nachází : kněz povinen jest jí 
slovensky učiti, těšiti, vzdělávati. Hle naše milostivá 
rakouská vláda a monarchie poddané sobě národy neger- 
manizuje ; i jakže to jednotliví národové a provincie 
8 jinými spolunárody činiti mohou ?^ Tak zdravý rozum, 
z list vážného nad hrobem stojícího starce jíž sám 
v sobě na nás účinkoví)!: ale účinek tento proměnil se 
ve hluboké pohnutí^ kdýz nám odcházejícím požehnání 
dával s tím naložením, abysme jeho jménem všech 
mladých Slovákův pozdravili a ku stálosti ve přítomném 
pokušení napomínali. Zlatem by bylo psáti jeho slova. 
Já dav jemu na znamení úcty jeden výtisk nově vyšlé 
Apologie čilí Obrany, sebe i národ přízni jeho jsem po- 
roučel. — On a celý rod Bogdanský ke slovenským 
šlechticům přináležející pochodí le Zvolenské stolice, ze 
vsi Velká Slatina jmenované. Jeden z jeho předkův 
Jakob Bogdan čili Bogdani, jest, co malíř^ chlouba na- 
deho národu. On putoval do Anglicka, kde pod krá- 
lovnou Annou mnoho práce i odměny našel od r. 
1699— -1714. Maloval zvláště květy, ovoce a ptáky; 
jeho obrazy vyznamenávaly se přirozenou pravdivosti 
a krásnou barvitostí, proto i velice hledány a vysoce 
váženy byly. Mnohé z jeho výtvorův ozdobují posavad 
královské paláce. V Londýně žil on asi padesáte let : 
pro jeho šlechetný charakter od Angličanův velíce ctěn. 
Jeho veliké uměním nashromážděné jmění, nezdařilý syn 
v krátce promrhal. Obšírněji píše o něm «/. D, Fiorillo 
Geschichte der Mahlerei, B. V. S. 519. A. Fůssli Allg. 
Kůnstler Lex. I. 27. píše o něm : ^Man hat den guten 
Fortgang in der Kunst, dem Genie dieses Mahlers alleia 
znzuschreíben.** Kupecký a Bogdan jsou, pokud mi 
známO; nejslavnější slovenští malíři. Nechybujef Slová- 
kům na schopnostech k malířství, ale raději na příle- 
žitostech ku zdokonaleni se a vyznamenání v něm. Já 
sám jsem se, již za pacholetstvi a mládenectví v Krem- 
nici rejsováním a malířstvím s náruživostí obíral. Uči- 
te/é a riorové moji v tom b^\i Kň^Xot ^Vm^^, uíiitel 



17 

na tamnějši rejsovní škole, a pak dva katoti5tf mlá- 
denci a žákové Slovák Hanuš, a Němec Vierevy Týbor- 
ni maliří, kteří oba nevédomd převeliký vplyv měli na 
mou aesthetickou vzdělanost. Vděčnějšího učeníka a 
Yyehovance tito jistě neměli, nade mne. Tito počát- 
kové uměni malířského celý můj život mi okrašlovali 
• oslazovali : oni mi zvláště na této pouti vděk přišlí, 
sprovodili mne do všech obrazáren a dílen uměleckých, 
Tyvýšili mi každou rozkoš z považování malby plynoucí 
a propůjčili mi způsobnost krásn nejen cititi, ale o ni 
i souditi, příčin libostí, jmen a zásluh slavných mistrův, 
rozdílu slohův a těmto podobných věcí sobě živě po- 
Tědomu býti moci. To jsem nikde tak nezkusil, Jako 
na cestě v Itálii. Proto radím našim Slovákům mladým, 
aby ve školách, při vědecké straně života, i na amě- 
leokou nikdy nezapomínali.'*') 

Tato radost, kterou mi navštíveni důst. p. Bogdana 
ftpůsobilo, kalena byla v samém vráceni se do hostince 
nepříjemným uratením mého národního citu. Potkal nás 
totiž na cestě jeden cech čili Moravan z Holomoace 



•) Již T Kremnici vymaloval spisatel tohoto celý skvostný 
Betlehem, t. j. narození Páné, se všemi k tomu přisloa- 
chajícími osobami, ovcemi, stromy a t. d., což tehdáž 
v ELremnici velmi v obyčeji bylo a často mnoho peněz 
stálo ; ačkoli nejednon starán býval o prodání jeho, neu- 
činil to zachovav až do nynějška tato památka mladosti. 
— V Bystřici dával hodiny některým mladým šlechticům 
a dcerám p. Magdy professora a rektora. PH povýšení 
Byscřické školy na gymnasium shotovil, na rozkaz pro- 
íessorův obraz BystHckou školu a chrám představující, 
ano je východ slnnce osvěcnje, a před nimi podobiznu 
uroz. p. Ondr. Kubiniho nejvétSiho dobrodince Školy, an 
mu Minerva vénec na hlava kladla : který obraz byl pak 
jemu 8 mnohými verši obétován. V Břetislave nčil též 
kreslení krajův a květů v syny některých bohatých kup- 
cův, a však toliko ve prázninách, za kteréž pem^ze sobě 
pak znamenitou sbírka obrazův, rytin a knih nakoupil. 
Poslední jeho práce jsou nástiny pro kamenotisk ka Vf- 
klada Slávy Dcery, ka Slávě Bohyiú a i\\i4 láía^i^ 'í'** 
této cestě. — JRůie v Pražském t&uaomix ^^^'^ W- ^ 
iástty jebo práce. 
XMlIárovy špisy^ m^ % 



18 

p. Š — \j znamenitý hudebník, mladý muž, od několika 
let ředitel kůru ve Vesprýmé : my Čecha česky ogio- 
vivše dostali jsme odpovéd německou, že ale my na 
svém stáli jsme, i on později mateřským hlaholem k nám 
ae ozval. Nerozumný stud, styděti se za vlastni národ 
a jazyk v cizí zemi! čas jest, abysme podobným 
bladům více oblázniti se nadadouce, všudy i v ciiinč 
věrně k národu svému stáli. 

Na cestě přes Bélohradskon a Veprýmskvu stolieí 
srdce mé smutnými úkazy a národoími zpomínkami bo- 
lestně dotknuto bylo. V Bělohrade na náměstí atálo 
několik vozův tuším s ovocem neb s obilím : při mé 
procházce uvidím se rázem dvěma muži obstoupeného, 
ani ruce mé s jakousi klopotností chytali k políbení: 
já utáhnu ruce zpátkem téměř s nevolí, ant líbání rukou 
mezí mužským pohlavím nikdy jsem vystáti nemohl, 
řeknu: Kdo jste a co chcete? „My jsme z Velegu.*' 
Po řeči i obličejích poznal jsem, že to byli onino po- 
slové z Velešské církve, kteří od několika let každo- 
ročně do Peště chodívali k generálnímu církví a škol 
evangelických inspektorovi a konventům s prosebným 
listem, aby se jím ve chrámě služby boží řádně ve 
slovenském jazyku konaly, a dítky též ve škole týmž 
jazykem, ne pak maďarským obzvláště v náboženství 
vyučovaly* »Nu", ptám se jich, „jakže věc Vaše stojí ?" 
„Ach, Pane!'' odpověděli, ^zlo, zle, z roka na rok hůře, 
nikde pomoci a rady ! asi desetkráte byli jsme již v 
Šoproně u důst. pana superintendenta, byli na mnohých 
aeniorálních shromážděních, byli jsme v Pešti častokráte 
všudy se nám slibuje a za spravedlivé uznává, ale nic 
86 nečiní." — A v Lajoš-Komárně jak to vyhlíží? — 
y,Asi tak jako u nás. Štěpán Vrabec, onea vážný stařec 
lemřel ve krátkém čase po onom bezbožném biti, kdo 
mu před stoličným domem, ve Vesprýmě 94 ran lísko- 
vou iiolí dáno." Milý Bože, myslil jsem sobě, proč pak 
slavná Vesprýmská slolice raději tyto své Bakonské 
živáně*) a loupežníky nepronásleduje a netresce, kteří 



*J JPjrtlákjr, Bazare. 



19 

«de všudy vraždu a krádei páchají, tak ie cestdjfcf 
krok 8 bázni a s třesením konati musí ? pro& a na 5 bije 
lidi proto, že milují řeč od Boha jím danoa ? — Ves- 
nice Veleg leží nedaleko od Bělohradu k severu, Lajoš- 
Komarno nedaleko od Vesprýma k jihu. A však í více 
československých a vendických vesnic lipí tam pod po- 
dobným břemenem národního šálenství a jazykotyran- 
stvi. Náš národ ztratil čest a vážnast před svétem proto, 
ie ztratil povědomost své velkostí, Že v ustavičné ne- 
svorností a rozptyleností živ jsa sám nad sebou zoufal 
a povolání svéhc, skrze skutky velikým a vážným se 
státi, již dávno se odřekl. V takovémto nálado aneb 
raději rozladu mysli, metaný mezi hněvem a outrpností, 
opustil sem Vesprým. 

Od Vesprýmu dále rozprostírá se nelepý, chudý, 
kamenitý a neourodoý kraj aŽ do Petentu a Kapoče. 

V celé téměř Saladské stolici nespatřili sme přívětivého 
• pěkného obličeje. Obyvatelé zrfistn nízkého, postavy 
silné, tvářnosti více méně totožné, zasmušilé, oděv Nil- 
fayovský: houně Červenými pásy ozdobené. Zbořeniny 
braddv, v právo Hedešdyvár, v levo Kesivár, Sigavár 
atd. romantickou polohu mají a k básnění ballád anebo 
ke spisování novel a romanův obrazotvornost lákají. 

V Bgriči, vsi ve blízkosti jezera Blatona, shromažďovaly 
se oblaky vlaštovic k podzimnímo odletu do jižních hrajín, 
bylt jich nesčíslný počet, tak že celý chrám i věže, 
dílem i sousední domy jimi pokryty byly. Hleděli jsme 
dlouho na toto zanímavé divadlo. Některé z nich byly 
jako královny a vddkyně, jiné strážkyně na pořádek 
a nebezpečenství pozorující. „Vy, létavé štébetelky, 
myslel jsem sobě, dříve moře a jih pozdravíte nežli my 
roBviMii čtvernohové se všemi našimi ^e lezitodráhaiiH a 
parolodmi.^ 

S napnutou nedočká voftí vstoupili jsme do onoho 
piHe a di^táni, kde li^tav hospodářský čili tak řečené 
Oeorpikon od mnoha let kvete, totiž do Kostelského^ 
čili Bfiaďarsky Kestbelského. Zdejší učeni odvozují sicct 
joMflo Kesthely Kestel^ ant v inadarlb\n^ Vo^^tL^ ^ ^^* 
zmMDn nemá, od římského Ca8telXum\ a\« ^yi%Vqbí«^^ 



r 



20 

na to, že zde slovenská knížata Prtvina^ Kocél a jiná 
žili a chrámy Mli kostely (k. p. Mosbarg, Pět Kostelův) 
stavěli; pamatujemelí^ že Maďaři naše o často v e pro- 
měňují (k. p. Goisa-Geísa, Hornát-Hernát, oběd-ebéd, 
kopa-kepe atd.), aaobrž že \ sami Slováci říkají hospoda 
i hospoda, kolko i kelko, doska i deska; hledímelí na 
nesčíslné množství míst slavských toto anebo podobné 
jméno (Kostel, Kostelíště, Kostolany, Kostelně, Pět Ko- 
8teI5v atd.) nosících: pochybovati neUe, že Kesthely 
jest a bylo naše Kostel, V listině Štěpána krále, opat- 
ství Salavarskěmn dané, stoji ves Kestel bez h. Zgejšf 
Georgikon však na okrášlení a vzděláni okolního kraje 
zhola žádného vplyvu nemělo. Nebo cesty zdejší jsoo 
Spatné, ploty zahrad a vinic nemotorné, starobou hni- 
jící ; rolnictví a vinařství tak jak jinde spořádané. Sám 
ústav již v nedobrém stavu se nalézá ; nečistota ve 
dvoře, na stěnách i ve školách: a předce se minulého 
roku žákův 63 počítalo. Škola čili semeniště vinařské 
jest bohaté, anf asi 800 rozličných kmenův vínových 
chová: rovně i stromovoa moudře jest zřízena, jelikož 
pokolení, plemena a druhové stromfiv, ne roztraceně, 
ale pohromadě a soustavně rozsazena se nalézají, čímž 
se přehled a poznání rostlin velmi usnadňuje. 

Do hostince přišlo k večeři několik čelnějších oby- 
vatelův a panských úředníkův : kterých když jsem se 
ptal: dalekoli Salavár? oni, že asi dvě hodiny cesty, 
odpověděli, mezitím že do Kaniže a Horvat prý tady 
nám jeti nepotřebí, anf i kratší cesta tam vede. Já ale 
chci schválně Salavár navštíviti, řekl jsem, abych vypá- 
tral nenalézajíli se tam nějaké staré zříceniny, na nichž 
mně mnoho záleží, jako na pozůstatcích nejstaršího 
chrámu křestanského v tomto kraji. — Jeden z příse- 
dících^ muž okázalé postavy, nad jiné vzdělanější a vý- 
mlnvnéjší, jménem Bedřich Speil, Němec, rodilý z He- 
chingen-IIohenzollern, nyní v Kestheli soukromující (pri- 
vatizující), upřel i hned oČi své na mne řka: ^Pane, 
já byl před několika dny v Salaváře n tamnějšiho faráře, 
pří mém odchodu šel on a mne spolu zval k ohlédnuti 
Jškfcbai památafeb atarožitnýcb ibofenVn cbtitKa ^t^ 



21 

nékdy pohanského to blízkostí yesníce a řeky Sály se 
nacházejících, ani prý Slavná stolice je jii skrze lid 
rozkopávati dává, aby kamením odtud získaným nové 
založená silníce se dlážditi mohla. Ce^ pak ta práce 
ověřena jest panu Boďaimu, služnodvorskému, zde v Kest- 
lieli bydlícímu.^ — Tato slova proletěla jako blesk 
«rdce mé a zbavila mne pokoje i nočního spaní. 05, 
2e mne mé tušení nezklame? řekl jsem k spolupocest- 
oým: oč^ že to jsou zbořeniny hradu a chrámu Privi- 
jiova ? — Vzav i hned průvodčího pospíchal jsem k nad- 
umíněnému panu služnodvorskému, abych s ním o této 
véci osobně mluvil: odpověd jeho paní manželky, žeC 
ho doma není, aniž že se té noci vrátí, nemálo mne 
zkormoutila. Najavše čerstvé koně nazejtří včasně do 
Salaváru (IV4 niíle vzdálí) jsme dojeli, právě aof dvo- 
jíct. p. Vojtěch Góucz, administrátor tamější fary, do ^ 
chrámu k ranním službám šel. My spolu s ním šedše, 
již před a vůkol chrámu, na stupních, a pak ve dvoře 
farním spatřili jsme zlomky starokřestanských, tu i tam 
nápisy ozdobených, kamenAv: Čím zvědavost má ještě 
více rostla. Sám nynější Salavarský chrám prý větším 
dílem z takových rumův a svalin vystaven. Ve chrámě 
samém padlo nám do očí nosivo čili kroj zdejších ma- 
ďarských ženštin. Plachta, joko bílý šlár visí ^e hlavy 
a přikrývá polovicí těla, což zvláštní polosvětskou, polo- 
mnišskou postavu ženám dává. Po kratičké té poctě 
boží pospíchali jsme s návrši, na němž vesnice Salavár ' 
stojí, do doliny čili roviny močálovité, rákosí, sítí, šašiny^ 
a podobných rostlin plné. Cesta vede násypem schválné 
udělaným. Z daleka uzřeli jsme zástupy délníkAv, ko- 
páčův, nosičův a vozičův, kteří na jakémsi povýšeném 
od vesnice asi Čtvrt hodiny vzdáleném místě se hem- 
žili, lot jest, to musí býti Přivinuv hrad a chrám, to 
jest co Bezejmenec Solnohradský ^Privinae civitaa^ 
munimen, castrum in nemore et palude Salae^^ Němečtí 
pak kronikáři y^Mosburg čili Moorhurg* jmenují. I při- 
stoupiv k dohledači té práce, jenž byl p. Salesius Gá- 
spar^ zákonník řádu Benedictinského u ^^m\TM\\^<Qit 
klášterůíeh statkůr^ prosil jsem ho, ^méu^m n«^^ ^^* 



mjie 



92 

(anských Slávfiv, aby rozkázal tém délnikflin a kopáóftm 
přestati a moé aby Dékolík chvilek daroval, že se a nim 
o jedné vážné důležitosti smlouvati mám. ^Pane, řekl 
jsem, toto raíato má náni svaté a nedotknutelné býti: 
sde stál jedea z prvních chrámův kresCanskýcb, pravé 
před tisíci léty totiž r. 840^ skrze slovenské kníže Při- 
vinu vystaven; roku pak 850 skrze Luiprama arcibi- 
skupa Soinohradskébo posvěcen, ke cti panně Marii; 
první kněz při něm byl jistý Domioicus latinského ob*- 
řadu ; ve chrámě tom pochován byl S. Adrian mučenik ; 
roku 865 slavil zde u Kocela syna Prívinova slavnost 
vánoční arcibiskup Solnohradský Adalvin, kterého času 
Němci hrad tento Mosburkem nazvali, od staroněmec- 
kého slova Mos Mor t. j. Bláto, jezero, močál : roku 
870 uvedl Method do chrámu tohoto obřad a jazyk slav- 
janský. Vlachové, Francouzi, Angličané ctějí takovéto 
rumy prvochrámův křestanských jako svaté pozůstatky 
stavějíce nad nimi pomníky, a chráuíce je před větrem, 
deštěm a jinými nehodami ohradou a střechou ; slušná 
věc jesty abyame i my podobným způsobem ukázali, 
ie sobě drahého daru křesťanství vážiti známe. ^ -^ 
Nové a ueslýcbaué byiy tyto věci muži tomuto jako i 
jiným zde bydlícím křestanům, a já sám byl jsem jako 
a vytržení, že jsem stál na té samé půdě, na ki^é 
někdy nohy Priviny, Kocela, Melhoda a Braclava stály 
a kráčely. To mysl mou ladilo k jakési slavné přísnosti 
a svaté smělosti u prostřed těchto bořiielův a kazitelfiv^ 
ale věru i k bolu a smutku, který jen tím nejstřízlivěji 
iím sebeopanováním ublahán a ututlán býlí mohl, ani 
bych téměř hotov byl býval v rozhorlenosti své přiklad 
Onoho následovati, jenž ze chrámu Jeruzalémského kupce 
a prodavače vyháněl řka: Dům můj dům modlitby jest^ 
nečíňtež z něho peleš rušitelskou ! Nejinače jsem myslil 
v prvním okamžení, než že tito lidé náhončí a nájem- 
nici jsou onéoo francouzské společností lichvářův La 
bandě noire jmenované, která v Paříži a jinde staré 
neobydlené budovy a zrutiny kupujíc je bourá, se zemi 
srovnává a pak kamení, cihly i půdu odčachruje. Čími 
js/árá, že ve Francouzska ne)p«nvi^iiě\4i zbořeniny 



as 

denně vke mÍEejf a krajina tím malebntf okrasy, historie 
pak kamenné pomníky tratí. Takovéto lakomství a té*« 
lesné živoření, které všecko jen na penise anebo hmotný, 
makavý zísrk obrátiti hledej jest mi již vůbec ošklivé, 
ale nejvíce tudy, když své nesvaté ruce na svatyně vzkládá. 
K životu přináleží nejen chléb, peníze, zisk a užitek, 
ale i krása a radost, vděSnost ku předkům a uctivost ka 
starožitnostem. Sám pAvodee tohoto hradu a chrámv 
Přivine, a5 co Slavjan nesvorný, co křesfan horlivý i 
dobročinný, vděčnosti potomstva křéstanského hoden 
jest a Sam. Simon Imag. Hang. 1. 2 G. 15. slušné o 
něm praví: ^Prívina novus erat Christianus professione 
vivendi, re et factis vetustns.^ Pan Gáspar cítil bolest 
srdce mého a vážnost mých slov, proto nedlené udělal 
kucílné přípravy, odstraniv dělníky a našeho vozoíka 
zpátkem do Kesthele poslav, zval nás na svém koči do 
kláštera čili opatatvi Salavarského, které asi hodinka 
cesty odtadto vzdálené leží ve vesnici Salaapathy čili 
Salapathy, kamž opatatvi toto po zboření Mosburku, a 
zvláště v bouřech a vojnách tnreokýcb, přeneseno bylo. 
My však prvé ještě kopali, hrabali, měřili, kreslili a 
ohledali jsme všelijak tyto svaté starožitnosti slavokře* 
sfBuské 8 jakýmsi nevýmluvným citem uctivosti a nábo* 
žnosti. Pro jasnější představení věci klademe zde opis 
nejprve okolz^ potom hradu jak co do formy tak i co 
do látky, a naposledy nalezených v něm starožitností. 
Okolí jest rovinatá dolina, přes niž reka čili potok Sála 
ne tak teče, jako raději podrývá a trati se pod čeruou 
rašelinatoo zemí. Voda říčky Často cele z očí zmizí a 
opět, co neviděti, z třasovisk pod nohami se přebybu- 
jících vykukává. Na obou březích Sály jsou mnozí roz- 
tracení a osamotnělí bajkové aneb kusy a chomáče lesfiv 
Ba větším díle volšových, kleré všechny zdejší Maďaři 
jedním slovem Szalaliget t. j. Sálský háj jmenují; oni 
jsou pozůstatky onoho bývalého zde velikého a celist- 
vého lesu, o němž anonym Solnohradský píše, že hrad 
Přivinuv stál „in nemore et palude Salae.^ Tyto báje 
a stromy zdejší obyvatelé pořad ještě v^^o^lw^^ ^ WJbi\>^^ 
aby z ojeh role a louhy míti moliW. 



té 

Kde hrad tento stál, jest místo oéco povýšené na 
ipůsob schválně udělaného ostrovu. Celý hrad byl ob- 
dlouhlý 5tverobran, otoéený příkopem, jehož stopy po- 
savad vidno. Z plánu i ze všeho staveni vysvitá oblí- 
bený tehdáž v Evropě byzantický stavitelský sloh. Po- 
vrchnost a pĎda zbořeniště porostlá jest bodláčím a 
rozličnými uponkovatými zrostlinami. Zbořeniště hradu 
tohoto jest nyní od vesnice Salaváru, jižnozápadně ležící, 
táhův 760; od nově vykopaného řečiště Sály 160; 
od oustí této říčky do Blatenského jezera šáhův 3,235 
vzdáleno. Dlouhost hradu od severu k jihu obnáší 34, 
širokost od východu k západu 24 sáhy. V koutě mezi 
severní a východní stranou stál chrám, nebo jsou tam 
posavad rumy svatyně čili kaplnky na jejichž odpadlých 
stěnách a zdech ještě i nyní malování viděti; poněvadž 
podobné, aČ zbledlé, však nepoškozené staromalby i 
v Pétíkostelském, tomuto souvěkém chrámě posavad se na- 
lézají, pravdě podobno, že i tyto Saiavarského chrámu 
pocházejí ještě od oněch malířftv, o nichž anonym Sa- 
lisb. píše: Rogaoti Privinno misit Luiprammus archiepi- 
scopus ma^stros de Salzburch muratores et pictores quí 
intra civitatem Privinnae honorabilem ecclesiam constru* 
xerunt.^ — Na blízce byl přístavek čili pavlač a na 
všech čtyřech úhlech hradu byly bašty. Pozoru bodno, 
že již hrad tento na kolích (pilířech) hluboko do země 
vbitých a nyní ěasem zkamenělých stál, což obzvláště a 
ilhifiv podkopaných okem zřejmě spatřiti lze. Základy 
Čili fundamenty jsou z tesaného čtverhranébo kamení. 
Zdi záležejí nejvíce z pískovce s cihlami míchaného. 
Cihly jsou dvojí, jedny llVs <^oulův zdelí, 5 7, zlíří, 
2^/^ ztlouští, tmavočervené barvy, druhé IS^q coulfiv, 
jasnočervenou barvu mající, které nepochybné z roz- 
dílných cihelen brány byly. Nalezena zde i hluboká 
jáma plná hašeného vápna, které i nyní ještě dohře se 
potřebovati dá. Zisklivost a baživost po stavěčích lát- 
kách zrušila nejen větší díl hlavních zdí, nýbrž téměř 
i všecky mezizdi a stěny u vnitřku, tak že z těchto 
pozfistatkflv nelze pojemu nabyti o vnitrném rozdělení 
M aspořádání bradu. Jak valný byl tento hrad, odtud 



25 

zavírati lze, že nynější Salavarský kostel, fara a mnohé 
hospodářské budovy, jako i větši dít Saiaopatovského 
kláštera, pak mosty a silnice v tomto okolí z ruma 
a staviva tohoto hrada vystaveny jsou; a ještě nyní 
asi 70 šáhův zde nalámaných kamenfiv a cihel v sou- 
sedství zbořeniště stojí, které ke dlažení silnic určeny 
byly, nyní ale, jak naději máme, snad ku světějšíma 
cíli — k vystavení zde nějaké památky — sloužiti 
budou. 

Že na severní straně brána byla, zavírati lze odtud, 
že stará cesta od Salaváru k Barandské pustatiné, na 
této straně hradu se nalézá, a že asi před 6 léty na tomto 
místě nalezen byl prastarý a ošoustaný kámen s ná- 
sledným vyrytým nápisem : ^Gaude apto,^ kteréž po- 
slední slovo za aperto se vykládá: kámen tento nyní 
nad Salaopatovským vinným sklepem se nachází. — Jižně 
ve vnitrném hradu byla hrobka (ili krypta, na zpAsob 
čtverhrané chyže; zde nalezen hrobní bělomramorový 
(dle mého zdáni raději křemenový) kámen 3 střevíce 
2 coule dlouhý, 2 stř. 4 coule široký, na němž tři 
souvísné věnce krásně vyřezány jsou, v jednom z nich 
jest angel, ve druhém orel, ve třetím lev vyobrazen. 
Z nápisu na něm ještě toto zachováno : ^fAndreas ví- 
tám resolutis — *^ zde kámen rozlomen a kus z něho 
chybí — níže opět : „sub ponitnr isti.** — Vedle to- 
hoto kamene nalezeno mnoho lidských, zvláště dítěcích 
hlav, hnátftv a kostí. — Pod tímto rumem nalezen i jiný 
bělomramorový čili křemenokamenný pomník, na němž 
S. JiH (patron řecké církve : Method zde řecký obřad 
uvedl) co rytíř na koni sedící vyřezbován, hlava však 
jeho jest ulomena aniž více nalezena; na krajích jsou 
hezké slavesky čilí ozdoby. — Třetí takový kámen asi 
3 střev, dlouhý, 2 stř. 9 coulftv široký, zde nalezený, 
jemuž spodek a pravý bok chybí, má též mnohé strojně 
řezby, mezi nimiž obzvláště jedna ruka, jejíž první tři 
prstové ku přísaze pozdvižení jsou ; pak větší Malteský 
kříž, v jehož středku rytířská ruka, ana též tri první 
prsty ku přísahání zdvihá a drží. Poslední lvl<^ ^h% ^^^ 
měnové jsou poá střechou ve farském d^iot^ ^ ^íNsh^^^ 
co v/astaíctví kláštera Sala-OpalovBké\iO. 



26 

K vykopaDým zde menšim starotioám náleží 5 ku- 
flAv stříbrných peněz a 4 mědéné ; kovový zvonec snad 
pfi sluibách potřebovaný ; kus většího zvonu ; dva kusy 
kovových trubic čili rurek, jak se zdá k umývání rukou 
slouživších ; dno z modré lahvice promalovaně (ervenými 
a bílými pásy; železné jilce z me5e, půl železné uzdy, 
•tarosvětská zámka ; dva kusy z koňských podkov, hrdlo 
z pipky s tureckým nápisem : všecko toto chová se v 
opatství. Mimo to nalezen kus zelené pece, na níž 
blava (římská ?) vyobrazena ; dvě ostrohy s dlouhými 
brdly a končitými kolečky ; železná forma k lití kulí ; 
dva nože ; nožnice, ocílka, postruška ; okrouhlé měděné 
kolečko soad z hodin atd. tyto poslední věci zdržejí 
se u p, Jos* Boďaiho. My sami našli jsme střepy hlině- 
ných nádob starého slohu a jiné řídkosti. 

Jakovou radostí zaplesalo srdce mé, když pří 
vchodu nade dveřmi Sala-Opatovského klášteru spatřil 
a četl jsem nápis tento : 

„Abbatla SaLaVarlensIs DlVI HaDrlanI athLetae Cbrltsl 
eLorlosl gratla Del faVente restltVta.^ 

Tento nápis zajisté stojí v sonvisu se slovy anonyma 
Solnohradského, píšícího : „Privina aedíficavit munimem 
ín inferiori Pannonia in nemore et pulude Salae, con- 
struxit intra ecclesiam : in qua ecclesia Adrianus mar- 
tyr humatus pausat.^ z tohoto nápisu a jeho chrono- 
stichu viděti i to, že opatství toto obnoveno a sem 
přeneseno bylo r. 1594. Nade dveřmi pak klášterního 
chrámu stojí též letočetný nápis tento: 

ECCLesIa abbatlaLIs sanCtl HaDrlanI feLICIter eXstrVcta 
et plo rItV beneDlCta. 1. Sept. 

Což na rok 1731 ukazuje. Na pečeti sboru tohoto vy- 
ryt jest sv. Adrian, pravou korouhev, levou lemeš čili 
radlo držící. Ve klášteře tom nalézá se nyní osm bra- 
trův řádu Benediktinského, totiž : Martin Akóry superior 
s farář, Adrinn ČiiJag, Štěpán RelU, Salesiot Gáspar, 



vt 

Ondřej Berger kuibovník, Koarad Honrát, Ludrík Maleo^ 
nehoř Modrovič. Váickni nás s velikým radobostinstviai 
přijali, kn starým %e Salaváru sem přeneseným a da 
stěn Tesdéným, dilem nápisy opatřeným kamenům n&s 
Yodili. Ve knihovně nkazovali nám staré knihy; v ar- 
ckivii; kde locus credibilis, staré rukopisy a listiny^ 
meai nimiž i nadaci list, kterým cisařovna Marta The* 
resia opatství tomuto jeho předešlá dobra a statky snová 
potvrzuje. Sotvy jsem ještě krásnější ženské pfsmo 
viděly jako zde vlastnoračnf podpis jména Marie Tbere* 
sie. Zde jsme našli i rukopis, jenž krátký dějepis to«>^ 
hoto opatství od nejstarších do nejnovějších časftv ob- 
sahuje: nemálo se divili tito bratrové slyšíce při ^tení 
tohoto rukopisu, že se mé výpovědi s ním cele sro- 
vnávají. Sedl jsem i hned a přiložil se ku práci chtěfe 
aspoň výtah z Rukopisu tohoto památného sobě vypsati: 
ale pan Voitěch Gdocz převzav práci mou slíbil, že mi 
celý ten rukopis pozorně přepsati a do Pešté zaslat! 
chce: což i skuteéně učinil, a my jej zde na kouči 
tohoto ceatopisu v přtloze 1. celý a věrně vytištěný 
sděittjeme. Pozdější osudy tohoto hradu a opatství, vá- 
žené M aněfflOVBÍoh. uzávěrkův království Uherského 
přikládáme též tam v přtloze IL 

Poněvadž pak se klášterníci ni nařízení a rozkaz 
zdejší Saladské stolíce z tohoto ohledu učiněný odvolá- 
vali, za dobré jsme měli hned odtudto slovutnému ma- 
ďarskému řečniku a sněmovnímu vyslanci v. urozenému 
panu Frant. Dedkovi, v této stolici bydlícímu a mno- 
bomohoucímu, list psáti následujícího znění : 

„V důvěře ku všeobecně známé vlídnosti a pra- 
vému vlastenectví Vaší Milosti béřeme sobě svoboda, 
Vaši urozenou Milost uctivě za to prositi, aby moudrým 
a mocným prostředkováním Vaší Ur. M. onen rozkaz 
slavné stolice Saladské, dle kterého zrušení zbořenin 
n Salflváru a vozeni odtud nadobytého kamení na dlaxbu 
silnic nařídila, čím spíše zastaven byl a k vykonáni 
nikoli nepřišel. Jest to svátost všem křesfanům, ob- 
zvláště všem obyvatelům naší uherské vl««V\^ ^T%>Dk^ ^ 
památná : poněvadž zde jeden z aejprvu^VUvtXi ^\im^H 



98 

křesCanskýcb y PanoDÍi byvších stál totiž r. 840 od 
Privioy vystavený, a od arcibiskupa Solnohradského 
posvěcený. Toto svaté místo jako kolébku křesfanského 
Báboženství v naší vlasti považovati můžeme, odkud se 
světlo Evangelium rosšiřovalo. Zachování jeho, třebas 
jíž slabých, posůstatkův podlužni jsme předkům^ sobě, 
potomkům i historii. Zpytatelé starožitností vlastensko- 
křestanských budou za to 5asem Vaši Uroz. Milosti jistě 
vroucně děkovati, nebo podobné místnosti slouží ku 
zpritomnéni dávné minulosti, k objasnění tmavých dějin 
a ku potvrzení jistých letopisův. Tuto zásluhu chce ale 
obzvláště slavjanský národ Vaší Milosti vším dobrým 
xpomínatí* V naději, že Vaše Milost n&ši prosbu osly- 
šeti neráčí, zůstáváme atd. V Sálských Opatovícech, 
ime 9. září, r. 1841.<^ 

Kňěží, jenž ve chrámě tomto Sála horském od roka 
845-^885 ouradovali, známe pět, jejíchž jména jsoii: 
Dominik, Svarnaga), Altfried, Richbaid a Method. Kdo 
po Methodovi byl, dějepis mlčí. O Mosburku však 
ještě se v listinách Solnohradského arcibiskupského ar- 
chivu čtyrykráte zmínka činí, totiž r. 890 v diplome 
Arnulfa krále, kdo král tento nadřečenému arcibiskup- 
ství obnovuje a potvrzuje předešlé nadání a statky, 
nezi nimiž i ^Mosaburch Abbatia, ubi S. Adrianus re- 
quiescit^; potom r 895, kde Arnulf Bracislavovi dává 
„urbem Paludarum^, dále r. 978 v diplome Otta If. 
císaře potvrzujícím listinu Arnulfovu od r. 890; a na- 
posledy r. 1199 v diplome Filipa krále, též onu listinu 
téměř bez proměny potvrzujícím. Vpád pohanských 
Maďarův, r. 900—907, pošlapal i tuto, tak utěšeně 
se rozvinující, květinu křeslanstva. Tato květina však 
nebyla cele zmařena a zničena, ona, ačkoli skrytě, vež- 
dy zde svěžovala, jako píše Piigrinius Laureacensis v 
lista k papeží Benedíctovi Vlf. (u Hansizia Germ. Sacra 
T. U str. 211): „Terror gentis Magyarorum ex longo 
tempore etiam aliarum provinciaram praedicatoribus meae 
dioecesis haotenas aditum ciaosit : Christiani autem, 
^orum major para populi est, quí ex omni parte mundí 
'//ffo iraeti sani captívi, qoibus auafv^«m «QbQl«t aau 



99 

líonit^ nisi furtive Domino consecrare atd.^ Teprv 1019 
za čaíu Vojíka čili Stepána krále uherského, Salavár 
čili Mosbarg znovu na světlo vychází, kde král tento 
klášter Benediktinský založiv v něm latinského opata 
jménem Petra ustanovil, srov. Diplomatar Fejéráv pod 

r« 1019 kde toto stojí: „ divino instinctu fun* 

davimus monasterium in insula Zaladiensi Ordinis S. 
Benedictí, quod a. 1019 ad finem perduximus; in qao 
jussu nostro dedicata est Ecclesia beati Adriáni, qaaa 
est in Žala, símul cum duabus capellis, una quae est 
in honorem S. Oeorgii, altera quae est in honorem 
S Laurentiiy a duobus Episcopis Modesto (Vesprimien- 
8i) e( Boniperto (Qoinqueecclesiensí), ubi ordinavimus 
Abbatem latinům nomíne Petrům atd.** Z onoho výrazu, 
2e Štěpán zde Za^2n«A;6'Áo opata uvedl, patrno, žeslavenský 
jazyk a obřad od Methoda až po tu dobu ku Stepáno** 
ví zde trval a teprv nyní odstraněn byl. Jak slaven- 
(ina tohoto 5asu v Panonii a v Uhrách rozšířena a ob- 
líbena byla, viděti již z toho velikého počtu slavských 
jmen, která vůkol Štěpána a v celé jeho rodině nalé- 
záme. Štěpán se prvé jmenoval Voik^ Vaik^ to jest, 
Yoyk Vojík, které jméno v tom věku u Slávftv všední 
bylo, srov. Dobrovský, Gesch. d. Bdhm. Liter. S. 94 
kde stojí Voyh^ a Palackého v Časop. Mus. 1832 I. str. 
97. Vojik ; jemu podobná jména jsou Vojek^ Vojko^ 
Vojin^ Vojata^ Vojha^ a složená Vojtéchj Vojslav, Bo- 
Hvoj\ Chotivoj^ Zbivoj, Vaik tak se má ku Voik, jako 
Vajvoda ku Vojvoda. Vůkol Vojíka-Štěpána i jiná slav- 
ská jména nalézáme, jeho matka slula Béloknegini, jeho 
bratranec Ladislav, manželka tohoto Frimislava, bra- 
tranec druhý Vazul Valizej (slavská forma, z řeckého 
Basileos). Sem patří i jméno jeho otce Ooisa Oaysa, 
později Oeisa, (Srov. Bohnsa, Hněvsa, Vaksa atd. Ooisa 
lak se má ku Oeisa jako hospoda a hespoda (v trenó. 
f tol.) hodbav a hedbáv, hoslo a heslo, Hornat a Hernat^ 
Honil 8 Henilo, Kovin Keve, Kostel Kestol atd. Sem při- 
náleží i jméno jeho vojenského vůdce Poznaň a jiná. 
— Že však ale předce Vojík-Štěpán iii\»V<^ 1^^H«<Q^\^^ 
latína r Salaráře oredl: soudno poc\iO^Vtik«> ^^^^'^^^ 



30 

to, že Vojtěcha (latioé příznivého) za učitele a rádce 
měl. I to 8e jistě nestalo náhodou, ale zúmysla, Že 
památku S. Adriana král Štěpán zde uložil, an( ode 
Bdejaích kněží pou5en byl, že jíž předtím zde chrám a 
klásler téhož jména stál, který obnoviti slušnost vy- 
kledává. 

Kdo nám ale poví : co a kdo byl onen sv, Adrian 
a Bučeník, jehož tělo Privína ve chrámě svého Salobora 
pochovati dal ? ZnámoC jest, že vice jest svatých Adri- 
ánův u církvi křesCanské: byU Adrian Nikomedský r. 
290 sCatý, Adrian mnich Puldenaký a jiní. Bylt ale i 
»• Adrian Panonský Čili Uherský, z královské prý krve 
podlý, který právě v témž století, v kterém Prívina 
ohrám tento stavěl, totiž v 9. byl biskupem v Panonii, 
kde mnoho duší Kristu získal. Foton se 6600 křestany 

v 

do Skotska se vystěhovav i zde množství pohanfiv k .. 
křesfanství obrátil až i za biskupa v městě Svatý Ondřej 
vyvolen byl« Potom jakž Dánové Skotsko plenili, utekl s 
biskupem Stolbrandem, Glodiaaem, Čajem a mnohými ji- 
nými na ostrov Mája, kde roku 870 vsíckni od Dánův 
nučenickou rairt podstoupili* K jejich památce jest 4. 
březen nařízen. Srov. Hisi Univ« Lex. pod tímto člán- 
kem. Možno, že vděčnost obyvatelův Panonie to tělo 
z ostrova Mája sem přenesla, asi tak jako tělo Vojtě- 
ebovo z Pruska do Polska a Čech. Toto přeaešeof 
státi se muselo mezi 870 a 873 rokem) nebo anony- 
ama Salisburgensis psal r. 873 svůj spis De Converri^ 
one Bojoariorum et Carantanorum^ kde o pochování 
jdio v Mosb«rka zmínku Činí. Kde tento sv. Adrian byl 
▼ Uhrách čili v Panonsku biskopen a ze l^erého náro- 
dn pocházel ? těžko určití. Povážíneli vsak, že Slavové 
již dávno před Přivinou Panonii zalidnili, jako ze jmen 
knížat tamějMch (Přibislav, Mojmír atd.) patrno jest ; 
povážímeli, že mučeník tento a jeho tělo ve chráme 
slavského knížete pochován byl : ne nepodobné zdáli 
se bnde, že i on z našeho národa pocházel, a snad 
MMŽenim Solnobradakých arcibiskupův a kněží ku kře- 
slanství přiveden byL Jako opatatví Salavarské s. Adri- 
ámovi FaDOOškémUf tek í opaiatvi M«T\\no^QboN%ké (««;» 



31 

cer mons PaoDoniae) v Rábské stol. s. Martinovi též 
PanoBČaDOvi zasvěceDO hylo. 

Maďarský spiso-fatel Ondr, Valyi, v opisn Uber, 
piáe: že prý Ondřej král Uherský (1046—1061) Sala- 
vár památným učioil skrze chrám (nový čili jen obno- 
vený?), v němž král Salamon (1063—1074) slavnosti 
velikonoční světil. 

I v Pétikostelich stoji posavad chrám, nyol kate- 
drální, prastarý, předmaďarský a jak se zdá soačasový 
bratr tohoto Salavarského^ anC již u anonyma Solnohr. 
ae zpomíná: „ad quinqne Basilicss, quae omneš tempo- 
ribus Privinnae constructae šunt et consecratae a prae- 
aulíbus Juvaviensibus." I zde s. Štěpán král Uherský 
krestanstv! a chrám jen vskřísil, obnovil a potvrdil. 
I tento chrám jest celý z tesaných kamenAv, má též na 
každém úhle baštu a vfibec velikou podobnost se základy 
a zbořeninami Salavárského. Anobrž ještě i jiní kře- 
sťanšti chrámové byli toho času v Panonsku a ve Sla- 
vensku, jako k. p. ve Sremsku, v Nitře, ve starém Bu- 
díne (chrám bílé Marie, od Karla Vel. r. 804) a jinde, 
ale žádný z nich nemá takovou historickou snamenavoat 
a jistotu, jako Salavarský. Učeni dějepisci, KoUer (Hisl. 
Epis. Qainqueeccl.) a Selagias (De Státu Ecol. Pannon.) 
sice již v minulém století pronesli dohádky a možností 
o položení SalavárUy kdeby bylo : ale při chybných opi- 
sech anonyma Solnohr^, De Couvers. Bojoar. et CaTaBt,^ 
které tehdáž měli, zftstalo jejich domnění kiátivé, uA 
místo pravého Saia Četli bned Sáva hned Sona. Teprv 
výborné kritické vydaní tohoto anonyma skrze p. Kopi- 
tára, a srovnávání zdejších místností a okolnosti s jeho 
opisy tak dokonale se shodujících, jako i kroniky a 
starožitnosti kláštera Sala-Opatského, anobrž i ohlod ■• 
zdejší, v celém okolí rozšířené, staré povésti a podání 
— položily nás do stavu^ oném dlouhým rozepřen uče- 
ných o tomto předmětu, na vždy konec udíniti. Pročež 
nadějeme se, že nám naši čtenáři to rádi odpusU, že 
jsme se při tomto, celé Slavii drahém místě, tak obÚraé 
A dlouho bavili. Naposledy ještě i iu i^t^^^wcL^va^ ij^Vih'^ 
ovaamajem^f ie líě/nko váním naielio N5[Wttk&<(^ ^^^ \^^%- 



32 

iálks; přátelé dobré věcí se našli, kteří chrámek aneb 
vétši kaplu, též v byzaotickém slohu, na tomto zboře- 
ništi, na památku uvedeného křesCanstvf v naši vlasti, 
vystaviti dáti chtějí: výkres a návrh k tomu kráfný^ 
vyrýsoval již p. Jos, Pán, architekt v Peští, rozený Čech. 
Učinili jsme, seč jsme bylí a co jsme za potřebné měli 
k odvrácení konečné záhlady a k obnovení památky 
Salohradu. 

Okolo třetí hodiny stál jíž ve dvoře klášterním 
kočár s bujnými zninohy k odvezení nás až do Velké 
Kaniže. Ještě jednou přehledli jsme celou tuto památ- 
nou dolínoroviou, nebo cesta naše šla opět vedle roz- 
yalin Salavarských. Ve Velké Kaniží spatřili jsme, po 
prvnikráte na naši cestě, slavské nápisy nade krámy a 
sklepy, k. př. Novákovič atd. anobrž i řeč illyrská ze 
dvorův a ulic zněla. Navštívili jsme i zdejší kasino, 
a však jen na okamžení anf v něm plno Židův a dýmn 
bylo, a mezi těmi mnohými novinami, ještě ani zde, 
žádných slavských jsme neuzřeli. Náš vozník, Josef 
zvaný, byl rozený Horvát; od něho jíž mnoho jsme ae 
naučili i ze mluvy i z obyčejův horvatskýoh. Najal 
byl od nás až do Varaždína. Již tma byla, když jsme 
z Kaniže vycházeli: za městem sotva jsme se probili 
přes husté oblaky dýmn a kouře. Hořít tam již od 
několika rokňv pod zemí rašelina a jiné zápalivé živly, 
které nelze uhasiti, často se prý tu i tam i země pod 
nohami jdoucích proboří, tak že téměř každého roku 
několik lidí smrt pří tom nachází. Mezi jedenáctou a 
dvanáctou hodinou v nocí slyšeli jsme jíž zdaleka hučeni 
řeky Múry. Přes Múru zde není most, ale převoz širo* 
kou o tlustý provaz uvázanou pramicí; ku kterémoi 
cíli i dva domky u břehu vystaveny jsou, v nichž tak 
řečení hrodáři čili převozníci bydlejí^ z této strany ma* 
darský z onéno horvatský. Náš kočí nejprve z voza 
na brodáře volal, že se nikdo neozval, šel k oknu volal 
a klepat. Najednou zařičí z chyžky strašné teremtelo- 
vání, basomování, kntyalelkováni a kdo ví jakové jeiUi 
maďarské proklínání a zlořečení proti nám: proč prý 
Jema v noci pokoje nedáme a %jx^ yitsi Vvúosa^ \ ^4^ 



33 

přeK leito hnrbiaD nasline, že oo z lAika nevstane. 
PoD4mdi ny sde pod holým nebem noclehoratí jame 
■emohlí, « toho dne jeité byl i potdéjí, k oloienéma 
afslQy padni eo padni, doatati jame se chtěli, poSleme 
jeM jednou koMho, aby jemn slíbil spropitek nalfm 
jménem. Ale, bohniell jeáté strainéjšf bouře Baataln. 
Jeho iena, opravdivá Xaotippa, YStavii z rosjeienými 
▼lasy ven s okna Tykřikovati a ty nejsurovéjšf květy 
maďarikého jazyka na nás aypati po?^ala; tak že kone5ně 
přínnceni jame byli šavli, kterou p. Doležálek v poivě 
Tedle sebe měl, sařin^eti ■ tím ji tlamu saopati, anal 
se domnívala, 2e my lidé vojenského stava jsme. riaie 
hašteřeni alysel na drahém břehu bydlicl horvatský bro- 
dář: i hned přeplaviv se k nám s největší ochotností 
a vlfdnosti nás převecl, s dodáním těchto slov: „i tento 
trap to téměř se všemi lidmi tak Mní! on byl ndkdy 
TOJákero, a slavná stolice dala mu tuto slaibn {en ku 
trápeuf pocestných.^ Ny odměnivše dvojitě sta(e£oéma 
tomuto Horvatovi (Marica slula jeho heiká Žena) jeho 
převoz : s uraženým srdcem loučili jsme se zde s Uher- 
skou krajinou: a tím volněji a veseleji kráčeli jsme po 
pAdě Horvatské mezi přívětivými 'bratřimi, v tak řeče- 
ném MězimuH (Hedumnije) čili v Muravě. 



HLAVA 11. 
Mezimiří a Štýrsko. 

Óahatomé — Stryhova (Stridon) — VaraSdm — Le- 
poglava — 'Krapina — Breiee, 

Přes Podošen, Driímace a Jiné vesnice přijeli jsme 
ráno do ČakAtomě. Hledali jsme dlonho dědičnou hrobka 
rodiny Zrinské, ktrou Vindlš v zeměpisu svém němec- 
kém opisuje, a o níž se vAbeo praví, že sfatá hlava 
Sigetského hrdiay Mikuláše, nejprré od NtWoiS^iKtv -^^^ 
ko/iho do Raba poaláaa, odtad pik ftlttte '^d.^^\^ '^^'^' 



34 

ného sluha jeho domu sem donežeos a sde ▼ kláileře 
Ueleoy vedle Kateřiny Prangepáni^ jeho prYsi meoielky, 
poloieoa byla: nikdo riak sde o tom, aoi yo bradéy 
au ▼ klášteře, nic nesnal, aókoli u přemnohých sa to 
jsme se dotazovali. TenC jest osud teUkých maiůt: 
vsdáleoý svět je sná a otf, nejbližší jich si neršímá a 
lapominá s ohyzdnou nevdéinostf. — Domníváno ae, 
ie mui tento schválné opuštěn a obétován byl, anC prý 
1 Cařihradu podezření a pomluvy došly, jakoby po nej- 
vyšší vládé ▼ Horvatsku dychtil: jeho slavná amrt za- 
hanbila i zlé jazyky i lehkověrné uši. Ve františkaor 
ském klášteře ve dvorní pavla5i visí starobylý, jak ae 
říká, původní obraz Mikuláše Zrinského: jehož věrnou 
kopii v prvním rodním běhu Zory Budinské viděti. Na 
konci města stojí smutnotvérný hrad Zrinaký (Zrinyvár), 
pevnou zdí a baštami obražen, vftkol něho byl někdy 
přikop, nyní v louku obrácen. Hrabě Althan povýšil 
jej o dvoje poschodí; nyní jest ▼ držení jeho hrabě 
ťestetid. Zdejší úředník chtěl na sílu a námi madaraky 
mluviti. Asi pftl hodiny od Čakatorně viděti v lese 
pomník, t. j. kámen a nápisem latinským; ^ie zde prý 
Mikuláš Zrinský od vepře roztrhán byl.^ — Bylt tento 
Mikuláš mladší, od onoho Sigetského ale rozdílný, ma-' 
darskohorvatským obojživelníkem, on psal onu maďar- 
skou báseň; ^^Ne bdntsd a' Magyarty^ který název knihy 
nyní Maďaři za národní heslo sobě zvolili ; on psal i 
hrdinskou báseň též v maďarčině: Siréna Jaderského 
moře^ kde cnosti nesmrtelného předka svého Mikuláše 
Zriniho vypisuje: toto poslední dílo přeložil Petr Zrinský 
do horvatské řeči, a sice tak, že pftvodník daleko pře- 
vyšuje. Poněvadž Mikuláš tento vlastního svého národa 
nepřítelem byl, my na vše nukání a zváni našich prft-> 
vodMeh z vozu jsme nesestoupílí. — Celé Mezimuří při- 
náleželo někdy slavnému Zríoskému roda. Poněvadž 
ale nešfastný Petr 1687 pod Leopoldem I. utracen, 
jeden pak jeho bratr MikiUdiy jak ae dí, vepřem namr- 
een byl a drahý bez dítek a dědicAv zemřel, přišlo toto 
panství do rakoa král. fisku. Karel Yi. dal je hraběti 
^-AMáaovf, AltkMBiká rodina prodaU \% keMh^ ?m\^- 



35 

.^oti 28 160(^,000 xL laneohafii sobe toliko jedoa reij 
fK>Déradi dědičné právo vrcbnibo iupaosUi Althantké 
mdiny oa poaedioitecb t Muravé apočívá. R. 1703 
smiiel eolý onen rod Ziinaký, jehož jméoo křeaCaostvu 
4éaiř avatd býti by aiělo: tak hrá osad a rodinami! 

Od čakatomd k aeferofýobodu vede cesta přes 
-f. Helenu a s. JiH do Strybové 6ili Sirídono, městečka 
nyní cbatrnéhOy ale hádkou o rodišti s. Hieronyma slav- 
orďho* Na blízkém pahorku spatřojí se sbořeniny hradu; 
toká 1448 vystavil sde Bedřich hrabě z Velje (poto- 
mek prý Privioo-Kocelofský) chrám a oltář s. Hiero- 
■yrau zasvěcený; u bystré studnice, jenž se zde pramení, 
-«tál prý někdy onen dám, y němž se tento svatý naro- 
dil; její voda prý léčí mnohé nemoci. V celém okolí 
cosiířeno jest to podáni, že toto vlast onoho Hiero- 
nyma ^pro quo non minua ac olim pro Homero certant 
urbea^ jako píše Schóoleben, Ann. Carniol. ad A. 341. 
— - Nejnovější spor o tom, mimo Bedekoviče : Natale 
eolnm s. Hieronymi 1752, veden byl mezi Janem Kapo'^ 
rem: Della patría di San Gírolamo, Róma 1824. a P^-> 
trém StankoviÓem: Della patría di S. Gírolamo, Venezia 
1834» My nechtějíee halda těchto hádek rozmnožovati, 
nemůžeme tajiti, že Hieronyma v tom smyslu za Sláva 
držíme, ve kterém i Upravdu čili císaře Justiňiana, Basi- 
tia Macedonského papeže Jana iV. a jiné* Uieronym ' 
píše v listu So/roniovi: ^qaam translationem, diligen- 
tissime emendatam, olim meae lingtuie hominibus dedi.'' 
A opět Te psaní k Bt^u Voglejskému: „Mihi non 
iieebít post 70 editionem, qnam diligentissime emenda- 
tam meae UnguM hominibus dedi, etiam ipsa exemple- 
ría vertere?" — I Sofronios i Rafinus, k nimž tito 
listové psáúi jsou, byli Římané čili Latiníci ; kdyby byl 
Uieronym též Římanem byl a sde pod meae linguae la- 
iinaké přeloženi Biblie rozuměl, byl by nesmysl v jeho 
«lov{eh; k Latiníkům zajisté byl by musel psáti noHrae 
Ungitae, ne pak tnecM Ungwte. Roku 390 S. Uieroaym 
•tál ▼ dopisováni se nnioby a jeptiškami Lublaňskými 
'dili Aemonskými* Ostatně bad v PanouftV^m) ^^"^^ \^%\» 
mettkém Strídoaě ae aarodil ienlo mut *. n ^Vi^vcgi ^"^^"^ 
peda patří Siarúm. «* 



86 

Co mné jíž ▼ celém Mecimurském okoII v oM padlo, 
lo byly tak řečeaé slavjanské záhony^ Nénefin tcwfidc- 
8che Beete^ svané na poli a na rolích. Celá rolo roi- 
délf se na yfce hrádek, čili oatředkftv, každý z léoklo 
ostředkŮT má TyTýseBý hfbet; sám oskředek sáloii se 
dTOo, tři i vioe brázd s obou stran vyoraných. Tento 
zpdsob obdélávání rolí jest prastarý a Slavjanům ▼ Ef- 
-ropé Yýhradnd vlastní: my jame jej zpozorovali oetoUko 
▼ Horratslni, Štyrskn, Krajinská ale i v horní italii 
téměř ai po Veronn, kde Venetové nékdy bydleli; pak 
y Békterýoh krajech Tyrolska a Bavorska co posiistatky 
tamnéjsích Vendův. Ve krajích mfdené Němci a Slávy 
obývaných, jakž jsme do chotám vstoopili, již oby6ejfté 
z tvářnosti pole a rolí předkem |sme vhodlí, kterého 
národu lid tam bydlí. Já dlouho jsem eile a příčiny 
těchto záboirůy a runův vyskoomsti nemohl; viecko mé 
na to u německých hospodářův a ouředníkův dotaio-* 
vání .marné bylo: až mi koneéně jeden sedlák Slavenee 
Štýrský^ dokonalou a uspokojující správa dal, kterou 
na svém místě přivedeme. 

Pro Varaždín určili jsme jenom as dvd hodiny: a 
však v běhu těchto doati jsme spatřili, totiž hlavu města 
Čili radnici, a srdce města Čili čítalnici. Tato čitalaiee 
jest dílna čili raději ikola národnosti a vzdélaaoeCi. 
Její zevnitřní i vnitřní uspořádanost blahočinné působí 
ňa duši Slavjana. V předsíní visejí po eténáeb obrasy 
Slavistův téměř všech kmenův a nářečí; v čito VBé samé 
drahný počet novin, Hlyrské Tiovíny a Danice sde aa 
celé cestě po prvníkráte nás uvítaly. Že eitoiemci jaoaoe, 
předce ne německé, nýbrž lilyrské Noviny jsme žádali 
a četli: to všech zde přitomaýoh čtenářův pozornost na 
nás obrátilo. „Neníli zde baron Kušland ?^ plám se já 
jednoho mladíka. „Odpusfte- pane: já jsem I^ — řakl 
on. By)r fo mladší bratr onoho známého Drahotína Soi- 
Isndo, horlivého Siavjana; poněvadž pak teoíto ve KU- 
ževci hyl, prosil jsem tohoto mladsílio aby jemu psal, 
že do Zábřehu putují. I alíbilf.to hned učiniti: já však 
v Záhřebe nemel jsem štěstí, starobylou Pešfanakon zná- 
mošt 3 panem, iíiišiandem obnoviU, iil enoéK^i&mí %«!.- 



37 



etmá sadriea. byl. -^ Zčátaliiee* ěii jsme da radoiho 
dottm^v dAMHosli pftpMe« V Peíti dáoo Dám asugaa- 
€tt- at pžipřei#v maibrtké Mi: to byl lop aa křídla 
oaia T oeléni . Hoivatska; nebo* jii zdejfti< k^aimiatař 
YUT tod^^srnky^ ooíafavé.Qky^ odvrhonl, řka-: „páaové, 
já-^toma dmoswÍiím, .to a náa aio aoplati, cheeleU pH- 
pM, proakažte latiaské aaeb horrstaké piaiao*'^ — 
V. tétoi oaikof ti lavedlí náa sdejii mladí vlaatooci na 
néataký dům, kda* aám proatředkováalm vrabttoati latia- 
aká aaaigaaaie dáaa. Dva jonáci: borTatsii letéli a aámi 
Uk- rychle k horvatakéBín é.výoarako, ie jsaie aotfy 
dBaka popadlL Horvataké toto Švýearako jest pohoří 
Iwmcka^ a celé toto okolí podobá se Tatranakoflovea- 
akýn krajfian. Zda i ▼ oalém Uorvataka a Štyrako seje 
ae BUiobo pobaaky, jeai zde hajdioa C^r. odai Heide- 
kon) eluje : ona lidem i Těelám adravou potrava pHoáli, 
V Lepoglaoé oavitiviH ame klášter a kr&saý chrám 
Paoliaaký ; pozoru hodnd freakové obrazy jsou zde : 
Kríatlis dvanáctiletý va chráme Jeroaalemském a vyhá* 
ndni kupcAv ae chrámu. V celém tamto Varaldioském 
okolí paauje neJepéi a téžca arozoautelné nářeňf ; pří- 
avakováoí více ruaké, k, p. Boiók (jméno našeho voz- 
aika), goapá atd. téméř každé o vyslovuje se co e, ka 
př. gora gerd, koně keaé, dobré debre, dole déle, kostel 
keatal atd. Z. Lepoglavy jelfc jsme cestou krkolomnoa 
přaa vrchy áo.Krapiny, rodiité Gayova. Na této cesté 
fauacoil ae mae jedaoa bolestný cit, při apfitřeoi tkli- 
veko divadla. Pro příkroat hor • šli jsme vétsím dílem 
pM : vůkol nás zástupové poutníkův, zvláité iea a pa- 
DMé. pKamo idete ?^ ptaU sme ae. Ony: j^Na proi' 
cenierio isíěi ůů odpustky, od prostíti, prostčni čili 
aproštdoí hříchův. Mnoho jsme ae ade naučili o povaze^ 
stavo, dobrých i chybných vlaatnoatecb, o předsudeich 
at potichách lidu horvatského. Naatojte, ie tak málo se 
o vzdělání lida ide pečuje, tak málo škol se nachází I 
Lid taa zdravý na téie i na dnši,. schopný, bystrý : ale 
cala sobě a náhodě zanechán. Byli{ zde lidé z těch 
Dojrozličnějšíeh kriýův, měst a veaaie hon%\&\s^^^« ^^ci^ 
va Mfspíaé Jeei JMkfú sázra(ný obtaft V. ¥L«iv»*V ^lass^ 



38 

• 
ročně tohoto týdne, jakoito na Jnéno P. Marie tiiicoTé 
poof dělají. Asi hodinu vzňali s rysokého STato-lak«b- 
ského cblamu viděti jíž popnrnfkráte onen Krapintký 
chrám : pfi tomto pohledu padnou vliokni poutnfd nm 
kolena modlíce se s obráceným ku chrámu oblitejem*. 
V tomto okamžení dodla sem i jedna ubohá matka ne- 
soucí dřevěnou kolébku na hlavě : když ji na zem ve- 
dle sebe položila, uzřeli sme v ní malé, nemocné, JSi. 
téměř ka smrti pracující ^oj&átko, které tato matka ei- 
z Kopřivnice, ve Křížské stolici^ k onoma zázniěoémii* 
obrazu pro ozdravení nesla : bylof zajisté její jediné- 
dítě. Slzy se nám, všem zde přítomným, potokem z oěfr 
?yroDÍIi. — Nejpředněji! přístup k Bohu má ubohý. — 
Nade Krapinoo, na vysokém rozložitém kopci, stoji 
chrám Panny Marie : boudy, krámy, stánky, kuchyně^ 
vozy s vínovými sody a nesčíslný počet lidstva hem* 
žícího se vftkol něho. Chrám, vnitř krásný tak plný byl 
že sotva bylo lze protlačiti ae* Vfikoi chrámu a v» 
farním čili kostelniekéro dvoře, k našemu nemalému, 
pohoršení, točilo se a prodávalo víno. I jinde v Hor- 
vatech to nic nového, spatřiti vicha nad branou fary^ 
co znamení, že se víno tam prodává. Krapina samt* 
jest malé, v dolině stisknuté, a však oubledné městeěko.. 
Naše první otázka byla: kde dfim páně Gayův? I hned 
nás děvče asi dvanáctileté a jakousi radostí tam vedlo» 
Jest to švárný, z venku červeně omazauý, domek s lé- 
kovnou, v. němž nyní bratr p. Gaye bydlí. Ukázáno^ 
nám pak netoliko pokoj, nýbrž i kout a postel, kde 
tento světlonoš horvatský světlo světa spatřil. Nad mé» 
stysem pne se v oblaky ohromný pískovec, na jehoi 
vrcholí svaliny hradu Krapina. Celé Iforvatsko, ob- 
zvláště ale celá tato okolioe široko daleko plná jesl 
povésti o zámku Krapině, o Čechu, Lechu a Mechu. zd» 
někdy bydlívších a odtudto do Čech, Polska a Ruska 
se přestěhovavších. My jsme podání toto slyšeli nejeo 
1 ést kněží a učených, nýbrž i z úst dítek našeho ho- 
stinského, z dst aedlákfiv a bab. Obrazotvornost má 
byla těmito rozprávkami tak rozebrána : že bez odkla- 
^a oa nejvyiéi chlum a zed Jsme v^\qi\\ ftXQ\\Q« %Ae 



31^ 

dlouho T jakéBfi Bémém vyiriení. Sídlo to bylo areí 
O^ha bodno: Bovéjif přístavky ode praxdi sřejné ro- 
sexMti. Na protější m, nemine vysokém, vrchu viděti 
sftstatky ibořenia drahého Eámko Psary^ kde prý Lech, 
v levo opodál třetího xámka, kde prý Mech přebýval. 
Tato srovaalost nístBÍch těchto památek a podáaí Hor- 
vatsfcýeh ae atarými fteakými pověstmi a dějepisy podi- 
vná jest a taiím dáleiitějií neili ty nejučenější domy- . 
nly najich kmenofknmcflv a alovospytcftv. Kaidý místní 
podaj, kaidá ataronárodaí pověst jest mi milá a výz- 
namná, an( veidy n^akou akntečnost sa základ má. 
Kdy2 nás naáe ivítomá stařenka s nepřítomnosti muie 
nvéhOy po hradě vodila a pověsti o něm vypravovala, 
já jsem ae domníval ie Dalimila mluvícího alyiím : 

V Srbském jasyko jest semie, 
Jejito Chorvaty jest jmie ; 

V tej Eemi bieáe lech, 
Jemni jmie bieše Čech : 
Ten mniobojstva aa doěinie, 
Pro něž avoa lemiu províaie, 
I hra se lesem do lesa 
Dietky avé na pleci nesa atd» 

Vidouc naší dychtivost, ae kterou jsme slova její po- 
slouchali, častovala nás co bratry a potomky Čechovy 
hroznem Krapisohradským, běievii pak do kuchyně a 
přinesši uhel přijměia nás k tomu, abychom na památku 
svá jména tam na stěnu napsali: čehož, ačkoli já to 
jinače neřád činím, odepříti jsme jí nemohli. 

Dne 11. září ráno učinili jsme z Horvat výběh 
přes řeku Sotlu do átyrska. Městečko Brešce (čili 
Breiče? něm. Rain Rann) asi a 1000 německoslaven- 
skými obyvateli leií v pěkném okolí nad Sávou. R. 
1475 byla zde porážka křesfaniív od Turkflv ; r. 1775 
n opět 1815 bylo povstání sedlákiív proti zemskému 
pánovi Ignácovi Áttemsovi : na bráně hradu jsou posud 
stopy sekání a střileoí. Zde bydlí p. Vvii^^^Qk^ ^^\%W 
lek: moji dráhové jeli za nim do s\%Nftu%Vi^ ^n^>^^^^^ 



40 

pro mladachn, kde i spbóš^) a svatba ae koatly ; já 
alé, ohled maje na afó zdrávi a ohté aapeň jedna nee 
na této cestě tise a cele spáti, aflstal jsean- toho doe- Te 
Bresči, abych oazej^ři do Záhřebe pospiohal, aaf mé 
Záhřeb, literatara a národnost slavoillyrská cUUeAiléjsí 
byly^ neili svatba. Avšak jesle i ostatek loho dtto 
všemožně jsem vynaložil k pomáiii Štýrska, k iemuá' pao 
Schildenfeld, Ivagr mladé nevěsty, slovesa i skntkeait 
vosem i Člunkem přívětivě nápomocen asi byl* Fřioe- 
vštiveni chrámu a školy na otáska: v jakové . ředi' se 
zde mládež vyučuje? řekl dosoroei nesnaje kdo jsoi^ 
jáy onou Némcfim obyčejnou soběliboa moudrosti a neú- 
rodni chloubou: ,že ještě před rokem náboženství -se ' 
mládeži ve slavenské 5ili vindickó řeči předkládak>, ale 
nyní že jde všecko jen německy, anC se prý na štěstí 
celé město, anobrž celý kraj Štýrský, vždy vioe a více 
němči.^ U mne to není štěstí, řekl. jsem, nýbrž největší 
neštěstí a nerozum národ národnosti a řeči pozbavovati. 
Ubozí Štyrčané I stínové Slávy 1 •— Veselejší vzduch věje, 
chvála Bobu, ještě na venkově : vesnice ještě ozývají 
zpěvem slavským ačkoli ovsem již velice němčinou pro- 
ikaným. Několik verš&v z takových, od Heleny Jeraa- 
kovy, rodilé z Přístavu, zpívaných písní zde klademe: 

1. Luštno je pač na deželi, 
Moja chyža na tratě stoji: 
Chytro se z jutro pregleda 
Zaehvaiim jest mojga Boga. 



2. S majhnam no kretkám veseljam 
Katir mi tak dobríga da, 
Krepeličkft v strenene prepeiva, 
Skorjanček se v lufti glasi 
Krepetička na verbi odegrevla 
Kosic pa v goši žvižga. 



*) odáavky. 



41 



3. lioglifo je p9il na lom sreti 
KaUri |>oltMjan živí, 
Sé Mi^ iapoja veaeio, 
N» recer prealadliO' supi. 



4« Žémř ge grerico iitlenje 
Hat BMi paráita iMj brat; 
V Mlífaaaeh fiat čaka vaaelje 
Da U ga iÍTO' en král. 

Výklad alo v: Luitno veaale, a ném. Laat^ laatig ; pai 
oviem ; děřůlo pele; tntía tráTnik \imk9i; Majhen 
mŘf; fcatir kie ff^ětrenina sternkia obili^ ar. almiité;' 
skorfanéek skříYan, lu/i porétH; kosió malý koa ; 
goS hoDšt ; Jhiégati plakati bvisdatí ; poslenjě 5eat ; 
in ino a ; grenko korko ; néÓ na porajte aepoditej 
toho vysoce, nedbej na to ; De bi ga živo en krai 
O bya je do2íl jedenkráte. 

Kankoli jaaie pntofali ve^ átyrako, tSeeko jeSté 
plno bylo rozprávek o škaredé seénéy která ae před 
několika týdny v mésíci srpan r Bohatci (Rohitsoh), 
kde aiavná kyaelka a koupeli, ae přihodila. Syn hrabete 
Frantidka a Attemsfiv, ve Slovenakéai Hradci bydlícího , 
jel- a kočárem na projfždkn : jema t oastrety přiohá- 
aelo tou ceatoa několik nladfch Horvatáv do tamněj* 
lích láanl ; a že tito, jakoito a plnéjáíra vocem a cesty 
vystoupiti nechtěli, mladý hrabě jim ^Kroatiscfaea Sao* 
volk^ navykřikoval. Tito a pokojem odešli. V kafirně 
však, kam za krátký čas i mladý hrabě přišel, Horvati 
obrátíce se k němá žádali, aby odprosil tu urážko, 
kterou jím a jejich národu nčinil. V to přišel otec 
Jeho a vida co se děje řekl: já jaem krabi! a v tom 
okamžení dal poliček jednomu z Horvatflv. Z toho se 
atrhla strašná rvačka, tak že oba hrabata, syn i otec 
a Vánkem ae poraditi museli. Stavové Štýrští tak se 
oad tím zhoršili, že hrabě se všech ouřadův sesazen 
byl, aniž, dříve očištěni svého, ve snémoNiii^ xi^Vl^Mv ^^ 
»m&0 



42 

Po těchto dennSch tolačkáeh vsloapivie pod ve(er 
do lodíce plavili jsmo se b nedočkavosti přes Sáva do 
Krajinská, tak že tdhoi dne tři krajiny alavské, Hor* 
yatsko, Štýrsko a Krajiosko navitivii jsem. U prostřed 
Sávy vystupovali jako s vln před očima mýaia ár^ 
smutné obrazy : ba I svolám, sakry v oči dlaněmi : to j e 
Óop ! a tento Cestar I Óop byl professorem slavské 
řeči v Lublanecb, utopil se pří koupání v Savé před 
několika lety; Cestar byl Horvat, posloobač madrolvi 
v PeSti, zpfisobný mladík, borlivý vlastenec, ntopil se 
při koupáni vDanaji, několik dnflv před odchodem Býaa 
na cestu : oba ku veliké stráté Slavenstva* Ukrutná 
smrti, vsela si námjii mnohé oběti a naděje před časea: 
Rožnay, Jesefovic Mladoň (jediný syn JungmanDftv), 
Tomášek, Michalovič, červenek boijí: a mnohé poakvr- 
ny a břemeua národu ž^i! — Městečko ÓcUes na pa- 
horku ležící pěknější jest, nežli jeho dvojobličejni • 
dvojjazyční obyvatelé, na jejichž postavách těžee roze- 
znati : vicelí německého či slavského živlu v jejich 
spankhartění pozAstalo« Řeka Brjana dělí Kriýiasko od 
vojenského Horvatska. Mně zde všudy tak teskao, tak 
cíbo, tak bolestné bylo, mezi tímto cele zanedbaným, 
se všech stran utiskovaným a opovrhovaným lidem: že 
sem rychle domfiv k nějakému vyraženi utíkati musely 
aby se mi srdce nepuklo. Zasiyd Bože mé pochybo-^ 
váuí : já nemám čáky, aby již v těchto krajech kdy 
lípa kvésti mohla. Zoevonělo mi další zde meškáni, » 
jakási bezděčná těkavost pudila mne odsud dále. 



4ft; 



HLAVA m. 
florratsko. 

Záhřeb — Karlovec — Orahničko pole, 

« 

Nasejtři dae 12. záři s nérodoé mnfrajícibo Štyrskr^ 
kvapil jaen k oiívajfcfna Honratako. Bylaf jafná ne* 
déle, mléelJTé Sáva na levici. Na cestě do Záhřeboy 
poifva! jaeii popnrnfkráte blaieooat samotnestí, kleroo 
jen nékdy roznflaTa a mým Tosatajem přetrhla. Potřeb* 
jest to, obsTléSIé na ceatácb, pro docha lidského, aby^ 
ae Sasen ode hlako sréta odstranil, do aebe TSlonpíl^ 
▼éci a předměty ridéné aobé obnovil, f aiíl a přivlastnil : 
jíná(e mnoistvf úktaflv spAsobi jen smatek t daeha» 
Jako tělo pokrm, tak dnie látko cestovní atráviti mnsf. 
Arei<e na cestě nemfi<e mysl dlouho sobě přioáleieti^ 
anf noví vtiskové nstaviěně ji se vnitřka ven vylosuje 
aneb vypusnjfi. Co to za vea ? j^Dohraval^ Dnes ne- 
ddle^ a to předoe trh na bmoe, dfm mém o Josefovi; 
Pane, řekl on^ to nio nového n nás. — Co pak jste 
vy Josefe^ Němec £ílí co ? Já jsem Sla věnec a mfij ja-^ 
zyk slaf enskf, německy málo umf m : jsem rodák z Brei5e» 
Jaki to? dim já, vy říkáte Slaveaec? a ne Slovence ť 
To vie jedno a nás, odpověděl on, n(enf lidé mlavf 
Slovenec, my sprostí i Slavenec i Slovence. 

Nn, ptám se dále, a proi vy Slavenci a Horvati 
role avé tak na záhony a mny (wendische Beete) roz- 
oráváte? proč nenecháváte role své tak celé a široké 
jako Němci? „Froto,^ řekl Josef mfij, „ie isme my 
moadřejšl rolníci nežli Němci; to děláme tím cilen^ 
•by kdyi prší voda ve brázdách zfistala a do pfldy 
vnikla a tím ourodě napomáhala ; kde pak je země- 
aama v sobě močálovitá, aneb kdyi mnoho dešfflv bývá. 
tady tyto záhony odvoznji přilišnon vlhkost, aby osenf 
nehnilo ; panoje-li dloohá sachota v letě, a jeli studnice^ 
potok aneb řeka ve blízkosti, voda se odtod do těchto 
brázd nastrojí, která roli ovlaiaje.^ Tu \i\^ \&^tBi ifi^^ 
pŤirotettý dárao bledanf klié k ia^emzViV f\aLV\vGt^H^ 



44 

záhonflT : a toto Tyivčtléni a okáiíáiií mi tak pracktické 
noadrosti v rolniclvf, naplnilo mne novoo octÍToati ku 
atarým našim předkfim. 

Ladudj Jerlušovice, Drdovec json chatrné Toanice 
8 rozsypanými sem tam domky: coi xříxeni a navčtévo- 
vání skol těžkým činí. U Brdovce dohonili jsmo dráte* 
nika^ jistého JiHko Holoie s Rovného, hotvatsky; tteéř 
lak dobře jako slovensky ralaviciho. Ponévadtt Madaři 
hloopý posměch sobě % nich a s jejieh řemeala áéltý/í : 
jdou tito ehudád raději v daleké krajiny, aby seb« oA 
hlada nehraniti a panstvu i stotiei poplatky vypaptovali 
mohli. Sotvy tento truchlivý pohled z oěi smisel^-.ot^ 
viel se jiný ntěšeni^jsí. Vedle sikiíee vahraáa mmákm^ 
ééné^ jenom okopaná : v zahradě oa vyvýienéaii míaté 
kyětaice s nejkrásnéjsimi rosoperlými ditkaaH fkury;- v« 
«třeáiiti kvétnice mladý, vysokorosllý^ čeraým oaMnte 
rouchem oděný kněs se knihou v roce. Že ranní im* 
dělní svou nábožnost sde vykonával, posnati bylo nejea 
se knihy ale s celé skronsené tváře a postavy. Taková 
modlitba, myslím, v takové tiehoati, s tak upřímaéko 
srdce, mesi tak vonným kvitim k nebi odsílaaá, dmisí 
8ohu milá býti. 

Čím více jsme se k Z&hřebu přibliioviili, tfim ha-» 
slěji uráM o6i mé jeden nepřyemný, škodlivý, sde 
foko daleko panující obyěej, totiž nošení vi 
břemen na hlavách n ženštin. Děvěe, žena, staieM 
Uměř každá nese něco na vrchu hlavy, buď koi, bud 
putnu, bud nůši a use! a to ěasto tak veliký á těžký, 
že ledva pod ním krá(L Tím se stává, že postava- 
zdejškh žen jest přímá a rovná co strom : ale že lo 
stálé tlačeni moiku tohoto nejjemnějšího nástroje Mle. 
škodlivé jest v jiném ohledu, o tom ani pochybovati 
oelse. 

Do Záhřebu přijeli jsme před desátou hodinon, Uk 
že ještě zavírka horvatskéko kázaní ve chrámě slyšel 
jsem. Okolí Záhřebské živopísné, vzdělané^ na: levo 
ověnčené vinohrady, a pahrbky čili hrby, hřeby, odknd 
i jméno Záhřeb; na právo nepřehledná rovina město 
if roMproMUaioráaí se až ka Savé váUk, ibi ik^U:) \td- 



45 

nfm I neJTétších na jihu bylo. Obrae a stár mdsta 
cfavéje mesi felkýmí a malými, starými a iK>¥Ými mésty; 
krej^ifí, tokáři (sonstniiofei) a jini řemealnfci mají oá» 
pisy ňěmeoké: kupci i slaToillyrtktf. €ay jest oaa, 
T^kol které se dachovnf i nérodnf iirot Zahřeba ano- 
bri celého Horfatska točí. Již tomv asi 12 let co ame 
se nefiděli, co jsme v Peítí spoln na prochésky cfaodí- 
▼»Hy čitaBku k poačenf se čeětíné čítali, o pravopiso, 
o novinách a jiných národních důležitostech rosmlonvali 
a vitoNké plány ▼ padoncnost činili : se mládence jem- 
ného, Qčeliydho, naděje plného, stal se již pNsný, Tá- 
inýy Tysoce zasloužilý, véecka předsevtetf mladosti n- 
skňtečnující maž. Jaková mi to radost^ shledáni se s 
takovým přít^em, vlastencem, soanérodnikem I On co 
inafnet přitáhl k sobě nejspAsobnéjžf illyrskd mladíky se 
TŽech krtjdv a nářečí, ehodé spisovatele podporami 
nakládal, Eískal ileehtu národní literatnře, sesonstředil. 
rosptýlené sily a tak úlohu Bobem • časem sobe dsnou, 
co jednotlivec, zdařile roiřeiil. Cosi zázračného zdá 
se míti do sebe a okole sebe pan Gay. čili snad 
Tzkříseni národn nezasluhnje jméno divn ? Novináma 
a tiskárna Gayová jest velikánské podniknutí, síly jed- 
iveho sonkromného človéka téměř převyšující. Jsou zde 
ffi tiskací lisové, každý -z nich stojí 500 zl. stříbra; 
hydraulický | res nadto slál sám 1000 zl. stříbra, at 
•o literách^ o sazečích o tiskařích a jiných přípravách 
a potřebách mlčfm. Nejen sebe s tělem i s duchem, 
ale 'i oelé své dědictví a jměni obětoval tento bezpří- 
'kladný vlastenec národu a vlasti. Nad tiakámou Jest 
čltafnice, přeutěšeňý ústav : vflhol při stěnách knihovny 
lide knihy všech slavjanskýeh nářečí, zvláště mlavnice, 
alevniky a dějepisy ; v prostředku dlouhý, zeleným sak- 
nem pokrytý stiíl, na němž dvadcet pět rozličných novin 
a časopistv, ve krásném pořádku rozloženo. Tskové 
množství slavjanskýeh novin pohromadě sotvy se kde 
jeitě na světě nalézá. Tu ruská Severnaja Pčela, tam 
srbské Nevine a Národní List, zde polský Tygodnik 
litersoki, onde Pražské Noviny, \če\e, IjLnI^V^.^ Q%\> ^^^ 
WeBt jiaé čelnější německé noviny. ^adtsaV^ tlVťvk*! 



46 

ta misto mají mezi oašÍDskýmí, v maďarských dítotnéch 
ale nikde nespatřil sem naše noviny : kteráž slavjanská 
snášelivost a všestrannost mne nemálo těšila. Na tyto 
noviny vynakládá se ročné 260 xl. stříbra. Dohled a 
f)ořádek má ide p. Babuki6, muž výborné učený a dobrý 
jako léto. Takovým čistým všeslavským životem nikde 
jsem nebyl proniknut jako zde. Tu jsem našel Slováka, 
p. Šttleka noviny čtoucího, tam Basa Srasnievského a 
Praisai kteří ^e nékolik dnův na můj příchod čolcalí 
mévše odjiti do Srbska« Podivuhodná jest schopnost 
Rttsfiv y nčení se řečem a xvlásté nářečím slavjanským. 
Fan Sreinievský mluvil tak dobře a plynné chorvatské 
nářečí, jakoby sde rosen byl. Mné to šlo % počátku 
arci néco tíiejl, ant já posavad jen k čítání| málo kdy 
ke mluvení, příležilost jsem roél: a vsak zt dne na dán 
4 můj jazyk se rozvázal. Poznal sem v Záhřebe neto- 
liko všecky čelnější spisovatele, p. Demetra (dramatika)f 
Vraza, Stoosa, Rakovce, Kukuljeviče, Babukiče, Užare- 
wičcy Mojžeše a jioé; ale i zástupce a podpory národu 
« literatury z vyšších stavftv, jako Jeho Ezcell. biskapa 
Haulika, hrabe Draikoviče, hrabe Oršiče, hlavního žapana 
Mikuláše Zdenčayho, vice-bána horvatskélio Markovíia, 
barona Kulmera, generála Simuniče, plukovníka Rastiče 
a nesčíslný počet přátel a vlastencův, kteří všichni 
tsk mnohými a stkvélými důkazy přízni, hostianosti a 
vzájemnosti slavjanské mne poctili, ie pobytí mé mozi 
nimi k nejkrásnéjším dnům života mého přináleží. — * 
llorvati. jsou Špartanové slavjanští : silní, zmužilí, odhod- 
laní. Vysokocit národní povédomosti a slavjanské vý- 
cnamnosti nikoho tak neoduševúuje jako tyto Hrdino*- 
slávy. Jim náleží ta krásná čest, že byli první, jenž se 
osmélili novoslavské vidy % duchovní říše do skutečného 
života přesazovati a vštěpovati. Tu žádný spisovatoUký 
a učený aristokratismus, žádný monopol s literaturou 
a ideami, jako jinde: pravá národní a duchovni svobo- 
dná obec, jejímž účastníkem, ba i jen svědkem býti ra- 
dost. — Někteří namítají p. Gayovi přílišnou oti ■ 
chvály žádost ; my na to odpovídáme : ve chvalitebných 
¥ócecb chválu hleděti chvaUubno \v9\\ Nb ftVini a va 



47 

itéflf národa Šest hledati, Sestnéjáí Jest, neilí na čest 
■edbati, Jí necftiti a nehledati, aneb nečestnými Těomi se 
ehlobili. Ukásall p. Gay dostatečné, ie mu čest národa 
dražit byla, než Jeho vlastni, ve dnech národního ne- 
• beipeéenstTÍ, kdyi optimistovď mlčeli, odrodiloi ciiineám 
-po^leboTali, ehabi a klátifl aoufali, sami učení opustiv- 
še oiahavý skutečný iivot do dtočišté starých časftv 
ise nabrali aneb do hlubin vdéčnéjšich theoretiokýoh 
ekoumánf se pohřížili: on do trpkého jablka přítomnosti 
sakonsl a smélost mél bezprostředné a veřejné k ná- 
rodu mluviti, nedbaje na mnohé ctiutrhače a žalobníky 
své. Kdybysme my Slavjané méli národní Pantheon jako 
Římané a Francouzi, anebo valhalln jako Némoi, jábyoh 
Chiyovu podobisnu tam postavil a lípolistovým véncem 
hlavu jeho ozdobil. Jedno viak jest, co každý Slavjan 
od p. Gaye příčinu žádati má, totiž, aby netoliko ústy, 
penézi, cestami, ale i pérem pflsobil a krásným svým 
slohem své vlastence čaátéji obradoval. Pan 6ay má 
i znamenitou sbírku slavjanskýoh starožitností, k. p. 
pAvodní obras OunduHéě^ Ghorgióe (jenž o s. Pavlovi 
« ostrovu Nlété psal), Petra Zrinakého a jiných ; pak 
etaroillyrské peníze, na niehž vyobrazená první čtvrt 
mésícě 9ě hvézdou ; což za znak i mnohým horvatským 
rodinám Šlechtickým posavad slouží. Na jednom tako- 
Tém stříbrném penízi stojí nápis : Caeaar Augu9tu8 , 
*a na drnhé strané: Virtua turb. iUyricar, Při spatřeni 
tohoto měsícohvézdového znaku, vždy mi přiSla mnohá 
místa z národních písní na pamét, kde řeč o mésíoi 
4 hvézdé, k. p. t srbské písní : Mesec hara zvijezdu 
danicu atd. 2námo jest, že i Slavonia na erbe hvézdu 
má. Mezi starými rukopisy u p. Gaye sanímal mne ob- 
«vláité: Zákon VinodoUký^ od r. 1288. Charakteri- 
•tické pro náš národ jsou v ném dva články, totiž 3. 
« 11. V onom stojí: „Akoby ký vopil (upél, křičel) 
Y noci: pomagajte! terby ký čul a nepríSal na pomoc, 
•pak by se doznalo^ da plat! pene Gospodínu (grad- 
nkomo) Libar 25 a Crikvi L. 35.^ — V tomto: ^Sva« 
koj žení je vírovano od dobroga ^\n%^.^ — Nk\^V| 
ukoroa 6lověéeo§kos% a vzdělanost ^ o^^^V^ %V\^>Ns5^ 
éledšl? — 



.48 

Dne 15. xáří, provozováno ▼ divadle dva Iraiy, 
prvDÍ: Sůoská hutá na dmtnu (selaký čili veikoTiký 
domek na siloici) podle Koeebia ; . drphý Ludott a íu^ 
doria veselá igra, podle Desagíera. Fan Skalae tymkal 
T oboQ komíokým Ulentem ; panna Veselava lilBýid 
hnotími a posunky jako i líbeanou výalovDQatf ře6i íUyr- 
skd. Ve apolku přátel ře5 byla o Mkonpeni aneb vy- 
slaveni nového národního divadla v Záhřebe ; ttUuňi 
o piíaobeni divadla na vzbasováni národnosti ■ ▼sdě- 
láni řeči přesvědčen jsem, předce radil jsem, aby ty 
penise radéji na saloieni matiee k vydáváni knih 
a musearo k oehráoční vlastenských starožitností obrá- 
oeny byly, anf prosatim nynčjii stav divadla dosta- 
tečný jest potřebám přítomnosti. Pončvadi ale k tosra 
fond ještě malý jest, uvolil se ušlechtilý Gay k osobni 
cestě a sbírce k tomu cíli po celém Horvatsku. 

P. Sreaníevtký podal nám správy o nynějším stavo 
literatory raské, svládtě básnictví. Po smrtí Paskynově 
▼yniká v básnietvi obzvláitě mladík Chemjakov. Jii 
předtím četl jsem od tohoto spisovatele básně, jmeno- 
vitě jeho Studnici^ které se mi pro jejich iivoa obraa- 
nost, jejich vroaoi národosulenství, jejich čistoslayjan- 
akého dncha velice líbily: proto sdělajeme sde naáeaMi 
obecenstvo jedno z jeho nejnovějších prací, která j^itě 
nikde tištěna není : 

Orel alav janský. 

Vysoko ty gnězdo ^ postavil 
Slavjan polnnočnoj orel I 
Široko krylja ty raapravil. 
Daleko v nebo ty nšol. 
Letaj I DO v sinem more světs, 
Gdě siloj dyšoščaja grud 
Razguljem volností sogrěta, 
Ty mladsich bratjev nezaboď. 
Na step* poludeonogo kraja 
Na dalny sapad ogljanis : 
leb mnogo tam, gdé ium \>ona^«^ 
Gdé alpY tučej obviUs*, 



49 

V niS6l}«oh skal, r Katpatioli ténayeb, 

V Balkanslrieh debijach i Itaeb, 

V ijetfaeh Tetloiiov Těrolonayoh, 

V Btahiýeh Oinaalii ěepjteh. 
1 idot akoTnyje bratfa, 
Kogdalo «0T valyial tt<4, 
Kofdalo kry^a kak obja^a^ 
Proatrai ud alaboj i«k glavcj« 

vsponai lek, orel polooSil 
Poili in XYOBkoj avoj privét: 
Pnsf toh vléiíl T rabfk<4 ooéfi 
TVojej ayobody Jarkoj if él ! 
Pitáj ich pll6^ 8Í1 doohOTDyeh, 
Fitoj nadeidoj lotifok dn^, 

1 ohlad aerdee j^iookromyeb 
Ijnbo^a iarkoja aogré} I 

leh 5aa pHdét; okrépnot krylja^ 
Mladyje kogU otroatnl, 
Yiletjat orly, i eépy naailja 
ŽeleiBym kýsToai raskljiynl. 

PtáBO ae nne ode idetifeb přéldAr i to: proi^ 
prý ae já i nyni Jellé yfoe béawietTfm neoblrám? 
FtaetYO, lekl jaem Jé, Jen t Jamfm a letnfm hwšt spWé, 
T Jeseni a r nmé míti; a yiafc ehcete-li předce, dejte 
mi, ne Tlaaké Tilly, ani fransonské Sanaaoaeř, aoi pen- 
sie a řády Démeckýefar kDÍiat, nýbrž Jen potřebný k tomo 
t99y pokoj a ohléb: a yyplirfn bohdá žádost Vadi 
třebaa i ▼ iedioách. Znáte scjisté dobře, ie my jen 
laskatiSky jsme na poli národn a literatury: žiti ale a 
Jfati při tom předoe mnsime, ehceme*li praeoTati, ant 
ani báanfřům pečeni holnboté a nebe do úst nevletaji. 
Vlachové ehléb aovon pánem. Ostatně jak (loYék tak 
i národ, po všestranné vzdělanosti dychticf, nio netratí 
i když poněkud poezii prásnovati nechávaje jinými uži- 
teinými věcmi se sanáSi. Mnsa jest prftvodkyně a pří- 
telkyně života, nikoli jeho vAdkybě; ona jej okrašluje^ 
ale ipravovati neumí. Besprostřednim aVovcok \%>KQL^^tsk^ 
ohecaamyBiaoaU, Oibétovavosti a 'vieVVk^vi ^ci^^^^^dí^^ 



působeofn na obrané a rete národa t nebespečen 
postaveného pracoTati, tniim, nonf aiensf sáalnhn, 
zpívati. Co nán proapéjf vinoky naia báané, stratfa 
národ a řeč? Téikáf byla práoa, do mrtToly nai 
národu, obzvlášté čeako-alovenakébo lidn, nov^o di 
vdechnouti , auf jii puohem amrliim páchla. Po 
bátnénf, třebas i a Luaírovým hradohýbavÝm vary 
a 8 AmphiottovoQ kameni ku pleaa přivodivši lyi 
k tomu nepostačovalo : potřebno bylo i jiných meai 
pospoliitch spis&v a čUnkuiv vydáváni a roiiiřov 
viestranné dopisováni, přemlouváni, knih ponnkáni, n 
silám a prodáváni, ani knihknpectvi nemáme; andu 
cestováni a pravotěni se a odpftrci a jiné tisicerá | 
středky a léky ku vakřiseai a oiiveni mamie národnc 
Kdyby lae bylo oáj národ, a vůbec celý svét, sam 
toliko básoémi a knihami átastným a moudrým iM\ 
toby jii dávno vrchovaté býti musel. Moje kázné 1 
Čeji mi a pulpitu, co nevinný vexeň a temnice, pro 
mne o vysvoboseni a vydáni jich na avétlo : to ▼ 
mue předce neadrželo od cestováni, anf o tom | 
svědčen jsem, že iivé slovo více p&sobi nei mr 
Láska a obcováni roste, říkali naší otcové, a ttf i 
potřebí. Nenávidím ustavičné čmýráui se v aapráSei 
knihovnách, jako i pouhou školskou učenost a apaik 
tivnost, kde^ jako v némecké filosofii, jedna nová i 
stava ustavičné druhou nahání a s trfinu avrhoje 
žádná se naposledy v živote ueaakořeňuje, aby m 
květ a ovoce přinášeti. — A pak novonárodni ; 
musíme, ne výhradné v jedné, ale v rosmanitýcb i 
možných formách do života vnášeti.*) 

V ten den před naším odchodem, navštívili 
ještě dva klerikové ae semeniště, p. Valetič a p. Vrl 
čič, kteří nás česky přivítali, a v&bec v české řeč: 



*) Nemažeme pochopiti jako někteří Maďaři toto na 
Záhřebe pobytí na slon stránku yykládati a jemu 
ví jakové protimaďarské zámysly podstrkovati mohli, 
zde o Maďařích a maďarčině sotvy slovo mluveno. 
pak národ navStívití a o svém nátodví Ts\trn.ťi. Xav^Visl 



M 

4M>dim sbihlf bjli, ctíčíco se t ni společné kaidého 
iýdee séki^lik bodío. Jedno jsem litofel^ ie jsem p. 
lleioranide, tehdy nemoeného na venkove, spatřiti a po- 
snali nemohl Dne 16. aářf o pftl desátd objeli jsme 
se Záhřeho; pp« Gay a Demeter rosloačivse se s námi 
. již dříve v mésté, opět nás, péif předkem sedše, u Sá- 
vy překvapiU. Byl to pravé den jména mé dcerki 
-Lodmily ;. oni, i moji soocestovnfci i já volali jsme : 
.JŽw ji Bůh! Jeité téhoi dne včasné přijeli jsme do 
JSjarhvůi (KarUtadt), a po omísiéni se v hostinci na« 
▼ititili jsme čitovna (skrovná a vsak dobře sřisená}, 
pana KMuiariců prosatfimniho městského soudce a 
pány bratry Vakanaviée^ kde jsme aá do p&lnoci ité- 
lieta& I ide i před tím )ii ▼ Záhřebe všichni sdejsí 
▼laatenoi auie téměř omráčili a ohlniili otázkami : ^proč 
JSI slovenská ilechta od svého národu a své řeči vada- 
Inje a k jiným připojiýe ? proč ona nejusilaěji na sma- 
ďařeni Slovákftv praonje? Proč Slováci taková bezpráví 
«iiáicji| proč a trflna pomoci nehledají? proč nikdo se 
4Blovákftv na sněme se proti tomu nehlásil atd. 7^^ Míli 
pánovéy řeknu, tohof jsou mnohé a roxličné příčiny, já 
■sa nejhlaTnějii pokládám nedostatek fiárodnióh škol a 
máraáuíko vydíovávání n nás« Kdo sná stav SlováhAv 

▼ Uhrieb, pochopí, ie to na sněmovní cestě učiniti nelze, 
snf Slováci tam žádných vyslancAv nemají. Marod, který 
senui práTa národní vfili míti a příležitosti ji vysloviti, 
není jeitě národem; vůli pak národu představují svo- 
bodně od něho zvoleni a zplnomocnění vyslancové. — 
Mái lid je TeloBÍ chudý a znuzilý, a bez peněz nikdo 
4uiěs. Ostatně se Slováci dosti hýbají, a hlas&v svých 
kde možno pozdvihují: nebo všecky brošurky a články 

▼ novinách proti tomu pocházejí od Slovákflv. Čeho 
pak rozum nemftže, to čas léčí. Odplata za zlé i dobré 
I na chromém dojede. — Zde jsem slyšel mezi jinými 
i příčina toho, proč na posledním Břetíslavském sněmu 
asěstflm, více hlas&v žádajícím, tato spravedlivá žádost 
odepřena: jeden z vyslancův maďarských totiž že prý 
veřejně to řekl ; oni by zavraždili na&i uito^tk^aX^ ^^\ 

j^rÝ viiM poM měat slovenský iesU 



5S 

Několik doůT před Dtifni přQetdem bylo sdo -ov- 
ředňf vjietřoTinf a pAhon pro potéifnoa Dtfoiii: 

^Tko je rodIjeB Slttjaii, rodjen jnaek 
Slayjrnski nekt dente diie barjak « irtk itd.^ 

Mtdaři udali šalobo n yySifeh ouřadflT proti léto piaoi 
iádajico potresténi jejfbo pAtodeo. Po moobén ilfdéil| 
kdoby byl Jejím skladatelem, naleaeBO, io 1a pfaeň v 
roalíSaých předměstích a vlicecfa zaikla, jeden Tori kdo, 
drahý tam atd. jak obyěejDě Dárodní písDé pomtáTiiJL 
Vy jsme jí již t Záhřebe od řemeslníekfeh aěMT a lo- 
▼aryiíiT veSer oa ulici spírati slyieli* Těloo Io boíoii: 
HorTati^ ie Madaři téměř každodenně proti SlavAm mno*^ 
hem nráiliyějii a nebeEpeěnějSí ělinky, pianě a kntby 
STObodně tisknou a roašiřojí : když pak od Slayiiv ně-* 
co podobného, aneb i jen obrana a odpověd yyjde, to 
hluk a lermo dělajíce žalobami vrcbnoati obtěžaji ^ 
JL nabyi tě, i plakal ti nedám.* Jak otrhaěné Jaoa 
písně HadarAy proti Slayjaníim k. p. ^Ěl Magyar, áll 
Bnda még — Haldoglik a bota Tót (ZQe Madar, alejí 
Bndín: nmírá hloupý Sloyák) atd.*; anebo „Ěi aiegény 
Tót legény Hindég krampli atd.* které ae yefejně na 
Peifanském diyadle zpíyají ; anebo bes6elná fmehlohn 
Gáloya : „Syatopink*, anebo přfsloyí ^16% nem amber* 
— a předce kdy který Slayjan podal žaloby proti 
nim? 

Ráno 8 ongyitem procházeje se po měalě, přiieí 
jsem na tržiště; jakoyý to noyý neyídaoý pohled I V 
celém náměstí stály y pěkném pořádka yedlé aebe ieny, 
ySelíjaké yěci, oyooe, mléko, sýr, honby atd. prodáya- 
Jící : ale při tom ani jedna i nich zde nezahálda, jaká 
a nás, nýbrž majíce obáslo konopí neb léna o hlaya 
otočené a y roce yřeteoo, yžecky pilně předly tak jako 
n nás na přastyách, a jen y tom okamžení přísti přo- 
ataly, když někdo něco od nich knpoyal. Již předtím 
ipatiíl jsem panny a ženy cestující aneb aooaedy na- 
yitěvující, anobrž i pastýřky na poli přísti: ale loto 
množství přadlic re bromadě| je^icbi \)\%t| "« VaU\<^ m. 



53 

MiěBilf, jeit čtrodéJBý ▼ť^ap* nHlaboký vroad čita 
pro doMácf pilnoft a domief itéstf -— tvé Jméno JmI 
Slcijan I* fikal jsem při tomlo divadle a Kopitarem. 

MéAé sanimafý byl ade druhý pohled pro mne. 
Sodie do kaTáray ka snídani, nalexli jsme n štola tři 
hraie právi tak aedéti a t karty hráti, jako jsme je 
viera pfí naiem přiohoda nailí. Bylf jeden Horvat 
mlynář, a dva Němci kapci : hráli zde celon boii noc 
hromady dvacetnikův před sebou migice. V tom doila 
doeroika asi 13 letá řkoucí: y^Mílý otře! matka té 
proaí, abya jii doma Sell^ Tento šileneo osupil se tak 
soroTi na toto neyínné stYořenf, 2e s pláčem utíkati 
musela. Hělt otec tento četnou, hlad doma trpící 
rodinu, 

Z KarlOTce do Rjeky (Fíume) vede krásná nmé- 
lecká Msría-Lníská silnice, slavjanské opravdu mistrov- 
ské dílo; vystavené od polního maršála, svob. pána 
Yakaieviče, sačatá 1801, dokončená 1825, dlouhá 
témiř 80,000 sábflv. Škoda jen, ie tato tak nákladná 
silnice láméru neodpovídá, nebo tak lidu a obchodu 
práuá jest, 2e jsme na celé te cesté sotvy pét kupec- 
kých vonftv, obilím a plátnem obtiienýoh, potkali. Špat- 
néjifch hoatincAv nikde jsme nenašli jako zde. 1 zde 
viak, kdyi jsme sobe vejce vařiti dali, slyšeli jsme 
moudré přísloví horvatské : ,, Vejce jednohodíoné, chléb 
jediodenní, přítel třidcetíletý, jsou tři dobré véci." Kraj 
pahorkovitý, skalnatý, neonrodný, němý bez ptactva a 
zvířat; sama cesta však předce utěšena, aul cestující 
veidy téměř po vysokých chlumích putuje a v&s jako 
v oblacích se vznáší. Pošt jest asi 12 na této cestě, 
vesnice pak hlavnější: Stative, Netratíc, Severin, Vuče- 
iiio Selo, Skrad, Dělnice, Merzlá Vodica, Jele^je, Kamen- 
jaký Grobník. Kaidá mile země a kaidá vesnice ozna- 
muje pocestnénu, ie se k jiinému podnebi a k nové, 
od posavadních cele rozdílné krajině blíif. Moře jii 
aemAie býti daleko: rokle a prohlubiny, bývalá ale 
nyní vyschlá jezera, a celá tvářnost okolí to zvěstaje. 
Nyní, asi hodina před ^jekou, otevřelo se před námi 
oadcÁi, Horvstflm a viem Slavjanftm avalii^ ot^^ ^^^ 



54 

někdy JeUnaho^ Dynf Orobnicho Polje^ asi jedna hodlnv 
dlonbé a pfll hodiny iiroké« Zde r. 11142 nalerii di- 
vocí Tatarové svflj hrob pod meěem ndatnteh HorvatAv. 
NesSfslné mnoiství Jich sde padlo, jedna polovieé pole 
jest bílým drobným kamením pokryla, proto pravf pro^ 
stonárodní pověst, 2e toto kamení a nebe na tyto Kdo- 
hromce padalo. Horvati chtějí zde pomník, tuto udá- 
lost ZTěčfiojící, postaviti a pHštíbo léta šestiletou Jabí— 
lejní památku slaviti : tak jako to přítomného rok» 
Čechové a Moravané na Hostýne ntinili. Jako a Sila- 
vám, tak i zde, s vozn aesedna n prosti^d pole poM- 
nechal jsem se citdm a myilenkám národním. Tak hrdé' 
povědomost mne zde blažila, Jakobych sám osobné ▼ 
té bitvě byl přítomen býval, kterou Itálie i Germanie, 
snad i Řím a Cařihrad, mongolské poroby zbaveny byly. 
U vesničky Drazicé viděti jedtě dva náspy (ili ianee, 
za nimi2 tatarský tábor byl ; nad osadon Podéudnioct 
Jest pole, podnes tatarské grohikě zvané, kde, dle ná- 
rodní pověstí, nejvíce mrtvin tatarských pohrobenýeh 
leáí, mezi nimiž podobno i sám fiatnchan, Jeni v této 
porážce zahynul. Nemohli jsme vfiak zde bolest, ba 
věru hněv náš, nad tím utajiti, když jsme slyšeli, ie- 
téměř všecky zde nalezené storožitnosti : zbroje, přílbice, 
peníze, popelnice, sklenice (ještě vodou k pití naplněné) 
atd. do ciziny se prodávají a ven z vlasti vynášeJÚ 
Proě bratři Horvati nemysleji na založení vlastenského 
museum ? U Chlumu (Kulm), u Lipska a jinde viděl jsem- 
nádhemé pomníky bitev, v nichž nedávno křestané bra- 
try křesCany zbili ; naši Slávové cizím záslahám a mu- 
žfim plnou hubou ae obdivují a je oslavují, jen k našim 
nejvlastnějším záslahám a mažfim jsme nevděónf otaho- 
jlce i mrtvým, co jím náleží; a přitom se Ještě horšímo' 
uzřfme-li, že jím ciziaci pocty a památky dělají. My 
všady pozdě přich&zíme, všudy jsme poslední, ku všemír 
jsme slabí. Když já do země smutně hledě v těchto 
8 těmto podobných myšlénkách hluboce pohřížen jsen 
byl, hfll má v ruce, sama sobě zanechaná, ve drobném- 
tomto písku sem tam hravě ryla a jakési hakybaky dé» 
Jala; procítit pak a k sobě přišed, nemálo Jsem §^ 



5& 

iddimil vida t (ta eo hfll ta noTédonky oa této pi- 
aefiMté pidé napsala. Sttfiaf tam totíi velikýni yterani 
Tfonuá ona ialoba DobroTskébo: nWir uněinigen 
Slmfěm /" NaméT více iasa k setřeni a roshrabánf téehto 
nin, nnehal jsesi Je tam eo Grobnický pomník 

Bylof jii posdé večer kdyi jsme do Merzlé Vodice 
přyiMéli : % daleka xaslcchneme neobyéejnd pokřikování 
I hostinee. Viedie tam, nvidfme vozataje a jiné po* 
cnalné vftkol stoln hrstí silné o stfll bíti a prst A v hned 
▼fea hiod méné vystrčených ukaxovati, enC při tom ná- 
nritívýn okem viiokni na to hledéli náramným a smí- 
ieným Uasem volajíce : cinque^ jiní sette, jioí otto^ nove 
atd. Jeat to vlaská hra AUa Mora jmenovaná, poné- 
▼adi pftvod svflj od Mouřcnlnflv čili Arabův má, kteři 
ji do Španělska přinesli. Tato hra po celé Itálii anobri 
po viech jiiaýob krajinách obyčejná jest, ona zavdává 
přičínu k neačíslným rftznicem a skutečným vraidám. Jest 
lo hra bezdachá : a předee jeli sázka veliká, pro rychlé 
hráof, na hodina z boháče žebráka činí. Při osadé Ka'' 
menjak pili jsme vodn z cisterny strojně udélsné, do 
míi se dešf a voda se skalnatých pahorkfiv shromaiďoje. 
Se chlnmAv a výdin tohoto okolí uzříti jii místy siné 
noře nad jehož vodami běloplachetaé lodé, co holubice, 
80 Tináiejt 



HLAVA IV. 

PomoR 

Bjeka — Velja — Óičové — Terst. 

Přes hrůzy plné romantické skalostény a propasti 
Tede cesta do Bjeky, V zahradách viděti pod iírým 
nebem smokvy (fíky), vavříny a jiné jižné srostliny* 
lyekn potok vytéká z ohromného skaliska asi Vg hodiny 
od méata. Město Rjeka, latin. Flnmen S. Viti, aneb 
Vítopolis (sr. Svatovít), jest čisté, živé, klassickýmí 
poiflatatky vzácné. Ve starých časioh síni tento kraj 
Libamia, a Caesara Oanotria. Záliv f %k \«n\^ \s^ >£^ 



56 

noře sloje nyní GoJfo dd Ofitarntro čili Caima/M (ir. 
Srain Kriginoi), ve starých pak časfoh sUl Sinua JEbaia* 
ticue (ili Henetícus (sroY. Siaos Veneticaa a Mm deí 
SdíiatonO : viecka jména oa nái národ se YiMMJfúm 
Zdejší Slavjan, pan V. J. Medanifi, adtokat a patneiia 
v Biěfté Bjeee, př^al nás netoliko s pohostíniUfni Ye 
příbytku svém, ale i sprovásel nás jak ▼ mésté tak i t 
okolíeeoh jeho. Vlaská jídla ade jsme ponejprve jedlí, 
jako polentu, želvy, mořské raky a ryby. O roEhláieié 
polentě já předtím kdo vf jakové představy jsem sobě 
tvořil ; sotva ale 2e jsem ji osřel a oknsil, aha I řekl 
}8em EJasa mat naia a polenta je^ dcera! A tak jest 
ve skutku, polenta (sr* puls pnltes) nio jiného není, nei 
fltaroslavská kaša, původní oblíbené jídlo Slavjanftv, pa- 
běrek po Slavo-Venetech v Itálii. Před domem p. Heda- 
niče čni vysoký kamenný sloup, na jehoí vreholku vlaka 
éili korouhev (něm. Fiagge, sved. Fiagga, holand^ vlag- 
ghe) vlaje; v prostředku vyřezbován s. Vít s kohoutem, 
u spodku pak tento nápis: 

Numine sub nostro tnte reqniescite gentes, 
Arbitrii vestri quidquíd habetis erit. 

V městě mesi domy jsou ještě zbytky z římské brány 
(Areo Romano) ; jsouC to balvany skal, jak se láiy bea 
malty spojených. Na hoře kalvarské pak truchleji nbo- 
řeniny onéno adi, která římskou říši na východní a aá- 
padni dělila, táhnouce se ai ku Grobníku a dále do 
KrajÍDska. V Rjece musí již slavenčina sápas vésti se 
sokyní svou Vlastinou; vesnice okolní jsou siee všeeky 
slavoillyrské i v Rjece obecní lid a někteří horlivější 
vlastenci mluví naši řeč : ale v tak řečených vsděla- 
nějších domíoh a při ouřadech všudy se vlaský jasyk 
ozývá. Dáno kohoutovi hradu, a on chce věii. — Jaoa 
sice Kde slavoillyrské, velkoknpecké rodiny, majitelé 
korábftv jako : Benetič, Girkovič, Cosulič, MUašovíi, VK 
čutič a jiné, ale bohužel, dítky v jqich domfoh jii Tla- 
štinu štěbetají. Ve chrámě av. Víta kálo se i ipfvá 
v každou neděli horratsky. Srbská církev, jcjli knéiem 



57 

jeti 4v. p. JofBtíč, podlá jii toliko 53 dulo : mai 
leito MřflMl nám reHee n UMátf sde Btif BirodBOtti 
« fM. V fOTontolnitt paláca stoji nt Ubalí Jméaa 
Tiodh «dfolmtAv y RJeoe bydlldch napsán*, byloC jiek 
My UMÍ ■loú 6 slavjsMká jméoa ocsoacf cb* Tam jsoo 
i ébnsf gaberaatorfiv viceb, od r. 1777. bylol Jioh 7« 
IfaHIHffi jsflie i školy matifikýoh dftek, kde dti učitel 
kyne Tšaoko po vlasko n5íly. Proč pak není sde 
elarfská ře5 nyedena ? ptal Jsem se, a pan Hedanič na 
to: bylyf prý dlonho o tom hádky mesi méitany, me- 
zitím prý fabernium t to se samSchalo a iádalo nve« 
deaf madarěfaiy do této školky. Aby se měšfanstTO 
tomn vyhaalOy TyTolili ySíckai raději vlaské nSítelky, 
Um jste se vém nedostali pod střecho, ale % deště pod 
álab odpověděl já. To se vše (asem napraví a nahradí, 
řekl nái přítel ; k ěemai já přidal : Co Jednoo k srdci 
přivřelo, svláště ve mladosti, škrab jak chceš, třímá 
scy aspoň skvrny na vidy nechává* — 1 o národnosti a 
řeči platí to přísloví : Jii je to tam, co vlček ham f 
— Na prAčelí chrámu S. Víta vesděna-jest veliká ie- 
iesaá % děla sem vystřelená koole, pod níí tento leto- 
fetoý nápis: 

lita Dabat GaLLos puLsVra hInC AngLIa poMa. 

P S. Vít jest patronem tohoto města, jako i mnohých 
jiných ve Krainsko, Štýrsko, Korntanskn, ant Slávové 
k tomnto STstéma jakési předmilenství mají, pocházející 
jeSté od jejich pohanského Svatovíta. Tolíkél i chrá- 
miív 8. Hieronymoti zasvěcených veliké množství va 
zdejších Slavakých krajinách, v nichž jeden i v I^eoe 
stojí. Anobrž i v Římě jest chrám ^S. Giorolamo do 
Sohiavoni^, jeni r. 1450 pod papeiem Mikolášem V. 
od Slavjanftv před Tnrkem ntikajicích vystaven byl. 

Hned po přfjesdo našem do Bjeky, pospíchali jsme 
nora pozdraviti na tak řečenoa palado (snad od palos) 
^li násyp do moře běiíoí« kde lodě připlavnjí, aby to- 
var nakládati aeb skládati mohli« Zde jsme spatřili dvě 
aladlee Krajinské, tak krásné, ie vliekni &vkd i\^ ^Mc 



58 

«é, loiK D8 lodé ■ noře hleděli. Bylyt t aái^odaii 
néifáokte odévn, snad testry, jedna aileektilajif icl 
druhá. 2d6 jsem eítil pravdivost oněch národních jfH 
slovfy K nichá Jedno říká: „Od néhdaj lýubyanh^ t 
Upů št&veW^ a druhé: „Nemá pucu (děvka) nm 
Krajnicu.^ Zposorovavie tato neviňátka, ie oU nmo- 
hýeh na ně obráceny jsou, nttisely v měitě, Jako Inik: 

v leae. 

Téměř do pfll noci procháseli jame se pod hTěi 
dojaaným nebem v městě a na mořském nábřeái, kd 
mnoistvi osvětlených lodic rybářských, rybaříce svanýcl 
aem tam se toolalo. Asi o 11. hodině xavnif na jedn 
lodi silnohUsný ale truchlivý sper dvon rybářův: 

Čudila se Lika i Karbava 
dto govorí Bugarine Sáva, 
Kudi pleme Frankopsnoviia 
I vitesa Baňa Zrinovi5a.^ 

Milý Boie! řeknu j& s podivem, totě píseň s Ksdiěe 
Arciie, di p. MedaniČ, to nic nového a podivnéh 
není : náš lid, jmenovité rybáři % ostrovu Velje, viechn; 
ty písně znají a zpívají obzvláště ty, které se vztahoj 
na jejich neiapomenutelného pána a dobrodince Fran- 
gipana a jeho rodino. ByU Frangipan, a& piivoden 
Vlacb, přfzniv SlavAm. Od Rjeky aai Vs hodiny lei: 
na vrchu Terstu, někdy hlavni město Libumie (Tersae- 
tum), nyní hrad, Frangipaoflm přÍDáleževií ; sde vidět 
jejich erb, na némi dva Ivové chléb lámají •— Zde 8( 
chová i památný Harengovský sloup, někdy ke cti Na- 
poleonovi na poli Harengo poatavený, od Nniana koa- 
pěný a sem přenesený* 

Přistav Rječanaký, (tyřidcátka (qoarantana) a ne- 
mocnice jsou od města malou hodina vndáli ; nás, právě 
jak jsme tam došli a vAdce nái bránu ku přistává ve- 
doucí otevřel, přivítala mořská bouře a vlna na sknlni 
břeh udeřená, co věie do vyaoka nad hlavami naiind 
vydmatá, málem 2e nás .strachem předěiené neachopila : 
odeiU Jeme sice idraví, eeti viek okropenL U prostřed 



59r 

dvora iloji tklenná kaplenkt, aby viickni r kontomaoi 
poiUfeni Dfi slaibách boiich podil bráti a koéxe yidltf 
mohlL Ve přbtoTQ tomto byl nyní jedinký koráb e 
korytnaUanu (Hí ielfani, jen2 s Korfa aem připlal. 
— Zde jame potkali na cestě i yeaniianky yfno do 
meky Jiesoad a sice v kožených vřeeeoh (pytlích), tak 
Jako Jioa naie dudy. 

Néeo dále, asi dvě hodiny, jsoa ostrovy : Krk (ilr 
Veiya Otoka^ (snad velký ostrov, vlasky a lat. Veglía) ; 
Om&to (lat. Absoros, Absyrtís) a Cres čili Cres (lat, 
Cherao) Jeni někdy Absyrtides insulae sluly, poněvadž 
prý, dle řeckého bájesioví, Médea s Jaeonem atfkajiof, 
sde bratra svého Absyrta^ ji pronásledujícího, savraidil* 
a kusy těla jeho rozhazovala, aby oteo sbíráním jich 
xanepráBnéný Jf dostihnouti nemohl. Kdo pochopi, jakové 
city a myilénky tyto klassické ostrovy ve mně budily? 
Ve^a^ Ožero f Črez a sousední Lusin Luzin^ Rab 
(Arbo) atd. jsou prastará slavská, u klassikův zpomí- 
naná, a řeckořímským bájeslovím a národem se stýkající 
jména, jejiohi obyvatelé nepochybně Venetům (od nich£ 
Benátky) nejen sousední ale i pokrevní byli. 

Hlavní město na ostrovu Velja jest Hrad aneb 
Krk; celý ostrov rozdělen jest na 4 ouřady (podesta, 
Velja^ Baika^ Dobrino a OmieaX) ; a na 8 děkanáty: 
Velja, Vrbttik a Dobriňo. Biskup bydlí v Krku. Na 
celém ostrově Velja panuje v náboženství glagolStina, 
jen málo církví jest, kde se v latině slonií. Kněií jest 
zde velmi mnoho, v Baáce asi 30, v Omišln 10, viickni 
glagolité, kteří mimo čtení mše téměř nic jiného nedě- 
lají. Knihy glagolitické tisknou se v Rjece latinskými 
písmeny. Nejznamenitější místa Jsou: Omišal (genit.. 
Omisla, vlas. Castel Muschio), Vrbnik (Verbeaico), Baška^ 

giesca), Ljubnja (Libnia), Dobrinjo (Dobrigno), Jezero,^ 
nian (Soaana), Uikolíce (Hioale), Dobašnica, ťolica 
SPogliee), Kornič (Cornicio), Pnnat (gen. Pnnta, Ponte), 
iubranič (Chinbranicio), S. Vít, Hileiíč, Gorica atd. 
Nejvyiií vrch, mezi Puntem a Baškon, sluje Trekavac^ 
% nebo valí se potok Bika. Jména oi\%\iiV(^ ^^x^^d^ ^ 
pabrbkůY jBou : Belove stene, PmWv, OcVoX^ Xmv6%> 



60 

Koiyalobori Kuiný, Štrínac, Sapljak, Černíkovo čelo, 
JtplenUítSy StmolToríškoTO, Or^e Celo, Lipica, Organ.*) 

Zde klademe i několik Veljanských krajomlayflv : 
beitran Ephen, břeStan ; heteiný nemocný tak i horvat* ; 
JBlagdan avátek, blahý den, sahdan svakdan veKdejif 
den ; bura bonře, arov. vlas. bóra ; hurica nádoba k no- 
šení vody; vesta i těsta cesta, niívá se ai do Spletu, 
kde put začíná, (cesta těsta snad od tesati, totí2 stromy 
8 křoviny v horách^ aby prflchod byl); cuda mnoiskvf, 
sáatap, cuda Ijndi; čijový 5i? devica ainžka, děvka; 
hromada malá seď, ohrada ; hubno^ serb. huvno humno ; 
hoUidrica mniika, sr. kainger kaluděr ; ořech (ne ora 
jako u Srbflv); šaman sněm, roční trh, sopac hnátbnfkj 
sopile píštala ; storiti stvořiti činiti ; talikais tolikéi, 
aerb« takodjer ; travhati bleptati, zle mluviti; Vazan 
Velikánoc i n Krajincflv, ar. Vesna; vrgan pluh; zakai 
nač^ k čemu? atd. Z přísloví prostonárodních: Tanje 
zamel, výše nosíš (Čím měně vezmeš, tím více nosíš). 
— ča ste vy ; Ijudí čili Baščani (Baska ves) ? (ar. 
čee. Všudy Udě, v Chomoutově Němci). Zvláštností 
Teljanskěho nářečí jsou, budoucí Čas: budu spáti (ne 
Otu, aneb f u) ; ve třeti osobě množ. počtu du. k. p. 
dadu dají, slavidu slavějí atd. 

Oděv Veljanflv dělí se těi od jiných sousedflr jak 
barvou tak i krojem. Vrchní roucho cemé jest u všech, 
o muiftv i žen, u mladých i starých, záležející i ten-^ 
kého a řidkého aukna čili z harasu, k jehož shotovenf 
a tkání zvláštní dílnu na ostrově mají, a kterě zde sluje 
bedena (sr. Wenden ?). Částky mužského oděva jme- 
Bojí se: Klobuk^ Jaheta^ (kabát krátký), iToí/^ (Jaketa 
kožešinou podSitá), Kamizot (letní jaketa, ar. Komle, 



•) ModUťbs Fáně a Veljanův takto sní : Otče náš ky jeai 
na nebesech ; Světí ae imc tvoje ; Fridi krajestvo tvoje ; 
Bndí yo\js tvoja, kako na nebu i na semli ; Kmh naš 
svachdanji daj nam daaas ; Odpustí nam dnhe naŠe, kako 
i my odpušfamo dainikon (tak, místo cm) najin flak); 
i 'nenvedinaB n napait; I ízbavi nas od nepryasni.Amen« 



6f 

eamifíum), CksU^ Bregeie, Brenevrehe ^oien), PostoU 
(itfayloe, ikorné, sr. čes. poitoly). Cáatky iónského 
odéTv J8on: Bub (Sáiek ku xakryti hlavy a ien i pa-* 
■es), Stcmanja (koiile), Župica (sakoé), Poravnici 
(poramiiGi, od rameno, traky na oicht iapice tísí^, 
Paa (G&rtel), Choljevy Holjevy (pončocby), Réklné 
(■éoimoe, % flaa. oreohíao), Podpetah (ohyb a spodku 
sukně, der Absata), hrana (parta), Tesnék Temják (ka- 
bát čerrený pro mladé nevěsty^, Suhnica (jaketa mn- 
ifim i ieaím společná). — Vflbec se mlarly ie pATod 
n přffiina této černé barvy ▼ nosivé Krčanfiv jest cnimá 
Boitaatná smrt hraběte Frangepaniho, od kterého 5asa 
prý, eo jeho poddaní, la nim Krnchlf a smatkoté roucho 
■obL Ale my o tom na cele jiné myilénky jsme 
pifíilV ivláitě kdyi jsme tuto 5emoa barrn lase i 
T Benátkách, co panajScf anobri jakonsí přednost a pfl- 
Těrěiyon sratost majfei, spatřili. Známof jest, ie i v Be- 
nátkách pfif odof a nejstarší rodiny čili nobili od jakiivn 
iemstm rouchem oděni byli a json, anobri i ty gon- 
dolky nejen icela černou barvou olíčeny, nýbri i čer- 
ným suknem veskrz vyloieny a pokryty jsou, tak ie na 
ipibob rakve vybliiejí. I Slavjané ve Krajině, v Istrii 
a sousedních nosí vrchní šat a nohavice z Černého aneb 
náčerného sukna, ienštiny pak černý rubáš čilí sukni 
I Černého sukna Čili z meculanky, tak jako obyvatelé 
Krku. Tak i Bodřičtí Vendové , sr« Burmeisters Obod- 
riten — Wenden, Bostock 1840« str. 28. ^Schwarz 
iat bei den Wenden díe Lieblíngsfarbe.^ Naším zdáním 
má se původ tohoto prastarého obyčeje a černého 
oděvu, výše hledati. Jii Seymnus Chius, asi 90 let 
před Krist, iivjí, toto píše (víz Lucii de Begno Dalm. 
et Croat. p. 14): 

Sequitur maře quod Adriaticum vocant, 
Ibi insulas similes Cycladicus obtinet, 
Quorum qnidem alias nuncupant Apsyrtides, 
Quinquaginta autem oppida 
Venetorom in intimo recessu síta snnt, 
Yenelos sequaatar Thraces, latri uW "^o^vaX^ 



<2 

JiixtaqD« eo8 doae siUe sont ínsnlae. 
OUaiqM eoniigisie noBBHlIi meroDt 
iDoesdíoM Pha6loBU8 haée eirca loca, 
Ideoqae tarbaa IncolarBm onaeg adhae 
iBcedere atra věste el habita logobri. 

FoněTadi řeckořfmský Apollo (a PhaéloB) itajaý Jet 
a indickým bobem Krana^ jenl byl bAh Víšbb, r osmé 
BTataře ; poněvadž skutky a bájesloTf obon, co atejntf 
m jea ta i tam mfstnostmí poaméněné, spIfTají; aot 
Jméno Krina to znamená co cemý a sám Krina t cemi 
postavě se vyobrazaje, Krinaité pak jeho ctitelé jema 
ke cti nejradčji černým ronobem se odívaji; ponéradi 
firina {ináče i Oovinda I, j. Hovado^ ěili VIÚ^ Vcl^ 
Vel, Volos^ Veles se Jmenaje, 2e krávy pásl ■ vĎl 
Jema svatj jest: proto za to mám, ie to ěemé roacfao 
assícb Kr5snftv 5ili Veljanftv jeité indického plhroda 
jest a na modla KrSna se vztahuje* Samo indické JTrs- 
na a jméno ostrovu Krk Kréan zdajf se jeden kořen 
míti, tak jako i om, cem, Sára, cdrhOj vind. éerka 
anobri i hmk, krkavee (tak jako vrána a vranf)\ 
k tomuto kořena Krs^na patři i naSe hrs^ kri^ hret^ 
okres, ohrílek, kreeliti, krása (L j, křesy a čárky na 
těle, jako dÍTOchoTé obyčej majQ* Drahé jméno ostrova 
Veíja poilo bud od vel-ký^ veliký buď od Vol^ Vel^ 
Veles, Volos, Vůl, tak jako uedéya od děl, dělati. — 
.Anobri i hájka o páda Phaětonově nalézá svou obdoba 
a jako matku v indické o KrSnoví a Sektasurovi, sr. 
Dapper 99. |,Sektasor verwandelte sich in eín artíges 
Wfigiein nud zwei weísse Ochsen mit vergoldeten HOr- 
nem. Eine Banersfraa besuchte díe llntter des Kríschna, 
trug den Krischoa aus Liebe zu seiner SchOnheit nnd 
Freundlicbkeit auf den Armén nnd setzte ihn in den 
Wagen. Sektasur verlíess díe Erde und flog mit dem 
Kinde, Ochsen und Karren in díe Luft AIs Krischoa 
sich in der Luft befand, nabm er eine grosse mfinnlicha 
Gestalt sn sich und trat den Deyt so gewaltig anf daa 
Herz, dass er seine Seele in der Luft Hess and der 
Kórper so toomeJn begann, Kriachna aetzte sich auf den 



lebloMB E6rpeř| welehor einwi sa enUetaliehM Fall 
tfaat, dais die Erde dafon ěrbébte^.. Tak i Pteeloii. Ko« 
«ab7 a» táto doUdká pHIíi aaiéloa bytí sdéla^ las aa- 
^af poTáif, <a lid léeklo kraj&f do dnaiaíko dna Indii 
ir aán^afeh spévfoli ipómfná a oalaf^ja, jaká k, p. ▼ 
«áalad^ifef, i ve VokoTě sbfrca 1841 air. 489 tíitteé 
idani : 

Poaaiilio fitan boaio&e : 
Tieka roio, ito aepadai aa mne 
Padala aam za dva jntra na ta, 
Oto lam aa btlo aabafila 
Gledajatí £uda TaKkodra, 
Ďe aa Vila a orlem lafadila 
. . Oko ona zelena plánioe: 

Valí Vila: ^Planina je moja 1^ . 

Orle velí : „Nile, nego aioja 1" 

Vila orla kríla salomila. 

LJBio cmile ti(i orloviii, 

Cmiie IjatOy Jaat ím aa noTolja ; 

Táiila iok tica laatotioa : 

^Ne cmilite, tii^ orlovi(i! 

„Povei5a faa a aemlja Indijuy 

^Ďe itir kofiu raale do kolJeBa, i 

„Dételíaa tráva do ramena; 

„Otkle aikad ne lalazi šance." 

Po tomo se ti(i atéšise* 

f H alovích oaé Kralické pisaě, Jejfi konee takto snf : 
^Pod la mene Vilo — Kod moje te5 majké -r» U lada 
aediti — - Tanku svila presti — Na zlatao vřeteno -— * 
«6inil jii Kopitar ta otázka : „Deatet dieae Sitaation 
nickt nach Ináien^i Viz Wiener Jahrbfloher d. Ut. 1825 
B. 30, str. 163. A srbské Pjesmeod Vuka 1842 1 42. 
— I název Vazan^ Vaaan, Velikoanoo Krčanflm zna(f 
i jest indické Vasant Va8anU\ arov. Bohyni Slávu str» 
323. Proto k ielání jest, aby se čím dříve ve slavjan- 
ských krajinách a ikolách vedle klassieké ře^tiat ^^ ^^- 
tíay i tíasšiekf saoskryt a ind&btiiia co H^u^ %\^^%«l 



64 

pfedBáMyi • «aS« mládsi aby vedle Homera • Honíce 
i Valaikiho a ¥ia8a, vedle HorodoU « CieeroM i V«d* 
jlestrn, 6afceiMa, BiMigaTaln^ ParasM a jjiié iiidieU 
&leMÍi^ T tnkádi aceíla. iakovd nové btIUo doafada- 
by odtud Mie hkrtoríe, mythologie a oelý návodoi elav- 
4ilEý iivol, jehož keřen v Id pfldě viif ! Ale •«- vtir ««- 
eimgen Slaven! — oaříká Dobroveký. 

Na oatrovS Čresa (Kerso) a FaresÍDy a DraffoSič, 
Jeit úiÍDa mořská meai Umto ostrovem a Istrii, kde n 
břebu moio, na vrcka Morliackdho sálivD, leál misto 
Labin^ lat. Alhona^ asi eiyry mile od Pofy. Labfn byl 
mně jit v mé mladosti památofm proto, ie se sde na- 
rodil mni, Slavjan a ]Hrotestaot aneb raddfi spolnrefor- 
mator, k němai ivláitnl uctivost já vidy eftil jsem^ to* 
tiž Matéj Frankovtč Vlachy lat Flaeins lllyrícns. Hni 
tento, po Huboví, Luterovi a MelaBohtoiiovi nejvátii bral 
podfl na refbrmadi, má Jiesmrtelnd láslahy o cirkev 
evangelickou, a přináleii vůbec k aejnfienéjifm spiso-* 
vatelftm. On sde spatřil svétlo světa r. 1520, z otce 
Ondřeje Vbicka a malky Jakoby ros. Ludový* Prvotinám 
uméni doma od otce vyučen, potom do Benátek poslán 
byl k Janu Egnatiovi, jekoi ikola vedle namésti S. 
Marka byla. B« 1537 ode vstoupeni do mniiského stavu 
Baldem Lupatinem odveden, šel do Némec, kde v Tu- 
binku u krajana avého Matěfe * €arbi(e, řecké řeči pro- 
fessora, bydlel. B. 1541 ve Vitoboře (Wittenburg) 
slyšel Lntera a Melancbtona, hebrejčind a řečtině sou- 
kromé učil ; r. 1 544 tam veřejným professorem učinén. 
Fo iniklýck v Německu vojnách byl v Bruasviku, v Dé- 
vině ; r. 1657 povolán do Jeny ku ařfzeai nové Ikoly; 
odtud do ňeua odeáel, pak do Antwerpu, Štrasburku, 
Frankobrodn nad Mohanem, kde r. 1575 umřel. Psal 
vše 80 rosličnf chy větších a menšich knih, mesi nimíi 
památnější jsou : Catalogns testium veritatís : Argeaticae 
1562. Jeden exemplář tohoto dila nalézá se v univer- 
sitské knikovné v Peští, na jeho prvni straně dole tato,, 
vlastni rukou spisovatelovou napsaná slova jsou: „Pí- 
entíssimo viro D(ootori) M(edicinae) Bartholomeo Scho- 
j^ůTo, 000 Dno et fratri in Cbňalo c\%tVAi»tf^ UbUhias. 



65 

FlacÍBS Illyriciis.^ Odkudž patruo, že tento ex. darem 
poslán ode spisovatele SoberoTÍ. Drahé jeho památné 
dílo, jehož on netoliko původcem, ale i nejpiláéjším 
dčinfkem byl, jsou Centuriae Magdehúrgicaey tento 
Kázrak lidské učenosti a pilnosti, o němž Qnensted, in 
Vitís Yiror. illust. praví : ^insigne illud opus et quale 
pristina aetas nunquam viderat.^ Sepsal dále: Tractatus 
de sermone Sacrarum literarum, Magd. 1551. De Ma- 
tenis et metis scíentiarum atque erroribus Philosophiae 
in rébus dívínis, Jenae 1550atd. Muž tento bezpříkladné 
Činností^ jejž Czvittinger Slavum famigeratissimum 
nazývá, ustavičné strky a tepy nelítostivého osudu zku- 
šovati musel, proto že od Němcův přeznán by), dílem 
s obyčejné jim národní k nám nenávistí, dílem pro ma- 
licherné křehkosti, jichž žádný učený prost není, zvláště 
pro jeho domnění o hříchu, že tento prý pří člově- 
ku ne případný ale podstatný jest. Jeho stoupence 
jmenováno Flacíani. Sám jinače tichý Melanchton ne- 
mohl Němce se sebe vyzouti soudě o mužích slaven- 
skýcb, nebo našeho Grankovíče prezýval ^ještěrkou 
slavěnskou (echidna illyrica)^. Jinače o něm jíní sou- 
dili, k. p. Quensied, v dotčené koize : ,,Flacíus boho- 
slovec, předešlého století Origenes. Církvi Kristově 
dobrou a věrnou službu prokázal.^ Thuanus Hist. 1. 
61. y^FIacius největší mezi protestanty bojovník proti 
papežské důstojnosti.^ Eichard Simon Hist. Grit. Y. T. 
^Flacius velikou sobě spisy svými slávu získal, obzvlá- 
ště knihou KUč Písma, která rovně protestantům i ka- 
tolíkům užitečná jest.'' Nejškaredejší, pravě nelidská 
a nekřesťanská nevděčnost a zaslepenost německých 
lateránských knězův byla to, že jemu ke smrti pracu- 
Jiebna velebnou svátost odepřeli, Matěj Vlach byl snad 
první mezi učenými našeho národu, jenž se co Slavjan 
k jinokmenným bratrům a Slavům hlásil a v dopiso- 
váni s Poláky i s Čechy stál, srov. Lasického K. 7. 
81. Jméno Franhovič pošlo snad ze jména Brankovič. 
81ovo Vlach znamená u Turkův a Bosňákův tolik co 
křesťan; někteří z rodu Brankovičův přestoupili k mu- 
hamedansty/^ Jiní zůslali křestané| odlud &iii«i^ ^¥i\t&^\& 

KoEůvrjr splgjr, m, ^ 



66 

Brankoviě Vlach. V Labíně se až posavad rod a jméno 
Franko viófiv oacháxí, z nichž jeden František Franhovic 
kanovníkem. Se mnohým dotazováním hledali jsme v 
těchto krajích dostati obraz Matěje Frankoviče, chtéjíce 
památku jeho ve Slavií obnoviti: ale najíti nikde jgme 
nemohli. 

Slavný římský amphitheater v Pole, s něhož jíž 
jen zrutíny viděti^ jmenují zdejší Slavové Divicem^ snad 
od diviti, dívati se, jako naše divadlo. Počátek jedné 
naň se vztahující písně, takto zní : 

„Ai Diviču, bijeli gradine 

Na tobě je toliko bolkuna (pavlač, okno), 

Koliko je u godini daná, 

Tebe jesu Víle ugradile 

Ugradile v jednu temnu nocju atd.** 

Jako vflkol Rjeky a na sousedních ostrovích t zá« 
livu morljackém a ve kraji istrianském bujný život 
slavský věje a poutníkovi radost národní působí : tak 
naproti tomu na severní straně ku Krajinsku, zvláště na 
cestě do Terstu, spatřuje oko jednu uschlou zanedbanou 
haluz slavjanského kmene, nad kterou lidomil hluboce 
zalkati musí, a totot jsou tak řečeni Cičovij aneb 
Ťífové, jejích kraj cicevské pole. Sotvy že jsem vstou-* 
pil na toto pole a mezi tento lid, přišlo mi bezděky 
na um potvrzování některých horvatských starcftv Y 
jednom přátelském spolku ujišCnjících : že maďarský 
živel noni Slavdm tak nebezpečný jako německý, že 
onino veřejně a hrubě, tito tajně a vlídně podkopávají, 
kde jen mohou, naši řeČ a národnost. — Čičové by- 
dlejí od Rjeky až ku Terstu ve- vesnicech S. Matěje 
Skalnica, Lípa, Pasjak, Novýhrad, Obrov, Materia a jiných 
roztroušených osadách a doraích aneb raději chatrčích. 
Okoli neveselé, p&da holá, kamenitá, neplodná. Nikde 
žádné školy ; jejich chrámečky jsou našim chalupám 
podobné, i to zřídka se vyskytající; na prftčeli chréma 
dvě břevna aneb skály, mezí nimiž zvonek visí. BylaC 
^f^éle, 0ai r tomto dni nejsou lidé lUo čialé oděni : 



76 

vše cernéy špinavé. Y Lípě vešli jsme do několika 
sedleckých dom&v ; ta bída a hrůza I nejen žádného 
«tolu* a lavic, ale ani pece ani kuchyně, ani ohniště, 
ani postelí. Jedna díra, oknem zvaná^ osvětluje tuto 
temnici. Na zemi před příbytkem pahřeba (hromada) 
ohaě« nad nimž kotlík zemčat plný, vůkol sedící otec, 
matka a dítky. Více a traplivějších žebrákův nikde jsme 
iieskasili jako v tomto kraji ; celé houfy malých i vel- 
kých dítek pronásledovaly náš vůz s vykřikováním: 
^Bog im da sreCu a zdravlje, ako mi šta šenkaju.^ 
ČiČové jsou lidé nejvíce slabé postavy, hubeného těla, 
osmahlé barvy , mnozí se zaneprazňují pálením uhlí, 
které do Rjeky přivážejí na prodej ; neouroda a hlad 
působí, že tytýž i na loupež se dávají; mluví s malou 
odličností krajinské nářečí ; jejich zpěvanky Čili světské 
prostonárodní písně slují hugary^ jakož se i u jiných 
lllyrův jmenují; naším zdáním od jména Bulhary srb» 
Bugar, franc. Bougre t. j. kacíř, neznaboh, (kacířství 
Bogomilův v Bulharech zniklo) : a tak tedy hugary bul'' 
kary snamená kacířské, nesvaté, světské písně. Klademe 
xde několik slov a vlastností čičevského nářečí: 

Bat hatič kladivo; brnavreke nohavice (tak i 
bulh.) ', césar císař ; dretva dráte v . dřev pohl. muž* 
ánh-j jazlica spinka, jehlice; chlapac chlapec, sloužící; 
Membasa klobása ; košuja košile ; křes Svatojanský oheň, 
Vájanek ; krozak kabát ; oklop ručníce ; pcis^ cucák^ brek 
pes štěně ; pejali místo peljati vésti ; perilka pradlí, 
pračka ; planina rovina ; postol obuv, škorně: srajca 
ienská košile ; stjucati stkáti, schluchzen ; sudár šátek 
na hlavě; škuja díra skulina; taljuga vůz taliga; vida* 
Oce n Slavoncův dvojinka^ hudební nástroj, dvě píšCaly 
rozličného znění; vretja vrece, pytel. 

Císařovna Maria Theresia, obrátivši zřetel svůj na 
bída tohoto lidu, některé osady z nich do Banatn pří- 
. vésti dala ku obdělávání tam ourodného pole: osadnicí 
4ito ale takovou tužbou prý po své mizerné vlastí aa- 
-cbváceni byli, Že opustivše bohatý Banat ke svým ska- 
lináro a trninám se opět vrátili. O původ\i % sH'>«^^^'^ 
iméaa 6té roiličoá jsou zdáoi ; Valvaaot \t^ \^^^ %Va?- 



68 

rého obyčeje, hned od Mojžíšových Chetim Chíkím, hoed 
od Skyt&T a Japanův ; Schooleben od Valachův, jini 
od římského Titia atd. Odvozují : my óic za pravý 
prastarý slavjanský kořen držíme. U Hacqn^ta L S. 
65 slojí Čičové i Pincehene^ proč ? neznáme. 

V sousedství ČiČfiv bydli Čiribirci, jež někteří za 
větev Cíkaoův, jiní za Zakulatfiv sedmihradských vyhla- 
šují : co do vzdělanosti, s oněmi do jedné vrstvy 
náležejí. 

Od Materie přes Kosinu a Bazovíci přijde se na 
vrch Kluč čili Klič, s něhož výhled na more a město 
Terst. Celé krásné okolí města Terstu starými slavjan- 
skými jmény se ozývá : zde Občina, tam Dolina, tu Li- 
pica, tam Prosek. Tresti však čili trestiny, trstíny, od 
nížby 86 město Terst jmenovalo, nikde jsme sputřití 
nemohli proto a pro položení mésta při moři, kupec- 
tví a trhům příznivé, víee se nám líbí odvod od trhu 
tergoviké, an( i latinský nejstarší způsob psaní tohoto 
místa jest Tergeste, Tuto dobádku potvrzují i histo- 
rická svědectví, anf u Appiana in Illyr. v nékterýcb 
rukopisech stojí Torgiuniy v jiných Tergiton^ v jiných 
2'ergestumy jako totožná jména ; Srov. Schónleheriy Car- 
oiol I. str. 109. Sami Horvati u Drávy říkají terstvo 
místo tergstvo, to jest trhování, kupectví, odkud Terst 
přirozeně povstali mohlo. I v sousedním Krajinsku 
jest město Terzec, Trzeo (Neumarkt). Jakový to rozdíl 
mezi Bjekou a Terstem ! Terst jest nyní po Hamburku 
nejkupečtější město přímořské. Velmi nás překvapila 
ta podobnost, která se mezi životem Peštanským a Ter- 
sfanským nalézá. Tam i zde mladost, čerstvost, výsta* 
YDOSt domův ; tam i zde staré a nové město, tam i zde 
nenasycené shánění se po zisku a penězích : jen že v 
Terstu všecko na vyšším stupni. Krásněji dlaženého 
mésta nikde jsme neviděli : loket i dva dlouzí a širocí 
čtverhranní kamenové slouží celému městu za dlažbu* 
Jako v Pešti kopy dýní, tak zde kopy laciných pome«> 
rančův a citronův po ulicech nahromaděno. Ovoce, hro* 
soy, zemčata a jiné věcí prodávají se zde podle fáhy. 
f^i^ěfadi juSBÝ n teplý den b^\, Vlou^^W \«m^ %^ idft 



T norských koupelích, odkudž na lodící ku svétlároě 
(majáku^ Leuchitburm) plavili jsme se. Jest to nová, 16 
sábfiv vysoká věže u moře^ u jejíhož vrcholce 82 ka-^ 
hanoové v noci j^apálení a ustavičně se točící, a tím 
zjevující a opět skrývající se, aby tím od jiných nepo- 
hnutých světel rozeznáni býti mohli. — Takové lodico 
Čili čluny sluji zde batello^ každá z nich má svého 
svatého, jehož obraz zde vymalován anebo přivázáo^ a 
podle něhož i loď se jmeonjo : naše slula San Floriano, 
Slovo bcUeliOy franc. hateau^ ongl. boatj helg. hoot^ sro* 
voává se tak s naším búda^ budka, budova^ jako gond 
rjondola s naším kuta kot kotec koč, konda (fivtkonda). 
Pantomimické hry, jako v celé Itálii, tak i zde oblíbeny 
jsou. Provozovaní nejen veseloher ale i truchloher prot- 
káva se téměř pantomimickými představami, k nimž 
Vlach přirozenou nesrovnatelnou schopnost má. Jak# 
•e nám v amphitheatre pantomimika líbila, tak ve velkém 
divadle provozování zpěvohry Zampa dosti podlé bylo, 
xtlášté proto, že role mezi osoby nebyly dobře rozdě- 
leny. Kdo Zampu na se vezme, toho hlas a zpěv musí^ 
nasíoi zdáním, aspoň dvě oktávy obsahu míti, máli cha- 
rakter osoby i hudby Heroldovy vyražen býti. Na věži 
chrámu svatého Antonína jsou hodiny, kde v noci čísla 
hodin a meošiu (minut) osvětlená se ukazují, tak jako 
i ve vlaských divadlech viděti. Ve brokové věží lejí se 
z olova broky, s vysoká přes síto padajíce dolů a okrou- 
hlost v povětří při pádu tom samy sebou dostávajíce. 
Zdejší bursa, n<ádherné stavení^ jest střediátém celého 
kupeckého s Terstem ve svazku stojícího světa. Tento 
dav lidstva ze všech stran světa ; toto tovaru, návěstí, 
■ovin dáváni a bráni perem vypsati nelze. O polednách 
došla sem skrze dalekohledy první zpráva, že do jed- 
noho z knížat a synův krále francouzského stříleno. V 
předsíni bursy jest poledník (meridian), t. j. 12 nebe- 
ských znamení (Skopec, Býk, Blíženci atd.) na dlažbo 
mosaikem vyobrazeno : slunce skrze díru právě o 12 
hodině sem zasvítí a tím poledne ukazuje. 

Při navštívení mořské hráze, Molo S. C»^t\o^ \^^^- 
ůlné i smutné city i myšlénky mne mVn^u^ ^t^ii^^i^t*. 



70 

Hadoslné proto^ ie jsme xde veřejný hrdý výras slav- 
jaoské uérodnosti spatřili cítavše oa lodích sde v moři 
ukotvených pana PopoviČovi, kupci Slavonakémn ve 
Brodu náležejících, slavjanská jména, jimii korábové 
tito jako pokřestěni byli, k. p. Dušan, Lazar, Obrado- 
vi6 anobrž i Gaj. Předek Obradovičovské lodě osdobea 
byl i velikou pozlacenou sochou tohoto znamenitého 
srbského spisovatele. — Smutné city bouřily srdce mé 
proto, nebo na pamět mi přišel Winkelmann a jeho 
zde se k nému přitovaryšivší vrah Arcangelú Na veli- 
kém náměstí proti némeckému kasinu vidéti hostinec 
(Locanda Grande) kde ve druhém poschodí od tohoto 
nešfastníka zardousen a probodeu byl. Na nádherném, 
vedle hlavního chrámu jemu ke cti vystaveném, mramo- 
rovém pomníku^ 5te se teoto nápis : ^Joanni Wínkel- 
9anno Domo Stcndelia Praef. Monnmentis Romae Cu- 
randis Egernndís Maxima Politioris Humanitatis Laude 
Florenti Adita Vindobona Sedem Honoris Sui Beperens 
Manu Advenae Proditoris ilac In Urbe Peremptus est. 
VL d. Jun. An. MDCCLXVIII. Agens An. L. Tergestiní. 
— Explanetori praestantissimo Antiquitatis.^ — Pomník 
len udělal Ant. Bosá. Peníze k tomu obětovali mnozf^ 
zvláště ki álové a knížata, jejichž jména na stěně pozná* 
menána jsou : mezi nimi našli jsme i slavjanská jména 
k. p. Nadalemahý^ Bozumovský^ Jan Naverinik z Go" 
rice atd. Winkelmann byl jeden z největších znatelAv 
antických uměn, jeden z nejostrovtípnějšich posuzovate* 
Ifiv řecko-římských výtvorftv; on vyslídil zákony, podle 
nichž se řečtí mistrové a umělci zpravovali ; on byl 
reformátorem vkusu německého a přípravovatelem vyšší 
vzdělaností. Skoda, že s náboženstvím bral a víru, ne z 
přesvědčení, nýbrž krásoumám k vůli proměnil. Horlivý 
protestant a vroucí milovník uměu, to se pěkně v jedné 
osobě spojiti dá. Mezitím, co snášelivý křesCan, stál jsem 
předce dlouho před pomníkem tím s uctivostí a útrpnosti 
nad žalostným osudem tak výtečného muže. 

V obecném životě zde již vlaštína nad slavjančínoo 
horu bráti počíná, ovšem ji téměř již podmanila. Sly- 
Jetí sice po ui/cecb a námésMcVk \ ^«X \\^^ «\%n«Vl4 



svoky : ale lito zdají se býti více cizí, než domácí, 
Anobrž sama chátra naše, umí-li, pochvastává se Vlasti- 
nou. Nasel jsem však i zde krásnoa zahrádka Slávy 
a v Dí statných dělníkův. Takoví jsou p. Demeler Sta- 
oisavljevič zprávce a učitel srbských škol ; p. Jan Vesel 
komorní rada ^ rodilý Krajinec^ výborně zběhlý v ději- 
nách a v nářečích slavjanských ; p. Jan Gvozdanovič, 
ouředníky bratr záhřebského Tomáše Gvozdanoviče ; pan 
BuŠBov a jioí. V této zahradě ale jest nejkrásnější 
rfiže manželka tohoto posledního, paní Žofía Rošnová 
rozená Žinič, původem z Horvat ze vsi Zelendvor u 
Varaždínu, naroz. r. 1819, jenž Čtenářům Danice známa 
jest z hezké lam tištěné básně Mojoj Domovini. Bla- 
žené hodiny přežil jsem v obcově a v rozmluvách s 
louto slavoillyrskou Safo; vzdělanější, důvtipnější a pří 
tom vroucnější milovnice našeho všeoárodu jsem ješté 
nepoznal nad ní. Ji viděti a návidětí jedno jest. Krásy 
vfce ušlechtilé než. bujné, mravňv lahodných, rozmluv 
nenu4sených, řeč slavoillyrská z úst jejích co z naladěné 
harfy libě zní. Při mluvení o učených předmětech nikdy 
nezapomÍDá na meze ženského poUaví : a předce soud 
její o literami vzájemnosti Slávův, o přepiatosti Ma- 
ďarův, a zvláště o národním vychovávání tak byl uho- 
dný, zdravý a pří tom původní a vlastní, že jsem 
s mužských rtův nic výbornějšího neslyšel. Nám Slová- 
kům, v otroctví narozeným i vychovaným, zdá se každá 
smělá národní a Člověčenská povědomost býti hříchem. 
S jinými pak lidmi a národy do jedné a téže třídy se 
klásti a rovnost práv žádati : to se nám vidí býti hned 
převrat světa a života. Tak se člověk odčlověčiti 
může I Paní Rušnová zanáší se, mimo básnictví, i spi- 
sováním kniho národní výchově zvláště dítek a mládeže. 
Ona radí. aby se ne jen Slavjanům, ale jíž Slavjaueč- 
kům a SlavjaneČkám s mlékem materským láska k ná- 
rodu a k řeči do srdce vlévala. Vloží-Ii se pozdě se- 
meno národnosti v Ďádra mládence neb panny, nezako- 
ření se v zatvrdlé jíž půdě: odtud prý se stává, že 
tak mnozí ve mládeneckém věku horlící^ v \!K^l<&^í^\sw 
chladDoa a mrznou. Když my laklo toim\o>\NÍm^^ "^"^v- 



t2 

kvitne z vedlejšího příbytku asi dvouroČDÍ utěšené děvče, 
které matka na lokte vzavši, řekla : Olga, moje drago 
djele, sta si ty?jesili TaUauka ? ^Ni sam.*' Němkyňa ? 
^T^i sam.** Dakle sta jesi? „Ja sam llirka!^ Tuto od- 
pověď dalo toto ooviťiátko s jakousi dětiuskou hrdosti : 
načež matkn políbivši je k srdci svému tiskla ; i já 
jsem si potom s tímto zlatouškem drobet počačkal a 
pomilitkoval. Ptal jsem se konečně paní Hušnové jako 
přišla k této národnosti a národní literatuře ? Osamělost 
národní byla má učitelkyně národnosti, odpověděla ona ; 
já zde v Terstu žiji mezi NMachyněmi, Němkyněroí a 
jiných národfiv ženštinami : mravy a způsoby těchto roz- 
dílné jsou od mých ; to mně učilo více samotu, než 
společností milovati ; samota mne vedla ke čtení, pře- 
myšlováni a psaní, ačkoli již předtím v mé vlasti hor- 
vatské znala jsem Danici a illyrské noviny. Při od- 
chodu prosil jsem ji, aby mí několik slov na památku 
vlastní rukou napsala. Její skromnost mi odpustí, že 
€e nemohu zdržeti to zde položiti: 

„U tudjini 
AI u domovini 
Tko svoj rod Ijubi 
Nikad sardce njemu nezgubi. 
Ho lim da primite za spominak o ve male rěči, koje su 
a hašem milom slavjanskim ježíku napisane ; jer pero 
nemože izpisati veselje moje, da sam pjesnika Slávy 
f)cery a učítelja Uzajemnosti slavjanske izpoznala. U 
Terstu 21. Rejna 1841. Sofia Rušnov." 

Při odchodu mém od ní, musel jsem tuto dobrou 
a outlou duší všelijak kojiti z ohledu na budoucí osud 
Slovákdv Tatranských ; předkládáoím tisícerých teskli- 
vých otázek brala podíl na jejich, od Maďarfiv jim stro- 
jeném, nebezpečenství, ptavši se: či již mnoho vesnic 
a stolic zmaďařeno? či mají Slováci nějako zástupce 
,proti této národní vraždě, která na ně čihá? proč se 
prý Slováci směleji v tak svaté důležitosti nehýbají a 
^a své obraoě srdnatěji nepracuji ? pto^ %<a ^.m ni\V\% 



73 

a trinu netttíkaji? zdaliby prý nebylo lépe aby Slováci 
radéji iiy&éjší vlast svoa opustili a k zachování národ- 
nosti jinam ku slavjanským bratrfini se přestěhovali ? atd. 
Milá sestro Slavjar.ská, odpověděl já, děkuji Vám srdeóaé 
za Vaší účastnost na neštěstí mých krajanův; buďte 
přesvědčena, že co v Uhrách možno, to dělají Slováci 
k zachováni své národnosti. Všickni téměř posavad 
Y léto příčině vyšlí spisové : Sollen wir 5Iagyaren wer- 
den — Der ftlagyarismus in Ungarn — Mít Speck fangt 
man Mfiase — Apologie — Schreiben des Grafen Zay ' 
— Der Sprachkampf, Mirabilia atd. jsou od Slovákftv. 
Načež ona : „ToC jsou slabé zbroje proti ztřeštěnosti." 
Ovšem, řekl jsem já, ale já myslím s Napoleonem: ie 
i péro jest meČ. Politických. prostředkův Slováci ne- 
majf, musejí se nyní jen duchovnými brániti; úvěruji 
Vás však, že Maďaři svou králku neprovedou. 

Srbská . obec aneb církev jest v Terstu co svo- 
bodná obec^ není pod žádným biskupem, visí jediné od 
gubernium, volí ročně Iři starší sobě za v&dce a 
zprávce, má dobře spořádané národní školy se třemi 
třídami^ které všecky však jenom 26 žákův počítají. 
Při škole jest zvláštní krásná síň, kde se schůzky a 
sněmy držívají, a chrám znamenitý. Ústav tento národní 
pochodí od Jana Miletice^ rozeného z Bosny ze Sara- 
jeva^ jenž původně byl kožešníkem, potom kupcem ve 
Vídni. On odkoupil zde od Rekův grunt za 30 tisíc 
zlatých, na školy pak poručil 36 tisícův zl. Nemálo 
mne bolelo, že jsem nikde obraz tohoto velikodušného 
dobrodince zde neviděl, ačkoli tabule a nápisy k jeho 
cti na stěnách visejí. Počet všech Srbův řeckého vy- 
znání v Terstu jest nyní 250 duší; Illyrův pak kato- 
lických asi 50 duší, tak že počet všech Siavjanův do 
hromady obnáší asi 300 duší. Stěžovali sobě zdejší 
katoličtí Slavjané, že cele sobě samým zanechání jsou, 
anf kněžstvo žádné péče o jejich národnost nevede, škol 
pak a učitelův žádných nemají. V kavárně /tSiř^Z/aj^oZare na- 
lézají se srbskopešCanské a illyrskozáhřebské noviny. Zde 
jsme Čítali i všeobecné Augšpnrské novm>] ^ Vq i^ n^\^^^ 
dychthostí, nebo se v nich pod li&kiu ^b^, x«Í\\ftx*H 



74 

čláDek|[o Slavjanech nalézal, který zde dva, třikráte 
hlasité čten a s potleskem všeobecným slyšán byl, ob- 
zvláště onen punkt : ^Slaven babeo die ersten Stádto 
in Deutschlaod gebaut, Erze gegrabcn und Handel er- 
Offoet. Daber beruhrt es schmerzlich jeden gebildeten 
Slaven, wenn er liest, wie man mit kaltem Blute auf- 
záhlt, wo und wann die Slaveu von den Germanen ver- 
drangty decimírt, erscblagen, mit Flammen und Schwert 
ausgerottet wurden/^ Naráží tu toti^. dopisovatel nepo- 
f hybně na onen ohavný, nestydatý článek jakéhosi Ger- 
manomana v téchže novinách, Beilage 143, 144. 

O nešpořích vešli jsme do srbského chrámu s přá- 
tely ; hrfiza mne pojala, anC jsem u oltáře uzřel státi 
kněze ozbrojeného, vysokého, ramenatého, hrdinského, 
více Hektorovi aneb Lauritasovi, nežli Kalchasoví aneb 
Methodpvi podobného. Byl to p. Stojanovič, duchovní 
z černéhory, co vyslanec do Srbska zde cestu kona- 
jící: po poctě boží, když se s námi do zná.mosti dal, 
zeptán : proč zbroj aspofi ve chráme neodloží ? řekl : 
^to po nasky ! V Černéhore prý i nečestno i nebez- 
pečno zbroj někdy se sebe složiti ; i při jedení i při 
spaní, i doma i ve chrámě musí zbroj při ruce býti, 
an( v okamžení Turci přijíti a loupež anebo i vraždu 
spáchati mohou. Proto u nás i duchovní jsou bojovní- 
ci.^ Po rozloučení se se zdejšími Slavjany hořel jsem 
po dosažení hlavního cíle mé cesty, totiž po odplavu do 
jižné Vinety čili Benátek : ale pro divadlo, kam i my 
jsme šlí, teprv oholo 1 1 hodiny zdejší pároloď odchá- 
zela. V Terstu potkali jsme i některé pobratimské pu- 
tující Slavjany, z nichž jeden byl p. František Perko, 
kněz v Maxové ve Šlyrsku, muž veselý, národomil hor- 
livý ; druhý byl p. Slavík, hudebník, Čech, mladší bratr 
onoho slavného houslisty, jenž byl sokem slávy Paga- 
niniho, ale z nastuzení v Pešti, bohužel! před několika 
léty zemřel, příčinou nesvědomitosti maďarského lékaře, 
který od nemocného na venkov odjel. Oba tito Slávo- 
bratrové spolu s námi do Benátek se plavili. Již jsme 
by)i v pároJodní kajutě, unavení chozením celého dne 
odpočívajíce a dřímijice s opieuou o \^iVo YlXv^^^^^ \\1 



75 

všecko k odplutí hotovo bylo, anC lodoí kapitán sten- 
torským hlasem po lodi volá: „Signore Kollár! Si^ 
gnore Kollár! chie ef ave e?^ Mně se ani ncsnívalo, 
že by 86 ten hlas mne týkal, ai když kapitán i s dra- 
hým jakýmsi pánem do samé kajuty všedše ona slova 
opět opakovali, já co ve snách procitne „Jo sono^ 
řeknu : a ta spatřím před sebou pána Bušnova, jeni^ 
svým i své paní jmjénem jeŠté srdečné pozdravení všem 
českým slavistúm přinesl jmenovitě: Juogmannovi, Ša- 
faříkovi, Uankoviy Palackému, Klácelovi, Cbalupkovi, tak 
též Kopítaroví, až i Mickievičoví, prose nás abychonv 
to příležitě vyříditi nikoli nezapomenulí. Sotvy že jsme 
se rozloučili s tímto tak vděčným neočekávaným poslem^ 
jíž provazové a řetězové na palubě hrkotali, kotva 
byla vytažena a my chvěli na svobodném moři, a to 
Slavjanském moři Čili Marc degli Schiavoni, jako tato 
část jaderského moře ode dávna u Ylachfiv nazývána 
byla : srov. Baudrands Geogr, Leaic^ 



díl II. 

Itálie: Benátsko a Lombardsko. 



Část I. 

Benátky. 

HLAVA L 

Moře Jaderské. 

Moře jaderské čili adriatické cele jiný rás má, 
nežli more baltické: právě tak jako se obyvatelé jihu 
od obyvatelův severu aneb jako se Slavjané a Němci 
lisí. Tam i v moři a nad mořem všudy jakási lahoda 
a vlídnost, zde surovost a drsnatost; tam půvabná roz- 
manitost a krása, zde unavující jednonásobnost a divo- 
ká ohromnost. Sami větrové a vichrové, vlnobití a 
ječeni rozdílné jest na obou mořích. Na tomto moři, 
ačkoli bouřka tytýž pohrávala, předce přes noc několik 
hodin tiše spáti lze bylo: a vyjma dvě neb tri osoby, 
mezi nimiž jedna paní, mořskou nemoc sotva znamenati 
bylo, ledaže okamžité závraty a mdloby u některých. 
Já nemoha se nasytiti pohledu hvězdnatého nebe na 
kolébavé této a nekonečné hladině mořské často na pa- 
lubu jsem vystupoval: Jsouf to zvláštní myšlénky a 
city, které moře v rozjimavém plavci plodí. Na moří 
všecko velikánské, ohromné, nekonečné, ta zrcadlo věč- 
nosti á YŠemohoucností, tu Bůh bydlí a působí samotný 
bez lidí: obrazy a divadla pevué x^tsv^ wVL«.i.\k\v ^^ s 



77 

tohoto stojíšté malé, slabé a matné; na moří viděti 
příroda ještě ve stavu původnosti a nevinnosti, bez pro- 
mény, ant moře dnes takové jest, jakové bylo při stvo- 
ření : tvárnost zemé ztratila již dávno svfij panenský 
charakter v nezbedném náruči lidských vásoí, potřeb a 
osndfiv ; na moři (lověka jen nebe ze všech stran ob- 
jímá a teší, ta nebe i nad sebou i pod sebou vidíme, 
ant se slunce, hvězdy a celá obloha v něm zrcadlí, 
moře nás oběma rukama k nebí nese mluvíc k nám: 
y,syn nebe jsi, a do nebe přijdeš ; duch jsi, ku vše- 
duchu přeletíš : na zemí musíš hlavu zpínati a oči vy- 
vracovati chcešli něco lepšího spatřiti než hrudu ; černá 
ruko zemé táhne tě všudy do hrobu, a každý krok 
opakuje ti to smutné heslo : prach jsí^ v prach se 
obrátíš*' ; moře každé neštěstí na něm zoiklé hned i 
pohltí a památku jeho očím potomstva smaže, ono jest 
jako moudrý a tklivý lékař, jenž rány, krev a jiné ne- 
čistoty národův a člověčenstva smývá, čistí, hojí, ne- 
shojitelné pak aspoň před okem skrývá, a neviditelné 
činí : naproti tomu jako nestydatá žebrácká, roztrhané 
své roucho a hadry odhalujíc, hlízy a vředy, jizvy a 
chrasty svého těla mimojdoucím schválně ukazuje, tak 
pftda zemní chvástá se zpáchanými křivdami a vraždami', 
zvěčAaje vojny a krveprolítí skrze mramorové pomníky 
a sloapy, nápisy a hroby, mohyly, bojiště a zbořeniny ; 
na moři chřípě a plíce téměř ustavičné jednaké příjemné 
a čerstvé povětří do sebe vdechují, ant na zemi s kaž- 
dým krokem jíoý puch a smrad, shnilina a stuchlina nos 
uráží ; moře vede k novým světům a divům stvořenosti, 
k novým krajinám a národům a tím rozšiřuje tělesný i 
dnehovní obzor, otvírá nepřebranné studnice pokladŮT 
a bohactva a pozdvihuje národy ku vznešenějším svaz- 
kům a všestrannějšímu poznání člověčenstva : země má 
oaské hranice, co ptáčata v kleci tlačí a trou se ta 
lidé a národové jeden o druhého. — Proto já od jak^ 
živa litoval jsem toho, že náš veliký národ tak maličký 
podíl na moři a jeho dobrodiních má : to jest jedna 
2 Bejhlavnějších příčin, že ve vzdéV^no^W^ \tOL^ti^<>^& 
r průmyslu a švétokupectň &a jinými ^^\.>sL«'e\ %^%X^« 



78 

Téměř žádoý n^rod r Europě od moře tak odřezán a 
odloučen není jako náš. Čechové, Poláci, Srbové, Hor- 
vati, Slavoncí ani jen v dotknuti a sousedství s mořem 
nejsou : co pak Rusové, Dalmatinci a Bulharové mají, 
to nestojí v poměru k naší národní velikosti a u při- 
rovnávání Slavie ku Anglii, Francii, Španii, Itálií, Ger- 
manii sotvy toho jména zasluhuje. Nejvétší neštěstí, 
které náš národ ve starých časích potkalo, bylo jeho 
odstřihnutí od more a knpectví skrze Němce : tu pře- 
střížeo čiv jeho vzdělanosti, který se nyní opět spojití, 
srůsti a zahojiti musí. 

Mezi pocestnými zde na palubě poznal jsem i 
mnoho kupcův Bulharských a Dalmatinských, kteří, 2e 
jsem jakž takž s nimi smlouvati se mohl, rádi se vftkol 
mne shromažďovali, k mému prospěchu, neboC já cizi- 
nec více jsem se od nich naučil nežli oni ode mne. 
Byli nejvíce dlouhým tureckým rouchem oděni, které se 
oku mému (leda na knězích) nikdy nelíbilo. £uropský 
oděv nejen sám v sobě krásnější jest, ale i ten pro- 
spěch má, že v něm tělesnou a duchovní individuálnost 
a osobnost každého, anobrž často i charakter poznati 
lze, což všecko dlouhé a široké šaty ukrývají a zaba- 
bušují. Mnohot mi vypravovali o svém kmenu, slavjan- 
ském, o obyčejích, o pověrách, o dobrých i zlých vlast- 
nostech svých krajanův, a to s otevřenou důvěrností 
zpozorovavše, že i já Slavjan jsem a srdečný podíl bera 
na všem^ co se našeho národu týká. Dva Bulharové 
byli zde, od nichž jsem se vlastním uchem přesvědčil, 
že mezi bulharským a polským rhinesmem značný jest 
rozdíl; bulharské nosovnice nejsou tak- silné a ostré 
jako polské, oni chvějí v prostředku mezi němohláskou 
^a, e) a mezi ^, ^ ; ku př. ruka zní více r^ka než r§ka. 
Tato ubožátka, Bulharové, žalovali hořce na Angličany 
a jejich vyslance v Cařihradě, jehož prý vplyvem všecka 
4>8véta zde se potlačuje a mnohé ukrutenství páchá ke 
xkáze národu. Sami Turci jsou prý hloupí a nedbalí 
lidé, cbtějíli Bulharové školu a učitele uvésti, Turci se 
v to nemíchají, ale ovšem Angličané hned proti tomu 
o droru a baše protestu]!. — ¥to^ v^V. %\« \q ^^\^\\? 



79 

ptal jsein se. — Z bázně, odpovédcli oni, aby se prý 
Slavjaostvo nezmáhalo a aby jejích mořské kupectví 
skrze vzdělanost těchto národův nějakou ujmu netrpělo. 
Podoboých přikladfiv vzdělaného barbarství, sobeckýcli 
iéchto kramáf&Vy i více vypravovali tito dobří lidé. -— 
Slzy mne zalily^ když jsem zde tu žalostnou povést 
slyšel, že mfij dávný známý a přítel, p. Andělko Pala« 
šoVy velkokupec bulharský (jenž do Peště na rocpí trhy 
chodíval a jehož jméno se i mezi předplatiteli na 
některé z mých knih nalézá), když v otčině své, Veles^ 
škola a učitele uvésti a vůbec pořádek a přípravy vzdě* 
lanosti zříditi chtěl, na poštváni Angličanův ode Turkův 
100 bastonad trpěti a pak ze vlasti na vyhnaostvi brátí 
se mosel. Zbadajíli Turci u některého křestana v Bul- 
harsku a v Rosně peuíze^ zavěšují jej nohama o železné 
sochory hlavou k zemi, nechajíce ho tak dlouho tam 
třepetati, dokud on aneb jeho přátelé žádanou summs 
nesloží. Když křesCan na koni jezdí a Turek tou cestea 
jema v oustřety pěší jde, onen i hned dolů slézti a ve 
hlaboké pokloně tak dlouho čekali musí, pokud tento 
přejde. Evropa se Rekův s velikým ohněm a lermem 
ujala : ale tito nezasluhují křesťanského milosrdenství, 
nebof jsou Siávové: proto i nebetřesný pláč a křik 
s Balkánu básníře Ostrožinského, ačkoli přes celou 
Evropa zvučel, zmizel bez ohlasu ! — Tu nikdo ne- 
pomůže než Všemáti Sláva. 

Pří tomto rozmlouvání počala již ránorodá záře 
východ barviti a po chvíli uzřel jsem vlastním okem to 
nejvznešenější, smělým štětcem malířův a básnířův tak 
-Často líčené, ale nikdy nedostižené, divadlo přírody, 
totiž východ slunce nad mořskou hladinou. Jest to po* 
hled nevýmluvné krásy a velebnosti plný, v jehož před- 
staveni všeckny sjednocené síly lidské jen svou slabost 
projevují. Celá jižná obloha změnila se na velikánský 
iísícobleskový ohňostroj, v jehož středka růžový, v moři 
«e zrcadlící, vůkol plameny sypajíci bod — slunce se 
stkví, vždy výše a výše se zdvíhaje. Co mne v tato 
dobu očarovatelnosti i bolelo i mrzelo, b^la fi«l«^^^%\ 
jiných, ant se aés na rrchu ledě při lomXo imiNs^^o^ \«%^ 



78 

Téměř žádoý n^rod v Europě od moře tak odřezán a 
odloučen Dění jako náš. Čechové, Poláci, Srbové, Hor- 
vatí, Slavonci ani jen v dotknatí a soasedství 8 mořem 
nejsou : co pak Rusové, Dalmatínci a Bulharové mají, 
to nestojí v poměru k naší národní velikosti a u při- 
rovnávání Slavie ku Angrlii, Francií, Španií^ Itálii, Ger- 
manii sotvy toho jména zasluhuje. Nejvétší neštěstí, 
které náš národ ve starých časích potkalo, bylo jeho 
odstřihnutí od moře a kupectví skrze Němce : ta pře- 
střížeo Čiv jeho vzdělanosti, který se nyní opět spojití, 
srůsti a zahojiti musí. 

Mezi pocestnými zde na palubě poznal jsem i 
mnoho kupcův Bulharských a Dalmatinských, kteří, 2e 
jsem jakž takž s nimi smlouvati se mohl, rádi se vftkol 
mne shromažďovali, k mému prospěchu, nebot já cizi- 
nec více jsem se od nich naučil nežli oni ode mne. 
Byli nejvíce dlouhým tureckým rouchem oděni, které ae 
oku mému (leda na knězích) nikdy nelíbilo. £uropský 
oděv nejen sám v sobě krásnější jest, ale i ten pro- 
spěch má, že v něm tělesnou a duchovní individuálnost 
a osobnost každého, anobrž často i charakter poznati 
lze, což všecko dlouhé a široké šaty ukrývají a zaba- 
bušují. Mnohot mi vypravovali o svém kmenu, slavjan- 
ském, o obyčejích, o pověrách, o dobrých i zlých vlast- 
nostech svých krajanův, a to s otevřenou důvěrností 
zpozorovavše, že i já Slavjan jsem a srdečný podíl bera 
na všem^ co se našeho národu týká. Dva Bulharové 
byli zde, od nichž jsem se vlastním uchem přesvědčil, 
že mezi bulharským a polským rhinesmem značný jest 
rozdíl; bulharské nosovnice nejsou tak- silné a ostré 
jako polské, oni chvějí v prostředku mezi němohláskou 
O) e) a mezi ^, § ; ku př. ruka zní více ťka než r§ka. 
Tato ubožátka, Bulharové, žalovali hořce na Angličany 
a jejich vyslance v Cařihradě, jehož prý vplyvem všecka 
4>8véta zde se potlačuje a mnohé ukrutenství páchá ke 
xkáze národu. Sami Turci jsou prý hloupí a nedbalí 
lidé, cbtějíli Bulharové školu a učitele uvésti, Turci se 
v to nemíchají, ale ovšem Angličané hned proti tomu 
a dvoru a baše protestuji. — ¥to^ v^Vl %\« \q ^^\^\\1 



79 

ptal jsem se. — Z bázně, odpověděli oni, aby se prý 
Slavjaostvo nezmáhalo a aby jejich mořské kupectví 
skrze vzdělanost těchto národůy nějakou ujmu netrpělo. 
Podobných příkladfiv vzdělaného barbarství, sobeckýcli 
téchto kramáf&Vy i více vypravovali tito dobři lidé. -— 
Slzy mne zalily^ když jsem zde tu žalostnou povést 
slyšel, ie mfij dávný známý a přítel, p. Andělko Pala- 
šov, velkokupec bulharský (jenž do Peště na roční trhy 
chodíval a jehož jméno se i mezi předplatiteli na 
některé s mých knih nalézá), když v otčině své, Veles^ 
škola a učitele uvésti a vůbec pořádek a přípravy vzdě- 
lanosti zříditi chtěl, na poštvání Angličanův ode Turkftv 
100 bastonad trpěti a pak ze vlasti na vyhnanství bráti 
se musel. Zbadajíli Turci u některého křestana v Bul- 
harsku a v Rosně peníze, zavěšují jej nohama o železné 
sochory hlavou k zemi, nechajíce ho tak dlouho tam 
třepetati, dokud on aneb jeho přátelé žádanou summs 
nesloží. Když křestan na koni jezdí a Turek tou cestea 
jema v oustřety pěší jde, onen i hned dolů slézti a ve 
hlnboké pokloně tak dlouho čekali musí, pokud tento 
přejde. Evropa se Rekův s velikým ohněm a lermem 
ujaU : ale tito nezasluhuji křesťanského milosrdenství, 
nebof jsou Slávové: proto i nebetřesný pláč a křik 
s Balkánu básníře Ostrožinského, ačkoli přes celou 
Evropu zvučel, zmizel bez ohlasu ! — Tu nikdo ne- 
pomůže než Všemáti Sláva. 

Při tomto rozmlouvání počala již ránorodá záře 
východ barviti a po chvílí uzřel jsem vlastním okem to 
nejvznešenější, smělým štětcem malířův a básnířův tak 
'Casto líčené, ale nikdy nedostižené, divadlo přírody, 
totiž východ slunce nad mořskou hladinou. Jest to po- 
hled nevýmluvné krásy a velebností plný, v jehož před- 
stavení všeckny sjednocené síly lidské jen svou slabost 
projevují. Celá jižná obloha změnila se na velikánský 
iísícobleskový ohňostroj, v jehož středku růžový, v moři 
se zrcadlící, vůkol plameny sypajíci bod — slunce se 
stkví, vždy výše a výše se zdvíhaje. Co mne v tuto 
dobu očarovatelností i bolelo i mrzelo, b^Va ti^V^t.^^^ 
jioÝcb, ani se aás na vrchu ledě při lomXo ^Vlt^Nl^o^ \««^ 



málo nalézalo ; větší díl pocestoých byl v kajutách buď 
ve sné, buď ve hře, buď v zahálce a zivačce, anf já 
i mimo sebe celý svčt k obdivování tohoto divadla 
shromáiditi, i v sobě city a obrazy odtud v duši sdí- 
klé ^trvaliti jsem se všeiyak smižil. ZnameosI jsem, 
jak jinde tak i při této příležitosti, že většina cestují- 
cích mnohem méně radosti v tom nachází, aby vznešené 
předměty přírody aneb krásoumy, památná města a kraje 
s opravdovou vnitřní libostí skutečně spatřila a požívala, 
jak raději jen v tom, aby o těch věcech chvastavé 
žvastati mohla. Odkudž se i to vysvětliti dá, proč tak 
mnozí těkavcí a světoběžníci, obzvláště bohatí Angličané 
a radopisní Němci, nemajíce žádného smyslu pro kouzla 
přírody a krásoumy, předce ty největší obtížnosti na 
cestách podstupují, na krkolomné hole švýcarské se 
drápají, oužiny mořské aneb řeky a jezera proplavují, 
na nejnebezpečnější krajíště sopek a vodospád&v lezou, 
do obrazáren a jiných sbírek houfně a klopotně se ti- 
sknou, ne proto, aby zde rozkoš z považování cítili, 
ale jediné proto, aby se chlubiti mohli, že i opi tam 
byli, odtud ne jejich srdce ale jen jejich marnomysl- 
nost potravu a uspokojení odnáší. Než, já blahoutek ! 
jakže jsem zde stejnou rozčilennost a podilnost od ji- 
ných žádati mohl ? koroužeby jinému toto vycházení 
slunce takovou radost , působiti mohlo jako Slavjanovi ? 
A tak jest: mne úkaz tento z dvojího ohledu rozkošně 
zachycoval, vyobrazovav mi netoliko vznešenost přírody 
ale i naděje národu, anf toto slunce ve mladé své 
oslavě právě nad slavjanskými krajinauii, Illyrskem a 
Srbskem, stálo. Ono mi bylo obrazem vzkříšení těchto 
jižných, po dlouhé noci k novému životu povstávajících 
bratrův. Oby, vzychal jsem sám v sobě, k vymalování 
této mořskonebové velelepoty nějaký slavjanský Vernet 
nyní zde byl. Básnictví všech časův a národův, se svým 
široce opisiýícím zdlouhavé vylíčujícím, předměty osa- 
motuujicím způsobem ukazuje se nám tu chudé a slabé: 
ono nemůže čtyři vzdálené světy, nebe, zemi, moře, 
slunce v jednom okamžení, na témž malém místě a pro- 

štraBMtff^ k j>djiomQ úl^inku, U^ WiiííSi «\{olu položití 

« smícbatí. 



.8} 

S tímto slavným vrasem • citem obritív fe k iti* 
pádu uzřel jsem v dplekosti plaiijid nad Todami telí- 
Í(oa a brdou labut — brdlo jeji věže, břbct chrám, 
křidla předmčfti a mladatka tfikol ai ostrovy -^ Xcst 
to Venetia la dominantě — jsou to — Benátky. Tam 
východ slunce na nebí, zde západ Benátek na zemí. 
Tyto paláce a střechy nebety^né^ jejiohi patra nad pa* 
try co mésta nad méstem t povétťi stavena jsou; tato 
Sparta zdí prázná a přece bezpečná vlnitými raly a pří- 
kopy obdaná, tekoucími baštami ohrazená, probíhiýíďfld 
průtoky co tílami oiÍTená ; plavná zemé a ebodoé moře ; 
národ sedmo aueb ležmo ve visutých Ifižkách své cesty 
i práecy své procházky i návštévy konající — toto 
v$ecfco mimovolnd mí v pamět uvedlo onyno Sannaza- 
rovy verse, jimii Benátky opsal a od republiky této 
za kaidý verš sto luidorfiv darem dostal: 

y^Viderat Adriacis Venetam Neptunus ia undis 
Staře urbem et toto ponere jura mari : 

Nunc mihi Tarpeias quantum vis Jupiter arces 
Objice, et ilía tui moenia Martis, ait; 

Si Pelago Tiberim praeíers, urbem aspíce utramque 
Ulam homines dices, hanc posuisse Deos.^ 

Kdo Peslenskou potopu Dunajem r. 1839 způsobenou 
vidél| mfiže míti asi obraz Benátek. Ale predce jakový 
to rozdíl ! tam Dunaj, zde more ; tam padání a řičeni 
chalup, domftv, palácftv, zde pevné stání a nepohnuté 
vzdorov&ni všem útokům vod : tam pláč, nářek, hlad^ 
smrt, zde smích, veselost, život ! — Obec a mésto v 
déjinstvu světa tak památné, památné avým původem, 
SYon zvláštní polohou, svými zřizenostmi a ústavy, svým 
knpectvim a uménim, svou mocí a slávou, svým dlouhým 
trváním, svou pokrevnoslí a vzájemností se Slavjany — 
jakový účinek muselo to při prvním spatřeni na mé 
oko a srdce působiti ! Směle říci mohu, ie se s tako- 
rfm srdcem ještě sotvy kdo fc Benátkům bliiil, jako 
já: slavjanským srdcem! radostnými boUtVz^m %t^^«ií^\ 
Radoiln/m proto, ie Vaoetia jesi p&yodta^ 4^t% ^V^^> 

MMliánry tpity, ÚL % 



8t 

úd Slavjaiiflv zaloiena ! pojmenována, a že Slavové i 
potom ve všech itoletíeb veliký po^íl brávali na jejfch 
, dobrých i ilých osudech: bolestným proto, ie i zde 
národu nagémn skrze sousedy berle odňata, řeč naie 
chf řeči přemoíeňa a potlačena* Celé okolí Benátské 
slavskými jmény posavad obdáno : samo toto moře 
slulo Maře di Sckiavoni^ pak Oderzo^ Grado^ Soéa 
(řeka), Livenca (řeka), Plava (Piave řeka), Sila (řeka), 
Jarý (potok Jarius), Hedák (Meduacus, nyní Brenta), 
ostrovy: Malamoka, Buran, Motjana (Murano), Mora^ 
zano, Masorbo*^ Baba Babina (Bebbe Bebiona), tvrze: 
McUagora (Malaghera), Nálega^ Vusin (Fusine) ald. U 
Dandóla se ze starých Rúkopisfiv uvozuji ještě i násle- 
dující ostrovy : Cahrexensis (snad Koiobřeh), Firexen" 
sis (snad Břeh Břežný), Constarniensis. — Již loď naše 
stála u prostřed moře a lagun před městem : Milý Bože ! 
jakový to dohledy opravdová Mořská panna, p&l těla 
v povětří a pfil ve vodě. JiŽoá Vineta. Vineta a Venetia 
dvě dcery Slávy. Onu nám Němci, tuto Vlachové vyrvali. 
První, nejdelší a nejkrásnější ulice čili nábrežeň, která 
příchozím z Terstu v oČi padá, jest Ulice Slávúv^ Sla' 
vianúv, vlasky Biva degli Slaví, Riva degli Schiavoni^ 
Sláva tedy i zde nás přivítala. Plukové gonďolníkův 
obklíčili naši paroloď, aby nás a naše věci do hostince 
doprovodili* Jděte, řeknu ke svým apolupoutnikfim, kam 
chcete, noha má se musí v Béoátkách nejprve slavjanské 
pfidy dotknouti a ústa má slavjanskou ulici pozdraviti. 
Vystoqpiv tedy z gondoly čili člunu na toto slavské 
břežiště, zde dosti dlouho vzhfiru a dold procházel a jíž 
nyní dověděl jsem se, že se tato část města Fonda- 
merita vecchiáj i, j. staré základy čili gruaty, jmenuje 
a k nejstarším poČátkGm Benátek přináleží. Stál jsem 
zde na této pfidě, jako matka nad kolébkou, ze které 
ji její dítě ukradeno a podvržče vloženo. — Vedle 
Hrobní Kasárny (Caserne del Sepólcro) uzřel jsem na 
domě nápis latinský, že tam bydleli někdy Petrarca a 
Boccacio^ Petrarca a Boc.cacío v ulici Slávův I Poné- 
vúdž ale oýnf neměl jsem kdy navštíviti tohoto příbytku 
n óďepÉáii .pápi8n\ j^Ofi^^Á \««ía % /^oti^^V^Wm 4^ 



8S 



hostince Evropy, ie však ide jíi všecko pípo l»y]o, 
ili BOji druhové a já zt nimi do Luny, jesi jett hostí- 
■ec nejbližší náměstí Sv» Marka. Roahoftiváe se sde 
T dosti ávániýob a pobodaných pokojícb, najali jsme na 
oelý čas naseha cde pobytu dva gondolnlky a jednoho 
ikaieného vfidce, jeni nás po památných místech nej- 
kretší eestou vodili. Tím se staio, ie za pét dnftv na-*^ 
seho sde se zdržováni, mnoho, téaéř vše co památ- 
ného jest, jsme viděli a poznali, měvše při tom i něko- 
lik knih opsání Benátek obsehujícich. První co zde na 
příchozího divDě ií6inkoje, jest to, že zde n prostřed 
yelikého města neobyčejná tichost panuje, nebo mimo 
ibJnnkáni vesel a člunův, neslyšíš sde žádného racho- 
ceni voffiv, ani řehtání a dupotání koňův a těmto po- 
dobných ohlušujících zvukfiv velikých mést. 



HLAVA 11. 

Slavsko-Déjepisné známosti o Benátkách. 

Prvé však, nežbysme k jednotlivým předmětům* 

▼ Benátkách přistoupili, za potřebné máme něco z děje- 
n zeměpisného ohledu o tomto městu, obzvláště poknd 
se to s našim slavjanským národem stýká a míchej 
předeslati, an( život přítomnosti v minulosti kořenuje 
a jediné z ní vysvětlen býti může. Nejstarší, nepoehybně 
ještě z Azie do Evropy přinesené jméno našeho národu 
bylo Vandj jenž to samo značí co Stav, o čemž irov^ 
naši Slávu Bohyni^ str. 33, 34. Jméoo Vand změnili 
cizí národové na Vend Venet^ Vint, Vinit atd. Tito 
Venoto-Slávové rozložení byli od nepamátnýčh časův 

▼ nepřetrženém pasu od moře Baltického až k moři 
Jaderehému čili adriatskému : tytam nazývá Tadt Fe-* 
nedij tyto zde Mela Veneii. Z těchto Veneto*Sláviv 
pronikli jednotlivé ratolesti až do Galie k oceann, kde 
sluli Veritty armoriekýfni, iaderšti h\\\ ninnXv^W \tíi^^- 
ioré, řecky žíenetdvé^ jsou prasUři oVi^^n\«\^ ^Bn^"^ 



64 

liórni Itálie, oebo jii Herodot je tiá a spomÍDá, a aáin 
povéatDf jfĚiUar antar od níck jaiéao má« Venelo^Slá- 
TOv<$ tito prévoiovftlí aa mofi kupectví, na pe^BÍaé 
rokiietví, pťoto «e od nich mootí kupečtí a roUii6tí 
' VfraiOTé k sousedům, Vlachftm a Něflieftas, anobri již 
ik latiníkům dostali (k* p. dobraná, bóra, gODdola, 
"oorbita, Hansa atd.). V tomto dáTodm sousedství Véna- 
to»SÍ<vův 8 Římany přešla í siavské slova arare od 
oratf, ralo radlice role rýl, rov, rataj, rýti, ůolumba 
pakmba^ od holjub paljob, a těmto podobná do latinskd 
'ře6i.--<-B. 334. přijat císař Constantin W. výše 800,000 
Sarmatův Arkarag-Antův, od Sarmatův Llmig-Antův vy- 
pnsenýob, do římských kon(ín a roznsadil je vThracii, 
Macedonii i v Itálii (nepochybné hořejší). Kdyi se po 
oslabnutí římské Hit barbarští národové, jmenovité Ho- 
nové pod Atilem r. 452 a Longobardové r. 568 do 
Itálie hrnuli sde nátisky a ukrntnosti tropíce, utíkaly 
mnohé rodiny na ostrovy Jaderského rooře^ kde osadivše 
se zponenáhla v obec srostly, vrchnosti zvolily a na- 
posledy i vůdce 5íli doze r. 697, mezi nimiž první byl 
Pavlié Anafeit méstan % Herakiey (Panlitio čili Paulacci 
Anafesto). Sídlo vlády bylo nejprve Heraklea, pak pro 
4>ořád trvajid nebezpečnost McUamok^y a konečně od 
<«• 809 ostrov BiaUo (Riva alta), čímž základ k podnes- 
<iiÍB Benátkům založen. Vendky (čili Venatky, Benátky, 
Bnatky, a zkažené Mletky) dostaly jméno odtod^ že nejpr- 
vnéjší a nejmnožší obyvatelé těchto ostrovův a výsep byli 
Venetí čiU Siávové^ ku kterýmž Prvoslávům čili Staro- 
«lávům, zde od jakživa« pod náxvem Venetův a Ulyrův 
l)ydlivsHm, připojovali se později i Drahoslávové ČiU Novo- 
^lévové ze severovýchodních krajin do jihozápadních pre- 
"iif, jmenovité Dalmatínci, Narečtné, Zachlumiý, florvati^ Sr- 
i>ové, Slavonei, Krajind, Korutané a jiní. Město Grád (Crrado) 
l)ylo počátečné hlavním městem těchto Veoetakojader- 
"ikých ostrovův, kteráž přednost potom na Benátky pře* 
«eloM. Vsíokni tito ostrovové přináloieli dlouho, jak z 
'Občanského tak i s církevniko ohlodu, k Cařihradakému 
'tíšAM, odkad posavad tak nohé posůitatky byzaa- 
'ifůkáho rpijrm « fkium v ft«tiV\iA%V 



Zrn to mám, ie xde nebade lenilo, nkásatí leto- 
iotaýfli pořádkoM svaiiiy, kleré y oáslednfch časícb 
aoii téflttlo SlafosláTy Benátfkýnii a Novoslávy i DÍmi^ 
aoosediijici»i nislo měli: 

61 9« rokUy Jan Participatíos, syn • apojapaaovDik 
AgneUa, vfoboovéo kyv % Beiitok, sel kp Siavům, 
(Naretanským ?) 

88<K ForUmát, Patriarah Gradaký, pod jeho& arci- 
biakopoiri i Beaálky Bálaialy, nél lilaatBost na po-. 
idTttoai ao Iffudoffůa, kftfialo alafopaQAonského proti ufí-i 
Biockéan ciaaK LndvfkoTt, poalav onomu déloíky kape- 
tdM mM a kradAv. 

895i Méato Zader ve Slavo-^MaiaUka, svolilo aob^. 
vlaatDiko správce^ pot^jndBem dtdd^ t. j. doie^ lat daz., 

829. Mél Jao Particípatíaa, jako dole Benátakýt, 
půtky a romliky ao Slávy, jeni Korfu, Melita, Pkam, 
Braií, Ckoaro a Ladeata opanovali. Vyalanec těchto 
přišed do BeMlak k nlfoéní pokoje, přyal křoat. -^ 
Nio aidké aváry a boje asezi Benátiany a Slayjaay tr- 
voly ati 170 lat. 

886. Dole Bonátaký Petr Tradoniko obnovil anlouvo 
ao iapanen Blavo-Mareianakýai Dráiémn čili Drazhem\ 
téi i a katteteni Slavo-Horvalakým Mojslavem. 

8S7. a náalod* Horvatatf kapei provoaojlce kupeotvft 
aa Bioft adrialakda^plavivají ae %%hmdurách (coadurae, 
ar. koDdola fODdola)do Btnétek. (Coaal. Porph.G. 31)^ 

840 Sférové Nareiaiiti plei^ pod vfldeea» Um-^ 
ékmem okotf Beadlaké^ vybírali vyaoké oh> od lodi da 
jfjiek přiatavQ vbtfiajtefteb. Boio Tradoniko byl od oicbi 
v boji na moři přenoieii* 

860. Uraua Particípatioa^ doíe Beaálaký, vedl válka 
proti nini, ale bea proapécka. 

874. Wr ntínén jeat aieaí Ladvibem králeai Boi^ 
vorakým a Svatoplukem králem Moravským, ve vai Fo* 
rabeím ; na řele vyslancův Svatoplukových byl Jan knéz 
z Benátek (Joannea preabyter de Veaetiia). Tento Jan, 
tdá se, byl tentýž knét, jeni Jan Zagomin alnl a nej- 
atarií kronika Benátskoa psal, kterou ?t. 1«tv^V\\ M^^b^ 
r Bůgátkéeh rydal pod oéalovln : ^Chrovicc^Y^ N%u^VMBb 



onnlttin qoaé' dřciiiiifeniotar velottiftimvm >el'Jb&anm 
Sa^^ino yúígo tribulntiK^ Snnrto htodn. ta sepsM 
UW kfotííkj rfi r/ 606, Jtni Jinače. - Jb-fcaMý případ 
památný jeat tento svaiek mesr SvaCOpiiriíta « JaBMi 
tt«ié^-V'Rdil1i.tM<Sll.' -- ^ -r'-- " ^ 

946. Smlimya.iátu Benátčany » {SJavíqNiNaréSanf 
itiinéna pod doíetitvím Petra Candianiho. 

975« Hoťratí, JriienéTité jefí^^h ivpn .n^Oilrové 
Xisea, daň iddatí od fienitéanfty^ Jaino ůá ^ 8p«j«aélr 
Dalmatinelv HbrvMtt pa^afnýtsb^; doié ?itf ' Gnéoio 
zakdMl B«to4tl^aB««^ dai^^idáfatř. BeÉátřfli' 8ad««r'lra« 
^Cadia ae 6 dobře ozbrojenými lodmi> Kitftu (HU f igó) 
obfelinúv mnobd ckjildí oboJIKo poMáifs éó^UniUib při* 
Tedi, čfmi pořet obyvatelfiv BeodUkýili slawj^ialroii kni 
opět naUhenJtd' ronboieti. : '- . ^" 

iTadeť (Zara. ladera) odjiait le '▼ éehmsQ iB^nát^ 
<5anftm; Horvárti ^ Narel^ané 1o léicé nesouoa |4 nepo- 
kojili, 40 méilaiův j«tfto na ji^ ostrovy ía/«Tlekh'. IM- 
matinef poafavie tyalaaoa k doži iádali poaoc nlilMijfoa 
ie Jeho Těrnými apojenci býti chtéjí. -Dofe .přtprnyÍT 
ftktostnd lodafvo, nn den vatoipnai 'll&né' Itotoiipii, po 
alylenfi mie ve chréiié a. f elm on <ftatroté 4Míyo1o, do 
lodi Bisknp jeaitt porrééolKni 'koroafeeT^ podal, t doie 
T ffi den odplavil do přiatavn Jéaolikéhov •; T6Cof jeat 
počátek obdno nádherné 8lnvnoat\ lilaron nvobodná oboe 
Benátská n Jejf deHo poHnb- kaidkirMié «o den vatoo^ 
pěni Páně Efcokovávél«;'ia'' která ébmuré předalavaje 
tnoabéni Benálek s lubriatiokf n^^ méřem. T Koráb voUký, 
*k lemn efli xvfáitd •alíotáv^ný^ooolý potlačený a krái* 
>Dými řenbami ozdobený alul BtM$nkncrf, od aoeby €oo« 
•taoťay kterou sa ánftlc *niéi*)^» Nn korttě ^riál prnporec 
av. Marka. Doie u předka aédfefho pprotánélo áent no- 
nátóriV, jenž n nim vedmý«i'nígaoríni aloli^ védie* nkh cizí 

•■:'■' !■* ■■ . / 

"*) Ba-oentauraa : předloika. 6tt, hé, |r. ind. sa«, jest v řecké 

a slavské if^ zv;eličajicí, k. p. finavnov (velkofík), fivJUfiog 

(velkohlad), fivái^fos rvelkoužeň) fiowípií (velkool^) atd«; 

'm naše hu-rolt ba-jarý, Bu-h6r Bybor^ nxs, bn-gor 

íOnbbŮgél), pols. b«-gai (v^Wký >!iU zvutý \i«;ň ^^m^w %tó^ 



87 

Yyslaooové, an< moře oékolik tisíc lodi(ek krylo. Kdyi 
koráb tento esí 200 krokftv daleko, mezi bstrov Lído 
a EraamOy přiáely a patriarch aádpba • posvéceňou vo- 
doa do moře vlii^ pastil doié akrio díro při jeho sidle. 
odehnou slatý prsten do moře, řka : ^Desponsamui te 
maře in signum veri perpetuique dominiu* Kdy^ se 
to s(alo, sestoupí doie s komoastYČm na ostroT Lido, 
kde Patriarch . yo chráme s. MikuiáSe alavDon mší má : 
ve5er pak jest hostina v dož^cím paláci. Koráb Bučen- 
laams jediné k tdto slavnóslí byl potřobofán, ostatnf 
haB leiel ve sbrojoici pod střetcboUi odkud 8 dnAv před 
Tstoupením do vody přeneSen a na 8 ďnflv tam nechán 
byl. Postačení korábu toho stálo 10 — I29OOO dukátftv; 
řeiba na ném představuje pohanské mořské bohy, nymfy, 
lastury, svlřata^ obran spravedlivosti, pravdy, vérností a 
bedlivostí, pokoje a hojposti, Apolla a 9 Hus, 12 mS* 
ffčftv atd. Roku 1177. byl sám papei Alexander m. 
při takovéto slavnosti přítomen : on prý daroval doieti 
2iáiimn šfatý prsten k hození jej db moře : alkolí sama 
alávnost soonbeoi s mořem již dávno před tím v oby- 
liii byla. Stavové savdali příleiitost k této rozhlášené 
slavnoati. 

Toto Benátské loďstvo pod vAdoovstvím Petra Ur- 
neoia připlulo nejprve do PořiSí (Parenso) a Póly v 
Istriii pak do Osera v Dalmacii| kde ai do Letnic zfl- 
«talo. Zde doie vzav nejlepší slavodiilmatské vojsko 
do své sluíby přišel do ZadrO| kam se i biskupové 
a lid z Velje, z Rabu a odjinud dostavili, vémost a po- 
alašnost jemu slibujíce. To ulinil i Trogir (Trau) a 
UÍTÍgrad. 

995. Doie Petr Urseolus II. uvedl pomořskou Dal- 
mácii, t. j. mésto Zader, Splít, Trogir, ostrovy Kerk, 
Ráb a KorČnlu v Benátské poddanatví, ant předtím ode 
122 let Horvatfim poplatné byly, a vyhlásil se za vé- 
Todu Dalmácie. Toto přívtélení sokyné své Dalmácie 
Venecii teprv pozdvihlo a tím učinilo him se stala. Ono 
propfijčilo Benátčanflm panství nad adriatským mořem 
a tím otevřelo cestu ai ku středozemnímu moK a k 
Arcbipelo, a k ziskini zdt mnohých m^tl % <>%\t^NVf^ 



86 

os« ntaioinilo monopol BoBálský pottáCaBfm krině 
kvésti poMnaJícOio kapeclri t Dálmaefí ; kopSonf i rdi- 
nýn dobytkem i Torek skne DtlmaUko jdondm, do- 
aáielo obei Bohátiké ro^é tfidcet tiife&T ' diikátav, af 
nic aedime o smulilém odtodto braiéai' rojako, nie o 
poplalofeh a daafeb, o berafeb a deaátcičb, o deek a 
mýtech, které Dalmatoalit ovd t Benátkiofa, a Uk řéčeaé 
Doganff, aa YŠeliké ka prodají pfíveseaé aboif, k. p. 
xa aoleaé ryby, obili, dřfW, ovoee, Vftfo, oíe}, plátao, 
hedbáv atd. akUdatí mnaeli, Uk ie se adá, Jakoby ob- 
zyláité pro né affijpaa byla potMaá, ade aaprOti alici 
ŠiafjaoftT poatatentf, J>ogana ^i DůhanOf t. {• dAkoa 
a půbon kapcAv, Siíi mlalo a ataveai kam ae vieUkf 
kOřéb a tovar při piřiplavn avém dohánél, xde aklldaly 
cenily deimOvaU K lovioiif a vyietřbvinf takových lodf 
a aboil byli uataooveni avItfiUif dpbontl ^íli náhonCf^ 
hodcóvé. které alovó- pMlo i do víaštíňy dogameře $ 
franci douane douMiůr. it Topografia Veneta, ówero 
deacríaiooe delCo Státo Venelo, Tom. f. Yenet. 1787« 

1009. Otto Uraeolo, doie BenáUkf pojav aa maa- 
iélka dcera Gojay (ilí Ceyay, kniiete nherakébo, ope- 
vnil tfm vláda avon v Dalmácii. 

1018. Kteaímfr IIL král HorvaUký cblěv Beoátiaay 
% Dalmácie vypudili vvalíl na ae poráiku o Zadní. <— 
Syn jeho Štépán db Benátek co rvkojmé pokoje pH-' 
veden, od dolete lak milován byl, ie mo tento avon 
dcera Htliku aa manielku dal. 

1030. Sv. Gferard Zágreda^ BenáKaii, fehoi rod 
ze Sibenfka v DaloMcií pochodil, byv nékolik rokftv mni- 
chem ráda Benedikiinakého v Benátkách, M ku krifll 
Štěpánovi a stal se apoitolem nhertkým. Potom jaki 
v Beli n Badína 7 ' let co ponnitevlilk iil, povýien byl 
na biskupa Čanadákébo, pak r. 1047 ma(enikem ae 
atal akrze Maďara Vatha a jeho spiklénce v Budfné; ▼ 
Ráckém méstě, nejprv ukamenován, potom a vrchu^ 
Blockaberk řečeného, asi 60 sáhfiv vyaokéhó, do Donaje 
svríen, od bteréhoi (asn vrch tento Gerhardovým sloje. 
Tělo jeho pochováno nejrpvé v Badfné, ve chr&mě panny 
Marie, po sedmi Tetech odtud přeneieao do Čanadn ; r; 



89 

1090 byla dle stídeetyf Pilgnna (Calend. Cbronol. die 
%S. Pebr.), Mitka jebo téla a koatl do Beliitek přesé-* 
iena, a ▼ kapiaea chrámu a. Trojíce (8. Ternita) alo- 
ioDa. ' Cbronicoii Badenie, vydané od JOs. Podbradakébo 
r Bndfaé 1888. atr. 95. píše: „Gerardvs monachna de 
SasaoiOt nátíooe Venetoirtfin;'' Jfinf plii Roseta^ anad 
Biffto Sascia t. j. Dalaiacia neb Slayonia, coi cíclnel 
čtilo micbajL 

1084-1096. Pod doiem Vítilem Fallerín obdr- 
ieii Benat6ané' panatvf And Dalmatakeaft a Horfatakem. 

1145. česká, v Bénáfkácb oaasená rodina, kterou 
Dandola Vecemcm^ Saňato a Jíof později! Pííaman, Píz- 
šaman jmenují, vyalatila krásný a veliký chrám í. Lu« 
káie T okresu Sfato-llarkovakém. 

1180. Jindřich StarostdéUkj , (ilt ze Starého Sela, 
Sedla (něm. Starachedél I O* byl a cfaařem Bedřichem 
Rudobradým (Barbarossa) v Benátkách přítomen pří to- 
bOfo' upokořenl a amlřenf se s papelem Alexandrem IIU 
te chrámě a. Marka. On byl prtnf, jeai nad přllíiným 
•e uponižovánfm císařovým a přepychem papežovým svou 
nevoli na jevo dal, a kdyi tento nohu na onoho šíji 
poloiíti chtě), meče se "Chopil a takové zhanobeni do- 
pustiti nechtěl. Staré selo, aedlo, pfivod těchto Slavo- 
•rbakýoh slechticfiv, Jest brad a ves v Míšni, v soused- 
ství Meziboru (Hersebnrg). 

1200. Rodina Bankanica jmenovaná dala vystaviti 
krásný chrám sv. Paterniana v okresu Svato-Markov- 
akém (sr. Albirízzi, Veneiia, str. 77.) 

1244. Přišlo sto vyslancfiv Slavodalmatských ze 
Zádru do Benátek k učiněoí smlouvy a pokoje: z nichi 
pttínáíAe z prvních Zflslaíi a usadili se v Benátkách (Lu- 
cíus str. Í66.) 

1299. Dominik Slai) (Sciavo), setník o vfidce Be- 
nátský v boji proti Janovským (Geoua), loďstvo těchto 
dílem zkaziv, dílem zajav, s velikou ctí a radostí při 
návratu od Benátčanftv vítán byl, 

1331. BenátCaoé od Slavňv přemoiení : více nei 
ato BenátSaoAv zabito. 

i 336, Xarelj mwkft^^l J/or(Zus]tt|, «^n ^^tv^, Vtt^^^ 



M 

Čleikdho, uslykr o roztrikáth nesi fieaititny • oéklo- 
rýmí vlaskýni obcemi, pustil se • vojskea ne lodi po 
Dunaji skne Horfatako ei^k Seei, a ta vsedavie na 
moře, obkU5eiBÍ byli ae viech atran ledjni Benátakými, 
které jej xajmqu^. a a nim do Benátek pltvití ae chtěly. 
Karel sám třeli, a Bartolcipejem hjřfbétem Senakým a 
Janem Lipským, . s Lodě akrse okno tajnt vyatoapí? 
vpadl do bárky rybářské, kde rybář všecky tři pytli a 
•ítémi přikryv jel a nimi.akrse víecky Ipdi Benátské^ 
až je připlavil kn )>řeha^ bdkndi ooi.péiky do Vogleje 
(Aquileja) ili. Benátčané ty osUtni, jeoi na k>di býlí 
sjímavie drieli je několik doův a véienL 

1354* Marino Falieri^ doie Benitaký, chtě v pro- 
měnu ve vládé a aprávě obce Benátské n5ÍDÍti, v před- 
aevseli avém zraděa a atat byl; v porozuměni a ve 
spiknuti a nim bylo okolo 300 Dalniatňv* . 

1424. Ondřej Budimr daloa BeuáUkéin ostrově 
8. Ducha (S. Spirito) stavěti chrám a idáiter Frantiikanaký^ 
Ve chrámě tomtoi spatřuji se jesle, mistfovské dílo odí 
Mikuláše átW Atcíí .Sohiavone, 

1435. doe 31. pros. Byl Jiří Vukovich^ despota 
Raian&v (Rasciae), slavně do šlechty Benátské přijat, 
skrze dekret yětěí rady (magipor Consif lio) : tento de- 
kret nalézá se v dožeci kaooeláři, v knize Ursa, atr. 106. 

1460. Žil zde Hieronym Slavon (Girolamo Sehia- 
vone) znamenitý malíř, učeník Jakuba Sqareionay malíře 
v Padově. 

1500. Obnoven praš trarý chrám s. Marie Župa nické 
(S. Maria Zobenif o) v okrean Svato-Markovakém ; chrám 
tento hned se začátkem Benátek vystaven pak podruhé- 
krátě asi okolo 1500 znovu zbudován byl od rodiny 
Županica (vlas. Jubanica, Zobeniga), jejíi jméno noal ; 
opět r. 1680 od rozličných šlechtických rodin opraven « 
Celé prftčeli chrámu jest z mramoru, utěienými řezbami 
a sochami ozdobené. 

1551. Obnoven byl z gruntu chrám Slavjanftv, s. 

Jiří zasvěcen (s. Giorgio degli Schiavooi), a pouze od 

Slavjanftv illyrských spravován, on atojS v okresu Ka- 

štůhkém. Kdy tento starý chrám poprrivlkrite staven byl, 

^CBÍ Maimo, 



n 

1502 — 1582, Ondřej Medola příjmím Schiatono 
jeden s aejslavaějiích malířův, přítel a pomocník Titía-- 
b(IV| rodilý se díbaniin] v DalmaUka, osadil ae v Be» 
■áikáoh a aUl ae předkem heiné a slavné rodiny malíře 
flké ▼ Benátkách i ▼ jiných krajinách, jmenovité MiohaU^ 
Jana jeoi jest v Rnsi, Natale jeni jest ve Vídni a Fe- 
licd jeoi. j«8t ▼ Benátkách. 

1555. Jakub Pisbolica, malíř v Besátkáoh. 

1565. JuUus Slavata (SchiavetU) hyl hudebník 
a akladatel (componist) ; dal ▼ Benátkách péti^ a šesti- 
hlasová spěvy Imotety) tiskaooti. 

1740. Bedřich Běnkovió, malíř slavjan^ý v Benát- 
káeh, naroieo v Dalmatskn. 

1767. Dalmittisský hrabá Lo^l^ovtc, obžalován byr^ 
ieby 8 Turky porozaméni měl, byl. do těžkého vězeni 
T doíeeim paláců nvržen, v němž 14 let úpěl. Francoo- 
xové přišedše do Benátek, otevřeli, a dilem i zbořili 
iyto hrozné temmcsy naili tam Lásko vicci že ho ale z 
iéchto paleií, ne postupně, nýbrž znáhle na světlo a 
Tolné povétři vyvedli, on v týž den oslepl i zemřel. 
Lisfcovič hyl posledním vězném Benátské republiky, jenž 
T těchto dožeoich islářech seděli 

1780—1790. Před francouskou revolucí počítalo 
se v BenáUkém vojsku 20,000 Slavjanftv. Když Na- 
poleon Benátky obklíčil a k podáni se žádal, Daimatinoi 
shromaidivie se na náměstí sv. Pavla, hýli sami jediní, 
kteří město bez boje a krve proliti Fraucoozům ode- 
Tsdati nechtěli; když opět později Benátky hned tomu^ 
hned jiaému panovníku připadly, Dalmatioci nechtěli 
Francottzftm přisahati, řkouce: ,,lly nejsme k— y abychom 
insto přisshali a přísahu měnili.** Císař František na- 
posledy musel sám přísahu jejich rozvázati. — Slušně 
ledy Mikul. Tomašič (vlas. Tomaseo) vlaský spisovatel, 
▼ Benátkách nyní žijící^ rodem z Dalmatska, ve knížce 
Scintille v předmi. Sv. I. píše : „Lev sv. llarka dávno 
stratil bohatou svou břivu, i zuby a pazoury: těch ně- 
kolik nehtáv co mn zůstalo byla slavoillyrská síla a 
snaha.'' 

Při tškěféío dávné ustaviciié \il;\«m%<^%>A \«^^>^^^ 



Bénéttanfir a SlatJaDfly rotlíčookmťDnýeb, pfíréiaBi yée 
jeat, ie ae^ nejen metí Dovéjilm! a niiifni^ ala i mesi 
ifejstaršfmi a nejvyiifmi rodinami BenáUkými tak mnohá 
alavjanaki jaiéna naléxajf, z nichi mnohá aani Beoátštf 
défepiacové, JmenoTÍté Dandola a Sanuto, sa aUiTJanskéko 
l^ffvodn tyhlainji a yhat jejich, odkad příilí, adávajf. 
Kcuimtr Freiot vydal SYláštní dflo o rodínáeh benátskd 
šlechty. Hy chceme t nich alavjanaké, aapoA pokod 
nám ve xnámosl přiily, zde abecedním poNdkem nvesti : 
Ba^alin, Bankanica^ Barbamazelo (ar. MaatihradSé), 
Barzíza, Bazolo Boanlo, Baiej Baxejo, Bradal (Barha(ini 
z Velje), Bel (BelH z Dalm), Bělen. Belon [t Dafmatie), 
Benkovič Bencovicb, Blagaj (vlaa. Oraini), Bognrad Ba** 
frad Bagradío, Boai, Bradan, Badímir (Bondímír), Boďi- 
slav (BdiUscIao Botiscalco), Cepofo (Zepofo), Čivrtna, 
Čnran, Dalmir Dalmario, Dalidat předtím, nyní Agonadef, 
Dandola (ir. Dodola), Dědo Diedo, Dětinov Díecinov 
(ze SImvoo), Dym, Fhítoit, Georgič Oiorgio, Gi2 Giti 
(z Vogleje), GrahSna Gravína (z Drafie), Gradenik, prvé 
Gradič (z Voglejo), Grínan (ar. hHmali, aneb hrm8n?)r 
Gořa Gnorí (z Uher), Gaman (ze Slavon), IvandS vel*- 
knpecká rodina, Ivanovieh^ Karlovic (vlaa. Torqaafó\ 
Kavka Cancko, Kaaanič Caatíaníco, Kalatrinov (z Dalm.jy 
Lfpoman, Malíbran, Hiiliper, Manoles Manoleaao, Mastaliéy 
Hermo^ Modenik, Moat Mftat ; da Moato aneb da Ponte, 
Mndat, Magla, Marian, Nadal, Nogar Nogari, faskaflé, 
f iaar f esar, Písboltca, malíř^ Planík Píanigbi (z Vogleje),- 
Pol Foli (z Dalmácie), Polán (z Polány), Polin (t Mata- 
moky), Bagozzi (Roboi, M Rakoci Bakovakt? ze Slávo- 
vonie r. 1252), Savian Slavian (ir. aerh. Bogfnaav), 
Semenec Semencí; Slav SchiavO; Slavian Schíavoni Me« 
dola^ matiř^ Soranzi (sr. Zorió tak jako Paranco a Po- 
ři(í, z Barano), Stěno, Steníni (ze Slavooíe), Strnad 
(Stornadi Stranodi), Snrían, Tiepol^ Uanag (ar. anaga, 
anaínf), Veřeman (Pizamen, z Čech), Velo Veglo, Viadro, 
Vilar Vigiarí, Vakovič^ Zagornin, Zagredo, Ztigfsri^ Za- 
mai^a (z Dalm.), Zavorfian, Zoan, Zuanellí, Znbanič Za- 
banJgi. 

Jméno Slav tak bylo obWbctiO, 1© tilWtít^ n^^^« 



košlechtické rodiny je ao křeitoi a osobni před svá 
rodinná jména kladli k. p. Šeremsstmo Scbiavo Marcello, 
Sereuissimo Scbiavo Poláni atd« ar. Dandola u Mural« 
8tr. 425, a Sanuta str. 629, což ae nepochybné atávalo 
na pamálka toiio, ie ze alavského národu pocbázejí. 

I na vidělanost a literatoru slavjanskou Benátky 
ftenalý vplyv véli, ant v jejich městč včasné knihy, 
téméř ve všech nářečích slavjanských, tistony byly, tak 
k. p. roku 1483 Míssál glagolitský; r. 1493 Misaál 
cyiitoký*, 1495 Evangelia a Epištoly v cirkevnoslavské 
řej^i od Baraardina; 1506 Biblie česká, při kteréai 
tiská xprévci a korrektorové byli Jan Jindřišský se 
Žalcee Tomáš Molek z Hradce nad Labem; 1519—1538 
Sloie^ník, Žaltář s časoslovem, Molitvoslov, Oktoicb, 
Minej etd. od vévody Božidara Vukoviče pomoci mni* 
chfiv; i jeho syn Vincenc Vukpvič vydal zde šest knih 
o4 1546 — 1561; 1543 Evangelia od Zboraviče ; 1559 
Jegjupka čili Cikánka, báseň slavoillyr. od Žubrauoviče : 
1561 Missál od M. Broziče; 1566 Časoslovec od Ja« 
kttba % kamenné Řeky; 1569 Žaltář a 1570 Molítvenik 
od Hieron. Zagnroviče ; 1595 Slovnik od Fr« Vraaice 
(Verantitts); 1638 Žaltář od Ginammiho; 1613, 1682, 
1699, 1718 Evangelia od J. Bandalaviče; 1639 Pra- 
vopis Navoillyr. od Zamane ; 1708 Katechismus dalai. 
od biskupa Biankoviče; 1754 Seb. Dolci de illyr. Lín- 
guae vetust* at amplitudine ; 1758 Slovník oá A. DelU- 
beliy; 1758 Kačičovy Zpévy ; 1764 Sjetavanje mladoga 
čoveka od Z. Orpbeliua ; 1 764 Slovo o grješnom čelo- 
▼jeku od D. Obradoviče; 1803 Etika od téhož; 18Q7 
Pjeana na Serbev od téhož ; 1773 Evangelia od P. 
Knezeviče; 1804 Zemleopisanije od Soiariée, 1809. O 
samostí od léhož, 1809 Sverch voipítanija od téhož, 
181 1 Pominak knižeaki od téhož ; pak od r* 1800—1805 
mnohé knihy od V. Rakiée, 1767 od Damtanoviče, 
1765 od Jnlinaca, 1807 od Eleniče atd, Anobrž sani 
Beoátiané psali nezřídka o alavjanských vécech, k. p. 
Ftamnius ComeUui Senátor YoBetus, psal: Catkaros, 
Dalmatiae Civitas, ío ecclesiastieo et civiU státu. tú&Ui- 
mis doeameatiš /i/aatra(a« PalaT. 11^^, \ vawiS^ ^naí^v 
šhfjMMiií zde 86 vycvičili. 



«4 

HLAVA HL 
Benátky. 

Svato^Markovské namésti a jeho oholL 

Zb ib máme, že těmito předeslaDýni zde snánost- 
mí opatřený 5teiiářji2 nyni s tím tětší ochotnosti a účast- 
nosti následovati nás bode, kdyi jej p9 tomto slavo- 
▼laském městě a k Jeho památnostem voditi bademe. 
Nebo kdo Benátky netoliko viděti, ale i cititi a Jim roa- 
umiti chce, ten se v zrcadle dějin a staroiitnosti na 
ně dívati musi ; mas! město jistým povolným pořádkem 
ohledati, aby zmaten a zhmoždén nebyl, nebo zásoba 
mnohých století svaluje se tu ouprkem na duší. — Náš 
první chod tedy byl na náměstí sv. Marka, teato ráj 
BenátČanfiv. A opravda, on převyšuje všecko očekáváni^ 
on zahanbuje i ta nejnapnutější novochtivost. Již Petrar- 
ka psal v jednom listě o něm: „PlateaH^ni non scio an 
orbis terrarum párem habeat.'' Co v jiných velikých 
městech porfiznu v rozličných ulicech a předměstích 
krásného a památného rozptýleno jest, to se zde vše 
v ouzké prostoře sestredéno nalézá : kavárny, arény, 
tržiště, procházky, radnice, knihovny a jiné nádherné 
stavby. V jeho budovách, obzvláště ve zdech chrámu 
Svato-DTarkovského a paláců dožeciho, charakterizují ae 
celé Benátky nejvěrněji a nejživěji. Muži v cernoheď 
havných plástech, Ženy v černých závoj ech tráví zde 
čas až do pfllnoci sladkým nic nečiněním (dolce far 
níentej. Uválení kejklíří, šedivé kostrbaté ženštiny jako 
i pávopySná šlechta Benátská míchá se ta v jedno coliho 
(quodlibet) s podivuhodnou snášelivostí, a s občansko- 
národním soucitem. Nejzanímavéjší pro oko znatele jest 
zde pohled na rozdiirtost postnv a obličejdv jak šlechty 
tak lidu v této nahrhutiné obyvatelstva. Tři původní 
pravzorové panuji ve všech Benátských hlavách a tvá- 
řích :' jeden jest římský dlouhohrdlý, vysokomyslný, 
ZBsMušííý, pánovilý, mlčeliyý • druhý jest slavský, okrou- 
bíotyárnf, [jfi^ětiyf, Veselý, St^b^lw^v t^'^^^^'^ \ V^^Vv 



jest jakási mišenlna germánské a arabské krve. — Jest 
MarkovíMé toto (tverhran asi jako PeSfanaké novooá-* 
městí, něco YŠak užŠí; obdán nejnádheroéjŠínií badovami 
a stkvostným ku procházkilm stoažícím pfístředím. Sama 
pftda placu jest 5Í8tá, umele dlaieni a bílým mramorem 
mozaikovaná, ant ji iádná kolesa vozflv nev^hlubajf a 
žádné podkovy kofiňv nerozrážejf. Co zde cizincovi 
T oSi bije, jest to nesčíslné množstvi holubfiv létajících 
vůkol anebo před nohami se pletoucích tak pitomé a 
směle, že se jím člověk, ne oni člověkovi vyhybovati 
musí. Na střechách a oknách palncfiv, na pavlačích, na 
cbrámícU a věžích všudy hejna těchto ptákův. I zde 
prozrazují Benátky svfij slavjanský původ a charakter, 
svou pokrevnost s naším holubicím národem, jehož 
viickni kmenové od starodávných časů v tyto ptáky ob- 
zvláště milovali, ve dvořích drželi a pilně chovali, sr* 
Výklad ku Slávy Dc. str. 66. Jméno holub (columba 
palumba) přešlo ode Slavjanfiv k ostatním evropejským 
národům a se jménem nepochybně i věc. Škoda jen 
že Benátčané při tom čistoty nešetří, anC trusem a peřím 
těchto holubův všechny domy, okna a pavlače zane- 
svářeny jsou, což obzvláště v dožecím paláců omrzelost 
i ošklivost působí. Odpoledne s udeřením dvou hodin 
na věži sbrknou se všickni tito, jinače rozptýlení, ho- 
lubové a holubice na náměstí Svatomarkovské, kde por 
trávu svou dostávají. Kdo zde takového holuba zabije, 
trestán bývá od vrchnosti, podle zvláštního o tom vy- 
daného zákona ; každý se jim tedy vyhybnje, čím ho- 
lubi smělosti nabyli. Všickni tito holubové jsou jeduo- 
barví, totiž tmavomodří a malé nízké postavy, a proto 
pohled na ně oení příjemný. Chovají se nákladkem státu 
Čili obce : a obyčej tento prý tak starodávný jest, jako 
město Benátky. Předtím se prý množství holubův, 
jimž se na nohy papír přivázal, u brány Svato-ATarkov- 
ského chrámu do povětří pouštělo. Co znamenal tento 
obyčej ? Dle mého zvyku, pospíchal jsem s vůdcem a se 
druhy svými i hned na nejvyšší totiž Markovskou věŽl, 
abych se ve zmatku tomto rozh\ed^\ a X^Vv^^t^ ^t^xsi 
předběiaf obraz o celostí' města v ui^sW ^o'^^ %Vs<íl^. 



Vsiapnje se na loto, 284 benátských střevicftv vysokos 
iToníci| ne jak obyčejné po schodech^ ale povlovnOH 
ocházkja vedU zií a stéa Uk, ie i na koaiy jako 
polský král Aogust, aneb na oslici jak Napoleon udé* 
lal^ moino vshfira jezditi. S výsosti této jest Čarod^ná 
▼yblidkn na celé mésto, na laguny • ostrovy^ na hole 
pevnozemské a na jaderské moře. Žeby vsak sákladoTé 
této Tčie tsk hluboko ▼ seiní leieli, jak vysoko j^í 
idi do povětří se vxnásejí, to jest nepochybné jen be- 
aátská gaskonáda. Pravdépodobnějsí jest to, že se r. 
1830 jistý hrabě pro láska, n nedávno dva lodnici pro 
dlahy s věže této dolA svrhlL Celé Benátky děli se 
na 6 okresftv (sestieri), totiž: 1) Svato-Markovský, 
9) KasUlský, 3) KráloprůUvský (di Canal Regio) 
4) Svatokřížský, 5) Svato-Pavlovský, 6) Tvrdobřebet- 
9ký (Dorso daro). První tři leží na východo-sevemé, 
dmhé tři na západojižné straně velikého prfllívu čili 
kanáloi jenž se ¥ podobě veliké litery S městem vine 
na dvě pólo fiče je déle. 

Před chrámem s. Marka stojí přímo tři vysoké 
stožáry, čili břevna, červeně obarvená* na broncových 
podstavkách, představují tři, Benátčan&m někdy patřivsí, 
ostrovy: Cyper, Kandií a lloreu: v letních nedělích, 
když jasné počasí, bývají na jejích vrcholícb dlouhé 
Červené korouhve sevěseny, co znaky bývalého panství. 
Tak i Madaří posavad při korunování a na parolodích 
ukazují praporce a erby Srbska, Bosenská, Bulharska a 
jiných krajin. Totě veselá smutnohra ! Tak čtease, že 
i světoborci Mongolové, potomci Džingischena a Timnra, 
v panovnickém znaku svém nosí posud jména a erby 
věech těch evropských knýin, jmenovitě i Uher, které 
■ěkdy bylí vybojovali, považujíce je jako své neodoizi- 
telné dědictví! 

PrAčelí a celá zevnitřnost chrámu s. Marka ukainje 
ifcoumateli, že se zde východ se západem potkává a objí- 
■lá. Sedm dutin olevem krytých a pět nádherných bran 
(ili vchodft ozdobují tento chrám. I zevnitř i vnitř vy- 
iperkován utěženými mozaickými obrazy a řezbami : nad 
JUěvmí bráůou zpíoiýí se čtyH miU^U, bx«u««xl| měkdy 



^7 

poi]ft€6Df ko&oté, kteří se vAbec Lysippoví, za teta; 
Alexandra Velikého žíjíeima, přípiaiijf. Ž9 dilo řeckéha 
mistra jton, to prvni pohled db dČ ukazuje. Jejích ne- 
zkroeoDá bujnost, oheň, který je te váeoh čaatkáoh oži- 
vvje, hrdost vše před sebou šlapající — projevují jejich 
pAvodBí urfeeDOst, ie táhli buď vflz Velikého vítézitelo, 
biidf samého boha slunce. Kolikráte jsem se procházel 
SMb i jeu bč2oČ prošel nánněstí s. Marka, oko mé bez* 
deky se tiepilo a ztratilo v obdivováni téchto tisicole- 
tých pozilslatkňv : anobrš až k nim samým dvakráte. 
š«l jsem, abych je netoliko o6íma vidétí, ale i rukama 
makati, měřiti a jim obdivovati se mohJ. Kdyi všdk 
prvaf rovčilenost se utiší, neodolatelné se aaffljme ta 
myšlénka : cože ale tato pohanská zvířata na cbrámi' 
křestanském chtějí? či v Benátkách není příhodnějšího 
mfata pro tyto krásné modly? — Ostatně sotvy kteří 
iivf koňové se více po světě naběhali a delší cestu ko». 
nali, jako tito; z Athén aneb z Řecka vůbec přešlí pod 
Noroeem a Trajanem do Říma, z Říma skrze Constaniína 
do Cafi^ado, kde v Hyppodromě stáli ; odtudto skrze 
doio Dandolu r. 1205 do Benátek, z Benátek r. 1797 
skrso Napoleona do Paříže, a odtudto opět r. 1815 
skrze Františka císaře do Benátek. 

U vchodu do slavného chrámu sv. Marka jíž dlažba 
T předsíni pozornost mou poutala. Právě ve střediné 
složen jest uměle malý serpentinový kámen v podobě 
rhomboidu, ku poznamenáni toho místa, kde někdy pa-' 
pež Alexander IIL císaři Bedřichovi Bndobradému na 
vazy nohu položil. Vňkol něho jsou ještě i jíní kame- 
nové pro ozdobu do dlažby vpraveni. Lid na tyto ka- 
meny často a 8 velikou nábožnosti kleká, anobrž bera 
z nkh prach do ruky žehná se tím na čele a prsích 
jako posvěcenou vodičkou. Nápisu zde žádného není,, 
to se prý vynechalo pro ušetření Tedeskův. — Sám 
vnitřek chrámu jest tmavý, pfida mramorová tu i tam 
zprohybovaná a propadlá, ant moře v čas bouře někdy 
celý chrám zaleje, tak že po lodicech do něho jíti so 
musí. Ozdoby a obrazy chrámu jsou \él^l\x\ ^\\«ye^ n V|-- 
MMtickém sloha a rlraso, anobrž někleré \ % \^^dé\J^^^^ 

KoUárovy gpity, HJU 7 



9S 

pisy, k. p. lase Xtoc «»•*> Mtjtyjp i^eS stojí pod obrazy 
nade dveřní chrámovými* V den nedělní bylí jfme zde 
opét; pravé kdyi se mše konala : jakový to rozdíl mezi 
naším a vlaským Čtením aneb vyslovováním latiny ! « 
téchto zní ce ci všady jako ée ci^ ge gi jako ie, ii, se 
jako i, k» p. in prinčipio, vin(ere, adiere (agere), osser* 
vare (observare), šio nešio (scío neacío) atd. Kár zpé- 
vákAv ve blízkosti oltáře krásným zpěvem asi lechtal, 
ale svými nenábožnými posnňky oči arážel. Jeho zpráv- 
ce, při dávání takto, dřevem na dřevo tak boachal, 
ie všecky hlasy přerážel. Kosy z opery Norma a z 
jiných zpovšednélých oper hrály se při této mší, c»i 
jame potom i v jiných benátských chrámech uslyšeli. 
Nám se to tak nelíbilo^ ie jsme konce tam dočkati ne- 
mohli. Opera ve chrámě a kázeň na divadle : oboje ne- 
Miysl f Tato okolnost vysvětlila mi pAvod a příčins 
onoho slavopolského přísloví : ^Polski most, niemiecki 
poat, wloakie náboženstvo — to wszystko blazeňstvo*^ 
A ačkoli toto přísloví ovsem nadsazené, předce vyznati 
masíme, že jsme vfibecna celé naší vlaské cestě ouioho 
roboty v náboženství a mnoho nádenníkAv a řemesloíkftv 
mezi kněžstvem spatřili. Za velikým oltářem ukazuje se 
hrob, v němž pr$ tělo sv. Marka sem z Alexandrie pře- 
nesené, spočívá; při čtvrtém oltáři na levé ruce jest 
obraz Panny M. malovaný prý od sv. Lukáše; v poklad- 
nici pak chrámu Evangelium sv. Marka^ ale již tak 
vlhkostí porušené, že v jednu hmotu co těsto slité byli 
M zdá a těžko v něm litery poznati nercíli čísti (srov. 
Jos. Dobrovskýs Leben, von Fr. Palacký, Prag 1835. 
sir* 14.) ; dále Evangelium zlatými literami psané prý 
od s. Hieronyma ; podobných svatozbytk&v jest tu veliké 
množství, jako k. p. vlasy P. Marie, kus lebky Jana 
křest., trn z koruny Kristovy atd. ale nikdo se při nich 
dlouho nebaví a sami jioáče mnohomluvní ČiČeronové 
jen běžně a spěšně zmínku o nich dělají. 

Na pravé straně chrámu pod branou sedí u stolka 

mladík a perem v ruce a s bílým papírem před sebou: 

Jest to veřejná čili uličná kancelář pro psaní listAv. Kdo 

psátí aeamf, a chce list, odpoN^d %iie\i VTQ%>b^ «M!h 



99 

jiné píseoinosKí míti, obrátí se sem k lomato všeobecoénia 
tajvmnfkovi, roipovi svou žédosty a v okumieDi jeti 
tS6 hotovo a list i zapečetěn, tak it odtudto přímo na 
posla jde. 

Hoed ▼ ioasedstvi tohoto chrámu stkví se doiocf 
palée, le tři oddílfiv a slohfiv Eáležející, spodní jest 
Tiaský, prostředaí gothioký, vrchní výehodoarabský. Tato 
nejkrásnější oidoba Benátek pochodí ode dvou mnžftv, 
z nichž obec Benátská jednoho stíti, druhého oběsiti 
dala, ie se opovážili sřizenosti svobodné obce dotknouti 
se. Onen první byl doze Marino Falieri, tento drohý 
gtavítel a řetbář Filipo Galendarío. Vystaven pak jeit 
paláo tento r. 1342 — 1354. Po tak řečených obrov- 
skýeii schodech, tak nazvaných ode dvou obrfiv^ MarM 
a Neplana představujících, od Sansovina, vstnpnje se 
do vnitřkOy jenž na tři díly rozpadá, na knihovno, na 
naseanr a na obrazárnu. Na těchto schodech krvácel 
r. 1865 pověstný doze Marino Falteri pod katovskýni 
ne£em proto, ie přilii velikou vládu zdejších slechtícAv 
obiÉentí, a přetěžké břemeno pospolitému lidu oblehčUi 
ohtěl. Na levé ruce viděti ve zdi šlépěje a díru to, kde 
předtím ona pověstná lví hlava s otevřenou tlamou stála, 
do-QÍi udací lístky a žaloby proti podezřelým osobám 
metány bývaly. Mně nejsilnější tužba táhla jen 6im skftř 
do steě veHhé rady (dei maggior aneb gran Consigiio) : 
nevélíl jsem zajisté dočkati toho okamžení v němžbycli 
spatřil onen obraz, o němž jsem již ve mládonectvl 
sTéa tak mnoho slyšel a čítal, po jehož spatření ode 
■mohýoh let jsem dychtil, totiž od Bedřicha Zuccarat 
přadstavnjící císaře Bedřicha Rudobradého, kterak padaa 
k iemi nohy líbá papeži Alexandrovi III. aa tento šíjí 
)eho patou šlapá. Obraz tento nejen z církevního ale 
i % národního ohledu mne zanímal pro Jindřicha ze Sta* 
rosídla slavosrbského rytíře z Míšně. A věru sotvy že 
jsme vešli do té, 74 střevícův široké a 154 střevíoftv 
dlouhé, nejmistrnějšími malbami hojoě a skvostně ozdp- 
bene síně, já hned na první pohled poznal jsem ten 
obraz a pžimo k němu pospíchaly o&Uln\ n^^ \^^ ^^qV^svl 
4fdiúii¥, Viaít 00 ttt pravé stěiiě) lěia^l ^o«\^^tiV^ ^^^ 

1^ 



100 

čfflem 75, a jest dosti veliký. Strážce této síně, vida 
moQ pOKorDOsťa účastnost na tomto obraxa, příoesl ttii 
z poboční světnice knihu velikou, pod názvem: EacoUa 
di stampe dei prineipali pittori^ Venezta 1782^ kdo 
i tento obraz v mědi rytý se nalézá s následujícím ná- 
pisem : „Frederico ImpercUore prostrato a terra haccia 
li piedi cU Pontifice, Frederico žhicchero pimej^ Na 
tomto obraze stojí papež Alexander v prostředku v celé 
své slávě; za ním vysoké kněiátvo, před oím s obličejem 
k nohoum skloněným klečí na kolenách císař Bedřich, 
v největší pokoře líbaje noby papežovy. Papež zdvíhá 
vzhůru levou nohu, ale tak Že ji neviděli na šijí, nýbrž 
fen skrytě zdá se na hrdle aneb na vazech jeho ležeti, 
Znatelé malby mají podezření, že tento nobošlap (eprv 
v novějších časich z jístýeh příčin zakryt a barvami 
zamazán* f odobný obraz nalézá se i ve chrámě La 
Carita v okresu Sestiero di Dorso Dnro, pod nímž tento 
nápis stojí : „Alexander Papá III. Pederíci Primi Impe- 
ratorís iram et impetum fugiens abdibit se Venetiís, eo- 
gnitum et a Senátu perhonorifice snsceptum, Ottooe Im* 
peratoris filio navalí proelio a Veoetis victo captoqae, 
Federicus páce facta supplex adorat fídem et obedien* 
liam pollieitus. Ita Pontífící sua dígnitas Yenetae Reipubl. 
benefieio restituta. MGLXXVIJ.*' — V tomto chrámě, 
jenž kanovníkfim Lateránským patří, zdržoval se papež 
Alexander na outěku před císařem Bedřichem skrytě za 
jistý čas, za které pohostinství on tomuto chrámu věčné 
odpustky propfijčil : pflvodnf bulla papežova na bláně o 
tom znějící visí zde ve chrámě, I Georgione a Titiatt 
tento historický předmět vyobrazovali v Benátkách. 
Anobrž i v ňímě na Vatikáne ve královské síni (Sála 
Regia) visí obraz těmto Benátským podobný, jenže mno- 
hem větší. Na těchto vyobrazeních pozoru hodní jsou 
dva rytíři a dvořané, jeden na pravicí, druhý na levici 
Stojící, ani oba obličej od tohoto divadla s nevolí od- 
vracují : jsou to Jindřich StaroMehhý slavosrbský šlech- 
tic a Détřich markrabě Miéenahý. Když totiž císař Be-^ 
dřieh Radohraáf (Barbarossa) od papeže Alexandra III. 
proto, ie k jeho voleni nepř\ft\onp\\) ^o V\«^ki^ ^^^ V|\ 



101 

a pak po dlouhých roztržkách a neřestech $ nim se 
aoiínli ebtél| mfato k torna v Benátkách r.1180 or6eio. 
Po vjesdn do méata nasel císař papeže v předsíní chrá- 
mn 8. Marka sedícího ; když pak die obyčeje nohy jemn 
políbiti ehtéi, papež tím uspokojen nebyv, slova Žilma 
91. V. 13. předřlkaje: „Po Iva a baziliikn choditi b«- 
dM a pošlapáš Ivíóe i draka^ — nohami šíji a hlava 
eíaařova šlapati chtěl. V tomto okamžení byl náš Staro- 
aidelský s Détřiohem markrabětem první, jenž udeřením 
mky aa jílee zbraně své tomuto přílišněma přepychu 
ae zprotivili, čímž papež předěšen podáním ruky císařo 
klečícího zdvihl a políbil. Když císař Josef 11. před 
tímto obrazem stál, vodiči z delikatesy pozornost jaho 
aa jiné věoi obraceli, a však na darmo ; když pak pod- 
lom obrafr tento jemn se všelikým ostýcháním a omlou- 
váalm vyavčliovali, řekl prý ke svým pr&vodčím a oa*- 
améohem ta slova: tempi passati ! (časově minuli). 

Známo jest, ie se někteří novější němečtí dějepisci 
fro falešný stod zpouzejí proti této události za bajkn 
Ji vyhlašujíce. Nám však nevidí se v ní nic pravdě od- 
paisého býti, anobrž s duchem středověku, s oharakta- 
rem papeže Alexandra a se všemi jinými okolnostmi 
eele ae srovnávati. A jestli sám císař Bedřich tak na 
ay.oo osoba a hodnost zapomenul, že se při této přile- 
žiteati neostýchal kostelníkovi metlu z ruky vzíti a ta 
«aata ve chrámě mésti« kudy papež kráčel, a když ze 
ekráao vycházel a na koně sedal, jemn střemen držeti 
a koiovi přes dav lidu cestu klestiti: nevím, pročhy 
jemn méně pokory, kajícnosti a trpělivosti přivlastňováno 
býti mělo a počátku^ nežli v prostředku a u konce jeho 
a papežem se potkání, pokání a od kletby osvobození. 
Že sám papež Alexander IIL v listu svém biskupa York- 
ahému a Durbomskému psaném, kde smlouvu mezi sebou 
a císařem učiněnou jim oznamuje, žádné zmínky o tomto 
DeČiní, odtud ještě nenásleduje nepravdivost tohoto skutku. 
Alexander tento byl muž silného ckaraktera, vysokomy- 
alný, oaobovačný, nezlotnný : ale chvástáni a samocblouba 
vzdáleny byly od něho ; k tomu přtcházi \ U q^cA:^v^%^.^ 
ie aeměl příčiny ckluhiii se skuQ&eia Xa^s.^'«^^^ VW| 



104 

érwkf Ok okaem TÍsejí poprsí dožfiv Benátf kýcfi ; na Ion 
prézMn nistČ, kdeby obraz dažete MarÍDa Faiiera stáli 
aél, ^e 86 tento nápis: „Hio est locus Marini Falotn 
éecspitati pro crímiDibns,^ 

Odtadto nsYŠUvilí jsme Sm volicí čili Sála deUo 
■Sorutinio^ • zde opět dva slavoDárodaíeb déjin se tý- 
kajid obrazy celoo posoroost mou tak zaujaly, jakoby 
tam asi jiných nebylo. Jeden pod Číslem VII. přeď^ 
stavnje Bitvu a vfbojování Zadru od Jak. TintorUta; 
tento obraz jest nepochybné nejvýteéaéjší nejes t eelém 
tomto poláca, ale i mezi. všemi prácemi Tiotoreltovýmt. 
Zde se mistra tomuto poštěstilo tížasnou velikost a silu 
Michala Angela s líbeznou barvitostí Titianovoo sjedso- 
titi. Dlouho J9em zde na rozpacích byl, mámli se zde 
vlastenským éili aesthetiokým citům více poneehsti: 
předmět zajisté obrazu působí stavskdmo srdci bol s 
stud, ačkoli hrdínšH Zadrané zmužile sobě v obrasi své 
počínají ; ale krása obrazu kojí a míří čarodějsými 
vsadúmi oko tak, že odlud povstává jakási míohasá bo^ 
lestoá krása a krásná bolest v srdcí Slavjana. Droký 
obraz pod číslem VIIL líci Vzetí slavodalmatského mésta 
Kotáru, od And. Vicentinaj jenž se r. 1420 stalo. 
Jakový to rozdíl mezi tímto Vieeotinovým a oním jeaia 
sonsednfm Tintorettovým obrazem. Štětec tohoto raní 
srdce ale i hojí, osoho jen oči kole v obojím i histo- 
rickém i malířském smyslu. 

Ve knihovně, roku 1812 z protějších novýohpro- 
knracií sem přenešesé, pro trvající prázntny, jen Iffátké 
s běioé přehlednutí nám dopřáno. Učenost v Benátkách 
■ebyla a není tak vysoce ctěna a roilovása jako kráso*^ 
uma a umělectví; vůdcové ve knihovnách a listovsách 
jsoB slovoskoopi, pospíchající; často poámourni a se- 
rlidnf : naproti tomu vůdcové v obrazárnách a jiných 
směleckých sbírkách radořeční, široce a zpozdile, s ja- 
kousi sobělibostí všecko vysvětlující. Již Petrarha a 
kardinál Beaaarioiu položili základ k této knihovně ds- 
rovánfai obci svých rukopisův a knih. Počítá nyní tato 
knihovna asi 80.000 kusův, mezi nimiž asi 5000 rsko- 
]ti»ův» Co říókosú ukaiu]i te zi^\&^ od %, Augustina 



105 

de Trínitate a téboi Výklad na BpíMoly a. Pavla. Pa<^ 
fliátná jest %á% zeměkoule od Fra Maura r. 1460 náé^ 
lané, tefadejdí zoémou tvárooat okraao senakébo oka^ 
Kojid ; atojf oa ni jíi i Predhořt dobré naděje pouie<» 
ceno, a6koll tady ještě objeveno nebylo. Víea nei toto 
zaftfnaly niie řecké mrenorové, sde složené řesbáraké 
^ ioisioké antiky % nejkrásnější hellenské doby pocbá«» 
zejfd, jmenoYÍtě Ganymed, jehoi Jupiter v podobě ork 
nnáM ; iolo dílo připisuje se vůbec Fidiásovi, a nenSf ba 
něliadao. Pak jopiter a Leda v labutí postavě; Dvě 
Mmy; Fninus a Bachus ; UlysseSi Amor, Diana ; mrtvý 
bojovník ntd. 

Na- jedné straně toboto palácn proti průlivu £io ái 
P(tía££0 jsou ony pověstné žaláře, o nicbs v romáoeeb, 
▼ costepisech a jiných kníbáob tak mnoho strašlivého 
se |Měe, Hrůaa a oiklivost proniká ovšem člověka pří 
jejich -zevrubném navštívení; tyto tmavé, křivolaké 
sekody n průchody, tyto tlusté zrezavené mreže, tyto 
nízké a onzké peleše, více rakvem nei příbytkům po- 
dobné^ tyto krůpějemi krve poznačené zdí, tyto dtrkf 
a průduchy, jimiž se krev, snad i těla odpravených do 
moře metala — toto vše svědectvím jest barbarakýcJi 
^aův, a ovsem Byronská přirozenost se k tomu vybl^ 
dává, aby kdo mohl v těchto mučidlách dlouho a a Ú«- 
boftí se bayiti. My slabočivní Slavjané neměli jsme 
toho anglichéko daru utíkajíce odtudto Čím dříve na 
svobodné povětří. Musím však vyznati, že německé 
barbarství z tohoto ohledu tomuto Benátskému mnoho 
neodevzdává, jestli je nepřevyšuje. Nás aspoň v Řezné 
při nviděof temnějších říšských podzemních smradlavých, 
oeedravýeh vězeni, a s nimi sousedujících mučíren, kdo 
skřipce, ostrými hřeby opatřené postele, železní koňové, 
|MÍIy, řebřiky, koule a jiné ohavné nástroje — mnohem 
vétif hněv a stud nad Člověčenstvem projel, nežli zde 
pří Benátských zalářech, které sám pověstný lidomil M, 
Hovard za nejzdravější a nejčistější, mezi všemi od 
něho ohledanými, vyhlásil. Dva druhové žalářův £de 
však zvláštní jsou, které místnost a podnebí i i.^lQd\V?i 
i ebtížmftpí dělají^ lotiž tak řečené Studnice m OUraityk 



106 

střechy (Pozii i Pionbi). Stsdoice bfly tMuiíe#, jmí 
dra sUreviee ibloubí pod vodoo stály ieleuiýiid tyétní 
od moře oddělené* Přes tyto mřeie veházola sem slaiá 
norská toda a s ni spola i slalré SYétlo x. Teaka. 
V prostředku cnél dřevěný sloup, jeni tčxAoví sa sto- 
lici, st&l i postel slouží], neebtélli ve vodo státi; ksi- 
dého jitra dána věsnovi polévka a kus ckleba, s jejieki 
strávenim pospíchati musel, neehtělli aby sa kořistí 
mořských myši a potkanfiv staly. A předoe jistý Fran- 
couz, jenž r. 1716 co špehoun lapoB, na smrt odsou- 
zen, ale pak omilostěa a sde uvésněn byl, přežil 
v tomto obojžívelnictví, mezi sezením v povétři a plo- 
váním ve vodě, celých 37 let. Do jednoho i těehto 
žalář&v dal se prý lord Byron^ tento aesthetický Don 
Juan, když se v Benátkách zdržoval r. 1817, 1819, 
schválně na pftl dne zavříti, aby hrflzo takového polo- 
žení osobně pocítily a obrazotvornost avon k básni 
„Chíllonský vězeň^ rozdrážditi mohl. A(koli mně vše- 
tečnost všudy milejší jest, než netečoost: předee víak 
taková ošemetnost zdá se mi býti koketování s lidskou 
opovržeností, st nic nedím o tom, že se mi každý na 
mučidlácb vyskřipcovaný plod básnický oškliví. — Olo- 
vené střechy byly žaláře ve výsosti na podlahách, kass 
slunce silně pálilo. V jednom takovém předpeklí seděl 
zlopověstný Caaanova v minulém století od r. 1755— 
1756 za pstuácte měsicfiv leže větším dílem na pádě 
polonahý, ant přímo státi zde nelze. Vlastně posavad 
se nezná a nechápe, jak jemu možno bylo odtudto se 
vysvoboditi I jestliže i nočním časem prstem a holí 
břevno za postelí prorýpsl : jakže s výsky této návratné 
dolů se dostal aneb do člunu skočil? — Onen žalář, 
kde hrabě Laskovič seděl, jest od Francouz&v- pólo- 
zbořen, polozpálen. Roku 1797 dne 35. m^e stál zde 
nade vchodem všech těchto vězení tento NspoleoMký 
nápis: „Žaláře amtokratického barbarství^ xbořené 
v prvnim roku vlaaké svobody /^* I onen most vzdy^ 
cháni čili zdyehňv (Ponte de^ sospiri), přes který od- 
souzení vězňové obyčejně buď ku popravě, bud k věč- 
nému věneůl vedeni bývaU, ^eal ^ iai4^u« \« i^^te 



107 

dožeeilio palácn zasiuhojf pozoroost dvě mědí okovsaé^ 
dosti hlaboké sludny 6ili oisteray, ▼ nichi ■• dné ká- 
Men D« xpftflob kollu Yprafen^ kam voda i Brenty Da 
lodfoh doválená, podEemními žlaby přes pfsek, aby se 
o6Í8tíla, vtéká. Zde ostavičač mnoistvi iido obojího 
pohlaví 8 nádobami k váženi vody stoji. Zaiklali bonře 
lida v snésté proti slechté a vládč: tyto studnice tak 
Bastrojeny byly, že voda netoliko do técbto ale ani do 
jÍDých s nimi spojených stndnie tehdáž vpouštěna nebyla, 
aby se lid nedostatkem vody uspokojil. 

Vyšedše z tohoto labyriota na svobodné povětří, 
nsřfme celon Piazzetta lidstvem nesčíslným se hemžiti 
a ▼ prostředku pranýř bili lešení státi. K dostání po* 
liodlBého hlediště vkonpili jsme se na strop protistojicí 
IšOpgšfy, Jest to malé hezounké stavení vedle Svato- 
marlEOYské věže, jehož práóelí rozličným mramorem, 
řetbtflii a litinami ozdobeno je&l. Krásné jsou obzvláště 
jofao mřežové lité dvéře, od Antonína Oaje^ litce v 17. 
^iloletí, jehož jméoo zde slyšeti, již proto nám příjemné 
bylo, že nás upomínalo na podobné, všem Slavjanftm 
milé a o národ náš velezasioužílé jméno. Zde stála 
někdy ozbrojená stráže, doknd veliká rada shromážděna 
byla. Před námi byli dva červení sloupové na pavlači 
dožeciho paláců, mezi nimiž červeaé sukno zavěšoaé 
Tlálo; pod aámi na náměstí bylo asi 5 — 6 tisíc&v di- 
Tákflv hučících a ječících. Několik drábiky vedlo z no- 
vých ialářflv z nábřeží Slavjanského dva slarce v $ěž- 
-kých- pontách; když stáli na lešení, zjevil se mesi 
-OBěmi červenými sloupy soudce, a v tomto okamžení 
•tálo se atišení veliké ; ortel čten ; „že Židé tito byli 
falšovatelé méničnýoh listftv (Weohsel) ■ proto jako 
takoví na šest let do vězeni se odsuzují.^ — To jek 
• lerno opét povstalo a zločinci vedeni byvše zpátkem 
vzali za své. Podívno bylo nám, Že v této tlsčeaici 
lidu Žadaýeh panen a žen viděti nebylo! 

'■ Přímo odtndto' šli jsme na tak zvanou hodinovou 
věži (Torre delP Orologio) na strsně starých proknracií. 
Budova to ušlechtilá, bohatě onramorovaná « ^oiAftMi&i^ 
Ufřipatrori. V prostředku věž« i Nei^Vu \«iX Vx^^aH 



106 

poslaceoý obras Madony; uvoitř pak aacby a«felftv « 
Irí mudrc&v od výehodii, ktoré v jistých slavoýoh doefib 
každoa hodiiu se zjerqjf před obratem Marie fokioia 
éiníee. Na ▼rcbold véie yísí t poTČtrí svod, na který 
dva broDOOTÍ cele naEÍ obrovití muiové, ktediven ▼ ro- 
kách drženýn, hodioy biji. Stroj tento jeet dílo Kerla 
da Reggio r. 1499, obnofeatf vsak r« 1754 ekne 
Ferraoion z BaMana, jeni ta to od obce 85(H) dokntftr 
dostal Náš čiéerone átébetaý a roamaraý pitrohlavoe, 
potvrzoval, že jeden s tčcb miiiftv předatavaje y,/la- 
Uanaf'^ druhý ^^Tedeécat^ — E pérehe non Schiavonet 
— já jemu vpadoo do řeii, vidyC — pokračoval jaem 
dále — jaoo tito vaií otcové, pftvodcové vaáebo jména 
i méata Veoetie, vaši nejblíiií se všech atran váa ob- 
kličnjíci sousedé, jejich krajiny byly a jsou posud yaie 
pokladttioe a špíáirny, tyto sdi a palácové jaoa se 
slavjanských kamen&v, vaše nejfitarši a nejpřednější ro- 
diny jsou slavjauská krev, vaše nťjzmuiilejší vojsko 
slflvjanští synové • . • Puo eamre — řekl on -— ma 
so n$$cio ! 

Na straně nových prokuracií, kde předtím stará 
knihovna byla, jest nyní královský pnlác. Tu poprvif- 
kráte zaplesalo srdce mé radostí v Benátkách. Na stropě 
tohoto paláců, v odděJení sedmém jsou tři obrazy od 
Ondřeje Medoly čili Slavjana, % nichi jeden hntzát" 
stvt^ druhý knázetu^^ třetí vojenstoi symbolicky před- 
stavuje. Ozdoby vAkol tohoto oblouku jsou praco ji- 
atého Semoleje. Celé hejoo krásných a aádheraýcli ci- 
tAv proletělo zde před těmito obrazy duší mou : kráa- 
ných proto^ ie dílo výborné jest; nádherných proto, áo 
to Slavjaaa u prostřed nejslavnějších malíř&v Benátských, 
Titiana, Pavla Veronského, Tiatoretta^ Molinariho, Varo- 
tariho, Salviatiho, Rosy, Strozziho a jiných spatřil jsem. 
Byt pak krásoě díla jiaých miatr&v snad zdařilejií a 
stkvělejší byla: tak blízko mi iádné nestálo jako toto, 
toto bylo dílo nácodní. Vedle slavjanských muiAv, obra- 
zAt, památek; všecko ostatní bylo pro mne méně pa- 
mátné a zanimavé : pročež ta místa i ncjraději i ocjča- 
štéfi jsem nšfitífil, kde néeo národikWko %u«3[^ %%^|!n& 



ion 

našeho národu »e týkajíeiho bylo* Tam bych byl i dno-* 
▼al ! noooval« V kaídé obratárné, v kaidé ablroa ata- 
rotin bažil a Jaalřil irak nHlj nojvUe po loai, co na-^ 
sinaké bylo^ aniž jaem tak aaadoo co přeo5il* V takové 
dobé byl dach aiAj s oboo stran, aeaio lamo, aladee 
hejI4cáo ▼ kotébce nejdittéjšfch rozkoší, zde od bobyné 
krtfaotifliiy, lati od matky Slávy. Znímt já, 2e mi koamo-* 
polHé námitkv jednoatrannosti ndélaji : ale tato žaloba 
mne nebildé tak boleti, jako ona, kdyby mi nenárodnost, 
národnf tapoat a nevSímavoat nad vrbová ti mélí. Malby, 
obrazftv a výtvorfiv uméleekýcb ciaonárodnlcb dosti jsem 
již vidél a obdivoval ve avété ; není divá, že doée ctao* 
tinami ntfayéená i po viaalafm toožf a pří apati^ní ná-* 
rodního dfla svátek radosti tivétí. Z obrafAv tohoto 
Slavjana i víoe jsme v Benátkách nalesli a otnlivovalí. 
Jmenovité te ehrámé I Carmini, v okreau Doraodnro: 
Obřezání Páné ; ve ehrámé Jesoitském : Ncnfšthení 
Ptmny Marie (mistrovské dílo) ; ve chráme s. Rocha : 
Bůh otec angely obklopený, taraž malby na uraé ol^ 
lářni v níž tdlo s. Rocha ; ve chráme av. Thereaie a a. 
Sebnstiann více obraaftv. V paláců Manfrínském, v afni 
F. jeát Leda s labuti od Ondřeje Schiavona^ utěšené 
dílo, uékký, šfávnatý, obratnou rukou vedený penzlík. 
Nejbohatší ale aklad a jako zvláštní galerii obrazftv to-^ 
boto maiffe založila rodina Galvanská ve svém paláců, 
v Cannareggio éfal. 39, kde se asi 20 nejlepších kusftv . 
od Ondřeje Slavjana nachází, mezi nimiž dva v převeliké 
komposicí* Zde jaem teprv chápal, pro( všickni veliet 
mistrové Sehiavona tak vysoce ctili ; pro5 jej Titian zt 
avého přitele a pomocníka při mnohých obrazech zyoIíI ; 
proS Htttoretto při avých prácech ustavidné obraz Schia« 
vonAv před sebou míval a to radil, aby každý malíř 
ve svém příbytku obraz Schíavonftv měl a jeho považo« 
váním k malířskému ohni se rézhorloval. V obrazioh 
Sehiavottových nalézáme netoliko malířství ale i básnic- 
tví, nejen tdlo ale i duši. A přitom na nejmnožšich 
obrazech jeho sedí barva i po stoletích ješté lak l^er'- 
atvé a jasně v celém blesku první ueNÍa^ «i ^i^V^vi^^ 
jakoby teprr nedérno z jeho dUny b^\^ nV*Vi* k \» ^ 



108 

posiacený obras Madony; uvoitř pak sochy aji|[el&v a 
Irí mudrcftv od výehodii, ktoré v jiatých slavoýoh dpeeh 
každoa hodiia se zjevují přad obraiem Marie poklooa 
éiníee. Na ▼robold réie viaí t povčtří svon, na který 
dta broDOOTÍ cale sazi obrofiti mazové, ktedivem t ro« 
kácb drženýn, hodioy biji. Stroj tento jett dílo Karla 
da Reggío r. 1499, obuovend však r. 1754 akrae 
FerraoiDu % Baaaana, jeni sa te od obce 85(H) dokntftv 
doataL Náš či6erone átébetný a roamaroý pitrohlaveo, 
potvrzoval, že jeden z tčob miiiAv představaje ,,/la- 
Uana!''' druhý y^Tedeaca^^ — E perohe non Schiavonef 
— já jenu vpadoo do řeii, vidyC — « pokračoval jsem 
dále — jaou tito vaií otcové, původcové vašeho jména 
1 méata Veoetie, vaši nejbliiši ae všech atran váa ob- 
kličující aouaedé, jejich krajiny byly a jsou poaud yaše 
pokladnice a špižírny, tyto zdi a paláeové jaon se 
alavjaoských kamen&v, vaše nejstarší a nejpřednější ro- 
diny jsou siavjauská krev, vaše oťjzmuiilejší vojsko 
siflvjanšti synové • . . Puo ťasěre — řekl on -— ma 
io nescio I 

Ma straně nových prokuracií, kde předtím stará 
knihovna byla, jest nyní královský palác. Tu poprvní- 
kráte zaplesalo srdce mé radostí v Benátkách. Na stropě 
tohoto paláců, v oddělení sedmém jsou tři obrazy od 
Ondřeje Medoly Čili Slavjana, z nichž jeden hnízet" 
stvtj druhý knééstvi^ třetí vojenatoi symbolicky před- 
stavuje. Ozdoby vÁkol tohoto oblouku jsou prače ji- 
stého Semoleje. Celé hejoo krásných a nádhernýcli tif 
tAv proletělo zde před těmito obrazy duší mou : krée«- 
ných proto^ že dílo výborné jest; nádherných proto, trn 
to Slavjana u prostřed nejslavnějších malíř&v Benátakýoh, 
Titiana, Pavla Veronského, Tiatoretta^ Molinariho, Varo- 
tariho, Salviatiho, Rosy, Strozziho a jiných spatřil jsem. 
Byt pak krásaě díla jiných mistrAv snad zdařilejší a 
stkvělejší byla: tak blízko mi žádné nestálo jako toto, 
toto bylo dílo nácodní. Vedle slavjanských mužAv, obra- 
zAt, památek; všecko ostatní bylo pro mne méně pa- 
mátné a zanímavé : pročež ta místa i nejruději i ocjča- 
0iéfi jsem běvšííhUj kde nčto laárodnWio %u«3[^ %f^ 



ion 

našeho nérodu »e tfkajíeiho bylo« Tam bych byl i dno- 
▼■I ! nocKival« V kaídé obraiároé, t kaidé ahiroe aU- 
rotin bažil a jaalfil irak oHlg ncjvfee po loai, ^o na-^ 
BÍDské bylOy anii jsem tak saadoo co přeo5il« V takové 
dobé byl díích mAj a obou stran, aemo lamo, aiadee 
hejI4cán ▼ kotébce DejdistéjSich rozkoší, zda od bobyaé 
krtfaotimy, tam od matky Slávy. Zoámf já, 2e mi koamo-^ 
potfté námitku jednoatramioati ndélaji : ale tato ialoha 
mne nebilde tak fooletí, jako ona, kdyby mi nenárodnost, 
národnf tupost a neTŠímavost nadvrhovati méli. Malby, 
obrazftv a Týtvorfir uměleckých oizonárodnlcb dosti jsem 
jíž ridél a obdivoval ve svété ; není divá, Že duše ctao- 
tinamí aiasyeená i po vlaslafm tooif a při apati^nf ná-^ 
rodního dfia avátek radosti avétí. Z obrafAv lohoto 
Slavjana i víee jsme v Benátkách nalezli a ofodivovalí, 
jmenovité te ehrámé I Carmini, v okresu Doraodnro: 
Obřezáni Páně ; ve ehrámé Jeanitském : Naioitweni 
Panny Marie (mistrovské dflo) ; ve chráme s. Rocha : 
Bůih otec angely obklopený, taraž malby na uraé ol-^^ 
tářni v níž télo s. Rocba ; ve chráme av. Thercaie a a. 
Sebastíatta více obrazftv. V paláců Manfrínském, v síni 
F. jest Leda s labutí od Ondřeje Schiavona^ ntéšené 
dflo, uékký, šfávnatý, obratnou rnkou vedený penzlík. 
Nejbobatšf ale aktad a jako zvláštní galerii obrazftv to« 
boto malífe založila rodina Galvaneká ve svém paláců, 
T Cannaraggio éfsl. 39^ kde se asi 20 nejlepších kusftv . 
od Ondřeje Slavjana nachází, mezi nimiž dva v převeliké 
komposicí* Zde jaem teprv chápal, pro5 všickni veliét 
mistrové St»hiavona tak vysoce ctili ; pro5 jej Titian trn 
svého přítele a pomocníka při mnohých obrazech zvolil ; 
proS Htttoretto při svých prácech ustavičné obraz Schia« 
vottftv před aebou míval a to radil, aby každý malíř 
ve svém příbytku obraz Schíavonftv měl a jeho považo« 
váním fc malířskému ohni se rozhorloval. V obrazioh 
Sebiavonových nalézáme netoliko malířství ale i básnic- 
tví, nejen télo ale i dnši. A přitom na nejmnožších 
obrazech jeho sedí barva i po stoletích ješté tak l^er'- 
atvé a jasné v celém blesku první neviny a ^id\\«i^^ 
Jakoby teprr aedérno z jeho dílny b^\^ N^lfe^Vj. K V^ h 



110 

povětří Benátském, mořskými vlhkostmi obtéžkaném, mno- 
ho snamené. Já zdo v řiái idealův a v kochání se se 
syoem Sláfy na předešlost, přítomnost i budoucnost 
xapomenul jsem tak, ie mne cičerone na uplynulý již 
ěas upomínati musel. jDo m&íe člověka více sangeliti, 
co mysl a srdce, v jejích nej?nítřnějáích sávinkách, více 
vyjasniti a celý život veselejiím uěiniti jako takovéto 
dnsi omlasujíoí patřeni na vzory krásy a uměny? Mezi 
slayjanskými iivopisci stoji Ondřej Schiavoni nepochybné 
na nejvyšším stupni dokonalosti a slávy : mezi Benát- 
skými stoji čestné v řadě prvních, anobri co do barvi- 
tosti a vdékftv nejvýše. Slovem Schiavoni jest náš BafaeU 
Po něm povstala zvláštní malířská škola ve Vlaších jme* 
Bovaná Scuola di Schiovoni, která se zvláštním mišeoím 
barev vyznačovala. Ondřej Schiavoni byli mým miláčkem 
již v mém mládenectví : nyní pak byl mi na mé celé 
vlaské cestě mentorem, učitelem, blažitelem. či to bez- 
pečné a spravedlivě dle soudu jiných, na to nedbám, 
dosti na tom, že já při tom tu nejvyšší a to dvojí, 
aesthetíckoB a národoí, blaženost jsem požíval. Obrazy 
vlaské, i ty nejkrásnější^ opojily oko mé, okřídlily mou 
obraznost; ale srdce nechaly studené, ba usednou bo- 
lest mu pftsobily představováním smutných národních 
přiběhdv, anebo srovnáváním losu aašeho národa a jeho 
umělecké vzdělanosti s jinými štastoějšlmi národy : ale 
zde před klassickými čarotvory malířftv alavjauských, 
všecko toto se vyrovná, a duše přichází do smíření se 
světem a v harmonii sama sebou. Možno, že obrazy 
mistrův jiných národův jsou krásnější, ale Scbiavoniho 
jsou slavjanštéjší : těmto barvám jsme my bližší, těmto 
postavám příbuznější; jest to slavské srdce, které nám 
tu v oustřety bije, slavské oči, z nichž tyto jiskry plá- 
polsjí, slavská ústa, která zde tak pronikavým hlasem 
ta slova k nám volají: „Škoda vás Slavjsné, že svOj 
národ nemilujete a nevzděláváte I coby z vás býti mofaio I 
jak výborné malíře, jak slavné umělce všeht) druha 
mohli byste mílil^ 



HLAVA IV. 

■ 

Benátky : 

iSchiav<mi\ Akademia krásoumy Chrámy, 

Nibaienf těmito přerozkošnými aměleckonárodními 
slastmi^ dotazovali jsme se na rodinn^ potomky a oby^ 
dii ScliiavODiho. Naši gondoloíci i hned do yelikébo ka- 
nálu svrtliy a v okamžení stáli jsme u brány krásného 
a Yeltkého paiácn, jenž někdy rodu Gidstinianskéma, 
nyni 8ehiaY0B8kémn patří. Pan Felice Sehiavoni, nejmladší 
výstřelek této rodiny nyní nejslavnější malíř netoliko 
T Benátkáeh ale snad v celé Itálii, byl právě, jak jame 
pfilli, ve své dflně maloje obraz jisté tam sedící vážné 
DMlrosy. Nic méně odloživ štětec mezitím na strana, 
přijal «áa s ton nejpřívětivější vlídnosti. Když pak ušly* 
iel vyjédření našich onmyslňv : ,,že my jako Slavjané 
ku {Siavjanoví s národní lictou a s pozdravením ode 
mnohých spolurodákAv, jenž na takového umělce hrdf 
jsoB, přichásíme — ^ tn obKčej jeho stkvíti se počal 
a doeh jeho plápolal v oslavení. Nevěděl nám místa ve 
svém palácn najiti, teprv nyní byli jsme v této cizině 
viiftei doma, všickni svoji, i on i my. Mluvili jsme 
hned německy hned vlasky, on to my toto nedokonale : 
a Tšak ani řeěi a jazykAv nám potřebí nebylo, tak dobře 
sobě naše city a onmysly, naše o5i a posunky rozuměly* 

Pane Sla^ane, nmiteli slavjansky? ptal jsem se já. 

On, Aoh, bohožel! málo aneb nic: já neměl zde 
k torna žádné příležitostí, žádného nčitele. 

Já, \ jakžto, vždyt jest zde v Benátkách nejen 
nliee SlavAv ale i chrám Slavjanftv? 

On. Ovšem, ale není žádných škol: n nás to neni 
tak jako a protestantAv, kde prý při každém chrámě 
hned i škola k vyučováni mládeže se nalézá. Němci v 
Benátkách jsou z tohoto ohledu moudřejší a štastnějšf, 
tii mají zde více prostředkAv a příprav k udržení své 
řeči v lAně vlaštiny. 

Jd. Tot 8amo slyšel jsem i n ler^Ui, \ Xvn^ ^^^^ 



iia 

všemožně peluji o zachování- sté řečí a národobsti: 
Slavjané naprptí tomu všecko jen od vlády čekají aueb 
náhodě zanechávají. 

On. Slyším však^ že v nejnovějších čaaích Slavjané 
se probuzovati začínají, a řeč i literaturu zvelebují* Kdy- 
by jen slavjanské knihy zde byly k dostání^ já bych 
viaslni pilností vynahradil, co ni maceší Štěstěna ode- 
přela, uče se jazyku svých otcAv. 

Já. Tedy předce vy to posud snáte^ že siavjan- 
ského rodtt a původu jste? 

On, Netoliko znám, ale tím se i pyšním, že z .hr- 
dinského (marziale) Slavo-dalmatského kmene poeháiím. 
Náš praděd Ondřej Medola^ narozen v Dalmácii, v mě- 
stě Šibeníku, z chudých rodtčfiv, obíral ae v nledosti 
malováním kufr&v a truhel ; Jeden z takových kufnAv 
přišel jakémusi cestujícímu bohatému pánu do rukou, 
jehož malba tak se mu líbila, že mladého toho bwrvitele 
8 aebou do Benátek vzal^ kde se potom slavným maki- 
řeni stal. Teato Ondřej měl ayna Michala \fi% malíře, 
Michal měl syna Natále^ Natái má ayna /ofia, jenž v 
Pett ohradě malířem jest a Felice, jenž já jsem. — Pro- 
sím pak, 00 to slovo Medola ve slavjanské řeči zname- 
ná? vždyf to někteří ze latinské uznávají. 

Já, Dle mého zdání jest kořen toho slova i»ed, 
ala pak čilí ole jest tvořící přídavek tak jako Dodoia^ 
homolay aneb homole stodola kondola^ Vojnole^ Dragole 
atd. U Srbfiv se mnohé osoby a rodiny nalézají od 
medu pojmenované, k. p. Medaky Medoňa^ MeduUa, 
Že pak to někteří k latině natahují, to jest důkaz buď 
neumělosti^ buď obyčejné nepříznivosti jiných nácodfiv 
k našemu, kteřiby nám vše, co velikého a slavného jest, 
rádi vzali a sobě přivlastnili, jako to učiniti chtěli 
s Koprníkem, anobrž i se samým Husem. 

Po této rozmluvě vodil nás pan Felice Medola 
sem tam po celém svém pulécu, který téměř celý |en 
obrazárna jest, sbírku nejvýbornějších děl nejslavnějších 
mistr&V| obzvláště jeho předkův, obsahující. Ukázal nám 
i pozůstatek z jednoho, od jeho praděda Ondřeje malo- 
raaého kafru, kterf potomci lilo oe %n«V& d^^\c.Vsi la- 



[ 



113 

ebovivajf. Od Natále viděti sde orígfnsly onéok d?ov 
poTěttnýcb obrazdv, kde starý bohatý Torék jedou mla- 
éid avodí okazovánfin jf pásma krásných perel. Boj 
nen Devinikostí a marnonnyslDoati ženskou, kteráby 
i jedno i drnbá neřáda ztratila, nelze iivéji a pravdi- 
Téji představiti. Jadit, Venus a jiné Ženské obrazy sot^ 
vy jsem kde v takové uštechtilosti spatřil : toto ladné 
dr&ždéni čivův, které po celé pleti, jako jarní ousméch 
máje po zemí. letí ; tato opojná, mimo sebe žádného ji- 
ného cíle neBíiající libost života ; tato nevinnost ženské 
slabosti a neznámosti ; tento květ ne tak rozumem, jako 
raději oilam a tušením řízené tělesnosti I — I jeho Eva 
v paláea Barbarigfiv a jeho S. Markovské náměstí pro 
AigNěaoía malované jest obdivováno. Vňbee ze všecb 
vidčnýob prad Schiavonův, jak předkův tak i žijících 
potomkův, to poznamenání j^em učinil, že se jim 
ženitiny lépe zdařily, než mužské "^osoby. Snad to vý- 
rai a následek přirozeného jim národního charakteru 
slavjanskébo, anC i oni jsou synové holuhiciho národu,. 

Co mi zde v paláců Schiavpnskéra, anobrž i jinde 
v Itálii, do očí padlo, byla ona prostota, téměř práz- 
nota, která v těchto prostranných sinech a světnicech 
vlaských šlechticův i měštanův panuje. Nenajdeš tu mo- 
vilinami a rozličným nářadím přeplněné chyže, kde v 
každém koutě klavír, skříně, postele, kanapety, divany 
8 vycpanými poduškami, tucet stolův a sedadel, dědov* 
ské stolice anebo právě zbroje, pipky a těmto podobná 
měkkost a lenivost, aneb skvostnost a marnotratnost 
aspoň nevkusnost napomáhajicí zavazadla : — nýbrž 
krásná všudy architektura, na stěnách obrazy a několik 
velíbýeh zrcadel, v koutech mistrovské sochy anebo 
bysly, sbírky starožitností — jsou celá domovní dprava. 

Nedaleko od paláců Schiavonského jest Akademie 
Krásoum^ kterou my, tak jako i pana Schíavoniho, dva- 
kráte navštívili jsme. Pan Schiavoni zajisté jest zpráv- 
eem a učitelem zde v malířské třídě. Již ve dvoře vi- 
děli jsme do jedné přizemní síoě houfy vcházejících 
divákův, s proudem i my tam vešli ^sme* N ^t^^Vfc^^^ 
stiimiUAMli prári y téehto dnech doko«k%«í^ >9«í9^ 

KolUroyy tpišy, m, Q 



tl4 

O^as od Feliee SchMVOBÍbo Obětována P. Marie^ sboto* 
iMaý pro S. Antooský cbrim y Terstu. Netoliko nladí 
i*aifH, i 8t«H mistrové stáli t sedéií vůkol odlíkujtce 
aneb obdivujíce toto Dové, jeiti blesku čerstvoty t }••- 
noty barev plné dílo. Jak brdé tlouklo v fiadřfeh 
mýck srdce píi té mylléace : to učinil Slavjan I synu 
našeho národu vídává se tato poeta ! O ca by moblo 
býti % takového národu, kdyby byl svým, aecciaaoýad, 
aaeb aspoň vsdélávaným a podporovaným. — 

K opsáni amélockýcb pokladftv, malířskýehy řesb ir- 
ských a stavitelských zde shromáždénýcb sotvyby kniha 
postačila, nercili cestopis běiný. Já přímo a nejprve 
k tomu jsem se bral, co jest koruna této akadeanie, 
totiž ku svétoslavné Assunté čili Naaebevaeti P. Haríe 
od Titíana* Obraz tento veliký visi v první síni a a 
stéaě proti schodům^ mezi ostatními obrazy jako alanoe 
mezí hvězdami. Magickými paprsky táhne k sobe oko 
teato malířský zázrak. My dlouho stáli jsme némí, ne- 
pohnutí, slov k vyjádření citn najíti nemohonee. To( 
jsou nejlepší obrazové| aspoň pro mne. Tiché myšlénky 
zaneprazňují před nimi duši mou, ne o umění a matiř- 
stvíy ani o zpfisobnosti arcimistrfiv, ale o mně a mém 
národu, ai konečně slzy z očí se kradoucí zatopějí 
v ústech mých tu otázku : ^Bože milý t proč so mfij 
|ak starodávný — tak veliký — téměř storoillionový — 
národ takovýmito obrazy a akademiemi nehonosí ? — 
Proč se naši malíři po cizích školách toulati, a ve 
slnibě cizích národův pracovati musejí? Kdy pak po- 
vstane v Evropě a v historií slavjaoská malířská škola, 
tak jako jest Benátská, aneb francouzská, nizozemská, 
německá ? Zdali národ náš není o mnohá století starší, 
ne^Ji vlaský? a hle, jak dalece jej tento již v kráso- 
umách předběhl a zpátkem za sebou zanechal I Náže-li 
se nesvornost a roztrhanost národu hrozaěji trestati,^ 
jako tímto smutným následkem, Že při oí nic velikého 
a krásného možno není?^ Ledva jsem rozkrvavené 
srdce své ukojiti mohl, zbonřené a raněné zde tím 
siyáDfm pom;^šlením, že jsem i já synem tohoto ka- 
/ažaĚÍéJíciho národa I -^ Proto jen ViH%( v^VVe4\ t^ve^ 



115 

Bftí po prvnikrite cdon akademii, nebo pánem cílo 
ÉtéÍN> tde stal Jsem ae teprv při drobem DavšUvenf, 
kdyi osáble}ii roavaba naslala. Maria lato Titianova 
jest eele rosdfina od jinýcb tobolo dráhu, ona oenf tak 
«et6rická, provrařni a Yofiavi jako Rafaelova, ani tak 
«Taté, pokorná jako Quida Reoífao, ani tak nádbemá a 
fltkTostná jako Pavla Veronakébo a jinýcb: ona je Be- 
Bátbanka, bývalá milenka Títianova, ale idealisovaná : 
což jf prává* tak velikého působení propAjčnje, ie na 
sknlelhiosti spořivá. Ona chvěje v prostředku v mo- 
dlitbě rozplynutá; pod ai apoštole; nad ní z oblakfiv 
Bfth s otevřeným nárudm; vůkol hejna angelův. Celé 
toto dflo jakkoli krásné jest, předce pří dalším a pil- 
aiySftai pozorování najdeme, že více zemských nei ne- 
beskýeh iivlův v sobě má. To znají dobře zdejSí li^ 
)3eréD0Té, proto diváka vždy hledí na jisté stojiště a 
hlediště postaviti a obmeziti, a já jsem jim nemálo 
onreelosti tím půsabil, že nechtě býti sloupem na jed- 
nom ponktě zasazeným, obrazy se všech stran, v roz* 
USné dálce a v rozličném světle považovati obyčej měl 
jáen, chtěje tak netoliko na divadlo ale i za opony a 
kulisy malířův hleděti. Přijdelí však oko ke studené 
Btřfiiivosti, spozoruje na tomto obrazu příliš mnoho 
červených křiklavých barev. Maria má (ervené roucho. 
Bůh otec červené roucho, čtyři z apoštolův a divákův 
dole stojících červené pláště, až i ta andělčata mají 
červené semtam vlající opasky. Ruský malíř Jakub Ja- 
neoko cestoval r. 1833 schválně do Benátek ku kopí- 
rování tohoto obrazu, což se mu i se všeobecnou po- 
chTtlou zdařilo. Odlika jest s původníkem stejné veli- 
kostí i téhož charakteru. 

Mezi hromadami přicházejících a odcházejících sem 
divákův, obzvláště impertinentných Angličanův, seděla 
^ sde na stolici před obrazem Nanebevzatky jedna pani, 
' pti níž její manžel stál : obě tyto osoby obzvláště mí 
T oči udeřily, tím více, že již včera večer v jedné 
onzké ulici před námi do theatru jdouce o oesto tam 
vedonei se nás ptaly, odkud jsme saviraU^ iň \ ^v| ^\- 
woMůmci j8oa, funí hjln rytokého uoil», ^Vb ^^%^^^ 



116 

krátký černoaksamitový kabátek, oatatai bi!é roucho 
majícf a skrxe lornétky dlouho a pilné obraK.teDto. po* 
Yi£iýícl. Její podíl a so4id o malbách lě^to proura- 
xovali vysQce vzdělanou a mně zdálo se jako ve soách^ 
ie jaeoB tuto osobu kdysi a kdesi vidéU-.a vsak věze 
v pochybnosti neopovážil jsem se zde ji osloviti, až se 
mi jinde přiliodoá zavdala příležitost. 

V síni řezbářské vpravena jest u stěny krásná po- 
zlacená urna s nápisem : ^Dextra magni Canovae.'' Zde 
se pravice tohoto slavného, snad příliš modlařeného^ 
aspoň přísladkého umělce schovává. On byl malířem i 
řezbářem spolu, ale neměl dosti síly k náležitému lou* 
čeni obou krásoum jako Michal Angelo, proto on jest 
malujícím řezbářem. Chodba vedle této síně ozdobena 
jest stavitelskými nákresy slavného vlaského architekta 
Quarenghiho^ jenž jest ve službě ruského císaře. — 
Díla řezbářská cele jinače na mne účinkují, nežli díla 
malířská, ačkoli si- obou těch krásoum vysoce vážím, 
předce vyznati mnsím^ že mne poslední rozkošněji udí- 
rají. Barvy a světlo bližší jsou životu, duši a mluvě, 
nežli kámen a studený mramor. Oko jest nejpodstat- 
nější částka těla, nejušlechtilejší smysl, ono nejzřejměji 
jeví charakter, schopnosti rozumu a lijnosti srdce : řez- 
bárovi jest ale právě tento nejvěrnější tlumač duše ne- 
přístupný, ledaže jeho pouhá zevnitřní forma. Proto 
při sochách, vyjma antiky, nikdy jsem se tak dlouho 
nebavíval, jako při obrazech. 

Mimo rodinu Medolfiv v Benátkách ještě pět slav- 
janských umělcfiv, mezi nimiž čtyři malíři, pozornosti 
hodní jsou, totiž : Eieronym Schiavone^ Jakub Pisbolica, 
Bedřich Benkovick a Martin Bota, Hieronym aneb Jiří 
Sohiavoney malíř, kvetl asi dvadcet let před Ondřejem 
Medolou v Benátkách : jeden z jeho obrazův viděti ve 
škole Svato-Markovské Krista v zahradě Getsemane 
představujici ne olejovými ale vodovými barvami : obras 
hezký ale čcsem zbledlý; druhý Marii s dítětem viděli 
jsme, nevím již kde. Onen druhý malíř, žil okolo 1555. 
Odkud pocházel, nikde jsem se dověděti nemohl ; že 
rámk synem neieho národu by\, lo ik%i.]Q\^ \\i \eho 



117 

jiAéno. Od oéfao 9e nalécá ve chráme S. Maria maggrore 
oltářoi Dbrac Vstoupení Páni přcjdstatajícf. Filaslí ho 
nlAct stejného 8 Jakobem Pistojoa, ale běse vSeoh dft- 
vodňf. Obraty od malíře Bedřicha Benkoviée viděli 
]s8ie T akademii : Abakuh s cmgelem^ nereliký ale ros- 
milý obrat, jehož kopii od samého mistra udélanoa ▼!- 
dSti i v palácQ Manfrínském ▼ sioi P. I ve chrámd sv. 
-Sebastiana jest jakýsi obraz od nebo, který však spatřiti 
mně' se nedostalo. Martin Bota, Dalmalinec ze Šibeníko 
Iryl vlastně jen mědirytee^ ale znamenitý ; ve knihovně 
dofeci nalézá se od něho celá kniha in folio^ obrazy 
fímskýeb cisařfiv od Jnfia Caesara až k Alexandrovi 
Sevdroví. 1 obrazy od Titiana, Michala Aogela, Rafaela, 
Zaeehera a jiných od něho v mědi ryté nalézají se 
mnohé jak v soukromých tak i veřejných sbírkách rytin. 
Poslední Mikuláš z Bakve Slavjanský (Niccolo delP 
Area Schiavone) vyhotovil z pálené země polovypaklé 
dílo (Basrelief) Narození Páně představující, jenž oltář 
chrámu sv. Ducha ozdobuje. Malířská škola pro Slávo* 
Dalmaty posud se nachází v ulici San-Antonino. 

V Benátkách se nyní ještě asi 103 rozličných 
ehrámftv a cbrámkdv nalézá ; my jsme jen nejpamátněji! 
n obzvláště ty navštívili, které se slavjaoským životem 
ve svazku nějakém stojí : a proto i zde prvé o těchto, 
pak o oněch mluviti budeme* Chrám Slavjanův Svato- 
jirský, v okresu Kastelském, jest zdařilé dílo Sansovina^ 
tohoto stavitele řeckých Milostek; on nese na Séle r. 
1551, prostota se vznešeností, čistý sloh a vkus jsou 
zde panujícím rázem. Vnitřek tohoto chrámu jest bohatě 
ozdoben obrazy od Viktora Carpaccia: zde jest i ko- 
rouhev tohoto bratrstva vymalovaná od Antonína Alíensa. 
Jakob Tatti Sansovino a Palladio byli dva z nejzname- 
nitějších stavitelftv vlsských v nových časích ; oni a Mí- 
dral Angelo zapudili tmavou, pošmournou, kon&itou a 
hrotnatou germanogothickon architekturu, která se i do 
Vláeh byla vedrala a zkřísili krásný a veselý starořecký 
ipAsob stavitelství. Sansovino se narodil ve Florenci^ 
ňraeoval v Římě, vo Veroně, Padově a v 1\%vAMlí^Vl^ 
kéě*i r, i 570 temřel Ob sUvél id« KíHod oihr^ ^ 



118 

dožecíffi paláci, potom předeiloo kniliOYmi, které siaveiií 
fám Palladio sa oejuálecbiilejši nových ím&v má 
pak LoggetDy chrám a v. Oemígoaoa, dírám Sia?]«iAv 
a jiné. 

Chrám 8. Marie Zupaniché (Zobeeigo Jabanlca) t 
chrám a. Mojztie oba v okresu Svato -MarkovakéoB, jsoa 
v novějším, ne cele klasaickém, vkusu, ozdobami a šper- 
ky přeplněny. Ve chrámě Županickém chovají ae těla 
péti mučeníkův, Anastasia, Vincence, Antonína, Eogenia 
a Pelegrina : jeho čtverohranoá věie nestojí přímo, ale 
křivo na způsob Boloňské. — Ve chrámě s. Mojiíše, 
jehož mnohými sochami ozdobené průčelí s istrianského 
kamene jest, odpočívají kosti dvou učených Slavjan&v, 
totiž Bernarda Georgiče^ rodilého z Dtthrovniku, Jesuity 
a potom kanovníka, zemřelého 1687, slavného latinskými 
-básněmi a jinými spisy; on vydal i sbírku Slavoillyr- 
ských přísloví ; druhý, jenž zde nad levou bránou atkvoal* 
ný pomník má, jest kanovník Ivanovic^ učeností na 
slovo vzatý. 

Chrám s. Trojice vystaven od slavné DaÍmato<*Sibe- 
nické rodiny Zagredův v okresu Castelském, má sedm 
na mramor bohatých oltářův, pak obrazy od Palmy odad* 
šího, od Coneglíana, Aliensa, Fialettiho a jiných* V něm 
jest kaple s. Gerarda Zagreda, apoštola, biskupa a ma- 
Čeníka uherského, kde se Částka z pozfistatkftv tohoto 
svatého chová ; druhá menší částka jest ve chrámě Be- 
nediktinův na ostrově Jiřího Velkého (S. Gíorgio Ma^ 
ggiore). Míšený cit radosti a studu střídal se zde ob»- 
polně v mých vnitřnostech : radosti proto, že i tento 
o Uhry vysoce zasloužilý muž byl výstřelkem našeho 
národa -, studu proto, že to teprv nyní a zde v Benát- 
kách jsem zvěděl, ačkoli dvadcet let v sousedství jeho 
vrchu (Gerhardsberg) v Budíne, kde mučenictví pod- 
stoupil, jsem přebýval. Mimo Methoda a Cyrila, Svato- 
pluka, Priviny a Kocela, dvanácte apoštolův a prvokře- 
sfanských učitelův dali Slavjané Maďarům, totiž : od jíha 
z Dalmácie : Oěrarda ; od severu z Cech : VojtichOy 
Radima^ Radlu, Ostřůea Čili ÁBtřika, Ran^ace^ Seba^ 
^íiona^ JBezUrta čili jjejstf ila, Júítýra ; «d N^^Vuida c 



119 

Polska : kDéinn Aditíu nMinželka Geysova, Svirada a Bů- 
ne di kta. — I ve chráaié sv. Francesco della Vigna^ 
v okreao CaataUkém^ má rodina . Zagredf ki keikou kapln 
pod iislem IIL, na jejími oltáři kráaoá mramorová 
aocáia S. Gerarda Zagreda ; na pravd aténé krob doiete 
Miknláde Zagreda, na levé pak patriarchy Alvisa Zagreda 
od A. Gaie 1743. 

Ve ehrámé & Maria Nuova, v okrean Canal Re- 
ggiOy vidéti u noh oltáře s. Híeronyma hrobka rodioy 
Vokoviifiv, 8 náaledujícim, něco chvaatavýoi, nápisem: 
lyZ). M. Joannea Ántoniusy et Michael Vueovich„ La^ 
juuri ÁMgeli Comneni Fratrea Marco et Angelo Mariae 
Angelu ComnenzB Constantinopolitanis avunctdia sibi et 
pošteriš H. M. H. E. N. S.^ Příjméoi Lazarův dá- 
▼■lo ia prý této rodiné tureckým, příjmení Angelův a 
Commemkú řeckým obyčejem pro přibuzenstvi s Caři- 
hrvadffkýmí eiaaři, jejíchž dcery za manielky mélí. — Ve 
chráme / Carmini mají následné slavjanské rodiny své 
nádherné hrobky: Polanská, Civraoská a Gorská. Ve 
ekráflié Ad Corpus Domini jsou hroby a nápisy Chodi- 
éifo 6ilí Cfradonicúv^ Ve chráme s. Lazara a a. Jana 
Kv?* J*oii hrobky Močenikúv. 

Z ostatních chrámův, ač téměř všecky památnější 
Jaae navštívili, jen nékteré zde stůjte. Sám zajisté 
Vakalman vyhlašuje chrámy Benátské za krásnější a 
SMiiiiavéjší nežli Římské. V kostele S. Maria di Frari 
jeet v právo pěkná nroa s popelem Aloísa PaskaliČe ; 
▼edie druhého oltáře spočívá tělo slavného malíře Tť- 
Httna Vecelliho^ jenž r. 1575, v čas moru umřel, do- 
fláiuiHv 99 roků života. Jeho hrob nkazuja prostý ká- 
ven, na němž tento nápis: 

Goí giaee il gran Tiziano de Vecellí, 
Emulátor de' Zeusi e deglí Apelli. 

Vedle tohoto hrobu stoji mramorová socha s. Hieronyma 
od Vittoría, k niž Titian někdy co vzor (model) stál 
« tnk náhodou obraz své osoby světu, strážce pak av^eu 
knhu. MůBůchšl, iSlareo jest to vi«ek«iK^ i^^^^^i^ 



120 

-geoia prozrasující. Y tomto etirámČ má i Canova po« 
moik, dle vzoru onoho, jejž ob aroiknéžué KrUtíné. ve 
Vidui u Augustiiifiv vy«tavil« i jedna uěeiitf • papi a bás- 
Birka Modesta dal Pozo^ latin. Moderata Fonte a»eb 
a PuieOf leží zde pochována, manželka Fitípa Qeorgiců* 
V konvente tohoto obrámu nalézá ae státní archív. 
Chrám tento jest po S. Markovském nejstarší ;. jeho 
ohromní pilířové a sloupové jsou celé 5erveným damas- 
kem odčnf. 

Kostel s. Jana a Pavla tak veliký a na památky 
i kaplice bohatý jest, že se více městu než jednotlivému 
chrámu podobá. Před chrámem stojí na vysokém pod- 
stavci jezdecká socha vůdce Bart. Colleoniho ; nvniiř pej* 
vice nás k sobě táhl obraz Titiaoftv : Smrt Dominikan: 
ského mnicha Petra mučenzka^ jedno z nejzdtřHejéíeh 
dél tohoto mistra, které z Paříže sem přeneseno .jssi, 
anC je loupežné ruky Francouzův byly odtu^to vzaly« 
Hádka jest mezi umělci, kterému obrazu Títianovu před- 
nost dáti se má : tomuto-Ii, £íli Nanebevzetí Marie, ěiii 
Magdaleně ? Marné hašteření I Ve svém druhu každé jest 
dokonalé. Assunta Titianova jest epos, tiché, velebné, 
k nebi se vznášející ; Petr moČeník jest 4rama, čimé, 
náruživé, k zemi a k životu přivázané. Jest to obraz 
veliký ; v popředí sama scéna, v prostředku les, v po- 
zadí malé figury na koních utíkající. U noh loupežnika 
leží Petr na zemí, jeho tovaryš ve sněhobílém domini* 
kanském rouchu utíká stranou s rozpiatýma rukama, 
s nebe u vrcholcův strom&v sletuji andélčata okříd- 
lená s palmou, z oblak&v vykuokaji šlépěje malých an- 
gelských hlav. Celý tento velebný les zdá se býti ne 
mrtvým, ale živým a spolucítícim. Stromové otřásají avé 
listnaté kadeře s oužasem nad zpackanou vraždou, obla- 
kové v povětří atíkají odtudto, aby nebyli svědky skut- 
ku k nebi volajícího ; vzdychy umírajícího a iU^ik utí-* 
kajícího druha ozývá se zeleným hájem tak, že se nám 
sdá, jakobysme ohlas od skal se odrážející v ulíoh 
Basích slyšeli. Všecko pflsobí vtisk příjemné hrfizy ; a 
toto tak velikánské prostranství vyplinji vlastně jen tři 
íigatf, ísk mislrofné rozpořádáiá mněl Tiiian do avýek 



TýtTtrftT avesH!' I při léeb flronieh jtM rotličnótl 
ckiNiktera paiéjé a po eelka: roslHa n^edanfi proftoU; 
J«il to Šek0pirov8ká trttchlohrt na ptátai. Magdalena 
Tiliaioya jeti lyrar prostřed ka nosí těmito atojfcf; mMi 
looii a oebem ae divéjíci. ' — Jsoa f tomto obi^mj 
ještě i pelovypuklá dila celé aovozákonol dějinatvo r 
aajtvrdšim kararském mrámoře předslavojfcf, 8 Devýmhiv- 
wm pttÉoatí a trpělivosti vypracovaná ; osoby aneb oafib- 
ky: Kristosý a(enfcí, koěžstro židovské, plné pravdy a 
«baraktenstiky, ale všecko to zapáobi oe tak vlaským 
lebkým a avobodoým geniem, Jako germánským neunav- 
Dým potem. — V tomto chrámě azřeli jsme velikou 
ko6ba, a?obodaě sem tam po lávíoecb i oltářích se pro- 
obázejfeí a ade se zdržující: když pak my na ni s po« 
direníai a a pohoršeaím jsme hleděli, kostelní ď, knězi 
a vlaský lid opět na nás s podivením patřili, že se ně- 
čemn takovéma divíme I 

Kostel Jezuitův jest nesmírně nákUdný a nádher- 
ný^ nikoli ale krásný, v novějším odrodilém vknsa sta- 
vený. Gely ten chrám plává ¥ mrámora bílém^ v němž 
opět selený a strakatý mramor, co květiny yložeo« 
Hlavni oltář má 16 to5eně žlábkovaných slonpdv a bí- 
lého mrámora ; stnpoě ku oltáři a celá půda těchto 
•tupbiv jest na způsob rozestřeného koberce ze žlutého 
a seleného mramoru. Všudy se opakuje podobná 
trapUvá krásobračka, s bezevkusným přeplněním ; všudy 
sladiikování a ozdobílkování, které jen smysly dráždi, 
ale duší okřídliti a rozhorliti a to není. Nejznameni- 
tější poklad v tomto chrámě jsou obrazy od Títíana 
Smít a. Vavřince, NavštÍYení Marie od Ondř. Sobiavona^ 
Obřezaly a Vstoupeni od Tiatoretta a Stěti s. Jana ód 
staršího Palmy. — Tajemství nesmrtelnosti daše lidské 
nikde Jsme tak živě a zřejmě představeno neazřeli, jako 
na prvním tom obrazu s. Vavřince ; a co všíokni madrci 
a bohoslove! těmi nejostro vtipnějšími důvody sotvy áo* 
sáhnouti mohouy to stojí zde v barvách na prostém 
plátně pochopitelně předloženo pro každé oko, které 
v tom vycvičeno jest, aby bylo nástrojem duše* Obran 
tento působí ne- pohnutí ale hluboké NiXH^^akV ^ ^\u« 



122 

|a)e« TilitB, fcdyi obras tento ntioval, byl ▼ plném krdltt 
a T Možilié sile iivota: naproti tomu fcdyi obras,^^ 
atovrfnť P. Marii maloval, který se t oltáři fcoiMa 
Sůn Sahatůre iialésá, byl }ii starcem téměř 90 Mým. 
19a tomto obrasa posnati třesooci se reka, hasnoaeí oii 
a soiivaRý átčteow Když 'Htian obrta tevto sbotovil a 
veřeJDOSti k díváni se naň vystavil, nikdo na ném' dílo 
Titianovo neposnal ; diváci se ptali : kdoby byl jebo pi-> 
vodcem? Šedivý tento mistr stydav to hněvem sahořel, 
vrhoa štétec a paleta vzal pero, béiel k obraxa a na-^ 
psal podeň velikými literami tato slova : ^^Titíanuš feoitj 
fecit /« 

Ve cbrámč s. Sebastiana jsou krásné obraay od 
Pavla Veronského^ zde tento malíř i pochován leií 
a následajfeim nápisem: ,)Paulo Calliari Veronenai Pie* 
tori^ Natnrae aemulO| Artis miracnlo^ Snperstiti fiitis, 
fáma vicluro/^ — Chrám s. Lukáit^ vystaven* 1146 od 
jakési éeské rodiny, Věéeman jmenované, stoji téměř 
ve středku města, Pozora boden jest tento koatel pro 
kaidébo Slavjana, pro tři u6ené nraže, kteří ade spotí* 
vají, jenž se, pokud žili, za závisti a ctižádosti nstaviéné 
vespolek kousali, hanili a pronásledovali: ale naposledy 
všiekni tři v takové chudoba a neřesti zemřeli, ie po 
smrti, pro nedostatek, t jeden hrob poobováni býti 
mnseli. Byif to jeden Ludvik Dolce^ básoíř tragický, 
druhý Dionigi Átanagi da Cagli slavný ozdobnostf tos* 
kanakého nářeií, třetí Alfonso Ulloa, Španél, dějepisec, 
jenž iivoi císaře Karla V. a Ferdinanda 1. opsaU -— 
Je-li to náhoda 5í boii prst ? myslel jsem, že tito ne* 
áfastoí vadKdvé právě zde ve Slavoěeském ohrámě leif ? 
proi nebyli pochováni raději ve s. Markovském, v řec* 
kém, německém aneb jiném chrámě? Je-li to snad omen 
čili příklad a výstraha pro nái nesvorný národ ? „ Wir 
uneinigůn iSlaven!^ z»éla mi zde žaloba Dobrovského 
v usíoh, jako Litanie z hrobdv těchto avárcftv. 1 laái 
Bčení, básaíři^ kmenové a nářečí tak dlouho ae aetté- 
viděti a rázniti budou, až je vfteeky jedea hrob vkány 
pcwhová* Utíkal jaem odfudto hottem celý -. 'bledý a 



12g 

Chté Aboařený ide cit ukojiti .« araieoé ▼ srdei 
■árodoosti náhradu dáti, dal jtem uoboun ouploon ayo- 
badOf kam mne ueily i octnul jsem ae na itéatl t ko* 
al^ikn a. Hieronyma v okrean Canal reggio. Malby 
sdn jaou od Treviaana, Bruaaferra, Melchíora a jiných. 

V aona^i tak řeéeoé škole Svato^Híeronymaké jaov 
kráand obraxy od Giov. Belliaa, od Vitor. Carpaoeia • 
ViTaňaiho. Nelae mi vysloviti, jak blaae mi bylo koli- 
krátkoli jsem se t blízkosti tohoto svatého arciotce na* 
lánal, bttdto byl jeho chrám jako sde a předtim jíi 
v Bjece, buď jeo jeho obras. Vyobrasováai s. Hierooyma 
bylo od jakživa oblíbeným předmétem vlaských malířftv ; 
nebylo veřcýné neb soukromé obrazárny, kdeby neviselo 
nékolik obrazAv tohoto Dalmatince od rozličných miatrův. 

Y akademii Benátské (v síoi delle publíche Fonaioni 
iSaio 6) jest s. Hieronym od Bonifacia. Sám Títían slil 
«voa osobu v jedné soše s Hieronymem. A opravdu 
tolo Jopiterské čelo, na němž síla a velebnost trftanje, 
tento orličí nos, tato postava, v níž celá století prvotnf 
cirkva křestanské jako vtéleoa jsou : jsou hodní před- 
mětové velikých umélcftv. CtihodDá jest šedivá staroba^ 
ktará svou zkušenost a moudrost udatoé vybojovavší^ 
své prAby a zkoušky vítěioě přetrpěvši^ duši svou pře- 
^tiki a tím věnec té nejblaženější odplaty získala, totii 
apokojenosl s Bohem a se světem. Tento věnec ozdo- 
biye čelo s. Hierooyma. Pro mne tyto obrazy ob- 
zviáitni p&vab měly pro tu světlotmu, ve které fliero* 
nym co do p&vodu meai slavjanským a latinským aáro- 
dem chvěje, a která sotvy kdy cele vyjasněna bnde» 
Ala jakový to rozdíl mezi Hieronymem vlaských a ně- 
meckých maliřftV| nevynimaje ani samého Důrera^ s jeho 
od některých zbožněnými obrazy Hierooyma představu* 
jiefmil Tsm všudy přirozenost, okrouhlost, blahoměr- 
nost^ teplota, áivost a celistvost^ všecko jako jedním 
.výlevem učipěno : zde. mozoloatost, hraaatost, studenost, 
nikrologické piplání, které vlásky nn hlavě, potoí dírky 
na kftii počítá a na obraz věrně klade. Nikde jsme se 
tok o. tom J^epřesvědčili Jako v Itálii : že Němci nejsou 
l^k. pro štětec^ jako raděfi pio .f4t« aVxd^MÁ* 



1Í4 

Poněvadž; jsem pr&vé mÍBaftf siáiy Cesto Goethebo 
y Itálii ^11, ktie chrám Del Eedéntore ▼ předměstí ¥M 
na osivově Giadeeca (Židovstvo) s veKkým obdivováalm 
a vychvalováofm opisiije : ěloakovali jsme se tam 8 ise- 
naloa dychtivostí. Zkasili jsme viak i zde : 2e kolik 
falavy tolik smyslftvf Má se on za arcidílo Palladióvo. 
MoioOy ie přfčína byla naSe rozplaieoost anebo přesy- 
cenost moino ie i sama zanedbaná, místy orýpaoá a 
neplechá zevnitřní tvářnost chrámu. Dosti na tom, ie 
vlče jsme se zamilovali do svatyně Della Salute, tálo 
krásné mladé nevěsty, neili do tohoto jejího ienioba. 
Nebo nelze lépe charakterizovati tyto dva chrámy, jako 
připodobněním tímto. Chrám tento nemá iádných var- 
haniv, strop je prostičký a celý chrám přllifi prásný. 
Ifia oltářem jest Kři£ovárd Krista z jednoho knso od 
Mazoleniho. Zde jsoa i tří obrazy od Oian, BettínOj 
Panenka M. s Jeiišem^ které se za jeho nejhlavnějil 
uznávají, nám se přlliě mnoho barvitosli míti idály. 
Vedle jest klášter kapacináv, kaidý z nich má na dvé- 
řích svého pokojíka nějaký nápis, bod z písma s. bad 
B písem ss. otcův, k. p. Jeden : Intneri non lícet, qood 
non lioet concupiscere : S. Greg. Druhý: veri 1 Kor, 
9. 95. Třetí: veri 2 Petr. 1. 10. atd. 

Chrám Maria della Salute (Canal grande, v levo) 
navitlviii jsme třikráte, a kolikráte jsme se vedle la 
kondole vezli, státi jsme zfistalí, o^i na něm pasonce. 
Stavitel jeho byl Baltazar Longhena, nástupce PalladíAv, 
tak jako tento Sansovinflv. Staven jest chrám tenio 
1631 od celé svob. obce a sice pro vyplněni slibu 
o6iněBého v (as panojiclho v Benátkách hrozného mora 
r. 1680. Celá budova stoji na 1,900.000 piliřecb a 
kolleh vbitých do země pod moNkou vodou, a ozdo- 
bena jest vnitř i zevnitř 130 mistrovskými sochami a 
mnohými korintskými sloupy. Zde neuráil cit severai 
golhčina na vlaské půdě; stkvostnost řeckořlmské an- 
tiky jest tu domáeně rozvita a celému charakter llbei- 
■osli vdechnnt. Staveni loto bohaté jest na ozdoby, a 
viak nese je i takovon lehkosti a milostnosli, jakoby 
ir Jeko sirofi nevyhnutně pfiná\eie\y. lezl lo iltvlanaká 



141^ 

pMoa s partou a v bilém iTateboím obleku k olttfí 
jdoaef, Obrasův výborných sde hojnosl, škoda io nokteré 
jíi iaaem a Tlhkostf nemálo utrpěly jako k. p. TitíanoTO- 
Suláni Ducha a. (od r. 1541) aSnéU Krista a hřize-r 
lépe MchoTány jsou. v sakristii jeho Smrt Ábalova^ 
Obit Abrahamova a David co vUéz nud Ooliááatny 
Ygechna díla % jeho nejlepších časAv. Na oltái4 stoji 
Maria Panna, kterak dobohy moru plaší a poráií i 
vieeko . to řezba z kararského mramoru. Y prostřed 
chránu yííí pozlaeený svícen ze stříbra O^ad jen 
z bronco) ▼ čas cholery chrámu tomuto od Benátských 
kopeftv obétOTaný ¥ cenč 22.000 dvadcetnik&v. V sa* 
kristii u jedné krásné lampy stoji tento nápis : ,,Dei«- 
parae Tirgini salniari ob asiatícum morbum per Euro* 
pam saevius graasantem hínc felioiter depulsum civitaa 
unÍTersa kmpadam (tak !) ex arg. decrevit.^^ Podobné 
chyby v latine ▼ celé Itálii nic nového oejsou. 

Naproti S* Marko vskému. namésti leží ostro v, chrám 
a benediktinský klášter S. Giorgia Maggiora^ od slav- 
ného stavitele Palladia. Tento chrám a celá jeho míst- 
nost mne zde cele z nového a zvláštního ohledu zaní-^ 
malá, totiž z protestantského. Zdějsi knihovna jest nej- 
krásnější v Benátkách, Oltář v blízkosti Capella mag" 
giorě jest proto památný, že některé bělomodró straka- 
tiny a šplihy na jeho mramorových sloupech ptáky^ 
ryby snobrž i lidské hlavy představuji. Obzvláště ví* 
děti na jednom zřetelně lidské tělo s rozpiatýma ru- 
kama a se složenýma nohama : a ařkoli žádné dřevo 
není ku spatření, předce drží se to za samorostlý obraz 
umuiení Páně. Na jiných místech se ukazují obrazové 
Madony, rozličných mnichftvy jinde psův, koček atd. 
Víra a obrazotvornost ovšem mnoho k tomu přiložiti 
musí : na některých však hra přírody až ku překvapeni 
jest; možno však že tu i tam i umění přírodě ku po«- 
mod přišlo. — Kolem chrámu a kláštera jsou nyní 
hustě domy; předtím však byla zde krásná záhrada, 
v jejiehž křovináoh a besedách schůzky a sezení své 
mělo tak řečené Oratorium^ t. j. tovaryšstvo katolic- 
kýeh iÍĎcbetaÝck mniAr, kteří opravu ^iti % ^\at>»^> 



196 

téměř stejným Ittsem ě Lutherem a vSsk rósdílným od 
tohoto zpfisobera, iádili a předfertatt. Opat tobolo 
kláilera, oděný Řěkoř Cortese, byl předsedliltftem 
v técbto sebflskáeh. R tomuto spolku patřil monJiDfmi 
Nardiy dějepisec, BrucdoU^ překladatel Bibllo dó vlí- 
ilioy, Eeginaid PooU, Angličan, a obsTláStě OaSpar 
CorUarini, glechtío Benátský, který potom r. 1541 eo 
římský vyslanec ▼ Němcích na naTrácenf Jednoty s pro- 
testnňty pracoval a tak řečené colloqatum s Luthererými 
vyslanci měl. Tyto stránky, zvláště Contarini a Me^ 
lanchton, již se i skoteSně ve mnohých punktech sjed- 
notily obapolným popuštěním : ale Luther zbořil neú- 
stupně všecko. — Severní germánský protestantismus 
v Itálii nemohl a nem5že místo míti: stroskolán! soch, 
drápání obrazAv, vyobcování hudby ze chrámOv tam 
nelze očekávati, kde Donatello a Angelo řezbovdli^ Ra- 
fael a Titian malovali, Palestríno a Zarlino zvuky sklá- 
dali I Co je nám rozom a pravda, to je Vlachům cit a 
krása. S těmito oratoristy obcoval r. 1537 i Ignác 
Loyola, on v Benátkách a ve Vicenci na olicech kázá- 
val, prvé nei se sta! pftvodcem řádu Jezuitského. 

Náš vAdce z těchto okolnosti a z mých ře(í zbadav 
2e já protestantem jsem, obrátiv se ke mně řekl : ePane, 
nyní vás zavedu na jedno místo, kde se přesvědčíte, 
2e my Benátěané nejsme bigotnf a nesoáŠelivi, nebo tam 
uzříte vašeho papeže \^ My nemáme papeže — odpo- 
věděl jsem. Načež on: ^odpusfte pane, já mluvím po 
vlásku.*' I zavedl nás do '^příbytkn jednoho německého 
zde od některého Času usazeného aneb aspofi bydlícího 
malíře^ kde jsme onen včera ráno, v akademii před As- 
suntou Titianovou, uzřený pár Němcflv (pána a pani) 
před jedním obrazem našli ani oba oči tom jako vlepe- 
né měli, dlouho v mlčelivém vytržení stojíce a ledva 
náš příchod zoamenajice. — Obraz tento byla znftenšená 
odlika výborného pftvodního díla slavného benátského 
malíře Giorgiona Barbarelliho, představující Iři osoby 
iocii: Martina Luthera v doktorském rouchu na klavíre 
hrajícího; s jedné strany vedle něho stojí Calvin 
r komii m čeraém plášti, t rvioe \ig^tí\« M.«\ ^v^ 



«7 

4niliá itrasé Tidéií mladou iíŤottaoo puDu, • depoam 
M Uavě kylk^o bíléiio peřf oidobenýn, tolii Eatěřifm, 
■AMiIn a BaBielku Latbaroyo. Po oěkoUka okaoifeaíoh 
fieobeani panajfai aémoty, onano paaf obrétÍTii irak ^ 
avfii od <>braia Katařiay k aám řekla : „Ein áeki detít- ' 
^tokm Oenúht /* Račte odpaatití, miloatpaafy ie prolkalv- 
nH anaÍM^ oiTal jeeoi ae J& na to: to sanf némeoká, 
to J6 pravá alavjaoská tvář a poatava , deera slavjan- 
akého Dáiroda, její jméoo Kateřiaa a Bóra čili Boraka 
bylo Slayjanaká, její rodičové i otec i natká (Hakovíc, 
•éai. Haigwita) i praatarýoh alavjaoakýoh rodío poobá- 
seli . • • Při těchto alovfoh aieřili mé všiokai ti Némci 
O^tea od hlavy do paty, anC to sa <ert míti oemohli, 
«o a takovou přitnoatí poauokAv a pevnoatf řeči pro- 
vluvaBO. Jiná otázka jest, pokračuji já dále, adali pA- 
vodči dbraa tohoto poobrasn skutečné od Gíorgona po- 
ehodi, o čemi aapoň já velice pochybuji, aot teoto ma- 
líř Jii r. 1511 zemřel, kde Kateřina jeftté teprv 11 let 
měla a o Lntherovi aie neznala, I udanf obraz Calvi- 
oAy idá ae mi více Bucerovi podoben, PAvodaé prý 
tento eelý obraz dal jiatý florentinaký ilechtic Paolo 
del Sera malovati, od něhož prý do Benátek a pak do 
ftlma ae dostal, kde se nyní v obrazárně paláců Doría 
Pamfiiy nalézá. S tím jame ae rozešlí v právo v levo 
a ekladnou vlídností. 



HLAVA V. 

BenáOgr : 

Paláce ; hostinec Evropa ; nábřeieň Sldvův ; zbroj'' 

nice; okolní ostrovy, 

K veliké chvále slouží to BenátČanflm, že co nej- 
krásnějšího a nejdražšiho mají, jejích sbírky, obrazárny 
a paláce téměř v každou hodian pocestným otevřeny 
jsou : jakovéž poklady v Aog^lickn a dílem i v Německu 
%ů ve skoupých mnohými zámky opalHu^Oci Vt^^^^ ^ 
komorách skryté aaMzsjí, tak ie poc^sXti^ ^v%>a ^^^ 



128 

dny stráviti moif, pokod tobd * přfBlop vybébá t rybo* 
jttje. Pro optání panátBOBtl kaid^o paláoo kniha by 
86 vyhlodiTala: proto my ade a naTlIiTeaých palátiftv 
i a YÍdéných tam tisioerýeh . věd a obraiflv jen některé 
' přivedeme^ které nám v paměti obsvlášté sflstnly. Tfm 
neahoeme žádnému n oatatnick ceny ujmouti: jen ite 
n^lse v tak alkvoatně kvetoucíeh zahradách všecky kvítky 
trhati a k nim voněti. V každém paláoi jeat někoHL 
avétníCy v každé světnici na stolíku ukazadlo obraEflv 
a nalířtv, mimo to všudy vodiě iili čičerone. 

Palác Manfrittftv má takových světnic od A až da 
K. Ye avětnici A jest HarfetUce od Giorgiona mistrov- 
ské dilo. a mramorová socha Ženy se závojerih jenž 
noc představuje^ od Coradiuiho, pod závojem viděti eelý 
obličej, delikátná to a nesrovnanlivá práce ; v B jeat 
Ariosto od Titiana svého přítele výborně vyobrazen, 
začež opět i Ariosto Titiana oslavil v básni Orlando 
fur. Cant. 33. eir. 2, a poprsí matky Titianovy, jest 
to atar^> škaredé, rozcuchané žensko, vzor stryg^, z 
nejnižší třídy lidu, což Titianoví ke cti slouží že ae 
štětec jeho nestyděl za takovou rodičku; v D Snětí a 
Kříže od téhož ; v F Leda s labutí od Ondř. Schiavona 
v G Vchod do korábu Noachova, katon od Rafaele, a 
Habakuk od Bedř. Benkoviče. V H portrét Petrarky a 
Laury od Jakuba Bellina ; v K Snětí s Kříže od Rafa- 
ele. Tento poslední obrázek není veliký, ale tak čaro-» 
dějný, že srdce Člověkovi naň se dívajícímu ukradne^ 
Nic tu bez významu a to vznešeného, žádný tah, žádná 
Čárka daremná^ všecko mluví k duši. Každá figura má 
vlastní, přítomnému okamžení a skutku cele přiměřený 
charakter. Štětec má jakousi paneaskon Čistotu a ne- 
vinnost. Slovem obrazy Rafaelovy účinkují ne tak na 
oko a smysly, jako raději na duši : ony jsou řebřikové 
mezi nebem a zemí, mezi Bohem a lidmi. Na tento 
stupeň zbožnosti ještě se žádný malíř tak divně nepo- 
výšil a snad se ani nikdy nepovýší jako Rafael. 

V paláci Barberigo bydlel a pracoval někdy Titian, 

zde se 22 obrazův od něho nalézá téměř ze všech vě- 

ŘŮY jeho iivola, až ku přetrženému amT\i oI»t%ví 6v» 



129 

SebaBtiaoa. Co dějepisci o slavornském básnfři Derža- 
Tínovi píšíy že v posledních okamženích na smrtelném 
Ifižkn ještě jako obyčejně při básnění, syilaby počítaje 
prsty svými na peřinu rhytmickým pádem bil a nmírajé 
básnil: to platí i o Titianoví, tomto malířském obroTÍ. 
Boka jeho se třásla, oči se tuk tměly, že jednu a touže 
buTTu na jedno místo dva i třikráte nakládal k pový- 
iení její sily a jasnosti, ant se mu vždy ještě slabá a 
tmavá býti zdála, což zpozorovavše jeho učňové a přátelé 
tyto zbytečné barvy kde možno bylo rychle v jeho ne- 
přítomnosti dolfi stírali, nechavše toliko tu první: ale 
duch Titianňv předce cítil i při oslabnuti těla slast tvo- 
ření. Jeho Kající Magdalenu zde v originálu viděti, 
jest uživ neopsatelný* Staré podání nese tu pověst^ že 
Titían dlouho v Benátkách mezi dámami vyšších stavův 
vzor pro vyobrazení své Magdaleny hledav ale nikde 
dle žádosti najití nemob, šel v omrzlosti nad tím na 
procházku k moří na nábřeží Slavjanův : a ai zde uzřel 
rybářku Slavo-Dalmatinku tak zdravé a pevné, krásné 
a vznešené postavy těla, že jí i hned do své dílnice 
pojal a podle ni, malířským idealizováním tento zázrak 
shotovily jemuž se celý umělecký svět diví. A opravdu jest 
to rekyně ale se zlomenou silou, obryně vnitřní bolestí 
celým světem potřásající, jest to žena obecná dle těla, 
ale královna dle duše, slovem jest to pravá Slavjanka. 
V museum paláců Correrského jest bohatá sbírka 
obrazfiv, starotin, mincí, přírodnin atd.^ literou Theodor 
Correr po své smrti městu daroval. Zde jsme viděli 
obraz Jana 111. krále Polského, jediný to slavjanský zde 
předmět. Oddavky čili sobáš Josefa s Marií od Rafaele 
pozdravili jsme zde po prvníkráte, podruhékráte v Mi- 
láně. Rafael to zvláštního má, že, kde on přítomen, tam 
co před sluncem hvězdy, všickni malíři hasnou. Proto 
radíme těm, kteří sobě kochání v jiných pokaziti a na- 
proti jiným mistrfim nespravedliví býti nechtějí, aby 
díla Rafaelova vždycky na posledek sobě nechali. Tako- 
véto postupování čili crescendo lepší jest nežli na opak. 
Rozeznati však dlužno apokryphické od pravých obra- 
zftv Rafaelových^ mo^ri i praobraiy od ^oQ\^t^^^N• 

KcHárory spisy, 2Z7. ^ 



133 

Angličanův : ale na této cestě, bohužel, byl jsem přr- 
nncen tento sobecký kramárský národ sobe zoškliviti^ 
Tof se roiumf; že i sde jen a potiori fit denomínatio. 
TakoYon nezdvořilost a bezohlednost, ba snrovost přt 
štola my předtím ani chápati jsme nemohli, jakoToa 
jsme zde očima viděli při tomto velkoknpci a lordovi, 
— Lord tento měl htavn červenovlason, tvář pěbavoa, 
oči Vyskočile, vyřídilka co mlýn, hlas písfalkovitý, mlu- 
vil míchané anglicky, franconsky a něco německy« Tito 
a vsíckni Angličané, které jsem zde poznal, jsoa nená- 
vistníci národu Slavjanského a to sice pro Rusa, Bylaf 
mezi jinými řeč o nynější válce Angličanův s Číňany. 
Já a mnozí jiní se mnou říkali : ^že to nespravedlivost 
anobrž nelidkost od Angličanův, ant proti ubohým Čí- 
ňanům proto bojují, že se tito jedem opije (opium) 
otráviti dáti nechtějí.^ Načež mylord hurtovným hlasem : 
^tu není řeč o opium, ale o uvedení křestanství a o- 
světy, které oboje my těm pohanům dáti chceme.^ — 
Hřích a hanba! zvolal jsem já, to je nekřestanské kře- 
stanství, to je barbarské osvícení, které ne s rozumným 
poučováním, ale se vzteklivým krve proléváním spojena 
jest : tak činili před mnohými tmavými stoletími Němci 
v Pomořanech a Polabí — ale nyní to činiti, jest oprav- 
dové uražení Boha i člověčenstva* Velkokupec bohatý 
vida blesky, kterými pan mylord již ze zrakův svých 
rozjiskřených na mne střílel, předujal mu slovo řka: 
„Tu není řeč ani o náboženství ani o osvíceností, ta je 
bázeň před Slavjanstvem a jmenovité Rusem, aby toto 
v Azii převahu nedostalo.^ I totě fantom, to jsou ne- 
důvodné vrlochy, odpovím já ; a byf i něco v tom bylo, 
to jste zle ukartovali své záměry : musejíli pro vinného 
lidé nevinní takové trýzně snášeti ? Lépet vinnéma od- 
pustit, než nevinného trestat. Já sám jsem Slavjanem, 
míli Páni ! a proto směle říci mohu, že ta bázeň Evropy^ 
zvláště Němcův o Angličanův, před Slavjany jest plod 
lidí nezdravého mozku a zlobivého srdce, kteří tiché a 
pokojné Slavjany pod německými panovníky stojící jeo 
do podezření uvésti chtějí proto, aby jakový takový 
pláštík našli k potlačení jejicU ií&to4ao»U* ToU Uk^ 



133 

jako ▼ ooé bajce: „Jistý otec koupil ne trhá nový 
-džbán k vážení vody: přijde domA vzal prát do ruky 
« chtéje džbáo tea synu svému dáti, tohoto prvé notné 
vyšvihal a ztrestal. Syn ptajicí se otce s podÍTením 
pro£ jej bije? dostal za odpovéd: biji té předbéžnéi 
aby ti mi tento džbán nerozbil^ U rozumných lidí 
jle trest nekrá5í před skutkem, nýbrž za nim, pakli 
4re8to hoden jest. 

Již téméř u náklonku stolu ptal se mne ješté pan 
Dr. Hase, €etl-li jsem jeho spisy a hádky proti povéstnéma 
Strausovi. OdpusUe pa^e, řeknu, spisy Strausovy jsem 
četl. Vašich ale posovad nemám, ačkoli mí recense t 
výtahy z meh, v učených novinách sdélenc, neznámy 
BejBoo; postarám se však o zaopatření sobe jich. ,,Tíffl 
aiilií mi tedy bude vaše nestranné a nepředpojaté do- 
mnM o Strana o vi a jeho učení o Bohu — ^ ptal se dále. 
Vida já, že již nezbývá času k obšírné o tom rozmluvé, 
fekl jsem jen na krátce: „čest dftvtivpnotfti Heglové^ 
'čest ofieností Strausové : já ale raději mám jednoho ži- 
vého křesCauského Boha lásky, nežli stomillionův Heglo- 
iStransovských samozbožnénc&v na místo onoho posaditi 
se chtéjícich ; já aspoá nechci do počtu takových boh&v 
přináležet.^ — Tot jste mně ze srdce vyňal, tof i mé 
jeaC smýšlení, řekl pan Hase, a proto rádbych ješté / 
i váš soud o nesmrtelnosti těchto novomudrcfiir slyšel. 
fane, odpovím, ten jest tentýž, který o jejích BohUi 
fiobo u nich oboje v jedno splývá. Nesmrtelnost bez 
osobní trvalosti a individuální povědomosti, není nesmr* 
iehiost, tak jsou rozum, svoboda, svědomí a cnost jen 
mamy a klamy. Cuost a mravnost sice, v pravé a čisté 
povaze myšlená, jest a zftstane svobodná ode všech ve- 
dlejších ohledů v, ode všeho žádání a očekávání odplaty 
anebo trestu, nebo mravnost sama na sobě dosti má 
nalézajíc sama v sobě ouplnou odměnu. Ale £zti a tr* 
v(Ui předoe chce a musí to chtíti, poněvadžby jí pravé 
ta jedinká nevyhnutelná odplata a výminka její bytnosti 
•chybovala, totiž samopovédomost. Ona nemůže to chtíti, 
aby zmizela, nebo tímby ztratila sama sebe* Tá>a. ^^ 
nůhie bez íadJvidualDÍ povédomosU a ini^tX V.^^^ X^"*^^ 



134 

hrob TŠeliké mravnosti. Aby pak tato cnoit t Mra- 
vnost na jioé lidi a potonky přecházela a t jínf oh 
iilty to néco nemoiného jest, poněvadž ona od kaidého 
jednotlivce obavláštS nabyta býti musí. Na ten ipAsob 
■emélaby cnost nikdy pevného stáni, ustavičné by byla 
na cestách a na dtěkn, aaížby kdy nejvyššího cíle do- 
sáhnonti mohla, ponévadi se cnost a mravnosl sdédití 
a přelévati nedá, nýbrž jedenkaždý Člověk v ní od po- 
iátka a at tak díra od abecedy učiti mnsí. A skazí- 
ne-li nesmrtelnost osobnosti, jednotníka, částky: kdože 
nám potom stoji i ta novomudrckon nesmrtelnost p\t^ 
měna, pokolení a celosti? Kdo trvání individuálností po 
smrti zapírá odvolávaje se při tom na nesehopnosl roi^ 
pomínání se na předešlý stav dětinství, ten sapoHMonl 
na to, že člověk první jest bytnost, která se zde k 
samopovědomosti vyvinula, a že tedy nevyhnutelné s 
touto na vyšší stupeň a do vyššího pořádku světa vstou- 
piti musí. — Praví sice někteří tento zemský život tak 
krásným a dftležitým býti, že prý on sám v sobě již 
dostatečnou cenu a cíl má : ale tento jednostranný soud 
vynášejí o něm jen ti lidé, kteří zde ve všech pohodKeh 
a radostech žijíce nic z oněch jeho těžkostí a bolesti 
neokusili, které předce větší díl člověčenstva snáii, a 
kterých křivováha se, podle zákondv mravno-roznmnóho 
světa v běbn věčnosti vyrovnatí musí. — To jest voda 
na mfij mlýn; to samo, třebas jinými slovy, i já učím 
a věřím, řekl p« Dr* Hase s pohnutým srdcem a vyja* 
sněným obličejem, a zdál se býti těmito mudrckoboho- 
slovními náhledy mými cele smířen za výše dotčené 
uražení německé národní mamomyslnosti. 

Nešli jsme více k obědu do jiných bostincAv, zft- 
stavše u naši Luny, kde se sice ne tak pozdě a draze, 
ale lépe a pohodlněji oběduje. Voda v Benátkách jest 
tak teplá, že ne každý žaloudek k jejímu pití přívylroe. 
Proto kladou se na stftl sklenné talíře s ledem při jídle 
snebo prodavači ledu obcházejí vůkol a led do koflikAv 
k ochlazení vody se dává. Chléb čili žemle jsou v celé 
Itálii tvrdé co kámen, přitom nechutné a nezáživné, 

má/o kdo je jí. 



135 

Příjemné počasí zářijového podvečera vyzvalo nás 
ještd na procháskQ přes PíazeUn na Břeh čili NáhřeH 
jSlavjanúv a do prostonárodm zahrádky. Na Piazetté, 
po počátku Slavjanskébo nábřeží, čnčjí dva sloupové 
z východní žuly, na jednom z nich stoji okřídlený lev, 
■a drahém socha s. Theodora^ onen co znak tento co 
býyalý patron Benátské obce. Když jsem opodál téchto 
alonpflv, téměř již v soumraku, s díváním se na né 
kráčel: uzřím na podstavcích onoho prvního sloupu se- 
děti mnže, středního věku, oiumělým a zažívaným plá- 
.iiém ovinutého, jenž na mne, co cizozemce, obzvláště 
pilné pozorovati se zdál. Když jsem oči na něho obra- 
liJ, OB rukou kyna mne k sobě volal. — Poněvadž to 
opětovaně, s přísnou tváří, s nesklončnou, přímou téměř 
pyinoai hlavou Činil, domníval jsem se, že Bůh ví co 
M d&leiité tajemství mi zjeviti má. Když jsem se k 
němu přiblížily on povystřev ruky, „Pověře nobile 1^ 
lokl žádaje ode mne, ne almužno, nebo tot zde něco 
idzkého a urážlivého jest, ale — podporu, a to s tak 
hrdým hlasem a s takovou neostýchavosti, která však 
vidy a obyčejnou Benátskou zdvořilostí spojena byla, 
že já jsem na rozpacích byl nevěda jeli to almužny od 
žebráka prošení. Čili dluhu od věřitele žádáni, anebo 
daiéí od nějakého baše a doze vybírání. ByU to jeden 
z oněch Benátských, někdy bohatých, aspoň mocných a 
•lavných nobili Jejichž rodiny nyní upadše zchudly, ov- 
šem některé až na žebráckou hfil přišly, tak že praco- 
vati necbtějíce aneb i neumějíce z darův a z milosti 
jiných žijí. Tito upadlíci ale pýchu svého starého rodu 
• nádhernou povědomost předešlého vysokého stavu 
posavad neztratili, oni ji ukazují i při samém žebrání 
tím, že ne oni k dobrodincům jdou a se uponižují, ale 
žádají aby tito k nim přišli, zvláště pozorujíli že po- 
ceatai a cizinci jsou. K tomu cíli je buď ústně, buď 
listovně do svých domfiv zvou zde jim svou potřebu a 
žádost přednášejíce, anebo i na cestě a jiných veřejných 
nístech, nejvíce večerním časem, lidi mimojdoucí hlavy 
kývnutím, prstem, posunky aneb jiným návěštím k sobě 
vohji a teprv, kdfi tito k nim pHzloxkvWs ^^^^'ft^^^ ^^ 



1^6 

■ieh De tak prosí, jako radéji iádají, Bohnoace se při- 
lom I mista svéko. TmiIo psaskosleektieký spftsob io- 
bráoí DÍkde jinde jsem nexpesoroTal : ■mstoi Tsak Ty- 
zaatí, ie mne téméř ^fce pronikl a k dobroiínosti na- 
klonil, neili neabednd étvrt kodiny zá TOiem béhéní a 
kfíčeoí, anebo osklÍTé bader, Tředfiv a jiných éástek 
téla vystrkoTáni, zonfanlÍTd krilení a témto podobné 
smyslftv Irápení a dobrodineiT pronásledovénL — Za- 
hradu na konci Nábreií Siayjanského dal Napoleon ndé- 
lati 8 nesmimým nákladem, aaf kamení a semé k torna 
dli na lodích z Istrie sem doTáiena býti mosela. My 
Tsak, mimo aékolik psů? a koiek, nikoho ade jsme ne« 
našli. Vyhlídka odtndto na more krásné; stromoTé vy- 
socí jeité ▼ onplné zelenosti : ale Benatcané nesdají se 
býti milovbíci přírody, aneb vlastné miloTníeí pivodce 
těchto sahrad, jeoi jejich obci nohy podraaiL Tato ná- 
hrada jest malá náhrada sa tak velikon ztráta: ona jest 
Benátéanům bolestný, nereili ošklivý památník postavený 
zde od nenáfidénélio cizinec. — Na nábřeini Slarjanif 
(Riva de' Slaví) já několikráte Tsběrn dolA prosel jsem. 
Mezí hodnovidnoslmi, které se zde nalézají, jsou zpomo- 
natý jii Palác žalářní od Sansovina zevnitř jasného 
a nsmívavého slohu, jakž jej někdy řecká svoboda mi- 
lovala ; veliký hostinec královský (Albergo reále) ; Paláe 
Crtglietto, kde znamenitá sbírka obrazův, pod ěislem 
3838 ; chrám a spiCál Della Pieta, se slavným conser- 
vatorium čili hadeboim ústavem pro panny ; několikráte 
v týdni, zvláště v neděli provozuji zde panny zpěv a 
hudbu chrámovou. Předtím zde první vlasti zvukoskla- 
dači a hudebníci usazeni bývali. Panny zde bydlící jsou 
jen jako polomnisky ; ukazují se veřejně v rouchu svět- 
ském a při vdávání se dostává kaídá věno 200 doká- 
tAv Na čele tohoto starého chrámu della Pieta stojí 
nápis : Biva de *Slavi, novější teprv nápisové na kon- 
cích ulice mají SchiavonL Zde jest také i chrám a. 
Sepolcroy v němž hrob Krista Pána z istriaoského mrá- 
mora, dle vzoru Jeruzalémského, udéláo. Vedle tohoto 
chrámu na té straně, která ku s. Marku běží, stojí dAol 



137 

tásDÍř Fraatišek Petrarka^ co Tyslanec kaížat Miboskýck 
ka Beaétské Republice. Na prftéelí loiiolo doni stoji 
iealo nápis : 

Quicto b. fniens honesta V. CeL Petrarca otíi din 
con. pari Joh« Boccacio E. domo S. C. (aeoatas 
coDsullo.) adepta aeqaor Adr. ol. Domiaae dirit. 
iiiTalesceotes aierco qaaiíb. ext« appellente aspe- 
ctabat. 

Dloaho jsme se dobývali t tomto domě do técb poko- 
jftT, ▼ nícbi básniř teoto bydlet Příčioo toho nemohli 
jsme tystibnooti, at oám u podzemí tami bydlící kopec 
řekl : ,lloji páni I tam nenajdou to, co snad hledají ; 
příbytek Petrarkfiv jest nyní poustka, a hospoda ysedních 
lidL^ Nám nezáleží nic na lidech nyní Cam bydlících, 
ale na místnosti, ve které někdy muž ten bydlel, odpo- 
Tědél já. Jest to dQm ji2 arci dávný, všecko v nčm 
zpráehaívélé, stupně, schody, stěny ; a samy chyže malé, 
nepleché : ale výhled na lodě mořské a iivot Benátský 
pfeatéšený. I vnuk Petrarkův František^ (syo jeho při- 
rozené dcery Františky} v Benátkách se narodil a v 
Pavii po dvou letech zemřel, jako viděti z náhrobku 
jema od Petrarky učiněného: 

,)lle Venetum terris dědit Urbs, rapuitque Pavia.^^ — 

Tímto nábřežím Slavjan&v m&že se pěšky přijíti do 
zbrojnice (Arsenale). Před branou dva velikánští Ivové 
z mramoru k úžasu přivozují příchozího : které r. 1687 
František Morosini z Řecké země, s vrchu Uymeth, v 
blízkosti Athén, co kořist přinesl. Rozličná jsou podání 
o niob. Někteří je mají za pomníky bitvy Marathonské 
4MÍ r. 490 před nar. K. Vysokou starovékost ukazuje 
celá jejich postava. Po boku běží křivolaký nápis, 
jehož litery jedni za runské, jiní za pela^gícké vyhla- 
šují. Zbrojnice tato jest sama v sobě malé město : 
výhně, loděnice^ dělolitna^ provazárna, komnaty pro sU- 
roUínoBti atd. každé aspoň několik hodVu k^x '^t«\s\^^^^>^v 



Í3P 

potřebuje. Mne obzvláště to sdo lanímalOy co §e na 
kupectví vztahovalo, anf naproti vojenakým a jakovýM- 
koli lidovraždivým nástrojfim od jakžíva hlu|)Qkoa oškli- 
vost cítil jsem« Mezi jinými památnoatmi vidétí zde : 
Zlatý klič od města Renátek y čas obležení Napoleo- 
novi daný ; krásný model tobo Bncentaura, na němž 
doža a mořem soub obnovoval, Francouiiové ten koráb 
^e zlata obloupivše zkazilí ; a člunek aneb raději člu- 
neček na stěně visící, ze stromu uměle vyřezaný, na 
němž dva černí otrokové z Brazílie utekli a n 181 B 
od jednoho rakouského korábu na vysokém moři zajatí 
bylí, z nichž jeden až posavad živ jest. Nikde se nám 
tolik slavjanskýcb zvukfiv a slov o uši neoráželo jako 
zde v této zbrojnici a loděnici, což novým dfikazem 
jest toho, že evropejské velkokupectví, obzvláště niořaké 
j est původu slavjaaského od Venetflv. Sem přináležejí k. p. 

1) Jména míst: Ádria, slav. Jádra, ar. illyr. jádro 
daa Segel, jadriti segein : cam« jaderní celer ; čea. jadatí 
acrutari ; sr. dalm. město Jadero, Jádra ; srov. i staro* 
alav. njedro jádro t. j. sinua (sinus naris). 

Cantina der Keller, podzemnice v niž sudy, kqale, 
nářadí ; sr. kut kuta kutina Kq^tina Kontina. 

Dogana, slav. Dobana Dohoň, Půhon ; sr. připlav, 
doplav, přívoz, příboj lodí. Y pastýřské řeči výhon 
vyhánění stáda ráno na pastvu, dohoň dohánění večer 
ilom&v. 

Darsena, sr. držení, drženie, kde se lodě držejí; 
SchiíTshalter. U Dalm. daržím daržetí. U Franc. Darse 
darsine, die Haltkette, Haltseil, retéz neb provaz locT 
Y přístavu držící, čes. držák, držec, držadlo. 

Góra gorazzo alveus, přikop, vodovod, sr. gorod, 
garad, grád. 

Molo (mořský násyp ku přistavení lodi) sr. měl, 
měla, mělčína, mula, námel, podmola, výmola, výroolek, 
zmol, zmola. 

Stáppa Stapula^ něm. Stapel Stappelplatz, alav. 
stav atavalo, ata vadlo. 

strada Contrada třída, střída, čreda, ulice. 

Terna ar. tanouti i aa^eb lououV^ vtoi^. 



139 

2) Jména nóBtrojd? : Ancora^ lat. ancbora, uncui, 
fto. ayxupa; oim. Aaker, roa. jakor ; arov. hák (a^ 
ImuIÝ iiřeb), háoka (ahybadlo), úhel (angalua, WinkeJ^ 
co ae ohlo, aehlo, akřivilo^ vše od h-no, hl-bDol, hý^ 
bám, ahýbém : Jako od aek aekyra, tak od hák banka, 
hakyra, bankora^ a a Tynecháoím h ankora; od hn hyb 
pošlo i haflíi hamá bamtia, to aamo snačíct 

Balla abballare imbalamento^ ar. bal balík obal oi>>« 
val, obaliti obvalití. 

Bárca Barcheta^ ar, bárka, baroun, barák ; od bar 
fffttr, !• j, přibytek, dftin, hrad (aa zeaii neb na vodě), 
•fov. i vor-plt. 

Barcaruolo, Barcarol ar. barkář, lodník. 

Batelh, frao. batean, ném. Boot, ar. badá boudka, 
bndova, badar, budojt ; odkud i batár, voani domek^ 
•ohyifca a kolesy. 

£ord BordOy ar. illyr. brod daa Scbiff, od bredu 
broditi. 

Caravella garavellOfÍTSin. corvette, ar. koriia koráb, 
korabl ; korban koraian Slenerruder, kormanik Steuer** 
nann. 

Flottay něm. Flotte Piatte ; ar. plC, poia. plot, od 
pldlí, plýtvati. 

Finanz^ ar. peníze, póla. peni^dze. 

Gondola Condola t. j. domek plovající, ein Háua* 
•hen znm SchifTen: ar. slav. kuta, kutica kutina, kon- 
lúia^ odkud i konta Konda Ore-Konda t. j. Arkona. 
K tomuto kořenu patří i kot kotec koterec; koč kotci 
kočár ; kocábka (loďka), kocanda (veliký dům). U Bu- 
bAv značí potud koc hoča iod. Co do koncovky kont- 
ola, hontula sr. stod-ola, mrtv*oia, kram-ola, korbula, 
rohula^ serbulja atd. U Slavo-Dalmal&v ae i osobní 
Jndna z tohoto slovu nalézají : Gondola, Gundulič atd. 
Tato kontola gondola, jest opravdivý domele^ atřechu, 
dvéře, jizebku, okna s okenicemi a vnitř sedadla, obrazy 
krucifix, svate nicku atd. mající. 

Pavillon^ něm. Flagge, sr. paviak, povlaka, rus. 
povolok, pavlán, vlak vlákno ; vlaji. 

JPíloío pilot, piloliu zprávce \od\ od pU^p\.(^ hV>- 



140 

ieDÍm } mezi p*l piloi^ %, j. plt*DÍk, plt-ák. Tak i angL 
Lodis-mao Lodes-mao, daua. Loods, něm, Lothse Lotha- 
inanu pochodí od ala?* loď^ lodoik; a Lothsgeld-polod- 
néj daň od lodí. 

Tona, něm. Tonoe Staoze, ar. tona tuokai daoice 
^ddunoutí, datina. 

3) Jména TětrůT : Sirooco Širocco^ alav. iarko 
liorko. 

Bóra, slav. bura burja^ bouře, ar. roa. boran. 

Moretta^ boretta, malá bouřka bouřeóka. 

K těmto se přidati musí i evropejaké Hanza Ánaa 
Anseaticum fuedus, jenž pošlo od slav. uza, ouza uzel 
poiab. vunzal, nzda, vasa svaza svazek vazba, odkud 
i rus, ao-juz, moto-vouz, koužva, obáslo obvi^alo, po- 
vi^z, povdsnO; provaz, previaslo povříslo, vezen atd. od 
kořene uzký^ oe^iiti, vázatú Uza Ouza čiU a rhinesineoi 
Anza Hanza jest Jednota Čili Svazek kupeckých měst. 
Uza uzy rus. a ecl. pouta, okovy. Efes. 6, 20. Mark, 
7, 33. H veaiově Hanza houzev^ jest toliko přídech, 
tak jako okno bokno vokno, oheň voheň atd. Sem pa- 
tří i vlas. Compagno Compagnia slav. Kompan kumpán 
od koř. kopa kupa a rhínesm. k§pa kompa kumpa t. j, 
spolek, fhromáždění, družina, odtud kompan jeden z 
kopy, společník, druh (jako od kraj krajan, země ze- 
man) ; illyr. kupiti veraammein, Skup Skupnost, Skup- 
9íťna Versammlung Gesellscbaft; sr. lat. copia. — Sem 
patří i cechin. Sem patří i germ. Lodisman, Lotsman^ 
LoUe, slav. loď, lodník ; něm. War Waare^ slov. tovar; 
něm. Krám Krámer, srov. chrám chrana. /Schúwino Ratha- 
herr ; Boemo čeaké postelní přikryvadlo atd. Že vetší 
díl těchto slov od Slavjanfiv^ plaveotvi a kupectví zde 
na Jaderském tam na Baltickém moři provodivších, již 
ve prastaré době k jiným sousedním, zvláště italským 
a germaoským, bojem a lovem ae živivším, národftm 
přešel, viděti odtud že slovo Hanza Gothům již ve IV. 
století známo bylo ant ho Ulfilas r. 360 v přeložení 
Evangelium Marka 15. 16. užívá, řka: „Hanza mikila 
manageins t. j. Sbor čili zástup veliký lidu. Toto slovo 
^ansa Gotbové od Slavjan&v Uk p^^UM, \«k^ v ivué^ 



141 

Ulfilem iéi npotřebov8D(í výrazy, k. p. dulgs dlab, plaU^ 
plat, ěiponeis žopan, skosí kouzlo, smakka smokva, 
tkeirho dírka, marzjan mrzeti, plinsjan plesati atd. 

V blízkosti Benátek, proti nábřeží Slavjanskémo^ 
stoji T moři veliký vojenský koráb k ochraně města t 
i kn přehlednutí tohoto zjednali nám přistup naši přá* 
tele. Jest to pravá bohopusta, ze čtyř poschodí zále- 
žejfcf, 48 děly ozbrojená ; vojsko se na ní ustavičné^ 
nalécá ; velitelem byl tehdáž p. Gratianí, admirálem p. 
Panlici. Pokojikové důstojníkův jsou překrásní a vše- 
možiýmí výhodami ozdobeni. Jest tam obzvláštní léko- 
▼08, nemocnice s visutými Ifižky, výhně atd. 

Divadel jeist v Benátkách patero: La Fenice, 
L* Apollo, Gallo čili S. Benedetto, Malibran a S. Samuel. 
První divadlo jest největší a nejkrásnější, nyní však 
byly tam prázdniny hercův. V divadle Apollo provozo- 
váno opem a sice od 9 — 12. V prostředku však stří- 
dala 80 pantomimická představa. Vlaské herečky, které 
jsme slyšeli, anobrž i ženy, neobyčejně hluboký, hrubý 
raniský hlas mají, tak že i ty, které tenor, diskant aneb 
soprán zpívaly, sklouzly nevědomé kde jen mohly k 
bas 80. Zpěváci vlaští nezpívají ale ryčejí. V divadlo 
Gallo dáváno též zpěvohru Popelválku. Dům byl dosti 
plný, ale v celém pozemí toliko dvě ženštiny ! Což jsme 
při všech veřejných schůzkách a likazích zkusili. Nápo- 
věda nikde v Itálii není skrytý, ale zjevně hlavoa a ru- 
kama sem tam hýbá a téměř hlasitě mluví. Divadlo 
Malibran, od slavné zpěvkyně tak nazváno, jest vlastoé^ 
pro pospolitý lid : my jsme v něm našli zprávce naší 
Tersfanské parolodě. Hudba zde špatná. Hrá se zda 
ve dne před večerem; v první den jsme zde viděli 
jSamsona obra; v druhý den uzřeli jsme na zdi divadla 
viseti ohromné obrazy maďarských zákeřníkův, Šobriho a 
Milfayho, od nichž jsme daleko utíkali. 

Když jsme jednoho večera do divadla pospíchali^ 
zavadili jsme o tlačenici lidu v uličce Frezzeria a S. 
Marco, před domem 1724. Složivše vchodné 10 kr. stř. 
i my tam vešli jsme. Zlatník Matěj Esslinger, ^m^^ "l^ 
ŠyfcaFf okazoval zde divy a láiraky » u^ei^^wv — -X^^- 



142 

dlamí, jichžto 40 bylo. Na širokém hladkém atole atály 
rozličné velikoati voiy, kočáryv déla, koráby a Jiná ná- 
řadí xe zlata co Bejkráaněji aatrojená. Blechy ae áalé- 
zaiy ve akieoné nádobě majíc každá tenoadkou hedbá- 
vnott nit, na sp&aob chomooto a chám&v, o hrdélko 
UTázanoa. I zapřáhl nejprve jednu do dvoukolesoíka^ 
která co kůn a vozíkem, po celém stelu béfaala aneb 
raději spěšným krokem kráčela ; potom dvě do otvero- 
koleanika, pak čtyry do poátovakého, šeat do děioaCře- 
leekého vozu, před kupecký lM>ráb atd. Naposledy jedna 
mezi nimi nejvycvideaějií vážila vodu ze zlaté stadaice 
zlatým vědrem. Jednakaždá z nich asi 50kráte vSce 
unese aneb uveze, nežli ona sama váží. P. Esslinger 
živí tyto blechy svou vlastni krví, an€ je denně několi- 
kráte na ruky a lokty klade kde ony i hned sají ; pro- 
čež obě ruce jeho plné jsou Červených ipleh. Já jsem 
se obdivoval, ne tak schopnosti těchto nepříjemných 
zvířátek, jako raději oné německé trpělivosti, která je 
tak daleko přivedla. 

Více než toto zanímalo mne v Benátkách navští- 
vení některých rukodílen jmenovité oné, kde se rozhlá- 
šené Benátské zlaté řetízky na hrdlo pro krásnou ple€ 
ahotovují. Řetízky tyto aestavají z drobných ohnivek, 
jejich spojování čili nýtování stává se nad ohněm ka- 
hancovým. Dělají se zde i strojně jehlice na prsy na 
nichž zlatá gondolka i s veslaři visí: jednu z těchto 
koupil jsem na památku své paní. Druhou dílnu jsme 
navštívili, kde se gondolky dělají, a na cemo barví; 
pak dílnu, kde se cemá sukna pro ně tkají a shotovojí 
Uk jako výše na ostrově Krku. 

Zpívání jest Benátčanům přirozeno, čím též původ 
svfij slavjanský dokazuji. Všecko zde zpívá, aneb aspoň 
dudle a křiká: gondolníci zpívají, prodavači na trhu a po 
ulicích zpěvavě hlasem svfij tovar nabízejL — Již cizinci zna- 
menali podobnost mezi vlaským a alavakým prostonárod- 
ním zpěvem."^) Těšilo nás, že to co o Slavjanech JoK 

*) Sr, i4. 9. Kotzebue Erinn. von einer Beise nach Bom 

und Neapel, Berlin 1803. U. 251. i^Woher inag es doch 

kommenj dass der rassiscbe \md.ili^V&\x\s^^ Nq^^^^vsí^ 



Í43 

FHed. Le Bret minalého atoletf psal, abpoň nyni jii 
podle ujištováni přátel pravda neoi.^) 

Host Ponte Bialto a jeho okolí, též téměř každého 
dne jsme navštěvovali. Stavitelem jeho jest Ant. da 
Ponie r. 1591 ; jeho stavení stálo dvěsté a padesáte 
tísícftv dnkátfiv : jeho dloahost obnáší 66 střevfcftv, 
vysokost nad vodou 16; na obou stranách vedou scho- 
dy 56 stupňdv mající. Tří chody čili cesty vedou 
přen most, na obou stranách jsou mnohé boudy a krá- 
my. Zde jest ustavičná tlačenice lidstva, celé hromady 
▼šelikého tovaru krásné a pořádně navéženého: ovoce 
seleniny, pečivo. Tu na nosidlách smažené dýně, které 
dva pacholci se zpěvavým křikem nabízejí ; tam žlutá 
polenta, tu kaštany ; onde granátová jablka, zde pomi 
zixoli (malá jablečka co lískovce). My cokoli nám nové 
a neznámé bylo, kupuvali a okoušeli jsme. Ale zoškli- 
vil nám toto prostonárodní divadlo jeden nepříjemný 
hlas, který jsme zde z jedné koutné uličky řváti usly- 
šeli. Co ten holomek křičí, ptali jsme se vůdce : „Dejte 
ko&ky klestiti !^ Nižší třída lidu, obzvláště lodníci, zde 
i kočičí maso ji a sice co lahůdku, ku kterémuž cíli 



so ausserordentlich viel Aehnlichkcit mit einander haben ? 

— Besonders wenn man auf freiem Felde in der Ferne 
einen Italiilner singen hórt, so sieht man sich plótzlich 
nach Knssland versetzt — Man will auch noch sonst viel 
Aehnlichkeit zwischen dem itaMnischen nnd rassischen 
Volke fínden.'* 

*) On totiž píše: Gescb. von Ital. Halle 1787 str. 5 77 toto. 

— „Geht die Rache der Venetianer nicht zum Tode, so 
werden Leute zur Beangstigung des Feindes bestellt, und 
daza wahlet man gemeiniglich Slavoniert denen man 
ein gewisses Stuck Geldes bezahlt um auf den andern za 
lanem und ihm eine Tracht Schiage oder solche Ohrfei- 
gen zuzumessen, wodurch der Gegner wie betaubt za 
Boden failt. Der Venetianer weiss aber auch das Gegeu- 
gift za gebrauchen, und fragt nur, wann er etwas der- 
gleichen ahndet, den Slavonier : "wie viel er fftr den za 
leistenden Dienst Greid bekomme, worauf er die Šumme 
verdoppelt, und durch eben denselbwx ^Wo\si"^t ^\^ ^^'o^ 
Seadenden zurúck mesBeu. lasst.^ 



144 

se kočky, aby ztloustly; klestiti dávají tak jako n oás 
prasata aneb telata. 

V sousedství toboto mostu měli předtím Némci 
zvláštní stavení, Fonoaco dí Tedeschi zvané, byl to 
sklad všech zboží kupeckých z Němec sem přicházejí- 
cích a tam odcházejících. Bylof tam asi 500 pokojův 
a komor, mimo to kaplice pro služby boží. Stěoomalba 
na prfičelí jest od Giorgiona, jiná od Tífiana: ale slunce, 
povětří a de'š( tyto obrazy již porouchaly. Nyní jest 
zde c. k. celný a finanční dřad. Toto staveni jest opět 
dfikazem jak Němci, kamkoli přišli^ všudy koncentro- 
váním se, o zachování své národnosti a řeči pečovali: 
tak v Benátkách a v Římě, tak v Uhrách a Sedmihrad- 
sku, tak v ruském Petrohradě a Saratově, tak v Ame- 
rice, anf Slavjanňm něco podobného ani na um nepřišlo. 
I zde my na mysl padla a srdce ranila výpověd našeho 
Patriarchy Dobrovského : ^Díe Deutschen waren bierin 

, klúger, als wir uneinigen Slaven!^ — Majif sice i Siav- 
jané v Benátkách chrám Slavjanův, anobrž i celou nej- 
větší ulici Eiva degli Schiavoni : ale totě tělo bez ducha 
ani šlépěje národnosti a spoludržení tam nenalezneš, 
jsou to holá a prázná jména. Řeč slavjanskou v roz- 
ličných nářečích sice tu i tam slyšeti, ale jen jako 
kradmo, bez národní povědomosti a hrdosti. Němečtí 
malíři v Benátkách : Kalker, Sustermann, Emanuel Schwarz, 
Kalemberg atd. neslynuli nikdy tak jako naši : ale onino 
vždycky spoludrželi, spolupracovali, v jedné a též ně- 
mecké škole, ačkoli z těch nejrozdiinějších krajův, kme- 
nfiv a nářečí byli (Kalker k. p. byl Nizozemec, Suster- 
mann z Brabantu) : sami Benátčané při ustavičních svá- 
dách a rfiznicech, ano dlouhých vojnách, které tam s 
Římem a papežem, zde s Cařihradem, tams německými 
císaři vedli, vždycky onu zásadu co vezdejší přísloví 
všickni jednohlasně v dstech nosili; Siamo Veneziani, 
poi Christiani I (Buďme Benátčané, potom křesCané) : 

jenom našinci, kamkoli přišli, zmizeli v moři cizincův. 
Ještě v tomto našem věku, r. 1841 byl v Praze hu- 
dební ústav, pod názvem conservatorium, od Českých 

vladyk založen a do něho vloÁký. a némecký jazyk 



145 

aredeii s oaploým vymezením a zanedbáním českého. 
Hanba a posméch i takovým dstavům i takorým lamo- 
▼raidaým synAm národa! Kdypakže to jii jioáČa bade 
n ada f — Slavie, madreti se oamél, začni.'*'') 

Nynější evangeli(ti Némcí mají chrám na namésti 
av« apoátoifiy. Chrám tento byl předtím katolický, pří- 
Dáleievší bratrstvu angela strážce, jehož socha ještS 
posad chrám tento ozdobuje. Před 27 léty jej kupec 
Sebastian Heínselmann odkoupil za 12,000 frankův. 
Jest v něm obraz Salvátor mundi od Títiana, za který 
jíi 500 dukatfiy podáváno. PoMtá se zde evang. duší 
asi 200, kupcfiv a nékolik řemeslníkfiv. Svoboda služeb 
božích trvá již dvě století, předtím se konaly služby 
boží v kaple Německého domu ; evangelický pak kněz 
alal jen dvorním rádcem krále Dánského, nikoli pak 
knésem aneb kazatelem. I varhaník, p. Hugh, Vlach, 
i kostelník, Škabra, Čech, json katolického náboženství, 
8 oběma vsak i kněz i církev velíce spokojeni json. 
Kazatelem této církve jest nyní Dvoj. p. Theodor Witt- 
chen, rodilý ze Spiše z Uher, muž učený, bystrovtipný, 
a xde vdbec známý i ctěný, který nám nejednu lásku 
a službu přátelskou s největší ochotností prokázal. 
Nio méné však touží i on tiše po tom, aby tento Pat- 
rtios čím dříve opustiti a do vlasti se vrátiti mohl. 

Poslední den našeho zde pobytu obětovali jsme 
Bflvitívení okolic Benátských. Teď jsme již ze samého 
vcházení do kondol každého cizince a příchozího po- 
znali : anf Benátčané aneb déle zde se zdržující poce- 
stní, ne předkem jak jinde, ale zadkem čili hřbetem 
do nich vstupují. Na ostrově Mtirano^ malou míli vzdáli 
jest slavná dílna na sklo, zrcadla a sklené perly roz- 



*) Pravě čteme v novinách, že polská hraběnka Malachov- 
ská 50,000 frankův poručila k založení národní polské 
Školy v Paříži, kde dítky polské, ve vyhnanství narozené, 
na Poláky vychovávaný býti mají ; zprávcové tohoto 
ústavu jsou pp. Biemacki a Dvernicki. To dobře, bratři 
Poláci, ale jednostranné : pokračujte i s duchem čsati^ 
jednohoť vám i nám všem poťxebi, t^ ^^'ftt *. NT.^^«Bsctf«*» *» 
opět rzájemnost. 

Kovářovy spisy lil, \^ 



146 

li6nýeh barev, které při krampovani a štěpování méšcftv 
atd. potřeboji. Tato posledai práce Živí zde mnoJio 
lidí a jde rychle od roky. Sklo zde bývá co oit ta- 
háno, na kousky sekáno, a pak s popelem srafdeiié y 
pedoh okrouhlým děláno. Dělnici tito polonazí, y potu 
plavající, obyčejně krátký čas žijí. Když jsem své Lud- 
railce zde zrcadlo a z těchto perel kupoval a s panem 
Doležálkem, mým spolucestovnfkem, česky mluvil : ozva- 
lo se k nám s velikou radosti několik Čech&v zde pra- 
cujicícb. Milý Bože, kde pak jste se vy tu vzali? — 
„My jsme z českých skelných fabrik sem připutovali 
ke broušeni a hlazení skla, poněvadž tito Vlachové tomu 
uměni nerozumějí.^ Čechové mistři a učitelé BeoátČa- 
nAv ! jaková to pro nás radost. Držiteli ale spolu, řku 
já, když vás je zde tak mnoho? cíli se němčíte a via* 
šité? Máteli školu ? Inu -r- pokynuv plecema umlknul. 
-— Nasypali nám tito naši krajané tolik perel do pa- 
pírny a tašek, že jsme nic jiného nežádali, než aby se 
na skutečné proměnily. 

Odtudto plovali jsme přímo k Benátskému hřbitovu, 
jenž jest na ostrově s. Christoforo. V tom okamžení 
vezeno tam bezdušné tělo asi 13 — 14 letého mláde- 
nečka. Mimo dva kněze a vesláře, nikdo nebyl v tom pohře- 
bním průvodu, ani rodičové, ani přátelé zesnulého. To tako- 
vý obyčej v Benátkách. Jakový to rozdíl mezi Benátskými 
a Pešfanskými pohřby, kde celé rodiny a domy skrze 
mnohé nákladné pohřby v niveč přicházejí, a kde ae lidé 
domnívají, žehy bez zvonění, troubení, pochodni, zpěvu 
a kázaní, po smrtí ani do nebe nepřišli. Aspoň pro 
mne bylo kázaní pohřební při pochováváni často nezná- 
mých, anebo právě nešlechetných lidi vždycky nejobtí- 
žnější práce mého úřadu. — Sám hřbitov Benátský 
ohrazen jest silnou zdi proti vlnobití mořskému : zde 
nevidno hrobův jako u nás, anf všudy půda vyrovnána. 
Nekopají se zde jednotlivé hroby a jámy, ale přes celý 
hřbitov vykopá se dlouhá a široká jáma na způsob při- 
kopu, kam se potom rakev vedle rakve klade a pořád 
zemi zahrabuje. Ghoeli kdo znáti, kde který přítel leží, 
oa porrcha země položí so znameni VlHí^ «i ^^l^^. 



147 

Plavivse se na ostrov S« Lasxaro s&stali jsme ně- 
kolikráte u prostřed moře na mélčinách věKeti, tak ne- 
jiatá jest xde plavba a hlubokost vody. Zde jest klášter 
Annenských sjednoceaých mnichův, kteří se vyočováoim 
mládeie svého národa s velikým prospěchem zanepra- 
táojí. Biskupem jejich }MiSukias (t. j. Placidus) jeitě 
žijid. Pater Řehoř Alepson, něco latinsky, něco fran- 
cousky mluvicí, vodil nás po všech prostranstvích a ta- 
jemstvích 8 vejvětší ochotností a žertovností. Jest tu 
i knihtiskárna, a snamenitá knihovna. Egyptskou muaiii, 
tak dobře zachovanou, ještě jsme nikde nespatřili, jako 
zá^ : jest to prý podle bieroglif Av, Nemukam, syn kněze 
chrámu Ammonova v Egyptě, asi prý 3000 let stará ; 
dar od jisté Armenky odtud sem poslaný. Památná jest 
zde i tabule Čilí deska s indickými nápisy, z Indie sem 
donesená. Mezi nově tištěnými knihami našli jsme zde 
Rnskoarmenskou mluvnici od Minata Medici, Arména. 
Nejvíce ale nás zanímala arménská řeč. V ttskárně se 
právě tisklo arménské přeložení s. Augustina o Městě 
boifm, z něhož vytištěné archy na památku darem nám 
dány. Poprošen aby mi aspoň některé prosby Modlitby 
Páně v armenčině předříkal, pan Alepson ochotně to 
učinil, pročež zde to klademe: 

„Hair mer vuor hiergins es; sourp egizi gamk; 
ko vuorbes hiergins ev hiergri ; anoum ko egesze ar- 
kajatiun ko egizi; haz mer hanabasort dur mes ajšok 
ev tog atd." ■ " .. 

Z této prAbičky aspoň o jakovosti zvuku čtenář 
bude moci souditi. Pravdu měl náš Dobrovský když v 
Cyrílle a Meth. str. 64. psal: ^Armenčina Constantinovi 
čili Cyrillovi jistě neznáma nebyla, aut některé písmeny 
z arménského do slavjanského alfabetu vzal.** 

Při plavení se ku ostrovu Lido slyšeti již z daleka 
neobyčejné hučení a ječeni. Naš vodič byl tak opatrný, 
2e nám nic předkem nepověděl, jaké zde divadlo na nás 
Čeká. Při vystoupení na břeh jedli jsme zde po první- 
krátě živé, právě z moře vytažené ustřioe (Aostern), tuto 
lakotu YŠeoh pomořanAv, k jejímužale přehltnuti m^ ne- 
vale aášiU jsme lobé učiniti Biuie\L YHi ^viv^^diH 

1«* 



148 

hřbitov jde se kn drnbémn kont;í ostrova : ještě malý 
pahrbek — ai jakové divadlo ! jistě nejvznešenéjsí v 
Benátkách. Rozbuěvané moře ukazuje se tu v celém 
veleslavenství; vloy od středozemního moře sem se usta- 
vičně hrnoQcf, i dlouhé i vysoké co pahory, válejí se 
zde jedna za druhou se strašným jekotem a mléčnými 
pěnami ke břehu tak, že divák, nechceli notně ostříkán 
býti, utíkali musí. V tom okamženi béži čistonítý, asi 
10 lety chlapec, co onen potápěč v Sillerově balládě, 
do této strašné Charybdy bojuje proti vlnám a pěn;&m, 
až o chvílí opět vyvržen byl^ co stonek, před naše 
bohy živý a po klobouku sáhající^ aby almužny od nás 
prosil. Bádi jsme mu ji dali s napomenutím, aby raději 
chléb svfij hledal děláním rukama, nežli všetečným, Boha 
pokoušejícím, pohráváním se svým životem. — Jeden 
z nejpamátnějších předmět&v okolí Benátského, anobrž 
jeden z největších a nejsmělších podnikfiv novějších 
ČBsfiv, jsou tak zvané Murazzi X. j. zeď několik mil 
dlouhá, od ostrovu Lido až k městu Chioggía se táhnoucí ; 
tyto hráze jsou obzvláště na Palestrině (Molo di Pale- 
strína) krásné a vznešené divadlo, pnou se ve schody 
do takové výšky že i při nejprudší bouři zřídka vlny 
mořské je přestřikávnjí ; šířka jejich u spodku obnáší 
asi 52 střévícfiv, balvany kamenův čtverhranných asi 
5 — 6 střevícfiv. Tato hráze má ten účel, aby Benátky, 
město i ostrovy, od návalu Jaderského moře hájila a 
prudkost vlnobití lámala. Nápis na nich krátký ale 
stručný stojí : Aere Veneto, Ánimo Romano (penězi 
Benátskými, duchem Římským). Tento nápis vyjadřuje 
nejlépe celou kupeckou povahu Benátské obce. 

Ještě něco o našich známostech a návštěvách v 
Benátkách učiněných. Hned v první večer když jsme se 
v podloubí náměstí Svato-Markovského v davu lidstva 
procházeli, slyšeli jsme tři velikánské postavy muže před 
námi jdoucí německým jazykem živou rozmluvu vésti, 
o věci, kde jsme sotva vlastním uším věřili : dobře-ll 
slyšíme, čili to jest nějaké mámení ? Jeden z nich po- 
výšeným hlasem* a opětovaně volal : Hrabě NN. musi 
^ýff — . / zoawenali jsme, ie Je mei\ Ti\m\ H^ ^ ^%- 



U9 

ďaréeoí. Poněvadž rozmlouváni dlouhé a vždy náruži« 
yéjlí bylo, nemohli jsme se zdržeti dále od podílu. 
Míli Páni ! odpusfte, Vy mluvíte o věci nás, nast vlasti 
a oaíebo národu se týkající ; my právČ z těch krajQv 
plícháaime, o nichž Vy řeč vedete. Bylit to dva důstojr 
nici rakouského vojska, jeden Němec VídenČan, a drahý 
Slavo-Dalmat, totiž pan Spiridon Dimitrovié z Kotáru, 
třetí pak pan Anton Kaznačič z Dubrovníku právník a 
spisovatel, jenž odu Alex. Manzoniho o Napoleonovi, 
s vlaského do illyrského jazyka, jím zdařile převedenou 
náai zdělíl. S těmito dvěma sounáurodníky trávili jsme 
potom v libé vzájemnosti slavjanské všecky veiery. 
Oni nás uvedli do soukromých domů, kde jsme život 
Benátský i v podrobnostech poznávati se učili. Oni moe 
lavedli k jeho Excelleocí Vasiiovi Kralevičovi, biskupovi 
řecké nesjedttocené církve. Vážný tento bělovlasý sta- 
ře&ek nevěděl co radostí činiti, slyše Slováka illyrsky 
mlavícího : nebo častým obcováním s rozličnými Jihoslavy 
již nyní tak daleko jsem byl přinesl, že na vzdory ně- 
ktarýoi čechismfim a slovakismům, obstojně jsem mluvil, 
aspoň dokonale jsem se usrozuměti mohl. Pravda že, 
anf mi nyní dvěma řečem učiti se a mluviti náleželo, 
iUyrské totiž a vlaské, často jedna druhou mýlila; v po- 
stupném však pozorování a srovnávání převelikou pří* 
bnznost mezi nimi našed^ v obou jsem jakž takž zdo- 
mécněl. Pan Vasíl Kralevič jest muž bystrého vtipu 
a pevného charakteru: jeho oči jsou myšlénky^ jeho 
brada orakulum, celá osoba slavoindický Bramin. Reč 
srbská sypala se co příval z úst jeho; lid dalmatský 
velikou láskou k němu lne. — Jeho oblíbené thema 
jest též s. Hieronym a proukázání slavjanskosti jeho. 
Vida vzájemnosti slavjanské ještě jsem od žádného starce 
tak živé uchopenou a jasně pochopenou neslyšel, jako 
od tohoto. — Tato okolnost dodala mi smělosti vyje- 
viti muži tomuto jednu bolestnou zkušenost a žádost, 
kterou jsem dávno v srdci skrytou nosil. „Pane,^ řekl 
jsem, |,proč pak vaše kněžstvo ve chrámich Páně lidu 
slovo boží nekáže ? proč celou nábožnost obmezu\et« 
jen M dteaí a posloucbáúí Utargie^ X Naak«ki!i!w >LKViVk% 



150 

Páo nejčastéjí kázal a ačil. Hle nejen protestantská ale 
i katolická církev jak mnoho yýborných řečnfkfl? má, 
anf n vás tdiněř fádní nejson. A yšak kázáním a řeč* 
nictrím netoliko 2e se lid poučuje, ale i sami knéží 
nejlépe se vzdélávají, ře5 se šlechtí, literatura oboha- 
cuje, náboženství do srdce a života uvozuje .^ 

Stařeček se zářivým okem řeč mi přetrhl: „Pravda, to 
pravda Pane ! ale naší popové vdbec nejsou tak vzdě- 
láni, aby s prospěchem a se slávou ve svatém řečnictvf 
vystoupiti mohH. My nemáme ústavu ku kněžské vzdě- 
lanosti a vycvičenosti ; my jsme sobě samým a osudu 
zůstaveni : a však pracujeme na tom, aby budoucně lépo 
byio. Když jsme konečně před ním nad utrpeními a 
křivdami, které obzvláště nyní náš národ v celé Ev- 
ropě snášeti musí, lkali a hořekovali; on vzav ležíc! 
před ním na stolíku staroslavjanskou bibHi, řekl pro- 
rockým hlasem: my Slavjané musíme sobě za heslo ft 
potěšení vyvoliti ona, na nás tak krásně v obojím, v 
nábožném i nárudním, v nebeském i zemském smyslu, 
se vztahující slova písma sv. k Ětm, 8. 18. „Nepščuju 
ho, joko nedostojny strastí nyoěšnjago vremene k chot" 
jascej Slavě javitísja v nás.** t. j. českoslov. : „Za to 
mám, že nejsou rovuá nynější utrpení oné budoucí 
Slávě, která se má zjeviti ua nás!^ Tento tak ostrý, 
uhodný a liběhravý vtip nás nevýmluvně 'potěšil. — Jak 
p. Schíavoni Felíce tak i tito Slavodalmatové nemálo 
se radovali a hrdými stali, když jsem je na tu okolnost 
pozorný učinil, že jeden z jejich krajanfiv a předkův 
právě i na důstojnost římského papeže povýšen byl, 
totiž Jan IV. Scholasticus jmenovaný, 73. papež, syn 
svatého Venantia, narozený ve Slaně (Salona), nástupce 
papeže Severina, za papeže vy volen r. 639, jfjž všickni 
dějepisci výslovně Slavjanem nazývají. Jeho papežování 
trvalo asi dvě léta, nebo již r. 641 zemřel. On psal 
dva učené listy, jeden Skotskému duchovenstvu o svě- 
cení Velikonoční Slavnosti, druhý Constantiuoví, synovi 
Herakliovu, jenž jest vlastně obrana proti Monothelitůra. 
Ptpež tento dal v ftímě ve chrámě Lateránském Orato- 
8y, VeaetÍB^ svého otce, sUv^W. ^t \e\i^ VdWaé 



^ IřĚpež 



151 

jest stará mosaika z 8, století představající podobizna 
tohoto papeže Jaoa IV. 

Jedno z nejzanimayéjšfch a nejpůsoblÍTějšich obe- 
ZDání mých bylo ale s panem Oraaiem Pocicem, jenš 
jest rakouským hrabětem, Dabrovníckým pak vlastelinem 
(ili knížetem. Vlachové ho jmenují Orsato de Pozza» 
Jest to Mladoslav okolo 20 let, outlébo téla, jemných 
mravŮT, ušlechtilého ducha a znamenitých básnických 
vloh. On na vieu5ili8tí PadoYském studia svá nyní do- 
končuje. Několik z jeho básní doručil mi laskavě hned y 
Benátkách, jiné zaslal později. Za to máme, že slavjan- 
ské veřejnosti nenepříjemnon věc učiníme sdělením zde 
připíšu a několik básni tohoto naděje plného vlastelína: 

^Visokopočitani Gospodinel RěČ ona — Slavjan- 
stro *— a vece unutarnji njezin sluh, koja ste meni va- 
treno preporučili príd Vašemu odlazku iz Mletaka, pru- 
žila jest u sarcu momu duge žile i parsi moje jakiem 
iarom zazgorěla tako, da ne mogoh uzdaržatí nadahnuta 
slova. Misleči za těm na dobrotu s kojom ste přímili 
onudar stihove moje, nadjak se pouzdan Vama poslati, 
m« kakva byla, nova moja stihotvorenja. — Níje pěs- 
nički lovor cilj moj, niti pohvala, ali sarčeno věrujem 
da kniževna izobraženost kod puká, jest moguče sred- 
stvo za dovésti ga oa oni stupán siavni, gdje vrědan 
postaje nazvatse vlasiit. Samo s tom misii ja pišem, 
samo ona mene tiská da Vam poslem písmena moja, 
za da ih Vi pečatite u Vašemu slavjanskomu listu, ne 
dvoumečl da četě Vi ova moja maiabna pokušanja do- 
dobrovoljno prieti. Ja ču vavěk ostat Vámi baran i 
spraven zapověsti Vaše u svému doveršiti. Vaš podni- 
ženi sluga Orsat Počié, Iliro-Slavjan iz Dubjrovnika. U 
Padovi 24. Dekembria 1841. 

S lavj an stv o. 

Preko neba jadre silni gromovi, 
A s oblaka padá na nas glasovi: 
filago orlu na varh gorá 
Blago zvěři u dno mora, 
Erbo ako ojím a kogod ae pt<iXVs\ 
Netom ga pogleda, ve6e ne ívn\. 



i5d 



« 



Oblaci su blíže oas dojadrili 

Ter au iz skata svoga glaa postili : 

Blago puku, tadja.aila 

Koga Bije još sružila, 
Er ko poéUije svoje národností 
Barso boče YÍdČt čas slobodnosti. 

To sa začule sve slavjanske Vile 
Sve su planino radom oglasiie, 

Podigla se sva Gospoda 

Slavnoga našeg národa, 
Sarbljiy Buši, liiri, Čebi, Poljiaci, 
Uorvaty Stajer, Morav, Slezi, Slováci. 

Sva daleka sela'', varoš^, gradoví 
Vesele se, kazu njíov vez noví, 

U skladu se svi raduja, 

Bratimski se svi rukuju, 
Ter sarcem zavikna svi jednoglasno : 
,,Buďmo složni vavěk, pak nam sve lasno! 

Sta se dakle čeke? Došlo ni jel' vréme 
Od nas da svargnemo ovo trudoo breme ? 

Zarli pustit vi hoéete 

Da nas dušman svud zaplete? 
Da nam uzmnoža okove gvozdene, 
Da vozdoh, šunce, život nam plČne? 

Oj slavska bratjo i s polja i s gora, 
S Volge, s Dnnava i s četirí mora, 

Staré mátí věrni sibi, 

Ach! milenoj domovini 
Na porooč tarčite sa svakih strana', 
Za utišit bolest Ijutih švih raná' — 

Vi oara odbacit ovi jaram težki 
Tretj' Ivane, Dušan, Žižka, Sobieski 

Pomozite s gor s nebesa! 

Sad če slavska bít čodesa! — 
O ioaee jaani l^o^m a^^Uos rá\ ^ 
Da ae srad proglasu «\aN«\ «t^\ ^vd\\ 



103 
€á«« II. 

Padova; Vicenca; Verona. 

HLAVA I. 
Padova; Arqaa. 

Oplavívše ještě jednou kolem celé město Benátek, 
abyébom je se všech stran poznali, rozžehnali jsme se 
3 přátely i s ním. Při této oplavé teprv spatřili jsme 
•a asnobých stranách hippokratický tah na obličeji tohoto 
vyiilébo a stárnoucího města, který ještě mizí na oněch, 
kupectvím, loděmi a příchozími oživených stranách od 
Terstu a Fusiny. K pevné semi a vesnici Fusina nesla 
nás poštovská lodíce. Tlustí sloupové z moře vynikající 
okazuji zde plavcům nejkratší a nejbezpečnější cestu, 
lía léto vodní cestě jde se vedle pevnůstky Nalega^ 
•epochybné zde před nepamátnými časy od Veneto* 
SlavůVy na malé výspě založené. Z télo strany, když 
jase ještě jedenkráte zpátkem hleděli, zdají se Benátky 
60 ohromný kamenný koráb rukou přírody i umění ode 
století v moři zakotvený. Ve Fusině vystoupivše na 
břeh pozdravili jsme teprv vlaskou půdu a tak řečenou 
Itálii. Itálie I — zvolal jsem zde opojeným hlasem a s 
rosprostřeným náručím, jakobych celou tu zemi byl 
ehtěl obejmouti — Itálie ! jednomu krajina síly a bojftv 
starořímských, druhému krajina krásy a uměni klassik&v 
a antik, třetímu krajina citronfiv a pomerančAv, čtvrtému 
krajina lásky a řevnivosti, pátému krajina pověry a 
kněžonrství, šestému krajina banditův, blech a štírův — 
flině vše to spolu, ale nad to ještě i něco jiného no- 
vého, málo zpozorovaného, aneb docela nedbaného ; 
Itálie ! krajino Vlachosiavův, nejstarší vlasti našich dě- 
4ŮV Venetův a Sarmatův ; Itálie ! sestro Slávy, vítej ! 
— Ye Fusině najali jsme veturína (t. j. vozataje) do 
ťadovy, kamž výborná silnice vedle řeky Brenty čili 
Hedváku vede. Zde se teprv otvírá podnebí vlaské 
ptíroéy; ta cele aoyf netušený ii\ Wti^ ^ ^^h^^h \ 



154 

mně aspoň se zde celý svět v jiném světle, než posa- 
vad ukázal a jen bázlivoa rakou bledém a chytám zvuky 
v naši řeči, jimižbych hudbu tohoto bIaho5inného Ttisko 
na mou duši představiti mohl. Zdá se jakoby příroda 
všecky své porfiznu roztroušené krásy spolu byla se*^ 
brala a je na toto ouzké prostranství vysypala. Tito 
fíkoví a olivoví hájové se Svato- Písemními potahy a vý- 
znamy ; tito samorostlí parkové se ztepilými letohrady 
a slávoehrámky ; tyto přirozené krásozahrady a východ- 
ními cedry, palmami a báječnými bobkovoi ; tyto aele- 
noleské živoploty blahovonným jasmínem ověnčené; tyto 
potoky a řeky pod hroznovými odry, mezi douškami a 
liliemi, tak povlovně bez severního srázu a hluku ply- 
noucí, jakoby všemu tomu pozorně obdivovati se a škodě 
uhájiti chtěly ; tito obeliskové z myrtoví a z leatiákáv 
po nichž uponkovitý svlačec a básniřský břečtan vshAra 
leze; tyto věčně kvetoucí a z poupat se deroucí růže; 
toto povětří drahými kadidly obtěikané, lehoučké, měkké, 
pocestného pochlebným líbáním vítající : toto prozračné 
zrcadlo modré oblohy ; tato příroda každodenně svá« 
tečným rouchem oděná, tato tichost a rovnováha všech 
živlův : — tato všecko volá vznešeným, téměřbych řekl 
svatým zvukem : hle Itálie I — toto všecko, co viděti 
a cítiti slastno, opisovati nudno, dostihnouti nemožno — 
toto jest nyní mé království a vlastnictví ! Nebo mé jest, 
cokoli krásojemné smysly mé ze zevnitřního do vnitř- 
ního světa přinášejí a co duše s radostí i přijímá i po- 
žívá, co k jasné povědomosti v sobě přivodí, čím meze 
mysli rozšiřuje, pamět obohacuje, obraznost zourodňnje^ 
život okrašluje. Nyní na konci léta a u počátku jeseně 
všecky barvy se tn ještě v celé Čistotě a stkvělosti ře- 
řavě ohnivějí ; anf v Pešti již na konci jara a u po- 
čátku léta všecko všudy zaprášené, ožlnklé a vyčichlé 
bývá. Já jsem byl v ustavičném zápasu, mámli se zde 
více přírodním, Čili uměleckým krásám a památnostem 
odevzdati. Celý ten kraj od Fusiny až k jezeru Komo 
jest ušlechtilá usmívavá zahrada jižního zpásobu, kde 
y divém líbezném nepořádku ourody lemě, křoviny, 
Btromy reále aebe rostou, aul )« \o ikeV^\cL4\%v cévovf 



155 

▼ěoGuje a spojoje, dělajíc oblouky oidobené zralým 
hTOftDem, čaito i přes cesty a silníce, tak 2e kočár pod 
■é jedoucí, nejedooo celé stopky a ratolesti do Iflná 
pocestných sráíí. Téžko mi přišlo yěřiti, 2e tento kraj 
kaidého dne v té kráse se stkví, a 2e toto není ponze 
■edilní aneb svatební roucho. Ohledal jsem se vindy 
▼ftkoly odkud starořecký aneb starořímský lid přichásí^ 
«Bf se mi toto přípravy býti zdály ku svěcení slavnosti 
boha Baccha. Obyěej, vínový kmen ode stromu ku 
alromUf zvláště po jilmách a topolech, rozvoditi a oplé- 
tali, rozšířen jest ode dávna v celé Itálii ; již Yirgil 
■pívá v Georg. II. 363. že : 

Kmen se radostný 
VihAro nese v povětří volné rozpouštěje uzdy ; 

ooi mnohem příjemnější pohleď působí, nežli násilné 
rer řezání a k tyěkám nízkým přivazování, jako v Uhrách. 
Voda řeky Brenty (sr. proud; bředu brod) vyhlíží ze- 
lenáy což pochodí od zelené štávnaté barvy stromův a 
irosllin vfikol ní rostoucích a v jejím zrcadle se odrá- 
ieffcíeh ; její břehy honosí se rozkošnými letohrady a 
vesnicemi, větším dílem slavojmnennými, k. p. Dol Dolo, 
Míra, Stra, Noventa atd. Samá tráva a pažit jest zde 
nyní tsk čerstvá a jasná, jako u nás v máji : kdybych 
■ebyl měl kelendárek při sobě, snadoobych se byl zmýlil 
T pořádku částek roku a mésíc&v. 

Do Padovy dojeli jsme soumrakem. U bran tohoto 
mésta bezděky mi z paměti na jazyk přišli ti veršové 
Virgilovy Aen. /. 

j^Antenor potuit mediis elapsus Achivis 

lilyricos penetrare sinus, atque intima tntus 

Begna Libnrnorum et fontem superare Timavi. — 

Hic tamen ille urbem Patoví, sedesque locavít Teucrorum.^^ 

Toto město bylo první, v němž zásady hvězdářské ve- 
likého Slavjanského muže, Koprníke, od Galileiho ve- 
h§aé hHšiBf a do života ovozovánv V>^\^. — \i>>K^Vwiři\ 



U6 

jsme se v hostinci Klatokřížovém (Cruce ď oro). Při 
večeři obsluhoval nás sde sklepník irad svftj st^y vxdě- 
laný, jménem Vincenc Santi, jenž dobře maďarsky nejen 
rouiměl ale i mluvil. On jest z Řfma rodilý, ale co 
voják strávil mladší věk svůj v Uhrách. S radostí se 
rozpomínal na toto krajinu, ale se mravy a vzděíanosU 
nebyl všelijak spokojen. Památné bylo jeho vyznání, 
jak těžko jemu, co rodilému Vlachovi, přicházelo z po- 
čátku maďarsky se učiti a mluviti, anf ve vlaálině, 
vlastně říkaje, žádných dlouhjch somoblásek á é % ó ú, 
8 žádných dvojzvuček ó d se nenalézá : které jeho 
jazyk i nyní ještě náležitě vysloviti nemohl, ačkoli sa 
téměř 12 let mezi Uhry zdržoval. Ještě téhož dne 
navštívili jsme onu, snad ve světě největší a nejstkvost- 
nější kavárnu, Café Pe.drocchi, která vlastně le mnohých 
lehce oddělených pokojův a síní záleží. Vlastník prý 
celé veliké panství prodal ku stavení této bohopusly. 
Odtud pospíchali jsme již ve tmě do kasárny, k navští- 
vení jednoho, v celém tomto okolí slavného, horlivého 
Slavjana^ iolii p» Josefa Zaverénika (něm. Sauerschnígg 1) 
jenž jest setníkem jízdy, auditorem a tajemníkem vojen- 
ským v Padově, narozen v Kjece, pAvodně však z Kra- 
jinská pocházející ; oud slovenské Banské od Tablice zřízené 
společnosti. Když jsme vstoupili do jeho příbytku, již 
v pobočním pokoji na lůžku ležel tento vážný syp Mař* 
6ŮV. Domnívaje se, že to jeho domácí jej nepokoji tak 
pozdě, zahřímal stentorským hlasem : Kdo to? „Slavjané 
jsou to, pane Zaversniku," řeknu já, „Siavjané, nesoucí 
Vám pozdravení z daleka od bratrův Slavjanův a paauí 
od p. Medenice z Rjeky.^ On skočiv z. postele jakby 
střelil, odpoví: ,,Je-lí tomu tak, buďtež mi vítáni třebas 
o půl noci.^ — I stál před námi chabrý muž v noční 
čepici a v čistém peřestém čechlíku. V prvním oka* 
mžení já nemálo byl jsem zmaten, ale brzo umyslivso bé 
řeknu : „odpusťte, Pane, že nyní nemáme kdy nezdvo* 
řílost svou vymlouvati aneb za ni se styděti, ale vyna- 
hradíme to jistě, jak mile budeme míti kdy.^ — I hned 
se rozlaskavil muž tento tak, že jsme s ním potom ještě 
ce/4Hi hodinu y národnin rozmVouNáuV zViínVíí, % \«diiié 



15t 

po opětofaném sliba, že zejtra ho na delší (as naTdtí- 
víme, náa propustil. I dostál jsem skate^oě slovu. Mát 
p. Zaveršoik knihoTiiu^ zvláště na slavjanské véci se 
Titahajicf, jakové jsme ne celé cesté nevidéli. Jen částka 
knih rozložena jest v policích : ostatní jsou zabedněny 
kn snadnějšímu jich přeložení z místa na místo, an( od 
00 vojenský dfistojník často putovati a kraj i bydlo 
proměňovati musí. 1 on má velikou sbírku knih na s. 
Híeronyma se vztahujících, tak že celou skříni naplňují. 
JedBU z nich i mně daroval, totiž Petra Stankovice 
Della patria di San Girolamo, Venezia 1823. Pan Za- 
Teriník mi jjevil svQj oumysl chvalitebný, že po své 
smrti y méstě Bjece (Fíuroe) zvláštní Slavjaoskou kni- 
hovnu a Čitalnici založiti chce, ku kterémuž cíli sbírá 
a poruií vše co má. Živ buď! Sláva mu ! — Má v ru- 
kopisu mnoho k tisku přihotoveného, poněvadž ale vše 
to Bměle a svobodomyslné psáno, nechává to na po- 
hrobky. Mluvnice illyrská leží celá v rukopisu. Mno- 
hot jsme se hádali o pravopisech a nářečích slavjanských. 
On radí a zastává podvojné 11 misto /, k» p. téllo, čello, 
ani prý skutečně zde jazyk dvě I vyslovuje. Pan Za« 
▼erioik byl drahný Čas s vojskem svým v Uhrách ▼ 
Honfanské stolicí, kde často s nebožtikem Tablicem to- 
varyfiíl a s panem professorem PalkoviČem ve známostí 
stály pročež na oba tyto muže dychtivě se doptával ; 
i aloyenoina i čeština jemu neneznáma jest. Divili jsme 
se nemálo pozornosti a soudnosti tohoto muže a jeho 
zásadám s našimi, co do libozvuku řeči^ cele se sro- 
vnévajícím. Proč prý Slováci opouštějí své výborné 
deklinace, své určité pohlaví, své plnozvučoé a o k. p. 
doŠB, pleco, slovem své mužské nářečí a přijímají to 
zienilé iíkánf české ? Nelíbila se mu zvláště obecná 
česká mluva, an( prý když jsem slyšel : dobrý vino, 
sméiý srdce, vysokej muž, lip, piet a těmto podobné 
potvory, nevěděl jsem je-li víno, ^rdce, u Čechův muž- 
ského, a muž ženského pohlaví? .Tá nechtě se o véci 
oiabavé pustiti do obšírného vysvětlování, řekl jsem : 
Pane ! příčina toho jest vzájemnost a jeduoX^, tiOc^q \^^^- 
áěmtíi D9Í9 Bářečí a i/teratury nekonelne to^^TQ^^o'4^^^^ 



158 

i co z nás, co ze Slovákftv, co z čeohft? bude ? Gítim 
já sám nejlépe jak logickou tak i aesthetíckon přednost 
slovenčiny nad češtinou ; ale chci, aby raději néco bylo, 
nežli mc« Svéfalavost a odstrkavost Čecbů? já nezastá- 
vám, podle které Slovákům na vzdory, kde jen mohou, 
všudy své nesnesitelné i i pfší, k. p. mlíko, líto, sy- 
rový, dávní, anebo vidi 9Íng«, vidi plur. stoji sing. a 
plur. ; a však máme naději, že potomci a budoací ne- 
předpojaté pokolení i v této věci k rozumu přijde a 
vyšibováním pomalu nestydatého e, ztracenou samohlásek 
rovnováhu a tím i starodávný mužský charakter češtině 
navrátí. — Ostatně musím vyznati, že se mi srbsko- 
illyrské zpotvořování pravé staré slavenčioy, k. p. mua 
místo mucha, uvo místo ucho, Vlaa místo Vlach, faUti 
místo- chváliti, vuh místo vlk vilk vluk, punuti místo 
pelnili plniti atd. naskrze nelíbí, aniž la první okaličená 
slova větší libozvučnost pro mne mají, nežli tato po- 
slední. To jest liché italizování: a však obzvláště 
zvučka ck není těžká k vyslovení! — * Co se pak Vaši 
rady, aby se příkladem starého Dubrovnického pravo- 
pisu, místo Z, dvojité U psalo, týče; ačkoli se příklady 
toho i v některých starých českých a slovenských píse- 
mnostech, obzvláště v místních a osobných jménech, 
nacházejí (k. p. Kollín, Millín ; HoUár malíř, Kratochvil!, 
Navrátili ; Millikovský, Mallý, Hollý, Žello, Kollár atd.) ; 
nic méně však bytností bez potřeby rozmnožovati ne- 
sluší nejprostější a nejskrovnější ortograpbie jest nej- 
lepší: ačkoli při vlastních jménech tento zpfisob psaní, 
kde snad již stoletími utkvěn a zasvěcen jest, i dále 
zanechán býti mfiže, dílem z úcty ku starožitnosti^ dílem 
k rozeznání rodin podobná jména nesoucích, dílem z po- 
litického ohledu, an( někdy právo šlechtíctví aneb dě- 
dictví na jméně visí. — Pan Zaveršoik má i sbírku 
místních slavjanských jmen v horní Itálii od Venetův 
poillých, k. p. Pod Padova (t. j. vodospad, který se 
zde skutečně nalézá.) — Když byla řeč o maďaromanii, 
tento hrdý šedivý Mars slavjanský na první pohled iá^ 
ánébo podílo na tom bráti, ba o tom jakoby ani nio 
sfyšetí aeebiěK KdyiaU předete di\<i o VA!Í%H^Vk ai \«\\fih 



159 

počínáních proti našemu národu mluveno ; on nic jiného 
oei 8 jakýmsi trpkým politováním ta krátká slova řekl : 
,To kaplja u mora^*) — a když tu rosmlavu na jiný 
předmět stočiti chtěl: ovsem, odpověděl já, ale my 
nejsme moře, my jsme nesvorní, jednotu nemilající Slavjané ! 
V sousedství této kasárny rozprostírá se slovutný 
Caimpua Martius, nyní Proto della VaUe t. j. ostroT, 
m 528 střev, sdélí a 342 střev« zšíri, otočený potokem 
^ průplavem vyzděným, mosty v stromy ku procház- 
kám ozdobeným. S obou stran rody stojí na břehu 
soehy slavných Padoyauůy, aneb takových mužfiv, kteří 
nějaké zásluhy o to město měli aneb na zdejší univer- 
sitě se učili. Postaveny jsou tyto pomníky hned od 
mdsta, hned ode ctitelův a přátel, hned od potomkův. 
€0 do krásoumy čili uměleckého citu a souda, duše 
skHdlatěvši v Benátkách, zde již lehčeji létala. Při 
aoohých z těchto soch bavili jsme se s nemalou libostí ; 
•ipoň některých zde spolu i nápisy položíme : 
Pod číslem 60. jest socha Gustava Adolfa, Nápis : 
Gustavo Adolpho quod Patavii ex. fíde italic. 
Script. Galíleum audivisse putatur, inde magno 
gentis suae regi. Gustavus III. Švec. Goth. 



*) To jest co sami střízlivější Maďaři s naříkáním cíti. Srov. 
Psaní hraběte Mik. Vešeliniho stavům Udvarhelské sto- 
lice 1842, dne 27. července, in Siebenbúrger Botě, čísl. 
73. „Pravdy, které počty za základ mají, jsou nejnekla- 
mlivější, 00 na počet bohaté a veliké jest, to jeví svou 
Tládn na to, co nemnohé a malé jest — Pro nás Maďary 
není větSího a nebezpečnějšího neduhu a trápení, jako to, 
že nás na počet tak málo, velmi málo jest. Když Fran- 
couzi 30 millionův, Angličané 20 millionův, jiní náro- 
dové snad ještě více lidstva počítají : Maďarův se v obou 
krajinách (v Uhrách a Sedmihradsku) sotvy 4 milliony 
nalézají, a to rozptýlené mezi ostatními obyvateli, jichž 
uši 10 mill. Jest. Osamotnělé, uzavřené, bez národní po- 
krevnosti stojí zde to přehrští Maďarův! kdeže mimo naši 
vlast — aneb raději — 6 bolesti! mimo některé její 
částky zní naše milovaná mateřská řeč ? kde nalezneme 
příbuzné mysli a srdce, kteréby společnými předky pa- 
TDátkami společných proměn phiych o&udxxv % táxgíx v^-' 
jeBf byly?** — 



160 

Vandaloramqae rex ejasdéin snocesor geiiio 
locí obsecnnďans P. C. Aon. 1784. 
Pod (ísiem 68. Canove. 
Pod číslem 73. Francisco Quicciardtni 6ym. Pat. Ala- 

mno, historícoram sai temporís claríssimo. 

Pod (íslem 75. Joanni SohiesTcio, qai Patatii Academíam 

alamnus ingeDÍo^ patriam rex egregíis paeiá 

et bellí artibas iilustravit, de Christiana řepo- 

blica optimo merito. Stanislaas Aogroatos Po- 

loniae rex Boonumentam posuit. Ano. 1784. 

(Odiudto viděti, že Vlachové vdéčnéjši jsoa 

nFproft Sobieského zásiuhám o křestanštví, 

nežli Němci.) 

Jiné sochy jsou Stephano Batoreo^ olim Gym. Pal. 

alumno, postea Poloniae regi claríssimo. — Galileo Flo- 

rentíno, summo Gymnasii Palav. ornameoto. (V přírodo- 

vně universitní chová se pater 5íli hřbetová kost Gali* 

leova, jenž zde 18 let libomndrctví zvláště hvězdářství 

dle Koprnfka učil.) — Fran» Petrarchae^ ut čojus do- 

micilio urbs claruit. — Torquato Tasso. — Tito lA-^ 

vio atd. 

Tilus Livius byl miláčkem mé mladosti, jeho histo- 
rických řečí větší díl znal jsem z pamětí učiv se jim 
ve školách k deklamování. Jeho od Římanův jemu nad- 
vrhovauý Patavismus^ snad nic jiného není, než slavižu^ 
jici latina^ ant v lůnu někdejších Venetňv narozen byl. 
Proto nebylo mi dosti, jen sochy a obrazy jeho viděti; 
kterých se v Padově mnoho nalézá ; i ulicí i dfim, v 
němž tento slavný dějepisec přebýval, jsem vyhledal a 
každý kout v něm přezřel. Dfim ten jest v ulici Con- 
trada di S. Giovanni, nápis na něm stojí: „(Domus 
Livii) Vetustate restaurata.** Ve dvore zelená se hezká 
zahrada, ale z příbytku, v němž Livius bydlel, žádného 
znamení. — Domnělá, r. 1413 ve chrámě s. Justiny 
vykopaná olověná rakev Tita Livia zdržuje se v městské 
radnici^ se mnohými chlubnými ba chvastavými nápisy, 
k. p. „Ossa T. Livii Pataviní, uníns omnium mortalium 
Jadicio diguiy cujus prope invvcto calamo invicti populí 
Bcmani res gestae conseribereulwT, kuik^ \^\%»^ ^Wiwr^ 



161 

hodnější jest v této radDÍci starý kámen pod mrámoro- 
i^ým poprsím Liviovým do stěny vezděný, s následním 
nápisem : ,^V. F. T. Líviiis, Liviae T. P. Quartae L. Ha- 
lys Concordialis Patavi 8ibi et Suis Omnibus.^^ Tento 
pomník jest vetchý, nalezený t okolí tom; kde někdy 
ohrám Concordiae stál. Radnice tato (Palazzo della 
Ragione), vystavená léta 1209, má se za největší na 
semi síň, jsoucí 256' dlouhá, 86^ široká, 75' vysoká: 
iona ale není tak, an( ji jezdecká síň čili jízdárna 
r Moskvě daleko převyšuje, která 500 střev, a lOcou- 
IAt dlouhá, 113 střev, široká jest a podloha její předce 
běse všeho pilíře a podpory. — V radnici této stojí 
konisko náramné velikosti z dřeva udéUné, o němž nám 
vodič náš tvrdil, že to jest onen povéstný* trojanský 
kfl£! — Okolo dvadcet odéncfiv v něm se skrýti může. 
— U drahého vchodu do této radnice jest nade dveřmi 
kamenný obraz pověstného Petra Apona s tímto nápisem : 
yfPetrus Aponus Patavinus Philosophiae Medicinaeque 
seientissimus , ob idque Conciiiatoris nomen adeptus, 
Astrologiae vero adeo peritus, ut in mag^iae suspicíonem 
inciderit, falsoqae de Aaerm posluialus, absolutus fuit/^ 
Toto poslední není pravda, nebo hodnověrní spisovatelé, 
jako k. p. Spondanus, Ann. Eccl. ab A. 1316, píše, 
ie Aponus pod processem zemřel a tajně pochován *byl : 
inquisice ale i po jeho smrti pokračovala a nemohši 
najíti jeho tělo a hrob, podobiznu jeho zpálila. — Před 
velikou touto síní, jak se ku paláců podesty jde, viděti 
tak řečený Kámen Potupí/^ na němž nápis : Lapis vi- 
tuperii et cessionis bonorum. Ještě minulého století bylo 
to vrchnostenské nařízeni, že zlí dlužnicí aneb nesmy* 
slnf bankrotnici, veřejně obnaženými zády třikráte na 
tento kámen se posaditi museli u piítomnosti sbitá v a 
drábftv, a tím nemožnost svou k zaplacení vyhlásiti. 
Ach, my všickni jedním hlasem zvolali jsme, nikdeby ta- 
kovéto ustanovení potřebnější nebylo jako v Uherské 
krajině, takby se onen nesčíslný počet mnohoročných 
processfiv snad umenšil. 

Mezi veřejnými staveními pozoru hpden jest chrám 
BT, Antonína jPadovské/io^ v němi btob tk o%\«\Vi ^^'^"^^ 

KoUárovy spisy ^ JIU W 



152 



Oblaci su blíže oas dojadrílí 

Ter su 12 skuta svoga glas pustili : 

Blago puku, tudja sila 

Koga Bije još sružíla, 
Er ko poétuje svoje narodoosii 
fiarto boče vidČt čas slobodoosti. 

To su začule sve slavjaoske Víle 
Sve su plaoine radom oglasile, 

Podigia se ava Gospoda 

Slavooga našeg oaroda, 
Sarbljiy Buši, llíri, Čebí, Poljiaci, 
Horvat, Stajer, Morav, Slezi, Slováci. 

Sva daleka sela**, varoš", gradovi 
Vesele se, kážu njiov vez doví, 

U skladu se sví raduju, 

Bratímski se sví rukuju, 
Ter sarcem zaviknn sví jednoglasDO : 
^Buďmo sloŽDÍ vavěk, pak nam sve lasno! 



a 



8ta se dakle čeká? Došlo ni jer vréme 
Od nas da svargnemo ovo trudno breme ? 

Zarli pustit vi hočete 

Da nas dušmao svud zaplete? 
Da nam uzmnoža okove gvozdeoe, 
Da vozduh, šunce, život nam plene? 

Oj slavska bratjo i s poija i s gora, 
8 Volge, 8 Duoava í s čefiri mora, 

Staré máti věrni sini, 

Ach! mílenoj domoviní 
Na pomoč tarčite sa svakih strana', 
Za utišit bolest Ijutih švih raná' — 

Vi nara odbacit ovi jaram težki 
Tretj' Ivane, Dušan, Žižka, Sobieski 

Pomozite s gor s uebesa! 

Sad če slavska bit čodesal — 
O fODee jaaoi l¥o\« aNU\o« %\!a\ « 
Da se fvud progVMu i\%n«\ %«\ ^vd\\ 



153 
Část U« 

Padova; Vicenca; Verona. 

HLAVA I. 
Padova; Arqua. 

Oplaviyie jeité jednou kolem celé město Benátek, 
abyébom je se viech stran poznali, rozžehnali jsme se 
3 přátely i s díru. Při této oplavé teprv spatřili jsme 
•a Bnobých stranách bippokratický tah na obličeji tohoto 
▼yiilébo a stárnoucího oiésta, který jesté mizí na oněch, 
kupectvím, loděmi a příchozími oživených stranách od 
Tentii a Fusiny. K pevné semí a vesnici Fusina nesla 
nás poštovská lodíce. Tlustí sloupové z moře vynikající 

. fikazoji zda plavcAm nejkratší a nejbezpečnější cestu. 
Kb této vodní cestě jde se vedle pevnůstky Nalega^ 
••pochybné zde před nepamátnými časy od Veneto* 
SiaYftfy na malé výspě založené. Z télo strany, když 
}MM ještě jedenkráte zpátkem hleděli, zdají se Benátky 
éo ohromný kamenný koráb rukou přírody i uměni ode 
Jtoletí v moři zakotvený. Ve Fusiné vystoupivše na 
břeh pozdravili jsme teprv vlaskou půda a tak řečenou 
Itálii. Itálie ! — zvolal jsem zde opojeným hlasem a s 
rozprostřeným náručím, jakobych celou tu zemi byl 

' «htěi obejmouti — Itálie ! jednomu krajina síly a bojAv 
starořimských, druhému krajina krásy a uměni klassikův 
a antik, třetímu krajina citron&v a pomeranč&v, čtvrtému 
krajina lásky a řevnivosti, pátému krajina pověry a 
kněžonrství, šestému krajina banditův, blech a štírův — 
mně vše to spolu, ale nad to ještě i něco jinétio no- 
irého, málo zpozorovaného, aneb docela nedbaného ; 
Itálie ! krajino Vlachoslavftv, nejstarší vlasti našich dě- 
dův Yenetův a Sarmatův ; Itálie ! sestro Slávy, vítej ! 
— Ve Fusiné najali jsme veturina (t. j. vozataje) do 
Fadovy, kamž výborná ailnice vedle řeky Brenty Čili 
Medváko vede. Zde se teprv otvírá podnebí vlaské 
přírod/; 2o etH^ nový netuseaÝ fi^ kt%% ^ v^x^^h\ 



154 

mně aspoň se zde celý svět t jiném světle, než posa- 
vad ukázal a jen bázlivou rukou hledám a chytám zvuky 
T naši řeči, jimižbych hudbu tohoto blahočinného Ttisku 
na mou duši představiti mohl. Zdá se jakoby přiroda 
všecky své porůznu roztroušené krásy spolu byla se* 
brala a je na toto ouzké prostranství vysypala. Tito 
fikovi a olivoví hájové se Svato- Písemními potahy a vý- 
znamy ; tito samorostlí parkové se ztepilými letohrady 
• slávochrámky ; tyto přirozené krásozahrady s východ- 
ními cedry, palmami a báječnými bobkovoi ; tyto zele- 
noleské živoploty blahovonným jasmínem ověnčené; tyto 
potoky a řeky pod hroznovými odry, mezi douškami a 
liliemi, tak povlovně bez severního srázu a hluku ply- 
noucí, jakoby všemu tomu pozorně obdivovati se a škodě 
uhájiti chtěly ; tito obeliskové z myrtoví a z lentiškáv 
po nichž uponkovitý svlačeca básnířský břečtan vzhfiru 
leze; tyto věčně kvetoucí a z poupat se deroucí růže; 
toto povětří drahými kadidly obtěžkané, lehoučké, měkké, 
pocestného pochlebným líbáním vítající : toto prozračné 
zrcadlo modré oblohy ; tato příroda každodenně 8vá<- 
tečným rouchem oděná, tato tichost a rovnováha věeob 
živlů v : — toto všecko volá vzaešeným, téměřbych řekl 
svatým zvukem : hle Itálie ! — toto všecko, co viděti 
a cítiti slastoo, opisovati nndno, dostihnouti nemožno — 
toto jest nyní mé království a vlastnictví ! Nebo mé jest, 
cokoli krásojemné smysly mé ze zevnitřního do vnitř* 
ního světa přinášejí a co duše s radostí i přijímá i po- 
žívá, co k jasné povědomosti v sobě přivodí, čím meze 
mysli rozšiřuje, pamět obohacuje, obraznost zourodňnje, 
život okrašluje. Nyní na konci léta a u počátku jeseně 
všecky barvy se tn ještě v celé čistotě a stkvělosti ře- 
řavě ohnivějí ; an( v Pešti již na konci jara a u po- 
čátku léta všecko všudy zaprášené, ožluklé a vyčichlé 
bývá. Já jsem byl v ustavičném zápasu, mámli se zde 
více přírodním, Čili uměleckým krásám a památnosten 
odevzdati. Celý ten kraj od Fosiny až k jezeru Komo 
jest ušlechtilá usmívavá zahrada jižního způsobu, kde 
y divém líbezném nepořádku ourody země, křoviny, 
stromy vedle sebe rostou, aut \« Vo Yie\\ku\a^\^v tit^^ 



155 

▼iaoaje a spojuje, délajfo oblouky oidobené zralým 
hrosnem, často i přes cesty a siloice^ tak 2e ko£ir pod 
nd jedoooi, nejednoo celé stopky a ratolesti do lůna 
pocestných sráíi. Těžko mi přišlo yéřití, ie tento kraj 
kaidého dne v té kráse se stkvi, a Že toto není pooze 
nedělní aneb svatební roncbo. Ohledal jsem se všady 
vůkoly odknd starořecký aneb starořímský lid přicházf^ 
ani ie mi toto přípravy býti zdály ku svěceni slavnosti 
boha Baccha. Obyiej, vínový kmen ode stroma ku 
atromu, zvláště po jilmách a topolech, rozvoditi a oplé- 
tati, rozšířen jest ode dávna v celé Itálii ; již Yirgil 
spÍTá v Georg. H. 363. že: 

Kmen se radostný 
VihAra nese v povětří volné rozpouštěje azdy ; 

ooi mnohem přijemoější pohleď působí, nežli násilné 
rer řezání a k tyčkám nízkým přivazování, jako v Uhrách. 
Voda řeky Brenty (sr. proud; bředu brod) vyhlíží ze- 
lenáy což pochodí od zelené stávnaté barvy stromftv a 
srostlin vůkol ní rostoucích a v jejím zrcadle se odrá** 
iejfcíeh ; její břehy honosí se rozkošnými letohrady a 
▼esnicemí, větším dílem slavojmnennými, k. p. Dol Dolo, 
Míra, Stra, Noventa atd. Samá tráva a p&žit jest zde 
nyní tak čerstvá a jasná, jako u nás v máji : kdybych 
nebyl měl kalendárek při sobě, snadoobych se byl zmýlil 
T pořádku částek roku a mésícův. 

Do Padovy dojeli jsme soumrakem. U bran tohoto 
města bezděky mi z paměti na jazyk přišli ti veršové 
VirgiLovy Aen, L 

^Antenor potuit mediis elapsus Achivis 

Illyricos penetrare sinus, atque intima totus 

Begna Líburnorum et fontem saperare Timaví. — 

Hic tamen ille urbem Patavi, sedesque locavit Teucrorum/' 

Toto město bylo první, v němž zásady hvězdářské ve- 
likého Slavjanského muže, Koprníka, od Galileiho ve- 
řijně bfásáay a do Hvott ovozovéLU^ b>i\^ . — Ww^V^^iřfiw 



166 

jsme se v hostíocí slatokřižovém (Cruce ď oro). Při 
večeři obsluhoTsl nás sde sklepník vad svůj stav vxdč- 
Unýy jmeoem Vincenc Santí, jenž dobře maďarsky nejen 
roMimčl ale i mlovil. On jest z Bfma rodilý, ale co 
voják ztrávil mladší věk svňj v Uhrách. S radostí se 
rospomínal na tato krajina, ale se mravy a vzdéiaaosU 
nebyl všelijak spokojen. Památné hylo jeho vymaní, 
jak těžko jema, co rodilémn Vlachovi, přicházelo z po- 
čátka maďarsky se ačíti a mlaviti^ anC ve vlašlíné, 
vlastně říkaje, žádných dlouhých samohlásek á é % ó ú, 
• žádných dvojzvuček ó á se nenalézá : které jeho 
jazyk i nyní ještě náležitě vysloviti nemohl, iičkoli se 
téměř 12 let mezi Uhry zdržoval. Ještě téhož dne 
navštívili jsme ona, snad ve světě největší a nejstkvost- 
nějsí kavárna, Csfé Pe.drocchi, která vlastně ze mnohých 
lehce oddělených pokojfiv a síní záleží. Vlastník prý 
celé veliké panství prodal ku stavení této bohopafty. 
Odtud pospíchali jsme jiŽ ve tmě do kasárny, k navští- 
veni jednoho, v celém tomto okolí slavného, horlivého 
Slavjana, totiž p. Josefa Zaverénika (něm. S^uerschnígg !) 
jenž jest setníkem jízdy, auditorem a tajemníkem vojen- 
ským v Padově, narozen v fijece, původně však z Kra- 
jinská pocházející ; ond slovenské Banské od Tablice zřízené 
společnosti. Když jsme vstoupili do jeho příbytku, již 
v pobočním pokoji na lůžku ležel tento vážný syp llar* 
sův. Domnívaje se, že to jeho domácí jej nepokoji tak 
pozdě, zahřímal stentorským hlasem : Kdo to? „Slavjané 
jsou to, pane Zaveršniku,^ řeknu já, „Slavjané, nesoucí 
Vám pozdravení z daleka od bratrův Slavjanův a psauí 
od p. Medenice z Rjeky.^ On skočiv z. postele jakby 
střelil, odpoví: „Je-li tomu tak, buďtež mi vítáni třebas 
o půl noci.^ — 1 stál před námi cbabrý muž v noční 
Čepici 8 v čistém peřestém čechlíku. V prvním oka- 
mžení já nemálo byl jsem zmaten, ale brzo umyslivso bé 
řeknu: „odpostte, Pane, že nyní nemáme kdy nesdvo- 
rilost svou vymlouvati aneb za ni se styxlěti, ale vyna- 
hradíme to jistě, jak mile budeme míti kdy.^ — I hned 
se rozlaskavil muž tento tak, že jsme a ním potom ještě 
C0ÍOU hodinu v národDitt rozmVou^áuV «Vti\>&» % \^iifLé 



i5ir 

po opéítoTaném slíba, že zejtra ho na deldf čas navšti* 
víme, náa propnstil. I dostál jsem skotečoé slovu. Mát 
p. Zaveršoik knihovnu^ zvléšté na slavjanské věci se 
TStahtijfcí, jakové jsme na celé cesté neviděli. Jen částka 
knih rozložena jest v policích : ostatní jsou zabedněny 
ka snadnějšíma jích přeložení z místa na místo, ant on 
eo vojenský důstojník často putovati a kraj i bydlo 
proměňovati musí. I on má velikou sbírku knih na s. 
Hieronynia se vztahujících, tak že celou skříni naplňuji. 
Jedno z nich i mně daroval, totiž Petra Stankovice 
Della patría di San Gírolamo, Venezia 1823. Pan Za- 
veršnik mi 7 jevil svdj oumysl chvalitebný, že po své 
smrti v městě Bjece (Fiume) zvláštní Slavjaoskou kni- 
hoTttu a Čítalníci založiti chce, ku kterémuž cíli sbírá 
a poručí vše co má. Živ buď! Sláva mu ! — Má v ru- 
kopisn mnoho k tisku přihotoveného, poněvadž ale vše 
to směle a svobodomyslné psáno, nechává to na po- 
hrobky. Mluvnice illyrská leží celá v rukopisu. Mno- 
hot jsme se hádali o pravopisech a nářečích slavjonských. 
On radí a zastává podvojné 11 misto /, k. p. téllo, čello, 
ant prý skutečně zde jazyk dvě I vyslovuje. Pan Za^ 
veriník byl drahný čas s vojskem svým v Uhrách v 
Honfanské stolici, kde často s nébožtíkem Tablicem to- 
varyšil a s panem professorem Palkovičem ve známosti 
stál, pročež na oba tyto muže dychtivě se doptával; 
i slovenčina i čeština jemu neneznáma jest. Divili jsme 
se nemálo pozornosti a soudnosti tohoto muže a jeho 
zásadám s našimi, co do libozvuku řeči^ cele se sro- 
vnávajícím. Proč prý Slováci opouštějí své výborné 
deklinace, své určité pohlaví, své pinozvučoé a o k. p, 
duša, pleco, slovem své mužské nářečí a přijímají to 
zženilé iikání české ? Nelíbila se mu zvláště obecná 
česká mluva, ant prý když jsem slyšel : dobrý vino, 
smélý srdce^ vysokej muž, lip, piet a těmto podobné 
potvory, nevěděl jsem je-li víno, srdce, u Cechfiv muž- 
ského, a muž ženského pohlaví? Já nechtě se o véci 
ožahavé pustiti do obšírného vysvětlování, řekl jsem : 
Pane \ příčina toho jest vzájemnost a jeduoU, tv%,\^q W- 
demeli naŠe nářečí a iiteratury nekone^biie tox^t^\^^h^>a^ 



158 

i co 7 nás, co ze SloTákftv, co z Čechův bade ? CUim 
já sám nejlépe jak logickou tak i aesthetickoa přednost 
slovenčiny nad češtinou ; ale chci, aby raději néco bylo, 
nežli nic. Svéblavost a odstrkavost Čechův já nezastá- 
vám, podle které Slovákům na vzdory, kde jen mohou, 
všudy své nesnesitelné i i píši, k. p. mlíko, líto, sy- 
rový, dávní, anebo vidí sing., vidí plur. stojí sing. a 
plur. ; a však máme naději, že potomci a budoucí ne- 
předpojaté pokolení i v této věci k rozumu přijde a 
vyiibovánim pomalu nestydatého i, ztracenou samohlásek 
rovnováhu a tím i starodávný mužský charakter češtině 
navrátí. — Ostatně musím vyznati, že se mi srbfko- 
illyrské zpotvořováni pravé staré slavenčíoy, k. p. tnua 
místo mucba, uvo místo ucho, Vlaa místo Vlach, faUti 
místo- chváliti, vuk místo vlk vílk vluk, punuti místo 
pelntti pbiti atd, naskrze nelíbí, aniž la první okaličená 
slova větší libozvučnost pro mne mají, nežli tato po- 
slední. To jest liché italizování: a však obzvláště 
zvučka ch není těžká k vyslovení! — Co se pak Vaší 
rady, aby se příkladem starého Dubrovníckého pravo- 
pisu, místo /, dvojité 11 psalo, týče; ačkoli se příklady 
toho i v některých starých českých a slovenských píse- 
mnostech, obzvláště v místních a osobných jménech, 
nacházejí (k. p. Kollín, Millín ; Hollár malíř, Kratochvíli, 
Navrátili ; Hillikovský, Mallý, Hollý, Žello, Kollár atd.) ; 
nic méně však bytnosti bez potřeby rozmnožovati ne- 
sluší nejprostéjší a nejskrovnější ortograpbie jest nej- 
lepší : ačkoli při vlastních jménech tento způsob psaní, 
kde snad již stoletími utkvěn a zasvěcen jest, i dále 
zanechán býti může, dílem z licty ku starožitností^ dílem 
k rozeznání rodin podobná jména nesoucích, dílem z po- 
litického ohledu, ant někdy právo šlechtíctvf aneb dě- 
dictví na jméně visí. — Pan Zaveršnik má i sbírku 
místních slavjanských jmen v horní Itálii od Venetův 
poiilýcb, k. p. Pod Padova (t. j. vodospad, který se 
zde skutečně nalézá.) — Když byla řeč o madaromanií, 
tento hrdý šedivý Mars slavjanský na první pohled žá- 
dnéňo podlla na tom bráti, ba o tom jakoby ani nío 
^fyMi aeehlěK KdyžaU předeediVe o YLaidsSV^V ^ \^\\&^ 



159 

počinániob proti našemu národu mluveno ; on nic jiného 
nei 8 jakýmsi trpkým politováním ta krátká alova řekl : 
,To kaplja u moru^*) — a když tu rosmlovu na jiný 
fředmět stočiti chtěl: ovsem, odpověděl já, ale my 
nejsme mořej my jsme nesTornf, jednotu nemilající Slavjané ! 
V sousedství této kasárny rozprostírá se slovutný 
Campua MartiuSy nyní Prato della Valle t. j. ostrov, 
asi 528 střev, sdélí a 342 střev« zšíH, otočený potokem 
^tíAí průplavem vyzděným, mosty v stromy ku procház- 
kám ozdobeným. S obou stran vody stojí na břehu 
•oehy slavných Padovauův, aneb takových mužův, kteří 
aljaké zásluhy o to město měli aneb na zdejší univer- 
sitě se učili. Postaveny jsou tyto pomníky hned od 
města, hned ode ctitelův a přátel, hned od potomkův. 
€o do krásoumy čili uměleckého citu a soudu, duše 
skřidlatěvši v Benátkách, zde již lehčeji létala. Při 
mnohých z těchto soch bavili jsme se s nemalou libostí ; 
aspoň některých zde spolu i nápisy položíme : 
Pod číslem 60. jest socha Gustava Adolfa, Nápis : 
Gustavo Adolpho quod Patavii ex. fide italic. 
Script. Galileum audivisse putatur, inde magno 
gentis suae regi. Gustavus III. Švec. Goth. 



*) To jest co sami střízlivější Maďaři s naříkáním cíti. Srov. 
Psaní hraběte Mik. Vešeliniho stavům Udvarhelské sto- 
liee 1842, dne 27. července, in Siebenbúrger Botě, čísl. 
73. „Pravdy, které počty za základ mají, jsou nejnekla- 
mlivějsí, co na počet bohaté a veliké jest, to jeví svou 
vládu na to, co nemnohé a malé jest — Pro nás Maďary 
není většího a nebezpečnějšího neduhu a trápení, jako to, 
že nás na počet tak málo, velmi málo jest. Když Fran- 
couzi 30 millionův, Angličané 20 millionův, jiní náro- 
dové snad ještě více lidstva počítají : Maďarův se v obou 
krajinách (v Uhrách a Sedmihradsku) sotvy 4 milliony 
nalézají, a to rozptýlené mezi ostatními obyvateli, jichž 
ssi 10 mill. jest. Osamotnělé, uzavřené, bez národní po- 
krevnosti stojí zde to přehrští Maďarův I kdeže mimo naši 
vlast — aneb raději — 6 bolesti! mimo některé její 
částky zní naše milovaná mateřská řeč ? kde nalezneme 
příbuzné mysli a srdce, kteréby společnými předky pa- 
mátkami společných |)roměa pínýcb o&u<^uv % tí^íssxv «^« 
Jenx byly?** — 



160 

Vandaloramqae rex ejasděin snocesor genia 
loci obsecondsns P. C. Add. 1784. 
Pod (isletn 68. Canove. 
Pod číslem 73. Francisco Quicctardtni 6ym. Pat. Ala- 

mno, hístoricorum sni temporís claríssimo. 
Pod (íslem 75. Joanni Sohieshio, qai Patavii Academíam 
alamnus íngenio^ patriam rez egregiis paeís 
et bellí artibas illustravit, de Christiana repo- 
blica optimo merito. Stanislaas Aogustos Po- 
loniae rex Boonumentam posuit. Ano. 1784. 
(Odtudto viděli, že Vlachové vděčnější jsoa 
npproft Sobieského zásinhám o křesfanštví, 
nežli Němci.) 
Jiné sochy jsou Stephano Batoreo, olim Gym. Pal. 
alumno, postea Poloníae regi clarissimo. — Qnlileo Flo- 
rentino, summo Gymnosii Patav. ornameoto. (V přírodo- 
vně nniversitoí chová se pater Čili hřbetová kost Gali- 
leova, jenž zde 18 let libomndrctví zvláště hvězdářství 
dle Koprnika učil.) — Fran. Petrarchae^ ut cojus do- 
micil i o nrbs claruit. — Torquato Tasso. — Tito Lt^ 
vio atd. 

Tilns Livins byl miláčkem mé mladosti, jeho histo- 
rických řečí větší díl znal jsem z pamětí učiv se jim 
ve školách k deklamování. Jeho od Římanův jemu nad- 
vrhovauý Patavísmus^ snad nic jiného není, než slavizu^ 
jtci latina^ ant v lůnu někdejších Venetňv narozen byl. 
Proto nebylo mí dosti, jen sochy a obrazy jeho viděti; 
kterých se v Padově mnoho nalézá ; i ulicí i di^m, v 
němž tento slavný dějepisec přebýval, jsem vyhledal a 
každý kout v něm přezřel, Dfim ten jest v ulici Con- 
trada di S. Giovanni, nápis na něm stojí: „(Domus 
Lívii) Velustale reslaurata.** Ve dvore zelená se hezká 
zahrada, ale z příbytku, v némž Livius bydlel, žádného 
znamení. — Domnělá, r. 1413 ve chrámě s. Justiny 
vykopaná olověná rakev Tita Livia zdržuje se v méstshé 
radnici^ se mnohými chlubnými ba chvastavými nápisy, 
k. p. „Ossa T. Livií Patavini, unins omnium mortalium 
jadicio digDÍy cujus prope invvcto calamo invicti populi 
1^ Bvmaoi res gestae conseribereuluT. kuiio \^\%.^ ^^xwi^s. 



161 

hodnější jest v této radDÍcí starý kámen pod mrámoro- 
i^ým poprsím Liviovým do stěny vezděný, s následoim 
nápisem : ,^V. F. T. Lívíiis, Liviae T. P. Quartae L. Ha- 
lys Concordialis Patavi 8ibi et Suis Omnibus/^ Tento 
pomník jest vetchý, nalezený v okolí tom; kde někdy 
ohrém Concordiae stál. Radnice tato (Palazzo della 
Ragíone), vystavená léta 1209, má se za největší na 
semi síň, jsoucí 256' dlouhá, 86^ široká, 75' vysoká: 
iona ale není tak, an( ji jezdecká síň (ilí jízdárna 
▼ Moskvě daleko převyšuje, která 500 střev, a lOcou- 
lAv dlonhá, 113 střev, široká jest a podloha její předce 
běse všeho pilíře a podpory. — V radnici této stojí 
konisko náramné velikosti z dřeva udělané, o némž nám 
vodič náš tvrdil, že to jest ouen pověstným trojanský 
kň£! — Okolo dvadcet odéncfiv v něm se skrýti mfiže. 
— U drahého vchodu do této radnice jest nade dveřmi 
kassenný obraz povéstuého Petra Apona s tímto nápisem : 
y^PetruB Aponus Patavinus Philosophiae Medicinaeque 
seientissimus , ob idque Conciiiatoris nomen adeptus, 
Astrologiae vero adeo peritus, ut in mag^iae suspicionem 
incident, falsoque de haeresi poslulatus, absolutus fuit.^^ 
Toto poslední není pravda, nebo hodnověrní spisovatelé, 
jako k. p. SpondanuSy Ann. Eccl. ab A. 1316, píše, 
ie Aponus pod processem zemřel a tajně pochován *byl : 
inquisice ale i po jeho smrti pokračovala a nemohši 
najíti jeho tělo a hrob, podobiznu jeho zpálila. — Před 
velikou touto síní, jak se ku paláců podesty jde, viděti 
tak řečený Kámen Potupy^ na němž nápis : Lapis ví- 
tuperii et cessionis honorum. Ještě minulého století bylo 
to vrchnostenské nařízení, že zlí dlužnici aneb nesmy* 
siní bankrotníci, veřejně obnaženými zády třikráte na 
tento kámen se posaditi museli u piitomnosti sbítáv a 
drábftv, a tím nemožnost svou k zaplacení vyhlásiti. 
Ach, my všíckni jedním hlasem zvolali jsme, nikdeby ta- 
kovéto ustanovení potřebnější nebylo jako v Uherské 
krajině, takby se onen nesčíslný počet mnohoročných 
processfiv snad umenšil. 

Mezi veřejnými staveními pozoru hpden jest chrám 
%y, Áníonina PadovskéhOy v němž hrob a o%\«\M ^^^^^^ 

KoUúrovy Mpisy, lU, \\ 



163 

svatého, jenž r. 1195 v Litaboně se narodil a r. 1231 
zemřel, pak za patrona města vyvolen byl. Uctivost 
Padovan&v k tomato svatému mění se často v modlo- 
služebnost; prosby žebrákův na ulici, přísahy, sliby, 
hrozby, smlouvy, láni a zlořečení vše se děje, ne ve 
jménu božím, ale sv. Antonína. Na jedné veřejně vy- 
véiené tabulce čtou se tato pohoršlivá slova : „ Vj/slySí 
8v, Antonín, koho neslyší Búh,^ Kaplice tohoto sva- 
tého v tomto chrámě oslepuje oko bleskem zlata, střbra, 
hořících svíc a opisy divQv a zázraků v jím učiněných. 
Jeho pod oltářem v serpentinovém hrobě ležící tělo 
vydává prý ustavičně příjemnou vfini, kterou však naše 
cbřípě necítily, ačkoli jeden z našich spolupocestných 
tam s. mši sloužil, a my tedy velice blízko jsme stálL 
Jazyk tohoto svatého chová se v sakristii ve zvláštní 
sklenicí, a zde se prodávají zvláštní tištěné modlitby, 
které se pouze k tomuto jazyka říkati mají. Mne více 
zanímali jiní pomníkové v tomto chrámě, jmenovitě po- 
dobizna kardinála Petra Bemba, Spisové latinští tohoto 
muže byli oblíbeným čtením mého nezapomenutého uči- 
tele Štěpána Komářího, rektora školy Kremnické, on nám 
žákům je často zpominal. Čítal a k čítání domův dával. 
Já již co syntaxísta četl jsem jeho spisy, jmenovitě jEJpi- 
8tolae>/amiL de imitatione Sermonis a Carmina: a že 
jsem to činil v jarním Čase na loukách mezi voňavými 
květy a dolinami okolí Kremnického, nemálo jsem se i 
já byl zamiloval do čistého jeho klassikfim se blížícího 
slohu. Petr Bembo přináležel hlavně k oněm mužům, 
kteří o uvedení lepšího vkusu a krásných umění v Evropě 
pracovali. Cicero, Virgil a Julius Caesar byli jeho vzo- 
rové v latině; on sám tak vysoko cenil svůj latinský 
sloh, že njišfoval, žehy jej nezaměníl ani za vojevod- 
ství Hantovanské. Učený Lanzius, in Orat. contra Ita- 
los, obviňuje ho. Že pro zachování Čistoty v latině ani 
biblii ani breviar Čítati nechtěl, a jednomu ze svých 
přátel Čtení epištol Pavlových, které on pohrdlivě epi- 
stolaccias nazýval, odrazoval. V čistotě slohu svého 
tak byl přísným, že prý v příbytku svém 40 schránek 
éHi přihrádek mél, do mckl wi o^t^yené a uhlasené 



16a 

•pfsy s roka na rok pořádně vždy dále a dále kladl, a 
leprv kdyi všecky tyto stupné proily, je na světlo vy* 
•dával* Ou byl rozen z Benátek r, 1470, žil ale v Pa« 
dově pro povětří jeho zdraví příznivější. 

Druhý pomník ve chrámě tomto jest nramoroTd 
{M>pr8Í vysoce učené Padovanky Piskopové, a a5koU 
y^Mné vždy pohled učené ženské byl nesnesitelný^^ 
předee, že se o jednom slavopolském králi chlubné 
sniiika 5ioí, odepsal jsem nápis takto znějící: ^Helenao 
Laeretíae Corneliae Piscopiae, Joh. Baptistae D« Máni 
Procuratoris Filíae Heroinae, animi celsitudine, pietate, 
•oaatimonia, omni literatura et septem linguamm peritia 
•flagolariy cum ab aliis Europae Magnatibns, tum vel ma- 
láme ab Innocentio XI. P. M. perhonoriflco diplomatOi 
-et ab Joanne IIL Poloniae Bege^ datis ad eam episto- 
lis summopere commendatae. Demum in celebri Patav. 
Cellegio, unieo post hominum memoriam exemplo^ Phi- 
folopkiae laoream adepta, atd. Obiit 1084.** Tato učená 
panna a mudrakyné měla i doktorem bohosloví ae státi, 
kdyby tomu kardinál Barbarigo nebyl odporoval odvolá- 
váním ae na výpovéd Pavla Ap« (1 Kor. 14. 35), kde 
«e ženám zabraňuje ve sboru uiiti. Příčinou své uče- 
nosti zůstala nevdána přes celý život. Před jejím obra- 
zem přišla nám na um odpověd Napoleonova, paní Stae- 
lové daná na otázku: „kteron ženskou osobu on za 
největší má?^ — ^Tu , která nejvíce dítek porodí.^ 

Nemálo jsem se zaradoval našed ve chrámě tomto 
t hrob a obraz jménem jedné staré šlechtické slavjanské 
rodiny ozdobený, totiž braběcí, p&vodoé Míšeňské, nyní 
Slezské rodiny Doninské čili z Domnuj s následujícím 
nápisem: „D. O. M. Fui Christophorus Burgravius L. 
Ba. de Dohna (slav. Donín) Othonis F. Zolauffensíum 
inter Silesios Dns, ad quos redire meditantem mora bre- 
viore via transtulit in coelum. Abii non obii, et coepi 
vivere cum vivere desii, mutavi aetemitate adolescen- 
tiam, nihilque mihi ereptum est, nisi quod tempus erat 
erepturnm. — Inclyto huic Heroí, quem lustrata Italia 
«t magno ubique avitae virtutis specimine relioto^ Pata- 
f iuD rerersam febri3 eztiniit, Anna Dyrhia ^%\>^t xv^"^^ 



164 

CuDradiif Fr. moestíss, p. p. Obiit sddo 1614. Vixit 
ano. 19.' Na pAdé stojí: ^Qoidquid mortale ImiImiU Bab 
hoo 88X0 deposait Illust. Cbristophorus Burgravius L» 
B. de Dohna Sileaius/ — Myslil jsem dlouho nad tímto 
ctilabným hrobem : co tento vládyka aneb jeho rod uči- 
nili dobrého svému slavjanskému národu a řeči? co 
vidélanosli a slávě národní? a že celá zásoba mé pa- 
mětí a učenosti nic mi o něm neposkytovala, odešel 
jsem se studeným srdcem odtud a s hinbokým vsdyobá- 
nfm nad odnárodnělou naší šlechtou, která bezpříklad- 
ným sobectvím opojená, jen o sebe a svfij rod pečuje, 
ne o národ. Žádného národu evropejského šlechta lak 
pokažena a odcíeena není, jako našeho; v jednom kmena 
se nám potatařila, v druhém poturčila, v třetím porna* 
ďarčila, ve Čtvrtém poaěmčiJa, v pátém pofrančila aneb 
poangličila. — Kdy pak to lépe bude ve Slavii? -~ 

Stavba chrámu av. Justiny dle nárysu Palladiová 
jest mnohem krásnéjší a pravidelnější než předešlého a 
slušně se ehrám tento k nejpřednějším v celé Itálii po- 
čítá* Pán Zaveršnik nás na jednu památnou okolnost 
ve chrámě tomto poEOrey učinil; totiž při vchodu o 
dveří chrámu tohoto žádné okno ku spatření není^ teprv 
při dalším kráčení ku středku přichásejí atupnivě okna 
na jevo. Stavitelem jeho jest Oadřej Riccio r. 1521. 
Architektura jest zde plod vznešené krásoumy. Mezi 
malbami stkvi se mučeniotví sv. Justiny od Pavla Věro- 
nesa, a Madona od Romanina da Brescía; mezi řezbami 
jest Snětí s kříže Krista od Alexandra Peronesa (snad 
Pircneza?) celé dílo s jednoho mramoru; nn řezbináoh 
stolic 8 kftru pracoval Francouz Richard 22 let; on7 
představují historie biblické. I podloha ČíH půda a ol* 
tářAv, jichž se zde 25 počítá, vykládána jest ve floren- 
tinském slohu rozličným krásným kamením, k. p. lazu- 
lem, jaspisem^ achátem, mramorem. Záe spočívá i tělo 
8V. Justiny a tělo sv. Lukáše evangelisty, pro kteréi 
poslední zdejší benediktini, jimž chrám tento i s klášte- 
rem patří, dlouhé a prudké hádky s františkány Kenál- 
skými otréma sv. Joba vedli, kteří též loto tělo míti 
potmvJL Půpei ňeliof Xlll, ToiYkOěiiraV VK>u%%iJb t^«^H 



165 

km ffOĚpé&hu Padovaaflv; meiitfm ukasnje fe i t Římě 
ym •hrteé sv^ Lukáše bitva toholo evangelisty. — Cbrini 
tosto mé 9 kupli, • pořád ješké fe pracaje na jeho ala- 
tmI a osdobovéoí, asiž se toaiato brso kone« aéini, 
mlC pokail badoyáoi trvali bude, veliké dané a poraden- 
atvi kláiler kealo přijímati právo má. Svoboda a svét- 
lofl fMM^jí všudy v tomto ohrámě: proto jsem se opé- 
toTané k němu vracoval a nikdy jiem jej neopustil bes 
•dto tiehébo a blahébo poklidu duše. 

Dom čili katedrální ehrámjekté léi není dostaven, 
• prrnf nákres prý pochodí od Michala Angela. S jakousi 
■ádhemou chloubou ukazovali nám sdejší knéži bysta 
Petrarcbovu od Rinalda a téhož nejstarší obraz v sakri- 
uliíy který se za souóasový a původní udává. U tohoto 
chiíáBDB byl toliž někdy Petrarcha kanovník^^m, a od- 
tadio koupil sobe v blízkosti, asi 2 míle od Padovy^ 
ve vesnici Arqua, dům kde konec života itrávíi i nrařeL 
Vypravováno nám, že celá Padova jeho pohřeb sprová- 
sela, že zlatohlnv přikrýval máry, nad nimii nebesa dra- 
Mýau hranostajovými kožešinami podšitá se chvěla ald« 
Fři tomto chráme jest vysoká véže, na jejíž nejvyšší 
fiiitto jáy dle svého obyčeje, vstoupil jsem, abych město 
a okolí v celosti spatřil. Na tuto věži tři vůdcové vla- 
ští nne sprovodili, totiž kostelník, jenž klíče od prvních 
Hlveří donesl a otevřel, ivonař, jenž historii zvonův vy- 
pravoval, a strážce věže čili věžník, jenž okolí Pado- 
viaské vysvětloval, jména viděných palácův, vesnic^ hor 
■% rovin předříkal. Každý z těchto peuézolovcův zvláštní 
«vfij plat žádal i obdržel. 

Ve chrámě servitův ukazuje se rakev ArUenorova 
f lilínskými nápisy: my však v podobných apokryphic- 
liých pokladech zalíbení nemajíce, nedlouho jsme při ní 
meškali. 

U chrámu sv, Filipa a Jakuba ukazuje se do zdi 
vpravená kamenná kazatelnice, z níž prý Martin Luther 
kázal, cestová v tudy r. 1510 do Říma, v důležitostech 
svého kláštera : což dosti pravdě podobným býti se zdá, 
anf toho času mnoho Měmcův na zdejších školách štn- 
éotalo^ jeaž jeho posluchači býVi moUVv. 



166 



Na vieaSilisti PadoYSkém itadovilo od nejsUrMcb 
4^8fiv mnoho cisosemeAT, svliité PolákŮT, tak ie sde 
'Jnéna Potockýeb, Čartoryakých, Kocbaoovskýeb^ Poaia- 
tOTtkýeb a jiaých béŽDá a téměř domácká jsoa. Odtad 
město toto dostalo přijmf la dotta. I nyní jesté itadiij» 
Ede ročitě asi 50 mladých SlavjanAv le všech kmeBŮv, 
svláště Illyrové, Čechové a Poláci, nejvice lékařství a 
madretvi. Kdyby spola drželi a v národa! vsájemoosti 
se vzdělávali : jakové sloopy a ozdoby národa mohlyby 
:odtadto vycházeti! Badil jsem k torna, prosil, napomí- 
nal, pomoc k xaloiení vieslavaké knihovny a 5italoice 
slíbil : čas poutf^ na jakovou roli semeno slov mých 
padlo* 

V Padově se narodili aneb bydleli následnjfcí malíři : 
Buttarogo, Campagnola (BenátČan), GioUo (z Vespigna- 
na)y Ginsto Padovano, Gaaltierí, Guariento, Mantegna, 
. Viretto, Pizzoto, Squsrcione, Stroifi, Varotari. 

Ostatně zevnitrnost Padovy není pěkná, ulice těsné,, 
domové tmaví, obzvláště u pozemí, anf pro přístřeší čili 
podloubí, téměř po celém městě běžíci^ světlo k oknům 
proniknouti nemůže : odtudto pochází i to, že celé 
město jest zapavnčinéno, zaprášeno, zanečistěno : jen v 
předměstích něco více čistoty a jasnoty panuje. A však 
od času, co Benátky klesají, Padova roste, an( nyní na 
- 47 tisícův obyvatelův počítá. I krásonma Padovská 
oele jiný ráz má než Benátská^ buď to malířství, neb 
řezbářství a stavitelství, V Beaátkách vše stkvélé a 
jasné i v dpadku : zde temné, pošmourné od počátku. 

Okolí Padovanské jest i rozkošné i zanímavé, a 
^zvláště výběh do blízkých o&ad Ahano a Arqua čili 
ArquatOy v horách fioganských ležících. Nejvyšší chlum 
těchto hor má jméno Venda^ Monte Venda, nepochybně 
od Vendův Venetův. Na chlume tom truchlí rozvaliny 
brado aneb kláštera. AbanOj lat. Fons Aponi, u Livia : 
Aquae Patavinae, jsou teplice slavné. Již Martial, Epigr» 
VI. 42. o nich zpívá :,, Fons Antenoreae vitam qui porrigís 
urbi.^ A však naším zdáním ke mnohým uherským sotvy 
0e pfírovDati mohou. Jest zde i tak řečená bahnitá 
koupel (bngno di íaugo), kde se ne tYiuteN^ ^^^^ V«VV^ 



167 

bahno přikládá. V kostele vesnickém jest náhrobek 
Václava Ferdinanda Popela hrabete z Lobkovic^ rodi- 
lého Čecha. Ach, jak jsem se zradoTal uzřev ten dlouhý 
■ápif, ie tu již jednou při jednom vznešeném muii na- 
leuu láslohy o národ a řeč, jest-li ne chválené aspoň 
spomenuté: ale i zde mne naděje zklamalsy ani slepé- 
Jeěky tde o tom, v tomto nadutou latinou psaném na- 
pila, jenž takto zni : 

yPíís Manibus Illust. atque Excell. D. D. Venceslai 
Ferdinandi S. R. g. Com. Popel, de Lobkovitz, Domini 
in Bílin et Liebst. S. A. Regiaeque Majestatis Camerarii, 
CoDsiliaríi Statns, ac Equitis aurei vellerís hoc raonu- 
■eotnm moestissimi haeredes p. p. 

D. O. M. Chare steteris Viator : statím praeterí, cur- 
vín lege, perpetim luge ; ah, quantus viator hic praeteri- 
608 praeteriit. Sic praeterit figura mnndi. Jovis Austríací 
'Mercnrius Pentaglossns (rozumíli se zde i česká řeč ?) ad a? 
qaífas, lilia, turres, Leopoldi Imper. ter Augusti, ter Oratoř, 
enenso orbr^ quem cognato purpuris sanguine, virtute, sapi- 
entia attonuit ; demum Vindobonam redux et valetudinis 
gratía ab itinere divertens^ ubique quaesitam Aponi re- 
perít salutem. Hic medico pedes imbuit coeno, at eluto 
mortalitatis luto animam indnit coelo. Ita per Intum, 
■quam, ígnem, transivit ad refrigerium, cmpireo quam 
pirae maturior^ fastis quam fatís dignior. Trepidaverat 
panlo ante tellus^ non tam ruinae praesaga, quam indí- 
gúata, aut tantis párem meritis sibi lauream deficere^ 
aut tantum eripi Reipubl. Atlantem. Flammantes lacrymas, 
madentes flammas adfudere funeri třes pupílli, plures 
pnpillae, Euganaeo thermas daturae olivo, nisi haberet. 
Posthac ergo bis calentes flebis undas ter flebile Apo- 
■OD hen ! Magnus Viator, Luče Sanctae Luciae Anno 
1655. Luče Sanctí Locae Anno 1697. Lučí fluxae nctus 
fttlsit^ denatus fluxit. Lux perpetua luceat eí. 

Exuviae trifariam sepultae : 

Pars hic, pars Bilínae, pars Pragae : nempe jacere 

Uao non poluit tanla tu\i\di Vo^^.^ 



,168 

Místo tohoto dlouhého bombastu, více by nás zde byl 
pronikl • ka vděčnosti naklonil krátký nápis asi v tento 
BBiysl : yVedl národ svůj ku vedélanosti a slávé.^ 
Anebo : y,Byl horlivým, vzájemnost milujícím, Slavoče- 
•bem!'' — Ostatné i náš Dobrovský navštívil tyto lázně 
8 hrabětem z Nosatíc (Nostiz), r. 1794 ; a Slavjan An- 
drejevský nejlépe je opsal : De thermis Apon. Berol. 183 1. 
Arqua, městečko vsí rovné, asi dvě míle od Pa- 
dovy k jihu, památným se stalo domem a hrobem Fran- 
tiška Petrarky, slavného básníře vlaského, jenž zde asi 
pět let bydlel a pak r. 1374 umřel; nalezen byv ráno 
ve své knihovně s uloženou na knize hlavou. Poně- 
vadž se v Páně Polákově Cesté do Itálie^ tištěné v 
Dobroslavě na str. 90 — 94 obšírné zprávy o Petrarkovi 
nalézají, my zde jenom to doplníme^ co tam chybí, 
a předce všeobecnou pozornost zaslouží, obzvláště o 
nás SlavořechůVy poněvadž básnír tento nejen Prahu na- 
vštívil, a s císařem i králem Českým Karlem IV. sobě 
důvěrné listy dopisoval, ale i tohoto přítelem a miláč* 
kem byl, tak že Karel jej i titulem Falckého hraběte 
poctil. K tomu i některé z jeho spisflv již i do češtiny 
přeloženy skrze Řehoře Hrubého z Jelení, jmenovité 
O lékařství proti késti a neštěstí, — Na jednom konci 
městečka stojí na pahorku malý, nyní od vesničanův 
obývaný dům Petrarkův, chatrnými stěnomalbamí, Pe- 
trarku a Lauru v koupeli představujícími, vnitř ozdobě* 
oý« Nade dveřmi do zahrady a vinice vedoucími, čtou 
ae následující, od pozdějších majitelův napsané verše : 

^Impune hinc Cererem sumas, imp^ine Lyaeum, 
Intactas habeat dum mea laurus opes.^ 

Stolice, na které Patrarka sedával, poctěna jest tímto 
od Pignoria složeným nápisem: 

„Hospes ades, tenuemque procox ne despíoe Sellaro, 

Terpsicbore qua vix aurea majus habet. 
O quoties Vatum hac sedit claríssimus olím. 
Dum canit ad Tascam canikkka cxi\\% Vit%\s^ \ 



169 

Tuni ri^dae ad nameros motare cacomioa qaeroas 
Conspeotae et rabiem poaere jussa fera est, 

Pboebe pater, qaid sellam axi superaddere eessas? 
Digoior haud currus instrnet alla luos.^ 

Stul nelepý, na němž Petrarka jídával, má více ni- 
pisflVy jeden od Jana Rhodia^ Dáaa, takto sbí : 

^Limpída aervaví mensís crystalla Petrarchae, 
Simplicitas aeví, quae fuit, iode patet.^ 

I kochá Petrarkova, z niž se sde ve výklenka 
kostra cíli skelet, nepochybně 6a8to obnovovaný, oka- 
xiije^ dostala básdř&v, takto ji verši od Ant Qndrenga 
sloienými a pod ní napsanými zvelebujících : 

„Etruscus gemioo vates cxarsit amore, 

Maximiis igois Ego, Laura secondus erat. 
Quid rides ? divinae illam si gratia formae 

Me dígnam tanto fecit amante fídes. 
Si numeros geniumque sacris dědit illa libellís, 

Causa ego, ne saevís muribus esca forent, 
Arcebam sacro vivens a iirníne mures. 

Ne Domine exitio scripta diserta darcat. 
Incutio trepidís eadem defuncla pavorem, 

Et viget exanimí in corpore prisca fides.^ 

V saraém městečku jest Studna Petrarkova (Pazio 
di Petrarcha), kterou prý básníř teuto pro své spoluméšfa- 
By stavěti dal a z ní sám vodu píval ; nápis nad ní jest: 

^Fonti Numen inest, hospes venerare iiquorem, 
Unde bibens cecinit digoa Petrarcha Deis.^ 

Na druhém konci méstyse jest kostel, a proti němu 
hrob Petrarkův s nápisem od něho samého shotoveným: 

„Frigida Francísci lapis hic tegit ossa Petrarchae ^ 
SuBcipe Virgo Farens animam^ SaX^ Vvt^voL^ ^^^x^i^^ 



1*řo 



Fessaque jam terrís čoelí reqniescat in aree.^ 
Moritur Anno 1374. 18. Julii. 



Pomník hrobový z červeného mramoru jest mu 
postaven od jeho zetě Frant. Brosana ; stojít on na 
Icrásúém pahotkn Euganských vrchfiv a jen hrdý Monte 
Venda jej převyšuje ; má pak tyto nápisy : 

«Víro insigoi Franc. Petrarchae Lanreato Fran- 
ciscolns de Brosano Medíolanensís gener^ individoa 
conversatione^ amore, propiogaitate, successione, 
memoria.^ 

Z tohoto pomníku a nápisu vidno, ie Petrarka 
dftky jmenovitě dceru mél, ant se zde jeho zet, gener, 
Frant. de Brosano sám zjevně jmenuje. Že se tato 
dcera Františkou nazývala, to dokazuje pomnik hrobní, 
jf od jejího manžela v Trebiši (Treviso), ve chrámě sv. 
Františka, s následujícím nápisem postavený: \^^ 

„Franciscae parienti peremptae Francisci Petrarchae 
Laureáti FiHae, Franciscolus de Brosano Mediola- 
nensis maritus P. Obiit Ann. 1384. 

Zde se, mimo obyčej, jméno matky nezpomíná, 
nepochybně pro stud, že snad z nižšího stavu byla : 
pročež nezdá se pravdivé býti to, co J. Ph. Tomasini, 
ÍD Petrarcha redivivo, píše, že z rodu Becrarfív pochá- 
zela. To však nade všelikou pochybnost povýšeno, že 
dcera tato v Meduláně zplozená, ovocem zapověděné 
lásky byla : pročež výpovědi Vlachův o Pelrarkovi ne 
ve vlastním, ale toliko ve vlaském smyslu se bráti a 
rozuměti mají ; tak píše k. p. Boccacio „Petrarcha a ju- 
ventute coelibem vitam ducens adeo ineptae Venerís 
spurcitias horret, ut noscentibus illum sanctissimum sít 
exemplár honesti.^ Mezitím František Petrarka co do 
mravnosti ještě vždy předčil bratra svého Gerarda^ 
který prý vhsln'} sestru za hotové peníze do ftíma pro- 
*éhh Františku j přirozená dcera' VaUwVvixt^, x-mi^OsvA^ 



171 

syna, jenž ▼ dětiostvf, 3 těla 4 měsíce stár, ▼ PbyíI 
semřel, kde i náhrobek má s nápisem latínsliým od 
svého starého otce Petrarchy sloieným, z něhož některé 
terde zde stůjte : 

„Franoiscas genitor, genitrix Prancisca, secatas 
Hos de fonte sacro nomen idem tenui. 

Sol bis, luna qnater flexam peragraverat orbem^ 
Obvía mors, fallor, obvia vita fuit. 

Ve Venetum terris dedít urbs, rapuitqoe Pavia ; 
Nec qoeror, hic coelo restitnendus eram.^ 

My sobě Petrarka, podle jeho utěšených znělek a ne» 
vyrovnané Čistoty a libozvu(nosti ře$i, představujeme 
obyčejně co švarného, strojného, ve zdvořilosti a v ob- 
eově výtečného, nádherným rouchem oděného švihlika a 
zamilovance, ale místní podáni, anobrž i staří svědkové 
kladou jej do poetu těch učených, kteří o zevnitřní 
ozdoby nestáli ; jeho oděv byl prý zamazaným masař- 
akým nohavicem podobný^ tak že Často své básnické neb^ 
jiné nápady, dřevccm neb Jiným končitým nástrojem, 
naň sobě poznamenával. — 

V Padově sjednali jsme vetnriniho až do Verony, 
přešibalého Vlacha, který jediný na celé této cestě ná» 
ošidil. Že jsme asi čtvrt hodiny výše určeného času k od- 
jezdu v onéno veliké kavárně Padovské při piti kávy 
zůstali a on před hostincem na nás čekati musel: přišed 
brubian tento sem okřikoval nás s neslýchanou drzostí 
v přítomnosti lidstva. Potom z Padovy do Vicence. vezl 
oás na bujných čerstvých dvou koních a prostranném 
kočáře : ale ve Vicenci, pokud jsme oběd, návštěvy přá-^ 
tel a přehlídku města odbývali, prodal nás jinému vozni- 
kovi* Chtévse nejen město, ale i jeho přerozkošné 
okolí pěšky přehlednouti, naložili jsme, aby nás naše 
příležitost předešla a na určeném místě ven z měst» 
čekala: ale jak jsme se ulekli spatřivše zde chatrnou, 
rozviklanou, těsnou kolesničku a před ní zapráhnutou je-^ 
dinon hubenou skapu, která nás dále vézti méU. ^«.U 
zdejší známí radili nám, ab) chom ouoVio \&\^\Si^^ >i^ ^\^- 



172 

•sostí pohoali a dostiučinéní žádali: ale tím bysme aspoň 
•několik hodin byli ztratili, oám pak nyní díc dražšího 
•nebylo sad čas, proto požehnavše padouchovi tomu na 
zuby odevzdali jsme se tiše a odhodlané svému losu až 
éo noci, kde lepši příležitost jsme obstarali. Vyjmouc 
Padovu, jinače byli jsme s italským lidem, jak vozícím 
tak i vodícím a obsluhujícím nás, velice spokojeni: ob- 
zvláště když slyšeli, že žádný i aás neni j^Tedesc o^ ^ tu 
byli hned sama přívětivost a d&věroost, anf toto jméno 
i u yiacbfiv nepříjemné národní památky a bolestné city 
vzbuzuje. Vozkové tito berou na sebe spolu i obsta- 
rání chovy a hospody pro své pocestné : což nám oby- 
čejně ^ždy lépe vypadlo, než když my sami to na sebe 
Jsme vzalí^ poněvadž voziČí tito v tom zkušeni jsou i 
fami hostinští, dobrým častováním i hostův i vozičův 
Yoziče tyto k sobě privabují, aby hojný odbyt měli* 
Vůkol Padovy, vsi Rubáno až do Vícence, opět všudy 
slavjanský způsob rolnictví (windische Beete). Na rolích 
i Y zahradách vidí se \šudy dvoubrázdné orani^ tak že 
dvě brázdy, jedna v ievo druhá v právo vedle sebe 
udělané, ostredek čili záj^oq způsobují. Poněvadž se 
ve vlaské řečí rolník hiroíco^ čilí bisulco, t. j. dvon- 
l)rázdoík, role pak^i^ifu/^a (. j. dvoubrázda dvoabrázd- 
nice nazývá; přišlo mi zde na pamět místo starověkého 
Icronikáre Fredegara^ jenž v kap. 48, kde o králi Sá- 
movi mluví, Slavjany j^Vinidi bifuloi^ nazývá, kterýmž 
Jfpénem prý od Hunů (Chunů) jmenováni byli. Známo 
jest, že i u Němcův a Angličanův jména našeho národu 
jfSurbel^ Vilzen^ Vili ViLeni^ rolníka a sedláka .zname- 
naly. Bifulco tedy jest dvoubrázdník, vendický rolník, 
•Slavjan. 



1T$ 



HLAVA 11. 

> 

Ticenca a Yerona. 

Příroda mezi Padovou a Viocencf Denf tak néiné 
a milostná jako mezi Fasínou a Padovou, ale vznese* 
nějši a mohiitnějšf : vysocí pťatanové s obou stran sil- 
olce cestu na procházku proměňují. Na levé ruce tá-^ 
hnou se hory „coUi Euganei.^ Zde již rejže svobodné 
ua polí roste. Zelenost trávy a stromft jako n nás ▼ 
mSsíci květnu. Vicenca leií mezi dvěma vrchy v pro-^ 
stranné rovině, která u lidu pro její ourodnost zahra^ 
doUf pro časté y o]ny Jatkou Benátskou sluje. Dvé řeky 
protékají město, BacchilHone a Retrone, jenž do onoho- 
se vlévá. Naroste-Ií voda onoho prvního, voda tohoto- 
zpátkem teče, odtud i jeho jméno Retrone čili Zpáteč- 
nik. Co do klassíckého stavitelství, jest toto nevelké 
město téměř první v Itálii. Ono počítá 57 chrámfiv, 
klášterfiv a špitálflv. Svou nynější krásou a nádherou 
povinna jest Vincenca slavnému zde narozenému stavi- 
teli Ondr. Palladioví (1508 — 1580), proto náš prvnf 
krok v tomto městě obětován byl tomuto nesmrtelnému 
omělci, zvláště navštívení jeho domu, v němž bydleU 
Dfim tento v ulici S. Corona, není veliký, ale trvalost, 
prostota a jakási římská krása v něm spojena jest- 
Sténomalby na prfičeli jiŽ téměř vypáchly. U brány n^ 
pravici stojí ve výklenku socha tohoto stavitelského hr- 
diny, v přirozené velikosti* Na první ' pohled viděti y 
něm obra a genia, jenž se opovážil s germansko-gothíc- 
kým po Itálii rozšířeným barbarstvím v architektuře do 
zápasu se pustiti a nad ním i šťastně zvítězil. Palladia 
první cítil ten ošklivý odpor mezi italským podnebím 
a severogermanskýmí stavbami, proto ustanovil tyto le- 
dové ropouchy z krásné teplé vlaské půdy vyobcovati^ 
a jí antický řeckořímský sloh, v obnoveném a uašemn 
času přiměřeném rouchu, navrátiti. — Proto konal časté 
cesty do Říma ke skoumání pozfistalých starotín« Jeho 
atcidih jest zde tak řečené Olympické dw(xdXo ^ t^V^ V^%^^ 



i74 

podle rozměru a pravidel od Vitruvia udanýeh stavené, 
v Děmž se někdy překlady řeckých kUssikfiv (k. p. 
iSophonisbe) provozovaly, a které nyní zpustlé stojí. 
Ono jest d&kaz, jak hluboko Palladio do ducha antik| 
Toikl a ji, ne nápodobiti, ale znovnzploditi uměl. Ka 
prospěchu hlasu zvolil on ne polokruh ale elliptickoa 
formu aáiphitheatra. I v nejmenších ozdobách uměl 
Palladio velikost a trvalost, lehkost a krásu spojití. Škoda 
ie toto dílo tak málo následovníkfi v Evropě našlo, 
jistě žeby se žaloby na neslyšení v nynějších divadlech 
značné byly umenšily : nebo Pařížské, dle tohoto vzoru 
stavené Olimpické divadlo jest prý toliko chatrný stíta 
a polovička tohoto. Tak málo vykoná i ta největší dá- 
vtipnost a tvorčívost jednoho muže proti zastaralému 
svyku a neduhu, jest-li potomci, nemajíce chuti a síly 
k jeho skutečnému následování, domnívají se, že jíi 
dosti učinili, když jen jeho vzorům lenivě obdivovati 
se budou! 

Štastnějsí byl Palladio ve stavení chrámftv a palá- 
«áv, tu nejen obdivovatelův nýbrž i posobníkův mnobo 
nalezl. Vyznati musíme, že i my teprv ve Vicencí 
umělce tohoto pravě cítiti a vážiti jsme se naučili. 
V Benátkách jsou jeho chrámy a paláce, se svou vele- 
bnou prostotou a přísnou pravidelností, jako ztracené 
a prostřed jiných mnohých bujných, nádherných, stra- 
katých budov tam venetoslavského, zde byzantinského, 
onde arabského a gothického slohu a vkusu; ony jsoa 
Yenkovská panna v tovaryšství měáfanek: zde ale jest 
Falladio doma a pánem celého města. Městská radnice 
od Palladia obnovená a jonickými i dorickými sloupy 
ozdobená, palác Chiericato, Tíene, Folco, Valmarano, 
Trisino a jiné, jsou pomníky jeho slávy ; pročež jej 
Vlachové, a to ne bez příčiny, Rafaelem mezi staviteli 
nazývají. On svým spoluměšfanfim takovou chuť k pě- 
kným stavením vdechl, že se tato Časem na Šálenství 
směnila a celé rodiny na mizinu přivedla. On byl ode 
vděčných VicenČan&v do počtu patricíflv povýšen; psal 
i IfAJhu výbornou o stavitelství, tištěnou zde v otčind 
4fré r. i 776 ve 4 sv. 



175 

Kdyi jsme nt oáměstí v obdÍTOvánf radnice před 
Tojenskon kavárnou atáli, přitoraryšilo se k Dám Dékolik 
▼ojenských d&stojnik&v, našich krajanův t Čech a Uher^ 
jeBŽ nás dle postavy a roucha hned za cizozemce a 
vltftence méli. Sedícím u stolu pod holým nebem^ 
padl nám hned jeden pes v oči, jeni zde ležel a při 
biti hodin a zavznéni bubnův vojenské stráže skočiv ku 
slráii běžel a tuto na určená ji místa sprovodiv opět 
aeai se vrátiL To dělá pes tento zde již od 10 let 
a Ion největší bedlivostí; zadrímá-lí stráže^ on jí bře- 
cháoim aneb oděvu trháním a kousáním ze sna badí 
každou hodinu, když se stráž střídati a měniti má, od* 
kodi se tento pes obecně strážmistrem zve. 

V samé radnici, kde se soudy konají, visí obras, 
PoéUdni soud představující, od Titiana, jehož jsme la^ 
jako našeho dávného známého, opět s radostí pozdra- 
▼ili« U města leží na vysokém pahorku (Uonte Bernio),! 
kamž krásná povlovně stupujíci sloupochodba (arkáda)! 
vede, chrám a klášter servítův, zvaný Madoona del 
Monte: opravdu rajská vyhlídka jest široko daleko i 
tohoto vrchu, tak že bystré oko při jasném povětří ai 
do Benátek proniká. Mnohé vznešené cestující osoby^ 
k. p. Kristina Švédská, králové a knížata francouzská^ 
anglická atd. zamilovaly se do tohoto hlediště tak, že je 
a vytržením a často navštěvovaly a za nejkrásnější punkt 
v Evropě vyhlásily : což zdejší obyvatelé ne bez sobélibé 
pýchy vypravují. Ale jako se mé přírodomilovné srdoa 
zde krásami těmito nejspanilejšího kraje, který sem jak 
živ vidél, rozplesalo : tak se mé křeštanské oko nemálo 
urazilo patřením na rozhlášený veliký obraz od Pavla 
Verooesa představující Krista co poutníka u štola pa- 
peže nehoře Velkého. I zde zfistal sobě tento mistr 
věrným, genialná lehkost a bezpečnost u vedení štětíka ; 
jasné pozadí, žlutečervené a žlutobílé míchání světla, 
které tichými modrými stíny mírněno bývá aby oko ne« 
oslepovalo, ohnivost barev, okázalost a marnotratnost 
oděvu, na němž všudy cetky a blyskotky, Benátská 
hrdost jeho mužftv, jejichž podobizny obyčejně od ži- 
vých známých a přátel půjčeny Í&o\x ^ ^t^\i<^ ^^x\t^«^ 



176 

vnanou živost dýcbajf, a obzvláště hodováni a stolování 
y nejbohatM stkvostností, se zlatým a stříbrným po zemi 
krásné rozloženým nářadím, s plnými pénicit»i se číšemi 
— všecko toto na první pohled prozrazuje tohoto mar- 
notratného syna mezi malíři^ jenž obyčejně i sám sebe, 
60 černohlavce s orličím nosem, mezi hosty klade. Jeho 
osoby nejson francoazští hejskové, ani angličtí hltoňové, 
ani germánští močihnbové ; do bláta tělesnosti se zaho- 
diti Benátská omluvitost a pompa nedopouštěla : ale jsou 
oníno zdvořilí rozkošníčkové, hedbávníčkové a blaho* 
chntnáčkové^ jakových novější evropejská vzdělanost 
mezi boháči a povýšenci mnoho zplodila, kteří se ne 
tak požíváním, jako raději jen okusováním rozkoší obí- 
rají, ze šompančiny nio více než kypící pěny a perly 
srkajíce. I zde malba utěšená : ale myšlénka nízká, 
chybná, a celé složení tak velikéko mistra nehodné a 
křivé, byt pak je někteří ctitelé jeho jakkoli natahovali 
a vysvětlovat] chtěli. Papež sedí u stolu na prvním 
místě v celé dňstojností, ačkoli bez koruny, pak násle- 
dnje Kristus v chatrné postavě, vedle něho kardinál ; 
na druhé straně stoji opět kardinál s velikými lokny 
(brýlemi) na nose. Mládeneček, španělským rouchem 
oděný, obsluhuje drže psíka na loktech. Pod stolem 
aedí kočka, opice std. Co chtěl Pavel Veronese tímto 
povýšením papeže a ponížením Krista ? Kdyby tak přísná 
opravdovost v celku tohoto obrazu nepanovala, téměř by- 
ime tohoto čtveráka do kacířského podezřeni vzali| 
majíce kontrast ten za ironii a jemně ukrytý protestan- 
tismus : nebo samodčk tanul nám zde na mysl onen, 
tomuto podobný obraz v Novém městě Pražském y domě 
a Černých Kos zvaném^ Lukáši Velenskému přináleže- 
jícím, kde Jakub a Kunrad z Kandelburku, Angličané, 
y Praze na učení byvše na jedné straně utrpení Krista 
Pána, na oslici do Jeruzaléma y pokoře jez.díciho a tr- 
novou korunou ozdobeného, na druhé straně papeže^ 
an na koních drahými zlatohlavy přistřených, trojí ko- 
ranou ozdoben se veze, vymalovati dali : na kterýž 
obraz sám Jan Hus v kázáních svých narážel. — Co 
érffiĎe mezi básnífi^ to jest Pavel Netoue^t m^i\ malíři: 



177 

otlasená tělesnost a teo lejjeBinéjtí . sybarítitMus véje 
ao blahoTonný sefyr, i dél oboa nmélcAT, 

Jii 8 tohoto pahorkii Yidéti na dvou kopcích dv^a 
alaré hrady Monte Vecchio a Monte Nuovo aaéb Ca- 
puleti : ale cesta do Verony tak blíxko vedle nich rede, 
ie jen asi půl hodiny obchodu v právo udělati potřebí* 
Jsou ony památné smutným osudem dvou zamilovancAv, 
Eomea a Julie^ ježto Shakspeare za předmět známé vý- 
tečné truchlohry zvolil, a kteři z obou těchto nepřátel- 
ských rodin pocházevše nesmějíce se milovati a snubiii, 
jedem se otrávili, načež pak i v jednom hrobě pocho- 
vání byli. Onen starý hněv těchto dvou rodin a hradftT 
trvá prý až posavad tak, že se oudové a dílky jedné 
B oněmi druhé rodiny do manželství vstoupiti hrozí, 
Angličané putující všechny idi těchto hradňv obrýpalí, 
berouce sobě kaménky, cihly atd. aa památku odtudto 
do své vlasti. Ve Veroně, v Orfanofrio della France- 
•chine, ukazuje se i pochybná kamenná rakev, v níi 
prý oba tito zamilovaní pohrobeni leželi. — Vicenea 
byla rodištěm následujících malířfiv: fiassona, Maganza, 
Marescalcay Montagoa, Speranza. 

U Verony začíná se cele jiná, pakorkovítá^ skal« 
natá příroda. Celí lesové morušových stromftv ukazují 
na pilné obdělávání hedbávu. 1 zde bydleli někdy Heneti 
Čili Veneti se senonskými G<illy, později od BimanAv 
přemožení. Nedaleko města v tak řečené Boudicki 
(ar. ruda) rovině zvítězil Cajus Maríus nad Cimbry. 
Atila zbořil město a poplenil okolí tak^ že tito kopco- 
vé až posavad na tohoto škrtitele lidstva se hněvati 
a jeho jméno kinooti so zdají. Po něm vřítili se sem 
Rugiové a Herulové, pak Golhové,Longohardové, jejichž 
vládo Karel Vel. zlomil. Pod jeho synem Pípinem byla 
Verona sídelním městem království italského. Zatím ro- 
diny Ezelinská, Scalígerská, Viscoatská, Carrarská před- 
nostenstvo v obcí měly: až se město BenátČanům 
poddalo a s těmito až do nejnovějška společný los 
zkušovalo. Reka Tyca Teca (lat. Alhesís, itaU 
Adige A ta gis, něm. Etsch, od teku, teó^ tok) protéká 
mčsto a dělí je na dvé. 1 brini^ Stupa V>^« ^^N.^^^^. 

KollároTj tplay, IQ. \% 



178 

▼chod) jináěe i Porta del Palio^ xdaji se býti ruair 
slavjančioy. My jame byli bytann v hostiDci u Zlaté Ho- 
lubice (Colamba ď oro). Nádberaé ataveni a slkvostoé 
oopravy; vlaatníken jebo jeat Němec, tuším Švýcar, 
Konrád Epplo, proto i Němci xde nejvíce bytnjí. Téměř 
« každém měitě a městečko aacházi se takový německý 
hostinec a hostinský ; tak německý národ všudy spola 
drii, tak pečuje všudy jednomyslně o šachování a roz* 
střeni své národnosti a řeči I My jsme na celé naší dosti 
dlottké cestě v cizosemskn nikde slavjanského hostince 
Ira přijeti slavjanskýcb pocestných nenašli. Hanba nám 
nemondrýmSIavjanAm! jejichž nesvornost svétobistoríckou 
80 staia^ tak že se jí i ti nejvsdálenéjši divocí náro- 
dové posmívají, jako k. p. Perský dějepisec Mesudi 
Ben Nikbi i 13 věku, jenž takto píše: „Slavjané jsoa 
národové rosliční, mezi seboo vždy ve válce a rozbroji; 
kdyby nebyli sami mezi sebon rozdvojeni, nemoblby 
jim žádný jiný národ odolati.^ ~ Tento Němec má ide 
zvláštní velikou knihu, do které jsme při příchodu svá 
jména, vlast, charakter, při odchodu svAj úsudek o tomto 
hostinci^ o obsluhování nás, o chove, o lAžku, o plata 
aid. napsati museli, jak jsme s tím vším spokojeni byli ? 
Takové soudy vlastní rukou psané byly zde mnohé od 
německých nčených, spisovatel ftv, professorAv, ministr A v, 
hrabat, knížat; jimiž se p. Epple chvastavě chlubil. Já 
zde do této, jako i jinde do podobných knih, napsal 
jsem se v naší siavjanské řečí, nehledě na to, že první 
jsem by], který to učinil; poví-li někdo že tomu tam 
nikdo nerozumí; odpovídám: říkají-Ii Maďaři, jenž sotvy 
3 milliony silni jsoo, píšíce maďarské křestní listy, 
vandrovní knížky a jiná písma ^a€ se prý jiné krajiny 
učí maďarsky, aneb vezmou sobě maďarské učitele a 
tiamače^ — maohem více to my, 80 milliouAv silni 
Slavjané říkati a činiti mAžeme složíce již jednou se 
sebe všecko plazivé pekorníčkování a otroctví, abysme 
již více nedávali příčiny cízincAm k podobným posmě- 
chAm a deklamacím, jakové sobě onen pseudomaďarský 
prohsBOT na Břetislavských školách (Greguš) z našeho 
Maroda strojily jenž vystoupiv na ki\«4t\L Q^iU\e rukama 



179 

Y praro v levo pokřikoval: „Aobtsig llillionen Slaveni 
AckUig Millioneir SklavenP — Mnsiitte však pravda 
vyxnatí, že jsme s tímto hostiooem ooplné spokojeni 
kyli. Pao Epple dal nám za levnou cena i tvůj vlastni 
^e&ký zápřah (equipáž), který nás ke vdem památoo*^ 
stem města vosil. 

Především letěli jsme na náměstí Bra^ ka spatřeni 
nvétoslavného starořimskdho naphitbeatra čili arény. 
Mezi předměty starých iasfiv rakama lidskýma udělanými, 
iádný tak vznešený vraz na mne neučinil, jako tento 
eátrak římské síly. Záležel ze tří ponebí, ale usmd* 
třesením onoho třetího již větší díl zbořen: nic méně 
předce tvrditi lze, že v celé Itálií se snad žádná staro- 
žitnost v tak dobrém stavu celosti a krásy nezachovala, 
jako tento amphitheater, nebo maličké opravy pozdé|«^ 
lích časův sotvy k poznání jsou při tak ohromném 
stavení, které nejen nesmírnou kolosálnost ale i cha- 
rakter trvalosti na sobě nosi a pro věčnost budováno 
se býti zdá, z náramné velikých čtverbrané tesanýob 
nraffiorftv. Z Colíseum v ňímé tomuto podobného, jen 
některé zbytky pozůstaly. Okrouhlost lato má 45 stup- 
uivé se vznášejících sedadel, kde 25.000 lidi pohodlné 
seděti, a 75,000 státi mobou. Všíckai tedy obyvatelé 
mésta Pešté mohou se tam směstknati na ona sedadla 
a dívati na hru v aréně provozovanou. V jednom konté 
této arény stála prkenná ohrada, v níž se anglické jě^ 
zděni provozovalo* Jakový to rozdíl mezi velikosti 
a malicherností, mezi předešlými a přítomnými časy 
Itálie! Na protější straně lezly sem tam dvě postavy, 
které my za 8 — 10 lete pacholíky jsme měli: ale kdyí 
jsme k nim došli, uzřeli jsme v nich dva vysoké jonáky 
z Berlína, jenž co žáci (Rurschen) se strojnými ranoí 
na plecích po Itálii putovali. Císař Josef II. a papež 
Pius VI. viděli při rozličných příležitostech toto divadlo 
lidmi cele naplněné : onomu ke cti provozovány bylý 
zde zápasy se zvířaty, k čemuž původně tento amphi- 
theater i určen byl; tento pak vyvolil toto místo k 
udělení svého požehnání, při čemž i sama aréna i se* 
dsdla kiečíčími křestony cele i.%kn\^ Y^ltVl« ^* V^"^*^ 



fSO 

pft sjezdn evropejtkýeh mocasřáv koiáno v této arené 
prostonárofiDf tlanMst. Tito nramorovi kamenoyé byli 
éeskami aneb koberci dlaiení, koKkrate se hra zde pro* 
vodila. Vchodftv a výehodův (voaiitoria) poi^ítá se 
sde 64; ZTláitni sohody vedoa aa sedtdla. Zevni- 
třek neméně krásný a podivu bodný jest pro mnohé 
•blonky. 

Jeden z onéch Berlínóanftv byi poslachaó fioppa^ 
|i&ilelo Sanskríty, a Troacfi milovník i znatel indické li- 
teratury. On ae velice divil nedbalostí a netěsnosti 
Slavjanfiv k Sanskrité, anf prý mezi Boppovými iáky 
aotvy jeden Slavjan se nalézat 1 ^Nikdo prý tuto ře( 
a literaturu s lakovou ochotností a pilnosti by itudovatí 
pemél^ jako vy Slavjané, jejichí ře5 sestra oneb dcera 
Sa&skrity jest.^ Pravdu mále I řeknu já, ale kdo toho 
příčina ? sáhnete jen za 8vá> ňadra a vyznejte opřímné : 
příčina toho nejhlavnější jste vy zotrociteU a pohlou" 
pitelě Slavjanfiv. Na první pohled tak se stavěli, 
jakoby siovfim mým nerozuměli, ale pak co ostnem 
bodeniy zapýřivse se ve tváři učinili nám poklono 
a rozloučili se s námi. Bylif to oba vzdělaní a učení 
mladíci. 

Odtudto kvapili jsme k radnici^ kde pět soch sla* 
VBýcb ve Veroně aneb v jejím podkrají zrozených mužův 
t klassik&v stojí, totiž: Catuílus^ Aemilius Macer (prí-» 
tel Virgiliflvj, Plinius starší^ Comelius Nepos a Vitru^ 
viu8. K těmto patří ještě i Pomponius II. největší 
římský tragický básoíř; a z pozdějších Julius Scaliger 
a Maffei. Malířův zplodila Verona tak mnoho, jako sotvy 
které jiné město, zde se narodili: Badile, Bonsígnore, 
BrusBcorci, Caliari čili Pavel Veronský, Garotto, Cavaz*- 
zola, Falconetto, Gíolfino, India, Liberale, Libri, Ligozzi, 
il Moro^ Morone, Pisanello^ Torbido, Turoni, Víni. I Dante 
Aligheri (11^65—1321), největší italský básníř, našel 
po vybnanslví svém z Florence, líločisté ve Veroně, 
&yn jeho byl zde advokátem a jeho potomci kvetli zde 
až do šestého pokolení, VeroBčané sobě, a to ne bes 
přibiBy^ tu čest přivlastňují, že větší díl Dantovy Divi- 
n^e Comedige^, v jejích zdlcb ^^j^racoNiu ti^l: proto 



i8t 

nikde jtaie tolik okrazfiy « aoek tirfiriolo béttif ie s^vktttj 
jako iét^ V osadé Girgané u Verony peel tUttail a^ 
Otístec, tak jako peklo ve Fk^reedi^ ft lUj r tiehýek 
jeakyoéck brada Talmíiio to FriaaUka v i4oi, «e|po& ,t 
soeaedatvl, Sbvjiaiifiv. 

Přebýval Dante n laooné a vxneeené tehdál rodiny 
dě ScnAa čili Sealigerúv^ u nichž i Petrarcba poboatínr 
attf naebázeJ. Zvtášlé Alhom a Can de Sccda byli 
jeho příKniYci ; obou téchto broby « poanniky nalé^jji 
ie T oné přeDédberné, archítcktonskými osdobami a fe(H 
bioani ve alohu 14. století ustroj ené, rodinné Arol^ 
Scaligerské před cbráfluem S. Maria antice. NeUbilaiifif 
náai teto pýcha po smrti. Vfibec v cekS Veroně peni^ 
B tohoto ohledu svláátní duch : více se ta penés, pr^et 
« krásoimy vynakládá na sasrt a hroby nel na živoj^ 
školy a chrámy. Já aspoň zde dlouho jsem se iiec4iv 
ioval : tim ddle aie při obrasich Dantových jej v ros- 
líéniÍBí veku iivota představnjíckh. Tento o» celý ey^f 
se hnévajid obličej, tyto lvi oči^ stoulená dst? jeví mujh 
neoby^čejného, který uraicn a ukřWdéo byv, dílem o4 
vlastní manielky Gemmy, dílem od protivné strany Bi^ 
cnéhi Čili QuélfiitOj celé peklo, co pornu ohném pryskor 
jící, před nohy svým nepřátelfiai uvrhl. Rádbych tomuto 
tvorci Bovějéibo křesfaiského básnictví jeho titěrný 
ikolské hádky a pletky o pádu človéke^ o hříchu, q 
trojicí, a jiných zastaralých dogmecb odpustil a je aorr 
duhv toho času připssi : jen ikoda| že v tomto vleobe*^ 
oné křesfanském dílu svou básnickou scenerii i hÍ8to«« 
rii lémér jen na samou Itálii obmezil. e v křcsCanském 
pekle, očistci a nebi téměř jen lokálním a provincialnim 
jest. Tím se stala jeho báseň ouzká a místní; jakýsi 
protimluv panuje v celém jeho dile, v němž předmět 
veliký, barvy malé, cíl vznešený, prostředky nízké jsou. 
Coby byla jeho báseň získala, kdyby nebyl téměř jen 
pouhých Vlachftv tam jmenoval, ale křesfany všech Ča- 
sftv a národňv. Ze Slavjanského, mezi křesCany největ- 
šího národu, nemáš tam ani v nebi, ani v očistci, ani 
v pekle jedné jediné dušičky- a předce k^^ m^V V^V 
aěJŠí a pitom nevífinejét zásluV^ o ^Ňwck%c\\\Y«v %>i^^~ 



ffooskoa efrkev jako Slt^né?*) Toto jednostreDDOst 
Bpo7.orOTaH jsme ▼ eeléto unéleckém svétě Vlaském a 
ve yiech tKdáoh krásoii»y ; všady jen Vlach a Vlach f 
Mimo Uprardu eisale, Starosfdelakého, Kateřinu z Boru^ 
Jana III. krále Polského a Mazepu o kosé uvázaného ; 
• pak dobyti Zadm a Kotani^. iádného jiného předmětu 
z celého ttavjanakého déjepisu, dlátkem neb dtětikem 
představeného, jame nevidéli* A jinf národové evro- 
pejitf téměř jejté včtfil kráaonaaiiou skoupost a nevdě- 
čnost v Itálii zkuinji ; nevídii tam nikde francouzskéha 
Voltaira, Rouseaua, Racina, Moliera ; nikde Ossiana, 
Miltona, Shakespeara ; nikde Klopstoka, Kanta, Schitlera^ 
Goethebo atd. Nejvíce nás bolelo, že obraz našeho ne- 
•mrtelného Kopmtka^ nikde, ani jen v Pádové jsme 
neozřeli, kde předoe Galilei jeho divy poprvnikráte světu 
zvěstoval. 

Kdyí po nlíceeb tohoto města jsme se procházeli, 
přišel mi sám od sebe na nm nአMistivoj (srov. naši 
báseň Mistivoj v novém vydáni Slávy Dcery na str» 
871.) se svon oesfastnou zde rozsekanou a pochovanou 
jfzdon. Roku 996. když německý král Dtto 111, tento 
žralok BodrKftv, LuticAv a SorbAv, v 16. roku veku 
svého přes fiezno do ňíma k obdrženi císařské koruny 
putoval, v komonstvn Sasfiv pod vojvodon Bernardem 
jej sprovázejlcich, bylo tisíce Slavovendíckých jezdcův, 
jejichž vfidcen byl kníže Mistivoj, kterému vojvoda svo a 
pokrevnou z domu BílIingAv za manželku alíbil. Přijevše 
do Verony povstala z dávné národní nenávistí hrozná 
pfllka v nlicech města mezi Vlachy a Němci, ve které 
lito poraženi a téměř setřeni bytí. Mezi nimi zahynul 



*j Leda žebysme snad sem přitočili ono podobenství v Nebi, 
Zpěv 31, kde se Dante s Horvntem do Říma připutují- 
cftn srovnává, že jako tento pK spatření Veroniky (t. j. 
verae iconís Chrísti, na potní roušce) zadiví a zvolá ; 
Pane Jesn Kriste, totoli jest tvůj obraz atd. tak že se on 
r nebi zadinl při spatření Madonnj ; a v Očistci, Zpěv 
T, hějtné zpomenutá jména &e%V€ho \lt^q Otakara a 
yác/ava* 



183 

I vétif díl ODé 0l»voTeBdícké jíidy : sám Mii tíroj však 
giital při iivoté. Tolo podruhováni, paMkováni, pH- 
yéakováni a slBbováni Slavjanův n jiných narodiv btkT 
▼o vojně, bnď v literatuře a kráaonoié nikdy se mi no- 
Ubilo profOy ie pro nás i a necti i ae škodou apojevD 
bývalo. Já v národnf rosčilenoati hledél jsem vol b»- 
Tol bočnim irakem na atény těchto palácftv a domiv, 
sdali anad na nich jeitě posavad suché šlépěje a krdpé|e 
onéno nadarmo vylité Slavovendické krve ku spatřeni 
Befson : anf, jak snámo, francousšti lékařové nejnovéjšfoh 
iasflv to pilným skoamánim na ceatě pytvy i lučby o«- 
kásali, ie veliký do oči padající jest rozdíl mezí krvi 
plemene germánského, anglickébo a normanskébo a jedwé 
n meti krvi plemene francouského, vlaského a alavjan- 
•kého a druhé atrany ; anf onoho prý iernobarvá, hnstá, 
téiké, lato nabělavá, řídká a lehká jest. 

Do MuBůo Lapidária založeného od hraběte Maffei, 
▼adi nás ošumělý, tabák tuze šnupajíeí, neumělý ataree^ 
Jeni to neslaným obtížným vtipem nahraditi chtěl, eo 
mu na známostech k vysvětlování acházelo. Mne pak 
BÍc více nemrzí, jako všetečnoat a lehkomyslnost na tak 
poavátných místech a při tak váiných věcech. Ba vénp 
hněv mne pochytil, an vidím tyto drahocenné pomníky* 
starožitnosti, zde tak zle opatřené a vplyvu mhly, dešlé 
větru a viech iívláv vystavené, proti nimž je pouhá 
střecha a otevřenou s jedné atrany atěnou doatateěné 
nebrání. A předce mnohé řídkosti zde se nalézají, aih 
koli některé kulemi FrancouzAv porouchané. Sbírku 
elruakých pomnikAv nikde jsme tak bohatou nenašli; tu 
viděti, že ňímanéy co do krásoumy, k nim do školy 
chodili, náboženství pak a stavitelství téměř cele od 
nich zdědili. 1 sbírka řeckých a římakých kamenftv, 
soch, nápisAv atd. znamenitá jest. Mezi nejpamátnější 
patří náhrobek DiogeoesAv. 

Ve knihovně zdejší kapituly našel Petrarka liaty 
Ciceronovy a Niebuhr (Neboř ?) Institutiones Gaji nn 
podvojném palímpsestě listAv S. Hieronyma. — Ve chrá- 
mě s. Heleny měl vyobcovaný Dante 1320 svou aka- 
ffrmickoa dispaticí o živlích, lemV m 'no^^^ u v^^^í* 
iivsU mnohých posluchačův. 



M4 

Ve chrámě t. Anastasíe neni cele žádných laTÍCy 
lido chee Btééki^ iniisí stolici objednati a xapUtiti. Mezi 
atřednimi sloupy tiši opony jako ▼ divadle. Pověstný 
básnický improvisalor Lorenzi má zde pomník s po dož- 
ínanou. V katedrálním chrámě, jehoi počátek ai do 8. 
•toleti sahá, padla nám do oU obzvláště pflda, na níž 
se a kamene vyložená veliká koizda a ménc nalézají, 
tento erb čili znak starých Ilfyrúv^ který se i na jejich 
penízech aaobizi. Jak a kdy sem přišel ? — Na zdích 
chrámův i venku nalézá se v Itálii obyčejně toto vel- 
kými písmeny v kameni vyryté návěští: „Bispettate la 
catfa di Dio^ (ušetřte domn Božího). A ve skutku málo 
kde u chrámu nečistotu viděti. 

Když jsme navrátili se z télo přehlídky domě, ptal 
se nás náš hostinský, 5i jsme my i hřbitov Veronský 
navštívili? Sotvy že jsme: nikoli, odpověděli, rozkázal 
i hned ještě jednou kočímu obrátiti a tam nás zavézti. 
k věru vděční jsme ma byli za to návěsti. Nebesa i 
to je hřbitov, jemu roven sotvy se la zemi nalézá. 
Mně jest jistě drahý a milý život a na této tak příjemné 
ceatě stal se mi jeltě líbeznějším : a predce téměř mne, 
jako i mé druhy, žádost napadla zde umřití a pochována 
býti. Na smrt a hroby ještě nikde tolik peněz, tolik 
práce a vtipu, okrasy a krásoumy ne vy na loženo, jako 
zde. Jest (o čtverohran ozdéný pro 10,000 zemřelých, 
v jehož středku obyčejné hroby čistotně a pořádné roz- 
položeny, n stěn pak nejstkvostnějái přístřeší, dorické 
sloupy a arkády, kde se hrobky rodin a jednotlivých 
«' znamenitějších VerončsDŮv a mramorovými pomníky 
a s rozmanitými latinskými nápisy nalézají (pravda že 
8 rozličným psaním k. p. uxsor atd.). V koutech clirá- 
my a káply, pod nimiž kostnice. Ale všecko toto není 
jako v jiných hřbitovech, nýbrž tím nejvyhledaiiéjším 
umělectvím a věru téměř s mamotralenstvím vypracováno. 
Cena míst jest uložena. Místo pro jediný hrob v tom 
portiku stojí 50 zL, místo pro hrobku rodiny u vnitřku 
100 zl., z venku 200 zK, v koutě u chrámu 1000 to- 
Urár, — Fiia k němu udělal stavitel Barbieri : dílo 
Ji^ z polovice íiotova. Hřbitov sám toi^^Vtu tvtv x^i,- 



1M 

liČDé třídy: jedna protlitky do 1« roka; drahá pro 
Tojáky, třetí pro nekatolíky, itvrtá pro saiaovrahy. Po 
10 letech hroby ět sao?a kopají a kosti do kostnio 
kladon. Náklad na celé dílo, asi 2 mílHony zl. vede samo 
toto hobaté město. — Jeden AnfUčan tak se zamiloval 
áo tohoto hřbitova, te^ aby t něm leieti mohl, zde se 
SMtNlil. 

Příchozí ve Veroně nemálo se torna diví, vida aa 
luMi (ili tak zvaní opatové (Abbé) zde veřejně po 
ttUoech na vozíku dvoakolesoém, před nímž jeden kfiň 
juipřáhnut jest, se vezouce sami koné svého ipravuji 
a dce v oelém svém kněžském Černém oděvu. Počel 
těchto knězftv v Itálii jest nesčíslný, oni tak svobodný 
iivot vedou, že my často vlastním očím jsme nevěřili. 
NiflijeB v kavárnách spolu hrají, ale i ea trhu mezi obe- 
esý Ud se/ míchají kupujíce vieliké potřeby života. 
Voziči a vozkové zpravujíce a pohán^íce zde dobytek| 
nejdou jak u nás na levé ale na pravé straně cesty, 
tak že bič nesou ne v pravé ale v levé ruce. Ženy 
gde ne černý, jako v Benátkách, ale bílý závoj noef, 
l>ie krámích a domích četli jsme nejedno české jméno 
k. p. Str^cík (Streyčík) krejčí, Huděo atd. V&beo m 
ct\é naši ceatě všudy tolik ČechAv, co hudebníkAv, 
řemeslníkův, zahradnik&v, umělcův, lékařův, vojákův 
jsme nacházeli, že se jest co obávati, aby se naposledy 
váickni Čechové po šíré zemi nerozleili a vlast matku 
neopustili. Něco jiaéhoby bylo, kdyby sám jejich národ 
nepotřeboval již žádných dělníkův a vzdělavatelův ! 



186 

Část 

Lombardsko. 

HLAVA L 

Jezero Garda a ostro? Sermione; SlaTosIavBOSt 

z Verony přes CMtelnuoTO a Pesohiero do DeseO'^ 
zano, asi 8 mi], přijeH jsme o nešpořfch; i zde jesl 
věmeeký hostinský, Mayer, rozhlášený svým ^Michd^ 
stvtm^ Široko daleko. Na tomto poli zfepal r. 269, 
Clandins II. frodcí se do Itálie Alemanny. Zde se ▼ 
největší kráse okazuje jezero, ve starožitnosti latině 
Benactis (sr. Pénák, péna, 'Črezpeniané) nyní Gardaj 
fiá mésteČka téhol jména n jeho břehu stojícího (sr. 
Orad Grado), tak zvané ; asi 8 mil dlouhé a 4 široké ; 
o němž Virgii, Georg. ti. V. 160. zpívá: 

lyó vlněním a jekem nořskýai co doieš se Beoákul'^ 

Tato výstraha Virgilova ještě i nynf není zbyteSná, nebo 
s Tyrolských hor a oudolf tytýž dojící větrové jezero 
teto tak rozbuřujf, že i zkušeni plavci tehdáž naň se 
neopovažují. • — Dika Bohu, že při našem příchodn sem 
lá největší tichost panovala^ nebo tato přízeň poěasS 
zpfisobila mi tak rajský rozkošný večer, Jakový jsem 
«otvy kdy ještě slavil. My totiž najavše bez odtahu 
dva silné muŽe co plavce s lodiěkou, při Čemž jeden 
z našíocfiVy výborný hudebník, nezapomněl na kytaru a 
na lahvici slavného, zde rostoucího Santo Vino : pla- 
vili jsme, dobrou hodino, na půlostrov Sermione (Sír- 
mio, sr. Srem) k navštívení zde paláců, koupele a je- 
skyně CatuUa, známého římského bésníře^ jemuž někdy 
co svému miláčkovi císař římský August tento půlostrov 
daroval. Na břehách tohoto jezera jižních viděti jíž uměle 
zasazené a proti zimě opatrně chráněné háje citrónových, 
pomorančových, smokvových, granátových a olivových 
stromáVf kteří nÁs libým, v lichém vanolu k nám po- 
sílaafmy zápachem z daleka vUaW, OzVtIinííV LeccKíe 



i8r 

který Dattte opěrá, ozdobuje téi toto jeiero, on byl 
někdy slsTný školoo theologíekoa ; ido oSil papež An- 
dríiii VT. Sotta že jámě příratlH ko břebti, sáatup osa- 
dofkAy zdejifch náa obk1f(il, rvaSknjfofch se o test, kdo 
Daiím prftvodéíoa bude. PonČvadž nikoho araziti jame 
Bechtélí, ilo 8 námi více yeaelých jonákův, kaidý avfcí 
a airkn k rozžetS avétla t roce neaa. Z celé této roz- 
IH^Boati stala ae nerinnon lertovnostf naposledy jedn» 
ipHmná a Teselá společnost. Byl utéšent prévé román* 
lleký večer, zářivé hvězdy a plný měsíc nad hlavanri 
sailmíy jenž nočního Časn snad jaaněji avflil neŽ slanoe 
dennfm časem t Londýně ; chodník vede zahradami a 
▼ínicemi z nichž libovonné zápachy olivových, fikovýeb, 
fOsmáriooTých a jiných atromAv a křovin po celém 
^atrotn večerní vánek tiše roznášel. Již tyto vAwě 
epojnjí dncba a čivy obzvláště příchozího od severu, 
Itato darfim přírody nezvyklého. Konpel Catoll^va 
sáležela ze tří přibytkflv, totiž ze šatnice, konpele t 
polnice. Nedaleko od této vstupuje se se svícemi a 
poéhodttěmi do podzemního sklepu, na jehož slěnáok 
Jeětě mdlé Šlépěje fVeskové malby znamenati, a loto 
byla jeskyně čilí cbladnice (Grotte dí Catullo), kdo 
famané v letních teplých dnech sedávali, hrami, čtením 
néb rozmlouváním Čas trávlvše. Ve mladostí mé v By- 
atříei měli jsme ve škole mezí cvičeními paměti i ně- 
které básně z Catulla, z těchto se mně ona XXXI. Ad 
Sirmioněm. Paeninsuttim tak líbila, že jsem se ji nejlépe 
mračil. Zde na jejím rodišti, tak se mi živé v mysli 
vzkřísila, že požádán od své družiny, několikráte jsem 
ji předřiknti musel. Zní pak takto: 

^Paeinsularum, Sirmio, insularumque 
Oceli e, quascunque in liqucntibus stagnís, 
Marique vaato fert uterque Neptunus: 
Quam te libenter, quaroque laetus invisof 
Vix mi ipse credens Thyniam atque Bithynoa 
Líquisse campos, et videre te in tuto. 
O quid solntia est beatiua curá? 
Cum mens onoa reponit, ac p«T«\^T\fi«i 



Labora feasi vemmus Larem ad nostrunii 
Pesideratoque acquieaciiiuif lecto. 
HoG ^ft, quocl oaum esi pro laboríbuf toptis : 
SaWe, o vennsta Siraio, atque hero gaude. 
Gaudate vosqae Lydite lacua undae : 
Ridete qnidqnid aat domi cachionoram.^ 

Tato klaaaieká báseň, obsvláátč její posledaí verš, do 
triového rounara a veaelí néi oa této výapé přivedla, 
1F jakém jsem snad nikdy jeité nebyl a sotvy kdy viee 
iradu* Nebo odludto kráčeli jsme s hudbou a se spévem 
a to sice éeakodovenahým^ k roivaliaám paláca čili 
tiUy Catullovy, ana oa samém krajiatí ostrova nad jexe- 
ram stojí, sdi a rámy mecham a trévou obrostlé majíce. 
4akýsi tajný úžas mne libé protřésal, při té myšlénce, 
ia ade Catull bydlel, cbodil, básnil; 2a se my v jeho 
aahradč procliátime, a jeho stromAv a réví, byt i snad 
|íi v drahém neb třetím kolena, ovoce jíme. Na tyto 
zdi my jsme se posadili, a to vykvetla sama seboa i 
léehto zbořenin neočekávaná Slavnost Slávy^ jak jsme 
ji potom pokreslili a kterého jména dobrým právem aa« 
aloožf. Zpíváno zde spévanky téměř všech kmenftv a 
ttářečí slavjanských, nejprve česká : f^SU jaem proso na 
30Uvratí*^, kterou p. Doležálek výborné i ipívati i ky* 
latou sprovázeti umel; latím následovala slovenská: 
^Nitra núláf Nitra^ ty vysoká Nitra'* potom: „Cjezs 
jů to jamjé Zítko pod horami,^ Na to polská: ^Ješce 
Polska nezgin§la^ ; a několik Krakovjakfiv nám známých; 
pak ruská, z Dobrov. Slovanky známá : yjMné ohišinka 
ubohá S tohoju budet ehram.^ Konečné illyraicá: y^Tko 
je rodjen Slavjan^ rcdjen junah^ atd. ze které poslední 
písně několik výtiskOv naši slavoillyrští přátelé nám na 
cestu dali. Naši plavci a vodiči, dle postavy a tvář- 
nosti prapotomci VenetAv zde bydlídcb, stálí mezitím 
co u vyjevení vůkol nás, neslyšavše snad jak živi sla- 
vjanských zpěvův a zvukAv; že vŠHk se jim líbily, pa- 
trno bylo z jejich pozornosti a účastnosti, která tak 
veliká byla, že se při následu^Uim lyéva aami dobro- 
vo/né ke kůra připojovali, a i% i^H^i^Vi^m i^^V^ \i« 



189 

mavé opěto?aIí, tak silným blaaeai ie ae Baldo a TŠecky 
Tyrolské hory octvaly. Jadeii s aáa totiž, ačkoli od 
několika let sotvy okaatl vfAa, ayá! Tzav pohár čili 
koflík onfm, jii atarýnoi klaaaiky (Plin. Hist. 14. 6. 
Virg. Georg. 2. Cassíod. 13. 4. tomuto sluje vinám 
Acinaticnm) slavným a posavad ještě ade rostoucím, 
liboohutným Svatovinem Vino Santo naplněný a zde 
natrhaným jasmínem, olivovím^ vavřínem a jiným kvítím 
▼ěncovanýy začal takovéto Slavokolo, jehož poslední dva 
yerie kůr pokaždé opětoval: 



Tento pohár péňavý 
Vinu Santu na zdraví : 

Sláva mu, sláva mu 
Tomu vinu Svatému. 
Kúr: Sláva mu, sláva ma 
Tomu vínu Svatému. 



Tento pohár pěňavý 
Catnllovi oa zdraví: 

Sláva mu, sláva mu 
Catnllovi římakéma. 
Kiiri Sláva mu atd. 



Tento pohár pěňavý 
Výspě této na zdraví : 

Sláva mu, sláva mu 
Tomu Sremu vlaskému. 
Kúr: Sláva mu atd. 



Tento pohár pěňavý 

Pěňákovi na zdraví : 

Sláva mn, sláva mu 
Plesu tomu Gardskému. 

Kůr: Sláva mu «td. 



190 



Tento pohájr pdňavý 

Vendfiiii vlaským na sdraví: 
Sláva. jím, aláya Jim 
Venetftm sde bývalým* 

Kúrx Sláva jím átd. 



Tento pohár pěňavý 
Slávě matce na sdravf : 
Sláva jf,. sláva jí 
Naší matce Slavii. 
Kiir: Sláva jí atd. 



Tento pohár pěňavý 
Slávy synfim ná zdraví : 
Sláva jim, sláva jím 
Slávy synftm horlivým. 
Kúr\ Sláva jim atd. 



Tento pohár pěňavý 
Dobrovskému na xdravf : 
Sláva mu, sláva mu 
Patriarchu našemu. 

Kúr : Sláva mu atd. 



Tento pohár pěňavý 
Mladoňovi na zdrávi: 

Át iije, af žije 

Mladoň drabý^ af žije! 
Kúr: A( žije utd. 



Tento pohár pěňavý 
MiekieviČi na zdraví: 

At žije, a( žije 

Miekíevič náš, af Žije ! 
Kár: Af žii« tl4. 



ut 



Tento pohár péňavý 

Pogodínu na idraví : 
AC iije, 8( iije 
PogodÍD Dia, a( iije! 

Kúr: AC žije atd. 



Tento pohár péňavý 
Ljudevítu na zdraví : 

AC žije, aC žye 

Gaj nás milý, aC iije I 
Kiiri At žije atd. 

Tímto spfisobem sla píseň ještě í dále, jmenovitě na 
cdraví mecenatflv slavjanských : (Kolovrata, Raczyňakie- 
go, Dralkovióe, Tókóliho, Tbuna), on zdraví obranc&v 
Slovák&v (Hoi5, Chalupka, Čaplovid, Jozefí, Tomášek, 
Oodřislav) a mnohých jiných. Potom, vzavše na pa- 
mátku po kaménku z tohoto paláců a ratolístky olivo- 
iré, břečtanové a jině, které šCastné až domů jsme do- 
neali, brali jsme se odtad a však tak, že zpíváno a ky- 
tarováuo u pr&vodu svíc a pochodní nejen ku břehU| 
kde jsme se a těmito dobrými ostrovany obdarovavše 
je rozloučili, nýbrž ještě i na samé hladině jezera až 
k hostinci, kam jsme se teprv pozdě v noci navrátili. 
Obyvatelé tohoto Sremu, větším dílem rybáři, tak se 
spolu radovali s námi, jakoby byli cítili, že i v jejich 
žilách ještě starovenelská krev teče, a že tedy naši 
bratři jsou; proto při odchodu div že za námi neletěli 
osvěcujíce nám z břehu člnnkování naše, pokud jsme 
jim a oni nám z oČí nezmizeli. To byl nejblaženější 
večer našeho putování: nebylo dne, ba téměř hodiny, 
Itdebysme se naň nebyli s radostí rozpomínali. Tato 
Slavoslavnost nám byla tím milejší, že byla, aC tak dím, 
naivná a samorostlá, mimo naše nadáni a chtění sama 
sebou zniklá, beze schválného předsevzetí a předběžné 
přípravy jen extemporizovaná, tak že my sani jí jako 
plodem okamžení překvapeni jsme byli. Náš třetí apo- 
liiceatofoiJ^ maje aémecké jméno a laadaKi^^ n>íO&^nV^^ 



192 

podstoupil zde ouplné promlDén] a SDOVDirozeof, a za- 
miloval se cele do zplTV a tiai i do světa a života 
slavjanského. Ostatné vy Aristarcllové a Krítikastrové 
nezapomeňte při tpmto výjevv na fo, ie jsme my nyní 
bylí nejeo vfibec synové Itálie, stojící na vlaské zemi 
a pod vlaským nebem, otočeni se všech stran mořem 
tělesných i duchovních, přírodných a krásoamných liží- 
v&v a slastí : ale 2e jsme i obzvlé&tě byli dnes hosté 
římského Anakreona-CatBila. Báno zbodilo nás ze sna 
ječeni a pěněni jezera Penák a, proměnou počasí mezitím 
způsobené: vlnobití tak silné bylo, že prouhové vody 
a ch on>áče pěn až na naše okna stříkali. 



HLAVA II. 



Brescia; Cara?aggio; €asan(r; Adda cUi Adra 

řeka. 

Do Brescie (\b%, Bríxia, sr. Břeh Břežic) dojeli 
jsme právě o polední, když na věži 6, I. j. našich 12 
hodin bilo, anC zde hodiny po slarosvětskn jdou^ jako 
všudy ve východních krojinich, začínajíce s ránem a 
úsvitem hodiny od 1 — 24 počítati. Neměvše onmyslu 
dlouho se zde zdržovati, nevzali jsme ani zvláštních 
pokojfiv v hostinci, ale toliko v obědníci složili jsme 
•e. Zde jsme našli již dva Angličany, ani rozvalení, 
co medvědové, na kanapi a na stolioech mappy a knihy 
v rukách měli. I zde ta samá vzdělaná snrovost a so- 
becká pýcha aás zarazila, kterou jsme již často na ce- 
stujících Angličanech zpozorovali* Nejen že se nepohli 
z míst svých a všecky stolice zaujali pro sebe a své 
věci, tak že my kde sednouti jsme neměli: ale dovolili 
aobě i hnusot, které zpomenoati zdvořilost brání. K to- 
muto hrubianství a osobování přišli tito zrzavovlasi 
ostrované nepochybně tím, že jim^ co Angličanům, po- 
savad celý svět pochleboval a že u knížecích dvorův 
Jksždý tafik a ledakdo, jak mile ae za Angličana vy-> 
ééra/, hned litodiěfé ano i poc\u % i^QkWii^ atcházel. 



193 

Odlod tato John-Bullská nadatost. Při všem pospícbinf 
▼ymobl jsem předce to na mýcb spolupocestnýcb, aby- 
sme i toto mně netoliko jako Slavjana, ale i jako pro- 
testanta, velice památné město jak náleži přehledli. To 
te i stalo tak, že denni (as k tomuto vynaložený no- 
čním cestováním sobě vynabradili jsme. Aniž jsme 
vérn litovali Časn zde ztrávenébo, nebo našli jsme krásy 
a poklady památné nade všecko očekávání. 

První nái výběb byl na onen hřeh čili hřezUtéy 
pod nímž Brescia právě tak leží, jako ve Štyrsku město 
Brezcie a v Horvatsku Zagreb. Anobrž celé toto okolí 
jest břebovité a pahorkovité. S toboto břehu, na němi 
hrad Mirabella, vidnověže města Crcmony, které r. 603. 
králi Longobardskému Agilulfovi Slavjané dobývati po- 
máhali. Dva potoky Garza (sr, Gorica) a Mela (sr. 
měla, měl, mélká voda) svlažují město Brescii. Za to 
mám, že se sídla Slavo-Venetdv od Jaderského Moře 
po celé horní Itálii, až hluboko do HolevatAv (Čili 
Helvetfiv) kde ještě posavad jejích rumy živoří, roz- 
prostírala. Divocí cisalpenští Gallové čili Vlachové k 
nim se vřítivší, nalezli již rozvinutý život, rolnictví, ku- 
pectví, plavbu, města, hrady : jejichž jména ústy gall- 
skými jen maličko změněná posavad ještě zde pozd- 
stávají. 

Zde na této utěšené výšině stojícím tok se nám 
zdálo, jakoby toto byle ono veselé místo, na němž r. 
1158. Cechové s králem svým Vladislavem, pod císařem 
Bedřichem Budobradým proti Milánu čilí Medulanu tá- 
hnouce a od Verony ku Brescii přitrhse, město toto 
oblehli rozbostíce se zde mezi překrásným olivovím a 
fíkovím, tak že se jim, dle slov letopisův, vidělo, jakoby 
▼ ráji byli. Čtrnácte dní tu ležavše obyvatele ve zdech 
města skryté k bitvě pobízeli, když ale tito polem 
potkati se obávali, Čechové celý kraj poplenili. Mezi- 
tím dostávše zprávu Bresciané že se i císař s vojskem 
blíží, poslali posly do táboru Českého, kteří biskupa 
Daniele prosili, aby krále Vladislava k tomu naklonily 
aby jim tento milost u císaře vyjednaly f;ačei VUdv%V%« 
▼ovi reJíké dary přinesli. Vladislav lo \ wVvt?^, x^^^^^X 

XcBárory gpisy HL \^ 



194 

li jeho přímluvě byla mésta tomato milost dána. Zde 
spojivše se všecka vojska táhlí přes řeku Adva k 
Medulanu. 

V gallení hraběte Toei pozdravil jsem opět s ne- 
výslovnou radostí naše rodáky Schiavony ; ód Natale 
jest zde : Mcídonna 8 dttétemy od Felice: Rafael s mi- 
ienkou svou Fomerinou. Tento poslední obraz vyhlá- 
silbych já za mistrovské dílo našeho Felice. Vlaského 
Rafaele nikdo krásnéjí malovati nemohl, jako slavjanský 
Aafael: takoví umělci mohou sobě vzájemně ruce po- 
dávatiy byt je i dva světy, časnost a věčnost, dělily. 
Němec Dúrrer vypodobnil Rafaele se vší svědomitou 
německou pilnosti a drobnosti tak, že se i ti vláskové 
a potní dírky na jeho k6£i počítati mohou ; Pavel Ve- 
ronský dal jeho charakteru upýpavost a nádheru pyšného 
umělce; jiní malíři zbožnili, jiní jinak zpotvořili tohoto 
IvorČího ducha: ale znovu stvořiti nměl ho jen Felix 
Schiavoni. Obraz tento Rafaele milenku svou malujícího 
představující, jest nejvěrnější studnice pro jeho životo- 
pis a spolu í škola pro všecky malíře, óby — tato 
žádost znikla zde v srdci mém — ó by tento a všickni 
od Schiavoaftv malovaní obrazo\é se sjednotiti a do 
národní slavjanské obrazárny složiti mohli, aby mladým 
našim malířům všech kmenův za vzory sloužili ! V té- 
též obrazárně jest i od Rafaele obraz Vzkříšeného 
Krista se známkami ran představující. Příklad, jak se 
i strašné a bolestné věci barvami genialného malíře 
příjemnými pro oči i srdce učiniti mohou. Ostatně, ze 
všech obrazův Titianových a Rafaelových, které jsem 
posavad viděl, nazvalbych onoho protestantickým tohoto 
katolickým malířem křesťanstva. V obrazech onoho 
všudy jest život, síla, činnost, děj a hýbání se, tak že 
i jeho stromové žijí a listí na nich se třese a mluví; 
¥ obrazech tohoto více panuje trpnost, mlčelivost, stání 
a velebnost. Proto i Titian, dle své povahy, maloval 
Krista téměř všudy v čiané postavě a době, co učícího, 
ozdravujícího, hodujícího, kupce z chrámu vyhánějícího, 
Moudíoíbo, cestujícího, divy tvořícího ; Rafael naproti 

víee trpícího^ svásauéko, tau^uéi^Q^ xtksvioyaaébo, 




SMUřelého, Da oebe vstupojícíbo a osiaveBébo: tak io 
tito dva jedeo druhého jako doplňují a teprv oba jedeii 
křeaCaaskomalířský celok zpfisobují. — V katedrálaíi^ 
«kráDiě spatřuje se blankitoý křiž (Croce d^ orofiama), 
který prý ten jest, jenž se císaři Constantinovi v por 
vdtří byl zjevil : pak malby od Moretta. Ve chrámě 
s. Afra, žena cizoložná před Kristem od Titiana^ a 
Proménéní Krista P. od Tintoretta, I zde nás opět tito 
dva nevyrovnaní Benátcané cele ve své moci mají, hra* 
jice se srdcem divákův co s míčem a porážejíce k zemí 
ponhou svou přítomností všecko vůkol sebe, co se před 
nimi nekoří. Nic nás nezbaví tohoto osudu, jediné 
láska k nim. Jaký to život a předce jaková prostota 
a skrovaost naproti tulípánovitým figurám Pavla Veron<- 
akébo. Jako Benátky panství méli nade všemi horno-* 
vlaskými městy, tak Titian a Tiotoretto panují nade 
.všemi jejich malíři. Před těmito Titany mlčí nejen vši- 
•ckaí Bresciansti malíři : Bonvicino, Ferramola, Foppa, 
Ciambara, Moretto, Muzíano, Romaníno, Rosa, Sabattif 
ale i jiní, kterých jsme na posavadni naši cestě, v Pa<« 
ůosě, Vicenci, Veroně poznali : samému toliko Rafaelovi^ 
kde se ukáže, odevzdávají berlu. 

Nejpamátaéjší předměty v Brescii jsou r. 1820 
u prostřed města vykopané starožitnosti, na nichž, jako 
v Pompejí a v Herkulaně, od mnoha století jiné domy 
stály. Jest to totiž celý, dobře zachovaný, veliký 9 
nádherný chrám Herkula^ vystaven prý od císaře Ve^ 
spasiana, plný soch, řczbiu; obrazfiv a jiných, obzvláště 
na římské náboženství se vztahujících, svátostí a nádob, 
Zde máme stélesněnou mythologii římskou. Jakový to 
fozdíl mezí pouhým opsáním, třebas i klassickým, a meú 
skutečným ■ zočením staropobanských chrám&v, bobfiv, 
knězův a jiných svátosií a obyčejův 1 Více nás toto k 
onoho, nežli ono tam k tohoto vysvětlení vede. Předce 
jsme se zde nemohli zdržeti od projeveni té žádosti 
a rady, žehy lépe bylo, kdyby se tyto zde vykopané 
sochy, oltáře, nádoby, nápisy a jiné starožitnosti z 
místa, kde nalezeny jsou, nehýbaly, do nového museum 
napřaiiáieljr^ aaU podle ttnilefiké aa^%WHx ^ v^^ 



196 

pořádka se kladly, ale kařdá aby se jeo na tom místě 
oechalSy kde stála : toby nám nejen o vnitřofm uspořá- 
dání starořímských chrámfiv jasné představy poskytlo^ 
nýbrž i každého sem přišlého diváka muselby nepojme- 
oovatelný cit proniknontí, anby se, rosplynnt v oužasy 
mínnlosti^ procházel v tomto spodním světě. Sama bu- 
dova chrámu, 200 zsíří, naplňuje oko podivením ohro- 
mnými ryhovanými sloupy z bílého mramoru, korinthi- 
čkého slohu ; vedou do ní schody vysoko asi 60 stu- 
pňftv. Vsítřek má 3 síně a tři oltáře. Chrám tento 
slouží prozatím i za museum^ v němž se nejen všechny 
zde nalezené, ale i jiné od Brescianflv darované, vzá- 
cnosti o starotíny schovávají. Dlouho jsem hodokvasil 
v těchto stkvostných radostech uměleckých výtvorfiv. 
Ve středku stojí Victoria alata, se střibrovavrínovým 
věncem, nejvýbornější dílo řecké krásoumy a největší 
z posud známých starožitných litin ; potom Juno, Vol- 
canus^ Volcanus Augustus, Volcanus Mítis ; Mulciber ; 
Dii Mánes; Divus Trajanus, Fáta Augusta, Fáta Divina^ 
F. Fatalia, Hercules, Sarcophag; množství všelikých 
Totivných tabulek, jako i dlouhé pořadí byst čili podo- 
bizen římských císařův a císařoven atd. Zde v této 
směsici starého i nového světa v tak ouzkém prostran- 
stvíy cítil jsem nejživěji rozdíl mezi pohanskou a kře- 
sťanskou krásoumou. Onano jeví všudy, nejen u Řekův 
a ňimanůvy ale i u Indův, Staroslavův a Egyptčanův, 
snažnost to co duchovního a nevidomého jest skrze 
chrámy, sochy, obřady a výtvory stělesniti a tím sobě 
nedostatek náboženských pravd a myšlének vynahraditi: 
tato naopak hledí tělesnost zduchovniti, zbožniti, ideali- 
zovati. Onano táhne bohy k lidem s nebe na zem : tato 
lidi k Bohu od země k nebi. Pohanstvo a celý starý 
svět až ku Kristu obsahoval a vzdělával jen smysly r 
křesfanství objevilo a osvítilo v duchu nové, krásné, 
předtím neznané krajiny, mysl a srdce. Pohanská krá- 
souma budí ve svých nesmrtelných k zemi opevněných 
památkách podiv a lížas, ale srdce nechává studeným: 
křestanská krásouma naproti tomu se svými k nebí se 
paoueími p/eds ta vámi, obivUltt n m%\Vh\V\ % ^VwUl- 



197 

4t¥Í, budí láska, víra a nadéjí, ona jest ře5 hvězd> 
•která mluví a plápolá do svatyoč .pobožné mysli oad- 
priroxeoé věci a nevystihla tajemství. -— Ale kdo vy- 
elovi oaši radost, když jsme zde i jednoho, a to veli* 
kébo, z našich rodákův a synův Slávy spatřili? Dávno! 
se již z podstavku svého usmíval na nás tento záko* 
nodárce £vropy : pročež přistoupivše k nčmu vítali a 
pozdravovali jsme ho srdečné na tomto neočekávaoéfli 
miste. Pod poprsím stkví se jeho vlastni, císařské, 
<obsahotéžké, již na všeobecné přísloví přešlé heslo: 
^Summum jus^ summa injuria^, jimž mocnáře a vladaře 
•ilněji ohřimoval, než déla a zbroje odhfljcův. Byl to 
Upravda^ naroz. r. 483 v srbské Macedonii ve Vedří* 
nč; otec jeho slul Iztok (čili Yýtok, t. j. Východ 
alonce), matka Biglenica čili VUenica ; Istobovu sestra 
měl Žetímír, král Dalmato-Horvatský za manželku. Ne- 
málo nás však zde znevrlila zpráva našeho Čičerona, 
že právě tato bysta ještě vlastnictvím tohoto museum 
Aení, ale jen antik varské zboží sem s některými jinými 
Ha ukázku a ku prodaji poslané, a že slabé síly mla- 
dého tohoto ústavu sotvy dopouštějí žádanou vysokou 
eeaa složití. JesNi kdy, nyní jsem sobě žádal bohatým 
býti, abych poklad tento odkoupiti a do některého slav-r 
janského museum, v Praze aneb v Petrohradě, darem 
xaslati mohl. Nebo jen tamby mezi svými stál a nebyl 
<cizincem. Na římské císařství povýšen byl r. 527. a 
lu slavjanské jméno Upravda zlatinéno v JtisUnianM* 
. Srov. o něm Výklad ku Slávy Dcero str. 293 vyd. IL 
Na témž místě svého narozeni dal stavěti město Justin 
nkma Frimaj od Turkův nyní Giustandil, v Bulharska, 
zvané asi 8000 obyvatelův n^ající. I jeho dvořané Be- 
lizar, Cbilvuty German, (čerman, snad Červen ?) Slav* 
jané byli. On vystavil i slavný chrám s. Žofie v Caři- 
hradé. Sigonius Lib. 19. p. 422. takto o něm píše: 
Hic est magnus ille Justinianus, quem merito posteri 
juris conditorem, liberta tis constitutorem, bařbarornmque 
proíligatorem linguis scríptisque consentientibus celebra- 
runt.^ Nevděčný světe, myslil jsem sám v sobě., — Qh« 
avlášté ty nevděčná Evropo ) S\áN\« - \i ^^ vV\ ^^^'cv^- 



198 

menitějšf f ákonodáree, jimii se TSickní vidělanf oárodo- 
t6 zpravují, které aéení vykládají o jim se obdivnjí: 
a ty to netiKoávál ! naiemn národu zásluhy o Mově- 
{«nstvo odpíráš ! Nebo jako Upravda pfivodcem byl 
fiímského; tak Baail Macedonský ^ císař Cařihradský, 
byl původcem Východního iili Řeckého práva, v knize 
od ného BaaiUkon zvané; tak Btpkov^ Slavosrbský 
Šlechtíc, byl původcem nčmeckého práva v knize Saské 
Zrcadlo (Sachsen-Spiegel). Olee císaře Basilia slul Be- 
kla : v zápaších nilval podřezáváni Čili podtínání noh 
nohou (xaxa 7có5ps^av) ; dějepisec arabský Hamza 
výslovné jej Slavjanem býti praví ; on povýšen byl na 
císařství r. 867. — Repkov^ ném* Repkau, starosrbské 
Šlechtická rodina, která ješlé v 17. století v Saších, 
Ť osadé Jesenici přebývala. Ebko čili Ekart Řepko v 
shotovil mezí r. 1215 — 13S5 spis: Saské Zrcadloy 
iáležející ze tří knéh a mnohých (lánkův o právích 
městských, trestních, lenních atd. Obsahuje ono i ně- 
která staroslavská práva a obyčeje. Sám spisovatel 
praví v předmluvě : „Tato práva za starýeh rasův naši 
předkové sem donesli.*' Aikoll tato sbírka prav a sou- 
dův jen osobní a soukromá byla, předce ve krátké 
dobé rozšířila se nejen po v$ech némeokýcb ale i slav- 
Janskýcb krajinách^ anf mnohé zásady i z římského U- 
pravdovskébo^ i z řeckého Basilovského práva přijala. 
íSlovdtný Menkenius III. v Předmluvě, XVI. takto soudí 
o tomto muži : ,,NobíIíssimum inter veteres Germaniae, 
praesertím Sax. Jiirísconsultos nomen est viri generis 
liplendore et jurís scientia clarissimí Epkonis de Repkau 
Specutum Saxonícnm, quod Latino primům idiomate com- 
ponere tentaverat, germanico enarravit. Idem Chronic. 
Hagdeh. latino conscrípsit.^ Se jménem Repkov srov. 
Repicha (matka polských \,rňib\)^Repickýy a místa Re^- 
pice^ Éepam/, Reporyje atd. Samo Epko ješlé slav- 
Jánskou koncovku má, jako Frícko, Janko atd. 

I v Anglii jsou hlavní práva a sondy, jmenovité 

Porota (ang. Jury, ném. Geschwornengerícht) a *Sf>o- 

iďói/ ručení (uoiversal. fídejussio, GesammtbUrgschaft) 

tíěrjtiaakého pfirodu, a přelW \am Yi^(L ^^i^\Q%Vi«dfié 



I0» 

skrze Velely Vilty tam osedlé, baď preslřednč skrsé 
Sasy, jenž nékdy se Slavjany sousedili. Srov. Palaeheka 
Dčjiay národa ieského^ L, 2, str. 993, a Časop, VtnU 
1837. 1. str. 76. — Tak fale nejen v kvpeeUi, nýbri 
i y práfiiictfi: . 

^Hy drželi rožeň, eisi snědli pečenka.^ 

Když jsme při těchto myšlenkách a rosmlnvácli 
Ten ae svatyně této vyili : já jesté jednou pestaril jsem 
ae před prAčeli jeho. Silné tepalo srdoe mé hrftion, 
bolestí i hněvem nad oněmi divokými světobromd a 
barbary, jenž toto aařiěeni spisobili; oni se mí tde 
před o6ima jako krvaví stínové kmitali. Nebo jak mu- 
aeii tn šeredný Atila a Hunové, jak nkrutai Allemaaai^ 
Gothové, Vandalové, Herulové, Longobardové hospoda- 
řili ! kolik bojův a porážek, koUk pálení, boření, puslo* 
aení, se aemí srovnáni zde předejiti muselo, pokud lak 
veliký chrám xarumován byl i neehfby se i to přivaalov 
že chrám tento p&vodaě, ne na rovině, ale pod břehem 
aneb v dolině později zasypané, stál. — - Požehnání n 
sláva všem pokoje milovným národfim : kletba a potap« 
všem krveproléi:a6ftm, měst troskotatelAm a cizozemcAv 
podmaaitelAm. — 

A však ne jen z uměleckého, nýbrž i z nábožen- 
ského ohledu Bresda mne zanímala: zde totiž bydlel 
Arnold a Arnoldisté. Celá herní Itálie mfiže se pova«» 
žovati co moit reformacie, která n jižních SlavjanAr, 
nejsilněji v Bulharsku, skrze Bogomily znikši, vždy dále 
a dále k severu se přestěhovala do Benátek (kde uala*- 
viiné hádky s papežem ; inlerdicl a kletba • oratof íum) ; 
do Padovy (kde 1305 Petr Aponns, od věrosoudu Mli 
ínqoísitie co kacíř ▼ obrazu zpáiea) ; do Ferary a 
Florencie (kde Savaoarola 1452 — 1498 co kacíř zpá* 
len); do Lukhy (kde Petr Bruys, Brusiani, 1147 spálen 
co kaciř) 9 do Brescié (kde Arnold a Arnoldisté) ; áo 
Piemoniu a Samoye (kde Vallenses, že se v oudoUch 
skrývali): do Francouzska^ Provence^ ikihgi4iedoleM.^<^^^ 
Albigenšli, VaJdenšIí, Pikardlií) *, do AngUcka V^^^ \a>^ 



MO 

krdští. Viklefští), do Čech (kde Hos, Hieronym), do 
Selvetie (kde Zvioglí), do Némec (kde Luther). V 
Etisku se Bogomilstvo sjevJlo pod názvem Razkoíoíkův 
a Dttchoborcův. Všickní tito od Bogomilfiv Slavobul* 
harských povstali, vsickni ae v podstatných vécech sro- 
TDávalí jen s malými proménami ▼ učeni, dostávše jména 
hned od mist, hned od znamenitých nčitelňv svých, jako 
k. p. Katareni od města Dalmatského, latinsky Cataro, 
•lavjansky Kotár), Faulitiant (od učitele Petra Pavliře), 
F/ratriceUi sr. bratři atd. Obsah jejich učeni byl: Trojici 
Mpirali ; obrazy kříže, roše^ mníšstvi opovrhovali ; Paoné 
Marii nábožnou čest neprokazovali; křestu bez předbé- 
iaého poučeni žádnou moc nepřivlastňovali; evangelium 
v takové váinosti mčli, že je objímali a libaii ; v ná- 
jboženstvi mateřské řeči uživali; vzkříšení jen v ducho- 
▼nim « ve mravném smyslu brali za povstání z těles* 
nosti a hříchu k pokání a ku křestanskému životu, ne- 
SMrteinost duše však véřilí atd. Již r. 680 žaluje snem 
CařihradalBý ve étvrtém sezeni proti Slávftm, že se 
obrcuiův v náboženství étíti^ a že na tento sněm, jenž 
obzvláště na uvedeni a ctěni obrazňv pracoval, ani při- 
jití nechtěli, aby ku podpisům nebyli nuceni. Srov. 
Concil. Tom.IL 18. V 11. a 12. století (1060— 11 10) 
povstali v Bulharsku Bogomili, jejíchž náčelníkem byl 
Bimlius^ nejprve lékař, potom mnich, jenž asi 52 let 
V6 mnišském oděvu po světě chodív a učeni toto roz- 
šiřovav, r. 1110 pod cisařem Alešem Comnenem, v 
Cařihradě upálen byl. On mněl 12 apoštolAv, čili po- 
jBocnikAv, mezi nimiž Anna Comnena jednoho DibUtíiua 
(srov. jihoslav. dť3/a-píšCala, dudy, dihlao pištěcy hudeb- 
ník) jmenuje, a převeliké množství přívržencův. Jméno 
BogomilĎv odvozuji někteří od y^Bog mUuj nás^^ které 
prý často opětovali : naším zdáním mohli býti Bogomil 
a Basil vlastní jména jedné a téže osoby, a sice tak, 
Í6 jedno bylo jméno světské, druhé klášterní, čemuž 
Msvědčuje i totožnost počátečních liter v obou jménech 
JB, která při podobné změně od mnichův obyčejně za- 
cbována byla jako Simeon a Sabba, Constantin a Cyrill 
Mtd* Baltařityli ku křasUnsM skne i\«N>LU«k^ %vošloly^ 



20t 

€yMUa a Methoda, přivedeni r. 843 ; Simeon jejich pa* 
00 vnik přestoupil r. 912. k římské církvi, potomci 
chvéli se hned mezi východní, hned mezi xápadni církvi 
a z tohoto chvčci a tření ocele a křemene vyskočila 
jiskra Bogomilňv. Zonaras píše již o Basilovi : „totam 
fera orbem soa peste implevit." Celá osada Bogomil&v 
usídlila se v Thracii v mésté Philippopoiis*^ V Bosně, 
kde Bogomili Patareni (od daim. mčsta Patara) slalí, tak 
je tato sekta rozmohla, že i knížata k ní se přiznávali, 
jakp k. p. Ban Kulin (1171), Ban Ninoslav (1281) « 
jiní. Zde méli i vlastaiho biskupft Daniele r. 1180^ 
V Dalmácii tak se r. 1204 Bogorailstvo rosšířilo^ žo 
odtud veliké veřejné spory povstaly mezi latinníky a nimi. 
Arnold z Brescie byl žákem pověstného Abelarda milen- 
ce Heloisioa, jenž sám r. 1122 na cirkevnkn sněmu v 
Soissoné za kacíře vyhlášen a ku spálení svého spisu o 
trojici odsouzen byl. Ro^u 11H6 navrátiv se do své 
vlasti^ kázáním proti hierarchii a jiným zlozvykům vše- 
obecnou pozornost vzbudil. Papež Innocenc IL kletba 
na něho i Arnoldisty mrštil: proto odebral se Arnold 
4o Švýcar, kde v Cnrichn (vlasti Zwiogliho) 1144 
směle kázal. Po rozličných osadech posléze v Campanii 
jat, co kacíř a buřič do Říma veden, zde zpálen a po- 
pel jeho do Tibra vržen byl. Hlavni chrámové Bogo- 
milflv čili Katarenův v Itálií byli : ve Veroně, Yícenci, 
Brescii, Miláně, ve Spoletě, Florencii, Sensaně a jinde. 
Viickni svflj pfivod výslovné z BuUiaréka odvozují. Pa- 
mátka jejich udržela se posavad v řeči vlaské a fran- 
couzské ve slově čili přezdívce Bugerone^ franc. Bougre 
t. j. Bolgar, Bugar, jenž značí pftvodně haciře, pak i 
nešlechetníka, noznaboha, ano i smilníka a zločince, od 
bříchflv těmto lidem^ ač falešně a jen z nenávisti, při- 
pisovaných. Poněvadž némečtí dějepiscové zde spole- 
hliví nejsou, ant rádi všecko jen sobě a svému národu 
připisují, (jako k. p. samého Valda, kterýžby se přiro- 
zeněji dal od slavobulharského Vlád odvoditi): proto 
odvoláváme se zde na svědectví francouzských hodno- 
věrných spisovatel&v, jmenovitě očitého svědka.^ d^\fi\- 
nikanského mnicha Jeana Benotta, ii ou^ %^^^V>^^%\> 



t02 

jenž vydala knihu : Ahrégé de I*- histoire des Eglises 
Etclavannes et Vaudoisea a Basel 1787.^) Možno, že 
•áai 52 roky po světě pntujfef,B(i^7, Bogomilňv pĎvodce 
Te Franconiska byl n sbor Valdeoský založil. Dotčený 
■nioh, Jean Benoit, potvrzuje, že vyznavači této tiekty 
jtt dávno před Váldim v dolinách vlesko-franconzských 
bylí, kde se před pronásledováním ukrývali, pročež na- 
nýva je pankharten otce svého neznajícim. Tak i sv. 
Beraard, opat Clarevallenaký ve 1 2. stoietf, píše : ^ Každé 
kaeiřstvf má svého pAvodee: Nestonáni majf za otce 
Nestora, Arriani Arria, Manicheové Mana : ale sekta 
Valleoských Čilí Valdenských pfivodce svého jmenovati 
neniBí.^ Tento vzájemný svazek meziBolhary a Valden* 



*) Jean Benoit, Histoirt des Albigeois et de Vaudois^ Paris 
1691, takto píie: „£n 1176 Us Alhigenis fnrent ainn 
nomméfl parce qďils babitoient dans lesenvirons ď Alhi, 
ville du Langnedoc. On les appelloit aussi Manichéens, 
Gazari et Bulgares, Us e*j etoient meme aquis une si 
bonne reputation, qne les babítans les appelloient J^o^omť/t^ 
8' est a dire les Bien-aimés de Dieu. A V occasion de 
guerres saintes qni se faisoient en orient, ila sortirent de 
la Bulgaríe pour venir s* etablir en Prance.'* — Sr Abré- 

, géde I* Mstoire des JEelises Esclavonnes et Vaudoises, sir. 
VL Předm, „L* Eglises Esclavonnes et 1* Eglises Vaudoises 
deux brancbes de 1' Eglise nniverselle, qoi ont le mienx 
consenré la nature de la měre-racine, qni ont toujonre 
cté Yivacea et toujours fertilisées par les bénigncs influen- 
ces que leur divin cultiyateur y a versées. En effet, sor- 
ties les unes et les autres d 1' anciennc Eglise d Orient, 
comme de lenr soncbe commtine, elles ont constamment 
reteaa la laine Dootríne de V Evangile, et elles ont sob- 
sisté, guoique souš diffiírens noms, jousqu' a 1' epoque de 
la grande Reformation, et meme jusqncs a ce jour. Str, 
X. Ceglise evangelique et non Romaine a toujours exi- 
8té: dans la partie orientale de V Europe chcz les Sla- 
ves les BulgareSj les Moraviens et les Bohemiens: dans 
la partie occidentalc, chez ceux qu'on appellés Albigeois, 
Vaudois, Picards etc. Cétoient des grandes riviéres, tou- 
jours nourrics par les eanx salntaires, découlantes de T 
nniqae aonrce de vérité étrenelles, c*e8t a dire, de la 

Parole de Dicu; c'etoient de btaiicYiftft teT\AV<5%, ^^\ ont 



30S 

skými T6 FraBCOsuko trval ještč v 13. století, kde 
Valdenští svébo knéze » jako biskupa Bartelemiho, t 
mésta Carcaasoae, poftali Áo Bulharska, Horvatska, 
Dalmataka a soaaednich Uber k navštlveDÍ taméjiieh taj** 
Býefa Bogooiilftv a k otvrseDfi jích ▼ evaogeiiGkéaa uče^. 
K AnglU^anfiin přiilo Bofomilatvf na třech cestécb^ přo^ 
daě jii skrze bolharakého Hasila aaeb jeho apoštoly, 
aul jíi r. 1100 w mkopisecb všea6ilišté Caanbridfe* 
ského kacíři Vallenšti se zpoaníoají ar. 1160 soéa 
Ozfortský žaluje na mooienf ae kadřfiv a Valdeaskýcb, 
a nstaooTuje, aby bidováoi a vyobcováni byli ; potom 
zeměpianým soasedatvim, ant toho času od r. 1259 ai 
do 1380 Angličana francoazské vojevodstvi Chnennš, 



rendns plns ou moins de íruít, dans lears dififérentei sai- 
toins. Sir. 56. li oas ne dirons rien ici toachant les inu 
putations ď Arríanisme et de Manicbéisme, dont on les 
chargeoit, II soffit ď observer qu^il est assez constaté 
que ceux qui dnns le XTI siěcle furent appellés Vaudoe 
en France^ étoient des descendans de Chretíensde Bulgaríy 
par oonséqnent, qne les VaudoU, aussi bien qae les Fré* 
res de Bohéme et de Hor&vie, étoieot issus ďune meme 
souche, savoir de V Eglise Apoitolique grěque, Aprés 
cela, on ne doit plns etre ětonné, que les Vandois, d*un 
coté, et de lautre les Bohenricns et les Moraviens, se soi« 
eat regardés de tont tems Preres comme professant une 
meme Beligion, et ne formant qu^ une meme Eglise. J* 
accusation de Manicbéisme n' ebt pas mienx fondée que 
celle ď Arríanisme: c' étoit uniquement pour le rendre 
odieux a tout Ic monde et pour jnstiíier les persécntions 
qn' on lenr suscitoit Sir* 65. Leur occnpation et leur 
nonirítare jonmaliěre étoient la Parole de Diea, la řriére 
et le chant de Cantique, meme au milieox de lenrs tra- 
vaux tant de la campagne, que de la maison (kdo 
tu nepozná slavjanský charakter?) Str, 101. Lea 
Vaudois se řont toujour nommés Freres (sr. FratricelU 
Y Itálii, Bratří čeští), tant dans leurs disconrs pn<r 
blics et particnlierfi, que dans leur Ecrits. II poroitra 
par cet exposé, que ces anciens Chrétiens évangeliques 
ont fraye le chemin, non seulement au Wicleíisme et na 
Hnssitisme mais encore a la grande BÁfotrattósiw^ \ts^^ 
Lntber et Calvin ont été lea piinci^aux <st^«XL%>^ 



204^ 

v sousedství Valdenských a Albigeoskýob ležící, drželi; 
naposledy skrze slovutného Yaldeoskéko kazatele Lol" 
larda r. 1320, jenž v Londýně kázal, od néhož zde 
Lollordisté sluli^ kteří na Viklefovi nového pokračova- 
tele našli. Slovem Bogomilové byli rodičové Patarenův 
v Bosné a v Srbsku, Kataronftv, Fratricell&v a Yallen- 
ských v horní Itálii, Valdenských a Albigenských ve 
Francouzsku, LoUardistův a Víklefít&v v Angličanech, 
Uasitňv v Čechách: a tím v nepřetrženém řetězu pra- 
dědové a původcové reformacie Lutherovy. Proto nezle 
píše Conrad Vimpina, jeden ze živých svědkův a nej- 
větších odpůrcův Lutherových, v pojednání o kacířství: 
,,že Luther své učení půjčil od Husa a Viklefa, a tito 
že je přijali od Valdenských. Luther nic nového nevy- 
nalezl ; on jen ty bludy zveřejnil, kterých se dávno 
předtím přidrželi šísmatičtí Rekové, Valdenští, Viklef, 
Hus a Taborité v Čechách*^ Sám Calvin to v latinském 
svém, ve francouzské od Olivetana přeložené biblii, ti- 
štěném listě vyznává : že jeho předkové Valdenští byli 
« z Piemontu do Picardie přešli. I Čechové s Valden- 
skými Bogomily v tuhé a nepřetržené vzájemnosti bylí. 
Jíž první dějepisec Čechův, Cos mas, zpomíná sektu 
lato Bulharskou, L« 1. str. 49, kde o založení Praž- 
ského biskupství a jednoho kláštera mluví, tato slova 
papeži Janovi XUL, vlastně však teprv Řehořovi VII. 
Trn 1080 v dsta klade: „Verumtanem non secundum ritus 
aut aectam Bulgaríae gentis (t. j. ' Bogomilův), vel Rnsiae 
(t. j. Vladimíra nedávno křestěného), aut Slavonicae 
tínguae (t. j. Cyrilla a Mathoda) : sed magis sequens 
institute et decreta apostolica^. Sám Petr Vcddo^ dle 
svědectví velikého Thuana, jeho krajana, a Hájka če- 
ského, dlouho po slavjanských městech putoval a v 
Čechách i bydlel r. 1176. Srov. Thmnus, Hist. C. 6. 
p. 125. „Petrus Valdus locoples civis Lugdunensis anno 
circiter 1170 Valdensibns nomen dědit, is quaestoris 
mnnus exerenít, domo ac bonis relictis lotům se Evan- 
gelicae professioni devoverat et prophetarnm atque a- 

postoloram scňpta populari lingua vertenda curaverat. 

/V/y/s relicta ia Belgiam ve nit, il(\t&Q \a V'\&%!t4\% muUos 



205 

sectatores nactas, com iode ín Germaniam transíisset 
per Vandalicas (t. j. alavjanské) civitates din diversatns 
est ao poatremo in Bohemia conaedit, ubi etíam hodie 
ii, qni eam doctrínam amplectantur, Picardi ea de causa 
appellantnr.^ Učeof Valdovo a Thuaoa poenamenané jest 
téméf doslovné to^ které bylo Basilia Bogomila a Ha- 
sitfiy. I Stránský (Resp. Bob. str. 271) pise^' že 1176 
nékteří pobožní, z Francouzska a Némecka Tyhnani mu- 
žové, učeníci Petra Valda, do Čech přišedše a v okolí 
mést 2atce a Loun se usadivše mnohých k řeckému 
obřadu se přiznávajících Gechflv sobě ziskalj a naklo- 
nili. I v pozdějších Češích Aeneas Sylvius. Šlechta, 
Dnbravins, Balbin « jiní příchod jejích do Čech Často 
připomínají pod jménem Jamníkúv, Ádamitúv^ Pikar^ 
dův atd. připisujíce jim z nenávistí všeliké bludy a 
hříchy, ačkoli toho zapírati nelze, že jako všudy tak 
i zde, jednotliví lidé a odrodové i v této pobožné a 
pravékřestanské společnosti na scestností přijíti mohli. 
Jejich nejhlavnější knězi v Čechách byli, dle Zach. Theo- 
balda, Martin Moravec a Jindřich Lubnaeus r. 1331., 
rození Čechové. Později se sice Táboříte a Čeští bratři 
těchto Valdenských Bogomilflvjako odžebnávalí, to však 
se dalo větším dílem jen z bázně, aby, jako tito, pro* 
následováni nebyli. Rovným způsobem i Albigenští Bo* . 
gomilové, potom jakž pod papežem Innocencem III, z 
počátku 13. století, z města Alby a z Francouz vyhnáni 
byli, obrátili se k otcflm svým Slavjanfim, jmenovitě k 
Bulharům, Dalmatfim a Horvatům, kde sobě i biskupa 
zvolili a proti papežencfim zmužile se bránili, sr. Micra- 
elii Hist. Eccl. L. 3. C. 1. p. 230. Někteří jméno Bo- 
gomilňv Katareni odvozují, od řec. xaÍTapoř t. j. čistf,^ 
jenž odpovídá anglickému Puritani, — < Ostatně o Basí- 
lovi a Bogomilecb, o Arnoldovi a Arnoldistech, Jako 
téměř i o všech tak řečených kacířech, nemusíme sou-^ 
díti podle toho, jako jejich sonvěkovníci a zvláště od* 
pflrcové o nich psali, jenž od mladosti v rozličných 
předsudkách vychováni a osobnými náraživostmi pojatý 
byvše, tyto kacířované muže všudy i u ^^\Q\s^e^x ^ 
n^Dávi]^ « v potopu pi^ivetti se himXo^iiW. Vt«HA^\^'«?^ 



206 

Tétšiin dilem, co nestranDý Arnold, Ktrchen- und Kez- 
MůT-HisU I. str. 392. a násl. píše : ^Historie okazaje, 
Í6 ti mužové, jeni od tehdejšího pokaženého koéžstva 
ia kacíře prohlašováni jsou, nic jiného nebyli, než sved* 
iiové pravdy a světla. Pokrytci na východu (v řecké 
církvi) chtěii i v tom svou přepialou horlivost ukázati, 
že % přátel lékaře Basilia, jeni Bogomili sluli, novou 
aektu učiniti chtěli, samého dobrého Basilia r. 1110 
iivého zpálívse a ostatní co nejvztekleji prooásledovavse. 
Zlobivost tak zvaných orthodoxflv tím se nejzřejměji 
sama vyzrazuje, že se v žalobách a svědectvích svých 
proti kacířům nesrovnávají nestydíce se jim věci nikdy 
neslýchané přilepovati. Ale zde kněžstvo jediné o to 
pečovalo, aby jejích řemeslo netrpělo škody, jako tam 
v Efesu Demetria zlatníka : nebo tito kacíři svědčili a 
a učili proti pověře, falešné cbrámovní službě a proti 
nrtvým skutkftm nábožnosti. Proto byli onino jejich 
nepřátelé, říkajíce, žeby Basil byl cele satanem pose- 
tý, pročež na hranici a ním pospíchali. Tak i v zá- 
padní římské církvi pří Valdenských nemusíme se ptáti 
orthodox&v, co to za lidi bylo? Něhot není toho rou- 
bání, toho hříchu, té ohavnosti a nestydatosti, toho 
bludo a omylu, kterýchžby papežští spisovatelé těmto 
lidem nepřivlastňovali a to sice s lakovým bleskem 
pravdy, žebysme snadno oklamáni býti mohli, kdyby 
nás jiné jasné protidůvody nepřesvědčily. Srovnáváme-lí 
však život, učení a skutky těch tak zvaných orthodo- 
x6v a právo věřících knězův s učením a obcováním 
těchto dobrých lidí, tu nám bělmo z očí spadne. Ne- 
bo€ sami kaciřovatelé a inquisitoři to vyznávají: ie to 
byli lidé pravověřící, pobožní^ stateční a dobří, v řečech 
skromní, v oděvu uepysní, v kupectví nemnoho se je- 
dnající, v pokrmu a nápoji mírní, lež, klam, křivopříse- 
žnictví nenávidící, ve mravích čistí, jejich ženy stydlivé, 
« všichni biblii čilí písma svatá milující i znající. — 
Poněvadž se ale při tom i kněžské skouposti a lako- 
iiosti, ctižádosti a prostopášnosti dotýkali, proto z po« 
mB%y rnnséii býti kaoířování, žalářováni, páleni, stínání, 
wéšeaif topeni aby celé avaU kni^lilio ku ikáie ne- 



M7 

přišlo.^ — Kdoby více o těchto Bogomtlech čísti iádd 
lobo odsíláme ka následajícíin studmeem: Anna Ck)m» 
nena de geatis Alexíi Comn. L. 15. — Zonaras ToméU^ 
Euthymius Zigabenus Panopl. P. II., CoDst* Harme- 
nopulas de Opia. Haeret. p. 109. Barooius Aon. 1118 
a obzvláště Job. Chr. Wolfi, Professor Vitteb. Historia 
Bogomilorum in 4. Add. 1712. 

Z tohoto všebo dá se již přirozeně vysvětliti ooefe 
úkaz, proč v horoí Itálii, jonenovité v Brescn^ reforma* 
€ie Lutberova tak příznivý přízvok a ohlas našla, ie ledvá 
tím nejvétším nomáháním potlačena býti mohla. (Srov. 
Thomas M' Crie History of the progress and snppres^* 
síon of the reformatioo in Italy. Edimburg and Londoni 
1817). Z tohoto viděti ale i to, jak jednostranné t 
nespravedlivě ti dělají, kteří celou reformacii jen Luthe* 
rovi připisují a ji pouze co dílo Německého národa p^ 
važují. Zásluhy Slavjanftv z tohoto ohledu jsou i starsf 
i hodnější, i dražší (Basil, Hus, Hieronym život za to 
složili) nežli Němcův ^ Slávové orali a rozsívali, Lutber a 
Němci jen žali. — 

Z Brescie do Medulánu jest asi 15 mil. Asi v pro» 
středku cesty leží městys Caravaggio^ vlast dvou mali«» 
řův Polydora Galdaryho r. 1495. a Michala Angela 
Amerighiho. Onen první byl zedníkem a nádenníkem v 
Římě, a při této příležitosti i učeníkem Rafaelovýn ; 
vznesl se na znamenitý stupeň dokonalosti, až r. 1543^ 
na cestě do Říma od svého služebníka zavražděn byh 
Druhý, jinače i Merigí da Caravaggio zvaný a od onohd 
římského Buonaroltiho rozdílný, památný jest v historii 
vlaského malířství tím, že tak řečeným idealistftm na 
odpor pracovav, více k nápodobení přírody vedl^ ačkoli 
sám při tom nejednou k nízkostem zabloudil, BiésteČli9 
Casanoj asi 4 míle od Medulánu vzdálené, již silně it^ 
pomíná na sousedstvo německé, obzvláště Tyrolské, neiit 
zde poprvníkráte spatřili jsme lidi, zvláště ženy, volata 
•čilí hrvoly mající. Zde teče řeka Adda, která od Ty- 
rolska, na chlumu Vormuském, blíže Bormia z doupČta 
přes skalostěnu 50 střev, se vyřínujíc, oudolím VeUUn. 
až do Komo jezera prudca se vála, u Ytt&iXaL \^ \«k^^via 



2t)8 

2 oébo Esse Tycházejfc u Rettíco do Pádu vpadá. My 
uzřevše ji spojeným hlasem zvolali jsme : Sláva Oďo- 
Umu ! slpva Bernardu ! těm rytířfim českým : nebo 

^Ti jinochové jaří, ty vzory bobatýrA 
S konémi jsou se vrhli do této řeky vím 1*^ 

(Vocel.) 
Když zajisté r. 1158 německé a české to vojsko k 
Medulána táhlo na této řece všecky mosty byly rozse- 
kány ; na druhém pak břehn Hedulánčané na břehu sto- 
jíce do vojska stříleli. Pro hlubokost a prudkost vody 
nikdo nemohl přijíti k nepřátelům. Jednoho dne však 
Odolen čili Odolán, syn StřežkAv, a Bernardy syn Sobě- 
slavův, pustivše se na koních do řeky, sem tam u pro- 
střed řeky ve hlubinách jejich tápajíce, předce šfastně 
■a druhý břeh se přeplavili.*'') Král Vladislav dal se 
hned za nimi též i ostatní Čechové, tak že jich jen 
několik pro mdlobu koní utonulo. Čechové i hned dřívfi 
nasekavše most zde stavěli ; celé noci i s králem Vla- 
dislavem pod šírým nebem na holé zemi ležíce, anf se 
ustavičně proti Medulánčanfim litok na ně činícím brá- 
niti museli. Tu Zvést^ pnrkrabě Mělnický, zabit a Divá 
rytíř smrtelně ve hlavu raněn : Čechové vŠak zvítězili, 
kořisti nabrali a 70 znamenitějších zajatých před krále 
přivedli. Dno 24. července dohotovili most : ale že ve- 
liká tíseň byla, most se zlámal a mnoho lidí, nejvíce 
Uhrův, se utopilo. My i hned pospíchali jsme k samým 
břehům Ady; s jakým srdcem jsme my na břehu této 
řeky stáli při oněch historických rozpomínkách, které 
nám teprv nedávno pan Vocel básněnni svými tak živě 
V- paměti obnovil, a na ně pozornost naši předkem na- 
pnul, to sobě každý Slavočech snadno představiti může. 
Nejen že jsme, třebas i žízně nemajíce, z vody této 
pili, ale i kráčeli jsme vzhůru dolů onu mélčínu a brod 
hledajíce, kde se asi přechod ten státi mohl* Nebo aČ- 



") Vincent Jeíopisec, očitý svědek, píSe : „Quos mediis fluc - 
tibuB šic rotaň vidimns." 



209 

koli já 8 charakterem citaře Bedřicha Radobradébo nikdy 
jsem ae smířiti nemohl; ačkoli jsem jeho oelidskon po- 
malu a ukrotnoat naproti lIedoléo(anAm vidycky tatra- 
covalý aikoli jsem se vidycky stydal za tn dóaatnoaty 
kteron Čechové na této vojné brali : nicméné vsak o- 
aobné udatnosti jednotlivých hrdín i při této nesprave- 
dlivé vojné, spravedlivost a usnalost odevzdati zo slušné 
jame néli. — Vice mne těšila zde u mésta Cassano 
r. 1799 dne 27. dubna získané slévá slavoruského 
hrdiny Suvarova^ jenž zde nad Moreauem zvftézíl a 
FrancouzAm vžecka mésta i pevnosti v hornf Itálii ode« 
bral, začež i titul kntžete Italského obdržel. Oatatné 
Adva řeka má velikou podobnost se slovenským Véhem. 



HLAVA ni. 

Medalán; Monza. ^ 

Okolf Medulanshé jest opét živější a krásnější : 
žlabové a yodovodové z Ádvy svlažuji louky, což jin 
bujnou a šfávnaton zelenost propůjčuje. Samo město 
Mediolan^ vlasky Milano, prostírá se na rovině u řeky 
Olony^ od níž nepochybné i jméno dostalo Medziokm^ 
Meduolauj ar. Mezibor, Mezeříč, Mezilesi, llezihrad atd» 
I řeka Olona Olana Oljana kořenem i formou alavjan- ' 
ská jest, sroY. výše připomenuté jméno českého Odo^ ' 
lana. Slavo-Venetové bydleli zde před Gally a Insubry^ 
jenž se aai 590. před K. v tyto kraje uvázali. Déjepi- ' 
sové vypravují^ že městu toto asi 40 krátě obleženo, 
asi SOkréte vybojováno a 4kráte téměř cele zbořeno 
bylo, i jiné pohromy moru, ohně a zemětřeaení snášeti 
muselo : a však vždy se opět zotavilo. Rímaniim sSnlo 
za času Pompeja Róma secunda, později i Nové Athény* 
Zde byl Yirgil na nčenf, zde se narodil Valeríus Maxi- 
mua, Statíus, Virg. Rufus a jiní klassikové. Zde stál 
slavný palác Trajanův v sousedství oynějšiho chrámu s. 
Jiří, zde chrám Jupiteriiv na tom místě kde nyní chrám 
8. Maurice. Císař Constantin uvedl zde r. 313 křeatOiCL- 

KoUárovy spiqr, III» V4 



2iia 

slié lUboieoBtYÍ. St. Aňiftrof byl zde bitkupem ,i 397* 
Jakové to památky! -«- 

Za oelé. čtyry .dny naieho pobyta t Medaláné té- 
mér iwUiviÓDé deskoaloventky jame mla vili, nebo tolik 
krajaoftv, Slovákův: a Oecbáv, nikde jsme nenašli jako 
zde. Jii při prvním vyjiti z hpstinee do mésta šli před 
námi vojáci,- s turčaoské atolice rodilí, sde veřejné alo- 
venaky mluvicí a zpív^jícL Jaková radost je pronikla, 
Myž jsme se k nim též slovensky přimluvili. Leží jích 
zde celý pluk. Za krátký čas potkali j^me zde i jiných 
známých a vlastencův, jcni nyní ide. ouřad polních kně<p' 
zfiv zastávají, jmenovitě Dv. pw Plotera^ Pešfana, kate- 
licbého, pana Bukvu, evangelického, a p. Haršaniho re- 
formatskébo duchovníka. Tito opět přivedli k nám i jiné 
své kollegy, Dv. p. Vojtěcha Branicha rodilého z Lubě- 
tové^ pří Rakoníbo plokp a dv. p. Bobrovského z Oravy, 
jenž jest mezí nimi nejstarší ajal^o otec všech. Z Čechův 
pak nás zde pozdravili 'Dv. p. Jan Kašpar, ze Chrudimi, 
jenž Kvěly^ Noviny, drií, p.. Víšek, p. Jan Pabst, p. 
Karel Boujík, učitel české řečí u Jeho cis. Výsosti^ 
arciknížete Rainera, j^hož synové Leopold a Arnošt 
česky se učí. , Toto kolo přátel nejen nám náš pobyt 
zde zpříjemnilo, ale i dvéře nám otevřelo ke všem, ji- 
nače v čas práznin téměř nepřístupným . pojdadům a 
hodnovidnostem : an( se nám tito rodáci naši k těmto 
službám ochotné propůjčili. 

/ Rozhlášený Ďóm Medulánský^ který po. chrámě a. 
Petra v ňímě a s. Pavla v Londýně za největší v kře- 
afaustvě se pokládá a od Medulánčanův za 8. div /sv^ta 
se má — jta mne neučinil ten dcjem, [který jiní oefto- 
vateU vypisují, anobrž již jeho holá přítomnost zde oko 
mé urazila a vidělo ao mi, jakobych najednou byl: vyob- 
cován z Itálie. Cože choe, řekl J8em> tato studenái ger- 
manskoseverni doubrava a ledovna, záe na jižní vlaské 
půdě. a v teplém tomto podnebí? ^~. V blízkosti zdá 
se toto býti ne chrám, nýbrž mramorová mohyla a hro- 
mada: f)es spuměru a vkusu : z daleka nan hledě, řekneš, 
že. 40; ohromný ^de zkamenělý perskočínský slon, s nj-. 
sokou věží na hřbetě, se sloupo vitými nohami ji. s 



fiesčislii^ini titéniýiní šperky a ozdobami. Jakový lo 
rosdil mesi chrátny Benétskýmf a mtti touto . jgpóthi* • 
ckou zrutou. 1 gothické ehrámy mají avou krásu . t 
•cenu, «le jediné na golhické půdě, v gothiokém po^^' 
vdtři, mezi gothickými horami a špičatými jedlemi, vl' 
prostřed gothického lidu, kde zrostly: v Itálií Jsoa 
cizozemci y vybnanci, paúkharli vice litost než libost 
Yibuzujíei. Jako turecké mešity u prostřed nábožen* 
itTi křesfanského, tak gothické chrámy u prostřed ne- 
gotbiekýeh národAv nikdy jsem vystáti nemohl. -^ 
Čiii snad jest tento gothický dóm satyrieký potnnik ' 
^tbické ukrutnosti, zde r. 539. pod gotbiekým králetii - 
Vitígem zpácbané, kde od GothAv 300,000 Medolánča- 
dAt zamordováno; a opět r. 1162, kde od Bedřicha- 
Rndobradého celé město (vyjma 3 chrámy) zbořeno, se 
zemi srovnáno, pftda jeho, na níž stálo, zorána é na 
znamenf vé<6dé kletby soli poseta byla? — Na kaidf 
přípudbyla to neŠtastvá myšlénka, germánské surové 
živly do ftalie přenášeti, a Michael Anrelo, Palladio, ' 
Sansovino již proto nesmrtelné zásluhy sobě získali, že 
vedralému se golhicismu boj vyhlásivše staré klassícké 
řeckorimské formy křísiti a novým (asAm přiuzpAsobovati 
zaéali. Nepatří germánské dubisko do pomerančového 
a olivového háje italského, tak jako ani citrónový aneb 
vavřínový stromek do sněhu a ledu pQlnočniho. Jako 
mezi přírodou a jejími plodinami obdoba a jistý zákon 
.panuje : tak musí býti i mezi krásoumou a národy, ma- 
ji-li nám obé pravou rozkoš v duši působiti. Chrám 
tento ale není výraz národního ducha a citu, není do« 
' máčí samorosfiá květina, ale vnucená, cízopásná o jiné' 
stromy se otáčející chrastina. Uvedeni a rozšířeni go- ' 
thicko-longobardského stavitelství v Itálií nebylo dobro- ' 
volné, ani ód sousedův přátelským způsobem vypůjčené : ' 
ono npomíná na násilí a krveprolítí, na podmaněni a 
drancování lidstva, na zboření a v prach i v popel 
obrácení krásných antických řecko-řínrských budov,' 
slovem na Ermanariky, Viníthary, Alarichy, Alboiny, ' 
Odoakry a jiné národoborce, a tím ^«\v ^\fXH ^'8^'^^^- " 
tioký eit a ŮiiY.' Pro^o^jtHa ttíV YífA^í^^ttts^^ 

\4* 



iíZ 

luradské, ani Římu a Paříží jejich egyptské krádeže ni- 
kdy odpustiti nemohl. Pyramidy a obelisky jsou jen pra 
Egypt a Týchod« Proto se krádež jejich obyčejné i 
•ama sebou tresce. Obelisk Luxorský, z Egypta do 
Paříže 8 nesmírnými prácemi a nakládky přenesený a 
▼ wtí půdé postavený, se nyní roapukl a naklonil. Se- 
verní častí větrové a přívalové, déšf a snéb, rychlá 
sjnéaa zimy a tepla zmařili toto dílo, které doma ve 
vjaati své ještě na tisíce let trvati mohlo. 

Tato ne spokoj eoo9t duše ještě se zvětšila, kdyi 
jsme vešlí do vnitřku této mramorové temnice^ kde po- 
žadavkům krásovčdy ještě méně zadost učiněno. O bíle* 
dni panuje zde tma a mrákota, kterou jen svíce na ol- 
táři hořící probleskují. Příčina toho jsou ouzká okna 
• malovanými skly, skrze jejichž hmotné barvy světlo 
slunce jen spoře proniká. Kdo se kochá v surové ohro- 
moosti, ve stkvostné nádheře a v nákladné marnotrat- 
nosti: ten tu hojnou pastvu očim i srdci nalezne. Jest 
to staveni celistvé, z pouhého bílého mramoru, 454 
střevfcův dlouhé, 270 široké, jenž se r. 1386 skrze 
stavitele Jindřicha Gamodía čili Zamodía, rodilého se 
Gmundu, stavěti počalo a staví se až po dnešní den. 
Sloh a duch každého téměř století vryt jest do této 
strakaté budovy. Věže jeho r. 1772 od Fr. Croce 
shotovená, jest tak vysoká, že nejen celé město a okoU 
Meduláoské; ale i sousedních krajin hory a města již 
holým bystrým okem spatřiti se mohou. V koutČ chrámu 
sedí u chyžce výběrčí jemuž se jistá taxa složiti musí, 
chce-likdo na střechu a věži vstoupiti, tyto pak peníze 
obracejí se na staveni chrámu. Asi 200 stupňfiv védo 
na střechu, která též celá z velikých bělomramorovýcb 
balvanSv záleží, tak že dřeva nikde neviděti. Stojíme-li 
na střeše tohoto chrámu, uvidíme celý les věží, vížek, 
sloupův a soch vůkol sebe, tak že nelze Jiám bez vfidco 
vymotati se z tohoto labyrintu, nebo na 400 jehlancův 
h\\i pyramid strmí zde k nebi a výše 5 tisíců v soch 
chrám tento počítá. My jsme a to dvakráte v rozličných 
daecA, vyiesU až na nejvyšší pavlač věže, kde daleko- 
AMjr ku mříiem připevněny i%vi kAÍLYi^m dx^ d%V^kQati 



2fft 

patřeni. DrahBý 6a8 přebéhne, pokud oko k Eárratné 
této vytočiiié doofaDlÍToati a aměloati nabade^ a zdálo 
'06 Dám pokaidéy jakobyame Da batone ▼ oblacfch pla* 
valí. Tato nebeská vyhlídka smířila mne poněkud a 
touto bohopnstou. Hledli-li dolů na chrám, jest to str- 
niité plné ostrých jehel a Špic k nebi obrácenýeh* 
ffledfš^lí k levici, k západu, tu Alpy s Píemontskou a 
Savojakou krajinou; hledíá-li před sebe, tu vallíský, 
uriakt, grisenský kraj a celá Helveciedilem i Tyrolsko, 
liledis-li ku pravici, k východu, tu celá horní Itálie před 
zrakem tvým se rozvinuje. Nejvyšší vrchy v Evropé 
Bzřfš zde na jedenkráte blízko před očima, totiž v Pie* 
Bonlsku a Savojsku: Monthlanky Mont-Cenis^ Monte 
Boěa; Bemardin a Sv. Bernhard\ a v Helvelsku: 
Montemoro, Simphn^ Gotthardsberg^ Panna fdie Jung- 
firau), Viescherkorny Pfingsttrauerhom^ Meng^ Haiger atd. 
Víře nepodobno, Jak tato samovidnost starohistorické 
známosti oživuje. Přes Mont-Cenis táhna oékdy Haoi- 
bal ukazoval odtudto vojsku svému krásy Itálie; i Pom- 
pejua, Pípin, Karel Veliký, Napoleon šli touto krkolo- 
mnou cestou. Přes Bernardin 6988' zvýší klestil sobe 
Caeaar cestu do Gallie. Vrch S. Bernhard (Mons Pen- 
ninus) 10,827' zvýší má své jméno od s. Bernharda de 
Menthon, savojského šlechtíce, jenž zde v 10 století 
hostinec vystavil, v němž posavad světšti kněží bydli 
a pocestné přijímají, majíce zvláště k tomu vycvičené 
pay, kteří zmrzlé aneb zasněžené lidi hledají, Smplon 
nazývají klasaici Scipionis Mons, nepochybně též na pa- 
mátka tohoto slavného Římana. Ouvaly a doliny těchto 
hornatin slonžíly někdy Bohomilftm z Bulharska vyhna- 
ným a T Itálii pronásledovaným za útočiště, od nichi 
oni Jméno Vallensea t. j. ouvalníci^ doli&ané dostali, 
« své u5eai odlndto i do Francouz a Švýear rozsířiln 
OMniÉové tito zdají se s počátku jen oblakové býti ve 
vysoké ohloze, a teprv když se oko roahledi, rozeznává 
na nfeh jejieh báné, rohy, sloupy, stěny, rokle a jiné 
^^áalky. Bělost jejich aoěbn tak se leskne, le nelze 
dloiio' nt Jeden ' punkt patřiti. Před ^^\\U\mL WS^t^ 
lé^káaůr, « r Mo véšaé vytokeaú Uo^^^l m V^ ^^* 



4ikýiD býti cítí. Ach jak chatroá a maličká nkaiOTaU 
íBP Dám tu ta roaumem obdařená stvořeníika, jimž lidé 
jikaji, kteří ae pod námi v nlicech Medioláoakýcb co 
nratenci hemžili, atrkali a rvali I Meii měaly, jejichž 
JBiéna a položei*! nám náš vůdce odtudto jmeooval a 
nkaxovaly obzvláště dvě mou pozornost poutala, tak že 
při DJch déle, než při jiných, jsem se bavil. Jedno 
% nich jest Lodif asi 3, drahé Favia asi 3 míle od 
Hediolann vzdálí. Proč pak koukáte tak dlouho na toto 
■lésto? ptal se mne jeden s přístojícich Čechův. Pane, 
odpovím, toto mésto Lodi (lat. Laus vel Laudes Pom- 
pejí), jest mne i Vám rovné památné ; mně co prote- 
atanlu, Vám co Čechu : zde EDJisté bydlel ten biskup 
Jakub, který Husovi, Vašemu krnjanovi, jako pohřební 
Čili raději přcdpobřebni řeČ v kostele Kostnickém činily 
a sice z textu k Rímaoům 6. V. 6. „Vědonce že starý 
Člověk nás s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrt- 
veno tělo hřtchaj^ Tato bouřlivá, ztrešténoati a kři- 
vých výkladův písma svatého plná kázeň nemálo ku 
konečnému odsouzení a zpálení Husovu přispěla, nebo 
ona císaře, posavad jeátě vždycky se klátícího a váha- 
jícího, cele zmámila a přemluvila. Tento Jakub biskuf^ 
Loudenský byl totiž z řádu mnichův dominikánských, 
jimiž inquisicíe do rukou dána byla. Tato řec mně 
včera v Ambrosianské knihovně náhodou do rukou a 
očí přišla, když jsem běžně přehlídal Actu ConciJii Con* 
stantiensís^ vydaná od L'Abé« Chcete-li ji čísti, najdete 
ji tam v Tomě XIV. na str. 1323 pod nápisem : „Ja- 
cobi Epíscopi Laudensis oratio in supplicium Hussi ha- 
bita*^ — Na Paviu (lat. Ticinum, Papia) proto tak lito* 
Btivě hledím, že zde v žaláři lkal, psal a krvácel jeden- 
z nejctihodnějších mužův, totiž Boethiua (Anciua Man- 
liua), rádce gotbského krále Theodoricha,j(gž tento po- 
dezřivý a vzteklivý stařec r. 524 zde ve vězeni ukrutně- 
zavražditi dal, jako osočeného, že prý s ciaařeni řím- 
ským Iztokem (Slavjanem, lat. Jqatiniia) v tajném poroz- 
nniěai atál. V tomto žaláři psal on onu výboraoa 
knížko : De Coiaolatione Phiioso|>biae« Zde sídlili i, Jkrá- 



3fó 

lové Loogobvrdsií od Alboina a Bosamiindy ai do Desí- 
iideríay jenft' r. 774 od Kirla Vel. jat byl a j6bo krá- 
lovst¥rkoDeo oSÍDdD. V desátém pak století, okolo r. 
9M,-tolo anéslo MacTafi s bezpfikladnoa divokosti t^- 
mdi^ '4o- koř«ii Ktroakotalh 

Ottatoé jako v Benátkách o Stato^Markovské Tétí, 
lak- i O' této narafloorové poušti rotlKoé pOTÍdby romatt- 
-IÍGko*»lr8gickébe obsabo se sde - vyprsTnjí. Asi pfede 
dvéma laty saiDÍloval se jeden vojenský dAstojnik éo 
krásné manželky sdejiibo- pekařského mistra. Tajemství 
ae vyzradilo a uražený manžel pomstou hrozil. V zou- 
falství omluvili se raileDCÍy že vylesonce na střecha 
chrámu se zábradlí se dolfi uvrbnoa. V určitou hodinu 
oba se 'i skutečné dostavili. Dámu však spatřivši tuto 
strašlivou smrt před sebou^ popadla hrfiza a molomysl^ 
Dosl, lak že- milenei svému ujiti chtěla : tento běže za 
ní po pavlačeeh a schodech naposledy ji :uhoml a ne- 
dbaje ta křik a prosby, otočiv okolo ni svá ramena, 
ařltll so do propasti, kde na dlažbě oba rozpleštěnS 
oalazeni b|li. 

Stavení chrámu toho snad ínikdy dokončeno nebad^, 
ani k lomn cíli 80,000 skndí ročních důchodbikv nrčetfo, 
kteři důcbodfcové přestati mají a dostavením ekrámn. 
Jen na průčelí tohoto chrámu poručil kupce Petr Car- 
osfi 290,000 éuké4dv» Poněvadž chrám tento neemíraé 
klenoty na zlatě,, stříbře a drahých kamenech obsahuje: 
pťoto ka-ždou no6 nék olik mladých hnézfiv stráži v něm 
konají.' Uprostřed koste la jest podzemní stkvostné >hroblta 
•T, Karla Borrpmea^ r. 1584 zemřelého, někdy kardinála 
a arcibiskupa, nyní patrona Medulanshébo. Rakev, ▼ niž 
tělo jeho leží, jest skřišfálu, tento pak opět ▼ dfe*- 
vené obálce. Na hoře mezi dvéma pilffl ebrámn visí 
TCliké- obrazy, životopis tohoto i svatého! představt^vf, 
Jmeno^té kterak své knižetství Doria prodáte a v jMsrom 
dnf 80,000 tolarftT a&ezi cbvdé roadéluje • pak- liď ká- 
záním •vyulSoje^ Zemřel v^ 4Ů-^ rol^u . ižřvotn. Toto- smrt 
zarmoviHaciriéi" město a i ivlášléi-^el^u Joko^vádhérootL 
bobalou: rodinb. 'Pirolo . ačkidiial^> leVáii4x V%u^\s^vím&^^ 



. Čili vyhlááeif es svatétio skrae papeže, obyčejně teprv 
po uplynatí 50 rokůr se déje ; předce nyni Pavel V. 
výminka nčiniv, již po 30 leteoh Karla Borromea y 
počet fvatýcb přeložil, kde jeltd matka tohoto svatého 
žila, a radost okusila, jaková se nikdy žádné křeifanské 

. ženě sa podíl nedostala, totiž, že před obrasem vlast- 
ního synt svého klečeti, modliti se a jej ve všech 

• ehrámích vzývaného viděti mohla. Na stěně chrámu to* 
boto ukasuje se i jedna, ožklívost vzbuzující^ mramorová 

] socha 8. fiartholoměje, kterak odřená káže jeho na ple- 

-cech mu visí. Pod ní stojí. tento nápis: „Non me 

iPraxiteles, sed Marcus fínxit Agrato.^ Znatelé pytvy 
obdivují se této aesthetické ohavě. — 

Kostel 8V» Ambrože u brány Vercelly ve 4. století 
na zříceninách chrámu Minervína ' postavený, naplnil nás 

,při prvním vkročení svatou uctivostí. Jest to nejstarší 
a o^prvnější křesCanský chrám vMeduiáně, prostý, vet- 

,€bý, stoletími porouchaný: ale váinýý drahých památek 

.a velikých případnoslí plný. Poněvadž pod nim kosti 
mnohých prvotních křesfanflv a mučeníkfiv spočívají: 

.papežové nechtěl dopustiti, aby opraven byl, proto jest 
dlažba jeho stará a spatná. Střecha jest olověná. Brána 

. chrámu strucbněiá, její dvéře jsou prý ještě ty samy, 
které s> Ambrož před císařem Theodosiom hnévně sa- 
vřel, nechtě jej do tohoto chrámu vpustiti pro nkrat- 

. nost, kterou r. 390 n«d obyvateli města Thesaloniky 
spáchal. Když totiž trto v jedné bouřce jeho ministra 
Botherika zavraždili, císař Theodostus rozkázal v první 
vzteklosti 7,OiiO osob viuných i nevinných v f^eběhu 
tří hodin zamordovati. Když se potom Theodosius do 
Medulánn navrátil a při slavnostech velikonočních do 
akromáidění křesťanův jíti chtěl, Ambrosioa nejen do 
kostela vjíti jemu nedovolily ale i zjevně z církve vy- 

.(ončili až pokndby císař z toho pokání neučinil Ten 
Iresi císař bes odporn podnikl za 8 nesl civ čio^ pe- 
kání. Foton teprv při slavnostech vánočních, po mno- 

.býcli a snažftých prosbách, od tohoto křtafanskéko Ca- 
^^^M0 do cbréma a společnosti lintnblKřesfaB&v připultén 



M7 

byl. N« pamálkn této případnosti • i Tnukantí Ambro- 
iovfi vstaBOYÍl císař Theodoaiaa, aby se tak řth%ná exe- 
kucie, čili právní vykonénl ortele cfsařakéko, evlélité 
kdyby ae to trestn na iitoté týkalo, tepnr po 30 doeoh 
ve skutek uvozovala. Téio a. Aaibroie spočívá sde pod 
oltářem. Pipin král Itálie, senřelý r. 810, leži t6i sde 
T kamenné rakvi, jako i jebo manželka Rertba a syn 
jejich Berobard. Ma pravici u oitóře jest staropobanská 
modla % kovu ; médéný had Mojiisftv i ide se ukaioje, 
tak že na naii cestč aspoň tři exempláře z nebo jsme 
vidéli. Ostatně dvéře chrámu tohoto jsou cele xřezáaya 
crýpány od peboiných pontníkAv iHsečky a kousečky z 
meh domflv co svátosti keroncícb. .--— V tomto ckrámé bý- 
y«li řjmskondmečtí císařové ielesnoa korunou koruoováai. 

Na náměstí Piaass dei Meroaati stojí kolosalná 
aocha sv. Ambroie s následqjicím nápisem.: ^Civis ad* 
veoa simuUcrum suspicilo, Memoriam. veoerator Saocti 
Ambrosii, Bccíesiae Doctoris, M.diolaDensis Pontifícis et 
Patroni eoelestis, qui pietate, elo4|uio, scriptis, vi animi 
invicta veterem fidei intesfrilatem tenuit^ promovit, as- 
seruit, Sacris hujusce patriae ritibus nomen indidit, ma* 
^nom episcopatis curae et vitae sanetítatís exemplum 
ae praebuit orbi uaiverso, Dedicaium 1(»33/ 1 na 
biskupském paláci jest stará socha, «. Ambroie se ie- 
lesnou holí v ruce představující, na památku jebo pří- 
snosti k Theodosíovl 

Co se obřadu Ambroiskébo týče, domníval jsem 
se, ie nějaký podstatný jest rozdíl mesi nfm a římským : 
lomu ale umí tak, teato rozdíl záleii toliko v nékle- 
sých nepatrných zevnitřaostech, k. p. v jinačejším stání 
a obracováoi se kaézfiv o oltáře, říkání jiných zpévAv 
a modliteb přt mii, v roadilném zvonéní, v potopováni 
při křtu, v sedmidenním postu a obzváité v prodlóuieni 
masopustu o čtyři dny v Meduláné; čím so stává, ie 
v popelní středa, kde ae jinde maaopusl skončil, s oe« 
lého okoU a často a dalekých mést katoMeí římského 
obřadu sem pHeháaejí, aby ječte o oelé člylí dny délo 
aiasopuBtu nitvati moUi. 



"MB 

S. Ambroi narodil m r« 340 v Tríeře. Když prý 
-jeitě €• ' utinloWMitko jedooa re dvoře v k<>lébce ležel, 
iraj včel tedV na jeho obliiej, jako nékdy na PlatooflT^ 
.H viely vekázely i tychétely t lisi jebo a pak opét 
iodletdiy. Jebo otec m9í to m • návéitf o ▼elikém jeho 
itrče»f y bttdoucaoatít Roko 377 když barbarské národy 
>do Itálie tH^I^^ ^^U *® ^- AmVrož do lUyrěha. N^- 
Můk 1 jebo Déboinfeh pfMf, % latiny od J. Tranov- 
•kého přeiožiiBé, Bpivajf se- i v erangel; cfrktíeb, k. p» 
'Adveni^i Moceý; nebes stvořiteli (€oBditor almě síde- 
rm) ; Vánoční i Prospévujme pfseň dotoo (Grates hanc 
omBes)^Té Bože ebválime (Te. Deam latideanns) atd. 

Kotlel a. Stepána jeal na tom mleté ' staven^ kde 
JO prvnS bitva proti Ariavim-^tala. Podáni Jest, že prý 
•když a. Ambrož f>f(v& téla véřMob od kaetrftv roze- 
-ilMitt nemokly' na jebo modlitba se prý ihned arianské 
iéMičejem k zemíř ostatní pak k nebi obrátily. Něko- 
lik bróěejAv odtndto Jest kostelik a. Beraardioa vysta- 
ivett; při vchoda do «ébo brica, posavad necMěné, nás 
-^oniklo ; nebo steny jebo sáMejf se samýob mrtvýoK 
iebek • kosti técbý Jenž v oné bitvé 'byli padlí. My 
•jame se demélvati) že to jen sen^ aneb máraenť q(í, atie^ 
iiéjaká báóborka : ale pek vlastníma rukama jsme se 
přesvddMti o akiitečnosti tohoto chrámn smrti. Hlavy, 
r niehž jeHě některých 1 soby, bnáty, (lánky a jiné 
mrtviny (asem o6ernělé a jako učadéné, jsou do zdí a 
•tén v celém cbrámn vpraveny a před nimi mříže z 
drátOý aby unelenybýti nemohly. Na- obou atrjdách oU 
iářo^json-dvé pyramidy též « kosti a hlav. V levo >nade 
dveřmi Tidéti starý němeeký bnben a praporec^ co prý 
kořist' ArMmilmvtatá. . Svfoe zde i ve dne hoří| a nikde 
jsme tolik; kajíofcb a' modWeích se, obzvláíté ženského 
poMávi, neviděli jako Edo. 

ClkTiuí' Sv.Múri^-éeth GrájHe Báléterřádn donri* 

BÍkanakéaMi, jeni tdo kláétor ntěl s 4rilnioalem inqni- 

•iolOj K loamlo onřnda potřiki tsř 86> mnkhttv, 00 

Moohtieif n ISd bobatýěfr ; kupcikvlledalatskteh.: > Kdo 

Jedaoa do jejich rakon nptdl, bikdt HOtfvédél kdo- J4 



2t» 

obžaloval, anebo pro5 do ialáře TBaieot byl : nýbvi«/Oii> 
•ám na toba žolovati nmiel, neohiéUlÍ! do -soArli ▼ téch»- 
to temných jpekdech vésetí aneb dkřipoe • jiné mnky^ 
podstupovati. Vlaay Dám dnbken vsiávaly, když jame 
slyšeli zde na miaič vypravované příklady DiboienskéliD 
třeštění. R. 1773 byl jeden knéa; vyaokébo rodn.jčK 
dine proto, že a. mši ietl prvé^ nežli, "bolla s ňímaiir 
rukou měl^ na pranýř vyetaven^ sneavécen^ pak mm o4- 
ťati byli ti tři prstové^ v niobi hostií drfei, a konečné 
byl oběšen : nic mu nepreapčla výmlava, že bulla již na 
ceité byla. Tato ínquisioíe dala r. 1300 i onu Vilhěi-^ 
minu, dceru Přemysla Otakara I., krále českého, o níž 
p. Palacký ve spisu Z^ťt. BůUe nach Itatíen ím Jabre 
1837 na str. 73 — 75 zprávy podává, nejprve, po 20- 
letech s hrobu vykopati a pak zpálití jako v kacířstvi 
podezřelou, a vsak beze všech důkazCiv, na pouhou^ 
toliko skřipcemi a hranicí vynucenou žalobu Ondřeje 
Saramity, jenž se zbožňováním Vilhelminy obohatiti aneb* 
znesmrteloiti chtél. Povážime-li že již r. 1080 Cvsmas- 
sektu Bulharskou zponiná a před oí Čechy vystříhá ;:ie 
r. 1176 Vald Čechy navštívil a Valdenští vftkol Uun 
a ŽBtce se usadili a své kazatele měli; a srovnáváme«ti 
její tichý^ dobročinný, svatý život a učeni s učením Val*-^ 
denských Bobomil&v : nemAžeme na tu myšlénku nepři- 
jítiy že tato Vilhelmina, p&vodné Felix (Blažena?) zvaná, 
nic jiného nebyla, než to, co před ní a s ní živší Mar^ 
tin Moravec, Jindřich Lubnaeus • po ní Konrád átěknn^ 
Jan Miličy Jan tius, Hierooym a jiní* nesčíslní Čechovié.. 
Mimo tuto Yilheiminu ješcé na dvou punktech «• 
dějiny -Ifedniánu s dějinami slavjanskými stýkají, loliž 
r. 536 pod Belizarea, a roku 1159-^1163 p^ Vln- 
dislavem králem, českým. Roku 536 — 545 sloužili jesd^ 
cové z Antův a Slavjaafiv sebraní ve .vojsku Bolizarové 
proti Gothfim v Itálii. BůlUar Slavjan s méaUi Čormeno 
rodilý, náčelník vojska pod císařenp^ Upravdoa (Jostini* 
aa), Medioian od sveřepých Gotliáv^ijenž sde při vybo- 
jování mčsU 300^000/ maž&v zaškrtili, os|«obodil ; eelos 
Itálii a všenka mésU jki odjal; YiiÍ€U«v ^^^^ ^"^"^^ 



220 

•kého, v Ravesé jatého do Cařihradu vedl, a Gothům 
Tflbec Uk í milým tvou sUehetDoati, í straioým svou 
adatností se etai, ie jej proiili aby jejich králem byl, 
sebe i avé jminf jema odevzdávajíce. Belisar ale, dle 
4ivédeetví Prokopia, oochtél lo dopoatiti, aby, pokud 
•Upravda iije, oa králem jmenován byl. Císař Upravda 
4ak sobe BelÍEara váiil, ie jemu ke cti i pamětní peníz 
ffaziti dal s tímto nápisem : BeUaaňua gloria Romano^' 
rum* Vdtáim a přtrozenéjdím právem mohlibysme my 
#fci : Belisar sláva Shvjanův^ kdyby jen tento světo- 
ulaviiý hrdina néco ke alavé, ne cizího, ale svého vlast* 
4iího národa, z jehož krve pocházel, byl umínil. 

V po(tu císařftv římských nalézá se jestd i více 
Slavjanfrv, k. p. Justin II. syn Víglenice, vnuk Justíni- 
ana císaře; Leon V. a Alexander, synové Basilia Mace- 
donského ; Constantin syn Leonfiv, Roman syn Gonstan- 
tÍBŮv, Basilius 8 Conatantin synovo Romanovi a(d. Ale 
Báš sond o téchtoa jim podobných synech Slavie cele 
4ie sro\nává s tím, co p. Ivan Kukoljevió v Danici 1842 
bis. 4. o nich píle : „My se můžeme jimi chlubiti, nebo 
^sli z našeho národu a ukazují tím kolik způsobnosti, 
kolík ducha a moci v národu tom skryto leží. Ale jako 
olzincftm a celému okresu zemé mnoho dobrého Dčinili 
a jméno tvé proslavili: tak vlastnímu svému národu 
«éiníli málo aneb ni«. Téméř všickni velicí mužové z 
•aieho národu, 6ím na vyšší stupeň se podzvíhii, tím 
▼fee zapomenuli na avflj náťod, odcizili se pod cizí viá- 
iton, i jako panovníci byli nám cizí. Oni byli vsím, jen 
•• vlaalenoi, znalí všechny city vzdělaných lidí, jen ne 
lásku k národu. Oni byli světoobčané, křesťané, jen 
ae párodníeí, poněvadž nepe6ovali o vadélanosl toho ná« 
rodu n jazyka, jehol byli ondové. Coby byl náš národ 
kdyby byl zplodil veliké vlastence, a ne velikých lidí I 
«— Naše budoucnost závisí jediné od toho, aby národ 
velikých a opravdivých aárodomilovDíkův měl. Nebu- 
demeli těch míti, nikdy pravé slávy nezaslouiime.^ ó 
by lyto pravdy obzvláitě bratři Čechové — po celém 

ďfété serozlézajid a votluibě eiaýeh národů? ke dkodé 

rléiMii pnenjici — k trdoi pHpuiV\\\\ 



2%t: 

České vojsko vidíme třikráte (bobežel^ Tžcly je» 
co Saneho Panso) státi před Medoláaem, r. 1158 pod 
králem Vladislavem; r. lidi pod Tlieobaiden jebá 
bratrem; r. 1163 pod Bedřichem jeho syaem. Při 
těchto taioDÍch stkvi se oejkrásaéji ebarakter DanielOf 
biskapa Českého : oo lajaté knése a paaay odkapovav 
anebo prosbami vysvoboEovav domftv je posílal. Naproti 
tomu jak nehřesfaBsboa radu, eisari dávaoon, slyiíme % 
úst Anselma, biskapa Ravenskébo, ▼ycháseti, řkooeíbo : 
„že jest siaioé, aby Medíolan zbořen byl.^ Žel I ie 
tuto barbarskou radu císař Bedřich uposlechl, a jeit6 
větší žel, ie Čechové pryaí byli, jenž oheň oa toto- 
město metrli! Pomstu a pokutu provosovati na becdus* 
Dýcb skalách, domicbi palácech, chrámích — - jest ne* 
roxum: bořiti a zničovati nevinné klassické paau^tky,. 
sloupy, pomníky a jiné starožitnosti a zástatky krasem- 
my — jest uražení člověčenstva. Mimo 16 korinthickýcb 
sloupů v z bílého mramoru, co rumy z koupeli císsře 
Maximiana, nyní před chrámem s. Vavřince, a pak tři 
kostely: s. Marie, s« Ambrože a s. Mauríce nic s to- 
hoto Druho-ňímu císař Bedřich Rudobradý státi nene- 
chat I Jaková to ztráta, jaková hanba ! — Medulánčané 
nemohli nikdy na ztrátu své, jim od němeekýeh cfsařlv 
jmenovité od Jindřicha III, Lothara a nejvíce od Be- 
dřicha Rudobradého, vzaté neodvislosti zapomenouti : 
kdož pak jim to za zlé míti maže ? — Když jednou 
manželka tohoto posledního, Beatrix, dcera Burgund- 
ského hraběte Reíoalda, do Mediolanu ze zvědavosti, al 
nedím ze všetečnosti, přidla, lid nad ztrátou své svo* 
body ještě rozjítřený, posadivie ji opačně na osla tt 
ocas místo uzdy do rukou ji davše po ulieeeb a po« 
směchem ji vodili : to arci výtržnost a uraženi císařské 
velebnosti. Císař Bedřich ale za to zbořil eeU mitUy^ 
a kdo z obyvatel&v^ vinných neb nevinných, živobyt! 
své ochrániti chtěl, přinucen byl smokvu (fík) pod o- 
časem onoho osla vstrčenou zubamí vytáhnouti : i to- 
zločin a uraženi člověčensta, a nevíme, na Čem se více 
horiiti, či na hřísnícich, či aa trestatelí* 



y refektorÍDm tohoto kláštera jest na stěné onen 
9?ét08lvvBt obrali odXeonorda da Vinci, jeni se i^ů^ 
bec UstaaoveDl Vecůře Páňé Jmeanje, ale bludně, nebo 
yU^Kfíh Pirtdpovédénim zrady Jidášovy slouti by měl, 
4Df TŠeoko, sloieDfy pohybování, cbarakiery, posanky a 
«kutky k''toRiiito aměřirjf a sanra Večeře sde jen co 
přiležitofit k toiDU! ar vedlejší věc jest. Téšil jsem se 
dávno před. tkn na spatření tohoto divu maJířského. Ale 
bobniel' T jakovdni $taTu nalesl jsem jej I aenífto obras, 
nýbrž jenom' iJboreniny obratn', -v zaprášeném, vlhkém, 
víoé stodole a stáji, nešli poctivé sini se podobajíofoi 
příbytku. Mát taio stěnomalba již svAj vlastní obšírný, 
všelikých smutných osudftv plný, životopis. Již po- 
vstání tohoto obrasa nplodilo množství rozprávek o oso- 
bách • skutečných v.obličejeeh těchto apoštolův před* 
stavených, jmenovitě v oblileji Jidáše že prý skrytý 
leži prior tohoto kláštera, jehož Da Vinci z pomsty tam 
zvěčnil. B. 1515 chtěl František 1. celý obraz ze stěny 
vyjmouti a do Francouz přeložiti, což se ale nezdařilo. 
T>(ěco později způsobila hloupost mnichův tomuto obraza 
nevynabraditelnou- škoda ; nebo tito chtěvše dvéře svého 
refe ktorínm zvětšiti nad nimiž se právě obraz tento aa- 
lézá, dali veliký kas s nohami Krista Pána a některých 
apoštolův odřezati a tím zkomolili a zhanobili tuto nád- 
hera krásoumy. Roku 1726 dal mu jakýsi Medulanský 
mastičkář poslední pomazání, anf se chvástal, že zná 
tajemství zbledlé barvy oČerstvití, za které šibalství 
500 .lir ode - zdejších dominikanův dostal. V poslední 
francouzské vojné proměnili Francouzi tuto síň na konírna 
a* tím dovršili tito vzdělaní Omarové počet hříchův 
proti obrazný který zasloužil, aby ve zlatém paláča cho- 
ván a švejcarskou stráží před zhoubci obhajován byl. 
Poachodeoh asi 10 stupňových vstapaje se na prkenné 
před - ním nyní vystavené lešeaí : tato přízeň však ne 
každému se 'propůjčuje a stojí zvláštní obdarek. Ale 
odměna za to jest stonásobná. Na vzdor otčlmským 
4osůra síla, život . a krása .původní, kterou da Vinci 
těmto obrazům vdechnou nemoMy • býti zničeny I — Již 



2Ms: 

«kbdba a akupaotUí 08i>b: proEraiDJe 'tejaUikr^^fé sftřftdliil. 
Knatii»» vfikol léiio 12 nóedkAv: nt íjosa«iotnéIoia«ái-d 
cích ale na 4 •. áiv^ hrenáéky/ čili Iřidfý i kaidá^po* tri, 
osoby, ae ajoaměrfié roidéiujicicb. Uméle« tcolo nonoSl 
loÉidéna apoltolovi obLYláéiDf ras dáti, který . i m vyb* 
čichlých .barváck cele ; poKiati se 'dává : Míitbt vyzoar ; 
menáfá ilechetDOBAyalDOst: Filipa olynivoat a prudkoa^. 
oebo podpíraje se f)bá«a rnkama na atAl, žádá odho- - 
dlaně sTČdití, kdoby> 4eB srádce byl; Jidái má oblim^ 
v aémi nejvyšší ilói^ a zpronevéfiloat Jknitdí a oškli- 
voati i hnáreaa.-ardce^ proti néma miplňtíjé* Hlava Jano- 
va, plná mil oatooati, okrotthlá, krotká, pravé slavjaoaká; 
Petr a Oqdřej mají rodinnou podobnoat^ která na první 
pohled rvčatuja: ie bratři jaou ^ ' ostatní aipoštold ajevígl. 
zpAsobem vlasův, roucha á jiných znakfiv kmen a kraj. 
židovský^ £ néhož pocházeli. «. Y prost^d técbto liiv.čnd 
leskne^ se . božská osOba . Kristova '-. v Devýmkivné . tithé 
velebnosti a jasností. JUka řixení božímu, ie.tak mnohé 
a! ataré kopie tohoto obrasn máme^ z nichž' některé . 
dosti věroě vlastnosti původn vypodobnily;! Leonardo da i 
Vinci narodil se. v městečku Vinci u- Florencie r...l444>.. 
zemřel r. 1519 ve Fontalenbleaa v náruči Františka 
krále fraocoozského. On byl sokem < Michala Angela, - 
a, mužiam vysoce učeným* — Jeho obrazy prozraBUJí 
hluboké - studium ipsychologie a pbysiologíe/ Fři patřeni 
na tento ohraz, zvláště jeh.o lebky a tváře^ Mpadlo.'nát^ 
tQ pokušeni myaliti, zdali tento Lednardo ▼ nějaikiéM} 
svazku a porozumění nestál se aouvěkým jemu* VaniSfli > 
Qlogovskýnij jenž právě toho času první byl,' coilebo- : 
sloví na Akademii Krakovské, a tak tedy díávno. přadf 
Galiem, učiti za(al a r. 1501 i zvláštní knilMi- ^^Crn* t 
niologia^ s vyobrazenioii hlavy ^a její částek, tiskám ; na * 
světlo vydal? To jisté jesty.i že i Leonardo psal nejea . 
Anatomii Udského téittf ale > i 'pj^moynomicti^ Lfo^ardo . 
mnoho. hlav. a tváří prvé rejsovati proboval, nnftli no i 
nvu jednii. zdařila, při níd potom zůstal. 

Obrazárna ÚedoiaMká a . spolu > i Akademie véd i ) 
umění jest v paláouJBnere řečeném, v němi t^i^^^ao^ 



2M 

Jesuité bydldL Kaidé navštíveni obrazárny bylo ml 
sválkem a radovánkeni. Tato shirka obrasův a sádro- 
vých odlitin patři k oejkráančjáim v Itálií. Tři staré 
a Iři nová, teprv shotoveaé a kn vybráni anebo pro- 
dáni vyloiené obraxy svábily a předpojaly i xde tak 
mou pozomoaty i£ bych ae k oatatnim téměř neváima* 
vým a nespravedlivým by4 atal, kdybych sobě nebyl ji£ 
v Benátkách ominil, jednostrannosti se varovati. Proto 
aspoň tolik panstvi {sem nad sebou obdržel, že jsem 
vse, co k viděni bylo řádné, a trpělivě přehlédl, ale 
k miláčk&m oblíbeným potom, p^ vykonané prácí, 
opět dva i třikráte se novrátií. Oddavky čili sobáá 
panny Marie s Josefem od Kafaele r. 1504 jest prvnf 
perla v této sbírce; toto byla koruna mých kráseom- 
ných ilživ&v v obrasárnách vlaských. Krása a vážnost 
v tuhém svazku jest charakter váech obrazů v Rafaelo- 
vých, ale zde tkvi ještě cosi třetího což nelze vypsati, 
co se viděti musí. Zde jsem cítil, co ostrovtipný Lu- 
iičao z Kamenice -— Lessing •*— ooou výpovědi říci 
chtěl: ^ieby Rafael i bez rukou malířem byl.'^ — Ra» 
fael zemřel v 34 rokta života, jakási májová mladist- 
vost rozestřena jest po všech osobách jeho obrazflv^ 
nevynimaje -ani starcAv. On slohu svého nikdy a nikde 
nezměnily všudy jest tentýž, na obrazech v Benátkách, 
ve Veroně, v Brescii : všudy mladý, spanilý, divotvor- 
ný, nebo každý jeho obraz jest malířský zázrak. Co 
tomuto obrazu ještě nad to zvláštní cenu dává jest to, 
2e se Rafael se svou milenkou zde do tohoto komoo- 
slvn postsvil. — Druhý obraz památný v této Breře 
jeet Zvéstaváni p, M, od Jana Sanzía, otce a prvního 
něitele Rafaelova. Srovnávání těchto obraz&v^ od otce 
a syoa, a šlakováni oněch krás, které se u toho 
jen co poupátka, u tohoto již co rozvitá rAže 
sjevnjí, pAsobilo mi zvláštní radost. Třeti obraz zde 
mne obradovavsí byla Venus od Felice Scbiavona. Tito 
Sehiavonovci mne, co věrní přátelé a upřímní spoinro- 
dáci, na celé této cestě sprovázeli všudy kroky mé mi 
CMhxujiee a okrašlujíce. Považojeme*li ji v blízkosti. 



i 



225 

cdá 86, jakoby celá toliko jednou jedinon barTon melo* 
vána byla, Deznamenáme Dt ni světla ani stinn : ale činí 
Yice se od ní oddaluj eme n k tomu pravému stojišti, 
8 néhož považována býti musí, s^e bližimey tím více s6 
všecko okrouhlí, od plochy plátna odluáfuje a jako 
dvíhá, aby nám v tlstrety slo. Takový účinek umí pravý 
mistr způsobným užitím barvy a svétla vyčarovatil — « 
Hledali jsme zde pilné i nějaké obrazy od Lukáše 
Schiavona, malíře Medolanského, jenž byl učitelem Hie- 
ronyma Delfiona : a však nic nám pod oči nepřišlo ; 
v soukromých sbírkách jsou neomylné jeho práce, ala 
těchto je v Meduláné nesmírné množství, I tento Lukái 
byl dojísta synem našeho národu, snad i oudem rodiny 
Medolské* Zde se nalézá i průba čili první výkres hlavy 
Kristovy od Leonarda' da Vinci pro výše zpomínanoa 
Večeři čili Zradu ; a od Pavla Verooesa Narození Páně, 
Svatba v Káni a Umývání nohou, všecko v jeho oby- 
čejném blesku a třesku plném slohu. 

Z nových, zde v předsíních k vyhrání a ku pro- 
dáni vyložených plodův malířských líbily se mi též tři 
obzvláště, totiž: Potopa od Karla Belosa, velikánský 
obraz, smělé myšlénky mluvné barvy; potom Novořek 
an umíraje meč pomsty svému synu proti Turkům ode- 
vzdává ; osoby a obličeje to věru vice^ srbské nežli 
řecké čili hellenské, tak že Constantin SarlatoroZeneo 
mezi staršími a profess. Fallmerayer mezi novými spi- 
sovateli nezle mají potvrzujíce, že nynější Novořekové 
větším dilem potomci Slavjanův jsou ; a však mladý 
tento nejmenovaný malíř všemožnou pozornost a pod- 
poru zasluhuje. Povědomost stoletého snášeného otroo* 
tví a vroucí láska k národu svému svítí se jasné^^ s 
hasnoucího již oka. Třetí obraz představoval předmět 
ze slavjanského života, totiž Mazepu od Francouza 
Horace Verneta : krásný tento a mladý polský šlechtic 
přivázán jest na hřbet divého koně, an s ním přes pou- 
ště a lesy cválá. Několik plachých vlkův skáče za 
křovinami jakoby na loupež čekaU. Výborný to obraz 
a pohled jeho elektrizující. Vernetové ít«iVkC>c^\»AX\ \\^- 
shvJU 30 již daviio, jmenovité £arel) Ni<Aitw.Qi^«s^^ 



M6 

koáfiVy toto mistrovství zdědil i Horac. Tento sněžaý 
kéloň, jak hrdé, jak ušlechtilé zvíře I Jiný bázlivý 
anebo střední malíř bylby tohoto kvetoucího mládence 
jisté Da néjakott tmavobarvou skapu posadil, aby tím 
spanilou postavo onoho povýšil. 

U Ambrozianské knihovny iéi jest znamenitá sbírka 
obrazflv, jmenovité: Tří králové Čili mudrci od východa 
04 naiebo Ondřeje Sckiavona, rozmilý obraz vypraco- 
vaný 8 jakousi zlatostkvéloo čistotou a nežnou rukou. 
Vidéti zde i obrazy od Mémcfi, k. p. Huberta, Diirera, 
Holbeina, Kranaoha, Mengsa, a však málokdo se při 
BÍch zastaví, jsout oni zde, tak jako onen gothický 
chrám, cizozemci ; jejich obrazy nejsou plodem tohoto 
povétří a podnebí^ ani těchto stěn a zdí, ani těchto 
svazkův a pomérdv života : slovem oni nejsou zde doma. 
Od jiných obdivované malilinké kvítky, malované na 
slonové kosti od Jana Breughela, mně se nejen nelíbily 
co malicherná uměiečkováni a prázná mozolování, ale 
se mi i zoiklivíly proto,- že malíř tento při nich osle- 
pnul. — Krásouma není pro dětinské loutky a bavítelka. 
Mne více těšil zde chovaný vlastnoruční karton (nástin) 
ke škole Athénské od Rafaele, potom kopie Medicejské 
Venuše, Laokoona Vatikánského, Herkulesa Farneského 
a jiných, 

V bibliothece samé ukazují se co řídkosti : Ruko- 
pis Rufiniho přeložení války židovské od Jos. Flavia, 
asi 1100 let starý a na stromové kfiře psaný; díla 
Ambrožova ; listy na sněm Tridentinský se vztahující 
od Karla Borromaea hned cele psané, hned podepsané ; 
spisy Virgitovy s Petrarkovými vlastnoručními pozná- 
meBánlmi na krajeeh ; jeden codex cyrillský, palimpsest 
Ciceronovy řeči pro Scanro, nad nímž Carmen Sedulii; 
Ulfilovo Evangeliam Matouše, Rukopisy Leonarda da 
Vinci atd. Jeden veliký foliant obsahuje původní listy 
loreckého císaře Bajazeta poslané papežovi Innocenciovi 
VIIL a Alexandrovi VL s připojeným latinským tlumo- 
čením. Zisk sotvy může přátelsiví na vyšší stupeň 
mezi ouJilavoími jinače nepřátely šroubovati, jako zde. 
V jůdaom psaní fiajateta od t» \4^% V\uuo^«^^\>\«W\í : 



asT 

^N. veoiens deetertvit, qualiteř capHia et irmatis et ubi- 
i|ue magni fociUa res aaeras el a^imirtbilis dÍTtní et 
«8g[DÍ Prophetae (Mabomeda) el Domíii Jesu Christí.** 
NyDÍ má Medulán jedinkého na slovo vzatého apiaoTsteie, 
Alexandra Manzoniho, asi 50 lei majlcíhe^ jehož román: 
Promessi Sponai, velice se chválí. 

Z divadel zdejších témér jen jedno jsme, a však 
{Hlně navštěvovali, totii La Scala^ které k tiejvětšim 
a k nejkrásnějšim v Evropé príeáíežl ; jest v něm 6 
pater (ilí poschodí a každé z téehto má 42 lóže, tak 
že asi 4000 diváků pohodlně směstknali se může. — 
Ozdoby divadelní sotvy výše již vystoupiti mohou, nežli 
zde, každá nová opera má i cele Dové dekorace. Di«* 
vadlo trvá od 8 — 12 hodin; kde však mezi operou i 
balety se provozují. Dvě věci se nám zde předce ne- 
líbily, předně množství hudebníkův totiž 100, tak že 
hluk hudby celý zpěv pohlcuje aniž co z tohoto slyšeti 
aedím-Ií rozuměti; jednozpěv (sólo) měloby jen několik 
hudebníkův sprovázetí, kůr třeba všickni ; potom ne- 
zdvořilost « rozpustilost, která v celém obecenstvu pa<> 
tiuje ; ticho jest zde jen tudy když se árie zpívají, pod 
recitativy chodění a mluvení téměř jak na ulici. — Pan 
V. Březák, tuším Čech, kapalni mistr pH zdejším Ba- 
koňském pluku, složil některé ze slavjanskýcb, zvláště 
illyrských, národních melodií do not, které se tak vše- 
obecné zalíbily, že v tomto theatře (asto s velikou po- 
chvalou obecenstva hrávány býti musely. Luitpold, kníže 
Bavorské, uslyšav je zde hráti, tak se do nich zamiloval, 
že je sobě i hned přepsati dal a s sebou domů vzal. 

Mezi výtvory novější stavby a řezby zasluhuje 
pozornAA^ brána : Area della Páce, od Napolcomi 
r* 1804 ziěatá, i)a památku vítězství u Marenga. 
Sloupové 8 oblouk(]ívé jsou utěšení, ale mezi koněmi 
zde postavenými a mezi koněmi v Benátkách na průčelí 
chrámu Svaot-Markovského jakový to rozdíl ! — 

Slavná socha Theseova od Canovy s obrazem Napole- 
onovým, nyní ve Vídni se nalézající, byla na tento ob- 
louk určena. — Nedaleko odtudto Je%l ^\t^vA ^^\ ^tcw-- 
phitheaier aa způsob Veronského, i V^^mw^ \»^v«v^^ 




Tšak jest o 



;« T Medaláné vojsk 
*ikS<, Ceťh*'', Mor 
4«i«x. vojsko neoiil 
-"■^í; í*?mvířnélý «í 
is. :>k Aafipnrak^bo 
ť 9 !Íat niiěze t Ilalii 
ci ;«<t D«oj. p. BtikTt 
'. i>r*u v tom ouřadn. 
I 5«d«!i ráno o 7. hí 
i<;b 1T po s. Trojici, i 
f~ rr.^ftranný a řiitý, 
-<9:ov-. mou radost, k( 
;a «ifsi svélé. od valí 
lé inmým zpévem ; B 
"iř^ks tlaloEvořné f«6i 
*í u provtřed vojska, 
'.r:v iRn« přišel ke mné 
ionatitt abych prf já — 
;*em. _já cestiijii abyc 
a! — nikoli abycb ái 
^i<nt stbe mluvicího, cbc 



lehyli 



Dv. 



říi-ml o íffiríí, její nejial< 

!^.x tlí. Pan Bnkva jest 

-na hvjne, pHklady ze iiv< 

)«D *k^'iU i« o tistotn a pra 

>'brě o celou mluvoici male 

>«ni mutnň reřnlkem byli 

^ ^rf* ^*"' ** které mluvime. 1 

^^^;,lťi*i ntvilénUy Iratl vgecki 

uoUo a ťhjby pražného jeat, 



■». s-iAtóv%-iW • 



lurif ochnf. Neii kníháni p. Bakvovým fiéili Jtm Bě- 
meekého Scbillera: lo dokřel nadankéh^ Kiitalidiiio: 
i to dobře 1 rosličné vlaské knihy} i: lo. dohře 1 ale ani 
Jedno českoflovenskou, Tyjmonce dfé neh tlí ooředai: 
lo ale 1 1 My jsaie vdeeko toto^ eoi aám aa a rdei leido^ 
4iv. pana Bukvoví i upřímné vyaaalí a řekli: i má- 
jne( nadějiy že tnlo naši upřfamoal na alou stránka Ty- 
kládati nebude. MasiaieC Jii aaiiti a aašiM aárodeai a 
jesykem jinače hospodařiti, obzvláité my jaho daobovni 
vftdcové a učitelé : nečbeemeli, aby aiatáf al na věky t 
lianebnén détiastvi co povrhel jioýeh národAv. 

Mravy a avyky adejil šlechty vejaii aa podohi^ff 
nravůni a avykftm polaké šlechty : ■ Hu6bo^ huteo — a 
v paty aimnol Mnoistvi sloiebnikftvahčhoaaAf, atkvo- 
sXaé roucho, nádherné equipage a tohoto všeho chTa-* 
utavé před svétem ttkazováai — toto jeat panujíc! téa 
Medulančaaův* Pod večer ae ealý Gorso hemši yoay 
« koúmi, málo kde slyšeti roznakraváal aneb spoleéaoaliy 
všudy nlčelivoat a aamosvojaost a odiad vyplývající 
4llouboohviIná kratochvil. Na procháaoe a Corsu oka- 
Bováno nám matku, která jiá svou třetí dcero jísléaia, 
na venkove u mčata bydlicimu šlechticovi prodala a po 
-čase opět kaidoo špalkem vsála. -— Ostataé aa stkvoatné 
iabule, mnohá jídla a časté hostiny nedrtí sdejší šlechta 
tak mnoho jako k. p. maďarská: jsou ade svlášlai ko- 
<ohařové, s nimiž celé domy a rodiny savázek (kontrakt) 
na mésíc, na rok udělají tak, že bud oaik némn obéd- 
vati připhásejí, bud oa jim do domo jídla posílá. Od- 
iod pochází, že v nékterých domích aai ohaišté ani 
kuchyod neuL fiejškaredejšf, téméř ▼ celé Itálií roasi- 
lený, obyčej jest ten, že zabíjeli kdo koho, a jakové- 
koli příčiny, třebas i ajevné, takového utíkajícího vraha 
nikdo nejen ocaastavoje a nalapá v bÓhu, ale každý mo 
Ještě v outéku pomáhá, aneb jej i skrývá. — 

Jednoho dne v ulici nejlidnatější k východní bráně 
vedoucí, uvidíme zdaleka, v dstrety nám jdoucího muže, 
vysoké postavy ; lidé ostatní ae ačkoli s velikou šetr- 
ností od něho ostýchavě odstraňovali^ my ale a aa&i 
fřátelé zoajíce jej pokojoě a a poii^faNf^v\iEi >ci\Vi>ia h^- 



MO 

dle něho přeili jtme. Byl to o. k. ritmíttr, se starej 
slavné tlavjantké rodiny poeb&aejieí, hrabe P. . ,5, jeni 
nékolik dnAy před našim priohodem to oeštésti měl, že 
ode vileklébo kooé pokoasán byl. Nedlouho potom 
četli jame však v aovioách tv přijeronou zprávu, ie p. 
Josef Lalíč, též Slavo-Illyr, ořitel a notář v městečka 
VrboYskn t Horvateeh, muže tohoto slastně vyhojil 
■oámým svým lékařstvím, se zrostliny Hořce, (Gentiana 
onieiata) připravovaným, které od svého testd (tchána> 
sdědíly a ca jehoi objeveni od Rakouské vlády i zna- 
menitou odménu 10,000 si. i roini doživotoi peosi 
600 si. obdržel. P. Lali6 široko daleko volán bývá 
do cizých krajin k léčeni podobných chorob, a všudy 
se sdařitým prospěchem. On udělá z oné zrostlí ny od- 
vsr, vleje lo^ když se nemo(s jeviti počfoá, do list pa- 
eientovi, načež tento se notně vypotí a vyspí: a s tím 
Je konec všemu nebezpečenství. Mnohot jsem jíž v 
Horvatskn slyšel o pána Laličovi a téšil se nemálo nad 
tím, že i tato Čest vynalezeni jistého léku proti vodo- 
básni, této snad nejhroznější neřesti člověčenstva, naše- 
mu národu za podíl se dostala. 

Venkovský dům se zaliradou, Markéty SimoneUt/, 
asi půl hodiny od města vzdálený, památný jest bezpří- 
kladným ohlasem, ant ozvěna hlas lidský 40kráte, zvuk 
vystřelené pistole OOkráte opětuje. — V Linterně (čili 
1'inferno) též v blízkosti města jsou rumy letohradu 
Petrarkova, kde 1355 po smrti Laury přebýval, znělky 
skládal a rozpravu : De remidiis utriusque fortunae^ psal. 
— Klášter Chiaravalle leží tři vlaské míle před porta 
Romana : zde jest hrob dotčené kacířky České Vilhelmíny. 
Monza (lat. Monoetia^ za starodávna Mognntia, sr. 
Mohuč) městečko, jest od Meduiánu asi 2 hodiny vzdá- 
leno, my však na parovoze za 13 minut (a tak tedy 
asi za celou čtvrt hodiny) tam přeletěli jsme. To byla 
ma první vozba parníková na suchu, má nejrychlejší 
cesta v životě. vTuto rychlost i potom na žádné železné 
draze jsem nespatřil. Stromy, zahrady, věže, vesnice 
okolní jen zašuměly a pak opět zmizely. Nejpamátnější 
jest žde chrám Jana Kře8lUe\e pro «V%\(^l\\\i<)%V\ ^ dt^Ué 



Mi 

pokltdy. Dém tBOto od králoYoy loogobardtké Tbeo- 
doliady založen byl ; jejf podobisoa zde atojí. Sakríatío 
ploá jast neoceněných klénolův, ide jeal k. p. parpa- 
ropsaný gradaal od Řehoře L královně télo darovaný, 
atřfbrnd slepice a kuřátky ; napraní křii a hřeben této 
královny, veliká (ise její, z níi obyčejné pila, celá s 
jednoho kusu aafiru. V aamém chráme v oltáři jeal 
otia historicky památná Želěsná koruna Longobardúv. 
J(n spatřeni této vyhledává ae zvláitai dovolení od zdejší 
vrchnosti a předběžné složeni 5 frankiv. My vieoko 
loto uiiníli jsme, já ale slyše, že se tato koruna a 
křižem k polibení podává, ostýchal jsem ae co atarokutý 
protestant k oltáři tomu přistoupiti, abych svým kaoiř- 
atvfm ostatním nábožným divákům a Ubai^Am k poboř* 
íení nesloužil, pročež zůstal jsem pozadu apřen o piKř.. 
Zpozorovav to jeden mladý kněz přiatonpil ke mné 
vlídně a pojav mne za rokn^ řekl : ,,Vy jaté jinověrec? 
iiu lo nic nedělá, pojďte jen, odpouštíme vám i klekáni 
i políbeni 1^ — Dostav těchto odpustkův šal jsem aŽ 
k samému oltáři tim potéšeněji, že tam již i několik 
Angličanův obojího pohlaví stálo a čekalo, kteří též 
nebyli z tohoto ovčince. Snětí a ukazováni tohoto 
avatoostatku děje se ae mnohými obřady a okolnostmi ; 
mše se Čte, řebřík se donáší a k oltáři přikládá, dvo- 
jité dvéře velikými klíčemi se odmykají, a několik kně- 
zův a kostelníkův vynímají a k zemi apouštějí tento 
dosti těžký kříž, v jehož středku vpravená jest ona ko- 
runa, v koruně uvnitř jest železný krnb, dle pověsti z 
jednoho hřebu kříže Kristova ukovaný. Koruna ta zlatem 
a drahokameny ozdobená jest asi 3 coule široká a tak 
ouzká, že jen na temeni seděti musela, anC se dospělá 
hlava v ni oesniěstkná. — Ye dvoře chrámu ukazuje 
se ve výklenku stěny kostlivec Hektora Viscontí, na 
němž ještě i kůže. Asi Čtvrt hodiny od městečka jest 
letni sídlo mistokrále s rozkošným parkem, milohrádky 
a s věží pro vyhlídko na rozprostírající se zde ráj Ne- 
dulanský totiž kraj Brianza jmenovaný. V Monze Často- 
vali nás naši přátelé slavným vínem Aati 1aN«\í^\6w ^^ 
8vé vlasU v Fiemonto, jenž jeal tod\%\^ xTk%\!^«wX^^ 



»82 

vlaského básniře Alfieribo; víbo to jest barvy zailoatlé 
ehuti sladkoostré. Zde někteří t našich českých přátel 
ncýDÍH to poznáme náníy proč se prý mluví Slavjané, 
proč ne Slavané Slavené, anf prý to první není národní. 
Ba nejnárodnéjdí, řekl jsem já, vždyf i samí Čechové 
říkají rospiat, přepiatost ; a osobní Burjan, Kucían ; 
krubiaa bocian; a jako se říká Ros Bosian Rosianka, 
Srb Srbian Srbianka, Veljan Yeljankay tak i Slav Slavjan 
Slavjanka, aC o křestian méštían aneb staženě křesťan, 
a jiných jsem patřících mlčím. Již i předtím jinde na 
■aái vlaské cestě, avšak obzvláště zde viděli jsme úkaz^ 
Ba zdejší Staro- Venety nás živěnpomínající: totiž, naše 
Korunné čili kohoutí stromy^ které se zde Kukané Ko^ 
kané (sr. kok, kokos, kohout, kokot lingram) nazývají. 
Jsou to stromy čili břevna z kfiry oloupaná, v zemi 
opevněná a vysoko přímo strmící ; na jejichž vrcholku 
▼íaí šátky, stužky, lahůdky a jiné věci, které ten do- 
atává, jenž nahoru vyleze : Čehož obšírnější vypsání viz 
y našich Zpévánkách I. str. 528, a ve Slávé Bohyni 
str. 172. 286. Poněvadž se teu(o staronáboženský ob* 
řad a hra s ním spojená jen u Indův a Slavjanův 
(Čistých neb poněmčených) nalézá: slušně jej i v horní 
Itálii, ant dále sotvy sahá, za rumy a pozůstatky Siavo- 
Venetův míti můžeme. 

I z Benátek i z Medulánu chtěli jsme zatočiti cestu 

v 

do Florencie a Říma ; poněvadž ale my, pro krátkost 
Času, pasy toliko od městských vrchností jsme měli, ni- 
koli od si. consilium a vlády: zdejší pak guvernatorové 
k podepsání takových pašův do cizých státův zplnomo- 
cněni nejsou, a Jeho c. k. Výsost mlstokrál Rainer, v 
němž naději jsme skládali, právě několika dny před 
naším příchodem, do Vídně odjel; odtudto pak do Ví- 
dně psáti a na odpověd dva snad i tri týdne čekati^ 
těžko anobrž nám, jimž ourad Čas vyměřoval, nemožno 
bylo : odevzdali jsme se, ač ne bez bolesti, do neproměni- 
telného osudu. Já jmenovitě kojil jsem se nadějí bu- 
doucnosti, že se snad předce ještě někdy příležitost 
naskytne k uspokojení i této vroucí tužby, tak jako se 
aadaříla ku spatření Benátek*, ie ^\i Yi^Vx v«.m kiom toho 



239 

Slávové a Čechové, kteří nim optáni Umějšíoh kréiot 
« památoofti podali, ačkoli p. Palacký velmi skoupě a 
p. Kopitar ješté akoopčji ; že celou Itálii najednou chá- 
pati a cíliti nelze, anf to pro tak krátký óaa přemnoho 
jeat duchu i srdci lidikému; a naposledy ie 6Íra hlou* 
beji do prostředni a dolní Itálie, tím méně slavjanikých 
iivlftv, rumův a jmen místních se nalézá> anf Yenetové 
toliko horní Vlachy ai k Uelvetsku a Tyrolsku zaujl- 
jímali : já pak bez slavjanaké národnosti ani v cizině 
iíti a putovati nechci, — A byt se ti i toho štěstí 
nikdy již ta podíl nedostalo Rim a Yesuv spatřiti : dě- 
kuj Bohu ta to co ti posavad dal a popřál ; přestaň na 
tom^ že jsi sde tak mnohými novými city duli svou 
nachoval; užívej a kochej se ještě v tom co mád.; co 
nelie, tomu dej výhost. — Zmužilé odvolení, listupnost 
a opuštění žádoucích věcí často není menií ctnost, než 
přes všecky překážky se prolamující odhodlanost a ne- 
iimorné hledání pokladňv. 



HLAVA IV. 
Brianzo; Como; Leccbo; Yeltlin. 

Úvahy o Homo^Vlašťch. 

Jako mladí lidé vidouce že se již masopust ka 
konci chýlí pospíchají jesté všemožně poslední jeho dny 
a noci, plesy a rozkoše užiti: tak my opustivše Medulán 
chvátali jsme ku spatření ostatních krás a vzácností 
Itálie, Spolu s námi v jedaom velikém kočáru jeli dva 
knéží a dvě paoí z JHedulánu. Jeden z oněch kněží byl 
muž vzešlého věku, drže v rukou hreviar Ambrozianský ; 
on nám o stavu kněžstva a náboženstva ve Vlaších 
nejvéraější zprávy podal, mluvě dosti dobře latině. Jiný 
byl mládeneček asi 14 lety, jménem Francesco Caimi, 
a již kaDOvníkem 8. Ambrože, se znamenitými ročními 
důchodky : jeho otázky i odpovědí, anobrž cele chováxLi 
se bylo ješté dětinské. Rodina ^e\ i^tm^X^ V V^\&nX^ 



M4 

•tafe^ majíc dědičné práTO poroučeti někoho db tato 
týBOfDoa kanoDÍK Tento a onyno dré pani nenmély 
Jen vlasky. MladM e nich mlavila vlaštinu delikátně, 
Blovy předenými, ▼ hedbáv a iarlát zavinatými. Pode- 
lOTaM aás téméř násilně tito dobři lidé všemi vlaskými 
lahftdkami, které při sobě měli, zvláště salámi a ocn- 
křeným ovocem. My jsme se lotiž jejich vlaským oby- 
dc|lm a ipAsobAm všemožně propfljčovali, což nám 
jejieli důvěru a přižeň získalo. V tomto tovaryšstvě 
přtanceni jsme byli nstaviině vlasky, třeba jak zle, mlu- 
viti. Měli jsme však to výhodo, že nás tito spolnee- 
slovatelé na všecky krásy a pamálnosti rajského okolí 
Brianza (Brígantia, sr. Břeg Břegetý Brehovatý) pozorný 
viinili. Okoli lo záleží z rozkošných pahorkfiv dili 
břehů v a nížin mezi oběma ramena ma Comského jezera. 
Hejvyšší chlum Yilla Brianza s hradem a věžf^ sloužil 
lombardské královně Theodolindě za bydlo. Všudy 
množství veselých venkovských domkův a letehrádkův, 
jenž se Kapucinky jmenqjí proto, že na vzor kapucín- 
ských klášterův budovány jsou a mnohé chyžky ku při- 
jeti hostův mají, kteří se zde často a hojné nacházejí, 
od jedné kapucinky ke druhé putujíce a pohostinství 
požívajíce. V městě Como (Ghum Chlum) narodil se 
Plinius mladší, veseloherecký básníř Caecilius^ a Cani' 
niuB Bufus^ jenž děje Trajanovy opéval. Na vrchole 
chlumu, pod nimž město Como leží, jsou půvabné zbo- 
řeniny hradu Baradello (sr. bardo brdo). Cajus Plíuius 
v listě Canínovi Rufovi 1 Lib. 3 Ep. takto píše: „Quid 
agit Comum tuae meaeque delíciae? quid suburhaoum ? 
quid illa portícus >erna semper? quid Platanon opacis- 
aimus? quid Eurípas (vodovod) viridis et gemmeus ? 
quid subjectus et serviens lacos ? — quid balneum iliud 
qaod plurímus sol implet et circumit ? — Si te possi- 
dent felíx heatusque es! atd.^ Studnici pak Comskoii 
takto opisuje L. IV. Ep. 30. ^Fons oritur in monte, per 
saxa decurrit erupitur coenatiuncula manu facta : ibi 
panlnlum retentns in Larium lacum decidít. Hujus 
míra nátura : ter in die statis auctibus ac díminutionibus 
enseit (/ecrescitque. Cernitur \d p^X^m ^\ c>\«v «umma 



Toluptftle deprebettditar atd.* Tenio lisí je zde, do Yla* 
itiny přeložený, na mraraoroTé tabsK vyryt, 

Nyni se již vysoké vrchy a skály před námi oU 
vlraly, na obloze áfřil se černý mrak, pradký vUr §• 
airhna! : my pravé dojeď jsmo dó Leocha mésla n Je** 
sera Como, náramnými skalisky obklíóendho. By lot • 
nešporieh : poněvadž zde večeřeti jsme méli, já použív 
ěasuy šel jsem na zdejší věží, abyoh spatřil stroj Am« 
brozianských zvonáv a zpftsob zvoněni, který se mi v 
celé Itálii tak nepříjemný býti zdál. Nebo vlaské zvo« 
něni jest jakési brncovánf^ podobné našemo bili «a zvob 
Y ias obné. Zvony zdejší mají vedle eebe veliké dře- 
věné kolo o něž provaz otoěen jest,.jebož jedea koňee 
dole u věže se tabá bez přestání, tak že se při tom 
celý zvon vzbAra dolA převracnje, eož neharmonioký 
Bvuk pAsobi. Toto se nazývá ambrozianakým zvonéaím* 
Yyklédna oknem nyní 3 této dosti vysoké na kopol 
stojící těže, eo jeem spatřil ? Yšemjofaooeí Božey divadlo 
sotvy kdy viděné I Celé město a okolí tmavou noeí za<* 
kryté, viebřice vnášela cihly i střecby, bleskové bromo-^ 
nosní křížili se bez přestání : pode mnou chrám plný 
lidstva večerní nábožnost vykonávajícího a při počátktt 
bonře domAv ntíkajícíbo : i já, aČ jsem nádestník měl^ 
předce pro příval a vichřici nemoha ho užíti; zoačné 
promoklý do hostince jsem se vrátil, kde moji druhové 
mmá pravá vlcuJcá jídla, jako na rozžebnanon, připra*- 
viti dali. Mezi jinými nejlépe nám ehatnala Polenta con 
uccelli^ t. j. vlaská z kukuřice udělaoá kaše na níž malá 
smažená ptáčata. Jest toto labádka všech Vlachův. 
Vyznati však musíme, že Vlachové vůbec v jedeni n 
v piti mírní jsou : na kuchyni a na břichu jim tak mnoho 
nezáleží, jako.na krásných staveních, na sochách a obra- 
zích, na divadlech a operách, na sbírkách památek a 
starožitností — totof jest jejich každodenní pokrm ; 
i obecný i nevzdělaný lid o tomto mysli a mluví, v 
tomto svou rozkoš zakládá. Sochy, rytiny, obrazy 
městech aneb na polích a silnicech od všeteřníkův po- 
raněné, stěny chrémůV; mostův aneb jiných y^í^\K^'t>\ 
budov od suToyc^y zohavené au^b ii*^w\iwci^^ V*^^ ^^^ 



236 

liažel téměř všudy v Uhrách — to jsme v Itálii na celé 
cestě oespatřili. Lid, i sama luza, všudy čiti zvláštní 
nctivosl k výtvorAm krásoumy. — Vůbec sedlák a rol- 
Bfik v celé Itálii jest zdvořilý, veselého obličeje, hlavu 
přímo nesoucí svobody a člověčenství sobě povédooi, 
života se radující a větším dílem majetný: ne jako naši 
xotroĎilí chuďasi a manové. Ale jak to )ináče i býti 
aflíe? Vlaské přísloví praví : „Sedlák jest jako vavřín, 
'čím pilněji se polévá^ tím více voní a ovoce přináší ; 
naproti tomu české přísloví říká: „Sedlák jest jako 
vrba, Čím ji častěji obroubáš, tím se hustěji obalí.^ — 
Od města Leoco až do Inšpruku jeli jsme s dili* 
iancí čili poštovským vozem. Naši Vlachové a Vlachyné 
pořád ještě drahný kus cesty s námi putovali. Od po- 
čátku naší cesty ač posavad měli jsme to nejpříznivější 
piočasí : v dnešní noc ale, mezi 3 a 4 říjnem, zdálo se 
jakoby se všecky strašné živly proti nám byly spikly. 
Vichřice a bouře trvala od 5 večerní hodiny do 1 po 
pfilnoci. Zdejší silnice ouzce. nade břehem Romského 
{ezera se táhne a jest jedna z nejpamátnějších, nebo 
zdťjším k jezeru přiléhajícím tvrdoskalným vrchům a 
velikou prací odzískána anebo v ně vzdorně vlámána 
a uměle vpravena jest. Často jest průchod skrze dlouhé 
-skály prolároán, které průlomy jmenuji se zde galeriemi, 
ony jsou co tunel anglický. Praveno nám, že již lom- 
l)ardšti králové a jmenovitě i Karel Vel. ua této silnici 
pracovali. Mezi silnici a jezerem jest ohrada čili zeď 
4okte zvýší. Až do Vařeny štastně se probil náš pos- 
trilion přes lijavce, písek, kamení a rtic^e (prudké po- 
loky) s bor na silnici se ouprkem valící. Ale mezi 
Vařenou a Bělaném zůstali jsme vézeti. Silníce zde tak 
kamením a pískem zanesena byla, že celé kopce před 
4iámi stály a koně s dupotem a rzaním se zpínajíce 
dále nechtěli. My již předtím od Vařeny větším dílem 
pěšky jsme kráčeli po zděném tom zábradlí pod šlehy 
větru nad jezerem, anf po cestě pro bahno a vodu nelze 
hylo. A však i tu dvojí nebezpečenství nás obkličovalo 
fihůry létaly nám nad hlavami skalní laviny, to jest vě- 
írea a přívalem oder váné strhy a lilomk^ &W«il a v\8okých 



237 

nad námi strmfcích bor; zespod otviralo svfij jícen je- 
zero pod námi hrozně se pěnici, zmifajicí a vlnobítlro 
tímto naše boty i šaty ěasto i obliěej opIeskáTajioí* 
Jeden chybný krok na této zdi bylby nás ve hrobě 
vln pochoval. Na štěstí osvěcovalo nám ustavičné blýs* 
kání tmavou tuto poof. Jakové to strašnokrásné di- 
Tadlo! jaková to nevídaná a nevylí5itelná noci Jezero 
plápolalo co phosphorské moře v náramném korytě mezi 
dvojím pohořím, s něhož sobě hromové vzájemné otázky 
a odpovědí dávali dlouhohlssným jekotem jakoby jejich 
zpěvný kfir příchod soudného dne vítal. Vília PHniova 
s divotvornou studnicí chvěla a stkvěla se před očima 
našima co povětrný hrad, s něhož se stínové velikých 
těchto ňímanftv promykávalí. Krdpěje deště střílely s 
oblakdv na hladinu plesa, co kulky a broky na čelo 
nepřátelského vojska. Naše paní ve voze tak naříkaly, 
že, zvláště mladší z nich, ledva jsme ukojiti mohli v 
zoufalém pláči; druhá ustavičně volala: „Guai a mel 
o Dio f Giesu Giuseppo Maria l^ Já však, vyjma ta 
i tam okamžitý přestrašek, více osudu jiných než mého 
ae týkající, u prosti ed všech těchto pohrom tak klidný 
a nepředěšený byl jsem, jakobych Jistě byl předkem 
znal, £e pod mocnou rukou Boží jsoucím nic se nám ne« 
stane. „Škoda,^ řekl jsem k příteli Doležálkovi, „škoda 
že tu Byrona není, tofby byl hodný předmět pro jeho 
brfizn a zoufání milující Muzn.^ — ^„Ba škoda,**" od- 
pověděl on, „„že tu není Lisst aneb Olebull pfítomen, 
aby tyto zvuky a city v hudbu uvedli,**" — V tomto 
položení lipěli jsme až do svitu, kde o páté hodině 
náš konduktor z městyse Bellano soudce s několika 
chlapy, motykami a jinými nástroji opatřené dovedl, 
kteří nás ž tohoto bahnitého a písečného hrobu vyko- 
pali a protrhanou cestu jakstaks k dalšíma pokračováni 
vyrovnali a proklestili. Překrásný to byl pohled ráno 
na zájeterní ty vysoké vrchy, anf se s nich nesčíslný 
počet vodospádfiv zde na způsob stříbrných pasfiv, tam 
na způsob nejbělejšího mléka do jezera valil. Samo je- 
zero utěšené stkvělo se nyní jako l«s\&vs^ Ok^ \sw<^^^ 
lemě. Toto bjh ona boaře, kUH n VbOa\» ^^^Oa. ^^ 



měr celou jižní Evropu sábulMiě proběhla, Adriatické 
moře Ylnobitím lak zdala, íe v Benátkách na namésti 
H do chráma Sv. Harkovského na kondolách plaviti se 
aauseii ; ve Francouzích bezpříkladné rozvodnéní řek způ- 

.«obila ; v Ubráeb, jmenovité t Pešti, střechy domů v 
unesla a se zemětřesením dosti značným spojena byla. 
My však pří této bouři sfastoéjší jsme byli, nežli náš 
velectěný krajan král. rada a doktor Bene^ professor 
«a universitě Pešfanské, jen2 v cestováni svém italském 
•a Apeninách od této vichřice přikvačen byl^ lak že 
vfiz jeho překocen a málem do propasti uvržen byl. 
Ouraz odtud na boku donesl tento slavný lékař ještě 

•až domdv. 

Jezero Komo^ jinače u starších zeměpiscův i Chum 
Chumskéj latinsky Lacus Larius, dostalo jméno od 
města nad ním ležícího Chum^ snad Chlum, anf sku* 
tečné u chlumu čili vrchu leží; anobrž celý tento k 
tyrolským a helvetským horám zabíhající kraj a kout 
Medulásského vévodstvi jmenuje se ComaskOj Chumsko 
čili Chlumsko ; v nářečí krajinském sluje chlum posavad 
Hom^ UomeCj v jiných lvu měnící ch Chum^ jako vlk 
B vuk. Známo jest, če jméno Chlum^ Chlumec^ Chlum" 
iskOj nesčíslný počet vesnic a měst na sobě nosí. V 
Srbsku se nalézá nejen město Chum Hum Podhum, ale 
i celé knížectví Zachiumia. Pravé tak i zde jest město 
Chlum (Chum Como), okolí Chlumsko (ComaskoJ, 
Chlumske Chumske (Lago di Como). Y Černohoří jeden 
z nejvyšších vrcbův sluje Kom, Velký Kom a malý Kom. 
Jedno z předhoři tohoto jezera jmenuje se Cemobio 
(snad původně Cernovo) ; řeka z něho vytékající Brezia 
(Breggia) ; okolí Serhůlloni^ místní jména Veleso (sr. 
Veles Volos), Stavino, Leno^ Nesso atd. Od města 
Lecco Čili Lecbo jede se skrze Vařenu, Bellano (sr. 
Bělaný), Kořeno (sr. Kořen), Koliko asi pět mil pořád 
mezi jezerem Comským s levé, a vysokými vrchy s 
pravé strany : tcprv zde se otvírá hluboká, široká, 6 
mil dloubá Dolina Dol (zkaženě Telí Telí na, Vallis Tel- 
líošj zkrácené Veltlín, sr. luž. deU delni místo dole 

d0int)f kudf řeka Adtt Ulbe« S Chlunva \^^ V\ ^tAts. 



2d9 

do Doliny^ anebo po vUiku mluvč 8 Como do TeUina. 
Od Benátek tedy až do této Doliny všudy alavjanaká 
jména a šlepéje Veoetáv. Tento řetéz alavovenetský 
prodlužuje se ještě i dále t sousední zde kraje, tam a| 
hluboko do Helvetaka, tuto do Tyrolska. Samé jméno 
Bdvet Helvetia jest našim zdáním to^ co Holovat Uo^ 
lovata Holvét^ das Alpenland, od holé die Álpen a kon- 
covky vat viat véi\ tak jako Horovat Horvat Horvatía, 
Dalmat Dalmatia ; vrehovat, lesovat atd* Srov. Sláioa 
Bohyně^ str. 288. o koncovkách vat mat. Sem patři í 
polské po-v^iaty po vět, věta^ t. j. vlast, panství, kraj. 
Hol se v Hel obyčejnou změnou hlásek o e přezvuko* 
valo, jako toptý teplý, dole déle, popel pepel, rosa 
resa, nos nes, hospoda hespoda, Gostimil Gestimíl, Bof- 
drici Bedricí, Smolinci Snieldingi, Voloti Veleti, Dolina 
Delina (Telina) atd. Tak se v sousedním Tyrolsku a 
Korutansku nejvyšší pohoří posud nazývá ělavenahá 
Hole (něm. Tauern). I v Helvetsku jest mnoho vesnic 
8 měst, rek a vrchů v slavjanská jména nesoucích, 
k. p. Neslav, Poslav, Gradec, Křemenice, Les, Polesic, 
Dubin, Bila, Bělič, delenec, Celin, Černec, Cerlice, Dělo, 
Lak, Lugenec, Luzany, Capina. Samolik, Vetrou, Brusin 
Jtteč, Mustenec, Kunice, Polic, Bum plíce, Sobíasko, Delín 
(sr. Tellin), Prosto, Deleby Daleby, Rudenec, Siverles, 
Staviak, Tasna (dolina sr. těsná), Tuřích Turice (nyaí 
Zurich), Vilthausen (sr. Veleti, Viiti, rodiště Zvingliho), 
.Vísoje, Vespran Vesprovan, Vindisch Čili Víndonissa, 
.Korvantia, Kostnice (kde Hus upálen) a jiná; potom 
jména zdejších vod a jezer, jako Vendické jezero a jemu 
sousední Vodenské čili Bodenské od vody tak zvané, 
řeky TeČin (Tessen), Muesa (sr. Mža) atd. DáU v okolí 
jména Vindelici (u Hieron. Vindici), Vindomagi, Vedum, 
Avendone atd. Sem náležejí i jména starohelvetských 
rodův, k: p. MeČ, Milich, Nesen, Věrny atd. V kantoné 
.Valiském, 3 mile vzdálí od hlavního méBiB Sedunu (něm. 
Sitten), jest celá osada slavjanská, slavjanského nářečí 
užívající. V témž kantoné nalézají se města a osady: 
Gradec, Gruoa, Gruon, Haremence^ Teš, V^Uiyo^^^^^^^* 
měry, yjrspa aid. C«iým VellUMVitíia ^u^^Vvdsw ^vi^^^í^ 



240 

se. nám v ústrety slavjanská jména míst, k« p. Dalebío 
Delebio (sr. Dnleby), Trabona (sr. Drahon)^ Čin, Bras, 
(Sapina, Župlan (vrob), Pasina, Tiran, Verv (staroslav^ 
řetés), Serno, Samolíko, Prosto, Kolda (sr. Koleda^^ 
Starlež, Malenka (řeka, odtud Malenkertbal), Madre Mo- 
dře (dolina), Dubin (kde Švejcaři r. 1525 císařské 
vojsko porazili). I jeden chlam pohoří Orteleskébo Čili 
Stehia jmenuje se Braule Braulio^ co se se slovenským 
l>rale (skalosténa) srovnává. Reč Veltliučanfiv jest porn- 
iené vlaské nářečí. Předtím se nalézali v této dolině 
i protestantské, dílem ze starýcb Bogomilfiv a Valdeo- 
8ĎV, dílem z novčjšicb Evangelíkfiv a Reformátfiv sestá- 
vající obce, chrámy a školy: ale r. 1620 zdejší řím- 
8ko-kato1i(tí obyvatelé pod vůdcovstvím duchovních 
ztřeštěncův zavraždili a naprosto vyplenili všecky jino- 
věrce. Zdejší duchovenstvo stojí pod biskupem Komským 
(ili Chlumským. Nejednou se na levici doliny a prosmyky 
naskytují, jimiž hluboko do Švejcar výhledy se otvírají 
na tamější sněhochlumy a stráně. 

Veltlín jest jako zavírka Itálie : zde již podnebí 
jižní a severní v ustavičném se nalézají zápasu. Prvé 
však nežbysme Vlachy cele zanechali, za slušné máme 
ještě zde výéatky z našeho pilně vedeného denníku po- 
ložiti, obsahující poznamenání, soudy a úvahy o někte- 
rých věcech, tak jak nám je místo a okamžení pokaždé 
do péra vnuklo. Mluvení a psaní o Itálii nemá konce, 
ta se řeč šíří a množí tak, jako se srdce šíří a povy- 
šuje pobytím v Itálii. Neslušno haniti ten zápal a vý- 
zchyt ducha, který na tomto kraji přirozené a neúchylně 
tkví, to časté opětování a vracení se k týmž předmě- 
tfim. Duchovní život Evropy a tím celého člověčenstva 
zde se rozvinul ; každá píď země jest tu svétodéjinným 
punktem ; příroda tak sladká a měkká ; pro krásoumy 
ikola jediná, po jejímž navštívení neukojná tužba 
každého ve hmotě nentopeného člověka vždycky tá- 
hnoatí hade. 

Ačkoli slavný Diderot radí, aby každý, kdo chce 

o pannách a paních psáti, místo černidelnice do jitřenky 

Ěvé péro zamoéil : my však předet V^ei tvl^^^ v^xit^e^ 



24A 

a však beze všeho osobniho e&eb národniho limu, eo 
Dám na srdcí leží. Ženakv^ pohlaví ve Vlaších vůbec 
není tak krásné, jakoby se to v tak plkném kraji, t 
lak líbezném podnebí^ v tak uměleckými díly oxdobeném 
světě očekávati mohlo. Výjimky jednotlivé arci i táe 
se nalézají, a však řídké. Možno však, že my, k bílé 
pletí navyklí severóané, nespravedliví jsme naproti těmto 
černookým a snědotvárným Vlachyněm. A však mladé 
Vlachyně ještě jakž takž jsou milování hodné, an€ ne- 
dostatek bělosti a spanilosti vděkami těla, vzdělanými 
mravy a vroucími nárožívostmi vynahrazují : ale staré 
ženy nikde jsme škaredějši a hnusnější neviděli, jako 
zde^ obzvláště v Benátkách. Obličej žlutý a scvrklý ] 
vlasy krátké, šedivé, rozčecbrané; hlava holá, nezakry- 
tá; oči vpadlé, celé tělo vyčívené : slovem každá sta- 
řena jest zde strašidlo. Naši přátelé, lékaři, nám říkali, 
že příčina toho jest nemírnost ve mladších letech. 

PovozDÍctví čili vozotajství v Itálií rozdílné jest od 
našeho. Vozatajský vfiz, jakkoli dlouhý jest, má předco 
jen dvě tlustá, vysoká kolesa v prostředku; u předku 
jsou mezkové aneb mulice zapřáhnutí, a sice ne jak a 
nás po dvou vedle sebe, ale po jednom před sebou, 
někdy 4 — 5. Tovar aneb zboží tak se uměle nakládá na 
předek i zadek vozu, že téměř rovnováhu působí. Nic- 
méně však první mezek u vozu vždy nejvíce trpěti musí 
hned na hřbetě ; on někdy takovým nákladem, k. p. 
senem, tak celý zakryt jest, že se ani nevidí. Kde rovná 
cesta, bez vršku, tam tento druh vozdv dobrý a lehký 
jest, anf třením koles o osy zde vfiz tak obtěžován 
nebývá, jako mající čtyry kole. — V městech vlaských 
jest i dlažba ulic rozdílná od naší. Dlažbou jsou okrou- 
hlí dosti malí a však pevně vpravení kamenové, jenom 
oa kolej ech vozdv vloženi jsou dlouzí a širocí kamenové 
po nichž kočár, co po železné dráze, tiše a pohodlné běží. 

Láska ke krásoumám všeho drnho, v Itálií vůbec 
rozšířená, nejednou svodí lid a umělce i k rosličným 
klamům a šidířstvím ; i znatel bedlivý pozor dáti musí, 
aby podveden nebyl. Tak Stanie\«v ?oiá»\on%Vi<^ ^"^^^ 
poiakf^ koupil utntBJBBán^fatomva:^ ^<Ate \b^tA "« 'NK^^ 

KoUárovy gpigy UL \^ 



2« 

rosblášenou sbírku autických řezaných kamenfiv ze 1 200 
Čísel záležející. Tato sbírka dostala se potom do Ad- 
gličan jistémo p. Tyrellovi; zde nalezeno a dokázáno^ 
že kamení to není antické ale podstrčené dílo novějších 
vlaských umélcfiv. Čestněji a vdéčnéjí zachovali se 
Vlachové ke druhému Polákovi, totiž ke hraběti Jos^ 
Skotnickému^ jemuž co velikému záštitníku krásoum a 
dobrodincovi umělcův ve Florentii, ve chrámě S. Groce, 
v kaple Medici, krásný hrobní pomník postaven, od . 
řezbáře Ricciho sbotovcný. — Odkud patrno i to, že 
na květu krásoum ve Vlaších i Slávové podíl měli 
a mají. 

Znační rozdíl našli jsme i mezi vlaskou a německou 
titulaturou : prostota, krátkost a přirozenost onéno více 
se nám líbila, nežli nemotornost, nadutost a půldruho- 
střevíčná dlouhost a složitost této. y^Signore^ to jest 
titul v Itálii vůbec panující, dávaný vysokým i nízkým, 
zřídka jiný titul slyšeti: an( naproti tomu každý německý 
kočí, hostinský; služebník, ano i listy^ divadelní cedule, 
prodavači návěští známým i nezuámým, jednotlivým i 
celému obecenstvu ustavičné samé Hochgeboren^ Wohl^ 
geborerij Hochtoohlgeboren, Edelgeboren, Hochedelgeboren 
n Bůh ví ještě jakové geboren v uši sypají. V němčině 
bývá člověk každým psaním, které přijme, v každé spo- 
lečnosti, kterou navštíví, právě na to nejčastěji upomínán, 
co jeho nejmenší zásluha jest, totiž na rod a narozeni^ 
což vlastně žádcá ctnost a Čest není, ale jen dar náhody, 
Anobrž jak často nestydatou lež říkají v očí mnohým 
osobám tyto německé titule f jak mnozí vlastními záslu- 
hami aneb štěstím vysoce postavení lidé, důstojníci, vůd- 
cové, rádcové, panovníci jsou nízkého rodu^ aneb nedo- 
chůdčata, a neblahého anobrž Často i nepoctivého naro- 
zení I Nemusí-li tyto v uších svrběti při slyšení Hoch 
aneb Wohlgeboren^ jenž jim co ironia neb satyra zní : 
proto tento germánský, téměřbych řekl necudný a opl- 
zlý, babám do porodincův patřící princip tilulatury, 
totiž rod a narozeni^ slušným právem od novější vzdé- 
Jsaé Evropy do znevahy přiset K litování jest, že 
ÚecĎové i* ide za Némoi pok\uii^%ú a^ VttnXfi ik^w<b^V^ 



24S 

živel ve svou řeč a obcovu uvettí cbtéjí tlamaiíce to 
v Blaborodi, Vysokorodf atd. Jak mnohem kréenéji a 
pravdivěji zoěji staré naše titole: Slovdtný, Slavný^ 
Mnoboví^žný, Velectěný, Výborné zasloužilý, Poctivý^ 
Vzácný, Velkomožný atd. 

V náboženství Vlacbfiv jest, co do vzdélanějsícb 
lidí, mnoho pouhého rukodČloictví a svatoskutečníctví, 
co do obecného lidu, mnoho povéry. Arci že díla a- 
mélecká, stavby, malby, zpěvu, zde se službami božími 
všudy tuze sdružená, mnoho půvabného anobrž i vzdělá- 
vatelného mají: a předce vyznati musím; že se mi vo 
chrámícb, byt i od samých krásoum vystavěni a malo«- 
váni byli, každý nábožný hokus pokus nelibí ; a proto 
nikde jsem vroucnějším a srdečnějším evangelíkem nebyl 
jako v Itálií, a nemohl jsem se dosti nadiviti oněm pro- 
testantům, zvláště učeným Angličanům a Němcům, kteří 
zde svou viru a církev opouštějí. Sám Goethe žaluje 
nádherně ve své „Italienísche Beise^ na prostotu evan- 
gelických služeb božích; zvláště na malý počet svátostí 
a obřadův, dávaje v lom přednost a chválu jiným kre- 
sfanským stránkám: a předce dobře světu známo jest, 
že p. Goethe sám, při svém pohodlném náboženství, ani 
těch maličko svátostí své církve nezachovával. 

Ostatně i v náboženství i v pokrmích Vlachův 
našli jsme mnoho slavjanskébo, dílem od otcův Venetův 
zděděného, dílem od jiných sousedních BratroslavŮT 
půjčeného. Nad Indy, Slavjany a Vlachy není národa 
nábožnějšího a přitom arci i k pověře náchylnějšího. — 
Stará Slavjanův láska ku kaši., kterou jíž Mauritius a 
Leo chválili, i do Vlach se přesídlila a žije zde posud 
pod jménem polenta oó puls pultis^ t. j. kaše. ,,KašemaC 
naše^ říkají Slavjané : tak i u Vlachův jest polenta 
(kaše z ječné, kukuřičné a jiné mouky) nejrozšířenější 
a Dejoblíbenější jídlo, zvláště u lidu, tak žo místo chleba 
zastupuje a všudy na trhu i ve krámíoh se prodává. 

Beč vlaská, tato květina hesperídská, nejkrásněji 
se mluví v Benátkách, snad to vplyvem slavjanským, 
tak jako Míšeňské a Saské nářečí, aeiv^k.fki\%\ ^ ^^\&- 
cícky vyniklo vplyvem našelio n&roÓA* Wwďeib^^^^i^ '^^'' 



244 

ře(í vlaské jest hrubé, nečisté, fraocouzštinou protUané 
Cimmerská řeč, a( jií pomlšeDá, panuje ještě v 7 osa* 
dách na pomezí Benátském ▼ delegací Vícenské, a ve 
13 osadáoh y delegací Veronské. A však nechépám 
vfibec, jako se někteří i do samého tohoto vlaského 
slavíka tak vbiátniti mohou, ie všecky jioé jazyky vedle 
něho opovrhuji. Jeden jazyk neslašno loktem druhého 
měřiti; mát i vlaské řeč své zlozvuky a neřesti. Chátra 
vlaská, mluvě tuto řeč, více syčí a sípí, čičiká a čvi- 
liká, nežli mluví : i sami vzdělanci jen s tou největší 
pozorností jí jakovou takovou řečnickou výraznost, pří- 
zvučnost a článkovitost propdj čují. V ženských ústech 
rozplyne se někdy na kaší, anf jí kosti, totiž spolu- 
hlásky chybuji Proto mně italísmy i v srbštině nikdy 
nechutnaly, obzvláště ztráta zvučky ch a i, k. p. mua 
místo mucba, uvo místo ucho, sav místo ves, covek místo 
clovék a těmto podobné mrzáky. Vlastina mluví se těmi 
nejpřednějšími ústními nástroji : rtoma, zuby a končen 
jazyka; němčina těmi nejzadnějšími : hrdlem, čípkem, 
podnebením: slavjančina stojí v prostředku mezi oběma. 
I divili jsme se nemálo, jako se náš výborný český 
básDíř Zdirad Polák zde do této kašovité vlaštíny tak 
zamilovati mohl, Že sobě vedle ní češtinu zošklivil a ve 
spisovatelství, k nenabyté škodě naší literatury, pokra- 
čovati cele přestal. Zdali p. Polák nikdy neslyšel ono 
polské přísloví? 

„Ďábel Evu po vlásku svodil, 
Eva Adama po česku, 
Bfih Je po němečku hromil, 
Angel po maďarskn z ráje vypudil.^ 

Jedna toliko okolnost aneb raději nemoc novoceská 
vysvětlila mi, aspoň z částky, tento úkaz, totiž novo- 
České iikám^ které celé naší Československé řeči a ná- 
rodnosti záhubou hrozí, proto, že nejen Slováky od 
češtiny odstrk je, ale celou řeč a národnost českou 
sšenilouj cfatboa^ jiným národAm hnusnou činí lín, že 



r 



.?45 

zd« místo obšimé o tem mluviti ; ktom tobo jíí jinde 
(k. p. ve Kroku 1. 3. str. 32» to VtUadd ku SI DiCeřf ) 
jsme dosti o tom i psali i s Čeoby ústné mluvili: ale, 
jak ckusenost u6i, bohuiel všecko na darmo. P. yi5- 
kovský při svém, Jinače znamenitém, přeložení Homerovy 
llifldy skledal jako schválné všecky české ziozvuky a 
ohavy řeči, k. p. vůči, vfibčt, vfichťanii, vfibdar, vfikreSy 
aneb stříla^ včira, tou berli, linost, lip, míň, tříšti, od- 
vlikl, tíhli, odporučin, sloiíno, okusino, uspokojína, 
hřbetu, křtu atd. Tak i jiní Čechové, kde jen mohou 
■ejkrásnéjsi hlásky a aneb o. aneb e Ksvraiditi, to jisté 
dělají, proméňejíce je v huhňavé, nelíboiLVUčné / aneb i : 
tak že v jedné periodě sto i i y ý ^ nalésá a sotvy 
6 — 10 jiných samohlásek.*) Čechové pravda sqbé to ani 
předataviti nemohou, jakovou bolest slovenským uším 
loto ůfikání 8 iikéní pfisobí, obzvláště kde ani prosodicky 
potřebné není. My čtouce takové knihy každého takového 
spisovatele považujeme ta nepřítele naaeho národuy nebo 
tím trhá svatý svazek jednoty mezi Slováky a Čechy. 
Čeština již nyní nestojí sama, ona má svědky a sokyné, 
-ona již není výhradným a libovolným jměním samých 
toliko Čechův, ale společným rovnoprávným pokladem 
i Moravanův a Slovákův, anobri stoíí pod dozorstvím 
a kontroli celého vzájemného Slavjanstva, pročež na 
tyto okolnosti všudy ohled bráti nfusí, chce»li žíti a 
kvésti. — Chválím Slováky, že se k. češtině, chválím 
Horvaty a Krajince, že se k lllyrčině, chválím Mnlorusy, 



*) K poznačení této české klopnosti k liteře i i y ý počal 
kdosi bajku skládati v následujícím sloha : „Ch3rtr)r JiH 
když v ty dny při cisďch rybnících svíží píci svým kli- 
sicím žíti byl, chytil sítí z bílých nití, tisíc pídí zliK 
i zdýlí, čtyři z ji ví pijící čížky atd." — Taková blaho- 
zvučnost podobá se čele oněm maďarským Teršům, u Be- 
regszáziho str. 212. 

LĎYoldOzčk, szókóm, nóttOn no Ordmdm ; 
Olóm ()krOm: toltOm solo-tó OzOnčm : 
ÓrCmOmbol otszOr, sot tOblaai.íit YR^itiXvtsva.^ 
BůTónn OntťJtt gy6ngy(Sd, 6T0\Lt>8 C)wA3C»Q&Ta. 




246 

že se k Velkoraštiné poEdvihli; želám aby se jeiié i 
LnžíSané a Slezáeii buď k Čech&oi buď k Polák&m při- 
pojili a tím poiét néřeif a rfizoín v našem národu a- 
menáíly : ale flarSí ty a vzdélauéjsi sestry buďtež ku 
mladším spravedlivá a spanilomyslné. Má( i slovenóina 
SYé neduhy, dozvuky a nekonečné rAznomluvy; nech- 
ceme^ aby ona za spisovní zTolena byla, ale chceme 
slovenskou češtinu a Seskou slovenému^ kteráby se ve- 
spolek pronikla, obohacovala, okrašlovala. Níkdyby Ber- 
nolakismuB nebyl znikl, kdyby nékteří Čechové nebyli 
tak svéhlaví a ku SlOvákftm nespravedliví, aspoň bezo- 
hlední. Srovnáváme-Ii takovouto češtinu se Vlastinou, 
ovšem žaloby pana Poláka, Zaveršnika, Hollého a již 
předtím Poláka Luk, Gornického, Časop. Mus. 1830. 
III. a jiných nejsou prázné. Ono přísloví vlaské : ^La 
lingua Toscana^ in bbcca Eomána^ já bych i na naší 
řeč Yztáhl. Řeč česká v ústech slovenských I — Né- 
kteří Čechové arci tuto moroTOU ránu Češtiny pékným 
jménem atticismu českého zahojili aneb zakryti chtějí: 
ale kdo zná attické nářečí, ten se nad tím smáti musí, 
«n( ví, že v tomto utěšený rozměr všech vokalAr pa- 
nuje, aniž kdy atticismus opovážil se obětovati některým 
vokalAm k vAli rozdíl pohlaví anebo počtu jednotného 
a množného, jak k. p. Cech : dávní, dávní, dávní, cizí, 
cizí, cizí, a in plurál, opět jen tak. Ve flašlině právě 
oa opak, temné e i u y řeči zanedbáno, vyobcováno, 
naproti tomu zvučné a o všudy rozšířeno, což ji tak 
zpěvnou a básnickou činí ; a kdyby tolik konsonantův 
nebyla utratila, mohla se i řečnickou a mudrckou státi. 
Druhá chyba a obtížnost v češtině {i v polštině), 
oa kterou mi na této cestě přátelé a Slavomilové jak 
v Illyrsku tak i ve Vlaších žalovali, jest ono nadužívání 
genitivu na ujmu jiných pád&v a odtud povstávající ne- 
dostatek oratorického numeru. Jscu ve starších českých 
knihách celé sady, anobrž strany, kde mimo genit v 
téměř žádný jiný pád se nenachází, ani dativ, ani accu- 
sativ, ani vocativ, ani locativ, ani instrumental, anC je 
^enitiv, co Saturnus své dítky, všecky pohltil. Obzvláště 
w genitivem a accusativem \tsX \ \,úi>x^^ w^u^ičný 



247 

»p88 a spor. Odtud tisíceré grammatické nesnadnosti 
a překážky, smatky a zIosTuky, protimluvy a nedAsled- 
flosti. V Dobrovského české mluvnicí vice stoji o ge- 
DÍtivu mudrováno a napsáno, nežli o všech ostatních 
pádech: a konečně zůstává čtenář předce v té největší 
pochybnosti. Dobrovský žádá příkladem Polák ftv, aby 
při všech záporných větách genitiv stál : to ale žádná 
jiná řeč na světě nemá, a již proto toto jednostranné 
pravidlo státi nemfiže. Dobrovský stavil svá gramma- 
tická pravidla větším dílem na šestidílné biblí, a předce 
i tato není v npotřebovánf genitivflv důsledná tak k. 
p. Ezech, 34. V. 4. stojí: „Nemocné nebojíte, zlámané 
neavaznjete a zaplašené zase nepřívodite'', kdeby dle 
Dobrovského státi mělo „nemocných, zlámaných, zaplá- 
cených.^ Anobrž v samém nov. zákoně jakové houpán!, 
skákání a chvěni mezí genitivem a accusativem, k. p. 
Řím. 7. V. 16, „Jestliže coz nechci to činím; a opět 
V. 17. „Ne já to činím;" a opět V. 19. 20* „Nečiním 
dobréAo, a poněvadž cehoz já nechci atd.^ Není-li to 
svévole a zmatek řečí, aneb aspoň zbytečné suplilniČ- 
kování, bloubálkování a odplašování cizincův od naŠí 
řeči ? Tak stoji v Libušině Soudě se záporem hned ge- 
nitiv : „Kakobych já vody nemutila^, hned opět aocu- 
sativ : „U nebudu vám souditi svády*, aneb : „Ne« 
chvslno nám v Němcech iskat pravdt^^. Tak sám Do- 
brovský píše v mluvn; sir. 333. „Žádného domu celého 
nezůstalo*^ — wofiir man aber eben so gutsagen kaon : 
^Žádný dfim celý neiMa\,^ TbU tésiti tésívaii smutné má 
prý státi s accusat. ale potésiti potěšovati smutných s 
genitivem : je-li zde mezi oním a tímto nějaký podstatný 
logický aneb grommatickj rozdíl? Nalézá-li se v některé 
řeči takové vtipáčkování? latina užívá i při solari i pří 
consolari^ němčina i pří trósten i při vertrdsten accusa* 
ti v. Tak nenáviděti v češtině se klade genitív (k. p. 
duše své), ve staroslaveké pak accosativ {duBu svoju). 
Jak pochybné jest české : Sulla dobyl Říma (část?); 
jak určité slovenské: Sulla dobyl Řím (rozumí se celý). 
— Čas jest tedy, abysme řeč naši oavol^odÁVv ^^ v^V^Vi 
přilili} ého pod(a genitívův uvedoiiee d^ iiV w^-^k^^^řa:^ 



>>48 

a soomérnost páflfiv* Boimanitost se líbí, jedootyárnost 
jest omnelé. ^Ridetur chorda qui sem{>er ladit eadem.^ 
. Co p. Hanka, v Časop. Č. Mus. IX. str. 166, k obrané 
. tohoto předmilenitTi k genitivu psal, to není dostatečné 
. k tomu, abysme se proto od EvropčanAv, anobrž i ji- 
ných Siavobratrftv, k. p. Illyrův, dílem i Busftv, vzdá- 
, iovatl nělí, V obecném živote lid velmi dobře a mou* 
dře genitivu ožívá, totiž Jen tam, kde on částečný (par- 
. titif) jest, kde se při něm rozumí hus^ trochu, málo^ 
nécOf částka^ pochybnost, k. p. neviděl jsi matky? t. j. 
trochu, kolik tolik z ní, znak a šlépěji zdaleka tmavě 
a nejistě ; ale naproti tomu : neviděl jsi matku ? t. j. 
oeou, líplně, zřetelně, zblízka, z oČí v oči. Tak: podej 
mi ruky t. j. kus, na krátký Čas, k nějaké malé po- 
moci; naproti tomu: podej mi ruku t. j. celou, pevně, 
směle. Proto já novější spisovné Češtině Štěstí přeji, 
že toto genitivní jařmo grammatikův se sebe svrhaje 
. a tím se ku prostonárodní mluvě zpátkem vrací a k 
jiným vzdělaným evropským řečem značně přibližuje 
. a připodobňuje. S umenšením toho iikáni a genitivu- 
scvání Čeština mnoho získá na libozvučnosti a dokoná- 
.losti. Toto však, co jsme zde řekli, eebuď, na ujmu 
. a hanu Češtiny slysáno, jejíž zlaté klassické vlastnosti,^ 
jmenovitě časomíru, neporušenost kořen&v, krátkost slov 
a výrazův, nekonečnou vzdělanlivost, čistotu, jasnost 
a proniklívost jejích zvukdv, její pochlebnou přítulnost 
k srdci, její způsobnost ne jen k básnictví, al^ i k řeč- 
nictví a jiné, jimiž téměř všecky své slavské sestry 
převyšuje, my lépe než kdo jiný známe a vysoce vá- 
žíme : ale právě proto žádalibysme z jejího krásného 
roucha všecky špíny a šplehy odstraniti. Tu jde ne o 
pochvalu toho, co již má naše řeč, ale o nabytí toho 
co jí ještě chybuje. Potom čeština přednosti a ozdoby 
všech evropských řečí sama v sobě spojí, d&stojnost, 
španělské, bohaHost anglické, hlubokost německé, lehkost 
a žertovnost francouzské, sladkost a lahodu vlaské. 

Mezi slavjauskou a vlaskou řečí mnohé jsou styč- 
nosti a svazky jak co do látky, tak i co do formy, 
tak ršak ze slavské větším dílem starší a p&vodní, 



iM9 

dMk^ mladil a oéi nás půjčené býtiae zdiýi; poněvadž 
le, pokud xnáine, ješté nikdo o» |o neMfadil, my^ co 
^im na oaií caaté v oči padlo, ide adél^j( 



1. Co do látky řečí : 1 . Stejqost sTakfiv : 

e*oa-C2 : caoa (^ 5^a), cibo (iibo), daskano 

(Časkano). 
dz^ggii oggi (čti odží, hodie), oggato <odieto, 

objeci); ar. a2at;, diban, diber, bádžesHodžaatd. 
I Ij-^lj i figlio (.čti fUjo), orgogiioi foglio, tagliare. 
n-gn'. agnello (otí «aélo), degno (deňo), ogni 

(oni), aignore (aiňore). 
S'8ce 8ci: lasciara (lanaře), scemare (denáre) sci- 

mia (šiaiii). 
ž-ge gi^ ju: genio (ienio), giardiio, giaato. 

2, Stejnost kořenáv : 

baj bajka bajbář bájeti.; vlas. bajazso, sbagio, 

abajaffare, sbajaffoee. 
běl bělý, bělohlava, bělé dvory, (• j« krásný ; 

vloi, belUi, belione, belloKia. 
berla, baria, b.rie; vlm» piria, plralo, pirolí. 
berlin (břevno Vogelstange) ; vias, berlina, berlesca. 
Běs, běaný, běsnoat; vlas. beaso, bessa, besseria* 
bláto; vlas* beletta. 
Roh Bůh Bih, Bohota bohotný, boiii boiica 

(věstěe), boiskovati (frdnmeln), nibožnKek, 

pobežoůslka ; vlas, baoohettofie (sr. bahme), 

franc* bigot, bigoterie (sr. malorns. Big-Bog). 

bohatstvo sboii ; vlas, boga, bogaggio, /ran, ba- 

gage; bagatelle (chatrné aboii.) 
bříti, břitký, břitva břititi ; brus bronsiti ; broj, 

brojiti zbroj ; braň brániti ^braň ; bir sbír bir- 

da biřic (t. j. ozbrojenec) ; vlas, Sbúrro, sbirera. 
brloh brloiiti ; vlas, berleogo, berleggiare. 
bruk brk brkati ; vlas. brncco. 
bdda budka, vlas. bottega* 
cac cacka cata, čac ča6 čača čaika^ H^i^^^n ^<^ 

cech co ceia,. cetka céUtta cAVaVb V5^^^ "^^ 



1150 



čet počet Číslo (sr. nomerus a nnmnd) ; vlas^ 

zeeca, zechino. 
Dodola jméno bohyně ; vlas, Dondola jméno rodin, 
drápati ; vlas, strappare, tarpare. 
bod, hodovali; vlas» godere, goduta. 
hrba hromada; vlas. groppa, ném, Gruppe, 
choditi, srb. odíti ; vlas, andare. 
hal kalý (pékný), haliti (slov. líčiti), kalota; vZd«. 

a franc, gala, galant, galanterie. 
Kok kuk, kokoá koket kohout, koka kuká Csle- 

pičí vejce), kukané kokané (slepičí hnízdo) ; 
vlas, cocco (vejce), cneagna (hra.) 
krpec, škorné ; vlas. scarpa. 
kom kumstvo kmotr ; vlas, coma, comane. 
knt, kutina; vlas. cantina. 
malienka; vlas, moglie. 
niva; vlas. novale« 
novce; vlas. nummí, 
očankatí; vlas. incantare, 
páčiti se; vlas. piacere. 
pás, pojas, páska, pásmo pasmice, pasmovati pa- 

smování, od pjati pnu ; vlas. passamano. 
peljatí odpelati; vlas. pigiiare. 
fera, plur. pery (slov.^rij) odkud praviti; vlas. 

parlare- mluviti, jako ode rty, řeč řečniti, 
pinta (míra); vlas, pinta. 
f»lod, staroslav. polod ; vlas. biada (plody polni) 

lat. harb. hladům, 
pohan pogan pohaněný (nekřesťan) ; vlas. pagano. 
práce; vlas, prače (Gartenrabatte sr. robota.) 
pražiti prai, pa ráž pražma ; vlas. bragiare, bragie. 
právo ; vlas. bravo, 
praviti; vlas. parlare; sr. pera. 
přímo pramo ; vlas, prima dí me (přede mnou), 
puk pukance, puknuli, rozpuknutí ; vlas. bugance 

(rozpuknutí oudu zimou^. 
put pit pleC (Fleisch), putený putená (fleischlich, 

;eiJ), putenost (Geilheit) ; vlas, putana-smilnice. 
rakůj rakev ; vlas. area arcVia. 



S51 



robota ; vlaa. roba (tovar, sboží). 

ra(aj; vlas. ruscello. 

roQ rooa (a Slovékftv-roY, brázda ve YÍnici), ru- 

oiti (brázditi) od ryji rýti rov ; t;^. ronare, 

(das FeldbauidD). 
aad posaditi, posada; vhu. posada posata (das 

Niedersetzen eines Vogels), 
•amar, soomar (-osel); i;/a«. sannaro. 
srp serp ; vlas, — /ran. serpe. 
srefa střet dstrety ; vlas. sortě, 
stao stánek stanice stanovisté, zůstávám; vlas, 

stanza stanzia^ stanziare. 
stanu ustana ustávám, ustalý ; vlas, stanco, stancare. 
sténá stínka stinka; vlas, stince, 
straniti odstraniti; vlas, straniare. 
strava strova stravice^ stravuji ; vlas, stravizzo, 

stravizzare (slovo strava i Hunové již ode 

SlávAv vzali), 
fltřela ; vlas. strále, 

stríga strígoun : vlas, striga slrega, slregone. 
stupy; vlas. stamp, stampare. 
skerití se, skvrna; v^. schernire, schéma, 
štěp š(ep^ oálip, tep cep ; vlas. zeppa. 
tarča terč, trČ od trčeti, trkati; vlas, targa, targ- 

belta, nim, Tartsche. 
tep tepati; vlas, toppo. 
trápiti trampota; vlas. strapazzare, strapazzo. 
tříbiti (čistili) třebný (čistý); vlas. strebbiare. 
trty trtáč trtati ; vlas. tartire. 
tvaroh tvsrfižek tvarožina ; vlas, formaggio (sr. 

tvořím a formo), 
týrali ; vlas, lírare. 
Tur (b6h vojny, davor, tábor), Turice, turně (a 

Dalemila), turnaj, turina turizna, skrácené tri- 

zna-hra a slavnost bojovní ke cti Turovi ; vlas, 

torneo. /ran, tournoi, ném, Turnej, Turnir. 
vdova, vlas. vedova. 
vrece vor vorek, závor od vra zavru ^ mIoa^ V^^x^*^ 

bonetta: boracchia buiM. 



1(^2 

žák ; vlas. stf o, 

ínpaD, špan, laU siředoTéké scabinns ; vlas. 

scfaiatno. 
Sněd i sloven, opovedlo, lat. opus. a vlas. opera ? 
Sem patří i moj můj vlas. moi ; tTOJ tvftj, vlas. 

tuo tttoi; já vlas. ío. 

II. Co do forem řelá : 

1. Stejnost koncovek : 

ina : šestina vlas. šestina^ pedmina vK settina, 
desetina vl, diecina. 

jména míst s touž , koncovkou : Lipina vlas. Fusina, 
Žilina yI. Mutioa^ Bukoviqa vl. . Polesina, Slavína. 

ska sjco : Lipsko vlas. Bergamosco^ Ghiamsko vl. 
,Coma8Co, Slezsko vl. CremasQO, Horvatsko vl. Pompo - 
nesco^ Rusko vl. Tedesco (sr. Némčisko), Polsko Pol- 
ska vl. Gerardesca, Somosca. 

ov ova ; Krakov vlas. Padova, Lubětová ví. Man« 
tova, Dubová vl. Genová, Králová. 

i ; Paříž vlas. Parigi. 

jména kmenni a národní: on in on : Slavían vlas. 
Italian-o, Moravan vl, Yenezíano, Serbin ví. florentino, 
Slaven vl. Sassone, Čakon vl. črigione. 

/ ; Španiel vlas. Spagnplo, Goral Moskal. 

anda : vojanda vlas. solanda, kocanda vl. locanda, 
palanda vL pol^nda. 

ata eta ita ota .: lopata vlas. bajata, odplata vl. 
balata, komnata vl. cagUsta, podstata ví. carrata, osvěta 
vl. bacchetta, kleveta vl. calcetta, sketa vl» bajetta, teta 
vl. lícetta, nesita v|. bombolita, tolita vl. carpila, dobrota 
vl. pinzotta, jednota vl. ballota^ sirota. 

ola: stodola vlas. bielola, mrtvola vl. bambola^ 
tobola vL cagnula, smola vl. fragola. 

2. Částečný genitiv : 

Di^ mi chleba vlas. del pane, vody ví. delť aqua , 
r/oa vh del Wdo, mana il« delVa tvrnt, t^^^ ^«V ^««Qe« 



3. Zvelitiijfeí : 

XHo télisko, vlaf. corpo corpaccio^ doktor dokto* 
řisko y1. dottore dottoraccío. 

4. Zdrobňujfcí : 

cbyía cbyžina chyiica ebyžka, chyžečka cbyžulka; 
vias. casa caaíoa casuzsa casnccia casetta casuccíola, 
chudý cbudičký cbodína chuďas ; t1* pověro poverello 
poverina poveretto. 

5. Dvě sápírky (negatioiies) uedélaji potvr zení : 
Já nedčlám nic ; ^las. io non fo oiente. 

6. PrvnS a druhá osoba iodicat. množ: počtu, a dru- 
há osoba praet. množ. počtu : 

jsmo smo (u Slovákfiv a Srbův) vlas. siamo. 

jste ste — — — sete, siete, 

milujemo — — — amiamo. 

milujete — — — amate, 

milovali ste — — — amaste. 

dá, dáme, dáte, dali ste — — — da^ diamo^ 

dáte, daste. 

?• Passivum. 

Di-se, vén-se, slyši-se, bodovalo-se, prodává-se. 

Dice-sí^ crede-si, seote-si, godeva-si, si vende. 
Jako u Slavjanft cútij čuje se snamená nejen fúhUn 
ale i hóriUj tak i u Vlachův sentire. Srovnej i jména : 
Kocei a vlas. Consalvi ; Košut^ Kosmatý a vlas. Gossu- 
tiuSy Cosmati ; pak naše jména : Pán, Stopán, Sedmípán, 
Zeměpán a vlas. Frangepan, Caccopan, Marsípan atd. 
Srov. i vlaská na slavenčinu silné upomínající jména 
rodin: Dalco, Doino, Cragbi^ Costoli, Codagora, Crasto- 
na^ Cresti, Cubrian, Malco, Rados, Zurbaran atd. Jako 
v latinsko-vlaské řeči mnohá osobni jména na o, k. p. 
Cato, Cicero, Angelo, Tasso, Ariosto^ PaoSo, Rinaldo, 
tak i u Srbův a Slovákův, k. p. Mílo, Rádo^ Téšo; 
Jano, JurOy Ondro, Samo, B»K), Stano^ EUVkA^ ^\a^^\^^ 
PaJo^ \anka, ^wko atd. 



I 



254 

S těmito se mohon srovnati i slavjansko-latínská 
slova, z niohí mnohá jisté od Slavjanfiv k Rímanfim přešla 
k. p. holub poljub columba palomba (Vis pojednání o 
holube v Příloze 11.^; dom dům domus; pastýř pastor; 
hospod, hospodář hospes ; štit scutam : para tépory 
Uprv tempos temporis ; pout p^ pons pontís ; s-vtzi 
9t;^i) vegetug; vojatiůi vagíre; sltbiti snubiti nubere; 
orati arare; role rus ruris; rub srub obruba rubez 
(rus. -hranice) od srubiti, riibati (zimmern), lat* urbs 
urbis (urbs tak se má ku rub srub, jako area armas 
ku raka rámě); ko^ster kostely ko^struj o-strog (rus. a 
starosl. hrad) od stru, stroj strojiti, lat, strues, ca-strum 
castellum; ov ova ovo ille (olle) illa illud ; a passiva 
Ijubljus amor čili amos amose atd. Desitisyllabné ter- 
cíny ve vlaském básnictví, zvláště u Danteho, jsou, 
vyjma rýmy, rovny našim nejstarším druhfim veršfiv, k. 
p. v Libušině soudu, v Kralodv. Rpisu., v srbských ná- 
rodních zpěvfch. — Ostatně srovnej s tímto i to, co 
jíž dříve o výrazech kupeckých ze slavenčiny do vlaštiny, 
francouzštiny a němčiny přešlých pověděno. 

K těmto mluvnickoslovnickým dfivodfim přistupují 
ještě i zeměpisní; nebo větší díl jmen měst, vesnic, 
hradfiv, řek, vrcbfiv v horní Itálii jsou slavjanského pů- 
vodu, jak jsme to již v běhu tohoto Cestopisu příležité 
podotkli, a nyní zde ještě v ohlaveni představujeme : 

B. Bebe Bebion (Baba), Bobio, Belano, Belluno, 
Biella, Benak (Pěnak), Brčme, Brenta, Bresciá,. 
Brianza Briganza (Breguníca), Burun. 

C. K, Carpí, Colíco, Como Chum, Corenno, Grema 

Gremona (sr. Kreml, křemen), Krk Kerka. 
C Cecina (Čečina), Cesana (Česaná.) 

D. Dol, Dolo. 

F. W. Fusína 

G, Garda, Garza (goríca), Grado. 

/. Jader Jadría, Jakon Jakin (Ancona), Janova 

(Genua). 
L, Laveno (jezero), Lecoo, Legnano, Livenca (řeka), 



35& 

2f. Malgbera^ Malamoka^ Mantova (sr. Man, Ma- 

neta, Manata)^ Medak, Medíolan, Mela, Míra, 

Mutína (nyoí Modena, sr. čes. Mutína). 
N. Nalega, Nitra (jesero)« 
O, Olona (řeka ar. buď legí legi líana, bnď O len 

jelen.) 
P. Padova, Papia (ar. pop.) Parenza (Poričie), 

Plava (reka), Polesina Pověra. 
R, Bavena, Rubáno. 
S, Z. Savoj (sr. Záboj Závoj), Síla, Sirmio (Srem)^ 

So5a (Isonzo), Spina, Zerbio. 
T. Tellina (Dolina), Terč Treč (hrad u MedioU 

od Čechfiv zbořený), Ticin, Tessin, Trebia, 

Trebiš (Treviso) Tarvíso. 
U. F. W. Uderzo, Vařena, Venda (hora), Venetia, 

Vicenza, Vidin (Utine). 

Dvojí jest domnénka o původu Venetův adriatických ; 
jedni, k. p. Cato, Livius, Plinius, Ovidius, Justinus, Tro- 
gus, Silius, Marcianus a jiní odvozuji je od Henet&v 
čili Venetův Paphlagonických, jenž se pod vůdcem An- 
tenorem po Trojanské vojně sem přestěhovali asi lOOQ 
let před Kristem ; jiní k. p. Strobo, odvodí je od Ve-; 
netův Belgických. Nám se onano první domněnka prav* 
dovitéjsí býti zdá, an( charakteristika Henetův u Home- 
ra cele na Slavjany se hodí a srovnává se s tou, kte- 
rou později Scyranus Chius o Illyrech Jaderských napsal. 
Srov. Homerovu Iliadu od Vlčkovskébo, str. 207. 

Zevs na Slávy hledí: — na ty Slavany klisodojné^ 
Mlékojedy, krotké to lidí, všech spravedlivější. 

A Scymnus Chius, u Lucia str. 17. 

Illyros pííssímos ferunt, justosqne, 
Hospítibus honos, civilem amare societatem, 
Stndere vítae et moribus cultíssimis. 

I slova a jména Paphlagonická u Strabona^ G«q\>\v^W>« 
12. zacboraaá, oáatrnaímtf*^ řecké \l««!&«^V?| ^^ tasS^^ 



35ia 

oeié' slayjtnská jsoa, k. p. Bagaé (sr. Ri^y ťehnš), 
Binsas <8r. Béa), Lokes (sr. Lokeá), Batotes (sr. Rat 
aneb Rad, Radota), Zar (sr. Belizar), Manea (isr. Man), 
Gasys Ologasya (sr. gost gast) atd. Buď jak buď^ Po- 
lybins Výslovné praví, ie se „Venetové tito jaisykeni od 
Gallův různili;^ jest-lí pak ani řeckého ani latinského 
jacyka nebyli; jesMi tolik slavjanských posisfatkáv v 
prastarých jménech míst, hor, řek, jeser atd. anobrž i 
tolik vplyvu na cize sousední fehi, starou římskou a 
DHvou vlaskou, zanechali: ani pochybovati nelze o jejich 
slavjanskosti. Slova slavská páljub póljub liU pálumba 
jak jsme to v přiloženém pojednání ukázalí; již u nej- 
starlícb latinských básnířftv užívaná nalézáme, k. p. u 
Plaula, asi 200 let před Kristem ; odkudž viděti, jak 
dávno již Veneto-Slávové v Itálii bydleli a s Latiníky 
sousedili, a jak pravdivé jsou zásady Šafaříkovy ve Sta- 
rožitnostech o předkřesCanském bytování Slavfiv v Ev- 
ropě. Naši nejstarší dějepíscovéj Nestor, Boguchwal, 
Dflfemil a j. to výslovné potvrzují, a sice tak, že tento 
poslední sídla Slavjanflv netoliko na horní ' ale až na 
prostřední Itálií, až do Říma, rozprostírá v kapitole I. 
takto pravě : 

Mezi jinými Srbové, 
Odtud kdež bydle Rekové, 
Podle moře síe usadichu. 
Až do Řima se rozptodíchu. 

Slovem dějiny i zeměpis, řec i obyčeje a tisíce 
jiných dňvodftv a okolností to nepodvratné potvrzují, 
že již ve prastaré době, před Římany a Kelty, nejen v 
celé horní Itálii, v Benátsku a Lombardsku, ale i v Hel- 
vetsku, Tyrolska, v Části Bavor, v Retii, v Noriku Ven- 
do*SIávové bydleli, a že strom života vlaského má* svfij 
kořen v půdě Slávy, 

Srovnáváme-li toto polatinéní a povlašeni Veneto- 
Slávův v Itálii, s poněmčením Vendo-Slávftv v Němcích, 
veliký mm obojím nalézáme rozdíl. Latiníci a Vlachové 
io učiaili bez otunyala a scVii}&\m£ko 0«4%e;^«^^':i ^in&d 



857 

to ukartovali scbTáloé a sdmysloé ; a téeh tam bylo to 
Tíce dtló náhody a geografického aoosedatvi a snilšeof: 
a těchto bylo to více dilo národDÍ nenávistí, aobeetví a 
jakéhosi Eapeklenénf; ti tam nevedli proti řečí a národ- 
nosti žádné vojny a krveproliti ; tito dlouhotrvanlívé bojé, 
křižné vojny a vraždy nkrutné jako Nero ; Vlachové 
nikdy nehledali vykořeniti národní povědomost u lído, 
nevtiskali do slnvjanských mést násilně své osady, ne- 
brali jim domy, role, města : Němci, dle svědectví hi- 
storie, všecko toto činili. Vlachové přijímali Slavjany 
do cechův, do spolkfiv malířských a uměleckých, anobr£ 
i do nejvyšších lířadAv a dfistojností, za císaře (jako 
Upravda a jiné), za papeže (jako Jana IV. z Dalmácie 
ze Síana f 641), za biskupy, knížata, bez rozdílu : 
Němci naproti tomu zákonem a přísahami odstrkovali 
Slavjany od řemesel a cechův. Vlachové nám odnárod- 
nili jeu málo kmenfiv a kraj&v: Němci i mnoho kmenfir 
i mnoho krajin. Vlachové to učinili tiše, nezpozorované, 
vlídně : Němci klopotně, bouřlivě, divoce : ti tam se 
oním skutkem nikdy nechlubili: tito zde se ním chvá- 
stají co nějakým triumfem v historii i v novinách, če-> 
kají a žádají, abysme se jim zaň ještě poděkovali, a se 
samými pozfistalky a starožitnostmi oněch nešfastnýeh 
kmenův nestydaté šibalství a šidířství provozuji, jako 
8 podstrčenými a draze prodávanými Prilvickými mo- 
dlami. VI«chové to již dávno činiti přestali : Němci i v 
přítomnosti to ještě dělají a pro budoucnost laskominy 
mají a osidla kují. — Nemfižeme se při této příležitosti 
zdržeti od projeveni té žádosti, žehy k želání bylo, aby 
někdo obšírnou a d&kladnou HUtorii odnárodňováni 
Slavjanův v Evrop/^ obzvláště pak Némčem jich v Gev' 
manil sepsal od nejstarších do nejnovějších časů v. 
Studnice k tomu muselyby se arci větším dílem v evro- 
pejských, jmenovitě v německých archivech hledati, a 
však i podajť, pověsti a zpěvy, obzvláště u pozůstalých 
ještě Lužičanfiv, Kašubftv a jiných užíti a proto cesto- 
vati. Při tom však muselaby se mravná cena tohoto, 
v historii svéta jediného skutku nestranném ^4^t^\& ^ ^ 
Herderovjkou humanítností akázaVx^ nY^í^\\\\ X^^ \fi^'&^ 

KoUáToyy Bpify, m VI 



m 

•pisovatel, 60 jeit Tétší ctnost: cizých práv šetřeni čili 
setřeni? co kréuiéjii sásluba o ilovéčenstvo : či boje, 
krveproléváni» otročení, potlačování, skáza a anrt^ jtko 
na itraně Némcfiv; iili pokoj a pracovitost^ rolnictví a 
kupectví, domácnost a radohostivost, svoboda a život, 
jako na straně Slavjanňv ? — ant onnozí Němci pořád 
ještě se timto ohavným dějem hrdé vychiubuji, pova- 
iujíce a zvelebujíce jej co nějaké národni hrdinství, 
jDO vitěistvi germánské energie a síly, co dfikaz prý 
šlechetnějšího německého dncha, a Bfih vi co ještě (sr. 
Allgem. Zeit. 1841. Beil. 143). My arci jinače o tom 
soudíme, majíce to za herostratickou slávu, za nejvyšší 
skvrnu v historii evropejských národfiv, za hanobu lid- 
ského pokolení, za pošlapání nejsvětéjších práv člově- 
čenstva, za zneuctění křesfanského, k tomu co prostředku 
bezbožně užívaného náboženstva, za národní, politování 
hodnou zaslepenost^ za barbarství a loupežnictví, za 
krádež a vraždu na nejvyšším stupni, za bezpříkladnou 
.ukrutnost naproti nevinnému, tichému, pracovitému, po- 
koje milovnému bratru a sousedu, za kterouby se aspoň 
osvícenější potomci již hanbiti měli. Komu ze Slavjanův 
nepěol se srdce při takových zloČinstvícb, koho oko 
zůstane suché při takové strašné národní tragedii? Já 
aspoň^ jíž co mládeneček, kolikrátkoli dějepis tohoto 
násilného odnároduování a němčení jsem čítal, krev a 
srdce za několik doův ukojiti jsem nemohl a nemohu 
posavad. Když jsem v Kronice Matouše Pařížského to 
místo četl, že když Mongoli r. 1243 z Asie do Evropy 
vpadli, všudy prý před sebou to rozhlašovali, že přišli 
jjpropter furorem TeiUomcum sua (1. j. Mongolův) mo- 
destia temperandum^ hned se mi ta myšlénka namanula, 
že tu Mongolové nepochybně toto potlačováni a odná- 
rodňováni jiných, obzvláště Slavjanských, národův před 
očima měli, tak že pověst a žaloby o tom až k uším 
těchto divochův pronikly. A tak hluboce uraženého ná- 
rodu neostýchají se někteří (k. p. Maďaři) ještě až po- 
savad bolestně dotýkati a nové rány jemu dělati! Sám 
dobrý Uerder, ačkoli in theoria to činil, předce ín praxi 
Be nemohl cele od tohoto geTm^^t^iW^Vo, ^Vín^vi. kde iea 



26Í 

fnoiDO křivdu a škodu číofeího, neduhu uzdrsTiti; i on 
jednoho z nejpeimátnéjífcb muifiv naiebo národu, lotii 
Komenského, tohoto Horlíslava dle jména i ducha, ně- 
meckému národu přivlastňuje, srov. Briefe zur BefbréL 
^. Htrnian, Ri^ 1793. Sami. V« p« 31. kde píše: „Wttm 
ich Einen Mann unsrer Nation (denn warum solíte man 
Bóhmen und Mahren nicht zu Deutschland rechnen?) 
mít dem St. Pierre (slavný francouzský spisovatel) ver- 
gleichen m5chle ; so #are es ComeniuSy und dies sre- 
wiss nicht zu seinem Nacbtheil.^ Tak hle nejen kraje, 
ře5, kmeny, i slavné muže nám berou : Husa nám vzal 
Pdlttz, Komenského Herder. — Pruská vláda pohříchu 1 
ješté i nynfy bI jen skrytě a tiše pokrajuje v tomto 
barbarském díle germanizováni nbohých Lužiřanfiv a Ka- 
šubfiv. Sám Fridrich IT, od Němcův Velikým zvaný, 
byl hrozně tímto ďábelstvím posedlý ; on vida u počátku 
svého kralování r* 1740, že vfikol Berlína a Postupina 
větším dílem ještě Slávové bydleli a řeč svou mluvili, 
povolal z jiných krajáv 12,000 německých rodin ku 
germanizování těchto Vendfiv tak, že ty německé rodiny 
schválné všudy mezi slavjanské osady, anobrž domy a 
rodiny podrobně rozdělil ; Némcfim větší práva a svo- 
body dal^ ouřady jen Němci obsázel, a tak přes Čas 
svého panování za 46 let téměř dplně slavjanskou řeč 
a národnost v těch krajích zničil a vyhladil. I když 
Slezsko dostal, jeho první péče a práce byla ta, že ně- 
kolik tisíc německých rodin tam rozhostil, aby tyto, 
€0 kobylky a honsenice, strom slavjanské národnosti 
obhrýzaly a sežraly. Kašubové v Pruském vojsku při 
učeni se němčině trestáni a žalařováni anebo odměňování 
bývají. Když nynější král Pruský v Lužicech jezdě k 
českým hranicem přišel první jeho otázka ku prdvodČím 
a vítajícím ho byla: „Bylili Němci čili Slávové prvnější 
a starší obyvatelé v Čechách?^ Z této řeči snadno son- 
díti o tímysln a záměru. Ještě nyní v těchto našich 
dnech jakýsi Němeošíi to Polákfim pod Pruskou vládou 
stojícím za zlé měl, že na sněme Poznaňském o ^beide 
Landessprachen^ mluvili, a že svou řet % \jA\^\^kí%x 
jprý obecnému dobrému celého kré\^\»VsV CV.. V '^^^^^^ 



269 

obětOTati nechtějí; 8rov. Allgem. Zeít. 1841. číslo 183* 
Aoglickoněmecké lidomílství praciýe jedoim a tými ča- 
sem na vymaoěai Židův a čeraochů? a na (Kxiaianéní^ 
ba moŽDO-li vyplenění Slavjanfiv, aby pak miserné jejich, 
r&zniny a pozAstatky onino pojohnbulliti tito podeutsch- 
michliti mohli. — Ptáme-li se na studnici, ze které tato 
zpapnost a osohovačnost Němcův vyplývá, a na pudidla, 
která je k těmto nespravedlivostem vedou, nejhlavnější 
jsou : na jedné straně přílišná skromoost a popusiivoit^ 
nekonečná různivost a odtud vyplývající slabost našeho 
národu; na drubě straně duma a náobraza Němcův, to 
jest, to příliš vysoké domnění^ které oni sami o sobě^ 
o vlastnostech a zásluhách svého národu mají. Marno* 
myalni a samochlubní jsou Číňané a Francouzové : ale 
nad to Němci. Nyní ještě v našich těchto osvícených 
časich provozují oni hnusné modlářství a nestydaté bo- 
horouháni se svým národem, jako k. p. ztřeštěný Rohmer 
v knize „Deutschlands fieruf in der Gegenwart und 
Zukunft^, kde Němce nazývá „centrum člověčenstva^ 
střediště celé vzdělané země, prvotinami lidstva, národem 
takovou plnosti vloh a darův od Boba ozdobeným, ja- 
kovou žádný jiný — prvními slouby a nástroji vyššího 
pořádku — kněžími boiibo království — německá při* 
rozenost nosí prý na sobě znak nejvyššího duchovního 
panství — Německo jest prý určeno ku koustitučníma 
kralování nad onou obcí, která Evropou sluje — tento- 
Královský národ má prý nejvyšší správu a vůdcovství 
míti, an( on nejduchovnější, nejšlechetnější a nejuroze* 
nější, ve všech částkách nejvzdělanější, nejschopnější v 
£\ropě jest, ozdoben královskými dary, u Boha v nej- 
větší milosti stojící mezi všemi národy, které historie 
zná.^ — To hle jest rozhlášené německé světanství I 
to světoobčanská láska! Tak ble i ten ubohý národ ži- 
dovský, jenž se za miláčka božího měl, našel svou o- 
picí. My bysme proti tomuto smradu vlastní chvály nia 
neměli, anC proti bláznům sami bohové nadarmo bojují 
— kdyby on Němcům kotrbu neomračoval a mozek ne« 
podpaloval k páchání do nebe volajících křivd naproti 
Jiiifm národdai^ IVež podobná sainoi«^sUi^«v\ost a sebe- 



přeceněni jioa původem toho, {e Némci jiné, podle }e^ 
jich sdání nížšf a od Boha opOTr£eoé národy nepokoji^ 
potlačují, viecko germanicorati a německého toho štfiilí 
íičastné ndinití chtéjfce. To je blud, nejen potopy ale 
i odpora hoden f — Pravda piše p. Solovjev, v ruském 
spisu: Moshvan^ 1842. (isl. 5. ,,1 tiskem hlásají i 
ústné mluvi Némciy že phémé slavjanské není zdobné k 
tomu, aby samo sebou jestovolo, tt jest létkovinou a 
fnaterialem, k jehoi obděláni povoláno jest plémě ger- 
mánské.^ — Nu ale kteréže jsou prostředky proti to- 
muto sléma? — Vzájemnost, opět vzájemnost, a opět 
jen vzájemnost! Kýž pak jíž jednou v Evropě toto ná- 
rodosálenství přestane ! Reč, obyčeje, literatura, děje před- 
kův, aoobrž i sama jména krajův, vesnic a starých rodův 
zdržují národ s Čarodějnou mocí od cízinstva : a byt 
někdy násilným okoluostem něco i popustiti musel,, 
předce v jádře národu pořád národní rozpominky a tužby 
ilejí a vybuchnou s hrozným hřímáním kdy a kdeby se 
nikdo nenadal. Sám od několika století již v Saskem 
Starohradsku zněmčený slavjanský rolník (Altenburger) 
po ztrátě řeči drží se ještě pevně svých zvykův, svých 
lier a svého oděvu, a nenávidí svého odslavenitele. A 
sama jména Slayjanům vyrvaných, nyní slavných měst : 
Berlín, Braníbor, Breme, Drážďany, Lipsko, Lubek, Víuary 
Štětin atd. věčitým budou v děje- a zeměpisech pomní- 
kem tohoto germánského nečlověctví a znečlověčování 
jiných. Tato města jsou slavské Mioby, bolestí a zou* 
fáním nad svými zamordovanými dítkami zkamenělé. — 
Aoobrž i ona mnohá slavjanská, v tomto pohlcování 
Slavjanův polknutá, ještě posud jakž náleží nestrávená 
slova v němčině, zvláště v Sasku, jak ve knihách tak 
i v prostonárodní mluvě žalují a vždycky žalovati budoa 
na tuto národní velkovraždu. Hodná věc by byla, aby 
nám někdo tyto slavísmy v němčině tak sebral a sesta- 
vil, jako to jíž Leška a Dankovský učioíli se slavísmy 
v maďarčíně. My k tomu zde aspoň návěští dáti a po- 
čátek učiniti chceme abecedním pořádkem : 

Beisker piskor ; Bilich plch ; BránchArs. \^«i^^^V\ 
huchein pocben, bouchati; BulUy w. ^qV\w BuU V^*^ ^"í^"^' 
Mých Angliěaoóv) vůl; burzeln purzeln YitivwHtó.\ X>a'^ 



S84 

pokračovali. Jen Jidáš i po napomenuti přijatém od 
toho, jeji zkaziti chtěl, tvrdošijné ve zradé a zlobé své 
až ku vlastni propasti pokračoval. Naše křesfanaké rada 
jeat cele jiná, totii ta, aby se bratři Némci již jednoo 
na pokání dali, aby aspoň nyní jíž plnili IX, a X. boží 
přikázaní, aby potomci v osvícených časích moudřejší 
a Čiovéčtéjší byli, nežli jejich předkové v duchovní 
mrákotě, v pěstním právě živší. Co surovost a hloupost 
dávných tmavých století zavinila, to najde odpuštění ; 
nikoli ale to, co osvěta a vzdělaná zoumylnoat zlého 
páchá. Že Lužičanův již málo Jest, to tím silnější pod- 
nět k jejich uchránění. Co psk má aritbmetika a právem 
• 8 mravností společného? Dokud kde i jen jediný 
Slavjan žije : dotud tam celý národ. Našim zdáním nej- 
lépe by učinili naši Lužičané, kdyby přiklad Slovákův 
následujíce k české literatuře a řeči se připojili: tímby 
i oni mnoho získali i Čechové. Chvalitebnéjší a přiro- 
zenější jest Slavjanovi státi se Čechem, nežli Němcem. 
Jest-lí seHorvati k Illyrflm, jest-li se Rusíni k Velkoru- 
sfim pozdvihli a přivtélili: pročby to Lužičané na počet 
menší, učiniti nemohli ? Oni jsou krom toho nejbližší 
bratři a sousedé Čechův, oni někdy skutečně i k české 
koruně přináleželi, oni jsou Českými osadníky, vyhoanci 
a Husity zhusta promíchání. Mezi srbštinou v Lužicech 
a Češtinou sotvy jest větší a podstatnější rozdíl, nežli 
mezí slovenčinou v Uhrách a češtinou ; v Lužicech jsou 
jen asi 2 — 3 podnárečí, u Slovákův pak téměř 5 — 6. 
Každá menši a slabší částka Slavjanův af se k literatuře 
větší a silnější, sobě stejnorodé, částky dobrovolně 
připojí. Slovenské nářečí jest z logického i aestheti- 
ckého ohledu dokonalejší, než české : ale Čecliomora- 
%anův více jest téměř dvakráte než Slovákův. Možnější 
*a snadnější véc jest to, aby se dva millionové Slovákův 
počeštili aspoň v literatuře, než to, aby se ctyH milli- 
onové čechomoravanův poslovenčili. Obět v takovýchto 
poměrech a okoličnostech učioéná není ztráta ale zisk, 
ona jest obět přinesená na oltář matky Slávy. Pama- 
tujme na ono Dobrovského, štěstí i neštěstí, nemoc 
j lékařství našeho národu lak sUu^^u^ ^^ vxVk^d^ě obaa- 



265 



tiující orakulum : ^Német byli opatmejszy nezU my ne' 
^svorni Slávové! vzdyt proměny a odličnosti ve vesni'' 
cech nelze za dorické, atíické a jonické nářečí můi!^ 
Kýžby tuto, DÍkdy dosti opakovanou býti Damohoací 
výpověd vrabci ae atřech v celé Slavii bes přestáDÍ 
kázali, anobrž samosvojným a hluchým rozdrapovatelAon 
našeho oároda v uši hřiaaali ! ChraĎme se roftkatováiií 
našeho národa na nesřialné (áatečky a kmenky, naředička 
a malokramářské literatnrky: doatif to již veliké ne- 
■ětěsti proň, že jest rozečt vrcen. 



ó'. 



» ' ' . * 



díl III. 



HLAVA I. 

Tyrolsko ; Stelrlo ; Mals ; Inomosti ; Saniiee. 

Pln těchto a těmto podobných myšlének oponštěl 
jsem Itálii a vstnpoval do Tyrolska, kde tyto myšlénky 
a city bolestné, bohužel, ještě jen novou potrava na- 
lezly. Bfih ví, co z toho bude — řekl jsem sám k 
sobě : — zase cestuješ k těm, jejichž nenávist SlavjanAv 
vždycky si nenáviděl a nenávidíš posavad, — Co mi 
však v této ostudě jakové takové polehčeni působilo, 
to byly dvě okolnosti, totiž jedna onano v Benátkách 
nám daná Kralevičovská náputníce : „Nejsou rovná ny- 
nější utrpení budoucí Slávě^ — která ustavičně v uších 
mých zněla a co angel těšitel mé kroky sprovázela ; 
druhá příznivá okolnost byla ta, že myšlénky tyto ne- 
zůstaly němé a v duši vryté, nýbrž že sobě prfidacb 
učinily v rozmluvě s jedním mladým, mnohostranně 
vzdělaným, a vlastní zdravý soud o věcech vynášejícím 
Němcem, jemuž jméno Emil Feuerlein. On se v mě- 
stečku Morbegno k našemu vozu připojil, byl rozen z 
Vurtemberského kraje, z osady Wolfschlugen, kde jeho 
otec Irazatelem on pak jeho pomocníkem byl. Pro do- 
koDčetií své vzdělanosti pulo\%\ n \V«\\^ ^^V\\\«it h\\ 



26T 

jpho krajaaen a mUáiken: oa Gpethebo se IméTal, i» 
prý lak veliký ducb, vlaatné předoe tak málo adélal^ 
OB jej nazýval BČmeckýai Epikurem; Vinařský dvůr prý 
cele jeho genia ochromil; jeho romány jsoa ikoly ne«- 
mravnoati, jeho trucblohry jsou bes éinAv a jednáni, 
nezdařilé nápodobení Shakespeara : jeho domácí iitůi 
prý pohoršlivý a jeho smrt, které ae prý co chabee 
bál, sméioá. -» Já nemoha ae zdrieti vskočil jsem mu 
do řeči, řka : nP*>i®^ J^ naproti tomu velikým jsem cti- 
telem G6theho." I proč? řekne on. Mezi jinými 
xvláátč i proto, že Gothe, Herder, Grimm a Adelung bylt 
vlastné první, jenž v Germanii proti antislavským před*- 
audkfim pracovati počaií, národní slepou nenávist pora- 
zili a pravé človéčenským citfim i náhiedfiro cestu kle^ 
stili. Nevím, jak tu zásluhu pravé Góthemu připiaujetev 
řekl p. Feuerleín, . Já ji připisuji co očitý svédek, soo- 
sed a z částky spoludéloík Gótheho v Jeně, kde jsem 
ae Často o tom s ním osobné smlouval a jemv 
na žádost i několik slavjanských národních písni přelo*^ 
žil. Auobrž on se i slavjanským nářečím, jmenovité 
českému a srbskému, učil a sice ve vzešlém již veku. 
Již jsme se více a víee blížili ke chlumu Vormaké 
jhe čili Stelvio (sr. Slip, Stolb, Siiíp) zvaný ; cesta 
vedla křivolakem, tak řečenými galleriemi, nad nimiž 
pevné střechy, aby sněžiny čili luviny pocestných na« 
trefily a cestu nezasypaly. Silnice tato, Napoleonem 
zaměřená, Františkem dokonaná, tak závratná a předee 
tak bezpečná, dfikazem jest toho, jak lidský d&vtip i Ul 
nejohromnéjší přírodu převládati a ji k tomu nutiti umf, 
aby kde nechce působiti a vydávati aspoň trpěla a slon- 
žila. ŠCaslni mocnářové, že na taková díla svá jména 
připnouti mohou ! Jen noálokde krčma aneb hostinec 
liduprázný, nebo zdejší hostinští od vlády 300 zl. stříbra 
dostávají, jen aby zde bydleli a pocestným ku pomoci 
byli. Tu již nebe surové, povětří chladné, skaliska 
nahá a černá, rozpadiiny a rokle propastné, přírodo 
strohá a skoupá. Véru se nedivím, řekl jsem, že zde 
Wínkelmann jeda z Itálie do Němec, do těžko m^&lfi<^«.iv 
upadl a smysiův pozbyl: já aáia te \€m^x ^ ^^^^^^^&^ 



966 

«ebMpo(eDSlvf iiaiéEéin, a nikdybych pocestnýn nerkdify 
aJby % VIaoh do Tyrolska potovali^ nebo to jest b rife 
éo oěistce. Najednou octli jsme ie t Siberíí, sníh před 
Hájní, nad námi i pod námi; kde pak snéhn Debylo 
tam kamenité mofe. Nikde jsme tak mlÓetÍTÍ nebylí Jako 
ade, každý jen do sebe pohřížen. Netoliko minviti ale 
i dýchati se ta 6lovék obává, aby tuto véinon tichost 
aerniil, toto přírodu ve hrobe pochovanou nenepokojii. 
Mensřii tu, nedím-Ii ptačátka v povétH, ale ani ^erríčka 
«n1 bylinky na lemi. Hněv Stvořitelův sdá se^ ie toto 
skalí tak roztroakotal a rozmetal. Tatry sloreaské 
jsoo též vznešené, ohromné, ale jejich pohled má cosi 
veselého a přívětivého : Tyrolské hornatiny jsou strainý 
^aloskeletjsóu smrt bez masa a kftže jen bitou plach- 
tou aaěbu oděná. Když takto téměř zkamenělí u pro- 
slřod těchto kameoův asi za 5 hodin mimo kamení a 
SDíki nic jsme neviděli, mimo vrzání vozu a tlačení srdee 
našeho nic jiného jsme neslyšeli : tu hle přichází nám 
v listrety muž vysoké a vážné postavy, polosvétským 
polokněžikým rouchem oděný, kalíšek a lahvici rosolkoa 
5ili rumem naplněnou v rukou nesa s přívětivým nás 
vítáBÍm a zvaním. Tato £ást vrchu sluje Atpiano dello 
Stelvio, na levé straně cesty stoji kostelík a vedle nčbo 
příbytek duchovního. My použivse tohoto radohoslinatvf 
navitívili jsme nejprve chrám, jenž zde od vlády pro 
pocestné, pro hospodské a pro dělníky cestu tuto opra- 
vující vystaven, od místokrále Bainera oltářním obrazem 
§• Vavřince, od místokrálovny jinými svátostmi obdarován 
jest. Asi 60 duší hlásí se k této faře. Kněz se jme- 
nuje Canonicus Philippus deNesini: jak jsme se zádi- 
vili, když jsme do jeho příbytku vešli a on nám svoa 
rodinu t. j, dva syny a dvě dcery představil a to beze 
viebo ostýcháni! Muž tento jest nyní vdovcem: ve 
mladosti své oddal se stavu duchovnímu, pak vystoupiv 
z něho oženil se a zplodil 7 dítek; z nichž jeden syn 
v néstě Bormío správcem nemocnice jest, též v man- 
iebtví žijící ; druhý syn právě se též ženiti zamýšlel. 
iBŽelka Nesiniho před několika léty zemřela : po 
r/ tohoto kostelíka zde^ mUo ik^m^V\ Vk«V«i«ii 




M9 

býti, kdoby ide oařad kněifký Btstávati a bydleli ehtél» 
Sán Filip Nesioi stařec D>ní 70 lety ae k tomu odho* 
dlal : na zvláštní přímluvu rakouského dvoru dal papei 
k tonu přivolení, aby* tento mni, oo bývalý kaéz a nyni 
co vdovec a otec, ide ouřad tento konah Mál roěítého 
platu 611 zl. 40 kr. stř. Jeho natká byla hraběnka n 
MoorUy jeho bába knčina vlaská. 

Asi dtvrt hodinky od tohoto kostelíka jest bostinee 
Santa Maria de Stelvio, a pahrbku jeho na levici otfírá 
se pronikavý výhled do Švýcarských selených strání • 
dolin, plných švýcarských stodol a pastýren, dobytk» 
a krav. Ach jak okřálo oko a srdce mé tímto pohle- 
dem. Stál jsem sde co Mojžíš na hoře Néboh před 
krajinou Kananejskou, mlékem a medem oplývající* 
Ještě asi pftl hodioy cesty tu mýto, tu sloup s nápísen 
hranice mezi Lombardském a Tyrolskem ukazující. Tenia 
chlum jest nejvyšší punkt na této cestě, a tato cest» 
ta nejvyšší vozní cesta na celé zemí, totiž 8663; 
střevicův nod mořem povjšená. Vfikol a vflkol strmfjl 
ledoví jehlaocové nad oblaky, mezi nimi nejvyšší jest 
Orteles zvaný, na jehož temeno teprv nedávno jedeš 
lovec poprvnikráte se vydrápal, začei i od arciknížete 
Jana odměnu dostal. Tu sníh a led véknje: čas mnoho— 
stoletý bezvládně se rozbíjel a ohromná Čela těchto* 
tytanfiv* Sem hle, řekl jsem ke svým druhům, sem do 
těchto hlubin a roklin aneb na tento chlum Orteleský- 
patří gothický Medulánský chrám s jeho osrutuými bal« 
vany, ropouchy a končoury, s jeho tmou a studeností;- 
zdeby stál na svém místě a ve svých živlech : zdeby 
našel své podobizny druhy a přiměřené okoliČnosti. Ty«» 
rolský kraj, Medulánský dóm a Klopstokova Messiad* 
do jedné vrstvy náležejí: všudy ozáblivá vznešenost a 
dlouhochvílná krása. — Delft jede se ještě strmějším' 
srázem, tak že silnice s galeriemi zdají se na tuto ho- 
rostenu jen co vlaštovčí hnízda přilepeny. Trafoi jest 
první vesnice tyrolská, pak ťrad, Scbuldern; všech 
domy a střechy, již samy o sobě špatné, byly onou vi- 
chřící, která nás u Komu přikvačila, celé rozč^chcá^'^ 
a zbořeny. Ode 38 let nepamatuji i^« ^o^q\^\í€ \^^^Y^%. 
JPíářečí německé zde chroptavé ; iNáto ^o4\^xjXiw^V^^ ^^- 



S70 

«iiDky Hootiiérné, lid miseniý a blb{, xpůtob odéTV 
•evknsDý, obyieje otrocké. V Itálii rosifřeD Jost omií 
▼ieoii stavy cit rovnosti a povědomost svobody ; i toa 
iebrák almažnu prosíci blavu pHno nosí a v o(i rovno 
bledí: jinděe sde^ jii v prvnlcb vesnicech klobouky a 
^pice přod naším vosem t daleka dolů bráno, plasivost 
a otrlost s otevřenou babou tkví na obličejícb. Nám 
Mmým se ve voze na celé cestě nikde tolik nežívalo 
a nedřímalo jako v Tyrolsko. V měste&kn Malt zftstalí 
jsme přes obědy ; sotvy íe jsme sesedli s vosa, ho- 
stinský, dobromyslný muž, pln strýékovskébo sdvořil- 
kování, vedl nás na první poschodí do prostranné síně 
ku stěnám, kde v rámích za sklem, na zpfisob obrazŮv, 
byla se všemi krasopisnými čirý čarami napsána jmtkia 
lěch císařův a císařoven, kráiftv a královen, knížat a 
kněžen, kteří co hosté a putující svou přítomností tento 
hostinec poctili, zde obědvali anebo spali. Rok a den 
jejich příchodu a odchodu svědomitě zaznomenán. Zde 
mezi jinými stála i jména naiebo nejjasnějšího nyní pa- 
nujícího císaře a císařovny, ani na cestě ke korunování 
do Meduláou zde noclehovati ráčili. V předsíní visí 
zaprášená a ošumělá podobizna Suvarova Eitnniskéko^ 
první to i poslední Slavjan, kterého jsem v německých 
krajích a příbytcích spatřil. Jak pak tento sem při- 
chází ? ptal jsem se hostinského. ^On nám a celému 
slavnému dvoru Rakouskému v čas francouzské revoluce 
znamenitou pomoc a službu prokázal.^ Na, odpovím já, 
tato Vaše vděčnost věru vsí cti a následování od jiných 
hodná jest. Odtudto až do Inšpruku téměř každý dflm 
obrazem, někde i třemi čtyřmi, nějakových svatých 
ozdoben jest : škoda jen že obrazy, aneb raději mazaniny 
tyto, tak velíce oko urážejí a vkus lidu psují. Pevnost 
Finsterminz, kde jsme večer při měsíčku jeli, jest oprav- 
dové strašidlo, ouzkostí a hrAzou pocestného naplňující. 
Odtndto jeli jsme, chvála Bohu! celou noc, větším dílem 
vedle reky Inn, přes Ríed, Landek, Imst, Nassereit čili 
Nezoray, kde jsme ráno snídaní měli. Zde pohled na 
ženštiny téměř ke smíchu nutí : černé, široké a vysoké 
lepíce co řešuia na hlavě „ScYiYralitt-^va^^^c^Ti^ ivané^ 



t7t 



od nčfteika SchwatE, kde a« ahotovi^i, dáfajf jín 
▼okott aelepoa poatavn a ieDstíny nespftsobné ka práei 
oioiy aaC pří kaidte felioDtf blavy celá ta téie spad- 
nouti aneb brdlo lardovaiti broží. Med veanioí PlaUm 
a néatečfcem Ctrl spatřili jsne oa Inkách putýřA?, jeni 
ovce a koně pásli, majíce nad seboa červené oádeit* 
niky, jako n nás měšfané a méátanky, anC právě tefadái 
poprchávalo. V blixkosti Cirlo, asi hodino od inšprnka 
jest pověstná strmá skála iili sed sv. Martina; asi 200 
střevicftv od seně jest v ní díra a před ni dřevěný 
kňiy na památka osvobosení císaře Maximiliana I., jenž 
zde bone kamzíka tak nebezpečně zalezly ie maje nad 
to podkovice na botách zatápěné, skrze sedláky na pro- 
vází ch dolů spuštěn býti musel. Z této případností 
nadělali Tyrolčané mnoistvi všelikých nechutných zázra* 
kův a pověrčivých rozprávek. 

Inomostz čili lasbruk leií nad řekou Inem, jest 
hlavni město Tyrolska. Stavitelství jest cele staroně- 
meckého slohu ze středověku. Vrchové okolní cele 
sněhem pokrytí. První co zde příchozímu v oči hye, 
jest to veliké množství klášter&v a mnicjiA ; potkávali 
nás na eestě celé zástupy Servitfiv, LiguriaoAv, Kapa- 
cinfiv, Františkánfiv, Praemonstrateosův a Jesuitův, což 
jsme ani v Itálii nespatřili. Jesuitské kollegium a Fran- 
tiškánský klášter zaujímají celé ulice. I Čechův jsme 
zde drahný počet našli ; mezi nimi pan Kuřák, professor 
patbologie a physiologie^ nám přátelské služby^ v ohle- 
dání města prokázal; znav jeho krásné dary ducha i ne- 
malé vlastenectví přišeptal jsem mu položertovně polo- 
opravdově: ,,Cizí proso oháníš a tvé vrabci pijí.^ 

I zdejší chrámy a obrazárny, anobrž celé Tyrolsko 
honosí se peřím slavjanskébo umělce. Jméno Martina 
Bohumila Poláka^ od své polské vlastí tak jmenovaného, 
všude se zde Četné ozývá ; kde a kdy se narodil, nelze 
bylo dopíditi se; okolo r. 1630. zdržoval se on v Ty- 
rolsku celých 30 let, nejprve co komorní malíř arci- 
knížete Leopolda a potom knížete biskupa a kardinála 
Karla z Madruce. Maloval v Inomostí, v Ualln^ v Td- 
eatě a v Brixeoé mnohé utěšené o\ii%vi> ^'^ V^ ^yq^^íb^^ 



»1Ě 

mnol^ýeh dobročinných dstavA? ka prospéchn mládeio 
pochován byl. Areídno jeho obdWoTanébo štdtce jest 
▼ iBomostí v oltáři Servitského ehráma, představojicit 
Zasnoubení P. Marie s Josefem : jeho omélecké vyna* 
lettni i okotěšné roxřadéni skopin, správnost kreslení 
a stkvélost barev satemňuje takřka všecko ostalní. V 
Kapneinském ehrámé byl od nebo s. Felix. Špitálský 
chrám s. Ducha má od nebo spsnilý obras, na nénul 
8. Anna, P. Marie a dité Ježiš. I zdejší mnsenm ano- 
bri i mnoKÍ domové Inomosfanňv ozdobeni jsou péknýmí 
obrazy tohoto, nám ztraceného, syna Slávy. Mnohé- 
obrysy a malby tohoto umélee zahynuly v ohni při sho- 
ření nékdejšiho letního sfdia Rnbelust v Inomostí. V 
déjinoslavném mčsté Tríenté (lat. Tridentum, kde cír- 
kevní snem konán) nalézá se od našeho scunárodníka 
výše 20 obrazů v v rozličných cbrámich, totiž v Dóme: 
Nanebevzetí Marie, Yraidéní dítek betlebemských ; sv. 
Krištof, sv. Dorothea a Marie. Ve chráme s. Magdaleny r 
Večeře Šimona malomocného; ve chráme sv. Františka: 
Bolestná matka, s. Klára, Neposkvrněné Početí, sv. An- 
tonín Padnanský, Odpusthy Porciunknlské ; v Kapucín- 
ském chráme: s. Kříž v oltáři a Křižování v Sakristií- 
ve chr&mé sv. Marka : s. Augustin a jiní 8?atí. — Ve 
vsi Malé ve Sluneřnim oudolí (Sulzthal) jest od něha 
Narození Marie : v Gastioné s. Vavřinec (výtečný obraz), 
v Brixené ve farním chrámě v oltáři tří králové od 
východu dité Krista navštěvující; v kollegiatnim chráme 
dva převýborné obrazy : Zvěstování P. M. a s. Magda- 
lena při Večeři P. Kdybych byl čarodějníkem, bylbych 
všechny tyto krásoumné poklady překouzlil do vlastí 

jejich pftvodce, aneb do jiného Slavii posud věrného kraje. 
Ve farním chrámě s. Jakuba jest slavný poutničky 
obraz pomocné P. Marie od Luk. Kranacha. Silná kvé-^ 
toucí barvitost, outlé vedeni štětce, pravidelné kreslení: 
ale ve skladbě žádná poezie, v představě žádná ídeal- 
nost. Němečtí malíři rozštípili píiliš své sily: tak 
Kranach byl malirem v oleji, v miniatuře, osvětlova- 
ie)em (IJlnminirer), mědirytcem, dřevořezbářem atd. Tak 

/ Důrrer cbtil všeamélcem, i.\«ln\ktm, \^i\^i^^m, ^%VLfe«i^ 



278 

spisovatelem býti. Odtud jakási Besonstředaost pl&ou, 
rozTásalost fignr, rozvláčitQSt barev, pří vší stísklosti 
prostory a předmčtův, při vií míítroskopícké piíností 
štětce v jejich malovaoioéch. Co nejpamátaéjší akasiýo 
se zde chrám fraDtiškáDský; i sde moe přivítal a po« 
těšil oáš Poláky nebo kaplice vedle kniieciho kfira jest 
od něho malovaná, kde dva obrazy v oleji na plátně, 
dva oa stěně a malovaná dutina (Kuppeí) obzvláště 
utěšené a památné jsou. V prostřed chrámu stojí, ve 
dvou řadáob, 28 broncových veljLkáAských litin čili 
soch od nehoře Ldfflera shotovených| jmenovitě: Chlo- 
dovig I. král francouzský; Gottfried z BouiUona; Albert 
I. a II.; Friedrich IIL; Rudolf Habsburský; Artbur král 
Bretanský ; Alžběta kněžna Uherská atd. Na levé straně 
chrámu v koutě stojí pomník Ondřeje Hofera, s jeho 
sochou, v pravici korouhev, v levici pistol drže. Totof 
bylo, co mne netoliko v tomt,o městě, ale v celém Ty- 
rolsku nejvíce zanímalo. Ilofer byl asi 40 let hostin- 
ským, chudým, nepatrným člověkem; r. 1808 — 1810^ 
když Francouzové do Tyrolska vtrhli, povstal Hofer na 
čele svých krajanův a bojoval zmužile proti Francouaflm 
a Ylach&ffl, pro zachování svazku mezi Tyroly a Raku- 
šany. R. 1810 byl od Francouzfiv jat a v Mantově od 
vojenského soudu ku smrti odsouzen i zastřelen. Hofer 
jest muž, ne slova, ale skutku, on jest obraz toho, 
jak německý národ, anobrž i jeho nevzdělaný obecný 
lid, všudy spoladrži, nikde se k cizincfim nepřipojiýe, 
ale k soběrovným. Považování obrazu tohoto vzbudilo 
ve mně cit stádu a mrzutosti nad naším, všudy se od 
svých odtrhávajícím a ku cizincftm se přilepujícím ná- 
rodem! Otče Dobrovský, vzdechl jsem, hle i tento muž 
zde potvrzuje pravdu tvé žaloby, kterou jsi v listé Slo- 
vákovi Rybaymu psal: ^Némci hyU moudřejii^ nežli 
my nesvorní Slavjanél^ Kde jsou naši Hoferové 1 
Rusové mají Minina a Požarského, ale Čechové, Poláci 
a jiní Slavjané mají jenom dělitele, trhatele, různitele, 
rozdrobňovatele národu a vlasti. 

Když jsme u jednoho ze zdejších Českých (přátel 
na večeřinkách, Čili abych Dovomoďn^ iii\uni\^ "oa. \q\t^^ 

KoUárory tpity, UU \^ 



pokračovati. Jen Jídáš i po napomenuti přijatém od 
toho, její zkaziti chtěl, tvrdošijné ve zradé a zlobč své 
až fca vlastni propastí pokračovaU Naše křesfanské rada 
jest cele jiná, totii ta, aby se bratři Němci již jednoa 
na pokání dali, aby aspbn nyní již plnili 1X» a X. boží 
přikázaní, aby potomci v osvícených časich moudřejší 
n ilověčtéjší byli, nežli jejich předkové v duchovní 
Dfákoté, v pěstním právě živší. Co snrovost a hloupost 
dávných tmavých století zavioila, to najde odpuštěni ; 
nikoli ale to, co osvěta a vzdělaná zoumylnoat zlého 
páchá« Že Lužicanův již málo jest, to tím silnější pod- 
nět k jejich uchránění. Co psk má aritbmetika s právem 
n a mravností společného? Dokud kde i jen jediný 
Slavjan žije : dotud tam celý národ. Naším zdáním nej- 
lépe by učinili naši Lužičané, kdyby příklad Slovákfiv 
následujíce k české literatuře a řeči se připojili: tímby 
i oni mnoho získali i Čechové. Chvalitebnéjší a přiro- 
zenější jest Slavjanovi státi se Čechem, nežli Němcem. 
Jest-li seHorvati k Illyrfim, jest-li se Rusiní k Velkoru- 
s6m pozdvihli a přivtělili: pročby to Lužičané na počet 
menší, učiniti nemohli? Oni jsou krom toho nejbližší 
bratři a sousedé Čechův, oni někdy skutečně i k české 
koruně přináleželi, oni jsou českými osadníky, vyhoanci 
a Ijuaity zhusta promícháni. Mezi srbštinou v Lužicech 
a Češtinou sotvy jest větší a podstatnější rozdíl, nežli 
mezi alovenčinou v Ubrách a češtinou; v Lužicech jsou 
jen asi 2 — 3 podnářečí, u Slovákův pak téměř 5 — 6. 
Každá menší a slabší částka Slavjanňv aí se k literatuře 
větší a silnější, sobě stejnorodé, částky dobrovolně 
připojí. Slovenské nářečí jest z logického i aestheti- 
ckého ohledu dokonalejší, než české : ale Čecbomora- 
\3nfiv více jest téměř dvakráte než Slovákův. Možnější 
*a snadnější věc jest to, aby se dva millionové Slovákův 
počeštili aspoň v literatuře, než to, aby se čtyři milli- 
onové čechomoravanův poslovenčlli. Obět v takovýchto 
poměrech a okoličnostech učiněná není ztráta ale zisk, 
ona jest obět přinesená na oltář matky Slávy. Pama- 
tujme na ono Dobrovského, štěstí i neštěstí, nemoc 
J lókařství našeho národa lak sVtu^u^ ^ xAi^dw^ obsa*^ 



265 



liujíci orakulum : y^Némci byli opatmejsiy nezU my ne- 
^svorní Slávové! vzdyf proměny a odUcnosti ve vesnic 
<:ech nelze za dorické, attické a jonické nářečí mxli!^ 
Kýžby tuto, nikdy dosti opakoYaoou býti nemohoucí 
výpovéd vrabci se střech v celé Slavii bez přestáni 
kázali, anobrž samosvojným a hluchým rozdrapovatelAm 
našeho oároda v uši hřímali ! Chraňme se rozkatování 
našeho národa na nesčíslné Částečky a kmenky, nařeiička 
a malokramářské literatnrky: dostif to již veliké ne- 
itěsti proň, že jest rozečtvrcea. 



3&U 

oel6 slavjtnská jsoa, k. p. Bagas (sr. Bog, Bohuš), 
Biaisas <sr. Běs), Lokes (sr. Lokea), Ratotes (sr. Bat 
an6b Rad, Radota), Zar (sr. Belizar), Mánes (isr. Man), 
Gasys Ologasys (sr. gost g-ast) atd. Buď jak buď. Po- 
Ifbins Výslovné praví, 2e se „Venetové tito jazykem od 
Gallův rňznilí;^ jest-lí pak ani řeckého ani latinského 
jasyka nebyli; jest-Ii tolik slavjanských pozlstatk&v v 
prastarých jménech míst, hor, řek, jezer atd. anohrž i 
tolik vplyvu na cízé sousední řeči, starou římskou a 
novou vlaskou, zanechali : ani pochybovati nelze o jejich 
slavjanskosti. Slova slavská páljuh poljub lili pálumha 
jak jsme to v přiloženém pojednání ukázali; již u nej- 
starších latinských básnířftv užívaná nalézáme, k. p. u 
Plaula, asi 200 let před Kristem ; odkudž viděti, jak 
dávúo již Yeneto-Slávové v Itálií bydleli a s Latiníky 
sousedili, a jak pravdivé jsou zásady Šafaříkovy ve Sta- 
rožitnostech o předkřestanském bytování Slavův v Ev- 
ropě. Naši nejstarší dějepiscové^ Nestor, Bognchwal, 
Dfllemil a j. to výslovné potvrzují, a sice tak, že tento 
poslední sídla Slavjanfiv netoliko na horní * ale až na 
prostřední Itálii, až do Říma, rozprostírá v kapitole I. 
takto pravé: 

Mezi jinými Srbové, 
Odtud kdež bydle Rekové, 
Podle moře sie usadtchu. 
Až do Říma se rozplodichu. 

. Slovem dějiny i zeměpis, řeč i obyčeje a tisíce 
jiných důvodftv a okolností to nepodvratně potvrzuji, 
že již ve prastaré době, před Římany a Kelty, nejen ▼ 
celé horní Itálii, v Benátsku a Lombardsku, ale i v Hel- 
vetsku, Tyrolsku, v části Bavor, v Retii, v Noríku Ven- 
do-Slávové bydleli, a že strom života vlaského m4 svůj 
kořen v pftdé Slávy. 

Srovnáváme-li toto polatinéní a povlaseni Veneto- 

Slávňv v Itálii, s poněmčeuím Yendo-Slávdv v Němcích, 

veliký 0681 obojím nalézáme rozdíl. Latiníci a Vlachové 

to Uóiaiti bez oooiyila a tcVkuáViufttfi ^^iic^xiA^ik^ "^te^^ 



857 

to okartovati schválné a sdnrysloé; a Uch tam bylo to 
tfce dílo náhody a geografického soosedstvf a smíšeni: 
Q léehto bylo to vice dílo národní nenávístf, sobeetví a 
Jakéhosi zapeklenéní; ti tam nevedli proti ředí a národ- 
nosti žádné vojny a krveprolítí ; tito dlouhotrvanlivé boje, 
kfižné vojny a vraždy okrutné jako Nero ; Vlachové 
nikdy nehledali vykořeniti národní povědomost u lido, 
nevtiskali do slavjanských mést násilné své osady, ne- 
brali jim domy, role, města : Němci, dle s?ědectví hi- 
storie, všecko toto činili. Vlachové přijímali Slavjany 
do cechftv, do spoikův malířských a uměleckých, anobrí 
i do nejvyšších úřadův a důstojností, za císaře (jako 
Upravda a jiné), za papeže (jako Jana IV. z Dalmácie 
ze Síana f 641), za biskupy, knížata, bez rozdílu : 
Němci naproti tomu zákonem a pfísahami odstrkovali 
Slavjany od řemesel a cecbdv. Vlachové nám odnárod- 
nili jeu málo kmenfiv a kraj&v: Němci i mnoho kmenftv 
i mnoho krajin. Vlachové to učinili tiše, nezpozorované, 
vlídné : Němci klopotně, bouřlivé, divoce : ti tam se 
oním skutkem nikdy nechlubili: tito zde se ním chvá- 
stají co nějakým triumfem v historii i v novinách, če- 
kají a žádají, abysme se jim zaň ještě poděkovali, a se 
samými pozůstatky a starožitnostmi oněch nešfastnýeh 
kmenův nestydaté šibalství a šidířství provozují, jako 
8 podstrčenými a draze prodávanými Prilvickými mo- 
dlami. Vlachové to již dávno čiuíti přestali : Němci i v 
přítomností to ještě dělají a pro budoucnost laskominy 
mají a osidla kují. — Nemůžeme se při této příležitosti 
zdržeti od projeveni té žádosti, žeby k želání bylo, aby 
někdo obšírnou a důkladnou HUtorii odnárodňováni 
Slavjanův v Evrope\ obzvláště pak Němcem jich v Ger^ 
manit sepsal od nejstarších do nejnovějších časů v. 
Studnice k tomu muselyby se arci větším dílem v evro- 
pejských, jmenovitě v německých archivech hledati, a 
však i podajf, pověsti a zpěvy, obzvláště u pozůstalých 
ještě LožiČanův, Kašubův a jiných užiti a proto cesto- 
vati. Pří tom však muselaby se mravná cena tohoto, 
v historii svéta jediného skutku nestrann^ca ^^tc^vsí % ^ 
Herderovsiiou homanitnosii ukáio^lV*, nV^«l^\\\a. X^^ \k^%^ 



m 

•písovatel, 60 jest vetší ctoost: cizýcb práv šetřeoi 6iU 
setřeni ? co krásnější xásluba o (lověčenstvo : 5i boje, 
krveprolévání, otročení, potlačováni, zkáza a smrt, jako 
na straně Němcfiv; Čili pokoj a pracovitost, rolnictví a 
kupectví, domácnost a radobostivost, svoboda a život, 
jako na straně Slavjanfiv ? -— aaC mnozí Němci pořád 
ještě se tímto ohavným dějem hrdÓ vychloboji, pova- 
iujice a zvelebujíce jej co nějaké národní brdinstvi, 
fo vítězství germánské energie a sily, co důkaz prý 
llecbetnějsího německého ducha, a Hfih ví co ještě (sr. 
AUgem. Zeit. 1841. Beil. 143). My arci jinače o tom 
soudíme, majíce to za herostratickou slávu, za nejvyšší 
skvrnu v historii evropejskýcb národův, za hanobu lid- 
ského pokolení, za pošlapání nejsvětéjších práv člově- 
čenstva, za zneuctění křestanskébo, k tomu co prostředku 
bezbožně užívaného náboženstva, za národní, politování 
hodnou zaslepenost, za barbarství a loupežnictví, za 
krádež a vraždu na nejvyšším stupni, za bezpříkladnou 
.ukrutnost naproti nevinnému, tichému, pracovitému, po- 
koje milovnému bratru a sousedu, za kterouby se aspoň 
osvícenější potomci již hanbiti měli. Komu ze Slavjanfiv 
nepění se srdce při takových zločínstvích, koho oko 
zfistaue suché při takové strašné národní tragedii? Já 
aspoň, jíž co mládeneček, kolikrátkoli dějepis tohoto 
násilného odnárodňování a němčení jsem čítal, krey a 
srdce za několik dnňv ukojiti jsem nemohl a nemohu 
posavad. Když jsem v Kronice Matouše Pařížského to 
místo četl, že když Mongoli r. 1243 z Asie do Evropy 
vpadli, všudy prý před sebou to rozhlašovali, že přišli 
jfpropter furorem Teutonicum sua (t. j, Mongolův) mo- 
destia temperandum^ hned se mi ta myšlénka namanula, 
že tu Mongolové nepochybně toto potlačování a odná- 
rodňování jiných, obzvláště Slavjanských, národův před 
očima měli, tak že pověst a žaloby o tom až k uším 
těchto divochův pronikly. A tak hluboce uraženého ná- 
rodu neostýchají se někteří (k, p. Maďaři) ještě až po- 
savad bolestně dotýkati a nové rány jemu dělati! Sám 
dobrý Herder, ačkoli in theoria to činil, předce in praxi 
se nemohl cele od tohoto germoLUik^Voi ^\i\ivm kdo íeo 



299 

fDoino křivda a škoda Čiofeího, nedohn oEdraviti* i on 
jednoho s nejpamátDéjiich mnidv offšeho národa, fotil 
Komenského, tohoto HorHsIava dle jména i dacha, ué- 
meckéma národa přivlastňnje, srov. Briefe zur BefĎrd. 
^. ffuman. Rigra 1793.Saml. V. p* 31. kde píše: „Wem 
ich Einen Mann unsrer Nation (denn waram solíte man 
Bóhmen nnd Máhren nicht za Deutschland rechnen^ 
mit dem St. Pierre (slavný francoazský spisovatel) ver- 
gleichen mdchte ; so ware es Comenias, und dies ire- 
vfisB nicht za seinem Nachtheil.^ Tak hle nejen kraja, 
ře6, kmeny, i slavné muže nám beron : Hasa nám vzal 
Pdlítz, Komenského Herder. — Prnsfcá vláda pohříchal 
ješté í nyní^ aČ jen skrytě a tiše pokračuje v tomto 
barbarském díle germanizování ubohých LužiČaoňv a Ka- 
šubfiv. Sám Fridrich IT, od Němcův Velikým zvaný, 
byl hrozně tímto ďábelstvím posedlý ; on vida a počátko 
svého kralování r. 1740, že vfikol Berlína a Postupína 
větším dílem ještě Slávové bydleli a řeč svon mluvili, 
povolal z jiných krajáv 12,000 německých rodin ka 
germanizováni těchto Vendfiv tak, že ty německé rodiny 
schválně všudy mezi slavjanské osady, anobrž domy a 
rodiny podrobně rozdělil ; Némcfim větší práva a svo- 
body dal, ouřady jen Němci obsázel, a tak přes Čas 
svého panování za 46 let téměř dplně slavjanskoa ře6 
a národnost v těch krajích zničil a vyhladil. I když 
Slezsko dostal, jeho první péče a práce byla ta, že ně- 
kolik tisíc německých rodin tam rozhostil, aby tyto, 
€0 kobylky a housenice, strom slavjanské národnosti 
obhrýzaly a sežraly. Kašubové v Pruském vojsku při 
učení se němčině trestáni a žalařováni anebo odměňováni 
bývají. Když nynější král Pruský v Lužicech jezdě k 
českým hranicem přišel první jeho otázka ku prfivodčím 
a vítajícím ho byla: „Bylili Němci čili Slávové prvnéjší 
a starší obyvatelé v Čechách?^ Z této řeči snadno sou- 
diti o úmyslu a záměru. Ještě nyní v těchto naších 
dnech jakýsi Němeošíl to Polákftm pod Pruskou vládoa 
stojícím za zlé měl, že na sněme Poznaňském o ^beide 
Landessprachen^ mluvili, a že svou ře^ ^ ^i\^^\v»^\. 
prý obecnému dobrému celého ktiloN^VN^ CX. V '^^'^^^^""^ 



960 

obětovati nechtějí; srov. AUgem. Zeit. 1841. číslo 183» 
ADglickoDémecké lídomilstTÍ pracoje jedním a týmž ča- 
sem na Yymaoěai Židflv a černochů v a na podmaněníy. 
b9 možno-li vyplenění Slavjanňv, aby pak mizerné jejick 
různíny a pozůstatky onino pojohnbalíiti tito podeutscb- 
michlití mohli. — Ptáme-li se na studnicí, ze které tato 
zpopnost a osobovačnost Němcův vyplývá, a na pudídla, 
která je k těmto nespravedlivostem vedou, nejhlavnější 
j^ou : na jedné straně přílišná skromnost a popustivoat^ 
nekonečná rfiznivost a odtud vyplývající slabost našeho 
národu; na druhé straně duma a náobraza Němcův, to 
jest^ to příliš vysoké domnění, které oni sami o sobě,, 
o vlastnostech a zásluhách svého národu mají. Marno- 
myslní a samochlubní jsou Číňané a Francouzové : ale 
nad to Němci. Nyní ještě v našich těchto osvicenýck 
časích provozují oni hnusné modlářství a nestydaté bo- 
horouháni se svým národem, jako k. p. ztřeštěný Rohmer 
v knize ,,Deutschlands Beruf in der Gegenvfart und 
Zukunft^, kde Němce nazývá „centrum člověčenstva^ 
střediště celé vzdělané země, prvotinomi lidstva, národem 
takovou plností vloh a darův od Boba ozdobeným, ja- 
kovou žádný jiný — prvními slouby a nástroji vyššího 
pořádka — kněžími božího království — německá při- 
rozenost nosí prý na sobě znak nejvyššího duchovního 
panství — Německo jest prý určeno ku konstitučnima 
kralování nad onou obcí, která Evropou sluje — tento* 
Královský národ má prý nejvyšší správu a vůdcovství 
míti, an( on nejduchovnější, nejšlechetnější a nejuroze- 
nější, ve všech Částkách nejvzdělanější, nejschopnější v 
£\ropě jest, ozdoben královskými dary, u Boha v nej- 
větší milosti stojící mezi všemi národy, které historie 
zná.^ — To hle jest rozhlášené německé světanství ! 
to světoobčanská láskal Tak hle i ten ubohý národ ži- 
dovský, jenž se za miláčka božího měl, našel svou o- 
picí. My bysme proti tomuto smradu vlastní chvály nio 
neměli, an( proti bláznům sami bohové nadarmo bojují 
— kdyby on Němcům kotrbu neoraračoval a mozek ne« 
podpaloyBl k páchání do nebo volajících křivd naproti 
Jiuým národóaié Než podobná »aiiioi«^%\e^^\v^%^ «. «ehQ-» 



Mí 

přecenfini jftoa pflTodem toho, Ce Némci jiné, podle je^^ 
jich tdénf nlŽSf a od Boha opotriené národy nepokojí, 
potlačují, všecko germanicovali a oSmeckého toho štěstí 
tičastné ačioití cbtéjice. To je blnd, nejen potopy ale 
i odpora hoden ! — Pravda píše p. Solovjev^ v ruském 
«pi8n : Moskvan^ 1842. 6i8l. 5. ^I tiskem hléaajf i 
^stné mlavf Némcí, že přémě slavjanské není sdobné k 
lomu, aby samo sebou jestovolo, ie jest létkovínou a 
tnaterialem^ k Jehož obddléní povoláno jest plémé ger- 
mánské.^ — Nu ale kteréže jsou prostředky proti to- 
muto zlému? — Vsájemnost, opét fsájemnost, a opět 
jen vzájemnost! Kýž pak již jednou v Evropě toto ná- 
rodošálenství přestane I Řeč, obyčeje, literatura, děje před- 
kftv, aoobrž i sama jména krajáv, vesnic a starých rodftv 
zdržuji národ s čarodějnou mocí od cizinstva : a byf 
někdy násilným okoluostem něco i popustiti musely 
předce v jádře národu pořád národní rozpominky a tužby 
ilejí a vybuchnou s hrozným hřímáním kdy a kdeby se 
fiikdo nenadal. Sám od několika století již v Saskem 
Starohradsku zněmčený slavjanský rolník (Altenbnrger) 
po ztrátě řečí drží se ještě pevně svých zvykňv, svých 
htT a svého oděvu, a nenávidí svého odslavenitele. A 
sama jména Slavjanům vyrvaných, nyní slavných měst : 
Berlín, Braníbor, Breme, Drážďany, Lipsko, Lubek, Vínary 
Štětin atd. věčítým budou v děje- a zeměpisech pomní- 
kem (ohoto germánského nečlověctvi a znečlověčování 
jiných. Tato města jsou slavské Nioby, bolestí a zou- 
fáním nad svými zamordovanými dítkamí zkamenělé. — 
Anobrž i ona mnohá slavjanská, v tomto pohlcování 
Slavjanův polknutá, ještě posud jakž náleží nestrávená 
slova v němčině, zvláště v Sasku, jak ve knihách tak 
i v prostonárodní mluvě žalují a vždycky žalovati budou 

na tuto národní velkovraždu. flodná věc by byla, aby 
nám někdo tyto slavismy v oěmčině tak sebral a sesta- 
vil, jako to již Leška a Dankovský učinili se slavismy 
v maďarčíně. Hy k tomu zde aspoň návěstí dáti a po- 
čátek učiniti chceme abecedním pořádkem : 

Beisker piskor ; Bilich plch ; jBrdncři«n V\«ii.^^^\ 
huchein pochen^ bouchati ; Bull^^ sr. ^oVkY\ Bull ^ ^^'*' 

JiÝcb ÁBgUěaaův) vfil; burzeln purzeln but^oN%V\% í^o*^ 



m 

dármeln dareba dareniDik ; Dohůtz dehet amola; fauchen 
fonkatí; G$rlUzen átnh sliv u Zhořelce roskoacích ; glupsh 
gbtpisch hloupě hlonpaký; Graniiz hranice: groupet 
knipatý ; grob grobián hrubý hrubjan; Qruppe hrha 
(aloY. hromada) ; Hallunke holomek ; Hanke Anhe báuka 
od hnouti, ar* abybadio ; Hansa Ánm ouza vasa ^atba 
•ranek: Jauche jucha jicha ; Jausen juiinn, od juh jih; 
hrůUchen kráčeti ; kreischen křičeti ; Kúrschner krznár 
oá korá korazno koza; ktans kumis kvas kyselost; 
huhB kus ; kweilen kvíliti ; Kweweten Zw^tchén kvéty 
evetyt zvlášté bezové ; latschen den Fuss kromm lat- 
schen vláčiti ; Lootse lodník ; mantschen máčeti ; MetZ'^ 
ger masar mesjar ; Ne Ne Ne (místo Nein) ne ; Nischt 
nic, ništ nistó ; NUstem nozdry nosdíry ; Ok (v Polabí) 
oko; Peitsche bič; Petachaft pečet ; Pflug pluh; jpť- 
pétn piplati ; Pimpaum pupava pupen (Leontodon Tara* 
xaomn); Plátie Flotte pit plutev; Plautzschen plúcka 
plfco; pomáli pomalu; Possen posun poaunky; Punt 
Brete Punt-Breite Straase (y kraji Bodricfiv) pout; 
Qmrk tvaroh ; Quarz škvarec ; Ranke ranken rnka 
reka t. j. ručičky, vétve, úponky u rostlin jimiž se co 
mkamí chytají ; Retsehke (v okolí Lipska) řecká řeka ; 
Bil Bizeopulver (v okolí Bodricfiv) t. j. Pulverhom od 
rok riz režní, roh na prach ; ruschein rašati (pols. hý- 
bali se, pospíchati) ; rutschen riititi se, řičeti ; Waar 
Waare tovar (možno, že syllaba to jíž u Slávův vyne- 
chána, tak jako u Slovákův porisko místo topořisko); 
Siedel siedeln selo sedio seliti sídliti ; steppen štépiti 
vyiivati ; StiegUtz stehlík; Streit sireiien střet lístřet 
střetnouti, polab. stridje-pfitka boj; Svip šib šibati ; 
/ScMuken Schluckem slivky, slov. sljuky; Schmetten sme- 
tana ; /Schóppen Schóppenstuhl župa župan ; Schóps 
akop ; Schraube srub vrub rub ; sckůUer řídký ; Tópe 
(Tanfe) topa potopa, koupel; Tresse Tressen třasné 
třfsné od třesení ; treuschen treschen tří šiti pršeli ; tru- 
déln truditi ; Vampir upír ; Zeisig čížik čížek ; Zieche 
těba cíeha cíelia cejcha. Sem patří i slavjansUé způ- 
soby mluveni ve Starohradsku (Altenburg) : es geht 
JSff^ťn déšt jde místo es regnet. St^^. \vdl€ ^ws^dnictví 
se týkající oásvy ve Výkladu ku S\ín^ \i^«i^ %Vt* "J^^^^- 



MS 

Co J8oa krApéjo krvti na nikách a ronchn loape« 
inika po spáchané Traidé : to jsoo tato a témto podo* 
bná slavjaniká slova v němčině. Jejích ocbfoptélý ETok 
volá: ^Kaine ! kde jest Ábel bratr tvfij ? hlas krva jeho 
volá te semé k nebi !^ — Škoda jen, ie něktdi Sla- 
vjané saní v tomto bludu a hříchu Nérace utvrsnjf* Tak 
píše spisovatel knihy : ^Slaven, Rossen, Germanen, Leip- 
tig 1842^ o Lužíckých Slavjanech na str. 7i a 213. 
„Cožeby prý i nejvroucnéjií obraoee národnosti nirodku 
asi z pftldmhastatisíce daši záleiejfGÍmo a všudy vftkol 
Němci obklíčenému jiného želati mohl, nti aby oktmiení 
jeho rozhodnuti t. j. germanisováni brxo přišlo. Vendo- 
vé lužičtf jsou Slavjanstvu ztraceni, tak jako Loiíči, 
Drevané a jiní slavjanšti kmenové v severu Néinecka. 
Proto se samým Slavjanům (kterým ?) snaženi některých 
mladých možfiv v Lužieecb, usilujících se národnost svou 
zasaditi a zotaviti, nic jiného býti nezdá nei hra a iert 
Cto jest i nepravá i ukrutná výpověd ]) — Od obou 
těchto sousedních vlad (pruské a saské) nio jiného k 
žádání nepozftstává, než aby germanizováni SlavjanAv 
v Lužicech jejím pokojným chodem kráčeti nechaly.^ 
Podivná rada, nedím-li zrada, raditi hříšníkovi aby i dále 
hřešil, zlodějovi aby pořád kradl a vrahovi aby nejen 
narazil ale i cele dorazil. Pan spisovatel zde klfn klí- 
nem vyráží a jedno zlé druhým napraviti chce : on na- 
bízí Prusfim a Sasfim slavjanské Srby v Lužicech co ko- 
řist a odměnu za to, aby se se západními Slavjany proti 
východním SlavjanĎm vojensky spojili. Než kterýže 
Slavjan má právo, neřku celý kmen, ale i jen jedno 
město, anobrž jedpu duši národu svému vzíti a cizozem- 
c6m pro jakovoukoli příčinu, a pod kterýmkoli zámy- 
slem darovati anebo popustiti ? My s naší strany a s 
námi nepochybně všickni upřímní synové Slávy veřejné 
a slavně se osvědčujeme a protestujeme jak proti této 
radě onoho nejmenovaného Slavočecha, tak i proti ná- 
sledování jí od Němc&v ! — litnjice srdečně že v oné, 
tak mnohých krásných pravd a myšlének ptné knize ta- 
kové skvrny a samovraždné zásady se nalézánu L\4*«?eÁ 
jest zblouditi a zhřešiti, ale BaUuftYi^ ^ ^Q^iw^^^tl^ \Kv^^ 



i- 



S«4 

pokračovati. Jen Jídáš i po napomenutí přijatém od 
toho, její zkaziti chtěl, tvrdošijné ve zradé a zlobč své 
až ku vlastni propasti pokračoval. Naše křesfaDská rada 
jest cele jiná, totii ta, aby se bratři Němci již jednou 
na pokání dali, aby aspoň nyní již plnili IX, a X. bozi 
přikázaní, aby potomci v osvícených časich moudřejší 
n (lovečtější byli, nežli jejich předkové v duchovní 
■irákoté, v pěstním právě živší. Co snrovost a hloupost 
dávných tmavých století zavioila, to najde odpuštěni ; 
nikoli ale to, co osvěta a vzdělaná zoumylnoat zlého 
páchá* 2e Lužičanfiv již málo jest, to tím silnější pod- 
nět k jejich uchránění. Co psk má aritbmetika s právem 
n 8 mravnosti společného? Dokud kde i jen jediný 
Slavjan žije : dotud tam celý národ. Naším zdáním nej- 
lépe by učinili naši Lužičané, kdyby příklad Slovákův 
následujíce k české literatuře a řeči se připojili: tímby 
i oni mnoho získali i Čechové. Cbvalitebncjší a přiro- 
zenější jest Slavjanovi státi se Čechem, nežli Němcem. 
Jest-li seHorvati k Illyrfim, jest-li se Rusini k Velkoru- 
s6m pozdvihli a přívtělili: pročby to Lužičané na počet 
menši, učiniti nemohli ? Oni jsou krom toho nejbližší 
bratři a sousedé Čechův, oni někdy skutečně i k české 
koruně přináleželi, oni jsou českými osadníky, vyhoanci 
a Husity zhusta promícháni. Mezi srbštinou v Lužicech 
a Češtinou sotvy jest větší a podstatnější rozdíl, nežli 
mezi slovenčinou v Uhrách a češtinou ; v Lužicech jsou 
jen asi 2 — 3 podnářečí, u Slovákův pak téměř 5 — 6. 
Každá menší a slabší částka Slavjanův aí se k literatuře 
větší a silnější, sobě stejnorodé, částky dobrovolně 
připojí. Slovenské nářečí jest z logického i aestheti- 
ckého ohledu dokonalejší, než české : ale Čechomora- 
\3nův více jest téměř dvakráte než Slovákův. Možnější 
« snadnější véc jest to, aby se dva millionové Slovákův 
počeštili aspoň v literatuře, než to, aby se čtyři milli- 
onové Čechomoravanův poslovenčili. Obět v takovýchto 
poměrech a okoličnostech učiněná není ztráta ale zisk, 
ona jest obět přinesená na oltář matky Slávy. Pama- 
tujme na ono Dobrovského, štěstí i neštěstí, nemoc 
J JékařaM našeho národa lak sVtuImi^ ^ xAi^dwé obsa-^ 



265 



liající orakulum : y^Némci byli opatmejsiy nežli my ne* 
^orni Slávové! vzdyf proměny a odličnosti ve vesnic 
€ech nelze za dorické, atíické a jonické nářečí mxtil^ 
Kýžby tuto, nikdy dosti opakovanou býti nemohoad 
výpověd vrabci se střech v celé Slavii bes přestáni 
kázali, anobrž samosvojným a hluchým rozdrapovatelfin 
našeho národa v uši hřSnnali ! Chraňme se roikatování 
našeho národa na nesčíslné Částečky a kmenky, nařeiička 
a malokramářské literaturky: dostif to již veliké ne- 
štěstí prou, že jest rozečtvrcea. 



ir 



■ * . . » 



DIL III. 



HLAVA I. 

Tyrolsko ; Stelrio ; Mals ; Inomosti ; Sarnice. 

Pln těchto a těmto podobných myšlének opouštěl 
jsem Itálii a vstupOTsl do Tyrolska, kde tyto myšlénky 
a city bolestné, bohužel, ještě jen novou potravu na- 
lezly. Bfih ví, co z toho bude — řekl jsem sám k 
sobě : — zase cestuješ k těm, jejichž nenávist Slavjanfiv 
vždycky si nenáviděl a nenávidíš posavad. — Co mi 
však v této ostudě jakové tahové polehčení působilo, 
to byly dvě okoloosti, totiž jedna onano v Benátkách 
nám daná Kralevičovská náputnice : „Nejsou rovná oy- 
nejsi utrpení budoucí Slávě^ — která ustavičně v uších 
mých zněla a co angel těšitel mé kroky sprovázela ; 
druhá příznivá okolnost byla ta, že myšlénky tyto ne- 
zůstaly němé a v duši vryté, nýbrž že sobě průduch 
učinily v rozmluvě s jedním mladým, mnohostranně 
vzdělaným, a vlastní zdravý soud o věcech vynášejícím 
Němcem, jemuž jméno Emil Feuerlein, On se v mě- 
stečku Morbegno k našemu vozu připojil, byl rozen z 
Vurtemberského kraje, z osady Wolfschlugen, kde jeho 
otec kazatelem on pak jeho pomocníkem byl. Pro do- 
íončení své vzdělanosti pulovaX n \V«\\H %Ok^W ^^l 



26r 

jf)ho kraJMen a mUáiken: na Goeiheho ae hněval, i» 
prý Uk TeUký ducb, vlaatoč předce tak málo adčlal^ 
OB jej oazýral něaieckýBi Epikurem ; Vinaři ký dvAr prý 
cele jeho genia ochromil; jeho romány jaou ikoly ne* 
mraTnoati, jeho truchlohry jsou bes éinAv a jednáni, 
nezdařilá nápodobeni Shakespeara : jeho domácí žÍT0t 
prý pohorslivý a jebo smrt, které se prý co chabee 
bál, sméšná. -» Já nemoha ae zdrieti vskočil jsem mn 
do řeči, řka : „psnel já naproti tomu velikým jsem cti- 
telem Gotheho.** I proč? řekne on. Mezí jinými 
svláátč i proto, že Gótbe, Herder, Grimm a Adelung bylí 
vlastné pr?ni, jenž v Germanii proti antislavským před^ 
audkům pracovati počali, národní slepou nenávist pora- 
zili a pravé ČlovéČenským citům i náhledům cestu kle- 
stili. Nevím^ jak tu zásluhu právě Gótbemu připisujete, 
řekl p. Feuerlein. . Já ji připisuji co očitý svědek, sou- 
sed a z částky spoludčloik Gótheho v Jeně, kde jsem 
ae Často o tom s nim osobně smlouval a jem« 
na iádost i několik slavjanských národních písni přelo^ 
žil. Auobrž on se i slavjanským nářečím, jmenovité 
českému a srbskému, učil a sice ve vzešlém již věku. 
Již jsme se více a viee blížili ke chlumu Vormské 
jho čili Stelvio (sr. Slip, Stolb, Sliíp) zvaný ; cestft 
vedla křivolakem, tak řečenými galleriemi, nad nimiž 
pevné střechy, aby sněžiny Čili luviny pocestných ne-* 
trefily a cestu nezasypaly. Silnice tato, Napoleonem 
zaměřená, Františkem dokonaná, tak závratná a předce 
tak bezpečoa, důkazem jest toho, jak lidský důvtip i Uš 
nejohromnější přírodu převládati a ji k tomu nutiti umf, 
aby kde nechce působiti a vydávati aspoň trpěla a slou- 
žila. ŠCastní mocnářové^ že na taková díla svá jména 
připnouti mohou ! Jen málokde krčma aneb hostinec 
liduprázný^ nebp zdejší hostinští od vlády 300 zl. stříbra 
dostávají, jen aby zde bydleli a pocestným ku pomoci 
byli. Tu již nebe surové, povětří chladné, skaliska 
nahá a černá, rozpadiiny a rokle propastné, příroda 
strohá a skoupá. Véru se nedivím, řekl jsem, že zde 
Winkelmann jeda z Itálie do MěmeC| do téžkonL'^%V.^^%V\ 
upadl a sjnysJův pozbyl: já sám le V€m^t n ^^^^^^^^ 



«6S 

mehezpthtíúsM nalésáin, a nikdybych pocestatn nertidif, 
aby s Vlaoh do Tyrolska potovaii, nebo to jest e rife 
ido očistce. Ntjednoii octli jsme ie t Siberíť, suih pi^d 
Jiámi, oad námi i pod námi; kde pak sněhu nebylo 
tam kamenité moře. Nikde jsme tak mlóeliví nebylí jako 
sdcy kaidý jen do sebe pobříien. Netoliko mlnviti ale 
i dýchati se ta dlovék obává, aby tuto véinou tichost 
Aeraiil, toto pHrodu ve hrobe pochovanou nenepokojil. 
liieuzHi Xuy nedfim-li ptačátka v povětH, ale ani ^erví&kt 
•ani bylinky na lemi. Hněv Stvořitelův zdá se, že toto 
akali tak roztroskotal a rozmetal. Tatry slovenská 
jsoa též vznešené; ohromné, ale jejích pohled má cosi 
veselého a přívétivého : Tyrolské hornatiny jsou strainý 
akaloskeletjson smrt bez masa a kftže jen bílou plach* 
tou sněhu oděná« Když takto téměř zkamenělí u pro- 
atred těchto kamendv asi za 5 hodin mimo kameni a 
anih nic jsme neviděti, mimo vrzání vozu a tlučení srdce 
Bašeho nic jiného jsme neslyieli : tu hle přichází nám 
v listrety muž vysoké a vážné postavy, polosvětským 
polokněžakým rouchem oděný, kalíšek a lahvici rosolkoa 
iili rumem naplněnou v rukou nesa s přívětivým nás 
vítáním a zvaním. Tato Část vrchu sluje Alpiano dello 
Stelvio, na levé straně cesty stoji kostelík a vedle něho 
příbytek duchovního. My použivše tohoto radohoslinstvf 
navštívili jsme nejprve chrám, jenž zde od vlády pro 
pocestné, pro hospodské a pro dělníky cestu tuto opra- 
vující vystaven, od místokrále Rainera oltářním obrazem 
a. Vavřince, od místokrálovny jinými svátostmi obdarován 
jest. Asi 60 duší hlásí se k této faře. Kněz se jme- 
nuje Ganonicus Philippua deNesini: jak jsme se zadi- 
vili, když jsme do jeho příbytku vešli a on nám svou 
rodinu t. j, dva syny a dvě dcery představil a to beze 
všeho ostýchání! Muž tento jest nyní vdovcem: ve 
mladosti své oddal se stavu duchovnímu, pak vystoupiv 
z něho oženil se a zplodil 7 dítek; z nichž jeden syn 
v městě Bormío správcem nemocnice jest, též v man- 
želství žijíci ; druhý syn právě se též ženiti zamýšlel. 
— Maaželka iVesiniho před několika léty zemřela : po 
vystavení tohoto kostelíka zde, bVVl^o ii«m^\\\ taV^i^h 



býtíy kdoby sde ovřad knéiiký sestávati a bydleti ehtél* 
$áflíi Filip Naaioi atařeo nyní 70 lety ae k torna odbo* 
dlal: oa zvláitní přimlufn rakooakého dvoru dal papei 
k tomu přivoleni, aby* tento mni, co bývalý koéz a nyal 
co vdovec a otec^ xde ouřad tento konal. MáC roMtébo 
platu 611 £l. 40 kr, atř. Jebo naatka byla braběaka » 
Mooru^ jeho bába kněiaa vlaaká. 

Asi dtvrt hodinky od tohoto kostelíka jest hostí nee 
Santa Maria de Stelvio, t pahrbku jebo na levici otvírá 
se pronikavý výhled do Švýcarských zelených strání • 
dotÍB, plných ávýcarsbých stodol a paatýren, dobytk» 
8 krav. Ach jak okřálo oko a srdce mé tímto poble« 
dem. Stál jsem xde co Mojžíá na boře Néboh před 
krajinou Kananejskou^ mlékem a medem oplývající. 
Ješté asi p61 hodiny cesty tu mýtO; tu sloup s nápisea» 
hranice mezi Lombardském a Tyrolskem ukazující. Tento 
chlum jest nejvyšší punkt na této cestě, a tato cest* 
ta nejvyšší vozní cesta na celé zemi, totií 866S( 
střevícĎv nod mořem povjáená. Vfikol a vfikol strměji 
ledoví jehlancové nad oblaky, mezi nimi nejvyšší jesl 
Orteles zvaný, na jehož temeno teprv nedávno jeden 
lovec poprvnikráte se vydrápal, začei i od arciknížete 
Jana odméou dostal. Tu sníh a led včkuje: Čas mnobo-^ 
stoletý bezvládně se rozbíjel a ohromná Čela těchto* 
tytanĎv. Sem ble^ řekl jsem ke svým druhům, sem do 
těchto hlubin a roklin aneb na tento chlum Orteleský- 
patří gothický Medulánský chrám s jeho osrutnýnii bal* 
vany, ropouchy a koočoury, s jeho tmou a studeností;- 
zdeby stál na svém místě a ve svých živlech : zdeby 
našel své podobizny druby a přiměřené okoličnosti. Ty- 
rolský kraj, Medulánský dóm a Klopstokova Messiad* 
do jedné vrstvy náležejí: všudy ozáblivá vznešenost a 
dlouhocbvílná krása. — Dolů jede se ještě strmějším^ 
srázem, tak že silnice s galeriemi zdají se na tuto ho- 
r osten u jen co vlaštovčí hnízda přilepeny. Trafoi jest 
první vesnice tyrolská, pak Prad, Scbuldern ; všech 
domy a střechy, již samy o sobě špatni, byly onou vi- 
chřicí, která nás u Komu přikvačila, celé rozč^ch.ti^'^ 
a zbořeny. Ode 38 let nepamatuji i^« ^q^qX^ii^^ X^^^'^^^. 
říářečí německé xde chroplavé : iNékte ipo^V^xiXx^H^V*^-! \!^ 



S70 

«noky Hcotoérné, lid miseniý a blb^f, spAsob odéf« 
ttevknsoý, obyčeje otrocké. V Itálii roxifřeii Jest ttea 
▼ieni stavy cit rovnosti a povědomost svobody ; i tea 
iebrák slmožnu prosící blavu pMno bosí a v o6i rovna 
bledí: jíoáče sde^ jii v prvnícb veaniceoh klotKHiky t 
^pice před oaším vosem i daleka dolfi bráao, plssivoiC 
a otrlost s otevřenoo babou tkví ds obličejích, fiáii 
samým se ve voze na celé cestě nikde tolik nexivtlo 
a nedřímalo jako v Tyrolska. V městečku MaU zAslali 
jsme přes obědy; sotvy že jsme sesedli s vosu, ho- 
stinský, dobromyslný muž, pln strýčkovského sdvořii- 
kování, vedl nás na první poschodí do prostranné sině 
ku stěnám, kde v rámích za sklem, na zpftsob obraiAv, 
byla se všemi krasopisnými Čiryčarami napsána jmAit 
těch císařův a císařoven, král&v a královen, knížat t 
kněžen, kteří co hosté a putující svou přítomností tento 
hostinec poctili, zde obědvali anebo spali. Rok a den 
jejich příchodu a odchodu svědomitě zaznamenán. Zde 
mezi jinými stála i jména naiebo nejjasnějšího nyní pa- 
nujícího císaře a císařovny, ani na cestě ke komnovánf 
do Meduláuu zde noclehovati ráčili. V předsíni visí 
zaprášená a ošumělá podobizna Suvarova Bimniakéko^ 
první to i poslední Slavjan, kterého jsem v německých 
krajích a příbytcích spatřil. Jak pak tento sem při- 
chází ? ptal jsem se hostinského. ^On nám a celéms 
slavnému dvoru Rakouskému v čas francouzské revoluce 
znamenitou pomoc a službu prokázal.^ Nu, odpovím já, 
tato Vaše vděčnost věru vší cti a následování od jiných 
hodná jest. Odtudto až do Inšproku téměř každý dAm 
obrazem, někde i třemi čtyřmi, nějakových svatých 
ozdoben jest : škoda jen že obrazy, aneb raději mazaniny 
tyto, tak velice oko urážejí a vkus lidu psují. Pevnost 
Finsterminz^ kde jsme večer při měsíčku jeli, jest oprav- 
dové strašidlo, ouzkostí a hrůzou pocestného naplňující. 
Odtudto jeli jsme, chvála Rohu! celou noc, větším dílem 
vedle reky /nn, přes Ríed, Landek, Imst, Nassereit čili 
Nazoray, kde jsme ráno snídaní měli. Zde pohled na 
ženštiny téměř ke smíchu nutí : černé, široké a vysoké 
čepice co řašata na hlavě ^Sc>\wva\i«t-YLvaLVi«CL^ wané^ 



•Tt 

od mčsteěka Schwats, kde 86 abotovi^*!, dávajf jia di» 
vokott lelepoa pMtava a ienitíiy nespůsobné kn práci 
činí, anC pří kaidte febonti hlavy celá ta féie apad- 
nouli aneb brdlo xardovaiti hrozí. Med yeanici Platími 
a méatečkem Ctrl spatřili jame aa Inkách putýřAv, jeai 
ovce a koně pásli, majíce aad sebou červené aádeit* 
Díky, jako u nás měšfaaé a méštanky, aat právě tehdái 
poprchávalo. V blíakosti Círlo, asi hodinu od inšpraku 
jeat pověstná atrasá skála čili sed sv. Martina; asi 200 
střevicftv od seaiě jest v ní díra a před ni dřevěný 
křííy na památko osvoboaeaí císaře Maximiliaaa I., jenž 
zde bone kamsíka tak nebezpečně zalesl, ie maje nad 
to podkovíce na botách zatopené, skrze sedláky na pro* 
vazích dolft apnštěn býti musel. Z této případnosti 
nadělali Tyrolčané mnoistvi všelikých nechutných zázra* 
kův a pověrčivých rozprávek. 

Inomostt čili Insbruk leií nad řekou Inem, jest 
hlavni mésto Tyrolska. Stavitelství jest cele staroně- 
meckého slohu ze středověku. Vrchové okolní cele 
sněhem pokrytí. První co zde příchozímu v oČi bije, 
jest to veliké množství klášter&v a mnichů ; potkávali 
nás na cestě celé zástupy Servitův, Ligurianův, Kapu- 
cínův, Františkánův, Praemonstratensův a Jesuitův, což 
jsme ani v Itálii nespatřili. Jesuitské kollegium a Fran- 
tiškánský klášter zaujímají celé ulice. I Čechův jsme 
zde drahný počet našli ; mezi nimi pan Kuřák, profeasor 
pathologie a physioiogie, nám přátelské služby^ v ohle- 
dání města prokázal; znav jeho krásné dary ducha i ne- 
malé vlastenectví přišeptal jsem mu položertovně polo- 
opravdově: „Cizí proso oháníš a tvé vrabci pijí.^ 

I zdejší chrámy a obrazárny, anobrž celé Tyrolsko 
honosí se peřím slavjanskébo umělce. Jméno Martina 
Bohumila Poláka^ od své polské vlasti tak jmenovaného, 
všude se zde Četně ozývá ; kde a kdy se narodil, nelze 
bylo dopíditi se; okolo r. 1630. zdržoval se on v Ty- 
rolsku celých 30 let, nejprve co komorní malíř arci- 
knížete Leopolda a potom knížete biskupa a kardinála 
Karla z Madruce. Maloval v Inomostí, v Ualln^ v Tal- 
ente a v Brízené mnohé utišené oYntiVi^ %t V^ ^yq^v 



MMAfch dobročiooýeh dstavů? ka prospěchu mládeia 
pochován byl. Aroidilo jeho obdivoTaného štětce jest 

▼ Isomosti T oltáři ServHského ehránn, předstayojicl 
ZeMOibeni P. Marie s Josefem : jeho amělecké ?yoa<« 
lefODfi i okotěšné rosřaděni skapín, správnost kresleni 
t itkvělost barev zatemňuje takřka všecko ostatní. V 
Kspieinském chrámě byl od něho s. Felix. Špitálský 
okřán 8. Ducha má od něho spanilý obras, na němí 
s. Anna, P. Marie a dítě Ježíš. I zdejší museum ano- 
bri i mnozí domové InomoiCanňv ozdobeni jsou pěknými 
okrasy tohoto, nám ztraceného, syna Slávy. Mnohé 
obrysy a malby tohoto umělce zahynuly v ohni při sho- 
řeni někdejšího letního sidla Rnhelust v Inomostí. V 
dějinoslavném městě Tríenlě (laf. Tridentum, kde cír- 
kevní sněm konán) nalézá se od našeho scunárodnlka 
výše 20 obrazů v v rozličných cbrámich, totiž v Domě: 
I^Bébevzetl Marie, Vražděnl dítek betlehemských ; sv. 
Krištof, sv. Dorotbea a Marie. Ve chrámě s. Magdaleny : 
Yeěeře Šimona malomocného; ve chrámě sv. Františka: 
Bolestná matka, s. Klára, Neposkvrněné Početl, sv. Au- 
tOBfn Padaanský; Odpustky Porciunkulské ; v Kapucín- 
ském chrámě: s. KHi v oltáři a Křižování v Sakristii- 
ve chrámě sv. Marka : s. Augustin a jiní svalí. — Ve 
Ysi Malé ve Slunečním oudolí (Sulzthal) jest od něha 
Narození Marie : v Castioně s. Vavřinec (výtečný obraz), 

▼ Brixeně ve farním chrámě v oltáři tři králové od 
východu dítě Krista navštěvující; v kollegiatnlm chrámě 
dva převýborné obrazy: Zvěstování P. M. a s. Magda- 
lena při Večeři P. Kdybych byl čarodějníkem, bylbyoh 
všechny tyto krásoumné poklady překouzlil do vlasti 

jejich původce, aneb do jiného Slavii posud věrného kraje. 
Ve farním chrámě s. Jakuba jest slavný poutničky 
obras pomocné P. Marie od Luk. Kranacba. Silná kvě* 
tonci barvitost, outlé vedení štětce, pravidelné kreslení: 
ale ve skladbě žádná poezie, v představě žádná ideal- 
nost. Němečtí malíři rozštípili píiliš své síly: tak 
Kranach byl malířem v oleji, v miniatuře, osvětlova- 
Í0)em (IDominirer), mědirytoem^ dřevořezbářem atd. Tak 

i Důrrer chtěl všeumělcem, iValoVkem) t^tX^^^Um, ^%UHtm^ 



273 

spisovatelem býti. Odtud jakási lesonstřednost pl&ou, 
rozvásalost figur, rozvláčitast barev, při vší stisklosti 
prostory a předmčtův, pří vii mikroskopické pilností 
štětce v jejich malovaninócb. Co nejpamátaéjšf ukasi^e 
se zde cbrám frautiškáoský; i zde mne přivita! a po- 
téšil oiš Poláky uebo kapiice vedie kniiecibo kAra jest 
od oého malovaná, kde dva obrazy v oleji na platné, 
dva na stěně a malovaná dutina (Kuppel) obzvláště 
utěšené a památné jsou. V prostřed chrámu stoji, ve 
dvou řadách, 28 broncových velikánských litin čilj 
soch od nehoře Lčfflera shotovenýcb^ jmenovitě: Chlo- 
dovig I. král francouzský; Gottíried z BouíUona; Albert 
I. a II.; Friedrich IH.; Rudolf Habsburský; Arthur král 
Bretauský ; Alžběta kněžna Uherská atd. Na levé straně 
chrámu v koutě stojí pomník Ondřeje Hofera, s jeho 
sochou, v pravici korouhev, v levici pistol drže. TotoC 
bylo, co mne netoliko v tomto městě, ale v celém Ty- 
rolsku nejvíce zanimalo. Hofer byl asi 40 let hostin- 
ským, chudým^ nepatrným ělověkem; r« 1808 — 1810, 
když Francouzové do Tyrolska vtrhli, povstal Hofer na 
čele svých krajanfiv a bojoval zmužile proti FrancouzOm 
a Vlach&ffl^ pro zachování svazku mezi Tyroly a Raku- 
šany. R. 1810 byl od Francouzfiv jat a v Uantově od 
vojenského soudu ku smrti odsouzen i zastřelen. Hofer 
jest muž, ne slova, ale skutku, on jest obraz toho, 
jak německý národ, anobrž i jeho nevzdělaný obecný 
lid, všudy spoladrži, nikde se k cizíncfim nepřipojiye, 
ale k soběrovným. Považováni obrazu tohoto vzbudilo 
ve mně cit stndu a mrzutosti nad naším, všudy se od 
svých odtrhávajícím a ku cizinc&m se přilepujícím ná- 
rodem! Otde Dobrovský, vzdechl jsem, hle i tento muž 
zde potvrzuje pravdu tvé žaloby, kterou jsi v listě Slo- 
vákovi Rybaymu psal: ^Némci byli moudřejH^ nežli 
my nesvorní Slavjanél^ Kde jsou naši Hoferové! 
Rusové mají Minina a Požarského, ale Čechové, Poláci 
a jiní Slavjané mají jenom dělitele, trhatele, různitele, 
rozdrobňovatele národu a vksti. 

Když jsme n jednoho ze zdejších Českých přátel 
na večeřinkách, ČiJi abych Dovomoďui^ iii\uní\^ tA^ \q\t^^ 

KoUárorj tpigy, Uí \% 



274 

iyylf^ já pohrávaje leccos v poboSof chyii oa kltvfře, 
nzřfm na hudbÍDách (mnsikalilch) leieti knileSka, kterou 
TzaT do raky, apatřil jsem, cobych zde nikdy nebyl 
hledal, ie to byl můj spis o Vzájemnosti: vnitř na 
obálce byly napsány německé veriiky, dosti nemotorné 
ale plné zlovolného výkladn a jizlivého podezřenf» Pod 
nimi stálo jen ukon6eni jména nigg^ (nepochybně slav- 
ské níkj některého rakouského básniře) poznamenáno. 
Já vyňav cemsa z lístovni5ky, dal jsem tam z patra 
odpověď v následojfcfch, oněm i v počtu i v rozměra 
rovných, verších o Vzájemnosti : 

Netýká se ona trilnu, berel, 

Nemění Evropu v Rusii: 
Ale plete jenom věnec z perel 

Věd a uměn matce Slavii, 
Aby národ její pfils větový 
Začal život ke ctí lidstva nový. 

fozAstatkův bývalého slavjanského života zde již jen 
málo vySlakovati jsme mohli. Na celé naší tyrolské 
cestě, ač pilně jsme pozorovali, předce nikde runftv čili 
slavjanských záhonAv (wendisobe Beete) zočiti jsme ne- 
mohli, tak jako v horních Vlaších a potom zase v Ba- 
voříoh a Rakonslch. Jména však slavjanská míst, hor 
a řek zhusta se v Tyrolsku nalézají, k. p. Bludnioa 
(Bludenz), Brehunica, Bystrica, Černá zeď (Tschemwand), 
Grodno (Grdden), Kamina, Kladenec, (Galdonatz^, Kles, 
Lana, Likatia (Vallis Lech), Malá, Matrai vindická, Meran, 
Příměr, Postodol (Pusterthal), Viltov atd. Samo jméno 
Tyr-ol, látkou i formou slavské jest; s kořenem tyr 
Čilí tur srov. Tursko, Štýrsko, Turec, Tura Louka, 
Stará Tura, Turopole atd. s koncovkou ol Němcům ci- 
zou, sr. vrchol, hrbol, hlahol, chohol atd. Přátelé nás 
njisfovalí, že se na benátských hranícech vůkol Grodna, 
v Grodenském oudolí ještě posavad jakési nářečí sla- 
vjanské mlaví. Já ale neměl jsem zde chuti k cestování 
8 zpytování^ anf mí v celém Tyrolsku jaksi hrozně se 
aadilo a otupno bylo, tak te \s«ibl ^o nVb^m Nx<^\iL^^ě\í 



S75r 

netoníily než abysme #e i jeiio hrobových dolin a vrchftv 
čím nejspíše vyvadilL 

Co mne v Inomostí iiÍTÍGe tédilo , bylo to, ie 
jsme zde, a to beze vši obtfiností, dostali pasy do Ba- 
vorska ; kami i hped s prvoim poitovakým voieoi po« 
spíchali jsme. Tu jsme opčt ziDÍmavé tovaryšstvo po- 
cestní nalezli a námi až do Mnichova jedoucí. ByliC 
to dva u&eni Francouzové potovavší po Helvetiku a 
Tyrolsku, oba rození z méata Lyonu, jeden Ántomn 
GoujoHj profaaaor v Lyone, stár asi 50 let, druhý 
Béné Baumers^ mladý literát v Paříži žijíd, asi d5 lei 
stár. Onen první mnoho nán vypravoval o taméjáíoli 
Valdenských, tento zde mnoho o Poládeh v Paříži ži- 
jících a jmenovité i o p. Mickievidovi , professorovi 
slavistiky, kterého prý osobně zná a jehož dteni něko- 
likráte z novochtivosti navštívil. Oba k žádosti naši 
zpívali, anobrž nám i do not složili, rozhlášenou Mar» 
seiUaisku : jjAWons enfants děla patriele jour de gloíra 
est arrivés atd.^ Nikdy žádná melodie mnou silněji 
nehnula jako tato z francouzských dst zpívaná a naša 
tak řečená Rákociho nota. Není div, že lakové divy 
tvořila v historii francouzské a milliony rozplameňovala^ 
tato železných, energických, Čioosmélýeh zvukftv plni 
píseň. Hřmot vojenských bubnfiv, břinkot meč&v, dusol 
koňstva, rachot děl, sičeoi krve, stenání umirajícíob, 
slovem celá bitva tu zpěvem živě vyobrazena. P. Goa- 
jon mluvil o Valdenakých a Albigenských s tou ncj* 
vetší uctivostí, jejich pobožnost, statečnost, mírnost a 
pracovitost nemohl dosti chváliti : ale i z pronásledováni 
jich strašlivé scény líčil. Jistý mnich Axmand, duchovni 
vůdce vojska proti nim, zeptán jsa od svých vojákfiv, 
po Čem by prý kacíři od pravověřících k rozeznání 
byli, aby života těchto ušetřiti mohli? odpověděl: „za- 
bité jen vše ! vždyt B&h tam své pozná 1^ Načež v 
městě Beziers všecko obyvatelstvo bez rozdílu na 50,000 
duší zamordováno. Které třeštění že jest horší Či ka- 
cířův, či pravověrcův? — Valdenští tito mají řád a 
zřízenost Českých bratrův, mají synod co ne\v^l4^ %^'^^v 
a počíUjí DfMÍ i 5 oM se M^OOO ^ulik^m. 



t7e 

HLAVAII. 
BftT4irsto: 

MiUmwald; Wilhem; Mnichov-; Zteehovške poie f 

Augípurk* 

éarnice jeit poslední Tesnice v Tyrolsku ; ehváb 
Boha t vsdychl JBem shlaboka, že tato krajíiu jíi la 
křbetem jest; to jisto, ie já jak iiv Bebnda hledati ji 
ftase ■avitivít. VoKm do Traatarie aei jsem; kdo pak 
kdy tento suchý, neourodný, hnérívými vráskaaai pří- 
rody poikaredéaýy nelepýni ienátinaaii obydlený kraj 
krásným anebo TKneieným nazvati mohl? — Já cesto- 
val Y ■ém jako meai pračaty. Výtehiá Tyrolkyač a 
aialfřko, Angeliko Kanfmannová ! odpust mi medle, že, 
neaaaje přetváření, tak upřímné o tté otéině misvís. 
A viak ty sama žila i zemřela jsi radéji v ciziné Otí- 
ka vší jii ve mladostí z těchto stosáhovýoh hrobisk do 
nsmívavá živutočerstvé Itálie a Anglie. — Míttenwald 
jest první městečko v Bavorsku kde jsme i polednovali. 
Hledíce s prvního patra v hostinci oknem na ulici spa- 
třili jsme duchovního, anC s kostelníkem, Inceraa před 
oím nesoacím, pospíchal ka spovídáai a přípravováaí 
nemocného ku smrti. Za ním króiel celý zá.8tup lidí 
obwléitě žen modlících se, a čím dále tím více sástnp 
ten rostl, nebo každý na cestě jdoucí k němu se při- 
pojil, knéz nelitím vsel do . doma nemocného, anf zástap 
ten před domem ziístal pořád modlitba konaje a pak 
vracujícího se duchovního opět sprovodě. Tato účastnost 
spola obyvatelův na losu nemocného velice mne pronikla 
a vzdělala; ona mne živě upomínala na podobný výstup 
v mém vlastním ouřadé, ačkoli co do oumyslův rozdílný, 
anf onoho více nábožnost a spolnútrpnost, tohoto více 
bázeň a zvědochtivost příčinou byla. Když totiž r. 1831 
v Pefiti atrašlivá nemoc cholera se zjevila, s počátku 
Jak všudy tak i zde panovalo to domnění, že co mor 
nakažlivá jest a každému se sdělí, kdo se k takovému 
ji§ÍHÍiyci blití aoeb jeho se doV^ki. ^tNi&^ \«al vběhle 



*73 

v ni semřel, byl Jistý radirf páv, jani běse vie^b aá** 
božných obřadůy, r tou ncgvdtáá spéSttostá ^ ánibtk « 
ierbft s méati TyreseB a poUiben bji^ ktérýmii triKiki* 
iivým noopalrnýiii divaálmn odd méffo^ te Mpl9Íik> H 
zbonřílo. Dmhý aneb třetí případ eholary peUtal jadfKriMl 
evaD^elického něoieekého kupce, jenž pravé. v sosfedstri 
o Bílé Lodi bydlel. Od t bolestech svých iádal potéieirf 
Débožeostva, pročež poslai k tehdeféína Démeekému ka* 
zateloví K .... i s prosbou, aby jej spolu i Ji tjelebnoi 
svatosti navštívil. Kaeatei ten, jiná6e muž V kenlní onřed« 
DÍeh povinností piiaý>' vymlooval se, nfcaxovánin nt( avos 
éetaon rodina a mnohé jeitč neodcbované ditky^ kterýini 
prý zachováni svého idravi a života dložei jost. OMt 
nemocný uslyiáv to, poslal ke moé, jakožto ke slc^ven^ 
skému kazatelovi, zdaliž byeh já jesra toto poslední aluibil 
a láska prokázati nechtěl, ani krom loko prý ke mné 
vždycky zvlástaí dftvérnosl mlvaL Já poalav i hned ko- 
stelníka k néneckérou kollegovi^ zdali on to dovoK, 
aut ovečka jeho jest? dostal jsem odpověď: že nejen 
proti torna nic nemá, ale mne ještě za to prosí, chďoU 
a neostýcbám-li se, abych povinnost toto vykonaL Mezi* 
tím se pověst o tomto připadn témér již po celém městé 
byla rozšířila. Já bez rozpaku, vymyv, jak obyčejné na 
radn lékaře v epidemických chorobách, ústa a nozdry 
octovou vodou, vyšel jsem b domu na tak řečenou kra- 
jinskou silnici (Landstrasse), kde jsem v ten čas hospo- 
dou byl : a aj zde již čekal zástup nepřehledný divákův 
a zvědavců?, který Čím dále jsem šel, tím více se množil. 
Celé to množství hrnulo se za mnou a kostelníkem až 
ku domu nemocného, kde celou ulici zaujalo a oblehlo 
čekajíc dychtivé, co se se mnou stane? zdali nepadnu 
mrtev na zem před lůžkem onoho s křečí a dávením 
zápasícího? Dvůr i okna příbytku, v němž nemocný ležel, 
houfem lidu obsazena byla. Já mezitím pokojné a opa- 
trně, a vsak i směle a s úplnou přítomností ducha po- 
vinnost svou vykonav, opět od lidu toho až do domu 
jako s triumfem veden jsem byl. Tato má odhodlanost 
měla dvojí veliký užitek: ona značně ^qtviílVq^ ^\w^ 
oslabila piaajíeí f másté přnAsudafk o Tk^Vvi^Xw^ ^^"^^"^^ 



S7g 

elM>lery, (ím fe mnozí rovné osnélili takovým netCasfaiÝm 
ko pomod přijití t iUot Jich oehráoiti, ktořl£by jmáie 
Dpaitěni a tobé samým saaecháni, nepochybné byli sa- 
hynnli; drahý nátiedek toho byl, ie sám tento m(y ne- 
mocný Jeité zachován byl z nebezpečenství iívota a 
pak nsdraveaý ke mné přišed srdečné mi dekoval, do 
fM>čta slovenských ondĎv jméno své zapsa^ti dal, slo* 
Teaský sbor i ikoln obdaroval, a žije zdravý nCnstný 
ni do dnešního dne« 

V Bavořich jsme se jii plavili jako v pivovém 
moři: kam jsme přišlí^ všudy hned ohromné konvice piva 
flám přineseno. Kdo to okem nevidí, ani véřiti nemftio, 
Jak mnoho Némci, svlášté zde, piva vylekají. Ve WiU 
beimé, kde jsme jen na pfil hodiny večeřeli, Némoi vedle 
nás sedící, 3— -4 i vice takových nádob do sebe vlili 
a to, jak se zdálo, beze vší obtížnosti. 

Já mezitím Čím hlonb jsme do Bavorska voházeli, 
tím truchlivéjšfmí myšlénkami a city, v srdci mém na 
vzdor všemu ututlávání sniklými, trápen jsem byl« Cesta 
vedla přes mnohem zelenéjší, rozmanitější a kráanéjší 
přírodu, přes rozkošné dolinky a pahorky oživené; ji 
ale, který jinače prvním obdivovatelem a velebitelem 
podobnýbh úkazfiv jsem byl, nyní studeným ba téméř 
hnévným okem na všecko toto šilhal jsem. Zbsdavše to 
moji spolucestovatelé, zvláště naši čiperní a ustavičně 
žvatlající Francouzové, poskytovali mi dobromyslné ala 
neprospěšně všelijaká těšínská jablečka. Konečné ptal 
se mne p. Goujoo, zdali mi na zdraví něco chybí ? Chvála 
Bohu, odpovím, sotvy kdy jsem byl zdravější, jako na 
této cestě. i^Mnsí se Vám tedy naše tovaryšstvo nelíbiti.** 
— Za šfastného se pokládám, že ve společnosti tak 
vzdělaných a veselých muždv cestovati mohu. OdposCte^ 
každý člověk má své slabé stránky a chvíle! a každé 
srdce má své struny radosti a struny žalostí, dotkne-li 
se někdo aneb něco oněch. Člověk je veselý, pakli těchto, 
člověk je smutný. A hle mne v Bavorsku bohužel tento 
poslední los potkává ; proto ani jsem velice netoužil po 
navštívení Bavorska a jediné přátelům a Mnichovo k vftli 
Jsem to ačinil. Již syni viickuv um m^^ ^iv^^ ^a^slU^ 



27^ 

abych jim to snatné tajemstvi qeTÍU Na, paoe Goujone^ 
řekou Já, Vy Jste Bém dnes vypravoval přibéh náboienski 
ztŤeitinosti % déjjin a x kraj4v Vageho franeousského^ 
■ároda, já Vám buda vypravovati podoboý přiklad ná* 
rodni ztřůiténostu ^Moiaý-li jett, ptá se od, i aárodni 
faoatísmua ai v takové vateklosti?" O Vy jste ifastoi, 
páaovél že ve Vašem Franoonaska tato divokoa šelma 
jea % pověsti, nikoli a vlastni aknseností, aoáte. Následky 
jejího auřeni a bésněoi snad iádný národ v takové miř^ 
akoošeti nemosel, jako národ slavjanský. Roka 630 
oteklo se uí 10,000 od Han&v a Avarftv pronáslědo* 
váných a rozptýlených Slavjan&v s détmi i s naniel* 
kami a Paaonska do Bavorska ke králi Dagobertovi. 
Vybnancftm těmto neštastoým vykázána byla bydla xde 
v Bavořích, nei sotvy ie se tu osadili, v jedou noo 
byli všichni Istně a onkladně od Frankův a Bavor4v 
aavraiděni 1 A my se snad hle po jejich krvi a pracka 
ade brodíme. Povězte, není*ii to dostatečná příčina, io 
mé srdce na této pádě vře a oko mé se kalí? — A 
ve skutku tak náramná žalost a ožahavost mne obhličila^ 
ie téměř zpáthem se vrátiti a nejkratší cestou domův 
pospíchati jsem chtěl. Neštastný národe mfij, musím-hV 
kam se koií obrátím všudy a bez přestáni nad tebou jea 
kvíliti a lkáti? Z Uher jsem utíkal od bolestí madaro* 
iálenstva, přišel jsem do Štýrska: tu bolest, do Kra* 
jinska : i tu bolest; zaletěl jsem až k moři, do Benátek 
a horní Itálie, i tam mne nemilosrdná ruka národní bo«> 
lešti popadla a všady aprovázela; řekl jsem: aspoň vy 
hlubocí hrobové a doliny nebetyčných hor Uehetských^ 
Tyrolských a Bavorských mne přikryté! než aj hle i 
zde všudy rány a bole, všody odnárodnéní a vražděaí. 
Slvořen-li jsi, národe máj, k věčné neřesti a potupě Čili 
k velikému blahu a slávě? Budeš-li se věčně jen badíti 
a plaziti, točiti a províjeli mezi jinými národy? — 
Patřím-li na minulost : tu slzy I hledim-li na přítomnost : 
tu žluč! Všudy zlomky a kousky, různiny a rozbitiny, 
pýcha a nenávist bratrAv. Ojakbycb rád vdechl každému 
tvému kmenu a synu tento vřelý plamen vzájemnotti ai 
svornosti, který v srdci mém pUp o\k. ^% ^^v^^ XíVa^^V 



28t 

Slováci lo aDÍ DOUMÍne, ani nemiliyeBe* Kh koBci poSalft 
vne iertoyná Eauia briTým Ttipem ikádlití oo ■epřltole 
Némcftv, aDt ji prý pan oteo tytýi něco % obsalia Slávy 
Dcery vypravoTaU Odatap, řekl já odoiMiéjifBi okem a 
hlasem — odalap, roalomilá alečinkol lakové BeStovéctvi 
ode auie; já Dcjaem oepřftelem NémcAv, ale jea nopřf- 
lelem německého nepřálelatvi ke Slavjaaům, j^ch na* 
rodoi neBávisti k našim předkftní^ léeh kfívd • dilem 
nkmtooaU^ které na Vendech spáchali, a obaTláilé oém- 
)^BÍ našeho lida a národu. V samých Bavořich bydleli 
předtím mnosfi Slavjané a nyni nfni ani jednoho. — 
V Bavořich Slavjané? řekla slečinka se iMtyrickým oosmé- 
chem. I arciie, řekl pan Schmeller, mnohých osad Jméia 
jsou hesodporně u nás pftvoda slavjanského , k. p. 
Winden, Windach, Vindo (nyni Wertach), Braoenburf, 
Birín, Crayburg, Cuximir (Zosmershaof en), DdlniU, Glei- 
rítschy Glon, Haurits, Lech, Planěk, Tiche^ Trabits, Třes- 
wits, Trausnita atd. A k těmto dfikasAm, doloiím já, 
mohou se přidati i motlitby a spovědf slavjanská v Rn* 
kopiau Frisiaském, které nepochybně xdejšlm Slavjanům 
složeny a určeny byly. Tu ěila kosa kámen. — Yšickní 
jsme nemálo litovali, ie p. prof. J. F. Fallmerayer, snámý 
svými spisy o Slavjanech v Řecku, sde přítomen nehyl 
odebrav se před několika dny na cestu do Turecka a 
Bečka: on by nám jistě příjemnost tohoto večera ještě 
snamenité byl osladil a povýšil* Dle vlastního psáni p. 
Fallmerayera chtěli jej prý někteří pošetilí Athenčané 
když do jejich města připutoval, ukamenovati proto, ie 
2^Xa^0^ čili Slavjany z nich a s jejích dědAv udě- 
lati chtěl. A však na druhé straně a potěšením slyšeti 
jsme tu pověst, ie i Řecká vláda profesinru a stolici 
slavjanských nářečí na Athenikém všeučelišti sarasití 
hodlá : tak již, mimo Rusy budou čtyři slavjanské 
kathedry v Evropě, totiž v Paříži kde p. Mickievič, 
v Berlině, kde p. Cybulský, ve Vratislaví, kde p. Čela- 
kovaký, profesaorové slavístiky jsou. Kéiby i naše do- 
brotivá Rakouská vláda opětované tužby a proaby svých 
ShfjaDŮv z tohoto ohledu vyslyšela a této velevážné 
pnktícké potřebě čím dřWe N^YkON^\%^ V^^ \^^^ v^vivon 



88S 

DcjTélší poěet Slavjaaftv vieoh oářaM m wHU, Já séa 
léfliéř kaídodenné oMtýn jsmi tvédkeni ttkoTé potřabyi 
•Df V6 Ipitálech PeěftBtko-BiidiMkýoh, při oiředoioi 
iiftTiléTOTání aemoooýoh| lísiekráto iliiilm llnoMi5e konali 
jaem mvsel a mnsfai poaavad, meii paeieBly slavjanakýni 
a lékaříy svláitč mladými na Pešlanaké luiTtrsilé itudu^ 
jfoími Madary, Némoi, Srby a Poláky. Kdyi pak ae técbto 
lékařAv ptám : pro6 ae naši, jim tak potřobid, řeči ne*^ 
Bči? odpovídají, ieby to mílerádi óiaili, kdyby je» 
k těmto tak přfležitoat měli, jako máji k jíaým, ne tak 
velice potřebBýaii, řečem k. p. franeouMkái, aagliokéi 
Tlaaké, pro něž Yiecky ▼ Peití VTláitai nčitdd jsou. 
Jak mnohý nedužÍTec atai ae jii amntnpn oběti, ne tak 
■emocí, ale raději tohoto nerosnmění ai a lékařem ! Jak 
mnohý lékař by i itastněji i apěiněji boleati alevoval n 
sdraví navracoTal, kdyby se a pacienty nejen a daleka 
akrze nejisté poaunky a anaky, ale a hlinka akrae ale- 
telná slova smlouvati mohli At o práTnícieh, onřednioich, 
vojsku a jiných mlčim. — 

Knihovna Mnichovská, jako vAbec anamenitá, tak 
obavláité Slaviatovi na nejvýa aanfmavá jest, jmenovitě 
pro dva drahocenné poklady, BuhopÍ9 FrUinský a ZUmeh 
zemépiěnýy popia alavjanakých národAv obaahnjici aai 
% 9 století. Sotvy jsme se nasytiti mohli obdivování, 
přehlídání, vyšetřování a přepisováni těchto klénotAv. 
Codex a Rukopis Frisinský my jsme sobě představovali 
co vetchý, aetlelý, kde někde poskosený, aspoň znií* 
yaoý a aotvy čítateloý: tomn ale není tak, celý codex 
tak dobře jest zachován, jakoby teprv před několika 
roky psán byl. Na hřbetě codexu v prostředku atojí 
toto napsáno: ,,Abraham Epé Fris. 957 — 994.'' Pod 
tímto pak: „God. ¥t\%.Z2Q,^ Codex tento jest ve čtverci 
v mocné psí kfiii svázán a na takové psán. Slavjanský 
onen text stoji oe na konci, ale téměř ve atředku, na 
stránce 78. a 159. Druhý Codex latinský pod číslem 
560. z 11. fitoletí má na posledních dvou listech opsané . 
^^Civitates tSelavorum^^y které Hormayr v Archivu 1827 
čísl. 49 vydal, Dobrovský pak^ Lelewel a \inl h\%hIxV5!^«^ 
vaJj. KíBlo JBehemoTů at&lo původní Belh«mttTft^ \^^^K^ 



M4 

ale to t jest Tyikrabáno. Mimo tylo nalézají ae v této 
knihovně jedté i náaledujid slavjanaké knihy a apiay: 
1) Joaefua Plavína (eaký rokopía ze 16 atolelf, pod 
«al. 3. — t) Rokopia 6aaký, pod ^1. 12 t aksamite 
■▼ázaný, Te dTaDáelaroi, modlitby katolické obsáhající. 
Počátek: Miloat daoba S. radii býti s aámi. Koneci 
^Kto£ tato modlitba nika, ma odpnstkov tolik, kolik 
a toho kostela mrtfíeh lezy a kterehoi ji rzika.^ Na 
praTici Tazby stojí; Jaroslaas Báro de (M)artiiiicz est 
possessor primas libri Adbo 1520, Z polských knih 
jsoa: „Sporz^dsDie daía i naboienstwo krotkie codzienae.^ 
Modlitebná kniika Theresie Kaoigandy, manielky Msxi-> 
niliana Emannele, vévody Bavorského, dcery Jaoa So* 
bieského, krerá konec ilvota v Benátkách strávila. Písa- 
řem této krásné knihy byl Stanislav Baczyňski 1677. 
pod (ísl. 6. Drahý polský codex, pod čísl. 7., jest : 
'„Inventars szkatnly Xi i§cia Krzystofa Radzivilla, Anno 
1681. '^ Na atraDé49 stojí peoíi zvaaý ^^piorunek''^^ při 
němž výklad oém. „halber Groscben.^ Na těchto penízech 
stál nepochybně obraz Pernna, tak jako na indických. 
Rnské kniby jsoa dvě : Číslo 6. Psslteríam Moscoviticam« 
a kniga o exerciranij, ceremoniaije atd. od roka 1715. 
Na této stojí poznamenáno : ,,Von Dr. Martius (dem Vater) 
ÍD Erlangeo ala weiland Bescberang eines Einquartirten 
•des Rassischen Heeres, geschenkt an J. A. Schmeller 
Apr. 1833., and von diesem zor Bibliothok gegeben.^ — 
Pod 5. 1. jest Codex Cyríllicns Theophilacti Biilgariae 
Episcopl (^sjednoceného, proto jest v Rasi zakázán), jest 
<o překlad 4 Evaagelistfiv. — Pod (. 13. Kosmographia 
fliireS vsemiroo opisanije zemlje io 16. — Pod Č. 7. 
Kratkoje osnovatelnoje učenije nemečkago jszyka illy- 
riěeskoma Naciona (sic!). Dále: Mluvnice Bohoričova od 
r. 1755. — Masch, Alterthnmer d. Obotriten. — Po- 
tocky, Voyage daos la Basse Saxe. — Repkov od r. 
1552. Cod. germ. cbart. č. 296. Justiniana staré rpisy atd. 
Pinakotheka a Glyptotheka Mnichovská zasluhují samy 
▼ sobě, aby každý aměnomil zvláštní cestu k navštívení 
Jich předsevzal. Jíž Jako budovy jsouC ony umělecká 
^^/» r oejdfstéjlfm vkasa a v ne\ul\«ciVV\\«v^m XiNaSao- 



285 

něru. Kolikrátbolí jsem je navitívii, t tápasu jsem 
byl, čemu větši poBorDOfk obětovati, nádobě-li iiii ol^ 
aaha* StaveDÍ obra^ray, v niž okna na střeše jsou, 
tak še 8 bňry STétlo padá, téměř viee jsem se ob* 
divoTsl, neš sam;ím obrasftn. Kdo vlaaké sbirky obra- 
sŮT vidél, tomu v německých sbírkách nebude mnoho 
nového a vábného. TamC jest pftvod a pramen, xde jen 
<»dvod a odtoky Drážďanská obrasárna však mnohem 
vice se mi líbila, nežli Mnichovská: tam mnoho vlaskýoh, 
sde mnoho německých obrazflv. Má pak německá ma» 
lířská škola cosi pracného a potnpioého, cosi zasmuši- 
lého, mnoho černých barev, smntkovýcb šat&v, tmavý 
grunt, špinavou tělovou barvu, draslavost přechodu od 
avětia ke stiou, rohatost láhbftv a řas, postavy neokrouhlé 
ale rozsochaté, končité; v německém malířství zřídka 
najdeš fysiognomii, jenom kus hezkého masa hen vý* 
rázu a posunku, bez života a duševní hiy v obličeji; 
což na toho, kdož bezprostředně z Itálie přichází, kde 
obrazy jako vlaské nebe jasné jsou, nepříjemné účinkuje. 
K tomu přišlo i mé v této věci nemalé již pocvičeni n 
zkušení. S počátku patřil jsem na obrany jen povšechné 
a běžně; měřiv okem jejich velikost a širokost, hledčv 
na hezkost jejich rámflv, na počet os^b a jejich skupenství, 
proslepil jsem Často nejpodstatnější krásy. Příčina toho 
byla dílem těkavost cestujícího nováčka, dílem osobal 
skromnost' a nedfivěra, která mi Apellosovo „Ševče.! 
ne výše kopyta^ všudy přišeptávala : cvičnost ale vzdě- 
lala a zostřila zrak mdj tak, že maje všecko na snadn 
nyní i pří podrobnostech vézeti jsem zůstal, nyní již i 
články rukou a listy na stronieh pozornost mou poa>- 
taly, anobrž srovnával a mistroval jsem již i vlasy, jileo 
na zbroji,, jednotlivé čárky, kreslení, stínování, podšaryi, 
světlotmu a to co den s \ět8Í zevrubností a troufalostí. 
Toto obmezilo a umenšilo značné rozsah mých umélec*- 
kých radostí, ale jejich obsah znamenitě rozmnožilo a 
přečistilo. Při obrazíoh od Rubensa (poslední soud), 
Titiana, Šedoaa (S. Magdalena), Karla Dolciho (Krotkost, 
S. Anežka s beráukem, Magdalena, Eoce Homo^ Kxv«^^i& 
dítě) bavili jsme se i zde s ktif ocv\jni|m ^^^^^^"^^ ^^ 



mih 



286 

liaieho SehíaToního jest s. rodina ve vévodské Leoch- 
tenberské galierii: libojeniié, okotéiné dílo. 

Neméně krásná jest i Glyptotheka, ovšem, eo do amé- 
-leokých předmétův^ Jeité památnčjii. Obsahujef ona soa- 
atavným a tasoBiovným pořádkem rozpoloiené pozůstatky 
antických soch, jmenoTitd egyptských, řeckých, římských 
• novéjšich mistrovských kasů v. Mezi řeckými nejvioe 
na se pozornost obraci jeden Torso, t. j, komolec, socha 
bez hlavy a ondAv, mládence k historii Niobe přinále- 
iejiciho představojicí, kterou trál Bavorský ve Vídni od 
jistého Vlacha za 6000 dakatĎv koupil. Dlátko řezbářiké 
sotvy již dále jíti může! Mezi římskými jest broncová 
ženská figura, kterou u Říma rolník pluhem vyoral, a 
král Bavorský prý skrze Thorwaldsona kradmo od ndho 
koupil, ant v Římské obci přísné zakázáno podobiá 
umělecká díla prodávati a do ciziny vynáieti. Tak ble 
krásouma i svAdkyní býti mflže! 

Právě v těchto dnech byla i výstava uměUckýeh 
plodin v jednom staveni u Bazaru. Mezi obrazy sde 
čerstvě shotovenými obzvláště dva mne přitahovali. Jeden 
představoval předmět z českých dějin, totiž Vl<istu^ 
kterak sobě od jedné věštice bádati dává; v pozadí 
skaliska Vlasta sedí na zemi, věštice na skále, vedle ní 
kniha, za ní jeskyně, v níž oheň plápolá, v popředí české 
hory. Malíř tento sluje Adalbert Zimmermann, žije ve 
Mnichově, shotovil obraz tento r. 1841; spolek umělecký 
koupil obral tento za 660 sL stř. — Kdybych byl tak 
bohatým, jak jsem horlivým národomilem, bylbych jistě 
tento krásný obraz koupil některé slavjanské obrazárně. 
Druhý obraz zde byl hráč v karty od Fltíggera: jitro 
svitá, žena s dítětem stojí za hráčem, tento surovým 
pohledem manželku plaše ve hře zoufanlivě vězí. Živé 
vyobrazení toho, co jsme ondy v Karlo vci skutečně vi- 
děli. Nejslovutnější z nyní žijících malířAv Mnichovských 
jest Kandbach^ v jehož dílnici jsme Porážku Hunnúv 
vlastně Madarův u Lechs, a karton Zboření Jerusalema 
představující, i jiné, dílem jíž domalované, dílem teprv 
"Mriovatebné^ předměty viděli a jim se obdivovali. U 
' éJbOf Jeboi jméno jsem pTopiiii%UiN%\^NSj^\v\%m%isiákr68 



987 

Dbraza českého Otakara^ co nádeliDÍka při slaveni arci** 
cbrámo v Řesné, předslaviijidho ; to víaií bci ladu t 
ftkladn. 

Zdejif Bazar, vlastně přístřeii ěili podloubí, v néoRŠ 
krámy a kavárny, jest od nejsIovdtDéjiieh mistrfly sléno^ 
malbami ozdoben. Přes celý den, zvláště večer, množslvf 
lidi procbázejicích se. Obrazové ti představuji chvastavé 
předměty z Bavorské historie: k. p. ěislo XII. Voleneo 
Maxim. Emanuel vybojoval Bělohrad r. 1633. Dva mezi 
těmito obrazy uráiejí oko Slavjana zvláitě Čeeha ; jedoa 
pod 5, IV. Zbořeni mostu nad řekou Innem u MAhl* 
dorfu s otíkajicimi přeseň Čechy r. 1254 od Stfirmera, 
s podpisem: „Tritt mich nicht, Icb leids fein nioht.* 
Druhý pod č. VII, kterak vojvoda Bavorský Albrecht 
opomitá (eskou jemu podávanou korunou r. 1440, od 
ililtenspergera. Oba tito obrazové, zde veřejně vystavent, 
směřuji celým slohem k opovriení a k posměchu českého 
národu. Já obrátiv se ke kolu četných nás sprovázejfcich 
přátel, řekl jsem: ,,Nu medle ale, kde že jest zde onen 
obraz z historie Bavorské, od r. 630, kterak Bavoři, 
9000 nevinných, a dítkami i fenami k nim z vyhnanstvi 
přišlých, SlavjanĎv přijimajice mezi sebou usazuji a pak 
v jedné noci zrádně a ohavně všecky zamorduji?^ -* 
1 krásouma i národnost museji být spravedlivé a ne- 
stranné. 

V dilnici pověstného řezbáře Schwanthalera viděli 
jsme, právě v pr&ci postavenou, sochu Hermana ciH 
Arminia nadňimany vilězícíbo, určenou na průčeliWal* 
hally. Kdo pak, řekl jsem při této soše ke svým dm- 
hfim, kdo, kdy a kdeže našim slavským Arminifim — 
Sámovi, Lanritasovi, Svatoplukovi podobné pomniky sta* 
Teti bude? '— Když pak nám toho nelze, jako Němcfin, 
abysme jich aspoň srdcem a skutkem ctili, jich v lásce 
1í národu a ku svobodě, ve šlechetné hrdosti a v tužbě 
po velikých Činech následovali, a tak vedenim našeho 
národu k občanské dokonalosti a slávě to ukázali, že 
hodná věc jest pro Slavjanstvo něco Činiti a zaň se 
obětovati. — Mimo to byly zde vzory pro «Iv<vbl^ ^^x.- 
tenberkofo, SchiWeto^iVí^ Góthelio, l«ft% Yv^Va^ ^v^«c% ' 



288 

JfoBarlovOy z nichž ooyno dvě již olity byly, tyto sde 
práié Utí se měly. Po amohéin obdivování a chváleiii 
těchto arciděl, já obrátiv se ke vlidnémn p. Scbw^aotha* 
leroTÍ a ostatním přátelftm, řekl jsem: „Bolí mne, že 
^e jednoho z největších dacbfiv německých, anobrž 
% nejuamenitéjšíefa mnžův člověčenstva nevidím, totiž 
Uerderal^ On skrčiv plecema, nic neodpověděl. I jinde 
jfem Herdera od Němcův nejen zanedbaného ale i kacír- 
atvím nařčeného zpozoroval, totiž národním kacířstvím. 
ffiůa jnnge Deatschland" hněvá se na Herdera pro jeho 
xnámý spravedlivý a krásný soud o Slavjanech v Ideen 
Mur Philoaophie der Geschichte der Menschheit: jsou 
Bémecké krajiny a obce , kde tištění tohoto klas- 
sického místa o Slavjanech skrze censurn zakázáno bylo. — 
V litně Stiegeimayerově lila se právě kolosální socha 
Bavarie, zvýší 54 střev, podstavek pak její 30 střev»; 
▼adie ní lev^ ona v levici drží věnec, jímž slavné Ba* 
vorčíky korunovati má. Arcisocha tato ohromná přijde 
do tak řečené Síně Slávy (Ruhmeshalle) na onu louku, 
kde se výroční Bíjnpvá slavnost (Octoberfest) konává; 
vAkol ní pak budou sochy slavných Bavorčíkův. Když 
jsne my zde byli, byla právě druhá částka této slav- 
nosti s konicvalem a jinými hrami konána, při níž, na 
vzdory dešti a blátu, zástupové lidu pod nádeštníky se 
hemžili. 

Dnes ráno, anf byla neděle, navštívil jsem i zdejší 
evangelický chrám; jest to okrouhlina (rotonda) pro 
oko hezká, ale ev. službám nepřiměřená, ant ohlas v ní 
řeč kazatelovu pohlcuje. V prvních letech v tomto chrámě 
léměř nic nebylo slyšeti z řeči pro ohlas: po potřebo- 
vání rozličných prostředkův radil jistý prostý mlynář, 
aby prý kamennou dlažbu chrámu prkny zakryU. Toto 
nejvíce udusilo ohlas. Radoval jsem se několik dnňv 
napřed, že jednou opět po dosti dlouhém času, budu 
MŮe míti příležitost při evangelických službách božích 
.pdltomnýn býti a evangelickým způsoben se vzdělati: 
«le jíž z daleka, při přibližování se k tomuto chrámu, 
.sJborčena mi byla ona radost, nebo hučela mi v uší i 
Sifa U gama maJodie) kterou v •Ye&Xv % \.^m.^^ všudy 



289 

jinde při německých službách božích, ustavičně slyšeti 
musím, totiž: Bože věrným Bože! kterou zde varhaník 
hrál běse všech přecházek čili transiciS, tak i% církev 
zadychčená sotvy stačila za nfm pospíchati. I čekal jsem 
a těšil jsem se, že snad aspoň druhá píseň jiným při* 
jemným nápěvem zpívána bude : ale zklamala mne na- 
děje, nebo zavzněla opět píseň podle melodie: ^^Kdo 
jen na Boha se spoléhán'- Tato mrzutost vypudila mne 
i hned ze chrámu tohoto; v srdci svém děkoval jsem 
zde vroucně Tranovskémn a jiným našim evangelickým 
slovenským předkům, kteří nám takový poklad rozma-> 
nitých melodií nábožných zpěvfiv zanechali, že již sama 
tato rozličnost srdce i uši vzdělává a cit nábožný usta- 
vičně očerstvuje. Slováci mají nasto, na tisíce nábožných 
melodii a zpívají při každé slavnosti, v každém svátku, 
ba téméř v každou nedělí jiné a jiné písně: an{ ubozí 
Němci v Uhrách, v Bavořích, v Sasku a všudy ustavičně 
téměř jen dvě tří, ty samy melodie gejdují. Jaková to 
pokuta pro uši; jaková škoda pro náboženství. O ne- 
zpěvní Němci, myslil jsem, a vy ještě náš zpěvný » 
hudebný národ všudy němčiti se usilujete? 

Na Karolinské prostranině stojí obelisk 100 střev, 
vysoký ; jehož nápisy jsou, k severu : ^Třidceti tisícftm 
Bavorům, jenž v ruské vojně smrt nalezli;^ k jihu: 
„Postaven od Ludvika I.^; k východu; ^Dokonán 18* 
Října 1833.''; k západu: ,,1 oni zemřeli pro osvobo- 
zení vlasti.'' 

Mezi chrámy, ještě nedostavenými, jsou památné 
goťhichý v předměstí Au , pro výborné malby v oknách * 
pak chrám s. Bonifáce, v němž malíř právě na stěně 
scény z historie uvedení křesCanského náboženství do 
Němec maloval, tak že tito předmětové celý chrám 
vdkol a vůkol naplňovati budou. Na jednom obrazu jest 
Fritígil a s. Ambrož, na druhém s. Thekla, na třetím 
s. Columban, pak s. Otto atd. S, Bonifác má cele onu 
oušklebnou, slávonenávidnou tvárnost, která se v listu 
jeho, králi Ethibaldovi psaném, tak výrazné zvěčnila, 
když psal : „Vinedi, foedissimum et deterrimum genua 
horoínum.'' Kdy pak a nás naaUuo^ ^qn^^ ^ \s\^V ^«ct 

Kollárovy gpiay lU* \^ 



I podobor baiiliky iUtMí 

"" *^Íií' t"^" "'* Cjrríil ■ HelLod, pro >»- 

kt^t^^" .(podaiíovini iidního nirodn, pro toi- 

tt*^ \^f.tUl ' Mterřiní niivajici ipůsob apvšIoU)- 

^ti l^rv ^ aMUdÍBí, neEtRlouiili více, n«ili TŠiekai 

^if I ''^^poliol^ >le jen SlaTOnémbilelé ■ avobo- 

■'"''^'jQ .^ CbrJM Lndtikflv Divllírili ame obsvlMlě 

""^k* niť''' "^ ilaTDého Petra Cornelii malovaaý 

fio J V|. ft tanlo priletitost lavdal tomuto umělci 

<>W% VjMMdiOTa ■ hn preilěhoviní ae do Berlini. 

k •ř'*Tj^j|(t*íl "l^ pokrytsui r podobě mnisakýcb 

Ca"*^ "^Wli Lndifkovi, ivláítě prý u poštivini 

Ufi ftirilalikíbo ředitele, jménem Gártoera, nelf- 

^*IL^ fttěje obrsi botový spatřiti, šel ■ Gartoerea 

w^r^g. lo (lyae Corneliaa pospíchal téi za nimi, 

'* ./r*!^ kn dveřfm chrámovDlm,' po klepáni dostsl od 

fWfV. na konorniki odpověď: „íe prý nyní nikobo 

^*r~ll|riri neimí." Nateí Cornelina : „vidy! jaen 

•■• w ohria tento maloval." „Víro dobře," odvěce 

^'Jr' ile p''*^ proto Vás vpastítí neamim." Tento výatup 

^^l2^of^ Conielia, íe iod pak kn králi, kdyí tento 

^j ^j to imínil, on řekl: anebo to itáti musí lak 

yjlj aab Ji jdo pry6. Naíeí i akuteřné o tvé pro> 

J^l^^proiil a HnicboT opnatil. Podobný osud prý 

rj|\jg i jiaf mniové: Idbiř Schonlein, madrc Schel- 

TlT I JiiiL Vfibec oarednictvo Bavorské velice neapoko— 

f^ Jett tfm, Íb mu pUt ročně ukracován bývá od 

vTL který tvýsek pak k napomáíiáDÍ kráaoumoých vý- 

^l^f a bndav vynaloíen bývá. 

Va královském paláců věje vindy klassický, tvláitě 
^^koaárodul dnch, v řeibácb i v malbácb. V trSnaf 
^f^a polovypukié íeiby i Pinderovýcb zpěvův ; 
^^H"i'' J*i>" představy z plsnf AnakreOQOvýcb, k. p, 
<- ■- krmi holubičko, Amor raut Anokreoiia: v priji- 
iíli vitaoi síni jsou aceoy ze smutooher Aeschy- 
pSBci iídí ze Sopbokleaových ; v oblečnicí 
lých; ve spacím pokoji z Tbeokritovýcb; 
krtlovaině se apisů Lnd. Tíecka ; ve pud 
ttie obftty tt Schillerov^cki Wstó-, -sít »v*t^ » •»««- 






291 

theho; v saloně s WiolandovýGb ; v trdnni sfni králoT- 
nÍDě z Klopstoka; v obědoici z Rúrgera. Světnice v po- 
zorní ozdobeny jsou obrazy z Niebelangův od Julia 
Schnorra. Naši pozornost zde nejvíce na sebe obracela 
ona Sagaj jež zde v úhelní světnici v levo nade dveřmi 
vyobrazena jest a jejíž odlika v naší Slávě Bohyni pod 
Čísl. 3. se nalézá. 

V divadle byl král s rodinou pokaždé přítomen* 
Operu Cár a Tesař, tak stkvostné provozovanou, nikde 
jsme neviděli. V této opeře jest hlavní charakter nej* 
slabší nebo v Petrovi zde nic slavoruského není. — 
Ve královské a princovské lóží byly dvě vévodkyni 
Velehradské (Meklenburg), dcery, any do Mnichova pro 
navštívení přijely, Jsouf to pravě (istoslavské tvářností, 
aniž mohl původní typus přírody, mícháním s krví ně- 
meckou, posavad zmaten a setřen býti. Vyznám upřímně 
hřích náš: pokukávali jsme na ně lornětkami s nemalou 
národní . radostí. Hudba v tomto divadle byla Uk zna- 
menitá a dokonalá, jaké jsem ještě sotvy kde slyšel, i 
€0 mne nejvíce těšilo, byla ta okolnost, že ve zdejším 
orchestru žádných Čeeh&v jsme nenašli. To moudře I 
zvolal jsem, nebo to sluho vání v eizině a opoušténf 
vlastního národu mně se při Češích nikdy nelíbilo. 
nSčoby lychti neznaty, třeba na svoim poln da šie, 
svoira pltthom oraty (chceš-li bídy veznatí, třeba na svém 
P?*»j í to ještě vlastním pluheai orati)", praví jedno 
výborné rusinské přísloví. ^Tedy nejste snad roilovní)íem 
hudby ?« řekl přítel Doležálek, sám výborný i znatel i 
milovník hudby. I arci a to upřímným a velikým, o 
^^^i jste se již tuším no této cestě dosti přesvědiiti 
J?o}*l : ale, při všem tom, vyznati musím, že se mi při 
^«šich dvé věci nikdy nelíbily, totiž jejich přílišná ná^ 
^^Inost k hudbě a ku zdrohnělým jménům. To hluboké 
pobřižeoí ba zatopeni národu českého v moH muziky, 
které jioí tak vychvaluji, já nechválím. Tato láska k hudbě 
^odrodila se u Oechftv již téměř v hudební nemoc. I 
budba ráá své meze jak u jednotlivcův, tak i a celýeh 
oárodův. Již Plato a jiní to poznamenali^ že li^d^%\%^^ 
na jedDé atraaě zjemňuje a vxifeXi-^i, V^V %^ ^^^^^ 



i 



292 

snadno nebezpečnou bývá, anf národ vyčivuje, měkkým^ 
BŽenilým, chabým, k otroctví náchylným 6íni; čehoé 
přiklad na cikáních máme, jež v Uhrách nejlepší hudeb- 
nici a nejhorší bojovnici jsou. To ustavičné housličko- 
vání, troubení, pískání, cinkání a zpívání odvodí duši 
od vznešenějších předmětfiv, city přepíná a předráždívá 
a člověka ku podnikání velikých a obtížných skutkfiv 
oeschopným činí. Já se obávám, aby Cechové své vla- 
stenectví a svou národnost naposledy sami, v nejvlast- 
nějším smyslu toho slova, neprohráli a nepromuzikovali ; 
již nyní hemžejí všecky jejich noviny, rozmluvy, schdzk y 
a spolky jen zprávami o hudbě, o koncertích, o aka- 
demiích, quartetech a těmto podobných věcech až ke 
bnusení. — Druhé co mi n Čechův nechutná, jsou onv 
lak mnohá, v novějších časích zobyčejnělá diminutíva, 
obzvláště zdrobnělá a zmalichernělá jména rodin, jako : 
Mysliveček, Moraveček, Kožíšek, Voříšek, Jeh'nek, Koří- 
nek, Dařílek, Sedláček, Poláček, Srbek, Vlček, Jakubek, 
Filípek, Růžička, Rybička, Horčíčka, Drobátko atd., která 
jmenečka (ostatně čest osobám nevinně je zdědivším) 
cosi dětinského a titěrného, na slabost a zženílost upo- 
minajícího, slovem na veliký, zmužilý a hrdinský národ 
neslušného do sebe mají, a více se do pokoje chův 
aneb psaní zamilovanc&v hodí, než do života. 

Co ale nejvíce nám naši cestu sem odplatilo a mou 
pozornost zaneprazňovalo, to byl p. Karel Tuček a jeho 
čtyři Černochové afrikanští, jejíchž ode dvoru ustanoveným 
učitelem a vychovatelem on jest, a které r. 1839 vé- 
voda Bavorský Maximilian v Kaiře a v Alexandrii co 
otroky odkoupiv do Mnichova přivedl; z nichž však 
jeden jíž zemřel, tak že jen tři v lístavu tom jsou. Jména 
těchto osob jsou: Djalo^ Ahafede Dalle^ Musálam^ Avan. 

Onen první Djalo Djondan Are^ 19 roků v starý, 
mezi všemi nejzpůsobnější, pochodí z Nubie, z osady 
Delingin v knížetstvi Tokoken^ které pod vládou krále 
Takelského stoji; on jest vnukem tamějšího dědičného 
krále Wofter Mat zvaného. Národ jeho sluje Jumale, 
jeho řeč Doa i Tumale. Mravy i řeč tohoto mladíka 
alfaxují nejen oa dobré jeho v^c\ion&\A «\^ V \i^ v&^^ti^ 



293 

stupeň vzdělanosti jeho národu. Barva jeho kňže jest 
cernostkvoucí, vlasy měkké, tenoučké co vlna. On mi 
vlastní rukou napsal několik přísloví, zpévanek a modliteb 
v jeho národní řeči, které nížeji sdělíme. On nám vy* 
pravoval mnoho i o náboženství, mravích a obyčejích 
Tumalských; anC německy všickni tři, zvláště ale tento 
nejstarší) již dosti dobře mluví. 

Druhý Akafede Dalle^ asi 17 lety přináleží ka 
kmeni Boranna Galia. Jeho rodiště jest Bodzi^ v ukresa 
Hambo^ v kraji Liban. Ve vlasti své byl z pastviště 
odváben a od svého loupežníka v Gondoře otrokokupci 
prodán, Z této Gallské řeči shotovil p. Tuček jíž ouplnoa 
mluvnici a bohatý etymologícký slovník. 

Třetí Musálam Motekutu jest z Metemu v Dar-Fure, 
asi 14 let starý, ještě mnoho dětinského do sebe má. 
On mluví zvláštní nářečí, z něhož pan Tuček jii 
dosti znamenitý slovník shotovil, jako i sbírku pověstí 
a písní. 

Čtvrtý Avan nejmladší, asi 12 roku mající, byl 
ve 4. roce ve vojně jat a co otroče prodán. Jeho národ 
sluje Denkavi. 

V řeči těchto AfriUanův mnohé zvuky našim slav- 
janským příbuzné jsme našli, jmenovitě rozdíl mezi tvr- 
dými a měkkými zvučkami d ď, t f , c č, z ž atd. Zpěv 
a melodie jejich jsou velmi prosté, větším dílem smutné 
a uchu Evropskému podivné. Zde klademe několik, od 
Akafeda zpívaných, napsaných i tlumočených písní, jak 
v původní tak v naší řeči: 



1. 



Wanín korize Opičák mnmlavý 
Muka cubadá : Strom objímá : 

Ďarzi rorize Stařec pošetilý 
Durba kadadá. ^W^m ií^^xcXqv^^^ 



294 



2. 

Čaba ati mnrte Dřevo, které jsi roubal, 
Namaň ba6izin Nikomu nedej nositi t 

Liki ati fuďte Dluh, který jsi půjčil, 
Namaň bazizio. Nikomu nedej platiti. 



3, Vojenská, 

Ai Akuli mainan onadan delioglía kloiaden : 
Eiki Elkí Adgilule ňindeked mága gonna, 
Gooa nina, gona gona ňarke ke-ndeden, 
Donduka e Eiak ma idevi kalmana en. 

Jakulí placi tam na vrchu hory : 

Ach kníže Adgilul (adg::hlava) my jsme horácí 

(obyvatelé hor), 
Jste-Ii i vy horácí, pojďte s námi, 
Vtrhne-lí král do krajiny, nečiní rozdílu (ne- 
ušetři nikoho). 

Pronikavé a prostosrdečné jsou obzvláště modlitby 
těchto synův přírody, kterým oni co pohané ve mla- 
dostí doma se naučili. Dvé z nich ve věrném přeloženi 
klademe : 

Modlitba mužův: ,,Bo^-e země, můj pane, ty jsi 
nade mnou, já jsem pod tebou. Když neštěstí ke mně 
přijde, jako strom slunce zaxlržuje, tak ty zadrž neštěstí 
ode mne a buď mým stínem. Já k tobě volám v noci, 
když tam měsíc vzchodí; neztraC mne, jako já tebe ne- 
ztratím, když vstávám. Bože, můj pane, ty slunce s třid* 
ceti pronhy : přijde-li nepřítel, nedej červa na zemi usmr- 
titi, chraň ho. Jako my červa na zemí, vidouce jej, 
usmrtiti /nezeni e. jestli chceme a ws^VHVv^ \Mt-li chceme ; 



295 

jako my červa aa zemí naším krokem šlapáme, md2e& 
ty, cheš-li tvým krokem nás usmrtiti. Bože, ty nosíš- 
(lobrého i zlého ve své ruce: pane mflj, nedej nás za-» 
vražditi, my tvojí červové prosíme o život. Člověk, jeni 
se dobré a zlé znáti nenaučily tebe nerozhněvá, nauiil-lí 
se ale jednou, a pak je znáti nechce, tehdáž jest zlýro^ 
učiň s ním, co chceš; nenaučíMi se dříve, nauč ho ty 
Bože, můj panel uč ho ty, nebo byt i řeči lidské ne- 
rozuměl, tvou řeč zná." — 

Modlitba veČemt, „Bože, mfij Pane! ty jsi mi dal 
v pokoji tento den přežiti: dej mi v pokoji i tuto noc 
ztrávíti. K tobě se utíkám, neutíkej ty ode mne. Doj 
mi se všemi zdravě spočívati. Buď milostiv mým dítkám, 
milostiv mé ženě, přidržuj mne k dobrému. K tobě se^ 
ó Bože, utíkám, neutíkej ode mne ty Cemý tam nahoře. 
Dej mi potřebnou živnost, rovnej mou cestu, prodlui 
můj život. Buď milostiv mým stádům a rozmnožuj je i 
dej, af žiju v pohodlí a rozhojňuj mou majetnost. (X 
Bože, já ničeho nežádám od jiných, dejž af z mého 
vlastního žiju, vzdal odemne zloděje, veď mne k do-^ 
brému." 

Mythologovi památné jsou v těchto krásných modlit- 
bách dvě věci a výrazy, totiž „slunce s 30 prameny^ 
a jméno Černým odkud viděti, že každý národ podle své 
barvy i své bohy sobě představuje, srov. Bél-Boh ■ 
Cerno-Boh. — Ostatně vévoda Bavorský Maximilian chce,, 
na prosbu a návrh pana Tučka, tyto černochy po danéni 
jim náležitém vychování, zpátkem do jejich vlasti poslati, 
aby tam byli učitelé a apoštolé vzdělanosti svých ná*> 
rodův. 

Jeden den obětovali jsme výběhu ze Mnichova da 
Augšpurku, kamž se na parovoze jede tak, že večer 
opět zpátkem pohodlné přijeti lze. Augšpurk slul vo 
starých předgermanských časích dle kronikářův Vtnde^ 
lica (srov. Wind Wend), dle místních národních povésti 
Zizaris Cizeris od jakési prý bohyně Ziza Cisa (snad 
Žiča, čili Zizlila?). Zde jest mezi řekami Lechem a 
Wertachou tak řečené Lechovské pole^ ii% Vk^\BcL ^v& 
Gito J r. 956. Maďary na h\avu ^w^iXV. Ki\ %^?sř^^ 



^ čtvi 



298 

jejich duchovní činnosti se obávajíce, ta nejnevinnější 
díla jejich očerňujíce, všudy politické ohledy a špiky 
čenichajíce, a je tím před celou Evropou v podeiření 
uvésti hledajíce. Literní vzájemnost Slavjanfiv a nebez- 
pečenství Evropy: jakové to následkováoí! Nejvíce po- 
dezřelí jsou ti, co každého mají v podezření; aneb af 
prostonárodné mluvím: ^Hledá jiných ožehem, kdo sám 
v peci líhá.^ Kdože ze Slavjanův psal aneb mluvil proti 
Vašim Burschenschaftům, Turnírňm, Walhallám, Zotl- 
vereinům, Kólner-Dom-Bauvereinfim, anebo proti Vašema 
Deutscher Bund, Junge Deutscbland, Linke Rhein-Ufer« 
frage, Hermanns-Denkmal a témto podobným, sjednoceoí 
Německa za cíl majícím, úkazům? Pravda jest, vyznám 
lo upřímně, že jako Vy, tak i my se na plavbě do 
Kolchídy nalézáme k vydobytí zlatého rouna národní 
vzájemností a jednoty, ale Vy jsto již dále, než my; 
pravda jest, že nechceme na věky k literárnímu a umé* 
leckému malokraniářství odsouzeni býti^ že nynější mladý 
svět slavjanský všestranné^ duchovní i mravné, umělecky 
i občanské vyvinováni svého národu žádá, hledá a na- 
pomáhá; pravda, že se nejen sjednotili ale i sjediniti 
želá : ale bez demagogických rejdův, bez bouřek, bojfiv 
a podvratův, jen na cestě osvěty a spravedlivosti. Je-li 
to hřích? I národové mají nejen povinnosti ale i práva, 
a to čím větší onino, tím větší tato. I pročže Vy tako- 
vými faraónskými, z možnosti a bázně váženými, důvody 
proti nám vystupujete? Při duchovní a literární činnosti 
oesluší hleděti na následky, nebo ty časem nemohou 
jiné než dobré býti, ano, ona vede ku světlu a světlo 
k poznání pravdy. Však i u Němcův již dávno od času 
Lutherova panuje taková vzájemnost v nářečích a jednota 
v literatuře. Páni Grimmové umějí a studuji všecka ně- 
mecká nářečí; a kolik spisův přeložili Němci ze švéd- 
ského, dánského, hollandského nářečí a naopak? Co 
tedy Vám volno, proč ne nám? Já a se mnou mnozí 
jiní Slavjané čítali věru to Vaše jednostranné a náru- 
živé pojednání, kde se se svým stínem pasujete, v onom 
čtvrtletním časopisu nejinače, než s opovržením: nebo 
f/ť, teoy proti němuž jsle Um &U>R.\ife^\\\^Wim\'LVitQ- 



299 

jemi vystoupil, stojí zde před Vámi, já jsem ten Kollár ! — ^ 
Pao Wiedemann nevěděl kam kudy z konopí při tété 
neoiekávanosti, počal se 8 patrným zmatkem mysli i 
řeči všelijak vymlouvati a stal se sama vlídnost a výslaž-^ 
DOSt k nám. Trefili a ranili jsme tuším právě jeho Achíll'!- 
skou patu. — On nám ukázal čtenou od něho anglickou 
knihu o Uherském království od jistého Fageta, plnou 
chvály a předmilenstvi k Maďarům, a vzteklé nenávistí 
ke Slavjanům. Tento Paget vzal sobě prý Maďarku za 
manželku, on mluví maďarsky i své dítky maďarsky vy* 
chovávati dává, ačkoli o řečí maďarské v této knize 
nepříznivý soud vynáší. On a jiní jeho krajané přivedli 
do Uher, zvláště do Sedmihradska, více mladých Angli- 
čanův do šlechtických maďarských domfiv k učení se 
maďarčině a ku většímu spříznění obou národův. Tohoto 
pak všeho cil jest působiti proti Slavjanům, zvláště Rusům. 
P. Wiedemann potvrzoval, že na probuzení nynějšího 
Maďarismu znamenitý podíl a vplyv Angličané mají. — - 
To viděti i ze lži a šplecht, mizerné 4 díly tlusté knihy 
pověstné anglické potlukačky a babizny Miss Pardoe, 
a jiných jejích fanatickým antislavismem planoucích kra- 
janův. I toho jsme se zdo dověděli, že český chrám 

v 

v Drážďanech, kde ztřeštěnec Štěpán knězoval, Angli- 
čanům zde bydlícím dán jest, jichž asi 150 duší jest. 
Či skutečně tam již všickni Čechové vymřeli a čeština 
vyhynula? — P. Wiedeman podotknul i to, kterak na- 
dávno známý ultrnmaďarský čilí panmaďarský horliveq, 
p. Pulský, po Němcích putovav i Augšpurk navštívil a 
jim mnoho též o témž nebezpečném Slavismu a Pansla- 
vismu nableptal a bulíkův na nosy navěšel, odvolávaje 
se přitom též na můj spis ^0 literní vzájemnosti. ** Na- 
čež já řekl : pokud p, P. et Compagnie slavjanská 
jména na sobě nosí, potud nemají hlasu proti našemu 
národu, potud ani odpovědi hodui nejsou.^ *) P. Wie- 



^) Při kladení úhelního kamene v Kolíně (KSln) dne 4. září, 
1842, k dostavení tamějšflio chrámu, měl král Pruský 
řeč, plnon důvodův a podnětňv ku sjedtioc^wí ^^^Ocs. ^^- 
raeckýcb kmenům, knížetství a kiéAov%Ví\ n =^^x^. ^^k^*^^ ^ 



^00 



demano nás i nyui po niésté vodil, později přítovaryšii se 
i pao Kollr, a oba ueopustili nás teprv v parovozDÍm 
dvoře, když jsme na vď£ sedali. Radili nám někteří 

v 

cestu do RezDa ku spatřeoí Walhally nastoupiti, já ale 
zpěčoval jsem se proti tomu, dílem proto, že jsem ji 
před několika teprv roky již viděl; dílem pak a nej- 
více, že jsem sobě národní mrzutost nad německou 
nestydatostí a nespravedlivostí uspořili chtěl, která tam 



i 



svazek, která teč s velikou pochvalou přijata a v nesčísl- 
ných výtiscích i novinách rozšířena byla. Vydavatel 
lUyrských novin v Záhřebe, 1842, čís. 77. str. 306. podav 
tu řeč v přeložení, připojil k ní následující vhodné po- 
znamenání: „Ví»říme Němcům, že tato krásná řeč srdcem 
každého horlivého Němce hnouti musela. Než není-li v ní 
pangerman ismus, nedíme skiytý, ale zjevně vyslovený ? 
Tedy pangermanismus neoí hřích, nýbrž nejpěknější ctnost, 
které pomníky stavějí, nebo všecky německé noviny říkají, 
že řečený chrám bude pomníkem německé jednosti a bra- 
trské lásky. Ale nechťby tato slova mutatis viutandis ně- 
který Slavjan pověděl, nechťby Slavjany při podobné pří- 
ležitosti ku svornosti a bratrství probuzoval; nechťby tu 
řeč některý slavjanský mocnář měl a na místě „německy" 
všudy „slavjansky* řekl: čiby se vsickni němečií novináři 
proti takovému postupku nepozdvihli a celou Evropu 
k vojně proti Slavjanům nezvali? Zdali nám, Bůh ví ja- 
kové, záhubné Evropě náměry nepodmetávali, jediné proto, 
že my Blavjané a literatuiou naše rodné bratry seznámiti 
žádáme? nebo věru o pohtickém Slavjanův sjednocení 
leda Npslavjanům se snívá. Tu byl i hned křik a lermo, 
pokoj Evropy byl v nebezpečenství! Tedy Gerraanismua, 
Anglismus, Magyarismus i každý ismus jest chvály hoden, 
jen ne Slavismus!** Podobnou pangermanskou řeč měl i 
Ludvík král Bavorský r. 1842. v měsíci říjnu, při ote- 
vření Walhally a opětoval ji i při kladení úhelního ka- 
mene k síni osvobození v Kelheimě, řka: „Tuhém a sjedno- 
cení všech německých kraenův ať slouží >oto stavení; 
sjednocené Německo žádný cizinec ncpřemůže atd." Toto 
sjednocení bylo tam i obrazně živými osobami předsta- 
veno. Stará panna se zlatou korunou představovala Ger- 
manii: vůkol ní stály 32 j.né panny představující 32 kní- 
žatstva a kmeny Němcův, Kdyby Slávové něco podob- 
ného učinili: vsickni Angličané, Němačtí a Maďarští no- 
viuáři hy od strachu zimnici do&ia\\. 



301 

do své Walhally i slavjanské muže, k. p. Kopmika^ 
vojenského vfidce Device Čili Dibice Zábalkanského nsa* 
díla a je sobe přivlastniti chce! — Sunnn caiqiie. \Naše 
to jest, tak pravme a tak toho hájiti hleďme/ Winkel- 
mann, Hackert malir, Tíschbein, Trippel, Ang^elika Kaaf- 
mannova a jiní žili, pracovali i umřeli v Itálii v cisf 
složbé, mezi cizím národem, a predce si je Němci při- 
vlastňuji a svými jmenuji; tak i našinci naší jsou a budoa 
bez ohledu na místo jejich přebývání a umření. Jest-li 
nám Kateřinu, ruskou císařovnu, berou a sem kladoa 
proto, že z oěmecké krve pocházela: jak nám mohoa 
Koprnika, Děviře, aneb Řepková, Stupického (Stanpitz)^ 
Bernevička (Berlepsch), Borskau (v. Bóra), Líbenického 
(Leibnilz), Sitenského (Ziethen), Zvěřinského (Schwerin)^ 
aneb MalČanských (Maltzan^, Maletických (Blaltitz), Mile- 
tických (Miltitz), Kamenických (Chemnitz), Kokorakýcb 
(Kokerítz), Konéřických (Kdnritz), Sedlických (Zedlitz), 
Starosedleckých (Starscbedel) a jiných, i krví i jménem 
nám přináležejících, oiljímati? Není-li to směšná nedů- 
slednost? — Ale Němce o podobných věcech dftvody 
přesvědčiti chtíti, znamenaloby mouřeníoa umývati; á 
psáti o tom, byloby Černidlo marné vylévati. — P. 
Tuček slyšav jméno Líbenického Čili Leibnice zarazil se 
nad tím v tom domnění, že v národní lásce snad daleka 
jdu, proto řekl: jakž pak, tedy i onoho svčtoslavného 
mndrce, Leibnice, poslavjaniti chcete? Já nikoli, ale 
^^jinyi jeho jméno a on sám. *) Anobrž, af o Luži6a« 



*) Ze sám Leibnic povědomost svého slavjanského původa 
v sobe nosil, viděti mezi jiným z jednoho, mezi jeho po- 
hřebními papíry nalezeného, spisu, v němž osobní a místní 
jména slavjanská s jeho jménem soahlasnjící pilně shro- 
mažďoval, který spisek se u G. E. Guhrauera, GotU Wilh* 
Freiherr r. Leibnitz Biographie, I. Th. Breslaa, 1842. 
na str. 4. vytištěn nalézá, kde toto stojí: 

„Ex Libro Stierii neselo au .... an alio haec olim 
excerpsi : Huc quoque pertinet magni nominis R Myn- 
singeri, ducatns Bnmsvic. et Luneb. quondam Cancellarii 
ad B. Joh. Leihnizio in student, n. i94 «j5A\iíáw«sv\ ^^kssí 
(dixit iUe nohUis) fiam DoctoT, csmsv ^"msjl «fls^ x^^^-ížsa^ 



304 

HLAYA 111. 

Solnohrad; Išel; Tranna, Omniid, Linec, Vídeň, 
Ebersdorf, Břetislaya, Vyšehrad. 

Na cesté ze Mnichova do Solnohrada (Salzbarg^) 
opét se naskytuji slavjanské záhony (windische Beete).. 
Řeka Sala teče na hranicech Bavorska a Rakouska. Pře- 
krásné okolí Solnohradské převyšuje všecko opsání. Do 
města vjíždí se branou, skrze přirozenou, náramné ve- 
likou skálu, protesanou, která spolu méstn s jedné strany 
místo zdi a ohrady slouží. Náš hostinec byl proti ctve- 
ropatrovému domu pověstného lékaře Filipa Theophrasta 
Bombasta Paracelsa, kde se na stěně i jeho obraz s la- 
tinským nápisem spatřuje, že zde r. 1541. zemřel. 
V tak zvané obilní ulici (Getreíde Gasse) navštívili jsme 
dfim a příbytek, čilí příbyteček, kde se Mozart narodil; 
z venku na něm vyobrazena jest lyra. Osemdesátiletá 
vdova Mozartova seděla právě při stolu, když my jí 
naši líctu jsme přinesli. Vypravovala nám, jak snažné 
ale marně so SolnobradČané^ anobrž celý svět nyní asi- 
Inje hrob a kosti Mozartovy najiti, aby je tam pře- 
nésti mohli, kde se mu nyní pomník stavěti má. Staří 
hrobaři vymřeli a noví neznají toho místa, nebo žádným 
znamením poznačeno nebylo ! — Na tom místě, kde s« 
základ na pomník Mozartův kopal, nalezeny jsou, dosti 
hluboko v zemi, dvě římské mozaikové podlahy, jedna 
nade druhou ležící^ a posavad velmi dobře zachované. 
Jedna představuje hlavu Medusinu. Kolik století praco- 
valo na zasutí těchto pyšných ozdob Juvaviel Vftbec 
jest v celém tomto okolí, obzvláště v zahradách, mnoho 
římských starožitností, zdí, pemníkĎv, nádob atd. Nedávno 
v souki^omé zahradě u Solnohrada vykopáno též mo-> 
zaikovou podlahu, kterou král Bavorský pro Glypto- 
theku za 6000 zl. odkoupil. Mne vsak Solnohrad z ji- 
ného, totiž z národního, ohledu zanímal. Odtudto již 
v šestém století, pořád až do devátého, paprysky kře- 
sfanského náboženství k jižním Slavjanftm přicházely. 
Zde spočívají kosti apoMoXtiv ^\%N\«^w«^^^^OcL «« Xmanda^ 



30^ 

8. Raperta (ve chráme s. Petra); biskupové s« Vitalit, 
8. Virgíl, arcibiakapové Arao, Adalraia, LuiprtBA, Adalvia, 
anobrž i sán slavný Aaooyaiua Salisbargensif, Jeni psal 
De Conversione Carantanorum, sde iivi byli, odtudto 
na obráceni Slavjanftv pftaobili. Jen škoda, ia sdejil 
mnichové, Beoedictiui u a. Petra, ačkoli k nejudenéjilaa 
me£Í nimi poslán jsem byl^ na mé otásky málokdy od- 
pověď dáti mi umčli. Co Slavjansk^ho, bud to pohanatvt 
aneb křesfanst^í, buďto historie dávná anebo přítomnoat^ 
to se jich netkne. Když jsem iádal staré rukopisy Ano- 
nyma (nebo originál aneb nejatarái rukopis do Vidné 
odnesen), savedli mne k Jungmannovu Slovníku, ie prý 
mimo len nic slavjanskébo nomaji. — Ve bliskoali 
hrobu a pomníku s. Ruperta a s. Vitale, jest pomník 
Michalu Haydooví, skladateli ofrkevni hudby, poslavon. 
Při pomníku s. Vitale se svláitoí uctivosti a vděčnosti 
jsme se bavili proto, že blahoivěst tento sběhlý byl 
v jasyku slavjanském. 

Na cestě mesi Solnohradem a Islem potkali jsm& 
jednoho pocestného řemeslnického tovaryše, jenž celý 
svůj majetek, bsllk, boty atd. na malém, tence ustro- 
jeném, želesném dvoukolesničku vezl, tak lehce a rychle^ 
žeby tento spusob putováni i u nás následováni saaloužil. 

MčateČko Isel jest, jak vfibco koupelul mésta jaon^ 
v létě, když mnoho hostů v něm, vese'é, jinače lidu-» 
práioé a chatrné. Příroda v jeho okolí má ovšem ma- 
lebnou tvárnost; ale všecko ukazuje, že zdejší koupele^ 
jen pro boháče a velmože jsou: a to budí v čistolidi^kém 
srdci jakýsi nepokojný cit. Jsou však i ide předměty »• 
jména, jež ▼ oči a v uši slavjanské libě padají, k. p« 
palác hraběte Kolovrate, Vrbny ; Dolka t. j. večerní 
odpočinek kněžny Lubomirské; Potocká t. j. letní hrádek 
hraběnky Potocké atd. Jak velikc pokroky zde lačba a 
síloskum ačiniiy, o tom svědectví vydává nápis na láz- 
ních: „Omnia ex sále et sole!^ — Ve Gráfenberku by 
opět mohlo státi: „Omnia ex aquaJ^ My po krátkém 
přehledu b>li jsme toho místa ayti a prázni. 

Nemohu zde zamlčeti jednu nepříjemnou okolnoat^ 
která mne od Solnohradu až do Lxu^e^ NV^%^ ^ \^>^> 

Kolldrovy spisy, llh *3t^ 



co Béjaká slobivá pHiera, po všech hostÍBcech a nonnách 
proDásledoTiU. V Solnokradskýeh BOYioáoh, v čísle 197, 
■a 8tr.: 792. b. r* stála, eeTlni % jakové ftadsice váieaá, 
•ásledajíci zpráva, v ttčneokén jazyka: „Petrohrad mský 
jest nejvétáí pijan kořalky. Páleni a prodáváni kořalky 
jest sde, jako vě všech ruských mdstech pronajato, lek 
2e samma ročního pronájmn 7 million&v mbl&v obsáUtf. 
Pouhé rozváženi kořalky se skladu po ulicech do krčeai 
stoji 200,000 rublflvy výdavky pak nía zátky n peéetui 
vosk na 70,000 mblAv. Pronájemník, kupeo, má k ostři- 
kání Petrohradu, aby odjinud tam kořalka nepřišla, celé 
vojsko ze 2000 placených osob zálešejfci. Ouředních platAv 
skládá ročné 1,200,000 rublftv.^ Tuto slavjanskému 
■árodu k neveliké chvále slouiíci pověst^ témito slovy 
tištěnou jsme potom Čitali téměř ve vseob, nám znániých 
evropských, zvláště německých novinách, a to sice • ne- 
nalou tajnou i zjevnou radosti nad timto barbarstvím. 
Kéiby jen Němci, myslel jsem, tak rychli a ochotni byli 
i Y rozšiřováni dobrých vlastnosti našeho národu, jak 
fl7chli a klopotni jsou k rozšiřováni zlých t Otázka jest: 
pijeli se vice v Petrově^ v Rusick a ve 8lavjansku vAbec 
kořalky, Čili ve Mnichově, v Bavořich a vikbec v Ně- 
mecku piva, šaapsu a všelikých lihftv? Nechci však timto 
vymlouvati a zakrývati tento ovšem ohavný a panujíc! 
obyčej lidu slavjanského. Nemfiieme se zdrieti, abychom 
zde nezveřejnili zprávu o tom z Liptovské Stolice od 
p. Bělop oteckého nám listovně sdělenou, anf takto psal : 
^Donesen mi jest starý protokol dvou dědin Liptovských, 
Pavlové vsi a Bobrovečka od r. 1582., z jeho listin 
n článkAv patmo, ie předkové Slovákftv pálenky nejen 
nepili, ale ji ani nezuali, pivem toliko se čestovavse. 
Lid slovenský pak mnohem lépe se bez ni měl, zdrav éjŠi 
a siluější byl, déle iíl, nežli nyní, anf tento škaredý 
zvyk pití kořalky se všudy co mor rozšiřil. Zvláště 
Tatranským Slovákům se ne bez příčiny namitá, že ku 
pití kořalky přilis nácbylni jsou a rádi se opíjejí. Mnohý 
pospolitý (sprostý) člověk jest toho křivého domněni, 
žeby ani síly ku práci neměl, ani choditi nevládal, kdyby 
prý pálenky aepil, proto ni^kXeH \\t V %n^ ^S\\l^ "^iV^ikou. 



307 

««pájejf, sby prý sílaéjší byly. Na jarnarefeli a tnick 
«obé Slováci obavládlé rádi poboTéjf ; taai ae málo fctorá 
koopé zavře Ihz oldoanáie (apropítcého). Třeivý iádný 
4iecbco JHí z jarmarku domAv, ba aa hanba by aobi to 
pokládal, kdyby ae neoalopal. Když aonaed aonaoda, 
•kmotr kmotra, ivagr švagra dom&v z jarmárka volá, 
obytejaé ta odpověď doalává: „Počkejie jea, poikej, 
-moatm ae prvé napit, vet anad nepfijda jako blázen třezvý 
•domfiv!^ Při piti znikaji obyčejné vády, rvačky a pračky, 
a nejeden jde a roztlačenoo hlavou a a potácejfoimi ae 
knáty donftv* Mnobý ae dopoaiti v opilatvi zločina, nad 
-aflai ae vytřezvélý aám broži* Kdyi ae a jarmárka jde^ 
vedle oeaty viděti mnobo opilých apicich a v zimě ne- 
jeden, nebývá-li od někoho zachráněn, i zamrzne. Zádně 
námlavy, avatba, krtiny, odpoatky, aetkánf ae přitele 
« přitelem nebývá bez piti kořalky. Na takovéto opilce 
na jarmareich čthají verbovnicí (vojáci), je podváději, 
«by jim raka dali, aneb je tfakokem mezi- aebe beroa a 
pak za nováky (rekruty) ke plakflm poailaji, nejaon-li 
k vojentkémn atava zpflaobnf, za vyaokon cenu ae vy- 
měňovati maaejf, ant abobá manielka a dítky dona ne- 
mají, coby jedli. Příčina tohoto neřáda jeat ten škodný, 
ve hloupých blayáoh zakořeněný, předaadek : že pálenka 
člověka ailnéjsim Činí. Kdyi je Člověk nápojem roz- 
pálen, tehdáž ae ovšem zdá býti ailnéjšfm, ale, že kdyi 
4)chladne tfm alabši bývá, tomu piják věřiti aechccy ai 
cele na těle i dachu ochabuje a třeaenf oadfiv doatává. 
řieoorodná pAda, tvrdá mozolná práce a bídný atav, 
▼ němi ae alovenšti aedláci nalézají, dopomáhají tomnto 
zlémo. Bídný Člověk jen tady, kdyi je opilý, zapomíná 
na avoa paotu, avé křivdy a nátiaky, ale vytřesvev, 
dvojffáaobně je cítí.^ — Já ae v Peští každoročně aty- 
děti musím za opilatvi Slovákův horňáckých, kteří z bor- 
cích stolic co koaci, ženci, dráleoíci, nádenníci na dolní 
strany jdottce a Um něco peněz ziakajfce, v Peštanakých 
pak krčmách ae ožeronce, po uHcech města ae potácejí 
a válejí, zhovadilým křikem zpívají a jiné šerednosti 
páchají. Chasa uličníkův za nimijdoaclcb d%Vi%^Vl^t«t^^i 
A posMĚěebf nejen i nich, a\e % ceV^YiC^ iiíkto^^., V^>»^>^ 



308 

tito ničennicí přináležejí. Vrcbnoetí, ěleohlo, kiMUl^ 
a(itelé a jídí fftdcové lidu a nirodtt našeho: jak reKké 
pole láslab a úbialivoití jeat tu jeilé pro váil A6kolí 
yyxDaii maiim, ie běda národu, který ješlě ▼ podobntok 
aoroTOStech a sboradílóstech leif, kde jeho YBdélateld 
jeité proti takovým překaikáBd a nepřátelAai bojoTAti^ 
psáti a nlnviti masejí. Takový aárod ješté nodoirél 
k té ctí, aby do chrámu oavéty a vidélauotti veden 
býti mohl. A však jeáté není vieoko proaadéjeao. Čaa 
jest ale jii, a to véru svrchovaný, aby náá Ii4 i ku 
mravné í ku národní povédomoslí přijda a uilecktilcjibp 
samodtem oživen bnda, ty dvé, je) tak velice aohavii}ícf 
neřesti se sebe sloiii, totíi opilatvo a jmenovité kořal- 
kování, a pak ono otrocké před jinými ae éerviikaváai, 
jimiž nám sami cizinci tak Často uši vytlrajL 

Z Islu jeli jsme vedle řeky Trauny (sr. Travoua?) 
k jeieru Traueoskému a odtudto v parolodi do Gaaundu^ 
Na parolodiy která nás odvezla, připlnl a Vidné do Itálie 
putiijici, pruský kníže, synovec panujícího nyní králo» 
Dýmku v listech maje, boty Kuživané a kabát dosti oiu* 
mélý nebyl k rozexnáni oil ostatních poceatných. Mae 
ardce zabolelo, při pobiedn na toto kníže, poohásejíct 
z domu a z rodu, jenž svou vládu a výsost odtud má, 
že se stal násilným usurpatorem slavjanských krajin a 
kmenftv. — Na levém břehu jezera leží Traunhirehen, 
kde. klášter ženský; ide se pocestném vypravuje povéal 
o novém Leaodrovi, který prý s pravého břehu přes 
toto široké a bouřlivé jezero k jedné mnišce, bývalé své 
milence, plovávai. Vloe podiveni zaaloboje hra přírody 
na pravém břehu, kde náramné, do oblakftv strmící ska- 
lisko, tváři a hlavu Ludvíka XVIII, krále franconsského, 
vypodobňuje* Na léto parolodi připojili se k aán a 
k naši cestě do Lince i dva mladičtí Čechové, B — ý a 
U — f z Říma a z Ilalíe domfiv se vraci^icí, jenž, zvláité 
onen první z niob, i z dobrých domův býti se zdáli. 
^Cnost na peci nelibá*, myslil jsem sobe a proto i do- 
mníval jsem se, že to budou mladici i v domácí desko- 
slavské literatuře a řeči zbéhlf, anf na tak dalekou 
cesiu do ciziny se již opo^&i\\\. A\« t^m^ Y^vM\m4vk% 



ao9 

jednoho neb d^oa éelnéjšich spisoratoi&v českých, která 
v Prase nahodile slyieli , jiného nic neznalí. Byli ste 
již T MoraTČ ? ptal jsem se jich já ; nikoli I řekli oni. 
Byli ste ve Slorenskn? ^Nikolí!^ — Bylí ste ve Slessko, 
vLnžicech, v Haliči, v Polska? ^Nikoli, nikoli, nikoli !<" 
Milý Bože, jak pak mAžete do ciziny putovati nesnajioe 
stýeh vlastních nejbližšíehl to jest včru beEcflné, ne-^ 
dim-lí převrácené, cestování. B— ý nkasoval mi Daateho 
v původní vlaské řeči, jejž prý v Itálii koapil : to dobře, 
řekl já^ ale četl-li jste Kralodvorský Rakopis, aneb Jnng- 
manoovy, Preslovy, Hanko vy spisy? Všecko toto jen se 
slabého slyšení a jako ve snách bylo jim známo aneb 
radéji neznámo. Jak pak m&žete vlaské řečí se nčití, 
nenméjiee dokonale vlastní; jak cizonárodaf knihy Čísli, 
neznajíce, co se ve vlasti ddlá? -— ,,1 na, odpovédéli 
žalostným hlasem, Pane, ne my, ale naše zněmčilé ikoly 
a celé naše nešfastné a převrácené vychování jest toho 
příčina : my se ovsem stydíme, že Čechové jsoace, předce 
Česky dobře ani mlavíti ani psáti nenmíme. — Proč tedy 
váš lid a národ nežádá na slušné cestě od spravedlivé 
vlády národní školy a národní vychování? — ^) 

Ve Gmnndé jsou velikánské solní sklady, odknd 
se sůl v sudech do Čech odváží. V Thoresind oudolf 
(Theresíenthal) asi čtvrt hodiny od nésta nad Traunou, 
jest znamenitá dílna na předeni vlny, kamž jsme večer 
ke známým a přátelftm výlet učinili. 

Ze Gmnndu do Lince jeli jsme železnou drahou 
velmi povolné. V celém Horno-Rakoiska vyškytají se 
opét, ačkoli střídavé s némeckými, slavjaaské záhony 
{wendische Beete), slavjanská jména a slavjanské obli* 



*) Pozn. vyd. Dosti často již čtli jsme vedle spravedlivých 
výčitek, které nám Čechům slavný Kollár činí, také 
mnohou neapWbvedlivoa. Nejmakavéjší křivda činí nám ale 
zde, vytýkaje nám, že jest naáí vinoa, máme-li ikoly ně- 
mecké. Proč prý nežádáme od spravcúdlivé vlády národní 
Ikoly a národní vychování?! Máme za to, kdyby zvěčnélý 
Kollár nyní tuto nám nčinénou rýčXtVLvi. ^^\, ^íi^ ^'^ ^^^^ 
deja UMirooští sám usmál. 



Čeje. Ještě v 11 a 12 století kvetly sde d« praTém i 
léTem břehu Trasoy Četaé osady slavjaDské. Zde l»yl» 
^Para Slavanoraai/ zde „SlaTÍnía^ ade ^Coloaieaaa* 
Šili Chlmeo. Jména aaéata Vela saehofalo poaavad pa- 
mátka ataroslavského boha Velesa. Nyní se tito Stav- 
jané jii dá?BO ličaatofaii atali toho aejvétifho dobro—^ 
diní a blahosIaTeoství, které ae, dle xisad a knih uč* 
kterých Nčmcflv (ar. Kohl, Ueber Galliiieo), kment* 
alavJaDským na této zeaii sa podíl dostati nftie, totit 
dplného aoěmčeoi. Styď se, xdraTýj roaame lidský, aa ta* 
koToa bohoroohavost. 

V Linci, právě a kassy divadla, naleali jsme pan* 
Lad. Sediasa, král. radu a professora aa vieu6itišti 
Peátanskén, vracujícího se tpátkem a Bonno ae achAakf 
filologií v a paedagogův tam odbývané. On mi prToi, 
I dopísftv od avých domácích, tu smutnou správa adélil^ 
že pověstný lékař Martin Suchani v Peiti před několik* 
dny semřel. Velice mne sarmontila tato neočekávaná 
smrt přítele o mé adravi a iivobyti vyaooe aaslooiilého^ 
ano i Slavomila diinlivého a pravdy i spravedlivosti 
milovníka nenstapného. Při mém odchodu měl tak řeSe- 
nou rfiží na nose, která se na zánět proměnila. Pokoj 
jeho prachu, sláva jeho duchu! — Po divadle ilí jsme 
i s panem Šedinsem do našeho hostince, kde mnoialví* 
vzdělaných Linčanftv, avlásté professorflv, k nám přišlo: 
téměř do půlnoci mluveno a bádáno se zde o Uherské 
krajině, o maďaromanii a jiných denních předmětech; 
nejrozhořčeněji mluvili tito Rakušané proti uheraké 
zHaeaosti (constitncii) proč prý- nedopouští, aby, jako 
v Rakousich; i sedlák svou nemovitost měl. 

Na parolodí z Lince do Vídně učinil jsem známost 
se dvěma Poláky z Varšavy^ totiž s p. Františkem Za- 
krzevským a jeho aynem Valentem, vzdělaným mladíkem 
a horlivým vlastencem, jenž několik polských a francoas- 
kých časopis&v při sobě maje četl. Domnívaje se, ie 
m! poklonu učiní, přečetl mi z časopisu : Revue Slavo,^ 
Pária 1840. str. 70. z pojednání Hieronyma Napoleon* 
BoakorBkébo následující místo, které zde v doalovnéaa^ 
^fl^Iožeai sdělujeme: ^Lid poVaV^i, i <ilW&Vv !l«Xm^ i!^^ 



sít 

vyjádřil la vsájemDOa přiseň • nákloonost, která mesi 
Ičniito dvéma národy totii Poláky • Maďary panuje, 
užívá tokolo přialovi: 

^W^gier, Poláky dwa bratanki 
1 do korda i do szkiaákL^ 

Načež já: pane! to bylo nékdy, ale nyoi to jíž vieo 
neplatí: teď se časové a s nimi i oumyalové a náro- 
dové proměnili 1 — - W§grové považují a potlačují teď 
Siavjany, jako avé nepřátely. Škoda jen vás, bratři Po- 
láci, že mnozí mezi vámi tak neslavjansky sobd počí- 
nají. Příčina vašeho neštěstí byla nevsájeranost slav- 
janská, vy jste drželi raději s Franoonzi, s Maďary a 
jinými cizinci: proto jste museli padnouti. Vy nechcete 
býti roznmni Všeslávové, proto zůstanete sfranoouzštélí 
Paslávové. — Pan Zakrzevský odvolával se na množství 
nářečí slavjaoských a obtížnost jím se učiti : načež já 
vyňav z váčku malou, v Paříži t841. vyšlou a ve Mni- 
chové koupenou knížečku, pod názvem: Slawianin od 
Ant Strassyúskiego, Četl jsem mu téžnásled. místo, na 
str. 13 : „Francya, która piervirsza z narodów ev^ropejskicb, 
przewag% podniesonych nauk w swojéj mowie, najviriQcéj 
przez edukacy^ potrefila zcentralisow^aó si^ w tak potažná 
Paústwo : niema tej naturalnéj co Slawianija jednorodoécL 
W> každéj Provirincyí a niemal w každým departamencie, 
po kilku znaleáó možná patoa czyli osobných rodzajóvr 
gmínnéj mowy.^ 

Ve Vídni obdržev listovnou zprávu o rozstonání 
(ač ne nebezpečném) mé dcerušky, pospíchal jsem čiaa 
dHve domftv, tak, že mimo p. Oaploviče nikoho jseaa 
nenavštívil. P. Čaplovič byl první, z jehož úst zprávy o 
odbývaném v Pešti evang. všeobecném církevním sněme 
jsem slyšel ; kterak on ne sněm ale boj Maďarftv proti 
Slovák Am a jejich ředí byl; kterak chrám evangelický 
křikem • snrovostí zvláště mladých Maďarftv a juratftv 
poskvrněn byl, jenž se až k oltáři nestydatým čelem 
třeli atd. Krom toho já ve Vídni, koUkritkAVv \%«q^ V^^ 
Bwad jsem se d/ouho idriova\, ^aiV^ vb\ «^^ "M^H^te^ 
proč ? 



St2 

Ješié oripotedoe najal jselii «vléštfif pHIetitost, chtěje 
vfiasiié ráno v Břetisbvé býti. Otvrt hodinky od Bbers* 
dorfa, při ústi řecky Švecbata do Dunaje, stoji na levé 
straně cesty pyramida, na Čtyřech koniich spoČfvajici, 
asi 1 4 strevioftv vysoká^ vystatena ku památce rozbitého 
zde táboru Polskěho r. 1683. a oné scbAzky^ která se 
fliesi králem Janem Sobieským a císařem Leopoldem, po 
osvobozeni Vidné od Turkflv, zde stala. Pomnik tento 
vice ochlazuje než zehřivá srdce divékĎv, anf špleha 
nevděčností na něm lpi. Nápis oa něm tento se nalésá: 
.Anno gloriofi imperii Leopoldi Prími XXVI, díe 15* 
Sept. duo longe maximi Bnropae Monarchae, idem Leo- 
poidus Caesar Augustus et Joannes lli. Poloniae R. líbe- 
rata prospere obsidione Vienna, aoto in fugám íogentí 
barbarorum exeroitn^ oecupatis eomndem aeneis tor- 
mentis commeatnque, reportatis praeterea opimís spoliis, 
hoo lečo inter snornm victricia arma invicem gratula- 
bundi convenere, magna ntrinque Eleotoris, Ducum^ Prin- 
cipům ac Magnátům comítiva.'' Pozoru hodno, že v ná- 
pisu tomto při Leopoldovi stoji celé slovo Caesar^ při 
Janovi ale jen počáteční litera R. Leopold kdyi z Vídně 
před Turkem do Lince s rodinou utekl a odtud Janu 
králi Polskému o pomoc psal, dlouho se rozpakoval, 
fliá*li mu dáti titul Najestas, čili nic. Po osvobozeni 
Vidně vrátil se Leopold na třetí den z Lince do Vídně. 
Císař s radami avými dlouho o tom rokoval, či a Jako 
má Jana krále přivítati? Tu spanilomyslné knize Lota- 
rittské pozdvibši hlasu zvolalo: „bes ceremonii, s Ote* 
vřeným náručím přivítali shisi toho, jenž nám říši ochrá- 
■íL^' — Načež oba mocnářové seftli se s komonstvem 
•• tomto, asi 1 míli od Vídně vzdáleném místě. Když 
Leopold cosi zticha o vděčnosti zpomennl, můj bratře^ 
řekl mu Sobieský, rád jsem^ ze jsem Vám tuto malou 
uciňU ěluibu: tu vzav královice Jakuba za ruku před- 
staviv jej císařovi řka: to jest můj syn^ vychovávám 
ho na obranu křesťanstva, Leopold na to ani slova ne- 
odpověděl. Jan tím tknutý, obrátiv koně odjel. Císař 
éortipif id později, ie krále urazil • že mu jeStě pomoo 
y féUé pofřrboá^ psal a v^m\wiNÍe\ift %«> V\%\ Vt^«« 



SIS 

Tento nápis na pyramide sdál se Békteréma vdéčr 
nému ctiteli Sobiealiého (nepoekybné Polákavi) pHlíš 
krátký a skeopý, proto napeal tam olůvkeai jiný obšír- 
nější a stkvělejdí, a však všetečnou rukou opét jíž 
téměř zmazaný^ nápis tohoto znění: 



Joanni Sobieseo 

Dominatíooe Polonioe, Litthuanieo, 

Liberatíone Aastriaoo^ Pannonico^ 

Proflífatione Ottomannico, Tbracico, 

Religione Christianissimo 

Pietate Catbolioo, 

Zelo et obaequio Apoatolico, 

Inter Reges sapíentíssínOi 

Ittter Duoes praeatantissimo, 

Inter Imperatores, cítra fabulas 

Sólo nomine tremebundo, 
SoIo nomine bostes profligantí. 

CUI 

Gloria militaris Regnnm peperit, 

Clenentia firmavit, 

Meritum perennabit: 

OUI 

Raro probitatis et constantiae exemplo 

Propria deserena, aliena defeadeos, 

Docttit qno paeto sancta jara foedarum 

Ineantur, excolantur, periciantur. 

Ottomanicam Lunám 

Pnigentitsímo Crneís vexíHo 

Aetemam Belypsín mioitantem 

Ita propere forttterqoe a Cbristianorum fioibus 

Bliminant 

Ut onum idemque fnerit 

Veniase, Vidisse et Vicisae. 

Inter innumeros ifítur Christiani Orbis plnnsus, 

Inter Tíndicatae Religionis et Imperii laetítíamy 

Inter cruentae Lunae extrema deli^^%^ 

AgBO$€Búi praesenies, Ule«i\^t ^^MX«t\^ 



Si4 

Noo tantiim enaseeoti Evangelio, qao pronaalgareliir^ 

Sad etíam pronalgato, b6 profligaretnr^ 

Utrobiqua faíssa komioem a Deo oiiaaiMB .* 

CUI NOMBN ERAT JOANNES. 

V Břetislave pobyl jsem jeden deo pbý národal 
potěchy a naděje, nebo otočen jsem byl mUdiatrýmí 
ratolestmi Slavie, zvléstč Tatranské. Pan professor Pal* 
koYÍ(, kterého jii ode 20 let jsem ■evidéi, a pan Lado- 
TÍt Štur, povýšili mi ještě všemožně toto radost a po- 
ložili mé, ku konci se ehýlíci, eestě jako koránu na 
hlava. Oni mne uvedli do školy a kola MladoslavAv ka 
cvičeni se v materčině právě v tom prfbytka shromáž- 
děných, v němi přede ČtvrtstoletUn i já co žák a po«« 
sluchač jsem sedával a Týdenník od p, Palkoviče vy- 
dávaný čítával. Slovenšti a Srbští mladíci byli zde spo- 
lečně shromážděni : ti mne československým, tito srbským 
jazykem pozdravili. Po preslyšaném rečnování některých, 
jak básnických tak i prostomlavnýoh prací v oboa 
nářečích, obrátil jsem já několik slov a výstrah, které 
mi již dávno na srdci ležely, ,k těmto mladým bratrům : 
že se srdečně těším, nejen: já ale se mnou všickní Slo- 
váci, z těch chvalitebných svědectví, které jim, nad žáky 
jiných narodův, co do pilnosti, mravností a řádného se 
chování, jak p.p. professorové tak i jiní obyvatelé města 
tohoto dávají; že jich ale prosím a napomínám, aby již 
nyní ve mládenství svém obzvláště na vzdělání svého 
osobného charakteru pracovali; oněch, slavjanské mlá- 
deži vytýkaných, chyb, totiž cbabosti a slabosti, vrtka- 
vosti a otrokomyslnostiy slovem bezcharaktarnosti se 
varovali: naproti torna aby sobě zvolili stálost a setr- 
valost v tom, co ve mladosti dobrým a krásným býti 
poznali, pamatujíce na to, že není chvála dobře začíti, 
ale dokonati. Toto otcovské napomenutij řekl jsem dále, 
není zbytečné, smutná zkušenost mí je na jazyk klade, 
nebo mnozí z naších Mladoslavftv, o nichž jsme se, pokod 
vo školách byli, domnívali^ že někdy Tatry s kořes 
vyrvouce je na nepřáteli řičeti budou, sotvy že prach 
školský z bot vyrazili a do iWeU iiX^^^xVx ^Uadli • 



3iS 

ochablí, tak <e se splnilo na olch U) přislorf : „Hora plodí 
(nyi/^ Národooft jejich býf á promčolivá, jejich mládeoecké 
nadáenost a horlivost sUmoohDivéy blýskavé ilato jejich 
lásky k národa sHdka vydrží průba v ohnivé peci skuteS-^ 
ného života. A předce nic z nás nebade^ pokud sobe nevy* 
chováme pevné charaktery a Spartanskou čínosílnoa mladý 
kteráby umčla pro národ i bUd a žfzeň trpěti a ne«» 
podlehla ani chleba ani Žené^ ani prosbám ani hrozbám^ 
ani bezejmenným lístAm^ kočičím musikám, roztřiskání 
oken a témto podobným* Nyní nám potřebí, ne tak hlav,, 
knih a učenosti, jako raději srdcí, skutkdv, charakterAv t 
jen tím bude mravný samoeit ve viech nás povýien » 
stav našeho národa zlepien. Varujte se zoufání nad ná* 
rodem ; chraňte se i při tuposti a nevděčnosti národu^ 
říkati, že on není hoden, aby se jema anebo zaň někdo* 
obětoval. — Ostatně vaie heslo buď vzájemnost, cokoli 
činíte, . čiňte tak, aby se vaše city a myšlénky, vašo 
spisy i skutky , slovem celá vaše československá 
národnost v moři veškerého Slavjanstva kotvily. V» 
všech národních snažnostech, anobrž ve všech lidských 
věcech, přivykněte za niadi sobě vidy nejvyšší cíl » 
vzor k dosažení překládati: skoupá skutečnost z tako— 
vého idealn krom toho to co příliš a mnoho odčesne 
a zmaří. — Po těchto a těmto podobných slovich loučil 
jsem se s nimi pohnutým srdcem, zanechávaje výbor-^ 
nému ústava tomuto mé nejkrásnější želání a žehnání. 
Nazejtří nesla nás paroloď nu vlnách slavodružného 
Dunaje dále. ^Tyto naše Uhry jsou předce jen pože- 
hnaná krajina!*' -^ řekl jeden z mých soucestovníkflv 
pří opětném vítání a udření míjejících před očima na-^ 
šimn břebAv a okolí Dantjskýeh — ; ovšem, odpoíVěděl 
já^ ale ach nastojte! to požehnání bydlí zde jen na 
poli, ve víniceeh, v horách a v pustinách, nebo z měst, 
z vesnic, z domAv a spolků v lidských- ^iž oteklo vy- 
hnáno jsone béaem msďarosálenství. — čeho jsem se 
však bál, noobál jsem se: i zde jsme našli celou rotu 
z oněch JohnbnlIAv, jenž nás co upírové na celé cest6 
pronásledovali, anf se, zvláště nyní, co bl«ch.^ "« V.<^- 
žichn po celé zemi rozlézají, ned«k^Q\k«« %^ ^'^^XwJ^w^ 



304 

HLAYA 111. 

Solnohrad; Išel; Tranna, (iimnnd, Linec, Vídeň, 
Ebersdorf, Břetislaya, Vyšehrad. 

Na cesté ze Mnichova do Solnohrada (Salzburgy) 
opět se naskytují slavjanské záhony (windische Beete)» 
Řeka Sala teče na hranicech Bavorska a Rakouska. Pře- 
krásné okolí Soioohradské převyšuje všecko opsání. Do 
města vjíždí se branou, skrze přirozenou, náramné ve- 
likou skálu, protesanou, která spolu městu s jedné strany 
místo zdi a ohrady slouží. Náš hostinec byl proti ctve- 
ropatrovému domu pověstného lékaře Filipa Theophrasta 
Bombasta Paracelsa, kde se na stěně i jeho obraz s la- 
tinským nápisem spatřuje, že zde r. 1541. zemřel. 
V tak zvané obilní ulici (Getreide Gasse) navštívili jsme 
dfim a příbytek, čili příbyteček, kde se Mozart narodil; 
z venku na něm vyobrazena jest lyra, Osemdesátiletá 
vdova Mozartova seděla právě při stolu, když my jí 
naši úctu jsme přinesli. Vypravovala nám, jak snažné 
ale marně se SolnobradČané^ anobrž celý svět nyní qsí- 
Inje hrob a kosti Mozartovy najíti, aby je tam pře- 
nésti mohli, kde se mu nyní pomník stavěti má. Staří 
hrobaři vymřeli a noví neznají toho místa, nebo žádným 
znamením poznačeno nebylo ! — Na tom místě, kde s« 
základ na pomník Mozartův kopal, nalezeny jsou, dosti 
hluboko v zemi, dvě římské mozaikové podlahy, jedna 
nade druhou ležící^ a posavad velmi dobře zachované. 
Jedna představuje hlavu Medusinu. Kolik století praco- 
valo na zasutí těchto pyšných ozdob Juvaviel Vfibec 
jest v celém tomto okolí, obzvláště v zahradách, mnoho 
římských starožitností, zdí, pemnikfiv, nádob atd. Nedávno 
v soukromé zahradě u Solnohradu vykopáno téŽ mo-> 
zaikovou podlahu, kterou král Bavorský pro Glypto- 
theku za 6000 zl. odkoupil. Mne však Solnohrad z ji- 
ného, totiž z národního, ohledu zanímal. Odtudto již 
v šestém století, pořád až do devátého, paprysky kře- 
staaského náboženství k jižním SlavjanQm přicházely. 
Zde spočívají kosti tpoiloXtiv S\%N\%w%V^^ODk. «. Amtada, 



305 

8« RaperU (ve chrámě s, Petra); biskupové s« Vitalit, 
8. Virgríl, arcibiskupové Aroo, Adalram, Luipram, Adalvia, 
•nobrž i sám slavný Anonymus Salisbargeasti, jeni psal 
De Canversioně Caranianorum^ sde iivi byli, odtudto 
na obrácení Slavjanfiv pftsobili. Jen škoda, ie sdejil 
mnichové, Benedíctiui u s. Petra, ačkoli k nejuóenéjiías 
mesi nimi poslán jsem byl^ na mé otásky málokdy od- 
pověď dáti mi umělí. Co Slavjanskčho, bud to pohanstvt 
aneb křesfanstxí, budto historie dávná anebo přítomnost^ 
to se jich netkne. Kdyi jsem iádal staré rukopisy Ano* 
nyma (nebo originál aneb nejstaráí rukopis do Vidné 
odnesen), savedlí asne k Jungmannovu Slovníku, že prý 
mimo len nic slavjanského nemají. — Ve bliskosli 
hrobu a pomníku s. Buperta a s. Vitale, jest . ponnik 
Michalu Haydoovi, skladateli eírkevni hudby, poslaven. 
Při pomníku s. Vitale se svláitni uctivosti a vděčnosti 
jsme se bavili proto, že blahoivétt tento sběhlý byl 
v jasyku slavjanském. 

Na cestě mesi Solnohradem a Išlem potkali jsme 
jednoho pocestného řemeslnického tovaryše, jenž celý 
svůj majetek, balík, boty atd. na malém, tence ustro* 
jeoém, železném dvonkolesničku vezl, tak lehce a rychle^ 
žeby tento způsob putování i u nás následování zasloužil. 

Městečko Isel jest, jak vůbec koupelní města jsou,, 
v létě, když mnoho hostů v něm, vese'é, jinače lido-> 
práioé a chatrné. Příroda v jeho okolí má ovšem ma- 
lebnou tvárnost; ale všecko ukazuje, že zdejší koupele 
jen pro boháče a velmože jsou: a to budí v čistoUdřkém 
srdci jakýsi nepokojný vit. Jsou však i zde předměty » 
jméoB, jež ¥ oči a v uši slavjanské libě padají, k. p. 
palác hraběte Kolovrate, Vrboy ; Dolka t. j. večerní 
odpočinek kněžny Liibomirské; Potocká t. j. letní hrádek 
hraběnky Potocké atd. Jak veliké pokroky zde Inčba n 
síloskum učinily, o tom svědectví vydává nápis na láz* 
nich: „Omnia ex sále et sole!^ — Ve Grafenberku by 
opět mohlo státi: „Omnia ex aqual^ My po krátkém 
přehledu byli jsme toho místa sytí a prázni. 

Nemohu zde zamlčeti jednu nepřtjemnoa okolnost, 
která mne od Solnohradu až do Un^Q^ N\dA^ ^ \^^^> 

Kollárovy tpiny, IIU ^% 



806 

ob Béjaká slobívá pHiera, po všech hoBtínoech a novioách 
pronásledovala. V Solnokradských novinách, ▼ čísle 197, 
na str. 792. b. r. atála, oeTlm % jakové atadaice váiená, 
■áaledojfci správa, v DČaieckénn jazyku : ^Petrohrad ruský 
jest nejvétsí pijan kořalky. Pálení a prodávání kořalky 
jest ide, jako ve váecb ruských méslech pronajato, t«k 
2e sunma ročního pronájmu 7 miUion&v rublftv obnáší. 
Pouhé rozvážení kořalky ae skladu po ulicech do krčeoi 
stoji 200,000 niblftvy výdavky pak na zátky a pečetaf 
¥08k na 70,000 rublAv. Pronájemník, kupec, má k ostrf- 
iiání Petrohradu, aby odjinud tam kořalka nepřiila, o«lé 
vojsko ze 2000 placených osob záleiejíci. Ouřednícb platAv 
skládá ročné 1,200,000 rublAv.^ Tuto slavjanskémo 
národu k neveliké chvále slouiící pověst, těmito slovy 
tiíténou jsme potom Čítali téměř ve vseob, nám známých 
evropských, zvláště německých novinách, a to sice s ne- 
malou tajnou i zjevnou radostí nad tímto barbarstvím. 
Kéžby jen Němci, myslel jsem, tak rychli a ochotni byli 
i v rozšiřování dobrých vlastnosti našeho národu, jak 
rychlí a klopotní jsou k rozšiřování zlých 1 Otázka jest: 
píjeli se více v Petrové, v Rusíeb a ve Slavjansku vAbec 
kořalky, čili ve Mnichově, v Bavohch a v&bec v Ně- 
mecku piva, šnapsu a všelikých lih&v? Nechci však tímto 
vymlouvati a zakrývati tento ovšem ohavný a panující 
obyčej lidu slavjanského. Nemůžeme se zdržeti, abychom 
zde nezveřejnili zprávu o tom z Liptovské Stolice od 
p. Bělop oteckého nám listovně sdělenou, anf takto psal : 
^Donesen mí jest starý protokol dvou dědin Liptovských, 
Pavlové vsi a Bobrovečka od r. 1582., z jeho listin 
a článkAv patmo, že předkové SlovákAv pálenky nejen 
nepili, ale jí ani nezuali, pivem toliko se čestovavše* 
Lid slovenský pak mnohem lépe se bez ní měl, zdravější 
a silnější byl, déle žil, nežli nynf, anf tento škaredý 
zvyk pití kořalky se všudy co mor rozšířil. Zvláště 
Tatranským Slovákům se ne bez příčiny namítá, že ku 
pití kořalky příliš náchylní jsou a rádi se opíjejí. Mnohý 
pospolitý (sprostý) člověk jest toho křivého domnění, 
iebj ani sily ku práci neměl, ani choditi nevládal, kdyby 
prý pálenkj nepil, prolo n^kX^H \vi V %n^ dUk^ pálenkou 



307 

«apájejfi, aby prý tiliéjil byly. Na jarnareieb a traicb 
«obé Slováci obsvláité r&di poÍM>véji; Um ae málo která 
koopé zavře tftos oldoanáie (apropítcého). Třeivý žádný 
nechce jflí z jarmárko domftT, ba ae kanba by aobé to 
pokládal, kdyby ae Beoalopal. Kdyi aoused aoaaeda, 
-kmotr kmotra, ivagr šygn domAr a jarmarku volá, 
obyi^né to odpověď doatává: „Počkejie jee, po^^kej, 
■maalm ae prvé napil, vet anad nepAjda jako blázen třezvý 
4omAv!^ Při pití znikajf obyčejně vády, rvaiky a pračky, 
a nejeden jde a roztlnčeaoa hlavou a s potácejícími ae 
iináty domAv. Mnohý ae dopoastfi v opilatvi zločina, nad 
«flii ae vytřezvélý aám hrozf. Kdyi ae z jarmárka jde, 
vedle oeaty viděti mnoho opilých spiofch a v zimě ne- 
jeden, nebývánu od někoho zachráněn, i zamrzne. Žádné 
námlnvy^ avatba, krtiny, odpoatky, setkáni ae přítele 
« přítelem nebývá bez pití kořalky. Na takovéto opilce 
na jarmareich číhají verbovníci (vojáei), je podvádějí, 
eby jim mkn dali, aneb je dskokem mezi- sebe berou a 
pak za nováky ..(rekruty) ke plukAm poaílají, nejaon-lí 
ií vojenakémn atavu zpAaobnf^ za vyaokou cenu ae vy- 
měňovati muaejf, anf ubohá manželka a dítky dona ne- 
mají, coby jedli. Příčina tohoto neřádu jeat ten škodný, 
ve hloupých hlavách zakořeněný, předandek : že pálenka 
4^Iověká ailnějsim Činí. Když je Člověk nápojem roz- 
pálen, tehdáž ae oviem zdá býti ailnéjšfm, ale, že když 
ochladne tfm alabší bývá, tomu piják věřiti nechce, až 
cele na těle i duchu ochabuje a třesení oudAv doatává. 
Keourodná půda, tvrdá mozolná práce a bídný atav, 
▼ němž ae alovenití sedláci nalézají, dopomáhají tomuto 
zlému. Bídný Člověk jen tudy, když je opilý, zapomíná 
aa avou psotu, své křivdy a nátisky, ale vytřesvev, 
dvojnásobně je cítí.^ — J& se v Peěti každoročně a ty* 
děti musím za opilství Slovákův horňáckých, kteří z hor- 
-ních stolic co koaci, ženci, drátenící, nádenníd na dolní 
strany jdouce a tam něco peněz získajíce, v Pežlanakých 
pak krčmách ae ožerouce, po uVlcech města ae potácejí 
e válejí, zhovadilým křikem zpívají a jiné aerednosti 
páchají. Chasa uličníkův za nimi jdoucích dělá sobě tert\ 
n posměchy nejen z nich, a\e z ceV^\k<kTk!kv^^^^ V^^^^ 



, 10 t je 
rthovii* i 

fázaoÝí ^ 
Počáteh : 
KXoí toto 
I loho k*' 
pravici vai 
possessor 

jsou: ,Spo 
llod\U«t>na 

roiUana En» 

bicsUého, 

řem této 

pod íií«^ 
loveiiWi 

1681.^ ^ 

9lé\ neP*" 
fVttsUé Un 

a kniga 
Tí» léto ^ 
in Br\aat 

Pod ^• 

EpiscoP' 

to přefe 

siírefc ^ 

Krátko j 

ri^esko 

r. n£» 
tocky, 
1552. 
I- 

s sob 

díla 



«• 



■ « ■ ■ 



• • •; 



; I" 



.-i- 



• - • • 



:•:. » 






I 



»:■■. 



■ 



•i •■:.:• 



. :t- 



.s 



• *'• 



309 

lolio leb dvou Čelnějších gpiijoTatelftv českých, která 
Pfrase Dahodiie Blyielí , jiného nío nemalí. Byli tte 
^ HoriTé? ptal jsem se jich já; BÍkolil řekli oni. 
I ale ve Slofenekn? ^NikoliP — Byli ate ve Slesskn, 
lifeMh, v Haliči, v Poláku? ^Nikoli, nikoli, nikoli !<" 
jp^Voia, jak pak mfiiete do ciiiny putovali neinajfoe 
th- vlastních nejbliišíoh ! to jeat věru bexeilné, ne- 
t4i' převrácené, cestování. B— -ý okazoval mi Danteho 
itodní vlaské řečí, jeji prý v Itálii koopil : to dobře, 
I Jéy ate četl-li jste Kralodvorský Rokopís, aneb Jnng- 
Hovy, Preslovy, Hankovy spisy? Všecko toto jen le 
Mho slyšení a jako ve snách bylo jim známo aneb 
ll|i nesnámo. Jak pak můlete vlaské řeči se nčiti, 
NÍfijfee dokonale vlastní; jak cizonárodní knihy čísli, 
iMjtce, co se ve vlasti dělá? -— „1 no, odpověděli 
Maýoi hlasem, Pane, ne my, ale naše zněmčilé školy 
Mrié naše nešCastné a převrácené vychování jest toho 
Um : my se ovšem stydíme, že Čechové jsooce, předee 
íHtf dobře ani mlovíti aoi psáti neomime. — Proč tedy 
h'Ná a národ nešádá na slošné cestě od spravedlivé 
Ůf národní školy a národní vychování? — *) 

Ve Gmondě jaou velikánské solní sklady, odkad 

<iAi v sudech do Čeoh odváží. V Theresině oudolí 

iMresíenthal) asi Čtvrt hodiny od města aad Trannou, 

I saamenitá dílna na předení vlny, kami jsme večer 

námým a přátelům výlet učinili. 

Ze Gmondo do Lince jeli jsme ieleinoo drahou 
M povolně. V celém Horno-Rakoasko vyškytají se 
éC| ačkoli střídavě s německými, slavjanské záhony 
rsndische Beete), slavjanaká jména a slavjtnské obli- 



) Fozn. vyd. Dostí často již čtli jsme vedle spravedlivých 
výčitek, které nám Čechům slavný Kollár činí, také 
mnohou neapmvedlivon. NejmakavéjŠí křivda činí nám ale 
Hde, vytýkige nám, že jest naáí vinou, mámye-li školy ně- 
mecko Proč prý nežádáme od spraveídlivé vlády národní 
školy a národní vychování?! Máme za to, kdyby zvěčnělý 
Kollár nyní tuto nám učiněnou rýčíťku i^«t\, V^ «^ Mfi«^- 
dejší núTúOšti fám usmál. 



308 

tito ničenníci přtnáiefejí. YrchnoBti, ilechto, ktulel^ 
aditelé a jioi vftdcové lidu a národa naáeho : jak veliké 
pole fáiluh a úbinlivosti je$t tu ješlČ pro vásl A6koli 
vyznalí mniím, ie běda národu, který ještč v podoboýek 
aorovostech a sbovadilóatech leží, kde jeho vzdélalelé 
ještč proti takovým překáikám a oepřátelftm bojoveti^ 
psáti a mluviti mugejí. Takový národ ješté nedostál 
k té cti, aby do chrámu osvěty a vsdčlanosti veden 
býti mohl. A však ještě není všecko prooadějeno. Čaa 
jest ale jii, a to věru svrchovaný, aby náš lid i ka 
mravné i ku národni povédomosli prijda a ušlecbtilejii^i 
samocitem oiiven bnda, ty dvě, jei tak velice zobavajlcf 
neřesti se sebe sloiil, totii opilstvo a jmenovitě kořal- 
kování, a pak ono otrocké před jinými se £ervidko¥áBÍ^ 
jimii nám sami cizinci tak iasto uši vytírají. 

Z Išlu jeli jsme vedle řeky Traany (sr. Trávena?) 
k jeieru Traueoskému a odtudto v parolodi do Gnnn4a» 
Na parolodi, klerá nás odvezla, připlul z Vídně do lUlie 
putující, pruský koíie, synovec panujícího nyní kréle» 
Dýmku v listech maje, boty Kuživané a kabát dosti oiii» 
měly nebyl k rozesnání od ostatních pocestných. Mse 
srdce zabolelo, při pohledu na toto koíie, poohásejiei 
% domu a z rodu, jenž svou vládu a výsost odtud má, 
že se stal násilným usurpatorem slavjanských krajin • 
kmenáv. — Na levém břehu jezera leží TraunkírehMi, 
kde klášter ženský; ide se pocestném vypravuje povéil 
o novém Leandrovi, který prý s pravého břehu přes 
toto široké a bouřlivé jezero k jedné mnišce, bývalé své 
milence, plovával. Více podiveni zasluhuje hra přírody 
na pravém břehu, kde náramné, do oblakfiv strmící ska- 
lisko, tváři a hlavu Ludvika XVII!, krále franconsského, 
vypodobňuje. Na této parolodi připojili se k nám a 
k naší cestě do Lince i dva mladičtí Čechové, B — ý a 
U — f z ňima 8 z llalie dom&v se vracigící, jenž, zvláité 
onen první z nich, i z dobrých domův býti se zdálí. 
^Coost na peci nelibá*, myslil jsem sobě a proto i do- 
mníval jsem se, že to budou mladíci i v domácí ieskO" 
slavské literatuře a ředi zběhli, ant na tak dalekou 
cesiu do cjsiny se již opoNÍi\\u K\« mm^ ^^^líakvaáM^ 



▼ Inuš* llll«Miiir » • 

jií "* Iwrr' *■»• t»-. . 
Tiaioe*.. v na • . m.. 

MH^ liOl?. IM IHI& tu.!.-.. 

v^tt^oAui fiaihť tt. 
fdíi ja, iit «»••-. , 

intDBOTy. « ivr-: 
BteMkO «»!»•: 

rtdéji 
BetMnh: 

pnčnfc I.. 
toky ttiHM.. ^. 
tál bil • n.. 
I? mu.. 




ro- 

Po- 

;0(Í- 

•y • 
ucete 

litéli 
oisWi 

ei já 
-. Mni- 
\ia od 
10, na 
jskich, 

•ot^inci 
odoáci. 
ineneie, 
Mlxajów 



MV 



%h 



stooiní 
:ill čin 

:(i jsem 

•ávy o 

snčmé 

v proti 

geliokÝ 

jaratův 

6elem 



310 

čeje. Ještě y 11 a 12 ttoletí kvetly ide d« praTém i 
lévem břehn Travný letné osady alavjanské. Zde byl» 
^Pars SlaTanoinn,^ zde „SlavÍDÍa" ide „Coloneua*^ 
SiH Chlmec. Jm^ne města Vela zacboyalo posavad pa- 
mátka staroslavského boha VeUaa. Nyní se tito SUt- 
jsDé již dáYBO účastnými stalí toho největšího dobro*^ 
dínl a blahoslavenství, které se, dle zásad a knih né-^ 
kterýeh Němcův (sr. Kohl, Ueber Gallizíen), kmenána 
slavjanským na této zemi za podíl dostati může, totiž 
dplného zněm(eni« Styd se, zdravý * rozume lidský, za la- 
kovou bohoronhavost. 

V Linci, právě u kassy divadla, nalezli jsme pana 
Lud. šedinsa , král. radu a professora na všeu6ilišti 
Peátanském, vracujícího se ipátkem z Bonnu ze scb&aky 
filologův a paedagogův tam odbývané. On mi pryni, 
I dopísův od svých domácích, tu smutnou správu sdělily 
že pověstný lékař Martin Suchani v Pešti před několika 
dny zemřel. Velice mne zarmoutila tato neočekáyaná 
smrt přítele o mé xdraví a živobytí vysoce zasloužilého^ 
ano i Slavomila dčinlivého a pravdy i spravedlivoatk 
milovníka neustapného. Vři mém odchodu mě! tak řeče- 
nou růži na noze, která se na zánět proměnila. Pokoj 
jeho prachu, sláva jeho duchu! — Po divadle šli jsmo^ 
i 8 panem Šedinsem do našeho hostince, kde množalvf 
vzdělaných Linčanův, zvláště professorův, k nám přišlo; 
téměř do půlnoci mluveno a hádáno se zde o Uherské 
krajině, o maďtromanii a jiných denních předmětech; 
nejrozhorěeněji mluvili tito Rakušané proti uheraké 
zřízesosti (coBStitucii) proě prý nedopouští, aby, jako 
y Rakousicby i sedlák svou nemovitost měL 

Na parolodi z Lince do Vídně učinil jsem známost 
se dvěma Poláky z Varšavy, totiž s p. Františkem Za- 
krzevským a jeho synem Valentem, vzdělaným mladíkem 
a horlivým vlastencem, jenž několik polských a francouz- 
kých ěasopísův při sobě maje četl. Domnívaje ae, io 
ml= poklonu učiní, přečetl mi z časopisu : Revue Slave^ 
Paris 1840. str. 7Q. z pojednání Hieronyma Napoleona 
Bonkovskébo následující místo, které zde. v doslovnéna' 
přeložení sdělujeme: ^Líd po\aki[, i <^%Vi .\^Uv, aby 



sít 

vyjádřil la vjséjemiioii přiieň • náklooDost, která mezi 
těmito dvěma nérody toUi Poléky a Maďary panuje, 
užívá tokoto přftlovi: 

,W§giery Poláky dwa brataáki 
1 do korda i do astklaáki^ 

Nai5ež já: panel to bylo někdy, ale nyní to jíž víee 
neplatí: teď se časové a 8 nimi i oumyalové a náro- 
dové proméoili! — W^grové^ považuji a potlačují ted 
Slavjany, jako své nepřátely. Škoda jen vás, bratři Po- 
láci, že mnozí mezi vámi tak neslavjansky sobe počí- 
nají. Příčina vašeho neštětti byla nevsájemnost slav- 
janská, vy jste drželi raději s Fraecoozi, s Maďary a 
jinými cizinci : proto jste museli padnouti. Vy nechcete 
býti rozumní Všeslávové, proto zůstanete zfranoousštělí 
Paslávové. — Pan Ztkrzevský odvolával se na množství 
náře6í slavjaoských a obtížnost jim se učiti : načež já 
vyňav z váčku malou, v Paříži 1841 • vyšlou a ve Mni- 
chově koupenou knížečku, pod názvem: Slawianin od 
Ant. Strassyúskiego, četl jsem mu též násled. místo, na 
str. 13 : „Francya, która pierwsza z narodów ewropejskich, 
przewag^ podniesonych nauk w swojéj mowie, najwi^céj 
przez edukacy^ potrefila zcentralizow^ač si^ w tak potažné 
Paústwo : niema tej naturalnéj co Síawiaaija jedaorodoéciw 
W> každéj Prowincyi a niemal w každým departamencie, 
po kilku analeáó možná patoa czyli osobných rodsajów 
gminnéj mowy.** 

Ve Vídni obdržev listovnou zprávu o rozstonání 
(ač ne nebezpečném) mé dcerušky, pospíchal jsem čím 
dříve domftv, tak, že mimo p. Čaploviče nikoho jsem 
nenavštívil. P. Čaplovič byl první, z jehož úst zprávy o 
odbývaném v Pešti evang. všeobecném církevním sněme 
jsem slyšel ; kterak on ne sněm ale boj Maďarftv proti 
Slovákům a jejich řeči byl; kterak chrám evangelioký 
křikem a snrovosti zvláště mladých Maďarův a juratův 
poskvrněn byl, jenž se až k oltáři nestydatým čelem 
třeli atd. Krom toho já ve Vídni, kolikrátkoli jsem b\U 
nerad jsem se dlouho sdriovai, H%Ui «a\ «^^ ^«Sl>^<% 
pro6 ? 



sta 

Ještě odpoledne najal jsem svláátnf příležitost, chtěje 
v^^sně ráno v Břetislave býti. Otvrl hodinky od Ebers- 
dorfa, při ústi řecky Švechata do Dunaje, stojí na levě 
straně cesty pyramida, na Čtyřech koulích spočívající, 
asi 1 4 střevíofiv vysoká^ vystavena ku památce rozbitého 
zde táboru Polského r. 1683. a oné scházky, která se 
mezi králem Janem Sobieským a císařem Leopoldem, po 
osvobození Vidné od TnrkAv, zde stala. Pomník tento 
více ochlazuje než zehřívá srdce divákův, anf spleha 
nevděčnosti na něm lpí. Nápis na něm tento se nalézá: 
.Anno glorio9Í imperii Leopoldi Primi XXVI, die 15. 
Sept. duo longe maximi Buropae Monarchae, idem Leo- 
poldus Caesar Augustus et Joannes Hl. Poloniae R. líbe- 
rata prospere obsidione Víenna, acto in fugám iogenti 
barbarorum exercitu^ oecupatis eorundem aeneis tor- 
mentis commeatnque, reportatis praeterea opimis spoliis, 
hoc lečo inter snorum victrícia arma invicem gratula- 
bondi convenere, magiia utrinqne Electoris, Ducum, Prin- 
eipam ac Magnátům coasitiva.^ Pozoru hodno, že v ná- 
pisu tonto při Leopoldovi stoji celé slovo Caesar, při 
Janovi ale jen počáteční litera R, Leopold když z Vídně 
před Turkem do Lince a rodinou utekl a odtud Janu 
králi Polskému o pomoc psal, dlouho se rozpakoTal, 
ná-li mu dáti titul Najestas, čili nic. Po osvobození 
Vídně Tfátíl se Leopold na třetí den z Lince do Vídně. 
Cíaař s radami svými dlouho o tom rokoval, či a jako 
má Jana krále přivítati? Tu apaniiomyslné kníže Lota* 
rittské pozdvihái hlasu zvolalo: „bez ceremonií, s ote- 
vřeným náručím přivítati sluší toho, jenž nám říši ochrá- 
nil.'' — Načež oba mocnářové sešli se s komonstvem 
na tomto, asi 1 míli od Vídně vzdáleném místě. Když 
Leopold cosi zticha o vděčnosti zpomenul, můj bratře^ 
fekl mu Sobieský, rád jsem^ ze jsem Vám tuto malou 
uciňU sluibui tu vzav královice Jakuba za ruku před- 
ataviv jej císařovi řka: to jest můj syn^ vychovávám 
ho na obranu křesťanstva, Leopold na to ani slova ne- 
4»dpověděL Jan tím tknutý, obrátív koně odjel. Cíaař 
doftípif §e později, ie krále urazil a že mu Ještě pomoc 
(řokká polři'baá, p8a\ a v^m\wiNÍa\m %^ VwX Vt^%- 



Slt 

Tento Dápi9 na pyramidě sdál se nékteréma vdédr' 
néma ctiteli Sobiesiiého (nepoeliybné Polákavi) přflíi 
krátký a skoupý, proto napeal tam olůvken jiný obifr- 
nějáí a Btkvčlejíf, a viak všetečnou rukou opět již 
téméř zmazaný; nápis tohoto znění: 



Joanni Sobieseo 

Domínatioae Poloaioe, Litthaanieo, 

Líberatione Aostriaoo, Pannonico^ 

Proflífatíone Ottomannico, Thracico^ 

Religione Cbristianissimo 

Pietate Catbolico, 

Zelo et obsequio Apostolico, 

Inter Reges aapientiasimOy 

Inter Duoes praettantissimo, 

Inter Imperatores, eitra fabulas 

SoIo nomine tremebnodo, 
SoIo nomine bostea profliganti. 

CUI 

Gloria militaris Reganm peperit, 

Clementía firmaTÍt, 

Meritum perennabit: 

OUI 

Raro probitatis et eoastantiae exemplo 

Propria deserens, aliena defeadens, 

Doenit quo paeto sancta jnra foedernm 

Inesntnr, excolantnr, perioiaator. 

Ottomanicam Lunám 

Palgentisaínio Crneís vnadilo 

Aetemam Bclypsin minitaotem 

Ita propere fortiterque a Christianorum finibus 

Blimiaavit 

Ut unnm idemque fneril 

Veniase, Vidisse et Vicisae. 

Inter innuneros igitur Christiani Orbis phmsos, 

Inter vindicatae Religionis et Imperii laetitiamy 

loter ernentae Lunae extrema delii^iii^^ 

AgDOštani praeseotes, talemaXiOLt ^^^x«t\^ 



304 

HLAVA Tli. 

Solnohrad; Isel; Tranna, ťrmnnd, Linec, Vídeň, 
Ebersdorf, Břetislara, Vyšehrad. 

Na cesté ze Mnichova do Solnohradu (Salzburg) 
opět se oaskytují slavjanské záhony (windische Beete)» 
Reka Sála teče na hranicech Bavorska a Rakouska. Pře- 
krásné okolí Solnohradské převyšuje všecko opsání. Do 
města vjíždí se branou, skrze přirozenou, náramně ve- 
likou skálu, protesanou, která spolu městu s jedné strany 
místo zdi a ohrady slouží. Náš hostinec byl proti 6tve- 
ropatrovému domu pověstného lékaře Filipa Theophrasta 
Bombasta Paracelsa, kde se na stěně i jeho obraz s la- 
tinským nápisem spatřuje, že zde r. 1541. zemřel. 
V tak zvané obilní ulici (Getreide Gasse) navštívili jsme 
dfim a příbytek, 5ili příbyteček, kde se Mozart narodil; 
z venku na něm vyobrazena jest lyra. Osemdesátiletá 
vdova Mozartova seděla právě při stolu, když my jí 
naší ťictu jsme přinesli. Vypravovala nám, jak snažně 
ale marně se SolnohradČané^ anobrž celý svět nyní usi- 
luje hrob a kosti Mozartovy najíti, aby je tam pře* 
Dešti mohli, kde se mu nyní pomník stavěti má. Staří 
hrobaří vymřeli a noví neznají toho místa, nebo žádným 
znamením poznačeno nebylo ! — Na tom místě, kde se 
základ na pomník Mozartův kopal, nalezeny jsou, dosti 
hluboko v zemi, dvě římské mozaikové podlahy, jedna 
nade druhou ležící, a posavad velmi dobře zachované. 
Jedna představuje hlavu Medusínu. Kolik století praco- 
valo na zasutí těchto pyšných ozdob Juvavie! Vůbec 
jest v celém tomto okolí, obzvláště v zahradách, mnoho 
římských starožitností, zdí, pemníkfiv, nádob atd. Nedávno 
v 80uk**omé zahradě u Solnohradu vykopáno téj mo- 
zaikovou podlahu, kterou král Bavorský pro Glypto- 
theku za 6000 zl. odkoupil. Mne však Solnohrad z ji- 
ného, totiž z národního, ohledu zanímal. Odtudto již 
v šestém století, pořád až do devátého, paprysky kře- 
sfanského náboženství k jižním Slavjandm přicházely. 
Zde spočívají kosti •poMo\^N SWn\^w%WJcU s. Amaoda, ' 



305 

8« Raperta (ve chrámi 0, Petra); biakupové s« Vítalia^ 
8. Virgril, arcibiskupové Aroo, Adalram, Luipram, Adalvii, 
•nobrž i sám alavný Aoonyaiua Saliaburgeoata, jeni psal 
De Canversioně Caranianorum^ ade iivi bylí, odtadto 
na obráceni Slavjanfiv pftaobili. Jen škoda, ie adejil 
maichové, BeDedictiui u a. Pelra, ačkoli k Bejuéenéjiiaa 
meai bíiiií poaláo jgean byl^ na mé otáaky asálokdy od- 
pověď dáti mi umčli. Co Slavjanik^ho, bud to pohaaatvt 
aoeb kře8(aDBt\í, bodlo biatorie dávaá anebo pHtonnoaU 
to ae jich netkne. Kdyi jsem iádal ataré rukopiay Ano* 
nyma (aebo originál aneb nejstarší rukopis do Vidné 
odnesen), lavedlí mne k Jungmannovu Slovníku, ie prý 
mimo len nic alavjanakého oemaji. — Ve bliakoali 
hrobu a pomníku a. Buperta a s. Vitale, jest ponnik 
Michalu Haydoovi, skladateli eírkevni hudby, poslaven. 
Při pomníku s. Vitale se avléitní uctivosti a vdéčnoaU 
jsme se bavili proto, že blahoavčtt tento sběhlý byl 
v jaayku alavjanakém. 

Na oesté meú Solnohradem a Išlem potkali jam& 
jednoho pocestného řemeslnického tovaryše, jenž cel$^ 
svůj majetek, balík, boty atd. na malém, tence uatro<» 
jeoém, železném dvoukolesoičku vezl, tak lehce a rychle,, 
žeby tento způsob putování i u nás následováni zasloužil. 

Městečko Isel jest, jak vfibcc koupelní města jaoo^ 
v létě, když mnoho hostů v něm, vese'é, jináěe lídu-» 
práme a chatrné. Příroda v jeho okolí má ovšem ma- 
lebnou tvárnost; ale všecko ukazuje, že zdejší koupele 
jen pro boháče a velmože jsou: a to budí v řistolidř kém 
srdci jakýsi nepokojný vit. Jsou však i zde předměty » 
jména, jež ▼ oči a v uši alavjanské libé padají, k. p. 
palác hraběte Kolovrate, Vrboy ; Dolka t. j. večerní 
odpočinek kněžny Liibomirské; Polocká t. j. letni hrádek 
hraběnky Potocké atd. Jak velikč pokroky zde Inčba a 
aíloskum učinily, o tom svědectví vydává nápis na láZ'^ 
nich: „Omnia ex sále et sole!^ — Ve Grafenberku by 
opět mohlo státi: „Omnia ex aqual^ My po krátkém 
přebledo byli jsme toho místa syti a prázni. 

Nemohu zde zamlčeti jednu nepřijemnoa okolnoat, 
která mne od Solnohradu až do Lxqq^q^ N\dA^ ^ \^^^> 

Kanárovy spiny, llh 'Jt^ 



806 

ob Béjaká slobivá pHiera, po všech hoBtínoech a noTiaách 
pronásledovala. V Solaokradaliých novioáoh, y čísle 197, 
na str.: 792. b. r. atála, DeTfm % jakové etudiice váieoi, 
■áaledojfci správa, v néneokém jazyku : ^Petrohrad ruský 
jest nejvétší pijan kořalky. Pálení a prodávání kořalky 
jest nde, jako ve všeeb ruských méslech pronajato, lek 
2e sunma ročního pronájmn 7 millíon&v rubláv obsáif. 
Pouhé rozvážení kořalky ne skladu po ulicech do krčeai 
stojí 200,000 niblftv, výdavky pak mi zátky a pečetaf 
vosk na 70,000 rublAv. Pronajemník, kupec, má k ostřf- 
iiání Petrohradu, aby odjinud tam kořalka nepřiila, eelé 
vojsko ze aOOO placených osob záleiejíci. Ouředníeb platAv 
skládá ročné 1,200,000 rublAv.^ Tuto slavjanskémo 
národu k neveliké chvále sloužící pověst, těmito slovy 
tiíténou jsme potom Čítali támdř ve váeob, nám známých 
evropských, s^iášté německých novinách, a to sice a ne- 
malou tajnou i zjevnou radostí nad tímto barbarstvím. 
Kéiby jen Němci, myslel jsem, tak rychlí a ochotni byli 
i v rozšiřování dobrých vlastností našeho národn, jak 
rychlí a klopotní jsou k rozšiřování zlých 1 Otázka jest: 
pijeli se více v Petrové, v Ruších a ve Slavjansku vAbec 
kořalky, čili ve Mnichové, v Bavohch a vAbec v Ně- 
mecku piva, šnapsu a všelikých lihAv? Nechci však tímto 
vymlouvati a zakrývati tento ovšem ohavný a panující 
obyčej lidu slavjanského. NemAžeme se zdrieti, abychom 
zde nezveřejnili zprávu o tom z Liptovské Stolice od 
p. Bělopotockého nám listovné sdělenou, anf takto psal: 
^Donesen mi jest starý protokol dvou dědin Liptovských, 
Pavlové vsi a Bobrovečka od r. 1582., z jeho listin 
a ČlánkAv patmo, ie předkové SlovákAv pálenky nejen 
nepili, ale jí ani nezuali, pivem toliko se čestovavše. 
Lid slovenský pak mnohem lépe se bez ní měl, zdravější 
a silnější byl, déle žil, nežli nyof, anf tento škaredý 
zvyk piti kořalky se všudy co mor rozšířil. Zvláště 
Tatranským Slovákům se ne bez příčiny namítá, že ku 
pití kořalky příliš náchylní jsou a rádi se opíjejí. Mnohý 
pospolitý (sprostý) člověk jest toho křivého domnění, 
žehy ani síly ku práci neměl, ani choditi nevládal, kdyby 
prý páleakj nepil, prolo n^kUH ^Vi \ tvé dílky \>álenkott 



307 

«tpájejfi, aby prý fíiséjií byly. Na jarnarcícb a Iraich 
«obé Slováci ebsvláitd r&di pobovéji; lan ae málo která 
koupě zavře I^m oldomáie (apropiteého). Třeivý žádný 
nechce jlU z jarmárka domftv, ba aa hanbu by sobe to 
pokládal, kdyby ae neoalopal. Kdyi aoosed aoiiteda, 
-kmotr kmotra, iragr Ivaipra domAv a jarmarku volá, 
obyi^aé tu odpověď doatává: ,,Po5kejie jen, po^^kej, 
■mualm ae prvé napil, vel aaad nepAJdu jako blázen třezvý 
-domAv!^ Pii piti znikaji obyčejně vády, rvaiky a pračky, 
a nejeden Jde a roztlučenou hlavou a s potácejfofmí ae 
iináty domftv. Mnobý ae dopousifi v opilatvi zločinu, nad 
mimi ae vytfezvělý sám hrozf. Kdyi se z jarmarku jde, 
vedle oeaty viděti mnoho opilýeh spících a v zimě ne- 
jeden, nebýván od někoho zachráněn, i zamrzne. Žádné 
námluvy, svatbi, krtiny, odpustky, setkáni se přítele 
« přftelem nebývá bez piti kořalky. Na takovéto opilce 
na farmareieh' číhají verbovnici (vojáei), je podvádějí, 
oby jim raku dalí^ aneb je dskokem mezí- sebe berou a 
pak za nováky .(rekruty) ke plukem posílají, nejsou-li 
ií vojenskémn atavn zpAsobní, za vysokou oeuu se vy- 
měňovati moaeff, ani ubohá manželka a dítky dona ne- 
mají, coby jedli. Příčina tohoto neřádu jest ten škodný, 
ve hloupých hlavách zakořeněný, předsudek : že pálenka 
4^lověká silnějším Činí. Když je Člověk nápojem roz- 
pálen, tehdáž ae oviem zdá býti silnějším, ale, že když 
oohladne tfm slabší bývá, lomu piják věřiti nechce, až 
cele na těle i duchu ochabuje a třesení oodův dostává, 
řleourodná pAda, tvrdá mozolná práce a bídný stav, 
▼ němž se slovenští sediáci nalézají, dopomáhají tomuto 
zlému. Bídný Člověk jen tudy, když je opilý, zapomíná 
na avon psotu, své křivdy a nátisky, ale vy třes ve v, 
dvojnásobně je oítí.^ — J& se v Pešti každoročně sty* 
děti musím za opilství Slovákův horňáckých, kteří z hor- 
-nicb stoUc co koaci, ženci, drátenící, nádenníd na dolní 
strany jdolice a lam něco peněz získajíce, v Pešlanských 
pak krčmách se ožerouce, po ullcech města se potácejí 
o válejí, zhovadilým křikem zpívají a jiné šerednosti 
páchají. Chasa uličníkův za nimi jdoucích dělá sobě žerty 
a possiěchy nejen a nich, a\e z ceV^\k<kTlfe!c^'Q^^ V^^^^ 



308 

títo Diřenofei přináležejí. VrchooBti, ftlechto, kiiatelé^ 
niitelé a jioi vidcové lidu a národo naiebo: jak Teliké 
pole cátluh a účinlivosti jeft tu jeitd pro véal Ačkoli 
vyinali masfm, ie běda národa, který jeátč v podoboýoli 
aoroYOttecb a sbovadilóatech leil, kde jeho yxdélatelé 
Jeité proti takovým překáikáni a Depřáteláod bojovati^ 
paáti a mlaviti muaejí. Takový národ ješié nedosrál 
^.té cti, aby do chrámu osvěty a vsdčlanofti veden 
hýli mohl. A však jeáté není všecko pronadéjeno. Čaa 
jeal ale jii, a to včru avrchovaný, aby aái lid i ka 
■ratné i ku národní povédomoali prijda a uilechtilejěfin 
aamocitem oživen bodá, ty dvé, jeí tak velice aohavojicf 
neřeati ae aebe složily totiž opilatvo a jmenovité kořal- 
kOTinf, a pak ono otrocké před jinými ae červitkoTání, 
jimiž nám aami cizinci tak Často nši vytírají. 

Z Islu jeli jsme vedle řeky Tranny (ar. Traveea?) 
k Jeieru Traueoakémo a odtudto v parolodi do Gmaada» 
Na parolodi, která náa odvezla, připlul z Vidné do Italio 
pstigici, prasky knize, synovec panujícibo nynf krále* 
Dýmku v Uštech maje, boty saživané a kabát dosti oio* 
mélý nebyl k rozeanání o«i ostatních poceatnýoh. Mne 
wdce zabolelo, při pohledá na toto kníže, poohásejíci 
I domu a z roda, jenž svou vládu a výsost odtud má, 
ie se stal násilným usurpatorem slavjanských krajin a 
kmenův. — Na levém břehu jezera leží Traonktreben, 
kde. klášter ženský; ide se pocestném vypravuje po véal 
o novém Leandrovi, který prý s pravého břeba přes 
toto široké a bouřlivé jesero k jedné mnišce^ bývalé avé 
milence, plovával. Vlče podivení zssluhuje hra přírody 
oa pravém břehu, kde oársmné, do oblakAy strmící ska- 
lisko, tváři a hlavu Ludvíka XVIH, krále franoooaakého, 
vypodobnuje. Na této parolodi připojili se k nám a 
k naší cestě do Lince i dva mladičtí Čechové, B — ý a 
U — f z Rima a z llalíe domAv se vraoi^icí, jenž, zvláiié 
onen první z nich, i z dobrých domův býti ae idáli. 
^Cnost na peci nelibá*, myslil jsem sobě a proto i do- 
mníval jsem se, že to budou mladíci i v domácí česko- 
áišvské literatuře a řeči zbéblí, aof na tak dalekou 
O0gtu do ciziny se již opoNÍt\\\. XX« tnivm^ V^%\dk\m.^tA 



309 

• 4 

jednoho tteb cItoo éelnéjšíob spiisoTateiftv českých, která 
Y Praxe nabodile ilyieH , jiného dío Dexňali. Bylí ste 
jit ▼ MonTé? ptal jsem se jich já; nikoli I řekli om. 
Byli Bte ve SIOTentkv? ^NikolíP — Byli ste ve Slecsko, 
vLvIíceeh, v Hali«i, v Folika? ^Nikoli, nikoli, nikoli !<" 
Milý Bože, jak pak aiáiete do ciziny putovati nesnajfoe 
etých vlastních Dejbliisíehl to jest vdru bescflné, ne«' 
dlm-li převrácené, cestování. B— ý okazoval mí Daatebo 
v pftvodoí vlaskd řeči, Jeji prý v Itálii koopíl : to dobře^ 
řekl já^ ale četl-ii jste Kralodvorský Rokopis, aneb Jang* 
manoovy^ Preslovy, Haokovy spisy? Všecko toto jen le 
slabdho slyšení a jako ve snách bylo jim známo aneb 
raději neznámo. Jak pak aiňiete vlaské řeči se učiti, 
nennéjfee dokonale vlastní; jak cizonárodaí knihy čísti, 
oesnajice, co se ve vlasti dělá? '— ^l nu, odpovédélí 
ialostným hlasem, Pane, ne my, ale naše znčmčiié školy 
a celé naie neštastné a převrácené vychování jest toho 
příčina : my se otšem stydíme, že Čechové jsouce, předce 
^^esky dobře ani mluviti ani psáti neamfme. — Proč tedy 
vái lid a národ nežádá na slašné cestě od spravedlivé 
vlády národní školy a národní vychování? — *) 

Ve Gmandé jsou velikánské solni sklady, odkad 
se sAI v aadeoh do čeeh odváží. V Thoresiné oudolí 
<Theresienthal) asi Čtvrt hodiny od mésta nad Traunou, 
jest znamenitá dílna na předení vlny, kamž jsme večer 
ke známým a přátelům výlet učinili. 

Ze GnHinda do Lince jeli jsme železnou drahou 
velmi povolné. V celém Horno-Rakonsku vyškytají se 
opét, ačkoli střídavé s německými, slavjaaské záhony 
^wendische Beete), alsvjanská jména a slavjanské obli* 



♦) Poan. vyd. Dosti často již čtli jsme vedle spravedlivých 
výěfeek, které nám Čechům slavný KolUr činí, také 
mnohou neapravediivon. Nejmakavéj Si křivda činí nám ale 
ade, výskaje oám, že jest naší vinou, mámie-U školy ně- 
mecké. Proč prý nežádáme od spravedlivé vlády národní 
školy a národní vychování?! Máme za to, kdyby zvěčnělý 
Kollár nyní tuto nám nčlnénou rýčxtVLW ^íX\, \í^ ^ ^í^- 
dejií aňiraoští sám usmál. 





-rif 

-si ...m^^ iKř--» Ir-ffa -t^ 

Tfv O0t%r'vitiaw- •*t 

4«ír #f!:i«» ;r'ft run. 'r?:±aaar7 ^a 

PM •:*«-'-.n-.:i :r:c .ri»íi,'» i íra*^* 

'émmrr *,, ji.ri' ••' Tiu-ífiii I latmnu «* aatt i c5ienké 
j***»in«* 'i n^-.r.t;- íTiani i jii-^:a usamcu BŘóiBalecii; 

'í j^--. .vt : L.TM :s '* ri4 ximil jsem snaaost 

\tfUC^\K'irK I ,*!-, «.'l*ill V|.»i:4.Ti, w"i.iftaaý^ »?«^ fc^ 

lír*/* •^«'.>*'i' >r. K.i* B*;* •>«£. tottaWile as, i« 
2* ;^v^;,.. v.iv. v>:v; y.. i íwpH»: R*^^ Sřafe, 

*Oř»lf'#nk<h^ r*éť'*'',ni;ř.í »Ut-. které ide t doftloTBéa 



\ 



311 

vyjádřil ta vsijemBOa přUeň a Dákloonosi, která meií 
těmito dvéma národy totii Poláky a Maďary panuje, 
užívá tokoto přfalovi: 

^W^gier, Poláky dwa bratanki 
1 do korda i do aiklaňki.^ 

Načež já: panel to bylo nékdy, ale nyoi to již více 
neplatí: teď ae iaaové a a nimi i oumyalové a náro- 
dové proměnili] — W§grové^ považuji a potlačují teď 
Slavjany, jako avé nepřátely« Škoda jen vás, bratři Po- 
láci, že mnozí med vámi tak nesla vjansky sobě počí- 
uají. Příčina vašeho neštěstí byla oevaájemnost slav- 
janská, vy jste drželi raději a Francouzi, s Maďary a 
jinými cizinci : proto jste museli padnouti. Vy nechcete 
býti roznmni Všeslávově, proto zflstanete zfranoouzštěli 
Paslávové. — Pan Zakrzevaký odvolával se na množství 
nářečí slavjanských a obtížnost jim se učiti : načež já 
vyňav z vačka maloU| v Paříži 1841. vyšlou a ve Mni- 
chově koupenon knížečku, pod názvem: Slawianin od 
Ant Straazyáskiego, četl jsem mu téžnásled. místo, na 
atr. 13 : „Francya, która pierwsza z naroddw ewropejskicb, 
przewag% podniesonych nauk w swo|éj mowie, najviri^céj 
przez edukacy^ potratila zcentralizowač si^ w tak pot^žoe 
Paústwo: niema tej naturalnéj co Síawianija jednorodošci. 
W^ každéj Prowincyi a niemal w každým departamencíe, 
po kilktt znaleáé možná patoa czyli osobných rodzajów 
gminnéj mowy.** 

Ve Vídni obdržev listovnou zprávu o rozstonání 
(ač ne nebezpečném) mé dcerušky, pospíchal jsem Čín 
dříve domflv, tak, ie mimo p. Oaploviče nikoho jsem 
nenaveitívil P. Čaplovič byl první, z jehož úst zprávy o 
odbývaném v Pešti evang. všeobecném církevním sněme 
jsem slyšel ; kterak on ne sněm ale boj Maďarftv proti 
Slovákům n jejich řeči byl; kterak chrám evangelioký 
křikem a aorovostí zvláště mladých Maďarův a juratův 
poskvrněn byl, jenž se až k oltáři nestydatým čelem 
třeli atd. Krom toho já ve Vídni, kolikrátkoli jsem b^U 
nerad jsemj an dloahp sdrioval^ ^%tV^ «d\ v^^bl "GAs^^bte^ 
proč ? 



Sf2 

Ještě odpoledne najal jsem evláštnf příleiitosty chtěje 
Včasně ráoo v Břetislave býti. Otvrt hodinky od Ebers* 
dorfu, při dšti řecky Švechata do Dunaje, stoji na levě 
straně cesty pyramida, na čtyřech koulicb spoČívajicí, 
asi 1 4 strevícfiv vysoká^ vystaTena ku památce rozbitého 
zde táboru Polského r. 1683. a oné schůzky, která se 
oesi králem Janem Sobieským a císařem Leopoldem, po 
osFobozeni Vidné od Turkův, zde stala. Pomaik lento 
<riee ochlazuje než zehřívá srdce divákův, anf špleha 
nevděčnosti na něm lpí. Nápis na něm tento se nalézá: 
.Anno glorio9Í imperii Leopoldi Primi XXVI, die 15. 
Sept. duo longe maximi Bnropae Monarchae, idem Leo- 
poldus Caesar Augustus et Joannes Hi. Poloniae B. libe- 
rata prospere obsidione Vienna, acto in fugám ing^eoti 
harbarornm exercitu, occupatis eorundem aeneis tor- 
mentis commeatnqne, reportatis praeterea opimis spoliís, 
boo lečo inter suorum victricia arma invieem gratula- 
bondi convenere, magna utrinqoe Electoris, Ducum, Prin- 
eipam ac Magnátům conitiva.*^ Pozoru hodno, že v ná- 
pisu tomto při Leopoldovi stoji celé slovo Caesar, pří 
Janovi ale jen počáteční litera R. Leopold když z Vídně 
před Turkem do Lince a rodinou utekl a odtud Janu 
králi Polskému o pomoc psal, dlouho se rozpakoval, 
ná-lí mu dáti titul Majestaa, čili nic. Po osvobození 
Vídně vrátil se Leopold na třetí den z Lince do Vídně. 
Císař a radami avými dlouho o tom rokoval, či a jako 
má Jana krále přivítati? Tu apanilomyslné kníže Lota- 
rinské pozdvíhši hlasu zvolalo: „bez ceremonií, s ote- 
vřeným náručím přivítali sluší toho, jenž nám říši ochrá- 
■íL^' — Načež oba mocnářové sešli se s komonstvem 
M tomto, asi t mili od Vidně vzdáleném místě. Když 
Leopold cosi zticha o vděčnosti spomenul, můj hratře^ 
řekl mu Sobieský, rád Jsem^ ze jsem Vám tuto malou 
uciňil sluibu: tu vzav králeviče Jakuba za ruku před- 
ataviv jej císařovi řka: to jest můj s^n^ vychovávám 
ho na obranu křesfanstoa. Leopold na to ani slova ne- 
4idpověděf. Jan tím tknutý, obrátív koně odjel. Císař 
dovtípiv se později, ie krále urazil a ie mu }eitě pomoc 
fohká polřrbaá, psal a v^m\<KiNliam %^ \\^ V.tKU- 



SIS 

Tento nápis na pyramidě sdál se aékteréma yáébr 
néma otUeli Sobíeflliého (nepoekyboé PolákaW) přilii 
krátký a skoopý, proto napoal tam olftvkaai jiný obiír- 
nějši a atkvělejlí, a viak všetečnou rukoa opět již 
téměř zmazaný^ nápis tohoto zněni: 



Joaani Sobiesco 

Domioatíone Poloaioo, Littbuanieo, 

Liberatioae Anatríaco, Pannonico, 

Proflífatíone Ottomaaníco, Thracico, 

Religione Cbrístianiiaimo 

Pietate Catholioo, 

Zelo et obtequio Apostolico, 

Inter Regea aapíentissimo, 

later Duoes praestantiaaimo, 

Inter Imperatorea, cítra fabuíaa 

Sólo nomine tremebundo, 
SoIo nomine boatei profliganti. 

CUI 

Gloria miiitaria Reganm peperit, 

Clementia firmaTÍt, 

Merítnm perennabit: 

QUI 

Raro probitatia et conatantiae exenplo 

Propria deaerena, aliena defeadens, 

Doevit qao pacto aanota jura foederom 

Ineanlur, excolantar, perioiantor. 

Ottomanicam Lunana 

Palgentiaiímo Crneia vexillo 

Aeternam Belypsin mioitanten 

Ita propere fortiterque a Christianornni ftnibua 

Eli mí aa vit 

Ut nanm idemque fnerít 

Venítae, Vidiaae et Viciaae. 

Inter innnmeros igitar Christiani Orbis plansas, 

Inter vindicatae Religioais et Imperii taetttiam, 

Inter ernentae Lunae extrema deliqoia^ 

Agnofcant praesentes, falemalVLt ^onXMtx^ 



S14 

Hod UDtom eoascMti Evangelio, qoo pronalgaretur. 

Sed etiani proMsIgalo, nt profligaretor, 

Utrobiquě foísse hominem a DeQ miMimi .* 

GUI NOMBN ERAT JOANMES. 

V Břetislave pobyl jaem jeden den ploý národní 
potěchy a naděje, nebo otočen jsem byl mladistvýnií 
ratolestmi Slavie, zvlásté Tatranské. Pan professor Pal* 
kovič, kterého jii. ode 1^0 Het jsen neviděl, a pan Lado* 
vit Štur, povýšili mi ještě všemožné tato radost a po- 
ložili mé, ku konci se chýlícf, eesté jako korunu na 
hlava. Oni mne uvedli do školy a kola Mladoslavftv ka 
cvičeni se v materčině právě v tom příbytku shromáž- 
děných, v němž přede Čtvrtstoletim i já co žák a po-« 
sluchač jsem sedával a Týdenník od p. Palkoviče vy- 
dávaný čítávsL Slovenšti a Srbští mladíci byli zde spo- 
lečně shromážděni : ti mne československým, tito srbským 
jazykem pozdravili. Po přeslyšaném řečňování některých, 
jak básnických tak i prostomluvných prací v obou 
nářečích, obrátil jsem já několik slov a výstrah| které 
mi již dávno, na srdci ležely, .k těmto mladým bratrfim : 
že se srdečně těším, nejen; já ale ae mnou všickni Slo- 
váci, z těch chvalitebných svědectví, které jim, nad žáky 
jiných narodftv, co do pilnosti, mravnosti a řádného se 
chování, jak p.p. professorové tak i jíní obyvatelé města 
tohoto dávají; že jich sle proaíia a napomínám, aby jií 
nyní ve miádenstvi svém obzvláště na vzdělání svého 
osobného charakteru pracovali; oněch, slavjanské mlá- 
deží vytýkaných, chyb, totiž chabosti a slabosti, vrtka- 
vostí a otrokomyalaosti, slovem bezcharakternosti ae 
varovali: naproti tomu aby sobě zvolili stálost a setr- 
valost v tom, co ve mladosti dobrým a krásným býti 
poznali, pamatajíce na to, že není chvála dobře začíti, 
ale dokonati. Toto otcovské napomenutíj řekl jsem dále, 
není zbytečné, smutná zkušenost mi je na jazyk klade, 
nebo mnozí z naších Mladoalavův, o nichž jsme se, pokud 
ve školách byli^ domnívali, že někdy Tatry z kořea 
vyrvoaoe je na nepřáteli řičeti budou, sotvy že prach 
ákohkf z boí vyrazili a do iisoU i%\au^vU ochladli a 



3iS 

ochabli, tak ie se splnilo na nich to přf sloví: „Hora plodí 
myS/^ Národnosl jejich bývá proméoltvá, jejich mládenecké 
nadšeoost a horlivost slamoohnivá, blýskavé slato jejich 
lásky k národa sřfdka vydrží prflba v ohnivé peci skuteč- 
ného života. A předce nic s nás nebude^ pokud sobd nevy-^ 
chováme pevné charaktery a spartanskou Činosílnoa mlaď, 
kteráby uměla pro národ i hlad a žfzeň trpěti a ne«* 
podlehla ani chleba ani ženě, ani prosbám ani hrozbám^ 
ani bezejmenným listAm, kočičím musikám, roztřískání 
oken a těmto podobným* Nyní nám potřebí, ne tak hlav^ 
knih a učeností, jsko raději srdcí, skutkAv, charakterův :: 
jen tím bude mravný samotit ve vieeh nás povýšen m 
stav našeho národa zlepšen. Varujte se zoufáni nad ná- 
rodem ; chraňte se i při tuposti a nevděčnosti národo. 
říkati, že on není hoden, aby se jemu anebo zaň někdo* 
obětoval. — Oitatně vaše heslo buď vzájemnost, cokoli 
činíte, . čiňte tak, aby se vaše city a myšlénky, vašo 
spisy i skutky , slovem celá vaše československá 
národnost v noří veškerého Slavjanstva kotvily. V» 
všech národních snažnostech, anobrž ve všech lidských 
věcech, přivykněte la mladi sobě vždy nejvyšší cil m 
vzor k dosažení překládati: skoupá skutečnost z tako*» 
vého idealn krom toho to co příliš a mnoho odčesno 
a zmaří. — Po těchto a těmto podobných slovích loučit 
jsem se s nimi pohnutým srdcem, zanechávaje výbor-* 
nému dstavu tomuto mé nejkrásnější želání a žehnáni. 
Nazejtří nesla nás paroloď na vlnách slavodružného 
Dunaje dále. „Tyto naše Uhry jsoa předce jen pože- 
hnaná krajina!*' — řekl jedeo z mých soueestovníkAv 
při opětném vítání a ucření míjejících před očima na«» 
šima břeh&v a okolí Dunajských — ; ovšem, odpo>rěděl 
jáy ale ach nastojte! to požehnání bydli ide jen na 
poli, ve vinícech, v horách a v pustinách, nebo z měst, 
B vesnic, z domiiv a spolkAv lidských- ^iž ateklo vy- 
hnáno jsouc bésem maďarošálenství. — čeho jsem se 
však bál, neubál jsem se: i zde jsme našli celou rotu 
z oněoh JohnbullAv, jenž nás co upírové na celé cestě 
j^ronásledovali, anf se, zvláště nyní, co blechy v ko- 
žichu po celé zemí rozlézají, ned«^o\k«« «^ ^^^\««^<^ 



316 

lide 86 jednou Tehnizdily. Za pra vid io uatanovil Jfem 
eobé dneti mioio obydej, hrdoa mióelívosty ačkoli i tito, 
jako oatalBi jejich krajané, oičisté boby p váe aobé 
otirali, co ilavjanskébo bylo. Když však jedna mladá 
Angličanka § nejnovéjifni Bulwerovým romaneas ▼ mce 
vedle mne atojící a jaktmai národním ehvaatáním, řekla: 
^nojsouli, prý, náá Fnlton a Watt díkflv ode všech ná* 
rodŮY a nesmrtelností jména bodni sa toto vynaleseBÍ 
fiarolodi? — ^' nemohl jsem se idrieti, abych nebyl 
poznamenal: ,,odpusfte, Mylady! chyba lávky, ani aane- 
rikanskémv Fultonovi, ani vašema Wattovi a národa 
nepatři Čest vyaaleienfi, ale jen obnovení, opotřebeni m 
zdokonaleni parolodi. Jii přede třemi sty léty, totii 1 54S, 
učinil ve Španélích námořský kapitán Don Blaaco (snad 
původem tak Slavjan, jako Jan Lobkovic; sr. Blažko) 
de Gfarray průbu a to ftdařilon s parolodí na moři a 
přitomnosU císaře Karla pét. a mnohých jiných vEne- 
senýcb osob, o Čemž hodoovčrné důkazy podnes se 
v archivu mésta Salamanca chovají, Nalézají ae i básné 
a zpévy ŠpauČlské % toho vékn, tento vynálezek oslň* 
vujicí.^ VyStčřila nemálo oči tato paní nad touto, jak 
se ji zdálo, slavjaoskou neotosanostf. Angličané chtéji 
sami nejen všecka moře a všecky plavné řeky, co sod 
portem, vylokati; ale i celou pevnou zemi, co pudding 
aneb beafsteek, polknouti a ztráviti, užívajíce k tomu 
jiných meašíoh národův co omáčky a salátu. Staveni 
mostu mezí Pešti a Budínem, dává jim vítanou přítežitost 
do Uher hromadné putovati, zde se osazovati a pod 
zástérou kupectví a délání mašin jinou hru provoditi. 
Jednomu anglickému lordovi tak se maďaraké bindy 
(kožichy) zalibily, že množství jich v Debrecind nakonpir 
až do Londýna ku prodávání vezl. 

Pod Vyšehradem, k mé nejvétši radosti, bavila so 
loď naše tak dlouho, že já dosti času získal jsem tyto 
vážné zrntiny navítiviti. Dévín, Nitra, Vyšehrad a Sala- 
l>or, čili Blaton jsou déjinné nejpamátnéjši místnosti 
slavjanské z předmadarských časův. Zdejší opatstvi e 
Mliiter Benediktinův a, Štěpán nezaleží I, ale jenooi obno- 
ril a potwrdil tak jako v SaVabotu. Yo^^>fttio^ i^ v^t%\L^ 



8. Prokop sde SlavjančÍDé a alavjanskému obřadu se 
Tyuči!. R. 1335. byli zde tři slavjaoití králové : Masi«ir 
Polský, Jao čeiký a Nemaoa Srbalco-fiosenaký, shro- 
máždéni a od Karla I. Uherakébo krále éaatováni. — * 
I^yoi tu puato, ačmo. Než má duše^ aC pravdu vyiaáa^ 
cizokrajinskými dilean poklady, city a myiléokami tak 
přeploéna, dílem bolestnými tepy a vrazy tak UDavea* 
byla: že domácího sobe živé vdímati a nade vlastním, 
blíakým plakati již nesUčila; i sama tužba srdce mého, 
mé domácí milá&ky čím drive spatřiti, nepokojila dusí • 
roxplaáovala poiornoit. Večer o bodiné 8 přirazila loď 
ku přístavu Feifanskému, kde již na břebu přátelé na 
nás čekali a nás vítali Po uplynulí asi dvoi\raésíc&T 
navrátil jsem se žCaifen a zdráv, co bloudící Odysseus, 
v lŮQO mé drahé rodinky, přinesa domftv množství po- 
cdravAv a odpozdraváv přátelských. Mezi donesenýaú 
novostmi zvědavost domácích i přátel nejvíce na sebe 
táhla jedna malá hezká, v Benátských dílnách schválné 
k tomu cíli koupená, n prostřed plováni na Jaderském 
Moři mořskou vodou naplněna sklenička, kterou kol- 
kolem do rukau bráno, očima obdivováno, nosem ovoňo-^ 
váno a jazykem okuiováno. 

Pro tak dlouhou cestu bude se to nejednám snad 
krátký čas zdáti. Tobyoh já sám v mladosti, anobri 
ježte jeo asi před 10 — 12 lety byl řekl: ale uynéjái 
parolodé, ptrovozy, železné dráhy, rychlíky, dostavníky^ 
diližance a témto podobné prostředky tak polehčují oe« 
stování, že kdo času, místa a příležitosti těchto opatrné 
užiti umí, a při tom^ jako my, t pozdní večery,, včasná 
jitra aneb i celé noci ku pomoci vezme: ten za týden 
nyní dále ujde, než jindy za dva i tri, aniž při tom 
potřebuje býti cesta jeho pouhým prswným cváláním n 
povrchním na předměty koukáním. Jako všudy, tak i 
zde, může se evičeoím zvláštní zkušenost a oustrovstvfi 
v krátkém času nabyti. Ted jsem připloval z Lince do 
Pešté ve dvou dnech, k čemuž jsem před sestl lety um 
vodě i zemi celých šest dn&v potřeboval. Jakový to 
rozdíl! — - Mezitím nebudeme se pravotiti s lim^ kd<ih\ 
snad tato osle patování| ne Uk u^QikO>& ^^%\a^^ "^ ^?<^^^ 



308 

tito oiřenoieí přÍDáleiejí. VrchooBtí, h\tchtOj kiutelé^ 
oditelé a jioi vidcové lidu a národo naiebo: jak veKké 
pole cétluh a účinlivottí jeft tu jeitd pro véal Ačkoli 
vysoati masfm, ie běda národa, který jedtč v podoboýcli 
aoroYOStecb a abovadílóitech leil, kde jeho vxdólatelé 
jeité proti takovým překážkám a Depřátelám bojovali^ 
psáti a mlaviti musejí. Takový národ ješié aedosrál 
k.té cti, aby do chrámu osvěty a vadčianosti Teden 
býti mohl* A však jesté neoi všecko proaaddjeno. Čaa 
jest ale jii, a to věru svrchovaný, aby aái lid i ku 
mravné i ku národní povédomosli prijda a uileckttlejěfqi 
samodtem oživen bodá, ty dvé, jeí tak velice aohavajíei 
neřesti se sebe složil, totiž opilstvo a jmenovité kořal- 
kováaí, a pak ono otrocké před jinými se £arviikoTáni, 
jimiž nám sami cizinci tak Často uši vytírají. 

Z Islu jeli jsme vedle řeky Tranny (sr. Trávena?) 
k jeseru Trauenskémn a odtudto v parolodi do Gasnnda* 
Na parolodi, která náa odvezla, připlul i Vidné do Itálie 
putující, pruský kníže, synovec panujícího nyni krále* 
Dýmku v Uštech maje, boty Kuživané a kabát doati oin* 
raélý nebyl k rozeanánf oti ostatních pocestných. Mae 
srdce zabolelo, při pohledu na toto kníže, poohásejicí 
a domu a z rodu, jenž svou vládu a výsost odtud má, 
ie se stal násilným usurpatorem slavjanských krajin a 
kmenův. — Na levém břehu jesera leží TraunkirchoB, 
kde. klášter ženský; xde se pocestném vypravuje povéal 
o novém Leaodrovi, který prý s pravého břehu přes 
toto široké a bouřlivé jesero k jedné mnišce, bývalé avé 
milence, plovával. Vloe podiveni zasluhuje hra přírody 
na pravém břehu, kde náramné, do oblakAv strmící ska- 
lisko, tváři a hlavu Ludvika XVllI, krále francounského, 
vypodobňuje* Na této parolodi připojili se k nám a 
k naši cestě do Lince i dva mladičtí Čechové, B — ý a 
U — ř z ňima a z llalíe domAv se vraci^ící, jenž, zvláiič 
onen první z nich, i z dobrých domův býti se sdáli. 
„Cnost na peci nelibá*, myslil jsem sobě a proto i do^ 
mníval jsem se, že to budou mladíci i v domácí česko- 
jjavské literatuře a řeči zběhlí, an( na tak dalekou 
oešíu do cjiiny se již opo^éLt\\\. K\« ta\ta.^ v^%h4 \méiia 



309 

* 4 

jednoho neb cItoo éelnéjšicb spiisoTatelftv českých, která 
Y Praxe nahodilo alyieH , jiného nio nexnalí. Byli ite 
jit ▼ MomTČ? ptal jsem ee jich já; nikoli I řekli om. 
Bylí 8te ve Slovenekn? ^NíkolíP — Bytí ate ve Slessko, 
v Lniíceeh, v Halili, v Poláka? ^Nikoli, nikoli, nikoli 1^ 
Milý Bože, jak pak mSiete do ciziny putovati netnajioe 
svých vlastních nejblíišíchl to jest vdru beEcfloé, ne*' 
dlm-li převrácené, cestování. B— ý nksEoval mi Dantebo 
v původo! vlaskd řeči, jeji prý v Itálii koupil : to dobře^ 
řekl já^ ale četl-li jste Kralodvorský Rukopis, aneb Jang* 
manoovy^ Preslovy, Hankovy spisy? Všecko toto jen xe 
slabého slyšení a jako ve snách bylo jim známo aneb 
raději neznámo. Jak pak mňiete vlaské řeči se učiti, 
neonéjíce dokonale vlastní; jak cizonárodní knihy čísti, 
neznajíce, co se ve vlasti dělá? '— ^l nu, odpovédélí 
ialostným hlasem. Pane, ne my, ale naše znčmčilé školy 
a celé naše nešfastné a převrácené vychování jest toho 
příčina : my se ovšem stydíme, že Čechové jsouce, předce 
^^ky dobře ani mlnviti ani psáti nenmfme. — Proč tedy 
váš lid a národ nežádá na slušné cestě od spravedlivé 
vlády národní školy a národní vychování? — *) 

Ve Gmnndé jsou velikánské solni sklady, odkad 
se sAI v sadeoh do Čech odváží. V Thoresiné oudolí 
<Theresienthal) asi Čtvrt hodiny od mésta nad Tranoon, 
jest snamanítá dílna na předení vlny, kamž jsme večer 
ke známým a přátelům výlet učinili. 

Ze Gmnndn do Lince jeli jsme železnou drahou 
velmi povolné* V celém Horno-Rakooskn vyškytají se 
opét, ačkoli střídavé s německými, slavjanské záhony 
<wendische Beete), slavjanská jména a slavjanské obli* 



♦) Poan. vyd. Dosti často již čtli jsme vedle spravedlivých 
výčitek, které nám Oechúm slamy KolUr činí, také 
mnohoa neapravedlivoa. NejmakavéjŠí křivda činí nám ale 
tfde, výskaje nám, že jest naší yinoa, máme-li školy ně- 
mecké. Proč prý nežádáme od spraveídlivé vlády národní 
Školy a národní vychování?! Máme za to, kdyby zvěčnělý 
Kolíár nyní tuto nám učiněnou rýčltku četV, tóí\ ^^ ^s3«k.- 
dejšf naívDoatí sám usmál. 



910 

čeje. Ješlč v 11 a 12 století kvetly sda oi pr«Téiii í 
lévem břeho Traiioy čettté oiady flavjaoské. Zda byl» 
„Pars Slavanorann,^ zde „Slavinía'' sde ^Celomeua* 
(i)i Chimec. Jména měata Vels zaebOTalo poaavad pa- 
mátka staroilavskébo boba Veleaa. Nyní se tito SUt- 
jaoé již dávno ú6aatoýml alalí toho oejvétáíhe dobro«» 
dioi a blaboalaveostvf, které ae, dle sásad a knih né-* 
kterýeh Němcáv (sr. Kohl, Ueber Gallixien), kmenána 
alavjanským na této zeni sa podíl dostati nftie, totít 
dpinéfao aněmčeoi. Styď se, zdravý* rozume lidský, m U- 
kovoa bohoroohavost. 

V Linci, právě a kassy divadla, nalezli jsme panff 
Lad. šediasa , král. radu a professora na všeatililtí 
Peátanském, vracajícíbo se zpátkem z Boona ze schAiky 
filologftv a paedagogflv tam odbývané. On mi prTBÍ, 
I dopisftv od svých domácicb, tu smutnou zpráva sdělily 
že pověstný lékař Martin Sucbani v Peiti před několik* 
dny zemřel. Velice mne zarmoutila tato neočekávaná* 
smrt přítele o mé zdraví a živobytí vysoce zaslouiiléiiOy 
ano i Slayomíla dčinlivého a pravdy i spravedlÍToatt 
milovníka neústupného. .Při mém odchodu měl tak řeče- 
nou růži na noze, která se na zánět proměnila. Pokoj 
jeho prachu, sláva jeho duchu! — Po divadle sli jsme 
i 8 panem Šediusem do našeho hostince, kde množství 
vzdělaných LinčanQv, zvláště professorův, k nám přišlo t 
téměř do půlnoci mluveno a hádáno se zde o Uherské 
krajině, o maďaromanii a jiných denních předmětech; 
nejrozhořčeněji mluvili tito Rakušané proti uherské 
zřízeaosti (constitucii) pro6 prý nedopouští, aby, jaká 
v Rakousícb, i sedlák svou nemovitost měl. 

Na parolodí z Lince do Vídně učinil jsem známost 
se dvěma Poláky z Varšavy, totiž s p. Františkem Za- 
krzevským a jeho synem Valentem, vzdělaným mladíkem 
a horlivým vlastencem, jenž několik polských a francooz* 
kých časopisův při sobě maje četl. Domnívaje se, že 
m! poklonu učiní, přečetl mi z časopisu : Revue 61a ve^ 
Paris 1840. str. 70. z pojednání Hieronyma Napoleona 
Bonkovskébo následující místo, které zde. v doslovném 
přeložení sdělujeme : „Ud po\aki[, i ok^iVv .\%Ut, aby 



311 

vyjádřil ta vBijemBOa přiieá a Dákloonosi, která meii 
těmito dvéma národy totii Poláky • Maďary panuje, 
nžívá tokoto přfaloyi: 

yW^gier, Poláky dwa brataáki 
1 do korda i do siklaňkl^ 

Načež já: panel to bylo nékdy, ale nyoi to jíi viee 
neplatí: teď se čaiové a s nimi i oamyslové a náro- 
dové proněnilil — W^grové^ považují a potlačují teď 
Slavjany, jako avé nepřátely« Škoda jen vás, bratři Po- 
láci, že mnozí mezi vámi tak nealavjansky sobě počí- 
nají. Příčina vašebo neštésti byla nevzájemnost slav- 
janaká, vy jste drželi radčji a Fraaconzi, s Maďary a 
jinými cizinci: proto jste museli padnouti. Vy nechcete 
býti roznnni Všeslávové, proto zflstanete zfranoouzštéli 
Paslávové. — Pan Zakrzevský odvolával se na množství 
nářečí slavjanských a obtížnost jim se učiti : načež já 
vyňav z váčku maloU| v Paříži 1841. vyšlou a ve Mni- 
chové koupenou knížečku, pod názvem: Slawianin od 
Ant. Straszyáskiego, Četl jsem mu téžnášled. místo, na 
str. 13 : „Francya, która píerwsza z naroddw ewropejskicb, 
przewag% podniesonych nauk w 8wo|éj mowie, najvirí^céj 
przez edukacy^ potraíila zcentralizow^aó ai^ w tak potažné 
Paústwo: niema tej naturalnéj co Siawianija jedaorodoéci. 
W> každéj Prowincyi a niemal w každým departamencíe, 
po kilktt znateéó možná patoa czyli osobných rodzajów 
gminnéj mowy.** 

Ve Vídni obdržev listovnou zprávu o rozstonání 
(ač ne nebezpečném) mé dceruiky, pospíchal jsem Čín 
dříve domflv, tak, že mimo p. Čaploviče nikoho jsem 
nenavštívil. P. Čaplovič byl první, z jehož úst zprávy o 
odbývaném v Pešti evang. všeobecném církevním snémé 
jsem alyiel ; kterak on ne sněm ale boj Maďarftv proti 
Slovákftm a jejich řeči byl; kterak chrám evangelioký 
křikem n aurovosti zvláště mladých Maďarův a juratův 
poskvrněn byl, jenž se až k oltáři nestydatým ěelem 
třeli atd. Krom toho já ve Vídni, kolikrátkoli jsem byU 
nerad jseai se dloahp ftdriova\^ HtV^ «q\ %^^ ^ivi^kte^ 
proč ? 



Sf2 

Ještě odpoledne najal jsem zvláštní příleiitosty chtěje 
včasně ráoo v Břetislave býti. Otvrt hodinky od Ebers* 
dorfu, při ústi řecky Švechatu do Dunaje, stoji na levě 
straně cesty pyramida, na čtyřech koulicb spoČivající, 
asi 1 4 střevicfiv vysoká^ vystavena ku památce rozbitého 
zde táboru Polskěho r. 1683. a oné schůzky^ které se 
mezi králem Janem Sobieským a císařem Leopoldem, po 
osvobozeni Vidné od Turkův, zde stala. Pomaik lento 
vfiee ochlazuje než zehřlvá ardce divékfiv, anf špleha 
nevděčnosti na něm lpí. Nápis na ném tento se nalézá: 
.Anno glorío9Í imperii Leopoldi Primi XXVI, die 15. 
Sept. duo longe maximi Bnropae Monarchae, idem Leo- 
poidus Caeaar Augustus et Joannes Ki. Poloniae B. libé- 
rata prospere obsidione Vienna, acto ín fugám iogeoti 
harbarornm exercitu^ occupatis eorundem aeneis tor- 
nientis commeatnqne, reportatis praeterea opimis spoliis, 
hoo lečo inter snorum viclricia arma invíeem gralula- 
bondi convenere, magna utrínqoe Electoris, Ducum, Prin- 
dpam ac Magnátům conitíva.*^ Pozoru hodno, že v ná- 
pisu tomto pří Leopoldovi stoji celé slovo Caesar, pří 
Janovi ale jen počátedni litera R. Leopold když z Vidně 
před Turkem do Lince a rodinou utekl a odtud Janu 
králi Polskému o pomoc psal, dlouho se rozpakoval, 
ná-li mn dáti titul Majestas, čili nic. Po osvobozeni 
Vídně vrátil se Leopold na třetí den z Lince do Vidně. 
Císař s radami svými dlouho o tom rokoval, či a jako 
má Jana krále přivítati? Tu apanílomyslné kníže Lota- 
rinské pozdvíhái hiasu zvolalo: „bez ceremonií, a ote- 
vřeným náručím přivítati sluší toho, jenž nám říší ochrá- 
■il.^' — Načež oba mocnářové sešli se s komonstvem 
M tomto, asi t míli od Vídně vzdáleném místě. Když 
Leopold cosi zticha o vděčnosti zpomenul, múj bratře^ 
řekl mu Sobieský, rád jaem^ ze jsem Vám tuto malou 
uciňil sluibu: to vzav královice Jakuba za ruku před- 
staviv jej císařovi řka: to jest múj s^n^ vychovávám 
ho na obranu křesfanstoa, Leopold na to ani alova ne- 
4idpověděi. Jan tím tknutý, obrátiv koně odjet. Císař 
éoftípif B0 později, ie krále urazil a ie mn jeStě pomoc 
fohká polřrbaá, ps«\ a v^mVwiNliam %^ V\^ Vt^^-. 



9ít 

Tenlo nápis na pyramide &dál ae aékteréoio yáébr 
néma ctitali Sobieakého (Bepoekyboé Polákavi) přflíi 
krátký a akoapý, proto aapoal taoi olůvkeai jiný obšír- 
nější a stkvěly, a však všeteiaou rakoa opét již 
téměř zmazaný; nápis tohoto znění: 



Joanoi Sobiofco 

Domínatíona Polonico, Litthoanieo, 

LíberattoBo Aostriaoo, Pannonico, 

Proflífatíone Ottomanníoo, Ttiracico, 

Religione Chriatianiaaimo 

Píetate Catfaolico, 

Zelo et obaequio Apoatolico, 

Inter Beges aapieotíaaimOy 

Inter Duoea praestantiaaimo, 

Inter Imperatorea, cítra fabulaa 

Solo nomine tremebuodo, 
SoIo nomine boatei proflíganti. 

CUI 

Gloria militaris Bognam peperit, 

Clemeatia firmaTÍt, 

Merítnm perennabít: 

QUI 

Raro probitatia et eoaatantiae exenplo 

Propria deaerena, aliena defendena, 

Doenit qao pacto aancta jara foederom 

Ineantar, excolantar, pericianlor. 

Ottomanicam Lunám 

Palgentíssímo Croeit vexilto 

Aeternam Belypsín míoitanten 

Ita propere forliterque a Christianorom finibus 

Blimiaavit 

Ut nnnm idenque fnerít 

Veniase, Vidisae et Vícíaae. 

Inter innnmeroa ifitnr Chriatíani Orbis phraaas, 

Inter Tíndicatse Religfionia et Imperií lactítíam, 

Inter eraentae Lunae extrema deVvQ^>a\%^ 

AgooiCBhi praeaentea, taleai^WT v^^^^^^> 



SI4 

Nou tantom enaseeoti Evangelío^ qao pronmlgaretur^ 

S«d etiam promnlgato, ae profligaretar, 

Utrobtque fnisae hominem a Deo missum •- 

CUI NOMBN ERAT JOANNES. 

V Břetislave pobyl jsem jeden den plný národní 
potěchy a naděje, nebo otočen jsem byl mladistrýmf 
ratolestmi Slavie, zvláště Tatranské. Pan professor Pal* 
kovič, kterého jíš ode !^0 let jsen aevidél, a pan Lado* 
vit Štur, povýdili mi je^tě všemožně tuto radost a po- 
ložili mé, ku konci se chýlící, cestě jako kornou na 
hlava. Oni mne uvedli do školy a kola MladoslavAv ka 
cvičeni se v materčině :právé v tom příbytku shromáž- 
děných, v němž přede čtvrtstoletím i já co žák a po-« 
sluchač jsem sedával a Týdenník od p. Palkoviče vy- 
dávaný čítávaL Slovenšti a Srbští mladíci byli zde spo- 
lečně shromážděni : ti mne československým, tito srbským 
jazykem pozdravili. Po přeslyšaném řečňování některých, 
jak básnických tak i prostomluvných prací v oboa 
nářečích, obráHl jsem já několik slov a výstrah, které 
mi již dávno na srdci ležely, .k těmto mladým bratrům : 
Že se srdečně těším, nejen; já ale se mnou všíckni Slo- 
váci, z těch chvalitebných svědectví, které jim, nad žáky 
jiných narodův, co do pilnosti, mravnosti a řádného se 
chování, jak p.p. professorové tak i jiní obyvatelé města 
tohoto dávají; ie jich ale prosím a napomínám, aby jiš 
nyní ve mládenstvi svém obzvláště na vzdělání svého 
osobného charakteru pracovali; oněch, slavjanské mlá- 
deži vytýkaných, ckyb, totiž chabosti a slabosti, vrtka- 
vosti a otrokomyalnosti, slovem bezcharakternosti se 
varovali: naproti tomu aby sobě zvolili stálost a setr- 
valost v tom,, co ve mladosti dobrým a krásným býti 
poznali, pamatujíce na to, že není chvála dobře začíti, 
ale dokonati. Toto otcovské napomenuti, řekl jsem dále, 
není zbytečné, smutná zkušenost mí je na jazyk klade, 
nebo mnozí z našich Mladoalavův, o nichž jsme se, pokud 
ve školách byli) domnívali, že někdy Tatry z kořen 
vyrvouce je na nepřáteli řičeti budou, sotvy že prach 
ákohký z hoi vyrazili a do ívnoU N%V;^>&\f^v ^^oSA^dli % 



3i» 

ochabli, lak ie se splotlo na nich to přísloví: ^Uora plodí 
myi/^ Národoott jejich bývá proméolivá, jejich mládeaecké 
nadienoft a horlivost slamoohaivá^ blýskavé alato jejich 
lásky k národa i řidka vydrží prábu v ohoivé pecí skote5* 
ného života. A předce nic s nás nebade, pokud sobe nevy* 
chováme pevné charaktery a Spartanskou dinosilnoa mlad, 
kteráby umčla pro národ i hlad a ifzeň trpěti a ne<* 
podlehla ani chlebu ani itné, ani prosbám ani hrosbámy. 
ani bezejmenným lístftm, kočičím muzikám, roztřiskání' 
oken a témto podobným* Nyní nám potřebí, ne tak hlav,, 
knih a učeností, jako raději srdcí, skutkAv, charakterAv t 
jen tím bude mravný samoeit ve všech nás povýšen » 
stav našeho národu zlepšen. Varujte se zoufáni nad ná- 
rodem ; chraňte se i při tuposti a nevděčnosti národu, 
říkati, ie on není hoden, aby se jemu anebo zaň někdo- 
obětoval. — Oitatně vaše heslo bud vzájemnost, cokoli 
činíte, . čiňte tak, aby se vaše city a myšlénky, vašo 
spisy i skutky , slovem celá vaše Československá 
národnost v moři veškerého Slavjanstva kotvily. V& 
všech národních snažnostech, anobrž ve všech lidských 
věcech, přivykněte za mladí sobě vidy nejvyšší cíl m 
vzor k dosaieni překládati: skoupá skutečnost z tako— 
vého idealn krom toho to co příliš a mnoho odčesne 
• zmaří. — Po těchto a těmto podobných slovích loučil 
jsem se s nimi pohnutým srdcem, zanechávaje výbor-^ 
némn dstavu tomuto mé nejkrásnéjší želání a žehnáni. 
Nazejtří nesla nás parolod nu vlnách slavodrnžnéha 
Dunaje dále. «Tyto naše Uhry jsou předce jen pože- 
hnaná krajina!*' --* řekl jedeo z mých soucestovníkftv 
při opětném vítáni a ucření míjejících před očima na-* 
Šíma břehAv a okolí Dunajských — ; ovšem, odpcfvěděl 
jáy ale ach nastojte! to požehnání bydli zde jen na 
poli, ve vinicecb, v horách a v pustinách, nebo z měst, 
B vesnic, z domAv a spolkAv lidských- wfiž uteklo vy- 
hnáno jsouc béaem maďarošálenství. — čeho jsem se 
však bál, nenbál jsem se: i zde jsme našli celou rotu 
s oněch JobubnlIAv, jenž nás co opírové na celé cestft 
pronásledovali, anf se, zvláště nyti, co hV«t9GC<\ ^ V;^- 
iieha po celé zemi rasléia)!, Be^aidoxu^^ *<^ ^^V^^^^"^ 



316 

lide se jednou Tehniidily. Za pravidlo aatanovil Jieai 
eobé dnet| mimo obydej, hrdou mióelivoat; ačkoli i tito, 
jako ostatní jejich krajané, nečisté huby p všo sobe 
otírali, co slavjanského bylo^ Když TŠak jedna mladá 
Angličanka s nejnovéjíím Bnlweroyým románem ▼ mce 
vedle mne stojící s jakýmsi národním chvástáním, řekla: 
^uojsouli, prý, nás Fulton a Watt diků? ode všech ná* 
rodáv 8 nesmrtelnosti jména bodni za toto vynaleieni 
parolodi? — ^' nemohl jsem se sdr£eti, abych nebyl 
poznamenal: ,,odpusfte, Mylady! chyba lávky, ani ame- 
rikanakémo Fultonovi, ani vašemu Wattoví a národu 
nepatří čest vyaalesenf, ale jen obnovení, upotřebeni • 
zdokonaleni parolodí. Jii přede třemi sty léty, totiž 1548, 
učinil ve Španélích námořský kapitán Don Blaaco (snad 
pftvodem tak Slavjan, jako Jan Lobkovic; sr. filaiko) 
ďe Cfarray průbu a to zdařilou s parolodí na naoři v 
přítomnosti císaře Karla pát. a mnohých jiných vsne<* 
šených osob, o čemž hodoovérné důkazy podnes se 
y archivu mésta Salamanca chovají. Nalézají se i básttó 
a zpévy Španělské z toho veku, tento vynálezek osla- 
vnjici.^ Yyátéřila nemálo oči tato pani nad touto, jak 
«e ji zdálo, slavjanskoa neotosaaosti. Angličané chtéji 
sami nejen vlečka moře a všecky plavné řeky, co sud 
portera, vytokati; ale i celou pevnou zemi, oo puddiag 
aneb beafsteek, polknouti a stráviti, užívajíce k torna 
jiných menších národův co omáčky a salátu. Staveni 
mostu mezi Pešti a Budínem, dává jim vítanou přitežitost 
do Uher hromadné putovati, zde se osazovati a pod 
zástěrou kupectví a dělání mašin jinou hru provoditi. 
Jednomu anglickému lordovi tak se maďarské bundy 
(kožichy) zalíbily, že množství jich v Debrecině nakoupiv 
ai do Londýna ku prodáváni vezl. 

Pod Vyšehradem, k mé největší radostí, bavila se 
loď naše tak dlouho, že já dosti Času získal jsem tyto 
vážné zrutíny navštíviti* Děvin, Nitra, Vyšehrad a Sala- 
l>or, Čili Blaton jsou dějinně nejpamátnější mlatnosli 
slavjanské z předmaďarských časáv. Zdejší opatstvf a 
klášter Benediktinův s. Štěpán nezaložil, ale jenom obno- 
ril a potwrdil tak jako v SiVabotu. V^^^Vsttio^ i^\^«.%k\ 



81T 

8. Prokop sde SlavjančÍDé a alafjanskénu obřadu so 
vyn(i!. B. 1335« bylí zde tři alavjaoští královo : Maaúiír 
Polský, Jan Čeaký a Nemaoa Srbako-fioaeoský, sbro- 
a»áždéní • od Karla I. Uherského krále éaslování. — * 
I^yni tn pasto, iičaiio. Než má doie, a( pravda vynáaiy 
4}ixokrajin8kýiDÍ dílean poklady, city a myšlénkami lak 
přepínána, dílem bolestnými tepy a vrazy tak unavean 
byla: ie domácího sobe iívč všímati a nade vlastním, 
blíským plakati již nestačila; i sama tužba srdce mého, 
mé domácí miláčky čím dříve spatřiti, nepokojila dusí » 
rosplaáovala poiornoat. Večer o hodiné 8 přirazila loď 
ku příatavu Peifanskému, kde již na břehu přátelé na 
nás čekali a nás vítali Po uplynutí asi dvoi^mésíc&T 
navrátil jsem se iCatten a zdráv, eo bloudící Odysseus, 
y lŮQO mé drahé rodinky, přinese domdv množství po*- 
zdravftv a odpozdravftv přátelských. Mezi donesenými 
novostmi zvédavost domácích i přátel nejvíce na sebe 
táhla jedna malá hezká, v Benátských dílnách schváloé 
k tomu cíli koupená, u prostřed plování na Jaderském 
Moři mořskou vodou naplnéna sklenička, kterou kol- 
kolem do rukun bráoo, očima obdivováno^ nosem ovoňo** 
vano a jazykem okuiováoo. 

Pro tak dloubou cestu bude se to nejednám snad 
krátký čas zdáti« Tobyoh já sám ▼ mladoati, anobri 
ještě jen asi před 10-^13 lety byl řekl: ale uynéjší 
' parolodéy ptrovozy, železné dráhy, rychlíky, dostavníky^ 
diližance a těmto podobné prostředky tak polehčují ce* 
stování, že kdo času, místa a příležiloatí těchto opatrné 
■žiti umí, a při tom^ jako my, i pozdní večery, včasná 
jitra aneb i celé noci ku pomoci vezme: ten za týden 
nyní dále ujde, než jindy za dva i tří, aniž při tom 
potřebuje býti cesta jeho pouhým prašným cváláním • 
povrehnim na předměty koukáním. Jako všudy, tak i 
zde, může se cvičením zvláštní zkušenost a nústrovstvi 
▼ krátkém času nabyti. Teď jsem připloval z Lineo do 
Feště ve dvou dnech, k čemuž jsem před šesti lety n« 
vodě i zemi celých šest dnAv potřeboval. Jakový to 
rozdíl! -* Mezitím nebudeme se pravotiti % ívkl^ kÁsí^^ 
snad ialo oale putování^ ne Uk u^e^^^ «.^%\ft^^ '^ \^'^**' 



818 

nim smysla lohd slova, jako raději národDÍ a kráso- 
naooa proeházkoa nazval. , 

Ostatně cesta tato, na níž se přátelství s národ- 
nictoínii příroda s krásoumou ustavičné rokovaly, ne- 
jBÍrně dobročinné následky u mne měla: ona mne tě- 
lesně í doievBé omladila; přírodu v těch nejrozmanitěj- 
iieb, nejnilecbtilejsich i uejstrašlivějdích tvárnostech mí 
opatřiti dala : svét staroklassický žasnoucím očím co pří- 
tomnf předkouzlila ; meze qié zkuianosti znamenitě ros- 
šířila; srdce se životem, rozličnými nepříjemnými okol- 
nostmi zborceným, usvornila ; národ nás z nových stran 
oi ukázala a novou láskou k němu roznítila; l>ož8koQ 
;6ilu v^ a nauk živěji než kde jinde cítiti mi dala; 
jnAj vkus a cit^ skrze nevídané výtvory krásoumy, značně 
směnila a zjemnila; obraznost těmi nejvnadnějiími zá« 
rody obohatila, tak že i na cestě i po návratu děláno 
nesčíslné piány, návrhy a počátky, k jejíchž vyvedeni 
BÓtvy jesle jeden nový život by postačil, a ačkoli usku- 
iečnění jich, bohužel, nepochybně opět v moři obtížného 
ouřadu a. mrzuté viednosti utone a dílem již i utonulo^ 
předce pro mne nepředplacenou cenu měli a mají proto, 
že duál mé onu nevýmluvnou a řídkou slast zpftsobili, 
.dle které aspoň na čas a vazby nutného osudu vytržená 
n do vlastního svobodného živlu přeložena byla. Jako 
vlaská réva^ tak poezie potřebuje stromy a ratolestí, 
aby se na Čem zakládati, okolo Čeho vinouti a prople- 
• iávatí měla : mudrc i v těsné chyži a v temném žaláři 
mudrovati a soustavy z hlubin vnitřku Čerpati může, 
jako se Kant od rodiště svého Královce sotvy 5 — 6 
nil vzdálil; ale básníř musí svět viděti a proto cesto- 
vati, nebo básnictví jen tam se začíná, kde pohodlnost, 
mičelivost a zahálka přestává a naproti tomu kde pod* 
nikavost a odvaha^ hýbání a tření, boj a zápas sil, 
ohosení a konání^ slovem kde život panuje. Člověk 
vůbec tak jest náchylný k nehýbavosti a lhostejnosti, 
4ak se rád zprostí všeho co nějakou nátuhu a obět po- 
žaduje, tak snadno přivykne k malichernosti a chstr- 
noBii: iě vlemožné příčiny a podněty své lepši při- 
rožeaostí hledati a sám sebe be4\\N^ «X^«^\V\ toiUAl^ aby 



819 

fieiilonal t bahné jalové samospokojenosti a všední 
■sobecnélostí. Dach a smysly tak se lehce satapoji na- 
proti p&vabfim krásy a dokonalosti : ie schopnost k cf- 
téof Jích všelikýn spftsobem bysme a sebe chovati a 
zostřovati měli; každého roka byloby třeba aspoň jedoa 
delií neb krstši cesta konati, každého mésfoe vzneiené 
předměty přírody, hvézdnaté nebe, krásné kraje, sahrady 
a kvétníce navštěvovati, každého týdne na mistrovské 
obrazy, sochy a jiná arcidíla krásoumy vlastním okem 
patřiti^ a nějakou ladnou píseň aneb hudbu slyšeti, kaž- 
dého dne několik stran v některé moudré knize (ítati 
aneb se vzdělanými lidmi obcovati a mluviti, každou 
hodinu několik rozumných myšlének ve hlavě s vzbuditi 
aneb do ní vnésti. Lidská duše jest co Josef v Egyptě, 
T das hojnosti pamatuje na ias nouze, žne a shro- 
mažďuje, staví stodoly a potravny, schovává zásobu pro 
budoucnost, a pak, když v ias potřeby její rodina k ni 
přichází, rozdává jí živnost a dary, totiž: mysli před- 
stavy a myšlénky, paměti věci a slova, vtipu podoben- 
stva, rozsudku míru a váhu, obrazotvornosti látky i 
barvy, citu teplotu, rozumu zkušenost a zásady. y^Kdo 
neviděl kostela, i peci se klaní*' — říkali naši předkové 
velmi moudře. A proto netoliko básnířflm, ale každému, 
obzvláště nějaký těžký a omrzelý ouřad vedoucímu Člo- 
věku k přání by bylo, aby každoročně někam cesta 
dělal, to nejen se životem a světem opět smíří ale i 
nových sil propůjčuje; a co Hufeland o koupání praví/ 
že koupel jest druhá mladost, to naším zdáním a zku- 
šením ještě více platí o cestoyání, že cesta jest omlada 
obzvláště vzešlejŠího věku, a posila anobrž novoroda. 
ohrošilého těla. Nic méně však vyznati musím, že jsem 
rád byl, že jsem jiŽ opět doma byl: nebo jako cesto*- 
^ání tak i domácí štěstí vroucně miluji. Kterému národa 
občanský život chybuje, tam se mezí jeho syny a dce- 
rami, rody a (eledmi srdečná láska k domácností a ku 
přírodě tím silněji vyvine, aby náhradu dala za oedo- 
statek účastnosti na štěstí a slávě politického života. 



PŘÍLOHY 



KU 



CESTOPISU. 



Kollárovy špišy UL ^V 



PRIIiOHA I. 

A. 
Memorabilia de Abbatia 8. Adriáni N. de Szalarár, 

conscrípta per Dominicnm Janke, Abbatem Ssalavár. 

A, 1774-1801. 

1. Anoo 798. jdbenle Carolo Magno omBÍs ille • 
Petovío ad Draví, in Danabinm se exoneratitís, ostíaii 
terraram tractas Salísburgeosis Ecclesiae Jorisdictioni 
ccssit. 

2. Cítima Murae, Arabonía et Ssalae anraiom Bri- 
biní a) Dacia fidocíae Ladovicua Pius, CaroH Magni 
filius et saecesaor^ oommiait* 

•) 

Bribious Morayiae dox^ exorta aeditioBe patría pol- 
808 ad LadoYícofli coafogíft^ cujaa virtoti et fidelítali 
ipse confisas omnem illnm terramm tractom ei gaber* 
nandám et caatodiendam tradídít. Filiom habait Heze- 
lonem, Ecclesiae VeszpríaíiieDsia FandatoreoB, et ipse 
patatar Parens amplissimae gentis CiHae Comítom. 

3. Bribious, excítía Salisborgo operariís et artifici* 
bos, stroxit CastelIoDi in Szalae JSomiois palode, et 
Mosborgom rel Szalaborgom appellavit. 

4. In eodem Castello Bríbínos, seo PrÍTÍoa, Basi- 
licam in hon ořem Dei Genitricis Maríae aedifieayit, qoam 
Loípramos Salísbargensiom Bpíseopns Anno 850 con- 
secravit, exoYÍis S. Adriáni Martyrís illostravít, et in 
eadem AdeWinns, SaKsborgeofiiam AttliV-^^^S&^v^^^ii ^«t- 
ratorís aoaPri oafafem Anno 865 ao\«ifkU\\«t «!l^^bX«^ 



324 



b) 



B. AdelvÍDUS seu Adalbinus ex Comitum Thaur fa- 
fnília oriundus erat, 6-us Salisburgensium Arcbi Epí- 
scopus, et 14-us Abbas ad S. Petrům, cumqae eo tem- 
peře iidem essent Monachi, qui Caoonici, et ipse B. Laí- 
prami Praedecessoris et Abbatis sní vestígia secutas, 
Wros ad propagandám fidem idoneos Salisburgo eduxerit, 
ne dubitandum quidem, quín Mosburgi Benedictinos con- 
stituerit. Post 12 regiminis annos sancto fíne quíevít 
anno 873. 



5. lo eodcm Castello extruxerat Bribinus etiam 
Ecclesiam alteram in honorem SS. Petři et Ruperti, ac 
tertiam in honorem S. Joannis Baptistae, quam ídem 
Luípramns cum Ecclesía B« V. Dei Genítricis consecra- 
vcral. c)3 

c) 

FaDítur Tímonius, cum lib. 2. de HuDno-Avaribus 
Cap. 12. Mosburgum a Szalabnrgo discriminat, dum 
patet eundem locum duplíci boc nomine índígitatam 
fuisse, ac ex ipso sítu oplíme erui. — 

6. In saeculi 9. hístoria Conversionis Carantanonim 
tt Pannoniae inferiorís sequentia locorum nomína, Abba- 
4iae Szaladíensi fundata^ leguntur: 



Sa«culo 9. 
Salapinti 

Busíncza 
Ghelsí 

Beatus Kirchen 
Ztradachi 
Fískera 
Btrelez 
Karrcba 
Weríde 
JirabahisreH 
^tepelibert 



Saecolo 11. 
íngi piscina 

Bessenien 

Gbelsen 

Kerchen 

Jestrech 

Fyki 

StelcK 

Karus 

Wrigh 

Reíck 

Stiger 



Saeculo 19. 
Szala-Apátí 

Bessenyó 

Gelse 

Kerecsen 

? 

? 

? 
Karos 
V«r 
Raik 



•» 



sj3 

o 3 
§1 



\ 



3a& 

7. Praeter haec monumentá níhil reperitur, unde 
status, ao coDdítioBÍs Ecclesiae S. AdriaDÍ uberior do* 
titia hauríri posset* Florebaot quídem et aliae Ecclesiae, 
sed nolla Ecclesía S. Adriáni in Mosburg, et S. Michae- 
lis Archaageli in Hesilsburg, vel Weísbrun, seu Wesz- 
prim conferri potait, quo etiam faclum, ut D. Proto-Rex 
Stephanus cum chrístianain rem in regno restitueret, vola- 
erit et SzaladíeDsi S. Adriáni, et Yeszprimiensi S« Mi* 
chaelis sartam, tectamque servare Epigraphen. 

8. Anno 889. jaxta Regínonem Abbatem Promieo* 
sem, Luitprandum Antistitem Veronensem, et Joanoem 
Aveutinum, licet hí de causa adventus ínter se haud 
concordent, Hungari gens pagana e Scyticis regionibos^ 
Maeotide et Tauai has provincias invasit, sensim totam 
Pannoniam inundavit, sacratas Deo aedes destruxit, ao 
totam Religionem Christianam pessumdedit. 

9. Equidem Geysa (qui Patři suo Toxun in Hun- 
gariae Ducatu ánno 934 successerat) post plures regi* 
minis sui annos omnium primus Baptismum suscepit 
aono 970. et Relígioiiem Gatholicam Ubere docendam 
índulsit, perfecta tamen Gentis Conversio Stephano ejus 
íiiio reservata est. 

10. Hic ígitur Stephanus uatus est Strigonií anno 
976, baptisatus a S. Adalberto adolescens, dum jam de 
matrímonio oum Gisela, Henrici S. Imperatoris sorore, 
ineundo tractaretur, a mořte Patříš Geysae ducatus 
gubernacula suscepit anno 997. Cupam biennali bello 
vicít, ei Comitatum Schimdgiensem occupavit. A Syl- 
vestro 2-do Pontifice coronam accepit anno 1000. Mo- 
nasterium S, Adriáni de Szalavár postlimioio restituit 
anno 1019. primumque -ejnsdem Abbatem Petrům, lati- 
nům, cum omni praerogativa instituit (ut videre licet ía 
ipsis literis fundationalibus) ; neve pia Ejus íntentio 
futuris temporibus fruslraretur, sine regio consensu ali- 
quid de bonis fundatis alienari severe vetuit. Imo anno 
1024. novo rursus Privilegio, omneš Abbatiae Subdítos 
a potestate et Jurisdictione omni omnino Judicum exe- 
mit, sólo ^ege^ vel quem Abbas elegerít^ ^QU%i^tA& 
executiooe exeroitatum, nexe iř^o «,Q\fik\w«ttS^% w^^^^íí- 



326 

sBríis loDgiuB proficisci Religiosos oportoat, qoalibet 
bebdomada die Luaae in villa Báráod, el io die Ve- 
nería in Szalayár fora, sen niuidiDaa poblioas ioatitiiit 
11. A tempore S. Stepbani Regis asque ad annaa 
1080. nullam reperíre Uoei docameatafi, ex qao aea 
Abbatom seriet, sea Abbatiae Conditío ilíuatrari poMiit. 
Anno Bomínalo tredecimo Calendas Jaaaarií S, Ladislaiifi 
Kex, anno regni «ai secnndo, Símigíí iaspectís literu 
fundationalíbus de anno 1019^ el confirmativis de anso 
1024. omnia rata et tecta habere volnit ad anpplicatio- 
fiem Stepbani Abbatia. 



B. 

Zmínka o hradě a opatstrí Salararském r asne- 
šenícli sněmŮT králoTství Cberského. 

XVI. Století. 

Aono 1557, 22. Loco Conventua de Szalayár peragat 

interím execntionus Capitulum Veai- 
primiense. 

1563, 53. Abbas niíttat duos Conventuales Szi- 
gethínnn pro Teatiinonio fidedignoa. 

1575. 17. Ejns desolati loco in Comitatibua Sí- 
megiensi, Szaladiensi et Yeszprímiensí 
procedat Capitalum CastríferreL 

1588. 46. Ex Protocollo Abbatiae et literia faciat 
Expeditionea Capítnlnm Caatriferreíf 
aut Conatituto Abbate, Conventua re- 
atituatar. (Toto obnoYeaí opatstvi atalo 
soi dle chronoatiobu na dveřích klá- 
ateruy r. 1594.) 

1596. 39. Szalavár Abbatia conferator Ludovico 



327 

Anno 1598. 38. CoDventos Abbate provídeatur, restau- 

retar, aigillam sibi cooficiat, et expe- 
dítiooea facíat. 

xvn. století. 

Aiwo 1601« 29. Caatellum de Szaiavár necesa^nii fir- 

metur. 
1618. 35. Praeaidiam de Szaiavár, Canisae oppo- 

aitum^ nátura locí paludibus drcum- 

septum, Austria munieDdam recipíat. 
(%25. 20« Ad eJQS munítioDem deputantur orooes 

Comítatas Cig-DaDubianí. 
1647. 45. 60. 71. Abbas Stcphanas Rohonczy 

deputatur ad Gommíaaíonem JaurÍDÍen- 

sem; deputaUr ad r£ÍD09rporaBda 

Bona ÍD pigDore ad Aastriam poaaeasa. 

Capitaneus de Szaiavár a Píscatíonibus 

abstineat, et Abbati de danmis satia- 

faciat. 
1649« 99« Abbas de Szaiavár deputatur ad Cen- 

suram Rationum de Proventibna pu- 

blicis. 
1655« 3. Iq Szaiavár equítes 15, peditea 100 

teneantur, 
1662. 22. Ad munitionem Castelli et fortifícatio* 

nem convertatur sabaidiam contributio- 

nis milítaria. 

XVin. Století. 

Anno 1731. 8. Abbatia Szaiavár restauretar, adminua 

quinque relígiosaa peraonaa teneat, et 
ezpeditionea facíat, 
1802. J8« Abbatia Szaiavár a Praelatura QoW- 
viczen$i independena reddatar.^ 



PRII.OHA U. 

Eljmologieko-liistorické pcjednání o slore H o 1 u lr» 
s ohledem na Slaro-Yenety t Itálii. 

(Vyňaté z obšírnějšího spisa pod názvem: Procházky y za- 
hradě slayské řeči.) 



I. Holub u Sla\janův, 

Pols. Gol^b Gol^bica-Golemb Golembica. 

DobroTský klade holub mezí drousyllabné kořeny, 
tak i Lindě a Bandtkíe; podle našeho zdáoí Yiak žád- 
ného slavjanského slova kořen ze dvon syllab nezáleží; 
všecky takové zdánlivé kořeny dají se pravidelně roz- 
ložiti a na jedon syllabn nvestí, a však i dvonsyllaboí 
kořenové nějaký logický aneb physický původ a význam 
mají, jehož Dobrovský neudává. Jarník, Etymologicon 
sir. 140. odvodí goloh^ golohica od gol^ holý t j. nahý, 
bez peří; Šiškov (Vergleichung der eur. Sprachen) 
mlavf: „že prý pták tento jméoo dostal baď odtad, že 
z vejce cele holý a nahý vychází; buď od modré Sílí 
sivé barvy, která divým holubům vlastní jest a v mštiné 
golubuj sluje«^ Než známo jest, že již ve vejci mladé 
holoubě není holé, ale čmýřím čili pápeřím oděné, pakli 
&le holý Jarnikovi a Šiákovu tolik značí^ co neopeřený, 
platí to netoliko o holubích, ale o všech ptácích, aniž 
zřejmo pro5by a jakby se odtadto pro samé tolikp 
holuby toto jméno bylo mohlo utvořiti. Ruské přídavné 
slovo holubyj není původní, ale od samostatného slova 
holub povstalé, tak jako nejmnožáí názvy barev; k« p« 
vrájDM B rranf^ myš myši, t\x^«i i\x^^^ vc&\i «u&^^h^ 



829 

iněžný, popel popelová popelatá popelná^ duha dubová, 
Behe nebeská atd. A dejme tomu, žeby holub od ho* 
luhyj pochodilo, otázka vždy sfistane, odkud opět holúbyj 
£DÍk a kořen vzalo? Jungmaun ve Slovníku pod (lán- 
kem holub toto píše: ^slovaciao holub et holub, radix 
peregrina, coof. colu-m-ba, ubi rhínesmus, conf. maď. 
galamb, forte compositum ex ga^ conf. scandín. lomr"' 
Taube.^ I vizmeže zdaližby nebylo možná XoXo peregrina 
na domestica změniti ; my aspoň Jistou kojíme se v tom 
nadějí, která se na vlaské naší cestě až v jistota a 
y nevyvratné presvědienf změnila. 

Kořen slova ho-luby hó^lubice jest Ijub^ Ijubice^ 
odkud Ijubý^ Ijubezný^ Ijubost^ Ijubav (láska) Ijubiti^ po* 
Ijubiti^ lobizcUi^ ulybha (rusky usmání;) (esky: libýy 
líbezným libost^ líbiti^ políbiti^ Uhati^ Itbačka (Flitter- 
wochen) ; jenž znamená : cupere, desiderare^ amare^ ba- 
siare^ oaculariy amplecti, coire, fetare^ fecundare; sr. 
sanscrit. lubh^ lubha^ lubhyati lábhitum; lat. libet^ lubetf 
libido^ libare^ praelibo, illibatua ; lupa, lupari^ lupanar ; 
angl. lov, love; anglosss. lu/e, holand. lifdé, staroněm. 
leibe, leive, novoněm. Ltebe, — Předložka h, hoy ha^ 
go, g, h, ko^ ke, ku, jesl známa, ona se udržela ve 
mnohých slovích: k. p. ha->^ran, ho-mole, ga-razda, 
ko-rmoutití, Ko-cel a jest s předložkou s, se, sou, sěrb. 
sa, rus. 30, řec. auv lat. co con. původně totožná^ an( 
hf k^ 8, sr. if-erz, C-or, A^-rdce; holub jesl tedy co 
a-ljub, souljub, spoluljtib. Ve slově holub gol§b jesi sice 
I tvrdé, ve slově pak Ijub, Ijubice měkké, oboje však 
/ i / netoliko (asto se změňují, ale některá slavská ná- 
řečí k. p. české, rozdílu mezi Z a ^ ani neznají, anobrž 
I ve slově Ijub jedině potahmo na následující i čili /, 
ju měkké jest, které ju též jen v některých nářečích 
se nalézá, v jiných pak co Čisté se vyslovuje, k. p. 
briucho brucho břicho, Čjudo Čudo, čjuju čujem čijí, 
pljuju plujem plijí: a pak v některých nářečích slavjan- 
ských 8 rhinesmem se vyslovuje jako q^ §, k. p« dub 
dq^b d§bu; odtud lub, lubica Ijub, Ijubica a tub Iqb Iq" 
bica, holub gal^b. Více podobných ^řikUd&.H \ft&«^^^>6í«k 
jedna a lái hláska v témi 8\on^ n iotX\>í\3í.H^ ^\&^ttó^<í^ 



330 

i měkce i tvrdé se vyslovuje, k. p. české vnuk t lé- 
kterých Slovákův vhukj vnuíri s vňtUri vnUř^ nuekatí^ 
ňuchatt^ dalo, ďjalo, dále dál^, táhnu (/ksÁmc, msii 
n^ato tak í lub^ Ijúb^ holub. Polosltvití Valachové i 
Bulhaři to začátečné I vyoechávijfoe říkigf jub, jubiti 
jubavo^ místo Ijub, 

Že holuby holjub smysl Ijubeni a milovánij Ubáá 
a oelovant čili bozkáváni má, to potmíti ly oejstari 
a nejoblíbeDějdi národní písně a spAsoby mlíiYenL Sr. 
Slovar Ácad Buaké pod článkem : 

Lohzaty oblobyzah cjelovaf. Luk» 7. V. 38. ^Oblo- 
byuše nogě jego (líbala nohy jeho).^ 

Lobzanije* cjelovaníje, pHvětstTOTaniJe* Luk* 7« 
V. 45. i^Lobzaníja mi nedal Jesi.* 1 Půtr ó. V« 15. 
jyCjelojte drag drnga lobzaoíjem yabve.^ LooBonoiOT 
lobzanije jmenovité o holubích užívá, řka: „I čistyek 
golubic lobzanije — Ljubvi javljatnt tamo vbisf.* 

Ljuby* silnaja Ijubov. 

Golubf inogda umalitelnyja slniaf vanéalo naivaiq 
privétstvenných k torna i drugomu pólo. GolabČik bmií, 
Golubuika moja. 

Oolubec^ rod osoblivyja pljaski v kotoroj prygijit 
(skákají, místo proměňují) Črez nogy nasvanyj po pri- 
méru pěsni, v kotoroj slovo golubec často povloijajeUji. 

Srov. OleskOy Píesni ludu, str. 405. „I yykreii 
holubcia — Či nezvablu molodcia.'' 

PrígoluhivaU laskat koga, prigolubit ditja. Tento 
krásný výraz, přiholubit^ místo objí máti, obtulíti časté 
se užívá obzvláště v Maloruských zpěvankách, k. p. i 
Oleska : 

str. 194. Oj ty movys mij luboúku, dčo ja tebe liblUi 
A ja tebe, mij luboúku slo varny holublu^ 

2Í8. Oj znáti, znáti, kdo koho lubit, 
Blízko sidaje i priholubit. 

355. Ta ktož mene požaluje, kto mja priholubitf 
Nimaá toho milenkoho, sčo ho seroe lubíl. 

381. Peršes mene holubila, samas mi movila. 

444. Vezmi mene príholubi k sobi. 

yýrazY ^^^^ Luhko^ Lublca^^ Luboilfeo^ iMbetlka, 



Mi 

Lubica a holub, často soujaienná a totožoá jsou y týchž 
a jiných slarských písních a znamenají milence: jako 
naproti tomu Neluby Néljvh nemilo?níka, nemile vance; srov. 
Olesko^ str. 362. Oj ne jdy lubko ne jdy holubko. 

31. Molodečko hoiabeiko ratnj mene 

s more. 
217. Oj ty cbiopčino si vyj hoiabočkul 
284. Šo ty mene moja maty za n$luba dala ? 
A neluba hírka huba, hirsa od pelunu. 
358 Oj cy harasd cy neharasdy my s ne- 

lubom bude? 
Čelakovský, Slovanské pisoč : 
L str. 94. Ach* čtoi ty golubéik no vesel sidiš ? 

Poteijal golvhku bojarskoj sluga. 
L str. 116. Vdoii po nlícé molodčik, 

Vdoli po širokoj golubéik Často pocháiivaU 
II. str. 88. Ty moj sizeňkoj, moj bélenkoj golubcik. 
Na kogo menja golvhku pakidaješ (ras.) 
II. str. 182. Kakvo sam yuh'v zsijubit (Bulhars). 

(Jakou jsem milenku zamiloval). 
I. str. 75. Já se urobím v bílou holubiou* 
II. str. 9. Jen se na mne nehněvej můj zlatý holotibku. 
IL str. 13. Mfij zlatej holoubku podej mi svou ruku. 
Moře bysme vyvážiti museli, kdybysme přitočiti 
chtěli všecka ta místa z našich národních písní, kde 
je řeč o holubu a hrdličkách, téměř vždycky v ohledu 
na lásku a věci ku milování přináležející, jako jest 
věrnost, nevinnost, tichost, krása, něžnost. Čistota, stud, 
manželství, líbání, objímáni, milování plodu a dítek, přátel, 
příbuzných, vdovství, tanec atd. Pod obrazem holubův 
představují se něžně ňadra panenská, k. p. v oné srbské 
písni u Č$lakov8kého /. 

Tu biašě zaspala děvojka. 
Pod glavom joj snopak děteline, 
U niedrima dvě béla goluba. 
Holubice slouží za příklad manželské věrnosti i po 
smrti manžela, sr. Oles, str. 444. 
Aj za horoju za vysokoju 
Tam sedit holub i s /lolubkoju^ 



832 

Oj sidjet oni taj cílajut sía 

Sivými skrilciami obijmajut sia: 

Nadietív orel z Somyji chmary 

Rozbiv, roziboay holuby z páry; 

Holnbka sedit, íelíbno bude, 

Ščo vže 8 holubom žili nebude. 

,^Siva bolubko r šhoi ty dufajes, 

Cy ne na vrodu šÍo krásnu maješ?^ 

Š5ož my po vrodi, po molodostí, 

Koly ne máju ni y kím milosti. 

,,0j maješ bo ty sim par holubiy 

Vyberaj sobi, kotryj ti Inbyj* 

Oj najže bude dyajciat ! Styry, 

Nemá takobo, jak míj buv railyj. 
Této podobná, ue však manželka, ale matka yérnoa 
vyobrazující, piseň ruská, jest u Čelak. II. str. 103, 
kterou zde v českém přeložení zkrácenou postavíme; 

Jak to na dubku, dvoje holoubkA 

Milovalo se, celovalo se, 

Křidly sivými objímalo se. 

I přiletěl tu sokolik jasný, 

Holuba ranil, zabil sivého. 

Tu se roztouží, želem zavrká 

Holubička sivá pro holoubka. 

Promluví mladý sokolik jasný: 

^NeplaC i neplač sivá holubičko, 

Sivá holubičko, pro svého holoubka. 

Já ti zaletím k moři sinému. 

Přinesu tobě hejno holubů, 

Vybereš sobě holuba sivého.'' 

Promluví sivá tu holubička: 

„Neleť, sokole, k moři sinému. 

Aniž hoň ke mně hejno holubfl: 

Víti mi jiný sic bude věnec, 

Však holoubátkům nebude otec.'' 

Z té příčiny, pro manieUkou věrnost^ '* Egyptčané 

vdovu pod podobou Černé holubice vyobrazovali, anf u 

Dich vdoyy^ více se vdávati nesmějíce, službám nábož- 

oým 86 obětovaly. Ve t\av\a\i«k^c>\i ^^<^H^t^Li.O(v i.«i\\sté 



833 

Hádný pták se tak často nezpomíná, jako holub, a to 
Tždy v zamilovaném smysla, co obraz, oo podobenství, 
co zrcadlo lásky« My jen ndkolik dfikazfiv bez pracného 
hledání, jak se nám namanoa, zde přivedeme z vydaných 
posud sbírek. V Oleskově sbírce : 
atr. 308« Prílítajat holuboňki: 

KaŽat áo nima dívoňkí. 
313. Po nad horo vysokuju holubi/ lítajut. 
354. Oj dež taja kerny5oúka š5o holuhka pila, 
Oj dež taja divčinoňka l5o mene labila? 
379. Sedit holub nad vodoju^ holubha na kladci, 

Skaži meni moja mila, ščo tobi na hadci. 
384, Sivyj holuby sivyj holub sivyjša holubha: 
Mílyj otec, mila máti, milyjšaja lubka. 
Dva holubi vodu pili, dva kalamutili, 
Bodaj toti neskonalí 5o nas rozlučili. 
384. Ja milému ískazala : pomáhej Bih lubkn I 
A vin druhu ojibmaje jak holub holubhu. 
402. Poletila sivá holuboňha ta, vid holuboňka přič. 
(V této písQÍ se slovo holuboňka 21 krátě 
opětuje I) 
414. Ne hudite holubi na chati 
Nebudíte miloho v kimnati. 
401. Za rikamí, za vodami 
Pje holubka 8 holubamiy 
Poletila od holuba 
Kotoromu bola luba. 
Tak i v polských písních tamž: 
atr. 115. Na wysokim d§bie golqbecek siedzial : 

Kochajmy sie stale, aby nikt nie wiedzial. 
156. Lataj^ gol§bie, jeden niema páry: 

Jak že cie mam kochaó kiedyá bardzo starý. 
161. Z tam téj atrony wody lata golqbecek 

Nie widsó, nie slycbaó gdzio moj kochane ček. 
166. Siedz% sie gol§bie na č^bie^ skubaj^ mech, 

Kto nie kochá Macieja bodej zdech. 
Ve sbírce Žegoty Paulihoy str. 111. 
V Porembie, w Pocemh\& 
Faela panna gol^hifi* 



934 

Popov^ Rofijska Erota: 

If. 8tr 73. Letit vokol ú Qlicy Oolubuika iz dr«g||a 

Sletaliaja, cJeloTaliaja. 
in. 8tr. 14, Létal goluh po dolině sam vorknjet. 

On 8iza avoja golubušku šakajet. 
Srov. MoraTské písně od Sušila: 
str. 13. Vyletěla holubénka % bílého stáda. 
83. HiloTali jsme se jak holubův pára: 

Kdože nás rozTedl nech ho Pan Bůh kára. 
97. Na boráeb, na dolách cosi se tam bělá, 

Holuběnhy bílé, nebo snahy ležá. 
Zpévanky Slovenské zaplaveny jsou cele jmény, 
obrazy a yýrazy od holubfiv pfijčeoými. Jii pří tak 
zvaném Vojanem čilí Svato-Janském ohaí^ opěvají se 
holnbi, sroT. 
I. 16. Jano Jano Vajano : 

Přiletěla holubička včas ráno. 
18. Na roztoce^ na potoce, dva holúbky voda pijd. 

Tak se oni shovárajú, koho oni siúčit majú. 
30. Bnď zdráva dušička; sivá holubička^ 

A odpust 2e som Ti bozkon tvoje líčka* 
94. Na Moáovskéj věži dva holubi sedja, 
Ludja jim závidjá 2e sa rádi vídjá. 

108. Ui jinde hrkutá moj milý holubec. 

109. Sivá holubička po Dunaji plývá, 

Z velikej liibosti rada žalost bývá. 

Milovali jsme se ako holubičky 

Rozloučili jsme se ako laštovičky. 

Tak sme se šuhajko my dva rozletěli, 

Jako té holubi keď mezi ně střelí. 
121. Zostaň zdráva, zostaň, holubičko moj a. 
198. Čo 2e sa ti; Milá, má láska neliibí. 

Však sme sedávali ako dva holubi* 
300. Mám já jednu holubičku^ ona večer kvílí : 

Chod domov :/: přjide k tebe Milý, 
II. 6. Má on doma tři dcerky 

Pěkné jako holúbky. 
16. Kyletěla holubička % Ti%okéVio okeuečka. 
ÍÍ3. Holubióka aivi ^la\a. 



385 

245. Vím já dČTČe krásné jako ta hrdlička, 
294, Z nat bych ti dával pit jako holubiatku. 
281. Olvorže mi milá holubenko sivá, 
298. Viděla jsem mého kolubka airého. 

A můíeli smutek nad straoenoa milenkou proniká- 
vej! vyobrazen byli, jako v naších Zpdvankách v srcadlo 
holubův, k. p. 

I. str. 347. Hora, hora, bieiá hora^ 

Na tej hoře bielá skála, ^ 

Na tej skále holub sedí, 

Blíží sa mu střelec mladý* 
Ach ty střelec nestrilaj ma, 
Malý osoh vetmeš zo mha, 

Nožičky mi zmeravely, 

Křidélka mi oprlaly. 
Krev mi v žilách zmeravela, 
Zpráhly všecky kosti těla, 

Smutek zemdlel všecku silu, 

Bo som ztratil rooju Milú. 

II. str. 238. Sedím jak hrdlička na suchém konári 

Smutně si zpievajíc v svém velikém žjali. 

287. Truchlím jako v bore sivá holubička, 
295. Sedím jako samotná hrdliéka^ 

Volám i kdes má holubička, 
370. Za horami na dolině 

Sivý holub vodu pije^ 

Pije mutnou v velkom žjali; 

Že mu Mild Němci vzali, 

Pozn, K porozumění tohoto verše srov. KrmaUj 
Agenda Ecc. 1734. str. 73., kde toto stojf: „Slušná 
věc jest, aby vdovci lehkomyslně nezapomínali na man- 
želky své, však i to nerozumné hovádko, když tova- 
ryše svého ztratí, smutek po něm nese, zvláště o hrdlič- 
kách (holubích) se (tC; že, když tovaryšfiv svých zba- 
veny bývají, na pustá místa a do rozsedlín skalních se 
oddávají, když pak z nich vyletují^ neusaznjí. se na 
místo zelené, ale na dřevo suché, v^uVi v\\\n \^Vcf| ;$r\^ 
nožičkami svfmi voda zakalily, ^^l^^l V^ ««is\^H^ 



324 



b) 



B. Adelvinus seu Adalbinus ex Comitum Thaur fa- 
mília oriundus erat, 6-u8 Salisburgensium Archi Epi- 
scopus, et 14-U8 Abbas ad S. Petrům, cumque eo lem- 
pore iídem essent Monacbi, qai Caoonící, et ipse B. Lui- 
prami Praedecessoris et Abbatis sni vestigia secutus, 
viros ad propagandám fídem idoneos Salisburgo eduxerít, 
ne dubitaudum quidem, quÍD Mosburgí Benedictinos con- 
stituerit. Post 12 regiminis annos saDcto fíne quievit 
anoo 873. 

5. Id eodcm Castello extruxerat Bribinus etiam 
Ecciesiam alteram in honorem SS. Petři et Rupertí, ac 
tertiam in honorem S. Joannis Baptistse, quam ídem 
Luipramns cnm Ecciesia Bt V. Dei Geoitrícís consecra- 
▼erat. c)3 

c) 

Fallitur Timonius, cum lib. 2. de Hunno-Avaribus 
Cap. 12. Mosburgum a Szalaburgo discriminat, dum 
palet eundem locum duplíci boc nomiue iodígitatum 
fuisse, ac ex ipso sítu oplime erui. — 



6. In saecali 9. historia Conrersionis Carantanorum 
tt Pannoniae inferíoris sequentia locorum nomina, Abba- 
iiae Szaladienti fnndata^ leguntur: 



Saieculo 9. 
Salapintí 

Bu sine za 
Ghelsi 

Beatns Kirchen 
Ztradacbi 
Fiskera 
Strelez 
Karrcha 
Weride 
iirahahisreU 
^fepelibert 



Saeculo il. 
Szalapingi piscina 

Bessenien 

Gbelsen 

Kerchen 

Jestrech 

Fyki 

Stelcz 

Karus 

Wrigh 

Reick 

Stiger 



Saeculo 19. 
Szala-Apáti 

Bessenyd 

Gelse 

Kerecsen 

? 

? 

? 
Karos 
\6v 
Raik 



\*4 



9 a> S 
o 



o 



335 

7. Praeter haec monamenta nihil reperítar^ unde 
status, ac conditionis Eoclesiae S. Adriáni aberior no* 
titia haurírí posset* Florebant quidem et aliae Ecclesiao; 
sed nulla Ecdesia S. Adriáni in Mosburg, et S. Michae-* 
lis Archangeli in Hezilsbarg, vel Weisbrun, seu Wesz- 
prím conferrí potait, qao etiam faclnm^ ut D. Proto-Rex 
Stephanus cum christianam rem in regno restítueret, Tola- 
erit et Szaladiensi S. Adriáni^ et Veszprimiensi S. Mi^ 
chaelis sartam, tectamque servare Epigraphen, 

8. Anno 889, jaxta Reginonem Abbatem Pramien-- 
sem, Luitprandum Antistitem Veronenseniy et Joannem 
Aventinum, licet hi de caasa adventas inter se hand 
concordent, Hnngari gens pagana e Scyticis regionibus^ 
Maeotide et Tauai has provincias invasit, sensím totam 
Pannoniam inandavit, sacratas Deo aedes destruxit, ao 
totam Religionem Christianam pessumdedit. 

9. Eqoidem Geysa (quí Patři sao Toxun in Hun- 
gariae Ducatu ánno 934 successerat) post plures regi- 
mínis sui annos omnium primus Baptísmum suscepit 
anno 970. et Religionem Catholícam líbere docendam 
indulsit, perfecta tamen Gentis Conversio Stephano ejus 
filio reservata est. 

10. Hic ígitur Stephanus uatus est Strigonii anno 
976, baptisatas a S. Adalberto adolescens, dum jam de 
matrimonio cnm Gisela^ Henrici S. Imperatoris sorore, 
ineundo tractaretur; a mořte Patrís Geysae ducatus 
gubernacula suscepit anno 997. Cupam biennali bello 
vicít, ei Comitatum Schimógiensem occupavit. A Syl- 
vestro 2-do Pontifice coronam accepit anno 1000« Mo- 
nasterium S. Adriáni de Szalavár postliminio restituit 
anno 1019. primumque -ejusdem Abbatem Petrům, lati- 
nům, cum omni praerogatira instiluit (ut videre licet in 
ipsis literis fundationalibus); neve pia Ejus intentio 
futuris temporibns frustraretur, sine regio consensu alí- 
quíd de bonís fundatis alienari severe vetuit. Imo anno 
1024. novo rursus Privilegio^ omneš Abbatiae Subditos 
a potestate et Jurísdictione omni omnino Judicum exe- 
mit, sólo Rege, vel quem Abbas elegerít^ \iqU%UU& 
execulione exeroitatum, neve pto com^w:wv^>» xi^^^'^- 



326 

flaríís loDgius proficisci Religiofioi oporteal, qnalibet 
babdomada die Luaae in Yilla Báráad, el ip dle Ve- 
oería in SMlavár fora, aea mudmaa poMíoas inttitmt 
11. A tempeře S. Stepbaoi Regís naqae ad annam 
1080. nullam reperíre Ucel doenneitiuD, ex qao sen 
Abbatam series, sea Abbatíae Condítio Ulnatrart poMÍt. 
Anno BominaCo tredecimo Calendaa Janaarii S. Ladialaiu 
Hax, anno regni «ui secundo, Simigií laapectiB literu 
fandationalibos de anno 1019, et confirmatins de aaao 
1024. omnia rata et tecta habere volnit ad sopplícatio- 
fieai Stepbani Abbatía. 



B. 

Zmínka o bradě a opatstYÍ SalaTarském t asne- 
šemch sněmůr králoTstTÍ Uberského. 

XVI. Století. 

Anno 1557. 22. Loco Conveotua de Szalavir peragat 

interím execntionus Capitulum Vesi- 
primiense. 

1563. 53. Abbas roittat duos Conventuales Ssi- 
getbinnm pro Teatimonio fidedignoa. 

1575. 17. Ejna desoíatí loco in Comitatibua Sí- 
megieosi, Szaladiensi et Voazprimíenaí 
procedat Capitulum Castriferrei 

1588. 46. Ex ProtocoUo Abbatiae et líteria faciat 
Expedítíonea Capitnium Caatríferreíf 
aut Constítuto Abbate, Conventna re- 
stitnalur. (Toto obnovení opatatví atalo 
se, dle ohronoatichu na dveřích klá- 
štera, r. 15940 

1596. 39. Szalavár Abbatia conferatnr Lndovico 
Ujlaky, ?taei^Q&\VQ C^%\.\\^«<ti^\« 



337 

Anno 1598. 38. Conyentas Abbate provídeatur, restau- 

retar, sigillam sibí conficiat, et expe- 
ditiones faciaU 

xvn. století. 

Anno 1601« 29. Castellum de SzaU?ár nepesíms fir- 

metar. 
1618. 35. Praesidiam de Szalavár, Canisae oppo- 

situm, nátura locí paludibus drcam- 

septaniy Austria maniendam recipiat. 
1^25. 20* Ad ejus munitionem deputantar oronea 

Comitatas Cii-Danabiaoí, 
1647. 45. ao. 71. Abbaa Stephanus Roboncsy 

deputatur ad Commiaaíonem Jáuriníen- 

a^m; deputatur ad rMoo^rporanda 

Bona in pígoore ad Austria m possetsa. 

Capítanens de Ssalavár a Piacati^níbus 

abalineat, et Abbati de damnis satia- 

faciat. 
1649« 99« Abbaa de Szalavár deputatur ad Cen- 

suram Rationum de ProTentibua pu- 

blicia. 
1655» 3. In Szalavár equites 15, peditea 100 

teneantur. 
1662. 22. Ad munitionem Caatejli et fortificatio^ 

nem conrertatur subiidíam contributio- 

nis militaria. 

XVm. Století. 

Anno 1731. 8. Abbatía Ssalavár restauretor, admínua 

quinque religíosaa persoias teneat, et 
expeditionea fadat. 
1802. 18. Abbatía SaalaTár a Praelatura Ootí- 
viczemi independena reddatur. 



PRII.OHA U. 

Etjmologfeko-historické pcjednám o slore H o 1 u Ir^ 
s ohledem na Slaro-Yenety t Itálii. 

(Vyňaté z obšírnějšiho spisu pod názvem: Procházky y za> 

hradě slayské řeči.) 



I. Holub u Sla\janův, 

Pols. Gol^b Gol^bica-Golemb Golembica. 

DobroTský klade holub mezi drousyllabné kořeny, 
tak i Lindě a Bandtkie; podle našeho zdáoí viak žád- 
ného slavjaoského slova kořen ze dvou syllab nezáleží; 
yiecky takoTé zdánliyé kořeny dají se pravidelně roz- 
ložiti a na jedou syllabu uvésti, a však i dvousyllabni 
kořenové nějaký logický aneb physický původ a význam 
majf, jehož Dobrovský neudává. Jarník, Etymologicon 
str. 140. odvodí goloh^ golohica od gol^ holý t. j. nahý, 
bez peří; Šidkov (Vergleichung der eur. Sprachen) 
mluví : „že prý pták tento jméno dostal buď odtud, že 
z vejce cele holý a nabý vychází; buď od modré iíli 
sivé barvy, která divým holubům vlastní jest a v ruštině 
golvhuj sluje«^ Než známo jest, že jíž ve vejci mladé 
holoubě není holé, ale čmýřim čilí pápeřím oděné, pakli 
ale holý Jarnikovi a Šiško vu tolik značí^ co neopeřený, 
platí to netoliko o holubích, ale o všech ptácích, aniž 
zřejmo pročby a jakby se odtudto pro samé tolikp 
holuby toto jméno bylo mohlo utvořiti. Ruské přídavné 
slovo holubyj není původní, ale od samostatného slova 
holub povstalé, tak jako nejmnožší názvy barev; k« p* 
vrán^ a yraDff myš myši, tvl^qi i\x^^^ «c&^s^^h.ovÝ 



829 

áněžný, popel popelová popelatá popelná^ duha dubová, 
Behe nebeská aid. A dejme tomu, žeby holub od ho- 
luhyj pochodilo, otázka vždy sfistane, odkud opět holúbyj 
£DÍk a kořeo vzalo? Jungmaun ve Slovníku pod (lán- 
kem holub toto píše: ^slovaciao holub et holub, radix 
peregrina, coof. colu-m-ba, ubi rhínesmas, conf. maď. 
galamb, forte compositum ex ga^ conf. scandín. lomr'^ 
Taube.'' I vizmeže zdaližby nebylo možná \o\o peregrina 
na domestica změniti ; my aspoň Jistou kojíme se v tom 
naději, která se na vlaské naší cestě až v jistotu a 
y nevyvratné přesvědčení změnila. 

Kořen slova ho-lúby hďlubice jest Ijub^ IJubice, 
odkud Ijubý^ Ijubezný^ IJubost^ Ijubav (láska) Ijubiti^ po* 
Ijubiti^ lobizati^ ulybha (rusky usmání;) česky: libýy 
líbezným libost^ líbiti^ políbiti^ líbati^ Itbačka (Flitter- 
wochen); jenž znamená: cupere, desiderare^ amare^ ba- 
siare^ oscularíy amplecíi, coire, fetare^ fecundare ; sr. 
sanscrit. lubh^ lubha^ lubhyati lábhitum; lat. libet^ lubet^ 
libido^ libare^ praelibo^ illibaíus : lupa^ luparij lupanar ; 
angl. lov, love; anglosss. lu/e^ holand. lifdé, ataroněm. 
leibe^ leive^ novoněm. Ltebe. — Předložka A, Ao, ha^ 
go^ g^ k, ko^ he^ ku^ jesl známa, ona se udržela ve 
mnohých slovích: k. p. ha->^ran, ho-mole, ga-razda, 
ko-rmoutití, Ko-cel a jest s předložkou «, se^ sou, sěrb. 
sa^ rus. 30, řec. auv lat. co con. pňvodně totožná^ an( 
hf k^ 8j sr. if-erz, C-or, S-rdce; holub jesl tedy co 
a^ljuby souljub^ Bpoluljvb^ Ve slově holub gol§b}e8i sice 
I tvrdé, ve slově pak Ijuby Ijubice měkké, oboje však 
/ i / netoliko Často se změňuji, ale některá slavská ná- 
řečí k. p. české, rozdílu mezi Z a ^ ani neznají, anobrž 
I ve slově Ijub jedině potahmo na následující i čili /, 
ju měkké jest, které ju též jen v některých nářečích 
se nalézá, v jiných pak co Čisté se vyslovuje, k. p. 
briucho brucho břicho, Čjudo Čudo, čjujn čujem čiji, 
pljuju plujem pliji: a pak v některých nářečích slavjan- 
ských s rhinesmem se vyslovuje jako % §, k. p« dub 
d%b d§bu; odtud lub^ lubica Ijub^ Ijubica a tub Iqb Z^- 
bica^ holub gal§b. Více podobných přikladftv isvit^.^^ ^^^"^ 
jedna a táž hláska y témi t\oN^ "i iqiX\>:.\í^^ ^\&<í^<^ 



330 

í mékce i Urdě se vyslovuje, k. p. české vnuk u nd* 
kterých Slovákův vnuk, vnuíri a vňutri vnitry nuchatif 
ňuchati^ dalo, ďJcUo, dáU ddlej, táhnu tjahnu^ moio 
mjaao tak í lub^ Ijub^ holub, PolosUvští ValachoTé a 
Bulhaři to začátečné i vynechávigíce říkají jub, jubily 
jubavo^ místo IJub, 

Že holuby holjvh smysl Ijubent a milováni^ hbánt 
a celovam (ili bozkáváni má, to potvrzují ty nejstarií 
a DejoblíbeDéjší oárodní písoě a zpAsoby mlHveDÍ. Sr. 
Slovar Ácad Buaké pod Článkem : 

Lobzat^ oblobyzatí cjelova(« Luk. 7. V. 38. ^Oblo- 
byzaše nogé jego (líbala nohy jeho).^ 

Lobzanye* cjelovasije, pNvétstvovaoije, Luk. 7» 
V. 45, j^Lobzaníja mí oedal jesi.* 1 Petr 5. V« 15. 
^Cjelojte drug draga lobzaoijem Ijubve.^ LomonosoT 
lobzanije jmenovité o holubích užívá, řka: „I čistydí 
golubic lobzanije — Ljubvi javljatut tamo vlast.* 
Ljuby* silnaja Ijubov. 

Golubf inogda umalítelnyja slnžaf vmésto nazvanq 
privétstvenných k tomu i drugoma poln. Golubčik moj, 
Golubuška moja. 

Oolubec^ rod osoblivyja pljaski v kotoroj prygajot 
(skákají, místo proměňují) črez nogy nazvanyj po pří- 
měru pěsni, v kotoroj slovo golubec Často povtoijajetaja. 
Srov. OleskOj Piesni ludu^ str. 405. „I vykreša 
holubcia — Či nezvablu molodcía.'' 

PrigolubivaU laskat koga, prigolubit ditja* Tento 
krásný výraz, přiholubit, místo objímati, obtuliti často 
se užívá obzvláště v Maloruských zpě vánkách, k. p. a 
Oleska : 

str* 194. Oj ty movyš mij luboúku, ščo ja tebe lnblii| 
A ja tebe, mij luboúku slovamy holublu^ 
218. Oj znáti, znáti, kdo koho lubit, 

Blízko sidaje i pňholubit. 
355. Ta ktož mene požaluje, kto mja priholubitj 

Nimaá toho milenkoho, sčo ho serce labit. 
381. Peršes mene holubila^ samas mi movila. 
444. Vezmi mene príholubi k sobi* 
|. Výrany Lub^ Luhko^ Lublcc^ Luboáfeo^ Lubeákc^ 



4^ai 

Lubica a holub, často aoujmenná a totožná jsou v týchž 
a jiných slavských písních a znamenají milence: jako 
naproti tomu Nelub^ Neljúb nemilovníka, nemilofance; srov. 
Olesko^ str. 362. Oj ne jdy labko ne jdy holubko. 

31. Molodečko holabeiko ratoj mene 

z more. 
217. Oj ty cblopčino sivyj holabočkal 
284. Šo ty mene tt<^a maty za ns/ti5a dala? 
A neluba hirka huba, hirsaod pelunu. 
358 Oj cy harasd cy neharaad, my s ne- 

lubom bude? 
ČelakoYský, Slovanské písně : 
I. str. 94. Acík* čtož ty golubcik no vesel sidis ? 
Poteijal goltibku bojarskoj sluga. 

I. str. 116. Vdolí po nlicé molodčik, 

Vdoli po širokoj golubcik Často pochážiraU 

II. str. 88. Ty moj sizeňkoj, moj béleňkoj golubcik^ 

Na kogo menja golvbku pokidajed (ras.) 
II. str. 182. Kakvo sam Ijub^v zaljabit (Bulhars). 

(Jakou jsem milenku zamiloval). 
L str. 75. Já se urobím v bilou holubiou. 
II. str. 9. Jen se na mne nehněvej můj zlcUý holoubku. 
IL str. 13. Můj zlatej holoubku podej mi svou ruku. 
Moře bysme vyvážiti museli, kdybysme přitočiti 
chtěli všecka ta místa z osiich národních písní, kde 
je řeč o holubu a hrdličkách, téměř vždycky v ohledu 
na lásku a věci ku milování přináležející, jako jest 
věrnost, nevinnost, tichost, krása, něžnost, čistota, stud, 
manželství, líbání, objímání, milování plodu a dítek, přátel, 
příbuzných, vdovství, tanec atd. Pod obrazem holubův 
představují se něžně ňadra panenská, k. p. v oné srbské 
písni u Čélakovského L 

Tu biašé zaspala děvojka. 
Pod glavom joj snopak dětelíne, 
U niedríma dvě bělá goluba. 
Holubice slouží za příklad manželské věrností i po 
smrti manžela, sr. Oles, str. 444. 
Aj za horoju za vysokoju 
Tam sedit holub i s holulikojuy 



S94 

Popov^ Roiijska Erota: 

n. 8lr 73. Letit lokol iz nlicy Oolúbuiha iz drt^a 

Sletalíajay cjelovalísja. 
m. 8tr. 14. Létal goluh po dolině aam vorknjet, 

On sizu avoja golúbuahu šakajet 
Srov« Moravské písně od Sušila: 
8tr. 13. Vyletěla holuhénka z bílého stáda. 
83. HiloTali jsme se jak holúbiiv pára: 

Kdoie nás rozvedl nech ho Pan BAh kára. 
97. Na boráeb, na dolách cosi se tam bělá, 

Holúbénhy bílé, nebo snahy leŽá. 
Zpévanhy Slovenské zaplaveny json cele jmény, 
obrazy a výrazy od holubfiv pAjčeoými. Jii při lak 
zvaném Vojanem čili Svato^Janském ohni^ opěvají se 
holubi, srov. 
I. 16. Jano Jano Vsjano : 

PHletěla holubička včas ráno. 
18. Na roztoce^ na potoce, dva holúhky voda píjil, 

Tak se oni shovárajú, koho oni slú5it majú. 
30, Bad zdráva dušička, sivá holubička^ 

A odpust 2e som Ti bozkon tvoje líčka. 
94. Na Mošovskéj věži dva holubi sedja, 
Ludja jim závidjá že sa rádi vidjá. 

108. Už jinde hrkutá moj milý holuhec. 

109. Sivá holubička po Dunaji plývá, 

Z velikej liibosti rada žalost bývá. 
Milovali jsme se ako holubích/ 
Rozloučili jsme se ako laštovičky. 
Tak sme se iuhajko my dva rozletěli. 
Jako té holubi keď mezi ně střelí. 
121. Zostaň zdráva, zoataň, holubičko moja. 
198. Čo ie sa ti, Milá, má láska nelúbf. 
Však sme sedávali ako dva holubi, 
300. Mám já jednu holubičku^ ona večer kvílí : 

Chod domov :/: přjfde k tebe Milý, 
II. 6. Má on doma tří dcerky 
Pěkné jako holúbky, 
16. Vyletěla holubička z vysokého okenečka. 
li 3. ffolubička sWi \3e\a\a1. 



885 

245. Vím já děvče krásné jako ta hrdlička, 
294. Z 08t bych ti dával pit jako holubicUku, 
281. Otvorže mi milá holubenko sivá. 
298. Vidéla jsem mého holubka sivého. 

A mfiieli smutek nad ztracenoa mileakoa proniká- 
vějí vyobrazen býti, jako v naších Zpěvankách v zrcadle 
holnbůVy k. p. 

I. str. 347. Hora, hora, bída hora^ 

Na lej hoře bielá skála, ^ 

Na tej skále holub sedí, 

Blíži sa ma střelec mladý* 
Ach ty střelec nestrilaj ma, 
Malý osoh vezmeš zo mňa, 

Noiiiky mi zmeravely, 

Křidélka mí opríNily, 
Krev mi v žilách zmeravela, 
Zpráhly všecky kosti těla, 

Smutek zemdlel všecku silu, 

Bo som ztratil moju Mild. 

II. str. 238. Sedím jak hrdlička na suchém konári 

Smutně si zpievajíc v svém velikém ijalí. 

287. Truchlím jako v bore sivá holubička, 
295. Sedím jako samotná hrdUéka, 

Volám i kdes má holubička, 
370. Za horami na dolině 

Sivý holub vodu pije^ 

Pije mntnou v velkom žjali; 

Že mu Milú Němci vzali. 

Pozn, K porozuměni tohoto verše srov. Krman^ 
Agenda Ecc. 1734. str. 73*, kde toto stojf: „Slušná 
věc jest, aby vdovci lehkomyslně nezapoiAinali na man- 
želky své, však i to nerozumné hovádko, když tova- 
ryše svého ztratí, smutek po něm nese, zvláště o hrdlic^ 
kách (holubích) se čte^ že, když tovaryšův svých zba- 
veny bývají, na pustá místa a do rozsedlin skalních se 
oddávají, když pak z nich vyletují^ neusazují se na 
místo zelené, ale na dřevo suché, «ii\i \\\\n \«Vu^ ;$v^^ 
noiičkami svfmi vodu zakalily, n^^cVi v^ %tKsXc?i^ 



336 

hlasem svým touženi své pronášeji." I jako obras nevin" 
nosti jest holub, srov< Zpevaňky L 

Holubička sivá Deurobí škody, 
Sadně na kolajku, napije sa vody, 
Srov. Woiciohiego Pieáni ludu, I. 73. 

Na tej mogíle, wyrósl ci d%be5ek, 
Na niej bíeluchny síada gol^beček. 
j^Pozn. Dusza, níewinie zabítego, przybíera zawsze 
postač biaiego gol^bia podlug wyobražni ludu nassego.^ 
Příjmení holubice dává se někdy i pokrevným a 
přátelúnij ano i mniškám (pro čistotu), vdovám a sirot" 
kúm^t k. p. 

Ni bělajo golubuška, sestrica. Čel. I. 100. 
Ach těščeúko holuboňko. Oles 496. 
Družkám golubočkam. Popov. II. str. 34. 
Černicka golubka zalilatsja slezamí. Pop. III. 7. 
Udovičice golubičícel Vuk. I. 82. 
Ža goroju vysokoju golubi litajut: 
Ja otca^ máti nezaznala^ a muža nemaju. Čel. I. 156. 
I ve starších slavských zpévích holubi často se 
zpomínají v ohledu lásky, tak že někdy obsahem a osnovou 
celých básní jsou, jako k. p. Drevnija Ruskija StikO' 
tvorenija : 

str. 46. 47. Dobrynja po alušam strěljajet sizych go- 

lubej, 
U molodoj fliariny Ignatjevny 
U neje na chorošom vysokom teremu 
Sidjat tut dva sízyja goluhja 
Calujutsja oně, milujutsja, 
Želty nosami obnimajutsja atd. 
A komu není známa ve Kralodvorském Rukopisu 
ona píseň o Zbyhoňovi: 

Poletavá holub se dřeva na dřevo, 
Žalostivo vrká hoře všemu lesu. 
Ach a zlobný Zbyhoň chvati holubicu atd. 
Všecky tyto a nesčíslné jíně zde nepřivedené slavské 
národní písně potvrzují pravost našeho zřídloslovf^ ie 
totíž ho-luh ho-ltthice^ tolik jest jako ko neb sou-^yubf 
Jso neb sou^ubice; nlm^cV^ Qe-Ueb^ Q^Axebiw^ <3f«- 



887 

Ueb-tě; UtkiÉky eoHonar^ e<Himana; pondradi pak / a n 
dailo te tamiňnjfi {k, p. lebo alabo, oébo aoabo^ Mce 
Blae;' iMimanie zlámeme; slaoee, sol, 8oDBe; ftbare^ 
mémetkf liippeD, Cbíld KiiKl alď.) patN Mas i §^nub^ 
$^nubUi^ s-nubenieef které ae q Slovikftt kron toho po 
dnea akrae s^lub^ ahňmukůy alvhenicOy zaBlnbemea yf%\o^ 
Vtoff; a nmíi atejné jeat Běn. Oe4oben^ Ver-lobte^ Ver^ 
hébte^ Gů-hibáe; lát. nupUae (ar. Kbaftkt PlitterwdeheD)^ 
ntcřtf/d, connt^dnim, jejiobi tšecb kořeo jeat (^&. 

X NemAšeaie pfi této pHIeiltoati nliaBiiii pooniadati, 
že i T déjepiau SJavjanakénn bolab nékoNkréte co sna- 
menitý úkaz ae . zjevuje. B. 946. hiaké koéioi Olga 
obležené mčato Koroaten akrze holuby zapálila, jimž na 
křidla a nohy airkn a. jiné ohnÍTé véci přivázati dala ; 
arov. Nestor^ Liélopia. — R. 1683. dne 18. řijna, když 
Sobteský Ttttrký při Vídni přeaiožené v Uhráefa píronáale- 
doval, u Parkanu dnean před avedenou neštastnoo bitvou 
posadila ae bUá holubice nékolikráte před jeho proti 
nepříteli táfaaoaci vojako: Srov. BHefe des Éůntgs von 
Poltn Johan Sobieszhy an áie Kónigin Marie Kosi-- 
nUre wáltrend dea Feldzugs von Wieni Setíbr&n 1827. 
atr. 111. -« R. 1709 když ae o manlelatvi raakého 
eeaareviče Alexeje á Rruflavioko-Lioebiirako*BlabfeeBbar-> 
akoQ kaéinoa na krade ve Wolfenbytla jednak), btlá 
holubice vletái do aiMeoDi posadila ae na lemékOuli na 
to mláto, kde maká řlde vyobrazena byla. Na tatb pří- 
padnoat aloiil alavný Líbenickjf (Leibnitz), právč pritomný, 
náalednjfoi epi|;raB: ar. Leib, opera Geitevae 1768. 
Tom. Y. atr. 809. 

Augurium Columbae 1 709. 

Blankonbargiaci mnaaeo in Príncipis orbom 

Sifoat olivifero laeta ooldmba pede. 
Uinc Boythia in ciaipia. illinc Allaotia In nndia, 

Soilifsal et natoa btrá^oe ref na colént, 

»ISa évoře alarýob RoaAv, piše Karamgin L IQ.^ 
byly hol«binc«^ nebo RaaoTé (o^tiem ^lAt»&x& ^%s^<^ 

KoUánrj tpUiy, nt ^"^ 



336 

blasem svým toužení své pronášejí." 1 jako obras nevin- 
nosti jest holub, srov. Zpevaňky L 

Holubička sivá neurobí škody, 
Sadně na kolejku, napije sa vody, 
Srov, Woiciohiego Pieáni ludu, I. 73. 

Na tej Diogile, wyrós} ci d%beSek, 
Na niej bieluchny siada gol^beček* 
j^Pozn. Dusza, níewínie zabitego, przybíera zawsze 
postač bíaiego gol^bia podlug wyobražni luda oasaego." 
Přiměni holubice dává se někdy i pokrevným a 
přátelům, ano i mniškám (pro čistotu), vdovám a sirot" 
hům^ k. p. 

Ni bělajo golubnška, sestrica. Čel. I. 100. 
Ach těščeúko holuboňko. Oles 496. 
Družkám golubočkam. Popov. II. str* 34, 
Óernicka golubka zalilatsja slezamí. Pop. III« 7. 
Udovičice golabičíce I Vuk. I. 82. 
Ža goroju vysokoju golubi litajut: 
Ja otca^ máti nezaznala, a mnža nemaju. Čel. I« 156. 
I ve starších slavských zpévích holubi Často se 
zpomínají v ohledu lásky, tak že někdy obsahem a osnovou 
celých básní jsou, jako k. p. Drevnija Ruskija Stího- 
tvorenija : 

atr. 46. 47. Dobrynja po alušam strěljajet aízych go- 

lubej, 
U molodoj Slariny Ignatjevny 
U neje na chorošom vysokom teremu 
Sidjat tut dva sízyja golubja 
Calujutsja oně^ mílujutsja, 
Želty nosami obnimajutsja atd. 
A komu není známa ve Králodvorském Rukopisu 
ona píseň o Zbyhoňovi: 

Poletavá holub se dřeva na dřevo, 
Žalostivo vrká hoře všemu lesu. 
Ach a zlobný Zbyhoň chvati holubicu atd. 
Všecky tyto a nesčíslné jině zde nepřivedené slavské 
národní písně potvrzují pravost našeho zřídloslovl^ ie 
totiž ho-lub ho-lubicSy tolik jest jako ko neb sou^ljvhj 
Jso oob souljubice; nlmecV^ Qe-Ueb^ Q^Axebiw^ <?«- 



887 

Ueb-tě; latinéky óOHimar^ e<Himana; pondradi pak i ů n 
čfliÁo te tamiňnjf {k, p. lebo alebo, oébo aoebo; Mce 
Blee;' iMmotaie zlámeme; slaoee, sol, Sonae; tibarei 
admecký iiippeD, Cbíld KM atd.) palřf wem i u^nub^ 
g^nubUi;, s-nuberdc^t které se q Slovikftt krom teko po 
dnes skrze s*Im^, ahňmňee^ slubenicoj zaslvhemea yféiO'* 
Vtoff; s nmíi stejné jest něni. 0&4oben^ Ver^lobte^ Ver^ 
hébte, Gů-hibáe; lát. nupiiae (sr. Kbaftka PlitterwdebeD)^ 
nubere^ connubhm^ jejíobi tšeck kořeo jest Ijub, 

> NemAŠeflie pfi této pHIeiltosti oilčaníiii posniaósti, 
že i v dějepisu SJavjanském bolab nékoNkréte co zna- 
menitý úliaz se . zjevuje. B. 946. hiské knéina Olga 
obležené mčsto Korosten skrze holuby zapálila, jimž na 
křidla a nohy sirku a. jiné ohnivé véci přivázati dala ; 
srov. Nestor^ Lielopis. — R* 1683. dne 18. října, když 
Sobieshý Tntrký pti Vídni přeaiožené v Uhráefa ptronásle- 
doval, u Parkanu dnem před svedenou neštastnou bitvou 
posadila se bílá holubice několikráte před jeho proti 
nepříteli táfanoncS vojsko : Srov. Briefe cUs Éónigs von 
Poltn Johan SobiůBzhg an éUe Kónigin Marie Kosi-- 
mire wálirend dss Feldzugs von Wieni SeUbron 1827* 
str. 111. -« R. 1709 když se o manlelstvi ruského 
eesareviče Alexeje á Rrunsvioko-Linebursko*Blabkenbur-> 
skon knéinou na krade ve Wolfenbytlu jednak), btlá 
holubice vletái do omsenm posadila se na lemékOuli na 
to místo, kde ruská říée vyobrazena byla. Na tuto pří« 
pádnost sloiil slavný Lébenickjf (Leibnitz), právě přítomný, 
následnjfoi epigram: sr. Leíb. opera Oeitevae 1768. 
Tom. Y. str. 809. 

Augvriufn Columbae 1 709. 

Blankenburgíaci mnsaeo in Príncipia orbem 

Sifoat olívifero laeta ooltimba pe4e» 
Uinc Boytbia in cámpís. tUlno Ailaotis In undis, 

Soilienl et natos iitráque ref na colént, ' 

,,{lii évoře starých RosAv, píše Karamtin L IQ.^ 
byhr holubincf^ nebo: RusoTé (o^kem ^%vt>&«k ^%sv^^ 

Xolíárorjr tpi/y, líh Vt 



SS8 

milofali tyto ptáky již od itarodávnýoh («bův.^ Odladto 
vidéti, jak zo hlabia národa váien jest teo vým Kih 
můněhého v Hiát. o protir. k 44. str.. 120, kde mM 
o sprostnosti naieho kolubiciho národu. I RoioTd n 
starších časioh maso holubí jísti se ostýohalít coi ně- 
kteří připisají toma^ ie n křesCanůr Duch S. v obran 
holabíee se představoval; my přítina toho výte kladesM^ 
anajíce, ie %e ataroiitnosti i jiní národové holnbyi u 
svaté je majíce, nikdy nejedli, aníi je kdy aohválné si- 
byeli, jakož o tom svédčí Xenophon^ DiocL jSieuUa^ 
CUmena Aisoandrinus^ Hyginua a jiní. Srov, i holabi 
v Benátkách, Cestopis str. 95. 

11. Holub u Římanův 

a 8 nimi spříznéných, jim podmaněných neb soused- 
ních náxodůY. 

Od sla^jtfdbUéUo lub^ Ijuh^ Ijuba^ ho^ub^ go^gj^t 
poljuh^ pAjtili Římané své co-lumba^ porlumba^ oolunUm^ 
pcdumbus, palumbes. Předložku ko Latiníci níoe téi máji, 
nikoli ale předložku pa^ pOy což samo jii svddectfísi 
jest slavjanskosti slova pcUumb^ pa^lub, pa^iíb. Ze sbT- 
sko-latinskébo golub^ columba, povstalo ceitické a va- 
liské kolommen^ kolomen; bretaoské koulm; ialaodsfcé 
kolm; škottské kolom; skandinávské hrn^r (a vyne- 
cháním předložky go^ ibo); albánské kolttni^ cikaaské 
golumbos; samojedské gulju. Ze slavsko-latinského p€^ 
Ijuby palumba povstalo ápauélské palomb^ a valaafco- 
rumunské po-rumb, které u obojího národu holuba insčí 
netoliko lesního, ale vAbeo každého, nebo latinaké co- 
lumba tlumoM se ve španělských slovnících skrse pa- 
loma, v rumunských skrze porumb. 

Jako u SlávAv holub chybné odvozován ode vSe- 
lijakých nevhodných kořenův, tak i u LatinfkAv alovo 
columba a palumba. Varro R. R. 3. 7. pravf : ^Co- 
Inmbae a columinibus adpellantnr, quod propter timorem 
naluralem snmma loca in tectis captent.^ — MqosI ptáci 
Jesté plažáí a bázlivějáí iaon^ aniž se tak ikrotili dqf 



S89 

jako holub, aniž hledá hoUb viady oejry&di mista. Jašté 
améšnéjši jest odvod ScMlerUv^ Leip. 1804. 1, p.1971. 
^Coluniba verorathlích a xoXtii^ttv aríoarí, natare : nnd 
<la8f die Taaben aícb gerae baden, xsi- bekiontl** Hasy, 
fcachoy a jiní vodol ptáci se jeité i^astdji koapajl. — 
Valambes odvodí lo. Vo9SOů ^áXXeo^at, vibrare, mo- 
Teríy palpitare; jiní od xeXeia, xeXXo^ faaeas, íividaa, 
-sroT. naSe plavý, plavák, aivák. I toto nailna xdáoiaoi 
chybné jest. Říman sobČ při svém columba a pcUianba 
nemaže pomoci, aniž pravé cesty' najíti^ neobratí-li se 
ke Slávflm; pročby pa-lumha jioý kořen melo oei eo- 
iumba^ an( jedno snamenaji? Pn->tamba jest naia Po-ljab, 
fo-ljabek, Po-ljabiti amare, oscalari. 

Jako jsme ve slavjanské poesii smysl lásky a Ijnbení 
^e šlové holub vdady spatřili; tak to samo nacházíme í 
^ latinských přírod ozpytnýcb, mythologických neb básni- 
ckých spisech, an( holub v řecko-římské mythologii 
Venuši posvéoen byl, a všody, had v jejim tovaryšství 
mezi nymfami a druiicemi, buď ve spřeii vůz její ve- 
zoucí, jej spatřujeme. Nebude nezanímavo některé sVédky 
o tom slyšeti. Sr. FulgenUi Mytbologicoo, Lug.- Bat. 
1742. p. 670. „In Venerís tutelam cotumbas ponnnl.'' 
Job. SeJdeni de Dita Syr, II« 3. Sacras Veneri colnmbaa 
fuisse puerí sciaot. Ejusdem Deae qnemadmodum mini- 
strae habitae fuernnt: dočet optime historía illa de oo- 
iumbis circa Erycem montem ín Sicilia volitantibus.^ 
O těchto holnbích erycejskýeh vis Aťhenaevm Deipno- 
8oph^ L. 9 p. 393. edit Casanb. „Ad Erycem Siciliaě 
montem stati qaidam snnt dies, anagogcu vocant, (pro- 
feotionem, exitům) quibus ajant Venerem ad Lybiam 
^iscedere. Nnllae tunc circa eum tractum columbae ap- 
parent, tamquam abeuntem peregre Deara comítatae. Mono 
post die quod tempus katagogia (reditos) nominant, eo- 
lumha ex mari ona provolat et in deae templům se re« 
cipit, seqoontur mox alíae. (.Eryx bylo městedko v Si* 
ciiii slavné ctěoím Venuše^ odkud i její jméno Venus 
Erycioa). Aulocrates tradit Jovem, cum virginem, nomine 
Pbtbiam, in Aegeio deperíret, in columbae figurám ver- 
šům fnisse.** — Týi L. 14, p. 655, ^C^v^^%V>^.H«v^^ 



'Jt«0 

■Oifría) habet eximías eokanbaa^ Stnía formosoi pavosei.* 
I u (Mtrovč Salanině, jeni VeDnii STatý byl, bylo m- 
■tlslpé fliDoiiUi kolobftf ji ke cti ebovéiio, rovnéi i 
¥ aiéafé Papbos. Sr. Andreae Bqfer, addílamcMiUifli ad 
Seldenam: ,,Rupertu8 oaleadit fabulaai de «aiu«bía, Ye- 
nerís aaeria carrninque ejns (^aameum aabeuolíbaa et 
.susoepta doasina ávolantiboa^ vel una ovo iaaideDle, poat 
■líqaot diea Deam Syríam extdiideote, ortem & SenUrO' 
mide, Vener^ illa aive Afterle Dereetae ftlk trajnsia, 
Qtpoia de qua bistoríci iradoDt ad leeam fiiiaae expo- 
^itam (unda orígo Veneria e apama maria) el colaaiH 
bariMi alia foUm, ooagalato laoCe ex paatoniBi mapaiiia 
aarrepto ab iisdem nairitam ai posl mortani coiambía 
oonsecratía hoDoratam.^ V řaéi Syrakd a Babylonaké 
laaseaá Semirama (ar. fraoc. raaiiar) bolnbicf, svláité 
ioaiú, colaaiba aioatena, aof véřeao, ie alavaá Semíraaiís 
po aairtí v holubici prooněnóDa. Caiepini Diotíonar. p. 
271. y^Colambaa esae to tutela Veoeria; ideo faolam pataBfy 
qnia foetui aeaiper iodolgent.^ U Uoaiera aloje Lada 
m Vennie mcUka hobibův^ tak i a éStatia Tbeb. lY. 
255. ^Qoos Pharia volocmmque pařena Cy thereia lleaae-*-^ 
k« kterdaiai verši Lactantíaa aáslednjícf posaainoBéBÍ 
připojil: „Quae caoaa sit, qood Yenna columba delectete 
aíC talia eat. Yeoua eat Cupido, cam quodaai lempore, 
Tolaptatía gratia io qaoadam deaceadiaaeal caaipoa, laa* 
civa eoatentioae certare eoeperaDt, qui plaa aibi goai- 
juantaa coUigaret florea : qaorain Cupido a^jotua aaobíH- 
tete peoBaram, posteaquam oatnram corporia Tolata 
japeravít, víctua eat oumero. Perialera eaíai Nynpha 
aabito occurrit et adjnvaado Yeeercm aaperiorem effocH 
eam poena 8aa« Capido aiqnideai índignalBa aialavít 
paellam ia avem, qaae a Graecia Fůristera adpeliatar. 
Sed poeaaai hoaor aiinait. Yeana oaaiqae coBaolalará 
puellae ionooeBtia traoafiguratioBeBi, columbam io tatela 
aaa eaae aiandavit.^ U téhož Statia L Syl. IL 102. 
mluví Cupido k Yenodi: ^Uio nostroě deflefii fiata eo^^ 
lumba4.^ Srov. téi 

Coitdus 27. 9. Ut albalna eolumbulus Di(meu3. 
Virffil, Aea. YI, Tam maxiqina boroa (Aeoeaa) materaaa 
(Venerki) agnoacU ates. 



S4i 

VirffU. EceL ni. Parta atfeae Venerí auat nvaera, nam- 

qae nolaví 
Ipa« loeuin, aériaa qao ooageaaere eolumbiie^' 
Otnd, Met. XV. 598. Perqae levaa aaras jaoelia invecU 

colnrabis (Veaiia). 

3S«« Cytherejikdea t. j. Colambae. 

AmoTy U. 269. Qaín etiam turdone líoat missaqae oolumba 

Te memorean donioae tealiflcere taae. 

IL 650. Oaonla dat Capido blanda columha aari. 

PetrofK C. 85. p. 542. Donaioa íBqoam YoBoa, ai ego 

huoc paerom boiiaoiroj oras illi par eolumbarum 

doaabo. (fiarnaaDÍ nota; ^Apposite, nam aolum- 

bao ot palumbas Veneri aaorae eraat.'') 

Properte IL 15. Ezemplo juoetae tibi aint in Hinoro 

columbacy 
Maacoloa et totan faemina cDojaginai. 
Tibiil. 1. T. Alba Palaesliao aaneta columha Syro. 
Horat I. BpíBt. 10. 5^ Aoowmas pariter vatali dotíqae 

columbi, 
(Coluonbi ade » starci cblipni, zamilovaní.) 
MartiáL 12. 66. Baaiam tan longom qnaaii annt ntfp^totf 

eolumbarum^ 
—i — 11. 104. Da oalumbatm mihí baaia mille, 

Baaía me eapínnl blaodaa iaiítala columbaě, 
— -^ Idi 66, No TÍoles teama praedaro dente colwf^aw^ 

Tradlta ai Coidiae aint tíeí aaora* detfe. ■ 
Pozn, Z tohoto poiiednlko nápisu viděti, ie obé^ 
továtti holnbův (eohimbae) knižim Venniiným capově* 
aeao bylo proto, ie ji svati bylí (tak i n RasAv jedeni 
hofaMv) ačkoli obětováni lesnioh holabftv 6ili hHvoákAv 
dovoleno- byh>, jako viděti a Proporce, 4. 5. 

Sad^ oapo- torqoatoo Venns^ o regina^ pabmibaey 
Ok^^iMríloai anto tnoa guttiira aeote foeos. 
P/tn; -ffOt^. 34. Fnéiúik- columiis prima ot neotři ifofn 
. adoHería ; oo^ogii fidém non violant eoa- 
mnnnn^pM servant .donniBi. 
lOi 3é. f alnmbeni Gtotao omnibni simílís ntqiMi 
idom* Irino confloBar vonm ^banUttiva^ 
ío olaosnkí fttnitai; 1M«»n ^««»m x«^' 
«st, at adidlerU mofU ^^\«bX« 



34a 

I rozlíiná přijmenfi « přiiadky holabům o fímskýob 
básDÍřův dávaná ukafeujf na lásku a Venuši, k. p. Ovíd.. 
Met. 15. 386. Cyiberejadea coliinbae. Statios Syl. 3. 
5. 80, Dianae eoloBibae. Horal* Carn. 1. 39. 18. Mol- 
les colanbae. U Plauta Cas. 1. 50. Aain. 3. 3. 103. 
jest palumba co poohlebovaci slovo, ano i tolik co mí- 
lenee, chlipnik ; Plant. Bacb. I. 1. 17: „Daae unom 
expectatis palumbem,^ Planí, in Poen. 3. 3. 63 : ,«No8 
tibi palambem ad areám usqae addnxínui.^ Apal. Met. 
Xi 249. „Teneo te menm palombulum.'' Jako n Sla- 
vjanůw jest iasoslOTO holúbkovatí, bolobičkovati, při- 
holubítí, tak i a Latiníkův eolumbare neb coltanbari^ 
srov. Senec. EpisL 115. „Qaíd si qois faeminae cirro 
OKÍspa^e, labrís columbatur,*^ Ve ebrámfcb, na oltářích 
a penízech římských, Venuši posvěcených, všudy se 
spatřují obrssy holubic. Římané stavěli stkvostné ho- 
lubince, jejichž steny btlou barvou olířeny byly, poné- 
vadi prý holubi tuto barvu obzvláště rádi mají. SroT. 
PáLadiue ap. Calep. p. 271. „Columbarium laevigatis et 
dealhaUa paríetibns*^ 

Ze všeho tohoto, jak viděti, tři pravdy vyplývijí : 
přednéy že pravost neší etymologiae, holub od ^;ub, 
nejen duch alavské ale i římské poesie • mythologie 
stvrsuje ; po druhém že Říouné své oolumba, palumba 
ode Slavftv a to rhinezmujtcúsh (l^b lusi^b), a aizujudch 
ne oieujícícb (po, ne poid^ši ' po^ říká vších) pfijčili, a 
pak že slovo pahub, paljvb někdy i u Slávův r uží- 
vání bylo s tím roxditem, že holub byl domácí, svatým 
obras čistoty a věrnosti nunželské, palub (nyní dup- 
nák) lesnf, divoký, obras chlipné, tmilné, nesřisoBé 
lásky. Holub, columba jest tedy podle nynějšího spft- 
sobu mluveni to, co saulib^ šoumiL, co se spolu Ijubf 
a miluje ; palombes jest to, co polib^ poUbekj paiealek, 
pooalunek, pobozký hobiěka, co se Ubá a oelojiS; - Sror. 
Lei a F€^UL — Odtudlo ale i to patrao, jak důleži- 
tou službu pravá a stříslívá otymetogie historii našeho 
i»árodu prokásati • Jakové blesky světla aa j(^ tmavé 
Mrénky hoditi :«Aže. Naho- odtedlo přiroseně zavírati 



.'.I '. * \ 



843 
1 

KríBlem, Jisté ▼ Itálií bydleli s s L«tiniky v ronsedstv 
8 ye Ysájemoé flySDOSti iili, itf cele Dolaliosk^, ode 
SlávAv pfljiené^ slovo paljub pal§b pa-fom^, jii o 
Plaots aiWané nalétáme. To samo potvrzoTati se máie 
i o slovd Tiolub gol§b columba^ ie, ačiioli se jak spojka 
Jbo, cc^ tak i kořen lub lib (Inbet libet) i v latine na- 
lézá, předce spoln s patumbem, od našeho, rolnictví a 
holuby od jakliva milnjíeíbo a pěstnjfciho, národu k bo- 
jovným a s loopeie iivším StarořímanAm přešlo. Kde 
rolnictví 8 s ním spojené lesnictví: tam holubi a pa- 
Inmb. — V rolniotvf a v kupectví více slov a známostí 
Latiníci ode Slávfiv, než tito od oněch vzali. 



ni. Holub u Germanův. 

z vodka I ve slovci IJtib (ho-lnb) dvojí proměnu 

▼ Evropě podstoupila, netoliko onv, jii dotčenou, le se 
ve slavskořímské ře£i v ohledu na manželství v n změ- 
nila u výrazu nttbere nubtitíe čilí nuptiae^ s^nuhitU 
muhy^ muběnice^ místo hibere^ laptiae; ale mimo \y 

▼ germánských nářečích změnila se zvučka I v ohledu 
ni bo-luba y éL, t. Dubu, Taube. — U Ulphila go- 
tbického (r. 360) jmenuje se holub Dubo ; u Otfríeda 
(r. 840) Dubu • Diuba, n Notkera (r. 1022) Tubů; 

▼ anglické řeči Dove. Milovati Čili Ijubiti Ijabost jest 
n Ulphila liubs ; n Otfríeda lioby Hub ; angl. Lově ; od- 
kud patrno, ie Dubo DjfAa Tubu Dovb povstalo z lub, 
Ijubj lavě ohyčeJDým zvuček laď zaměňováním; jako 
UZysses a OSuaaeuCy '>cnma a Saxpupiat Zacio l^cere 
a &axc^ Soocuo ; luboký čili s předloikov h-Zoboký 
h->/obina a arbs. ^abok dubina, debr; sansk. ďnbďnbki; 
sr. /ief, tonfe; dopiti, tak i Inb bo*hb a něm. Tub 
Taube, s nfmi se I české dub-tték doup-nák lépe 
Brovnárá^ ooili s dabem aeeb s doupětem. Tato rzá* 
jemnost mezi I ů d i^ danskrita se ntehézí, sr. JFV. 
Bopp Verglůich. Oraimu ^«K. 1939. 1. S. 16.: ,Be- 
kanul kt der Wéchsel zwisekea d «ád. 1. K3\^^ W 



844 

dem I verwindtor europiíscher Spraoh^ gegesOber s; Bi 
dip leachten dipa Lampa, íst Xa(Xico, Xoc|i.icabC> ^^ 
ifl g^oth. Idb (Leiohe?), da8<m hixOy denty Vth. lOw 
(vienoUka <= aadecim) goth . lif^ (io eH. aw(Uf, floUi. 
Ivftlif).^ SroY. I aaas* dok urere, splendete^ • stov. 
ligotati* 

Teato nénecký výraz Dub Taube, a akuidínaTiké 
Ipoi-r, dftkazem jsoa toho, ' ie pták tento původné bei 
předložky Ao, co, pa jmenován byl lub Ijub. 

IV. Holub u Řekův. 

U Řekftv sluje holub Tcepc^epo^, holubice Tcepi^epá, 
kteréž slovo složeno jest a Tuept^cS^ = praestans, exi- 
míus, a epo^ = amor. Již Aristoteles toto sposoroTal, 
píše: ,7uspiíspá Tcapá to Tuspidíjoc epqcv, xueat 
7ap áXXiQXot^.'' My však první slovo ne Tcepwtóc *^Ý*i 
pravíme, ale Tcspic^^ od Tcspi a OTOti 5ili ďDQXO, 
icáci), a6 pravé oboje Tcepwaci; i icspi^cSc í^^iio ina- 
meuajf, totiž praestanSy ezimius, exemplaris, excelleaa. 
Druhá částka slova 7Cspi(;epov jest ^Epo^, Bros, A*K>r 
od égoLo amoy se kterým se srovnává naše jaro^ jaraatf 
jarýy t. biyný, silný, ao^adý, milováai hodný. Zdá se, 
2e zapírala předložka ka^ ho^ ko, iat. eoy can nékéy 
i zveUýeqí a povýšeni smyslu znamenala, trov. vřav 
vrána (erný a ha^vran éernéyií, tak> jako nyni před- 
ložka qrei anebo př^^ přemondrý, přemondrosl, pfe* 
alavný, odifudž naie ho v« aievé holub odpovídá řec- 
kému Tcapc ve,, šlové icept^epát; řeehé pak Bros jenť 
9ktAt Ijub. Perlsteros jest tedy AroH^f areindl. 

Druhé jméno bolaba n ŘekAv jnst phabé, phosÉO, 
phaUoB^ pAvodné od ^g> qpuTZUtt, 9^04^9 '*(• ^o« ^^^f 
fáito vel foeto, hMua (a Gioer.), falnOf faetim, fecando 
feciij^daa feauoii,; jfflw. býti, budn, hytnoat, obývám, 
bavit; ae, zábava, ^h« ( = dité)^ linbe, btbice, babili ;■ 
indi bhii, bbnv#^ bhaváM. K tomnlo piakořani patff;. 
i řeoko-lat bazípre, biiímn ; slav. bozalí, bozkali i ^ 
libatL Artemiďpmis OMÍeo^. L. U. 20. prnd, iel 



(elediii Bialky^, ivav, hoM a poifub^ ' eohimba a po^ 
kmbck S» 9lavy pAoda, phošea^ ]^íáUo»^ phatiion^ ú 
AríalophaM Pl. ÍOU. batUtrn, idá ae i Janéno afalv 
eyparskéha Papho9 ve availra atáU, Veiivéi poa? éMoélM 
• pafiokými děvkami poTéaiiiélio. Sim Zeoa navMffil 
paana Pbthia v mésté Aehajakém Aagiam, ▼ podobÍBB4< 
holoba, AaakraoD Balylovi miláčku aTéma poalal hultf- 
bici koiipe»oo oé Apkr^dity, bokyné látky, ar. p#el. 
Roinay-ho atr. 13. 

nilá bolabiako f odkud, odkud lalii ? 
Co M přaliboa fftaí Omaš Tftkol ¥ povětří, 

1 jakový tvíy ářad? „ABakraoo noa poslal 

Teď k mládku Batylovi, Mne prodala mu Kypríi^ ald. 

Theokríf, IdylI 3. píše: 
^Já ale dán apamlé mé hnedky pAienice holoubka 

Ariatotelea atanovijit jen jedad plemaao holubAv, 
ala patero drub^v, totii Perittůrcí^ Ijms (ar. bebr. 
losaa), Pkahě^ Phma a Trygon iifi hrdličky. Ale' 
alyšmo dále Aríatotela o hokibícb pfěícíbo, v }eho HM 
9. 7* ^Colaaibi im iioibuidan inlel%eotíaai et ratíoDeaa 
bnmaMm cepraeaentaBt ; nefoe eaim eom pluribaa coita 
patíuaUif; Beqae coBla^nmiy jam iaée a primo ortu 
iaitvB deaaroDt, líai eaftleba aol vidoa. Qoia etíam 
faamioao parloriettí aMs adeai ot ealHi oanMiBO offioio 
foDgitar. Saapot atiam faamíflam pifrio* eoaleat ad aa^ 
dun propCer pavtaa laborem bmb perailit oogitqua in* 
traro. lt#. magmi az parte eolambaa ilintno d;a9aiil aai^raw 
llar# uao coBteota et turlnr at palBmbaa vivit, mee al-^ 
teram reeípitk L 6b 2. PooBliarO' iHad oohimbf» etiam 
est, ut ÍD coitB, Biai ante aiolno oacaléalar ^aá bo» 
aaeeoilftt. Seé janiiBr aíi asaoBier kiteraat: aesíoi^ eaim 
priaMm eoUkim oa^lo. exoNitar, a^fséoteaiv at ainoi 
oacqlo m;\%\ alt jvaior faotíait líbat coím, toliea oaao«-^ 
latar^ L. 6. 9L Colaadiae ÍMumbiM: ovibea amMo, vík 
ciaaia^, lnfamKa aiát, a^ela faaaiíM;^ : Harflbrinl avaai* 
pridíe i|j«B dioí, ^a* pallvmí axahukiBl; a^lrféívBnl pro^^ 
lam^ aa^Ki, ad: aerlMi t em fU eodaaa: mmdQs ^ ^«« 



•46 

BOSse ÍBoipiait Veneren.'' Srov. Aťkenaeus DůipnoBoplu 
L. 9. p« 394« ^Nm vero ad wferitum nsqne des^nmt 
iolvnbae ast masonloa faemiaae, aot faemlnaa niarea, 
a«d altervtro norino aoperatea ▼idoam agit Yitan. Dai» 
Maobsa narrat apad Indea eolombanim ease nelinan 
(ilutý) eolorem.^ Mytholo^e řecká nás a5f, 2e t Irk 
monatTé Aphrodity řili Venaie náalednjfo! bflžkOTé a 
^ruiice byly : EroB (Amor), Anteros (Gegenliebe), J7t- 
meroa (Sehnsuchtliebe), Peristeros (Grosse Liebe), Po* 
thos (Verlangen, Copido sr. pýtám). Sr. YolAiers llytb. 
pod článkem : „Peristera, gríeeb. Mytliol. Bine Nymphe 
ID dem GefoSge der Venas, too Amor ín eine Tavbě* 
verwandelt.^ 

V. Holub u Hebreův a Indův. 

v Sanskríto sloje bolab hapóta, našfm zdánfin od 
kořene kam hamá amór, cnpido, obyčejnou zménoo ret- 
nfch map {mM\i\iu jpatřili, šláp colomna, stopka, 
s,tepka, stemma^ třepet tremnla. Od indického hapóía 
pošlo lat. Cupido^ jako od k(tma čupio, Naie Ijub^ lihj 
lob^ ko-luhy pa^ljub^ Ijubica má se sanskritským htbh 
\fi smysl i kořen ; oboje viak Jest opét jen derÍTatan 
«e staršího a prostějšího kořene sanskrit. le la odkud 
lašf amare, ampleeti; leUt^ cnpídns, snans; slav. Lei, 
Folely láska lelkovati: tak jako naše rddf radosty ra- 
dovali a sanakr. ram raia od ra poebodf. Vis Šléoa 
Bůhj/né str. 214. I nidicko-arabsko^latinakd NelumhOf 
Nelumbium^ jínáta Lotos^ jeai jest květ lásky a plod* 
nosti, idá ae býti ▼ sonvísn s kořenem a se slovy lýuh^ 
polýub^ palumia. Via 8láva Bohyně str. 847. 

V Hebrejaké ře^^í jmenajo se bolnb Jona^ odknd i 
jméno Joná (Jonáš), Jonan^ Jan^ Joan^ Johan^ AnnOy 
Hannaj Annankii atd. Sťov. Bnxtorfii Lexic. liebr. p. 
3i5. Kdo nenmf hebrejsky toho od«flá«e na vy»tět- 
leni slov hebrejských a kaldejskýcb k BibKm pNda«Ý«K 
k-. p. ke Krmaoova sralkoví^ova vydání, atr. 891, kde 
aJ^fi : Janái bolnbiee; /oftonmi^ Jeoi miloatnlček^ ml- 



S47 

sem patři Jonata láfka neb milost boii, Jamadab nilop*' 
fltÍTost, lafkaT09t« Holubice, obsTláštč libnouci a plo- 
dící, byla T celém východ a obrasem oiÍTajicí teploty 
v přirodé« Před stvořeoím vsoáiel se Doc^b Boži nad 
Todami to způsobu líhnoaci holúbiců (srov. Rabiaa Gba-* 
gija a WettsteÍDa p. 268); když semé po dnibékráte 
Todon byla přikryta, bylat opét holubice Noaohem yy- 
sláoa, která nad vodami se vsoášela a skrze přineieDoa 
ratolest a pak svým venku zflstáaím, navrápenou možnost 
života na zemí zvěstovala. I v bebrcýské poesii jest 
slovo holubice výraz zamilovaný a pésténý, sr. Piseft 
Šalám. 2. 14. y^Holabičko má^ ukaž mi obUčej svůj. 
K, 1. 15. 05i tvé jsoa jako holubiéí.^ Pozoru hodno 
i tO; že se u Židův bolubi5i obětí vztahovaly oa po* 
hlavi^ porody ociétovánty odtad seatinědéUca dvé ApíDu* 
háteh neb hrdli5átek v obět přinášela, 3 Mojž. 12. 6» 
Lak. 2. 24. tak i v jiných šenshých nemoceoh. Od* 
tudto dá se snadno vysvětliti i ta horlivost, se kterou 
Ježíš prodavače holubic ze chrámu Jeruzalémského vy-- 
haněl, aby z něho pelei lotrovskou nečinili, Math. 21» 
13. Ti zi^jisté, kdož holuby chovali a prodávali, při- 
náleželi obecným domněním do po&tu zlodějův, svodní'^ 
kův^ hráčův a těmto podobných zlopověstoých lidi tak, 
že ani jen svědectví před soudem o něčem dávati na- 
mohli, sr. Job. Selden de díís Syr. II. 3. Samaritáni, 
od Židův nenáviděni, dle žaloby těchto ctili prý na hoře 
Garizim holubici pod jménem Achima, Áhima co bož- 
ství. Achima ale pochodí od ahab aheb amavit, které 
opět s indickým kam souvisí a libost, lásku značí ; tak 
že holuby golubica^ Ijubica^ Lel^ Po^Lel^ columha^ pa- 
lumbay Duba., Taube^ Cupido^ Eroe periateros peristera^ 
phabs^ kapota^ jona^ achima jeden a týž smysl majf» 
Z toho viděti, jak příhodné a malebné názvy uměli 
naši předkové a tvořitelé řeči věcem přirozeným, zvláště 
živočichům a ptákům, dávati ; jedním slovem vyrazili 
celou povahu neb aspoň nejhlavnější vlastnost živoči- 
chův. Tak žížaly, hmyzy a zeměplazy : k. p. mol (od 
mleti), hrobák, obrobák (hrabati Uf«Vi%\.v^^ \.«r^^\^>>^ 
bovaíráf, ueholšk, ocholez, \eVk», YitoxiV QstV^^ ^^^^ 



M8 

Tofiela (*nri[), throust (chřest), pijsTice, štěnice (stlna), 

ploitíce (^Uitk^j), housenka (toqs fous), stonoh, svjt- 

Iniks atd. Tak jnéna ssavcův : s-lon od skloněiif slo- 

nénf se ku dřevo (der Anlehner), medvěd med|}ed, 

ostrovid, velryb, oosoroiec, jei (sr. Jehfa), lenoch, 

uraveMk, tchoř (od smrdutého toho dechu), lis liSkt 

(od Ifsati se, lichý). Anebo jméoa ptákův^ od bcsrvff : 

pstres, straka, strakoS, labnf (sr. albas, Jakoby albvf 

běivl), Červenka, vrána, havran, riab (gran) Jeřabfce, 

jeřáb, v-rabec; sinogarlíca, hrdliSka (od sivého obojka 

vftkol hrdla), itntonoika, jména od zpévu a pěni: 

pfskle, pěníce, pěnkava, pinka, přepělice, slavík; jména 

od zvuku letem neb hlasem vydaného : vučela vťela, 

vnkač bakaS, kvičela, krkavec,. kukačka, křehař, sý^ 

korka (syčeti), kvočka, kločka; jména od poetovy i 

křivonos, brkoslav, stehlík (štíhlý), kulich (od koloví- 

tostí) v od potravy : mriik (kriák), konopka ; od oby^ 

cejův : strskopud, viohlav, třasořitka, potápka, postov- 

ka, kosodoj, netopýr (nocopták) ; od hnizdéni : vráno* 

hniid, ledňáček, skalník, strnad ; od hnévu a dravostí: 

sop (sopěti, sápati), luňák (srov. lat. laníare, raniti), 

káně (kaniti, geifern, zflrnen), snad i so-kol, vend* 

sakol (srov. klátí) ; od bujnosH a chlípnosti : kokos 

iíohoot, od lásky a IJubostí : holnb, paljob. 







SLOVNÍK 

áuélctlíT 

ySech kmenftv, 

jmenoTité milířůr, fjtc&r, řezbářur , lítců? a kr^isKi- 

, sUTitelif 

■. "^ •. 

od nejstarších časŮT až k nynějšíma Téko, s kréktkým tíyoitáh 
písem a adánim snamenit^áícl^ zvlásté národníchi y/teorŮT 

od 

Jana Koll^ra« 



Vysvětleni některých uměleekýoh výrazův: 



hysta zr poprsí, z řeeko-lat. bailan zz- z hlíny pálený 

obraz. 
krqjolik^ krajoUka (pi kraj a líčiti: íllyr. alika :=: obras) 

kraje9id zz Laadichafl; hrafiMkář zz Landschafl- 

maler (sr. Majoiika ?}. 
kreaUti = rejsovatí, kreslió zz rejsov nik, sr. kras 

okres okrilek, Čára čárka. 
miniatura zz malý drobný obrázek. 
mozaika = Dialováai barvitým kamením. 
náhledinay názor Ansícht k. p. hradu, mésta. 
-ódlika, poohraz zz kopie. 

podobizna zz portrat, podobiznik zz Portťfit-Maler. 
podsary zz GrnDtirupg. 
polovypuklé zz halberhaben, Basrelíef. 
přtchufy přichutensM zz Manier, Laune. 
^maU = Emailmaleroi. 

^ocha zz. statua ; sochař, soinik zz statuarias* 
sténomalba, navápni, námazivná malba = Fresco, 
tichotina^ ticholika, neliybina zz Stillleben. 
rez rys rysina ryžovati rejsovatí, obrys^ obraz* 
vzor^ vzorek Model I, vzorkovati modelliren. 
Jivotolika, Udolika zz genre, scéna ze života. 



Slovník slavjaoských oméleAv. 



A. Umělci SlavopohanStí. 

„Dle tMsoKrflnktesten, meiiteatliaili 
ynňig erfiieullolMb Knmtuif Ang» elnfli 
Volkes, mQuoi dem Gesohichtncbetl* 
ber eben so wichtiy wie die Toutiidé- 
teot groMSD Knnstwtrke •«!&/* 

J. D. Fiorillo Gesch. d. aeidui, 
KflÉgte in DeutschU XI. 

Bolehofllsif krasostavitelé, řesbáfí a solaf d ; 
sr. VUa Otton. L. IIL 5. „Halog^Mti (Bolegaili) el«* 
ricas fanum iotravit, illic clyepus operoso artifioio acii 
lamiDÍs teettts, Deo Herovito oonseeratas.^ Tak i V Ha* 
veU)erku« 

Braniborští lítci a kreslicí; sr. Beckmanna Be«: 
sohreib. d. Mark BraadeDburg IL p. 398. 400., kde pišo 
BeckmaoD, že z vendickýchhrQbftv vykopal ^Umeftý eitté 
metallene GieaakaDoe, eio gatgegOfaenei ^unldeš iSi^íěein i 
daas auf einígen Umén Umriaae voft Ldwefi, Báren nná 
Adlern mil eÍBcm Stifte geaeiehDel wordeo aínd.*' TealO 
vepř jeti iadieká Yaraha-aTatara Boha Yiiaa ; í a Dilb^ 
oiara L. YL se ap$r tnagnuB^ co půvérčivest slarjaBakd^ 
fliodiařská, zpo«iaá« Yii Sléra Bobyné str. 254. Seal 
patří i tak 2vaoý obrovský sloup a oliář la skále tte* 
daleko Aaerbaobu^ dilo ilavjanakých rokoa. > 

Čeští, jmeaovité Králohradscti Ú%á ; Yii Dohrou^ 
ského Slavín atr. 416. „Wer erklart nos díe beíKefeBdo' 
Figor^ die eioen alawischen Gótzea vorzastelleD scbeíot? 
Die Tracht wenigitena iat ácht Slowakútfcu \^v^ "^V^cnt- 



352 

isl Ton Brome g^gossen nnd ward im KdBÍggritxer 
Kreise ío BdbmeD gefaDden." 

Kar^ntiti (lat. Carentia^ aa ostrově Raně) hra- 
ěottavitelé; Saxo Oramm, L 14. „InaigDÍs hic tícos 
IrÍDin praepolIcDtíoiD /anorum aedificiia erat, ingenaae 
artis nitore TÍsendia.^ — Řezbáři^ týž: y^Factam qaerca 
aimalacmm, qood RagíacTÍthain vocabaot, ío ejoa capita 
7 faéiMi^ <loQdiaanq«A flÉdita euui vagitii qfya Uteri 
artýex concilíaTerat. Id aede pVoxima Porevithi siadn- 
lacmm' colebator; Porenutii atataa qaataor fades reprae- 
aeataos atd.'' 

KyjeTití sošof ci ; Nestor při r. .980. opiaaje 
éochu Perunovu od Vladimfra na chlumii po^tavenoo, ie 
byla dřevěná, ae stříbrnou blavoa a alatými voasy; tan 
byly i modly Chorsa, Daiboga, Striboga, Samargla a 

Latiitf maíift; Diimar L. 7. „Lotíci redeanies 
váti dedecna Deae suiaDet illatam qoeruntar. Nam haec 
m vexilis foronata a quodam Heriroanni marchioDÍa sodo 
lapide trajecta eat. Bt can jazta Wureín Míldain tnnsire 
▼olaiaaént, Déaan ona egregio 50 milUiím ooaiitatv alte- 
nm perdidere.^ 

NoTgo roditi aoinfei, Neetor při r. 980. pfle^ 
ie Dobrína dal bad řekou Volchovem sochu Pema^Ta 
poitaviti. 

Qrekaliděti (nědi. Arhona^ aa oelrově Rcaě) 
hrmaoatavUilé : ar. Saao Oramm. X. 12. Medinaa iirbi» 
plaiuiMebab6bétinqaaďa^&rtim(okráfli), materia ligaeiu^ 
épere alegantitaÍBiBni TÍsebator.^ MaUři^ týi: „Extaríor 
aadi^ amlutaa celanitoe renitebat mdi atqua inapollta 
pi^Řírae artiielo varías rerum formas oomplectéot.^ — 
JUmUH, týi: „Ingena ia aede smulaeriim (8oeli«> 
Sntatovltl nt artiflea indoatrian Rugíaaomm rtfaBi mi 
^■Ma eapítom aeaialanteai pntares*^ Hlara toboto Svato* 
vita poslal r. 1160 biakap Absdlon papeii Alezan* 
droivi W. do ŘSaia^ kit ao anad jeatě aalési; <»stalnl 
WU af álilí Dánové. 

Politi. V doně Qoězdanskéai jsou dvě praalaré 
míAt it plskotébo kaaiena. do oltáře vesděné ; v leiioi 



35S 

postavě, se hlavoa poidviieoou, proti sobe poiti^vené^ 
s odpadlými jii Dobami a rubamí. Vieobecoá jeat povést, 
ie to Lei a PoM jsop, % pohanského ebrámu sem oa 
památka přeoešeai* (I ve cbr^mč Kruivickém nalésaji 
se malby, bořeni slavopohamkých model skrse Méčislava, 
představojfcfi). 

Ratiboři ti soinfei; Konrád Potho^ v Kronice 
Saaův takto zdejii sochu bohyně Živy opisuje: ^Ta modle 
slula Sivá, měla ruce na hřbetě. V jedné ruce jdržeU 
zlaté jablko, v druhé hrozen se zeleným listem, jejf 
vlasy visely ai k lýtkám." 

Reteriti krasostavitelé^ řezbáří ; Ditkmar^Chron. 
L, 4« ,,Est urbs io psgo Ríedirerum, Redigost nomine, 
io eadem est fanum de lígno ariificíose compositum ; 
hujus parietes variae deorum dearumque imagioes miri- 
fíce iosculptae, exterius ornant, interius Dii stant manor 
facti, singulis nominibus iosculptis.^ Adamua Bremésn. 
L. IL 12. ,,Civitas Rethre, sedes idololatríae ; templům 
ibi Gonstrnctum est daemonibus magnum, quorum princepf 
Redígast. Simulaci um ejus auro, lectus ostro paralus.^ 
Sem náležejí i některé z tak řečených Bodrických, r. 
1687 — 1697. v Prilvici na zřiceninách Retry od pastora 
Bedřicha Sponholce v zemi nalezených a od Maše opsa-- 
ných starotin, slitin a model; anf my je a Levezovým 
všechny za novokuté a podvriené vyhlásiti za dobrými 
příiinani nemdieme. Sem patři i kamenná socha Černot 
t>og*f B)ni v Bamberka před hlavním chrámem; a oltái 
Krodňv v Gosláru. 

B o h I i ( t í řezbáří a slaTítelé ; Hoblice město v Míšni 
nad Haldou mezi Lipskem a Kamenici, n Dithmara Ro- 
galice, nyni něm« Rocblitz. 2de stál slayopohanský ebrám^ 
v němi moáJa se zlatým mulshým oudem, i. j. Sivá 
8 língam ; Srov. Siáva Bohyně str. 286 \ na svalinách 
tohoto chrámu vystavil císař Jindřich I. iílí Ptáluík, 
chrám křesfaaský s. Petru zasvěcený. Srov. Knauth 
Prodrom. Míso. p. 256. Fiorillo Gesch. d. deulscb, 
Mabler* sir. 453. 

Slezští; obraz boha Tyra Tura (sr« Turico trizna) 
nalezený v horním Slezsku, nyni ve Ni«V\í\«hv ^ >q:«v^^x- 

KoUárory Bptay, m; ^"^ 



352 

isl Ton BroBie gegosseo nod ward im Kdniggritxer 
Kreise in BdhmeD gefandeD." 

K areo ti ti (lat. Carentia^ na ostrově Raně) hra- 
éoHaoiteli ; Saxo Oramm. L 14. „iDiígois hic tícos 
tríam praepollentíoin /anorum aed\/icii8 erat, ingenaae 
artis nítore TÍaendis.^ — Řezháři^ týž; y^Factam qaerca 
simalacram, qaod RagíaeYitham vocabant, io ejos capite 
7 fa«ÍMi, totidamqiia fU|dl#0 toul vagiaii q^M Uterí 
art^ex concílíaverat. Id aede pVoxima Porevithi simn- 
lacrum colebator; Porenutii statná qaataor fades reprae- 
sentaos atd.'' 

Kyjevití sošnici ; Nestor při r. .980. opisoje 
sochu Perunovu od Vladimfra na tblama po^taTenoo, íe 
byla dřevěná, se stříbrnou hlavou a zlatými vousy; tan 
byly i modly Chorsa, Ďaiboga, Striboga, Samargla a 

Lutiitf maíift; Ditmar L. 7. „Lotici redeantes 
nřáti dedecufl Deae ssinet illatum qoeruntur. Nam haec 
in vexílis formata a quodam Heríroanni marchíoois sodo 
lapide trajecta eat. Bt cum jazta Wureia Mildam transire 
▼olaiaséDt, Déém ona egregio 50 militom ooaiitatv alte- 
raM perdidere.^^ 

NoTgo roditi floiniei, Ne^ot při r. 980. piie^ 
ie Dobrina dal bad řekou Volchovem sochu Per«B«vtt 
postaviti. 

Qrekaliditi (něm. Arkona^ws ostroYě Rssě) 
hrmsosUnú^U: sr. Sasto Grcmm. L. 12. Medittai iirbi» 
plaiuiíssbabebAtinquaďs^&rtifn (obráni), matoria ligaaím^ 
épere alefantissiniam Tisebatur.« MaUři^ týi: ,,Extaríor 
aadá^ amhitas celanitoe renitebat rádi atqua impolita 
piei^reie artiielo varias rerum formas oomp1ectéM«** — 
M$akiřiy týi: „Ingens ia aeda simuUuBrwn (ioelia) 
Sntatovitl ut artiflea Industrian Rugíanomm rtmai m 
«Bl(n oapitum aemalanteai pntares.^ Hlarn tohoto Svato* 
vita poslal r. 1160 biskup Absdlon papali Alezan* 
drmti W. do Élma^ kde ao snad jeitě nalésé; <»stalol 
WU sjMiUii Dánové. 

FolitL V doně Qnězdanskén json dvě prastaré 
mAf L plskotého battens! do olláře vezděné; v leiioi 



35S 

postave, se hlavou pozdviženou, proti sobe poiti^veDé^ 
s odpadlými jii Dobami a rubamí. Vieobecoá jest povést, 
ie to Lei a PoM jsou, % pohanského chrámu sem oa 
památku přenesení* (I ve cbrémě Kruivíckém nalésaji 
se malby, bořeni slavopohanských model skrse Méčíslava, 
představujfcfi). 

Ratibor.šti soinfei; Konrád Poiho^ v KroDÍce 
Sašův takto sdejSí sochu bohyně Živy opisuje: ^Ta modU 
slula Sivá, mela ruce na hřbetě. V jedné ruce jdržeU 
zlaté jablko, v druhé hrozen se zeleným listemi j^f 
vlasy visely al k lýtkám«* 

Reteritt krasostavitelé, řezbáři; Dtíkrnar^ Ckron, 
L. 4« ,,Est urbs in psgo Riedirerom, Redigost nomíne, 
in eadem est fanum de lígno ariificíose compositum ; 
hujns parietes variae deorum dearumque imagioes miri- 
fíce insculptae, exterius ornant, interiua Dii stanl manu* 
fícti, singulis nominibus iasculptis.^ Adamus Brejnfin* 
U II. 12. ,,Civitas Rethre, sedes ídololatriae; templun 
ibi Gonstrnctum est daemonibus magnam, quorom princep^ 
Redigast. Simolacium ejas auro, lectus ostro paralus.^ 
Sem oáležejf i některé z tak řečených Bodrickýcb, r. 
1687 — 1697. v Prilvici na zřiceninách Retry od pastora 
Bedřicha Sponholce v zemi nalezených a od Maše opsa-^ 
ných atarotío, slitin a modeJ; anf my je a Levezovým 
viechay za novokuté a podvriené vyhlásiti za dobrými 
připínáni nemdieme. Sem patři i kamenná socha Černor 
bogSy nyni v Bamberka před hlavním chrámem ; a oltái 
Krodňv v Gosíáru. 

R o h 1 i ( t í řezbáři a slaTítelé ; Hoblice město v Míšni 
nad Hnidou mezi Lipskem a Kamenici, n Dithmara Ro- 
galice, nyni něm, Roeblitz. 2de stál sUvopohanský ebrám^ 
v němi mod/a se zlatým muishým oudem, i. j. Sivá 
s língam; Srov. Siáva Bohyně str. 286; na svalinách 
tohoto chrámu vystavil císař Jindřich I. iili Ptáluik, 
chrám křesfaaský s. Petru zasvěcený. Srov. ^naiUh 
Prodrom. Míso. p. 256. Fiorillo Gesch. d. deulscb, 
Mahler. str. 453. 

Slezští; obraz boha Tyra Tura (sr. Turico trizna) 
nalezený v horním Slezsku, nyni ve Ni«V\í\«hv ^ >i\ív^^x- 

KoUárory špiay, m; ^'^ 



354 

fitibé sbirce starotio, jema podobný nalésá ne i t Bo« 
dríekém Velehradě m tfekleDburce (Wiener Jehrb* IL 67). 

S o re biti Uteové t řetbáři; Bertrarňj Nachrícbl 
von Paslrích, Sonderahens. 1811. „Pastrích, ein sorbUeh'* 
wěndiecher Oótzě^ dessen metallenei Bild io Rolesbarg 
gefnnden und ín Sondershausen verwabrt wird.^ Vis 
dále Sláva Bohyné elr. SÍZ. Dithmar L. 7. „Domeiticos 
eolani Deotf. Aadívi de qaodam bcumlo, in eujae ram- 
nitate manus ertt, unam ín ae /errěum tenena circulum^ 
qaod oom paalore illius villae, per omnea domoa aiagn- 
lariter ductua, in primo introita a portilore ano aic aa- 
lataretnr vigila, Heníl, YÍgila!" Sen patří co řezbářská 
ddla^ i hyiary čili housle oněch tři k Cbanu Avarakdaia 
od baltických SlaTJanAv Tyaiaoýeh poallv. 

Starf raditi, ve Vagrií, aošalci; ar. Bangert má 
Helnoldan: Stahat Prove virili forma tn colanna, co« 
rona caput redimitas, oblongia atqae erectia aaribaa, 
altero pede tíatinabulo ioaisteat^ ocreaa etiam índotua, 
dextra ferrnm rubram lenebat, altera vexílli contun 
qaatiebat^ 

Štětinatí krasoatavitelé, řeabáři, malíři; Vita S. 
OUon. L* III^ 31. ^lacDndom erat speotacolam, oam 
aimulaora mirae magoitodinia el seulptoria arU incredi* 
bili palchritudine eaelata. etc. — ^ „Contiaa, mirabili 
calta et artifioío oonatmota; interiaa et ezterins seulp* 
turas habeaa, de parietiboa prominentea, imaginea Ími* 
nunaro^ volaoram et beatiaram tam propne expreaaaa, at 
apirare putares ac virere ; qaodqae raram dixerim eolatiBS 
inuiginuin extrínaecarom nnlla tempeatate nivium vel im- 
briam fuacari vel dilni poterant, ita 'agenle índoatríta 
pictorum Coroaam etiam grandfa taurorum agreatia de- 
aorata et gemmia intaxta potibaa apta et eomna cantiboa 
apta, macronea et cultroa^ mnltamque aapellectilen pre- 
cioaam, raram víaa, palchram in ornátu, ad honorem 
Dooram aaomm ibi conaervabant.* L. II. 13. |,Cam 
eíTigiea idoloram ab Ottone dealraereotiir, aacerdotea 
auream imaginem Trigelavi furati extra provinciaaa ab- 
dnxernnt. Trigelaua, trieapitiim habehat aimolacrum, qaod 
MUfůš cídarí ocnloa el labU c<ivA%^^\^%\.^ ktX •« Otlo 



355 

lyto ilaté třfhbivy spolaspojeBé, ale od těla odtriené, 
do ŘioMi papeii Hoaoriovi IL poslal, na dftkaz obráeení 
léokto slatjanakýoh pohaoftv ka křeitoofllvi: moino, i% 
laai poaad k nalesení jaou, snad ve Vatikanskd kikUo* 
theoe T tak řečeném ^^Musůo pro/ano^^y kde ae pravé 
poiAataiky pohanských anodel, sbrojí, nádob atd. ftdrinjL 

V i ne li ti krasostavíleléy řesbáři, liteové. Hésto 
to mělo krásné chrámy, jeho brány potaženy byly po- 
ilaeeným bronoen^ na jižné brané spočíval lev. 

Volinšti m JuUnětí řezbáH; Vita Otton. L. II. 
f« j,In Jnlín ídolorom staíuas aiaro et argento deco* 
ratas atd«^ 

K tčffito se připočítati mohoa jeěté i roxličná 
nméleoká díla a posftstatky: urny, nádoby, mehtj noie, 
apinky, penise a jiné osdoby, vétšim dílem ae riavjan* 
akýeh hrobftv, vykopané ; srov. Scbrdter Frideríco-Pran* 
eisciannn, Lndwigslnat 1824. Sbírka Uroz. p. Františka 
Knbiniho v Novohradské Stolici; Profesaora Zipsera v By« 
střici ; Ur. p« Mik. Jankoviie a Museum v Pešti ; Mufenai 
T Prase, v Petrohrade, ve Variavé, v Berlíne ; abírky a 
arebivy kníiat Bodrteko- Velehradských (Meklenbarg), Pnt« 
bBEakých atd. Když ae všecko toto spoloihromáldi a 
sveřejní, mimo ňeky a ňímany aotvy který jiný kře- 
sfanský národ bude se ,mocí i tak mnohými i tak sna- 
menttými nméleekými poz&statky i pohanských časft? 
honositi, jako Slávia. Oslatiié srovnéváme<rli nejstarší ala? 
vopohanafcé flM>dly, aoehy a chrámy s indickými, s po* 
dobnosti obon sonditi nnlno, ie Slavjaaé ndjaké sná- 
moati T mahřalví, řesbářstvi a atavitelatvi jii z Indie do 
Evropy přineali. 



B. Umělci SlávokřesťanStí. 

7. Vůbec; předbééná déjepisná poznamenánu 

R. 531—588 dal císař Upravdo (Jnstiniaous), « 
pftvodem Slavjan, v Cařihradé slavný chrám a. Žc>^^ 
stavéti, který k nejstarším «, m\mo Ocai.^ %« ^^x% 



t56 

v Říme t i. Parla v Londýně, i k n^Tětífn a nejkráf« 
né}Sfni chrámfim křesfanakýan přináleží, jsa Z7 siřeTÍcdf 
dtoabý, 240 iirokt. Zaopatřenf a pNváienfi látky a 
BtaTÍra trralo 7% leta, lamo itayenf S% ^^^^) P^ ^^"^ 
denné 10,000 lednikůr pracoralo; 452 eeotoýřfir Elatn 
vynaloteno b|lo, když Edi jesté Jen 2 lokte nad ceod 
sláiy. Oltář xáležel se slata, stfíbra^ s roitlnčených perel 
a jÍBýefa drabokaaienftv ; tak i svaté nádoby, kalichy, 
konve atd. byly z ryzábo zlatu a stříbra. Tito knliohové 
néli 12,000 řátkll? čili prostěradel perlami a diamanty 
protkaDfcb, pak 600 révovitýcb avienův pro klaTof 
oltář a 7 zlatýcb křižfiv, z nichž každý 1 centnýř váiiL 
Slonpově cbrámn boční byli z porfyra a egyptského 
mramom ; Čtyři ohromo é pilíře nesly kapli, která ve spA— 
sobu malých kostek zlaton mosaikou obložena byla. 
V kopli jest nápis : „Bfih chrám te^o založil, proto ne* 
bode zkažen!^ Ale již 20 let po vystaveni kopie U 
semětřesenfm stroskotáoa a celé otaveni značné porn- 
íeno. Při obnovení, které ještě Upravda dožil a spftaobil^ 
atala se kopie o 1 5 loktfiv nižší. --* Když Uprotda 
r. 538. poprvnlkráte do tohoto botového chrámo vstoapii^ 
padne na klekádko s rozprostřenýma rakama ztoIoI: 
,^81áva bod Boho, jenž mne za bodnělio mél k vyko* 
náflf takového díla 1 Šalamoune, já jsem tebe převftěsíU^ 
Téhož dne bylo 1000 volAv, 1000 ovec, 600 jeleoAv, 
1000 Bvinf, 10,000 slepic zabito, 30,000 méřío obiU 
a 8 centaýře zlata meii ehodé rozdáno. Stavitel tohoto 
ehrámu byl Ánthemitis z TralUs: on byl první, Jeoi ae 
osmělil dutina na obloocfch stavěti. A viak plán a obrya 
k němu sám Upravda shotovil ; cn stavěl ještě \ jtaé 
bodový v Cařihradé, k. p. brány, tak řečené Upravdov- 
ské pavlače, chrám Jenisalemský, anobrŽ celé jedno před- 
městí, dle něho Upravdovským zvané, Srov. Kic. Ale- 
manni, Notae in híst. Arcan. Procop. Yenelíis 1729* ad 
6ap. 18. „Jnstiníanas archítectnram ita callebat, ot 
multorum aedifíciorum íchnographias ct sciagraptiias Ipse 
delinearit et modům artiíicibns praescripserít : de templo 
S, Sopbise^ de regiis aedifíciis Heraeanís et portu testator 
Procop. L i oedif. de cí^ivVviVf^ \>%x«^ V« ^* ^^ Vwn%lo 



Í5T 

Deiparte Hierosolymís L 5. •í aliis.^ Srov, Procop. do 
aedif. €• I. 2. „JustiBÚnas CoMtantinopolitanam Ecde- 
fían, qaae Magna dieitur, aedificavit, non módo suis 
aamptibaf sed iabore etiam ingenii et praedara aniiní 
oonteBtione. MaadaCa confeceruDt artifícea.^ Neiéfalný 
jeft počet chrámAT, palácár é jíuých badov od ného 
▼ Cařibradě a jinde Tyatavenýcb, tak ie Prokop netak 
jejich opséoím, jako radéji jen vypočilánim celou knihu 
naplnil (de aedifíciia); i náyrby a nákresy od Upravdy 
k nim předkeoi omčlcfim dané vypisuje Prokop* Upravda 
byl původce a učitel tak řečeného by zantrnského slohu 
TO stavitelatvl, který odtud povstal, <e v neon řecké a 
alavaké formy a iivly spojeny byly. Jeho charakter jest 
pokoje prostota a velikost (vlastnosti slavjanského ná- 
rodu). Odkud se vysvětliti dá i ona silná ustavičná ná«> 
cbylnost slavjanských knížat, k. p. slavobulharského Borisai 
Rastislava, Svatopluka, Kocela, ruského Vladimíra, srbských 
inpanův a jiných, ku Cařihradu, k řeckému obřadu a 
k tomuto chrámu s. Žofie. Sám Prívina dal v tomto 
Slávo- Upra vdovském čili byzantinsliém* slohu svůj hrad 
a chrám (Salavár) nad Blatonem stavětí. Tento chrám 
i. Žofie byl vzor tohoto alavořeokého slohu, odkudi 
ie potom do Itálie k Longobardům dostal a časem po 
celém křesCanatvu se rozšířiv až do počátku středovéka 
panojíeim byl u křesCanův, * anobri přeiel i k Arabům. 
Podle tohoto vzoru a chrámu s. Žofie staven byl chrám 
8» Marka v Benátkách, s. Yitale v Ravené, dóm v Piso 
atd. Karel Veliký uvedl tento stavitelský sloh do Ger- 
mania, Vladimír do Rus, kde chrám s. Žofie v Kyjeve 
tomuto nejen slohem, ale i jménem rovný. Z tohoto 
alavořeckého Upravdovského alohn a chrámu s. Žofie 
narodila a vzdělala se novější křesfanaká římská archi- 
tektura, aurovost pak, nemotornost a končonrovitoat 
germansko-gothické jeat jím značné zmírněna a zjemněna* 
Pozdější osudové zbavili chrám tento jeho pokladův. 
Mahomed II. učinil z něho tureckou mošei; Murat 111. 
vynaloáil 50,000 dnkatův ku pozlaceni obrovského pAl- 
měsíce, o němž Turd říkají, ie 100 mil daleko v moří 
Ueik avftj rozlifnjew Známo jeal, U iii«u \^Q;te| ^^%* 







•beeii yfra panaje, ie ohrim tento BeTyhnatelným osudem 
(po 400 letech) opět ke Slávám přejde. — Srov. Prokop. 
i% . eedif. i. Hammer Gescb* d. Oimaa. O Upravdori 
Ur* Ceatop. atr. 197. 198. (Upravda byl pnrDÍ, jeni 
K 560. i bedvábočerfy iili jejich Tajfčha a moraie, 
gkrte dva ronícby, z Indie do Gařihradu přinésti dal 
k TyvoKOvání hed? íba ; a od této Gtřihradskd osady po* 
eháceji vfiickni evropští hedbávni Čerri, dilny a nora- 
lovd stromy, anf i Cařihradu do Itálie, do Francous^ 
Spanélska, Némecka, Anglicka přešli. Co pak koli kdy 
kde krásného a soamenitého od Slavjana, ze slavjanskd 
krfe a dnše pošlo, to jest naše, to jest sásluha a čest 
Slavie, jako sde Upravdovské čili byzantinské kraso- 
•tavitelstvi a hedbávnictvf. Upravda nejen dle těla s ce» 
lov svon rodinou byl Slavjanem, ale, poknd to jeho 
položeni a onřad dopouštěly, i dle ducha a srdce, anf 
pedlé mnohých míst a návěští n Prokopia (k. p* De 
kello Gotb. L. 3. C. 14.) Slavjanům, svým krajanAni» 
byl laskav, s nimi ve přátelství žil, jim nejen kraje 
■ ohrady k osazeni, ale i penise a dary dával a po- 
sílal. Upravda ještě i jako císař slavjanskon řeč aej* 
raději mluvil, svou slavjanskou vlast miloTsl, slavjanským 
krojem se odíval a slavjanským obyčejem živ byl (Prok. 
Idst. Are. C. 14. „Ad Barbarorum (Slavomm) morem 
•e eomparavit sermone, habitu, ingeaio.** Agatbiaa L. 3. 
,iJnstínianus Bederinam patriam mirifice omavit; moro 
eam circumdans qaadrangula figura singnlis angniis tor- 
rín imposuit^. srov. Sála var). Jako jeho oteo Iztokj 
matka a sestra jeho Vilenicay tak jeho přiřečený aye 
atol Zirus^ Zir, srov. Žír, Žírko, Kroměžír atd. I toj- 
TOda UpravdAv, nesmrtelný Bilizar^ nejen sám osobně 
slavjanské jméno měl (Bělý a sáře), ale i jeho kft& 
Bilan Biělan^ o němž Prokop L. !• C. 18. píše: „Be- 
Ibarins equo vehebatur bellicosissimo, qui toto foscus 
eorpore anteriorem capítis partem a summa fronte ad 
ttares eximio candor$ (bělost, odkud bělán) insígnem 
kakebat; equnm ejosmodi vocitant graeci Phidion^ bar* 
baň (U j. Slavi) Balom, (chyba bnď ve rysloveni, buď 
IV psijil, místo Bělaný. 1 kkk ItviaVííWa^ ^vm;^ 
corkou on tomalo poůobn^f b^V 



359 

B. 680. Slayjané jitoi ititl se vzýváni obraiůr^ 
ko Méma CařihradakémB, kde le o^toai jedaalo, ani 
přijíti nechlévde aby ka podpiau nuceni nebylí. Srar* 
Concil. Tom II, fol. 18. „Bxpeotavit totíua Concilii aer- 
vilia noatra auggreaaio omnea adjuvare: ne, ai tantnna 
para, qaod ageretor, agnoaceret, partem lateret. Maxi<* 
aieqne quia in niedio gentíuoif tam Longobardórum qoam 
Slavorum^ plurinii confamalorum noatrornm eaae noa- 
cuntur, quie de boc curioae aatagere non deaínnnt.'' 
Ondřej Vengeraký^ Slavonia Reformáte, atr. 6. přidává 
k tomuto míatu toto poanamenáni : „Apparet ex hoe 
locOy Siavoa adhuo illo tempore aversatos fuiaae ima« 
gínes; nam ad illud Concilium^ quod pro Imaginibua 
plurímum elaborabat, verebantur accedere.^ 

R* 840. Privina, kniie prvé Nitranaké potom 
Blatenské, co milovník malby náaledovník alavořeokého 
atavitelatví, r. 840., sr. Anonymua Saliaborg, u Kopi- 
tara atr. 75. „Privino mísit Luiprammus arcbiepiacopua 
aiagiatroa de Salzburcb muratores et pictoreaJ^ 

R. 860. fioria, kníže Bulharův, co oblibovatel 
malířatvi; ar. Symeon Logoihůta ap. Stritter li. 571. 
^Bogor Bnlgarorum prínceps, Methodii pictoria manu ac 
penicillo judicinra futuramque retributionem in anís aedibus 
depingi curavit." Cedrenta ibidem: „Cum Bogoría prín- 
ceps venatione supra modům delectaretur, iia cupiens 
non tantum cum venatum exiret frui, sed etíam in otio ; 
novám domům aedificavit et monachum Hethodium bisto- 
riia eam totam exornare jussit. Uoo ilaque amore captua 
monachum quendam ex noatria Romanům pictorem Metho- 
dium accessít. Ubi autem virům coram habuit, dívino 
nutu ac providentía : Nolo, inquit, depingas hominnm in 
bellis caedea aut beatiarum ferarnmque jugnlationea, sed 
quod videntibua aolo aapectu terrorem injiciat, ac quod 
pictia coloribns in stuporem agat. la vero^ nihil perinde 
terribile eaae ac aecnndum Dei adventům, hune illi gra- 
phice omniqne artia conatu pinxit, atqne hinc justos 
praemia laborum percepturos atatuit, illine scalernm reos 
male gestorům fructus deoerpentes judice nimirnm ad 
iotentata propellente anppttcin dtihi»»<^« ^ %^ \«^^^\^^«. 



360 

Uaec prínceps absoluta tabella, at ocalis coospexL^ di- 
%ioa edOetus mystéria, ÍDtenpesU nocte baptiamatw maoaa 
cooeeqoitfir,^ 

R. 877. dal Kocel ayn Přivinuv v Kocelové (Hetils- 
bargf, čili Veapriin)^ stavěti chrám a. Michala archao^ela. 
O KoceloYi arov. naše pojednání v Zoře r. 1840. str. 275 
(Rod Cilsky Celsky Cilie má se xa jeho potooaky : annd 
pftyodné Ko^celsky Ko-cilský? tak £e předioika ko 
odpadla). 

R. 987. Vladimír, velkokníže Raskd, když r. 987. 
jakýsi nejmenovaný, od Rekův přislaný mudrc, jema 
obsah písem ss. vysvětlil, a pak obraz ukázal poslední 
soud představující, kde spravedliví do ráje jdou, hříš- 
níci pak do věčného zatracení. Tím pohledem Vladimír 
tak proniknut byl, že zalkal hluboce řka: blaze spra- 
vedlivémuy běda zlému. I nakloněn byl tím ka přijetí 
křes(anského náboženství. Srov. Nestor pří témž roku. 

R. 996. Vystaven chrám čili kápla s. Vojtěcha v Ostři- 
horně v Uhrách. Pod obloukem brány byl obraz a. Marie 
eedicí, z modrého mramoru, roucha mající, a Krista na 
rukou držící. Na levici stál Štěpán král s angelem 
meč držícím a se stromem ; na pravici biskup Vojtěch 
e knězem kadidelnicí držícím vedle nich též strom. — 
Král Štěpán mél na ruce tento nápis: „Suscipe virgo 
pia, mea regna regenda, María.^ Panna Maria též na 
ruce : „Suscípio servanda tuis si jura Sacrorum šumat 
Adalbertus sicut petis.'' — S. Vojtěch též na ruce: 
„Annuo Virgo tuis jussís ac exequar ut vis." — Rumy 
-tohoto chrámku s. Vojtěcha zachovávají se co svátoati 
v nové veliké basilice v Ostříhomě. (Sv. J. N. Mathea, 
Veteris arcís Strigoa. Monumenta. Stríg. 1827.) 

R. 1081. Čeští vývodové poslali darem Pasovskému 
biskupu Allmannovi, klášter gothvický y Rakousích yy- 
svěcujícímu. Obraz Panny Marie ku podivu kráaně 
Tédle řeckého způsobu (sr. Upravda) malovaný. 

R. 1184—1203. Srov. Slovo o pluku Igorové, 

Tyd. V. Hanky atr, 42* „Igor jedet po fioričevu k aviatej 

fiogorodíci Pirogovžčej.* Slavorus PírogoiC přinesl obraa 

é»0tky boží z KoaalittUaopo\« (^it, >^^t%i^^ % ^hfáai s. 



8«1 

Žofie) do Kyjeve, která jioiddji d<» Uspéiifkélio ekútimn 
v Moskvě přaoettaa kýla ■ YMmirská Boborodict 
slově. f 

R. 1129. Český kniie Sobáslav dal stéii)r Ohráma 
kláštera Vyiebradského oasalovati (depiagi fecit). Hájek 
jmeuuje při tom malíře Tom^ka^ jehož jloi netnajiý tak 
jako i pod Neklaném Miroboje, 

R. 1348. Y Čechácb, v Prase malířský řád čiU 
škola: Vis Fr, Palackého^ v Časopise Mas. V. str. 169. 
„V historii malířství středního včka v Evropě 6ídí se 
také chvaloá zmínka o české škole malířské, kteráito 
jak od německé, tak i od jiných tehdejších škol pod- 
statně se délila ; mezi hlavní inaky její počítá se ušlechtilý 
ráz obličejAv svatých a světic, čistě kreslený ale téměř 
jednotvárný a bez plastické ukončenosti; nedbalost vo 
formách rakou a nohon; naproti torna přirozená lehkost 
a grácie r zabybovánf odévftv. Z pozůstalých památek 
viděti jest^ ie již i před císařem Karlem IV. v Čechách 
maliřstfi prospívalo; pod tímto panovníkem ale tak zkvetlo^ 
že před basitskoa válkou malíři v severních krajích 
Evropy obyčejně z Prahy naučení svého nabývali* Zde 
pak jíž r. 1348. zaraženo bylo zvláštní bratrství malířské, 
8. Lukáši ke cti, kteréžto až do minulého století ve svém 
řádu se udrželo. S malíři v jednom pořádku byli také 
řezbáři, sochaři, na skle malíři, krumplíři, illuminatořii 
lištáH, štítaři, zlatotepei a sklenáři.'' 

R. 1404. Stěnomalby v Praze. Sr. H^fek r. 1404. 
„Jakub a Kunrad z Kandelberku, Angličané měli svíy 
byt u jednoho hospodáře, kterýž slul Lukáš Velenský, 
jehožto dům- byl na Novém-Městě, u Černých Kos n« 
příkopě. I žádali jsou toko hospodáře, aby jim úct*- 
pustil, že chtějí dáti sobě Mazhaus zmalovati, a on 
pro ozdobu domu svého tak učinil. 1 rozkázali nama- 
lovati po jedné straně Pašijí Pána Krista a po druhé 
obcování papežovo. Nejprve an papež jeda slavně na 
koni ve zlatohlave do Říma a kardinálové za ním, též 
na koních drahými oděvy přistřených. Na druhé straně 
on jede Pán Ježfš pokorně do Jeruzaléma a učenici 
za ním pěšky bosýma nohama. O^^X «^^ '^^'^vi xfii^^ v^^- 



M8 

násobili ilatoo koraní a pán Jeiis hlohovou a trnovoiu 
Miitr J. Hus častokráte číbítsI uiinka o tom málo* 
Táni na kasaní.^ 

R. 1495. Y Polska y Krakově malířský řád. Srov. 
Powssechny Pamí^tnik aaak i amiej^tnoéoi. Krakow 1835. 
n. str. 311. ^Ješčo s r. 1497. doohowaj% síq přepisy 
rady miejskíéj dla cechu áklarskie^o, roalarskiego i got- 
ilagierskíego (siatotepackého), jako , raiem poičonyeh 
w Krakowie, które w r. 1581. krói Stefan Batory wlasl- 
nym podpisem zatwierdsil ; oddané s% w nast^pcg%cych 
wyrazaeh: 

yKto mistrem ostáó ckie, b^dEieli mi^dzy mala- 
řami, iklařmi albo gotslagerámi, ten sí§ najpierwéj w ceohv 
opowiedzieé^ ktemn též dwie leoie a jednogo mistra 
robíé ms, i každý mistřstuk albo řemiosio swoje do- 
kazaé ma, Jako jest obras Panny Maryey z dsieči%tkiem, 
wtóre kraeyfiX) trecie Jeřego éwi^tego na koniu, które 
staki mistřowie ogl^daó maj%, ieéiy on jest biegly w oa- 
nce swojéy. — Klórykolwiek skliař malaje na sklie, on 
w ogniu sk}a nie wypali^ tak iebi třymaio farb^, ten 
ma byó karan šoáci^ grossy na sbroj^.^ 

V Krakově v kostele P. Marie nalésají se nad 
Tolkým oltářem tři rAsnobarevná okna % času Kazimíra 
Vel., Jejich malby představují předměty % písem s* jmo- 
novitě se živobytu Krista P. Výborná to národní práoe. 

K nejstarším řezbám, asnad k časAm obraceni Slav- 
janiv na křestanství, přináleží knoflík čili raději ruko- 
vět ze staré biskupské holi, jenž n počátku tohoto sto- 
letí re Slezské Vrstislavi, při vykopáni fundamenťa jed- 
noho stavení a Matíaiovského chrámu, nalezena byla, 
Jsan ns ni mnobé a krásné obrazy svatých, cherub&v 
« života Kristova vyřezány, viecko s vysvětlenými oyriU- 
tkopísemními. (Wiener Jahrh&cher III. 67.^ 



8M 

2. ObzvlúHi. 

I. Malíři a kreslicí. 

Adámek, Jan, míníatarni malíř, posud *) yo 
Vidní žijící. 

Alexandro v, Slavoras, biitorícký malíř našeho 
století. Boka 1805. n obdržel Yelíkou odménn akademie 
Petrohradské. 

Alexeje v, Slavoras v Petrohrade, zdržoval se 
dlonho v Itálii a byl v Benátkách učeníkem Canalet- 
tOYým, ▼ jehož maníru znamenité perspectivné názory 
Petrohrada maloval, f 1808. 

Alexié, Nikolaj, Srb malíř^ učeník Arsy Theodo- 
roviče, ještě žijící; maloval posmrtní podobizna Sabby 
Tekeliho^ velikého Mečena srb. 

Alimpy Svatý (jinače i Olympus) nejstarší ruský 
malíř, mnich Pečerský, yyačil se malířství o ŘekAr, 
maloval obrazy pro mnohé chrámy, a beze všeho platu. 

Am brozy, Václav Bernard, Slavočech, nar. r. 1723 
f 1806, Y Kutné Hoře, námazivný i olejny malíř; jeho 
práce jsou jasné a líbezné, barvení Čisté cele dle vkusu 
benátské školy. V obnovení starých obrazflv mSI zvl&štnf 
zpfisobilost. Císařovna Maria Theresia učinila hodvorníni 
malířem. 

Ambrozy, Josef, syn předešlého, miniaturní malíř, 
iil v Praze. 

A m b r o z y, Anton, mladší bratr předešlého, v Praze, 
f 1788., již Y 10 roku maloval scény z Ovida s yo- 
likou pochvalou, ale zemřel, když nejkrásnější naděje 
Yzbttdil. 

Angfelovió, Illyr z Beky, vyučenec Benátské 
malířské akademie, mladík Žijící. 

AnisimoY, Slavorus, kyetl 1814. maloval národní 
scény s ušlechtilým volením a s utěšeným vyvedením. 



*) Pozn. vyd. Pamatoyati sluší, že KoUár tento cexto^ 
slotíl ju r. i84n. 



d64 

Avraamovié, Dimitrij, Srb, Novosadčao, malfř 
mladý; naděje plaý: maloval Petra Joanoviče, arcíbiakopa 
fiélehradakého. 

fi a i é, Lazar , lllyf, učitel kreslení v Zomboře 

Y Uhrách. 

B albín, Filip, Cech, v Králové Hradci od r. 
1559—1563. 

Bal bio, Jan, Čech, malíř v Královd Hradci, okolo 
1582. 

Banrid, Bonríč, malíř, pracoval y Solnohrade 
« Pasové ; odkud byl neznámo. 

BaranoY, Slavorus, slovutný malíř národních acen 
« dějftY, Y našem století. 

Batlovský A. rozený Čecb , v Drážďanech 
osedlý; r. 1692 ryl dle něho M. Bodeneker podobizny. 

Bažik, Ferd. Čech, malíř a měsfan v Praze r. 1694« 

Bělopotocký, Kašpar, Slovák, kniliař Ye S. Mi- 
kuláši, učil se r. 1813, 14, 15, ve Vídenské akademii 
kresliti, kteréž práce posud má. 

Bělopotocký, Miroboh František, Slovák z Li- 
ptova z Ružomberkvi byl 3 léta v Praze^ nadějný umdlM 

Y malbě, y kamenopisu , y sošnictví ; kreslil obrazy 
k pytevnimu atlasu od doktora Václava Staňky r. 1840. 
pak ku přírodopisu. 

Bendům, Filip, Čech, kvetl 1713, zemřel 1750, 
maloval podobizny, dějiny, noční kusy s pochvalou. 

Y kaple 8. Barbary u Manetina jsou od něho oltářni 
obrazy Jana Nepomuckého atd. 

Beneš, {3ecb; kanovník SYato-Jirského chrámu 

Y Praze; maloval r. 1312. padesáte historických miniatur 
Yodními barYami y modlitební knize kněžny Kunhuty^ 
dcery krále Otakara a opatkyně kláštera s. Jiří. Kniha 
ta prý posud y císař, knihovně. 

BeDDkovich, Bedřich, z Dalmatska, il Pederig- 
hetto di Dalmazia, malíř, žil okolo 1703—1740, učil 
ae nejprve y Benátkách, potom y Boloni u Karla Cigoa- 
niho, kde slávu dobrého umělce získal. V Benátkách 
mnoho maloYal, pak i y Meduláně a Ye Vídni. Jedoa 
z aejkráinějilch jeho obraitiN \«%\ oWitVkV ^^tti. ve ohrámé 



36» 

Madoant del pionbo v Boloni, který «• Ondřeje a jin^ 
ivaté představuje: pak a. Petr % řhy atd. Skládáni ida* 
řilé a přiroiené; barvy jaané^ atíny nilné. Jeho ifroatS 
obraiotvornost zavedla ho někdy k roiposUlé mauíraoatL 

fierka, Frant., Č'ich, v Praze. 

BerkoTá, čelkt^ rejauje taikon podobizny a ve* 
likou umélostí, tak že ae jim i amélei obdivnjí. 

Bielaký, tři bratrové: Ivan, Alexej a Jefiai malíři, 
■l^niei Bona, Valeríanibo a Paresinottilio, okolo 1780- 
v Petrohrade, kde podlahy, déjíoy a podobizny malovali* 

Blažek, Frant. malíř kvétftv, r. 1838. ve Vídni. 

Bluma, Václav, Čeeb, iák V. R. Reinera, f 1 794 v 
vyaoce vážený nméleo. 

Bof dan, Jaknb, Slováky via o ném Ceatop. atr. 16» 
Z jeho nfieaikAv proslavili ae Fr. Vilh. Dietrieh a Jan 
Pr. Grabl. I jiný Ondřej Bocdan (tak!) v drahé polo<- 
vid 17 ntoleti, malíř, jenž ae v Báski vyočil a v 6imé 
nmřel, anad ii této rodioé patři. 

Bohaae, Litoméřický, Oneh^ r. 1259. v kaikovnft 
i^kébo moaenm ebová ae od noho kniha, okr&ilenn 
mnohými k textu patřícími vyobrazeními, které ohnívot. 
barvitoati překvaptojí. 

Borojevič, Miknlái^ Srb, t Goapiói v liéaaském. 
regímeota plukovník, ochotník v malířstvf, maloval kra«» 
joyky 1842. 

Borovíkovakýy Slavorua, alavoý podobizník na- 
šeho veku. R. 1804 atal ae oudem akademie kraaovm^ 
maloval obraz oíaařovoy Kateřiny II. 

Božaléch, Čech, čtvrtý a poslední opat alavjan*-. ' 
akého. kláštera v Sázavé, r. 1038., výtel^ný malíř a 
řezbář; z kamene i slonové kosti obrazy hotovil, Brt^ 
kláiter, chrám a jiné hadovy v. novém znamenitéjiím 
alohu stavěl a ranobýmí ozdobami okráilil. U krále Vra- 
tislava stál u veliké přízni^ Když při jtaté slavnosti ko-^ 
runu, kterou biskup Cosmas královi na hlavo postaviti 
roěl| on předobytív postavil, chtěl jej Cosmas z opatatvi 
složiti; na přioiinva vdak mnohých vlastencův jen ta- 
pokutu mu naložil, aby křiž, tak vysoký jako aim iest^ 
sbotovív, oa vlaatnícb plecech do tdfnai x^^V ^ ^^^ €qrVx».\» 



«• Petra flotil. Boietéch rykontl • kajfenostf, €0 ■« 
Mloieiio, Kronika Sásav. in Scrípt. Rer. EÓh, T. L 
tfr* 100. piie o oěm: ^^Hie piigere Yenastiasime meau- 
nily fiogere vel acalpere ligno lapidaqie, oaae loriaro 
peroptime novit. 

BrailoY, Rus, aulajo krajovidy « jtat ▼ této třídě 
jeden z nejpřednéjiiek aialiřÉT, 

Braadelínaký, Hynek, 6eeb, 1721. kreslil hrob 
a.- Jana NepomnekdhOy rytý od Eliáše MůUem; oinloTal 
na Tápné. 

• Brandly Pelr, naroz. 1660 y Prané, f 1739 
v ^Xolné Hoře, jeden i neJTýtečnéjifok naliřŮT, ačkoli 
nikde necestoral, Halotal podobizny i dčje tak mnoké, 
ié téměř nemožným býti ae zdá, aby to jeden filotěk 
▼ oelém iivobyti ahotoviti mokl. Při této lebkonti jaoo 
pMee díla jeho překráaná jako a. Václar, a. HieroaíyVf 
Jm Mepomncký a mnohé jiné. Boka 1693. d. ti. liato* 
padn ae oženil ; v matrice n a. Martina atojf o néni toto 
r tenkém jazyka : „1693. 31. nov. potvnea ienieh 
poctivý mládenec pan Petr Jan Brandi^ vzáetného aaa- 
l#akéko kanata : nevěata poctivá panna Alena Frantiika, 
pozflatalá dcera po nebožtíkovi panu Janovi BartoloaiUk 
iůú Oloazoví, méitěnfnu a tolikéž maléři kráL Navého 
mláta Pražakého. 

Bředecký, maloval r. 1818, velmi zdařile sviřata. 

Brodaký, Alexander, v Peiti jeité žijief malíř, 
naróien ve Slovenakém Almáli ; kamž otec jeho s Traa- 
čanaké atolice příiel Malnje ovoce, avláilé branný, 
právě Zeuziaovakon kyalkon; r. 1840. mořaký km. 

B r o k o v, Aot., Čechoslovák, vnak Jana Fard* řan- 
biře; byl malíř a báaníř na dvoře Karta VI. t 17tf. 

Brylav, Bedřich, Roa, hintorický malíř, ještě Ži- 
jief, vzdělal ae v akademii Petrohradské. 

B rylo v, Karel, Rus, bratr předešlého, nar. 1800 
v Petrohradě. V Římě maloval r. 181^8. kopii školy 
Athénské v dncbu Fafaelově. Nejslavnější dflo jeat: Po- 
alední den v Pompejí, veliký obraz dle mladšího Pliaia, 
Jaaž ae nyní v Petrohradě v Bremitagi chová. 

Byékovaký, TUua, n^tA Ntlk%\«\\f^^V^i^^^^^>áSL. 



367 

R. 1841. ntloval i. Viktorii, kUrak 16 iloleti ▼ mésté 
almužna pro ohndé akirala. 

Clem 618, Boietéch Joi., Slovák, % lipl. Sr. 
Mikoláše, nyni ▼ Praze, maluje podobizny, má mnoho 
kráaat^h zámyalftT a déj in v náitioeeh. Halnja pro lešký 
Bideč obrazy názednf, janš methoda Tyii5oYáď Amoia 
Komenského předsUvují; jeat i dagaerotypeo. 

Clo, maliř t Praze, ohrálený v protokole maliřfty 
od r. 1348. 

Cobař, Karel, Čeeh, nar. v Praze; malofal na 
Tápnd a umel vápnu trvalost obsvláitni dátL f 1760 
v Praze. 

Colombo, z Reky, vyuienee Benátské akadeaue, 
nyní v Řfmé. 

Cviček, Matéj, dvoná maUř knížete Braoiborakého 
okolo 1688, maloval podobizny, dějiny a jiné předměty. 

Ct m b al, Jakvb, akadeanoký Mliř ve Vidni, v. 18dl, 
podobno Óeeb. Více o něm neznámo. 

čapský, hrabě, Polák, genoralmajor, maloval pře* 
krásné podobizny zvláitě v miniatuře. 

Cejč, Čech, rodilt le Žátee okolo 1770, aláw 
sfskal výbornými poobrazy ěíli- kopiemi. 

Čechowica, Simon, Polák, zdržoval se 10 let 
v Kalii, maloval děje i podobizny, jmenovitě Sapieby, 
Lipského, D^bowského, které i v mědi ryty byli, f 1776. 
ve Varlavě. 

čeehewK, Polák, rodem z Vieliěky, maliř m 
panováni Augnsta III. On vyul^iv ae ve Vlaehách, první 
byl, jenž lepií vkus v málf řatvi do vlasti přinesl a ifaatné 
rozšířil. 

Čeněk, František, Čeeh, maUř našeho věki, j4« 
přes níost, padl do vody a utopil ae ; maloval podo- 
bizny Antonína Doleiálka a jeho manželky Johamy, 
rodióAv p. direktora dstavu slepých. 

Čermák, Čech, dekorační malíř, jenž pro divadla 
v Rakouských krajinách maloval ; v Praze okolo 1808. 

Černínova, Maria, hraběnka, milovnice krásoum, 
okolo 1818 krealila a ryla dle maleb Te«k^l«tv^V^ ^ 
<S. Boardooofýcb. 



36a 

černý, črĎý, Jan, Čech, Prafan, souTékoTník 
ČrHbův, s nim v iémi protokole ae zpomini* 

Číiek, Marlia Luk., Čeck, okolo 1736. maloval 
v PrMe. 

Črlfk, Tomái, jinái^ ToBtško, Čeei^ jmeavje a# 
▼ protokole matfřfiv Praiiký<ek . r. 1348. Pracoval m 
K«r!o?é Týoé: oékteři le domnivajf, íe tealo Tomíí 
črlik a ToflOiái z Matioy jedDa a Xii osoba Jion. To jíato> 
ie T jedoom čase iilí. 

čalka, SloTák z Líptota, byr ae apiaoTstelem 
ioboto Y Bytlřicktch školách r. 1811. a 12., vynikal 
mezi iáky v malířství; potom se stal o^itelem t Mftué, 
Y NoYohred. atolicL 

Dačický, Daniel, v drahé polovici 17 atoleti^ 
maloval krajovldy a podobizny* 

Daniel, Konstantin, Srb^ malíř, jeilé iíjícf. 

D a u i 1 o v, Slavorna, perapekiivni malíř naiebo .£a«a, 
r. 1802. stal se oadem Petrohradaké akademie kránonm* 
Jeden z nejvýteénéjjích nmčIcAv. 

Dariíč aneb Daria, Blaiěj, SÍavodtlmat i Dn- 
brovníka, malíř i rytec okolo 1&48., v malířství byl 
více samoukem a ochotníkem nei n6ném a miatram; aíc 
méné vsak mnohé zdařilé podobizny z jeho ruky a9 
nalézají. Zhotovil i zvláitní mappn 5ili konli avěta (Ap- 
pendíni;). 

^ Daršió, Miknlái, syo předešlého, ačkoli od naro-^ 
aoninémý, stal ne vyučováním otce. výborným malířem 
n řezbářem v Dubrovníkn. Prostředkem krealcní, obra-^ 
lováal a zraka ndélil mn otec zoáau>stt viestranoébo- 
vychovávání^ jakových jiní prostředkem sluchu dosabojí^ 
tafe 2e s veřejnými onředniky kontrakty délal, kupoval, 
prodával a celou domácnost svou spravoval. Nejvétšfi 
umélci vzdávají a podivem chvály jeho uméleckým dilAm,, 
jimiž Dubrovník ozdoben byl, jen 8kod« ie častými 
zemétřeseními, obnémi a válkami jíl tésnéř cele na mi- 
zinn přiili. (Appeodioi). 

Dembowska, C, Polka, kreslila obraz „Smterd 
Giinsbiego* v Histor. Zpévích od Némceviče vydaných^ 
re Vtršavě 1819. pod Us\em \^. 



Dětřiob, Čecb, iíl t Pfase okolo 1348—1375., 
lat. Hagisler Theodoríoat^ byl dtorafini naliřem efsaid 
Karla IV., j6bI na i y^§ Mořína t Čeobáeb darovaL 
KarlAv Týn ehoTá asi 40 obrazfty od oébo, obraxinia 
na Hradčanech jeden, dobře lacboyanýy předalavujlcf 
Karla IV, jeho ayna Véolata a arcibiskupa Praiakého 
Oika ■ Vlaftimi. 

Dobyašovaký, Prant., nyni ve Vídni, malíř; 
^ Peití r. 1842. byl od něho Sani a David; pak 
Abraham, Ctění P. Marie. 

Domek, Praol., Moravan, kreslil obraay ke vpád i 
MoDg^ftv do Moravy od A. áembery 1841. 

Dravecký, Gabriel, Slovák, císařský rltmistff| 
malíř; maloval květy, ^rostliny, iíialy atd. Roka 1771. 
byl sa ouda cis, umělecké akademie ve Vídni př^al. 

Dab, Hynek, nyní ve Vídni, malíř; v Peiti 1841. 
hýla od nebo Švábkyně oháhky na mouchy prodávající; 
Modlící se žena. 

Dachek, Čech, malíř okolo 1348. 

Dusík, Adam, Čech, maloval okolo r. 1581. 

D n 8 n o v, historický malíř v Moskvě r. • 1835-* 
jeátě iil. On má I syna malíře, jeni ae v Petrohradské 
akademii vzdělal téi v historickém malířství; a dcerui 
která heiké podobisny maluje. 

Ďurkoviě ěíli Gynrkovits, Ant., v Peiti malíř 
ještě j&ijící. 

Ďnrkovié, Pavel, Srb, rodem i Báje, malíř; 
maloval katedrální chrám ve Verici, í podobisny k. p. 
ercibiskupa Stratimiroviče. 

Erazim, Čech, v Praze okolo r, 1384. 

Pec d oř, Ivanovic, Siavoros, historický malíř i 
mědirytee pochodí z kalmycké hordy na ěínské hranící, 
kde ve vojně r. 1770. asi v 5-^6 roka veka svého 
Jat a pak v Petrohradě křestěn a vychován byl. V Římě 
byl 7 let, pak se dvorním malířem stal v Karlsrnke. 
Hlavní jeho dila jsou: Paris od Hektora mezi fenami 
nalezený, Daedalna a Ikarus, fiacchsQale, Životopia Spa* 
flitele v protestantickém chrámě v KaLvVAt^V<^ % ^^N 
MtmM ÍS2Í. 



...F^rfox, Pe|r, krijoli|io^^ý naUř r Pelrobradé; 
li4 1780. in«)Qv»l MuB:pr# ,dív«4M* 
. ;FoQl«9«9 BelMafy Moravko, « Inonee .17^ tft^j^ 
ma&ovfil chrám ve V€l«br«44í a t Holqmoveú 

(ravcíloví^, . Stepán, Srb, maiiř ; malotfl 
sikolijk Qbraiftv podl^ fy:U4; dobré uapořádinl i vyver 
denf-, posud se ▼ arcibiskupském dvoře vidáCí i||olio«« 

Gladyss, Potók z Fouiai|í, s počáUct, tohoto 
sloletí. B. 18Q0 by ta o4 něha v DrážcTaiiecli pH výslaTě 
podobizna dohledače galerie Pechvella a Jebo miOkWkj^ 
kleté Toliké chvaty doily. B. 1803 byl v ParU^ kde 
maloval pro. fraacovtské aiuseuv, k. p« HÍ€iro«yiB« ^4 
jCofreggiav Biořskou bouři od Yerajota. . 
. :Giowacki> Jan Nep«, Polák % Krakova^ r. t839 
ye Vídni; maloval vodepád na Tahách; krajolíM Ta- 
Iránský a doliny Zakopané; MagjarUy ▼ Pešti r* • 1840 
TO.dopéd v dolině Koacíelisjka ; kraj u Krakova ¥6 jM* 
obrazech a mnohé podobizny. 

Glovačevská (GplovaČevska), Cyrilla, oéenice 
Petrohradské akademie, okolo 1770, bmiI^ vála podobizny 
Mařité, 

G.lovadevskoj (GoloTa^evs|íOJ)| Cyril), SUtih 
jra|S(» nar. r. 1785 y Koropé, ze^inř. 18^3 v^ PetvohiraAfb 
byl professorem akademie. Jeho obrazy ilecbtí áCaiMM 
yplepí foTew, ^íatý vkus. On byl vzdělaným ^. «(eným 
mužem. 

Gozze (Gqčíó?), Parel^ Slavodalmat^ y Ďabror- 
pik? k^^a a malíři kvetl v prcatředku ninalého AtoUtft, 
Zaopatřiv sobě veliký počet rytin a obraziv nejplodii^. 
iicb mistrův, větsf^ dilao) fám f<>okrQmě ka, dosti 
anačné (MKonaLosti v malíratví se vycvióil. llalQval i 
podobizny, mezi nimiž předstnyiijici Blaboslava Stayka 
pejvíce vyniká. (Appeud) 

G r e g o r o v a k ý, M.. C. (Gregoroviaa), ve Kda^ako 

fiif^^. h 1^3^ malpval .raaké loďstvo ve .Kjia9«kte 
příatayu, 

Šijek, Benedikt, Čech, cisterciák va Vysoký 
Brodě, maloval colibo (quodlibejt) r. 176$. 

tf a j fl í č e k (něm. He^mzcYi^V^ ^ ^«t«^\9i4^ XwmqjUL 



871 

slatem ; ozdobil svým dilem aadienSof sfú královského 
hradu ▼ Podstapíml. Kreslení jeat prayidélné a plné 
krasochalí. Zemřel okolo 1 750 ; byl snad potomkem 
yyhnancův českých. 

Ha niky FraDt., kreslitelský mistr, v Praze, okolo 
r. 1740. 

H a n i S, Jan Jiří, Čech y Praze f 1 708. 

Ha nu 8, Jan, Slovák z Kremoice, malfř, nynf 
T Segedíné professorem pobožných škol a učitelem 
kreslení. Maloral podobizny a kvéty; byl učitelem spi- 
sovatele tohoto v malířství. 

HaroTDÍk, Fabián, Čech, v Praze r. 1160kres* 
lil sedm scén pro veselohru: Nádhera. 

Havel, Samuel, Cech v Praze 1722, jeho malby 
vyšly i v rytinách. 

Havránek, Enstach, Čech, v Praze, krestiČ a 
kněz, zemř. 1775. Zanechal avaté a evangelické déje- 
pisy tusem rejsované. 

Havránek, Čech, ješté žijící, maluje krajoliky. 

Heb, Michol, Čech v Praze 1664. 

Heinsch (snad Hájniš), Jan Jiří, ze Slezska, 
malíř v Praze r. 1678. Hledal Skřetu nápodobiti, ovšem 
převýšiti. Oltářní obraz u JezuitAv v Novém Městě od 
něho pochází a mnoho jiných obrasfiv v Prase. Jeho 
obrazy jsou mnohými íigurami tak přeplněny, že hlavní 
osoby mezi nimi se hledati musejí. Zemřel r. 1713. 

Relich, Vincenc, český výborný malíř ve kvaši 
a oleji, maloval tichotiny a květiny; umřel ve mladém 
věku. 

Heliích, Jos. Vojtěch, Čech z Choltic, nar. 1807. 
Již co dítě veden byl od otce, milovníka hudby a 
malby ke krásoumě ; 1824 byl žákem Pražské akademie, 
1830 odebral se do Vídně, 1882 navrátil se do Prahy. 
Maloval Madonu obstoupenou s. Lukášem a s. Cecilií, 
obraz na oltář s. Jiří, obracení krále Orísa. B. 1836 
cestoval přes Mnichov a Benátky do ftíma, kde pfil 
třetího roku by). Odmaloval Madonn di fíiligno a 6a- 
Ifltheu podle Rafaele, skončil své Vi»\d\\«\)V ^iNsX^^ "^ 
Alibita 8 Marii. Odfiid 1 839 ples ^Xox^tusv, V\'W^^ ^^^ 



S73 

BOY, Meduláo, Švýcarsko M do Paříie, do Londýna, 
•by i se adejiich umělí o kořistiti oíiohl. R. 1839 yritU 
•e do Prahy. Maloval Patrony české, s. Ludmila • mla- 
dým s. Václavem; Galileibo v ialéří; Šímooa Lommc- 
kého báiniře; Amosa Komenského; Véčného iida« Jest 
ustanoven za archeologa umélin Českého museum* 

Hladký, Václav, Čech, semřel v Praie r. 1807. 

Hlaváč, Čech, v Prase, a konce 17, století iivif, 
dobrý umčlec. 

Uodik, Čech, malíř a písař, r. 1376 psal a ma- 
loval knihu pontificale pro biskupa Litomyilského. V po- 
čátečních literách nalésá se tam 42 utěšených obrasAv, 
k. p. Svěcení vody. Křest, PrAvod, Svěceni xvonAV| 
hřbitova, kněze, korunování atd. 

Ho 11 ar, Václav, Čech, z Prachna, nar. 1607 
v Prase, kde jeho otec, z Labského Kostelce rodilý, 
právníkem byl, malíř i rytec převýtečný. Že ku pro- 
testantické stránce náležel, musel po Bělohorské válce 
1620 vlast opustiti, ve Frankobrodě nad Mohanem byl 
Matěj Merian jeho učitelem v mědirytectví. Potom pra- 
coval v Londýně n Tomáše Howarda hraběte z Arnn- 
delAv. R. 1669 cestoval na královský rozkaz do Afriky 
k odrejsování města Tanger, jeho pevnosti a okoli Na 
zpáteční cestě přepadli algírští korsaři loď, která však 
zmuiitostí marínářAv, vojákAv a komonstva, mezi které 
i Hollar patřil, štastně se z jejich loupežných rokoo 
vysvobodila: Hollar zvěčnil tuto strašlivou scéna t pře- 
krásné rytině. Tento neunavělý umělec byl předce tak 
skoupě odměňován, ie v nousi žil, do dluhAv opadl a 
za štěstí sobě pokládati musel, že na iádost véřitelAv 
V Londýně, v příbytku s ne v žaláři, co 70 lety stařec 
umřel r. 1877. Ai k lišasu jest jak mnoho praeoval| 
nebo počet jeho rytin převyšuje 2400. Jeho msnielka 
a syn, jenž v 17 roku umřel, též v tomto uměnf pra» 
JDOvsIi. Jeho díla dýchají svobodu a lehkost: jeho vy- 
obrszení chrámAv, kiášterAv, zbořeniny jeho zvířata, ží- 
žaly, hlemýžďové, kožešiny a jioá roucha jsou mislrov- 
aká, dosud nedostihlá díla, v představení lidských figor 
DtíézBJl ae tytýž chyby a nef tv(*\dkt\iiQ%Vv V«\ VtkÁ fQ- 



873 

dobiznoa ftojf nápis tento: j,Aeternnm tires proprfo 
fannlatnn ín aere — Hollare; neo nornnt haee mona-* 
menta moří.* Obifrnéjí vis o ném Monalacbríft deiTat. 
Maaeam ín Bdhmen 1829. Jan. S. 52. 

Honsátko, Prant., Čeeb, méitan a majitel domu 
▼ Praze, maloval 1782. 

Hora, T. L., t Peiti podobianlk, jeité iijfof. 

Hordčka, Prant., Čecb, y Praxe, malíř r. 1818 
maloval podobizna Ignáce Comovy, Parbyně a bíatorické 
koty, r, 1820 byl direktorem galerie a dvorním malířem 
« brabéte Kolloredo, kde doand iije. Mistr pbysio- 
gnomíeké cbarabteristiky, anf se itndOváním Seako- 
národnlcb oblíčej4v obíral. Od něho jest: s. Jiří na 
koni, poslední sond na sv. poli Malostranském. Vynaleil 
řeckoa enkanstikn, ale neoznámil. 

Hrdlička, Matéj^ v první polovici minnlého sto- 
letí, pracoval v Oecbácb ; r. 1716 se oženil. 

Hotský, Simon, Čech s Křivokláta, starší cecha 
malířského r. 1600; maloval koně a sedláka, an z něho 
padá, s následojícím ieským nápisem : „Pán BQh smatná 
srdce téií : Mne má ze všech nejmilejší.^ 

Honska, Jiří Rndolph Jan, Čech v Praze r. 1697. 

Cbodowiecki, fiohumír, rod. ve Kdanska, 1718, 
bratr následnjíelho, maloval krojoliky, lovy, bitvy a jiné. 

Chodowieeki, Daniel, Polák, nar. ve Kdanskn 
1726, malíř v miniatnře a médirytec nevyrovnaný, pra- 
coval v Berlíne, kde i 1801 zemřel. Jeho rytiny v Be- 
sedové elementární knize způsobily mu sláva výborného 
nmélee a jeho rodina de Calas jest pravé arcidílo. Ryl 
alavaké předměty, k. p. Baští zajatí 1758, tři listy 
k dčjftm Petra Vel, šest scén z Veodíckých, 12 listflv 
a Braniborských, šest a Polských dějin. 

Chota, Čech, maloval knay z (eskýcb dějin, 
svlášté o Vlastě. 

Cbotkova, Isabella, hraběnka z Rolbenhaasn, 
naroz. 1775, kreslila krajovidy a Rsrlovar v Čechách 
a jiné, dle vlsatnfbo nálezu. 

Chvátal, Mart. Perd., Moravan, nar. v Něměicíeh 
r. 17S6, zemřel ve Vídni 1808. \t Yt%UVi f£tk\vkVK«ft^^ 



lnou od ného dva obrazy, jeden představuje domáol 
iviřata, ana z jedné mfsy ieroii, děvče s prutem dril je 
¥ pokojí ; druhý chlapce sedícího u prostřed doaiácích 
zvířat. 

Iljan, Ondřej; Ivanor, Nikita; Wasiljev, Ser- 
gej, Slavoroaští malíři ; od nich jsou tak řečené Tabu- 
lae Caponianae, s obrazy rushořeckých svatých, o nichl 
vil Asseroanní Calend. L 1. 

I li 6, Češljar nazván, Srb, malíř z nejpředn^jiíoh, 
umřel z počátku tohoto století: maloval včtéíni dilem 
chrámy. V klášteře Kovilském jsou jeho díla. Um i 
v oltáři od uého celá liturgie Jana Zlatoiistého. Oa 
maloval i p&vodní podobiznu dějepisce Raíče ; v Pe-^ 
rove Selu jest od něho Ikonostasion ; jeho arcidílo jeft 
8. Barbara u Pakracu. 

Indrikovič, Jan, z Budína, malíř kriy'olíkAT, jeité 
žijící; shotovil i krásné ovocné a květné kusy, 

Isailovió, Srb, malíř, maloval obrazy v klášteře 
8. Jiří. 

Ivan, Čech, z Kapucínského řádu, dle jeho kraa- 
lení ryt obraz F. Marie na Hradčanech. 

I van el li, 6ehor, Slavodalmat v Dubrovoíku, mnich 
a malíř na počátku minulého století, vynikal obzvláště 
v miniaturách. Ve Stavovském domě viděti od iiétfa' 
bičování Krista u sloupu, obraz asi na píď veliký, co 
odlika obrazu od Karla Maratty , pak Magdalepi, 
bodko váním péra, která mu nesmrtelnost ubezpečila. 
{Appendini.) 

Iva no v, N., Slavorus, miniaturní malíř v Petro- 
hradě, u počátku našeho století. Byl čudem akademie 
a kollegialoím radou, 

Iva no v, Ondřej, historioký malíř v Petrobradf 
ještě žijící, spolu i professor u akademie* 

Ivanovičova, Kateřina, Srbkyně, rodilá z ohar-- 
ského Bělehradu, r. 1819. maUřka zaameniU, jeité iU 
jící. Otec její Lazar Ivanovic byl měšfaa a kopee v- M^ 
Jehradě. Jíž v dětinství táhla ji uákloBost k maUřflTÍí. 
Do Peště poslána od rodičftv, zde učitelem jejim byl 
Féiky (saad Čech); odUd Ua do Viduí^ kde t Ifatf^ 



•78 

roce do d«. aktdemié 4e dofttalt. Podobitoán od ní 
pfsatoi tohoto s roskoM fo obdifOTal, jmenovité: hlavám 
4Tom ttareilT; podobiuě efsaře FerdÍDanda ; Jejími fliflk 
nfnii obrasa, tiebolikám. 

Jablonský, Martin, PolAk z Glogowa v Hali(S 
rodífty ale ve Lvové oaaseúÝ historický malíř: nivfttivil 
Varšavu, Krakov a Vídeň. R, 1880. maloval podobisnf 
Halických pánftv; pak Krista na hoře kážídho; do Sam* 
lK>ni maloval Naroteoi Páně; v Domínikansként ehréml 
Te Lvové jest od ného Kristus na kříži : viecko véli^ 
líanské ^ obraty svédčícf o pftvodnosti a umélosti jeho. 

Jaki$, malfř, v OpoK ve Sieiskn, jedié iijici : 
jehoi životopis neznámý. 

Jan, Bedřich Aag., Óeeb, r. 1708» maloval mini* 
atury a podobizny. 

Jan, Jak., syn předešlého, maloval aejprvé v Oseká 
potom 'V Praze^kde r. 1767. zemřel; maloval déje, kvétf 
i podobizny. 

Jan, Jan Qairin, syn předešlého, slavný architekto^ 
nicky a historický malíř, narozen 1739, lemřel 1802. 
T Praze. Byl v Hellandsku, v Nizozemsku, ve Francouzsku. 
Maloval Jana Nepom., s. Stepána ; podobiznu Kašp. Rojkt 
a mnohé chrámy na vápné. Bylf i spisovatelem, k. p. 
O nejstarších českých naliřech atd. 

Jan (Jahn), Ondřej, Čech % Oseku r. 170Q. krMtil 
s. Konráda, Oltn: klášter Osek atd. 

Jan, s Jflové, Čech v Prase, žák Mikuláše RohUkn^ 
4>kolo 1848. 

Jan, 1 Prahy, jináée Aliaps, r. 1485. osdoboml 
Bíblie mnibárot. 

Jsnčs, Vavřinec, Krajineo, nar. v Prosnicí^ nuíMé 
n5 nettfieaý, však tak snamenitý, že pozornost císařovny 
Marie Theresie na se obrátil; r. 1771 cennou 04k»ěfli 
liskal: r. 1801. profeaaorem akademie a rsdou aa stal 
ai p. 1818. aemřél. Hlavni jeho díla: Panoraau Vidiě; 
krajovidy; zahrady. I 

Jan (a, Valealii, bratr předešlého, r. 1748 nar* 
«éi v Prosaiei. Rw 1801. byl posMcaýa ntítalem )Mm 
riékého kreileiií m akedamii VMaMhLi^ %«idk<š^ V^VV«- 



•T6 

J«Ddá6ek, Matěj, Č«eb, t PráM 1706. 

Janek, Frant. Kríštof, KrajÍDOCy aaroMo Te 
dtfrifcém n 1708, n5íl se a Hal. Vangnse. Maloval 
d^faiy, obsvláštč radostné slaynoatí, které kréantnii knK 
jovidy a budovami esdobití oniél. V malých obrazech 
předstatoTal umělce a dílny řeabářftv s poanatelBtai 
podobiiaamí. Pracoval ve Vídní, kde příaednikeoi cía. 
■aiéL akademie byl« V Prsiaké obrasárně jsou od ného; 
Eriatvs a Bohem Otcem ve slávě; krajovidy s horaaú 
a hrady, semřel 1761. 

. Janek, Jan, Čecb, nacbád se v protokole r. 1848. 

Janek, iiluminovatel v Praae; nachásf se v proto- 
kole malířského bratrstva 1384. 

• Janenko, malíř v Petrohradě, kde a počátku to* 
hoto století oudem akademie byl. 

Jan enko, Jakub, podobno syn předešlého ; r. 1827^ 
■avitfvil 6ím, r. 1831. vrátil se do Petrohradu. Nei 
opět po drahé putoval do Benátek ku kopírování Tilia* 
nota alavného Nanebevaetí Marie, kterýž obrai 1834. 
idafíle dohotovil. 

Jankovíč, nyní v Paříii« r. 1840. byly t Pelt» 
od něho kraje a sbořeníny u Neapolu* 

. Jar koj, Slavorus, v Petrohradě, r. 1775. oud 
akademie; maloval pro císařský dvůr; byl tavný čili 
Émltový malíř (tavi* Email, Schmels, od táti lavíU). 

Jašek, Frant., malíř krajovidAv a krojAv národnicb 
sa našich časftv, ve Vídni bydlící, jest malířem ardkaí- 
iete Ludvíka, vydavatel anamenité maleboé ceaty akrie 
Uhry a okolní krajiny. S velikou pili^osti představil no- 
iiva Uhrův, SedmíhradčanAv, HraničarAv a jiných r 70 
Eileeh. R. 1835. páhledy i horní Itálie. 

Jagorjev, Alexí, Rus, r. 1808 v J^ě; ehotovil: 
Herinia na roscestí; Ciaoloinice před Kriatem; Kríatn 
M ceatě k utrpení; Dceru, ana Otce avého v ialáří 
nvýBM praoma íiví; Kajna utíkajiciho ; Mordováni ditek 
Betlehemskýcb. 

Jend, Jan Bohumír, potomek Srbův Míšemkých, 

fkf^mé enad Jenič Janiš, naroa. v Zadníni Jeaené 1 7(^0^ 

MůmM 1886 v DráidanecVK b^V n\%«m i maUřoM* Myl 



Í7T 

krijovidy ta^ýdi ávejear, které mn fláta lifkaly, lU 
1800* tlal 80 T Dráidaneefa dvonim maliřea* Malotal 
oadoby pro difadla. 

Jenfk, Ondř., Byní ve Vidní, maliř; r. 1840 
T Pelti při výiUTé: koaé a ehrty ; krajolik Gaateiai 
obraiy s oealováni. 

Jensek (?), Jan, Čech, ▼ Prase, t protokole od 
r« 1348. jeho jméno Bapaáno. 

Jíóinaký, Ant., čeaký ahéblý, neš boboie) brto 
MBuřelý aialfř naaeho včka* 

JinoTský, Josef, s Preiota, nyní to Vidní; 
nalíř; pří Peifanaké fýstavé r. 1841. byli od nebo: 
Sedláky chlapec s Dolního Štýrska ; Cymbalista ; Ptáčník ; 
Vybírání Tóel; roku 1842 krajolik (aqaarell) ; LoTci 
atd. Ve Vídní : Dévče před kanárkem ; Čtyry letory ; 
Cíkan a cynbaiy ; Praiaká mlékarka ; Okolí a Prahy. 

Jiříky Čechy v Žebráka, malíř, se syýcb dél no* 
snámý, Dlabač píie, že 1560 od alahů sa?raždén byL 

JoanoYÍčy A., Srb, krealil 1841. podobisnu Vnlui 
Step, Karadiice ; manielky Jiřibo Černého, malky nynéj- 
iibo knížete Alex. Jiřího. 

Joaif a Nieolai, rnili malíři, 1240—1351 ma- 
lovali ▼ Moskré ehrám arcbangelaký. 

Jan (ném. John), Vojtěch, Čech, probošt ▼ JindH* 
ehoTé Hradeí, aroiknés kriýe Táborského ; rajsoval kraje 
n méata čeiká, k. p» Bodéjovice, Pisek^ Píseň, Praeha-* 
líee, Bakoníce atd. Po.dobisna p. Juna na kamenotiska, 
barrenon, ahotovil A. Machek* 

Jobann, vw 1491. semřel re Znojmě na Moravě^ 
kde ve chrámě s. MíkuláSe i pochován leií. 

Jork, Čech, r, 1348. v Prase* 

Kadiík vis Tkadlík. 

Kal ona, Max^ Čeeb, maloval okolo 1770. J. Berka^ 
ryl dle. něho pro Schalleroni Topofr. násor města 
fhmiy a Ealoer r. 1775. podobinna bisknpa JaM Doa- 
bravakébo s Holeimaee pro Koiílkovy : Abbíldjugeo: 
bdknu m. mábr. Gelebrteo. 

Knlbičiav, nakf mUřf od Fiortlla chválený. 
IL 1803 obdriel slatoa medalii sa maVo^^i^S. \i»SX«^% 



S78 

KtncíšookoT, Jerbiolaj, SlaVoroiý t Pelro1ifii& 
A. 1794. byl osdem Mtallhk^ akademie, a jěilé 48<riL 
iil a maloval. U Fůsslyho sluje Kam^eikov. - : ' ' > 

Karafialova, BmeKáa, Moravaaka, i^yiif r Peiki; 
|»M Ttaiavé r. 1841. byl od ai krajolik % Tyrolska; ' 

Karas, Vékoslav Horvat, rodem e Karlovoe, aflNd8| 
■yni v Iialli\ nejprve ve PlofeAcí, »yBÍ v Řlmé k 'doko- 
nalejšíma vzdělání se, cestojfel; aadéje ]^lntvměleo. Hc^ 
f^tf historické obraiy á pódobizay. ChvAH aa jeb«> ma- 
dona, jeho dobrodinci, hraběti Revickěma, M TyslMkl 
Ire Ptorenéii obětované. 

: Karóairskj, Polák, krajotikář, <drÍoval a0 r. 1881 
v Ěímě. Jeho obrazy našly velikon cbvAln, aníckáraktot 
f»Jirody věrně cbápati Uměl; i jeho bar^toat krásní: á 
teloal dokonalá. 

Kaselovský, Aagoal Bobndar, nar. t Podstaj^Aiiě 
^Potadám), n6il se v Berlině, kde i r. 1886. prraí 
•odměnu ziskal, obrazem závod dvou pastýřův na pfěfala 
.krajících pi^edstavojfcím. Jeho aloh jest volikoaloý. Ma- 
>loval i historické předměty. 

Kastu sič, Petr, Slavodalaiat v Ihibro vniká ^ aM 
%% nriaděfm veka přivlaitail sobě jakýsi nedbalý, • často 
•nízký a malicherný aloh, který se viak ěaaem a byM^ 
«fm T ItaKi směnil na kvéloiid a atkvělý. Potomstvo 
obdivuje se posavad }ebo podobianám předslnvn|fafia 
:8tay«, Kaaiěe, Zamafta atd* (Append.) .' 

Klas, Karel Krídt., naros, v Saak*,' n^poéhykni 
8rb; u6il se a Jana Casanovy, rejsovat rovné gdilíla 
^ Btařoslin i dle přírody. Jeho mladil brair iryori^il ae 
krajolikovánfi 

K loud a, Karel, Moravan, kvetl r. 175 U 

K e ( i D s k i, Prant., krajoUkdř,^ před néftlarýin taaen 
s; 1888. ve Vídni iijíoí. Výborný oměliBc. ^ 
'■■' Klíme, Pard. malíř ěeaký, Týboraý ▼ tfawknváil 
é^inovM, méně malovaly od něho jest Horynifr6t ntosk« 
Íi}a pfi kameoOtiBka t Néraefeh vo Wíenbadennh ikMi 
hlavy v ciii službě! • ' ^'- > -j- •• • •"■ ' • 

. Kněiak, Ondř., ČMky t ehaba ft 17»l. aia- 
hrafií, •• " ■ \'' '•■■■■ » .'i 



9» 

lL»ii.^k, P«Y«l; Čechy vCkeba r. 1698., duiloval 
pro taméjší městský chrám 4 eYangelifttf, 4 clrkevnf 
oUie a jiaé aralé* 

Kolo nič, Karel, žil r. 1779 ve Vídni, mstfreft 
^dohiuiy Je* ps. hraběte^ Maurimr. Laiky.. Oi>aafii|val i 
ve vosku. 

KolDvral, HraiiL Aat lurabé Novohradský, Čecl^ 
milovic a ochotafk v ma)iřaWM zalaiii sbirJiu olírazftv 
a rytin nejznamenítéjší<)l|, Jkde sa mUdí Ambici haidéhta 
étvrikp cvičili. Pe jebe smrti odkoupil tuto viácnoa 
sbírku kníže Eslerhá&y a přeložil 4ft Uher. 

KoruBa, český t Prase jeáté. žijíd maUř ,: rodilý 
z Holofflaee ; ehýli se k žívQJikftv (g^enrim) : Roz- 
hoaUmi cikáni ; Baba na ařieeBÍaách ... 

Koši na, Ondř., Slovák z Mošoveo, lysí baevUlf 
plátna v Kvemaicí , i\5íl: se s^ .apis^vatelem tohoto 
v Kremnici malovati s nemalým, prospěchem. 

Kosá rek, M., z Badíoa, malíř, r. 1841 pS 
PeaCanskd výstave byt od nebo olejový obraz: Hráč 
v šachy. . > 

Kotula, český aiaUř v olcýi, žák Berglerlv. 

Kovář, 4. K., Čeeb, r« 1746 malpTai i£v«t Igtaet 
Lojely v kaple v Kutné Jlořeu 

. Koxlav, Gabrial Ignatievíč^ Slavoras,. historiok^ 
malíř, od r. 1762 professor na ákadeaKi Petrohradaké^'; 
Maloval mqoho a .rychle, p^l^ 10 adu adahly Jino- 
t^iuiné. předměty » •zdoby., zemřel 179tlc 
,. KračuB, Srb, aMiiř, malotval chrám v. Pminotré^ 
Uliavé A kapUci KarWveokoja. • ;a 

K rámo lín, JoiaI; Ďeflh r^ 1739, v Umbarhu .Mt^I 
zeaiřel 1805 v Karlevareeb. .Ce .bmU^ vateipíL de je- 
zuitského řádftk Pt^ který maohé . ckráaiy a kelléfia 
uhe&a^Hil ' 

KrattOiliD,. VáeUv^ mVidii btatr/pMelléko,: Iiiv4 
storický z vlášté biblický malíř, ze«M 17119 v Jiai^clwt\> 
: . Kr^ma^a,. (ChraMste ?).: ^l^Ukm iHktum^ nyní 
v Berllai, hiatoffioký i*altf. n 

Kmtoehf iie, Jm Yi^IíScI^ 6(^ on k; dtorai 
malíř v Praze r. 1713. - ... \^ 



860 

KřÍTáikov«, JoNÍlMy Čeikiímltfka podobises 
r. IS88 V6 Vidní. 

Krkfaifký, Jan, Čecb, měltan a aialfř TFraie, 

r. 1718. 

Kroefn, Jan Frant., Čech, narosen ▼ Prnse, kée 
i aaloTal r. 1690. 

Krnmpeř, Hieronym, Čeob, t Pme t 14 nIoletL 

Kraa, Anionfn, mladit, bialoneký a podobiiaf 
nMlfř v olaji a fodnfch barráoh. 

Kro8, Jan, ataršf, éaský híatorický malíř, iija 
Y Litoméfíoiob, restanraje obrasy v klélteřfob. - 

Kabala, Čeob, iil t Chradíoii, r. 1686. 

Kttbala, Da?id, Čech, téi v Chrndimí iinr.1686, 
lemřel ▼ Kroméřfií. NanebevieU P. M. t olt4H Cbnd. 
]«al od nebo. 

Kačera, Frant. Čacb, nar. t LobkOTÍefch 1807, 
liil ae ▼ Praxe, r. 1833 navlUvil Maícbor, malnje kra- 
joUky adařile. 

Kolieb, Jan, Čeeh, jeho manielka Kateřina byla 

1677. ve chráme a. Martina pochována. 

Kalich, Jan, syn předeildho ▼ Prase. Uaadil le 

1678. a byl 1700. maifřakého cechn iili řádu před- 
alaTeným. Zemřel 1719. na mor. Z jeho hiatoríekteb 
■albin jaoa nčkierd v Prase ve třech cbrámfeb. Jeho 
Itétec je aTobodaý a tlustý. 

Kfin, Knon Martin, malíř t Prase r. 1848. 

Knnčo, Prokop, byl r. 1345. stariim ěili správcem 
■aUřakébo řádn v Prase, dfornfm malířem Karla IV., 
maloval podobisnu tohoto cfaaře a jeho manielky pro 
kapln a. Kateřiny na hrade Karlotýnakém. 

KaĎátko, Frant. Čecb, nar. ▼ Ltboebofiefch^ bmh- 
loml v Prase r. 1750. svláitnf oltářnf obrasy. 

Kaniewaki, J. X., Polák, malfř naieho vékv, 
krealil alavnoa hodebnickoa polakoo rodinn Kontaktob, 
otoo, dcera. a (tyři ayny. 

Ka^ieká, Maria, nar. ve Svfdnlci vo Sleskn, sna- 
menilá malířka, semř. 1664. (Seblea. Cnvioaititoa). 

Kaňka, Čeeh, v obrasámé Scottaké {oal obras 
ci Mého. 



Ml 

Kopecký, Jan, Siotálí, nir. 1667», semM 1740. 
Viz o Dčm Výklad kn Slávy Deeře atr. 968* PoaéTadl 
se vieoh airan proabaaii o podobiaiiy obklíčen byl, lak 
rychle ae naačíl maloratii ie y jedaoai dai i 9 bia? 
dohotoYÍI. Rukáaa ivláiUii péhi obětoval v obraiiek 
Mnoiatff jeho obraaftv vydati Vogel a Preialer t knixe: 
Joannia Kupecký, incomparabilia ariiftcia iaiagiiiea et 
picturae. Norim 1740. foU Kopeckého pedobiann mnoif 
BDalovali k. p. Voget, J. Hard, Balser, Roaabach, EUaa 
Haíd, S, Leitoer atd. 

Kopecký, Kríatían Jan Bedřich, aya předeiUho, 
okázal v ootlém veka tak neobyfiejnoa schopnoat ▼ ma- 
liřalvf, ie mnoho od néko k očekávémí bylo, ale jii 
bohoiel v 17. roka veko avého, 1733. zemřel. 

Kotaký, Matěj, Čech z Křivoklátu, ve aluiběarei« 
knížete Ferdinanda v Praze, zemřel 1594. 

Kvaaek (něm. Kuwaaaeg!) maliř ve Hradci (Grátz), 
okolo 1824., maloval krajovidy, a věrným akoomániiB 
a nápodobněnim přírody^ 

Května, Daniel Alexandr Z., Čech z Plzni, r. 1614 
obdržel v Praze méštanatvf. V katedralnim chrámě, 
T kaple a. Václava zpomfioá jej jeden nápia co obno* 
Titele jednoho rodoznaku. 

Kyníž, Petr, Čech, v Pražákem protokole r. 1 540. 
mezi malíři jmenován. 

Kyprenský, Obreal (?), Slavoraa, chovanec Pe- 
trohradské akademie kráaoam, navitívíl Franeonzako, 
Itálii, Němce. Profeaaor C, Vogel v Dráidaneeh maloval 
r. 1893 podobiznu tohoto umělce, který vyaoký etopeil 
dokonaloati a alávy doaábi, ale 1837* zemřeL Jeho po* 
dobizny a hlavy stkvéjí ae krásnou harvitoati a něiaoeti. 
lleuael zpomíná i malfře Kyprynakova, jeni r. 1804. 
obraz, acena z pohanství ruakého předalavi^fcí, k vý* 
atavě poslal: snad jedna osoba a Kyprenakým. 

Labenaký, F, X., malíř a atráice dÍB» galerie 
v Petrohradě nar. v 1766. Vydal 1806. in 4. nákrea^ 
obrazĎv v oné galerii ae nalézajících* 

Ladialav, malíř v Praze, v protokole od v «1^4ft% 
pozoamenaff/; 



in 

•' liAtflbfkf, Jan Adolf, mwMi krajovldftr^ (loilobno 
fe |iotfkéh9 FodU) naroieo v Koblenoi 1701. IhiliHil 
tftaré 'hi<adf, vé2#, xtMileaHiyy bory^ fkély, bouře s 00* 
tyrofoanoii uméloslt Hrabe Ba6yliikí (Hiát. voTé krátfo* 
fiiÉy f. 85B.) cbráU toboto aaiUHce veliea. 

LalBioaký, Ang. Gual. mladftf, oarog. v Roblmid 
16119., maluje blatoríe a brajotídy; Ostobózeiií Ptotra; 
líjlínia Telia sntrt a jiné. 

La si Diky, Vilfas, mainja kraJoVidy a atsTitěMté 
náhledy. 

Lasaibka, Čeeb, r. 1B48 taesi aialiři v Pníte sapiáo. 

Lebedo v, Michal, slavný rniký krajolikář; oŇlae 
▼ akad. Petrobradskd, cestoval do ItaHe, kde ▼ Neapoli 
r. 1837. w choleře zemřel, alarý 25 Tokftr. Národ 
ilralil v něm, jako tdhoi iaso i v Kypřen akém a 
Orl o v sk ém,- třť E n^anameaitéjšfeh nmdleQT. 

Lef aievy Ant., Slavoma, byv manem doslal svo- 
bodo a uiil ae v Petrohrade mallřitvi s velikým pro- 
spěchem. Později šel s vyslansbviRi do činy ao 18 let^ 
kde se jaftté, saad v Pekinkii, sdržaje. 

Lekowic, áimon, Polák, malíř, od něho «• na* 
Wují obraty v ftfmé^ ve chrámfch ss. Jana a Patlá, a 
s. Stanislava Polského (de Polaccbi), na niehi obtviálUÍ 
Uavy krásné potonosl vtbutují. 

Leksa Lexa, Jos., Čecb, v Praie vydal r. 18M 
a- Antonínem Wildem obrazy pod názvem „Optisohe Zim- 
aMrreise^, které ebvalně pHjaty byly. 

Leike, C. Bdv., maKř e kameaotiskař v Berifféé, 
snad potomek (eských tam oaatených bratrftv; r. fS34. 
byl med iáky akademie. Maluje podobizny, lilbografo¥al 
milciiko Titísnovo a jiné. 

Leskl, N. Polák, v Němeevi^ovýeh Hist. zf>évfch 
jea[t od něho obrna pod iialem 30 : Štěpán ČarDieikl 
přes řeku s koněm plovoncf . 

LeáUn, Jan, maliř, r. 1841. při Peitanské v^fstavé 
byla od něho Yenns koupající se^ obraz olejobanrý; pak 
dvě panenky s holubicí. 

iavKÍckí^ I., folák, kreslil obrazy v koiz^ Les 
CoMtames du peuple Po\oiib\z p%T \i«oik lX««íitw«íVi^ % 
P«rá Í84Í. iú 4. 



I9S 

i Le.YÍokoj^ DmiUi CfregorJQVii, 6Uvor«»^ m^lóvié 
IloiokÍMia kníiele Alex. 6aii<áDt$ Alex. Lantkého^ Jméloy 
Daikavy atd., ktaré i y rytfnáoli rydly. B. 1760. aM 
•A.oiidiii ikad. Qfltřal 1804. 

i Lhota, AdU lč«eh,. z ^KiHné Hory, nares. IBld;^ 
IMloval: v MarliBické kapii u a. VHa . Poaledoí aoad 
(iraako; a. Fraotíika; domáci déj#. : 

Lbota^ J., Čech, nralíř v Frafttnyai žulci, ahotodl 
Vidění na Vyšekřádé; kalia Oldřkba y rakví. 

Libay, Lod., Slovák z ByatHce, r« 1838. ve Vidní^ 
maloval Slovonakéko . chlapce^ Y^^miucí va Zvoleiuské 
Stolici a jiné. 

Líbicb^ Frant.y Čoeb, se Záko|>, kresHS, a5il se 
T Fjmae; r. 18^3, doatal la výkres Amora a PsychA 
^latý penis odmčnou. 

Licbočepaký, JiH, Čech, v Prase, okolo 171}&. 

Llsiewakí, Jířl, Polák, sarosen v 01eakn.r« 1674.^ 
BUlUř» Qialeval v Berliač svláaté portréty, na nicbi saaaie»* 
9iii' barviloat. Jaou . od něho i rodinné aceay a ktay 
TÍdéjaS bodné. Zemfel ve vyaokéaa yěks. . 

Liaiewski) Jiri &edjříeh Beiahold, syn předeiléiiQ^ 
iiarozan v beiHné 1721^. V 1^1 roka stal se dvorafni 
eiallřw Aohalt^Deaavakého dvoru, sda maloval ebrm 
prisee Epg^oa Deaavakého na koni. &ftň len ae prý pro 
40kráte opétované atáoí konei^sé sběsnél. B. 1768. mai* 
Ipvsl v RráidsBechf r. 1770. byl dvornfm malířem voj^ 
vody Yelehradsko-Zvéřinakého a seaařel 1784» v Lkl-r 
Wigaloatě. J 

Liaievská, Aana Dtorolbaa, mladii deera Jiřího/ 
B^. v Aerifisé 1728^ maliřkm portretiv a hiatorickýeb 
obras&v, s mohi veliké komposice ahotoviUu R. 1764^ 
ála do PaHie, kde ta ouda králov. akademie svolená 
byla. Zaémal jeal i pod jménem svého^ maniels TerbnSr 
iteeb JDerbna, semřela 1782. 

lis ie v aká, inlia, dcera Jiřiho Bedř. i., maio^ 
vála podobizny a životokosy (genry^. 

Lisievahá, Anna Jlosisey starší doera Jiřího, saroz. 
v Berllsě 1710; lil v 10 rokn malovala kněiau %. AbSba^v . 
rtého Miikě ve álétiji4 ; vdaVjBt se i v^rnSm «s^\i<^^^ 



Vv 



S84 

it D. MatbMua, mlfře. Po finni loboto 1755. bydlela 
T flrbiitiy kde pro Salon dea beanléa aal 40 ioMkfeh 
0kmAT krásač malorala. R* 1760, vdala ae sa atiei- 
aora p. a Gaóčft?; r. 1769. atala ae oodeai ikadeaiie 
OfáidaDikd; aemřela 178S. J. Haid a J. B» Jerike ryU 
dlo li. R. 1765. poavána byla ode BranaTÍckébo dvora, 
I jejf d?a aynové a jedaa doera obélOTali ae asaliřatvi: 
flarif ayn re Z^éříni^ ailaddl v Berlině. RegialHk jejick 
obraaftT uvodí Meosel pod jménem Gaáé. 

Líše v a k á, Bedřiška, oaroi. t Berlíne 177S., plodná 
•n podobizny a iWotokusy, od ní byly jeité r. 1838 
podobizny y Berlíně pří výalavě. 

Liška, Jan Kríštof, rodilý ne Slezáka, malíř, krell 
r* 1680., ndil ae n avého teata Micb. Wilmana. Maloval 
atěšený obraz Povýšení kříie Kriatova, v oltáři ehrámo 
^erfenokříiových rytířův ve Prase 1660— 160d, V obra- 
láně Praiaké json od něho: S. Frantíáek od angellv 
drianý, a maž na cizí ienn padající; an od jinébo, bob- 
kovfm ověočeného, proklán bývá. V koatele Uáitera 
Sedleckého byli od něho, obraz patroniv 5eakýel^ L. 
Lnfarda, Štěpána, Benedicta a Bernarda. I t obrnn&rně 
Dráidánaké jeat od něho veliký dějepianý obran, jak 
jodM voják Juliovi Caeaarovi blavu Pompejovn phiáiL 

Loaenko, Ivan, Slavoroa, uěíl ae 1759. V aka- 
demii Petrohradaké, cestoval do PaHie u ňímn, po aá« 
vratu byl profeaaorem a direktorem akademie, leatfel 
1776. Jeho dfla jsou: Petrovo loveni ryb; obraz knéiny 
Rognedy; Hektorovo loučení od Andromachy. Stál ve 
Toliké alávě, zvláště co do kreslení. 

Lubienecký, Bohndar, bratr náalednjíeibo, na* 
roien v Krakově 1656.9 věil ae o Jiřího 6tora« Voienee 
Snmiborský vyjmenoval ho za ředitele malířaké akadenrio 
T Berlíně. Jeho dějepisné a krajovidné obrazy Toliké 
ehvály došly, zvláště onen, kde tři mudrcové pod airomem 
aectt. Umřel 1706. v Krakově a přiznával ao li nektě 
Socíníanáv. 

Lubienecký, Krištof, naroz. ve átětfcé^ 1659. 
^obodiJ ze ataropolaké rodiny, zemřel 17t6 t Anwtor- 
éumě. Maloval podobiin^ i ^i^\^ v\^\i^ i^R^aask^ tk 
# ^edíívoftí a libou barrilozú* 



88» 

LttbÍDský^ Aoti Morafasi y« dnihé polotioi 17 
«loletf, Týborný nalfř. 

LablÍBtký, Mart, Vial, nar. 1643. ▼ Lesnici ve 
tSlexako, iák SkretOtr; teoto anélac krealil rozličné ná« 
Trky, které od Anblinga^ Kiliána, Hainaeloianna a Kfliaela 
v médi ryty byly. On byl knézem ▼ Holomiici, kde 
r. 1690. aemřel. V Holomiiei maloval i fresky a mnobé 
oltiřni obraay. Zaalonii čeatnoa pamálka co umdleow 

Lndik, J. VPraiské obraaáraé jeat od ného kra- 
jolik ae akalami, stromy a moatem* 

Lnnda, Čech, v Praae, okolo 1348* 

Lna a, K«, čeeh, v Praae, kreslil chrám na Bflé 
Hoře u Praky. 

Maekáček, Josef, čecb, historický malíř, iije 
¥ Kolfaé, byl ve Tojeoském staré a chodil při tom do 
akademie. 

Machek, Ant., Čech, nar. 1778. v Podlaiicfok 
Obmd. kraji; obraay od ného jaoa y Déjínách českých 
v kamenopisné vyvedenýek obraieck r. 1824. v Praae, 
jmenovité: Přichod Gechftv do Bojohemn; Voleni Pře-^ 
mysla aa vývodo ; Udílilté v Badéi atd. ; podobiaay Jang- 
manová, Prealova, Gajova a j* Jeden s výtečnéjšfch umélcftv, 
pracuje pořád ačkoli jii atár* Představil v obrazich po* 
•lovpnost kniiat a králiv českých od Sáma až do Per* 
dinanda I., kterou posnd a sébt chová. 

Majoš, Gabr., Čech, v Prazci okolo 1637. 

M a 1 o v e c, Emanuel, svob. pán, čteh^ rejsoval české 
brady ryté od V. Bergiera* 

Málo v co v a, Joaefina, manželka předešlého, rejso* 
vála hrad Slatinov 1802 , jejž A. Herziger v médi ryf. 

Malý, český malíř krajolikftv, byl prvé klobouč- 
níkem, než vlastni přirozený pud obrátil jej k malířství, 
v némž brzo se vyznačil* 

Mánes, Ant. Pražan nar. 1784. maloval krajoliky; 
rcjanje výborné stromy: císař Ferdinand koupil od ného 
Karlftv Týn. 

MaQ.es, Jos, syn starší, malíř podobizen našeho 
veku, v Prase. 



368 

-^voniíiB maliřen. Po ětse opět šel do Říva, pak. do 
Madridu, Byl iCaatným učeiifkeai Raphaele a Correg^^a. 
V Dráidanech Jeat od ného Na nebe faloapoDf Páné. 
Patl i kaibtt o malířatYÍ. I rodíitčoi čeikýas, i slaibon 
Polakoa patři, aspoň z iástky, SlavjanSm. Matka jeho 
byla le Žitavy % Latíc^ asaiiélka jioéBem Qoazti (saad 
Kwaá ?)• Jeho krealfay koupila cfaařoToa Kateřina la 
fláramoé aommy. Od obohatil obraiánio Pelrohradskoa 
kopoTáaiiii obras5v, radil při datávech aoněleckýeh. Ma- 
loval cfsařovaa Kateřiou v alegorickém obrasa. 

Merkurijev, Slavorua, poslán od Petra Vel. do 
Itálie. V Petrohradském ehrámč a. Simeona jeat od 
ného Si neon ditč Krista na lokteeh driicf, obras ptaf 
Yýraia a blaho němé složitosti; lemřel v Moskrě la pa- 
Dování eisařoTay Anoy. 

Meriikoi Petr, Čeob, t Praze, ▼ Malířském pro- 
tokole od r. 1348. ehválený. 

Městec ký (Miestezek ? Jj Jaa, Čech, i ViiOTa 
(Bydžova?), r. 1679. v Brné maloval. 

Met hod, narozen v 9. století v Soluni v Mace- 
donií, jak domýšleti lze z rodíčOiv slavjanskýcb, anf jii 
sde ve mladosti jazyku slavjaaskéma se vynMI, a Slsv- 
jané jii v 6. století po Macedonii se rozložili, mésia 
Solune dobyli tak, že nejen v jeho okolí ale i v aamém 
anésté soaaieBitá iástka obyvatelův slavobulharským ja- 
sykem mluvila. Že Methoda Cedren a jiní spiaoTotelé 
hned Éekem, hned Řfmanem nazývají, to se tak alyšeti 
má, jako když se Pavel apoštol, a6koli rozený Žid, 
předce Římanem aneb římakým méáfanem, anebo Upravda 
(Jastinían), Basil, Belízar a jiní, ačkoli rození Slavjané^ 
předce Řeky neb Římany nazývají. Method tento byl 
nejea siavjaaským apoštolem, ale i malířem, on vyobra* 
zením posledního soudu Borísa, panovníka Bulkarftv i 
s jeho národem, ku krestanství obrétíU 

Micka, Jiří Erant., Pražan, to službě knliote-bf- 
skupa Wurzburského ; roka 1717 maloval obraiy pro 
ohrámy, 

Miekš, Míetsch, Mietzsch, Krist. Bohaari!, 
naroz. v Dráždanech \14^«^ &tk^4 %. ^aak^oh bratriv, 
zemřel Í800., byl kTeBViUm, mtWHm \ r|\^m« 



369 

MichailoT, Alexioder, aíníalarBÍ aaliř v Petro- 
krade, la naiebo veku. Jeko (lodobíxny dosáhly ilávy 
vysoké dokonalostí. 

Mickailowiki, Polák, jesle íQícít Pařfii, oddal 
•6 MaliřalTÍ teprr ▼ doapélém Tékv okolo 1833. a fiak 
T kretce k dokonaloiU přivedl, svlášté y malOTánf Eviřat* 
Hrabe Racsyíiski dává mo v této iřidé prvai mfsto. 

Mikuláš, Jak^ Čecb, v Prase r. 1848. 

Milá, Pavel, vlealeé s Milé aneb Milnký (aém. 
MQhlau), staroarbská rodina v Miiai, je}ii dédicivi jest 
laméjií oseda Milá. Nar. 1798., maloval v ňfmč dle 
Titíana, sfatoo a svétskoa Lásku, Krista a Samaritunku ; 
a pak podobísny vsnešenýoh osob* 

Milec, Slovák, nar. v Břetislaví, maloval obr as 
Pavla Bibiice, nadsiratele církví ev. a professora, na- 
iebo vékn. 

Milelovieký 5ili Barloloméj s Milelovic (ném* 
Miltwítz), malíř se Kdánska, svlástoi schopnost mél vo 
skládání dájepisných obras&v. Vnitřek chrámdv a jiných 
staveb oméi výborné představovati anobri mnohými fijfu- 
rami oiivovalL Jeho sloh je plynný a přírodu sdařtie 
následující. Zemřel r. 1655. 

Mílie, Jaa Mích*, podobísnlk ve Vídní, 1770 uMI 
se u Martina Meiteaa. Haíd, Nílson a jiai vydali jeho 
okrasy v rytináck. 

Miliakoviéy Sopbron, Illyr, učitel kresleni v Kar« 
lovd v HorfaUka. 

Minie, Dominik, v Prase; roku 1797* se jeilě 
ehlapeo a dévde s ovocem od ného malovaní aal^ali^ 

Míropolský, Leoati, Slavorus, oud akademie r« 
1794, jeho auilby nám najsoa anámé. 

Miroslav, Čeek, maieb, podobno Sáša vský, r. 1 i 03 ; 
OB maloval obrasy a Utery ve kaiháok, jmeaovité v r«» 
kopisu Mater Verborum, kde sám pod literou P a obrasem 
P. Marie vyrejsováa stojí s. nápisem v rukou: j^Ora pro 
illumiaatore Miroslao A. MCIL*^ vieoky lahy a osdoby 
karevaé jsoa s pevnou jistotou vyvedeny. 

Miškovió, Mojlíl, 8rb a Baaátu^ vi^S. ^ ^^V^ 
rtharaf mtíif na k^átii v Mlmt\ 1aM^«i» V\^ ^ 



890 

Moraciiáskiy Jan, Polák, ie Žytomiře, savšté- 
Yorai r. 1839 akademii Mnichovakoa pro CYÍ^eof so 
v malířství. 

Morawa, Matéj, maifř i rytee s Polska, okolo 
1650; voabfrce hrabete Sternberk-Maideršeida Jtou ^ry 
kusy od ného. 

Moravský, Matěj, lat. Mora vias ; paal r. 1 47 tt. 
biblíi, v nfito se pékné nákresy jeho rukou rejaované 
nalésají. Tento exemplář Jest nyni v Neapolí ve kníhovné 
kláštera Monte Olivero, 

Mrkos, Václav, Čecb, kreslil r. 1797— 190d. 
pro rytee krajoliky. 

Mrňák, Hynek, Ďeob, v Polsku, při školách lor* 
nalifch rejsoTBík. 

Mrňák, Jos., Cech žijící; v kamenopisných Da- 
nách Českých r. 1824. jest od něho obraz: Proroolvf 
libnle ; mimo to maloval Mojžíše, Smrt Ábelovu ; Prosby 
Otčenáše etd. 

Matiua, Tomáš, Čecb, s Mutiny rosený, oejaUršI 
olejní výtečný malíř český. Na konoi minulého atolotf 
naleseno v Karlové Týnč v Čechách olefové obrniy; 
na jednom z nich jest nápis: 

„Quís opus hoc fíoxit? Thomaa de Mntina pinzitS 

Qnale vidas, leclor, Rabisini íilius autor.'' 

Nékteří mají jej za Vlacha pošlého s Modeny, Jenž !•« 

4ÍDé Mutina sloje. Vlach Federici udává město Treviao 

za jeho rodiště. A však známá staročeská rodiaa Malím, 

Tea Mutina, jméno otce Rabiš Rabišin, a sami obrazové 

v Coehách nalezení, jsou doatatečnými dArody toho, <• 

patří našemu slavočeskémn národa a Že roidítiiý může 

býti ode Vlaského podobné jméno nosivšiho ale pozd^f, 

1358, živšíbo. Pozůstává po něm oltářni obraz P. Marie 

fliezi českými patrony Václavem a Palmatien představa- 

jief. 8. Václav jest cele v národním českém ducha e 

•lohn představen, v pancíři, v proMvaniei, y čeméái 

ylášti drže korouhev a štít v rukou. Tento kriený a 

památný obraz byl až do r. 1780. v Praie, «»dkiidi 

M9 roĚkůĚ Marie TlktTeaVe do V\d%4 \^feaeiea, kde se 

^ Belrěétm oaléiá. Dile BMe %«M) llMAa^% % "^jialk 

Wí VUMma lB4t. 1. T. *t. ^\. lák %ik VIMk~Vim< 



Myslibek^ cech, naliř^ reslaoroje obrazy. 

Náko, Jan, Srb, nalíř; r. 1842. v Peltí: S tro- 
skotání lodi a tvrze St. Málo. 

Navrátil, Joa., akademický malíř v Praze, laroz. 
1768., občtOTal se krojoyid&m s protpčchem. Nejen ve 
kvaši (Qaache), nei i ve atčnomalbč takové nálezy adiail| 
ie se i vodoa mýti moboa a pompejským obrazftm se 
podobají. 

N eč er, Kašpar, Čecb^i narozen v Praxe 1636. Oženil 
ae ve Francouzsku s dcerou jednoho kupce, osadil aa 
pak v Haagu v UoUandsku, Jeden z nejlepších malířAv; 
uměl lesk atlasu a vlaáeni tureckých kobercAv výborné 
nápodobiti* • 

Nejebse, Jan, čecb, r. 1839. ve Vidní; po- 
dobizny. 

Nevta (6í Nevet?), Rus, v Petrohrade, malíř 
jeěté iijícá, Kvéty 1838. PřiL 44. 

Nic o 1 au s, čeeb, z Chotčboře, maloval v Praze 
ve 14 stoletL Zpominá se v protokolu 1348* 

Niger, Ambr., Čech, Starší maliřskébo bratrstvu 
v Prase 1445. 

Nikitin, Ivan, Slavorus, syn podtajemníkAv Petra 
Vel. od tohoto v 14. roku do Amstrdámu k učení ae 
malířství poslán. Jeho arcidílo jest křižování Krista 
v kaple Aničkovakého paláců. 

Nikitin, Mikuláš, bratr stavitele iéhoi jména 
v Petrově malující. 

Nik on o v, Michael, udil ae 1792. v akademii Pe- 
Irohradaké, kde r. 1793. při výstavě odměnu obdrieL 
Maloval podobizny. 

Neaecký, Václav, přymím Václavíček, zdr* 
ioval ae nejprve v Jihlava na Moravě, potom v Praze : 
maloval dějinné představy, střední ceny*. 

Nosec ký, Siard Franta, ayn předešlého, narozen 
v Praze 1698. I kdyi do řádu praemonstratokého 
vstoupil, pěstoval malířství; zanechal ěetná díla nánazivaé 
i olejnói. 

Nosek, Noska, Vádav Jindřich, Čeak| v Praaa 
•iMlo 1897. 



ftM 

NoYik, Čeeb, TsdélaBý w VMenalié akadevii, 
lOYtl podobiiDy í aa naiífé a idrioval ae r. 1798» 
▼ Chotoyfiié. 

Oleasesynaki, Ant, Polák, profeaaor aa akadeaiii 
TO Floreoeif, aiaUř a rytec jelté iijfef. Vydal Rosiuí* 
toéei polakie, kde aceoy a podobísny s polských déf ii, 
překrásné ryté a a barvami tíiténé. Dále podobiíM 
KoécioikoTo. 

Opic, Jiff Eaianael, Čech, naroi. t Prase 1775; 
inaliř i krealifi. Maloval podobizny, zvláité ale proato* 
ňárodnf scény, jmenoTité s> PaHiského iivota; dále 
Tábor KoiákflT na elisajských poKch a Pafíáe 1814. ; 
Zponínky na Karlovy Vary; Scény z Lipského ro6nfbo 
trfaa: viecko výborné práce. Opic Jífí, r. 1809. ma- 
loval v Praze podobizny v oleji. Opic, J., anaá tfi 
a předeilými; kreslil náaiediyicf, ze iivotopisu Lathe- 
roya Táiené, v kaixe Leben nnd Werke Dr. M. Lnthera^ 
ton F. W. Gentbe, Leípsig 1841. na rytinách ae na- 
lézajfci, slavjanské předmély a osoby: 1. BUato Jutroboh 
(něm. Jtitterbock), čtyři mile od Yltoboro (Witten- 
berko), an v ném 1517. Tecel odpastky prodáTá. 8. 
Karel Hiletieký iili Miletic (ném. Miltitz), slaToarbaký 
šlechtíc, papeiskf vyslanec, an 1519. ve Starohradé 
(Altenbarg) a Latherem rozmlouváni má, tohoto k po* 
kóji napominá, a volencí Saskéma Bedřichovi ilaton 
rftii darem od papele přináii. 8. Jan Bernevitia> (ném. 
Berlepsch), vftdce oněch zakuklených rytířův, jeni ná« 
Todem Tolence a kníiete Saského Bedřicha, Lnthera 
od papeie i císaře do kletby daného t lese TnríMkém 
n veaníce Walt<!fr8haasen 1521 dne 4. května t ko5ára 
nehvátivie na brad Warlbark pro bespečnoat doprovodili. 
Rod Bemeviékftv pochodil od Horavakoslovenaké hraaiee. 
4. Oddavky Kateřiny Borské éili i Bors a LnlherMi 
r* 15B5 od Jana Bagenhagena. 

Orel, Ondřej, malíř, jeni v Londýně vo oMibé 
krále Jindřicha VHl. atál. 

OrloT, podobizttik, t Petrohradě jeitě iijfcl, j^hoi 
áfla k ni^amenitějlha přináloieji* 

Oriowiki, MexnmdtT, ^oMk^ ^t«U\*ai^^x 



39$ 

do f etrohrtdo, kde Umllii akÉdoaiii navitéfOTil, r. 18f 1^^ 
•tal 06 tanie drorofm niUřen. ProsliTÍl se Bejvíee hhk 
lOTánim bitey a koňftv. Zenřel 1837. Jeho podobÍKii» 
nldzi se ▼ Dráiďanech a dyorDÍho nialiře Yogle. 

OrfelÍD, Srby malfiř i mčdíryteo, malotal hlaml 
ebráin t KaríoTci, ale zemřel před dokončením díUu 
ShotOTÍI v rytioách podobiznu Lasara, metropolity Ne- 
nado?i(e a j. (Srb. nar. list). 

Os o Is obé, Jan, Moravan i Holomoace, zemř. 
T Pešti 1831.y maliř déjepísný znamenitý, ^z o néaa 
Výklad ka Slávy Dceře str. 290. 

Pa6ióy Ivan, Srb, naros. 1771 t Bajii, básnfř • 
malíř nyní v Bodíné žijící; má množství obrazftv vlastní 
nikoa malovaných^ slavjantké, zvlálté raské, polské, 
srbské kraje a kroje představujících, 

Fa li ská, svobodná pani, milovnice krásoim a 
malířka. Mark ryl podle ní Cimona a Pera. 

Pálko 5ili Balko, Ant., Slezák, malíř, ve Vra^^ 
lislavi, otec následajícíbo Frant. Ant. a Frant. Karta; 
bydlel ve Vídni a v Břetisla?i; maloval svaté historie, 
spoleSenskc obrazy čili sceiy z tovaryistvf lidského, 
T maličkých figurách, z nichž nékdy 50 i více najedetf 
dosti malý list umístiti a sličné vypracovati umel. Ze- 
mřel 1754. 

Pálko, František Antonia, starší sjn předešlého,, 
jeden z nejslavnéjšich malířftv podobizen a dégín ; jehoí 
ohnivá barvitost, zprávné kresleni, znamenité rozpološesf 
svétla a stínu vzbudily podivení; byl ve Vídni dvorním 
malířem knížete Bsterhásyho. Ve chráme St Salvátora^ 
jest od lého oltářai obraz s. Frant. Xavera a Ignáce : 
v katedrálním chráme s. Štépán, oboje vysoké eony; 
V Pražské obrazárné jeat od ného J^a Křestitel. 

Pálko, Frant. Karel, malíř i rytec, naros. 172é 
ve Vratislavi, učil se malířství v Břelislavi « staršflMi 
bratra; ve Vídenské akademii získal obrazem Judita a 
Holofernes velkou odméou; v ItaUi oddal se ifMiti 
Benátské škole; po návratu bydlel v Břolislaví, 
mnohé oltářnf obrazy maloval, i niobi se v 
u-Trinitarůr, v Prdtově, t Tál^ ii %ttbV ^ ^^tlftB«s«^ 



SM 

potomek SlatonrbůT. Uihel krodeii v DhUUhnacI^ 
lemřel 1815. 

P lelek (Děm. Pkofckke), Mtur., naroi. to Vra- 
tiflayi. R* 1838 maloval dévče a kvilim, aao t lese 
saapalo. 

PÍ onakým Maar., Polák, krealié, nuilíř i rytee. 
Byl zyfřata a pitfořieo (karikatury) r. 180IS. 

Plab, čeeb^rijaoial a ryl obraz ka kniae Zrcadlo 
ilechetnoati, ▼ Praie 1817. 

Podeke (snad Podéfca), Jao BUhoalav, ▼ Prase 
okolo r. 1733. 

Pokoroý, Čecb, z Poděbrad, v druhé poloTÍOft 
18. atol. T ňtmě díla hlaviiich mistrův odiikoval, kde 
aoad i umřel. 

Polák, Leopold, Pražan, rodem Žid, v Éimé tí^ 
jíef maHř v iivolikáratvf téméř avétozeámý. Maloval t 
Nejrjiiíko ParkbrabfbO| ztraoenou kaziyku^ nalezoiié 
paaaf od bolek za mříiaty, spící děsit a beráakem, 
dítě a kolébky. Císař rnaký má od něho obrazy. 

Polák, Mart. Bohumil, od vlasti své Polské lak 
zvaný, neznámo, ve kterém mésté narozený^ v 1 7. stoL 
asi 30 let v Tyrolsku se zdriovavší, jeden z nejdoko* 
nalejfiích malířův. Srov. Tyroler Kůustler-boxikon^ a 
Tyroler Almaaaeh 1803. Obšíraéji o ném (It v Ce- 
stopise. 

Pollirář, Fab., naros, v Oastí sad Labena, aú- 
niatarník v Praze, ozdobil podobiznami a jinými okra* 
samí stkvostnou knihu zpévův ve farním chráme Toplie-^ 
kém r. 1560. 

Popel, Anton, miniatarni malíř v Praze okolo 
t. 1755. 

Po po v, Slavorus, v Petrohradě nyní fi^jicí^ vyaa-^ 
iel jakýsi nový způsob rychlého malování, dlo sělioi i 
BOBUilíř v několika hodinách veliké obraay skotoviti 
můie, kteréi ani vlhkostí, ani prachem nob éýnpMa 
hsku a půvabu netratí. (Evěty 1843 1. L) 

Postel, Karel, krajolikář, rytec, naros. i7Mp 

roku 1808 uěítelem malířství na Praiaké akafleínď^ stal 

$ů Méd sakbdalelMi pt^ kti^^VM Hk^fs^tA %i^Wm 



397 

I BojxttameiiiUilfeh aaéMv, malovtl náhledy liradůt 
YorttlM a Dtby, ekoH Praiskd a jísé kftje htÚLé. 

Potoeká, Laura, Polka, ? NěncewičoTýeh Hiator^ 
spévfch jioa úi ni Styfí obraty rejiofaaé, číslo 7. 
Kaumir Yol.^ 6fal. 18. KoDatantín Ostrogati, 5fal. M. 
Žal nad sgonem Step. Potookiego, £fai. SI, Król Michal; 

Pra s icy MiknK, Čeek, aiéifai ▼ Prase okolo 1391. 

Preky XaTer, Polák, naKř saleho yjtkn, krealil 
1825 podobizno X. Fr. Siariyúakého, kanovBíka Var* 
iaTakáho^ a bibliothekáře Bárodai kníkoYiiy jaičnf Osol- 
lioskýeh ve Lvově. 

Přibyl, PraBi.^ r. 1838, ve Vídni, maloval Ve- 
nnii nad smrti Adénisovoa tmebliei, Křísla ve hrobě; 

Proeioský, lakab, Polák, r. 1838 ve Vidní, po- 
dobiznfk. 

Proeháska, Fraat. Xav. Aat., naroz. v Prase 
1740, semM tami 1815; malíř, v Praiaké obrasámě 
jest od něho : Boařlivé moře se akalnatými břehy ^ 
mořské nábřeif s bodovami, krajoliky a horami a sbo- 
řeninami. Maloval i na vápně. 

Procházka, Jan, r. 1939 ve Vídenské výstavě, 
podobisna kníiete % Colloredo-Maasfelda ve voska. • 

Procháska, Jiří, Moravan, naros. 1749, lékař a 
professor pytvy ve Vídni, spolu i oehoUiik v malířství^ 
maloval krajoliky, kvity a ovoce. 

Pro kov (íli Brok o v, Jan, rodilý ze Sedmi-* 
hradaka C?)^ řezbář, vdéial vzor k soše s. Jana Nep. a 
někoUk jÍBýeh aoch v Praze ae aalésajících, k« p. Marif 
s dítětem a dvěBM angely. 

Prokov^ F^íaand, syn předeálého, ubil se n 
^ského řesbáře Oniteinera a převyšoval aměni otce, 
od něho jest 7 aooh Ba mostě Pražském, které se skrosk* 
Bosti jmáiem otcovým poznamenal, jiíio i jiné aochy* 
On byri dat Vidně a Slezska pozván. Eemřel v Praie 
r. 1731, věttk 43. Z jeho bratrftv pomáhal ma Anto^ 
nfn pracovati, drnhý pak Josef byl a císaře Karla VL 
dvorním básnířem a ochotníkem mafihíkým. 

Proail, Vít, Čech, ráda Benediktinakého, žil a 
maloval okolo r. 1774, naroz. v L\tMK<ik\\« 



398 

P r o s^ YáclaT, Čech, Mťos. ▼ řr*xe, midiř^ naU* 
Tal loyy, biWy, koně atd. Zdržoval se sa čas i ^ 
Fraiikobrodč nad M. Jeho obraty jaoa roašfřeav a ob- 
líbeny pro dokpBaioii inámost iviřat, svlášté koai 
jlemřel 1768 re árabaoba. V Fražské obfaiármé jaoa 
oá nebo cválavi koné a krajoUken. 

Prol, Magrnas, ayn předešlého, naliř svírat, pra- 
éoTal 1776 v Noriaiberka, kde cel o a knihu tovitebnýcb 
■viřat v malém folio vydá). 

PaěipÍD, Matvejev, Slavorus v Petrohrade, mtoiik 
tamější akademie, cestoval v Itálii, v Éíme^ maloval 
Vafcřiienf Páně, Alexandra o Diogeneaa. Byl prc^essorem 
na Petrohradské akademii, amřel 1797. 

Pustota, Petr, Čecb, v Prače okolo r. 1 348 ond 
malířského spolku. 

Quadal, Mart Ferd., Moravan, výborný malíř 
cvířat, idrioval se od r. 1797 ai do 1804 ▼ Petro* 
hradě, zeanřol v Londýně. 

Quaat, hodoý ieský malíl na porcelnaé • lávě 
(smaltu), v Praze, má téi i syna malíře. 

Ráb, Hynek, Čeeh, nar. v Necbamcíek n Bydžova, 
řádu Jesuitského, zemřel r. 1787 ve Velehrade, iú 
Te mladosti kreslil na stěny obrásy. Maloval mnoho, 
obsvláitě pro chrámy. 

R a b n s k ý, Jak,, Čecb, rodilý . s Mostn, tíl v Prme 
r. 1800. 

Radouá, Math., čecb, snamenítý malíř, jeoi r. 
1594 v Králové Hradci iil, ozdobil překrásnou Imihn 
zpěvu městského chrámu Královéhradeafcého roaliěnými 
podobiznami pisařáv a biblickými dějbami. 

Radda, Vojtěch, historický malíř ve Znojmě na 
Moravě, maloval oltáře i obrazy, r. 1809. . 

R a g o sa (Bagasious), Felix, Slavodalmnts Ikibrov* 
BÍki, miniaUurni maiiř, kvetl v první polovici 17. sto** 
letí, pracoval i v Budíne ň dvoru krále Matráše, kde 
byl představeným odpisovačův a meHřiv koák (Beiii 
Not. UuDg, Ul. B25). 

Ragusa, Prancesco : da, Dobrovniěan, ihalora! roku 
Í6i8 y Éímě, pak v Etta«ii oViklúl obraty^ 



&t9 

Rajskí, Perd., nméiec poatvid žijící, maliqtpro- 
stOAárodBi seMy. 

Rak o Ti 5, krájolikář, nyní ▼ Petrohrade iíjieí m, 
• velikou ehyéloa malojfcf. 

Rambouiek, Matouš, malíř a oičifao ve Chm- 
dimi, r. 1593 maloval Krista, anf dStky přijímá a iehadL 

R a D i š, August, Polák, naros, ve Kdánaku, děje* 
pisný malíř, sbotovii oltářní obraz pro tamějši Domiai-^ 
kanský kostel, jeni křest Kristflv krásné představuje*. 
Jeho vkus a sloh rovná se největáím mistrňm a bliii 
se obzvláště k Vandykovi. Zemřel 1670. 

Raška (Raschke), J. F., Slezák, z V. Hlohova^ 
okolo 1812, maloval výborné podobizny a ddje. 

Rawski, Kazimír, Polák, z Ravy v Haliči, naroieo 
1795, maloval podobizny. 

Rektařík, Frant. Vavř. Jos., Moravan, naroi* 
v Braě 1793, kn státní sloibé vzdělán, nyní ředitel 
expedice n gnberniam v Brné, malíř i rytec výborný^ 
od něho jest 5 lístftv s ovcemi a kravami, 5 listftv 
krajolikftv se stádem a chalupami, kraj s ovcemi, fraii-* 
conzští vozatajové na cestě. 

Rit, Ras, chovanec Petrohradské akademie, zemřel 
a kooce minalého století. 

Rohlík, Mik., Čech, v Praze okolo 1848. 

Rojovský, Jan Jak., naroz. v Angšpurkn, usadit 
«e v Praze r. 1700. 

RoBnanov, Siavorus, malíř, sa 5asu Petra Vol«, 
(srov. luseo Fiorent. IV. 179.) 

Rota, Martin, Slavodalmal ze Šibeníku, malíř a 
nědirytec, pracoval v &ímě, v lenátkách i ve své 
vlaaU. Jeho arcidílo jest poslední sond dle Michalangela 
od r. 1569. On pracoval podle Titiana, Rafaele, Zno- 
ohera, Pennísa a jiných. Vydal v Benátkách in foKo 
podobizny římských císařAv, lét i mappy Dalmatska, n 
dvě podobizny čili rytiny slavného Ant. Yrsničo (I^ 
¥eranzios). 

Robin, Čech, v Praze okolo 1348. 

Rus, Hynek, Čech z Trotnova nar. r. 1736, učil 
le n.oteo tvUuHě anlování podohi&eii % viíH&^« 



ioa 

Rybíi (ReibisehX Bedřich Martio, naros. 1783 
TO Strastfarté a Děvína, a(il se v Drátdaoech, kde i 
otitalem kresleií ae aUU Vydal r. 1831 Dentacher Rit- 
toraaal, potom památaostí k. aaaké zbrojnice a abírky 
ataroUn. (Rybii Reibiach jest ataroal a vaká šlechtická ro- 
dila T Híáfli, ▼ Lolicech, to Sleiakn. Jeden i nich, 
Sebastian Rybil, iivot Tojvody Sas. Maarice a Peité r. 
1548 iBchránil.) 

Ryika, Frant, krealíč, r. 1840 krealil plány ke 
ataveninám, ve VidaL 

Sacharov, N.^ ruský malíř aa (asa Petra VeL 

Salmofa, hraběnka čeaká, iadka Mánesova^ ma- 
lovala kvétiny, krajinky, dobře. Neví se> adali jelté 
pokračuje. 

Sedlčanský, Jan Jakab, Čech, méiCan Praiaký, 
aaaaMnitý kreslíc a krasopiaař. Ozdobil ialmy Strey- 
eovy alatýffli bartamí, krétioamí a okrasami r. 1590, 
kterái kniha ve Strahovské kniho vné se chová. 

Segedinac, Srb, malíř, maloval v Novéna Sadě 
chrám a. Jana. Obrazy jsoa krásné ale v poměro la 
velikost chrámu malé. 

Semianowski, Frant. Xav., Polák, r. 1838 
maloval ve Vídni krajoliky, k. p. Solnohrad. 

Schiavone Mlí vlastně Med o 1 a, Ondř. příjmím 
Schiavone, naroz. ^v áibenlku v Dalmácii r. 1582, 
aemřel 1582 v Benátkách. Jeden z lejznameDlt^iiah 
maliřftv, viz o něm str. 111, V Praiské obraiáraě jest 
od něho Modloslužba Izraelilflv na ponití ; ve Floreacií 
T obrazárně ^Pitti jest od něho pět obrazAv pod 6íalem 
69, 70, 74, 152 (Kain a Ábel), 380, v Benátkách 
T palácn Galvagnáv jest 20 aejlepiích jeho obrazáv. 

Schiavone, Híeronym aneb Jiří, kvetl v Benát- 
kách okolo 1512, Qčil se malířství a Jakoba Sqiiarcioaa. 
Ve Sv. Maťkovaké ikole v Benátkách jeal Jeho obran: 
Kriatua v Getsemane. 

Schiavone, Luk,, malíř v Medniáně, laámý ee 
nSitel Hieronyma Delfiaona, výtečného krumpíře v hedbáve. 

Schiavone, Natale; Viz o něm str. 1 1 3. R. 1841 
byli při PeiCanskó vfaUvě oi m^ba: Podebiaaa panny 



4^í 

ěodlovy, zpčvkyBě; Přátelství; Čtverácké děrie ; Pamia 
yt sna od maie oěíbaná ; Hlava Pomonína ; Mysifol panna. 
Dále ve Vídoi: Venua a Copído ; Sybiila; Odaliaba ; Obět 
Ábelova; Jndít; Sv. Magdalena; Viaoberka; Svod; Po~ 
Iraaenf; Spokojenost; Títiana Violanta ; Podobisna velko- 
knížete a nástupce trfinu Raskébo. 

Scbiavone, Feliee, Vis o něm Cestop. str, 112. 

Sebráni I, Čecb, v našem včbn ; maluje po- 
dobizny. 

Si míč, Pavel, Srb, Novosadčan, malíř, ješlé iijícf. 

Skřeta, Karely Čeck, Pražan, zemř. 1674 v 70 
roku, od souvěkýeh (eskýn Appelesem jmenován. V (aa 
SOleté války odebral se do Vlach, kde se nejprve 
v Benátkách nékolík let, pak v Boloni, ve Florencii a 
r. 1634 v Říme zdržoval. V Boloni podáván m« oořad 
al^itelský na tamčjsi akademii, který ale nepřijev do 
vlasti se vrátil a stal se nejslavnějším českým malířem. 
Císař Ferdinand ilL povýšil ho do stavu šlechtického 
pod jménem Sotnovský ze Závořic. Jeho díla nemajf 
nic divokého a nuceného ani pochlebného a laskavého, 
plná jsouce prostoty, přirozené krásy a antiky. On se 
uměl proměniti hned v Carraccia, hned v Michal Angela, 
hned v Raphaele, hned v Titiana, hned v Pavla Veron- 
akého, hned v Dominiebtniho. Guido Rheni však byl jeho 
největším miláčkem. Toto nápodobení vlaských mistrův 
lak slastné bylo, že často i nejumělejší znatelé nebyli 
8 to, by mezi jeho a těchto obrazy rozdílu činili. Jistý 
český šlechtic a znatel naliřatvi dal Skřetovi jakýsi 
obraz shotoviti, tento maloval jej slohem Carracciovýn, 
Šlechtíc nejsa tím apokojen, s opovržením obraz Skře- 
tovi vrátil. Tento . nedbaje na to napsav na skrytém 
nísté obrazu své jméno poslal jej do Vlach, kde vůbec 
za dílo Carracia držán byl. Po několika letech oestovav 
ilechtio český do Vlachy ve Floreneií, nevěda, tento obras 
za drahé peníze koupil tím cílem, aby ve vlasti tvé 
Skřetu zahanbiti, a o tom předavědčiti mohl, ie on jen 
vlaské původníky odhkije a následuje nic vlaatnfbo vy- 
nalétti neuměje. Jak veliee ale lapýřtti se ma«€l tMOi^tA 
oUotoMM^ kéyí BESkreU Wfé ^éM «a.\wxi^5ivm!^ 



4M 

ukázali — Chrámy Pražské plné jsoa obraz&v tohoto 
pihiého uoičlce. Ve faroím kostele s. Martíoa jest od 
■iho Jan Efangelista, v jehoi osobč Skřeta sám sebe 
ve 40« roku představil. Maloval i národní předměty^ k. p. 
Sv. Vojtéeha, Zavraždéni s. Václava; BohusL Baibíaa 
olejnými barvami atd. 

Skřeta, N., syn předešlého, maUř; nedostibnnl 
viak otce svého v dokonalosti a alávč krásoumy 

Skřeta, Matěj, Čech, maloval r. 1685 pro kafie 
z Lobkovic v Roudnicí. 

Slovák, Mikuláš, malSř v Praze, který se mezi 
1438 — 1445 rokem vyznamenal. 

Smicheus, Anton, Čech, naroz. v Prase 1704, 
zemř. v Lounech 1770. Cestoval v Itálii; od ného jest 
stěnomalba chrámu Augustínského v Pročové. 

Smiř (něm. Smirsch), Jan, Čech, ve Vídni, malíř, 
ovoce a mrtvé dr&beže; ještě iijící umělec* 

Smíšek, Jan otec, a Jan Krist, syn, oba v Prase, 
od 1630 — 1662 od nich jest podobizna Karla IV., potom 
rozličné erby a zvířata. 

Smuglewícz, Frant., Polák, rodem z Varšavy, 
malíř za panování Augusta, proslavil se hstorícko-ná- 
boženskýmí obrazy, okolo 1765. 

Sobi co, Jan, Čech, Pražan, okolo roku 1840; 
illnmioator. 

Sobolevský, ruský podobizník i první polo- 
vice 19 století. 

Sokolov, chovanec Petrohradské malířské aka- 
demie, ;zemřel 1791. 

So lánský, Čech v Praze, okolo r. 1348. 

S o u k o p, Matěj, měšfan staropraiský okolo r. 14 1 1. 

Spork, Jan Rudolf, hrabě, Čech, biskup Adrataký, 
suffragan arcibiskupa Pražského, výborný kreslič; po aém 
pozftstaly tušované kresliny v 7 svazcích va Strahovské 
knihovně. 

Stachowíd, Michal, Polák, nar. v Krakove 1768, 

zemř. 1825 professor malířství v Krakově, od Polákův 

národaím malířem aneb malířem národností svaoý, a 

40 priremj nebo maloval vibiúám ^^^vk ^^Aaiftfct za 



403 

slaTonárodBÍdi • polských déjln Tzaté, k. p. Sobotky 
čili Oheň Svatojanský; Solniee Wieliiaké; Sněny Yar- 
ěayaké; Bítra BoleslaTa III. a Jindřichem V.; Bítra 
pod ByMnoa ; Hrob Oyčyuy ; Povstání čili přísaha 
Koácíaákova; Vítézstvi na polích Racslavských ; Tábory 
polské atd. V bitvě pod Byčinon jeden polský voják 
sňav Čepici z polehlého Němce psa itěkajícibo jí straší. 
O ostatních obrazích piie Pavel Čajkowski, ^ie na nich 
4>d podkowek iskry sypí^cych do čupryny janactvem 
naježonéy, wšyitko jest polskíe*** Obrazy tohoto mistra 
nalězají se obzvláště v Krakově, v kostele Dominikánův : 
MnČeníci Sandomíerští (národní předmět); v kostele Fran- 
tiškánském, o Reformatův; a nej\íce v síni Jagiellonské. 
Obšírnější jeho životopis víz v Ročníku Tov. Nauk Xlf, 
v Krakově 1827. 

S ta i Č, Jan, Srb, rodem z Mitrovíc, umře! ve Vídní, 
okolo 1824 na učení se. Ačkoli ještě mladý byl, však 
zvláštní schopností v malířství se vyznačil. 

Stanislav Ijevió 9 Jan, Srb z Nového Sado, 
nar. 1816, učil se malířství v Pešti u Peského: zdržoval 
se vňímě od r. 1839, kde 1841 dne 24. ledna zemřel, 
Maloval Osvobození apoštola Petra ze ialáfe, za který 
obraz od velkokoílete ruského v Římě byvšího 25 dn- 
katův dostal. Počal též odlikovati pro tože ruské kníže 
13 obrazův Raphaelových, za 5000 rublftv v Římě. Do 
Pešti poslal krásný obraz Pantheonu římského. Škoda 
naděje plného mladíka! 

Stáři na, Frant., Čech, Malo-Pražan r. 1728. 

Stay, Blahoslav, Slavodalmat z Dubrovníka, malíř, 
navštívil Paříž za času Ludvíka XIV., Řím, Neapoli, Boloni ; 
vrátiv se do vlasti v domečku ven z města bydlel ko- 
chaje se v samotě a ve krásách malby. Obraznoat jeho 
jest kvetoucí, veselá, ušlechtilá: formy řeckého- vkusu. 
U jeho vnukův nalézá se mezi jinými obraz předsta- 
vující hrdého starce an chlapečkovi (Milkovi) v klíně 
jeho sedícíma končetiny křídel ohstřibuje. Obraz tento 
plný vděkftv a síly všickoi amělci na první pohled za 
dílo Carraeeiovo vyhlašují. Tam se nalézají i ^od^^vL^^ 
jeho rodiny: Beoedeta Primi, Plertrautoi^ ^\v|^%^^^^« 



^404 

Ve ehrámě S. Maria di Castello josl od oébo uaneutý 
-okras Te velkém oltáři (Appeadíni). 

Stroiáaki, Jan , hiatoríeký malíř 18 aloleti 
'■r Haliči. 

Stryehýř, Joa., Cech s Kosolap r. 1802. 

Stryla, Jan, Čech, malíř v Praae r. 1^48. 

Soehý, Vojtech, r. 1840. Te Vídni, podobizaik. 

SulkoYská, Bng., kněžna. Polka, y NěmoeríčoTýek 
Hiát spěvích jest od ní 8 obraz&T, a sice číslo i, 4, 
8, 9, 13, 14, 20, 26 z polských déjia. 

Snm, Čech, v Praze nyní žijící, maluje sv. děje. 

Sapera, Tbadeoa, cech, t klášteře Sedleckém 
.byli od ného a. Benediot, Robert, Alberik, 14 pomoo- 
nikftY a jiní ss. 

Svétecký, Martin, Čech, z Litoměřic, aaaloval 
jozličné TČoi pro chrám Kapocinský v Roudnicí, 

Stí ti), Josef, dekora čoí malíř, v drnhd poloTlcí 
18 století. 

Sto bodá, Edvard, v Peiti, r. 1840. Srdoebol; 
▼ezení sena ; ženská s larTOu ; dřímající prodavač aádro- 
Tých figur. 

SToboda, Jan, Čech, naroz. v Taroové 1737. 
Od něho jsoa atěnomalby chrámoTBÍ v Přisloupíně a 
Y Tismieíoh* 

Svoboda, Rudolf, to Vídni. R. 1841. byli od 
něho v Pešti při TýsUTČ: Zvířata ve hromadé: kráTa 
a koza u studny; opatstvi Tihan u Blatensk^o jeiera; 
Zbořeniny hradu Česnek. 

Sycha, Čech, mistr a malíř t Praze r. 1445. 

Sýkora, Hugo, český malíř staTeb, krajftr; amÍGh 
f raemoBstratský, u Litoměřic farářem.. Oehotdík* ^g^; 

áčepánko, Čech, okolo r. 1445. v Prate. 

Ščedritt, Ivanič, Rus, professor a dírektcvfPetro- 
famdskě akademie, krajolikař ještě žylcí. 

áčedriu, Sylvester, syn předešlákO| léžjkrajelikař. 

Ševajev, Vasilij, Rus, historický Jnaliř^t j^roies- 
sor na Petrohradské akademii, nyní iijícL 

áinuneti, Ulyr ze Rěky^Tyvčenee BeMMé aku- 
jémah^ otitbo věku. -^ !« \ v-^^^v.^ 



400^ 

áir, FraoU, desky poflod nfl|sehopiičjši kreslitol. iMj. 
kameni, v Prese, rodilý z Nového Mésta v iihUíVskéim: 
kraji, křídoo kreiUI: Pnrkyné, Preala^ Safařika, JaDa^ 
Haaa. NeaatáTá poead zyláštč podle FraocovzŮY §ů^i 
vsdéláratí. 

Šlechta, Vojtech, Cech, naroK. re Cbradiail, po«' 
dobixBfk r. 1789. 

Štěpánek, Ceoh, Praian, okolo r. 1348« 

Star, Jarian, molíř v Krakově, okolo 1665, učitet> 
Theod, Lubieoeekého. 

Táborský, Jan, Čech, s Klokočaké hory, r. 155l^i 
Y Praze, slavný mechanik, hvězdář a malíř. Psal a vy-; 
ozdobil moohé knihy zpěvův obrazy k. p. v Lounech, 
v Tepiicech, v Českém Brodě a jinde. 

Tejček, Martin, Čeoh, malíř, našeho veka, dostal 
dvakráte odměno, kreslil mezi jiným obraz Saturna pří- 
roda co pannu odhalujícího ku Vznešenosti Přírody oi^ 
Zdir. Poláka. 

Tejn aneb Jan z Tejna, Čech, v Praze okolo 
r. 1348. 

Theodorovi 6, Arsa, Srb, žil i zemřel co malíř 
v Novém Sadě 1825. Nejslavnější srbský ilvotopisec;- 
maloval mnohé chrámy, jako: v Báji, v Novosadě, v Al- 
máši, v Budíne, v Zemllně, v Mitrovicech, v Aradu, < 
v Baěkereku, ve VerŠci a jinde. Od tohoto umělce nej- 
více obrasAv se v národu nalézá; on maloval i podo- 
biznu Dosithea Ohrado viče, Raičé atd. ^i 

Tiasný, (snad Šfastný?}, Matouš, i Prahy, malíř 
životokosAv, nyní v Brně. -^ 

Tkadlik, Frant., nar. v Praze 1787, maliř;'. 
v Pražské obrazárně jest od něho Návrat a. Vojtěciiá^ 
do Čeeh. 

Tkadlik ěttí Kndlík, Frant, Čach, klasaíokýfi 
malíř našeho (asu a učitel v témi omlní; rodilý i Budila^ 
u Earlova TýM, lomř. 18$ (?) na souchotiny v 57. 
roce. J. M. císařovna matka Karolina poalalft J^ vgi 
vyššf vzdiKftf do Afma, kdo asi S lei l>yL R. 1836 
byl ode atavAv m ředitele Praiaké /maUMé akademie 
zvolen. Rejsoval přísně, maloval U«\oVa]b\ mM» ^í*í^i^ 



406 

J6tl od Bébo podobisBt Dobrovského; S. Ladmíla te 
•▼ýn VDakem 0. Vádafem při slaibáoh boifch; Kristas 
▼ 16ňé 8. Marie. Vis Výklad ka Slávy dooře str. 289.. 
Mflod mu vytýkají přílišooa náboinoat a vAsanost ko. 
mnichům: nic méné v katolicko •n&boženských předmě- 
Uch zftstane on vždy jeden z Bejpřednéjifoh mistr&v. 

Tomáš, z jehož štětce obraz a. Jana Evaag« »> 
i. Víta efaař Mathías pro Pražský hlavní chrám velmi 
draho koupil, a na oltáři postaviti dal. 

Tomáš, Čech v Třeboni, maloval roka 1612 pohřeh 
knížete Petra Voka z Rožmberku lak, že viecky tam 
přítomné osoby z podobizen k poznání jsou* 

Tomáš, český historický malíř, učil se pode Tkad* 
líkem, nyní ve Vídni ppdobiznuje. 

Tomejšl, Antonín, český malíř podobizen; rodilý 
z- Konopisté, v prvních letech došel obliby, oyní iijo 
znuzený* Geniální človék. 

To pera, Martin, Čech, v Praze, okolo r. 1695. 

Tovoraj Ant., Čech v Praze, maloval příbytky a 
některé oltářní obmzy r. 1787. 

Třebecký, Ignác, Čech, naroz* 1727| aialoval 
Y Prase přezdařilé podobizny v miniatuře, zemřel 1780. 

Treáňák, Čech v Praze, od něhož alavoý hrabe 
Ant. Spork r. 1721 malován byl. 

Tverskoj, MikuL, ruský malíř dějin, nyif iiiiol. 

U g r u m o v, Bus, malíř a professor na akad. Petro- 
hradské ; ještě žijící. 

Valvasor, Jan Veígart, svobodný pán v Krajin- 
sko, kreslil některé kraje vojevodství KornUeského, 
Jejichž rytiny se nalézají v jeho knize: Topographia 
Carínthiae 1688 v Norimb. 

V a cek ^ Gustav, Čech, z Kostelce nad Orlicf^ 
našeho věku, v Praze, maloval poustovafka 1842: olářní 
okras Panny Mane korunován. 

Václav, Cech, v Teplicích jest od něho pékttý 
neěpomí obraz. 

V á cla vlk, Čech v Praze okolo r. 1348. 

Yarnek, Alexander, ruský Malíř, aar. 17810 
r FěHobnii. 



407 

Varnek^ Edvtrd, tyo předeilého, iéi malíř lani. 

VaaileTaký, N., ruský malíř pod Petrem Yelikfm. 

Vakienni, Jan, rodilý ze štýrského Hradce, zdr- 
žoval a oienil se r Prase r. 1698. 

Večeřík, Václav, Čech, žil t Žatcí r. 1719, 
maloval oltářní obraz Jana Nepom. 

Veleba, Václav, Čech; kresUč v Praze, kde se 
r. 1777. narodil. Vyznačil se v překrásných krajolikáofa. 

Velislav, Čech, malíř v 13 století. 

Venecianov, rnský malíř a ond akademie Petro- 
hradské, jesté iijíeí. 

Vesel, Jakob, malíř ve Kdánsku okolo 1765, 
pracoval i v Berlíně i ve své vlastí. 

Vítek, Čech, zdržoval se ve Vídni r. 1795. 
V Čechách v Pořížanech jsou od něho : S. Pavel, S. 
Timothens, S. Jan atd., které mezi 1764 a 1765 
maloval. 

Vodňanský, J, E., cech, v Praze, kreslil Jana 
z Boha, a (tyry vítězoslavné brány vystavené Janovi 
Nepom. 

Voják, Jan, Čech v Malopraze, kde r. 1615 
se oienil« 

Volavka, Pavel, cech v Praze, kde v domě Jana 
Alie, rady nového města Pražského, do knihy album 
amicoram svoa vlastní podobizna s následujcím nápisem 
maloval: ,,Koho štěstí vyvyěoje, — Nenadále zbohacnje, — 
Ten ho hled sobě vážiti. Kdos, odknds, cos byl? po- 
mněti* — Na bndoací památka, podoba obličeje svého^ 
zahodiv se do příbytka pana Jana Alše, sedě za stolem, 
maje zrcadlo před sebon, jsem ted vymaloval, jsa tak 
umění malířského milovníkem a maje jméno Pavel Vo- 
lavka, rodem z Draskovio, a to léta 1598,^ 

Volkov, Theodor, raský malíř a divadelník, ma- 
loval divadlo Moskvě, jím založené r. 1746—1763. 

Vrabec, Frant., Čech, roz* z Českého Brodo, ve 
mladosti byv strážcem zahrad a roli otcovských acítíl 
náklonnost ke krásoamě, nebo zde již co samouk vy* 
obrazil okoU svého rodiitě ka překvapení svého otce, 
kterýž jej proto na malířství dal do Prahx* l&%V«<nk 



i 



4M 

oUálpi obruy* I v Břatítltvi mlóTtL ai xélpmé i v ólejí. 
QieBÍi se ft malířskou dceroa, která saosa dobreu ma- 
lířkou byla. Zemřel r. 1779. 

Vratislav, Prant., hrabš z Mitrovic^ dédióný nad- 
kuekynský království českého, pán v Dlrn6 a Zalši, 
snameoítý dějiooý, krajolikařský i podobisnickt mtlir. 
Cestoval téméř po celé Evropé a navštěvoval umélecké 
akadesúe ku sdokonaleoí te v malířství. Potoai se usadil 
v Čechách ve Stálci v Táborském kri^, kde se posud 
po něm drahné obras&v nalézá. Zemřel 1815. 

Vrbek, (Verbeck), Jodok, McMravan ve slnibé 
hraběte Popela s Lobkovic r. 1682, maloval podobizny. 

Vuňanský, malíř v Prase podle jeho kreslin 
ryl Ant. Bírkhart. 

Zahradníček, J.^ nyní ve Vídni malíř; v Fe£tí 
r. 1840 bylo od ného páleni uhlí; mlýn; r. 1841 kra- 
jolik ze Štýrska, a královského jezera u Bercbtesgaden. 

Zbislav (ili Z by sek z Trotiny, čecb, malíř 
okolo 1350 — 1360, maloval pro arcibiskupa Arooita 
z Pardubic a pro Jaoa, bisk. Litomyšlského nábožné 
knihy na bělpuchu, předméty bibli eké, jenž svou ooprav- 
Dostí, zevrubným kreslením, a harmonií barev nic sobe 
podobného v tom čase nemají. 

Zorillo, J., Polák v Némcevičových Hisi. spěvíek 
jest od něho obras pod číslem 17. Žygmuat L 

Zumzanda, Čech z Jindřichova Hradce^ podo- 
biznitel vodními barvami. 

Zttkova, Jan, podobiznitel ve Vídni r» 1838* 

Žitavskýy Šebestian, Ooeh, rodilý z Jičína, řádu 
praemonstratského, byv farářem v Ouhonidch, dal taméjM 
4)hrám okráiliti a maloval sám dva obrazy pro korouhve 
iéhož chrámu.. Zemřel 1710. 

Žiika^ Čech v Malopraze r. 1445. 

ilutický Miknláá, Čech v Praze r. 1445« 

n. Rytcové. 

Af«ara«i«T, StavoriS| ryl v médi podoWina d#^ 
Jepišoe CareíMiiii. 



409 

Bartbolomteídes, Ladislary Slovák, nir. 1754^ 
v Kleoovciy semř* 1825 v Ochtiiié, kasatel ot. drkro^*- 
rejsoval a ryl v médi sTfřata, podobizny a mappy ke. 
knihám československým od ného vydaným, jmenovité-^ 
ku historii přírody r« 1798, kdd 10 rytin; pak ku 
geosrraphii 1798, kde 6 map, a ka Jos. Flavii O váko 
Židovské 1805, kde rytina mésta Jeruzaléma a mapa 
Palestiny od ného. Vyryl i svou vlastní podohisnn vy-« 
danou v kníice Memoria Lad. Bartholomaeídes, od jeLo\ 
syna J. Lad. v Pešti 1828. 

Berka, AnL, bratr Jan&v, r. 1790 ryl ve Vídni: 
pomník Josefa II. 

Berka^ Jan Nep., Čech, v Praze, médirytee, nar. 
r. 1758, ryl d^ge a podobizny, asi 83 kusy, k. p. Fr« 
Faast* Procházky; Hr. Hvézdohorského (Šternberka), 
Přemysla Otakara IL v Milíně; litinu dili modlu staro** 
slavskou v Kralohradském kraji nalezenou v Dobrovakéhdn 
Slavíně ; mistrovská práce jeho jest rozmluva Peleovn . 
s bohyni Athéně v Nejedlého přeloženi llliady 1802. . 

Berkovec, Čech, iák Pražské akademie krásoum, 
usadil se pak a pracoval ve Vídni. 

Bersenev, Ivan, Slavorus, nar. 1762 v Síberii 
zemřel 1790. Ryl Jana Evangelistu dle Domínichina, 
Pokušitele dle Titiaaa. 

Bés, Budolf, Čsoh, ve chráme Uršulinek v Praze 
jest od něho narozeni Páně. 

Blažko aneb Blažek (Blasehke), z počátku pří- 
tomného století ve Vídni ; ryl rány s. Františka dle 
Rubensa; Uzdravení pacholete skrze Ježíše; S. rodintt 
dle Rafaele a mnohé vinety pro almanachy. Z národních 
předmět A v podobisdiu Karla knížete b Dětřichotýnskýeh, 
kardinála a biskupa Holomouckého 1570, zemřel 16S7; 
imitoter. PlutarehWiea 1807. B. 3. (Rod z Dětřiohova 
lejnn (Díetríehsteiaiv), má se dle starolistin za potomka, 
slavného Moravsko-Slovenského krále Svatopluka jme<->: 
Dovitě jeho syna Svatopluka (něm. Zventoboleh Zve* 
leboeh), Jajž r. 898 BavociU Ntani v Moravě javie se 
sellaii do Kamlmi pííeToéli, kdež M r. 998 dfto SU: 
srpM v měHé Raátesitorlé král Árii&£ i%i.\\%».i Pastev %». 



410 

paottta k. p. Kerk (Gnrk), Bmv (Prietteh), Žiliei (ilí 
Mia (ZelUchaoh) kolébka DětNohotýsskýck daroval 
Ifai cllera, aby jej^k mlčeni a k odřekoalf se práva na 
MoraTu přivedl. Sror. pojedaáDf: Der Grosamfihriache 
K6aig Sratoplnk, Ahnherr der Díetríchsteine, io Wiener 
Jabrbficher d. Liter. 1818. B. 2 S. 14). 

Boháč, Tomáiy Oeeh, nmversitaký rylec ve Vidní, 
r. 1764 — 1843; ryl pro avobodného pána z Vnnšvic 
rodinu KristOTu. Pod Ježíšem, Marii a Annon čte se 
následojici český nápis: , Svatá Anno přijď k mé amrti 
8 dcerkou i ae vnučátkem, af nejsem satracen.^ Ryl i 
Jana Nepomuckého na pražském moste* 

Bonifacioi Natalis^ (snad pAvodné Dobrodéj)^ 
nédirytec se Šibeníku z Dalmatska nar. 1550, pracoval 
T Říme, kde r. 1586 obrazy na médi sbotovil, které 
mašiny, od Domin. Pontanyho při postaveni velikého 
obelisku potřebované, představuji. Na jedné rytiné: Pa- 
atýři při naroseoí Páné, dle Tb. Zacoara« čte ae: Noel 
Bonifaeio Sebenicus fecit. Ryl i koné a ivfřata kráané. 

Borovský, 6., okolo 1799 ve Vídni. Jeho ry- 
tiny však v Moravé se nalézají. 

Budinský, Jos., Moravan, našeho veku, krajolikař. 

Budzilovic, ryl v dřevé rozličné obrazy pro 
knihu Schweitzeríscher Robinson v. Wyss 1843. 

Collár, v Peští, ryl Miloše Obreaoviče. 

Ctibor, Jan Jaroslav, Čech v Praze ryl 1661 
mapu království českého. 

Oadecký, Ferd. Praemonatrat v Praze, ryl v médi, 
okolo 1715. 

Čá si a vaky, M. Jih, Čech, mezi 1670—1700. 
V knize Předrahý poklad — jeat od néko obran Kolné 
Hory, i jinde ryl. 

Černín^ Dan. David, v Holomonci a ve Vmtblavi, 
ryl tbeaim philoaophicam pro Otta OKvíera Podstatakého, 
na níž 7 krajAv Moravakýob co bohyně vyobmBeoy 
jaou a jiné véci. 

Černín, Jan, (ném. Taekeming)^ syn předeiMio 
médirytce ve VratMavi; Díla otcovi jaon meaí 16S4 
Mi do Í678 ; aynova okoW \1U« ^^ «ck královiMvl 
polského a mnohé ckrám^ i ^o^q\i\w|« 



411 

čepelka, Frant. kreslič a médirytec t Praze^ 
kde 1814 se narodil. Vyznačil se obzvláště ve zrostli'- 
náeh; atromiek a svfřalech. 

Drda, Ant, Čeeh, Pražské akademie žák r. 183!^ 
ryl Poprsí Marie; S, Jiří; 8. Josefa; podobizny Ant. 
Jaroši. Pachmajera atd« 

Drda, Josef, Čecb, r. 1804 ryl v médi antické 
Torso (Illionens) ve Mnichovské Glyptothece. 

Dvořák, Adolf, Čech, rytec v oceli, r. 1838 
ve Vidní. 

Dvořák, Daniel, Cech v Praze okolo 1701, ryl 
Mater dolorosa; Jana křestitele a svaté. 

Dvořák, Samuel otec, Čech, jenž r. 1629 v Praze 
pracoval a tam i 1689 zemřel, výborný qmělec. Ryl 
podobizny, S. Jana Nepom., Život s. Václava na 44 
listech atd. 

Dvořák, Samael, syn a učeník předešlého; ryl 
Jana Nepom. ; Jesus amabilis ; Familia s. Venceslai. 

E m u k o v, Slavorus, ryl podobizny i krajovidy. 

Gerazimov, Dem , zemřel 1 770, ryl podobizny 
ruakých velmožův a jiné. 

Glogovský, Jiří, Čech, v rytině jednoho jemnS 
rytého lesu ve Strahovské knihovně stoji : Georg Glo- 
govsky inv. del. se. in 12. 

Goloktínov, Slavorus, jeden z neydAvtipnějsícb 
nyní žijících rytcův co do krojovidův ; klaisická jest 
jeho rytina Kristus s učeníky na cestě do Emaus. 

Grekov, Alexander, kreslíc a rytec v Petrohradě, 
■ar. 1750. Ryl císařovnu Kateřinu II., veliké kníže 
Fa via Petro více, názory Petrohradu. 

Havle, Jos., cech, v Praze r. 1802. krealil a ryl 
krajoUky. 

Horník, Erasmns, pracoval 1550 v Norimberce, 
snad Čech, ryl vásy a sochy. 

- Hřebec, Hieroo., cech ve službě hrabat ze Sporka 
r. 1744. 

Hus, Peter, čeeh aneb Moravan, r. 1571. shoto- 
vil rytiny pro Hamanae salutis monumente od Aría 
Montana. 



412 

Ohotkováy Isabella, hraběnka, r. 1775. ryla kraje 
KarioTarské a jiné předměty. 

I v a D o v, G.y žil a konce minulěho století a n po- 
etku přítomného. Ryl Nar. Páně, rodoapád a krajovidy. 

Ivanov, H., v Petrohradě ještě žijící. Rytiny od 
aěho jsou v Pamětinách akademie r. 1822. 

Ivanov^ Tímotb., medalíř, r. 1770. v Petrohradě 
xpůsobný umělec. 

jachimovicz, Theodor, snad Polák r. 1842. ve 
Yidní, ryl chrámy, kláštery, ideály. 

- Jan Ota, Jan Jiří, způsobný mědírytec, naroz. 1747. 
T Cechách^ pracoval ve Vídni okolo 1770. Nákladem 
knížete z Lištan (Llchtenstein) cestoval a uěil ae v Itá- 
lií, po návratu pak pracoval podle obrazfiv jeho nád- 
herné galerie. Umělec výborný. 

Jareš, ryl ve Vídni r. 1824 s. Pannu. 

Jašek, Prokop^ cech, Benediktin v Břevnově, a 
pak superior v Polici r. 1706. ryl zde velikánskou so- 
«hu s. Panny. 

Jelínek, Josef, Cech v Kutné Hoře, kde minu- 
lého století žil. Na jedné rytině ěistotu Josefovu před- 
stavující stoji : Jos. Jelínek fec. Katbergae, 

Jírš, rytec i řezbář forem v Praze r 1720. 

Kačolov, Geigl (?), v Petrohradě, za času Ka- 
teřiny. Ryl podobizny, hrady, krajovidy. 

Karkovský, Míchal, žil a ryl mnoho obrazftv 
svatých pod Petrem V. v Rusi. 

Kauko, J. P«, zpomíná se od Frencla v katalogu 
sbírky hraběte Stemberg-Manderšeida. I. 741. Ryl; Haly 
bubeník, v Drážďanech 1755. 

Kobilíč, Koblitz, ryl obraz 4 ženštiny s dítě- 
tem podle Guercina. Více o něm neznámo* 

Kojinský (Coín5ky), Eustacfa, ve Vídní| ryl po- 
dobizny. 

Kolo (Kohlo), H., Čech, v Praze, kde a poěátka 
minulého atoletí žil. Ve knize Syntagma hist. gen. do- 
moa Voraczíezkíanae 1716 jsou tři podobizny z této 
roĚDj od něho. 



411 



KolpakoT, SbToni, ifl mmňéhc stoL Ifl 
rovna Natálii, aalln Fetra ¥eL; poémbiMmm knMie ¥M- 
Ti^eva a jiaď. 

KoJpašaikoT, A., SlaTorus; sachovŠM od aéte 
podobizna koliete Alezaadra Kuaktaa. 

Kotrba, KareU Barozan ▼ Téiiaé r. 18M. Má 
účastnost na Galerii dil BeWedem Te Vidal, rydasé od 
C Haata; dále ryl Heraiana a Tnanolda dle Aa^eliky 
Kaafmamiovy; Madoonn; ▼ Almanacha: Gedenke aaeio 
Wien 1844., jest od nčho krásaá rytíaa Rozvity. 

Kysel, E., médirytec okolo r. 1650, ▼ anglické 
xemi sice bydlí?ší a váak pArodeai nepockybné Slavjan* 
Od ného jest krásný obraz Olíriera CroaweUa na kOBÍ» 

Kysel, Helchior, Čech ▼ Praze, ryl dle Skreto* 
▼ých n&kresáv a. Františka % Pauly, s. Secoadinn. 

Levičky (Lovický), JiH, žil r. 1732. ve Vra- 
tislaví. Ryl ivároé obraz Krista, Marii a Josefa před- 
stavující. 

L i b e n i c k ý (Leibnitz), H., kanenopisec ; kreslil, 
a vydal skapioo : Nechtě dítek jíti ke mné. 

Ha lek, Fr., ryl ve Vídni psa sedícího an papír 
v pyska nese. 

Marci, Jan Jindřich, Moravan, nar. v Jihlavé 1722. 

Mark, Marek, Quírin, nar. 1753. v Litavé na 
Moravě; ačil se ve Vídní; r, 1793* byl oadem aka- 
demie, r. 1811. zemřel. Nepočítaje nnohé jednotlivé 
vinety a obrázky asi 20 yýberných rytin zanechal, mezi 
nimi : Maria se spícím ditéten ; Zuzana v koupeli ; Dío- 
geaei a Alexander; Herodias; Cleopatra ; Vennsa Amor; 
aeeny z Uiady Homerovy; ňímšti císařové; Napoleon; 
hrabe Josef Thun atd. 

MasLovaký, umélec našeho věku v Petrohradě. 
Rytiny od něho jsou v Pamětioáoh cis. akademie 1630. 

Merzalov, G. J«, dle Fíorilla v Petrohrade mi- 
nulého století pracovavií. Ryl podobiznu neznámé mé. 
ifanky. 

Mikoviai, Slovák, r. 1777 ryl náhledy města 
Norímberka v 87 listech, in fol. 

,ilock/> .VÚMDe, Čech, v FriAt f* VI V^. 



412 

Ohotková, Isabella^ hraběnka, r. 1775. ryla kraje 
Karioyarské a jiné předměty. 

I v a n o v, G.y žil a konce minulého stolelf a n po- 
mlku přítomného. Ryl Nar. Páné, Todoapád • krajovidy. 

Ivano?, H., v Petrohrade ješté iijfei. Rytiny od 
aého jsou v Pamčtinách akademie r. 1822. 

Ivanov^ Timotb., medalíř, r. 1770. v Petrohrade 
xpůsobný umělec. 

jachimovícz, Theodor, snad Polák r. 1842, ve 
Vidní, ryl chrámy, kláštery, ideály. 

- Jan Ota, Jan Jiří, způsobný mědirytec, naros. 1747. 
T Cechách, pracoval ve Vídni okolo 1770. Nákladem 
knížete z LiŠtan (Lichtenstein) cestoval a uěil ae v Itá- 
lii, po návratu pak pracoval podle obrazfiv jeho nád- 
herné galerie. Umělec výborný. 

Jar es, ryl ve Vídni r. 1824 s. Pannu. 

Jašek, Prokop, 6ech, Benediktin v Břevnové, a 
pak superior v Policí r. 1706. ryl zde velikánskou so- 
45hu s. Panny. 

Jelínek, Josef, Čech v Kutné Hoře, kde minu- 
lého století žil. Na jedné rytině (istotu Josefovu před- 
fltavnjíeí stoji : Jos. Jelínek fec. Kntbergae. 

Jirš, rytec i řezbář forem v Praze r 1720. 

Kačolov, Geigl (?), v Petrohradě, za času ffa- 
teřiny. Ryl podobizny, hrady, krajovidy. 

Karkovský, Michal, žil a ryl mnoho obrazftv 
svatých pod Petrem V. v Rusi. 

Kauko, J. P., zpomíná se od Frencla v katalogu 
flbírky hraběte Stemberg-Manderšeida. I. 741. Ryl; Haly 
bubeník, v Drážďanech 1755, 

Kobili6, Koblitz, ryl obraz 4 ženštiny a dfté- 
tem podle Guercina. Více o něm neznámo. 

Kojínský (Coin5ky), Eustach, ve Vídni, ryl po- 
dobizny. 

Kolo (Kohlo), H., Čech, v Praze, kde a počátko 
minulého století žil. Ve knize Syntagma hist. gen. do- 
mus Voraczíczkianae 1716 Jsou tři podobizny s této 
fodiny od něho. 



413 

Kolpakov, Slavorus, žil mionlého ttol. Ryl ča- 
rovná Natálií, malka Petra Vel. ; padobizoa hraběte Vat-» 
.Ti^eva a jiné. 

KolpašoikoTi A., 81avoraa; zachována od néhi> 
podobizna knížete Alexandra Korakina. 

Kotrba, Karel, narozea v Těšíně r. 1800. Má 
účastnost na Galerii dil Belvederu ve Vidní, vydané od 
C. Haaaa; dále ryl Hermana a Tusneldu dle Angeliky 
Kanfmannovy ; Madoonn ; v Almanachu : Gedenke meio 
Wien 1844., jest od něho krásáá rytina Rozvity. 

Kysel, E., mědirytec okolo r, 1650, v anglické 
xemi sice bydli?ši a však původem nepochybně Slavjan» 
Od něho jest krásný obraz Olíviera Cromwella na koni.. 

Kysel, Helchior, Čech v Praze, ryl dle Skreto<» 
vých n&kresáv a. Františka z Pauly, s. Secundinu. 

Levičky (Lovícký), Jiří, žil r. 1732. ve Vra- 
tialavi. Ryl švárné obraz Krista, Marii a Josefa před- 
stavující. 

L i b e n i c k ý (Leibnitz), H., kamenopísec ; kreslil, 
a vydal skupinu : Nechtě dítek jíti ke mně. 

Málek, Fr., ryl ve Vídni psa sedícího an papír 
v pyska nese. 

Marci, Jan Jindřich, Moravan, nar. v Jihlavě 1722. 

Mark, Marek, Qnirín, nar. 1753. v Lítavě na 
Moravě; nčil se ve Vídni; r, 1793* byl oudem aka- 
demie, r. 1811. zemřel. Nepočítaje mnohé jednotlivé 
viněty a obrázky asi 20 yýbernýcb rytin zanechaly mezi 
nimi : Maria se spícím dítětem ; Zuzana v koupeli ; Dío- 
genei a Alexander; Herodias; Cleopatra; VenusaAmor; 
teeny z Uiady Homerovy; Římští císařové; Napoleon; 
hrabě Josef Thun atd. 

MasLovský, umělec našeho veka v Petrohradě. 
Rytiny od něho jsou v Pamětináoh cis. akademie 1830* 

Me rzal o v, G. J«, dle Fiorilla v Petrohradě mi- 
liulého století pracovavií. Ryl podobiznu neznámé mé* 
šfanky. 

Míkovíni, Slovák, r. 1777 ryl náhledy města 
Norímberka v 37 listech, in fol. 

^Hlockff Viieeoe, Čech, v Viba^ t» V\V^. 



414 

Motyčka, Frant., Čech, t Praze r. 1870, ryl 
lirady: Kopidlno, Lipnice, Rábf, Hicbalotice. 

Novotný, Čech, kreslíc a rj tec min aléh o atol. 
Ryl: VelikoQ lípa ve Vysoké Vsi n Mariánské lázně: 
znamenitá rytina ! pak hrady Litice atd. 

Oleičinský, Slavorns, rytec v oceli, ryl podo- 
biznu A. P. Kokorinova. 

Ouchtovský, Slavorns, učeník a potom i oud 
akademie Petrohradské. Roku 1814. hyl v Paříži, kde 
aobé slávu nmélce ziskaU 

O n t k y n, Hiknlái, říditel rytecké školy ▼ akade- 
mii Petrohradské a sice první slavjanskébo národu, anf 
před ním cisozemcí ředitelé bývali. Ode vlády poslán 
byl ku zdokonalení se do Paříže a do Ang^licka. Ryl 
podobizny metropolita Míchala v Petrohrade, Karamziia, 
Suvarova, knížete Kurakyna, Kateřiny II. atd. 

Pal co v, C, kamenotiskař v Berlíne jeité žijící; 
kreslil podobizny a déje. 

P a n i n, 6. S., Slávorus, o némi viz Fíorílla v ma- 
lých spisech. 

Perlaska, Dominik, v Pešti jeité žijící, ryl Ar- 
konn v noci ; Poláka Chlopického ; Milntinoviče srb. 
básníře. 

Petrák, Alois, ryl podobizny ve Vídni 1842. 

Pešek, Karel, rodilý v Žitavé 1795, žye a pra- 
, cnje posud v Drážďanech, potomek vyhnanou v českých. 
Ryl krajoliky; sfétosory; okolí Teplické v 21 náhle- 
dech; okolí Žitavské; Berlínské. 

Pešek, (ném. Peschke), Karel, rytec ▼ Berlíne, 
nepochybné český potomek na konci 18. a v počátku 
19. století. 

Pie teš, Kristián, žil a ryl r. 1650 .v Královci, 
střední umělec, snad Polák. 

Pobuda, V., ocelírytec žijící a pro knihkupce 
pracující; ryl 24 obrazňv k Wielandovým apiafln r. 
1840, rodinu Černohorcův a mappy. 

Podolinský, z počátku tohoto století v Petro- 
braděy asi 1805. 

Po/etnik, Po\ela\t\ Y^VUV\V V.^. rjl 



415 

od 1750—1780. ▼ Pařfii, mesi jinými: cfsařorna Kt- 
leříon II. 1776; Mílek mstitel Tiehorafra; Milek od* 
zbrojený atd. 

Popel, Jan^ cech, nyni iijioí, Týborný rytee 
▼ ocelí; od něho jiou obrazy t knize: Prag o. seine 
Umg^ebaogen 1841* 

Poradský, Poratzký| t g^aleríi Vídenského 
belvederu jest od ného rytá venkovská zábava. Umélee 
našeho vékn. 

Pne her na, A., kreslíc a médirytec ▼ Praze 
roku 1803 až 1810. ryl hrady: Hiavačov, KarlAvtýn, 
Knnice, Koloděj, Libochovice, Lobkovice, Vyšehrad átd. 

Puvarský; životopis jeho neznámý jest ; ryl 
dvě hlavy východ(anftv a bystu východčanky. 

Rad z i wi II, Anton, kníže z Olyky a Néswieže. 
R. 1815 byl k. pruským místodržícím ve velkovojevod- 
stvi Poznaňském; jinače bydlel v Berlíně. Učil se v No- 
rimberku rytectvi od hrabete Hallera. Z jeho rytin jsou: 
Kníže pruský Jindřich) Ferdinad brabé Haller, kapelmistr 
Hummel, baron Sydov, kníže Metternich, Bedř. Ancillon; 
8 rytin ku Goethebo Fanstu atd. 

R a g u s i o, Paolo de, zlatník a penézorytec, z Du- 
brovníkn; konal své uméní ve Florencii v první polo- 
vici 15. stol. Na jeho medaliích se čte: opus Panli de 
RagQsio. 

Razwiesksy Konstancie, rozená kněžna Luho- 
mirská, milovnice krásoumy, zanášela se i rytím ve 
druhé polovici 18. stol. Ve sbírce hr. Steriberg-Man- 
deršeida byla od ni rytina utěšená, bradatého starce 
představujídL 

Regulski, F. J., Polák, ve Varšavě, medalíř čiU 
penězořezbář, okolo 1795. 

R y v o 1 a, Mích., Čech, v Praze tuze dohry mědi* 
rytec, r. 1716. 

Rybička, Josef, Cech, rytec našeho věku, ryl 
hrady Žebrák a Točník k Vesně r. 1836.; Annu z Kra- 
kova ve Lvovském Slavjaníně 1837. a Svatopluka v al- 
manachu Vesna 1838. 

Rybička, Karel, oteo předek\4\kO^ t^lXt^ ^^ ^^^^ 
M midL 



416 ^ 

Sedleokýy Bsltasar Zigmand, Bspoobybiié Ceeh^ 
Midírytet a i5eDÍli Ondř. Pfeffela ▼ Augiparka* Jeho 
lehký zpfisob rylby chválu casloažf. Jeitě iil r. 1767. 
T 71 roka veka 8vého« 

Skála, Čeob, oiédírytac naieho vdka, ryl obrasy 
ve krizových kaplííkách na Petřině a Prahy. 

Skorodamov, Gabriely Ras, vyoSesec Petrohrad- 
ské akad. f 1792. 

Sokolov, N., Ras, mědírytec, pracoval v Petro- 
hradě r. 1750. 

Sovic, C. A. Čech, v Prase, r. 1758. ryl aogela 
Strážce pro Paulánské bratrstvo. 

StojBký, Eustach., Čech v Malé Praie r. 1740. 

Strahovský, Bartoloměj, mědirytec ve Vrati- 
slaví, ryl rozličné podobieny, 1721 — 1757. 

Suiima, Pavel, Ras (?) mědirytec okolo 1804, 
ryl obrazy ku slavjaoské mytholoipi od Ondř. Kaysarova. 

Sycha, Jiří, Čech, v Praze ryl titulový list ke 
knise Balbinově Histona Sv. Hory 1665, 

Štětka, Slaví těch, Čech, v Praze, rytec žijici. 

T e p I á r, Ant., Čech, jeítě iijf d, kreslil podobízmi 
P. J. Šafaříka, V. Hanky, hraběte Roécišewskiego a j. 

To lat oj, ruský hrabě, rytec nedalíf. 

Trmal, Zdenko Rudolf, Čech v PraBe, ryl Jana 
Křestitele. 

Vacka, Josef, Čech v Praze nar. 1676. f 1795; 
poctěn byl pomníkem v Novopraiském hřbitově. 

Veselý, Vojtěch, zdržoval se, jak se zdá, v Hor- 
vataku a Dalmataku, poněvadž v jedné horvatské kflise 
in fol. titulní list, s rozličnými osobami a fi|fnramí, vfni 
ve Strahovské knihovně v Praze od něho sbotoven jest. 

V 1 a d i m i r o v, S., Ras v Petrohradě, mědirytec 
ještě žijící. Ryl r. 1825 podobiznu knížete Miloše Obre- 
Doviče. 

Vnsín, Dan., v Praze, 1601-^1683. ryl dle 
Skřety. 

V^isin, Jan Fr., v Praze téhož ^su; ryl podo*' 
bizon císaře Josefa I. 



-i^ 417 

Z a r D k o, Jakab, Polák médírytec ; zhotovil mezí ji- 
ným životopis s* apoštola Jakoba na 16 listech. 

Zástěra,Frant, veVídni žijíeí,ryl bo] se Ivem, 1842, 

Žega, Frant. Ang., (něm. Schega), Krajinec nar. 
1711 v Novém Městé. Byl neyprvé zbrojíř pak rytec, 
pracoval ve Mnichově, kde podobizna voleocovu z vo-» 
sku udělal tak výborně, že za dvorního rytce 1738 po- 
zván byl. Žega zhotovil 18 medalií yojevody Bavorské 
představQJfcfcb, I do Vircbnrku, Drážďan a Vidné po- 
zván byl; zde udělal z vosku podobiznu císařovny Ma- 
rie Theresie, Jeden z jeho bratrův následoval jeho 
příkladu. 

Ze If zko, V., Cech, rytec našeho věku, v Praze žijící. 

Žembera, J., kreslíc krajolíkův a mědirytec na- 
šeho věku. 

m, Kezbáři, sochaři a litci. 

Area, (Nicolaus dell Aroa), Mikuláš z Rakve, zho- 
tovil z pálené země ploskořezbu narození Kristovo před- 
stavující a oltář ve chrámě sv. Ducha v Benátkách. Zdá 
se, že on byl, jenž rakev s. Dominika, od Mikuláše Pi- 
sana v Boloně započatou, dohotovil a odtud jméno dell 
Area dostal. Umřel r. 1494. Slavný Sansovino a jini 
je] výslovně Slavjanem jmenují. 

Anli&ek (Oulíček), Dominicus, Čech, v Poličce 
r. 1734. naroz. řezbář, učil se v Litomyšli u Fr. Bat- 
čaka (?) a pracoval ve Vídni. Cestoval ve Francouzsku, 
Anglicku, v Římě, kde v akademii s. Lukáše první od- 
měnu, a na to od papeže Clementa Xin. rytířský řád 
zlaté ostrohy obdržel. Skrze jistého, za biskupa z Uber 
se vydávavšího klamce, ztratil celé své jmění ze 1200 zl» 
záležející. Naposledy byl mistrem modelů v v porce- 
lánové dílně v Nymphenburku v Bavorsku. On udělal 
nejen mnoho krásných modelův ze hlíny a z vosku, ale 
i sochy pro tamějši volencoknížecí zahradu. 

Bělopotooký, Alexander, Slovák z Oravy z Bí- 
lého Potoku, řezbář a kamenář našeho věku. 

Brok o v, Jan, Slovák, 1652. st %\\\iM %^^^^ 

Xollárory 'piiJt Hh 



418 

narosen. Usadil se t Prase, kde jeité socha Jana Ne- 
pom. v kaplicí doma VanŠTÍckéko odSysanga i do mědí 
rytá, od něho se spatřuje. Přijav katolické vyznáni TÍry, 
r. 1718. umřel. 

Brok o v, Jan Ferd., syn předešlého^ r* 1688. 
T Praze nar. Zhotovil s. Trojici na vlaském namésti 
v Praze, mnohé sochy pro most Pražský a jiné. 

Brož^ N., Čechy řezbář našeho veku ▼ Praze. 

čerovskýy Václav, řezbář drahých kamenfi v Praze, 
okolo 1774. 

Denicb, Jan Jos., řezboval v Praze okolo 1717. 
Zemřel ve Hlohové ve Slezska r. 1737* 

D 1 o a h ý, Frant.; kamenořezeo, v Praze 1751. 

Dománek, Ant. Mat. Jos., nar. 1713. ve Vídní, 
nepochybné z českých rodičův, učil se u Donnera, pro- 
putoval mnoho krajin, proto se díla od nebo ve Fraa- 
couzícb, v Anglicku, ve Španělsku a v Němcích nalé- 
zají. Pro francouzskou královna Antoínettu shotovíl hrací 
stolík ze zkamenělého dřeva se slupci a broncovínami. 
Patři k nejznamenitějším umělcftro. 

Dunajskýi Vavřinec, Slovák z Líbětové, narozen 
1782, t 1836. Socha s. Magdaleny ve chrámě Libě- 
tovském jest jeho arcidílo. Ostatně víz o něm Výklad 
ku Slávy Dceře str. 290. 

Gordejev Gordevic, Feodor, sochař v Pe- 
trohradě v první polovici minulého století, byl profes- 
sorem v tamějsí akademii řezbárské. 

Hanuš, mistr, Čech, slavný hvězdář a professor 
v Praze; r. 1490. zhotovil pomocí svého žáka Jakuba, 
nádherné hvězdářské hodiny, které posavad na radnici 
staroměstské ku spatření jsou a sotva kde sobě rovné 
mají. 

Chládek, Jan, Čech, nar. ve Slaném, hotovil 
sochy hraběti Valdsteinu a více oUář&v pro t^^irámy. Vy- 
značil se obzvláště v malých figurách. Umřel 1788. 
v Turnově. 

Ivanov, Archíp Matvejevič, ood a rada akademie 
Petrohradské, pod císařovnou Kateřinou 11. ai do r. 
1805» Zhotovil socb^, p\o«Vo^«L\^^ ^ Vi%l^ ruských 
paoovaík&y. 



419 

Jablonski, Polák, řezbář a staTÍtel, rodem z Kra- 
%o?a; ozdobil ^ noTéjdicb Čaafch dóm ve Gočsdoě* 

Jakubi čeob, děd slavného Veleilavína dle ženy; 
v Katoé floře, potom r. 1540 — 1546. v Prase, kde od 
jednoho obyvatele jeho doma, jehoi nevionou žeaa sa- 
stávaly kopím probodoat byh Jeho řeaby aalésají se v Ku* 
Iné Hoře. 

Janek, Čech, nadchází jeho jméoo v protokole 
umélcňv v Praze okolo 1348. 

Janko, příjmím Malý, v Praze r. 1342 zpomíná 
•e v protokole téhož roku. 

Jaroš, Toroál, slavný litec, obzvláště avon&v 
v Brné, v drohé polovioi 16 stol. bydlel v Praze. Jeho 
4ílo jest veliký Zígmundovský z /on na katedrální věii 
▼ Praze, krásnými litými obrazy ozdobený r. 1548. UI 
i více zvooňv a litin. 

Je len i US, Zikmundy řezbář forem v Báslu v 16. 
stol., řezal ve dřevě mnohé předměty. 

Jindra, Martin, slavný umělecký litec v Klatovech 
v Čechách okolo 1579* 

Kaborek, Jan Josef, otec i syn, oba u počátku 
přítomného století v Praze pracovali. 

Kejno vsk ý, Leopold, Čech, kamenořezec, r. 1 758. 
K 1 i n ko $, Adam a Martin, Čechové, způsobní litcové 
v Praze, onen r. 1734, tento 1794. 

Klot, svobodný pán, Slavorus, zhotovil skupina 
koní s vodičem pro admiralitní plac v Petrohradě. 

Kozí o.vský, Slavorus, řeibář, vyučenec Petrohrad- 
ské akademie, umř. r, 1802. 

Křísla n (Cristian) v Praze r. 1348. 
Krumpéř, Hierooym, Čech, v Praze, v 14. stol. 
Jméno jeho nachází se ve knihách malířského bratrstva. 
Kry lov, slavný řezbář našeho času v Petrohradě. 
Vzdělal se nákladem vlády v Římě, kde neobyčejné dary 
ducha vyvinul. Zde zhotovil na žádost velkoknížete Mi- 
chala velikánskou socbu, Hektora, a již před tím bysta 
alabastrovou samého velkoknížete. Pak hrobní pomníky 
Kutésovi, hraběti Kutaisovi atd. Jeho největší dílo jest 
nádherné mausoleum Dmitroyi V^QYi%>i.^tft»L> qv^^^^^sM^ 

W5 



420 

^atli ze jha TaltrAv. R. 1825 Tratil se do Petrova, kde 
BAobá miatrovská dfifa shotoTÍI. • 

: K n d e ra. Mat. Aot. Ďeeh kamenořeseo y Praze 1668. 

Kuoéy Knndo řezbář; jeho jméoo jest v proto* 
kole Pražském r« 1348. 

K Q D i c o T a, Maria, Slezanka. 

Laška, Hadriaa Zígmund, cech měšfan ataropraiaký, 
okolo r. 1726. 

Lazar, Václav, Čech, nar. v Plzoi, zhotovil mina- 
lébo atoletí krásná dfla z alabastru pro Vr4bovakoa ro- 
dina; i v Lukavci se výborné sochy od vého nalézají. 

Lokaj, Frant. Čech, v Prase okolo r. 1808. 

Malínský, Jos.ii Čech, výborný řezbář, nar* v Br- 
ianech 1756., zcmř. 1816. Od něho Jest model broba s. 
Norberta na Strahově a angele na néro ; pomnik biskupa 
Díonysa ve Staré Boleslavi. 

Malý, Čech, jmenovaný t protokole Pražských 
umělcňv r. 1348. 

Maria, Pederovaa, císařovna Rnská, matka císaře 
Mikuláše, v řezání drajiých kamen&v kolkův a pe5etí 
▼elní zbéhlá. Ona zhotovila podobizny eísařské rodiny, 
co kameje (Cameen) s velikou snadností. Roku 1830. 
podala jí k. akademie krásoum t Berlíne diplom, co 
ttéma ondu, řeč přitom měl sám král, co protektor aka- 
demie. Vznesená umělkyně odevzdala akademii zlatou 
nedalii a podobiznou císaře ruského, pod aíi stojí 
jméno pfivodkyně : Maria F. Na druhé straně jest ol- 
tář se znaky císařství a nápisem : „osvoboditeli niro- 
dňv Alexandrovi požehnanému^. U spodku stoji 10 bře- 
zen 1814. Druhý pamětný peníz představuje Pavla I. 
Zemřela r. 1838. 

M a r t o 8, Ivan Petrovič, uiil se v Petrobradě, 
cestoval v Itálii a Francouzsku; r. 1794. byl profes- 
sorem akademie Petrohradské. Jeho sláva doma i v ci- 
zině tak rostla^ že jej Alexander císař titulem generála 
poctil, jiní pak za soka Canovy a Thorvaldsona jej Ty- 
hlásili. Jeho díla jsou mnohá, zvláfitě ▼ Petrohradě, 
r PelrodYofe a v Pavlovsku. V Paylovsku jest pomník 
Tisttoiriiéžny Alexandry, kX^Tak Vl ti^Xív ^V^^^^ %%¥c\«Mía 



421 

ji nadarmo spátkem držf a pochodni zaháM. Pravé ar- 
cidilo plné krásy a blaboměru. R. 1804 zhotovil z médi, 
v Moskvě pomník slavným přátelům Míninovi a Poiar- 
skémuy kteří z počátku 17. století Raško ode zkázy 
ochránili a dftm Romaoovský na tr&n pozdvihli. (Tento 
opsáo jest v Příloze zur Jenaer Literaturzeitung 1804. 
č. 67)« Tento utěšený pomník bohužel na zmar přišel 
r. 1812 při ohni v Moskvě. R. 1829. pomník broncový 
knížete Potemkina ; r. 1831 básníre Lomonosova f 1835. 

Max, Eman., cech, mladší bratr, nyní v Jtímě : 
Archangela Michala pro dům slepých ; Sv. Kateřinu, po- 
lovypuklíaa; Mozart. 

Max, Josef, Čech, starší bratr, učitel vzorkován! 
u průmyslové jednoty v cechách. Pracoval vzory k poď 
stávci Přemyslova pomníku na Stadickěm poli 1841. 
Pracuje nyní ze hlíny česká knížata a krále. 

Mikeš, jinače Mikuláš, Čech, žil v Praze okoio' 
r. 1348. 

Mikš, Jan, Čech, nar. 1765., hudebník a voskový 
obrazník, pracoval v Drážďanech. 

M i r o v 8 k ý , Václav, Čech, v Bavořích praoo- 
vavii; zhotovil kazatelnici ve chrámě sv. Tiburcia ve 
Štranbinku. 

Nečer, Jan, řezbář, zemřel jako vojenský stavitel 
v Polsku. Otec Kašpara NeČera. 

Nejedlý, Jan, Čech, litec r. 1524. 

O b r o c k i , Jan, Polák z Haliče, na konci minu- 
lého století. Znamenitý umělec, jeho díla ve chrámíeh 
jsou plná ffiilostnosti. 

Obry, Ant, Čech, v Praze, okolo 1740. 

Orlovský, Boris Ivanovic, slovutný řezbář slavo- 
roský, narozen v manství, očil se v akademii Petrohrad- 
ské; r. 1822 cestoval do &íma, kde pod slavnýtt' 
Thorwaldsonem se vycvičil. Navrátiv se do Petrohradu 
1S29 toto město nistrovnými díly oidobil, jmeilovitl^i 
sochou Kutusova Snolenského; poprsím císaře Ale^. 
xandrs. Byl professoren t akademii^ zemřel 1887. 

Pscáh, Cech, v městě Chrndimi, u prostřed liá^> 
městí jest od něho socha Promiu^iA ^Wb, wiim^ ^^^' 
botoreaá. 



A2Z 

Petříohy Frant., oaros. 1770. ▼ Třeboici ▼ Če* 
ebáoh; 1795. stal se dvornin řesbéřem t DréiďaDecli, 
později i profeasorem na taméjší akademií. Vjísdárné 
Dréiďanské jsou od ného sliční koňové, ▼ přirozené Te- 
likosti. 

Petřicb. Ferd.y syn předeilébo, nar. 1798. 
V 6ímě byl v dílnici Tborwaldsonovč. Pamétnéjši sjeho 
dél J8on 1823. den a noc; Belizar; firislas; anf^e^ 
smrti atd. 

Petřík fPetras), t Praze r. 1348. 

P e t r o v i 6 , Dímitríj, Srb, s Báje, Enamenitý, je- 
itč žijící řezbář čili sošník. V Peáfanské yýstaTé roko 
1811. byla od nebo Hlava Spasitelova smédi. 

P i m e n o v , Mik., ayn téi řezbář t Petrohradě, nar. 
1813., učil se tam a cestoval v Némcfch a t Italii« 

Pokorný, Vojtěeb, Čech, dělal obrazy z vosku, 
zemřel v Praze r^ 1794. 

P o 1 1 a v c e v , Slavorns, v Moskvě, r. 1 839 zbo- 
tovil krásnou řezbiau, rakev ze stříbra 280 Uber ztíif, 
k chováni v ni zfistatkfiv svatého, pro katedréli Ká- 
zeňskou. 

Prchal, Jan Václav, Moravan z Kroněříie, nar. 
1744., učil se od otce, jenž byl řezbářem bisknpa Olo* 
monckébo; později navštívil akademii Vídenskou. Roku 
1774. usadil se v Jihlavě, zemřel 1809. 

Prokop, Filip, Čech, z Kralohradeckého kraje, 
nar. 1749; jii ve mladosti jevil neobyčejnou lásku 
k řezbářslvf. U otce se vyučil ievcovsivi, poton slolař- 
ství a teprva ve Vídní řezbářství. Z jeho mnohých prad 
jen některé udáme : skupina Aneáie s Anchison ▼ Scběn- 
bmně pří Vídni; odlika medičejské Venuie pro svob. 
p. Palugyayho v Prešově, bysta císaře Franiíikn t Pe-^ 
ilanském museum. Zemřel 1814. 

R a d a 1 j a , Frant., Slavodalmat v Dnbrovnik«, ainich 
řádu Františkánského, žil za časn papeže Síxla V., od 
něhož tak milován byl, že ho ehtěl kardinálem nčinití, 
kdyby právě y klášteře Slánském nebyl nmřel. Bene- 
delto Orsini vlaský spisovatel, nazývá je] ^legregio soal- 
^ lf»m'' (Appandini). 



423 

R 9 p o z (Rapoš ?), Ferd. J., Č^ch s Umlovic, okolo 
1525., sbotovil oltáře v SchenkeDfeldeně vRakousích. 

Rejsek, MatoaŠ , Čech, rector Tejnské ikoly, 
řezbář ■ krasostavítel znamenitý. Zdržoval se a pra- 
eoTtl ▼ Praze mezi rokem 1475 a 1493., kde réži 
starél na přikopíob za krále Vladislava, dále chrám 
8v. Barbory v Kutné Hoře s velikou pochvaloa, ač právě 
staTÍtelstv! nikdy se nenďl; hotovil i pomníky. 

Ropa 6^ Augustin, Čecb, rodilý z Krumlova, cho- 
vanec Vídenské akademie; r. 1794. a 95. pracoval 
re ikole ZaunerovČ na pomníku císaře Leopolda II. 

Stránský, Jan, řezbář a stavitel, okolo 1730. 
. Strážryba, Vine., Čech, stavél kašnu čili studnu 
T Lounech na namésti zdobenou rozmanitými řezbami a 
sochami. 

Šerák, Edv., r. 1842. ve Vídni: Polští kupci; 
Bacbus a Satyr; Madona ze slonoviny. 

Šlanhofskýy T. J., Čech, dle jeho nálezku vy* 
praoována jest krásná socha v ulici Štěpánské v Novém 
Mésté Pražském. 

Štefannti, Illyr z Reky, vyučenec Benátské aka* 
demie, našeho veku. 

Tejn, Jiří, Čech, méšfan, v Praze^ okolo r. 1732. 

Treskorný, Slavorus, v Petrohrade, nyní žijící. « 

Vaněk, Čech, v Praze, okolo roku 1348. mistr 
v řezbářství. 

V e n e š , Frant., Čech, z Vykletic, žil a oženil se 
v Praze r. 1692. 

Veselý, Václav, Čech, v Praze, zhotovil roku 
1848. sochu Lutbera představující, zn